MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Vznik úřednické vlády Jiřího Rusnoka

Bakalářská práce

Nikola Kotrncová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Kopeček, PhD.

UČO: 397939

Obor: politologie

Imatrikulační ročník 2011

Brno 2015

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vznik úřednické vlády Jiřího Rusnoka vypracovala samostatně a použila pouze zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 15. 12. 2015

......

Nikola Kotrncová

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. doc. Lubomíru Kopečkovi, PhD. za jeho trpělivost, cenné rady a odborné vedení mé bakalářské práce.

Obsah

1 Úvod ...... 5

2 Úřednické a polopolitické vlády ...... 7

2.1 V čem se liší polopolitická vláda od úřednické ...... 7

2.2 Úřednické vlády v meziválečném období ...... 7

2.3 Znaky úřednických vlád a jejich funkce ...... 10

2.4 Demokratičnost úřednických vlád a co dovoluje Ústava ČR ...... 10

3 Úřednické vlády v období České republiky ...... 13

3.1 Jak vznikala poloúřednická vláda Josefa Tošovského ...... 13

3.2 Pád vlády Topolánka a vytváření Fischerova úřednického kabinetu .... 15

4 Úřednická vláda Jiřího Rusnoka ...... 18

4.1 Parlamentní volby v roce 2010 ...... 18

4.2 Vláda Petra Nečase ...... 19

4.3 Kauza Nagyová a demise předsedy vlády...... 21

4.4 Prezidentův premiér ...... 22

4.5 Reakce na prezidentův výběr Rusnokova kabinetu ...... 23

4.6 Portrét Jiřího Rusnoka ...... 25

4.7 Vytváření „prezidentské vlády“ ...... 26

4.8 Rusnokovi ministři ...... 27

4.9 Nevyslovení důvěry vládě ...... 30

4.10 Popularita vlády ...... 31

5 Závěr ...... 33

6 Seznam pramenů a literatury ...... 35

7 Novinové a internetové články...... 37

Počet znaků: 61 659

1 Úvod

Úřednické vlády svojí existencí sahají na území České republiky až do roku 1920 a můžeme říct, že jejich četnost je tu poměrně vysoká. Za příčinu vyšší četnosti úřednických vlád v naší zemi je možné označit především značnou míru vládní nestability. Úřednické vlády se utvářejí zejména po období politické krize. Jsou založené převážně na nestranických odbornících a jejich primárním úkolem je dovézt zemi k předčasným volbám. Nastupují v situaci, kdy dojde (1) k vyslovení nedůvěry vládě, jako tomu bylo v případě druhé vlády Mirka Topolánka a nástupu Fischerovi úřednické vlády, nebo (2) rozpadu vládního kabinetu (vláda podá demisi). V této práci se však zaměříme především na vznik úřednických a polopolitických vlád po vzniku samostatné České republiky, zvláště pak na poslední úřednickou vládu Jiřího Rusnoka. Hlavním přínosem práce by mělo být pomocí deskripce z historicko- politologického hlediska uceleně popsat vznik vlády Jiřího Rusnoka, co této úřednické vládě předcházelo, jaké byly reakce na jmenování právě osoby Jiřího Rusnoka a složení vlády. Klíčovou záležitostí práce bude především kontext vzniku, proces ustavování vlády a role prezidenta při ustavování vlády. Tato práce si klade za cíl zmapovat období a okolnosti vzniku vlády Jiřího Rusnoka a následně odpovědět na výzkumnou otázku: ▪ V čem se lišil mechanismus vzniku Rusnokova kabinetu od vlády Josefa Tošovského a Jana Fischera? Jakou roli zde sehrál prezident republiky?

Pro lepší pochopení celé problematiky práce první kapitola nastíní stručnou teorii úřednických a poloúřednických vlád, krátce historické zkušenosti z českých zemí v meziválečném období, dále se bude věnovat tomu, co to jsou úřednické vlády, jak vznikají, jaké jsou jejich znaky, jaké mají funkce a závěr první kapitoly bude věnován pravomocím prezidenta při výběru a jmenování předsedy vlády. Další kapitola shrne vznik úřednické vlády Josefa Tošovského a další pak vznik Fischerova kabinetu. Stěžejní částí zde je postavení prezidenta při formování vlády a ostatní aktéři působící při procesu ustavování vládního kabinetu. Kapitola Rusnokovy vlády začne již volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010, po kterých dosavadní prezident republiky Václav Klaus pověřil

5 sestavením vlády Petra Nečase, lídra druhé vítězné strany ODS, nikoli první, jak tomu bývá zvykem. Nedílnou součást zde hraje kauza Nagyová, která spustila poslední vládní krizi Nečasova kabinetu a vyústila mimo jiné i v jeho demisi. V následujících podkapitolách bude rozebráno, jakou roli hrál prezident republiky při vytváření Rusnokovy vlády, jaké byly reakce na prezidentův výběr předsedy vlády, složení vlády a nevyslovení důvěry. Poslední podkapitola, která je doplňkovou záležitostí práce, se bude věnovat popularitě Jiřího Rusnoka a jeho vlády. Pro vysokou početnost úřednických vlád v naší zemi je toto téma stále velmi aktuální, nicméně ve sféře české politické vědy v době vzniku práce neproběhl na toto téma žádný sumárnější výzkum. Proto dalším cílem této práce je připravit podklady použitelné pro následující zkoumání dané problematiky. V závěru práce bude vyvozena odpověď na výzkumnou otázku.

6

2 Úřednické a polopolitické vlády

2.1 V čem se liší polopolitická vláda od úřednické

Úřednické vlády se na evropské politické scéně staly poměrně častým fenoménem. Vznikají v souvislosti hojně se vyskytujících politických krizí, které si politické strany nejsou schopny vyřešit. V některých případech se důvody, které vedly k jejich vzniku, velmi podobají, vyskytují se však takové případy, které se obvyklé analogii vymykají. Za tento případ můžeme považovat i úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, který oproti úřednické vládě Tošovského a Fischera neměl podporu žádné politické strany zastoupené v parlamentu, ale fakticky byl ustaven pouze z rozhodnutí prezidenta republiky. Termínů pro označení vlády, jenž není tvořena na čistě stranickém principu, je nemalé množství. Vedle označení úřednická vláda, se objevují také termíny jako nepolitická vláda, polopolitická vláda, vláda odborníků neboli technokratická, přechodná či překlenovací vláda, jenž je určená k překlenutí období do ustavení plnohodnotné politické vlády, vzešlé z demokratických voleb. Pro potřeby této práce se však zaměříme pouze na objasnění dvou termínů, a to úřednická vláda a polopolitická vláda, jakožto dva zvláštní druhy přechodných vlád. Podle autorů Hlouška a Kopečka je nejlepším kritériem pro odlišení těchto dvou vlád jejich složení, avšak je zde opomíjeno působení politických stran na složení takovéto vlády a její agendu. Aby mohl být použit termín úřednická vláda v pravém slova smyslu, měly by v jejím složení figurovat převážně nestraničtí členové vlády. V polopolitické vládě pak zasedají ministři nestraničtí, ale i straničtí, obvykle ve vyváženém počtu. Dá se tedy říci, že polopolitická vláda se nachází na pomyslné hranici mezi standardní stranickou vládou a vládou úředníků (Hloušek, Kopeček 2012: 13-18).

2.2 Úřednické vlády v meziválečném období

Historické kořeny úřednických vlád na území českých zemí sahají až do roku 1920. Netajenou oblibu v nich nacházel už první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk, který významně využíval své pravomoci jmenovat členy vlády a upravovat jejich počet. V praxi tak několikrát odmítnul stranou navrženého kandidáta a požadoval

7 místo něj jiného kandidáta, častokrát stejné stranické příslušnosti (Klimek 1996: 42). Tvrdil, že i přes existenci parlamentních vlád, je dobré mít pro některé rezorty ve vládě odborníky (Klimek 1996: 43). Zpočátku měl Masaryk ideu ústavního zakotvení silného postavení prezidenta. Inspiroval se americkým modelem prezidentské republiky a tento model si představoval jako ideální pro Československo. V tomto však narazil na odpor stranických elit, mj. předsedy vlády Karla Kramáře či předsedy agrární strany Antonína Švehly, které si výrazné prezidentské postavení nepřály (Klimek 1996: 42). Navzdory Masarykovi tak byl vybrán pro Československo parlamentarismus, v němž byla prezidentova role formálně omezena. Fakticky to však Masarykovi nezabránilo v podílení se na podobě vládních kabinetů a výběru ministrů (Hloušek, Kopeček 2012: 36-37). V roce 1920 se Československo začalo potýkat s politickou krizí. K té přispělo nejenom vnitrostranické pnutí sociálních demokratů, ale i touha po bolševické revoluci prokomunistického hnutí a také otázka německé menšiny v pohraničí (Olivová 2000:116). Tato krize se prohloubila v září 1920, kdy došlo k podání demise sociálně demokratických ministrů. Předseda vlády Vlastimil Tusar oznámil demisi prezidentu republiky pro rozštěpení sociálně demokratické strany a následnou ztrátu vládní většiny. Ministři za agrární stranu je v demisi následovali (Peroutka 2003: 356). Ve velmi krátké době, druhý den, jmenoval prezident republiky novou vládu, která byla značně odlišná od předchozích vlád. Především se nejednalo o parlamentní, ale tzv. úřednickou vládu složenou z odborníků. Na post premiéra vlády byl vybrán Jan Černý, zkušený správní úředník, kterého doporučil prezidentovi Tusar, stejně tak jako myšlenku úřednického kabinetu. Masarykova role při výběru ministrů byla velmi aktivní. Dá se říci, že ministry nejenom schválil, ale i sám vybral. Jednalo se o kandidáty bez stranické příslušnosti, pracující v úřednické či akademické sféře. Všechny dosavadní vládní strany první úřednickou vládu Jana Černého podpořily (Hloušek, Kopeček 2012: 38). Současně se vznikem úřednické vlády Černého je třeba zmínit i existenci tzv. Pětky1, která se snažila skrytě uskutečňovat politické kroky, prostřednictvím Černého úřednického kabinetu, často značně u veřejnosti nepopulární. Nicméně i přes tento fakt,

1 Pětka byl název pro neformální uskupení, které tvořili zástupci pěti nejsilnějších československých stran: A. Švehla, A. Rašín, R. Bechyně, J. Stříbrný aj. Šrámek. Významná politická rozhodnutí vycházela právě z tohoto uskupení (Balík 2011: 54).

8 byla již tato úřednická vláda u veřejnosti poměrně oblíbená (Klimek 1996: 181). První úřednická vláda Černého byla u moci do září 1921. Po této vládě se předpokládalo ustavení čistě parlamentního kabinetu, kde zasednou i představitelé Pětky. Masaryk měl však o výběru premiéra jinou představu, zvažoval především výběr nestranického E. Beneše. Tomu také později poskytli místo českoslovenští socialisté na své kandidátce a umožnili mu tak zisk poslaneckého mandátu. Beneš však dál zdůrazňoval své nadstranictví (Klimek 2000: 291). Ke konci září 1921 Masaryk jmenoval novou vládu, nikoli však čistě parlamentní, neboť v ní usedli také čtyři odborničtí ministři, včetně Beneše. Další tři křesla získali sociální demokraté společně s agrárníky, dvě lidovci a českoslovenští socialisté a jedno národní demokraté. Na základě této skutečnosti je zde možné hovořit o polopolitické vládě. Pětka věřila v Benešovo selhání ve funkci premiéra, předpokládala, že se bude zaobírat spíše zahraniční politikou a vládu tak nepovede nikterak dlouho (Klimek 1996: 189). Na rozdíl od vlády Černého nepraktikoval Beneš politiku Pětky, ale Masaryka (Klimek 2000: 301). Objevilo se zde tak pokračování sporu mezi Pětkou a Hradem, respektive Benešem, který měl společně s Masarykem k Pětce ryze záporný vztah (Balík 2011:54). Další úřednická vláda přišla na scénu na počátku roku 1926. Předcházel jí spor v dosavadní vládní koalici mezi středovými a pravostředovými stranami. Zároveň předseda agrárníků a také dosavadní premiér A. Švehla oznámil pro zdravotní důvody svoji demisi. Se Švehlou podali demisi i ostatní členové vlády. Masaryk neváhal a pověřil sestavením vlády osvědčeného Jana Černého. S tímto řešením nesouhlasili zejména lidovci, avšak protože ustavení politické vlády nebylo za této situace možné, byli nuceni Masarykovo rozhodnutí tolerovat (Hloušek, Kopeček 2012: 39). Jednalo se tak o druhý úřednický kabinet J. Černého. Zasedli v něm převážně profesionální státní úředníci a také lidé mající blízko k prezidentu republiky, mj. E. Beneš a K. Engliš (Klimek 1996: 373). Poslední úřednickou vládou v meziválečném období, těsně před vypuknutím války, byla vláda generála Jana Syrového. Přecházela jí demise Hodžovy vlády a Československá generální stávka (Kárník 2003: 603). Generála Syrového si vybral prezident E. Beneš, který vystřídal Masaryka. Syrový zaujal nejenom post předsedy vlády, ale také post ministra obrany. J. Černý v této vládě obsadil křeslo ministra vnitra. Ač to byl plně úřednický kabinet, ministři tiše reprezentovali dosavadní vládní koalici (Kárník 2003: 606). Podobně jako J. Černý, byl i generál Syrový věrný hlavě státu.

9

„Faktické politické vůdcovství (a hlavní odpovědnost) v tehdejší situaci krajního ohrožení státu proto připadlo, stejně jako v roce 1920, prezidentovi.“ (Hloušek, Kopeček 2012: 41)

2.3 Znaky úřednických vlád a jejich funkce

Jedním ze základních znaků úřednické vády je její dočasnost. Tato vláda vzniká po období politické krize, kdy politická vláda již nemůže vládnout.2 Úřednická vláda má za úkol stabilizovat zemi a její mandát trvá do budoucích voleb nebo případně do vyřešení politické krize. Výhodou pro politické strany je, že úřednická vláda na sebe přebírá pozornost, a tak dostávají čas a místo na vyřešení si svých stranických problémů (Motal 2011: 21). I přes to, že u veřejnosti se úřednické vlády dočkávají poměrně značných sympatií, z politického hlediska jsou vládami spíše nefunkčními. Giovanni Sartori ve své knize uvádí, že pokud má být vláda funkční, musí být akceschopnou a stabilní vládou. „Na základě tohoto rozlišení je potom možno vytvořit tři kombinace, totiž vládu, která je: 1. jak akceschopná, tak stabilní; 2. stabilní a eventuelně i akceschopná a 3. nestabilní.“ (Sartori 2011: 118). Podle těchto kritérií nelze úřednickou vládu považovat za nikterak funkční, neboť není příliš akceschopnou, neboť má omezené rozhodovací kompetence a jejich vládnutí je omezeno spíše na politicko-administrativní činnost (Hloušek, Kopeček 2012: 11). Za znak úřednické vlády můžeme považovat také to, že do její pracovní náplně spadají méně populární politické kroky, které nejsou u veřejnosti příliš v oblibě. Mezi ně patří například úsporná protiopatření, často týkající se ekonomického stavu země. Politické strany se tak vyhnou zodpovědnosti za tyto kroky, což pro ně může být poměrně výhodné (Koutník 2011: 12).

2.4 Demokratičnost úřednických vlád a co dovoluje Ústava ČR

V demokratických státech se politickými vládami nazývají takové kabinety, které jsou tvořeni příslušníky politických stran, kteří vzejdou z demokratických voleb. Objevují se tak názory, že úřednické kabinety jsou jakýmsi nedemokratickým elementem,

2 Politická vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Ta ji může na návrh nadpoloviční většiny všech poslanců vyslovit nedůvěru. Tento případ nastal před nástupem úřednické vlády Jana Fischera (Vodička, Cabada 2011: 346). Další možností je, že vláda podá sama demisi a odstoupí.

10 protože nevzešly z vůle lidu. Na toto téma hovoří například právník Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy: „V demokratickém státě je potřeba, aby všechny ústavní orgány včetně vlády byly odvozeny od vůle lidu. V případě vlád v parlamentním systému je vláda odvozena od většiny v parlamentu. A má to být tedy politická vláda. Úřednická vláda je výjimka a měla by být připuštěna pouze v situacích, které to skutečně vyžadují. Rozhodně by neměl vznikat dojem, že úřednická vláda je něco, co by mělo být trvalou součástí systému, protože to je vlastně nedemokratický prvek.“ (Třeštík 2013) Nicméně žádný akademický výzkum nedemokratičnost úřednického kabinetu nepotvrdil. Touto problematikou se podrobněji zabývá autorka Giulia Pastorella, která ve svém článku Technocratic Governments in Europe: Getting the Critique Right, posuzuje právě demokratičnost úřednických vlád v porovnání s politickou vládou s ohledem mj, i na ústavnost a legitimitu. Pastorella dochází k závěru, že úřednické vlády nejsou nedemokratické samy o sobě, ale spíše znepokojujícím jevem, který přichází na scénu, aby uklidnil situaci po vládní krizi. (Pastorella 2015) I když úřednický kabinet nepochází přímo z vůle lidu, těší se u veřejnosti velké podpory. Ústava České republiky pojem „úřednická vláda“ nezahrnuje. Ani však tento fakt neznamená nutně, že by tak byla nedemokratická. V České republice je ustavena parlamentní forma vlády. Tento fakt určuje postavení vztahu prezidenta k vládě. Hlava státu tak nestojí v čele vlády, angažuje se zejména u vytváření vlády, změně a propuštění vlády z úřadu. Ústava České republiky v souvislosti se jmenováním předsedy vlády a ministrů je velmi stručná a dává tak hlavě státu poměrně velkou volnost. Ústava České republiky specifikuje, že prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu vlády. V České republice je ústavní zvyklostí, že demise premiéra znamená automaticky demisi vlády jako celku (Brunclík 2008: 287). Z hlediska míry samostatnosti rozhodnutí prezidenta při výběru premiéra podle ústavních předpisů mohou nastat dvě situace: a) Po podání demise předsedy vlády může prezident republiky dle ústavněprávních předpisů jmenovat novým předsedou kohokoli. Bývá tomu tak po volbách, kdy dosavadní vláda musí podat demisi vždy po ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Aby byly dodrženy předpoklady k realizaci demokratického principu, kdy nová vláda je odpovědná nově zvolené sněmovně. Prezident republiky má po podání demise vlády

11

dvakrát vybrat osobu na post premiéra a je omezen pouze svým rozhodnutím. (Pavlíček 2008: 505) b) Prezident nemůže jmenovat členem vlády osobu, kterou mu nenavrhl předseda vlády. Jmenuje tak členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev pouze na premiérův návrh. Fakticky tak není prezident republiky při výběru předsedy vlády ničím omezován. „Tato pravomoc je zcela nezávislá na vůli ostatních aktérů. Předseda vlády nemusí být nutně představitelem nejsilnější politické strany. Tato pravomoc činí prezidenta významným aktérem povolebních vyjednávání zejména klíčovým hráčem v době vládní krize. Mezi odborníky panuje ale shoda v tom, že by vládu měl sestavovat ten, kdo je schopen sestavit takovou vládu, která má reálnou šanci získat důvěru v Poslanecké sněmovně PČR.“ (Brunclík 2008: 287) Úřednická vláda Jiřího Rusnoka je někdy veřejností nazývána pojmem „prezidentská vláda“, ač sám Miloš Zeman ji označil za „vládu odborníků“. (Zeman 2013) Činí se tak z důvodu, že Miloš Zeman při výběru premiéra v roce 2013 využil volnost Ústavy až do krajních mezí a zvolil vládu, která nebyla podpořena žádnou z parlamentních stran a i přes to, že se nakonec rýsovala většinová podpora koalice ODS, TOP 09 a LIDEM. Chyběla zde jakákoli dohoda alespoň části politického spektra. Jeho legitimitu zřejmě posílila i skutečnost, že Zeman se stal prvním přímo voleným prezidentem3. Václav Havel i Václav Klaus byli voleni Parlamentem České republiky, což jejich chování do jisté míry usměrňovalo. Avšak všechny lze označit za poněkud aktivní hlavy státu.

3 Přímá volba prezidenta republiky se zavedla v roce 2012 ústavním zákonem č. 71/2012 Sb. První kolo těchto voleb se konalo 11. a 12. ledna 2013. Miloš Zeman byl zvolen ve druhém kole voleb, které se konaly 25. a 26. ledna 2013 se ziskem 54,80% hlasů. Do druhého kola šel společně s Milošem Zemanem Karel Schwarzenberg.

12

3 Úřednické vlády v období České republiky

3.1 Jak vznikala poloúřednická vláda Josefa Tošovského

Parlamentní volby konané na přelomu května a června roku 1996 zrcadlily pozvolnou stabilizaci stranického systému České republiky od roku 1992. Ve volbách zvítězila Občanská demokratická strana (ODS) se ziskem 29,6 % hlasů. Těsně za ní se umístila Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) s 26,4% hlasů. Dále se do parlamentu dostala Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL), Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) a Občanská demokratická aliance (ODA). Strany bývalé vládní koalice4 však tvořily dohromady pouze 99 mandátů. ODS i přes to, že se stala vítěznou stranou, nedokázala sestavit většinovou vládu. Utváření vlády bylo problematické. Nakonec se podařilo sestavit menšinovou vládu ze stran ODS, KDU-ČSL a ODA, která však byla závislá na opoziční ČSSD, bez které by nezískala důvěru vlády. Předsedou vlády byl 4. července jmenován opět Václav Klaus. Vládě byla vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou dne 25. 6. 1996. Vznik této menšinové vlády určoval, že následující vládní období bude spíše nestabilní. ČSSD tak získala příležitost, jak ovlivňovat kroky vlády, aniž by za ně musela nést přímou zodpovědnost. K rozpadu vlády přispěly neshody mezi ODS a KDU-ČSL, ekonomické problémy České republiky a kauza o pochybném financování ODS. Následně na to, vyzvali Jan Ruml a Ivan Pilip, ministři za ODS, Václava Klause, aby rezignoval na post předsedy ODS a odešel z vlády. Z koalice odešly také KDU-ČSL a ODA. Ze samotné ODS odešla necelá polovina poslanců a několik ministrů. K 30. listopadu 1997 Václav Klaus podal demisi a vláda padla jako celek. Nedošlo k vyslovení nedůvěry vládě (Šanc 2005: 130-132). Prezident republiky Václav Havel neodkladně začal vést jednání o možných kandidátech na nového předsedu vlády. Již téhož dne 30. listopadu měl Václav Havel určitou představu o podobě vlády. Chtěl tak být aktivním hráčem při vytváření vlády a prosadit si své tradiční politické představy o užitečnosti „vlády odborníků“. „Podle něj ministry měli být „lidé, kteří rozumí své věci, vědí, co chtějí,

4 Jedná se o strany ODS – KDS – ODA - KDU-ČSL.

13 a mají širší politický rozhled.“ (Kopeček 2010: 301 – 302) 4. prosince se s prezidentem Havlem sešli Josef Lux a Jiří Skalický s cílem jednat o podobě nové vlády. Havel se rozhodl nebrat ohled na ODS a jmenovat osobu, která bude vyjednávat o možnostech sestavení nové vlády, najde vhodnou osobu na post premiéra a načrtne podobu nového kabinetu. Tento post formátora není v Ústavě zakotven, ale ani ho Ústava nevylučuje. (Kopeček 2010: 302) Sestavením nové vlády byl 7. prosince 1997 pověřen prezidentem republiky Václavem Havlem lidovec Josef Lux, který se zpočátku snažil sestavit takový kabinet, který by se udržel u moci až do konce řádného volebního období (Hloušek 1999: 79). Havel si Josefa Luxe vybral záměrně, neboť odrážel Havlovi politické preference. Spojovala je představa o vládě nestraníků a vyloučení Václava Klause z účasti na vládě. Havel i nadále vykazoval jistou iniciativu, když se sešel s ekonomem Janem Švejnarem, kterého měl vybraný i Lux, jako jednoho z možných kandidátů na post předsedy úřednické vlády. Avšak jeho americké občanství jej z možných kandidátů vyřadilo. 12. prosince měl Josef Lux již jasnou představu o podobě nové vlády v několika variantách, které však nebyly veřejnosti dostupné a prezident Havel se rozhodl pro jednu z nich, složenou jak z nestranických ministrů, tak i z ministrů se stranickou příslušností. (Kopeček 2010: 303) Jako předseda vlády byl nakonec vybrán nestraník, guvernér České národní banky Josef Tošovský. Ten avizoval, že si při výběru ministrů ponechá volnou ruku. Ačkoli v úřednická vláda by měla být složena především z nestranických ministrů, v této vládě obsadili ministerské posty5 tři ministři za KDU-ČSL, čtyři ministři za ODU a tři ministři za US.6 Nestranických ministrů se na této vládě podílelo sedm, včetně předsedy vlády. Z tohoto důvodu je tato vláda označována za vládu polopolitickou. Vládě byla vyslovena důvěra 28. ledna 1998, v závislosti na toleranci opoziční ČSSD, avšak pouze za předpokladu dočasnosti a podmínkou vypsání předčasných voleb již v červnu téhož roku (Novák 2004: 327-329). Role prezidenta Havla tak byla poměrně aktivní, působil jako aktivní poradce prosazující svoje politické preference přes své okolí. Prosadil si svého kandidáta i přes značný počáteční nesouhlas části ODS a ČSSD. Figurovala tu mj. i dohoda s Milošem Zemanem o vypsání předčasných voleb. ČSSD také trvala na omezeném mandátu agendou i časově.

5 Počet k datu 2. ledna 1998 při jmenování vlády prezidentem republiky. Po dobu vlády se u několika ministrů stranická příslušnost změnila. 6 US neboli Unie svobody vznikla odštěpením vnitřní frakce ODS, zaregistrována byla v lednu 1998 (Vodička, Cabada 2011: 295).

14

V angažování Václava Havla, je možné vidět určité nakročení k tomu, jak se v roce 2013 po politické krizi zachová přímo zvolený prezident Miloš Zeman. Vláda Tošovského se v očích veřejnosti těšila velké důvěře. Bylo to z důvodu, že politická scéna si procházela již několik měsíců politickou krizí a veřejnost vkládala do „vlády odborníků“, v jejímž čele stál člověk se značnými ekonomickými zkušenostmi, který při utváření vlády a jejím následním fungováním hrál velmi aktivní roli, naději (Hloušek, Kopeček 2012: 66-67). Funkční období Tošovského kabinetu skončilo 17. července 1998, následně po předčasných volbách, které se uskutečnili 19. a 20. června.

3.2 Pád vlády Topolánka a vytváření Fischerova úřednického kabinetu

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané v červnu roku 2006 skončily politickým patem. Levicový blok ČSSD a KSČM a středopravicový blok, tvořený ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených (SZ), získaly každý po sto mandátech. Po volbách pověřil prezident republiky Václav Klaus sestavením vlády Mirka Topolánka, předsedu vítězné strany ODS. Jeho prvním pokusem bylo vytvoření jednobarevné menšinové vlády ODS, se kterou se mu však nepodařilo získat důvěru v Poslanecké sněmovně. Následně se mu podařilo sestavit koaliční vládu ODS, SZ a KDU-ČSL. Této vládě se podařilo v lednu 2007 získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tato důvěra byla vyslovena díky tzv. přeběhlíkům, poslancům za ČSSD, Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi, kteří se zdrželi hlasování. Za pádem Topolánkovy vlády stojí stejně jako u pádu vlády Václava Klause v roce 1997 nestabilita uvnitř stran koalice (Hloušek, Kopeček 2012: 67-68). Druhá Topolánkova vláda byla vystavena celkem pěti hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, které navrhovala opozice. Při prvních čtyřech hlasování nebyla vládě vyslovena nedůvěra. Při pátém hlasování se však k opozici přidali také čtyři poslanci koaličních stran ODS Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel a bývalé poslankyně SZ Olga Zubová a Věra Jakubková. Nedůvěra vládě byla vyjádřena počtem 101 poslanců, proti bylo 96 poslanců. Poprvé v české historii tak padla vláda v důsledku vyjádření nedůvěry vládě parlamentem (Balík 2010: 39-40). Tato situace vedla opět k myšlence další úřednické vlády. Mirek Topolánek chtěl ze začátku prosadit variantu, kdy by prezident Václav Klaus pověřil jednáním o vládě právě jeho samotného.

15

Avšak tato varianta nebyla reálná. Obával se, že Václav Klaus napodobí situaci z roku 1998 a podobně jako Havel jmenuje předsedou vlády „svého“ člověka, který by vedl chod vlády do předčasných voleb. ČSSD navrhovala nechat vládu Mirka Topolánka dovládnout v demisi a úřednickou vládu vyhlásit až po skončení českého předsednictví Evropské unie, která by dovedla zemi k předčasným parlamentním volbám. Toto řešení Václav Klaus zamítl. Prezident se v počátku této vládní krize pokoušel být aktivním hráčem a určovat hranice politickým stranám. Avšak dva velké subjekty, ČSSD a ODS se spojily, z obavy právě příliš aktivní role prezidenta. Toto spojení bylo velice zvláštním prvkem, ať už vezmeme v úvahu ideologickou odlišnost stran či ne příliš přátelský vztah jejich lídrů, Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka. ČSSD se tak s dosavadní vládní koalicí poměrně rychle dohodly na vytvoření úřednického kabinetu a postavě předsedy vlády. Tím se stal Jan Fischer dne 9. dubna 2009, předseda Českého statistického úřadu. Podobně jako Tošovský disponoval ekonomickým vzděláním (Hloušek, Kopeček 2012: 73). Byl zvolen zejména pro to, že se politicky působil velmi neutrálně a nevadil tak ani jedné straně. Vybraní ministři měli být pouze nestraníci, i přes to že je Fischerovi navrhovaly politické strany. Na rozdíl od Tošovského nebyl Fischer v nominaci ministrů hlavním aktérem. Prezidentovi republiky nakonec navrhl šestnáct ministrů. Osm z nich nominovala ČSSD, šest ODS a dva SZ (Hloušek, Kopeček 2012: 76). Při porovnání s vládou Josefa Tošovského zde prezidentovi i předsedovy vlády připadla při vytváření vlády daleko menší role na úkor dvou velkých politických stran. Dá se tedy říci, že ač byla Tošovského vláda polopolitická a Fischerova pouze čistě úřednického charakteru, měly politické strany na vládu Jana Fischera mnohem větší vliv než u předchozí úřednické vlády. Po jmenování prezidentem republiky byla vládě vyslovena důvěra Poslanecké sněmovny. Byť se mělo jednat pouze o vládu „překlenovací“, Fischerův kabinet nakonec reálně vládl až do července 2010. Původně měla tato vláda za úkol dovézt zemi k předčasným volbám a dokončit předsednictví Evropské unie, Fischerova vláda odborníků však disponovala výraznější aktivitou v oblasti úsporných opatření, rozpočtu a zvyšování daní (Balík 2010: 45). Fischerova vláda je považována za vládu odborníků. Všichni ministři byli nestraničtí, jediný Martin Pecina, zastávající post ministra vnitra, kandidoval ve volbách roku 2010 za ČSSD, avšak do této úřednické vlády byl navržen jako předseda jednoho ze státních úřadů. Důvěra veřejnosti ve vládu Jana Fischera se ukázala jako značně

16 vysoká. Předčila i vládu Tošovského, která se pohybovala okolo 50 %. Podle průzkumu, který provádělo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) důvěra ve Fischerovu vládu vzrostla v roce 2010 oproti roku 2009 z 55 % na 73 %. Pro srovnání vlády politické jen výjimečně dosáhnou výsledku kolem 50 % (Balík 2010: 49).

17

4 Úřednická vláda Jiřího Rusnoka

4.1 Parlamentní volby v roce 2010

V parlamentních volbách v roce 20107 se do Poslanecké sněmovny České republiky dostalo přes pěti procentní klauzuli pět stran. Jako první se umístila ČSSD, která získala 22,08 % hlasů. Za ní následovala ODS se ziskem 20,22 % hlasů. Na třetím místě se umístila téměř nová strana TOP 09, která obdržela 16,70 % hlasů. Jako čtvrtá skončila KSČM s 11,27 % hlasů. Na pátém místě za KSČM se umístily Věci veřejné (VV), které získaly 10,88 % hlasů (Volby.cz 2013). Zatímco strany TOP 09 a VV se do Poslanecké sněmovny dostaly vůbec poprvé (Pink 2010: 209), strana KDU-ČSL těsně nepřekročila pěti procentní klauzuli a nebyla tak poprvé od jejího vzniku v období první republiky v Poslanecké sněmovně zastoupena. Po tomto neúspěchu její lídr Cyril Svoboda rezignoval na funkci předsedy strany (Wallerová 2010). Přes klauzuli se nedostala ani SZ, která byla v Poslanecké sněmovně zastoupena po volbách v roce 2006, ani Strana Práv Občanů ZEMANOVCI (SPOZ)8 a ani Suverenita. I přes to, že ČSSD ve volbách zvítězila, její členové, především předseda strany Jiří Paroubek, tento výsledek považovali za prohru9. Sám toto na tiskové konferenci, kde oznámil svoji rezignaci, okomentoval slovy: „Prohráli jsme jako strana, ale co je nejdůležitější, prohrály zájmy obyčejných lidí. Nicméně tak to v demokracii bývá, že si lidé vybrali směr, kterým má republika jít. Osobně to respektuji. Pro mě osobně z toho vyplývá závěr odejít z funkce předsedy ČSSD.“ (Idnes.cz 2010) ČSSD získala 56 mandátů, což je o 18 méně než v minulých volbách do Poslanecké sněmovny. Společně s KSČM obsadila celkem 82 křesel, které k utvořené levicové vlády nestačí. ODS obsadila 53 mandátů. Její předseda Petr Nečas však prohlásil, že utvoření koalice s ČSSD jakožto levicovou stranou,

7 Volby se konaly 28. a 29. května 2010. Těmto volbám předcházely předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se měly konat v říjnu 2009. Měsíc před jejich konáním je Ústavní soud zrušil, stejně jako zrušil platnost ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, který si poslanci přijali na jaře téhož roku. Jednalo se tak o vůbec první případ, kdy Ústavní soud anuloval ústavní zákon. (Fránek 2009) 8 V březnu 2014 SPOZ vypustila ze svého názvu slovo ZEMANOVCI a od té doby vystupuje jako Strana Práv Občanů (SPO). 9 Ve srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly v roce 2006, kde ČSSD získala o více než 10 % hlasů více než v roce 2010, tedy 32,32 % hlasů a umístila se tak druhá po ODS, která získala 35,38 % hlasů.

18 je pro ODS neakceptovatelné. TOP09 získala 41 mandátů a VV se podařilo obsadit 24 mandátů. (Lidovky.cz 2010) Vládu s ČSSD odmítlo i TOP 09 a VV se vyjádřily, že podporovat menšinový kabinet nebudou (Kopecký a Kratochvíl 2010). Prezident republiky Václav Klaus se tak rozhodl nezvolit jako tradičně představitele nejsilnější politické strany, ale vybral právě Petra Nečase, který po jednání s TOP 09 a VV jevil velký potenciál sestavit vládu, jenž získá důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Aktualne.cz 2010). Vznikla tak středopravicová koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, která se svými 118 mandáty disponovala jasnou parlamentní většinou.

Tabulka č. 1: Přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010

4.2 Vláda Petra Nečase

Vládě byla vyslovena důvěra 10. srpna 2010. Podporu jí vyjádřilo všech 118 poslanců, proti bylo 82 členů opozice. Vláda měla v počátku svého období pouhých 15 členů. Křesla byly rozděleny v poměru 6:5:4 pro ODS, TOP 09 a VV. Snažila se redukovat tempo zadlužování a výdajů ve státní správě, prosadit množství systémových změn započatých už před dvěma lety či upravit důchodovou reformu. (Vláda.cz 2013)

19

Po celou dobu vlády se potýkala s množství skandálů a krizí. I přes to, že si za jeden ze svých cílů kladla boj proti korupci, mnoho afér se týkalo právě podezření z korupce. V důsledku tak na mnohých ministerských postech došlo k personálním změnám. Kauza s manipulací se zakázkami ve Státním fondu životního prostředí vedla k odchodu ministra Drobila a odstartovala vládní krizi. Druhou krizi zažila vláda v dubnu následujícího roku po kauze podivného financování Vítem Bártou některých členů Věcí veřejných. Došlo k rezignaci Bárty a následné odvolání Radka Johna. (Aktualne.cz 2012) Po této krizi stoupl počet členů na 16 a na konci roku 2012 dokonce na 17. V dubnu 2012 Karolína Peake oznámila odchod ze strany VV a zároveň založení platformy10, do které společně s Peake odešlo dalších osm členů VV (Lidovky.cz 2012a). Věci veřejné se po vnitrostranických sporech rozštěpily a odešly do opozice (Němec 2012). V reakci na tuto situaci Nečasův kabinet požádal o hlasování o důvěře sněmovny (Ceskatelevize.cz 2012b). Dne 27. dubna 2012 vláda důvěru získala. Ze 198 přítomných poslanců se pro vyjádřilo 105 kladně a 93 poslanců bylo proti (Lidovky 2012b). Nečasova vláda tak mohla pokračovat ve výkonu své funkce v koalici ODS – TOP 09, pouze stranu VV nahradila platforma kolem Peake, o měsíc později zaregistrovaná jako strana LIDEM – liberální demokraté. V roce 2012 musela Nečasova vláda čelit také protivládní demonstraci, kdy se sjelo do Prahy přes sto dvacet tisíc lidí, kteří požadovali konec vlády. Kritizovali zvyšování daní, již zmíněnou korupci a reformy (Pálková, Kaczor, Chaloupská 2012). Kritizována byla také kvůli ne moc vysoké legitimitě. Vláda Petra Nečase ustála celkem pět hlasování o nedůvěře a třikrát se jí podařilo důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR získat. Zpočátku do působení Nečasova pravicového kabinetu vkládali voliči velké naděje, postupně však byli zklamáni. Podle průzkumu CVVM klesla důvěra ve vládu v průběhu roku 2012 z 33 % na 20 % (Ceskatelevize.cz 2012a). V první polovině dalšího roku průzkumy uvedly, že s vládou je spokojeno pouhých 11 % lidí. Od doby zavedení šetření CVVM roce 1998 (po nástupu Tošovského kabinetu) tak Nečasova vláda dosáhla vůbec nejhoršího hodnocení vlád České republiky (Ihned.cz 2013a).

10 Tato platforma se na konci května 2012 zaregistrovala jako politická strana pod názvem LIDEM. Později změnila název na VIZE2014. Nyní vystupuje jako politické hnutí nazývající se Řád národa (Mvcr.cz 2015).

20

4.3 Kauza Nagyová a demise předsedy vlády

Poslední vládní krizi Petra Nečase odstartovala velká razie Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na úřadu vlády konaná 13. června 2013. Jednalo se o největší akci svého druhu v historii České republiky. Tato akce se konala v návaznosti na kauzu s politickými podnikateli Romanem Janouškem a Ivem Rittigem. Mezi zadrženými se objevili exposlanci ODS Petr Tluchoř a Ivan Fuksa, bývalý náměstek ministra zemědělství Roman Boček, ředitel státních hmotných rezerv Ondřej Páleník, šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda a především dvě osoby blízké k Petru Nečasovi – vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Jana Nagyová, (nyní již Nečasová, v tehdejší době s ní Nečas udržoval milenecký vztah), po které byla celá tato mediální kauza pojmenovaná a vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul. (Koděra et al. 2013) Jana Nagyová byla obviněna z organizování trestného činu zneužití pravomocí úřední osoby a podplácení. Konkrétně se jednalo o údajné zneužití Vojenského zpravodajství, které Nagyová měla využít ke sledování Radky Nečasové, bývalé manželky tehdejšího premiéra Nečase (Ihned.cz 2013b), a dalších dvou lidí. Podplácení se měla dopustit při dojednávání postů pro Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu, kteří umožnili přijetí vládního daňového balíčku svým odchodem z poslaneckých mandátů (Válková 2013a). Reakcí Nečase k této probíhající aféře bylo prohlášení, že by nikdy nesouhlasil a ani nevěděl o údajném sledování osob Nagyovou a vyjádřil těmto lidem omluvu. Dál uvedl, že za takových okolností nemůže Jana Nagyová nadále setrvat na postu ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády (Neidermeierová 2013). Celá kauza nakonec vyústila v demisi předsedy vlády a pádu celé vlády Petra Nečase. Opoziční strana ČSSD dne 14. června vybídla Petra Nečase k podání demise a rozpuštění Poslanecké sněmovny (Koděra et al. 2013). Přes to, že Nečas zpočátku své odstoupení odmítal, po jednání s představiteli ODS se rozhodl, že odstoupí jak z postu předsedy vlády, tak i z postu předsedy strany ODS (Soudný et al. 2013). Demisi předal v pondělí 17. června 2013 prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Prezident Miloš Zeman uvedl, že do pátku 21. června bude prostor pro jednání a posléze se v Lánech sejde s představiteli parlamentních stran, kde prokonzultují současnou situaci. (Válková a Kopecký 2013)

21

4.4 Prezidentův premiér

Prezident Miloš Zeman 21. června 2013 zahájil v Lánech jednání s prohlášením, že chce znát názory všech zúčastněných stran. Dříve však již prohlásil, že výběr premiéra bude záležet převážně na něm. V týdnu prezident dodal: „Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o kandidáta na premiéra, nikoli premiéra. Bylo by přehnaným sebevědomím se domnívat, že tím, že někdo kandiduje, se stává premiérem.“ (Kopecký 2013a) Ve vzduchu tak viselo několik možných variant další vlády. Vláda ODS, TOP 09 a LIDEM doufala v pokračování vládní koalice, za předpokladu, že na místo Nečase nastoupí jiný poslanec za ODS, nejpravděpodobněji právě Miroslava Němcová. Další možnou variantou mohlo být sestavení vlády některým poslancem za ČSSD, jakožto vítězné strany ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (Kopecký 2013b). Avšak Bohuslav Sobotka již dopředu varoval, že pokud by tato varianta byla navrhnuta prezidentem republiky, nepřijal by ji (Válková 2013b). Nevylučitelnou variantou by se pak jevilo řešení vládní krize ustavením úřednické vlády. (Kopecký 2013b). Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg po návštěvě prezidenta v Lánech uvedl, že se domnívá, že právě tato varianta by se Zemanovi zamlouvala nejvíce, neboť by prostřednictvím takové vlády mohl vládnout sám. Byť po celý čas jednání v Lánech, kdy prezidenta republiky navštěvovali zástupci politických stran, se Zeman k žádné variantě nevyjádřil (Kopecký 2013a). Pokud by se Zeman rozhodl jmenovat úřednický kabinet, požadovaly by parlamentní strany vyvolání předčasných voleb – což by mohlo být další z možností. Toto řešení by si přály právě strany opozice. Prezidenta s touto variantou navštívili představitelé ČSSD Bohuslav Sobotka a Michal Hašek. Stejný názor zastával i předseda KSČM Vojtěch Filip. Po návštěvě Zemana prohlásil: "Navrhli jsme předčasné volby, protože jiný model není možný. Vše ostatní by prohlubovalo společenskou a politickou krizi.“ (Kopecký 2013b) Za předpokladu jmenování úřednického kabinetu by se k nim připojila i TOP 09. Aby se Poslanecká sněmovna mohla rozpustit a mohly se do dvou měsíců konat volby, je potřeba sto dvaceti hlasů poslanců. (Kopecký 2013b) 23. června Zeman v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že uvažuje o čtyřech lidech, jež by mohli získat místo předsedy vlády. Konkrétně žádné jméno neuvedl. Nastínil zde však, že by jako nejreálnější řešení vládní krize viděl ve vládě odborníků. Pokračování koalice v čele s Miroslavou Němcovou odmítal už jenom pro to,

22

že pro Zemana by to bylo pokračování Nečasovy vlády, jen s jiným předsedou. Již v době kandidatury na prezidenta, Zeman uváděl, že Nečasovy vlády není zastáncem (Samek et al. 2013). O dva dny později, dne 25. června, po jednání s představiteli parlamentních stran, prezident Miloš Zeman oznámil, že se rozhodl pro vytvoření kabinetu odborníků. Učinil tak nejenom přes to, že se Miroslavě Němcové podařilo sehnat podporu 101 poslanců pro koalici ODS, TOP 09 a LIDEM (Pálková a Hrubeš 2013), ale i přes to, že pro úřednickou vládu nebyla žádná parlamentní strana. Premiérem jmenoval ekonoma Jiřího Rusnoka. Přímo volený prezident tak využil situace, kdy Ústava ČR nechává prezidentu republiky při výběru premiéra volnou ruku. Jedná se tak o první případ, kdy prezident ČR jmenoval vládu, která neměla podporu u žádné z parlamentních stran (Kopeček 2013), jak bývá ústavním zvykem. Tento případ je zcela specifickým a odlišným od předchozích dvou úřednických vlád. Chybí zde totiž jakákoli dohoda alespoň s částí politického spektra. Dá se tak říci, že charismatický Zeman tímto chováním posunul parlamentní režim blíže k poloprezidentskému systému.

4.5 Reakce na prezidentův výběr Rusnokova kabinetu

Výběr varianty úřednické vlády Miloše Zemana byl pro mnohé překvapením i zklamání. V reakci na výběr Zemanova Rusnoka se spustila vlna kritiky, která zaznívala nejenom od představitelů parlamentních stran. Zejména poté, co si vyslechl názory stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a i to, že žádná z nich úřednickou vládu podpořit nechce. Miroslava Němcová (ODS) ve svém rozhovoru pro MF Dnes uvedla: „Myslela jsem, že názory politických stran budou pro prezidenta oporou v jeho rozhodování.“ (Viktora 2013) Němcové mimo jiné vadí i to, že prezident nevzal v úvahu, že by dokázala sestavit vládu mající většinu 101 poslanců. Místo toho, aby Miloš Zeman směřoval k vládě, která je schopna získat důvěru ve Sněmovně, volí si svoji cestu bez ohledu na žádnou parlamentní stranu. ODS tak zastávala názor, že tento Zemanův krok povede spíše k nestabilitě, namísto uklidnění politické situace. (Kopecký 2013c). Miroslav Kalousek za TOP 09 označil Rusnokův kabinet jako vládu „kamarádů Miloše Zemana“. Uvedl také, že nikdo jiný než vláda Miroslavy Němcové nedokáže získat důvěru. O samotném premiérovi prohlásil, že se v této situaci nechová jako odborník,

23 ale spíše nezodpovědný kamarád nezodpovědného prezidenta republiky. Petr Gazdík (předseda poslaneckého klubu TOP 09) reagoval poznámkou, že Zeman svým výběrem posouvá parlamentní demokracii směrem k autoritářským režimům, které nemíní tolerovat. Strana TOP 09 tak zastávala velmi podobný názor jako ODS a to, že tento Zemanův krok bude spíše destabilizační, vedoucí pouze k provizoriu. Ohlasy za stranu LIDEM byly už poněkud rozdílné. Zatímco spolustraník Peake Viktor Paggio přímo prohlásil, že vládu nepodpoří a nazval tento Zemanův tah ohýbáním Ústavy, Karolína Peake uvedla, že i přes to, že požadovali pokračování koalice ODS, TOP 09 a LIDEM, nejednali ještě v poslaneckém klubu o možné podpoře úřednického kabinetu Jiřího Rusnoka, a tak ji nemůže ani vyloučit. ČSSD se shodla s Komunistickou stranou, jakožto strany opozice, na předčasných volbách jako nejlepším možným řešení. Bohuslav Sobotka (ČSSD) se nechal slyšet, že v nynější Poslanecké sněmovně pro prezidentskou vládu většina nevzejde. Sám je zastáncem předčasných voleb. Stejného názoru byl i předseda KSČM Vojtěch Filip. U KSČM by však možná podpora úřednické vlády byla, avšak stále za předpokladu vypsání předčasných voleb. (Lidovky 2013a) Kritika Zemanova kroku přichází i ze zahraničí. Německý deník Rheinische Post a švýcarský Neue Zürcher Zeitung se shodovaly na tom, že se Zeman tímto jednáním snaží skrze politickou krizi rozšířit svoji moc, neboť mu pouhá reprezentace připisována Ústavou nestačí. Zcela nevyhověl přání koaličních stran v pokračování koalice pod vedením Němcové, a naopak využil volného prostoru, jež poskytuje Ústava při výběru kandidáta na předsedu vlády (Lidovky.cz 2013b).

24

4.6 Portrét Jiřího Rusnoka

Jiří Rusnok se narodil v Ostravě 16. října 1960. Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze. Studium ukončil v roce 1984. Po ukončení školy začal pracovat jako referent ve Státní plánovací komisi, následně získal místo vedoucího oddělení sociální strategie na Federálním ministerstvu pro strategické plánování, poté krátkodobě působil na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí. Před rokem 1989 byl kandidátem členství KSČ. Roku 1992 se stal vedoucím a poradcem sociálně-ekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. Zde působil až do roku 1998. V lednu 1998 vstoupil do České strany sociálně demokratické, jejímž předsedou byl právě Miloš Zeman. V srpnu 1998 získal místo náměstka ministra práce a sociálních věcí. V letech 2001 – 2002 zastával funkci ministra financí České republiky ve vládě Miloše Zemana a od července 2002 se stal na necelý rok ministrem průmyslu a obchodu České republiky v koaliční vládě Vladimíra Špidly. V tomtéž roce byl také zvolen poslancem jako lídr kandidátky ČSSD v Královéhradeckém kraji. V počátku roku 2003 Rusnok neúspěšně kandidoval proti Vladimíru Špidlovi na předsedu ČSSD, jakožto představitel pragmatického křídla. Mezi jeho podporovatele patřili zejména příznivci bývalého předsedy strany Zemana. Po tomto neúspěchu se vzdal i poslaneckého mandátu, opustil politiku a začal se věnovat finančnictví. Koncem roku 2003 se stal členem dozorčí rady ING PF, a.s. Od roku 2005 vykonával funkci předsedy představenstva a generálního ředitele ING PF, a.s., kde setrval až do roku 2012. V této době působil souběžně jako president Asociace penzijních fondů České republiky. V roce 2006 získal funkci předsedy Výboru pro finanční trh, poradního orgánu bankovní rady ČNB. Zde setrval tři roky. V letech 2009 – 2013 působil

25 jako prezident Rady pro veřejný dohled nad auditem. V začátku roku 2010 vystoupil z ČSSD, s komentářem, že se mu nelíbil populismus strany. Zastával i poměrně kritický postoj k hlavnímu proudu ČSSD, za což byl kritizován předsedou sociálních demokratů Jiřím Paroubkem. Od té doby působí jako nestraník. Od roku 2010 se stal členem Národní ekonomické rady vlády. V roce 2010 pak kandidoval na starostu Prahy – Vinoře za Stranu Práv Občanů ZEMANOVCI (jako nestraník). V přímé volbě prezidenta podpořil Miloše Zemana, se kterým se navštěvoval, po prezidentské volbě mu dokonce přislíbil stát se jeho ekonomickým poradcem. K Zemanovi měl Rusnok názorově blízko již v době Zemanova působení na postu předsedy ČSSD. Od 25. června do 13. srpna zastával funkci předsedy úřednické vlády České republiky a od 13. srpna do 29. ledna 2014 zde setrval jako předseda vlády v demisi. Poté byl jmenován členem bankovní rady ČNB. (Financnici.cz 2015; Nasipolitici.cz 2013; Vláda.cz 2015).

4.7 Vytváření „prezidentské vlády“

Podle slov Rusnoka by mu mělo sestavení kabinetu trvat přibližně dva týdny. Některá jména zazněla už 25. června. Je však diskutabilní, zda Zeman ovlivnil výběr jednotlivých ministrů či nikoli. Při vybírání ministrů z počátku prezident Zeman tvrdil, že ponechal Rusnokovi absolutně „volnou ruku“ a snažil se tak vyvrátit spekulace o tom, že by od něj Rusnok obdržel seznam kandidátů na ministry předem. Avšak pozdější Zemanovo jednání tomu odporovalo a naopak prohlašoval, že prezident by se měl zajímat o personální složení vlády, že navržené kandidáty na ministry může odmítnout a celkově by měla proběhnout dohoda o konkrétních osobách mezi předsedou vlády a prezidentem. V pořadu Hovory z Lán dokonce zmínil, že hodlá do složení vlády zasahovat a bude trvat na odpovídající kvalifikaci kandidátů na ministry na jednotlivých postech (Novinky.cz 2013). Z mnoha míst zaznívalo, že premiér vytváří vládu SPOZ a že ve většině případů se jedná o politiky spřízněné s prezidentem (Šídlo 2013). Tomuto nařknutí se však Rusnok bránil. Uvedl, že v komunálních volbách kandidoval za SPOZ v Praze – Vinoři jako nestraník, a i když má Zeman velmi blízko ke SPOZ jakožto její někdejší předseda, nemá v úmyslu sestavovat vládu tak, aby Zemanovce (SPOZ) zviditelnil. Bohuslav Sobotka podobně poukazoval především na to, že Jiří Rusnok chce jmenovat

26 do svého kabinetu představitele strany, která nemá ani jednoho poslance či senátora (Kopecký 2013d). První jména zazněla již v den jmenování Rusnoka, tedy 25. června. Byl to Martin Pecina, kterému byl v Rusnokově vládě nabízen post ministra vnitra. Pecina již tento post zastával v úřednické vládě Jana Fischera. Pecina působil také v ČSSD a SPOZ. (Idnes.cz 2013) Další den se začalo mluvit o obsazení postu ministra zahraničních věcí Janem Kohoutem. Tento post vykonával již ve Fischerově kabinetu. Probíhaly spekulace o Vladimíru Drymlovi či Miladě Emmerové na post ministra zdravotnictví, nicméně tento post nakonec obsadil Martin Holcát. Zaznělo i jméno Miroslava Tomana, který posléze získal funkci ministra zemědělství. Rusnok se také obrátil na Marii Benešovou, které nabídl křeslo ministryně spravedlnosti. Vzala si však čas na rozmyšlenou. Oslovil také tehdejšího ministra školství v demisi Petra Fialu, aby pokračoval nadále i v kabinetu Rusnoka. Ten nabídku odmítl se slovy: „Já jsem jako politolog opakovaně ve svých pracích hovořil o tom, že úřednická vláda je jenom krajní řešení, že má trvat co nejkratší dobu a že je vždy potřeba upřednostňovat politické vlády.“ (Čermáková 2013)

4.8 Rusnokovi ministři

Úřednický kabinet Rusnoka měl celkem 14 ministrů. Většina jich již měla vládní zkušenosti. Jan Fischer získal v Rusnokově vládě post ministra financí a prvního místopředsedy vlády. Tento klíčový resort obsadil jako poslední. Fischer disponuje značným ekonomickým vzděláním. Působil v Českém statistickém úřadu. Po postu premiéra úřednické vlády nastoupil jako viceprezident do Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Od roku 1980 působil 9 let jako člen KSČ. V roce 2013 společně se Zemanem, avšak Fischer neúspěšně, kandidoval v přímé volbě na prezidenta republiky. (Spěváčková 2013) Kromě Fischera měli se členstvím v KSČ zkušenosti také ministr zahraničí Jan Kohout, ministr práce a sociálních věcí František Koníček, ministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala a ministr obrany Vlastimil Picek, který jako jediný působil již ve vládě Petra Nečase (Kopecký 2013e). Post ministra životního prostředí získal Tomáš Podivínský. Je absolventem sociálních věd UK v Praze. Od roku 1997 působil 6 let na velvyslanectví ČR ve Vídni a od roku 2005 byl generální konzulem v Německu. Byl členem Státního fondu

27

životního prostředí, kde měl na starost program zelná úsporám. V Rusnokově vládě byl jediným stranickým členem, i po dobu působení ve vládě si ponechal členství v KDU- ČSL. (Mánert 2013) Křeslo ministra zdravotnictví obsadil Martin Holcát. Ministrem Kultury se stal Jiří Balvín. Petrem Fialou odmítnuté křeslo ministra školství, mládeže a tělovýchovy obsadil Dalibor Štys. František Lukl získal funkci ministra pro místní rozvoj. Nyní je předsedou Svazu měst a obcí ČR. V současné době není členem žádné politické strany. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 neúspěšně kandidoval za stranu SPOZ, avšak jako nestraník (Mánert 2013). Post ministryně spravedlnosti získala Marie Benešová, která vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze. Několikrát odmítla vstoupit do KSČ. Od roku 1999 do roku 2005 působila ve funkci nejvyšší státní zástupkyně. V roce 2011 byla na sjezdu ČSSD zvolena místopředsedkyní strany, na dalším sjezdu však místo neobhájila. Před vstupem do vlády si pozastavila členství. Členství v ČSSD si po dobu působení v úřednické vládě pozastavili také František Koníček a Jan Kohout. (Mánert 2013) Post ministra vnitra a místopředsedy vlády získal Martin Pecina, byl členem ODS i ČSSD, zastával post ministra vnitra ve Fischerově úřednické vládě a ve volbách do Poslanecké sněmovny kandidoval za stranu SPOZ. Za tuto stranu dále kandidoval ministr zemědělství Miroslav Toman, ministr dopravy Zdeněk Žák a František Koníček. (Deník.cz 2013)

Tabulka č. 2: Přehled ministrů v Rusnokově vládě Jméno Vládní funkce Stranická Kandidatura Období a příjmení příslušnost ve volbách ve vládě do PS PČR + 2013 za stranické SPOZ zkušenosti Jiří Rusnok Premiér Nestraník NE 25. června2013 – Bývalý člen 29. ledna 2014 ČSSD Jan Fischer Ministr financí Nestraník NE 10. července První místopředseda vlády Bývalý člen 2013 – 29. ledna KSČ 2014 Martin Pecina Ministr vnitra Nestraník ANO 10. července Místopředseda vlády Bývalý člen 2013 – 29. ledna ČSSD 2014

28

i ODS Marie Benešová Ministryně spravedlnosti Nestraník NE 10. července Předsedkyně Legislativní Pozastavené 2013 – 29. ledna rady vlády členství 2014 v ČSSD Jiří Balvín Ministr kultury Nestraník NE 10. července 2013 – 29. ledna 2014 Miroslav Ministr zemědělství Nestraník ANO 10. července Toman 2013 – 29. ledna 2014 Martin Holcát Ministr zdravotnictví Nestraník NE 10. července 2013 – 29. ledna 2014 Dalibor Štys Ministr školství, mládeže a Nestraník NE 10. července tělovýchovy 2013 – 29. ledna 2014 Jan Kohout Ministr zahraničí Nestraník NE 10. července Bývalý člen 2013 – 29. ledna KSČ 2014 Pozastavené členství v ČSSD František Ministr práce Nestraník ANO 10. července Koníček a sociálních věcí Bývalý člen 2013 – 29. ledna KSČ 2014 Pozastavené členství v ČSSD František Lukl Ministr pro místní rozvoj Nestraník ANO 10. července 2013 – 29. ledna 2014 Jiří Cienciala Ministr průmyslu a obchodu Nestraník NE 10. července Bývalý člen 2013 – 29. ledna KSČ 2014

Zdeněk Žák Ministr dopravy Nestraník ANO 10. července 2013 – 29. ledna 2014 Vlastimil Picek Ministr obrany Nestraník NE 10. července Bývalý člen 2013 – 29. ledna KSČ 2014 Tomáš Ministr životního prostředí Člen KDU- NE 10. července Podivínský ČSL 2013 – 29. ledna 2014 (Vypracováno autorem)

Prezident Zeman vládu jmenoval 10. července 2013. Ačkoli byla tato vláda považována formálně za úřednickou, z výše uvedených informací o ministrech působících ve vládě vyplývá, že její nestranickost je nanejvýš diskutabilní. Pokud pomineme členství

29

Tomáše Podivínského v KDU-ČSL, tři ministři (Benešová, Kohout a Koníček) mají po dobu setrvání ve vládě pozastaveno členství v ČSSD a pět ministrů (Pecina, Toman, Koníček, Lukl a Žák) kandidovalo v parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 za stranu SPOZ.

4.9 Nevyslovení důvěry vládě

Od 10. června, kdy došlo k jmenování vlády, začalo běžet ústavou dané třiceti denní období, během kterého musí nově jmenovaná vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o důvěru. Pokud by vláda důvěru nezískala, je prezident povinen jmenovat nového premiéra. Ústava ČR však neudává žádnou konkrétní dobu, po kterou by se tak mělo učinit. Pokud se však poslanci dohodnou na rozpuštění sněmovny tří pětinovou většinou všech poslanců, je lhůta pro konání nových voleb šedesát dnů. (Ústava ČR) Zda Rusnokova vláda důvěru Poslanecké sněmovny získá, nebylo jasné do posledních dnů. Při dřívějším jednání o vládě, nebyla pro úřednickou vládu žádná z parlamentních stran. Po jmenování vlády se proti vládě vyslovilo celkem 112 poslanců, zbytek váhal. Názorová jednotnost se neprojevila u žádné ze stran. Ačkoli z ČSSD a KSČM zpočátku zazníval většinový názor nepodpoření úřednické vlády, avšak za předpokladu rozpuštění sněmovny by o jisté podpoře bylo možno uvažovat (Brož 2013), později ČSSD svůj postoj otočila a sám předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka oznámil podporu úřednické vládě. Chtěl tak docílit sjednocení uvnitř své strany. Podpořit Rusnoka se rozhodli také komunisté a jedenáct členů VV. Nicméně ani tak se zisk dostatečných hlasů nejevil jako reálný. Bývala vládní koalice podporu vlády odmítala, stále doufala v možnost sestavení své vlády, dokud budou mít podporu 101 poslanců (Kopecký 2013f). Jak již bylo uvedeno, v Rusnokově vládě zasedali tři ministři, kteří měli pozastavené členství v ČSSD. Je možné, že i tato skutečnost hrála roli při změně postoje samotné ČSSD. Rusnok předstoupil před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry 7. května 2013. Pro vládu Rusnoka se vyslovilo 93 poslanců. Proti bylo pouze 100 poslanců. Ukázalo to i mj., že vládní koalice ztratila podporu 101 hlasů. Sněmovnu opustili dva poslanci za ODS, Jan Florián a Tomáš Úlehla (Eurozpravy.cz 2013). Oba poslance následovala i Karolína Peake, která také opustila sál. Učinila tak, protože se domnívala, že je podpora stojedničky již nemožná. Florián i Úlehla

30 byli vzápětí vyloučeni z poslaneckého klubu ODS (Ceskatelevize.cz 2013b). Za ČSSD a KSČM nakonec pro vládu hlasovali všichni poslanci, za VV deset poslanců. Z nezařazených K. Kočí, J. Dobeš a J. Škárka. Po tomto výsledku se především ČSSD s KSČM, ale i další strany včetně všech poslanců TOP 09 dohodly na rozpuštění sněmovny v co nejkratší době (Eurozpravy.cz 2013). 13. června podal předseda vlády Jiří Rusnok demisi do rukou prezidenta republiky. O sedm dnů později se konalo hlasování o rozpuštění sněmovny. Pro rozpuštění hlasovalo 140 poslanců za ČSSD, KSČM, TOP09, VV. Jediná ODS se hlasování nezúčastnila (Kopecký a Wirnitzer 2013). Předčasné volby Zeman vyhlásil na říjen 2013. Rusnokův kabinet tak vládl v demisi až do ledna 2014, kdy byl vystřídán nově zvolenou vládou.

4.10 Popularita vlády

Na konci července 2013, ještě před nevyslovením důvěry vládě proběhl rychlý průzkum vypracovaný agenturou STEM/MARK o 806 respondentech zabývající se Rusnokovým kabinetem. Podle tohoto průzkumu ji za vládu odborníků považuje jen 15 % lidí. Z průzkumu vyplývá, že těchto patnáct procent tvoří především lidé nižšího vzdělání, důchodového věku a sympatizující s levicí. O tři procenta respondentů více ji považuje za vládu úřednickou. 37 % lidí ji považuje za vládu přátel Miloše Zemana a 7 % za vládu SPOZ. Většina dotázaných, celkem 65 % lidí, si myslím, že by Poslanecká sněmovna měla vyslovit vládě důvěru. 45 % respondentů by upřednostňovalo vypsání předčasných voleb. (Ceskatelevize.cz 2013a) V prosinci 2013 CVVM provedla výzkum o důvěře v ústavní instituce. Dotázaných bylo necelých tisíc lidí. Důvěru ve vládu Jiřího Rusnoka vyjádřilo 24% respondentů. Znovu se jednalo o sympatizanty levice, především KSČM, důchodového věku. Rusnokův kabinet tak větší důvěry než Nečasův kabinet od roku 2012. (CVVM 2013) Průzkum Hodnocení vlády Jiřího Rusnoka provedlo CVVM v únoru 2014. Z výzkumu vyplývá, že ve všech sledovaných hledisek převažuje nespokojenost nad spokojeností. V otázce spokojenosti s programem vlády bylo spokojeno 37 % dotázaných, nespokojeno 40 %. Necelá čtvrtina lidí se k programu Jiřího Rusnoka nevyjadřovala. S osobou předsedy vlády vyjádřilo spokojenost 39 %, 40 % bylo nespokojených. S činností vlády bylo nespokojeno 56 % lidí, spokojeno 31 %. V porovnání s minulými vládami si Rusnokův kabinet hodnocený na konci jeho vládnutí

31 vedl poměrně dobře, i přes to, že mu nebyla vyslovena důvěra a vládl od srpna 2013 v demisi. Ve srovnání s kabinety Mirka Topolánka (únor 2007) a Petra Nečase, dosáhla vláda Jiřího Rusnoka lepšího hodnocení ve všech bodech. Avšak na poloúřednickou vládu Tošovského a oblíbenou Fischerovu úřednickou vládu Rusnokův kabinet ani v jednom z aspektů větší spokojenosti nedosáhl. (Aktualne.cz 2014; CVVM 2014)

32

5 Závěr

Tato práce pojednává o vzniku úřednické vlády Jiřího Rusnoka a zaobírá se především rolí a chováním prezidenta při ustavování vlády. Práce se snaží zmapovat okolnosti předcházející vzniku úřednického kabinetu Rusnoka a samotný vznik vlády. V první části práce je krátce vysvětlena teorie úřednických vlád, především rozlišení termínů úřednické a polopolitické vlády, které bylo žádoucí objasnit pro potřeby této práce. Jsou zde také rozebírány pravomoci prezidenta republiky vzhledem k jmenování vlády. Česká Ústava dává prezidentu velkou volnost při výběru předsedy vlády, a to činí prezidenta významným hráčem povolebních vyjednávání v období politických krizí. Předpokládá se však určitá dohoda prezidenta s politickými stranami. Prezident by měl vybrat na post premiéra osobu schopnou vytvořit vládu, která dokáže získat v Poslanecké sněmovně důvěru. Silnou postavu prezidenta můžeme vidět již u Masaryka, který se vždy aktivně podílel na složení úřednických vlád a skrze ně se snažil prosazovat svoji politickou moc. V úřednické vládě Jana Černého i v úřednické vládě Jiřího Rusnoka zasedali ministři s blízkým vztahem k prezidentovi republiky. Z výše uvedených skutečností by tak bylo jak v Masarykově případě, tak i u Zemana možné nahradit termín úřednická vláda termínem „prezidentská vláda“. Oba dva prezidenty je také možno považovat za zastánce podílení se nestranických odborníků na vládě. V následující části bude vyvozena odpověď na výzkumnou otázku: V čem se lišil mechanismus vzniku Rusnokova kabinetu od vlády Josefa Tošovského a Jana Fischera? Jakou roli zde sehrál prezident republiky? Po politické krizi v roce 1997 se prezident republiky Václav Havel ujal aktivní role a začal jednat o vytvoření nové, úřednické vlády. Využil postu tzv. formátora vlády, na kterého povolal Josefa Luxe s úkolem najít podobu nové vlády. Oba dva spojovala myšlenka nestranického kabinetu. Lux Havlovi posléze představil několik možných variant vlády a prezident republiky si z nich zvolil tu, která sčítala jak nestranické ministry, tak i se stranickou příslušností. V čele tohoto polopolitického kabinetu stanul nestraník Josef Tošovský. Havel zde tak sehrál roli aktivního poradce, který prostřednictvím okolí prosazuje svoji politickou moc. Dokázal prosadit svého člověka i přes počáteční rozpor

33 s částí ČSSD a ODS. Miloš Zeman, tehdejší předseda ČSSD, s postavou Tošovského sympatizoval. Havel v tomto případě však na rozdíl od prezidenta Zemana v roce 2013, dal prostor politickým stranám, současně však do situace vstupoval. Václav Klaus, při utváření vlády Jana Fischera, se zpočátku snažil zastávat aktivní roli. Avšak úřednická vláda vznikla spíše dohodou mezi ČSSD a ODS. Vybraní ministři byli označováni za nestraníky, i přes to, že si je nominovali politické strany. V porovnání s Havlem u formování této vlády připadla hlavě státu daleko menší role na úkor politických stran. Prezident Zeman při ustavování Rusnokovy úřednické vlády jednal velmi podobným způsobem jako Havel při utváření Tošovského kabinetu. Vybral si vládu, která přesně odrážela jeho představy. Učinil tak i přes to, že se tehdejší vládní koalici podařilo sehnat podporu 101 hlasů. Specifickým případem se však stalo především to, že na rozdíl od ostatních prezidentů nejenom v období České republiky, ale i například z období meziválečných zkušeností, u Zemana absentovala jakákoliv dohoda alespoň s částí politického spektra. Politické strany tak nenominovali žádného kandidáta na ministry do Rusnokovy úřednické vlády. Prezidenti České republiky nikdy neměli vyloženě slabou pasivní roli, byť byli legitimování Poslaneckou sněmovnou, nicméně otázkou zůstává, do jaké míry chce Zeman využít své přímé legitimity odvozené od občanů státu. Chování Miloše Zemana je možné označit za pokračování aktivnější role T. G. Masaryka v období První republiky a také Václava Havla při formování Tošovského kabinetu.

34

6 Seznam pramenů a literatury

1. BALÍK, Stanislav. 2010. Neuskutečněné předčasné volby 2009. In: Balík, Stanislav a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 279 s. 2. BALÍK, Stanislav. 2011. Politický systém českých zemí 1848-1989. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 178 s. 3. BRUNCLÍK, Miloš. 2008. Role prezidenta při vládních krizích v České republice. In: NOVÁK, BRUNCLÍK. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, 399 s. 4. BRUNCLÍK, Miloš. 2014. Co jsou úřednické kabinety a za jakých okolností vznikají? Česká republika v mezinárodním srovnání. Acta Politologica 6, 1, 23 s. [cit. 2014-03- 16]. Dostupné z: http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00602.pdf. 5. HLOUŠEK, Vít. 1999. Mezníky vnitropolitického vývoje. In: Dančák, Břetislav (ed.): Integrační pokusy ve středoevropském prostoru II. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 251 s. 6. HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK. 2012. Záchrana státu?: úřednické a polopolitické vlády v České republice a Československu. Vyd. 1. Brno: Barrister, 118 s. 7. KÁRNÍK, Zdeněk. 2003. České země v éře První republiky, 1918-1938. O přežití a o život, 1936-1938) 1. vyd. Praha: Libri, 803 s. 8. KLIMEK, Antonín. 1996. Boj o hrad: vnitropolitický vývoj Československa 1918- 1926 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. 1. vyd. Praha: PANEVROPA, 432 s. 9. KLIMEK, Antonín. 2000. Velké dějiny zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Paseka, 821 s. 10. KOPEČEK, Lubomír. 2010. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 377 s. 11. KOUTNÍK, Ondřej. 2011. Úřednické vlády v Československu a České republice. Diplomová práce. Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Praha. 12. MOTAL, Tomáš. 2011. Úřednické vlády a jejich funkce v ústavním a politickém systému ČR. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

35

13. NOVÁK, Miroslav. 2004. Typy vlád a jejich utváření: ČR v komparativní perspektivě. In: Novák, Miroslav, Lebeda, Tomáš a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 485 s. 14. OLIVOVÁ, Věra. 2000. Dějiny první republiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 355 s. 15. PASTORELLA, Giulia. 2015. Technocratic Governments in Europe: Getting the Critique Right. Political Studies [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1467-9248.12217/full. 16. PAVLÍČEK, Václav. 2008. Ústavní právo a státověda. 2., podstatně rozš. a dopl. vyd. Praha: Linde, 779 s. 17. PEROUTKA, Emanuel. 2003. Budování státu. 4. vyd., Reprint 3. vyd. Praha: Academia, 961 s. 18. PINK, Michal. 2010. Volební geografie. In: Balík, Stanislav a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 279 s. 19. SARTORI, Giovanni. 2011. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 238 s. 20. ŠANC, David. 2005. Český stranický systém po roce 1989. In: Cabada, Ladislav, Šanc, David: Český stranický systém ve 20. století. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 223 s. 21. Ústava České republiky. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb., 71/2012 Sb. a 98/2013 Sb. [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html. 22. VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA. 2011. Politický systém České republiky: historie a současnost. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 486 s.

36

7 Novinové a internetové články

1. BROŽ, Jan. Poslanci měknou. Část zvažuje podporu Rusnokovy vlády, ukázal průzkum. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rusnokova-vlada-muze-ziskat-duveru-d68- /domaci.aspx?c=A130709_210553_domaci_brm. 2. ČERMÁKOVÁ, Jana. Ministr školství Petr Fiala odmítl účast v Rusnokově vládě, upřednostňuje politickou vládu. Rozhlas.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-09]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/ministr-skolstvi-petr-fiala-odmitl- ucast-v-rusnokove-vlade-uprednostnuje-politickou-vladu--1229061. 3. Prezident Zeman nás asi nepochválí, řekl po volbách šéf SPOZ Štengl. Denik.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-11]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/prezident-zeman-nas-asi-nepochvali-rekl-po-volbach- sef-spoz-stengl-20131026.html. 4. Důvěra ve vládu, sněmovnu i prezidenta klesla. Ceskatelevize.cz [online]. 2012a [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1200281- duvera-ve-vladu-snemovnu-i-prezidenta-klesla. 5. Důvěra ústavním institucím v prosinci 2013. CVVM SOÚ AV ČR [online]. 2013 [cit. 2015-09-29]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_for2content/documents/c1/a7151/f3/pi131220.pdf. 6. Důvěra v Nečasovu vládu je podle průzkumu na dně. ODS hledá způsob jak ji obnovit. Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1- 59572380-pruzkum-ods-vlada-necas-preference. 7. Rusnokova vláda „odborníků“ důvěru nedostala. Kalousek chce předčasné volby. Eurozpravy.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/75113-rusnokova-vlada-odborniku-duveru- nedostala-kalousek-chce-predcasne-volby/. 8. FRÁNEK, Tomáš. Historický okamžik: Ústavní soud zrušil říjnové volby. Aktualne.cz [online]. 2009 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/historicky-okamzik-ustavni-soud-zrusil-rijnove- volby/r~i:article:647257/.

37

9. Hodnocení vlády Jiřího Rusnoka – únor 2014. CVVM SOÚ AV ČR [online]. 2013 [cit. 2015-09-29]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_for2content/documents/c1/a7187/f3/pi140225.pdf. 10. Ing. Jiří Rusnok. Financnici.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.financnici.cz/jiri-rusnok-2#cv. 11. Ing. Jiří Rusnok. Nasipolitici.cz [online]. 2013 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/3195-jiri-rusnok. 12. Ing. Jiří Rusnok. Vláda.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993- 2013-cr/jiri-rusnok/ing--jiri-rusnok-108659/. 13. Kabinet by měl dostat důvěru bez problémů, mohlo by stačit 98 poslanců. Ceskatelevize.cz [online]. 2012b [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1175927-kabinet-mel-dostat-duveru-bez- problemu-mohlo-stacit-98-poslancu. 14. KALHAUSOVÁ, Vendula. Rusnokův tým se naplňuje, „odborníky“ spojuje Zeman i KSČ. Týden.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-11]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/rusnokuv-tym-se-naplnuje-odborniky- spojuje-zeman-i-ksc_275602.html. 15. Karolína Peake bourá VV. Nečasova vláda se otřásá. Lidovky.cz [online]. 2012a [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/karolina-peake-odchazi-z-veci- verejnych-fcg-/zpravy-domov.aspx?c=A120417_170623_ln_domov_ape. 16. KODĚRA, Petr et al. Policie už začala rozdávat obvinění. ČSSD žádá demisi premiéra a rozpuštění sněmovny. Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/cesko/c1-60061380-policejni-razie-na-uradu-vlady-zasahovala- v-noci-protikorupcni-policie#. 17. KOPEČEK, Lubomír. Zemanův návrat k Františku Josefu I. Aktualne.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/blogy/lubomir- kopecek.php?itemid=20420. 18. KOPECKÝ, Josef. Mé další kroky musí vést ke zklidnění, žádné tsunami, řekl Zeman. Idnes.cz [online]. 2013c [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zeman- tvrdi-ze-jeho-kroky-zklidni-politiku-a-nepovedou-k-tsunami-phz- /domaci.aspx?c=A130625_124322_domaci_kop.

38

19. KOPECKÝ, Josef. Nová Rusnokova vláda: lidé s vazbami na byznys, pět bylo v KSČ. Idnes.cz [online]. 2013e [cit 2015-12-11]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/jake- jsou-byznysvazby-a-politicke-preference-novych-ministru-pbm- /domaci.aspx?c=A130708_162938_domaci_kop. 20. KOPECKÝ, Josef. Rusnok sestavuje vládu SPOZ, ministři za ně půjdou do voleb, vadí ČSSD. Idnes.cz [online]. 2013d [cit. 2015-08-24]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rusnok-sestavuje-vladu-spoz-kritizuje-ho-sef-cssd-sobotka-pan- /domaci.aspx?c=A130626_090419_domaci_kop. 21. KOPECKÝ, Josef. Řešením jsou jen předčasné volby, přesvědčovali Zemana lídři ČSSD a KSČM. Idnes.cz [online]. 2013b [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zeman-prijal-zastupce-levice-pokracuji-jednani-o-vlade-p1l- /domaci.aspx?c=A130622_092225_domaci_kop. 22. KOPECKÝ, Josef. Sobotka otočil, Rusnoka podpoří i ČSSD. Hlasy i tak vládě chybí.. Idnes.cz [online]. 2013f [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/vedeni- cssd-doporucilo-podporit-rusnokovou-vladu-fwg- /domaci.aspx?c=A130806_143749_domaci_kop. 23. KOPECKÝ, Josef. Zeman vládu Němcové neslíbil. Rád by úřednickou vládu, míní šéf TOP 09. Idnes.cz [online]. 2013a [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/jednani-prezidenta-s-politickymi-stranami-v-lanech-f88- /domaci.aspx?c=A130621_105135_domaci_kop. 24. KOPECKÝ, Josef a Luboš KRATOCHVÍL. Klaus pověřil Nečase, ať jedná o vládě. Sobotku tím prezident zklamal. Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/klaus-poveril-necase-at-jedna-o-vlade-sobotku-tim-prezident- zklamal-1pf-/domaci.aspx?c=A100604_100635_domaci_klu. 25. KOPECKÝ, Josef a Jan WIRNITZER. Předčasné volby jsou na dosah. Poslanci sami rozpustili Sněmovnu. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/poslance-ceka-hlasovani-o-tom-zda-se-sami-rozpusti-fsn- /domaci.aspx?c=A130820_094413_domaci_kop. 26. MÁNERT, Oldřich. OBRAZEM: Ministerský mix podle Rusnoka. Známé tváře i političtí nováčci. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/obrazem-ministri-podle-rusnoka-d34- /domaci.aspx?c=A130708_165534_domaci_ert.

39

27. Nečase v pátek vyslechne policie. Kvůli korupci poslanců i odposlechů pro Nagyovou. Ihned.cz [online]. 2013b [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1- 60222310-necas-korupce. 28. NEIDERMEIEROVÁ, Jana. Hluboce lituji a omlouvám se, reaguje Nečas na sledování lidí. S Nagyovou se rozloučí. Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/politika/c1-60075050-hluboce-lituji-a-omlouvam- se-reaguje-necas-na-sledovani-lidi-s-nagyovou-se-rozlouci. 29. NĚMEC, Jan. Koalice skončila. VV jdou do opozice, Nečas pro důvěru. Aktualne.cz [online]. 2012 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koalice-skoncila-vv-jdou-do-opozice-necas- pro-duveru/r~i:article:742216/. PÁLKOVÁ, Šárka a Karel HRUBEŠ. Zeman proti koalici. Zvolil vládu odborníků v čele s Rusnokem. Lidovky.cz [online]. 2013 [cit. 2015-07-20]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/prezident-milos-zeman-jmenoval-premierem-rusnoka-fsf- /zpravy-domov.aspx?c=A130625_142447_ln_domov_spa. 30. PÁLKOVÁ, Šárka, KOCZOR Jan a Markéta CHALOUPSKÁ. Je nás tu 120 tisíc, jásali odboráři. Požadovali pád vlády. Lidovky.cz [online]. 2012 [cit 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/odborarsky-pruvod-vyrazil-od-domu-odboru-na- vaclavske-namesti-p7m-/zpravy-domov.aspx?c=A120421_122418_ln_domov_jkz. 31. Průzkum: Rusnokův kabinet dopadl lépe než Nečasův. Aktualne.cz [online]. 2014 [cit. 2015-09-29]. Dostupne z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pruzkum-rusnokuv- kabinet-dopadl-lepe-nez-necasuv/r~4484b1649e2011e3a19f002590604f2e/. 32. Rejstřík politických stran a politických hnutí. Mvcr.cz [online]. 2012 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych- stran/Vypis_Historie.aspx?id=369&typ=1. 33. Rusnok je bez důvěry a pravice bez stojedničky. Ceskatelevize.cz [online]. 2013b [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1082318-rusnok- je-bez-duvery-a-pravice-bez-stojednicky. 34. Rusnok měl svaté právo rozhodnout o složení vlády. Teď Zeman u Sobotky otočil. Novinky.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/321566-rusnok-mel-svate-pravorozhodnout-o-slozeni- vlady-ted-zeman-u-sobotky-otocil.html.

40

35. Rusnokův tým považuje za „vládu odborníků“ jen 15 procent Čechů. Ceskatelevize.cz [online]. 2013a [cit. 2015-09-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1083154-rusnokuv-tym-povazuje-za-vladu- odborniku-jen-15-procent-cechu. 36. Rusnokova vláda obsadí ministerstva, poslední bude Lukl. Lidovky.cz [online]. 2013c [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rusnok-dnes-uvede-do-uradu- zbyle-ministry-sve-vlady-fy2-/zpravy- domov.aspx?c=A130711_073935_ln_domov_pef. 37. SAMEK, Martin, MAZANCOVÁ, Hana a Jan KÁLAL. Zeman z Lán: V hlavě mám čtyři jména předsedů vlády odborníků. Lidovky.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/hovoryz-lan-zeman-mam-ctyri-jmena-predsedu- mozne-vlady-odborniku-p9s/zpravydomov.aspx?c=A130623_172701_ln_domov_sm. 38. Sečteno. ODS, TOP09 a VV mají společně 118 mandátů. Lidovky.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/secteno-ods-top09-a-vv-maji- spolecne-118-mandatu-fni-/zpravy-domov.aspx?c=A100529_202051_ln_domov_spa. 39. SOUDNÝ, Vojtěch et al. Premiérův vynucený konec. Nečas kvůli skandálu odstoupí, nahradí ho Kuba? Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/politika/c1-60076150-premieruv-vynuceny-konec-necas-kvuli- skandalu-odstoupi-nahradi-ho-kuba. 40. SPĚVÁČKOVÁ, Martina. Ministrem financí bude Fischer, Rusnokova vláda je kompletní. Rozhlas.cz [online]. 2013 [cit. 2015-12-11]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/ministrem-financi-bude-fischer- rusnokova-vlada-je-kompletni--1232835. 41. Šéf ČSSD Paroubek po volbách rezignoval. Prohráli obyčejní lidé, řekl. Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sef-cssd-paroubek-po-volbach-rezignoval-prohrali- obycejni-lide-rekl-110-/domaci.aspx?c=A100529_183840_domaci_lf. 42. ŠÍDLO, Jindřich. Z vůle Zemana Rusnok premiérem. Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2015-08-24]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-60138700-z-vule-zemana-rusnok- premierem. 43. TŘEŠTÍK, Jan. Úřednické vlády. Ceskatelevize.cz [online]. 2013 [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1050632-urednicke-vlady.

41

44. Tři roky vlády Petra Nečase. Vláda.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tema/tri-roky-vlady-petra-necase-108619/. 45. VÁLKOVÁ, Hana. Nagyovou vyslýchali šest hodin, hovořila o kontaktech s šéfem ČEZ i ČD. Idnes.cz [online]. 2013a [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/nagyovavypovidala0ob/domaci.aspx?c=A130619_142616_dom aci_hv. 46. VÁLKOVÁ, Hana. Rusnokova vláda je slepou uličkou, tvrdí sociální demokraté. Idnes.cz [online]. 2013b [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cssd- premier-rusnok-prezident-zeman-dvp-/domaci.aspx?c=A130625_162321_domaci_hv. 47. VÁLKOVÁ, Hana a Jan JIŘIČKA. Nečas předal demisi, Zeman v pátek začne s hledáním jeho nástupce. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/necaspodaldemisi03l/domaci.aspx?c=A130617_164233_domaci _jj. 48. VIKTORA, Antonín. Zeman byl rozhodnutý předem, pohnout s ním už asi nešlo, říká Němcová. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/miroslava-nemcova-o-rozhodnuti-milose-zemana-jmenovat- urednickou-vladu-1o7-/domaci.aspx?c=A130623_212705_domaci_skr. 49. Vláda hlasování o důvěře přežila, má 105 hlasů. Lidovky.cz [online]. 2012 [cit. 2015- 04-14]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-hlasovani-o-neduvere-prezila-dt5- /zpravy-domov.aspx?c=A120427_200643_ln_domov_ape. 50. Vláda Petra Nečase. Aktualne.cz [online]. 2012 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/politika/vlada/r~i:wiki:703/. 51. Vláda Zemanových kamarádů nemůže prosadit rozpočet, říká Kalousek. Lidovky.cz [online]. 2013a [cit. 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/koalice-nechce- predcasne-volby-reagoval-na-jmenovani-rusnoka-kalousek-1eh-/zpravy- domov.aspx?c=A130625_154325_ln_domov_khu. 52. Vládu sestaví Nečas, Klaus už se prý rozhodl. Aktualne.cz [online]. 2010 [cit. 2015- 03-25]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/vladu-sestavi-necas-klaus-uz-se- pry-rozhodl/r~i:article:669784/. 53. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010. Volby.cz [online]. 2013 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ.

42

54. WALLEROVÁ, Radka. Lidovci poprvé po 91 letech propadli, jejich šéf Cyril Svoboda rezignoval. Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/lidovci-poprve-po-91-letech-propadli-jejich-sef-cyril-svoboda- rezignoval-1n8-/domaci.aspx?c=A100529_171703_domaci_klu. 55. ZEMAN, M. (2013). Tisková konference po jmenování Jiřího Rusnoka do funkce předsedy vlády [online]. 2013 [cit. 2015-11-3]. Dostupný z WWW 56. Zeman se snaží rozšířit svou moc, píší Švýcaři a Němci. Lidovky.cz [online]. 2013b [cit. 2015-09-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/zeman-se-snazi-rozsirit-svou- moc-pisi-o-jmenovani-rusnoka-nemci-pw7-/zpravy- svet.aspx?c=A130626_082019_ln_zahranici_pef.

43

Seznam zkratek

CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění ČSSD – Česká strana sociálně demokratická KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová KSČ – Komunistická strana Československa KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy MF Dnes – Mladá fronta DNES ODA – Občanská demokratická aliance ODS – Občanská demokratická strana PČR – Parlament České republiky SPR-RSČ – Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa SPOZ – Strana Práv Občanů ZEMANOVCI STEM/MARK – Středisko empirických výzkumů/Marketingový výzkum a analýza dat SZ – Strana zelených US – Unie svobody VV – Věci veřejné

44

Anotace

Bakalářská práce se zaměřuje na vznik úřednické vlády Jiřího Rusnoka. Práce je rozdělena do tří částí. První část se zabývá úřednickými vládami z teoretického hlediska, zmiňuje také pravomoci prezidenta při ustavování vlády a krátkou exkurzi do historie úřednických vlád v meziválečném období českých zemí. Druhá část popisuje vznik vlády Josefa Tošovského a Jana Fischera se zaměřením na postavení prezidenta při formování vlády. Poslední část práce popisuje pád vlády Petra Nečase, vznik Rusnokova kabinetu a roli prezidenta při jeho utváření.

Abstract

This bachelor thesis focuses on the creation of Jiří Rusnok’s caretaker government. The thesis is divided in three parts. The first part deals with caretaker governments from a theoretical point of view; it also mentions the powers of the president during the formation of the government and it briefly presents the history of caretaker governments in the Czech lands during the inter-war period. The second part discusses the formation of Josef Tošnovský’s and Jan Fisher’s governments, focusing on the position of the president in the formation of the government. The final part describes the fall of Petr Nečas’ government, the establishment of Rusnok’s cabinet and the role of the president in its creation.

Klíčová slova

Úřednická vláda, formování vlády, prezident České republiky, premiér, Jiří Rusnok, politické strany, pád vlády

Key words

Caretaker government, government formation process, president of the Czech Republic, prime minister, Jiří Rusnok, political parties, fall of government

45