MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Obor Politologie

Volební geografie CDU/CSU – situace za vlády Angely Merkelové

Bakalářská práce

Monika Bělašková

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D. UČO: 397600 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2011 Brno, 29. 4. 2014

1

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Volební geografie CDU/CSU – situace za vlády Angely Merkelové vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 29. 4. 2014 Podpis:......

2

Poděkování Ráda bych zde poděkovala za užitečné rady a odborné připomínky vedoucímu práce Mgr. Michalu Pinkovi, Ph.D.

3

Anotace

Tato práce se zabývá volebními výsledky Křesťansko-demokratické unie a Křesťansko-sociální unie ve Spolkové republice Německo od nástupu Angely Merkelové do kancléřského úřadu. Cílem je zjištění vývoje volební podpory křesťanských stran v průběhu vlády první ženské kancléřky, tedy od r. 2005 do posledních spolkových voleb r. 2013. Práce vychází ze zjišťování volební podpory strany na úrovni volebních obvodů pomocí volební geografie. Závěrečným výstupem je analýza volební podpory strany a nárůstu volebních zisků v průběhu vlády.

Annotation

This work deals with the election results of the Christian-Democratic Union and Christian-Social Union in the Federal Republic of Germany since Angela Merkel started in the Chanccellor´s Office. Primary aim is detection of the development of electoral support of Christian parties during the government of the first female Chancellor, so from year 2005 until the last Federal votes in the year 2013. The work is based on detection of the election support of the party at the degree of the electoral district using the electoral geography. The final outcome is the analysis of electoral support of the party and the increase of electoral profits during the government.

Klíčová slova Spolková republika Německo, volební geografie, Angela Merkelová, volební obvody, analýza, volební podpora, CDU/CSU

Keywords Federal Republic of Germany, election geography, Angela Merkel, election circumference, analysis, election support, CDU/CSU

4

5

Obsah 1. ÚVOD ...... 8 2. VOLEBNÍ GEOGRAFIE ...... 9 3. SPOLOKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO (SRN) ...... 11 3. 1. Politický systém ...... 11 3. 1. 1. Spolkový prezident ...... 11 3. 1. 2. Spolková vláda ...... 12 3. 1. 3. Spolkový sněm ...... 12 3. 1. 4. Spolková rada ...... 13 3. 2. Stranický systém ...... 13 3. 2. 1. Křesťansko-demokratická unie (CDU) ...... 14 3. 2. 2. Křesťansko-sociální unie (CSU) ...... 17 3. 2. 3. Sociálně demokratická strana (SPD) ...... 19 3. 2. 4. Svobodná demokratická strana (FDP) ...... 19 3. 2. 5. Svaz 90/Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) ...... 20 3. 2. 6. Levice (Die Linke) ...... 20 3. 3. Volební systém do Spolkového sněmu ...... 21 3. 4. Spolkové země a volební obvody (Wahlkreise) ...... 22 4. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2005 ...... 25 4. 1. Bavorsko ...... 27 4. 2. Bádensko-Württembersko ...... 29 5. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2009 ...... 31 5. 1. Bavorsko ...... 33 5. 2. Sasko ...... 34 5. 3. Porýní-Falc ...... 36 5. 4. Bádensko-Württembersko a Šlesvicko-Holštýnsko ...... 37 6. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2013 ...... 39 6. 1. Důvod nárůstu hlasů CDU/CSU r. 2013 ...... 42 7. STABILNĚ NEJSLABŠÍ PODPORA PRO CDU/CSU ...... 44 7. 1. Berlín ...... 44 7. 2. Brémy, Braniborsko a Hamburk ...... 46 8. Analýza výsledků CDU/CSU ...... 48 9. ZÁVĚR ...... 52

6

10. Seznam použité literatury ...... 54 11. Seznam použitých internetových zdrojů ...... 56 12. Seznam internetových dokumentů ...... 58 13. Seznam tabulek, obrázků a grafů ...... 59

Počet znaků: 79 181

7

1. ÚVOD

Spolková republika Německo představuje jeden z nejdůležitějších států Evropy, tudíž volby do parlamentu neznamenají důležitou událost pouze pro samotné Německo, ale také pro ostatní státy. Zajímavou etapu představuje vývoj politické situace od voleb r. 2005, od kdy pravidelně vítězí konzervativní blok stran CDU/CSU pod vedením kancléřky Angely Merkelové. Předmětem mé bakalářské práce bude vývoj a změna podpory strany do posledních voleb. Hlavní částí textu bude zkoumání podpory strany v jednotlivých volebních obvodech pomocí volební geografie. V rámci teoretické části práce využiji především knižních zdrojů zabývajících se politickým, volebním a stranickým systémem země. Ve větší části textu upřednostním německé elektronické zdroje (odkaz bude zaměřen na hlavní stranu zdroje, odkud budou uvedená data snadno dostupná), kvůli jejich větší aktuálnosti a přesnosti.

Bakalářskou práci zaměřím na poslední troje volby (r. 2005, 2009 a 2013), tedy na období působení A. Merkelové ve funkci spolkové kancléřky. Analýza bude zaměřená na výsledky konzervativců v jednotlivých spolkových zemích a volebních obvodech, na které je Německo pro volby do Spolkového sněmu rozděleno. Konkrétně půjde o zhodnocení vývoje podpory a o zjištění, zda docházelo v průběhu vlády Merkelové k růstu či naopak snižování zisku hlasů a zda strana zvyšovala volební náskok vůči ostatním politickým aktérům. Pro lepší zhodnocení a prokázání vývoje pozice strany budu využívat statistické údaje zavedené do tabulek či grafů a k lepší orientaci využiji kartografické zobrazení. V neposlední řadě zjistím, zda platí teorie o pravidelné volební podpoře stran v určitých oblastech se specifickými teritoriálními vlastnostmi. Cíl práce představuje závěrečná analýza zkoumající, v jaké spolkové zemi v průběhu vlády první ženské kancléřky došlo k nejvyššímu nárůstu hlasů, a následně bude podrobena detailnější analýze zkoumající volební obvody zmíněné země. Výsledkem práce bude konečné zjištění, k jakým změnám volebních zisků došlo, zda etapa od r. 2005 představuje pro unionisty úspěšné období, zda na výsledcích voleb nese podíl dosavadní kancléřka a jak hodnotí tuto vládu němečtí obyvatelé.

8

2. VOLEBNÍ GEOGRAFIE

Volební geografie představuje součást politické geografie, a tudíž jednu z hlavních disciplín politologie. Větší využívání nastalo spolu s rozšířením všeobecného volebního práva, kdy voliči začali volit různé politické strany, což vedlo ke snaze zjistit, jak voliči volí v různých oblastech a proč. Hlavní úkol tudíž představuje zjišťování rozložení volební podpory jednotlivých stran1.2 První práce zabývající se volební geografií nalezneme na počátku 20. stol. Jedno z přelomových děl představuje studie francouzského geografa André Siegfrieda z r. 1913, avšak za oficiální zrod jsou považována díla Američana Carla Sauera z r. 1918. V pozdější době za rozvoj prací zkoumajících tuto disciplínu může především výpočetní technika a větší využívání kvantitativně statistických metod. V této době, konkrétně r. 1967, vzniklo průlomové dílo od S. M. Lipseta a S. Rokkana o teorii konfliktních linií, čímž vysvětlili vývoj politických stran a volebního chování. V současné době patří mezi hlavní představitele Peter J. Taylor, Colin Flint a Ronald Johnston a v České republice Tomáš Kostelecký.3 Volební geografie se zabývá především organizací voleb, jejich průběhem a pojednává o prostorovém rozmístění volebních výsledků. V současné době zkoumá hlavně pět následujících oblastí:  prostorová organizace voleb: jde o vymezení volebního obvodu ve volebním systému a konkrétní stanovení jeho velikosti podle počtu zde žijících voličů (možnost tzv. Gerrymanderingu4)  prostorová diferenciace volebních výsledků a faktory, které ji podmiňují (hlavně konfliktní linie): mezi ovlivňující faktory patří např. otázka náboženství, přítomnost menšin, míra nezaměstnanosti či národní identity  vliv místních faktorů, které ovlivňují politické postoje: autoři Johnston a Taylor definovali čtyři hlavní faktory: - sousedský efekt – kandidát v domácí oblasti získá více hlasů než mimo ní

1 Volební geografie zkoumá volby na všech úrovních, od lokálních až po volby v mezinárodních organizacích. (CABADA, Ladislav - KUBÁT, Michal a kol: Úvod do studia politické vědy, s. 418) 2 PINK, Michal: Současné přístupy k volební geografii. In: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. FIALA, Petr - STRMISKA, Maxmilián (eds.), s. 148. 3 Tamtéž, s. 149 – 150. 4 Gerrymandering - stanovení hranice volebních obvodů tak, aby při hlasování pomáhali určité straně. (PINK, M.: Současné přístupy k volební geografii. In: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. FIALA, P. - STRMISKA, M. (eds.), s. 150. 9

- hlasování o sporném bodu – kandidát zabývající se problémem, který není v dané oblasti vnímán jako významný, získá nižší počet hlasů, než kdyby se zabýval problémem místním - efekt kampaně – volební boj probíhá spíše mezi kandidáty daného obvodu - efekt nákazy - na voliče mají vliv lidé pohybující se v jeho okolí  prostorové odlišení volebních výsledků a jeho vliv při převodu hlasů na mandáty: zkoumají se otázky, zda dva stejné obvody mají stejnou obtížnost, zda dva stejné hlasy disponují stejnou váhou atd.  prostorová variabilita moci a realizace politiky: odlišné rozdělení veřejných statků za účelem zvýšení volební podpory5

5 PINK, M.: Současné přístupy k volební geografii. In: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. FIALA, P. - STRMISKA, M. (eds.), s. 150 - 151. 10

3. SPOLOKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO (SRN)

3. 1. Politický systém

Při formování politického systému v poválečném období byla brána v potaz negativní zkušenost z doby výmarské republiky. V reakci na dané období byl vytvořen Základní zákon6, v němž je SRN definována jako parlamentní demokracie. Konkrétně bývá Německo označováno pojmem „racionalizovaný parlamentarismus“, který vyjadřuje, že v zemi fungují určité principy zajišťující větší jistotu stability a demokracie.7

Výkonnou mocí disponuje spolkový prezident a spolková vláda, v čele s kancléřem, avšak rozložení je velmi nerovnoměrné.8 Zatímco hlavní roli prezidenta představuje reprezentace země s omezenými pravomocemi a malým vlivem ve výkonné moci, vláda figuruje v této oblasti jako hlavní představitel.9

3. 1. 1. Spolkový prezident

Volba prezidenta probíhá nepřímo skrz Spolkové shromáždění10 na dobu pěti let s možností jednoho znovuzvolení. Samotný volební proces může mít tři kola, přičemž v prvních dvou potřebuje kandidát ke zvolení absolutní většinu hlasů, pokud dojde ke třetímu kolu, stačí kandidátovi pouze většina relativní.11 Již výše uvedený text uvádí, že role prezidenta má spíše reprezentativní charakter. Přesto disponuje určitými pravomocemi v oblasti vlády, jelikož vybírá spolkového kancléře a na jeho návrh jmenuje a odvolává ministry. Omezení představují skutečnosti, že při výběru musí respektovat parlamentní většinu a kancléře vybírá jen v prvním kole volby - pokud jím zvolený kandidát nebude zvolen, další vzejde z návrhu Spolkového sněmu.12

6 Základní zákon představuje ústavou Německa, přijatou r. 1949. Obsahuje jedenáct hlav a sto čtyřicet šest článků. Původně představoval pouze dočasný zákon, který bude po sjednocení Německa nahrazen novou ústavu, k čemuž nedošlo. (STRHALOVÁ, Šárka: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol, s. 191) 7 HLOUŠEK, Vít: Německo. In: Politické strany moderní Evropy. STRMISKA, Maxmilián, s. 286. 8 JEŘÁBEK, Martin a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 39. 9 Tamtéž, s. 40. 10 Spolkového shromáždění představuje orgán s jedinou funkcí - volba prezidenta. Skládá se z poslanců Spolkového sněmu a z delegátů volených sněmy spolkových zemí dle poměrného principu. (FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 42) 11 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 42. 12 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 45. 11

3. 1. 2. Spolková vláda

V tomto případě lze mluvit o kancléři a jednotlivých ministrech. Sestavování vlády začíná u prezidenta, jenž jmenuje kandidáta na kancléře a následně o něm probíhá volba ve Spolkovém sněmu. Pokud kandidát projde schvalovacím procesem, proběhne jeho jmenování prezidentem do úřadu. První úkol kancléře představuje návrh ministrů, kteří jsou opět prezidentem jmenováni do svých úřadů.13 Silné postavení vlády tkví jen v malé možnosti odvolání. Odvolat kancléře je možné pouze na základě tzv. konstruktivního vyjádření nedůvěry14, kdy Spolkový sněm vysloví kancléři nedůvěru, ale musí být zároveň schopen většinou svých členů zvolit nového. Pokud dokáže parlament zvolit nového kancléře, je dosavadní předseda vlády prezidentem odvolán. Ovšem pokud nový kancléř zvolen není, zůstává ve své pozici současný.15 Toto silné postavení kancléře řadí Německo k tzv. kancléřskému typu parlamentarismu.16

Zákonodárnou moc představuje německý jednokomorový parlament, tzv. Spolkový sněm ().17

3. 1. 3. Spolkový sněm

Jde o jediný přímo volený politický orgán SRN. Vedle hlavní funkce, kterou je vytváření legislativy, disponuje dalšími dvěma důležitými funkcemi. První představuje moc kontrolní, tedy možnost kontrolovat vládu, a druhou moc kreační, tedy ustavovat některé důležité orgány.18 V případě kontrolní funkce má Spolkový sněm možnost prověřovat správnou činnost vlády a správních orgánů – kontroluje, jestli konají správně, účelně a transparentně. V případě zjištění chyby disponuje možností udělovat sankce. Kontrolu nařizují především opoziční poslanci a jako nástroje jim slouží právo vytvářet výbory pro vyšetřování, možnost interpelace a právo vznést ústní či písemný dotaz. Parlament disponuje také pravomocí zažádat u Spolkového ústavního soudu o tzv. abstraktní kontrolu právní normy. Do obsazování dalších úřadů patří především volba předsedy účetního dvora a volba poloviny soudců ve Spolkovém ústavním soudu.19

13 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 39 – 40. 14 R. 1982 proběhlo jediné úspěšné odvolání H. Schmidta opozičním H. Kohlem. (Geschichte der CDU. Dostupné na WWW: http://www.kas.de/) 15 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 40. 16 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 72. 17 HLOUŠEK, V.: Německo. In: Politické strany moderní Evropy. STRMISKA, M., s. 287. 18 Tamtéž, s. 286. 19 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 102 – 103. 12

V čele Spolkového sněmu stojí sněmovní předseda (Präsident), který s volenými místopředsedy tvoří tzv. předsednictvo (Präsidium). Hlavním úkolem předsedy je zastupování sněmu navenek, zahajování a ukončování zasedání, a pokud dojde k výjimečné situaci, může zasedání předčasně ukončit.20 Zároveň disponuje podporou od tzv. Rady starších, jejíž součástí jsou, vedle předsedy, místopředsedové a dvacet tři poslanců vybraných na základě zkušeností.21

3. 1. 4. Spolková rada

Často chybně označována jako druhá komora parlamentu, představuje orgán úzce spolupracující se Spolkovým sněmem. Jedná se o zástupce všech spolkových zemí, které zde hájí své zájmy. Při jednání zástupci disponují tzv. imperativním mandátem, což znamená nutnost řídit se při hlasování postojem své zemské vlády.22 Jednotlivé spolkové země mají nerovné postavení dané počtem obyvatel. Všechny země disponují minimálně třemi hlasy, avšak země s více než dvěma miliony obyvatel vlastní čtyři hlasy, s více než šesti miliony obyvatel pěti hlasy a s více než sedmi miliony obyvatel šesti hlasy.23

3. 2. Stranický systém

Giovanni Sartori řadí Německo k umírněnému multipartismu s nižším počtem fungujících relevantních stran (přibližně pět až šest), mezi stranami není výrazně velká ideologická vzdálenost a žádná není antisystémová.24 Stranický systém se začal utvářet téměř okamžitě po skončení druhé světové války r. 1945. Některé strany pouze obnovily předchozí činnost z dob výmarské republiky, která byla přerušena v důsledku války – např. SPD. Dále začaly působit subjekty formálně nové, ale svojí činností odkazovali na dobu výmarského Německa – např. FDP. A nové strany, bez spojitosti na předválečnou minulost – např. CDU.25 Nejdůležitější pro německý stranický systém je existence dvou hlavních stran, představujících rozdílné póly na linii pravice – levice. V prvním případě se jedná o

20 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 84 – 85. 21 Tamtéž, s. 86. 22 HLOUŠEK, V.: Německo. In: Politické strany moderní Evropy. STRMISKA, M, s. 287. 23 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 37. 24 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 181 – 182. 25 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol, s. 211. 13 středopravou, křesťanskodemokratickou CDU/CSU26 a v druhém případě o středolevou, sociálnědemokratickou SPD. Obě strany představují spíše středové hráče, proto dochází při vládnutí k prosazování především centristických řešení.27 Vedle těchto dvou hlavních stran se ve stranickém systému ustálilo i několik stran menších, mezi které patří FDP, Svaz 90/Zelení a Levice.28 Menší strany představují nezbytné aktéry pro sestavování vládních koalic29, jelikož jen výjimečně dochází k vytvoření koalic velkých, naopak převládají spíše minimálně vítězné.30

3. 2. 1. Křesťansko-demokratická unie (CDU)

CDU je stranou založenou v poválečném období r. 1945. Nejprve představovala různé skupiny na zemské úrovni, k jejichž spojení ve spolkovou stranu došlo r. 1950 v průběhu stranického sjezdu v Goslaru.31 Samotné slovo v názvu strany - Unie - značí různorodost lidí, skupin a zájmů, která má zajistit širokou škálu názorů a přesto být schopná fungovat. Různorodost, zapříčiněná K. Adenauerem, který stmelil různé směry, má vliv na podobu strany a projevuje se také v programu, jenž tvoří kompromis názorů a zdůrazňuje, že jejich politika se zabývá všemi skupinami i vrstvami německé společnosti. Hlavními body jsou svoboda, solidarita, spravedlnost, demokracie a tržní hospodářství, podporovány mají být rodiny a tradice s důrazem na individualitu osobnosti. Působnost strany je ve všech spolkových zemích s výjimkou Bavorska.32 Od svého vniku strana působila v mnoha vládách, kde zpravidla zaujímala hlavní postavení. Od prvních voleb do Spolkového sněmu až do konce 60. let a poté od r. 1983 až do r. 1998 sestavovala CDU vlády a pravidelně obsazovala post kancléře. Po velké volební porážce r. 1998 došlo k přesunu strany do opozice, kde setrvala až do r. 2005. Prvním předsedou strany byl r. 1950 zvolen Konrad Adenauer zastávající zároveň pozici prvního kancléře Německa a to po dobu šestnácti let (1949 - 1963). Po jeho odchodu pokračoval v úřadu Ludwig Erhard, jenž stál v čele vlády CDU/CSU a FDP, jejíž předčasný konec vedl r. 1966 k sestavení velké koalice s kancléřem Kurt-Georgem Kiesingerem z křesťanské unie. Již r. 1969 došlo k odsunutí strany do opozice a k opětovnému vzestupu

26 Jedná se o dvě strany (CDU a CSU), vystupující na parlamentní úrovni jako jedna 27 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 159. 28 STRHALOVÁ, Š.: Německý volební systém a jeho ne/schopnost předcházet patům. In: Smíšené volební systémy a většinotvorné modifikace systémů poměrných. MLEJNEK, Josef a kol, s. 31. 29 V parlamentu byly do r. 1983 zastoupeny vždy minimálně tři strany. (FIALA et al. Politický systém spolkové republiky Německo, s. 72) 30 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 182. 31 Die Geschichte der CDU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/ 32 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 78 – 79. 14 došlo až po obsazení postu předsedy strany Helmutem Kohlem r. 1973. Za jeho vedení došlo k zlepšení organizace a vylepšení image strany33, což vyústilo r. 1978 přijetím stranického programu34 a r. 1983 vedlo k vítězství v parlamentních volbách. V čele vlády křesťanští demokraté setrvali do r. 1998 (tudíž strana u moci vydržela i v průběhu znovusjednocení Německa), kdy přišla o svůj vliv díky nespokojenosti obyvatel s hospodářskými otázkami.35 Téhož roku odstoupil Kohl z předsednického postu strany a na jeho místo r. 1999 nastoupil Wolfgang Schäuble, odstupující po roce kvůli finančním skandálům. Předsedou byla zvolena A. Merkelová, která stranu dovedla r. 2005 k vítězným volbám, a stala se tak první ženou na pozici kancléře.36 CDU sama sebe definuje jako „lidovou stranu středu“ zastupující občany všech vrstev i skupin. Skutečností ovšem je, že nejblíže je katolickým37 občanům a samostatně výdělečně činným osobám. Počet členů strany neustále klesá a od maxima r. 1990, které představovalo 789 609 členů (díky připojení východního Německa), počet klesl o několik desítek tisíc.38 Naopak neustále roste věk členů a přibývá počet žen zastoupených ve straně. Klesá také počet voličů a to především mezi ženami, které v minulosti představovaly hlavní tahouny. V současnosti jsou hlavními voliči především osoby starší (občané nad šedesát let), naopak slabou podporu straně vykazují mladé ročníky.39

33 V první polovině 70. let se z CDU stala strana masová. (FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 78) 34 Nový program byl vytvořen na stranickém sjezdu v Ludwigshafenu a hlavním důvodem byla reakce na měnící se podmínky v zemi. Základem byla orientace na tržní hospodářství, politické cíle a větší zaměření strany na mezinárodní spolupráci. (Geschichte der CDU. Dostupné na WWW: http://www.kas.de/wf/de/71.8678/) 35 Die Geschichte der CDU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/ 36 Geschichte der CDU. Dostupné na WWW: http://www.kas.de/wf/de/71.8678/ 37 Katolíci jsou ve straně zastoupeni silněji, než v kterékoliv jiné straně (53 %). (Zusammensetzung der CDU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/) 38 Na konci r. 2012 měla strana, po oslabení, 476 347 členů, byla tedy druhou největší stranou v zemi. (Tamtéž) 39 Wählerschaft und Mitglieder der CDU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/ 15

Tab. 1: Věk voličů CDU

Věk Hlasy pro CDU Do 20 let 1 % 21 – 30 let 5 % 31 – 40 let 9 % 41 - 50 let 16 % 51 - 60 let 19 % 61 - 70 let 21 % 71 - 80 let 21 % Nad 80 let 9 %

Tab. 2: Vzdělání voličů CDU

Vzdělání Hlasy pro CDU Vysoká škola 38% Odborné/maturita 14% Střední škola 26% Základní škola/bez vzdělání 22%

Tab. 3: Zaměstnání voličů CDU

Zaměstnání Hlasy pro CDU Dělník 7% Zaměstnanec 28% Státní zaměstnanec/zaměstnanec ve veřejných 31% službách Soukromník/osoba samostatně výdělečně činná 34% Vlastní tabulky40 (1. – 3.). Zdroj: Zusammensetzung der CDU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/

40 Tabulky představují hodnoty k r. 2013 16

3. 2. 2. Křesťansko-sociální unie (CSU)

Strana založená r. 1946, svým působením omezená pouze na Bavorsko, někdy označována jako „bavorská CDU“, nahrazuje zde chybějící organizace křesťanské unie. Tyto dvě si podobné strany tvoří na parlamentní půdě společnou frakci41 a vystupují ve Spolkovém sněmu jako jeden blok CDU/CSU.42 Strana je velmi úzce svým vymezením vázána a propojena s Bavorskem a bavorskými obyvateli, což jí zajišťuje stabilní podporu a tudíž pevné postavení na scéně německé politiky. Vysokou oblibu si zajišťuje zdůrazňováním určité samostatnosti Bavorska, ovšem bez tendencí odtrhnutí se od zbytku země. Přestože dochází k územnímu vymezení s určitými bavorskými specifiky, prokazuje program strany velkou podobnost s programem CDU. Hlavní prvek představuje zdůraznění, že je stranou konzervativní, ale zároveň i liberální, poněvadž zastává svobodu občanů.43 Vymezení se pouze na Bavorsko představovalo po znovusjednocení Německa jistý problém. Zatímco ostatní strany ze sjednocení profitovaly, rozšiřovaly svoji působnost do zbytku země, získávaly nové voliče a členy, sociální unie nemohla zaznamenat žádný růst a rozšíření počtu voličů.44

Díky silné fixaci na Bavorsko zde dochází k velkým volebním ziskům strany, které pravidelně překračují více než 50 % hlasů45. Počet členů ve straně výrazně kolísá – zatímco v začátcích se počet pohyboval kolem 70 000 členů, r. 1990 strana dosáhla svého maxima s 186 200 členy, avšak v současnosti, jako u ostatních stran, dochází k jejich stabilnímu snižování. Ve straně převažují především římští katolíci, kteří jsou v převaze nad protestanty. Hlavní tahouny strany představují osoby samostatně výdělečně činné, a i když v poslední době vzrost podíl úředníků a dělníků, stále svým charakterem budí zájem u osob samostatně pracujících, u lidí s řemeslem či na volné noze. Obecně také získává vysoké počty hlasů od zemědělců, tudíž pro stranu znamená venkov jednu z nejdůležitějších volebních oblastí. Tak jako v sesterské CDU i zde platí, že strana je volena především staršími lidmi

41 Silná koalice CSU s CDU na parlamentní úrovni má straně zajistit možnost čerpat výhody a ty zužitkovat pro Bavorsko. (FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 81) 42 Tamtéž, s. 79. 43 Tamtéž, s. 81. 44 Tamtéž, s. 81 – 82. 45 Jak bude vidět v pozdější části práce, postupně tento trend opadá a strana v Bavorsku výrazně ztrácí. Její zisky v současnosti klesly pod 50 % hlasů. 17

(hlavně osobami nad šedesát let), naopak slabších výsledků dosahuje u osob mladších (nejméně zajímavá je pro občany s věkem pod dvacet let).46

Tab. 4: Věk voličů CSU

Věk Hlasy pro CSU Do 20 let 0 % 21 – 30 let 5 % 31 – 40 let 11 % 41 – 50 let 18 % 51 - 60 let 21 % 61 – 70 let 21 % 71 – 80 let 18 % Nad 80 let 7 %

Tab. 5: Vzdělání voličů CSU

Vzdělání Hlasy pro CSU Vysoká škola 33 % Odborné/maturita 9 % Střední škola 27 % Základní škola/bez vzdělání 32 %

Tab. 6: Zaměstnání voličů CSU

Zaměstnání Hlasy pro CSU Dělník 9 % Zaměstnanec 26 % Státní zaměstnanec/zaměstnanec ve veřejných 30 % službách Soukromník/osoba samostatně výdělečně činná 35 % Vlastní tabulky (4. – 6.). Zdroj: Zusammensetzung der CSU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/

46 Wählerschaft und Mitglieder der CSU. Dostupné na WWW: http://www.bpb.de/

18

3. 2. 3. Sociálně demokratická strana (SPD)

Specifikem strany je skutečnost, že po skončení druhé světové války nebyla založena, ale pouze obnovena a navazovala na tradici sociálních demokratů z dob výmarské republiky. Významný posun uvnitř strany nastal až v 50. letech, kdy došlo v programu k odstranění marxistické ideologie a odmítnutí třídního boje, a naopak k přijetí sociálně tržního hospodářství s přihlášením se k demokratickému socialismu. Vnitřní transformace vytvořila z SPD všelidovou stranu.47 Větší počet voličů a schopnost utvářet koalice i s ideově odlišnými stranami umožnila socialistům udržet si podíl na moci. V současnosti představují sociální demokraté centralistickou a masovou stranu s dobrou vnitřní organizací. Významné slovo zde mají i nejnižší řídící jednotky, čímž dochází k bojům o místa ve straně, o její fungování a o směřování v budoucnu.48

3. 2. 4. Svobodná demokratická strana (FDP)

Strana vzniklá r. 1949 sloučením několika liberálních skupin si způsobila do začátku problémy. Poněvadž integrace zahrnovala dva významné proudy liberalismu, svobodomyslně liberální (sociálně liberální) a nacionálně liberální (staro-liberální), kde působilo mnoho bývalých členů NSDAP, nastaly uvnitř strany spory, a tedy nejasná definice programu. Konflikty vedly k pozdějšímu štěpení a založení Svobodné lidové strany (FVP). Rozpory v určité míře přetrvávají doposud a i kvůli tomu FDP disponuje pouze slabou stabilní voličskou základnou. Je tedy nucena při volbách spíše odebírat voliče ostatním stranám, což představuje riziko nízkého počtu hlasů a nepřekročení potřebné pětiprocentní klausule.49 Program prosazuje především přednost občanů před institucemi a svobodu jednotlivce, přesto není postoj příliš vyhraněný, což straně umožňuje střídání koaličních partnerů.50 Nestálost liberálům umožnila být členem vlád jak s CDU/CSU, tak s SPD. Možnost držet se u moci je vyvažována nevýhodou, že pokud voliči příliš znejistí nestabilitou a nevěrohodností strany, ztratí příliš mnoho hlasů.51

47 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 86. 48 Tamtéž, s. 87. 49 Tamtéž, s. 82. 50 Schopnost spolupracovat s CDU/CSU i s SPD stavěla stranu dlouho do pozice tzv. třetí síly. Byla potřebná pro vytvoření koalice a měla velmi vysoký koaliční potenciál. (FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 84) 51 Tamtéž, s. 84. 19

3. 2. 5. Svaz 90/Zelení (Bündnis 90/Die Grünen)

Zelení představují na německé politické scéně velmi mladého hráče, jejich vznik spadá teprve do r. 1980. Přesto se významným aktérem stali již r. 1983, kdy se se ziskem více než pěti procent hlasů dostali do parlamentu. Ke vzniku strany došlo spojením různých hnutí a organizací zaměřených na mír, životní prostředí aj. Od začátku se definovali jako alternativní strana k dosavadním politickým aktérům, avšak nepovažovali se za stranu v pravém slova smyslu. Postoj musel být změněn již ve zmíněném r. 1983, aby mohli hájit zájmy svých voličů v parlamentu.52 Program přesto zůstal nezměněn a stále se zaměřuje především na ekologii, životní prostředí, sociální politiku a posílení přímé demokracie. Největší komplikace představovaly od samého začátku přetrvávající problémy mezi dvěma křídly uvnitř strany. První křídlo představovali realisté (Realos), kteří byli ochotni dosahovat cílů pomocí kompromisů a popř. i uzavírat vládní koalice. Naproti tomu druhé křídlo fundamentalistů (Fundis) zastávalo radikální postoje. Vyřešení problému nastalo v 90. letech po znovusjednocení Německa. V oné době ovšem straně začaly další komplikace. Ignorování nastalého stavu po r. 1990 vedlo k propadu Zelených v celoněmeckých volbách a následným reformám, které r. 1991 vyústily ke sloučení s východoněmeckým partnerem Svaz 90 (Bündnis 90). Změny zapříčinily odchod fundamentalistů a následnou dominanci realistů.53

3. 2. 6. Levice54 (Die Linke)

Strana vznikla r. 1989 pod názvem SED-PDS jako nástupkyně po východoněmecké straně SED, která po zániku NDR a znovusjednocení Německa ztratila své vedoucí postavení. Následně r. 1990 došlo k přejmenování strany na „Strana demokratického socialismu“ (PDS).55 V současnosti se prezentuje jako zastánkyně demokracie, svobody, rovnosti, spravedlnosti a solidarity. Za svůj hlavní cíl považuje změnu dosavadního politického systému a zavedení demokratického socialismu, který podpoří svobodu a rovnost pro každého, poněvadž současný systém vidí jako viníka a podporovatele nerovnosti a vykořisťování.56 R. 2007 došlo v důsledku voleb ke změně názvu strany na Levice (Die

52 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 88. 53 Tamtéž, s. 90. 54 Jedná se o název strany, nikoliv o politický směr 55 MOREAUS, Patrick: Partei des Demokratischen Sozialismus (PDS). In: Parteien und Parteiensystem in Deutschland. WOYKE et al, s. 94. 56 Die Linke. Dostupné na WWW: http://en.die-linke.de/ 20

Linke), ale koaliční potenciál strany zůstává malý, poněvadž ostatní strany s ní odmítají spolupráci. Úspěchy Levice jsou spíše na zemské úrovni, i když poslední dobou zisky rostou i v parlamentních volbách.57

3. 3. Volební systém do Spolkového sněmu

Základní zákon definuje volby do Spolkového sněmu jako rovné, tajné, přímé, všeobecné a svobodné.58 Voleb se mohou aktivně i pasivně účastnit osoby, které v den voleb dosáhly minimálně osmnácti let.59 V současnosti platí pro volby do Spolkového sněmu systém personalizovaného poměrného zastoupení.60 Používaný systém obsahuje dvě složky – první představuje volbu probíhající v jednomandátových obvodech, druhá probíhá na úrovni zemských kandidátních listin.61 Členění způsobuje, že voliči disponují dvěma hlasy. První hlas uděluje volič jednomu konkrétnímu kandidátovi v jednom ze dvou set devadesáti devíti jednomandátových obvodů, druhý hlas je využíván na úrovni spolkové země nebo svobodného města. Volič svůj hlas odevzdá kandidátní listině určité politické strany, tudíž nevolí jednotlivce, ale celou stranu. Listiny jsou přísně vázané, není tedy možné udělovat preferenční hlasy.62 Po volbě dochází k přerozdělování hlasů na mandáty tak, aby Spolkový sněm byl složen alespoň z pěti set devadesáti osmi poslanců.63 První hlas (Erststimme) funguje na principu relativní většiny, tudíž kandidát, který v daném obvodě obdrží nejvíce hlasů, získá přímý mandát64 – tzv. Direktmandat.65 Následně dochází k přepočtu hlasů na mandáty dle

57 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol, s. 225. 58 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 94. 59 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol., s. 207 – 208. 60 Německo představuje typický příklad personalizovaného poměrného systému, ale často je chybně řazeno do systému smíšeného. Důvodem bývá tvrzení, že polovina poslanců je volena proporčně a druhá polovina většinově – ovšem jedná se jen o technické provedení hlasování. V jednomandátových obvodech, kde slouží většinová volba, jde pouze o personalizaci voleb, ale rozhodující pro zisk křesel strany jsou druhé hlasy, což značí poměrný volební systém (STRHALOVÁ, Šárka: Německý volební systém a jeho ne/schopnost předcházet patům. In: Smíšené volební systémy a většinotvorné modifikace systémů poměrných. MLEJNEK, Josef a kol, s. 29) 61 Volba na úrovni jednomandátových volebních obvodů představuje tzv. základní úroveň a při volbě na úrovni kandidátních listin se mluví o tzv. kompenzačních mandátech (Tamtéž, s. 28) 62 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol., s. 206. 63 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 81. 64 Pokud je tento kandidát v jednomandátovém obvodu zapsán i na stranické kandidátce, je vyřazen z kandidátní listiny strany, což způsobí posun ostatních kandidátů směrem nahoru (STRHALOVÁ, Š.: Německý volební systém a jeho ne/schopnost předcházet patům. In: Smíšené volební systémy a většinotvorné modifikace systémů poměrných. MLEJNEK, J. a kol., s. 28) 21 druhých hlasů. Aby strana měla šanci zúčastnit se přerozdělování66, musí překročit celonárodní pětiprocentní uzavírací klauzuli nebo zvítězit alespoň ve třech jednomandátových obvodech.67 Druhé hlasy (Zweitstimme) jsou pro volbu důležitější, poněvadž právě ony určí, kolik bude zvoleno poslanců za jednotlivé politické strany. Nejprve dojde k sečtení všech druhých platných hlasů strany a pomocí Hare-Niemeyerovy formule se vypočítají její zisky v celém Německu. Následně se mandáty, opět pomocí Hare-Niemeyerovy formule, rozdělí mezi jednotlivé zemské listiny podle zisků strany v jednotlivých spolkových zemích. Ze zisku se odečte počet zde získaných přímých mandátů a zbylá místa jsou obsazena kandidáty dle jejich umístění na zemské kandidátce. Existence dvou hlasů má své výhody i nevýhody. Ztížení představuje skutečnost, že téměř vždy dochází ke vzniku tzv. přesahujících (převislých) mandátů, tedy že strana získá více přímých mandátů, než kolik může mít podle počtu druhých hlasů. Přesahující mandáty si strana ponechá a je o ně rozšířen počet členů Spolkového sněmu, který tak téměř nikdy nemá oněch pět set devadesát osm poslanců, ale o několik navíc. Výhodu představuje skutečnost, že dva hlasy umožňují voliči jejich rozdělení mezi dvě politické strany - tzv. splitting.68 Poměrný volební systém s uzavírací klauzulí napomohl tomu, že v Německu funguje vícestranický systém, kde je téměř nemožné, aby určitá strana získala absolutní většinu křesel, tudíž je ke vzniku většiny nutné sestavovat koaliční vlády. Systém zároveň zabraňuje, aby se do Spolkového sněmu dostalo mnoho malých stran a nastala velká fragmentace stranického systému.69

3. 4. Spolkové země a volební obvody (Wahlkreise)

Ústavní legalizace federativního uspořádání Německa proběhla r. 1871, avšak tato myšlenka zde byla již dříve. Účelem sjednocení jednotlivých států pod jeden celek byla snaha ukončit dosavadní velkou roztříštěnost německých zemí.70 V současnosti se Německo skládá

65 CHYTILEK, Roman – ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy, s. 137. 66 Pětiprocentní klauzule nebo vítězství ve třech a více jednomandátových obvodech neplatí pro strany národnostních menšin (SOKOL, Petr: Evropská parlamentní demokracie, s. 38) 67 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol, s. 206. 68 STRHALOVÁ, Š.: Spolková republika Německo. In: Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ a kol, s. 207. 69 STRHALOVÁ, Š.: Německý volební systém a jeho ne/schopnost předcházet patům. In: Smíšené volební systémy a většinotvorné modifikace systémů poměrných. MLEJNEK, Josef a kol., s. 30. 70 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 49. 22 ze šestnácti spolkových zemí, z nichž tři představují samostatná města se zvláštním statutem – jedná se o Berlín, Hamburk a Brémy.71 Německý federalismus bývá označován jako tzv. kooperativní federalismus – tedy že dochází ke vztahu mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a celou republikou. Účelem je, aby spolkové země respektovaly zájmy Německa a neohrožovaly ho vlastní činností, za což jim musí Německo vycházet vstříc. Postavení zemí je podřízeno spolku jako celku a všechna rozhodnutí zemí musí být v souladu se zájmem Německa, kterému nesmí nějak odporovat.72 Současných šestnáct spolkových zemí se dělí na „staré“ a „nové“. Mezi nové patří území bývalé NDR, tedy malé země a to jak v počtu obyvatel, tak v hospodářství, které přibyly po sjednocení r. 1990.73

Tab. 7: Spolkové země s hlavními městy Spolkové země německy Spolkové země česky Hlavní město Baden-Württemberg Bádensko-Württembersko Stuttgart Bayern Bavorsko Mnichov Berlin Berlín Berlín Brandenburg Braniborsko Postupim Bremen Brémy Brémy Hamburg Hamburk Hamburk Hessen Hesensko Wiesbaden Mecklenburg-Vorpommern Meklenbursko-Přední Schwerin Pomořansko Niedersachsen Dolní Sasko Hannover Nordrhein-Westfalen Severní Porýní-Vestfálsko Düsseldorf Rheinland-Pfalz Porýní-Falc Mainz Saarland Sársko Saarbrücken Sachsen Sasko Drážďany Sachsen-Anhalt Sasko-Anhaltsko Magdeburg Schleswig-Holstein Šlesvik-Holštýnsko Kiel Thüringen Durynsko Erfurt Vlastní tabulka. Zdroj: FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 59.

71 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 142. 72 FIALA et al: Politický systém spolkové republiky Německo, s. 51 – 52. 73 Tamtéž, s. 55. 23

Spolkové země mají důležitost i pro samotnou volbu do Spolkového sněmu, poněvadž na této úrovni jsou udělovány druhé hlasy. V případě prvních hlasů probíhá volba na úrovni volebních obvodů. Na volební obvody (Wahlkreise) se dělí jednotlivé spolkové země a jejich počet v rámci země se různí podle počtu obyvatel, avšak dohromady je Německo rozděleno na dvě stě devadesát devět volebních obvodů.74 Obr. 1: Německé spolkové země

Zdroj: http://www.bibliotheksportal.de/

74 Wahlsystem. Dostupné na WWW: http://www.bundestagswahl-bw.de/ 24

4. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2005

Volby proběhly rok před řádným termínem a jednalo se tedy o volby předčasné. Vyhlášení učinil předseda SPD, v oné době nejsilnější strany vládní koalice, Franz Müntefering poté, co strana prohrála zemské volby ve spolkové zemi Severní Porýní- Vestfálsko.75 Vítěznou stranou voleb konaných na podzim se stala CDU/CSU, která od voličů obdržela 35,2 % hlasů. Vítězství bylo velmi těsné, protože druhá SPD dosáhla výsledku 34,2 % hlasů. Nastalý pat byl způsoben především ztrátou těchto dvou stran ve prospěch radikální strany Levice se ziskem 8,7 % hlasů. Povolební vyjednávání vítěze s ostatními stranami o vytvoření koalice nebyla snadná. První variantu představovala koalice společně se stranou Zelených - tzv. „černo-zelená“ koalice. Vyjednávání získalo velkou pozornost ohledně očekávaného výsledku, poněvadž strany stály na opačných pólech politického spektra, nakonec ale dopadlo neúspěšně. Nevýhodu pro vítěznou stranu představovala její ztížená vyjednávací pozice, jelikož se jí v úspěšných stranách nabízel menší počet koaličních partnerů, než kolika disponovala sociální demokracie. Jednání skončila zjištěním, že není možné vytvořit stabilní koalici bez druhé nejsilnější strany, proto došlo k vytvoření koalice velké. Smlouva, podepsána 11. listopadu 2005, stvrdila vládní kabinet CDU/CSU spolu s SPD, v jehož čele stanula předsedkyně vítězné strany Angela Merkelová.76

Důvody ztráty unionistů oproti minulým volbám nalezneme především v předvolebním boji. Za jeden z důvodů můžeme považovat období po představení odborného týmu strany včetně poradců. Jedním z členů poradního týmu byl jmenován mj. bývalý ústavní soudce a expert na finanční právo Paul Kirchhof, jehož radikální návrhy, např. snížení daně z příjmu fyzických osob, vyvolaly uvnitř strany diskuzi a mnoho čelních představitelů návrhy odmítlo jako neuskutečnitelné, čímž strana získala image nejednotnosti a ztratila u mnoha voličů důvěru.77 Další důležitý faktor představuje výrazná ztráta mladých voličů - v nejmladší věkové skupině (18 - 24 let) ztratily křesťanské strany vyšší počet hlasů a obdržely od nejmladších voličů pouhých 26 % hlasů. Naopak obliba u starších obyvatel je znatelná ze

75 MÜLLER, Uwe: Německo po volbách 2005. Volby poražených vítězů?. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 4. 76 JEŘÁBEK, M. a kol: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska, s. 173 – 174. 77 MÜLLER, U.: Německo po volbách 2005. Volby poražených vítězů?. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 5. 25 zisku hlasů od osob starších šedesáti let - celých 43 % voličů této věkové kategorie dalo unionistům svůj hlas a stali se tak její nejsilnější voličskou skupinou.78

Tab. 8: Volební výsledky CDU/CSU r. 2005 dle druhých hlasů

Spolkové země Nad 35 % 34,9 – 25 % Pod 24,9 % Bádensko-Württembersko 39,2 % X X Bavorsko 49,2 % X X Berlín X X 22 % Braniborsko X X 20,6 % Brémy X X 22,8 % Hamburk X 28,9 % X Hesensko X 33,7 % X Meklenbursko-Přední X 29,6 % X Pomořansko Dolní Sasko X 33,6 % X Severní Porýní-Vestfálsko X 34,4% X Porýní-Falc 36,9 % X X Sársko X 30,2 % X Sasko X 30 % X Sasko - Anhaltsko X X 24,7 % Šlesvik-Holštýnsko 36,4 % X X Durynsko X 25,7 % X Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

Z tabulky lze vyčíst nejsilnější volební oblasti konzervativního bloku, mezi něž patří čtyři spolkové země. Úspěchy jsou viditelné také na volební mapě, kde černá barva značí místa vítězství CDU/CSU, naopak červená místa ukazují vítězství SPD.

78 Die Bundestagswahl vom 18. September 2005. Dostupné na WWW: https://www.infratest- dimap.de/uploads/media/Hilmer_Mueller-Hilmer_2006.pdf, s. 23. 26

Obr. 2: Územní podpora CDU/CSU r. 2005

Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

4. 1. Bavorsko

Nejvyššího volebního výsledku křesťanskodemokratické strany dosáhli ve spolkové zemi Bavorsko skládajícího se z volebních obvodů 214 – 258.79 I při pohledu na mapu jde vidět jasná dominance. Přesto při srovnání s minulými volbami zjistíme znatelnou ztrátu deseti procentních bodů, čímž došlo k celkovému poklesu zisku konzervativního bloku na celonárodní úrovni.80 Za sníženou úspěšností bavorské strany můžeme nalézt dva důvody. V prvním, a pravděpodobně hlavním, případě se jedná o nevhodné výroky bavorského premiéra Stoibera, který v předvolebních debatách nevybíravě zaútočil na voliče z bývalé NDR: „Nesmíme znovu dopustit, aby o výsledcích voleb do Spolkového sněmu rozhodovali frustrovaní voliči.“81 Výrok prokázal, že cílem Stoibera je dostatečný zisk jeho strany, aby mohli na spolkové úrovni konkurovat celoněmecké FDP. V případě většího zisku liberálů než samotné bavorské strany hrozilo, že v možném povolebním vyjednávání o koalici CDU – CSU - FDP by pozice bavorské CSU zůstala nejslabší, což by znamenalo nejmenší vliv při sestavování vládního

79 Bundestagswahl 2005 in Bayern. Dostupné na WWW: http://www.wahlen.bayern.de/ 80 Volby u sousedů - pravice vítězí. Dostupné na WWW: http://www.cevro.cz/ 81 MÜLLER, U.: Německo po volbách 2005. Volby poražených vítězů?. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 4 – 5. (cit. 2014-03-25) 27 kabinetu a pravděpodobně také nejmenší počet ministerských postů. Dalším faktorem působícím na hlasování v Bavorsku mohly být povodně, které zemi zasáhly v polovině srpna. Zapojení Schrödera ze socialistické strany, jeho kritika Stoibera a příslib pomoci postiženým oblastem mohly zanechat v mnoha Bavorech kladný dojem. Snaha předsedy socialistů nebyla neopodstatněná, poněvadž právě tato taktika mu pomohla ve volbách r. 2002, kdy došlo k záplavám v nových spolkových zemích.82 Při podrobnější analýze volebních obvodů lze zjistit, že v rámci Bavorska dosahuje CSU nejmenších volebních zisků v okolí větších měst. V těchto lokalitách byla sociální demokracie často velmi silným soupeřem CSU. Jde o volební obvody města Mnichov a také u města Norimberk, zbytek Bavorska jednoznačně opanovala CSU vždy se ziskem nad 40 % hlasů a s vyšším náskokem oproti ostatním politickým stranám.

Tab. 9: Nejnižší zisky CSU r. 2005 dle druhých hlasů

Volební obvod CSU (%) SPD (%) Mnichov-sever 36,2 29,9 Mnichov-východ 38,5 28,5 Mnichov-jih 38,5 29,2 Mnichov-západ/střed 36,6 28,5 Norimberk-sever 35,9 33,6 Norimberk-jih 40,1 35,3 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.wahlen.bayern.de/

Vliv na oslabení CSU v mnichovských obvodech, a naopak zvýšení vlivu sociální demokracie, lze nalézt ve vyšším počtu mladších občanů. Ve všech čtyřech uvedených obvodech Mnichova žije početnější věková skupina v rozmezí 35 - 45 let, což není cílová skupina bavorské strany.83 Pozici CSU také oslabuje, a naopak nahrává levici, silná turecká menšina sídlící hlavně ve větších městech.84 Především během voleb r. 2005 znamenala turecká otázka jedno z hlavních témat. Diskuze o možnosti přistoupení Turecka do EU rozdělovala politické spektrum – zatímco proti vystupoval blok křesťanských stran, jednoznačně pro vystupovala sociální demokracie. Zmíněná turecká otázka vede menšinu v případě, že se účastní voleb, hlasovat spíše pro SPD než pro konzervativce, což zřetelně

82 MÜLLER, U.: Německo po volbách 2005. Volby poražených vítězů?. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 5. 83 Strukturdaten – Statistiche Beschreibung der Wahlberechtigten zum Stichtig. Dostupné na WWW: http://www.mstatistik-muenchen.de/themen/wahlen/wahlberichterstattung/btw2005/infos/struktur_btw05.pdf. 84 Arabské národnostní menšiny v Německu. Dostupné na WWW: http://www.amo.cz/ 28 ukázaly i volby r. 2002 (60 % Turků dalo hlas sociální demokracii a CDU/CSU volilo pouhých 12 %).85 Výše zmíněné volební obvody představovaly pro CSU také horší výsledky v rámci prvních hlasů. Ve všech disponovala ziskem nad 40 %, přesto v některých případech ztrácela druhá SPD pouze pár procent na vítězství – výjimku představuje Mnichov-sever, kde socialisté zvítězili se ziskem 43,8 % hlasů nad konzervativci s 41,0 %.

Tab. 10: Nejnižší zisky CSU r. 2005 dle prvních hlasů

Volební obvod CSU (%) SPD (%) Mnichov-sever 41,0 43,8 Mnichov-východ 43,4 36,3 Mnichov-jih 44,0 37,0 Mnichov-západ/střed 42,7 39,3 Norimberk-sever 41,9 39,9 Norimberk-jih 44,0 38,8 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

4. 2. Bádensko-Württembersko

Konzervativní blok dosáhl výraznějšího vítězství také v katolické spolkové zemi Bádensko-Württembersko, v zemi s pravidelně vyšší volební podporou.86 Strana přesto nevyhrála ve všech volebních obvodech, ale ve čtyřech byla poražena sociální demokracií.

Tab. 11: Nejnižší zisky CDU/CSU r. 2005 dle druhých hlasů v Bádensku-Württembersku

Volební obvod CDU/CSU (%) SPD (%) Lörrach – Müllheim 34,8 35,1 Freiburg 29,6 31,0 Stuttgart II. 33,0 33,9 Mannheim 31,0 37,2 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

85 HESOVÁ, Zora: Německo po volbách 2005. Turecké otázky v německých volbách. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 12 – 13. 86 Die Bundestagswahl vom 18. September 2005. Dostupné na WWW: https://www.infratest- dimap.de/uploads/media/Hilmer_Mueller-Hilmer_2006.pdf, s. 24. 29

V rámci prvních hlasů prohráli unionisté se sociální demokracií ve čtyřech stejných obvodech jako v rámci druhých hlasů. V dalších čtyřech volebních obvodech ztrácela druhá SPD na první konzervativce pouze minimálně - Stuttgart I (rozdíl 0,5 %), Karlsruhe-Stadt (rozdíl 2,0 %) a Heidelberg (rozdíl 0,3 %).87 V době voleb došlo vlivem stárnutí společnosti a stěhování mladých voličů k tomu, že podíl voličů nad šedesát let (stranu volilo 32 %) byl téměř dvakrát větší než voličů pod třicet let (volilo 16 %), což vedlo ke zvýšení vlivu starších obyvatel na politiku. Navíc u mladších voličů zájem o politiku poklesl (svůj hlas odevzdalo ve volbách cca 66 % lidí nižší věkové kategorie), zatímco starší skupina občanů volila v 76 %.88

První úspěšné volby Angely Merkelové nepředstavovaly ještě pro předsedkyni CDU výrazný osobní úspěch. Na pozici německého kancléře si ji přálo pouhých 39 % občanů, zatímco sociálního demokrata Gerharda Schrödera by zvolilo 53 %. Předseda socialistů převyšoval Merkelovou jak na západě (Merkelová 41 % X Schröder 52 %), tak na východě (Merkelová 33 % X Schröder 57 %) Německa.89

87 Bundestagswahl 2005. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 88 Representative Wahlstatistika. Dostupné na WWW: http://www.statistik.baden- wuerttemberg.de/veroeffentl/Monatshefte/PDF/Beitrag05_12_12.pdf, s. 47. 89 Wahlanalysen. Bundestagswahl 2005. Dostupné na WWW: http://www.forschungsgruppe.de/

30

5. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2009

Parlamentní volby proběhly 27. září 2009. Počet občanů oprávněných volit se ustálil na 62,2 milionech, avšak oproti minulým volbám došlo k výraznému snížení volební účasti, která dosáhla svého historického minima se 70,8 %.90 I když počet hlasů pro CDU/CSU výrazně klesl91, konzervativní blok se přesto stal se ziskem 27,3 % hlasů jasným vítězem voleb. Druhé volební místo obsadila SPD (23,0 % hlasů), třetí FDP (14,6 %) a čtvrtá Levice (11,9 %), která nečekaně překonala Zelené (10,7%).92 Úspěch liberálů byl ovšem na úkor konzervativců, kteří nejvíce oslabili v oblastech, kde FDP posílila - jednalo se o bašty konzervativců, mezi něž patří Bavorsko, Bádensko-Württembersko na jihu Německa a Šlesvicko-Holštýnsko na severu. Odklon některých voličů směrem k alternativní FDP byl dán především hospodářským programem, který vnímali u liberální strany jako lepší. Významný milník voleb představuje také strana Levice, která výrazně posílila oproti minulým volbám, díky čemuž obsadila ve Spolkovém sněmu dvacet dva poslaneckých křesel.93 Počet hlasů pro středopravicovou CDU/CSU a FDP zajistil stranám dostatečný počet mandátů a možnost sestavení pravicové vládní koalice, která se k moci dostala po jedenácti letech. Jeden z hlavních důvodů úspěchu konzervativců nalezneme v neúspěchu sociální demokracie.94 SPD zaznamenala významnou ztrátu hlasů a to i v zemích stabilní volební podpory. Mezi tyto oblasti patří zejména severní Berlín, Brémy, Dolní Sasko a bývalá NDR - Sasko-Anhaltsko, Meklenbursko – Přední Pomořansko a Durynsko. Naopak zde došlo k posílení konzervativců, kteří sebrali sociální demokracii 630 tisíc voličů. Volební propad středolevicové strany znamenal pro unionisty vítězství v pěti spolkových zemích, opanovaných ve spolkových volbách r. 2005 socialisty. Jde o západoněmecké Hesensko, Severní Porýní – Vestfálsko, Porýní - Falc, severoněmecké Šlesvicko-Holštýnsko a východoněmecké Sasko. Přesto je třeba zdůraznit, že vítězství CDU/CSU v těchto spolkových zemích nebylo příliš výrazné.95

90 Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 91 Ve volbách blok CDU/CSU výrazně ztratil a získal jeden ze svých nejhorších výsledků. (Tamtéž) 92 Srovnání: http://www.electoralgeography.com/ 93 Německé volby opanovala pravice. Dostupné na WWW: http://www.cevro.cz/ 94 Volby znamenaly pro SPD nejhorší dosažený výsledek od jejího vzniku r. 1945. (Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/) 95 Německé volby opanovala pravice. Dostupné na WWW: http://www.cevro.cz/ 31

Tab. 12: Volební výsledky CDU/CSU r. 2009 dle druhých hlasů

Spolkové země Nad 35 % 34,9 – 25 % Pod 24,9 % Bádensko-Württembersko X 34,4% X Bavorsko 42,6% X X Berlín X X 22,8% Braniborsko X X 23,6% Brémy X X 23,9% Hamburk X 27,9 X Hesensko X 32,2 X Meklenbursko-Přední X 33,2 X Pomořansko Dolní Sasko X 33,2 X Severní Porýní-Vestfálsko X 33,1 X Porýní-Falc 35,0 X X Sársko X 30,7 X Sasko 35,6 X X Sasko - Anhaltsko X 30,1 X Šlesvik-Holštýnsko X 32,2 X Durynsko X 31,2 X Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

Při porovnání výsledku s minulými volbami můžeme vidět několik rozdílů. První představuje snížení počtu spolkových zemí, kde konzervativci disponovali nejnižšími volebními zisky (pod 24,9 % hlasů). Za druhé ubyla i jedna spolková země ze skupiny s nadprůměrnými výsledky (nad 35 % hlasů), avšak pouze s těsnou ztrátou. Důležitou skutečnost představuje vysoký zisk konzervativců v zemi bývalé NDR, konkrétně v Sasku, a jeho zařazení do skupiny s nadprůměrnými výsledky. Také výsledky CDU/CSU v zemích s průměrnými volebními zisky se pohybují, až na jednu výjimku (Hamburk), nad 30 % hlasů, tudíž zde došlo k vylepšení pozice strany oproti minulým volbám. Navíc v těchto volbách došlo k opětovnému oslabení pozice bavorské strany. Přestože celkově došlo k oslabení unionistů, v konečném sčítání hlasů představovali jasného vítěze voleb, navíc s větším počtem vyhraných volebních obvodů oproti r. 2005, jak naznačuje i následující mapa.

32

Obr. 3: Územní podpora CDU/CSU r. 2009

Zdroj: http://psephos.adam-carr.net/

5. 1. Bavorsko

Úbytek hlasů pro bavorskou stranu můžeme vysledovat již před spolkovými volbami, konkrétně při bavorských zemských volbách v září 2008, v nichž strana ztratila absolutní většinu hlasů a získala jich pouhých 43,4 % (v zemských volbách r. 2003 obdržela 60,7 % hlasů). Za neúspěch strany ovšem není příliš zodpovědná druhá sociální demokracie, jako spíše posílená FDP a sdružení nezávislých voličů, kam patří mj. řada bývalých členů z CSU kritizujících předsedu Stoibera, i přestože byl z funkce před volbami sesazen (kritika zahrnovala především jeho nepopulární kroky, reformy a odmítnutí postu druhého nejvlivnějšího člena kabinetu po spolkových volbách r. 2005).96 Snížený počet hlasů přesto stačil k vítězství bavorské strany ve všech volebních obvodech. Šest zmíněných obvodů u voleb r. 2005 s vítěznou sociální demokracií tentokrát opanovala CSU, avšak se ztrátou hlasů, pravděpodobně tedy výrazného vítězství dosáhla díky velké ztrátě socialistů. Naopak silného konkurenta nalezla v Zelených, kteří hlavně v okolí Mnichova nabídli voličům alternativu. V případě volebního obvodu Mnichov-západ/střed dokonce Zelení předběhli SPD a s 31,3 % hlasů obsadili druhou příčku.

96 Bavorské překvapení. Dostupné na WWW: http://www.cevro.cz/ 33

Tab. 13: Srovnání volebních zisků CSU r. 2005 a 2009 dle druhých hlasů

Volební obvod R. 2009 (%) R. 2005 (%) Mnichov-sever 31,0 36,2 Mnichov-východ 33,0 38,5 Mnichov-jih 33,0 38,5 Mnichov-západ/střed 31,3 36,6 Norimberk-sever 29,9 35,9 Norimberk-jih 34,6 40,1 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

Strana zaznamenala také horší výsledky v rámci prvních hlasů, avšak oproti SPD disponovala dostatečně vysokými zisky, v některých obvodech i o 10 %. Nejhůře bavorská strana obstála v obvodu Mnichov-sever, kde se ziskem 36,5 % měla oproti socialistům náskok pouhých 0,9 procentních bodů.97

5. 2. Sasko

Spolková země Sasko představuje zajímavý fenomén. V případě zmíněné spolkové země mluvíme o části bývalého východního Německa, která svými volebními výsledky odpovídá spíše Německu západnímu. Avšak i přes vítězství konzervativců v celém Sasku nejsou výsledky zcela přesvědčivé. Např. v obvodu Chemnitz obsadila druhé místo strana Levice, která svým ziskem 28,6 % hlasů představovala pro vítěznou stranu výraznou konkurenci. Polepšení konzervativní blok dosáhl také ve volebních obvodech Lipsko I. a Lipsko II., kde svým vítězstvím sebral první pozici minulému vítězi SPD. Přesto okolí města Lipska představuje pro unionisty výsledkově nejslabší oblasti. Největší hrozbou křesťanského bloku se zde stala Levice, která ve volebním obvodu Lipsko II. ztrácela na vítěznou stranu pouhých 0,6 procentních bodů a ve volebním obvodě Lipsko I. 4,5 procentních bodů. Vítěznou stranou se konzervativci stali i v okolí města Drážďany, kde nejenže zvítězili, ale ostatní strany výrazně převyšovali. V případě volebního obvodu Drážďany I. získala CDU/CSU 34,3 % hlasů, tedy dostatečný počet oproti druhé Levici se ziskem 22,0 %. Volební obvod Drážďany II. – Budyšín II. představoval vítězný obvod pro CDU/CSU se

97 Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 34 ziskem 33,8 % hlasů a i zde se jako druhá umístila Levice se ziskem 20,2 % hlasů, což jednoznačně značí velký odstup vítězné strany oproti ostatním aktérům.98

Tab. 14: Vítězství CDU/CSU v Sasku proti Levici r. 2009 dle druhých hlasů

CDU/CSU (%) Levice - 2. pozice (%) Nordsachsen 35,6 25,7 I 30,0 25,5 Leipzig II 26,1 25,5 Leipzig-Land 36,7 23,8 Görlitz 37,4 24,6 I 38,8 24,4 Meissen 37,5 22,7 Dresden II– Bautzen II 33,8 20,2 34,3 22,0 Sächsische Schweiz – 40,3 20,8 Osterzgebirge Mittelsachsen 38,5 24,5 Chemnitzer Umland– 37,5 25,5 II Chemnitz 30,5 28,6 38,5 25,2 Zwickau 35,9 27,7 Vogtlandkreis 36,7 26,1 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

Podobně konzervativci dopadli i v případě prvních hlasů, kterých také nejméně získali v obvodu Lipsko II, kde se ziskem 28,8 % měli náskok oproti Levici o pouhých 3,5 procentních bodů.99 Hlavní důvod, proč CDU/CSU dosahuje vyšších volebních výsledků v jedné zemi dřívější NDR, přestože v bývalém východním Německu strana většinou ztrácí, představují zde ležící města. Významná města, jako např. Drážďany, disponují v mnoha ohledech vysokou úrovní. Představují zajímavá místa pro turisty, lákají investory a dochází zde ke zvyšování výroby, což způsobuje příchod nových výrobců, jako např. Volkswagen, General Motors a

98 Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 99 Tamtéž. 35 další.100 Díky těmto faktorům dohází ke zlepšení situace zdejší ekonomiky a klesá nezaměstnanost, tudíž obyvatelé nemají potřebu s nostalgií volit levicové strany.

5. 3. Porýní-Falc

V případě zařazení Porýní-Falc do kategorie zemí s nadprůměrnými výsledky nedošlo k výrazným změnám oproti minulým volbám, jelikož CDU/CSU v této spolkové zemi zaznamenala ztrátu pouhých 1,9 procentních bodů. I v této spolkové zemi došlo k opětovnému vítězství konzervativců. Ve volbách r. 2005 zde křesťanskodemokratický blok dosáhl nadprůměrného výsledku (36,9 % hlasů) a vyhrál v deseti volebních obvodech z patnácti, ve zbylých pěti byla první zvolena SPD. V následujících volbách r. 2009 došlo k vítězství unionistů ve všech volebních obvodech, včetně prohraných z minulých voleb a to i přesto, že si zde strana pohoršila, jak bude vidět v následující tabulce. Za vítězství CDU tudíž může rapidní pokles hlasů pro sociální demokracii.

Tab. 15: Srovnání zisků CDU/CSU v Porýní-Falc r. 2005 a r. 2009 dle druhých hlasů

Volební obvod R. 2005 (%) R. 2009 (%) Kaiserslautern 29,5 28,2 Kreuznach 33,6 33,1 Ludwigshafen/Frankenthal 33,8 32,4 Trier 36,1 36,9 Worms 33,4 32,4 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

V rámci prvních hlasů došlo také k poklesu zisků CDU v několika obvodech, přesto opanovala více volebních obvodů než ve volbách přechozích.

100 SLÁDEK, Jiří. Německo po volbách 2005. Němci rozhodovali o tempu ekonomických reforem. Dostupné na WWW: http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf, s. 14. 36

Tab. 16: Srovnání zisků CDU/CSU v Porýní-Falc r. 2005 a 2009 dle prvních hlasů R. 2005 R. 2009 Neuwied 43,5 39,2 Mainz 39,2 36,3 Worms 37,4 36,0 Ludwigshafen/Frankenthal 39,7 38,4 Neustadt - Speyer 44,8 44,6 Kaiserslautern 35,3 32,8 Vlastní tabulka. Zdroj. http://www.bundeswahlleiter.de/

5. 4. Bádensko-Württembersko a Šlesvicko-Holštýnsko

Zajímavost voleb představuje pokles hlasů v obou zmíněných spolkových zemích. V případě Bádenska-Württemberska došlo k vítězství unionistů ve všech volebních obvodech, včetně těch, v kterých utrpěla porážku r. 2005. Avšak i ony čtyři obvody zaznamenaly (i když ne výraznou) ztrátu hlasů pro konzervativce, tudíž, stejně jako v případě Porýní-Falc, je dáno vítězství především prohrou sociálních demokratů.

Tab. 17: Ztráta CDU/CSU oproti volbám r. 2005 dle druhých hlasů

Počet procentních bodů Lörrach – Müllheim 2,4 Freiburg 2,5 Stuttgart II. 0,9 Mannheim 2,1 Zdroj: Vlastní tabulka

V případě prvních hlasů vyhráli unionisté ve všech volebních obvodech kromě Freiburgu, kde získaných 33,0 % hlasů pro SPD převýšilo unionisty o 4,2 procentních bodů.101 Propad konzervativci zaznamenali také v zmíněném Šlesvik-Holštýnsku, kde celkově došlo u CDU/CSU ke ztrátě 4,2 procentních bodů. Ve volbách r. 2005 prohrál blok

101 Srovnání Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 37 konzervativců se socialisty v šesti volebních obvodech, r. 2009 jen ve dvou z nich (jednalo se o Kiel a Lübeck), přesto si v oněch šesti výrazně pohoršila, jak ukazuje následující tabulka.102

Tab. 18: Srovnání zisků CDU/CSU r. 2005 a r. 2009 ve Šlesvik-Holštýnsku dle druhých hlasů

CDU/CSU - 2005 (%) CDU/CSU – 2009 (%) Flensburg - Schleswig 36,4 32,1 Kiel 28,8 25,4 Pinneberg 36,9 33,1 Plön - Neumünster 36,3 32,1 Ostholstein 37,8 32,8 Lübeck 31,2 27,2 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

Už po těchto volbách začíná být zřejmé, že na vítězství unionistů měla významný vliv předsedkyně CDU a kancléřka A. Merkelová. Podle občanů patří k jejím hlavním kladům dobře odvedená práce, a může se tak pyšnit nejlepší pověstí z německých kancléřů. Podle provedeného průzkumu hodnotí práci kancléřky kladně 78 % obyvatel a jen 18 % špatně, takže k pozitivně hodnotícím patří také stoupenci z ostatních politických stran. Průzkum dále uvedl, že Merkelovou by si za kancléřku zvolilo 56 % obyvatel Německa - v rámci voličů CDU/CSU celých 92 %, u koaličního partnera FDP 86 %, u opozičních stran by si ji přálo 21 % voličů SPD, 35 % voličů Levice a 30 % voličů Zelených.103

102 Wahlanalysen. Bundestagswahl 2009. Dostupné na WWW: http://www.forschungsgruppe.de/ 103 Tamtéž. 38

6. VOLBY DO SPOLKOVÉHO SNĚMU ROKU 2013

Jednoznačným vítězem voleb do Spolkového sněmu konaných r. 2013 se stal blok křesťanskodemokratických stran CDU/CSU s ziskem 41,5 % hlasů, což znamená již třetí volební triumf za sebou pro A. Merkelovou. Svým vítězstvím si strana zajistila tři sta jedenáct mandátů z šesti set třiceti možných, a tudíž jí jen těsně unikla absolutní většina. Výsledek znamenal pro stranu historický triumf, představoval nejlepší výsledek konzervativního bloku za posledních dvacet let, přesto strana pro své vládnutí potřebovala sestavit koalici. Při povolebním vyjednávání odpadla možnost sestavit koalici s dosavadním partnerem FDP, jelikož liberálové zažili v těchto volbách naprostý debakl. Se ziskem pod pět procent hlasů – konkrétně 4,8 % - nepřekročili uzavírací klauzuli a poprvé od r. 1949 neobsadili žádné parlamentní křeslo. Druhou nejsilnější stranou voleb byli sociální demokraté, kteří obdrželi 25,7 % hlasů, třetí pozici získala s 8,6 % hlasy Levice a poslední stranou, která prošla do německého parlamentu, se stala koaliční strana Spojenectví 90/Zelení, kteří obdrželi 8,4 % hlasů. Následně došlo k debatě o vytvoření vládní koalice a vzhledem k tomu, že nebylo možné pokračovat v dosavadní spolupráci s FDP, přicházely v úvahu pouze dvě možnosti, protože spolupráci s Levicí CDU/CSU odmítla. První možnost představovala spolupráce se Zelenými, avšak ta byla od samého začátku nepravděpodobná, protože obě strany disponovaly programovými rozdíly. Druhou a od počátku více pravděpodobnou možnost tvořila koalice s SPD.104 Konečná volební jednání skončila ustanovením právě oné velké koalice.

104 Ani drtivé vítězství Merkelové většinu v Bundestagu nezajistilo. Dostupné na WWW: http://zpravy.ihned.cz/ 39

Tab. 19: Volební výsledky CDU/CSU r. 2013 dle druhých hlasů

Spolkové země Nad 35 % 34,9 – 25 % Pod 24,9 % Bádensko-Württembersko 45,7 X X Bavorsko 49,3 X X Berlín X 28,5 X Braniborsko X 34,8 X Brémy X 29,3 X Hamburk X 32,2 X Hesensko 39,2 X X Meklenbursko-Přední 42,5 X X Pomořansko Dolní Sasko 41,1 X X Severní Porýní-Vestfálsko 39,8 X X Porýní-Falc 43,3 X X Sársko 37,8 X X Sasko 42,6 X X Sasko – Anhaltsko 41,2 X X Šlesvik-Holštýnsko 39,2 X X Durynsko 38,8 X X Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

Uvedená tabulka dokazuje volební triumf konzervativců. V žádné spolkové zemi neklesl počet hlasů pod 24,9 %. Nejhoršího volebního výsledku strana dosáhla v Berlíně, kde obdržela 28,5 % hlasů, avšak i zde došlo k jejímu výraznému polepšení. Ve většině spolkových zemí disponovali konzervativci nadprůměrným volebním výsledkem, tedy nad 35 %. Navíc v oblastech s pravidelně nízkou podporou zaznamenala nárůst podpory a slavila zde úspěch s průměrnými volebními výsledky. Vítězství ve většině spolkových zemí zřetelně znázorňuje také následující mapa (modrá místa značí prvenství křesťanských stran).

40

Obr. 4: Územní podpora CDU/CSU r. 2013

Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

Ve všech dvanácti spolkových zemích, kde konzervativní blok dosáhl nad 35 % hlasů, došlo ve všech volebních obvodech k zlepšení volebních zisků oproti volbám r. 2009. Konzervativci vyhráli ve všech volebních obvodech spolkových zemí Sársko, Sasko, Durynsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko – Anhaltsko, Bavorsko, Bádensko- Württembersko, Porýní – Falc. Ve zbylých spolkových zemích, kde CDU/CSU získala více než 35 % hlasů, došlo alespoň v jednom z volebních obvodů k porážce – v takovém případě byla vítězem volebního obvodu sociální demokracie. V zemi Šlesvicko-Holštýnsko byla poražena pouze ve volebním obvodu Kiel. V Hesensku prohrála ve třech volebních obvodech z dvaceti dvou: Schwalm- Eder, Werra-Meissner – Hersfeld-Rotenburg a Kassel. V rámci Dolního Saska, které je rozděleno na třicet volebních obvodů, byla CDU/CSU poražena v pěti: Aurich-Emden, Hannover II, Hannover I, Salzgitter – Wolfenbüttel, Goslar – Northeim – Osterode. Nejhůře z těchto spolkových zemí si strana vedla v Severním Porýní – Vestfálsku, kde z šedesáti čtyř volebních obvodů byla poražena v osmnácti z nich: Köln III, , Duisburg II, Oberhausen – Wesel III, Mülheim – Essen I, Essen II, I, Recklinghausen II, Gelsenkirchen, – Recklinghausen III, Hagen – Ennepe-Ruhr-Kreis I, Ennepe-Ruhr-

41

Kreis II, , Herne – Bochum II, , Dortmund II, Unna I a Hamm – Unna II.105

6. 1. Důvod nárůstu hlasů CDU/CSU r. 2013

Důvodem jasného vítězství konzervativního bloku jsou především ekonomické úspěchy země. Německu se podařilo nastartovat ekonomiku a HDP vzrostlo oproti předchozímu čtvrtletí o 0,7 %. Dále vzrostl export a výrazně klesla nezaměstnanost, v oné době dosahující nejnižších hodnot za posledních dvacet let.106 Volby jednoznačně potvrdily dohady z voleb minulých, že významnou roli na úspěchu unionistů má dosavadní kancléřka a předsedkyně CDU A. Merkelová107, v oné době s nejlepší kancléřskou image v rámci kancléřů země po r. 1990. Skutečnost, že strana dosáhla svého nejlepšího volebního výsledku za posledních dvacet let a že tento triumf je dán zásluhou dosavadní kancléřky, si dle průzkumu mysleli také němečtí voliči. Celých 68 % občanů považovalo vysoký zisk strany za výsledek dobré práce Merkelové a jen 21 % za dobrou práci CDU/CSU. Průzkumu také odhalil, že pokračování kancléřky v úřadu by uvítalo 60 % občanů, tudíž i voliči ostatních politických stran (z CDU/CSU by Merkelovou zvolilo 97% voličů, 90 % z FDP, 18 % z SPD, 43 % z Levice, 39 % ze Zelených), zatímco sociálního demokrata Steinbrücka by volilo pouze 31 % občanů.108 Co stojí za úspěchem Merkelové, řeší řada odborníků. Podle některých může být hlavním důvodem její image a vystupování jako skromné a pracující odbornice. Jiní spatřují za úspěchem kancléřky nejen ekonomiku, ale také proměnu společnosti, která již nechce politiky silně prosazující své názory bez ohledu na společnost, jakým byl např. G. Schröder. Voliči také odmítají vyhrocené politické debaty, což opět nahrává dosavadní kancléřce, a oceňují ochotu Merkelové vyslechnout jiné názory, čímž získávají pocit většího podílu na politice.109 Kladně je hodnocena i práce Merkelové v době krize EU, s čímž souhlasí 70 % dotázaných.110

105 Wahlkreise und Wahlergebnisse 2013. Dostupné na WWW: http://www.bundestag.de/ 106 Fenomén Merkelová: Proč Němci milují svoji kancléřku. Dostupné na WWW: http://m.ceskatelevize.cz/ 107 Triumf Merkelové byl obrovský, protože byla tak zvolena potřetí po sobě. Třetí volební období A. Merkelové po sobě ji zařadilo po bok k velikánům Německa jako je Konrad Adenauer a Helmut Kohl. (Ani drtivé vítězství Merkelové většinu v Bundestagu nezajistilo. Dostupné na WWW: http://zpravy.ihned.cz/) 108 Bundestagswahl 2013. Dostupné na WWW: http://www.forschungsgruppe.de/ 109 Fenomén Merkelová: Proč Němci milují svoji kancléřku. Dostupné na WWW: http://m.ceskatelevize.cz/ 110 Zufrieden mit der Arbeit von Kanzlerin Angela Merkel. Dostupné na WWW: http://de.statista.com/ 42

Graf. 1: Volební podpora A. Merkelové

Vývoj podpory Merkelové 70

60 60

50 56

40 39 30

20

10

0 2005 2009 2013

Zdroj: Vlastní graf

Výše uvedené předpoklady se pokusím potvrdit na případu spolkové země Hesensko, kde došlo k nárůstu zisků konzervativců. Obliba Merkelové způsobila vyšší podporu strany napříč různých věkových skupin v celém Německu. V rámci Hesenska si nejvíce polepšila u osob ve věkovém rozpětí 35 - 45 let, přesto nejsilnější voličskou skupinou zůstali starší občané (osoby v rozmezí 60 - 70 let udělili konzervativcům 40,6 % hlasů, voliči nad sedmdesát let dokonce 51,4 % hlasů). Dále je zde rovnováha mezi ekonomikou a úspěchem konzervativců, poněvadž současné vyšší volební zisky CDU/CSU zde vyplývají z ekonomické síly spolkové země, která obyvatelům zajišťuje dostatek pracovních míst, čímž zabraňuje nostalgii po minulosti a vyšším ziskům levicových stran. Hesensko v současnosti patří k jednomu z ekonomicky nejsilnějších a dynamických regionů Německa, které silnou ekonomikou a produktivitou práce předběhlo i celorepublikový průměr. Země těží ze stabilizace ekonomiky eurozóny a z celkového oživení ekonomiky světové, což popohání k větším investicím a silnému pracovnímu trhu.111

111 Die Wahl zum 18. Deutschen Bundestag in Hessen 2013. Dostupné na WWW: http://www.statistik- hessen.de/ 43

7. STABILNĚ NEJSLABŠÍ PODPORA PRO CDU/CSU

Při porovnání všech tří voleb lze zjistit, že stabilně nejhorších výsledků konzervativní blok dosahuje v Berlíně, Brémách, Braniborsku a nízkých zisků dosahuje také v Hamburku.

7. 1. Berlín

Tab. 20: Zisky CDU/CSU ve volebních obvodech Berlína ve všech třech volbách

Rok 2005 Rok 2009 Rok 2013 Spandau – Charlottenburg- 29,4 (2.112) 30,0 (1.) 36,6 (1.) Nord Reinickendorf 32,7 (2.) 32,9 (1.) 40,1 (1.) Steglitz-Zehlendorf 32,0 (1.) 31,1 (1.) 37,2 (1.) Charlottenburg-Wilmersdorf 27,3 (2.) 26,5 (1.) 32,5 (1.) Tempelhof-Schöneberg 27,3 (2.) 26,7 (1.) 31,7 (1.) Mitte 19,4 (2.) 19,0 (4.) 22,6 (2.) Pankow 14,4 (4.) 17,2 (4.) 23,5 (2.) Friedrichshain-Kreuzberg – 11,1 (4.) 11,9 (4.) 15,4 (4.) Prenzlauer Berg Ost Lichtenberg 12,6 (3.) 16,3 (3.) 23,1 (2.) Neukölln 28,4 (2.) 25,9 (1.) 29,0 (1.) Marzahn-Hellersdorf 14,1 (3.) 18,1 (2.) 26,0 (2.) Treptow-Köpenick 15,2 (3.) 18,4 (3.) 25,4 (2) Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

R. 2005 si CDU/CSU vedla v Berlíně nejhůře ze všech zkoumaných voleb. První pozice dosáhla pouze v jednom volebním obvodě Steglitz-Zehlendorf a ve zbylých byla poražena, často výrazným rozdílem, sociální demokracií. Výrazné ztráty dosahovala na východě Berlína, kde vítězila Levice - především ve volebních obvodech Berlin-Lichtenberg (Levice 35,6 % X CDU/CSU 12,6 % hlasů) a Berlin-Marzahn-Hellersdorf (Levice 34,4 % X CDU/CSU 14,1 % hlasů).113 Ve volbách r. 2009 došlo k posílení konzervativců, vítězství dosáhli v polovině volebních obvodů. Západní část Berlína spadala především do vlivu CDU/CSU, naopak východ spíše do vlivu Levice, která zaujala místo po ztrátové sociální demokracii. Nejsilnější

112 Získaná pozice ve volbách 113 Srovnání Bundestagswahl. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 44 pozici získali konzervativci ve třech volebních obvodech na západě Berlína, kde strana překročila třicetiprocentní hranici. Mezi tyto volební obvody patří Berlín-Reinickendorf (32,9 %), Berlín-Spandau – Charlottenurg Nord (30,0 %) a Berlín-Steglitz – Zehlendorf (31,1 %). Volební obvody v okolí středu města, v západní a jižní části nepředstavovali pro unionisty výrazně silné oblasti, naopak zde došlo k posílení Zelených, kteří přetáhli řadu nespokojených unionistických voličů. Ti zde sice zvítězili, ale druzí Zelení pro ně představovali konkurenci hlavně v obvodech Berlín-Charlottenburg – Wilmersdorf a Tempelhof-Schöneberg. Naopak ve východní části Berlína dominovala Levice, která opět ovládla dva zmíněné obvody u voleb r. 2005, i když došlo u křesťanské strany k mírnému zlepšení.114 Volby r. 2013 představovaly pro unionisty největší úspěch. V západní části ještě více zvýšili své zisky a k hlavním úspěchům patřily především obvody Berlín-Reinickendorf (40,1 %), Berlín-Steglitz – Zehlendorf (37,2 %) a Berlín-Spandau – Charlottenurg Nord (36,6 %). Došlo také k úspěchu ve volebním obvodu Berlín-střed, kde CDU/CSU obsadila druhou pozici oproti předchozí čtvrté. Úspěch představuje i skutečnost, že v šesti obvodech strana vyhrála, v pěti se stala druhou nejsilnější a pouze v jednom zůstala na čtvrté pozici. Celkově dochází v Berlíně k vylepšování pozice unionistů, což může být dáno snižující se nezaměstnaností, která od r. 2005 zaznamenala výrazný pokles.

Graf. 2: Vývoj nezaměstnanosti v Berlíně

Zdroj: http://de.statista.com/

114 Srovnání Bundestagswahl. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 45

7. 2. Brémy, Braniborsko a Hamburk

Město Brémy, bráno při volbách do Spolkového sněmu jako město se zvláštním statutem, je rozděleno na dva volební obvody. Oba byly ve volbách r. 2005 zcela v moci sociálních demokratů, kteří nad druhou CDU/CDU získali jednoznačnou převahu. Také ve volbách r. 2009 dominovala Brémám sociální demokracie, ovšem konzervativcům se podařilo ztrátu snížit a volební rozdíly nebyly tak výrazné. Přes sílící vliv křesťanské strany se jí v těchto dvou volebních obvodech nepodařilo zvítězit ani v posledních volbách. Ve volbách r. 2005 bylo Braniborsko v moci SPD, která se zisky vždy nad 30 % zcela převyšovala ostatní strany. Výrazným vlivem v oblasti také disponovala Levice, která ve všech volebních obvodech obsadila druhou nejsilnější volební příčku (výjimku představoval obvod Oberhavel – Havelland II, kde konzervativci i Levice měly 22 % hlasů). Konzervativní strana neslavila v Braniborsku úspěch ani v následujících volbách r. 2009, kdy opět nevyhrála ani v jednom volebním obvodu. Významný posun pro stranu nastal až v posledních volbách, kdy naopak dokázala zvítězit ve všech volebních obvodech, vždy se ziskem nad 30 %. Také hansovní město Hamburk představuje spíše sféru vlivu sociálních demokratů. Ve volbách r. 2005 zde strana jednoznačně dominovala a získala vítězství ve všech volebních obvodech (dobrého výsledku CDU dosáhla ve volebním obvodu Hamburg-sever, kde se ziskem 32,2 % hlasů ztrácela na první socialisty pouze 2,9 procentních bodů). Ke zlepšení situace pro konzervativce došlo v následujících volbách, kde vyhráli ve třech volebních obvodech, a v jednom se dělila o volební vítězství se sociální demokracií. Zajímavou událost představovaly poslední volby, poněvadž zatímco v jiných spolkových zemích konzervativci vítězili ve větším počtu obvodů, v Hamburku nastala opačná situace. Unionisté vyhráli pouze v jednom obvodě, zatímco v ostatních opět dominovala sociální demokracie. Důvodem ovšem není oslabení pozice unie, naopak ve všech obvodech ziskově polepšila, ale výrazné posílení SPD.115

Neúspěch vítězné strany ve zmíněných čtyřech spolkových zemích lze nalézt v několika faktorech. Především se jedná o velká města s větším počtem mladších obyvatel, což nepředstavuje cílovou skupinu konzervativního bloku. Další důvod představuje nezaměstnanost.116 Nejhorších výsledků strana dosahuje pravidelně v Berlíně, kde

115 Srovnání. Dostupné na WWW: http://www.bundeswahlleiter.de/ 116 Řada prací předpokládá rozdílnou politickou orientaci voličů v různých oblastech se specifickou charakteristikou. Nejvíce byla regionální rozdílnost voličských preferencí spojována s nerovnoměrným 46 nezaměstnanost výrazně přesahuje celoněmecký průměr. Při volbách r. 2013 představoval pro unionisty ziskově nejslabší spolkovou zemi, čemuž odpovídá v oné době i nejvyšší nezaměstnanost (11,7 %) oproti průměru Německa (6,9 %). Špatného výsledku strana dosahuje také v Brémách. R. 2013 zde měla druhý nejhorší výsledek v rámci spolkových zemí, čemuž opět odpovídala i výše občanů bez práce (11,1 %). Přestože CDU/CSU v rámci Braniborska nedopadla v posledních volbách nejhůře, ve volbách r. 2005 a 2009 zde dosahovala nižších výsledků, což také odpovídalo nezaměstnanosti (9,9 %). Poslední Hamburk nepředstavuje pro křesťanské demokraty výrazně špatnou oblast, přesto r. 2013 zůstal v kategorii s nejhoršími výsledky. V dané době zde žilo bez práce 7,4 % obyvatel.117

rozmístěním tříd. (Vliv teritoriálně specifických faktorů na formování politických orientací voličů. Dostupné na WWW: http://sreview.soc.cas.cz/) 117 Durchschnittliche Arbeitslosenquote nach Bundesländern im Jahr 2013. Dostupné na WWW: http://de.statista.com/ 47

8. Analýza výsledků CDU/CSU

Tab. 21: Zisky druhých hlasů CDU/CSU (%) ve spolkových zemích v letech 2005 - 2013

Spolkové země R. 2005 R. 2009 R. 2013 Navýšení procentních bodů r. 2013 vůči r. 2005 Bádensko-Württembersko 39,2 34,4 45,7 + 6,5 Bavorsko 49,2 42,6 49,3 + 0,1 Berlín 22 22,8 28,5 + 6,5 Braniborsko 20,6 23,6 34,8 + 14,2 Brémy 22,8 23,9 29,3 + 6,5 Hamburk 28,9 27,9 32,2 + 3,3 Hesensko 33,7 32,2 39,2 + 5,5 Meklenbursko-Přední 29,6 33,2 42,5 + 12,9 Pomořansko Dolní Sasko 33,6 33,2 41,1 + 7,5 Severní Porýní-Vestfálsko 34,4 33,1 39,8 + 5,4 Porýní-Falc 36,9 35,0 43,3 + 6,4 Sársko 30,2 30,7 37,8 + 7,6 Sasko 30 35,6 42,6 + 12,6 Sasko-Anhaltsko 24,7 30,1 41,2 + 16,5 Šlesvik-Holštýnsko 36,4 32,2 39,2 + 2,8 Durynsko 25,7 31,2 38,8 + 13,1 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.electoralgeography.com/

48

Tab. 22: Zisky prvních hlasů CDU/CSU (%) ve spolkových zemích v letech 2005 - 2013

Spolkové země R. 2005 R. 2009 R. 2013 Navýšení procentních bodů r. 2013 oproti r. 2005 Bádensko- 46,8 42,5 51,1 + 4,3 Württembersko Bavorsko 55,1 48,2 53,9 - 1,2 Berlín 26,1 26,3 30,0 + 3,9 Braniborsko 22,9 24,8 35,6 + 12,7 Brémy 26,6 27,4 29,6 + 3 Hamburk 34,0 32,6 34,4 + 0,4 Hesensko 39,8 39,4 44,5 + 4,7 Meklenbursko-Přední 32,0 34,9 44,4 + 12,4 Pomořansko Dolní Sasko 39 38,5 43,9 + 4,9 Severní Porýní- 40,7 39,6 43,8 + 3,1 Vestfálsko Porýní-Falc 43,2 41,4 46,6 + 3,4 Sársko 33,9 35,7 41,7 + 7,8 Sasko 35,6 39,5 46,5 + 10,9 Sasko-Anhaltsko 27,9 32,3 41,8 + 13,9 Šlesvik-Holštýnsko 42,8 38,4 43,6 + 0,8 Durynsko 29 33,1 41,3 + 12,3 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

Při podrobné analýze výsledů voleb je zřetelné, že nejvíce druhých hlasů pro stranu přibylo v Sasku-Anhaltsku. Následně vysokých zisků strana dosáhla v Braniborsku, Durynsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Sasku. V případě prvních hlasů se nárůst téměř shoduje a k oblastem s největším příbytkem hlasů došlo opět v Sasku-Anhaltsku, poté v Braniborsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku, Durynsku a Sasku. V celkovém souhrnu zaznamenal blok konzervativců největšího nárůstu zisků v Sasku-Anhaltsku, což by měl prokázat i vysoký nárůst hlasů v rámci jednotlivých volebních obvodů dané spolkové země.

49

Tab. 23: Zisky druhých hlasů CDU/CSU (%) v Sasku-Anhaltsku v letech 2005 - 2013

Volební obvody R. 2005 R. 2009 R. 2013 Navýšení procentních bodů r. 2013 oproti r. 2005 Altmark 26,4 30,2 42,0 + 15,6 Börde – Jerichower Land 26,7 31,5 43,2 + 16,5 Harz 24,9 31,3 43,5 + 18,6 Magdeburg 22 28 37,5 + 15,5 Dessau – Wittenberg 25,7 31,7 42,5 + 16,8 Anhalt 24,8 30,5 41,5 + 16,7 Halle 21,2 26,9 37,7 + 16,5 Burgenland – Saalekreis 26 31,8 42,8 + 16,8 Mansfeld 24,6 29,6 41,2 + 16,6 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

Tab. 24: Zisky prvních hlasů CDU/CSU (%) v Sasku-Anhaltsku v letech 2005 - 2013

Volební obvody R. 2005 R. 2009 R. 2013 Navýšení procentních bodů r. 2013 oproti r. 2005 Altmark 31,1 31,2 42,1 + 11 Börde – Jerichower Land 28,1 32,7 44,6 + 16,5 Harz 27,0 33,0 46,0 + 19 Magdeburg 24,3 31,0 36,3 + 12 Dessau – Wittenberg 30,8 36,0 44,6 + 13,8 Anhalt 27,8 31,3 41,0 + 13,2 Halle 25,7 30,9 36,3 + 10,6 Burgenland – Saalekreis 29,4 33,0 44,8 + 15,4 Mansfeld 28,3 32,2 41,9 + 13,6 Vlastní tabulka. Zdroj: http://www.bundeswahlleiter.de/

V obou případech je vidět zřetelný nárůst hlasů pro stranu ve všech volebních obvodech. I v případě Saska-Anhaltska lze hledat příčinu úspěchu křesťanské strany v klesající nezaměstnanosti, i když v oné době dosahovala jedné z nejvyšších hodnot v rámci

50

Německa,118 jak ukáže následující graf. Právě téma nezaměstnanosti představuje dle občanů Saska-Anhaltska hlavní problém (v průzkumu uvedlo 68 % dotázaných), který je potřeba řešit.119

Graf. 3: Vývoj nezaměstnanosti v Sasku-Anhaltsku

Zdroj: http://de.statista.com/

118 Durchschnittliche Arbeitslosenquote nach Bundesländern im Jahr 2013. Dostupné na WWW: http://de.statista.com/ 119 Die wichtigsten politischen Probleme in Sachsen-Anhalt. Dostupné na WWW: http://de.statista.com/ 51

9. ZÁVĚR

Pod vedením Angely Merkelové došlo k výraznému posunu křesťanskodemokratické strany CDU/CSU. V době voleb r. 2005, kdy byla Merkelová poprvé zvolena kancléřkou Německa, nedisponovali konzervativci značného zisku a dominovali pouze v tradičních volebních oblastech, které „odpovídaly“ jejich programu. Z tohoto důvodu pro stranu představovaly hlavní voličské bašty spolková země Bavorsko, Bádensko-Württembersko, západní oblasti země a západní část Berlína. Volební výsledky v prvních zkoumaných volbách proto představovaly určitou dělbu moci mezi konzervativce a sociální demokraty, kteří disponovali téměř stejným volebním ziskem, na základě oblastních specifik. Volby r. 2009 znamenali pro stranu vylepšení pozice (i když s celorepublikovým poklesem hlasů na úkor menších stran), jelikož uhájila dosavadní územní zisky a rozšířila svůj vliv do nových oblastí. Naprostý triumf pro CDU/CSU představoval r. 2013, kdy zvítězila téměř ve všech volebních obvodech. Úspěch zaznamenala i v oblastech, které jsou typicky levicové, a i když zde nezískala první pozici, dosáhla navýšení hlasů. Volby tedy znamenaly vítězství spíše západoněmecké strany i v oblastech bývalého východního Německa, což z ní činí určitý fenoménem země.

V průběhu posledních tří spolkových voleb došlo k výraznému nárůstu hlasů strany pod vedením první ženské kancléřky. Zatímco v prvních dvou volbách dosahovala nadprůměrných volebních zisků (nad 35 % hlasů) v třech či čtyřech spolkových zemích, v případě posledních voleb se jednalo už o dvanáct zemí, mezi které se zařadili i některé z bývalého východního Německa. Těchto dvanáct zemí navíc zaznamenalo nárůst hlasů ve všech volebních obvodech. Mnou provedená analýza vzrůstu volebních zisků ukázala, že nejvýraznějšího vzestupu středopravicová CDU/CSU dosáhla v Sasku-Anhaltsku, kde došlo k nárůstu jak druhých, tak prvních volebních hlasů ve všech devíti volebních obvodech. Vzestup obliby strany ve větším spektru spolkových zemí odpovídá teorii o specifičnosti volebních oblastí. Teorie uvádí, že oblasti se svými specifickými podmínkami, mezi které patří především výše ekonomické úrovně, získávají odpovídající typ voličů. Potvrzení názoru lze vysledovat ve zmíněném Sasku-Anhaltsku, kde v době vládního kabinetu CDU/CSU došlo k výraznému poklesu nezaměstnanosti, což vedlo k postupnému vzrůstu podpory strany i na úrovni spolkové země. Tyto faktory je možné vysledovat i v ostatních oblastech.

52

Za úspěchem křesťanského bloku ve volbách r. 2013 může především ekonomický úspěch Německa v době hospodářské krize. Na rozdíl od zbylých států EU zde došlo k úspěšnému překonání recese, snížení nezaměstnanosti na historické minimum a zachování stability země, za což je CDU/CSU kladně hodnocena a podporována i v tradičně levicových oblastech. Avšak podle mnoha provedených výzkumů je hlavním důvodem úspěchu unionistů dosavadní kancléřka, předsedkyně křesťanské unie Angela Merkelová, která dokázala získat voliče napříč celým politickým spektrem. Při shrnutí dosavadního vývoje lze říci, že situace CDU/CSU po nástupu Angely Merkelové do kancléřského úřadu se výrazně vylepšila, strana získává větší volební zisky a to v rámci celého Německa.

53

10. Seznam použité literatury

CABADA, Ladislav - KUBÁT, Michal a kol.: Úvod do studia politické vědy. První vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2002. ISBN 80-86432-41-6

FIALA, Petr et al.: Politický systém spolkové republiky Německo. První vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0907-1

HLOUŠEK, Vít: Německo. In: Politické strany moderní Evropy. STRMISKA, Maxmilián - HLOUŠEK, Vít - KOPEČEK, Lubomír – CHYTILEK, Roman. První vydání. Praha: Portál, 2005. ISBN: 80-7367-038-0

CHYTILEK, Roman – ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy. První vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3548-X

JEŘÁBEK, Martin a kol.: Srovnání politických systémů Německa a Rakouska. Institucionální a systémové ukotvení. První vydání. Plzeň: Filozofická fakulta Západočeské univerzity, 2010. ISBN 978-80-87094-15-0

MOREAU, Patrick: Partei des Demokratischen Sozialismus (PDS). In: Parteien und Parteiensystem in Deutschland. WOYKE, Wichard et al. Schwalbach/Ts.: WOCHENSCHAU Verlag, 2003. ISBN 3-89974069-6

PINK, Michal: Současné přístupy k volební geografii. In: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. FIALA, Petr - STRMISKA, Maxmilián (eds.). První vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2005. ISBN 80-7325-074-8

SOKOL, Petr: Evropská parlamentní demokracie. První vydání. Praha: Jalna, 2008. ISBN 978-80-86396-35-4

54

STRHALOVÁ, Šárka. Spolková republika Německo: koaliční proměny kancléřské demokracie. In: Komparace politických systémů. Základní modely demokratických systémů. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol. První vydání. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245- 1357-7.

STRHALOVÁ, Šárka: Německý volební systém a jeho ne/schopnost předcházet patům. In: Smíšené volební systémy a většinotvorné modifikace systémů poměrných. MLEJNEK, Josef a kol. První vydání. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1782-4

55

11. Seznam použitých internetových zdrojů

Bundeszentrale für politische Bildung. (http://www.bpb.de/)

Konrad-Adenauer-Stiefung. (http://www.kas.de)

Die Linke. (http://en.die-linke.de/)

Landeszentrale für politische Bildung Baden-Württemberg. (http://www.bundestagswahl- bw.de/)

Bayerisches Landesamt für Statistik und Datenverarbeitung. (http://www.wahlen.bayern.de/)

Der Bundeswahlleiter. (http://www.bundeswahlleiter.de/)

Asociace pro mezinárodní otázky. (http://www.amo.cz/)

CEVRO. Liberálně konzervativní akademie. (http://www.cevro.cz/)

Adam Carr´s Election Archive. (http://psephos.adam-carr.net/)

Rheinland-Pfalz. Landeswahlleiter. (http://www.wahlen.rlp.de/)

HN Zprávy. (http://zpravy.ihned.cz/)

Electoral Geography. (http://www.electoralgeography.com/)

Forschungsgruppe Wahlen. (http://www.forschungsgruppe.de/)

Česká televize. (http://m.ceskatelevize.cz/)

Hessisches Statistisches Landesamt. (http://www.statistik-hessen.de/)

Deutscher Bundestag. (http://bundestag.de/)

56

Sociologický časopis. (http://sreview.soc.cas.cz/)

Das Statistik-Portal. (http://de.statista.com/)

Bibliotheksportal. (http://www.bibliotheksportal.de/)

57

12. Seznam internetových dokumentů

HESOVÁ, Zora: Německo po volbách 2005. Turecké otázky v německých volbách [on-line]. Dostupné na WWW: (http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf)

MÜLLER, Uwe: Německo po volbách 2005. Volby poražených vítězů? [on-line]. Dostupné na WWW: (http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf)

SLÁDEK, Jiří. Německo po volbách 2005. Němci rozhodovali o tempu ekonomických reforem [on-line]. Dostupné na WWW: (http://www.dokumenty- iir.cz/MP/MPArchive/2005/MP102005.pdf)

Die Bundestagswahl vom 18. September 2005 [on-line]. Dostupné na WWW: (https://www.infratest-dimap.de/uploads/media/Hilmer_Mueller-Hilmer_2006.pdf)

Representative Wahlstatistika [on-line]. Dostupné na WWW: (http://www.statistik.baden- wuerttemberg.de/veroeffentl/Monatshefte/PDF/Beitrag05_12_12.pdf)

Strukturdaten – Statistiche Beschreibung der Wahlberechtigten zum Stichtig [on-line]. Dostupné na WWW: (http://www.mstatistik- muenchen.de/themen/wahlen/wahlberichterstattung/btw2005/infos/struktur_btw05.pdf)

58

13. Seznam tabulek, obrázků a grafů

Tabulky Tab. 1: Věk voličů CDU ...... 16 Tab. 2: Vzdělání voličů CDU ...... 16 Tab. 3: Zaměstnání voličů CDU ...... 16 Tab. 4: Věk voličů CSU ...... 18 Tab. 5: Vzdělání voličů CSU ...... 18 Tab. 6: Zaměstnání voličů CSU ...... 18 Tab. 7: Spolkové země s hlavními městy ...... 23 Tab. 8: Volební výsledky CDU/CSU r. 2005 dle druhých hlasů ...... 26 Tab. 9: Nejnižší zisky CSU r. 2005 dle druhých hlasů ...... 28 Tab. 10: Nejnižší zisky CSU r. 2005 dle prvních hlasů ...... 29 Tab. 11: Nejnižší zisky CDU/CSU r. 2005 dle druhých hlasů v Bádensku-Württembersku ... 29 Tab. 12: Volební výsledky CDU/CSU r. 2009 dle druhých hlasů ...... 32 Tab. 13: Srovnání volebních zisků CSU r. 2005 a 2009 dle druhých hlasů ...... 34 Tab. 14: Vítězství CDU/CSU v Sasku proti Levici r. 2009 dle druhých hlasů ...... 35 Tab. 15: Srovnání zisků CDU/CSU v Porýní-Falc r. 2005 a r. 2009 dle druhých hlasů ...... 36 Tab. 16: Srovnání zisků CDU/CSU v Porýní-Falc r. 2005 a 2009 dle prvních hlasů ...... 37 Tab. 17: Ztráta CDU/CSU oproti volbám r. 2005 dle druhých hlasů ...... 37 Tab. 18: Srovnání zisků CDU/CSU r. 2005 a r. 2009 ve Šlesvik-Holštýnsku dle druhých hlasů ...... 38 Tab. 19: Volební výsledky CDU/CSU r. 2013 dle druhých hlasů ...... 40 Tab. 20: Zisky CDU/CSU ve volebních obvodech Berlína ve všech třech volbách ...... 44 Tab. 21: Zisky druhých hlasů CDU/CSU (%) ve spolkových zemích v letech 2005 - 2013 ... 48 Tab. 22: Zisky prvních hlasů CDU/CSU (%) ve spolkových zemích v letech 2005 - 2013 .... 49 Tab. 23: Zisky druhých hlasů CDU/CSU (%) v Sasku-Anhaltsku v letech 2005 - 2013 ...... 50 Tab. 24: Zisky prvních hlasů CDU/CSU (%) v Sasku-Anhaltsku v letech 2005 - 2013 ...... 50

Obrázky Obr. 1: Německé spolkové země ...... 24 Obr. 2: Územní podpora CDU/CSU r. 2005 ...... 27 Obr. 3: Územní podpora CDU/CSU r. 2009 ...... 33 Obr. 4: Územní podpora CDU/CSU r. 2013 ...... 41

Grafy Graf. 1: Volební podpora A. Merkelové ...... 43 Graf. 2: Vývoj nezaměstnanosti v Berlíně ...... 45 Graf. 3: Vývoj nezaměstnanosti v Sasku-Anhaltsku ...... 51

59