Vysoká škola CEVRO Institut BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Petr Juklíček Praha 2020 Vysoká škola CEVRO Institut Politologie a mezinárodní vztahy ODS po roce 2010 Příčiny kolapsu ODS po roce 2010 Petr Juklíček Studijní program: Politologie / Bakalářský Studijní obor: Politologie a mezinárodní vztahy Vedoucí práce: Mgr. Ladislav Mrklas, Ph.D. Bakalářská práce Praha 2020 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně, uvedl v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačil jejich použití. V Praze dne 31. března 2020 Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Ladislavu Mrklasovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval vedení Hlavní kanceláře ODS za vstřícnost, s jakou přistoupili k mým požadavkům a trpělivost při dohledávání pramenů. V neposlední řadě bych rád poděkoval PhDr. Michalu Pehrovi, Ph.D. za cenné rady při strukturování odkazů, citací a bibliografie. Obsah Resumé Úvod 5 1. ODS před rokem 2010 7 1.1 Kraje a senát – bašty ODS v letech 2004 – 2008 7 1.2 Volby do sněmovny v roce 2006 7 1.3 Krajské a senátní volby 2008 8 1.4 Václav Klaus, Pavel Bém, Vlastimil Tlustý vs. Mirek Topolánek 8 1.5 Pád vlády, úřednická vláda Jana Fišera a rezignace Mirka Topolánka 9 2. ODS po roce 2010 11 2.1 Petr Nečas – Pan Čistý 11 2.2 Věci veřejné jako zdroj permanentní vládní krize 11 2.3 Vládě dominuje Miroslav Kalousek 13 2.4 Vnitrostranická opozice 14 2.5 Krajské a senátní volby 2012 15 2.6 Pád vlády 15 2.7 ODS v létě 2013 16 3. Analýza kolapsu mezi léty 2010 a 2013 19 3.1 Vláda Petra Nečase 19 3.2 Autonomie krajů 19 3.3 Krajští kmotři 21 3.4 Dopad na hospodaření strany 26 4. Snahy o řešení problémů 30 4.1 Změna delegátského systému 30 4.2 Moje ODS 32 4.3 Redukce zaměstnanců 34 5. ODS jako (anti) catch-all party 39 5.1 Vize Mirka Topolánka 39 5.2 Teoretický koncept catch-all strany 39 5.3 ODS – vize vs. realita 40 Závěr 44 Zdroje a prameny 48 Resumé Kolaps ODS mezi léty 2010 – 2013 je poměrně novým a dosud nezpracovaným tématem. Cílem této práce je identifikace a analýza faktorů, které tento kolaps způsobily. Její součástí je popis událostí, procesů a vnitrostranické struktury v tomto období. Práce mapuje působení strany navenek, především se ale zaměřuje na vnitrostranickou organizační strukturu a analýzu vnitrostranických procesů. Součástí práce je také hledání odpovědi na otázku, jestli ODS před rokem 2010 byla univerzální catch-all stranou, případně jaký měla k tomuto konceptu vztah. Následně jsem identifikoval příčiny, proč se ODS catch-all stranou nestala a objasnil důvody, proč se jí ve skutečnosti ani stát nemohla. Resumé The collapse of the ODS party between 2010 – 2013 is a relatively new and still unresearched topic. The aim of this paper is to identify and analyze the factors that caused this collapse. It includes a description of the events, processes and structure inside the ODS during this period. The paper maps the activities from an outside perspective, but above all focuses on the organizational structure and processes inside the party. I also offer a hypothesis as to whether or not the ODS before 2010 was a universal catch-all party and what its relationship was with this concept. Finally, I identify the reasons why the ODS did not become a catch-all party and clarify the reasons why it never could. Úvod Cílem této práce je identifikace a analýza faktorů, které způsobily kolaps ODS mezi léty 2010 a 2013. Toto téma nebylo dosud podle mého názoru dostatečně koncepčně zpracováno. Částečně se mu věnoval Michal Klíma v knize Od totality k defektní demokracii, ve které se ale soustředí především na fenomény klientelismu a korupce jako nástroje k ovládnutí klíčových politických stran v ČR. Ve své práci se naopak snažím do hloubky zmapovat události, procesy a vnitrostranickou strukturu ODS v tomto období. Vycházel jsem z volně dostupných zdrojů – textů investigativních novinářů, politických komentátorů, případně odborných článků předních českých politologů. Důležitým zdrojem a jedním z hlavních přínosů této práce jsou dosud nepublikované materiály z archivu ODS, které mi umožnily zmapovat organizační strukturu, popsat vnitrostranické procesy a lepé tak porozumět souvislostem, které způsobily kolaps této strany v roce 2013. V první části jsem se soustředil na popis situace v ODS před rokem 2010 a okolnosti, které předcházely nástupu Petra Nečase do čela strany. Jako hlavní téma je pak zpracováno období mezi léty 2010 – 2013 za předsednictví Petra Nečase. I toto období jsem nejdříve zmapoval z pohledu působení strany navenek. Jedná se tak především o popis událostí, které ovlivňovaly vládu Petra Nečase – permanentní krize kolem koaliční strany Věci veřejné, vládní dominanci Miroslava Kalouska z konkurenční TOP 09 jako úspěšného ministra financí v době hospodářské krize, vnitrostranické spory ohledně podpory „Kalouskových“ daňových zákonů a následně skandál na úřadu vlády spojený s pádem vlády Petra Nečase, po kterém následovalo jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka a předčasné parlamentní volby v roce 2013. V další části se věnuji hlavnímu tématu této práce, tzn. identifikaci faktorů, které změnily postavení ODS jako jedné ze dvou dominantních stran na české politické scéně, kterou byla ještě po volbách v roce 2010, ve stranu s volebním výsledkem 7,7 % a 16 mandáty v roce 2013. Kromě analýzy vlády Petra Nečase jsem se soustředil především na popis vnitřní organizační struktury strany a analýzu vnitrostranických procesů. Jedná se především o vznik silných autonomních regionálních sdružení často ovládaných tzv. „krajskými kmotry“, umělé navyšování členské základny, její následnou pasivitu a postupnou erozi. Kontinuální zhoršování volebních výsledků mezi lety 2010 a 2013 dávám do souvislostí s hospodářskými výsledky strany a její snahou o řešení situace, což se týkalo především problému 5 s nekontrolovatelným umělým nabíráním nových členů v některých oblastech a snahou snižovat náklady mj. pomocí redukce zaměstnanců spojené s restrukturalizací manažerské sítě. Při hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku „Jaké faktory způsobily kolaps ODS po roce 2010?“ jsem zároveň zjišťoval, jaký byl vztah ODS ke konceptu univerzální catch-all strany před rokem 2010 a proč se catch-all stranou nakonec nestala. Zajímalo mě také, jaké byly příčiny a důvody faktu, že se od tohoto konceptu nakonec tak odchýlila. Zde jsem vycházel z teoretického konceptu catch-all strany, který zpracoval německý politolog Otto Kirchheimer v roce 1966 v eseji „Transformace stranických systémů v západní Evropě“ a dalších studií a článků, které se zabývají genezí tohoto konceptu případně možností jeho aplikace na ODS. Jedná se především o článek Michala Klímy z roku 1996 „Catch-all strany O. Kirchheimera“ a studii Andreje Orogvániho „Možnosti aplikácie konceptu catch-all strany v priestore strednej a východnej Európy – prípad Občianskej demokratickej strany“ z roku 2006. Hlavní charakteristiky catch-all strany, jak jsou popsány v odborné literatuře, jsem následně konfrontoval se svými zjištěními a závěry, ke kterým jsem došel při analýze organizační struktury a vnitrostranických procesů v ODS. Záměrně jsem se v této práci nevěnoval detailní analýze všech dosud publikovaných textů na téma typologie stranické politiky ODS, které ji v určité době zařazovaly do pozice catch-all strany, případně analyzovaly, kdy a proč ODS catch-all stranou spíše byla a kdy a z jakého důvodu jí být přestala, nebo nabízely naprosto rozdílný pohled a zařazovaly ODS do jiného stranického typu. Taková analýza by nutně znamenala zaměřit se na celou historii ODS z tohoto pohledu, což přesahuje cíl mojí práce, kterým bylo detailní zmapování období mezi roky 2010 – 2013. 6 1. ODS před rokem 2010 V této kapitole popisuji situaci v ODS před rokem 2010 a charakterizuji okolnosti, které předcházely nástupu Petra Nečase do čela strany v roce 2010. 1.1 Kraje a senát – bašty ODS v letech 2004 – 2008 Po prohraných parlamentních volbách v červnu 2002 odstoupil Václav Klaus z čela ODS a v listopadu 2002 ho nahradil Mirek Topolánek. Pod jeho vedením ODS v roce 2004 drtivě vyhrála senátní volby, kdy z 25 senátorů, kteří postoupili do druhého kola, jich uspělo 18. ODS tak měla v senátu celkem 36 senátorů. Vládnoucí ČSSD naopak nezískala žádný mandát.1 ODS jednoznačně dominovala také v krajských volbách, které se konaly spolu se senátními v listopadu 2004. Zvítězila ve 12 krajích a získala celkem 291 mandátů (pouze v Jihomoravském kraji ji těsně porazila KDU-ČSL).2 ODS tak měla všechny hejtmany s výjimkou Jihomoravského kraje, kde ale vládla v koalici s KDU-ČSL. Ve 9 krajích vládla ODS celkem 8 let (2000 – 2008). Jednalo se kraj Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královehradecký, Moravskoslezský a o Prahu, kde ODS vládla bez přestávky dokonce od roku 1991 až do roku 2013. ODS tak získala silnou základnu v krajích a senátu, které se až do voleb v roce 2006 staly hlavními baštami proti vládnoucí ČSSD. 1.2 Volby do sněmovny v roce 2006 V červnu roku 2006 ODS vyhrála také parlamentní volby, když získala 35,38 % hlasů a 81 mandátů.3 V říjnu téhož roku ODS zároveň uspěla i v komunálních volbách, když získala více než 7 000 zastupitelů a v Praze měla dokonce absolutní většinu více než 54 % hlasů.4 V senátních volbách pak získala 14 senátorů a navýšila tak svoji většinu na 41 křesel.5 Problém ale bylo pro ODS sestavení koaliční vlády kvůli patové situaci, kdy oba dva bloky měly přesně 100 poslanců (ODS, KDU-ČSL, SZ vs. ČSSD a KSČ). Vznikla tak první (menšinová) vláda Mirka Topolánka, která nezískala důvěru.6 K ukončení politického patu došlo v lednu 2007, kdy sociálně demokratičtí poslanci Stanislav Melčák a Michal Pohanka umožnili vznik druhé 1 Volby.cz, ČSÚ [cit. 13. 3. 2020] dostupné na: https://volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20041105 2 Tamtéž, [cit. 13. 3. 2020] dostupné: https://volby.cz/pls/kz2004/kz51?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xv= 3 3 Tamtéž, [cit.