Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav jazykovědy a baltistiky

Lenka Děckuláčková

Švédské překlady litevské literatury a autoři působící ve Švédsku ve 20. století

Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Mag. Vaidas Šeferis, Dr. Phil.

Brno 2019 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………..

Lenka Děckuláčková

2 Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce doc. Mag. Vaidasi Šeferisovi, Dr. phil., za cenné rady, připomínky, trpělivost a ochotu věnovat čas mé práci.

3 Obsah 1 Úvod...... 5 2 Litevská literatura od písemnictví k nezávislosti ...... 6 2.1 Litevská literatura ve švédštině...... 7 2.2 Litevská literatura v jiných skandinávských jazycích...... 7 3 Překlady litevské literatury...... 8 3.1 Jaká literatura se překládala ...... 9 3.2 Překladatelé litevských knih do švédštiny ...... 11 4 Litevští autoři působící ve Švédsku ...... 13 4.1 Ignas Šeinius ...... 13 4.1.1 Tvorba...... 14 4.1.2 Díla ...... 15 4.2 Jurgis Savickis ...... 15 4.2.1 Tvorba...... 17 4.2.2 Díla ...... 17 5 Litevská literatura ve Švédsku dnes...... 18 6 Závěr...... 19 ZDROJE...... 20

4 1 Úvod

Tato práce si klade za cíl zmapovat překlady litevské literatury převážně 20. století do cizího jazyka, konkrétně do švédštiny a také popsat situaci spojenou s litevskou literaturou ve Švédsku. Nejen jestli se díla litevských autorů do švédštiny překládala, kdo se zasloužil o jejich překlad, ale také jestli byla a jsou k dostání v knihovnách či v knihkupectví ve Švédsku, jak je na tom švédský tisk v souvislosti se zveřejňováním informací o litevské literatuře a proč byla dlouhou dobu litevská literatura na švédské půdě ignorována. Jaká literatura se překládala do švédštiny a jaké změny přinesli diplomaté působící ve Skandinávii, Jurgis Savickis a Ignas Šeinius.

Přístup k litevské literatuře ve švédském jazyce byl dlouhou dobu velmi omezen. K průlomu došlo v roce 1998, kdy kulturní žurnál Ariel přišel s novým nápadem na téma pro článek – litevskou literaturou. S výjimkou děl Ignase Jurkunase-Šeiniuse1, který se postupem času stal švédským autorem, je litevská literatura omezena v překladu do švédského jazyka před rokem 1998 na díla Marcelijuse Martinaitise Kokotis balads (Kukučio Baladės), Romualdas Granauskas Livet under lönnen (Gyvenimas po klevu), Kristijonas Donelaitis Årstiderna (Metai) a Litauiska noveller.

1 Šeiniusovi a jeho tvorbě se budeme věnovat podrobněji v dalších kapitolách této práce.

5 2 Litevská literatura od písemnictví k nezávislosti

Počátky litevského písemnictví sahají až do roku 1254, kdy se objevil úřední dokument krále Mindaugase, kterým daruje pozemky katolické církví. Nejstarší litevské písemné památky jsou prvními projevy úředního stylu v litevském písemnictví. Nejstarší známý souvislý text v litevštině je rukopis s překladem tří modliteb Otče náš; Zdráva‘s, Mario; Credo do východního litevského nářečí. Překlad se datuje do doby mezi lety 1500-1525. Z hlediska stylistického je však mnohem významnější druhá nejstarší písemná památka litevštiny a zároveň první tištěná litevská kniha, Katechismusa prasti žadei (Jednoduchá slova katechismu) Martynase Mažvydase. Katechismus vyšel tiskem roku 1547 v Královci (dnes Kaliningrad) za finanční podpory prvního pruského velkoknížete Albrechta Braniborského a je považován za první litevskou knihu. Litevská předmluva Katechismu je zároveň první litevskou básní. V Litevském velkoknížectví v 16. a 17. století tvořila největší část písemných památek náboženská literatura. Autorem prvního litevského překladu celé bible je Johannes Bretke (litevsky Jonas Bretkūnas). Rukopis překladu byl dokončen roku 1590, ale kvůli politickým okolnostem nebyl jeho překlad nikdy vydán.2

Až do 19. století největší část litevského písemnictví připadala na náboženskou literaturu: zpěvníky, evangelia, postily apod. Zakladatelem světské (nenáboženské) poezie je Kristijonas Donelaitis se svým čtyřdílným eposem Årstiderna (Metai). Toto dílo bylo přeloženo do švédštiny Lennartem Kjellbergem v roce 1991.

Po polsko-litevských protiruských povstáních v letech 1831 a 1863 byl roku 1864 v Litvě zaveden zákaz tištění litevských knih latinkou. Do roku 1904, kdy byl tento zákaz zrušen, se litevsky psané knihy tiskly ve Východním Prusku, odkud byly pašovány do Litvy. Teprve po jeho zrušení v roce 1904 se litevská literatura mohla rozvinout do plné žánrové šíře a začínají do ni pronikat západní literární vlivy.

Začátkem 20. století vznikala litevská moderna. Poprvé se objevovala sociálně zaměřená témata, kterým se více věnoval Jonas Biliūnas. Známými autory v tomto období byl symbolista Jurgis Baltrušaitis, píšící rusky i litevsky a zejména Vydūnas (vl. jm. Vilius Storosta), filozof, publicista a spisovatel, který se zamýšlí nad smyslem litevských dějin a lidské existence vůbec. K vrcholu tohoto a přelomového období patří próza a drama Vincase Krėvė- Mickevičiuse. Po konci první světové války se Litva formovala do nezávislého státu. Tento vznik přinesl i mnoho změn ve vývoji litevské literatury. Litevština se stává státním jazykem. Rozvíjí se všechny formy vzdělání, základní, střední i vysokoškolské. Vznikají různé literární styly. Autoři, kteří byli následně přeloženi do švédštiny, se realizovali v těchto směrech: novoromantismus (Vincas Krėvė-Mickevičius, Ignas Šeinius) a Jurgis Savickis – avantgarda. Pozorujeme také vznik literatury faktu a teprve až později se více objevují hry, delší novely a romány. Z litevských autorů přeložených do švédštiny se v tomto období prosadil Romualdas Granauskas.3

Litevská literatura pochází ze země, která viděla a zažila mnoho strastí. Její přirozený pokrok v souladu se západními kulturními trendy byl mnohokrát přerušen zahraničním

2 ŠEFERIS, Vaidas a Vidas KNABIKAITĖ. Z dějin litevské stylistiky. Slovo a slovesnost. 2006 (67), s. 120– 145. 3 PAROLEK, Radegast. Srovnávací dějiny baltických literatur: od nejstarších dob do současnosti. Praha: Univerzita Karlova, 1978.

6 útlakem. Během 20. století si zažila řadu dramatických posunů, historických transformací a ideologického tlaku. Litva byla okupována téměř padesát let a takzvaně svobodně dýchat začala až kolem roku 1989, po pádu Berlínské zdi, rozpadu Sovětského svazu, a když baltské země spojily ruce v Baltský řetěz. Dne 11. března 1990 se Litevská republika znovu dostala na mapu světa tím, že získala svou nezávislost. Od té doby se svobodná a nezávislá litevská literatura mohla vrátit na svou původní dráhu. Osvobozena od dřívějších nátlaků ideologické cenzury zahrnovala řadu kreativních tendencí a začala shromažďovat podněty k rozvoji. Přelom 1989/90 se tak stal pravděpodobně nejlepším výchozím bodem pro začátek příběhu současné litevské literatury. A počátek devadesátých let také poskytl větší výběr litevských děl pro překlady do švédštiny.

2.1 Litevská literatura ve švédštině

Průzkum švédských encyklopedií ukazuje, že v severské encyklopedii (Nordisk familjebok realencyklopedi, 1912) nejsou žádné překlady z litevštiny do švédštiny. V té stejné knize je ve švédštině zmíněn Ignas Jurkunas-Šeinius. Ve švédské příručce z roku 1959 jsou popsány jeho díla a překlady do švédštiny. Za zmínku stojí spojení Litvy se Švédskem, a to, že Juozas Tumas-Vaižgantas napsal ve Stockholmu v roce 1917 jednu z literárních klasik litevské literatury - Solstrålar mellan molnen (Pragiedruliai) nebo také (Solglimtar).4

Litevská literatura před Granauskasem je ve švédském jazyce popsána ve sbírkách a přehledech jako jsou Lundkvistova evropská historie literatury, příručka Stockholmské univerzity o litevské literatuře a v encyklopediích jako je Národní encyklopedie (Nationalencyklopedin).5

2.2 Litevská literatura v jiných skandinávských jazycích

V periodiku Litevská literatura ()6 z roku 1997 najdeme rozsáhlou bibliografii litevské literatury, která byla přeložena do jiných jazyků. Některé práce byly přeloženy do skandinávských jazyků. I díky působení litevských autorů ve Skandinávii, kteří při vykonávání své diplomatické činnosti psali díla například dánsky nebo norsky, litevská literatura rychleji dostávala do Skandinávie. Mezi autory působící ve Švédsku patří Jurgis Savickis nebo Ignas Šeinius. Mezi další litevské autory přeložené do norštiny patří Marcelijus Martinaitis, Justinas Marcinkevičius, Romualdas Granauskas nebo Sigitas Geda. V Dánsku najdeme jak díla psána dánsky Jurgisem Savickisem, tak také překlad knihy Ignase Šeiniuse ze švédštiny nebo další překlady litevských autorů. Jako například Saulius Tomas Kondrotas a jeho kniha Slangens skygge (Žalčio zvilgsnis) v originále psána litevsky. Jediná přeložená kniha do islandštiny ve 20. století byla divadelní hra Kazyse Boruty - Myllan á Bardi.

4 Všechny údaje uvedené v tomto odstavci jsou převzaty ze studie Andrese Künga: KÜNG, Andres. Baltikum: en handbok om Estland, Lettland, Litauen. Hudiksvall: Winberg, 1991, s. 211. ISBN 91-87004-31-3. 5 Nationalencyklopedin [online]. Höganäs: Bra böcker, 1998 [cit. 2019-05-20]. ISBN 91-7133-486-6. Dostupné z: https://www.ne.se/info/ 6 Lithuanian literature, culture, history: magazine of The Lithunian Writers' Union. Vilnius: The Union, 1997, (4). ISSN 1392-2084.

7 3 Překlady litevské literatury

Seznam litevské literatury přeložené do švédštiny a knih litevských autorů psaných švédsky před rokem 2000.7

ŠVÉDSKY Název Autor Rok

Litauisk kultur (Lietuvių kultūra) Ignas Šeinius 8 1917 Natt och sol (Naktis ir saulė) Ignas Šeinius 1918 De röda svärdsliljorna9 1931 Den röda floden stiger (Raudonasis tvanas) Ignas Šeinius 1940 Litauiska noveller: 1940 En sorglig historia (Liūdna pasaka) Jonas Biliūnas 1940 Herden (Skerdžius) Vincas Krėvė-Mickevičius 1940 Antanas Vienuolis- Veronika Žukauskas 1940 Jag drar upp en polsk aristokrat ur sjön Ignas Šeinius 1940 Fadern Ignas Šeinius 1940 Flöjten Jurgis Savickis 1940 Ad Astra Jurgis Savickis 1940 Pojken som inte ville rida på en hingst Petras Cvirka 1940 Den gamla Marcijone Petronėlė Orintaitė 1940 Pojken som inte ville rida på en hingst10 Petras Cvirka 1940 I väntan på undret (Stebuklo belaukiant) Ignas Šeinius 1942 Den röda resan (Raudonoji kelionė) Ignas Šeinius 1943 Resa i samverkans Sverige Ignas Šeinius 1945 Den röda floden svämmar över (Raudonasis tvanas užlieja) Ignas Šeinius 1945 Jag måste berätta11 (Aš turiu papasakoti) Marija Rolnikaitė 1966 Kokotis ballader (Kukučio baladės) Marcelijus Martinaitis 1985 1991- Baltisk revy12 1996 Livet under lönnen (Gyvenimas po klevu) Romualdas Granauskas 1991 Årstiderna (Metai) Kristijonas Donelaitis 1991 Häxan och regnet (Ragana ir lietus) Jurga Ivanauskaitės 1998

7 Böcker om Baltikum. Gailit [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: http://www.gailit.se/baltisk-litteratur.html 8 Tento seznam nezahrnuje rukopisy Ignase Šeiniuse. 9 De röda svärdsliljorna je pohádková kniha s příběhy z celého světa, z nichž jedna je litevská pohádka En lyckopenning. Není úplně jasné, jestli je pohádka přeložena přímo z litevštiny, nebo byla přeložena z jiného jazyka. 10 Seriál v rádiu vyšel 9 září 1940. 11 Kniha byla původně napsána v jazyce Yiddish v roce 1965, ale švédské vydání z roku 1966 je přeloženo z litevštiny. 12 Kulturní magazín. Bylo vydáno osm výtisků mezi lety 1991-1996. Obsahuje tři články od tří litevských autorů: Juozas Vaišnoras o ”Historiska vändpunkter” ( 1/1991), Remigijus Bistrickas a Rimantas Kočiūnas o ”Homo Sovieticus. Några utkast till ett psykologiskt porträtt.” (1/1991), a Giedrius Viliūnas o ”Den historiska romanen i Litauen” (8/9 1996)

8 3.1 Jaká literatura se překládala

Teprve po osvobození Litvy v roce 1918 se otevřely dveře do světa a daly možnost proniknout novým vlivům a nápadům. Od té doby se na Litvě vystřídalo několik světových literárních směrů, od symbolismu přes impresionismus po expresionismus. Autoři experimentovali, zkoušeli nové věci.

Když ve Švédsku v roce 1940 chtěli představit litevskou literaturu veřejnosti, neměli v podstatě moc z čeho švédští editoři vybírat. Avšak bylo zapotřebí nějak představit litevskou literaturu. A tak se stalo, že místo vydání knih od jednotlivých autorů se více vyplatilo spojit několik povídek dohromady a vydat tak rovnou sbírku. Tak se zrodila kniha Litevské povídky.13

Kniha Litevské povídky vznikla jako nástroj k představení litevské literatury ve Švédsku kolem roku 1940. V knize je přeloženo do švédštiny devět povídek, jejichž autoři jsou Jonas Biliūnas, Vincas Krėvė-Mickevičius, Antanas Vienuolis-Žukauskas, Ignas Jurkunas- Šeinius, Jurgis Savickis, Petras Cvirka a Petronėlė Orintaitė. Na titulní stránce knihy se uvádí, že jde o výběr moderních litevských novel a že povídky jsou "Přeloženo do švédštiny – Ragnar Öller a Nils Bohman".

V předmluvě knihy, kterou napsal Vincas Mykolaitis-Putinas, je obecný přehled litevské literatury a popisy autorů od osvícence Kristijona Donelaitise až po autory roku 1939. V předmluvě ovšem chybí motivace k výběru autorů a povídek.

My se můžeme jen domnívat, proč a jak vybrali tyto konkrétní povídky. Z analýzy daných povídek nám ale vyplyne, že nešlo jen o různorodost mezi autory, ale také o zaměření/směr jednotlivých povídek. Vytautas Kubilius ve své knize Lietuvių literatūros istorija (Historie litevské literatury - 1996)14 poskytuje podrobný seznam různých směrů litevské literatury. Tento přehled byl publikován asi 60 let po vydání knihy Litevské povídky, ale stále nám dává poměrně jasný pohled na výběr povídek z roku 1939-1940.

13 ÖLLER, Ragnar, BOHMAN, Nils, ed. Litauiska noveller: ett urval av modern litauisk novellkonst. : Vepe förlag, 1940. 14 KUBILIUS, Vytautas. Lietuvių literatūros istorija, XX amžiaus literatūra [online]. Vilnius: Alma littera, 1996 [cit. 2019-05-22]. ISBN 9986-02-194-4.

9 Vytautas Kubilius rozděluje Litevskou literaturu od počátku 20. století až po sovětskou okupaci Litvy v roce 1940 do následujících devíti skupin:

Název: V knize Litevské povídky tyto skupiny zastupují:

1. Psichologinis realizmas (Psychologický Jonas Biliūnas, Antanas realismus) Vienuolis-Žukauskas 2. Tendencinė proza, drama, poezija (Tendenční --- próza, drama a poezie)15 3. Tautinio idealizmo literatura (Literatura národního Vincas Krėvė-Mickevičius idealismu) 4. Modernizmo pradmenys (Základy modernismu) Ignas Jurkunas-Scheynius 5. Simbolizmo raida (Vývoj symbolismu) --- 6. Lietuviškas avangardizmas (Litevská avantgarda) Jurgis Savickis 7. Neoromantikų karta (Neoromantismus) --- 8. Realizmo poetika (Poetika realismu) Petras Cvirka, Petronėlė Orintaitė 9. Kūrybos individualumo ir autonomiškumo link --- (Individuální kreativita a nezávislost)

Úvod do litevské literatury ve sbírce povídek napsal Vincas Mykolaitis-Putinas, který sám sebe řadí do 5. skupiny, tedy skupiny symbolistů. Výběr povídek pro knihu Litevské povídky se ovšem nesoustředil pouze na jeden směr, ale vybíral ze široké škály tehdejší litevské literatury. Fakt, že se ve sbírce nachází povídka pouze od jedné ženy, odpovídá skutečnosti, že v té době bylo na Litvě málo ženských autorek.

Můžeme pozorovat zřetelný rozdíl v publikování litevské literatury ve švédštině během litevského období svobody (1918-1940) a po roce 1990. Během meziválečného období lze říci, že Litevské povídky jsou jedinou publikovanou knihou, přestože kniha sama o sobě přišla na švédské knihkupectví až po litevské okupaci. Publikace této knihy ale byla připravena už během meziválečného období. Po osvobození v roce 1990 byly Litevské povídky vydány ve sbírkách a časopisech. Od roku 1999 bylo vydáno několik kontroverzních knih v překladu z litevštiny do švédštiny a nejvíce přeložených knih vyšlo asi v roce 2005, kdy Litva a litevská literatura byla tématem veletrhu Bok & Bibliotek (Kniha & Knihovna) v Göteborgu.16

15 Literatura, která podporuje momentálně platnou ideologii. 16 BLÅDER, Anders. Litauisk litteratur i fokus. Svt NYHETER [online]. 2005 [cit. 2019-04-05]. Dostupné z: https://www.svt.se/kultur/litauisk-litteratur-i-fokus

10 3.2 Překladatelé litevských knih do švédštiny

Velký podíl na šíření informací o litevské literatuře měli dva muži: Ragnar Öller a Nils Bohman. Ti stojí také za vznikem sbírky Litevské povídky, které jsme se věnovali v předchozí kapitole. Ragnar Öller byl diplomatem ve Finsku před druhou světovou válkou.17 Po jeho smrti se nezachovalo žádné jeho dílo, jen pár poznámek, ze kterých bylo zřejmé, že spolupracoval s Nilsem Bohmanem na Litevských povídkách.

Nils Bohman18 byl soukromým učitelem a zaměstnancem Stockholm Borgarskola.19 Navíc byl kritikem ve švédských novinách Nya Dagligt Allehanda20, v deníku Bonniers Litterära Magasin a několik let také ve švédském časopise NU. Pro tento časopis psal Bohman cestovní reportáže z Litvy, i když se v těchto reportážích neobjevuje žádná zmínka o švédsko- litevských literárních vztazích. Tvořil také původní literární díla, ale hlavně překládal do švédského jazyka z angličtiny a němčiny. Nils Bohman se zasloužil o šíření informací o Litvě a litevské literatuře. Při cestách na Litvu se prohloubil jeho zájem o Litvu, litevský lid a jejich tradice. Později po vypuknutí druhé světové války se tento zájem rozšířil i na oblast Polska a Ukrajiny.21 Z jeho snažení šířit více informací o Litvě bych poukázala na dvě. Bohman přečetl v rádiu reportáž o Litvě v roce 1937, v den předávání Nobelovy ceny a tím nepřímo naznačil, že považoval Litvu za možného kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu. Po okupaci Litvy pokračoval Bohman v propagaci litevské literatury na švédském území. Dne 16. února 1943, v den 25. výročí vyhlášení Litevské republiky, vyšel Bohmanovi dvoustránkový článek v Nya Dagligt Allehanda o osudech Litvy. Další redaktoři byli v té době také poměrně aktivní a publikovali články o dění na Litvě.

O překlad a editaci knihy Kokotis ballader (Kukučio baladės) litevského básníka a překladatele Marceliuse Martinaitise se postarali dva muži - básník a překladatel lotyšsko- švédského původu Juris Kronbergs a Helge D. Rinholm z Norska. Přeložená kniha vyšla v roce 1985 ve Švédsku. Je jednou z prvních knih přeložených do švédštiny po roce 1940.

17 Ragnar Öller se narodil 6. července 1893 ve Finsku, nedaleko města Lahti. V roce 1921 získal doktorát z literárních věd. Až do roku 1940 se věnoval finsko-litevským vztahům. Nejprve začal pracovat na litevské ambasádě v Helsinkách, později se stal konzulem a následně na to také generálním konzulem. Snažil se rozvíjet finsko-litevské vztahy ve všech oblastech společnosti. Jeho mise byla ale narušena sovětskou okupací Litvy v roce 1940. Zemřel 22. prosince 1960. Ragnar Öller seminar in Vilnius. Embassy of [online]. 2005 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: http://213.214.149.49/public/default.aspx?contentid=119953&contentlan=2&culture=en-US 18 Nils Axel Erik Bohman se narodil 9. září 1902 ve Stockholmu. Studoval na stockholmské univerzitě šest let, ale nikdy nezískal vysokoškolský titul. Zemřel 1. prosince 1943. Svenskt författarlexikon: 1. 1900-1940 A-Ö /. Projekt Runeberg [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: http://runeberg.org/sfl/1/0103.html 19 Škola ve Švédsku fungující mezi lety 1836-1971, která fungovala podle skandinávského vzdělávacího systému, který měl naučit děti dělníků základům – tedy čtení, psaní a počítání. Vyučovalo se většinou večer nebo o víkendech a škola byla dostupná všem věkovým kategoriím. Borgarskolan ( borgarskola). Stockholm stad [online]. 2015 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https://stadsarkivet.stockholm.se/hitta-i-arkiven/arkivartiklar/a-b/borgarskolan/ 20 Švédský konzervativní deník vycházející v letech 1859-1944. 21 NYMAN, Thure, ed. En bok om Nils Bohman. Stockholm: Wahlström & Widstrand, 1944.

11 Dalším švédským překladatelem litevské beletrie je Anders Kreuger. Působí jako kurátor muzea M HKA22 v Antverpách, je jedním z redaktorů londýnského časopisu umění Afterall a členem poradního sboru nové soukromé kunsthalle v Helsinkách - Kohta. Kreuger byl dříve ředitelem Malmö Art Academy a kurátorem výstav v Lunds konsthall, ve svém rodném Švédsku. Je členem týmu Evropské Kunsthalle v Kolíně nad Rýnem. Publikoval také četné katalogové eseje a další texty. Do švédštiny přeložil v roce 1991 román Romualda Granauskase Livet under lönnen (Gyvenimas po klevu).23

Lennart Kjellberg překládal převážně z polštiny do švédštiny, ale přeložil také pár děl z dalších jazyků jako je ruština, angličtina a litevština. Po ukončení studií na univerzitě v Uppsale začal pracovat jako lektor švédštiny v litevském Kaunasu a Vilniusu. Tady také začal studovat polštinu a litevštinu. Z litevské literatury přeložil v roce 1991 klasickou výpravnou báseň literatury 18. století od autora Kristijona Donelatise – Årstiderna (Metai).24

Jonas Öhman je veřejná osobnost, filmový tvůrce, režisér, učitel a v neposlední řadě také překladatel litevské literatury do švédského jazyka. K Litvě má zvláštní, pozitivní vztah. Navštěvoval ji pravidelně od počátku devadesátých let. Žije zde více než deset let, mluví plynně litevsky, vyučuje švédštinu a s nadšením se zajímá o litevskou historii, kulturu a veřejnost. Roku 2018 dokonce výjimečně obdržel litevské občanství od litevské prezidentky Daliy Grybauskaitė.25 Překladům do švédštiny se věnoval převážně na přelomu milénia a dále hlavně na počátku 21. století. Na svém „překladatelském kontě“ má mimo jiné světově proslulý román Jurgise Kunčinase – Tula26 a hlavně také román Jurgy Ivanauskaitė – Häxan och regnet (Ragana ir lietus)27, který přeložil roku 1998.

Další mladá švédská překladatelka, která se, ovšem až ve 21. století, věnovala překladům z litevského jazyka, se jmenovala Lina Erkelius. Narodila se v roce 1960 a zemřela poměrně mladá v roce 2017. Za sebou ale nechala jak svá originální díla tak i překlady knih z angličtiny do švédštiny od litevské autorky Ruty Sepetys. Mezi přeložená a vydaná díla po roce 2000 patří knihy Strimmor av hop (Tarp pilkų debesų)28, Färgen på drömmar (Nelengvu keliu)29 a Tårar i havet (Druska jūra).30

V neposlední řadě bych také chtěla zmínit litevskou překladatelku a pedagožku a Sigutė Radzevičienė, která mimo jiné stojí za propagací litevské literatury a výuky litevštiny ve Švédsku, a také za překlady Švédsky psaných děl Ignase Šeiniuse do litevštiny.31

22 Muzeum moderního umění, filmu a vizuální kultury ve Flandrách. 23 PIVORAS, SAULIUS. Swedish-Lithuanian Cultural Relations (an outline). Sites.google.com [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/sauliuspivoras/swedish-lithuanian GRANAUSKAS, Romualdas a Anders KREUGER. Livet under lönnen. Fripress/Legenda, 1991. ISBN 91-582- 1833-5. 24 L. Kjellberg se narodil ve Švédsku roku 1913 a zemřel v roce 2004. Lennart Kjellberg. SVENSKT ÖVERSÄTTARLEXIKON [online]. [cit. 2019-04-11]. Dostupné z: https://litteraturbanken.se/%C3%B6vers%C3%A4ttarlexikon/artiklar/Lennart_Kjellberg 25 The President granted Lithuanian citizenship by exception to Jonas Ohman. PRESIDENT OF THE REPUBLIC OF [online]. 2018 [cit. 2019-04-14]. Dostupné z: https://www.lrp.lt/en/press-centre/press- releases/the-president-granted-lithuanian-citizenship-by-exception-to-jonas-ohman/31424 26 KUNČINAS, Jurgis a Jonas ÖHMAN. Tula. Västerås: Författarhuset, 2005. ISBN 91-89390-46-6. 27 IVANAUSKAITĖ, Jurga a Jonas ÖHMAN. Häxan och regnet. Stockholm: Tranan, 2005. ISBN 91-85133-24- 8 28 SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Strimmor av hopp. 2011. ISBN 91-32-15958-7. 29 SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Färgen på drömmar. Stockholm: BW, 2014. ISBN 9789132162930. 30 SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Tårar i havet. BW, 2016. ISBN 91-32-16973-6. 31 Radzevičienė, Sigutė. Lietuvos literatūros vertėjų sąjunga: Lithuanian association of literary translators [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné z: https://www.llvs.lt/narys/171

12 4 Litevští autoři působící ve Švédsku

Ve 20. století se ve Švédsku vystřídalo hned několik litevských diplomatů, ne všichni byli ale umělecky založeni a zároveň při vykonávání své diplomatické činnosti publikovali a psali svá díla. Mezi takové osobnosti patří Jonas Aukštuolis, litevský diplomat, který působil mimo jiné také v tehdejším Československu, v Holandsku, Norsku i Finsku. Později byl deportován Sověty do otrockého tábora – gulagu, kde nakonec také zemřel.32 Dalším velvyslancem Litvy ve Švédsku byl Bronius Dailidė. Nejprve byl učitelem na litevském gymnáziu v Petrohradu, později pracoval pro Ministerstvo školství a Ministerstvo zahraničních věcí v Litvě, a před odchodem do USA působil jako diplomat ve Švédsku, Finsku, Lotyšsku i Estonsku.33

Pro tuto diplomovou práci mají však mnohem větší význam dva významní diplomaté– spisovatelé a výrazné osobnosti litevsko-švédských vztahů – Ignas Šeinius a Jurgis Savickis, kteří ve 20. století působili ve Švédsku.

4.1 Ignas Šeinius

Ignas Jurkūnas-Šeinius se narodil 3. dubna 1889 ve vesnici Šeiniūnai na Litvě. Byl to litevský a švédský spisovatel, litevský diplomat a tiskový mluvčí. Jeho původní příjmení bylo Jurkūnas, ale používal i své autorské jméno Šeinius odvozené od názvu rodné vesnice. Když přišel podruhé do Švédska, kvůli ruské okupaci Litvy, tak tvrdil, že se jmenuje Ignas Šeinius. Publikoval knihy jak pod svým autorským, tak i rodným příjmením. V seznamu královské knihovny (Kungliga Biblioteket) jsou všechny jeho knihy shromažďovány pod jménem Ignas Jurkunas-Scheynius. Na Litvě uslyšíte jak jméno Ignas Šeinius, tak i Ignas Jurkūnas-Šeinius.

V letech 1912-1915 studoval filozofii umění na moskevské univerzitě. V roce 1915 odjel do Stockholmu, aby sloužil jako válečný důstojník pro Litevskou společnost, organizaci, která pomáhala rodinám obětí války. I. Šeinius se poměrně rychle naučil švédsky. V roce 1917 byla vydána jeho první kniha Litauisk Kultur ve švédském jazyce. Studium švédského jazyka a kultury mu bylo usnadněno okolnostmi osobního života. V létě roku 1917 si vzal švédskou rodačku Gertrud Sydoffovou, která mu o pět let později porodila syna Irvise.

V roce 1919 byl jmenován vedoucím tiskového úřadu zastupující Litevskou republiku ve Stockholmu. V letech 1919-1920 byl velvyslancem Litvy v Kodani, rok na to působil jako diplomatický vyslanec Litvy ve Finsku.34 Od 19. června 1923 do 1. června 1927 byl vedoucím diplomatické mise ve Švédsku (Chargé d’affaires) se sídlem ve Stockholmu.

32 KUČINSKIENĖ, Aistė. Šeinius. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai- 4wb.info/index/details/1396 33 TAMAŠAUSKAS, Kazimieras. Bronius Edmundas Dailidė. Visuotinė lietuvių enciklopedija [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https://www.vle.lt/Straipsnis/Bronius-Edmundas-Dailide-62900 34 ČIPLYTĖ, Joana Viga. Pirmasis Lietuvos pasiuntinys Švedijoje - Jonas Aukštuolis (1885- 1949). Respublika.lt [online]. 2013 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z:

13 Poté strávil nějaký čas soukromě ve Švédsku a věnoval se více tvůrčí práci. V roce 1932 se vrátil do Litvy a na dva roky se stal editorem časopisu „Lietuvos aidas“, poté pracoval jako tiskový poradce pro gubernátora Klaipėdy a také vytvořil a editoval deník „Vakarai“. Poté byl jmenován zástupcem litevského Červeného kříže pro Vilniuský region. V roce 1940, kdy byla Litva obsazena Sovětským svazem, emigroval do Švédska, kde získal švédské občanství a žil tam až do své smrti.

Ignas Jurkunas-Šeinius zemřel ve Stockholmu dne 15. června 1959.35

4.1.1 Tvorba

Romány a novely Ignase Šeiniuse psány ve švédštině jsou ve Švédsku dobře známé. Ignas Šeinius napsal litevsky své nejvýznamnější dílo Kuprelis (1913), které je považováno za první literárně-impresionistické dílo v litevské literatuře. Jde o idealistické dílo popisující milostný příběh mezi mužem s vrozenou vadou a krásné Gundė. Mezi jeho známá díla psaná ve švédštině patří Den röda floden (1940), román vydaný krátce po útěku z okupované Litvy, jenž zachycuje stupňující se atmosféru během první sovětské okupace na Litvě.

Ignas Šeinius napsal patnáct různých děl ve švédštině (viz další podkapitolu) a několik v litevštině. Je také autorem mnoha článků v tisku, které byly zachovány jako rukopisy, ale k dnešnímu dni nebyly vydány nebo zveřejněny.36 Jedna z jeho knih o historických událostech je přeložena do dánštiny.37

http://www.respublika.lt/lt/naujienos/kultura/portretai/pirmasis_lietuvos_pasiuntinys_svedijoje__jonas_aukstuoli s_18851949/ 35 KUČINSKIENĖ, Aistė. Šeinius. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai- 4wb.info/index/details/1396 36 RADZEVIČIENĖ, Sigutė. Neatrastasis Ignas Šeinius: gyvenimas ir kūryba Švedijoje. Monografija. Vilnius: Vilniaus pedagoginio universitoto leidykla, 2011. ISBN 978-9955-20-596-8. 37 Den røde Flod stiger. Kniha Den röda floden byla přeložena do dánštiny Haakonem Hustedem.

14 4.1.2 Díla

V seznamu najdete švédsky psaná díla Ignase Šeiniuse.38

NÁZEV JAZYK ROK Litauisk kultur (Lietuvių kultūra) Švédsky 1917 Himmelrikets indergång rukopis psaný švédsky 1918 Sagan om året 1918 rukopis psaný švédsky 1918 Natt och Sol (Naktis ir saulė) Švédsky 1918 Diplomaten (Diplomatai) scénář psaný švédsky 1920 Den nya härskaren rukopis ke scénáři psaný švédsky 1923 I väntan på undret Švédsky 1942 Den röda floden (Raudonasis tvanas) Švédsky 1940 Siegfried Immerselbe (Siegfried rukopis psaný švédsky 1940? Immerselbe atsijaunina) Den röda resan (Raudonoji kelionė) Švédsky 1942 Små ofulkomligheter scénář psaný švédsky 1942 Den röda floden svämmar över Švédsky 1945 Resa i samverkans Sverige Švédsky 1945 Kom ner till jorden rukopis psaný švédsky 1947 Professor Bror Palmlund blevinte gift Švédsky 1947 Kentauren gnäggar rukopis psaný švédsky 1952 Guldhunde neukončený rukopis psaný švédsky 1954

4.2 Jurgis Savickis

Jurgis Savickis se narodil 4. května 1890 ve vesnici Pagausantys poblíž Ariogaly ve střední Litvě. Byl to litevský spisovatel v období modernismu a diplomat, který reprezentoval meziválečnou Litvu převážně ve Skandinávských zemích.

Jeho rodina nepatřila mezi nejbohatší, ale i přes to odjel studovat střední školu do Moskvy, kde bydlel u svého strýce. Později začal studovat také vyšší zemědělské učení v Petrohradu, odkud ale odešel zpět do Moskvy studovat umění, a ve svém studiu umění pokračoval také v Krakowě v Polsku.39

Po skončení první světové války se zapojil do činností litevských organizací pečujících o uprchlíky a tím byly zahájeny jeho kontakty se Skandinávií. Psal se rok 1915 a Savickis byl vyslán organizací Litevská společnost pro podporu obětí války (Lietuvių draugija

38 Ignas Šeinius. Literatura.lt: Lietuvių literatūros enciklopedija [online]. [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: http://www.literatura.lt/rasytojai/ignas-seinius/ 39 ŽVIRGŽDAS, Manfredas a Viktorija ŠEINA. Savickis. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/1372

15 nukentėjusiems dėl karo šelpti) do Kodaně. Tam působil jako zástupce litevského Červeného kříže a jeho úkolem bylo dostat litevské válečné vězně z německých táborů.

Díky tomu, že ovládal několik cizích jazyků (kromě polštiny, ruštiny a francouzštiny uměl také švédsky a dánsky), se mohl stát po válce litevským diplomatem vznikajícího litevského státu. Od roku 1919 byl oficiálním zástupcem Litvy v Dánsku, o tři roky později zastupoval Litvu v Norsku.40 Od roku 1925 do roku 1927 působil jako litevský diplomat ve Finsku, poté sloužil až do roku 1930 na litevském Ministerstvu zahraničních věcí v Kaunasu, v letech 1928-30 byl také ředitelem Státního divadla. Druhé období diplomatické služby Jurgise Savickise ve Skandinávii započalo v lednu roku 1930, kdy litevského ministra Voldemara odvolal prezident a nabídl Savickisi znovu pozici velvyslance ve švédském Stockholmu.41 Zde zůstal necelých sedm let. Po ukončení tohoto období se přestěhoval do hlavního města Lotyšska, Rigy a rok zde působil opět jako diplomat. V roce 1938 se stal zástupcem Litvy ve Společnosti národů se sídlem v Ženevě. Tato organizace, která se snažila zachovat světový mír, byla založena po skončení první světové války na základě výsledků pařížské mírové konference. Po ukončení činnosti v Ženevě se přestěhoval na jih Francie.42

Jurgis Savickis miloval Litvu a snažil se prosazovat litevskou kulturu ve všech zemích, kde pracoval. Organizoval výstavy, zájezdy, různé akce spojené s Litvou, podporoval prezidenta Antanase Smetonu a vybízel ho k tomu, aby více cestoval a navštěvoval sousední státy a Skandinávii. Otevřel Litvu světu.43

Vztah Savickise ke Švédsku, Finsku, Norsku a Dánsku je zajímavý, nejenže mluvil dánsky a švédsky, ale ve svém druhém manželství se oženil s Dánkou Inge Geislerovou, která pracovala jako jeho sekretářka a se kterou adoptovali italského chlapce. Vztah ale nevydržel a po deseti letech se rozešli. Nikdy se však oficiálně nerozvedli. Z předchozího manželství měl Savickis dva syny, staršího syna ale bohužel nacisté zastřelili během druhé světové války, když dobrovolně vstoupil do židovského koncentračního táboru v Kaunasu, aby mohl být se svou ženou židovkou.44 Druhý syn se stal známým malířem. Poslední léta svého života žil Jurgis Savickis se svou přítelkyní, Holanďankou Marie Kock, v jižní Francii v městečku Roquebrune, kde měl svou vilu pojmenovanou podle své rodné vísky a vyzdobenou uměním od předních litevských umělců. Zde se převážně věnoval tvůrčímu psaní. Po jeho smrti Marie Kocková spálila všechny jeho rukopisy a archiv v domě. Jednala pravděpodobně podle poslední vůle Savickise.45

Jurgis Savickis zemřel 22. prosince 1952 v Monte Carlu v Monaku.46

40 KROGH, Jan. Norsk-litauiske kontakter i mellomkrigstiden. Jankrogh.com [online]. 1998 [cit. 2019-02-16]. Dostupné z: http://www.jankrogh.com/litauen/hist_1919-45.htm 41 LUKŠAS, Aras. Kilnios sielos aristokratas. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: https://luksas.blog/2014/06/27/kilnios-sielos-aristokratas/ 42 POCIUTE, Aurelija. Jurgis Savickis. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-02-12]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-06-20-jurgis-savickis/132200 43 ŽVIRGŽDAS, Manfredas a Viktorija ŠEINA. Savickis. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/1372 44 SELČINSKAJA, Danutė. Story of the Month: ALGIRDAS SAVICKIS (1917–1943). Valstybinis Vilniaus Gaono Žydų Muziejus [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: http://www.jmuseum.lt/en/news/i/637/ 45 POCIUTĖ, Aurelija. Jurgis Savickis. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-06-20-jurgis-savickis/132200 46 KROGH, Jan. Norsk-litauiske kontakter i mellomkrigstiden. Jankrogh.com [online]. 1998 [cit. 2019-06-22]. Dostupné z: http://www.jankrogh.com/litauen/hist_1919-45.htm

16 4.2.1 Tvorba

Během pobytu v Kodani publikoval sbírku dokumentů v dánštině pod názvem Záře (Lysskær - 1919)47, která je považována za sbírku politických a ekonomických dokumentů o Litvě, a také knihu Cesta přes Litvu (En rejse gennem Litauen - 1919)48. Tato druhá kniha je k dispozici ve stockholmské městské knihovně.49

Je zajímavé, že Jurgis Savickis údajně psal povídky, které byly publikovány ve švédském denním tisku. Vzhledem k tomu, že Jurgis Savickis byl diplomatem ve Skandinávii v letech 1922 až 1940, nepřekvapilo by mě, kdyby nějaká jeho krátká povídka existovala v novinách v Malmö nebo ve stockholmských listech Nya Dagligt Allehanda, kde působil Nils Bohman jako kritik.

Jurgis Savickis napsal během života asi 30 novel, převážně v litevštině. Byl velmi známou osobou ve Švédsku kolem roku 1940 a je tedy logické, že byl mezi hlavními osobnostmi, když se litevská literatura začala představovat Švédsku.

4.2.2 Díla

Veškerá díla napsána Jurgisem Savickisem byla v litevštině, případně v dánštině. Nemáme žádné informace o dílech psaných švédsky. Pokud byste se chtěli dozvědět více o jeho litevské tvorbě, můžete navštívit portál literatura.lt.50

47 SAVICKIS, Jurgis. Lysskær, en samling politiske og økonomiske afhandlinger om Litauen. : Egmont H. Petersens Kgl. Hof-Bogtrykkeri, 1919. 48 SAVICKIS, Jurgis. En Rejse gennem Litauen. Copenhagen: Jespersen, 1921. 49 Jurgis Savickis. Stockholms Stadsbiblioteket [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné z: https://biblioteket.stockholm.se/titel/345980 50 Jurgis Savickis. Literatura.lt: Lietuvių literatūros enciklopedija [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné z: http://www.literatura.lt/rasytojai/jurgis-savickis/#more-843

17 5 Litevská literatura ve Švédsku dnes

Situace spojená s litevskou literaturou ve Švédsku se v novém století výrazně zlepšila. Dnes najdeme jak ve švédských knihkupectvích, tak i ve švédských knihovnách poměrně velké množství litevské literatury. Ve stockholmské hlavní knihovně má dokonce litevská literatura svou vlastní polici, v baltské sekci. I když ve 20. století nebylo přeloženo příliš mnoho litevských děl do švédského jazyka51, počátek 21. století tuto situaci napravil. Při festivalu „Knihy a Knihovny“ v Göteborgu v roce 2005 bylo představeno několik litevských knih se švédským překladem. Ty jsou dnes dostupné ve švédských knihovnách, u některých děl zde najdeme i jejich litevské originály. A k tomu navíc také mnoho dalších litevských, dosud nepřeložených děl. Nejvíce půjčovanou litevskou knihou je Tula od autora Jurgise Kunčinase v překladu Jonase Öhmana. Mezi další populární litevské knihy půjčovány ve Švédsku patří Litevské povídky od editorů Nilse Bohmana a Ragnara Öllera, historická novela pro mladistvé v originále psána sice anglicky ale od litevské autorky Ruty Sepetys - Tårar i havet (Druska jūra) nebo klasická výpravná báseň Årstiderna (Metai) od Kristijona Donelatise.

O udržování litevsko-švédských vztahů a propagaci litevského kulturního bohatství ve Švédsku se stará Litevská asociace ve spolupráci se švédským institutem (Svenska Institutet).52 Svenska Institutet je veřejná organizace, která pracuje v odvětví kultury, vzdělání, literatury, vědy a obchodu a upevňuje vztahy mezi Švédskem a ostatními zeměmi světa. Organizace spolupracuje s nakladatelstvími a překladateli a v oblasti literatury pomáhá propagovat zahraniční díla švédským čtenářům.53

51 Viz kapitola Překlady litevské literatury. 52 GRAŠYTĖ, KALBINO BIRUTĖ. SIGUTĖ RADZEVIČIENĖ: „MAN LABAI MAGĖJO TĄ JŪRĄ ATRAKINTI Į KITAPUS, Į ŠIAURĘ“. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-06-26]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-07-25-sigute-radzeviciene-man-labai-magejo-ta-jura-atrakinti-i- kitapus-i-siaure/131301 53 Svenska institutet [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné z: https://si.se/

18 6 Závěr

Tato práce se zabývá překlady litevské literatury 20. století do švédského jazyka. Popisuje situaci spojenou s litevskou literaturou ve Švédsku. Jaká díla litevských autorů se překládala, kdo se postaral o jejich překlad a jak se dařilo propagovat litevskou literaturu ve Švédsku.

Po osvobození v roce 1918 se země otevřela vnějším vlivům. Před představením litevské literatury ve Švédsku v roce 1940 nebylo dostupné velké množství literárních děl, ze kterých by bylo možno vybírat, a litevština byla pro většinu Švédů zcela neznámá oblast. Litevská literatura ve švédském jazyce je popsána ve sbírkách a přehledech, jako například v Lundkvistově evropské historii literatury (Lundkvists Europas Litteraturhistoria), ve sbírkách Stockholmské univerzity o litevské literatuře nebo v encyklopediích jako je Národní encyklopedie (Nationalencyklopedin). Ti, kteří hledali jakékoliv informace o litevské literatuře v poválečném období ve Švédsku, byli odkazováni právě k těmto zdrojům. Ani švédský tisk ve 20. století své čtenáře příliš mnoho neinformoval o existenci litevských autorů a dostupnosti jakékoli litevské literatury.

Příchod litevských diplomatů Ignase Šeiniuse a Jurgise Savickise do Švédska na začátku 20. století začal pomalu měnit situaci spojenou s litevskou literaturou. Litevští diplomaté už měli na svém kontě litevsky psaná díla. A při svém pobytu ve Švédsku psali další. Na to pak ve 40. letech navázali švédští redaktoři Ragnar Öller a Nils Bohman. Dali dohromady sbírku povídek od Savickise a Šeiniuse a od dalších litevských autorů a začali více propagovat litevskou literaturu ve Švédsku. Pak nastala poměrně dlouhá odmlka a až v osmdesátých letech dvacátého století se švédští překladatelé více chopili překladů litevských děl. A v tom pokračují dodnes.

Pro zjištění potřebných informací pro tuto práci jsem použila převážně elektronické zdroje, osobní kontakt s knihovníky ve švédské knihovně a také e-mailovou komunikaci s litevskou překladatelkou švédských knih, a hlavně tvorby Ignase Šeinius, Sigutė Radzevičienė.

Došla jsem k závěru, že téma překladů litevské literatury do švédštiny je do dnešního dne poměrně nezpracovaná oblast. Tento dojem mi navodilo pátrání po jakýchkoli informací o litevské literatuře překládané do švédštiny. Často jsem narážela na skutečnost, že z 20. století nemáme velké množství přeložených litevských knih do švédštiny.

19 ZDROJE

Tištěné zdroje IVANAUSKAITĖ, Jurga a Jonas ÖHMAN. Häxan och regnet. Stockholm: Tranan, 2005. ISBN 91-85133-24-8.

KORSAKAS, Kostas. Lietuvių literatūros istorija: Kapitalizmo epocha (1917- 1940). Valstybinė Polit. ir Moksl. Lit. Leid., 1965.

KÜNG, Andres. Baltikum: en handbok om Estland, Lettland, Litauen. Hudiksvall: Winberg, 1991. ISBN 9187004313.

KUNČINAS, Jurgis a Jonas ÖHMAN. Tula. Västerås: Författarhuset, 2005. ISBN 91- 89390-46-6.

NYMAN, Thure, ed. En bok om Nils Bohman. Stockholm: Wahlström & Widstrand, 1944..

PAROLEK, Radegast. Srovnávací dějiny baltických literatur: od nejstarších dob do současnosti. Praha: Univerzita Karlova, 1978.

PAULI, ULF. Hur fick Vitryssland sitt namn?. Lund: Historiska media, 1997, (Nr1). ISSN 1102-0822.

ŠAPOKA, Adolfas. Lietuvos istorija. Vilnius: Mokslas, 1989. ISBN 5-420-00631-6.

SAVICKIS, Jurgis. Lysskær, en samling politiske og økonomiske afhandlinger om Litauen. Copenhagen: Egmont H. Petersens Kgl. Hof-Bogtrykkeri, 1919.

SAVICKIS, Jurgis. En Rejse gennem Litauen. Copenhagen: Jespersen, 1921.

SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Strimmor av hopp. 2011. ISBN 91-32-15958-7.

SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Färgen på drömmar. Stockholm: BW, 2014. ISBN 9789132162930.

SEPETYS, Ruta a Lina ERKELIUS. Tårar i havet. BW, 2016. ISBN 91-32-16973-6.

SLABIHOUDOVÁ, Naděžda, Alena VLČKOVÁ a Pavel ŠTOLL. Slovník pobaltských spisovatelů. 2. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-374-9.

20 Elektronicky dostupné zdroje

Böcker om Baltikum. Gailit [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: http://www.gailit.se/baltisk-litteratur.html

BLÅDER, Anders. Litauisk litteratur i fokus. Svt NYHETER [online]. 2005 [cit. 2019-04-05]. Dostupné z: https://www.svt.se/kultur/litauisk-litteratur-i-fokus

GRAŠYTĖ, KALBINO BIRUTĖ. SIGUTĖ RADZEVIČIENĖ: „MAN LABAI MAGĖJO TĄ JŪRĄ ATRAKINTI Į KITAPUS, Į ŠIAURĘ“. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-06- 26]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-07-25-sigute-radzeviciene-man- labai-magejo-ta-jura-atrakinti-i-kitapus-i-siaure/131301

Ignas Šeinius. Literatura.lt: Lietuvių literatūros enciklopedija [online]. [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: http://www.literatura.lt/rasytojai/ignas-seinius/

Jurgis Savickis. Literatura.lt: Lietuvių literatūros enciklopedija [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné z: http://www.literatura.lt/rasytojai/jurgis-savickis/#more-843

KROGH, Jan. Norsk-litauiske kontakter i mellomkrigstiden. Jankrogh.com [online]. 1998 [cit. 2019-02-16]. Dostupné z: http://www.jankrogh.com/litauen/hist_1919-45.htm

KUČINSKIENĖ, Aistė. Šeinius. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/1396

KUČINSKIENĖ, Aistė. Šeinius. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/1396

Lennart Kjellberg. SVENSKT ÖVERSÄTTARLEXIKON [online]. [cit. 2019-04-11]. Dostupné z: https://litteraturbanken.se/%C3%B6vers%C3%A4ttarlexikon/artiklar/Lennart_Kjellberg

LINDSTRÖM, Pär. JUL-EXTRA från Svensk-Litauiska Riksföreningen dec 2005.Balticbooks: Svensk-Litauiska Riksföreningen [online]. [cit. 2019-03-11]. Dostupné z: http://www.balticbooks.se/sve-lit-julextra-2005.html

Litauen förbereder sig för bokmässan. Stockholms fria [online]. 2004 [cit. 2019-03-17]. Dostupné z: http://www.stockholmsfria.se/artikel/1458

LUKŠAS, Aras. Kilnios sielos aristokratas. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: https://luksas.blog/2014/06/27/kilnios-sielos-aristokratas/

21 POCIUTE, Aurelija. Jurgis Savickis. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-02-12]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-06-20-jurgis-savickis/132200

POCIUTĖ, Aurelija. Jurgis Savickis. Bernardinai.lt [online]. 2015 [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2015-06-20-jurgis-savickis/132200

PIVORAS, Saulius. Tarpkultūrinis (ne)susikalbėjimas: Igno Šeiniaus pasiuntinystė Švedijoje. Darbai ir Dienos [online]. 2002, 2002(30), 1-8 [cit. 2019-03-23]. ISSN 1392-0388. Dostupné z: http://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/get/LT-LDB- 0001:J.04~2002~1367183435322/DS.002.0.01.ARTIC

PIVORAS, SAULIUS. Swedish-Lithuanian Cultural Relations (an outline). Sites.google.com [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/sauliuspivoras/swedish- lithuanian RADZEVIČIENĖ, Sigutė. Išskirtinė knyga apie Lietuvos diplomatiją Švedijoje.Lietuvos edukologijos universitetas [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné z: http://archyvas.istorijoszurnalas.lt/index.php?option=com_content&view=article&id=395&Ite mid=395

Stockholms stadsbiblioteket [online]. [cit. 2019-03-11]. Dostupné z: https://biblioteket.stockholm.se/

The President granted Lithuanian citizenship by exception to Jonas Ohman. PRESIDENT OF THE REPUBLIC OF LITHUANIA [online]. 2018 [cit. 2019-04-14]. Dostupné z: https://www.lrp.lt/en/press-centre/press-releases/the-president-granted-lithuanian-citizenship- by-exception-to-jonas-ohman/31424

ŽVIRGŽDAS, Manfredas a Viktorija ŠEINA. Savickis. Šaltiniai.info [online]. [cit. 2019-04- 15]. Dostupné z: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/1372

22