Krizový Management ODS Od Roku 2013 Po Současnost

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Krizový management ODS od roku 2013 po současnost

Diplomová práce

Bc. Nikola Pechtorová Vedoucí práce: Obor: Politologie Mgr. Otto Eibl, Ph.D. UČO: 385739

Brno 2017

Chtěla bych tímto poděkovat vedoucímu své práce Mgr. Otto Eiblovi, Ph.D. za jeho ochotu, cenné rady, komentáře a přátelský přístup po celou dobu tvorby této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a příteli za pomoc a podporu, které se mi po celou dobu studia, i teď v jeho závěru, dostávaly.

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Krizový management ODS od roku 2013 po současnost vypracovala samostatně a za použití zdrojů uvede- ných v seznamu literatury.

V Brně dne 28. května 2017 ......

Abstract Pechtorová, N. Crisis management of ODS from 2013 to the present. Master thesis. Brno, 2017. The thesis studies causes of the ODS crise, which was associated with the events of the year 2013, the mechanisms and methods of solution used by ODS during the crise. The theoretical part is devoted to concepts, which dealing with crises management, crisis communication, reputation and damaged image of the party. The research part is devoted to the analysis of the causes of ODS crisis, based on the construction of the image of the crisis, which was built on the basis of contempo- rary media, social networks and available documents. Subsequently, I analyze how the ODS used the solution to the crisis. There are used interviews with Miroslava Němcová and Petr Fiala. The aim of the thesis is to identify the causes of the crisis and analyze its solution. Keywords Political crisis, ODS, crisis management, crisis communication, reputation, Nečas case, ODS crisis

Abstrakt Pechtorová, N. Krizový management ODS od roku 2013 po současnost. Diplomová práce. Brno, 2017. Diplomová práce se zabývá přičinami krize ODS, která byla spojována s událostmi roku 2013, mechanismy a způsoby řešení, které ODS pro její řešení použila. Teoretic- ká část je věnována konceptům zabývajícími se krizovým managementem, krizovou komunikací, reputací a poškozeným obrazem. Výzkumná část je věnována analýze přičin krize ODS na základě sestavení obrazu krize, který byl vystavěn na základě dobových médií, sociálních síti a dostupných dokumentů. Následně je analyzován způsob řešení, jaký ODS použila k řešení krize. K tomu jsou využity rozhovory, které pro práci poskytli Miroslava Němcová a Petr Fiala. Cílem práce je identiﬁkace příčin krize a analýza jejího řešení. Klíčová slova Politická krize, ODS, krizový management, kizová komunikace, reputace, kauza Ne- čas, krize ODS

OBSAH 9

Obsah

1 Úvod 11

2 Představení hlavních teoretických konceptů 13 2.1 Reputace v politickém prostředí ...... 13 2.2 Image restoration teorie ...... 14 2.3 Historie krizového managementu a význam pojmu ...... 16 2.4 Teorie krizového managementu ...... 16 Anatomie krize ...... 17 2.5 Krizová komunikace ...... 20 Model krizové komunikace podle Kathleen Fearn Banks ...... 21 Komunikace po vypuknutí krize ...... 21 2.6 Krize v politickém prostředí ...... 22 2.7 Shrnutí ...... 24

3 Představení výzkumných metod a nástrojů 25 3.1 Výzkumné otázky ...... 25 3.2 Design výzkumu ...... 25 3.3 Úskalí výzkumu ...... 27

4 Občanská demokratická strana 28 4.1 Historie strany ...... 28 4.2 Krize ODS ...... 30 Kauza Nečas ...... 30 4.3 Vývoj uvnitř ODS ...... 36 4.4 Krize ODS pohledem Miroslavy Němcové ...... 41 4.5 Krize ODS pohledem Petra Fialy ...... 47

5 Analýza krizového managementu od roku 2013 51 5.1 Identifikace příčiny krize ODS ...... 51 5.2 Identifikace typu krize ...... 53 5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace ...... 56 Od zásahu na úřadu vlády po odstoupení Petra Nečase ...... 56 Od odstoupení Petra Nečase po jmenování úřednické vlády ...... 58 Od neúspěšné kandidatury M. Němcové po předčasné volby 2013 . . 59 Od voleb 2013 do zvolení nového vedení ...... 62 Předsednictví Petra Fialy ...... 64

6 Závěrečné shrnutí 71

7 Reference 75

Přílohy 80 10 OBSAH

A Protokol o rozhovoru s Miroslavou Němcovou 81

B Protokol o rozhovoru s Petrem Fialou 82

Počet znaků: 186 849 1 ÚVOD 11

1 Úvod

Politika je místem, kde se často stírá hranice mezi životem osobním a veřejným. Osobní problémy často zasahují do profesního života politika a profesní problémy naopak mohou být příčinou osobní krize. Je těžké tyto dvě prostředí od sebe oddělo- vat, především proto, že život politiků a existence politických subjektů je předmětem silného mediálního zájmu. Krize jedince se často stává krizí skupiny a následně i krizí celostranickou. V takovém případě je ohrožena pozice celého subjektu v politickém systému a v závažných případech i jeho existence. Politické krize často ohrožují reputaci politiků, která je budována dlouhodobě a zajišťuje jim přízeň a důvěru voličů. Pokud je reputace poškozena, situace se stává atraktivním tématem pro média, ale i pro politické protivníky, kteří mohou krizi snadno využít ve svůj prospěch. České politické prostředí bylo v posledních letech zdrojem více malých či velkých politických krizí, které zasáhly strany napříč politickým spektrem. Mohu jmenovat kauzu bezpečnostní agentury ABL, ve které se angažoval předseda dnes již zaniklé strany Věci veřejné, Vít Bárta, spor ČSSD s jejím bývalým právníkem Zdeňkem Altnerem, nebo tzv. Sarajevský atentát z roku 1997, který se týkal ODS. Krize se nevyhýbaly ani vládám, respektive vládním koalicím. V letech 1998, 2004, 2006, 2009 a 2013 nedokončily vlády svůj mandát. Od vzniku samostatného státu přežily celé období jen dvě vlády (TN.cz, 2017). Tato diplomová práce se zabývá jednou z největších, ne-li největší, krizí, která se v českém politickém prostředí odehrála. Jedná se o krizi Občanské demokratické strany, která je mediálně spojována s událostmi června roku 2013. Nejenže tato krize zapříčinila pád vlády ODS, TOP09 a VV, především však srazila na kolena dřívěj- šího suveréna české pravice, do úspěchu ČSSD v roce 1998 i suveréna dominujícího českému stranickému systému. Strana s dlouhodobou voličskou podporou se v roce 2013 ocitla těsně nad 5% hranicí, když získala 7,72 % (iDNES, 2013). Cílem mé práce je v první řadě identiﬁkace příčiny krize a krize samotné. Na zá- kladě těchto zjištění pak bude vystavěn hlavní cíl této práce, kterým je analýza mechanismů a způsobů, jakými ODS krizi řešila. Není možné předpokládat, že po vypuknutí krize došlo v ODS ke zřízení profesionalizované složky krizového managementu a krizové komunikace, cílem je však zjistit, jakým způsobem se strana ke krizi postavila a zda a jakým způsobem byla ji řešila. Práce představí teoretické koncepty týkající se reputace, image restoration theory, krizového managementu a krizové komunikace, které mi umožní v závěru práce konstatovat, zda řešení odpovídalo, přiblížilo se nebo naopak odporovalo všeobec- ným teoriím krizového řízení a všem zmíněných aspektů, které jsou s krizí spojeny. Na základě informací dostupných z dobových médií, sociálních sítí a veřejně přístup- ných dokumentů sestavím obraz krize, který následně porobým analýze. Pro potřeby práce jsem oslovila bývalé i současné vrcholné představitele ODS, Petra Nečase, Mi- roslavu Němcovou a Petra Fialu. Rozhovor byl potvrzen Miroslavou Němcovou a Petrem Fialou. Miroslava Němcová byla přímou účastnicí událostí v roce 2013, stej- ně tak jako dlouholetá členka ODS, a proto poskytla informace o stavu strany, který 12 1 ÚVOD těmto událostem předcházel. Petr Fiala coby lídr a předeseda strany od roku 2014 naopak postihuje období od roku 2014 po současnost. Krizový management a krizová komunikace jsou důlěžitými nástroji pro řešení krizí nejen v komerční sféře a prostředí nadnárodních a bezpečnostích institucí, ale i v politických stranách. Ukazuje se však, že v prostředí českého stranického systému nemusí být etablovaným nástrojem, jakým jsou v západních státech Evropy a USA. I přes četnost politických krizí považuji zpracování problematiky politických krizí odbornou literaturou za nedostatečné. Analýza krize velkého a dominantního politického subjektu může jako případová studie sloužit pro příklad řešení krize v politickém systému ČR. 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ 13

2 Představení hlavních teoretických konceptů

Před přistoupením k samotné analýze krize ODS je nesmírně důležité představit si některé z teoretických konceptů krizového managementu a krizové komunikace, které byly pro téma této práce vybrány. S tématem politických krizí se pojí i problém reputace a poškození obrazu politických subjektů, které nelze brát na lehkou váhu. Z tohoto důvodu jsem teoretické zázemí práce rozšířila i o téma reputace v politickém prostředí a Image restoration theory, která k následkům krizí úzce váže.

2.1 Reputace v politickém prostředí V politickém prostředí hraje důležitou roli v udělení důvěry voličů politickému subjektu jeho reputace a veřejný obraz. Lze předpokládat, že politické strany i politici usilují o co nejlepší reputaci, která jim může dlouhodobě zajistit voličskou přízeň. Cílem každého nového subjektu by mělo být si reputaci rychle vybudovat a trvale si udržet dobrý mediální obraz a pozitivní veřejné mínění. Naproti tomu i samot- ní voliči a okolí politického subjektu očekávají, že snahou politika bude dlouhodobé udržení si dobré reputace, což předpokládá dodržování slibu a slov, stejně jako určitý druh vystupování a jednání s voliči, politickými partnery i opozicí. Právě nedodr- žování předvolebních slibů, skandály a různé spory, mohou sloužit opozici, která se cíleně snaží reputaci politického subjektu poškodit, vyvolávat mediální kauzy, které případně mohou vyvrcholit i krizí. Ná základě činů posuzují politika či politickou stranu i jeho voliči. Na základě opakovaných jednání a činů uskutečněných v minulosti, si voliči vytvářejí předpoklady a očekávání o tom, jak se bude chovat nyní a v budoucnosti. V ideálním případě platí následující přímá úměra, která zapříčiní provádění lepší politiky:

dobré chování politika – dobrá očekávání voličů – dobrý volební výsledek špatné chování politika – špatná očekávání voličů – špatné volební výsledky

Voliči nikdy nepracují s úplnými informacemi, respektive je nemají k dispozici. Vycházejí ryze z předpokladu, že podle toho, jak politik či strana jedná teď, může ukázat, jak bude jednat v budoucnu. Problémem reputace u politických subjektů jsou i mimikry, v podstatě předstírání, kdy se politický subjekt neodhalí a zastírá své pravé záměry. To je samozřejmě pro voliče těžko čitelné, a často si uvědomí, že byli klamání teprve ve chvíli, kdy politik své pravé záměry odhalí. Dobrá reputace je silným nástrojem každého politika nebo strany, kteří se jí těší. Zároveň je však její poškození cílem politických rivalů, ale i médií, pro které je každá kauza, zasahující reputaci subjektu, vítaným tématem. Právě reputace tak úzce souvisí s mediálním a veřejným obrazem, který určuje veřejné mínění. Příklad 14 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ krize ODS je zajímavým případem z hlediska proměny reputace a mediálního a veřej- ného obrazu. Na jejím příkladě mohu ukázat, jakým způsobem se nejen opozice, ale především média na těchto klíčových charakteristikách politických subjektů podílejí (Drazen, 1993:176).

2.2 Image restoration teorie Teoretické koncepty krizového managementu v sobě vždy více či méně zahrnují i problematiku poškození obrazu organizace. Každý z kroků krizového řízení lze po- važovat za krok vedoucí ke stabilizování organizace a napravení jejího obrazu a reputace. I z tohoto důvodu zde zmíním teoretický koncept Image restoration theory Williama L. Benoitta, který se přímo zabývá způsoby a strategií pro napravení poškozené obrazu. V první řadě je vždy nutné identiﬁkovat původ útoku cíleného vůči organizaci, případně původ pomluv a pokusů o poškození její reputace. Základem je reakce, která by měla přijít vždy, bez ohledu na pravdivost, aby v žádném případě nedošlo k poškození obrazu organizace. Publikum, voliči, veřejnost musí s obviněním nebo útokem nesouhlasit, to je hlavním cílem. Obviněný je vždy zodpovědný za reakci. V případě, že dojde k problému či krizi, úkolem krizového managera je identiﬁkovat klíčové publikum, na které se bude poškozená organizace či subjekt soustředit. Jedná se o jistý způsob prioritizace, kdy je možné cílit i na více publik, ale jen málokdy je možné postihnout jednou strategií všechna publika. Cílem Image restoration teorie není popis druhů krizových situací nebo jejich stádií, ale soustřeďuje se na obsah komunikovaných zpráv - co by vlastně měla organizace nebo strana říkat ve chvíli, kdy stane tváří v tvář krizi. Teorie stojí na pěti hlavních kategoriích Image restoration strategie:

• Popření - Organizace může popřít, že k popsanému jednání došlo, že by provedla takový čin, nebo že by tím činem někomu uškodila. Druhá varianta popření přesouvá vinu na někoho jiného, tedy že jiná osoba nebo jiná organizace či strana je zodpovědná za tento čin či jednání. • Vyhnutí se odpovědnosti - organizace může tvrdit, že její čin byl pouze reakcí na čin jiného subjektu. Druhou možností je komunikovat nedostatek informací, na základě čehož k situaci došlo. Třetí možností vyhnutí se odpovědnosti je tvrdit, že k činu došlo náhodou, a to může snížit zodpovědnost a stejně tak snížit míru poškození obrazu organizace. Poslední možností je přednést veřej- nosti myšlenku, že i takto špatný čin byl prováděn v dobré víře nebo s dobrým úmyslem, a nikdy tedy nebylo počítáno s tím, že by mohl mít škodlivý dopad. • Snížení váhy/míry škodlivosti situace - tato strategie má několik verzí, jak může organizace snížit špatný charakter činu, respektive jak dokázat, že událost nebyla tak škodlivá či vážná. První možností je posilovat dobré pocity veřejnosti z organizace, a vyrovnat tak negativní dojmy. Minimalizovat nebo bagatelizovat 2.2 Image restoration teorie 15

dopady událostí - například rozporováním výše škod atd. Třetí možností je vy- dávat události za prevenci, tedy vědomě vedený čin, nikoliv za snahou podvést nebo oklamat. Čtvrtou možností je ukázat pozitiva události a dokázat, že byť byl čin v určité míře škodlivý, přináší pozitivní složku, jejíž přínos vysoce pře- vyšuje negativní dopady. Pátou možností je napadnout ty, kdo stojí za útokem na organizaci. • Nápravná opatření - tato strategie je založena především na slibech, že bude škodlivý čin napraven. Může dojít k obnově původního stavu, nebo k zlepšení míry obrany proti takovýmto situacím. • Umrtvení - cílem této strategie je uznání a prosba o odpuštění, což Burke ozna- čuje jako mortiﬁcation.

I Benoit definuje klíčové kroky ke zvládnutí krize ještě před jejím vypuknu- tím. Dobré plánování může zkrátit reakční dobu, stejně tak může pomoci vyvarovat se chybám, které by při nepřipravenosti mohly v komunikaci vzniknout. Musí exis- tovat osoba, která v rámci organizace bude odpovědná za komunikaci v průběhu krize. Tato osoba by měla krize předvídat a sestavit krizové plány, podle kterých bude organizace v krizi řízena (Benoit, 1997). Jakmile krize vypukne, je nutné co nejdříve identifikovat povahu krize a na zá- kladě toho určit patřičné publikum, na které bude komunikace cílena. Určení klíčo- vého publika je v danné chvíli nejdůležitější. Podle publika je přizpůsobena komunikace a poselství, které organizace sděluje veřejnosti. Základem správné komunikace je uklidnění nejdůležitějšího cílového publika. Jakmile je vyřešeno toto publikum, může se komunikace přizpůsobit dalším publikům, která už jsou samozřejmě ale ovlivněna krizovou komunikací, vedenou vůči nejdůležitějšímu publiku. Dalším krokem je oprava poškozeného obrazu organizace. Zásadní otázkou je, zda musí organizace na obvinění reagovat? Každé obvinění není pro klíčové publikum důležité, tedy je nutné vyhodnotit, zda obvinění nebo problém skutečně mohou poškodit obraz organizace v jejím klíčovém prostoru. Pokud obvinění cílové publikum zajímá, pak je nutné reagovat. Strategie reakcí byly popsány výše. Obnova obrazu organizace je druhem persuasivní komunikace. Analýza správné persuasivní komunikace vychází z tzv. kolových válek - kdy docházelo ke střetům mezi společnostmi Coca Cola a Pepsi Cola. Teorie krizové komunikace vznikala na základě již proběhlých krizí. Právě kolové války se významně zasloužily o zma- pování těchto trendů. Během krizové komunikace je nutné velice opatrně volit obsah prohlášení, především pak těch individuálních, která mohou být v rozporu s jiný- mi informacemi. Takovýto střet přináší negativní dopady. Tady se Benoit shoduje s Fearn-Banks, jejíž teoretický koncept představím níže. Doporučuje jako mluvčího zvolit osobu z interního prostředí, jelikož externí mluvčí, který nemá dobrou ná- vaznost na organizaci a její skutečné problémy, pak může poškodit důvěryhodnost organizace. Ideální osobou mluvčího je člen organizace, který je snadno identifiko- vatelný, známý (prominentní). 16 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ

Popření obvinění je jedna z možných a samozřejmě prvních reakcí, která by měla být sdělena publiku. Ovšem ve chvíli, kdy je organizace skutečně vinna, a její vina je snadno prokazatelná, není popření na místě, protože by mohlo způsobit prohloubení krize a ztrátu důvěryhodnosti. Přijetí viny může v celkovém výsledku organizaci pomoci. Přesunutí viny má taktéž dvě strany - ve chvíli, kdy není vina organizace prokazatelná, pak je přesunutí viny vhodným způsobem reakce. Pokud však může být její vina prokázána, přesunutí viny na další subjekt může mít fatální důsledek. Komunikace je v každém případě alfou a omegou celého řešení krize. Komuni- kovat veřejně svou snahu o obnovu, opravu nebo nový začátek, přibližuje organizaci jejímu publiku, může jí zajistit druhou šanci. Nikdy to ale nelze brát jako dogma, protože rakce publika není stoprocentně předvídatelná. Není nutné se držet striktně jedné strategie. Strategie je mezi sebou možné kombinovat ihned v začátku nebo dle vývoje krize. Někdy je i persuasivní komunikace slabým nástrojem a nezbývá nic jiného než čekat, až bude obvinění nebo krize zapomenuta většinou publika (Bennoit, 1997).

2.3 Historie krizového managementu a význam pojmu Krize je součástí lidské existence od jejího počátku. I přesto se pojem krizový management, jak ho chápeme dnes, zrodil až v 60. letech 20. století během Studené války. Krizový management, jako označení určitého postupu jednání, byl použit v roce 1962, kdy došlo k otevřenému konfliktu mezi SSSR a USA, tzv. Karibské krizi, která symbolizovala konflikt mezi Východem a Západem. Karibská krize se týkala citlivého tématu rozmístění jaderných raket na ostrově Kuba a znamenala kompliko- vanou situaci, na kterou bylo nutné adekvátně reagovat. Prezident J. F. Kennedy a jeho tým, měli za úkol předcházet a omezovat rizika, která z tohoto konfliktu vyplý- vala. Tento cíl nesl pracovní název „crisis management“. Odtud můžeme odvozovat termín, který následně našel uplatnění v terminologii NATO, kde díky bezpečnostní povaze organizace získal na síle a významu. Politický vývoj a jeho proměny v posled- ních desetiletích 20. století proměňovaly i obsah a význam krizového managementu. V roce 1991 zasedání NATO v Římě představilo novou koncepci organizace společ- ných postupů a spolupráce vojenských složek. Krizový management NATO se tak přestal týkat výhradně vojenských hrozeb a rizik, ale zahrnul pod sebe i hrozby a rizika nevojenská a postup při dalších druzích ohrožení. (Antušák, 2005:7)

2.4 Teorie krizového managementu Krizový management má svůj základ v bezpečnosti a politických konﬂiktech, nemů- žeme mluvit o jednotné terminologii, jednotném teoretickém přístupu a ani o jed- notném základu. Týká se širokého spektra oblastí – politika, veřejná sféra, ﬁrmy, právo atd. Na základě tohoto rozšíření existuje i mnoho jeho teorií. 2.4 Teorie krizového managementu 17

Emil Antušák vytvořil obecnější definici, která vychází ze samotného pojmu management a následně k ní přidává specifika pro zvládání krizí: krizový management představuje ucelený soubor přístupů, názorů, zkušeností, doporučení, metod a opatření, které vedoucí pracovníci (manažeři) a krizoví manažeři užívají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí) při:

• Minimalizaci zdrojů (příčin vzniku) krizových situací – fáze prevence • Přípravě na činnosti v krizových situacích – fáze korekce • Bránění vzniku a eskalaci krizových situací – fáze protikrizové intervence či kontrace • Redukci zdrojů krizových situací a jejich negativního působení – fáze redukce • Odstraňování následků působení negativních faktorů krizové situace – fáze obnovy

Eliminace hrozby a rizik, je dominantním znakem krizového řízení. Samotné krizové řízení pak s sebou nese změnu v kompetencích, respektive jejich rozšíření, které si situace vyžaduje. Krizový manažer má k dispozici širší zdroje a kompetence, než je obvyklé v běžném bezkrizovém stavu (Antušák, 2005:8). Kathleen Fearn-Banks popisuje krizový management jako proces strategického plánování v období krize nebo negativního obratu událostí. Proces, který odstra- ňuje některá rizika, brání negativnímu poskvrnění a umožňuje organizaci mít pod lepší kontrolou její vlastní osud. Krizovou komunikaci pak označuje za dialog mezi organizací a jejím okolím před a po negativní události/krizi. Detailní strategie a taktika dialogu jsou navržena tak, aby minimalizovaly poškození image organizace (Fearn-Banks, 2006:6).

Anatomie krize Podstatnou část teorie krizového managementu představuje anatomie krize, respektive její vývojová stádia, která ukazují, intenzitu a způsob s jakými se krize vyvíjí a probíhá.

• Stádium symptomů krize – jedná se o období, kdy se začínají objevovat první příznaky nerovnováhy nebo možných problémů. Přibývá komplikovaných situa- cí, konﬂikty, rozpory a trhliny. V tomto stádiu je možné krizi ještě nepředvídat, respektive tyto symptomy přehlédnout. Jedná se o případ, kdy krizový management buďto neplní svou preventivní nebo korektivní funkci, nebo jsou příznaky záměrně přehlíženy. Zároveň je toto stádium ale chvílí, kdy je možné se na pří- padnou krizi dobře připravit, eliminovat ji nebo celou krizi zastavit či odvrátit. Příznaky, které se projevují, mohou být od slabých, které nejsou jednoznač- né a nemají jasnou strukturu, přes signály silné, kdy je jejich obraz úplnější, mají jednoznačnější význam i strukturu, až po velmi silné, kdy jsou příznaky 18 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ

naprosto jednoznačné a úplné, kdy na rozpoznání blížící se krize není třeba odborného pohledu, ale identifikuje ji i neodborná veřejnost. Reakce v období těchto symptomů už je velice komplikovaná a často již neexistuje adekvátní a efektivní řešení, které by krizi zabránilo. • Akutní stádium krize – přichází ve chvíli, kdy nesoulad v zájmech je příliš veliký. Vyskytuje se nejednotnost, konflikty, zájmy subjektu jsou poškozovány a začíná být ohrožována jeho existence. Toto stádium s sebou vždy nese určitou škodu, která se zvětšuje spolu s prodlužujícím se trváním krize. Přibývá hrozeb, eskalují rizika. V tuto chvíli je velice důležité identifikovat správně tzv. těžiště krize. Právě v tomto stádiu je nejdůležitější adekvátní krizové řízení, protože krizi je třeba co nejdříve zastavit a vyřešit. • Chronické stádium krize – stádium přichází, pokud se nepodaří krizi zvládnout při prvním pokusu. V takovéto chvíli odeznívá největší napětí a přichází útlum, které se však ve vlnách střídají. Chronické stadium krize je většinu zapříčiněno špatným stanovením těžiště krize. • Stadium vyřešené krize – situace se stabilizovala, a je možné zahájit fázi obnovy (Antušák, 2005:43)

Stádia krize podle Kathleen Fearn-Banks:

• Detekce – jedná se o období, kdy se objevují první náznaky, můžeme říct i symptomy, a ty jsou zaznamenávány některými členy organizace. Avšak ne u každé organizace musí nutně k projevům symptomů dojít. Naproti tomu se lze poučit z případů jiných organizací, působících ve stejné sféře. Pokud začínají upadat do krize či vykazují určité problémy, je možné, že krize postihne i naši organizaci, a proto je nutné sledovat i symptomy, které se projevují v externím prostředí. Pokud se organizace zabývá náznaky, je možné krizi zastavit v jejím počátku. Organizace takto má i tu výhodu, že se o potencionální krizi dozví dříve než veřejnost a může zabránit proniknutí informací o krizi na ven, nebo může být alespoň připravena vhodná krizová komunikace. • Krizová prevence – organizace se může bránit, respektive chránit před krizí za- členěním krizového managementu do svých struktur. Existují však i jiné mož- nosti prevence. Základem je především komunikace s adekvátní částí veřejnosti. Pokud jsou všichni členové vedení organizace naučeni být přátelští nebo ote- vření médiím, je možné zažehnat velké procento krizí. • Krizová příprava – je podstatnou částí krizového řízení ve chvíli, kdy již není krizi možné zabránit. Nejdůležitější částí této fáze je krizový plán komunikace. Tento plán říká každé klíčové osobě v krizovém týmu, jaká je její role, vysvětluje, jak se má chovat, co má říkat a udává veškeré důležité kroky pro její roli. Kathleen Fearn Banks to shrnuje jako vytvoření funkčního kolektivního mozku, 2.4 Teorie krizového managementu 19

díky kterému se eliminují projevy jedinců, kteří by mohli být ovlivněni emocemi či šokem z krize. • Zadržování/omezování – tato fáze je zaměřená na omezení času trvání krize, nebo alespoň na omezení jejího šíření nebo rozšiřování. • Zotavení/Obnova – jak už napovídá samotný název této fáze, cílem je navrácení organizace do původního stavu. Snaha se upíná především k co nejrychlejšímu navrácení do normálního chodu, jelikož s každým dalším časem, který organizace stráví v krizovém stavu, dochází ke ztrátám, které mohou mít různou podobu. • Poučení – v této fázi dochází ke shrnutí krize – shrnutí stavu organizace, shrnutí průběhu krize, vyčíslení nebo shrnutí ztrát, a naopak ke zjištění, zda existují nějaké přínosy. Z krize se může stát jakýsi modelový případ, na kterém je možné vystavět preventivní krizové řízení do budoucna. Je třeba si uvědomit, že i když organizace ustála jednu krizi, neznamená, že v budoucnu nepřijde další. Proto je rozbor krize, jejího řešení a veškerých jejích znaků a procesů velice důležitý (Fearn-Banks, 2006:7).

Jak je vidět na porovnání těchto dvou přístupů, Emil Antušák popisuje obec- ně průběh krize, jednotlivá stádia a jaká je podoba krize v nich. Výstižné je jeho označení anatomie krize. Postupuje od symptomů, kdy existence kvalitního krizo- vého managementu může krizi předejít, respektive ji eliminovat nebo zamezit její- mu extrémnímu průběhu. Nezabývá se jednotlivými kroky krizového managementu a především vhodnou krizovou komunikací. Z tohoto důvodu považuji jeho práci za důležitou pro stanovení si obecného základu průběhu krize ODS. Kathleen Fearn Banks představuje odlišná stádia krize. Zaměřuje se především na roli krizové komunikace v jednotlivých fázích a před samotné symptomy přidává ještě jakousi předfázi, kdy je možné se krizi úplně vyhnout, sledováním vnějšího prostředí a událostí v něm, případně si všímat drobných změn uvnitř organizace. Následující období je již obdo- bí skutečných symptomů, které zmiňuje i Antušák. Víceméně se v úkolu krizového managementu v tomto období oba shodují, jedná se tedy především o prevenci. V dalším stádiu se Fearn-Banks opět více soustředí na úlohu krizové komunikace. Jedná se o období, kdy se sestavuje podle ní vůbec nejpodstatnější část krizového řízení, krizový plán. Na základě práce Emila Anušáka mohu identiﬁkovat akutní fázi krize strany. Na základě stádia Fearn-Banks mohu zjišťovat, zda byl sestaven tento krizový plán a samozřejmě i krizový tým. Její další popsané stádium se týká ome- zování délky trvání krize, aby došlo k nejmenším možným ztrátám. Toto stádium je v teorii Emila Antušáka stále zahrnuto pod akutním stádiem krize, tedy ani v jeho anatomii nechybí. Dále však, dle něj, buď přichází chronické stádium krize, nebo v případě úspěšného zvládnutí krize, obnova organizace. K těmto procesům dochá- zí i ve stádiích Fearn-Banks, avšak ta je rozděluje z hlediska krizové komunikace na období potřebné k obnově pozice organizace a na období ponaučení z proběhlé krize, které následně slouží jako zdroj informací v případě krizí nových. 20 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ

2.5 Krizová komunikace Podstatnou částí krizového managementu jako celku je krizová komunikace a vztahy s veřejností. Tomuto tématu se v rámci zvolených teoretických konceptů věnuje Kathleen Fearn-Banks. Základem opravdu dobré komunikace je udržovat vztahy s klíčovou veřejností (Fearn Banks, 2006:3). Každá organizace má určitý okruh cí- lových osob, skupin či občanů, se kterými musí udržovat vztahy a aktivně s nimi komunikovat tak, aby si udržela jejich přízeň nebo pozornost. Pokud je to zane- dbáno, vzniká prostředí, které je náchylnější k rozrůstání krize, respektive jejímu vypuknutí v případě problému. Proaktivní vztahy s cílovou veřejností jsou klíčové pro udržování dobrých vztahů a spadají do preventivní role krizového managementu. Stávají se součástí programu krizových managerů. Byť Fearn-Banks popisuje ﬁremní prostředí, organizace a soukromý sektor, její popis klíčových prostředí pro krizovou komunikaci považuji za přínosný a uplatnitelný pro tuto práci. Vztahy s médii, respektive dobré vztahy s médii, jsou jednou z hlavních cest pro udržení přízně veřejnosti. Vytváří organizaci dobré jméno a ukazují ji ve spolehlivém, profesionálním, důvěryhodném a etickém světle. Správná taktika pro udržení dob- rých vztahů se nemůže omezovat pouze na vydávání tiskových zpráv, ale vyžaduje si i určitou míru aktivní komunikace zahrnující dopisy, tiskové konference, pozván- ky pro novináře, zahrnující prohlídku vnitřního prostředí organizace nebo ochotné dávání rozhovorů. Pokud je aktivní komunikace iniciována organizací samotnou, umožňuje jí to z velké míry určovat, jaký bude její mediální obraz (Fearn-Banks, 2006:15). Komunikace uvnitř organizace je další klíčovou oblastí. Je vystavěna na dob- rých vztazích mezi lídry, členy nebo blízkými spolupracovníky. Opět je založena na aktivním informování všech zúčastněných a otevřených komunikačních kanálech. Kvalitní komunikace uvnitř organizace nehraje pouze preventivní roli, ale v případě propuknutí krize může zaručit loajalitu vlastních zaměstnanců či členů. Vztahům se zaměstnanci neboli vnitřním vztahům Fearn-Banks vyčleňuje samostatnou část práce. Budování pouta se zaměstnanci je důležité, i kdyby se jednalo pouze o několik málo jedinců. Je důležité, aby se cítili opravdovou součástí organizace. Programy krizové komunikace mohou být široce používány a upravovány pro potřeby nejrůznějších oblastí a sektorů, ale jejich hlavním cílem je téměř vždy za- jištění dobré reputace, eliminace negativního obrazu. Většina organizací však nemá vybudovaný dobrý nebo alespoň nějaký program komunikace s veřejností, který při- chází na řadu často až po vypuknutí krize. Pokud organizace nekomunikuje s médii vůbec nebo komunikuje špatně, je pravděpodobné, že média, která se staví do pozice obránců lidu, z ní v průběhu krize udělají svého protivníka a bez kvalitního PR je nemožné situaci ustát (Fearn- Banks,2006:17). Veřejné mínění je v krizi vysoce prioritní oblastí zájmu organizace. Cílem organizace během krize je přesvědčit své publikum, že převažující negativní obraz není 2.5 Krizová komunikace 21 založen na pravdě a faktech. V období krize se však často mění cílová skupina ve- řejnosti, na kterou je krizová komunikace namířena. Rozšiřuje se z cílové skupiny na širokou veřejnost. Kathleen Fearn Banks poukazuje na to, že zatímco v soudnic- tví platí presumpce neviny, u „soudu veřejného mínění“ je organizace, osoba nebo skupina vinna do doby, dokud neprokáže svou nevinu. Hlavním úskalím veřejného mínění je jeho obtížná deﬁnovatelnost. Je založeno na postoji různých jedinců ke konkrétním otázkám. Jejich postoje vycházejí z vě- ku, úrovně vzdělání, náboženství, sociálního statusu nebo rodiny. Převaha podob- ných postojů pak ve výsledku vytváří veřejné mínění a jeho podobu. Jedinci se dělí do skupin s pozitivním vnímáním, negativním vnímáním, neutrálním vnímáním a dále na ty, kteří nejeví žádný zájem. Cílem PR je posilování pozitivního mínění, změna toho negativního, a především podávat a poskytovat informace tak, aby si ti, kteří nejeví žádný zájem, případně mají neutrální postoj, vytvořili takový názor a postoj, který nejvíce prospívá zájmům organizace (Fearn-Banks, 2006:12).

Model krizové komunikace podle Kathleen Fearn Banks Teorie krizové komunikace je založená na pozorování metod komunikace profesio- nálních komunikátorů vědeckými pracovníky. Profesionální krizová komunikace vět- šinou není založena na studiu teorie, ale vzniká přímo v praxi. Mnoho těchto metod se osvědčilo, následně byly pojmenovány a staly se teorií. Teorie tedy vznikla z osvědčené praxe a umožňuje v praxi nyní předvídat výsledky, očekávat dané akce a fungování (Fearn-Banks, 2006:15). Krize podle Kathleen Fearn-Banks může mít tři výsledky. Prvním je v podstatě rozpad organizace, klíčové struktury jsou rozloženy. Ve druhém případě organizace dál existuje, ale krize poškodila její jméno a reputaci, a tím i ekonomickou kondici a pozici organizace. Ve třetím případe organizace díky usilovnému boji krizi ustála, zachovala si svou pozici nebo dokonce svou pozici posílila. Jako typický příklad třetího případu uvádí Fearn-Banks vlády.

Komunikace po vypuknutí krize Po vypuknutí krize je nutné vést komunikaci na několika úrovních – mass media, sociální média, veřejnost, uvnitř organizace a komunikace vůči jiným organizacím. Je třeba, aby byla komunikace zahájena ihned, respektive v tzv. zlaté hodince. Pře- devším komunikace s médii je klíčová. Existence sociálních sítí značně proměnila podobu komunikace vůči veřejnosti, přesto je ale komunikace prostřednictvím televize, která je součástí většiny domácností, klíčová. Podstatnou roli hraje čas, i ten určuje, jakým kanálem se informace o krizi začnou šířit jako první. Krize má svá stádia i v médiích. Během prvního stádia přináší média nejnovější zprávu, s cílem šokovat a dramatizovat. Nemají k dispozici detailní informace, jejich cílem je přede- vším upoutat velkou pozornost. Toto stádium končí ve chvíli, kdy jsou prezentována vysvětlení a příčiny. Druhé stádium je především o nových a upřesňujících informa- cích. Ve třetím stádiu se začíná krize analyzovat a identiﬁkují se následky. Informace 22 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ jsou hlubší a přesnější. Ve čtvrtém stádiu je krize hodnocena. Zjišťuje se, zda bylo možné jí zabránit, jaké byly symptomy, a zda se vše vrátí do původního stavu. Pokud organizace potřebuje posílit svou pozici a pomoct v období krize od mé- dií, je třeba, aby s nimi komunikovala. Umožnila jim nahlédnout do pozadí, dala jim k dispozici některé dokumenty, data a osobu, která jim bude k dispozici. Krizi je nutné začít řešit obhajobou, jak bylo zmíněno výše. Nemusí se jednat o omluvu. Následně je nutné, aby byla vybrána jedna osoba, která se stane mluvčím. Jedna klíčová osoba pro styk s médii je potřebná především k vyloučení protichůdných komentářů a vystoupení. Tato osoba by měla být zvolena uvážlivě, jelikož PR speci- alista pro veřejnost není srdcem organizace. Často je to pro veřejnost osoba neznámá. Jako mluvčí může působit velmi neosobně. Veřejnost vnímá jako srdce organizace jejího ředitele, proto je on v době krize vhodným mluvčím. Interně mu mohou být k dispozici profesionálové a specialisté, ale pro veřejnost je on klíčovou osobou. Tisková konference nebo meeting, pokud to je možné, je nutné uspořádat bez- prostředně po vypuknutí krize, jako další nástroj, který může pomoct krizi zvládnout s využitím médií. Předpokladem je dobře připravené tiskové prohlášení, připravený způsob projevu, který je klíčový pro to, jak bude informace podána. Opakováním klíčových informací se podpoří obsah šířené zprávy. (Fearn-Banks, 2006:34)

2.6 Krize v politickém prostředí Politické krize jsou specifické svým dopadem a oblastí, kterou mohou postihnout. Typické je pro ně to, že politická strana či jakýkoliv ze subjektů politického života, který je pod vnitřním či vnějším tlakem, je ohrožen na důvěryhodnosti, je omezena jeho akceschopnost nebo přichází o svou pozici v rámci systému. Vzhledem ke speci- fičnosti politického prostředí, které je mediálně sledováno, může být politický subjekt ohrožen i na své existenci. V případě velké krize roste vnější tlak ze strany médií a ze strany politické konkurence, která situaci může využít pro negativní působení na voliče nebo publikum daného subjektu. V politickém prostředí krize často ohrožuje volební výsledky, které úzce sou- visí s existencí subjektu, ohrožuje často i mocenskou pozici nebo snižuje koaliční potenciál subjektu nebo ochotu ostatních subjektů se subjektem, postiženým kri- zí, spolupracovat. Příčiny krizí politického subjektu jsou široké - negativní mediální kampaň (vedená jak vůči jednotlivci, tak vůči celé straně), obviňování subjektu, ště- pení strany, vnitřní konflikty, konflikty s koaličními partnery nebo změna v chování koaličních partnerů, změna ve voličském chování a mínění (například na základě dlouhodobých výsledků ve volebních průzkumech), osobní a soukromé aféry členů politických subjektů atd (Zdechovský, 2008:15). Krize v politickém prostředí můžeme dělit na základě několika parametrů – podle míry působení krize, podle délky trvání krize, podle typu tlaku, podle závaž- nosti. 2.6 Krize v politickém prostředí 23

Míra působení krize:

• osobní krize – jedná se o krizi vycházející od jednotlivce. Příčinou krize je skan- dál z osobního nebo politického života politika, míra skandalizace je úměrná politickému postavení. Osobní krize se může změnit v krizi celé strany nebo organizace, respektive může mít dopad na celou stranu. • krize skupiny – jedná se o krizi skupiny lidí v rámci jednoho subjektu - buňky, sekce. Může být zapříčiněná vnitřními spory, nejednotností, názorovou nesou- rodostí. • krize politické strany – jedná se o vážnou krizi, která může ohrozit existenci politické strany nebo její působení v politickém systému. Strana může být za- sažena negativní kampaní, neúspěchem ve volbách, štěpením nebo vnitřními či vnějšími spory.

Délka trvání krize:

• krátkodobá krize – krize, která se podaří vyřešit nebo ukončit během několika dní či týdnů • dlouhodobá krize – krize, která trvá několik měsíců či let

Typ tlaku:

• vnější – na stranu nebo subjekt tlačí veřejnost, média, vnější okolí • vnitřní – tlak přichází od spolustraníků, kolegů

V politickém prostředí bývá nejvážnějším typem krize vnitřní, tedy krize, která přichází z nitra subjektu. Často vyvolá bouřlivou reakci vnějšího prostředí – reakce médií, polemika, následná reakce veřejnosti, protesty. Subjekt je pak nucen udělat vše pro zachování vlastní integrity a musí postupovat velmi opatrně. V předcho- zích částech jsem popsala, jaké jsou možnosti reakcí subjektu, není dobré situaci zlehčovat. Preventivní krizová komunikace by měla být denodenní součástí vyhrazených mediálních oddělení jednotlivých stran. Krizové situace jsou často těžko předvída- telné, mají rychlý průběh. Pokud se však spojí s jinými problémy, může se z nich stát krize dlouhodobá. Krize se vždy sestává z původu, průběhu a následků - právě následky jsou klíčovým zaměřením krizového managementu, jehož cílem je následky zmírnit, změnit nebo úplně minimalizovat. Krize není finálním stavem, a je možné její průběh a finální stav proměnit. Krizový management v politice má v podstatě stejné cíle jako krizový management organizací v jiných sférách. Jedná se o speci- fické řízení s rozšířenými pravomocemi v období krizové situace. Klíčovou roli hraje sestavení krizového plánu, který vytváří rámec pro fungování strany v průběhu krize (Dynáková, 2003). 24 2 PŘEDSTAVENÍ HLAVNÍCH TEORETICKÝCH KONCEPTŮ

2.7 Shrnutí V první řadě je třeba říci, že neexistuje jeden konkrétní postup nebo jeden konkrétní plán, dle kterého postupovat. Každá krize vždy nese nějaké unikátní znaky, které je třeba reflektovat. Na základě představených teoretických konceptů je možné konstatovat, že základem krizového managementu je krizím předcházet, včas identifikovat symptomy a činit preventivní kroky. Problémem některých krizí je to, že přicházejí bez varování a zastihnou politickou stranu či organizaci nepřipravenou. Ve chvíli, kdy krize propukne, klíčovou veličinou se stává čas. Je nutné rychle identifikovat původ krize a v podstatě okamžitě začít komunikovat na několika úrovních:

• uvnitř organizace, aby byla rychle zajištěna loajalita a plná informovatnost členů strany nebo subjektu • okamžitě začít komunikovat s médii – tisková konference, poskytnutí rozhovorů, veřejná vystoupení – nic z toho však není vhodné dělat bez předchozí komunikace uvnitř organizace, kdy je potřeba dohodnut společný postup a komunikční linie, která zabrání případným nesrovnalostem ve vyjádřeních různých členů strany • otevřít další komunikační kanály, především sociální sítě

Po vypuknutí krize má klíčovou úlohu právě komunikace. Aby však byla skuteč- ně efektivní a nepoškodila organizaci ještě víc, je potřeba, aby osoba, která za stranu bude komunikovat byla vhodně zvolena. V ideálním případě by to vždy měla být osoba působící v organizaci na vysokém postu a zároveň taková, která má důvěru nejen uvnitř strany, ale i na straně publika. Tato osoba by měla být zvolena na zá- kladě sestavení krizového plánu, který rozděluje úlohy všem klíčovým osobám, čímž se opět předchází nejednotnému vystupování, které by mohlo situaci zhoršit. Kri- zový plán má několik další úkolů, podle toho, jak je vypracován. Jedním z nich je stanovení strategie, která určí, jak bude krize řešena a jak bude postavena krizová komunikace. Představila jsem několik strategií krizové komunikace i Image restoration theory, které je možné použít samostatně nebo je podle fáze krize propojit. Speciﬁkem krizového managementu je však i to, že nemusí být použit žádný z po- stupů, který byl popsán některou z teorií. Teorie vznikly až na základě opakovaného praktického použití některých metod a je pravděpodobné, že metody budou stále přibývat a každá krize tak bude mít unikátní řešení. V této kapitole tedy byly představeny teoretická východiska práce. V její prak- tické části budou následně využity a aplikovány na krizi ODS. 3 PŘEDSTAVENÍ VÝZKUMNÝCH METOD A NÁSTROJŮ 25

3 Představení výzkumných metod a nástrojů

Cílem práce je identiﬁkovat původ krize ODS a následně se zaměřit na existenci či neexistenci krizového managementu ve straně a identiﬁkování způsobu, jakým byla krize ve straně řešena. Jendá se o unikátní případ krize dominantní politické strany v ČR, kdy existuje jen omezené množství prací, které se zabývají politickými krizemi, jejich krizovým řízením a krizovou komunikací.

3.1 Výzkumné otázky K naplnění cílů práce jsem si stanovila dvě výzkumné otázky, které na sebe navazují a umožní mi naplnit cíl této práce.

VO1: Jaká byla příčina krize Občanské demokratické strany?

Zodpovězením této otázky zjistím, zda jsou počátkem krize skutečně události v ODS v roce 2013, či zda se ve straně neobjevovaly příznaky krize již dříve a rok 2013 byl pouhým vyústěním předchozího dění. Pokud bych čerpala výhradně z dat dostupných v dobových médiích, na sociálních sítích či v databázích, bylo by obtížné tuto otázku relevantně zodpovědět. Součástí zdrojů dat jsou rozhovory se dvěma představiteli ODS, kteří v daném období hráli nebo dosud hrají významnou roli.

VO2: Jakým způsobem se ODS postavila k řešení krize?

Odpověď na tuto otázku úzce souvisí se způsobem krizového řízení a krizové komunikace, což předpokládá, že strana minimálně v určité fázi krize zvolila plán jejího řešení, případně si zvolila krizového manažera, který toto řešení naplňoval. Krizové řízení nutně nemuselo být profesionalizované a cílené. Mohlo jít i o kroky v rámci vedení strany, které pomohly krizi řešit. Pro tuto otázku jsou klíčová data dostupná v rámci dobových médií, v tiskových zprávách a na sociálních sítích.

3.2 Design výzkumu Vzhledem k tomu, že jedním z cílů práce je analýza krizového managementu ODS, představené teoretické koncepty mi vytvořily povědomí o klíčových úlohách a strate- giích krizového managementu a o oblastech, které krize postihují. Na základě teore- tických konceptů mohu v závěru zhodnotit, jaký způsob řízení a komunikace strana použila, zda skutečně některé z popsaných metod dodržela nebo zda nedošlo k napl- nění předpokladů krzového managementu. Práce bude vycházet především z praxe, respektive z reálného dobového dění. Je totiž nutné zmínit, že krize takto dominant- ního subjektu je v ČR unikátní a teoretické koncepty ani českých a ani zahraničních autorů stále ještě nepředstavují komplexní teoretický popis všech řešení a přístupů. Proto aplikace teoretických konceptů na zkoumanou krizi nemůže být jednoznačná. Pomocí prolnutí konceptů Antušáka a Fearn-Banks bude umožněno stanovit obecně průběh krize, její stádia napříč časem a dle hlavní znaků, které v daném 26 3 PŘEDSTAVENÍ VÝZKUMNÝCH METOD A NÁSTROJŮ období vykazovala. Následně bude možné analyzovat krizovou komunikaci a její dopady v jednotlivých obdobích. I když se oba koncepty liší v počtu stádií, pojmenování a v popisu, považuji je za vhodně propojitelné, jelikož se neliší svým významem, ale spíše oblastí, na kterou se soustředí. Teorie Fearn Banks je zaměřena více na podnik, není tolik obecná, avšak stěžejní body jsou dle mého názoru snadno modifikovatelné do prostředí politické strany. V případě práce českého autora je koncept dostateč- ně obecný a je možné podle něj postupovat bez větších modifikací. Pro identifikaci nápravy obrazu strany a její reputace, předpokládáme-li, že ODS skutečně měla o nápravu snahu, budou použity práce Bennoita a Drazena. Obraz krize bude resaturován na základě dobových médií. Vzhledem k tomu, že kauza byla mediálně ostře sledována, využiji články, reportáže a rozhovory k sesta- vení obrazu krize a jejího průběhu v čase. Kauza kolem Petra Nečase, vládní situace a následně i události v ODS, byly sledovány všemi významnými republikovými mé- dii. 1 Dostupnost těchto dat jsem ověřila ještě před započetím psaní této práce. Dále bude analyzován facebookový profil Petra Fialy, díky čemuž je možné získat obraz proměň v krizové, ale i běžné komunikaci. Zásadním zdrojem pro tuto práci jsou rozhovory s předsedou strany Petrem Fi- alou a poslankyní Miroslavou Němcovou. Oslovila jsem i Petra Nečase, coby osobu, která stála v čele strany v době vypuknutí mediální aféry, zároveň byl jejím předse- dou od roku 2010, situace strany mu byla známá nejlépe. Petr Nečas však rozhovor odmítl s tím, že již dlouhou dobu není členem ODS, nemá s ODS nic společného, a proto by práci nic nepřinesl. Pro oba rozhovory byla zvolena kvalitativní metoda - polostrukturovaný rozhovor, který umožňuje získat značné množství informací od dotazovaného a částečně řídit okruhy rozhovoru pomocí pokládání otevřených otázek bez pevného pořadí dle aktuálního tématu. Na základě tohoto typu rozhovoru je možné získat unikát- ní informace, bez ovlivnění hypotézou či předpoklady tazatele (CSVŠ, 2014). Výběr těchto dvou respondentů vycházel z jejich role v daném období. Miroslava Němcová, je dlouholetou členkou ODS, v roce 2013 byla volebním lídrem strany a zároveň osoba, která byla médii široce diskutována jako kandidátka na vysoké politické posty. Výběr Petra Fialy odpovídá jeho funkci ve straně od roku 2014. Pro oba rozhovory je společný okruh témat v bodech týkajících se počátku krize - kdy se objevily prvotní symptomy, jaké symptomy to byly a zda kauza Nečas byla hlavní příčinou krize. Předpokládám, že se bude jednat o dva subjektivní názory, kdy Petr Fiala v danou chvíli vystupoval spíše jako pozorovatel a interní informace mu byly poskytnuty až po vstupu do strany. Pokud se však budou oba respondenti ve velké míře shodovat, dá se předpokládat, že identifikují stejný původ krize. Pokud se shodovat nebudou, je možné získané odpovědi komparovat a na základě dobo- vých periodik identifikovat příčinu. Petr Fiala se stal členem ODS až po volbách v roce 2013, tedy relevance jeho odpovědí může být sporná, avšak vzhledem k pozici předsedy, kterou zastává po dobu trvání krize strany, je vysoce pravděpodobné,

1Kauza kolem Petra Nečase byla sledována i zahraničními médii, včetně BBC. 3.3 Úskalí výzkumu 27

že je obeznámen se stavem strany, aby stranu mohl vést. Pro oba rozhovory bude vytvořen protokol o rozhovoru, který bude k práci přiložen.

3.3 Úskalí výzkumu Prvním problémem mohou být samotná data. Data získávaná ze sociálních sítí, tištěných médií a veřejných dokumentů, jsou dobře přístupná. Avšak pro cíl práce nejsou dostatečná, vzhledem k tomu, že by poskytly pouze vnější obraz situace, který nereﬂektuje situaci uvnitř strany a nástroje krizového řízení. Obraz strany je však důležitým ukazatelem z hlediska působení strany na její okolí. Získání obrazu krize nutně nemusí znamenat nerelevanci práce. Aby práce byla skutečně komplexní, jsou v ní zařazeny rozhovory zmíněné výše. Druhým úskalím může být obsah rozhovorů. Oba dotazovaní jsou stále aktiv- ními členy ODS, je tedy pravděpodobné, že jejich odpovědi mohou být zkreslené, mohou mít příliš subjektivní pohled nebo nemusí být ochotní se k některým problé- mům vyjadřovat. Petr Fiala zároveň nebyl členem ODS v době vypnuknutí krize, jeho pohled na tuto dobu je tedy jen osobním názorem, nikoliv reálným svědectvím. Předchozí úskalí se mohou vzájemně eliminovat tak, že informace získáné z ve- řejně dostupných zdrojů budou potvrzeny či vyvráceny dotazovanými osobami. Nao- pak informace získané formou rozhovoru mohou být z velké míry ověřeny na základě dobových periodik. Posledním, ale neméně vážným úskalím, může být aplikace nevhodných teo- retických konceptů nebo nesprávná identiﬁkace stádií krize a krizových řešení, dle teorie. 28 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA

4 Občanská demokratická strana

4.1 Historie strany S ohledem na téma práce je důležité stručně nastínit historii Občanské demokratic- ké strany. Jak jsem uvedla na začátku práce, krize ODS je unikátní právě v tom, že potkala tradiční a v podstatě jednu z nejstarších politických stran, která má své základy v době, kdy ještě fungovalo Občanské fórum a kdy byl stranický sys- tém republiky teprve v plenkách. Zároveň se jednalo o nejsilnější politickou stranu stranického systému několik let po jejím vzniku. ODS jako politická strana vznikla v roce 1991, oficiálním zaregistrováním 18.března 1991. Její kořeny sahají do roku 1990, kdy v rámci OF vznikl Mezipar- lamentní klub demokratické pravice. Z řad tohoto klubu vznikal tlak na vytvoření hierarchického uspořádání OF a vznik programu, což znamenalo příbilížení se poli- tické straně. Transformační snahy, které započal Václav Klaus, který byl v říjnu roku 1990 zvolen předsedou, a požadavky mnoha členů OF, aby se změnilo v pravicově orientovanou občanskou stranu, vedly k zániku OF, respektive ke vzniku Občanské demokratické strany. V následujících měsících se strana vymezovala, upevňovala svou pozici, hledala partnery a navazovala kontakty. Volby v roce 1992 představovaly volební triumf a úspěch strany, jelikož před volbami působila v multipolárním uspořádání, nedal se předpokládat takovýto vý- sledek. Po volbách však ODS zaujala pozici hlavního a vůdčího pólu stranického systému (Balík, 2006:10). ODS v následujících letech měla několik koaličních partnerů – KDS, ODA, KDU-ČSL. Ne vždy byly vztahy ideální, bezesporu měla na vztahy vliv i výrazná osobnost jejího předsedy. V roce 1995 přichází první výrazný problém uvnitř ODS, kdy dochází ke konfliktu mezi Klausem a Josefem Zieleniecem, který se týkal pro- gramového ukotvení strany. Zieleniec prosazoval vytvoření dlouhodobého programu, Klaus to nepovažoval za nutné. Dlouhodobý program se nakonec podařilo prosadit. Každopádně se jednalo o první výraznější střet uvnitř strany. V roce 1996 Zieleniec vystoupil s požadavkem na změnu politického stylu ODS. Došlo až k situaci, kdy se ve straně začaly diskutovat personální změny na nejvyš- ších postech. Zároveň sílily i problémy týkající se financování strany. Spory ohledně financování strany přerostly v aféru, která se netýkala již pouze Klause a Zieleniece, ale vstoupily do ní i další členové, jako například Jan Ruml a Ivan Pilip. Vzrůstal tlak na odstoupení Václava Klause. Nakonec celá situace odstartovala štěpení strany. Zde můžeme identifikovat první krizi ODS, která měla základy v personálních neshodách, nejednotnosti a sporech ohledně financování strany (Balík, 2006:13). V této době se zároveň začala vedle ODS formovat další výrazná strana, která se následně stává jejím protipólem. Rok 1998 přinesl tzv. opoziční smlouvu, tedy smlouvu mezi ČSSD a ODS. Strana se nejprve potýkala s vnitřními problémy, zá- roveň se ale podstatně měnilo její okolí a koaliční vztahy. V listopadu 2001 Václav Klaus na dvanáctém kongresu pohlašuje, že vyvodí osobní zodpovědnost z výsledků 4.1 Historie strany 29 voleb v roce 2002. Ve volbách roku 2002 ODS zůstala až za ČSSD a Václav Klause skutečně splnil, co slíbil v roce 2001. Nástupcem Václava Klause se stává Miroslav Topolánek. Přichází éra, která naznačuje, že krizová situace, která ve straně probíhala na konci 90. let je pryč. Přichází nový program – Modrá šance, a strana se oproti období opoziční smlouvy, jasně vymezuje vůči ČSSD (Balík, 2006:15). V roce 2006 ODS vítězí ve volbách a sestavením vlády je pověřen Miroslav Topolánek. Je sestavena menšinová vláda, ta ale nezíská důvěru a vládne do roku 2007 v demisi. Při dalším sestavování vlády a po komplikovaných jednáních vzniká vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. V lednu 2008 je jí udělena důvěra. V roce 2009 předsedá Česká republika Radě EU, v čele s Miroslavem Topo- lánkem. V březnu však dochází k zásadnímu zlomu, kdy 24.3. vyslovuje Poslanecká sněmovna vládě nedůvěru a dochází k pádu vlády. Nedůvěra byla vyslovena, aniž by byl dopředu stanoven plán dalšího postupu, což v době předsednictví Radě EU značně komplikuje celou situaci především ale způsobuje problémy samotné ODS. V červenci roku 2009 se do médií dostává tzv. Toskánská aféra, která se týká neformálních setkání představitelů ODS, ČSSD, lobbistů a podnikatelů. Přítomen je právě Miroslav Topolánek. Nejasnosti kolem financování, propojení z firmami s nejasnými vlastníky, pochybnost o tom, kdo je majitelem vily, ve které Miroslav Topolánek bydlel a za jakých okolností byla pronajata, spustila obrovský mediální zájem. Topolánkovi se nedaří situaci vysvětlit a prohlašuje, že se jedná o uměle vyvolanou kauzu (novinky.cz, 2009). V průběhu volební kampaně před volbami do PS ČR v květnu 2010, odchá- zí Miroslav Topolánek z pozice volebního lídra. Po několika dnech opouští i pozici předsedy strany. Volebním lídrem se stal Petr Nečas. Přestože ODS skončila ve vol- bách na druhém místě, nakonec sestavuje koalici spolu s TOP 09 a VV, premiérem se stává Petr Nečas. Tato vláda je od počátku velmi vratká a nejednotná (vlada.cz, 2009). 25. – 26. října 2013 se konají předčasné volby do PS ČR. Těmto volbám před- cházela velká mediální kauza týkající se zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády. Této události se budu věnovat v samostatné kapitole. Pro úplnost zde zmíním alespoň to, že po policejním zásahu na Úřadu vlády, následovala demise premiéra Nečase, podaná dne 17. června 2013. ODS byla v danou chvíli vystavena mimořádnému mediálnímu tlaku, jelikož vyšetřování stále nepřinášelo jasné a konkrétní informace. Bylo však nutné pozici Petra Nečase obsadit. Jako možná osoba se nabízela Miroslava Něm- cová. Prezident republiky, Miloš Zeman, nesouhlasil a ustanovil úřednickou vládu Jiřího Rusnoka. Této vládě nebyla udělena důvěra. Konaly se tedy předčasné volby. V těchto volbách padla ODS na své volební minimum od svého vzniku – 7,72 % (aktualne.cz, 2013). Jak ukazuje předchozí text, v průběhu existence ODS došlo k několika aférám či problémům, které měly dopad na celou stranu a její podporu. Zdůraznila bych hned první krizi ODS, kde došlo k personálním neshodám a nejednotnosti strany a zároveň řešení financování strany, což jsou témata, která se stranou prolínala i dále. 30 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA

Přestože se jednalo o krizi, která měla za následek odchod některý členů a štěpení strany, ve výsledku ODS krizi ustála a stále si držela pozici silné strany. Zajímavým případem je Toskánská aféra Miroslava Topolánka, kdy kauza kolem předsedy strany měla za následek jeho odstoupení. Existovala zde tedy mediální kauza kolem osoby předsedy strany, nejasnosti kolem všech okolností kauzy, silný tlak z mnoha stran. Všechny tyto okolnosti samozřejmě dopadaly i na ODS. Je možné hledat podobné znaky i pro klíčovou aféru této práce, tedy pro aféru kolem následující předsedy strany, Petra Nečase. ODS za svou existenci prošla dlouhým vývojem. Její vstup do stranického sys- tému ji postavil do pozice nejsilnější strany, která však nikdy nezískala dostatek křesel, aby mohla vládnout sama a byla tedy vždy předurčena k vládnutí v koalici. Zatímco se začala potýkat s personálními konﬂikty a s problémy ohledně ﬁnancování svého chodu, začala vedle ní sílit politická strana, která se později stala jejím hlav- ním soupeřem, ČSSD. Byť tomuto období ještě předcházela jistá forma spolupráce - opoziční smlouva. V rolích předsedy se vystřídalo několik osob – první předseda byl výraznou osobností, která prosazovala své zájmy a způsob orientace ODS, zároveň však ustál několik personálních rozepří a svou pozici opustil až v roce 2002. Dalšího předsedu, Miroslava Topolánka zastihly v době jeho předsednictví ODS dvě zásad- ní situace – pád vlády a jeho osobní kauza. Petr Nečas se zprvu jevil jako nepříliš výrazná osobnost, bez skandálů, jeho předsednictví ODS a vládnutí však ukončila kauza, která je považována za symbol krize ODS. V roce 2013 se ujal agendy po Petru Nečasovi Martin Kuba. Po několika měsících byl vystřídán na postu předsedy Petrem Fialou, který tento post drží dodnes. Jeho působení se budu detailně věnovat dále.

4.2 Krize ODS V kapitole týkající se historie ODS jsem zmínila několik krizí, kterými strana prošla. Každá z nich měla na ODS určitý vliv a v této části práce by bylo předčasné bez návaznosti na teoretický koncept vést polemiku, zda některá z nich měla dlouhodo- bější dopad, který vyeskaloval v roce 2013. V této kapitole se budu věnovat kauze, která byla mediálně označována za příčinu krize ODS, a měla zásadní vliv na veřejné mínění. Analýzu příčin krize provedu v následující kapitole. Pro potřeby práce je však nezbytné popsat situaci a události, které v roce 2013 nastaly.

Kauza Nečas Kauza Nečas nebo také kauza Nagyová se jako označení vžilo pro události a vyšet- řování, které započalo 13. června zásahem ÚOOZ na Úřadu vlády. Během tohoto zásahu došlo k zadržení několika osob – Jany Nagyové (vrchní ředitelka kabinetu Petra Nečase), Petra Fuksi (tehdejší poslanec), Petra Tluchoře (poslanec), Ondřeje Páleníka, Romana Bočka, Milana Kovandy a Lubomíra Poula. Zároveň s tímto za- tčením došlo k policejním prohlídkám v domech podnikatelů Romana Janouška a 4.2 Krize ODS 31

Ivo Rittiga. Rittig i Janoušek však v době zásahu nepobývali na území ČR. Nařízení bylo vydáno Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci (idnes.cz, 2013). Ministr Kubice popsal situaci: „Byla to návštěva dvou státních zástupců a ředi- tele ÚOOZ u premiéra za účelem úkonů trestního řízení. Celou věc vyšetřuje Vrchní státní zastupitelství Olomouc a ÚOOZ si zaúkolovala plněním některých úkolů. Veš- keré informace a práva na jejich použití si vyhradilo VSZ Olomouc. Takže já o tom případu víc nevím, a i kdybych věděl, tak to říci nemohu, protože si to vyhradilo VSZ v Olomouci“ (aktualne.cz, 2013). Ukázalo se, že ani ministr Kubice, ani policejní prezident nebyli o zásahu či jeho důvodech informováni. V danou chvíli, vzhledem k absenci vyjádření VSZ, v čele s Ivo Ištvánem, tak veškeré informace přicházející z médií měly svůj základ v pozo- rování situace a názorech nezúčastněných osob. Hlavním problémem se ukázalo být to, že sám premiér velice dlouho oddaloval svoje vyjádření. Na jeho vyjádření čekali i jeho bezprostřední spolupracovníci a členové jeho tábora. Situace bez informací přímo od nejpovolanější osoby se výrazně protahovala (novinky.cz, 2013). Na tyto události reagovala opozice tentýž den. Předseda ČSSD Bohuslav Sobot- ka v rozhovoru uvedl, že žádají nejen demisi premiéra Nečase, ale i odchod vlády. Po rozpuštění Poslanecké sněmovny by měly v co nejkratšíím termínu následovat nové volby. Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro iDnes prohlásil: „ČR nemůže mít v čele pre- miéra, jehož nejbližší okolí je podezřelé z napojení na maﬁánské struktury. Ve vládě nemůže být politická strana, která je opakovaně a intenzivně spojována prostřednic- tvím policejního vyšetřování s organizovaným zločinem. Tímto skandálem ztratila účast Petra Nečase a ODS ve vládě jakoukoliv legitimitu“(parlamentnilisty.cz). 13. června 2013 odpoledne vystoupil Petr Nečas s prohlášením, kde vyvrátil svůj kolaps, či jakékoliv zdravotní problém. Následně se vyjádřil k tomu, že během dne se věnoval opatřování informací a nemá žádné informace, které by prokazovaly trestnou činnost jeho spolupracovníků. Pozastavuje se nad tím, že trestná činnost v Praze je dozorována pobočkou Vrchního státního zastupitelství Olomouc. Důvěra vůči Janě Nagyové z jeho strany nepoklesla. Zadržení spolupracovníků by mělo mít souvislost s údajnou komunikací s Vojenským zpravodajstvím a odstoupení poslanců ODS na podzim 2012. Vyzval následně orgány činné v trestním řízení k urychlené- mu poskytnutí informací. Novináři se dotazovali na jeho postoj k požadavku, který vznesla opozice, na jeho odstoupení. Nečas uvedl, že se nedopustil ničeho nepocti- vého a nevidí tedy k tomuto důvod (ods.cz, 2013). Média se kauze intenzivně věnovala, internetové portály, televize i rádia posky- tovala informace živě, byť ještě 13. června nebyly známy žádné konkrétní zprávy od orgánů činných v trestním řízení a jednalo se z velké části o spekulace nebo informace poskytnuté nepřímými účastníky celé akce. 14. června vystoupil Petr Nečas před PS ČR. Zdůraznil, že v danou chvíli se prolíná několik mediálně sledovaných kauz, které spolu nesouvisejí. Orgány činné v trestním řízení spojují zásah na Úřadu vlády s podnikateli Janouškem a Rittigem. Jedná se o mediální koktejl. Nikdy ani na okamžik nezpochybnil nezávislý postup těchto orgánu a jejich autonomní vystupování. Pokud existuje podezření ze spáchá- 32 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA ní trestného činu, toto podezření má být prověřeno. Jeho se osobně dotýká otázka Vojenského zpravodajství a bývalých poslanců za ODS – Tluchoře, Fuksy a Šnajdra. Zatčení dvou generálu Vojenské zpravodajské služby, kteří celý život sloužili zemi, tímto teatrálním způsobem, považoval Petr Nečas za fatální poškození České republiky. S ohledem na tři bývalé poslance ODS, kteří na podzim roku 2012 veřejně před Poslaneckou sněmovnou rezignovali na své funkce, vyjádřil souhlas s tím, že měli plné právo odstoupit, bohužel je tento jejich postup z nějakého důvodu kriminalizo- ván. Naopak tito poslanci se zachovali loajálně ke své straně, a odmítli hlasovat tak, aby způsobili pád vlády. To že s nimi ODS i nadále počítá, není nijak neobvyklá situace. Vyslovil se ohledně vnitrostranických a mezistranických dohod o vzájemné podpoře, jako o běžné součásti politiky, za kterou by neměl být trestán – nazývá to vyvažujícími politickými dealy. Výzvy k odstoupení z funkce, nevyslyší a neodstoupí (youtube.cz, 2013). Petr Nečas ve svém vystoupení narážel na informace o tom, že nabízel vysoké vládní posty výměnou za loajalitu k vládě. Toto považuje za běžnou součást politiky, které je standardní jak vnitrostranicky, tak i mezistranicky. Ve svém vystoupení oslovil každou jednu stranu, která je v Poslanecké sněmovně s dotazem, zda nikdy nepřistoupili k podobnému kroku? Petr Nečas měl údajně 18.9.2012 slíbit skrze Janu Nagyovou a Romana Bočka těmto třem poslancům úplatek, který měl podobu nabídky významných postů. In- formace policie získala z odposlechů a SMS zpráv, které byly součástí komunikace výše zmíněných osob. Tři bývalí poslanci opustili své posty po té, co nesouhlasili s daňovým balíčkem, kdy hlasování o něm bylo spojeno s existencí vlády. Jejich rezignace tak neohrozila přežití Nečasovi vlády a zároveň došlo ke schválení balíčku. Měli jim být za toto nabídnuty vysoké posty ve ﬁrmách, které mají státní účast. Nečas to označil jako běžný politický deal. Jako hlavní organizátorka a spojnice mezi všemi těmito osobami byla označena šéfka Nečasova kabinetu, Jana Nagyová (idnes.cz, 2013). 14. června se v médiích objevila informace o osobních pohnutkách Jany Nagyo- vé, kdy nařídila sledování premiérovi manželky Radky Nečasové, za účelem získání informací, které by mohly vést k rozvodu manželství Petra Nečase a Radky Nečaso- vé. Policie to vyvodila z odposlechů a komunikace mezi zúčastněnými osobami. Jana Nagyová dle výše uvedených skutečností byla obviněna z organizování trestného činu zneužití pravomocí úřední osoby. Tentýž den v odpoledních hodinách byl podán návrh na vyslovení nedůvěry vládě ze strany ČSSD. Návrh byl podepsán 51 podpisy. Obhájce Jany Nagyové k jejímu obvinění s organizování sledování Radky Nečasové podotkl: „Klientka je toho názoru, že všechno umí vysvětlit. Její osobní pohnutky (co se týká sledování manželky premiéra Radky Nečasové, pozn. redakce) spočívaly v tom, že ona měla starost o to, aby bylo všechno v pořádku. Stojí si na stanovisku, že to byla seriózní věc, že to byla jenom její dobrá vůle a žádný zlý úmysl.“ Dále uvedl, že premiér o tomto nevěděl a nebyl informován (idnes.cz, 2013). Kauza je sledována ze strany zahraničních médií. BBC předpokládá, že se jedná 4.2 Krize ODS 33 o poslední víkend Petra Nečase v roli premiéra. Některá média přirovnávají české politické poměry k satiře. Jiná se soustředí na osobní linku celé kauzy, tedy vztah Petra Nečase s Janou Nagyovou. Zájem zahraničních médií není zanedbatelný (novinky.cz, 2013). 15. 6. 2013 premiér Petr Nečas uvedl, že Jana Nagyová končí na postu ředitelky jeho kabinetu. Zároveň znovu potvrdil, že o jejích krocích nic nevěděl a zneužití tajné služby by nikdy nepovolil. Z jeho pohledu nenastaly skutečnosti, kvůli kterým by měl opustit svůj post, a mělo by dojít ke svržení vlády. Je nutné, aby vláda dále pokračovala ve své práci. Petr Nečas vydal tiskové prohlášení, které si dovoluji citovat:

1. Nikdy jsem nerozhodl ani nebyl informován o údajném sledování osob, jejichž jména jsou v současné době skloňována v médiích. Pokud se tak opravdu stalo, považuji to za závažné pochybení. Přestože jsem o tomto konání nevěděl, hluboce toho lituji a omlouvám se všem, kterých se mělo týkat. Nikdy bych nepřipustil zneužití zpravodajských služeb k osobním a politickým účelům. Po- važuji také za nepřijatelné, že dva vysoce postavení představitelé Vojenského zpravodajství údajně přijímali pokyny od osoby, které k tomu neměla jakékoliv zákonné oprávnění. 2. Je logické, že po obvinění a následném uvalení vazby na paní Janu Nagyo- vou nemůže dále pokračovat v pozici vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády. Věřím, že dojde k rychlému a nestrannému vyšetření všech okolností souvisejících s tímto případem. 3. Chtěl bych upozornit znovu veřejnost na to, aby v celém případu rozlišovala tři různé roviny: případ údajného selhání několika osob z Vojenského zpravo- dajství, případ odchodu tří bývalých poslanců ODS z Poslanecké sněmovny a vyšetřování klientelistických vazeb. 4. I nadále považuji obvinění tří bývalých poslanců za nesmyslné. Politické do- hody nepovažuji za trestnou činnost. Pokud by tomu bylo jinak, musela by policie a státní zastupitelství vyšetřovat stovky, možná tisíce podobných kauz z minulosti. 5. Policie by měla jasně říci, komu patří zabavené ﬁnanční prostředky a zlato, zda pocházejí z trestné činnosti a zda mají nějakou souvislost s doposud obviněnými osobami. Pokud tomu tak není, měla by veřejnost a média tuto skutečnost jasně reﬂektovat a nespojovat je účelově s obviněnými osobami. 6. O celé situaci průběžně komunikuji s koaličními partnery a předpokládám, že se po mém návratu z jednání ve Varšavě uskuteční společné jednání (ods.cz, 2013).

16. 6. 2013 dochází k jednání koaličních partnerů. I přesto, že premiér Petr Nečas několikrát vyvrátil, že by rezignoval na svůj post, mezi koaličními partnery sice 34 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA přetrvávala snaha o udržení vlády až do voleb, ale podle jejich vyjádření může dojít ke změně na pozici premiéra. Objevuje se zpráva, že uvnitř ODS dochází k jednáním, kdy by Petra Nečase mohl nahradit Martin Kuba, první místopředseda a ministr průmyslu a obchodu. Petr Nečas získal 14. červma podporu dvou třetin výkonné rady ODS. Místopředseda senátorů ODS dodal: „Myslím, že nyní záleží na Petru Nečasovi, aby vyhodnotil situaci, která je pro něho velmi složitá zejména poté, co skončila ve vazbě jeho blízká spolupracovnice, a měl by proto učinit takové kroky, které by umožnily fungování současné koalice i vlády. Samozřejmě, nezáleží jen na jeho rozhodnutí, ale i na panu prezidentovi, jak bude postupovat.“ Jak je zřejmé z výše citovaných a zmiňovaných zdrojů, situace ohledně Petra Nečase se začíná řešit i v rámci jeho vlastní strany, dochází k většímu vztažení ODS do celé situace. Zatímco v předchozích dnech se koaliční partneři vyjadřovali k pochybení vedení ODS, nebylo zatím zřejmé, jaké kroky se budou v ODS dít a jak celá situace ovlivní působení Petra Načase ve straně (ihned.cz, 2013). Anonymně se vyjádřil jeden z členů ODS k opuštění pozice premiéra, ale i předsedy strany: „Měl by tak učinit co nejrychleji, aby škody, které u veřejnosti způsobuje, nebyly ještě větší a zničující.“ Naráží na pozici ODS a vztažení celé kauzy právě k této straně (novinky.cz, 2013). Premiér Petr Nečas oznamuje dne 16. 6. 2013, že 17. 6. 2013 podá demisi. Oznámil to členům politického grémia ODS a koaličním partnerům. Uvedl, že si je vědom své politické odpovědnosti a vyvozuje z ní tyto důsledky. Uvědomuje si svou zodpovědnost vůči ODS a chce pro ni udělat to nejlepší. V rámci řešení chce pomoci najít koaliční formát s dostatečnou podporou 101 poslanců, v čele s premiérem z řad ODS. Označil se za bojovného člověka, který ustál a přežil mnoho krizí a snah o svržení vlády, ale uvědomuje si, že nyní je to optimální řešení aktuální situace, a nechce se stát balvanem, který by situaci ztěžoval (youtube.cz, 2013). 17. 6. 2013 vystoupil s oﬁciální demisí. Na první místo staví zájmy země, na dru- hém místě je zájem ODS, na třetím existence koalice a na čtvrtém místě jeho vlast- ní politický osud. Byl si vědom, jak aktuální situace dopadá nejen na vládu, ale i na ODS. Sám nazval aktuální dění peripetiemi osobního života. Demisi podal k rukám prezidenta Miloše Zemana. V souladu s ústavními zvyklostmi ho pověřil Miloš Zeman výkonem funkce do ustavení nového premiéra. Zeman následně Neča- sovi poděkoval, popřál mu lidské štěstí a osobní pohodu. Následně oznámil, že dojde ke schůzce v Lánech, kde bude projednán další postup (youtube.cz, 2013). Miloš Zeman dal najevo, že chce být do řešení vládní krize zapojen. Na zámek v Lánech postupně pozval k jednání představitele LIDEM, TOP09, ODS zastoupe- ného jejím místopředsedou Martinem Kubou. Možnými řešeními bylo pokračování koalice, ustanovení úřednické vlády nebo předčasné volby. ODS na pozici premiéra, respektive premiérky, navrhla Miroslavu Němcovou. Miloš Zeman se k tomu odmítl vyjádřit médiím do doby, než své stanovisko sdělí politickým představitelům, se kterými se měl v následujících dnech setkávat. Mi- roslava Němcová byla předvolána k výslechu ohledně událostí kolem Petra Nečase. 4.2 Krize ODS 35

Svou výpověď však nepovažovala na důležitou, jelikož se neúčastnila žádných jednání ohledně rozdělování postů (aktualne.cz, 2013). VSZ podalo žádost o vydání Petra Nečase. Ostatní politické strany vyčkávaly na doporučení mandátového a imunitního výboru. ODS se alespoň dle slov Martina Kuby postavila za Petra Nečase: „Pokud je záležitost postavena jen na té konstruk- ci, že při uplatnění bývalých poslanců v dozorčích radách státních podniků údajně došlo k podplácení, tak ODS dlouhodobě a od začátku tvrdí, že rozdělování po- zic ve veřejném prostoru je běžnou součástí politiky v řadě evropských zemí, nejen v ČR, a že tady se o korupci z našeho pohledu nejedná.” „ODS nehodlá v žádném případě bránit vyšetřování. Na druhou stranu je důležité, abychom dostali od policie a státního zástupce informace, které budou více konkretizovat a rozplétat ty případy,“ následně dodal (lidovky.cz, 2013). Vzhledem k tematickému zaměření práce nebudu nyní dále pokračovat v popisu stěžejních událostí týkajících se kauzy Nečas, jelikož Petr Nečas vzhledem k demisi a odstoupení z funkce předsedy strany dál nezasahoval do přímého dění v ODS. ODS byla postavena před situaci, kdy se snažila udržet koalici a nabídnout řešení, kterým, jak již bylo napsáno výše, byla kandidatura Miroslavy Němcové na post premiérky. 19. 6. 2013 oznámila ODS na tiskové konferenci nominaci Miroslavy Němco- vé. Sama Miroslava Němcová poukázala na to, že po 15 letech v roli poslankyně, je vhodná doba, kdy může vrátit zemi podporu, které se jí dostávalo. Byla vybrá- na jednomyslně. Nominována byla vzhledem k jejím zkušenostem a morálnímu a politickému kreditu. Martin Kuba poukázal na její dlouhodobě ukotvené pravico- vé názory a schopnost vhodně reprezentovat Českou republiku v zahraničí (ods.cz, 2013). Miroslava Němcová byla nominována na premiérku ČR, přestože zastupujícím předsedou strany, po odchodu Petra Nečase, se stal Martin Kuba. Média pouka- zovala ještě na oblíbeného občanskodemokratického politika, Jiřího Pospíšila. ODS se zřejmě rozhodla pro političku s velice seriózním vystupováním, bez skandálu a s dobrou reputací, která byla pozitivně přijímána i ze strany koaličních partnerů. Ze strany koaličních partnerů se skutečně jednalo o přijatelného kandidáta, respektive kandidátku. Avšak zazněly názory, že pokud by se stala premiérku, bylo by nutné řešit obsazení jiného důležitého postu, předsedkyně nebo předsedy Poslanecké sněmovny. Oproti tomu ze strany opozice přicházely kritické hlasy k tomuto rozhod- nutí. Bohuslav Sobotka se vyjádřil následovně: „Zdá se, že krize ODS je mnohem hlubší, než jsme si mysleli. Navrhnout uprostřed recese ekonomicky nekompetentní premiérku bez sebemenších exekutivních zkušeností je riziko pro celou zemi. Paní Němcová je jako dlouholetá představitelka ODS spoluodpovědná za chybné reformy a nespravedlivou politiku vlády v minulých letech, a nelze proto od ní čekat žádnou nápravu. Její pravicovou vládu nepodpoříme (idnes.cz, 2013).“ Zájmem opozice bylo rozpuštění Sněmovny a vyhlášení nových voleb. Zástupci koalice 25. 6. uvedli, že mají podporu 101 poslanců pro vládu v čele s Miroslavou Němcovou. Miroslava Němcová o této většině telefonicky informovala i 36 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA prezidenta Miloše Zemana. Ten však dal najevo, že většina na jeho plánovaném řešení nemusí nic změnit: „Řekl, že toto jasné stanovisko vnímá, ale nic to nemění na tom, co už naznačoval, tedy že už má nějaké svoje řešení,“ popsala prezidentův postoj Němcová. Členové koalice se vyjádřili, že za Němcovou stojí a preferují setrvání vlády, před vládou úřednickou či předčasnými volbami (ods.cz, 2013). V ten stejný den prezident Miloš Zeman oznámil jmenování úřednické vlády v čele s Jiřím Rusnokem. Prezident své rozhodnutí částečně obhájil tím, že Karolína Peak ho předešlého dne informovala, že vláda podporu většiny s největší pravdě- podobností nezíská. Karolína Peak to však popřela. Miroslava Němcová rozhodnutí prezidenta očekávala, překvapilo ji, že k němu opravdu přistoupil ve chvíli, kdy věděl o většinové podpoře poslanců. Zemanovo jednání částečně považovala za vykročení nad parlamentní rámec. Nepředpokládá však, že by vláda Jiřího Rusnoka získala podporu Poslanecké sněmovny. Miroslava Němcová též prohlásila: „Je to kritická situace, netušili jsme, že nastane, nikdo na ni nebyl připraven“ (lidovky.cz, 2013).

4.3 Vývoj uvnitř ODS Vývoj uvnitř ODS byl mediálně mnohem méně sledovaný, je třeba si uvědomit, že události kolem Petra Nečase postihly v první řadě vládu a politickou scénu jako celek. Jednalo se o rozsáhlý problém pro ČR, zejména ve chvíli demise premiéra. Problémy uvnitř ODS mediálně nedostávaly tolik prostoru, přesto se v této kapitole pokusím na základní body upozornit a situaci popsat. Můžeme říci, že už to, že pre- miér byl z řad ODS, stranu extrémně zasáhlo. Následné kroky, kdy byl zastupujícím předsedou strany zvolen Martin Kuba a na post premiérky nominována Mirosla- va Němcová, mohou být znakem personální nejednotnosti, ale také strategického uvažování v době krizové situace. První zásadní ránou pro ODS byla kauza kolem premiéra, kdy přestože se jednalo o zásah na Úřadu vlády, Petr Nečas byl předsedou strany, a jako taková, byla celá razie spojena i s ODS. Jako další zásadní ránu vnímám demisi premiéra a ná- sledné odstoupení Nečase z pozice předsedy strany. Ten tyto své kroky odůvodňoval snahou, aby jeho osobní peripetie neškodily zemi a straně, přesto se dá předpokládat, že v danou chvíli již obraz ODS poškozen byl. Na místo zastupujícího předsedy ODS se dostává do té doby 1. místropředseda strany, Martin Kuba. Přesto je na premiérku strany nominována Miroslava Němcová, která získala absolutní podporu své strany, stejně tak se jí dostalo podpory i ze strany koaličních partnerů. Jakmile opadla hlavní jednání o možné podobě vlády, kdy se ukázalo, že prezident má své vlastní řešení, byť vláda Miroslavy Němcové by získala podporu 101 poslanců, vyšly na povrch problémy, které se děly uvnitř strany. Jedním ze zásadních problémů byla dvojkolejnost ve vedení strany. V průběhu vyjednávání o možné podobě vlády se strana zdála z vnějšího pohledu jednotná, jakmile hlavní jednání opadla, ukázalo se, že jednota byla jen dočasná nebo před- stíraná. Kuba v srpnu skrze média zpochybnil pozici lídra Miroslavy Němcové a 4.3 Vývoj uvnitř ODS 37 poukázal na to, že na kongresu byl on zvolen druhým nejsilnějším mužem v rámci ODS. Reagoval tím zřejmě na ambice Němcové vést stranu do voleb a její nesouhlas s dvojkolejností ve vedení strany. Akceptoval ji a podporoval, dokud měla nahradit Petra Nečase na pozici premiéra, do voleb již chtěl zřejmě jako lídr jít on. Martin Kuba ve svém prohlášení uvedl: „Za prvé si myslím, že teď musíme hrát všichni jako tým a snažit se o co nejlepší výsledek ODS. Osobní ambice by v tuto chvíli měly u každého ustoupit stranou ve prospěch dobrého výsledku. Za ten jsme odpovědní. Já se takovými myšlenkami teď nezaobírám, takže mě to neznepokoju- je. Za druhé – ODS před devíti měsíci na kongresu řešila, kdo má stát ve vedení strany. S paní Němcovou jsme se tam ucházeli o pozici 1. místopředsedy a delegáti se vyjádřili, myslím, poměrně jednoznačně“ (lidovky.cz, 2013). Toto vyjádření je paradoxem oproti vyjádření, které Kuba uvedl v červenci na adresu Miroslavy Němcové, kdy ji označil jako osobu, která by měla být lídrem pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2014. Miroslava Němcová na prohlášení Martina Kuby reagovala takto: „Brala jsem to tak, že ve chvíli, kdy jsem přijala nominaci na možnou předsedkyni vlády, tak že z toho vyplývá, že jsem se stala nejen lídrem té, jakési koalice, ale také ODS (lidovky.cz, 2013).“ Zároveň však naznačila, že tyto neshody by měly být řešeny uvnitř ODS a nikoliv přes média. Argument Kuby přijala, ale v rozhovoru pro Lidovky opět zopa- kovala, že nebude v médiích toto rozvádět. Dualita ve vedení strany podle Němcové měla skončit po rozpuštění parlamentu. Kuba i Němcová se vyjádřili, že by před volbami rádi spolupracovali s exprezi- dentem Václavem Klausem. Jeho návrat do vedení strany však nepovažují za reálný a žádoucí. Spolupráce by ba naopak měla mít co nejširší charakter (lidovky.cz, 2013). 6. září byla jako celorepublikový lídr voleb schválena Miroslava Němcová. Před- seda Kuba vedl kandidátku v Jihočeském kraji, Miroslava Němcová pak kandidátku v Praze. I přes toto rozhodnutí stále přetrvávalo dvojkolejné vedení strany, a rozdílná osoba ve vedení strany a v roli lídra voleb. Hlavním voličským cílem ODS pro předčasné volby měli být mladí lidé. Mezi lídry byl v Praze nasazen i Bohuslav Svoboda, což bylo odůvodněno tím, že Mi- roslava Němcová v rámci kampaně musí pokrýt celou ČR. Komunikace hlavních bodů kampaně však byla taktéž roztříštěna mezi více lidí. Jednu z částí představil předseda Kuba, další části měly být opět rozděleny mezi další kandidáty: „My jsme tohle ještě neprojednali. Vždycky to budu představovat já s panem předsedou. Jestli k tomu přizveme ještě nějakého člověka, kterého se téma týká, například školství a víme, že je lídrem na Jižní Moravě, tak to si ještě promyslíme. Známe okruhy, kterých se chceme dotknout. Víme v jakém pořadí je chceme představovat. Víme zhruba v jakých intervalech je chceme představovat, ale tohle je ještě detail který si promyslíme.“ I v tomto prohlášení se ukazuje, že přestože byla Miroslava Němco- vá volebním lídrem, některé součásti kampaně typické právě pro lídra přesto zastal předseda strany. Tedy opětovně se potvrdila dvojkolejnost ve vedení strany, přes- tože Miroslava Němcová uváděla, že po rozpuštění parlamentu by toto mělo ustat. 38 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA

Předvolebním cílem byla kontaktní kampaň, kterou měla Miroslava Němcová zajistit v rámci celé republiky, lídři jednotlivých oblastí pak ve svém volebním regionu. Cílem kampaně se měla stát mladá rodina. K této kampani mělo přispět i využití sociálních sítí, Němcová sama potvrdila, že se snaží rozumně využít Facebook. Do voleb šla ODS s volebním sloganem: Neexistují levicová nebo pravicová témata. Existují jen levicová nebo správná řešení. Ve svém volebním programu strana naráží na složié politické období, ve kterém se země nachází, stejně tak zmiňuje, že se nezříká svého dílu odpovědnosti, jelikož se účastnila koaličních vlád. Avšak velice záhy označuje strany jako LIDEM či Věci Veřejné za strany neschopné vyvést zemi z problémů a označuje je za strůjce dalších krizí. Sebe strana líčí jako subjekt založený na široké členské základně, která je největší ze všech stran napravo od středu. Zároveň se označuje za jedinou standardní a dlouhodobě existující stranu. Ve svém programu strana garantuje lepší daňový systém, podporu podnikání, snížení byrokracie, Cílí též na mladé rodiny či páry – první byt, první práce. ODS nabízela ve svém programu změny a řešení ve všech oblastech života (ods.cz, 2013). Předčasné volby v roce 2013 přinesly ODS nejhorší výsledek za celou dobu její existence – 7,72 %. Obsadila páté místo a získala 15 mandátů. Pro porovnání můžeme uvést výsledek z roku 2010, kdy získala 20,22 %, což znamenalo 53 mandátů. V roce 2006 to bylo 35,38 % a 81 mandátů. Rok 2002 přinesl ve volbách ODS zisk 24,47 % a 58 mandátů. V roce 1998 získala ODS 27,74 %. Ve volbách v roce 1996 činil její zisk 29,62 % (volby.cz, 2013). V roce 2013 ze všech krajů nejlépe uspěla Miroslava Němcová, která v Praze získala 12 % a byla tak znovu zvolena. Nad 10 % pak získal ještě Jiří Pospíšil v Pl- zeňském kraji a byl taktéž znovuzvolen. Dočasný předseda strany, Martin Kuba, obdržel v Jihočeském kraji 8,09 % a nebyl zvolen. Jihomoravském kraji kandidoval na kandidátce ODS nestraník Petr Fiala. Ten ve volbách obdržel 7,01 % a byl zvolen poslancem (aktualne.cz, 2013). Reakcí na propad ve volbách byla rezignace místopředsedů ODS a členů výkonné rady. Rezignace však měla být podána až k datu konání kongresu, tedy v lednu roku 2014. Na pozici předsedy strany se rozhodla kandidovat místopředsedkyně a lídr voleb 2013, Miroslava Němcová. Post předsedy strany byl neobsazen od odstoupení Petra Nečase. Tuto pozici dočasně převzal 1. místopředseda strany Martin Kuba (tydeniky.cz, 2013). „Já jsem výkonné radě oznámila, že jsem ochotna, připravena a hlavně chci kandidovat na pozici předsedkyně ODS a na žádnou jinou pozici kandidovat nebudu,“ uvedla k tomuto Němcová. Situace ohledně možného vedení strany se změnila ve chvíli, kdy do ODS vstoupil Petr Fiala. Ten, jak bylo zmíněno výše, ve volbách kandidoval ještě jako nestraník. Delegáti sněmu ODS Brno – město schválili jeho nominaci na post předsedy. Fiala následně potvrdil, že kandidaturu na post předsedy ODS zvažuje. „Hlavním impulsem pro mě bude právě to, jestli by moje rozhodnutí stranu vést vedlo k jejímu sjednocení, zvýšení akceschopnosti a důvěryhodnosti. Nyní proto 4.3 Vývoj uvnitř ODS 39 diskutuji s řadou lidí na různých úrovních strany – a až na základě těchto rozhovorů mohu dospět k závěru, zda existují podmínky pro to, aby mělo moje větší angažmá ve vedení smysl,“ uvedl Fiala pro Lidové noviny. Fiala též poukázal na to, že změna ve vedení není samospásná, protože ODS potřebuje velkou změnu, krize, ve které se nyní nachází, dle Fialy nevznikla v posled- ních měsících, ale jedná se o hlubší a dlouhodobější krizi. Voliči ve volbách ukázali, že současná podoba ODS pro ně není přijatelná a požadují změnu. Během lednového kongresu by strana měla ukázat, že je připravena, protože kvůli blížícím se komu- nálním volbám je třeba jednat rychle (tyden.cz, 2014). Na začátku prosince Miroslava Němcová změnila své rozhodnutí a potvrdila, že se o post předsedkyně ucházet nebude a uvolní tak cestu Petru Fialovi. Němcová měla zájem výhradně o předsednickou funkci.2 Fiala získal podporu jak Martina Kuby, tak Jiřího Pospíšila. Ve své knize Občané, demokraté a straníci, která byla vydána v roce 2015, se Pe- tr Fiala věnuje důvodům, proč s rozhodl kandidovat na předsedu strany. ODS se dle něj dostala do závažné krize, která ohrožovala její pozici v politickém systému ČR. Jako hlavní problém identiﬁkoval to, že ODS přestala plnit některé z hlavních funkcí strany. Zároveň zapomněla na základní ideje, hodnoty a principy z nichž politika vychází. Ideálně by mělo docházet k diskuzím a střetům mezi liberálním a konzer- vativním křídlem, na základě kterých by se formovala politika strany. Tyto diskuze však v poslední době vystřídaly spíše osobní střety. Straně nezbyl prostor pro obhajobu a prosazování zájmů vlastních voličů. Poukázal na to, že jejich dlouholetá voličská skupina, tedy podnikatelé a živnostníci, je podpořili pouze 13 %, zatím- co TOP 09 dostala od této skupiny podporu 19 % a ANO 27 % volební podpory od podnikatelů. Selhání se projevilo i v mobilizaci občanů (Fiala, 2005:23-24). Petr Fiala též uvedl, že není žádný zázračný lék, pouze usilovná každodenní prá- ce může ODS z krize vyvést. Hlavním cílem bylo obnovení důvěry veřejnosti v ODS. Strana byla v té době spojována s termíny jako vyprázdněnost politiky a korupce. Zmiňuje, že Petru Nečasovi v době svého působení coby vědecký poradce na úřadu vlády, popsal ODS jako chladnou stranu. Stranu nezajímaly běžné problémy voličů, nekomunikovala s nimi. Více se orientovala na čísla, byla nesrozumitelná. V lednu 2014 se uskutečnil kongres ODS, v pořadí již 24. kongres. Předsedou byl zvolen Petr Fiala. Podle politologů by měl Petr Fiala do vedení strany povo- lat lidi, kteří chtějí změnu a nejsou zatížení minulostí. Fiala se nacházel v situaci, kdy si mohl diktovat, co se má dít. Měl se stát skutečným lídrem opozice. Toto si však vyžaduje určitý způsob vyjadřování, spíše ostřejší a tvrdší vyjadřování, které je typické například pro Miroslava Kalouska. Volba předsedy strany na kongresu dopadla takto - Eduard Kožušník 32 hlasy, Miroslava Němcová 66 hlasů a Petr Fi- ala 437 hlasů. Fiala tak získal velice silný mandát. Kožušník na kongresu požádal delegáty, aby byl stanoven krizový tým. Pro Fialu nezačala pouze obnova ODS, ale

2Němcová se účastnila volby nového předsedy jako jeden s z kandidátů, ale jak popíšu v prá- ci dále, kandidovala pouze pro to, že nechtěla odejít, ale jako rozumné řešení pro ni bylo ”být poražena” 40 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA začala též nová kultura ODS. „Lidé odsud z funkcí nebudou odcházet, abychom jim poděkovali,“ uvedl Fiala. Zmínil Petra Nečase a to, že odváděl výbornou práci, tedy nebyl to to pouze červen 2013. Zmínil i Martina Kubu a jeho práci s plným nasazením, který nekandidoval do vedení strany. Poděkoval i Miroslavě Němcové za to, jak v těžkých dobách reprezentovala stranu. Po tomto poděkování sál povstal a poděkoval Miroslavě Němcové dlouhým potleskem (ceskatelevize.cz, 2014). 19. 1. 2014 proběhla tisková konference ke 24. kongresu ODS. V čele strany stanul Petr Fiala a Jan Zahradil, coby místopředseda. Základní zprávou bylo, že ODS je zpět, je to strana s novou energií a bude chtít oslovit přímo své voliče. Došlo ke kompletní obměně vedení a změně stanov. Fiala poukázal na to, že se opět musí vrátit k hájení lidské svobody, bránit růstu byrokracie a zabránit tomu, aby stát občany obtěžoval, ale chránil je. Jiří Pospíšil ve vedení strany skončil. Místopředse- dou se stal Jan Zahradil. Došlo k zúžení výkonné rady, každý kraj má jen jednoho zástupce. Podle Martina Kuby prošla ODS složitým obdobím, ale ODS má stále zdravý základ, díky kterému se může vrátit tam, kam patří. Ten ještě připravil ně- kolik materiálů týkajících se změny v organizaci manažerského vedení a ﬁnančních změn, které musí zohlednit nižší příjmy po volebních výsledcích. Politika se nyní má více přiblížit předsedům jednotlivých oblastí, respektive politika bude řešena v rámci republikového sněmu. Bývalými koaličními partnery i dalšími politickými představiteli byl Petr Fiala vnímán jako kultivovaný a velmi vzdělaný člověk, ovšem lehce pochybují, zda dokáže uřídit stranu v takovém stavu v jakém je, otázkou je především jak se zachová ODS jako celek (ods.cz, 2014). Petr Fiala v rámci své práce stanovil 7 kroků k obnově strany: 1. Stanovení politických cílů – programová východiska, hodnoty a principy, jakých se ODS bude držet. Prosazování zájmů vlastních voličů. Termíny jako konzer- vativní, liberální nebo pravicový musí dostat opět nějaký jasný a konkrétní obsah. 2. Posílení akceschopnosti strany – strana musí být profesionálnější, podpořit vnit- rostranickou komunikaci. Zúžení výkonné rady pomůže efektivně tvořit aktuální politiku. 3. Aktivizace a motivace členů – doposud nebyla využívaná jedna z hlavních výhod ODS – velká členská základna. Měl by být poskytnut prostor členům, kteří mají na regionální úrovni za sebou velký kus práce. Musí se začít poslouchat jejich názory a zajímat se o jejich postoje. 4. Prokázání kompetencí – požadavek na kompetenci je od voličů silný. Strana dříve nabízela dostatek kompetentních osob, avšak toto polevilo. Je třeba usta- novit odborné mluvčí a kolem nich vytvořit expertní skupiny. Témata aktivně přinášet, ne je pouze pasivně komentovat. 5. Připravení strategie – strategie musí být jak obecná, tak musí být připravena i k jednotlivým volbám. Strana musí znát své cíle, situaci a výhody i nevýhody. 4.4 Krize ODS pohledem Miroslavy Němcové 41

6. Být otevření a naslouchající – stranické problémy nikoho nezajímají, proto musí být vyřešeny rychle, aby se strana mohla soustředit na starosti voličů. Voliči chtějí řešení svých problémů. Je třeba lépe pracovat s médii, lépe komunikovat s voliči a lépe spolupracovat s dalšími pravicovými subjekty. 7. Být důvěryhodní a mít sebedůvěru – brand ODS byl v dané době poškozen. Byla nutná morální obnova strany. Je žádoucí konkrétně kritizovat, mluvit o tom, pokud se někdo chová nevhodně. Důvěru je třeba si znovu zasloužit, voliči ODS již nic neodpustí (Fiala, 2013:37).

4.4 Krize ODS pohledem Miroslavy Němcové Hlavními tématy rozhovoru s poslankyní a členkou ODS Miroslavou Němcovou byly události kolem premiéra Petra Nečase a stav strany po vypuknutí této kauzy. S ohledem na její tehdejší pozici byly položeny otázky týkající se personálního stavu strany, příčin krize strany a existence krizového managementu před a po vypuk- nutí krize. Byly pokládány otevřené otázky, což umožnilo získat hlubší informace týkající se personálních vztahů, mediálně sledováných událostí, včetně postupu prezidenta Miloše Zemana. Poslankyně byla tázaná též na stav a proměnu ODS před rokem 2013 a po něm, na změnu způsobu v komunikaci strany a na proměnu jejího směřování. Kauza kolem Petra Nečase dosud není objasněná. Jednalo se o zvláštní spouš- těč, u kterého stále není známo, kdo za ním stojí: „Nemyslím si, že to byla ta hlavní příčina, nakonec by se dalo říct, že to byla ta třešnička na dortu, která dozrála, nebo dozrálo celé jedno období, které bylo charakterizováno několika vlivy. Tím prvním bylo už od roku 2010 ustavení vlády s Věcmi veřejnými, což byla vláda velmi vratká, programově a personálně nesourodá. Věci veřejné přicházely jako naprosto nezkušený subjekt do Poslanecké sněmovny a jejich představy o tom, kudy se má ubírat vláda, tu vládu nesmírně stresovaly, brzdily a navenek se od samého počátku projevovala nesoudržnost,“ uvedla Miroslava Němcová k jednomu z prv- ních problémů, které podle ní od roku 2010 stály za postupných přechodem strany do krize. „Za druhé tam byl faktor TOP 09, další strany, která byla v té kolaici, která vlastně soupeřila s ODS o to, kdo je tím hegemonem na pravici, zda je to vítězná tehdy ve volbách ODS nebo zda to je taková nastartovaná TOP 09, která chtěla to vítězství ODS převzít a ona být tou hlavní pravicovou silou v zemi. Toto byla navenek i dovnitř další věc, která tu vládu nědělala silnou a soudržnou. Třetí, poměrně závažný a možná nejzávažnější faktor byla skutečně ekonomická a hospo- dářská krize.“ Právě ekonomická krize je problém pro jakoukoliv vládu, o to hůře podle Miroslavy Němcové postihne vládu, která je nesourodá a nesoudržná. Násled- ně přišla kauza kolem premiéra Petra Nečase, respektive zásah na Úřadu vlády, kde se ukázalo, že pro ODS již nebylo možné celou situaci udržet. V tom okamžiku došlo k dramatickému poškození strany. 42 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA

Před rokem 2013 v ODS neexistovala skupina nebo oddělení zabývající se krizemi, předcházení krizím či identifikaci symptomů: „Ne, nějakou skupinu, která by byla formálně ustanovena a měla tenhleten úkol, já si nepamatuji. Myslím si, že to bylo řešeno spíš na úrovni těch stranických orgánů, grémia ODS, posléze rozšířeným or- gánem, kterým je Výkonná rada,“ dodává Němcová. K vytvoření strategie, případně dlouhodobé strategie nikdy nedošlo. Ve straně nidky neexistoval profesionalizovaný orgán. Personální situace v ODS po odstoupení Petra Nečase byla velice specifická, existovalo zde duální vedení - zastupující předseda Martin Kuba a Miroslava Něm- cová. V této komplikované situaci zastávala poslankyně pozici volebního lídra, což s sebou přinášelo případná specifika i problémy: „Byla to velmi obtížná situace, ale pravda je, že z mého osobního pohledu, já jsem neměla moc času na ni myslet, proto- že ty věci měly tak dramatický a rychlý spád, že po té, co byl ve Sněmovně odhlaso- ván konec toho volebního období a spěli jsme k předčasným volbám, tak všechny ty otázky, které souvisí s předčasnými volbami, to znamená kandidátní listiny, vybrání kandidátů, vytvoření nějakého programu, dát dohromady rozpočet, nějaký systém té kampaně, tak to vás zaměstná od rána do večera natolik, že na otázky jak vlastně to ta ODS myslí, když je dvouhlavá v tu chvíli, a jak se to může projevit navenek v tu chvíli, skoro vůbec nebyl čas a pomyšlení,“ řekla Miroslava Němcová. V tehdejší situaci nebylo možné uvažovat nad uspořádáním volebního kongresu, kde by se zvolilo nové vedení, protože situace byla natolik vypjatá, že pro ODS bylo především nutné připravit se na volby. „Dvouhlavé vedení určitě nebylo šťastné. Na jednu stranu zde byly názory na- příklad Martina Kuby, na druhé straně zde byly názory moje, jako lídra, které se nepotkávaly v tom, co máme mít jako ústřední hesla, jak má vypadat kampaň, jak má být zorganizována. Takže nakonec to bylo všechno tak na koleně, každý si tak trochu vynutil to svoje a s profesionální prací to němelo nic společného,“ upo- zorňuje poslankyně na specifika dvouhlavého vedení. Zároveň ale potvrdila, že si oba dva uvědomovali, že nesmí ventilovat svůj názorový nesoulad během voleb, tím pádem před volbami v médiích nebyl tento nesoulad znát, zatímco po volbách se za- čal citelně projevovat, jak jsem popsala v částí práce, která monitorovala mediální dění v ODS v roce 2013. Miroslava Němcová to označila, jako vnitřní sebekázeň, která však vyžadovala mnoho psychických sil. „Martin Kuba je mnohem ambicióz- nější muž, který chce dosáhnout svého a umí si jednu porážku jaksi přečkat, a umí si počkat. A pak jako už zase čekal na to, že mě bude mít z cesty, když to řeknu takhle nahrubo. Ale my jsme spolu vlastně pak už ani nemluvili, nebyl důvod ani, to nebyla žádná, že bychom si nějk zvlášť ublížili, ale ani jedna strana neměla důvod se k tomu vracet,“ nastínila Němcová vzájemné profesní a názorové postoje. „Výsledek byl velmi těžká rána pro ODS, ze kterého se strana ještě stále nese- brala,“ reaguje Miroslava Němcová na situaci po volbách 2013, ve kterých byla podle jejích slov nejúspěšnějších kandiátem, co se týče procentuálního podílu, za dob existence ODS. Po volbách nebylo prvním krokem stanovení krizového plánu, prvním nutným 4.4 Krize ODS pohledem Miroslavy Němcové 43 krokem bylo zvolení nového vedení, respektive příprava na zvolení nového vedení. Tři měsíce do ledna 2014 sloužily k tomu, aby se sešly všechny volební orgány, které strana má. Nové vedení by pak mělo úkol vyvést stranu z krize. „Počítalo se s tím, a to nevím přesně, protože jsem pak už v tom vedení nebyla, jak si rozdělili tu práci, ale je pravda, že jsme měli i finanční problémy související s tím, že jsme byli stranou v hlubokém propadu, do toho volby, zadlužení z minula, takže dát dohromady i tu ekonomickou stránku vyžadovalo nějaké lidi, odborníky, které si myslím to nové vedení přizvalo, aby dali dohromady tu finanční stránku věci, což se podařilo. Dneska už se zdá, že ty velké problémy máme za sebou,“ uvadí poslankyně. Její odpověď tak de facto potvrzuje to, co uváděl Petr Fiala ohledně jedněch z hlavních kroků v období krize. Řešení finančních problémů vyžadovalo velké propouštění, což samozřejmě mělo opět dopad na fungování strany: „To má pak dopad na přípravu té strany, na jakékoliv profesionální úrovni. Je něco jiného jestli pět lidí dává podporu všem poslancům a senátorům a nebo jestli to dělá třicet lidí. Jiná cesta nevedla,“ dodává. Straně pomohlo i přestěhování z tehdejšího drahého pronájmu, do levnějšího. Tyto kroky měly vést ke stabilizaci strany a zároveň jí umožnit obrátit se zpět k veřejnosti s důvěryhodným programem. Tím, že ještě stále není kauza kolem Pera Nečase, respektive kolem Jany Neča- sové, uzavřena a stále ji má veřejnost na očích, je obraz ODS neustále poškozován, přestože ani jeden již nemají s ODS vazbu. Miroslava Němcová nedokáže odhadnout, jak se voliči zachovají v následujících volbách, zda již budou nad ODS uvažovat jako na pravicovou stranu s programem nebo stále jako na tu zkorumpovanou ODS. Ohlasy má poslankyně obojí. „Tehdy, a zcela pochopitelně, byla celá ODS v úplné panice, protože ten volební výsledek byl dramaticky špatný.3 A že z té paniky skutečně chtěla vyjít s někým, kdo s tou ODS předtím nebyl nijak spojován, což pan profesor Fiala bez pochyby je tou osobností,“ uvádí Miroslava Němcová k otázce rychlého vzestupu Petra Fialy v ODS.4 Zároveň připomněla, že i během jeho působení,jako nestranický ministr školství ve vládě Petra Nečase, existovalo názorové souznění Petra Fialy s názory ODS. Existovala tedy nějaká významná programová a názorová shoda: „To si ta strana velmi dobře uvědomovala, že přestože není jejím členem, tak ten její program dokonale zosobňuje, představuje a realizuje,“ dodává. Petr Fiala nebyl zatížen předchozím vývojem ODS a se svou akademickou minulostí byl důvěryhodnou a věrohodnou osobností. „Já myslím, že byl v členské základně vnímán jako ten krizový manažer, že ty naděje, které do něj vkládali, tak při různých setkáních, jak on jezdil...on si dal první úkol jezdit hodně a mluvit se členy ODS, protože to bylo období, kdy to bylo velmi nutné, aby ti lidé slyšeli jeho představu i jeho ujištění, že má dost sil a energie v té práci pokračovat. Myslím si, že jednak byl stoprocentně vnímán jako krizový manažer, a že ta důvěra v něj, jsem žádným způsobem nezaznamenala, že... nebo v některých momentech možná ano a k tomu se vrátím, ale že je schopen

3Výsledek parlamentních voleb 2013 4Petr Fiala vstoupil do ODS v listopadu roku 2013. Předsedou byl zvolen v lednu 2014 44 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA být jako tím slušným a solidním představitelem pravicové konzervativně liberální strany, v tom ta důvěra v něj trvá. Mírné znejištění bylo v tom - a k tomu se vracím - úspěchu na mediální poli, jak ten člověk dokáže zaujmout. Jak moc je tím lídrem viditelným, slyšitelným, charisma, jako když se objeví, tak hned zaujme, a že tu ODS dostává do popředí zájmu. Tam si myslím, že tyhlety výtky občas zazněly, ale nebyly nějaké zásadní, které by vedly směrem k úvaze toto vedení změnit,“ popisuje pozici a vnímání Petra Fialy. „Každý člověk má klady a zápory, nikdo není ve všech ohledech naprosto sto- procentní a řekla bych, že tenhleten mírný a malý nedostatek vyvažují mnohé jiné klady, která Petr Fiala nese, a že si to uvědomuje naprosto největší část veřějnosti, akorát ji znejišťují i ty komentáře těch redaktorů, které je každou chvíli slyšet, že ho není vidět a tak dál, ale možná že pro to zklidnění bylo potřeba přesně takové osoby, protože když to teď řeknu v uvozovkách, být druhý Miroslav Kalousek5, tak by to té straně nikdo neuvěřil, že si dala teď do svého čela rváče, který teď bude takovým způsobem se ji snažit vrátit na tu původní pozici,“ dodává. Prosazení Petra Fialy tak mohlo být delší než prosazení nějakého rváče, ale zase může být výrazně dlouhodobější. „Co nebylo vůbec možné a co jsme nemohli nikdo ovlivnit bylo jednání předsedy vlády,“ reaguje Miroslava Němcová, když se rozhovor vrací k prvním krokům po vypuknutí kauzy kolem tehdejšího premiéra. „Ten opravdu zmizel. Já jsem s ním se zkoušela telefonicky spojit hned ten den, kdy jsem se dopoledne dozvěděla o tom zásahu na Úřadu vlády. On mi jenom řekl dvě holé věty a že se ozve. Dál jsem vůbec neměla možnost s ním komunikovat, takže to pro mě byla i osobně složiá situace, protože předsedkyně Sněmovny neví, co se děje s vládou, což je skutečně malér. Nějak jsme ty dva dny, zpětně už pořádně ani nevím jak, protože to byl strašlivý šok, tak jsme je přežili ve smyslu, že se čekalo na tu první tiskovou konferenci, kterou slíbil ten zasahující státní zástupce a policie, a to bylo myslím ten stejný den odpoledne. To bylo prostě jediné, čeho jste se mohla zachytit, že posun v té věci může nastat teprve ve chvíli, kdy ten policejní a státní zástupce dají najevo, co se vlastně stalo. Ta tiskovka přišla a oni na ní řekli, že nic neřeknou, že došlo k zásahu a žádné další podrobnosti sdělovat nebudou, což pro politickou scénu znamenalo otevření všech možných dohadů a spekulací, a nevedlo to zase k ničemu,“ dodává. Pokoušeli se aspoň v rámci poslaneckého klubu spolu nějak telefonicky komunikovat, ale nebylo v podstatě možné nahradit jakékoliv vyjádření předsedy Nečase. Petr Nečas si dlouho stál za tím, že demisi nepodá. Situace se změnila de facto ze dne na den, jak bylo popsáno dříve. „Tam do toho vstoupila TOP09, která řekla, že pokud on tu demisi nepodá, tak že oni vystoupí z vlády, a že jaksi ta vláda stejně padne. Nám se zdálo v tu chvíli, protože Petr Nečas podle mého názoru opíral ten svůj postoj o to, že byl přesvědčen, že všech těch zločinů, které se představovaly veřejnosti, se nedopustil. Neexistují pro to důkazy, a že se tedy bude bránit tím, že to svoje místo neopustí, že kdyby ho opustil, tak by dával najevo, že určitě

5Jako příklad průbojného lídra strany byl tazatelkou uveden Miroslav Kalousek, poslankyně proto s tímto příkladem pokračovala 4.4 Krize ODS pohledem Miroslavy Němcové 45 ten jeho podíl viny na tom je. To si myslím, že byla jeho prvotní úvaha, i když jsem s ním nikdy takhle o tom nemluvila. Potom tam byla ta TOP09, která řekla, že tohle nebude tolerovat, že předseda vlády je neakceptovatelný pro ni a pokud on do nějakého data, jestli to bylo to pondělí už nevím, tak jestli on nepodá tu demisi, tak že oni vystupují z vlády a ta vláda tak jako tak padá. Otevřela se tedy možnost, že když on odstoupí, tak že bude schopno vytvořit nějakou ještě další vládu na nějakém půdorysu, který by tady našel oporu ve Sněmovně, a že nemusí dojít k předčasným volbám, protože my jsme si uvědomovali jako ODS, že ty pro nás jsou úplně smrtící, protože v tu chvíli ta kauza byla nejžhavější, tak nebylo vůbec možno mít nějaké důkazy o tom, jak to skutečně proběhlo, aby ta veřejnost měla nějaký plastičtější obrázek a podle toho mohla hodnotit svůj postoj a případně, zda chce nebo nechce volit ODS. Tedy naším záměrem, aby ta věc byla co nejvíce objasněna a teprve potom došlo k volbám. I proto jsme byli rozhodnuti, že ten krok aby odešel Petr Nečas a aby případně mohla vzniknout jiná vláda, a tím pádem i prostor na to dovysvětlit dění všech těch okolností, tak jsme téhleté variantě byli nakloněni, a to bylo důvodem, proč Petr Nečas odstoupil. K postupu prezidenta Miloše Zemana, ohledně sestavení vlády, tedy k pod- poře Miroslavy Němcové 101 poslanci říká: „Příprava na úplně jiné aranžmá tam byla, určitě neměl pan prezident v plánu ani na chvíli, že by jmenoval vládu pod mým vedením, ani pod vedením někoho z TOP09. Nechtěl aby vznikla vláda z těch bývalých členů parlamentu, protože už měl tak nějak připravenou tu svou vládu. Důkazem k tomu je také to, že já jsem mu ještě ten den, kdy Poslanecká sněmovna hlasovala o tom rozpuštění se, tak jsem mu telefonovala, bylo to nějak kolem jedné nebo půl jedné, tady z mé sněmovní kanceláře, jako předsedkyně jsem mu ozna- movala, že mám písemně těch sto jedna podpisů a bylo to, říkám, v jednu hodinu nebo ve dvě začínala ta poslanecká schůze. Tedy on všechny ty řeči o tom, co mu den předtím říkala Karolína Peak nebo neříkala, byly úplně liché, protože na tom seznamu všechna ta jména byla. Ale to prostě byla ze strany prezidenta pouze hra s veřejností, on potřeboval uplatnit ty lidi, kterým byl nějak vdečný, chtěl i jejich prostředníctvím prosadit nějaké kroky a tak jakákoliv politická vláda neměla šanci. Tam bylo rozhodnuté ten parlament obejít a vlastně pohrát si s Ústavou tím, že se pohyboval na samé její hranici, spíše za,“ vysvětluje Miroslava Němcová. Za akutní stádium krize považuje Miroslava Němcová dobu, kdy se dozvěděli o zásahu na Úřadu vlády až do konce roku 2013, včetně parlamentních voleb, případ- ně leden 2014, po volebním kongresu. „Myslím si, že ta krize nás provází i nadále, že v žádném případě není uzavřena, že to vyplývá i z toho, že se nám vůbec nepodařilo dostat na nějaké výsledky, které jsme měli v období před krizí. Kdy v posledních volbách jsme dosáhli asi dvaceti procent voličské podpory. Teď, ať se díváme na ty průzkumy s jakoukoliv rezervou, tak se málo kdy dotkneme deseti procent, což by bylo dobré, protože by to znamenalo, že nějaký mírný růst nastal. Ale rozhodně to není ještě takový ten obrat, kdy by se dalo říct, že ta společnost už chápe a vní- má ODS, jako skutečně subjekt, který ten problém vyřešil. A je natolik zdravá, ta strana, že ji můžou volit dál a krize určitě ještě pokračuje, nemá tu akutní fázi, ale 46 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA určitě se do nějaké chonické posunula.“ Zatímco Petr Fiala za ukončení krize považoval výsledek v komunálních vol- bách v roce 20146, Miroslava Němcová se k těmto výsledkům staví jinak: „Pro mě ty komunální volby, na které jste se ptala, jsou obtížně srovnatelné s výsledky parla- mentních voleb, protože v těch komunálních volbách, lidi i navdzory tomu, že třeba ODS má velmi pošramocenou pověst, tak přesto tam znají ve svém okolí konkrétního člověka a ví, že ten prostě nikdy nic společného s Petrem Nečasem nebo s dalšími lidmi, které si ta veřejnost určila jako viníky toho stavu, tak vidí že tenhleten jejich pan starosta s tím nic společného nemá a neměl, a proto ho volili. Tak proto lze z mého pohledu těžko srovnávat jakékoliv volby - krajské s komunálními, komunální s parlamentními, protože jde srovnávat pouze krajské s krajskými, komunální s ko- munálními, parlamentní s parlamentními, to je jediná možnost, z které se ukáže, jak si strana skutečně stojí. Takže podle mého realistického pohledu ty komunální volby nemohly ještě ukázat nějaký skutečně reálný obrázek toho, kam se ODS posunula od roku 2013. To ukáže až teď rok 2017“. „Změnila se ta strana zásadně tím, co by potkalo každou velkou a vlivnou stranu, a prošla by tím naším údělem, tím že se od ní opravdu odpoutali lidé, kteří politiku brali jako nějaký výtah ke svému byznysu a prospěchu, a bylo jim úplně jedno, jestli tím poškozují obraz strany nebo obraz pravice, nebo společnost jako celek. A tihleti lidé v té ODS už nejsou, protože nevědí, co bychom jim tak mohli přinést, protože naše skutečné reálné síly jsou poměrně slabé. Negativní je spíše to, že dřív ta ODS byla dynamičtější. Samozřejmě těch lidí, kteří byli aktivní a podíleli se na její politice bylo daleko více. Mě osobně chybí více pohledů. Protože i když jsem s některými názory nesouhlasila a mnozí nesouhlasili s mými názory, tak to v normálně fungující společnosti je, tak tam pořád byl takový živější a dynamičtější život v té ODS. Já myslím, že se i teď sami těžko sbíráme z toho, že jsme byli velkou, vlivnou politickou silou, která něco znamenala a byla schopna měnit věci v České republice. Teď tři roky víme, že jsme nezměnili nic a nemáme asi ani šanci změnit nic teď po další volební období, protože nelze očekávat, že bychom nějak dramaticky získali takový počet hlasů, že by nám to umožnilo něco zásadně měnit na politice v České republice. Tak tohle jsou moje dva pohledy, jeden je pozitivní v tom, že ti lidi se kterýma jsem měla největší problémy a nejvíc si myslím poškozovali ODS tak v ní a kolem ní nejsou. Ale druhý moment je, že odešla i spousta lidí, kteří byli aktivní a to bylo třeba na té komunální úrovni, krajské, nechtěli za nás kandidovat, protože si říkali, že s touhletou známkou, se dočkají tak akorát opovržení a nechtěli se za ni postavit. Tak v tomhletom ta strana zchudla, bez debat.“ Jednou z otázek bylo, zda je ODS podle Miroslavy Němcové nejsilnější pravicovou stranou, pokud budou pominuty populistické strany7: „Myslím si, že tomu tak

6Rozhovor s Petrem Fialou je zařazen z hlediska jeho působení ve straně až za rozhovorem s Miroslavou Němcovou, proběhl však jako první, z toho důvodu byly některeré jeho části použity v rámci okruhů témat pro Miroslavu Němcovou 7Petr Fiala v rozhovoru pro tuto práci uvedl, že ODS je nejsilnější pravicovou stranou mimo populistické srany 4.5 Krize ODS pohledem Petra Fialy 47 je. Ale je to takové konstatování s jistým smutkem v hlase, protože být nejsilnější s průzkumy v rozmezí osmi až deseti procent je mizerie. To je dramatické vychýlení na tom politickém spektru, jestliže ta levice pořád dosahuje nějaké, nevím sociální demokraté kolem dvaceti procent, dvanáct či řináct procent komunisté, i když to je extrémní levice. Ale tohleto je ta levicová část a na té pravici, když se sečteme my s „topkou“, tak jsme někde kolem těch patnácti nebo šestnácti procent. Tak to si myslím, že opravdu neukazuje, že by tady byla nějaká rovnováha mezi pravicí a levicí. A že to do budoucna bude velmi komplikované a samozřejmé je, že mezi tuto levou část spektra a pravou část spektra je ještě vklíněno Hnutí ANO, které bere z obou těch částí, které si nabralo jak aktivní politiky, tak příznivce, tak voliče z obou částí toho spektra. V tomhle tavícím kotlíku, kde ta pravice je podle mě so- lidně deﬁnovaná, je jasně strukturovaná, jasné subjekty s demokratickými stanovami a demokratickým chováním, tak ty jsou v těžké újmě oproti tomu nesystémovému hnutí“. Na konci rozhovoru Miroslava Němcová uvedla, že neplánuje znovu se ucházet o pozici ve vedení strany: „V tom nejhorším období, kdy ta strana skoro klečela na kolenou a prosila mě, jsem si říkala, že chci od nich slyšet, protože už jsem nebyla schopná to vysvětlovat na veřejnosti, proč bych já tedy nekandidovala. Byly to i hodně nepříjemné dotazy osobní, jestli už nevěřím té politice natolik, že se nechci za ODS postavit a tak dále. Tak jsem si řekla, že chci, by ta veřejnost věděla, že ODS mě tam nechce. Mluvila jsem s Petram Fialou, s kterým jsem se bavila, že není moc šťastné, že kandiduji proti němu, protože oba dva jsme tak nějak podobně laděni a vnímáme politiku podobně, a já jsem mu musela říct, že to dělám právě kvůli těm, kteří mi strašlivě v posledních těch letech podle mě kazili tu politiku ODS významně, a ti mají být poraženi, ale že já chci před tou veřejností být jako ten, kdo neutekl z boje, ale byl poražen. Ani jsem z toho nebyla nějak zaskočená, že by mě to nějak demotivovalo. Neuvažuji, že bych kandidovala do vedení strany. Myslím si, že tato část se už uzavřela. Za mnou bylo mnoho členů, abych kandidovala na místopředsedkyni, ale myslím, že už je tu spousta těch nových lidí, kteří se toho ujmou.“

4.5 Krize ODS pohledem Petra Fialy Cílem rozhovoru bylo získat informace o situaci v ODS bezprostředně po jeho vstou- pení do strany, tedy po volbách v roce 20138, jeho následné kroky po obsazení pozice předsedy strany. Dalším téma představovala existence či neexistence krizového managementu ve straně, a to jak před událostmi roku 2013, kdy ještě nebyl členem strany, tak i po nich, aby tak bylo možné zjistit, zda existovala preventivní složka krizového managementu, která mohla dopady krize eliminovat. Pokud neexistoval,

8Ve volbách na podzim roku 2013 kandidoval Petr Fiala ještě jako nečlen ODS. Do ODS vstoupil již jako zvolený poslanec. Po 72 dnech, jako člen strany, byl Petr Fiala zvolen čtvrtým předsedou strany, kdy na 24. kongresu strany byl zvolen vysokou převahou hlasů. 48 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA tak zda předchozí události vedly k přehodnocení a začlenění krizového managementu do fungování strany. Důležitým cílem se stala identifikace krizového manažera - kdo ji zastává a v jaké míře? Důraz jsem kladla na informace ohledně původu a důvodu krize. Zodpověze- ním těchto otázek je možné získat informace pro zodpovězení jedné z výzkumných otázek této práce. Vzhledem k tomu, že tato témata jsou základem rozhovoru i s poslankyní Miroslavou Němcovou, je možné tyto dva názory komparovat a snáze identifikovat skutečný původ. Petr Fiala identifikuje symptomy krize již v roce 2010, kdy strana postupně přestávala plnit základní role, které by politická strana plnit měla. Krize dle něj přicházela postupně a měla pozvolný průběh až do roku 2013. Kauza kolem bývalého premiéra Nečase pouze celý tento průběh extrémně zrychlila a vystavila tak stranu mediálnímu tlaku, jak Fiala v rozhovoru uvedl. Zásadním problémem v roce 2013 byla personální roztříštěnost strany. Fiala upozornil na nejednotnost ve vedení strany po odchodu Petra Nečase, jako na jeden ze zásadních problémů - zastupujícím předsedou strany se stal Martin Kuba, voleb- ním lídrem však byla Miroslava Němcová. Vedení strany tedy nebylo semknuté, což výrazně ztěžovalo řešení krize, jelikož neexistovala jednota ve vedení. V roli předsedy, kterým se Petr Fiala stal v lednu 2014, bylo stěžejní získat si důvěru členů ODS. Zde Petr Fiala odkazuje k tzv. persuasivní politice. „Je dů- ležité si uvědomit, že pracujete s lidmi, kteří sami přesvědčují lidi, sami je dokáží přesvědčit a uspějí v nějakých volbách,“ říká Fiala. Následně doplňuje: „Ve straně máte tisíce členů, z nichž stovky, minimálně stovky, prošli něčím takovým. Někdo je musel zvolit šéfem místní organizace, někdo je musel zvolit šéfem oblasti, starostou, členem zastupitelstva, všichni jsou takoví. Přesvědčit tyto lidi je mnohem těžší. Oni prošli, mají nějakou suverenitu, oni mají nějakou zkušenost, takže na ně nefunguje čistě manažerský přístup. Když ty lidi nepřesvědčíte, tak nemáte legitimitu pro to rozhodnutí, nemáte podporu a ono se nerealizuje.“ Proto nelze dle Petra Fialy po- užívat přístupy krizového managementu v této oblasti. Z tohoto důvodu Petr Fiala ani nepovažuje označení své role jako krizového manažera: „Já bych se neoznačil za krizového manažera, já bych se označil za předsedu ODS, který se snažil vyvést ODS z krize, což se mu povedlo. Jako předseda nejsem jenom manažer. Když mě ty lidé neuvěří, že jsem politický lídr v té straně, tak mi neuvěří, že mají přijmout i nějaká ta moje manažerská rozhodnutí. I kdyby byla sebegeniálnější.“ Pohledem krizového řízení jím bezesporu je, ale především je předsedou, který musel přesvědčit členy strany, aby jej následovali. V tomto vidí obrovskou odlišnost od ekonomického či podnikového sektoru. Jedním z nejzásadnější problémů, který bylo nutné řešit a bylo v rámci jeho řešení uplatněno technik krizového managementu, byla finanční situace ODS, která v tu chvíli byla velice špatná: „Dalším cílem samozřejmě bylo stabilizovat ekonomickou situaci, která se den ode dne ukazovala horší a horší. ODS by neexistovala, pokud bychom to neudělali. Bylo to větší ohrožení než to politické. Tam se daly uplatňovat manažerské principy a také jsme je uplatnili poměrně rychle. Jestliže 4.5 Krize ODS pohledem Petra Fialy 49 jsem potřeboval na podzim roku 2013, abychom překonali tu finanční krizi, museli jsme zcentralizovat tu ekonomiku.“ Přímo zde bylo možné manažerské přístupy uplatnit a také uplatněny byly. Nebylo čerpáno přímo z týmu ODS, ale přizváni byli odborníci, jelikož to bylo nejen rozumné, ale především nutné. Bylo nutné udělat opatření, která byla naprosto proti tradici strany – centralizace ekonomiky. Centrální řízení ekonomiky strany umožňovalo mít kontrolu nad všemi oblastmi a regiony. Jednalo se tedy o rozhodnutí, které by v podniku podléhalo manažerskému rozhodnutí, ale zde potřeboval podporu výkonné rady a především podporu strany. Takto shrnul Petr Fiala kde se uchýlil ke krizovému managementu. Petru Fialovi pomohly v řízení strany jeho zkušenosti z pozice rektora Masary- kovy univerzity, kde měl mnoho přímých rozhodovacích pravomocí. Přesto i na této pozici bylo nutné uplatňovat persuasivní politiku a v této míře se veřejná instituce straně podobá. Dalším cílem bylo získat důvěru voličů a potencionálních voličů, změnit obraz strany mezi občany. Ke změně obrazu strany mezi voliči bylo nutné začít s nimi komunikovat. Petr Fiala začal v určitým periodách cestovat po republice a setkávat se s občany a díky tomu tak získával přímé reakce lidí na ODS a jejich názory: „Ta změna je opravdu dramatická. Když jsem takovéto debaty dělal v roce 2014, třeba před komunálními volbami, tak naprostá většina té debaty byla o chybách a minulosti ODS. Dneska na to nedostanu v podstatě jedinou otázku. Nebo jednu z tisíce. Takže lidi nám uvěřili v tomto směru. Je pro ně důležité, co pro ně uděláme politicky a ne co jsme udělali v minulosti. To neznamená, že všechno to, co je ODS negativně připisováno v mediálním diskurzu a v tom veřejném diskurzu, že je překonáno. S některými stereotypy se lze setkat, ale už ne v přímé konfrontaci. Ano, spousta lidí si myslí, že ODS byla spojena s korupcí, ale já už to nepociťuji v těch debatách. Někteří dokonce, bych řekl, začali pochybovat, jestli to tak vlastně bylo.“ Média však stále ODS spíše škodí. Předseda ODS uvedl jeden z příkladů titulku: „U soudu mluvili bývalý hejtman Rath a bývalý poslanec ODS“. Zmiňovaný poslanec již dávno poslancem nebyl a byl členem ČSSD, přitom u hejtmana Ratha nebyla zmíněna příslušnost k ČSSD: „ODS nikdy neměla odsouzeného ministra financí, ani hejtmana,“ dodává Fiala. Právě jeden z cílů ODS je tyto stereotypy překonávat. U potenciálních voličů to však již nehraje roli, což považuje Fiala za úspěch strategie strany. Důležité je nyní získávat zpět voliče. „Největší nárůst máme právě u živnostníků a drobných podnikatelů,“ zmiňuje Fiala. Máme i nějaký výrazný nárůst u skupiny mladých lidí, což byla skupina, kterou jsme nejvíce ztratili,“ dodává. Rétoricky se dlouho soustředili na obhajobu živnostníků a drobných podnikatelů, jelikož je považovali za opuštěnou skupinu. Považují je přitom za důležité pro podobu státu, pro podobu obcí - zda nechybí řemesla, služby v obcích. „Není to tak, že bychom chtěli být stavovská strana. My máme ty voliče ve všech vrstvách společnosti. Bohužel ne dostatečně. Máme problém, když se o tom bavíme 50 4 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA na odborné úrovni, se ztrátou voličů ve velkých městech. Myslím si, že už to nikdy nebude tak jak to bylo dříve. I v jiných zemích je přirozené, že konzervativně liberální strana má zázemí na venkově. Ta ztráta ve velkých městech je největší a bude nejtěžší část z nich získat zpět. Docela dokážeme obhájit pozice v malých městech, ale v těch velkých máme mnohem větší problémy,“ shrnul voličskou situaci. Voliči rozptylují svojí přízeň a oslabují velké strany. „Dnes může „být silnou stranou“ znamenat, že jste třeba se 16 % jednou z nejsilnějších stran.“ Jedním z cílů bylo, aby se vedle ODS nevytvořila další pravicová demokratická strany, a to se dle Petra Fialy povedlo. Na pravici je ODS opět nejsilnější pravicovou stranou, bez populistických stran. Hlavním cíl vnímá v získání voličů, kteří jsou nejblíže středu, a to jsou právě voliči hnutí ANO. Stranický systém Fiala považuje za uzavřený a regulovaný trh, nezáleží jen na tom, jak jsou oni dobří, jak jsou dobří jejich produkty, ale strana může získat ve chvíli, kdy oslabí její konkurenti. ”Je opravdu málo transformačních stran, které padly a dokázaly přežít, a zázrakem je, že ODS se to povedlo,”popisuje Fiala. Předseda Petr Fiala považuje krizi ODS za skončenou: „Ano, jednoznačně ano. Definitivním zlomem za tou krizí, takovou tečkou, byly ty krajské volby, kdy jsme ukázali, že jsme schopni nějak uspět, jsme schopni nabídnout kandidáty, které lidé mohou volit. Proběhla jakási obměna personální nabídky. Ještě se ukázala jedna věc, která by neměla být podceňovaná, my jsme se v podstatě z nulového koaličního potenciálu dostali na jeden z nejvyšších.“ Petr Fiala kampańň shrnul: ”Hlavní strategií pro posílení brandu a důvěry v ODS je přímá komunikace s voliči, jednoznačně. ODS využívá všech možnos- tí, které nabízí politický marketing. Kontaktní kampaň je pro nás základ. Jednou z dalších strategií, o které ještě můžu mluvit, je zafixovat v lidech myšlenku, že ODS má program, že ta ODS je stranou, která nese program a je to odlišující prvek od ostatních stran – reálný, hodnotový prvek. To nás odlišuje od populistických stran a program se tvoří na základě potřeb lidí. Lidé přestali ODS v době krize věřit skoro všechno, nikoliv však kompetence. Občané věřili i tehdy, že jsou v ODS stále lidé, kteří vědí, co dělají. ODS nyní již může konkurovat ostatním stranám i finančně, co se týče kampaně, což v roce 2013 nešlo a pomohl tomu i schválený strop pro investice do politické kampaně.” V závěru byla položena otázka, zda by při zpětném hodnocení, dnes Petr Fiala udělal v rámci řešení krize něco jinak: „Ne, dělali jsme, co jsme měli. Nevybavuji si nic podstatného, co bychom měli dělat jinak. Ano, bylo to v tlaku, ale věděli jsme, co chceme. Vedení drželo pohromadě, podpora kolegů. Navenek spojeni.“ 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 51

5 Analýza krizového managementu od roku 2013

5.1 Identifikace příčiny krize ODS Identifikace příčiny krize ODS je klíčovým krokem pro praktickou část práce. Bez určení příčiny krize považuji za nemožné stanovit její průběh, specifika, zásadní události a její řešení. Termín „krize ODS“ se široce mediálně vžil ve spojení s událostmi v roce 2013, kdy na Úřadu vlády proběhl zásah příslušníku ÚOOZ. Bez ohledu na to, že se jednalo o Úřad vlády, nikoliv o přímé stíhání členů ODS, je na místě spojitost mezi tímto zásahem a krizí ODS hledat. Tehdejší premiér Petr Nečas byl v tu dobu vr- cholným představitelem ODS. Ztělesňoval tedy dva významné posty, které nebylo možné vázejmně oddělovat, protože to byl právě on, kdo byl v roce 2010 pověřen sestavením nové vlády, jako předseda ODS. Zásah na Úřadu vlády byl neočekávaný, jak potvrdila i Miroslava Němcová v rozhovoru, který je součástí této práce. Tedy jak vláda, tak Poslanecká sněmovna, tak ODS, nemohly být připraveny na události, které se rozběhnout bezprostředně po zásahu na Úřadě vlády (lidovky.cz, 2013). Události v červnu 2013 byly neočekávané, ovšem je třeba se zabývat tím, zda by strana, která má ve své struktuře začleněn krizový management trvale a má vypracován krizový plán, by byla těmito událostmi tolik otřesena, jako tomu bylo v případě ODS. Na základě rozhovoru s Miroslavou Němcovou bylo zjištěno, že stranu události paralyzovaly. Těžko organizovala společný postup, jednotná prohlášení, chyběly jí nástroje k efektivnímu zabrždení průběhu krize. Tento typ krize lze jen stěží považovat za krizi, která by mohla být fakticky ošetřena preventivní složkou krizového managementu. V kapitole, která se zabývá ODS a jejími krizemi, jsem představila několik oka- mžiků, kdy tato strana musela řešit vnitrostranické i vnější problémy. Personální rozkol a štěpení strany v roce 1996 je považován za první krizi ODS. Symptomy krize byly ale patrné již v roce 1995, kdy docházelo k prvním názorovým neshodám mezi tehdejším premiérem Václavem Klausem a Josefem Zieleniecem. Symptomy, které představovaly právě tyto názorové neshody, vyvrcholily událostmi v roce 1996. Mladou stranu, kterou ODS v té době byla, zasáhla krize, postihlo jí oslabení v po- době odchodu některých výrazných členů. Přesto, podíváme-li se na výsledky, ODS volby do Poslanecké sněmovny v roce 1996 vyhrála a sestavila menšinovou vládu, tedy tato krize ji fatálně nepoškodila. V roce 1998 došlo k předčasným volbám, kte- ré vyhrála ČSSD, přesto ODS neztratila, oproti výsledkům v roce 1996, výrazný procentuální podíl voličské podpory. Zde jsem uvedla příklad první krize ODS, kdy i přes zásadní události ve straně, nedošlo k výraznému propadu volebních výsledků. Ve volbách na podzim roku 2013 se však propad ODS dostal na 12,5 % oproti roku 2010 a ODS tak poprvé nejen nepřekročila 20 % hranici, ale obsadila až páte místo se ziskem pod 10 %. Na příkladu krize v roce 1996 je vidět, že voličská přízeň nemusí být nutně každou krizí výrazně oslabena. Benoit v Image restoration theory upozorňuje na to, že ne každá krize 52 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 musí publikum zajímat, což znamená, že ne každá krize musí být organizací řešena, jediné měřítko závažnosti krize je její dopad na klíčové vnější nebo vnitřní prostředí (Benoit, 1997). Přesto ODS byla v roce 2013 zasažena téměř fatálním propradem. Otázkou je, zda by byl propad tak zásadní, pokud by zasáhl stabilní a vnitrostranicky jednotnou stranu (ceskatelevize.cz, 2009). V rozhovorech s Petrem Fialou i Miroslavou Němcovou můžeme identifikovat shodu na původu krize v roce 2010. Dovolím si, na základě rozhovorů, shrnout hlavní argumenty, které od obou zazněly:

1. Sestavení vlády ODS s VV a TOP09 – VV byly novým a nezkušeným subjektem s vlastní představou o vládní politice, založené na sebevědomých prohlášeních o skoncování s politickými dinosaury a korupcí. (iDnes.cz, 2013) Druhým koa- ličním partnerem byla pravicová TOP09, která v tomto stranické spektru byla konkurentem ODS, respektive subjektem, který chtěl převzít její dominantní pozici na pravici. 2. Vláda vládla za ekonomické krize – vláda ODS, TOP09 a VV byla ve svém období nucena přijímat pro voliče méně sympatická rozhodnutí, protože se naplno projevil dopad ekonomické krize, která započala v roce 2008, což celkově oslabovalo její popularitu. 3. ODS přestala plnit hlavní role strany a celkově se odcizila svým voličům, svým tradičním tématům a svému programu. 4. Ekonomická situace ODS – strana vykazovala za několik posledních let mínu- sová čísla 5. Mediální spory s koaličními partnery (tiscali.cz, 2010) 6. Vnitrostranické spory – v médiích probíhaly informace o sporech ve vedení strany, například mezi Petrem Nečasem a Pavlem Blažkem (iDNES.cz, 2010).

Aby bylo možné posoudit, co bylo přímou příčinou krize, považuji za vhodné krátce připomenou situaci z roku 2009, kdy došlo k události, která měla opět spojitost s vládou i ODS. V roce 2009 předsedala Česká republika Radě EU. V čele tehdejší vlády stál Miroslav Topolánek, který byl předsedou ODS. V březnu 2009 vyslovila Poslanecká sněmovna vládě nedůvěru. V červenci pak média přicházejí s tzv. Toskánskou aférou - předseda ODS Miroslav Topolánek je spojován s podnikateli a nejasnostmi ohledně financování jeho pobytu v Toskánsku, stejně tak není zřejmé, za jakým účelem schůzky v Toskánsku probíhaly. Topolánkovi se navíc ne- daří tuto kauzu uspokojivě vysvětlit, média dále spekulují. V roce 2009 tedy padá vláda pod vedením předsedy ODS, navíc média přicházejí s kauzou kolem Miroslava Topolánka (idnes.cz, 2009). Po dočasné vládě úřednického kabinetu pod vedením Jana Fishera, se k vládě dostává koalice ODS, TOP09 a VV. Tato vláda je velice nestabilní, nesourodá a její trvání je často závislé na vzájemných ústupcích a nutnosti silnější ODS tolerovat 5.2 Identifikace typu krize 53 menšího koaličního partnera. V roce 2011 se v koalici rozhořela krize, jejíž hlavním aktérem byl Vít Bárta, respektive situace kolem vyjádření Jaroslava Škárky, kte- rý tvrdil, že dostává od Víta Bárty peníze za loajalitu a mlčení. Na to postupně reagují další představitelé koalice, kdy někteří lidé z VV upozorňují na propojení s tzv. kmotry kolem ODS (lidovky.cz, 2011). Další vážná krize přišla v dubnu 2012, která se týkala úsporných balíčků a názorových rozporů v koalici (ihned.cz, 2013). Samotné úsporné balíčky a celkově úsporná politika, která byla prosazována z důvodu celosvětové ekonomické krize, mohla zapříčinit nižší popularitu vlády. ODS se více soustředila na přežití vlády a vratká jednání s koaličními partnery, odtud zřejmě pochází problém, který zmínil jak Petr Fiala, tak Miroslava Němcová - ODS se vzdálila voličům, což byl celkově dlouhodobě nastolený směr v ODS, který se v rámci nestabilní vlády jen potvrdil. Na základě těchto všech okolností se domnívám, že události, které se staly v červnu roku 2013 nebyly příčinou krize, ale byly pouze hlavním spouštěcím mechanismem po dlouhodobém období nestability v ODS. Miroslava Němcová označila tyto udá- losti za pomyslnou třešničku na dortu. Byť je toto označení velice neformální, jeho význam považuji za výstižný. ODS vyčerpávala své síly na udržení a přežití nestabil- ní vlády, avšak nemuselo jí zbývat dostatek sil na adekvátní řešení a reakci v kauze kolem jejího předsedy. Přestože ani jeden z dotazovaných nezmiňoval vládu Miroslava Topolánka za podstatnou z hlediska krize ODS, v časové návaznosti na rok 2010 nelze pře- hlížet její vliv. Jak bylo představeno v rámci teoretických konceptů, komunikace a média hrají klíčovou roli a mají klíčové postavení v tvorbě obrazu organizace. Pokud došlo k pádu vlády v čele s předsedou ODS, navíc v období předsednictví Radě EU, následně média informují o kauze kolem předsedy ODS, a na to celé navazuje sesta- vení nestabilní vlády v roce 2010, lze jen těžko přehlížet tyto souvislosti. Bezesporu musela tato situace mít vliv na reputaci strany. Drazen v této souvislosti popisuje voličská očekávání na základě hodnocení chování v minulosti. ODS mohla dlouho- době přicházet o dobrou reputaci a po dvou pádech vlády v obdobích, která na sebe navazovala, je spojitost mezi jejími volebními výsledky a poškozenou reputacé více než na místě. Pokud tedy jedním z úkolů práce je identifikovat příčinu krize, respektive potvrdit nebo vyvátit události z června roku 2013, jako příčinu krize ODS, pak na základě předchozích argumentů a faktů považuji na nanejvýš sporné, že lze kauzu Petra Ne- čase označit za důvod krize ODS.

5.2 Identiﬁkace typu krize V teoretické části byly představeny parametry, na základě kterých lze určit o jaký typ krize se jedná - základem pro toto určení jsou jak příčiny, tak délka trvání krize, původ tlaku nebo závažnost. V této části práce se pokusím určit typ krize ODS na základě představených parametrů a zároveň svá tvrzení obhájit patřičnými fakty. 54 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013

Prvním parametrem, kterým krizi ODS určím je míra působení krize. Krize můžeme rozdělit podle toho, jakou část politického subjektu zasahují - osobní krize, krize skupiny, krize strany. Ne vždy může být toto určení jednoznačné vzhledem k tomu, že osobní krize může přerůst v krizi strany, stejně tak by krize skupiny nebo krize strany mohla vyvrcholit krizí osobní, pokud by byla krize v jejím průběhu vztažena k jednotlivci. Pro určení typu krize na základě míry jejího působení, je klíčové uvědomit si, co příčinou krize bylo. V předchozí části, která se věnovala identiﬁkaci příčiny krize jsem předložila argumenty, na základě kterých se domnívám, že příčina krize spočívala v dlouhodobých problémech strany, nikoliv v událostech roku 2013. Pokud bychom rok 2013 považovali za původ krize strany, pak by bylo třeba určit, zda se jednalo o krizi osobní - kauza kolem premiéra Pera Nečase, která vyvrcholila krizí strany, nebo zda se jednalo o krizi skupiny - kauza kolem premiéra Petra Nečase a jeho blízkých spolupracovníků, členů ODS. Vycházím-li z předpokladu, že příčinou krize je vývoj ve straně od roku 2010, pak se jedná v rámci míry působení o krizi strany - ODS uzavřela nestabilní koalici, která byla vystavena několika krizím, stranu zároveň postihly vnitřní názorové neshody, vládla v období celosvětové ekonomické krize, dlouhodobě opouštěla hlavní funkce politické strany. Z mého pohledu se tedy jedná o krizi strany zapříčiněnou dlouhodobým a souběžným působením více faktorů, která vyeskalovala krizí skupiny, uvnitř ODS v roce 2013. Dalším parametrem, na základě kterého můžeme určit typ krize je délka krize. Tento parametr je v případě krize ODS nesporný, bez ohledu na to, zda příčina krize tkví v krizi skupiny z roku 2013 nebo v krizi strany od roku 2010. Jedná se o dlouhodobou krizi, která trvá/trvala v řádu let. Určení, zda se jedná o krizi ukončenou nebo krizi probíhající, se odvíjí od určení milníku, který bude považován za konec krize. V případě politických stran považuji za nejvhodnější a v podstatě jediný měřitelný údaj úspěch ve volbách. Ná základě výsledků parlamentních voleb v roce 2013 se dal jasně identiﬁkovat historicky největší propad ODS. Petr Fiala proti tomuto výsledku staví, respektive jako konec krize ODS, označuje výsledek komunálních voleb v roce 2014. Miroslava Němcová naopak považuje krizi za stále trvající s ohledem na to, že v rámci volebních průzkumů ODS stále dosahuje hodnot do 10 procent. 9. Zároveň upozornila na to, že není možné porovnávat výsledky parlamentních voleb s výsledky voleb komunálních, kde je chování voličů odlišné. Z pohledu této práce považuji za vhodné skutečně porovnávat výsledky stejné úrovně voleb. Z tohoto důvodu níže uvádím výsledky komunálních voleb z let 2006, 2010 a 2014 a zároveň výsledky voleb parlamentních z let 2006, 2010 a 2013.

Tabulka 1: Výsledky parlamentních voleb 2006 2010 2013 35,38 % 20,22 % 7,72 % zdroj: volby.cz

9podle agentury STEM od ledna do dubna tohoto roku se výsledky pohybují mezi 9,8 až 7,4 % 5.2 Identiﬁkace typu krize 55

Tabulka 2: Výsledky komunálních voleb 2006 2010 2014 36,2 % 18,78 % 9,01 % zdroj: volby.cz

Jak data ukazují, na komunální úrovni lze na základě podílu hlasů vyčíst, že ODS kontinuálně ztrácela voličskou podporu. V roce 2014 se dostala na čtvrtinu hlasů oproti roku 2006. Vývoj voličské podpory v parlamentních volbách ukazuje, že ztráta byla též kontinuální a mezi lety 2006 a 2010 je ztráta dokonce vyšší, než mezi lety 2010 a 2013, což poukazuje na razantní oslabování strany již od roku 2006, respektive 2010 a tato data mohou sloužit jako další ukazatel původu krize ODS. Považuji za nemožné určit konec krize na základě porovnání výsledků parlament- ních a komunálních voleb, i s ohledem na prokazatelný propad ODS na komunální úrovni. V době psaní této práce nejsou k dispozici výsledky dalších parlamentních voleb, které považuji za jediný relevantní ukazatel konce krize. Bez ohledu na volební výsledky dalších parlamentních voleb, tedy voleb v roce 2017, se jedná o krizi dlouhodobou a na základě dostupných dat se ztotožňuji s názorem Miroslavy Němcové o neukončenosti krize. Z hlediska původu tlaku, který byl vůči straně vyvíjen, je obtížné určit, zda se jednalo o tlak vnější či vnitřní. Pro určení jsem se rozhodla rozdělit původce tlaku dle jejich pozice:

• Vnější: uzavření nestabilní koalice, celosvětová ekonomická krize, krize a názoro- vá nesourodost s koaličními partnery, nespokojenost veřejnosti s vládní politikou (úsporné balíčky), pád vlády v době předsednictví Radě EU • Vnitřní: názorové neshody uvnitř strany, odklon strany od hlavních funkcí strany, ﬁnanční situace ve straně, osobní skandály (kauza kolem předsedy Topolán- ka

Jak se ukazuje, faktory, které na stranu dlouhodobě působily jsou v podstatě rovnoměrně rozděleny v rámci působení mezi interní a externí prostředí. Události v roce 2013 si můžeme identifikovat na podobném principu, protože zde opět figu- roval tlak z vnějšku, který byl představován obrovským mediálním zájmem, tlakem veřejnosti, tlakem koaličních partnerů a jednotlivých subjektů politického systému. Zároveň identifikuji tlak vnitřní, jehož původem byl nesourodý postoj členů strany k postupu po vypuknutí aféry kolem Petra Nečase, následné duální vedení strany po odchodu Petra Nečase a názorová nesourodost. Teoretické koncepty popisují vnitřní tlak jako závažnější faktor, než tlak vnější. Z tohoto pohledu, vzhledem k informacím, které poskytli Miroslava Němcová i Petr Fiala, rok 2013 předpoklad naplňuje, jelikož se strana výrazně názorově rozcházela, v mnoha ohledech nepostupovala jednotně a vedení nebylo semknuté, ODS nedoká- zala na krizi efektivně reagovat. Pokud aplikuji tento předpoklad na vývoj od roku 56 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013

2010, může se zdát podíl na krizi víceméně rovnoměrně rozložený mezi vnější i vnitř- ní tlak. Ovšem míra vnějšího tlaku, ke kterému se řadí právě nestabilní vládní koalice s častými krizemi, vládní opatření reflektující ekonomickou krizi, tomu odpovídající mediální zájem a reakce veřejnosti, vytvořily dohromady tlak příliš silný na to, aby jej dokázala ustát strana, která se potýkala s vnitřními problémy. Dalším parametrem k určení typu krize je její závažnost. Závažnost můžeme určit podle následků, které krize způsobila. Pokud budu vycházet z tohoto předpo- kladu, považuji za nutné brát v potaz, zda je krize překonaná nebo zda stále přetr- vává, aby byly známy všechny její následky. Krizi jsem výše identifikovala jako stále otevřenou, tedy nejsou známy veškeré její následky, ovšem již na základě volebních zisků v parlamentních volbách 2013 je zřetelné, že strana se dostala do problémů, které mohly ohrozit její existenci, respektive narušit její pozici ve stranickém a po- litickém systému, k čemuž prokazatelně došlo. Proto krizi identifikuji jako vážnou. Krizi ODS identifikuji jako krizi, která vznikla na základě vlivu jak vnitřního, tak vnějšího tlaku, kdy se poměr jejich vlivů od roku 2010 do roku 2013 proměňoval, od roku 2014 pak převládá spíš tlak vnější, jelikož situace uvnitř strany se ustálila a vnitrostranické poměry se ustálily. Jedná se o dlouhodobou a vážnou krizi, která z hlediska míry působení je krizí strany, která byla prohloubena událostmi v roce 2013, kdy paralelně proběhla vážná krize skupiny členů ODS, osobní krize tehdejšího předsedy ODS a premiéra Petra Nečase.

5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace Krizi ODS rozdělím do pěti fází, které reflektují specifické dění v každé z nich. Bude tak možné relevantně identifikovat krizový management a krizovou komunikaci . Je totiž patrné, že krizový management i cílená krizová komunikace v některých fázích mohly chybět. Nelze tedy celé období zkoumat jako jeden celistvý úsek.

Od zásahu na úřadu vlády po odstoupení Petra Nečase Zásah na Úřadu vlády a celé mnou vymezené období neslo z hlediska krizového managementu a krizové komunikace jedno hlavní úskalí - nedostatek informací. Vzhledem k tomu, že situace byla nečekaná, zasáhla vládu i ODS nepřipravenou. Miroslava Němcová potvrdila, že v ODS krizový management neexistoval. Krizovou komunikaci obstrarávali nejvyšší představitelé strany. Lze zpochybnit, zda vůbec bylo možné se na tuto situaci připravit. Nedostatek informací umožnil médiím již od prvního dne vytvářet velké množství spekulací. Informace nepodávalo jak Vrch- ní státní zastupitelství, tak i samotný premiér Nečas se svou první reakcí vyčkával (novinky.cz, 2013). Absence informací mezi členy vlády, poslanci nebo členy ODS představovaly zásadní problém z pohledu krizové komunikace. Kathleen Faern Banks i Bennoit ve svých teoretických pracech zmiňují, jak zásadní je rychlá reakce a společný postup. Němcová poukázala na to, že Petr Nečas jí během dopoledního telefonátu 13. 6. 5.3 Identiﬁkace krizového managementu a krizové komunikace 57

2013 nedal vůbec žádné informace. PS ČR přerušila své jednání a vyčkávala na pří- chod premiéra, členové ODS i koaliční partneři všichni shodně odpovídali, že čekají na informace od Petra Nečase. Média zprostředkovávala veřejnosti mnoho informací a zpráv, přestože do té doby sama neměla žádné konkrétní informace od žádné ze zú- častněných stran. Klíčové publikum tedy zůstalo dlouhou dobu v možnosti vytvořit si na základě mediálních zpráv vlastní úsudek. Petr Nečas vystoupil s prvním pro- hlášením v pozdějších odpoledních hodinách - vyzval orgány činné v trestním řízení, aby poskytly informace o důvodu tohoto zásahu, zároveň podotkl, že jeho důvěra v Janu Nagyovou nepoklesla. Ani Petr Nečas tedy neměl potřebné informace, ovšem to, že jeho nejbližší spolupracovníci byli na stejné úrovni informovanosti jako opozice, média, veřejnost, z pohledu krizového managementu poukazuje na první chybu ve zvládnutí prvních chvil krizové situace, která otevřela prostor pro zvýšení vněj- šího tlaku. První požadavky na demisi Petra Nečase byly vzneseny 13.6. 2013 okolo sedmé hodiny odpoledne ze strany ČSSD. V následujících dnech přibývalo informací ze strany VSZ, kdy v průběhu 14. 6. – 15. 6. bylo známo kdo byl zatčen a kdo byl obviněn. Ukázalo se, že v rámci vlády i v rámci strany se začalo více komunikovat. Je důležité zmínit, že v danou chvíli se zde kryly dvě krize - krize vlády a samotná krize ODS, kdy v prvotních chvílích nebylo známo, jak moc bude zasažena ODS, protože vládní krize si vyžadovala aktivní řešení a nesla velký mediální zájem. Přesto však bylo citelné, že se komunikace rozeběhla - Výkonná rada ODS vyjádřila Petru Nečasovi podporu, koaliční partner TOP09 taktéž (eurozpravy.cz, 2013). Petr Nečas se za podpory své strany rozhodl, že se postaví proti požadavkům na demisi a vzhledem k tomu, že se nedopustil žádného trestného činu, nezvažuje podání demise (ceskatelevize.cz, 2013). Situace se změnila 16. 6. 2013, kdy zasedala Výkonná rada ODS znovu. Z rozhovoru s Miroslavou Němcovou jsem se dozvěděla podrobněji, že tomuto zasedání předcházela komunikace s koaličními partnery, kteří demisi Petra Nečase požadují, jinak z vlády odejdou a vláda padne. V danou chvíli bylo nutné, aby ODS stanovila svou prioritu - trvat na bezúhonosti svého premiéra a předsedy, který se nedopustil žádného trestného činu, podpořit ho, ale riskovat tak pád vlády nebo nepodpořit Petra Nečase, ale pokusit se o záchranu koaliční vlády s výměnou osoby v jejím čele (eurozpravy.cz, 2013). Zde je patrné, že se jedná o rozhodnutí na úrovni krizového managementu (ods.cz, 2013). 17. 6. 2013 podal Petr Nečas demisi. Zároveň s rezignací se rozhodl skončit na postu předsedy strany. Po tomto kroku bylo bezpředmětné hlasovat o důvěře. Zároveň si ODS zachovala možnost udržet si premiérský post a zachránit tuto vládu. Pokud se nyní podívám na toto období z pohledu krizové komunikace, identifikuji několik zásadních nedostatků. Fearn-Banks hovoří o nutnosti rychlé reakce, nejlépe na několika úrovních - mass media, sociální sítě, tisková konference. (Fearn- Banks, 2006:6) Rychlá reakce chyběla, oficiální reakci 14. 6. předcházela neurčitá vyjádření členů vlády a strany, která se shodovala pouze v tom, že nemají žádné bližší informace vyčkávají na vyjádření premiéra. Opozice v čele s ČSSD stihla ještě 13. 6. vyzvat vládu k demisi. Oficiální tisková konference byla svolána až na druhý 58 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 den, jedinou informací, kterou Petr Nečas poskytl bylo, že sám bližší informace nemá a vyzývá orgány činné v trestním řízení k objasnění situace. Zásadním problémem samozřejmě bylo i to, že informace nepřicházely ani od pověřených orgánů. Přesto se dle mého názoru Petr Nečas dopustil jedné zásadní chyby - zavčas nekomunikoval se svými kolegy a koaličními partnery. Tím se narušil jakýkoliv jednotný postup a vytvořil se prostor pro mediální spekulace. Je třeba podotknout, že kauza kolem Jany Nagyové není dodnes uzavřena, tedy v té době stál Petr Nečas na prahu kauzy, o jejímž rozsahu neměl nikdo tušení.

Od odstoupení Petra Nečase po jmenování úřednické vlády Toto období již z pohledu této práce není navázáno na Petra Nečase. Kauza se sice dále vyvíjela, ale Petr Nečas již neﬁguroval v čele vlády, ani v čele ODS. Strana tak byla postavena před dvě složité situace - udržení vlády s premiérem z řad ODS a zároveň vyřešení personální a vnitrostranické situaci. Zastupujícím předsedou se stal první místopředseda Martin Kuba. Cílem strany se stalo vybrat a navrhnout vhod- ného kandidáta na premiéra ze svých řad. Kandidátem, respektive kandidátkou, se stala Miroslava Němcová, což strana oﬁciálně oznámila 19.června. Podle jednotli- vých dat je patrné, pod jakých vnitřním i vnějším tlakem se strana nacházela (ods.cz, 2013). Miroslava Němcová zmiňovala, že strana byla natolik paralyzovaná a zároveň se vše dělo tak rychle, že nebyl prostor pro dohady a spory. Pokud chtěla strana udržet vládu, pak se musela soustředit ryze na toto téma. Zároveň v tomto období nebyl prostor pro ustavení krizového manažera nebo krizového plánu. Proč zvolila ODS jako kandidátku Miroslavu Němcovou může mít několik důvodů:

1. Dlouholetá členka ODS bez skandálů a s dlouhodobou voličskou podporou v rámci Poslanecké sněmovny. 2. Miroslava Němcová se díky svému vystupování a kultivovanému projevu stala osobou, která mohla v nestabilní chvíli situaci uklidnit a zároveň se stát schůdnou volbou pro všechny koaliční partnery. 3. Představovala tvář ODS, která není spojená s kauzou kolem Petra Nečase, ani se skandály kolem korupce a kmotrů

ODS, vědoma si krizové situace, nenavrhla zastupujícího předsedu Martina Ku- bu, ale právě Miroslavu Němcovou, což ukazuje, že tato volba musela vycházet z předchozího strategického zvážení situace, a i bez krizového plánu si strana byla dobře vědoma, že musí v dané situaci nabídnout schůdné řešení. Tento krok se ukázal jako vhodný, protože Miroslava Němcová byla podpořena nejen koaličními partnery, ale i většinou v Poslanecké sněmovně (ods.cz, 2013). Při tomto průběhu, pokud budeme situaci sledovat z pohledu krizového managementu, se ukázalo, že i při složité vnitrostranické situaci a při zvýšeném vnějším tlaku, byla ODS bez pomoci profesionalizované krizové složky, schopna zareagovat 5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace 59 na krizovou situaci, získat podporu stěžejních partnerů. Pokud by se situace, která nastala, vyvíjela dle předpokladů koaličních partnerů a zejména ODS, kdyby prezident Miloš Zeman respektoval vůli Poslanecké sněmovny a Miroslavu Němcovou by jmenoval, pak bychom z pohledu Kathleen Fearn-Banks mohli mluvit o eliminaci krize, respektive o její minimalizaci, tak jak o tom hovoří ve své definici stádií krize. Samozřejmě není možné polemizovat o tom, zda by ODS při takovém vývoji udá- lostí byla schopna krizi úplně zažehnat a v řádných volbách pak získat dostatečou voličskou podporu. Přesto lze předpokládat, že by ODS získala čas, ve kterém by nebyla nucena připravovat se na volby a více se orientovat na řešení vnitrostranické situace. V roce 2013 se však situace vyvíjela odlišně. Miroslava Němcová v rozhovoru uvedla, že prezidenta osobně informovala o většinové podpoře poslanců a následně jej o této skutečnosti informovala i telefonicky, kdy měla 101 podpisů k dispozici. Tuto situaci jsem popsala v sekci o kauze z pohledu médií, která o podpoře Miroslavy Němcové několik dní informovala. Prezident Zeman však učinil rozhodnutí proti vůli většiny PS a rozhodl se jmenovat úřednickou vládu, která v PS nezískala důvěru. Pro ODS to znamenalo, že bude nutné se připravit na předčasné volby. Předčasné volby připadly na říjen stéjného roku. Pro stranu to znamenalo rozjet volební kampaň, na kterou měla zhruba dva a půl měsíce. V této situaci se nacházely všechny strany. ODS však v danou chvíli byla stranou zasaženou velkým mediálním skandálem, demisí premiéra z jejích řad, odstoupením předsedy, „neúspěšnou“ kan- didaturou Miroslavy Němcové na premiérku ČR. Strana již nebyla vládní stranou a nesla na sobě tíhu všech skutečností, které jsem zmínila. Kauza kolem Petra Nečase a Jany Nagyové byla v té době mediálně aktivně řešena, navíc probíhalo vyšetřování a soudní jednání. ODS se rozhodla mobilizovat veškeré možnosti a členy pro volební kampaň, jak uvedla Miroslava Němcová. Neoficiálně strana měla stále dvouhlavé vedení. Martin Kuba byl oficiálně nejvyším představitelem ODS. Vzhledem k tomu, že si strana zvolila Miroslavu Němcovou jako svou kandidátku na premiérku a následně i jako lídra kampaně pro předčasné volby, dávalo to její pozici vysokou váhu, která ve straně skutečně způsobovala dojem dvojího vedení, což potvrdila jak Němcová, tak i Petr Fiala v rozhovoru. Nemyslím si, že je v této době možné mluvit o vědomém krizovém managementu nebo cílené krizové komunikaci. Strana se snažila co nejrychleji reagovat na situace, kterým byla vystavena s ohledem na mediální tlak a omezený čas. Ukázalo se však, že i přes odlišné názorové postoje Kuby a Němcové pro udržení vlády a úspěch strany byly schopni kooperovat, což se dá považovat za znak krizového řízení.

Od neúspěšné kandidatury M. Němcové po předčasné volby 2013 Podle informací, dostupných na základě rozhovoru s Miroslavou Němcovou, mezi ní a Martinem Kubou nebyla názorová shoda a ani si nebyli blízcí svým politickým směřováním. Z pohledu krizového managementu, je jednotný postup, semknutost a 60 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 společné vystupování mimořádně důležitým krokem a především obranou proti vněj- šímu i vnitřnímu tlaku. V tomto ohledu se ODS zachovala ve shodě s předpoklady a doporučením teoretických konceptů - mezi Miroslavou Němcovou a Martinem Ku- bou došlo ke konsensu ve společném postupu a jednotě ve vnějším vystupováním. V rozhovoru to uvedla sama Miroslava Němcová, která neviděla jinou možnost, než neshody přejít a snažit se jít společně do voleb s programem, který by voliče oslovil. Jako indikátor úspěšnosti tohoto rozhodnutí, respektive schopnosti strany komunikovat společný postup a společnou politiku je i mediální obraz. Média v té době informovala o společném postupu, vyjádření členů ODS byla poměrně jednotná, Mi- roslava Němcová i Martin Kuba uznávali složitou situaci, přesto deklarovali snahu bojovat a přiblížit se svým voličům: „Nenasadili jsme si růžové brýle mámení a sami sebe nepřesvědčujeme o tom, že máme ustláno na růžích, ale chceme se poprat, jak nejlépe umíme,“ uvedla Miroslava Němcová ve svém tiskovém prohlášení (ods.cz, 2013). „Žádná strana na politické scéně není stranou andělů a dokonalých,“ uvedl pro iDNES.cz Martin Kuba (idnes.cz, 2013). Strana bezesporu pokračovala v taktice, kterou zvolila ještě při snaze udržet vládu, tedy jako svého lídra mít důvěryhodnou a skandály nezatíženou osobu, Mi- roslavu Němcovou. Tuto taktiku posílila o podpůrné vyjadřování Martina Kuby a dalších vysoce postavených členů ODS. Obraz podávaný médii v té době byl velice jednotný. Martin Kuba již v červenci uvedl: „Já osobně budu podporovat, aby volebním lídrem pro volby 2014 se stala paní Miroslava Němcová. Považuji to za ideální řešení10 (tiscali.cz, 2013).“ Pro Právo uvedl: „Paní Němcová má moji podporu na lídra, rozhodne o tom v pátek výkonná rada. Žádný zvrat neočekávám (novinky.cz, 2013).“ Strana reagovala na kritiku, která byla na adresu ODS v poslední době smě- řována - tedy to, že se vzdálila svým voličům, svému programu. Po období, které bylo tvořeno zejména soustředěním se na vyjednávání s koaličními partnery nebo jednáními o udržení vlády se strana znovu musela začít soustředit na své publikum, tedy na voliče: „Abychom ve volbách uspěli, musíme program připravit jasně a sro- zumitelně a tak, aby se dotýkal života lidí. V minulosti jsme sklouzávali k tomu, že se náš program podobal spíš zprávě pro ratingové agentury než povídání s lidmi. Místo toho budeme schopni jasně popsat a odpovědět na to, co lidi trápí,“ shrnul směřování ODS Martin Kuba (parlamentnilisty.cz, 2013). Kampaň pro parlamentní volby odstartovala na začátku září a otázkou bylo, jak se ODS bude prezentovat, respektive jak kampaní zareaguje na aktuální situaci a jak si poradí s brandem ODS. Motto kampaně znělo „VOLÍM PRAVICI“. Prvním zajímavým znakem kampaně ODS byla absence loga, respektive názvu strany, na ně- kolika typech bilboardů a předvolebních materiálů. K tomuto kroku ODS přistoupila v roce 2013 poprvé. Kampaň 2013 reprezentovala modrá barva, na bilboardech bylo

10V této době ještě nebylo známo konání předčasných voleb. 5.3 Identiﬁkace krizového managementu a krizové komunikace 61 jednolité a výrazné modré pozadí, v tradičním odstínu ODS. Tradiční logo bylo na- hrazeno ikonou Twitteru, který používá též symbol ptáka a doplněno tzv. hashtagem a zmiňovaným sloganem „VOLÍM PRAVICI“ (ceskatelevize.cz, 2013). Další bilborardy pak zobrazovaly hlavní tváře kampaně. Především pak Mi- roslavu Němcovou, kterou kampaň představovala jako premiérku pro rozbouřenou dobu nebo premiérku slibující sociální dávky potřebným, ne těm kteří je zneužívají (ceskatelevize.cz, 2013). Kampaň ve twitterovém stylu byla namířena proti komunistům, což bylo znát ze sloganů:

• Leninovi dědici, já #Volím_pravici • Nechcu komáry na špici! Děcka, já #Volím_pravici • Střední třído, braň se 25. – 26. října

Pro politický branding hraje logo strany a jeho obsah mimořádně důležitou roli. Otázkou je, jaký byl cíl kampaně, která logo netradičně nahradila jen jednoduchým twitterovým symbolem. Zda byl tento krok učiněm s ohledem na to, že logo ODS neneslo pozitivní hodnotu a pozitivní emoce, nemusel se v českém prostředí setkat s pochopením. Naopak, pokud se ODS touto kampaní zaměřovala na mladé voliče, pak mohla zaujmout (ceskatelevize.cz, 2013). Je skutečně pravděpodobné, že nový vizuál strany měl za cíl získat mladé voliče, kteří události kolem ODS z posledních let nesledovali a ani samotné logo pro ně není nositelem jasné hodnoty, naopak twitterový styl je pro ně blízký. Tento cíl kampaně by podporoval právě dvojí vizuál, který se v kampani objevuje, vyjma twitterového stylu i klasické zobrazení volebních lídrů s klasickým modelem volebních mott a slibů(parlamentnilisty.cz, 2013). Marketingoví experti zhodnotili kampaň ODS: „Jediný výjimečný byl billboard ODS, který chytře nepoužíval jméno strany. Ta kampaň měla takto pokračovat. Bohužel nyní se objevuje pokračování a to je už typický kočkopes, kde se tlučou dva ptáci a logo strany zmítající se ve skandálech. Prvotní sympatický záměr bojovat za pravicové hodnoty nehledě na stranu, která je prosazuje, se vrátil zpět ke klasické stranické kampani.“ „ODS měla ukázat nové tváře, provést rychlou reﬂexi, pokusit se o nový start. Použít formát Twitteru, který v Česku nevyužívá ani sto tisíc lidí, je prostě slabé. A i kdyby byli na billboardech ptáci tři, tak jasné a čitelné osobnosti nenahradí,“ vyjádřil se Jan Binar z agentury McCann (ihned.cz, 2013). Strana se rozhodla v rámci své snahy přiblížit se voličům a získat zpět jejich důvěru, vyslat do různých částí republiky své představitele. Miroslava Němcová bě- hem kampaně cestovala po celé republice, jak sama uvedla v rozhovoru, což jí časově značně vytížilo a ztrácela tak kontrolu nad kroky, respektive vyjádřeními Martina Kuby, jelikož koordinace prohlášení byla složitější (youtube.cz, 2013). Během rozhovoru s Miroslavou Němcovou se v tomto směru diskutovala událost, kdy měla 62 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 ona být hlavním mluvčím kampaně a především nositelem programu, Martin Ku- ba však několikrát v médiích představoval části programu sám a během kampaně nevystupoval vždy konzistentně s kroky předepsaného programu kampaně. Říjnové volby se i přes nový styl kampaně a snahu strany nastavit nový směr v kontaktu s voliči, staly potvrzením krize ODS. Volební výsledky, které jsem v té- to práci již představila, ODS odsunuly na páté místo, což byl historicky nejhorší výsledek. Zároveň pokračovaly v trendu nastaveném v předchozích volbách, tedy ve ztrátě voličské podpory. V tiskovém prohlášení strana uvedla: „Děkuji všem, kteří nám dali hlas. Dě- kuji i všem našim podporovatelům a kandidátům. Výsledek je pro ODS porážkou. Nepřestaneme ale usilovat o to, aby Česká republika byla zemí demokratických poměrů a zemí parlamentní demokracie. ODS půjde do opozice a nebudeme se po- dílet na vládním angažmá. Čas, který získáváme, využijeme pro to, abychom krok za krokem získávali důvěru zpět a mohli v plné síle vstoupit do voleb v příštím roce,“ uvedla Němcová. K poděkování voličům se připojil i úřadující předseda ODS Martin Kuba. „Dě- kuji všem, kteří nám dali svou důvěru. Měli jsme příliš málo času na to, abychom vše opravili. Výsledky vnímám jako nový start pro ODS, aby se vrátila tam, kam patří, a byla silnou pravicovou stranou,“ uvedl Kuba (ods.cz, 2013). Tento sledovaný úsek byl zakončen potvrzením vážného stavu strany. Z tohoto důvodu je celá krize z hlediska krizového managementu označována jako vážná, jeli- kož krize postihla pozici strany v systému a zároveň mohla zasáhnout její existenci. Celé toto období strana stále nevyužívala profesionalizovaný krizový management. I na základě výpovědi Miroslavy Němcové se kampaň vytvářela tak, aby nevznikaly rozbroje mezí ní a Martinem Kubou a zároveň, aby během krátkého úseku ODS byla schopná připravit kampaň, která voliče osloví. Zdá se, že nebylo možné v tak- to vážném období během dvou až třech měsíců vytvořit kampaň, která by odvedla pozornost od událostí z června téhož roku a zároveň nebylo možné očekávat, že by odliv stálých voličů nahradili mladí voliči, na které kampaň cílila.

Od voleb 2013 do zvolení nového vedení ODS se nacházela v kritické situaci a volby pro ni znamenaly prudký pád, o pod- porovatele a straníky spíše přicházela. Přesto se na kandidátce v roce 2013 objevilo jméno Petra Fialy. Na kandidátce ﬁguroval jako nestraník, přesto se téměř ihned po volbách dostal do podvědomí médií a informace ze strany ukazovaly, že se stává dů- ležitou osobou a hybatelem změn. Dosavadní představitelé ODS ve volbách neuspěli a nepodařilo se jim vytvořit nový a lepší obraz strany. Nedokázala to ani Miroslava Němcová, která byla bezúhonnou a důvěryhodnou političkou, ke které voliči ještě dokázali směrovat své hlasy. O okolnostech vstupu Petra Fialy do ODS jsem psala v úvodu rozhovoru, který mi poskytl. Proto se v této části budu věnovat jeho vstupu do strany a událostem ve straně z pohledu krizového managementu a krizové komunikace. 5.3 Identiﬁkace krizového managementu a krizové komunikace 63

ODS potřebovala získat důvěru voličů, opravit obraz strany a obnovit svou reputaci. K tomu všemu bylo nutné najít osobu, která by stranu ztělesnila v takovém obraze, jakým na voliče chtěla působit. Petr Fiala měl zkušenosti z vedoucích funkcí v akademickém prostředí, zároveň jako politolog věnoval velkou část své práce právě politickým stranám a ODS, ve vládě Petra Nečase působil jako ministr školství a měl ideově blízko k ODS. Na druhé straně se jednalo o člověka nezasaženého stranickou politikou, politickými skandály, návazností na korupční kauzy a členy ODS, kteří byli součástí její skandální minulosti. Jeho osoba, coby vysokoškolský profesor, byla velice důvěryhodná. Zároveň jeho způsob vystupování byl naprosto odlišný od vystupování jiných lídrů stran. ODS zvolila novou a důvěryhodnou tvář. Dá se říci, že se jednalo o člověka s velice dobrou reputací. Miroslava Němcová v rozhovoru jednoznačně potvrdila, že Petr Fiala byl vnímán jako krizový manažer a všichni k němu upínali své naděje, že to bude právě on, kdo ODS z krize vyvede. Po volbách se strana tedy stáhla spíše dovnitř. Současné vedení oznámilo složení svých funkcí, které mělo proběhnout na nejbližším kongresu strany (eurozpravy.cz, 2013). Po volbách již nebyl důvod, aby se názorově nesourodí Martin Kuba a Miroslava Němcová snažili najít společnou řeč, stranu bylo nutné dovést k volbě nového vedení a do doby, než bude zvoleno nové vedení nebylo možné dělat víc, než představovat Petra Fialu jako novou tvář nové ODS. Miroslava Němcová se rozhodla neusilovat o post předsedkyně strany. Toto rozhodnutí okomentovala v rozhovoru tím, že politicky jsou ona i Petr Fiala velmi podobné osobnosti, pokud by se o post předsedkyně skutečně ucházela, pak by Petru Fialovi ubírala hlasy. „ODS je v tuto chvíli paralyzovanou stranou, aby jí nebyla, musí zastavit svůj pád. A aby to dokázala a mohla se vydat zpátky nahoru, musí začít dělat kroky, které povedou ke kvalitativní změně uvnitř strany,“ uvedl Petr Fiala na jedné ze svých přednášek (denik.cz, 2013). Strana potřebovala obnovit svůj obraz, znovu posílit svůj brand, ukázat, že je důvod jí volit. Nebylo na místě zvolit si jako lídra prostořekého politika s agre- sivním způsobem komunikace, který vede útočnou rétoriku vůči ostatním stranám. Přesto některá média narážela na nevýraznost nového předsedy, která by mohl být překážkou v prosazení ODS (lidovky.cz, 2014). Není možné spolehlivě odpovědět na tyto pochyby, pro některé voliče skutečně Petr Fiala nemusel být tím, kdo má brand ODS zosobňovat, kdo je představitelem nejsilnější pravicové strany. Naváži nyní na Miroslavu Němcovou, která uvedla, že přesně někoho takové zřejmě strana potřebovala. Kontroverzní politik by nemohl obnovit důvěru ve stranu a obnovit dobrou reputaci. ODS si nemohla dovolit riskovat pokus se zvolením kontroverzní osobnosti do svého čela. V teoretické části jsem zmiňovala propojení reputace politika s reputací strany a přesně na tomto mohla ODS stavět. Petr Fiala coby osoba s dobrou reputací, dobrých chováním, mohla očekávat i dobrou reakci voličů. Zmíním ještě teoretickou koncepci Kathleen Fearn Banks, která v zásadách krizové komunikace v průběhu krize, považuje za stěžej- ní zvolit mluvčího, nejlépe vysoce postaveného člena organizace, který má důvěru pramenící prímo z nitra své organizace a zároveň i ze strany publika. 64 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013

Stranický kongres se konal v lednu roku 2014 a Petr Fiala se stal s drtivou pře- vahou hlasů předsedou ODS. Miroslava Němcová kandidovala pouze z toho důvodu, že pro ni jako přijatelnější odchod z vedení strany, představovalo být poražena, než utéct, jak zmínila v rozhovoru, který mi poskytla. Představené období se z hlediska vnější krizové komunikace nevyznačovala žád- nými výraznými kroky. Naopak krizový management z mého pohledu směřoval dovnitř strany, aby bylo možné stranu reorganizovat a sjednotit. Zásadní událos- tí se zde stalo zvolení nového předsedy, nové tváře a reprezentanta ODS. Vůbec poprvé tak můžeme mluvit o zvolení krizového managera.

Předsednictví Petra Fialy Toto období považuji za nejvýznamnější z hlediska zlomu ve vývoji krize. Důvodem je to, že se poprvé objevuje osoba, kterou lze identifikovat jako možného krizového manažera. Bez ohledu na to, že sám Petr Fiala se tomuto označení vyhýbá z hlediska jeho obsahové nedostatečnosti, vůbec poprvé se objevuje plán na vyvedení ODS z krize. Petr Fiala nejen krizi ODS veřejně přiznal, pojmenoval a hovořil o ní, zároveň si dal sám jasný cíl - ODS z krize vyvést (novinky.cz, 2014). Miroslava Němcová mi potvrdila, že Petr Fiala byl vnitrostranicky vnímán jako krizový manažer, jako naděje pro ODS, jako ten, kdo ODS znovu postaví na nohy. Pravděpodobně tedy představoval osobu, která by dokázala stranu sjednotit a dát jí nový směr. Poprvé je možné identifikovat kroky krizového managementu, které jsem uvedla v podkapitole Krizová komunikace - je stanovena jedna konkrétní osoba, představitel organizace/strany, která komunikuje s cílovým publikem. Toto přesně Patr Fiala od svého zvolení předsedou začal dodržovat. Vystupování v médiích, rozhovory, facebookový účet, Twitter, veřejné debaty a vystoupení - všechny tyto komunikační kanály obsáhl Petr Fiala. Z mého pohledu se tak komunikace ODS vůči cílovému publiku stala čitelnější, jasnější a přehlednější. To, že Petr Fiala zastával roli krizového manažera, mohou potvrdit i slova Ja- roslava Kubery: „Kdyby byla ODS v běžné situaci, s nějakými dvaadvaceti procenty preferencí, tak by se Petr Fiala nikdy nemohl stát předsedou ODS, protože by se jím stal určitě někdo zkušenější. Tohle je jakási poslední záchrana.“ Strana tedy evident- ně změnila svůj standardní směr uvažování o svém vedení a sama se rozhodla, že změna musí být odpovídající pádu, který ji postihl (aktualne.cz 2014). Prvním klíčovým krokem se ukázalo právě přiznání krize strany a uznání chyb, věcně a přímočaře. Petr Fiala neodváděl pozornost k jiným tématům, nepoužil jednu z technik, která krizová komunikace nabízí - vyhnutí se odpovědnosti nebo také odvedení pozornosti. Na konci roku 2013 podle něj dosáhla krize svého vrcholu a stranu čekala obnova (novinky.cz, 2014). V tomto ohledu bych s předpokladem Petra Fialy nesouhlasila. Akutní stádium krize mohlo kulminovat na konci roku 2013, ale neexistuje v té době žádný měřitelný důkaz o tom, že by strana z akutního stádia skutečně vyšla a posunula by se k ob- nově strany. Je nutné si uvědomit, že vyjma akutního stádia krize existuje i stádium 5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace 65 chronické, které jsem představila v kapitole pojednávající o teoretických koncep- tech (Antušák,2006:14). Strana mohla mít vytvořen krizový plán, získala krizového manažera, jehož snahou bylo stranu sjednotit, odstranit následky krize a připravit ji na volby, toto ale nejsou identifikátory ukončení krize nebo přechodu do stádia obnovy. V rozhovoru s Petram Fialou jsem se dozvěděla, že prvním klíčových zásahem musela projít ekonomika strany. Strana využila služeb odborníků a sestavila krizový plán, jehož úkolem bylo stranu dostat z ekonomických problémů. Plánem se stala centralizace ekonomiky, aby mělo vedení strany pod kontrolou výdaje jednotlivých buněk a celé strany. Aby Petr Fiala dostal v takovémto řešení podporu a přede- vším, aby jej členové následovali i v dalších krocích, zvolil tzv. persuasivní politiku, která byla v rozhovoru s ním popsána a zároveň ji zmiňuje Bennoit, jako součást Image restoration theory. Ekonomická situace, důvěra členů a sjednocení strany byly hlavními kroky prvních měsíců. Zpráva o hospodaření strany za rok 2013 ukázala, že ODS skončila v mínusu, na čem se významně podílel nejen pád vlády, ale i špatný volební výsledek. Zá- vazky po splatnosti činily 42 mil. Kč k 31. 12. 2013. Zpráva o hospodaření za rok 2014 ukázala, že ODS stále zůstává v mínusu, závazky po splatnosti však snížila na 3,7 mil. Kč (ods.cz, 2014). Za rok 2015 ODS vykazovala kladný zůstatek, její příjmy výrazně přesáhly výdaje a podle vývoje za posledních několik let se ukázalo, že úsporná opatření se straně opravdu vyplatila, i přes její nepřítomnost ve vládě a výrazně nižší státní příspěvky, se straně podařilo vlastní ekonomiku vyrovnat (ods.cz, 2014). Kladného výsledku strana dosáhla i za rok 2016. Zde bych upozornila i na narůstající výši darů, které se s každým rokem zvyšují od kritického roku 2013. ODS jako jediná ze stran skončila v plusových číslech (seznam.cz, 2017). Průběh a ukončení mohu spolehlivě hodnotit alespoň u jedné z krizí, která ODS postihla, u té ekonomické. Přijetí krizového plánu a přizvání odborníků ukázalo, že i nevládní strana, potýkající se s hlubokým propadem a odlivem dárců a podporova- telů, může s efektivně nastoleným plánem zastavit krizi a eliminovat její důsledky. Úšpěšné řešení ekonomické krize považuji za jeden z úspěchů Petra Fialy, ale přesto je stále nutné zaměřit pozornost na krizi strany, která je jen těžko měřitelná na podobné bázi jako ta ekonomická. Dalším z cílů Petra Fialy bylo sjednocení strany. Prvním úkolem po jeho zvolení v roce 2014, bylo objet všechny regiony, setkat se s tamějším vedením a zjistit, co regionální představitele nejvíce trápí, a zda mu vyjadřují podporu. Naplnil tak jeden z dalších předpokladů úspěšné krizové komunikace - komunikace dovnitř organizace, informovanost a zájem o vlastní členy, které v konceptu Fearn-Banks zaujímají značnou část práce. Je obtížné měřit úspěch tohoto kroku. Respektive nepovažuji za reálné měřit naplnění tohoto cíle Petra Fialy v horizontu roku 2014 nebo 2015. Za reálné považuji úspěch jeho snah vyhodnotit na základě jeho znovuzvolení do pozice předsedy ODS v roce 2016. Získal 436 z 469, což považuji za naplnění jeho cílů získání důvěry a sjednocení strany (denik.cz, 2014). 66 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013

Nebyl to však pouze osobní kontakt s vedením ODS v jednotlivých regionech. Petr Fiala krizovou komunikaci založenou na osobním kontaktu namířil na cílovou veřejnost. V roce 2014 začala ODS pořádat akce po celé republice s názvem Setkání předsedy ODS Petra Fialy se členy ODS a veřejností. Tato setkání byla založená na tom, že Petr Fiala svou přítomností podpořil vedení ODS v jednotlivých krajích, zvýšil publicitu této akce a zároveň svou přítomností přilákal větší množství veřěj- nosti. Na těchto akcích byl pak připraven reagovat na otázky občanů. Pro příklad zmíním několik akcí uveřejněných v rámci facebookových eventů:

• https://www.facebook.com/events/384757484997678/ • https://www.facebook.com/events/1792266554381740/ • https://www.facebook.com/events/1080063415390621/

Debaty s veřejností měly jasně koncipovaný plán - v roce 2014 objel Petr Fiala republiku a spolu s vedením tamějších buněk ODS diskutoval otevřeně s veřejností především o ODS samotné, o jeho názorech a plánech. Petr Fiala mi během rozhovoru potvrdil že se jednalo o první kolo debat, kdy zjišťoval náladu ve společnosti a seznámil se s tím, jak je ODS vnímána. V té době reakce veřejnosti odpovídala dění v ODS nejen v roce 2013, ale i v předešlých letech - ODS byla spojena s korup- cí, kmotry, zaměřená na svá témata bez přímé interakce se svými voliči. Plán byl následně nastaven tak, aby se tato setkání znovu opakovala v průběhu roků 2015, 2016 a 2017, což umožnilo Petru Fialovi získávat konkrétní představu o proměnách názorů veřejnosti, případně získat přehled o tom, zda se mu daří napravit reputaci ODS. Nesla již konkrétní témata:

• Debata s P. Fialou: Abychom se nemuseli bát • Debata s P. Fialou: Vzdělání je budoucnost našich dětí • Petr na grilu: letní grilovačka s Petrem Fialou • Tvoříme program

Každá z těchto debat byla pořádána v několika městech České republiky. Jako klíčové poslání těchto debat identifikuji snahu přiblížit ODS voličům a veřejnosti, dát jim pocit, že se mohou podílet na tvorbě politiky a mohou ji změnit. S Pe- trem Fialou jsem hovořila i o jeho pocitu, jak se proměňovala reakce veřejnosti na ODS. Uvedl, že s diskuzí téměř úplně vymizela témata jako korupce, prohřešky ODS z minulých let, její spojení s tzv. kmotry a vládní neúspěchy. Naopak se li- dé začali zajímat o to, co jim ODS nabídne za program a jak je reálný. Sdělova- li předsedovi ODS problémy, které denně řeší v podnikání, zaměstnaní, ve svých městech a obcích. Toto vyjádření Petra Fialy může být samozřejmě značně zkres- lené, proto jsem hledala způsob, jak získat reálnou zpětnou vazbu o proměnách reakcí veřejnosti na ODS. K tomu jsem využila videozáznamů z jednotlivých debat, kde se skutečně ukázalo, že se účastníci zajímají o reálné změny, které ODS 5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace 67 může přinést. Pro příklad uvedu odkaz na setkání konané v Ústí nad Labem: https://www.facebook.com/pg/petr.fiala1964/videos/?ref=page_internal. Nepovažuji však tyto debaty za možnost, jak adekvátně porovnávat změny ve vnímání ODS veřejností. Debaty mají většinou jasně dané téma, účastní se jich velice omezená skupina lidí, kteří musí ODS cíleně sledovat, aby se o diskuzích dozvě- děli a věnovali jim svůj osobní čas. Za výrazně relevantnější možnost, jak sledovat proměny ve vnímání obrazu ODS považuji facebookové diskuze pod jednotlivými příspěvky. Profil Petra Fialy a ODS je sledován samozřejmě též omezeným počtem sledujících, taktéž se k příspěvkům vyjadřuje jen určité procento lidí. Ale je možné zde sledovat proměnu postojů sledujících tyto profily. Konkrétně diskuze k videozá- znamu z výše zmíněného setkání ukazuje, že minulost ODS stále není zapomenuta. Součástí diskuze pod příspěvkem jsou opět témata jako korupce, neplnění slibů nebo účast ODS na předchozích vládách. Tentokrát jsou ale vyrovnány počtem příspěvků, které se vyjadřují podpůrně vůči ODS, chtějí ODS znovu ve vládě, kam patří. Pro ukázku uvedu několik komentářů:

• „Libore, jestli jste si nevsiml, tak nova Odeeska uz se ze dna edavno zdvihla a jde zpet tam, kam patri, cili do vlady...neni mozne sledovat, co tam socialisti delaji...“ • „Davide ... jen ta minulost zůstává nezodpovězená a brání tomu, aby hlasů bylo více ... zvláště když ti co o tom věděli a nic proti tomu nedělali jsou na čelných postech stále...“ • „ODS bude mit mnohem vic nez 10 % to si piste“ • „za pul roku bude zmena, uz se tesim, musite byt zase u kormidla“ • „a proč přece jste nám dávno ukázali co umíte a po krmelcích je vám smutno ?no to se snad již nestane že by kmotři vládli této zemi.“

Oproti facebookovým diskuzím z roku 2014 se výrazně vyrovnává podíl pozi- tivních rekací těm negativním, i v těchto diskuzích se lidé více zajímají o obsah sdíleného příspěvku, než všeobecně o problémy ODS. Přesto nepovažuji za možné vytvářet na základě dostupných materiálů závěr o proměně vnímání strany. Jediným reálným a měřitelným ukazatelem v tomto ohledu jsou dle mého názoru jedině další parlamentní volby. Aby bylo možné sledovat krizový management a krizovou komunikaci ODS opravdu komplexně a poznat její proměny, bylo nutné se zaměřit na sociální sítě. Petr Fiala totiž po zvolení do předsednické funkce začal ke komunikaci s veřejnos- tí využívat především Facebook a Twitter. Spatřuji v tom snahu zaujmout mladé voliče, což potvrzuje i vyjádření Petra Fialy v průběhu rozhovoru, kdy označil jako jeden z největších problémů získávání mladých voličů a především v jejich řadách měla strana nějvětší úbytky. Analyzovala jsem profil Petra Fialy od 1. ledna 2014. Nejdříve jsem se zaměřila na množství příspěvků, abych zjistila, jaká je jeho aktivita na této sociální síti a 68 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013 zda má vůbec smysl se na ni soustředit. Ukázalo se, že Petr Fiala od svého zvolení v lednu 2014 je na Facebooku mimořádně aktivní. Příspěvky se pohybují v počtu 1-4 denně. Z tohoto důvodu se jedná o mimořádně cenný zdroj informací a dobrý příklad krizové komunikace. Dále jsem se tedy zaměřila na formu příspěvků a způsob jejich podání. Díky tomu jsem v roce 2014 identifikovala, že Petr Fiala nebyl autorem většiny příspěvků, které byly na Facebooku zveřejňovány. Respektive většina příspěvků byla psána ve třetím pádě, což by odpovídalo tomu, že jeho facebookový profil byl spra- vovaný další osobou, skupinami osob nebo najatou firmou. Všimli si toho i sledující a několikrát na to v diskuzi upozornili s tím, že tato vyjádření nemají váhu a Petr Fiala se nepřibližuje lidem. Stejně tak mu bylo vytýkáno, že na otázky v diskuzi pod příspěvkem neodpovídá. Tato fakta by odpovídala tomu, že se jeho tým i samotný Petr Fiala teprve seznamoval s prostředím a možností využití této sítě. Samotný obsah byl pak plně kontinuální s plánem, který si Petr Fiala v rámci řešení krize stanovil. V roce 2014 se příspěvky hodně zaměřovaly na uznání krize a zároveň povzbuzení spolustraníků:

• „Dostali jsme velmi silný vzkaz od voličů, a myslím, že jsme ten vzkaz pochopili.“ 24. 1. 2014 • „Zvedněme hlavu, nechoďme jako ovce na porážku. Přestaňme se litovat, nene- chávejme si vnutit myšlenku, že jsme špatní, že jsme selhali a že máme skrývat svoji značku. Prezident Roosevelt ve své inaugurační řeči po hospodářské krizi dobře řekl, že „jediné, čeho bychom se měli obávat, je strach sám“. Když nebudeme mít strach, není čeho se obávat. Když se zbavíme strachu, zbavíme se problémů. Tak se strachu zbavme. Strachu z minulosti, z toho, že neuspě- jeme, z toho, co kdo o nás zase napíše, strachu z nás samých. Nebojme se, máme pravdu. Selhali jste? Já jsem tedy neselhal. Řídí vás nějaký kmotr? Mě ne. Ukradli jste něco? Já tedy ne.” Facebook, 7. 9. 2014 • „Je zcela evidentní, že jsme vybrali tu kritickou zatáčku a že ODS je zase vo- litelnou stranou. Podařilo se nám udržet pozice v řadě měst a obcí. Podařilo se nám často velmi výrazně zlepšit výsledky oproti volbám sněmovním i evrop- ským. Podařilo se nám zachovat si pozici strany, která je silná na komunální úrovni, pokud jde o počet zastupitelů. Náš výsledek mě nenaplňuje nadšením, protože já chci vyhrávat, ale na to, v jaké jsme situaci a v jaké jsme byli ještě nedávno kondici, ten výsledek považuji za přijatelný“ Facebook, 17. 10. 2014.

Profil byl hodně využíván k reakcím na články v médiích, které byly sdíleny a komentovány. Obsah těchto příspěvku se týkal krize ODS především v první polo- vině roku, což odpovídalo i krokům Petra Fialy ve straně. Ve druhé polovině roku se obsah příspěvků začal proměňovat a zaměřil se více na sdílení postřehů z debat, které Fiala absolvoval v rámci cest po republice. Zásadní proměnu představovaly příspěvky namířené vůči vládní politice a stranám ČSSD a ANO. Ve druhé polovině roku 2014 to vypadalo, jako by si ODS začínala více věřit a více se ponořila do své 5.3 Identifikace krizového managementu a krizové komunikace 69 opoziční role. „Krize a selhání už máme za sebou. Teď už nabízíme jenom dobrou politiku. A pak je tu další důvod, který by lidé měli zohlednit. Všude vládne levice, na Hradě, ve vládě, má většinu v Poslanecké sněmovně, v Senátu, skoro ve všech krajích. Socialisté spolu s hnutím ANO se ale chovají nezodpovědně. Rozhazují pení- ze, zadlužují nás a v nebezpečné mezinárodní situaci nehájí dostatečně zájmy České republiky a naše bezpečností zájmy. To je potřeba zastavit,“ bylo zveřejněno dne 6.10.2014 na profilu Petra Fialy. Množství těchto příspěvků se zvyšovalo, komento- valy konkrétní články z médií nebo představovaly přímý příspěvek v reakci na ak- tuální dění. Dle mého názoru se jedná o reakci na proměnu uvnitř strany, kdy byly položeny základy krizového plánu, které umožnily organizovaně postupovat v řešení krize a zároveň se otevřel prostor opět se vymezovat vůči dlouhodobým politickým konkurentům. V rámci roku 2014 bych zmínila ještě jeden příspěvek Petra Fialy: „Vím, že se to teď nenosí, ale já si Petra Nečase za mnoho věcí vážím a nemám důvod na tom nic měnit“ Facebook 5.10.2014. Tímto krokem tak podle mě definitiv- ně odmítl svalení viny na svého předchůdce a přenesení odpovědnosti na předchozí vedení. V roce 2015 se změnil způsob komunikace na facebookovém profilu. Příspěvky začaly být psány v prvním pádu, což znamená, že se začal Petr Fiala věnovat své- mu profilu sám nebo jeho tým zvolil vhodnější taktiku, která reflektovala kritiku. Z profilu vymizely příspěvky, které zmiňují krizi ODS a její problémy. Ba naopak hodnotím příspěvky jako mimořádně pozitivní ve vztahu k ODS, např. Jsme promě- něná strana. Jsme strana změny. (Facebook 30.5.2015) Naopak velmi kritické vůči vládě. Petr Fiala, u kterého z počátku nebylo jisté, zda svou povahou a stylem projevu dokáže zaujmout pozici představitele opravdové opozice, se po roce předsednictví ODS stal opravdovým kritikem vládní politiky a členů vlády. V tomto roce často refletkovaly imigrační politiku a problémy s ní spojené. Druhým typem příspěvků, který byl často zveřejňován, byly ukázky z jeho cest po republice. Především pak fotoreportáže z návštěv malých firem a podniků, informacemi o hlavních problé- mech, se kterými se setkávají. V roce 2015 se z komunikace vytratila témata týkající se problémů ODS, Facebook nabyl na významu coby komunikačního nástroje, ODS začala plnit skutečnou úlohu opozičního subjektu a pokračovala ve své transformaci ke straně, která je blíže voličům. Rok 2016 neznamenal žádné změny z pohledu nastaveného trendu, Facebook, jak samotné ODS, tak Petra Fialy, byl plněn příspěvky se značně pozitivním náde- chem vzhledem k ODS:

• Ještě na žádném předvolebním setkání se se mnou nechtělo vyfotit tolik lidí jako včera v Olomouci. Možná to bylo tím, že nám přálo počasí :-) Vážně mě potěšilo, kolik přišlo lidí. Byli tu se mnou i naši krajští kandidáti v čele s lídrem Mgr. Dalibor Horák a kandidát do Senátu Jaroslav Morávek - kandidát do Senátu 2016 za vol. obvod č. 61 - Olomouc. Lidé nás hodně povzbuzovali, ať nevzdáváme náš boj za živnostníky, drobné podnikatele a vůbec všechny aktivní a pracovité občany. To jim mohu slíbit! Facebook, 30.9.2016 70 5 ANALÝZA KRIZOVÉHO MANAGEMENTU OD ROKU 2013

Dále strana zaujímala kritickou pozici vůči vládnoucím stranám: • Rok 2016 je tady, ale místo toho, aby ministr ﬁnancí nastoloval diskusi o zave- dení jedné sazby DPH, populisticky navrhuje přesunout do nejnižší sazby další a další zboží. Vysvětlení pro jeho kroky je jediné - blíží se krajské a senátní volby a Andrej Babiš se chová jako před pár lety sociálnědemokratický lídr Jiří Paroubek. Slibuje všechno všem, mění názory ze dne na den, bez ohledu na realitu.

Z pohledu vývoje krizové komunikace a jejího postupu se dá říci, že od roku 2015 nabrala v rámci Facebooku, ale nejen jeho, ustálený směr. Otázkou zůstává, zda se jedná o způsob krizové komunikace, nebo zda Fiala skutečně identiﬁkoval konec krize spolu s výsledky komunálních voleb v roce 2014. Osobně si myslím, že tyto dvě varianty jsou provázané. Pokud strana ukázala, že chce nabrat nový směr a přiblížit se voličům, nebylo dále nutné opakovaně se vracet k příčinám krize od roku 2014 dále. Média opakovaně informovala o stavu, v jakém se ODS nachází, avšak pokud by se strana rozhodla opakovaně reagovat na tyto zprávy, nebylo by možné naplno se věnovat novému směru a skutečně ho svým jednáním potvrdit. Toto období bych shrnula jako dobu řízení strany s nastoleným krizovým plánem a stanoveným krizovým manažerem, díky čemuž se podařilo stabilizovat vnitrostra- nickou situaci a navázat hlubší vztah s voliči. Zároveň se ukázalo, že Petr Fiala byl schopen se držet svého konceptu a naplňovat krizový plán. Hlavním úspěchem tohoto období, který se skutečně podařilo realizovat, je vyvedení ODS z ekonomické krize, což pro stranu po mnoha letech znamenalo uvolnění nezanedbatelných prostředků pro kampaň a chod strany. 6 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ 71

6 Závěrečné shrnutí

V předchozích kapitolách jsem svou pozornost zaměřila k představení situace v ODS, sestavení obrazu krize strany, analyzovala jsem komunikaci a kroky představitelů v rámci médií a sociálních sítí. V počátku práce jsem popsala důvody a úkol krizové- ho managementu a krizové komunikace v období krize, stejně tak jsem se zaměřila na dvě klíčové oblasti, které krize postihuje a z hlediska jejich významu pro politický subjekt, ho nejvíce zasahuje - obraz strany a její reputace. Všechny tyto části mi umožnily analyzovat krizi ODS a nástroje, kterými strana proti krizi zasáhla. Cílem této práce se stala identiﬁkace příčiny krize a identiﬁkace způsobů, jakým ODS krizi řešila. Nyní se tedy zaměřím na zodpovězení výzkumných otázek.

VO1: Jaká byla příčina krize Občanské demokratické strany?

Za příčinu krize ODS byl označován zásah ÚOOZ na Úřadu vlády v červnu roku 2013. Tato událost skutečně spustila sérii dalších událostí, které v krátkém časovém horizontu zapříčinily pád vlády Petra Nečase, jeho odchod z čela ODS, problémy uvnitř strany i vyhlášení předčasných voleb v říjnu roku 2013. Ukázalo se, že kauza, která se v počátku netýkala osoby premiéra, jej okamžitě zasáhla a i přes neprokázání viny zapříčinila jeho politický pád. Přesto jeho odchod z vlády a následně i z ODS krizi strany nezastavil. Již v analýze krize ODS jsem představila několik argumentů, které společně tvoří odpověď na tuto otázku. Miroslava Němcová i Petr Fiala se shodli na tom, že rok 2013 nebyl příčinou pádu ODS, příčiny krize je třeba hledat minimálně v roce 2010. Na základě informací, které jsem v průběhu práce získala z médií a následně je představila v patřičné kapitole, s tímto tvrzením souhlasím. Dovolím si tvrdit, že první symptomy problémů je možné spatřovat již v roce 2009, kdy pád vlády a tzv. Toskánská aféra tehdejšího předsedy Miroslava Topolánka, bezesporu mohly ovlivnit reputaci strany. V tabulce č. 1 jsem prezentovala propad voličské podpory mezi lety 2006 a 2010, následně 2013. Ta v těchto obdobích téměř konstantě klesala, tedy není zde patrný extrémní výkyv v roce 2013. Výsledky z tohoto roku byly dle mého názoru překvapivé pouze tím, že se strana poprvé dostala pod 10 % volič- ské podpory. První měřitelný ukazatel problémů strany je tedy skutečně rok 2010. Vratká a nestabilní koalice ODS, TOP09 a VV, která byla sama několikrát zasažena vládní krizí, ODS musela nadále oslabovat. Snaha udržet vládu neumožňovala z mé- ho pohledu dostatečně se zaměřovat na situaci uvnitř strany a taky udržovat vztahy s voliči. Pro takto oslabenou stranu se nečekaný zásah proti spolupracovníků Petra Nečase a následná mediální smršť, staly paralyzujícím a kritickým momentem, který již nedokázala ustát. Jako příčinu krize tedy identiﬁkuji vývoj ve straně od roku 2010, respektive 2009, kdy byla strana postupně zasažena osobními skandály svých členů, krizemi vládní koalice a dlouhodobým odklonem od svých voličů.

VO2: Jakým způsobem se ODS postavila k řešení krize? 72 6 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Tato otázka je mnohem rozsáhlejší a komplikovanější. Rozhodně není možné jednoznačně odpovědět, zda strana k řešení krize použila nástroje krizového man- gamentu a krizové komunikace. I přesto, že jsem příčinu krize identifikovala v roce 2010, veřejně, ale i uvnitř strany se o krizi začalo mluvit až v roce 2013 a teprve od tohoto roku je tedy možné vůbec se o řešení krize zajímat. Dále není možné říci, že ODS krizi od roku 2013 řešila. Tak, jako jsem krizi rozdělila do etap od událostí roku 2013 až po předsednictví Petra Fialy, tak je i nutné zodpovědět tuto otázku. Od zásahu na Úřadu vlády po odstoupení Petra Nečase v podstatě není možné mluvit o řešení krize ODS. Tato etapa se odehrála v řádech dnů, které byly prováze- ny ostrým mediálním zájmem a obrovským vnějším tlakem. Strana se zde dopustila zásadních chyb. Ve shrnutí, které následovalo po představení hlavních teoretických konceptů, jsem představila ideální postup po vypuknutí krize. Prvním krokem je rychlá identifikace původu krize. Tento krok nebylo možné jasně naplnit, protože informace od zasahujícího orgánu nebyly k dispozici. Stejně zásadním krokem je však komunikace, a to jak dovnitř strany, tak komunikace s médii, respektive ve- řejností. V tomto Petr Nečas a potažmo jeho spolupracovníci selhali. Petr Nečas v kritické situaci téměř celý den nekomunikoval se svými spolupracovníky, kteří pak do médií dávali nejasná vyjádření, zároveň sami nevěděli, co se děje, a proč se Petr Nečas odmlčel, čímž mohla být porušena jejich loajalita. Zároveň absentovalo rychlé a jasné společné vyjádření pro média. Logicky pak chybělo zapojení i dalších ko- munikačních kanálů. Z pohledu teoretických konceptů tak tato etapa nenesla znaky zapojení nástrojů krizové komuniace. Přesto lze identifikovat jednu situaci, která by alespoň o snaze dopady krizové situace mírnit, svědčila - Petr Nečas, který několik dní deklaroval, že nemá důvod podat demisi, ji nakonec po dohodě se spolustraníky a koaličními partnery podal, což ukazuje, že strana byla schopna si stanovit priority a pokusit se tak dopad krize na udržení vlády zastavit. Další etapa do jmenování úřednické vlády opět nenesla definované znaky krizo- vé komunikace, potažmo krizového managementu. Strana si pouze zachovala snahu o udržení vládní koalice, komunikace s médií byla spíše vágní, omezovala se na infor- mativní tisková prohlášení, která jsou sice důležitým nástrojem krizové komunikace, ale samotná nejsou dostatečná. Znakem toho, že strana se opět snažila eliminovat dopady krize byl fakt, že na pozici premiérky nominovala důvěryhodnou osobu Miroslavy Němcové, která byla akceptovatelná pro koaliční partnery. ODS tím pro- jevila snahu řešit především vládní krizi, což je ale pochopitlné, protože v danou chvíli na řešení a především identifikaci dopadů celé situace na ODS, nebyl prostor. Etapa do předčasných voleb v říjnu 2013 stále nepřinesla žádnou změnu. Strana neměla vytvořen krizový plán, který je podstatným předpokladem k vyřešení krize. Nevedla cílenou krizovou komunikaci a veškeré své síly namířila na předvolební kampaň. Ta přinesla nezvyklý prvek absence loga na některých materiálech a nebyla vůbec propojena s krizovou situací. To že návaznost na události kolem předchozí vlády absentovala byl zřejmě cílený tah a součást předvolební kampaně, která ODS měla od předchozího vedení a událostí distancovat. Během tohoto období se pro- jevovaly personální problémy dvouhlavého vedení strany, které se místy dostávaly 6 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ 73 i do médií, což evidentně souviselo právě s tím, že nebyl nastaven krizový plán, který by rozdělil úlohy mezi všechny zúčastněné a zároveň definoval způsob krizové komunikace. Období mezi volbami až do zvolení nového předsednictva bylo obdobím velice neaktivním z pohledu krizového managementu, tedy alespoň co se týče projevů strany vůčo vnějšímu prostředí. Otázkou je, zda tehdejší vedení mělo patřičný mandát na to, aby se do řešení situace pustilo, i s ohledem na to, že po volbách oznámilo, že na dalším kongresu odstoupí. Situace po volbách byla špatná, ale zároveň již z pohledu veřejného vystupování nebyla akutní, protože ve volbách strana propadla a o tom nebylo pochyb. Strana v tu chvíli mohla začít sčítat skutečné dopady krize a zaměřit se na situaci uvnitř strany. Významným okamžikem tohoto období je však vstoupení Petra Fialy do ODS a jeho rychlý vzestup. Poslední etapa je zároveň první etapou, kde můžeme skutečně identifikovat systematické kroky v řešení krize. Miroslava Němcová i další členové strany, jejichž vyjádření jsem v práci citovala, potvrdili, že Petr Fiala byl vnímán jako krizový manažer. Minimálně ho můžeme identifikvat jako osobu, která byla pověřena repre- zetací strany a hrála roli mluvčího. Na základě teoretických konceptů můžeme tedy říci, že strana získala krizového manažera, který se postaral o jednotný projev strany vůči médiím a veřejnosti. Dalším krokem, který odpovídá krizovému managementu je stanovení krizového plánu. V první řadě si Fiala stanovil za cíl ODS z krize vyvést, hlavní bod jeho plánu. Chtěl toho dosáhnout stabilizací ekonomické situace strany, jejím vnitřním sjednocením a přiblížením se voličům. V analýze krize jsem potvrdila, že se skutečně podařilo stranu ekonomicky stabilizovat. Znovuzvolením Petra Fialy do pozice předsedy se do jisté míry potvrdilo i získání důvěry členů strany. O příblížení se voličům a získání jejich důvěry a obnovení reputace strany není podle mne možné rozhodnout do doby, dokud nebudou známy výsledky parlamentních voleb v roce 2017. I přesto, můžeme identifikovat osobu krizového manažera, mů- žeme identifikovat krizový plán a můžeme identifikovat krizovou komunikaci, která byla v rámci sociálních médií systematicky vedena, až přešla v běžnou, ale aktivní komunikaci politika vůči veřejnosti. Petr Fiala komunikuje opravdu aktivně a vyu- žívá od počátku více kanálů, čímž se skutečně naplňují určité předpoklady správné krizové komunikace. Odpovědí na druhou výzkumnou otázku je to, že v ODS se až do zvolení Petra Fialy předsedou strany neobjevilo koncepční a systematické ře- šení krize, ba naopak se strana z hlediska krizové komunikace dopustila několika zásadních chyb. Řešení krize strany především v prvních etapách absentovalo, pro- tože se vrcholní představitelé zaměřovali především na krizi vlády a její udržení. Poté se soustředili především na předvolební kampaň a krize stále nebyla řešena, Miroslava Němcová a Martin Kuba se pouze snažili, aby vratkou situaci udrželi. O krizi ODS nemluvili, naopak se z informací, které jsem analýzou získala, dopady krize ani nezabývaly, nebyl pro to prostor. ODS začala krizi opravdu řešit až z příchodem Petra Fialy a je to také jediné období, kde jsem identifikovala způsoby krizového řízení a aktivní krizové komunikace. 74 6 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

O tom, že všechny zmiňované události postihly reputaci ODS a poškodily její obraz nepochybuji. Voliči to jasně potvrdily ve volbách v roce 2010 i 2013. Vliv reputace na existenci a fungování subjektu jsem v práci několikrát zmínila, a potvrdilo se, že ztráta dobré reputace a poškození obrazu strany je důvodem k ohrožení její existence a pozice v politickém systému. Myslím si, že ODS si toho byla a je dobře vědoma, a proto se jejím předsedou stal se silným mandátem Petr Fiala, jehož osoba i přes některá možná negativní hodnocení, je spojena s dobrou reputací, tak na zá- kladě toho, že dobrá reputace politika následně může přejít na celou stranu bylo jeho zvolení z pohledu teoretických konceptů promyšlenou volbou, která si zakládá na rozumné úvaze. S ohledem na všechny skutečnosti bude zajímavé sledovat výsle- dek parlamentních voleb v roce 2017, který předpokládám zodpoví ty části práce, které by bez meřitelného výsledku byly pouhou spekulací. Krize postihující politické strany se z pohledu krizového managementu zdají být velmi speciﬁcké. Dochází k ním často velmi rychle a zastihují stranu nepřipravenou, často navíc mají původ v osobním selhání jedince, dokonce se toto selhání v mnoha případech netýká jeho profese, ale osobního života. Mohou tedy politické strany skutečně aktivně používat preventivní složkou krizového managamentu? Otázkou je, zda by částečným řešením nebylo právě sestavení základního krizového plánu, který by byl vypracován s každým nově zvoleným vedením strany. V tomto plánu by mohla být deﬁnována základní krizová struktura, hlavní komunikační kanály a klíčové osoby. V případě jakékoliv krize by tento jednoduchý krizový plán mohl zkrátit reakční dobu a zároveň zmírnit první kritické dopady. Jak říká Kathleen Fearn Banks - krizový plán je klíčem a měl by být součástí i té sebemenší organizace. 7 REFERENCE 75

7 Reference

Aktualne.cz Nominace Němcové na premiérku. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/ods-chce- za-premierku-nemcovou-top-09-souhlasi/ r3ec72cd2d91a11e2865c0025900fea04/. Aktualne.cz Zvolení Fialy. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/stalice-ods- za-normalni-situace-by-fiala-sefem-nebyl/ r3e2b6bd07f5f11e38b0c0025900fea04/. Antušák, Emil a Zdeněk Kopecký. Krizový management: úvod do teorie. Praha: Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0951-2.. Ceskatelevize.cz Komentáře ke kampani. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1069928- komentatori-volebni-kampan-je-jak-reklama-na-jogurt. Ceskatelevize.cz. Sarajevský atentát. [online]. 2013 [cit. 2013-11]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1432352-tzv- sarajevsky-atentat-odstartoval-zatim-nejvetsi-politickou-krizi-v-cr. Ceskatelevize.cz Události 2013. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328- udalosti/213411000100614. Ceskatelevize.cz Volební kampaň. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1070422- predvolebni-kampane-strany-se-predhaneji-mnohym-volicum-je -ale-jedno. Denik.cz Fiala bude kandidovat na předsedu. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/petr-fiala-bude-kandidovat- na-predsedu-ods-20131207.html. Denik.cz ODS je připravena na vedení země. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/ods-je-pripravena-prevzit- odpovednost-za-vedeni-zeme-uvedl-fiala-20160116.html. Eurozpravy.cz Jednání výkonné rady. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/72130-padne-necas- dnes-vedeni-ods-bude-vecer-jednat-o-jeho-budoucnosti/. Eurozpravy.cz Podpora Nečase. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/71990-kalousek-a- 76 7 REFERENCE

schwarzenberg-necasovi-stale-verime/. Fearn-Banks, Kathleen. Crisis communications: a casebook approach. 2nd ed. Mahwah, N.J.: Lawrence Erlbaum Associates, 2002. ISBN 0-8058-3603-9.. Fiala, Petr. Občané, demokraté a straníci. Brno. Centrum pro studium demokracie a kultury, 2015. ISBN 978-80-7325-355-4.. iDNES.cz. Kauza Jany Nečasové (Nagyové) a zpravodajců. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kauza-jany-necasove-nagyove-a- zpravodajcu-fii-/krimi.aspx?klic=596000. iHNED.cz. Konec krize. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-55351030-koalice-se-dohodla-ods- top-09-a-vv-pokracuji-ve-spolecnem-vladnuti. iDNES.cz. Konec politických dinosaurů. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/veci-verejne-prikryly-dum-reklamou- lidi-kteri-tam-bydli-se-nikdo-neptal-13w-/domaci.aspx?c= A100426_141011_domaci_kop. iDNES.cz Obvinění Jany Nagyové. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/nagyova-vulgarne-pomlouvala-svou- sokyni-necasovou-ukazaly-odposlechy-1nm-/domaci.aspx?c= A150518_105620_domaci_jpl. iDNES.cz. Personální spory koalice. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/ods-resi-spory-ve-vedeni-zpusobila- je-roztrzka-mezi-necasem-a-blazkem-127-/domaci.aspx?c= A101206_1494204_domaci_jj. iDNES.cz Předvolební rozhovor. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: (http://zpravy.idnes.cz/predvolebni-rozhovor-s-martinem- kubou-z-ods-fma-/domaci.aspx?c=A131010_161908_domaci_kop). iDNES.cz Soudní stíhání. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/necas-pujde-k-soudu-0ah-/ domaci.aspx?c=A160719_120641_domaci_jj. iDNES.cz. Výsledky voleb v České republice. [online]. 2013 [cit. 2013-11]. Dostupné z: http://volby.idnes.cz/poslanecka-snemovna-2013.aspx. iHNED.cz Kampaň. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-60856780-billboardy- predvolebni-kampan-politicke-strany-ods-cssd-kdu-csl-spoz- ano-kscm-marketing-experti. 7 REFERENCE 77 iDNES.cz. Kauza Bárta. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/infografika.aspx?grafika=krize-vv. iHNED.cz Nečasova demise. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-60081870-petr-necas-predal- rezignaci-milos-zeman-bude-se-stranami-jednat-o-dalsich-krocich. Lidovky.cz Podpora Nečase. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kauza-nagyova-policie-zada- snemovnu-o-vydani-petra-necase-pmt-/zpravy-domov.aspx?c= A130708_120409_ln_domov_khu. Lidovky.cz Role Petra Fialy. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://ceskapozice.lidovky.cz/petr-fiala-spise-sedivy- politik-nez-zachrance-ods-f7b-/tema.aspx?c= A140214_230300_pozice_139040. Lidovky.cz Spolupráce s Klausem. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kuba-i-nemcova-chteji-urcitou- spolupraci-s-klausem-fww-/zpravy-domov.aspx?c= A130809_144602_ln_domov_khu. Lidovky.cz Úřednická vláda. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/prezident-milos-zeman-jmenova- premierem-rusnoka-fsf-/zpravy-domov.aspx?c=A130625_142447_ln_domov_spa. Novinky.cz Cesta z krize. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/325648-volici-nas-poucili- z-krize-se-dostaneme-veri-sef-ods-fiala.html. Novinky.cz Krizový plán. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/325648-volici-nas- poucili-z-krize-se-dostaneme-veri-sef-ods-fiala.html. Novinky.cz Nevydání Nečase. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/305212-poslanci-ods-by- necase-policii-nevydali.html. Novinky.cz Přežití vlády. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/304985-prezije-vlada- s-kubou-misto-necase.html. Novinky.cz. Toskánská aféra. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/176024-toskanska-afera- pokracuje-podle-j-t-za-ni-stoji-czech-coal.html. Novinky.cz Volby Němcová. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/312208-nemcova-volebnim- 78 7 REFERENCE

lidrem-ods-za-ni-rez.html. Novinky.cz. Vyjádření premiéra. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/304778-ceka-se-na-vyjadreni- premiera-necase-je-ve-sve-pracovne-byl-u-nej-lekar.html. Novinky.cz Zájem zahraničních médií. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/304814-politicke- zemetreseni-komentuji-zahranicni-media-zasah-uooz.html. ODS.cz 24. kongres. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5081-podam-demisi-na-pozici- premiera. ODS.cz Hospodaření ODS. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/9314-komentar-k-vyrocni-zprave- hospodareni-ods-za-rok-2014. ODS.cz Oﬁciální nominace. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5112-obcanska-demokraticka- strana-nominovala-miroslavu-nemcovou-na-premierku-ceske-republiky. ODS.cz Oﬁciální prohlášení. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5076-tiskove-prohlaseni- predsedy-vlady-a-ods. ODS.cz Poděkování. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/6038-dekujeme-volicum. ODS.cz Podpora Němcové. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5131-senatori-poslanci-i- europoslanci-pro-miroslavu-nemcovou. ODS.cz Program ODS. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/os.karvina/clanek/5760-neexistuji- levicova-nebo-pravicova-temata-existuji-jen-levicova-nebo-spravna- reseni?tisk=1. ODS.cz Tisková konference. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/6400-usneseni-k-24-kongresu-ods. ODS.cz Věšina PS. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5156-vladu-pod-vedenim- miroslavy-nemcove-podporuje-parlamentni-vetsina. ODS.cz Výroční zpráva. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/11476-ods-podala-vyrocni-zpravu- za-rok-2015. 7 REFERENCE 79

Parlamentnilisty.cz Němcová v Praze. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici- volicum/Nemcova-ODS-Jsme-pripraveni-si-rict-o-hlasy-Prazanu-284419. Parlamentnilisty.cz Souboj kampaní. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Politolog- vychvalil-predvolebni-kampan-ODS-Skutecne-286517. Parlamentnilisty.cz Spor o lídra ODS. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/ Nemcova-odpovida-Kubovi-Chapala-jsem-to-tak-ze-jsem-lidrem- ODS-282096?beta=error. Parlamentnilisty.cz Výzva k demisi. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/ CSSD-CR-nemuze-mit-premiera-jehoz-nejblizsi-okoli-je-podezrele-z- napojeni-na-mafii-275536. Seznam.cz Finanční kondice stran. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/zprava-o-kondici-stran- pred-volbami-v-zisku-je-jedina-vetsina-skoncila-v-minusu-29598? dop-ab-variant&seq-no=1&source=hp. Tiscali.cz Volební lídr. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: (https://zpravy.tiscali.cz/kuba-chce-jako-volebniho- lidra-ods-nemcovou-215664. Vlada.cz. Kauza Bárta. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/ jmenovani-vlady-premiera-petra-necase-74262/. Volby.cz Volební výsledky. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.volby.cz/pls/ps2013/ps. William L. Benoit. Image repair discourse and crisis communication. [online]. 1997 [cit. 1997-7]. Dostupné z: http://www.ou.edu/deptcomm/dodjcc/groups/98A1/Benoit.htm. Youtube.cz Demise. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=cCk_AApliOE. Youtube.cz Hrad. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=jBt7qxhw48w. Youtube.cz Nečasova demise. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4ZPlxnr3Nx8. Youtube.cz Předvolební debaty. [online]. 2017 [cit. 2017-4]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BTYEe50GHYw. Přílohy A PROTOKOL O ROZHOVORU S MIROSLAVOU NĚMCOVOU 81

A Protokol o rozhovoru s Miroslavou Němcovou

Tázaný: Miroslava Němcová Tazatel: Nikola Pechtorová Datum a čas konání: 20. 4. 2017, 10:30 Místo konání: poslanecká kancelář Miroslavy Němcové (Sněmovní 176/4, 118 00 Praha 1-Malá Strana) Záznamová technika: mobilní telefon Honor 8 Nosič záznamu: uloženo na datovém uložišti ulozto.cz Délka záznamu: 45 min 40 s

Po e-mailové komunikaci s asistentkou poslankyně Miroslavy Němcové byl dohodnut rozhovor na výše zmíněný den a čas. Pro rozhovor byly předem připrave- né okruhy témat, které tázaná obdržela týden před konáním rozhovoru. Miroslava Němcová si připravila vlastní podklady k jednotlivým tématům s odůvodněním, že především některá témata se týkají událostí z dávnější doby a nechce některé skutečnosti opomenout. Rozhovor byl veden jako polostrukturovaný, tázaná většinu času souvisle mluvila o tématech a byla přerušována pouze upřesňujícími dotazy. Neodmítla se věnovat žádnému tématu. Rozhovor proběhl bez problémů a nedošlo k jakékoliv nestandardní situaci. 82 B PROTOKOL O ROZHOVORU S PETREM FIALOU

B Protokol o rozhovoru s Petrem Fialou

Tázaný: Petr Fiala Tazatel: Nikola Pechtorová Datum a čas konání: 27. 3. 2017, 12:30 Místo konání: poslanecká kancelář Petra Fialy (Šilingrovo náměstí 257/3, 602 00 Brno) Záznamová technika: mobilní telefon Honor 8 Nosič záznamu: uloženo na datovém uložišti ulozto.cz Délka záznamu: 37 min 25 s

Po e-mailové komunikaci s asistentkou předsedy ODS a poslance Petra Fialy, byl dohodnut rozhovor na výše zmíněný den a čas. Pro rozhovor byly předem připravené okruhy témat, které sloužily k vymezení obsahu rozhovoru. Tázaný neobdržel témata s předstihem. Rozhovor byl veden jako polostrukturovaný, tázanému byly pokládány otevřené otázky, na které šířeji odpovídal a doplňoval z jeho pohledu souvisejícími tématy. Žádné téma nebylo tázaným odmítnuto. Rozhovor proběhl bez problémů a nedošlo k jakékoliv nestandardní situaci.