Vysoká škola CEVRO Institut
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Bc. Jakub Král
Praha 2016 Vysoká škola CEVRO Institut Katedra politologie a mezinárodních vztahů
VZNIK ÚŘEDNICKÉ VLÁDY JIŘÍHO RUSNOKA
Bc. Jakub Král
Studijní program: Politologie Studijní obor: Politologie Vedoucí práce: PhDr. Miloš Brunclík Ph.D.
Diplomová práce
Praha 2016
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Vznik úřednické vlády Jiřího Rusnoka“ zpracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly řádně citovány a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Praze dne 15. dubna 2016
Jakub Král
Poděkování
Rád bych poděkoval vedoucímu své diplomové práce PhDr. Miloši Brunclíkovi Ph.D. za cenné rady a věcné připomínky, které mi pomohly tuto práci zkompletovat.
Děkuji všem pedagogům Vysoké školy CEVRO Institut za cenné znalosti, které mi v průběhu studia předávali.
Mé poděkování patří také rodině za důvěru, motivaci a přátelům za podporu.
Obsah
1 Úvod ...... 8
2 Teoretická část ...... 10
2.1 Rozdíly fungování exekutivní moci v parlamentních a poloprezidentských režimech10 2.1.1 Parlamentní režim ...... 11
2.1.2 Poloprezidentský režim ...... 14
2.2 Ustavování vlád v parlamentních režimech ...... 21 2.3 Ustavování vlád v poloprezidentských režimech ...... 23 2.4 Jmenování vlády v prostředí České republiky ...... 25 2.5 Modely a příčiny jmenování úřednických kabinetů ...... 31 3 Příčiny vzniku vlády Jiřího Rusnoka ...... 35
3.1 Změna způsobu volby prezidenta ...... 35 3.1.1 Legitimační výhoda ...... 37
3.2 Prezidentův mocenský „apetit“ a vazba na SPOZ ...... 37 3.3 Pád vlády Petra Nečase a slabost parlamentních politických stran ...... 42 3.3.1 Kontext pádu vlády Petra Nečase (13. července 2010 – 10. července 2013) ...... 42
3.3.2 Demise vlády Petra Nečase ...... 44
3.4 Vláda Jiřího Rusnoka (10. července 2013 – 29. ledna 2014) ...... 47 3.4.1 Jmenování premiéra Jiřího Rusnoka ...... 47
3.4.2 Reakce politických stran na jmenování nového předsedy vlády ...... 50
3.4.3 Jmenování vlády Jiřího Rusnoka...... 53
3.4.4 Osudy vlády Jiřího Rusnoka ...... 53
4 Jak zlepšit proces formování vlády v ČR? ...... 57
5 Závěr ...... 61
6 Zdroje a prameny ...... 63
Resumé
This thesis is focused on the creation of the technocratic government of Jiri Rusnok. The thesis is divided into two parts.
The first section is a conceptual framework of the thesis. It summarizes functioning of the executive power in parliamentary and semi-presidential regimes. It deals with the differences in the government formation processes in these regimes. This section also analyzes the model of this process in the Czech Republic. The second part examines the circumstances of the formation of the government of Jiri Rusnok. It also analyzes the connection of some members of the government to the President and his political party SPOZ.
The aim of this thesis is to determine whether the appointment of Minister Jiri Rusnok was conducted in a standard way, or whether the president Milos Zeman intended to shift the Czech Republic to a semi-presidential regime.
Resumé
Tato diplomová práce je zaměřena na vznik prezidentského kabinetu Jiřího Rusnoka. Především na okolnosti vzniku tohoto kabinetu. Práce je rozdělena do dvou částí.
První část vytváří konceptuální rámec diplomové práce. Zkoumá fungování exekutivní moci v parlamentních a poloprezidentských režimech. Zabývá se rozdíly jmenování vlád v těchto režimech. Tato část práce analyzuje také způsob jmenování vlády v prostředí České republiky. Druhá část zkoumá jednotlivé příčiny vzniku vlády Jiřího Rusnoka. Analyzuje napojení některých členů kabinetu na prezidenta a jeho politickou stranu SPOZ.
Cílem této diplomové práce je zjistit, zda jmenování vlády Jiřího Rusnoka probíhalo standardním způsobem, nebo se prezident Miloš Zeman snažil Českou republiku posunout směrem k poloprezidentskému režimu.
7
1 Úvod
Československá a česká politická scéna byla často spojena s fenoménem vládní nestability. Z politologického hlediska je nadmíru zajímavý fenomén úřednických kabinetů, které na politickou scénu vstupují v krizových situacích. 1 V naší historii se objevilo několik tzv. úřednických kabinetů, které měly více či méně odbornický charakter. Historie daných vlád sahá až do období První republiky, ale za celou dobu (od roku 1918) nebyl jmenován kabinet prezidentem, který byl zvolen přímo (lidem).
V červenci roku 2013 jmenoval historicky první přímo volený prezident České republiky (dále jen „prezident“) Miloš Zeman úřednickou vládu Jiřího Rusnoka. Tento kabinet nejen že nezískal důvěru politických stran v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen „poslanecká sněmovna“), ale byl jmenován navzdory postoji všech parlamentních stran a navzdory tomu, že v poslanecké sněmovně existovala (velmi křehká) většina připravená sestavit vlastní vládu. Tento fenomén je specifický také tím, že tato vláda byla nejdéle vládnoucím kabinetem bez získané důvěry (203 dní). Miloš Zeman „svůj“ kabinet nazýval vládou „odborníků“. Naopak odpůrci tohoto kroku ho nazývaly prezidentským kabinetem, který není ideální pro prostředí parlamentního režimu.
Jednalo se o výsledek náhodných skutečností (vládní krize druhé Nečasovy vlády, neschopnost dolní sněmovny vygenerovat většinu pro sestavení nové vlády atp.), nebo se prezident Zeman snažil změnit desetiletí fungující ústavní tradice a získat pro sebe více reálné moci na úkor politických stran, vlády České republiky (dále jen „vlády“) a posunout těžiště ústavního režimu České republiky (dále jen „ČR“) blíže k režimu poloprezidentskému? Cílem diplomové práce je analyzovat způsob vzniku prezidentského kabinetu pod vedením Jiřího Rusnoka, včetně určení reálných příčin, okolností a vazby některých členů tohoto kabinetu na prezidenta a politickou stranu Strana práv občanů - ZEMANOVCI (dále jen „SPOZ“).
První část práce vytváří konceptuální rámec diplomové práce. Východiskem této pasáže je představit exekutivní složku moci v parlamentních režimech a režimech poloprezidentských, upozornit na rozdíly ustavování vlád v těchto režimech z ústavně-právního a politologického
1 Miloš Brunclík hovoří o čtyřech situacích: 1. úřednický kabinet vzniká v okamžiku, kdy předešlé vládě vyprší mandát; 2. předchozí vláda podá z různých důvodů demisi, je jí vyslovena nedůvěra či parlament zamítl její žádost o důvěru nebo když zemřel premiér; 3. selžou povolební vyjednávání a nepodaří se sestavit politickou vládu; 4. přechodná vláda předchází důležitému rozhodnutí parlamentu – například přijetí nové ústavy [BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 6-8.]. 8 hlediska. Tato část rovněž analyzuje vznik a fungování úřednických a prezidentských kabinetů. Dále ukazuje způsob ustavování vlád v prostředí ČR a hovoří i o individualitě druhé složky exekutivy – o prezidentovi. Jádrem diplomové práce je druhá část, která ověřuje příčiny, jež mohly stát za vznikem vlády Jiřího Rusnoka. Mezi tyto hypotetické příčiny řadíme: poměrně stručně psaný text Ústavy ČR (dále „Ústava“), změnu způsobu volby prezidenta, pád vlády Petra Nečase, slabost politických stran spočívající v neschopnosti poslanecké sněmovny vygenerovat většinu pro sestavení nové vlády a touhu prezidenta Zemana stát se hlavním vykonavatel moci skrze politickou stranu SPOZ, která měla sloužit jako jeho „umělá, prodloužená ruka“ v zákonodárném sboru, resp. v poslanecké sněmovně.
9
2 Teoretická část
Rozložení síly mezi orgány moci výkonné (exekutiva), zákonodárné (legislativa) a soudní (judikatura) má minimálně tři podoby. Rozlišujeme systémy parlamentní, prezidentské a poloprezidentské (známe i tzv. direktoriální režim, který funguje výhradně ve Švýcarsku). Politologové poukazují na empiricky podložený fakt, že přesné a jednoznačné vymezení rozdílů mezi parlamentním a prezidentským systémem - a kategorií poloprezidentských systémů je oproti všem očekáváním velmi složité a mnohdy i sporné.2 Vít Hloušek vidí dvě hlavní příčiny v tom, že stále roste počet zemí, které se prakticky pohybují mezi oběma klasickými kategoriemi. Druhou příčinu spatřuje v neexistenci všemi uznávané definice poloprezidentského režimu.3 Část politologů tuto klasifikaci vůbec neakceptuje.4
Jednotlivé systémy se co do procedur ustavení exekutivní moci liší. Jedním z klíčových parametrů je role hlavy státu v procesu výběru a jmenování předsedy vlády a členů jeho kabinetu.5 V evropském prostředí převažují systémy, kde vláda vychází reálně z rozhodnutí parlamentní většiny. V některých zemích má však prezident široký prostor, aby do tohoto procesu zasahoval (viz ČR).6
2.1 Rozdíly fungování exekutivní moci v parlamentních a poloprezidentských režimech
V obou nastíněných typech zastupitelské demokracie fungují identické instituce (parlament, vláda, hlava státu), ale jejich vzájemný vztah se liší. Historicky jsou tyto instituce výsledkem obecného, latentního konfliktu, který probíhal mezi suverénním panovníkem evropských států a zastupitelským orgánem šlechty, duchovenstva a měst. V Evropě monokratická exekutiva mizí s posilováním vlivu parlamentů na osud vlády, tedy s parlamentarizací již dříve konstitucionalizovaných monarchií. Vláda přestala být ve svém složení a činnosti závislá na panovníkovi, jehož byla poradním orgánem. Stala se relativně autonomním centrem výkonné moci, závislá na parlamentním souhlasu. Panovník uchovává část exekutivních pravomocí, zejména v oblasti zahraniční politiky a vojenství, nebo hraje již
2 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie: Srovnávací analýza demokratických politických systémů. 1.vyd. Praha: Portál, 2002, s. 57. 3 HLOUŠEK, Vít. Is the Czech Republic on its Way to Semi-Presidentialism? Baltic Journal of Law. 2014-01-1, s. 97. 4 Například americký politolog Alan Siaroff a mnoho dalších autorů neuznává poloprezidentský režim. 5 SIAROFF, ALAN. Comparative presidencies: The inadequacy of the presidential, semi-presidential and parliamentary distinction. European Journal of Political Research [online]. 2003, s. 288-290. 6 Blíže BRUNCLÍK, Miloš. Patterns of Government Formation in Europe: The Role of the Head of State. Politologický časopis - Czech Journal of Political Science. 2015, 22(1), 26-42. 10 spíše ceremoniální a symbolickou roli, avšak rozhodně nikoliv bezvýznamnou roli hlavy státu. 7 Parlamentní monarchie předznamenaly postavení hlavy státu v parlamentních republikách, zatímco neparlamentarizované konstituční monarchie patrně předznamenaly postavení hlavy státu v poloprezidentských modelech.8
2.1.1 Parlamentní režim
V praxi platí, že parlamentní systém je slučitelný jak s monarchiemi, tak s republikánským zřízením. Z toho vyplývá, že hlavou státu může být jak dědičný monarcha (Spojené království, Dánsko, Belgie, Švédsko), tak prezident. Prezident může být volen přímo (Česká republika, Rakousko, Island) i zákonodárným sborem (Maďarsko, Estonsko).9 Parlamentní systém v Evropě převládá. Jeho základními rysy jsou:
1. Výsadní postavení parlamentu vůči ostatním nejvyšším státním orgánům,10 převaha parlamentu nad exekutivou;11
2. prolínání exekutivy a legislativy;12
3. odpovědnost vlády parlamentní většině.13
V politické praxi to znamená, že parlament může vládu odvolat (vyslovit vládě nedůvěru), což je v obecné rovině nejdůležitějším znakem parlamentních režimů. Hlava státu naopak může za přesně určených okolností rozpustit parlament. Reálnou výkonnou mocí disponuje vláda v čele s premiérem, nikoliv hlava státu.14
Giovanni Sartori pracuje v rámci parlamentarismu se dvěma politickými faktory - s postavením premiéra vůči členům vlády a s postavením institucí v režimu. Z hlediska postavení premiéra vůči členům vlády Sartori rozlišuje:
1. První nad nerovnými;
7 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 7. 8 Ibid, s. 8. 9 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie: Srovnávací analýza demokratických politických systémů. 1.vyd. Praha: Portál, 2002, s. 57. 10 PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda. Praha: Linde, 1998, s. 231. 11 V praxi nalézáme i režimy, kde exekutiva převažuje nad legislativou – např. Velká Británie. [Brunclík, Miloš. Negativní parlamentarismus: cesta k efektivnějšímu fungování parlamentního režimu? Acta Politologica, 2009, Vol. 1, No. 2, s. 120.]. 12 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 110. 13 ISBERG, Magnus. Misstroendeförklaring och regeringsbildning 1994-2006: regeltillämpning och författningspolitiska alternativ. Stockholm: Fritze, 2007, s. 13. 14 Ibid. 11
2. první mezi nerovnými;
3. první mezi rovnými.
V prvním případě je premiér šéf většinové strany a ostatní ministři jsou mu podřízeni. V druhém případě ministerský předseda nemusí být šéfem většinové strany, ale má převahu nad ostatními členy vlády. Za poslední, premiér omezeně kontroluje vládu složenou z ministrů, kteří mu byli vnuceni politickými stranami.15
Z hlediska postavení institucí v režimu vychází z rozlišení, které instituce jsou v režimu významnější a dle toho jakou mají vnitřní strukturu:
1. Premiérské (Spojené království);
2. s převahou zákonodárného sboru (Francouzská Třetí republika);
3. s rozhodujícím vlivem politické strany.16
První typ je fakticky synonymem vlády politické strany, která ve volbách získala většinu mandátů. Volby lze pokládat za „přímou volbu premiéra“. Pozice předsedy vítězné strany je posílena, protože jeho strana má v parlamentu většinu. V tomto systému můžeme pozorovat vychýlení těžiště systému směrem od legislativy k exekutivě, což znamená, že v premiérském systému britského typu neodvolává parlament vládu, ale naopak vláda fakticky rozhoduje o rozpuštění parlamentu a následném vypsání voleb. Klíčovým aspektem britského parlamentarismu je tedy i typ stranického systému, což je bipartismus v kombinaci s jednokolovou většinovou volbou. To ovšem neznamená, že premiérský typ parlamentního režimu musí být výlučně spojen s aplikací rysů britského systému. Další politický systém, který odpovídá tomuto typu je německý racionalizovaný parlamentarismus, který se vytvořil v podmínkách smíšeného, resp. proporčního volebního systému. Německý kancléř nedosahuje postavení britského premiéra, ale díky principu konstruktivního hlasování o nedůvěře je jeho postavení stabilní a vláda disponuje určitou specifickou formou ochrany. Oba systémy, byť jsou vybudovány na logickém protikladu, jsou do určité míry shodné.17
Ve druhém typu parlamentního režimu (s převahou zákonodárného sboru) je vláda zcela závislá na zákonodárné moci. Těžiště systému „leží“ v parlamentu. Významnou roli zde hraje
15 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 112. 16 Ibid, s. 113-121. 17 Ibid. 12 vyjednávání mezi jednotlivými stranickými subjekty zastoupenými v parlamentu. Giovanni Sartori tento typ nazývá „republika poslanců“. Čistým příkladem parlamentního systému se stala První Italská republika. V tomto systému hrají rozhodující roli silné a stabilní politické strany (partitokracie). Naopak vláda postupně ztratila svou schopnost vládnout a stala se především zdrojem vhodných mocenských pozic pro rozšíření dílčích zájmů politických stran či jednotlivců. Poslední typ se nachází mezi dvěma výše zmíněnými. Vláda je slabá a podřízená parlamentu. Stranická disciplína však umožňuje stranickým vůdcům kontrolovat poslance. Z toho vyplývá jistá pospolitost moci.18
Pokud hovoříme o postavení prezidenta z pohledu moderního parlamentarismu, může být součástí výkonné moci, nebo orgánem sui generis. Jeho úlohou je především vyvažování a řešení konfliktů mezi jednotlivými složkami státní moci. 19 Prezident zde má pouze symbolickou, procedurální a diplomatickou roli. Jeho postavení je odděleno od postu předsedy vlády a vládu pouze formálně schvaluje. Má i další formální pravomoci (například jmenuje do úřadu ministry navržené premiérem, na žádost předsedy vlády rozpouští parlament a zastupuje zemi v zahraničí).20 Hlava státu není ústředním politickým aktérem, který by hrál klíčovou roli při formování vládního kabinetu, předsedal vládnímu kabinetu a určoval směřování zahraniční politiky.21 I v podmínkách tohoto režimu ovšem prezident dokáže například na základě politické situace v zemi (rozložení sil v parlamentu), historických okolností, ale také silou osobnosti, charismatem a politickými dovednostmi výrazně ovlivnit své postavení.22 Nezanedbatelný faktor, který může mít vliv na postavení prezidenta je také způsob jakým je volen.23 Modelový parlamentarismus vychází z nepřímé volby hlavy státu, kdy je volena parlamentem, anebo kolegiem volitelů.24 V tomto případě se ale jedná o „ideální typ“. Praxe nám ukazuje, že se čím dál více v parlamentních režimech prosazuje volba přímá. Způsob volby prezidenta ovšem nelze považovat za jediný definiční znak parlamentního, ani poloprezidentského režimu (viz kapitola Poloprezidentský režim).
18 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 113-121. 19 HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd., (Ve Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2. vyd.). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 314 a 318-319. 20 HARROP, Rod Hague and Martin. Comparative government and politics: an introduction. 6. ed. Basingstoke: Macmillan, 2004, s. 343. 21 SIAROFF, ALAN. Comparative presidencies: The inadequacy of the presidential, semi-presidential and parliamentary distinction. European Journal of Political Research [online]. 2003, s. 309. 22 KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států: (srovnávací studie). 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, s. 231. 23 KUBÁT, Michal. Současná česká politika: co s neefektivním režimem?. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2013, s. 57. 24 SIAROFF, ALAN. Comparative presidencies: The inadequacy of the presidential, semi-presidential and parliamentary distinction. European Journal of Political Research [online]. 2003, s. 290. 13
Postavení výkonné moci patří v kontextu ústavního a politického systému k citlivým indikátorům preferencí použití moci. Platí to zejména ve vztahu k moci zákonodárné, kde je exekutiva složkou iniciační a aktivní, zatímco parlament je složkou deliberativní.25 Převaha exekutivy v systému je známkou výkonnosti, převaha legislativy reprezentativnosti a rozvažování. V praxi a s přihlédnutím ke stavu politické kultury je třeba vyvažovat oba póly tak, aby byla zachována rovnováha. Tento úkol je významný především v parlamentních režimech, v nichž faktickým splýváním vlády s většinou v dolní komoře parlamentu nabývá dělba moci pružný ráz a otevírá se zde prostor pro hlavu státu, na vládě nezávislou druhou parlamentní komoru, ústavní soudnictví atd.26
2.1.2 Poloprezidentský režim
Zatímco parlamentní a prezidentské režimy vznikaly již v 18. století a o století později se relativně stabilizovaly. S pojmem semiprezidencialismus se setkáváme až ve 20. století. Poloprezidentský systém vychází z parlamentního režimu a na jeho počátku může stát záměr posílit exekutivu tím, že se posílí pravomoci prezidenta. Politolog Miroslav Novák proto konstatuje: „Základem – logickým i historickým – je tedy parlamentní systém, který – jak právem konstatoval Sartori – nejčastěji funguje špatně. Snaha posílit v něm exekutivu je logická a legitimní.“27 Tento systém je prototypem, který začal být používán v souvislosti s Pátou francouzskou republikou, tj. podle Ústavy z roku 1958.28 Do popředí se dostává především v 90. letech 20. století v souvislosti s politickými změnami, které nastaly po pádu komunismu ve střední Evropě.29 Podle tehdejších teoretiků bylo v situaci oslabené důvěry v zákonodárné sbory posílení hlavy státu prevencí vzniku diktatury. 30 Další příklady nacházíme ve Výmarské republice, Finsku, Rakousku a Portugalsku.31
Analýza politologických studií zkoumající poloprezidentský typ režimu ve střední Evropě ukazuje dvě tradice chápání povahy těchto demokratických režimů. Rozdíly přitom
25 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 6. 26 Ibid, s. 7. 27 NOVÁK, Miroslav. Prezident, premiér a snahy o posílení výkonné moci. In ŠIMÍČEK, Vojtěch. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008, s. 11-12. 28 Francouzská ústava z roku 1958 ukazuje vzájemnou potřebu obou složek výkonné moci. Prezident rozpouští Národní shromáždění, jmenuje premiéra, ujímá se mimořádných pravomocí podle čl. 16 Ústavy, vyhlašuje referendum, podepisuje dekrety vydávané na základě zákonodárné delegace, nebo svolává mimořádná zasedání parlamentních komor. Premiér nominuje ministry a řídí činnost vlády, která určuje a řídí národní politiku. 29 BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014. 30 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 9. 31 KUBÁT, Michal. Současná česká politika: co s neefektivním režimem?. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2013, s. 25. 14 nevycházejí z jazykové diference. Rozdíl v definování středoevropských demokratických režimů má teoretické a metodologické kořeny.32
Na jedné straně stojí skupina anglojazyčných politologů, která se opírá o minimalistickou definici poloprezidencialismu Roberta Elgieho.33 A této definici přizpůsobuje výběr případů. Robert Elgie se ve svém významném článku Semipresidentialism: Concepts, Consequenses and Contesting Explanations, který byl publikován v periodiku Political Studies Review v roce 200434 pouští do rozsáhlé analýzy tohoto systému. Elgie je především toho názoru, že minulost studia semiprezidentských režimů byla doprovázena interpretačními nepřesnostmi a neshodami ohledně přesné definice systému.35 Irský politolog tedy navrhuje vlastní koncept a definuje ho jako situaci v politickém systému, kdy „přímo volený prezident volen na pevně stanovené období existuje vedle premiéra a kabinetu, kteří jsou odpovědni parlamentu.“36 Podle Elgieho je výhodou této definice, která nechává stranou otázku prezidentovy moci a je založena v podstatě pouze na přímé volbě prezidenta, že mu umožňuje zahrnout do svého výčtu poloprezidencialismů větší počet případů, tzn. jak režimy se silnými, tak i slabými prezidenty. Jinými slovy tímto způsobem lze klasifikovat režimy pouze na základě ústavního textu, aniž by bylo nutné studovat, kolik pravomocí hlava státu má. Elgie a jeho následovníci definují režimy střední Evropy (viz Polská republika, Slovenská republika po roce 1999, Česká republika po roce 2012) z obecnější perspektivy a tudíž je vnímají jako režimy poloprezidentské.37
Naopak případové studie středoevropských režimů vedou k implicitnímu zpochybnění Elgieho definice poloprezidentského režimu. Tento čistě formalistický přístup zaměřený prakticky na jediné kritérium (způsob volby hlavy státu) tvrdě kritizoval Gianfranco Pasquino, a to ještě dříve, než Robert Elgie představil svou definici: „Poloprezidentské režimy nelze považovat za institucionální systémy vyskytující se uprostřed kontinua mezi parlamentními a prezidentskými systémy. Vyznačují se vlastními specifickými záměrně
32 BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014. 33 ELGIE, Robert. Semi-presidentialism in Europe. Oxford University Press, s. 13. 34 Ibid. 35 Ibid. 36 BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014. 37 Ibid. 15 navrženými institucionálními prvky. Nemohou být vytvořeny jen tak, že posílíme některé součásti parlamentního režimu, například zavedením přímo voleného prezidenta.“38
Giovanni Sartori upozorňuje, že minimalistická definice poloprezidencialismu (podle Elgieho) je pojmem s příliš úzkým obsahem a příliš širokým rozsahem. Nebezpečí, které tento přístup skýtá, označil jako „natahování pojmu“ (conceptual stretching), tedy jeho přílišné zobecňování a označování jím čehokoliv. 39 Sartori také tvrdí, že podle několika článků ústavy není možné, abychom daný stát zařadili mezi prezidentské, parlamentní či poloprezidentské režimy: „Rezignace na kritérium prezidentských kompetencí, která dnes u řady anglojazyčných politologů převažuje, vede k vyprázdnění konceptu semiprezidencialismu, kdy jsou do stejné skupiny řazeny režimy se zcela odlišnou logikou fungování, a to jen na základě kritéria způsobu volby prezidenta.“40
Středoevropští politologové většinou nevycházejí z předem dané jediné definice poloprezidentského režimu, kterou by pak automaticky aplikovali na politickou praxi na základě nějakých dopředu pevně daných kritérií. Postupují opačně: nejprve zkoumají politickou praxi a následně z takové analýzy odvozují povahu zkoumaných režimů. Explicitně nebo implicitně vycházejí z Duvergerovy,41 případně Sartoriho42 tradice pojímání poloprezidencialismu, jež na rozdíl od Elgieho přístupu přisuzuje prezidentovi důležité výkonné pravomoci.
Definice Maurice Duvergera (publikovaná v jeho textu s názvem A New Political System Model: Semipresidential Government) vychází ze studia Francouzské Páté republiky a je založena na ústavním vymezení institucí. Duverger stanovil tři základní kritéria:
1. Prezident je volen všeobecným volebním právem (přímo občany, kdy je přítomen princip oddělené legitimity hlavy státu a parlamentu) na pevně stanovené volební období.
38 PASQUINO, Gianfranco. Nomination: Semi-presidentialism: A political model at work. European Journal of Political Research. 31(1–2). 1997, s. 129. 39 SARTORI, Giovanni. Comparing and Miscomparing. Journal of Theoretical Politics [online]. 1991. 40 BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014. 41 DUVERGER, Maurice. A NEW POLITICAL SYSTEM MODEL: SEMI-PRESIDENTIAL GOVERNMENT. European Journal of Political Research [online]. 1980, s. 165-187. 42 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 128 - 143. 16
2. Disponuje poměrně významnými pravomocemi (odpovědnost za zahraniční záležitosti, jmenování předsedy vlády, iniciace referenda, legislativní veto a rozpouštění parlamentu).
3. Naproti němu stojí předseda vlády a ministři, kteří jsou vybaveni exekutivními pravomocemi a mohou zůstat v úřadu, pokud jim parlament nevysloví nedůvěru.43
Giovanni Sartori ve shodě s Mauricem Duvergerem formuloval kritéria, za jejichž naplnění je možné v určité zemi uvažovat o semiprezidencialismu:44
1. Hlava státu je volena všelidovou volbou na pevně dané funkční období;
2. hlava státu sdílí exekutivní moc s premiérem, což vytváří strukturu duální autority, která je vymezena třemi kritérii;
3. hlava státu je nezávislá na zákonodárném tělese a není oprávněna, vládnou sama či přímo, její vůle musí být tlumočena vládou a procházet přes její rozhodnutí;
4. předseda vlády a jeho kabinet představují instituce na prezidentovi nezávislé, ale jsou závislé na parlamentu a potřebují většinovou podporu parlamentu;
5. duální struktura autority umožňuje různé vyvažování a také přesouvání mocenské převahy uvnitř exekutivy, avšak pod přísnou podmínkou, že trvá „potenciál autonomie“ každé složky exekutivy.45
Téměř všechny analýzy středoevropských prezidentů a režimů z dílny středoevropských autorů se soustředí na otázku prezidentovy moci, na kritérium, které je základem Duvergerovy definice. Kromě toho mají tito autoři tendenci neomezovat se pouze na prezidenta, ale analyzují výkonnou moc jako takovou, neopomíjejí ani vládu v čele s premiérem. To vede ke komplexnějším a podrobnějším analýzám a v důsledku toho k jemnějšímu rozlišování mezi různými subtypy demokratických režimů. Z výše uvedeného vyplývá, že středoevropští politologové v drtivé většině případů řadí středoevropské režimy
43 DUVERGER, Maurice. A NEW POLITICAL SYSTEM MODEL: SEMI-PRESIDENTIAL GOVERNMENT. European Journal of Political Research [online]. 1980, s. 37. 44 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 11. 45 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 132. 17
(viz ČR po roce 2012) mezi parlamentní. 46 Přívrženci minimalistické (Elgiho) definice nachází všude po světě (včetně střední Evropy) desítky případů poloprezidencialismu.
Považujeme za nevyhovující řadit země se zcela odlišnou logikou fungování do stejné skupiny politických režimů, a navíc na základě jediného kritéria (způsob volby prezidenta). Považujeme za nutné studovat, jak fungují režimy v praxi. I když je analýza jednotlivých režimů pracná a neobejde se bez hlubších znalostí, nelze zařazení států zjednodušovat a provádět pouze na základě ústavního textu. V této práci vycházíme z definice poloprezidentského režimu podle Maurice Duvergera, která uznává faktické postavení hlavy státu v systému jako relevantní znak.
V semiprezidentských systémech je výkonná moc rozdělena mezi prezidenta a předsedu vlády. Oba jsou vybaveni odlišnou legitimitou a jsou na sobě formálně nezávislý. Systém funguje na součinnosti těchto dvou osob. 47 Během funkčního období je prezident neodvolatelný a za daných okolností může rozpustit zákonodárný sbor. Předseda vlády je svou legitimitou naopak vázán na parlament, a proto je pro výkon jeho funkce nezbytná většinová podpora dolní komory. Parlament má v parlamentním i v poloprezidentském systému právo odvolat vládu. Dvě nezávislé legitimity v rámci výkonné moci vyžadují, aby prezident a předseda vlády vzájemně spolupracovali ve vztahu k parlamentu. Na vzájemném vztahu hlavy státu a vlády závisí, jakou faktickou podobu poloprezidentský systém bude mít.48 Pokud prezident spolupracuje se souhlasně orientovanou vládou, pak může faktické fungování politického režimu silně připomínat monistickou exekutivu prezidentského typu, naopak pokud hlava státu koexistuje s vládou politických oponentů, chod exekutivy se výrazně dualizuje. Giovanni Sartori hovoří o: „Oscilaci nerovného postavení“ obou exekutivních hlav.49
Podle Duvergera existuje pět možných variant existence většiny, její různé podoby a čtyři možnosti vztahu prezidenta k většině. Ze sedmnácti možných variant se hlava státu může dostat do pěti základních postavení:50
46 BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014. 47 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie: Srovnávací analýza demokratických politických systémů. 1.vyd. Praha: Portál, 2002, s. 79. 48 Ibid. 49 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 132. 50 NOVÁK, Miroslav a Miloš BRUNCLÍK. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Editor Miroslav Novák, Miloš Brunclík. Praha: Dokořán, 2008, s. 16. 18
1. Absolutní monarcha - tato možnost nastává v případě, že v zákonodárném sboru existuje monolitická (složená z jedné strany) většina a prezident je vůdcem této většiny. Prezident není absolutním monarchou v pravém slova smyslu, protože se pořád jedná o režim demokratický, ale plně využívá svých pravomocí. V oblasti pravomoci, které sdílí s premiérem, je také hlavní postavou, protože premiér je mu podřízen.51
2. Omezený monarcha - prezident je omezeným monarchou, pokud je jeho strana dominantním členem vládnoucí koalice, ale nemá homogenní většinu v parlamentě. V takovém případě musí prezident brát ohled na ostatní koaliční partnery.52
3. Diarcha - pokud je prezident vůdce strany, která nemá ve většinové parlamentní koalici dominantní pozici, protože řídí jinou stranu, nebo protože ve většinové koalici nemá žádná strana dominující postavení.53 Prezident může být diarchou také pokud je v parlamentu absence většiny a hlava státu je stranicky neutrální. Prezident v takovém případě není nadřazen premiérovi, ale je mu rovnocenným partnerem, který se dostává do role arbitra a může rozsuzovat spory buď na celé politické scéně, nebo v rámci vyvážené koalice.54 Pro hlavu státu je v dané situaci výhodné, že je na rozdíl od parlamentní většiny (vlády), kde panuje nestabilita, jediný a stabilní.55
4. Člen většiny - prezident v takovém případě hraje roli symbolu. Je spojen s určitou stranou, ale premiér je jeho stranicky nadřízený kolega. Prezidentovi je tak znemožněno hrát významnější roli.56
5. Regulátor - pokud proti prezidentovi stojí většina, nebo pokud je k existující většině neutrální. V takovém případě je posílena pozice premiéra, který se může opřít o příznivě nakloněný parlament. Prezident nemůže vykonávat své pravomoci plně, využívá pouze pravomoci, které mu přisuzuje ústava.57
V této části se dostáváme k rozdílům mezi oběma výše zmíněnými systémy. Giovanni Sartori označuje poloprezidentský systém jako dvoumotorový, oproti parlamentnímu nebo prezidentskému systému, které jsou jednomotorové. Když přestane fungovat jeden motor,
51 NOVÁK, Miroslav a Miloš BRUNCLÍK. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Editor Miroslav Novák, Miloš Brunclík. Praha: Dokořán, 2008, s. 17. 52 Ibid. 53 Ibid, s. 216. 54 Ibid, s. 17. 55 Ibid, s. 216. 56 Ibid, s. 17. 57 Ibid, s. 18. 19 může zafungovat motor druhý, nebezpečím ale je, že budou oba motory pracovat proti sobě.58 Neméně výstižnou definici používá Miroslav Novák, který poloprezidentský režim charakterizuje jednoduše jako „Parlamentní režim plus posílený prezident.“59 Již z těchto definic můžeme vyvodit, že při zkoumání fungování exekutivy v režimech parlamentních a poloprezidentských nacházíme spíše společné než odlišné. Rozdíl spatřujeme především ve stavbě výkonné moci, resp. v reálné síle hlavy státu.
V poloprezidentském systému existuje duální exekutiva. Prezident a vláda jsou na sobě nezávislé instituce, které disponují vlastní legitimitou. To umožňuje různé vyvažování a přesuny mocenské převahy v rámci exekutivy, čímž dokáže být systém akceschopný a má schopnost předcházet vládním krizím. Tato skutečnost je posílena také tím, že poloprezidentský režim je konstruován tak, že výkonná moc je obecně nadřazena moci zákonodárné. Prezidenti v semiprezidentských režimech nejsou pouze symboly a reprezentanty státu, ale aktivně se podílí na vytváření politiky. Jinak řečeno hlava státu hraje aktivnější roli, než v parlamentním systému, především v době vládních krizí. Semiprezidencialismus má ovšem i své nevýhody, protože zde hrozí, že se oba hlavní představitelé výkonné moci dostanou do sporu. Navíc daný systém nefunguje nikde tak dobře jako v „domovské“ Francii.
V čistě parlamentním systému je nositelem výkonné moci pouze vláda a v případě, že se stane neakceschopnou, nelze moc přenést na druhou složku exekutivy. Z toho vyplývá, že by v rámci výkonné moci nemělo docházet ke vzájemným konfliktům. To je ovšem pouze zdání. Pojetí hlavy státu vyplývá z principu princeps legibus solutus (panovník nepodléhá žádným zákonům). To se promítá především v prezidentově neodpovědnosti z výkonu své funkce.60 Hlava státu má v parlamentním režimu pouze integrační, symbolickou, procedurální a diplomatickou roli. V tomto systému pozorujeme svrchovanost zákonodárné moci a pružné rozdělení moci, které umožňuje vzájemné působení mezi legislativou a exekutivou.
Dovolíme si připomenout, že v prezidentských či semiprezidentských republikách bývá preferována volba lidem, zatímco republiky parlamentní „ideálně“ upřednostňují volbu nepřímou, zákonodárným tělesem. Hlavy státu, které jsou do své funkce dosazeny přímo lidem, mohou pojímat získanou moc jako nezávislou. Budují si silnější pozici ve vztahu
58 SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 140. 59 Novák, Miroslav. Prezident, premiér a snahy o posílení výkonné moci. In Vojtěch Šimíček. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2008. 60 JANSTOVÁ, Kateřina. Prezident České republiky. Praha, 2007. s. 22-23. 20 k parlamentu a celkově mohou hrát větší roli při uskutečňování státní moci v podobě lidem deklarovaného programu. Problematická úskalí mohou nastat v okamžiku, kdy se státy s parlamentní formou vlády rozhodnou zavést přímou volbu prezidenta. Mezi tyto země patří rovněž ČR.
Je třeba uvědomit si, že ústavní text a zákony jsou stranou pomyslné mince, ale reálná moc je součástí téže mince. Tento fakt poměrně komplikuje teoretickou komparaci těchto systému. Ve světě se vyskytují politické systémy, kde je postavení hlavy státu právně velice silné, ale ve skutečnosti minimální, ale i systémy, kde je realita opačná.
2.2 Ustavování vlád v parlamentních režimech
Proceduru jmenování vlády si ukážeme na (podle Sartoriho) parlamentarismu s převahou zákonodárného sboru. Typickým příkladem je Třetí republika ve Francii. V tomto režimu byla vláda jmenována prezidentem na návrh premiéra. Ten byl jmenován spolu s vládou za předpokladu, že disponoval politickou většinou parlamentu. Sám prezident uznal, že moc patří vládě odpovědné zákonodárnému sboru. Každý akt hlavy státu vyžadoval také kontrasignaci ministerského předsedy. Prezident měl například možnost rozpustit parlament. K takovému kroku bylo ale zapotřebí souhlasu senátu. Hlava státu byla volena oběma komorami parlamentu. Lze tedy říci, že v tomto systému platila jistá úměra: slabý parlament posiloval postavení prezidenta a naopak.61
V současné době spatřujeme parlamentarismus s převahou zákonodárného sboru například v Itálii.62 V Itálii funguje dvoukomorový parlament. Prezident je volen oběma komorami a jeho kompetence nepřekračují rámec parlamentních systémů. Hlava státu podepisuje a vyhlašuje zákony, ratifikuje mezinárodní smlouvy, má právo suspenzivního veta, jmenovací pravomoci a je vrchní velitel armády. Všechny tyto akty jsou platné jen s kontrasignací. Prezident ze své funkce není odpovědný. Ministerský předseda je jmenován prezidentem a jednotlivé ministry jmenuje prezident na návrh premiéra. V Itálii vyslovují nedůvěru obě komory parlamentu zvlášť. K případné demisi stačí vyslovení nedůvěry v jedné z obou komor. Prezident nemusí demisi přijmout a na jeho žádost může vláda setrvat ve funkci.
61 KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. 1. vyd. Praha: Linde, 1996, s. 188-194. 62 Ibid, s. 195. 21
Následně může rozpustit jednu nebo obě komory parlamentu. Řešení situace poté nabízí nové parlamentní volby.63
V parlamentním režimu lze při jmenování předsedy vlády a celého kabinetu využít mimoústavní proceduru. Po volbách vybere hlava státu nejprve jakéhosi vyjednavače (informateur), toho pověří zjišťováním politicky reálných možností pro sestavení vlády - vyjednává především o tom, které politické strany, v jaké kombinaci (podle výsledků voleb) a s jakými konkrétními osobnostmi zaručí budoucí vládě většinovou podporu. Tato osoba je pověřena předběžnými koaličními jednáními, což nutně nemusí znamenat, že bude následně členem tohoto kabinetu. Úkolem informateura je pouze navrhnout ostatní členy a vyloučit takovou vládu, která by hlasováním v parlamentu nedosáhla potřebné většiny. Teprve poté jmenuje prezident konkrétní osobu (formateur), která je již přímo pověřena sestavením vlády. Vzhledem k tomu, že formateur má právo předložit parlamentu, resp. dolní komoře ke schválení návrh členů budoucího kabinetu, velmi často se přemění v předsedu nové vlády. Tyto mimoústavní procedury ovlivňují postavení hlavy státu při jmenování vlády. V některých režimech se vůbec neustálily, nalezneme i systémy, kde je pověřen přímo formateur. Podle anglosaské tradice má toto právo vítěz voleb, bez ohledu na to, zda obdržel většinu v parlamentu. Toto pravidlo může být porušeno, pokud je zřejmé, že v parlamentu existuje jiná většina (viz ČR v roce 1997 po demisi vlády Václava Klause).64
Parlamentní režim je postaven na principu sdílené moci mezi vládou a zákonodárným tělesem. Vláda je vytvářena prostřednictvím přímo voleného zákonodárného sboru. 65 Je odpovědná parlamentu a závislá na jeho podpoře. V okamžiku, kdy vládě parlament vysloví nedůvěru, případně jí nevysloví důvěru, musí podat demisi.66 Vyslovení důvěry může být explicitně vyjádřeno na počátku funkčního období, případně může být implicitní, tedy absence vyslovení důvěry (jde o tzv. negativní parlamentarismus). V případě, že vláda v parlamentní demokracii má důvěru, pak fakticky vládne předseda vlády a jeho kabinet.67
63 KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. 1. vyd. Praha: Linde, 1996, s. 197-199. 64 DRAHOKOUPIL, Štěpán. Jmenování vlády ve stínu institucionálního sporu o roli prezidenta. Heinrich Böll Stiftung [online]. 2014 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/jmenovani-vlady-ve-stinu-institucionalniho-sporu-o- roli-prezidenta. 65 Müller, C. et al.: 2003. Parliamentary democracy: Promise and Problems. In: STRØM, Kaare. Delegation ond Accoountability in Parliamentary Democracies. European Journal of Political Research [online]. 2003, s. 10. 66 SIAROFF, ALAN. Comparative presidencies: The inadequacy of the presidential, semi-presidential and parliamentary distinction. European Journal of Political Research [online]. 2003, s. 289. 67 BRUNCLÍK, Miloš. Negativní parlamentarismus: cesta k efektivnějšímu fungování parlamentního režimu? Acta Politologica, 2009, s. 118-141. 22
Nejdůležitější pro pochopení je, že jednotlivé modely parlamentního systému se v detailech (postavení premiéra v rámci vládního kabinetu a postavení institucí v systému atp.) liší, ale v zásadním se shodují. Vládní kabinet v tomto systému nevychází z vůle prezidenta, ale vychází z parlamentní většiny. Pouze v krajních případech (vládní krize atp.) je legitimní, aby do procesu zasáhla i hlava státu.
2.3 Ustavování vlád v poloprezidentských režimech
V poloprezidentském systému má jmenování vlády podobnou formu jako v systému parlamentním. Hlavní rozdíl je v pozici prezidenta. Již sám název poloprezidentský režim nám napovídá, že prezident v tomto systému není ani rozhodující exekutivní institucí, ale ani slabou, povětšinou ceremoniálními povinnostmi pověřenou hlavou státu.68 Prezident je volen na pevně stanovené období, je ze své funkce neodpovědný, avšak (oproti hlavě státu v parlamentním systému) disponuje silnějšími pravomocemi. Vláda, kterou navrhuje a jmenuje, musí obdobně jako v parlamentním režimu získat důvěru parlamentu a udržet si ji, aby nebyla zbavena funkce.69 Je ovšem odpovědná také prezidentovi a prezident nad ní má moc i v průběhu funkčního období. Hlava státu může ve funkčním období zasahovat i do složení vládní agendy a své reálné postavení ještě více posílit v případě, že většina v zákonodárném sboru je nesourodá, nebo vůbec neexistuje.70 Sílu prezidenta při jmenování vládního kabinetu si ukážeme na konkrétních příkladech.
Ve Francii proceduru jmenování vlády upravuje čl. 5 Ústavy. V tomto článku nalezneme, že prezident jmenuje premiéra na základě vlastního uvážení: logika systému ale vyžaduje, aby premiér měl podporu většiny v Národním shromáždění. Vláda nemusí získat důvěru parlamentu, ale stačí, pokud jí není vyslovena nedůvěra (implicitní důvěra). V případě, že se tak stane, vláda musí předložit svou rezignaci do rukou hlavy státu. Prezident následně pověří nového ministerského předsedu. Prezident disponuje pravomocí jednou ročně rozpustit Národní shromáždění. Za velmi důležitý faktor, který posiluje prezidentovu faktickou moc a rovněž předchází časté kohabitaci, 71 považujeme i parlamentní volby, které ve Francii následují krátce po volbách prezidentských.72
68 NOVÁK, Miroslav a Miloš BRUNCLÍK. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, s. 12. 69 Ibid. 70 Ibid, s. 16. 71 Jedná se o období tzv. rozdělených, nesouhlasných většin. 72 BLAHOŽ, Josef. Ústava Francouzské republiky ze dne 4. října 1958. Praha: Francouzský institut v Praze, 1990, 36 s. ISBN 80-238-4293-5. 23
Další příklad semiprezidencialismu spatřujeme v Portugalsku. Prezident jmenuje předsedu vlády poté, co vyslechne představitele stran zastoupených v parlamentu (Assemleia da República) a s přihlédnutím k výsledkům voleb. Ostatní členy vlády jmenuje prezident na návrh premiéra (čl. 190). Vláda musí do deseti dnů od svého jmenování předstoupit před parlament a představit svůj program (čl. 195). O programu se následně vede rozprava, která nesmí překročit tři dny (podle čl. 234 jednacího řadu parlamentu - Regimento interno). Vládní program může být odmítnut absolutní většinou všech členů parlamentu. V takovém případě následuje demise. V opačném případě se vláda ujímá funkce. Funguje zde tzv. negativní parlamentarismus, hlasování o vládním programu není obligatorní.73
Vláda v Portugalsku je z Ústavy odpovědná prezidentovi a parlamentu. Prezident ji může odvolat v případě, že je ohrožen chod demokratických institucí. Hlava státu také může kdykoliv rozpustit parlament, výjimkou je prvních šest měsíců po volbách a posledních šest měsíců před vypršením prezidentova mandátu. Právě ochranná lhůta šesti měsíců po volbách nového parlamentu motivuje prezidenta, aby jmenoval vládu, která má šanci získat důvěru, a to i přesto, že všechny další pokusy jmenování premiéra má prezident. Opakované parlamentní odmítnutí prezidentem navržené vlády by totiž znamenalo politickou porážku. S výjimkou lhůty pro představení vládního programu a lhůty na parlamentní debatu o něm nejsou v Portugalském případě stanoveny žádné časové limity.74
Na výše uvedených příkladech pozorujeme, že prezidenti v semiprezidentských režimech mají nejen při jmenování vlády větší ústavní pravomoci, které rozvíjejí jejich reálný politický prostor. V některých zemích prezident jmenuje premiéra na základě vlastního uvážení (Francie), v jiných po diskuzi s představiteli stran zastoupených v zákonodárném sboru (Portugalsko). Postavení prezidenta posiluje také skutečnost, že v některých režimech disponuje všemi pokusy jmenování premiéra. Případně že nemá ústavou stanovené žádné hraniční termíny. Nalézáme modely, které se v závislosti na typu poloprezidentského režimu v detailech liší, ale na rozdíl od parlamentního režimu je role prezidenta při jmenování vlády (s výjimkou období kohabitace) naprosto klíčová. Hlava státu určuje podobu a složení exekutivy.
73 BRUNCLÍK, Miloš. Negativní parlamentarismus: cesta k efektivnějšímu fungování parlamentního režimu? Acta Politologica, 2009, Vol. 1, No. 2, s. 124. 74 Presidency of the Portaguese Republic. Duties of the President [online]. 2015, 27. 9. 2015 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.presidencia.pt/?idc=1&idl=2. 24
2.4 Jmenování vlády v prostředí České republiky
Výzkum způsobů jmenování vlády v Československu od roku 1918 ukazuje, že se v naší ústavní historii uplatnily různé způsoby jmenování vlády, jež odrážely nejen ústavní text ale i konkrétní politické okolnosti. Od volby vlády parlamentem přes negativní parlamentarismus v době První republiky, umožňující vznik úřednických vlád, až po prezidentský kabinet v roce 2013.
Dne 1. ledna 1993 vznikl rozdělením československé federace samostatný stát ČR. ČR je koncipována jako parlamentní režim.75 Nositelem demokratické legitimity je tedy Parlament ČR (dále jen „parlament“), z kterého vychází vláda, jež je mu také odpovědná. Základní formu vlády v ČR vymezuje Ústava a další ústavní zákony. Součástí ústavního systému jsou také ústavní zvyklosti, tj. velice důležitá nepsaná pravidla, jež prezident může, ale nemusí respektovat, protože jsou soudem nevynutitelná.76 Záleží na konkrétní osobnosti, jak si bude text Ústavy vykládat a jak se k takovému jednání bude stavět veřejnost a další političtí a ústavní aktéři.
Výkonná moc je stavěna na principu nikoliv monokracie, ale duality prezidenta a premiéra. To může v praxi vést ke sporům. 77 V českém politickém systému se pozice prezidenta pohybuje mezi rolí „nejvyššího úředníka“ ve státě a aktivního prezidenta s vlastní autonomií. V jazyce politické vědy můžeme hovořit o rozdílu mezi logikou parlamentního a poloprezidentského systému.78
Prezidentovy ústavní kompetence jsou součástí výkonné moci, není jim vyhrazena zvláštní hlava v Ústavě, která by zvýrazňovala jeho postavení. Kompetence prezidenta a vlády jsou v užším smyslu koncipovány komplementárně: Vše, co podle ústavních, či běžných zákonů nepřísluší prezidentu republiky, náleží vládě jako vrcholnému orgánu výkonné moci. 79 Reálný dopad na chod ústavního a politického systému může mít hlava státu především při jmenování ministerského předsedy a ostatních členů vlády, či při vetování zákonů
75 GERLOCH, Aleš, Jiří HŘEBEJK a Vladimír ZOUBEK. Ústavní systém České republiky: základy českého ústavního práva. 4. aktualiz. vyd. Praha: Prospektrum, 2002. s. 305-306. 76 Ibid, s. 12. 77 HLOUŠEK, Vít a Vojtěch ŠIMÍČEK. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 12. 78 DRAHOKOUPIL, Štěpán. Jmenování vlády ve stínu institucionálního sporu o roli prezidenta. Heinrich Böll Stiftung [online]. 2014 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/jmenovani-vlady-ve-stinu-institucionalniho-sporu-o- roli-prezidenta. 79 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 15. 25 a jmenování členů Bankovní rady České národní banky (dále jen „ČNB“). Pro naši práci je rozhodující analýza ustavování vládního kabinetu.
Prezidentská oprávnění jsou zakotvena přímo v Ústavě, v článcích 62 a 63 Ústavy. V čl. 62 Ústavy jsou upraveny prezidentovi pravomoci, které vykonává bez kontrasignace (tj. bez podpisu předsedy vlády). Za tyto pravomoci nenese odpovědnost ani prezident, ani vláda. Jedná se o rozhodnutí, která jsou však podmíněna dalšími okolnostmi a v každém případě ústavními zvyklostmi.80 Rozhodnutí prezidenta vydaná podle čl. 63 vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády.
Forma české ústavy z prosince 1992 zakotvila parlamentní režim s omezenými pravomocemi prezidenta, nicméně ponechala hlavě státu poměrně velké možnosti při výběru předsedy vlády.81 Problematiku ustavování vlády upravuje článek 62 Ústavy, kde stojí, že: „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“82 Jan Kudrna dodává: „Ústava od samého počátku své platnosti svěřuje pravomoc jmenovat předsedu vlády do rukou prezidenta republiky, a to bez jakéhokoliv formálního omezení.“83
Větším problémem ovšem je, že prezidentem jmenovaná vláda je sice povinna předstoupit před parlament s žádostí o důvěru, ale může začít vládnout okamžitě po svém jmenování.84 Představme si situaci, že prezidentem jmenovaná vláda předstoupí do třiceti dnů před poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru, kterou ovšem nezíská. Hlava státu vzápětí pověří tuto vládu řízením země až do jmenování vlády nové. Se jmenováním takové vlády ovšem nijak nespěchá, protože ji nemusí de facto jmenovat nikdy. Jan Kysela, dodává: „V našem typu demokracie má vládnout vláda s důvěrou sněmovny, jak to předpokládá Ústava, pak není možné, aby vláda ve stavu demise vládla po měsíce nebo dokonce rok či dva, protože a jestliže se prezident rozhodl nekonat. S Ústavou je to v rozporu.“85
Při jmenování ostatních členů vlády je prezident právně vázán návrhy předsedy vlády, a proto nemůže jmenovat někoho jiného, než kdo byl premiérem navržen.86 Vladimír Balaš tvrdí:
80 HENDRYCH, Dušan a Cyril SVOBODA. Ústava České republiky: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 1997, x, 242 s. 94. 81 HLOUŠEK, Vít. Is the Czech Republic on its Way to Semi-Presidentialism? Baltic Journal of Law. 2014-01-1, s. 105-106. 82 Ústava České republiky, čl. 62 písm. A. 83 KUDRNA, Jan. Hospodářské noviny. Prezident se drží v mezích ústavy [online]. 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-60147560-prezident-se-drzi-v-mezich-ustavy. 84 BRUNCLÍK, Miloš. CI Time: Prezident Zeman rok první. Prezidentský kabinet v parlamentním systému?. 2014, s. 17. 85 HOUBA, Přemysl. Česká pozice. Rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou. Přímá volba pootevřela dveře poloprezidentskému systému [online]. 16.2.2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://ceskapozice.lidovky.cz/prima-volba- pootevrela-dvere-poloprezidentskemu-systemu-pnp-/tema.aspx?c=A130212_232629_pozice_95770. 86 HENDRYCH, Dušan a Cyril SVOBODA. Ústava České republiky: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 1997, x, 242 s. 115. 26
„Sestavování vlády je věcí, kterou má na starosti premiér, ten za ni odpovídá a je to jeho vláda, ne prezidentova vláda. Prezident by proto měl respektovat téměř bez výhrad jakýkoliv návrh, který mu dá ten, koho jmenuje předsedou vlády. (…) Prezident nemůže suplovat vládu, která je opřena o většinu v parlamentu. De facto by tím negoval výsledky voleb.“87 Jan Kudrna vyjmenoval v jakých případech je legitimní, aby prezident odmítnul jmenovat kandidáta na ministra: „Například kdyby se ukázalo, že navrženému kandidátovi ještě nebylo 18 let nebo, že byl soudně prohlášen za nesvéprávného. Dále pokud by se prokázalo, že dotyčný kandidát je v ústavním nebo zákonném střetu zájmů, že neumí číst a psát či že je prokazatelně agentem cizí mocnosti.“88 Jan Kysela hovoří s trochou nadsázky o možnosti odmítnout kandidáta na ministra jen v případě, že se jedná o „kanibala, nebo analfabeta.“89
Jmenovaná vláda není odpovědná oběma komorám parlamentu, ale pouze dolní komoře, proto usiluje o důvěru pouze zde. Odpovědnost kabinetu má zcela politickou povahu. Nemusí porušit žádnou povinnost, ale stačí, pokud není mezi oběma institucemi shoda. Vláda je odpovědná jako celek,90 tudíž poslanecká sněmovna nehlasuje o důvěře jednotlivých členů vlády, ale hlasuje o důvěře vládě jako celku.91 Ústava nestanovuje, v jaké formě má kabinet svou žádost o vyslovení důvěry podat, ale podle tradice svou žádost dokládá programovým prohlášením.92
Akt hlasování probíhá abecedně, podle jmen poslanců. První písmeno je vždy určeno losem předsedy poslanecké sněmovny. K tomu, aby vláda získala důvěru (podle § 85, odstavec 1 a 2 Zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu poslanecké sněmovny) je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Pokud nově jmenovaný kabinet nezíská v poslanecké sněmovně důvěru, musí podle čl. 73 Ústavy podat demisi, či je odvolán prezidentem. Poté se celý proces jmenování podle čl. 68 odstavce 2. a 3. znovu opakuje. Jestliže ani následující kabinet nezíská důvěru poslanecké sněmovny, jmenuje prezident
87 Novinky. Kdy smí Zeman odmítnout ministra? Třeba když neumí číst a psát, tvrdí experti [online]. 6.12.2013 [cit. 2015-09- 25]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/321357-kdy-smi-zeman-odmitnout-ministra-treba-kdyz-neumi-cist-a- psat-tvrdi-experti.html. 88 Ibid. 89 DRAHOKOUPIL, Štěpán. Jmenování vlády ve stínu institucionálního sporu o roli prezidenta. Heinrich Böll Stiftung [online]. 2014 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/jmenovani-vlady-ve-stinu-institucionalniho-sporu-o- roli-prezidenta. DRAHOKOUPIL, Štěpán. Jmenování vlády ve stínu institucionálního sporu o roli prezidenta. Heinrich Böll Stiftung [online]. 2014 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/jmenovani-vlady-ve-stinu- institucionalniho-sporu-o-roli-prezidenta. 90 V odst. 2 § 86 Československé Ústavy z 9. května 1948 bylo uvedeno, že Národní shromáždění může vyslovit nedůvěru jednotlivému členovi, I pozdější československé ústavy tento institut umožňovaly. 91 Ústava České republiky, čl. 68 odst. 1. 92 HENDRYCH, Dušan a Cyril SVOBODA. Ústava České republiky: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 1997, x, s. 115. 27 republiky předsedu vlády na návrh předsedy poslanecké sněmovny. 93 Pokud nedojde k vyslovení důvěry při druhém pokusu94, prezident republiky se stává právně vázán návrhem předsedy dolní komory.95 Omezení prezidentova uvážení na dva pokusy je pojistkou proti úmyslnému jmenování předsedy vlády, který nemá šanci na získání důvěry, a to za účelem vyvolání politické krize a vypsání nových voleb, z nichž může vzejít uskupení blízké prezidentu republiky 96 Při opětovném (třetím) nevyslovení důvěry může prezident poslaneckou sněmovnu rozpustit. Ústava dále uvádí případy, kdy ji prezident může rozpustit: poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry,97 přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní),98 není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi.99 Podle úpravy z roku 2009 je prezident povinen poslaneckou sněmovnu rozpustit v případě, že dolní komora schválí „samo-rozpuštění“.100 Pokud vláda důvěru získá, skládá slib do rukou prezidenta a může začít pracovat na jednotlivých zákonech.
Proces jmenování vlády je nutné chápat v kontextu celkové pozice prezidenta, který se v ČR těší velké autoritě, jež byla navíc posílena přímou volbou. Prezident má sídlo na královském hradě, má speciální standardu a jeho bezpečnost zajišťuje Hradní stráž.101 Při slavnostních příležitostech je jeho příchod ohlašován fanfárou z „Libuše“, již autor spojil s obrazem příchodu zakladatelky Prahy. Prezidentova podobizna zdobí školní třídy a státní úřady. Zvolením prezidentem se konkrétní osoba dostává „nad“ politické problémy všedního dne. Je-li hlava státu hostem v diskusním televizním, či rozhlasovém vysílání, nemá v něm oponenty, ale pouze vlídného moderátora.102 Jan Kysela dodává, že: „Prezident republiky má v politickém systému ČR zcela mimořádné postavení. Je dáno celou řadou faktorů, z nichž nejvýznamnější souvisejí s tradičním pohledem na prezidenta republiky jako na nositele autority spíše než moci.“103 Čeští prezidenti Václav Havel a Václav Klaus toto mimořádné
93 Ústava České republiky, čl. 68 odst. 4. 94 Někteří odborníci navrhují snížit počet prezidentových pokusů jmenovat předsedu vlády na jeden, dalšími pokusy by již disponovali ostatní ústavní činitelé (viz předseda dolní komory Parlamentu ČR). 95 HENDRYCH, Dušan a Cyril SVOBODA. Ústava České republiky: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 1997, x s. 116. 96 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 16. 97 Ústava České republiky, čl. 35 odst. 1, písm. B. 98 Ibid, čl. 35 odst. 1, písm. C. 99 Ibid, čl. 35 odst. 1, písm. D. 100 Ibid, čl. 35. odst. 2. 101 Hradní stráž podle Ústavy České republiky, § 28 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR zabezpečuje vnější ostrahu a obranu objektů, které obývá hlava státu, organizuje a zajišťuje vojenské pocty. Je složena ze dvou strážních rot, roty zabezpečení (dopravní četa, motocyklová četa) a má vlastní orchestr. 102 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 14. 103 Ibid, s. 61. 28 postavení vždy využívali a zastávali aktivnější roli nejen v oblasti jmenování předsedy vlády. Oba jmenovali svůj úřednický kabinet a výrazně se angažovali na poli interní i zahraniční politiky ČR.
Fenomén silných prezidentů je na našem území podpořen zákonem č. 71/2012 Sb., v platném znění, který zavedl přímou volbu hlavy státu.104 Do roku 2012 byl prezident volen nepřímo. Již před touto ústavní změnou řada odborníků na politickou vědu (viz Jan Kysela a Zdeněk Kühn) správně upozorňovala na to, že se kromě samotného způsobu volby nemusí jednat o reálnou změnu poměru sil v systému, resp. mezi hlavou státu, vládou a parlamentem. Na druhé straně tito experti tvrdili, že pokud přímý mandát získá vládychtivá osobnost, může ignorovat ústavní zvyklosti, či je považovat přímo za „idiotský pojem“_ a svou silnější legitimitu využít jako zdůvodnění extenzivní četby poměrně stručně psané Ústavy.
Přímé volby prezidentů v parlamentních systémech staví legitimitu jejich mandátů do zcela jiné politické situace a nepochybně zavádějí většinové prvky. Vytvářejí „dvoublokový“ efekt, kdy v konečném důsledku musí jeden kandidát porazit svého posledního soupeře. Znamená to v praxi to, že volby periodicky opakují, resp. vytvářejí bloky politických stran (viz Polsko, Slovensko, či Rakousko).105 „Pevná“ legitimita prezidenta konstruuje efekt nové, samostatné, tzv. prezidentské moci. Přímý mandát ve spojení s jeho pravomocemi (ratifikuje mezinárodní smlouvy, velí ozbrojeným silám, jmenuje soudce, jmenuje členy Bankovní rady ČNB) etabluje určitý ucelený úřad. Kriticky můžeme podotknout, že přímá volba se jeví jako cizorodý prvek, který do našeho (parlamentního) systému implantuje jistou míru semiprezidencialismu. V podobném duchu se vyjádřil i Miroslav Novák: „Česká republika se vychyluje směrem k východoevropským zemím, africkým zemím či zemím Latinské Ameriky.”106
Na základě výsledků výzkumu, který provedl Oleh Protsyk v zemích východní Evropy a zemích bývalého Sovětského svazu se ukázalo, že mezi nejvýznamnější neústavní faktory, které prezidenta posilují, resp. posilují jeho pozici v procesu formování vlády, patří: 107 Fragmentace stranického systému, ideologická struktura parlamentu a nesouběžnost
104 Ústavní zákon č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. 105 HLOUŠEK, Vít a Vojtěch ŠIMÍČEK. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 40-41. 106 Mladí konzervativci. Konference Přímá volba prezidenta [online]. 2014 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.konzervativci.cz/konference-prima-volba-prezidenta.html. 107 PROTSYK, OLEH. Prime ministers' identity in semi-presidential regimes: Constitutional norms and cabinet formation outcomes. European Journal of Political Research. 2005, s. 721. 29 volebního cyklu, resp. čerstvost legitimity prezidenta (“recent legitimacy”). 108 Čerstvější (“fresher”) legitimita prezidenta může značně zvýšit jeho vliv při výběru předsedy vlády. Oleh Protsyk došel k výsledku, že v šesti z devíti případů parlament schválil prezidentova sympatizanta okamžitě, nebo během několika měsíců po prezidentských volbách. 109 Ta složka moci, která prošla volebním testem později má pokušení získat více politické převahy a dokonce požadovat zvláštní ústavní pravomoci. Nový mandát zvyšuje prezidentovu vyjednávací sílu při jmenování premiéra. Hlava státu může užívat větší legitimitu a vybrat takového kandidáta na předsedu vlády, kterého preferuje. Může jít za hranici toho, než by parlament za normálních okolností toleroval.110
Podle Protsyka byla prezidentova legitimita ještě více posílena v období přechodů zemí k demokracii. V tomto období byli poslanci zvoleni podle pravidel navržených odcházející komunistickou elitou a naproti nim stáli čerstvě zvolení, populární prezidenti s voličskou podporou (viz prezident Lech Walesa, který v Polsku prosadil Bieleckého kabinet).111 I když je prezidentská síla omezená ústavními normami, novější legitimita může prezidentovi sloužit jako politická výhoda a skýtat lepší „pákový efekt“ při jmenování vlády.112
Při posuzování pravomocí českého prezidenta z komparativní perspektivy se nejedná o příliš silného prezidenta. Ve skutečnosti je jeho postavení silnější, než vidíme v parlamentních monarchiích, ale slabší než u hlav států v poloprezidentských režimech.113 Prezident ČR je ovšem (na rozdíl od jiných parlamentních evropských zemí) nesmírně silný v procesu jmenování vlády.
Prezident by měl respektovat, že jeho postavení není zvýrazněno vlastní hlavou v Ústavě. Je ze své funkce neodpovědný a tudíž nemá být nositelem samostatného, vyhraněného programu reformy státu, transformace společnosti. Prezident může jmenovat do funkce předsedy vlády jakoukoli osobu, protože není právně, ani časově omezen,114 ale měl by nejen při tomto procesu dodržovat ústavní zvyklosti a řídit se duchem Ústavy. Odpovědností hlavy státu by mělo být pověřit takovou osobu premiéra, kterou považuje za nejlépe schopnou
108 PROTSYK, OLEH. Prime ministers' identity in semi-presidential regimes: Constitutional norms and cabinet formation outcomes. European Journal of Political Research. 2005, s. 742. 109 Ibid, s. 737. 110 Ibid, s. 738. 111 Ibid. 112 Ibid, s. 739. 113 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 17. 114 KUDRNA, Jan, Marek ANTOŠ a Jindřiška SYLLOVÁ. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Univerzita Karlova Praha: Karolinum, 2012, s. 36. 30 získat důvěru v poslanecké sněmovně. 115 A poté (až na několik výjimek) respektovat premiérův výběr ostatních členů kabinetu. Prezidentovy osobní sympatie by neměly do tohoto procesu vstupovat. Naneštěstí prezident ČR od roku 2013 disponuje silnější legitimitou, kterou může využívat k zavádění zvyklostí charakteristických spíše pro poloprezidentské režimy. Další faktor, který může zvýšit prezidentovo postavení při jmenování vládního kabinetu je tzv. legitimační výhoda.
2.5 Modely a příčiny jmenování úřednických kabinetů
I když jsou stranickopolitické kabinety v demokratických zemích vnímány jako převažující, úřednické vlády jsou v řadě zemí Evropy často jmenované a mají významný podíl na souhrnném počtu vládních kabinetů. V praxi nalézáme více typů úřednických kabinetů. V této kapitole budeme stručně charakterizovat jednotlivé typy a zařadíme vládu Jiřího Rusnoka. Klíčovým je, že představíme obecné příčiny, které vedou ke vzniku úřednických kabinetů. Konkrétní příčiny, které mohou hypotetický stát za vznikem vlády Jiřího Rusnoka budeme důkladně analyzovat v empirické části diplomové práce.
V parlamentních a poloprezidentských režimech tvoří vrchol výkonné moci premiér a ministři, jež jsou nominováni politickými stranami. Jsou to většinou reprezentanti těchto stran. Takové vlády nazýváme stranické. Protikladem jsou úřednické kabinety složené z lidí, kteří nejsou členy žádných stran. 116 Zároveň tyto kabinety nedisponují jasnou politickou orientací plynoucí v českém případě často z koaliční dohody, která umožňuje řešit politicky významné problémy. Úřednické kabinety bývají (většinou) tematicky a vesměs i časově předem omezené a měly by se soustředit spíše na politicko - administrativní provoz, než na skutečné vládnutí.117 Pro vlády, které nejsou vytvořeny primárně na stranickém principu, se v ČR používá několik pojmů. Od dob První republiky se vžil především termín úřednická vláda. V dnešní době se objevuje pojem vláda odborníků, případně se mluví o nepolitické nebo polopolitické vládě. Dále se vyskytují termíny překlenovací či přechodná vláda. 118
115 Ministerským předsedou ovšem nemusí být nutně představitel nejsilnější strany. 116 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 3. 117 HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK. Záchrana státu?: úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2012, s. 11. 118 Ibid, s. 13. 31
Odborná veřejnost navrhuje aplikovat především ustálený pojem, který je běžně užíván v české politické vědě - úřednická vláda.119
Miloš Brunclík považuje za naprosto nezbytný „širší“ definiční rys úřednického kabinetu osobu premiéra. Premiér je nejdůležitější postavou vlády, zpravidla určuje, či významným způsobem spoluurčuje složení vládního kabinetu, řídí celkovou vládní politiku a tvoří celkový obraz vlády v mediích.120 „Úřednickou vládu lze definovat jako kabinet, v jehož čele stojí člověk, který není členem žádné politické strany.“ Z této definice vyplývá, že jestliže je premiér členem politické strany, nelze jeho vládu považovat za úřednickou, i kdyby (teoreticky) byli všichni ostatní členové vlády úředníky.121 Přednosti úřednických kabinetů vidíme v tom, že při řešení vládní krize ze stranicko-politických elit dočasně sejmou odpovědnost, resp. můžou jim poskytnout „oddychový čas“ potřebný k vyjednávání a přípravě vlády nové.122 „S nadsázkou řečeno, stejně jako se občas vyskytne zatmění slunce a světlo na předem přesně spočítanou dobu zmizí, i úřednické vlády nastupují při jakémsi zatmění politiky, sehrají svůj krátký part a po volbách zase odejdou.“123 Zajímavý je také fakt, že úřednické kabinety ve většině případů disponují větší popularitou u občanů.
Jan Wintr doplňuje, že jmenování úřednické vlády je jedním z okamžiků, kdy se lidé domnívají, že se politická situace v zemi zklidnila. Boj mezi politickými stranami, napětí, konflikty, spory a nejistota, které k demokracii neodmyslitelně patří, přechází do pozadí a lidé si mohou oddechnout, protože to konečně vzal do rukou nějaký expert. Tento fakt může být klamný, protože skutečnou politiku lze dnes dělat pouze změnami zákonů. Jen nemnoho kroků lze uskutečnit změnami na exekutivní úrovni, nařízeními vlády nebo individuálními právními akty ministerstev. Vládnout musí vláda, resp. parlamentní většina. Je to pouze zdání, že vládnutí ve státě probíhá nepoliticky, odborně.124
Úřednické kabinety lze dále rozlišovat. Dělíme je na parlamentní úřednické kabinety a prezidentské úřednické kabinety (podobně jako u stranickopolitických vlád). Parlamentní úřednické vlády vznikají z dohody parlamentních stran. Prezident se na jejich vzniku nepodílí, pouze je na žádost stran jmenuje či potvrzuje ve funkci. Naopak prezidentské
119 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 3. 120 Ibid. 121 Ibid, s. 4. 122 HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK. Záchrana státu?: úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2012, s. 10. 123 Ibid, s. 13. 124 ČT24: Diskuze Daniela Kroupy, Jany Čechurové a Jana Wintra. Úřednické vlády [online]. 2013, 16. 11. 2013 [cit. 2015-09- 25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1050632-urednicke-vlady. 32 kabinety de facto formuje prezident, zatímco parlamentní strany vzniku pouze přihlíží.125 Miloš Brunclík dále rozlišuje dva typy prezidentských kabinetů: „V prvním případě prezident formuje vládu, která se ovšem může opřít o parlamentní většinu, v jejímž čele prezident stojí. Takto je to obvyklé ve Francii. 126 V druhém případě prezident formuje vládu, která se o parlamentní většinu opřít nemůže, ba je jmenována navzdory ní.“127
Vít Hloušek a Lubomír Kopeček ve své knize Záchrana státu? Úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu uvádějí několik příkladů prezidentských kabinetů. Tyto příklady spatřujeme v Portugalsku v letech 1978-1979, ve Finsku během éry prezidenta Urho Kekkonena (1956-1982). Příkladem je také Polsko v roce 1991 a 2004. 128 I v československé a české politice prezident několikrát sehrál velice důležitou roli při sestavování vlády.129
V této části si představíme okolnosti, příčiny, které usnadňují vznik úřednických kabinetů. Primárně vycházíme z analýzy, kterou provedl Miloš Brunclík na základě přehledu úřednických vlád zformovaných v evropských státech po roce 1945. Známe čtyři základní faktory:
1. První faktor je silný prezident, jenž disponuje významnými kompetencemi, a to nejen volnou rukou v procesu formování vlády, ale i dalšími kompetencemi, které může prezident využívat v případě konfliktu s parlamentem (viz právo volně rozpustit parlament). Tento prezident formuje úřednické vlády (a to i navzdory parlamentní většině) podle vlastního uvážení a podle vlastních politických preferencí. Prezident má tendenci mít vládu pod kontrolou a toho lépe dosáhne, pokud nejsou ministři členy politické strany, jež by pak měly na vládu vliv.130
2. Druhým faktorem, který mohl být významný i při jmenování vlády Jiřího Rusnoka je krize legitimity politiky a politických stran. Politické strany či přinejmenším vládní politické strany jsou (dočasně) zdiskreditovány, a to kvůli korupci, zneužívání veřejných úřadů, neschopnosti plnit své sliby atp. V takovém okamžiku klesá důvěra
125 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 10. 126 BRUNCLÍK, Miloš. CI Time: Prezident Zeman rok první. Prezidentský kabinet v parlamentním systému?. 2014, s. 16. 127 Ibid, s. 17. 128 HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK. Záchrana státu?: úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2012, s. 16. 129 Blíže viz Vít Hloušek, Miloš Brunclík, Duncan McDonnell. 130 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 13. 33
občanů v politické strany a naopak roste důvěra v taková řešení, která jdou mimo politické strany.131
3. Další faktor, který budeme zkoumat v empirické části práce, vyplývá z krize politiky. Politické strany nejsou schopny sestavit stabilní akceschopnou vládu. Tato situace může nastat po parlamentních volbách, kdy politické strany selžou při procesu formování vlád, nebo v případě rozpadu vládní koalice, která ztratila schopnost vládnout. Vzniku úřednických kabinetů napomáhá slabost politických stran, a to i ve smyslu jejich organizace, vnitřní disciplíny i programových postojů.132
4. Úřednické vlády vznikají také v dobách hospodářské krize. Politické vlády nejsou z různých důvodů schopny či ochotny sestavit funkční vládu a řešit urgentní ekonomické a sociální problémy a raději na přechodnou dobu akceptují úřednickou vládu.133 Tento faktor v praxi může vést ke vzniku úřednických kabinetů, ale můžeme a priori vyloučit, že ovlivnil vznik vlády Jiřího Rusnoka. Proto nebude dále předmětem výzkumu.
Vláda Jiřího Rusnoka byla úřednickou a zároveň prezidentskou vládou. Tuto vládu formoval prezident a byla jmenovaná navzdory parlamentní většině. Měla udržovat v systému ČR status quo. K výše zmíněným příčinám vzniku úřednických kabinetů v hojné míře přihlédneme při rozborech příčin jmenování kabinetu Jiřího Rusnoka. Poznatky (obecné okolnosti) Miloše Brunclíka nám budou z velké části základnou pro praktickou část diplomové práce.
131 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 13. 132 Ibid, s. 14. 133 Ibid, s. 13. 34
3 Příčiny vzniku vlády Jiřího Rusnoka
V empirické části diplomové práce budeme analyzovat potenciální příčiny stanovené v úvodu práce. Zjistíme, které z těchto příčin ovlivnily vznik vlády Jiřího Rusnoka.
3.1 Změna způsobu volby prezidenta
I přes dřívější myšlenky (v letech 1989, 1992, 1998, 2000)134 se o změně způsobu volby prezidenta začalo intenzivněji uvažovat až po roce 2008, kdy byla nepřímá volba hlavy státu provázena různými zákulisními nepříjemnostmi. V roce 2012 se tato ústavní úprava skutečně prosadila.135 Již při první přímé volbě došlo na předchozí obavy, že přímo volený prezident bude cítit sílu svého mandátu a bude daleko méně vstřícný vůči ostatním ústavním institucím. Cílem volební kampaně Miloše Zemana bylo zastavit vládu Petra Nečase. Od chvíle, kdy vyhrál prezidentskou kampaň, jeho prohlášení směřovaly proti tomuto kabinetu: „Vláda se opírá o stranu LIDEM, kterou nikdo ve svobodných volbách nevolil. Tato vláda tak není de facto vládou, která vzešla ze svobodných voleb,“ prohlásil Miloš Zeman v souvislosti se stranickými a personálními změnami v koalici. „Tato vláda má důvěru všehovšudy osmi procent a prezident zvolený v přímé volbě je cosi jako hlas občanů. Takže má mandát, aby kritizoval nepopulární vládu,“ dodal.136
Prezident Zeman dne 7. května 2013 ve svém prvním prezidentském projevu v poslanecké sněmovně potvrdil, že hodlá využít svých pravomocí a že si je vědom toho, že nebyl zvolen parlamentem: „Opravdu jako přímo zvolený prezident nebudu strojem na podpisy. A pokud chcete úředníka, který si ty klotové rukávy navleče, podepíše příslušné listiny, aniž by je četl, dobře se naobědvá a potom usne, tak jste si měli zvolit někoho jiného.“ Miloš Zeman také naznačil, že není spokojen s šíří prezidentských pravomocí a bude využívat mezer a nejasností v Ústavě k tomu, aby svoje postavení posílil.137
Prezident využil svou „novou“ legitimitu především při procesu jmenování prezidentského kabinetu Jiřího Rusnoka. Po demisi Petra Nečase v neděli 23. června v obnoveném pořadu Radiožurnálu Hovory z Lán naznačil, že by politickou situaci nejraději řešil jmenováním
134 KUBÁT, Michal. Současná česká politika: co s neefektivním režimem?. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2013, s. 97. 135 Ibid, s. 98. 136 IDNES. Zeman: Pro Nečasovu vládu by bylo lepší, aby se konaly předčasné volby [online]. 2013, 26. 1. 2013 [cit. 2016-01- 21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/prima-volba-prezidenta-073-/domaci.aspx?c=A130126_203727_domaci_jav. 137 IDNES. Projev Miloše Zemana. Mluvil i o největším tunelu v dějinách [online]. 2013, 7. 5. 2013 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/projev-milose-zemana-pred-poslanci-duc- /domaci.aspx?c=A130507_164444_domaci_jav. 35
„vlády odborníků“. Dále řekl: „V zásadě mám jasno a moje rozhodnutí bude takové, které nezklame moje voliče v prezidentských volbách.“138 Poté tak učinil a jmenoval kabinet, který neměl vyjednanou důvěru v poslanecké sněmovně. I ostatní političtí aktéři vnímali prezidentovu novou legitimitu. Karolína Peake (LIDEM) označila jmenování Jiřího Rusnoka jako: „Krok prezidenta, který byl zvolen přímo a mluví se svými voliči. Přímo zvolený prezident je novým elementem a přináší tak s sebou i svá poprvé.“ 139
Dne 7. srpna 2013 před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka v poslanecké sněmovně Zeman uvedl, jako jeden z důvodů proč nedal šanci tehdejší koalici to, že: „vláda (Petra Nečase) měla prokazatelně nejnižší důvěru u občanů České republiky za celou historii českého státu. Plně sdílím názor, že jeden průzkum veřejného mínění nemůže být důvodem k tomu, abychom měnili vládu nebo vypisovali předčasné volby. Ale tady nejde o jeden průzkum. Tady jde o souvislou, několikaletou řadu průzkumů různých agentur, které ukazují, že v současné době míra nedůvěry vůči bývalé vládě kolísá mezi 80 až 90 procenty. To je tedy důvod, proč jsem se rozhodl co nejrychleji vládu Petra Nečase nahradit vládou jinou. Nikoliv jenom kvůli přání svých voličů z prezidentské volby, protože pokud jsem si dobře povšiml, nevolilo mne ani 80, ani 90 procent, ale právě proto, že přímo zvolený prezident musí vedle vůle Sněmovny respektovat také vůli drtivé většiny občanů České republiky.“140
Nejsme s to porovnat, jak by se prezident Zeman choval, kdyby byl zvolen nepřímo. Vzhledem k jeho osobnosti je pravděpodobné, že by se i v tomto případě snažil zasahovat do politického dění a interpretovat Ústavu ke svému prospěchu. Jako argument by ovšem nemohl používat svou legitimitu získanou od občanů. Tato legitimita mu nepochybně pomohla při jmenování prezidentského kabinetu, mohl vystupovat daleko sebevědoměji, než by mohl vystupovat prezident zvolený parlamentem. Se zavedením přímé volby se projevil problém „duální legitimity“, kdy se dvě instituce (parlament a prezident) s přímou legitimitou dostaly do střetu, přičemž obě se zaštitovaly zastupováním zájmu lidí. V případě Miloše Zemana byla i jeho nadstranickost velice diskutabilní. Miloš Zeman měl během volební kampaně jako bývalý předseda ČSSD mimořádnou podporu části politiků této strany (Zdeněk
138 Aktuálně. Němcová? Raději bych vládu odborníků, řekl Zeman [online]. 2013, 23. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z:http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/nemcova-radeji-bych-vladu-odborniku-rekl-zeman/r~i:article:783352/. 139 Aktuálně. Peake: Podpoříme vládu, která prosadí naše priority [online]. 2013, 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/peake-podporime-vladu-ktera-prosadi-nase-priority/r~i:article:783684/. 140 Novinky. DOKUMENT: Projev Miloše Zemana před hlasováním o důvěře vládě [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/309899-dokument-projev-milose-zemana-pred-hlasovanim-o- duvere-vlade.html. 36
Škromach, Michal Hašek, Marie Benešová), ale i řadových členů. K tomu je nezbytné doplnit, že byl čestným předsedou SPOZ.
3.1.1 Legitimační výhoda
Čerstvost legitimity, resp. zda prezident Zeman disponoval tzv. legitimační výhodou, která mohla značně zvýšit jeho vyjednávací sílu při jmenování předsedy vlády, nejlépe zjistíme z průzkumu veřejného mínění.
Z reprezentativního šetření Centra pro výzkum veřejného mínění můžeme vypozorovat, že v době jmenování úřednického kabinetu prezidentovi Zemanovi důvěřovalo významně více respondentů, než vládě. Od dubna 2013 do ledna 2014 tato důvěra postupně klesala, nejvyšší byla v dubnu 2013.141 Průzkum veřejného mínění (od ledna 2013 do června 2013) dokazuje, že vládě Petra Nečase důvěřovalo pouhých 10 % - 20 % obyvatel.142 Prezidentovi Zemanovi od počátku jeho mandátu (kromě ledna 2013, kdy došlo k počátečnímu poklesu důvěry) důvěřovalo více než 50 % respondentů.143
Ambice přímo voleného prezidenta Miloše Zemana, který ignoroval ústavní zvyklosti, v kombinaci s tzv. legitimační výhodou nepochybně podpořily vliv hlavy státu na jmenování premiéra. Jedná se o jednu z příčin vzniku kabinetu Jiřího Rusnoka.
3.2 Prezidentův mocenský „apetit“ a vazba na SPOZ
Miloš Zeman v prosinci 2009 založil SPOZ a v březnu 2010 byl zvolen jejím předsedou. V květnu 2010 po prohraných volbách do poslanecké sněmovny na post předsedy strany rezignoval a v listopadu 2010 se stal čestným předsedou této strany. V současné době se tato strana nazývá Strana Práv Občanů. Jedná se o českou levicovou, resp. středo-levicovou politickou stranu. Hlásí se k sociálně demokratické orientaci a klade důraz na principy přímé demokracie.144 Sám Miloš Zeman, který stanul v čele přípravného výboru SPOZ označil za její základní cíle: Rozšíření práv voličů v podobě zavedení přímé volby starostů i hejtmanů,
141 KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra ústavním institucím v lednu 2014 [online]. 2014, (3. února 2015) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7171/f3/pi140203.pdf. 142 Vláda Jiřího Rusnoka disponovala důvěrou nad hranicí 20 %. 143 KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra ústavním institucím v červnu 2013 [online]. 2013, (26. června 2013) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7040/f3/pi130626.pdf. 144 IDNES. Strana Práv Občanů Zemanovci [online]. 2013, 19. 9. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://wiki.idnes.cz/strana-prav-obcanu-zemanovci-spoz-dr8-/politici.aspx?klic=455085. 37 přijetí zákona o obecném referendu či umožnění panašování při volbách do poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev atp.145
Prezident nejenže stál u zrodu strany a byl jejím předsedou, ale SPOZ sehrála významnou roli i při jeho volební kampani. Miloš Zeman oznámil svou prezidentskou kandidaturu prostřednictvím dopisu SPOZ v únoru 2012, když souhlasil s tím, aby strana zahájila petiční akci na podporu jeho kandidatury. Svůj úmysl definitivně potvrdil 26. června 2012, kdy jako první nasbíral 50 tisíc podpisů. Navrhl ho Vratislav Mynář a přiložil petici s více než 105 tisíci podpisy, Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 82 856 podpisů. SPOZ Zemanovi poskytovala organizační a finanční zázemí pro celou volební kampaň.146 Mezi jeho hlavní mecenáše patřil lobbista, bývalý dlouholetý člen komunistické strany a předseda pražské organizace SPOZ Miroslav Šlouf147 a místopředseda této strany Martin Nejedlý. Za financování své kampaně byl Zeman často kritizován.148
Pokud porovnáme hlavní témata jeho programu s volebním programem strany SPOZ, byly do velké míry podobné. Zmiňme programové body: Prosazení progresivního zdanění, nesouhlas s reformou důchodového připojištění a prosazování prvků přímé demokracie. 149 Před vyhranou volební kampaní na otázku proč přijal kandidaturu na prezidenta, odpověděl: „Protože nemám rád amatéry, a když vidím českou politiku, zjišťuji, že se v ní přestali pohybovat profesionálové, zůstali jen amatéři. A druhý důvod je ten, že si vážím podpory občanů a prezidentskou kandidaturu jsem přijal, až když jsem dostal prvních padesát tisíc podpisů. Přijímám podporu z rukou těchto občanů, nikoliv z rukou jakékoliv strany.“150
Miloš Zeman je v pořadí třetí, první přímo volený prezident ČR. V lednu 2013 ve druhém kole volby porazil tehdejšího ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. V pátek 8. března 2013 složil prezidentský slib. Složením slibu se stal nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání, Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.151
145 STRANA PRÁV OBČANŮ ZEMANOVCI. Stanovy: § 2 – Programové cíle [online]. Loretánská 179/13, 118 00, Praha 1, 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z:http://www.spoz2013.cz/upload/stanovy-spoz-12-2013.pdf. 146 ŠEDO, Jakub (ed.). České prezidentské volby v roce 2013. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2013. s. 84 – 86. 147 Miroslav Šlouf byl poradce Miloše Zemana. Je dokonce jeden z hlavních iniciátorů tehdejší volební kampaně sociální demokracie „Lidskost proti sobectví“, kdy Miloš Zeman a ostatní členové této strany jezdili po České republice v autobuse nazvaném Zemák. 148 ČERMÁK, Petr. Pane prezidente, co uděláte?. 1. vyd. Praha: Imagination of People, 2013, s. 185. 149 Program Miloše Zemana. [online] 2012. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.zemannahrad.cz/fakta/program- milose-zemana.htm. 150 Ibid, s. 172. 151 Ibid, s. 186. 38
Miloš Zeman se ujímal úřadu během vlády Petra Nečase. S touto vládou koexistoval pouze několik měsíců, ale během této doby došlo ke sporům v oblasti exekutivy. Prezident dal krátce po svém zvolení najevo, že je nakloněn odchodu Nečasova kabinetu, předčasným sněmovním volbám a usiloval o integraci levice (podle vzoru Roberta Fica).152 Mezi vládou Petra Nečase a prezidentem došlo ke kompetenčnímu sporu o jmenování vedoucích zastupitelských misí a dále hlava státu odmítala jmenovat vysokoškolského pedagoga profesorem. Tyto spory byly nejen osobnostní, ale určitý vliv měla také prezidentská kampaň, protože ministrem zahraničních věcí ve vládě Petra Nečase byl Zemanův protikandidát z druhého kola prezidentské volby Karel Schwarzenberg. V konfliktech bylo rozhodující také umístění aktérů na pravo-levé škále.153
Během jmenování a při následném úřadování kabinetu Jiřího Rusnoka pozorujeme, že i když žádný z členů této vlády nebyl nominován politickou stranou, propojení mezi kabinetem a SPOZ bylo patrné. Tento kabinet jmenoval prezident, který je považován za zakladatele této strany, byl předsedou a později se stal jejím čestným předsedou. Premiér Rusnok byl externím ekonomickým poradcem strany a dříve kandidoval za SPOZ jako nestraník za Prahu-Vinoře. Později vláda Jiřího Rusnoka jmenovala do funkce šéfa Úřadu vlády místopředsedu SPOZ Radka Augustina, který ve volbách vedl kandidátku v Olomouckém kraji. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář je také bývalým předsedou této strany a mimo jiné byl lídrem strany ve Zlínském kraji v předčasných volbách v roce 2013. Přímo z členů Rusnokova kabinetu se ve volbách v roce 2013 stal lídrem pražské kandidátky SPOZ ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák.154 SPOZ vsadila i na další členy vlády, kteří kandidovali jako nezávislí. Kandidátku na jihu Moravy vedl ministr pro místní rozvoj František Lukl, ministr vnitra Martin Pecina byl na kandidátce v Moravskoslezském kraji, v Ústeckém kraji ministr zemědělství Miroslav Toman. Ve Středních Čechách byl na kandidátce šéf resortu práce a sociálních věcí František Koníček.155 SPOZ v těchto volbách ovšem nezískala zastoupení v poslanecké sněmovně. Další dva ministři z tohoto kabinetu se zúčastnili volebního klání na kandidátkách politických stran, které získaly zastoupení v Poslanecké sněmovně, přičemž
152 E15. Vítězství Zemana změní vztahy Hradu k vládě a zasáhne i strany [online]. 2013, 26. 1. 2013 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/analyzy/vitezstvi-zemana-zmeni-vztahy-hradu-k-vlade-a-zasahne-i-strany- 951647#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink. 153 KRÁL, Jakub. Vztah prezidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky České republiky. Praha, 2014, s. 56. 154 IDNES. Pražští Zemanovci odevzdali kandidátku bez Šloufa, lídrem zůstal Žák [online]. 2013, 17. 9. 2013 [cit. 2015-09- 27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/navrat-sloufa-na-kandidatku-v-praze-d6i-/domaci.aspx?c=A130917_123640_praha- zpravy_zuf. 155 IDNES. Šloufa vedení SPOZ z kandidátky vyškrtlo. Šaškové, reagoval lobbista [online]. 2013, 13. 9. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zemanovci-predstavili-lidry-a-program-dhm- /domaci.aspx?c=A130913_113910_domaci_jj. 39
Marie Benešová byla zvolena za ČSSD a Tomáš Podivínský za KDU-ČSL.156 Vláda Jiřího Rusnoka byla právem označována jako „vláda přátel Miloše Zemana“, „prezidentský kabinet“, či „vláda SPOZ“.
V březnu 2014 se konal mimořádný sjezd SPOZ, prezident Zeman zde vystoupil a vyjádřil se ke kampani (podzim 2013), v níž strana využila například billboardy s jeho podobiznou: „Považuji za svoji velkou chybu, že jsem nijak nebránil tomu, aby volební kampaň byla založena v podstatě jako druhá fáze podpory prezidenta republiky poté, co už prezidentské volby skončily.(…).“ Závěrem své řeči delegátům oznámil, že rád zůstane nadále jejich čestným předsedou, pokud ho potvrdí v tajné volbě. „A za druhé, i když možná některé z vás to bude bolet, prosím vás, abyste odstranili z názvu naší strany slovo zemanovci, protože to, k čemu byla tato strana trvale a dlouhodobě vytvořena, bylo hájení práv občanů, nikoliv hájení práva jediného člověka, byť by se náhodou jmenoval Miloš Zeman,“ prohlásil prezident.157 Straníci jeho žádostem vyhověli, do svého čela zvolili Jana Velebu, vyměnili téměř celé vedení strany a z názvu vypustili slovo zemanovci.158
Tím, že SPOZ propadla v předčasných volbách v roce 2013 ztroskotal i pokus prezidenta Zemana o získání silného „hráče“ v poslanecké sněmovně. Můžeme se domnívat, že to je také jeden z důvodů, proč později nechal odstranit své jméno z názvu strany. Prezident ovšem věděl, že bez přímého spojence v poslanecké sněmovně nebude moci prosazovat svou moc a zájmy. Využil proto rozporů uvnitř ČSSD a pomocí spojeneckého křídla v čele s Michalem Haškem se opět pokusil získat vliv v nově zvolené poslanecké sněmovně, resp. ve vládním kabinetu.
Ve stejné době, kdy se Bohuslav Sobotka v televizním vysílání vyjadřoval k výsledkům voleb, Michal Hašek a pár dalších předních přestavitelů sociální demokracie (Jaroným Tejc, Milan Chovanec…) se účastnilo setkání s prezidentem v Lánech. Cílem bylo vyřadit předsedu Sobotku z povolebních vyjednávání. Tzv. lánská schůzka byla brzy zveřejněna a paradoxně pomohla Sobotkovi udržet své vedoucí postavení v týmu vyjednavačů nové koalice ČSSD s ANO 2011 a křesťanskými demokraty. Tento Zemanův pokus o získání
156 IDNES. Rusnok sestavuje vládu SPOZ, ministři za ně půjdou do voleb, vadí ČSSD [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rusnok-sestavuje-vladu-spoz-kritizuje-ho-sef-cssd-sobotka-pan- /domaci.aspx?c=A130626_090419_domaci_kop. 157 Lidovky. SPOZ už nebudou zemanovci, prezident však čestným předsedou zůstane [online]. 2014, 29. 3. 2014 [cit. 2015- 09-27]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/spoz-uz-nebudou-zemanovci-prezident-vsak-cestnym-predsedou-zustane-1jc- /zpravy-domov.aspx?c=A140329_164347_ln_domov_hm. 158 Aktuálně. Strana práv občanů [online]. 2013, 30. 3. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/politika/politicke-strany/spoz/r~i:wiki:366/. 40 osobního vlivu kladně nepřijala ani veřejnost. Prezidentovi se nepodařilo obejít předsedu ČSSD a jmenovat sobě loajálního premiéra. I přesto, že se Miloš Zeman aktivně vkládal do debaty o složení nové vlády, vytýkal novým ministrům nedostatek odborných znalostí, Sobotkovo drobné vítězství uvnitř sociální demokracie a vycházející hvězda v podobě ANO 2011 fakticky zmenšily prostor mocenské pozice Miloše Zemana.159
Prezidentův mocenský apetit souvisí s jeho osobností. Od začátku svého mandátu potvrzoval, že patří ke skupině ctižádostivých politiků. To bylo patrné mimo jiné z kompetenčního sporu mezi prezidentem Zemanem a vládou Petra Nečase o jmenování velvyslanců. 160 Dále z prezidentova postupu při volební kampani do poslanecké sněmovny v roce 2013 (např. náhodné překrývání cest prezidenta do různých oblastí Čech, Moravy a Slezska a činnost SPOZ na stejných místech). Z analýzy vazeb mezi prezidentem, členy vlády nominované hlavou státu a stranou SPOZ můžeme vyvodit, že prezidentský kabinet měl sloužit jako prostředek k posílení popularity SPOZ. Na to, aby prezident Zeman posunul ČR k poloprezidentskému režimu, potřeboval sobě loajálního významného „hráče“ v parlamentu. V případě lepšího volebního výsledku mohla být SPOZ právě tímto významným „hráčem“. Prezident sám přiznal, že kampaň SPOZ, která používala na billboardech strany oficiálního prezidentského razítka, byla „v podstatě jako druhá fáze podpory prezidenta republiky.“161 Po nezdařilém pokusu s SPOZ se hlava státu pokusila „využít“ sobě loajální křídlo ČSSD.
V této části navážeme na typologii Maurice Duvergera, která se zabývá postavením hlavy státu (viz kapitola Poloprezidentský režim). Prezident byl v době vlády Jiřího Rusnoka v pozici diarchy. Lépe řečeno jeho postavení odpovídalo pozici mezi prezidentem symbolem (podle Duvergera Člen většiny) a diarchou - kvazidiarcha. Kdyby se ovšem Zemanův plán stát se hlavním vykonavatel moci skrze politickou stranu SPOZ (později ČSSD) uskutečnil, mohl dosáhnout postavení omezeného monarchy.
159 HLOUŠEK, Vít. Is the Czech Republic on its Way to Semi-Presidentialism? Baltic Journal of Law. 2014-01-1, s. 113 - 114. 160 PEHE, Jiří. Dětinský spor o velvyslance [online]. 25. 4. 2013 [cit. 2016-02-9]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/Members/redaktor/detinsky-spor-o-velvyslance. 161 Aktuálně. Strana práv občanů [online]. 2013, 30. 3. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/politika/politicke-strany/spoz/r~i:wiki:366/. 41
3.3 Pád vlády Petra Nečase a slabost parlamentních politických stran
3.3.1 Kontext pádu vlády Petra Nečase (13. července 2010 – 10. července 2013)
Je důležité připomenout, že vlády Petra Nečase byly celkem dvě. Po rozštěpení politické strany VV do vlády zasedla nová strana LIDEM. To byla příčina vyvolání nového hlasování o důvěře. Kabinety Petra Nečase prožily několik krizí (viz korupce na Státním fondu životního prostředí, medializace kauzy nejasného financování poslanců VV Vítem Bártou atp.) a během jejich působení došlo k mnoha personálním změnám i na ministerské úrovni (viz Pavel Drobil, Vít Bárta, Radek John, Josef Dobeš atd.). Kabinet ODS, TOP 09 a platformy kolem vicepremiérky Karolíny Peake získal 27. dubna 2012 důvěru sněmovny. Představitelé VV vládní koalici opustili a přešli do opozice.
Ve čtvrtek 13. června prožila ČR historicky největší aféru, která zasáhla vládu této země. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu začal se zatýkáním osob, které zastávaly vysoké státní funkce. Klíčovou postavou vyšetřování byla šéfka premiérova sekretariátu Jana Nagyová, kterou vyšetřující policisté spojovali s jednotlivými aktéry celého případu.
Prezident Miloš Zeman nechtěl žádným způsobem komentovat neoficiální a nepodložené informace týkající se situace na Úřadu vlády ČR, ale situaci chtěl projednat. 162 Ostřejší reakce na zatýkání se následně objevily ze strany politických stran. „Strana práv občanů - zemanovci podporuje aktivní roli prezidenta republiky Miloše Zemana v řešení aktuální politické krize v ČR,“ zdůraznila SPOZ. 163 Stínový premiér a předseda opoziční ČSSD k události řekl: „Nikdy v minulosti nedošlo k zatýkání nejbližších spolupracovníků předsedy vlády. Nikdy nebyli tito úředníci vyšetřováni společně s neprůhlednými podnikatelskými strukturami. ČSSD vyjadřuje plnou podporu nezávislým policejním orgánům.“164 A dodal, že: „Ve vládě nemůže být strana, která je spojována s organizovaným zločinem.“ Opačné stanovisko zastávala strana TOP 09, která vládní kabinet pochopitelně podporovala. 165 Ministr financí a místopředseda vládní strany TOP 09 Miroslav Kalousek v poslanecké
162 Pražský hrad. Sdělení Kanceláře prezidenta republiky [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7752.shtml. 163 Parlamentní listy. SPOZ k zatýkání kolem Nečase: Podporujeme Zemana [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/SPOZ-k-zatykani-kolem-Necase-Podporujeme-Zemana- 275498. 164 Parlamentní listy. Žádáme okamžitou demisi premiéra, prohlásil rázně Sobotka [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zadame-okamzitou-demisi-premiera-prohlasil-razne- Sobotka-275524. 165 Parlamentní listy. Schwarzenberg: Jenom zírám. Vláda může skončit [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Schwarzenberg-Jenom-ziram-Vlada-muze-skoncit-275477. 42 sněmovně řekl, že stojí plně za premiérem Petrem Nečasem a nechápe, proč by měla jeho vláda podat demisi. „Zbaví-li se premiér všech lidí na Úřadu vlády, kteří jsou spojeni s podezřením, nemáme důvod snižovat jeho důvěryhodnost a jsme připraveni pokračovat,“ dodal místopředseda. 166 Předseda TOP 09, tehdejší ministr zahraničních věcí ovšem poznamenal, že: „Je to vážná situace. A jestli je pravda, že nitky vedou od Rittiga a podobně až na Úřad vlády, tak to bude i pro mě strašné zklamání.“ Na otázku, zdali může celá aféra vést k předčasným volbám, ministr zahraničních věcí odpověděl: „Nevylučoval bych to, když na tom všem něco bude, protože lepší hrůzný konec než hrůza bez konce.“167 Ve spleti spekulací kolujících již ve čtvrtek v poslanecké sněmovně nechyběla ani varianta, že by prezident jmenoval úřednický kabinet.
Následně se Petr Nečas sešel s prezidentem Milošem Zemanem, aby nastínil svůj pohled na danou věc. S Milošem Zemanem hovořil také o řadě dalších témat domácí i zahraniční politiky: „Měli jsme přátelský a korektní rozhovor,“ tehdy poznamenal premiér.168 Prezident Miloš Zeman se sešel také s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, 169 ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. 170 Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka komentoval schůzku s prezidentem Zemanem slovy: „Panu prezidentovi jsem řekl, že chceme odchod Nečase a jeho kabinetu a nové volby podle Ústavy. (…) Sociální demokracie neuvažuje o tom, že by vstoupila do vlády, aniž by dostali možnost vyjádření občané.“ 171 Z tohoto prohlášení vyplývá a je logické, že zástupci ČSSD nesouhlasili se vznikem úřednického kabinetu. Poslanci ČSSD předali předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové žádost o svolání schůze k hlasování o nedůvěře vládě a jejich předseda uvedl, že: „Předpokládá, že ji předsedkyně
166 Parlamentní listy. Kalousek: Když Nečas vyhází ze svého okolí podezřelé, může pokračovat [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Kalousek-Kdyz-Necas-vyhazi-ze- sveho-okoli-podezrele-muze-pokracovat-275611. 167 Parlamentní listy. Schwarzenberg: Jenom zírám. Vláda může skončit [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Schwarzenberg-Jenom-ziram-Vlada-muze-skoncit-275477. 168 Aktuálně. Soud rozhodne o vazbě. Premiér zatím odolává [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-rozhodne-o-vazbe-premier-zatim-odolava/r~i:article:782548/. 169 Pražský hrad. Prezident republiky přijal předsedu ČSSD [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7756.shtml. 170 Pražský hrad. Prezident republiky přijal ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7759.shtml. 171 Parlamentní listy. Sobotka: Stále chceme odchod Nečase a kabinetu a nové volby [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015- 09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Sobotka-Stale-chceme-odchod-Necase-a-kabinetu-a-nove- volby-275645. 43
Němcová svolá počátkem příštího týdne.“172 Česká vláda se dostala po zatčení blízkých spolupracovníků Petra Nečase do krize a premiér odolával tlaku, aby odstoupil.
Důvěra a podpora k Petru Nečasovi však stále klesala nejen ze strany politických aktérů, ale také ze strany veřejnosti. I zahraniční (rakouská, slovenská, britská, francouzská, belgická atp.) média věnovala pozornost skandálu kolem české vlády. 173 Po tom, co se veřejnost a opoziční strany dozvěděly detaily případu, kdy kromě podezření z podplácení poslanců došlo k trestnímu obvinění přímé podřízené premiéra a k obvinění ostatních vysoce postavených státních pracovníků bylo téměř jisté, že i přes vládní (nemorální) snahy zachovat stávající koalici, podá demisi. Premiér Nečas tomuto tlaku skutečně podlehl a v neděli po jednání Grémia ODS oznámil, že následující den rezignuje na svou funkci.174
3.3.2 Demise vlády Petra Nečase
V pondělí 17. června 2013 podal Petr Nečas podle čl. 62 Ústavy demisi do rukou prezidenta republiky v důsledku zatčení Jany Nagyové.175 Prezident ho následně pověřil vedením vlády v demisi až do doby jmenování nového kabinetu. Prezident Petru Nečasovi také poděkoval a ocenil některé jeho kroky.176 Současně s demisí předsedy vlády padl podle Ústavy celý kabinet. Tímto krokem nesmírně zesílila mocenská pozice prezidenta Zemana, který mohl jmenovat nového premiéra.177
Místopředseda středočeské ODS a člen výkonné rady Raduan Nwelati v reakci na pád vlády prohlásil: „Chci, aby Výkonná rada ODS pověřila prvního místopředsedu ODS řízením ODS a také ho pověřila vedením dalších jednání s koaličními partnery a s prezidentem ČR o budoucím složení vlády a o tom, kdo bude budoucím premiérem za ODS. Pro mě jsou přijatelná jména: Martin Kuba, Miroslava Němcová a možná i Bohuslav Svoboda či Petr Bendl. Chci, aby koaliční vláda pokračovala, pokud to bude možné, až do řádných voleb
172 Aktuálně. Soud rozhodne o vazbě. Premiér zatím odolává [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-rozhodne-o-vazbe-premier-zatim-odolava/r~i:article:782548/. 173 Ibid. 174 Parlamentní listy. Pád vlády ve čtyřech dnech. Co se povedlo Janě Nagyové [online]. 2013, 16. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pad-vlady-ve-ctyrech-dnech-Co-se-povedlo-Jane-Nagyove- 275886. 175 Pražský hrad. Prezident přijal demisi předsedy vlády [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7762.shtml. 176 Parlamentní listy. Zeman přijal Nečasovu demisi. Pak řekl, co provede s vládou [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Zeman-prijal-Necasovu-demisi-Pak-rekl-co-provede-s- vladou-276015. 177 Parlamentní listy. Musíme jednat rychle a zabránit nevratnému poškození ODS, říká europoslanec [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Musime-jednat-rychle-a-zabranit- nevratnemu-poskozeni-ODS-rika-europoslanec-275467. 44 v květnu 2014. Přenechání země socialistům by bylo nezodpovědné. Pokud nebude možné pokračovat v koaliční vládě, pak upřednostňuji rozpuštění sněmovny a předčasné volby před úřednickou vládou bez podpory sněmovny.“178 Karolína Peake za stranu LIDEM opakovaně zdůraznila, že je třeba počkat na to, jak se rozhodne prezident Miloš Zeman. Předčasné volby podle jejího názoru nebyly vyloučeny, ale uvědomovala si, že prezident může sestavením vlády pověřit někoho jiného.179
Šéf největší opoziční strany ČSSD přivítal rezignaci premiéra Petra Nečase. Podle jeho názoru byla demise jediným možným krokem a měla přijít rychleji. Bohuslav Sobotka dále uvedl: „Taková vláda již nemůže mít žádnou politickou legitimitu. Podstatou skandálů, zatěžujících vládu totiž nebyla jen osoba předsedy vlády, ale těsné a dlouholeté propojení nejsilnější vládní strany – ODS s politickými podnikateli, tzv. kmotry. Nová vláda ODS a TOP 09 by se navíc nutně musela opírat i o stranu Lidem, kterou nikdo nevolil a která vznikla jako „béčko“ ODS rozpadem Věcí veřejných. ČSSD navrhuje jako řešení současné situace rozpuštění Poslanecké sněmovny na základě usnesení alespoň 120 poslanců a uspořádání nových voleb v co nejkratším termínu. V tomto směru povede nyní jednání s parlamentními stranami i prezidentem republiky.“ 180 Michal Hašek (ČSSD) doplnil: „Miroslava Němcová má, bohužel, být pouze fíkovým listem, zakrývajícím pravou podstatu vlády kmotrů a politické korupce. (…) Miroslava Němcová se tak má stát zimní královnou, která bude bojovat o každý další den u moci bez ohledu na zájmy České republiky a jejích občanů. ODS udělala přesně to, co jsme očekávali a kritizovali – žádná sebereflexe, žádná omluva, pouze výměna ”pana čistého“ za ”paní čistou“ a jede se dál, jako by se nic nedělo. Pro nás je to jasný signál, že musíme i nadále trvat na nových volbách, pouze ty přinesou reálnou změnu.“181
178 Parlamentní listy. Chceme předčasné volby, ozvalo se z ODS. A nejen to… [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Chceme-predcasne-volby-ozvalo-se-z-ODS-A- nejen-to-275961. 179 Parlamentní listy. Pokusíme se vrátit důvěru občanů v politiku, říká Peake [online]. 2013, 20. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Pokusime-se-vratit-duveru-obcanu-v-politiku-rika-Peake- 276420. 180 Parlamentní listy. Sobotka (ČSSD): Nepodpoříme snahu ODS a TOP 09 udržet se u moci za každou cenu [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Sobotka-CSSD- Nepodporime-snahu-ODS-a-TOP-09-udrzet-se-u-moci-za-kazdou-cenu-275908. 181 Parlamentní listy. Hašek: Výměna “pana čistého“ za “pani čistou“ a jede se dál [online]. 2013, 20. 6. 2013 [cit. 2016-01- 22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Hasek-Vymena-pana-cisteho-za-pani-cistou-a- jede-se-dal-276342. 45
Místopředsedkyně VV Kateřina Klasnová po jednání s KSČM a ČSSD potvrdila, že VV také volají po co nejrychlejším uspořádání předčasných voleb.182 K postoji obou opozičních stran se ve svém prohlášení přiklonili i komunisté.183
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek potvrdil: „Demisi premiéra Petra Nečase pokládám za logický a nutný krok v situaci, kdy je jeho nejbližší spolupracovnice ve vazbě kvůli obvinění ze zneužívání tajné služby. (…) KDU-ČSL je plně připravena na případné předčasné volby coby konzervativní alternativa jak vládní pravici, tak opoziční levici. Pokud se současná koalice udrží, budeme dále tvrdou opozicí. Jsme spolu s občany přesvědčeni, že tato sestava už dávno ztratila jakoukoli důvěryhodnost, což probíhající aféra pouze potvrdila.“184
Vládní strany navrhovaly pokračování současné koalice pod vedením premiérky Miroslavy Němcové. Opozice vehementně požadovala předčasné volby. Předčasné volby v této situaci musel vyhlásit prezident Miloš Zeman do 60 dnů po rozpuštění sněmovny. K rozpuštění sněmovny ovšem opozice potřebovala získat ústavní většinu všech poslanců, tj. 120 hlasů. Levicové strany (ČSSD, KSČM a NS-LEV 21) s Věcmi veřejnými potřebovaly získat i hlasy vládních poslanců.
Od pátku prezident Miloš Zeman jednal se zástupci politických stran zastoupených v poslanecké sněmovně, ale jeho antipatie proti tehdejší vládě v demisi byla patrná. Již během předvolební kampaně měl Miloš Zeman billboardy s heslem „Stop Nečasově vládě.“ Předvolební slib podle prezidenta Zemana přitom ještě nebyl zcela naplněn. Zeman prohlásil: „Nečasova vláda, byť je v demisi, je stále ještě vládou.“ V hledáčku měl údajně čtyři osobnosti, které mohly převzít premiérskou funkci. Nadto budoucí předseda vlády podle Zemana nutně nemusel mít politický mandát. „Odborná vláda je složena z profesionálů, nikoli amatérů. Tito profesionálové se vyznají ve své problematice a nemusejí se s ní seznamovat až ve chvíli, kdy usednou do ministerského křesla.(…) Je samozřejmé, že tato vláda, ať bude vládnout do předčasných, či řádných voleb, bude mít za úkol sestavit státní rozpočet. Proto bude třeba vybrat takové lidi, kteří budou rozpočtu rozumět, nebudou
182 Parlamentní listy. Klasnová: Po panu Čistém přichází paní Čistá [online]. 2013, 22. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Klasnova-Po-panu-Cistem-prichazi-pani-Cista-276604. 183 Parlamentní listy. Komunisté vyzvali k předčasným volbám. Připomněli Zemanovy sliby [online]. 2013, 23. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Komuniste-vyzvali-k- predcasnym-volbam-Pripomneli-Zemanovy-sliby-276717. 184 Parlamentní listy. Bělobrádek: Demisi premiéra Petra Nečase pokládám za logický a nutný krok [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Belobradek-Demisi-premiera- Petra-Necase-pokladam-za-logicky-a-nutny-krok-275965. 46 amatéry. Ti pak návrh buď předají vládě, která vzejde z předčasných voleb, protože ta na to moc času mít nebude, nebo bude nutné návrh prohlasovat v Poslanecké sněmovně v případě, že se odmítne rozpustit,“ řekl prezident.185
V okamžiku kdy premiér Petr Nečas podal demisi, se otevřel značný prostor pro prezidenta Miloše Zemana. Prezidentův prostor pro politické manévry byl ještě rozšířen tím, že veřejnost ztratila důvěru ve vládní politické strany, možná ve stranickou politiku všeobecně. Nabízelo se několik možných scénářů, jak rezignaci předsedy vlády řešit. Prezident mohl jmenovat stejně personálně složenou vládu s jedinou výjimkou, Petra Nečase by nahradila premiérka Miroslava Němcová (ODS). Další možností bylo jmenovat předsedu nejsilnější opoziční strany ČSSD, Bohuslava Sobotku. Ale opozice by při tehdejším rozložení sil ve sněmovně pravděpodobně nedokázala získat důvěru. Přijatelným řešením mohlo být také jmenování úřednické, technokratické vlády po dialogu s parlamentními stranami. V případě, že by došlo mezi prezidentem a politickými stranami ke konsenzu, tento kabinet mohl disponovat důvěrou, být akceschopný, výjimečný a skutečně sloužící k překlenutí vládní krize. Poslední možností bylo, že se hlava státu postaví proti politickým stranám a ústavním zvyklostem a jmenuje vládu zcela podle svých představ, která ovšem bude obtížně získávat důvěru v poslanecké sněmovně. Variantu úřednické vlády odmítaly v podstatě všechny politické strany. Bylo velmi pravděpodobné, že pokud Miloš Zeman uskuteční svůj plán v podobě jmenování úřednického premiéra, strany napříč politickým spektrem se shodnou na rozpuštění poslanecké sněmovny.
3.4 Vláda Jiřího Rusnoka (10. července 2013 – 29. ledna 2014)
3.4.1 Jmenování premiéra Jiřího Rusnoka
Prezident již 24. června 2013 po jednání zástupců tripartity, kterého se poprvé od svého zvolení zúčastnil, uvedl, že při řešení současné politické krize hodlá jít proti přání všech parlamentních politických stran (viz kapitola Demise vlády Petra Nečase).186 V souvislosti s předchozím jednáním pronesl: „Ona vláda odborníků, ať bude mít jakkoli dlouhý mandát,
185 Aktuálně. Němcová? Raději bych vládu odborníků, řekl Zeman [online]. 2013, 23. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/nemcova-radeji-bych-vladu-odborniku-rekl-zeman/r~i:article:783352/. 186 Pražský hrad. Prezident republiky se zúčastnil jednání tripartity [online]. 2013, 24. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7773.shtml. 47 může otázku minimální mzdy vyřešit.“ Dodal, že by byl rád, kdyby v nové vládě byli i členové tripartity.187
V úterý 25. června 2013 prezident republiky Zeman na Pražském hradě jmenoval do funkce předsedy vlády ekonoma a finančního odborníka Jiřího Rusnoka a pověřil ho sestavením nového úřednického kabinetu.188 Při této příležitosti mu prezident poděkoval za to, že přijal jeho nabídku. Podle hlavy státu je váženým, uznávaným ekonomem a odborníkem, tudíž se nemělo jednat o úřednickou vládu, ale o vládu odborníků. Zeman dále vysvětlil: „Jsem si vědom toho, že povedete vládu ve velmi nelehkých dobách, jedním z nejdůležitějších úkolů bude připravit návrh zákona o státním rozpočtu. Jelikož neznám lepšího ministra financí, než jste byl vy, těším se, že tyto úkoly perfektně zvládnete.“189 Dodal, že tato podoba vlády je v současné chvíli jediným možným způsobem, jak vyvolat předčasné volby: „Jinak by čekání na předčasné volby bylo čekáním na Godota.“190 Na stejné tiskové konferenci, která se konala bezprostředně po jmenování nového premiéra, vysvětlil, že: „(…) opozice nemá sílu získat 120 hlasů a vládní koalice až dosud neměla zájem se na těchto 120 hlasech podílet. Uvažoval jsem samozřejmě i o variantě, že bych pověřil funkcí premiéra předsedu nejsilnější a de facto v minulých volbách vítězné politické strany, ale beru na vědomí jeho veřejné prohlášení, že o tuto funkci nemá zájem. Dojde-li tedy k rozpuštění poslanecké sněmovny tím, že se v této věci spojí jinak názorově protilehlé strany, pak předpokládám, že vláda premiéra Rusnoka bude vládnout zhruba do konce září. To je termín, kdy už podle ustálených parlamentních procedur musí být hotov návrh zákona o státním rozpočtu. Jsem přesvědčen, že je to nejlepší člověk, který může takový návrh připravit. A nejenom to, jsem i přesvědčen, že politicky neutrální vláda odborníků bude skutečnou garancí proti tomu, aby se začaté vyšetřování různých politických a hospodářských skandálů dotáhlo až do konce a aby zde neexistoval politický tlak odkudkoli, aby se toto vyšetřování zastavilo, nebo omezilo. Domnívám se, že to jsou jedny ze základních úkolů této vlády.“ Na koaliční většinu 101 hlasů pro vládu v čele s Miroslavou Němcovou prezident reagoval: „Paní předsedkyně Němcová mě zhruba v jednu hodinu informovala o tom, že je 101 podpisů na kandidáta vládní koalice. Je zajímavé, že ještě včera zde na hradě mě místopředsedkyně vlády paní Karolína Peake
187 Aktuálně. Zeman: V úterý řeknu jméno premiéra úřednické vlády [online]. 2013, 24. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/zeman-v-utery-reknu-jmeno-premiera-urednicke-vlady/r~i:article:783415/. 188 Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval předsedu vlády [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7785.shtml. 189 Aktuálně. Koalice u Zemana neuspěla. Premiérem je Jiří Rusnok [online]. 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-u-zemana-neuspela-premierem-je-jiri-rusnok/r~i:article:783526/. 190 Novinky. Zeman jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka [online]. 2013, 25. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/305992-zeman-jmenoval-premierem-jiriho-rusnoka.html. 48 naopak informovala o tom, že osm poslanců její strany tyto podpisy neposkytlo. Nicméně proces již byl rozjetý a já se nemohu nechat vázat různorodými prohlášeními jednotlivých politických stran. Nicméně k této skutečnosti samozřejmě přihlédnu, protože pokud neprojde vláda Jiřího Rusnoka řádnou parlamentní procedurou, pak jak jistě dobře víte, prezident má dvě opce, tedy dva pokusy o sestavení vlády a já bych pochopitelně tuto situaci, bude-li trvat i v budoucnosti velmi zvažoval.“191
Nově jmenovaný premiér Rusnok po složení slibu na Pražském hradě poděkoval za důvěru a ubezpečil prezidenta: „Udělám vše, co budu schopen, abych tuto důvěru Vaší a především důvěru občanů České republiky, kterou věřím, že získáme, nezklamal.“ 192 Prezident považoval konec Nečasovy vlády za nevyhnutelný a její setrvání si podle něj nepřála celá česká společnost. „Jak dobře víte, před prezidentskými volbami i po nich jsem vyslovil názor, že tehdejší vláda pana premiéra Nečase by měla skončit. Mám-li dodržet tento názor, pak je naprosto samozřejmé, že musím podniknout kroky, které mi umožňuje ústava, aby se tento názor naplnil,“ vysvětlil.193
Prezidentův známý antagonismus proti pravicovým stranám, v některých případech proti konkrétním pravicovým politikům (Petr Nečas), výsledky výzkumů veřejného mínění, kompetenční spory s tímto kabinetem a jiné faktory nepochybně stály za skutečností, že hlava státu nepověřila Miroslavu Němcovou vytvořením „staro-nové“ vlády. Prostor pro dohodu mezi prezidentem a politickými stranami o vytvoření technokratické vlády, na jejímž personálním složení by se aktéři shodly, byl vyplněn rychlým (patrně promyšleným) jmenováním vlády Jiřího Rusnoka.
Atmosféra jmenování nového premiéra se nesla ve velice přátelském duchu (viz záznam ČT24 z jmenování nového premiéra Jiřího Rusnoka na Pražském hradě). Prezident ekonoma Rusnoka chválil od chvíle, kdy o něm hovořil jako o možném, budoucím předsedovi vlády. Tímto krokem skutečně dodržel předvolební slib z billboardů „Stop Nečasově vládě“, i když se Nečasův kabinet fakticky „zastavil“ sám. Negativní je především svérázný způsob (proti politickým stranám), kterým Miloš Zeman jmenoval nového předsedu vlády.
191ČT24: Miloš Zeman, prezident České republiky jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka. Prezident Miloš Zeman: Vláda odborníků je jediná cesta, jak vyvolat předčasné volby [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3i0DiqzR3SM. 192 Ibid. 193 Aktuálně. Koalice u Zemana neuspěla. Premiérem je Jiří Rusnok [online]. 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-u-zemana-neuspela-premierem-je-jiri-rusnok/r~i:article:783526/. 49
3.4.2 Reakce politických stran na jmenování nového předsedy vlády
Pro většinu politických stran bylo jmenování nového úřednického předsedy nepříznivou zprávou. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek konstatoval: „Podle mého názoru odborníkem člověk není, protože je tak nazýván, odborníkem je proto, že se tak v dané chvíli chová. Jiří Rusnok se, bohužel, v dané chvíli a daných podmínkách rozhodně nechová jako odborník. Chová se spíše jako velmi nezodpovědný kamarád nezodpovědného prezidenta republiky.“194 Ministr zahraničních věcí v demisi Karel Schwarzenberg považoval za prioritu bránit platný ústavní pořádek před jeho změnou v prezidentský systém. Předseda TOP 09 uvedl: „Zažili jsme v dostatečné míře ve dvacátém století, kam vede cesta pouhého dbání písmen ústavy, nikoli jejího ducha a ústavních zvyklostí, kterými teprve ústava žije.“ Republika podle něj na rozdíl od monarchie, kde stát zosobňuje panovník, žije ze svých ústavních institucí. „Tudíž jejich znevážení a zpochybnění je přímé ohrožení státu.“ uvedl Schwarzenberg.195
Za občanské demokraty se ke jmenování nového předsedy vlády vyjádřil pověřený předseda Martin Kuba: „Pan prezident deklaroval, že další kroky musí vést ke zklidnění situace a nesmí vyvolat další tsunami, jsme přesvědčeni, že právě tímto krokem to tsunami zbytečně rozpoutal, sestavování úřednické vlády má v parlamentní demokracii přijít v momentě, kdy je prodiskutováno mezi parlamentními stranami.“196
„V tuto chvíli neexistuje v Poslanecké sněmovně jiná většina než koaliční většina. Přesto prezident tuto vůli sněmovny nerespektoval. Pan prezident by měl mít ambici jmenovat vládu, o níž se domnívá, že podporu ve sněmovně získá. Takto strávíme čas mrtvým pokusem, u něhož je jasné, že důvěru nezíská. Je to nesmyslná ztráta času.“ komentovala situaci Miroslava Němcová (ODS) a dále dodala: „Z prezidentovy strany jde o vyjádření neúcty a nezodpovědný krok vůči České republice.“197
194 Lidovky. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-zemanovych-kamaradu-nemuze-prosadit-rozpocet-rika-kalousek-1cx- /zpravy-domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu. 195 Aktuálně. TOP 09 musí bránit republiku, burcuje Schwarzenberg [online]. 19. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/top-09-musi-branit-republiku-burcuje- schwarzenberg/r~17e3b2eaf06011e28747002590604f2e/. 196 Lidovky. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-zemanovych-kamaradu-nemuze-prosadit-rozpocet-rika-kalousek-1cx- /zpravy-domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu. 197 Aktuálně. Peake: Podpoříme vládu, která prosadí naše priority [online]. 2013, 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/peake-podporime-vladu-ktera-prosadi-nase-priority/r~i:article:783684/. 50
Vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM) řekla: „My jsme dnes jasně deklarovali, že preferujeme politické řešení, to znamená řešení složení z politických stran ODS, TOP 09 a LIDEM. Nemohu vyloučit v tuto chvíli za náš poslanecký klub podporu odbornické vládě Jiřího Rusnoka vzhledem k tomu, že jsme o tom zatím na poslaneckém klubu nejednali. My jsme samozřejmě byli velmi ochotni podepsat větu, kterou říkáme už týden, respektive od doby, kdy ODS nominovala Miroslavu Němcovou, tedy že Miroslava Němcová je naší společnou koaliční kandidátkou na premiérku. Nicméně jsme nebyli ochotni podepsat, že podporujeme vládu TOP 09, ODS a LIDEM bez jakýchkoli dalších podmínek.“198
Předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka na prezidentův krok reagoval: „Všechno to jsou slepé uličky, ať už pokračování vlády současné koalice, případného pokusu ČSSD sestavit vládu či jmenování úřednického kabinetu prezidentem. Jedinou cestou jsou předčasné volby. (…) Nemůžeme trápit zemi tím, že budeme zkoušet tři pokusy k sestavení vlády. Při této příležitosti bychom chtěli vyzvat pravicové strany k podpoření návrhu na rozpuštění Poslanecké sněmovny.“199 Svou kritiku rozšířil o to, že vláda Jiřího Rusnoka nebude „vláda odborníků“, ale „vláda SPOZ“, tedy strany, jejímž čestným předsedou je prezident Miloš Zeman. Jiří Rusnok na námitku, že chce utvořit vládu přátel prezidenta, reagoval: „Mě nevadí to, že nás někdo označuje za přátelé, protože já myslím, že je lepší, když vládnou přátelé a lidé, kteří jsou schopni se lidsky domlouvat, než když vládnou lidé, kteří mezi sebou mají velmi podivné vztahy.“200
Předseda Sobotka reagoval také na kandidáty na ministerská křesla: „Martin Pecina, který se již vyjádřil, že přijal nabídku na funkci ministra vnitra, má být volebním lídrem SPOZ v Moravskoslezském kraji. Jan Kohout, o němž Rusnok hovoří jako o ministrovi zahraničí, má vést kandidátku SPOZ v Praze a potenciální ministryně spravedlnosti Benešová ve středních Čechách.“ Dodal, že sám předseda vlády je uváděn jako ekonomický expert SPOZ a byl na kandidátce SPOZ v komunálních volbách roku 2010. 201 Předseda ČSSD také upozornil na rozdíl mezi vládou Jiřího Rusnoka a ostatními úřednickými vládami v historii ČR: „Zatímco minulé úřednické kabinety se alespoň snažily předstírat nestranickost či
198 Lidovky. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-zemanovych-kamaradu-nemuze-prosadit-rozpocet-rika-kalousek-1cx- /zpravy-domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu. 199 Aktuálně. Koalice naplňuje "plán Putna", počká si na další pokus [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-naplnuje-plan-putna-pocka-si-na-dalsi-pokus/r~i:article:783548/. 200 PODCASTY.info. Ranní interview s Jiřím Rusnokem [online]. Praha: Český rozhlas 1 - Radiožurnál, 2013 [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://www.podcasty.info/katalog/ranni-interview-26-06-2013-07-50.html. 201 Lidovky. Rusnok tvoří vládu zemanovců, jde o předvolební boj, naznačil Sobotka [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rusnok-tvori-vladu-zemanovcu-jde-o-predvolebni-boj-naznacil-sobotka-1gw-/zpravy- domov.aspx?c=A130626_093135_ln_domov_pef. 51 nadstranickost a měly v čele do té doby politicky neangažované osoby, kabinet Jiřího Rusnoka si v této oblasti zatím na nic nehraje. Jeho několikaměsíční působení bez důvěry Poslanecké sněmovny má být podle všeho použito jako propagační plakát strany Zemanovců.“ Předseda Sobotka dále varoval, že ČSSD v každém případě vyvolá hlasování o rozpuštění poslanecké sněmovny v polovině července, i když teď TOP 09 a ODS říkají, že se nepřidají.202
Proti výrokům Bohuslava Sobotky se ohradila také Marie Benešová, která dlouhodobě patřila k Zemanovým sympatizantům, přitom až do jarního sjezdu byla místopředsedkyní sociální demokracie. Svou pozici ve vedení ČSSD neobhájila a v rozhovoru řekla: „Mě mrzí, že to šíří Lidový dům, protože to je naprostá nepravda. Za SPOZ kandidovat nebudu, kdybych chtěla za SPOZ kandidovat, tak už bych to udělala před několika lety. Já nejsem žádný přeběhlík a ani jím být nechci. Takže nevím, co se to tu hraje za hry. Vnímám to jako pokus číslo dvě o mé vypuzení z ČSSD.“203 Bohuslav Sobotka také upozornil: „Členy ČSSD, kteří se budou účastnit na vládě Jiřího Rusnoka, vyzveme, aby ukončili své členství v sociální demokracii.“204 Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek s ním souhlasil a prohlásil, že je nepřijatelné, aby jeho spolustraníci figurovali v nové vládě premiéra Rusnoka. Pokud se rozhodnou funkce přijmout, měli by podle něj v ČSSD skončit.205
Předseda komunistické strany Vojtěch Filip reagoval na úřednického předsedu vlády: „Rozhodnutí o vyslovení důvěry, nebo nedůvěry není otázka, na kterou můžeme dnes odpovědět, protože známe jméno pouze předsedy vlády. Neznáme ani její sestavu ani její program. Stanovisko KSČM k této ústavní a vládní krizi je jednoznačné, lze ji vyřešit jenom ústavně čistým způsobem, což je vypsání předčasných voleb.“206
Ještě před tím, než byl představen vládní program, zástupci jednotlivých politických stran považovali jmenování úřednického kabinetu za krok proti ústavním zvyklostem, logice parlamentního režimu a stabilitě tohoto režimu. Jednalo se o Zemanův kabinet v tom smyslu,
202 IDNES. Rusnok sestavuje vládu SPOZ, ministři za ně půjdou do voleb, vadí ČSSD [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rusnok-sestavuje-vladu-spoz-kritizuje-ho-sef-cssd-sobotka-pan- /domaci.aspx?c=A130626_090419_domaci_kop. 203 Aktuálně. Benešová jde k premiérovi. Je připravena být ministryní [online]. 2013, 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/benesova-jde-k-premierovi-je-pripravena-byt-ministryni/r~i:article:783651/. 204 Aktuálně. ČSSD vyzvala Benešovou, ať skončí ve straně. Ta odmítá [online]. 2013, 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/cssd-vyzvala-benesovou-at-skonci-ve-strane-ta-odmita/r~i:article:783734/. 205 Aktuálně. Rusnok zahájil nábor. Do vlády míří Benešová a Pecina [online]. 2013, 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/rusnok-zahajil-nabor-do-vlady-miri-benesova-a-pecina/r~i:article:783631/. 206 Lidovky. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09- 26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-zemanovych-kamaradu-nemuze-prosadit-rozpocet-rika-kalousek-1cx- /zpravy-domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu. 52
že byl tvůrcem vlády a jeho názory v ní byly respektovány. Prezident fakticky disponoval oběma větvemi výkonné moci. V porovnání s vládou Josefa Tošovského a Jana Fischera, Miloš Zeman nekonzultoval úřednický kabinet s parlamentními stranami. Aktivně se podílel na formování vlády i programu. Hrál důležitou roli i při vyjednávání o hlasování o důvěře. Předsedové stran si všímali prezidentova mocenského „apetitu“, který je typický spíše pro semiprezidencialismus a upozorňovali na vazby jednotlivých ministrů včetně předsedy vlády na stranu SPOZ. Vrcholní představitelé ČSSD si přáli, aby členové tohoto kabinetu ukončili členství ve straně.
3.4.3 Jmenování vlády Jiřího Rusnoka
Ve středu 10. července 2013 prezident republiky Miloš Zeman jmenoval na Pražském hradě (podle čl. 68 odst. 2 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR) na návrh předsedy vlády Jiřího Rusnoka ostatní členy vlády a pověřil je řízením ministerstev. 207 V patnáctičlenné úřednické vládě byli někteří sociální demokraté, kteří měli blízko k prezidentu Zemanovi a pozastavili si členství v ČSSD (Marie Benešová, Jan Kohout). Vláda byla jmenována bez zajištěné podpory parlamentních stran a do 30 dní musela (podle Ústavy) předstoupit před dolní komoru parlamentu s programovým prohlášením a požádat o vyslovení důvěry. Jediným ministrem, který zůstal z předchozího kabinetu, byl ministr obrany Vlastimil Picek. 208 Premiér Rusnok sepsal pro ministry svého kabinetu manuál s odbornými zásadami vládnutí a pravidly mezilidských vztahů. Dokument s názvem Mise vlády - hodnoty a pravidla naší služby obsahoval patnáct bodů. Jiří Rusnok do odborných zásad zařadil nadřazenost veřejného zájmu, respekt ke svobodě, úctu k pravdě, kritické a kreativní myšlení či odbornost, odpovědnost atp.209
3.4.4 Osudy vlády Jiřího Rusnoka
Hlasování o důvěře, rozpad bývalé vládní koalice
Ve středu 7. srpna 2013 se konalo hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka. Prezident Zeman při svém projevu v poslanecké sněmovně před hlasováním uvedl: „A zde mi, prosím, dovolte
207 Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval nové členy vlády [online]. 2013, 10. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7799.shtml. 208 IDNES. Zeman jmenoval Rusnokovu vládu. Čeká, že zabrání tlakům na policii [online]. 2013, 10. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zeman-jmenoval-rusnokovu-vladu-ma-zabranit-tlakum-na-vysetrovani-10c- /domaci.aspx?c=A130710_074801_domaci_jpl. 209 RUSNOK, Jiří. Mise vlády: hodnoty a pravidla naší služby. 18. 7. 2013. Praha, 2013. Dostupné také z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/mise-vlady---hodnoty-a-pravidla-nasi-sluzby-108964/. 53 jedno osobní, soukromé a subjektivní vyznání. Kolovala pomluva, že by to byla Nečasova vláda bez Nečase. Tvrdím, že tomu tak není. Při vší úctě k panu poslanci Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, že v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády České republiky pan Miroslav Kalousek. A jsem stejně tak hluboce přesvědčen, že v případě, že premiérkou jmenuji – a já to nevylučuji – paní Miroslavu Němcovou, tak to bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zažité novinářské klišé, přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.“210 Miloš Zeman ve svém projevu citoval také prezidenta Havla a své počínání konfrontoval s jeho postupem v případě úřednické vlády Josefa Tošovského. Prezident argumentoval rovněž tím, že chce počkat, dokud neskončí vyšetřování v kauze kolem někdejší nejbližší spolupracovnice a přítelkyně expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové. Dále vysvětlil, že jmenováním Jiřího Rusnoka udělal krok směrem k předčasným volbám, protože vedoucí představitelé TOP 09 veřejně a opakovaně prohlásili, citoval prezident: „Bude-li jmenována úřednická vláda, potom se připojíme k opozičním stranám a budeme hlasovat pro předčasné volby.“211
Na projev prezidenta republiky následně reagoval bývalý ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek: „Prezident ani tak nehájil Rusnokovu vládu, jako svůj zoufale nekompetentní postup při jejím jmenování.“ Na druhé straně Kateřina Klasnová znovu vysvětlila, proč klub VV svorně podpoří Rusnokův kabinet. „Věci veřejné budou raději hlasovat pro vládu, kterou nikdo nevolil, ale která hodlá udělat pro tuto zemi dobré věci, ke kterým se zvolená vláda neměla,“ popsala Klasnová představu VV o demokracii. Poslanci ČSSD byli dle předsedy Sobotky kdykoliv ochotni hlasovat pro rozpuštění sněmovny.212
Vláda Jiřího Rusnoka důvěru v poslanecké sněmovně nezískala. Pro vládu hlasovalo 93 poslanců, včetně zástupců ČSSD, KSČM a VV. Proti bylo 100 zákonodárců, většina členů ODS, TOP 09 a LIDEM. Sedm členů poslanecké sněmovny nebylo přítomno, z toho dva občanskodemokratičtí poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián, stejně jako liberální demokratka Karolína Peake opustili sál. Bývalá trojkoalice nedokázala stvrdit dlouho avizovaných 101
210 Novinky. DOKUMENT: Projev Miloše Zemana před hlasováním o důvěře vládě [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/309899-dokument-projev-milose-zemana-pred-hlasovanim-o- duvere-vlade.html. 211 Ibid. 212 Aktuálně. Sněmovna živě: 100 proti 93, Rusnok důvěru nezískal [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/zive-koalici-chybi-jeden-poslanec-ulehla- nedorazil/r~3e5827d6ff3c11e2af42002590604f2e/. 54 hlasů a otevřela cestu pro předčasné volby. Díky poslancům za ODS Tomáši Úlehlovi, Janu Floriánovi a šéfce strany LIDEM Karolíně Peake se definitivně rozpadla stará vládní koalice.
Po hlasování Jiří Rusnok konstatoval: „Výsledek považuji za velice čestnou porážku. Navíc je to dobrý výsledek, protože se podařilo spustit jednání k rozpuštění sněmovny.“ 213 Dále předseda vlády Rusnok oznámil, že demisi podá do rukou prezidenta republiky neprodleně. „Poté se budeme chovat jako kabinet, který udržuje chod státu,“ dodal Jiří Rusnok, a tvrdil, že nepočítá s žádnými převratnými kroky, koncepčními návrhy nebo personálními změnami. Premiér sdělil: „Nebudeme projednávat ani nové velvyslance do míst, kde to nehoří.“214
Při hlasování o důvěře kabinetu se potvrdil nekonvenční přístup Miloše Zemana. Před samotným aktem hlasování prezentoval, že nebude jmenovat nového premiéra, dokud neskončí vyšetřování kolem spolupracovnice expremiéra Nečase. Již bylo jisté, že takto jmenovaná vláda bude sestavovat státní rozpočet pro následující rok, i když nezíská důvěru. Pro důvěru vládě hlasovali opoziční strany (ČSSD, KSČM a VV), proti byla většina přítomných (ODS, TOP 09, LIDEM). Toto hlasování bylo krokem k rozpuštění Poslanecké sněmovny, vyhlášení předčasných voleb a ukázalo nesoudržnost předchozí vládní koalice.
Demise vlády Jiřího Rusnoka
Prezident republiky Miloš Zeman v úterý 13. srpna 2013 přijal na Pražském hradě předsedu vlády Jiřího Rusnoka, který podal do jeho rukou demisi vlády.215 Tato vláda podala demisi, protože nedokázala získat důvěru v poslanecké sněmovně. Poté se měla zaměřit především na základní správu země. Již v této době však bylo jisté, že ve státní správě došlo k četným personálním změnám a mimo jiné byli schváleni vedoucí zastupitelských misí pro Slovenskou republiku a Ruskou federaci.216
Rozpuštění Poslanecké sněmovny a vyhlášení předčasných voleb
Poslanci navrhli prezidentovi rozpuštění dolní parlamentní komory svým usnesením z 20. srpna 2013: „Poslanecká sněmovna navrhuje prezidentu republiky, aby podle čl. 35 odst.
213 Aktuálně. Sněmovna živě: 100 proti 93, Rusnok důvěru nezískal [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/zive-koalici-chybi-jeden-poslanec-ulehla- nedorazil/r~3e5827d6ff3c11e2af42002590604f2e/. 214 Deník. Rusnok podá demisi v úterý, sněmovna váhá [online]. 2013, 9. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/premier-jiri-rusnok-poda-demisi-v-utery-20130809.html. 215 Pražský hrad. Prezident republiky přijal demisi vlády [online]. 2013, 13. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7842.shtml. 216 Lidovky. Premiér Rusnok předal Zemanovi demisi. Prezident ji přijal [online]. 2013, 13. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/premier-rusnok-predal-zemanovi-demisi-prezident-ji-prijal-pap-/zpravy- domov.aspx?c=A130813_120922_ln_domov_mct. 55
2 Ústavy České republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustil.“ Pro tento návrh se vyslovilo 140 poslanců, proti návrhu bylo 7 poslanců ze 147 přítomných. Pro rozpuštění hlasovali poslanci ČSSD, KSČM, TOP 09 i VV. Prezident Miloš Zeman svým podpisem rozpustil poslaneckou sněmovnu k 28. srpnu 2013.217 Vyhlásil předčasné volby na 25. a 26. října. Zasedání nově zvolené poslanecké sněmovny mělo být podle prezidenta zahájeno 26. listopadu 2013.218 Tím zanikl mandát poslanců, kteří byli zvoleni ve volbách ve dnech 28. a 29. května 2010.219
Vláda Jiřího Rusnoka vládla v demisi až do středy 29. ledna 2014, kdy byl na návrh předsedy Bohuslava Sobotky jmenován nový kabinet.220 Událo se tak 95 dní po předčasných volbách. To je nejdelší časový úsek od voleb ke jmenování vlády, za celou historii ČR.221 5. února 2014 byl Jiří Rusnok na Pražském hradě jmenován členem Bankovní rady ČNB.222
Porovnáme-li výsledky veřejných průzkumů této vlády s předchozími vládami, můžeme říci, že vláda Jiřího Rusnoka si u české veřejnosti vedla relativně dobře, ale vláda Josefa Tošovského v únoru 1998 a vláda Jana Fischera v lednu 2010 dosahovaly ve všech aspektech (program vlády, její činnost, komunikace s veřejností, personální složení a osoba jejího předsedy) vyšších podílů spokojenosti než vláda Jiřího Rusnoka na konci svého funkčního působení.223 Miloš Zeman, Tomio Okamura a Jiří Rusnok byli jediní politici, kteří měli v září 2013 celkově převažující kladné hodnocení důvěry. Prezidentovi Zemanovi důvěřovalo 48 % dotázaných a předsedovi vlády v demisi Jiřímu Rusnokovi 43 % respondentů.224
217 Ústava prezidentovi neukládá žádnou lhůtu, do které by Poslanecká sněmovna měla být reálně rozpuštěna. Prezident je zároveň tím, kdo vyhlásí termín předčasných voleb. Musí to učinit nejpozději do 60 dní po rozpuštění Poslanecké sněmovny. 218 IDNES. Předčasné volby jsou na dosah. Poslanci sami rozpustili Sněmovnu [online]. 2013, 20. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/poslance-ceka-hlasovani-o-tom-zda-se-sami-rozpusti-fsn- /domaci.aspx?c=A130820_094413_domaci_kop. 219 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Rozpuštění Poslanecké sněmovny [online]. 2013, 28. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=5827. 220 Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. 2014, 29. 1. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/8087.shtml. 221 Novinky. Zeman jmenoval vládu premiéra Sobotky [online]. 2014, 29. 1. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/325989-zeman-jmenoval-vladu-premiera-sobotky.html. 222 Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval nového člena Bankovní rady ČNB [online]. 2014, 5. 2. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/8088.shtml. 223 ČERVENKA, Jan. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Hodnocení vlády Jiřího Rusnoka – únor 2014 [online]. 2014, (25. února 2014) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7187/f3/pi140225.pdf. 224 KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra vybraným politikům [online]. 2013, (1. října 2013) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7066/f3/pi131001.pdf. 56
4 Jak zlepšit proces formování vlády v ČR?
V ČR diskuze o žádoucí roli prezidenta intenzivně neprobíhala. Diskuze se týkaly především přímé volby prezidenta a její přijatelnosti pro náš systém, volebních témat kandidátů, obrazu kandidátů v mediích, ale v malé míře toho, jakou roli by měl prezident plnit.
Ideálního prezidenta v parlamentním režimu si je možné představit jako osobu, která přispívá ke stabilitě země jako celku. Jeho role spočívá v tom, že sjednocuje společnost i politickou scénu, nevyvolává zásadní konflikty, či dokonce kompetenční spory, ale naopak se snaží o jejich tlumení a nalézání konsenzu. Pomocí diskuze a veřejných prohlášení vystupuje jako moderátor napříč politickým spektrem nejen v krizových situacích. Pěstuje politiku formou kulatých stolů a slouží jako garant politické kultury. Jestliže není prezident ČR ze své funkce odpovědný, ani není vybaven pozitivními výkonnými pravomocemi, nemá usilovat o přesun mocenského centra na Pražský hrad. Takové přesuny mezi aktéry výkonné moci míří ze své podstaty proti principům parlamentarismu.225
Současný prezident Miloš Zeman tento ideální obraz nenaplňuje a řadu principů porušuje.226 Navázal na tradici silných prezidentů ČR, kdy úřad prezidenta nemá ceremoniální charakter. Současná hlava státu nesjednocuje, nevystupuje jako moderátor. Naopak využívá svých pravomocí k budování postavení, které ostatním ústavním orgánům nutí její názory a preference. Kromě toho je prezident volen přímo, což v případě osobnosti Miloše Zemana posiluje jeho neúctu k ústavním zvyklostem.
V této části se zaměříme na žádoucí roli prezidenta v procesu jmenování vlády. Naše ústava má v tomto směru nedostatky. Hlava státu může porušovat ústavní zvyklosti při jmenování nové vlády. Vládní kabinet je sice povinen do 30 dnů od tohoto aktu předstoupit před poslaneckou sněmovnu a požádat o důvěru, ale bez ohledu na to, zda vláda důvěru získá, či nikoliv, úřadu se ujímá okamžitě po svém jmenování. Tato konstrukce usnadňuje vznik tzv. prezidentských kabinetů. I když vláda nezíská důvěru, zůstává ve funkci, dokud není jmenován kabinet nový.227 Jmenování nové vlády může prezident oddalovat, protože Ústava neupravuje konkrétní časové lhůty. 228 To je rizikové především v případě, že prezident ignoruje snahy koaličních stran o vytvoření nové vlády a jmenuje ministerského předsedu
225 KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, s. 15. 226 ZEMAN, Miloš. Inaugurační projev prezidenta republiky Miloše Zemana [online]. 2013, 8. 3. 2013 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.zemanmilos.cz/cz/clanky/inauguracni-projev-prezidenta-republiky-milose-zemana.htm. 227 BRUNCLÍK, Miloš. CI Time: Prezident Zeman rok první. Prezidentský kabinet v parlamentním systému?. 2014, s. 17. 228 BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 2014, s. 12. 57 a vládu z lidí sobě blízkých. Připomeňme si situaci, že prezidentem jmenovaná vláda předstoupí do třiceti dnů před poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru, kterou však nezíská. Hlava státu vzápětí pověří tuto vládu řízením země až do jmenování vlády nové. Se jmenováním takové vlády ovšem nijak nespěchá, protože ji nemusí de facto jmenovat nikdy.
Tomuto případu se blížila prezidentská vláda Jiřího Rusnoka. Prezident Zeman jmenoval kabinet složený z lidí sobě blízkých navzdory vůli politických stran a ústavním zvyklostem. A poté oddaloval jmenování vlády Bohuslava Sobotky, která měla největší šanci získat důvěru a vycházela ze svobodných voleb.
Jak lze zabránit extenzivnímu výkladu Ústavy ze strany prezidenta, resp. tomu, aby v budoucnu jmenoval sobě loajální vlády? Problémy českého špatně fungujícího parlamentarismu můžeme řešit dvěma způsoby. Na jedné straně změnou ústavy. Hlavní je racionalizace českého parlamentarismu v oblasti jmenování vlády. Ústavní změny, které mohou tento proces zlepšit, vidíme v: Posílení legitimity vlády na úkor prezidenta, omezení možnosti odlišné interpretace ústavního textu, které předchází tomu, že prezident bude jednat proti parlamentním principům. V každém případě by prezident již neměl být kompetenčně, ani politicky posilován. Na straně druhé vidíme řešení v tlaku na nedodržování nepsaných principů, výběru vhodných kandidátů, diskuzi nad žádoucí rolí prezidenta, protože žádná (byť sebelépe psaná) ústava nezabrání porušování ústavních zvyklostí.
Jednou z možností racionalizace českého parlamentarismu je úprava, která omezuje příležitost vzniku prezidentských kabinetů. Nová vláda se může reálně ujmout funkce až po vyslovení důvěry poslaneckou sněmovnou (viz Chorvatsko, Litva či Rumunsko). Výhodu této úpravy spatřuji v tom, že umožňuje, aby u moci zůstala „stará“ vláda, která důvěru měla, ale ztratila ji, nebo ji vypršel mandát. Jedná se o lepší řešení než jmenovat zcela novou vládu, která důvěrou nedisponuje, ani nedisponovala.
Hypoteticky se nabízí také změna základního zákona (podle polského, či slovenského vzoru), která zpřesňuje popis procedur vedoucích k ustavení vlády (jmenování premiéra a vlády, předstoupení vlády před parlament s žádostí o vyslovení důvěry) včetně lhůt, do kdy musejí být dané kroky učiněny. V krajním případě je možné prezidenta zcela vyloučit z procesu formování vlády (viz panovníci ve Švédsku a Nizozemsku). Náročnější změnu ústavy by si vyžadovalo napodobení německého kancléřského systému.
58
Polští politici mají k dispozici tři pokusy. Nejprve prezident určuje kandidáta na premiéra, který navrhuje složení vlády. Následně prezident jmenuje premiéra a vládu, musí tak učinit nejpozději do 14 dnů od prvního zasedání nově zvoleného Sejmu (dolní komora parlamentu) nebo od demise předchozí vlády. Premiér nejpozději do 14 dnů od jmenování předstupuje před Sejm a žádá o vyslovení důvěry. Sejm ji uděluje nadpoloviční většinou za přítomnosti alespoň poloviny všech poslanců. Pokud tento postup selže, následuje druhý pokus, který vychází z návrhu Sejmu. Sejm nejpozději do 14 dnů od ukončení předchozího kroku zvolí stejnou většinou jako v předchozím případě premiéra a jím navržené ministry. Takto zvolená vláda musí být následně jmenována prezidentem. Třetí pokus iniciuje prezident, který opět nejpozději do 14 dnů jmenuje premiéra a na jeho návrh ministry. Sejm následně nejpozději do 14 dnů uděluje vládě stejnou většinou jako v předchozích případech důvěru. Pokud se tak nestane, prezident „zkracuje“ funkční období parlamentu a konají se nové volby.229 Tato procedura evidentně nebrání všem problémům při sestavování vlády, ale omezila případy, kdy premiér nezískal důvěru. Nadto jmenování vlády může trvat maximálně dva a půl měsíce.
Změna Ústavy, která prezidentské kompetence zpřesňuje, omezuje postavení prezidenta na úkor vlády, je také podle vzoru Polska. Polská vláda provádí veškerou vnitřní i zahraniční politiku státu a řídí státní správu. I premiér zde má silné ústavní postavení, které z něj činí samostatnou výkonnou instituci. Není nadřazen pouze ministrům, nýbrž celé státní správě. Ministři jsou na předsedovi vlády zcela závislí a může je kdykoli vyměnit.
Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier navrhoval podobnou změnu Ústavy v roce 2015 v ČR. Tato verze mimo jiné výslovně zahrnovala, že prezident ministry jmenuje na návrh předsedy vlády: „(Prezident) jmenuje předsedu vlády, na jeho návrh jmenuje a odvolává ostatní členy vlády, přijímá demisi členů vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi.“ V návrhu bylo také uvedeno: „Vláda určuje vnitřní a zahraniční politiku.“230 Tento návrh nebyl schválen zákonodárným sborem.
229 Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia [online]. 1997, art. 154-155. [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/polski/kon1.html (ověřeno 8. 2. 2016). 230 ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (zpřesnění kompetencí prezidenta republiky). 30. 10. 2014. Dostupné z: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=RACK9QAK682A. 59
V otázce změny základního zákona je česká odborná veřejnost rozdělena. Podobně jako část odborníků (Miloš Brunclík, Jan Kysela…)231 upozorňuji na to, že vliv politických faktorů je vždy významný. Velmi závisí na konkrétním prezidentovi. Zda respektuje, či nerespektuje ústavní zvyklosti, a jakým způsobem chápe svou úlohu. Příští prezident ČR nemusí být povahy Miloše Zemana. Některými výše zmíněnými úpravami Ústavy bychom přišli o prostor pro prezidentovo uvážení, který může pomoci odstranit koaliční krize, volební pat atd. Hlava státu může být v období, kdy výsledek voleb umožňuje různé koaliční kombinace, či v období vládní krize užitečná a pomoci rozděleným politickým stranám ke konsenzu.
V době, kdy prezident vychází z vůle lidu, můžeme významně ovlivnit výběr hlavy státu. Každý občan rozhoduje, kterému kandidátovi dá svůj hlas. Pokud chceme prezidenta moderátora, nikoli arbitra, měli bychom vybírat kandidáty reprezentativní, korektní, kteří se spokojí s touto rolí. Nevolíme kandidáty, kteří během své prezidentské kampaně slibují aktivní roli, resp. kontinuitu v existenci mocenského centra na Pražském hradě.
Nepatřím k zastáncům dílčích ústavních experimentů a uvědomuji si, že základní zákon by se neměl měnit kvůli excesům jedné osoby. Nicméně je legitimní uvažovat o zpřesnění, zkvalitnění ústavního textu, který není a ani nemůže být bezchybný. Podle mého názoru ovšem nejlépe předchází jmenování prezidentských kabinetů ústavní úprava, která vládě dovoluje reálně se ujmout funkce až po získání důvěry. Nejen v otázce postavení vlády v rámci výkonné moci a přesných procedurálních lhůtách je inspirativním příkladem také polská ústava. Pokud hovoříme o neinstitucionálních změnách, považuji za patřičné zvýšit respekt k ústavním zvyklostem a vytvořit, či zlepšit určité kulturní návyky. Obecně musíme zmenšit očekávání od hlavy státu a měli bychom raději vybírat kandidáty reprezentativní, korektní, kteří se spokojí s rolí moderátora, nikoli arbitra. Prezident Miloš Zeman měl při jmenování vlády Jiřího Rusnoka najít společnou řeč s parlamentními stranami a respektovat ústavní zvyklosti. Tato zkušenost nás nutí k úvahám, jak zabránit tomu, aby stejný postup jmenování vládního kabinetu neaplikoval každý prezident, který nebude souhlasit s parlamentní většinou.
231 Lidovky. Je důležité prezidenta strašit omezením pravomocí, říká ústavní právník Kysela [online]. 2014, 14. 4. 2014 [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/je-dulezite-prezidenta-strasit-omezenim-pravomoci-rika-ustavni-pravnik- kysela-g0v-/zpravy-domov.aspx?c=A140413_164756_ln_domov_sk. 60
5 Závěr
Tato diplomová práce zkoumala vznik vlády Jiřího Rusnoka. Na začátku jsem určil několik hlavních, předpokládaných příčin. Mezi hypotetické příčiny, které byly předmětem analýzy, jsem zařadil: Poměrně stručně psaný text Ústavy, změnu způsobu volby prezidenta, pád vlády Petra Nečase, slabost politických stran spočívající v neschopnosti dolní sněmovny vygenerovat většinu pro sestavení nové vlády. A touhu prezidenta Zemana stát se hlavním vykonavatelem moci skrze politickou stranu SPOZ, která měla sloužit jako jeho „umělá, prodloužená ruka“ v zákonodárném sboru, resp. v dolní komoře.
V empirické části jsem došel k závěru, že Ústava je psaná příliš obecně, obsahuje bílá místa a umožňuje různé interpretace. Tato bílá místa by měly vyplňovat ústavní zvyklosti. Problém ČR spočívá v tom, že ústavní zvyklosti jsou slabé a někteří politici je zcela odmítají. To je případ Miloše Zemana, který již před jmenováním prezidentského kabinetu potvrdil svoji neúctu k těmto zvyklostem (viz kompetenční spor o jmenování vedoucích zastupitelských misí, nejmenování profesorů…). Ústavní zvyklosti nazval dokonce „idiotským“ pojmem. Postoj prezidenta Zemana posílila skutečnost, že je v současné době volen přímo. To mu poskytuje významnou legitimitu typickou spíše pro poloprezidentské režimy. Nadto Miloš Zeman v době jmenování kabinetu Jiřího Rusnoka disponoval tzv. legitimační výhodou, měl „čerstvější“ mandát než tehdejší vláda a výrazně větší podporu veřejnosti.
Další faktor, který bezpochyby ovlivnil vznik tohoto kabinetu, spatřuji v osobnosti Miloše Zemana, v jeho mocenském apetitu. Prezident se snažil využít stranu SPOZ jako svou „prodlouženou ruku“ v dolní sněmovně. Poté co mu tento pokus nevyšel, pokusil se využít část ČSSD v čele s Michalem Haškem. Kdyby mu tento pokus vyšel, existovala by vláda s důvěrou, jejímž patronem by byl prezident. Měl by na tuto vládu a sněmovnu vliv. Prezident také oddaloval jmenování vlády Bohuslava Sobotky, která měla nejvyšší šanci stát se standardní vládou s důvěrou.
Miloš Zeman využil prostor ke jmenování sobě loajálního předsedy vlády, ale žádný podobný prostor by neexistoval, kdyby nedošlo ke krizi legitimity politiky a politických stran. Prezidentský kabinet byl jmenován po tom, co pod tíhou korupčních a jiných skandálů rezignoval kabinet Petra Nečase. To přispělo k poklesu důvěry občanů ve stranickou politiku a vzrostla důvěra v řešení, které šlo mimo strany. Politické strany byly v nejhlubší krizi.
61
I tento faktor hrál významnou roli při vzniku vlády Jiřího Rusnoka, čímž se mi potvrdila i poslední hypotéza.
V praktické části jsem zjistil, že na jmenování vlády Jiřího Rusnoka mělo vliv více okolností. Zároveň se všechny mé hypotézy potvrdily. S ohledem na prezidentův nekonveční způsob jmenování vlády (proti politickým stranám, navzdory existující většině atd.) docházím k závěru, že tuto vládu nelze vnímat jako vládu výjimečnou, sloužící k překlenutí vládní krize. Domnívám se, že se jednalo o jeden z pokusů, který měl změnit fungování ústavního systému ČR. První přímo volený prezident Miloš Zeman se tímto krokem snažil získat více moci a vlivu pro sebe, resp. ČR posunout k poloprezidentskému režimu. Tento pokus mu naštěstí nevyšel, protože se mu nepodařilo vybudovat trvalou mocenskou základnu na vládě Jiřího Rusnoka a SPOZ. Ostatním ústavním aktérům se podařilo ubránit své pravomoci a výsady. V době vzniku vlády Jiřího Rusnoka byla ČR historicky nejblíže poloprezidentskému režimu, ale udržela si postavení parlamentního režimu. Tato zkušenost mimo jiné posiluje tvrzení, že mezi jednotlivými složkami moci (kromě moci soudní, která musí být oddělena) by měla probíhat neustálá diskuze.
62
6 Zdroje a prameny
Literatura 1) BLAHOŽ, Josef. Ústava Francouzské republiky ze dne 4. října 1958. Praha: Francouzský institut v Praze, 1990, 36 s. ISBN 80-238-4293-5.
2) ELGIE, Robert. Semi-presidentialism in Europe. Oxford University Press, 1999.
3) GERLOCH, Aleš, Jiří HŘEBEJK a Vladimír ZOUBEK. Ústavní systém České republiky: základy českého ústavního práva. 4. aktualiz. vyd. Praha: Prospektrum, 2002. ISBN 978-80-7175-106-9.
1) HARROP, Rod Hague and Martin. Comparative government and politics: an introduction. 6. ed. Basingstoke: Macmillan, 2004. ISBN 03-337-1693-0.
2) HENDRYCH, Dušan a Cyril SVOBODA. Ústava České republiky: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 1997, x, 242 s. Komentované zákony. ISBN 34-064-1685-3.
3) HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK. Záchrana státu?: úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2012, 118 s. ISBN 978-80-87474-59-4.
4) HLOUŠEK, Vít a Vojtěch ŠIMÍČEK. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, 285 s. ISBN 80-210-3611-7.
5) HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd., (Ve Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2. vyd.). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 429 s. ISBN 978-80-7380-395-7.
6) ISBERG, Magnus. Misstroendeförklaring och regeringsbildning 1994-2006: regeltillämpning och författningspolitiska alternativ. Stockholm: Fritze, 2007. ISBN 978-913-8227-572.
7) JANSTOVÁ, Kateřina. Prezident České republiky. Praha, 2007. 357 s. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta.
8) KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. 1. vyd. Praha: Linde, 1996, s. 146-171. ISBN 80-720-010-7.
63
9) KUBÁT, Michal. Současná česká politika: co s neefektivním režimem?. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2013, 119 s. ISBN 978-80-87474-86-0.
10) KUDRNA, Jan, Marek ANTOŠ a Jindřiška SYLLOVÁ. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Univerzita Karlova Praha: Karolinum, 2012. ISSN 0323-0619.
11) KYSELA, Jan. Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?. Praha: Politologická revue, 2006, č. 1.
12) NOVÁK, Miroslav a Miloš BRUNCLÍK. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, 399 s. Bod (Dokořán). ISBN 978-80-7363-179-6.
13) PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda. Praha: Linde, 1998, 365 s. ISBN 80- 720-1141-3.
14) ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie: Srovnávací analýza demokratických politických systémů. 1.vyd. Praha: Portál, 2002, 207 s. ISBN 80-717- 8628-4.
15) SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, 238 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-858-5094-X.
16) ŠEDO, Jakub (ed.). České prezidentské volby v roce 2013. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2013, 253 s., viii s. obr. příl. Politologická řada. ISBN 978-80-7325-325-7.
17) ŠIMÍČEK, Vojtěch. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008, 236 s. ISBN 978-80-210-4520-0.
18) Ústava České republiky: Listina základních práv a svobod ; Parlament, ministerstva ; Ombudsman; Antidiskriminační zákon: podle stavu k 9. 2. 2015. Ostrava: Sagit, 2015, sv. ÚZ. ISBN 978-80-7488-031-5.
64
Elektronické zdroje a ostatní prameny
1) Aktuálně. Benešová jde k premiérovi. Je připravena být ministryní [online]. 2013, 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/benesova-jde-k-premierovi-je-pripravena- byt-ministryni/r~i:article:783651/.
2) Aktuálně. ČSSD vyzvala Benešovou, ať skončí ve straně. Ta odmítá [online]. 2013, 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/cssd-vyzvala-benesovou-at-skonci-ve- strane-ta-odmita/r~i:article:783734/.
3) Aktuálně. Koalice naplňuje “plán Putna“, počká si na další pokus [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-naplnuje-plan-putna-pocka-si-na- dalsi-pokus/r~i:article:783548/.
4) Aktuálně. Koalice u Zemana neuspěla. Premiérem je Jiří Rusnok [online]. 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-u- zemana-neuspela-premierem-je-jiri-rusnok/r~i:article:783526/.
5) Aktuálně. Němcová? Raději bych vládu odborníků, řekl Zeman [online]. 2013, 23. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/nemcova-radeji-bych-vladu-odborniku- rekl-zeman/r~i:article:783352/.
6) Aktuálně. Peake: Podpoříme vládu, která prosadí naše priority [online]. 2013, 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/peake-podporime-vladu-ktera-prosadi-nase- priority/r~i:article:783684/.
7) Aktuálně. Rusnok zahájil nábor. Do vlády míří Benešová a Pecina [online]. 2013, 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/rusnok-zahajil-nabor-do-vlady-miri- benesova-a-pecina/r~i:article:783631/.
65
8) Aktuálně. Sněmovna živě: 100 proti 93, Rusnok důvěru nezískal [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/zive-koalici-chybi-jeden-poslanec-ulehla- nedorazil/r~3e5827d6ff3c11e2af42002590604f2e/.
9) Aktuálně. Soud rozhodne o vazbě. Premiér zatím odolává [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-rozhodne-o- vazbe-premier-zatim-odolava/r~i:article:782548/.
10) Aktuálně. Strana práv občanů [online]. 2013, 30. 3. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/politika/politicke-strany/spoz/r~i:wiki:366/.
11) Aktuálně. TOP 09 musí bránit republiku, burcuje Schwarzenberg [online]. 19. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/top-09- musi-branit-republiku-burcuje- schwarzenberg/r~17e3b2eaf06011e28747002590604f2e/.
12) Aktuálně. Zeman: V úterý řeknu jméno premiéra úřednické vlády [online]. 2013, 24. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/zeman-v-utery-reknu-jmeno-premiera- urednicke-vlady/r~i:article:783415/.
13) BRUNCLÍK, Miloš a Michal KUBÁT. Parliamentarism or semi-presidentialism? A dispute over classification of Central European democratic regimes. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2014, 16(2-3): - [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.5817/CEPSR.2014.23.118. ISSN 12127817. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=644.
14) BRUNCLÍK, Miloš. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6 [online]. 2014, 1, 1-23 [cit. 2015-09-25]. ISSN 1803-8220. Dostupné z: http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00602.pdf.
15) BRUNCLÍK, Miloš. Konstruktivní vyslovení nedůvěry jako nástroj k posílení pozice vlády vůči parlamentu. Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review [online]. 2012, 14(4): - [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=548.
66
16) BRUNCLÍK, Miloš. Negativní parlamentarismus: Cesta k efektivnějšímu fungování parlamentního režimu? Acta Politologica [online]. 2009, Vol. 1, No. 2, s. 118-141 [cit. 2015-09-25]. ISSN 1803-8220. Dostupné z: http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00042.pdf.
17) BRUNCLÍK, Miloš. Patterns of Government Formation in Europe: The Role of the Head of State. Politologický časopis - Czech Journal of Political Science. 2015, 22(1), 26-42. DOI: 10.5817/PC2015-1-26. ISSN 12113247. Dostupné také z: http://www.ceeol.com/aspx/issuedetails.aspx?issueid=8828fdee-caad-4f13-9d32- 97b7d6128750.
18) CI Time. Prezident Zeman rok první [online]. 2014, duben 2014, IV.(2) [cit. 2015-09-25]. ISSN 1804-8099. Dostupné z: http://www.cevroinstitut.cz/upload/ck/files/CI_Time/14_04_CITime_duben_end.pdf.
19) ČERMÁK, Petr. Pane prezidente, co uděláte?. 1. vyd. Praha: Imagination of People, 2013, 191 s., xvi s. obr. příl. Portréty (Imagination of People). ISBN 978-80-87685- 12-9.
20) ČERVENKA, Jan. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Hodnocení vlády Jiřího Rusnoka – únor 2014 [online]. 2014, (25. února 2014) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7187/f3/pi140225. pdf.
21) ČT24: Diskuze Daniela Kroupy, Jany Čechurové a Jana Wintra. Úřednické vlády [online]. 2013, (16. listopadu 2013) [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1050632-urednicke-vlady.
22) ČT24: Miloš Zeman, prezident České republiky jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka. Prezident Miloš Zeman: Vláda odborníků je jediná cesta, jak vyvolat předčasné volby [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3i0DiqzR3SM.
23) Deník. Rusnok podá demisi v úterý, sněmovna váhá [online]. 2013, 9. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/premier-jiri-rusnok- poda-demisi-v-utery-20130809.html.
67
24) DRAHOKOUPIL, Štěpán. Jmenování vlády ve stínu institucionálního sporu o roli prezidenta. Heinrich Böll Stiftung [online]. 2014 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/jmenovani-vlady-ve-stinu-institucionalniho-sporu- o-roli-prezidenta.
25) DUVERGER, MAURICE. A NEW POLITICAL SYSTEM MODEL: SEMI- PRESIDENTIAL GOVERNMENT. European Journal of Political Research [online]. 1980, 8(2): 165-187 [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.1111/j.1475-6765.1980.tb00569.x. ISSN 0304-4130. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1475- 6765.1980.tb00569.x.
26) ELGIE, Robert. Semi-Presidentialism: Concepts, Consequences and Contesting Explanations. Political Studies Review [online]. 2004, 2(3): 314-330 [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.1111/j.1478-9299.2004.00012.x. ISSN 1478-9299. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1478-9299.2004.00012.x.
27) E15. Vítězství Zemana změní vztahy Hradu k vládě a zasáhne i strany [online]. 2013, 26. 1. 2013 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/analyzy/vitezstvi- zemana-zmeni-vztahy-hradu-k-vlade-a-zasahne-i-strany- 951647#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink.
28) Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland: Zuletzt geändert durch Gesetz. Bundeszentrale für politische Bildung [online]. 1949, Abs. VI, Art. 63. [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: https://www.bpb.de/nachschlagen/gesetze/grundgesetz/.
29) HLOUŠEK, Vít. Is the Czech Republic on its Way to Semi-Presidentialism? Baltic Journal of Law. 2014-01-1, 7(2), -. DOI: 10.1515/bjlp-2015-0004. ISSN 2029-0454. Dostupné také z: http://www.degruyter.com/view/j/bjlp.2014.7.issue-2/bjlp-2015- 0004/bjlp-2015-0004.xml.
30) HOUBA, Přemysl. Česká pozice. Rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou. Přímá volba pootevřela dveře poloprezidentskému systému [online]. 16. 2. 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://ceskapozice.lidovky.cz/prima-volba-pootevrela- dvere-poloprezidentskemu-systemu-pnp- /tema.aspx?c=A130212_232629_pozice_95770.
68
31) IDNES. Pražští Zemanovci odevzdali kandidátku bez Šloufa, lídrem zůstal Žák [online]. 2013, 17. 9. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/navrat-sloufa-na-kandidatku-v-praze-d6i- /domaci.aspx?c=A130917_123640_praha-zpravy_zuf.
32) IDNES. Projev Miloše Zemana. Mluvil i o největším tunelu v dějinách [online]. 2013, 7. 5. 2013 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/projev-milose- zemana-pred-poslanci-duc-/domaci.aspx?c=A130507_164444_domaci_jav.
33) IDNES. Předčasné volby jsou na dosah. Poslanci sami rozpustili Sněmovnu [online]. 2013, 20. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/poslance-ceka- hlasovani-o-tom-zda-se-sami-rozpusti-fsn- /domaci.aspx?c=A130820_094413_domaci_kop.
34) IDNES. Rusnok sestavuje vládu SPOZ, ministři za ně půjdou do voleb, vadí ČSSD [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rusnok- sestavuje-vladu-spoz-kritizuje-ho-sef-cssd-sobotka-pan- /domaci.aspx?c=A130626_090419_domaci_kop.
35) IDNES. Strana Práv Občanů Zemanovci [online]. 2013, 19. 9. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://wiki.idnes.cz/strana-prav-obcanu-zemanovci- spoz-dr8-/politici.aspx?klic=455085.
36) IDNES. Šloufa vedení SPOZ z kandidátky vyškrtlo. Šaškové, reagoval lobbista [online]. 2013, 13. 9. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zemanovci-predstavili-lidry-a-program-dhm- /domaci.aspx?c=A130913_113910_domaci_jj.
37) IDNES. Vláda zkusí omezit prezidenta. Návrh dráždí Zemana, cupuje ho opozice [online]. 2015, 2. 6. 2015 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/vlada- zkusi-omezit-prezidenta-je-to-ucelovy-navrh-rika-opozice-i-hrad-12l- /domaci.aspx?c=A150602_131518_domaci_kop.
38) IDNES. Zeman jmenoval Rusnokovu vládu. Čeká, že zabrání tlakům na policii [online]. 2013, 10. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zeman-jmenoval-rusnokovu-vladu-ma-zabranit-tlakum-na- vysetrovani-10c-/domaci.aspx?c=A130710_074801_domaci_jpl.
69
39) IDNES. Zeman: Pro Nečasovu vládu by bylo lepší, aby se konaly předčasné volby [online]. 2013, 26. 1. 2013 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/prima-volba-prezidenta-073- /domaci.aspx?c=A130126_203727_domaci_jav.
40) KRÁL, Jakub. Vztah prezidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky České republiky. Praha, 2014. Bakalářská práce. CEVRO Institut, Katedra politologie a mezinárodních vztahů. Vedoucí práce PhDr. Miloš Brunclík, Ph.D.
41) Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia [online]. 1997. [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/polski/kon1.html (ověřeno 8. 2. 2016).
42) KUDRNA, Jan. Hospodářské noviny. Prezident se drží v mezích ústavy [online]. 27. 6. 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-60147560- prezident-se-drzi-v-mezich-ustavy.
43) KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra ústavním institucím v červnu 2013 [online]. 2013, (26. června 2013) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7040/f3/pi130626. pdf.
44) KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra ústavním institucím v lednu 2014 [online]. 2014, (3. února 2014) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7171/f3/pi140203. pdf.
45) KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV ČR. Důvěra vybraným politikům [online]. 2013, (1. října 2013) [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7066/f3/pi131001. pdf.
70
46) Lidovky. Je důležité prezidenta strašit omezením pravomocí, říká ústavní právník Kysela [online]. 2014, 14. 4. 2014 [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/je-dulezite-prezidenta-strasit-omezenim-pravomoci-rika- ustavni-pravnik-kysela-g0v-/zpravy-domov.aspx?c=A140413_164756_ln_domov_sk.
47) Lidovky. Premiér Rusnok předal Zemanovi demisi. Prezident ji přijal [online]. 2013, 13. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/premier-rusnok- predal-zemanovi-demisi-prezident-ji-prijal-pap-/zpravy- domov.aspx?c=A130813_120922_ln_domov_mct.
48) Lidovky. Rusnok skládá vládu. Pecina povede vnitro, s Kohoutem jedná [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rusnok- sklada-vladu-pecina-povede-vnitro-s-kohoutem-jedna-p30-/zpravy- domov.aspx?c=A130625_164114_ln_domov_khu.
49) Lidovky. Rusnok tvoří vládu zemanovců, jde o předvolební boj, naznačil Sobotka [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rusnok- tvori-vladu-zemanovcu-jde-o-predvolebni-boj-naznacil-sobotka-1gw-/zpravy- domov.aspx?c=A130626_093135_ln_domov_pef.
50) Lidovky. SPOZ už nebudou zemanovci, prezident však čestným předsedou zůstane [online]. 2014, 29. 3. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/spoz-uz-nebudou-zemanovci-prezident-vsak-cestnym- predsedou-zustane-1jc-/zpravy-domov.aspx?c=A140329_164347_ln_domov_hm.
51) Lidovky. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-zemanovych-kamaradu-nemuze-prosadit-rozpocet-rika- kalousek-1cx-/zpravy-domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu.
52) MCDONNELL, Duncan a Marco VALBRUZZI. Defining and classifying technocrat- led and technocratic governments. European Journal of Political Research [online]. 2014, 53(4): 654-671 [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.1111/1475-6765.12054. ISSN 03044130. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/1475-6765.12054.
53) Miroslav Šlouf. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Šlouf.
71
54) Mladí konzervativci. Konference Přímá volba prezidenta [online]. 2014 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.konzervativci.cz/konference-prima-volba- prezidenta.html.
55) Novinky. DOKUMENT: Projev Miloše Zemana před hlasováním o důvěře vládě [online]. 2013, 7. 8. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/309899-dokument-projev-milose- zemana-pred-hlasovanim-o-duvere-vlade.html.
56) Novinky. Kdy smí Zeman odmítnout ministra? Třeba když neumí číst a psát, tvrdí experti [online]. 6. 12. 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/321357-kdy-smi-zeman-odmitnout-ministra-treba- kdyz-neumi-cist-a-psat-tvrdi-experti.html.
57) Novinky. Zeman jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka [online]. 2013, 25. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/305992-zeman- jmenoval-premierem-jiriho-rusnoka.html.
58) Novinky. Zeman jmenoval vládu premiéra Sobotky [online]. 2014, 29. 1. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/325989-zeman- jmenoval-vladu-premiera-sobotky.html.
59) Parlamentní listy. Bělobrádek: Demisi premiéra Petra Nečase pokládám za logický a nutný krok [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Belobradek-Demisi- premiera-Petra-Necase-pokladam-za-logicky-a-nutny-krok-275965.
60) Parlamentní listy. Chceme předčasné volby, ozvalo se z ODS. A nejen to… [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Chceme-predcasne- volby-ozvalo-se-z-ODS-A-nejen-to-275961.
61) Parlamentní listy. Hašek: Výměna ”pana čistého“ za ”paní čistou“ a jede se dál [online]. 2013, 20. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Hasek-Vymena-pana- cisteho-za-pani-cistou-a-jede-se-dal-276342.
72
62) Parlamentní listy. Kalousek: Když Nečas vyhází ze svého okolí podezřelé, může pokračovat [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Kalousek-Kdyz- Necas-vyhazi-ze-sveho-okoli-podezrele-muze-pokracovat-275611.
63) Parlamentní listy. Klasnová: Po panu Čistém přichází paní Čistá [online]. 2013, 22. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Klasnova-Po-panu- Cistem-prichazi-pani-Cista-276604.
64) Parlamentní listy. Komunisté vyzvali k předčasným volbám. Připomněli Zemanovy sliby [online]. 2013, 23. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Komuniste-vyzvali- k-predcasnym-volbam-Pripomneli-Zemanovy-sliby-276717.
65) Parlamentní listy. Musíme jednat rychle a zabránit nevratnému poškození ODS, říká europoslanec [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Musime-jednat-rychle-a-zabranit- nevratnemu-poskozeni-ODS-rika-europoslanec-275467.
66) Parlamentní listy. Pád vlády ve čtyřech dnech. Co se povedlo Janě Nagyové [online]. 2013, 16. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pad-vlady-ve-ctyrech-dnech-Co-se- povedlo-Jane-Nagyove-275886.
67) Parlamentní listy. Pokusíme se vrátit důvěru občanů v politiku, říká Peake [online]. 2013, 20. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Pokusime-se-vratit-duveru-obcanu-v- politiku-rika-Peake-276420.
68) Parlamentní listy. Schwarzenberg: Jenom zírám. Vláda může skončit [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Schwarzenberg-Jenom-ziram-Vlada- muze-skoncit-275477.
73
69) Parlamentní listy. Sobotka (ČSSD): Nepodpoříme snahu ODS a TOP 09 udržet se u moci za každou cenu [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2016-01-22]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Sobotka-CSSD- Nepodporime-snahu-ODS-a-TOP-09-udrzet-se-u-moci-za-kazdou-cenu-275908.
70) Parlamentní listy. Sobotka: Stále chceme odchod Nečase a kabinetu a nové volby [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Sobotka-Stale-chceme-odchod-Necase-a- kabinetu-a-nove-volby-275645.
71) Parlamentní listy. SPOZ k zatýkání kolem Nečase: Podporujeme Zemana [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/SPOZ-k-zatykani-kolem-Necase- Podporujeme-Zemana-275498.
72) Parlamentní listy. Zeman přijal Nečasovu demisi. Pak řekl, co provede s vládou [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Zeman-prijal-Necasovu-demisi-Pak- rekl-co-provede-s-vladou-276015.
73) Parlamentní listy. Žádáme okamžitou demisi premiéra, prohlásil rázně Sobotka [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zadame-okamzitou-demisi-premiera- prohlasil-razne-Sobotka-275524.
74) PASQUINO, Gianfranco. Nomination: Semi-presidentialism: A political model at work. European Journal of Political Research. 1997, 31(1–2).
75) PEHE, Jiří. Dětinský spor o velvyslance [online]. 25. 4. 2013 [cit. 2016-02-9]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/Members/redaktor/detinsky-spor-o-velvyslance.
76) PODCASTY.info. Ranní interview s Jiřím Rusnokem [online]. Praha: Český rozhlas 1 - Radiožurnál, 2013 [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://www.podcasty.info/katalog/ranni-interview-26-06-2013-07-50.html.
77) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Rozpuštění Poslanecké sněmovny [online]. 2013, 28. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=5827.
74
78) Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. 2014, 29. 1. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/8087.shtml.
79) Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval nové členy vlády [online]. 2013, 10. 7. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7799.shtml.
80) Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval nového člena Bankovní rady ČNB [online]. 2014, 5. 2. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro- media/tiskove-zpravy/8088.shtml.
81) Pražský hrad. Prezident republiky jmenoval předsedu vlády [online]. 2013, 25. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7785.shtml.
82) Pražský hrad. Prezident přijal demisi předsedy vlády [online]. 2013, 17. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7762.shtml.
83) Pražský hrad. Prezident republiky přijal demisi vlády [online]. 2013, 13. 8. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7842.shtml.
84) Pražský hrad. Prezident republiky přijal ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7759.shtml.
85) Pražský hrad. Prezident republiky přijal předsedu ČSSD [online]. 2013, 14. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7756.shtml.
86) Pražský hrad. Prezident republiky se zúčastnil jednání tripartity [online]. 2013, 24. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7773.shtml.
87) Pražský hrad. Sdělení Kanceláře prezidenta republiky [online]. 2013, 13. 6. 2013 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/7752.shtml.
75
88) Pražský hrad. Životopis prezidenta Miloše Zemana [online]. 2013 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-milos- zeman/zivotopis.shtml.
89) Presidency of the Portaguese Republic. Duties of the President [online]. 2015, 27. 9. 2015 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://www.presidencia.pt/?idc=1&idl=2.
90) Program Miloše Zemana. [online] 2012. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.zemannahrad.cz/fakta/program-milose-zemana.htm.
91) PROTSYK, OLEH. Prime ministers' identity in semi-presidential regimes: Constitutional norms and cabinet formation outcomes. European Journal of Political Research. 2005, 44(5), 721-748. DOI: 10.1111/j.1475-6765.2005.00245.x. ISSN 0304-4130. Dostupné také z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1475-6765.2005.00245.x.
92) RUSNOK, Jiří. Mise vlády: hodnoty a pravidla naší služby. 18. 7. 2013. Praha, 2013. Dostupné také z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/mise- vlady---hodnoty-a-pravidla-nasi-sluzby-108964/.
93) SARTORI, G. Comparing and Miscomparing. Journal of Theoretical Politics [online]. 1991, 3(3): 243-257 [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.1177/0951692891003003001. ISSN 0951-6298. Dostupné z: http://jtp.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0951692891003003001.
94) SIAROFF, ALAN. Comparative presidencies: The inadequacy of the presidential, semi-presidential and parliamentary distinction. European Journal of Political Research [online]. 2003, 42(3): 287-312 [cit. 2015-09-25]. DOI: 10.1111/1475- 6765.00084. ISSN 0304-4130. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/1475- 6765.00084.
95) STRANA PRÁV OBČANŮ ZEMANOVCI. Stanovy: § 2 – Programové cíle [online]. Loretánská 179/13, 118 00, Praha 1, 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z:http://www.spoz2013.cz/upload/stanovy-spoz-12-2013.pdf.
96) STRØM, Kaare. Delegation ond Accoountability in Parliamentary Democracies. European Journal of Political Research [online]. 2003, 37(3): 261-290 [cit. 2015- 09 25]. DOI: 10.1023/A:1007064803327. ISSN 03044130. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1023/A:1007064803327.
76
97) ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (zpřesnění kompetencí prezidenta republiky). 30. 10. 2014. Dostupné z: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=RACK9QAK682A.
98) VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA. Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2007, 374 s. ISBN 978-80-7367- 337-6.
99) ZEMAN, Miloš. Inaugurační projev prezidenta republiky Miloše Zemana [online]. 2013, 8. 3. 2013 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.zemanmilos.cz/cz/clanky/inauguracni-projev-prezidenta-republiky- milose-zemana.htm.
77