Ukončení Činnosti Baskické Teroristické Organizace ETA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Ukončení činnosti baskické teroristické organizace ETA

Bakalářská práce

LINDA RIJSDAMOVÁ

Vedoucí práce: prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.

Katedra politologie Bezpečnostní a strategická studia

Brno 2019

UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Bibliografický záznam

Autor: Linda Rijsdamová Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Katedra politologie Název práce: Ukončení činnosti baskické teroristické organizace ETA Studijní program: Bezpečnostní a strategická studia Vedoucí práce: prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. Akademický rok: 2019 Počet stran: 63 Klíčová slova: ETA, Euskadi Ta Askatasuna, Baskicko, terorismus, nacionalismus, analýza

5 UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Bibliografic record

Author: Linda Rijsdamová Faculty of Social Studies, Masaryk University Department of Political Science Title of Thesis: The End of Activities of the Basque Terrorist Group ETA Degree Programme: Security & Strategic Studies Supervisor: prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. Academic Year: 2019 Number of Pages: 63 Keywords: ETA, Euskadi Ta Askatasuna, Basque Country, Terrorism, Nationalism, Analysis

6 UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Abstrakt

Bakalářská práce se zaměřuje na aktivity a ukončení činnosti baskické teroristické organizace ETA. Cílem práce je podat celistvý přehled infor- mací o aktivitách a následně pomocí metodologického a koncepčního zá- kladu podle teorií Audrey Kurth Cornin provést analýzu důvodů ukon- čení činnosti organizace ETA v roce 2018. Práce se primárně soustředí na baskický region, není však opomenuta ani přeshraniční spolupráce Španělska v boji proti této teroristické organizaci.

7 UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Abstract

This bachelor thesis deals with the activities of the Basque terrorist or- ganization ETA. The aim of this study is to provide a comprehensive in- sight into the activities of the said organisation and to consequently ana- lyze the reasons that led to the disbanding of ETA in 2018. The topic is approached within the the theoretical framework offered by Audrey Kurth Cronin. Although the focus of this thesis is primarily the Basque Country, cross-border cooperation in the Spanish fight against the terrorist organisation in question is not omitted from the following pages.

8 UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ukončení činnosti baskické teroristické organizace ETA zpracovala sama pod vedením prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, PhD. Veškeré prameny a zdroje in- formací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány a jsou uve- deny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně 10. prosince 2019 ...... Linda Rijsdamová

UKONČENÍ ČINNOSTI BASKICKÉ TERORISTICKÉ ORGANIZACE ETA

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. JUDr. PhDr. Miroslavu Mare- šovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, trpělivost, ochotný přístup a cenné rady při zpracování mé práce.

OBSAH

Obsah

Seznam tabulek 15

1 Úvod 17

2 Metodologický a koncepční základ 19 2.1 Zadržení nebo zabití vůdce skupiny ...... 20 2.2 Postupný přerod v demokratický proces formou vyjednávání 21 2.3 Úspěch ve smyslu dosažení cíle ...... 21 2.4 Selhání ve smyslu sebedestrukce, ztráty podstaty nebo významu ...... 22 2.5 Represe ze strany státu ...... 24 2.6 Přeorientování organizace na jinou formu činnosti ...... 25

3 ETA v letech 1952-1998 26 3.1 Počátky baskického nacionalismu ...... 26 3.2 ETA v letech 1952-1975...... 27 3.3 ETA v letech 1976-1990...... 30 3.4 ETA v letech 1990-1998...... 36

4 ETA v letech 1999-2018 38 4.1 Období 2000-2004 ...... 38 4.2 Období 2004-2010 ...... 41 4.3 Období 2011-2018 ...... 43

5 Analýza důvodů ukončení činnosti ETA 46 5.1 Zadržení vůdce skupiny ...... 46 5.2 Ztráta významu a podpory ...... 47 5.3 Vyjednávání a snaha o přerod v demokratický proces ...... 49 5.4 Nedosažení cíle ...... 50 5.5 Vnitřní rozklad organizace...... 50 5.6 Represe ze strany státu ...... 51

13 OBSAH

5.7 Shrnutí ...... 53

6 Závěr 56

Použité zdroje 57

Celkový počet znaků: 63 787

14 SEZNAM TABULEK

Seznam tabulek

Tabulka č. 1. Identifikace a zhodnocení hlavních důvodů vedoucích k ukon- čení činnosti organizace ETA, ZDROJ: vlastní tvorba ...... 55

ÚVOD

1 Úvod

Terorismus není pouze fenoménem objevující se v posledních několika desetiletí. Postupný vývoj a globalizace světa neustále mění mimojiné také národní a etnické požadavky, za které se baskičtí separatisté v šede- sátých letech 20. století rozhodli bojovat násilnými a zastrašujícími metodami. Tématem své bakalářské práce jsem zvolila ukončení činnosti baskické separatisticko-teroristické organice Euskadi Ta Askatasuna1 (dále jen ETA), která byla aktivní ve Španělsku od svého založení v roce 1958 až po rok 2018, kdy došlo k jejímu definitivnímu rozpuštění. Toto datum je v práci bráno jako hlavní datum a převyšuje vyhlášení trvalého příměří i odzrbojení organizace. ETA byla založena za diktátorského re- žimu Francisca Franca a ve svých aktivitách pokračovala i po procesu demokratizace po Francově smrti v roce 1975. Přechod Španělska k demo- racii změnil prostředí i situaci ve Španělsku, a organizace ETA se tak ocitla na nové půdě. Organizace prošla několika fázemi, kdy se ze stu- dentské organanizace ETA transformovala v odbojové hnutí až po teroristickou organizaci, proti které bojovaly i zahraniční bezpečnostní složky. Boje a vyjednávání s organizací ETA zahrnovaly mezinárodní mí- rové konference i tajné skupiny, které měly bojovat stejnými způsoby jako teroristická organizace. ETA patří mezi nejdéle působící evropské teroristické skupiny, tudíž o ní bylo napsáno mnoho textů a zfilmováno neméně dokumentů. Rela- tivně nedávné rozpuštění ETA je pobídkou pro detailní analýzu důvodů vedoucích k ukončení činnosti této skupiny.

1 Název organizace v překladu znamená Baskicko a jeho svoboda.

17 ÚVOD

Pro uvedení hlavní části práce do kontextu je nastíněn i histo-rický vývoj organizace, prostředí vzniku organizace a významné aktivity těchto baskických separatistů. ETA se však také potýkala s vládmími opatřeními, které hrály důležitou roli v boji proti terorismu nejen ve Špa- nělsku. Text Audrey Kurth Cronin How Terrorism Ends: The Decline and De- mise of Terrorist Campaigns (2010) jmenuje několik možných způsobů konce teroristických skupin, které budou sloužit jako metodologický zá- klad pro tuto bakalářskou práci. Práce je zpracována formou případové studie, v níž první kapitola, metodologický a koncepční základ, se věnuje konceptualizaci pojmů, které jsou pro tuto práci klíčové. Kapitoly věnující se historickému kontextu popisují historii skupiny ETA jsou rozděleny podle politické situace a důležitých událostí, které měly vliv jak na teroristickou organizaci, tak na vlády Španělska a Francie. Poslední kapitola práce má charakter ana- lytický. V této části se text zaměřuje již na konkrétní aktivity organizace ETA a na prostředí ve kterém operovala, za účelem identifikace typu ukončení činnosti, jež jsou cílem bakalářské práce.

18 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD

2 Metodologický a koncepční základ

Nejdříve je nutné definovat co terorismus je a následně podle jeho typo- logie charakterizovat přímo organizaci ETA. Existuje velké množství de- finic terorismu, vzhledem k vhodnosti tématu byla zvolena definice NATO, která terorismus označuje za „nezákonné použití nebo hrozba po- užití síly nebo násilí proti jednotlivcům nebo majetku při pokusu donutit nebo zastrašit vlády nebo společnosti k dosažení politických, nábožen- ských nebo ideologických cíů“ (Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2015). Vzhledem k k rozsáhlé typologii terorismu nestačí pouze výše uve- dená obecná definice, organizace ETA spadá do kategorie politického terorismu. Hlavním cílem ideologicky motivovaného terorismu, v pří- padě ETA separatistického, je vytvoření vlatního státu nebo získání větší autonomie (Foltin, Řehák 2005: 35). Dalším důležitým pojmem, se kterým text pracuje, je autoritářský režim, během kterého byla organizace ETA založena. Definice Dvořá- kové a Kunce (1994) autoritářský režim charakterizuje jako „autoritář- ství je politický režim, který ponechává svobodě pouze minimální pro- stor. Politický pluralismus je omezen. O autoritářství je možné mluvit v případě, kdy spontánně uznaná autorita neuznává svobodu“ (Dvořá- kova, Kunc: 1994: 45). Práce vychází z teorií Audrey Kurth Cronin zpracovaných v knize How Terrorism Ends: Understanding the Decline and Demise of Terrorist Campaigns. Typologii konce teroristických skupin lze rozdělit do šesti následujících typů ukončení.

19 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD

2.1 Zadržení nebo zabití vůdce skupiny

Rychlost konce v tomto případě záleží na více faktorech, například na způsobu odstranění vůdce z vedoucí pozice, struktuře organizace či existenci schopného nástupce. Dalším významným faktorem je také samo- zřejmě politická situaci, ve které se vláda i teroristické organizace na- chází. Zatčení vůdce skupiny je z historického pohledu úspěšnější způsob oslabení a následné ukončení činnosti teroristických skupin (Cronin, 2009: 31). Zadržení vůdce skupiny a jeho následné souzení může mít vliv na stabilitu teroristické organizace, jejíž vůdce je stále na živu ale není scho- pen komunikovat se svými zástupci, kteří mohou bojem o jeho roli roz- vátit cíle i stabilitu jak členské základny, tak veřejného mínění. V případě úspěšného výslechu či spolupráce zatčeného může ohrozit fungování či financování skupiny (Cronin, 2009: 33). Zabití vůdcce skupiny může vyvolat paniku a chaos uvnitř skupiny a strach potenciálních nástupců, ale může mít také opačný účinek. Ná- stupci se v takovém případě mohou snažit o dokázání stejné oddanosti a posílit veřejné mínění o nutnosti nadále bojovat za svůj cíl proti opresiv- nímu státu. Na zabití je také nahlíženo jako na morální dilema, které je z každého pohledu kontroverzní a nejednoznačné. Zákon zakazuje jaké- koliv zabití či vraždu, přičemž provedení daného skutku znamená trestní stíhaní a soud. V demokratických státech může navíc státem schválené a provedené zabití uškodit tím, že se sníží ke stejným metodám jako tero- ristická skupina a tím teoreticky otočit veřejné mínění proti sobě a oslabit svoji pozici autority.

20 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD

2.2 Postupný přerod v demokratický proces formou vyjednávání

V tomto případě se vlády snaží formou vyjednávání minimalizovat tero- ristické praktiky a dojít tak ke společnému řešení či kompromisu. Vyjed- návání však ale nemusí být zárukou rychlejšího konce, neboť důsledkem vyjednávání se často střídá období příměří a eskalace násilí (za účelem zvýšení nátlaku na vládu). Role státu je v tomto případě složitá. Ustupo- vat organizaci, která se uchýlila k násilí a cílenému zabíjení civilistů za svůj cíl je nebezpečné. Ovšem v případě, kdy skupina ‘přežije’ prvních pět či šest let své existence, se stává se silnější a je již těžké pro stát ji přehlí- žet a doufat, že odmítání vyjednávání povede k jejímu zániku z důvodu nedostatečné pozornosti (Cronin, 2009: 35). Vyjednávání slouží spíše ke kontrolování teroristických útoků než k jejich rychlému ukončení a poražení. Proces vyjednávání často zabere dlouhou dobu a násilí neukončuje, pouze je vytvořena situace, kdy se střídá období příměří s obdobím eskalace násilí a útoků (Cronin, 2009: 36).

2.3 Úspěch ve smyslu dosažení cíle

Rozpuštění či konec násilí po dosažení politických požadavků skupiny může být formou například transformací skupiny v politickou stranu, nebo dokonce vytvořením legitimní vlády státu a uctíváním původně te- roristického vůdce jako vítězného politika či státníka. Za úspěch se ale nemusí považovat jen dosažení cíle. Existuje totiž několik dalších forem existence skupiny, které lze považovat za úspěšné. Úspěch ovšem nemusí být chápán pouze z hlediska dosažení či ne- dosažení cíle. I délku existence skupiny či zvyšující se podporu veřejnosti

21 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD lze také považovat za úspěch, jakkoli nedostačující k ukončení činnosti (Cronin, 2009: 74).

2.4 Selhání ve smyslu sebedestrukce, ztráty podstaty nebo významu

Jedná se o nejčastější způsob konce pro teroristické skupiny, které se vý- hradně zaměřují na civilní cíle a nevyčleňují se proti určité skupině. Pri- márním cílem těchto organizací je pouhé šíření násilí bez hlubšího cíle, pro který bojují. V případě absence politických, sociálních či nábožen- ských změn je pro skupinu těžké přežít jen na základě násilných kampaní proti civilnímu obyvatelstvu. Podle Cronin (2009) existuje několik typů hrozeb, které jsou pro existenci skupiny krizové.

2.4.1 Sebedestrukce skupiny Cronin (2009) uvádí čtyři typy hrozeb, které mohou zapříčinit konec te- roristické organizace: generační obměna členské základny a vedení, vnitřní neshody členů, ztráta kontroly nad svými akcemi a přijímání vládních nabídek a amnestií (Cronin, 2009: 94). Teroristická skupina může selhat tehdy, když není schopná přežít obnovu členské základny napříč generacemi. Během své existence pro- chází skupina několika milníky, z nichž jedním z nejdůležitějších je doba své existence teroristické organizace. V případě, že skupina existuje déle než deset let, je pravděpodobné že dojde ke generační obměně členské základny i vedení skupiny (Cronin, 2009: 95). Podle Cronin (2010) je tento proces usnadněn právě v případě, když skupina vznáší náboženské či teritoriální nároky, jenž jsou nadřazeny požadavkům jednotlivců. Ob- dobí předávání moci je ale pro organizaci také kritické kvůli tlaku

22 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD z vnějšku, kdy se vládní složky snaží o napadení či rozvrácení (Cronin, 2009: 94-95). Další hrozba rozpadu organizace jsou vnitřní neshody, kdy členská základna a vedení nejsou sjednocené a nevystupuje jako jednotný celek, jenž soustředí veškerou snahu, podporu a moc na svůj vytyčený cíl. Velká členská základna a široká podpora veřejnosti vyvolává u členů rozdílné názory na míru násilí a formy útoků. Tato názorová rozmanitost může zapříčinit neshody a organizaci tím rozdělit na více částí, které nebudou schopny dosáhnout cíle kvůli slabé podpoře a nedostatečným prostřed- kům. V případě přílišné agresivity se mohou členové veřejně distancovat od aktivit skupiny a tím poškodit její pověst a rozšířit pochyby o podstatě a poslání organizace (Cronin, 2009: 100). Vedení teroristické organizace může ztratit kontrolu nad svými členy tehdy, pokud organizace čelí silnému tlaku skrze protiteroristická opatření a snaží se zajistit jak bezpečí svých členů, tak i jejich oddanost a poslušnost. Je také zapotřebí zajistit komunikaci mezi členy. Komunikace je pro členy také nebezpečná a je proto často utajována a omezována na minimum, což ale může vést k chybám a neúspěšným či špatným útokům (Cronin, 2009: 92). Jako čtvrtý způsob sebedestrukce skupiny Cronin (2009) uvádí při- stoupení na vládní nabídky a dohody, které jsou neslučitelné s cíly organizace. Skupiny se často ocitávají pod značným tlakem, což může některé členy přimět k přijetí amnestie a tím dát najevo pochybnosti o organizaci nebo jejich cílech. Pro vlády je tento způsob přijatelný za účelem urych- lení procesu odzbrojení a rozpuštění organizace a jejímu zapojení do mí- rotvorného procesu (Cronin, 2009: 103).

23 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD

2.4.2 Ztráta podpory a významu Pro teroristickou skupinu je veřejná podpora klíčová. Ať už jde o finanční příspěvky, nebo pouhé sympatizování s organizací a vyvíjením nátlaku na vládu, teroristické skupiny reprezentují část populace, která je jim na- kloněna a souhlasí s cíli, čímž je legitimizována vlstní existence. Leč v pří- padě ztráty této podpory je organizace ohrožena. Audrey Cronin (2009) identifikuje tři následující způsoby ztráty výše zmíněné podpory. První je neaktuální či rigidní ideologie, kldoucí si nereálné nebo pří- liš náročné cíle, neposkytující šanci na malá vítězství, která by skupinám získala větší podporu nebo posilnila její základy. Ve dvacátém století se jednalo o častý problém, neboť členové teroristických organizací se po- hybovali v ilegalitě a často se stýkali pouze mezi sebou, v důsledku čehož ztráceli kontakt s vnějším světem a se svými podporovateli. Organizace se tak řídí podle vlastních potřeb a tím pádem se cíle, názory a požadavky rozchází (Cronin, 2009: 107). Další možný způsob ztráty podpory organizace je špatná volba cíle. Ta může způsobit veřejné odsouzení a nesouhlas s útokem, a naopak oto- čit veřejnou podporu ve vládní protiteroristická opatření, jenž se snaží o ukončení všech útoků (Cronin, 2009: 108).

2.5 Represe ze strany státu

Teroristické organizace šíří strach a cílí na civilní obyvatele státu. De- monstrují svoji moc a poukazují na možné slabé stránky ochrany obyvatel, což vytváří tlak na stát. Nejmocnější odpovědí je tak represe ze strany vlády formou vojenských intervencí nebo masového zatýkání členů nebo vyhlášením stanného práva (Cronin, 2009: 123). Účinnným způsobem

24 METODOLOGICKÝ A KONCEPČNÍ ZÁKLAD protiteroristických opatření jsou také operace zaměřené na financování skupiny. Další důvod pro masivní odvetu ze strany státu je snaha o posílení národní morálky a demonstraci moci a odrazení od dalších útoků (Cro- nin, 2009: 120). Zřídkakdy jsou ale pouhé státní represe jsou dostateč- ným důvodem pro ukončení teroristické kampaně. Některé skupiny pá- chají teroristické činy právě za účelem těžké odvety ze strany státu, která má skupinám získat další členy nebo podporu svých cílů (Cronin, 2009: 141). Rozdíly mezi represivními taktikami existují v různých státních zří- zeních. V demokratických státech se bezpečnostní složky musí řídit schválenými zákony a existuje nad nimi větší kontrola.

2.6 Přeorientování organizace na jinou formu činnosti

Organizace se může z různých důvodů rozhodnout změnit strategii a za- čít využívat jiné než teroristické. Nejčastěji se z tak původně teroristic- kých organizací stávají organizace kriminální, které se soustředí na krá- deže nebo loupeže. Zde opět záleží na politickém i etnickém uspořádání země, ve které skupina působí. Může se také stát, že se teroristické organizace transformuje na čistě povstalecký, guerillový nebo i konvenční útvar (Cronin: 2009). „Častým jevem dvacátého století u etnoteritoriálních teroristických skupin byl přerod v povstalecký odboj a zase zpět v teroristickou skupinu, která má přirozené vazby na určité území a obyvatelstvo“ (Cronin, 2009: 146). Na takové transformace organizací má vliv i režim státu a vnitřní uspořádání.

25 ETA V LETECH 1952-1998

3 ETA v letech 1952-1998

3.1 Počátky baskického nacionalismu

V posledním desetiletí devatenáctého století procházelo Baskicko mnoha proměnami, a to hlavně v sociální a průmyslové sféře. Průmys- lová revoluce způsobila vlnu přistěhovalectví z ostatních španělských provincií, kvůli čemuž se z původního baskického obyvatelstva se stala menšina, kterou zastínili příchozí dělníci pracující v železných dolech (Sullivan, 1988: 21). Za zakladatele baskického nacionalismu je považován Sabino Arana z provincie Vizcaya, jenž vymyslel jednotný název pro baskické provincie, Euzkadi, a zformuloval ideu a opodstatnění samostatného baskického národa (Watson, 2003: 177). Také založil Baskickou národní stranu (Partido Nacional Vasco, PNV), ze které se do španělské občanské války postupně stala nejsilnější baskická politická strana. Baskické plány směřovaly v roce 1936 k autonomii, která byla schválena španělskou vlá- dou v roce 1937 (Murua, 2016). Zlom nastal v roce 1939, kdy se k moci dostal generál Francisco Franco, který potlačil jakékoliv snahy či poža- davky provincií na autonomní postavení (Watson, 2003: 303). Centralizace moci také měla negativní vliv na ekonomickou situaci země a její obyvatele. Jednotné vzdělávání všech občanů Španělska zároveň zakazovalo jakékoliv jiné jazyky nebo dialekty jako nástroj komunikace. Dominance španělštiny způsobila odsunutí baskičtiny, kterou následně využívali obyvatelé na venkově. Veškeré baskické publikace byly zakázány a Baskická národní strana byla nucena odejít do exilu, od- kud ovšem její členové měli omezený vliv na španělskou vládu (Sullivan, 1988: 22).

26 ETA V LETECH 1952-1998

Situace z konce devatenáctého století se tak opět opakovala po konci druhé světové války, kdy se Španělsko stále ještě vzpamatovávalo z občanské války a politické izolace. Ekonomická situace se začala zlep- šovat až koncem padesátých let, kdy průmyslově zaměřené a vyvinuté Baskicko zaznamenalo ekonomicky růst navzdory totalitnímu režimu generála Franca. Opět tak došlo ke zvýšení imigrace do Baskicka a Bas- kové se stali menšinou ve své vlastní provincii (Watson, 2003: 315). Bas- kové tudíž byli perzekvováni pro svoji národní identitu a neměli žádnou moc nad svojí, původně autonomně zamýšlenou, provincií.

3.2 ETA v letech 1952-1975

Přímé počátky ETA lze nalézt na půdě univerzity Deusto ve španělském Bilbau. Skupina studentů zde založila v roce 1952 debatní klub Ekin,2 jenž se soustředil primárně na situaci Basků, za kterou podle nich dosta- tečně nebojovala již zímněná strana PNV, která v té době v exilu, neměla dostatečnou sílu ani podporu (Watson 2003: 321). Rozpory mezi baskic- kými aktivisty ve Španělsku a baskickou vládou v exilu způsobila kniha The Cause of Origin of the Basque People (1956) tehdejšího předsedy strany PNV Francisca Javiera de Landaburu, ve které se vyjádřil ve pro- spěch Francova režimu, který umožnil prosperitu baskického národa (Sullivan, 1988: 28). Definitivní odtržení od programu a mládežnické organizace strany PNV nastalo 31. července 1959, kdy členové Ekin založili organizaci ETA

2 Skupina se transformovala z původní organizace Euzko Ikasle Alkartasuna (Spole- čenství baskických studentů) z roku 1947, která propagovala baskický nacionalismus. V roce 1950 bylo téměř celé vedení skupiny zatčeno a uvězěno a v letech 1951-1953 se zbylí členové věnovali převážně zkoumání a propagaci baskické historie (Watson, 2003: 321).

27 ETA V LETECH 1952-1998 a skupina, skládající se převážně z mladých Basků a studentů se zaměřila na propagaci baskických hodnot.3 K prvnímu oficiálnímu útoku organizace ETA došlo 18. července 1961, kdy se skupina pokusila o vykolejení vlaku skupiny válečných veteránů ze španělské občasnké války směřují- cího na oslavu výročí španělské občanské války do Donostie (Barros & Gil-Alana, 2006: 97). Odpovědí vlády na tento útok bylo zatčení více než jednoho sta Basků, z nichž mnozí byli následně mučeni a odsouzeni. Tato tvrdá odpověď zapříčinila, že mnozí členové organizace ETA utekli za hranice Španělska do Francie (Watson, 2003: 324). Ve Francii se také uskutečnilo v roce 1962 první oficální shromáždění členů,4 na kterém byly formulovány cíle, požadavky a způsoby ozbrojeného boje za nezá- vislé Baskicko (Clark, 1984: 147). Jako relativně nová a velmi nebez- pečná skupina se stala ETA terčem mnoha protiteroristických akcí mezi lety 1963 a 1964, kdy bylo mnoho členů zatčeno a souzeno. Během to- hoto období vedení ETA transformovalo organizaci v tajnou a exkluzivní společnost, která by byla schopná odolat protiteroristickým metodaám autoritativního státu (Watson, 2003: 326). S rostoucí popularitou se za- čala zvyšovat i členská základna a do roku 1966 se v celé organizaci ob- jevilo několik ideologických táborů,5 které se vymezovaly proti sobě

3 Ve svých počátcích se členové zaměřovali na šíření baskického nacionalismu a byli aktivní převážně mezi studenty a na festivalech. Na prvním shromáždění ETA ve Francii bylo hlavním cílem vytvořitnezávislého baskického státu v původních sedmi provinciích na severovýchodě Španělska a jihozápadě Francie (Barros & Gil-Alana, 2006: 96). 4 Členové ETA byli převážně mladí muži pocházející z venkovských oblastí, kde se mlu- vilo baskicky a téměř všichni byli zaměstnaní nebo studující. 5 Část kulturních aktivistů považovala za nejdůležitější poslání ETA šířit baskickou kul- turu. Sociální aktivisté se oproti tomu soustředili na osvobození Basků od industri- álního vykořisťování Španělské vlády. Antikolonialisté považovali za své poslání osvobodit Baskicko od ‘okupace zbytkem Španělska.

28 ETA V LETECH 1952-1998 navzájem a proti problémům, proti kterým viděly nutnost vést boj za baskickou nezávislost (Watson, 2003: 326). Na pátém shromáždění ETA došlo právě mezi těmito tábory ke znač- ným neshodám a původní členové rezignovali. Nové vedení organizaci tpřeměnilo v radikální a násilnou skupinu, jejímž primárním cílem se staly útoky na španělskou Civilní gardu6 (La Guarda Civil, 2012). Konfrontace mezi členy ETA a Civilní gardou se odehrávaly při ban- kovních loupežích nebo po odpálení neobydlených budov jako demon- strace možností a schopností organizace. Mezi lety 1967 a 1975 došlo ke značné eskalaci násilí7 jak ze strany ETA, tak ze strany příslušníků Civilní gardy (Watson, 2003: 328). Odpovědí ze strany vlády spočívala ve zpřís- nění bezpečnostních opatření v celém Baskicku, na základě kterých bylo zatčeno několik tisíc osob, mučeno a uvězněno.

3.2.1 Soudní proces v Burgosu Časté a intenzivní zásahy bezpečnostních složek v letech 1968 a 1970 vy- ústily ve velký počet uvězněných osob. Koncem roku 1969 byl zatčen Eduardo Uriarte, jenž byl podezřelý a následně i obviněný z vraždy Meli- tona Manzanase z roku 1968 (Leonisia, Molina & Muro, 2017: 110). Soudní proces se čtrnácti zatčenými členy ETA začal 3. prosince 1970 a jednalo se o velmi sledovanou událost i za hranicemi Španělska kdy zástupci médií byli vpuštěni až do soudní síně (Sullivan, 1988: 92). Proces byl režimem zamýšlen jako odstrašující příklad a veřejná oslava úspěchů Civilní gardy, která se stávala teči útoků. Dle Sullivana (1988:

6 La Guardia Civil byla členy ETA považována za základní pilíř Francova režimu, proti kterému bojovali. 7 Při zatýkaní členů v roce 1968 v provincii Gazteiz přišel člen ETA o oko. V následné přestřelce byl zastřelen příslušník Civilní gardy a po pronásledování uprchlých členů ETA byl dopadený zastřelen.

29 ETA V LETECH 1952-1998

92) byl účinek byl ovšem opačný a dal odsouzeným možnost se veřejně vyjádřit k podmínkám ve věznicích a o mučení, kterým byli političtí vězni vystavováni, a získat tak pozornost pro své činy a úmysly. Nakonec se medializace soudu s obžalovanými obrátila proti režimu, neboť na nátlak veřejnosti8 i zahraničních osobností byly tresty smrti pro šest souzených sníženy na trest doživotí (Watson, 2003: 328). Proces v Burgosu se stal impulsem pro organizaci ETA k obnově své oslabené infrastruktury a členské základny. V sedmdesátých letech se ETA názorově dělila na dvě skupiny, ETA(m) a ETA(pm). Obě frakce se nepatrně lišily v propagované ideolo- gii i názorech na míru násilí (Watson, 2003: 328). To zapříčinilo vnitřní nestabilitu a neshody mezi jednotlivými jednotkami. I přes názorovou nejednotnost provedla ETA v roce 1973 atentát na tehdejšího předsedu vlády, Luise Carreara Blanca (Barros & Gil-Alana, 2006: 98). Na jaře 1975 španělská vláda vyhlásila stanné právo v oblasti Hego- alde,9 během kterého probíhalo hromadné zatýkání ze strany španěl- ských bezpečnostních složek, jenž nakonec vyústilo v několik poprav členů ETA a GRAPO10 (Watson, 2003: 330).

3.3 ETA v letech 1976-1990

Změna prostředí nastala pro organizaci ETA 20. listopadu 1975, kdy ze- mřel generál Franco a jeho nástupcem se stal král Juan Carlos. Tím došlo

8 Již v první den soudního procesu se uskutečnilo několik demonstrací napříč Baskic- kem, kterých se účastnilo přes 100 tisíc lidí (Eder, 1970). 9 Baskické území na jihu Španělska. 10 Španělská teroristická organizace snažící se o nastolení režimu ve Španělsku podo- bající se státnímu zřízení Číny za dob Mao-Ce-tunga.

30 ETA V LETECH 1952-1998 k znovunastolení monarchie a přechodu od autoritativního režimu k demokracii. Než se ve Španělsku odehrály první svobodné volby od roku 1936, uběhly dva roky, během kterých se ETA několikrát vyjádřila ve prospěch mírových procesů. Watson (2003: 336) v této souvislosti uvádí, že vůdci organizace ETA ve výše zmiňovaných procesech spatřovali naději na so- ciální i kulturní změny týkající se Baskicka a jimi požadované autonomie. Období klidu trvalo ovšem pouze do roku 1976, kdy 3. března ve městě Gazteiz stávkovali dělníci z místních továren a jejich poklidná demon- strace byla narušena policejní akcí, při které bylo zraněno několik desí- tek lidí a pětjich bylo zabito (Watson, 2003: 336). Policie ‘nového’ Špa- nělska se tedy očividně vrátila k taktikám a metodám autoritativního re- žimu a ETA na oplátku zase svoji násilnou kampaň. V létě 1976 byl králem jmenován nový předseda španělské vlády, jenž přišel s novým plánem na amnestii politických vězňů, kteří nebyli usvědčeni z terorismu nebo guerillového způsobu boje. To vyvolalo ne- voli v řadách ETA, protože mnoho těch, co byli uvězněni právě z těchto důvodů, byli odsouzeni neprávem za vlády generála Franca jako snaha vymítit stávající i členskou základnu organizace ETA. V září 1976 došlo opět k několika potyčkám mezi Civilní gardou a de- monstranty podporující organizaci ETA (Watson, 2003: 337). Ty vyvr- cholily 27. září 1976 v oblasti Hegoalde, kde do ulic vyšlo na 700 tisíc lidí na protest proti proti policejním zásahům (Watson, 2003: 338). Období nepokojů pokračovalo až do počátku zimy 1976, dokud se politické strany nedohodly na postupném přechodu Španělska k demokracii. Podpory se plán dočkal i většině španělských provincií. Podmín- kou pro uznání španělské Komunistické strany jako rovnocennou politickou stranu byl souhlas s konkrétním plánem demokratizace (Watson,

31 ETA V LETECH 1952-1998

2003: 340). K vyjednávání byla přizvána i Baskická národní strana a poz- ději i nově vzniklá levicová baskická strana Socialistická strana Baskicka [Euskadiko Ezzkera, EE] mezi jejímiž členy byli i členové militatní větve ETA. Po všeobecných volbách v červnu 1976 zvítězila strana Unie demo- kratického středu [Unión de Centro Democrático, UDC], která následně ří- dila sepisování nové španělské ústavy (Watson, 2003: 340). Výsledná nová ústava pak byla představena v roce 1978 po téměř dvouletém ob- dobí, během kterého kterému jednotlivé politické strany (kromě těch baskických) diskutovaly o podobě ústavy a míře autonomie pro jednot- livé provincie. Baskické nároky ale opět nebyly splněny, a tak ETA ná- sledně obnovila svoji teroristickou kampaň. Jako podmínku ukončení ná- silí ETA požadovala splnění pěti bodů11 strany KAS, která částečně sym- patizovala s organizací ETA (Watson, 2003: 340). Požadavky byly vládou odmítnuty a místo nich byl schválen nový protiteroristický zákon rozši- řující pravomoci španělských bezpečnostních složek v boji s organizací ETA. V letech 1977 a 1978 se ETA rozdělila na dvě frakce, znichž jedna (ETA pm) se snažila o vyřešení baskické situace bez využití násilí a uznala konstituční monarchii jako právoplatnou podobu státu (Tho- mpson, 2006: 199). Druhá odnož (ETA m) viděla jedinou cestu za vítěz- stvím pomocí násilných metod (Thompson, 2006: 199). V osmdesátých letech se způsoby útoků ETA podobala taktikám pa- ramilitárních jednotek. Nejčastější byly bombové útoky na auta nebo

11 Propuštění všech baskických politických vězňů (i těch odsouzených za terorismus a guerillový boj), legalizaci všech politických stran a hnutích, propagujících baskickou nezávislost, odvolání španělských bezpečnostních složek z oblasti Hegoalde, uznání práva na sebeurčení a uzníní provincie Navarra jako autonomní a zlepšení životních podmínek pro všechny všechny pracující Basky.

32 ETA V LETECH 1952-1998

útoky v nákupních centrech s cílem zastrašení a narušení každodenního klidu. Leč ne vždy se ale povedlo pouze zastrašit nebo varovat před úto- kem včas, například při červnovém útoku v roce 1987 v nákupním cen- tru v Barceloně bylo zabito dvacet jedna osob a čtyřicet pět jich bylo zra- něno. Útok vedl k veřejnému pobouření, odsouzení skupiny ETA a zvýše- nému nátlak na španělskou vládu za účelem ukončení konfliktů (Gale, 2006: 197). Organizace ETA také páchala atentáty na policisty. Wood- worth (2001:63) uvádí, že ETA nerozlišovala mezi policisty v aktivní službě, duchodu nebo v době osobního volna. Podpora a souhlas s aktivitami ETA se během doby existence po- stupně měnily. Již od svého založení v roce 1958 se ETA těšila značné míře podpory obyvatel, kteří člny ETA často považovali za hrdiny a od- půrce nedemokratického režimu. Civilní obyvatelstvo vyvěšovalo baskické vlajky a veřejně schvalovali jejich existenci a program, i přes hrozící perzekuci ze strany vlády. Zlom přišel na počátku osmdesátých let, kdy útoky eskalovaly a byly primárně cílené na civilní obyvatelstvo. Murua (2016: 160) zdůrazňuje, že po každém útoky se konaly de- monstrace a nátlak na vládu se zvyšoval. Situace se postupně měnila v neprospěch ETA a již v roce 1987 byl podepsán v Madridu pakt sjedno- cující vládnoucí strany proti ETA. Na tento pakt navázal pakt Ajuria Enea podepsaný 12. ledna 1988, jenž sjednocoval i baskické politické strany. Představovalo to významný bod ve spolupráci španělské politické scény, která odsoudila aktivity ETA a vymezila se proti násilným metodám skupiny. Pakt se také vymezil proti přísnému protiteroristickému zákonu z roku 1985, který přiznával obsáhlé a kontroverzní pravomoci španěl- ským bezpečnostním složkám (Whitfield, 2014: 70). Whitfield (2014: 70) také zdůrazňuje, že prohlášení uznalo existenci problému Baskicka. Jeho přiznaná autonomie není úplně dořešena, ale vláda odmítla

33 ETA V LETECH 1952-1998 jakékoliv vyjednávání s ETA dokud bude organizace pokračovat ve své násilné kampani (‘El Pacto de Ajuria Enea,’ 1988).

3.3.1 Jednotky GAL I přes konec Francova režimu, propouštění politických vězňů a zlepšení situace ve Španělsku po přechodu k demokracii, násilí ze strany ETA ne- ustalo, naopak se začalo zvyšovat. Přestávalo také cílit na Civilní gardu a mezi obětmi se objevovalo stále více civilistů. V prosinci 1982 byla zvolena nová vláda v čele se stranou PSOE. Ta se ihned chopila iniciativy v boji s organizací ETA a v roce 1983 zveřej- nila Plán ZEN [Zona Especial Norte]. V souladu s ním měly být v boji vyu- žívány metody psychologické války, protipovstalecké taktiky a jeho sou- částí byl i návrh možnosti využití armádních zdrojů španělskou Civilní gardou (Woodworth, 2001: 68). Tento plán měl představit komplexní program a metody pro boj s organizací ETA na několika úrovních. Plán byl však zamítnut baskickým parlamentem (Whitfield, 2014: 58) Pokračovaly represe v Baskickém regionu, nicnméně bezvýsledně. Část ETA sídlila na jihu Francie již od počátku své násilné kampaně, ovšem francouzští socialisté nepodnikali žádné rozsáhlé akce na pomoc svým španělským kolegům (Woodworth, 2001: 68). Nová vláda v čele s Felipem Gonzalezem se snažila vypořádat s or- ganizací ETA i pomocí metod atypických pro demokratický stát. Počty obětí stoupaly a španělská vláda nebyla schopna narušit bezpečné úkryty členů ETA na území Francie. V roce 1983 strana PSOE [Partido Socialista Obrero Espaňol] stála za založením tajné skupiny GAL [Grupos Antiteroristas de Liberación], která bojovala proti organizaci ETA stej- nými metodami (Woodworth, 2003: 82). Již v roce 1983 skupina GAL unesla, mučila a popravila Joxeana Lasa a Joxiho Zabalu a následně

34 ETA V LETECH 1952-1998 v prosinci unesla Segunda Mareye. Při záchraně Mareye našla policie vzkaz od skupiny GAL, která oficiálně vyhlásila hon na členy ETA po kaž- dém útoku spáchaném touto organizací (Woodworth, 2003: 83). Za dobu své existence skupina GAL, skládající se většinou ze španěl- ských ultrapravicových radikálů nebo žoldáků, zabila dvacet šest Basků na francouzské půdě (Watson, 2003: 354). V roce 1987 ovšem byly zveřejněny informace usvědčující španěl- skou i francouzskou vládu z financování a ze spolupráce s jednotkami GAL, na základě kterých opět stoupla veřejná podpora organizace ETA a jejích členů (Woodworth, 2001: 105). Španělskou vládu toto odhalení přirozeně značně oslabilo a také negativně připomnělo praktiky Fran- cova režimu, od kterého se demokratické vlády snažily distancovat.

3.3.2 Vyjednávání v Lažírsku 1989 V roce 1987 a 1988 ETA několikrát kontaktovala španělskou vládu s úmyslem započít mírových jednání. Tyto pokusy byly neúspěšné, ale Španělsko se setkalo s Francií, Alžírskem i zástupci ETA z Francie v Al- žíru v lednu 1989 (Whitfield, 2014: 70). Vztahy mezi těmito třemi ze- měmi byly komplikované. Whitfield (2014: 71) uvádí dva hlavní faktory této nevraživosti. Zaprvé se jednalo o Alžírskou podporu organizace ETA, kdy Alžírsko na svém území trpělo několik výcvikových táborů ETA. Dal- ším důvodem byl francouzský zájmem o spolupráci se Španělskem v boji proti ETA (Whitfiled, 2014: 71). Alžírsko samotné však také mělo zájem na španělskou podpoře v boji s Marokem o oblasti západní Sahary, a proto bylo ochotné jednání hostit a jednat o případné dohodě. ETA byla oslabena spojenectvím obou zemí se Španělskem, a ukončila tak vyhlá- šený stav příměří.

35 ETA V LETECH 1952-1998

3.4 ETA v letech 1990-1998

V devadesátých letech nastává změna pro organizaci ETA. Jedna z nejdéle fungujících evropských teroristických organizací se stovkami obětí se dostala do situace, kdy jí začala klesat veřejná podpora a zmen- šovat členská základna. Koncem osmdesátých let proběhlo několik po- kusů o vyjednání míru a definitivního složení zbraní. V devadesátých letech byla na vzestupu kale borroka. Taktika podo- bající se městské guerille byla oblíbená ovzlášť mezi mladými Basky a příslušníky radikální levice. Jednalo se o činnosti narušující každodenní život, jako například zapalování aut či autobusů nebo napadání obchodů (Alonso & Reinares, 2005: 266). V letech 1992 a 1993 se ETA pokusila zahájit mírové rozhovory s vládou, pro které byla ochotna vyhlásit příměří. Tyto snahy ovšem nebyly naplněny, protože vláda měla nad organizací ETA v té době převahu. Ve Francii bylo zatčeno několik vedoucích členů a popularita skupiny stále klesala. V roce 1995 ETA zveřejnila svůj plán Alternatiba Demokra- tikoa [Demokratická alternativ], tedy video, ve kterém podmínili složení zbraní uznáním práva Basků na sebeurčení (Watson, 2003: 361). Video bylo odvysíláno během volebního spotu strany Herri Batasuna (HB)12a po jeho zveřejnění bylo zatčeno prakticky celé vedení strany a ETA opět obnovila svoji násilnou kampaň, během které byl v létě 1997 unesen člen politické strany unesli člena Lidové strany [Partido Popular, PP] Miguela Angela Blanca (Watson, 2003: 362). Koncem 90. let ETA přišla téměř o veškerou podporu a byla velmi oslabena množstvím úspěšných zásahů a zatčeních ze strany španělské

12 Baskická politická strana, jejíž politické cíle částečeně korespondovaly s cíli organizace ETA.

36 ETA V LETECH 1952-1998 policie (Barros & Gil-Alana, 2006: 100). Tvrdou ranou bylo zatčení tří ve- doucích členů ve Francii ve městě Bidart. ETA si musela nejen zvolit nové vedení, ale byla oslabena i ze strategického a ideologického hlediska (Murua, 2016).

37 ETA V LETECH 1999-2018

4 ETA v letech 1999-2018

Rok 1999 a začátek nového tisíciletí znamenal pro organizaci ETA další oslabení. Snahy o zahájení dialogu se španělskou vládou se střídaly s mí- rovými obdobími a obdobími opětovně vyhlášeného násilí. Po zvýšení aktivity v osmdesátých letech se organizace ETA v devadesátých letech pokouší o otevření dialogů s vládami Španělska i Francie. Vůdcové ETA se scházeli se zástupci španělské vlády a Alžírsku, Dominikánské repub- lice nebo ve Švýcarsku a zaměřovali se hlavně na podmínky trvalého pří- měří (Whitfield, 2014: 32). Atentáty páchané ve 21. století již nebyl tak ‘okázalé’ a zaměřené na vysoko postavené autority, nejčastějšími byli cíli byli nyní místní radní a žurnalisté, kteří veřejně kritizovali praktiky organizace ETA nebo přímo její konkrétní jejich členy (Watson, 2003: 366).

4.1 Období 2000-2004

Přelom tisíciletí znamenal pro celou španělskou politickou scénu mnoho změn. V roce 2000 se ve Španělsku konaly všeobecné volby, které znovu vyhrála Lidová strana se svým vůdcem Josém Maríou Aznarem (Whit- field, 2014: 96). Ten ve svém přístupu v boji proti organizaci ETA navázal na strategie z předchozího volebního období a zároveň posílil spolupráci s Francií a zároveň se zaměřil i na úpravu španělské legislativy, která by ulehčovala trestní stíhání politických i sociálních organizací spolupracu- jící s nacionalistickými hnutími (Whitfield, 2014: 96). Následně strana PSOE představila nový návrh smlouvy věnované boji s terorismem, který se obsahoval pouze na politická řešení a byl opakem paktu Ajurea Enea,

38 ETA V LETECH 1999-2018 jelikož nepřipouštěl žádné rozhovory ani vyjednávání (Whitfield, 2014: 97). Španělská ekonomika vzkvétala, probíhaly přípravy na přijetí eura a zahraniční politika se během vlády Josého Maríi Aznara přeorientovala na bližší spojenectví se Spojenými státy, obzvlášť po útocích 11. září 2001. Podle Aznara se po útocích ve Spojených státech změnilo prostředí jak domácí, tak mezinárodní v boji proti terorismu. Změnu v meziná- rodní situaci Aznar, velký spojenec Spojených států amerických v boji proti terorismu, okomentoval slovy: “Již roky se snažíme o změny v me- zinárodní spolupráci, legislativě a kategorizaci teroristických skupin. A v několika následujících měsících po útocích z 11. září jsme v boji proti terorismu dosáhli mnohem více než za celé ty roky bojů proti ETA sami“ (Aznar, 2004: 81, vlastní překlad, lr). Španělsko prohloubilo spolupráci nejen s Evropskou unií, ale i s Francií a se Spojenými státy. Mezinárodní snahy o zjednodušení boje proti terorismu se halvně zaměřili především na legislativní opatření a posílení pravomocí bezpečnostních složek. Podle Theresy Whitfield (2014: 98) polupráce s Francií zapříčinila zjednodušení a zvýšení počtu vydaných stíhaných členů ETA. Evropská unie v roce 2001 představila evropský zatýkací rozkaz, jenž umožnil spo- lupráci napříč členskými státy v oblasti trestního práva za účelem dopa- dení hledané osoby v cizím státě a následného vydání do země původu (Celaya, 2004: 22). To významně ulehčilo a zrychlilo proces vydání stí- hané osoby do Španělska. Ollivier-Maurel & Davo (2013) stanovují počet každoročně vydaných osob z Francie do Španělska jako 50, mezi nimiž se pravidelně objevují též zatčení členové organizace ETA (Ollivier-Mau- rel & Davo, 2013).

39 ETA V LETECH 1999-2018

Baskicko v únoru 2001 navštívil evropský komisař pro lidská práva Álvaro Gil-Robles. Výsledkem návštěvy byl obsáhlý seznam baskických problémů způsobených ETA, mezi nimiž figurovaly obzvláště praktiky kale borroka, porušující lidská práva stejně jako únosy, atentáty nebo vy- dírání. Kale borroka byly prováděny téměř denně a eskalovaly zejména o víkendech, přičemž se jednalo primárně o napadání obchodů, žhářství, pouliční vandalismus nebo o útoky na veřejné činitele (Alonso & Re- inares, 2005: 266). Po vzoru Spojených států Evropská unie na základě této zprávy také vydala seznam organizací,13 které byly označeny za te- roristické a postavila je tak mimo zákon (Whitfield, 2014: 99). V roce 2002 se španělská vláda zaměřila na politické strany vykazující přímé či nepřímé vazby na organizace a jedince, jejichž aktivity „ohrožovaly de- mokratické zásady“ (Whitfield, 2014: 103). Proto byl ve Španělsku v červnu 2002 schválen zákon, na základě kterého byla v srpnu zakázána strana Batasuna, jenž měla prokazatelné vazby na organizaci ETA a jejíž aktivity byly červnovým zákonem zakázány (Whitfield, 2014: 103-4). Mezi lety 2003 a 2004 se Španělsko stalo členem Rady Bezpečnosti OSN a jejího Protiteroristického výboru. Nadále se zaměřovalo na mezi- národní spolupráci v boji proti terorismu. I přes většinový nesouhlas ve- řejnosti s Aznarovými postoji a metodami, znamenala jeho politika značný posun a úspěch v boji proti ETA. Celkem bylo zatčeno šest set tři- cet čtyři členů ETA ve Španělsku, tři sta třicet jedna ve Francii a přes čty- řicet v ostatních zemích (Whitfield, 2014: 100).

13 Na seznamu figurovala organizace ETA i skupina Ekin.

40 ETA V LETECH 1999-2018

4.2 Období 2004-2010

Španělsko za účelem zjednodušení spolupráce mezi domácími bezpeč- nostními složkami založilo v roce 2004 Národní protiteroristické cen- trum [Centro Nacional de Coordinación Antiterrorista], které spolupraco- valo i s otatními evropskými národními organizacemi v boji proti terorismu (Celaya, 2004: 24). V roce 2004 byl jmenován novým premiérem José Rodriguez Zapa- tero, který přistoupil na dvoustupňový dialog s organizací ETA, v rámci něhož v první fázi španělská vláda řešila politické problémy ETA (pro- puštění politických vězňů a odzbrojení ETA), zatímco druhá část rozho- vorů byla v rukou baskických politických stran, které měly vytvořit ná- vrh úpravy baskických teritorií (Murua, 2017: 96). V roce 2006 ETA opět vyhlásila příměří a sešla se se zástupci stran PSOE, PNV a HB ale defi- nitvního příměří nebylo dosaženo vzhledem k nesouhlasu s výsledným plánem stranou HB a ETA 30. prosince 2006, v období stále platného pří- měří, odpálila na madridském letišti bombu, která zabila dvě osoby (Mu- rua, 2017: 96). K poslednímu neúspěšnému pokusu o vyjednávání došlo v Ženevě v květnu 2007 a ETA následně ukončila stav příměří k 5. červnu 2007 (Mu- rua, 2017: 95). Další ránou pro organizaci ETA byly zhoršující se vztahy se stranou HB, se kterou měla ETA podobné cíle a s níž se vzájemně pod- porovala (Murua, 2017: 96). Na shromáždění militantních členů ETA se řešila upadající strategie organizace, jež narážela na neochotu španělské vlády a na její nezájem o jakékoliv další snahy o mírové rozhovory. Na shromáždění byl také vypracován plán pokračujícího násilí od roku 2008, který měl za cíl stanovisko vlády zvrátit. Z více než 200

41 ETA V LETECH 1999-2018 zúčastněných hlasovalo 80,5 % pro pokračování násilí ale 15 % bylo proti (Murua, 2017: 97). Na počest padesátého výročí od svého založení spáchala ETA v V červnu 2009 bombový atentát na budovu v Burgosu a v lednu 2010 byl policií zmařen pokus o atentát na Kio Towers v Madridu (Whitfield, 2014: 32). V květnu byl zadržen další vůdce ETA Mikel Kanbikoitz Karrera Sarobe14 a v září ETA následně vydala prohlášení o dalším ob- dobí míru a složení zbraní (Michelson, 2010).

4.2.1 Významná zatčení na základě španělské a francouzské spolupráce Na základě posílené spolupráce a díky společnými policejními zásahy za- tkla španělská policie ve spolupráci s francouzskou několik významných osobností ETA. Ve francouzském městě Mont-de-Marsan byl v roce 2003 zatčen vůdce vojenské větve ETA, Ibon Fernandez Iradi, který byl pode- zřelý z náboru nových členů a šíření znalostí potřebných k sestavování bomb (Ollivier-Maurel & Davo, 2013). Další významný vůdce ETA, Jon Jo- seba Troitiňo, byl zatčen 28. července 2005. Původně byl cílem první společné španělsko-francouzské akce již v roce 2004 ale podařilo se mu uniknout. V roce 2005 byl na základě mezinárodního zatykače zadržen vojenský velitel ETA Harriet Aguirre Garcia, podezřelý z vraždy starosty v roce 2001 (‘Spain arrests former Eta terror leader,’ 2005). Dalším za- tčeným členem byl v roce 2008 Arkaitz Goikoerxea, jenž byl jakožto mla- distvý bojovník využívající metody kale borroka členem ETA již od roku 1995 jakožto mladistvý bojovník využívající metody kale borroka, a od

14 Jeho předchůdce Igon Gogeascoechea byl zatčen v únoru 2010.

42 ETA V LETECH 1999-2018 roku 2005 patřil k nejaktivnějším členům organizace ETA (‘Arkaitz Goikoerxea, un etarra noc un amplio historial de kale borroka,’ 2007).

4.3 Období 2011-2018

Definitivní zlom nastal v lednu 2011 kdy ETA vyhlásila definitivní a vše- obecné příměří (Whitfield, 2014: 234). Nová vláda zvolená v roce 2011 vedená Marianem Rajoyem měla v plánu další kroky na ukončení existence ETA. Ta požadovala propuštění všech Basků vězněných z politic- kých důvodů nebo kvůli spolupráci s ETA. Vláda ovšem nabyla dojmu, že ETA ve stavu trvalého příměří neznamená žádné nebezpečí a odmítla situaci vězňů řešit (Whitfield, 2014: 266). Následovalo období, kdy ETA stále existovala ale sílily požadavky ze strany obětí útoků a příbuzných uvězněných členů ETA na vyřešení situace. Strany PSOE a PNV proto na- vrhly plán přemístit baskické vězňě do Baskicka, což mělo zároveň urychlit definitivní rozpuštění organizace. I tento plán však narazil na odpor vládnoucí koalice a situace se opět nezměnila (Whitfield, 2014: 267). V roce 2010 byla založena skupina ICG, jenž se skládala z pětice vy- jednavačů, kteří měli dohlížet na vývoj situace v Baskicku a případně komunikovat s organizací ETA. Skupina ICG se také postavila kladně k ná- vrhu opětovného zlegalizování baskických levicových politických stran jako důkazu dobré vůle a ochoty vyjednávat s organizací ETA o stavu pří- měří (Cronin, 2009: 235). Volby také odhalily nový problém, se kterým se Španělsko potýkalo již dlouhou dobu. Mnoho autonomních provincií znamenalo velké množ- ství jednotlivých požadavků na španělskou vládu a k nedořešenému

43 ETA V LETECH 1999-2018 baskickému problému se přidalo i Katalánsko, které má své vlastní sepa- ratistické ambice. Ve veřejných průzkumech z roku 2012 se opět ukázala nespokoje- nost s vězněnými Basky, kteří byli odsouzeni za zločiny páchané v řadách ETA. Ti byli stále rozděleni do věznic po celém Španělsku a znesnadňo- valo to možné návštěvy jejich příbuzným (Whitfield, 2014: 270). Následně v roce 2017 zvěřejnila ETA prohlášení, ve kterém se v dubnu 2017 měla veškerých svých zbraní a výbušnin. Španělská vláda tento krok okomentovala tím, že odmítá nadále jakkoliv vyjednávat o dalších ústupcích, a nebude propouštět žádné uvězněné členy ETA ani je přesouvat do baskických věznic (‘Basque separatists plan to unilaterally disarm on Saturday,’ 2017). ETA následně předala informace o skrýších zbraní a výbušnin svým zpřáteleným civilistům, kteří předali seznam míst francouzské policii, jež na místech našla sto dvacet zbraní a přes tři tuny výbušnin (Binnie, Canellas & Dowsett, 2017). Rozpuštěním organizace však španělské bezpečnostní složky neustaly v pronásledování bývalých členů a vůdců ETA. V roce 2019 byl za- tčen Josu Ternera, který téměř sedmnáct let unikal spravedlnosti. Tre- néra byl podezřelý z účasti na bombovém atentátu v roce 1987, při kte- rém zahynulo jedenáct osob. V roce 2002 však zmizel a ukrýval se se ve francouzských Alpách (‘Josu Ternera, leader of Eta Basque rebels, arrested in France,’ 2019).

4.3.1 Mezinárodní mírová konference Donostia-San Sebastian, Aiete 2011 Konference konající se 17. října 2011 v baskickém městě San Sebastian se soustředila na řešení baskického problému (Whitfield, 2014: 272). Událost byla organizována skupinou Lokarri, občanské sdružení

44 ETA V LETECH 1999-2018 skládající se ze zhruba dvou tisíc Basků a propagující mírové řešení neshod mezi organizací ETA a španělskou vládou (Democratic Progress In- stitute, 2016: 41). Konference se účastnili zástupci baskických politických stran i osob- nosti mezinárodní politiky jako bývalý generální tajemník OSN Kofi Anan, bývaly irský premiér Bertie Ahern nebo Gerry Adams, předseda irské radikální strany Sinn Féin (Minder, 2011). Právě významní účast- níci a baskické politické strany dodaly konferenci a jejímu závěrečnému prohlášení váhu. Výsledným výstupem bylo pětibodové prohlášení, ve kterém žádali organizaci ETA o upuštění od násilných akcí a navrhli jako řešení vést mírové rozhovory s vládami Španělska a Francie (Minder, 2011). Na toto prohlášení zareagovala organizace ETA o měsíc později, když ve videu, zaslaném médiím definitivně ukončila násilnou kampaň a vyzvala španělskou a francouzskou vládu k otevření dialogu za účelem dohody o ukončení konfliktu (Democratic Progress Institute, 2016: 46).

45 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

5 Analýza důvodů ukončení činnosti ETA

Po oznámení vyhlášení trvalého příměří v roce 2011 trvalo dalších téměř šest let, než byla organizace ETA odzbroje. Teprve za další rok, 2. května 2018 pak byla ETA konečně oficiálně rozpuštěna. K tomuto kroku vedlo mnoho důvodů, které lze pozorovat již od roku 1978, kdy Španělsko při- jalo demokratickou ústavu. Nejvýraznější období ztráty vlivu a významu nastalo v devadesátých letech 20. století, kdy mnoho důvodů a příčin vedlo k postupnému ale definitivnímu ukončování aktivit až k rozpuštění celé organizace. Kombinace níže vysvětlených hlavních příčin dohnala vedení a členy ETA k finálnímu rozpuštění, neboť tvrdá protiteroristická politika od devadesátých let 20. století, zdlouhavá vyjednávání a ztráta podpory kvůli neaktuálním cílům a velkému množství civilních obětí způsobila postupný úpadek organizace.

5.1 Zadržení vůdce skupiny

Část vedení i členů ETA se ukrývala ve Francii, ovšem po odhalení skupiny GAL vzrostl tlak na francouzskou vládu v oblasti spolupráce v boji proti ETA. V roce 1992 bylo francouzskou policií zatčeno několik vedou- cích členů ve městě Bidart a ETA tak byla nucena zvolit nové členy do čela organizace a formulovat novou strategii (Murua, 2016). Mezi zatče- nými byli Francisco Garmendia, José Luis Santacristina a José María Erostarbe, tři čelní vůdci celé organizace (Rubin & Rubin, 2009: 88). Sa- motná zatčení vůdců k okamžitému konci organizace nevedla, ale oslabila organizaci ETA natolik, aby další vnější i vnitřní faktory dále nega- tivně působily na veřejné vnímání organizace a prohloubily tak její další oslabení.

46 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Série zásahů v prvním desetiletí dvacátého století následně per- manentně oslabila organizaci ETA. V roce 2010 byli zatčeni další dva ve- doucí členové organizace, která již nebyla dostatečně silná, aby se dosta- tečně vzpamatovala, a rok na to, v lednu 2011 ve svém oficiálním prohlá- šení upustila od násilných způsobů vedení své kampaně (Tremlett, 2011).

5.2 Ztráta významu a podpory

Organizace ETA byla založena na ochranu baskické národní identity a měla být protivníkem autoritativního režimu generála Franca. Po pře- chodu k demokracii a schválení nové ústavy v roce 1978 byla Baskicku přiznána větší míra autonomie, zřízena místní vláda, instituce, školství a baskičtina byla uznána jako oficiální jazyk provincie (Masters & Rebaza, 2018). Během oprepresivního režimu byl boj proti násilí a utlačování baskické menšiny atraktivní i mimo Baskicko a organizace ETA měla podporu mimo svoji domovskou provincii. Při procesu demokratizace se útoky ETA začaly stupňovat a organizace nebyla spokojená s výsledky a způsoby jednání o autonomii Baskicka. Přichází ovšem zlom ve veřejné podpoře. Během represivního autoritativního režimu veřejnost viděla baskický odpor jako atraktivní a odvážný způsob provokování režimu. Po Francově smrti a následné decentralizaci moci již veřejnost tak shovívavá nebyla a podpora začala po- stupně klesat. Dle Cronin (2009) je přitom podpora veřejnosti klíčová. Útoky v letech 1961-1975 byly cíleny převážně na členy španělské Civilní gardy, která představovala jeden z pilířů moci státu, jenž nekom- promisně trestal a zatýkal osoby, které byly režimu nepohodlné.

47 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Po transformaci režimu 1975-1978 se již ETA stávala postupně ve- řejným nepřítelem, protože i po úpravě autonomie mnoha provincií (včetně Baskicka) a decentralizaci moci a schválení demokratické ústavy útoky neustaly, ETA naopak přešla do nejagresivnějšího období (Funes, 1998: 495). Začala rapidně klesat veřejná podpora kvůli ideologickému zaměření a také kvůli špatně zvoleným cílům útoků. Cronin (2009, 255, vlastní překlad, lr) v souvislosti s tímto přerodem uvádí: „Na počátku své existence byly cíle ETA hlavně symboly španělské vlády a moci jako na- příklad vládní budovy nebo policie. Nicméně postupem času se terčem útoků přestaly státvat pouze jednostranně zaměřené symbolické cíle, což se ukázalo jako kontraproduktivní: mezi lety 1994 a 2004 byli ze 70 % celkového počtu obětí baskičtí civilisté“. Výše zmněným způsobem za- čala ETA ztrácet na své popularitě, neboť například v roce 2006 spáchala organizace ETA bombový atentát na madridském letišti Barajas (‘Basque separatists convicted of 2006 Madrid Airport bombing,’ 2010). Dalším úspěšným počinem španělské vlády bylo přijetí nového zá- kona v roce 2002, na základě kterého byla zakázána strana Batasuna, která měla úzké vazby na ETA a jejíž popularita byla zrovna na vzestupu (Altier, Martin & Weinberg, 2014: 105). I přes demokratické státní zřízení Španělska měla ETA silné ideolo- gické zázemí a také pevné sociální vazby a styky s politickými stranami. I přesto se ve Španělsku v druhé polovině osmdesátých let objevolvaly skupiny odpůrců ETA a násilí (Funes, 1998: 496). Je zde patrná změna postoje veřejnosti, kdy téměř třicet let byl názor na násilí páchané ETA schvalován (viz proces v Burgosu). Svoji upadávající moc se ETA snažila na počátku 21. století posilnit únosy, které měly demonstrovat moc a schopnosti výše zmíněné skupiny, zatímco dřívější únosy byly vykoná- vány primárně kvůli výkupnému.

48 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Podle průzkumu z doby, kdy ETA ohlásila své definitivní rozpuštění v roce 2018 byla většina Basků pro případně nenásilné odtržení od Špa- nělska a 60 procent dotázaných bylo dokonce proti jakémukoliv osamo- statnění (Salto-Weiss, 2018). ETA také nezaznamenala žádné výrazné vítězství nad vládami. Od- mítla nové uspořádání z roku 1978 a požadovala, pro Španělskou vládu nepřijatelné, osamostatnění Baskicka.

5.3 Vyjednávání a snaha o přerod v demokratický proces

Podle Cronin (2010) teroristických skupiny, které přežily počáteční fáze vývoje a existují šest a více let, je vysoká šance na zájem o vyjednávání s vláídou. Toto platí i v případě ETA, jež se od konce osmdesátých let ně- kolikrát pokusila o zahájení rozhovorů s vládou za pomoci zahraničních mediátorů a dosažení svých cílů pomoci vyjednávání. Několik pokusů ovšem ztroskotalo kvůli porušení příměří ze strany ETA a vlády pod ve- dením Josého Maríi Aznara odmítly vyjednávání úplně. V roce 2004 se pokusil nový premiér José Luis Zapatero o změnu přístupu ve vyjednávání, a rozdělil dialogy o baskické situaci do dvou ro- vin, aby tím vyšel vstříc druhé straně. Po třetím neúspěšném pokusu o dohodu ale i Zapatero odmítl nadále jednat s organizací ETA (Zapatero says no further dialogue with ETA, 2008). ETA v roce 2012 vydala sérii prohlášení, ve kterých popisuje své kroky ve snaze o uzavření dohody se španělskou vládou následovně: „snažíme se o navázání blízkého vztahu s mezinárodními entitatmi a zá- roveň implementovat požadavky, které jsou na této cestě vyžadovány“ (Democratic Progress Institue, 2016: 50, vlastní překlad, lr). ETA sice stále formálně existovala, ale po vyhlášení trvalého příměří a zřeknutí se

49 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA násilných akcí se snažila svých cílů dosáhnout skrze dohody se španěl- skou a francouzskou vládou.

5.4 Nedosažení cíle

ETA bojovala za národní sebeurčení baskického národa a za jeho autonomii Francova režimu. Po generálově smrti a obnovení monarchie se ze Španělska stala demokratická země, která snížila míru centralizace moci a ustavila v provinciích místní vlády. Baskičtina byla za minulého režimu zakázána, v novém státním zřízení byla chráněna ústavou a ustanovena jako oficiální jazyk Basků a Baskicka. Provincie měly také velký vliv na vlastní školství a zdravotnictví. ETA nicméně kroky vlády odmítla a stup- ňovala útoky a počty obětí. Požadovala vytvoření samostatného baskic- kého státu, Euskal Herria, který by zahrnoval i provincii Navarra a baskické části na území jižní Francie (Minder, 2018). Po oznámení definitivního odzbrojení a rozpuštění ETA nedokázala ani vyjednat přemístění svých odsouzených členů do baskických věznic. Většina uvězněných za terorismus z řad ETA byla umístěna do věznic vzdálených i několik set kilometrů od Baskicka (DW Documentary, 2018).

5.5 Vnitřní rozklad organizace

Organizace se v letech 1977-1978 rozštěpila na dvě části, z nichž jedna stále trvala na násilných praktikách a druhá viděla řešení v mírové do- hodě a přijetí konstituční monarchie jako právoplatné a konečné státní zřízení, jehož by Baskicko bylo součástí. Organizace se také začala názo- rově rozcházet se svým politickým spojencem stranou Batasuna.

50 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

V devadesátých letech se začala objevovat kritika strategie ETA z vlastních řad. V roce 1992 vyřklo několik členů ETA svůj nesouhlas s tehdejší strategií a mírou násilí skupiny (Alonso, 2011: 704).

5.6 Represe ze strany státu

Pokusy zničit ETA pomocí síly a tvrdých zásahů se španělské vládě neda- řilo dlouhá desetiletí. V roce 1983 byla založena tajná organizace GAL, která měla bojovat s ETA stejnými metodami jako teroristická skupina, kdy za pomocí atentátů a únosů jejich členů měla organizaci rozložit ze- vnitř. I přes dvacet šest obětí z řad Basků a ETA, kdy skupina GAL byla aktivní, k její porážce ale nepřispěla. Navíc se založení skupin GAL obrá- tilo proti svým vlastním pánům, protože se později ukázalo, že touto skupinou stála španělská i francouzská vláda. Veřejný odpor a odsouzení těchto činů ovšem nepopularizoval organizaci ETA, nýbrž pouze způso- bily pobouření proti vládním metodám boje s teroristickou skupinou. V roce 1992 byli jako výsledek přeshraniční spolupráce španělských a francouzských bezpečnostních sil tři vůdcové ETA. Tento úspěch znamenal novou formu spolupráce a změnu zaměření na nové protiteroris- tické metody. ETA byla oslabena a zaneprázdněna vytvářením nového vedení a strategií, protože francouzské hranice je již neuchránily. Vládní složky naopak posilněné významnými zatčeními zintenzivnily nátlak na organizaci (Romo & Soldevilla, 2012: 282). Za vlády Josého Maríi Aznara mezi lety 1996-2004 se španělská vláda zaměřila na tvrdý boj s terorismem, a za těchto osm let se povedlo organizaci ETA velmi oslabit. Jakékoliv snahy o vyjednávání byly dmí- tány. ETA se zaměřovala čistě na civilní cíle, čímž jí klesala veřejná podpora a skupina tím pádem ztrácela na významu a moci.

51 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Další ranou pro ETA byla úprava zákona z roku 2002, kdy nový zá- kon zakazoval politickým stranám jakékoliv styky a kontakty s organi- zací ETA. Na základě toho byla zakázána a na tři roky rozpuštěna strana Batasuna, již kterou španělská policie a soudy považovaly za politickou odnož ETA, jenž nevyužívala ve své kampani násilí (Batasuna Banned Permanenty, 2003). V roce 2011 ETA vyhlásila definitivní ukončení ná- silné kampaně a upustila od teroristických útoků jako od metod k dosa- žení ideologických a teritoriálních cílů. ETA za dobu své existence vybudovala rozsáhlou finanční síť, za pomoci které financovala své aktivity. Cronin (2009) uvádí „Kriminální skupiny a teroristické skupiny často užívají stejných nebo podobných taktik k získávání finančních prostředků, ale jejich použití se liší. Hodně, jestli ne všechny teroristické skupiny se pouští do kriminálních aktivit za úče- lem pouhého získání finannčních prostředků potřebných k financování svých útoků“ (Cronin, 2009: 147). Výše uvedené platí i pro organizaci ETA, neboť velká částjejích finančních prostředků plynula z bankovních loupeží, vydírání a vymáhání výkupného nebo výpalného. Okolo roku 1972 nahradilo vyděračství bankovní loupeže jako hlavní aktivitu. Obchodníci byli zastrašováni vybíráním výpalného nebo rovnou unášeni. Do roku 2008 si tak ETA přišla na více než 115 milionů eur (Baumert & Buesa, 2013: 323). V devadesátých letech ale vláda posí- lila operace proti ETA ve Španělsku i ve Francii, kde sídlila většina velení a ETA tak nebyla schopna udržovat stálý a bezpečný přísun finančních prostředků nezbytně nutných pro financování své infrastruktury a aktivit skupiny.

52 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

5.7 Shrnutí

Hlavní důvody vedoucí k definitivnímu ukončení násilných akcí a pozdě- jímu úplnému rozpuštění skupiny spočívá v kombinaci ztráty podpory a tvrdých zásahů ze strany vlády. Již koncem sedmdesátých let se organizace začala potýkat s upadající podporou z důvodu demokratizace, kdy režim již Basky neperzekuoval. V roce 1978 navíc ETA spáchala bom- bový atentát na stavbu jaderné elektrárny Lemóniz, při kterém zahynuli dva lidé a čtyři byli zraněni a v roce 1979 pak skupina zabila deset lidí při bombových atentátech v Madridu (Cronin, 2009: 108). Od té doby za- čala veřejná podpora organizace klesat a do ulic vyrazilo demonstrovat několik desítek tisíc lidí, kteří požadovali ukončení násilných akcí. V tomto období došlo též k decentralizaci moci a Baskicko získalo značnou míru autonomie. ETA původně bojovala za zlepšení situace Basků a vzdorovala režimu generála Franca. Podporu měla i v ostatních španělských provinciích, a dokonce i v zahraničí. Útoky a atentáty byly původně mířeny na jeden za symbolů autoritativního režimu, španělskou Civilní gardu. Její tvrdé zákroky v baskickém regionu vyvolaly značné ve- řejné pobouření a v roce 1968 tak ETA spáchala atentát na Melitóna Manzanase, šéfa policie ve městě San Sebastian. První oficiální obětí organizace ETA se tak stal vysoce postavený zástupce Civilní gardy. Útoky ETA byly také často odvetou za masové a násilné zatýkání v Baskicku. Popularita původně studetnské organizace stoupala, neboť měla silný ideologický základ a podporu široké veřejnosti, která v ní viděla formu odporu proti opresivnímu režimu. Například v roce 1970 při soudním procesu v Burgosu byli souzeni členové ETA a na nátlak domácí a zahraniční veřejnosti byly původně požadované tresty smrti poníženy na doživotí.

53 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Pod takovým jednostranným tlakem se ale španělská vláda již neo- citla, a proto mohla koncem devadesátých let zahájit intenzivní kampaň proti organizaci ETA. Organizace za sebou měla tou dobou již dlouhou násilnou historii a její požadavky a podmínky byly tudíž pro vládu nepři- jatelné. Útoky se navíc zaměřovaly na civilní cíle a zájem o vyřešení pro- blému ETA se zvyšoval. Mezinárodní spolupráce Francie a Španělska zničila bezpečné úto- čiště pro vedení organizace na jihozápadě Francie a tím byla ETA oslabena jak logisticky, tak finančně. Dalším významným krokem v meziná- rodní spolupráci proti terorismu bylo spuštění evropského zatýkacího rozkazu, který zjednodušil vydávání španělských občanů hledaných zpět do Španělska. Ve Francii se zatčení často odvolávali na politickou situaci a stát tedy vydání do Španělska odmítal. Zároveň bylo zadrženo Počet zatčených vůdců ETA se takto v letech 2003-2009 zvýšil. Zároveň bylo zadrženo téměř celé vedení ETA, jež bylo schopno realizovat atentáty. Po této sérii zatčení byla organizace oslabena natolik, že již nedokázala ob- novit své operace a dostatečně rozšířit členskou základnu. Kombinace tvrdých a úspěšných zásahů bezpečnostních složek a klesající podpory z důvodu nedosažení cílů a cílení na civilní cíle zapříči- nila oslabení organizace, která se již nemohla vzpamatovat a snažila se pomocí dohod dospět k vyřešení baskického problému. Zásahy vlády a mezinárodní spolupráce Španělska v boji proti terorismu způsobily změnu prostředí, v němž ETA operovala a nebyla již schopna se vyvinout natolik, aby i nadále úspěšně bojovala za své cíle. Body v následující tabulce č. 1 poskytují stručné shrnutí a zhodno- cení významu důvodů, které vedly baskickou organizaci ETA k ukončení činnosti v roce 2018.

54 ANALÝZA DŮVODŮ UKONČENÍ ČINNOSTI ETA

Důvod ukončení teroristické Konkrétní příklady Zhodnocení důležitosti skupiny Není zásadním důvodem • Nejničivější vlny 1. Zadržení k ukončení činnosti ETA, zatýkání 1992, 2005, vůdce skupiny přispěl však k posílení 2008 a 2010 důvodu č. 5 a 6 2. Selhání formou • Nediskriminace cílů po sebedestrukce Nejvýznamnější důvod konce přechodu Španělska k nebo ztrátou organizace ETA demokracii podpory a významu • Časté porušování 3. Vyjednávání Není zásadním důvodem příměří jako snaha o k ukončení činnosti ETA, • Náročné požadavky na demokratický přispěl však k posílení španělské a přechod důvodu č. 2 francouzské vlády • Neexistence Není zásadním důvodem nezávislého Baskicka 4. Nedosažení k ukončení činnosti ETA, • Nepřemístění cíle přispěl však k posílení uvězněných členů ETA důvodu č. 2 do Baskicka • Názorové neshody Není zásadním důvodem 5. Vnitřní ohledně využívání k ukončení činnosti ETA, rozklad násilí přispěl však k posílení organizace • Neshody s politicky důvodu č. 2 spřátelenými stranami • Legislativní opatření 6. Represe ze Nejvýznamnější důvod konce • Mezinárodní strany státu organizace ETA spolupráce Tabulka č. 1. – Identifikace a zhodnocení hlavních důvodů pro ukon- čení činnosti ETA

55 ZÁVĚR

6 Závěr

Organizace ETA má za sebou dlouhou historii, která je protkána značnou měrou násilí. Jedna z nejdéle fungujících teroristických organizací tak v roce 2018 byla definitivně rozpuštěna a ve svém prohlášení se omluvila za své činy, soustředíc se zejména na budoucnost Španělska. Dlouhá doba existence způsobila mnoho problémů jak pro ETA, tak i pro demo- kratické a nedemokratické vlády, které se v průběhu existence ETA vy- střídaly. I když se po smrti generála Franca Baskicko dočkalo autonomie, nebylo to zásluhou organizace ETA a původně nacionalistická organizace tak zůstala bez splněných cílů a transformovala se v teroristickou skupinu, kterou španělské a francouzské bezpečnostní složky neutralizovaly natolik, že nebyla nadále schopna efektivně fungovat. Bakalářská práce měla na základě metodologického a historického kontextu analyzovat důvody, které vedly k ukončení činnosti ETA v roce 2018. Na první pohled k tomu mohlo vést pouze rozhodnutí z roku 2011, kdy ETA vyhlásila definitivní příměří a v roce 2014 konec násilným čin- nostem organizace, na kterých byla ETA založena a přes padesát let tuto strategii praktikovala. Třebaže důvodů je mnoho, všechny ale pramení z přístupu španěl- ské vlády k vyjednávání a vypořádáváním se s teroristickou skupinou. Za vlády generála Franca byly metody bezpečnostních složek k boji proti terorismu sice násilnější a intenzivnější, ale ETA měla silnou podporu ve- řejnosti a zahraniční útočiště, na které španělská vláda nedosáhla. Poli- tická situace se však po změně režimu změnila, ETA nicméně své cíle a metody nijak neupravila a se tak na nové prostředí.

56 POUŽITÉ ZDROJE

Použité zdroje

Primární:

Alonso, R. & Reinares, R. (2005). Terrorism, Human Rights and Law Enforcement in Spain. Terrorism and Political Violence (17), 1, 265- 277.

Aznar, J. M. (2004). Eight Years as Head of State. Madrid: Planeta.

Democratic Progress Institute. (2016). The Role of Civil Society in the Basque Country Peace Process. Retrieved from Democracic Progress Website: https://www.democraticprogress.org/wp-content/uplo- ads/2016/03/TheRoleofCivilSocietyintheBasqueCountry-Proof1.pdf.

Clark, R. (1984). The Basque Insurgents: ETA, 1952-1980. Madison: University of Wisconsin press.

Cronin, A. K. (2009). How Terrorism Ends: Undestanding The Dec- line and Demise of Terrorism Campaigns. [E-book]. New Jersey: Prince- ton University Press.

El Pacto de Ajuria Enea (1988, January 12). El Mundo. Retrieved from https://www.elmundo.es/eta/documentos/pacto_aju- ria_enea.html.

Murua, I. (2016). Ending ETA’s Armed Campaign: How and Why the Basque Armed Group Abandoned Violence. New York: Routledge.

57 POUŽITÉ ZDROJE

Romo, R., L. & Soldevilla, G., F. (2012). Sangre, votos, manifestacio- nes: ETA y el nacionalismo vasco radical 1958-2011. Madrid: Grupo Anaya.

Sullivan, J. L. (1988). ETA and Basque Nationalism: The Fight for Euskadi 1890-1986. [E-book]. New York: Routledge.

Whitfield, T. (2014). Endgame for ETA: Elusive Peace in the Basque region. London: C. Hurst & Co. Publishing Company.

Sekundární:

Arkaitz Goikoerxea, un etarra noc un amplio historial de kale borroka (2007, November 23). El Correo. Retrieved from https://www.elcorreo.com/alava/20071123/mas-actualidad/poli- tica/arkaitz-goikoetxea-etarra-amplio-200711231420.html

Alonso, R. (2011). Why Do Terrorists Stop? Analyzing Why ETA Memebrs Abandon or Continue with Terrorism. Studies in Conflict & Terrorism (34), 9, 696-716.

Atier, M., B., Martin, S. & Weinberg, L., B. (2014). Violence, Elections and Party politics. Oxon: Routledge.

Barros, C. P. & Gil-Alana, L. A. (2006). ETA: A Persistant Phenome- non. Defence and Peace Economics, 17 (2), 95-116.

Basque separatists convicted of 2006 Madrid airport bombing (2010, May 21). The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2010/may/21/eta-madrid-airport-bomb-sentences.

58 POUŽITÉ ZDROJE

Baumert, M. & Buesa, T. (2013). Untangling ETA’s Finance: An In- depth Analysis of the Basque Terrorist’s Economic Network and the Money it Handles. Defence and Peace Economic (24), 4, 317-338.

Batasuna Banned Permanently (2003, March 17). BBC. Retrieved from http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/2857437.stm.

Basque separatists plan to unilaterally disarm on Saturday (2017, April 17). BBC. Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-europe-39512637.

Canellas, C., Binnie, I. & Dowsett, S. (2017, April 4). Basque mili- tants ETA surrender arms in end to decades of conflict. Reuters. Retrie- ved from https://www.reuters.com/article/us-spain-eta/basque-mili- tants-eta-surrender-arms-in-end-to-decades-of-conflict- idUSKBN1790YK.

Celaya, F. (2009). The terrorist threat is being materially and nor- matively shaped by national and global institutions of law and order: Spain and beyond. Athena Intelligence Journal (4), 1, 7-34.

Douglas, W. A. & Zulaika, J. (1990). On the Interpretation of Terro- rist Violence: ETA and the Basque Political Process. Comparative Studies in Society and History , 32 (2), 238-257.

Dvořáková, V. & Kunc, J. (1994). Op přechodech k deomracii. Praha: Sociologické nakladatelství.

59 POUŽITÉ ZDROJE

DW Documentary. (2018, August 9). The Basque Country and ETA: DW Documentary. [Video file]. Retrieved from https://www.youtube.com/watch?v=OsKD_D-__5I&t=698s.

Eder, R. (1970, December 4). Trial of Basques Starts in Burgos. The New York Times. Retrieved from https://www.nytimes.com/1970/12/04/archives/trial-of-basques-starts-in-burgos-15- are-charged-in-slaying-of.html..

Funes, M. (1998). Social Responses to Political Violence in the Basque Country: Peace Movements and Their Audience. Journal of Con- flict Resolution (42), 4, 493-510.

Jsou Ternera, leader of Eta Basque rebels, arrested in France (2019, May 16). BBC. Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-europe-48293187

La Guarda Civil. (2012). El Franquismo. Retrieved from http://www.guardiacivil.es/en/institucional/Conocenos/historiaguaci- vil/El_Franquismo.html.

Leonisia, R., Molina, F. & Muro, D. (2017). ETA’s Terrorist Cam- paign: From Violence to Politics. New York: Routledge.

Masters, J. & Rebaza, C. (2018, May 2). Spanish Separatist Group ETA Announces Full Dissolution. CNN. Retrieved from https://edition.cnn.com/2018/05/02/europe/eta-spain-dissolution- intl/index.html.

60 POUŽITÉ ZDROJE

Michelson, M. (2010, May 20). French police arrest ETA military leader “Ata. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/article/us-france-eta/french-police-arrest-eta-military-leader-ata- idUSTRE64J1MB20100520.

Minder, R. (2011, October 13). Peace Talks Pressure Basque Separa- tists to Disarm. The New York Times. Retrieved from https://www.nytimes.com/2011/10/18/world/europe/peace-talks-pressure-basque-separatists-to-disarm.html

Minder, R. (2018, May 2). Basque Group ETA Disbands, After Ter- rorist Campaign Spanning Generations. The New York Times. Retrieved from https://www.nytimes.com/2018/05/02/world/europe/spain- eta-disbands-basque.html.

Murua, I. (2017). No more bullets for ETA“: the loss of internal support as key factor in the end of Basque grou’s campaign. Critical Stu- dies in Terrorism 10 (1), 93-114.

Ollivier-Maurel, P. & Davo, H. (2013). Facing Terrorism in the Field: The Franco-Spanish Experience. Paper presented at the Cooperation in criminal matters in the European Union: Judicial Reponse to Terrorism. Retrieved from https://e-justice.europa.eu/fileDown- load.do?id=bf36f698-42df-4175-91b6-0d9dd5c5dcf0.

Rubin, B & Rubin, J. C. (2009). Chronologies of Modern Terrorism. New York: Routledge.

61 POUŽITÉ ZDROJE

Salto-Weiss, A., M. (2018, May 16). Basque Terrorist Group Disbands, Ending Decades of Violence. The Atlantic Council. Retrieved from https://www.atlanticcouncil.org/blogs/new-atlanticist/basque- terrorist-group-eta-disbands-ending-decades-of-violence/.

Spain arrests former Eta terror leader (2014, May 31). The Local. Retrieved from https://www.thelocal.es/20140531/former-spanish- terror-leader.

Thompson, G. (2006). Basque Fatherland and Liberty (ETA). Extre- mis Groups: Information for Students 1, 194-202. Retrieved from: Gale virtual reference librabry, Utrecht University.

Tremlett, G. (2011). ETA expected to announce definitive end to four decades of violence. The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2011/oct/16/eta-end-violence- basque-spain.

Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. (2015). Slovník NATO s termíny a definicemi. http://www.oos- data.army.cz/aap6/AAP-06(2015)cz-final.pdf

Watson, C. (2003). Modern Basque History: Eighteenth Century Basque to the Present History. Reno: Center for Basque Studies.

Woodworth, P. (2001). Dirty Wars, Clean Hands: ETA, the Gal and Spanish Democracy. Cork: Cork University Press.

62 POUŽITÉ ZDROJE

Zapatero says no further dialogue with ETA (2008, December 26). France24. Retrieved from https://www.france24.com/en/20081226- zapatero-says-no-further-dialogue-with-eta-.