Bakalarska Prace.Pdf

Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Veřejná správa Katedra dějin státu a práva

Bakalářská práce Vývoj organizace ministerstva vnitra Tomáš Bábík

2018/2019

„ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj organizace ministerstva vnitra zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

------Tomáš Bábík

Rád bych věnoval osobní poděkování doc. JUDr. Karlu Schellemu, CSc. za poskytnutí cenných rad, ochotu a trpělivost při psaní bakalářské práce.

Abstrakt (česká verze)

Tato bakalářská práce je zaměřena na vývoj a organizaci ministerstva vnitra od jeho vzniku až do současnosti. Úvodní kapitola je zaměřena na proces vzniku instituce a její následný vývoj po roce 1848. Zvláštní důraz je pak kladen na období po roce 1918, na organizaci a členění ministerstva a jeho podíl na tvorbě legislativy. V dalších kapitolách je popsán vývoj ministerstva s ohledem na proběhlé politické a společenské změny. Závěrečná kapitola sleduje vývoj ministerstva po roce 1989 až do současnosti.

Klíčová slova: ministerstvo vnitra, ministr, legislativní činnost, Československo 1918–1938, organizace ministerstva vnitra, vývoj ministerstva vnitra.

Abstract (English version)

This Bachelor's thesis is aimed at the development and organization of the Ministry of the Interior from its inception to the present day. The introductory chapter focuses on the process of establishment of the institution and its subsequent development after 1848. Special emphasis is then placed on the period after 1918, on the organization and division of the ministry and its share in the formation of legislation. In further chapters, the development of the ministry is described in view of the political and social changes that had taken place. The final chapter follows the development of the ministry after 1989 to the present day.

Keywords: Ministry of the Interior, Minister, legislative activity, Czechoslovakia 1918–1938, Organization of the Ministry of Interior, development of the Ministry of Interior.

Úvod ...... 5 1. Vznik a činnost ministerstva vnitra v období habsburské monarchie a Rakouska-Uherska ...... 7 1.1 Vznik ministerstva vnitra ...... 7 1.2 Rakousko–uherské vyrovnání ...... 8 1.3 Období po roce 1900 a první světové války ...... 10 2. Organizace a činnost ministerstva vnitra v období 1918-1938 ...... 12 2.1 Vznik ČSR ...... 12 2.1.1 Vznik samostatného státu a otázka právní kontinuity ...... 12 2.1.2 Problematika Slovenska a Podkarpatské Rusi ...... 13 2.2 Struktura ministerstva vnitra a činnost jednotlivých odborů ...... 13 2.3 Vliv ministerstva vnitra na organizaci a průběh správních reforem ...... 17 2.4 Období tzv. mnichovské krize a druhé republiky ...... 18 3. Ministerstvo vnitra v období 1939-1945 ...... 19 3.1 Ministerstvo vnitra Protektorátu Čechy a Morava ...... 19 3.2 Ministerstvo vnitra Slovenského štátu ...... 20 3.3 Ministerstvo vnitra v exilu...... 22 4. Ministerstvo vnitra v letech 1945-1989 ...... 24 4.1 Situace v letech 1945-1948 ...... 24 4.2 Úloha ministerstva vnitra v roce 1948 ...... 25 4.3 Reorganizace ministerstva vnitra na počátku 50. let ...... 26 4.4 Federalizace ČSSR a její dopad na organizaci ministerstva vnitra...... 27 5. Ministerstvo vnitra od roku 1989 ...... 30 5.1. Sametová revoluce a rozdělení Československa ...... 30 5.2 Ministerstvo vnitra v novém tisíciletí ...... 31 Závěr ...... 32 Seznam použitých zdrojů...... 34 Přílohy ...... 38

Úvod

Ministerstvo vnitra je jedním z nejdůležitějších správních článků všech státních forem. Ze své pozice často ovlivňovalo přímým i nepřímým působením společenský a politický vývoj. Cílem bakalářské práce Vývoj organizace ministerstva vnitra je popis utváření a působení ministerstva od samotného vzniku ministerstva v 19. století až do současnosti, přičemž je značná pozornost věnována aktivitě ministerstva v letech 1918–1938. Výběr tématu práce ovlivnil především faktor, že jsem v současné době zaměstnancem ministerstva v oblasti azylové agendy, a proto bylo téma práce vítanou příležitostí seznámit se s historií a vývojem ministerstva od jeho vzniku až do dnešní doby. Téma organizace ministerstva vnitra bylo doposud zpracováno velmi povrchně. Neexistuje literatura zaměřená výlučně na toto téma, existence ministerstva vnitra je zmiňována spíše jako doplňková záležitost popisu historie bezpečnostních složek, historického a správního vývoje státu nebo v rámci ohraničeného dějinného úseku. Největší přínos práce spočívá v možnosti srovnání vývoje a působení instituce napříč rozdílnými dějinnými epochami. Vymezené téma má výlučně popisný charakter, proto je použita metoda komparace. Při tvorbě bakalářské práce jsem se opíral především o literaturu a elektronické prameny. S ohledem na neexistenci ucelených pramenů věnovaných tomuto tématu bylo nutné použít literaturu zaměřenou na proces utváření a vývoje veřejné správy. Elektronické prameny představují digitalizovanou část archivu ministerstva, která je menšinová oproti veřejnosti nepřístupné části. Webové stránky ministerstva popisující historický vývoj jsou klasifikovány jako naprosto nedostačující. Bakalářská práce je členěna do pěti hlavních kapitol. První kapitola je věnována procesu utváření samotné instituce ministerstva vnitra v habsburské monarchii. Následuje popis tvorby a vývoje organizační struktury v přímé návaznosti na dějinné a politické změny.

Obsah druhé kapitoly zahrnuje primární cíl práce, organizační vývoj a působení ministerstva vnitra během období Československé republiky v letech 1918-1938, kdy se ministerstvo významně podílelo na správních reformách státní správy a samosprávy. Závěr kapitoly je věnován období tzv. mnichovské krize a důsledky pro ČSR. Třetí kapitola rozebírá strukturu ministerstva v letech 1939–1945. V jednotlivých podkapitolách popisuje činnost ministerstva vnitra v rámci Protektorátu Čechy a Morava, Slovenského štátu a exilové vlády. V následující kapitole je mapována činnost ministerstva po roce 1945. Hlavním tématem je fungování ministerstva po nástupu komunistického režimu a s ním související organizační změny. Dále je věnován prostor federalizaci ČSSR a z ní vyplývajícím důsledkům pro chod organizace. Závěrečná kapitola přibližuje důsledky pádu totalitního režimu během roku 1989 a pozdějšího rozdělení Československa pro resort vnitra s náhledem do současnosti. Kvůli dodržení přijatelného rozsahu práce je okrajově zmíněna aktivita jednotlivých složek ministerstva. Jejich organizační struktura a historický vývoj se dá považovat jako námět na další rozvíjení a zpracování.

1. Vznik a činnost ministerstva vnitra v období habsburské monarchie a Rakouska-Uherska

1.1 Vznik ministerstva vnitra a období po roce 1848

Za přímého předchůdce ministerstva vnitra lze považovat spojenou dvorskou kancelář. Vznik spojené dvorské kanceláře byl výsledkem reformy ústřední správy, uskutečněné v roce 1802 za vlády Františka II. Cílem reformy bylo definitivní oddělení soudnictví, správy financí a politické správy. Spojená dvorská kancelář v čele s nejvyšším kancléřem se vlivem uskutečněné reformy stala ústředním orgánem politické správy.1 Tento stav zůstal neměnný do roku 1848, kdy se pod vlivem revolučních událostí na území habsburské monarchie odhodlal císař Ferdinand I. k rozsáhlým reformám na úseku politické správy. V rámci reformního procesu byla 17. března 1848 zřízena nejvyšším rozhodnutím ministerská rada. Členem rady byl taktéž ministr nově zřízeného ministerstva vnitra. Nově vzniklému ministerstvu byla svěřena dosavadní agenda spojené dvorské kanceláře, jejíž činnost byla ukončena 15. května 1848. Jednalo se o agendu vnitřní správy a agendu kultovní. Nově byla ministerstvu svěřena do gesce agenda policie a četnictva. Po vydání oktrojované ústavy 4. března 1849 císařem Františkem Josefem I. se ministerstvo vnitra stalo nejvyšším orgánem politické správy. Kompetence svěřené do rukou ministerstva ovšem doznaly v následujících letech značných změn. Kultovní agenda byla téhož roku předána nově vytvořenému ministerstvu vyučování a kultu. Roku 1853 byla do gesce ministerstva zařazena agenda zemědělství.2 Období po roce 1848 je charakteristické nástupem tzv. Bachova absolutismu, který se vyznačoval významnou úlohou a činností bezpečnostních

1 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 155. 2 Viz Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Vídeň. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 –2019 [cit. 29. 5. 2019]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/434/reprodukce/?zaznamId=386889&reproId=513176

7 a represivních složek. Nařízením z 12. dubna 1848 byl opětovně zřízen Nejvyšší policejní úřad, čímž byla ministerstvu vnitra zcela odebrána agenda policie, četnictva včetně oblasti cenzury. Postavení a důležitost Nejvyššího policejního úřadu byla na stejné úrovni jako ministerstvo vnitra, neboť se jeho vrcholný představitel účastnil stejně jako ministr zasedání ministerské rady a byl ze své funkce přímo odpovědný císaři. V návaznosti na vojenské neúspěchy Rakouska a ekonomickou krizi monarchie byl ministr vnitra A. Bach v srpnu 1859 odvolán z funkce, čímž bylo ukončeno období Bachova absolutismu. Nejvyšší policejní úřad byl zrušen a záležitosti policie byly svěřeny vzniklému policejnímu ministerstvu, zatímco záležitosti četnictva byly opětovně předány ministerstvu vnitra.3 V rámci navazujících politických a ústavních změn byl 20. října 1860 vydán Říjnový diplom, který znamenal definitivní konec absolutismu včetně neomezené vlády panovníka. Ministerstvo vnitra zaniklo a veškerou agendu přebralo státní ministerstvo, do jehož působnosti nespadalo území Uherského království. V roce 1865 bylo zrušeno policejní ministerstvo, agendu policejního ministerstva dočasně převzalo státní ministerstvo a poté předsednictvo ministerské rady.4

1.2 Rakousko–uherské vyrovnání

V roce 1867, v rámci tzv. Rakousko–uherského vyrovnání bylo Rakouské císařství transformováno na Rakousko–Uhersko neboli Předlitavsko a Zalitavsko. Fakticky to znamenalo dualismus monarchie, neboť obě části disponovaly kromě několika společných centrálních orgánů a společné hlavy státu vlastními orgány územní a politické správy. Opětovně vytvořené ministerstvo vnitra nespadalo do kategorie společných ministerstev pro obě části mocnářství, na rozdíl od ministerstva zahraničních věcí, ministerstva války a ministerstva financí.

3 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 279 a násl. 4 Viz SCHELLE, Karel. Vývoj správy v předválečném Československu (Část 1). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1991, s. 12.

Na území Předlitavska bylo v roce 1868 nejvyšším rozhodnutím zřízeno ministerstvo pro zemskou obranu a veřejnou bezpečnost, které ministerstvu vnitra odejmulo policejní a četnickou agendu, nicméně již v roce 1870 dochází k vrácení řízení policejních záležitostí ministerstvu vnitra. Četnictvo je až do rozpadu monarchie střídavě spravováno a řízeno oběma výše zmíněnými ministerstvy. Rakousko–uherským vyrovnáním bylo ukončeno období neustálých změn v oblasti působnosti ministerstva. Ministerstvo bylo z hlediska vnitřní organizace členěno na presidiální kancelář, departementy a sekce, doplněné poradními orgány a komisemi. Důležitou součástí ministerstva bylo vedení archivnictví. Privilegované postavení v rámci ministerstva zaujímala Vídeň jako sídelní město Předlitavska, neboť byly otázky Vídně řešeny na ministerstvu speciální komisí.5 Působnost ministerstva lze vymezit do několika hlavních proudů. 6 Na úseku veřejné bezpečnosti byla hlavní náplní ministerstva kromě udržování veřejného pořádku také dohled nad činností spolků, divadel a lidových shromáždění, u kterých existovalo nebezpečí podrývání státní moci. Náplň spočívala v evidenci a sčítání obyvatelstva, ve vedení matrik, v otázkách státního občanství, udílení řádů a vyznamenání, řešení záležitostí přímo souvisejících s postavením šlechty a tvorbou i publikací říšského zákoníku. V otázkách územní samosprávy plnilo ministerstvo funkci dozorového orgánu. Zároveň se podílelo na jmenování nejníže postavených úředníků. Navzdory existenci ministerstva obchodu spravovalo ministerstvo vnitra v pozici nejvyššího živnostenského úřadu záležitosti evidence, udělování živností a správu nadací. Další významnou agendu tvořilo zdravotnictví. Ministerstvo mělo přímý vliv na zřizování zdravotnických zařízení, delegací lékařů a jejich členství v lékařských komorách.

5 Viz Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Vídeň. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 –2019 [cit. 29. 5. 2019]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/434/reprodukce/?zaznamId=386889&reproId=513179 6 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 280.

V oblasti sociálních věcí a práce spočívala činnost ministerstva ve spravování polepšoven, ústavů pro osoby s duševním onemocněním či chudinských zařízení. Rovněž ministerstvo spravovalo pojišťovací agendu, především pojištění dělnictva a státních zaměstnanců. Ministerstvo bylo taktéž nejvyšším stavebním úřadem s výjimkou stavebních záležitostí v gesci vojenských staveb. Úloha ministerstva vnitra na území Zalitavska byla ovlivněna rozdílným historickým vývojem, teritoriálním uspořádáním, právním řádem a postavením šlechty. Ministerstvo vnitra zde zaujímalo vedle vrcholného orgánu politické správy pozici ústředního orgánu územní správy. Území Zalitavska bylo členěno do územních celků, nazývaných municipia. Municipia se dále dělila na župy a municipální města, přičemž byla přímo podřízena ministerstvu vnitra. Vrcholným představitelem župy byl župan, který byl ministrem vnitra navrhován ke schválení samotnému uherskému králi a následně ministru vnitra přímo podléhal.7

1.3 Období po roce 1900 a první světové války

Na počátku 20. století dochází v organizaci ministerstva k výrazným změnám v rámci svěřených agend. V roce 1905 byla předána živnostenská agenda ministerstvu obchodu. Ministerstvu vnitra však nadále příslušela správa nadačních záležitostí. Záležitosti stavebnictví a pozice nejvyššího stavebního úřadu byly v roce 1908 zcela postoupeny ministerstvu veřejných prací. Další vývoj ministerstva vnitra je ovlivněn vypuknutím první světové války v roce 1914. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu spočívá úloha ministerstva především v udržování veřejného klidu a pořádku na území mocnářství. Oddíly police a četnictva jsou využívány k potírání dezercí a eliminaci špionů. Po dobytí Srbska a území na východě, dříve patřícího carskému Rusku a Rumunsku bylo úlohou ministerstva spravování obsazených území a s ním spojené zajištění

7 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva I. 1.vyd. Praha: Themis, 1997, s. 43.

10 fungování vojenské správy a stabilizace bezpečností situace, na čemž se výraznou měrou podílelo především četnictvo společně s policejními orgány.8 Vzhledem k neutěšené situaci v oblasti hospodářství a zásobování obyvatelstva je 13. prosince 1916 zřízen Úřad pro výživu lidu, který převzal dosavadní agendu ministerstva v otázkách zásobování. Vznikem ministerstva sociální péče 27. března 1917 je ministerstvu vnitra odejmuta agenda pojišťovnictví, společně s provozováním a dohledem nad speciálními zdravotnickými zařízeními. 18. srpna 1918 bylo na základě vyhlášky zřízeno ministerstvo lidového zdravotnictví, které okamžitě po svém vzniku přebralo veškerou zdravotnickou agendu, svěřenou dříve do působnosti ministerstva vnitra. Ve druhé polovině roku 1918 je Rakousko–Uhersko ve válce zcela poraženo a během října a listopadu se rozpadá do nově vzniklých států. V důsledku politického vývoje postavení ministerstva vnitra jako ústředního orgánu politické správy zcela zaniklo.9

8 Tamtéž, s. 83. 9 Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Vídeň. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 – 2019 [cit. 29.5. 2019]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/434/reprodukce/?zaznamId=386889&reproId=513179

2. Organizace a činnost ministerstva vnitra v období 1918-1938

2.1 Vznik ČSR

2.1.1 Vznik samostatného státu a otázka právní kontinuity

28. října vyhlašuje Národní výbor v Praze samostatný československý stát navzdory tehdejší formální existenci Rakouska–Uherska a nezávisle na představitelích zahraničního odboje. Národní výbor okamžitě převzal zákonodárnou iniciativu a dočasně výkonnou moc. Jednou z prvních vydaných právních norem byl zákon č. 2/1918 Sb., jímž byl zřízen Úřad pro správu vnitřní, později přejmenovaný na ministerstvo vnitra. Obsazení postu ministerstva, představujícího ústřední orgán politické správy, se na krátkou dobu stalo předmětem politického boje.10 Ministrem vnitra se stal předseda agrární strany Antonín Švehla, významná postava domácího protirakouského odboje a jeden z pěti členů Národního výboru. Prvotní organizace ministerstva díky přispění bývalého rakouského ministra vnitra doc. Jana Sobotky nadále vycházela z rakouského vzoru. Zákonem č. 11/1918 Sb., tzv. recepčním zákonem, zůstal nadále v platnosti právní řád zaniklého Rakouska – Uherska, ministerstvo převzalo i veškeré vnitřní předpisy. Již od vzniku ministerstva v roce 1918 byla na všech úrovních řešena otázka personálního obsazení. Vzhledem k faktu, že většina úředníků bývalého mocnářství přešla do služeb republiky, panovaly zde obavy veřejnosti i politiků ohledně loajality úředníků k nově vzniklému státu. Důsledkem byla nově zakotvená povinnost všech úředníků v podobě složení slibu věrnosti. Diskutovaným tématem na vnitropolitické úrovni bylo obsazení pozic osobami legionářů. Ministr vnitra se při dotazech na politiku personálního obsazení ministerstva odvolával především na mimořádnou politickou situaci po vzniku ČSR. 11

10 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva II. 1. vyd. Praha: Police history, 1999, s. 17 11 Viz SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918- 1938). 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 178.

2.1.2 Problematika Slovenska a Podkarpatské Rusi

30. listopadu 1918 je vytvořena v Martině Slovenská národní rada a vydáno prohlášení tzv. Martinské deklarace, ve kterém se Slováci přihlašují k myšlence československého státu. 10. září 1919 je na základě mírové smlouvy uzavřené v Paříži k ČSR přičleněno území Podkarpatské Rusi. Problematika Slovenska a Podkarpatské Rusi spočívala především v rozdílném systému správy, neboť na rozdíl od českých zemí zde organizace politické správy vycházela z uherského vzoru.12 Rozdíly oproti českým zemím spočívaly v rozdílném územním členění, historickém vývoji, dominantním postavení šlechty, v rozdílných právních a vnitřních řádech. Namísto zemského uspořádání českých zemí, Moravy a Slezska, bylo území Slovenska a Podkarpatské Rusi teritoriálně členěno na základě župního uspořádání. Za účelem překlenutí dočasného období byl zák. č. 64/1918 Sb. zřízen Úřad ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska za účelem udržení pořádku a stabilizace situace na Slovensku. Stabilizace situace byla ztěžována aktivitou maďarských vojsk na slovenském území v letech 1918–1919. Úloha ministerstva vnitra na Slovensku a Podkarpatské Rusi spočívala především v zajištění pořádku, obnovy správních struktur a vyřešení personální krize. Vzhledem k odchodu většiny maďarských úředníků, policistů a četníků ze Slovenska muselo ministerstvo vnitra obsadit prázdná místa Čechy.13

2.2 Struktura ministerstva vnitra a činnost jednotlivých odborů

Prvotní vymezení organizace ministerstva bylo provedeno nařízením z 19. ledna 1919. Ministerstvo tvořilo prezidium, čtyři odbory s celkem 16 odděleními a samostatnými odděleními, které se zabývaly záležitostmi výdělečných spolků a státní policie.

12 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 351. 13 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva II. 1. vyd. Praha: Police history, 1999, s. 22.

Působnost prezidia spočívala v zajištění činnosti ministra v úředním styku a dále správou personální agendy. Prezidium taktéž spravovalo záležitosti bezpečnostní služby, zejména činnost tuzemského i zahraničního informačního zpravodajství. I. odbor byl dále členěn do čtyř oddělení. Odbor se zabýval ústavními a zákonodárnými záležitostmi, organizací politické správy a záležitostmi Národního shromáždění, či mezinárodních smluv. Odboru bylo svěřeno vedení archivu a knihovny, součástí byla redakce Věstníku ministerstva a Sbírky zákonů a nařízení. Do kompetence II. odboru, dále členěného do pěti oddělení, spadaly otázky organizace bezpečnostních úřadů, administrativní policie, správa agendy vystěhovalectví a přistěhovalectví, sčítání lidu, volební záležitosti, záležitosti matrik a konzulárních úřadů. Na působnosti III. odboru byla zřetelně patrná provázanost vnitra s ministerstvem národní obrany. Úkoly čtyř oddělení III. odboru spočívaly v řízení věcí vojenských, četnictva, domobrany, mobilizace včetně branného zákona. IV. odbor se zabýval samosprávními, finančními a jazykovými otázkami. Organizační schéma ministerstva bylo předmětem častých změn. Již v roce 1920 je počet odborů z původních čtyř zvýšen na šest, počet oddělení se zvýšil na 19. Systém členění ministerstva z roku 1924 vypadal následovně:14 Prezidium, jehož kompetence zůstávaly neměnné, nově byla prezidiu přidělena správa knihovny a archivu. Později, v září 1926, byl vytvořen zvláštní prezidiální odbor. I. odbor byl dále rozdělen do čtyř oddělení. I. oddělení spravovalo zákonodárné a státoprávní záležitosti, pokud nespadaly do působnosti ostatních oddělení. II. oddělení spravovalo záležitosti Národního shromáždění, obecního zřízení (tato působnost se nevztahovala na území tzv. Velké Prahy), zabývalo se

14 Převzato od MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva II. 1. vyd. Praha: Police history, 1999, s. 17 a násl.

14 otázkou státních hranic, voleb, organizací úřadů a jejich působností a úpravou služebních poměrů osob zaměstnaných v rámci samosprávy. III. oddělení se věnovalo organizaci politické správy, správního řízení, zabývalo se též zákonodárnými změnami a všeobecnými otázkami v otázkách služebního poměru s výjimkou příslušníků bezpečnostních orgánů. IV. oddělení tvořila redakce věstníku ministerstva a Sbírky zákonů a nařízení. II. odbor sestával ze čtyř oddělení. Působnost VI. oddělení spočívala v řízení záležitostí divadel, spolků, cirkusů atd. VII. oddělení řešilo volební záležitosti, problematiku státního občanství, domovského práva, vyhoštění, ošetřovacích výloh, evidenci rozhodnutí a posouzení jednání politických úřadů v úředním styku. Do kompetencí VIII. oddělení spadaly záležitosti agendy vystěhovalectví a přistěhovalectví, uzavírání manželství, otázky státního občanství, statistiky, matrik a konzulárních úřadů. Oddělení zejména v prvních letech po vzniku ČSR zabezpečovalo distribuci příspěvků rodinám, jejichž členové byli drženi v zahraniční internaci. X. oddělení spravovalo administrativní aspekty branné povinnosti, náhradu škod, záležitosti ohledně výbušnin a střeliva. Do kompetencí X. oddělení dále spadaly vojenské úkony charakteristické pro mírovou dobu, tzn. správa a zajištění ubytovacích kapacit pro armádu, rekvírování koní, potahů a motorových vozidel pro účely armády. III. odbor tvořila dvě oddělení. V. oddělení se zabývalo organizací bezpečnostních úřadů a jejich jednáním v úředním styku, pasových záležitosti, tiskové agendy, problematikou vlastnictví zbraně a osobními záležitostmi zaměstnanců. XIII. oddělení zahrnovalo agendu četnictva. IV. odbor se prostřednictvím IX. oddělení věnoval otázkám státní symboliky, udělování čestných uznání za příkladnou službu, změnám osobních údajů, shromažďování a kontrole svěřených úředních listin, záležitostem nadací a fondů, přičemž do okruhu působení oddělení spadal zástavní a půjčovní úřad. XI. oddělení řešilo příspěvky věnované pozůstalým a finanční příspěvky pro rodiny osob odvedených k výkonu vojenské služby.

V. odbor byl složen ze čtyř oddělení. XIV. oddělení se zabývalo jazykovými a národnostními otázkami, změnami a revizemi úředních názvů obcí a měst, včetně záležitostmi povyšování obcí na města či městys. V lednu 1921 bylo zřízeno oddělení autonomních financí, označené vzhledem k úzké provázanosti jako XIV.a. XV. oddělení se zabývalo některými záležitostmi zemské, okresní a obecní samosprávy. Součástí odboru bylo XVI. oddělení s širokou působností v sociální péči zahrnující zajištění péče o válečné zajatce, uprchlíky, vdovy, sirotky, válečné uprchlíky nebo pořádání dobročinných sbírek. Hospodářskou a kontrolní činnost odboru zahrnoval provoz loterií, zajištění účetních kontrol a kontrola hospodaření fondů a nadací. Vnitřní skladba VI. odboru byla tvořena třemi odděleními. Do kompetencí XVII. oddělení spadaly otázky administrativně spolkové, problematika výrobních a hospodářských družstev a jmenování či odvolávání z funkcí vládního komisaře této agendy. XVIII. oddělení spravovalo záležitosti pojišťovnictví a jmenování pověřených komisařů. Do kompetencí XIX. oddělení spadaly záležitosti spořitelen a s tím související dosazování vládních komisařů v této oblasti. Průběžné změny v organizaci ministerstva probíhaly po celou dobu 20. let 20. století. Na konci října 1924 je zřízeno XXI. oddělení, jemuž byla svěřena agenda domovského práva a státního občanství. Na počátku roku 1925 je přesunuta redakce Sbírky zákonů a nařízení do IV. oddělení. V průběhu roku 1926 zaniká XI. oddělení. 15 Podstatné změny proběhly během roku 1928, kdy bylo ministerstvo nově rozčleněno do pěti odborů a 17 oddělení. V důsledku rozhodnutí bylo III. a poté XIII. oddělení přiřazeno k prezidiu. II., VII. a XV. oddělení byla nově sloučena v jedno. S ohledem na nově přijatý zákon č. 125/1927 Sb. o organizaci politické správy byla v témže roce svěřena agenda záležitostí samosprávy IV. oddělení. Vedle prezidia, odborů a oddělení fungovala samostatně knihovna a archiv ministerstva.

15 Viz SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918- 1938). 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 257.

Poslední výrazná organizační změna proběhla na úseku ministerstva v roce 1937, kdy bylo vlivem zhoršující se bezpečnostní situace vytvořeno III. oddělení zvláštního odboru. Odbor v sobě soustřeďoval ústřední vedení ministerstva, bezpečnostní službu a generálního velitele četnictva.

2.3 Vliv ministerstva vnitra na organizaci a průběh správních reforem

Ministerstvo vnitra se jako ústřední orgán politické správy podílelo na přípravě a realizaci správních reforem v letech 1920–1928. Cílem reforem bylo odstranit tzv. dvojkolejnost správy, která byla definována odděleným působením státní správy a územní samosprávy. Společně s rozdílnými systémy správy, přetrvávajícími z období Rakouska – Uherska představovala dvojkolejnost správy finanční zátěž a svojí těžkopádností zpomalovala rozvoj státu. Prvním významným pokusem o reformu veřejné správy bylo přijetí tzv. župního zákona ze dne 29. února 1920. Při procesu utváření zákona vycházelo ministerstvo vnitra především ze zkušeností a podnětů úředníků územní samosprávy, reformních snah v rámci Rakouska–Uherska.16 Projednávání návrhu zákona se stalo celospolečenským tématem a nástrojem politického boje politických uskupení. Zákon byl negativně vnímán především národnostními menšinami i částí Slováků. Návrh župního zákona určoval především rozdělení kompetencí na všech úsecích územní samosprávy a její fungování v kooperaci s úřady státní správy. Území ČSR bez výjimek bylo nově rozděleno do jednotlivých žup. Realizace zákona v praxi narazila na odpor zejména české veřejnosti, proto byly jednotlivé body zákona realizovány pouze na slovenském území. Definitivní odstranění dvojkolejnosti správy nastalo až přijetím zákona č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy. Při tvorbě návrhu zákona byly opět ministerstvem vnitra využity zkušenosti a poznatky územně správních činitelů. Taktéž byl zhodnocen přínos zavedení župního zákona na Slovensku, vzhledem

16 Viz SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918- 1938). 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 229.

17 k nízké efektivitě reforem bylo výsledkem zrušení Úřadu ministerstva pro správu Slovenska. Přijetím zákona a jeho uvedením v platnost byla ČSR nově členěna na principu zemského uspořádání do pěti zemí, které byly dále členěny na okresy. Jednalo se o zemi Českou, Moravskoslezskou, Slovenskou a Podkarpatskou Rus. Nejvyšším představitelem země byl zemský prezident s přímou osobní podřízeností ministru vnitra. Podíl ministerstva na zajištění řádného chodu zemského a okresního úřednictva spočíval ve vytváření metodických návodů a vnitřních řádů. Samotné přijetí zákona provázely negativní reakce německé i maďarské menšiny, podle kterých dané nové rozdělení státu zcela ignorovalo a nereflektovalo jejich postavení.

2.4 Období tzv. mnichovské krize a druhé republiky

Organizační změny na úseku ministerstva ve 2. polovině 30. let byly uskutečněny zejména na bezpečnostním úseku s ohledem na zvyšující se potenciální nebezpečí německé agrese. V roce 1936 je vytvořena výnosem ministerstva Stráž obrany státu (dále jen SOS). Hlavním cílem byla ochrana a zajištění hranic a příhraničních úseků, v případě nepřátelského útoku obrana svěřených úseků. Na utváření SOS ministerstvo vnitra úzce spolupracovalo s ministerstvem financí a ministerstvem národní obrany. Kromě členů policie a četnictva byli součástí SOS příslušníci finanční stráže společně s příslušníky armády v záloze. Příslušníci SOS byli nasazeni v bojových akcích během roku 1938, kdy zamezovali diverzním aktivitám sudetských Němců.17 Odstoupení pohraničí v září 1938 společně s vyhlášením autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi znamenalo pro ministerstvo vnitra především řešení personálních otázek. Činnost ministerstva spočívala v období tzv. Druhé republiky v zajištění nových státních hranic a záležitostmi ubytování a relokaci zaměstnanců bezpečnostních složek z pohraničních oblastí.

17 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva II. 1. vyd. Praha: Police history, 1999, s. 113.

3. Ministerstvo vnitra v období 1939-1945

3.1 Ministerstvo vnitra Protektorátu Čechy a Morava

15. března 1939 je německými vojsky obsazeno zbylé území okleštěné ČSR a následující den, tj. 16. března 1939, je výnosem říšského kancléře Adolfa Hitlera vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Protektorát je i přes určitou míru autonomie zcela politicky a hospodářsky podřízen Německu, přičemž je i přes existenci ústředních orgánů politické správy fakticky spravován Úřadem říšského protektora. Vznik protektorátu znamená období podstatných změn v organizaci ministerstva vnitra. S přechodem ekonomiky na válečné hospodářství připadá ministerstvu vyživovací agenda populace, včetně distribuce a kontroly potravinových či přídělových lístků. Ministerstvu je v následujících letech přidělena část kompetencí ministerstva veřejných prací a později i část agendy ministerstva sociální a zdravotní správy.18 K podstatným změnám dochází v letech 1939 - 1940 na úseku policie a četnictva. Veliteli německé pořádkové policie je výnosem říšského kancléře z 13. září 1939 svěřen dohled nad protektorátní policií a četnictvem. Rovněž je mu umožněno nahlížet do veškerých dokumentů a spisů. Rozkazem říšského protektora z 13. března 1940 je upravena podle německého vzoru činnost oddělení 12 a generálního velitele četnictva. Činnost a organizace ministerstva je poznamenána v rámci tzv. Heydrichovy reorganizace, uskutečněné v průběhu února 1942. Ministerstvo bylo nově členěno do devíti sekcí a to následovně19: I. sekce – presidiální záležitosti II. sekce – organizační a právní záležitosti III. sekce – personální věci IV. sekce – komunální záležitosti

18 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 410. 19 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva III. 1. vyd. Praha: Police history, 2001, s. 55.

V. sekce – policejní záležitosti VI. sekce – stavební policie, bytové a osídlovací záležitosti VII. a VIII. sekce – zdravotní záležitosti IX. sekce – veterinární záležitosti Složky bezpečnostního aparátu protektorátu byly uskutečněnou reorganizací rozděleny do dvou skupin. Představitelem první skupiny byla protektorátní uniformovaná policie zahrnující četnictvo, požární policii, vládní a obecní policii. Druhou skupinu tvořila neuniformovaná protektorátní policie, skládající se z vládní a obecní kriminální policie. Zřízením generálních velitelství a inspektorátů pod německou správou pro obě výše zmíněné složky zaniká 1. července 1942 V. odbor ministerstva. V průběhu roku 1944 jsou složky uniformované a neuniformované policie spolu s hasiči definitivně sloučeny v jednotnou protektorátní policii. V této podobě funguje ministerstvo vnitra do zániku protektorátu v květnu 1945.

3.2 Ministerstvo vnitra Slovenského štátu

Vznik slovenského ministerstva vnitra je datován vyhlášením autonomie Slovenska v rámci pomnichovské ČSR 9. října 1938. V návaznosti na odtržení Slovenska od zbytku ČSR a vyhlášení samostatného Slovenského štátu 14. března 1939 je Ministerstvo vnitra Slovenského štátu zřízeno na základě vládního nařízení z 15. března 1939. I přes klerofašistickou povahu režimu ministerstvo převzalo podstatnou část legislativy z období existence ČSR včetně organizačního systému ministerstva.20 Slovenské ministerstvo vnitra bylo členěno do šesti odborů, které sestávaly z jednotlivých oddělení. Nejvyšším orgánem každého odboru byl tzv. přednosta. Chod ministerstva zabezpečovala účtárna, hospodářská správa a pomocný správní úřad. Prezidiální odbor sestával z šesti oddělení. Přednosta prvního odboru měl oproti dalším výsadní postavení, neboť byl zástupcem ministra s právy, jež mu

20 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva III. 1. vyd. Praha: Police history, 2001, s. 97.

20 náležela. Náplní činnosti odboru byly zejména legislativní záležitosti, hospodaření ministerstva a evidence popř. spravování osobních věcí zaměstnanců. Do kompetence odboru spadalo zřizování a následná správa pracovních táborů pro židovské obyvatelstvo i pro osoby, považované za bezpečnostní hrozbu. Činnost policejně-správního odboru, strukturovaného do čtyř oddělení, spočívala především v řešení otázek pojišťovnictví, ústavních základů státu, státního občanství a přistěhovalectví, kontroly hranic a voleb. Agenda policie a četnictva byla spravována společně s ministerstvem národní obrany, do kompetence ministerstva vnitra spadaly pouze záležitosti ubytování a materiálního zajištění. Samosprávný odbor byl zaměřen na fungování územní samosprávy. Odbor se skládal z dvou oddělení, která měla na starosti záležitosti obcí a organizaci župní samosprávy a dohled nad jejich hospodařením. Do kompetencí čtyř oddělení sociálního odboru spadala péče o chudinu, válečné invalidy nebo osoby jinak postižené. Spolu s ostatními odbory řešil sociální odbor zásobování a pojištění obyvatelstva. Úloha zdravotního odboru spočívala v poskytování zdravotních služeb. Byl tvořen sedmi odděleními, z nichž jedno bylo vyčleněno pouze pro příslušníky německé menšiny na Slovensku. Náplní odboru byla distribuce a kontrola léčiv, evidence lékařů a lékárníků popř. správa veškerých zdravotnických zařízení na území státu. Samostatný odbor představoval Ústredný úřad práce, sestávající z šesti oddělení. Působnost odboru spočívala v organizaci práce, správou penzijní agendy, evidencí pracujících občanů Slovenského štátu, včetně nuceně pracujících a otázkami stavebnictví. Další vývoj a působení ministerstva je ovlivněn průběhem druhé světové války. Na přelomu srpna a září 1944 v reakci na postup sovětských vojsk vypuklo Slovenské národní povstání, které bylo Německem potlačeno. Na území Slovenska je nastolena přímá okupační správa, která oklešťuje dosavadní

21 pravomoci státních orgánů. Slovenský štát postupem sovětských vojsk na počátku roku 1945 zaniká a politickým vývojem dochází k obnovení ČSR v původních hranicích z roku 1938.

3.3 Ministerstvo vnitra v exilu V roce 1940 je britskou vládou uznána existence vytvořené prozatímní československé vlády, jejíž součástí je i exilové ministerstvo vnitra. Vznik a samotná náplň ministerstva byla předmětem vývoje a změn. Podle návrhu z 21. října 1940 byla stanovena působnost ministerstva. Organizačně bylo ministerstvo členěno na referáty, které byly později transformovány na odbory. Byla převzata legislativa předválečné ČSR. Úlohou ministerstva vykonávanou prostřednictvím státně–bezpečnostního referátu byla v jeho počátcích péče o prezidenta Edvarda Beneše, evidence občanů ČSR na území Velké Británie a vedení zpravodajské služby. Zároveň byl kladen důraz na monitorování vnitropolitické situace na území protektorátu a Slovenska. V roce 1942 je ministerstvo tvořeno čtyřmi odbory, prezidiem, administrativně právním odborem, školským odborem a politickým a státně bezpečnostním odborem. Během roku 1943 je stále více zřejmé, že válka bude spojeneckými vojsky vítězně ukončena, proto je ministerstvo reformováno s ohledem na pravděpodobné opětovné převzetí moci na území bývalé ČSR.21 Výnosem ministra vnitra bylo ministerstvo členěno následovně: 1. Prezidium 2. Odbor právně administrativní 3. Odbor pro organizaci státní správy 4. Odbor pro politické zpravodajství 5. Referát pro Podkarpatskou Rus

21 Viz Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Londýn. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 – 2019 [cit. 30. 5. 2019]. Dostupné z: http://badatelna.eu/fond/2267/uvod/?q=v%C3%BDvoj+organizace+ministerstva+vnitra

6. Školský a osvětový odbor 7. Studijní oddělení pro věci školské a osvětové Činnost prezidia spočívala v organizaci ministerstva, věcí spojených přímo s osobou ministra, záležitostmi zaměstnanců, hospodařením se svěřeným majetkem a zajištěním fungování ministerstva po materiální stránce. Působnost právně administrativního odboru spočívala v zákonodárné činnosti. Dále spadala do gesce odboru agenda státních hranic, státního občanství, pasů a vízové povinnosti popř. zajištění a dozor nad vojenskými odvody. Odbor dále zajišťoval dohled nad náboženskými a církevními záležitostmi a spravoval hřbitovy občanů ČSR na britském území. Odbor pro organizaci státní správy byl zřízen z důvodu předpokladu opětovného obsazení a obnovy státu. Úkolem bylo řešení veškerých otázek státní správy a samosprávy, soudnictví či záležitostí ohledně budování a fungování infrastruktury. Mezi hlavní úlohy odboru pro politické zpravodajství patřily vedle zajištění pořádku a ochrany veřejné i vnitřní bezpečnosti ochrana prezidenta a ostatních ústavních činitelů a evidence veškerého československého obyvatelstva. V záležitostech zajištění bezpečnosti ministerstvo vnitra úzce kooperovalo s ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem národní obrany. Zvláštní složku tvořila skupina zjišťující či evidující osoby s nepřátelským postojem vůči ČSR. Tato skupina se zabývala také dokumentací válečných zločinů spáchaných německou okupační správou Referát pro Podkarpatskou Rus se věnoval otázkám budoucího postavení tohoto územního celku v rámci ČSR. Gesce školského odboru a studijního oddělení zahrnovala zřizování i následnou správu veškerých československých škol ve Velké Británii, dozor na pedagogickou činností nebo tvorbu a distribuci studijních materiálů. Kompetence studijního odboru zahrnovaly správu sociálních záležitostí studentů všech typů škol. Vedle toho odbor spravoval umělecká díla ve vlastnictví státu a řídil archivnickou činnost. Zvláštní kategorií byla správa záležitostí vědy a výzkumu.

4. Ministerstvo vnitra v letech 1945-1989 4.1 Situace v letech 1945-1948

Ústavním dekretem prezidenta republika č. 1 ze dne 2. dubna 1945 je opětovně zřízeno ministerstvo vnitra v plném rozsahu jako součást prozatímní košické vlády. Ministrem vnitra je jmenován člen Komunistické strany Československa (dále jen KSČ) Václav Nosek, osobnost londýnského a později moskevského exilu. Období roku 1945 a let následujících znamená zásadní změny v organizaci a vývoji instituce. Z hlediska teritoriální působnosti byl jako výraz prozatím neurčeného postavení Slovenska zřízen Úřad pověřenectva vnitra pro Slovensko. Oproti tomu byl legislativní rámec ministerstva v drtivé většině tvořen zákony a vnitřními předpisy předmnichovské ČSR, pokud nebyly v rozporu s vydávanými dekrety prezidenta republiky. Ministerstvo bylo zpočátku tvořeno pouze ministrem a organizačním oddělením, tzv. kabinetem. Úkolem kabinetu bylo zajišťovat personální obsazenost ministerstva, osobní záležitosti ministra a věcí týkajících se hospodaření orgánu. V přímé návaznosti bylo plánováno v průběhu dubna 1945 vytvoření dalších oddělení, nicméně nedošlo k převedení návrhu do praktické roviny. Mělo se jednat o oddělení výstavby administrativy, státu, národních výborů, oddělení pro likvidaci úřadu vládního delegáta a úřadu v Londýně, oddělení státní a veřejné bezpečnosti, oddělení legislativy a státního občanství. K podstatné reorganizaci ministerstva došlo v průběhu července 1945. Ministerstvo bylo na základě reorganizace nově členěno na prezidium, kabinet ministra a do zvláštních složek a pěti odborů: 22 Odbor I. – otázky zákonodárství a organizace veřejné správy; Odbor II. - orgány všeobecné veřejné správy; Odbor III. - finanční a personální věci, komunální a věci sociální;

22 Viz Národní archiv - Ministerstvo vnitra II - Noskův archiv. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 –2019 [cit. 5. 6. 2019]. Dostupné z: http://badatelna.eu/fond/4976/uvod/?q=v%C3%BDvoj%20organizace%20ministerstva%20vnitra

Odbor IV. - personální Odbor V. - veřejná bezpečnost Odbor VI. – státní občanství, vedení matrik (vznik v září 1945) Do zvláštních záležitostí mimo působnost odborů spadalo vedení politického zpravodajství, správa archivu, tiskárny ministerstva a Úřadu pro osídlování. Tento organizační systém s drobnými změnami v podobě přesunu některých agend přetrval až do nástupu komunistického režimu v únoru 1948. Změnu oproti předešlému stavu doznala agenda zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Výnosem ministerstva z 30. června 1945 byl vytvořen Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB), který sjednocoval doposud oddělenou policii a četnictvo. Jeho působnost byla později stanovena přijetím zákona č. 149/1947 Sb. 23 Vedle organizace ministerstva byla v letech 1945–1948 intenzivně řešena otázka personálního obsazení a postupující politizace ministerstva. Zaměstnanci ministerstva měli splňovat všechny aspekty spolehlivosti či loajality. Na rozdíl od předválečného stavu disponovali příslušníci SNB aktivním i pasivním volebním právem a možností stát se členem politické strany.

4.2 Úloha ministerstva vnitra v roce 1948

Ministrem vnitra byl nadále díky vítězství KSČ ve volbách v roce 1946 Václav Nosek. Vliv KSČ v oblasti ministerstva je posilován personálními změnami, kdy dochází k postupnému nahrazování původních zaměstnanců vnitra novými, většinou členy KSČ nebo ideovými sympatizanty. Namísto původní apolitičnosti bezpečnostních složek je nyní kladen důraz na jejich zapojení do politického života prostřednictvím uskutečňované ideové osvěty v režii KSČ. Během února 1948 výrazně ovlivnilo ministerstvo vnitra další politické směřování státu a historický vývoj. Na počátku února 1948 je ministrem odvoláno osm obvodních velitelů SNB v Praze. V reakci na výše zmíněné události podávají

23 Viz HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 463-464.

25 ministři tří politických stran demisi ve víře, že podání demise jednotlivých ministrů bude směřovat k pádu vlády Klementa Gottwalda. 25. února 1948 ovšem přijal prezident požadavky K. Gottwalda, které znamenaly nahrazení dosavadních ministrů členy sympatizujících s KSČ a nástup totalitního režimu v ČSR. Složky ministerstva, zejména SNB, sehrály během únorových událostí důležitou roli, neboť potlačovaly manifestace proti politice KSČ, přičemž zároveň perzekuovaly členy ostatních politických stran a bránily jim v činnosti.24

4.3 Reorganizace ministerstva vnitra na počátku 50. let

V důsledku nástupu komunistického režimu v roce 1948 probíhaly rozsáhlé personální čistky, zejména mezi příslušníky SNB. Za účelem upevnění režimu nabyla důležitosti Státní bezpečnost (dále jen StB) a Pohraniční stráž (dále jen PS), zřízená v roce 1949 za účelem důsledné kontroly hranic, zejména hranic s Rakouskem a Německou spolkovou republikou. Doposud jednotná organizace ministerstva byla postupně štěpena do dvou skupin. První skupina sdružovala bezpečnostní agendu, náplní druhé skupiny byly otázky správního rázu. Rozdělení ministerstva bylo provedeno vznikem ministerstva národní bezpečnosti (dále jen MNB) na základě nařízení vlády ze dne 23. května 1950. Do kompetencí MNB přešly veškeré záležitosti bezpečnostní agendy. Poněkud kontroverzními aktivitami MNB byla kontrola rozhlasového vysílání a ostraha táborů nucených prací. Definitivní organizační schéma MNB vzniklo na základě reorganizace provedené k 1. červenci 1952. Vnitřní organizaci MNB tvořilo velitelství StB, PS, Veřejné bezpečnosti (dále jen VB) a zpravodajské služby. Do gesce samostatných odborů spadaly záležitosti zahraniční rozvědky, vězenství, tiskárny, hospodaření, kádrových změn a ideologického školení o vedení státně bezpečnostního archivu. Samostatně působil v rámci MNB sekretariát, archivní a studijní ústav a technický oddíl.25

24 Viz VEBER, Václav. Osudové únorové dny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 361. 25 MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva IV. 1. vyd. Praha: Police history, 2011, s. 30 – 31.

Kompetence ministerstva vnitra spočívaly důsledkem reorganizace pouze v otázkách státní správy. Ministerstvu bylo ponecháno výlučné postavení v řízení a dozoru nad činností národních výborů (dále jen NV), řešení správních přestupků, dále provádělo dohled nad divadly, spolky, kiny, uměleckými výstavami i dozor nad shromažďováním. Sociální oblast ministerstva spočívala v péči o válečné hroby, ochraně hospodářských a domácích zvířat či v osvětě ohledně zdravotního stavu obyvatelstva. MNB bylo během září a října 1953 zrušeno a veškerá jeho agenda byla opět inkorporována do ministerstva vnitra. Paradoxně přetrvávalo duální rozdělení kompetencí, nově rozdělených do vnitřní správy a správy hospodářské. Dohled nad NV nově převzala vláda. Následující změny na úseku ministerstva ovlivnily především organizaci vnitřní správy. Od počátku ledna 1954 spadaly okresní a krajská oddělení ministerstva přímo pod správu VB. Správní reforma provedená v roce 1960 znamenala změny v zřízení a počtu krajských a okresních oddělení.26

4.4 Federalizace ČSSR a její dopad na organizaci ministerstva vnitra

Přijetím zák. č. 70/1965 Sb. doznala podstatných změn organizační struktura i územní působnost SNB. VB a StB nově tvořily v rámci SNB na sobě zcela nezávislé a oddělené složky. Ve druhé polovině 60. let byla opět intenzivně řešena otázka státoprávního postavení Slovenska v rámci ČSSR. Důsledkem tlaku slovenských politiků prostřednictvím reformního hnutí v KSČ bylo během roku 1968 přistoupeno k federalizaci státu uskutečněné přijetím zák. č. 143/1968 Sb. Přeměna ČSSR ve federaci znamenala pro ministerstvo vnitra dělbu kompetencí mezi nově vzniklé republikové a federální orgány. Postavení Federálního ministerstva vnitra (dále jen FMV) vytyčil zák. č. 133/1970 Sb. FMV plnilo roli ústředního orgánu státní správy pro oblast vnitřního pořádku a bezpečnosti, což vyžadovalo značnou míru koordinace

26 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s 354.

27 i spolupráce s republikovými ministerstvy. Výlučná kompetence FMV spočívala v řízení i kontrole činnosti StB, vojsk ministerstva vnitra, v záležitostech přípravy mezinárodních smluv s bezpečnostním podtextem, zajištění zboží zahraničního původu, jehož převoz, dovoz nebo šíření znamenalo bezpečnostní riziko či přímo porušovalo mezinárodní smlouvy. FMV dále ze své pozice vydávalo předpisy upravující směřování SNB. Úloha FMV spočívala ve stanovení primárních úkolů SNB, zajištění rozvoje, řešení koncepčních otázek, vymezení kompetencí příslušníků SNB vůči ostatním státním orgánům. Organizační struktura FMV se stala předmětem častých změn, zejména v letech 1969-1979. Organizační schéma z roku 1979 bylo následující: 27 Do sekce útvarů FMV patřila kancelář ministra vnitra ČSSR, sekretariát, sekretariáty pěti náměstků ministra vnitra ČSSR, sekretariát federální koordinační komise pro bezpečnost silničního provozu, inspekce ministra vnitra ČSSR, kádrová správa, ekonomická a technická správa, správa spojení, zvláštní správa, správa vývoje automatizace, technická správa, zdravotnická správa, letecká správa, zdravotnická správa, správa tělovýchovy a vrcholového sportu, oddělení správy státních hranic a projektový odbor. Další skupinu tvořily útvary SNB, podřízené přímo FMV. Kromě jednotlivých složek StB, zejména kontrarozvědky, a VB se jednalo o ústřední správu Pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra, Vysokou školu SNB, Ústřední nemocnici SNB a VMV a stavební výrobu ministerstva. Základní organizační struktura FMV zůstala zachována až do pádu režimu v roce 1989, změny během 80. let spočívaly v řešení kompetenčních otázek republikových a federálních struktur nebo procesem utváření či rušení jednotlivých odborů.

27 Převzato z: ŽÁČEK, Pavel. Organizácia ministerstiev vnútra a bezpečnostných zborov 1953 – 1990. 1. vyd. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2005, s. 156.

Činnost republikových ministerstev vnitra spočívala v zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, řízení složek VB, pokud nebyly přímo podřízeny FMV, organizací územní samosprávy, záležitostmi silničního provozu, státních symbolů, evidencí obyvatelstva a cizinců, cestovních dokladů a občanských průkazů atd. Ministerstvo vnitra České socialistické republiky bylo v roce 1980 členěno následovně:28 Do bezpečnostního úseku spadal sekretariát ministra vnitra společně se sekretariáty jednotlivých náměstků. Další součásti bezpečnostního úseku tvořil štáb ministerstva, inspekce, kádrová správa, zdravotnická správa, hospodářská správa, správa politickovýchovné a tiskařské činnosti, odbor obrany a odbor spojení. Civilně právní úsek tvořil sekretariát náměstka, archivní správa, hospodářská správa, dopravní správa, legislativní odbor, odbor vnitřní správy atd. Další úsek představoval řízení republikových útvarů SNB. Do této kategorie spadala Správa kriminální služby, Správa vyšetřování VB, Správa pořádkové a dopravní služby VB, odbor ochrany objektů a Pohotovostní pluk VB. Poslední výrazná organizační změna byla způsobena přiřazením agendy životního prostředí republikovým ministerstvům vnitra v roce 1988. Název ministerstva vnitra byl v přímé návaznosti změněn na Ministerstvo vnitra a životního prostředí České socialistické republiky. Agenda životního prostředí byla v roce 1990 opět vyjmuta z působnosti ministerstva a později byla přeměněna v samostatné ministerstvo životního prostředí.

28 Viz MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva IV. 1. vyd. Praha: Police history, 2011, s. 35.

5. Ministerstvo vnitra od roku 1989

5.1. Sametová revoluce a rozdělení Československa

Během roku 1989 došlo k pádu totalitních režimů ve střední a východní Evropě. Pád komunistického režimu v ČSSR a návrat k demokratickému směřování státu byl důsledkem událostí tzv. Sametové revoluce na přelomu listopadu a prosince 1989. Události po roce 1989 způsobily rozsáhlé změny ve fungování ministerstva. Přechodem k demokracii zanikl mocenský monopol KSČ na vliv chodu organizace a s ním související využívání bezpečnostních složek k politickým účelům. Palčivou otázkou let následujících se ukázala otázka zaměstnávání osob aktivně spolupracujících s bývalým režimem, jelikož tato skupina osob jako jediná často disponovala praxí a odborným vzděláním k řízení jednotlivých úseků ministerstva.29 Změny v porevolučním období způsobily rozsáhlé změny v organizaci SNB. StB, představující symbol totalitní minulosti, byla rozpuštěna přímým rozkazem ministra vnitra ČSSR ze dne 15. února 1990, agendu rozpuštěné StB dočasně převzal Úřad pro ochranu ústavy a demokracie (dále jen ÚOUD). Krátké působení ÚOUD bylo ukončeno vytvořením Federální informační služby dne 20. prosince 1990. Přijetí zák. č. 283/1991 Sb. způsobilo transformaci složek VB na území ČR do nově ustanovené Policie ČR. Další změny pro ministerstvo představoval rozpad Československa v roce 1992. Rozdělení státu znamenalo zánik federálních orgánů, včetně federálního ministerstva vnitra. Dosavadní kompetence přešly na ministerstva samostatné ČR a Slovenska, které se musely v relativně krátkém období vypořádat se vznikem a vytyčením nových státních hranic, zavedením hraničních kontrol, dělením majetku a uplatněním zaměstnanců zaniklého federálního ministerstva.

V průběhu 90. let v organizaci ministerstva nabyla na důležitosti cizinecká a azylová agenda. Série občanských válek na území Jugoslávie nebo rozpad Sovětského svazu a s ním související konflikty znamenaly prudký nárůst počtu nově příchozích cizích státních příslušníků na území ČR. Kvůli nutné internaci osob a snaze o efektivnější fungování výše zmíněných agend byla v roce 1996 zřízena Správa uprchlických nařízení a v roce 2000 Odbor azylové a migrační politiky.

5.2 Ministerstvo vnitra v novém tisíciletí

Aktivity a kompetence ministerstva po roce 2000 ovlivnil především vstup ČR do Evropské unie (dále jen EU) v roce 2004. Členství v EU a následné přistoupení ČR k tzv. Schengenské dohodě znamenaly přelom spočívající ve volném pohybu osob i zboží s důsledky v omezení kontroly státních hranic. Na bezpečnostním úseku muselo ministerstvo reagovat na hrozby mezinárodního terorismu, migrace a aktivit v kybernetickém prostoru. V současnosti (rok 2019) je ministerstvo organizačně členěno následovně.30 Nejvyšším představitelem ministerstva je ministr vnitra (v současnosti, tj. rok 2019, Jan Hamáček). Přímo osobě ministra je podřízen ministerský kabinet, Kancelář ministerstva vnitra, tiskový odbor a PR, náměstek člena vlády, bezpečnostní odbor a odbor kontroly a interního auditu. Ostatní agendy v působnosti ministerstva jsou rozděleny do pěti sekcí, skládajících se z jednotlivých oddělení nebo odborů. Konkrétně se jedná o sekci pro státní službu, sekci vnitřní bezpečnosti a policejního vzdělávání, sekci státního tajemníka, sekci legislativy, státní správy a územní samosprávy a sekci ekonomiky a provozu. Součástí ministerstva jsou taktéž policejní prezident, generální ředitel Hasičského záchranného sboru, členové komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Závěr

Cílem bakalářské práce bylo nastínit vývoj organizace ministerstva od jeho prvopočátků v rámci habsburské monarchie až do současnosti. Práce byla rozčleněna do kapitol a podkapitol na základě historických období a vedle samotné organizace ministerstva vnitra v ní byly nastíněny základní historické události, které tyto změny přímo či nepřímo způsobily či ovlivnily. Vzhledem k provedené analýze činnosti a organizace ministerstva jsem dospěl k závěru, že pozice ministerstva jako ústředního orgánu politické správy zůstává nadále neměnná. Největší kontrast představuje srovnání počtu agend ministerstva v současné době v porovnání s ministerstvem vnitra na konci 19. století. Největší zajímavostí se ukázalo složení a související změny v agendách ministerstva v období po roce 1848. Ministerstvo vnitra kromě vedení bezpečnostní agendy spravovalo záležitosti, které v současné době spadají do působnosti ministerstva zdravotnictví, kultury, obchodu, zdravotnictví nebo ministerstva práce a sociálních věcí. Zajímavostí byl rozdílný systém správy na území Rakouska a Uherska, který byl i po rozpadu monarchie intenzivně řešen během celé doby existence předmnichovské ČSR. Paradoxně přes negativní vnímání bývalé monarchie převzala nově vzniklá ČSR veškerý právní řád a organizační systém, včetně většiny zaměstnanců. Nově bylo vedení ministerstva považováno jako symbol prestiže a politické moci. V období tzv. první republiky mě velmi zaujala tvůrčí aktivita ministerstva na přípravách reforem veřejné správy, při kterých byly osloveny veškeré vrstvy úřednictva. Při uskutečňování reformního procesu nelze opomenout složitou hospodářskou a politickou situaci. Období druhé světové války bylo zajímavé především v rozdílném systému a fungování tří ministerstev. U protektorátního ministerstva byla značně patrná všeobecná podřízenost Německu. Nerovné postavení instituce vynikalo především v kontrastu s působením ministerstva vnitra na Slovensku. Oproti tomu

32 fungovalo ve Velké Británii exilové ministerstvo vnitra, jehož území bylo obsazeno nepřítelem, navíc s nejistými vyhlídkami na obnovení ČSR. Po ukončení druhé světové války představovala obnovená ČSR diametrálně odlišný stát oproti roku 1938. Velmi mě zaujala činnost KSČ v infiltraci ministerstva svými členy nebo sympatizanty v době, kdy byla ČSR považována za zemi s rozvinutou demokracií. Nástup totality v ČSR znamenalo pro ministerstvo podřízení se KSČ. Značné množství zaměstnanců bylo propuštěno na základě odlišného politického smýšlení a nahrazeno členy KSČ. Negativně lze hodnotit spoluúčast ministerstva na provozu táborů nucených prací a působení StB, které ještě v dnešní době rezonuje politickou scénou. Dnes poněkud opomíjenou změnu v organizaci představovala transformace ČSSR do federativního uspořádání. Období po roce 1989 bylo charakterizováno především opětovným budováním demokratické struktury veřejné správy. V průběhu následujících let se poprvé za celou dobu existence ministerstva vnitra do popředí dostala azylová a cizinecká agenda, vyplývající z politického vývoje v Evropě během 90. let a také z povinností, které s sebou přineslo členství v mezinárodních organizacích.

Seznam použitých zdrojů a literatury Právní předpisy 1. Zákon č. 2/1918 Sb. ze dne 2. listopadu 1918, jímž se zřizují nejvyšší Správní úřady ve státě československém. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 1.2019]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mrnga

2. Zákon č. 11/1918 Sb. ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 1.2019]. Dostupné z: https://www.beck- online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mjrfuya

3. Zákon č. 126/1920 Sb. Ze dne 29. února 1920 o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 3.2019]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjzgiyf6mjsgywta

4. Zákon č. 125/1927 Sb. ze dne 14. července 1927 o organisaci politické správy. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 3.2019]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjzgi3v6mjsguwta

5. Zákon č. 2/1969 Sb. České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 6. 2019]. Dostupné z: https://www.beck- online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgy4v6mrnhayq

6. Zákon č. 133/1970 Sb. Federálního shromáždění Československé socialistické republiky o působnosti federálních ministerstev, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 6. 2019]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-

34 document.seam?documentId=onrf6mjzg4yf6mjtgmxhazrrhawte&groupIndex=0 &rowIndex=0

7. Zákon č. 283/1991 Sb. Ze dne 21. června 1991 o Policii České republiky. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 6. 2019]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjzheyv6mrygmxgq3bufuyti

Literatura 1. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 510 s. ISBN 978-80-7106-906-5.

2. MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva I. 1.vyd. Praha: Themis, 1997, 178 s. ISBN 80-85821-52-4

3. MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva II. 1. vyd. Praha: Police history, 1999, 230 s. ISBN 80-902670-0-9

4. MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva III. 1. vyd. Praha: Police history, 2001, 230 s. ISBN 80-86477-01-0

5. MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva IV. 1. vyd. Praha: Police history, 2011, 291 s. ISBN 978-80-86477-55-8

6. SCHELLE, Karel. Vývoj správy v předválečném Československu (Část 1). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1991, 244 s. ISBN 80-210-0314-6

7. SCHELLE, Karel. Vývoj správy v předválečném Československu. (Část 2). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1991, 263 s. ISBN 80-210-0330-2

8. SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918-1938). 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 470 s. ISBN 80-86861-92-9

9. Reforma veřejné správy v České republice. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2003, 64 s. ISBN 80-239-0225-3

10. Věstník ministerstva vnitra republiky Československé. Praha: [s.n.], 1919-.

11. ŽÁČEK, Pavel. Organizácia ministerstiev vnútra a bezpečnostných zborov 1953 – 1990. 1. vyd. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2005, 389 s. ISBN 80- 969-296-23

12. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6.

Elektronické prameny 1. Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Vídeň. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 –2019 [cit. 15. 2. 2019]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/434/reprodukce/?zaznamId=386889&reproId=51 3176

2. Národní archiv - Ministerstvo vnitra, Londýn. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 – 2019 [cit. 15. 2. 2019]. Dostupné z: http://badatelna.eu/fond/2267/uvod/?q=v%C3%BDvoj+organizace+ministerstva +vnitra

3. Národní archiv - Ministerstvo vnitra II - Noskův archiv. Badatelna.eu [online]. LemonBone s.r.o, © 2013 –2019 [cit. 17. 2. 2019]. Dostupné z: http://badatelna.eu/fond/4976/uvod/?q=v%C3%BDvoj%20organizace%20minis terstva%20vnitra

36 https://www.mvcr.cz/migrace/docDetail.aspx?docid=532&docType=ART&chn um=4

6. Ministerstvo vnitra, Historie odboru azylové a migrační politiky. mvcr.cz [online]. Ministerstvo vnitra © 2019 [cit. 2. 6. 2019]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/migrace/clanek/historie-odboru-azylove-a-migracni- politiky.aspx

Přílohy Příloha č.1 Jmenný seznam ministrů vnitra od roku 1918 včetně období ve funkci ČSR 1918-1939 Antonín Švehla (14. listopadu 1918 – 15. září 1920) Jan Černý (15. září 1920 – 7. října 1922) Jan Malypetr (7. října 1922 – 9. prosince 1925) František Nosek (9. prosince 1925 – 18. března 1926) Jan Černý (18. března 1926 – 7. prosince 1929) Juraj Slávik (7. prosince 1929 – 29. října 1932) Jan Černý (29. října 1932 – 14. února 1934) Josef Černý (14. února 1934 – 22. září 1938) Jan Černý (22. září – 1. prosince 1938) Otakar Fischer (1. prosince 1938 – 15. března 1939) Protektorát Čechy a Morava 1939-1945 Otakar Fischer (16. března – 27. dubna 1939) Alois Eliáš (27. dubna – 1. července 1939) Josef Ježek (1. července 1939 – 19. ledna 1942) Richard Bienert (19. ledna 1942 – 5. května 1945) Slovenský štát 1939-1945 Karol Sidor (14. března 1939 – 18. dubna 1939) Jozef Tiso (18. dubna 1939 – 27. října 1939) Alexander Mach (29. července 1940 – 5. dubna 1945) Exil 1940-1945 Juraj Slávik (21. července 1940 – 5. dubna 1945) V letech 1945–1968 Václav Nosek (5. dubna 1945 – 14. září 1953)

Rudolf Barák (14. září 1953 – 23. června 1961) Lubomír Štrougal (23. června 1961 – 23. dubna 1965) Josef Kudrna (23. dubna 1965 – 15. března 1968) Josef Pavel (15. března – 31. srpna 1968) Ministři vnitra ČSSR po vzniku federace 1968-1992 Jan Pelnář (31. srpna 1968 – 28. ledna 1970) Radko Kaska (28. ledna 1970 – 28. února 1973) Jaromír Obzina (30. března 1973 – 20. června 1983) Vratislav Vajnar (20. června 1983 – 11. října 1988) František Kincl (12. října 1988 – 3. prosince 1989) František Pinc (3.prosince 1989 – 10. prosince 1989) Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Valtr Komárek (10. prosince – 30. prosince 1989) Richard Sacher (30. prosince 1989 – 27. června 1990) Ján Langoš (27. června 1990 – 2. července 1992) Petr Čermák (2. července – 31. prosince 1992) Ministři vnitra SSR/SR 1969-1992 Egyd Pepich (2. ledna 1969 – 11. července 1973) Štefan Lazar (11. července 1973 – 8. prosince 1989) Milan Čič (12. prosince 1989 – 11. ledna 1990) Vladimír Mečiar (11. ledna 1990 – 26. června 1990) Anton Andráš (27. června 1990 – 22. listopadu 1990) Ladislav Pittner (22. listopadu 1990 – 24. června 1992) Jozef Tuchyňa (24. června 1992 – 31. prosince 1992) Ministři vnitra ČSR/ČR 1969-1992 Josef Grösser (8. ledna 1969 – 23. října 1970) Josef Jung (23. října 1970 – 21. dubna 1988) Václav Jireček (21. dubna 1988 – 5. prosince 1989)

Antonín Hrazdíra (5. prosince 1989 – 29. června 1990) Tomáš Hradílek (29. června 1990 – 14. listopadu 1990) Tomáš Sokol (14. listopadu 1990 – 2. července 1992) Jan Ruml (2. července 1992 – 31. prosince 1992) Ministři vnitra samostatné ČR 1993- Jan Ruml (2. července 1992 - 7. listopadu 1997) Jindřich Vodička (8. listopadu 1997 - 2. ledna 1998) Cyril Svoboda (2. ledna 1998 - 17. července 1998) Václav Grulich (22. července 1998 - 4. dubna 2000) Stanislav Gross (5. dubna 2000 - 4. srpna 2004) František Bublan (4. srpna 2004 - 16. srpna 2006) Ivan Langer (4. září 2006 - 8. května 2009) Martin Pecina (8. května 2009 - 13. července 2010) Radek John (13. července 2010 - 21. dubna 2011) Jan Kubice (22. dubna 2011 - 9. července 2013) Martin Pecina (10. července 2013 - 29. ledna 2014) Milan Chovanec (29. ledna 2014 - 12. prosince 2017) Lubomír Metnar (13. prosince 2017 - 26. června 2018) Jan Hamáček (27. června 2018 – současnost)