Vysoká škola CEVRO Institut

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Petr Juklíček

Praha 2020

Vysoká škola CEVRO Institut Politologie a mezinárodní vztahy

ODS po roce 2010

Příčiny kolapsu ODS po roce 2010

Petr Juklíček

Studijní program: Politologie / Bakalářský Studijní obor: Politologie a mezinárodní vztahy Vedoucí práce: Mgr. Ladislav Mrklas, Ph.D.

Bakalářská práce

Praha 2020

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně, uvedl v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačil jejich použití.

V Praze dne 31. března 2020

Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Ladislavu Mrklasovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval vedení Hlavní kanceláře ODS za vstřícnost, s jakou přistoupili k mým požadavkům a trpělivost při dohledávání pramenů. V neposlední řadě bych rád poděkoval PhDr. Michalu Pehrovi, Ph.D. za cenné rady při strukturování odkazů, citací a bibliografie.

Obsah

Resumé

Úvod 5

1. ODS před rokem 2010 7 1.1 Kraje a senát – bašty ODS v letech 2004 – 2008 7 1.2 Volby do sněmovny v roce 2006 7 1.3 Krajské a senátní volby 2008 8 1.4 Václav Klaus, Pavel Bém, Vlastimil Tlustý vs. Mirek Topolánek 8 1.5 Pád vlády, úřednická vláda Jana Fišera a rezignace Mirka Topolánka 9

2. ODS po roce 2010 11 2.1 Petr Nečas – Pan Čistý 11 2.2 Věci veřejné jako zdroj permanentní vládní krize 11 2.3 Vládě dominuje 13 2.4 Vnitrostranická opozice 14 2.5 Krajské a senátní volby 2012 15 2.6 Pád vlády 15 2.7 ODS v létě 2013 16

3. Analýza kolapsu mezi léty 2010 a 2013 19 3.1 Vláda Petra Nečase 19 3.2 Autonomie krajů 19 3.3 Krajští kmotři 21 3.4 Dopad na hospodaření strany 26

4. Snahy o řešení problémů 30 4.1 Změna delegátského systému 30 4.2 Moje ODS 32 4.3 Redukce zaměstnanců 34

5. ODS jako (anti) catch-all party 39 5.1 Vize Mirka Topolánka 39 5.2 Teoretický koncept catch-all strany 39 5.3 ODS – vize vs. realita 40

Závěr 44

Zdroje a prameny 48

Resumé Kolaps ODS mezi léty 2010 – 2013 je poměrně novým a dosud nezpracovaným tématem. Cílem této práce je identifikace a analýza faktorů, které tento kolaps způsobily. Její součástí je popis událostí, procesů a vnitrostranické struktury v tomto období. Práce mapuje působení strany navenek, především se ale zaměřuje na vnitrostranickou organizační strukturu a analýzu vnitrostranických procesů. Součástí práce je také hledání odpovědi na otázku, jestli ODS před rokem 2010 byla univerzální catch-all stranou, případně jaký měla k tomuto konceptu vztah. Následně jsem identifikoval příčiny, proč se ODS catch-all stranou nestala a objasnil důvody, proč se jí ve skutečnosti ani stát nemohla.

Resumé The collapse of the ODS party between 2010 – 2013 is a relatively new and still unresearched topic. The aim of this paper is to identify and analyze the factors that caused this collapse. It includes a description of the events, processes and structure inside the ODS during this period. The paper maps the activities from an outside perspective, but above all focuses on the organizational structure and processes inside the party. I also offer a hypothesis as to whether or not the ODS before 2010 was a universal catch-all party and what its relationship was with this concept. Finally, I identify the reasons why the ODS did not become a catch-all party and clarify the reasons why it never could.

Úvod Cílem této práce je identifikace a analýza faktorů, které způsobily kolaps ODS mezi léty 2010 a 2013. Toto téma nebylo dosud podle mého názoru dostatečně koncepčně zpracováno. Částečně se mu věnoval Michal Klíma v knize Od totality k defektní demokracii, ve které se ale soustředí především na fenomény klientelismu a korupce jako nástroje k ovládnutí klíčových politických stran v ČR. Ve své práci se naopak snažím do hloubky zmapovat události, procesy a vnitrostranickou strukturu ODS v tomto období. Vycházel jsem z volně dostupných zdrojů – textů investigativních novinářů, politických komentátorů, případně odborných článků předních českých politologů. Důležitým zdrojem a jedním z hlavních přínosů této práce jsou dosud nepublikované materiály z archivu ODS, které mi umožnily zmapovat organizační strukturu, popsat vnitrostranické procesy a lepé tak porozumět souvislostem, které způsobily kolaps této strany v roce 2013.

V první části jsem se soustředil na popis situace v ODS před rokem 2010 a okolnosti, které předcházely nástupu Petra Nečase do čela strany. Jako hlavní téma je pak zpracováno období mezi léty 2010 – 2013 za předsednictví Petra Nečase. I toto období jsem nejdříve zmapoval z pohledu působení strany navenek. Jedná se tak především o popis událostí, které ovlivňovaly vládu Petra Nečase – permanentní krize kolem koaliční strany Věci veřejné, vládní dominanci Miroslava Kalouska z konkurenční TOP 09 jako úspěšného ministra financí v době hospodářské krize, vnitrostranické spory ohledně podpory „Kalouskových“ daňových zákonů a následně skandál na úřadu vlády spojený s pádem vlády Petra Nečase, po kterém následovalo jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka a předčasné parlamentní volby v roce 2013.

V další části se věnuji hlavnímu tématu této práce, tzn. identifikaci faktorů, které změnily postavení ODS jako jedné ze dvou dominantních stran na české politické scéně, kterou byla ještě po volbách v roce 2010, ve stranu s volebním výsledkem 7,7 % a 16 mandáty v roce 2013. Kromě analýzy vlády Petra Nečase jsem se soustředil především na popis vnitřní organizační struktury strany a analýzu vnitrostranických procesů. Jedná se především o vznik silných autonomních regionálních sdružení často ovládaných tzv. „krajskými kmotry“, umělé navyšování členské základny, její následnou pasivitu a postupnou erozi. Kontinuální zhoršování volebních výsledků mezi lety 2010 a 2013 dávám do souvislostí s hospodářskými výsledky strany a její snahou o řešení situace, což se týkalo především problému

5 s nekontrolovatelným umělým nabíráním nových členů v některých oblastech a snahou snižovat náklady mj. pomocí redukce zaměstnanců spojené s restrukturalizací manažerské sítě.

Při hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku „Jaké faktory způsobily kolaps ODS po roce 2010?“ jsem zároveň zjišťoval, jaký byl vztah ODS ke konceptu univerzální catch-all strany před rokem 2010 a proč se catch-all stranou nakonec nestala. Zajímalo mě také, jaké byly příčiny a důvody faktu, že se od tohoto konceptu nakonec tak odchýlila. Zde jsem vycházel z teoretického konceptu catch-all strany, který zpracoval německý politolog Otto Kirchheimer v roce 1966 v eseji „Transformace stranických systémů v západní Evropě“ a dalších studií a článků, které se zabývají genezí tohoto konceptu případně možností jeho aplikace na ODS. Jedná se především o článek Michala Klímy z roku 1996 „Catch-all strany O. Kirchheimera“ a studii Andreje Orogvániho „Možnosti aplikácie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Európy – prípad Občianskej demokratickej strany“ z roku 2006. Hlavní charakteristiky catch-all strany, jak jsou popsány v odborné literatuře, jsem následně konfrontoval se svými zjištěními a závěry, ke kterým jsem došel při analýze organizační struktury a vnitrostranických procesů v ODS.

Záměrně jsem se v této práci nevěnoval detailní analýze všech dosud publikovaných textů na téma typologie stranické politiky ODS, které ji v určité době zařazovaly do pozice catch-all strany, případně analyzovaly, kdy a proč ODS catch-all stranou spíše byla a kdy a z jakého důvodu jí být přestala, nebo nabízely naprosto rozdílný pohled a zařazovaly ODS do jiného stranického typu. Taková analýza by nutně znamenala zaměřit se na celou historii ODS z tohoto pohledu, což přesahuje cíl mojí práce, kterým bylo detailní zmapování období mezi roky 2010 – 2013.

6

1. ODS před rokem 2010 V této kapitole popisuji situaci v ODS před rokem 2010 a charakterizuji okolnosti, které předcházely nástupu Petra Nečase do čela strany v roce 2010.

1.1 Kraje a senát – bašty ODS v letech 2004 – 2008 Po prohraných parlamentních volbách v červnu 2002 odstoupil Václav Klaus z čela ODS a v listopadu 2002 ho nahradil Mirek Topolánek. Pod jeho vedením ODS v roce 2004 drtivě vyhrála senátní volby, kdy z 25 senátorů, kteří postoupili do druhého kola, jich uspělo 18. ODS tak měla v senátu celkem 36 senátorů. Vládnoucí ČSSD naopak nezískala žádný mandát.1 ODS jednoznačně dominovala také v krajských volbách, které se konaly se senátními v listopadu 2004. Zvítězila ve 12 krajích a získala celkem 291 mandátů (pouze v Jihomoravském kraji ji těsně porazila KDU-ČSL).2 ODS tak měla všechny hejtmany s výjimkou Jihomoravského kraje, kde ale vládla v koalici s KDU-ČSL. Ve 9 krajích vládla ODS celkem 8 let (2000 – 2008). Jednalo se kraj Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královehradecký, Moravskoslezský a o Prahu, kde ODS vládla bez přestávky dokonce od roku 1991 až do roku 2013. ODS tak získala silnou základnu v krajích a senátu, které se až do voleb v roce 2006 staly hlavními baštami proti vládnoucí ČSSD.

1.2 Volby do sněmovny v roce 2006 V červnu roku 2006 ODS vyhrála také parlamentní volby, když získala 35,38 % hlasů a 81 mandátů.3 V říjnu téhož roku ODS zároveň uspěla i v komunálních volbách, když získala více než 7 000 zastupitelů a v Praze měla dokonce absolutní většinu více než 54 % hlasů.4 V senátních volbách pak získala 14 senátorů a navýšila tak svoji většinu na 41 křesel.5 Problém ale bylo pro ODS sestavení koaliční vlády kvůli patové situaci, kdy oba dva bloky měly přesně 100 poslanců (ODS, KDU-ČSL, SZ vs. ČSSD a KSČ). Vznikla tak první (menšinová) vláda Mirka Topolánka, která nezískala důvěru.6 K ukončení politického patu došlo v lednu 2007, kdy sociálně demokratičtí poslanci Stanislav Melčák a Michal Pohanka umožnili vznik druhé

1 Volby.cz, ČSÚ [cit. 13. 3. 2020] dostupné na: https://volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20041105 2 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/kz2004/kz51?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xv= 3 3 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=CZ 4 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.volby.cz/pls/kv2006/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=4& xnumnuts=1100&xobec=554782&xobecnaz=PRAHA&xstat=0&xvyber=0 5 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20061020 6 PSP ČR, jednání a dokumenty, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=43953&l=cz 7 vlády Mirka Topolánka tím, že při hlasování o důvěře odešli ze sálu a snížili tak hlasovací kvorum.7

Přestože vláda premiéra Mirka Topolánka neměla ve sněmovně většinu, pustila se do rozsáhlé a ambiciózní reformy veřejných financí, kterou kromě opozice v čele s ČSSD soustavně kritizoval také vlivný poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Ten byl ministrem financí v první Topolánkově vládě, ve druhé ho ale nahradil Miroslav Kalousek (tehdy KDU – ČSL). Tlustý obviňoval Mirka Topolánka z toho, že zrazuje volební program ODS a reformu veřejných financí, kterou označil za polovičatou a neefektivní, podpořil až po velkém odporu a složitých jednáních.8 V červnu 2007 založil tzv. „reformní parlamentní platformu“ a spolu s poslanci Janem Schwippelem a Jurajem Ranincem vytvořili opoziční skupinu uvnitř křehké vládní koalice.9

1.3 Krajské a senátní volby 2008 Pokles popularity ODS po dvouletém vládnutí a prosazování strukturálních reforem využila ČSSD a z boje proti poplatkům ve zdravotnictví udělala hlavní téma krajských voleb v roce 2008. ODS na to nedokázala adekvátně reagovat a celostátně koordinovat kampaň, kterou vedla na úrovni jednotlivých krajů a na prezentaci krajských témat. ČSSD také pomohla nečekaně vysoká volební účast a překvapivě vyhrála ve všech krajích.10 ODS přišla o všech 12 hejtmanů, a kromě jihočeského a jihomoravského kraje nebyla nikde ani ve vládnoucí koalici. Ve stejné době jako krajské volby proběhly také volby do senátu. I v těchto volbách drtivě vyhrála ČSSD, která získala 23 z 27 rozdělovaných mandátů. ODS, kde uspěli pouze 3 pražští kandidáti, tak přišla o 6 křesel, zůstala sice nejsilnější stranou, ztratila ale senátní většinu.11

1.4 Václav Klaus, Pavel Bém, Vlastimil Tlustý vs. Mirek Topolánek Začátkem roku 2008 byl zároveň zvolen na druhé funkční období prezident Václav Klaus, který opakovaně dával najevo svůj nesouhlas s Mirkem Topolánkem jako svým nástupcem ve funkci

7 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=44767&l=cz 8 JANKŮ, T. Tlustý znovu rebeluje. Nelíbí se mu plán ministra Kalouska, idnes.cz, 3. 7. 2008, [cit. 13. 3. 2020] dostupné na: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tlusty-znovu-rebeluje-nelibi-se-mu-plan-ministra- kalouska.A080703_213401_domaci_jte 9 ANTOŠ, J. Rebelie v ODS: Tlustý má frakci s 28 114 členy. Aktuálně.cz, 20. 6. 2007, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/rebelie-v-ods-tlusty-ma-frakci-s-28-114- cleny/r~i:article:451823/ 10 Volby.cz, ČSÚ [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/kz2008/kz?xjazyk=CZ&xdatum=20081017 11 Volby.cz, ČSÚ [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20081017 8 předsedy ODS. Po prohraných krajských a senátních volbách svoji kritiku zesílil a v TV Prima oznámil, že tyto volby byly mj. „referendem o Mirku Topolánkovi“.12

Neúspěch v krajských a senátních volbách následně využil pražský primátor Pavel Bém, všeobecně považovaný za Klausova oblíbence a „korunního prince ODS“. Ten se na prosincovém kongresu ODS postavil Mirku Topolánkovi a rozhodl se kandidovat na předsedu strany. Tento krok mu ale nevyšel, volbu prohrál, neobhájil ani post 1. místopředsedy a opustil nejužší vedení strany.13

1.5 Pád vlády, úřednická vláda Jana Fišera a rezignace Mirka Topolánka Oslabení pozice Mirka Topolánka v čele ODS využila také opozice, které se podařilo 24. března 2009 vyvolat v pořadí už páté hlasování o nedůvěře vlády v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Proti vládě tentokrát hlasovali i dva rebelující poslanci ODS (Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel) a dvě bývalé poslankyně Strany zelených (Věra Jakubková a Olga Zubová), které opozicí dodali potřebných 101 poslanců.14

Topolánkovu vládu nahradila 8. května 2009 úřednická vláda Jana Fischera, která měla být překlenovací vládou do plánovaných předčasných parlamentních voleb na podzim roku 2009.15 V květnu 2009 schválila sněmovna i senát ústavní zákon o zkrácení volebního období, který určil jako nejzazší termín voleb 15. říjen 2009. I přes kritiku tohoto postupu se nenašel dostatečný počet poslanců ani senátorů, kteří by mohli navrhnout zrušení tohoto zákona. Prezident proto vyhlásil parlamentní volby na 9. a 10. října 2009. Ústavní stížnost ale nakonec podal nezařazený poslanec Miloš Melčák, který vyhlášení voleb označil za porušení svých základních lidských práv. Ústavní soud této stížnosti vyhověl a 10. září, tzn. měsíc před plánovaným termínem, parlamentní volby zrušil.16 Zrušení voleb v době, kdy kampaně byly v plném proudu, stálo strany obrovské peníze – ODS uvedla náklady na kampaň ve výši 159

12 KRATOCHVÍL, L. Klaus označil volby za referendum o Topolánkovi. idnes.cz, 26. 10. 2008 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/klaus-oznacil-volby-za-referendum-o-topolankovi-pouzil-slova- cssd.A081026_133038_domaci_klu 13 Archív ODS, 19. kongres ODS, 5. – 7. 12. 2008, s. 172, 180, 190 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://web.archive.org/web/20140928125957/http://archiv.ods.cz/docs/publikace/19_kongres.pdf 14 NEJEZCHLEBOVÁ, L. Vláda padla. Pohřbili ji Tlustý, Schwippel, Jakubková, Zubová. Idnes.cz 24. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vlada-padla-pohrbili-ji-tlusty-schwippel- jakubkova-a-zubova.A090324_171609_domaci_klu 15 STRAŠÍKOVÁ, L. Úřednickou vládu povede šéf ČSÚ Jan Fischer. ČT24 6. 4. 2009, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1413530-urednickou-vladu-povede-sef-csu-jan-fischer 16 Ústavní soud ČR, Nález N 199/54 SbNU 445, [cit. 13. 3. 2020], dostupné: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-27-09_1 9 mil. Kč a ČSSD 103,5 mil. Kč. Obě strany tak skončily rok 2009 ve velké ztrátě (ODS 164,7 mil. Kč a ČSSD 158,2 mil. Kč).17

V březnu 2010 rezignoval Mirek Topolánek na post volebního lídra a následně i předsedy ODS.18 Stalo se tak oficiálně kvůli skandálu, který vyvolalo jeho vyjádření pro časopis LUI, který je určený primárně pro sexuální menšiny. Mirek Topolánek se v rámci neformálního rozhovoru snažil vysvětlit, že pro něj není důležité, jakou má kdo sexuální orientaci, vyznání nebo národnost, ale charakter. Nicméně v rámci své typické žoviality neobratně uvedl dva příklady slabých charakterů – ministra dopravy Gustava Slamečky, který se přiznal k homosexuální orientaci, a premiéra Jana Fischera, který podle Topolánka není gay ale Žid.19

Tlaky na Topolánkovu rezignaci ale postupně narůstaly už od prohraných voleb v roce 2008 a pádu vlády na jaře 2009. Hlasování o nedůvěře bylo vyvoláno poté, co vyšlo najevo, že se Mirek Topolánek snažil prostřednictvím Marka Dalíka přesvědčit reportéra ČT, aby stáhl svou reportáž o policejním vyšetřování poslance Petra Wolfa.20 Ten se v roce 2008 vzdal členství v ČSSD a příležitostně pak podporoval vládu ODS. Následně byl ale obviněn a odsouzen za zneužití státních dotací. V červenci 2009 vypukl další skandál známý jako Toskánská aféra, kdy média zveřejnila informace a fotografie z neformálního setkání vlivných politiků, lobbistů, podnikatelů a významných manažerů v italském letovisku Monte Argentario.21 V této souvislosti vzbudila pozornost především vila, ve které Mirek Topolánek pobýval a spekulace o tom, že ji skrytě vlastní. Dlouhodobě bylo Mirku Topolánkovi také vyčítáno arogantní chování k médiím, luxusní dovolené a přátelství s Markem Dalíkem.

17 KOPECKÝ, J. Hospodaření ČSSD i ODS skončilo loni ztrátou přes 150 miliónů korun. idnes.cz 31. 3. 2010 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hospodareni-cssd-i-ods-skoncilo-loni-ztratou- pres-150-milionu-korun.A100331_184358_domaci_kop 18 KOLÁŘ, P. – ZLÁMALOVÁ, L. – NEVYHOŠTĚNÝ J. Topolánek padl. Nečas je připraven být premiérem. lidovky.cz 25. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/S2q 19 ŠŤASTNÝ, J. Je to Žid a uhne, řekl o premiérovi Topolánek. Fischer s ním nechce mluvit. idnes.cz 21. 3. 2010 [cit. 10. 4. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/je-to-zid-a-uhne-rekl-o-premierovi-topolanek- fischer-s-nim-nechce-mluvit.A100321_101050_domaci_js 20 KAISEROVÁ, Z. Dalík naléhal na reportéra ČT: Nechte poslance Wolfa. V zájmu vlády. idnes.cz 16. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dalik-nalehal-na-reportera-ct-nechte-poslance- wolfa-v-zajmu-vlady.A090315_214245_domaci_abr 21 SYROVÁTKA, T. Politici a lobbisté ČEZ se „náhodně“ sešli na dovolené. idnes.cz 28. 7. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/politici-a-lobbiste-cez-se-nahodne-sesli-na- dovolene.A090727_230056_domaci_anv 10

2. ODS po roce 2010 Touto kapitolou začíná hlavní téma mojí práce. Popisuji události v období 2010 – 2013, které ovlivňovaly vládu Petra Nečase z pohledu působení strany navenek.

2.1 Petra Nečas – Pan Čistý Do voleb v květnu roku 2010 vedl ODS jako volební lídr pověřený místopředseda Petr Nečas, který se následně na červnovém kongresu ODS stal také předsedou strany. ODS si tak po charismatickém a často arogantním Topolánkovi, který zosobňoval spojení s velkým businessem, zvolila do čela méně výrazného „pana Čistého“, jak Petra Nečase pojmenovala některá média. Ten sice toto pojmenování odmítal, ale na kongresu sebevědomě prohlásil: „…nekradu a jsem neúplatný. A se stejným sebevědomím říkám, že stejná kritéria budu uplatňovat na své okolí.“22

Parlamentní volby sice vyhrála ČSSD s 22 % před ODS s 20 %, vládu ale sestavila Nečasova ODS spolu s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Vláda, která měla ve sněmovně pohodlnou většinu 18 poslanců,23 Petr Nečas nazval „koalicí rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci“.24 Přestože Nečasova vláda disponovala pohodlnou většinou ve sněmovně, procházela v podstatě permanentní vládní krizí. Už v prosinci 2010 musel odstoupit ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS) kvůli údajné korupci na Státním fondu životního prostředí. Hlasování o nedůvěře vlády spojené s touto kauzou však vláda pohodlně ustála.25

2.2 Věci veřejné jako zdroj permanentní vládní krize V dubnu 2011 došlo k další vládní krizi kvůli kauze nejasného financování poslanců strany Věci veřejné. Petr Nečas navrhl prezidentovi odvolat tří ministry této strany (, Josef Dobeš a Vít Bárta, který rezignoval sám). Věci veřejné ale podmiňovaly své setrvání v koalici odstoupením ministrů Ivana Fuksy (ODS), Miroslava Kalouska (TOP 09) a Alexandra Vondry (ODS). Následná koaliční dohoda zachovala vládní pozici Radka Johna jako vicepremiéra a předsedy Vládního výboru pro koordinace boje s korupcí, ministrem vnitra se stal , Víta Bártu na ministerstvu dopravy vystřídal Radek Šmerda a Josef Dobeš zůstal ministrem

22 Archív ODS, 21. kongres ODS, Petr Nečas: Nominační projev na předsedu ODS, 20. 6. 2010, nezařazeno 23 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/ps2010/ps53?xjazyk=CZ&xv=1 24 Vláda ČR, Předsedové stran podepsali koaliční smlouvu 12. 7. 2010, dostupné: https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/predsedove-stran-podepsali-koalicni-smlouvu-74232/ 25 PSP ČR, jednání a dokumenty, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=53055&l=cz 11

školství.26 V květnu 2011 ale Radek John vládu opustil kvůli neshodám s premiérem Petrem Nečasem. V červnu pak Věci veřejné žádaly obsazení 4 ministerských postů svými členy, což jim umožňovala koaliční smlouva. Došlo tedy k odchodu Radka Šmerdy jako nestraníka z postu ministra dopravy (kam ho Věci veřejné v dubnu samy prosadily) a jeho nahrazení Pavlem Dobešem. První ženou ve vládě se pak stala Karolína Peake, která byla místopředsedkyní vlády, předsedkyní Legislativní rady vlády a Vládního výboru pro koordinaci boje proti korupci.27

V létě 2011 vládu paralyzoval spor o Ladislava Bátoru, kterého ministr školství Josef Dobeš (VV) jmenoval personálním šéfem ministerstva. Kontroverzní politický aktivista Ladislav Bátora, který sám sebe označoval mj. jako vlastence bojujícího proti členství ČR v EU, a jehož další aktivity mnozí politologové označovali za neofašistické, se dostal do sporu s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem (TOP 09). Tento spor následně vygradoval do situace, kdy se ministři TOP 09 neúčastnili jednání vlády a Miroslav Kalousek (TOP 09) veřejně zpochybňoval její smysl a odmítal předkládat důležité reformní zákony. Ministr školství nakonec ustoupil a k 1. 9. 2011 Ladislava Bátoru odvolal.28

K dalším změnám ve vládě došlo na podzim 2011, kdy premiér Nečas nejdříve poněkud nečekaně odvolal vlastního ministra zemědělství Ivana Fuksu, který patřil k jeho vnitrostranickým odpůrcům.29 Z vlády pak musel odejít také ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS), který nebyl schopen vysvětlit původ 16 miliónů korun na kontě své matky.30 V prosinci 2011 rezignoval ministr kultury Jiří Besser (Starostové a nezávislí – TOP 09) kvůli vlastnictví bytu na Floridě, který neuvedl v majetkovém přiznání.31

26 MARTÍNEK, J. – KOLÁŘ P. Novým ministrem vnitra má být Jan Kubice, John zůstane lidovky.cz 19. 4. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/2s4 27 MAŇOUR I. a kol. Vládu oživily dvě nové tváře, Karolína Peake a Karel Dobeš. irozhlas.cz 1. 7. 2011, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mx 28 PŘIBIL M. Dobeš ustoupil a odvolá Bátoru, novinky.cz 29. 8. 2011, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dobes-ustoupil-a-odvola-batoru-128005 29 KOPECKÝ, J. – JIŘIČKA, J – ŠŤASTNÝ J. Nečas se zbavil ministra Fuksy, který patřil k jeho kritikům v ODS. idnes.cz 4. října 2011, dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/necas-se-zbavil-ministra-fuksy- ktery-patri-k-jeho-kritikum-v-ods.A111004_130257_domaci_jj 30 KOPECKÝ, J. Kocourek špatně vysvětloval miliony a končí. idnes.cz 6. 11. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kocourek-spatne-vysvetloval-miliony-a-konci-necas-kyvl-na-jeho- demisi.A111109_185723_domaci_kop 31 PFEIFFEROVÁ, V. – BARTŮŇKOVÁ, T. – HROMÁDKA M. Ministr kultury Besser rezignoval, necítil podporu kolegů. irozhlas.cz 8. 12. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mz 12

Vleklá vnitrostranická krize ve Věcech veřejných vedla na jaře 2012 k rozštěpení strany i poslaneckého klubu. Místopředsedkyně vlády za Věci veřejné Karolína Peake oznámila 17. dubna vznik nové politické platformy, ke které se přihlásilo 7 poslanců.32 Premiér Petr Nečas vypověděl koaliční spolupráci s Věcmi veřejnými, které ve vládě vyměnil za platformu Karolíny Peake (pozdější strana LIDEM). Tato vláda požádala sněmovnu o důvěru a 27. dubna ji také získala.33 V této vládě už ale nepokračoval ministr školství Josef Dobeš (VV), kterého nahradil nestraník .

Další vládní problémy a zmatky nastaly v momentě, kdy Petr Nečas 20. prosince 2012 odvolal Karolínu Peake z postu ministra obrany 8 dní poté, co ji tam jmenoval, a předsednictvo LIDEM vyzvalo své ministry k podání demise.34 Poté, co ODS deklarovala ochotu pokračovat v koaliční spolupráci, odmítly LIDEM účast ve vládě s tím, že zváží její podporu ve sněmovně.35 Nakonec ale LIDEM ve vládě zůstaly a republiková rada zrušila 8. ledna 2013 usnesení o výzvě k odchodu ministrů.36

2.3 Vládě dominuje Miroslav Kalousek TOP 09 v květnových volbách získala nečekaných 16,7 % a zajistila si tak významný podíl v Nečasově vládě. Vedle charismatického ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se výrazně prezentoval především Miroslav Kalousek jako úspěšný mistr financí. Pomohla mu k tomu eskalace celosvětové hospodářské recese, která následovala po finanční krizi koncem roku 2008 a stala se tak hlavní výzvou Nečasovy vlády. Miroslav Kalousek jako ministr financí za TOP 09 se tak stal hlavním garantem boje s ekonomickou recesí. Ostrými rozpočtovými škrty a extrémním šetřením zachraňoval státní rozpočet a přivlastnil si tím klíčové téma ODS. V roce 2011 převzal ve Washingtonu cenu pro nejlepšího ministra financí v oblasti střední a východní Evropy, což využil k další prezentaci sebe sama jako zodpovědného hospodáře. Byl to on, kdo uklidňoval veřejnost, že vláda je připravená si poradit s dalším poklesem růstu ekonomiky a

32 PÁLKOVÁ, Š. – GOLIS, O. Karolína Peake bourá VV. Nečasova vláda se otřásá. lidovky.cz 17. 4. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/4x6 33 PSP ČR, jednání a dokumenty, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=55793 34 KOPP, M. – HUSÁROVÁ, L. Předsednictvo LIDEM vyzvalo své ministry k podání demise. irozhlas.cz 20. 12. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mA 35 NĚMEC, J. Paggio: Do vlády se nevrátíme, její podporu ale zvážíme. aktuálně.cz 21. 12. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/paggio-do-vlady-se-nevratime-jeji- podporu-ale-zvazime/r~i:article:766992/ 36 NĚMEC, J. – NOVÁK, J. Strana LIDEM zůstává ve vládě, chce vyjednávat. aktuálně.cz 8. 1. 2013 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/strana-lidem-zustava-ve-vlade-chce- vyjednavat/r~i:article:767937/ 13 výpadkem příjmů do státního rozpočtu.37 Na druhou stranu premiér Nečas jako předseda ODS byl spojován především s neúspěšným řešením permanentní vládní krize způsobené skandály kolem Věcí veřejných (později LIDEM).

Dalším problémem pro ODS byl vládní daňový balíček, který připravilo Kalouskovo ministerstvo financí, který byl schválen koncem roku 2012 a začal platit 1. ledna 2013. Soubor šestnácti zákonů mj. zvyšoval DPH, zaváděl další zdanění osob s vyššími příjmy, omezil výdajové paušály u živnostníků nebo zrušil daňové slevy pro pracující důchodce. Všechna tato opatření byla v rozporu s programem ODS, což způsobilo velké pnutí uvnitř strany a dalo vzniknout silné vnitrostranické opozici proti Petru Nečasovi.

2.4 Vnitrostranická opozice Kromě problémů s koaličními stranami měl Petr Nečas jako předseda strany problémy také s vlastní vnitrostranickou opozicí, kterou reprezentovali především poslanci Petr Tluchoř a Marek Šnajdr, kteří během vládní krize v dubnu 2011 požadovali ukončení spolupráce s Věcmi veřejnými, později spolu s dalším poslancem Waltrem Bartošem kritizovali plánované prodloužení mandátu pro vedení ODS38. V roce 2012 pak spolu s Ivanem Fuksou a některými dalšími poslanci odmítali podpořit „vládní balíček“ daňových zákonů připravených ministerstvem financí pod vedením Miroslava Kalouska (TOP 09) s tím, že nejsou v souladu s programem ODS. Premiér Petr Nečas spojil schválení tohoto daňového balíčku s vyslovením důvěry vládě a hlasování odložil až po stranickém kongresu v listopadu 2012.39 Na kongresu se jako vyzyvatel Petra Nečase nakonec postavil , který sice prohrál, získal ale celkem 178 hlasů (Petr Nečas obdržel 351 hlasů). Tzv. „rebelové“ i nadále odmítali podpořit zvyšování daní.40 Jejich odpor byl ale nakonec ukončen několik dní po kongresu dohodou, kdy

37 TŘEČEK, Č. Kalousek má cenu pro nejlepšího ministra financí a hned hrozí škrty. idnes.cz 25. 9. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/kalousek-prevzal-cenu-pro-nejlepsiho- ministra-financi-a-hrozil-skrty.A110925_084838_ekonomika_cen 38 VOKURKOVÁ, I. Svár v ODS: Tluchoř přirovnává Nečase ke Gottwaldovi. tyden.cz 5. 9. 2011 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/svar-v-ods-tluchor-prirovnava-necase- ke-gottwaldovi_211033.html 39 KOPECKÝ, J. Nečas nepřesvědčil rebely ODS. O daních se rozhodne až po kongresu. idnes.cz 30. 10. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jednani-o-duchodove-reforme-a-dph-ve- snemovne.A121030_085842_domaci_kop 40 NĚMEC, J. Pro vyšší daně ruku nezvednu, varuje dál rebel Fuksa. aktuálně.cz 3. 11. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/pro-vyssi-dane-ruku-nezvednu-varuje-dal-rebel- fuksa/r~i:article:762294/ 14 se klíčoví představitelé vnitrostranické opozice, Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa, vzdali poslaneckého mandátu a umožnili tak schválení daňových zákonů ve sněmovně.41

2.5 Krajské a senátní volby 2012 V krajských volbách, které proběhly v říjnu 2012, ODS celkově neuspěla. Vyhrála sice v jednom kraji (Plzeň), celkově ale ztratila 78 mandátů.42 V roce 2006 měla ODS celkem krajských 291 mandátů, po prohraných volbách v roce 2008 jich měla 180 a po volbách 2012 102. Stejně tak v souběžně konaných senátních volbách, kdy ODS obhajovala 13 mandátů, získala pouze 4 a celkově jich 9 ztratila.43 Od roku 2006, kdy ODS měla v Senátu většinu 41 mandátů, tak postupně přišla celkem o 26 křesel.

2.6 Pád vlády ODS od Petra Nečase očekávala lepší výsledky ve volbách, což bylo spojeno především s naději na změnu „politického stylu“, který vyčítala Mirku Topolánkovi. Petr Nečas se ale jako premiér prezentoval spíše svojí nejistotou a váhavostí v rozhodování. Obklopil se skupinou svých dlouholetých spolupracovníků, kteří podléhali Janě Nagyové, vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády ČR. Tato dlouholetá Nečasova spolupracovnice sama sebe prezentovala jako pravou ruku premiéra a jak se později potvrdilo, jeho jménem vedla jednání s klíčovými politiky, lobbisty, podnikateli i manažery. Stala se premiérovým klíčovým zákulisním hráčem a jeho šedou eminencí, tedy zosobněním všeho, proti čemu Nečas ostře vystupoval na kongresu 2010 a označoval to za jeden z hlavních problémů ODS.44 V roce 2010 se zároveň začalo veřejně spekulovat o tom, že Petr Načas udržuje s Janou Nagyovou mimomanželský vztah, což Nečas tehdy označil za součást špinavé předvolební kampaně.45

Vše se potvrdilo po policejním zásahu na úřadu vlády, následném pádu vlády a rezignaci Petra Nečase na předsedu ODS v červnu 2013. Policejní vyšetřování sice nepřineslo důkazy o oprávněnosti zásahu a celé akce, masivní úniky z policejních spisů ale ukázaly způsob fungování Jany Nagyové na úřadu vlády. Jménem premiéra jednala nejen s důležitými

41 PFEFFEROVÁ, V. Řešení sporu o daňový balíček našla ODS jen několik hodin před hlasováním. irozhlas.cz 7. 12. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9n5 42 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/kz2012/kz?xjazyk=CZ&xdatum=20121012 43 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20121012 44 Dokument: Projevy Václava Klause a Petra Nečase na kongresu ODS, 19. 6. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://domaci.ihned.cz/c1-44350390-dokument-projevy-vaclava-klause-a-petra-necase-na-kongresu-ods 45 KOPECKÝ, J. – TACHECÍ, B. Milenka? Nesmysl, odvrací lídr ODS Nečas útok na svůj soukromý život. idnes.cz 8. 4. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/milenka-nesmysl-odvraci- lidr-ods-necas-utok-na-svuj-soukromy-zivot.A100408_101338_domaci_kop 15 reprezentanty státní správy, byla v pravidelném kontaktu s kontroverzními pražskými lobbisty Romanem Janouškem, Tomášem Hrdličkou a Ivo Rittigem, šéfem odboru pražského městského investora Jiřím Tomanem, náměstkem vrchního státního žalobce v Praze Liborem Grygárkem atd. Od různých politiků, manažerů a lobbistů přijímala luxusní dary v hodnotě mnoha miliónů korun a byla následně obviněna z krácení daně, kterou z těchto darů nepřiznala. Podílela se také na jednání s poslaneckými „rebely“ Petrem Tluchořem, Markem Šnajdrem a Ivanem Fuksou, kdy se výměnou za zisk lukrativních postů ve státních a polostátních firmách vzdali poslaneckých mandátů a umožnili schválení vládního balíčku daňových zákonů. Z odposlechů dále vyplynulo, že si Jana Nagyová u šéfů vojenského zpravodajství objednala sledování manželky Petra Nečase, což bylo pikantní především pro bulvární média.46

Po odstoupení Petra Nečase z pozice premiéra i předsedy ODS se stal „úřadujícím“ předsedou ODS její dosavadní 1. místopředseda . Na pozici předsedkyně vlády navrhlo stranické grémium dosavadní předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou, která byla veřejností vnímána jako jedna z mála důvěryhodných osobností v ODS, která nemá za sebou žádné skandály. Přestože Miroslava Němcová disponovala podporou 101 poslanců, jejichž podpisy dokonce přinesla prezidentu Zemanovi, ten jmenoval premiérem nestraníka Jiřího Rusnoka, který byl mj. ministrem financí v Zemanově vládě. Odmítnutí jmenovat Miroslavu Němcovou zdůvodnil tak, že by si to „většina veřejnosti nepřála“. 47 Zeman zároveň deklaroval, že jmenováním úřednické vlády chce vyvolat předčasné volby a zároveň garantovat nezávislost vyšetřování politických a hospodářských skandálů spojených s vládou ODS.48 Vláda Jiřího Rusnoka nakonec důvěru nezískala, poslanci v srpnu 2013 přijali usnesení o rozpuštění sněmovny49 a v říjnu 2013 proběhly předčasné volby.

2.7 ODS v létě 2013 ODS se v období mezi pádem vlády Petra Nečase v červnu 2013 a předčasnými volbami do sněmovny v říjnu téhož roku nacházela v situaci, kdy všechna média denně informovala

46 VACULÍK, R. Nově zveřejněné odposlechy dramaticky podporují obžalobu Nagyové. novinky.cz 2. 11. 2017 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nove-zverejnene-odposlechy-dramaticky- podporuji-obzalobu-nagyove-40050626 47 PÁLKOVÁ, Š. Zeman proti koalici. Zvolil vládu odborníků v čele s Rusnokem. lidovky.cz 25. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/ub5 48 VALEŠ, M. – CECHL, P. Zeman chce předčasné volby. tyden.cz, 25. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zeman-chce-predcasne-volby-jmenoval-rusnoka-odmitl- nemcovou_274517.html 49 Zákony 265 a 266/2013 Sb. [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=6482 16 o skandálech spojovaných s vládou Petra Nečase a systému fungování Jany Nagyové na úřadu vlády. Ve vazbě byli tři bývalí poslanci ODS obvinění z přijetí úplatku výměnou za složení poslaneckého mandátu i Jana Nagyová, která byla obviněna z podplácení a zneužití pravomocí úřední osoby. V souvislosti s „kauzou Nagyová“ byli zadržení a obvinění vysocí představitelé Vojenského zpravodajství a další osoby spojené s ODS a úřadem vlády. S ODS bylo spojováno také vyšetřování kontroverzních pražských lobbistů Ivo Rittiga, Romana Janouška a Tomáše Hrdličky, jejichž jména byla v médiích prezentována jako symbol politické korupce, bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka podezřelého z ochrany těchto lobbistů před policejním stíháním, nebo bývalého vedoucího odboru pražského městského investora Jiřího Tomana. 50 Do kauzy byli zataženi vrcholní manažeři ČEZ, Českých drah a Českého aeroholdingu, kteří měli zajistit lukrativní posty pro odstoupivší poslance.51 Další vrcholní manažeři, vlivní podnikatelé, advokáti a politici byli spojování s luxusními dary pro Janu Nagyovou za mnoho miliónů korun.52 Všechna tato témata byla od pádu vlády až do předčasných voleb denně ve většině českých médií. K další medializaci přispěly také masivní úniky z policejních spisů, ve kterých se kromě výše uvedených témat objevily odposlechy soukromých telefonátů Jany Nagyové s Petrem Nečasem, informace o desítkách domovních prohlídek, zabavených milionech korun, kilogramů zlata atd.53 54

Tato situace přispěla k nárůstu volebních preferencí nově založených protestních politických stran a hnutí. Nejvýznamnější z nich bylo hnutí ANO 2011 (zkr. ANO) založené majitelem Agrofertu, miliardářem Andrejem Babišem, které se poprvé účastnilo parlamentních voleb právě v roce 2013. Andrej Babiš se v kampani vymezoval vůči „zkorumpovaným“ tradičním politickým stranám, zdůrazňoval „novost a nepolitičnost“ svých kandidátů a kladl maximální důraz na vlastní manažerské schopnosti a boj proti korupci. Před volbami v roce 2013 tak hnutí ANO mířilo především na nespokojené voliče ODS. Dalším pak byl Úsvit přímé demokracie, který založil podnikatel, senátor a neúspěšný prezidentský kandidát Tomio Okamura. Jeho

50 HRUBEŠ, K. Rittig, Janoušek, Hrdlička i Toman. Kmotři figurují v policejním spisu k případu Nagyová. lidovky.cz 14. 6. 2013 dostupné: http://ldvk.cz/dfA 51 TŘEČEK, Č. Nagyová se bavila o trafikách i se šéfy ČEZ a Českých drah. idnes.cz 18. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/necas-sliboval-trafiky-prebehlikum-pise- policie.A130618_135851_domaci_cen 52 GOLIS, O. Tři kožichy za milion, sedm kabelek, troje náušnice… lidovky.cz 16. 6. 2015 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/MLm 53 HRBÁČEK, J. Policejní dokument: Nagyová tlačila na Nečase, aby se rozvedl. 14. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.e15.cz/domaci/policejni-dokument-nagyova-tlacila-na-necase-aby-se-rozvedl-997996 54 SYROVÁTKA, T. Zlato zadržené při razii je Janouškovo… idnes.cz 19. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zadrzene-zlato-z-bankovnich-schranek-je- janouskovo.A130618_224556_domaci_neh 17 cílem byla změna ústavy směřující k posílení prvků přímé demokracie, zavedení prezidentského systému, odvolatelnost politiků nebo zpřísnění imigrační politiky.

Volby do sněmovny v říjnu 2013 skončily pro ODS katastrofou – získala 7,7 % hlasů a 16 poslanců. Přišla tak o 37 poslaneckých míst. Novým politickým hegemonem se po těchto volbách stal Andrej Babiš s hnutím ANO a do sněmovny se dostal také Tomio Okamura s Úsvitem přímé demokracie. 55 Z pohledu fungování politické strany se ODS po sněmovních volbách v roce 2013 definitivně stala z velké strany stranou malou.

ODS do těchto voleb vedl nestraník a exministr školství Petr Fiala, který kandidoval v Jihomoravském kraji, kde získal devátý nejvyšší počet preferenčních hlasů v celé zemi (11 372).56 V listopadu 2013 byl zvolen místopředsedou poslaneckého klubu ODS57, 7. prosince během přednášky na vysoké škole Cevro Institut oznámil kandidaturu na předsedu strany58 a na 24 kongresu ODS v Olomouci v lednu 2014 jím byl zvolen.59

55 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/ps2013/ps53?xjazyk=CZ&xv=1 56 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/ps2013/ps111?xjazyk=CZ&xkraj=11&xstrana=6&xv=2&xt=3 57 HUSÁROVÁ, L. – KAŠPAR, M. Šéfem klubu ODS bude opět Zbyněk Stanjura…. irozhlas.cz 6. 11. 2013 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9ne 58 KOPECKÝ, J. Fiala bude kandidovat do čela ODS… idnes.cz 7. 12. 2013 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/fiala-o-sve-kandidature-na-predsedu-ods.A131207_061558_domaci_kop 59 LANG, V. Novým šéfem ODS je Fiala…novinky.cz 18. 1. 2014 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/novym-sefem-ods-je-fiala-zmenilo-se-i-cele-vedeni-215994 18

3. Analýza kolapsu mezi léty 2010 a 2013 V následující kapitole se věnuji identifikaci a analýze faktorů, které způsobily kolaps ODS mezi léty 2010 a 2013. Jedním z faktorů byla nepochybně vláda Petra Nečase, jejíž peripetie jsem popsal podrobně v předchozí kapitole. Dalším a podle mého názoru důležitějším faktorem byla vnitřní struktura strany a její vlastní fungování, na které se podrobně zaměřím.

3.1 Vláda Petra Nečase Jak jsem uvedl v předchozí kapitole, Petr Nečas měl přinést změnu „politického stylu“, který byl vyčítán Mirku Topolánkovi. Místo toho se ale prezentoval především nejistotou a váhavostí v rozhodování, ať už se jednalo o schopnost řešit permanentní vládní krizi spojenou s Věcmi veřejnými nebo vyrovnat se s vnitrostranickou opozicí. Hřebíčkem do rakve Nečasovy vlády byl pak skandál s Janou Nagyovou a policejní razie na úřadu vlády.

Stěžejním problémem pro voliče ODS byl ale fakt, že vládě dominoval Miroslav Kalousek z TOP 09, který se jako ministr financí stal hlavním garantem boje s ekonomickou recesí a přivlastnil si tak klíčové téma ODS, která se navíc přijetím „Kalouskova daňového balíčku“ zpronevěřila svým voličům a zvýšila daně. Přestala tak hájit zájmy střední třídy a podnikatelských vrstev, které tradičně tvořily jádro voličů ODS a ztratila tak jejich podporu.

Rudolf Kučera v lednu 2014 uvedl, že hlavním hrobařem ODS je Miroslav Kalousek, a nikoliv skandály kolem Jany Nagyové: „Nečas Kalouskovi podléhal a voliči ODS ze středních vrstev viděli, že v něm žádného zastánce svých zájmů nemají. Proto si vyhlédli novou stranu ANO, které dali ve značné míře svůj hlas. Hlavním důvodem bylo, že v jejím čele stojí velký úspěšný podnikatel, který se navíc stane ministrem financí a na rozdíl od Kalouska nepřipustí zvyšování daní a bude i sociálně vnímavější.“60

3.2 Autonomie krajů Problémy ODS po roce 2010 byly ale mnohem rozsáhlejší než jen jedno „nepovedené vládnutí“, které by bylo řešitelné čtyřmi lety strávenými v opozici. Tyto problémy byly mnohem hlubší a v zásadě systémové. Jsou spojeny se vznikem krajů v roce 2000 a tím i posílením regionální struktury ODS. Jednotlivá regionální sdružení ODS (kraje) se skládají z oblastních sdružení,

60 KUČERA, R. K situaci v ODS, Český rozhlas Plus 17. ledna 2014 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://plus.rozhlas.cz/rudolf-kucera-k-situaci-v-ods-6548576 19 která působí na území bývalých okresů, případně městských částí u velkých měst a ty pak z místních sdružení.

Rok Hlavní kancelář Regionální sdružení Oblastní sdružení Místní sdružení 2008 1 14 92 1460 2009 1 14 92 1465 2010 1 14 92 1475 2011 1 14 92 1401 2012 1 14 92 1365 2013 1 14 92 1263 Tabulka č. 1: Organizační struktura ODS Zdroj: Archív ODS, Výroční finanční zprávy ODS 2008, 2009, 2010, neuspořádáno Výroční finanční zpráva ODS 2011, 2012, 2013, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/vyrocni-zpravy [cit. 15. 3. 2020]

Až do roku 2013 každé regionální i každé oblastní sdružení hospodařilo s vlastními financemi. ODS v té době měla více než 100 bankovních účtů u různých bank.61 Finanční zdroje regionů tvořily především příspěvky za krajské mandáty – mezi léty 2004 a 2008, kdy měla ODS 291 mandátů, to například znamenalo do rozpočtu krajů více než 72 mil. Kč ročně (tzn. 291 miliónů korun za 4 roky!). Vedle státního příspěvku za krajské mandáty disponovaly jednotlivé regiony také příjmem z členských příspěvků, které jsou a vždy byly příjmem oblastních sdružení. V rámci oblastních sdružení pak může být vybraná částka interně alokována na místní sdružení, ze kterého příspěvky přišly, případně je naopak část z těchto příspěvků převáděna do rozpočtu regionálních sdružení. Záleží na dohodě v daném regionu.62 Jednotlivé regiony tak kromě velké míry autonomie disponovaly i velkou ekonomickou silou.

61 Archiv ODS, neuspořádáno 62 Archív ODS, neuspořádáno 20

Rok Mandáty kraje + Praha Státní příspěvek za mandáty pro kraje a Prahu Členské příspěvky 2007 291 + 42 72 750 000 Kč + 10 500 000 Kč 2008 180 + 42 68 125 000 Kč + 10 500 000 Kč 15 707 000 Kč 2009 180 + 42 45 000 000 Kč + 10 500 000 Kč 16 402 000 Kč 2010 180 + 20 45 000 000 Kč + 9 583 000 Kč 15 802 000 Kč 2011 180 + 20 42 750 000 Kč + 4 750 000 Kč 14 575 000 Kč 2012 102 + 20 39 663 000 Kč + 4 750 000 Kč 14 070 000 Kč 2013 102 + 20 24 225 000 Kč + 4 750 000 Kč 12 035 000 Kč 2014 102 + 8 24 225 000 Kč + 4 275 000 Kč 10 281 000 Kč Tabulka č. 2: Počet mandátů se státními příspěvky + statní a členské příspěvky Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Informace a přehled o příspěvcích ze státního rozpočtu uhrazených politickým stranám a politickým hnutím, dostupné: https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/podpora-z-narodnich- zdroju/politicke-strany-a-hnuti [cit. 15. 3. 2020] a Archív ODS, Výroční finanční zprávy ODS 2007 – 2014 (viz tabulka č. 1)

Autonomie jednotlivých krajů (regionálních sdružení ODS) pak dosáhla vrcholu po volbách v roce 2006, kdy ODS vládne ve všech krajích a zároveň vyhrává parlamentní volby a sestavuje vládu ČR. Negativně se to projevilo především při krajských volbách v roce 2008. Roztříštěná a nekoordinovaná kampaň jednotlivých regionálních (krajských) sdružení ODS založená na prezentaci regionálních témat stála proti centrálně řízené celorepublikové kampani ČSSD, která ji postavila jako referendum proti vládním reformám a jako stěžejní téma krajských voleb zvolila zavedení poplatků ve zdravotnictví.

Problém s přílišnou autonomií jednotlivých regionů potvrzuje také Stanislav Balík, který v roce 2012 píše, že: „obě velké strany příliš rozvolnily svoji organizační strukturu. Jejich krajské a okresní organizace mají příliš mnoho autonomie.“63 Podobně Jiří Pehe v roce 2012 charakterizoval obě velké strany jako „těžko řiditelné konfederace, v nichž centrální orgány jen s velkými obtížemi prosazují svá rozhodnutí na regionální úrovni.“ Tento deficit je možné napravit pouze obnovením větší míry centralismu.64

3.3 Krajští kmotři Síla jednotlivých regionálních (krajských) sdružení se projevovala také při volbách vedení strany na kongresech ODS. Nominace delegátů na kongresy probíhala až do roku 2010 podle klíče, kdy rozhodující byl počet členů ODS v jednotlivých krajích. Určení klíče pro výběr počtu delegátů spadalo až do roku 2015 do kompetence Výkonné rady ODS. Od roku 2015 je klíč

63 BALÍK, S. K uzoufání slabé strany. Lidové noviny 6. 6. 2012, s. A10 64 PEHE, J. Chvála demokratického centralismu, Právo 5. 6. 2012, [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://www.pehe.cz/Members/redaktor/chvala-demokratickeho-centralismu 21 součástí stanov (čl. 5 odst. 2)65. Z jednotlivých usnesení a zápisů Výkonných rad byl počet delegátů stanoven následovně: • 26. 8. 1994 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:150 • 8. 9. 1995 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:150 • 21. 8. 2000 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:150 • 20. 8. 2001 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:150 • 23. 9. 2002 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:100 • 24. 6. 2008 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:100 • 16. 9. 2009 schválila VR klíč k určení počtu delegátů na 1:10066

Čím více členů tedy každý kraj měl, tím větším počtem delegátů – volitelů disponoval na kongresu. Jednotlivé oblasti tak byly motivovány k náboru nových členů, aby prosadily své lidi do vedení regionů. Zároveň regiony s velkým počtem členů disponovaly větší váhou na kongresu. Před kongresem v roce 2008 spolu tímto způsobem soupeřili o křeslo místopředsedy ODS dokonce dva rivalové a ministři ze stejného (ústeckého) kraje, Petr Gandalovič a Aleš Řebíček, aby si upevnili místo ve vládě. Média posléze zmapovala masové „nákupy“ nových straníků v celém ústeckém regionu. Stranická buňka v Proboštově, kterou vedl Řebíčkův náměstek Jiří Hodač, přijala najednou 142 nových členů. Na to zareagovali Gandalovičovi lidé a v prosinci vstoupilo v Dubí na Teplicku do ODS 370 nových členů. Podobné „nákupy“ probíhaly nejen v oblasti Teplic, ale také na Mostecku a Chomutovsku.67 Pro účelové nabírání nových členů se následně vžilo označení velrybaření.68

Stejně jako ve volbách do poslanecké sněmovny i zde se specifickým způsobem projevovala rozdílná velikost jednotlivých krajů v ČR – čtyři největší regiony s více než miliónem obyvatel měly logicky mnohem více členů (tzn. i delegátu) než ostatní kraje, které tak byly ještě více motivovány ke zvyšování členské základny a tím i své síly na kongresech. Týkalo se to především středně velkých krajů v Čechách, které spolu soupeřily o místa ve vedení ODS – ústeckého, jihočeského a plzeňského.

65 Archív ODS, Stanovy ODS, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/stanovy#clanek5 [cit. 14. 3. 2020] 66 Archív ODS, Zápisy z Výkonných rad ODS, neuspořádáno 67 DOLEJŠÍ, V. – JANOUŠEK, A. Stovky dělníků vstoupili do ODS. Za pivo a oběd. idnes.cz 11. 12. 2008 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stovky-delniku-vstoupily-do-ods-za-pivo-a- obed.A081210_230932_domaci_dp 68 ŠŤASTNÝ, O. Prozradit identitu Velrybáře, lovce duší pro ODS… idnes.cz 19. 12. 2008 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prozradit-identitu-velrybare-lovce-dusi-pro-ods-vy-jste-se- zblaznil.A081219_113230_domaci_jw 22

O pozicích ve vedení ODS pak rozhodovaly dohody mezi jednotlivými regiony, respektive mezi jejich vedením. Samotní delegáti následně volili kandidáty tak, jak bylo předem dohodnuto a zástupci jednotlivých regionů často kontrolovali hlasovací lístky svých delegátů. Jednotliví krajští hejtmani a pražský primátor Pavel Bém, kteří byli v této době ve vedení regionálních sdružení ODS, tak spolu s prezidentem Václavem Klausem, jako bývalým předsedou ODS, tvořili silnou protiváhu centrálnímu vedení strany.

Tento způsob stranického fungování zároveň umožnil vznik neformálních krajských vůdců, zákulisních hráčů, které později Mirek Topolánek nazval „krajští kmotři“ (kongres ODS 2009)69 nebo Petr Nečas „šedé eminence“ (kongres ODS 2010).70 Tito zákulisní hráči uplatňovali svůj vliv jednak v rámci jednotlivých krajů, kde propojovali zájmy firem usilujících o krajské nebo státní zakázky a stranické politiky a získávali tak prostředky, které zpětně transformovali do posílení vlastní moci. Zároveň ale tito „krajští bossové“ ovlivňovali i celostátní politiku, protože bez dohody s nimi v podstatě nešlo vyhrát hlasování na kongresu a získat tak pozici ve vedení ODS. Jak Mirek Topolánek, tak Petr Nečas jako premiéři ČR museli zároveň jako volení předsedové ODS vyvažovat ve svých vládách sílu a zájmy jednotlivých krajů.

Michal Klíma se v knize Od totality k defektní demokracii detailně věnuje popisu umělého náboru nových členů organizovaného místními a krajskými politickými podnikateli s cílem ovládnutí oblastních a regionálních sdružení ODS a tím pádem i s cílem získat vliv na složení celostátního vedení. Nazývá to „privatizací politické strany zdola“. Podle něj k nástupu krajských bossů výrazně přispěly 4 faktory: malá početnost a uzavřenost stran, regionalizace státu po roce 2000 a fenomén masivního náboru falešných straníků.71 Stejně tak Vladimíra Dvořáková v roce 2011 psala, že „kraje…se ukázaly jako naprosto skvělá mocenská a finanční základna politiků … krajští politici se stále více emancipují a získávají na vedení nezávislost, respektive dostávají stranické vedení pod svoji kontrolu, protože kontrolují mnohem větší finanční zdroje.“72. Bohumil Pečínka v roce 2008 k tomu napsal: „V posledních letech se v severozápadních Čechách (a postupně i v dalších krajích) dostali do vedení orgánů ODS

69 Archív ODS, Mirek Topolánek: Zpráva předsedy ODS na 20. Kongresu ODS, 21. 11. 2009, sborník XX, kongres ODS, s. 23, dostupné: http://doczz.cz/doc/189914/xx.-kongres-ods [cit. 14. 3. 2020] 70 Archív ODS, Petr Nečas, Nominační projev na předsedu ODS, 20. 6. 2010, nezařazeno 71 KLÍMA, M. Od totality k defektní demokracii. Praha: SLON 2015, s. 208 72 DVOŘÁKOVÁ, V. Rozkládání státu. Tvar 09/20011 (28. 4. 2011), s. 7 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://old.itvar.cz/prilohy/67/Tvar09-2011.pdf 23 přímo podnikatelé, kteří zahájili masové nábory členů ve vlastních firmách. Během několika let vzrostla členská základna z dvaceti na třicet tisíc, přičemž realistický odhad je, že dva až čtyři tisíce z nich tvoří právě tito žoldáci.“73

Nájezdy politických podnikatelů na vybraná místní a oblastní sdružení s cílem ovládnout region byl umocněn faktem, že ODS má 14 regionálních (krajských) sdružení, 92 oblastních (okresy a městské části velkých měst) a v roce 2009 měla 1 465 místních sdružení při maximálním dosaženém počtu 31 624 členů (viz tabulka č. 1 a graf v kapitole 4.1). Na jednu oblast tak vycházeli průměrně 343 členové a na jedno místní sdružení 21 člen. S pouhými několika stovkami nových straníků – zaměstnanců bylo opravdu možné ovládnout větší město nebo kraj, ve kterém ODS v té době vládla a podílet se tak na rozdělování veřejných zakázek a zároveň mít i významný vliv na celostátní úrovni na kongresech při volbě vedení strany.

Podle Bohumila Pečínky se systém krajských stranických bossů ustálil zhruba v roce 2005. „V roce 2008 dokonce bossové a jejich satelity získali většinu na výkonné radě ODS a začali ohrožovat i tehdejšího předsedu Topolánka.“74 Michal Klíma dodává, že vedle oficiálních stranických struktur se tak zformovaly paralelní zákulisní mocenské struktury neformálních lídrů. Ti se setkávali i několikrát do roka, zejména před kongresy nebo v období voleb. Například před kongresem v roce 2010 se jejich hostitelem stal jihočeský boss Pavel Dlouhý na zámku Hluboká.75

Síla jednotlivých regionů se také naplno projevila po květnových sněmovních volbách v roce 2010. Několik hodin po skončení voleb proběhlo v Praze ve Žlutých lázních setkání významných představitelů jednotlivých regionů a dalších zákulisních hráčů nejen z ODS, na kterém se projednávalo povolební směřování země a zároveň demonstrovala síla jednotlivých krajů vůči novému předsedovi ODS Petru Nečasovi, který požadoval očistu strany.76 Bohumil Pečínka k tomu dodává, že „kdyby dopadly parlamentní volby jen trochu odlišně, byli bossové rozhodnuti na výkonné radě prohlasovat proti vůli Petra Nečase velkou koalici s ČSSD.“77 Na

73 PEČÍNKA, B. Topolánek chce očistit stranu, již sám ušpinil idnes.cz 17. 9. 2008 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/topolanek-chce-ocistit-stranu-jiz-sam-uspinil.A080916_203824_nazory_zra 74 https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentar-necas-vede-mene-prohnile-proti-vice- prohnilym.A100622_1405875_domaci_bar 75 KLÍMA, M. (2015), s. 96 – 97 76 KLÍMA, M. (2015) s. 97 77 PEČÍNKA, B. Nečas vede méně prohnilé proti více prohnilým, indes.cz, 22. 6. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentar-necas-vede-mene-prohnile-proti-vice- prohnilym.A100622_1405875_domaci_bar 24

21. kongresu ODS v červnu 2010 se ale Petru Nečasovi povedlo moc regionů alespoň částečně oslabit, kdy tři regiony ovládané významnými podnikatelskými kmotry (jižní Čechy, Praha a Ústí nad Labem) neprosadily do vedení strany svého zástupce.78

Snaha o ovládnutí klíčových stranických pozic prostřednictvím náboru nových členů postupně nabyla rozměru celostranického systémového problému. V některých oblastech byli „staří ideoví“ členové převálcováni novými uměle nabranými hlasovacími „roboty“, což mělo za následek jejich pasivitu, případně odchody ze strany. Příkladem je jihočeský kraj a oblasti jako České Budějovice, Strakonice nebo Písek, kde znechucení dlouholetí členové raději ze strany odešli a založili místní konkurenční hnutí. V říjnu 2010 dokonce vzkázali předsedovi strany Petru Nečasovi: „Očistěte ODS a my se vrátíme!“79

Odchody těchto dlouholetých regionálních lídrů stranu výrazně oslabily. Například hnutí bývalého úspěšného primátora za ODS Juraje Thomy, Občané pro Budějovice, získalo v komunálních volbách v roce 2010 ve městě přes 26 % hlasů a zároveň ODS se z původních více než 46 % propadla na necelých 15 %. Podobně v krajských volbách v roce 2012 získal poslanec Michal Doktor (původně ODS) s hnutím Jihočeši 2012 více hlasů než ODS (14,57 vs. 12,56). 80

Podobné praktiky probíhaly i v jiných krajích. „S jistou nadsázkou a zjednodušením se proto v médiích nejméně do roku 2010 uvádělo, že na severu Čech byli členy ODS převážně zedníci, rekrutováni stavitelem P. Oulickým; na západě číšníci, najatí restauratérem R. Jurečkem; na jihu pak rybáři, získaní podnikatelem v oboru rybářství P. Dlouhým.“81

Pokusy o ovládnutí významných oblastních sdružení vyvrcholily mezi roky 2012 a 2013 v Praze, kdy v únoru 2013 „kvůli netransparentnímu náboru nových členů a nestandardním

78 ŠŤASTNÝ, O. Končí éra kmotrů v ODS? idnes.cz 22. 6. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/konci-era-kmotru-v-ods-uvidi-se-po-podzimnich- volbach.A100622_084213_domaci_klu 79 DOLEJŠÍ, V. Očista ODS se vzdaluje, Nečasovi lidé odmítají radikální kroky. idnes.cz 28. 10. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ocista-ods-se-vzdaluje-necasovi-lide-odmitaji-radikalni- kroky.A101027_165830_domaci_vel 80 Volby.cz, ČSÚ dostupné: https://volby.cz/pls/kz2012/kz21?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=2 81 KLÍMA, M. (2015), s. 78 25 postupům při volbách místních a oblastních šéfů“ odebrala Výkonná rada ODS licence třem oblastním sdružením (Praha 4, Praha 12 a Praha – západ) s více než tisícovkou členů.82

Neschopnost veřejných zastupitelstev přijímat rozhodnutí nikoliv s ohledem na veřejné blaho ale díky síle „zaujaté a zpupné většiny“ popisuje už James Madison při obhajobě Ústavy USA v Listech federalistů z roku 1787. Tento „duch stranictví“ podle něj zamořuje veřejnou správu. Řešením ale není odstranění příčin, které vždy povede ke zničení svobody, ale omezování účinků tohoto problému. Madison proto varuje před demokraciemi s malým počtem občanů a podporuje velká společenství, kde musí každý zástupce být zvolen co největším počtem občanů právě z důvodů ochrany před spiknutím malé kliky.83 Bohužel malá členská základna a vnitrostranická regionální struktura ODS umožnila několika „malým klikám s nekalými úmysly“ zneužít vnitrostranické demokratické mechanismy a ovlivňovat chod vládnoucí strany.

Vývoj v ODS je také učebnicovým potvrzením „železného zákona oligarchie“, který formuloval italský sociolog Robert Michels v roce 1911. Podle něj každá lidská organizace směřuje k situaci, že vedoucí menšina přestává respektovat zájmy většiny a usiluje pouze o moc. Celé stranické organizace jsou následně předmětem manipulace, místo aby usilovaly o efektivní spojení s názory voličů a zvolení vůdcové si postupně činí nárok na doživotní vykonávání funkcí.84 V momentu, kdy se ODS dostala do této situace, začala masivně ztrácet voličskou podporu a rozpadala se jí také funkční členská základna.

3.4 Dopad na hospodaření strany Na začátku roku 2008 měla ODS jako vládní strana v parlamentu 81 mandátů, 41 senátorů, 291 krajských a 42 pražských zastupitelů, tedy celkem 455 mandátů se státními příspěvky. Od té doby postupně oslabovala až na 7,7 % v roce 2013 a 16 poslanců, 14 senátorů, 102 krajských a 20 pražských zastupitelů, tedy 152 mandátů se státními příspěvky. Počet mandátů, které tvořily významnou položku v rozpočtu ODS, se tak během pěti let snížil na třetinu, což mělo výrazný dopad na hospodaření strany.

82 JAREŠ, D. ODS zrušila oblastní sdružení v Praze 4, Praze 12 a Praze – západ. týden.cz 28. 2. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/ods-zrusila-oblastni-sdruzeni-v-praze-4-praze- 12-a-praze-zapad_262736.html 83 HAMILTON, A., JAY J., MADISON, J. Listy federalistů. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. s. 70 – 75 84 JANDOUREK, J. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003, s. 90 26

Rok PSP ČR - procenta PSP ČR - mandáty Senát Kraje Praha 2006 35,4% 81 41 291 42 2008 81 35 180 42 1010 20,2% 53 25 180 20 2012 53 15 102 20 2013 7,7% 16 15 102 20 2014 16 14 102 8 Tabulka č. 3: Mandáty se státními příspěvky

Mandáty se státními Rok Státní příspěvek za mandáty Příspěvek na úhradu volebních nákladů příspěvky 2008 455 197 525 000 Kč 0 Kč 2009 338 169 900 000 Kč 22 258 000 Kč (volby do EP) 2010 278 152 783 000 Kč 105 779 000 Kč (volby do PSP ČR) 2011 278 124 190 000 Kč 0 Kč 2012 190 119 678 000 Kč 0 Kč 2013 153 84 598 000 Kč 38 417 000 Kč (volby do PSP ČR) 2014 152 64 863 000 Kč 3 492 000 (volby do EP) Tabulka č. 4: Státní příspěvky za mandáty a na úhradu volebních nákladů

Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Informace a přehled o příspěvcích ze státního rozpočtu uhrazených politickým stranám a politickým hnutím, dostupné: https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/podpora-z-narodnich- zdroju/politicke-strany-a-hnuti [cit. 15. 3. 2020] a Archív ODS, Výroční finanční zprávy ODS 2007 – 2014 (viz tabulka č. 1)

První velký ekonomický problém představovalo zrušení voleb v roce 2009 Ústavním soudem. Zde je potřeba zdůraznit, že strany při plánování volební kampaně počítají s tím, že úspěšným stranám bude vyplacen příspěvek na volby. Po vyhraných volbách do Evropského parlamentu ODS logicky počítala i se slušným výsledkem ve volbách do sněmovny. Ústavní soud zrušil volby v první den kontaktní kampaně, kdy bylo vše objednáno, nachystáno a rozběhnuto, tzn. že všechny finance vložené do kampaně byly ztraceny. ODS uvedla náklady na tuto kampaň ve výši 159 miliónů korun.85

V důsledku zhoršujících se volebních výsledků dochází po roce 2010 k výraznému snížení celkových příjmů. Během pouhých tří let do roku 2013 došlo k dramatickému poklesu příjmů z 612 miliónu na 281 miliónů korun. Rozpočet v tomto období kromě úvěrů a půjček výrazně podporovaly sponzorské dary, jejichž výše klesala výrazně pomaleji díky faktu, že ODS mezi léty 2010 a 2013 řídila vládu ČR.

85 KOPECKÝ, J. (31. 3. 2010) 27

Rok Příjmy - celkem Půjčky a úvěry Dary Výdaje - celkem Výdaje provozní a mzdové 2008 346 087 000 Kč 30 650 000 Kč 75 205 000 Kč 541 170 000 Kč 215 917 000 Kč 2009 471 064 000 Kč 142 233 000 Kč 97 001 000 Kč 303 570 000 Kč 182 800 000 Kč 2010 612 904 000 Kč 80 355 000 Kč 232 910 000 Kč 752 683 000 Kč 203 513 000 Kč 2011 445 131 000 Kč 53 127 000 Kč 93 387 000 Kč 312 998 000 Kč 296 053 000 Kč 2012 247 017 000 Kč 55 849 000 Kč 95 360 000 Kč 289 932 000 Kč 160 882 000 Kč 2013 281 386 000 Kč 56 717 000 Kč 78 292 000 Kč 238 537 000 Kč 138 531 000 Kč 2014 245 033 000 Kč 104 070 000 Kč 48 163 000 Kč 195 074 000 Kč 129 287 000 Kč Tabulka č. 5: Příjmy a výdaje ODS Zdroj: Archív ODS, Výroční finanční zprávy ODS 2007 – 2014 (viz tabulka č. 1)

Příjmům v roce 2011 navíc výrazně pomohl prodej domu na Jánském vršku v Praze na Malé Straně, který ODS dříve využívala jako sídlo hlavní kanceláře. Dům, který dlouhodobě nevyhovoval potřebám strany a byl nevyužíván, strana prodala za 139 miliónů korun.86 Jako prozíravý krok se rovněž ukázal nákup tzv. Modrých domů, kdy vedení ODS v čele s Mirkem Topolánkem v předchozím období iniciovalo pořízení nemovitostí v 9 krajích, tzv. Modrých domů, které dodnes snižují provozní náklady, generují příjmy z pronájmu a slouží jako záruka u bank pro financování volebních kampaní. Zde je potřeba připomenout, že ODS na rozdíl od ČSSD, KDU-ČSL nebo KSČM nezdědila ani nerestituovala žádný majetek.

Z dnešního pohledu na tabulku příjmů a výdajů je zřejmé, že ODS měla začít řešit krizový management mnohem dříve. Minimálně v roce 2011, kdy po odečtení jednorázového příjmu za prodej domu na Jánském vršku poklesl příjem strany v porovnání s předchozím rokem na polovinu (z 612 na 306 miliónu Kč) a naopak provozní a mzdové výdaje se zvýšily o 93 miliónů na 296 miliónů korun, mělo přijít radikální zatáhnutí za ruční brzdu. Problém ale byl v tom, že strana jako celek na to nebyla připravena. Je potřeba si uvědomit, že ODS v té době měla premiéra a řídila vládu, pokles mandátů se státními příspěvky mezi léty 2009 a 2011 nebyl ještě tak dramatický (z 338 na 278) a celá strana věřila, že se pod vedením Petra Nečase pokles zastaví a vývoj se otočí. Jednotlivé oblasti a regiony zároveň trvaly na zachování rozsáhlé a nákladné manažerské sítě, kterou považovaly za nezbytnou pro další fungování strany. Pokles preferencí ale pokračoval i po sněmovních volbách v roce 2013 a v listopadu se ODS dostala na své historické minimum, kdy v průzkumu CVVM klesla pod 5 % nutných pro vstup do sněmovny.

86 KOPECKÝ, J. ODS prodává své bývalé sídlo na Jánském vršku za 139 miliónů korun. idnes.cz 29. 8. 2011 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ods-prodava-sve-byvale-sidlo-na-janskem- vrsku-za-139-milionu-korun.A110829_182900_domaci_kop 28

Volební model – listopad 2013 Zdroj: CVVM SOÚ AV ČR, Naše společnost 11. – 18. 11. 2013, 570 respondentů starších 18 let, osobní rozhovor, dostupné: https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a1353/f9/pv131127.pdf

29

4. Snahy o řešení problémů V předchozí kapitole jsem se snažil identifikovat a analyzovat faktory, které vedly k pádu ODS mezi lety 2010 a 2013. Je ale potřeba také popsat změny a procesy, kterými se v té samé době ODS snažila některé z výše uvedených problémů řešit. Jedná se především o změnu delegátského systému na kongresech, vytvoření a implementaci interní aplikace Moje ODS a zahájení procesu redukce zaměstnanců, a především manažerské struktury.

4.1 Změna delegátského systému Problém umělého nabírání nových straníků za účelem zvýšení hlasovací síly regionů na kongresech se ODS snažila řešit už v roce 2009, kdy 20. kongres ODS přijal usnesení, kterým uložil výkonné radě „aby do konce února 2010 pro nominaci delegátů na Kongres ODS v roce 2010 stanovila klíč, který by zohlednil počet hlasů získaných pro ODS v jednotlivých oblastech ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR“.87 Jednalo se o reakci na „velrybářské praktiky“ jednotlivých oblastí a regionů v roce 2008.

Výkonná rada tak pro 21. kongres ODS v roce 2010 připravila a schválila novou podobu delegátského systému.88 Počet delegátů – volitelů z jednotlivých regionů byl stanoven na 500. Tento počet vždy ještě doplňují aktuální poslanci, senátoři, europoslanci a vedení ODS. Z 500 delegátů má nárok na jednoho delegáta každé z 92 existujících oblastních sdružení. Zbylých 408 delegátů se rozdělí na dvě části po 204 delegátech – první část se rozděluje podle počtu obyvatel v daném regionu a druhá podle dosaženého úspěchu v parlamentních volbách v daném regionu.89 Změna delegátského systému v důsledku znamenala také úbytek členů ODS, protože jednotlivé oblasti už nebyly motivované k náboru nových členů z důvodu zvýšit svůj volební potenciál na kongresech.

87 Archív ODS, Usnesení 20. kongresu ODS, bod 2/4, 21. 11. 2009, sborník XX. kongres ODS, s. 148 dostupné: http://doczz.cz/doc/189914/xx.-kongres-ods [cit. 14. 3. 2020] 88 Archív ODS, Zprávy Výkonné rady a Hlavní kanceláře ODS pro 21. Kongres ODS (2010), neuspořádáno 89 Archív ODS, Usnesení Výkonné rady ODS z 15. února 2010, neuspořádáno 30

Zdroj: Archiv ODS, Vývoj počtu členů ODS a stav členské základny k 17. 4. 2014, neuspořádáno

Pokles členské základny souvisel samozřejmě také s faktem, že moc ODS od roku 2008 postupně slábla a nebyla proto natolik atraktivní pro některé stávající, a především nové členy. Vzhledem ke změně delegátského systému, která probíhala ve stejném období, nelze ale přesně stanovit, jaký vliv na tento pokles měl jeden nebo druhý faktor.

Jsou ale oblasti, na kterých lze doložit, že pokles členů ODS po roce 2008 nebyl pouze přímým důsledkem ochabující moci a atraktivity ODS pro stávající a nové členy, ale souvisel především se změnou delegátského systému na kongresech ODS. Jedním z příkladů je Plzeňský region (kraj) a oblast Plzeň – město, kde počet členů od roku 2003 do roku 2008 narostl z 857 na 1 900 a do roku 2014 opět klesl na 951, což výrazně překračuje průměrný pokles členů ODS v dané době v ostatních oblastech Plzeňského regionu i celé ČR.

31

Zdroj: Archiv ODS, Plzeňský kraj – vývoj počtu členů po oblastech v letech 2003 – 2014, neuspořádáno

4.2 Moje ODS Od jara roku 2010 v ODS začala také fungovat interní aplikace Moje ODS. Jejím původním smyslem byla evidence členské základny v reálném čase – přihlášky i průběh přijímání bylo možné sledovat on-line. Opět se tím reagovalo na problém s nabíráním nových členů v jednotlivých oblastech. Aplikace má veřejnou a interní část, do která mají přístup pouze členové strany. Kromě evidence členů tak vznikla nová komunikační platforma pro členy strany

32 a zároveň kompletní informační servis. Každý člen ODS má svůj vlastní profil a s ním i oprávnění k přístupu do stranického intranetu se všemi informacemi, což v dané době bylo relativně běžné v korporátním světě, ale unikátní pro politickou stranu v ČR. V aplikaci lze vyhledat kromě stanov a různých řádů také všechny interní zápisy a procesy, což umožňuje také důslednou kontrolu fungování vnitrostranických mechanismů.90

Svůj profil mají v aplikaci také všechny orgány vnitřní struktury ODS. Během prvních dvou let existence aktivovalo svůj profil téměř 10 000 členů, kterým aplikace umožnila „sledovat veškeré interní aktuální informace o ODS, materiály z konferencí, argumentáře na různá politická témata. Dává možnost číst dokumenty a výstupy z jednání místního, oblastního a regionálního sdružení či usnesení výkonné rady. Prostřednictvím kalendáře akcí zde může každý člen získat přehled o všech akcích pořádaných ODS, a to i na místních úrovních. Navíc je ve svém profilu informován o svých účastech na stranických akcích a sněmech. … Systém dále nabízí možnost debatovat na vnitrostranickém diskusním fóru o různých politických otázkách.

Intranet Moje ODS také výrazným způsobem usnadňuje práci všem manažerům a zajišťuje tolik potřebnou zpětnou vazbu. Slouží jako vynikající nástroj pro bezproblémový chod celé členské základny, evidenci členů a členských příspěvků či zájemců o členství. Je využíván při přípravě jednání všech stranických orgánů i dalších vnitrostranických akcí. Jeho prostřednictvím jsou rozesílány pozvánky příslušným členům a kontrolována povinnost svolat sněm. Další funkcí je například vedení centrálního kalendáře akcí nebo archivace důležitých dokumentů (usnesení aj.) a jejich zpřístupnění všem, kteří mají pravomoc k jejich prohlížení. Dokumenty jsou viditelné jen členům příslušného či určeného orgánu ODS.

Osvědčila se i nedávno vytvořená možnost sledování průběhu celého procesu přijímání nového člena do ODS. Proces se tím značně zpřehledňuje a zabraňuje se problémům s přijímáním či nepřijímáním nových členů.91

Moje ODS je dodnes důležitým nástrojem pro všechny předsedy místních a oblastních sdružení, kterým umožňuje efektivní řízení jejich buněk, což umožnilo redukci oblastních manažerů – zaměstnanců v rámci rozsáhlé reorganizace, která byla nutná pro přežití strany po roce 2013.

90 Archiv ODS, Listy ODS, 2/2010, ODS Publishing, s. 14 – 15, neuspořádáno 91 Archív ODS, Podklad pro jednání VR ODS, 23. ledna 2012, neuspořádáno 33

4.3 Redukce zaměstnanců Dalším problémem pro ODS po roce 2010 byl velký počet zaměstnanců. Poté, co Ústavní soud zrušil připravené parlamentní volby na podzim roku 2009, došlo k první redukci zaměstnanců ODS. Netýkalo se to ale ještě manažerské sítě, pouze zaměstnanců hlavní kanceláře. Postupné snižování počtu zaměstnanců pokračovalo i po roce 2010, kdy ODS na jednu stranu vládne, na druhou stranu už ale dochází k významnému propadu příjmů za získané mandáty.

Největší počet zaměstnanců a tím i největší část mzdových nákladů ale tvořila rozsáhlá a neefektivní manažerská síť. Ta byla postavena v devadesátých letech 20. století v době, kdy ODS patřila mezi nejsilnější strany na české politické scéně a pravidelně obsazovala přední příčky ve volbách do sněmovny, senátu, krajských i obecních zastupitelstev. Zároveň její struktura nereflektovala na vývoj v informačních technologiích, komunikaci, mobilitě, managementu, networkingu či politického marketingu92. Manažerskou síť tak tvořilo 14 regionálních (krajských) a 92 oblastních manažerů, tzn. v plném stavu se jednalo celkem o 106 zaměstnanců.

Rok Zaměstnanci celkem Manažerská síť Hlavní kancelář Poslanecké kluby Náklady 2008 142 106 30 6 62 516 000 Kč 2009 152 105 41 6 72 227 000 Kč 2010 145 105 34 6 70 316 000 Kč 2011 137 100 31 6 61 036 000 Kč 2012 137 99 33 5 61 687 000 Kč 2013 121 86 30 5 55 596 000 Kč 2014 109 82 23 4 45 065 000 Kč Tabulka č. 6: Vývoj počtu zaměstnanců ODS a mzdových nákladů Zdroj: Archív ODS, Výroční finanční zprávy ODS 2007 – 2014 (viz tabulka č. 1)

Začátkem roku 2011 proto připravila Hlavní kancelář ODS projekt Koncept reformy manažerské sítě: „Vzhledem k tomu, že příjmy ODS z krajských mandátů již po dva roky v některých regionech nedostačují ani na financování manažerských mezd, natož aby byly k dispozici na provoz regionálních a oblastních sdružení, stává se nutností provést zásadní změnu jak v oblasti vnitřních rozpočtových pravidel ODS, tak ale také v jejím vnitrostranickém aparátu. Je zřejmé, že ODS si již nemůže dovolit tak nákladnou a zároveň špatně placenou

92 Archív ODS, Projekt reorganizace manažerské sítě ODS, HK ODS 2013 – neuspořádáno

34 administrativní strukturu, která se právě vzhledem k nízkému ohodnocení a kvantitě stává neflexibilní a neefektivní.“93

Zdroj: Archív ODS, Koncept reorganizace manažerské sítě, 1. 3. 2011, neuspořádáno

Hlavní změna spočívala v tom, že regionální manažer vytvoří z oblastních manažerů tým specialistů, tzv. asistentů oblastních sdružení, kteří budou zajišťovat konkrétní činnost pro celý region včetně všech oblastních a místních sdružení. Zároveň se také sníží jejich počet, který se v rámci předvolebních kampaní bude rozšiřovat o krátkodobé zaměstnance. Stejným způsobem funguje i Hlavní kancelář ODS, která je členěna do sekcí (mediální a analytická, ekonomická, provozní a IT). Po reorganizaci se měla manažerská síť změnit ve specializovaný pracovní tým, soustředěný kolem regionálního manažera, řízený z centra, zajišťující komplexní provozní agendu ODS v daném regionu. Volební kampaně pak měly být jen nadstavbou, kterou tento tým zvládá, organizuje a realizuje.

93 Archív ODS, Koncept reorganizace manažerské sítě ODS, 1. 3. 2011, Hlavní kancelář ODS, neuspořádáno

35

Zdroj: Archív ODS, Koncept reorganizace manažerské sítě, 1. 3. 2011, neuspořádáno

Regionální manažer spolu se svými asistenty měl zajišťovat celkový chod strany v regionu, evidovat a starat se o členskou základnu, komunikovat s předsedy místních sdružení, hlídat naplňování stanov, archivovat materiály, spravovat databázi Moje ODS, zajišťovat produkci akcí. V rámci komunikace měl na starosti správu webu, přípravu a distribuci tiskových zpráv, organizaci tiskových konferencí, komunikační strategie, přípravu materiálů a analýz. Zároveň měl na starosti ekonomiku, včetně zajištění účetních podkladů, správu majetku a tvorbu rozpočtů.

Cílem restrukturalizace manažerské sítě byla jednak její profesionalizace a jednak úspory nákladů na její fungování. Spolu s reorganizací manažerské sítě mělo dojít k nastavení rozpočtových pravidel, která zajistí rozpočtovou a ekonomickou stabilitu.94

94 Archív ODS, Koncept reorganizace manažerské sítě ODS, 1. 3. 2011, Hlavní kancelář ODS, neuspořádáno 36

Od 1. 4. 2011 byla tato reorganizace spuštěna v rámci pilotního projektu v Plzeňském regionu, kdy z 1 regionálního manažera, 7 oblastních manažerů a 1 asistentky (tzn. původně 9 zaměstnanců) vznikl nový tým 5 osob.95 Celá reforma manažerské sítě měla podle původního konceptu být dokončena v roce 2012 s cílem snížit celkový počet manažerů na 66 a uspořit tak 4,7 milionů korun ročně.96 Do roku 2012 ale došlo k reorganizaci pouze Plzeňského a Ústeckého kraje, kdy v plzeňském regionu klesl počet zaměstnanců z 9 na 5 a v ústeckém z 9 na 4. Důvodem byl odpor a rigidita jednotlivých regionů, které odmítaly změny připravené Hlavní kanceláří ODS.

V listopadu 2012 musel 23. kongres ODS reagovat na další propady příjmů za krajské mandáty a výkonná rada měla připravit návrh vyrovnaného financování ODS tak, aby reflektovalo výsledky voleb a dopad počtu získaných krajských a senátních mandátů na příjmy ODS. Jednalo se o reakci na fakt, kdy celkový propad příjmů za krajské mandáty činil v letech 2004 až 2012 téměř 70 %.

Krajské volby Počet mandátů Státní příspěvek za 4 roky 2004 291 291 000 000 Kč 2008 180 180 000 000 Kč 2012 102 96 900 000 Kč Tabulka č. 7: Vývoj státních příspěvků za krajské mandáty Zdroj: Archív ODS, Projekt reorganizace manažerské sítě ODS, HK ODS 2013, neuspořádáno

Hlavní kancelář proto v roce 2013 připravila nový Projekt reorganizace manažerské sítě ODS. Vycházela přitom z původního Konceptu reorganizace manažerské sítě z roku 2011 a ze schválené metodiky rozdělení příspěvku za krajské mandáty na jednotlivá regionální sdružení z roku 2002, kdy celkový příspěvek (tj. počet mandátů x částka za jeden mandát) je rozdělen na dvě poloviny. První polovina je na jednotlivá regionální sdružení rozdělena poměrem k počtu získaných mandátů a druhá polovina pak poměrem k počtu voličů. Podle tohoto projektu nebyl počet zaměstnanců v každém regionu předem stanoven, ale měl vycházet z kritérií, jako je počet členů, počet místních sdružení, rozloha atd. Počty jednotlivých zaměstnanců každého regionu

95 Archív ODS, Usnesení Výkonné rady ODS k reorganizaci manažerské sítě ODS Plzeňského regionu, 28. 3. 2011, neuspořádáno 96 Archív ODS, Koncept reorganizace manažerské sítě ODS, 1. 3. 2011, Hlavní kancelář ODS, neuspořádáno 37 po reorganizaci se měly řešit dle finanční situace každého regionu a výše finančního příspěvku za krajské mandáty.97

Silnou pozici regionů vůči centrálnímu vedení strany ale v obou dokumentech o reorganizaci manažerské sítě dokazuje pasáž, ve které Hlavní kancelář ODS regiony ujišťuje, že: „v žádném případě není záměrem rušit strukturu ODS, dělenou na Místní sdružení ODS, Oblastní sdružení ODS a regionální sdružení ODS“ a „že restrukturalizace tak neznamená žádný zásah do výkonných politických pravomocí, naopak rozšiřuje možnosti OS (oblastních sdružení) pro jejich kvalitní politickou práci“. Hlavní kancelář ODS tak musela ubezpečovat regiony, že i v době, kdy strana bojuje o holou existenci a potřebuje zásadním způsobem redukovat svoje náklady (rok 2013), nehrozí žádné oklešťování jejich pravomocí. Je tedy zároveň zřejmé, že vedení ODS nebylo schopno ani v roce 2013 omezit rozsáhlou autonomii regionů a oblastí a získat tak více pravomocí a akceschopnosti.

Zdroj: Archív ODS, Projekt reorganizace manažerské sítě ODS, HK ODS 2013, neuspořádáno

K realizaci tohoto projektu došlo až v roce 2014, jeho průběh, výsledky a vyhodnocení nejsou proto součástí této práce.

97 Archív ODS, Projekt reorganizace manažerské sítě ODS, HK ODS 2013, neuspořádáno 38

5. ODS jako (anti) catch-all party V následující kapitole objasňuji, proč se ODS navzdory vizím svých předsedů, nestala a vlastně ani nikdy nemohla stát univerzální catch-all stranou. Vycházím zde jednak z teoretického konceptu catch-all party popsaného v odborné literatuře a zároveň z výsledků vlastní analýzy kolapsu ODS mezi lety 2010 a 2013 zpracované v předchozích kapitolách této práce.

5.1 Vize Mirka Topolánka Mirek Topolánek směroval ODS do pozice strany, která osloví široké spektrum lidí, a přitom se nezpronevěří svým prioritám. Na kongresu ve Františkových Lázních v roce 2002 požadoval sice „riskantní ale zároveň nezbytné otevření se novým členům“, což shrnul do hesla „tvrdé jádro – přívětivý obal“, 98 (později bylo mediálně zjednodušeno na „tvrdé jádro – měkký obal“). Ve svém kandidátském projevu v roce 2002 zároveň ale říkal, že je potřeba reagovat na změny vyvolané zrušením okresů a dodal: „Budu prosazovat postupnou změnu vnitrostranických volebních mechanismů směrem k větší účasti členské základny, s cílem volit postupně na všech stupních ODS s klíčem pro volitele 1:1.“99 Mirek Topolánek měl tedy stejně jako jeho předchůdce Václav Klaus vizi ODS jako univerzální catch-all strany, což lze předpokládat podle plánu oslovit široké spektrum lidí a požadavku otevřít se novým členům.

5.2 Teoretický koncept catch-all strany Koncept catch-all strany zpracoval německý politolog Otto Kirchheimer v roce 1966 v eseji „Transformace stranických systémů v západní Evropě“. Kirchheimer reagoval na vývoj v západní Evropě po druhé světové válce, kdy spolu s růstem životní úrovně obyvatel a rozvojem sociálního státu klesala intenzita třídních a náboženských rozporů ve společnosti. Tyto procesy pak oslabily „třídní vědomí“ a tím i provázanost politických stran s jasně vymezenými společenskými třídami. Strany se tak postupně stávají nezávislé na úzce kolektivních zájmech svých voličů a mění se na tzv. „univerzální strany“ s celonárodní klientelou. Strana se tak podle tohoto konceptu měla změnit na politický podnik, který soutěží s ostatními politickými subjekty o politickou moc na politickém trhu. Cílem je vítězství v nejbližších všeobecných volbách, a tedy snaha získat co nejvíce hlasů, čemuž strany podřizují taktiku ve formulování své předvolební nabídky.100

98 Archív ODS, Mirek Topolánek, Kandidátský projev na 13. kongresu ODS, 15. 12. 2002, Sborník XIII. Kongres ODS – „Nabízíme pravici“, s. 131, neuspořádáno 99 tamtéž, s. 131 100 KLÍMA, M. „Catch-all“ strany O. Kirchheimera. In: Politologický časopis 1996, 3(3), s. 225 – 227 39

Kirchheimer ve své práci definuje pět hlavních charakteristik těchto nových univerzálních stran: 1) Výrazné omezení ideologické zátěže. 2) Zvýšení významu, moci a úlohy stranického vedení. 3) Oslabení postavení individuálních členů. 4) Oslabení důrazu na partikulární zájmy sociálních tříd. 5) Získání podpory od různých zájmových skupin.101

5.3 ODS – vize vs. realita Body 1, 4 a 5 se týkají působení strany navenek, tedy k voličům a ostatním stranám. Omezení ideologické zátěže, tedy obrušování hran ostře vymezené ideologie, souvisí s orientací na stále širší skupiny voličů, a tím i nutnou vyšší mírou konsenzu a snižováním polarizace v předvolební nabídce. Topolánkova doktrína „tvrdé jádro – přívětivý obal“ a jasně formulovaná vize „otevření se novým členům“ je jednoznačně ve shodě s konceptem catch-all strany tak, jak ho formuloval Kirchheimer. Topolánek měl tedy vizi rozšířit nabídku strany širší skupině voličů současně se zachováním voličů původních.102

Omezování stranické ideologie, která byla v souladu s Topolánkovou vizí catch-all strany, byla ale v rozporu se stále ostřeji artikulovanou ideologií jejího otce – zakladatele, Václava Klause, Topolánkova předchůdce a v té době prezidenta republiky. Ten se postupně ideově vzdaloval potenciálním voličům ODS především ve vztahu k EU a důrazu na české národní zájmy. Václav Klaus byl na jednu stranu adorován členskou základnou, na druhou stranu jeho ideologická vyhraněnost odrazovala další potenciální liberální středopravicové voliče a sympatizanty, kteří byli naopak výrazně proevropsky orientovaní.103 Byli to tedy samotní členové ODS – obdivovatelé Václava Klause, kteří zabránili jejímu většímu ideovému otevření za účelem volebního zisku a tlačili naopak vedení strany opačným směrem. Tento problém si evidentně uvědomoval i Mirek Topolánek, který v roce 2008 tvrdil, že nechce ODS „zakrnělou do podoby

101 KIRCHHEIMER, O. The Catch-all Party (1966), In: MAIR, P. The West European Party System, Oxford, Oxford University Press 1990, pp. 50-60., s. 52 102 Tamtéž, s. 52 - 53 103 ORGOVÁNI, A. Možnosti aplikacie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Evrópy – prípad Občianskej demokratickej strany. In: Středoevropské politické studie 2006, 8 (1), 1 – 18, odst. 3.3 dostupné: https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/4161/6068 40 doktrinářské strany orientované na tvrdé jádro svých voličů“, která by byla „národovecká a eurofobní“ a která „zaujme maximálně patnáct procent voličů“.104

Body 2 a 3 výše uvedeného Kirchheimerova konceptu catch-all strany souvisí s organizační strukturou a nastavením vnitrostranických procesů. Zde se předpokládá, že moc ve straně se postupně přesouvá k lídrům strany, kteří mohou flexibilně reagovat na měnící se podmínky a upravovat programovou nabídku strany podle měnících se nálad voličů. V takové straně „bude dominovat úzká skupina lídrů, nesvázaných ve své činnosti s nižšími články strany. Role členů spočívá v legitimizaci stranického mýtu a v aktivitách v čase volební kampaně.“105 Role řadových členů je postupně oslabována, jejich význam klesá, a to včetně jejich účasti ve volebních kampaních, které se naopak profesionalizují a centralizují.

V této souvislosti je potřeba si připomenout Topolánkův projev z roku 2002 a jeho volání po změně volebních mechanismů „směrem k větší účasti členské základny, s cílem volit postupně na všech stupních ODS s klíčem pro volitele 1:1.“106 Je zbytečné nyní spekulovat, jaký volební mechanismus měl Mirek Topolánek ve svém kandidátském projevu přesně na mysli, protože žádná změna tohoto mechanismu za jeho předsednictví neproběhla. Naopak zůstal zachován systém, kdy se do oblastních sdružení volili delegáti z místních sdružení podle klíče stanoveného oblastní radou a do regionálních sdružení pak delegáti z oblastních sdružení podle klíče stanoveného regionální radou. Tento systém, který platil až do úpravy stanov v roce 2015107, nikdy neumožnil naplnit Topolánkovu vizi ODS jako catch-all strany. Místo silného vedení schopného flexibilně reagovat na měnící se podmínky a upravovat programovou nabídku strany totiž posiloval model naprosto opačný: slabé vedení a silné regiony (kraje).

Hlavní kancelář ODS za předsednictví Mirka Topolánka sice výrazně inovovala přístup k politickému marketingu – pravidelně investovala do výzkumů veřejného mínění u agentury IPSOS, měla k dispozici analytický tým CEVRO, využívala renomované reklamní agentury i nezávislé experty na plánovaní a realizaci předvolebních kampaní. Před každými sněmovními

104 TOPOLÁNEK, M. Quo vadis, česká politiko, Hospodářské noviny, 19. 11. 2008, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-mirek-topolanek-quo-vadis--ceska-politiko--45522/ 105 ORGOVÁNI, A. Možnosti aplikacie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Európy – prípad Občianskej demokratickej strany. In: Středoevropské politické studie 2006, 8 (1), 1 – 18, odst. 3.2 dostupné: https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/4161/6068, [cit. 13. 3. 2020] 106 Archív ODS, Mirek Topolánek, Kandidátský projev na 13. kongresu ODS, 15. 12. 2002, Sborník XIII. Kongres ODS – „Nabízíme pravici“, s. 131, neuspořádáno 107 Archív ODS, Stanovy ODS, čl. 5/2 dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/stanovy#clanek5 [cit. 14. 3. 2020] 41 volbami vznikl profesionální volební štáb složený mj. z těchto externích specialistů.108 Přístup hlavní kanceláře ale výrazně kontrastoval s rigidní členskou a regionální strukturou, která se bránila změnám a straně tak chyběla schopnost flexibilně měnit politickou strategii a taktiku nutnou k úspěchu v politické soutěži. Naplno se to projevilo mj. při neúspěchu v krajských volbách v roce 2008, o kterém jsem podrobně psal v předchozích kapitolách.

Slabou pozici vedení strany vůči regionům lze demonstrovat mj. na pravidlech pro sestavování kandidátek, která přijímala Výkonná rada ODS před každými volbami. Pro volby do sněmovny bylo ve výlučné pravomoci výkonné rady pouze možnost vybrat volební kraj, kde bude kandidovat předseda ODS. Pro volby do sněmovny v letech 2006 i 2010 navrhovala všechny kandidáty místní sdružení, oblastní sněmy je volily a regionální sněmy stanovovaly jejich pořadí na kandidátce v jednotlivých krajích. Výkonná rada pouze doporučila lídra krajské kandidátky s tím, že regionální sněm ho musí potvrdit v tajné volbě. Výkonná rada následně většinovým hlasováním schvalovala podobu kandidátních listin. V případě, že by vedení ODS chtělo úpravy, musely vždy proběhnout konzultace s představiteli regionu.109 Stejně se postupovalo při krajských volbách v roce 2012, kdy výkonná rada ani nenavrhovala lídry kandidátek, vše bylo v kompetenci jednotlivých regionů a v případě návrhu na změnu pořadí musela výkonná rada vyvolat dohadovací řízení s představiteli regionů.110

Podobně pro volby do senátu v roce 2006 každé místní sdružení v daném senátním obvodu mohlo navrhnout 1 kandidáta. Právo zvolit kandidáta do senátu pak měli (pouze) všichni členové místních sdružení v daném obvodu. Tedy něco na způsob primárek. Výkonná rada ODS tyto kandidáty schvalovala s tím, že pokud navrhla jejich výměnu, musela opět zahájit s představiteli vedení regionu a příslušných oblastí dohadovací řízení.111

K větší úpravě směrem k posílení pravomocí výkonné rady došlo až před volbami v roce 2013. Kandidáty mohla navrhovat místní, oblastní i regionální sdružení a regionální sdružení pak sestavilo návrh krajské kandidátní listiny. Následně proběhlo jednání mezi představiteli

108 Poznámka: Jedná se o osobní zkušenost autora této práce z let 2005 – 2010, kdy se měl možnost podílet na kampaních ODS 109 Archív ODS, Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do PSP ČR v roce 2006 usnesení VR ODS 2. 5. 2005, neuspořádáno, Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do PSP ČR v roce 2009 usnesení VR ODS 20. 4. 2009, neuspořádáno 110 Archív ODS, Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do krajů v roce 2012, usnesení VR ODS 30. 5. 2011, neuspořádáno 111 Archív ODS, Pravidla pro vytvoření kandidátek ODS pro volby do Senátu Parlamentu ČR v roce 2006, usnesení VR ODS 12. 12. 2005, neuspořádáno 42 regionálních sdružení a vedením ODS s tím, že vedení mělo pravomoci zasáhnout do nominace i pořadí. Konečnou podobu kandidátních listin pak schvalovala Výkonná rada ODS.112

Mirek Topolánek jako předseda strany měl vizi ODS jako catch-all party, která osloví širší skupiny pravicových voličů. Podle tohoto konceptu ale stranu musí vést úzká skupina lídrů, která není omezována nižšími články strany, nelpí tolik na ideologii a je schopna pružně a flexibilně reagovat na měnící se nálady a požadavky voličů. ODS se ale dostala do naprosto opačné polohy založené na silném postavení členů strany, jejich obdivu k vyhraněné ideologii Václava Klause a na pevné vnitrostranické organizační struktuře založené na silných místních, oblastních a následně téměř autonomních a finančně samostatných regionálních sdruženích, která držela v kleštích vedení strany. Právě proto se ODS nestala a vlastně ani nikdy nemohla stát univerzální catch-all stranou.

112 Archív ODS, Pravidla pro sestavování kandidátek ODS – Volby do PSP ČR v roce 2013, Usnesení VR ODS, 19. 8. 2013, neuspořádáno 43

Závěr Ve své práci jsem popsal a analyzoval faktory, které způsobily kolaps strany po roce 2010. Jedním z faktorů byl slabý premiér Petr Nečas a jeho vláda v letech 2010 až 2013, která byla v permanentní vládní krizi kvůli neschopnosti řešit skandály Věcí veřejných. Vládě zároveň dominoval Miroslav Kalousek, který se jako ministr financí stal garantem boje s ekonomickou krizí a přivlastnil si tak klíčové téma ODS, která navíc kvůli hospodářské krizi porušila svůj předvolební program a podpořila zvýšení daní. Voliči především ze středních vrstev tak ztratili v ODS zastánce svých zájmů. Hřebíčkem do rakve Nečasovy vlády se stal skandál s Janou Nagyovou a razie na úřadu vlády.

Zároveň jsem ukázal, že problémy ODS po roce 2010 byly mnohem rozsáhlejší než jen jedno nepovedené vládnutí řešitelné několika lety v opozici. Tyto problémy byly mnohem hlubší, v podstatě systémové, a souvisely se vznikem krajské samosprávy a vnitrostranickým volebním systémem mezi místními – oblastními – regionálními a celostátními orgány ODS. Takto nastavená vnitřní struktura vytvořila model se slabým vedením a silnými regiony, který se navíc postupně vychyloval stále více ve prospěch regionů.

Regiony, které měly rozsáhlou autonomii a díky vlastním finančním zdrojům disponovaly i velkou ekonomickou silou, se tak staly rozhodujícím faktorem při volbě vedení ODS a ovlivňovaly celostátní strategii strany. Při nominaci delegátů na kongresy byl rozhodující počet členů v jednotlivých regionálních sdruženích, tzn. čím více členů jednotlivé regiony měly, tím více delegátů vyslaly na kongres. Hlasování na kongresech se tak měnilo na souboje jednotlivých regionů, které byly motivovány k umělému navyšování členské základny. Umocněno to bylo zároveň rozdílnou velikostí regionů, kdy dominantní byly čtyři největší kraje s více než miliónem obyvatel a přirozeně i největší členskou základnou (Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj), středně velké kraje v Čechách se o to více snažily tento handicap uměle dorovnat. O pozicích ve vedení ODS tak rozhodovaly především dohody mezi jednotlivými regiony.

Regionální a oblastní členění ODS spolu s vnitrostranickým volebním systémem a malým počtem členů umožnil vznik krajských bossů, politických podnikatelů, kteří s několika stovkami nových straníků – zaměstnanců byli schopni ovládnout celé oblasti a získat tak většinu v regionu a spolu ostatními bossy z jiných regionů také významný vliv na složení celostátního

44 vedení a celkovou politiku strany. Vznikla tím paralelní mocenská struktura, která tvořila protiváhu centrálnímu vedení strany. Krajští kmotři, jak se jim později začalo říkat, měli zároveň vliv na rozdělování krajských a státních zakázek, čímž dále posilovali svoji moc. Spolu se vzrůstající politickou a ekonomickou mocí těchto původně zákulisních hráčů a šedých eminencí také rostla jejich potřeba dávat tuto moc najevo, což nakonec vyústilo v jejich všeobecnou známost a negativní medializaci. V reakci na tuto situaci někteří původní znechucení členové stranu opouštěli a docházelo tím k erozi členské základny, která přestala plnit svoji funkci. Zároveň někteří úspěšní bývalí členové ODS zakládali místní a regionální hnutí, která posléze úspěšně konkurovala ODS v komunálních a krajských volbách, což stranu dále oslabovalo a postupně ztrácela podporu ve volbách jak na celostátní, tak na krajské a místní úrovni.

Tento kontinuální pokles volebních výsledků znamenal logicky pokles mandátů se státními příspěvky a tím i pokles příjmů do stranické pokladny. ODS se tak mezi lety 2010 a 2013 dostala do situace, kdy její provozní a mzdové výdaje začaly ohrožovat samotné fungování strany. Rozpočet se podařilo držet pouze díky jednorázovému výraznému příjmu za prodej původního sídla na Malé Straně v roce 2011 a díky velké podpoře sponzorů mezi léty 2010 a 2013, což bylo dáno faktem, že ODS stále měla premiéra a řídila vládu.

ODS se samozřejmě zároveň snažila některé problémy aktivně řešit. Umělému nabírání nových straníků měla zabránit změna delegátského systému na kongresech, kdy od roku 2010 byl stanoven jejich maximální počet na 500, s tím že zastoupení má každá oblast, a zároveň se počet delegátů z každého regionů počítal nejen z jeho velikosti, ale také z dosažených výsledků ve sněmovních volbách. Tato změna spolu s klesající atraktivitou strany v důsledku horších volebních výsledků měly na následek postupný úbytek členů ODS.

V roce 2010 začala také fungovat interní aplikace Moje ODS, jejíž původní smysl byla evidence členské základny v reálném čase a tím pádem také snaha o řešení problému s umělým nabíráním nových členů. Moje ODS se ale postupně stala důležitým nástrojem vnitrostranické komunikace, který zároveň umožňoval efektivní řízení jednotlivých regionálních, oblastních i místních sdružení a kontrolu jejich fungování. Tato aplikace zároveň později výrazně usnadnila redukci manažerské sítě, která byla nutná pro přežití strany.

45

Redukce počtu zaměstnanců v ODS probíhala od zrušených voleb v roce 2009. V roce 2011 se zároveň strana snažila zredukovat a zefektivnit svoji manažerskou síť, která tvořila největší část mzdových nákladů. Byly spuštěny pilotní projekty v plzeňském a ústeckém regionu, nicméně další reorganizace se kvůli neochotě regionů ke změnám zastavila. Redukce manažerské sítě se začala znovu řešit až po sněmovních volbách v roce 2013 a byla realizována v následujícím roce.

Přestože z dnešního pohledu je vidět, že ODS měla krizovou situaci řešit mnohem dříve a mnohem radikálněji, je potřeba si uvědomit, že až do sněmovních voleb v roce 2013 na takové řešení ODS nebyla připravena. Stále se jednalo o vládní stranu s vlastním premiérem a představou, že se nepříznivý vývoj podaří zastavit a otočit. Zároveň se negativně projevoval silný vliv regionů na celostátní vedení a jejich odpor ke změnám, jako byla například snaha o redukci manažerské sítě, která představovala největší podíl na mzdových nákladech. ODS se v té době snažila řešit některé dílčí problémy a důsledky, nicméně hlavní problémem byla její vlastní vnitrostranická struktura, kdy silné a nezávislé regiony oslabovaly centrální vedení. Na konci roku 2013 se tak ODS v průzkumech veřejného mínění dostala na své historické minimum a klesla pod pětiprocentní hranici nutnou pro zvolení do sněmovny.

Zároveň je potřeba vnímat vnější okolnosti, kdy v období mezi léty 2010 a 2013, tedy za vlády ODS pod vedením Petra Nečase, procházela země velkou hospodářskou krizí. Ve stejné době došlo také k postupnému rozpadu polistopadového rozdělení moci. Začalo to úspěchem jednorázového politicko – podnikatelského projektu Věci veřejné v parlamentních volbách v roce 2010 a jeho vstupem do vlády. Následovalo schválení přímé volby prezidenta republiky oběma komorami na přelomu let 2011 a 2012 a zvolení Miloše Zemana na začátku roku 2013. Pokračovalo to pádem vlády po bezprecedentním a posléze neodůvodněném policejním zásahu. Prezident Zeman následně odmítl jmenovat premiérkou Miroslavu Němcovou, přestože disponovala většinovou podporou ve sněmovně, a místo toho jmenoval svůj úřednický kabinet, který nezískal důvěru a vládl v demisi do předčasných voleb na podzim 2013, po kterých se dostal k moci Andrej Babiš s hnutím ANO a do sněmovny se dostal také Tomio Okamura s Úsvitem přímé demokracie.

V poslední části této práce jsem zkoumal, jestli ODS před rokem 2010 byla catch-all party, případně proč se jí nestala a proč se od tohoto konceptu nakonec tak odchýlila. Vycházel jsem z teoretického konceptu zpracovaného Otto Kirchheimerem, který jsem konfrontoval

46 s výsledky vlastní analýzy v předchozích kapitolách. Došel jsem k závěru, že Mirek Topolánek jako předseda strany sice veřejně prezentoval svoji vizi ODS jako catch-all party, samotná strany, její členové, struktura a vnitrostranické procesy všechny charakteristiky catch-all party definované Kirchheimerem popírala a ve skutečnosti byla jejím opakem. Místo uvolňování ideologické zátěže a snahy otevřít se novým voličským skupinám její členové lpěli na stále vyhraněnější ideologii Václava Klause, jak ji prezentoval z pozice prezidenta ČR. Místo zvyšování úlohy stranického vedení a snižování role členů a nižších článků strany byla ODS ovládána svoji vlastní regionální strukturou, která naopak vedení strany držela v kleštích a neumožnila mu adekvátně a flexibilně reagovat na měnící se nálady voličů a upravovat vlastní programovou nabídku. ODS se tak dostávala do schizofrenní situace, kdy se předseda a hlavní kancelář strany chtěli orientovat na nové středopravicové liberální voliče, většina jejich členů a vnitrostranická struktura ale stranu směřovala spíše do pozice doktrinářské strany orientované na tvrdé jádro svých voličů.

47

Zdroje a prameny Archív ODS Listy ODS, 2/2010, ODS Publishing, s. 14 – 15, neuspořádáno Koncept reorganizace manažerské sítě, 1. 3. 2011, HK ODS, neuspořádáno Mirek Topolánek, Kandidátský projev na 13. kongresu ODS, 15. 12. 2002, Sborník XIII. Kongres ODS – „Nabízíme pravici“, neuspořádáno Mirek Topolánek: Zpráva předsedy ODS, 20. Kongres ODS, 21. 11. 2009, sborník XX, kongres ODS, dostupné: http://doczz.cz/doc/189914/xx.-kongres-ods [cit. 14. 3. 2020] Petr Nečas, Nominační projev na předsedu ODS, 21. kongres ODS, 20. 6. 2010, nezařazeno Plzeňský kraj – vývoj počtu členů po oblastech v letech 2003 – 2014, neuspořádáno Podklad pro jednání VR ODS, 23. ledna 2012, neuspořádáno Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do PSP ČR v roce 2006 usnesení VR ODS 2. 5. 2005, neuspořádáno Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do PSP ČR v roce 2009 usnesení VR ODS 20. 4. 2009, neuspořádáno Pravidla pro sestavování kandidátek ODS pro volby do krajů v roce 2012 usnesení VR ODS 30. 5. 2011, neuspořádáno Pravidla pro vytvoření kandidátek ODS pro volby do Senátu Parlamentu ČR v roce 2006 usnesení VR ODS 12. 12. 2005, neuspořádáno Pravidla pro sestavování kandidátek ODS – Volby do PSP ČR v roce 2013, Usnesení VR ODS, 19. 8. 2013, neuspořádáno Projekt reorganizace manažerské sítě ODS, HK ODS 2013, neuspořádáno Sborník XIII. Kongres ODS – „Nabízíme pravici“, 2002, neuspořádáno Sborník 19. kongres ODS, 5. – 7. 12. 2008, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://web.archive.org/web/20140928125957/http://archiv.ods.cz/docs/publikace/19_ kongres.pdf Stanovy ODS, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/stanovy#clanek5 [cit. 14. 3. 2020] Usnesení 20. kongresu ODS, bod 2/4, 21. 11. 2009, sborník XX. kongres ODS, dostupné: http://doczz.cz/doc/189914/xx.-kongres-ods [cit. 14. 3. 2020] Usnesení Výkonné rady ODS z 15. února 2010, neuspořádáno

48

Usnesení Výkonné rady ODS k reorganizaci manažerské sítě ODS Plzeňského regionu, 28. 3. 2011, neuspořádáno Vývoj počtu členů ODS a stav členské základny k 17. 4. 2014, neuspořádáno Výroční finanční zpráva ODS 2008, neuspořádáno Výroční finanční zpráva ODS 2009, neuspořádáno Výroční finanční zpráva ODS 2010, neuspořádáno Výroční finanční zpráva ODS 2011, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/vyrocni-zpravy Výroční finanční zpráva ODS 2012, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/vyrocni-zpravy Výroční finanční zpráva ODS 2013, dostupné: https://www.ods.cz/o-nas/vyrocni-zpravy [cit. 15. 3. 2020] Zápisy z Výkonných rad ODS k určení počtu delegátů na Kongresy ODS 26. 8. 1994, 8. 9. 1995, 21. 8. 2000, 20. 8. 2001, 23. 9. 2002, 24. 6. 2008 16. 9. 2009, neuspořádáno Zprávy Výkonné rady a Hlavní kanceláře ODS pro 21. Kongres ODS (2010), neuspořádáno

Literatura HAMILTON, A., JAY J., MADISON, J. Listy federalistů. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. ISBN 80-7067-390-7. JANDOUREK, J. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003, ISBN: 80-7178-749-3 KIRCHHEIMER, O.: The Catch-all Party (1966), In: MAIR, P. The West European Party System, Oxford, Oxford University Press 1990, pp. 50-60. ISBN: 978-0-19-827583-1 KLÍMA, M. Od totality k defektní demokracii. Praha: SLON 2015. ISBN 978-80-7419-139-8

Studie v odborných časopisech KLÍMA, M. „Catch-all“ strany O. Kirchheimera. In: Politologický časopis 1996, 3(3) dostupné na www.politologickycasopis.cz/cz/archiv/1996/3/ ORGOVÁNI, A. Možnosti aplikacie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Európy – prípad Občianskej demokratickej strany. In: Středoevropské politické studie 2006, 8 (1), s. 1 – 18, ISSN: 1212-7817 dostupné na: https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/4161/6068

49

Články z veřejných a internetových médií ANTOŠ, J. Rebelie v ODS: Tlustý má frakci s 28 114 členy. Aktuálně.cz, 20. 6. 2007, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/rebelie-v-ods-tlusty-ma- frakci-s-28-114-cleny/r~i:article:451823/ BALÍK, S. K uzoufání slabé strany. Lidové noviny 6. 6. 2012, s. A10 DOLEJŠÍ, V. Očista ODS se vzdaluje, Nečasovi lidé odmítají radikální kroky. idnes.cz 28. 10. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ocista-ods- se-vzdaluje-necasovi-lide-odmitaji-radikalni-kroky.A101027_165830_domaci_vel DOLEJŠÍ, V. – JANOUŠEK, A. Stovky dělníků vstoupili do ODS. Za pivo a oběd. idnes.cz 11. 12. 2008 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stovky- delniku-vstoupily-do-ods-za-pivo-a-obed.A081210_230932_domaci_dp DVOŘÁKOVÁ, V. Rozkládání státu. Tvar 09/20011 (28. 4. 2011), ISSN: 0862-657X [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://old.itvar.cz/prilohy/67/Tvar09-2011.pdf GOLIS, O. Tři kožichy za milion, sedm kabelek, troje náušnice… lidovky.cz 16. 6. 2015 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/MLm HRBÁČEK, J. Policejní dokument: Nagyová tlačila na Nečase, aby se rozvedl. 14. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.e15.cz/domaci/policejni-dokument-nagyova- tlacila-na-necase-aby-se-rozvedl-997996 HRUBEŠ, K. Rittig, Janoušek, Hrdlička i Toman. Kmotři figurují v policejním spisu k případu Nagyová. lidovky.cz 14. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/dfA HUSÁROVÁ, L. – KAŠPAR, M. Šéfem klubu ODS bude opět Zbyněk Stanjura. irozhlas.cz 6. 11. 2013 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9ne JANKŮ, T. Tlustý znovu rebeluje. Nelíbí se mu plán ministra Kalouska, idnes.cz, 3. 7. 2008, [cit. 13. 3. 2020] dostupné na: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tlusty-znovu- rebeluje-nelibi-se-mu-plan-ministra-kalouska.A080703_213401_domaci_jte KAISEROVÁ, Z. Dalík naléhal na reportéra ČT: Nechte poslance Wolfa. V zájmu vlády. idnes.cz 16. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dalik-nalehal-na-reportera-ct-nechte-poslance- wolfa-v-zajmu-vlady.A090315_214245_domaci_abr KOLÁŘ, P. – ZLÁMALOVÁ, L. – NEVYHOŠTĚNÝ J. Topolánek padl. Nečas je připraven být premiérem. lidovky.cz 25. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/S2q

50

KOPECKÝ, J. Hospodaření ČSSD i ODS skončilo loni ztrátou přes 150 miliónů korun. idnes.cz 31. 3. 2010 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hospodareni-cssd-i-ods-skoncilo-loni-ztratou- pres-150-milionu-korun.A100331_184358_domaci_kop KOPECKÝ, J. ODS prodává své bývalé sídlo na Jánském vršku za 139 miliónů korun. idnes.cz 29. 8. 2011 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ods-prodava-sve-byvale-sidlo-na-janskem-vrsku- za-139-milionu-korun.A110829_182900_domaci_kop KOPECKÝ, J. Kocourek špatně vysvětloval miliony a končí. idnes.cz 6. 11. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kocourek-spatne- vysvetloval-miliony-a-konci-necas-kyvl-na-jeho- demisi.A111109_185723_domaci_kop KOPECKÝ, J. Nečas nepřesvědčil rebely ODS. O daních se rozhodne až po kongresu. idnes.cz 30. 10. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jednani-o-duchodove-reforme-a-dph-ve- snemovne.A121030_085842_domaci_kop KOPECKÝ, J. Fiala bude kandidovat do čela ODS. idnes.cz 7. 12. 2013 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/fiala-o-sve-kandidature-na-predsedu- ods.A131207_061558_domaci_kop KOPECKÝ, J. – JIŘIČKA, J – ŠŤASTNÝ J. Nečas se zbavil ministra Fuksy, který patřil k jeho kritikům v ODS. idnes.cz 4. října 2011, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/necas-se-zbavil-ministra-fuksy-ktery-patri-k- jeho-kritikum-v-ods.A111004_130257_domaci_jj KOPECKÝ, J. – TACHECÍ, B. Milenka? Nesmysl, odvrací lídr ODS Nečas útok na svůj soukromý život. idnes.cz 8. 4. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/milenka-nesmysl-odvraci-lidr-ods-necas-utok-na- svuj-soukromy-zivot.A100408_101338_domaci_kop KOPP, M. – HUSÁROVÁ, L. Předsednictvo LIDEM vyzvalo své ministry k podání demise. irozhlas.cz 20. 12. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mA KRATOCHVÍL, L. Klaus označil volby za referendum o Topolánkovi. idnes.cz, 26. 10. 2008 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/klaus-oznacil-volby- za-referendum-o-topolankovi-pouzil-slova-cssd.A081026_133038_domaci_klu KUČERA, R. K situaci v ODS, Český rozhlas Plus 17. ledna 2014 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://plus.rozhlas.cz/rudolf-kucera-k-situaci-v-ods-6548576

51

LANG, V. Novým šéfem ODS je Fiala…novinky.cz 18. 1. 2014 [cit. 15. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/novym-sefem-ods-je-fiala-zmenilo-se-i-cele- vedeni-215994 MAŇOUR I. a kol. Vládu oživily dvě nové tváře, Karolína Peake a Karel Dobeš, irozhlas.cz 1. 7. 2011, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mx MARTÍNEK, J. – KOLÁŘ P. Novým ministrem vnitra má být Jan Kubice, John zůstane lidovky.cz 19. 4. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/2s4 NEJEZCHLEBOVÁ, L. Vláda padla. Pohřbili ji Tlustý, Schwippel, Jakubková, Zubová. Idnes.cz 24. 3. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vlada-padla-pohrbili-ji-tlusty-schwippel- jakubkova-a-zubova.A090324_171609_domaci_klu NĚMEC, J. Paggio: Do vlády se nevrátíme, její podporu ale zvážíme. aktuálně.cz 21. 12. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/paggio-do- vlady-se-nevratime-jeji-podporu-ale-zvazime/r~i:article:766992/ NĚMEC, J. Pro vyšší daně ruku nezvednu, varuje dál rebel Fuksa. aktuálně.cz 3. 11. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/pro-vyssi-dane- ruku-nezvednu-varuje-dal-rebel-fuksa/r~i:article:762294/ NĚMEC, J. – NOVÁK, J. Strana LIDEM zůstává ve vládě, chce vyjednávat. aktuálně.cz 8. 1. 2013 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/strana- lidem-zustava-ve-vlade-chce-vyjednavat/r~i:article:767937/ PÁLKOVÁ, Š. Zeman proti koalici. Zvolil vládu odborníků v čele s Rusnokem. lidovky.cz 25. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/ub5 PÁLKOVÁ, Š. – GOLIS, O. Karolína Peake bourá VV. Nečasova vláda se otřásá. lidovky.cz 17. 4. 2012 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://ldvk.cz/4x6 PEČÍNKA, B. Topolánek chce očistit stranu, již sám ušpinil idnes.cz 17. 9. 2008 [cit. 14. 3.2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/topolanek-chce- ocistit-stranu-jiz-sam-uspinil.A080916_203824_nazory_zra PEČÍNKA, B. Nečas vede méně prohnilé proti více prohnilým, indes.cz, 22. 6. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentar-necas- vede-mene-prohnile-proti-vice-prohnilym.A100622_1405875_domaci_bar PFEFFEROVÁ, V. Řešení sporu o daňový balíček našla ODS jen několik hodin před hlasováním. irozhlas.cz 7. 12. 2012 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9n5

52

PFEIFFEROVÁ, V. – BARTŮŇKOVÁ, T. – HROMÁDKA M. Ministr kultury Besser rezignoval, necítil podporu kolegů. irozhlas.cz 8. 12. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: http://irozhl.as/9mz PŘIBIL M. Dobeš ustoupil a odvolá Bátoru, novinky.cz 29. 8. 2011, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dobes-ustoupil-a-odvola-batoru- 128005 STRAŠÍKOVÁ, L. Úřednickou vládu povede šéf ČSÚ Jan Fischer. ČT24 6. 4. 2009, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1413530-urednickou- vladu-povede-sef-csu-jan-fischer SYROVÁTKA, T. Politici a lobbisté ČEZ se „náhodně“ sešli na dovolené. idnes.cz 28. 7. 2009 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/politici-a- lobbiste-cez-se-nahodne-sesli-na-dovolene.A090727_230056_domaci_anv SYROVÁTKA, T. Zlato zadržené při razii je Janouškovo… idnes.cz 19. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zadrzene-zlato-z-bankovnich- schranek-je-janouskovo.A130618_224556_domaci_neh ŠŤASTNÝ, J. Je to Žid a uhne, řekl o premiérovi Topolánek. Fischer s ním nechce mluvit. idnes.cz 21. 3. 2010 [cit. 10. 4. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/je-to-zid-a-uhne-rekl-o-premierovi-topolanek- fischer-s-nim-nechce-mluvit.A100321_101050_domaci_js ŠŤASTNÝ, O. Prozradit identitu Velrybáře, lovce duší pro ODS… idnes.cz 19. 12. 2008 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prozradit-identitu- velrybare-lovce-dusi-pro-ods-vy-jste-se-zblaznil.A081219_113230_domaci_jw ŠŤASTNÝ, O. Končí éra kmotrů v ODS?... idnes.cz 22. 6. 2010 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/konci-era-kmotru-v-ods-uvidi-se-po-podzimnich- volbach.A100622_084213_domaci_klu TOPOLÁNEK, M. Quo vadis, česká politiko, Hospodářské noviny, 19. 11. 2008, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier- mirek-topolanek-quo-vadis--ceska-politiko--45522/ TŘEČEK, Č. Kalousek má cenu pro nejlepšího ministra financí a hned hrozí škrty. idnes.cz 25. 9. 2011 [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/kalousek-prevzal-cenu-pro-nejlepsiho- ministra-financi-a-hrozil-skrty.A110925_084838_ekonomika_cen

53

TŘEČEK, Č. Nagyová se bavila o trafikách i se šéfy ČEZ a Českých drah. idnes.cz 18. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/necas- sliboval-trafiky-prebehlikum-pise-policie.A130618_135851_domaci_cen VACULÍK, R. Nově zveřejněné odposlechy dramaticky podporují obžalobu Nagyové. novinky.cz 2. 11. 2017 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nove-zverejnene-odposlechy-dramaticky- podporuji-obzalobu-nagyove-40050626 VALEŠ, M. – CECHL, P. Zeman chce předčasné volby. tyden.cz, 25. 6. 2013 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zeman-chce- predcasne-volby-jmenoval-rusnoka-odmitl-nemcovou_274517.html VOKURKOVÁ, I. Svár v ODS: Tluchoř přirovnává Nečase ke Gottwaldovi. tyden.cz 5. 9. 2011 [cit. 14. 3. 2020] dostupné: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/svar-v-ods-tluchor-prirovnava-necase- ke-gottwaldovi_211033.html

Internetové zdroje Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, dostupné: https://cvvm.soc.cas.cz/cz/ Český statistický úřad, Volby.cz: dostupné na: www.volby.cz Ministerstvo financí ČR, Informace a přehled o příspěvcích ze státního rozpočtu uhrazených politickým stranám a politickým hnutím, dostupné: https://www.mfcr.cz/cs/verejny- sektor/podpora-z-narodnich-zdroju/politicke-strany-a-hnutiPoslanecká sněmovna ČR, dostupné na: www.psp.cz Sbírka zákonů ČR, dostupné na http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Úřad vlády České republiky, Vláda ČR: dostupné na www.vlada.cz Ústavní soud ČR, Nalus: Vyhledávání rozhodnutí ÚS ČR, dostupné: www.nalus.usoud.cz

54

Zadání závěrečné práce (schváleno 12. 3. 2019)

Název práce: ODS po roce 2010

Charakteristika a cíle práce: Cílem práce je identifikace a analýza faktorů, které způsobily kolaps ODS pro roce 2010. Nejprve se deskriptivní metodou zaměřím na popis situace v ODS před rokem 2010 a charakterizuji okolnosti, které předcházely nástupu Petra Nečase do čela strany. Jako hlavní téma pak zpracuji období mezi léty 2010 - 2013 za předsednictví Petra Nečase. Zaměřím se především na identifikaci a analýzu faktorů, které změnily postavení ODS z pozice velké strany (catch-all party) do pozice malé strany s ohledem na dopady finanční (státní příspěvky, dluhy za kampaně, odchod sponzorů…), personální (ztráta zaměstnání pro desítky osob) nebo mediální (změna postoje médií ke straně s preferencemi 7 %). Tento proces zároveň zařadím do širších souvislostí spojených se vznikem a rozvojem TOP 09 a rolí Miroslava Kalouska jako koaličního partnera a masivním nástupem protestního politického hnutí ANO Andreje Babiše. Součástí bakalářské práce bude zároveň kapitola, která bude moje závěry konfrontovat s dostupnou literaturou.

Výzkumná otázka: Jaké faktory způsobily kolaps ODS po roce 2010?

Literatura a zdroje: HLOUŠEK, V. – KOPEČEK, L. Politické strany. Praha: Grada 2010. ISBN: 978-80-247- 3192-6 HANLEY, S. – SIKK, A. Economy, corruption or floating voters? Explaining the breakthroughs of anti-establishment reform parties in eastern Europe. Party Politics. 2014 KLÍMA, Michal. Od totality k defektní demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7419-139-8 MICHELS, R. Strany a vůdcové. K sociologii politického stranictví. Praha 1931 OROGVÁNI, A. Možnosti aplikácie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Európy – prípad Občianskej demokratickej strany. Středoevropské politické studie. roč. VIII (2006), č. 1, s. 1-18 VODIČKA, K. – CABADA, L. Politický systém České republiky. Praha: Portál 2010. ISBN: 978-80-7367-893-7

55

Materiály z archívu ODS: výzkumy IPSOS – krajské volby 2008, Situace 2010 (akceptace ODS, pohled na VV), krize 2013 (nástup hnutí ANO) vývoj počtu zastupitelů ODS v letech 2010 – 2013 (obce, kraje, parlament) vývoj počtu počty členů ODS v letech 2010 – 2013

56