Xxiv. Ročník, Svazek 4 4
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
ARCHA D LU XXIV. ROČNÍK, SVAZEK 4 4. SVAZEK OBSAH ROČNÍK XXIV. František Střížovský,Váš profil, Mistře 145 OKNA Vilém Bitnar, Bibliografie díla Fran tiška Dohnala....................................146 K šedesátinám P. Františka Dohnala . 188 František Dohnal, Stíny nad Evro „Křižanovský jemnostpán“ . .189 pou ......................................................... 171 Z nové české literatury.................... 190 Stanislav Zedníček, Pro milosrdenství 180 Bibliografické poznámky.................... 193 Adolf Gajdoš, Svatba v Káni . .181 Poznámky a zprávy..........................194 Vilém Nezbeda, Proč?.........................183 Stanislav Zedníček, Otcova krev . .184 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY Raincr Maria Rilke, přel. j. t., Jest zámek....................................................185 František Dohnal. Kazimiera lllakowiczówna, přel. Jan J. Koehler: Sv. Cyril a sv. Metoděj. Nové Karník, Báseň ke cti Matky Bozi mosaikové obrazy v kapli kněžského se Čenstochovské................................... 186 mináře v Olomouci. Williain Blake, přel. O. F. Babler, J. Koehler: Sv. Cyril a Metoděj. Nový ob Chorá růže......................................... 187 raz pro aulu CM. fakulty v Olomouci. Z REDAKCE bylo možno otisknouti celou Bitnarovu Bibliografii díla Frant. Dohnala v tomto čísle, bylo nutno i při jeho zvětšeném rozsahu odloziti řadu jiných příspěvků, do budoucích čísel. — Páté číslo vyjde v polovici měsíce září. * Adresa redakce, na níž třeba zasílati příspěvky, recensní výtisky, časopisy výměnou atd.: Em. Masák, katecheta, Brno-Židenice. — Administrace: Olomouc, Wilsonovo nám. 16. Roční předplatné Kč 36*30. ZÁVOD UMĚNÍ pro práce sochařské a řezbářske ve dřevě. Do poručuje se zvláště k zařizování našich kostelů PAVEL JUŘÍČEK, OLOMOUC KlUŽKOrSKÉHO UL. (blíže hl.posty) Frant. Střížovský NÁŠ profil, mistře (K šedesátinám básníka Frant. Dohnala.) Váš profil, Mistře, tesán z žuly, ční ostře vyhraněn z hry fantomů, a vichry, které v mořích duly, Vám bolně lehají do těžkých snů. Svět v agónii zříte v hrůze a svátou nadějí se těšíte, že nebyl zcela vydán luze a ohně zaplanou zas ukryté. A bude poznán škůdce pravý a v bludu nepřítel se zjistí zas, ctnost zápasem se neunaví a v pláč se promění zlých hodokvas. Jde světem Kristus tich, však pevně, a všude přetaví, co rzivého, boj gigantský, ať skrytě - zjevně — je v duších bojován jen pro Něho. Jen Jemu k nohám padne země, jen On smí vítězit, jen On má kříž! Nechť od dna v lodi skřípá temně, svůj náklad zachrání, je blízek Přístav již! — 19. VI. 36. 145 Vilém Bitnar BIBLIOGRAFIE DÍLA FRANTIŠKA DOHNALA K 60. narozeninám básníkovým ÚVOD K BIBLIOGRAFII Český spisovatel František Dohnal je rodem Hanák. Známou originelní družinu spisovatelů, jimiž proslavená Haná obdařila českou kulturu slo vesnou, doplnil Dohnal zjevem novým a značně odlišným. Dohnal, NAROZENÝ dne 31. července 1876 v Čelčicích u Prostějova, pochází po otci i matce z rodin domkářských. Jeho rod po otci vyšel z Polkovic, hanácké osady okresu přerovského, kde dědeček Josef Dohnal měl půllán a dva domky. Z jeho synů byl Tomáš poslán na studie, vstoupil do řádu Augustiniánů na Starém Brně, kde přijal jméno Vilém. Mladší syn Josef Dohnal, OTEC básníkův, přiženil se do osady přespolní, do Čelčic, vzav si za manželku Amalii, dceru domkáře Matouše Vrtěla. Z manželství vyrostlo deset dí tek, pět synů a pět dcer, z nichž je básník František Dohnal nejstarším. Mladší bratr Josef je hospodářem v Klenovicích, Alois má menší hospo dářství ve Vrahovicích, Martin advokátem v Prostějově, nejmladší Vi lém hospodaří na rodném domku v Čelčicích. Ze sester Hedvika a Anna již zemřely. Marie žije na rodném domku v Čelčicích, Žofie a Josefka hospodaří obětavě na faře bratru Františkovi. Básníkova MATKA oddána byla s Josefem Dohnalem dne 19. ledna 1875 v Klenovicích, chotě svého přežila pouze o týden. V pašijovém témdni, v dubnu 1927, zemřeli oba a pochováni byli synem Františkem ve stínu thují na pěk ném, kolem kostela se rozkládajícím hřbitově v Klenovicích. Přísloveč nému na Moravě přání zbožné matky, aby první synáček stal se knězem, vyhověl otec, dav Františka na studie. Je přirozeno, že synkové hanáčtí rozhodují se pravidlem pro školy olomoucké nebo kroměřížské. Starý Dohnal výjimkou rozhodl se poslali synka na gymnasium do Brna, kde jeho bratr, Vilém Tomáš Dohnal, žil jako augustiniánský řeholník na Sta rém Brně. Tento strýček dal tedy zapsati hocha na GYMNASIUM starobrněnské, kde na podzim 1888 počal dvanáctiletý František studo- vati primu. Bylo to tenkráte pouze gymnasium nižší o čtyřech třídách, ale slynulo výtečnými profesory. Tady se milého Františka ujal známým svým otcovským způsobem „tatíček studentů“, ředitel František Bartoš, tehdy již proslulý spisovatel a vlastenec. Profesorem náboženství byl H6 zprvu známý sociolog Robert Neuschl, jenž se však brzy na to stal pro fesorem fundamentálky na bohovědném učilišti v Brně, po něm pak při šel vynikající kazatel a homiletický spisovatel František Janovský. Z ostat ních profesorů nutno se zmíniti aspoň o Františku Dvorském, Rudolfu Dvořákovi a Leoši Janáčkovi. Starobrněnské gymnasium absolvoval František celé s vyznamenáním, ačkoli musil si již jako tercián a kvartán vypomáhati vyučováním mladších studentů. Po absolvování nižšího gym nasia starobrněnského vstoupil v roce 1892 do kvinty „Prvního českého vyššího státního gymnasia“ v tehdejší Schmerlingově třídě v Brně. Měl odtud značný kus cesty domů, neboť zůstával i nadále v klášterní budově bytem pod ochranou svého strýce. Na vyšším gymnasiu stal se především žákem profesora náboženství, známého básníka a redaktora „Obzoru“, sušilovského buditele Vladimíra Slastného, který na literární sklony měl ovšem pronikavý vliv. Ale i jiní profesoři působili na rychlý rozvoj schop ností Dohnalových, jako třeba profesor, později ředitel gymnasia, spiso vatel František Šujan, a profesor, později zemský inspektor, a předseda brněnské Cyrilometodějské záložny, Alois Vlk, Také mimo gymnasium stýkal se Dohnal ve Starobrněnském klášteře s mnohými význačnými osobnostmi brněnského českého života. Častým hostem klášterní „billi- árky“ byl významný zemský archivář Vincenc Brandl, který s opatem Rambouskem tvořil jádro jednoho ze středisk tehdejšího českého Brna A tak řada vynikajících lidí působila na ideálně založeného studenta ve smyslu kulturním. Dohnal záhy vášnivě přilnul k literatuře, na vyšším gymnasiu neomezoval se již na studium pouhé literární látky učební, čilý jeho duch doplňoval své vzdělání rozsáhlou četbou soukromou Po celou dobu gymnasijních studií tráviljinoch skoro všechen čas mimo školu v kláš teře starobrněnském, v řeholní cele svého strýce, pátera Viléma Tomáše Dohnala, kde prodléval obyčejně až do večera, a odkud odcházel teprve do svého bytu v blízkém domě, patřícím rovněž klášteru. Dohnal probíral se vytrvale bohatou strýcovou knihovnou, v níž našel díla moderní lile- ratury, jejichž četba již od útlého mládí posilovala vrozenou jemu vášni vou zálibu v knihách, v literatuře a v umění. Což tedy divu, že již na vyšším gymnasiu jal se v roce 1894 redigovati studentský časopis ZÁBOJ v němž ukládal i svoje časné literární prvotiny. Nebyly to ostatně práce všední a mnohé z nich záhy počaly budit pozornost. Vzpomeňme jen bá sně „Krkavci“. Epický spád básně a účinná její pointa uchvátila ještě poz ději Karla Dostála Lutinova, který ji přetiskl v „Novém Životě“ (1903). Dohnal ji zařadil do své první sbírky básní „Zklamané touhy“ (1917). Ale nejen původní verše, v revui „Záboj“ najdou se již také ukázky čet ných Dohnalových překladů z básníků německých, francouzských a pol ských, na důkaz, co všechno již na gymnasiu zajímalo jinocha. V klášteře starobrněnském přilnul k němu za studií gymnasiálních tehdejší augus tiniánský novic a bohoslovec Tomáš Eduard 147 ŠILINGER, později šéfredaktor brněnského deníku „Hlas“, poslanec a vynikající ka tolický politik. Šilinger obýval v klášteře celu, sousedící s onou pátera Vi léma Dohnala. Za častých návštěv Šilingrových v cele staršího řeholníka seznámili se mladí lidé a přilnuli k sobě vřelým přátelstvím. Také toto sblížení zanechalo v duši mladistvého Dohnala trvalé stopy, projevující se v jeho zájmu o politiku a politickou poesii. Po vykonané maturitě v červenci roku 1896 odešel Dohnal domů do Čelčic, aby se připravil ke vstupu do bohosloveckého alumnátu v Brně. Na podzim 1896 vstou pil pak do prvního ročníku biskupského SEMINÁŘE, kde vedle bohovědných studií počíná se také jeho veřejná činnost lite rární, utajovaná dosud pod pseudonymy. Také jako bohoslovec musí ještě používati pseudonymu František Léman, ale zasvěcenci vědí dobře, komu patří. Především tu byla živá činnost v literární jednotě brněn ských bohoslovců „Růže Sušilova“, v níž Dohnal přednášel o vzrušují cích literárních tématech doby. Pak spolupráce v bohosloveckém orgánu „Museum“. Ale neúnavný horlivec psal i do brněnského orgánu svého bývalého učitele Vladimíra Šťastného, do čtrnáctidenníku „Obzor“, ba i do pražské revue Podlahový „Obrázková Revue“. Nad tuto práci vynikl však přínos literární v měsíčníku NOVÝ ŽIVOT, s jehož redaktorem, Karlem Dostálem Lutinovem, navázal již od počátku srdečné styky. Debutoval v „Novém životě“ svými překlady essayí Ar nošta Helia, pracoval pro rozšíření listu mezi bohoslovci atak se stal jed ním z nejhorlivějších členů tolik v seminářích nenáviděné Katolické Mo derny Významnou událostí v literárním vývoji Dohnalově bylo jeho spolupracovnictví v LITERÁRNÍCH LISTECH, vynikajícím orgánu obávané „moravské kritiky“, tištěném ve Velkém Meziříčí a redigovaném v Brně profesorem