MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie
DISERTAČNÍ PRÁCE
Brno 2016 Kateřina Tvrdá
MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie
Mgr. et Mgr. Kateřina Tvrdá
Role bezpečnostních složek ve střední Evropě: Mapování proměn vnitřního bezpečnostního pole na případech České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska
Disertační práce
Školitel: prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.
Brno 2016
Prohlášení o autorství Prohlašuji, že jsem předkládanou disertační práci zpracovala zcela samostatně a pouze za použití uvedené literatury a pramenů.
V Brně 20. dubna 2016 Kateřina Tvrdá
Abstrakt Disertační práce se zabývá logikou a dynamikou pole vnitřní bezpečnosti na případech postsocialistických států – České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska. Zejména jsou zkoumány priority, funkce a strategie bezpečnostních složek ve vztahu k zajištění vnitřní bezpečnosti na ose teritorium/populace a k využívaným bezpečnostním praktikám (proaktivita/reaktivita). Výzkum je koncipován jako explorativní studie fragmentárně prozkoumaného terénu za využití kvantitativní (vícenásobné korespondenční analýzy) a kvalitativní (polostrukturované rozhovory) metody vycházející z prací Didiera Biga. Byť je možné mezi českými, maďarskými, polskými a slovenskými bezpečnostními složkami pozorovat řadu funkčních odlišností a různých strategií, překvapivě jsou jejich postoje k vnitřní bezpečnosti podobné, s jasným příklonem k individualistickému a identitárnímu pojetí vnitřní bezpečnosti. Paradoxně tak prostřednictvím liberálního (demokratického) étosu dochází k posilování a rozšiřování pole vnitřní bezpečnosti. Druhu stranou mince je ochranitelský étos přispívající k rozšiřování okruhu osob a skupin, jež jsou z poskytování vnitřní bezpečnosti vyloučeni. Klíčová slova Vnitřní bezpečnost; střední Evropa; bezpečnostní složky; bezpečnostní praktiky; reprodukce pole; mapování.
Abstract This dissertation deals with the logic and dynamics of the field of internal security in postsocialist Central European states (Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia). Its main focus lies in the investigation of the development of priorities, functions and strategies of the various security agencies with regard to internal security of their respective states on the population/territory axis, and on the security practices they employ (proactive/reactive). The text is framed as an explorative study trying to map an almost uncharted field, based on data constructed with the use of both quantitative (multiple correspondence analysis) and qualitative methods (semi-structured interviews), and drawing theoretically from the work of Didier Bigo. Though there are certain functional differences and a variation in strategies used among the Czech, Slovak, Hungarian and Polish Security agencies, surprisingly their overall attitudes toward internal security are very similar, with a clear tendency toward individualistic and identity-based view of what internal security means. Paradoxically, the liberal (democratic) ethos serves as a key factor of strengthening and extension of the field of internal security. At the same time, however, based on the protective ethos, the number of persons and groups excluded from the provision of internal security is rising steadily. Keywords Internal security; Central Europe; security agencies; security practices; reproduction of the field; mapping.
Poděkování
Na tomto místě bych ráda věnovala poděkování všem, kteří mě během doktorského studia a psaní disertační práce podporovali a vytvářeli podnětné prostředí. Zvláště je věnováno mé rodině a nejbližším přátelům. Speciální poděkování patří mému školiteli profesoru Miroslavu Marešovi, který (nejen) během doktorského studia významně formoval můj vztah k samotnému oboru – bezpečnostních studií a trpělivě poskytoval cenné rady. Stejně tak bych ráda vyjádřila vděčnost i členům Oddělení bezpečnostních a strategických studií a celé katedře politologie na Masarykově univerzitě. Jmenovitě především doktoru Josefu Smolíkovi a doktoru Tomáši Šmídovi, kteří coby pedagogové přispěli v prvních letech studia k mému zájmu o bezpečnostní studia. Za časté diskuse, rady, připomínky, zpětnou vazbu, pročítání textu a komentáře během celého výzkumu a psaní disertační práce, děkuji v první řadě doktoru Petru Huškovi, dále Petru Kupkovi, Václavu Walachovi, a doktoru Ľubomíru Luptákovi ze Západočeské univerzity v Plzni. Také si velmi vážím pomoci docenta Tomáše Katrňáka z Masarykovy univerzity, doktora Bartosze Rydlinského z Univerzity národní obrany ve Varšavě, doktora Marcina Kędzierskiho a Łukasze Kołtuniaka z Jagelonské univerzity, profesora Zdzisława Galickemu z Varšavské univerzity a Tomáše Nociara z Komenského univerzity v Bratislavě. V neposlední řadě také děkuji všem svým respondentům a gatekeeperům za jejich čas a otevřenost, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout. Také poděkování směřuje k mým kolegům a nadřízeným (profesoru Rudolfu Žáčkovi a docentu Dušanu Janákovi) ze Slezské univerzity v Opavě za poskytnutí prostoru pro dokončení práce a vytvoření příjemného a stabilního zázemí.
OBSAH
ÚVOD ...... 1 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA K VÝZKUMU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI ...... 8
1.1 OD MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOSTI K VNITROSTÁTNÍ: PŘÍSPĚVEK KE GENEZI BEZPEČNOSTNÍ TEORIE A VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI ______8 1.1.1 Teorie zaměřené na řešení problému ______12 1.1.2 Kritické přístupy k bezpečnosti ______15 1.2 VNITŘNÍ BEZPEČNOSTNÍ POLE ______22 1.2.1 Transnacionalizace bezpečnosti: rekonceptualizace hranic, identity, suverenity _ 26 1.2.2 Reprodukce pole a fenomén europeizace ______29 2 VÝZKUMNÝ RÁMEC: VÝBĚR PŘÍPADŮ A DATA ...... 33
2.1 AREÁLOVÉ VYMEZENÍ: STŘEDNÍ EVROPA ______33 2.2 METODOLOGICKÝ RÁMEC: PROTOKOL VÝZKUMU ______36 2.2.1 Explorativní fáze: mapování polí vnitřní bezpečnosti ______2 2.2.2 Interpretační fáze: reprodukce pole ______6 2.3 SBĚR DAT ______9 2.3.1 Rozhovory a zúčastněné pozorování: problémy se statusem výzkumníka ______9 2.3.2 Dokumenty jako fragmenty sociální reality ______10 3 MAPOVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍHO POLE ...... 12
3.1 ČESKÁ REPUBLIKA ______12 3.1.1 Vymezení vnitřního bezpečnostního systému ČR ______13 3.1.2 Bezpečnostní složky ČR ______18 3.1.3 Struktura českého pole vnitřní bezpečnosti: konkurence a strategické řízení ____ 33 3.2 MAĎARSKO ______37 3.2.1 Ústavní zakotvení bezpečnosti a bezpečnostní systém Maďarska ______39 3.2.2 Představení maďarských bezpečnostních složek ______44 3.3.3 Maďarské vnitřní pole bezpečnosti ______57 3.3 POLSKÁ REPUBLIKA ______61 3.3.1 Základy vnitřní bezpečnosti v Polsku ______62 3.3.2 vnitřní bezpečnostní složky Třetí Polské republiky ______65 3.3.3 Sekuritizace hranic a identit: Polské pole vnitřní bezpečnosti ______84 3.4 SLOVENSKÁ REPUBLIKA ______87 3.4.1 Strategické a legislativní základy vnitřní bezpečnosti na Slovensku ______88 3.4.2 Vnitřní bezpečnostní aktéři Slovenské republiky ______91 3.4.3 Slovenské vnitřní bezpečnostní pole ______103 4. DISKUSE ...... 107 ZÁVĚR ...... 116
SEZNAM TABULEK ...... 119 SEZNAM GRAFŮ ...... 120 SEZNAM SCHÉMAT ...... 121 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 122
SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY ______122 SEZNAM LEGISLATIVY, KONCEPČNÍCH DOKUMENTŮ A MEDIÁLNÍCH ZPRÁV ______133 ČESKÁ REPUBLIKA ______134 MAĎARSKO ______137 POLSKO ______138 SLOVENSKO ______140 SEZNAM ZKRATEK ...... 143 PŘÍLOHY ...... 147
ÚVOD
Udržení vnitřní bezpečnosti1 je jednou ze základních funkcí státu a primárních závazků vůči svým občanům. Tradičně se vnitřní bezpečnost vztahovala k absenci ohrožení pocházejícího zevnitř státu a stála v protikladu k vnější bezpečnosti (Anderson – Apap 2002: 3). Zřízení a fungování vnitřních bezpečnostních složek (v užším slova smyslu policie a zpravodajské služby) je předpokladem každého (post)moderního státu2. Sociální kontrola a represe jako základní znaky těchto institucí jsou spjaty inherentně s ingerencí do základních práv a svobod. Z těchto důvodů jsou kladeny zvýšené nároky na fungování vnitřních bezpečnostních složek, které musí naplňovat v demokratických státech (za běžného stavu) základní požadavky jako respektování vlády práva, základních práv a svobod občanů, demokraticky zvolenou civilní kontrolu, transparentnost a odpovědnost, důsledné oddělení vojenských a civilních složek a oddělení policie a zpravodajských služeb (např. Caparini 2010: 1; Venice Commission 2015; Hinton – Newburn 2009; Wright 2013; Dahl 2001).
Transnacionalizace vnitřní bezpečnosti
Nicméně globální trendy terorismu, organizovaného zločinu, kybernetické kriminality, jež jsou způsobilé působit napříč hranicemi států a nabývat nestátního charakteru, dichotomii mezi vnitřními a vnějšími hrozbami v současnosti stírají (Bigo 2000: 171; Walker 2006). Přestože terorismus, organizovaný zločin či ilegální migrace nejsou novými fenomény, vlády přizpůsobují politickým, společensko-ekonomickým silám a technologickému pokroku priority, funkce i strategie svých bezpečnostních institucí (Bigo 2006a, 2006c; Huysmans 2006; Huysmans et al. 2006; Bigo – Tsoukala 2008; Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010; Blakemore – Awan 2013). V nastíněném kontextu již dávno neplatí, že otázky národní bezpečnosti, ochrany státu a teritoria před jinými státy zajišťuje výhradně armáda, a civilní represivní orgány kontrolují kriminalitu a protiprávnost. Reakce na vnímané hrozby kladou
1 Primárně (jakožto výchozí definice) je zde vnitřní bezpečnost chápána jako “absence vnitrostátních hrozeb ohrožujících stát a jeho zájmy” (Anderson –Apap 2002: 3; Mareš 2002: 24). Dále však bude v této práci pojem konceptualizován a nahlížen nikoli jako odborný koncept, ale politicky lingvistické označení (label) pro konkrétní bezpečnostní praktiky (srov. Bigo 2012: 125).
2 Stát je chápán v této práci jako sociální konstrukce vyjadřující a reprezentující formu společenské organizace na přibližně vymezeném teritoriu s populací, formou vlády a mocenským aparátem (Sorensen 2005: 59; cit. z Lupták 2008: 37). Toto pojetí dle charakteristických znaků odpovídá pozitivistické Jellinekově definici (1905: 381-420), tj. definování státu státním územím, obyvatelstvem a státní mocí. Moderní (národní) stát si „nárokuje svrchovanost na přesně vymezeném území“ a oba tyto atributy komunita ostatních států deklarativně uznává (Opello – Rossow 1999; kapitola History, Sovereignty, and the State). Charakterizuje ho centrální vláda s „nárokem na monopol na legitimní užití síly“ na vymezeném území (Sorensen 2005: 99), homogenizační tlak na tvorbu kolektivní identity a „oddělená soběstačná ekonomika“ (Sorensen 2005: 100). Naopak postmoderní stát charakterizuje „víceúrovňové vládnutí založené na nadstátních, mezistátních, státních, substátních institucích“, přičemž se kolektivní identita může vázat ke všem úrovním a ekonomika, založená na mezistátní úrovni, má tendenci být méně soběstačná (Sorensen 20005: 107-108; cit. z Lupták 2008: 37).
zvýšené nároky na vnitřní bezpečnostní složky a vedou v mnoha státech k nárůstu centralizovaných a specializovaných represivních složek. Často až v takovém rozsahu, že dochází k splývání funkcí a praktik policejních, zpravodajských a vojenských složek (D. Waddington et al. 1989, 2009; Jefferson 1990; P. Waddington 1991, 1994; Vogler 1991; Critcher - D. Waddington 1996; M. King - Brearley 1996; della Porta - Reiter 1998; Bessel - Emsley 2000; M. King - D. Waddington 2004; della Porta et al. 2006; D. Waddington 2007; Neocleous 2014). Takovéto reakce, ospravedlňované výjimečným stavem, se objevují i ve státech se silnou demokratickou tradicí jako například ve Francii (Guittet 2008), či Velké Británii (Tsoukala 2008).
Europeizace v oblasti svobody, bezpečnosti a práva
Na mezinárodní (a evropské) úrovni státy na rozpoznanou transnacionalitu hrozeb reagují zvýšeným úsilím o koordinaci policejních a zpravodajských postupů (Anderson et al. 1995; Svendsen 2010), harmonizaci práva (nejen) v trestní oblasti (Edwards – Gill 2006) a shromažďováním osobních dat prostřednictvím databází3 (Bigo et al. 2010; Bonelli – Ragazzi 2014), zvláště v rámci Evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva. V měnícím se globálním prostředí, obtížnost rovnováhy mezi zachováním principů demokratického státu a potřebou zajištění bezpečnosti občanů je prvořadou výzvou, která zpochybňuje samotnou legitimitu fungování vnitřních bezpečnostních složek v rámci demokratických režimů. Evropské i národní politické elity či bezpečnostní experti v posledních letech čím dál častěji zdůrazňují proměňující se bezpečnostní prostředí, jež ovlivňuje logiku vnitřní bezpečnosti, k níž (minimálně v evropském kontextu a probíhající europeizaci) nelze přistupovat z analytického hlediska jako k izolovanému národnostnímu fenoménu. Od počátečních tendencí prohlubování policejní spolupráce ve formě pravidelných setkávání pracovní skupiny TREVI v roce 1976 upírají akademici pozornost na fenomén europeizace vnitřní bezpečnosti (Anderson - Den Boer 1994; Bayley 1985; Reiner 2010), či transnacionalizace bezpečnosti (Balzacq et al. 2010; Bigo 2000, 2002, 2006a; Bigo – Guild 2005; Bigo – Tsoukala 2008; Bigo et al. 2010; Huysmans 1995, 2000, 2006; Jabri 2006). Tyto studie jsou geograficky zaměřené na reálie západní Evropy jako je Francie, Itálie, Německo, tj. států, které patřily k prvním iniciátorům spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti na evropské úrovni. Nelze tak a priori vyvozovat obdobnou zkušenost na státy střední Evropy. Evropská spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti se od svého vzniku proměnila nejen kvalitativně, tj. prohloubením institucionální spolupráce (od vytvoření schengenského prostoru a odstranění vnitřních hranic v roce 1995, založením EUROPOL v roce 1999, přes rozšíření unijních pravomocí v oblasti justice a
3 V současné době jen v rámci Evropské unie (dále jen EU) pro výměnu informací mezi donucovacími orgány fungují tyto databáze: SIS II, SLDT, AFIS, SIENA, PNR, ECRIS. V následujících letech by měly být zprovozněny tyto následující databáze: CISE, EPRIS (EC 2015). Další systémy jako VIS, či EURODAC slouží pro vízový styk a CIS k předcházení a stíhání závažných porušení celních předpisů (EC 2015).
vnitra Amsterdamskou smlouvou v roce 1999,4 či přijetím Strategie vnitřní bezpečnosti EU z roku 2010), ale také kvantitativně v důsledku rozšíření členské základny EU a Schengenu.
Postsocialistický kontext5
Státy střední Evropy a jejich bezpečnostní složky prošly od zhroucení komunistických režimů na konci 80. let 20. století vývojem, který lze rozčlenit do tří základních fází. Transformace bezpečnostního aparátu podléhajícího kontrole jedné politické strany na nezávislé a demokratické bezpečnostní instituce byla pouze jedním z procesů (srov. Caparini - Marenin 2004; Shelley 1999), na kterou navazovaly další, tj. začlenění středoevropských států do transatlantických a unijních struktur, a obecně přizpůsobování se novým formám (víceúrovňového) vládnutí v západním světě. Nicméně středoevropské vnitřní bezpečnostní struktury prochází i nadále proměnami v reakci na měnící se (mezinárodní) bezpečnostní prostředí. Tyto vnější okolnosti spolu s řadou vnitřních faktorů (od ekonomické úrovně státu, historických zkušeností s tranzicí a dekomunizací, geografické polohy, či demografického, etnického a náboženského složení obyvatelstva, kulturních norem, politické konfigurace nebo symbolického kapitálu6) vytváří jedinečné lokalizované podoby institucionální struktury bezpečnostních složek v oblasti vnitřní bezpečnosti (srov. Zedner 2003), tzv. pole vnitřní bezpečnosti (internal security fields). Státy střední Evropy přistoupily již k probíhajícímu procesu sjednocování politik v oblasti vnitřní bezpečnosti. Ne vždy stanovené bezpečnostní priority EU plně korespondují s jejich potřebami, které se odvíjí od lokálních specifik a postsocialistické reality (srov. Ladrech 2010), jak ilustruje současná imigrační krize EU. Reflexe tohoto svébytného charakteru je tak zpřítomněna ve snaze nadále udržovat regionální formy
4 Lisabonská smlouva z roku 2010 unijní pravomoci v oblasti vnitra a justice posiluje. Prostor svobody, bezpečnosti a práva zahrnuje volný pohyb osob, azyl, kontrolu na vnějších hranicích, přistěhovalectví, boj s trestnou činností, rasismem, xenofobií a obchodem s lidmi, především se ženami a dětmi, ale také nově ukotvuje policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, která dříve spadala do III. pilíře Amsterdamské smlouvy, jež vyžadovala jednomyslná rozhodnutí Rady EU. Naopak od přijetí Lisabonské smlouvy podléhají i tyto politiky legislativní proceduře spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU, která rozhoduje kvalifikovanou většinou. Právo předkládat legislativní návrhy náleží Komisi, včetně iniciativy jedné ‘čtvrtiny‘ členských států v policejních a trestních věcech.
5 Postsocialismus zde definujeme jako „žitou zkušenost lidí a komunit po pádu komunistických režimů ve východní a střední Evropě“ (cit. z Červinková 2012: 156).
6 “Symbolickým kapitálem je kterákoli vlastnost (kapitál kteréhokoli druhu - fyzický, ekonomický, kulturní, sociální), pokud je nahlížena sociálními činiteli, jejichž kategorie vnímání jsou takové, že ji dokáží poznat (vidět) a uznat, ocenit” (Bourdieu 1998: 81). Státy střední Evropy jsou například rozpoznávány ostatními státy EU například jako ti, kteří drží symbolický kapitál v oblasti vývozu „osvědčených postupů” demokratizace do zemí Východního partnerství a západního Balkánu. Uznání symbolického kapitálu vyplývá z historických zkušeností, úspěšné transformace a integrace do EU a NATO. Praxe “vývozu” odkazuje k specifickému druhu vědění, jež „vlastní“ státy střední Evropy. Diferenciačním znakem je jeho vzácnost, není směnitelný, a je exkluzivní (má mocenskou potenci) (srov. Petrusek 1989: 218-221).
spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti, ať již ve formě Visegrádské skupiny (dále „V4“), Salzburského fóra, Dunajské strategie, Mezinárodního střediska pro rozvoj migrační politiky (dále „ICMPD“), či dříve Středoevropské iniciativy, popř. na základě bilaterálních a ad hoc formách spolupráce.
Cíl práce a výzkumné otázky
Shrneme-li výše uvedené, na jednu stranu manifestace bezpečnostních fenoménů ovlivňuje institucionální a sociální percepci bezpečnostních hrozeb (sekuritizace transnacionálních fenoménů), od nichž jsou dále formulovány a vytvářeny bezpečnostní politiky (v rámci víceúrovňového vládnutí na lokální, národní, unijní, transatlantické a globální úrovni), za jejichž výkon jsou odpovědné represivní instituce. Europeizace a transnacionalizace hrozeb přispívá k proměně vnitřních bezpečnostních institucí, které na ně reagují v zájmu zachování a plnění svých primárních funkcí. . Cílem disertační práce je na základě bourdieuvské analýzy pole porozumět struktuře vnitřního bezpečnostního pole ve střední Evropě zvláště ve vztahu k jeho funkcím a strategiím. Výzkumná otázka směřuje k tomu, jak se vnitřní bezpečnostní pole strukturuje s ohledem na jeho reflexi transnacionalizace bezpečnosti a nebezpečí? V práci jsou zkoumány priority, funkce a strategie bezpečnostních složek ve vztahu k zajištění vnitřní bezpečnosti na ose teritorium/populace a k využívaným bezpečnostním praktikám (proaktivita/reaktivita). Výzkum je koncipován jako explorativní studie fragmentárně prozkoumaného terénu za využití kvantitativní (vícenásobné korespondenční analýzy) a kvalitativní (polostrukturované rozhovory) metody vycházející z prací Didiera Biga. Klíčem k porozumění poli vnitřní bezpečnosti je institucionální konfigurace na národní úrovni (pole vnitřní bezpečnosti). Obecně, výzkum bezpečnosti se nezabývá jen identifikováním hrozeb, ale také institucemi, jimiž jsou tyto hrozby kontrolovány, řízeny, třízeny a prioritizovány. Pokud bychom parafrázovali Marcha a Olsena (2006: 16) nelze porozumět bezpečnosti a bezpečnostní politice – aniž bychom nevzali v potaz institucionální nastavení, v němž se bezpečnostní politika utváří. Pojetí bezpečnosti, stanovování bezpečnostních priorit, vč. řízení hrozeb a bezpečnostní politiky, je vždy předmětem soutěže mezi aktéry snažícími se kontrolovat jejich obsah (srov. Bigo 1994; Huysmans 1995). Z těchto důvodů bezpečnostní požadavky patří do sféry politiky a politizace (Bigo 2012: 125). Na procesu vzniku nových institucí vnitřní bezpečnosti a jejich bezpečnostních praktik je sledována proměna bezpečnostního prostředí. Výsledky výzkumu by měly přinést komplexní obraz vztahů institucionální struktury bezpečnostních složek (pole vnitřní bezpečnosti) v liberálních demokraciích států V4 za běžného stavu.
Relevance výzkumu
Práce vychází primárně ze závěrů projektu The Changing Landscape of European Liberty and Security (akronym CHALLENGE)7, který se zaměřoval na interdisciplinární analýzu transformace vztahu mezi bezpečností a svobodou v rámci EU, mapování praktik týkajících se suverenity, autority, hranic, mobility a demokracie na unijní a národní úrovni. Tento výzkum však jen okrajově zkoumal státy střední Evropy. Z toho důvodu se předkládaná práce snaží závěry projektu publikované především v monografii Europe’ s 21st Century Challenge (2010) rozšířit i o případové studie států střední Evropy – České republiky (dále „ČR“), Maďarska, Polska a Slovenska se zdůrazněním postsocialistického kontextu. Výběr zemí nevychází jen ze společných historicko-politických zkušeností vybraných států, ale byl také veden skutečností, že i navzdory řadě zahraničních studií věnujících se europeizaci/transnacionalizaci vnitřní bezpečnosti (především jejich institucí) na případech západoevropských států, ve středoevropském prostoru zůstává toto téma převážně stranou zájmu akademiků. Zájem akademické obce se soustřeďuje obecně na: § transformaci bezpečnostních složek a jejich demokratizaci: zpravodajských služeb (Watts 2004; Williams – Deletant 2001; Zybertowicz 2002); policie (Bayley 2001; Caparini 2010; Caparini – Fluri – Molnár 20006; Caparini – Marenin 2004, 2005; Cebulak – Pływaczewski 2000; Das – Marenin 2000; Haberfeld 1997; Haberfeld – Walancik– Uydess 2002; Kádár 2001; Pagon 1996; Shelley 1999), civilně-vojenské reformy (Fluri – Hadžić 2004; Gow – Birch 1997; Kříž – Mareš 2011; Szemerkenyi 1996), soukromý sektor bezpečnosti (Łoś – Zybertowicz 2000); § instituce vnitřní bezpečnosti z pohledu právní a policejní vědy na národní úrovni (polity): (Kočan – Selinger 2013; Mates – Škoda – Vavera 2011; Michálek a kol. 2013; Misiuk 2005; Pokorný 2012; Sobihard a kol. 2013; Warmiński 2013; Wojtaszczyk 2009; Zięba 1999; Zieliński 2009); § přehledy policejních institucí (nejen) ve střední Evropě: (Bohman – Krulík 2009; Kurian (ed.) 2006; Meško et al. 2013; Meško – Sotlar, A. – Lobnikar 2014) § sektorový přístup k vnitřní bezpečnostní politice (policy): Řiháčková (2006) k protiteroristické politice zemí V4; vízovou a konzulární politikou se zabýval Kazmierkievicz (2005), reflexe kybernetické bezpečnosti v kolektivní monografii
7 Hlavním koordinátorem projektu CHALLENGE byl Didier Bigo působící jako profesor na King’s College London, Department of War Studies a jako výzkumný profesor na Science-Po Paris. Výzkum byl financovaný 6. rámcovým programem Generálního ředitelství pro výzkum a inovace Evropské komise. Probíhal v letech 2004-2009 a bylo do něj zapojeno 23 univerzit a výzkumných pracovišť z celé Evropy. Státy střední Evropy byly reprezentovány Ewou Matějkovou z Varšavské univerzity, která se zabývala mapováním bezpečnostních praktik na polsko- ukrajinské hranici, a Judith Tóthovou z Szegédské univerzity věnující se politice rozšíření EU, schengenskému prostoru a sekuritizaci hranic, etnickému profilování v policejní práci (Bigo – Carrea - Guild – Walker 2000).
Świątkowské (ed., 2012). Jeden z mála příspěvků k nevojenské/civilní bezpečnosti ve vztahu k V4 lze nalézt u Brázové, Matczaka a Takacse (2013), kteří se zaměřují na spolupráci v oblasti krizového managementu; popř. ve sborníku Non-military aspects of security in V4 countries - prospects for co-operation (Rękawek ed. 2011) jsou analyzovány společné výzvy (terorismus, organizovaný zločin a ilegální migrace) států V4, k protiextremistické politice v zemích V4 Miroslav Mareš a Štěpán Výborný (2013); § dílčí příspěvky ke kritické bezpečnostní teorii aplikované na reálie střední Evropy: diskurzivní ustavení polské energetické bezpečnostní politiky (Best 2006); propojení nevojenských bezpečnostních výzev s etnicitou, kulturní a náboženskou nesnášenlivostí (Bidwell - Wójtowicz 2004); pomocí konceptu asambláže sleduje transformaci hranic mezi veřejným a soukromým a pronikání soukromých společností do státních institucí Oldřich Bureš (2014); sekuritizace maďarských Romů ze strany nestátních (krajně pravicových) subjektů (Csiki 2015); souhrnný přehled aplikace kritických přístupů na reálie střední Evropy, vč. kritických přístupů k metodologii (Daniel et al. 2015); porozumění vývoji evropské protiteroristické politiky skrze sekuritizaci (Druláková 2006); socializace středoevropských států v rámci přijetí liberálně-demokratických bezpečnostních norem NATO (Gheciu 2005); dynamika diskurzu o protiraketové obraně v ČR (Hynek – Střítecký 2010); Marta Kindlerová a Ewa Matějko (2010) ukazují, jak bezpečnostní praktiky na polsko-ukrajinské hranici vedou k diskriminaci určitých skupin obyvatel; Sandra Lavenexová (2004) z hlediska bezpečnostních praktik sledovala, jak se státy střední Evropy během přístupových jednání přizpůsobovaly sekuritizačním procesům EU; analýza bezpečnostního pole na příkladu slovenské zahraniční a obranné politiky (Lupták 2011), vznik liberálních praktik objevujících se v zemích V4 v důsledku nového bezpečnostního prostředí zachycuje Judith Tóthová (2010); testování hypotézy Didiera Biga k transnacionalizaci bezpečnosti (Weiss 2014). Výzkumný design vychází z postulátů a metodologických přístupů kritických bezpečnostních studií. Výzkum je rozčleněn na dvě samostatné fáze. První explorativní část je postavena na mapování pole vnitřní bezpečnosti (CHALLENGE 2005) – tj. aktérů (vnitřních bezpečnostních institucí) a jejich praktik v jednotlivých státech střední Evropy (pravomoci, funkce, organizace, vč. demokratického kontrolního systému) na základě vícenásobné korespondenční analýzy. Pole vnitřní bezpečnosti není homogenním útvarem, zahrnuje kombinaci policejních, zpravodajských, administrativních a justičních institucí a aktérů, které v průběhu času ztrácí/získávají a osvojují si nové praktiky. Tudíž samotný proces mapování je jednak ztížen přístupem k datům, která často patří mezi „utajované“ skutečnosti, za další vyžaduje detailní popis a analýzu. Na tuto část navazuje interpretativní část analyzující reprodukci bezpečnostního pole a vnější okolností ovlivňující proměny pole vnitřní bezpečnosti. Ve srovnávací perspektivě jsou analyzovány čtyři modely ve středoevropských státech (případové studie/pole vnitřní bezpečnosti) – jmenovitě v ČR, Maďarsku, Polsku a Slovensku. I přes řadu společných znaků, mezinárodní kontext má na národní úrovni odlišné efekty zvláště
pak, pokud se jedná o otázky vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. Komparativní perspektiva pomůže nejen zlepšit porozumění a vysvětlení jednotlivých vnitřních bezpečnostních struktur ve střední Evropě, ale také identifikovat bariéry stojící v cestě mezinárodnímu dialogu a spolupráci (srov. Przeworski 1987: 35; Ragin 1987: 6). Na tomto místě je vhodné poznamenat, že i přes vědomí neudržitelnosti diference mezi vnitřní a vnější bezpečností, kterou reflektujte řada odborníků odkazem na komplexní povahu bezpečnosti (Zedner 2003), splývání vnitřní a vnější dimenze bezpečnosti (např. Bigo 2000), nexem mezi vnitřní a vnější bezpečností (Eriksson – Rhinard 2009), nutnost „spojit vnitřní a vnější dimenzi bezpečnosti“ obsaženou v posledním strategickém dokumentu Evropské komise European Agenda on Security (EC 2015: 4), je v této práci pojem „vnitřní bezpečnost“ využíván instrumentálně jako analytický pojem, který následuje jinou logiku a systém pravidel, norem a hodnot než vnější bezpečnost (srov. Eriksson – Rhinard 2009: 252). Stejně tak i přes obeznámenost autorky s definicemi a konceptualizacemi „vnitřní bezpečnosti“ ze strany akademické obce (blíže 1.1.1 Teorie zaměřené na řešení problému), v této práci je k samotnému pojmu přistupováno v souladu s lingvistickým přístupem kritických bezpečnostních studií jako k pojmenování (label) (srov. Bigo 2012: 125). To znamená, že konceptualizace pojmu, v tomto případě vnitřní bezpečnosti, vychází z významů a praktik, jaké samotné sledované státy tomuto pojmu přiznávají (srov. Aradau 2013: 182-183).
Struktura práce
Struktura disertační práce odpovídá konvenčnímu rozložení disertační práce (srov. Bryman 2008: 669, 672). V první kapitole jsou vymezeny jednotlivé koncepty, s nimiž je v této práci pracováno, včetně přehledu relevantní literatury. Tento výčet není, vzhledem k obšírnosti bezpečnostních studií, vyčerpávající, bude však přihlíženo k samotnému cíli a účelu práce. Konkrétně je pojednáno o vývoji výzkumu vnitřní bezpečnosti v rámci bezpečnostních studií, vč. teoretického aparátu této práce (sekuritizace, bezpečnostní pole, bezpečnostní praktiky). Pozornost je věnována i přístupům k fenoménu transnacionalizace bezpečnosti a konceptualizace europeizace. Výzkumný design, vč. detailního popisu mapování polí pomocí vícenásobné korespondeční analýzy a sběru dat, jsou předmětem druhé kapitoly. Třetí explorativní kapitola je věnována popisu a analýze vnitřní bezpečnostních polí ČR, Maďarska, Polska a Slovenska. Každá případová studie se skládá ze tří částí. První část klade důraz na historické pozadí bezpečnostních složek od začátku devadesátých let, ústavní omezení exekutivní moci a koncepční ukotvení vnitřní bezpečnosti na národní rovině. V druhé části jsou (hustě) popsány charakteristiky dominantních aktérů – bezpečnostních složek jednotlivých států. Ve třetí části, na základě vizuální reprezentace jednotlivých charakteristik bezpečnostních složek, je analyzováno vnitřní bezpečnostní pole. Výsledná zjištění jsou zasazena do širšího kontextu debaty předcházejících výzkumů v Diskusi. V závěrečné kapitole je odpovězena výzkumná otázka, včetně rozpravy nad zjištěními práce.
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA K VÝZKUMU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI
V následující kapitole jsou nastíněna teoretická východiska a konceptuální rámec disertační práce. První podkapitola představuje základní přístupy ke konceptu vnitřní bezpečnosti jakožto výzkumného zájmu bezpečnostních studiích. V druhé podkapitole je představen základní koncept sociologické školy bezpečnosti „bezpečnostní pole“ a jeho využití pro analýzu bezpečnosti. Fenoménům transnacionalizace bezpečnosti a procesům europeizace a jejich teoretickému ukotvení jsou věnovány poslední dvě podkapitoly. Metaforicky řečeno, tato část disertační práce slouží jako výkladový (a kontextový) slovník jednotlivých pojmů – vnitřní bezpečnost, sekuritizace, bezpečnostní praktika, vnitřní bezpečnostní pole, trasnancionalizace bezpečnosti – se kterými je pracováno v následujících kapitolách práce, je tedy možné se k nim kdykoli vrátit.
1.1 OD MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOSTI K VNITROSTÁTNÍ: PŘÍSPĚVEK KE GENEZI BEZPEČNOSTNÍ TEORIE A VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI
“…security is like a beauty: a subjective and elastic term…”
Paul D. Williams (2012)
Dichotomie vnitřní a vnější bezpečnosti se odvíjí tradičně od původu hrozby. Již Niccolò Machiavelli (2012) rozlišoval vnější a vnitřní ohrožení moci Vladaře. Eufemisticky, zevnitř se obával spiknutí odpůrců režimu, kdežto z vnějšku byla jeho moc ohrožována agresí cizí moci.8 V několika následujících stoletích byla v Evropě autonomie vnitřní a vnější bezpečnosti posilována rozvojem národního státu a nárůstem specializovaných administrativních orgánů a veřejných bezpečnostních složek. Vnější bezpečnost se stala otázkou vojenské síly nasazované proti vnějšímu nepříteli, kdežto k dosažení vnitřní bezpečnosti, dodržování práva a pořádku byly zmocněny policejní složky (v širším slova smyslu). Zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti bylo založeno na odlišných nástrojích, stejně tak se i řídilo jinou logikou (srov. Anderson - Apap 2002: 2). Vnitřní bezpečnost nebyla dlouhou dobu považována za legitimní součást bezpečnostních studií jako podoboru mezinárodních vztahů. Dělení na vnitřní a vnější bezpečnost se tak projevovalo specificky i v rámci výzkumného pole tím, že obor bezpečnostní a strategická studia upíral svou pozornost na otázky spojené s vnější bezpečností. Vnitřní bezpečnost byla ponechána jiným disciplínám, jako je zejména kriminologie, právní věda, či sociologie. Až v
8 „[...] proti němu ani vnitřní ani vnější nepřátelé nic nezmohou. Je respektován vlastní šlechtou i ostatními monarchy. Má-li dobré vojsko a spolehlivé spojence, nemá se čeho bát. [...] Jediné, co by ho ještě mohlo ohrozit, je spiknutí, od nepaměti postrach všech trůnů [...]“ (Machiavelli 2012, Kapitola devatenáctá – Jak se chránit před nenávistí a opovržením).
kontextu objevení nových hrozeb nevojenského charakteru po rozpadu bipolárního světa začala být vnitřní bezpečnost brána jako relevantní předmět výzkumu. „Nové” hrozby a zájem o soft security však mají daleko více co do činění se změnou výzkumného paradigma tradičních bezpečnostních studií a politickými požadavky, nežli s reálnou proměnou poznatelného světa (např. Booth 1997; Wæver 2012). Cílem této podkapitoly je ukázat, jak se proměnil význam “vnitřní bezpečnosti” z hlediska vědeckého výzkumu, tj. dříve umístěného až na samém okraji zájmu bezpečnostních studií, až po důležitou součástí bezpečnostního výzkumu. Ústřední částí podkapitoly je představení široké rozmanitosti přístupů k vnitřní bezpečnosti, v rámci nichž nabývá různých kvalitativních vlastností - od tradičního pojetí vnitřní bezpečnosti jako objektivního stavu, přes sociální konstrukt v podobě diskursu, až po bezpečnostní praktiku. Bezpečnostní studia se zvláště po druhé světové válce stávají v evropské a americké provenienci prominentním oborem mezinárodních vztahů. Výsostné postavení si v této době vydobyl politický realismus. Bezpečnost byla chápána jako zájem každého státu na přežití v anarchickém mezinárodním systému a pozornost se tak výhradně soustředila na studium „hrozby, užití a kontroly vojenské síly“ (Walt 1991: 212).9 Důraz na zahraniční politiku státu tak automaticky vylučoval další klíčové oblasti studia bezpečnosti, jako právě důraz na hrozby nevojenského charakteru, či bezpečnost populace. Již od 50. a 60. let, kdy bezpečnostní studia zažívají zlaté období teorie her a odstrašování, vzniká řada think tanků a zahraničně- politických institutů, často odloučených od univerzitních kampusů. Objevuje se nový jev a to symbiotický vztah mezi výzkumnými institucemi a západními vládami, které se začaly spoléhat na expertní vědění v oblasti konceptuálních inovací, výzkumu a praktických návrhů (Wæver
9 Analogicky se vyvíjelo i pojetí bezpečnostních/strategických studií v bývalém sovětském bloku. V úvodníku prvního čísla Mezinárodní vztahy. Československá revue pro mezinárodní politiku a ekonomii (vycházející pod Ústavem pro mezinárodní politiku a ekonomii, předchůdcem dnešního Ústavu pro mezinárodní vztahy) hovoří Šedivý (1966: 1) o vojenské vědě jako vědecké disciplíně “zabývající se složitou problematikou mezinárodních vztahů”. Důraz na vojenské a politické aspekty bezpečnosti jako “životní nezbytnosti” států zazněly v Praze v roce 1968 na mezinárodním semináři Evropskou bezpečností k odstranění příčin, jež vedly ke dvěma světovým válkám. Zde se již objevují i zmínky o souvztažnosti ekonomické a vojenské bezpečnosti (cit. z Líska 1968: 46). Stejně tak na mezinárodní vědecké konferenci Evropská bezpečnost a vztahy mezi státy dvou systémů konané v Moskvě, jíž se účastnili zástupci mj. i z Československa, Maďarska a Polska (Krátký 1968: 48-50) dochází k reflexi oboru a chápání bezpečnosti v širších konotacích. Od roku 1970 v důsledku probíhající normalizace a politické kontroly je odborný a kritický výzkum v ČSSR utlumen (srov. Drulák 2007: 74). Dominanci nad výzkumem mezinárodních vztahů (a bezpečnosti) převzal v celém Sovětském svazu a satelitech Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO). Sovětská teorie mezinárodních vztahů nabrala na počátku 70. let neobvyklý obrat, navzdory trvající rivalitě se západním vědeckým paradigmatem inkorporovala řadu neorealistických kategorií jako stát, národní zájem, rovnováha moci, sféra vlivu a vědeckých přístupů systémové analýzy, teorie racionální volby, simulace a teorie her. I přes zahrnutí kvazirealistického přístupu do studia mezinárodních vztahů nebylo státocentrické paradigma přijímáno jako výchozí. Jediným (uznávaným) aktérem mezinárodních vztahů pro sovětské vědce byla společenská třída a jednotkami analýzy třída, rasa, pohlaví a až odvozeně národ-stát. Proto stát nebyl pojímán jako unitární aktér, ale spíše jako závislá proměnná (srov. Sergounin 2009: 223-225). Tento přístup je svým způsobem přítomný u Kritických bezpečnostních studií v dnešní době.
2012; srov. Suchý 2003). Politicky orientované (empirické) výzkumy tak byly často ateoretické, či obsahovaly jen teoretické fragmenty, avšak jejich přesah k formování bezpečnostní teorie byl omezený. Jak poznamenává Lawrence Freedman (1998: 51) “standardy stanovené pro relevanci a vliv výzkumu se prokázaly obtížně udržitelné“. Vývoj teorie se stal reaktivním a závislou proměnnou na vnějších (mezinárodně-politických) událostech. Mainstreamová bezpečnostní/strategická studia proto často hovoří o intelektuální krizi a sebereflexi oboru v 80. letech, neboť přitakání bezpečnosti jako “zájmu na existenciálním přežití státu” s pádem železné opony ztratilo své opodstatnění (Bigo 2000). Z těchto důvodů je změna bezpečnostního paradigmatu často dávána do souvislostí s koncem studené války a změnou politické situace (Baldwin 1997; Walt 1991). Narůstající tlak na zahrnutí nevojenských hrozeb do výzkumu bezpečnosti jak ze strany bezpečnostních expertů, kritických sociálních hnutí, tak i bezpečnostních institucí, byl veden nejen změnou politické situace, ale také pragmatickými zájmy zainteresovaných aktérů při vyprazdňování jejich předešlé (vojensky orientované) agendy (Huysmans 2006: 18). Posun v bezpečnostních studií spočíval ve specifické logice rozšíření (widening) a prohloubení (broadening) bezpečnosti – o nové referenční objekty a sektory bezpečnosti, kdy vojenská síla se stávala jen jednou z mnoha dalších, vedle politických, societálních, ekonomických či environmentálních hrozeb. Nicméně jak poznamenává Ken Booth (1997), debata o rozšíření pole bezpečnostního výzkumu probíhala v rámci mírových studií již od 60. let 20. století (srov. koncept strukturálního násilí Johana Galtunga (1964, 1969)10, či pojetí stabilního míru Kennetha Bouldinga (1978)11). Tyto teorie však nebyly v rámci mainstreamových mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií reflektovány. Tím spíše než o zásadních vnějších změnách v 80. letech je třeba hovořit o změně paradigmatu oboru.
10 Koncept strukturálního násilí odkazuje k působení sociálních struktur nebo sociálních institucí, které brání uspokojování základních lidských potřeb. Jako příklad represivních sociálních struktur/institucí je možné uvést institucionalizovaný adultismus, ageismus, elitářství, etnocentrismus, nacionalismus, rasismus, či sexismus. Povaha strukturálního násilí spočívá více v deprivaci základních potřeb nežli v přímém fyzickém násilí. Nicméně Johan Galtung (1969: 180) prokázal vzájemnou závislost mezi strukturálním násilím a přímým násilím - ať již ve formě domácího násilí, násilí z nenávisti, rasově motivovaného násilí, policejního násilí, státního násilí, terorismu či války. Všechny tyto formy expresivního násilí mají své kořeny právě ve strukturálním násilí ukotveném v represivních sociálních strukturách/institucích.
11 Trvalý mír označuje situaci, ve které pravděpodobnost válečného konfliktu je tak nízká, že s touto možností nekalkulují ani zainteresované osoby. Sám Kenneth Boulding (1978: 6-7) aplikoval koncept trvalého míru na vztahy mezi národy, avšak pod definici národů zahrnul i všechny úrovně, na nichž dochází k interakci (a konfliktům) mezi sociálními skupinami - tj. na úrovni rodiny, obchodních vztahů, církve a národů. Pro rozvoj stabilního míru identifikoval několik faktorů: 1) osvojení habitů mírové koexistence (čím déle je zachován mír, tím je větší šance na jeho udržení); 2) existence sítě integračních vztahů složené z profesionálních expertů na mediaci, smír, diplomacii zprostředkující vztahy mezi vůdci; 3) nárůst cestování a komunikace v rámci systému; 4) síť ekonomické závislosti; 5) vzájemně kompatibilní sebepojetí nezahrnující užití síly proti jiným skupinám; 6) tabuizované užití násilí v rámci systému trvalého míru (Boulding 1978: 62-65).
V rámci dominantního přístupu k bezpečnostním studiím začala být věnována pozornost tématům vnitřní bezpečnosti až od 90. let v důsledku ‘objevení’ societální bezpečnosti. Přelomovým bodem se stalo vydání knihy People, State and Fear Barryho Buzana již v roce 198312, v níž poukázal na nemožnost redukovat bezpečnost pouze na národní bezpečnost státu, neboť bezpečnost je fundamentální potřebou jedince, stejně jako jednotlivých kolektivů. Buzan13 – následně spolu s Ole Wæverem (2003) – hovoří o národní bezpečnosti (zabývající se suverenitou a přežitím režimu jako hlavního zájmu) a societální bezpečnosti (vztahující se k otázkám identity a přežití společnosti). Na úrovni státu začala být societální bezpečnost zkoumána jako absence hrozby přežití národa. Societální bezpečnost se stala jedním z konceptů mezinárodních vztahů, stejně jako americké bezpečnostní politiky, kde vždy panovalo striktní oddělení vnitřní a vnější bezpečnosti (Bigo 2000: 197). Stala se až ztělesněním Huntingtonova (2001) střetu civilizací, neboť vychází z přesvědčení, že identitární hrozby vychází ze společnosti samé, z multikulturalismu, globální standardizace, nepřizpůsobivosti, jinakosti, přistěhovalců a etnické fragmentace.14 Tímto dochází ke ztotožnění vnitřní bezpečnosti a nevojenských hrozeb. Paradoxně však „uvolnění“ bezpečnosti z vojenského sektoru napomohlo proniknutí vojenské logiky do vnitrostátní politiky a prostředků eliminace hrozeb nevojenského charakteru.15 Z (neo)realistického pohledu vnitřní a vnější bezpečnost představují dvě oddělená univerza, avšak stále s ústředním aktérem v podobě státu, či v jeho intencích definovaného národa.16
12 Revidovaná verze publikace vyšla v roce 1991.
13 Nutno však poznamenat, že Buzan jakožto strukturalistický realista nepřetrhal vazby s tradiční vizí bezpečnosti (ve smyslu přežití či svobody od hrozeb/strachu) (srov. Morgan 2007). Národní a societální bezpečnost koresponduje s binární opozicí vnitřní a vnější bezpečnosti, tím de facto zachovává neorealistické předpoklady.
14 Nebezpečnost societální bezpečnosti vyrůstá z osvojení její argumentace krajně pravicovými subjekty (srov. Mudde 2007; Caiani – della Porta – Wagemann 2012; Mammone – Godin – Jenkins 2013). Ti si osvojují témata ohrožení identity, kultury, národa apod. K zajištění bezpečnosti nabízí publiku (voličům) přijetí mimořádných opatření, mimo rámec standardní politiky, směřující k eliminaci ohrožení, tj. k “fašistickému momentu” eliminace těch druhých (Neocleous 2009).
15 Od roku 1878 platil v USA zákon Posse Comitatus Act, který zakazoval nasazení armády na území USA v případech, které řeší civilní bezpečnostní složky. V roce 2006 byl však Georgem W. Bushem přijat v USA zákon John Warner National Defense Authorization Act of 2007 pro fiskální rok 2007, který Posse Comitatus Act zrušil a umožnil prezidentovi vyhlášení stavu nouze a vyslání vojenských sil (i přes nesouhlas guvernéra) na území státu/závislého území USA v případě pohromy, epidemie, teroristického útoku, vnitrostátních nepokojů či jiného incidentu. V roce 2008 byl kontroverzní zákon zrušen, avšak stále zůstává v platnosti USA Patriot Act z roku 2001, který posiluje pravomoci vojenských i civilních bezpečnostních složek a rámuje válku proti teroru na základě identity, tj. konstrukcí patriot versus nepatriot, nepřítel, zlo (srov. Neocleuos 2009: 106-107).
16 Například Petr Suchý (2003) shrnuje ve svém článku debatu realistů o budoucnosti bezpečnostních a strategických studií po ukončení studené války. Rozebírá diskusi z první poloviny devadesátých let mezi Stephanem M. Waltem a Davidem A. Baldwinem o (ne)možnosti „rozšíření“ bezpečnostních studií o nové nevojenské hrozby. Argumenty vychází z předpokladu, že jediným aktérem bezpečnostních studií/mezinárodních vztahů je stát. „Prohloubení“ bezpečnostní agendy o nové referenční objekty je tak z nastíněné debaty vytěsněno (srov. Buzan, Wæver, de Wilde 2005: 14-16).
S proměnou globálního světa po ukončení studené války a rozšířením pojetí bezpečnosti v bezpečnostních studiích můžeme v rámci bezpečnostních studií odlišit dva rámcové přístupy k výzkumu.17
1.1.1 TEORIE ZAMĚŘENÉ NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU
Označení teorie zaměřené na řešení problémů (problem-solving theories) pochází od Roberta Coxe (1995)18, který jimi označuje výzkumné směry zaměřené na identifikaci problému, poskytnutí návodu pro nápravu dysfunkčního systému, čímž přispívají k plynulému chodu systému. Cox zdůrazňuje, že síla tohoto typu teorií leží v možnosti jejich využití jako prostředku k identifikování problematických oblastí v rámci existujících politických struktur (či mezinárodního systému), které tak mohou být označeny a izolovány. Tyto přístupy vychází (ne vždy zásadně) z postulátů (neo)realismu a liberalismu v mezinárodních vztazích. V rámci tohoto tradičního výzkumného proudu je k vnitřní bezpečnosti přistupováno jako k žádoucímu (objektivnímu) stavu. Budeme-li citovat Miroslava Mareše (2002: 24), pak
„[v]nitřní bezpečnost je stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby ohrožující objekt (zpravidla národní stát, popř. mezinárodní organizaci) a jeho zájmy akcemi zevnitř a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních vnitřních hrozeb efektivně vybaven a k ní ochoten.“
Teorie zaměřené na řešení problému se ubírají směrem identifikace, analýzy a predikce jednotlivých hrozeb a rizik, které mohou narušit žádoucí stav (vnitřní bezpečnost). V rámci demokratického národního státu19 je stanoveno několik dílčích referenčních objektů a fenoménů, jimiž jsou ohrožovány: § Demokratický politický systém – extremismus; § Sociální systém – masová kriminalita; § Hospodářství – korupce a ekonomická kriminalita;
17 Huysman (2014: 14) rozlišuje v rámci výzkumu bezpečnosti dva přístupy, které následují obdobnou logiku jako členění této podkapitoly. Teorie zaměřené na řešení problému označuje jako tzv. security reading of politics, tj. moment, kdy politika je analyzována a interpretována skrze bezpečnostní logiku s důrazem na identifikaci nebezpečí/hrozeb. Naopak prostřednictvím political reading of security by měl výzkum směřovat k dekonstrukci bezpečnostní politiky a bezpečnostních praktik.
18 Především je známý Coxův výrok (1995: 85), že „teorie je vždy pro někoho a slouží nějakému účelu“ (překlad autorka; originál „theory is alway for someone and for some purpose“).
19 Pro odlišení vnitřní bezpečnosti v demokratických a nedemokratických režimech byl vypracován koncept režimní bezpečnosti (regime security) (srov. Ayoob 1995). Koncept pochází od Caroline Thomasové (1987; cit z Jackson 2007: 147-148) a aplikovala jej na slabé státy (weak states) v zemích třetího světa. Logická struktura tohoto konceptu je obdobná jako u vnitřní bezpečnosti – hrozby pocházejí zevnitř státu, rozdíl spočívá v zúženém referenčním objektu, kterým je v tomto případě vládnoucí elita (nikoli stát ve svém moderním pojetí, vč. obyvatelstva). Stát, resp. vládnoucí elita přijímá bezpečnostní opatření k udržení a posílení vlastní moci.
§ Sociální, hospodářský a politický systém – organizovaný zločin (ibid; srov. Frevel 1999: 9-10). Tomuto pojetí odpovídá i definice Rady Evropy (1999), podle níž vnitřní bezpečnost je „definována jako boj proti jasným a přítomným nebezpečím demokratickému pořádku státu a jeho společnosti“. S tímto pojetím úzce souvisí vymezení vnitřní bezpečnosti (resp. Innere Sicherheit v německém kontextu) Hans-Jürgeho Langeho (1999) jako politického pole, které utváří systém státních institucí a zařízení. Vyjmenovává celou řadu aktérů působících v rámci pole – a) výkonné instituce (policie, prokuratura), b) ministerstvo vnitra, c) legislativní tělesa (vč. vnitřních orgánů jako jsou parlamentní výbory a komise), d) politické strany a organizované zájmové skupiny (např. policejní odbory) a e) koordinační/vyjednávací výbory (meziresortní, národní). Podstatnými znaky těchto aktérů jsou jednak jejich a) legitimita vyplývající z ústavy a demokraticky zvolených orgánů, která b) je opravňuje vykonávat mocenský monopol (vč. užití donucovacích prostředků) v rámci zákonných mezí (ibid: 16). Z amerického politického (a vědeckého) diskurzu se přejímá také označení Homeland Security. Nicméně tento (primárně) politický koncept je obtížně přenositelný na reálie kontinentální Evropy, vycházející z odlišné administrativní a právní kultury se zaměřením na preventivní aktivity, krizový management a plánování, bez přímé vazby na postihování běžné kriminality. Homeland Security je chápán jako společné národní úsilí (veřejných i soukromých subjektů) k zajištění bezpečné vlasti, který se stal vlajkovým označením nejen politického boje proti terorismu20 po událostech 9/11, ale také výzkumným předmětem velké části akademického pole. Původně politický termín Homeland Security byl poprvé definován v roce 2002 v Národní strategii pro vnitřní bezpečnost (National Strategy for Homeland Security)21 s cílem redukovat zranitelnost státu před teroristickými útoky a minimalizovat vzniklé škody na americkém území. Od jednorozměrného konceptu orientujícího se na teroristickou hrozbu, došlo během relativně krátké doby k transformaci celého konceptu a převzetí agendy z jiných resortů (např. imigrační služba, pobřežní stráž). Již v roce 2010 Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department for Homeland Security, dále „DHS“) ve své čtvrtletní zprávě popisuje Homeland Security jako „průnik rozvíjejících se hrozeb a rizik spolu s tradiční vládní a občanskou odpovědností za civilní obranu, řešení mimořádných situací, vymáhání práva, celní správu, pohraniční kontrolu a přistěhovalectví“ (DHS 2010: 8). Výrazem institucionalizace konceptu Homeland Security se stalo zřízení DHS 25. listopadu 2002 jako odpověď na teroristické hrozby (Adamson – Grossman 2005: 3). DHS vedle odpovědnosti za Homeland Security představuje koordinační bod i mezi dalšími aktéry, kteří na zajištění Homeland Security participují: a) federální, státní a místní vlády, které zajišťují záchranné služby, zakládají
20 Podle Ramsayho a Kiltzové (2014: 1) v letech 2001 až 2014 utratily USA téměř 1,4 trilionů amerických dolarů.
21 Zvláštní postavení Národní strategie pro vnitřní bezpečnost je dáno tím, že spolu s Národní bezpečnostní strategií USA (National Security Strategy for the United States) má aplikační přednost před ostatními strategiemi, programy a plány USA. DHS hraje ústřední roli v implementaci strategie a je základním federálním kontaktním bodem pro státní a lokální vlády, soukromý sektor a občany (National Strategy for Homeland Security 2002: 2-5).
protiteroristické operační skupiny, vypracovávají krizové plány proti přírodním a antropogenním katastrofám, b) soukromý sektor v oblasti krizového managementu a ochrany majetku, c) jednotlivci (tzv. dobrovolnické civilní sbory na komunitní úrovni), d) federální exekutivní složky reprezentované prezidentem a Úřadem prezidenta pro vnitřní bezpečnost, DHS, Ministerstvem obrany, FBI, ministerstvem spravedlnosti, e) soudy a donucovací orgány (National Strategy for Homeland Security 2002: 11-50). Abychom pochopili vymezení vnitřní bezpečnosti, je nutné porozumět jeho vztahu k národní bezpečnosti v americkém kontextu. Zastřešující pojem národní bezpečnost (National Security) odkazuje ke kompletnímu rozsahu aktivit zaměřených na ochranu tuzemských i zahraničních zájmů státu. Ochrana zájmů na americkém území (homeland) se vztahuje ke dvěma složkám národní bezpečnosti – vnitřní obrana (homeland defense) a vnitřní bezpečnost (homeland security). Koncept vnitřní obrany je spojen s tradiční odpovědností za ochranu amerického území před ozbrojenou invazí a vnějšími akty agrese ze strany státních subjektů, mající kořeny v období studené války a je výrazem vnější bezpečnosti. Homeland Security je druhá a širší část národní bezpečnosti, která se primárně vztahuje k ochraně amerického území a zájmům (aktivitám) teritoriálně vázaných na americké území, které mají nestátní charakter. Za součást Homeland Security nejsou považována opatření proti teroristickým útokům na vojenské základy či ambasády mimo území USA a ani obecně protiteroristické operace v zahraničí (jako rozvědná činnost, diplomatická opatření či vojenské operace). Naopak některé aktivity prováděné v zahraničí jako udělování víz a zajišťování bezpečnosti dopravy prostřednictvím nákladních kontrol22 (administrativní činnosti), vymáhání práva (policejní aktivity v zahraničí), jsou považovány za rozšíření politiky Homeland Security (Sauter – Carafano 2012: 84-85). Akademická sféra se jednak věnuje rozboru institucionálního mechanismu Homeland Security, vč. různých zpravodajských postupů, zapojení soukromého sektoru apod. (Kamien 2012). Část upírá pozornost k analýze široké palety hrozeb a rizik od terorismu, zbraní hromadného ničení, po přírodní katastrofy a průmyslové havárie (Bullock – Haddow – Coppola 2012). Pozornost je věnována i sledování kořenů a zdrojů Homeland Security v americké historii od dob koloniálních (Sauter – Carafano 2012), přes druhou světovou válku a hrozbu ztělesněnou nacistických režimem, studenou válku s komunistickým režimem, Ku Klux Klanem (Nemeth 2013), až po ekoterorismus Fronty za osvobození Země (Earth Liberation Front) (Ramsay – Kiltz 2014). Z hlediska teoretických přístupů většina výše uvedených publikací vychází z realistického paradigmatu (popř. liberalismu, výjimečně konstruktivismu) a teorie racionální volby, s prvky historismu (Sauter – Carafano 2012). Shrneme-li výše uvedené, pak vnitřní bezpečnost je v kontextu demokratických režimů žádoucím stavem (idejí) na vymezeném území, který a) je ohrožován řadou existujících i
22 V rámci Homeland Security Studies se rozvíjí i další koncepty jako např. Transport Security, zabývající se bezpečností kritické dopravní infrastruktury a identifikací rizik (srov. Sweet 2005; Bragdon 2008; Edwards 2012). Odpovědnost za bezpečnost dopravy nese primárně soukromý sektor (Fischer – Halibozek – Walters 2012: 69- 70).
potenciálních (nevojenských a nestátních) hrozeb a rizik, v jejichž důsledku je aktivizován b) institucionální mechanismus státních (i nestátních) aktérů. Teorie k řešení problémů se tedy zaměřují nejen na fenomény ohrožující vnitřní bezpečnost, ale také na efektivitu a posilování institucionálního mechanismu v rámci stávajícího strukturálního nastavení. Na druhou stranu například Frank Harvey ve své knize The Homeland Security Dilemma: Fear, Failure and the Future of American Insecurity (2008) naznačuje dilema, které vyvstává s nárůstem bezpečnostních opatření a posilováním institucionálního mechanismu. Podle něj enormní investice do bezpečnosti nevyhnutelně zvyšují očekávání veřejnosti a zesilují negativní reakce veřejnosti v případě následných selhání, což vyjadřuje eufemismem “čím více bezpečnosti máte, tím více bezpečnosti budete potřebovat“ (ibid: 1). V tomto směru na paradoxní aspekty a (ne)záměrné vedlejší účinky bezpečnosti a bezpečnostní politiky upozorňuje druhý přístup k výzkumu bezpečnosti – kritické (reflexivní) teorie.
1.1.2 KRITICKÉ PŘÍSTUPY K BEZPEČNOSTI23
Kritická bezpečnostní studia24 (critical security studies) zahrnují celou řadu přístupů od post- strukturalismu, post-kolonialismu, feministických bezpečnostních studií, mezinárodní politické sociologie, až po kritickou teorii (srov. Peoples – Vaughan-Williams 2010; Shepherd 2012; Salter – Mutlu 2012; Aradau – Huysmans – Neal – Voelkner 2015). Spojuje je především postoj ke klasickým přístupům k bezpečnosti (zaměřených na řešení problémů), jimž vytýkají, že fungují pouze v rámci existujících státních struktur tak, aby identifikovaly řešení problému, jemuž čelí státy v rámci mezinárodního systému. Podle Shahina Malika (2015: 34) „důsledkem přijetí „světa takovým, jaký je“ přispívají k přetrvávání existujících struktur systému, a jestliže tyto struktury jsou zásadně nespravedlivé, pak teorie zaměřené na řešení problému selhávají v poskytování emancipačních výsledků“.
23 Blíže ke kritice ‘nových’ bezpečnostních studií David A. Baldwin (1997). Kritika je především věnována vágnosti konceptu sekuritizace, tj. ústupu ze státocentrických pozic a vzdání se normativní deklarace o tom, co je či není hrozbou. Výtky k omezené relevanci výzkumů a nepropojenosti s praxí „evropských škol bezpečnosti“ lze nalézt v článku Security, Critique, Europe Roberta B. J. Walkera (2007).
24 Dnešní kritická bezpečnostní studia je třeba odlišovat od Kritických bezpečnostních studií Kena Boothe, která vycházela z kritické teorie Frankfurtské školy (především Jürgena Habermase a Maxe Horkheimera) či Antonia Gramsciho (srov. Booth 1991, 2007; Booth – Dunne – Cox 2001). Její představitelé odmítají nahlížet na bezpečnost a svět prizmatem kategorie státu a konceptu národní bezpečnosti, neboť sledování zájmů státu a zajištění jeho bezpečnosti může být problematickým vůči jednotlivým kolektivům či jednotlivcům. Cíl výzkumu by měl být definován ve vztahu k lidem a jejich potřebám směrem k pozitivní bezpečnosti. Navrhují konceptualizovat bezpečnost jako emancipaci (tj. druhou stranu mince bezpečnosti), tj. osvobození jednotlivce a kolektivů od nebezpečí. Bezpečnost je chápána jako tzv. survival-plus (přežití a něco), zahrnující mimo Hobbesovu safety (tj. absence existenčního ohrožení), také prostor pro volbu rozhodnout se. Neboť jak předpokládá Booth (2007: 102-103), právě volba je manifestací svobody jednotlivců, tj. osvobození jednotlivce od hrozeb determinujících život jako je chudoba, diskriminace na základě etnicity, náboženství, genderu či sexuality.
Pro historii (nejen) kritických bezpečnostních studií se stala významným milníkem identifikace tří škol zabývajících se reflexivními přístupy k bezpečnosti: Kodaňská škola (Copenhagen School), Aberyswythská škola (Aberyswyth School) a Pařížská škola bezpečnosti (Paris School). Jejich představitelé25 stojí za sepsáním manifestu Critical Approaches to Security in Europe: A Networked Manifesto z roku 2006, ve kterém se přihlašují ke kritickému přístupu a politizaci výzkumu bezpečnosti ve smyslu zbavení bezpečnosti domnělé neutrality a objektivity a uznání bezpečnosti jako politického fenoménu (Fierke 2007: 25). Podle Joao Reise Nunese (2012: 346) je bezpečnost daleko víc než jen “přirozená reakce na evidentní hrozbu” a bezpečnostní studia by neměla být pojímána jako zdroj expertního vědění k řešení hrozeb „tam venku ve světě”. Kritický postoj C.A.S.E. kolektivu vůči tradičním přístupům k bezpečnosti (realismu, liberalismu v mezinárodních vztazích a Anglické škole) stojí na jejich nedostatečné/domnělé realističnosti, navzdory jejich proklamacím o pragmatickém, pozitivistickém a realisticky zaměřeném výzkumu. Ken Booth v knize Theory of World Security (2007: 26) hovoří dokonce o „nerealistickém realismu”. Usilují totiž o hledání definic bezpečnosti (jako dobra) a nebezpečí (jako zla), aniž by byli schopni/ochotni reflektovat vlastní normativitu a pozici dominantních mluvčí (Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010). Výsledkem vzájemné spolupráce a reflexe těchto škol je také vytvoření relativně koherentního a ustáleného pojmového aparátu, který proniká i do mainstreamového proudu bezpečnostních studií. V následující části jsou představeny základní koncepty jako sekuritizace, řečový akt, bezpečnostní diskurz, bezpečnostní praktiky, bezpečnostní pole, které představují analytický aparát pro zkoumání institucionálního mechanismu vnitřní bezpečnosti v této práci. Kodaňská škola vycházející z prací Barryho Buzana (1983) a Ole Wævera (2003; společně s Jaap de Wilde 2005) vznikla v reakci na mírová studia a strategická studia let studenoválečných a přispěla k již zmíněnému obratu paradigmatu bezpečnostních studií. Hlavní přínos spočívá v rozšíření bezpečnostní agendy (nejen na vojenské hrozby), tj. rozvinutí a) sektorového přístupu k bezpečnosti (bezpečnostní hrozba tak může mít politický, ekonomický, environmentální, vojenský a societální charakter), b) teorie regionálních bezpečnostních komplexů26 a c) teorie sekuritizace.
25 Autorem manifestu je C.A.S.E. Collective, síť výzkumníků, kteří sdílí zájem kriticky zkoumat současné praktiky bezpečnosti. Pod manifestem je jmenovitě podepsána Claudia Aradau, Thierry Balzacq, Tugba Basaran, Didier Bigo, Philippe Bonditti, Christian Büger, Stephan Davidshofer, Xavier Guillaume, Emmanuel-Pierre Guittet, Jef Huysmans, Julien Jeandesboz, Matti Jutila, Luis Lobo-Guerrero, Tara McCormack, Maria Mälksoo, Andrew Neal, Christian Olsson, Karen Lund Petersen, Francesco Ragazzi, Yelda Sahin Akilli, Holger Stritzel, Rens Van Munster, Trine Villumsen, Ole Wæver a Michael C. Williams.
26 Regionální bezpečnostní komplexy představují analytické schéma pro analýzu bezpečnosti v rámci koherentního regionu, jež je pojímán jako „soubor jednotek, jejichž hlavní procesy sekuritizace a desekuritizace jsou natolik provázané, že problémy bezpečnosti každého z nich nelze přiměřeným způsobem analyzovat či řešit odděleně“ (Buzan – Wæver 2003: 44).
Sekuritizace představuje (intersubjektivní) proces, v němž společensky a politicky úspěšný řečový akt označení problému za bezpečnostní hrozbu vyjímá tento problém z běžného rámce politiky (myšleno v kontextu liberálních demokracií). Zarámováním „problému“ jako existenčního ohrožení (bez ohledu na objektivní stav) ospravedlňuje, resp. si žádá přijetí mimořádných opatření k eliminaci problému a navrácení do původního stavu. K úspěšnému sekuritizačnímu pohybu je nutný souhlas publika (veřejnosti) s mimořádnými opatřeními (srov. Williams 1998: 435). Bezpečnost je z hlediska sekuritizace pojímána jako politický výstup ilokuční síly27 (řečový akt) aktérů sekuritizace; tedy těch, kteří „prohlašují něco – referenční objekty – za existenčně ohrožené, a jsou tedy hybateli sekuritizace“ (Buzan– Waever – de Wilde 2005: 48). Představitelé Kodaňské školy sdílí především pesimistický pohled na bezpečnost, neboť eliminace „bezpečnostní hrozby“ v podobě mimořádných opatření vede k negaci demokratických principů. Hovoříme tak zde o negativním pojetí bezpečnosti, resp. selhání politiky běžnými prostředky. Sekuritizace je definována v opozici k normální politice, jako mimořádná/výjimečná politika (politics of exception) či abnormální politizace (Alker 2005: 197). Sekuritizace je řízena „válečnou“ logikou označováním těch, kteří mají být chráněni (přítel) a před kým (nepřítel). Podle Wævera (2012: 64) je proto normativně problematické podřídit logice bezpečnosti témata životního prostřední, identity, náboženství, neboť může docházet k (ne)zamýšleným důsledkům ohrožujícím demokratické hodnoty a svobodnou společnost (srov. Aradau 2004; Floyd 2007, 2011). Původně, bezpečnost měla v podání Kodaňské školy povahu řečových aktů, které byly studovány na základě lingvistické analýzy textů v oblasti „vysoké politiky“. Tzv. druhá generace Kodaňské školy přiznává bezpečnosti diskurzivní povahu v širším slova smyslu. Podle Lene Hansenové (2000) sekuritizace není jen čistý lingvistický jev, ale jedná se o diskurzivní a politickou praktiku, která je zakotvena do určitého rámce vztahujícího se ke kolektivní identitě, i z těchto důvodů sekuritizace pracuje s repeticí, kontroverzemi, obrazy.28 Sekuritizace představuje dlouhodobý proces, spíše než o specifický moment s jasným původem. Výzkum bezpečnosti se tak od studia řečových aktů posunul ke studiu diskurzu v širším slova smyslu, tj. na úrovni významů, jak užití metafor, specifických jazykových
27 Kořeny teorie řečových aktů lze nalézt u Johna L. Austina, který hovoří namísto „řečových” o ilukačních aktech. Podle Austina (1962: 6) „výpovědí není pouze něco řečeno, ale je něco vykonáno.” Vycházejí z něj taktéž původní autoři bezpečnostní teorie sekuritizace (srov. Buzan, Wæver, de Wilde 2005: 37, 44-45).
28 Lene Hansenová (2000) poukazuje na omezení teorie sekuritizace Kodaňské školy, která dle její argumentace není schopna plně zohlednit postavení žen a zajištění jejich bezpečnosti ve vztahu k genderovým nerovnostem. Pro ilustraci využívá metafory němé malé mořské víly Hanse Christiana Andersena. Symbol ženy, která v rámci patriarchálního systému mezinárodní bezpečnosti nedisponuje žádným symbolickým kapitálem, kterým by mohla artikulovat své požadavky a potřeby vzhledem k zajištění bezpečnosti, neboť jednou z prerekvizit úspěšné sekuritizace je řečový akt (srov. Tvrdá 2013).
prostředků a analogií formuje chápání světa (Buzan – Hansen 2009: 141).29 Pozornost je věnována i symbolické a vizuální rovině (srov. Williams 2003; McDonald 2008; Saugmann Andersen – Vuori – Mutlu 2015). Například pomocí diskurzivní analýzy Hans-Jörg Albrecht (2002) odkrývá, jak je vnitřní bezpečnost (Innere Sicherheit) konstruována v Německu primárně ve vztahu k hrozbám zvnějšku, ať již se jedná o mezinárodní, organizovaný nebo přeshraniční zločin. Prostorová dimenze Innere Sicherheit podle Albrechta nevychází jen z geopolitického postavení Německa, kdy zvláště po rozpadu Sovětského svazu se Německo stalo křižovatkou mezi západní a východní Evropou a obávalo se především kriminality cizinců (Ausländerkriminalität).30 Vnitřní bezpečnost je aplikována en bloc vedle kriminality cizinců také na imigranty, žadatele o azyl a občany neněmeckého původů pobývající v Německu. Byť teorie sekuritizace nabízí ucelený a jednoduchý rámec pro analýzu bezpečnosti, je jí vyčítáno, že nedostatečně akceptuje sociální kontext a neobjasňuje podmínky úspěšné sekuritizace (McDonald 2008: 572; blíže Daniel – Rychnovská 2015: 28-30). Mark B. Salter (2008) ukazuje, že sekuritizace může mít v různých sociálních prostředích (politické elity, byrokracie, veřejnost, média, experti) odlišnou dynamiku a úspěšnost. Thierry Balzacq (2005) proto navrhuje soustředit se při analýze sekuritizace více na publikum a na samotné aktéry sekuritizace, neboť konstrukce hrozeb prostřednictvím řečových aktů (ze strany politických elit) je jen jednou z mnoha. V kritických bezpečnostních studiích je zřetelný posun od diskurzního přístupu k porozumění bezpečnosti jako praktice (Loughan – Olsson – Schouten 2015: 23), tzv. obrat k jednání (practice turn) (srov. Salter 2012: 85-92). Zaměření pozornosti na praxi má pomoci prozkoumat způsoby, jakými jsou klíčové jevy bezpečnosti v běžném životě praktikovány a jak je utvářeno jejich každodenní porozumění (Bigo – Walker 2007a: 728). Mezi jedněmi z prvních protagonistů tohoto přístupu byla tzv. Pařížská škola v čele s Didierem Bigem. Pařížská škola stojící na pomezí politické teorie, práva, mezinárodních vztahů, kriminologie a politické sociologie, vychází z prací Pierra Bourdieu a jeho základních konceptů – sociálního pole, kapitálu, habitu31 a doxa (tzv. „smysl pro hru“), pojetí vztahu moci a vědění Michela
29 Jak poukazuje McSweeney (1996, 1998), sekuritizace má vliv na proces identifikace jednotlivců na úrovni mikro-dynamiky. Identita totiž není fixní, jak předpokládá Kodaňská škola, ale fluidní a vychází z diskurzivní konstrukce imaginativní komunity. Existuje zde tedy nexus mezi sekuritizací a identitou. Identita je totiž konstruována během sekuritizace a je politické povahy.
30 Například ve výročních zprávách Úřadu pro ochranu ústavy (Verfassungsschutzbericht) je pravidelně vyhrazena celá jedna sekce extremismu cizinců (Ausländerextremismus) (srov. Bossert – Korte 2004; Mareš 2005).
31 Habitus v terminologii Bourdieu odkazuje k strukturované sadě individuálních a individualizovaných dispozic a předpokladů, které jednotlivec získává zcela nevědomě v důsledku toho, že je vystaven dlouhodobě určitým společenským institucím a pravidlům. Habitus je na jednu stranu odrazem vnějších struktur, na druhou stranu prostřednictvím aktéra vnější svět produkuje (Bourdieu 1998). Blíže k základním konceptům Pierra Bourdieu (Růžička – Vašát 2011).
Foucaulta32, dekonstrukce Jacquese Derridy, či reflexivního přístupu k technologiím Bruna Latoura33. Obecně se zaměřují na zkoumání mikroúrovně politických a mocenských vztahů a jednání aktérů - profesionálů (ne)bezpečnosti (na úrovni jednotlivců, skupin či institucí); instrumentální racionalitu vládnutí, politické dopady bezpečnostních technologií a vědění (Aradau 2008; Bigo 2002; Bigo – Tsoukala 2008; Huysmans 2002, 2006, 2014). Navazují na konceptualizaci sekuritizace Kodaňské školy. Proces sekuritizace je podle Kodaňské školy spojen s ospravedlněním jednotlivých výjimečných opatření, která jsou přijímána k eliminaci existenčních hrozeb v přesně stanoveném momentě. Huysmans (2006) naopak zpozoroval, že bezpečnost podléhá v rámci bezpečnostního pole (field of security) rutinizaci, normalizaci, technokratizaci objevující se na dennodenní bázi a je spojena s činností byrokratického bezpečnostního pole. Úspěšná sekuritizace nemusí být výsledkem jen výjimečného stavu požadovaného osobami nadanými politickou autoritou. Nejsou vyžadovány krize globálního rozsahu. Sekuritizace je komplexnějším společenským procesem založeným na rozptýlených jednáních byrokratických bezpečnostních složek, jejich vzájemných interakcích a nástrojích, podstatnou roli hrají tzv. malé bezpečnostní nicotnosti (little security nothings) (Huysmans 2011: 377). Bezpečnost nevzniká ve vakuu, ale je tedy vázána na byrokratické pole, v němž vzniká. Podle Biga (2000: 174), pokud přijmeme tezi, že hrozba je sociální konstrukcí, pak nemůže být její existence oddělena od bezpečnostních aktérů/složek a těch, kteří disponují legitimitou prohlašovat „pravdu o hrozbách”. Aktéři (označováni jako tzv. profesionálové (ne)bezpečnosti) nacházející se v byrokratickém bezpečnostním poli, drží kontrolu nad bezpečností a její produkcí. Proto v centru pozornosti Pařížské školy stojí výzkum bezpečnostního pole (spolu s aktéry a praktikami), díky němuž je možné porozumět, jak je rámován bezpečnostní diskurz (Bigo 2006b: 84), a proč některé diskurzy či řečové akty jsou prakticky realizovány a jiné nikoli (na rozdíl od diskurzivního přístupu vycházejícího z Kodaňské školy).
32 Moc není pojímá jako vlastnost určitého subjektu, vycházející z jednoho centra. Naopak se jedná spíše o strategii (tj. praktikování moci) vykonávanou z různých míst ve společnosti (srov. Foucault 2000: 61-62; 2003: 110-111).
33 Pomocí analýzy aktérské sítě (actor-network theory) a konceptu asambláže (assemblage) Bruna Latoura je zachycována mnohost jednajících aktérů, nástrojů, věcí (souhrnně též „aktanty“) a jejich propojení. Asambláž představuje ad hoc uskupení, jehož kořeny jsou historické a nahodilé a nic nevypovídá o jeho účinnosti (která může být i dostatečně silná). Za druhé je asambláž živoucím uskupením, jehož soudržnost existuje společně s energiemi a proti-kulturami, které seskupení přesahují a ovlivňují. Za třetí je sítí s nerovnou topografií, některé body, které jsou kříženy aktanty, jsou silnější. Moc je nerovnoměrně distribuována napříč asambláží. Za čtvrté asambláž není řízena z ústředního bodu, centrální mocí. Žádný z aktantů nemá dostatečné kompetence plně determinovat důsledky aktivit asambláže. V neposlední řadě, asambláž se skládá z mnoha typů aktantů: živých, neživých, zvířat, přírody, kultury, technologií (Bennett 2005: 445). Co je ale nejpodstatnější tak to, že asambláž vykazuje jako celek vlastnosti, které její oddělené součásti nemají. V bezpečnostním výzkumu do popředí zájmů vstupuje sledování aktérů, jejich vzájemné vazby a vztahy, ideálně v krizových momentech, tzv. kontroverzích, kdy se vytváří nové rutiny a přeskupení asambláže (Latour 1987: 202).
Podle Biga (2012: 124) je podstatnější zaměřit se na to, jaké má zaváděné opatření ve jménu bezpečnosti sociální a politické dopady, tedy „správnou otázkou není, co bezpečnost znamená, ale co bezpečnost dělá” (pozn. kurzíva z originálu). Bezpečnost je chápána jako výsledek specifických praktik, tj. bezpečnost jako pojmenování (labelling) pro určité praktiky (donucení, strachu, nebezpečí, svobody, možností, mobility).34 Obecně je praktika „formou sociální interakce, která vychází z objektivních vztahů, pravidel hry, které nejsou viditelné ani vědomé, ale reálnější než pouhá deskripce podstaty konceptu“ (Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010). Skládají se z několika propojených částí – "forem fyzických aktivit, forem mentálních aktivit, ‘věcí‘ a jejich využití, znalosti pozadí ve formě porozumění vlastní pozici, know-how, emočních stavů a znalosti motivací" (Reckwitz 2002: 249). Stejně se i vyjadřuje Lucia Zednerová (2003: 158), když říká, že ”bezpečnost není jen analytickou kategorií, ale praktikou, jak reagovat na sociální problémy a rámovat je”. Využití konceptu bezpečnostních praktik umožňuje překonat dichotomii společnost – jednotlivec, neboť nabízí relační verzi společnosti jednotlivců (society of individuals), zachycující kolektivní charakter jednotlivých aktérů (patřících do řady specifických sociálních univerz nebo polí) a individuální dimenzi změny a nejistoty vtělenou do aktérova habitu a praktických důvodů pro jejich akce. Pojem (in)sekuritizace, který má zvýraznit paradoxní povahu zajišťování bezpečnosti (narozdíl od původního pojmu sekuritizace). (Vnitřní) bezpečnost na sebe bytostně váže nejen ochranu před nebezpečím pro určitou skupinu osob (negativní bezpečnost)35, ale také omezení práv a svobod těch, kteří jsou z této bezpečnosti vyloučeni jménem chráněných hodnot a idejí, a redukci demokratických pravidel (Van Munster 2007). Každý sekuritizační pohyb je zároveň zvýšením pocitu nebezpečí.36 Podle Lucie Zednerové (2003: 157) se z (absolutní) bezpečnosti stává nedosažitelná chiméra, neboť odvoláváním se na bezpečnost dochází k přijetí řady prostředků (jako suspendace lidských práv, deportace, kriminalizace mladistvých z vyloučených lokalit, zavádění bezpečnostních kamer ve veřejném prostoru apod.) (ibid: 158; srov. Bigo 2012: 124-125). Vyvstává tak bezpečnostní paradox ve smyslu „čím více se snažíme sekuritizovat společenské fenomény, abychom zajistili „bezpečnost“, tím více vytváříme (záměrně či nezáměrně) pocit nebezpečí” (C.A.S.E. 2006: 460-461; srov. Stern 2006; Zedner 2009: 145-151). Vnitřní bezpečnost tak musí být nahlížena jako proces sekuritizace/insekuritizace hranic, identit a představy/koncepce řádu (Bigo 2000: 174).
34 Pojmy donucení, dohled, kontrola, monitoring, sledování, nemají nikterak pejorativní charakter a spíše jsou obecným výrazem/popisem legálních aktivity vyvíjených konkrétními bezpečnostními složkami k zajištění bezpečnosti (srov. Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010).
35 Opakem negativní bezpečnosti je dosažení pozitivní bezpečnosti (jejíž obrácenou mincí je emancipace), tj. osvobození člověka či společenských skupin od nebezpečí (Wyn Jones 1999), viz poznámky 24.
36 Jako jednu z možných cest překonání bezpečnostního paradoxu nastiňuje Thierry Balzacq (2011) proces desekuritizace. Normativní východiska Aberyswythská škola vidí v podobě zajištění pozitivní bezpečnosti a emancipace (osvobození od nebezpečí) (blíže poznámka 24).
Zároveň s nárůstem bezpečnostních praktik se zužuje prostor pro demokratickou kontrolu, transparentnost praktik a odpovědnost (srov. Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010). Přesah tohoto přístupu, resp. skepticismu k nárůstu bezpečnostních praktik, do praktické roviny je chápán podle Wævera (2012: 54-55) jako možná cesta k morální mobilizaci a apelu vůči politikům k zastavení porušování svobod namísto šíření strachu ve společnosti. Bezpečnostní instituce (tzv. profesionálové nebezpečnosti) představují v pojetí Pařížské školy významné aktéry bezpečnostní politiky, kteří produkují určité bezpečnostní praktiky k zajištění vnitřní bezpečnosti. Příkladem lze zmínit práci Didiera Biga a Elspeth Guildové (2005) o praktikách pohraniční stráže, Jef Huysmans (2006) sledoval vnitřní bezpečnost ve vztahu k migraci a azylu ve Velké Británii, projekt CHALLENGE zkoumal bezpečnostní složky působící v oblasti vnitřní bezpečnosti na národní a unijní úrovni a rozšiřování jejich pravomocí na úkor prostoru demokracie a svobody, Claudia Aradua (2008) se zabývala politikou boje proti obchodování s lidmi ve Velké Británii. Základním zjištěním Pařížské školy je tedy to, že bezpečnost/bezpečnostní politika: § není jen výsledkem sekuritizace (jako diskurzivní schopnosti produkovat obraz „nebezpečí“, s kterým se identifikuje publikum), ale i nediskurzivních praktik (know- how, gestikulace, technologie, expertíza), které fungují na různé škále (Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010), a je výsledkem soutěže mezi různými bezpečnostními racionalitami (Huysmans 2006: 28),
§ je bytostně spjatá s bezpečnostním polem, které „je vytvářeno skupinami a institucemi, které toto pole autorizují a zároveň jsou jím [zpětně] autorizovány vyjadřovat se k tomu, co je bezpečnost“ (Bigo 2000: 195),
§ je výsledkem rutinních, centrálně byrokratických a technologických praktik (Bigo – Carrera – Guild – Walker 2010).
Shrnutí
Do 80. let 20. století převládá pojetí tzv. hard security a mezinárodní bezpečnosti, které se zaměřovaly na studium vojenských hrozeb, užití síly a přežití státu, což automaticky vylučovalo studium vnitřní bezpečnosti. Stát je zde jedinou analytickou jednotkou a zároveň taktéž jediným referenčním objektem. Těmto tradičním přístupům je vyčítáno úzké provázání s politikou. Takto pojatá bezpečnostní studia neumožňují zahrnutí výzkumu vnitřní bezpečnosti a měkkých hrozeb. S koncem studené války dochází k rozšíření pojetí bezpečnosti také o nevojenské hrozby a inkluzi dalších referenčních objektů. Shrneme-li konceptualizaci vnitřní bezpečnosti, pak označuje v kontextu demokratických režimů žádoucí stav na vymezeném území, který a) je ohrožován řadou existujících i potenciálních (nevojenských a nestátních) hrozeb a rizik, k jejichž eliminaci je aktivizován b) institucionální mechanismus státních (i nestátních) aktérů. Institucionální mechanismus (bezpečnostní pole) je dále podle kritických teorií způsobilý sám se stát aktérem sekuritizace a ovlivňovat bezpečnostní politiku.
Stává se prostorem spolupráce a konfliktů mezi aktéry, jenž na něm participují, jak je ukázáno v následující podkapitole. (Vnitřní) „bezpečnost“ v tomto duchu lze označit jako politicky a sociálně konstruovaný pojem37 (Huysmans 2006: 2), který nabývá v čase a prostoru různý významů (a praktik), okolo něhož se ustavuje řada aktérů, kteří jsou v jejím jméně nadáni určitými pravomocemi.
1.2 VNITŘNÍ BEZPEČNOSTNÍ POLE
Podíváme-li se blíže na „bezpečnostní pole”, můžeme je ztotožnit s pojmem bezpečnostní systém, obecně užívaným termínem politicko-byrokratickými elitami státu (v případě Maďarska management bezpečnosti/hrozeb). Bezpečnostní systém, stejně jako bezpečnostní pole utváří vztahy mezi bezpečnostními složkami, jejich statusy, rolemi, aktivitami a institucionálním pozadím. Analýza bezpečnostního pole je určitým typem analýzy byrokratického pole (srov. Jäger – Oppermann 2006), které zahrnuje celou řadu aktérů – policii, zpravodajské služby, národní bezpečnostní složky, celní a finanční správu, pohraniční stráže, cizinecké úřady. Ti všichni se podílí na zajišťování a výkonu vnitřní bezpečnosti státu. Pomocí analýzy pole můžeme mapovat aktéry, jejich relativní pozice a atributy. Právě relační koncept bezpečnostního pole napomáhá zachytit nejen různorodá bezpečnostní témata objevující se v poli, ale také odlišné úrovně interakcí a procesů tak, abychom lépe mohli vyhodnotit aktéry a strukturu pole vnitřní bezpečnosti ovlivňující jednotlivé státy. Analýza pole vychází z bourdieuvské tradice a v bezpečnostní studiích je rozvíjena Pařížskou školou bezpečnosti okolo Didiera Biga (např. Bigo 2001; Waever 2004), či v rámci mezinárodních vztahů především Vincentem Pouliotem (2008, 2010) a dalšími (Adler – Pouliot 2011; Mérand – Forget 2012; Adler-Nissen 2012; Hopf 2010). Pierre Bourdieu (1984, 1992, 1998) se zabýval produkcí a reprodukcí vztahů dominance, které strukturují sociální život. Pozice sociálních aktérů a vztahy mezi pozicemi tvoří „sociální prostor“ (pole). Celá společnost je složena z mnohosti sociálních prostorů (polí), kterým odpovídá mnohost druhů moci, hierarchií pozic a mnohost vkladů (stakes), o něž aktéři v rámci pole soupeří. Každé sociální pole (tedy i pole vnitřní bezpečnosti) je tedy „prostor[em] objektivních vztahů mezi různými pozicemi, […] mezi kterými dochází k silovým bojům o uchování či změnu stávající struktury pole“ (Bourdieu 1998: 46-47). Pozice aktérů v poli ale nemůže být vnímána v absolutních podmínkách, protože každá pozice může být lokalizována jen ve vztahu k jiným pozicím (je tedy podstatná relační konfigurace mezi aktéry). Při změně jedné pozice se automaticky mění i další pozice v poli. Tato prostorová deformace (dána změnou pozic) je nazývána jako účinek pole (field-effect). Pole existuje jen tehdy, pokud produkuje účinky pole a končí tam, kde účinky pole oslabují (Bourdieu – Wacquant 1992: 100-101).
37 Technologickým sociologickým jazykem, lze říci, že bezpečnost patří mezi esenciálně sporné koncepty (essentually contested concept) (Buzan 1983: 3; Dalby 1997: 6; Booth: 2007 99-100; Floyd 2007: 333; Williams 2012: 1) ; blíže k esenciálně spornému konceptu Gallie 1956).
Pole je tak ohraničenou sítí vztahů, ve kterých jsou některé pozice centrálními (a tím i dominantní) a jiné naopak periferní, marginální. Pozice aktérů se odvíjí od (např. ekonomického, sociálního, kulturního a symbolického6) kapitálu, kterým disponují. Z hlediska analýz nejsou tak podstatní samotní jednotlivci, ale pozice, kterou okupují, v relační konfiguraci konstituované polem. Strategii jednotlivce (spíše než racionalita a kalkul) definuje habitusError! Bookmark not defined., který je vázán na jeho pozici v poli. Habitus i pozice v poli jsou navzájem vázané, aktér drží danou pozici právě proto, že mu to daný habitus umožňuje. Interakce mezi polem a habitem aktéra produkuje a reprodukuje strukturu pole (srov. schéma 1). Nicméně konkrétní habitus může být výsledkem působení několika polí a zároveň funkcí sociální trajektorie aktéra. Proto jsou někdy sledovány i genealogie, rodinná historie a personální pozadí zkoumaných osob. Druhy moci akumulované v poli aktérem mohou být reinvestovány v jiném sociálním poli stejným aktérem. Co se týče reprodukce pole a sociální změny, pak vztahy dominance mají tendenci být reprodukovány, nikdy však zcela identicky. Aktéři vedle vtělených dispozic (habitu) jsou vystaveni specifickým sociálním a historickým podmínkám (aktuální kontext), na které reagují. Tudíž postupná změna pole je možná, stejně jako rapidní transformace pole (při vzniku pole, inkorporaci jiného pole, diskrepanci mezi sociální strukturou a habity aktérů). Nicméně sociální změny jsou omezeny strukturou pole.
Schéma 1 Sociální reprodukce a sociální změna
Zdroj: Harker 2000: 169 (převzato z Růžička – Vašát 2011)
Koncept sociálního prostoru a pole je metaforou, neboť často bývají mocenské vztahy vyjadřovány prostorově (střed/periferie, nižší vrstva/vyšší vrstva, ústřední/marginální). Pro Pierra Bourdieuho je podstatná sociální topografie jakožto umístění v symbolickém/reálném prostoru (Bourdieu 2000: 125). Pro metodologický nástroj mapování pole byla rozvinuta inskripce - překlad daných fenoménů přes technické nástroje „do něčeho jiného” (Loughlan – Olsson – Schouten 2015: 26). Inskripce překládá dané fenomény do dvoudimenzionálních prostorových reprezentací (v podobě grafů s mraky bodů (nuages de points) – jako prostor pozic, prostor dispozic, prostor diskurzů). Inskripce/mapování pomáhá odhalit strukturální homologie, konfliktní linie, distinktivní rozdíly mezi aktéry v poli. Slovy Picklese (2004: 7) „mapování samo se stává praktikou hledání ontologické bezpečnosti: „domestikuje“ neznámé
a neviditelné tím, že je činí známými a viditelnými, přístupnými k použití. Sociální pozici je možno umístit v poli v závislosti na výši kapitálu daného aktéra. Zjednodušeně řečeno, Bourdieova metodologie se snaží lokalizovat moc skrze „měření“ kapitálu, které drží aktéři/pozice. K mapování pozic aktérů, stejně jako k analýze pole je možné využít řadu metod (jak kvantitativních, tak kvalitativních). Bourdieu (1984) prokázal, že prostor pozic (positon) a prostor stanovisek (standpoints) korelují, resp. jsou strukturálně homologní.38 Jinými slovy ukázal, že v určitém poli jsou diskurzy a stanoviska různých aktérů spojeny ve skutečnosti s jejich pozicí v poli. Bezpečnostní pole je definováno čtyřmi dimenzemi (srov. Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010; Bigo 2000: 174; C.A.S.E. 2006: 458), tj. funguje jako: § silové/magnetické pole (field of force). Pole aktéry, kteří se v něm nachází, ovlivňuje a působí na ně silou své struktury, vytváří homogenitu zájmů, nikoli homogenitu identit; § pole bojů (field of struggle). Aktéři v rámci pole nemusí sdílet stejné prostředky, ani sledovat stejné cíle. Někteří jednají ofensivně, pro jiné je typické defensivní chování. Pole se rozšiřuje či zužuje v závislosti na výstupech mocenské hry, která reguluje interakce mezi hráči. Ne vždy jsou si aktéři vědomi hry, kterou hrají (habitus), proto pole produkuje nežádoucí účinky; § pole dominance (field of domination) ve vztahu k jiným polím (např. k politickému poli, poli justice atd.). Bezpečnostní pole se nachází v širším politickém a sociální prostoru, ve kterém se nachází řada polí, které navzájem uplatňují vztahy dominance/subordinace. Na základě vědomostí a know-how je rozpoznáváno bezpečnostní pole jako legitimní pole pro vyjadřování se o tom, co je/či není bezpečnost, a uplatňování dominantní pozice v této agendě; § transversální pole (transversal field) působí napříč různými poli. Boje v rámci pole ukazují, že hranice mezi různými poli nejsou fixní, ale naopak propustné. Každé ustavené transverzální pole svou trajektorií rekonfiguruje jiná (dříve) autonomní pole, posouvá jejich hranice a zahrnuje je zcela nebo zčásti do nového pole. Příkladem transverzálního pole je podle Didiera Biga (2013) i vznik transnacionální sítě (guild) profesionálů (ne)bezpečnosti ustavující se mezi zástupci národních států na evropské úrovni. Sdílejí stejné zájmy napříč jednotlivými státy, které však nejsou nutně totožné se zájmy aktérů na národní půdě. Spojovacím článkem pak je princip profesionality na úkor principu nacionality. Dalším případem, resp. důsledkem ustavení transverzálního pole je prolomení hranice mezi vnitřní a vnější bezpečností, kdy se dvě kvazi- autonomní pole – policejní a vojenské – propojují skrze sdílený zájem (např. protiteroristická politika).
38 Strukturální homologie implikuje zároveň vztah rozdílů i zásadních podobností/kompatibility (Loughlan – Olsson – Schouten 2015: 30).
Tím, že se pole vnitřní bezpečnosti utváří vztahy mezi různými aktéry a úrovněmi, dochází k propojování problému terorismu s organizovaným zločinem, ilegální migrací, kybernetickou kriminalitou, praním špinavých peněz a obchodem s drogami, radikalizací, azylovou problematikou, občanskými nepokoji. Pole vnitřní bezpečnosti je strukturováno podle priorit, které se objevují na seznamech hrozeb a nebezpečí (např. Konvence Europolu, Strategie vnitřní bezpečnosti EU, národní bezpečnostní strategie států a další). Mezi aktéry/bezpečnostními složkami se tak vytváří vnitřní soutěž o kontrolu nad linií mezi bezpečností (security) a nebezpečností (insecurity); co bude označeno jako zájem ochrany, co jako hrozba apod. (Bigo 2000: 190). Bezpečnost je proto pojímána jako výsledek procesu (in)sekuritizace, který je řízen soutěží v rámci bezpečnostního pole. Definování nebezpečí je tak produktem bezpečnostního diskurzu a bezpečnostního pole, které vychází ze specifické znalosti aktérů pole a jejich schopnosti „produkovat pravdu“, tvrzení o stavu bezpečnosti - předkládáním statistik, kategorizací a hierarchizací hrozeb, uváděním souvislostí, předkládáním vysvětlení a výzkumných protokolů atd. Uvést sekuritizaci do pohybu předpokládá tedy určitou znalost, kterou disponují pouze profesionálové (ne)bezpečnosti (Bigo et al. 2010). Vždy záleží na sociální pozici toho, kdo produkuje tvrzení o nebezpečí a hrozbách (tj. zda přísluší k lokálním, národní policejním složkám, celním úřadům, pohraniční stráži, zpravodajským službám). Hranice (či limity) pole vnitřní bezpečnosti jsou vždy propustné. Nicméně autonomie pole je omezena jednak ze strany politiků (tzv. „upper“ world of the professionals of politics), kteří mohou zvýraznit určitá témata, přerámovat daný problém, či dokonce potlačit nějakou veřejnou či soukromou bezpečnostní složku (např. ji zrušit). Navzdory tomu pole politiků je závislé na znalostech profesionálů vnitřní bezpečnosti, na základě jejich znalosti (poskytnutých informací) jsou schopni opírat o fakta svá politická prohlášení. Mají tak zájem na existenci soutěže mezi složkami, i přes deklarace zájmů o větší koordinaci a optimalizaci sdílení informací jedním kanálem, protože v důsledku soutěže mezi aktéry vnitřní bezpečnosti bude spíše docházet k „únikům“ tajných informací směrem k politikům. Dále je pole vnitřní bezpečnosti také limitováno světem médií, jejich vztahem k veřejnosti a zprostředkováním materiality násilí, čímž mají možnost ovlivňovat prioritizaci hrozeb a rizik u veřejnosti. Média taktéž stojí v konkurenčním postavení k ustavování bezpečnostní agendy a přístupu k informacím, delegitimizují monopol těch, kteří se vyjadřují, co je bezpečnost a pro koho. Taktéž představitelé kriminálního světa („under“ world of professionals of crime/of war) inovacemi ve vlastním repertoáru akcí destabilizují rutinní praktiky a techniky profesionálů vnitřní bezpečnosti, vytváří prostor nejistoty, který vytváří vnitřní soutěž mezi aktéry pole vnitřní bezpečnosti o to, kdo je v jejich dopadení efektivnější. Přes výše uvedené, aktéry pole vnitřní bezpečnosti jsou držiteli specifické autority vycházející z jejich profesního života. Autorita právě vychází z kapacity stanovovat prohlášení o nebezpečí, rizicích a hrozbách a pravdě, neboť nebezpečnost, rizika a hrozby jsou předmětem každodenní rutiny, náplně práce, přístupu k technologiím a schopnosti pracovat v režimu utajení. Z této pozice tak
mohou profesionálové vnitřní bezpečnosti konfrontovat nejvyšší autority státu při rámování „skutečné“ hrozby (CHALLENGE 2005: 11).
1.2.1 TRANSNACIONALIZACE BEZPEČNOSTI: REKONCEPTUALIZACE HRANIC, IDENTITY, SUVERENITY
Své místo v práci si určitě zaslouží i pár poznámek k transnacionalizaci bezpečnosti. V první řadě odborná literatura diskutuje změnu bezpečnostního prostředí v důsledku technického pokroku a informačního propojení světa, zpřístupnění transportu, liberalizace, otevření hranic, a vice versa změnu operačních kapacit hrozeb a rizik, jimž je západní společnost vystavěna. Konec bipolárního uspořádání39 přispěl ke změně percepce hrozeb, kdy válka již nepředstavovala nejzávažnější (a pravděpodobné) ohrožení pro vyspělé státy a jejich občany. Ve středoevropském prostoru předzvěstí změny v percepci hrozeb byla havárie v černobylské jaderné elektrárně 26. dubna 1986, ohrožující životy a zdraví jednotlivců bez ohledu na vymezení státních hranic a bipolární rozdělení světa. Francouzský filosof André Glucksmann shrnul politické dopady této události (a transnacionálních hrozeb) na suverenitu národních států takto:
„Evropská mládež nedávno položila otázku, jak překonáme Jaltu. Zde je odpověď: prostřednictvím radioaktivního mraku hnaného větrem. Hranice ho nemohou zastavit; ignoruje svatosvaté právo národů na sebeurčení a neprokazuje žádný respekt vůči státům, které si vzájemně přiznávají právo svobodně nakládat se svým nynějším obyvatelstvem. Jalta je „out“.“ (cit. z Busek 2009: 35; překlad Piorecký).
Tyto „nové“ hrozby kontrastují s předešlými v jejich přeshraničním (či globálním) původu, trajektoriích a důsledcích. Prototypem hrozeb přesahujících hranice státu jsou vedle globálního terorismu kybernetické hrozby či infekční choroby (Eriksson – Rhinard 2009: 246- 247). Victor D. Cha (2000: 397) zpopularizoval ve strategických studií pro bezpečnostní fenomény projevující se přeshraničním charakterem pojem intermestic threat. Zdrojem mohou být jak fanatické náboženské skupiny (Sageman 2004), tak kritické infrastruktury, které mohou být narušeny bez předešlého varování a s neznámými dopady, či způsobené lidskou chybou (Egan 2007). V českém prostředí se často hovoří o ‘asymetrických hrozbách‘40 (srov. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2015 s. 8, či odborné periodikum Obrana a strategie; stejně jako Maďarská bezpečnostní strategie z roku 2012). Tato nebezpečí bývají označována
39 Je nutné podotknout, že matrix studené války spočívající v bipolárního střetu zcela nevymizel, jen se adaptoval na nové podmínky a je udržován i nadále ve smyslu „Západ versus Ostatní, resp. společenství reálných států proti všem ostatním aktérům“, kdy jádrem nebezpečí pro západní státy představují země třetího světa, padlé státy, nekontrolovatelný tok osob z těchto zemí (srov. Bigo 2006a: 387).
40 Tento pojem odkazuje k hrozbám terorismu, politického extremismu, transnacionálního organizovaného zločinu a ilegální migrace atp. jako výraz pro nositele nestátního a transnacionálního. Jedním z původních autorů používající termín „asymetrická hrozba“ je Colin Gray (2002). V pojetí Graye je však asymetrická hrozba chápána v opozici ke konvenčnímu užití vojenské síly.
za komplexní, obtížně odhalitelná a nepříliš predikovatelná (včetně širokých a neznámých dopadů) (Laqueur 2003). Nejčastěji se však bezpečnostní strategie států V4 zmiňují o globální hrozbách, rizicích a bezpečnosti (ve vztahu k mezinárodnímu terorismu a organizovanému zločinu, extremismu, destabilizaci finančních systémů, šíření zbraní hromadného ničení, migraci, technologiím, klimatickým a environmentálním změnám, šíření nakažlivých chorob). Vůči tomuto narativu o globální (ne)bezpečnosti se vymezuje řada autorů (Bauman – Bigo – Esteves – Guild - Jabri – Lyon – Walker 2014) s tím, že je spíše výsledkem soupeření mezi aktéry bezpečnostního pole a bezpečnostních praktik, kteří definují nadřazenost bezpečnosti nad suverenitou státu a svobodou jednotlivců a skupin. Podle Didiera Biga (2006c: 50) je například transnacionalizace politického násilí, ztělesněná ilegálními (clandestine) organizacemi, stejně dlouhý proces jako proces dekolonizace, jehož kořeny lze vysledovat až do padesátých let minulého století. Ambicí této práce není nikterak diskutovat o „novosti“ sekuritizovaných fenoménů. Spíše je podstatné se zmínit pro rekapitulaci, jaké výzvy transnacionalizace bezpečnosti (splývání vnitřní a vnější dimenze bezpečnosti) představuje současnému pojetí státní suverenity, demokratické kontroly a ochrany lidských práv. V první řadě kategorizace na vnitřní a vnější bezpečnost má kognitivní účinky, které vychází z distinkce mezi známým/kontrolovatelným versus neznámým/nekontrolovatelným. Vnitřní bezpečnost představovala zájem státu, na rozdíl od vnější bezpečnosti, která byla vztahována k otázkám přežití státu (Bigo 2006a: 387). Výzkum Roberta H. Johnsona (1997) ukazuje, že v případě nemožnosti separace mezi vnitřní a vnější bezpečností je kognitivní disonance doprovázena úzkostlivou reakcí jednotlivců. Přeshraniční povaha bezpečnostních fenoménů tak může přispívat k zesilování kognitivních účinků. Dnes již tradiční doxa objevující se po 9/11 hovoří o tom, že konvergence vnitřní a vnější bezpečnosti je logickou a nutnou odpovědí na nový typ globálního terorismu. Úzká spolupráce policie, zpravodajských složek armády na národní úrovni, spolupráce mezi státy navzájem, asimilace války a zločinu, policejní činnosti a obrany, má za cíl vytvořit obrovskou síť informací, neomezenou bezpečnost, monitorování budoucnosti (Bigo 2006a: 386) v duchu zesílení kognitivních účinků a reakcí na neznámé. Rámování fenoménů jako otázek národní (vnější) bezpečnosti má však daleko širší politické dopady – jako je legitimita využívání násilí a dalších mimořádných opatření (srov. Buzan – Wæver – Wilde 2005; Eriksson 2001; Huysmans 2006). Problémy rámované jako hrozba, krize, či jinak jsou explicitně spojeny s bezpečností, vedou k větší razanci ze strany politických autorit a větším zásahům na garantovaných právech a demokratických pravidlech než jiné otázky (srov. Boin – ‘t Hart – Stern – Sundelius 2005). Permanentní výjimečný stav umožňuje, jak menší míru soudní kontroly, tak i sdílení téměř všech dostupných informací (vč. osobních dat) mezi jednotlivými transnacionálními skupinami bezpečnostních složek bez ohledu na národní suverenitu. Vztah mezi vnitřní a vnější bezpečností bývá označován (nejen) ze strany zástupců liberalismu jako nexus (též spojení) a odkazuje k fenoménu transnacionalizace (Eriksson – Rhinard 2009: 249; srov. Keohane – Nye, 2001). Transnacionalizace nikterak neignoruje význam národního státu, hranic a suverenity, naopak předpokládá existenci národních států a jejich hranic s tím
rozdílem, že tyto hranice jsou perforovány a perforaci je nutné překonat užší mezinárodní spoluprací. Liberalistický přístup tak zdůrazňuje vliv obchodu a dopravy a budování mezinárodních institucí jako jedny z příčin propojování vnitřní a vnější bezpečnosti. Na rozdíl od liberálního přístupu realisté v mezinárodních vztazích označují vztah mezi vnitřní a vnější bezpečností jako rozdělení (divide) či mezeru (gap) (Eriksson – Rhinard 2009: 249). Tato perspektiva zdůrazňuje státocentrické porozumění světovým událostem a braní tradiční pozice národních států jako suverénních aktérů, vč. důrazu na zachování distinkce mezi vnitřní a vnější bezpečností (Brown – Coté Jr. – Lynn-Jones – Miller 2000). Hlavním argumentem podle Erikssona a Rhinarda (2009: 250) spočívá v tom, že fenomény, které mají nezpochybnitelně přeshraniční přesah, nemusí být nutně efektivněji řízeny mezinárodními organizacemi. Politické náklady a překážky jako otázka jurisdikce a legitimity stojí v cestě budování přeshraničních bezpečnostních systémů a převyšují potenciální přínosy přeshraniční spolupráce (zvláště pokud mají obrysy supranacionálních znaků a přenos pravomocí na nadstátní celek). Vedle vertikálního dělení spočívajících ve vnitrostátních a mezinárodních institucích zajišťujících bezpečnost, je možné i rozlišovat horizontální dělení v rámci státu, neboť přeshraniční bezpečnostní problémy vedou ke komplexnímu přístupu a spolupráci řady vnitrostátních složek, útvarů a ministerstev. Moritz Weiss a Simon Dalferth (2009) ukazují, že dělení na vnitřní a vnější bezpečnost má především svou analytickou hodnotu, neboť bezpečnostní politika v obou těchto doménách následuje jinou logiku a systém pravidel, které ovlivňují jednání aktérů. Klasická teorie organizací Philipa Selznicka (1947) ukazuje, že jednotlivé vládní orgány nejsou jen zaměřeny na řešení úkolů, ale také ztělesňují určité ideály, hodnoty a normy a generují specifickou identitu. Vládní reakce na potlačení (přeshraničních) hrozeb vyžaduje kooperaci různých vládních orgánů, které však mohou sdílet odlišné normy, a tento střet může stát v cestě přijetí efektivní politiky (Burgess 2009; Bremberg – Britz 2009). Tyto faktory vedou k tomu, že je vyžadováno, aby policie, zpravodajské složky, stejně jako armáda (bez ohledu na tradičně vymezené kompetence a působnost) spolupracovaly. Protiteroristická politika je přímo založena na spolupráci vnitřních bezpečnostních složek a vnějších bezpečnostních profesionálů. Konvergenci/sbližování vůči hrozbám a rizikům jsou hlavním ospravedlněním pro vznik nových struktur a spolupráce mezi složkami (vnitřními i vnějšími) a racionalizací pro jejich rozpočet v dobách finanční škrtů pro výdaje na bezpečnost. Jádro této nové sekuritizace je spojena se sledováním (surveillance) hranic (fyzických, společenských a identitárních) a může právě být pokusem předefinovat hranice mezi vnitřním (inside) a vnějším (outside), hranic odlišných od státních hranic (Bigo 2000: 171). Tato de- diferenciace mezi vnitřní a vnější bezpečností podle Balzacqa et al. (2010) nevede k ‘bez- hraniční‘ globální bezpečnosti skrze splynutí policejních a vojenských aktivit. Globální bezpečnost se stává mýtem [...] a naproti tomu de-diferenciace deformuje hranice bezpečnostního pole, které následuje různá logika nebo různá topografie. Rozpoznání, zda se hrozba nachází uvnitř či vně závisí na intersubjektivním pohledu těch aktérů, kteří nebezpečí
eliminují. Tento jev připodobňuje Didier Bigo (2001; 2006a) k chůzi po Möbiově pásce spočívající v tom, že lokace aktérů (inside/outside) není fixní (srov. C.A.S.E. 2006: 459). Prohlubování spolupráce mezi vnitřními a vnějšími bezpečnostními složkami je odůvodňováno nesnadnou identifikovatelností nepřítele/nebezpečí/hrozby, skrývající se mezi populací. Ta však musí být na druhou stranu chráněna. Proto v bezpečnostním poli vykrystalizoval důraz na třídění, identifikaci a kategorizaci populace. Prostřednictvím moderní technologie a datových systémů je mapováno chování jednotlivců a jejich identity, které mohou být ex post použity proti potenciálním nepřátelům ‘nové války‘. Civilní populace se tak stává subjektem podezření a je na ni nahlíženo jako na potenciálního či virtuálního nepřítele. Na rozdíl však od pan-optického dohledu nad společností (srov. Foucault 2000), který je typický pro totalitní režimy, kdy z jednoho centra je kontrolována celá společnost, dnes dohled nad společností odpovídá ban-optickému dohledu spočívajícího v kontrole pouze konkrétní skupiny lidí, spadající pod určitou kategorií (Balzacq – Basaran – Bigo – Guittet – Olsson 2010), např. žadatelé o azyl, muslimové, obyvatelé sociálně vyloučených skupin. Vnitřní i vnější bezpečnostní složky tak využívají vlastní, identickou znalost, ale v jiném kontextu (použití armády na protesty, přenesení zkušenosti, nebo např. humanitární akce) (Bigo 2000: 173). Transnacionalizace hrozeb (či hrozeb s přeshraničním rozsahem) vede podle Biga (2000) k funkčnímu i geografickému rozšíření vnitřní bezpečnosti. Spojením vnitřní a vnější bezpečnosti splývají koncepty mezinárodních vztahů jako například bezpečnostní dilema, etnické konflikty jsou používány ve vnitrostátní arénu (ibid; C.A.S.E. 2006: 458-459).
1.2.2 REPRODUKCE POLE A FENOMÉN EUROPEIZACE
Pro analýzu (národního) pole vnitřní bezpečnosti nelze nevzít v potaz fakt členství států V4 v nadnárodním subjektu EU jako jednu z vnějších podmínek ovlivňující reprodukci pole. Z tohoto důvodu je předmětem tohoto oddílu shrnout základní poznatky k fenoménu europeizaci. Evropská integrace a proces europeizace jako nezávislá proměnná ovlivňuje na domácí politické a sociální procesy členských států. Analýza shora dolů (top down) procesů má nejen zachytit, zda Evropská unie „má váhu“, ale jak „strukturují pobídky, ztělesňují normy, definují role, předepisují nebo zakazují určité chování a procedurálně [...] formují politický proces“ (Císař 2002: 56). V této práci je pojem europeizace chápán ve vztahu k integraci a/nebo harmonizaci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. I přes rozmanitost a šíři konceptualizací europeizace (Radaelli 200341; Risse - Green Cowles – Caporase 200142; pro shrnutí srov. Zemanová 2007) je pro účely této práce zvolena definice
41 Radaelliho definice zahrnuje procesy jak zdola nahoru (bottom-up), stejně jako shora dolů (top-down) procesy, tj. vnitřní změny jsou zde zachyceny jako pouze jedna ze dvou součástí: „Europeizace je tvořena procesy a) konstrukce, b) rozptylování a c) institucionalizace formálních pravidel, procedur, politických paradigmat, stylů, „způsobů uspořádání různých záležitostí“ a sdíleného přesvědčení a norem, které se nejprve definují a konsolidují v politických procesech na úrovni EU a posléze dochází k jejich vtělení do logiky domácího (státního a substátního) diskurzu, politických struktur a veřejných politik“ (Radaeli 2003: 30).
Roberta Ladrecha, neboť je založená na vnitřních změnách, a pojímá europeizaci jako „šířící se proces reorientace a podoby politiky do té míry, že se politická a ekonomická dynamika Evropských společenství stává součástí organizační logiky národního politického života a tvorby domácích politik“ (Ladrech 1994: 70). Výběr této definice je podřízen cíli práce – prozkoumat reprodukci vnitřního bezpečnostního pole v závislosti na vnějších podmínkách (jíž bezpochyby europeizace je) a zda europeizace vede ke konvergenci institucionálního nastavení členských států v oblasti vnitřní bezpečnosti/pole vnitřní bezpečnosti. Pokud chceme zkoumat vliv europeizace na domácí instituce (polity) pak podle Tanji Börzelové a Thomase Risseho (2001: 1) musí zde být přítomny dvě podmínky: § musí existovat určitý stupeň nesouladu (degree of misfit) mezi procesem na evropské a národní úrovni, který vytváří adaptační tlak (který je nutnou, ale ne postačující podmínkou pro očekávané změny) § přítomnost zprostředkujících faktorů (facilitating factors), které reagují na adaptační tlak. Zprostředkující faktory buď umožňují či naopak zabraňují domácím změnám, které jsou připisované empiricky pozorovatelným (rozdílným) dopadům. Podle Tanji Börzelové a Thomase Risseho (2000: 11) se konvergence a divergence politiky liší podle úrovně, kterou studujeme, stejně také podle problému, který má být podřízen konvergenci. To, co se na makroúrovni může jevit jako konvergence, na mikroúrovni vykazuje významný stupeň divergence. Přijetí určitých opatření automaticky nevede k obdobnému institucionálnímu nastavení. Institucionální nastavení spíše následuje různorodost administrativních struktur a je pravděpodobnější konvergence v politikách, nežli institucionální konvergence, neboť změna v politikách je snadněji dosažitelná. Navíc pravidla EU a nařízení vyžadují konvergenci v politických výstupech a ponechávají určitou míru diskreční pravomoci členským státům s ohledem na prostředky, jak zajistit dosažení stanovených výstupů. Dosažená institucionální změna podle adaptačního tlaku může být silná nebo slabá a rozlišujeme několik stupňů od regrese, inercie, přes absorpci, až po akomodaci a transformaci (viz tabulka).
42 Thomas Risse, Marie Green Cowlesová a James Caporase (2001: 2) definují europeizaci jako „vznik a rozvoj výrazných struktur vládnutí na úrovni EU, tedy politických, právních a sociálních institucí, spojených s politickým řešením problémů a formalizujících vztahy mezi aktéry a politickými sítěmi, specializující se na vytváření autoritativních evropských pravidel chování“ (kurzíva z originálu).
Tabulka 1 Typologie změn vyvolaných europeizačními procesy
Regrese V reakci na adaptační tlaky dochází ke změnám, díky nimž se domácí prostředí vzdaluje evropskému modelu. Inercie Rezistence ke změnám, žádná reakce na adaptační tlaky. Absorpce (též upevněná politika) Euromodel je inkorporován, aniž by muselo dojít k výraznějším změnám v domácím prostředí, určité úpravy probíhají, mají však pouze dílčí charakter a odpovídají dosavadnímu duchu vývoje v domácí sféře. Akomodace (též mozaiková změna) Výraznější změna, netýká se však samotné podstaty fungování části domácího prostředí nově regulované evropským modelem, jejích klíčových součástí a způsobu, jakým jsou tyto součásti vnímány, k dosavadním hlavním součástem politiky jsou přidány nové, evropské elementy.
Transformace (též paradigmatická Zásadní změna, zcela mění logiku fungování příslušné změna) oblasti, její klíčové součásti a způsob, jakým jsou tyto součásti vnímány. Zdroj: Zemanová (2007: 35; vycházející z Börzel 2003:15-16; Treib – Falkner 2004: 12-13)
Jak ale poukazuje Börzelová a Risse (ibid), empirické důkazy ukazují, že domácí dopady europeizace jsou různorodé a dochází spíše ke konvergenci v klastrech, tj. týkají se pouze určité skupiny států. To znamená, že některé státy si udržují vlastní specifické institucionální nastavení, naopak jiné státy sbližují institucionální strukturu pod vlivem europeizace. Jednak konvergence neznamená naprostou homogenizaci a neexistují stejně tak podle výše uvedených autorů žádné empirické důkazy o absolutním odmítnutí národního administrativního uspořádání, právní kultury či společenských vztahů a kolektivní identity. Pouze ty státy, které vykazují podobné domácí uspořádání, čelí také obdobnému adaptačnímu tlaku jako nutné podmínce pro změnu. Za další každý stát má vlastní sadu institucí a aktérů, kteří zprostředkovávají změnu v reakci na adaptační tlaky. Na základě poznatků institucionalismu racionální volby a sociologického institucionalismu Börzelová a Risse (2003: 73) identifikují čtyři zprostředkující proměnné, jimiž můžeme institucionální konvergenci vysvětlit: § větší počet institucí s možností vetovat rozhodnutí (multiple veto points);
§ existence formálních institucí, které poskytují domácím aktérům pomoc při využívání nových příležitostí, vyplývajících z vývoje na úrovni EU (supporting formal institutions);
§ existence subjektů schopných mobilizovat ostatní a přesvědčit je o nutnosti změn (norm entrepreneurs);
§ politická kultura a existence neformálních institucí, které ovlivňují způsob dosahování konsenzu a distribuci nákladů mezi domácími subjekty (cooperative formal institutions).43
43 Překlad převzat ze Zemanová (2007: 42).
Naopak z hlediska výzkumu integrace EU v oblasti spravedlnosti a vnitřní věcí řada autorů (např. Lange 2006; Neyer 2007; Edwards – Meyer 2008; Lorenz 2011) přiznává zásadní roli národním vládám. Podle Jürgena Neyere (2007) řada členských států zřídkakdy dosáhne „implementační úrovně“ pro politiky EU a z tohoto úhlu pohledu kritizuje konvenční integrační teorie za podcenění vlivu národních vlád. Aktéry chápe jako racionálně reagující na institucionální pobídky. Evropská komise nemůže úspěšně prosazovat politiky proti vůli Rady v dlouhodobé perspektivě. Na základě těchto premis považuje národní vlády za nejdůležitější aktéry v integračním procesu, avšak ani ony nejednají autonomně, ale musí své jednání obhajovat společnosti, která požaduje vysvětlení. Z hlediska integrace v oblasti spravedlnosti a vnitřní věcí tak vládní zájmy vychází ze společenských postojů k souvisejícím problémům. Jak poznamenává Robert Ladrech (2010: 39-40) výzkumná agenda europeizace se vztahovala ke státům před rozšířením EU v roce 2004. Z tohoto důvodu původní koncept nesouladu (misfit), tj. mechanismus změny na domácí politiku – nelze přenést snadno na případ postkomunistických členských států, a to z těchto důvodů: § Přechod postkomunistických států k pluralitním politickým systémům a tržní ekonomice měla transformativní charakter a cílem většiny těchto zemí bylo členství v EU. Tímto způsobem přejímání (downloading) acquis communautaire sehrálo u těchto států významnější roli během transformačního procesu než u členských států, které již měly demokratizační proces ukončeny před vstupem do EU. § Opět na rozdíl od západních členských států EU, domácí změny (či restrukturalizace) se objevily před vstupem do EU, a tudíž diskutujeme europeizaci během (před)přístupového procesu. § Většina postkomunistických (kandidátských) států byla pouze v pozici přejímatelů. Tudíž nedisponovali vlivem ani mocí přesouvat (upload) vlastní preference, čímž jsou eliminovány mechanismy změny, jaké známe z příkladů západních členských států.
2 VÝZKUMNÝ RÁMEC: VÝBĚR PŘÍPADŮ A DATA
2.1 AREÁLOVÉ VYMEZENÍ: STŘEDNÍ EVROPA
„Řekni mi svou definici střední Evropy, a já ti řeknu, odkud jsi.“
Timothy Garton Ash 2000: 349
Pro zasazení této práce do prostoru střední Evropy je nejprve nutné se samotným konceptem Střední Evropy vyrovnat. Cílem této části není (a ani být nemůže) představení vyčerpávajícího přehledu všech intelektuálních proudů, ale naopak poukázání na rozmanitost jednotlivých přístupů k pojmu Střední Evropy, jehož vznik se datuje od Vídeňského kongresu z roku 1815. Jednotnou linií pro většinu těchto prací je právě bezpečnostní narativ konceptu Střední Evropy – ať již jako prostředku k uchování identity, suverenity, či existenčního přežití. V přístupech ke konceptualizaci Střední Evropy se prolíná několik rovin: § konstitutivně politická (od dob vzedmutí nacionalistické vlny v 19. století v Evropě se objevuje vize Střední Evropy v dílech Františka Palackého jako idea federalizovaného Rakouska; pangermánská koncepce Mitteleuropy Friedricha Naumanna z roku 1915, Nová Evropa Tomáše Garrigue Masaryka a vize středoevropské hospodářské federace Milana Hodži; dva posledně jmenovaní vymezení hranic Střední Evropy odvozují od sdílené obavy z Německa a Ruska); § kulturně literární (které byly chápány jako intelektuální výraz odporu proti sovětské nadvládě ve střední Evropě v dílech Gyórgyho Konráda, Milana Kundery, Karla Kosíka, Adama Michnika, či Czesława Miłosze); § objektivizující vědecká (Oskara Haleckiho, Istvana Bibó, Piotra Stefana Wandycze na základě jednotících znaků se vymezit od jiných evropských regionů). Pro znázornění např. Attila Ágh (1998) vymezuje střední Evropu jako prostor nacházející se na semiperiferii západoevropského systému, s dominantním vlivem západního křesťanství
či rychlejší westernizaci během 19. století v důsledku industrializace, vzniku dělnické třídy a ústupu agrárního sektoru v porovnání s vývojem na Balkánském poloostrově. Udržení kolektivní identity “středoevropanství” vnímá i ve vývoji po rozpadu Rakouska- Uherska a odporu vůči sovětské dominanci během revolucí v Maďarsku (1956), v Československu (1968) a v Polsku (1980-1981) a po pádu železné opony započetím procesu re-demokratizace. Nelze však opomíjet i rozdíly ve vnímání Střední Evropy mezi samotnými státy. Polské pojetí Střední Evropy se odvíjí od jeho geopolitických zájmů a bezprostředního sousedství s Ruskem a Německem, které vnímá jako určující determinantu bezpečnosti a bezprostřední přirozenou hrozbu. Střední Evropa je nahlížena tedy skrze prostor nacházející se mezi Německem a Ruskem, zahrnující mimo státy V4, také pobaltské státy, Ukrajinu, Bělorusko, vyjma německo- jazyčného Rakouska (srov. Halecki 1994). Geopolitický význam rozšířeného pojetí Střední Evropy je dodnes přítomný v polské bezpečnostní politice44_ a přístupu k V4. Polsko se stává iniciátorem posilování spolupráce V4 s pobaltskými státy (Estonskem, Litvou a Lotyšskem), s černomořskou oblastí (Rumunskem, Bulharskem) a zeměmi Východního partnerství (Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán), ale i západního Balkánu (srov. Chorvatsko, Srbsko, Černá hora, Makedonie). Slovensku, Maďarsku a ČR je zase naopak bližší náhled Střední Evropy rozprostírající se v oblasti Panonské pánve podél povodí Dunaje se zaměřením na tzv. jádro oblasti - heartlands (srov. Ash 1992; Bibó 1997; Houžvička 2006; Rupnik 1992; Szűcs 2001) a orientací na německo-jazyčný prostor. Toto pojetí Střední Evropy je ztělesněno ve spolupráci zahrnující i vnitřní bezpečnost v rámci Salzburského fóra45, Dunajské strategie, MEPA (Mitteleuropaische Polizeiakademie), popř. za iniciativy ČR vznikla Pracovní skupina V4 a Rakouska pro boj s
44 Mezi hlavní priority polského předsednictví v Radě EU v druhé polovině roku 2012 patřil rozvoj spolupráce se sousedními zeměmi EU (MSZ RP 2012). Stejně tak program EU Východní partnerství byl přijat na návrh polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorskiho 26. 5. 2008 (European Union External Action 2015).
45 Salzburské fórum zahrnuje daleko širší členskou základnu – současnými členy jsou vedle států V4, také Rakousko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko. Setkání na úrovni hlav států a vlád (za účelem koordinace Evropské rady) a na sektorové úrovni (setkání ministrů zahraničních věcí a vnitra) se uskutečnilo poprvé 27. července 2001 v Salzburgu, kde bylo přijato Salzburské prohlášení (Salzburger Erklärung) neboli Deklarace o bezpečnostním partnerství týkající se společných akcí k přespohraniční problematice organizovaného zločinu, vnějších hranic, migrace, azylu a evropské bezpečnostní politice, vedlo k prohloubení spolupráce, každoročnímu setkávání ministrů vnitra. V rámci tzv. Salzburského fóra byly mechanismy koordinace a konzultace záležitosti spadající do oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí EU, s půlročním rotujícím předsednictví. Tento mechanismus poskytuje strategické politické setkávání regionálních partnerů před každým zasedáním Rady EU ministrů vnitra, ale také vedení, operační přípravy Stálého výboru pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti (COSI), Strategického výboru pro přistěhovalectví, hranice a azyl (SCIFA), Koordinační výbor v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (CATS)/dříve Výbor článku 36 (Article 36 Committee), který je po událostech 11. září 2001 a teroristických útocích v Madridu a Londýně jedním z nejvlivnějších (netransparentních) orgánů (srov. Ferrero-Waldner 2005). Důvodem pro první setkání byla snaha nalézt regionální spojence pro prosazení zájmů Rakouska na půdě Rady ministrů EU, kdy byla vyžadována jednomyslnost, po vzoru Beneluxu či severských států.
extremismem. Zvláštní postavení zaujímá Slovinsko, s kterým udržuje V4 i jednotlivé státy úzké kontakty (často se ustanovují schůzky ve formátu V4+2, tj. Rakousko a Slovinsko). Koncept Střední Evropy tak ožívá a mizí v důsledku historicko-politických událostí a odkazuje nás spíše než ke geografické jednotnosti k symbolickému významu území rozprostírajícího se mezi Východem a Západem Evropy. Výstižně tuto skutečnost metaforicky vyjadřuje Jiří Trávníček (2009: 304) „střední Evropa existuje jako software, přičemž její hardware se (zatím) sestrojit nepodařilo; [...] ke střední Evropě se nelze připojit on-line“.46 Podle Ivera Neumana (1998) diskurz střední Evropy je postaven na vymezení se vůči „druhému“, tj. distancování se od „barbarského a kulturně zaostalého“ Ruska a přiblížení se k (západní) Evropě. Tato otázka vyvstává v době vzrůstajícího euroskepticismu a imigrační krize od roku 2015, kdy ožívá vize autonomní Střední Evropy mezi státy V4 nejen jako cesta symbolického vymezení se vůči západní Evropě po 26 letech snahy k jejímu přiblížení se, ale prostor pro realizaci společných politických cílů vládních představitelů států V4. Vzhledem k rozmanitosti přístupů ke Střední Evropě je v této práci upřednostněno minimalistické pojetí Piotra S. Wandycze (1998: 11), podle nějž pojem Střední Evropa, zahrnující Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko, vznikl na smluvním základě pro označení oblasti/pásma, jež se rozkládá mezi Západem a Východem z pragmatických důvodů. Roztříštění zájmů zemí Kvadragonály vedly tehdejší Československo, Maďarsko a Polsko k prohloubení užší formy spolupráce na základě společných cílů (zajištění bezpečnosti a stabilizace regionu, vyrovnání se s odkazem komunismu, nastartování demokratizace, zapojení se do evropských a transatlantických struktur),47 které vedly ke vzniku V4. Pragmatismus tak stál u kořenů V4 (srov. Dančák 1999: 23-26). Oficiální narativ soudržnosti zemí V4 se postupem let proměňoval. Od historické „podobnost[i] vývoje situace v uplynulých desetiletích“ s odkazem na společnou vizi politického, ekonomického a sociálního uspořádání ve Visegrádské deklaraci z roku 1991, přes „unikátní historickou a regionální zkušenost“, s cílem „posilovat identitu středoevropského regionu“, „prohlubovat evropskou integraci“ a „přispívat k procesu rozšiřování EU“ směrem k zemím východní a jihovýchodní Evropy v Kroměřížské deklaraci z roku 2004, až po „symbol
46 Podle historika Erica Hobsbawma (2009) pojem Střední Evropa není ničím jiným než politickým cílem (popisujícím to, co má být, než toho, co je). Odvolává se zde na Naumannův koncept Mitteleuropa, který podle Hobsbawma inklinuje k imperialistickým a rasistickým tendencím. Dle Hobsbawman (2009: 215) je tak nutné z politických důvodů koncept Střední Evropy opustit. „Cožpak to nebyli pokaždé Rakušané, kteří od založení německé říše nabízeli sebe a svou zem mocnému sousedu jako experty pro otázky jihovýchodu, jako zem a lid ovládající umění, kterak zacházet s pijáky slivovice?“
47 Deklarované cíle ustavení V4 směřovaly k „v plném smyslu obnovení státní suverenity, demokracie a svobody; likvidace všech existujících společenských, ekonomických a duchovních pozůstatků totalitního systému; vybudování parlamentní demokracie, moderního právního státu, dodržování lidských práv a základních svobod; vytvoření moderního tržního hospodářství; plnému zapojení do evropského politického, hospodářského, bezpečnostního a právního systému“ (Deklarace o spolupráci České a Slovenské Federativní Republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě evropské integrace, 1991).
úspěšné politické a ekonomické transformace“, „přátelství, dobrých sousedských vztahů a sdílených hodnot“, “podporu civilní dimenze spolupráce V4 a prohloubení vzájemné důvěry za hranice V4“, „přispívání k prosperitě, bezpečnosti a stabilitě kontinentu”, “posilování pozice Evropy v globální aréně v zájmu míru a udržitelného rozvoje“ v Bratislavské deklaraci 2011. V4 sebe sama rozpoznává jako bezpečnostního aktéra (založení Visegrad battlegroup). Společné otázky vnitřní bezpečnosti stály do roku 2015 vesměs na okraji zájmu V4, ve formě programových prohlášení byl deklarován zájem spolupracovat v oblasti přeshraniční policejní spolupráce, potírání organizovaného zločinu, posílení a koordinace schengenské spolupráce a boj proti terorismu a extremismu (srov. Tvrdá 2012b). Poslední jmenované oblasti bylo věnováno pozornosti nejvíce, kde se odehrávaly pravidelné schůzky na úrovni styčných důstojníků policie a zpravodajských služeb v rámci již zmíněné Pracovní skupiny V4 a Rakouska pro boj s extremismem. Intenzivněji státy V4 začaly spolupracovat na vládní a ministerské úrovni při koordinaci postupů ve věcech azylové a migrační politiky vůči EU, boji s ilegální migrací, terorismem v letech 2015 a 2016 (srov. Visegrad Group 2016). I přes řadu distinktivních znaků k sobě mají z politicko-bezpečnostního hlediska a historického vývoje (makro-úrovně) nejblíže státy V4 ze zemí střední Evropy, a proto je pozornost věnována ČR, Maďarsku, Polsku a Slovensku.
2.2 METODOLOGICKÝ RÁMEC: PROTOKOL VÝZKUMU
Výzkumný přístup k disertační práci vychází z premis bourdieuovské analýzy pole a přístupů kritických bezpečnostních studií. Prostřednictvím analýzy pole jsou analyzovány vztahy a praktiky v rámci pole vnitřní bezpečnosti, tj. mezi profesně propojenými institucemi podílejícími se na zajištění vnitřní bezpečnosti, a vlivu historicko-sociálních podmínek (europeizace, externí hrozby) na vztahy v tomto poli (reprodukce pole). Ze samotného zadání vyplývá i následný charakter jako explorativní a interpretativní studie. Jako základní přístup je zvoleno mapování vnitřního bezpečnostní pole na základě matematického modelu vícenásobné korespondenční analýzy (multiple correspondece analysis, dále „MCA”). Výběr metody umožní zachytit mnohost aktérů, praktik a úrovní, v nichž se utváří vnitřní bezpečnostní politika, na základě několika proměnných. Nicméně i tato metoda má své limity. Dle slov Daniela a Rychnovské (2015) „[m]apování a popsání určitého prostoru je vždy zkratkovité a vede k redukci komplexního fenoménu za účelem jeho „zčitelnění“. Výsledná mapa pak může sloužit stejně tak k ovládání a vymezení teritoria, kam není ostatním povolen přístup.“ Postup výzkumu ve shodě s abdutivním principem probíhal následovně (srov. Salter 2013: 87-88): V první části, po základním seznámení s polem vnitřní bezpečnosti na základě odborné literatury (viz
Úvod) a oficiálních dokumentů států (bezpečnostních strategií, webových stránek dominantních institucí, zejména ministerstev vnitra a mezinárodních platforem jako Visegrádská skupina, Salzburské fórum, OBSE, EU) byla formulována výzkumná otázka: Jakou roli sehrává spolupráce států V4 v oblasti vnitřní bezpečnosti ve vztahu k evropské vnitřní bezpečnostní politice a vnitřní bezpečnostní politice jednotlivých států? Následně byla mapována struktura daného pole vnitřní bezpečnosti ve vztahu k mezinárodní spolupráci (tj. ve smyslu kdo, co, za jakým účelem), a pozice pole v širším sociálním poli (často legitimizován polem akademickým, konfrontován s polem politických elit, médií, stejně jako profesionálů zločinu). Především se pozice pole vnitřní bezpečnosti ukázala jako marginální vůči poli mezinárodní bezpečnosti (což demonstruje i kvantita odborné literatury věnující se obranné, zahraniční, mezinárodní bezpečnosti ve státech V4). V následující fázi prostřednictvím rozhovorů a pozorování byly rekonstruovány praktiky aktérů v poli, stejně jako jejich habity. Na základě provedeného výzkumu se jednak prokázalo, že vnitřní bezpečnostní pole není v žádném případě homogenním pole, jež by sdílelo stejný zájem na mezinárodní spolupráci (V4) v oblasti vnitřní bezpečnosti. Ukázalo se naopak, že přístup k mezinárodní spolupráci (a na ni navázané praktiky spolupráce jako sdílení dat, harmonizace praktik, přístup do databází a k informacím atd.) je distinktivní charakteristikou, které se váže na pozici aktéra v daném poli, je závislá přímo na symbolickém kapitálu aktérů, a na jeho sebepojetí a pojetí protistrany. S ohledem na mnohost aktérství byla tak přítomná i mnohost postojů k mezinárodní spolupráci. Například specializované policejní útvary států V4 jsou ochotnější kooperovat s německou BKA, protiteroristické jednotky se složkami USA než spolu navzájem (což je projevem sdílené stigmatizace jakožto bývalých komunistických států), naopak např. vězeňská správa ve visegrádské spolupráci spatřovala přínos. Struktura pole a heterogenita identit v rámci pole se tak ukázala stěžejní. Proto byl výzkumný rámec reformulován tak, že předmětem výzkumu se stala samotná struktura jednotlivých polí států střední Evropy. Během výzkumu, při rozhovorech a pozorování, se objevovalo jako dominantní téma „Evropské unie“, ať už jako prostor pro strategie prosazení zájmů, (u)hájení zájmů a suverenity, učení se nápodobou, vymezení se, či legitimizaci zájmů. Stejně tak řada respondentů (profesionálů vnitřní bezpečnosti) referovala k hrozbám globálního, transnacionálního významu. Z tohoto důvodu a v souladu s abduktivní přístupem48 byl proto upraven výzkumný rámec a výzkumná otázka: ústředním zájmem se tak stala sama struktura pole, analýza vztahů a praktik mezi profesně propojenými institucemi podílejícími se na zajištění vnitřní bezpečnosti a reprodukce pole s ohledem na vliv specifických historických a sociálních podmínek (europeizace a externí hrozby).
48 Abduktivní přístup k výzkumu, na rozdíl od dedukce či indukce, charakterizuje neustálá oscilace mezi teorií a empirií během všech fází výzkumu. To znamená, že teoretická východiska jsou zpřesňována a vyhodnocována na základě/během empirického pozorování. Je neustále vyžadována, jak při interpretaci dat, tak při práci s teorií, kritická reflexe (srov. Friedrichs – Kratochwil 2009).
1 2.2.1 EXPLORATIVNÍ FÁZE: MAPOVÁNÍ POLÍ VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI
Pro mapování pole vnitřní bezpečnost je nutné vymezit fixní bod výzkumu, a to koncept „vnitřní bezpečnosti“. Loughlan, Olsson a Schouten (2015: 23) uvádí, že koncept bezpečnosti může být vymezen jako řečový akt, politicky daný, či normativní pojem. Vzhledem ke srovnávacímu charakteru práce malého N se jeví jako nanejvýš vhodné přistupovat k pojmu vnitřní bezpečnosti jako normativnímu termínu tím spíše, pokud se chceme zaměřit na divergence jednotlivých polí vnitřní bezpečnosti států V4 a pokud se chceme vyhnout zkreslení. Výrazem politické „danosti“ a základním dokumentem bezpečnostní politiky jsou bezpečnostní strategie státu. Jedná se o politický, koncepční a dlouhodobý nástroj bezpečnostní politiky státu, za který nese odpovědnost vláda (ČR, Maďarsko, Slovensko), nebo prezident (Polsko). Bezpečnostní strategie státu - Bezpečnostní strategie České republiky (2015), Magyarország Nemzeti Biztonsági Stratégiájáról (2012), Strategia Bezpieczeństwa Narodowego Rzeczypospolitej Polskiej (2014), Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky (2005) - vychází z komplexního pojetí bezpečnosti a stanovují národní zájmy, výčet hrozeb a z nich plynoucích rizik, cíle a priority, vč. dlouhodobých záměrů a opatření bezpečnostní politiky (srov. Janderka 2002: 163). Byť strategické dokumenty primárně operují s pojmem národní bezpečnost (skládající se jak z vnější, tak vnitřní dimenze bezpečnosti), lze je považovat za „odrazový můstek“, na základě něhož je možné vymezit vnitřní bezpečnost a vnitřní bezpečnostní systém. Zvolený žánr dokumentu (bezpečnostní strategie státu) byl vybrán na základě několika skutečností: a) jednak se jedná o komplexní a koncepční rámec pojetí bezpečnostní politiky na úrovni státu, v rámci něhož je vymezena i podkategorie vnitřní bezpečnosti, b) politický charakter (spočívající v politickém zadání a relativní závaznosti) dokumentů utváří bezpečnostní politiku a má tudíž konstitutivní funkci (srov. Janderka 2002: 163-164), c) oficialita, veřejnost, dostupnost dat bezpečnostní strategie, které předkládá většina vrcholných exekutivních orgánů, umožní získat srovnatelná data pro každý stát, d) na rozdíl od projevů či rozhovorů se vládní dokumenty vyznačují svou trvalostí v čase (srov. Bowen 2009: 31). Následně je vytvořen seznam všech institucí zajišťujících vnitřní bezpečnost.49 Jako základní vodítko pro sestavení těchto seznamů je pojetí vnitřní bezpečnosti v národní bezpečnostní strategii států z posledních let (ČR 2015, Maďarsko 2012, Polsko 2014, Slovensko 2005). Česká republika: „Nezastupitelnou roli při získávání, shromažďování a vyhodnocování informací potřebných pro zajišťování bezpečnosti ČR mají zpravodajské služby ČR” (bod 99); „klíčovou roli při zajišťování vnitřní bezpečnosti […] hrají bezpečnostní sbory, zejména pak
49 Výběr institucí je omezen na bezpečnostní složky podílející se na zajištění vnitřní bezpečnosti (polity) za běžného stavu (nikoli při výjimečných stavech, kdy jsou nasazovány ozbrojené síly či instituce krizového řízení jako požární, hasičské či záchranné sbory).
2 Policie ČR […]. Na této roli se podílejí také obecní policie, […], a Armáda ČR, jejíž síly a prostředky mohou být využity k posílení Policie ČR […] v případě, že se jejich síly ukážou jako nedostatečné. Neopomenutelná je také role orgánů činných v trestním řízení […]. Podíl na zajištění individuální bezpečnosti mají soukromé bezpečnostní služby…” (Bezpečnostní strategie České republiky 2015: 21-22). Maďarsko: „Zachování vnitřní bezpečnosti předpokládá [...] posílení struktur donucujících orgánů [...] a zlepšení kvality sběru informací, sdílení a vyhodnocování informací o vnitřních a vnějších hrozbách...“ (Hungary’s National Security Strategy 2012: 22). Polsko: „Podstatou ochranných akcí je zajištění podmínek pro zachování ústavního pořádku, vnitřní stability státu, veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku [...] ze strany kompetentních orgánů veřejné správy a vnitřních bezpečnostních složek […], zejména Policií […] a služeb veřejného pořádku” (National Security Strategy of the Republic of Poland 2014: 31, 36). Slovensko: „bezpečnostný systém predstavuje mnohostranný komplex, ktorý sa skládá zo [...] vnutrobezpečnostných [...] nástrojov a ich vzájemných väzieb. [...] Medzi ďalšie nástroje patria: spravodajské služby; ozbrojené bezpečnostné zbory (policajný zbor, železničná polícia, zbor väzenskej a justičnej stráže); bezpečnostné zbory (zbor colnej správy)“ (Bezpečnostná stratégia SR 2005: 8).
S ohledem na úroveň analýzy50 jsou bezpečnostní složky rozčleněny podle druhu zaměření. Zejména policejní sbory nelze považovat za homogenní instituce: rozdíly mezi aktéry, náplní a statusem jsou významnější než podobnosti (např. specializované útvary mají daleko větší vliv na formování bezpečnostních priorit než pořádkové služby). Podle Bourdieuho je institucionální pozice aktérů v poli homologní s pozicí jejich stanovisek. Jak již bylo uvedeno, to co aktéři prohlašují o vnitřní bezpečnosti, vychází a odpovídá jejich sociální pozici v poli. Prostor je konstruován takovým způsobem, že aktéři, skupiny anebo instituce, kteří mají více společných vlastností, jsou si v daném sociálním prostoru blíže. „Prostorová vzdálenost – na papíře – se shoduje se sociální vzdáleností.“ (Bourdieu 1990: 127) Pro mapování sociální pozice aktérů je vytvořena dvoudimenzionální mapa – mapa sociálního prostoru institucionálních pozic. Cílem mapování sociálních pozic bezpečnostních složek je zjistit, nejen jak je bezpečnostní pole strukturováno, jaké vztahy se mezi aktéry utváří ale především, jaké strategie jsou praktikovány pro fungování a setrvání v poli. Sociální pozice aktérů vnitřní bezpečnosti je organizována ve shodě s projektem CHALLENGE (2005) podél dvou navzájem kolmých os:
50 Z hlediska sběru dat a jejich analýzy, není pro analýzu pole ústřední úroveň jednotlivce, ale vztahů a relativních pozic. Jak upozorňuje Victoria Loughanová, Christian Olsson a Peer Schouten (2015: 26) „znalost [výše] ekonomického kapitálu je irelevantní. To, co je předmětem zájmu, je jeho relativní úroveň komparovaná s ekonomickým kapitálem jiných, se kterými bojují. Relativní data pro analýzu pole jsou taková data, která umožní zvýraznit distinktivní rozdíly (mezi například bohatý/chudý, profesionál/amatér), významné konfliktní linie a nerovnou distribuci různých druhů moci.“
3 1. horizontální osa, která se týká operační kapacity jednotlivých aktérů (funkcí). Především rozlišuje mezi užitím síly, ve starém pojetí suverénní formy vládnutí, a pravomoci organizovat a řídit život (jako formy donucení a ochrany skupiny či populace za účelem zabezpečení života jednotlivců disciplinací a/nebo specifickým dispozitivem bezpečnosti ve vztahu nebezpečí a rizik). 2. vertikální osa, která je spojena s formou kapitálu institucí, který je tvořen ekonomickým kapitálem51 (technologické a lidské kapacity), sociálním kapitálem a relačním kapitálem (formy odpovědnosti), kulturním kapitálem (kapacity k užití technických znalostí) a symbolickým kapitálem (legitimita, transnacionální vztahy, formy aktivit). Velikost kapitálu určuje charakter používaných strategií. Proto pro každou službu (řádek/pozorování) je přiřazeno 17 položek (sloupce/proměnné), které tvoří jádro matice a budou sloužit k načrtnutí sociálního prostoru institucionálních pozic jednotlivých bezpečnostních složek. Celkově je do analýzy zahrnuto celkem 79 bezpečnostních služeb, tzn. 79 pozorování (CZ=21, HU=19, PL=22, SK=17), pro každou z nich je sledováno kategoriálních 17 proměnných (položek). Seznam položek vychází z metodologického rámce Didiera Biga (pro přehled viz Tabulka 2 Operacionalizace jednotlivých položek; srov. CHALLENGE 2005).
51 Z hlediska sběru dat a jejich analýzy, není pro analýzu pole ústřední úroveň jednotlivce, ale vztahů a relativních pozic. Jak upozorňuje Victoria Loughanová, Christian Olsson a Peer Schouten (2015: 26) „znalost [výše] ekonomického kapitálu je irelevantní. To, co je předmětem zájmu, je jeho relativní úroveň komparovaná s ekonomickým kapitálem jiných, se kterými bojují. Relativní data pro analýzu pole jsou taková data, která umožní zvýraznit distinktivní rozdíly (mezi například bohatý/chudý, profesionál/amatér), významné konfliktní linie a nerovnou distribuci různých druhů moci.“ Vzhledem k obtížnosti získání dat ohledně počtu příslušníků jednotlivých složek a výše rozpočtu, je analýza redukována pouze na reprezentaci bezpečnostních složek ve vztahu k jim užívaným bezpečnostním praktikám a formám legitimity a odpovědnosti.
4 Tabulka 2 Operacionalizace jednotlivých položek
Číslo Kategoriální proměnná Definice Rozptyl Hodnota 1 Transnacionální Potírání transnacionálních Ne=0 0 – 1 bezpečnost hrozeb jako jedna z hlavních Ano=1 aktivit , rozvíjení forem mezinárodní spolupráce 2 Národní bezpečnost Kapacity a argumentace aktivit Ne=0 0 – 1 založená na zajištění národní Ano=1 bezpečnosti (celostátní působnost) 3 Lokální bezpečnost Lokální působnost (kraje, obce), Ne=0 0 – 1 drobná kriminalita, veřejný Ano=1 pořádek 4 Pátrání a sledování lidí Výkon pravomocí vázán Ne=0 0 – 1 k bezpečnostní hrozbě Ano=1 (organizovaný zločin, extremismus, terorismus, ohrožení státního tajemství) a jejího nositele 5 Hranice jako zóna Výkon pravomocí vázán na určitý Ne=0 0 – 1 ochrany prostor (zajišťování veřejného Ano=1 pořádku obce, na hranicích, na letišti, atd.)
6 Technologie jako řešení Formy opatření („tvrdé“, Ne=0 0 – 1 schopnost kapacity využít Ano=1 represivní či preventivní opatření vůči jednotlivci)
7 Politika jako řešení Formy opatření („měkké“, tj. Ne=0 0 – 1 spolupráce, školení, vzdělávání, Ano=1 vypracovávání analýz, vyjednávání jako hlavní činnost, poradní a kooperační orgány) 8 Preference techniky Užití technologických systémů Ne=0 0 – 1 sledování a kontroly (kamerové Ano=1 systémy, databáze, odposlechy) 9 Preference lidských Styční důstojníci, policejní agenti, Ne=0 0 – 1 zdrojů práce v terénu, hlídky a stráže Ano=1
10 Prevence, proaktivita Monitorování, predikce. Ne=0 0 – 1 Ano=1
11 Detektivní postoj Zásady trestní spravedlnosti, a Ne=0 0 – 1 administrativní spravedlnost, Ano=1 presumpce neviny 12 Rutinizace výjimek Pravomoci s dopadem na Ne=0 0 – 1 občanské svobody (např. Ano=1 prolomení bankovního tajemství bez toho, aniž by bylo zahájeno řádně trestní řízení) 13 Dočasné derogace Dočasné derogace práv v rámci Ne=0 0 – 1
5 specifických předpisů (v rámci Ano=1 mimořádných stavů, s předpokladem navrácení do původního stavu) 14 Ad hoc postupy Výjimečný stav, ad hoc řešení Ne=0 0 – 1 vládních a donucovacích orgánů Ano=1 ve jménu nebezpečí 15 Scénáře Předpřipravené scénáře a rutiny Ne=0 0 – 1 postupů (krizové řízení) Ano=1
16 Legitimita Právní základ zřízení 1 = Ústava, 0 – 1 bezpečnostních složek a ústavní zákon vymezení kompetencí. (ztížená (dle legitimity a demokratičnosti procedura přijetí), procesu zřizování složek a běžný zákon, útvarů) normativní akt nižší právní síly (samospráva) 0 = podzákonný akt – vláda, premiér, ministr, vedoucí ústřední státního orgánu, orgány obce/města, individuální správní akt 17 Odpovědnost Odpovědnost v rámci politického 1 = prezident, 0 – 1 systému a hierarchie, vztahy parlament (orgán subordinace parlamentu), vláda, premiér, ministr, samospráva 0 = vedoucí ústředního státního orgánu, orgány obce/města, soukromí aktéři
Pro přiřazení jednotlivých hodnot kategoriálních proměnných vycházíme ze základních oficiálních dokumentů z veřejných zdrojů (veřejně přístupných) ke stavu 31. 12. 2015 (blíže Error! Reference source not found.). Pro zpřesnění výsledku jsou využity poznatky z rozhovorů a zúčastněného pozorování pouze v mezních případech, kdy se jedná o multifunkční bezpečnostní složky/útvary a je nutné zvolit jednu ze dvojic kategoriálních proměnných (4-5, 6-7, 8-9, 10-11, 12-13, 14-15).
2.2.2 INTERPRETAČNÍ FÁZE: REPRODUKCE POLE
Interpretace výsledků vychází ze zpracování dat pomocí matematického modelu MCA, který umožňuje kombinovat kvantitativní a kvalitativní analýzu. MCA je typem korespondenční
6 analýzy postavené na designové matici, kde jednotlivé případy/pozorování (v našem případě bezpečnostní složky) představují řádky, a kategorie proměnných sloupce. Korespondenční analýza je deskriptivní, explanatorní technika navržená k analýze vícenásobných kontingenčních tabulek obsahujících měření vztahů mezi řádky a sloupci (tj. asociace mezi dvěma a více proměnnými). Výsledkem modelu je vizualizace prostorové struktury kategorií zastoupených v jednotlivých případech, je tudíž možné pozorovat rozdíly mezi kategoriemi a mezi případy. Stejně tak, všechny podobnosti mezi jednotlivými případy je možné na základě MCA pozorovat v dimenzích (nasycenost dle jednotlivých kategorií a případů) (srov. Greenacre – Blasius 2006). Hlavní výhodou této techniky je možnost přinést matematicky podložený důkaz o struktuře sociálního prostoru institucionálních pozic. Silný explanační charakter metody má na druhou stranu své limity ve zjednodušení výsledků, které mohou vést ke zkreslení. Nicméně matematicky založená metoda nemůže nikdy vykazovat opačné hodnoty, než ve skutečnosti jsou. Jako software pro analýzu dat je použita STATA. Prostřednictvím dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním (sociálním) poli na základě MCA jsou interpretována zjištění za jednotlivé státy: především je sledována struktura pole ve vztahu k a) prioritám (populace x teritorium), b) strategiím (využívaným bezpečnostním praktikám, př. zpravodajská x policejní logika práce). Na časové ose jsou dále sledovány proměny vnitřních bezpečnostních polí, na základě nichž je možné ve srovnávací perspektivě určit, do jaké míry přítomnost EU a odkaz na externí hrozby ovlivnil současnou strukturu českého, maďarského, polského a slovenského vnitřního bezpečnostního pole. V případě kontinentální tradice státní správy se jedná o centralizované orgány jako je Ministerstvo vnitra, policejní sbory, zpravodajských služeb, celní správy, pohraniční stráže, a jiné specializované státní orgány (finanční zpravodajské jednotky) (Vangeli 2011: 128). Rozdíl mezi policejními a zpravodajskými složkami pramení z různých funkcí a uplatňovaných strategií. Brodeur (1983) rozlišuje v rámci sociální kontroly nad obyvatelstvem „low policing“ zabývající se odhalováním a potíráním běžné kriminality a politický dohled neboli „high policing“ eliminující hrozby ústavnímu pořádku nebo integritě státu, a to za pomoci nástrojů dohledu nad domácí populací, zvláště pak u osob podezřelých z politické subverze či aktivit, jimiž se snaží podkopat či zpochybnit integritu státu. Policie primárně jedná jako orgán represe a prevence, dopadá pachatele a předává je soudním orgánům, aby v řádném procesu a na základě důkazů bylo rozhodnuto o jejich (ne)vině a trestu. Pro zpravodajské služby je určujícím znakem proaktivita - monitorují a vyvažují zdroje nebezpečí vůči stabilitě, legitimitě či integritě státu, ústavnímu pořádku a společnosti, přičemž k tomu jsou nadány zvláštními pravomocemi, které jsou limitovány tím, že nemají exekutivní pravomoci a postavení orgánů činných v trestním řízení. Tím také jsou kladeny na tyto složky odlišné požadavky - pro zpravodajské složky – vhodnost, transparentnost, odpovědnost a politická neutralita (srov. Caparini 2002: 36, 38). Dokonce Robert Dahl (2001: 131-159) mezi (pět) základních podmínek po stabilitu demokracie označuje také kontrolu volených činitelů nad armádou a policií. Demokratické
7 represivní složky (police a zpravodajské složky) zodpovědné za vnitřní bezpečnost musí podle Davida Bayleyho (2006: 19-21; srov. Born – Leigh 2005; Haberfeld – Gideon 2008: 8-9) respektovat následující principy: a) podřízení rule of law (jasně nastavený mandát, vč. soudní kontroly), b) respektování lidských práv (zejména svobody projevu, sdružování, pohybu, stejně jako zákazu svévolného zatčení, držení ve vazbě či vyhoštění), c) transparentnost a odpovědnost za jednání (vnitřní a vnější kontrola, vč. existence nezávislého orgánu, u nějž mohou občané podávat stížnosti), a d) schopnost reagovat na potřeby občanů (na nediskriminační bázi). Podle výše uvedeného by kompozice pole bezpečnostních složek měla odpovídat Schéma 2. Nicméně podle Janne Flyghedové (2002) či Marii Haberfeldové (2002) policie a bezpečnostní služby jsou ve své podstatě inherentně politické instituce, neboť vzhledem ke svému cíli „udržet status quo, obnově pořádku a bezpečnosti“ jsou spojeny s ustanovenou mocenskou strukturou. Dle Iana Loadera a Neila Walkera (2006) právě v obraně statu quo v zájmu mocné a dominantní kultury spočívá konzervativní a politický charakter bezpečnostních služeb.
Schéma 2 Modelová prostorové zobrazení sociálních pozic bezpečnostních složek
Zdroj: Autorka
8 Interpretujeme-li sociální prostor skrze jednotlivé významy a položky, pak horizontální dimenze znázorňuje zleva zpravodajskou logiku (sledování, monitoring), vpravo policejní logiku (dohled nad veřejným pořádkem). Slabší vertikální dimenze představuje priority bezpečnostních složek, spodní bod osy y představuje praktiky zaměřené na konkrétní jedince (postih pachatelů trestných činů v rámci trestní spravedlnosti), kdežto vrchol osy y znázorňuje praktiky zaměřené na depersonalizaci, tj. sledování/postih skupin bez vazby na jejich reálné jednání, ale na základě určitého znaku (např. BIS v rámci své působnosti shromažďování informací o terorismu a v souvislosti v teroristickými útoky 11. září monitoruje muslimskou komunitu v ČR).52
2.3 SBĚR DAT
Pro zpracování datové matice k mapování institucionální pozice aktérů vnitřní bezpečnosti byly využity oficiální dokumenty (zřizovací akty, oficiální statistiky, zprávy o činnosti, mediální prezentace složek). V rámci interpretativní části byly tyto dokumenty doplněny o další zdroje - rozhovory a etnografické poznámky z pozorování (srov. Wedel – Shore – Feldman – Lathrop 2005: 149). Způsob sběru dat o bezpečnostním poli je limitován několika faktory, které vychází ze samé podstaty pole: a) řada informací podléhá utajení (rozpočty specializovaných služeb, výše mezd, organizační statuty zpravodajských služeb či některé interní pokyny policejních prezidentů); b) pole (nebo alespoň jeho podstatná část) funguje na principu konspirace, což vede k uzavřenosti pole a paranoi vůči vnějšímu prostředí (většina realizovaných rozhovorů musela proběhnout bez záznamu na datový nosič); c) limitovaná doba výzkumu daná délkou doktorského studia; a d) omezenost finančních zdrojů (s ohledem na náklady účtované za poskytnutí informací ze strany státních orgánů).
2.3.1 ROZHOVORY A ZÚČASTNĚNÉ POZOROVÁNÍ: PROBLÉMY SE STATUSEM VÝZKUMNÍKA
Rozhovory i zúčastněná pozorování pomáhají utvořit výzkumníkovi o něco plastičtější obraz o fungování pole, vztazích mezi aktéry a jejich pozicích. Rozhovory napomáhají zjistit, jakým způsobem aktéři reflektují svou pozici a jednání. Řada postojů a principů chování nejsou získány formálním vzděláváním, bývají často nevyřčené a za další jsou předávány učením nápodobou (srov. Leander 2008). Přes tyto všechny pozitivní stránky realizace rozhovorů je znesnadněna zejména dvěma faktory: přístupem do pole a statusem výzkumníka, které navzájem pozitivně korelují. Část rozhovorů byla vedena z pozice studentky doktorského studia. Přístup k datům (a respondentům) byl značně limitován (jak demonstruje řada podacích lístků, na které nebylo nikdy odpovězeno, či zamítnuté žádosti o poskytnutí
52 „V ČR žije etnicky různorodá muslimská komunita, která v rámci Evropy patří k těm menším. Lze však očekávat, že vlivem imigrace a přirozeně vysoké natality v muslimské populaci, bude tento počet narůstat. Převážná většina českých muslimů žije ve velkých městech, nejpočetnější komunita je v Praze a v Brně. Většina z nich se projevuje nekonfliktně a žije v souladu se zákony platnými v ČR.“ (BIS 2004)
9 informací, nemožnost rozdat na pracovišti dotazníky). Částečně byl tento problém překonán pomocí tuzemských i zahraničních gatekeeperů, kteří autorce pomohli zprostředkovat kontakty nejen na tuzemské ale i zahraniční respondenty. Na druhou stranu, velká část rozhovorů byla realizována v rámci mezinárodních aplikovaných výzkumných projektů53 zaštiťovaných Generálním ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise (dále „DG HOME“), na nichž se autorka podílela. Status výzkumníka projektu financovaného DG HOME tak výrazně otevíral přístup k jednotlivým institucím a respondentům ve srovnání s předchozím postupem. Se statusem výzkumníka úzce souvisí i další skutečnost a to, že u většiny rozhovorů respondenti odmítali povolit zaznamenávat rozhovor na zvukový nosič, což značně komplikovalo průběh celého rozhovoru při vytváření poznámek, popř. podmínili uskutečnění rozhovoru tím, že nebudou použity žádné citace v práci. V jednom případě bylo dokonce i zamítnuto vytváření poznámek během rozhovoru. Z těchto a dodatečných poznámek byly vytvořeny selektivní protokoly rozhovorů. Nicméně s ohledem na etiku výzkumu, získanou zkušenost a vděčnost respondentům nejsou použity v disertační práci žádné přímé citace z rozhovorů. Jen pro orientaci během výzkumu (2011-2015) bylo realizováno 48 polostrukturovaných rozhovorů (N=48) se zástupci jak specializovaných útvarů policie, vězeňské správy, Policejního prezidia, Koordinátorem pro boj s terorismem, protiteroristické jednotky, poradních orgánů pro boj s organizovaným zločinem, krizového řízení, celní správy, finanční zpravodajské jednotky, prokurátorů, mezinárodní spolupráce v trestních věcech atd. Limitované (zúčastněné pozorování) probíhalo nejen v rámci vyžádaných přednášek a školení pro příslušníky PČR (2012, 2014), tříměsíční stáže na OBP MVČR (2012), ale také během třídenního zasedání Výboru expertů proti terorismus (Committee of Experts on Terrorism, dále CODEXTER) při Radě Evropy při vyjednávání dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (2015), účasti na Pracovní skupině V4 a Rakouska pro boj s extremismem (2012), ale také pozorování během jednotlivých rozhovorů.
2.3.2 DOKUMENTY JAKO FRAGMENTY SOCIÁLNÍ REALITY
Jak bylo řečeno s ohledem na limity sběru dat a přístupnost zdrojů, bylo nutné přistoupit k alternativním zdrojům dat pro MCA tak, aby byla zajištěna srovnatelnost dat a nedošlo ke zkreslení interpretace v důsledku převahy informací pouze z jednoho státu, z tohoto důvodu byly zvoleny jako primární zdroje dokumenty (legislativa, návrhy zákonů, zprávy o činnosti, koncepce a strategie, virtuální prezentace institucí, tiskové zprávy).54 Dokumenty nelze
53 Jmenovitě se jedná o tyto projekty: Reuse of Confiscated Assets for Social Purposes: Towards Common EU Standards (2012), Study on paving the way for future policy initiatives in the field of fight against organised crime – effectiveness of specific criminal law measures targeting organized crime (2013), Financing of organized crime activities (2014), Warning On Crime. Strengthening Knowledge Enhancing Warnings Raising Awareness On Public Works‘ Corruption and Criminal Infiltration (2015).
54 Výčet dokumentů je uveden zde: Seznam legislativy, koncepčních dokumentů a mediálních zpráv).
10 považovat za méněcenný zdroj informací, například Atkinson a Coffey (1997: 47) přistupují k dokumentům jako k „sociálním faktům“, tím spíše pokud se jedná o oficiální prezentaci jednotlivých aktérů, vypovídající o tom, jaký obraz o sobě chtějí veřejně prezentovat. Ve stejné duchu se vyjadřuje Buerger a Gadinger (2014: 91), kteří chápou text jako „součást praktické konfigurace“, jež lze použít k „dedukování praktik a širších konfigurací.“ Smyslem analýzy dokumentů podle Corbina a Strausse (2008: 1) je „zkoumání a interpretování dat za účelem odhalení významu, získání porozumění a rozvíjení empirického vědění". Podle Bowena (2009: 31) výhody analýzy dokumentů spočívají v a) efektivitě (z hlediska přínosů a časových nároků), b) dostupnosti oficiálních dokumentů, c) nízkých finančních nákladech, d) nejsou zatíženy reflexivitou výzkumníka jako jiné kvalitativní metody, e) stabilitě (na rozdíl od lidí nereagují na výzkumný proces a obsah se v průběhu výzkumu nemění), f) přesnost uváděných údajů, g) široké pokrytí obsahu dokumentů. Jako limity této metody jsou uváděny a) nedostatečná podrobnost uvedených informací ve vztahu k výzkumné otázce, b) obtížná vyhledatelnost dokumentů a c) z toho pramenící zkreslení při výběru dokumentů, jemuž se výzkumníci ve svých závěrech vystavují, nejsou-li všechny potřebné dokumenty veřejně dostupné (ibid.: 31–32). Zvláště poslední bod představuje výzvu, které čelí výzkumníci zabývající se národní bezpečností, policií či armádou. Řada dokumentů podléhá režimu utajení (srov. Anaïs 2013: 196).
11 3 MAPOVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍHO POLE
Vnitřní bezpečnostní pole států střední Evropy se začala formovat na přelomu let osmdesátých a devadesátých. Od sedmdesátých/osmdesátých let jsou státy střední Evropy označovány jako post-totalitní/autoritativní systémy (Linz - Stepan 1996; cit z. Balík – Holzer 2007: 64-69), které se po změně režimu (na přelomu 80. a 90. let) musely vyrovnávat nejen s politickou, ale i ekonomickou reformou a přechodem na tržní ekonomiku. Nízká politická kultura, stejně jako nárůst kriminality a korupce spojená s otevřením hranic a privatizací významným způsobem ovlivnily i etablování bezpečnostních složek. S ohledem na (dis)kontinuitu bezpečnostních složek v nových demokraciích sehrál roli také mechanismus tranzitivní spravedlnosti, který je ve státech střední Evropy spojen především s lustracemi55 a nahlížením do archivů bývalých bezpečnostních složek. Podle Kataríny Šipulové a Vítězslava Hlouška (2012) se implementace tranzitivní spravedlnosti pohybovala ve státech střední Evropy na kontinuu od odpuštění a amnestie v Polsku a Maďarsku přes ignorování otázek trestní spravedlnosti (tzv. „zamrznutí“ na Slovensku do roku 1998) až po trestní stíhání a relativně přísné lustrace a vyloučení řady bývalých funkcionářů z veřejného života v ČR.
3.1 ČESKÁ REPUBLIKA
Česká republika, resp. ČSFR, jako jedna z prvních středoevropských zemí nejen formálně odsoudila komunistický režim jako protiprávní,56 ale také přijala v letech 1991-1992 lustrační zákony,57 které vyjmenovávají taxativně jmenované funkce ve vězeňské správě, policii, prokuratuře, armádě, zpravodajských službách a jiných, z nichž jsou vyloučeni bývalí pracovníci StB, jejich agenti, funkcionáři KSČ a příslušníci Lidových milic. Tři měsíce po sametové revoluci byla rozpuštěna StB a nahrazena novými zpravodajskými složkami – vnější ÚZSI a vnitřní ÚOÚD (postupně transformovány na FIS, FBIS, BIS v gesci ministra vnitra). Některé bezpečnostní útvary po svém zrušení (Lidové milice či Pomocná stráž
55 Podle Romana Davida (2003: 388) lustrace po roce 1989 jsou chápány ve smyslu prověřování specifických skupin občanů (politiků, veřejných činitelů, soudců) s cílem odhalit členy nebo kolaboranty tajné policie, či držitele mocenských pozic v represivním aparátu totalitního režimu.
56 Formálně se tak stalo přijetím zákona č.198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
57 Tzv. Velký lustrační zákon, zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, jehož účinnost byla prodloužena na dobu neurčitou 13. prosince 2000 a Malý lustrační zákon, zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky.
12 Veřejné bezpečnosti) zůstaly bez nástupnické organizace. Veřejná bezpečnost na rozdíl od rozpuštěné StB byla transformována na Policii České republiky a v roce 1991 došlo k symbolické změně názvu58 (srov. Kříž - Mareš 2011: 55). Česká republika se po celá devadesátá léta potýkala s vysokou mírou (organizované) kriminality, korupcí a především problematickým vztahem majority k romské menšině, které významným způsobem ovlivnili i strukturu samotného bezpečnostního pole. Jak policejní korupce (a nedostatečná odpovědnost a vnější kontrola policie), tak i policejní diskriminace vůči Romům byly několikrát kritizovány ze strany mezinárodních organizací (COE 1999, 2004; EC 2001, 2002; ECRI 1996, 1999). Všechny tři výše uvedené jevy měly ve vztahu k vnitřnímu bezpečnostnímu poli konstitutivní funkci. Na úseku odpovědnosti a kontroly policie (a později všech bezpečnostních sborů) byla nejprve zřízena Inspekce ministerstva vnitra, následně Generální inspekce bezpečnostních sborů. Organizovaný zločin a obecně korupce vedly ke vzniku specializovaných útvarů policie (NPC, ÚOOZ, SPOK), posílení celní správy, a tvořily také část náplně zpravodajských služeb. Nicméně problematika romské menšiny měla jeden z největších dopadů. Od ústřední úrovně (v důsledku vzestupu pravicových extremistických subjektů a na ně navázaných chuligánských skupin, útoků na příslušníky romské menšiny a násilné demonstrace) začaly být zřizovány specializovaná oddělení jak v rámci BIS, či ÚOOZ, pozice specialistů na extremismus a vznik AKT zařazených na úrovni krajských ředitelství policie, až po lokální úroveň, kde jsou zřizovány instituty styčných důstojníků pro menšiny v rámci policejního sboru a asistentů prevence kriminality. Nemalou roli v organizaci vnitřních bezpečnostních složek sehrála reforma veřejné správy z roku 2001 a vznik vyšších samosprávných celků – krajů, která obecně posílila decentralizaci a přispěla k redukci správních činností policie. Závěrem je třeba říci, že řada mediálních kauz a afér v souvislosti se zpravodajskými službami či policií59 se významným způsobem na změně struktury a organizace bezpečnostních složek neprojevila (vyjma výměny na pozicích ředitelů či ministrů) (blíže k prorůstání organizovaného zločinu do státní správy Šmíd – Kupka 2011).
3.1.1 VYMEZENÍ VNITŘNÍHO BEZPEČNOSTNÍHO SYSTÉMU ČR
Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zakotvují rozsah a limity fungování bezpečnostních složek (a obecně všech orgánů státní moci), které mohou uplatňovat státní moc jen na základě zákonného zmocnění, v jeho mezích a způsobem, který stanoví zákon. Správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Stejně tak Listina upravuje vůči jednotlivým příslušníkům bezpečnostních sborů omezení politických práv (petiční právo, právo shromažďovací, právo sdružovací v politických stranách a hnutích, právo
58 Srov. Zákon ČNR č.283/1991, o Policii České republiky.
59 Jednou z výjimek je vznik AKT, jež vznikly v důsledku kritiky (nejen Veřejného ochránce práv ČR) zásahu pořádkových jednotek PČR proti účastníkům technoparty CzechTek v roce 2005 (srov. OBP MV ČR 2012b).
13 na stávku), či omezení práv hospodářských (právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost). Na druhou stranu také Listina stanoví ve vztahu k jednotlivci určitá omezení práv a svobod v případech, „je-li to v demokratické společnosti nezbytné […] pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku” (nedotknutelnost obydlí), „ jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku“ (svoboda pohybu a pobytu), „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku” (právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru, právo na sdružování v odborech), „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro […] bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost” (svoboda projevu a právo na informace), „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro [...] ochranu veřejného pořádku [...] nebo pro bezpečnost státu“ (právo shromažďovací), „jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům“ (právo sdružovací). Omezení výkonu základních práv a svobod je úzce spojeno s vyhlašováním mimořádných stavů, které jsou upraveny v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (viz Tabulka č. 3), během nichž lze zákonem prodloužit lhůty volebního období až o šest měsíců.
14 Tabulka 3 Mimořádné stavy v ČR
Mimořádný stav Okolnosti Autorita Podmínky Stav nebezpečí Ohrožení života, zdraví, Hejtman kraje (primátor hl. Omezené/celé území majetku, životního m. Praha) kraje prostředí, pokud intenzita - max. na 30 dní nedosahuje značného (prodloužení se rozsahu souhlasem vlády) - krizová opatření – organizační/ technická opatření k řešení krizové situace a odstranění následků - opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob Nouzový stav Živelní pohromy, Vláda (premiér v případě Na dobu určitou, max. ekologické/průmyslové nebezpečí z prodlení, do 30 dní (prodloužení se havárie, nehody a jiné 24 informuje Poslaneckou souhlasem Poslanecké nebezpečí ohrožující ve sněmovnu) sněmovny) značném rozsahu životy, Omezené/celé území zdraví a majetek, nebo Omezení práv, uložení vnitřní pořádek a povinností bezpečnost - zřízení Ústředního krizového štábu jako poradního orgánu vlády Stav ohrožení státu Ohrožení svrchovanosti Parlament (na návrh vlády) Omezené/celé území státu/ územní - projednání zákonů ve celistvosti/demokratických zkráceném jednání (PS základů 72+ S 24) - zřízení Ústředního krizového štábu jako poradního orgánu vlády Válečný stav Napadení nebo na základě Parlament Na celém území závazků plynoucích z (PS 72+ S 24) mezinárodní smluv o - projednání zákonů ve kolektivní obraně zkráceném jednání - zřízení Ústředního krizového štábu jako poradního orgánu vlády Zdroj: Autorka (na základě zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR)
Podle ústavního pořádku ČR za výkon (vnitřní) bezpečnostní politiky je odpovědná pouze vláda. Jako poradní a pracovní orgán vlády koordinační povahy byla ústavním zákonem o bezpečnosti zřízena Bezpečnostní rada státu (dále „BRS“) v roce 1998.60 BRS tvoří předseda
60 Do té doby na základě zákona č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu, od 1969 až 1993 plnila funkci RBS Rada obrany státu. Následně po vzniku ČR dle Závěšického (2004: 95) “se oblast bezpečnosti státu stala pro vrcholové ústavní činitele zpočátku okrajovou záležitostí.” Bezpečnostně-strategické vakuum trvalo během období 1993 až 1998, změna je spojena především s přípravou ČR na vstup do NATO.
15 vlády a další pověření členové vlády dle rozhodnutí vlády.61 Prezident má právo se účastnit zasedání rady. Je nutné vyzdvihnout, že BRS nemá ze zákona žádné výkonné pravomoci. Jen v rozsahu vládního pověření připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR. Konkrétní složení BRS, pověření BRS vládou, či zřízení stálých pracovních orgánů RBS koreluje s funkčním období vlády, kdy při změně vlády dochází většinou k modifikacím mechanismu RBS.62 V současné době má BRS k dispozici pět stálých pracovních výborů: pro obranné plánování, pro civilní nouzové plánování, pro koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky, pro zpravodajskou činnost a výbor pro vnitřní bezpečnost (dále „VVB“). Posledně jmenovaný byl zřízen v červenci 2014 koaliční vládou Bohuslava Sobotky,63 který by měl zabezpečovat meziresortní spolupráci a projednávat náměty plánovacích a koncepčních dokumentů. Funkci sekretariátu výboru plní OBP MV ČR, z jehož iniciativy i výbor vznikl. Výbor má 17 členů a předsedá mu ministr vnitra. Výkonným místopředsedou je 1. náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost, a dalšími členy náměstci ministrů zahraničních věcí, obrany, financí, zdravotnictví, spravedlnosti, náměstci ředitele BIS a ÚZSI, zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, zástupce Kanceláře prezidenta republiky, nejvyšší státní zástupce, ředitel NBÚ, generální ředitel GŘC, generální ředitel Vězeňské služby, policejní prezident, ředitel sekretariátu BRS. Práce výboru na kalendářní rok vychází z Plánu práce BRS. Z věcného hlediska je práce výboru vymezena následovně: zajištění vnitřní bezpečnosti státu, ochrany veřejného pořádku a zákonnosti, ochrany ekonomiky před hospodářskou kriminalitou, ochrana utajovaných informací, bezpečnostní způsobilosti, zajištění azylové a migrační politiky a ochrany státních hranic, boj s organizovaným zločinem a korupcí a zabezpečování preventivních opatření proti kriminalitě. Reálně od svého vzniku se Výbor pro vnitřní bezpečnost od února 2015 tematicky věnoval: rizikům spojeným s kriminalitou vietnamské komunity, rozvoji schopností PČR vyšetřovat informační kriminalitu, zprávám o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku a zprávám (vč. koncepcí) o extremismu, dále zprávám o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců, sjednocení právní úpravy získávání informací od poskytovatelů služeb elektronických komunikací, bezpilotních
61 Dle poslední verze Statutu BRS z 1. října 2014 má rada 11 členů. Předsedou BRS je předseda vlády, místopředsedou je 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí, dalšími členy jsou místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace, ministr vnitra, zahraničních věcí, obrany, průmyslu a obchodu, dopravy, zdravotnictví, životního prostředí, zemědělství. Dále se schůze účastní stálí účastníci (guvernér ČNB, předseda SSHR a vedoucí Úřadu vlády České republiky) a nestálí účastníci (předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu, ostatní ministři a vedoucí jiných správních úřadů, představitelé orgánů územní samosprávy a odborníci). Funkční období je shodné s funkčním obdobím vlády. BRS se schází pravidelně (nejméně co tři měsíce) a schůze svolává předseda BRS, v jeho nepřítomnosti místopředseda BRS, nebo určený člen BRS (srov. Statut BRS. Příloha č. 1- k usnesení vlády ze dne 9. července 2014 č. 544 ve znění usnesení vlády ze dne 1. října 2014 č. 793).
62 Např. v roce 2003 měla RBS pouze 9 členů a jen čtyři pracovní výbor - pro obranné plánování, pro civilní nouzové plánování, pro koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky (Závěšický 2004: 97-99).
63 Srov. Statut Výboru pro vnitřní bezpečnost. Příloha č. 4 k usnesení vlády ze dne 9. července 2014 č. 544.
16 leteckých prostředků (drony), regulace provozu a ochrana před jejich zneužitím, strategii prevence kriminality (srov. BRS 2015a, 2015b, 2016). Bezpečnostní strategie ČR naopak vypracovává ministerstvo zahraničních věcí64 a vláda je schvaluje jako celek. Na rozdíl od ostatních států V4 není třeba schválení bezpečnostní strategie jiným ústavním orgánem (v Maďarsku a na Slovensku schvalují strategie parlamenty, v Polsku prezident). Poslední Bezpečnostní strategie České republiky byla přijala v únoru 2015 jako již v řadě pátý koncepční dokument v oblasti bezpečnosti (1999, 2001, 2003, 2011 a 2015) skládající se z pěti částí (úvod, východiska bezpečnostní politiky, bezpečnostní zájmy, bezpečnostní prostředí a strategie prosazování bezpečnostních zájmů). S ohledem na zajištění bezpečnostních zájmů ČR „vytváří a rozvíjí komplexní hierarchicky uspořádaný ́ bezpečnostní systém, který ́ je propojením roviny politické (vnitřní a zahraniční), vojenské, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářské, finanční, legislativní, právní a sociální“ (Bezpečnostní strategie ČR 2015: 23). Funkcí bezpečnostního systému jakožto (otevřeného) institucionálního rámce/nástroje65 je řízení a koordinace činnosti jednotlivých složek odpovědných za zajišťování bezpečnostních zájmů ČR. Z hlediska institucionálního zajištění vnitřní bezpečnosti (jako strategického zájmu státu; ibid: 7)66 „[n]ezastupitelnou roli při získávání, shromažďování a vyhodnocování informací potřebných pro zajišťování bezpečnosti ČR mají zpravodajské služby ČR” (bod 99); „klíčovou roli při zajišťování vnitřní bezpečnosti […] hrají bezpečnostní sbory, zejména pak Policie ČR […]. Na této roli se podílejí také obecní policie, […], a Armáda ČR, jejíž síly a prostředky mohou být využity k posílení Policie ČR […] v případě, že se jejich síly ukážou jako nedostatečné. Neopomenutelná je také role orgánů činných v trestním řízení […]. Podíl na zajištění individuální bezpečnosti mají soukromé bezpečnostní služby…”(bod 101).
64 Na vypracování strategie se podílí i jednotlivé resorty a parlament, vč. bezpečnostní komunity.
65 Bezpečnostní systém zahrnuje celou řadu aktérů - prezidenta republiky, Parlament ČR, vládu, Bezpečnostní radu státu a její pracovní orgány, ústřední správní úřady, krajské a obecní úřady, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, záchranné sbory, záchranné služby a havarijní služby (Bezpečnostní strategie ČR 2015: 23).
66 Jako samostatný strategický zájem je ve strategii uvedena kybernetická bezpečnost a obrana ČR. Z tohoto důvodu jí není v této práci věnována pozornost. Kybernetická bezpečnost spadá do gesce NBÚ, pro níž plní funkci národní autority. V rámci NBÚ byla vypracována Národní strategie kybernetické bezpečnosti na období let 2015- 2020. Nicméně, je nutné upozornit, že nelze kybernetickou bezpečnost zaměňovat s informační kriminalitou, kterou se zabývají specializované útvary PČR.
17 Tabulka 4 Seznam českých bezpečnostních složek
Instituce Útvary PČR Prezídium PČR Územní (krajská ředitelství) - specialisté na extremismus, styční důstojníci pro menšiny, asistenci prevence kriminality, AKT Celorepublikové - ÚOKFK - ÚOOZ -NKBT - NPC - URNA - ÚSČ - ÚZČ policejní ombudsman
BIS NBÚ FAÚ GŘC Daňová kobra Regionální kobra Vězeňská správa GIBS Obecní policie Soukromé bezpečnostní společnosti
3.1.2 BEZPEČNOSTNÍ SLOŽKY ČR
Teritorializace a kriminální logika
První zákonná úprava Policie ČR pochází z roku 1991. V té době na území ČSFR fungovaly tři bezpečnostní ozbrojené sbory – PČR, Policajný zbor s působností na slovenském území a celorepublikový Federální policejní sbor. Od 1. 1. 1993 po zrušení FPS přešly jeho kompetence na PČR (např. služba letecké policie, cizinecká a pohraniční policie). Policejní sbor prošel od roku 1993 třemi zásadními reformami (1991-1993, 2000-2002, 2008-2009). Organizační strukturu v letech 1991-2008 tvořilo Policejní ředitelství (od 1993 Policejní prezidium, dále jen „PP ČR“), útvary s územní působností (správy krajů, okresní ředitelství, městská a obvodní ředitelství) a útvary s působností na celém území České republiky, které vznikaly postupně (explicitně uvedené až od 1. 1. 1994). Horizontální působnost PČR se měnila několikrát s ohledem na jednotlivé služby a útvar vyšetřování (srov. Tabulka č. 5): K 1. 1. 1994 byla přiřazena k PČR železniční policie. V letech 2000-2001 byla policii jednak odňata část správních činností (vydávání občanských průkazů, cestovních dokladů a řidičských oprávnění) v důsledku vzniku krajů a reformy státní správy. V roce 2002 byly zrušeny samostatné vyšetřovací útvary ministrem vnitra Stanislavem Grossem (ČSSD) a vznikla tak služba
18 kriminální policie a vyšetřování v souladu s novelizací trestního řádu. V roce 2007 byla zrušena pohraniční policie v souvislosti se vstupem do Schengenského prostoru (srov. PČR 2015).
Tabulka 5 Služby PČR v letech 1991-2008 služba 15.7.1991- 1.1.1993- 1.1.1994- 1.1.2002-31.12.2008 31.12.1992 31.12.1993 31.12.2011 283/1991 26/1993 Sb.* 326/1993 Sb.** 265/2001 Sb. Sb. útvary x X X SKPV vyšetřování kriminální x X X policie ochrany x X **SPOK ZHTČ **ÚOK **ÚOKFK ekonomických ZHTČ od zájmů (SOEZ) 2002- 1.3.2003 2003 **ÚFK **FIPO OS 1.1.2004 – 2002- 31.12.2006 2003 pořádková x X X x policie
železniční X x policie dopravní x X X x policie ochranná x X X x správní služba x plnění úkolů plnění úkolů x státní správy, státní správy, pokud tak pokud tak stanoví stanoví zvláštní zvláštní zákon zákon + ve věcech cestovních dokladů a pobytu cizinců a uprchlíků cizinecká a X X x **cizinecká pohraniční policie policie rychlého zásahová X x nasazení jednotka rychlého nasazení letecká policie X X x útvar inspekce X x MVČR policejní X X x akademie Zdroj: Autorka (na základě legislativy a Vokuš 2010)
19 Nicméně zásadní reforma policie pod vedením bývalého ministra vnitra Ivana Langera (ODS) proběhla v roce 2009 na základě zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Byť se jednalo o obsáhlou reformu, dle Mareše a Suchánka (2015) se dotkla pouze uniformované policie (krajských ředitelství policie) jakožto proměny konceptu veřejného pořádku a bezpečnosti a selhala v poskytnutí jednotného strategického přístupu pro řízení policie. Reforma PČR byla prezentována v deseti bodech: 1) změny ve věcné působnosti PČR a přenos agendy na soukromé subjekty či správní úřady67; 2) spolupráce se státní správou a samosprávou (přizpůsobení organizační struktury PČR administrativnímu členění státu, tj. vytvoření 14 krajských ředitelství a zrušení okresních ředitelství policie; rozvoj community policing a IZS prostřednictvím nového institutu „koordinačních dohod“); 3) ekonomická decentralizace (krajská ředitelství organizačními složkami státu a účetními jednotkami s vlastními rozpočty)68; 4) vnější kontrola policie (vznik GIBS); 5) policejní vzdělávání (důraz na jazykovou vybavenost policistů, nicméně úsporná řešení se dotkla rušení některých policejních škol či vedla k jejich spojování); 6) služební poměr (změna hodnotícího systému, snížení manažerského personálu z poměru 8:1 na 11:1, vyšší nároky na výkon určité služby (pozice vázané na dosažené vzdělání), spojeno s odchodem zkušených policistů, cílem přivést specialisty do policejního sboru, důraz na manažerské schopnosti policie a na firemní kulturu, se změnou agendy PČR také část příslušníků převedena na civilní zaměstnance); 7) materiálně-technická modernizace PČR (rekonstrukce budov, nové vybavení a dopravní prostředky, kompletní změna image, informační technologie, jež byly financovány z fondů EU v letech 2006 -2012); 8) nová struktura neuniformované policie (podřazení různých celostátních vyšetřovacích útvarů pod Úřad SKPV); 9) elektronizace policejní práce (zavádění elektronického trestního řízení od 2008); 10) debyrokratizace (redukce interních předpisů) (srov. Langer 2010). Nový zákon, na rozdíl od předešlé úpravy, taxativně nevyjmenovává výčet aktivit, pouze stanoví, že úkolem PČR „je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami”.
67 Okruh agendy, jež byla policii odejmuta: bezpečnost na sportovních a kulturních akcích, vyšetřování dopravních nehod se škodou pod 100 000 korun; zjednodušení procedury vykázání osoby z domácnosti, omezení součinnosti soudním exekutorům, azylová agenda na MVČR, vyšetřování přestupků na úseku ochrany populace před alkoholismem a drogovou zavilostí na správní orgány a obecní policii; přeprava zatčených osob.
68 Ekonomická samostatnost krajských ředitelství vedla podle Mareše a Suchánka (2015) k paralýze policejní práce, neboť centrum – policejní prezidium – ztratilo vliv na rozpočet a došlo tak k oslabení jeho pozice. Ekonomická decentralizace tak byla spíše výsledkem úsporných opatření koalice (ODS, TOP 09, VV, Lidem), jež se odrazila na fungování policie. Mimo jiné vede k nadřazené pozici MVČR vůči krajským ředitelstvím jakožto správce rozpočtové kapitoly. Naopak policejní prezidium a celostátní útvary se právní fikcí považují za součást organizační složky státu MV ČR (např. při nakládání s majetkem).
20 Z organizačního hlediska se PČR dělí na PP ČR v čele s policejním prezidentem, které řídí činnost policie, útvary s celostátní působností,69 krajská ředitelství policie,70 útvary zřízené v rámci krajského ředitelství. Policejního prezidenta fakticky jmenuje a odvolává ministr vnitra (srov. Tabulka č. 6).71 Zákon ve srovnání s předešlou úpravou nezakotvuje jednotlivé služby, ani útvary s celostátní působností. Jejich zřízení je na zvážení policejního prezidenta, jež překládá návrhy ke zřízení útvarů ministrovi vnitra.72
Tabulka 6 Jmenování a odvolávání policejního prezidenta od roku 1991
Období Předpis Autorita Poznámka 15. 7. 1991-31. 12. 1992 Zákon ČNR č. 283/1991 Vláda na návrh ministra *policejní ředitel Sb. (v původním znění) vnitra 1. 1. 1993 -31. 12. 2001 Zákon ČNR č. 26/1993 Sb. Ministr se souhlasem vlády 1. 1. 2002 – 31 .8. 2008 Zákon č. 265/2001 Sb. - Od 1. 1. 2009 Zákon č. 273/2008 Sb. - spor o výklad ustanovení ohledně rezignace policejního prezidenta Oldřicha Martinů Zdroj: Autorka (na základě legislativy)
MVČR jako strategicky řídící orgán vůči policii (v rovině koncepční a legislativní činnosti) vytváří podmínky pro plnění úkolů policie a pro spolupráci s jinými správními orgány, taktéž se podílí na zabezpečování mezinárodní policejní spolupráce. Ministr vnitra schvaluje organizační strukturu PČR. Nicméně ministr vnitra (nebo jím zmocněný pracovník) nesmí konkrétně a přímo úkolovat policii, pouze prostřednictvím PP ČR (srov. Vangeli 2014: 34-36). Policejní prezident je vrcholným představitelem hierarchického ozbrojeného sboru. Na druhou stranu je nezbytné oddělovat samostatnou činnost policie jako orgánů činných v trestním řízení a správních činnostech. V rámci PP PČR funguje Odbor mezinárodní policejní spolupráce PP ČR (dále „OMPS“) jako komunikační kanál v rámci výměny informací mezi útvary PČR a národními ústřednami, zajištění výkonu extradice, řízení a koordinace činnosti styčných důstojníků. Plní především
69 Kriminalistický ústav Praha, Letecká služba, Národní protidrogová centrála SKPV, Pyrotechnická služba, Ředitelství služby cizinecké policie, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV, Útvar policejního vzdělávání a služební přípravy, Útvar odhalování organizovaného zločinu SKPV, Útvar pro ochranu prezidenta ČR, Útvar pro ochranu ústavních činitelů, Útvar rychlého nasazení, Útvar speciálních činností SKPV, Útvar zvláštních činností SKPV, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV (PČR 2016).
70 Příslušníci územních útvarů jsou uniformovaní, kdežto příslušníci SKPV neuniformovaní.
71 V dnešní podobě zákona o PČR explicitní ustanovení o mechanismu jmenování a odvolání policejního prezidenta chybí, což se stalo předmětem sporu při nucené rezignaci policejního prezidenta Oldřichem Martinů a ministrem vnitra Radkem Johnem (VV), kdy se hovořilo „o neodvolatelnosti“ policejního prezidenta (např. Aktualne.cz 2010), nicméně nastalou situaci předvídala tehdy koaliční smlouva ODS, TOP 09 a VV tak, že je nutná kontrasignace premiéra k jmenování policejního prezidenta.
72 Útvary na úrovni krajů zřizuje policejní prezident na návrh ředitele krajského ředitelství.
21 funkci Národní ústředny Interpol73, Národní ústředny Europol, SIRENE jako komunikačního kanálu v rámci výměny informací mezi útvary PČR a národními ústřednami, zajištění výkonu extradice, řízení a koordinace činnosti styčných důstojníků. OMPS může vyžadovat součinnost od útvarů PČR (jsou povinny vyhovět).74 Pozice OMPS byla posílena během předsednictví v EU v první polovině roku 2009. Výměna informací v rámci mezinárodní policejní spolupráce mimo OMPS se uskutečňuje též na základě bilaterálních dohod (stanovující komunikační kanál buď OMPS či ve smlouvě uvedená kontaktní místa, společná policejní pracoviště v zahraničí) či na základě individuálních služebních kontaktů (v příhraničních oblastech nebo mezi policisty věcně specializovanými). Vnitřní kontrola PČR je svěřena Oddělení vnitřní kontroly PP PČR a poté fungují na jednotlivých krajských ředitelstvích oddělení vnitřní kontroly (pro vyřizování stížnosti na nezákonný zásah, pokyn nebo donucení ze strany PČR, lze podat i správní žalobu). Vnější kontrola je daleko více diverzifikována a může ji vůči PČR uplatňovat: Veřejný ochránce práv (v místech omezení osobní svobody, tj. v policejních celách), státní zastupitelství (dohled a dozor v přípravném řízení, od 2002-2011 vyšetřování trestných činů policistů a příslušníků BIS), kontrolním výborem Poslanecké sněmovny (kontrola odposlechů).75 Od 1. 1. 1994 až do konce roku 2008 vykonával kontrolu též hybridní útvar, přímo řízený ministrem vnitra, Inspekce MVČR ve věcech vyhledávání a odhalování trestných činů, jejichž pachatelem byl policista. Od roku 2009 byla Inspekce MVČR nahrazena Inspekcí PČR jako útvarem ministerstva, jehož ředitele jmenuje vláda (po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny). Nicméně kompetence se rozšířily o provádění „zkoušky spolehlivosti“.76 Od roku 2012 nahrazuje Inspekci GIBS (viz níže). V roce 2011 byl v rámci Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 zřízen ombudsman MVČR. Přijímá a řeší podněty zaměstnanců a příslušníků PČR, Hasičského záchranného sboru ČR a MVČR o porušování základních a dalších práv příslušníků a zaměstnanců nebo nečinnosti jejich nadřízených při účinném prosazování těchto práv: jednání v rozporu s právními předpisy, postupy neodpovídající principům demokratického právního státu, vč. předcházení a řešení případů diskriminace ze strany nadřízených, podřízených, případně i spolupracovníků. Nicméně ombudsman má omezené pravomoci. V případě porušení předává případ orgánům činným v trestním řízení, popř. k vyřízení příslušnému funkcionáři. Podle zprávy za rok 2015 většina hlášených případů se týkala platových náležitostí (nařizování služby přesčas, služební pohotovosti či příplatku za
73 Národní ústředna Interpolu byla zřízena rozkazem ministra vnitra č. 66/1992.
74 Nařízení ministra vnitra č. 60 ze dne 3. srpna 2000.
75 Stálá komise pro kontrolu použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí, rušení provozu elektronických komunikací Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
76 Zkouška spolehlivosti odkazuje k „navození situace, kterou je zkoušená osoba povinna řešit v rámci výkonu služby nebo zaměstnání, a se kterou se běžně setkává. Účelem této zkoušky je předcházení, zamezování a odhalování protiprávního jednání příslušníků bezpečnostních sborů” (GIBS 2016). Osoba podrobená zkoušce, musí být bezprodleně o této skutečnosti vyrozuměna, není-li tímto narušeno probíhající trestní řízení.
22 směnnost), plánování služeb, podmínek ve službě (zamítnutí služebního volna, ozdravné pobyty či výstrojní náležitosti policistů) (srov. Ombudsman MVČR 2016).77 Ve vztahu k sociálně vyloučeným lokalitám a posílení důvěry mezi majoritou a menšinami vznikly v roce 2005 v rámci krajských ředitelství instituty styčných důstojníků pro menšiny jako základní nástroj pro činnost PČR ve vztahu k menšinám. Hlavní náplní je zprostředkování komunikace mezi příslušníky menšin a PČR, „navazování spolupráce s lokálními samosprávami a vytváření sítě partnerů, se kterými mohou účinně a komplexně řešit bezpečnostní aspekty týkající se menšin [...] systematický monitoring výskytu potenciálních bezpečnostních rizik [...] v souvislosti s menšinami; lokální znalost příslušníků menšinových skupin [...]; součinnost útvarům a organizačním článkům policie při řešení závažných případů souvisejících s menšinami, podílení se na tvorbě komunitních a krizových plánů, iniciace, organizace a realizace preventivních činností policie ve vztahu k menšinám, prezentace práce policie přímo v prostředí menšin“. K dispozici taktéž mají v rámci kraje Pracovní skupinu styčných důstojníků pro menšiny, tj. policisty služby pořádkové policie působící zejména v sociálně vyloučených lokalitách. Od roku 2013 práce s menšinami spadá do gesce Ředitelství služby pořádkové policie PČR (OBPPK 2015: 21). V rámci sociálně vyloučených lokalit působí asistenti prevence kriminality78 k „zajištění vymahatelnosti práva, prevence sousedských sporů, bagatelní a latentní protiprávní činnosti”. Projekt je financován částečně ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu. V roce 2014 působilo v 53 obcích celkem 190 asistentů prevence kriminality (srov. Strategie prevence kriminality na léta 2012 až 2015). Na regionální úrovni v rámci všech krajských ředitelství (služba pořádkové policie) působí od roku 2007 antikonfliktní týmy (dále „AKT“),79 jež jsou nasazovány především při hromadných akcí (demonstracích, sportovních akcích atd.). Základním úkolem AKT je transparentním způsobem prostřednictvím komunikace předcházet agresivnímu jednání osob při opatření vůči cílovým skupinám osob (demonstrujícím, sportovním fanouškům), místnímu obyvatelstvu a zástupcům médií. Zjednodušeně řečeno, plní funkci mediátora během prováděného opatření (srov. Heinz 2009). S prací AKT i styčných důstojníků je úzce spojena další pozice, a to specialista na extremismus (zařazeného v rámci SKPV, ÚOOZ, či služby pořádkové policie krajských ředitelství). Mezi hlavní náplň práce patří operativní činnosti ve vztahu k extremismu (pravicovému, levicovému), instruování pořádkových jednotek (i AKT) před bezpečnostním opatřením, podávání metodického výkladu „k správnému kvalifikování a ujednocení postupu ve vyšetřování”, shromažďování informací o „operativní[m] rozpracování extremistické
77 V roce 2013 mezi nejčastější hlášené případy patřily šikana, bossing a nerovné zacházení, klientelismus a stížnosti na tzv. “čárkový systém” při hodnocení policistů (srov. Ombudsman MVČR 2014).
78 Jedná se o projekt MVČR realizovaný od roku 2009. Nicméně již od roku 2003 byl využíván obdobný institut asistenta Policie ČR pro jednání s policií a dalšími úřady.
79 Srov. ZPPP č. 10 z 13. února 2009 o zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti. První AKT byly zřízeny již v roce 2006 v Ostravě, Ústí nad Labem a Plzni.
23 trestné činnosti“ (srov. OBP MVČR 2015: 5). Ze skupiny specialistů na extremismus se prvně rekrutovali styční důstojníci pro menšiny. Na lokální úrovni působí obecní policie80, které zřizuje obecní zastupitelstvo jako orgán obce a řídí starosta (nebo obecním zastupitelstvem pověřený člen zastupitelstva). Obecní policie působí na území obce. Na základě veřejnoprávní smlouvy může obecní policie dohlížet nad záležitostmi místního pořádku i v jiné obci. Taktéž může obecní policie a PČR uzavřít písemnou koordinační dohodu o zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Mezi hlavní aktivity obecní policie patří ochrana a bezpečnost osob a majetku, dohled nad dodržováním pravidel občanského soužití, předpisů obce a jiných předpisů (zákon o veřejném pořádku), dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, prevenci kriminality v obci, dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích, odhalování a projednávání přestupků a jiných správních deliktů v působnosti obce, poskytování údajů o obecní policii MVČR. Ministerstvo vydává osvědčení na dobu tří let strážníkovi, který úspěšně vykonal zkoušku před komisí ministerstva vnitra. Výcvik strážníka nicméně musí zabezpečit obec, jejíž se stává zaměstnancem. Strážník má oprávnění požadovat vysvětlení, požadovat prokázání totožnosti, předvést osobu, odebrat zbraň, zakázat vstup na určená místa, otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, odejmout věc, vstup do živnostenských provozoven, donucovacích prostředků (vč. služební zbraně). Ve stanovených případech může strážník vyžadovat a) poskytnutí údajů z informačních systémů od policie, obecních úřadů, ministerstva a b) přístup do základního registru obyvatel a informačního systému evidence obyvatel, cizinců, aj. V roce 2015 na území ČR vykonávalo činnost strážníků 8 515 osob (celkem zaměstnanců zařazených v rámci obce do obecní policie 9690) v 353 obcích a městech (MVČR 2016). Soukromé bezpečnostní společnosti (dále jen „SBS“) nejsou v ČR samostatně právně regulované. Jedná se o subjekty soukromého práva, které provozují koncesovanou živnost (v oblasti ostraha majetku a osob, služby soukromých detektivů a poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob) na základě zákona č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Od roku 2008 byly stanoveny minimální standardy pro podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti,81 mj. stanovují jako podmínky spolehlivost statutárního orgánu nebo podnikatele (jež se dokazuje negativním lustračním osvědčením), trestní bezúhonnost a odbornou způsobilost (předložením osvědčení o odborné způsobilosti82). Osvědčení o odborné způsobilosti se vztahuje i na fyzické osoby, jež využívá k provozu své živnosti. Osvědčení vydává autorizovaná osoba na základě rozhodnutí o autorizaci, kterou uděluje
80 Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
81 Srov. zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky.
82 Základní úprava je obsažena ve vyhlášce MV ČR č. 16 /2009 o obsahu a rozsahu kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a služby soukromého detektiva.
24 MVČR. Zaměstnanci SBS nedisponují žádnými zvláštními oprávněními ve srovnání s ostatními osobami. I přes existenci právního vakua v ČR bylo k roku 2012 registrováno 7 094 subjektů. Podle Oldřicha Bureše (2013: 163) „od roku 2003 počet pracovníků SBS představuje více než 1 % všech pracovníků v soukromém sektoru, což SBS činí jednoho z největších zaměstnavatelů“. Obrat SBS v roce činil 20,7 miliardy korun. Velký počet SBS je podle majitelů a manažerů SBS dán: a) absencí samostatné právní úpravy SBS; b) existencí švarcsystému; c) nízkými vstupními náklady; d) velkým počtem malých SBS na jednu zakázku či „rodinných“ SBS; e) účelovým zakládáním SBS za účelem zneužívání státních dotací a/nebo tunelování podniků; f) jednu z mála možností uplatnění pro pracovníky SNB v devadesátých letech 20. století. Český specifikem je i existence šestnácti profesionálních asociací SBS (srov. Bureš 2013: 163, 168). Z hlediska zajišťování (policejních) funkcí státu ze strany SBS v oblasti vnitřní bezpečnosti zmiňuje Vladimír Šnídl (2013) zajišťování bezpečnosti ve veřejných prostranstvích měst a obcí a v železniční přepravě. Zvláště pak některá města (např. České Velenice) využívají SBS k zajištění bezpečnosti v sociálně vyloučených lokalitách. Návrh na právní regulaci SBS se poprvé objevil v koaliční smlouvě ODS, TOP 09 a VV v roce 2010 a MVČR připravilo návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti v témže roce. Návrh zákona rozpoznává pět kategorií činností (ochrana osob a majetku, služba soukromého detektiva, převoz věcí nadměrné hodnoty, technická služba, bezpečnostní poradenství), stanovuje pro všechny povinnost získat licenci MVČR na deset let, stanovuje podmínky pro zaměstnance a provozovatele (vč. kritéria bezdlužnosti), návrh nerozšiřuje pravomoci držitele, vč. explicitního zákazu výkonu funkcí obecní policie a PČR. Nicméně zákon se zatím (1. polovina roku 2016) projednává v Poslanecké sněmovně.
Teritorializace a zpravodajský přístup
Daňová Kobra je forma meziresortní součinnosti mezi příslušníky ÚOKFK, GŘC a GFŘ, která vznikla na základě Dohody o spolupráci, výměně informací a koordinaci mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem vnitra a působí od června 2014. Od začátku roku 2015 působí v ČR také regionální kobra (krajská policejní ředitelství, regionální orgány Finanční správy ČR, regionální orgány Celní správy ČR). Členové týmu společně bojují proti daňovým únikům a daňové kriminalitě, a to především v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Zástupci Daňové Kobry si v rámci zákonných možností operativně vyměňují informace, díky nimž tipují kauzy daňových úniků a koordinují jednotlivá řízení. Nastavená spolupráce jednotlivých složek Daňové Kobry umožňuje identifikovat, odhalovat a potírat daňové úniky. Hlavním cílem fungování společného týmu je zajištění řádného výběru daní, vrácení nezákonně získaných prostředků do státního rozpočtu a postih pachatelů. Dalším ozbrojeným bezpečnostním sborem je Vězeňská služba ČR (dále „VSČR “)83, která je řízena generálním ředitelem VSČR, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Ministr
83 Srov. Zákon ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky.
25 je generální ředitel odpovědný za činnost VSČR, která je samostatnou účetní jednotkou a disponuje vlastním rozpočtem. Organizace VSČR se člení na generální ředitelství, 10 vazebních věznic, 25 věznic, 2 ústavy pro výkon zabezpečovací detence, Střední odborné učiliště a Akademii Vězeňské služby. VSČR plní úkoly v souvislosti s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody, se správou detenčních zařízení, zajištění pořádku a bezpečnosti v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva spravedlnosti, eskortami vězněných osob. Mimo jiné taktéž zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské služby a poskytuje zdravotní služby ve svých zdravotnických zařízeních pro osoby držené v jejích objektech. VSČR má ale také vyšetřovací pravomoci, a to ve vztahu k trestným činům osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence. Také ve spolupráci s GIBS se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti příslušníků a zaměstnanců VSČR. Pro odhalování trestné činnosti v objektech VSČR smí na žádost ministra spravedlnosti nebo s jeho souhlasem použít operativně pátrací prostředky a podpůrné operativně pátrací prostředky (zabezpečovací technika, zvláštní finanční prostředky) (srov. VSČR 2016).
Deteritorializace a kriminální logika
Byť v ČR neexistuje jediný ústřední vyšetřovací útvar jako je tomu v ostatních státech V4, můžeme identifikovat v rámci Úřadu SKPV (zařazeného pod PP ČR) tři věcně specializované útvary s celorepublikovou působností, které v rámci své působnosti zajišťují taktéž odbornou a metodickou pomoc ostatním policejním orgánům: § Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (dále „ÚOOZ“) vznikl k 1. 1. 1995, jeho součástí byla původně i Národní protidrogová centrála, která byla vyčleněna až v lednu 2001. Strukturu ÚOOZ tvoří šest expozitur a centrální pracoviště se specializovanými odbory (odbor násilí, nelegálních obchodů, obchodu s lidmi a nelegální migrace, zločineckých struktur, terorismu a extremismu, padělání, závažné majetkové trestné činnosti a strategické analýzy). Náplň tvoří převážně dva okruhy činností: a) získávání, soustřeďování, uchovávání, analýza a využívání informací důležitých pro boj s organizovaným zločinem84; b) odhalování, vyšetřování a zjišťování pachatelů trestných činů85. V rámci ÚOOZ vznikl až v roce 2009 Národní kontaktní bod pro
84 V protiextremistických koncepčních dokumentech se přímo zavádí „hlásná povinnost krajských ředitelství policie vůči Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu” (namátkou OBP MVČR 2014: 6).
85 Z hlediska věcného vymezení má ÚOOZ kompetence k vyšetřování trestných činů na úseku nedovoleného obchodování nebo přechovávání zbraní a střeliva, vojenského materiálu, radioaktivních látek, v oblasti obchodu s lidmi a nelegální migrace násilné trestné činnosti, vydírání, nástražné výbušné systémy, v oblasti padělání a pozměňování peněz a dalších platebních prostředků, v oblasti terorismu a extremismu, v oblasti zločineckých struktur a jejich aktivit na území ČR, v oblasti rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Věcná a místní příslušnost k vyšetřování je dána vlastním šetřením, pokud spadají do působnosti útvaru; na základě rozhodnutí ředitele; převzetím případu od zpravodajských služeb, operativní situace, mají prvek organizovanosti či znak pokračující trestné činnosti na teritoriu více krajů nebo s mezinárodním prvkem, pokud spadají do gesce útvaru, příkazem rozhodnutím nadřízeného vedoucího pracovníka nebo státního zástupce (srov. ÚOOZ 2016).
26 terorismus je centrálním analytickým, informačním a komunikačním pracovištěm pro spolupráci v oblasti výměny, shromažďování a monitoringu informací o terorismu a na něj navázaných hrozeb mezi národními útvary policie a zahraničními partnery (PČR 2009).86
§ Národní protidrogová centrála (dále „NPC“) se skládá z Centrálního pracoviště v Praze (1. oddělení pro problematiku přírodních drog a polosyntetických drog a 2. oddělení zaměřující se syntetické drogy a prekurzory) a šesti expozitur. NPC plní funkci gestora protidrogové politiky v rámci PČR a významným způsobem přispívá ke koncepční a legislativní činnosti, rozvíjí spolupráci s neziskovým a státní sektorem v rámci represivních i preventivních opatření. V rámci mezinárodní policejní spolupráce se podílí na odhalování mezinárodního obchodu s drogami (stejně jako na národní úrovni), mimo tyto činnosti také provádí sběr a analýzu informací.
§ Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (dále „ÚOKFK“). Útvar je příslušný k šetření, prověřování a vyšetřování úmyslných a) trestných činů, k jejichž dozoru je příslušné vrchní státní zastupitelství87, b) trestných činů spáchaných v souvislosti s výkonem pravomocí ústavních činitelů (vč. soudců a státních zástupců), představitelů ústředních orgánů státní správy a představitelů územní samosprávy krajů, c) trestných činů spáchaných v souvislosti s legalizací výnosů z výše uvedených trestných činů. Dále plní funkci ARO (ASSET RECOVERY OFFICE) za ČR, tj. provádění úkonů vyhledávání majetku z trestné činnosti na území ČR.
V rámci Úřadu SKPV působí dva podpůrné útvary : § Útvar speciálních činností (dále „ÚSČ“), který plní jednak úkoly spojené s ochranou svědků a za druhé zajišťuje v rámci trestního řízení pro ostatní útvary použití agenta, provádění předstíraného převodu, zabezpečování krycích dokladů;
§ Útvar zvláštních činností (dále „ÚZČ“), jenž zabezpečuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a další specializované úkony na celém území ČR, vč. metodické pomoci ostatním útvarům.
V neposlední řadě unikátní funkci zastává celostátní zásahová jednotka: § Útvar rychlého nasazení (dále „URNA“), který je určen zejména na boj proti terorismu, ale i pro zákroky proti únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení. URNA je přímo podřízena policejnímu
86 V rámci této činnosti také přispívá k boji proti extremismu jako analytická podpora pro krajská ředitelství (OBP MVČR 2015:5).
87 Převážně se jedná o daňové a hospodářské trestné činy se škodou vyšší než 150 milionů či spáchané ve prospěch organizované kriminální skupiny (srov. vyhláška č. 23/1994 Sb.).
27 prezidentovi, který rozhoduje se souhlasem ministra vnitra o nasazení URNA (např. v roce 2015 provedla URNA 30 zákroků).
Generální ředitelství bezpečnostních sborů88 (dále „GIBS“) je nezávislým orgánem s pravomocí vyšetřovat trestné činy (z vlastní iniciativy či na základě oznámení89) civilních zaměstnanců a příslušníků PČR, Vězeňské služby ČR, GIBS a Celní správy ČR. Stejně tak i u vymezené skupiny osob smí provádět zkoušky spolehlivosti.Error! Bookmark not defined. GIBS se považuje za organizační a účetní jednotku státu s vlastním rozpočtem, ředitele jmenuje premiér, jemuž je GIBS podřízena (stejně jako BIS). Nicméně personální obsazení GIBS nezaručuje princip nezávislosti (ředitelem a příslušníky jsou primárně jmenováni příslušníci bezpečnostních sborů). Kontrolu GIBS provádí Stálá komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů Poslanecké sněmovny, neboť má otevřenější přístup k využívání podpůrných operativně pátracích prostředků, než běžné donucující orgány. Koncem roku 1992 byla celní správa i se svými jednotkami převedena z Ministerstva zahraničí pod Ministerstvo financí a v lednu 1993 vzniká samostatná Celní správa ČR. Celníci jsou podřízeni MFČR a organizační strukturu tvoří Generální ředitelství cel (dále „GŘC“), 8 Celních ředitelství a 54 celních úřadů. Se vstupem ČR do EU se stává celní správa výhradním správcem spotřební daně a zanikají hraniční celní úřady (vyjma letištního celního úřadu Praha-Ruzyně) a získává nové kompetence. Základní právní úprava, zákon č. 17/2012 Sb. o Celní správě ČR, upravuje dvoustupňovou struktury celní správy jako soustavy správních orgánů a ozbrojeného bezpečnostního sboru. Od 1. 1. 2013 jsou jako samostatné organizační složky státu zřízeny GŘC a 14 celních úřadů (pro jednotlivé kraje a Celní úřad Praha-Ruzyně). Z hlediska jednotlivých činností lze rozlišit činnosti celnictví (výběr cla, správa spotřebních daní), kontrolní (daňové kontroly a místní šetření u spotřební daně, kontroly po propuštění zboží do celních režimů, kontroly v oblasti práv duševního vlastnictví, v oblasti mezinárodní úmluvy CITES, kontroly nelegální zaměstnanosti, v rámci státního dozoru v silniční dopravě), pátrací (odhalování trestné činnosti a protidrogová problematika). GŘC (Odbor 31 – Pátrání) a na celních úřadech Odbory 7 Pátrání mají postavení orgánů činných v trestním řízení, a to v oblasti vyšetřování podvodů na krácení DPH, podvodů na krácení spotřební daně, celních podvodů, porušování práv k ochranné známce, environmentální kriminality. Z hlediska věcné a místní příslušnosti GŘC vyšetřuje případy celostátního nebo mezinárodního významu (popř. smí atrahovat případy, které náleží celním úřadům, v odůvodněných případech). V rámci GŘC Odboru 31 Pátrání stojí ředitel a jemu jsou podřízeny: Jednotka potírání celních a daňových podvodů (se 4 regionálními expoziturami), Celní protidrogová jednotka (s 6 regionálními expoziturami), Národní koordinační jednotka, Skupina technické podpory, Skupina operativní dokumentace a Oddělení logistiky a služební
88 Srov. Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů.
89 Do 30 dní musí GIBS vyrozumět toho, kdo učinil oznámení, o přijatých opatřeních, pokud o vyrozumění osoba požádá.
28 přípravy. Celní úřady Odbor 7 Pátrání se člení jen na dvě oddělení: Odhalování trestné činnosti a Taktických činností. V rámci GŘC pro pátrací činnost byla zřízena Skupina operativního nasazení (dále jen „SON“) jakožto zásahová jednotka celní správy. Jako formy vyhledávání trestné činnosti celní správa využívá operativně pátrací prostředky, zejm. tyto nástroje: analýzy rizik vyhodnocování informací (otevřené i uzavřené zdroje), spolupráce s orgány státní správy na národní i mezinárodní úrovni, práce s informátory, práce s komerční sférou. Od roku 2014 smí, stejně jako BIS, od správce daně požadovat informace získané při správě daní (Hrubý 2014).
Deteritorializace a zpravodajský přístup
Od roku 1948 až do revoluce v roce 1989 vykonávala zpravodajskou činnost Státní bezpečnost jakožto součást Sboru národní bezpečnosti, který spadal do resortu ministerstva vnitra. Vzhledem k předešlé vágnosti právní úpravy byl v devadesátých letech při zřizování zpravodajských služeb kladen důraz na zásadu legality (úprava fungování služby a používaných zpravodajských prostředků), depolitizaci (vynětí ze struktur ministerstva vnitra), absenci výkonných pravomocí policejního typu a princip diskontinuity (zánik jednoho subjektu a zřízení subjektu nového, bez sukcesivních nároků a povinností a s nově vymezenou působností) (Pokorný 2012: 60-61). První demokraticky koncipovanou službou byl Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV (dále „ÚOÚD“) v únoru 1990 (s užším pojetím mandátu ve smyslu informační funkce, oddělovacího imperativu, absence výkonných pravomocí). ÚOÚD zanikl na konci roku 1990 a útvary specializující se na sledování a zpravodajskou techniku přešly pod federální policii. Nástupnickou organizací ÚOÚD se stala Federální informační služba FMV (dále „FIS“) působící od ledna do června 1991, která si vlastní operativní útvary musela vybudovávat sama (Zeman 2010: 252). Nicméně ÚOÚD i FIS byly součástí ministerstva vnitra zřízené podzákonným právním aktem (rozkazem federálního ministra vnitra). První zákon č. 244/1991 Sb., o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků, byl přijat až 29. května 1991. FBIS však zanikla nedlouho poté k 31. 12. 1992 vzhledem z rozdělení ČSFR. Zákonem č. 543/1992 byl rozdělen movitý a nemovitý majetek, majetková práva a závazky mezi ČR a SR v poměru dva ku jedné, rozdělení informací v evidencích spisové agendy. Služební poměry příslušníků a pracovněprávní poměry pracovníků zanikly k témuž dni. Bezpečnostní informační služba České republiky (dále „BIS ČR“) vznikla na přechodnou dobu zákonem č. 527/1992 Sb. od 1. ledna 1993 do 31. 12. 1993, jehož účinnost byla prodloužena do 31. července 1994 zákonem č. 316/1993 Sb. V roce 1994 byly přijaty dva zákony, které jsou v pozměněné podobě účinné dodnes, a to tzv. střechový zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky a zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě) (srov. Michálek – Pokorný – Stieranko – Marko 2014). Střechový zákon stanoví obecně postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb, ukládání úkolu, podávání zpráv a poskytování informací. S ohledem na personální zabezpečení služeb, většina bývalých příslušníků Státní bezpečnosti byla v několika vlnách prověrek a reorganizaci postupně propuštěna (Zeman 2006: 72). Služební postavení příslušníků BIS upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
29 bezpečnostních sborů (který nabyl účinnosti až 1. ledna 2007). Zákon o BIS stanoví postavení příslušníků, specifické prostředky získávání informací, evidence vedené BIS a kontrolu činností. BIS je civilní (ozbrojená) zpravodajská služba s vnitřní působností, zákonem definovaná jako zpravodajská služba v užším slova smyslu, tj. „státní orgán pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací” bez výkonných, represivních opatření. BIS je relativně nezávislá, neboť je samostatnou rozpočtovou organizací ČR. Nicméně vláda a prezident republiky (s vědomím vlády) ukládají zpravodajským službám úkoly. V čele BIS stojí ředitel, kterého jmenuje vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu.90 Z výkonu funkce je odpovědný kolektivnímu tělesu vlády, která ho rovněž odvolává. Za činnost BIS odpovídá vláda, která si zřídila poradní orgán, Výbor pro zpravodajskou činnost BRS (dále „VZČ“)91 v gesci předsedy vlády, jehož úkolem je koordinace zpravodajských služeb a plánování opatření k zajištění zpravodajské činnosti a spolupráci s příslušnými státními orgány. Složení VZČ je závislé na aktuálním rozložení sil ve vládě, stejně tak i zřizování pracovních orgánů (např. Společná zpravodajská skupina složená ze zástupců zpravodajských služeb a bezpečnostních složek, které se terorismem zabývají). Z hlediska věcné působnosti BIS zabezpečuje informace: a) o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti ČR; b) o zpravodajských službách cizí moci; c) o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství; d) o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy ČR; e) týkající se organizovaného zločinu a terorismu; a f) další úkoly stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Na úseku ochrany utajovaných informací ve vztahu k prověřování svých příslušníků (či uchazečů) má BIS postavení NBÚ.92 Příjemce informací BIS lze rozdělit do dvou skupin: § obligatorní: prezident a vláda získávající jednou ročně (a kdykoliv o to požádají) prostřednictvím ředitele BIS zprávy o činnosti BIS, popř. bezprostředně v případech zjištění, která nesnesou odkladu,
§ fakultativní: státním orgánům a policejním orgánům jsou předávány informace o zjištěních, která náleží do oblasti jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.
Organizace BIS je upravena statutem BIS, který schvaluje vláda a je v režimu utajení VYHRAZENÉ. Mezi utajené skutečnosti taktéž patří finanční zabezpečení, evidence a doklady a rozbory hospodaření BIS, stejně jako informace z personálních a bezpečnostních evidencí.
90 Podle Göttingera (2008) povinnost projednat jmenování ve výboru nedává příležitost k nesouhlasu.
91 Výbor byl zřízen usnesením vlády ze dne 3. května 2000 č. 423 a podle jednacího řádu jej svolává předseda minimálně jednou za tři měsíce.
92 Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, Nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací.
30 Nicméně BIS, stejně jako polská AWB (a v posledních letech SIS) zveřejňuje výroční zprávy od roku 1996/1997, a od 2000 čtvrtletní zprávy o stavu extremismu. Z hlediska oprávnění má BIS široce definovaný přístup k informacím: nepřetržitý a dálkový přístup k základním registrům a informačním systémům státní správy, dálkový přístup k rejstříku trestů a evidenci přestupků, získaným při správě daní GŘC, z evidencí zpravodajských služeb. Prolomení bankovního tajemství a přístup k informacím spravovaným finančními institucemi (pojišťovnami a úvěrovými družstvy), poskytovateli veřejných telefonních sítí, či GFŘ (informace získané při správě daní) získávala BIS postupně: • Od 2012 smí získávat informace k plnění „konkrétního úkolu ve své působnosti v oblasti potlačování financování terorismu“93
• Od září 2015 v důsledku teroristického útoku z ledna 2015 na Charlie Hedbo lze získat informace „pro plnění konkrétního úkolu ve své působnosti“94
BIS využívá při shromažďování informací specifické prostředky získávání informací, tj. a) zpravodajské prostředky (zpravodajská technika95, krycí prostředky a krycí doklady, sledování96) a b) využívá služeb osob jednajících ve prospěch Bezpečnostní informační služby. Zpravodajskou techniku lze využít jen na základě písemného povolení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze, a to na dobu max. 3 měsíců, která může být opakovaně prodlužována, při respektování zásad subsidiarity a proporcionality použitých prostředků vůči zásahům do základních práv a svobod. Soudce rozhoduje bezodkladně a proti rozhodnutí soudce není opravný prostředek. BIS zpravodajskou techniku zajišťuje také pro Vojenské zpravodajství. Technické zabezpečení může pro BIS vykonávat Policie (např. ÚZČ SKPV). Práce BIS podléhá: a) parlamentní97 kontrole (formou schvalování rozpočtu, prostřednictvím interpelací a Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby);98 b) vládní
93 Srov. Zákon č. 254/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
94 Srov. Zákon č. 219/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Je třeba poznamenat, že již vláda Mirka Topolánka usilovala o rozšíření pravomocí BIS v roce 2008, kdy neúspěšně předložila věcný záměr zákona o zpravodajských službách ČR a o kontrole zpravodajských služeb.
95 Zpravodajskou technikou se rozumí: vyhledávání, otevírání, zkoumání a vyhodnocování dopravovaných zásilek; odposlouchávání; pořizování obrazových, zvukových a jiných záznamů; vyhledávání použití technických prostředků, které by mohly znemožnit nebo znesnadnit plnění úkolů BIS; identifikace osob nebo předmětů (a zjišťování jejich pohybu) .
96 Sledování se uskutečňuje na základě rozhodnutí ředitele BIS nebo jím určeného vedoucího organizačního útvaru.
97 Do kontroly BIS je zapojena pouze Poslanecká sněmovna, kdežto v polské úpravě do tohoto procesu vstupuje částečně i horní komora – Senát.
98 Sedmičlenný kontrolní orgán, jež má v rámci kontroly oprávnění vstupovat v doprovodu ředitele nebo jím pověřeného příslušníka do objektů BIS. Dále komisi ředitel předkládá: statut BIS, návrh rozpočtu, písemná zadání
31 kontrole (ve zprávách určených prezidentovi a vládě se uvádí i počet případů poskytnutých informací prolomením bankovního tajemství a informací GFŘ, prostřednictvím VZČ); c) soudní kontrole (udělení souhlasu s použitím zpravodajské techniky, ústavní stížnost pro porušení základních práv a svobod,99 správní žaloba na nezákonný zásah, pokyn nebo donucení); finanční (NKÚ a MF kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu); d) vnitřní kontrola (Inspekce přímo podléhá řediteli BIS, dále Odbor vnitřní bezpečnosti a Skupina interního auditu) (srov. Göttinger 2008). Finanční analytický útvar Ministerstva financí (dále „FAÚ“)100 jakožto národní finanční zpravodajská jednotka (administrativního typu) vznikla již v roce 1996. FAÚ je odborem Ministerstva financí (dále „MFČR“). Centrální orgán pro sběr a analýzu oznámení o podezřelých obchodech, v rámci mezinárodní spolupráce slouží jako finanční zpravodajská jednotka, je gestorem politiky proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení, gestorem a koordinátorem uplatňování mezinárodních sankcí, v rámci své působnosti vytváří legislativní návrhy, zastupuje ČR v rámci EU a je kontrolním a správním orgánem (např. vůči směnárenské činnosti). Mezi nejvýznamnější pravomoci FAÚ při prověřování podezřelých transakcí patří: vyžádání od povinných osob veškeré informace ke klientům i prováděným obchodům, neomezený přístup k bankovním informacím a datům finančních úřadů. Má pravomoc zajistit prostředky či majetek až na 6 dní, pokud hrozí nebezpečí znemožnění zajištění výnosu. Informace jsou předávány ÚOKFK (při podezření ze spáchání trestného činu) nebo GŘC či GFŘ (jsou-li významné pro jejich činnost). Ke kontrole FAU byla v říjnu 2015 zřízena Stálá komise pro kontrolu činnosti Finančního analytického útvaru MFČR101. V současné době je na FAÚ systemizováno 42 tabulkových míst.
úkolů uložených vládou nebo prezidentem, podklady potřebné ke kontrole plnění rozpočtu BIS,vnitřní předpisy. Na požádání předkládá ředitel BIS zprávu o činnosti BIS, o použití zpravodajských prostředků v případech, které již ukončila. Každé porušení zákona příslušníky BIS, které kontrolní orgán zjistí při své činnosti, je povinen oznámit jejímu řediteli a nejvyššímu státnímu zástupci.
99 Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 3038/07 ve věci využitelnosti odposlechů zpravodajských služeb v trestním řízení konstatoval, že „informace získaná odposlechem provedeným zpravodajskými službami nemůže mít vyšší kvalitu, než jakákoli jiná operativní informace [...] zpravodajské odposlechy nedosahují garančních kvalit, které vyžaduje trestní řád, a proto jich nelze použít jako důkazu v trestním řízení, neboť v tomto smyslu nebyly získány zákonným způsobem“. Odlišný zákonný režim pro zpravodajské a trestně právní odposlechy odpovídá odlišnému zákonnému účelu odposlechů (zjištění trestných činů a potrestání pachatelů vs. zabezpečení informací o záměrech a činnostech patřící do sféry zpravodajských služeb, ochrana před koncentrací moci).
100 Srov. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Původní zákon, jímž byl FAÚ zřízen, je zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
101 Srov. Zákon č. 166/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
32 V roce 2015 na základě Čtvrté hodnotící zprávy Moneyval Rady Evropy o uplatňování opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu v ČR (2011) byl vypracován návrh na změnu statusu FAÚ, tj. na samostatný správní úřad v rámci Ministerstva financí, čímž by měly být zhojeny vytýkané nedostatky jako absence nezávislosti a právního ukotvení (vč. pozice ředitele). Výběr a jmenování ředitele Úřadu by se měl podle novelizace řídit služebním zákonem (jmenování ministrem financí na základě výběrového řízení), jehož cílem je odpolitizování státní správy a upřednostnění odborných hledisek nad hledisky politickými. Počítá se s navýšením o 20 pracovních míst. Národní bezpečnostní úřad (dále „NBÚ“)Error! Bookmark not defined. z hlediska zajišťování vnitřní bezpečnosti sehrává od roku 1998 významnou roli na úseku ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (vydávání osvědčení o bezpečnostní způsobilosti v rámci bezpečnostního řízení, personální bezpečnost, administrativní bezpečnost, kryptografická ochrana, fyzická bezpečnost technických prostředků, průmyslová bezpečnost, bezpečnost komunikačních a informačních systémů). Od roku 2012 se stal gestorem kybernetické bezpečnosti (Národní centrum kybernetické bezpečnosti). V čele NBÚ stojí ředitel, kterého jmenuje po projednání v bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny vláda. Ředitel je odpovědný ze své funkce premiérovi, nebo pověřenému členovi vlády. Od 1. 1. 2006 je NBÚ kontrolován Stálou komisí pro kontrolu činnosti NBÚ Poslanecké sněmovny (předkládáním zpráv o své činnosti na vyžádání komise). Jedenkráte měsíčně jsou předkládány MVČR a zpravodajským službám seznamy osob, jimž bylo ne/vydáno osvědčení o bezpečnostní způsobilosti. Z hlediska výkonných pravomocí NBÚ má oprávnění zpracovávat osobní údaje a přístup k informacím bezpečnostních složek, státních orgánů, fyzických a právnických osob a jiných.
3.1.3 STRUKTURA ČESKÉHO POLE VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI: KONKURENCE A STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ
Na základě vícenásobné korespondenční analýzy bezpečnostních složek ČR (N=21) můžeme pozorovat silnou interferenci v horizontální dimenzi (72,75 %), s disperzní nerovností ve prospěch levé části prostoru. Druhá vertikální dimenze již diferencuje mezi položkami méně (8,49 %). Nicméně struktura prostorového zobrazení jednotlivých položek mezi dimenzemi je hned po Slovensku nejvíce fragmentována (srov. Error! Reference source not found..
33 Tabulka 7 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v České republice
celková kumulativní dimenze inercie procenta procenta 1 0,12100 72,75 72,75 2 0,01412 8,49 81,23 3 0,00435 2,62 83,85 4 0,00322 1,94 85,79 5 0,00007 0,04 85,83 celkem 0,16634 100,00
Zdroj: Autorka (STATA)
Graf 1 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: ČR
dimenze 2 (8.49%)
politika jako řešení preference lokální bezpečnost technikyprevence dočasné derogace hranice ochrany ad hoc řešení národní bezpečnostlegitimita sledování lidí technologie řešení scénáře trans. bezpečnostodpovědnost rutinizace výjimek pref. lid. zdrojů
detektivní postoj
dimenze 1 (72.75 %)
Zdroj: Autorka (STATA)
Podíváme-li se blíže na vertikální dimenzi, nejvyšší kladnou hodnotu vykazuje položka politika jako řešení (0,231), lokální bezpečnost (0,172) a proaktivita (0,166). Nejnižší hodnotu na
34 stejném spektru pak nese detektivní postoj (-0,27), preference lidských zdrojů (-0,139), národní bezpečnost (-0,088). Distribuce položek napříč horizontální dimenzí je daleko diferencovanější. Nejvyšší kladné hodnoty (umístění vpravo) nesou položky lokální bezpečnost (0,698), scénáře (0,691), dočasné derogace (0,565). Z levé části spektra se mezi nejzazšími položkami vyskytuje ad hoc řešení (-0,346), sledování lidí (-0,404), politika jako řešení (-0,373).
Tabulka 8 Prostorové vyjádření proměnných za ČR
souřadnice proměnná x y - trans. bezpečnost -0,333 1 0,027 - národní bezpečnost -0,155 2 0,088 3 lokální bezpečnost 0,698 0,172 - sledování lidí -0,404 4 0,079 5 hranice ochrany 0,538 0,105 - technologie řešení 0,117 6 0,072 7 politika jako řešení -0,373 0,231 8 preference techniky -0,275 0,126 - pref. lid. zdrojů 0,302 9 0,139 10 prevence -0,227 0,166 11 detektivní postoj 0,368 -0,27 - rutinizace výjimek -0,321 12 0,088 13 dočasné derogace 0,565 0,096 - scénáře 0,692 14 0,031 15 ad hoc řešení -0,346 0,016 16 legitimita 0,135 0,002 17 odpovědnost -0,076 -0,07
Zdroj: Autorka
Na základě prostorového zobrazení položek můžeme identifikovat tři hlavní skupiny, které se seskupují podél horizontální dimenze: 1) První skupinu (umístěnou v rámci horizontální dimenze vpravo) definují položky jako lokální bezpečnost, scénáře, dočasné derogace a hranice jako ochrana. 2) Druhá skupina (méně soudržná) se utváří okolo položek detektivní postoj, preference lidských zdrojů, technologie jako řešení a legitimita. 3) Poslední největší skupina se formuje mezi položkami politika jako řešení, proaktivita, ad hoc řešení, národní bezpečnost, rutinizace výjimek, sledování lidí, preference techniky, transnacionální bezpečnost, odpovědnost. Pro první a třetí skupinu je příznačné, že jsou utvářeny napříč osou x, což znamená, že jsou v nich zastoupeni aktéři, kteří sice sdílí stejnou logiku práce, nicméně odlišné strategie. První skupina propojuje soukromý a veřejný sektor, třetí skupina propojuje policejní, zpravodajské a
35 finanční instituce s cílem shromažďování informací, přístupů do databází a informačních systémů. Tudíž pro blízkost aktérů není podstatné, zda sdílí či nesdílí stejné strategie, ale spíše to, zda fungují na stejném principu logiky. Interpretujeme-li uvedený graf, pak se ukazuje, že vnitřní bezpečnostní pole se relativně výrazně štěpí podle logiky a užívaných metod práce. Tradiční práce kriminální policie (druhá skupina reprezentována v poli detektivním postojem, preferencí lidských zdrojů a technologickým řešení) je oslabována ve prospěch první a třetí skupiny, což je přímým vyjádřením policejní reformy z roku 2008. Na jednu stranu přenos policejních kompetencí v rámci „odbřemenění“ na soukromé subjekty znamená ústup policie z řady oblastí, které jsou přenechány první skupině - SBS (např. pořadatelské akce), tak i v rámci finančních úspor dochází k přenosu odpovědnosti státu za bezpečnost na obce (obecní policie) a komunity (sociálně vyloučené lokality) a posílení závislosti krajských ředitelství na ministerstvu vnitra vzhledem k rozpočtové kázni. V rámci první skupiny můžeme pozorovat mírné překrývání v poli (dočasná derogace, hranice jako ochrana), což odkazuje na vznikající konkurenci na lokální úrovni o zajištění bezpečnosti mezi soukromým sektorem, obecní policií a pořádkovou policií. Vrátíme-li se k druhé skupině, její pozice je oslabována dominantním postavením třetí skupiny s ohledem na alokaci zdrojů a odkazem na národní a transnacionální bezpečnost. Z grafu také může pozorovat silnější vzdálenost mezi aktéry v rámci druhé skupiny (detektivní postoj, preference lidských zdrojů [SKPV, VSČR] versus technologie jako řešení a legitimita [celníci, GIBS, cizinecká policie]). Přibližování se GŘC či cizinecké policie ke středu pole je výrazem změny jejich rutinních praktik, které již nespočívají pouze v práci v terénu, ale čím dál jsou více odkazováni na práci s technologiemi a databázemi. V rámci celého pole je přítomna prevalence bezpečnostních praktik – proaktivní přístup, preference techniky, politických řešení, sledování, rutinizace výjimek s odkazy na transnacionální a národní bezpečnost. Tyto praktiky (resp. jejich prosazování) vede k posilování a sbližování různých bezpečnostních složek zastávajících zpravodajskou logiku a metody práce, přístup do databází a informačních systémů (třetí skupina). Tato skupina však i přes sdílenou logiku není homogenní: 1) přítomnost finančních orgánů v rámci dohledu nad toky financí, kteří ale nejsou nositeli silných výkonných pravomocí a jejich silná pozice spočívá v know-how a přístupu k technologiím, 2) tradiční zastoupení zpravodajské služby (BIS), 3) orgánů zajišťujících mezinárodní policejní spolupráci (OMPS, NKBT), 4) specializované policejní útvary. Větší počet aktérů sdílejících stejné metody práce vytváří přirozenou soutěž o zdroje v rámci pole. Obhajoba vlastní existence a pozic je postavena na logice produkce, tzn. nutném vykazování činností, což s ohledem na podstatu kriminalistické práce (jež klade větší nároky na čas) může být i kontradiktorní. Specializované policejní útvary více než jakékoli jiné produkují značné množství tiskových zpráv, analytických podkladů a materiálů, zabezpečují monitorovací oddělení, školení, legislativní návrhy. Soutěž tak vyvolává zkreslení v percepci hrozeb, když jsou prezentovány výsledky jednotlivých útvarů (srov. pravidelné zprávy ÚOKFK o obvinění za stamilionové daňové úniky, zprávy ÚOOZ o „rozprášení“ dobře organizované mezinárodní skupiny, NPC o mezinárodních kooperativních operacích). Zefektivnění práce a
36 přínos výsledků v relativně krátkém časovém horizontu vyžaduje více pravomocí. Tato emancipace policejních útvarů vede k přisvojování si praktik, ale i témat kdysi patřících do sféry zpravodajských služeb, např. před rokem 2009, než bylo zřízeno NKBT v rámci ÚOOZ, jako protiteroristický kontaktní bod sloužila BIS. Pro srovnání koordinační protiteroristická centra na Slovensku (NBAC) a v Polsku (CAT) fungují pod vnitřními zpravodajskými službami, a na centrální úrovni zabezpečují pouze jeden ústřední kriminální úřad (NAKA, CBSP). Celá skupina aktérů (ať již BIS, ÚOOZ, ÚOKFK, FAÚ, NBÚ, OMPS, NPC) vytváří vnitřně odlišný konglomerát institucí sdílejících stejnou logiku zajišťování bezpečnosti: důraz na sledování osob, výjimečná opatření, monitoring, analýzy, preference techniky (formou odposlechů, sledování aj.), nicméně využívají odlišné strategie – část aktérů je stále v pozici orgánů činných v trestním řízení, někteří mají kompetence pouze v oblasti monitoringu a zabezpečování informací (NBÚ, FAÚ). Stejná logika práce a přístup k informacím (v rámci třetí skupiny) jsou víceméně zastřešovány politikou boje proti terorismu jakožto veřejně akceptovatelného důvodu pro zásah do občanských práv. Tak aby aktéři nebyli z dominantní pozice třetí skupiny vyloučeni, nárokuje si každý pozici aktéra protiteroristické politiky, čímž (s ohledem na jejich věcnou působnost) dochází k propojování politik potírání financování terorismu, legalizace výnosů z trestné činnosti, boje s organizovaným zločinem, obchodem s lidmi, až po monitorování extremistické scény v ČR a využívání policejních agentů proti teroristům v terénu. Kumulace aktérů v rámci třetí skupiny je i problematická, stran vytváření konkurence, i z hlediska demokratické kontroly. Řada složek (NBÚ, FAÚ, BIS, GIBS) má ke své kontrole zřízeny speciální kontrolní výbory v rámci legislativního tělesa, které však nedisponují výkonnými pravomocemi. Na druhou stranu přebírání jejich metod policejními útvary je u výkonných složek problematické. Byť je využití operativně-pátracích prostředků podmíněno soudním povolení, přenášení zpravodajské logiky a konspirace do policejní práce ovlivňuje samotný modus operandi útvarů. Zpravodajská logika v policejní práci specializovaných útvarů (použití agenta, sledování, odposlechy), která je koncepčně řízena MVČR (srov. Vangeli 2014), je minimálně sporná s ohledem na požadavek depolitizace policie v devadesátých letech. Zvláště unikátní postavení Odboru bezpečnostní politiky sice umožňuje strategicky koordinovat jednotlivé politiky (především v oblasti protiextremistické politiky), ale na druhou stranu postrádá demokratický mandát a odpovědnost jakožto byrokratický aparát, a to i s ohledem na kumulaci moci jakožto vykonávání funkce sekretariátu VVB při BRS. Dominantní postavení MVČR oslabuje pozici PP ČR coby ústředního řídícího orgánu PČR, samosprávu i decentralizaci celého policejního sboru.
3.2 MAĎARSKO
Maďarský přechod k demokracii na základě kompromisu mezi tehdejší (komunistickou) vládou reformistů a opozicí ovlivnil nejen mírný proces dekomunizace, ale také fungování bezpečnostních složek v zemi. Jednání u kulatého stolu v létě 1989 skončila rozhodnutím o
37 vytvoření pluralitního politického systému a konání svobodných voleb v březnu 1990, také v říjnu 1989 byla rozpuštěna Maďarská socialistická dělnická strana (dále „MSZMP“) a vznikla nástupnická Maďarská socialistická strana (dále „MSZP“) (srov. Kopeček 2001). Z hlediska transformace bezpečnostních složek v Maďarsku bezprostředně po změně režimu byly klíčové dvě události. Aféra Dunagate vypukla před prvními svobodnými demokratickými volbami v roce 1990, kdy bylo odhaleno, že tajná politická policie sledovala členy opozičních stran (SzDSz a Fidesz) a informace o aktivitách opozičních stran a volebních strategiích předávala ministrovi vnitra a některým členům MSZMP. Stejně tak se je snažila infiltrovat. Celá kauza byla v rozporu s dohodou z jednání u kulatého stolu a otřásla důvěrou veřejnosti v MSZMP a jeho závazek uspořádat demokratické volby. Po vypuknutí kauzy zničila tajná policie až 70 % všech svých dokumentů. Navzdory tomu medializace kauzy, stejně jako následné ustavení parlamentní vyšetřovací komise vedlo k odvolání ministra vnitra Istvána Horvátha a dalších funkcionářů v řadách bezpečnostních složek. Krize měla zásadní dopad na vnitřní bezpečnostní systém: a) došlo k rozpuštění politického ředitelství III/III tajné policie; a) policie byla oddělena od zpravodajských služeb102; c) a vzniklo několik nových vojenských a civilních zpravodajských služeb (srov. Caparini 2010: 68-69). Další událostí byla stávka taxikářů a blokáda komunikačních tras za podpory veřejnosti jako reakce na oznámení deregulace cen benzínu., která začala 26. října 1990. Maďarsko bylo paralyzováno po čtyři dny. Hrozilo, že stávka přeroste v politickou krizi a pád vlády. Vláda instruovala šéfa policie v Budapešti Sandóra Barnu, aby nasadil proti stávkujícím pořádkové jednotky. Barna neuposlechl z důvodu protiústavnosti pokynu a naopak dal pokyn policistům nezasahovat (Benke 1998). Celá událost vyjevila spor mezi dvěma křídly bezpečnostně- politické komunity o povaze a roli policie v demokratické společnosti, tj. mezi liberálními reformisty ztělesněnými Barnou a evolucionisty, kteří kladli důraz na opatrnou a pomalou transformaci policie. Po ukončení stávky byly liberalizační snahy odmítnuty ve prospěch silně centralizované a militarizované policejní struktury zděděné z komunistické éry (Szikinger 1999: 73). Ministrem vnitra se stal po ukončení protestů Péter Boross (MFD), který podporoval tvrdou linii policejní práce a nulovou toleranci kriminality, ospravedlňovanou mj. rapidním nárůstem kriminality v prvních dvou letech po tranzici. V této době byla reforma policie zaměřena na zvýšení efektivity a posílení kapacit k boji proti zločinu spíše než na posílení demokratické odpovědnosti policie, demilitarizaci a decentralizaci. Podle Szikingera (ibid) bylo vládní strategií a hlavním úkolem Borosse minimalizovat liberalizační tendence, za což byl odměněn postem ministerského předsedy. Komplexní reforma policie nastala až v roce 1994. Systém brzd a rovnováh ve vztahu (nejen) k vnitřní bezpečnosti byl narušen nástupem Fidesz a jeho koaličních partnerů v roce 1998-2002 k moci. Jednak redukovali parlamentní dohled
102 Depolitizace zpravodajských služeb byla uskutečněna prostřednictvím odnětí těchto služeb z kompetencí ministra vnitra a byly převedeny na ministra bez portfeje. Policie zůstala pod dohledem ministra vnitra.
38 nad bezpečnostními složkami tím, že snížili frekvenci plenárních zasedání (z každého týdne na každý třetí týden), dále čas pro otázky během interpelací byl omezen (interpelovaní ministři/ředitelé služeb odpovídali na dotazy poslanců až s dvouměsíčním zpožděním, tj. doba za níž mediální zájem utichá), či činili obstrukce pro sestavení parlamentní vyšetřovací komise. Na druhou stranu poté koalice vedená MSZP zvrátila rozhodnutí Fidesz (období pro parlamentní interpelace, obnovení legislativního dohledu v původním rozsahu), možnost moderace a omezení moci se ukázaly sporné. Byť formálně došlo k depolitizaci policie (oddělení od ministerstva vnitra, přesto pozice seniorních úředníků si uchovaly politický charakter). Policejního velitele jmenoval ministr vnitra, což vedle militarizace a centralizace policie, posilovalo odvozeně vliv vládnoucí strany. Sándor Pintér jakožto bývalý policejní velitel byl za vlády Fidesz jmenován ministrem vnitra, jeho doba vládnutí resortu vnitra se vyznačovala silnou politickou kontrolou nad policií (srov. Boda 2003).
3.2.1 ÚSTAVNÍ ZAKOTVENÍ BEZPEČNOSTI A BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM MAĎARSKA
Bezprostředně po změně politického systému Maďarsko nepřijalo nový ústavní text, ale pouze revidovalo ústavu z roku 1949 (zákon č. XX). V novele ústavy z 23. října 1989 v § 40/A odst. 2 bylo stanoveno, že podrobná pravidla týkající se policie a bezpečnostních složek musí být stanovena ústavním zákonem. Až o téměř 12 let později, tj. 25. dubna 2011, byl přijat nový ústavní text (Magyarország Alaptörvénye, též Základní zákon Maďarska) vypracovaný vládní koalicí Fidesz/KDNP a navzdory vnitrostátní i mezinárodní vlně kritiky103 vstoupil v platnost 1. ledna 2012. Bezpečnost je v Základním zákonu rámována jako osobní a mezinárodní bezpečnost. V článku E se Maďarsko zavazuje k přispění k vytvoření evropské jednoty k „dosažení svobody, blahobytu a bezpečnosti lidí v Evropě” ( čl. E), mezinárodní spoluprací přispívá Maďarsko k “vytvoření a udržení míru a bezpečnosti” (čl. Q). V předmluvě je deklarován cíl “dosáhnout všemi možnými prostředky blahobytu, osobní bezpečnosti, pořádku, spravedlnosti a svobody” (s. 2). V sekci „Svoboda a odpovědnost” je v čl. IV zaručeno všem právo na svobodu a osobní bezpečnost. V článku C odst. 3 si vyhrazuje stát užit násilí v případech porušení základního zákona a právních předpisů. Dále je v čl. XXII odst. 3 v zájmu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a kulturních hodnot možné zákonem nebo nařízením samosprávy omezit pobyt ve veřejném prostoru, což bylo diskutováno ve vztahu k otevření prostoru pro kriminalizaci bezdomovectví a omezení svobody pohybu.
103 Návrhu ústavy bylo primárně vyčítáno, že byl předložen Národnímu shromáždění bez prostoru pro veřejné konzultace jak ze strany politické opozice, tak i veřejnosti, čímž trpí nedostatečnou legitimitou. Dále je mu vytýkána ideologicky formulovaná preambule vycházející z kulturní a národnostní jednoty Maďarska a historické reinterpretace událostí, podkopávání právního státu, neboť delegitimizuje celou jurisdikci posledních 20 let tím, že se považuje za historickou ústavu závaznou pro interpretaci; omezuje akceschopnost vlád následujících, neboť pro většinu odvětví právní úpravy, předpokládá souhlas kvalifikované většiny poslanců, eliminuje ústavní přezkum a podkopává politickou nezávislost Ústavního soudu a vytváří prostor pro přijetí protiústavní legislativy.
39 Základní zákon přímo počítá se zřízením Parlamentní stráže jako samostatného orgánu k ochraně Národního shromáždění, která je podřízena předsedovi Národního shromáždění (viz čl. 6 odst. 9). Ústavní text vymezuje základy činnosti policie a národních bezpečnostních složek v čl. 46. Policie má primárně sloužit k prevenci a vyšetřování trestných činů, ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku a pořádku státních hranic. Národní bezpečnostní složky mají sloužit k ochraně nezávislosti a zákonného pořádku Maďarska, a prosazovat zájmy národní bezpečnosti. Činnost policie i národních bezpečnostních složek je řízena vládou. Základní zákon omezuje politická práva příslušníků bezpečnostních složek (členství v politických stranách a jiné politické aktivity). Pravidla organizace a fungování policie a národních bezpečnostních složek, stejně jako pravidla pro užití speciálních vyšetřovacích prostředků a technik policie, musí být stanovena tzv. kardinálním zákonem104, přijatým dvěma třetinami přítomných členů Národního shromáždění.105 Ústavní text rozlišuje několik mimořádných stavů (čl. 48 an.), viz tabulka č. 3.
104 Kardinální zákony jsou podle čl. T odst. 4 takové zákony, pro jejichž přijetí či změnu jsou nutné hlasy dvou třetin přítomných členů Národního shromáždění. Základní zákon Maďarska z roku 2012 rozšiřuje působnost oblastí, k jejichž zákonné úpravě je třeba souhlas kvalifikovanou většinou členů Národního shromáždění. Ve vztahu k vnitřní bezpečnosti se jedná zejména o úpravu občanství (čl. F), právo na ochranu osobních dat a přístup k informacím ve veřejném zájmu (čl. VI odst. 3), svobodu tisku a úpravu orgánu dohlížejícího na média (čl. IX odst. 6), práva národnostních menšin (čl. XXIX odst. 3), střet zájmu veřejných činitelů (čl. 4 odst. 2), organizaci a fungování Ústavního soudu (čl. 24), prokuratury (čl. 29 odst. 7), Maďarských obranných sil (čl. 45 odst. 2), policie a národních bezpečnostních služeb (č. 46 odst. 6), úpravu mimořádných opatření během krizových stavů (čl. 54 odst. 4).
105 V případě, že není možné, aby zasedalo Národní shromáždění (v nutné době), výše uvedené stavy vyhlašuje prezident. Předseda Národního shromáždění, prezident ústavního soudu a premiér rozhodují jednomyslně o tom, že Národní shromáždění není schopno zasedat pro vyhlášení mimořádných stavů. Na svém prvním zasedání musí Národní shromáždění dvěma třetinami svých členů odsouhlasit mimořádný stav vyhlášený prezidentem a rozhodnout o legalitě přijatých mimořádných opatření.
40 Tabulka 9 Mimořádné stavy v Maďarsku
Mimořádný stav Okolnosti Autorita (kdo) Podmínky stav národní krize (čl. 49) válečný stav nebo stav Národní - zřizuje Národní radu bezprostředního nebezpečí shromáždění obrany ozbrojeného útoku cizí mocí - vykonává pravomoci Národního shromáždění, prezidenta, vlády - rozhoduje o nasazení armády v Maďarsku a zahraničí, zapojení do peacekeepingových misí, či nasazení zahraničních ozbrojených sil v Maďarsku - přijímá mimořádná opaření, dekrety k suspendaci či derogaci zákonů a jiných opatření stav nouze (čl. 50) neúčinnost sil policie a Národní prezidentské dekrety národních bezpečnostních shromáždění k suspendaci či derogaci složek, mohou být zákonů a jiných opatření na nahrazeny Maďarskými dobu 30 dní (prodlužuje obrannými silami Národní shromáždění) stav preventivní obrany (čl. nebezpečí vnějšího Národní vládní dekrety derogující 51) ozbrojeného útoku či při shromáždění zákony upravující plnění mezinárodních (rozhodnutí fungování veřejné správy, závazků kvalifikovanou Maďarských ozbrojených většinou) sil, donucujících orgánů, vládní dekrety k suspendaci a derogaci zákonů a přijetí dalších mimořádných opatření (max. na 60 dní) neočekávaný útok (čl. 52) ozbrojený útok vnější Vláda povolání armády, vládní ozbrojené skupiny na území dekrety k suspendaci a Maďarska derogaci zákonů a přijetí dalších mimořádných opatření (do doby než je stav ukončen nebo vyhlášen stav nouze či stav národní krize) stav nebezpečí (čl. 53) přírodní katastrofa, Vláda vládní dekrety k průmyslová nehoda suspendaci a derogaci ohrožující život a majetek zákonů a přijetí dalších mimořádných opatření na 15 dní (prodlužuje Národní shromáždění) Zdroj: Autorka (na základě Základního zákona z roku 2011)
Během mimořádných stavů může být pozdržen či omezen výkon základních práv dle čl. 53, vyjma práva na život a důstojnost, práva nebýt mučen, či vystaven nelidskému zacházení, presumpce neviny, práva na obhajobu, zákazu retroaktivity, zásad ne bis in idem a res
41 iudicata. Nicméně platnost Základního zákona, stejně jako činnost Ústavního soudu, nesmí být omezena. Pravidla pro mimořádné stavy jsou stanovena taktéž kardinálním zákonem. Za zajištění bezpečnosti je odpovědná vláda dle čl. 15 Základního zákona, který stanoví, že „vláda je generálním orgánem výkonné moci, a má vykonávat všechny funkce a pravomoci, které nejsou výslovně svěřeny Základním zákonem nebo právním předpisem jinému orgánu“ a „je principiálním orgánem veřejné správy“. K zajištění bezpečnosti vláda vytváří Národní bezpečnostní kabinet (Nemzetbiztonsági Kabinet)106 , který je poradním orgánem vlády v oblasti strategického a politického směřování národní bezpečnosti. V čele kabinetu stojí premiér, dalšími členy jsou ministr vnitra, obrany, veřejné správy a spravedlnosti, zahraničních věcí, státní tajemník předsedy vlády. Setkání se konají jednou za dva týdny. Sekretariát poradní skupiny zajišťuje ministerstvo vnitra. Na ústřední úrovni byla založena v roce 2011 Pracovní skupina pro národní bezpečnost (Nemzetbiztonsági Munkacsoport) jako poradní meziresortní orgán Národního bezpečnostního kabinetu. Jednání skupiny vede ministr vnitra. Setkání jsou pravidelná, minimálně v měsíčním intervalu. Hlavním úkolem je výměna informací, navrhování bezpečnostních opatření vládě, provádění specializovaných úkolů, operativní spolupráce a koordinace operací. Členy jsou ministr vnitra, ředitelé zpravodajských služeb (AH, NBSZ, KNBSZ, IH), policejních útvarů (TEK, SZEBEK, policejní velitel, NVSZ), ředitelé bezpečnostně- administrativních orgánů (NAV, BMBAH), náčelník generálního štábu a státní tajemník pro justici ministra spravedlnosti. Na rozdíl od ostatních zemí střední Evropy byly v prvních letech vypracovávány v Maďarsku Principy bezpečnostní politiky (1993, 1998, 2002) 107, následně Bezpečnostní strategie (2004, 2012), které přijímá parlament, odpovědnost za zajištění bezpečnosti nese vláda. V roce 2004 byla přijata formálně první bezpečnostní strategie. Na základě Principů bezpečnostní politiky Maďarska, které byly přijaty parlamentním rozhodnutí 11/1993 (III.12), je vláda odpovědna za implementaci a posílení bezpečnosti země. Jednou ročně musí vláda předkládat Národnímu shromáždění zprávu o implementaci bezpečnosti. V návaznosti na vstup Maďarska do NATO bylo v roce 1998 přijato nové parlamentní usnesení 04/1998. (XII. 29), nahrazující předešlé z roku 1993, o základních principech bezpečnosti a obranné politiky Republiky Maďarska. Podle čl. 17 je vláda odpovědná za vypracování Národní bezpečnostní strategie, přezkum a implementaci úkolů z ní plynoucích. Vláda poté přijala usnesení č. 2144/2002 (V. 6.) (později aktualizované vládním usnesením č. 2073/2004 (III. 31.)108) vztahující se k Národní bezpečnostní strategii Republiky Maďarska.
106 Srov. A Kormány 1308/2011. (IX. 6) Korm. határozata a Nemzetbiztonsági Kabinetről.
107 V roce 2008 usnesením vlády č. 1012/2008 byla přijata strategie vnějších vztahů (A Kormány 1012/2008. (III. 4.) Korm. határozat Magyarország külkapcsolati stratégiájáról) a v roce 2009 byla přijata Vojenská strategie (A Kormány 1009/2009. (I. 30.) Korm. Határozat a Magyar Köztársaság Nemzeti Katonai Stratégiájáról).
108 Podle Jobbágyho (2010: 33) revize strategie byla ospravedlněna globálními změnami, které vyvstaly během integračního procesu Maďarska do EU.
42 Obsah strategie vychází již z Evropské bezpečnostní strategie z roku 2003 a Konceptu NATO z roku 1999. Poslední Maďarská národní bezpečnostní strategie (2012: 2) vychází z komplexního pojetí bezpečnosti (politická, vojenská, ekonomická, finanční, environmentální a lidská dimenze), přičemž vnější a vnitřní bezpečnost považuje za nedělitelné a jednotné. V preambuli je bezpečnost vztahována k „maďarskému národu“, „maďarským občanům“, „Maďarsku v globalizovaném světě“. Strategie chápe zajištění vnitřní bezpečnosti jako podmínku pro posílení pozice Maďarska na mezinárodní scéně. Struktura strategie je rozčleněná do čtyř tematických bloků odpovídajících předešlé strategii, nejprve je definováno I. Maďarské bezpečnostní prostředí, dále II. Maďarská pozice ve světě a zájmy bezpečnostní politiky, III. Bezpečnostní hrozby a výzvy Maďarska a jejich řízení, a závěrem IV. Způsoby a prostředky implementace Národní bezpečnostní strategie. Klíčový pojem pro zajištění bezpečnosti (a ekvivalentem pro bezpečnostní systém) je pojem „management bezpečnosti“ vyžadující komplexní a koordinovanou politickou, ekonomickou a (je-li to nutné) vojenskou akci. Udržení vnitřní bezpečnosti předpokládá „posílení struktur donucujících orgánů [...] a zlepšení kvality sběru informací, sdílení a vyhodnocování informací o vnitřních a vnějších hrozbách“ (bod 49), „pro ochranu suverenity a ústavního pořádku, stejně jako realizaci bezpečnostní politiky a národních zájmů jsou významným prvkem zpravodajské a národní bezpečnostní služby“ (bod 48).
Tabulka 10 Seznam maďarských bezpečnostních složek
Instituce Útvary Policie ORKF NEBEK Pohraniční služba Zásahová policie NNI TEK Národní ochranná služba (Nemzeti Védelmi Szolgálat, NVSZ)
Koordinační centrum pro boj s organizovaným zločinem (SZEBEK) Parlamentní stráž (OÖ) Úřad na ochranu ústavu (AH) Speciální služba pro národní bezpečnost (NBSZ) Národní bezpečnostní úřad (NBF) Národní daňová a celní služba (NAV) Pomocná služba Migrační a naturalizační úřad (BMBAH) Vězeňská služba (BV) SBS Zdroj: Autorka
43 3.2.2 PŘEDSTAVENÍ MAĎARSKÝCH BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK
Teritorializace a kriminální logika
Z hlediska vývoje maďarského policejního sboru (Magyar Rendörség) můžeme identifikovat pět zlomových fází definovaných lety 1990 (stávka taxikářů a prosazení evoluční transformace policie, vč. tvrdé linie v boji proti kriminalitě), 1994 (přijetí nového zákona o Policii), 1999- 2002 (předvstupní jednání o vstupu do EU, zavedení vzdělávacích protikorupčních programů pro policisty), 2006 (násilné demonstrace v Budapešti, zřízení kontrolního mechanismu policie) a rokem 2010 (restrukturalizace, snížení počtu policistů). V rámci čistek mezi policií po změně režimu byly tisíce zkušených policistů propuštěny, včetně operativců. Policejní složky byly oslabeny také rozpuštěním komunistické politické tajné policie, neboť síť informantů poskytující informace pro běžné trestní vyšetřování byla narušena (Shelley 1999). Podle Pózcika (2011: 90) taktéž k paralyzování policie a nárůstu korupce v jejích řadách přispěly politické elity, které k udržení svého vlivu prosazovaly změny v obsazení vedoucích pozic v policii, popř. ponechávaly na klíčových pozicích některé bývalé policisty minulého režimu. V letech 1990 až 1994 operovala maďarská policie na základě vládních a ministerských nařízení a zákonů platných z komunistického období a provizorního zákona o autorizaci sběru zpravodajských informací109. Až v roce 1994 byl přijat zákon o Policii (1994. Évi XXXIV törvény a rendörségröl). Tato úprava se snažila zajistit mezinárodní standardy a principy policejní práce jako respektování lidské důstojnosti a lidských práv, hranice policejní autority v operačních činnostech, zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího jednání. Nicméně se zde objevovala řada problematických ustanovení přetrvávájících dodnes jako zakotvení přísné hierarchie a militarizace policie (např. systém vojenských rozkazů, tj. policista nesmí odmítnout příkaz nadřízeného i v případě, že by tím porušil zákon, příkaz může neuposlechnout, pokud by jím měl spáchat trestný čin).110 Stejně tak byla maďarská policie provázena řadou excesů spojených se zneužitím síly, diskriminací a špatného zacházení s Romy,111 což bylo dáno i absencí vzdělávání policistů v oblasti zákazu mučení a nelidského či ponižujícího chování (Szikinger 2007: 104).
109 Srov. 1990. évi X. törvény a különleges titkosszolgálati eszközök és módszerek engedélyezésének átmeneti szabályozásáról. Upravuje používání specifických prostředků k získávání informací, kontrolu užití byla v rukou exekutivy, což zaručovalo slabou ochranu individuálních práv (srov. Szikinger 2003: 87).
110 Srov. §103 2015. évi XLII. törvény a rendvédelmi feladatokat ellátó szervek hivatásos állományának szolgálati jogviszonyáról. Zákon upravuje podmínky služebního poměru policistů a příslušníků TEK, NVSZ, národních bezpečnostních služeb, NAV, vězeňské služby, Parlamentní stráže, Organizace na zvládání katastrof.
111 Policejní překročování pravomocí vůči Romům a neschopnost zabránit násilí proti romským komunitám vedlo v 90. letech k nárůstu emigrace Romů a žádostem o azyl z důvodu policejních perzekucí, což vzbudilo mezinárodní pozornost. Situace se vyhrotila v roce 2001, kdy v Jane‘s Intelligence byl publikován článek o tom, že ruské tajné služby podporují maďarské Romy k emigraci do Francie, aby poškodili reputaci Maďarska a politiku vlády Viktora Orbána v EU a NATO. Podle maďarské vlády a Národního bezpečnostního úřadu ruské aktivity směřovaly k poškození Maďarska při vstupu do EU. Ervin Demeter, ministr bez portfeje pro zpravodajské služby
44 Mezi další problémy patřil nedostatečně upravený systém kontroly a odpovědnosti policie (stížnosti na policisty nebyly vyřizovány)112. Až v roce 1999 Maďarský nejvyšší soud rozhodnul, že druhou instancí policejních stížností mohou být soudy. Formálně se jednalo o významný krok v odpovědnosti za policejní práci, nicméně žádná významná změna se neudála (Caparini 2010: 108-109). Problém policejní korupce a napojení na organizovaný zločin byl především markantní v devadesátých letech. V reakci na doporučení Evropské komise zavedla maďarská vláda v roce 2000 několik opatření v boji proti policejní korupci,113 včetně vytvoření protikorupční (mobilní) jednotky na národním policejním velitelství, zavedení vzdělávacích programů policie k prevenci policejní korupce. V roce 2001, další policejní jednotka byla vytvořena s cílem bojovat proti uplácení policistů ve službě přímo na ulici (Open Society Institute 2002: 246). Ke změně postojů k odpovědnosti policie přispěly násilné demonstrace (organizované krajní pravicí) v Budapešti v září a říjnu 2006 s více než 800 zraněnými na straně civilistů i policistů. Policie nebyla schopna zabránit útokům na ředitelství maďarské státní televize, další problémy se týkaly nepřipravenosti na krizového řízení a užití nepřiměřené síly ze strany policie. V reakci na demonstrace byl jmenován ad hoc Výbor expertů114 k prošetření násilných střetů mezi policií a demonstrujícími. Závěrečná zpráva výboru obsahovala doporučení k posílení systému civilní kontroly a odpovědnosti policie, k revizi legislativy (zákon o shromáždění) a interních policejních nařízení pro řízení demonstrací a netransparentních pravidlech pro užití síly. Kritika se vztahovala i k vládní strategii pro donucující orgány, neboť nebyla od roku 1989 aktualizována a neodpovídala požadavkům demokratického ústavního státu. Zpráva přímo konstatovala, že systém donucujících orgánů z hlediska legislativy a formální organizace splňuje požadavky mezinárodní kooperace a integrace, nicméně nenastala žádná rozhodující změna v postojích a pracovních metodách. Konkrétní doporučení se týkala rozvoje policejního
uvedl, že obdobná situace nastala také v ČSFR/České republice v roce 1992-1993 (Jane’s Intelligence Digest 24. 2. 2001, 7. 3. 2001). Bez ohledu na ruské vměšování se do maďarských záležitostí, Judith Tóthová (2010: 148) na základě svého výzkumu zjistila, že z 30 % kontrolovaných Romů policií je jen 6 % skutečnými pachateli. Nejvyhrocennější situace nastala v letech 2008-2010, kdy byly páchány rasisticky motivované útoky na Romy (celkem 78 výstřelů na devíti místech, 11 explodujících Molotových koktejlů na sedmi místech, 6 mrtvých osob, včetně jednoho dítěte, 5 těžce zraněno, včetně jednoho dítěte a 55 osob ohroženo). Na vyšetřování se podílel speciální vyšetřovací tým, mimo jiné i složený z členů FBI. Podle Silvestra Póczika (2012: 560) se jednalo o etnicky motivovaný terorismus. Čtyři pachatelé byli odsouzeni až v lednu 2016, přičemž tři z nich dostali tresty na doživotí.
112 Podle pravidelné zprávy Evropské Komise z roku 2002 Státní zastupitelství obdrželo 850 případů stížností na policejní zacházení a 283 případů na nucené dotazování v roce 2000. Nicméně jen 11 % stížností bylo prozkoumáváno (EC 2002: 27).
113 Policie již nebyla oprávněna dávat blokové pokuty na místě, museli nosit jmenovky s cílem usnadnit jejich identifikaci pro občany. Boj proti korupci v rámci policie a zaměření na vnitřní záležitosti (disciplinace a vyšetřování) zdánlivě dle Mariny Caparini (2010: 110) přispívaly k uchování militarizace a centralizace policie.
114 Výbor byl kritizována z politické podjatosti opozičními stranami, prezidentem, skupinou právníků a třemi bývalými soudci Ústavního soudu.
45 vzdělávání a inkorporace etických norem policejní práce do legislativy a institucionalizaci civilní kontroly policie (srov. Gönczöl 2006). Až v lednu 2008 vznikl nezávislý civilní orgán vyřizující stížnosti na práci policie, Nezávislá rada pro policejní stížnosti (Független Rendészeti Panasztestület). Byla zavedena možnost podat odvolání proti policejnímu opatření a proti nařízení policie do 20 dní, stejně jako možnost žádat o náhradu škody115. V praxi však procedura vyřizování stížnosti spadala do kompetencí policie (srov. Ritter 2008: 7, 11). V letech 2006 až 2010 bylo ministerstvo vnitra rozděleno na Ministerstvo místní samosprávy (v kompetencích správa obcí a regionální rozvoj) a Ministerstvo spravedlnosti a práva, pod něž nově spadala policie. V roce 2008 v souvislosti se vstupem Maďarska do Schengenu byla pohraniční stráž včleněna do policejních struktur, stejně tak došlo ke sloučení celních a daňových úřadů. V dubnu 2010 po parlamentních volbách a vítězství Fidesz dochází k opětovné restrukturalizaci Ministerstva spravedlnosti a již v květnu 2010 byl opět dohled nad policií (a obecně donucovacími orgány) navrácen do kompetencí Ministerstva vnitra v čele se Sándorem Pintérem (srov. Csapó – Hautzinger – Szilárd 2012: 41). Po nástupu Pintéra (bývalý policejní velitel 1993-1996 jmenovaný Borrosem) na post ministra vnitra byla řada policejních velitelů odvolána či převelena, stejně tak podporoval centralizaci a posílení pravomocí ministerstva vůči Policii z důvodu zvýšení efektivity policie. Vzniklo jednak Protiteroristické centrum a byla započata restrukturalizace policie – posílení kontroly a odpovědnosti policie ze strany Národní ochranné služby116, snížení stavu policistů, oslabení pozice Národního vyšetřovacího úřadu,117 vznik kontrarozvědné služby Úřadu pro ochranu ústavy, či přijetí nového trestního zákoníku118. Druhá Orbánova vláda (od roku 2014) si klade cíle v oblasti policingu: policejní program pro každou obec, násilné potlačení kriminálních činů, přísnější tresty pro recidivisty, rozšíření práva na sebeobranu. A byl navýšen stav policie o 3000 členů z důvodu migrační krize (László 2014). Podle Lászla (ibid) centralizace, militarizace a hierarchie zůstává problémem maďarské policie dodnes, stejně jako uzavřenost policie. Podle často citovaného Gézy Finsztera (2011) je maďarská policie decentralizovaná ve své struktuře, centralizovaná však v rozhodovacím mechanismu. Lokální autority, i přes přispívání do státního rozpočtu, mají omezený vliv na práci policie (Kertesz – Szikinger 2000: 295-296). Policejní činnost vykonávají v současné době tři nezávislé organizace pod vedením ministra vnitra: Maďarská národní policie (odpovědnost za obecné policejní úkoly), Národní ochranná
115 Lze i podat stížnosti v první instanci u policejního veliteli, ten musí do osmi dní rozhodnout dle čl. 92 a 93 zákona o Policii. Proti rozhodnutí policejního velitele je možné se obrátit na Nezávislou radu pro policejní práci.
116 Sándor Pinter jako policejní prezident již v roce 1996 kritizoval etnické profilování, tj. reportování etnicity u podezřelých a pachatelů trestných činů (srov. O’Nions 2007: 255-256).
117 Budapešťské policejní ředitelství bylo restrukturalizováno (řada odborů byla uzavřena a personál přemístěn na jiné pozice). Oddělení boje proti organizovanému zločinu bylo zrušeno bez právního nástupce. Srov. Pravidla policejní služby (30/2011. (IX. 22.) BM rendelet a rendörség szolgálati szabályzatáról).
118 2012. évi C. törvény a Büntető Törvénykönyvről.
46 služba (interní vyšetřování donucujících orgánů a veřejné správy) a Protiteroristické centrum (v oblasti teroristických a jiných závažných trestních činů). Maďarská policie je ozbrojeným sborem, jehož práci řídí vláda prostřednictví ministra vnitra. Ministr reprezentuje policii před Národním shromážděním a vládou, zajišťuje výkon úkolů, regulaci aktivit policie skrze příkazy adresované policejnímu veliteli, podporu mezinárodní spolupráce policie, dohled nad kontrolou policie. Na návrh policejního velitele zřizuje/ruší policejní oddělení, nicméně nesmí věcně zasahovat do činnosti policie, policii instruuje individuálně prostřednictvím policejního velitele. Funkce policejního velitele vznikla v roce 1989 a představuje spojovací článek mezi politikou a policingem. Policejní velitel stojí v čele hierarchie a ostatní příslušníci policie přijímají rozkazy pouze od něj, nikoli od ministra vnitra či jiných politiků. Je jmenován ministerským předsedou na doporučení ministra vnitra a po slyšení před parlamentním výborem pro vnitřní věci (stejnou procedurou může být i odvolán). Z hlediska pravomocí může policejní velitel nařídit vyšetřování, ale nesmí zakázat vyšetřování (Kertész –Szikinger 2000: 274). Policie disponuje vlastním rozpočtem a k roku 2012 měla celkem 36.500 příslušníků. V rámci policie funguje služba kriminální a pořádková (zahrnující oddělení veřejného pořádku,119 dopravní a policejně- administrativní oddělení) a inspekční služba.120 Vnitřní organizační složky policie jsou zřizovány na základě vládních nařízení. Organizační struktura policie121 se skládá z: § Národního policejního velitelství (Országos Rendörfökapitányság, dále „ORFK”) § Územních jednotek: 19 župních policejních velitelství a jim naroveň postavené Metropolitní velitelství v Budapešti, 154 policejních stanic, 21 stanic pohraniční stráže § Specializovaných jednotek s regionální působností: letecká policie122, zásahová policie (Készenléti Rendörség), Centrum mezinárodní trestní spolupráce (Nemzetközi Bűnügyi Együttműködési Központ, dále „NEBEK”), Vzdělávací a výcvikové policejní středisko (Rendőrségi Oktatási és Kiképző Központ, dále „ROKK“),123 Forenzní ústav (Bűnügyi Szakértői és Kutatóintézet).
119 V rámci pořádkové služby vznikla jako experiment tři nová oddělení vodní policie a mobilní policie ve městech.
120 Ochranná služba a stráž vlády a jiných významných osob v rámci reorganizace Policie a vzniku TEK byla rozdělena mezi TEK a NNI.
121 Nařízení ministra spravedlnosti a prosazování práva č. 62/2007/XII.23 upravuje status sboru, činnosti a působení policie, povinnosti a oprávnění, vč. užití donucovacích prostředků.
122 Za zvláštních podmínek má pravomoc vyšetřovat obchod s lidmi.
123 Konkrétně se jedná o Policejní školu v Körmendi a Miskolci, Vysokou policejní školu v Adyligeti a v Szegedu.
47 ORKF124 je ústřední jednotka policie s celostátní působností pro trestní vyšetřování, zejm. běžnou kriminalitu a hospodářskou, vč. korupce, nicméně aktivity z větší části pokrývají analytickou práci a monitoring. Je považován za samostatný právní subjekt se separátními funkcemi a jsou mu podřízeny jak územní útvary policie, tak i specializované jednotky. V rámci ORKF NEBEK, který je se svými 101 příslušníky zařazen do struktury Generálního ředitelství kriminálního vyšetřování ORKF, a funguje na principu one-stop-shop jakožto národní kontaktní bod pro mezinárodní policejní výměnu informací v oblasti kriminálního vyšetřování. Má pět divizí Divize mezinárodních informací, národní jednotka Europol, Maďarský úřad pro styčné důstojníky Europol, Národní centrální úřad Interpolu, Úřad SIRENE. Územní policejní oddělení mají vůči NEBEK zvláštní informační povinnosti. V rámci ORKF funguje Inspekční služba ORKF, která přijímá jednak stížnosti občanů ve věcech ORKF, ale také je dále deleguje na Nezávislou radu pro policejní stížnosti. Rada projednává konkrétní stížnosti občanů, jež se cítí dotčení (ne)konáním policie. V případě zjištěného porušení základních práv postupuje Rada stížnost k vedoucímu policejního orgánu, nebo policejnímu veliteli, kteří o porušení dále rozhodují. Rada je složena z právníků, které volí na tři roky Národní shromáždění, tomu předkládá co tři roky zprávu o své činnosti, stejně tak informuje parlamentní výbory pro záležitosti policie a lidských práv jednou ročně. De facto bezzubý orgán může uplatňovat jako jediný funkční nástroj publicitu, a to buď prostřednictvím parlamentních výborů či přímo v médiích. Parlamentní stráž (Országgyűlési Őrség) vznikla v roce 2013 na základě Základního zákona, a je ozbrojeným, uniformovaným sborem s policejními kompetencemi, mezi jejíž hlavní úkoly patří ochrana parlamentu a jeho budov. Disponuje 349 členy a je přímo podřízena předsedovi Národního shromáždění. Parlamentní stráž nahradila 266členný Regiment republiky (Köztársasági Őrezred) a má definované širší pravomoci ve srovnání se svým předchůdcem. Příslušníci Regimentu nesměli vstupovat do místnosti, v níž probíhalo jednání Národního shromáždění, naopak Parlamentní stráž může na povolání předsedy Národního shromáždění vstupovat přímo na jednání Národního parlamentu a eskortovat poslance, kteří neuposlechnou výzev předsedy (blíže Országgyűlési Őrség 2016). Na území Maďarska neexistuje právní rámec pro zřizování obecních policií. Fungují zde Pomocné policie (Polgárőrség), dobrovolné občanské hlídky. Národní asociace pomocných policií (Országos Polgárőr Szövetség, dále „OPSZ“) je celonárodní sebeobranná organizace založená na dobrovolnické bázi, která se sdružuje do 2,064 lokálních jednotek s více než 80,000 členy. Rozpočet asociace činí přibližně 1,5 milionů EUR. Pomocné policie působí v Maďarsku již od roku 1989, současné kompetence a funkce jsou upraveny zákonem č. CLXV/2011, o pomocné policii (srov. Országos Polgárőr Szövetség 2016). Zajišťování policejně- bezpečnostních prací je podmíněno dle zákona o Policii z roku 1994 uzavřením smlouvy o
124 Blíže k organizace ORKF 7/2013. (II. 22.) ORFK utasítás az Országos Rendőr-főkapitányság Szervezeti és Működési Szabályzatáról.
48 spolupráci s ministerstvem vnitra, místními samosprávami125 atp. Pomocná policie se spolupodílí na zabezpečování místních či regionálních záležitostí veřejného pořádku (ochrana a bezpečnost osob a majetku, dodržování pravidel občanského soužití, bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, prevence kriminality, při sportovních utkáních, kulturních akcích, veřejných shromážděních a v místech výskytu velkého množství osob, na vodních plochách a tocích), mimo jiné plní policejně-administrativní funkce (doručování soudních zásilek), ochrany přírody, podíl při řešení krizových situací. Příslušníci pomocné policie nedisponují žádnými zvláštními pravomocemi, vyjma kompetencí zadržet pachatele do příjezdu policie, řízení dopravy na exponovaných místech a silničních přechodech (srov. Országos Polgárőr Szövetség 2016). Pro Maďarsko je příznačná vysoká míra působnosti soukromých bezpečnostních společností, více než třikrát vyšší průměr než v Evropě (237 ku 791) na 100,000 obyvatel, poměrně velký trh a poptávka vede k přítomnosti zahraničních soukromých bezpečnostních společností nabízejících rozmanitost poskytovaných služeb a především jsou znakem profesionality. Mezi nejčastější aktivity, na nichž se soukromý sektor bezpečnosti podílí, jsou pojistné události, přepravy hotovosti a cenností, sledování zásilek a ochrana (Leyer 2013: 125). Základní právní rámec pro fungování soukromých bezpečnostních společností je upraven v zákoně č. CXXXIII z roku 2005 o poskytování služeb v soukromé bezpečnosti a ochrany majetku. Zákon rozlišuje tři druhy aktivit, v nichž lze podnikat: soukromé bezpečnostní aktivity (ostraha osob a majetku, pořadatelské služby, přeprava zásilek); zabezpečovací systémy a instalační aktivity. Dohled nad soukromým sektorem bezpečnosti vykonává ministerstvo vnitra, přičemž kontrolu dodržování pravidel má na starosti Policie, jejíž místně příslušné orgány vydávají licence. Každá společnost podnikající v oblasti bezpečnosti musí být členem komory, např. Maďarské asociace bezpečnostních společností (Magyar Biztonsági Vállalkozások Munkaadói Szövetség), Komory ochrany osob, ostrahy majetku a soukromých detektivů (Személy-, Vagyonvédelmi és Magánnyomozói Szakmai Kamara), Asociace maďarských detektivů (Magyar Detektív Szövetség), které disponují vlastními etickými kodexy, aj.
125 Podle zákona CLXXXIX z roku 2011 o místní samosprávě v Maďarsku ukládá, od předešlé zákonné úpravy z roku 1990, místní samosprávě pravomoci v oblasti zajištění veřejné bezpečnosti. Orgán zmocněným dohledem nad veřejnou bezpečností je obecní rada, která může kompetence v oblasti veřejné bezpečnosti přenést na speciální výbor pro veřejnou bezpečnost (Belányi et al. 2010). Ty se zaměřují na široký rozsah kompetencí od veřejné bezpečnosti, policie, prevence zločinu, veřejný pořádek až po ochranu veřejného pořádku. Podle výzkumu Kozmy, Czimreové a Matyase (2015) lze pozorovat nárůst výborů zřizovaných obcemi po místních volbách v roce 2014 až o 2,2 % v závislosti na velikosti obce, kriminality a bydliště pachatelů. Složení výboru není upraveno zákonem a obecní rada není omezena žádným předpisem při volbě členů této komise. Na základě jejich pozorování (ibid: 43) se ukazuje trend obsazování výboru pro veřejnou bezpečnost na základě expertního principu tj. dosazování externích členů, v rozporu s požadavkem participace zástupců populace na řízení obce.
49 Teritorializace a zpravodajský přístup
Zásahová policie (Készenléti Rendörség) působí v Budapešti a župách. Jedná se o zásahovou jednotku plnící úkoly při ochraně osob a majetku, vč. úkolů spojených s civilním letectvím. Také je jediným orgánem národní bezpečnosti plnícím úkoly v oblasti nakládání s pyrotechnikou, řízení státní kurýrní služby při převozu cenností a vysokých finančních objemů. Disponuje přibližně 5,000 příslušníky. Národní vyšetřovací úřad (Nemzeti Nyomozó Iroda, dále „NNI“) vznikl v roce 2004 po vzoru německého BKA (Póczik 2011: 91) sloučením Ředitelství pro boj s organizovaným zločinem (Szervezett Bűnözés Elleni Igazgatóság, SZBEI), Finančním zpravodajstvím ORFK (Pénzügyi Nyomozó Igazgatóság) a skupinou monitorující internet. Dnes se věnuje potírání závažných zločinů, především jeho organizované formě. Původně byla přímo podřízena policejnímu veliteli a zařazena do struktur ORKF, nicméně od září 2012 je pod přímou kontrolou velitele pohotovostní policie v jednotlivých župách, čímž klesla její prestiž jako orgánu dohledu nad speciálními trestními činy. Skládá se z oddělení pro vyšetřování, zpravodajského oddělení, mezinárodního oddělení, oddělení pro boj proti organizovanému zločinu,126 protikorupční oddělení a oddělení hospodářské trestné činnosti, a oddělení analýz.
Deterioralizace a kriminální logika
Protiteroristické centrum (Terrorelhárítási Központ, dále „TEK“) bylo zřízeno v září 2010 vládním nařízením127 před maďarským předsednictvím EU v lednu 2011.128 TEK je nezávislým hybridním tělesem kombinujícím policejní a zpravodajské pravomoci v oblasti boje proti terorismu, podřízeným ministru vnitra, který přímo uděluje příkazy k operacím. TEK koordinuje protiteroristické aktivity vlády na národní úrovni a vyvíjí analytickou činnost. Jedná se o relativně malou jednotku s 900 členy, nicméně vlastní rozpočet dosahuje okolo 13 mld. forintů. Velitele TEK jmenuje premiér na základě doporučení ministra vnitra.129 Na rozdíl od běžné policie, nepotřebuje TEK k operativně-pátracím prostředkům oprávnění soudce, souhlas k utajovaným akcím uděluje ministr spravedlnosti (na příkaz ministra vnitra). Ve srovnání s běžnými zpravodajskými složkami, TEK nepodléhá parlamentní kontrole.130 Na žádost donucujících orgánů provádí sledování osob páchajících trestnou činnost, nebo
126 Operativně získané informace zpravodajskými službami mohou sloužit v trestním řízení jako důkaz vedle výpovědi obětí a svědků (srov. Csapó – Hautzinger – Szilárd 2012: 44-47).
127 295/2010. (XII. 22.) Korm. Rendelet a terrorizmust elhárító szerv kijelöléséről és feladatai ellátásának részletes szabályairó.
128 Oficiálními argumenty pro založení protiteroristické jednotky byla právě neexistence obdobné jednotky, která by během maďarského předsednictví v EU byla schopna čelit zvýšenému riziku teroristických útoků. TEK během vrcholných schůzek měl na starosti ochranu osob a zahraničních delegací (Rękawek 2011: 32).
129 Současným a zatím jediným velitelem TEK je János Hajdu, bývalý osobní strážce Viktora Orbána.
130 Osoby poškozené akcemi TEK mohou podat stížnost k ministrovi vnitra, který musí během 30 dní stížnost vypořádat.
50 podezřelé ozbrojené nebo nebezpečné osoby. Nicméně je třeba upozornit, že TEK není vyšetřovacím orgánem (vyšetřování v oblasti terorismu má na starosti NNI). TEK primárně „provádí odhalování, prevenci a přerušení trestných činů terorismu a jiných zločinů“. Podle § 3 vládního nařízení č. 295/2010. plní TEK úkoly v oblasti: analýzy a hodnocení situace teroristického ohrožení; organizace a koordinace (vč. poradenství) protiteroristických organizací v oblasti prevence, přípravy, cvičení (vyjma vojenských a IH, AH); národního programu pro rozvoj ochrany kritické infrastruktury, posouzení bezpečnosti a zranitelnosti v rozvoji akčních plánů a podniká kroky k ochraně kritické infrastruktury; ochrany chráněných osob a ochrany určených zařízení (např. premiéra, generálního prokurátora a ministra vnitra aj.) na ad hoc bázi; instalace bezpečnostních zařízení, společně s pohotovostní policií provádí pyrotechnické práce; plnění funkce národního styčného orgánu pro úkoly pohotovostní policie ve vztahu se zahraničím; vykonává úkoly v oblasti ochrany hranic Maďarska nebo zajišťuje extradikci/eskort osob; je také styčným bodem pro spolupráci se zahraničními orgány v oblasti protiteroristických aktivit (sdílení a výměna informací). Věcná působnost přesahující agendu boje proti terorismu (např. ochrana ústavních činitelů) má extrateritoriální působnost překračující hranice Maďarska (např. působení v zahraničí při maďarských ambasádách nebo diasporách, záchranné akce, převoz maďarských občanů z konfliktní zóny na Ukrajině v květnu 2014). Pravomoci TEK byly rozšiřovány postupně novelizacemi, v době kdy parlament schvaloval řadu zákonů. Například 30. 12. 2011 získal TEK novelizací zákona pravomoc shromažďovat osobní data od bankovních institucí, pojišťoven, komunikačních poskytovatelů, státních úřadů týkající se nejen kriminálních a daňových záznamů, ale i vzdělání či zdravotního stavu. Před novelizací směl potřebné údaje sbírat jen v souvislosti s probíhajícím řízením, nebo se souhlasem prokurátora. Dne 18. listopadu 2015 oznámila maďarská vláda záměr založit Koordinační výbor pro boj s terorismem (Terrorelhárítási koordinációs bizottság), který bude řízen a koordinován TEK jako reakce na listopadové teroristické útoky v Paříži (Kormány 2015). Maďarská vězeňská služba (Büntetés-végrehajtási Szervezet) je ozbrojeným sborem provádějícím opatření spojená s výkonem trestu a trestním řízením. Služba je podřízená ministerstvu vnitra, které za činnost služby odpovídá a zároveň kontroluje soukromé společnosti operující pod Vězeňskou správou. Dohled nad nezákonným jednáním vězeňské služby vykonává prokurátor. Personál vězeňské služby čítá okolo 8,000 zaměstnanců v celkem 28 věznicích, Vzdělávacím a rehabilitačním centru, psychiatrické léčebně, vězeňské nemocnici a 12 soukromých společnostech (se 100 % státním podílem) a velitelství vězeňské služby. Soukromé (potravinářské, textilní, dřevozpracující atd.) společnosti primárně slouží k zaměstnání vězněných osob.
Deterioralizace a zpravodajský přístup
Architektura maďarských zpravodajských služeb prošla od roku 1989 třemi významnými změnami (tj. v roce 1990 došlo k transformaci a depolitizaci zpravodajských služeb, v roce 1995 byl přijat první zákonný rámec upravující fungování zpravodajských služeb a v roce 2011
51 byly služby reformovány a redukovány). Aféra Dunagate v roce 1990, kdy státní tajná policie III. Generálního ředitelství ministerstva vnitra tajně sledovala členy demokratické opozice, přispěla k odložení právní úpravy zpravodajských služeb až do roku 1995. Parlament dočasně 25. ledna 1990 schválil zákon č. X z roku 1990 o autorizaci sběru zpravodajských informací a vládní nařízení č. 26/1990 (II. 14.) o provádění národních bezpečnostních úkolů, na jehož základě začaly fungovat dvě civilní a dvě vojenské zpravodajské služby: § Národní zpravodajský úřad (Nemzetbiztonsági Hivatal, „NBH”)131 (civilní vnitřní služba)132 § Informační úřad (Információs Hivatal, dale „IH”) (civilní vnější služba) § Vojenská zpravodajská služba (Katonai Felderítő Hivatal, dále „KFH”) (vojenská vnější služba) § Vojenský bezpečnostní úřad (Katonai Biztonsági Hivatal, dále „KBH”) (vojenská vnitřní služba). Po volbách v roce 1994, které vládě zajistily dvoutřetinou většinu, byl přijat zákon č. CXXV. z roku 1995 o národních bezpečnostních službách,133 který zřizoval ještě pátou službu: § Speciální služba pro národní bezpečnost (Nemzetbiztonsági Szakszolgálat, dále „NBSZ“) NBSZ vznikla vyčleněním z NBH „za účelem ochrany pořádku, prevence a odhalování kriminality, přispění k efektivitě soudnictví a dosažení bezpečnostních cílů tím, že shromažďuje a sbírá utajovaným způsobem informace na základě podnětů zpravodajských služeb“. Jinými slovy, hlavní funkcí je poskytování technicko-operační podpory pro utajené získávání informací všem zpravodajským službám. NBSZ pokrývá sběr informací na základě soudních či ministerských povolení předložených konkrétními službami. Zřízení NBSZ mělo eliminovat špatnou koordinaci mezi službami při sdílení informací.
131 NBH inkorporoval Ředitelství III/IV. (operačně-technické) ministerstva vnitra a III/II. Ředitelství kontrašpionáže ministerstva vnitra.
132 Podle Mariny Caparini (2010: 69) NBH v roce 1990 disponovalo pouze 28 zaměstnanci (oproti 450 zaměstnancům III/III oddělení).
133 Podle Szikingera (2003: 120) zákon z roku 1995 o národních bezpečnostních službách zachovává stejnou podstatu bezpečnostních služeb jako nařízení z roku 1990 (militarizace civilních služeb se zachováním struktury vojenských hodností a právní status příslušníků zpravodajských služeb v trestním právu odpovídal vojákům [viz zákon z roku 1996 o služebních vztazích úředníků ozbrojených orgánů[). Podle ustanovení § 27 mají zpravodajští důstojníci uposlechnout všechny příkazy svých nadřízených, vyjma toho že by se jím dopustili trestného činu. Zákon sice stanoví povinnost ilegální aktivity hlásit, nicméně příkazy stejně musí být vykonány.
52 Schéma 3 Proces autorizace při sběru dat v Maďarsku
Zdroj: Autorka na základě Nemzetbiztonsági Szakszolgálat (2016)
NBSZ může požadovat informace od státních orgánů, využívat operativně pátrací prostředky, telekomunikačních poskytovatelů, provádí administrativní dohled nad ochranou bezpečnostních dokumentů, expertní a forenzní aktivity, bezpečnostní prověrky, zabezpečuje tajné informace. Zákon z roku 1995 se snažil předejít koncentraci moci a dohled nad službami rozptýlil. Civilní služby kontrolovala vláda prostřednictvím minstra bez portfeje, kdežto vojenské služby ministerstvo obrany. V letech 1996-2002, 2007-2010 spadaly NBSZ, NBH a IH pod Ministra bez portfeje, kdežto v letech 2002 až 2007 pod ministra řídícího úřad ministerského předsedy za vlády Ference Gyurscányho (MPSZ), od roku 2010 po volbách AH i NBSZ pod ministra vnitra Sándora Pintera (Fidesz). Nová struktura managementu utajených informací byla převedena pod koordinaci a dohled ministra spravedlnosti a veřejné správy, což zakládá úzký vztah mezi zpravodajskou službou a autoritou udělující povolení. Generální ředitele služeb jmenuje ministr vnitra po souhlasu premiéra. Další reorganizace služeb nastala v roce 2011. Národní bezpečnostní úřad byl transformován na Úřad pro ochranu ústavy a vojenská vnější i vnitřní služba byly sloučeny (k 1. lednu 2012), vznikly dva nové subjekty:
• Úřad pro ochranu státu (Alkotmányvédelmi Hivatal, dale „AH”) namísto NBH • Vojenská národní bezpečnostní služba (Katonai Nemzetbiztonsági Szolgálat, dále „KNBSZ”) sloučením KFH a KBN. AH je civilní, vnitřní zpravodajská služba, bez vyšetřovacích pravomocí a je podřízena ministru vnitra (přes tajemníka pro donucující orgány). Především zajišťuje sběr informací pro vládu, které předkládá minimálně jednou ročně zprávu o činnosti. Do její věcné působnosti spadá: kontrašpionáž; ochrana ústavního pořádku; ekonomická bezpečnost; ochrana národní bezpečnosti (sledování okruhu osob ve vztahu k národní bezpečnosti vyjma výslovně uvedených ústavních činitelů); bezpečnostní prověrky osob na pozicích významných pro národní zájmy; cizinecká agenda (prověřování osob žádajících o povolení k pobytu, azyl, občanství, naturalizaci, či víza, ilegální migrace, dále ve vztahu k obchodování s lidmi, pašování osob, padělání dokumentů, sňatkové podvody, v rámci cizinecké agendy úzce AH spolupracuje
53 s BMBAH a pohraniční stráží; proliferace zbraní; průmyslové bezpečnostní prověrky (prověrky provádí AH na žádost vedoucího Národního bezpečnostního úřadu).134 Ministr vnitra nebo soudce oblastního soudu vydává příkaz k odposlechům, sledování a jiným operačním metodám sběru informací. AH je tak největším klientem NBSZ. AH nemá pravomoci orgánů činných v trestním řízení, lze provádět úkony za asistence policie. Příslušníci nesmějí být členy politických stran, jsou ozbrojeni. Byť Maďarsko jako jeden z prvních postsocialistických států zřídilo novelou ústavy z 23. října 1989 Ústavní soud a parlamentní komisaře pro občanská lidská práva (obdoba institutu ombudsmana),135 ukázaly se tyto instituce neefektivní v praxi při kontrole a demokratickém dohledu nad zpravodajskými službami. Slabá parlamentní kontrola vycházela z politického uspořádání postsocialistického Maďarska, kdy vládní reprezentace odrážela politickou většinu v parlamentu, čímž většina vládních procesů zůstala mimo veřejný dohled. Opozice tak neměla dostatek nástrojů povolat vládu k odpovědnosti. Premiér či ministři mají povinnost pravidelně informovat parlament a parlamentní komise o své činnosti, které je mohou interpelovat, nicméně neexistuje žádný donucovací mechanismus k tomuto kroku. Legislativní komise, které odráží strukturu vlády, často reporty ministrů neprozkoumávaly. Vyšetřovací komise parlamentu mohou žádat informace či svědectví, nicméně nemají soudní status a donucovací mechanismus, a byly využívány opozicí k vzbuzení mediální pozornosti. Stejně tak vláda a parlamentní většina díky své kontrole nad agendou a debatou legislativních komisí mohla předcházet formování vyšetřovací komise (srov. Caparini 2010: 75). Parlamentní kontrola zpravodajských služeb se uskutečňuje vyjma interpelací ministra vnitra a předsedy vlády také prostřednictvím tří institucí: Výbor pro národní bezpečnost (Nemzetbiztonsági Bizottság) dohlíží nad civilními službami a má řadu pravomocí, včetně práva dohlížet nad návrhem rozpočtu, nominačního slyšení kandidátů na ředitele služeb, požadovat informace od služeb a odpovědných ministrů, vyšetřovat individuální stížnosti a podezřelá porušení práva, provádět šetření skutečností a publikovat svá zjištění. Na Úřad parlamentního komisaře (komisař pro základní práva) (Alapvetö Jogok Biztosának Hivatala) se občané mohou se stížností na porušení ústavou garantovaného práva ze strany státních orgánů nebo civilních bezpečnostních složek. Komisař může také zahájit vyšetřování z vlastní iniciativy. Kontrola ze strany komisaře je omezena v přístupu k utajovaným informacím souvisejícím s národní bezpečností (seznam spolupracujících osob, podrobnosti týkající se utajovaného sběru dat, informace o personálu a zařízení služeb, dokumenty umožňující identifikovat zdroje informací, pokud by vedlo k porušení závazků vůči zahraničním
134 Národní bezpečnostní úřad (Nemzeti Biztonsági Felügyelet, NBF) provádí osobní bezpečnostní prověrky, řízení a dohled nad subjekty, které jsou autorizovány nakládat s utajovanými informacemi, zajištění fyzického bezpečnostního systému ukládání informací, administrativní bezpečnost, revize národních utajovaných skutečností, kontaktní bod pro NATO a EU v oblasti nakládání s utajovanými informacemi. Vedoucího úřadu jmenuje ministr obrany.
135 Novou ústavou z 1. ledna 2012 byli čtyři parlamentní komisaři nahrazeni jedním komisařem pro lidská práva (čl. 30 Ústavy).
54 partnerským službám).136 Maďarský národní orgán pro ochranu dat a svobodu informací (komisař pro ochranu dat) (Nemzeti Adatvédelmi és Információszabadság Hatóság) má širší pravomoci než komisař pro základní práva, neboť má přístup k utajovaným informacím. Sleduje nakládání s informacemi, za tímto účelem může vstupovat i do prostor zpravodajských služeb. Formálně soudy mohou přezkoumávat aktivity národních bezpečnostních složek, v praxi však jim není udělen přístup k inspekci utajovaných dokumentů při vyšetřování civilních sporů. Zákon zakazuje komisařům vyšetřovat případy, které jsou projednávány před soudem, tudíž komisař pro ochranu dat nemůže v případě utajovaných dokumentů poskytnout soudům součinnost. Finanční kontrolu ve vztahu k veřejným financím provádí Státní kontrolní úřad (Allámi Számvevöszék). Národní daňová a celní správa (Nemzeti Adó- és Vámhivatal, dále „NAV“) vznikla v roce 2008 spojením daňové a celní správy. Tento hybridní subjekt spadá do gesce ministra financí. NAV disponuje jak administrativními, tak i policejními kompetencemi. V čele NAV stojí komisař, zástupce ministra financí. Z hlediska organizační struktury je komisaři přímo podřízeno Generální ředitelství centrálního řízení. Do této ústřední jednotky je začleněna Maďarská finanční zpravodajská jednotka137 sledující podezřelé transakce v rámci boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu jak z vlastní iniciativy, tak i na žádost vyšetřujících orgánů, prokurátora, a dalších donucujících orgánů, tak i ze strany zahraničních orgánů. V rámci NAV působí samostatné Generální ředitelství pro trestní záležitosti vyšetřující speciální trestné činy ve věcech porušení mezinárodních hospodářských sankcí, vojenských věcech a službách, věcech dvojího užití, obchodu s kradeným zbožím bez zaplacení cla či daně, porušení autorských práv a práv z průmyslového vlastnictví, podvodů spojených s odvody na sociální zabezpečení, podvodů proti rozpočtu, konspirace za účelem neodvedení spotřební daně, porušení účetních předpisů, podvodného úpadku, neoprávněných zahraničních obchodních aktivit, při narušení technické ochrany, padělání zboží, veřejných listin či soukromých dokumentů, ochranných známek a praní špinavých peněz. Dále v rámci NAV operuje Speciální zásahová jednotka Merkúr.
136 Srov. 2011. évi CXI. törvény az alapvető jogok biztosáról
137 Srov. 2007. évi CXXXVI. törvény a pénzmosás és a terrorizmus finanszírozása megelőzéséről és megakadályozásáról
55 Schéma 4 Organogram NAV
Zdroj: NAV 2016
Koordinační centrum pro boj s organizovaným zločinem (Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központ, dále „SZEBEK“) vzniklo v roce 2001, jedná se o neoperativní koordinační analytický orgán, na jehož činnost dohlíží Ministerstvo vnitra. Členové jsou delegováni z NAV, ministerstva vnitra, NVSZ, Policie (ORKF), AH, IH TEK, KNBSZ.138 Náplní centra je analýza a vyhodnocování informací získaných od spolupracujících orgánů a koordinace postupů v boji s organizovaným zločinem (dle vládní politiky).139 Úřad pro imigraci a naturalizaci (Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal, dále „BMBAH“) je nezávislou rozpočtovou institucí fungující od 1. 1. 2000 pod resortem vnitra. Mezi základní kompetence úřadu patří rozhodování ve vízových a azylových věcech, udělování občanství a povolení k pobytu (vč. udělování trvalého pobytu), provádění dublinských nařízení, řízení přijímacích středisek pro cizince, řízení systému a databáze informací ze zemí původu, asistence při dobrovolném návratu do zemí původu, deportace, ilegální migrace, rozhodování o nezletilých bez doprovodu, integrace, stejně jako ochrana obětí obchodování s lidmi.
138 Blíže 29/2013. (XII.16.) BM utasítás a Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központ Szervezeti és Működési szabályzata.
139 Srov. 305/2006. (XII. 23.) Korm. rendelet a Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központról
56 § Jednotka přijetí a integrace Ředitelství uprchlických záležitostí ve spolupráci s regionálními ředitelstvími vykonává úkoly v oblasti zajištění ubytování a podpory uchazečů o azyl, kterým je uděleno právo pobytu a příslušníkům třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi. § Jednotka donucujících opatření a repatriace Ředitelství cizinecké policie vykonává a koordinuje administrativní úlohy týkající se ubytování uchazečů o azyl, kterým je uděleno právo pobytu a příslušníkům třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi (srov. Csapó – Hautzinger – Szilárd 2012: 49). Národní ochranná služba (Nemzeti Védelmi Szolgálat, dále „NVSZ“) působí od 1. ledna 2011 pod resortem vnitra na základě zákona o policii a vládního nařízení 293/2010. (XII.22), jež má přispět k boji proti korupci ve veřejné správě a zvýšení důvěry veřejnosti v integritu státní správy. Nahradila tak předešlý kontrolní orgán uniformovanou Ochrannou službu donucujících orgánů (Rendészeti Szervek Védelmi Szolgálata), která však měla kompetence jen ve vztahu k donucujícím orgánům. Nová služba má okolo 500 příslušníků, kteří jsou odpovědni za kontrolu 100,000 úředníků veřejné správy (civilní bezpečnostní služby, orgány činné v trestním řízení a orgány státní správy).140 NVSZ není primárně orgánem činným v trestním řízení. Korupci a spojené trestné činy pouze odhaluje. V případě odhalení korupčního jednání buď věc předá prokurátorovi (ten je kompetentní k vyšetřování příslušníků donucovacích orgánů), nebo případ uzavře. Na činnost NVSZ dohlíží prokurátor. Celkem můžeme rozlišit tři hlavní okruhy činností: 1) vnitřní prevence a odhalování kriminality: prověřuje se jednak kriminalita páchaná úředníky (padělání úředních dokumentů, vydírání, zneužití osobních údajů, podplácení, trestné činy související s výkonem úřadu, vojenské trestné činy, trestné činy spáchané při výkonu služby, ukrývání hledaných osob), za další trestné činy směřované proti úředníkům (nebo jejich blízkým), které byly spáchány v důsledku jejich úředních povinností, tj. zabití, donucení, porušení osobní svobody, únos nebo vydírání atd.; 2) monitoring zaměstnanců veřejné správy: ve 30denní lhůtě, která smí být o dalších 30 dní prodloužena, se uskutečňuje sběr informací o soukromém a politickém životě civilních úředníků a uniformovaných příslušníků vyšetřovacích orgánů v Maďarsku; 3) provádění testů integrity: testování úředníků např. naváděním k přijetí úplatku, do tří dní musí být testovaná osoba informována o provedeném testu.
3.3.3 MAĎARSKÉ VNITŘNÍ POLE BEZPEČNOSTI
Maďarské pole vnitřní bezpečnosti (N=19) vykazuje stejně jako Polsko silnou horizontální diferenciaci (82,37 %), tzn. v poli se nachází aktéři sdílejí s odlišnými funkcemi pro zajištění vnitřní bezpečnosti. Vertikální dimenze je slabá (5,70 %), což znamená, že aktéři –
140 NBSZ, AH, vězeňská služba, Policie, NBF, Národní ředitelství pro zvládání katastrof, NAV, Úřad pro imigraci a maturalizaci, TEK, Mezinárodní vzdělávací centrum Ministerstva vnitra, Národní univerzita veřejné služby, SZEBEK, Parlamentní stráž, Generální ředitelství ministerstva vnitra pro rozvoj civilní služby.
57 bezpečnostní složky sdílí podobné zájmy a strategie. Nicméně na rozdíl od polského vnitřního pole bezpečnosti se vytváří dvě, resp. tři prostorově vzdálené skupiny s ohledem na své funkce. Ve vztahu k maďarskému poli, je nutné poznamenat, že většina dominantních aktérů v poli je podřízena (resp. pod dohledem) ministerstvu vnitra, resp. ministru vnitra (policie, TEK, NVSZ, NBSZ, AH, SZEBEK, BMBAH, vězeňská služba).
Tabulka 11 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v Maďarsku
celková kumulativní dimenze inercie procenta procenta 1 0,16885 82,37 82,37 2 0,01168 5,70 88,06 3 0,00133 0,65 88,71 4 0,00103 0,50 89,21 5 0,00032 0,16 89,37 Celkem 0,20500 100,00
Zdroj: Autorka (STATA)
58 Graf 2 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Maďarsko
dimenze 2 (5.70%) politika jako řešení
lokální bezpečnost
preference hranice ochrany prevence pref. lid. zdrojů rutinizace výjimek technikyad hoc řešení dočasné derogace sledování lidínárodní bezpečnost scénáře trans. bezpečnost odpovědnosttechnologie řešení legitimita detektivní postoj
dimenze 1 (82.37 %)
Zdroj: Autorka (STATA)
Krajní body prostoru mezi jednotlivými pozicemi jsou na ose x vymezeny zprava položkami detektivní postoj (0,633), lokální bezpečnost (0,625) a scénáře (0,582). Druhé spektrum horizontální dimenze je determinováno položkami rutinizace výjimek (-0,733), transnacionální bezpečnost (-0,542) a preference techniky (-0,495). Slabá vertikální dimenze diferencuje mezi položkami politika jako řešení (0,38), lokální bezpečnost (0, 238), hranice jako ochrana (0,099) a položkami legitimita (-0,125), technologie jako řešení (-0,101), detektivní postoj (-0,068).
59 Tabulka 12 Prostorové vyjádření proměnných za Maďarsko
souřadnice proměnná x y - trans. bezpečnost -0,542 1 0,009 2 národní bezpečnost -0,091 -0,08 3 lokální bezpečnost 0,625 0,238 - sledování lidí -0,334 4 0,032 5 hranice ochrany 0,492 0,099 - technologie řešení 0,131 6 0,101 7 politika jako řešení -0,491 0,38 - preference techniky -0,495 8 0,011 9 pref. lid. zdrojů 0,55 0,012 10 prevence -0,226 0,024 - detektivní postoj 0,633 11 0,068 - rutinizace výjimek -0,733 12 0,009 - dočasné derogace 0,473 13 0,031 - scénáře 0,582 14 0,005 15 ad hoc řešení -0,423 0,003 - legitimita 0,067 16 0,125 - odpovědnost 17 -0,1 0,064
Zdroj: Autorka
Jak již bylo výše naznačeno, v prostoru se utváří dvě silné a jedna slabá skupina. Slabá skupina (politika jako řešení) vykazující krajní hodnoty odkazuje ke koordinačním platformám, se slabšími represivními pravomocemi, jako SZEBEK (pro boj s organizovaným zločinem), NEBEK (pro mezinárodní policejní spolupráci), BMBAH (jakožto cizinecký úřad). Prostorová vzdálenost od ostatních sociálních pozic v poli je výrazem odlišného modu operandi a slabému kooperativnímu potenciálu s dominantními aktéry (zastoupených v druhé a třetí skupině). Naopak silný konsensus se utváří mezi dominantními aktéry sdílející praktiky jako preference techniky (přístup k informačním systémům, databázím, monitorovacím systémům), proaktivity, rutinizaci výjimek, transnacionální bezpečnosti, sledování, ad hoc řešení, národní bezpečnost odpovědnost, technologie jako řešení, legitimita. Tato skupina vykazuje v rámci pole silnou prevalenci. Poslední třetí skupina osciluje okolo praktik lokální bezpečnosti, hranice jako ochrana, preference lidských zdrojů, dočasné derogace, scénářů a detektivního postoje. Srovnáme-li obě dvě dominantní skupiny, druhou (reprezentována TEK, AH, NBSZ, zásahová služba, NBF, NNI, FIU) s třetí skupinou (pohraniční policie, pomocná policie, SBS, vězeňská správa) pak na základě vzdálenosti jednotlivých pozic v poli, můžeme konstatovat existenci dvou odlišných mikropolí v rámci pole vnitřní bezpečnosti, které se navzájem vyznačují odlišnou logikou práce (zpravodajská versus policejní). Nicméně, co je překvapivé, tak druhá „zpravodajská“ skupina má ve srovnání s třetí „policejní“ skupinou vyšší legitimitu (demokratický mandát, odpovědnost). Druhá skupina se s ohledem na výkonné pravomoci
60 vnitřně dělí na dvě subskupiny: jednu vytváří zástupci soukromé bezpečnosti – pomocné policie a SBS, a druhou reprezentovanou vězeňskou službou, pohraniční policií a pořádkovými jednotkami, které sdílí zákonný mandát pro výkonné pravomoci. Nicméně můžeme pozorovat, že v rámci maďarského pole, stejně jako i u ostatních států soukromí i veřejní lokální aktéři bezpečnosti sdílí více společných charakteristik, než všechny (státní) bezpečnostní složky navzájem. S ohledem na silné zastoupení pozic nalevo na ose y, je nutné podotknout limity využívaného přístupu – je aplikovatelný (při měření legitimity a odpovědnosti) pouze v podmínkách ústavních demokratických států, kde se předpokládá, že kumulace politické moci a represivní moci je vyvažována systémem brzd a rovnováh. Pokud by byl model aplikovaný na autoritativní či totalitní režimy, většina pozic v poli by se nacházela ve třetím kvandrantu (tj.vlevo dole, kombinující zpravodajskou logiku a silné výkonné pravomoci v rámci trestního řízení). Silná přítomnost ve třetím kvadrantu je spíše ukazatelem defektního nastavení politického systému, předpokládáme-li, že musí být splněny podmínky politické neutrality a vnější kontroly policejních a zpravodajských služeb (srov. 2.2.2 Interpretační fáze: reprodukce pole). Nicméně Maďarsko i přes silnou pozici ministerstva vnitra nad jednotlivými bezpečnostními složkami, disponuje systémy vnitřní i vnější kontroly (např. mechanismus kontroly zpravodajských služeb, kdy jsou pro sestavení parlamentní kontrolních výborů nastavená přesná pravidla o jejich obsazování opozičními poslanci (stejně jako je tomu v Polsku a na Slovensku).
3.3 POLSKÁ REPUBLIKA
Bezpečnostní složky sehrávaly v polské historii roli významného hybatele událostí, často až do dnešních dnů se stávají nástrojem politického boje mezi elitami státu. Demokratizace v Polsku začala v 80. letech minulého století stávkou nezávislých odborů Solidarita. Solidarita se stala významným opozičním hnutím čítajícím devět milionů členů. Komunistický režim se rozhodl v roce 1981 vyhlásit stanné právo v prosinci 1981 (Roszkowski 2006: 26). Polská policie (Milicja Obywateska, dále „MO“) sehrála důležitou roli v boji režimu proti opozici. Speciální pořádková jednotka Lidových milic Motorizované rezervy (Zmotoryzowane Odwody MO, dále „ZOMO“) byla odpovědná za smrt devíti protestujících horníků. Plánování a dohled nad aktivitami k ochraně státu prováděla tajná policie Bezpečnostní úřad (Służba Bezpieczeństwa). Hranice za minulého režimu mezi policejními a zpravodajskými pravomocemi byla nejasná. Podle údajů z roku 1989 měla MO 62,276 členů, zatímco ZOMO 12,566 příslušníků (tj. 20 % MO), a tajná služba čítala na 24,390 zaměstnanců (39 % MO) (Łoś – Zybertowicz 2000: 132).141
141 Pro srovnání v roce 1997 už jen 7 % všech členů policejního sboru tvořily pořádkové/protiteroristické jednotky a 6 % příslušníci zpravodajských služeb (Łos – Zybertowicz 2000: 132).
61 Postupná demokratizace vyvrcholila v dubnu 1989, kdy se zástupci Solidarity a režimu v rámci kulatého stolu dohodli na přechodu k demokratické formě vlády. Po prvních semi-svobodných volbách do Sejmu byl zvolen premiérem člen Solidarity Tadeusz Mazowiecki a Wojciech Jaruzelski jako prezident byl od roku 1990 nahrazen Lechem Walęsou. Mezi mnoha přijatými reformami z let 1989-1990, z hlediska předmětu této práce, byla nejvýznamnější policejní reforma (zahrnující decentralizaci policie) a obecně decentralizace státní správy. Již v roce 1990 došlo k zřízení nového policejního sboru, pohraniční stráže a civilní zpravodajské služby. Z hlediska současného bezpečnostního systému je nejpodstatnější rok 1997, kdy byla jednak přijata nová Ústava, lustrační zákon, právní úprava soukromých bezpečnostních služeb a zahájena debata o reformě zpravodajských služeb, která byla úspěšně ukončena v roce 2002 zřízením vnitřních bezpečnostních služeb.
3.3.1 ZÁKLADY VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V POLSKU
Základní ustanovení o funkcích státu a limitech veřejné moci (a bezpečnostních složek) jsou zakotveny v Ústavě Polské republiky z 2. května 1997 (dále jen „ústava“)142 tak, že „Polská republika chrání nezávislost a integritu svého území, zajišťuje svobody a práva člověka a občana i bezpečnost občanů, chrání národní dědictví stejně jako životní prostředí a řídí se zásadou udržitelného rozvoje“ (čl. 5 ústavy). Ochrana bezpečnosti a veřejný pořádek jsou jedněmi z legitimních důvodů pro omezení ústavně zaručených práv (například svoboda náboženského vyznání, veřejnost soudního jednání, práva na informace). Mimořádné stavy, při nichž je možno omezit výkon práv a svobod, definuje polská ústava tři (srov. Tabulka č. 7).
Tabulka 13 Mimořádné stavy v Polsku
Mimořádný stav Okolnosti Autorita (kdo) Podmínky stanné právo vnější ohrožení, Prezident na žádost Rady bez časového omezení ozbrojená agrese proti ministrů na části nebo celém území území Polska či na (do 48 hodin od základě mezinárodních rozhodnutí musí předložit závazků kolektivní obrany Sejmu) výjimečný stav ohrožení ústavního Prezident na žádost Rady max 90 dní pořádku, bezpečnosti ministrů (s prodloužením max. o 60 občanů nebo veřejného (do 48 hodin od dní se souhlasem Sejmu pořádku rozhodnutí musí předložit na části nebo celém území Sejmu) rozšíření a přenos pravomocí na exekutivní tělesa mimořádná opatření stav přírodní katastrofy přírodní katastrofy, Rada ministrů max 30 dní (prodloužení se technologické havárie a souhlasem Sejmu, bez mírnění jejich následků dalších omezení) na části nebo celém území
Zdroj: Autorka
142 Srov. Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia 1997.
62 Omezení během těchto stavů mohou nastat jen na základě zákona, nicméně mimořádná opatření se nesmí dotknout změny ústavy, zákona o mimořádných opatřeních. Ústava nicméně zaručuje, že během krizových stavů nesmí být dotčeno přijatými výjimečnými opatřeními právo na důstojnost, právo na občanství, právo na život, humánní zacházení, ustanovení o trestní odpovědnosti, přístup k soudům, osobní práva, svoboda vyznání, petiční právo a ochrana rodiny a dětí. Ústavní text byl měněn prozatím jen dvakrát - v roce 2006 nově upravuje možnost extradice polských občanů na žádost jiného státu či mezinárodního soudního orgánu do zahraničí pro čin spáchaný mimo polské území a zároveň se musí jednat o čin, který je i trestný podle polského práva, je-li polská strana vázána mezinárodní smlouvou. V roce 2009 byla přijata druhá změna Ústavy, která zavádí podmínku trestní bezúhonnosti pro kandidující do Sejmu a Senátu. Z formálního hlediska je strážcem ústavy, státní suverenity, bezpečnosti a teritoriální integrity podle čl. 126 prezident. Jako poradní orgán ve věcech vnitřní a vnější bezpečnosti asistuje prezidentovi Národní bezpečnostní rada (Rada Bezpieczeństwa Narodowego, dále „RBN”), jejíž členy sám jmenuje a odvolává. Nicméně za faktický výkon vnitřní bezpečnosti je odpovědná vláda (Rada ministrů). Členy RBN jsou Maršálci Sejmu a Senátu; předseda Rady ministrů; ministr národní obrany; vnitra; zahraničních věcí; předsedové politických stran, které tvoří parlamentní skupiny, nebo předsedové parlamentních klubů; vedoucí kanceláře prezidenta; šéf Národního bezpečnostního úřadu (Biuro Bezpieczeństwa Narodowego, dále „BBN“). Jednání svolává prezident a jsou neveřejná, neurčí-li prezident jinak. Stejně tak na jednání může prezident přizvat další osoby a v době jeho nepřítomnosti jej zastupuje určený člen RBN. Sekretářem RBN je šéf BBN, který stanoví i program RBN dle pokynů prezidenta. Naopak BBN je státním úřadem pro strategické plánování a fungování integrovaného systému národní bezpečnosti. BBN primárně pomáhá prezidentovi při plnění úkolů v oblasti bezpečnosti a obrany a zajišťuje tak meritorní a organizační podporu pro RBN. Mezi další činnosti patří analýzy vývoje národní bezpečnosti, příprava podkladů pro prezidenta ve věcech národní bezpečnosti, monitorování a hodnocení aktivit polských Ozbrojených sil a veřejné správy, posuzování legislativy v oblasti bezpečnosti (BBN 2016). Polsko od obnovení demokracie v roce 1989 a vystoupení a zániku Varšavské smlouvy v roce 1991 přijalo celkem pět (1992, 2000, 2003, 2007, 2014) koncepčních bezpečnostních dokumentů. Proceduru přijímání bezpečnostních strategií stanovila novelizace zákona o všeobecné povinnosti obrany143 z roku 2002, podle níž Rada ministrů předkládá návrh bezpečnostní strategie, který schvaluje na žádost ministerského předsedy prezident.
143 Srov. Ustawa z dnia 21 listopada 1967 r. o powszechnym obowiązku obrony Polskiej Rzeczypospolitej Ludowej.
63 Novelizace však nestanoví, v jakých časových intervalech by měly být vydávány nové strategie (nejdelší časový úsek mezi strategiemi je 8 let, nejkratší 2 roky). Na finální podobě strategie z roku 2014 (Strategia bezpieczeństwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej 2014) se podepsala ukrajinská krize z počátku roku 2014, jež měla za následek zvýšenou percepci externích hrozeb a návrat k vojenskocentrické vizi bezpečnosti. Strategie byla 5. listopadu 2014 schválena prezidentem a zaměřuje se především na praktickou stránku zajištění bezpečnosti. Jedním z hlavních cílů byl deklarován zájem na zlepšení integračního bezpečnostního systému a důraz na prevenci rizik. Koncepce práce je zřejmě jednou z nejpropracovanějších ve srovnání s ostatními státy V4. Strategie vychází ze dvou úrovní a) strategické a operativní postupy (tj. aktuální metody činnosti státu) a b) připravenost systému (strategie přípravy a prevence, budoucí postupy). Instrumentálně je bezpečnost v dokumentu rozdělena na čtyři subsystémy: obranný a ochranný (operační) a hospodářský a sociální (podpůrné). Ochranné kapacity přispívají k výkonu úkolů spojených s vnitřní bezpečností. Skládají se z: a) justičních orgánů; b) tajných služeb; c) státních služeb, stráží a inspekcí specializujících se na vnitřní pořádek; d) záchranných služeb a služeb civilní ochrany; e) prvků krizového řízení; f) pohraniční stráže; g) celní správy; h) subjektů soukromého sektoru (společnosti na ostrahu osob a majetku); j) nevládních organizací (sociální záchranné organizace). Významnou roli sehrávají k) subjekty odpovědné za kybernetickou bezpečnost; l) stejně jako prevenci a boj s terorismem a extremismem. Nicméně v „poli vnitřní bezpečnosti“ jsou „ozbrojené síly určeny k monitoringu a ochraně vzdušného prostoru a ochraně národních hranic na zemi a na moři“; k průzkumu a zpravodajským aktivitám; monitoringu radioaktivní, chemické a biologické kontaminace území států; čištění oblastí od explosivních a nebezpečných vojenských objektů; pátracím a záchranným operacím, a obecně zapojení do krizového řízení (spolu s Národními rezervními silami). Systém vnitřní bezpečnosti144 vymezuje široký komplex aktérů: od civilních, vojenských, soukromých subjektů a subjektů krizového řízení. Nicméně předmětem této práce je analýza aktérů a jejich vztahů operujících a zajišťujících bezpečnost na úrovni státu za běžného stavu (srov. Tabulka 14 Seznam polských ).
144 Do analýzy nebudou zahrnuty Vojenská policie (Żandarmeria wojskowa, dále „ŽW“), Vojenská kontrarozvědná služba (Służba Kontrwywiadu Wojskowego, dále „SKW“), Vojenská výzvědná služba (Służba Wywiadu Wojskowego, dále „SWW“), neboť jejich úlohou není primárně zajištění vnitřní bezpečnosti a spadají pod Ministerstvo obrany. Také Výzvědná služba (Agencja Wywiadu, dále „AW“) je ponechána stranou, neboť se primárně orientuje na operace v zahraničí a aktivity na území Polska vyvíjí prostřednictvím ABW.
64 Tabulka 14 Seznam polských bezpečnostních složek
Instituce Útvary Vládní centrum pro bezpečnost (RCB) Policie Hlavní policejní velitelství (KGP) - Úřad protiteroristických operací (BOA) - Úřad pro mezinárodní policejní spolupráci (BMWS) - Úřad kriminální služby (BSK) - Úřad preventivní služby (BSP) Centrální úřad pro vyšetřování Policie (CBSP) Územní útvary policie (vojvodství + Varšava, okresy, obce) pohotovostní a protiteroristické jednotky Pohraniční stráž (SG) Služba vnitřní bezpečnosti (AWB) Protiteroristické centrum (CAT) Ústřední protikorupční úřad (CBA) Stráž maršálka (SM) Úřad ochrany vlády (BOR) Celní služba (SC) Fiskální rozvědka Ministerstva financí (DWSM) Generální inspektor pro finanční informace (GIIF) Obecní stráž Vězeňská služba (SW) Cizinecký úřad (USC) Železniční bezpečnostní stráž (SOK) Privatizace bezpečnosti 1. Společnosti na ostrahu osob a majetku 2. Společnosti detektivní
Zdroj: Autorka
3.3.2 VNITŘNÍ BEZPEČNOSTNÍ SLOŽKY TŘETÍ POLSKÉ REPUBLIKY
Teritorializace a kriminální logika
Policie (Policja) byla v průběhu prvních patnácti let po tranzici reformována hned čtyřikrát s ohledem na vnitřní strukturu. V roce 1990 nové vedení Ministerstva vnitra rozhodlo o rozpuštění MO a vytvoření uniformovaného ozbrojeného sboru Policie po vzoru moderních apolitických policií. Většina bývalých vysoce postavených policejní funkcionářů, včetně velitelů a jejich zástupců vojvodských policií, byla propuštěna (jen 7 z 49 bývalých velitelů vojvodského ředitelství policie zůstalo ve funkci) (srov. Policja.pl 2016). Všichni v hodnosti praporčíků a důstojníků museli projít lustračním procesem, 30 % praporčíků a 50 % důstojníků bylo propuštěno (Haberfeld 1997: 646), řadoví členové MO však lustrováni nebyli a jen 3027 (z 62,276) jich bylo propuštěno ze zákonných důvodů (srov. Policja.pl 2016). V duchu apolitizace policie byl zakotven zákaz členů sboru být členem politické strany a také byla s cílem depolitizace policie zřízena funkce hlavního velitele policie. Ten v rámci hierarchie zastává nejvyšší místo a policejní úředníci smí přijímat příkazy jen v rámci policejní hierarchie, nikoli od členů vlády (Pływaczewski – Walancik 2004: 100).
65 Nový policejní sbor zdědil tak velkou část personálu i vybavení po MO, což přinášelo potíže a) obnovy důvěry občanů v novou policii; b) přizpůsobení se příslušníků policie novým ústavním požadavkům na omezení veřejné moci zákonem a (sebe)přijetí funkce ochránců společnosti; c) podstavem personálu145 a snížení policejní efektivity v důsledku odvolání bývalých seniorních příslušníků MO (Pływaczewski 2011: 69). Korupce mez policisty přestavovala velký problém devadesátých let. Celý model korupce popisuje Karklins (2005: 21) jako pyramidové schéma úplatků a vydírání, kdy korumpovaný policista část úplatku odváděl svým nadřízeným. Haberfeld (1997: 650) dokonce tvrdí, že organizované kriminální skupiny podporovaly novou policii jak finančně, tak materiálně. Vzrůstající míra kriminality (a transnacionální organizovaného zločinu) vyžadovala mezinárodní policejní asistenci. Školící programy pro mladé a nezkušené policisty zajišťovalo Německo, USA, či Spojené Království (např. v roce 1995 prošlo školením až 17,000 policistů). Decentralizace policie a přenos kompetencí na místní samosprávy byla jedním z původních cílů Solidarity, které nástupnické subjekty sdílely až do přelomu tisíciletí. Mezi hlavní úkoly místní policie patří jen administrativní činnosti, prevence a zabezpečení veřejného pořádku, hlídky (zatímco národní policie je odpovědná za kriminální vyšetřování a reakce na mimořádné události, vč. používání operativně pátracích prostředků). Lokální policie se však potýkala s problémy finanční autonomie, neboť byla z části financována vládou, zčásti z rozpočtu samosprávy (Wollman – Lankina 2003: 102). Nedostatek financí vedl k rapidní korupci mezi obecní policií v devadesátých letech (Haberfeld 1997: 650). Další reforma policie se udála v roce 1995, během níž došlo k integraci (zrušení) obecní policie do národní a posílení policejních pravomocí (rozšíření seznamu případů užití zbraně policistou a rozšíření operativně pátracích prostředků a sběru dat146) a rozšíření působnosti (zajišťování veřejné bezpečnosti v hromadných dopravních prostředcích a ve veřejných vodách). Reforma byla ospravedlňována stoupající mírou kriminality (profesionalizace zločinu, nárůst viktimizace běžných občanů, agresivita a brutalita pachatelů, transnacionální organizovaný zločin ze zemí bývalé SSSR, nárůst kriminality mládeže, obchodování s drogami a výroba syntetických drog) a policejní korupcí (srov. Pływaczewski 2011: 70-71). Pravděpodobněji se jednalo o politické rozhodnutí, v roce 1993 vyhrála volby postkomunistiská SDL, jejíž ústřední politický program se vztahoval k centralizaci. Třetí reforma následovala v roce 1999 (v těsném závěsu po transformaci zpravodajských služeb a přijetí nového trestního zákoníku a trestního řádu v roce 1998). Vládnoucí koalice AWS/UW od roku 1997 prosazovala projekt decentralizace veřejné správy, vč. policie, jež se dočkal implementace v letech 1998-1999, a byla vytvořena třístupňová teritoriální struktura.
145 Navzdory tomu, že v roce 1993 nastoupilo k policii cca 30,000 nových příslušníků (srov. Policja 2016), v roce 1995 byly obsazeny jen dvě třetiny pozic v Metropolitní policii ve Varšavě (Rose-Ackerman 2005: 102).
146 Mezi nově používané operativně pátrací prostředky byl zahrnut předstíraný převod věci, sledování zásilky či předstírané úplatkářství. Dále také došlo k rozšíření seznamu osob , které mohou provádět odposlechy a sledování korespondence. Nově mohla policie shromažďovat osobní údaje (vč. otisků prstů, fotografie) osob podezřelých ze spáchání trestných činů, stejně jako neidentifikovatelných osob, které se snažily utajit svou identitu.
66 Nově byl redukován počet vojvodství na 16 (z dřívějších 49)/vojvodských policií, dále 373 okresů (powiat)/329 okresních ředitelství a 2489 obcí (gmina)/2072 policejních stanic. Na základě této struktury byla decentralizovaná i policie. Kriminální policie zůstala centralizovanou institucí s ústředním rozpočtem. Na všech lokálních úrovních tak byly vytvořeny jednotky uniformované policie pro mimořádné situace a preventivní dohled. Nejvyšší počet policistů je začleněn na úrovni okresu, tj. na okresních odděleních. S ohledem na rozpočet, do roku 1999 byla policie financována centrálně, od roku 2000 byl i decentralizován rozpočet, čímž získaly místní orgány mocný nástroj ke kontrole policie. Jmenování velitelů policie bylo konsensuální, obecní policii jmenoval společně starosta a velitel okresní policie, tento zase byl jmenován společně starostou okresu a velitelem vojvodské policie. Velitel vojvodské policie byl jmenován vojvodou147 a policejním prezidentem (viz Schéma 5 Centralizovaná a decentralizovaná kontrola policie v Polsku od roku 1999). Zprávy o činnosti lokální policie se předkládají minimálně jednou ročně zastupitelskému orgánu. Cílem reformy bylo jednak zvýšení efektivity policejní práce a zlepšení community policingu, zároveň se však jednalo o uskutečňování programu vládní koalice, pro niž otázka decentralizace byla klíčovou. Stejně tak i EU ve svých hodnotících zprávách kritizovala absenci místní samosprávy v Polsku. V letech 2002-2003, za vlády postkomunistické levice v čele s Leszkem Millerem, došlo ke změnám v hierarchii policie a to tak, že jmenování velitelů lokální policie nebylo již založeno na konsensuálním principu, ale nahrazeno systémem konzultací (starostové obcí a okresů, stejně jako prefekti již k volbě velitelů podávali pouze stanoviska), a finální rozhodování o postech velitelů bylo přenecháno pouze na zástupcích policii. Také rozpočet byl opět centralizován, čímž samosprávy ztratily vliv na činnost policie na lokální úrovni. Hlavním argumentem vlády byl tlak na samosprávy spojený s administrací obecních policií, z nedostatků financí pro lokální policii a neschopnosti přizpůsobit se novým kompetencím, včetně politických excesů a korupce.148 Nicméně konzultativní systém jmenování a předkládání zpráv zastupitelským orgánům (obce, okresu, vojvodství či sejmu) se považují za součást systému kontroly policie.
147 Vojvoda jako nejvyšší představitel vojvodství je reprezentantem vlády, jmenuje jej ministerský předseda na základě nominace ministra vnitra. Jeho hlavním úkolem je sledování samosprávy vojvodství a má právo zasáhnout do rozhodovací činnosti vojvodství, je-li to nezbytné.
148 Například v roce 1999 byly odhaleny případy radních a starostů, kteří si udělovali odměny tak, že jejich příjmy byly vyšší než prezidenta či ministerského předsedy (srov. Rose-Ackerman 2005: 106).
67 Schéma 5 Centralizovaná a decentralizovaná kontrola policie v Polsku od roku 1999
Zdroj: Paun 2007: 46
Rozpočet policejního sboru je poslední tři roky konstantní a pohybuje se okolo 8 620 000 000 PLN (z čehož 15 % tvořily mzdové náklady, 4 % stavební projekty, 3,2 % na vybavení velitelstev a policejních stanic, 1,5 % na investiční náklady (vybavení dopravních prostředků a radiokomunikačního zařízení Solutions ICT). Počet policistů k 1. 1. 2015 činil 98 775 (tabulková místa jsou nastavená pro 102 309 zaměstnanců).
68 Tabulka 15 Počet policistů dle funkčního zařazení v Polsku k 1. 1. 2015
Funkční zařazení Počet obsazených míst % z celkového počtu Velitelé 1.818 1,8 Kriminální služba (BSK) 30.289 30,7 Vyšetřovací služba (CBSP) 1.887 1,9 Preventivní služba (BSP) 61.094 61,9 Asistenční služba 2.829 2,8 Policejní akademie 863 0,9 Civilní zaměstnanci 11.921 -
Zdroj: Autorka (na základě dat z Policja 2016).
Podíváme-li se na organizaci současné policie (stav k 31. 12. 2015), pak zákon o Policii z roku 1990 považuje jako samostatné organizační jednotky: Hlavní policejní velitelství (Komenda glówna policji, dále „KGP“); 16 vojvodských velitelství (a jim podřízené okresní velitelství a komisariáty, které odpovídají administrativnímu členění země); Centrální úřad pro vyšetřování Policie (Centralne biuro śledcze policji, dále „CBSP”); vzdělávací instituce (Vyšší policejní škola ve Szcytnie, Policejní výcvikové středisko v Legionowie, Policejní škola v Pile, Policejní škola v Słupsku, Policejní škola v Katowicích); výzkumná instituce Centrální laboratoř kriminální policie ve Varšavě (Centralne Laboratorium Kryminalistyczne Policji). Z hlediska věcného vymezení rozlišuje zákon mezi službou kriminální, vyšetřovací, preventivní a podpůrných činností. Včetně působení soudní policie (organizačně zařazena pod okresní velitelství policie, organizace zřizuje ministr vnitra po konzultaci s ministrem spravedlnosti, od roku 1996)149 a protiteroristických a pohotovostních jednotek. Policejní prezident může se souhlasem ministra vnitra zřídit i další útvary a služby (vč. územní působnosti, organizaci a rozsahu činností). KGP, v jehož čele stojí policejní prezident (Komendant Główny Policji), kterého jmenuje předseda Rady ministrů na návrh ministra vnitra, je ústředním administrativním orgánem ve věcech ochrany bezpečnosti osob, udržování bezpečnosti a veřejného pořádku. V rámci KGP působí několik útvarů: Úřad pro mezinárodní policejní spolupráci (Biuro Międzynarodowej wspólpracy policji, dále „BMWS“), který vznikl roce 1998 na doporučení rady EU a je odpovědný za koordinaci policejní spolupráce se zahraničím, zaměřuje se především na
149 Zřízena byla nařízením Ministra vnitra v roce 1996 (Rozporządzenie Ministra Spraw Wewnętrznych z dnia 4 kwietnia 1996 r. w sprawie szczegółowego zakresu zadań i zasady organizacji policji sądowej (Dz. U. z 1996 r. Nr 42, poz. 186).
69 koncepční a koordinační činnost ve vztahu k mezinárodní spolupráci policie (v rámci EU, Rady Evropy, OSN, OBSE, se třetími zeměmi) a výměně informací (SIS II, VIS, Interpol, SIRENE, EUCARIS)150, koordinaci mezinárodních projektů, správu Systému policejních hlášení (Systemu Elektronicznej Sprawozdawczości w Policji, též SESPol), řízení styčných důstojníků a policejních kontingentů, organizaci národních i mezinárodních školení (CEPOL), plní úlohu Národního úřadu Interpol a EUROPOL koordinace extradice, vypracování stanovisek k legislativě v oblasti evropské a mezinárodní policejní spolupráce, plní úlohu kontaktního bodu pro boj s terorismem151, taktéž plní úlohu kontaktního bodu pro výměnu informací se zahraničím a na národní úrovni, servis IT systémů (STBS, SWIzE, INTERPOL I-24/7, FlowER SPIN-P, SESPol), koordinuje spolupráci mezi Europolem a Pohraniční stráží, GIIF, celní službou a ABW, provádí školení policistů v oblasti IT systémů a mezinárodní spolupráce. Úřad protiteroristických operací KGP (Biuro Operacji Antyterrorystycznych, dále „BOA”) vznikl v červenci 2003 v reakci na březnové události v Magdalence, během nichž byli usmrceni dva policisté a 17 zraněných při dopadení členů Piastowské skupiny. BOA je jako centrální speciální jednotka pro úkoly spojené s potíráním terorismu, kde plní zároveň koordinační funkci ve vztahu k policii (od dubna 2004 do 2008 bylo součástí Generálního štábu KGB). Od května 2008 je opět samostatnou centrální jednotkou, podřízenou přímo policejnímu prezidentovi, která nově plní úkoly zvláštní zásahové jednotky152 a je členem unijní skupiny Atlas. Úřad kriminální služby KGP (Biuro Służby Kryminalnej) vytváří dohled a koordinaci v boji proti běžné a hospodářské kriminalitě a korupci, sjednocuje podmínky vyšetřování a operativních postupů, vč. analýz a predikcí kriminálního prostředí. Mimoto je odpovědný za výměnu informací a vztahy se zahraničními donucovacími orgány a plní funkci Národního informačního systému pro výměnu operativních poznatků v rámci Schengenského prostoru, stejně tak provozuje Národní centrum výměny kriminálních informací (Krajowe Centrum Informacji Kryminalnych). Úřad vnitřních záležitostí KGP (Biuro Spraw Wewnętrznych KGP) byl zřízen od 1. května 1998. působí na úseku vnitřní kontroly při vyšetřování policejní korupce a trestných činů spáchaných policisty. Konkrétně mezi jeho úkoly patří: uskutečňování operativně- zpravodajských a vyšetřovacích činností; koordinace operativních činností ve věcech policistů a civilních zaměstnanců; sběr, zpracování a analýza informací o trestné činnosti policistů nebo proti Policii; přijímání opatření k prevenci kriminality v Policii; organizování psychofyziologických výzkumů. V roce 2014 bylo vzneseno obvinění proti 1108 policistům a dalších 277 bylo shledáno vinnými (Biuro Spraw Wewnętrznych KGP 2015: 5).
150 Přístup do databází o pohřešovaných osobách, otisků prstů, profilů DNA, odcizených vozidlech a dokumentů, atd.
151 Srov. čl. 17 odst. Rozhodnutí Rady 2008/616 1 / SVV o provádění rozhodnutí 2008/615 / SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti.
152 Srov. rozhodnutí Rady 2008/617 / SVV ze dne 23. června 2008 o zlepšení spolupráce mezi zvláštními zásahovými jednotkami členských států Evropské unie v krizových situacích.
70 Právní základy Pohraniční stráže (Straż Graniczna, dále „SG“) byly položeny v roce 1990. V čele SG stojí Hlavní velitel pohraniční stráže, který je odpovědný ministru vnitra. SG vykonává úkoly na úseku ochrany státních hranic a cizinecké agendy. Obecně zajišťuje ochranu státních hranic na souši a na moři (vč. externích hranic EU), z čehož vyplývají i kompetence v oblasti hraniční kontroly, vytváření analýz bezpečnostních rizik v souvislosti s ochranou hranic, spolupráce s mezinárodními organizacemi v oblasti ochrany hranic, a podílí se na vyšetřování přeshraniční kriminality především na úseku boje s ilegální migrací, boje proti pašování zboží, kriminalitě cizinců. Pohraniční stráž spolupracuje při výměně informací, zkušeností a analýz s CBA na základě dohody z 15. srpna 2015. Taktéž se zavázaly provádět společné operace. K 31. 12. 2015 bylo v provozu 94 institucí SG a 72 hraničních přechodů. SG disponuje vybavením speciální technikou (videoendoskopická zařízení, zařízení na testování pravosti dokumentů, minivideokamery, UV lampa, noční vidění, zařízení pro detekci výbušnin), včetně dopravních prostředků (vrtulníky, letadla, plachetnice, pontonové lodě, sněžné skútry atd.). SG vyvíjí spolupráci jak na unijní (např. účast na EUROSUR), bilaterální se sousedními země, tak i národní úrovni (SOK, Horská a Tatranská dobrovolnická záchranná služba, veterinární inspekce, služby pro ochranu letišť, obecní stráže a další organizace zajišťující bezpečnost osob a jejich majetku). Provozuje taktéž detenční zařízení. Základy zřízení obecní stráže (straż gminna) byly stanoveny zákonem z roku 1990 o místní samosprávě (Ustawa z dnia 8 marca 1990 r. o samorządzie terytorialnym) a poté v roce 1997 zákonem o obecních strážích (Ustawa z dnia 29 sierpnia 1997 r. o strażach). V roce 2014 působilo v Polsku celkem 588 obecních stráží (vč. městských) s celkem 9 542 strážníky (1 816 tvoří civilní personál). Obecní stráže jsou uniformovaným a neozbrojeným sborem, který k zabezpečení veřejné bezpečnosti (a od roku 2009 k dohledu nad bezpečností silničního provozu) zřizuje obecní rada, stráž je však podřízena starostovi. Obecní stráže jsou taktéž podstatným orgánem v rámci krizového řízení na lokální úrovni. Z hlediska kompetencí mohu ukládat pokuty za přestupky a správní delikty, dávat poučení, legitimovat osoby, provádět osobní prohlídky osob, vč. jejich věcí, pokud jsou podezřelí ze spáchání přestupku, a/nebo využívat kamerové systémy na veřejných místech. Ve srovnání s některými příslušníky soukromých bezpečnostních služeb jsou tyto kompetence značně omezené (např. při srovnání práva nosit zbraň).
71 Graf 3 Vývoj početního stavu obecních policií v Polsku (1994-2014)
Zdroj: MSW (2015: 7)
Železniční bezpečnostní stráž (Straż Ochrony Kolei, dále „SOK”) je od roku 2001 v důsledku privatizace železnic zařazena do struktury PKP Polských železničních tratí SA, nicméně funguje jako samostatná organizační jednotka. Mezi základní úkoly patří udržování pořádku v železničních prostorech, ve vlacích a železničních vozidlech, ochranu života a zdraví osob a majetku ve výše uvedených prostorech. Železniční strážci disponují kompetencemi jako legitimizace osob podezřelých ze spáchání trestného činu či přestupku a svědků trestného činu či přestupku, předvedení osob na policejní stanici, kontrola vozidel v rámci jejich místní působnosti a použití donucovacích prostředků (včetně fyzické síly, obušku, pout, služebního psa a obranné techniky). Polsko s celkovým ročním obratem soukromého (civilního) bezpečnostního sektoru ve výši 1,5 mld. EUR (s neustálým cca 2-9% ročním nárůstem) a 200 000 zaměstnanci, působícími v 3000 soukromých bezpečnostních společnostech153 má hned po Velké Británii největší soukromý „bezpečnostní sbor“. Avšak jen 6,25 % ze všech uzavřených kontraktů (cca 320 000) bylo ve prospěch veřejné sféry (evropský průměr dosahuje 25,01 %). Na druhou stranu polský soukromý bezpečnostní sektor je relativně fragmentovaný, tři největší soukromé bezpečnostní společnosti zaujímaly na trhu pouhý 30% podíl (ve srovnání v evropským průměrem 54,65 %) (Confederation of European Security Services 2011). Terlikowski, Madej a Górka-Winter (2013: 83) poukazují, že fragmentace a podíl nezkušených aktérů na trhu, je
153 Podle dat z roku 2010 bylo v Polsku v té době registrováno přes 3 200 soukromých bezpečnostních společností.
72 charakteristickým znakem bezpečnostního trhu v Polsku (např. nadnárodní společnosti jako G4 Securicor a Securitas hrají marginální roli na polském trhu ve srovnání s ostatními evropskými státy, první z jmenovaných nemá již v Polsku zastoupení, druhý pouze na regionální úrovni s omezeným portfoliem služeb). Privatizaci bezpečnosti lze v Polsku chápat v kontextu obecného trendu liberalizace a privatizace, jež našel svou oporu v zákoně o komercionalizaci a privatizaci z roku 1996.154 Etablování soukromých bezpečnostních a detektivních společností je spojeno právě s aktivitami/kontrolou bývalých (/současných) příslušníků tajných služeb, aktivních agentů současných speciálních služeb, či formálně neaktivních agentů komunistických služeb, kteří se podílí na soukromém bezpečnostním sektoru, nebo jsou propojeni s politikou a médii. Tato komunita udržuje neformální klientelistické sítě a vytváří tak vhodné prostředí pro nejvlivnější mocenské skupiny v Polsku (Hellman - Jones - Kaufman 2000; Zybertowicz 2002). Łośová a Zybertowicz (2000) tuto provázanost nazývají špionážní komunitou (undercover community), výrazně ovlivňující vztah mezi demokracií a zpravodajskými složkami v Polsku. Základní právní rámec působení soukromých bezpečnostních společností je vymezen zákonem o ochraně osob a majetku z roku 1997, který se vztahuje na všechny poskytovatele bezpečnosti, veřejné i soukromé (vyjma detektivních služeb).155 Poskytování detektivních služeb je upraveno samostatným zákonem o detektivních službách z roku 2001. Zvláštním zákonem o bezpečnosti hromadných akcí jsou regulovány veřejné hromadné akce (kulturní akce jako koncerty, festivaly, či sportovní utkání), jež stanovují odpovědnost organizátora za bezpečnost a povinnost zajistit bezpečnost účastníků hromadných akcí. Zákon o ochraně osob a majetku rozlišuje podle míry organizovanosti mezi a) pracovníkem ostrahy, b) specializovanými ozbrojenými formacemi ochrannými, jejichž členové jsou držiteli zbrojního pasu, a c) vnitřní službou ochrany, což jsou ozbrojené a uniformované složky podnikatelů nebo veřejných organizačních jednotek zřízených za účelem ostrahy/ochrany, v čele s velitelem. Všechny subjekty podnikající v oblasti ochrany osob a majetku (agencje ochrony osób i mienia) musí být držiteli licence ministra vnitra, který stanoví rozsah a formu vykonávání těchto služeb po konzultaci s velitelem vojvodské policie, ten licence uděluje. Seznamy pracovníků jsou vedeny hlavním policejním velitelem prostřednictvím elektronického systému, data vkládají velitelé vojvodské policie. Pracovníci ostrahy mohou ve střeženém prostoru: ověřovat totožnost, nařídit neoprávněným osobám opustit prostor, zatknout a předat policii osobu. Zaměstnanci soukromých bezpečnostních společností mají naopak zakázáno prohledávat a zabavovat majetek. Právo
154 Viz blíže Ustawa z dnia 30 sierpnia 1996 r. o komercjalizacji i prywatyzacji ( Dz.U. 1996 Nr 118 poz. 561).
155 Zákon reguluje a) místa, budovy a zařízení podléhající povinné ochraně; b) pravidla vytváření a fungování vnitřních bezpečnostních služeb; c) pravidla podnikání v oblasti ochrany osob a majetku; d) stanovení kvalifikace a pravomocí pracovníků ochrany; e) dohled nad ochranou osob a majetku; f) pravidla pro ochranu přepravovaných zbraní, střeliva, výbušnin, zbraní a jiného vojenského vybavení (srov. čl. 1 zákona o ochraně osob a majetku).
73 nést a užívat střelné zbraně je obecně dovoleno členům speciálních ozbrojených formací, vč. užití fyzické síly (donucovacích opatření). Všichni bezpečnostní zaměstnanci ve službě jsou považováni za veřejné činitele pro účely trestního řízení, tj. jsou tak chráněni relevantními ustanoveními trestního zákoníku. Podle Wordliczeka (2015: 75) soukromé bezpečnostní společnosti a jejich pracovníci mají veskrze stejné pravomoci, mohou držet zbraň, jsou chráněni ustanoveními trestního zákoníku jakožto úřední osoby, ale na rozdíl od policie však mají daleko větší manévrovací prostor. Inspekci ekonomických činností v oblasti ochrany osob a majetku zajišťuje velitel vojvodské policie (na letištích velitel divizí pohraniční stráže). Dohled nad činností specializovaných ozbrojených formací vykonává policejní prezident. Z hlediska trestních sankcí může být udělena pokuta nebo až dva roky odnětí svobody pro ty, kteří vykonávají ostrahu bez povolení nebo zanedbávají své povinnosti. Ten, který jedná nad rámec svých povinností, může být potrestán odnětím svobody až na 5 let. Naopak těm, kteří brání svou činností v práci soukromé bezpečnostní společnosti, hrozí až 2 roky odnětí svobody. Zvláštní ustanovení hlavy druhé se týká prostor, objektů, zařízení, které mají strategický význam pro obranu, národní hospodářství, veřejnou bezpečnost a dalších životně důležitých národních zájmů (vojenské objekty, sklady strategických zásob, podniky související s těžbou surovin, speciální výrobní a výzkumná pracoviště, přístavy, letiště, státní archivy aj.). Seznamy těchto objektů vypracovávají představitelé kompetentních orgánů (ministři, prezident Polské národní banky) a vojvodové vedou evidenci těchto objektů, které podléhají povinné ochraně a nacházejí se na území jejich vojvodství. Záznamy o těchto objektech podléhají utajení. Vojvoda může tyto seznamy rozšířit v rámci správního rozhodování, pokud se dotýkají veřejné bezpečnosti. K ochraně těchto objektů jsou zplnomocněny speciální ozbrojené formace ochrany nebo soukromé bezpečnostní společnosti s odpovídajícím technickým zabezpečením. Ministr vnitra může na žádost příslušných představitelů ústředních orgánů k ostraze poskytnout vlastní jednotky, popř. mohou být použity jednotky územní samosprávy. Úprava společností poskytujících detektivní služby (usługy detektywistyczne) byla přijata až v roce 2001. Právního vakua v letech 1990 až 2002 využívalo podle Wordliczka (2015: 75) mnoho bývalých příslušníků tajných služeb, např. při vymáhání pohledávek, sběru informací apod. Detektivní činnosti spočívají v získávání, zpracování a předávání informací o lidech, objektech a událostech, na základě smlouvy uzavřené s klientem, ve formách a oblastech, které nejsou vyhrazeny pro vládní organizace a instituce podle zvláštních pravidel, zejména ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů (např. protiprávní používání obchodních názvů nebo známek, zveřejnění obchodních tajemství, ověřování informací o škodách hlášených pojišťovnám, hledání pohřešovaných osob nebo uprchlíků, vč. průzkumu majetku) a shromažďování informací v probíhajících trestních řízeních, řízeních ve věcech daňových trestných činů a jiných. Detektivům je zakázáno používat operačně-zpravodajské a technické zařízení, která jsou oprávněny používat speciální subjekty. Zákon zakotvuje také obecnou povinnost ochrany osobních údajů a vyžaduje, aby osobní údaje ihned po předání klientovi byly zničeny a nesmí být předávány třetím osobám. Poněkud sporné ustanovení čl. 9
74 opravňuje osobě detektiva získávat (osobní) informace v soukromoprávních věcech od osob, firem, institucí a státních orgánů nebo místních orgánů po předložení licence, kterou vydává na dobu neurčitou velitel vojvodské policie.
Teritorializace a zpravodajský přístup
Úřad ochrany vlády (Biuro Ochrony Rządu, dále „BOR“)156 je ozbrojený, uniformovaný a militarizovaný sbor plnící úkoly ochrany osob, objektů a vybavení ku prospěchu a zájmu státu s působností na území Polska i mimo něj. Především zajišťuje ochranu prezidenta, maršálka Sejmu a Senátu, ministerského předsedy, místopředsedy vlády, ministra vnitra a zahraničních věcí, bývalých prezidentů, zahraničních delegací, polských diplomatických misí, konzulárních úřadů a delegací u mezinárodních organizací, popř. jiných osob na základě rozhodnutí ministra vnitra. Na žádost maršálků ministr vnitra nařizuje provedení pyrotechnických a radiologických činností v souvislosti s ochranou budov Sejmu a Senátu. V neposlední řadě je pověřen ochranou objektů využívaných prezidentem, předsedou vlády, ministrem vnitra a zahraničních věcí. Úřad je podřízen ministru vnitra, který nařízeními stanovuje rozsah, podmínky a postupy práce BOR, vč. jejich spolupráce s ostatními bezpečnostními složkami. V čele úřadu stojí ředitel, který je odpovědný ministru vnitra, jmenován je však ministerským předsedou na návrh ministra vnitra. Mezi hlavní činnosti BOR patří plánování bezpečnosti osob, objektů a zařízení, identifikace a analýza potencionální hrozeb, prevence hrozeb, koordinace ochranných opatření, přímá ochrana, zabezpečení objektů,157 zefektivnění pracovních postupů. Stejně tak může v rámci své administrativně-pořádkové činnosti přijímat preventivní opatření. BOR při preventivní činnosti odhalování trestných činů a pachatelů proti chráněným zájmům může shromažďovat a zpracovávat informace, využívat informací z databází kriminálních archivů za účelem eliminace hrozby, popř. plánování systematického testování objektů a zařízení. Za tímto účelem spolupracuje v rámci preventivní činnosti s Policií, ABW, AW, SKW, SWW, vojenskou policií, pohraniční stráží a státní požární stráží, stejně tak smí využívat informátory v odůvodněných případech. Po letecké havárii u Smolenska v roce 2010, při níž zahynulo mimo nejvyšších státních představitelů i devět příslušníků BOR, je kladen důraz na koordinaci VIP letecké dopravy, utajení informací o dopravě a pohybu osob, stejně jako navýšení finančních prostředků na kvalitní vybavení.
156 Srov. Ustawa z dnia 16 marca 2001 r. o Biurze Ochrony Rządu). Počátky BOR (z funcionálního hlediska) lze vysledovat až do meziválečného období, kdy byly ustaveny po atentátu na prvního prezidenta druhé polské republiky Gabriela Narutowicze v roce 1922. Z hlediska formální diskontinuity komunistického BOR (rozpuštěn v roce 1989) a jeho následovníka se na příslušníky BOR nevztahovaly lustrační zákony (BOR 2015).
157 S prací BOR je spojena kauza nelegálně získaných odposlechů bývalého premiéra Donalda Tuska a polského podnikatele Jana Kolczyka z premiérovy vily. Za zajištění ochrany premiérovy vily a zabránění odposlechů byla odpovědná BOR (např. Wyborcza.pl. 27. 8. 2015). Dva bývalí příslušníci ABW (tzv. Vídeňská skupina) nabízeli 700 hodin odposlechů bývalého premiéra Donalda Tuska. V předmětném rozhovoru s Janem Kulczykem z roku 2014 měl Kulczyk požadovat po premiérovi ze strany státu a ABW ochranu svých investic na energetickém trhu na Ukrajině před Ruskem.
75 Důstojníci BOR mají taktéž relativně široké pravomoci ve vztahu k chráněným objektům od a) udílení příkazů k opuštění místa, zastavení či odstranění vozidel, b) ověřování totožnosti, c) (subsidiárně) zadržení osob představujících hrozbu pro život, zdraví nebo majetek, či narušení veřejného pořádku, d) provádění osobní kontroly, vč. obsahu zavazadel, e) žádostí součinnosti orgánů státní a místní správy a komerčních subjektů, f) k pomoci od fyzických osob. Vůči zadrženým osobám mají příslušníci BOR postavení orgánů činných v trestním řízení. Důstojníci taktéž mohou použít donucovací prostředky, vč. držení zbraně. Na příslušníky úřadu jsou kladeny specifické požadavky, vč. výkonu vojenské služby a zařazení do Rezervních sil. Na příslušníky se uplatňují jednak disciplinární předpisy, ale také trestně-právní – ty na sebe vážou sankci v případě, že příslušník BOR neplní své úkoly a příkazy (provinění proti disciplíně). Stráž Maršálka (Straż Marszałkowska) je nejmenší ozbrojený sbor v Polsku se 156 příslušníky, organizačně začleněný do Kanceláře Sejmu. V jejím čele stojí velitel stráže, který je odpovědný Vedoucímu kanceláře Sejmu. Posláním sboru je ochrana budov Sejmu a Senátu. Při výkonu funkcí náleží členům stráže postavení příslušníků BOR a postavení veřejných činitelů v trestních věcech. Nicméně žádný oficiální status nemají a v pracovně-právních vztazích se řídí zákoníkem prácem.158
Deteritorializace a kriminální logika
Centrální úřad pro vyšetřování Policie (Centralne Biuro Śledce Policji, dále „CBSP“) vznikl 15. ledna 2000 sloučením Útvaru pro potírání organizovaného zločinu (Biuro do Walki z Przestępczością Zorganizowaną, 1994-2000) a Útvaru pro potírání drogových zločinů (Biuro do Spraw Narkotyków, 1997-2000). Tato vyšetřovací služba s celostátní působností funguje jako samostatná jednotka policie (v letech 2000-2014 zařazena organizačně pod Policejní prezidium) s expoziturami v každém vojvodství, nicméně je autonomní na vojvodských ředitelstvích policie. Velitele jmenuje a odvolává ministr vnitra na návrh policejního prezidenta. Věcná působnost je vymezena potíráním organizovaného zločinu, přeshraniční kriminalitou, obchodem s drogami a ekonomickými trestnými činy, vč. terorismu. Úřad bývá označován za efektivní a mobilní jednotku s ohledem na možnost využití operativně pátracích prostředků k získání informací a důkazů (předstíraný převod/koupě a dodávka, použití agenta (údajně minimálně po jednom agentu v každé organizované kriminální skupině), zapojení do mezinárodních operací, sdílení databází (srov. Pływaczewski 2011: 75)). Aktivity CBSP se týkají i mapování zón vlivu různých organizovaných skupin a mezi její největší úspěchy patří omezení vlivu zločineckých skupin – tzv. Pruszkowské mafie a Wolominské mafie. Celní služba (Służba celna) je uniformovaný a ozbrojený sbor podřízený ministru financí zřízený k ochraně celního prostoru Polska a EU. Organizační strukturu - odpovídající administrativnímu členění státu - tvoří celní komory (16), celní úřady, celní pobočky. Celní správa je primárně odpovědná za výběr cla, dovozní daně, spotřební daně, daně z minerálních olejů, těžby nerostných surovin a z hazardních her. Z hlediska vnitřní bezpečnosti chrání
158 Úprava postavení Stráže Maršálka je obsažena v kapitole 11 zákona o Úřadu ochrany vlády.
76 finanční zájmy Polska a EU, legální obchodní aktivity, společnost a životní prostředí. V oblasti trestních věcí jsou celní komory pověřeny rozpoznáváním, odhalováním, předcházením a potíráním trestných činů: a) souvisejících s porušením pravidel pro dovoz a vývoz výrobků podléhajících omezení nebo zákazu obchodování z důvodů bezpečnosti a veřejného pořádku/mezinárodní bezpečnosti, zejm. s odpadem, chemikáliemi a směsmi, jaderným a radioaktivním materiálem, omamnými a psychotropními látkami, zbraněmi a střelivem, výbušninami a zbožím a technologiemi strategického významu; b) fiskálních a daňových, vč. potrestání pachatelů podle trestního zákoníku fiskálního z roku 1999; c) (a přestupků) proti zdraví, kulturním statkům, právům k duševnímu vlastnictví, přírodě, životnímu prostředí, omezení obchodu se zbožím a technologiemi strategického významu a stíhání jejich pachatelů (celní správa má při vyšetřování procesní postavení orgánů činných v trestním řízení dle trestního řádu). Spolupracuje s Národním centrem výměny kriminálních informací KGP. Mobilní jednotky operující v pohraničí mají k dispozici high-tech zařízení, která umožňují komunikaci a informační výměnu přímo v terénu. Integrovaný management pozemních hranic přispívá k plynulosti provozu přes hranice. V rámci tzv. zeleného koridoru je umožněno projíždět vozidlům, která nepředkládají žádné zboží k deklaraci, stejně tak jsou hraniční přechody vybaveny elektronickými tabulemi s údaji o délce čekání. Centrální protikorupční oddělení (Centralne Biuro Antykorupcyjne, dále „CBA“) je speciální službou pro boj s korupcí v oblasti veřejného a hospodářského života, zvláště v institucích státní správy a samosprávy, a také pro boj proti činnostem narušujícím ekonomické zájmy státu, financování politických stran, rozpočty, dotace, subvence, privatizace a komercializace. CBA bylo vytvořeno na základě zákona ze dne 9. 7. 2006159 z podnětu menšinové koaliace PiS z důvodu neutěšeného stavu v boji polských orgánů (včetně zpravodajských služeb) proti korupci ve veřejné správě a v oblasti ochrany ekonomických zájmů státu. CBA převzalo část pravomocí AWB v boji proti korupci ve veřejné správě. V čele CBA stojí ředitel služby, kterého jmenuje maximálně dvakrát na čtyři roky ministerský předseda na základě stanoviska prezidenta, Kolegia a Komise Sejmu. Ředitel je přímo odpovědný premiérovi (nebo jím určenému členu vlády). Předseda vlády stanovuje směry činnosti CBA formou směrnic. CBA je úřadem vlády, financovaným ze státního rozpočtu Rozsah činností pokrývá širokou škálu od kontrolních, vyšetřovacích, po analytické, až k zpravodajským aktivitám na území Polska.160 Kromě shora uvedených úkolů provádí CBA také činnosti dle pokynů soudu nebo prokurátora v rozsahu stanoveném zákonem. K operativní činnosti je vyžadováno povolení Oblastního soudu ve Varšavě (se souhlasem Generálního prokurátora). CBA se také podílí nejen na edukativních programech, ale ve velké míře je také producentem odborných knih, analýz a výzkumů evaluujících protikorupční strategie. Ředitel CBA koordinuje spolupráci mezi řediteli ABW, SKW, KGP, Hlavního velitelství ŻW, Hlavním
159 Ustawa z dnia 9. czerwca 2006 r. o Centralnym Bjurze Antykorupcyjnym.
160 Podíváme-li se na statistiky činností za rok 2014, pak bylo provedeno 420 vyšetřování, 239 kontrol, 650 školení (CBA 2015).
77 inspektorem daňové správy, celní službou, GIIF v rámci protikorupční politiky (ve vztahu k státním institucím a místní samosprávě, veřejné a hospodářské sféře a ekonomickým zájmům státu)161. Podmínky spolupráce upravuje nařízením předseda vlády.162 Vězeňská služba (Służba Więzienna)163 je uniformovaná a ozbrojená formace v gesci ministerstva spravedlnosti s úkoly na úseku výkonu trestu a odnětí svobody a vazby. Z hlediska organizační struktury je v čele ústředí Rada vězeňské služby, pod níž se nacházejí oblastní inspektoráty vězeňské služby (jimž jsou podřízeny detenční ústavy a věznice) a Centrální vzdělávací střediska. Nemá žádné speciální pravomoci (ověřování totožnosti osob vstupujících/vycházejících z objektů vězeňské služby, odnímání nebezpečných předmětů při vstupu do objektů, předvolání osob, zadržení osob při útěku, použití donucovacích opatření a držení střelných zbraní).
Deteritorializace a zpravodajská logika
Zpravodajské služby v Polsku v 80. letech byly nejen jedním z pilířů komunistické strany (vedle ideologie/kontroly médií a státní ekonomiky). Podle některých autorů (Łoś - Zybertowicz 2000) Polsko patřilo v osmdesátých letech k post-totalitnímu státu, v němž bezpečnostní složky nejsou pouhým nástrojem moci, ale naopak se snaží přebírat vedoucí úlohu aparátu státu a roli strany podkopávaly: Stávaly se každodenním nástrojem vládnoucích praktik. Zybertowicz (2002: 3) dokonce zpravodajské služby v Polsku označuje za nejdůležitějšího aktéra (spolutvůrce) transformace, který se podílel na řadě aktivit rozvracejících režim – od ilegální privatizace státu, ekonomie, kontrolního aparátu a dalších veřejných sektorů. Tato hybná síla se projevila i v prvním desetiletí znovuobnovené demokracie, kdy zpravodajské služby byly obviňovány jak z pravicového tak levicového politického spektra z intervence do vnitropolitických záležitostí (např. inscenování pádu tří ministerských předsedů, jednoho místopředsedy a řady dalších funkcionářů, včetně zasahování do všech prezidentských
161 Uchwała nr 37 Rady Ministrów z dnia 1 kwietnia 2014 w sprawie rządowego Programu Przeciwdziałania Korupcji na lata 2014–2019.
162 CBA se stala předmětem politického boje v roce 2007 a vedla k pádu vlády Jaroslawa Kaczyńského, kdy zástupkyně vlády pro boj s korupcí Julia Piterová (PO) zpracovala zprávu o zneužívání pravomocí CBA (nelegální prodej zbraní, používání falešných průkazů totožnosti a SPZ) v kauzách proti Andrzeji Lepperovi (SRP), poslankyni Beatě Sawické (PO), či ministrovi pro sport Tomaszi Lipiecovi (PiS). CBA v čele s tehdejším ředitelem Mariuszem Kaminskim (PiS) odmítla (i přes výzvu ombudsmana a premiéra Donalda Tuska) zprávu zveřejnit. Tento krok však vyvolal ostrý střet mezi ředitelem CBA Mariuszem Kaminskim a Piterovou. Za CBA se také postavila akademická obec otevřeným dopisem Tuskovi z ledna 2008, aby CBA nevyužívali k politickému boji, ale k boji s korupcí. Nicméně Vojvodský správní soud ve Varšavě 16. července 2008 zrušil rozhodnutí CBA a zpráva o zneužívání pravomocí byla zveřejněna (Dziennik.pl 12. 3. 2008, 27. 11. 2008, 18. 3. 2009). V březnu 2015 byl Kaminski shledán nepravomocně vinným z trestného činu překročení pravomocí. V současné době působí jako Ministr koordinátor pro speciální služby ve vládě Beaty Szydlo.
163 Ustawa z dnia 9 kwietnia 2010 o Sluzbie Więziennej.
78 kampaní), ovlivňování legislativy, iniciování pochybných ekonomických operací (včetně manipulací na polské burze) (srov. Łoś 2005). Transformace polské civilní zpravodajské služby prošla po roce 1989 dvěma etapami. V první etapě v roce 1990 byla komunistická civilní Bezpečnostní služba (Służba Bezpieczeństwa) nahrazena Úřadem ochrany státu (Urząd Ochrony Państwa, dále jen „UOP“), zahrnujícím jak vnitřní, tak vnější působnost. Transformace se dotkla zeštíhlení civilní služby, kdy počet příslušníků klesl z původních 24 000 na 6 000. Část bývalých zpravodajců našla uplatnění v reformovaných policejních složkách, část pracovníků s negativním lustračním osvědčením přešla do UOP.164 UOP byl zřízen v roce 1990 jako centrální orgán státní správy zajišťující bezpečnost státu a ústavní pořádek přímo odpovědný ministerskému předsedovi, který jmenuje i jeho šéfa. Důstojníci UOP získali nejen zpravodajské kompetence, ale také výkonné (vč. vyšetřování trestných činů na základě příkazu státního zástupce nebo soudu v rámci trestního zákoníku, ale také z vlastní iniciativy). V rámci zpravodajské činnosti nicméně UOP nebyl vázán trestním zákoníkem. Soudní přezkum odposlechů byl možný pouze, pokud UOP odmítlo státnímu zástupci zpřístupnit materiály. Ty pak měly být předány předsedovi Nejvyššího soudu. UOP však téměř vždy této proceduře zabránil, v jednom případě byla i zablokována přímo premiérem Włodzimierzem Cimoszewiczem (cit. Wasserman 2002: 19 z Zybertowicz 2002: 9). Na jednu stranu UOP nadměrně akumulovala moc (vnitřní a vnější působnost, policejní kompetence a zpravodajské kompetence), na druhou stranu se UOP v oblasti boje s organizovaným zločinem nejen překrývalo, ale podle Jankeho (1996: 13) přímo oslabovalo paralelní struktury policie. Koncepční vedení UOP nebylo nijak vymezeno s ohledem na vágnost zákona. Jak poznamenal v roce 1994 v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza bývalý ministr vnitra Krzysztof Kozłowski, „úlohy našich služeb nejsou formulovány ani ministerským předsedou, ani prezidentem, ani parlamentem, proto práce speciálních služeb je v chaosu” (cit z Jachowicz - Kęsicka 1994: 4). Zákon zřizoval jako koncepční orgán Kolegium pro správu speciálních služeb (Kolegium do Spraw Służb Specjalnych) složené z ministerského předsedy, ministra vnitra, zahraničních věcí, obrany, šéfa UOP, tajemníka Národního výboru pro obranu a předsedu stálého výboru Rady ministrů. Kolegium jako poradní a koordinační orgán činností UOP, ale i dalších speciálních složek zajišťujících bezpečnost státu jako Policie, Pohraniční stráže, WSI, vojenské policie, má nastavovat základní koncepci zpravodajských služeb. Nicméně kolegium se např. během funkčního období vlády Jerzyho Buzka (1997-2001) nesešlo ani jednou, což bylo opozicí označováno jako krok nazpět (Zybertowicz 2002: 7). V dubnu 1995 byla zřízena parlamentní Komise (Sejmu) pro speciální služby, která se zabývala posuzováním legislativy v oblasti
164 Z 14 000 zaměstnanců Bezpečnostní služby, kteří lustrační proces podstoupili, získalo 10 000 negativní osvědčení a 4 000 bylo nuceno ukončit pracovněprávní vztah v nově zřízeném UOP (Zybertowicz 2002). Postup ověřování před komisemi však trpěl řadou nedostatků od zmizení části osobních spisů, obav z vydírání členů komise, informační výhodou zkušených agentů, shovívavým postojem k operativcům a vyloučením z prověrek některých funkcionářů pracujících v oblasti komunikačních a kódovacích systémů, operační techniky, archivech, pozorování, úřadech udělujících pasy atd. (Łoś - Zybertowicz 2000).
79 zpravodajských služeb, hodnocením výročních zpráv a rozpočtových návrhů. Komise však byla odkázaná na informace šéfů zpravodajských služeb. Mimo jiné také projednávala spolupráci mezi speciálními službami navzájem a s ostatními orgány státní správy. Také se zabývala stížností na aktivity speciálních služeb.165 Po desetiletí korupčních skandálů, úniků informací, podezření zpravodajských služeb z ovlivňování veřejných událostí, byla nastartována druhá etapa reformy zpravodajských služeb (srov. Staniszkis 1999). Reforma se stala ústředním tématem předvolební kampaně Svazu demokratické levice (dále jen SDL) v roce 2001, jejíž návrh166 připravil dva měsíce před parlamentními volbami ministerský předseda Zbigniew Siemiątkowski (dřívější ministr vnitřních záležitostí v roce 1996, poté též vládní koordinátor Komise pro speciální služby). Nutnost reformy byla obhajována s odkazem na rozbití klientelistických struktur a zavedení mechanismu prevence zásahů zpravodajských služeb do vnitropolitických událostí. Po volebním úspěchu levice byla reforma přijata v roce 2002167 a činnost UOP byla oficiálně ukončena k 29. červnu 2002. Nově byly vytvořeny dvě samostatné zpravodajské služby - Služba vnitřní bezpečnosti (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego, dále „ABW“) a Výzvědná služba (Agencja Wywiadu, dále „AW“).168 Kritika této reformy vycházela ze skutečnosti, že namísto, aby byly vysvětleny skandály let minulých, a nastaven mechanismus odpovědnosti pro příslušné osoby, byla jen přijata „kosmetická“ reforma, neboť kompetence UOP přešly na dvě nové služby. Věcná působnost AWB se vztahuje na vyšetřování, prevenci, ochranu a boj proti hrozbám zaměřeným proti vnitřní bezpečnosti státu, jeho ústavnímu pořádku, suverenitě a mezinárodnímu postavení, nezávislosti, územní celistvosti a jeho národní obraně; vyšetřování, prevenci a odhalování zločinů (a stíhání jejich pachatelů) špionáže, terorismu, ochrany utajovaných informací a jiných deliktů ohrožujících bezpečnost státu, poškozujících ekonomické základy státu, korupci veřejných činitelů ohrožujících bezpečnost státu, v oblasti výroby a obchodu se zbožím, technologiemi a službami majícími strategický význam pro
165 Již v prosinci 1995 projednávala Komise výpověď UOP (podřízených tehdy ještě prezidentovi Wałęsovi) o ministerském předsedovi Józefu Oleksym (bývalým komunistickým úředníkem), že byl agentem KGB a později ruské rozvědky v letech 1983 až 1995). Samotná kauza ukázala na nedostatky Komise – jednak omezené investigativní pravomoci, za další na konflikt zájmů, kdy členové komise byli osobně provázáni ať již s obviněnou stranou, tak i UOP. Stejně tak řádného vyšetření/vyvrácení se nedočkal případ Konstantyho Miodowicze, bývalého ředitele kontrarozvědného oddělení UOP, který svého času zasedal v Komisi a byl zároveň obviněn ze špionáže (Zybertowicz 2002: 8).
166 Siemiątkowski předložil dokument Opcja 2001 – przyszłość polskich służb specjalnych, který stal se součástí volební programu SDL. Pracoval na něm kontinuálně od roku 1998 Instytut Problemów Bezpieczeństwa i Związku Byłych Funkcjonariuszy UOP, který byl složený z emeritních důstojníků WSI a UOP a dalších expertů.
167 Srov. Ustawa z dnia 24. maja 2002 r. o Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego oraz Agencji Wywiadu.
168 Důstojníci AW na rozdíl od AWB nemají stejné procesní postavení, a tudíž jim řada výkonných oprávnění chybí (zatýkání, zadržení, ověřování totožnosti atd.). Omezené výkonné pravomoci jsou však na druhou stranu vyrovnány daleko menší transparentností a vnější kontrolou, než které čelí AWB.
80 bezpečnost státu, ilegální výroby, držení a obchodu se zbraněmi, municí a výbušnými materiály, zbraněmi hromadného ničení a také mezinárodního obchodu s omamnými a psychotropními látkami; ochranu utajovaných informací v mezinárodních vztazích v rámci své působnosti; sběr, analýzu, zpracování a předávání informací příslušným orgánům, které mohou být významné pro ochranu vnitřní bezpečnosti státu a jeho ústavního pořádku; plnění dalších úkolů stanovených jinými zákony a mezinárodními smlouvami. Působnost ABW a UOP jsou do jisté míry totožné. Namísto okleštění působnosti, AWB získala nové pravomoci v oblasti prevence a potlačování korupce veřejných činitelů, které představují hrozbu bezpečnosti státu a dále zločinů spojených s výrobou a obchodováním se zbožím, technologiemi a službami strategického významu pro bezpečnost státu.169 Široce definované pravomoci AWB také zdědila po UOP (zahrnují jak využití zpravodajských metod, tak mají v případě aktivit uvedených v bodě 2 přiznány stejné pravomoci jako příslušníci policie). Úprava Kolegia pro správu speciálních služeb zůstala téměř netknutá.170 S výjimkou toho, že namísto původních dvou služeb UOP a WSI nyní kontroluje činnosti všech pěti (postupně vzniklých) zpravodajských služeb – AW, AWB, SKW, SWW a CBA, ale i činnost speciálních služeb u Policie, SG, ŽW, BOR, Celní služby, finančních úřadů a orgánů daňové kontroly, GIIF, vč. armády. Nová právní úprava přinesla posílení dozorčí a kontrolní pravomoci prezidenta republiky (přístup k informacím ABW na základě žádosti, nebo z iniciativy služby, povinnost jej informovat o provádění operativně-pátracích činností ve věci, která spadá do působnosti jiných orgánů); předsedy vlády (na základě stanoviska prezidenta jmenování/odvolávání šéfa AWB, který je předsedovi odpovědný za činnost služby, vedení činnosti ABW formou nařízení); Kanceláře předsedy vlády (kontrola administrativy, zákonnosti, hospodárnosti, vyvozování osobní odpovědnosti za zjištěné nedostatky AWB); parlamentu (formou interpelací ministerského předsedy a členů vlády ve věcech ABW či šéfa AWB; Komise Sejmu pro speciální služby); Oblastního soudu ve Varšavě (předběžná kontrola operativních postupů ABW: soud na základě žádosti AWB a souhlasu Generálního prokurátora povoluje odposlechy, sledování aj. na tři měsíce s možností prodloužení); generálního prokurátora (kontrola operativně-pátracích prostředků v oblasti ekonomických zločinů, špionáže, terorismu, porušování ochrany utajovaných informací a jiných deliktů směřovaných proti bezpečnosti státu); veřejného ochrance lidských práv (Rzecznika Praw Obywatelskich) v oblasti ochrany osobních údajů (oprávnění odmítnout zveřejnění osobních údajů žadatele o pomoc, a to i ve vztahu k ABW, uzná-li to ochránce za opodstatněné); Nejvyššího kontrolního úřadu (rozpočtová kontrola) a Ústavního tribunálu (ochrana ústavní práv) (srov. ABW 2015).
169 Z činností UOP přešla na AW jen kryptografická ochrana.
170 Kolegia se účastní ministerský předseda, tajemníka Kolegia, členové - ministři (nově i ministr financí), šéfové všech speciálních služeb, vč. zástupce prezidenta, předseda Komise Sejmu pro speciální služby a (nově zřízený post) ministr pro koordinaci speciálních služeb (je-li jmenován).
81 V rámci ABW funguje od roku 2008 Protiteroristické centrum (Centrum Antyterrorystyczne, dále „CAT“).171 Jedná se koordinační a analytickou jednotku pro potírání terorismu a kontaktní bod pro všechny státní bezpečnostní služby. Na její činnosti se podílí příslušníci AWB, AW, SWW, SKW, policie, SG, BOR a celní služby. Koordinuje aktivity na národní, ale také na bilaterální172 a multilaterální bázi se zahraničními partnery (NATO, EU, Bernský klub, CTG). Kromě toho spolupracuje s RCB, ministerstvem zahraničních věcí, GIIF, ŽW, Generálním štábem ozbrojených sil, Státním hasičským záchranným sborem. CAT koordinuje výměnu informací mezi orgány protiteroristické politiky o ohrožení teroristickým útokem na/mimo polské území, které by však mohlo ohrozit bezpečnost Polska a jeho občanů; informací o potenciálních nebezpečí, které mohou nastat na polském území i v zahraničí; a informací o praní špinavých peněz nebo převodů finančních prostředků, které by mohly naznačovat financování terorismu. AWB (prostřednictvím Týmu pro CERT.GOV.PL173) se podílí na zajišťování kybernetické bezpečnosti. Od roku 2007 spolupracuje ABW při zajišťování IT infrastruktury s Microsoftem174, který sdílí informace o zranitelnosti operačních systémů a aplikacích (zkoumaných Microsoft Security Response Center). AWB koordinuje postupy s odborníky Microsoft v případě havárií IT systémů a školení veřejné správy (Zieliński 2009). Fiskální rozvědka Ministerstva financí (Departament Wywiadu Skarbowego Ministerstwa Finansów) je jednou z forem fiskální kontroly upravená zákonem z roku 1991, o finanční kontrole. Nicméně nárůst pravomocí lze zaznamenat až v letech 2004, 2007, 2010-2012. Mezi hlavní aktivity patří získávání, shromažďování, zpracovávání informací o příjmech, obratech, věcech a vlastnických právech subjektů daňové kontroly za účelem: kontroly daňových přiznání (ověření spolehlivosti deklarovaného základu daně, správnost výpočtu, vč. jejich placení); kontroly zdrojů majetků a odhalení nezdaněných a nelegálních činností; prevence a odhalování porušení národních celních předpisů a stíhání porušení národních a unijních celních pravidel; kontroly o prohlášení majetku osob pracujících v oblasti celní, daňové a finanční kontroly podřízených ministru financí; prevence a odhalování trestných činů, kterých se dopustili úředníci daňové správy. Taktéž informace jsou také získány u osob, u nichž je důvodné podezření ze spáchání trestných činů fiskálních ve spojení s hazardem dle trestního zákoníku fiskálního. Fiskální rozvědka smí využívat ke své činnosti operativně-technické prostředky, včetně získávání informací utajovaným způsobem (sledování zásilek atd.). Úředníci fiskální rozvědky jsou zařazeni jak na jednotlivých vojvodských úřadech finanční kontroly, tak v rámci Ministerstva financí (Oddělení daňové rozvědky Ministerstva financí, Departament Wywiadu
171 CAT bylo zřízeno Nařízením předsedy Rady ministrů č. 102 z roku 2008.
172 Např. úzká spolupráce s ukrajinským Protiteroristickým centrem během konání EURO 2012.
173 Tým CERT.GOV.PLvznikl 1. února 2008 v rámci struktur AWB.
174 16. října 2007 byla podepsána smlouva o spolupráci s AWB a Microsoftem. Tato dohoda je součástí bezpečnostního programu vlády. Smlouva je prodlužována vždy po třech letech (Zieliński 2009).
82 Skarbowego Ministerstwa Finansów), které vykonává nad vojvodskými odděleními dohled. Požadavky na výkon práce, na rozdíl od jiných pozic v rámci výběru daní, se vztahují i k získání bezpečnostní prověrky. Fiskální rozvědka úzce spolupracuje s finančními úřady, policií, AWB, CBA, pohraniční stráží, celní správou a dalšími dotčenými státními orgány (srov. Ministerstwo finansów 2016). Generální inspektor pro finanční informace (Główny Inspektor Informacji Finansowej, dále „GIIF”) je úřadem, jenž vznikl v roce 2002 na základě zákona o boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu a představuje ústřední prvek národního systému boje s praním špinavých peněz a financování terorismu, tzv. finanční zpravodajskou jednotkou (financial intelligence unit, dále „FIU“). Ministerský předseda na žádost ministra financí jmenuje GIIF. Mezi základní pravomoci patří analýza transakcí, u nichž je důvodné podezření z machinací; pozastavení transakcí nebo blokování účtů; zmrazení účtu a majetku podezřelých osob; sdílení a žádosti o informace o transakcích; předávání důkazů příslušným orgánům o podezření ze spáchání trestného činu; iniciace a zabránění praní špinavých peněz a financování terorismu, vč. školení zaměstnanců veřejné správy; kontrola dodržování předpisů proti praní špinavých peněz a financování terorismu; spolupráce se zahraničními institucemi a mezinárodními organizacemi zabývajícími se potírání praní špinavých peněz nebo financování terorismu; ukládání pokut dle zákona. GIIF je organizačně zařazen pod Ministerstvo financí, kde vykonává taktéž funkci státního podtajemníka ministra financí, při nichž mu napomáhá Oddělení finančních informací. Zákon stanoví seznam institucí, které poskytují povinně GIIF informace jak na základě žádosti, tak z vlastní iniciativy: prokuratura, AWB, policie, orgány státní správy i samosprávy, daňové kontroly, celní orgány a zahraniční FIU. GIIF musí obligatorně sdílet shromážděná data na základě žádosti s ministrem vnitra, šéfy ABW, AB, ASK, SWW a CBA v rozsahu jejich pravomocí se souhlasem Generálního prokurátora (fakultativně zákon jmenuje další orgány, jimž je možné informace poskytnout). V roce 2014 GIIF poslal upozornění o podezřelých transakcích 1 531 orgánům fiskální správy, 310 AWB (vč. CAT), 294 Policii (vč. CBSP), 13 CBA, 10 SG, 7 daňovým komorám, 4 Komisi pro finanční dozor a 1 SKW (srov. Ministerstwo finansów 2015: 15). Součástí pole vnitřní bezpečnosti je i Vládní centrum pro bezpečnost (Rządowe Centrum Bezpieczeństwa, dále „RCB“)175, které zahájilo svou činnost v srpnu 2008 jako národní centrum pro krizové řízení a podpůrný nástroj pro vládu, premiéra a ministra vnitra, jehož účelem má být přispění k budování efektivního a komplexního systému krizového managementu. Bez výraznějších pravomocí, RCB vykonává činnost především v oblasti prevence, tj. analýzy, monitoringu, vytváření katalogu hrozeb, plánování a koordinování postupů v oblasti krizového řízení. Koncepčně má tento orgán blízko k americkému Homeland Security (hrozby terorismu, přírodních katastrof, průmyslové havárie, energetická bezpečnost, ale i hrozba společenských nepokojů, vč. prevence a likvidace následků hrozeb) (srov. RCB 2016).
175 Srov. Ustawa z dnie 26 kwietnia 2007 r. o zarządzaniu kryzysowym.
83 Cizinecký úřad (Urząd do Spraw Cudzoziemców) vznikl v roce 2007 v důsledku přípravy Polska na vstup do Schengenu (přizpůsobení se nařízení Dublin II a EURODAC). Úřad spadá pod ministerstvo vnitra a plní funkci administrativního orgánu ve věcech III. pilíře, tj. věcech vízových, pobytových, řízení o azylu, doplňkové ochrany, dočasné ochrany, povolení k pobytu, ochrany cizinců na území Polska, mezinárodní spolupráce, sociální pomoci cizincům žádajícím o azyl (ministerstvo vnitra si ponechalo udělování občanství a rozhodování o repatriaci). Taktéž provozuje uprchlická střediska a provádí kontrolu vojvodů za provádění řádné migrační a azylové politiky.
3.3.3 SEKURITIZACE HRANIC A IDENTIT: POLSKÉ POLE VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI
Polsko (N=22) ze všech pozorovaných států vykazuje v prostoru nejsilnější diferenciaci v horizontální dimenzi (84,91 %), proto jsou jednotlivé bezpečnostní složky rovnoměrně rozprostřeny v prostoru a nedochází k výraznému překryvu funkcí. Naopak má Polsko nejnižší nasycení vertikální dimenze (3,71%), což činí velmi malé rozdíly mezi jednotlivými strategiemi. To znamená, že v rámci pole polské bezpečnostní složky sdílí obdobné zájmy, nicméně každá je pro jeho dosažení vybavena jinými nástroji. Tento fakt je dán především tím, že stát si zachovává jistou míru kontroly nad složkami i tím, že namísto přesunu pravomocí na stávající složky, jsou zřizovány instituce nové, čímž dochází k řetězení institucí. Již v roce 1999 Benátská komise při Radě Evropy kritizovala Polsko za velké množství vnitřních bezpečnostních služeb. Argumentace kritiky byla postavena takto: Velký počet služeb (pět a více) představuje tři zásadní problémy: a) vysoké náklady na jejich provoz; b) rozšiřování aktivit z důvodů ospravedlnění vlastní existence, které a vice versa vedou ke konkurenci a rivalitě mezi institucemi a duplování práce; c) neefektivita vnější kontroly je způsobena narůstajícími náklady pro justiční, legislativní a výkonné složky vykonávající dohled na množství vnitřních bezpečnostních složek. Jako vhodný počet uvádí Benátská komise omezení počtu na dvě vnitřní bezpečnostní složky. V současné době má Polsko stále čtyři vnitřní zpravodajské služby (ABW, CBA, daňová rozvědka a vojenská SKW). Navzdory tomu, distribuce odpovědnosti za bezpečnostní složky mezi ústředními exekutivními složkami - předseda vlády (CBA, ABW, RCB), ministr vnitra (BOR, SG, Policie, Cizinecký úřad), justice (vězeňská správa), finance (GIIF, daňová rozvědka, celní správa) - je nejsilnější ze států V4, stejně jako nezávislost policie na ministerstvu vnitra.
84 Tabulka 16 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v Polsku
celková kumulativní Dimenze inercie procenta procenta 1 0,17632 84,91 84,91 2 0,00770 3,71 88,61 3 0,00255 1,23 89,84 4 0,00087 0,42 90,26 5 0,00025 0,12 90,38 Celkem 0,20766 100,00
Zdroj: Autorka (STATA)
Graf 4 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Polsko
dimenze 2 (3.71 %)
ad hoc řešení dočasné derogace politika jako řešení prevence lokální bezpečnost preference hranice ochrany národní bezpečnost technikysledování lidí technologie řešenípref. lid. zdrojů odpovědnost detektivní postoj rutinizace výjimek legitimita scénáře trans. bezpečnost
dimenze 1 (84.91 %)
Zdroj: Autorka (STATA)
Vrátíme-li se k prostorové dekompozici sociálních pozic bezpečnostních složek, tak nejzazší hodnoty v horizontální dimenzi napravo na ose x dosahují položky jako politika jako řešení (- 0,881), preference techniky (-0,548), ad hoc řešení (-0,593). Levé spektrum horizontální
85 dimenze (odkazující k policejní logice a policingu) vykazuje položky dočasné derogace (0,515), lokální bezpečnosti (0,498) a detektivního postoje (0,476). Vertikální dimenze je vymezena na spodní hranici položkami transnacionální bezpečnost (- 0,12), rutinizace výjimek (-0,109) a scénáře (-0,099). Vrchol tvoří položky ad hoc řešení (0,173), politika jako řešení (0,109), dočasné derogace (0,109).
Tabulka 17 Prostorové vyjádření proměnných za Polsko
souřadnice proměnná x y
1 trans. bezpečnost -0,46 -0,12 - národní bezpečnost -0,145 2 0,039 3 lokální bezpečnost 0,498 0,097 - sledování lidí -0,496 4 0,006 5 hranice ochrany 0,393 0,044 - technologie řešení 0,259 6 0,032 7 politika jako řešení -0,881 0,109 8 preference techniky -0,548 0,019 - pref. lid. zdrojů 0,379 9 0,013 10 prevence -0,295 0,084 - detektivní postoj 0,476 11 0,073 - rutinizace výjimek -0,515 12 0,109 13 dočasné derogace 0,515 0,109 - scénáře 0,339 14 0,099 15 ad hoc řešení -0,593 0,173 - legitimita -0,049 16 0,091 - odpovědnost 17 -0,207 0,045
Zdroj: Autorka (STATA)
V rámci řetězení bezpečnostních složek je možné pozorovat silnou, leč relativně vyrovnanou, fragmentaci pole s existencí 4-5 skupin v horizontální dimenzi (tj. po jedné skupině v rámci každého kvadrantu). První kvadrant (vlevo nahoře) je vymezený praktikami jako politika jako řešení, ad hoc řešení, proaktivita, preference techniky. Nicméně v rámci tohoto kvadrantu jsou si jednotlivé položky relativně vzdálené (ve srovnání s ostatními dimenzemi), což je dáno přítomností institucí odlišného charakteru. Expertní instituce RCB jakožto orgán vlády je primárně koncipován pro monitorování a predikování rizik, dále CAT je národním kontaktním bodem pro boj s terorismem a výměnů informací. Poté úzce profilovaná GIIF coby národní zpravodajská jednotka disponuje široce definovaným přístupem k informacím za účelem sledování finančních transakcích. A v neposlední řadě je zde zastoupen Cizinecký úřad. Shrneme-li výše uvedené pak depersonalizace a zpravodajská logika se uplatňuje v oblasti sledování finančních toků, monitorování cizinců a terorismu (srov. MSW 2015).
86 Druhý kvadrant (vlevo dole) je definován položkami sledování lidí, odpovědnost, legitimita, transnacionalizace bezpečnosti. AWB, CBSP, CBA, fiskální rozvědka jsou nositelé výkonných i zpravodajských pravomocí (v různém poměru) s přesně vymezenou sférou působení (kybernetická kriminalita – terorismus – organizovaný zločin – korupce – fiskální kriminalita). Třetí kvadrant s praktikami dočasné derogace, lokální bezpečností a ochranou hranic jsou typické pro pohraniční stráž, která v důsledku nové funkce od 2008 jako ochránce vnější hranic EU získává na významnosti. Poslední kvadrant dimenzionálně vymezený kriminální logikou a praktikami zaměřenými na jednotlivce zahrnuje aktéry obecních policií, preventivní a vězeňské služby, ale i soukromé aktéry bezpečnosti, kteří v rámci polské legislativy mají obdobně definované pravomoci jako policie. Prostorová reprezentace bezpečnostních složek a jejich postavení v rámci pole výrazně koresponduje s asambláží hrozeb a chráněných objektů, které vyjmenovává Polská bezpečnostní strategie z roku 2014 jako „ochrana hranic“, „ochrana zaměstnanosti“, „ochrana území“, „kriminalita cizinců“, „obchod s lidmi“, „ilegální příliv zboží a lidí“, „terorismus“, „ochrana unijního celního prostoru“. Druhou skupinou je „korupce“, „ekonomická kriminalita“, „kriminalita“, „organizovaná kriminalita“, „drogová kriminalita“. V rámci polského vnitřního bezpečnostního pole tak dochází k sekuritizaci hranic, nejen fyzických, ale i symbolických a identitárních. Pod drobnohled bezpečnostních složek se tak dostávají toky lidí, služeb a zboží narušující vnitřní bezpečnostní prostor.
3.4 SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Po osamostatnění Slovenské republiky v roce 1993 byla architektura bezpečnostního systému ovlivňována po devadesátá léta jednak vládou a politickou praxí Vladimíra Mečiara (ať už přijetím klíčových zákonů o policii či Slovenské informační službě v roce 1993), tak i řadou excesů a překračování policejních a zpravodajských pravomocí během jeho vlády v letech 1994-1998 (blíže Kopeček 2006). Dalším významným aktérem při budování bezpečnostních složek bylo Křesťanskodemokratické hnutí (dále „KDH“) již od roku 1990 ve vztahu k eliminaci bývalých příslušníků StB v nových zpravodajských službách a postava slovenského prezidenta Michala Kováče. Vzájemná rivalita mezi Mečiarem (HZDS) a Kováčem (KDH) byla doprovázena řadou skandálů, do nichž byla zapojena Slovenská informační služba: a) spor o kompetence jmenování ředitele Slovenské informační služby (Kováč v roce 1993 odmítl na návrh Mečiara jmenovat Ivana Lexu ředitelem SIS, následně v roce 1995 byl změněn zákon a premiér (v té době Mečiar) získal pravomoc jmenovat ředitele SIS, kterým se stal Ivan Lexa), b) ovlivňování soudní nezávislosti ze strany SIS a překračování pravomocí SIS (uzurpování výkonu pravomocí orgánů činných v trestním řízení, tj. prováděním domovních prohlídek) v kauze Triptych ve snaze o diskreditaci Michala Kováče, c) únosu syna prezidenta Michala Kováče do Rakouska v roce 1995 (za únosem stála SIS v čele s ředitelem Ivanem Lexou, který byl následně nucen
87 odstoupit a v dané věci byl vyšetřován), d) vražda Róberta Remiáše v souvislosti se svědectvím v kauze Triptych. Policejní sbor se naopak potýkal s neschopností řešit organizovanou kriminalitu (vražda bývalého ministra financí Jana Duckého (HZDS) poté, co byl policií obviněn z korupce a jiných machinací aj.); policejním násilím a diskriminací vůči romským a jiným etnickým obětem kriminality (např. zavraždění Karola Sendreie sedmi policisty během vyšetřování v roce 2001). Slovensko také jako jediná ze zemí V4 v polovině devadesátých let deklarovalo dvojznačně svou zahraničněpolitickou orientaci, což výrazně negativně ovlivnilo (opožděné) přijetí řady nástrojů kontroly policie a zpravodajských služeb (např. institut inspekční služby policie), včetně skandálů s vývozem zbraní do zhroucených států a do problematických oblastí v devadesátých letech a v prvním desetiletí 21. století (navzdory deklaraci o boji proti terorismu) (srov. Samson 2002). Až od roku 1998 po převzetí legislativní a exekutivní moci koalicí vedenou Mikulášem Dzirindou a otevřeného směřování země na Západ začal do té doby relativně rigidní bezpečnostní systém být reformován v souladu s legislativou EU a doporučeními Rady Evropy (zejm. zprávy Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále „CPT“) ve vztahu k policejní práci).
3.4.1 STRATEGICKÉ A LEGISLATIVNÍ ZÁKLADY VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI NA SLOVENSKU
Ústava SR z roku 1992 zakotvuje parlamentní a zastupitelskou formu demokracie, v níž hlavním představitelem výkonné moci je vláda, která je v době míru primárně odpovědná za vnitřní bezpečnostní politiku státu. V rámci dělby moci zákonodárným tělesem je jednokomorová Národní rada Slovenské republiky (dále NR SR), která má formální kontrolní pravomoci vůči zpravodajským službám a policii. Bezpečnost je v ústavě zmiňovaná nikoli jako cíl, ale naopak legitimní důvod pro omezení určitých práv a svobod (zásahy do vlastnického práva, svoboda pohybu a pobytu, svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace, shromažďovací právo, sdružovací svoboda, činnost odborných organizací). Z hlediska novelizací je pro vývoj bezpečnostních složek klíčová ústavní novela z roku 2001 (zakotvení možnosti přenést část svrchovanosti na mezinárodní organizaci, či existence krajů, podle nichž jsou organizovány policejní útvary a služby) a novela z roku 2015 (prodlužující dobu detence pro trestné činy terorismu na 96 hodin). Prezidentovi je svěřeno ústavou oprávnění vyhlásit vojenský stav, výjimečný stav a jejich skončení na návrh vlády. Krizové stavy, podmínky jejich vyhlášení a rozsah dotčených práv upravuje zákon NR SR č. 42/1994 Z. z. o civilní ochraně obyvatelstva a zákon č. 227/20002 Z. z., o bezpečnosti státu v době války (srov. Tabulka č. 9).
88 Tabulka 18 Mimořádné stavy na Slovensku
Mimořádný stav Okolnosti Autorita (kdo) Podmínky Válečný stav Hrozba vyhlášení Prezident na základě Omezení základních práv války/bezprostřední rozhodnutí NR SR a svobod hrozba napadení cizí mocí Na celém území SR Povolání armády Vláda koordinuje ozbrojené sbory Výjimečný stav Bezprostřední hrozba Prezident na návrh vlády Omezení základních práv teroristického útoku, a svobod rozsáhlých pouličních Povolání armády nepokojů spojených Jen na postihnutém nebo s útoky na orgány veřejné bezprostředně moci, drancování ohroženém území obchodů a skladů nebo Max. 60 dní (prodloužen jiných hromadných útoků max. o 30 dní) na majetek, nebo Vláda koordinuje hromadnému násilnému ozbrojené sbory protiprávnímu jednání Nouzový stav Bezprostřední ohrožení Vláda Omezení základních práv života a zdraví osob a svobod v souvislosti se vznikem Max. 90 dní pandemií, životního Povolání armády prostředí nebo k ohrožení značných majetkových škod v důsledku živelné pohromy, katastrofy, průmyslové, dopravní nebo jiné dopravní havárie Mimořádná situace Ohrožení nebo působení Vláda/Okresní úřad v Na zasaženém území/na následků mimořádné sídle kraje/okresní úřad území obvodu. události (živelná pohroma, havárie, ohrožení veřejného zdraví a teroristický útok) na život, zdraví nebo majetek Zdroj: Autorka
Bezpečnostní rada státu176 je devítičlenným poradním orgánem prezidenta v době války. V období míru mezi její úkoly patří vytváření a realizace bezpečnostního systému; plnění mezinárodních závazků v oblasti bezpečnosti; vyhodnocení bezpečnostní situace na Slovensku a v zahraničí; příprava návrhů opatření pro vládu k zachování bezpečnosti a předcházení krizovým situacím; návrhy řešení vzniklé krizové situace. Členy rady jsou ministr obrany, vnitra, financí, zahraničních věcí, kterým předsedá předseda vlády. Při výkonu své funkce jsou členové Bezpečnostní rady nezastupitelní. Další členy jmenuje a odvolává prezident po předložení návrhu předsedy vlády do 48 hodin. Prezident se
176 Organizaci, funkce a kompetence Bezpečnostní rady jsou vymezeny zákonem č. 227/20002 o bezpečnosti státu v době války a zákonem č. 110/2004 Z.z. o fungovaní Bezpečnostnej rady Slovenskej republiky v čase mieru.
89 může účastnit zasedání, nicméně předsedou rady je premiér. Statut rady si schvaluje vláda. Zasedání svolává předseda z vlastní iniciativy nebo na návrh prezidenta. Účast na zasedání je též povolena zástupcům Kanceláře bezpečnostní rady SR, a na pozvání předsedy též předkladatelům návrhů a spolupředkladatelům. Rada má vlastní výbory pro koordinaci zpravodajských služeb, pro civilní nouzové plánování, pro zahraniční politiku, pro obranné plánování a nově od 1. 1. 2016 taktéž výbory pro energetickou bezpečnost a kybernetickou bezpečnost. V rámci Kanceláře Bezpečnostní rady SR, která slouží jako materiální zázemí rady, funguje Situační centrum SR od 1. 1. 2016, které bylo založeno v reakci na teroristický útok na redakci časopisu Charlie Hedbo.177 Centrum vyhodnocuje bezpečnostní situaci na Slovensku i v zahraničí. Strategické bezpečnostní dokumenty odráží přístup Slovenska k zajišťování vnitřní bezpečnosti, která je od počátečních dokumentů upozaďována na úkor obranné a zahraniční bezpečnosti. Tento fakt je způsoben tím, že z počátku politickou praxí, později na základě zákona178 ministr obrany zpracovává návrhy základních koncepčních dokumentů (zejm. Bezpečnostní strategii SR), které následně schvaluje vláda. Poté jsou předkládána Národní radě ke schválení. Ve srovnání s ostatními státy Slovenská republika přijala od svého vzniku pouze tři komplexní koncepční bezpečnostní dokumenty: Základné ciele a zásady národnej bezpečnosti Slovenskej republiky schválené 21. 6. 1996, Bezpečnostná stratégie Slovenskej republiky přijatá NR SR 27. 3. 2001 a Bezpečnostná stratégia SR platná od 27. 9. 2005. Poslední Bezpečnostná stratégia SR je rozčleněna na pět částí – úvod, bezpečnostní zájmy, bezpečnostní prostředí, bezpečnostní politika (s podkapitolami Bezpečnost občana a státu a Stabilita a předvídatelnost bezpečnostního prostředí) a závěr. Bezpečnostní systém je chápán jako prostředek bezpečnostní politiky skládající se ze zahraničněpolitických, ekonomických, obranných, vnitrobezpečnostních, sociálních, záchranářských a ekologických nástrojů (bod 37). I přes proklamace o nedělitelnosti bezpečnosti (bod 35, 65) chápe jako tradiční nástroje bezpečnostní politiky zahraniční službu a ozbrojené síly, naopak jako další nástroje vyjmenovává zpravodajské služby, ozbrojené bezpečnostní sbory (policejní sbor, železniční policie, sbor vězeňské a justiční stráže), bezpečnostní sbory (sbor celní správy), dále záchranné sbory a záchranné služby, subjekty hospodářské mobilizace a subjekty působící na finančním trhu a instituce odpovědné za ochranu utajovaných skutečností (bod 39). Pozornost si zaslouží podkapitola Bezpečnost občana a státu, jež zmiňuje konkrétní opatření proti hrozbám. Nástrojům vnitřní bezpečnosti přisuzuje tyto úkoly: „Spravodajské zložky, polícia, prokuratúra a súdy budú aktívne bojovať s organizovaným zločinom a korupciou na všetkých úrovniach.[...] SR bude rozvíjať a implementovať legislatívny a inštitucionálny rámec pre boj proti terorizmu v súlade s Národným akčným plánom tak, aby sa zvýšili možnosti spravodajských služieb SR, špecializovaných útvarov Policajného zboru a orgánov činných v
177 Srov. Zákon č. 346/2015 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 110/2004 Z. z. o fungovaní Bezpečnostnej rady Slovenskej republiky v čase mieru v znení zákona č. 319/2012 Z. z.
178 Srov. Zákon č. 321/2002 Z. z., o ozbrojených silách Slovenskej republiky.
90 trestnom konaní pri predchádzaní, vyhľadávaní, vyšetrovaní a stíhaní trestných činov terorizmu, aby sa zlepšila koordinácia odovzdávania informácií a spolupráca so zahraničnými partnerskými bezpečnostnými zložkami, štátnymi orgánmi a inštitúciami pri predchádzaní, vyhľadávaní páchateľov, preverovaní, vyšetrovaní a stíhaní terorizmu. SR bude vyvíjať úsilie na obmedzenie prístupu teroristov k finančným a materiálnym zdrojom a k zbraniam, najmä zbraniam hromadného ničenia. […].“
Tabulka 19 Seznam slovenských bezpečnostních složek
Instituce Útvary Policejní sbor Prezídium Policejního sboru (P PZ) Národní kriminální agentura (NAKA) Národní jednotka finanční policie Národní protizločinecká jednotka Národní protikorupční jenotka Národní protidrogová jednotka Jednotka operativního nasazení finanční zpravodajská jednotka útvar zvláštního určení ochrana zvláštních osob Železniční policie Pohraniční a cizinecká policie Vězeňská a justiční stráž ZVJS Speciální zásahová skupina ZVJS KÚFS Jednotka služebních zákroků KÚFS Analytický útvar Celní správa SIS NBAC NBÚ SR Obecní policie Dobrovolný strážník pořádku SBS Strážní služba Detektivní služba Odborná příprava a poradenství Zdroj: Autorka
3.4.2 VNITŘNÍ BEZPEČNOSTNÍ AKTÉŘI SLOVENSKÉ REPUBLIKY
Teritorializace a kriminální logika Policajný zbor179 je ozbrojený bezpečnostní sbor plnící úlohy ve věcech vnitřního pořádku, bezpečnosti, boje proti kriminalitě a jejích organizovaných a mezinárodních formách a dále úlohy, které vyplývají z mezinárodních závazků Slovenské republiky.180
179 Původní slovenské názvy jsou vždy uvedeny na začátku sekce věnující se příslušné instituci, dále jsou však v textu používány české ekvivalenty.
180 Základní rámec úpravy lze nalézt v zákoně č. 171/1993 Z.z., o Policajnom zbore, zákoně č. 73/1998 Z. z. o štátnej službe príslušníkov Policajného zboru, Slovenskej informačnej služby, Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenskej republiky a Železničnej polície, a Nariadenie Ministerstva vnútra Slovenskej republiky z 30. marca 2015 o organizačnom poriadku Ministerstva vnútra Slovenskej republiky.
91 Nejvýznamnější reformy policejního sboru a změny v kompetencích byly uskutečněny v následujících obdobích. V letech 1998-2003 (harmonizace s právem ES v závislosti na doporučeních Komise uvedených v hodnotících zprávách (1999, 2000, 2001, 2002) a Výboru pro zákaz mučení (vznik Inspekční služby181, ochrana svědka182 v rámci posílení boje proti organizovanému zločinu, institut státní služby příslušníků Policejního sboru, posílení mezinárodní spolupráce a výměny informací, nahrazení útvaru vyšetřování justiční policií, ochrana soukromí před neoprávněným použitím informačně-technických prostředků183, rozšíření pravomocí v oblasti civilního letectví, zřízení Úřadu pohraniční a cizinecké policie v rámci Prezídia Policejního sboru). V období mezi 2004-2006 se policie přípravovala na vstup do Schengenu, a přebírala nové kompetence v oblasti azylu, vízových věcí a ochrany hranic. Následně reforma podnícená snahami snížit veřejný deficit a zvýšit efektivitu policie v letech 2009-2012 vedla k zařazení železniční policie do Policejního sboru, sloučení úseku vyšetřování a kriminální policie,184 ze zbylých původních tabulkových míst převedených institucí byly posíleny pohotovostní motorizované jednotky, kriminální a dopravní útvary a specializované útvary prezídia (OBP MVČR 2012). Dále došlo k posílení přímého výkonu služby, zefektivnění a zlepšení činnosti služeb na základě nového hodnotícího systému policistů dle stanovených kritérií (podle míry spáchané kriminality během výkonu jejich služby) a nadřízených pracovníků (dle hodnocení podřízených a dle úspěšnosti oddělení v plnění stanovených skupinových cílů (srov. Lipšic 2010)); a taktéž došlo k nárůstu specializovaných útvarů. Poslední výraznou změnou z hlediska nárůstu kompetencí policie je rok 2016, kdy byl v listopadu 2015 přijat protiteroristický balíček jako reakce na teroristické útoky v Paříži. Obsahuje posílení bezpečnostních složek (speciálních jednotek Policejního sboru, Ministerstva obrany Slovenské republiky a SIS), a jejich logistického zabezpečení a adekvátního výcviku pro zásah. Konkrétně se jedná o navýšení počtu policistů o 2 500 policistů v horizontu tří let,185 posílení pořádkových hlídek, ale i specializovaných jednotek (pohotovostní útvary či útvar zvláštního určení, tzv. Lynx komando), navýšení výstroje i výzbroje o 45 641 kusů zásahových a služebních zbraní – pro Policejní sbor, ministerstvo obrany, Finanční správu, ZVJS. Pro nové policisty (N=2 500) činí odhadované náklady na vybavení celkem 19 527 500 EUR (nákup krátkých zbraní, samopalů pro každého nového policistu, ochranné pracovní prostředky, balistické vesty atd.). Odhadované náklady na posílení policie a služby vnitřní bezpečnosti činí celkově 106 548 987 EUR (Rokovanie vlády Slovenskej republiky 2016). Druhou částí je novela
181 Srov. Zákon č. 155/2003 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 171/1993 Z. z. o Policajnom zbore v znení neskorých predpisov.
182 Srov. Zákon č. 256/1998 Z. z., o ochrane svedka a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
183 Srov. Zákon č. 166/2003 Z. z.,o ochrane súkromia pred neoprávneným použitím informačno-technických prostriedkov a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
184 Na Slovensku však institut vyšetřovatele zůstal v platnosti i nadále (narozdíl od ČR).
185 Za běžného stavu bylo na Slovensku 450 hlídek (během mimořádného stavu ke konci roku 2015 to bylo 1200). Cílem protiteroristického balíčku je navýšení policistů tak, aby bylo 800 policejních hlídek v běžném stavu.
92 trestního zákona č. 444/2015, jež nabyla účinnosti 1. ledna 2016 a která posiluje pravomoci Policejního sboru, SIS, Vojenského zpravodajství, ZVJS (viz dále). Zákon novelizuje celkem šestnáct zákonů.186 Policie získává nové pravomoci ve vztahu k trestným činům terorismu: a) prodloužení lhůty pro zadržení z 48 na 96 hodin; b) výpověď před policií (v přípravném řízení) se nově považuje za důkaz rovnocenný výpovědi před soudem; c) vzetí do vazby až na sedm měsíců; d) možnost zajištění každé osoby na místě, kde došlo k teroristickému útoku, nebo kde takový útok hrozí; e) na základě soudního povolení lze získat nepřetržitý přístup k provozním a lokalizačním údajům mobilních operátorů o jejich klientech, kteří jsou hledanými osobami; f) využití agenta, kterým může být i jiná osoba než příslušník policie; g) pozdržení podezřelých finančních transakcí z 48 hodin na 120 hodin a na oznámení finanční zpravodajské jednotky NAKA o dalších 72 hodin. V čele policejního sboru stojí prezident Policejního sboru, který řídí jednotlivé služby a útvary (neurčí-li ministr vnitra jinak). Sbor je nicméně podřízen ministerstvu vnitra. Ministr vnitra má rozsáhlé kompetence ve vztahu k policejnímu sboru: jmenuje a odvolává policejního prezidenta, který je mu z výkonu své funkce odpovědný; zřizuje a ruší služby v rámci útvarů Policejního sboru, určuje jejich náplň činností a vnitřní organizaci služeb; zřizuje celorepublikové speciální útvary na odhalování a vyšetřování trestných činů ve věcech, které patří do pravomocí Specializovaného trestního soudu.187 Činnost sboru kontroluje Národní rada a vláda.188 V roce 2012 měl Policejní sbor 24 200 příslušníků.
186 Zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon, zákon č. 301/2005 Z. z. Trestný poriadok, Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe, zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 171/1993 Z. z. o Policajnom zbore, zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 198/1994 Z. z. o Vojenskom spravodajstve, zákon č. 256/1998 Z. z. o ochrane svedka, zákon č. 4/2001 Z. z. o Zbore väzenskej a justičnej stráže, zákon č. 387/2002 Z. z. o riadení štátu v krízových situáciách mimo času vojny a vojnového stavu, zákon č. 475/2005 Z. z. o výkone trestu odňatia slobody, Zákon č. 221/2006 Z. z. o výkone väzby, zákon č. 647/2007 Z. z. o cestovných dokladoch, Zákon č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a o ochrane pred financovaním terorizmu, zákon č. 154/2010 Z. z. o európskom zatýkacom rozkaze, zákon č. 39/2011 Z. z. o položkách s dvojakým použitím, Zákon č. 351/2011 Z. z. o elektronických komunikáciách, Zákon č. 404/2011 Z.z., o pobyte cudzincov.
187 Působnost Speciálního soudu je upravena v zákoně č. 291/2009 Z.z., a vztahuje se na trestné činy: úkladné vraždy; machinace při obstarávání veřejných zájmů a veřejné dražbě; falšování, pozměňování a neoprávněná výroba peněz a cenných papírů; zneužívání pravomoci veřejného činitele; přijímání úplatku; podplácení; nepřímá korupce; založení, osnování a podporování zločinecké skupiny nebo teroristické skupiny; obzvlášť závažné zločiny páchané zločineckou skupinou nebo teroristickou skupinou; trestné činy proti majetku nebo trestné činy hospodářské, pokud jimi byla způsobena škoda nebo získán prospěch dosahující nejméně dvacetpěttisíce násobku malé škody, či pokud byly spáchány v rozsahu dosahujícím výše nejméně dvacetpěttisíce násobku malé škody; poškozování finančních zájmů Evropských společenství; trestné činy spojené s výše uvedenými pokud jsou splněny podmínky pro spojení řízení. V těchto věcech rozhoduje Speciální trestní soud v prvním stupni od roku 2009, kdy byl zřízen na základě zákona č. 199/2003 Z.z., o zriadení Špeciálneho súdu a Úradu špeciálnej prokuratúry .
188 Kontrolní funkce vlády se projevuje i tím, že určuje početní stavy policejního sboru.
93 Jednotlivé útvary nejsou organizačně vyčleněny z Policejního sboru, ani jejich existence není zakotvena v zákoně. Zákon rozpoznává jen institut prezidenta Policejního sboru a jednotlivé služby - kriminální policie, finanční policie, pořádkové policie, dopravní policie, železniční policie, ochrany objektů, hraniční a cizinecké policie, zvláštního určení, ochranu určených osob a inspekční službu. Dále je součástí sboru útvar kriminalisticko-expertízních činností. Útvary v rámci policie jsou organizovány zpravidla podle organizace soudů. Policejní sbor je fakticky organizací skládající se z Policejního prezídia, 8 krajských ředitelství, 53 okresních ředitelství (a 229 obvodních oddělení) a celorepublikové Národní kriminální agentury. Policejní prezídium je přímo považováno za útvar (sekci) ministerstva vnitra a krajská ředitelství za zálohové organizace dle nařízení ministra vnitra z roku 2015180, tj. jako organizační i ekonomické součásti ministerstva vnitra, tj. nemají vlastní právní subjektivitu ani nejsou rozpočtovou organizací státu. Zařízeními ministerstva vnitra jsou taktéž Střední odborné školy Policejního sboru Bratislava, Košice, Pezinok, rozpočtovou organizací ministerstva vnitra je Akademie Policejního sboru v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že organizace Policejního sboru (vč. územních a celostátních útvarů) není upravena zákonem, obměny ve složení jednotlivých služeb se měnily průběžně několikrát (často doprovázeny změnou na postu ministra vnitra). Základní činnosti sboru, které zákon taxativně vyjmenovává, lze rozčlenit na tři oblasti: policejní činnost, tj. dohledové, ochranné a expertní (bezpečnost silniční a železniční dopravy, civilního letectví, kriminálně-expertní a znalecká činnost, ochrana svědků, pátrání po osobách, na úseku přestupků, spolupůsobí na úseku veřejného pořádku, ochrana hranic, ochrana diplomatických misí a jiných objektů, fyzická ochrana jaderných zařízení, ochrana ústavních činitelů, boj s terorismem, odhalování a vyšetřování trestných činů, vedení zkráceného trestního vyšetřování, spolupůsobí při odhalování daňových úniků, nezákonných finančních operací, legalizaci příjmů z trestné činnosti a financování terorismu, spolupůsobí při ochraně základní práv a svobod); administrativní činnost: vydávání občanských průkazů, cestovních pasů, řidičských oprávnění, zbrojních průkazů, cizinecká agenda (vydávání povolení k pobytu, udělování víz)189, úkoly spojené s exekucí soudních rozhodnutí; průkazy odborné způsobilosti a licence k podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti); a preventivní aktivity (koncepční, metodické, analytické a koordinační aktivity, spolupráce se soukromými subjekty v oblasti prevence kriminality). Vyšetřovací pravomoci má pouze vyšetřovatel Policejního sboru, vyšetřovatel finanční správy, pověřený příslušník Policejního sboru, pověřený příslušník vojenské policie, pověřený příslušník SVJS, velitel námořní lodi, či zástupce jiného státu, orgánu EU nebo orgánu společně vytvořeného členskými státy, který je zařazený do společného vyšetřovacího týmu.190
189 Udělování azylu a doplňkové mezinárodní ochrany je v kompetenci Migračního úřadu Ministerstva vnitra jako prvoinstančního orgánu na základě zákona č. 480/2002 Z. z., o azylu.
190 Srov. § 8 zákona č. 301/2005 Z. z. Trestný poriadok.
94 Schéma 6 Organizační struktura PPZ
Zdroj: Prezídium Policajného zboru (2015)
V rámci Prezídia Policajného zboru (dále „PPZ”) působí řada útvarů s celorepublikovými kompetencemi (NAKA, Úřad soukromých bezpečnostních služeb, Úřad mezinárodní policejní spolupráce PPZ191, Útvar zvláštního určení PPZ,192 Úřad zvláštních policejních činností193
191 Je jednotné kontaktní centrum pro mezinárodní policejní spolupráci; podílí se na přípravě a dojednávání mezinárodních smluv v oblasti mezinárodní a přeshraniční spolupráce, plní zároveň funkci Národního úřadu Interpol, Europol a SIRENE a koordinuje součinnost útvarů ministerstva a krajských ředitelství, stejně tak zabezpečuje vysílání příslušníků Policejního sboru do zahraničí atd.
192 Tzv. Lynx Commando je jediným elitním zásahovým útvarem s celorepublikovou působností. Po rozpadu ČSFR převzal kompetence URNA. O nasazení Lynx Commando rozhoduje prezident Policejního sboru a věcná kompetence se vztahuje na terorismus, únosy, organizovaný zločin. Je i součástí skupiny Atlas.
95 (informačně-technické prostředky), odbor speciálních služeb (zabezpečení informačně- pátracích prostředků, vč. použití agenta194). Dále je do PPZ začleněna řada útvarů s koordinačními a metodickými funkcemi vůči územním útvarům, namátkou lze zmínit: odbor kriminálních analýz PPZ (odborný gestor analytických procesů pro službu kriminální policie a zpracovává analýzy, prognózy); odbor ochranných služeb PPZ (ochrana a pomoc ohroženým svědkům a chráněným svědkům, vč. vyhotovování krycích dokladů pro oprávněné subjekty), odbor boje proti terorizmu PPZ (koncepční a analytická práce ve vztahu boje proti terorismus, výkon operativně-pátrací činnosti, správa koncových bodů šifrových komunikačních prostředků) či úřadu kriminální policie PPZ (odbor odhalování nebezpečných materiálů a environmentální kriminality, odbor počítačové kriminality a odbor extremismu a diváckého násilí a další, zajišťují v rámci své agendy mezinárodní a meziresortní spolupráci, metodickou pomoc pro jednotlivá krajská ředitelství policie). Dále inspekční služba a služba na ochranu osob Policejního sboru působí mimo strukturu Policejního sboru, neboť jsou organizačně zařazeny do struktur ministerstva vnitra (a nikoli Prezídia Policejního sboru). Jedná se o Úrad pre ochranu ústavných činiteľov a diplomatických misií MV SR, který zajišťuje bezpečnost ústavních činitelů a osob, jimž náleží ochrana dle mezinárodních smluv, dále zabezpečuje nepřetržitou ochranu určených objektů, objektů diplomatických misí, konzulárních úřadů a rezidencí vedoucích misí na území hlavního města SR Bratislavy a konzulárních úřadech v Košicích a Prešově. V součinnosti se zahraničními bezpečnostními složkami a mezinárodními závazky poskytuje ochranu zahraničním představitelům, kteří na pozvání chráněných osob SR navštíví její území. Inspekční službu Policejního sboru zajišťuje Sekce kontroly a inspekční služby ministerstva vnitra SR a vznikla na základě usnesení vlády v říjnu 2001 jako odpověď vlády na zprávu CPT. Hlavním úkolem je evidence a vyřizování oznámení o podezření z trestné činnosti policistů a jejich vyšetřování v rámci trestního řízení, vyřizuje stížnosti na policisty a zaměstnance ministerstva vnitra (a jejich postupy).195 Ke své činnosti smí využívat a zabezpečovat informačně-technické prostředky
193 Úřad zvláštních policejních činností zabezpečuje informačně-technické prostředky, sledování osob a věcí a přeshraniční sledování, a to nejen pro potřeby Policejního sboru, ale i pro Vojenské zpravodajství, SVJS a Celní správu po předložení písemného souhlasu soudce.
194 Trestní úprava na Slovensku zná institut korunního svědka a aktivní činnost agenta (tzv. agent provokatér). Podle slovenské právní úpravy je možné po splnění zákonných podmínek (veřejný činitel by se trestného činu přijetí úplatku dopustil i tehdy, kdyby úplatek nebyl poskytnutý) beztrestně nabídnout úplatek, což za odlišných podmínek by se jednalo o návod ke spáchání trestného činu (Hullová 2008: 214-215). Agentem může být vedle příslušníka policie (krycí doklady), také i civilní osoba (osoba konající ve prospěch Policejního sboru či za finanční odměnu, blíže NR SR č. 171/1993 Z.z., o Policejnom zbore).
195 Vedle trestních oznámení na příslušníky Policejního sboru u Útvaru inspekční služby Sekce kontroly a inspekční služby MV SR, lze podat také stížnosti na příslušníka Policejního sboru u odboru kontroly PPZ či útvarů kontroly krajských ředitelství Policejního sboru. Největší podíl policistů-pachatelů je v řadách pořádkové policie, stejně tak nejčastějšími proviněními jsou trestné činy proti pořádku ve veřejných věcech (zneužití pravomoci veřejného činitele) (srov. Sekcia kontroly a inšpekčnej služby Ministerstva vnútra SR 2015).
96 (sledování osob a věcí) a využívat databáze informačních systémů ministerstva a policie. Inspekční služba je na národní úrovni koordinátorem činností na úseku boje proti policejní korupci (a jiných trestných činů). Vzhledem k organizační podřízenosti inspekční služby přímo ministrovi vnitra rozhodl Nejvyšší soud SR sp. zn. 1 To/1/2015 ze dne 29. 5. 2015 o nezákonnosti tohoto orgánu, neboť dle zákona o Policejním sboru by neměla být inspekční služba s ohledem na nezávislost podřízena ministrovi, stejně tak k užívání operativně- pátracích prostředků jsou zmocněny útvary a služby policie, nikoli sekce ministerstva vnitra SR. Obecní policie196 je pořádkovým sborem působícím na území obce-zřizovatele k zabezpečení věcí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí a plnění úloh vyplývajících ze všeobecných závazných nařízení obcí, usnesení obecního zastupitelstva a rozhodnutí starosty obce. V roce 2014 jich na území Slovenské republiky fungovalo 164. Počet příslušníků osciluje vletech 2009-2014 okolo 2 500 osob (srov. Prezídium Policajného sboru 2015). O zřízení/zrušení obecní policie rozhoduje obecní zastupitelstvo, stejně tak rozhoduje o organizaci a mzdových nákladech obecní policie, které hradí obec. Obecní policie může na základě veřejnoprávní smlouvy působit taktéž na území jiné obce. Nad činností obecní policie dohlíží ministerstvo vnitra (obec předkládá jednou ročně zprávu o činnosti), stejně tak ministerstvo vnitra vede evidenci obcí, které mají zřízenou obecní policii, a příslušníků obecní policie. V čele obecní policie stojí náčelník obecní policie, kterého na návrh starosty jmenuje a odvolává obecní zastupitelstvo. Každý příslušník obecní policie je zaměstnancem obce a při plnění úloh má postavení veřejného činitele. Musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti (po absolvování odborné přípravy před komisí Policejního sboru), které vydává Ministerstvo vnitra a zabezpečuje i odbornou přípravu. Mezi oprávnění příslušníka obecní policie patří: zadržení osoby při páchání trestné činnosti a předání Policejním sboru, zastavování vozidel, osobní prohlídky zadržených osob, výzvy k upuštění jednání, zákaz vstupu na určená místa, uložení a výběr pokut v blokovém řízení při projednávání přestupků; požadovat prokázání totožnosti, požadovat vysvětlení, otevřít byt v případě důvodné obavy, že je ohrožen život nebo zdraví osoby, majetku, odejímání věcí, použití donucovacích prostředků (vyjma zbraní). Policejní sbor má k dispozici institut dobrovolných strážců pořádku (dobrovoľný strážca poriadku), jedná se o bezplatnou, dobrovolnou službu občanů. Dle ministerstva vnitra jich na Slovensku působí 600. Strážce pomáhá policistům při plnění úkolů na úseku ochrany veřejného pořádku, dohledu nad bezpečností a plynulostí silniční dopravy, ochrany státních hranic. Úlohy plní strážce vždy za přítomnosti policisty. Strážce do výkonu služby po splnění zákonných podmínek (21 let, způsobilost k právním úkonům, důvěryhodnost) schvaluje ředitel
196 Fungování a organizace obecní policie je upravena v zákoně NR SR č. 564/1991 Zb. o obecnej polícii a Vyhlášce Ministerstva vnútra Slovenskej republiky č. 532/2003 Z.z., ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia zákona Slovenskej národnej rady č. 564/1991 Zb. o obecnej polícii v znení neskorších predpisov v znení vyhlášky č. 456/2009 Z.z.
97 krajského ředitelství Policejního sboru na návrh obce, ve které má trvalý pobyt. Strážce se prokazuje průkazem strážce pořádku (srov. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky 2014). Pod záštitou Úradu splnomocnenca vlády SR pre romské komunity mohly místní samosprávy v marginalizovaných romských komunitách zřizovat institut Romských občanských hlídek. Projekt započal na podzim roku 2014 a v prvním roce byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu (částečně také z rozpočtu samospráv a státního rozpočtu). Po ukončení financování projektu ze strany EU ho řada měst a obcí i přes pozitivní ohlasy fungování hlídek ukončila (např. Rimavská Sobota 2016). Hlídky plnily úkoly na úseku ochrany veřejného pořádku, soukromého a veřejného majetku, ochrany dětí a mládeže před negativními jevy, životního prostředí, bezpečnosti a plynulosti silniční dopravy. Člen Romské občanské hlídky byl vybírán výběrovou komisí složenou ze zástupců obce, obecní policie a místně příslušného obvodního oddělení Policejního sboru dle kritérií zvolených obcí z uchazečů o zaměstnání, popř. pobírajících dávky v hmotné nouzi. Nicméně podle Úradu splnomocnenca vlády SR by hlavní kritéria pro výběr členů měla spočívat v morální bezúhonnosti, ochotě ke spolupráci, akceptaci komunitou a spolehlivosti a nikoli v trestní bezúhonnosti, vzdělání, odborné způsobilosti či praxi. Členové hlídek disponovali průkazem a měli nárok na odměnu ve výši 600 EUR měsíčně (srov. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky 2013). Od roku 2005 je provozování soukromých bezpečnostních služeb regulováno zákonem,197 který rozlišuje mezi soukromými bezpečnostními společnostmi (detektivní služby, strážní služba, odborná příprava a poradenství) a technickými službami na ochranu majetku a osoby. Bezpečnostní službu je možné provozovat na základě licence udělované krajským ředitelstvím Policejního sboru na deset let. K 31. prosinci 2013 působilo na Slovensku 3 538 subjektů s platnými licencemi, které zaměstnávaly celkem 24 417 osob (23 010 strážníků, 1 167 detektivů, 30 osob pověřených výkonem poradenství a 210 osob pověřených výkonem odborné přípravy) (Úrad súkromných bezpečnostných služieb P PZ 2014). Státní dozor nad dodržováním povinností vykonává Ministerstvo vnitra, nicméně faktickou kontrolu Policejního sboru prostřednictvím Úřadu pro soukromé bezpečnostní služby (rozhoduje o správních deliktech a přestupcích na úseku soukromé bezpečnosti jako odvolací orgán pro rozhodnutí krajských ředitelství, vydává a odnímá průkazy odborné způsobilosti, uděluje akreditace pro vykonání odborné přípravy, vede evidence pro soukromou bezpečnost a další). Také krajské ředitelství v rámci své působnosti kontrolují dodržování povinností, kontrolu činnosti je oprávněn kontrolovat každý příslušník Policejního sboru. Teritorializace a zpravodajský přístup Národní kriminální agentura Prezídia Policejního sboru (dále „NAKA“) vznikla v roce 2012 jako nástupnická organizace Útvaru boje proti korupci a Útvaru proti organizované kriminalitě.
197 Srov. zákon č. 473/2005 Z.z, o poskytovaní služieb v obasti súkromnej bezpečnosti a vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej republiky č. 634/2005 Z. z., ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia zákona č. 473/2005 Z. z. o poskytovaní služieb v oblasti súkromnej bezpečnosti.
98 NAKA, jako útvar zařazený pod Policejní prezídium, má celorepublikovou působnost pro vyšetřování trestných činů spadajících do působnosti Specializovaného trestního soudu,187 dále drogové kriminality. Stejně tak je specifikem agentury tzv. výběrová příslušnost, tj. boj s nejzávažnější kriminalitou na základě interního nařízení ministra vnitra Slovenské republiky č. 175/2010. Integrální součástí NAKA je také Odbor podpory řízení a Finanční zpravodajská jednotka198 jakožto ústřední národní jednotka v oblasti potírání legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, vnitrostátní úřad pro vyhledávání majetku, plní též koordinační a metodickou funkci při prokazování původu majetku, a v neposlední řadě je také národním gestorem protidrogové politiky ministerstva vnitra. V rámci NAKA působí jednotlivá pracoviště: Národní jednotka finanční policie, Národní protizločinecká jednotka, Národní protikorupční jednotka, Národní protidrogová jednotka a Jednotka operativního nasazení, která je operativním orgánem odhalujícím různé druhy trestné činnosti ve věcné působnosti NAKA. V rámci jednotky působí Zásahová jednotka NAKA, která byla zřízena v rámci Prezídia Policejního sboru již v roce 2004 při vykonávání zásahů proti pachatelům trestné činnosti, které spadají do působnosti NAKA, zejména se jedná o úkony proti neoprávněné manipulaci s omamnými a psychotropními látkami. Deteritorializace a kriminální logika Zbor väzenskej a justičnej stráže199 (dále „ZVJS“) je ozbrojeným sborem s 3 866 příslušníky, který spadá do gesce ministerstva spravedlnosti a plní úlohy související s výkonem vazby, výkonem trestu odnětí svobody, ochranou a střežením objektů sboru, ochranou pořádku a bezpečnosti v soudních objektech. V čele sboru stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti a jemuž je ze své funkce odpovědný. ZVJS tvoří generální ředitelství a ústavy pro výkon vazby, ústavy pro výkon odnětí trestu svobody, ústavy pro výkon trestu odnětí svobody pro mladistvé a nemocnice pro obviněné a odsouzené. Ústavy a generální ředitelství jsou samostatné rozpočtové organizace zřizované a rušené ministerstvem spravedlnosti SR. Novou právní úpravou z roku 2001 získal ZVJS vyšetřovací pravomoci vůči osobám umístěným v jejích objektech (vč. použití operativně-pátracích prostředků) a povinnost vést informační systém. V roce 2006 rozhodnutím ministra spravedlnosti bylo zřízeno 17 Speciálních zásahových skupin ZVSJ, jež jsou nasazovány v případě nepokojů, výtržností či vzpourách v ústavech, během útěku, před/v průběhu/po skončení vyhlášení amnestie prezidenta SR, při hromadném odmítnutí příkazů, fyzickém napadení osob nacházejících se v ústavu a jiných násilných událostech ohrožujících zdraví a život osob nacházejících se v ústavu. Členové Zásahové skupiny jsou příslušníky ZVJS zařazenými v rámci ZVJS na různých funkcích, tudíž v zásahové jednotce pracují nad rámec svých pracovních povinností. Na základě novely trestního zákona č. 444/2015 smí od 1. 1. 2016 používat operativně-technické prostředky, tj.
198 Srov. zákon č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a o ochrane pred financovaním terorizmu a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov.
199 Srov. Zákon č. 4/2001 z.z. o Zbore väzenskej a justičnej stráže.
99 monitorovat a zaznamenávat obsah telefonních rozhovorů obviněného/odsouzeného na úseku boje proti terorismu a organizovanému zločinu, stejně jako elektronicky zaznamenávat údaje o průběhu hovoru v objektech, které zabezpečuje ZVSJ (nevztahuje se na hovory s obhájci). Finanční správa byla reformována k 1. 1. 2012, kdy došlo ke sloučení daňové a celní správy. Vyšetřovací pravomoci celní správy přešly na finanční správu. Finanční správa smí používat operativně-pátrací prostředky (sledování osob a věcí, přeshraniční sledování, kontrolovaná dodávka, krycí doklady, nástrahová a zabezpečovací technika a využívání osob konajících ve prospěch finanční správy), které pro finanční správu zabezpečuje KÚFS nebo Policejní sbor na základě žádosti prezidenta finanční správy, stejně jako informačně-technické prostředky. V roce 2012 roce byla založena tzv. Daňová kobra jako operativní jednotka složená jak ze zástupců finanční správy, Generální prokuratury, PPZ a NAKA pro potírání daňových podvodů. Úlohy na úseku celnictví vykonává Ministerstvo financí, finanční ředitelství, celní úřady a KÚFS. Celníci jsou podle zákona č. 652/2004 o celní správě ozbrojeným sborem, spolupracujícím s policií a dalšími ozbrojenými sbory, státními orgány, při dohledu nad dodržováním právních závazků a mezinárodních smluv v oblasti obchodní, finanční a zemědělské politiky při oběhu zboží (nezákonným vývozem, dovozem a převozem zboží). Vznik Kriminálného úradu finančnej správy (dále „KÚFS“)200 k 1. 1. 2012 je úzce spojen s reformou celní správy (Straka – Šimonová 2014: 86), kdy odhaluje trestné činy jak na celním, tak i daňovém úseku. FÚKS je nástupnickým úřadem Celního kriminálního úřadu (2005-2011) a je napojen na rozpočet Finančního ředitelství v Bratislavě, tj. je vnitřní organizační jednotkou rozpočtové organizace bez právní subjektivity s celorepublikovou působností. Ředitele KÚFS jmenuje prezident finanční správy, ten se souhlasem ministra financí zřizuje a ruší pobočky KÚFS a stanice KÚFS na návrh jeho ředitele. V rámci KÚFS funguje analytický útvar pro odhalování trestných činů na úseku DPH, boje proti nedovolenému dovozu, vývozu, tranzitu omamných a psychotropních látek, prekurzorů, radioaktivních a jiných vysoce nebezpečných materiálů a chráněných živočichů a rostlin. KÚFS má k dispozici jednotku služebních zákroků KÚFS (od 2002).
Deteritorializace a zpravodajský přístup
Na Slovensku působí pouze dvě zpravodajské služby - vojenská Vojenské zpravodajství a civilní Slovenská informačna služba (dále „SIS“), obě z hlediska své místní působnosti plní úkoly vnitřní i vnější služby. SIS byla zřízena zákonem NR SR č. 46/1993 Z.z., o Slovenskej informačnej službe pro shromažďování a vyhodnocování informací. Věcná působnost SIS se postupně rozšiřovala, od roku 1993-1999 se týkala jen činností ohrožujících ústavní zřízení, územní celistvost a svrchovanost SR, směřující proti bezpečnosti SR; aktivitě cizích zpravodajských služeb, skutečnostech způsobilých vážně ohrozit nebo poškodit hospodářské zájmy SR, ohrožení nebo únik utajovaných informací. V roce 1999 byla působnost rozšířena na
200 Srov. Zákon č. 333/2011 o orgánoch štátnej správy v oblastí daní, poplatkov a colníctva.
100 organizovanou trestnou činnost a od 1. 1. 2016 v rámci protiteroristického balíčků smí SIS shromažďovat a vyhodnocovat informace o terorismu, včetně informací o účasti na terorismu, jeho financování nebo podporování (od roku 1993 do 31. 12. 2015 SIS shromažďovala informace jen o „organizovaném terorismu“, od 1. 1. 2016 se vztahuje mandát SIS i na informace týkající se účasti, podpory a financování terorismu); dále o politickém a náboženském extremismu projevujícím se násilným a škodlivým sektářským seskupením, o aktivitách a ohrožení v kybernetickém prostoru, pokud ohrožují bezpečnost státu a o nelegální mezinárodní přepravě osob a migraci osob. Příjemcem zpravodajských informací je Národní rada SR, prezident, vláda a její členové. Informace o trestné činnosti jsou poskytovány také orgánům činným v trestním řízení – prokuratuře a útvarům Policejního sboru, v nutném případě také jiným státním orgánům. Jednou ročně ředitel SIS předkládá zprávu Národní radě a na žádost prezidenta, předsedy Národní rady a předsedy vlády podává ředitel požadovanou informaci. Prezident na návrh vlády jmenuje a odvolává ředitele SIS, který je odpovědný Bezpečnostní radě státu201, která mu zadává prostřednictvím svého předsedy (premiéra) písemně úlohy. Naopak od dubna 1995202 do 1999203 jmenovala ředitele vláda na návrh předsedy vlády204 v souvislosti s roztržkou mezi bývalým prezidentem Michalem Kováčem a Vladimírem Mečiarem. Vláda určuje početní stav SIS a na návrh ředitele schvaluje statut. SIS je samostatnou organizační jednotkou státu s vlastním rozpočtem, nicméně krycí subjekty a další osobní výdaje jsou od roku 2008 vedeny na mimorozpočtovém účtu SIS. SIS nemá zákonem uloženu povinnost zveřejňovat výroční zprávy o činnosti, děje se tak jen na základě rozhodnutí ředitele služby. Zpráva byla publikována v letech 2002 a 2003 (zpráva za rok 2001 a 2002 za ředitele Vladimíra Mitra), 2005 (Správa o činnosti SIS v roku 2004 za vedení Ladislava Pittnera), a poté pravidelně za roky 2011-2014 již z rozhodnutí Jána Valka, který je v čele SIS od května 2012. Vnější kontrolu SIS provádí NR SR prostřednictví Výboru pro kontrolu činnosti SIS (složený z členů vládních i opozičních stran)205 a prostřednictvím schvalování rozpočtu, vláda formou řízení služby a soudy (udělování povolení k použití zvláštních prostředků, či v případě porušení zákona SIS).
201 Zákon stále hovoří o Radě obrany státu tak, jak zněl oficiální název orgánu v roce 1993. Nicméně zákon č. 110/2004 Z. z., o fungovaní Bezpečnostnej rady Slovenskej republiky v čase mieru zakotvuje pojem Bezpečnostní rada SR.
202 Srov. Zákon NR SR č. 72/1995 Z. z., ktorým sa mení zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe.
203 Zákon č. 256/1999 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe v znení neskorších predpisov.
204 Srov. Zákon NR SR č. 72/1995 Z. z., ktorým sa mení zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe.
205 Kontrola čerpání rozpočtu, předkládání interních předpisů a zprávy o činnosti informační služby.
101 SIS je oprávněna používat zvláštní prostředky, o nichž je povinna vést evidenci: informačně- operativní (sledování osob a věcí206, legalizační dokumenty, legendy a osoby jednající ve prospěch207, záměna věci a předstíraný převod věci208) a informačně-technické209. Informačně-technické prostředky jsou upraveny samostatným zákonem č. 166/2003 Z.z., o ochrane súkromia pred neoprávneným použitím informačno-technických prostriedkov210, na jehož základě je smí používat Policejní sbor, SIS, Vojenské zpravodajství, SVJS a Celní správa. Využití informačně-technických prostředků lze jen na základě písemného souhlasu soudce (Krajského soudu, vyjma věcí patřících do působnosti Specializovaného trestního soudu). Oprávněné subjekty mají povinnost vést evidenci použití všech informačně-technických prostředků vyjma těch, které byly použity v rámci mezinárodní spolupráce.211 Od roku 2009 může SIS získávat od bank a finančních institucí informace, které jsou předmětem bankovního tajemství,212 a od roku 2011 má SIS přístup do systémů veřejné správy.213 V rámci protiteroristického balíčku z listopadu 2015 může soud na základě žádosti SIS rozhodnout o zákazu provozu internetových portálů, které propagují terorismus, extremismus či sekty, bez možnosti opravného prostředku proti příkazu. Také byl posílen přístup k záznamům
206 Sledování povoluje ředitel služby, popř. jím jmenovaný zástupce.
207 Novelou zákona o SIS (č. 178/2004) byla omezena možnost zpravodajských služeb získávat pro spolupráci novináře a příslušníky jiných bezpečnostních složek.
208 O instituty záměna věci a předstíraný převod byly rozšířeny nástroje SIS zákonem č. 544/2015 Z.z. v rámci protiteroristického balíčku. Povolení uděluje písemně soudce.
209 Zákon č. 166/2003 Z. z. o ochrane súkromia pred neoprávneným použitím informačno-technických prostriedkov
210 Zákon jimi rozumí elektrotechnické, rádiotechnické, fototechnické, optické, mechanické, chemické a jiné technické prostředky a zařízení (nebo jejich soubory) používané utajeným způsobem při: vyhledávání, otevírání, zkoumání a vyhodnocování poštovních zásilek a jiných dopravovaných zásilek (listovní tajemství); získávání obsahu zpráv přenášených prostřednictvím elektronických komunikačních sítí (odposlechy telefonní komunikace), vyhodnocování obrazových, zvukových, obrazo-zvukových nebo jiných záznamů.
211 Kontrolu nad používáním informačně-technických prostředků vykonává Národní rada SR prostřednictvím osmičlenné komise na kontrolu používání informačně-technických prostředků, formou nahlížení do evidence informačně-technických prostředků, vstupu do objektů, pořizováním výpisů. Šest členů komise volí Národní rada, po dvou z výborů pro kontrolu činnosti SIS, pro kontrolu Vojenského zpravodajství, pro bezpečnost a obranu. A to tak, aby tři členové byli zástupci opozice, a tři vládních stran. Předsedu komise navrhuje opozice. Další dva členy volí Národní rada z kandidátů, které navrhuje předseda Výboru pro bezpečnost a obranu. Kontrola probíhá neveřejně a je vykonávána jednou ročně, z vlastního podnětu, podnětu parlamentních „bezpečnostních“ výborů, či na základě podnětu občanů SR. V případě zjištění porušení výbor informuje předsedu Národní rady, zároveň je protokol předložen generálnímu prokurátorovi. Národní rada jednou za dva roky v plénu projednává zprávy výborů o stavu použití informačně-technických prostředků (jehož součástí je i každý případ porušení nezákonného použití informačně-technických prostředků). Anonymizované zprávy mohou být i zveřejněny hromadně informačními prostředky (vyjma utajovaných skutečností).
212 Srov. Zákon č. 214/2006 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 483/2001 Z. z. o bankách.
213 Srov. Zákon č. 192/2011 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 757/2004 Z. z. o súdoch.
102 kamerových systémů monitorujících veřejná prostranství, či právo SIS žádat vyjádření státních orgánů o naložení s poskytnutými informacemi. V rámci SIS působí Národné bezpečnostné analytické centrum (dále „NBAC“) jako „analytické, komunikační a kooperační pracoviště s celostátní působností v oblasti bezpečnostních hrozeb“ (srov. SIS 2016). NBAC bylo založeno začátkem roku 2013 na základě vládního usnesení č. 75 ze 7. března 2012, již od druhé poloviny roku 2011 bylo diskutováno o jeho vzniku. NBAC sdružuje subjekty kompetentní v boji proti terorismu a proti závažným bezpečnostním hrozbám SR a jeho občanům a zájmům (tj. zástupce SIS, Vojenského zpravodajství, Policejního sboru, KÚFS, NBÚ SR a Ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí SR). Mezi základní úlohy patří analytické hodnocení bezpečnostních incidentů na základě hlášení přijatých od státních orgánů, monitoring situace SR z otevřených zdrojů a poskytování analytických výstupů o bezpečnostních hrozbách příjemcům (tj. všem zúčastněným subjektům poskytujícím informace). Národný bezpečnostný úřad SR (dále „NBÚ SR“)214 je ústředním orgánem státní správy pro ochranu utajovaných skutečností (vč. udělování bezpečnostních prověrek), šifrové služby, kybernetické bezpečnosti, elektronický podpis, ale i na úseku obrany. V rámci své věcné působnosti zajišťuje i úkoly, které vyplývají SR z členství v NATO a EU a z jiných mezinárodních závazků. Ředitele NBÚ volí NR SR na sedm let. Kontrolu vykonává NR SR prostřednictvím Zvláštního kontrolního výboru NR SR na kontrolu činnosti NBÚ. Rozpočet NBÚ čítajícího na 246 zaměstanců (a s 216 systematizovanými místy policie) na rok 2016 dosahoval 8 547 851 EUR (NBÚ SR 2016).
3.4.3 SLOVENSKÉ VNITŘNÍ BEZPEČNOSTNÍ POLE
Vzhledem k společné historii a vzájemném inspirování se při koncipování vnitřní bezpečnostní politiky, prostorová dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek Slovenska (N=17) výrazně odpovídá české. S několika málo výjimkami. Horizontální nasycení je jen o 3 % vyšší než v případě České republiky, tzn. 75,75 %. Rozdíl je způsoben slovenskou vyšší variabilitou v poskytovatelích lokální bezpečnosti, tzn. rozšířením o dobrovolné strážce pořádku. Vertikální dimenze v případě Slovenska diferencuje ze všech států střední Evropy nejvíce (9,30), což znamená, že mezi jednotlivými institucemi je i významnější rozdíl v jednotlivých strategiích. Pro znázornění (a vysvětlení rozdílu většího rozptylu slovenského pole ve srovnání s ČR) rozdíl spočívá v krajních bodech: politika jako řešení (NBAC) a ve spodní části položka detektivní postoj. NBAC jakožto kooperativní platforma spolupráce mezi jednotlivými institucemi v rámci protiteroristické politiky, pracující permanentně nemá v ČR ekvivalent (nemůžeme jej srovnávat např. s Výborem pro zpravodajskou činnost, který se schází ad hoc dle potřeby). Krajní hodnota detektivního postoje je zase dána silnější pozicí ZVJS (ve srovnání s ČR) a také
214 Základní funkce, pravomoci a organizace jsou upraveny v zákoně č. 215/2004 Z.z., o ochrane utajovaných skutočností.
103 různých služeb policie (pohraniční, pořádkové, kriminální) v rámci policejního mikropole. Silnější postavení jednotlivých služeb policie je dáno několika objektivními faktory: 1. existence vnějších hranic EU a tudíž důraz na pohraniční a cizineckou policii, dále 2. v rámci reorganizace policie v roce 2011 a vzniku jediného ústředního kriminálního úřadu (NAKA) jsou zdroje alokovány i směrem k ostatním službám policie (nevytváří se tak silná soutěž mezi celorepublikovými aktéry při redukci jejich počtu), a v neposlední řadě přispělo k posílení policie i přijetí protiteroristického balíčku z konce roku 2015, jež zajišťuje distribuci materiální i lidských zdrojů napříč bezpečnostními složkami.
Tabulka 20 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním (sociálním) poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy na Slovensku
celková kumulativní dimenze inercie procenta procenta 1 0,15924 75,75 75,75 2 0,01956 9,30 85,05 3 0,00668 3,18 88,23 4 0,00100 0,48 88,70 Celkem 0,21023 100,00
Zdroj: Autorka (STATA)
104 Graf 5 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Slovensko
dimenze 2 (9.30%) politika jako řešení
preference dočasné derogace lokální bezpečnost techniky ad hoc řešeníprevence sledování lidí hranice ochrany národní bezpečnosttechnologie řešení scénáře rutinizace výjimek pref. lid. zdrojů trans. bezpečnost legitimita odpovědnost
detektivní postoj dimenze 1 (75.75 %)
Zdroj: Autorka (STATA)
Mezní hodnoty na ose x představují položky detektivní postoj (0,774), scénáře (0,757), lokální bezpečnost (0,725), na opačné straně spektra potom položky sledování (-0,459), preference techniky (-0421), ad hoc řešení (-0,413). Vertikální dimenze se rozprostírá mezi položkami politika jako řešení (0,375), dočasné derogace (0,159), lokální bezpečnost (0,156) a položkami detektivní postoj (-0,389), odpovědnost (-0,236) a legitimita (-0,19).
105 Tabulka 21 Prostorové vyjádření proměnných za Slovensko
souřadnice proměnná x y - trans. bezpečnost -0,319 1 0,099 - národní bezpečnost -0,223 2 0,101 3 lokální bezpečnost 0,725 0,156 4 sledování lidí -0,459 0,041 5 hranice ochrany 0,581 0,008 6 technologie řešení 0,012 -0,08 7 politika jako řešení -0,055 0,375 8 preference techniky -0,421 0,095 - pref. lid. zdrojů 0,374 9 0,084 10 prevence -0,166 0,083 - detektivní postoj 0,774 11 0,389 - rutinizace výjimek -0,313 12 0,115 13 dočasné derogace 0,678 0,159 - scénáře 0,757 14 0,076 15 ad hoc řešení -0,413 0,041 16 legitimita 0,005 -0,19 - odpovědnost 17 -0,112 0,236
Zdroj: Autorka (STATA)
Srovnáme-li kvadrant zpravodajská logika-praktiky depersonalizace můžeme pozorovat, že odpovídá klasickému pojetí zpravodajských služeb – práce SIS, NBÚ založená na utajeném sběru informací, proaktivitě, za využití techniky a s příklonem ad hoc řešení. Kvandrant vymezený položkami národní bezpečnost, transnacionální bezpečnost, rutizace výjimek, technologie jako řešení odpovídá kriminálnímu zpravodajství, které přímo slovenský zákon o Policejním sboru upravuje jako jednu z metod práce. V tomto prostoru můžeme pozorovat silnou pozici NAKA, KÚFS či ÚOÚČDM, která byla umocněna novelizací trestního řádu z konce roku 2015 (rozšíření možností zadržení osob, sledování, přístup do databází atd.) a navýšením rozpočtu pro policii. Ve srovnání s dimenzí zpravodajské logiky je dimenze (napravo od osy y) výrazně podreprezentována. Reprezentantem lokální bezpečnosti, mechanismů dočasných derogací v rámci krizových stavů jsou nejen obecní policie, SBS, dobrovolníci, ale i celní správa.
106 4. DISKUSE
Prostorová vizualizace pole vnitřní bezpečnosti (dimenzionální dekompozice bezpečnostních složek) slouží především k porozumění struktuře pole, jak jsou jednotlivé pozice si navzájem blízké či vzdálené, na základě jaké logiky je pole utvářeno, jak se vzájemně liší. Tento nástroj je užitečný především, chceme-li detekovat místa konvergence (vhodná pro rozvíjení spolupráce), či divergence (místa vytváření sporů, jež samotné pole rozrušují). Pokud bychom sledovali pouhou institucionální strukturu vnitřní bezpečnostní politiky, mohli bychom jmenovat řadu rozdílných institucionálních dispozic, relační vztah mezi pozicemi by nebylo možné postihnout. Na základě dat můžeme pozorovat silnou horizontální dimenzi u všech států (72,75 % – 84,91 %), tzn. že vnitřní bezpečnostní pole je polem multifunkčním. Podél horizontální dimenze se vytváří (v komparativní perspektivě) tři funkčně rozlišné skupiny s prevalencí v levé části spektra. Naopak je pro sledované státy charakteristická nízká diferenciace ve vertikální dimenzi (3,71 % – 9,30 %), nedochází tedy k žádným deviantním případům, kdy by se bezpečnostní složky výhradně zaměřovaly na obranu teritoria (prostor armády), stejně tak žádný z nich nemá pravomoci soudní a pravomoci vynášet rozsudky nad jednotlivci a rozhodovat (prostor justice). Největší diference v horizontální dimenzi se nachází mezi Polskem (84,91 %) a ČR (72,75 %) o 12,16 %, což je výrazem vyššího počtu funkčně specializovaných polských bezpečnostních složek, ale i širší škálou poskytovaných služeb. Největší podobnost vykazuje z hlediska nasycení horizontální dimenze Polsko (84,91 %) a Maďarsko (82,37 %) s rozdílem 2,54 %. Maďarsko i Polsko mají vyšší počet složek se zpravodajskými pravomocemi, samostatné cizinecké úřady a ochranné služby vyčleněné z policejních sborů. Ve vertikální dimenzi vykazují největší rozdílnost o 5,59 % data mezi Polskem (3,71 %) a Slovenskem (9, 30 %), rozdíl je způsoben tím, že na Slovensku je pole méně homogenní ve vztahu k přijímaným strategiím, tudíž i tato dimenze má potenciál rozdělovat aktéry v poli, kdežto v Polsku převládá blízkost a konsensus nad přijímanými strategiemi (z hlediska toho, co nebo kdo má být chráněn). Největší podobnost (s rozdílem jen o 0,81 %) lze pozorovat ve vertikální dimenzi mezi Českou republikou (8,49 %) a Slovenskem (9,30 %), tato rovina rozděluje aktéry ve vztahu, kdo či co by mělo být referenčním objektem bezpečnostních opatření.
107 Tabulka 22 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku
celková kumulativní dimenze inercie procenta procenta 1 0,12811 81,83 81,83 2 0,00637 4,07 85,90 3 0,00206 1,31 87,22 4 0,00178 1,13 88,35 5 0,00039 0,25 88,60 6 0,00007 0,05 88,65 Celkem 0,15654 100,00
Zdroj: Autorka (STATA)
Graf 6 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko
dimenze 2 (4.07%)
politika jako řešení preference lokální bezpečnost Česká republika dočasné derogace technikyad hoc řešení Slovensko hranice ochrany sledování lidí prevence Maďarsko technologie řešení pref. lid. zdrojů národní bezpečnost Polsko scénáře rutinizace výjimek legitimita trans. bezpečnost odpovědnost detektivní postoj
dimenze 1 (81.83 %)
Zdroj: Autorka (STATA)
108 Obecně tedy můžeme konstatovat, že pole vnitřní bezpečnosti států střední Evropy se v základních funcích a strategiích přibližují. Sociální pozice aktérů si je bližší, pokud sdílí stejné funkce (pravomoci), než stejné strategie (zájem ochrany). Tento závěr je podstatný i z hlediska strategických přestupů bezpečnosti, kdy prostorová rovina (ve vztahu k zajišťování bezpečnosti) je významnější než rovina tematická. Tabulka 23 Prostorové vyjádření proměnných za ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko
souřadnice proměnná x y 1 trans. bezpečnost -0,394 -0,064 2 národní bezpečnost -0,136 -0,066 3 lokální bezpečnost 0,591 0,127 4 sledování lidí -0,404 -0,018 5 hranice ochrany 0,472 0,052 6 technologie řešení 0,132 -0,055 7 politika jako řešení -0,48 0,202 8 preference techniky -0,409 0,026 9 pref. lid. zdrojů 0,38 -0,024 10 Prevence -0,227 0,064 11 detektivní postoj 0,509 -0,127 12 rutinizace výjimek -0,412 -0,067 13 dočasné derogace 0,508 0,046 14 Scénáře 0,527 -0,044 15 ad hoc řešení -0,42 0,035 16 Legitimita 0,05 -0,107 17 Odpovědnost -0,102 -0,108 18 Polsko 0,163 -0,045 19 Maďarsko -0,016 -0,029 20 Slovensko -0,105 0,03 21 Česká republika -0,07 0,05 Zdroj: Autorka (STATA)
Prostorová blízkost pozic států naznačuje oblasti, ve kterých sdílí nejvíce stejných priorit, funkcí a strategií. Z agregovaných dat lze dedukovat, že nejvhodnější prostředí pro vzájemnou spolupráci je utvářeno okolo praktik (proaktivita, technologie jako řešení, národní bezpečnost, odpovědnost, legitimita). Jako příklad můžeme uvést setkávání Pracovních skupin pro extremismus V4 a Rakouska, jež svým formátem odpovídá logice proaktivity, technologických řešení ve jménu národní bezpečnosti. Na daném zobrazení vidíme, jak seČR, Slovensko i Maďarsko v rámci jednotlivých pozic uchylují spíše k proaktivním politikám a zpravodajskému přístupu práce na rozdíl od Polska. České, maďarské, polské a slovenské pole vnitřní bezpečnosti vykazuje mírné odchylky ve struktuře pole, u všech ale dochází k pozvolné změně funkcí, kdy při zajišťování vnitřní bezpečnosti jsou uplatňovány principy deteritorializace a zpravodajské metody sledování, monitorování, využívání moderních technologií, databází, ve jménu potírání transnacionálních hrozeb. Posun můžeme pozorovat nejen v praktikách bezpečnostních institucích, ale v samotných standardech pro jejich posuzování. Pokud srovnáme doporučení Benátské komise Rady Evropy z roku 1999 a 2015, je zde patrný posun
109 k přizpůsobení standardů práci bezpečnostních složek. Některá doporučení z roku 1999 pozbývají platnosti, popř. jsou modifikována: požadavky na důsledné oddělení zpravodajských služeb od armády, zákaz militarizace služeb, výhradní financování zpravodajských služeb ze státního rozpočtu a nikoli externími zdroji (nově je vyžadován jen monitoring rozpočtu), zákaz výkonu vyšetřovacích pravomocí pro zpravodajské složky, ochranná opatření pouze ve vztahu k existujícím (přítomným) hrozeb. Tyto demokratické požadavky byly během 26 let odstraněny ve prospěch preventivních a preemptivních akcí. Nově varuje Benátská komise před vznikem „státu ve státě“, kterému napomáhá trend transnacionalizace s ohledem na snižování odpovědnosti tajných služeb v případě mezinárodní spolupráce služeb, kdy není možné přesně vysledovat činnost vnitřních zpravodajských služeb (srov. trestní úprava států V4 neevidova informace získávané pro účely mezinárodní spolupráce). Podíváme-li se nyní blíže na jednotlivé tři skupiny, vidíme, že oscilují okolo lokální bezpečnosti, národní a transnacionální bezpečnosti. Interpretace těchto samostatných skupin ukazuje, že potírání transnacionálních hrozeb, je přenecháváno bezpečnostní složkám, jež mají větší operační kapacitu – tzn. přístup k informacím a technologiím, kapacity pro sdílení infromací se zahraničními aktéry atp. Nicméně, výsadní pozice bezpečnostních složek pro potírání transnacionální bezpečnosti je nikterak nevyjímá z bezpečnostního pole, v rámci něhož usilují spolu s ostatními aktéry o zdroje. Technologie a kapacity, které byly zpravodajským či specializovaným policejním složkám přenechány k potírání „sofistikovanější“ kriminality s transnacionálním prvkem, jsou využívány v rámci konkurečních bojů pro narůstání efektivity vlastní práce a přenášeny na vnitrostátní úroveň.215
I. Vliv transnacionalizace bezpečnosti a externí hrozby
Astrid Lorenzová (2011: 98) poukazuje, že postoje populace v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí jsou ve shodě s opatřeními pro potírání trestné činnosti a mají tendenci akceptovat omezení jejich svobody, jestliže se jeví jako nutná garance bezpečnosti. Uvádí, že s poklesem rizik vyvolaných válkou či zneužitím státní moci koreluje nárůst percepce rizika viktimizace běžné kriminality. Občané požadují rozsáhlá bezpečnostní opatření, posuzují jejich jejich efektivitu a úspěch vlády čím dál častěji podle schopnosti zajistit bezpečnost před zločinem a zranitelností. Percepce rizika není podložena kriminálními statistiskami, ani nekoresponduje s reálnými riziky. Nicméně, prezentace teroristických útoků činí veřejnost i vlády vnímavější k rizikům i k rozsahu možných ohrožení vnitřní bezpečnosti mezinárodními formami zločinu. (Nejen) události 11. září se staly „katalyzátorem či akcelerátorem urychlení potřebných a již nastartovaných změn,“ tj. výměna na postech ředitelů v Maďarsku, reorganizace zpravodajských služeb v Polsku a vznik ABW (Zeman 2002: 66). Podle Zemana (2002: 70) se tyto změny ČR vyhnuly. Nicméně o sedm let později (2008) došlo k rozšíření pravomocí BIS (rozšířený přístup do databází bankovních a finančních institucí), poté došlo v roce 2015
215 Například první, mediálně proslulou zásahovou akcí TEK v Maďarsku bylo zatčení členů extremistické BDSM webové stránky Mood Picture v Budapešti (srov. Youtube 3.2.2010)
110 s ospravedlněním teroristických útoků ve Francii. K rozšiřování pravomocí bezpečnostních složek dochází en bloc v rámci boje proti terorismu a jeho financování pod hlavičkou trestněprávních předpisů, či speciálních předpisů upravujících operativně-technické získávání informací, správních předpisů regulujících povinnosti některých bankovních, telekomunikačních poskytovatelů. Odkaz na transnacionální hrozby (především teroristické útoky) přispívá k navyšování rozpočtu, náborů (srov. webové stránky ABW, TEK, SIS či BIS, které neustále nabízí pracovní místa), pravomocí. Navyšování pravomocí se dotýká především trestně-procesních usnadnění procedur (prodloužení některých lhůt zadržení), restrikce vůči cizincům, fyzická bezpečnost omezující svobodu pohybu (letiště), monitorovací kamerové systémy, biometrické metody, zákaz maskování a zahalování; daňové orgány a instituce kontroly finančních toků získaly přístupy k datům a pravomoci (zmrazovat účty, nové evidenční povinnosti pro daňové subjekty), reglementace nouzových stavů, „funkční garance“, tj. lepší právní ochrana pro příslušníky zpravodajských služeb a policii při práci v utajení; poskytovatelé telekomunikačních služeb povinnost vůči zpravodajským službám; sofistikovanost šifrovacích technologií (zejm. zřízení specializovaných institucí NBU, NBÚ SR, NBF), oprávnění k odposlechu, vč. elektronické komunikace; odstranění zákonných bariér poskytování informací s trestními orgány a zpravodajskými službami, dohled kontrarozvědek nad přistěhovalci. Kombinace ekonomického patriotismu, privilegování jedné etnické skupiny, boj s ilegální migrací a s organizovaným zločinem, sběr biometrických údajů na vnějších hranicích EU v Polsku či Maďarsku vede k diskriminaci skupin stojících mimo stát/národ, ale přijetí a uplatňování opatřeních ke kontrole osob na hranicích je také často vyjmuto z demokratické kontroly, odpovědnosti, transparentnosti (srov. Tóth 2010: 148). Přítomnost transnacionálních hrozeb tak legitimizuje existenci národních bezpečnostních složek, což v rámci přerozdělení zdrojů v rámci státu vede nevyhnutelně k oslabování bezpečnostních složek potírajících běžnou kriminalitu a k vyprazdňování prostoru státu na lokální úrovni (privatizace bezpečnosti).
II. Vliv europeizace a národní bezpečnost
Podíváme-li se na roli EU v procesu utváření vnitřních polí bezpečnosti, pak sehrávala významnou roli během přístupových jednáních, zvláště s ohledem na kontrolu policejních složek, nástrojů proti policejní korupci, odpovědnost a důraz na antidiskriminační jednání ze strany příslušníků policie. Taktéž se do roku 2008 se významně podílela na proměně struktury ve vztahu k zajištění ochrany hranic (popř. jejich zrušení v ČR) a v oblasti celní a fiskální politiky (potírání hospodářských trestných činů, legalizace výnosů z trestné činnosti). Jednalo se především o problematiku spadající do I. pilíře. Nicméně III. pilíř, který vyžadoval do přijetí Lisabonské smlouvy jednomyslnost všech států, výraznější změny nezakládal. Lisabonská smlouva a posílení komunitarizace, zjednodušení postupů (Evropský zatýkací rozkaz), vytvořilo řadu nových činností (posílení Eurojustu, veřejný žalobce EU) a také spolupráce v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti přinesla sjednocení předpisů - požadavky na transpozici skutkových podstat terorismu, korupce, legalizace výnosů z trestné činnosti,
111 transnacionálního organizovaného zločinu, trestní odpovědnosti a dalších,216 které pouze nepřímo rozšiřovaly věcnou působnost bezpečnostních (zejm. vyšetřovacích) složek. Z hlediska policejní a zpravodajské spolupráce byly jen implementovány měkké nástroje, jako sdílení a výměna informací, zřízení národních kontaktních bodů pro výměnu informací atd. Je nutno říci, že kontaktní body, pokud byly zařazeny pod útvary se silnějšími vyšetřovacími pravomocemi, tak tato nová funkce vedla ke zvýšení prestiže (CAT, NKBT, TEK, NBAC), nicméně mezinárodní oddělení policejních prezidií/ředitelství nebyla na vnitrostátní úrovni tak využívána vnitrostátními aktéry. Jednak je upřednostňována přímá výměna informací mezi spolupracujícími zahraničními partnery než přes formalizovaný kontaktní bod, což potvrzují výsledky provedené analýzy, že mají k sobě mají blíže aktéři sdílející stejné funkce, než strategie. Na druhou stranu, vkládání a sdílení informací bylo sledováno národními aktéry s nedůvěrou. Například jak poznamenává Bryksa (2008), zavládly v Polsku pochybnosti, aby se Polsko bez dostatečné přípravy nestalo jen vývozcem vlastních informací z databází, než dovozcem práce jiných služeb v Evropě. Stejně tak i Hans-Jürgen Lange (2006) dochází k závěrům, že integrace a spolupráce v oblasti spravedlnosti vnitřních věcí neomezuje národní aktéry, kteří nejsou přímo zapojeni do vyjednávání. Naopak tito rozhodují o tom, jaké vzorce chování zachovají a jaká omezení svých akcí přenesou na úroveň EU. Nicméně EU sehrává v rámci pole vnitřní bezpečnosti, významnou symbolickou roli v argumentační rovině pro přijetí/nepřijetí určité politiky či nástroje: „[p]rvní dva roky po událostech z 11. září by bylo možno charakterizovat tak, že vznikalo jedno opatření za druhým a pokud se nalezl konkrétní gestor (což nebylo vždy snadné) a/nebo dost prostředků v rozpočtu, uvedlo se v život. Bylo přitom možné (ač to vždy nebyla tak úplně pravda) tvrdit, že to či ono opatření je potřeba z důvodu zahraniční a mezinárodně-smluvní poptávky („Nedá se nic dělat, jedná se o požadavek EU.“), a tím tlačit věci kupředu. [...] Dnes je možné na tuto dobu vzpomínat jako na „zlatý věk“ boje proti terorismu v České republice “ (Krulík 2006: 63). Podle Iana Loadera (2002) projekt evropské politické identity (přes počáteční i pokračující nesnáze) se začal utvářet okolo zabezpečení hrozeb a blahobytu, kterému byli Evropané vystaveni kolem nebezpečných Jiných. Právě semknutí se v boji před společným nebezpečím, napomáhá překlenout problém absence evropské identity a legitimovat evropskou politiku skrze tuto bezpečnostní politiku. Nicméně rozdíly v percepci hrozeb a v justičních systémech dle Geoffreye Edwardse a Christopha Meyera (2008: 4) zabraňují dalšímu pokroku v integraci oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a přispívají k pomalému procesu ustavování Prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Zdroje ministerstva a jeho pozice v rámci politického systému
216 Namátkou lze jmenovat nařízení Rady z 13.prosince 2004 č. 2252/2004, o normách pro bezpečnost a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, Rozhodnutí Rady 2008/616 1 / SVV o provádění rozhodnutí 2008/615 / SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnost, Rozhodnutí Rady 2008/617 / SVV ze dne 23. června 2008 o zlepšení spolupráce mezi zvláštními zásahovými jednotkami členských států Evropské unie v krizových situacích, Úmluvy Rady Evropy ze dne 16. května 2005 o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a mnoho dalších.
112 ovlivňuje jeho potenciál rámovat (sekuritizovat) problém podle vlastních zájmů. Pokud jde však o vysvětlení (přijetí či odmítnutí) jednotlivých politik, pak výše uvedené faktory jsou stejnou měrou součástí jak (sekuritizačního) rámce, tak i národní historické zkušenosti. Dynamiku vnitřního pole bezpečnosti tak neurčuje významně EU jako politický aktér. EU má ve vztahu k dynamice vnitřní bezpečnosti symbolickou moc, slouží jako argumentační nástroj v rukou byrokratů či politiků pro (ne)uskutečnění změn v poli. Paradoxně tak dochází k tomu, že pozice státu (je díky EU) upevněňována v oblasti vnitřní bezpečnosti a přispívá k jejímu rozšíření vtahováním nových aktérů do pole (finanční orgány, posilování celních orgánů, vznik bezpečnostních úřadů, vzniku cizineckých úřadů pod nárůstem byrokraktické agendy atd.).
III. Postsocialismus a outsoursování vnitřní bezpečnosti
Transverzální povaha bezpečnosti tak není výsledkem rozmělňování hranic mezi vnitřní a vnější bezpečností, ale také veřejnou a soukromou (srov. C.A.S.E. 2006: 464), neboť alokuje zdroje směrem k ústředním, specializovaným útvarům na úkor lokálních jednotek policí. Praktiky vázané na lokální bezpečnost diferencují mezi státy střední Evropy, ať už státy využívají k dohledu nad místním pořádkem státní policii, obecní policii (ČR), kombinaci obecní policie a dobrolvoných strážců (Slovensko) či sebeobranné organizace (Maďarsko), fakticky zrovnoprávněné SBS a obecní stráže (Polsko). Privatizace bezpečnosti a na ní navázaná rostoucí role SBS zajišťujících bezpečnost uvnitř státu je (ne)záměrným důsledkem alokace zdrojů (personálních, finanční či technické kapacity) na posílení specializovaných složek, obecně finančních úspor. Vybízí se zde řada otázek, nejen z pohledu oslabení státu, neboť privatizace bezpečnosti a zapojení soukromých aktérů do zajišťování bezpečnost narušuje klasickou weberovskou představu o monopolizaci násilí státní mocí, kdy tento jev bývá spojován s vyprázdněním státu, tzv. „vládnutí bez vlády“ (srov. Rosenau – Czempiel 1992). Otázka monopolu na násilí, tj. exklusivního a legitimního užití na násilí je však v případě legislativního ukotvení často státy delegována na SBS (Maďarsko, Polsko, Slovensko). Poskytování bezpečnosti jako veřejného statku je raison d’etre každé vlády, nejen v rovině odpovědnosti za její poskytnutí, ale také ve snaze kontrolovat udělování licencí (srov. Zedner 2003: 162). Maďarská, polská i slovenská ministerstva udělují licence SBS prostřednictvím svých regionálních ředitelství policií, která i vykonávají nad SBS kontrolu. Podle Abrahamsenové a Williamse (2011: 8) veřejná povaha bezpečnosti spočívající v rovnosti před zákonem a ochranou ze strany policie je chápána jako jeden ze základních konstitutivních prvků moderního státu, jeho suverenity a jedním z indikátorů a testů legitimity. Privatizace bezpečnosti tak není v tomto pojetí jen transferem veřejných funkcí na soukromé aktéry, ale má zásadní implikace na vztah mezi bezpečností a státem, strukturou politické moci a autority a operacemi globálního kapitálu (Abrahamsen – Williams 2009: 3). Například Anna Leander (2005, 2006) analyzovala politická rizika spojená s komodifikací násilí s tím, že nabídka (ze strany soukromých bezpečnostní společností) a poptávka (ze strany bezpečnostních požadavků) jsou neoddělitelné v tom smyslu, že nabídka vytváří poptávku
113 skrze diskurzivní proces sekuritizace. Marketizace bezpečnosti tak obchoduje se strachem a profituje především z toho, že realizovaná poskytnutá zabezpečení jsou ověřována až dodatečně především posílením pocitu nebezpečí. V dobách míru, stability a růstu tak vyvolává bezpečnostní pasti (srov. C.A.S.E. 2006: 464). Nárůst soukromých bezpečnostních společností Wordliczek (2015: 75) v postkomunistickém prostředí vnímá jako důsledek: 1. obrovské expanze soukromého vlastnictví a neschopnost státu efektivně zajišťovat bezpečnost; 2. dostupnosti kritických zdrojů (lidí a informací) a technologické výhody. Problém zajišťování (vnitřní) bezpečnosti SBS je spojen s otázkou 1) jejich právní regulace; 2) podílu zapojení se (outsourcování) soukromého sektoru na řízení vnitřní bezpečnosti; 3) charakteru outsourcovaných aktivit; a v neposlední řadě také 4) na etablování této skupiny a její provázanosti s veřejnými bezpečnostními složkami (přechod vyškolených státních zaměstnanců do soukromé sféry, neformální kontakty mezi státní a veřejnou sférou bezpečnosti) a 5) veřejné kontroly/odpovědnosti soukromých bezpečnostních společností. Například Oldřich Bureš (2013) uvádí, že podle majitelů SBS je důsledkem absence regulace soukromých bezpečnostních firem (podle jejich samotných aktérů) jejich silná fragmentace trhu. Nicméně je třeba poukázat, že ve srovnání s ostatními státy V4, právní regulace fragmentaci nezabránila (např. v Polsku umožnila téměř výhradnímu prosazení národních společností). Ve sledovaných zemích, vyjma Slovenska, počet příslušníků soukromých bezpečnostních složek převyšuje počet policistů a patří k jedněm z nejvyšších v Evropě (viz Tabulka 24)
Tabulka 24 Poměr příslušníků policie a soukromých bezpečnostních společností ve V4
Poměr policejních složek Poměr soukromých Rozdíl mezi poměrem k obyvatelstvu bezpečnostních složek policejních složek a k obyvatelstvu poměrem soukromých bezpečnostních složek ČR 1:238 1:203 35 Maďarsko 1:380 1:125 255 Polsko 1:388 1:190 198 Slovensko 1:256 1:314 -63 Zdroj: Autorka na základě Private Security Services in Europe. CoESS Facts & Figures (2011).
Jak upozorňuje Lucia Zedner (2003: 162-163) kontraktuální představa vzniku státu vychází právě z delegace části práv, svobod a majetku jednotlivce na suveréna za zaručení osobní bezpečnosti. Jestliže suverén (stát) selže v poskytování bezpečnosti, či tato ochrana bude považována občany za nedostatečnou, mohou společenskou smlouvu vypovědět. Z čehož si klade řadu následujících otázek, jak by měla být bezpečnost distribuována tak, aby byla spravedlivá? Soukromá bezpečnost je ale pohledem Lucie Zedner luxusem, který si mohou dopřát jen ti, kteří mají moc si ji zaplatit. Distribuce bezpečnosti je vedena nikoli její potřebou, ale maximalizací profitu. Zástupci soukromých bezpečnostních společností často argumentují ve svůj prospěch tím, že dokáží poskytovat služby efektivněji a hospodárněji než stát. A státu se tak uvolní prostředky na ochranu těch, jež k tomu nemají prostředky. Bezpečnost je distribuována okolo schopnosti za ni platit. Nerovnost v distribuci bezpečnosti je však ale
114 umocněna tím, že kriminalita se tak často přesouvá z míst dobře chráněných na ty bez ochrany. Podle Pavariniho (1997) poptávka po bezpečnosti není dána reálnými hrozbami, kriminalitou apod., ale je spíše symptomem větší krize v rámci sociálního státu. Jako alternativa při zajišťování bezpečnosti SBS jsou na lokální úrovni maďarské pomocné policie či slovenští dobrovolníci. MVČR taktéž usiluje o rozšíření této formy sebeobrany v ČR prostřednictvím dotovaných projektů pro obce. Je ale zajímavé, že ministerstvo usiluje o zavádění top-down metod, které jsou výsledkem selhání státu v poskytování bezpečnosti na lokální úrovni (viz Slovensko a Maďarsko, kde dobrovolnické hlídky vznikaly v důsledku nárůstu kriminality a neschopnosti státu zajistit pořádek) (srov. Leyer 2013). Interpretujeme-li výsledná data ve vztahu k transnacionalizaci bezpečnosti, pak paradoxně přispívá samotný odkaz na transnacionalizaci k funkčnímu rozšiřování vnitřního bezpečnostního pole zejména s ohledem na posilování pravomocí služeb a na druhou stranu k přenášení odpovědnosti na soukromé subjekty. Přítomnost transnacionálních hrozeb, mezinárodní spolupráce, ať již na úrovni EU či v rámci dalších uskupení vzhledem k slabé vertikální diferenciaci vede k homogenitě strategií bezpečnostních složek.
115 ZÁVĚR
V úvodu bylo konstatováno, že i když výzkumný zájem o fenomény transnacionalizace a vnitřní bezpečnost má v Evropě stoupající tendenci, ve státech střední Evropy zůstávají výzkumy vnitřní bezpečnosti podreprezentované (mimo období transformace bezpečnostních složek). Ve snaze naplnit tuto mezeru, se snažila tato práce popsat hlavní charakteristiky aktérů (bezpečnostních složky) v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku a porovnat jejich priority, funkce, a strategie s ohledem na vzájemné mocenské pozice. Zároveň bylo cílem zjistit, jaký efekt způsobuje přítomnost transnacionálních forem nebezpečí a jak v čase ovlivňuje jednotlivé bezpečnostní složky a celkový charakter zajišťování bezpečnosti ze strany státu. Výsledky výzkumu, stejně jako odpověď na výzkumnou otázku, jsou prezentovány v této poslední kapitole. S ohledem na předcházející kapitolu, kde zjištěné výsledky jsou zasazeny do širší debaty o povaze vnitřní bezpečnosti a její redistribuce, jsou v této závěrečné kapitole výsledná zjištění již pouze shrnuta. V neposlední řadě jsou závěrem hlavní zjištění nahlížena optikou možných důsledků pro samotné vnitřní bezpečnostní pole. S ohledem na využitý výzkumný rámec je nutné reflektovat interpretační limity práce: komplexní pojetí vnitřní bezpečnosti s využitím kvantitativní metody podléhá mírnému zkreslení, což vytváří prostor pro další etnograficky zaměřené výzkumy orientující se pouze jen na část spektra pole. Nicméně vícenásobná korespondenční analýza vykazuje vysokou explanační hodnotu. Vývoj bezpečnostních složek ve státech střední Evropy od devadesátých let vykazuje řadu podobností: do roku 2002 se postupně etablovaly základní instituce sociální kontroly jako policejní sbory, zpravodajské služby, obecní policie, pohraniční policie, vznikají kontrolní tělesa (policejní inspekce). Tato doba je také charakteristická vnitro-organizačními změnami a silnou politizací bezpečnostních složek, jež se stávají předmětem politických bojů (v ČR okolo vzniku ÚOKFK, v Polsku AWB a vzniku CBSP, na Slovensku finanční policie a SIS, v Maďarsku dochází dokonce v roce 2006 k převedení policejního sboru pod ministerstvo spravedlnosti). Se vstupem do EU dochází k nárůstu důrazu na ochranu utajovaných informací a vznikají národní bezpečnostní úřady (v Polsku si tuto funkci ponechává kontrarozvědka). V letech 2004 až 2008 začíná období vnitřní reorganizace a emancipace celních a finančních institucí v závislosti na vstupu středoevropských států do EU (na Slovensku a Maďarsku došlo ke spojení celní a daňové správě, vzniku Celního kriminální úřadu na Slovensku, posílení pravomocí fiskální rozvědky v Polsku). Taktéž jsou pohraniční stráže v Maďarsku a na Slovensku začleňovány do policejních sborů. Na přelomu tisíciletí, se všechny sledované státy potýkaly s problémy narůstající kriminality, korupce a organizovaného zločinu, byly zřizovány specializované, elitní jednotky určené pro potírání organizovaného zločinu, k jehož monitoringu byly zmocněny zpravodajské služby. Dnes, pole vnitřní bezpečnosti je strukturováno okolo protiteroristických aktivit (ať už jsou využívány pro potírání legalizace výnosů z trestné činnosti, odhalování fiskálních trestných činů, či monitorování extremistické scény). Transnacionalizace bezpečnosti, resp. vnímané nebezpečí, je přítomna i ve vládních strategických dokumentech, které primárně odkazují ke
116 globálnímu nebezpečí, teroristické hrozbě, transnacionálního organizovaného zločinu, daňovým podvodům v rámci celního prostoru EU, výzvy migrace. Od roku 2009 se začínají ve státech střední Evropy profilovat specializované instituce, zejm. zaměřené na monitoring a vyhodnocování hrozeb a rizik. Stejně tak toto období, rámované světovou hospodářskou krizí, je doprovázeno v některých státech (ČR, Slovensko, Maďarsko) úspornými opatřeními mající dopad především na decentralizované policejní (i celní) služby, a paradoxně je i obdobím posilování ústředních celostátních policejních útvarů (NAKA, TEK) a vzniku samostatných výkonných protikorupčních institucí odhalující trestnou činnost v rámci veřejné správy/bezpečnostních složek (CBA, NVSZ, GIBS). Pro všechny státy je typická silná dezorganizace a multiplicita ústředních kriminálně-bezpečnostních složek, která vede k silnému konkurenčnímu prostředí mezi jednotlivými aktéry. Strategie v rámci konkurenčního prostředí vykazují různé podoby: sjednocení složek (případ Slovenska a vznik NAKA), vytlačení/upozadění jedné složky na úkor druhé (marginalizace dříve elitní NNI v Maďarsku ve prospěch TEK), vytváření koalic s jinými aktéry v poli (v Polsku uzavření smlouvy o spolupráci mezi CBA a pohraniční policií, v ČR spolupráce ÚOKFK s GŘC a finanční správou, dále spolupráce ÚOOZ s OBP MVČR v rámci protiextremistické politiky), či posílením pozice v poli přijetím nové funkce (zřízení CAT v rámci ABW, NKBT pod ÚOOZ). S ohledem na finanční úspory a odjímání administrativních činností policii jsou přijímány různé strategie: zřizování nových státních institucí (přenos cizinecké agendy na UCS v Polsku nebo v Maďarsku na BMBAH, v ČR na MVCŘ), popř. stát ustupuje ze svých pozic, které vytváří prostor pro privatizaci bezpečnosti ze strany SBS (pořadatelské akce, ochrana železnic v Polsku a ČR), obcí (nárůst zřizování obecních policií v Polsku a Slovensku, popř. najímání SBS k ochraně veřejného pořádku, v Maďarsku přítomnost téměř dvakrát početnějšího sboru pomocné policie jako dobrovolnických občanských hlídek (ve srovnání s policií), existence dobrovolných strážců na Slovensku), komunit (zřizováním institutů dobrovolníků, asistentů prevence, pomocné policie je přenechávána odpovědnost za bezpečnost na samotné obyvatele komunit atd.). Provedená analýza a zjištění nám odpovídají na výzkumnou otázku: Jak se vnitřní bezpečnostní pole strukturuje s ohledem na transnacionalizaci bezpečnosti a nebezpečí? Prostorová reprezentace bezpečnostních složek států V4 ukazuje, že jednotlivé pole jsou s ohledem na uplatňované strategie a funkce velmi podobně strukturovaná (srov. výše diskutované rozdíly). Byť je možné mezi českými, maďarskými, polskými a slovenskými bezpečnostními složkami pozorovat funkční odlišnosti (±12,16 %) a různé strategie (±5,59 %), překvapivě jsou jejich postoje k vnitřní bezpečnosti podobné, s jasným příklonem k individualistickému a identitární pojetí vnitřní bezpečnosti. Středoevropská pole vnitřní bezpečnosti mají potenciál svou silou vytvářet silnou homogenitu zájmů mezi aktéry, nicméně pole je vnitřně polarizováno. I. V rámci polí můžeme pozorovat silné odstředivé tendence s vytvářením dvou silných skupin – první skupina se utváří okolo zajišťování lokální bezpečnosti: reprezentují policing, práce vězeňské služby a pohraniční policie, občanské hlídky, ostrahu osob a majetku, ochranu
117 veřejného pořádku, s důrazem na reaktivní činnosti a preferenci lidských zdrojů. Stejně jako operování v rámci standardních předpisů. Druhá skupina je zaštiťována národní a transnacionální bezpečností a utváří se primárně okolo metod práce jako sledování a monitorování, využívání technologií. S navzájem odlišnou logikou práce: lokální a transnacionální. Posilování těchto skupin se děje na úkor třetí vizuálně přítomné skupiny – reprezentující policejní detektivní práci a regionálně ukotvené aktéry sociální kontroly. Slabá přítomnost středové polohy ukazuje mizení klasické policejní detektivní práce, jež se zaměřuje na retrospektivní vyšetřování trestných činů v rámci principů trestní spravedlnosti. Bezpečnostní praktiky složek ve státech střední Evropy se čím dál více zaměřují na monitoring, preventivní aktivity, operativně pátrací prostředky, na rozdíl od individuálního trestního stíhání konkrétních pachatelů a reaktivní trestní spravedlnost. V rámci pole tak se vytváří odlišné skupiny podél os transnacionální versus lokální bezpečnost a podle sdílených operačních kapacit. S prevalencí monitorování a sledování jako hlavních aktivit v poli vnitřní bezpečnosti. Z čeho vyplývá, že koalice mezi bezpečnostními složkami se spíše vytvářejí mezi těmi, kteří sdílí stejný kapitál (tj. operativní možnosti), než s těmi, s kterými je pojí stejné strategie (z toho důvodu je možné pozorovat prostorovou blízkost mezi funkčně odlišnými aktéry a vytvářením koalic mezi specializovanými finančními, celními a policejními jednotkami v rámci boje proti transnacionálním nebezpečím, tak na druhé straně spektra, na lokální úrovni ,uzavírají spojenectví soukromí aktéři s veřejnými v zájmu zajištění bezpečnosti. II. Sekuritizace transnacionálních hrozeb společně s ekonomickými argumenty ovlivňuje strukturování daného pole. Individualistický příklon k pojetí bezpečnosti (společně a rétorikou finančních úspor a optimalizace zdrojů) vede k tomu, že je jednak odpovědnost za bezpečnost na lokální úrovni přenášena na jednotlivce (komunity, obce, rodiny), čímž se rozšiřuje prostor pro privatizaci bezpečnosti. Individualistické pojetí bezpečnosti je doprovázeno liberálním étosem ve jménu ochrany demokratických hodnot a svobod, které ale na druhou stranu vede k alokaci prostředků z lokální sféry na centrální úroveň (obhajovanou transnacionálními hrozbami a národní bezpečností). Ústřední policejní a zpravodajské složky, spolu s finančními orgány v zájmu ochrany před transnacionálními a národními hrozbami využívají bezpečnostní praktiky sledování, monitoringu, využívání technologií, přístup do velkokapacitních databází, informačních systémů. Tyto praktiky jsou zpětně přenášeny na vnitrostátní úroveň a přispívají k sekuritizaci hranic nejen fyzických, ale i identitárních. Paradoxně tak prostřednictvím liberálního étosu dochází k posilování a rozšiřování pole vnitřní bezpečnosti (o soukromý sektor a větší zásahy do občanských práv). Ochranitelský étos (materializovaný nákupy samopalů, obrněných vozidel a videoendoskopických zařízení) přispívá na základě kategorizování k vylučování Jiných.
118 SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 Typologie změn vyvolaných europeizačními procesy ...... 31
Tabulka 2 Operacionalizace jednotlivých položek ...... 5
Tabulka 3 Mimořádné stavy v ČR ...... 15
Tabulka 4 Seznam českých bezpečnostních složek ...... 18
Tabulka 5 Služby PČR v letech 1991-2008 ...... 19
Tabulka 6 Jmenování a odvolávání policejního prezidenta od roku 1991 ...... 21
Tabulka 7 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v České republice ...... 34
Tabulka 8 Prostorové vyjádření proměnných za ČR ...... 35
Tabulka 9 Mimořádné stavy v Maďarsku ...... 41
Tabulka 10 Seznam maďarských bezpečnostních složek ...... 43
Tabulka 11 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v Maďarsku ...... 58
Tabulka 12 Prostorové vyjádření proměnných za Maďarsko ...... 60
Tabulka 13 Mimořádné stavy v Polsku ...... 62
Tabulka 14 Seznam polských bezpečnostních složek ...... 65
Tabulka 15 Počet policistů dle funkčního zařazení v Polsku k 1. 1. 2015 ...... 69
Tabulka 16 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v Polsku ...... 85
Tabulka 17 Prostorové vyjádření proměnných za Polsko ...... 86
Tabulka 18 Mimořádné stavy na Slovensku ...... 89
Tabulka 19 Seznam slovenských bezpečnostních složek ...... 91
Tabulka 20 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním (sociálním) poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy na Slovensku ...... 104
Tabulka 21 Prostorové vyjádření proměnných za Slovensko ...... 106
Tabulka 22 Dimenzionální dekompozice sociálních pozic bezpečnostních složek v bezpečnostním poli na základě vícenásobné korespondenční analýzy v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku ...... 108
Tabulka 23 Prostorové vyjádření proměnných za ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko ...... 109
Tabulka 24 Poměr příslušníků policie a soukromých bezpečnostních společností ve V4 ...... 114
119 SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: ČR ...... 34
Graf 2 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Maďarsko ...... 59
Graf 3 Vývoj početního stavu obecních policií v Polsku (1994-2014) ...... 72
Graf 4 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Polsko ...... 85
Graf 5 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: Slovensko ...... 105
Graf 6 Sociální pozice bezpečnostních složek ve vnitřním bezpečnostním poli: ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko ...... 108
120 SEZNAM SCHÉMAT
Schéma 1 Sociální reprodukce a sociální změna ...... 23
Schéma 2 Modelová prostorové zobrazení sociálních pozic bezpečnostních složek ...... 8
Schéma 3 Proces autorizace při sběru dat v Maďarsku ...... 53
Schéma 4 Organogram NAV ...... 56
Schéma 5 Centralizovaná a decentralizovaná kontrola policie v Polsku od roku 1999 ...... 68
Schéma 6 Organizační struktura PPZ ...... 95
121 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY
Abrahamsen, R. – Williams, M.C. (2009): „Security Beyond the State: Gobal Security Assemblages in International Politics.“ International Political Sociology 3(1): 1-17. Abrahamsen, R. – Williams, M. C. (2011): Security Beyond the StatePrivate Security in International Politics. Cambridge: Cambridge University Press. Adamson, F. – Grossman, A. (2005): External Shocks and Domestic Institutional Development: U.S. Homeland Defense Policies in Comparative-Historical Perspective. American Political Science Association. Adler, E. – Pouliot, V. (2011): „International Practice.“ International Theory 3(1): 1-36. Adler-Nissen, R. (ed.): Bourdieu in International Relations. Rethinking Key Concepts in IR. London: Routledge. Ágh, A. (1998): The Politics of Central Europe. London: Sage. Albrecht, H.-J. (2002): „Immigration,crime and unsafety.“ In Crawford, A. (ed.): Crime and Insecurity. The governance of safetyin Europe. Oxon, New York: Routledge, pp. 159-185. Alker, H. (2005): „Emancipation in the Critical Security Studies Project.” In Booth, K. (ed.): Critical Security Studies and World Politics. London: Lynne Rienner, pp. 189-214. Anaïs, S. (2013): Objects of security/objects of research. Analyzing non-lethal weapons. In Salter, M. – Mutlu, C.(eds.): Research Methods in Critical Security Studies. An Introduction. New York, London: Routledge, pp. 195-198. Anderson, M. – den Boer, M. (1994): Policing across National Boundaries. London: Pinter Publishers. Anderson, M. – den Boer M. – Cullen, P. – Gilmore, W. – Raab, C. – Walker, N. (1995): Policing the European Union: Theory, Law, and Practice. Oxford: Oxford University Press. Anderson, M. - Apap, J. (2002): Changing Conceptions of Security and Their Implications for EU Justice and Home Affairs Cooperation. CEPS Policy Brief 26. Aradau, C. (2004): „Security and the democratic scene: desecuritization and emancipation.“ Journal of International Relations and Development 7(4): 388-413. Aradau, C. (2008): Rethinking trafficking in women: politics out of security. New York: Palgrave Macmillan. Aradau, C. (2013): „Infrastructure.” In Salter, M. – Mutlu, C.(eds.): Research Methods in Critical Security Studies. An Introduction. New York, London: Routledge, pp. 181-185. Aradau, C. – Huysmans, J. – Neal, A. – Voelkner, N (eds.) (2015): Critical Security Methods: New frameworks for analysis. London and New York: Routledge. Ash, T. G. (1992): Středoevropan volbou. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku. Ash, T. G. (2000): History of the Present: Essays, Sketches, and Dispatches from Europe in the 1990s. New York: Random House. Aspinwall, M. – Schneider, G. (2000): „Same menu, separate tables: The institutionalist turn in political science and the study of European integration”. European Journal of Political Research 38(1): 1-36. Atkinson, P. – Coffey, A. (1997): „Analysing documentary realities.“ In Silverman, D. (ed.): Qualitative research: Theory, Method and Practice. London: Sage, s. 45–62. Austin, J. L. (1962): How to Do Things with Words. Oxford: Oxford University Press. Ayoob, M. (1995): The Third Wold Security Predicament. State Making, Regional Conflict, and the International System. London: Lynne Rienner Publishers. Baldwin, D. (1997): „The concept of security.” Review of International Studies 23: 5-26. Balík, S. – Holzer, J. (2007): Postkomunistické nedemokratické režimy. Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. Brno: CDK. Balzacq, T. (2005): „The Three Faces of Securitization: Political Agency, Audience and Context.” European Journal of International Relations 11( 2): 171–201. Balzacq, T. (ed.) (2011): Securitization Theory: How Security Problems Emerge and Dissolve. London and New York Balzacq, T. – Basaran, T. – Bigo, D. – Guittet, E. – Olsson, Ch. (2010): „Security Practices.” In Denemark, R. A. (ed.): International Studies Encyclopaedia Online. Wiley-Blackwell. Bauman, Z. – Bigo, D. – Esteves, P. – Guild, E. – Jabri, V. – Lyon, D. – Walker, R.B.J. (2014): „After Snowden: Rethinking the Impact of Surveillance.“ International Political Sociology 8(2): 121-144.
122 Bayley, D. (1985): Patterns of Policing. A Comparative International Analysis. New Brunswick: Rutgers University Press. Bayley, D. (2006): Changing the Guard: Developing Democratic Police Abroad. Oxford: Oxford University Press. Belányi, M. – Csalló,K. – Feik, Cs. – Fogaras, J – Tábir, R. (2010): A helyi önkormányzatok. Budapest: HVG-ORAC Lap- és Könyvkiadó. Benke, M. (ed.) (1998): Police in Transition: A survey on the police forces of Bulgaria, the Czech Republic, England & Wales, Germany, Hungary, Poland, Romania, Slovakia, Yugoslavia. Budapest: Hungarian Helsinki Committee. Bennett, J. (2005): „The Agency of Assemblages and the North American Blackout.“ Public Culture 17(3): 445- 465. Bessel, R. – Emsley, C. (eds.) (2000). Patterns of Provocation: Police and Public Disorder. Oxford: Berghahn. Best, U. (2006). “Europe, the Nation-State and Centre-Periphery Discourses: Definitions of Security in Debates about the Yamal and the Baltic Pipeline.” In Jesień, L. (ed.): The Future of European Energy Security. Krakow: Tischner European University. Bibó, I. (1997): Bída malých národů východní Evropy: vybrané spisy. Brno: Doplněk. Bidwell, S. - Wójtowicz, K. (2004): “Non-Military Security Issues in Central Europe.” International Relations 18(1): 43–53. Bigo, D. (1994): „ The European Internal Security Field: Stakes and Rivalries in the Newly Developing Area of Police Intervention.“ In Anderson, M. – den Boer, M. (eds.): Policing Across National Boundaries. London: Pinter, pp. 161_173. Bigo, D. (2000): „When Two Become One: Internal and External Securitisations in Europe.” In Kelstrup, M. – Williams, M. (eds.): Internal Relations Theory and The Politics of European Integration. Power, Security and Community. London: Routledge, pp. 171-204. Bigo, D. (2001): „The Möbius Ribbon of Internal and External Security(ies).“ In Albert, M. – Jacobson, D. – Lapid, Y. (eds.): Identities, Borders, Orders: Rethinking International Relations Theory. University of Minnesota Press, pp. 91-116. Bigo, D. (2002): „Security and Immigration: Toward a Critique of the Governmentality of Unease.” Alternatives: Global, Local, Political 27(1): 63–92. Bigo, D. (2006a). „Internal and External Aspects of Security.” European Security 15(4): 385-404. Bigo, D, (2006b): „Protection. Security, territory and population.“ In Huysmans, J. – Dobson, A. – Prokhovnik, R.: The Politics of Protection. Sites of Insecurity and Political Agency. London, New York: Routledge, pp. 84-100. Bigo, D. (2006c): „Security, Exception, Ban and Surveillance.” In Lyon, D. (ed.): Theorizing Surveillance. The panopticon and beyond. Davon: Willan Publishing, pp. 46-68. Bigo, D. (2012): „International Political Sociology.” In Williams, P. (ed.): Security Studies. An Introduction. Oxon, New York: Routledge, pp. 120-133. Big, D. (2013): „The transnational filedof computerised Exchange of information in police matters and its European guild.“ In Kauppi, N. – Madsen, M. R.: Transnational Powel Elites: The New Professionals of Governancec, Law and Security. Oxon, New York: Routledge, pp. 155-182. Bigo, D. – Guild, E. (2005): Controlling Frontiers: Free Movement Into And Within Europe. Aldershot: Ashgate. Bigo, D. – Walker, R.B.J. (2007): „Political Sociology and the Problem of theInternational.“ Millennium: Journal of International Studies 35(3): 725-739. Bigo, D. – Tsoukala, A. (2008): Terror, Insecurity and Liberty: Illiberal Practices of Liberal Regimes after 9/11. London: Routledge. Bigo, D. – Bonelli, L. – Chi, D. – Olsson, Ch. (2010): Mapping the European Field of Security Professionals. In Bigo, D. – Carrera, S. – Guild, E. – Walker, R.B.J. (2010): Europe’s 21st Century Challenge. Aldershot: Ashgate, pp. 49-63. Bigo, D. – Carrera, S. – Guild, E. – Walker, R.B.J. (2010): Europe’s 21st Century Challenge. Aldershot: Ashgate. Blakemore, B. – Awan, I. (eds.) (2013). Extremism, Counter-terrorism and Policing. Burlington: Ashgate. Boda, J. (2003): Transformation-Coordination of Police in the Security Sector Reform Context. DCAF Conference Paper: 6th Annual Conference of the Partnership for Peace Consortium for Defence Academies and Security Studies Institute, Berlin, 15-17. červen 2003. Bohman, M. –Krulík, O. (2009): policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro českou republiku. OBP MV CŘ: Praha. Boin, A. – ‘t Hart, P. – Stern E. – Sundelius, B. (2005): The Politics of Crisis Management. Public Leadership under Pressure. Cambridge: Cambridge University Press. Bonelli, L. – Ragazzi, F. (2014): „Low-tech security: Files, notes, and memos as technologies of anticipation.” Security Dialogue 45(5): 476-493.
123 Booth, K. (1991): „Security and Emancipation.” Review of International Studies, 17(4): 313-327. Booth, K. (1997): „Security and Self Reflection of a Fallen Realist.” In Krause, K. – Williams, M. (eds.): Critical Security Studies. Concepts and Cases. London: UCL Press, pp. 83-119. Booth, K. (2007): Theory of World Security. Cambridge: Cambridge University Press. Booth, K. – Dunne, T. – Cox, M. (eds.) (2001): How Might We Live? Global Ethnics in the New Century. Cambridge: Cambridge University Press. Born, H. – Leigh, I. (2005): Making Intelligence Accountable: Legal Standards and Best Practice for Oversight of Intelligence Agencies. Oslo: Publishing House of the Parliament of Norway. Börzel, T. (2003): How the European Union Interacts with its Member States. Reihe Politikwissenschaft 93. Wien: Institut für Höhere Studien. Börzel,T. – Risse, T. (2000): „When Europe Hits Home: Europeanization and Domestiv Change.“ European Integration online Papers 4 (15). On-line (http://eiop.or.at/eiop/texte/2000-015a.htm). Börzel,T. – Risse, T. (2003): Conceptualizing the Domestic Impact of Europe. In Featherstone, K. – Radaelli, C. (eds.): The Politics of Europeanization. Oxford: Oxford University Press, pp. 57-80. Bossert, O. – Korte G. (2004): Organisierte Kriminalität und Ausländerextremismus/Terrorismus. Brühl: Fachhochschule des Bundes für öffentliche Verwaltung Fachbereich Öffentliche Sicherheit. Boulding, K. (1978): Stable Peace. Austin: University of Texas Press. Bourdieu, P. (1984): Distinction: a Social Critique of the Judgement of Taste. Harvard: Hardvard University Press. Bourdieu, P. (1990): In Other Words: Essays Towards a Reflexive Sociology. Stanford: Stanford University Press. Bourdieu, P. (1998): Teorie jednání. Praha: Karolinum. Bourdieu, P. (2000): Nadvláda mužů. Praha: Karolinum. Bourdieu, P. – Wacquant, L. (1992): An Invitation to Reflexive Sociology. Chicago: Chicago University Press. Bowen, G. (2009): „Document Analysis as a Qualitative Research Method.“ Qualitative Research Journal, 9 (2): 27–40. Bragdon, C. (2008): Transportation Security. Oxford: Butterworth-Heinemann. Brázová, V.-K. - Matczak, P. - Takacs, V. (2013): Analysis of Civil Security Systems in Europe. Regional Organization Study: Visegrad Study. Poznaň: Adam Mickiewicz University. Bremberg, N. – Britz, M. (2009): „Uncovering the Diverging Institutional Logics of EU Civil Protection.” Cooperation and Conflict 44(3): 288-308. Brodeur, J. – P. (1983): „High Policing and Low Policing: Remarks about the Policing of Political Activities.” Social Problems 30(5): 507-20. Brown, M. E. – Coté Jr. O. – Lynn-Jones, J. M. – Miller, S. E. (eds.) (2000): Rational Choice and Security Studies: Stephen Walt and His Critics. Cambridge, MA: MIT Press. Bryksa et al. (2008): Wybrane zagadnienia polityki bezpieczeństwa wewnętrznego Unii Europejskiej. Szanse i zagrożenia dle Polski. Warszawa: Biuro Bezpieczeństwa Narodowego. Bryman, A. (2008): Social Research Methods. Oxford: Oxford University Press. Buerger, C. – Gadinger, F. (2014): International Practice Theory: New Perspectives. New York: Palgrave Macmillan. Bullock, J. – Haddow, G. – Coppola, D. (2012): Introduction to Homeland Security: Principle of All-Hazards Risk Management. Oxford: Butterworth-Heinemann. Bureš, O. (2013): „Působení soukromých bezpečnostních služeb v České republice. In Bureš. O. a kol.: Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada, s. 161-193. Bureš, O. (2014): Private Security companies in the Czech Republic: Rearticulating the Security field and transforming politics. Security Dialogue 45(1): 81-98. Burgess, P.J. (2009): „There is No European Security, Only European Securities.“ Cooperation and Conflict 44(3): 309-328. Busek, E. (2009): Střední Evropa – co je to? In Trávníček, J. (ed.): V kleštích dějin. Střední Evropě jako pojem a problém. Brno: Host, pp. 35-46. Buzan, B. (1983): People, State and Fear. The National Security Problem in International Relations. Brighton: Wheatsheaf. Buzan, B. (1991): People, State and Fear. An Agenda for International Security Studies in the Post-Cold War Era. London: Harvester Wheatsheaf. Buzan, B. – Hansen, L. (2009): The Evolution of International Security Studies. Cambridge: Cambridge University Press. Buzan, B. – Wæver, O. (2003): Regions and Powers. The Structure of International Security. Cambridge: Cambridge University Press.
124 Buzan, B. – Wæver, O. – de Wilde, J. (2005): Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií. C.A.S.E. Colective (2006): „Critical approaches to Security in Security: A Networked Manifesto.“ Security Dialogue 37(4): 443-487. Caiani, M. – della Porta, D. – Wagemann, C. (2012): Mobilizing on the Extreme Right: Germany, Italy, and the United States. Oxford: Oxford University Press. Caparini, M. (2010): Internal Security Reform in Post-Communist Europe: A Study of Democratisation in the Czech Republic, Hungary and Romania. Nepublikovaná disertační práce. London: King‘s College London, Department of War Studies. Caparini, M. – Fluri, P. – Molnar, F. (eds.) (2006): Civil Society and the Security Sector: Concepts and Practices in New Democracies. Geneva: DCAF. Caparini, M. – Marenin, O. (eds.) (2004): Transforming Police in Central and Eastern Europe: Process and Progress. Centre for the Democratic Control of Armed Forces. Zürich: LIT Verlag. Caparini, M. – Marenin, O. (2005) Crime, Insecurity and Police Reform in Post-Socialist CEE. The Journal of Power Institutions In Post-Soviet Societies Reflections on Policing in Post-Communist Europe 2. Dostupné z: http://pipss.revues.org/330 Cebulak, W. – Pływaczewski, E. (2000): „Poland. (Developing Nation-State).“ In Barak, G. (ed.): Crime and Crime Control: A Global View. Westport: Greenwood Press, pp.163-176. Dostupné z: https://www.questia.com/read/22895319/crime-and-crime-control-a-global-view Císař, O. (2002): „Teorie mezinárodních vztahů a evropská studia.“ Politologický časopis 9(1): 50-67. Corbin, J. – Strauss, A. (2008): Basics of qualitative research: Techniqus and procedures for developing grounded theory. Thousend Oaks: Sage. Cox, R. (1995): Approaches to World Order. Cambridge: Cambridge University Press. Critcher, C. – Waddington, D. (eds) (1996). Policing Public Order: Theoretical and Practical Issues. Aldershot: Avebury. Csapó, Z. – Hautzinger, Z. – Szilárd, I. (2012): Assisting and reintegrating children victims of trafficking: promotion and evaluation of best practices in source and destination countries. Country Report Hungary. Pécs: University of Pécs. Csiki, T. (2015): „Securitizing the Roma of Hungary.” In Daniel, J. et al.: Challenges of Central European Security. Critical Insights. Brno: Muni Press, pp. 32-51. Červinková, H. (2012): Postcolonialism, postsocialism and the anthropology of east-central Europe. Journal of Postcolonial Writing 48(2): 155-163. Dahl, R. (2001): O demokracii. Praha: Portál. Dalby, S. (1997): „Contesting an Essential Concept: Reading the Dilemmas in Contemporary Security Discourse.“ In Krause, K. – Willims, M.C. (eds): Critical Security Studies. Concepts and Cases. London: UCL Press, pp. 3- 31. Dančák, B. (1999): „Geneze spolupráce ve střední Evropě.” In Dančák, B. (ed.) Intergrační pokusy ve středoevropském prostoru II. Brno: MPÚ, s. 9-67. Daniel, J. et al. (2015): Challenges of Central European Security. Critical Insights. Brno: Muni Press. Daniel, J. – Rychnovská, D. (2015): „Mezinárodní politická sociologie: výzkum praxe bezpečnosti.“ Mezinárodní vztahy 50(1): 26-45. Das, D. K. – Marenin, O. (eds.) (2000): The Challenges of Policing Democracies. A World Perspective. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers. David, R. (2003): „Lustration Laws in Action: The Motives and Evaluation of Lustration Policyin the Czech Republic and Poland (1989-2001). Law & Social Inquiry 28(2): 387-439. Della Porta, D. – Reiter, H. (eds.) (1998). Policing Protest. Minneapolis, MN: University of Minnesota Press. Della Porta, D. – Peterson, A. – Reiter, H. (eds.) (2006). The Policing of Transnational Protest. Aldershot: Ashgate. Dostal, R. (1999): Komparace formování systémů politických stran Česka a Polska (1989-1998). Politologický časopis 6(3): 282-292. Drulák, P. (2007): „Zamyšlení nad českým oborem mezinárodních vztahů: Pokus o bourdieuovský pohled.“ Mezinárodní vztahy 42(3): 69-79. Druláková, R. (2006): Postdemokracie v Evropské unii: bezpečnost versus občanské svobody? Mezinárodní vztahy 41(2): 5–22. Edwards, F. (2012): Instroduction to Transportation Security. Suite: CRC Press. Edwards, A. – Gill, P. (eds.) (2006): Transnational Organised Crime: Perspective on Global Security. London, New York: Routledge.
125 Edwards, G. – Meyer, Ch. O. (2008): „Charting a Contested Transformation.“ Journal of Common Market Studies 46 (1): 1-25. Egan, M. J. (2007): „Anticipating Future Vulnerability: Defining Characteristics of Increasingly Critical Infrastructure-like Systems.“ Journal of Contingencies and Crisis Management 15(1): 4-17. Eriksson, J. (ed.) (2001): Threat Politics: New Perspectives on Security, Risk and Crisis Management. Aldershot: Ashgate. Eriksson, J. – Rhinard, M. (2009): „The Internal-External Security Nexus. Notes on an Emerging Research Agenda.” Cooperation and Conflict 44(3): 243-267. Ferrero-Waldner, B. (2005): Die Regionale Partnerschaft. Österreichs Nachbarschaftspolitik als Baustein der Europäischen Integration. In: Khol, A. Ofner, G. - Stirnemann, A. (eds.): Österreichisches Jahrbuch für Politik 2004. Verlag für Geschichte und Politik. Fierke, K. (2007): Critical Approaches to International Security. Cambridge: Polity. Finszter, G. (2011): Az alkotmányozás és a rendészeti jog sarkalatos törvényei. In Gaál G. – Hautzinger, Z. (eds.): Pésci Határör Tudományos Közlemények XII. Pécs, pp. 8-13. Fischer, R. – Halibozek, E. – Walters, D. (2012): Introduction to Security. Oxford: Butterworth-Heinemann Floyd, R. (2007): „Towards a Consequentialist Evaluation of Security: Bringing Together the Copenhagen and the Welsh Schools of Security Studies.” Review of International Studies 33(2): 327-350. Floyd, R. (2011): „Can securitization theory be used in normative analysis? Towards a just securitization theory.” Security Dialogue 42(4-5): 427-439. Fluri, P. – Hadžić, M. (eds.) (2004): Sourcebook on Security Sector Reform. Geneva: DCAF. Flyghed, J. (2002): „Normalising the Exceptional: the Case of Political Violence.” Policing and Society 13 (1): 23- 41. Foucault, M.(2000): Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin. Freedman, L. (1989): „International security: changing target.” Foreign Policy 110: 48-63. Frevel, B. (1999): Kriminalität. Gefährdung der Inneren Sicherheit? Opladen: Leske + Budrich. Foucalt, M. (2009): Zrození biopolitiky. Brno: CDK. Friedrichs, J. – Kratochwil, F. (2009): „On acting and knowing : How pragmatism can advance international relations research and methodology. International Organization 63(4): 701-731. Gallie, W.B. (1956): „Essentially Contested Concepts.“ Proceedings of the Aristotelian Society 56: 167-198. Gheciu, A. (2005): Security Institutions as Agents of Socialization? NATO and the ‘New Europe.’” International Organizatio 59(4): 973–1012. Greenacre, M. – Blasius, J. (2006): Multiple COrrespondence Analysis and Related Methods. London: Chapman & Hall. Guittet, E.-P. (2008): „Military activities within national boundaries: the French case.” In Bigo, D. – Tsoukala, A. (eds.): Terror, Insecurity, Illiberal Practices. New York: Routledge, pp. 121-145. Galtung, J. (1964): „A Structural Theory of Aggression.” Journal of Peace Research 1(2): 95-119. Galtung, J. (1969): „Violence, Peace, and Peace Research.” Journal of Peace Research 6 (3): 167-191. Göttinger, V. (2008): Tři otazníky nad správou zpravodajských služeb. Dny práva 2008. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/sprava/gottinger.pdf Gow, J. - Birch, C. (1997): Security and Democracy: Civil-Military Relations in Central and Eastern Europe. London: London Defence Studies. Gray C. S. (2002): „Thinking Asymmetrically in Times of Terror.” Parameters, 32(1): 5-14. Haberfeld, M. R. (1997): „Poland: "the police are not the public and the public are not the police": Transformation from militia to police.“ Policing: An International Journal of Police Strategies and Management 20: 641-654. Haberfeld, M. R. (2002): Critical issues in police training. Upper Saddle River: Prentice-Hall. Haberfeld, M. R. – Gideon,L. (2008): „Policing Is Hard on Democracy, or Democracy is Hard on Policing?” In Haberfeld, M. R. – Cerrah, I. (eds.): Comparative Policing. The Struggle for Democratization. London: Sage, pp. 1-12. Haberfeld, M. – Walancik, P. – Uydess, A. M. (2002): „Teamwork - not making the dream work: Community policing in Poland.“ Policing: An International Journal of Police Strategies and Management 25: 147-168. Halecki, O. (1994): Historia Europy – jej granice i podziały. Lublin: Instytut Europy ŚrodkowoWschodniej. Hansen,L. (2000): „The Little Mermaid’s Silent Security Dilemma and the Absence of Gender in the Copenhagen School.” Millennium: Journal of International Studies 29(2): 285–306. Harker, R. (2000): „On Reproduction,Habitus and Education.“ In Robbins, D. (ed.): Pierre Bourdieu (Vol. II.). London: Sage.
126 Harvey, F. (2008): The Homeland Security Dilemma: Fear, Failure and the Future of American Insecurity. New York: Routledge. Hinton, M. – Newburn, T. (eds.) (2009): Policing Developing Democracies. New York: Routledge. Hellman, J. S. - Jones, G. – Kaufman, D. (2000): Seize the State, Seize the Day: State Capture, Corruption and Influence in Transition. World Bank Policy Research Working Paper No 2444. Hendl, J. (2008): Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. Hobsbawm, E. (2009): „Střední Evropa, politika a kultura.” In Trávníček, J. (ed.): V kleštích dějin. Střední Evropa jako pojem a problém. Brno: Host. Hopf, T. (2010): „The Logic of Habit in IR Theory.“ European Journal of International Relations 16(4): 539-561. Houžvička, V. (2006): „Český úděl součástí příběhu střední Evropy.” Antropowebzin, 2(1-2), s. 1-5. Hrdličková, B. (2008): Maďarsko: Pravicové reformy pod taktovkou socialistů. In Cabada, L. a kol.: Komparace politických systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, s. 66-88. Hullová, M. (2008): „Korupcia vo vybraných štátoch stredoeurópskeho regionu a jej možný dopad na bezpečnostnú politiku Slovenskej republiky. In Lupták, Ľ. – Ondrejcsák, R, - Valášek, T. (eds.): Panoráma. Mapping Security Discourse 2007-2008. Bratislava: CENAA, s. 209-224. Huntington, S. (2001): Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha: rybka Publishers. Huysmans, J. (1995): „Migrants as a Security problem.“ In Miles, R. – Thrätnhardt, D. (eds.): Migration and European Integration: The Dynamics of Inclusion and Exclusion. London: Pinter, pp. 53-72. Huysmans, J. (2000): „The European Union and the Securitization of Migration.” Journal of Common Market Studies, 38(5): 751-777. Huysmans, J. (2002): Defining Social Constructivism in Security Studies: The Normative Dilemma of Writing Security. Alternatives: Global, Local, Political 27(1), pp. 41–62. Huysmans, J. (2006). The Politics of Insecurity. Fear, Migration and Asylum in the EU. London, New York: Routledge. Huysmans, J. (2011): „What’s in an act? On Security Speech Acts and Little Security Nothings.“ Security Dialogue 42(4-5): 371-383. Huysmans, J. (2014): Security Unbound: Enacting Democratic Limits. Abingdon, Oxon, New York: Routledge. Huysmans, J. – Dobson, A. – Prokhovnik, R. (2006): The Politics of Protection. Sites of Insecurity and Political Agency. London, New York: Routledge. Hynek, N. – Střítecký, V. (2010): Český diskurz o protiraketové obraně a národní zájem. Mezinárodní vztahy 45(1): 5-32. Cha, V. D. (2000): „Globalization and International Security Study“. Peace Research Journal 37(3): 391-403. CHALLENGE (2005): Deliverable. Mapping the European Union field of the professionals of Security. A methodological note on the problematique. WP 2 Deliverable. European Commission. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/researchprojects/iccm/files/iccm/Deliverable%20Challenge%20Dec%202005%20Fin al%20Final%5B1%5D.pdf Jabri, V. (2006): „War, Security and the Liberal State.” Security Dialogue, 37(1): 47-64. Jackson, R. (2007): „Regime Security.“ In Collins, A. (ed.). Contemporary security studies. Oxford: Oxford university Press, pp. 147- 163. Jäger, T. – Oppermann, K. (2006): „Bürokratie- und organisationstheoretische Analysen der Sicherheitspolitik: Vom 11. September zum Irakkrieg.” In Siedchlag, A. (ed.): Methoden der sicherheitspolitischen Analysen. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, pp. 105-134. Jachowicz, J. - Kęsicka, K. (1994): "Tajne kontrolowane," Gazeta Wyborcza, 22. listopad, p. 4. Dostupné z: http://www.archiwum.wyborcza.pl/Archiwum/1,0,168065,19941122RP- DGW,TAJNE_KONTROLOWANE,.html Janke, I. (1996): "Tajni potrzebują ciszy," Życie, 21.-22.prosince, 12-13. Dostupné z: http://j59.tripod.com/zycie.html Jefferson, T. (1990): The Case against Paramilitary Policing. Milton Keynes: Open University Press. Jellinek, J. (1905). Allgemeine Staatslehre. Berlin: Verlag von O. Haring. Dostupné z: https://archive.org/details/bub_gb_QVkBAAAAYAAJ. Jobbágy, S. (2010): „A Magyar Köztársaság Biztonságpolitikájával Foglalkozó Alapdokumentumok.“ Hadtudományi Szemle 3(4): 28-39. Johnson, R. H. (1997): Improbable Dangers: U.S. Conceptions of Threat in the Cold War and After. Basingstoke: Macmillan. Kádár, A. (ed.) (2001): Police in Transition. Essays on the Police Forces in Transition Countries. Budapest: Central European University Press.
127 Kamien, D. (2012): The McGraw-Hill Homeland Security Handbook: Strategic Guidance for a Coordinated Approach to Effective Security and Emergency Management. Columbus: McGraw-Hill Education. Karklins, R. (2005): The System Made Me Do It. Corruption In Post-Communist Societies. New York: M.E. Sharpe. Kazmierkiewicz, P. (ed.) (2005): Spolupráce visegrádských zemí ve vízových a konzulárních otázkách: problémy a perspektivy. Policy paper. Praha: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Keohane, R. O – Nye, J. S. (2001): Power and Interdependence. London: Longman. Kertesz, I. – Szikinger, I. (2000): „Changing Patterns of Culture and its of Culture and its Organisation of the Police in a Society of Transition – Case Study: Hungary” European Journal on Criminal Policy and Research 8(3): 271-300. Kindler,M. - Matějko, E. (2010): Gateways to Europe: Checpoints on theEU External Land Border. In Bigo, D. – Carrera, S. – Guild, E. – Walker, R.B.J.: Europe’s 21st Century Challenge. Aldershot: Ashgate, pp. 155-166. King, M. – Brearley, N. (1996): Public Order Policing. Leicester: Perpetuity Press. King, M. – Waddington, D. (2004): „Coping With Disorder?: The Changing Relationship between Police Public Order Strategy and Practice—a Critical Analysis of the Burnley Riot.” Policing & Society 14(2): 118–37. Kočan, Š. – Selinger, P. (2013): Bezpečnostné služby v Slovenskej republike. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave. Kopeček, L. (2001): „Transformace středoevropských komunistických stran – polský a maďarský příklad.“ Středoveropské politické studie 3(2): 34-46. Kopeček, L. (2006): Demokracie, diktatury a politické stranictví na Slovensku. Brno: CDK. Kozma, G. – Czemre, K. – Matyas, S. (2015): „Local Governments and Public Security: Position of the Public Security in the Municipal Council Committees of the Local Governments of Hungary.“ Revista Romānā de Geografie Politicā 17(1): 38-45. Krátký, K. (1968): „O evropské bezpečnosti v Moskvě.” Mezinárodní vztahy 3(3): 48-50. Krulík, O. (2006): „Protiteroristická opatření v České republice v kontextu jejich medializace a politizace.“ In Závěšiský, J. (ed.): Evropská unie a její bezpečnost. Vybrané problémy evropské bezpečnosti. Brno: MPÚ, s. 58-80. Kříž, Z. – Mareš, M. (2011) Security sector transformation in the Czech Republic. International Issues & Slovak Foreign Policy Affairs 20(3): 43-60. Kubát, M. (2005): Demokracie v Polsku. Politický systém Polské republiky (1989-2005). Praha: Slon. Kubát, M. (2008): Polsko: Politický a ústavní systém Třetí republiky. In Cabada, L. a kol.: Komparace politických systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, s. 9-36. Kurian, G. T. (ed.) (2006): World Encyclopedia of Police Forces and Correctional Systems. Farington Hills: Thomson Gale. Ladrech, R. (1994): „Europeanization of Domestic Politics and Institutions: The Case of France.“ Journal of Common Market Studies 32(1): 69–88. Ladrech, R. (2010): Europeanization and National Politics. Basingstoke: Palgrave Macmillan. Lange, H.-J. (1999): Innere Sicherheit im Politischen System der Bundesrepublik Deautschland. Opladen: Leske + Budrich. Lange, H.-J. (2006): „Innere Sicherheit und der Wandel von Staatlichkeit.“ In Schmidt, M. G. –Zohlnhöfer, R. (eds): Regieren in der Bundesrepublic Deutschland. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, pp. 87- 112. Laqueur, W. (2003): No End to War? Terrorism in the Twenty-first Century. New York, London: Continuum International Publishing Group. László, Ch. (2014): A rendörségre és a titkosszolgálatokravonatkozó szabályozás változásai. MTA Law Working Papers 2014/43. Bupadest: Magyar Tudományos Akadémia. Dostupné z: http://jog.tk.mta.hu/uploads/files/mtalwp/2014_43_Christian.pdf Latour, B. (1987): Science in Action: How to Follow Scientists and Engineers Through Society. Cambridge, MA: Harvard University Press. Lavenex, S. 2004. „EU External Governance in ‘Wider Europe.’” Journal of European Public Policy 11(4): 680–700. Leander, A. (2005): „‘The Power To Construct International Security: On the Significance of Private Military Companies’,“ Millenium: Journal of International Studies 33(3): 803–826. Leander, A. (2006): „Privatizing the Politics of Protection: Military Companies and the Definition of Security Concerns.“ In Huysmans, J. – Dobson, A. – Prokhovnik, R. (eds.): The Politics of Protection: Sites of Insecurity and Political Agency. London: Routledge, pp. 19–33. Leander, A. (2008): „Thinking Tools: Analyzing Symbolic Power and Violence.“ In Klotz, A. – Prakash, D. (eds.): Qualitative Methods in International Realtions:A Pluralist Guide. New York: Palgrave, pp. 11-28.
128 Leyer, R. (2013): Finding the Right Path of Policing in Hunagry. In Meško, G. – Fields, Ch. B. – Lobnikar, B. – Sotlar, A. (eds): Handbook on Policing in Central and Eastern Europe. New York: Springer, pp. 115-128. Linz, J. – Stepan, A. (1996): Problems of Democratic Transition and Consolidation: Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Líska, L. (1968): „O evropské bezpečnosti v Praze.” Mezinárodní vztahy 3(3): 46-48. Loader, I. (2002): „Policing, securitization and democratization in Europe.“ Criminology & Criminal Justice: An International Journal 2(2): 125-153. Loader, I. – Walker, N. (2006): „Necessary virtues: the legitimate place of the state in the production of security.” In Wood, J. – Dupont, B. (eds.): Democracy, Society and the Governance of Security. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 167-183. Lorenz, A. (2011): „Cooperation, Integration,Europeanisation? National governments‘ interests in European Justice and Home Affairs.“ In Bendel, P. – Ette, A. – Parkes,R. (eds.): The Europeanization of Control. Venues and Outcomes of EU Justice and Home Affairs Cooperation. Berlin: LIT Verlag, pp. 77-115. Łoś, M. (2005): „Reshaping of Elites and the Privatisation of Security: The Case of Poland,“ The Journal of Power Institutions in Post-Soviet Societies. Dostupné z: http://pipss.revues. org/351 Łoś, M. – Zybertowicz, A. (2000): Privatizing the Police-State: The Case of Poland, London: Palgrave Macmillan. Loughlan, V. – Olsson, C. – Schouten, P. (2015): „Mapping.“ In Aradau, C. – Huysmans, J. – Neal, A. – Voelkner, N. (eds.): Critical Security Methods. New Frameworks for Analysis. London: Routledge, pp. 23-56. Lupták, Ľ. (2008): Slovensko: Postkomunismus a národné mýty. In Cabada, L. a kol.: Komparace politických systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, s. 37-65. Lupták, Ľ. (2011): Bezpečnostný diskurz v SR: lokalizácia ne(o)liberálneho vládnutia v postsocialistickom barbaricu. Nepublikovaná disertační práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. Machiavelli, N. (2012): Vladař. Praha: Argo. Malik, S. (2015): „Challenging orthodoxy: Critical Security Studies.“ In Hough,P. – Malik,S. – Moran, A. – Pilbeam,B. (eds.): International Security Studies. Theory and Practice. London, New York: Routledge, pp. 31- 43. Mammone, A. – Godin, E. – Jenkins, B. (2013): Varieties of Right-Wing Extremism in Europe. London: Routledge. March, J. G. – Olsen, J. P. (2006): „Elaborating the „New Institutionalism.” In Rhodes, R.A.W – Binder S. A. – Rockman, B. A. (eds.): The Oxford Handbook of Political Institutions. Oxford, New York: Oxford University Press, pp. 3-20. Mareš,M. (2002): „Vnitřní bezpečnost.” In Zeman, P. (ed.): Česká bezpečnostní terminologie. Výklad základních pojmů. Brno: MPÚ, ÚSS VA, s. 22-25. Mareš, M. (2005): „Extremismus cizinců: analýza konceptu a jeho aplikace v ČR.“ Rexter 4(2): 1-15. Mareš, M. – Suchánek, M. (2015): „Reform of the Police of the Czech Republic: An unfinished business?“ Central European Papers 3(2) [v tisku]. Mareš, M. – Výborný, Š. (2013): Militantní demokracie ve střední Evropě. Brno: CDK. Marton, P. (2011): Anto-terrorism in the Visegrad Framework: Less in More and Better. In Rękawek, K. (ed.): Non-military Aspects of Security in V4 countries - prospects for co-operation. Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, pp. 11-25. Mates, P. – Škoda, J. – Vavera, F. (2011): Veřejné sbory. Praha: Wolters Kluwer. McDonald, M. (2008): „Securitization and the Construction of Security.“ European Journal of International Relations and Development 9(3): 288-303. McSweeney, B. (1996): „Identity and Security: Buzan and the Copenhagen School.” Review of International Studies 22(1): 81-93. McSweeney, B. (1998): „Durkheim and the Copenhagen School: A Response to Buzan and Wæver.” Review of International Studies 24(1): 137-140. Mérand, F. – Forget, A. (2012): „Strategy.“ In Adler-Nissen, R. (ed.): Bourdieu in International Relations. Rethinking Key Concepts in IR. London: Routledge, pp. 93-113. Meško, G. – Sotlar, A. – Lobnikar, B. (2014): Policing in Central and Eastern Europe: Past, Present, and future Prospects In Reising, M.D. – Kane, R.J. (eds.): The Oxford Handbook of Police and Policing. Oxford: Oxford University Press, pp. 606-622. Meško, G. – Fields, Ch. B. – Lobnikar, B. – Sotlar, A. (eds). (2013): Handbook on Policing in Central and Eastern Europe. New York: Springer. Michálek, L. – Pokorný,L. – Stieranka, J. – Marko, M. (2013): Zpravodajství a zpravodajské služby. Plzeň: Aleš Čeněk. Moe, T. M. (1991): „Politics and Theory of Organization.“ Journal of Law, Economics, and Organization 7: 106- 129.
129 Morgan, P. (2007): „Security in International Politics: Traditional Approaches.“ In Collins, A. (ed.): Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, pp. 13-34. Mudde, C. (2007): Populist radical right parties in Europe. Cambridge: Cambridge University Press. Nečej, E. (2015): „The Armed Actors in the Security Sector of the Slovak Republic.“ In Ondrejcsák, R. (ed.):Security Sector Reform. Handbook, Bratislava: CENAA, pp. 36-51. Nemeth, C. (2013): Homeland Securit: An Introduction to Principles and Practice. Suite:.CRC Press. Neocleous, M. (2009): „The Fascist Moment: Security, Exclusion, Extermination.“ Studies in Social Justice 3(1): 23-37. Neocleous, M. (2014): War Power, Police Power. Edinburgh: Edinburgh University Press. Neumann, I. B. (2010): “National Security, Culture and Identity.” In Cavelty, M. D. - Mauer, V. (eds.).: The Routledge Handbook of Security Studies. London and New York: Routledge, pp. 95–104. Neyer, J. (2007): „Welche Integrationstheorie braucht Europa?“ Integration 30(4): 382-393. Nørgaard, A. (1996): „Rediscovering reasonable rationality in institutional analysis.“ European Journal of Political Research 29: 31-57. Nunes, J. (2012): „Reclaiming the political: Emancipation and critique in security studies.” Security Dialogue 43(4): 345-361. O’Nions, H. (2007): Minority Rights Protection in International Law: The Roma of Europe. Aldershot: Ashgate. Opello, W. C. – Rosow, S. J: (1999): The Nation-State and Global Order. A Historical Introduction to Contemporary Politics. Boulder, CO: Lynne Rienner. Pagon, M. (ed.) (1996): Policing in Central and Eastern Europe: Comparing Firsthand Knowledge with Experience from the West. Ljubljana: College of Police and Security Studies. Paun, Ch. (2007): Democratization and Police Reform. Freie Universität Berlin, Humboldt-Universitätzu Berlin, Universität Postdam. Pavarini, M. (1997): „Controlling Social Panic: Questions and Answers about Security in Italy at the End of the Millennium.“ In Bergalli, R.- Sumner, C. (eds) Social Control and Political Order: European Perspectives at the end of the Century. London: Sage Peoples, C. – Vaughan-Williams, N. (2010): Critical Security Studies. An Introduction. London, New York: Routledge. Petrusek, M. (1989): Koncepce kulturního kapitálu v soudobé západní sociologii (Intelektuálové, třídy a symbolická dominance). In Kolektiv autorů: Soudobá teoretická sociologie na západě. (Příspěvky ke kritické analýze). Praha: Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV, s. 207-238. Pickles, V. (2004): A History of Space: Cartographic reason, mapping and the geo-coded world. New York: Routledge. Pływaczewski, E. W. (2011): „Organised Crime in PolandDuring the Transformation: Challenges and Responses.“ In Rękawek, K. (ed.): Non-military Aspects of Security in V4 countries - prospects for co-operation. Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, pp. 68-87. Pływaczewski, E. W. – Walancik, P. (2004): „Challenges and Changes to the Police System in Poland.“ In Caparini, M. – Marenin, O. (eds.) (2004): Transforming Police in Central and Eastern Europe: Process and Progress. Centre for the Democratic Control of Armed Forces. Zürich: LIT Verlag, Póczik, S. (2011): „Scoial Preconditions and Some Phenomena of Organised Crime in Hungary. In Rękawek, K. (ed.): Non-military Aspects of Security in V4 countries - prospects for co-operation. Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, pp. 88-101. Póczik, S. (2012): „Intergration Problems of the Roma in Europe and Hungary. Exclusion, Persecution, Deviance, Crime nad Victimization.“ In Pływaczewski, E. W. Current Problems of the Penal Law and Criminology. Warszawa: LEX, pp.539-563. Pokorný, L. (2012): Zpravodajské služby. Praha: Auditorium. Pouliot, V. (2008): „The Logic of Practicality: A Theory of Practice of Security Communities.“ International Organization 62(2): 257-288. Pouliot, V. (2010): „The Materials of Practice: Nuclear Warheads, Rhetorical Commonplaces as Committe Meetings in Russian-Atlantic Relations.“ Cooperation and Conflict 45(3): 294-311 Przeworski, A. (1987): „Methods of Cross-National Research, 1970-1983: AN Overview. In Dierkes, M . – Weiler., H., N. – Berthoin, A. (eds.): Comprative Policy Research: Learning from Experience. Brookfield, VT: Gower. Radaelli, C. (2003): „The Europeanization of Public Policy.“ In Featherstone, K. – Radaelli, C. (eds.): The Politics of Europeanization. Oxford: Oxford University Press, pp. 27-56. Ragin, Ch.C. (1987): The Comparative Method: Moving Beyond Qualitative and Quantitative Strategies. Berkeley, Los Angeles, London: UC Press. Ramsay – Kiltz (2014): Critical Issues in Homeland Security: A Casebook. Boulder, CO: Westview Press.
130 Reckwitz, A. (2002): „Toward a Theory of Social Practices: A Development in Culturalist theorizing.“ European Journal of Social Theory 5(2): 243-263. Rękawek, K. (ed.) (2011): Non-military Aspects of Security in V4 countries - prospects for co-operation. Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych. Reiner, R. (2010): Politics of the Police. Fourth Edition. Oxford: Oxford University Press. Risse, T. – Cowles, M.G. – Caporaso, J.A. (2001): „Europeanization and Domestic Change: Introduction,“ In Cowles, M.G. – Caporaso, J.A. – Risse, T.: Transforming Europe: Europeanization and Domestic Political Change. Ithaca, London: Cornell University Press: pp. 1-20. Ritter, I. (2008): A Matter of Trust: Research on Complaints Filed Against Police Measures in 2005. Budapest: Hungarian Helsinki Committee. Rose-Ackerman, S. (2005): From Elections do Democracy. Building Accountable Government in Hungary and Poland. Cambridge: Cambridge University Press. Rosenau, J. N. – Czempiel, E.-O. (eds.) (1992): Governance without Government: Order and Change in World Politics, Cambridge: Cambridge University Press. Roszkowski, W. (2006): „Points of Departure.“ In Chodakiewicz, M. J. – Radzilowski, J. – Tlczyk, D. (eds.): Poland’s Transformation. A work in Progress. Charlottesvile: Transaction Publishers, pp. 17-58. Rupnik, J. (1992): Jiná Evropa. Praha: Prostor. Růžička, M. – Vašát, P. (2011): „Základní koncepty Pierra Bourdieu: pole – kapitál – habitus.“ Antropowebzin 7(2): 129-133. Dostupné z: http://goo.gl/08UIvV. Řiháčková, V. (2006): Counterterrorism policies in Central Europe. Policy paper. Praha: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Sageman, M. (2004): Understanding Terror Networks. Philadelphia, PA: University of Pennsylvania Press. Salter, M. (2008): „Securitization and desecuritization: a dramaturgical analysis of the Canadian Air Transport Security Authority.“ Journal of International Relations and Development 11(4): 321–349. Salter, M. (2013): „The practice turn. Introduction.“ In Salter, M. – Mutlu, C. (eds.): Research Methods in Critical Security Studies. An Introduction. New York, London: Routledge, pp. 85-92. Salter, M. – Mutlu, C. (eds.) (2013): Research Methods in Critical Security Studies: An Introduction. London, New York: Routledge. Samson, I. (2011): „Evaluating Terrorism as a New Security Threat in Central Europe.“ In Rękawek, K. (ed.): Non- military Aspects of Security in V4 countries - prospects for co-operation. Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, pp. 35-43. Saugmannn Andersen, R. – Vuori, J. – Mutlu C. (2015): „Visuality.“ In Aradau, C. – Huysmans, J. – Neal, A. – Voelkner, N. (eds.): Critical Security Methods. New Frameworks for Analysis. London: Routledge, pp. 85-117. Sauter,M. – Carafano, J. (2012): Homeland Security: A complete Guide 2/E. Columbus: McGraw-Hill Education. Selznick, P. (1947): The Tennessee Valley Authority and the Grassroots. Berkeley, CA: University of California Press. Sergounin, A. (2009): „Russia. IR at a crossroads.” In Tickner, A. – Wæver, O. (eds.). International Relations Scholarship Around the Worlds. Worlding Beyond the West. London, New York: Routledge, pp. 223-241. Shelley, L. I. (1999): Post-Socialist Policing: Limitations on Institutional Change. In Mawby, R. I. (ed.) Policing Across the world. Issues for the Twenty-First Century. London: UCL Press, pp. 75-87. Shepherd, L. (2012): Critical Approaches to Security. Oxon, New York: Routledge. Sobihard, J. a kol. (2013): Policajná správa. Plzeň: Aleš Čeněk. Sorensen, G. (2005): Stát a mezinárodní politika. Portál: Praha. Staniszkis, J. (1999): Post-Communism: The emerging enigma. Warsaw: Institute of Political Studies, Polish Academy of Sciences. Stern, M. (2006): „We The Subject Power and Failure of (in)security.” Security Dialoque 37(2): 187-205. Straka, L. – Šimonová, J. (2014): Postavenie a pôsobnosť Kriminálneho úradu finančnej správy. Policajná teória a prax 22(2): 86-106. Suchý, P. (2003): „Pozice bezpečnostních a strategických studií v rámci studia mezinárodních vztahů.” Obrana a strategie 3(2): 7-16. Svendsen, A. (2010): Intelligence Cooperation and the War on Terror: Anglo-American Security Relations after 9/11. London, New York: Routledge. Sweet, K. (2005): Transportation and Cargo Security: Threats and Solutions. New Jersey: Prentice Hall. Świątkowska, J. (ed.) (2012): V4 Cooperation in Ensuring Cyber Security - Analysis and Recommendations. Kraków: The Kosciuszko Institute. Szemerkenyi, R. (1996): Central European Civil-Military Reforms at Risk, Adelphi Paper No. 306. London: IISS.
131 Szikinger,I. (1999): „A Letter from Hungary: Law Enforcement During Transition to Democracy.“ Crime Prevention and Community Safety: An International Journal I(1): 71-77. Szikinger, I. (2003): „National Security in Hungary.“ In Brodeur, J.-P. – Gill, P. – Töllborg,D. (eds.): Democracy, Law and Security: Internal Security services in contemporary Europe. Aldershot, Burlington,VT: Ashgate: 81-109. Szikinger, I. (2007): „Law Enforcement Agencies.“ In Koza, E. - Alexa, N. (eds.): Corruption Risks in Hungary: National Integrity System Country Study – Part One. Budapest: Transparency International. Szűcs, J. (2001): Tri historické regióny Európy. Bratislava: Kalligram Šedivý, J. (1966): „Úvod.” Mezinárodní vztahy 1(1): 1. Šipulová, K. – Hloušek, V. (2012): „Rozdielne cesty tranzitívnej spravodlivosti – prípady Českej republiky, Slovenska a Poľska.“ Středoevropské politické studie 14(1). Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=506 Šmíd, T. – Kupka, P. (2011): Český organizovaný zločin. Od vyděračů ke korupčním sítím. Brno: MPU. Šnídl, V. (2013): „Soukromé firmy versus ozbrojené složky státu: Příklady privatizace v ČR.“ In In Bureš. O. a kol.: Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada, s. 195-211. Terlikowski, M. – Madej, M. – Górka-Winter, B. (2013): Poland: indirect and ad hoc. In Leander, A. (ed.): Commercialising Security in Europe. Political Consequences for Peace Operations. Oxon, New York: Routledge, pp. 79-99. Thomas, C. (1987): In Search of Security: The Third World in International Relations. Boulder, CO: Lynne Rienner. Tóth, J. (2010): „Liberty, Security and Enlargemnet.” In Bigo, D. et al. Europe’s 21st Century. Delivering Liberty. Farnham, Burlington: Ashgate, pp. 143-153. Trávníček, J. (2009): V kleštích dějin. Střední Evropa jako pojem a problém. Brno: Host. Treib, O. – Falkner, G. (2004): The First EU Social Partner Agreement in Practice. Reihe Politikwissenschaft, 96. Wien: Institut für Höhere Studien. Tsoukala, A. (2008): „Defining the terrorist threat in the post-September 11 era.” In Bigo, D. – Tsoukala, A. (eds.): Terror, Insecurity, Illiberal Practices. New York: Routledge, pp. 49-99. Tvrdá, K. (2012b): „Spolupráce států V4 v oblasi vnitřní bezpečnosti po roce 2004“. Bezpečnostné fórum. Zboník príspevkov z V. medzinárodnej vedeckej konferencie. Bánská Bystrica: FPVMV UMB, s. 605-617. Tvrdá, K. (2013): „Jiná (ne)bezpečnost: feministické přístupy k bezpečnosti.“ In Laca, S. –Muelpachr a kol.: Jinakost z pohledu sociálních věd. Brno: Institu mezioborových studií, s. 203-221. Van Munster, R. (2009): Securitizing Immigration: The Politics of Risk in the EU. Basingstoke: Palgrave Macmillan. Vangeli, B. (2011): Vnitřní bezpečnostní politika České republiky s důrazem na oblast vnitřního pořádku a bezpečnosti. In Hrubeš, M. (ed.): Analýza policy. Brno: Muni Press, s. 119-154. Vangeli, B. (2014): Zákon o Policii České republiky, Komentář. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck Vogler, R. (1991): Reading the Riot Act. Milton Keynes: Open University Press. Waddington, D. (2007): Policing Public Disorder. Cullompton: Willan. Waddington, D. – Jones, K. – Critcher, C. (1989): Flashpoints: Studies in Public Disorder. London: Routledge. Waddington, D. – Jobard, F. – King, M. (eds) (2009): Rioting in the UK and France: A Comparative Analysis. Cullompton: Willan. Waddington, P. A. J. (1991): The Strong Arm of the Law. Oxford: Oxford University Press. Waddington, P. A. J. (1994): Liberty and Order: Public Order Policing in a Capital City. London: UCL Press. Wæver, O. (2004): „Aberystwyth, Paris, Copenhagen. New „Schools“ in Security Theory and their Origins between Core and Periphery.“ Annual Meeting of the International Studies Association. Wæver, O. (2012): „Aberystwyth, Paris, Copenhagen: the Europeanness of new “schools” of security theory in an American field.” In Tickner, A. – Blaney, D. (eds.): Thinking International Differently. London, New York: Routledge, pp. 48-71. Walker, R. J. B. (2006): „Lines of Insecurity: International, Imperial, Exceptional.“ Security Dialogue 37(1): 65-82. Walker, R. J. B. (2007): „Security, Critique, Europe.” Security Dialogue 38(1): 95-103. Walt, S. (1991): „The Renaissance of Security Studies.” International Studies Quarterly 35(2): 211-239. Wandycz, P. S. (1998): Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Praha: Academia. Warmiński, A. (2013): Administracja bezpieczeństwa i porządku publicznego w Polsce. Warszawa: Elipsa Dom Wydawniczy. Wassermann, Z. (2002): Interventions in a discussion, in: Nowe Państwo 1(1): 16-20. Watts, L. (2004): „Intelligence Reform in Europe’s Emerging Democracies“, Studies in Intelligence: Journal of the American Intelligence Professional 48(1): Weiss, T. (2014): Role policie a armády v Evropské unii: Analýza evropské a národní úrovně s využitím případové studie České republiky. Praha: Karolinum.
132 Weiss, M. – Dalferth, S. (2009): „Security Re-Divided. The Distinctiveness of Policy-Making in ESDP and JHA.“ Cooperation and Conflict 44(3): 268-287. Wedel, J. R. – Shore, C. – Feldman, G. – Lanthrop, S. (2005): „Toward an antropology of public policy. The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science 600(1): 30-51. Williams, M.C. (1998): „Modernity, Identity and Security: A Comment on the “Copenhagen controversy.” Review of International Studies 23(3): 435-440. Williams, M.C. (2003): „Words, Images, Enemies: Securitization and International Relations.“ International Studies Quarterly 47(4): 511-531. Williams, K. - Deletant, D. (2001): Security Intelligence Services in New Democracies: The Czech Republic, Slovakia and Romania. London: Palgrave. Williams, P.D. (2012): „Security Studies: An Introduction.” In Williams, P. (ed.): Security Studies. An Introduction. Oxon, New York: Routledge, pp.1-12. Wojtaszczyk, K. A. (2009) Istota i dylematy bezpieczeństwa wewnętrznego. Przegląd bezpieczeństwa wewnętrznego (1), pp. 14-15. Dostupné z: http://www.abw.gov.pl/pl/pbw/publikacje/przeglad- bezpieczenstw/310,Przeglad-Bezpieczenstwa-Wewnetrznego-1-2009.html Wollmann, H. – Lankina, T. (2003): Local Government in Poland and Hungary. In Baldersheim, H. – Illner, M. – Wollmann, H. (eds.): Local Democracy in Post.Communist Europe. Opladen: Leske + Budrich, pp. 91-122. Wordliczek, L. (2015): „Security, Inc.“. Privatising Internal Security in Post-Communist Poland.“ Central European Journal of International and Security Studies 9(1): 66-81. Wright, A. (2013): Policing: An Introduction to Concepts and Practice. New York: Routledge. Wyn Jones, R. (1999): Security, Strategy and Critical Theory. Boulder, CO: Lynne Rienner Publishers. Závěšický, J. (2004): „Postavení a role Bezpečnostní rady státu jako součásti bezpečnostního systému České republiky.“ Vojenské rozhledy 13(2): 92-108. Zedner, Lucia (2003): „The concept of security: an agenda for comparative analysis.” Legal Studies, 23(1): 153- 176. Zedner, L. (2009): Security. London, New York: Routledge. Zeman, P. (2002): „Zpravodajské služby po 11. září.“ Obrana a strategie 2(1): 63-74. Zeman, P. (2006): „Transformace zpravodajských služeb v Československu a České republice.“ In Vesedlá, L.(ed.): Zkušenosti z české transformace. Praha: Člověk v tísni při ČT, s. 69 – 75. Zeman, P. (2010): „České zpravodajské služby po roce 1989.“ In Balabán, M. – Stejskal, L a kol.: Kapitoly o bezpečnosti. Praha: Karolinum, s. 209-249.. Zemanová, Š. (2007): „Výzkum europeizace – aktuální problémy a perspektivy.“ Mezinárodní vztahy 42(4): 29-51. Zięba, R. (1999): Instytucjonalizacja bezpieczeństwa wewnętrznego. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe Scholar, 1999. Zieliński, J. (2009). Bezpieczeństwo wewnętrzne wobec globalizacji. In Krzysztof M. Księżopolski (ed.). Problemy bezpieczeństwa wewnętrznego i bezpieczeństwa międzynarodowego. Warszawa: Wyższa Szkoła Administracyjno-Społeczna. Zybertowicz, A. (2002). Transformation of the Polish Secret Services: From Authoritarian to Informal Power Networks. Conference Paper on ”Democratic and Parliamentary Oversight of Intelligence Services”. Geneva: Geneva Centre for the Democratic Control of Armed Forces.
SEZNAM LEGISLATIVY, KONCEPČNÍCH DOKUMENTŮ A MEDIÁLNÍCH ZPRÁV
Confereration of European Security Services (2011): Private Security Services in Europe.CoESS fatcs & Figures. Wemmel, Belgium: CoESS General Secretariat, Dostupné z: http://www.coess.org/_Uploads/dbsAttachedFiles/Private_Security_Services_in_Europe- CoESS_Facts_and_Figures_2011(1).pdf DHS (2010): Quadrennial Homeland Security Review Report: A Strategic Framework for a Secure Homeland. Únor 2010, Dostupné z: http://www.dhs.gov/xlibrary/assets/qhsr_report.pdf EC (2015): The European Agenda on Security. Strasbourg, 28.4.2015. COM(2015) 185 final, Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/basic documents/docs/eu_agenda_on_security_en.pdf EU Internal Security Strategy. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/EN/TXT/?uri=URISERV%3Ajl0050
133 EUROPOL Convention (1995): Convention based on Article K.3 of the Treaty onEuropean Union on the Establishment of a European Police Office, Dostupné z: https://www.coe.int/t/dghl/cooperation/economiccrime/organisedcrime/projects/carpo/output_3_- _special_investigative_means/Europol_Convention.pdf Lisabonská smlouva. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/agenda-eu-na-mv-lisabonska-smlouva.aspx Nařízení Rady z 13.prosince 2004 č. 2252/2004, o normách pro bezpečnost a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy. Dostupné z: http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004R2252:CS:HTML National Strategy for Homeland Security. Dostupné z: https://www.dhs.gov/national-strategy-homeland- security-october-2007 Open Society Institute (2002): Monitoring the EU Accession Process: Corruption and Anti-Corruption Policy in Hungary. Budapest: OSI, Dostupné z: https://www.opensocietyfoundations.org/reports/monitoring-eu- accession-process-corruption-and-anti-corruption-policy Rozhodnutí Rady 2008/616 1 / SVV o provádění rozhodnutí 2008/615 / SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnost. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/cs/TXT/?uri=CELEX%3A52009PC0707 Rozhodnutí Rady 2008/617 / SVV ze dne 23. června 2008 o zlepšení spolupráce mezi zvláštními zásahovými jednotkami členských států Evropské unie v krizových situacích. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32008D0617 Strategie vnitřní bezpečnosti EU. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/strategie-vnitrni-bezpecnosti- 660705.aspx Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=139719 Úmluvy Rady Evropy ze dne 16. května 2005 o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52005PC0426 Venice Commission (1999): „Control of internal Security services in Council of Europea member states.“ Strasbourg: Political Affairs Committee. Studies no. 8301, 23 December 1999. Dostupné z: http://assembly.coe.int/nw/xml/XRef/X2H-Xref-ViewHTML.asp?FileID=8685&lang=en Venice Commission (2015): „Democratic Oversight of the Security Sector in Member States.“ Strasbourg: Political Affairs Committee. Studies no. 388/2006, no. 719/2013, 15 December 2015. Dostupné z: http://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-AD(2015)010-e Visegrad group (1991): Deklarace o spolupráci České a Slovenské Federativní Republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě evropské integrace. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/documents/visegrad-declarations/visegrad-declaration-110412 Visegrad group (2004): Kroměříž Declaration (Visegrad Declaration 2004. Declaration of Prime Ministers Ministers of the Czech Republic, the Republic of Hungary, the Republic of Poland and the Slovak Republic on cooperation of the Visegrad group countries after their accession t the European Union. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/documents/visegrad-declarations/visegrad-declaration-110412-1 Visegrad group (2011): Bratislava Declaration of the Prime Ministers of the Czech Republic, the Republic of Hungary, the Republic of Poland and the Slovak Republic on the occasion of the 20th anniversary of the Visegrad group. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/2011/the-bratislava Visegrad group (2016): Official Statements and Communiqués. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/documents/official-statements
ČESKÁ REPUBLIKA
Aktualne.cz (2010): John narazil na Langerovu fintu, Martin odvolá těžko. 6.12.2010. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/john-narazil-na-langerovu-fintu-martinu-odvola-tezko/r~i:article:684809/ Bezpečnostní strategie České republiky (1999). Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/ministr-a- ministerstvo/odkazy/odkazy-46088 Bezpečnostní strategie České republiky (2001). Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/ministr-a- ministerstvo/odkazy/odkazy-46088
134 Bezpečnostní strategie České republiky (2003). Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/ministr-a- ministerstvo/odkazy/odkazy-46088 Bezpečnostní strategie České republiky (2011). Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/ministr-a- ministerstvo/odkazy/odkazy-46088 Bezpečnostní strategie České republiky (2015). Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/1386521/Bezpecnostni_strategie_2015.pdf BIS (2014):Výroční zpráva Bezpečnostní a informační služby za rok 2013. Dostupné z: https://www.bis.cz/vyrocni- zprava510f.html?ArticleID=3 BIS (2015): Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2014. Dostupné z: https://www.bis.cz/vyrocni- zprava1a3e.html?ArticleID=33 BRS (2015a): Plán práce BRS na 1. pololetí 2015 s výhledem na 2. pololetí 2015. Příloha k usnesení BRS ze dne 22. prosince 2014 č. 56. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/cinnost/zaznamy-z-jednani/usn-56- 14-priloha.pdf BRS (2015b): Plán práce BRS na 2. pololetí 2015 s výhledem na 1. pololetí 2016. Příloha k usnesení BRS ze dne 9.června 2015 č. 35. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/cinnost/zaznamy-z-jednani/usn-34- 15-priloha.pdf BRS (2016): Plán práce BRS na 1. pololetí 2016 s výhledem na 2. pololetí 2016. Příloha k usnesení BRS ze dne 18. ledna 2016 č. 14. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/cinnost/zaznamy-z-jednani/usn-14- 16priloha.pdf COE (1999): Report to the Government of the Czech Republic on the visit to the Czech Republic carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) from16 to 26 February 1997, CPT/Inf (99)7, Strasbourg. COE (2004): Report to the Czech Government on the visit to the Czech Republic carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) from 21 to 30 April 2002, CPT/Inf (2004) 4, Strasbourg. Český statistický úřad (2015): Volby. Dostupné z: http://www.volby.cz/. EC (2001): Česká republika v hodnocení Evropské komise 2001. Pravidelná zpráva Evropské komise o pokroku České republiky v procesu přistoupení. Praha. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/pravidelna.pdf EC (2002): Pravidelná zpráva o pokroku České republiky na cestě k přistoupení. Praha. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/pravidelna_zprava_2002.pdf ECRI (1996): First report on the Czech Republic. Dostupné z: https://www.coe.int/t/dghl/monitoring/ecri/Country-by- country/Czech_Republic/CzechRepublic_CBC1_en.asp ECRI (1999): Second report on the Czech Republic. Dostupné z: https://www.coe.int/t/dghl/monitoring/ecri/Country-by- country/Czech_Republic/CzechRepublic_CBC1_en.asp Heinz, L. (2009): AntiKonfliktní tým. Policista.cz. Dostupné z: http://www.policista.cz/clanky/reportaz/antikonflitni-tym-606/ Hrubý, A. (2014): Celní správa České republiky a její status při odhalování daňové kriminality. Prezentace. Celní správa ČR. Langer, I. (2010): Publikace. Reforma Policie České republiky. Dostupné z: http://www.langer.cz/publikace.php?pub_id=1 Listina základní práv a svobod. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html MVČR (2016): Obecní policie. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/obecni-policie-652273.aspx Nález sp. zn. I ÚS 3038/07. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/I.US3038/07 Národní strategie kybernetické bezpečnosti na období let 2015-2020. Dostupné z: https://ccdcoe.org/sites/default/files/strategy/CZE_NCSS_cz.pdf Nařízení ministra vnitra č. 60 ze dne 3. srpna 2000. Dostupné z: http://www.polac.cz/g2/view.php?eu/interpol.html Nařízení vlády č. 522/2005 Sb., který se stanoví seznam utajovaných informací. Dostupné z: https://www.nbu.cz/cs/pravni-predpisy/provadeci-pravni-predpisy/narizeni-vlady-c-5222005/ Návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti. Dostupné z : https://apps.odok.cz/veklep- detail?pid=KORN9JGCREHP OBP MVČR (2012a): Mezinárodní komparativní studie o policejních sborech. Praha. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/mezinarodni-komparativni-studie-o-policejnich-sborech.aspx
135 OBP MVČR (2012b): Prevence v oblasti pravicového extremismu. Dostupné z: http://www.csok.cz/files/CBS/prevencefinal.pdf OBP MVČR (2014): Koncepce boje proti extremismu pro rok 2015. Praha. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti- extremismu.aspx OBP MVČR (2015): Koncepce boje proti extremismu pro rok 2015. Praha. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti- extremismu.aspx OBPPK MVČR (2015): Strategie pro práci Policie České republiky ve vztahu k menšinám (pro období let 2015- 2017). Praha. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/prace-policie-ve-vztahu-k- mensinam.aspx?q=Y2hudW09MQ%3d%3d Ombudsman MVČR (2016): Vyhodnocení činnosti Kanceláře Ombudsmana Ministerstva vnitra za období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/sekce-a-kancelare-kancelar- ombudsmana-ministerstva-vnitra.aspx?q=Y2hudW09Ng%3d%3d Ombudsman MVČR (2014): Vyhodnocení činnosti Kanceláře Ombudsmana Ministerstva vnitra za období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/sekce-a-kancelare-kancelar- ombudsmana-ministerstva-vnitra.aspx?q=Y2hudW09Ng%3d%3d PČR (2009): Národní kontaktní bod pro terorismus. Zpravodajství 2009. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/informacni-servis-zpravodajstvi-narodni-kontaktni-bod-pro-terorismus.aspx PČR (2015): 20 let Policie České republiky. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/20-let-policie-ceske- republiky.aspx Rozkaz ministra vnitra č. 66/1992 Statut BRS. Příloha č. 1 . k usnesená vlády ze dne 9. Července 2014 č. 544 ve znění usnesení vlády ze dne 1.října 2014 č. 793. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/statut-brs-upravene-podle-793_1.pdf Statut Výboru pro vnitřní bezpečnost. Příloha č. 4 k usnesení vlády ze dne 9. července 2014 č. 544. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/pracovni-vybory/vnitrni-bezpecnost/Statut-VVB.pdf Strategie prevence kriminality na léta 2012 až 2015. Dostupné: http://www.mvcr.cz/clanek/programy-prevence- kriminality.aspx Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13003/Strategie_2011-12.pdf ÚOOZ (2016): Činnost útvaru a jeho úkoly. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/cinnost-utvaru-a-jeho- ukoly.aspx Ústava České republiky. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Vokuš, J. (2010): Policie České republiky. Pomáhat a chránit. Praha: Policejní presidium PČR. VSČR (2015): Věznice, vazební věznice a detenční ústavy v ČR. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/image/Tiskov%C3%A9%20odd%C4%9Blen%C3%AD%20G%C 5%98%20VS/st%C3%A1l%C3%A9/mapky/mapaV20131600.jpg VSČR (2016). Dostupné z: http://www.vscr.cz/ Vyhláška č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekali Vyhláška MV ČR č. 16 /2009 o obsahu a rozsahu kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a služby soukromého detektiva. Zákon č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky Zákona ČNR č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání Zákon ČNR č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii Zákon ČNR č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky Zákon ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky Zákon č.198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR
136 Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR Zákon č. 254/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 166/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Zákon č. 219/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky ZPPP č. 10 ze 13. února 2009, o zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti.
Aktuální znění českých právních předpisů lze vyhledat zde: https://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/
MAĎARSKO
1990. évi X. törvény a különleges titkosszolgálati eszközök és módszerek engedélyezésének átmeneti szabályozásáról. 11/1993. (III. 12.) OGY-határozat A Magyar Köztársaság biztonságpolitikájának alapelvei 1993. 03. 12. 1994. évi XXXIV. törvény a Rendőrségről. 1995. évi CXXV. törvény a nemzetbiztonsági szolgálatokról. Dostupné z: 94/1998. (XII. 29.) OGY határozat a Magyar Köztársaság biztonság- és védelempolitikájának alapelveirõl. 2005. évi CXXXIII. törvény a személy- és vagyonvédelmi, valamint a magánnyomozói tevékenység szabályairó 2007. évi CXXXVI. törvény a pénzmosás és a terrorizmus finanszírozása megelőzéséről és megakadályozásáról 293/2010. (XII. 22.) Korm. Rendelet a rendőrség belső bűnmegelőzési és bűnfelderítési feladatokat ellátó szerve kijelöléséről, valamint feladatai ellátásának, a kifogástalan életvitel ellenőrzés és a megbízhatósági vizsgálat részletes szabályainak megállapításáról. 295/2010. (XII. 22.) Korm. Rendelet a terrorizmust elhárító szerv kijelöléséről és feladatai ellátásának részletes szabályairó. 30/2011. (IX. 22.) BM rendelet a rendörség szolgálati szabályzatáról. 2011. évi CXI. törvény az alapvető jogok biztosáról 2011. évi CLXV. törvény a polgárőrségről és a polgárőri tevékenység szabályairól. 2011. évi CLXXXIX. törvény Magyarország helyi önkormányzatairól. 2012. évi C. törvény a Büntető Törvénykönyvről 7/2013. (II. 22.) ORFK utasítás az Országos Rendőr-főkapitányság Szervezeti és Működési Szabályzatáról. 29/2013. (XII.16.) BM utasítás a Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központ Szervezeti és Működési szabályzata 2015. évi XLII. törvény a rendvédelmi feladatokat ellátó szervek hivatásos állományának szolgálati jogviszonyáról A Kormány 305/2006. (XII. 23.) Korm. rendelet a Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központról A Kormány 1012/2008. (III. 4.) Korm. határozat Magyarország külkapcsolati stratégiájáról. A Kormány 1009/2009. (I. 30.) Korm. határozat a Magyar Köztársaság Nemzeti Katonai Stratégiájáról. A Kormány 1232/2009. (XII. 30.) Korm. határozata a nemzetbiztonsági védelem alá esõ szervek és létesítmények körérõl A Kormány 1308/2011. (IX. 6) Korm. határozata a Nemzetbiztonsági Kabinetről. Dostupné z: http://njt.hu/cgi_bin/njt_doc.cgi?docid=140751.314262 A Kormány 1035/2012. (II. 21.) Korm. határozata Magyarország Nemzeti Biztonsági Stratégiájáról. Dostupné z: http://2010-2014.kormany.hu/download/f/49/70000/1035_2012_korm_hatarozat.pdf Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal (2016). Dostupné z: http://www.bmbah.hu/ Büntetés-végrehajtási Szervezet (2016). http://bv.gov.hu/
137 EC (2002): Regular Report on Hungary’s Progress Towards Accession SEC (2002) 1404, Brussels, COM (2002) 700 Final, 9. říjen 2002. Független Rendészeti Panasztestület (2016). Dostupné z: www.repate.hu Gönczöl, K. (2006): Report of the Special Commission of Experts on the Demonstrations, Street Riots and Police Measures in September-October 2006: Summary of Conclusions and Recommendations, 3.Dostupná z: http://www.gonczolbizottsag.gov.hu/jelentes/gonczolbizottsag_jelentes_eng.pdf Hungary‘s National Security Strategy 2012 (originál: A Kormány 2073/2004 (III.31.) Korm. határozata Magyarország Nemzeti Biztonsági Stratégiájáról) Jane’s Intelligence Digest: „ Questions in Budapest“, 7.3.2001. Jane’s Intelligence Digest: „New Russian Offensive“, 23. 2. 2001. Kormány (2015): Terrorelhárítási koordinációs bizottság jön létre. Dostupné z: http://www.kormany.hu/hu/a- kormanyszovivo/hirek/terrorelharitasi-koordinacios-bizottsag-jon-letre Magyar Biztonsági Vállalkozások Munkaadói Szövetség (2016). Dostupné z: http://www.mbvmsz.hu Magyar Detektív Szövetség (2016). Dostzpné z: http://www.detektivszovetseg.hu/ Magyar Rendőrség (2016). Dostupné z: http://www.police.hu/ Nemzeti Adó- és Vámhivatal (2016): Dostupné z: http://www.nav.gov.hu/ Nemzeti Biztonsági Felügyelet (2016). Dostupné z: http://www.nbf.hu/ Nemzetbiztonsági Szakszolgálat (2016). Dostupné z: http://www.nbsz.gov.hu/ Nemzeti Védelmi Szolgálat (2016). Dostupné z: http://nvsz.hu/ Nemzeti Választási Iroda. 2016. Dostupné z: http://www.valasztas.hu/. Országos Polgárőr Szövetség (2016). Dostupné z: http://www.opsz.hu/ Országgyűlési Őrség (2016). Dostupné z: http://www.parlament.hu/web/orszaggyulesi-orseg/bemutatkozas. Személy-, Vagyonvédelmi és Magánnyomozói Szakmai Kamara (2016): Dostupné z: http://szakmaikamara.hu/ SZEBEK (2016). Dostupné z: http://szbkk.gov.hu/ Terrorelhárítási Központ (2016). Dostupné z: http://tek.gov.hu/ The Fundamental Law of Hungary. 2011. Dostupné z: http://www.kormany.hu/download/e/02/00000/The%20New%20Fundamental%20Law%20of%20Hungary.p df Youtube.com (2010): Mood Pictures – Hungarian Spanking & BDSM Studio Arrested. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=u48sMrFTdzA
Aktuální znění maďarských právních předpisů lze vyhledat zde: http://www.njt.hu/
POLSKO
ABW (2015): Raport z działalności Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego w 2014 roku. Dostupné z: http://www.abw.gov.pl/pl/pobierz/raporty/575,Raporty.html ABW (2016). Dostupné z: http://www.abw.gov.pl/ Antykorupcja (2016). Dostupné z: http://www.antykorupcja.gov.pl/ BBN (2016). Dostupné z: https://www.bbn.gov.pl Biuro Spraw Wewnętrznych KGP (2015): Informacja o funkcjonowaniu Biura Spraw Wewnętrznych Komendy Głównej Policji oraz o zagrożeniu prestępczościa w środowisku policyjnym w 2014 r. Dostupné z: http://www.policja.pl/pol/kgp/bsw/o-bsw/zadania-bsw/95347,Zadania-Biura.html BOR (2015). Dostupné z: http://www.bor.gov.pl/. CBSP (2016). Dostupné z: http://cbsp.policja.pl/ CBA (2016): Informator CBA. Dostupné z: http://cba.gov.pl/ftp/filmy/Informator_CBA_2015_poprawiony.pdf CERT.GOV.PL (2016). Dostupné z: http://www.cert.gov.pl/ Dziennik.pl. Przeczytaj "tajny" raport Pitery o CBA, 12.3.2008. Dostupné z: http://wiadomosci.dziennik.pl/polityka/artykuly/134079,przeczytaj-tajny-raport-pitery-o-cba.html Dziennik.pl. Pitera: CBA działało nielegalnie, 27.11.2008. Dostupné z: http://wiadomosci.dziennik.pl/polityka/artykuly/83304,pitera-cba-dzialalo-nielegalnie.html Dziennik.pl. Szef CBA: Pitera to ignorantka, 18.3.2009. Dostupné z: http://wiadomosci.dziennik.pl/polityka/artykuly/142472,szef-cba-pitera-to-ignorantka.html Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia 1997 r. (Dz.U. 1997 nr 78 poz. 483)
138 Ministerstwo finansów (2015): Sprawozdanie Generalnego Inspektora Informacji Finansowej z realizacji ustawy z dnia 16 listopada 2000 r. o przeciwdziałaniu praniu pieniędzy oraz finansowaniu terroryzmu w 2014 roku. Dostupné z: http://www.mf.gov.pl/c/document_library/get_file?uuid=a99287aa-0dba-4cdb-ad59- efdad20073af&groupId=764034 Ministerstwo finansów (2016): Wywiad skarbowy. Dostupnéz: http://www.mf.gov.pl/kontrola- skarbowa/wywiad-skarbowy/informacje-ogolne MSW (2015): Raport o stanie bezpieczeństwa w Polsce w 2014 roku. Dostupné z: http://bip.msw.gov.pl/bip/raport-o-stanie-bezpie/18405,Raport-o-stanie-bezpieczenstwa.html National Security Strategy of the Republic of Poland 2014 (originál: Strategia bezpieczenstwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej 2014) Państwowa Komisja Wyborcza (2016). Dostupné z: www.pwk.gov.pl. Policja.pl (2016). Dostupné z : http://www.policja.pl/ Polska Platforma Bezpiczeństwa Wewnętrznego (2016). Dostupné z: http://www.ppbw.pl/en/projekty_w_trakcie_realizacji.php RCB (2016). Dostupné z: http://rcb.gov.pl/eng/?page_id=212 Rzporządzenie Ministra Spraw Wewnętrznych z dnia 4 kwietnia 1996 r. w sprawie szczegółowego zakresu zadań i zasady organizacji policji sądowej (Dz. U. z 1996 r. Nr 42, poz. 186). Strategia bezpieczenstwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej 2007 Straż graniczna (2016). Dostupné z: https://www.strazgraniczna.pl/ Straż Ochrony Kolei (2016). Dostupné z: http://www.kgsok.pl/ Uchwała nr 67 Rady Ministrów z dnia 9 kwietnia 2013 r. w sprawie przyjęcia Strategii rozwoju systemu bezpieczeństwa narodowego RP 2022 Ustawa z dnia 21 listopada 1967 r. o powszechnym obowiązku obrony Polskiej Rzeczypospolitej Ludowej (Dz.U. 1967 nr 44 poz. 220) Ustawa z dnia 8 marca 1990 r. o samorządzie terytorialnym (Dz.U. 1990 nr 16 poz. 95) Ustawa z dnia 6 kwietnia 1990 r. o Policji (Dz.U. 1990 Nr 30 poz. 179) Ustawa z dnia 6 kwietnia 1990 r. o Urzędzie Ochrony Państwa (Dz.U. 1990 Nr 30 poz. 180) Ustawa z dnia 12 października 1990 r. o Straży Granicznej (Dz.U. 1990 Nr 78 poz. 462) Ustawa z dnia 28 września 1991 r. o kontroli skarbowej (Dz.U. 1991 nr 100 poz. 442) Ustawa z dnia 30 sierpnia 1996 r. o komercjalizacji i prywatyzacji ( Dz.U. 1996 Nr 118 poz. 561) Ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r. - Kodeks karny (Dz.U. 1997 nr 88 poz. 553) Ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r. - Kodeks karny wykonawczy (Dz.U. 1997 nr 90 poz. 557) Ustawa z dnia 22 sierpnia 1997 r. o ochronie osób i mienia (Dz.U. 1997 nr 114 poz. 740) Ustawa z dnia 29 sierpnia 1997 r. o strażach gminnych (Dz.U. 1997 nr 123 poz. 779) Ustawa z dnia 24 lipca 1999 r.o Służbie Celnej (Dz.U. 1999 nr 72 poz. 802) Ustawa z dnia 10 września 1999 r. - Kodeks karny skarbowy (t.j. Dz. U. z 2013 r., poz. 186) Ustawą z dnia 16 listopada 2000 r. o przeciwdziałaniu praniu pieniędzy oraz finansowaniu terroryzmu (Dz. U. z 2014 r., poz. 455) Ustawa z dnia 16 marca 2001 r. o Biurze Ochrony Rządu (Dz.U. 2001 nr 27 poz. 298) Ustawa z dnia 6 lipca 2001 r. o usługach detektywistycznych, (Dz. U. z 2014 r. poz. 273) Ustawa z dnia 24 maja 2002 r. o Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego oraz Agencji Wywiadu (Dz.U. 2002 nr 74 poz. 676) Ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej (Dz.U. 2003 nr 128 poz. 1176) Ustawa z dnia 28 lipca 2005 r. o zmianie ustawy - Kodeks karny skarbowy (Dz.U 2005 nr 178 poz. 1479). Ustawa z dnia 9 czerwca 2006 r. o Centralnym Biurze Antykorupcyjnym (Dz.U. 2006 nr 104 poz. 708) Ustawa z dnia 8 września 2006 r. o zmianie Konstytucji Rzeczypospolitej Polskiej (Dz.U. z 2006 r. Nr 200, poz. 1471). Ustawa z dnia 6 grudnia 2006 r. o zasadach prowadzenia polityki rozwoju (Dz.U. 2006 nr 227 poz. 1658) Ustawa z dnie 26 kwietnia 2007 r. o zarządzaniu kryzysowym (Dz.U. 2007 nr 89 poz. 590) Ustawa z dnia 7 maja 2009 r. o zmianie Konstytucji Rzeczypospolitej Polskiej (Dz.U. z 2009 r. Nr 114, poz. 946.) Ustawa z dnia 20 marca 2009 r. o bezpieczeństwie imprez masowych. (Dz.U. 2009 nr 62 poz. 504) Ustawa ze dnia 27 sierpnia 2009 r. o Służbie Celnej (Dz.U. 2009 nr 168 poz. 1323) Ustawa z dnia 9 kwietnia 2010 o Sluzbie Wieziennej (Dz.U. 2010 nr 79 poz. 523) Wyborcza.pl. Podsłuch w willi premiera? "Grupa wiedeńska" oferowała nagranie rozmowy Tuska z Janem Kulczykiem, 27.8.2015. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,75478,18635229,podsluchy-sprzedam.html Założenia polskiej polityki bezpieczeństwa 1992
139 Zarządzenie Nr 75 Prezesa Rady Ministrów z dnia 3 sierpnia 2005 r. zmieniające zarządzenie w sprawie nadania statute Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego (MP 2005 No. 46, poz. 634) Zarządzenie Nr 102 Prezesa Rady Ministrów z dnia 17 września 2008 r. zmieniające zarządzenie w sprawie nadania statutu Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego (M.P. 2008 nr 69 poz. 622) Zarządzenie Nr 162 Prezesa Rady Ministrów z dnia 25 października 2006 r. w sprawie utworzenia Międzyresortowego Zespołu do Spraw Zagrożeń Terrorystycznych. Dostupné z: http://bip.kprm.gov.pl/kpr/bip-rady-ministrow/organy-pomocnicze/organy-pomocnicze- rady/128,Miedzyresortowy-Zespol-do-Spraw-Zagrozen-Terrorystycznych.html
Aktuální znění polských právních předpisů lze vyhledat zde: http://isap.sejm.gov.pl
SLOVENSKO
Bezpečnostná stratégia SR 2001. Bratislava: MO SR. Bezpečnostná stratégia SR 2005. Bratislava: MO SR. EC (1999): Regular Report From The CommissionOn Slovakia’s Progress Toward Accession. Brusel. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/1999/slovakia_en.pdf EC (2000): Regular Report From The CommissionOn Slovakia’s Progress Toward Accession. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/2000/sk_en.pdf EC (2001): Regular Report From The CommissionOn Slovakia’s Progress Toward Accession. Brusel. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/2001/sk_en.pdf EC (2002): Regular Report On Slovakia’s Progress Towards Accession. COM(2002) 700 final. Brusel. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/2002/sk_en.pdf Kriminálný úrad FS (2016). Dostupné z: https://www.financnasprava.sk/sk/financna-sprava/organy-financnej- spravy/kriminalny-urad-fs Lipšic, D. (2012): Tisková konferemce k rozpočtu policie Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4CQpnKYTFFE Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky (2013): Rómske občianske hliadky v marginalizovaných rómskych komunitách (metodická príručka pre miestne samosprávy). Bratislava. Dostupné z: http://www.minv.sk/?hliadky_ROH Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky (2014): Chcete pomáhať polícii? Staňte sadobrovoľným strážcom poriadku! Tisková zpráva 24.4.2014. Dostupné z: http://www.minv.sk/?tlacove-spravy&sprava=chcete- pomahat-policii-stante-sa-dobrovolnym-strazcom-poriadku Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky (2016). Dostupné z: http://www.minv.sk/ Nariadenie Ministerstva vnútra Slovenskej republiky z 30. marca 2015 o organizačnom poriadku Ministerstva vnútra Slovenskej republiky. Dostupné z: http://www.minv.sk/?urad_MV NBÚ SR (2016). Dostupné z: http://www.nbusr.sk/ NR SR (1996): Základné ciele a zásady národnej bezpečnosti Slovenskej republiky. Bratislava. Prezídium Policajného sboru (2015): Správa o činnosti obecných polícií v Slovenskej republike za rok 2014. Bratislava. Dostupné z: http://www.minv.sk/?rocne_spravy Prezídium Policajného zboru (2016). Dostupné z: http://www.minv.sk/?struktura_PPZ Prezídium Policajného zboru (2015): Príloha č. 1 k nariadeniu Prezídia Policajného zboru č. 53/2015. Dostupné z: http://www.minv.sk/swift_data/source/policia/ok_ka_ppz/dokumenty/priloha_1_PPZ.pdf Rímavská Sobota (2016): Rómske občanskie hliadky. Dostupné z: http://www.rimavskasobota.sk/?id_menu=101323&limited_level=1&stop_menu=77889 Rokovanie vlády Slovenskej republiky (2016): Návrh personálnych a technických opatrení Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v oblasti boja proti terorizmu. Dostupné z: http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-195271?prefixFile=m_ SIS (2002): Správa o činnosti SIS za rok 2001 – 1.časť. Dostupné z: http://domov.sme.sk/c/558032/sis-sprava-o- cinnosti-sis-za-rok-2001-1-cast.html SIS (2003a): Správa o činnosti SIS za rok 2002 – II.časť. Dostupné z: http://domov.sme.sk/c/1010368/vyrocna- sprava-o-cinnosti-sis-za-rok-2002-ii-cast.html SIS (2003b): Správa o činnosti SIS za rok 2002 – III.časť. Dostupné z: http://domov.sme.sk/c/1010367/vyrocna- sprava-o-cinnosti-sis-za-rok-2002-iii-cast.html
140 SIS (2005a): Neutajovaná verzia Správy o činnosti SISv roku 2004 (1). Dostupné z: http://domov.sme.sk/c/2224596/neutajovana-verzia-spravy-o-cinnosti-sis-v-roku-2004-1.html SIS (2005b): Neutajovaná verzia Správy o činnosti SISv roku 2004 (2). Dostupné z: http://domov.sme.sk/c/2224590/neutajovana-verzia-spravy-o-cinnosti-sis-v-roku-2004-2.html SIS (2016). Dostupné z: http://www.sis.gov.sk/ Štatitstický úrad Slovenskej republiky (2016): Voľby a referendum. Dostupné : http://volby.statistics.sk. Sekcia kontroly a inšpekčnej služby Ministerstva vnitra SR (2015): Správa o trestnej činnosti príslušníkov policajného zboru za obdobie roka 2014. Dostupné z: http://www.minv.sk/?posobnost-inspekcnej-sluzby- na-useku-inspekcnej-sluzby Úrad súkromných bezpečnostných služieb P PZ (2014): Správa o činnosti súkromných bezpečnostných služieb v roku 2013. Dostupné z: http://www.minv.sk/?urad-sukromnych-bezpecnostnych-sluzieb-p-pz Ústava Slovenskej republiky (ústavný zákon č. 460/1992 Zb.) Vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej republiky č. 532/2003 Z.z., ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia zákona Slovenskej národnej rady č. 564/1991 Zb. o obecnej polícii v znení neskorších predpisov v znení vyhlášky č. 456/2009 Z.z. Dostupné z: http://www.minv.sk/?pravne_predpisy Vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej republiky č. 634/2005 Z. z., ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia zákona č. 473/2005 Z. z. o poskytovaní služieb v oblasti súkromnej bezpečnosti Zákona NR SR č. 369/1990 Zb., o obecnom zriadení Zákon NR SR č. 564/1991 Zb. o obecnej polícii. Dostupné z: http://www.minv.sk/?pravne_predpisy Zákon NR SR č. 46/1993 Z.z., o Slovenskej informačnej službe Zákon NR SRč, č. 171/1993 Z.z., o Policejnom zbore Zákon NR SRč. 42/1994 Z. z., o civilnej ochrane obyvateľstva Zákon NR SR č. 198/1994 Z. z. o Vojenskom spravodajstve Zákon NR SR č. 72/1995 Z. z., ktorým sa mení zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe. Zákon NR SR č. 125/1996 Zb., o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému, z dňa 27. marca 1997 Zákon č. 73/1998 Z. z. o štátnej službe príslušníkov Policajného zboru, Slovenskej informačnej služby, Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenskej republiky a Železničnej polície Zákon č. 256/1998 Z. z., o ochrane svedka a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 256/1999 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe v znení neskorších predpisov. Zákon č. 4/2001 Z.z. o Zbore väzenskej a justičnej stráže Ústavný zákon č. 227/2002 Z. z., o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu, výnimočného stavu a núdzového stavu Zákon č. 321/2002 Z. z., o ozbrojených silách Slovenskej republiky Zákon č. 387/2002 Z. z. o riadení štátu v krízových situáciách mimo času vojny a vojnového stavu Zákon č. 480/2002 Z. z., o azyle a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 155/2003 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 171/1993 Z. z. o Policajnom zbore v znení neskorýích predpisov. Zákon č. 166/2003 Z. z. o ochrane súkromia pred neoprávneným použitím informačno-technických prostriedkov a o zmene a doplnení niektorých zákonov (zákon o ochrane pred odpočúvaním) v znení neskorších predpisov Zákon č. 199/2003 Z.z., o zriadení Špeciálneho súdu a Úradu špeciálnej prokuratúry Zákon č. 110/2004 Z. z., o fungovaní Bezpečnostnej rady Slovenskej republiky v čase mieru Zákon č. 178/2004 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 46/1993 Z. z. o Slovenskej informačnej službe v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 199/2004 Z. z. Colný zákon a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a právnymi aktmi Európskej únie Zákon č. 215/2004 Z.z., o ochrane utajovaných skutočností Zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon Zákon č. 301/2005 Z. z. Trestný poriadok zákon č. 473/2005 Z.z, o poskytovaní služieb v obasti súkromnej bezpečnosti Zákon č. 475/2005 Z. z. o výkone trestu odňatia slobody Zákon č. 214/2006 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 483/2001 Z. z. o bankách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 221/2006 Z. z. o výkone väzby Zákon č. 647/2007 Z. z. o cestovných dokladoch
141 Zákon č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a o ochrane pred financovaním terorizmu a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. Zákon č. 291/2009 Z.z., o Špecializovanom trestnom súde Zákon č. 154/2010 Z. z. o európskom zatýkacom rozkaze Zákon č. 39/2011 Z. z. o položkách s dvojakým použitím Zákon č. 192/2011 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 757/2004 Z. z. o súdoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony Zákon č. 333/2011 o orgánoch štátnej správy v oblastí daní, poplatkov a colníctva Zákon č. 351/2011 Z. z. o elektronických komunikáciách Zákon č. 404/2011 Z.z., o pobyte cudzincov Zákon č. 346/2015 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 110/2004 Z. z. o fungovaní Bezpečnostnej rady Slovenskej republiky v čase mieru v znení zákona č. 319/2012 Z. z. Zákon č. 444/2015Z. Z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony Zbor väzenskej a justičnej stráže (2016). Dostupné: http://www.zvjs.sk/
Aktuální znění slovenských právních předpisů lze vyhledat zde: http://jaspi.justice.gov.sk/
Dostupnost všech elektronických zdrojů ověřena ke dni 12.4. 2016.
142 SEZNAM ZKRATEK
Česká republika ÚDV Úřad dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu
BIS Bezpečnostní informační služba ŮFKOS Úřad finanční criminality a ochrany státu
BRS Bezpečnostní rada státu ÚOKFK Útvar odhalování korupce a finanční criminality
ČNB Česká nárdní banka ÚOK ZHTČ Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské tretsné činnosti ČSSD Česká strana sociálně demokracká ÚOOZ Útvar odhalování organizovaného zločinu ČR Česká republika ÚOÚD Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FBIS Fedeální bezpečnostní informační služba URNA Útvar rychlého nasazení FIPO Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality (tzv. finanční policie) ÚSČ Útvar speciálních činností SKPV PČR
FIS Federální informační služba ÚZČ Útvar zvláštních činností SKPV PČR
FMV Federální ministerstvo vnitra ÚZSI Úřad pro zahraniční styky a informace
GFŘ Generální finanční ředitelství VSČR Vězeňská správa ČR
GIBS Generální inspekce bezpečnostních sborů VV Věci veřejné
GŘC Generální ředitelství cel VZČ Výbor pro zpravodajskou činnost
IZS Integrovaný záchranný systém ZPPP Závazný pokyn policejního prezidenta
KDS Křesťansko-demokratická strana
KDÚ-ČSL Křesťansko-demokratická únie-Československá strana Maďarsko lidová AH Alkotmányvédelmi Hivatal (Úřad pro ochranu státu) KSČ Komunistická strana Československa BMBAH Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal (Úřad pro MFČR Ministerstvo financí České republiky imigaci a naturalizaci)
MVČR Ministerstvo vnitra České republika FKGP Független Kisgazda Földmunkás és Polgári Párt (Nezávislá malorolnické strana) OBP MVČR Oddělení bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky Fidesz Fidesz-Magyar Polgári Szövetség (Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana) OBPPK MVČR Oddělení bezpečnostní politiky a prevence IH Információs Hivatal (Informační úřad) kriminality Ministerstva vnitra České republiky KBH Katonai Biztonsági Hivatal (Vojenský bezpečnostní ODA Občanská demokratická aliance úřad) ODS Občanská demokratická strana KDNP Kereszténydemokrata Néppárt NBÚ Národní bezpečnostní úřad (Křesťanskodemokratická strana lidová)
NPC Národní protidrogová centrála KFH Katonai Felderítő Hivatal (Vojenská zpravodajská služba) PČR Policie České republiky KNBSZ Katonai Nemzetbiztonsági Szolgálat (Vojenská národní PP ČR Policejní prezidium České republiky bezpečnostní služba) SKPV Služba kriminální policie a vyšetřování MDF Magyar Demokratuta Fórum (Maďarské demokratické SNB Sbor národní bezpečnosti fórum)
SOEZ Služba ochrany ekonomických zájm MSZMP Magyar Szocialista Munkáspárt (Maďarská socialistická dělnická strana) SON Skupina oprativního nasazení MSZP Magyar Szocialista Párt (Maďarská socialistická SPOK ZHTČ Služba policie pro odhalování korupce a strana) závažné hospodářské trestné činnosti OMPS Oddělení mezinárodní policejní spolupráce PP ČR SSHR Správa státních hmotných rezerv NAV Nemzeti Adó- és Vámhivatal (Národní daňová a celní StB Státní bezpečnost správa) US-DEU Unie svobody-Demokratická unie
143 NBF Nemzeti Biztonsági Felügyelet (Národní bezpečnostní KLD Kongres Liberalno-Demokratyczny (Liberálně- úřad) demokratický kongresú
NBH Nemzetbiztonsági Hivatal (Národní zpravodajský úřad) KO‘S‘ Komitet Obywatelski „Solidarność“ (Občanský výbor „Solidarita“) NBSZ Nemzetbiztonsági Szakszolgálat (Speciální služba pro národní bezpečnost) LPR Liga Polskich Rodzin (Liga polských rodin)
NEBEK Nemzetközi Bűnügyi Együttműködési Központ MO Milicja Obywateska (Lidové milice) (Centrum mezinárodní trestní spolupráce) PC Porozumienie Centrum (Dohoda středu) NNI Nemzeti Nyomozó Iroda (Národní vyšetřovací úřad) PChD Strana křesťanských demokratů NVSZ Nemzeti Védelmi Szolgálat (Národní ochranná služba) PiS Prawo i Sprawiedliwość (Právo a spravedlnost) OPSZ Országos Polgárőr Szövetség (Národní asociace PO Platforma Obywatelska (Občanská platforma) pomocných policií) PPPP/PPL Polska Partia Przyjaciól Piwa/Polski Program Liberalny ORFK Országos Rendörfökapitányság (Národní policejní ředitelství) (Polská strana přátel piva/Polský hospodářský program) ROKK Rendőrségi Oktatási és Kiképző Központ (Vzdělávací a výcvikové policejní středisko) PSL Polskie Stronnictwo Ludowe (Polská lidová strana)
TEK Terrorelhárítási Központ (Protiteroristické centrum) PSL-PL Polskie Stronnictwo Ludowe - Porozumienie Ludowe (Polská lidová strana - Lidová dohoda) SZDSZ Szabad-Demokraták Szövetség-a Magyar Liberalis Párt (Svaz svobodných demokratů – Maďarská liberální PZPR Polska Zjednoczona Partia Robotnicza (Polská strana) sjednocená dělnická strana)
SZEBEK Szervezett Bűnözés Elleni Koordinációs Központ RBN Rada Bezpieczeństwa Narodowego (Národní (Koordinační centrum pro boj s organizovaným bezpečnostní rada) zločinem) RCB Rządowe Centrum Bezpieczeństwa (Vládní centrum pro bezpečnost)
Polsko SC Służba celna (Celní služba)
ABW Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego (Služba SD Stronnictwo Demokratyczne (Demokratická strana) vnitřní bezpečnosti) SG Straż Graniczna (Pohraniční stráž) AW Agencja Wywiadu (Výzvědná služba) SKW Służba Kontrwywiadu Wojskowego (Vojenská AWS Akcja Wyborcza Solidarność (Volební akce Solidarita) kontrarozvědná služba)
BBN Biuro Bezpieczeństwa Narodowego (Národní SLD Sojusz Lewicy Demokratycznej (Svaz/Spojenectví bezpečnostní úřad) demokratické levice)
BBWR Bezpartyjny Blok Wspierania Reform (Nestranický SM Straż Marszałkowska (Stráž maršálka) blok na podporu reforem) SOK Straż Ochrony Kolei (Železniční bezpečnostní stráž) BMWP Biuro Międzynarodowej Współpracy Policji (Úřad SRP Samoobronona Rzeczpospolitej Polskiej (Sebeobrana mezinárodní spolupráce) Polské republiky) BOR Biuro Ochrony Rządu (Úřad pro ochranu vlády) SRSBN Strategię rozwoju systemu bezpieczeństwa CAT Centrum Antyterrorystyczne (Protiteoristické narodowego RP (Strategie rozvoje národního centrum) bezpečnostního systému Polské republiky)
CBA Centralne Biuro Antykorupcyjne (Ústřední SW Służba Więzienna (Vězeňská služba) protikorupční úřad) SWW Służba Wywiadu Wojskowego (Vojenská výzvědná CBSP Centralne Biuro Śledce Policji (Centrální úřad pro služba) vyšetřovaní Policie) UD Unia Demokratyczna (Demokratická unie) DWSM Departament Wywiadu Skarbowego Ministerstwa UOP Urząd Ochrony Państwa (Ůřad pro ochranu státu) Finansów (Fiskální rozvědka Ministerstva finance) UP Unia Pracy (Unie práce) GIIF Generalny Inspektor Informacji Finansowej (Generální inspector pro finanční informace) USC Urząd do Spraw Cudzoziemców (Cizinecký úřad)
ITD Inspekcja Transportu Drogowego (Inspekce silniční UW Unia Wolności (Unie svobody) dopravy) WS Wywiad Skarbowy (Daňová rozvědka)
144 ZChN Zjednoczonie Chrześcijanńsko-Narodowe CATS Coordinating COmmitee in thearea of police and (Křasťanskonárodní sjednocení) judicial cooperation in criminal matters (Koordinační výbor v oblasti policejní a justiční spolupráce ZOMO Zmotoryzowane Odwody Milicje Obywatelskiej v trestních věcech) (Motorizované rezervy Lidových milic) CIS Customs Information System (Celní informační ZSL Zjednoczone Stronnictwo Ludowe (Sjednocená lidová systém) strana) CISE Maritime Common Information Sharing Environment ŽW Żandarmeria wojskowa (Vojenská policie) (Společné prostředí pro sdílení informací v námořní obalsti Unie)
Slovensko CPT European Commitee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degradating Treatment or ANO Aliancia nového občana Punishment (Evropský výbor pro zabránění mučení a DÚ Demokratická únia Slovenska nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání)
HZDS Hnutie za demokratické Slovensko DHS Department of Homeland Security
KDH Kresťanskodemokratické hnutie COSI Standing Committee on Operational Cooperation on Internal Security (Stálý výbor pro operativní KÚFS Kriminálný úrad finančnej správy spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti)
ĽS-HZDS Ľudová strana – Hnutie za demokratické Slovensko CHALLENGE The Changing Landscepe of European NAKA Národná kriminálna agentúra Liberty and Security
NBAC Národné bezpečnostné analytické centrum CODEXTER Committee of Experts on Terrorism (Výbor expertů proti terorismus) NBÚ SR Národný bezpečnostný úrad Slovenskej republiky COE Council of Europe (Rada Evropy) NDS Národno-demokratická strana DG HOME Directive General for Home Affairs NR SR Národna rada Slovenskej republiky (Generální ředitelství pro migraci a vnitřních věcí)
MOST-HÍD Polgári Párt – Občiaská strana EC European Commission (Evropská komise)
PPZ Prezídium Policajného zboru EACN European contact-point network against corruption
SaS Sloboda a solidarita ECRI European Commission against Racism and Intolerance SDK Slovenská demokratická koalícia (Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti)
SDKÚ Slovenská demokratická a křesťanská únia ECRIS European Criminal Records Information System (Evropský informační systém rejstříků trestů) SDKÚ-DS Slovenská demokratická a křesťanská únia - Demokratická strana EPAC European Partners against Corruption
SDĽ Strana demokratickej ľavice EPRIS European Police Record Index System (Evropský systém policejních záznamů) SIS Slovenská informačna služba EU European union (Evropská unie) SMER-DS SMER – sociálna demokracia EURODAC European Dactylography System (Evropský SMK Strana maďarskej koalície daktylografický systém) SNS Slovenská národná strana FIU Financial Intelligence Unit (finanční zpravodajská SOP Strana občianskeho porozumenia jednotka)
SR Slovenská republika ICMPD International Centre for Migration Policy RSS Roľnícka strana Slovenska Development
ÚPN Ústav pamäti národa IOM International Organization for Migration (Mezinárodní organizace pro migraci) ZRS Združenie robotníkov Slovenska MCA Multiple correspondece analysis ZVJS Zbor väzenskej a justičnej stráže MEPA Mitteleuropaische Polizeiakademie
PRN EU Passenger Name Record (Záznam o knihování Ostatní cestujících)
AFIS Anti-Fraud Information System (informační systém SBS Soukromé bezpečnostní společnosti pro boj proti podvodům)
145 SCIFA Strategic Committee on Immigration, Frontiers and SLTD Stolen and Lost Travel Documents (Databáze Asylum (Strategického výboru pro přistěhovaletsví, odcizených a ztracených cestovních dokladů) hranice a azyl) TREVI Terrorisme, Radicalisme, Extrémisme et Violence SIENA Secure Information Exchange Network Application Internationale (Terorismus, radiskalismu, (Aplikace sítě pro bezpečnou výměnu informací) extremismus a mezinárodní násilí)
SIS Schengen Information System (Schengenský V4 Visegrad group (Visegrádská skupina) informační systém) VIS Visa Information System
146
PŘÍLOHY
147
PŘÍLOHA 1 ČESKÁ REPUBLIKA
Vládní koalice Premiér Počet mandátů (v %) Ministr vnitra Vznik institucí 1992-1996 ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA Václav Klaus – ODS 105 (52,5) Jan Ruml - ODS 1994 – SPOK (pravice) (1992-1996) 1996 – FAÚ
1996-1998 ODS, KDÚ-ČSL, ODA Václav Klaus – ODS 99 (49,5) Jan Ruml – ODS 1998 - Bezpečnostní rada státu (pravice) (1996-1998) (1996-1997) Jindřich Vodička – ODS (1997-1998) úřednická vláda Josef Tošovský Cyril Svoboda – KDÚ-ČSL 1998 (1998) 1998-2002 ČSSD (*opoziční smlouva Miloš Zeman - ČSSD 74/*137 (37/*68,5) Václav Grulich – ČSSD (1998-2000) (levice) s ODS) (1998-2002) Stanislav Gross – ČSSD (2000-2002) 2001 – USČ 2002 - spojení služby kriminální policie a útvarů vyšetřování a vytvořeni SKPV 2002 – ÚOK ZHTČ 2002 – ÚFKOS 2002-2006 ČSSD, KDÚ-ČSL, US-DEU Vladimír Špidla – ČSSD 99 (49,5) Stanislav Gross – ČSSD (2002-2004) 2003 – ÚOKFK (spojením ÚFKOS a ÚOK (levice) (2002-2004) ZHTČ) 2004 - FIPO Stanislav Gross – ČSSD František Bublan – ČSSD (2004- (2004-2005) 2006) Jiří Paroubek – ČSSD (2005-2006) 2006-2010 ODS, KDÚ-ČSL, SZ Mirek Topolánek –ODS 100 (50) Ivan Langer – ODS (2006-2009) 2006 – zrušení FIPO (pravice) (2006-2009) 2009 - Reforma policie 2009 - NKBT úřednická vláda Jan Fischer Martin Pecina (2009-2010) (2009-2010) 2010-2014 ODS, TOP 09, VV Petr Nečas - ODS 118 (59) Radek John – VV 2012-GIBS (pravice) (2010-2013) (2010-2011) Jan Kubice (2011-2013) úřednická vláda Jiří Rusnok Martin Pecina (2013-2014) (2013-2014)
Od 2014 ČSSD, ANO 2011, KDÚ- Bohuslav Sobotka – ČSSD 85 (42,5) Milan Chovanec – ČSSD 2014 - Výbor pro vnitřní bezpečnost (levice) ČSL Od 2014 2015 – Útvar policejního vzdělávání a služební přípravy Zdroj: Autorka (částečně zpracováno na základě Český statistický úřad (2015)
148
PŘÍLOHA 2 MADAŘSKO
Vládní koalice Premiér Počet mandátů (%) Ministr vnitra Vznik institucí 1990-1994 MDF, FKGP, KDNP Joszef Antall - MDF (1990-1993) 229 (59,33) Balázs Horváth – MDF Provizorní zákon o používání (pravice) (1990) zpravodajských prostředků Péter Boross – MDF (1990-1993) MDF, KDNP Péter Boross - MDF Imre Kónya – MDF (1993-1994) (1993-1994) 1994-1998 MSZP, SZDZS Gyula Horn - MSZP 278 (72,02) Gábor Kuncze - SZDZS 1994 - zákon o policii (levice) (1994-1998) 1995 – zákon o národních bezpečnostních službách NBSZ 1997 – zákon o maďarské pohraniční stráží
1998-2002 Fidesz, FKGP, MDF Viktor Orbán - Fidesz 213 (55,18) Sándor Pinter – Fidesz BMBAH (pravice) (1998-2002) 2002-2006 MSZP, SZDSZ Péter Medgyessy - nestraník 198 (51,29) Mónika Lamperth – MSZP 2001-SZEBEK (levice) (2002-2004) (2002-2006) 2004 - NNI Ferenc Gyurscány - MSZP 2004 – Zákon o maďarské celní službě (2004-2006) 2006-2010 MSZP, SZDSZ Ferenc Gyurscány - MSZP 210 (54,38) József Pétretei - nezáv., MSpr. Přesun policie do resortu spravedlnosti (levice) (2006-2009) (2006-2007) 2008 – vstup do Schengenského prostoru, Albert Takács - nezáv., MSpr. spojení pohraniční stráže a policie (2007-2008) 2008 - Nezávislá rada pro policejní Tibor Draskovics - nezáv., MSpr. stížnosti (2008-2009) 2008 - NAV Úřednická vláda Gordon Bajnai - nestraník Imre Forgács - nezáv., MSpr. (2009-2010) (2009-2010) 2010-2014 Fidesz-KDNP Viktor Orbán 263 (68,13) Sándor Pinter – Fidesz, MV Obnoveno MV (pravice) (2010-2014) - Fidesz (2010-2014) AH TEK 2011 - NVSZ (2011) 2011 - Parlamentní stráž Pracovní skupina pro národní bezpečnost Od 2014 Fidesz-KDNP Viktor Orbán - Fidesz 133 (66,83) Sándor Pinter – Fidesz (pravice) (od 2014) Zdroj: Autorka (částečně zpracováno na základě Nemzeti Választási Iroda 2016 a Hrdličková 2008: 86)
149
PŘÍLOHA 3 POLSKO
Vládní koalice Premiér Počet mandátů (%) Ministr vnitra Vznik institucí 1989-1991 KO‘S‘, ZSL, SD, (PZPR) Tadeusz Mazowiecki – KO‘S‘/UD - Czesław Kiszczak – PZPR Zřízení policie, pohraniční stráže a UOP Sejm kontraktowy (1989-1991) (1989-1990) (pravice) Krysztof Kozłowski - KO’S‘ (1990-1991) KLD, ZChN, PC, SD Jan Krysztof Bielecki - KLD Henryk Majewski – KLD (1991) (1991) 217 1991-1993 PC, ZChN, PSL-PL Jan Olszewski - PC 121 (26,30) Antoni Macierewicz– ZchN (pravice) (1991-1992) (1991-1992) UD, KLD, ZchN, PChD, Hanna Suchocka - UD 196 (42,61) Andrzej Milczanowski – nestraník PPPP/PPL, PSL-PL (1992-1993) (1992-1993) 1993-1997 SLD, PSL, BBWR Waldemar Pawlak – PSL 271 (58,91) Andrzej Milczanowski – nestraník 1994 - Útvar pro potírání („postkomunistická“ (1993-1995) (1993-1995) organizovaného zločinu levice) SLD, PSL Józef Oleksy – SLD 255 (55,43) Andrzej Milczanowski – nestraník 1997 - Ústava, trestní zákoník, trestní (1995-1996) (1995) řád Jerzy Konieczny – nestraník 1997 – regulace SBS (12/1995-2/1996) 1997 - Obecní policie SLD, PSL Włodzimierz Cimoszewicz – SLD 255 (55,43) Zbigniew Siemiątkowski – SLD Posílení pravomocí policie, centralizace (1996-1997) (2-12/1996) policie Leszek Miller – SLD Inspektorát policejního prezidenta (1997) 1997 - Útvar pro potírání drogových zločinů 1997-2001 AWS, UW Jerzy Buzek – AWS 261 (56,74) Janusz Tomaszewski – AWS 2001 - Detektivové (pravice) (31.10.1997-19.12.2001) (1997-1999) 2001 - BOR Janusz Pałubicki - AWS Úřad vnitřních záležitostí KGP (9-10/1999) BMWS Marek Biernacki – AWS CBSP (10/1999) Decentralizace policie (trojstupňová územní soustava) 2001-2005 SLD-UP, PSL, UP Leszek Miller – SLD 258 (56,09) Krzysztof Janik - SLD AWB („postkomunistická“ (19.10.2001-2.5.2004) (2001-2004) BOA levice) Józef Oleksy - SLD GIIF (1-4/2004) Jerzy Szmajdziński - SLD (4-5/2004) SLD-UP Marek Belka – SLD 216 (46,96) Ryszard Kalisz - SLP
217 Neuvádíme zde Waldemara Pawlaka, jenž se mu nezdařilo sestavit vládu v roce 1992 a po tomto nezdaru byla premiérkou jmenována Hanna Suchocka (srov. Kubát 2005: 177).
150
(2004-2005) (2004-2005) 2005-2007 PiS Kazimierz Marcinkiewicz - PiS 155 (33,70) Ludwik Dorn – PiS CBA (pravice) (2005-2006) (2005-2006) PiS, SRP, LRP Jarosław Kaczyński - PiS 245 (53,26) Ludwik Dorn – PiS (od 8/2007 opět jen PiS) (2006-2007) (2006-2007) Janusz Kaczmarek – nestraník (2-8/2007) Władyslaw Stasiak – nestraník (8-11/2007) 2007-2011 PO, PSL Donald Tusk - PO 240 (52,17) Grzegorz Schetyna - PO CAT (pravice) (2007-2011) (2007-2009) Jerzy Miller – nestraník (2009-2012) 2011-2015 PO, PSL Donald Tusk - PO 235 (51,09) Jacek Cichocki – nestraník (pravice) (2011-2014) (2011-2013) Bartłomiej Sienkiewicz – nestraník (2013-2014) Ewa Kopacz - PO Teresa Piotrowská – PO (2014-2015) (2014-2015 od roku 2015 PiS Beata Szydło - PiS 235 (51,09) Mariusz Błaszczak – PiS Dohoda CBA a SG (pravice) (2015-) Od 2015 Zdroj: Autorka (částečně zpracováno na základě Dostal 1999; Kubát 2005:63, 178; 2008: 21; Państwowa Komisja Wyborcza 2016).
151
PŘÍLOHA 4 SLOVENSKO
Vládní koalice Premiér Počet mandátů (v %) Ministr vnitra Vznik institucí 1992-1994 HZDS, SNS Vladimír Mečiar – HZDS 89 (59,33) Jozef Tuchyňa – HZDS Zákon o Slovenskej informačnej službe (1992-1994) (1993-1994) Zákon o Policejnom zbore DÚ, KDH, SDĽ, NDS Jozef Moravčík – DÚ - Ladislav Pittner – KDH (přechodná vláda) (1994) (1994) 1994-1998 HZDS-RSS, SNS, ZRS Vladimír Mečiar – HZDS 83 (55,33) Ľudovít Hudek – HZDS (1994-1998) (1994-1996) Gustáv Krajči – HZDS (1996-1998) 1998-2002 SDK, SDĽ, SMK, SOP Mikuláš Dzurinda – SDK Ladislav Pittner – SDK Inspekční služba 1998-2002 93 (62) (1998-2001) Začlenění pohraniční a cizinecké policie do Policejního sboru Ivan Šimko – SDKÚ Vyšetřovací pravomoci ZVJS (2001-2002) Tzv. válka policajtů 2002-2006 SDKÚ, SMK, KDH, ANO Mikuláš Dzurinda –SDKÚ 78 (52) Vladimír Palko – Posílení pravomocí zpravodajských, policejních, celních 2002-2006 KDH složek (zákon o ochrane súkromia pred neoprávneným (2002-2006) použitím informačno-technických prostriedkov) Martin Pado – SDKÚ (2006) 2006-2010 SMER-SD, SNS, ĽS-HZDS Robert Fico – SMER-SD 85 (56,67) Robert Kaliňák – 2006-2010 SMER-SD (2006-2010) 2010-2012 SDKÚ-DS, SaS, KDH, Iveta Radičová – SDKÚ-DS 79 (52,67) Daniel Lipšic – Reforma policie (začlenění železniční policie, cizinecké a MOST-HÍD 2010-2012 KDH pohraniční policie do Policejní sboru, přesun polistů na (2010-2012) specializované a pohotovostních útvarů a dopravní služby, zrušení 2045 řídích funkcí ) sloučení úseku vyšetrování s kriminální policií systém hodnocení policistů a hodnocení kariérního růstu FÚFS 2012-2016 SMER-SD Robert Fico - 83 (55,33) Robert Kaliňák – SMER-SD NAKA SMER-SD (2012-2016) NBAC (2012-2016) Protiteroristický balíček (novela trestního zákona č. 444/2015, navýšení počtu policistů, dozbrojení policejního sboru)
Zdroj: Autorka (částečně zpracováno na základě Štatistický úrad Slovenskej republiky (2016) a Lupták (2008: 62)
152
PŘÍLOHA 5 DATOVÁ MATICE PRO VÍCENÁSOBNOU KORESPONDENČNÍ ANALÝZU
CZ: Instituce/Pozorování 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 PP ČR 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 1 OMPS 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 KŘ PČR 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 SKPV 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 pořádková služba (AKT, SDM) 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 0 cizinecká policie 1 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 1 0 0 1 0 0 NKBT 1 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 0 0 ÚOOZ 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 ÚOKFK 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 NPC 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 0 0 URNA 1 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 0 0 ÚSČ 0 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 0 ÚZČ 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 BIS 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 NBÚ 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 FAÚ 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 GŘC 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 1 VSČR 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 1 GIBS 0 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 1 obecní policie 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 SBS 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 HU: Instituce/Pozorování Policie 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 1 ORKF 0 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 1 1 NEBEK 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 Pohraniční služba 1 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 Zásahová služba 0 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 NNI 0 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 0 1 1 0 0 0 TEK 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 NVSZ 0 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 1 SZEBEK 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 AH 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 NBSZ 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 1 NBF 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 Maďarská finanční zpravodajská jednotka 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 NAV 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 0 1 1 1 BMBAH 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 SBS 0 0 1 1 1 1 0 1 0 1 0 0 0 1 0 0 0 OÖ 0 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 1 Polgárőrség 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 0 BV 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 1 PL: Instituce/Pozorování BSP 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 1 1 1 0 BSK 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 KGP 0 1 1 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 BOA 1 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 0 0 BMWP 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 CBSP 1 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 0 jednostki 0 1 1 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 SG 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 1 1 0 0 1 1 1 CBA 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 BOR 0 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 1
153
AWB 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 CAT 1 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 1 1 SC 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 1 USC 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 1 1 straż gmina 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 SM 0 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 0 0 SBS 0 0 1 1 1 1 0 1 0 1 1 0 1 1 0 0 0 RCB 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 DWSM 0 1 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 1 1 1 GIIF 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 SW 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 1 SOK 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 SK: Instituce/Pozorování P PZ 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 0 1 0 1 1 1 ÚOÚČDM 1 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 1 ÚMPS PPZ 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 KŘ PZ 0 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 Úřad zvláštních policejních činností 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 Lynx 1 1 0 1 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 pohraniční a cizinecká policie 1 1 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 NAKA 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 ZVJS 0 1 1 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 1 KÚFS 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 Celní správa 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 1 SIS 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1 NBAC 1 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 0 1 SBS 0 0 1 1 1 1 0 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 Dobrovolníci 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 0 1 0 1 0 0 obecní policie 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 0 0 1 0 1 1 0 NBÚ SR 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 1
154