9. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 6. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

9. funkční období

Těsnopisecká zpráva 6. schůze

Pořad 6. schůze

1. Senátní tisk č. 42 – Návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních 2. Senátní tisk č. 43 – Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních 3. Senátní tisk č. 52 – Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů 4. Senátní tisk č. 48 – Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů 5. Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů 6. Senátní tisk č. 44 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 7. Evropský senátní tisk č. N 197/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů 8. Evropský senátní tisk č. N 002/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech 9. Senátní tisk č. 52 – Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů 10. Senátní tisk č. 6 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé 11. Senátní tisk č. 45 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie 12. Senátní tisk č. 448 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012 13. Senátní tisk č. 62 – Návrhy kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů 14. Senátní tisk č. 51 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

1 15. Senátní tisk č. 46 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 16. Evropský senátní tisk č. K 004/09 – Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou 17. Senátní tisk č. 50 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů 18. Senátní tisk č. 35 – Petice za zachování základních škol praktických 19. Senátní tisk č. 447 – Petice za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání 20. Senátní tisk č. 47 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 21. Senátní tisk č. 3 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsaná dne 26. června 2012 v Bruselu 22. Evropský senátní tisk č. K 193/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst 23. Evropský senátní tisk č. K 198/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice 24. Senátní tisk č. 28 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. listopadu 2001) 25. Evropský senátní tisk č. K 017/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, EHSV a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností - moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti 26. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala ve dnech 14. - 15. března 2013 27. Evropský senátní tisk č. K 012/09 – Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 28. Senátní tisk č. 33 – Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2012 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2012 29. Senátní tisk č. 57 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě 30. Senátní tisk č. 60 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů 31. Senátní tisk č. 55 – Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků 32. Návrh na změnu v orgánech Senátu

2 33. Senátní tisk č. 49 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 34. Senátní tisk č. 53 – Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2012 35. Evropský senátní tisk č. N 019/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků 36. Evropský senátní tisk č. N 006/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních 37. Senátní tisk č. 61 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů o změně některých zákonů souvisejících s výplatou sociálních dávek

3 9. funkční období Obsah 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 20. března 2013 ...... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 1 Senátor Miroslav Nenutil ...... 1

1. Návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (senátní tisk č. 42) ...... 2 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 2 Senátor Miroslav Antl ...... 2

2. Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (senátní tisk č. 43) ...... 5 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 5 Senátor Miroslav Antl ...... 5

3. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (senátní tisk č. 52) ...... 7 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 7 Senátor Miloš Malý ...... 8 Senátor Ivo Bárek ...... 10 Senátor Ivo Bárek ...... 11 Senátor Vladimír Dryml ...... 15 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka...... 16 Senátor Petr Vícha...... 16 Senátor Jiří Dienstbier ...... 17 Senátor Vladimír Dryml ...... 19 Senátor Jiří Čunek ...... 19

4. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 48) ...... 20 Poslankyně Kateřina Klasnová ...... 20 Senátor Miroslav Antl ...... 21 Senátor Jaroslav Kubera ...... 23 Senátor Vladimír Dryml ...... 24 Senátor Miloš Vystrčil ...... 25 Senátor Jaromír Štětina ...... 26 Senátorka Eliška Wagnerová ...... 29 Senátor Miloš Vystrčil ...... 31 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 31 Senátor Petr Vícha...... 32

I Senátorka Daniela Filipiová ...... 32 Senátor Petr Gawlas ...... 33 Senátor Petr Bratský ...... 33 Senátor Jiří Čunek ...... 34 Senátor Miloš Vystrčil ...... 35 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 36 Senátor Miroslav Antl ...... 36 Senátor Vladimír Dryml ...... 37 Senátor Václav Homolka ...... 38 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 38 Senátor Miroslav Škaloud ...... 38 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka...... 40 Senátor Tomáš Jirsa ...... 40 Poslankyně Kateřina Klasnová ...... 41 Senátor Miroslav Antl ...... 42 Senátor Miroslav Antl ...... 43 Senátor Miroslav Antl ...... 43

5. Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů ...... 43 Senátorka Hana Doupovcová ...... 43 Senátorka Hana Doupovcová ...... 44 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 45 Senátorka Hana Doupovcová ...... 45

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 44) ...... 46 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 46 Senátor Ivo Bárek ...... 48 Senátorka Dagmar Zvěřinová ...... 49 Senátor Jiří Čunek ...... 50 Senátor Pavel Eybert ...... 50 Senátor Pavel Eybert ...... 50 Senátorka Marta Bayerová ...... 51 Senátor Petr Vícha...... 52 Senátor Jiří Bis ...... 52 Senátor Jiří Čunek ...... 53 Senátor Vladimír Dryml ...... 54 Senátor Miloš Vystrčil ...... 55 Senátor Jiří Bis ...... 56 Senátor Miroslav Nenutil ...... 57 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 57 Senátor Ivo Bárek ...... 59 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 60

II 7. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (evropský senátní tisk č. N 197/08) ...... 60 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 60 Senátor Miroslav Krejča ...... 62 Senátor Vladimír Dryml ...... 63 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 63 Senátor Miroslav Krejča ...... 65 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach...... 65

8. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech (evropský senátní tisk č. N 002/09) ...... 65 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 65 Senátor Jan Látka ...... 66 Senátor Vladimír Dryml ...... 68 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 68 Senátor Jan Látka ...... 69 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...... 69 Senátor Miloš Vystrčil ...... 69 Senátor Jaroslav Kubera ...... 72 Senátor Vladimír Dryml ...... 73 Senátor Ivo Bárek ...... 74 Senátor Radko Martínek ...... 75 Senátor Miloš Vystrčil ...... 75 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 76 Senátor Miloš Malý ...... 77 Senátor Ivo Bárek ...... 77 Senátor Miloš Vystrčil ...... 78 Senátor Ivo Bárek ...... 79 Senátor Miloš Malý ...... 79 Senátor Miloš Malý ...... 79 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 80 Senátor Miloš Malý ...... 80 Senátor Miloš Malý ...... 80 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 80 Senátor Miloš Malý ...... 80 Senátor Petr Bratský ...... 80 Senátor Vladimír Dryml ...... 81

9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (senátní tisk č. 6) ...... 82 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ...... 82 Senátor Pavel Trpák ...... 83 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská...... 83

III 10. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie (senátní tisk č. 45) ...... 83 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ...... 83 Senátor Jiří Lajtoch...... 84 Senátorka Dagmar Terelmešová ...... 85 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 86 Senátor Jaroslav Kubera ...... 86 Senátor Jaroslav Kubera ...... 87 Senátor Libor Michálek ...... 87 Senátor Vladimír Dryml ...... 87 Senátor Milan Pešák ...... 88 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ...... 88 Senátor Jiří Lajtoch...... 89

11. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012 (senátní tisk č. 448) ...... 89 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ...... 90 Senátor Jaromír Strnad ...... 90 Senátor Vladimír Dryml ...... 91

12. Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů ...... 91 Senátorka Hana Doupovcová ...... 91

2. den schůze – 21. března 2013 ...... 93 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 93 Senátorka Hana Doupovcová ...... 93 Senátor Jaromír Štětina ...... 93

13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 51) ...... 94 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ...... 94 Senátor František Bublan ...... 95 Senátor Vladimír Dryml ...... 96 Senátor Petr Bratský ...... 97 Senátor Tomáš Jirsa ...... 97

IV Senátor Jaromír Štětina ...... 97 Senátor František Bublan ...... 97

14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 46) ...... 98 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ...... 98 Senátor Karel Korytář ...... 99

15. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou (evropský senátní tisk č. K 004/09) ...... 100 Senátor Petr Bratský ...... 101 Senátor Petr Bratský ...... 101 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ...... 101 Senátor Miroslav Krejča ...... 102 Senátor Vladimír Dryml ...... 102

16. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 50) ...... 103 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 103 Senátor Petr Bratský ...... 103 Senátor Miloš Malý ...... 104 Senátor Vladimír Dryml ...... 104 Senátorka Eliška Wagnerová ...... 105 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 105 Senátor Petr Bratský ...... 105 Senátor Petr Vícha...... 106 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...106

17. Návrh senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (senátní tisk č. 57) ...... 106 Senátor František Bublan ...... 107 Senátor Jan Hajda ...... 108 Senátor Jaroslav Kubera ...... 108 Senátor Vladimír Dryml ...... 109 Senátor Miloš Janeček ...... 109 Senátorka Dagmar Zvěřinová ...... 110 Senátor Jaroslav Doubrava ...... 111 Senátor Jiří Čunek ...... 111 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 113 Senátor Jan Veleba ...... 114 Senátor Miloš Vystrčil ...... 114 Senátor Jaroslav Doubrava ...... 115 Senátorka Hana Doupovcová ...... 115 Senátor Miloš Vystrčil ...... 115

V Senátor Petr Bratský ...... 116 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 116 Prezident ČR Miloš Zeman ...... 116 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...119

18. Petice za zachování základních škol praktických (senátní tisk č. 35) ...... 119 Senátor Marcel Chládek ...... 121 Jana Smetanová ...... 121 Gordon Brei ...... 124 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská...... 127 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala ...... 127 Jan Dobeš ...... 129 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...130 Monika Šimůnková ...... 130 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská...... 133 Senátor Marcel Chládek ...... 133 Senátor František Bublan ...... 134 Senátor Jiří Dienstbier ...... 135 Senátor Jiří Čunek ...... 136 Senátorka Dagmar Terelmešová ...... 137 Jana Smetanová ...... 138 Gordon Brei ...... 140 Senátorka Eva Syková ...... 140 Senátorka Alena Dernerová ...... 141 Senátor Milan Pešák ...... 141 Senátor Luděk Jeništa ...... 143 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka...... 143 Senátor Marcel Chládek ...... 143 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ...... 144 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...... 146 Senátorka Milada Emmerová ...... 146 Monika Šimůnková ...... 147 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala ...... 149 Senátor Marcel Chládek ...... 150

19. Petice za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání (senátní tisk č. 447) ...... 150 František Dobšík ...... 151 Senátor Marcel Chládek ...... 152 Lukáš Matoška ...... 152 Lukáš Matoška ...... 154 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala ...... 154 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach...... 157 Roman Chlopčík ...... 157 Senátor Marcel Chládek ...... 158 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala ...... 158 Lukáš Matoška ...... 159 Senátor Vladimír Dryml ...... 161 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala ...... 162

VI Senátor Marcel Chládek ...... 163 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 163

20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 47) ...... 164 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ...... 164 Senátor Petr Šilar ...... 165 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ...... 165

21. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsaná dne 26. června 2012 v Bruselu (senátní tisk č. 3) ...... 166 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ...... 166 Senátor Jan Hajda ...... 167 Senátor Jaroslav Sykáček ...... 167 Senátor Vladimír Dryml ...... 167

22. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst (evropský senátní tisk č. K 193/08) ...... 168 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ...... 168 Senátor Jaroslav Doubrava ...... 169 Senátorka Veronika Vrecionová ...... 171

23. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice (evropský senátní tisk č. K 198/08) ...... 172 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ...... 172 Senátor Miroslav Krejča ...... 173

24. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. listopadu 2001) (senátní tisk č. 28) ...... 174 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 174 Senátor Miroslav Antl ...... 175 Senátor František Bublan ...... 177 Senátor Petr Vícha...... 178 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 179

VII 25. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, EHSV a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností - moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti (evropský senátní tisk č. K 017/09) ...... 179 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 179 Senátor Jaroslav Doubrava ...... 180

26. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 14. - 15. března 2013 ...... 181 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 181 Senátor Miroslav Krejča ...... 183 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 184 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská...... 185 Senátor Jaroslav Kubera ...... 185

27. Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 (evropský senátní tisk č. K 012/09) ...... 186 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ...... 186 Senátor Zdeněk Besta ...... 187 Senátor Jiří Bis ...... 188

28. Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2012 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2012 (senátní tisk č. 33) ...... 189 Senátor Jaromír Jermář ...... 189 Senátor František Bublan ...... 190 Senátor Jan Hajda ...... 190 Senátor Jan Hajda ...... 190 Senátor Jan Hajda ...... 191

29. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (senátní tisk č. 60) ...... 191 Senátor Jan Hajda ...... 191 Senátor Jaromír Strnad ...... 192 Senátor Miroslav Krejča ...... 192 Senátor Jaromír Strnad ...... 192 Senátor Petr Vícha...... 193

30. Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků (senátní tisk č. 55) ...... 193

VIII Senátorka Eliška Wagnerová ...... 193

31. Návrh na změnu v orgánech Senátu ...... 194 Senátorka Hana Doupovcová ...... 194 Senátor Jaroslav Kubera ...... 195 Senátor Vladimír Dryml ...... 195 Senátorka Eliška Wagnerová ...... 196 Senátor Jaroslav Kubera ...... 196 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 196 Senátor Vladimír Dryml ...... 197 Senátor Petr Vícha...... 197 Senátor Jaroslav Kubera ...... 197 Předseda Senátu Milan Štěch ...... 198 Senátor Jaroslav Kubera ...... 198 Senátor Miloš Vystrčil ...... 198 Senátor Vladimír Dryml ...... 199 Senátor Václav Homolka ...... 199 Senátor Vladimír Dryml ...... 199 Senátor Vladimír Dryml ...... 200 Senátor Jaroslav Kubera ...... 200 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská...... 201 Senátorka Hana Doupovcová ...... 201 Senátorka Hana Doupovcová ...... 201 Senátorka Hana Doupovcová ...... 201 Senátorka Hana Doupovcová ...... 201

3. den schůze – 22. března 2013 ...... 203 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 203

32. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 49) ...... 203 Poslankyně Gabriela Pecková ...... 203 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 204 Senátor Jiří Dienstbier ...... 205 Senátor Libor Michálek ...... 206 Senátor Vladimír Dryml ...... 207 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...... 210 Senátor Petr Vícha...... 211 Senátor Jiří Čunek ...... 211 Senátor Jaromír Štětina ...... 212 Senátor Vladimír Dryml ...... 212 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...213 Senátor Jiří Čunek ...... 213 Senátor Libor Michálek ...... 213 Poslankyně Gabriela Pecková ...... 214 Senátor Jiří Dienstbier ...... 214 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 215

IX Senátor Petr Vícha...... 216 Senátor Jiří Čunek ...... 217 Senátor Libor Michálek ...... 217 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 217 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 217 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 218 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 218 Senátor Jiří Oberfalzer ...... 218

33. Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2012 (senátní tisk č. 53) ...... 219 Ministr ČR Petr Mlsna ...... 219 Senátor Miroslav Krejča ...... 220

34. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků (evropský senátní tisk č. N 019/09) ...... 221 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl ...... 221 Senátor Antonín Maštalíř ...... 223 Senátor Antonín Maštalíř ...... 224 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ...... 226 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach...... 227 Senátor Jaroslav Kubera ...... 227 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 229 Senátorka Milada Emmerová ...... 230 Senátor Miroslav Krejča ...... 231 Senátor Karel Korytář ...... 232 Senátor Jiří Čunek ...... 232 Senátor Miloš Janeček ...... 233 Senátor Miroslav Krejča ...... 233 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl ...... 233 Senátor Antonín Maštalíř ...... 234

35. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních (evropský senátní tisk č. N 006/09) ...... 235 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl ...... 235 Senátor Antonín Maštalíř ...... 236 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch...... 240 Senátorka Daniela Filipiová ...... 240 Senátor Jaroslav Kubera ...... 241 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 242 Senátor Pavel Lebeda ...... 243 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...... 243 Senátor Miloš Vystrčil ...... 243

X Senátorka Daniela Filipiová ...... 245 Senátor Miroslav Škaloud ...... 245 Senátor Antonín Maštalíř ...... 246

36. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů o změně některých zákonů souvisejících s výplatou sociálních dávek (senátní tisk č. 61) ...... 246 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...... 246 Senátorka Daniela Filipiová ...... 247 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...... 248

XI Těsnopisecká zpráva z 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 20. března 2013

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na 6. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 28. února letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Kladívko, Antonín Maštalíř, Jiří Oberfalzer a Petr Guziana. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní – podle § 56, odst. 4 – určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby se ověřovateli 6. schůze Senátu stali senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. V hlasování č. 1 registrováno 54, kvorum 28, pro návrh 51. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 6. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění, který obsahuje žádosti jednotlivých navrhovatelů o pevné zařazení v souladu s usnesením dnešního výboru, vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Prosím, pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil: Dobré ráno, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Podávám návrh, aby se z programu této schůze vyřadil bod č. 34, senátní tisk č. 449, senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích. A dále, jak je v tomto bodu psáno, a to z důvodu, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR přerušil projednávání tohoto bodu. Děkuji za pochopení.

1 Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Kdo další chce předložit návrh na doplnění a změnu programu? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování. Takže budeme hlasovat o pořadu 6. schůze. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu senátora Nenutila, vyřadit z programu bod 34, senátní tisk č. 449. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. A nyní tedy to byl jediný návrh na změnu a doplnění pořadu schůze, a nyní můžeme tedy hlasovat o návrhu jako celku, tzn. v duchu přijatého návrhu předchozím hlasováním. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem pořadu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování č. 3 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh pořadu 6. schůze Senátu byl schválen a budeme se jím řídit. A nyní projednáme bod, kterým je

1. Návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (senátní tisk č. 42)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 42. Návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Samozřejmě ho mezi námi vítám.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo. Vládní návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nahrazuje dosavadní hlavu XXV. trestního řádu, upravující právní styk s cizinou. Předmětný návrh zákona komplexně upravuje spolupráci justičních orgánů ČR s cizozemskými orgány s ohledem na vzrůstající četnost případů, v nichž je tato spolupráce nezbytná, jakož na rozšiřující se okruh typů a možností této spolupráce. S ohledem na to, že jsem nezaznamenal žádné připomínky z příslušných výborů, tak si dovolím omezit se na tento stručný úvod. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně- právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 42/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, hned vkročím do své zpravodajské zprávy. Jako obvykle u mne začínám legislativně procesními poznámkami. Vláda návrh předložila dne 23. března 2012, meziresortní připomínkové řízení přineslo

2 kolem 200 připomínek, zejména v oblasti kompatibility s právem Evropské unie a z oblasti spravované ministerstvem vnitra, které byly v rozhodné míře akceptovány. Vládě byl předložen jediný rozpor, a to negativní kompetenční spor předkladatele s ministerstvem financí ve věci uzavírání dohod o sdílení prostředků, které byly zabrány uznáním cizozemského rozhodnutí. Vláda přisoudila kompetenci ministrovi financí. Legislativní rada vlády přičinila kolem 350 připomínek, více méně legislativně technického charakteru. Jinak zástupcem navrhovatele je zde přítomný vážený pan ministr spravedlnosti. V Poslanecké sněmovně první čtení proběhlo 6. listopadu 2012 na 47. schůzi, návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru. Ten doporučil celkem 120 pozměňovacích návrhů. A k důležitým změnám patřilo například odložení účinnosti obou zákonů. Ve druhém čtení návrh zákona prošel obecnou i podrobnou rozpravou a všechny pozměňovací návrhy ústavněprávního výboru Sněmovna přijala. Třetí čtení proběhlo 13. února 2013 na jejich 51. schůzi. Návrh zákona byl schválen – viz jejich poslanecký tisk č. 646. Jinak hlasování proběhlo zcela jasně, protože proti nebyl žádný poslanec. Pokud jde o řízení u nás. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 25. února 2013, lhůta pro jednání Senátu končí dnem 27. března 2013. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 26. února 2013, garančním výborem, jak říkal vážený pan předseda Senátu, je náš ústavněprávní výbor. Pokud jde o obsahové a právní poznámky. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních je formálně novým zákonem českého právního řádu, ale obsahově jde o vyčlenění právní úpravy, které můžeme najít v trestním řádu pod názvem "Právní styk s cizinou". A jak pan ministr řekl, jde o 25. hlavu trestního řádu. Cílem je upravit vztahy mezinárodní justiční spolupráce tak, aby úprava byla jednak komplexní a dostatečně podrobná a jednak přehledná a snadno pochopitelná pro justiční orgány, což, jak všichni chápeme, je velmi podstatné pro realizaci takovéto úpravy. Ve své obsáhlé zpravodajské zprávě jako obvykle některé věci vynechám, abych vám ušetřil čas do dalších rozprav u jiných senátních tisků. Pokud jde o novinky v předmětné úpravě, tak jde o podrobnější podání stávající úpravy. Jde o opravdové změny pramenící z poznání praktických problémů nebo z čerstvých implementací práva Evropské unie. Jasnější je tady působnost justičních orgánů, využívání přímého styku ve spolupráci mezi dožadujícím a dožádaným orgánem, v úpravě vyžádání osob z ciziny se nahrazuje institut mezinárodního zatýkacího rozkazu novou koncepcí, která by měla vést k menší formálnosti a předcházení průtahům z vyhlašování mezinárodního pátrání. Na základě příkazu k zadržení bude možno nově vydat evropský zatýkací rozkaz nejen ve vztahu k obviněnému, ale i na osobu podezřelou. To považuji za velmi důležité a my jsme v obecné rozpravě v rámci ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR k tomu vedli podrobnou diskuzi. Tady je totiž důležité, že lze značně zvýšit pravděpodobnost předání osoby české justici, protože ve stávající právní úpravě je třeba podezřelému doručit usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu a teprve poté žádat o pátrání. Tuto změnu já osobě vítám, zejména v případech, kdy pachatel ihned po činu opustí území, a zejména pak v případech přeshraničního pronásledování.

3 V kapitole o uznávání a výkonu cizozemských rozhodnutí se doplňuje chybějící úprava předávání výkonu rozhodnutí českých soudů do ciziny a zjednodušuje se řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí v České republice. Nová je téměř celá část čtvrtá zákona v rozpracování součinnosti s mezinárodními trestními soudy. Ve prospěch implementace se pak například upravuje kompetenční a procedurální přístup k využívání evropské jednotky pro justiční spolupráci. To je EUROJUST, který někteří z nás známe i ze zahraniční cesty. Pokud jde o legislativně právní připomínky, je třeba zdůraznit, že spolupráce českých justičních orgánů s příslušnými cizozemskými orgány je i nadále považována za postup v rámci trestního řízení. Proto trestní řád zůstává subsidiárně použitelný tam, kde zákon o trestní spolupráci nebo primárně přímo aplikovatelná mezinárodní smlouva nestanoví jinak. V rozpravě jsme se shodli i na tom, že nové uspořádání a propracování předmětné úpravy bude určitě přínosné, zejména při očekávaném dalším nárůstu agendy mezinárodní spolupráce. I další připomínka ze strany legislativního odboru vyústila ve shodu, že jde o procesní předpis, kdy revize úpravy je založena na skutečně nejméně devítileté zkušenosti, takže je skutečně vítanou a možná i legislativně progresivní změnou. Usnesení ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR má č. 32, je z 8. schůze konané dne 6. března 2013 a stručně řečeno zní: Ústavněprávní výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem senátora Miroslava Antla, III. pověřuje předsedu ústavněprávního výboru senátora Miroslava Antla, aby o tomto usnesení zpravil předsedu Senátu a jeho prostřednictvím i vás. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu, Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zájem o vystoupení není, rozpravu končím. A táží se pana ministra, zdali chce využít ještě práva závěrečného slova? Pan ministr nechce. Pan zpravodaj také nechce. Nezbývá nám nic jiného, než postupovat podle našeho jednacího řádu. Jediný návrh usnesení garančního a jediného výboru byl návrh zákona schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 4 registrováno 67, kvórum 34, pro návrh se vyslovilo kladně 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Nyní projednáme bod, kterým je

4 2. Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (senátní tisk č. 43)

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. Návrh uvede opět ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím vás, pane ministře, abyste se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Na úvod bych řekl tolik, že vím, že dnes toho máte na práci hodně a hodně bodů bude společně se mou, takže prosím, mou stručnost u některých bodů neberte jako výraz neúcty k Senátu, ale naopak úcty k Senátu v tom smyslu, že máte na pořadu spoustu bodů a u některých očekávám rozpravu delší, než u bodů, které přednáším teď, čili i teď budu velmi stručný. Toto je v podstatě doprovodný zákon k předchozímu, který Senát před chviličkou schválil, a navazuje na souběžně předkládaný návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zajišťuje nezbytnou provázanost jiných právních předpisů s tímto návrhem zákona, zejména pokud jde o trestní řízení, evidenci rejstříku trestů, výkon vazby, azyl, cestovní doklady a policejní předpisy. Já jsem opět nezaznamenal z příslušných výborů žádné připomínky, to znamená připomínky v tom smyslu, ke kterým bych se musel teď vyjadřovat. Takže vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 43/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. I já se pokusím být velmi stručný, abych navázal na vystoupení váženého pana ministra. Pokud jde o legislativní poznámky, tak já je nebudu číst, protože jsou naprosto totožné. A je to logické, protože jde o tzv. doprovodný zákon. Takže mohu přistoupit k obsahové části, kdy cílem je logicky zajistit provázanost jiných právních předpisů českého právního řádu s tím zákonem, který před chvilkou byl schválen, o trestní spolupráci. Jinak, pokud jde o obsah, tak jsou tady novelizovány důvody nepřípustnosti trestního stíhání, které najdeme v § 11 trestního řádu. Je tady nový důvod, kterým je předání trestního řízení do jiného státu. V trestním řízení má být nově možné vydat příkaz k zadržení podezřelého, který jsem zmínil před chvilkou. Je to v případech, kdy nelze zaručit jeho dosažitelnost a předat mu usnesení o zahájení trestního stíhání. Nově se zavádí přerušení výkonu trestu vyhoštění. Pak, jak jsem zmínil před chvílí, tak XXV. hlava trestního řádu je nahrazena tím novým zákonem, takže se zrušuje. Pan ministr tady řekl příkladmo další zákony, kterých se dotýká tento návrh zákona. S tím, že za všechny je potřeba zmínit novelu zákona o zvláštní ochraně svědků, ale i novelu zákona o Policii ČR. Jde o tu mezinárodní policejní spolupráci a mnou zmíněné přeshraniční pronásledování. Je třeba určitě připomenout novelu trestního zákoníku. Subsidiární zásada univerzality se rovněž bude vztahovat i na případy, kdy cizí stát požádá

5 o provedení trestního stíhání pachatele v České republice a ustanovení o nevydávání českého občana k trestnímu řízení do ciziny, s výjimkou v rámci Evropské unie, se přesouvá do zákona o trestní spolupráci – což je logické. To je ten stávající § 10 trestního zákoníku. Ale dosavadní skupina trestných činů proti míru a válečných trestných činů je doplněna o skutkovou podstatu trestného činu agrese. Najdeme ji pak nově, pokud schválíme tento zákon, v § 405a trestního zákoníku, kdy v podstatě jde o ozbrojený útočný čin proti svrchovanosti jiného státu způsobem neslučitelným s Chartou OSN. Jinak se to samozřejmě dotkne i dalších trestných činů v rámci trestního zákoníku. Mám tím na mysli skutkové podstaty trestných činů dle § 366, 367 a 368, což je trestný čin nadržování, nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu. Tam, jak dobře víte, jsou taxativně vymezeny skutkové podstaty respektive trestné činy, jichž se to týká, takže tam bude, pokud to schválíme, i tento nový paragraf. Dotýká se i zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. A konečně účinnost má shodný počátek s předchozím zákonem, tj. 1. leden roku příštího. Pokud jde o legislativní problémy, otázky, poznámky nebyly, my jsme je řešili, spíše upřesnili, v rámci rozpravy v ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR. A tím vás nebudu zatěžovat. Takže usnesení je podobné, akorát o číslo dál, to znamená usnesení č. 33 ústavně-právního výboru Senátu PČR a shodně doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé – senátora Antla jako zpravodaje, za třetí – senátora Antla jako předsedu ÚPV, aby o tomto spravil předsedu Senátu PČR. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás opět, abyste zaujal místo u stolku zpravodaje a plnil úkoly zpravodaje. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nehodlá předložit, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem vystoupit v rámci obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu uzavírám. A ptám se, pan ministr nechce vystoupit, pan garanční zpravodaj také nechce vystoupit, takže máme opět jediný návrh – a to je návrh garančního výboru návrh schválit, tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 68, kvorum 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 5 registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Opět děkuji jak navrhovateli, tak zpravodaji, a projednávání tohoto bodu bylo ukončeno. Tak, dalším bodem je

6 3. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (senátní tisk č. 52)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 52. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní žádám o úvodní slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tohle už je zákon, který je jednak sledován veřejností, probíhalo mnoho diskusí od právnických půd až po půdy politické. To znamená, tady budu mluvit trošku déle, ale zase na tolik, protože podstat toho zákonu je, předpokládám, už tolik diskutovaná delší dobu, že je vám všeobecně známá. Co bych rád řekl na úvod je to, že toto není zákon o zrušení tzv. anonymních akcií – nebo listinných akcií na majitele, přesněji řečeno, ale je to zákon, který má regulovat stav, který byl doposud. Za další bych rád Senát upozornil na to, že od 1. ledna má platit nový zákon o soukromých korporacích, neboli už nebude možné od 1. ledna zakládat takové akciové společnosti, kde budou tzv. anonymní akcie. Neboli tento zákon se zabývá těmi akciovými společnostmi, které již existují, a v zásadě samozřejmě probíhaly úvahy o tom, aby se to zrušilo i do minulosti, to jsem zaslechl různě, ale v podstatě podle mého názoru by šlo buď o něco, co by se blížilo málem vyvlastnění v jistých případech, nebo ex post. A do minulosti ukládání takových povinností různým firmám, které by byly velmi nákladné, to znamená, vedlo by to k tomu, že by se spousta společností buď musela likvidovat, nebo by tam byla situace, která by zatěžovala ty firmy, které to zakládaly v době, kdy to zakládat takto mohly, a ty akcie nějakým způsobem držely. To znamená nakonec vláda i sněmovna zvolila ten postup, že od 1. ledna to bude upraveno, jak jsem říkal. A teď jde o to, jak regulovat, jak jsou ve společnosti, které existují doposud. A regulovat je v tom smyslu, aby v jistých případech bylo možné zjistit, kdo akcie drží. To je základním smyslem toho zákona a je opravdu pouze regulativní, nikoli zrušující. Ta úprava v podstatě navrhuje, aby společnosti podle tohoto zákona měly tři možnosti řešení. Pokud akciová společnost bude chtít zachovat akcie na majitele, bude muset povinně provést jejich zaknihování do centrálního depozitáře nebo jejich imobilizaci, tedy fyzické uložení u banky. Pokud si akciová společnost žádnou z výše uvedených variant nevybere, budou se jejich listinné akcie na majitele v souladu se zákonem konstruovanou fikcí považovat od 1. ledna 2014 za listinné akcie na jméno. Viděl jsem paní senátorku Wagnerovou, jak se mnou nesouhlasila, ale já jsem to schválně přehnal, protože já ty zásahy do něčeho, co funguje 20 let, a ukládání povinností něčeho, co v podstatě nebývalo, tak toho příznivce nejsem. A znovu říkám, vláda i sněmovna se přiklonily k regulaci, nikoli k zákazu toho, co třeba existuje 20 let a do budoucna ta úprava bude jiná. Tady samozřejmě očekávám diskusi. A rád bych ještě sněmovnu upozornil, že ten zákon, jak vám byl předložen, nebyl psán, jak jsem se dozvěděl, na ministerstvu, ale jeho autorem té normativní celé části je profesor Dědič. To znamená, že pokud jde o odbornou stránku, tak já nepochybuji, že ten zákon byl napsán správně. A že to je v podstatě v souladu jak se starým obchodním zákoníkem, tak to snad bude doufám dobře žít i s novým zákonem o soukromých korporacích vedle sebe. Děkuji.

7 Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Bárek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Malý: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Opakování je matka moudrosti, takže zopakuji větší část toho, co tady řekl pan ministr. Ale jenom proto, abychom pochopili, proč vlastně tento zákon byl navržen a k čemu slouží. Je to zpravodajská zpráva k zákonu o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a změně příslušných novel zákonů, které jsou tímto zákonem dotčeny. Obecně tento zákon primárně upravuje změnu listinných akcií na majitele, které nejsou imobilizované, na listinné akcie na jméno, a to s tím související povinnost akciových společností na některá další práva a povinnosti dalších osob. Tento zákon se ze systematického hlediska člení na 5 částí tak, že část první obsahuje vlastní opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností, část druhá obsahuje změnu obchodního zákoníku tímto prvním bodem vyvolanou, část třetí obsahuje změnu zákona o cenných papírech – taktéž vyvolaná změna, část čtvrtá obsahuje změnu zákona o podnikání na kapitálovém trhu – taktéž vyvolaná změna, a pátá část stanoví nabytí účinnosti tohoto zákona. Veškeré novelizace výše uvedených zákonů byly řádně legislativně projednány a pouze zapracovávají projednávané zákonem vyvolané změny. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně některých zákonů předložené vládou Poslanecké sněmovna byla zvolena soukromoprávní metoda regulace spočívající v tom, že na rozdíl od platné právní úpravy § 56 obchodního zákoníku zakazuje akciovým společnostem vydávat listinné akcie na majitele, jež by byly fyzicky v držení jejich vlastníků, tedy aniž by byly imobilizovány, a stanoví možnost, postup a lhůtu pro transformaci, respektive imobilizaci již vydaných listinných akcií na majitele. Tento zákon se nezabývá jakoukoli jinou právní úpravou jiných v tomto senátním tisku neobsažených zákonů. Legislativním záměrem předkladatele bylo pouze provést transformaci listinných akcií na majitele, které nejsou imobilizované. Toto stanovisko potvrdil i na ústavně-právním výboru přítomný zástupce předkladatele tohoto vládního návrhu zákona, kterým je pan Mgr. Korbel, náměstek ministra spravedlnosti. Je to náměstek pro legislativu. Historie a legislativní proces. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a změně dalších zákonů byl Senátu doručen dne 25. února 2013. Lhůta k jeho projednání Senátem končí dne 27. března 2013. Do Poslanecké sněmovny byl návrh předložen 18. června 2012 jako sněmovní tisk č. 715. A dne 18. 6. 2012 byl rozeslán poslancům. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil dne 20. 6. 2012 jako garanční a jediný výbor k projednání předložené novely byl určen ústavně- právní výbor. Zpravodajkou byla určena paní Mgr. Suchá. První čtení proběhlo 6.

8 11. 2012 na 47. schůzi Poslanecké sněmovny. Druhé čtení proběhlo 6. 2. 2013 na 51. schůzi PS, třetí čtení proběhlo dne 19. 2. 2013 na 51. schůzi PS. Po provedení příslušných legislativních procesů v PS byla novela zákona schválena. Pro zákon, tak jak byl předložen, hlasovalo 160 poslanců ze 162 přítomných. Pouze dva se zdrželi hlasování. Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona Senátu dne 25. 2. 2013. Organizační výbor Senátu přikázal tento návrh změny zákona dne 26. 2. 2013 v podobě senátního tisku č. 52 garančnímu výboru, kterým byl určen ústavně-právní výbor. Zpravodajem jsem byl ustanoven já. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu, jehož zpravodajem je pan senátor Ing. Ivo Bárek. Lhůta pro projednání tohoto návrhu zákona končí 27. 3., jak už bylo uvedeno, 2013. Dopad na rozpočet státu tady není předpokládán. Dopad do rozpočtu obcí a krajů taktéž ne, protože se jedná o soukromoprávně existující regulaci. K obsahu – tak, jak řekl pan ministr – první částí opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností pro současné emitenty listinných akcií na majitele, kterých je podle vyjádření předkladatele kolem 13 tisíc, znamená, že v době od nabytí účinnosti tohoto zákona do 1. ledna 2014 se musí rozhodnout buď o jejich imobilizaci či o jejich změně na listinné akcie na jméno. Nebo o změně jejich podoby na akcie zaknihované. Pokud tak neučiní, dochází ze zákona k 1. lednu 2014 ke změně formy těchto akcií na listinné akcie na jméno. To znamená přechod ze zákona. Zákon, byť výslovně neruší listinné akcie na majitele, umožňuje, tedy znemožňuje po 1. lednu 2014 jejich fyzickou držbu individuálními vlastníky. Neboli tyto akcie, pokud zůstanou emitentem zachovány, musí být imobilizovány. To znamená, nemůžou je nosit s sebou, musí být uloženy u depozitáře. A to jsou ty dvě formy depozitáře, jak říkal pan ministr. To je fyzicky uložené u uschovatele, u banky, respektive poskytovatele investičních služeb, kterého určí emitent pro celou emisi příslušných akcií, a který na základě novelizace obchodního zákoníku se bude zapisovat do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že imobilizované akcie jsou vedeny na účtu uschovatele, podobně jako zaknihované akcie, je pro orgány činné v trestním řízení, jakož i ostatní dozorové a správní orgány, dohledatelný u jejich vlastních akcionářů. Ale pozor, pouze tento první vlastník. Kromě výše naznačeného postupu má akciová společnost v době do 1. ledna 2014 i možnost změnit dosavadní podobu listinných akcií na zaknihované akcie, které pak budou nadále vedeny na účtu centrálního depozitáře, a jejich vlastník bude též identifikovatelný. Pokud akciová společnost zůstane nečinná a zákonem stanovená lhůta uplyne marně, změní se dne 1. ledna 2014 forma emitovaných akcií na majitele na listinné akcie na jméno. A do 30. června 2014 běží lhůta k jejich výměně na akcii. Musí tam být také sděleny identifikační údaje akcionáře, vyžadované pro seznam akcionářů vedených společností. Důsledkem prodlení akcionáře je ztráta práv z akcií, které spolu souvisí, to znamená dividenda a právo hlasovat. Část druhá – změna obchodního zákoníku. V první řadě se mezi náležitosti zapisované u akciové společnosti do obchodního rejstříku doplňuje i údaj obsahující firmu, sídlo, identifikační číslo schovatele imobilizovaných akcií, s nimiž společnost uzavře smlouvu o úschově, čímž je zajištěno snadné dohledání banky či jiného schovatele vedoucího evidenci imobilizovaných akcií na jméno daného emitenta. Údaj o imobilizaci listinných akcií je nově též záležitostí stanov společnosti. A v neposlední řadě je povinnost imobilizovat listinné akcie na majitele. A to je

9 formulováno i do základních ustanovení akciové společnosti. Další skupinu úprav obchodního zákonu představují změny ohledně povinnosti společnosti s listinnými akciemi na jméno uvést do seznamu akcionářů číslo bankovních účtů, aniž budou poskytovány akcionáři veškerá plnění s touto akcií společné. Poslední změnou obchodního zákoníku je úprava účasti na akciové společnosti, pokud se převádí účast na společnost, která dosud nevydala akcie. Tato úprava v předmětné materii nesouvisí, pokud v obchodním zákoníku chyběla a je formulována v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Je to nově zařazeno pod číslo 6. K části třetí – ke změně zákona o cenných papírech. Změna zákona o cenných papírech zde znovu definuje pojem hromadná listina. S ohledem na skutečnost, že pro účely imobilizace se jeví tento postup jako nejvhodnější. Nahradí celou emisi listinných akcií jednou hromadnou listinou. V dalších ustanoveních se precizuje pojem imobilizovaný cenný papír tak, aby byla zajištěna vazba na zákon o podnikání na kapitálovém trhu. V části čtvrté k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu – zde se bavíme – je to § 93a – řeší imobilizaci již vydaných listinných akcií. Další případy, kdy emitent rozhodne o úplném zrušení imobilizace, to znamená, chce je zase dostat do listinné podoby. V případě, kdy emitent rozhodne o přechodu k jinému uschovateli, dále kdo může být schovatelem imobilizovaných cenných papírů. Omezení pro případy vynětí imobilizovaných akcií na majitele z hromadné úschovy. Za další úpravy – o evidenci zaknihovaných cenných papírů na evidenci imobilizovaných cenných papírů. Část pátá – to je účinnost, která má být 30 dní ode dne vyhlášení, to znamená uvedení ve Sbírce. Závěr. Jako zpravodaj doporučuji tento návrh zákona schválit v podobě a ve znění, ve kterém bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. K tomu bych přečetl i usnesení našeho ÚPV, který v bodě I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodaje výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Znovu podotýkám, že tento zákon nemá žádnou ambici řešit zákon o zadávání veřejných zakázek, protože zde se identifikují pouze skuteční vlastníci v první linii. A jak v diskusi určitě bude sděleno, bude řečeno, že vlastníci se mohou řetězit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil další úkoly garančního zpravodaje. Ptám se pana zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Ivo Bárka, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane předsedo, pane ministře, dobrý den. Vážení kolegové, já budu stručný ve své zpravodajské zprávě, protože si myslím, že pan zpravodaj ÚPV popsal podstatu zákona. Já musím vystoupit, protože náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal jiné usnesení než ÚPV. My jsme se touto materií zabývali nadvakrát. První jednání bylo 7. 3., kdy jsem pozval na výbor experty, kteří se touto problematikou zabývají, s ohledem na to, že po přijetí tohoto zákona v PS se vyskytly jisté nejasnosti a

10 přiznám se, že jsem chtěl vysvětlit, jak vůbec tento zákon bude fungovat a zda opravdu bude jasná transparentnost majitelů jednotlivých akcií. Při projednávání na výboru si myslím, že kolegové z našeho výboru vcelku ocenili debatu, která tam probíhala a pozvání expertů, protože si myslím, že to bylo opravdu na odborné úrovni. S ohledem na debatu byl výbor přerušen s tím, že jsem připravil jako zpravodaj pozměňovací návrhy, které se týkají zákona o zadávání veřejných zakázek a zákona o obnovitelných zdrojích. To znamená, v žádném případě jsem nezasahoval do tohoto vládního návrhu zákona přijatého Poslaneckou sněmovnou, ale přijali jsme dva návrhy zákonů, které nějakým způsobem, přesně řečeno zaknihováním, doplňuji návrh zákona. To znamená, že ho zpřísňuji. Vzhledem k tomu, že se chci k této problematice dostat v obecné rozpravě, tak v této chvíli se nechci pouštět do nějakých podrobných debat. Jenom bych teď v této chvíli přečetl 29. usnesení našeho výboru ze 7. schůze dne 13. března k návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů, kde výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění pozměňujících návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem pana senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. V této chvíli všechno, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není předložen takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji. Tak, jak jsem avizoval, chtěl bych se k tomuto zákonu vrátit v obecné rozpravě a trošku víc ho přiblížit, aspoň můj pohled, nebo náš pohled z výboru pro veřejnou správu. V prvé řadě bych chtěl říci, že si myslím, že tento návrh je jistým krůčkem, opravdu krůčkem kupředu. Někteří říkají krůček, někteří půlkrok, někteří krok milimetrový. Nevím. Právě proto, že to je ten půlkrok, nebo krok milimetrový, tak si myslím, že je potřeba se o tomto zákonu nějakým způsobem víc pobavit. Vládní návrh zákona měl konečně vyřešit problém s anonymním vlastnictvím akciových společností. O tomto zákonu se diskutuje již dlouhá léta. Podle vládních představitelů je klíčovým prvkem protikorupční strategie a měl by výrazně omezit korupci v ČR. Bylo slyšet, že tento zákon může tento boj posunout konečně od slov k činům. Přiznám se, že jsem očekával, a asi většina z nás, že zákon, který bude zaměřen na zásadní problém boje s korupcí, kterým jsou transparentní veřejné zakázky a transparentní vlastnictví akciových společností například obnovitelných zdrojů. Sledoval jsem vývoj kolem tohoto návrhu zákona ve sněmovně a samozřejmě potom i po jeho přijetí. Přiznám se, že jsem nebyl zrovna mile překvapen, místo toho, aby byl potlesk, že se něco kupředu posunulo, tak se vynořila řada pochybností, a to nejen od politiků, a znovu se tady dostávám k těm krůčkům, půlkrůčkům či milimetrovým krokům, ale také od různých expertů, právníků a dokonce i ekonomů. Jako zpravodaj, který tento zákon nějakým způsobem měl na starosti v našem výboru, a přiznám se, že i z důvodu vlastních pochybností o navrhovaném znění zákona, jsem se rozhodl pozvat na jednání výboru experty

11 a společně s nimi najít jasné odpovědi na několik klíčových otázek, které jsem formuloval. Dovolte, abych je přednesl. Za prvé umožňuje vládní návrh zákona i nadále existenci anonymních vlastníků akciových společností. Pokud ano, tak jakým způsobem. Za druhé budou mít akciové společnosti se skrytými vlastníky i po schválení vládního návrhu zákona přístup k čerpání veřejných rozpočtů, k veřejným zakázkám či dotacím obnovitelných zdrojů typu fotovoltaika? Za třetí má stát možnost, jak zabránit akciovým společnostem s anonymními vlastníky přístupu k čerpání veřejných rozpočtů, veřejných zakázek a dotací na obnovitelné zdroje? Existují v ČR osvědčené nástroje, jež lze v této souvislosti rychle a účinně použít? A co je primárním cílem transparentnosti? Transparentnost pro transparentnost, anebo propojení na veřejné zakázky a veřejné dotace? Než odpovím na položené otázky, dovolte mi, abych se zmínil o některých problematických částech zákona, které vyplynuly z diskuse s experty na našem výboru. Vláda říká, že problém s anonymními akciemi máme díky zákonu o obchodních korporacích vyřešen. Zákon o transparentnosti pak vláda prezentuje jako návazný zákon k zákonu o obchodních korporacích a diskuse kolem něj označuje za zbytečnou bouři ve sklenici vody. Což už ale vládní představitelé neříkají, že zákon o obchodních korporacích se zaměřuje na anonymní vlastnictví u akciových společností, které vzniknou po 1. lednu 2014. Akciové společnosti, které vznikly a vzniknou do 1. 1. 2014 zákon o obchodních korporacích nijak neřeší, to má vyřešit zákon o transparentnosti, který právě projednáváme. Musím říci, že pan ministr to tady říkal. Jaké transparentní řešení vláda navrhla pro již existující akciové společnosti? Obsahuje tři možnosti, jak regulovat anonymní listinné akcie na majitele, a to za prvé změnou listinné akcie na majitele na listinné akcie na jméno. Za druhé imobilizace, to znamená uložení akcií u obchodníka s cennými papíry. Za třetí zaknihování akcií v centrálním depozitáři cenných papírů. Je zajímavé, že většinou byly prezentovány vždy pouze dvě možnosti, to znamená imobilizace a zaknihování, a mnoho se nemluvilo o tom, že je tady změna listinných akcií majitele na listinné akcie na jméno. Tato možnost bohužel z hlediska transparentnosti totiž neřeší vůbec nic. Pokud z papírové akcie na doručitele udělám jinou papírovou akcii na jméno, tak si přece nemůžu myslet, že když tam je uvedeno jméno, tak je jasné, kdo je vlastníkem. Místo jména např. Ivo Bárek tam nechám napsat svoji manželku, tetu nebo právníka, nebo rovnou kyperskou společnost. Navíc to, když akcie shoří, nebo bude skartována a následně znovu vytisknuta třeba už na jiné jméno. Samozřejmě, že očekávám, že mi bude řečeno – vždyť historie vlastnictví akcie bude vedena akciovou společností. To je další mýlka. Většina akciových společností seznamy akcionářů nevede, a i kdyby je vedla, půjde to přece snadno obejít, prostě se ten seznam změní a jelikož ho nikdo nekontroluje, tak to ani nikdo nezjistí. Druhou cestou je imobilizace nebo-li uložení akcií u obchodníka s cennými papíry. Při projednávání zákona bylo říkáno, nebo se konstatovalo, že imobilizace u bank je správné řešení. Já říkám, že je to cesta. Ale banky jsou přece pod dohledem ČNB. Ano, souhlasím. Bohužel už nikdo nezmínil, že se nejedná pouze o banky, nebo se to zmiňuje velmi málo, ale o všechny licencované obchodníky s cennými papíry. Kdyby zákon už několik let platil, mohli bychom asi velmi transparentně imobilizovat, neboli uložit akcie u společností, např. Key Investments, Provident Investors, KTP Quantum či Capital Partners. Tyto společnosti by pak určitě zcela transparentně vedly seznamy akcionářů a určitě

12 by to nešlo nijak obejít. Nejde ovšem pouze o banky a české obchodníky s cennými papíry. Opět si musím položit otázku, nakolik to byl záměr, že podle vládního návrhu zákona budou moci ztransparentnit naše prostředí také zahraniční obchodníci s cennými papíry, kteří jsou registrováni jako příhraniční poskytovatelé investičních služeb v ČR. Milé kolegyně, vážení kolegové, jedná se o 1559 zahraničních subjektů, např. – to je oficiální obchodník z Kypru – ATI Associates Cyprus, Ltd s jednatelem Yeroskipou Paphosem a adresou PO Box – číslo tady nebudu říkat. Vláda si asi myslela, že když se policie obrátí na pana Paphose nebo jiné subjekty, třeba v Rumunsku nebo Bulharsku, což je možné, a pošle jim dopis asi s červeným pruhem do jejích PO Boxů, takže nakonec zjistíme reálné vlastníky akciové společnosti, která se u těchto obchodníků imobilizovala, nebo ztransparentnila. Důležité je také poznávat, že subjekty, které by mohly imobilizovat, dnes nemají systém evidence a budou ho muset všechny vytvořit. Třetí cestou je zaknihování akcií v centrálním depozitáři cenných papírů. Toto je cesta funkční a vyzkoušená a řekl bych, že všichni experti, většina těch expertů, kteří byli u nás na výboru, tuto cestu podporovala. Český právní řád u bank, pojišťoven a zajišťoven a provozovatelů systémů nakládání s odpady už nyní jasně definuje povinnost zaknihovat své akcie a tím umožnit dohledatelnost vlastníků. Nikdo přece nepochybuje o transparentnosti vlastnické struktury bank nebo pojišťoven. Co je ale z hlediska transparentnosti zásadní, že centrální depozitář centrálně eviduje také akcie pod dohledem ČNB. Přehledy o akcionářské struktuře a veškerou historii převodů uchovává 12 let a nedá se to nijak obejít. Zároveň se depozitář striktně řídí politikou "znej svého zákazníka" a vyžaduje informace o konečném vlastníkovi. Proto je schopen dohledat konečného vlastníka. To si myslím, že je to, o co by mělo v tomto zákoně o akciových společnostech jasně jít, např. včetně zjištění informací, kdo je finální vlastník akcií držených kyperským právníkem. Centrální evidence akcií je obdoba registru vozidel nebo katastru nemovitostí. Centrální depozitář má již nyní pro státní správu jedno centrální přístupové místo. Má vyvinutý informační systém, který poskytuje státu, policii, soudům, notářům, exekutorům, orgánům činným v trestním řízení, finančním úřadům a mohl bych pokračovat, detailní údaje o vlastnictví akcií a akciových společností. Závěr diskuse s experty na výboru byl, že nejvyšší míra transparentnosti a zjistitelnosti historie představuje zaknihování akcií v centrálním depozitáři. Odpůrci tohoto transparentního řešení nepolemizují o tom, že to je transparentní řešení. Hledají se však nějaké problémy, jak tuto cestu co nejvíce rozmělnit. Opět si můžeme položit otázku, nakolik je to záměr, co nejvíce zamlžit celou transparentnost. Co tedy vytýkají? Říkají, že centrální depozitář je monopol vlastněný vídeňskou burzou. Ano, je to pravda. Ale tady je nutné říct, že v každém členském státě EU existuje právě jeden centrální depozitář, který je až na výjimky vlastněn soukromě. Druhým argumentem je, že akciové společnosti budou muset jezdit do depozitáře do Prahy, zatímco imobilizovat je možné na každé pobočce banky. Realita je však taková, že zaknihovat akcie je možné korespondenčně nebo na kterékoli pobočce banky, která je v systému centrálního depozitáře – např. ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka atd. Konečně třetím argumentem je cena. Říká se, že to budou desítky, možná stovky milionů pro vídeňskou burzu. Jak je to ale doopravdy? Jednak nikdo neřekl, kolik bude stát imobilizace u bank nebo u obchodníků s cennými papíry.

13 Dnes v bance zaplatíte zhruba 2 tisíce Kč, za vedení účtu další minimálně 2 tisíce a do ceny se bude muset promítnout investice do celého systému evidence. Navíc známe banky a jejich systém nesmyslných poplatků. Co je ale hlavní, že z hlediska transparentnosti to není dobré řešení. Kolik to bude stát v centrálním depozitáři? Pozměňovací návrh se soustřeďuje na obnovitelné zdroje a veřejné zakázky. Ve veřejných zakázkách uspěje ročně podle dostupných informací cca 700 akciových společností z těch 12 tisíc a něco, co tady v ČR máme. Pokud by měly průměrný základní kapitál ve výši cca 8 milionů Kč, potom podle pravidel a propočtů centrálního depozitáře by zaknihování 550 dosud nezaknihovaných akciových společností znamenalo náklady na poplatky u centrálního depozitáře v celkovém objemu cca 4,4 milionu za všechny akciové zaknihované společnosti. Ročně, neboli v průměru 8 tisíc na jednu. Co je nutné dodat, že ceny centrálního depozitáře jsou stanoveny na základě služeb popsaných ve schválených předpisech České národní banky. Navíc centrální depozitář má dominantní postavení na trhu, je proto pod kuratelou ÚOHS a zákona o cenách, které stanoví vytváření pouze přiměřeného zisku. Ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě uvádí, že náklady spojené se změnou akcií na doručitele budou akciové společnosti stát 390 milionů Kč. V kontextu této částky mi 4,4 milionu poplatků za opravdovou transparentnost nepřipadá vůbec mnoho a boj s korupcí prostě něco stojí. Tolik několik postřehů z diskuse s experty na výboru pro územní rozvoj. Já jsem říkal pět otázek, prosím, teď odpovědi, které vzešly. Za prvé vládní návrh zákona sice formálně ruší anonymní akcie, ale fakticky neruší anonymní vlastnictví akciových společností. Anonymní vlastníci se dál budou moci schovávat prostřednictvím papírových listinných akcií na jméno. Toto vlastnictví bude možné poměrně rychle a nekontrolovatelně měnit. Akciové společnosti se skrytými vlastníky bohužel budou mít i po schválení tohoto návrhu zákona přístup k čerpání veřejných prostředků a tento návrh zákona tento přístup k veřejným prostředkům nijak neřeší. Je zde velice rychlá možnost, jak zabránit akciovým společnostem s anonymními vlastníky přístup k čerpání veřejných rozpočtů, veřejných zakázek, a to když Senát schválí doplnění stávajícího návrhu zákona tak, aby akciové společnosti s anonymními vlastníky neměly přístup k veřejným zakázkám a prostředkům. V ČR existují osvědčené nástroje, které můžeme okamžitě použít. Jedná se o centrální evidenci akcií, kde jsou akcie uchovány v dematerializované podobě, a je známa historie vlastnictví. Je tomu v jiných zemích, např. na Slovensku. Primárním cílem zákona je propojení transparentnosti ve vazbě na veřejné prostředky, nikoli transparentnost pro transparentnost, jak to předpokládá vládní návrh zákona. Na základě těchto odpovědí a závěrů diskuse jsem předložil pozměňovací návrhy a teď bych je chtěl okomentovat. Tento pozměňovací návrh plně ctí zaměření a obsah vládního návrhu zákona. Pozměňovací návrh prostřednictvím novely zákona o veřejných zakázkách a novely zákona o podporovaných zdrojích energií, kde se ročně přerozděluje – u těch podporovaných zdrojů energie – více než 400 miliard Kč, propojuje snahu o zvýšení transparentnosti akciových společností a oblast veřejných zakázek a podpor obnovitelných zdrojů, a to zejména fotovoltaik, tak, že akciová společnost ucházející se o veřejnou zakázku v ČR bude muset být v co nejtransparentnější vlastnické struktuře, to je se zaknihovanými akciemi. Akciové společnosti s akciemi na majitele se tak při ucházení o veřejné zakázky v České republice budou muset transformovat buď na akciovou společnost se zaknihovanými akciemi nebo na jinou formu obchodní společnosti

14 s dohledatelnými vlastníky či společníky, to je například na společnost s ručením omezeným. Pozměňovací návrh vychází z českého právního řádu, který u některých akciových společností definuje povinnost zaknihovat své akcie a tím umožňuje dohledatelnost vlastníků. Jedná se, jak už jsem hovořil, například o banky, pojišťovny, zajišťovny atd. Pozměňovací návrh zároveň nastoluje nejvyšší stupeň transparentnosti vlastnické struktury českých akciových společností ucházejících se o veřejné zakázky a o podpory v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Zároveň ale nediskriminuje české akciové společnosti ve srovnání se zahraničními, zejména polskými či německými, u kterých anonymní akcie zůstávají neregulovány. Zahraniční akciové společnosti, které nebudou mít zaknihovány své akcie v zahraničním centrálním depozitáři a budou se chtít ucházet o české veřejné zakázky, budou muset formou čestného prohlášení předem oznámit, kdo je konkrétním vlastníkem více než 10 % akcií takovéto zahraniční akciové společnosti s anonymními vlastníky. Myslím si, že tento pozměňovací návrh v tomto směru spíše zvýhodňuje české i zahraniční akciové společnosti, které mají akcie zaknihovány v centrálním depozitáři, protože ty nebudou muset do výběrových řízení dodávat žádná komplikovaná potvrzení. Zahraniční akciová společnost, která nebude zaknihovaná, bude muset, jak jsem říkal, před každým výběrovým řízením dodat čestné prohlášení identifikující všechny akcionáře, kteří mají více než 10 % akcií, s uvedením zdroje, odkud tuto informaci získala. Myslím si, že to nebude jednoduché obejít, protože pokud bude někdo lhát, půjde o trestný čin. Závěrem mi, prosím, dovolte zdůraznit, že bychom zde v Senátu měli dát přednost efektivitě transparentnosti firem a zda jako Senát chceme co nejrychleji zabránit dalšímu netransparentnímu rozdělování veřejných zakázek a podpor nebo prostřednictvím právních kliček a výkladu dát další měsíce či roky prostor pro manipulace a zneužívání veřejných peněz. Děkuji vám za pozornost a jenom dodávám, že jste dostali na lavice ještě drobný pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru, protože na ústavně-právním výboru byly nějaké připomínky a já jsem tyto připomínky zapracoval do tohoto pozměňovacího návrhu, který, myslím si, řeší tuto problematiku.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. My se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejdříve mi dovolte, abych poděkoval kolegovi Bárkovi za to, jak velmi jasně a přesně vyjmenoval problémy, které jsou spojeny s tímto zákonem jak pro české firmy, tak i pro zahraničí, i nebezpečí, které vyplývá z další praxe, pokud bychom je nechali tak, jak je doposud, nebo pokud bychom schválili tento zákon bez pozměňovacích návrhů, které předložil kolega Bárek. Boj s korupcí není jednoduchý a není snadný. Bylo tady už řečeno, že to je jen určitý krůček v boji s korupcí, která nás všechny ohrožuje. Transparence neboli zprůhlednění je nejdůležitější věc v boji proti korupci. Korupci nikdy nevymýtíme, ale můžeme se pokusit ztížit a znesnadnit podmínky pro korupci. A domnívám se, že je to i jednou z našich povinností, protože to po nás naši voliči a naši občané vyžadují stále důrazněji!

15 Proč najednou je tento zákon? Je to vyvoláno určitým tlakem a velmi podivnými věcmi, které se točí kolem obnovitelných zdrojů, především kolem podpory fotovoltaiky. Není to ale jenom fotovoltaika, je to i přimíchávání biosložek do pohonných směsí a jiné věci. Ostatně i pan poslanec Urban při projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně vystoupil s návrhem, aby byla určitá povinnost pro příjemce a vlastníky dotací na podporu obnovitelných zdrojů. Je důležité, abychom věděli, kam jdou veřejné prostředky! Jedná se tady především o veřejné prostředky, o prostředky všech občanů. A konečný vlastník pokud postupuje v souladu se zákonem, se nemá čeho obávat. Mělo by to být vše v pořádku a měla by tady být dáno určité pozitivum pro firmy a vlastníky, kteří se nebojí postavit se za to, co jim patři, na rozdíl od jiných. A ty temné nitky pak bohužel mnohdy vedou i k nám politikům. Zákon má určité nedostatky. Jeden z nich je třeba v tom, že akcionář, akciová společnost s anonymními akciemi s domicilem v zahraničí, také například společník s.r.o., byť je i zapsán v obchodním rejstříku, je-li jím taková akciová společnost, je identifikovatelný pouze v první linii, ale pak už dohledání k dalšímu vlastníkovi, k tomu ultimátnímu, je už někdy velmi těžké. Chtěl bych zdůraznit i to, že i premiér Petr Nečas a ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba opakovaně vyzývali k rozkrytí vlastníků především fotovoltaických elektráren. A dobře víte, o čem mluvíme, protože to je to, co sráží český průmysl, to, co dělá Českou republiku těžko konkurenceschopnou. Víte, jak ceny energií dopadají na životní úroveň našich občanů. A kam se vlastně poděly ty miliony, a dnes se mluví téměř o bilionu českých korun? Kam se tedy poděly ty miliardy z obnovitelných zdrojů? A jsou to i různé nesrovnalosti, které se týkají výstavby a nákupu elektráren, které nyní provozuje ČEZ a které jsou součástí vyšetřování. Nezapomeňme, že se jedná i o určité strategické rozhodnutí a o energetickou bezpečnost naší země. Podle mne by vláda především měla požadovat zveřejnění vlastníků fotovoltaických elektráren až do úrovně fyzických osob a prošetření nákupu elektráren z ČEZu a jak Energetický regulační úřad uděloval dotace. To jenom na okraj. A bohužel v tomto zákoně to není dotaženo až do tohoto finálního stadia. A proto pozměňovací návrhy našeho kolegy Bárka určitým způsobem vylepšují tento zákon, a byl bych velmi rád, že i většina z vás, tak jako já, podpoří jeho pozměňovací návrh. Proto doporučuji, abychom návrh propustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Obdržel jsem několik výzev a mailů k tomu, abych vystoupil na podporu vládního návrhu a proti pozměňovacímu návrhu našeho výboru. A protože tyto výzvy chci uposlechnout, tak vystupuji. Ovšem, aby nebyla mýlka, naopak vystupuji jednoznačně právě na podporu těchto pozměňovacích návrhů. Jen několik připomínek, protože kolega Bárek odvedl velmi dobrou práci a vystoupení expertů na našem výboru byla velmi přesvědčivá. Škoda, že nemohu vystoupit tady na plénu, rozhodování by pak bylo poměrně jednoduché.

16 Zákon má krásný název – o zvýšení transparentnosti. Ale bojím se, že vzbuzuje velká očekávání, očekávání, která nenaplní. Jestli si občané a média myslí, že po jeho schválení se hned všichni dozvědí, kdo kterou akciovou společnost vlastní, kdo vlastní kterou fotovoltaickou elektrárnu, kdo se účastní výběrových řízení, tak aby bylo jasno – nedozví se to a nedozví se to přesto, že budou přijata zpřísnění našeho výboru. Jde o to, aby si někdo tato očekávání nedělal. Bylo tady řečeno, že všichni mají plnou pusu řečí o tom, jak je třeba přijmout různá protikorupční opatření. Ale možná, že právě proto, jak jsem se dnes dočetl, že paní Karolína Peake nemá ani pořádnou kancelář, tak se to jaksi zatím nedaří. A poměrně úsměv vzbudilo prohlášení pana ministra, který řekl, asi jako výraz velké důvěry v právníky ministerstva, že tento zákon nebyl zpracován na ministerstvu, a proto by to měla být záruka kvality. A poslední poznámka. Protože jedním z těch, kteří vyzývali, abych nepodpořil v žádném případě návrh výboru – a přiznám se, že to mě zcela dostalo – byla rekonstrukce státu, sdružení těch sdružení, oživení, Ekologický právní servis, Transparency International. Minule, když jsme projednávali jednací řády, jsem si tady neodpustil povzdech, jak to, že tyto organizace nekřičely při projednávání jednacího řádu ve sněmovně, protože ten byl jednoznačně protikorupční, a neřekly ani slovo. A přesto měly tiskovou konferenci, že nás budou nutit podepsat 9 protikorupčních zákonů. Proto dnes o tom hovořím podruhé, protože jedním z protikorupčních zákonů je také zákon, který má ztransparentnit akcie. A přestože pozměňovací návrh z našeho výboru je jednoznačně dalším malým, drobným krůčkem, tak oni nás včera vyzývali, asi jste to dostali všichni, k tomu, abychom v žádném případě nepodpořili zpřísňující pozměňovací návrh. Přiznám se, že to mně vyrazilo dech a nevím tedy, co si mám o tom myslet, jestli jsou to organizace, které jsou netransparentně financovány vlastníky fotovoltaiky, což si nemyslím, anebo u nich došlo jen k nějakému omylu a věřím, že se k tomuto omylu přihlásí a následně podpoří senátní verzi, protože věřím, že dnes tento pozměňovací návrh většinu získá. A o to vás prosím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Řada věcí, o kterých jsem chtěl mluvit i já, již tady zazněla, zejména ve vystoupení kolegy Ivo Bárka. Ale přesto ještě pár poznámek bych rád přičinil. Zákon, který má řešit transparentnost vlastnictví akciových společností, je doopravdy velmi kosmetickou úpravou. Já si také myslím, že v podstatě žádnou velkou transparentnost nevyřeší, že je v tomto směru velmi jalový. Dokonce i pozměňovací návrh, který tady je předložen, je jenom velmi dílčím opatřením k malému zvýšení transparentnosti. Přesto obě varianty jsou lepší, než vůbec nic. Bez ohledu na to, jestli projde pozměňovací návrh, dostaneme-li se do podrobné rozpravy, podpořím jakoukoliv z těchto variant. Ale neměli bychom si doopravdy nalhávat, co všechno tento zákon vyřeší. Už tady zaznělo, že listinné akcie na jméno, kde jediným dokladem, kdo je akcionář, je seznam akcionářů vedený samotnou akciovou společností, kde je otázka, jestli je vůbec zřízen. Dá se kdykoliv přepsat a nikdo nad tím nemá žádnou kontrolu, tak tu transparentnost příliš nezvýší.

17 Pokud cílíme na společnosti, které dnes jsou založeny v anonymní podobě, tak aby třeba jejich majitel, který je zároveň komunálním politikem, mohl sám sobě přihrát profit z nějaké zakázky, tak pro něj mnohem jednodušší cestou, než zaknihovávat nebo imobilizovat, je právě převést to na listinné akcie na jméno, protože v podstatě je schovaný skoro úplně stejně. Teď tedy k imobilizaci. Už tady právě Ivo Bárek zmiňoval, že imobilizaci budou moci provádět obchodníci s cennými papíry, jichž je mnoho tisíc po Evropě a jaká bude dosažitelnost informace. A to i pro orgány činné v trestním řízení, jak jednoduchá bude dostupnost. Pokud naše akciové společnosti zvolí imobilizace u obchodníka s cennými papíry někde v Lucembursku nebo třeba na Kypru. Doopravdy ta roztříštěnost a nedostupnost informací bude pořád taková, že z hlediska transparentnosti se toho mnoho nevyřeší. Zásadním řešením by bylo zrušit možnost imobilizace úplně, což není proveditelné v tomto zákoně izolovaně, protože by to bylo řešení pouze pro již zřízené akciové společnosti nebo ty, které vzniknou do konce tohoto roku. Zrušení imobilizace by muselo být provedeno i v zákoně o obchodních korporacích, který předpokládá, že mohou existovat akcie na majitele právě buď v zaknihované, nebo imobilizované podobě. To znamená zrušit imobilizaci jenom pro ty stávající akcie a ne pro ty v budoucnu vznikající akciové společnosti by nemělo smysl, ale myslím, že bude velmi vhodné k tomu do budoucna přistoupit. Ministerstvo spravedlnosti to nepředložilo, protože si samozřejmě za každou cenu trvalo na dokonalosti té celkové rekodifikace soukromého práva a v zásadě nepřipustilo debatu ani v této věci, že by právě imobilizace vypadla už z nového zákona o obchodních korporacích. Ale myslím si, že se k tomu budeme muset komplexně ještě v budoucnu vrátit. Z tohoto hlediska samozřejmě zaknihovaná podoba u centrálního depozitáře je "nejtransparentnější", protože přinejmenším informace jsou shromážděny na jednom místě. Je to jedno kontaktní místo zejména pro orgány činné v trestním řízení, případně finanční úřady, nebo další státní orgány, které ze zákona mají mít přístup k těmto informacím. Bude proto dobré, pokud to pozměňovacím návrhem povinně zavedeme alespoň pro akciové společnosti činné v určitých oblastech, když už tedy imobilizaci nezrušíme jako ne dostatečně transparentní možnost zcela už v tomto okamžiku. Poslední věc, ke které bych se chtěl vyjádřit, zmiňoval to tady i Petr Vícha. Pravděpodobně jsme všichni dostali e-maily například, ale ne jenom od aktivistů, kteří jsou za iniciativou rekonstrukce státu. Já bych je nesoudil příkře, já si myslím, že jim jde upřímně o to, aby se doopravdy naše prostředí změnilo a na základě některých minulých zkušeností a ping pongu mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou vědí, že v některých případech tento ping pong vede k tomu, že se neschválí vůbec nic. Ale já se toho neobávám. V tomto případě si myslím, že můžeme s čistým svědomím přijmout přísnější úpravu, protože jestliže tento zákon prošel v Poslanecké sněmovně většinou 160 hlasů předtím, než přišel k nám do Senátu, tak přijmeme-li pozměňovací návrhy, bude mít Poslanecká sněmovna na výběr – buď prostou většinou schválí senátní verzi, přísnější, anebo věřím, že když předtím měli 160 hlasů pro podporu původního vládního návrhu zákona, že 101 hlas pro přehlasování Senátu najdou i v dalším hlasování. Tyto taktické ohledy v tomto případě podle mě nejsou namístě a doopravdy bez obav můžeme čistě z hlediska věcnosti posoudit už předložený pozměňovací návrh, obsažený v usnesení výboru. Děkuji.

18 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: S právem přednosti se přihlásil pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, promiňte, ale my tady nejsme od toho, abychom respektovali, co nám tady posílá Poslanecká sněmovna. My jsme tady snad samostatní senátoři, kteří jsme prošli jiným hlasovacím a volebním procesem, než poslanci v Poslanecké sněmovně. A my si musíme stát za svými rozhodnutími. A myslím si, že naše váha je právě v určité naší samostatnosti. Pokud se Poslanecká sněmovna rozhodne nás přehlasovat, nebo respektovat, je to její demokratické právo. Ale poslanci by si měli také uvědomit – a to i v souvislosti s tím, jaké nekvalitní zákony k nám posílají – že se blíží volby do Poslanecké sněmovny a že budou skládat účty! A proto se domnívám, ať už Poslanecká sněmovna se rozhodne respektovat návrh náš, a domnívám se, že to není politická záležitost, ale je to záležitost na ochranu nás všech, na ochranu občanů a ekonomiky naší země, jestli se rozhodne respektovat naše změny nebo ne, bude to jenom na nich. A já nebudu přistupovat na nějaké handly – my tady uděláme tohle, vy ustupte v tomhle, my vám pustíme zase tohle… Myslím si, že z dlouhodobého hlediska je to cesta, která vede do pekel. My jsme Senát, samostatná horní komora Parlamentu ČR. A poslanci by měli respektovat naše v podstatě věcné připomínky a měli bychom být v jednotě na některé názory, které souvisejí se zájmem všech občanů této země, v podstatě i jejich. Pokud to neučiní, je to jenom jejich a jejich věc.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, přičiním jenom dvě poznámky s ohledem na to, že mnoho věcí již bylo řečeno. Nejprve k tomu, že mají pravdu všichni ti, kteří říkají, že tímto zákonem v zásadě odstraníme korupční prostředí v této republice tím, že odhalíme vlastníky. Ale není tomu tak, protože každý, v jakémkoliv systému, dokonce i v transparentním systému on line, který teď nemáme, dokonce ho ani nedosáhneme, může kdokoliv nastrčit jiného vlastníka. Tím se samozřejmě vystavuje určitému nebezpečí, kterému vystaven v této chvíli není, a to, že jiný vlastník za čas, za několik měsíců či let si řekne, ono to je vlastně moje a nesmluvní vztahy, které mezi nimi budou, to znamená vztahy čisté korupční, on nebude respektovat. A pak těžko ten, kdo se bude skrývat za napsaným vlastníkem, donutí k tomu, aby mu majetek vydal, nebo myslím bonusy z majetku. Určité ztížení to tedy je. Chci říci, že podporuji návrh pana kolegy Bárka, a to proto, že sice nezavedeme on line server, kde by si každý mohl kliknout, tak jako na obchodní rejstřík dnes a zjistit, kdo je vlastníkem, nejenom jednatelem, ale kdo je vlastníkem firmy. Ale myslím si, že k tomu spějeme, myslím si, že k tomu jednou dospějeme, protože to je jediný způsob, jak se vyvarovat určitého nebezpečí, které v současné době podstupujeme. Tolik k podpoře. A druhá námitka je k těm záležitostem, které jsem dostal i já a o kterých tady mluvil pan senátor Vícha. Nevím, zda jsme dostali stejné materiály, ale v materiálech, které já jsem dostal, vidím určitou racionální úvahu předkladatelů, a to v té věci, která se netýká až tak úplně tohoto zákona, ale týká se jiného

19 zákona. Je to zákon o veřejných zakázkách. Ano, rozpor s právem Evropské unie já tady cítím, snažil jsem se ho dohledat, ale protože jsem dnes ráno už neměl tolik času, dohledal jsem jenom některé dokumenty. Myslím si, že tam mají zasilatelé mailů pravdu, že Evropská unie neřeší některé věci, a to proto, že především pracuje velká část Evropské unie v jiném morálním prostředí. Proto některé věci neřešila, například takovéto věci, jako máme my, to znamená anonymní vlastníky, korupci na každém rohu, atd. To znamená účast ve veřejných soutěžích za miliardy, které tady probíhají, a účast samozřejmě otevřená pro naše podniky, ale především pro korporace a podniky z celé Evropské unie, tam oni s ohledem na evropské právo zřejmě mohou namítnout, že takovéto odhalování směrem k nám, to znamená detailní odhalení vlastníků atd., je v rozporu s evropským právem. Je to otázka veřejných soutěží. Je to možné, ale myslím si, že předmětem tohoto zákona to není. Pozměňovací návrh, který tady je, nejde myslím nad rámec tohoto zákona či tohoto rozporu, takže ten já podporuji. A pokud by takovýto problém nastal, pak se bude muset řešit v zákoně o veřejných zakázkách a nebude se řešit tady. To na margo toho, že možná ty organizace mohou mít pravdu. Ale můj návrh je, abychom to neřešili teď; a budeme to když tak řešit v zákoně o veřejných zakázkách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A vzhledem k tomu, že je 11.28 hodin a máme schválený pořad od 11.30 hodin – bod "imunita" – ústavní zákon, přerušuji tento bod. Oba kolegové Vystrčil a Kubera nezapomenou se přihlásit do diskuse, která bude probíhat, a tento bod včetně dalších budeme projednávat po pevně zařazených bodech, které máme na odpoledne. V této chvíli budeme projednávat bod

4. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 48)

Návrh máme jako tisk č. 48. Zástupkyně skupiny poslanců Kateřina Klasnová nás v této chvíli seznámí s obsahem návrhu. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o omezení imunity zákonodárců a ústavních soudců toho bylo řečeno už tolik, že mi dovolte – jménem předkladatelů z Poslanecké sněmovny – pouze pár slov. Pevně věřím, že díky politické shodě napříč politickým spektrem dnes při hlasování o již 18. návrhu na omezení imunity společně změníme českou Ústavu v části týkající se trestněprávní imunity. Imunita má být nástrojem preventivní ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Není výsadním privilegiem jedinců, ale má zaručovat nerušenou činnost a demokratický chod Parlamentu. V různých zemích je různá míra imunity zákonodárného sboru. Ve všech demokratických zemích je indemnita, neodpovědnost zaručující svobodu projevu v orgánech zákonodárných sborů a na půdě Poslanecké sněmovny či Senátu.

20 V řadě zemí je také v různé míře imunita, tedy nestíhatelnost. Českou anomálií ale je, že nevydá-li Parlament svého člena k trestnímu stíhání, jeho stíhání je znemožněno již navždy. V žádné jiné evropské zemi, ani v USA, není trestněprávní imunita doživotní – jak dokazuje i studie parlamentního institutu – pouze u nás. Právě tuto raritu, která má v Česku tradici od první Ústavy z roku 1920, předloženou novelou rušíme. A podotýkám, že za takto široké pojetí trestněprávní imunity byla ČR kritizována na mezinárodní úrovni. Konkrétně např. při hodnocení České republiky skupinou států proti korupci, která je ustavena při Radě Evropy a sdružuje 46 států. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, připomínám, že se změnou Ústavy týkající se přímé volby hlavy státu jsme omezili imunitu prezidenta republiky pouze na dobu výkonu mandátu. Rozsah imunity hlavy států je tak menší, než je tomu u zákonodárců a ústavních soudců. Dochází tady k problematické ústavní disbalanci a nepoměru. Na tuto skutečnost poukazuje také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který výslovně doporučuje – z důvodu vyváženosti moci ve státu – přijmout stejnou úpravu v případě zákonodárců a členů Ústavního soudu. Jak jsem řekla na začátku, imunita má chránit členy Parlamentu z důvodů svobodného a nerušeného výkonu jejich mandátu, má je chránit před svévolnými, nebo dokonce zlovolnými, zásahy moci výkonné. V žádném případě by však nemělo jít o zakotvení imunity jakožto osobního privilegia stavějícího poslance, senátory, ústavní soudce do nadřazeného postavení ve srovnání s ostatními občany České republiky. Ostatně v současné společenské situaci stávající úprava ochranu zákonodárného sboru a Ústavního soudu dle mého názoru a názoru předkladatelů nezabezpečuje. Členové komor se často pod mediálním tlakem bojí člena orgánu nevydat, obávají se negativní reakce veřejnosti, obávají se i tíhy odpovědnosti, pokud je vyloučeno trestní stíhání navždy. Komory proto tuto pojistku proti moci výkonné nerady využívají, de facto nakonec zůstávají proti moci výkonné a jejím zásahům bezbranné a bez ochrany, což vposled může poškozovat ústavní systém. Zde opět připomínám, že se jedná i o soudce Ústavního soudu. Nová úprava s odložením stíhání na konec funkčního období naopak dává nový rozměr ochrany ústavních orgánů. Jsem přesvědčena, že po zrušení ustanovení o doživotní trestně právní imunitě by zákonodárný sbor mohl chránit své členy naopak efektivněji, protože by odpadlo dilema při rozhodování, zda člena vydat či nevydat k trestnímu stíhání, že v případě záporného stanoviska zákonodárci de facto suplují orgány činné v trestním řízení. Vážené senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás jménem poslaneckých předkladatelů o schválení této změny Ústavy v podobě, na které byla nalezena shoda napříč politickým spektrem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, paní poslankyně. Garančním výborem je výbor ústavně-právní, usnesení má č. 48/1, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Paní poslankyně tady řekla vše, co já tady mám napsáno, ale přece jenom musím se zastavit zase u legislativního procesu, to znamená u poznámek legislativního rázu. Víme, že tento návrh nám přináší skupina poslanců, vedená právě paní poslankyní Kateřinou Klasnovou. Ta předložila návrh Poslanecké

21 sněmovně 13. června loňského roku. Vláda souhlasila, 1. čtení 47. schůze PS 23. října loňského roku, přikázán ÚPV, ten doporučil jeho schválení s jedním pozměňovacím návrhem, který se nám pak promítl do té úpravy, která nám je předkládána, to znamená posunout legisvakanční lhůtu, a to tak, že by účinnost byla 1. dnem 2. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Ve 2. čtení na 51. schůzi dolní komory českého parlamentu 5. února 2013 – tam přišel další pozměňovací návrh poslance Miroslava Kalouska. Ten spočíval v návrhu na zrušení článku 27, odst. 3 – 5 ústavy, s cílem zúžit parlamentní imunitu pouze na hlasování a projevy učiněné v parlamentu. Dlužno říci, že s tím jsme se tady setkali také. 3. čtení návrhu se uskutečnilo na téže schůzi dolní komory českého parlamentu, schváleno třípětinovou většinou všech poslanců, kdy ze 162 poslanců bylo pro 148 a pouze 5 proti. Nám, jako horní komoře PČR, Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona 25. února letošního roku, organizační výbor, jak bylo konstatováno, určil garančním a jediným výborem ÚPV, a to dne 26. února 2013. Já bych připomněl, že toto navrhované omezení trestněprávní imunity se shoduje s předchozím obsahově stejným návrhem poslanecké skupiny, vedené opět paní poslankyní Kateřinou Klasnovou, dvě třetiny z nás jsme ho tady zažili, pokud tedy jsme byli přítomni aspoň duchem. Ten byl dne 26. 4. 2012 nezodpovědně zamítnut Senátem PČR. Jinak my jsme se pak dohodli s paní dneska už ex-senátorkou Soňou Paukrtovou a podali jsme Senátu 17. 5. 2012 náš návrh, který spolupodepsali další senátoři. Šlo vlastně o reakci na zamítnutí předchozího poslaneckého návrhu. A tento náš senátní tisk č. 348 v 8. funkčním období prošel ve dvou čteních, ve výborech a na plénu Senátu, a byl naší komorou schválen na plenární schůzi dne 19. července loňského roku. Pak byl předložen Poslanecké sněmovně, kde je projednáván jako jejich poslanecký sněmovní tisk č. 760. Ten byl propuštěn do 2. čtení, přikázán k projednání ÚPV PS a tento výbor jednáním o něm svým usnesením ze dne 16. ledna 2013 logicky přerušil, protože se projednávaly návrhy dva. Respektive tam byl ten současný, o kterém jednáme. Takže, jak už jsem řekl, obsah toho senátního tisku vám vážená paní poslankyně vlastně sdělila, já to nebudu opakovat. Mohu potvrdit to, že skutečně trestněprávní imunita zákonodárců, to znamená senátorů a poslanců, je skutečně evropskou raritou, je ojedinělá, a Česká republika by podle mého názoru neměla stát o takovéto prvenství v rámci Evropy. Navíc, jak vážená paní poslankyně tady říkala, a velmi správně podotkla, že tím ústavním zákonem č. 71/2012 Sb., jímž jsme novelizovali Ústavu ČR v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta republiky, došlo vlastně s účinností od 8. března t. r. k omezení trestněprávní imunity nestíhatelnosti, tedy prezidenta republiky pouze na dobu výkonu jeho funkce. A bylo by naprosto nelogické, abychom my jako zbývající ústavní činitelé nenavazovali. To znamená, že u členů parlamentu a soudů Ústavního soudu není důvod, aby požívali širší ústavní ochrany než hlava státu. V čl. II je datum nabytí účinnosti. Znovu opakuji, že by v případě našeho schválení mělo nastat 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení. Vážený pan předsedající vlastně označil usnesení ÚPV Senátu PČR, jde skutečně o 39. naše usnesení. S tím, že náš výbor vám pod římskou I doporučuje schválit projednávaný návrh ústavního zákona, ve znění postoupeném PS, pod římskou II jsem označen já, tedy senátor Miroslav Antl jako zpravodaj, a pod římskou III jsem já jako předseda ÚPV Senátu PČR,

22 respektive byl jsem povinen oznámit toto naše usnesení panu předsedovi Senátu ČR, tedy Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Materiál projednala také stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, má usnesení, které máme jako tisk 48/2, zpravodajkou je paní senátorka Eliška Wagnerová. Ptám se, zda chce vystoupit? Nechce. Takže v této chvíli otvírám rozpravu. Pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, já jenom avizuji, pokud na to dojde, ten známý pozměňovací návrh není nijak nový. Je to návrh, který Senát schválil v roce 2006, a nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou. Jeho výhodou je, že ten problém řeší jednou provždy, bez ohledu na rekonstrukce státu, destrukce státu a jiné iniciativy. Protože pokud přijmeme ten návrh, který je předložen, tak vám garantuji, že do roka a do dne tady máme tento návrh. Protože ani to je neuspokojí, budou znovu usilovat o to, aby imunita byla odstraněna, nejlépe úplně, to je i na projevy a hlasování. Protože, jak jsem tady slyšel od pana senátora Antla, Senát nezodpovědně zamítl. Já nic takového neznám, Senát hlasuje, a není tam žádné slovo "zodpovědně", "nezodpovědně", senátoři hlasují podle svého svědomí a vědomí, ne podle toho, kdo jim posílá jaké dotazníky a v podstatě jim nedává žádnou šanci, aby se k tomu nějak seriózně vyjádřili. Jediná odpověď je ano, a kdo neodpoví ano, je zločinec, korupčník a chce destruovat tuto zemi. Není to tak. Mimochodem ten návrh i balancuje to, čím se argumentuje, že vlastně prezident je na tom teď hůř než poslanci a senátoři, protože on má imunitu po dobu výkonu svého mandátu. Já už nebudu dlouze opakovat ty argumenty situace poslance, který nebyl vydán, to znamená, že následující tři, často i čtyři roky bude jednak moci ovlivňovat svědky, bude mít čas si tu věc připravit, protože bude vědět, že po skončení jeho mandátu na něj bude někde před Poslaneckou sněmovnou čekat policie s klepety. Takže on se připraví. Na druhé straně bude velmi snadno vydíratelný, protože bude žít v neustálém strachu, nebude vědět, jak to vlastně dopadne. To, že sněmovna ani Senát už nikdy nikoho nevydá – vždycky všechny vydá, protože nebude mít nikdy sílu, ať to bude jakýkoli příběh, tak nebude mít sílu odolávat tzv. veřejnému mínění… Mimochodem na projednávání tohoto návrhu zákona v ÚPV, který je veřejný, nebyl vůbec nikdo. Takže ono to není tak, že veřejnost nežije ničím jiným než tím, jakou mají poslanci, nebo nemají imunitu. Tento návrh řeší tu věc jednou provždy. Poslanec a senátor má imunitu na hlasování a projevy v příslušné komoře. A to je všechno. Jinak je na stejné úrovni jako každý jiný občas. To si myslím, že řeší tu věc jednou provždy. A pokud schválíme tu první verzi, tak vám garantuji, že se k tomu dříve nebo později, až zrovna nebude o čem psát nebo nebude Kypr v krizi nebo něco jiného, tak se zase vytáhne tento problém. Některá strana se ho chopí, protože to je problém zajímavý, dá se na něm hrát, získávat na něm body. Ona ostatně i ta imunita prezidenta byla založena na stejném principu – to jsou takové ty hrátky, ještě o tom budu mluvit, až budeme pokračovat v anonymních akciích, jaká je skutečná pravda a kde je to jádro pudla zakopáno. Takže já si myslím, že tímto návrhem, který podávám opakovaně a mnozí z vás ho tehdy schválili, bychom ten problém vyřešili. Že tomu tak nebude, to už není moje vina. Já čelím tomuto tlaku, já se nenechám vydírat od žádné skupiny,

23 která mi píše maily, že něco musím nebo nesmím, já na to mám vždycky jednoduchou odpověď – musím jenom umřít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně, kolegové. Ten příběh není tak jednoduchý, jak se nám to tady snaží vysvětlit předkladatelka nebo, vaším prostřednictvím, pan senátor Antl. My žijeme v realitě. Nežijeme v akváriu jako někteří poslanci a možná i někteří senátoři. Jasně tady bylo něco řečeno o tlaku různých iniciativ, které pohoří, když jdou do voleb, a pak se snaží přes sdělovací prostředky prosazovat svoje zájmy, mnohdy bohulibé, mnohdy méně bohulibé. Je pro mě osobní urážkou, když tady, vaším prostřednictvím, ke kolegovi senátorovi Antlovi prohlásí, že Senát nezodpovědně rozhodl. Senát rozhodl demokraticky hlasováním. Mně se taky mnohdy nelíbí některá rozhodnutí Senátu nebo jiných orgánů, ale musím se s tím smířit, i když mám opačný názor. A to byl i případ toho, co jsme tady zažili. Nemám rád jednobarevné pohledy na svět i na některé problémy, které se týkají nás všech. Žijeme totiž v České republice. S našimi bohužel velmi nedokonalými zákony a přiznejme si to, že i my jsme částečnými viníky toho, jak naše zákony vypadají. Je to ale i otázka našich občanů, koho volí, jak volí a jakým způsobem se některé zákony prosazují, především v Poslanecké sněmovně. Bylo tady něco řečeno o Evropě a Spojených státech. Domnívám se, že většina Evropy je jinak kultivována, aspoň ta západní, má jiné právní prostředí, než bohužel máme my. Nevím, co si mám myslet o tom, když ve výročních zprávách BIS se mluví o korupci mezi soudci, když jsou zavíráni někteří soudci nebo státní zástupci, když se mluví o tom, že policie nepracuje tak, jak by měla. Je to jako ve Spojených státech? Alespoň v otázce soudnictví, nebo není? Já se domnívám, že jsme trošku asi, bohužel, někde jinde. Je velkou tradicí v poslední době u části politiků nejen v PS, ale i tady v Senátu, dělat si z tradic a ústavy trhací kalendář. Tady jasně bylo řečeno, že ústava a imunita je od roku 1920. Od dob masarykovské republiky. A nyní přijdou sociální inženýři a řeknou – je to všechno špatně, musíme to všechno předělat. Někteří z vás by si měli vzpomenout, jaké byly těžkosti s volbou prezidenta, jak nejasně bylo dáno v tom pozměňovacím návrhu, kdo se může, kdo se nemůže zúčastnit přímé volby a jiných věcí. Ono někdy méně znamená více. Je velkým problémem, jak mnozí z nás – a je otázkou, jak si kdo z nás uvědomuje, jak má vykonávat svoji funkci – budeme postupovat, když se na nás budou obracet občané s tím, že se jim nelíbí postupy soudů, státních zástupců, orgánů činných v trestních řízeních, a budou nás žádat o pomoc. Tam už nejsme jako prostí občané, tam jsme jako vyšší instituce a oni u nás hledají pomoc. A my máme za povinnost, abychom byli informováni v rámci a rozsahu zákona. A jestli se dodržují platná pravidla a platné zákonné normy. Co si mám pomyslet o soudní úřednici, která v rozporu se zákonem říká, že na to někdo nemá právo a že dokonce dává pokutu. Nebo soudkyni, která když po ní chcete informaci, veřejnou, nic tajného, tak řekne, že se nemusí nikomu zpovídat, protože dneska někteří soudci si představují, že jsou tady bozi na zemi, oni mohou všechno. To je jeden z velkých problémů české justice. A tu tady neřešíme. Místo toho tady řešíme něco jiného. Vážení, v podstatě je to něco podobného jako

24 náhubkový zákon pro novináře. Tak bude náhubkový zákon pro ty politiky, kteří se snaží pomoci lidem v boji proti soudním orgánům, proti určité nespravedlnosti. Ano, já vím, že to jsou silná slova, ale nebojím se je vyslovit. Právě možná proto, že ještě snad budu mít nějakou imunitu. I když naše imunita je něco pouze iluzorního. Protože dobře víte, že když se požádá, tak tady tento Senát rozhodne, jestli to je v souvislosti s výkonem funkce senátora, nebo jestli to je čistě hospodářská záležitost, nebo věci, které se netýkají politické činnosti některého našeho člena. Je to i určité pohrdání funkcí, tou samoočišťovací funkcí jak Senátu, tak i Poslanecké sněmovny. A je to nebezpečný signál k tomu, že tyto funkce asi nepracují tak, jak by měly. Senát i sněmovna by měly být zodpovědné – a já už jsem to tady říkal – svým voličům. A to, že budeme tady kriminalizováni, to vám tady mohu jednoznačně říci, že tomu tak bude. Bude to i otázka určité msty, mnohdy i politické. Pokud bude trestným činem, ano, trestným činem i podezření z toho, že jste někoho křivě obvinil a to dokazování bude velmi, velmi těžké, nebudeme dělat nic jiného, než že budeme chodit po soudech, naše peníze půjdou na advokáty a budeme se bránit. O jisté vydíratelnosti už tady bylo řečeno. Trestným činem není v mnoha zemích Evropy to, když je křivé obvinění. Občanskoprávně je to něco jiného. To jsou věci, které nutí některé z nás uvažovat, jak se rozhodne. Jsou tady někteří z vás, kteří vědí, jak to vypadá, když Senát nebo sněmovna někoho vydá, a možná, že za tím je i ten kus politické činnosti toho dotyčného, a jak to potom vypadá. Pokud budeme nadále trvat na tom, že to bude jenom na projevy tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, a nebude to na jiné projevy, jsem zvědav, jak se někteří činitelé političtí – a tím myslím napříč politickými stranami – budou vyjadřovat, až ku příkladu pan Ing. Mládek bude jako poslanec a pronese něco podobného o živnostnících, tak jak to všechno dopadne. Ostatně některé iniciativy dávají trestní oznámení i na premiéra Nečase, který je zároveň poslancem. I to budou velmi zajímavé věci, co bude vláda dělat. Já jsem zásadně proti tomu, aby se imunita vztahovala na hospodářské a trestné činy poslanců a senátorů. Ale jsem proti tomu, aby neměli imunitu v souvislosti s výkonem své funkce po stránce politické a hlásáním některých svých názorů. Při stavu dnešní justice je to velmi, velmi riskantní krok pro celou politickou scénu v České republice. A domnívám se, že jsme ještě nedozráli k tomu, co nám tady předkládá paní předkladatelka. I když přiznávám, že to je mediálně velmi vděčné téma a že na základě jistých tlaků, jistých skupin, které už se připravují na to, jak nás budou kriminalizovat, napříč. Protože oni nerozlišují, jestli je to politik z pravice, levice, pro ně jsme jako politici lovná zvěř a dojde k tomu, před čím vás varuji! Chtěl bych zakončit tento pro mnohé asi nepříjemný proslov, pro některé nesouhlasný, ale věřte mi, že v budoucnosti se ukáže, kdo z nás měl pravdu, citátem pana Gorbačova. "Nejde o to nově myslet, ale myslet," vážení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážená paní navrhovatelko, milé kolegyně a kolegové. Já musím říct, že je mi z toho smutno. Je mi smutno z toho, že zákon o omezení imunity projednáváme – podle údajů, které jsem si přečetl – po devětadvacáté, já sám jsem účasten potřetí. Když nedopadlo dobře první jednání, kterého jsem se mohl účastnit jako senátor, kdy tady paní

25 navrhovatelka byla, tak jsem si řekl, no co, musíme s tím něco udělat. Ty výhrady, které tady zazněly, protože paní navrhovatelka má ten zájem, a měl jsem z ní ten pocit, určitě budou zohledněny, tak pro to taky něco udělám. I sedl jsem a 2. května jsem napsal e-mail, který jsem poslal kromě předsedů všech poslaneckých klubů také paní navrhovatelce a její asistentce na adresy, které jsou uvedeny na stránkách Poslanecké sněmovny. Ten email obsahoval návrh, který tady předkládám jako pozměňovací návrh, kromě dalších věcí, a obsahoval také větu: "Těším se na vaše reakce." Z Poslanecké sněmovny kromě odpovědi paní Miroslavy Němcové jsem žádnou reakci doposud neobdržel. Taková je snaha bavit se o imunitě, taková je snaha se s Senátem domluvit. Kdybych obdržel reakci: "Pane senátore, s vámi se bavit nebudu, je to dojednáno na politické úrovni," aspoň bych věděl, na čem jsem. Ani tu jsem neobdržel. Tak tady dneska stojím a těším se na vaši reakci prostřednictvím pana předsedající a paní poslankyně. Ten zákon, jak ho máme dneska před sebou, má podle mě jednu zásadní vadu. A já ji tady řeknu na konkrétním příkladu. Má vadu, která spočívá v nebezpečí – a teď se budu opakovat –, které může být způsobeno tím, když Senát nebo sněmovna rozhodne nevydat. Když Senát nebo sněmovna rozhodne nevydat, tak ten člověk, kterého se to nevydání týká, se nachází ve dvou možných situacích. První je, že je vinen. Čili vykradl samoobsluhu. V okamžiku, že je nevydán, tak je celou dobu vinen. A ti, co ho chtějí obviňovat, vědí, že až skončí jeho mandát, bude souzen, a tím pádem shání klíčové svědky, vyhrožují mu, a řekl bych, mají velkou možnost naprosto zásadním způsobem ovlivňovat jeho další chování v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. Druhá možnost je, že nebyl vydán a je nevinen. Žádnou samoobsluhu nevykradl. V tom okamžiku on nemá možnost říct, a já chci být okamžitě teď vyšetřován, a musí opět čekat na období, až skončí jeho mandát, aby následně po prohraných volbách atd. kromě jiných problémů čelil i vyšetřování, protože dříve k němu nemohl být připuštěn. Můj pozměňovací návrh spočívá v tom, že vás prosím, abyste umožnili i poslancům a senátorům právo k tomu jít k soudu, kdy oni si myslí, že to je správné. Abyste jim umožnili poté, co Senát nebo sněmovna nějak rozhodne, aby ještě mohli oni rozhodnout, zda budou nebo nebudou trestně stíháni. Pokud toto těmto osobám neumožníme, tak potom způsobíme věc, kterou dle mého názoru způsobit nechceme. Protože jaký je cíl toho zákona? Je to cíl zalíbit se občanům? Já mám pocit, že někteří z nás to tak rozhodně vnímají a že podle toho se chovají. Nebo tím cílem je, aby parlament lépe fungoval? Kdo si myslí, nebo je přesvědčen, že je tím cílem, aby parlament lépe fungoval, tak přece musí hlasovat pro to, aby poslanec nebo senátor měl právo si rozhodnout o tom, kdy bude vydán nebo nebude vydán trestnímu stíhání. A neměl by mu v tom zabránit ani Senát nebo sněmovna. Protože v tom okamžiku, jakmile se to stane, tak paradoxně se kvalita rozhodování komory z důvodu narušení osobní integrity senátora nebo poslance jednoznačně zhorší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, vážené dámy, vážení pánové. Slovo imunita a sousloví doživotní imunita již zcela zdomácněly v českém politickém slovníku, ať už zaznívají v dolní

26 či horní komoře Parlamentu ČR či na české mediální scéně. Jsou to výrazy populární a masově diskutované, a to navzdory tomu, že je naše ústava nezná. Ta mluví o trestně právní odpovědnosti zákonodárců ve svém článku 27 odst. 4 takto: Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Nenajdete zde ani slovo imunita, ani slovo doživotní. Ani jeden z výrazů tudíž nemá právní relevanci a pokud je používáme, dopouštíme se nadsázky. Dopouštíme se nadsázky sice zvukomalebné, ale klamavé a zavádějící. Udělal jsem si mezi přáteli malou soukromou anketu. Navzdory tomu, že jsou to lidé přemýšliví a s jistým obecným přehledem, většina z nich se domnívá, že ústava zaručuje zákonodárcům automatickou beztrestnost, a to jak v době výkonu mandátu, tak v době po jeho uplynutí až do okamžiku, kdy se bývalý poslanec či senátor odebere na věčnost. Implikace slova imunita a sousloví doživotní imunita pak vedou k představě, že je zákonodárce příslušníkem jakési kasty, nadčlověkem stojícím výš než zákon, papalášem nad občanem prostým, čistým, politikou neušpiněným, nadčlověkem, který má výsadní právo až do smrti páchat trestné činy, aniž by za to byl odsouzen. Ústava v článku 27 na trestní stíhání zákonodárce pamatuje. Poskytuje mu však proti ostatním občanům výjimku. V případě spáchání trestního činu není zákonodárce automaticky pardonován, jak se veřejnost často domnívá. Je naopak před stíháním orgány činnými v trestním řízení podroben zkoumání příslušné komory, a to na úrovni příslušného imunitního výboru a na úrovni plenárního zasedání komory. Ani výbor, ani plénum komory nemá za úkol nahradit práci státních zastupitelství, policie a soudů. Jejich úkolem je především zabránit zjevným kriminalizacím politických protivníků. Ústavní výjimka připouštějící nevydání zákonodárce ke stíhání je stabilizujícím prvkem politické scény. Obrazně řečeno tato výjimka brání vzniku pokusů umlčet protivníka či jej oslabit tím, že bude muset třeba i několik let běhat po soudech. Brání tomu, aby se parlament postupně nestěhoval ze svých jednacích sálů do vyšetřoven policie a jednacích síní soudních instancí. Úkolem komory je nepřipouštět takové pokusy. A když už nastanou, je úkolem komory je odhalit a zlikvidovat nevydáním zákonodárce. Nebezpečí kriminalizace politického protivníka je v dnešní společnosti stále vysoké. Stačí si uvědomit všechny kriminalizační aféry, úniky informací z tajných služeb, z policejních spisů, dehonestační kampaně a veřejné informace v médiích. Stručně řečeno, zákonodárci institut imunity neposkytuje automatickou beztrestnost a klidné spaní. Nikoliv. On je grilován proti nezákonodárci navíc příslušným imunitním výborem komor. Je to grilování velmi potřebné, protože často přináší argumenty a důkazy, které orgány činné v trestním řízení vůbec nemusejí mít k dispozici, a dává možnost k veřejné diskusi. Tvrzení o nemravnosti doživotní imunity bezesporu platí tam, kde je demokracie vyspělá, má vybudované obranné mechanismy, dobře fungující exekutivní a soudní moc. Určitě si to uvědomovali i ústavodárci, když institut "doživotní imunity" začátkem 90. let do ústavy zamontovali. Cítili, jak je demokracie ohrozitelná a imunitu po usnesení vypršení mandátu v ústavě ponechali. Jistě počítali s tím, že si sílící demokracie jednou sama řekne o zrušení takového mechanismu. Měli jeden velmi silný argument. Po vypršení mandátu už sice není třeba chránit institut poslance či institut senátora, ale stranit demokracii vůči politickým extrémům. Demokratičtí zákonodárci ochráněni imunitou sice už svůj mandát nezastávají, ale většinou zůstávají součástí politického života a součástí boje proti extrémismu. Po uplynutí mandátu se mohou stát obětí, snadno vyvolat trestní řízení za skutek, z něhož byli vyvázáni. Taková jsou

27 bohužel pravidla politického boje, ať už je to boj třídní nebo stále vyvolávaný našimi komunisty či jiná forma střetu demokracie s extrémem. Přiznám se, vážené dámy a pánové, že i já jsem první desetiletí nového století žil v domnění, že takový čas nastává. Dokonce jsem ve svém volebním programu pro volby v roce 2010 měl bod požadující "odstranění přestupkové a nemravné doživotní imunity". Přesto pro změnu ústavy ve věci trestně právní imunity hlasovat dnes nebudu. Vede mě k tomu vývoj posledních dvou let, kdy sílí snahy zrušit demokratický systém v ČR. Nové snahy o sociální inženýrství marxistického typu, zesílení komunistických tendencí, srůstání komunismu s různými pseudoodborářskými, militantními hnutími a volání po revolučním svržení systému svědčí o tom, že je potřeba imunito po ukončení mandátu bohužel stále ještě dlouhodobě zachovat. I v době po vypršení mandátu poslance či senátora. Adorace stalinských metod je například KSČ stále častější. Osmý sjezd KSČM jasně volal po návratu socialismu. Naše země má ze všech zemí bývalého sovětského bloku nejsilnější komunistickou stranu. KSČM vystupuje jako frontmen mezinárodního komunistického hnutí a netají se voláním po nové Internacionále mající za zády mocnou Komunistickou stranu Ruska Gennadije Zjuganova. Kriminalizace politických protivníků je stará bolševická metoda, jak se jich zbavit. Volání po svržení demokracie je silné a bránit ústavní činitele imunitou je jedním ze způsobů, jak demokracii ochránit. A nejde jen o obranu institutu poslance či senátora v době poslaneckého mandátu. Je potřeba bránit celou demokratickou opozici, a to i v době po uplynutí mandátu. Tím silněji, čím více vlivu komunisté získají. Komunisté se budou po příštích volbách zřejmě podílet na moci. Je potřeba používat nástroje mírnící jejich smysl pro mstivost. Sociální demokracie pravděpodobně vyhraje volby. Může se rozhodnout pro vládu i s tichou podporou komunistů. KSČM jim samozřejmě takovou podporu neposkytne zadarmo. Nebezpečí návratu komunistů k moci v nejvyšších patrech politického systému je reálné. A vůbec to nemusejí být ministerské portfeje pro komunisty. A vůbec nebude muset ČSSD rušit bohumínské usnesení. Mnohem efektivnější je pro komunisty obsazení křesel náměstků, ministrů, ředitelů oddělení, sekcí, výborů na jednotlivých místech, šéfů policejních sekcí či místa ústavních soudců. Nomenklaturní úředník je ten, kdo tvoří praktickou politiku. To se nakonec ukázalo začátkem minulého roku, kdy úředníci ministerstva vnitra bojkotovali příkaz vlády na vypracování správní žaloby na KSČM. Subalterní postkomunističtí úředníci nakonec byli silnější než všichni ministři najednou. To jen ilustruje situaci, co by se asi stalo, kdyby ministerstvo vnitra komunističtí úředníci plně ovládli. V roce 1948 po přijetí demise vlády Beneše první, co KSČ udělala, bylo ovládnutí aparátu Sboru národní bezpečnosti. Každá komunistická revoluce začíná tím, že jsou plněny věznice. My nežijeme v zavedeném pevném demokratickém systému. Až takový u nás nastane, přijde čas na omezení imunity. Žijeme v zemi, kde se ucházeli o post prezidenta a tudíž nejvyššího velitele ozbrojených sil členové KSČ, kteří již jednou s cizími ozbrojenými silami cizí mocnosti kolaborovali. Žijeme v domě, který jsme začali stavět na bažině, aniž bychom bažinu vysušili, a on se nám poněkud kácí. Nedokázali jsme zatím politický systém dekomunizovat. Žijeme v zemi, kdy máme v Parlamentu silnou politickou stranu, která porušuje Ústavu ČR, především článek pět ústavy, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů.

28 KSČM přitom adoruje marx-leninské násilí, pardonuje násilí své předchůdkyně KSČ a ponechává si v názvu slovo komunismus. Ponechává si v názvu slovo komunismus – tentýž komunismus, který připravil na Zemi o život miliony lidí, nikoli tedy komunismus platonovský, nikoliv komunismus křesťanský, nikoliv komunismus židovských kibuců, ale právě onen leninsko- stalinský, vycházející z myšlenky, že násilí je přípustný způsob, jak dosáhnout politických cílů. To je jeden ze zdrojů amorálních zjevů ve společnosti, včetně případů korupce. Proč by měly být dodržovány zákony? Proč neokrádat, když je beztrestně porušován i zákon nejvyšší – ústava. Nemravná je imunita, když nemá žádné opodstatnění. Poslední vývoj dokazuje, že tento nástroj obrany zastupitelské demokracie je bohužel stále potřebný. Dává do ruky obráncům demokracie zbraň proti extrémistům všeho druhu, ať už jsou to komunisté či neonacisté či jiné protiústavní síly. Relevantní je námitka, že při nástupu totalitního systému stejně nebude imunita nic platná. To je pravda. Ale my musíme být připraveni v mezidobí, kdy extrémisté moc teprve získávají. V takovém mezidobí nyní my žijeme. V mezidobí zostřeného třídního boje, jak jej kvalifikoval kdysi idol našich komunistů Vladimír Iljič Lenin. To je ta připomínka Výmarské republiky, která tady na půdě Senátu již jednou zazněla. I další námitka se může zdát oprávněnou. Za imunitu se dnes mohou schovat ti zákonodárci, kteří považují svůj mandát za placet k nekalému podnikání. Takové případy známe, ale právě fungující parlamentní systém s fungující rovnováhou sil jim v tom zabrání. Pokud se ona rovnováha ztratí, otevře se cesta k uzurpaci moci, porušování zákonů, proti nimž jsou dnešní senátorské a poslanecké rozkrádačky pouhou přesnídávkou v dívčí škole. Adam Michnik kdysi řekl, že demokracie je jako děravá loď, z níž je stále potřeba vylévat vodu, aby se nepotopila. Demokracii je třeba na každém kroku bránit. Imunita členů parlamentu je jedna ze zbraní na ochranu demokracie. Proto budu hlasovat proti návrhu, aby byla imunita omezena. Ústava není trhací kalendář, aby se stala předmětem momentálních politických bojů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, zazněla tady otázka, proč vlastně má být přijat tento návrh, který teď projednáváme. A zazněly tady i různé odpovědi. Ty odpovědi ovšem po mém soudu nebyly správné a míjely se tím, co je pravý důvod, proč tento návrh je zapotřebí přijmout, a velmi budu plédovat pro to, aby přijat byl. Tím důvodem je narovnání poměrů v právním státu, respektive naplnění premis právního státu. A právní stát, připomínám, je normativní princip obsažený v článku 1 odst. 1 ústavy. Z právního státu totiž plyne mimo jiné princip rovnosti občanů před zákonem. Rovnost občanů před zákonem – to je skutečně první princip, který musíme dodržovat, abychom mohli mluvit nejenom o právním státu, ale dokonce o demokratickém právním státu. Tou úpravou, která dnes je obsažena v ústavě, totiž je-li požádáno o vydání člena jedné nebo druhé parlamentní komory, je-li vydání odepřeno, pak je jeho stíhání pro ten skutek znemožněno navždy. Co se tím stává? Tím se stává z tak zvané procesní exempce, tedy procesního vynětí z možností orgánů činných v trestním řízení, exempce, tedy vynětí hmotně právní. To znamená, že ten dotyčný už je skutečně vlastně na věky beztrestný, i

29 když je podezřelý z toho, že mohl něco spáchat, a rozhodně by měl podléhat vyšetřování a nakonec zjištění oprávněného soudu, kompetentního soudu o tom, zda spáchal nebo nespáchal. Jinými slovy, touto úpravou skutečně se porušuje ta opravdu nejzákladnější zásada platná v demokratickém právním státu – rovnost lidí před zákonem, a to je tedy cílem předlohy, kterou tady projednáváme. Chci se vyjádřit k tomu, co navrhují pánové Kubera, Vystrčil, jakož i – tak jak se vyjádřil – vaším prostřednictvím, pane předsedo – k panu senátoru Štětinovi. Začnu u pana senátora Štětiny. To je velmi krátké. Odpověděla jsem mu vlastně v té své první části. To je důvod. Měla-li by platit jeho premisa, pokud tady já nevím k čemu dojde, tak že bude hrůza a že imunita nás před něčím ochrání, pak říkám, prosím pěkně, my tu ale nejsme přece kvůli sobě. My zde jsme kvůli ochraně těch deseti milionů lidí. Proč oni mají být v hypotetických – podle mého názoru velmi nepravděpodobných – situacích bez ochrany, zatímco 281 lidí plus 15 z Ústavního soudu má být chráněno! To prostě není možné. To je opět pokračování v nerovnosti před zákonem. A to není možné. Pokud jde o návrh pana senátora Kubery, já ho považuji samozřejmě za možný. Nicméně v tuto chvíli nerozumný. Nevím, proč tady nepodal samostatný návrh, který by běžel samostatný, byl by projednáván samostatně, mohl už dneska doputovat tedy vlastně zpět, sem k nám, možná by byl, možná nebyl v Poslanecké sněmovně přijat. Ale je-li podáván v tuto chvíli, tak ho vidím jako opravdu pokus o destrukci toho, co již bylo odsouhlaseno v Poslanecké sněmovně. A s tím se skutečně ztotožnit nemohu. Stejně tak se nemohu ztotožnit se situacemi a s návrhem, který pro nás chystá pan senátor Vystrčil. Proč? Není možné, aby vydávaný poslanec rozhodoval sám o sobě, zda tedy opustí sněmovnu za účelem vyšetřování jeho případu a trestního stíhání. Neboť není to on, kdo je chráněn onou imunitou. Ale je to sněmovna jako taková. A on sám svým vlastním rozhodnutím, že tedy se nechá vydat, nemůže diktovat sněmovně to, co ona případně před tím vlastně zavrhla, že ho tedy nevydá k trestnímu stíhání. Takže to je to racio, které je zde naprosto pomíjeno. Druhá věc je – modelová situace, kterou zde přibližoval pan senátor Vystrčil, byla řešena v případu, který probíhal před Evropským soudem pro lidská práva; Kart versus Turecko. Tam byla právě řešena otázka kolize práva na spravedlivý proces, tedy i proces v přiměřené lhůtě, pro poslance tureckého parlamentu, který byl vlastně ještě před tím, než získal mandát, obviněn, a on chtěl pokračovat, žádal o vydání, turecký parlament ho nevydal. Pan Kart říkal "já chci být vydán", úplně obrácená situace, kterou naznačoval jako možnou pan senátor Vystrčil. A parlament řekl – ne. On se prosoudil přes všechny turecké soudy, které to zamítaly, až do Štrasburku, a Štrasburk řekl: Právo na spravedlivý proces – hezké, samozřejmě máš ho. Ale toto právo není absolutní. Toto právo je omezitelné. A mimo jiné je omezitelné právě i oním zájmem na úplnosti parlamentu, na úplnosti sněmovny. A je v jejím vlastním rozhodnutí, zda tě vydá nebo tě nevydá, protože ona ví, proč to dělá. A je to přijatelné omezení. Jediná věc je – pokud chceš dát prioritu svému – jak se tady módně říká – očištění před tím soudem, tak máš jedinou možnost: Vzdej se mandátu. Protože v tom ti samozřejmě nikdo bránit nemůže, a prosím, běž a nech se očistit. Ale tento poslanec shodou okolností – tento turecký poslanec- on se samozřejmě nevzdal mandátu, ale on totiž znovu kandidoval a byl znovu zvolen. Čili my si musíme vždy uvědomovat to, co je jakoby za tím, že není možné jen tak střelit nějaké líbivé návrhy apod. Ale ony opravdu nejsou někdy možné.

30 Moje závěrečné vyjádření bude – rozhodně podpořit tento návrh, skutečně podpořit. Také souhlasím s panem senátorem Antlem v tom, že bylo ostudné, že Senát už jednou tento návrh torpedoval. Nesouhlasím s tím, že se to nedá říct. Je to můj názor. A také jako tady kdokoli z vás může mít názor, já říkám, a hodnotím tehdejší jednání a rozhodnutí, byť většinové, senátní, jako ostudné. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: S faktickou pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil: Velmi se omlouvám. Jenom faktická poznámka k vystoupení paní kolegyně Wagnerové. Je to krásné. Nejdůležitějším principem je rovnost občanů před zákonem. A pokud vy, kolegové, chcete být šetřeni, tak se musíte vzdát svého mandátu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan předseda Senátu Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, mně je drobet smutno z toho, že se tady opět odvíjí diskuse, která se tu odvíjela, když jsme tady obdobný návrh projednávali před několika měsíci. I já patřím k těm, kteří se do určité míry stydí za to, že jsme to tehdy neschválili. Protože já do určité míry nerozumím, nebo nechci věřit tomu, že by důvody pro to, proč se odmítá snížení imunity na úroveň, v jaké šíři má imunitu prezident republiky, že by ty důvody byly tak snad profesionální, nebo že by se někdo něčeho konkrétního bál. Já osobně se domnívám, že už všechno v této věci bylo řečeno. Co mě mrzí je to, že možná zase může vzniknout situace, kdy menšina, ale kvalifikovaná menšina zabrání většině, která je rozhodnuta to podpořit. Protože neumí a nemůže umět to profesionálně vysvětlit občanům, že bychom měli používat nějaké imunity, která je širší než u prezidenta republiky. Já řeknu to, co jsem řekl už minule. Víte, v naší společnosti je mnoho odvážných lidí, já si jich vážím, řadu let jsem s nimi pracoval v odborech, spolupracoval jsem s jinými občanskými sdruženími, které vyjadřují názory, a žádnou imunitu nemají. Bez těchto lidí by tato společnost byla fádní a nebyla by společností občanskou, byť vím, že tento pojem se některým nelíbí. Ale já si myslím, že je přesný a že je správné, když v demokracii tento pojem nejenom existuje, ale i funguje. A proto tady jasně říkám a žádám i vás ostatní, že já tento návrh podpořím, bez problémů ho podpořím. Chci požádat vás, kteří máte nějaké velké problémy s tím ho podpořit, abyste nám, většině, která věřím, že tady je, protože to byla většina, umožnili, aby tato změna prošla v platnost. Mimo jiné – já už to nebudu dál odůvodňovat – i proto, že nevidím žádný důvod, když jsme odsouhlasili změnu imunity pro hlavu státu, prezidenta, aby zákonodárci měli imunitu širší. Takže dost mě překvapuje ten boj za práva poslanců a senátorů. Kdyby se takto bojovalo za práva ostatních skupin občanů, tak bych vám rozuměl. Ale většinou mi přijde, že některá práva ostatních občanů jsou někdy některým kolegyním a kolegům zákonodárcům celkem fuk – promiňte to slovo, a najednou je tady taková velká obrana těch nadstandardních, vyšších práv zákonodárců. S tím já nesouhlasím a velmi mě to, řekl bych, uráží. Já to, znovu říkám, podpořím a žádám vás, abyste nám umožnili, aby tento návrh zákona prošel a ústava v této oblasti byla změněna. Děkuji.

31 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Já musím krátce reagovat co by předseda klubu sociální demokracie, protože tady teď několikrát zaznělo to slovo – stydím se za rozhodnutí Senátu, a já bych to rád osvětlil. Tyto zákony se přijímají třípětinovou většinou přítomných v Senátu. A přitom posledním hlasování, které bylo havárií tehdy, tak z našeho klubu hlasovalo přes 90 % přítomných pro. Co jsme nečekali tehdy, když to tak hladce prošlo Poslaneckou sněmovnou a byl to návrh všech klubů, že se tehdy takto mocně proti tomu postaví klub ODS. Bylo nás málo, to beru samozřejmě, to byla naše chyba celkově, ale nečekali jsme, že to takto dopadne. Ale aby už od teď navždy všichni věděli, že my jsme tři pětiny bohatě překročili a překročíme je samozřejmě i dnes. A jednu ještě poznámečku. Mně se třeba návrh kolegy Vystrčila věcně velmi líbí, aby někdo, koho komora proti jeho vůli – on požádá - nevydá, tak aby na to nedoplácel. Ale já před tím teď varuji, protože to by znamenalo přesně to, že to je 29. neúspěšný pokus a půjdeme do pokusu třicátého, protože to je zákon, který musí být schválen ve stejném znění Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Tak abychom si to uvědomili, schválili dnes tuto verzi a pak se pokusme o 30. pokus a 31., další zpřesnění, ale mimo tady toto dnešní projednávání. Prosím vás o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně kolegové, já chci avizovat, že budu hlasovat proti tomuto návrhu zákona, který teď projednáváme. Není to z toho důvodu, že bych chtěla zachovat imunitu, že bych chtěla mít nějaké výjimky proti běžným občanům. Je to přesně naopak. Já jsem již v roce 2006 spolupodepsala návrh kolegy Kubery, o kterém tady již mluvil, a který navrhoval absolutní zrušení imunity, pouze v návrhu zákona bylo zachování indemnity, tudíž že poslanec ani senátor nemohou být stíháni za projevy a proslovy na půdě Parlamentu. Tento návrh zákona Poslanecká sněmovna smetla ze stolu. Když jsme projednávali opět imunitu, dovolte mi tuto zkratku, tak kolega Kubera opět předkládal tento návrh zákona, kdy šlo o zrušení imunity a zachování indemnity, a Senát tentokrát tento návrh neschválil. Čili chci zdůraznit, proč budu hlasovat proti, nikoliv proto, že chci zachovat imunitu, ale protože tvrdím, že tento návrh zákona vůbec nic neřeší. Neřeší ani to, o čem tady mluvila kolegyně Wagnerová – rovnost občanů před zákonem. Pokud poslanec nebo senátor nebude vydán a bude členem jedné či druhé komory 6, 12, 8 let, tak bude mít proti jinému občanovi, který se dopustí úplně stejného trestného činu, ty výhody, že bude moci ovlivňovat svědky, bude moci eventuálně likvidovat důkazy. A v podstatě dohledávejme důkazy po nějakých 12, či více letech při nějakém procesním řízení. Čili tento návrh zákona jednoznačně rovnost občanů před zákonem jaksi neřeší. Myslím, že to je asi v kostce to, co jsem chtěla říci, aby tady jasně zaznělo, protože je mi úplně jasné, že se strhne hromada mailů, proč jsem hlasovala proti, proč chci zachovat imunitu, tak chci, aby toto tady jasně zaznělo. Děkuji.

32 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, při posledním hlasování o imunitě jsem se zdržel. Vedlo mě k tomu pár věcí. Možná mi vadilo, že tento návrh zákona nám tady přednáší někdo z Věcí veřejných – tím se omlouvám, paní poslankyně, ale nepřipadalo mi to zrovna "to pravé ořechové". Připadalo mi taky, že zákon není prodiskutovaný. Dnes mám v tom ovšem jasno. Bez problémů zmáčknu tlačítko ANO, nemám s tím problém. Myslím, že tímto krokem dokážeme spoluobčanům, kolegům a všem, že my, senátoři, jsme slušní lidé. Nemáme se za co stydět. Nebojíme se toho, že ve skříni máme nějaké kostlivce, kteří na nás čekají po skončení mandátu. Věřím, že třípětinovou většinu přítomných dneska získáme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A pro příště, pane kolego – vy nemůžete oslovovat jednotlivé senátory přímo. Musíte to udělat prostřednictvím předsedajícího, to jenom pro upozornění. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský: Dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzpomněl jsem si na jeden známý song, jmenuje se "Balíček karet", který začíná slovy – povím vám příběh z války, který mi vyprávěl Tee Taxis Taylor... Povím vám příběh poslance, který ve svém projevu v Poslanecké sněmovně obvinil skupinu osob, která nakládala se státním fondem, konkrétně s fondem dětí a mládeže. Ozřejmil jejich praktiky. Řekl konkrétní případy. Na závěr oznámil, že na tuto skupinu osob podá trestní oznámení. Ovšem – ta samá skupina osob podala trestní oznámení na něj. Na jeho projev v PS, že zasáhl do jejich občanských práv, že vlastně pošpinil jejich dobré jméno. Když příslušná soudkyně povolala pana poslance na soud v občanskosprávním sporu, tak se musel dostavit. Volal, že by se nechal zastupovat právním zástupcem panem dr. Sokolem. Bylo mu sděleno, že pokud se nedostaví osobně, může dostat pokutu až 50 tisíc korun. Tedy chodil na příslušné soudy, ztrácel tam řady hodin svého času, který mohl věnovat jiným věcem ve prospěch našeho státu. Další hodiny strávil samozřejmě přípravami, protože když jdete na soud, tak to není tak zcela jednoduché. Musíte se na to také dobře připravit. Nakonec shodou okolností došlo k tomu, že v tomto soudním procesu neprohrál. Soudní výlohy zaplatila skupina osob, která žalobu na něj podala. Nakonec žalobu na ně podalo i ministerstvo financí. Někteří z nich byli odsouzeni, jak se říká, "do tepláků natvrdo". Neboli pravomocně odsouzeni. Přátelé, příběh je pravdivý. Poslanec se jmenoval Petr Bratský. Takže z vlastní zkušenosti vím, že ani za projevy v Poslanecké sněmovně nebo zde v Senátu vždycky nemůže platit čl. 27 odst. 2 zákona 1/1993 Sb., že za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu (nebo v jejich orgánech) nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. Měl jsem velké pokušení vsunout do návrhu pana senátora Kubery – ještě do tohoto odstavce malé ustanovení, že se to týká i občanskoprávních sporů. Protože přece jen jsem si myslel, že co jiného by imunita poslance nebo senátora měla být, než je chránit právě za projevy zde.

33 Cítil jsem tehdy obrovskou bezmoc, ale nepodlehl jsem – a nic nevkládám ani vkládat nebudu. Pevně totiž věřím, že v případě, že by Jardův návrh prošel, když ne dnes, tak třeba někdy později, takže se nenajde soudce v ČR, který by za projevy učiněné v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, které budou hovořit o konkrétních věcech, nebudou urážlivé apod., někoho z nás přítomných, nebo později senátorů a poslanců chtěl stíhat v občanskoprávních sporech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, rád bych se vyjádřil k jedné věci, která tady byla několikrát zmiňovaná, a to je jak už tedy hanebné nebo špatné nebo jakékoliv hlasování, které tady sdělil senátor zpravodaj. Domnívám se tedy, a to tady nebylo řečeno – tedy podle mého názoru, že od tohoto pultu každý z nás může označit, jak chce, jakékoliv hlasování, ovšem jako zpravodajové bychom se měli držet toho, co obsahuje zpravodajská zpráva. Jestliže příslušný výbor označí něco za hanebné, pak to zpravodaj má říct. Neřekne-li to, pak to říci nemá, a má to říct ve svém vystoupení jako senátor. Tolik jenom k procesním záležitostem, dle mého názoru, také podle jednacího řádu, jak by to mělo být. Já jsem mohl možná začít stejně – jako pan kolega Bratský – příběhem Tee Taxis Taylora či nějaké obdoby. Protože si myslím, že by mohl být zajímavý. Ale protože ho všichni znáte, tak to opominu, a řeknu jedinou věc. Jsem přesvědčen – po osobní zkušenosti, že bychom skutečně návrh kolegy Kubery měli přijmout. Žádnou imunitu totiž nemáme. My ji ani nepotřebujeme. Bohužel podstoupíme jenom to, díky tomu, co se tady děje, že když jsme označeni médii jako ti, kteří mají být vydáni, tak vydáváni jsme, za ohromného potupení a rachotu, tak bychom si to už mohli ušetřit a proběhlo by to v klidu. A byli bychom řádnými občany, tak jak každý jiný. Buď spravedlivě či nespravedlivě obviněným. Jsem přesvědčen, že právě kouzlo toho, že se o nás už takhle bude na veřejnosti mluvit, tady se to bude projednávat, už to samotné nám bere jedinou devizu, kterou máme u svých – a teď mi to slovo odpusťte, v kontextu se zákonem, který jsme přerušili, v kontextu akcionářů. Našimi akcionáři jsou naši voliči. Jediné, co vůči nim máme, je důvěra. To znamená, má-li občan důvěru v politika, tak ho volí. Nemá-li důvěru, nebolí ho. Důvěru mu mohou vzít média či samozřejmě nespravedlivé obvinění. Tady bych rád řekl, že nesouhlasím s tím, co řekl jeden z mých předřečníků, že by se snad měl zavést trestný čin, nebo bojuje proti trestnému činu křivého obvinění... Naopak, jsem přesvědčen, že takový trestný čin je skutečně páchán téměř každý den. Trestní oznámení je dnes formou politického boje, obchodního boje, občanského boje. Tam, kde by měly být normální civilní soudy, tam někteří z úspory prostředků dávají trestní oznámení. Nás se samozřejmě týká politický boj. Maskuje se to jakýmkoliv jiným způsobem. Jsem přesvědčen, že nás nemůže ochránit, a nechrání nás, vůbec žádná imunita. Nakonec vidíte, že případů nevydaných je velmi málo. Jsou spíše – aspoň za více než šest let, kdy tady sedím v tomto ctěném sboru, tak když sleduji Poslaneckou sněmovnu a Senát, tak vydaných je drtivá většina. Jenom bychom si odpustili, kdybychom imunitu neměli a tímto procesem neprocházeli, tak bychom si odpustili ten potupný proces.

34 Proto si myslím, že to není nějaký lehkovážný výkřik navrhovatele – senátora Kubery, ale že je to promyšleno i právě z těchto důvodů. Protože ono je to přece tak, ten, kdo patří, a teď se omlouvám všem Pražanům, nemyslím tím všechny, ale ten kdo patří do tzv. pražské kavárny neboli je protekovanou osobou, tak tomu je odpuštěno leccos. Tomu může být odpuštěno to, že chybí půl miliardy, aniž bych chtěl někoho, prosím, soudit. Ale v zásadě i média, a všichni, ho šetří. Zatímco někdo jiný, ať se na něj vymyslí cokoliv, tak je vláčen skutečně tím největším blátem. Je to jenom o tom, zda ten člověk patří do pražské kavárny anebo nepatří. Stává se tedy to, že i při takzvané imunitě, kterou si odložíme, tzn. teď se vyjadřuji k tomu návrhu, který tady máme, tak já jsem skutečně osobně přesvědčen, že skutečně člověk bude nesvobodný do doby vyšetření. A já nechci polemizovat s návrhem, který tady předkládala paní senátorka Wagnerová, nebo spíš názorem, ale já skutečně hluboce souhlasím s panem kolegou Vystrčilem, že přece nemůže to být tak, že jsme nevydáni a budeme čekat čtyři roky, tři roky, dva roky, nebo já nevím kolik, nebo šest let, na to, co se stane. V tom vidím tento návrh skutečně špatný. Já jsem přesvědčen, že senátor, tedy obecně zákonodárce, který je vydán, tak má ještě aspoň jednu jedinou věc – jako politik, který již tím, že byl obviněn, je zbaven důvěry před veřejností, už tím je zbaven důvěry. A já věřím, že do jednoho, jak jsme tady, nikdo z nás nevěří na tu mediální presumpci neviny, kterou samozřejmě ten člověk má, tedy ne tu mediální, ale má presumpci neviny a má v této atmosféře žít a pracovat do řádného soudu. A podívejte se na ty případy řádných soudů. I když je řádně soud skončen, nikdy ten člověk není nevinen před neveřejností. Tedy před těmi, u nichž se o důvěru uchází. Takže tento člověk je podle mě, podle tohoto návrhu, když nebude vydán, tak bude vydíratelný. A to říkám i při vědomí toho, že může činit některé kroky, že si odloží tu dobu, může ovlivňovat svědky. Takže tento návrh z tohoto důvodu já opravdu nevidím příliš dobře. Byť i když neprojde návrh kolegy Kubery, když neprojde návrh kolegy Vystrčila, tak zřejmě budu muset pro něj – nebo budu pro něj hlasovat. Ale to při vědomí, že to je skutečně nesmysl, že to není dobře. Ale já bych nerad, abychom hlasovali tak, jak řekl pan senátor Štěch, že to tak vypadá před veřejností, že se tomu vyhýbáme. No, hlasujme pro to, že imunitu zrušíme úplně, tak, jak navrhuje kolega Kubera, a ničemu se nevyhneme a já myslím, že veřejnost bude skutečně opravdu uspokojena. Protože to je jediná cesta, kterou se vyhneme všem těm potížím a především té nesvobodě. A kdo z vás to neprožil, tak to těžko asi posoudí. A to známe všichni ze svých životů – až to prožité dobře známe. A já jsem přesvědčen, že odložení trestního stíhání za několik má možná určitou výhodu pro daného zákonodárce, ale hlavně má mnoho nevýhod pro tento zákonodárný sbor, pro občany této republiky. Protože má jednoho vydíratelného člověka, kterému dva lidé v té první fázi, to znamená policista a státní zástupce, určí, jestli ho tedy stíhat potom budou, nebo nebudou. A to si myslím, že bychom neměli připustit. Takže nebral bych na lehkou váhu návrh kolegy Kubery, a už vůbec ne návrh kolegy Vystrčila. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil, protože paní první místopředsedkyně se vzdala práva přednosti.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážená paní navrhovatelko, kolegyně, kolegové.

35 Na úvod - jsem příznivcem úplného zrušení trestní imunity. A kdyby mohlo být po mém, tak bych byl pro to, abychom schválili návrh Jaroslava Kubery. Ale protože to není možné, tak prostřednictvím pana předsedajícího, vážený kolego Petře Vícho, v důvěře v tvoje slova, že podporuješ můj návrh, a při znalosti neschopnosti Poslanecké sněmovny odhlasovat cokoli jiného než to, co nám dneska předkládá, a při mém přesvědčení, že imunitu je možné a správné omezit, to udělám tak, že budu hlasovat pro poslanecký návrh. S tím, že počítám – a pokud jste někdo pořádně a správně četli důvodovou zprávu, že bych se s iniciativou zákonnou vrátil k této věci při novele trestního řádu, kde je možné zakomponovat podmínku, že bude možné, aby ten, kdo byl nevydán komorou, řekněme také do tří dnů, se vydat nechal. Věřím, že se ke mně někteří při návrhu této změny zákona připojí. A věřím, že se dneska jednak dozvím od paní poslankyně, proč nereagovala na návrhy, které jsem jí poslal, a že se dozvím, jak ona předpokládá, že se k případné navrhované změně trestního řádu, která by umožnila v podstatě totéž, co je obsaženo v mém pozměňovacím návrhu, ona v rámci případného jednání v Poslanecké sněmovně postaví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má paní první místopředsedkyně, paní senátorka Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Je to vážné téma, ale já si ho dovolím přece jenom trošičku odlehčit. Víte, já jsem z Valašska. A na Valašsku je hřích odmítnout, když vám nabízí kalíšek. A když mi lidé vždycky říkají, proč si nedáte, vždyť máte imunitu? Jo, já mám imunitu. To znamená, že zaplatím pokutu, přijdu o body a ještě budu mít ostudu, na rozdíl od vás. Říkám to proto, že takto to zaprvé je, a zadruhé – sama za sebe jsem vždycky hlasovala pro návrhy, které zde byly – a to můžu říct pozpátku deset let – pro omezení imunity. A jsem pro to, abychom imunitu zrušili úplně. Nemám žádný problém s návrhem pana kolegy Kubery. Ale je pravda, že v této chvíli máme na stole tento návrh. A je pravda, že pokud nevezmeme tento návrh, tak to znamená, že zde máme setrvalý stav. Takže já chci jenom zkonstatovat, že ten, kdo skutečně dneska nebude hlasovat pro tento návrh, tak v podstatě bude rozhodovat o tom, že nám imunita zůstane tak, jak je. A již před těmi deseti lety, když jsme toto projednávali poprvé, tak jsem tenkrát řekla, že jestliže jsou obavy o to, že bychom jako členové parlamentu mohli být ze strany výkonné moci jakýmkoli způsobem postihováni, jakýmkoli způsobem šikanováni, že by tato společnost přestávala být demokratickou, tak to musíme být v prvé řadě my, kteří něčemu takovému budeme vystaveni, protože na nás je vidět. A my se dokážeme těm věcem postavit. Pokud bychom to neudělali, tak jak se bude bránit řadový občan? Proto jsem přesvědčena, že v této chvíli skutečně musíme hlasovat – já tak hlasovat budu – pro tento návrh, tak, jak je předložen. A skutečně se bavme dál. Já věřím tomu, že se dopracujeme i k tomu návrhu na zrušení imunity jako takové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, dále je přihlášen pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl: Já, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci zareagovat na to poučení o zpravodajských povinnostech,

36 zvláště od někoho, kdo historicky jako zpravodaj nevystupuje takřka nikdy, a chci se vyjádřit k tomu, abych nemusel reagovat jako zpravodaj k tomu, na co jste reagovali v těch prvních vystoupeních, to znamená nezodpovědné zamítnutí. Já jsem to použil úmyslně. Dokonce řekl bych v přímém úmyslu, ale vůbec jsem tím nemyslel ty, kteří vystoupili minule a pak hlasovali proti. Vůbec ne, ti využili svého práva. Já jsem naopak myslel ty, kteří chyběli a pak dodatečně říkali, že by hlasovali pro. Prostě tady nebyli a nehlasovali. To byl podle mě nezodpovědný přístup. Nikoli, že někdo má názor a uplatnil ho v rámci hlasování. Abychom si rozuměli. Jinak chci říci, že vůbec jsem nemluvil o hanebném přístupu. To je zřejmě převrácená myšlenka. Jinak já bych navázal na to, co zde řekl pan senátor, respektive předseda našeho klubu, senátor Petr Vícha. A pak i navázal, a to velmi kvituji, i pan senátor Miloš Vystrčil. Schvalme prosím aspoň toto omezení a pak legislativně diskutujme o tom, jestli omezení další. Jsem osobně velmi přesvědčen – a řekl jsem to několikrát – že pokud my rozmělníme návrhy dalšími pozměňovacími návrhy a neschválíme, tak neschválíme nikdy a skutečně budeme jenom počítat marné pokusy. Takže skutečně, pokud to myslíme vážně, schvalme toto, co je na stole, a pak diskutujme o tom, co tady nabízí pan senátor Miloš Vystrčil. Já osobně s tím nemám vůbec žádný problém, a pokud se takový návrh zrodí, tak já ho nejen podpořím, ale budu ho i prosazovat. Z mé strany v tuto chvíli vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající. Dovolte, abych vaším prostřednictvím poděkoval panu senátorovi Antlovi za vysvětlení toho, koho se jeho slova týkala. Myslím si, že je dobře, že nám to tady objasnil. Položme si ale otázku jinou – komu a proč nevyhovuje současný stav? Co je na současném stavu tak špatného? To ohrožuje demokracii této země? To ohrožuje koho? Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k paní senátorce Wagnerové. Paní senátorko, vyšetřování probíhá i bez toho, jestli někdo má nebo nemá imunitu. O zbavení imunity se žádá až v dalším stádiu. Destrukce, pokud jsou návrhy tady pana Kubery a vaším prostřednictvím pana senátora Kubery a vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátorovi Vystrčilovi, pokud jsou destruktivní, jak jste tady hovořili, jsou to jejich návrhy. Oni podle mě chtějí řešit ten problém. Ten, před který nás tlačí média. Uvědomme si, že tady likvidujeme ochranu moci zákonodárné před mocí výkonnou! To je protizákonné, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorce Wagnerové – to je protizákonné? O tom, jestli jsme si všichni rovni před zákonem, promlčecí lhůta nebude běžet, ta nebude platit jako u jiných činů, ať už trestných nebo přečinů, to je rovnost před zákonem? Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu předsedovi Senátu, odborářský vůdce taky má větší práva než normální zaměstnanec v některých věcech, např. nemůže být propuštěn. To je také rovnost před zákonem? I když považuji tuto výsadu ze zákona za správnou. Takže vidíme, že ta rovnost před zákonem má svoje kritéria. Slušný je pouze ten, kdo hlasuje tak, jak se má, a ten, kdo má jiný názor, je neslušný? Nevím, asi bychom neměli takto mluvit a měli bychom vážit trochu slova v těchto zásadních věcech.

37 Dobře si pamatuji, když se tady jednalo o ostravských bytech, o tom, jak se privatizovalo na Ostravsku, tam na této lavici seděl Bakalův právník a ten nám vyhrožoval tím, co tady bylo řečeno, že na nás podá trestní oznámení. Nejen na nás, na některé senátory, ale i na poslance, konkrétně poslance Zaorálka. Takže ono to není o nějakém imaginárnu, ono je to bohužel o zkušenostech. Nevědomost hříchu nečiní, vážení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak, poprosil bych pana senátora Antla, senátorku Wagnerovou, senátora Vystrčila a předsedu Štěcha, abych nemusel reprodukovat to, co jim bylo řečeno, že to snad slyšeli. A slovo má pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, krátká reakce na některá slova, která obhajovala další trvání tzv. doživotní imunity v našem právním systému. Z důvodu obavy nastolení násilné moci bylo myšleno a vysloveno komunistické. Já, jako nejvyšší ústavní činitel KSČM, samozřejmě s kolegyní Bayerovou, ale ta je o pár centimetrů nižší, mohu prohlásit, že se nic takového nechystá. Dokonce ani KSČ nikdy nevyslala jediného vojáka za socialismu bojovat do války, jako se tomu děje dneska. Takže doufám, že k této mírové pozici se opět vrátíme po jmenování nového ministra obrany, který byl v minulosti členem KSČ. Bylo by více důkazů, které bych mohl uvést, ale o to nejde. Naopak mohl bych říci, že já bych se mohl obávat, že se pro mě názory budu muset obávat opustit Senát. Ale ono to tak brzy nebude, takže uvidíme. Děkuji.

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A ještě se přihlásil do rozpravy pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já jsem samozřejmě připraven, že toto bude odhlasováno, odsouhlaseno, protože je to velké přání médií, lidu a koneckonců i vás. Nicméně padla zde řada nelogických nebo podle mě nesprávných tvrzení. Já bych se k nim rád vrátil. Uvedl bych to tím, že argumentů pro tuto změnu, těch věcných argumentů je relativně málo a jsou poměrně slabé. Byly to např. argumenty, jak se bude chránit řadový občan, když my jsme chráněni takto? Nebo: bojujeme za práva senátorů a poslanců, ne za práva lidí. A tak dál. A nebo, že je to v Evropě anebo ve světě málo používané, že jsme extrémním případem. Nejdřív pár drobných slov k imunitě obecně. Protože i kdybychom změnili tuto tzv. doživotní imunitu, tak nějaká tam stále bude zůstávat a stále budou útoky, aby se zrušila. Ale ona má jistou logiku. Ta má jistý potenciál k tomu, aby byla chráněna demokracie, aby byla chráněna práva obyvatel. A to zejména v případě nepředvídatelných situací. Pokud se sníží odolnost poslanců a senátorů a ústavních soudců proti nátlaku ze strany výkonné moci, může se snížit v budoucnosti možnost ochrany občanských práv ostatních obyvatel. A argumenty typu, že v současné době nic takového nehrozí, mohou být správné, samozřejmě, ale jenom dočasně. Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí a mají myslet do budoucna. Ústavy tu nejsou pro to, aby se s nimi pracovalo v pohodovém životě nebo aby se stávaly předmětem populismu nebo mediálních hrátek, já se domnívám, že možnost hájit práva

38 obyvatel je důležitější nežli svým způsobem oprávněný pocit nerovnosti. Ale tato nerovnost je zdůvodnitelná. Imunita nechrání poslance nebo senátora, ale ústavní instituci. To už tady bylo řečeno desetkrát. Ale slouží k tomu, aby nebylo možné zaměnit rovnováhu mocí ve státě. To už tady bylo několikrát také řečeno. Jinými slovy – to znamená, aby moc výkonná neměla mnoho příležitostí, jak si svázat členy ostatních mocí. Důvod, proč jsou poslanci, senátoři a soudci Ústavního soudu vystavěni většímu riziku těchto pokusů, spočívá v tom, že parlament tvoří zákony, kterými svazuje exekutivu. Podle mě to platí i pro usnesení ústavních soudců. A v tom jsou členové parlamentu a soudci Ústavního soudu v jiném postavení nežli tzv. ostatní lid. A exekutiva může mít vždy pokušení je nějak ovládnout. Pokud bude chtít výkonná moc jít přes své hranice, tak se v prvé řadě pokusí svázat parlament. Lid se mu již podaří svázat snadněji, bude-li mít na své straně zákonodárce. Nebo potřebný počet zákonodárců. A pokud jde o narušení rovnosti před zákonem, tak samozřejmě, že imunita ho narušuje. Vytváří nerovnost a může vytvářet oprávněný dojem nespravedlnosti. Ale tato nerovnost má své opodstatnění. Je tu pro obhajobu zájmů ostatních, zejména těch, kteří se cítí být v opozici. Přestože imunita je jistým privilegiem, které mají členové parlamentu oproti ostatním občanům, slouží členům parlamentu k jejich práci, zrovna tak jako privilegia ostatních profesí – policisté, hasiči apod. Ti mají také svá privilegia. A já si dovedu představit, že v případě situací, které se nyní mohou zdát jako málo pravděpodobné, např. masivní imigrace, přírodní katastrofy, dlouhodobé výpadky energií, může vláda i exekutiva dostat obecně více pravomocí, než je v kraji zvykem. A bude-li vláda s těmito pravomocemi někdy v budoucnosti zacházet tvůrčím způsobem, nebo je zneužívat, pak imunita bude mít svůj význam. A ti lidé, kteří se nyní cítí dotčeni, že jsou postiženi tím, že je zde nějaká nerovnost, tak pak už o té své rovnosti možná nebudou moci mluvit vůbec. Jinak platí, že pokud imunita nebude v souladu s principem rovnosti, tedy zpět. Je jasné, že imunita nebude v souladu s principem rovnosti, ani když odstraníme tzv. doživotní imunitu. To bude platit nadále, ta nerovnost. Takže pokud by někdo chtěl důslednou rovnost před zákonem, pak by musela být imunita zrušena zcela. Ale vzhledem k tomu, že nějakou imunitu má většina vyspělých států, zřejmě z důvodů posílení rovnováhy moci ve státě, nebude argument o rovnosti jako takový relevantní. Pokud by měl mít význam, pak ve smyslu míry. To znamená navrhovaná imunita, která by teď měla projít, je správná míra nerovnosti, a doživotní imunita je nesprávná nebo nadbytečná míra nerovnosti. Mimo to, já mám takový pocit, že ten pojem, jak o něm hovořil myslím kolega Štětina, tzv. doživotní imunita je opravdu vtištěna médii obyvatelům, že poslanci či senátoři mohou páchat do konce života beztrestně trestné činy. Samozřejmě se omlouvám každému, kdo tomu rozumí tak, jak tomu ve skutečnosti je, ale i tato mylná interpretace může mít vliv na ten tlak, který je na změnu imunity. Pokud jde nyní o ten stávající projednávaný bod, tzn. změna tzv. doživotní imunity, říkám to zkráceně, populárně, tak odstraněním této doživotní imunity by vedlo jen k odložení jakéhosi svévolného záměru exekutivy. A pokud – a to je příčina té imunity, to je ta, že komory identifikují, že vláda nebo exekutiva má nějaký svévolný záměr. Takto to prezentovala dokonce i předkladatelka na ÚPV. Nicméně já dodávám, že pokud připustíme imunitu jako takovou, a pokud

39 bychom ji změnili jenom na dočasnou, tak nemůže plnit svůj účel. Protože pokud by skutečně byl člen komory chráněn před exekutivou oprávněně, pak poté, co by mu skončil mandát, by exekutiva dosáhla svého, a to by byl dostatečný signál pro ostatní členy komory, aby byli poslušnější, pokud by jim mandát ještě trval. Nebo z jiné stránky, aby to bylo pochopitelnější. Pokud komora uzná, že exekutiva jedná nelegitimně a daného poslance či senátora nevydá, tak tato nelegitimita se nemůže změnit pouhým ukončením funkčního období. Chápu samozřejmě všechny vaše argumenty, ty mají svou relevanci, ale tento je naprosto logický. Tím ukončením se ta nelegitimita, kterou identifikovala komora, nemůže změnit. Další, to, že je to salámová metoda měnění ústavy pod vlivem nedůležitých pohnutek, si myslím, že je také zbytečné. Mohla by být možná v nějakých větších celcích měněna. Jinak samozřejmě připomínám, že ústava s tímto omylem, s touto tzv. doživotní imunitou byla na našem území už v roce 1920 ve verzi ústavy. Ve verzi ústavy 1948, 1960, objevila se i v ústavním zákonu o Československé federaci. Dostala se i do té poslední v roce 1992. A najednou vadí. Samozřejmě chápu, že může mít vývoj nějakým způsobem pocity, jak měnit zákony i ústavu, ale já zde nevidím naléhavé důvody. Ty důvody, které jsem slyšel na ÚPV, byly, že to jinde v Evropě nemají, že je to extrém, že jsme zvláštní. Já si myslím, že to není až tak jednoznačné. My jsme zvláštní v řadě jiných extrémů. Např. náš důchodový systém je tvořen průběžným systémem v 95 % případů, a nikdo se nad tímto extrémem nepozastavuje. Nebo respektive důchody jsou placeny z průběžného systému v tomto vysokém procentu. V řadě případů se lišíme od zemí na západ od nás v řadě věcí. Nikdo se nepozastavuje. Pokud by to byl vážný důvod jiný, než to, že to mají někde jinde, tak samozřejmě by to mělo svoji relevanci. Jenom připomínám, že ve výsadách o imunitách a privilegiích úředníků evropských společenství je také imunita těchto úředníků do konce života. Samozřejmě kromě ESD, tj. z Evropského soudu. Jinak my máme také možná jinou zkušenost nežli západní Evropa. Viz třeba Polska – tam je ta imunita taky doživotní. Takže to jen tak k těm mýtům, které tady zazněly. Děkuji vám za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Tomáš Jirsa má slovo.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych jenom krátce poznamenal, a vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázal 38 kolegům a kolegyním, kteří před 10 dny hlasovali pro podání žaloby za velezradu k Ústavnímu soudu na prezidenta Václava Klause a ve svých řečech to obhajovali tím, že nejde o Václava Klause, že jde o vzkaz budoucím prezidentům, že jde o vymezení pravomocí prezidenta, že jde o testování Ústavního soudu, tak jste tím vyslali vzkaz budoucím senátorům a poslancům, co je může čekat na konci volebního období. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Ptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit, chce, paní poslankyně, máte mikrofon.

40 Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se ve stručnosti vyjádřila k některým připomínkám, které zde zazněly, byť po dalším roce angažmá v Poslanecké sněmovně jsem už daleka toho, přesvědčovat přesvědčené. Vážím si pana senátora Kubery za jeho konstantní názory, stejně jsme se názorově střetli i v případě přímé volby hlavy státu. Chtěla bych se ale ohradit vůči tomu, že jsem byla nařčena z populismu - termín, který byl posunut potažmo předkladatelům této novely. Jsem přesvědčena, že imunita má být omezena v té části, kdy komora, odepře-li souhlas s trestním stíháním svého člena, je jeho stíhání vyloučeno navždy. Je to můj konstantní názor, není to ale pouze můj konstantní názor, je to názor ústavních právníků. Já jsem tu zmínila i názor předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, tedy jsou to autority, stojící vysoce nade mnou. Není to tedy reakce na žádné iniciativy, ať už rekonstrukce státu nebo destrukce státu, jak tady hovořil pan senátor Kubera. Současná úprava nevyhovuje rovnosti občanů před zákonem, a to zde zcela precizně řekla paní senátorka Wagnerová. Pan senátor Dryml zapochyboval o činnosti orgánů činných v trestním řízení, to si myslím ale, že by mělo vést k systémovým změnám, ne k obhajování zachování této části Ústavy. Řekla jsem ano, že rozsah imunity v České republice neodpovídá ústavní praxi v Evropě ani v jiných státech, to je pravda, opírám se o studii Parlamentního institutu, tedy včetně Polska, o kterém zde hovořil pan senátor Škaloud. Pan senátor Dryml se odvolával na ústavní tradici z dob T. G. Masaryka, stejně jako pan senátor Škaloud. Já bych zde ráda chtěla říci, že skutečně do Ústavy v roce 1920 se toto ustanovení dostalo, ale šlo o jakýsi relikt monarchie, možná o tehdy opodstatněnou obavu zákonodárců z perzekucí. Doufám, že jsme se přece jenom trošičku posunuli. Velice se omlouvám panu senátorovi Vystrčilovi, pokud jsem neodpověděla na jeho e-mail, který mi zaslal. Budiž mi ale omluvou, že kdybych zohlednila jeho připomínky, které mi zaslal, nezískala bych pro tento návrh potřebnou velmi křehkou politickou většinu. Nebyl to pouze můj počin, já jsem tady pouze za skupinu předkladatelů. Bylo zapotřebí najít širokou politickou shodu napříč politickým spektrem. Nabízela jsem se také k diskuzi jednotlivým, senátorským klubům i nezařazeným senátorům, nepřišla mi pro změnu odpověď z klubu občanských demokratů, ale nabízela jsem tuto možnost, což mě samozřejmě neomlouvá, protože jsem neodpověděla, takže znovu moje hluboká omluva panu senátorovi. Pan senátor Štětina zde podobně jako pan senátor Dryml, i když jinými argumenty zapochyboval o demokratickém zřízení v České republice. Troufám si říci, že i ten nejlepší demokratický systém podléhá erozi přirozeným pokusům, protože to je bohužel přirozeností lidskou, učinit demokratický řád o něco méně demokratickým. Přesto nikde jinde nepřesahuje doba ochrany zákonodárného sboru dobu výkonu mandátu tak, jako je tomu u nás. Paní senátorka Filipiová říkala, že celá věc nic neřeší. Já si myslím, že řeší, a to velmi, ale to už jsem řekla výše. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tento návrh respektuje potřebu ochrany zákonodárného sboru jako celku. A jak jsem řekla v úvodní řeči, jsem přesvědčena, že zrušení ustanovení o doživotní trestněprávní imunitě by mohlo chránit své členy ještě efektivněji a zároveň narovnává poměry v právním státu tak, jak zde uvedla paní senátorka Wagnerová.

41 Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás za předkladatele z Poslanecké sněmovny o podporu této novely Ústavy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Garanční zpravodaj pan Antl se vyjádři k rozpravě, která proběhla.

Senátor Miroslav Antl: Ano, děkuji, vážený pane předsedající, učiním tak. Takže velmi stručně. Vystoupilo celkem – nepočítám-li opakovaná vystoupení – 16 senátorů. Pan senátor Kubera avizoval svůj pozměňovací návrh, který Senát Parlamentu ČR vlastně už projednával v jeho návrhu, respektive v tom skupinovém návrhu a v loňském roce ho zamítl, ale jsme v poněkud jiné sestavě. Pan senátor Dryml nesouhlasí s omezováním imunity. Pak tam byly poznámky o jedné soudní úřednici, to je bez komentáře. A pak že může jít i o politickou mstu prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a zmiňuje trestný čin křivé obvinění. Já bych dal ještě trestný čin omluvy a poškozování cizích práv – poškození cizích práv. Pan senátor Vystrčil předkládá, respektive avizuje svůj pozměňovací návrh, který by měl být projednán v podrobné rozpravě, ale pak další své vystoupení – já jsem to tady komentoval – vlastně coby senátor v rámci obecné rozpravy říká, že bude hlasovat pro, ale že by byl rád, kdyby se o jeho pozměňovacím návrhu dále legislativně jednalo. Pan senátor Štětina polemizoval se slovním spojením doživotní imunita a v podstatě, pominu-li další vyjádření, je proti omezení imunity, respektive v tomto stavu předloženém. Paní senátorka Wagnerová podala – v uvozovkách – ústavněprávní rozklad, ale to nemyslím, prostě podle mne to byl ústavně-právní rozklad, pro časové omezení imunity. Reagovala na vystoupení senátorů předřečníků i na avizované pozměňovací návrhy a v podstatě podpořila schválení. Rovněž tak pan předseda Senátu Milan Štěch podpořil schválení tohoto předloženého návrhu a stejně tak i pan senátor Vícha, který vlastně objasňoval minulé hlasování a požádal o podporu s tím, co já jsem tady komentoval před chvílí jako senátor, nikoliv zpravodaj, se přimlouvá, rovněž schvalme dnes a pak jednejme o dalších omezeních. Paní senátorka Filipiová podporuje návrh senátora Jaroslava Kubery s tím, že tento současný návrh nic neřeší, a proto ho nepodpoří. Pan senátor Gavlas naproti tomu vysvětlil, proč se minule zdržel hlasování a prohlásil, že dnes bude hlasovat pro schválení tady, ano. Pan senátor Bratský odvyprávěl příběh ze soudního procesu, tedy příběh ex poslance Bratského, pak podpořil Jardův návrh – předpokládám, že šlo o návrh senátora Jaroslava Kubery. Pan senátor Čunek podpořil rovněž avizovaný pozměňovací návrh pana senátora Kubery. Nesouhlasil s panem senátorem Drymlem v tom, že by neměl být trestný čin křivého obvinění a prohlásil, že bude hlasovat pro současný návrh, ale až poté, co neprojdou pozměňovací návrhy kolegů Kubery a Vystrčila, ale to si zřejmě spletl procesní postup, protože jednací řád Senátu říká něco jiného, to znamená, že bychom nejdřív měli hlasovat o návrhu ústavně- právního výboru Senátu Parlamentu ČR a neprojde-li pak teprve poté v podrobné rozpravě o pozměňovacích návrzích. Paní místopředsedkyně Gajdůšková podpoří návrh pana senátora - to tady mám napsáno, to jste slyšeli, to jsem byl já a nebudu to opakovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já vám neberu vaše zpravodajské právo, my jsme tady byli přítomni, čili my víme, kdo jak řekl, že bude hlasovat. Jinak vám nechci zasahovat do vašeho proslovu.

42 Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající. já neopakuji doslova to, co kdo řekl, já to shrnu jako zpravodaj, pokud není potřeba, tak mohu říci, kdo byl pro a kdo byl proti…

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne, dělejte si, co chcete.

Senátor Miroslav Antl: Nemám k tomu, co bych dodal. Všichni jsme slyšeli, kdo jak vystoupil. Jsem přesvědčen, že trvá návrh ústavně-právního výboru na schválení a pokud si mohu dovolit dále poznamenat, měli bychom hlasovat o něm. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dokonce musíme. V této chvíli máme před sebou jediný návrh, a to je schválit, všechno ostatní se bude odvíjet. Nejprve svolám a zároveň vás všechny odhlásím. Prosím, zkontrolujte si, zda vám svítí modré světýlko. Nemá nikdo žádnou připomínku. Upozorňuji, že musí být třípětinová většina senátorek a senátorů, aby tento návrh prošel. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 6 ukončeno. Registrováno 71, kvórum 43, pro 58, proti 6. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní poslankyni i panu zpravodaji, protože je půl druhé za chvilku a máme poslední bod ještě před obědem a je to bod

5. Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Máme to jako tisk č. 62 a dávám slovo paní senátorce Haně Doupovcové, která zastupuje předsedu volební komise, aby nám sdělila návrhy na kandidáty.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Konstatuji, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené organizačním výborem, to je v době od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013 celkem 11 návrhů kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tyto návrhy předložila občanská sdružení nebo jiné právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie, archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidských práv, nebo občanská sdružení sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně. Svůj návrh na doplnění Rady Ústavu pro studium totalitních režimů za Petra Fialu, kterému zaniklo členství v Radě dne 2. května 2012, předložila mimo stanovenou lhůtu i Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že naším úkolem je zvolit celkem dva členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, jednoho člena Rady z kandidátů navržených občanskými sdruženími a jednoho člena Rady z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou, v tomto případě je navržen pouze jeden kandidát. Návrhy předložené komisí měly obsahovat doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti jednotlivých uchazečů. Těmito doklady byly: výpis z evidence rejstříku trestů ne starší než tři měsíce, originál či ověřená kopie

43 lustračního osvědčení, čestná prohlášení podle § 7 odst. 6 a § 19 zákona číslo 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, dále kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta, stručný životopis kandidáta a z praktických důvodů také kontakt na kandidáta i navrhovatele. Pro úplnost dodávám, že lustrační osvědčení a čestné prohlášení podle § 19 odst. 1 citovaného zákona nepředkládají osoby narozené po 1. prosinci 1971. Volební komise Senátu se sešla 7. března 2013 na své 7. schůzi a jednomyslně přijala usnesení č. 11, které vám bylo rozdáno do lavic. Komise konstatovala na své schůzi, že obdržela od Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR následující návrh kandidáta na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Liška. Konstatuje, že ve stanovené lhůtě to je od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013 obdržela od občanských sdružení či jiných právnických osob následující návrhy kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů: Lubomír Augustin, Zdeněk Bárta, Jan Bureš, Čestmír Čejka, Martin Palouš, Jana Poddaná, František Šedivý, Jan Šinágl, Marek Tomašík, Lukáš Valeš a Jan Zahradníček. Komise vzala na vědomí, že občanské sdružení SODALES SOLONIS, které navrhovalo člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jana Šinágla, vzalo dne 5. února 2013 svůj návrh zpět. Konstatovala, že návrh Klubu Dr. Milady Horákové byl volební komisi předložen dne 7. února 2013, to je po uplynutí stanovené lhůty a z tohoto důvodu je kandidát Klubu Dr. Milady Horákové vyřazen z tajné volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Konstatovala, že všichni řádně navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem č.181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. Pověřila předsedu komise senátora Kladívka, kterého tady tímto zastupuji, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním. Pro volbu bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu. Volba bude podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem jinak se volí veřejným hlasováním. Za volební komisi doporučuji, stejně jako při stejné volbě v minulých letech hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním. Tím končím své vystoupení a předávám slovo zpět předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otvírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Poprosil bych paní senátorku – asi nemusím. Musíme hlasovat nejprve o tom, jak budeme hlasovat. Takže dovolím si svolat všechny. Než budeme hlasovat, tak vás všechny odhlásím, protože jsem prořidli, hlasování je poměrně závažné. Všichni jsme, předpokládám, zaevidováni, svítí modré světýlko. Hlasujeme o tom, zda bude tajná volba. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tajnou volbu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7 ukončeno. Registrováno 53, kvórum 27. Pro 50, proti 1. Návrh byl schválen. Nyní má paní kolegyně Doupovcová slovo, aby nám řekla, jak budeme hlasovat a kde budeme hlasovat.

Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji. Prezidentský salonek je připraven pro tajnou volbu. U prezence před salonkem obdržíte dva hlasovací lístky – žlutý

44 hlasovací lístek, na kterém je uvedeno pořadové číslo a jméno kandidáta, navrženého Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a bílý hlasovací lístek, na němž jsou uvedena jména všech 10 kandidátů navržených občanskými sdruženími. Rovněž i před jmény těchto kandidátů jsou uvedena pořadová čísla. Připomínám, že volíme jednoho člena Rady ústavu, kde oprávněným navrhovatelem je Poslanecká sněmovna a jednoho člena Rady, kde oprávněným navrhovatelem jsou občanská sdružení a jiné právnické osoby. K úpravě lístků. Žlutý hlasovací lístek, pokud souhlasíte s navrženým, kandidátem, zakroužkujete číslo 1 před jménem kandidáta. Pokud nesouhlasíte, přeškrtnete pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten, který byl upravený jiným způsobem, než jsem nyní uvedla. K bílému hlasovacímu lístku – volíme 1 člena rady. Souhlasem jedním z deseti kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů. Znovu připomínám, že neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a který je upraven jiným způsobem, než jsem uvedla. V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než jeden, je zvolen ten, který obdržel nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost mezi kandidáty, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani takto rozhodnuto, rozhoduje los. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů žádný z kandidátů, koná se na neobsazená místa 2. kolo volby. Informace o případném 2. kole volby vám sdělím později. Volební místnost je nyní připravena a chtěla bych požádat členy volební komise, aby se dostavili do volební místnosti a byla zahájena volba, která bude trvat 20 minut. Vyhodnocení bude trvat také 20 minut. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, čili začínáme za 5 minut, v 35? Začátek volby je ve 35, ukončení volby je v 55, vyhlašuji zároveň polední přestávku, která skončí v 14.45, to znamená, ve tři čtvrtě na tři se tady sejdeme, a budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 13.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.46 hodin.)

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, zahajuji naše přerušené jednání a dávám slovo paní senátorce Haně Doupovcové, aby nás informovala o výsledku 1. kola 1. volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji. Dobré odpoledne, paní předsedající, kolegyně, kolegové, seznámím vás s výsledky 1. volby 1. kola volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

45 Zaprvé vás seznámím, jak dopadl návrh občanských sdružení či jiných právnických osob. Tam kandidovalo 10 kandidátů a do 2. kola postupují pan Bureš a pan Tomaštík. To jsem řekla ten výsledek, měla jsem asi první říct ta čísla. Počet vydaných hlasovacích lístků bylo 69, z toho neplatných lístků bylo 8. Pro pana Bureše se vyslovilo 31 senátorů a pro pana Tomaštíka 23. Co se týká volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterého navrhovala Poslanecká sněmovna, tam byl jeden kandidát, byl to pan Liška. Tam bylo vydáno taktéž 69 hlasovacích lístků, z toho neplatné byly 3, pro bylo odevzdáno 32. Do 2. kola postoupil pan Jiří Liška. Takže jsme nikoho nezvolili. Já bych dala návrh paní předsedající, abychom dnešní program doplnili o bod "Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů", 2. kolo. A navrhuji, aby tato volba proběhla jako poslední bod dnešního programu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, paní senátorko, o tomto návrhu musím dát hlasovat. Svolám tedy všechny k hlasování. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, kterým je zařadit 2. kolo volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Já si vás ale dovolím všechny odhlásit, protože mám pocit, že neodpovídá číslo vizuálně tomu, kolik nás tu je. Tak. Už se to ukazuje jako správný odhad. Takže budeme v této chvíli hlasovat o návrhu zařadit 2. kolo volby členů rady jako poslední bod našeho dnešního jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. A my se k této volbě tedy vrátíme před koncem našeho dnešního jednání. Dalším bodem našeho programu, tak jak jsme si ho schválili již ráno, je

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 44)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 44. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych

46 před vás předstoupil s návrhem, jehož ambicí je v oblasti odpadového hospodářství zmenšit a snížit administrativní zátěž českých subjektů. Dovolte mi zmínit některé z těch opatření, které návrh představuje. Jednou z těch změn, asi nejhlavnější, je např. zrušení povinnosti původců odpadů zpracovávat plán odpadového hospodářství. Nově by tato povinnost zůstala pouze pro obce. Co to fakticky znamená? V České republice máme 4600 subjektů, které musí každé 2 roky zpracovávat plán odpadového hospodářství. Podle toho, jak velkými původci odpadů tyto společnosti jsou, se liší náklady na zpracování těchto plánů. Odhadováno je, že minimální náklad na zpracování tohoto plánu je 20 tisíc a dosahuje u těch velkých částí přesahujících 120 tisíc korun. Zadruhé. Změna spočívá v tom, že se omezuje počet původců oprávněných osob a provozoven, pro který je možno vykonávat funkci odpadového hospodářství. A toto omezení se ruší. Dneska je to tak, že funkci odpadového hospodáře... Smí být definován pouze omezený počet subjektů. Zkrátka jeden odpadový hospodář smí fungovat pouze pro omezený počet původců odpadů. Reálný stav je takový, že osob, které jsou schopny vykonávat funkci odpadového hospodáře, je velmi málo. Reálné náklady tedy na cenu drasticky narůstají, a přitom se ukazuje, že toto omezení je zbytečné, že záleží na velikosti těch subjektů, nikoli na počtu jednotek, bez ohledu na to, jak velké jsou. Zatřetí. Zrušení povinnosti původce nebezpečných odpadů žádat o souhlas k jejich shromažďování. Ale zůstává zachována povinnost mít souhlas pro nakládání. To je dvojí věc, která řeší víceméně jednu záležitost dvěma samostatnými řízeními, byť podle našeho názoru stačí jedno. Zjednodušení vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů. Tedy zavedení elektronického informačního systému. V tuto chvíli je potřeba vyplňovat 7 individuálních evidenčních listů pro jednu přepravu. Naší snahou je zavést elektronický systém, který ho zjednoduší, stane se operativnějším, přehlednějším a zároveň jednodušším pro všechny subjekty. Dále tato novela obsahuje zásahy v oblasti evidence a ohlašování, kdy bude zrušena povinnost od dopravců zasílat informace o své firmě a povinnost ohlašovat provoz některých shromažďovacích a sběrových míst odpadů. Máme za to, že díky elektronizaci hodnocení nebezpečných vlastností odpadu bude celý systém průhlednější a zároveň jednodušší pro systémy, ale také pro kontrolu. Novela také reaguje na některé nové skutečnosti týkající se evropských právních předpisů, konkrétně např. provést adaptaci nového nařízení Rady 333 z roku 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem. Nebo transpozici ustanovení směrnice Evropského parlamentu z roku 2010, číslo 75 – o průmyslových emisích. A také na upozornění Evropské komise v rámci projektu EU Pilot na nedostatečnou transpozici jednoho z ustanovení směrnic EP o bateriích a akumulátorech. Navrhovaný zákon dále upravuje ustanovení, která byla doplněna nebo změněna tzv. euronovelou zákona o odpadech z roku 2010. A k zákonu je také připojena drobná novela zákona z roku 2008 o integrovaném registru znečištění životních látek a životního prostředí a integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, kterou se rozšiřuje možnost použití integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí i na jiné formy a úkony ohlašování. Dámy a pánové, v Poslanecké sněmovně byly projednány dva doplňky. Jeden se týkal zpřesnění systému vyřazování vozidel z hlediska zákona o pozemních komunikacích z hlediska jejich životnosti, což je velmi diskutovaná

47 záležitost, kdy ten systém byl velmi zneužíván, obcházen takovým tím prohlášením, už to není auto, budu z toho mít přístřešek na zahrádce, a fakticky se vyhýbat povinnosti ekologické likvidace věci, která je z hlediska životního prostředí, zejména ve městech, velmi složitá. A druhou záležitostí byl můj návrh Poslanecké sněmovně. Ten návrh vyplývá i z toho, s čím jsem tady předstupoval před Senát před 2 lety, a to byla žádost, aby byla schválena drobná změna zákona o Státním fondu životního prostředí, spočívající v tom, že prostředky dočasně alokované na tzv. účtu z autovraků mohl být dočasně jejich přebytek použit na financování tehdejšího deficitu programu Zelená úsporám. Mnozí si to asi pamatujete. A tehdy já jsem žádal o to, aby právě na tento účel bylo možné tyto prostředky použít, protože ten program Zelená úsporám je za námi. A protože součástí toho mého slibu bylo, že to bude pouze dočasné opatření přerušení té situace, tak tím plním ten slib a navrhuji, aby se vrátil ten režim od 1. ledna 2015 do původní podoby a zase to byl vázaný výdaj pouze na řešení problematiky likvidace autovraků, tedy doříct ten příběh do konce. Paní místopředsedkyně, mám za to, že tím je asi vyčerpán ten materiál. A samozřejmě jsem připraven odpovídat na případné dotazy. Děkuji pěkně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, pane ministře, děkuji moc a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabývala stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Ivo Bárek: Ano, děkuji, paní místopředsedkyně. Dobré odpoledne, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, když hovořil pan ministr tady v úvodu k této materii, já jsem si odškrtával ve své zpravodajské zprávě, co jsem tady měl napsáno, a dá se říct, že jsem všechny ty důvody, proč se přijímala tato novela, jsem si odškrtal. Pane ministře, takže já to dál nebudu zbytečně zdržovat. Možná jenom k legislativnímu procesu. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 27. června 2012. V rámci 1. čtení byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru a výboru pro životní prostředí. A zatímco hospodářský výbor doporučil svým usnesením předložený návrh schválit beze změny, výbor pro životní prostředí přijal k návrhu 18 pozměňovacích návrhů. Při 2. čtení bylo uplatněno jednotlivými poslanci dalších 10 pozměňovacích návrhů. A ve 3. čtení, konaném na 51. schůzi PS dne 13. února 2013, byl vládní návrh zákona schválen ve znění 22 pozměňovacích návrhů. A to v hlasování č. 184, ve kterém se z přítomných 167 poslanců vyslovilo 140 pro a 6 bylo proti. Na našem výboru jsme při projednávání debatovali vůbec o tom, jestli to není poslední novela zákona o odpadech ve funkčním období této vlády, protože z novelizovaného legislativního plánu vlády vypadl velký nový návrh zákona o odpadech, to je potřeba si říct, který byl samozřejmě netrpělivě odbornou veřejností očekáván. A vypadl nejenom nový zákon o odpadech, ale např. také

48 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, o vozidlech s doporučenou životností či zákon o pneumatikách. Ptali jsme se zástupců ministerstva životního prostředí na výboru, zda se pracuje na těchto zákonech. Bylo nám sděleno, ano, my na těchto zákonech nadále pracujeme s tím, že nepředpokládáme, že by teď do konce funkčního období se tyto zákony předkládaly Parlamentu ČR. To byla krátká vsuvka do toho, co jsme ještě při jednání ve výboru probírali. Na lavici máte předložené některé pozměňovací návrhy, které se tady objevily a které by měly řešit odklad jistých poplatků v rámci solárních elektráren. Díval jsem se do zákona o odpadech a s kolegou Čunkem jsme se ubezpečili v tom, že v tomto zákoně některé body jsou řešeny. Pokud byste se do toho chtěli podívat, je to bod 53, který řeší tuto problematiku, a úplně stejně je popsán, tak jak je to například popsáno v pozměňovacím návrhu pana senátora Jiřího Čunka či pana senátora Petra Šilara. Pak tady máme další pozměňovací návrhy, pana senátora Miloše Vystrčila, ctihodných kolegů Miloše Vystrčila a Pavla Eyberta, které mají stejnou první větu, alel pak tam jsou ještě další data. Předpokládám, že se k tomuto nějak dostaneme, protože já jako zpravodaj jsem neměl informaci o tom, že by tyto pozměňovací návrhy byly předkládány a na jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí od pracovníků ministerstva životního prostředí nezazněla žádost, abychom to nějakým způsobem řešili. Tolik v krátkosti zpravodajská zpráva. A nezbývá mi, než přečíst usnesení. Je to 26. usnesení našeho výboru z jeho 6. schůze konané 7. března 2013, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Zatím děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Za Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova vystoupí její předsedkyně paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, paní předsedající. Chtěla bych říci, že tu nevystupuji ani tak jako předsedkyně Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, ale spíš mě požádal kolega Petr Šilar, abych ho zastoupila za naši komisi. Chtěla bych říci, že tímto návrhem zákona se zabývala také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, a to na své 5. schůzi dne 13. března 2013. Velice podrobně jsme tam probrali účel tohoto zákona, kdy jsme vyzvedli i to, že hlavním cílem předkládaného zákona je odstranit nebo zmírnit některé požadavky převážně administrativního charakteru. A musím říci, že byly vnímány velmi pozitivně, zrovna tak platné úpravy, které jsou kladeny na subjekty nakládající s odpadem a tyto úpravy byly shledány jako ne zcela nutné, ale při zachování dostatečné ochrany životního prostředí. Musíme vnímat, že to opravdu prospěje hlavně malým a středním podnikatelům. Pan senátor Šilar mi předal velmi obsáhlou zprávu, ale pan ministr, stejně jako zpravodaj garančního výboru dostatečně ozřejmili účel právě tohoto návrhu zákona. A chtěla bych říci, že jsme to projednávali 13. března letošního roku za účasti zástupců ministerstva životního prostředí. Nikdo neavizoval, že by

49 požadoval nějaké změny, že by tam byla nějaká časová disproporce. A usnesli jsme se v podstatě podobně jako garanční výbor, takže bych vám nyní přečetla usnesení Stále komise Senátu pro rozvoj venkova: Po úvodním slově zástupce předkladatele a po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara doporučuje komise Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR Petra Šilara a pověřuje předsedkyni komise senátorku Dagmar Zvěřinovou, aby předložila toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. K některým případným pozměňovacím návrhům neměla komise možnost se vyjádřit. Tudíž předkládám toto usnesení a nechtěla bych se k nim za komisi nějak vyjadřovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabírat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. V této chvíli se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Oznamuji, že beru zpět pozměňovací návrh, který jsem podal, protože se omlouvám, ale i s kolegy jsme zjistili, po poradě s našimi právníky, že tento návrh už tam obsažen je, byť to nikdo z nás nevěděl. V Poslanecké sněmovně došlo k určitému řekněme zmatku při hlasování a můj návrh je v návrhu již obsažený, to znamená, že termín 30. června, který byl uveden v původním ministerském návrhu, už je posunut, tak jak jsem chtěl, na 31. prosince, a bylo to schváleno Poslaneckou sněmovnou. Je to v tisku, který máme teď před sebou. Myslím, že je v pořádku schválit tisk v té podobě, tak jak je, s tím, že pokud bychom shledali s kolegy, že je potřeba ještě něco změnit, uděláme to už normální standardní cestou. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já také nebudu podávat pozměňovací návrh z téhož důvodu, o kterém tady hovořil pan kolega Čunek. Nicméně dovolím si obrátit vaši pozornost ještě k jedné záležitosti. Byl bych velice rád, abychom jako Senát apelovali na ministerstvo životního prostředí, aby prováděcí vyhlášky byly nastaveny tak, aby provozovatelé kolektivních systémů, které jsou ustaveny pro likvidaci panelů, měli odvedené poplatky vázány tak, aby nemohlo dojít v průběhu let, kdy budou soustřeďovány, k jejich zcizení, k použití na jiné účely apod. Z tohoto důvodu bych si dovolil navrhnout doprovodné usnesení, které by na tento problém poukazovalo a nabádalo ministerstvo životního prostředí ho řešit v připravovaných vyhláškách. Nevím, jestli vám mohu teď seznámit s návrhem doprovodného usnesení…

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Určitě ano, prosím.

Senátor Pavel Eybert: Návrh usnesení by byl velice jednoduchý:

50 Senát Parlamentu ČR žádá ministerstvo životního prostředí ČR, aby zajistilo správu vybraných finančních prostředků tak, aby jejich jediným možným použitím byla likvidace fotovoltaických panelů. Víme totiž, jak to vypadá v některých jiných kolektivních systémech na sběr a likvidaci různých opadů. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Předseda klubu pan senátor Petr Vícha si nepřeje uplatnit přednostní právo, takže vystoupí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za slovo a panu senátorovi Víchovi děkuji za to, že nepožadoval přednostní vystoupení. Stejně jako některé z vás i mne oslovili občané s připomínkou k § 37 v tomto návrhu změny zákona o odpadech. To mě ovšem docela zaskočilo, protože tento návrh zákona jsme projednávali i v našem výboru, a nebyla jsem si vědoma, že by návrh takový paragraf obsahoval. Jde o ustanovení pro mnoho našich spoluobčanů značně významné. Pokud si totiž pořídili solární panely uvedené na trh před 1. lednem 2013, budu muset v ročních splátkách od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2019 uhradit jejich následnou likvidaci. Životnost solárních panelů se však odhaduje na pětadvacet a více let. Nemůže být tedy nyní jasné, kolik může ona likvidace za 20 let stát a zda to nebude náhodou takové, že staré solární panely se v tu dobu stanou nikoliv odpadem, ale vykupovanou surovinou. Zaujalo mě, proč si onen občan myslel, že § 37 zavádí projednávaný návrh zákona o odpadech? Požádala jsem proto své spolupracovníky, aby se tomu věnovali. Výsledek je téměř k nevíře, či naopak příznačný pro správu země, v níž žijeme. Asi jak pro toho. Tedy k věci – § 37p byl schválen v rámci zákona č. 165/2012 o podporovaných zdrojích energie, který je účinný od 1. 1. t.r., a ve Sbírce zákonů vyšel v květnu 2012. Tento paragraf však dnes v údajně platném znění zákona o odpadech na webu Ministerstva životního prostředí ČR nenajdete. Nenajdete ho dokonce ani na vyhledávači zákonů na portálu Veřejné správy, který by měl být státem garantovaným místem, kde lze na internetu nalézt aktuální znění zákonů. Z důvodové zprávy vlády k zákonu o podporovaných zdrojích energie zde zjistíte, proč byl do zákona o odpadech § 37p vůbec vložen. On totiž ve vládním návrhu nebyl. Byl vložen až v rámci pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro životní prostředí. A mnozí z vás si jistě vzpomenou, že když jsme loni v lednu projednávali zákon o podporovaných zdrojích energie, byli jsme v presu jak časovém, tak věcném, protože šlo primárně o cenu energií. Nikdo z nás nevěnoval dostatečnou pozornost § 37p, vkládaném do zákona o odpadech. V nyní projednávaném návrhu změn zákona o odpadech se § 37p mění logicky lhůty pro podpis smlouvy mezi občany a subjektem, který má solární panely likvidovat. Opět ale ve sněmovních podkladech nenajdete tuto změnu vyznačenou ve stávajícím znění zákona o odpadech. Proč to vlastně říkám? Občané této země nenajdou na webech státní správy platné znění zákonů. A to ani v případě, kdy jim ukládá nějakou konkrétní povinnost. Neznalost zákonů však občany neomlouvá. Právní stát takto ale fungovat přece nemůže. My v Senátu jsme jistě měli § 37p zákona o odpadech věnovat větší pozornost v systému, v jakém pracujeme a v jakém k nám přicházejí podklady z Poslanecké sněmovny, je to však téměř nemožné.

51 Žádám proto pana předsedu Senátu, aby vracel, nebo pokusil se vracet Poslanecké sněmovně návrhy zákonů, které nevyhovují požadavkům na návrhy zákonů, tak, jak jsou upraveny v § 86 Jednacího řádu PS. Měly by tedy mít řádnou důvodovou zprávu a v případě návrhu novel i vyznačení změn v platném zákoně. Protože nechci zbytečně zdržovat, pro podrobnější zdůvodnění uvedeného požadavku odkazuji na mé vystoupení už zde v Senátu dne 27. 10. 2011 v tisku č. 198. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, a dovolím si teď jenom říci, že ty vaše výhrady vůči tiskům z Poslanecké sněmovny je potřeba uplatnit ve stálé komisi pro práci Senátu a vedení Senátu se tím bude zabývat. Dobře, děkuji. Nyní je přihlášen do rozpravy pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Nechci hovořit k zákonu o odpadech. Jsem rád, že se vysvětlilo to nedorozumění. Chci pouze požádat před konečným hlasováním o pětiminutovou přestávku na poradu klubu tady v rohu místnosti. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, ano, zaregistrovala jsem a přestávku vyhlásíme před hlasováním. V této chvíli byl přihlášen pan senátor Jiří Bis, ano, a přeje si vystoupit.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři. Začnu tím, že je mi doopravdy moc líto, prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, že musím významným způsobem opravit kolegyni paní senátorku Bayerovou. Jednak je členkou podvýboru pro energetiku, kde jsme to projednávali, projednávali jsme to několikrát. A speciálně tento bod, to znamená odpady, byl projednáván velmi podrobně a k žádnému matení pojmů v Senátu po tom dlouhém projednávání ve dvou výborech a pečlivě zde na plénu dojít nemohlo. To, co je zcela zřejmé, a co tam bylo odsouhlaseno, já bych to jenom krátce zopakoval, všechny panely, které byly a jsou provozovány, to znamená do konce roku 2012, likvidace je za provozovateli těchto panelů. A panely, které budou nakoupeny v roce 2013, jak je běžné u jiných elektrozařízení nebo spotřebičů, jejich likvidace bude na úkor výrobce. To je zakotveno zcela jasně v daném zákoně. Tak byla provedena i úprava zákona o odpadech. To, co dneska probíhá, má dvě stránky. Samozřejmě, že jde o peníze, ale všichni, včetně starostů a veřejnosti, mají strach, aby nezůstala ta pole zaplněna fotovoltaickými panely po skončení jejich funkce opuštěná, aby je nevlastnil nikdo, kdo nemá ani korunu a likvidaci těchto zařízení nemusely dělat obce. To je v našem zájmu. Že je mnoho času? Není! Prosím vás, já vám řeknu triviální případ. Bude bouřka, poničí celou jednu elektrárnu, její provozovatel vyfasuje od pojišťovny všechny náhrady, zbytek prodá "bílému koni" a vesnici nebo majiteli pozemků zbudou oči pro pláč. Kdo to bude likvidovat? Takže není čas, ty fondy musí být vytvořeny co nejrychleji, je tam otázka pěti let, do kterých mají být vytvořeny. Ty fondy nepředstavují z těch dnešních poznatků, co bude stát likvidace, žádnou závratnou částku, ale některým provozovatelům a výrobcům je líto každých peněz. Tak to je první věc.

52 Takže já si myslím, že by to mělo být. To, že ministerstvo životního prostředí nedokázalo za rok a něco k tomu udělat vyhlášku, která by dávala zcela jasná pravidla, na to se těžko nějak odpovídá, když mezitím ministerstvo průmyslu a obchodu za půl roku připravilo ke stejnému zákonu 8 vyhlášek. Takže věc jde za ministerstvem životního prostředí. To se mělo činit. Druhá věc. Není pravda, že to je věc jenom provozovatelů. Platí to, že kdo dneska dováží do České republiky panely, musí si zajistit jejich likvidaci. Výrobci, dovozci. A ti také potřebují rozhodnutí co nejdříve. To znamená, odložení termínu platnosti vyhlášky způsobuje nejistotu jak u stávajících provozovatelů, tak u stávajících dodavatelů nových systémů, a není to krok správným směrem. Myslím si, že by zde mělo ministerstvo životního prostředí splnit svoji povinnost, která mu byla dána ze zákona, a co nejrychleji uvedenou vyhlášku uvést v platnost. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a v této chvíli mám s přednostním právem přihlášeného pana senátora Drymla. Nepřeje si přednostní právo, takže vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já zareaguji na to předchozí vystoupení. A to nejen proto, abychom byli uvrženi do reality, která je daná. Já neznám, kromě několika málo panelů na střechách, žádnou tu větší elektrárnu fotovoltaickou, která by neměla úvěr, nebyla postavena z úvěru. A kterákoli je postavena z úvěru, tak je povinně pojištěná. Tak, jak když si berete hypotéku, tak je povinně pojištěný dům. To znamená, pojistka kryje právě ty případy, o kterých mluvil předřečník. To znamená, poničí-li krupobití ty panely, tak samozřejmě jsou kryty z toho pojištění. Dovolím si říct, že to bude zřejmě z 99,99 %. Protože hold banky jinak hypotéky na tyto projekty nedávaly. Já bych se ale pozastavil ještě navíc nad jinou věcí, která v tomto zákoně je, a já o ní přemýšlím a přidávám se k tomu, že vyhláška samozřejmě ministerstvem zpracována již měla být. A to byl důvod, proč jsme chtěli s panem kolegou Najbrtem posunout o půl roku ty povinnosti kladené dříve, tedy od 30. 6., na provozovatele. Tzn. o půl roku, do 31. 12. 2013, ale ten důvod byl ještě jiný. A to ten, abychom se mohli podívat, jaká bude ministerská vyhláška a jak se vypořádá s tím, že opět mám dojem, že někdo využil toho spravedlivého samozřejmě boje proti solárníkům k tomu, aby jim uložil povinnosti tedy platit. Ale už do toho se vsunuje konkrétní firma, která říká, my budeme jedinými oprávněnými, kteří budou sbírat tyto peníze. Protože to nebudou peníze státu. To budou peníze, které půjdou na tuto likvidaci. A už se tam vsunují subjekty, které říkají, my jsme ti jediní oprávnění, kteří budeme likvidovat solární panely. Dneska – samozřejmě já jsem to nepočítal, nejsem schopen to spočítat naprosto přesvědčivě, ale existují firmy, které počítají, že už dnes likvidace solárních panelů – mluvím o solárních panelech, ne o těch patkách, konstrukcích atd. – je buď v zisku, nebo tedy, jak se říká, v kladné nule. To znamená, vezme- li někdo rozbité panely a dá je specializované firmě, ona to udělá, když ne zadarmo, tak za drobný peníz, který tedy tomu, kdo tam ty panely doveze, dá. To znamená, že ty peníze, které teď jsou, tak zdá se, jako by byly zbytečné. Ale tady bych připomněl panu ministrovi, on to jistě ví, ale jaksi nadneseně řečeno, že ta likvidace skutečně, pokud se ty peníze budou střádat, tak musí být na celé to dílo. To znamená nejen na ty panely, ale na měniče, na patky, na uvedení

53 toho prostoru toho pole do nějakého původního stavu. A to mi věřte, že jsem z dikce zákona příliš nepochopil. To není naprosto jasně tam dané. Takže pak ty peníze, o kterých jsme teď mluvili, a proto jsem tak plédoval o to, co naštěstí v tom zákoně již je, aby ministerská vyhláška správně podchytila všechny tyto aspekty a aby jasně stanovila, že nebude jeden dominantní vybraný, určený likvidátor, tedy firma, subjekt, likvidátor, ale že to musí být trh. To znamená, že bude více licencí, které budou nabízet těm solárníkům, že oni si vezmou ty peníze, tak jak jsme to kdysi udělali u pojištění např. vozidel. Takže tato obdoba by tady měla být, to znamená, aby více pojišťoven – my si dneska můžeme pojistit vozidlo v povinném ručení u více pojišťoven, tak aby to stejně tak bylo tady u likvidace panelů. Takže děkuji za pozornost, ale to byl smysl toho, proč jsme předkládali ten odklad, který není potřeba. Díky.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Zákon, který tady máme, není jenom o solárnících a solárních panelech, i když velmi dobře chápu, proč se tím zabýváme, jak mnoho nás to ještě bude stát. Zaprvé bych chtěl poděkovat panu ministrovi, že se tím odstraňuje určitá administrativní zátěž, která se dotýká velkého množství firem, které v Česku produkují odpad. A tady je skutečně dobře, že dochází k určitému zjednodušení a odbourávání některých administrativních zátěží a především s tím spojených velkých nákladů na odpadové plány a jiné věci. Na druhou stranu je třeba pochválit, ale potom i pokárat, jak znají někteří ze školy, je chyba, že vyhláška 352 z roku 2005, vlastně novela té vyhlášky, není k dispozici a že se ministerstvo vydává cestou jiných ministerstev, které nám tady předkládají něco v zákonné úpravě, a pak pomocí nižšího podzákonného nařízení, vyhlášek nebo nařízením vlády, rozšiřují to, co říká zákon, nebo naopak zužují. Myslím si, že to je v rozporu – ne myslím, ale vím, že to je i v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, a proto by právníci, kteří pracují pro jednotlivá ministerstva, tím nemyslím jenom ministerstvo životního prostředí, velkým takovým původcem těchto nešvarů je kupř. ministerstvo zdravotnictví – to jsem tady někdy opakovaně citoval, takže by se měli zamyslet nad tím, jestli by měli nebo neměli dodržovat rozhodnutí Ústavního soudu. Legislativní proces, který – a teď se vrátím k těm solárníkům. Je tady velmi vážná obava, aby se z Česka jednou nestala skládka vysloužilých solárních panelů. Můžu citovat smutný pokus pana poslance Úlehly, který se snažil na poslední chvíli ve sněmovně protlačit svůj určitý pozměňovací návrh, který měl provozovatele solárních elektráren zbavit jakýchkoli povinností postarat se o vysloužilé, rozbité nebo vyměněné panely, než bychom měli mít k dispozici legislativu, která by zajistila, že bude konečně dostatek finančních prostředků na to, aby mohly být všechny solární panely zlikvidovány ekologicky, podle platných směrnic Evropské unie. A teď, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi Čunkovi. U nás je už nainstalováno 10 milionů solárních panelů a představuje to v hodnotě váhy nebo hmotnosti kolem 200 tisíc tun. Tady se mluvilo něco o likvidaci do roku – a já bych chtěl poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu senátoru Bisovi, že nám tady řekl, že do roku 2012 to jde za provozovatelem, od roku 2013 za výrobcem. Já

54 jsem vám tady řekl, kolik toho je. A tady bych vám ocitoval, že – mnozí z vás vědí, mnozí ne – největším výrobcem solárních panelů jsou Číňani. A největší výrobce solární je firma Suntec China. A přední čínský světový výrobce solárních panelů Suntech Power Holdings kvůli vysokým ztrátám nevyrovnal splatný dluhopis kolem 10,5 miliardy korun a hrozí jí bankrot v řádu dnů. To je jenom odpověď na to, že likvidace půjde za výrobcem! Proto je velmi důležité, aby se tady udělal určitý fond, který by byl prevencí proti tomu, že výrobce nebo i dovozce zkrachuje a my tady budeme mít skládku solárních panelů. Jsme v Evropské unii, takže pokud má někdo strach, že to bude jenom jedna firma – za prvé by mělo být určité výběrové transparentní, otevřené výběrové řízení na tuto zakázku. A za druhé budou se moci zúčastnit firmy nejen z České republiky. Dnes neexistuje způsob, aby se ekologicky podle předpisů EU likvidovaly solární panely tak, aby z nich byl zisk. Velmi dobře to vědí určité firmy, např. EGO 93, Retela aj., které sice dostávají třeba stříbro nebo i hliník z těchto panelů, ale zisk to nepokryje. Dokonce jsou tady problémy, jak likvidovat to tak zvané špinavé sklo. A Česká republika je povinna plnit směrnici EU 2012/19 EU, která ekologicky, zdůrazňuji, ekologickou likvidaci solárních panelů jasně definuje. Z každého panelu musí být využito 80 % a zároveň musí být připraveno k opětovnému použití a recyklováno 70 % jeho váhy. A teď poslouchejte – zatím neexistuje technologie, to byl výzkum na VUT v Brně, ze které by při dodržení takto vysokého stupně recyklace mohl být celý systém ziskový, protože je tam potřeba použít určité termické chemické metody, nastavit speciální recyklační linku. To znamená, že hlasy, že by to mohlo být ziskové, to si asi představují takovou tu divokou recyklaci, kdy z panelů jsou otrhávány jen nejcennější části, hliníkové rámy, stříbro a zbytek je odvezen v lepším případě na skládku. Ano, taková recyklace by teoreticky zisková býti mohla, ale je nejen v rozporu se zákonem, ale popírá především sama sebe, protože cílem by mělo být maximální využití všech cenných surovin z panelů a ne je pohřbít na skládkách jenom proto, že jsou tyto náklady nyní na jejich získání příliš vysoké. Závěrem bych chtěl říct, že zákon o odpadech, který zavádí pro provozovatele fotovoltaických elektráren povinnost postarat se v budoucnu o ekologickou likvidaci solárních panelů skrze platbu recyklačních poplatků. Vím, že recyklační poplatky a poplatky nejsou vůbec příliš populární. Licencování kolektivních systémů, které mohou s penězi nakládat - a to je důležité – jen se souhlasem ministerstva životního prostředí, je jediným možným řešením, kde můžeme mít jistotu, že peníze na recyklaci, a to, čeho se všichni bojíme, aby tyto peníze nešly na něco jiného, že budou použity skutečně na recyklaci v budoucnu v období 10 – 20 let, že budou využity pouze na likvidaci solárního odpadu. Ona je tady ještě jedna velká hrozba pro ty, kteří jsou starostové obcí, měst, že by tato povinnost mohla přejít na obce a města a byla by to velká finanční zátěž v budoucnu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jen velmi stručně ke dvěma problémům, které se v souladu s projednáváním tohoto zákona vyskytují a které zákon nějakým způsobem řeší, případně navrhujeme, aby bylo řešeno doprovodným usnesením. První problém – a byl tady už několikrát zmíněn – spočívá v tom, že byť mají dneska všichni provozovatelé solárních elektráren, kteří používají panely, které byly uvedeny do

55 provozu nebo na trh před 1. 1. 2013, povinnost do 30. června tohoto roku uzavřít smlouvy o tom, jakým způsobem budou ročně až do roku 2019 dávat příspěvky na likvidaci těchto panelů, tak neexistuje vyhláška ministerstva životního prostředí, která by tuto věc blíže upravovala. V návrhu změny zákona, který máme před sebou, je kromě jiných také odstavec, který posunuje termín přípravy vyhlášky do konce tohoto roku. Já se velmi přimlouvám, abychom to akceptovali a jako pozměňovací návrh takto přijali s tím, že zároveň bych poprosil pana ministra, aby případně v závěrečném vystoupení nejen nám tady, ale všem řekl, kdy můžeme vydání této vyhlášky očekávat, aby to nebylo těsně před koncem roku, neboť paradoxně se o to, kdy tato vyhláška bude vydána, nejvíce zajímají tak zvaní malí solárníci, kteří mají pěti, deseti, patnácti, dvacetiwattové soláry na baráku, jenom teď mají strach, co všechno zase zapomněli, aby náhodou potom nebyli postihováni za to, že si udělali přesně to, co jsme vlastně my původně zamýšleli, a to, aby solární elektrárny byly především v tomto malém rozsahu, např. na fasádách nebo na střechách. Druhá věc, o které chci trochu krátce promluvit, je usnesení, které máte rozdáno a které navrhoval pan kolega Eybert společně se mnou – v souvislosti s tím, co tady říkal pan kolega Dryml. Zatím není v zákoně nikde upraveno, jakým způsobem bude se těmi příspěvky, které provozovatelé solárních panelů budou platit a měli by je vlastně do roku 2019, jak o tom mluvil tady pan kolega Bis, všechny zaplatit, jak s nimi bude naloženo a kde budou uloženy. Jinými slovy, je tady otázka, jestli náhodou ta firma, která bude příspěvky inkasovat – to není žádný veřejnoprávní subjekt – a budou to soukromoprávní subjekty – jakým způsobem tato firma bude moci s těmi příspěvky nakládat. Jestli náhodou to nemůže být také tak, že firma vyhlásí krach, následně zmizí ze světa a společně s ní i ten příspěvek. Usnesení směřuje k tomu, aby v rámci vyhlášky nebo nějakým jiným způsobem ministerstvo životního prostředí do konce tohoto roku zajistilo, aby tyto peníze, jako je to v mnoha jiných případech, byly na zvláštním účtě a nemohly být použity jinak než na likvidaci fotovoltaických panelů. Samozřejmě pokud se v budoucnu například ukáže, že likvidace fotovoltaických panelů je zisková, tak teoreticky, ryze teoreticky nic nebrání tomu, aby peníze byly těm, co je tam dávali, vráceny. Což si myslím, že se nestane. Ale pokud by tam byl zvláštní účet, na který nelze sáhnout za jiným účelem než za tím, aby byly likvidovány fotovoltaické panely, tak i toto teoreticky přichází do úvahy. A hlavně vyloučíme to, aby bylo možné společně s krachem firmy XY vlastně způsobit i zmizení těchto provozovateli solárních elektráren do těchto firem dodaných peněz. Proto bych prosil pana ministra, jestli v tomto směru by nám také nemohl říci, jaké mají záměry a jakým způsobem tyto peníze, které od roku 2014 až do roku 2019 budou putovat do různých firem, které potom budou v budoucnu mít povinnost zabezpečit likvidaci solárních panelů, budou zabezpečeny. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Jiří Bis. Prosím.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, omlouvám se, že vystupuji ještě jednou. Já chci upozornit na to, že to, že to má likvidovat výrobce, nebo že je to věcí výrobce neznamená, že to bude likvidovat výrobce. Ale musí na to do toho kolektivního fondu přispět patřičnou částkou. V tom je právě problém, že pokud není vyhláška, která má mnohé věci,

56 o kterých se zde mluví, specifikovat, tak ten výrobce neví, když dneska prodává panely, kolik by měl přispět do tohoto fondu. A zákon mu to ukládá. Takže to je ten problém. Jinak diskutujeme o věci, kterou by právě tato vyhláška měla řešit. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zatím jako poslední je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážená paní 1. místopředsedkyně, dámy a pánové, už je takovým zvykem, že my hasíme něco, co už dávno pomalu dodoutnává. Nebudu dávat žádný pozměňovací návrh, jenom takovou životní zkušenost. Když jsem byl starostou jednoho západočeského města, v jehož okolí vyrostla svého času největší fotovoltaická elektrárna v západních Čechách, my jsme se pojistili a uzavřeli jsme s tou firmou smlouvu, kdy počáteční vklad na třetí účet byl 1 mil. Kč a každý rok tam půl milionu po dobu 20 let přispívají. Dobrovolně, na základě smlouvy. V případě, že po ukončení činnosti do roka firma nezlikviduje fotovoltaiku, peníze propadnou ve prospěch města, a to jimi uhradí to, co tam po nich zůstalo. V případě, že firma splní své závazky, peníze se jí z toho účtu vrátí. Proč stejně důmyslně, nebo hospodárně nejednali vlastníci těch pozemků, nebo zástupci obcí, kde tenkrát ty fotovoltaiky vznikaly. To se přijímaly různé sponzorské dary na podporu kultury, sportu pro obce, ale na zadní kolečka nikdo nemyslel. Omlouvám se, že jsem vás zdržoval, ale někdy ta komunální praxe je předvídavější než nějaké parlamentní lobby.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Toto byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Pane ministře, předpokládám, že máte spoustu odpovědí na spoustu otázek, které zde padly. Prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně. Děkuji pěkně i za ty vznesené podněty. Přiznám se vám, vážené paní senátorky a páni senátoři, že na četná vystoupení ve smyslu, proč ještě není ta vyhláška, musím říci zcela otevřeně, že byť ne zcela, tak zčásti je to skutečně dáno zpožděním na straně ministerstva. Já jsem si toho vědom. My jsme v té věci přijali i personální opatření. Nicméně platí, že v tomto ohledu z naší strany je správná omluva, a já to tak činím. To zpoždění tu je. Pravdou je, že je to také dáno poměrně velkou složitostí toho, jak definovat modelový, vzorový výpočet, tedy kolik na který panel či jeho výkon odvádět právě s ohledem na definici toho, jakou technologii a jakým nákladem v budoucnu tak bude činěno, jak například popisoval pan senátor Dryml. Na druhou stranu musím říci, že byť se pohybujeme ve stavu jakýchsi odhadů a hledání zkušeností, nemyslím si, že si můžeme dovolit další odklad této věci. Bylo zde zmíněno, že tato záležitost diskuse v Poslanecké sněmovně díky pozměňovacím návrhům poslanců. Rád bych upozornil, že návrh, tak jak byl předložen do sněmovny, otázku solárních panelů vůbec neřeší. Podstata návrhu vůbec není o solárních panelech. A byť to tak někdy bývá, že téma solárních panelů je natolik silné, že je schopno ovládnout debatu více méně o čemkoliv, tak v tomto případě to je pouze jedna jediná doplňková věta v tomto zákoně

57 stran účinnosti. A nepřijatý návrh kolegy v Poslanecké sněmovně, který řešil otázku, kdo by měl být tou pověřenou osobou. K tomu doprovodnému usnesení a vůbec k debatě, jak to funguje. Musím zde říci, že se tady bavíme o tom, jakým způsobem zlepšit systém tzv. kolektivních systémů, tedy zpětného odběru, který známe z celé řady výrobků a z celé řady jiných systémů v ČR již fungujících, a u kterého si myslím, že se všichni shodneme, že zaslouží zásadní zásah. A to zejména z hlediska jeho transparentnosti, z hlediska toho, že je to na jednu stranu věc, která je jakousi samosprávnou záležitostí těch výrobců, ale na druhou stranu že svým způsobem znamená povinnou platbu, a ten kupující nemá šanci jakýmkoli způsobem se k ní vyjádřit. Proto je na ni třeba pohlížet také jako na věc veřejnou. Co by podle našeho názoru vyhláška měla řešit. Naše práce směřují k tomu, aby za prvé to nebylo do konce roku, ale aby tak bylo učiněno v řádu spíše měsíců, respektive týdnů, protože je potřeba také na to ty subjekty připravit. Co je jeho podstatou? Jak jsem zmínil, jedna věc je vzorec toho výpočtu, tedy výše poplatku odvislá od konkrétního ať už výkonu elektrárny nebo například její hmotnost. Druhá záležitost je otázka správy těch poplatků, tedy toho výnosu, a také otázka veřejné kontroly těch subjektů, které budou tuto správu vykonávat, resp. likvidaci zajišťovat. V tomto ohledu musím říci, že chceme, aby toto fungovalo jinak než dosavadní kolektivní systémy. Ministerstvo životního prostředí nyní pracuje na věcných záměrech plné změny všech zákonů v jednotlivých zpětných odběrech právě proto, aby tam zajistilo otázku, kde jsou peníze uloženy, kdo s nimi nakládá, jak jsou sledovány, kdo s nimi může činit to či ono nebo jak se stanovuje ta výše. Už to, že výše toho poplatku bude stanovena vyhláškou, nikoli rozhodnutím samotných výrobců nebo provozovatelů, je posun kupředu. Například proti bílé technice nebo pneumatikám. Druhá záležitost je, že naše debata směřuje k tomu, aby to byl účet, který bude účtem veřejným, aby to byl účet, který by byl ideálně u národní banky a aby to byl účet a prostředky, které pokud by měly být využity, pak by měly být využity pouze a jedině na zákonem definované prostředky, tak jako například v případě správy atomového účtu, to znamená na prostředky například státem vedené dluhopisy nebo jiné formy zhodnocení, které jsou státní, nikoli řekněme soukromou komerční aktivitou. Co se týká publikace, o které mluvila paní senátorka Bayerová, tam snad mohu říci jenom, že to prověřím, kde je problém, a pokud je, tak učiním všechno, abychom to napravili. Myslím si, že debata, která tady několikrát zazněla ve vystoupení ctěných senátorů ve věci toho, jaká jsou rizika, kdy ta rizika nastanou, jaká je vlastně životnost panelů, je důležitá. Myslím si, že u řady otázek spíš sdělujeme obavy. Princip toho je jakási předběžná opatrnost, abychom se vyhnuli rizikům, která jsou. Já se rozhodně nechci dostat do situace, že důsledkem toho řešení bude, že dojde životnost solární elektrárny, firma, která vznikla pouze za účelem zřízení a provozu této elektrárny, zanikne, a budou to obce, jejichž břemenem bude tuto situaci likvidovat. To je alfa, omega a cíl, který tato záležitost má řešit. Proto se jí máme zabývat. Jde primárně o tuto záležitost. Nesmějí to být znovu daňoví poplatníci, kteří už takhle v oblasti solární energie zaplatili víc než dost a ještě mnoho zaplatí, aby ještě platili otázku likvidace solárních panelů. K ostatním záležitostem, které zde byly zmíněny, mohu říci jen jediné, to je k té vyhlášce. Ano, beru to, padá to na hlavu mého ministerstva, tedy i mou. Říkám, že opravdu se snažíme situaci vyřešit jak nejrychleji je v našich

58 možnostech, včetně nových personálních posil příslušného odboru, který to má na starosti. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Ptám se paní zastupující zpravodajky Dáši Zvěřinové, zda chce vystoupit za stálou komisi. Nechce. Děkuji. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a případně nám řekl, jak budeme hlasovat a o čem.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, paní místopředsedkyně. V rozpravě vystoupilo 8 senátorů, někteří i dvakrát. Já si myslím, že není třeba opakovat tuto debatu, protože se spíš týkala jednoho jediného bodu, a to poplatku za likvidaci solárních panelů a s tím související vyhláškou. Samozřejmě zákon má daleko větší, jiné dopady. Například kladné dopady – chtěl bych říci, kladné dopady třeba do obcí, protože na rozdíl od mnohých zákonů, kdy do obcí dáváme další povinnosti, tak tady z obcí ty povinnosti alespoň v této novele odcházejí. S ohledem na to, že kolegové stáhli všechny pozměňovací návrhy, které tady byly předloženy, máme de facto jeden jediný návrh, a to shodný návrh jak ze stálé komise, tak z garančního výboru, a to na schválení tohoto návrhu zákona. S tím, že bychom následně potom hlasovali o doprovodném usnesení, které navrhli ctihodní kolegové Vystrčil a Eybert. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Mám zde požadavek na vyhlášení přestávky pro jednání senátorského klubu sociální demokracie. Já mu samozřejmě vyhovuji, takže vyhlašuji přestávku na pět minut.

(Jednání přerušeno v 15.51 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.56 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Budeme pokračovat hlasováním. Já si vás všechny dovolím svolat v této chvíli. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno v sále 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech atd. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se při kvóru 34 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. My ale ještě nemůžeme ukončit projednávání tohoto bodu, protože je zde návrh usnesení doprovodného k návrhu zákona, který jsme právě schválili. Takže já bez znělky dám hlasovat ještě o tomto návrhu usnesení. Máte ho v písemné podobě, ale pro pořádek ho přečtu: Senát žádá Ministerstvo životního prostředí ČR, aby zajistilo správu vybraných finančních prostředků tak, aby jejich jediným možným použitím byla likvidace fotovoltaických panelů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

59 Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 65, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. Měla jsem přihlášeného pana předsedu Senátu, ano pan předseda Senátu v této chvíli vystoupí.

Předseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolím si navrhnout změnu pořadu naší schůze, a to tak, aby za body pana ministra Tomáše Chalupy byl zařazen senátní tisk č. 52, to znamená návrh zákona, který se týká akciových společností, který máme přerušen, byl to třetí bod, jako čtvrtý bod našeho odpoledního jednání. Takže toto je můj procedurální návrh.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane předsedo. Protože se jedná o procedurální návrh, mohu dát okamžitě hlasovat. Udělám to bez znělky. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 z 68 při kvoru 35 se pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme upravili program našeho jednání. V této chvíli budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

7. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (evropský senátní tisk č. N 197/08)

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 197/08 a N 197/08/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně za slovo. Dámy a pánové, toto není úplně jednoduchý bod, pokusím se to popsat jednoduše. V roce 2009 byla přijata směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, podle které každý stát má povinnost, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě činil v roce 2020 alespoň 10 %. Téhož roku byla přijata také směrnice, která zavedla povinnost dodavatelům pohonných hmot snižovat emise skleníkových plynů vyprodukovaných v celoživotním cyklu o 6 % do roku 2020, tedy ročně – v porovnání s rokem 2010. Zároveň byla zavedena tzv. kritéria udržitelnosti biopaliv. Někteří senátoři si pamatují, že toto bylo předmětem pozice k této směrnici minulý rok. V čem spočívají nejzásadnější změny vyplývající z návrhu této směrnice? Za prvé dochází ke zvýšení minimální požadované úspory emise skleníkových plynů z biopaliv na 60 % z výroben uvedených do provozu dne 1. července 2014 nebo později. Stávající směrnice a národní úprava vyžadují tuto úsporu až od roku 2018, resp. pouze u výroben uvedených do provozu po 1. 1. 2017.

60 Za druhé dochází ke zrovnoprávnění možnosti používání zjednodušeného způsobu vykazování úspory emisí CO2 – použití tzv. standardních hodnot produkce emisí. A to při pěstování biomasy pro výrobu pocházející jak z EU, tak ze států mimo EU. Nyní mohou pěstitelé biomasy mimo EU automaticky používat standardní hodnoty, zatímco pěstitelé v EU jen za předpokladu, že to schválila Evropská komise, tedy v případě ČR se to schválení stalo. Za třetí vytvoření jednotného elektronického formuláře pro zasílání zpráv o kvalitě pohonných hmot a zavedení povinnosti snižovat obsah manganu v pohonných hmotách. Platná legislativa je již v souladu s tímto návrhem včetně legislativy, která se tady požaduje. V tomto ohledu to není pro ČR problém. Za čtvrté vložení přílohy s tzv. ILUC emisemi zohledňující riziko nepřímého využívání půdy, které budou dodavatelé pohonných hmot reportovat členským státům. Za páté snížení možnosti započítávat biopaliva vyrobená z potravinářské biomasy pro cíle 10 %. Zbylých 5 % by mělo být podle předpokladů dosaženo tzv. pokročilými biopalivy s nulovými nebo nízkými ILUC emisemi. Jakou k tomu má ministerstvo životního prostředí pozici? Za prvé nepovažujeme za vhodné ILUC emise stanovovat globálně bez rozlišení oblasti, ve které je daná plodina pěstována. Právě oblast, ve které je plodina pěstována, má velkou vypovídající schopnost o riziku vzniku emisí. Návrh zcela opomíjí skutečnost, že v EU platí řada legislativních pravidel na ochranu půd s vysokým obsahem uhlíku a riziko vzniku ILUC emisí je tak nulové. Princip globálního přístupu tak diskriminuje evropské zemědělce a žádným způsobem nemotivuje nezodpovědné zemědělce ve třetích zemích ke změně svého přístupu k ochraně půdy. Z tohoto důvodu se domníváme, že Česká republika by měla požadovat, aby byly ILUC emise považovány za nulové v oblastech, kde je to legislativně zaručeno, že k tomuto problému docházet nemůže. Jednalo by se zejména o plodiny pěstované v EU. Za další. Je otázka snížení příspěvku biopaliv na zmíněných 5 %. Nepovažujeme 5procentní limit pro biopaliva vyrobená z potravinářské biomasy za správnou cestu k řešení problematiky emisí a podpoře pokročilých biopaliv. Výroba pokročilých biopaliv je stále ve fázi výzkumu a nelze předpokládat, že jejich množství, by se dle návrhu započítalo dvakrát či čtyřikrát, výrazněji přispěje ke splnění závazného cíle. ČR v tomto ohledu by měla výrazný problém. Je důležité si uvědomit, že vícenásobné započítávání může mít vliv na další sektory a pokřivit jak trh s odpady, tak se zbytky ze zemědělské činnosti, ze kterých mají být pokročilá biopaliva vyráběna. Zbytky ze zemědělské činnosti by tak nebyly zapracovávány do půdy, což by způsobilo její znehodnocení. Z akčního plánu pro biomasu na období 2012 až 2020 vypracovaného ministerstvem zemědělství v roce 2012 navíc vyplývá, že ČR má dostatek orné půdy jak pro zajištění 100procentní potravinové soběstačnosti, tak i pro splnění 10procentního cíle OZE v dopravě, aniž by mohlo dojít ke vzájemné konkurenci ve využití orné půdy pro jednotlivé části. Čili nemůže tak docházet ke vzniku těchto emisí. Zavedení 5procentního limitu pro paliva vyrobená v EU by výrazně měnilo stanovená pravidla hry, a to za běhu, pro dosažení 10procentního povinného cíle. Mám vážné obavy, že by při schválení 5procentního omezení nebyla za současných podmínek schopna splnit 10procentní závazný cíl v dopravě. Tolik z naší strany k této záležitosti a vyjádření určité skepse k některým z těchto návrhů, které podle našeho názoru by mohly výrazně snížit pozici ČR v této oblasti.

61 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 197/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, název dokumentu je poněkud zavádějící, když si přečteme o jakosti benzínu a motorové nafty. Ono ve skutečnosti jde o tak zvané biopříměsi, biosložky, které tam přiléváme. A nejde zase ani tak o ně, jde o to, z čeho budou vypěstovány, kde a jak budou vypěstovány. Takže když dojdeme na konec tohoto procesu, tak se dostaneme k zemědělské půdě a k tomu, co na ní roste a k čemu to využíváme, k čemu to používáme. Takže ten název je skutečně trošičku zavádějící. Nejde zde ani tak o tu naftu, ale jde o půdu a o to, jak se k ní chováme. My jsme v předcházejícím bodu, který se týkal odpadů, mockrát narazili a zmínili nešvar posledních měsíců, kdy na zemědělské půdě místo zemědělské produkce nám vyrostlo něco jiného a my si už teď lámeme hlavu, co s tím udělat, až skončí životnost. Ale bohužel energetické plodiny pro výrobu biopaliv je podobný nešvar. V podstatě platíme za určitou hysterii, která se rozpoutala kolem omezování emisí skleníkových plynů. V případě biopaliv jsme po poněkud krkolomné cestě dospěli k tomu, že započítáme-li v určitých situacích – zhodnotíme-li celý proces pěstování energetických plodin a výroby biopaliv, tak se ve skutečnosti dostáváme k vyšším emisím skleníkových plynů než při přímém použití fosilních paliv. Dochází tedy k přehodnocení určitých postojů i jisté úrovně Evropské unie. Tímto dokumentem se zabýval Podvýbor pro energetiku, který přijal stanovisko. Toto stanovisko potom potvrdil hospodářský výbor a postoupil ho výboru pro záležitosti Evropské unie. Pro nás toto stanovisko bylo výchozí, pro mě o to jednodušší, že jsem byl zpravodajem tohoto tisku jak v Podvýboru pro energetiku, tak samozřejmě i v našem výboru pro záležitosti EU. Došlo jenom k jedné nepatrné změně, kterou tady zmínil i pan ministr, a to je pětiprocentní hranice. V Podvýboru pro energetiku jsme se k tomu vyjádřili striktněji, zde ve vámi předloženém návrhu doporučení obecněji. Je skutečně žádoucí snižovat podíl biopaliv první generace, která využívají primární zemědělskou produkci, která by měla sloužit především k zabezpečení potravinové soběstačnosti. A měli bychom upřednostnit ty zdroje, pro které nemáme jinak běžné využití. Tímto bych asi skončil své úvodní povídání. Návrh usnesení a v příloze doporučení výboru pro záležitosti EU máte k dispozici. Toto doporučení koresponduje s již dříve projednávanými tisky, které se týkaly této problematiky, je s nimi plně konzistentní a jak výbor pro záležitosti EU, tak podvýbor pro energetiku se dlouhodobě stavějí velice skepticky k otázce biopaliv a jejich příměsí do motorové nafty a benzinu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Jiří Bis. Nepřeje, děkuji.

62 Otevírám tedy rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Cílem předloženého návrhu je zahájení přechodu na biopaliva, která poskytují významné úspory emisních skleníkových plynů i při zahrnutí tzv. Iluc-faktoru. A proto bych se rád zeptal pana ministra a využiji této příležitosti. Zlepšení vykazování emisí skleníkových plynů tím, že členské státy a dodavatelé pohonných hmot do svých zpráv zahrnou i odhadované, zdůrazňuji odhadované Iluc-emise? Dodavatelé pohonných hmot, zdůrazňuji, že to jsou dodavatelé pohonných hmot, budou členským státům do 31. března každého roku předkládat zprávu o objemu dodaných biopaliv, to je v pořádku, způsobu jejich výroby, zdůrazňuji, že to jsou dodavatelé, a o emisích skleníkových plynů vzniklých – a teď, vážení, poslouchejte – v celém životním cyklu biopaliva, včetně odhadovaných emisí vzniklých nepřímou změnou ve využívání půdy. To nejsou zemědělci, to jsou dodavatelé paliva. To jsou ty Iluc-emise! A chtěl bych se pana ministra ještě zeptat – tady už vidíte absurdnost toho celého – jestli je nějaká metodika, jak se bude odhadovat, jestli bude měření, jak se bude odhadovat a jestli se budou dělat audity, že odhad je správný.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. V této chvíli už nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Prosím, pane ministře, máte právo vystoupit se závěrečným slovem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně za velice milý dotaz. Chtěl bych snad říct jednu věc, a snad nebude příliš vůči navrhovateli této směrnice, tedy Evropské komisi politicky nekorektní, když řeknu, že shledávaje tuto směrnici a po jejím čtení a snaze se ji pochopit, máme pocit, že jestliže se dlouhodobě zabýváme otázkou, jak smysluplná je vůbec problematika přimíchávání biosložek do biopaliv, pak se zdá, že zvolená metoda není ani tolik, jak systém zjednodušit, ozřejmit a vyjasnit, ale spíš zesložitit, vytvořit jej ještě více nepochopitelným a z tohoto pohledu také ještě více netransparentním. Říkám to zcela otevřeně, ale myslím, že tato problematika, tak jak je definována, po pravdě řečeno, běžnému člověku podle mého názoru zcela nepochopitelná a všem ostatním po mnohých čteních teprve potom snad částečně pochopitelná, je složitě přijatelná. Z toho důvodu musím říct – a tady bych se chtěl zmínit o návrhu, který zmínil pan zpravodaj a zmínil některé body – že naše pozice je o něco, a to něco je velice velké, skeptičtější k tomuto návrhu, než je navržený návrh usnesení Senátu. Tím jsme se ještě vůbec nedostali k otázce auditu a kontrol, zatím se jenom bavíme o samotném způsobu této směrnice a jejího obsahu. Dovolte mi zmínit několik bodů. Například v návrhu usnesení v bodě II/1 se hovoří o tom, že výbor vítá… Musím říci, a snažil jsem se to zmínit ve svém úvodním slově, že my souhlasíme se zohledněním těchto emisí, do hodnocení Iluk-emisí, do hodnocení dopadu na produkci. Na druhou stranu, a to jsem také zmiňoval, se se slovem "vítá" nemůžeme tolik ztotožnit proto, že zkrátka nepovažujeme za možné, aby tento systém fungoval v metodě jedna velikost - sedí všem. Každá ze zemí je na tom úplně jinak, má úplně jiné podmínky. A toto řekněme zjednodušení, které ve skutečnosti znamená pro všechny stejně, podle našeho názoru není možné a představu stanovení globálních cílů bez regionálního rozlišení si moc dobře po praktické stránce nedovedeme představit.

63 V bodě II/3 se uvádí, že výbor konstatuje, že omezení využívání biopaliv povede k šetrnějšímu přístupu. Opět musím říci. Je nepochybné, že je vhodné a nutné usilovat o šetrnější přístup k využívání půdy. Konec konců je pravdou, že minulý bod, který vedl k tomu, že v ČR bohužel se umožnilo, aby i ta nejkvalitnější orná půda byla zanesena tak strašnou věcí, jako je fotovoltaická elektrárna, to je memento, kterého bychom se měli vyvarovat. A proto také došlo k tak výraznému zvýšení poplatků v zákoně o ochraně půdního fondu. Na druhou stranu tady musím říci, že šetrné využívání zemědělské půdy z hlediska definičního, dle těch parametrů je ošetřeno dotacemi pro zemědělce už nyní, protože pokud nesplňují tato kritéria, tak zemědělci nedostanou dotaci. Obávám se, že právě tento motiv, nedostat dotaci, hraje prakticky mnohem větší roli, než je nějaké proklamativní sdělení. V bodě II/4 – výbor upozorňuje, že se dlouhodobě nedaří sladit některé sektorové zájmy, kontraproduktivní opatření mezi resorty. Musím říci, že i my si uvědomujeme, že často tato politika i z hlediska ČR v minulosti šla na jednu či na druhou stranu a nebyla o schopnosti nalézat kompromisy. Tady bych si dovolil říct jen to, že v tomto ohledu je to trošku nespravedlivé, protože toto je jeden z případů, kdy na rámcové pozici, kterou jsem tady prezentoval, se plně shodlo jak ministerstvo životního prostředí, tak ministerstvo zemědělství, tak ministerstvo průmyslu a obchodu, a to jak z hlediska ochrany pěstitelů biomasy, tak z hlediska využívání půdy, tak také z hlediska ochrany investic vynaložených do jednotlivých podnikatelských projektů. V případě bodu 2.6. Uvádí se, že výbor shledává pro evropské záležitosti návrh na omezení za vhodný impuls pro technologický vývoj a výzkum biopaliv 2., 3. generace. I my to shledáváme jako vhodný impuls. Právě tím konstatujeme, že totiž jsme nedosáhli ještě toho cíle, a že vlastně dosud nevíme, jakým způsobem toto bude řešeno. A že se tady zavádí nějaká povinnost realizovat něco, co ještě nebylo zcela vymyšleno. A z tohoto pohledu, byť my vítáme tento záměr usilovat o něco takového, protože to je správný cíl, tak si dost dobře nedovedeme představit, že cíl za něco, čeho máme dosáhnout, už dnes je kvantitativně vyjádřenou povinností ho dosáhnout a realizovat. A z tohoto pohledu musím říci, že byť ministerstvo vítá tento záměr, je mou povinností upozornit, že stávající závazek ČR, tedy 10procentní podíl OZO v dopravě, pokud k něčemu takovému přistoupíme bez dosažení cíle stavu poznání, může znamenat pro Českou republiku zásadní problém pro dosažení tohoto 10procentního cíle. To znamená nesplnění závazků vůči evropské legislativě a případných potencionálních rizik, náhrad v rámci řízení infringement, tedy porušení evropského práva. Sice tedy asi někdy po roce 2020, ale přesto v tomto ohledu my se obáváme, že při dnešním stávajícím stavu poznání věci je správné usilovat o výzkum a vývoj v té věci. A dokud neznáme reálné výsledky, těžko můžeme zároveň zaručit, že tyto výsledky uvedeme do praxe a budeme je cíleně a numerickým vyjádřením realizovat. Já si to nedovedu představit, jak bychom to chtěli dělat. A z tohoto pohledu my tady toto vnímáme jako rizikové. Byť znovu říkám, usilování o tuto záležitost je správné, hledání šetrnějšího způsobu také, ale ještě nejsme na konci této cesty, abychom mohli říct kdy, jak a za jakou cenu. Děkuji pěkně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a prosím garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu.

64 Senátor Miroslav Krejča: V rozpravě vystoupil jeden senátor, položil dotaz panu ministrovi, pan ministr na to obšírně odpověděl. Přitom citoval a použil část doporučení výboru pro záležitosti EU. A já musím konstatovat, že mě těší, že byť na začátku svého vystoupení zkritizoval to, že výbor pro záležitosti EU vítá, tak skončil tím, že ministerstvo životního prostředí také vítá. Takže, pane ministře, jsme naprosto ve shodě. A padl jeden jediný návrh. To je návrh doporučení, které na základě stanoviska podvýboru pro energetiku, následně usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu předkládá výbor pro záležitosti EU. A já vás tímto žádám o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, můžeme tedy přistoupit k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak, jak je představil zpravodaj výboru pan senátor Krejča. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 z 69 přítomných senátorek a senátorů se při kvoru 35 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji a projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi. Ale pan ministr s námi ještě zůstane, ale my se zde vyměníme.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání. A to je

8. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech (evropský senátní tisk č. N 002/09)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N/2/09 a N/2/09/01. Požádal bych pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, já vám slibuji, že už dnes žádný návrh tohoto typu nemám, že to je poslední. Tedy dovolte, abych vám představil nařízení Evropského parlamentu o fluorovaných skleníkových plynech. Návrh tohoto nařízení vypracovala a předložila Evropská komise s cílem nahradit dosavadní nařízení z roku 2006 a rozšířit a zpřesnit většinu jeho ustanovení. Cílem návrhu je přispět ke snížení celkových emisí skleníkových plynů, tedy ten závazek o 80 – 95 % do roku 2050. Z tohoto důvodu je návrh výrazně ambicióznější, než zmiňované dosavadní nařízení z roku 2006, a nově navrhuje harmonogram postupného snižování spotřeby fluorovaných skleníkových plynů na území EU, a sice až na 21 % současné spotřeby k roku 2030.

65 Návrh předpisu se dotkne zejména sektoru chlazení a klimatizace, ale tak oblasti požární ochrany. Týká se zejména chladicích zařízení s větším objemem náplně a klimatizačních zařízení. Většina povinností nemá dopad do oblasti domácího chlazení, pro které je již mnoho let využíváno chladiva bez negativních vlivů na životní prostředí. Hlavními dotčenými subjekty tak budou distributoři chladírenské společnosti a jejich zákazníci a firmy zabývající se chemickým hašením. Postoj ministerstva životního prostředí k návrhu předpisu je takový, že většina nových ustanovení směřujících k omezení využívání fluorových skleníkových plynů je smysluplná a hlavně realizovatelná. Jedná se zejména o harmonogram snížení a dovozu o 79 % k roku 2030. Na druhou stranu jsou záležitosti této směrnice, se kterými se nemůžeme ztotožnit, nebo považujeme za velmi obtížné se s nimi ztotožnit. Např. se stavíme negativně k rozšíření především administrativních povinností, jako je např. povinné školení osob manipulujících s chladicími zařízeními, opakovaná certifikace těchto osob po pěti letech, nebo vytvoření celonárodní databáze chladicích zařízení. Naše argumentace spočívá v tom, že fluorované skleníkové plyny jsou cennou komoditou a je proto v zájmu samotných firem, aby se snažily zabránit úniku chladiv do ovzduší, aby zařízení jimi spravovaná zůstala funkční a zákazníci spokojeni. Přijetím navrhovaných omezení, uvádění na trh, omezení uvádění na trh zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, vznikne tlak na cenu, v důsledku čehož budou nadbytečné úniky fluorovaných skleníkových plynů pro průmyslový sektor ještě méně výhodné. V tomto světle je jakékoli navyšování administrativy v oblasti školení a certifikace dle našeho názoru zcela nesmyslné. Ministerstvo se také staví opatrně k zákazu uvádění na trh chladicích a klimatizačních zařízení naplněných již při výrobě a k nutnosti plnění chladicích okruhů přímo na místě, zejména z důvodů technických. Další potenciálně problematickou změnou je změna formátu, ve kterém jsou vyjádřeny prahové hodnoty náplně chladiva. Namísto hmotnosti chladiva vyjádřené v kilogramech navrhuje komise k použití tun ekvivalentu CO2. Byť samotný propočet není příliš sofistikovaný, i tak si lze jen těžko představit, že provozovatelé přepočítávají obsah náplně jejich provozovaných chladicích a klimatizačních zařízení na ekvivalenty CO2, aby zjistili, jaké se na ně vztahují povinnosti. Přiznám se, že to nám moc rozumné nepřijde. Dámy a pánové, domnívám se, že Česká republika by měla s tímto návrhem vyjádřit, pokud, tak velmi umírněný souhlas, a zároveň prosazovat věci, o kterých jsem se zmínil. Z našeho pohledu je hlavní prioritou ČR v rámci vyjednávání dosáhnout úplného odstranění veškerých administrativních povinností nad rámec současného nařízení a zachovat tak dosavadní status quo, který už tak je náročný administrativně dost. Dámy a pánové, děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výbor, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 002/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého nyní žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Látka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Budu mít poměrně snadnou práci po téměř vyčerpávajícím úvodu pana ministra Chalupy. Jen bych si dovolil nějaké drobnosti sdělit auditoriu.

66 Fluorované skleníkové plyny se používají hlavně v oboru chladírenství a klimatizace, tepelných čerpadel, ve výrobě a aplikaci tepelných izolací, jako hasiva v požární ochraně, při výrobě obuvi, průmyslových elektrických spínačů apod. Celosvětová výroba a spotřeba představuje každoročně bohužel asi milion tun a má stoupající tendenci. Tyto látky se při používání uvedených zařízení dostávají formou emisí do ovzduší jako znečišťující složky. Chemicky jsou velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky až stovky let. Nepříznivě přispívají ke změn globálního klimatu, především jeho oteplování. Některé z nich jsou více než tisícinásobně škodlivější než oxid uhličitý a jejich potenciál ve vztahu ke globálnímu oteplování je podle odhadů komise až 23tisíckrát vyšší než u oxidu uhličitého. Dovolil bych si vám přečíst usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie ze 7. schůze konané dne 20. února 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech – senátní tisk č. N 002/09: Po úvodní informaci Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a po rozpravě výbor: I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Látku, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. A dále bych vás seznámil s výše citovaným doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR: I. považuje záměr Komise snižovat v dlouhodobější perspektivě využití fluorovaných skleníkových plynů vzhledem k jejich dopadům na životní prostředí za správný, a proto rámcově souhlasí se zaměřením předkládaného návrhu nařízení; II. 1. podporuje navrhované postupné snižování využití fluorovaných plynů na území EU v souladu s navrhovaným harmonogramem; 2. nepodporuje zvyšování administrativní zátěže zaváděním změn nad rámec dosavadní právní úpravy spočívající zejména v rozšíření povinností certifikace o osoby nakládající s fluorovanými skleníkovými plyny v tlakových lahvích; 3. odmítá případné zvyšování finanční zátěže vyplývající především z povinnosti vytvořit elektronické databáze chladících zařízení využívajících fluorované plyny; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

67 Dále tento senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Ivo Bárek. Nepřeje si vystoupit, děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nechci tady vystupovat nějak protievropsky, ale měli bychom mít tzv. zdraví selský rozum a měli bychom si důkladněji předčítat to, co v Bruselu tvoří někteří úředníci a pak někteří úředníci, kteří jsou do Bruselu vysláni od příslušného ministerstva, to možná i schválí. Doufám, že to nebude případ tady toho. Chtěl bych se zeptat: Je skutečně pravda, že dopadové analýzy říkají, že úspora emisí bude i při tomto postupu nízká? A za druhé bych se chtěl zeptat, jak si představují úředníci z Bruselu a ministerstvo dotazníková šetření a kdo to bude platit? Je to asi nový způsob boje proti nezaměstnanosti a zvyšování většího počtu úředníků na ministerstvu životního prostředí, protože budou muset být vydávána správní rozhodnutí. Kdo to dělal na ministerstvu ví, co to správné rozhodnutí obsahuje časově, kolik času to je. A tady se předpokládá, že tu bude víc než 1000 ročně! A nevýznamné mimo administrativy je i to, že může být významný nárůst, pokud v důsledku nejasností při určování chladící náplně, při přepočtu na CO2. Pane ministře, jestli byste nám to řekl. A jestli to máte odhadem, jako to bylo při minulém zákoně, anebo jestli to máte spočteno, nebo jestli Evropská unie odhaduje zase i tady toto.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Chce vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Opět děkuji za milý dotaz nebo za dva. K první otázce, zda dopadové analýzy ukazují, že i když se vydáme touto cestou, zda to bude tak nízké, mohu říci jen jedno jediné. Je to to samé jako s biosložkou. Máte analýzy, které říkají, že převažují negativa, máte analýzy, které ukazují, že převažují pozitiva. V tomto ohledu, pokud, pane senátore, máte informace, že by existovala dopadová analýza, která říká, že i tento návrh sám o sobě přinese řekněme nižší efekty, než se očekává, pak se musím přiznat pro svou neznalost, že tuto analýzu já nemám, nezpochybňuji její existenci. Co se týká toho dokazování, to je to, co už jsem tady zmiňoval, nebo i způsob přepočtu na CO2. To je to, co jsme se tady snažili změnit v naší pozici. Podle našeho názoru to je způsob, který je nesmyslný. A ať z hlediska vykazování další administrativní zátěží celoevropského registru, který k ničemu nepovede, tak i k otázce nejasností v případě přepočtu z kilogramů na CO2. Přiznám se vám, že dívám-li se na svůj volební obvod a uvědomuji si, že tam máme sportovní zimní stadion, tak si dost dobře nedovedu představit, jak provozovatel zimního stadionu bude přepočítávat záležitosti na CO2. Nechci se ho dotknout, myslím, že je to velice milý gentleman z občanského sdružení nadšenců, kteří to provozují pro děti. Ale moc bych mu to nepřál. Pevně doufám, že tento názor bude zastávat více států a nezůstane v něm Česká republika ojedinělá.

68 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jan Látka: Pane místopředsedo, jenom bych shrnul, že v rozpravě vystoupili dva, senátor Vladimír Dryml se svými otázkami a pan ministr se svými odpověďmi. Myslím, že je zbytečné opakovat otázky a odpovědi pro všechny přítomné. Jen bych chtěl milé kolegyně a vážené kolegy požádat o podporu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak jsem ho přečetl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, pane zpravodaji a nyní o tomto návrhu budeme hlasovat. Dáme šanci ještě těm, co dobíhají, aby se posadili na svá místa. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jan Látka. V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování v tuto chvíli skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli, děkuji i pánům zpravodajům. Skončili jsme projednávání tohoto bodu. Pan ministr chce ještě něco sdělit, předpokládám, že chce poděkovat.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně. Chtěl bych poděkovat a jen zmínit jednu věc k prvnímu ze třetí projednávaných bodů, kdy se tady vedla debata o tom, jak nastavit pravidla, že systém a svět solární energie je proměnný. Nevím, jestli jste zaznamenali právě do médií vyslanou informaci, že největší světový výrobce solárních panelů společnost Suntech z Číny vyhlásila bankrot.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Kolegyně a kolegové, nyní přistoupíme k bodu, který jsme dopoledne přerušili, tím je Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. Jednání jsme přerušili ve fázi otevřené obecné rozpravy. Požádal bych pana zpravodaje Miloše Malého, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek již tak učinil. V tuto chvíli je otevřena rozprava, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, rád bych navázal na dopolední debatu, kterou jsme tady vedli ohledně zákona, který má vést ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. K tomuto zákonu toho tady bylo poměrně hodně řečeno. Přesto si myslím, že stojí za to zopakovat některá fakta, protože aspoň mně připadalo, že některé věci byly nedořeknuty nebo byly řečeny trošku zkresleně.

69 První věc, která mě dopoledne na debatě zaujala, bylo, jakým způsobem ten který z nás tento zákon vnímá. Poté, co jsem absolvoval přerušenou debatu na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jsem navštívil ještě zasedání ústavně-právního výboru a tam jsem měl možnost vyslechnout i hlavní důvody, proč tento zákon byl připraven. A když to teď velmi zjednoduším a pokusím se tak učinit i pro vás, tak tento zákon vlastně dělá to, že již dneska nebude možné mít akcie tzv. pod polštářem nebo v peněžence. To znamená, že pokud bychom si to srovnali s tím, jak dnes nakládáme s našimi penězi, tak peníze můžeme mít buď na účtu v bance nebo někde jinde, nebo je můžeme mít v peněžence anebo je můžeme mít pod polštářem. A tento zákon nehovoří o penězích, hovoří o akciích a říká: V případě akcií my vydáváme zákon, který nám neumožní mít akcie v peněžence nebo pod polštářem. Mohou být pouze na účtu. A to znamená, že pokud kdokoliv chce akcii použít, tak potom bude zřejmé, odkud ji vzal a kam ji dává. Jinými slovy, bude zřejmé, kdo je na účtu, ať je to účet u banky, obchodní společnosti s cennými papíry nebo u centrálního depozitáře. Bude zřejmé, že tam akcie ležela a komu patří a bude tam zapsán akcionář. Zároveň je to stejné jako v případě našeho osobního účtu. Pokud bychom my z nějakých důvodů nechtěli, aby účet u banky, myslím tím peněžní, byl zapsán přímo na nás, aby náhodou někdo nezjistil, že peníze tam máme uloženi my, tak by se mohl s někým domluvit, sepsat s ním smlouvu, on by si místo nás založil účet u banky, tam by vložil naše peníze a my bychom s ním měli smlouvu, že on s našimi penězi bude zacházet, jak my mu řekneme. Stejně to je možné udělat jak v případě akcií, které máte zaknihovány, tak v případě akcií, které máte imobilizovány. Jediná věc, kterou zákon v té podobě, jak ho předkládá ministr spravedlnosti a vláda, dělá, je to, že říká, že v případě akcií dochází tzv. k bezhotovostnímu styku. Jinými slovy, bude vždycky zřejmé, kdo je akcionářem. To neznamená, že to je ten, kdo vykonává akcionářská práva. Opakuji: To vůbec neznamená, že to musí být ten, kdo vykonává akcionářská práva. Ale pokud dojde někdy k nějakému šetření, tak oprávněná osoba, orgán činný v trestním řízení, ÚOHS, kdokoliv jiný, ví, za kým jít jako za prvním, a vzniká tady jakási větší šance, že následně při šetření se od toho např. bílého koně může dostat až k vykonavateli akcionářských práv, až k ultimátnímu vlastníkovi. To znamená, cílem předkladatele zákona nebylo zprůhlednit veřejné zakázky, nebylo zajistit lepší čerpání veřejných peněz. To je věcí jiných zákonů – zákona o zadávání veřejných zakázek, zákona o solární energii atd. Ale bylo tady cílem nastavit čas, kdy ten, kdo to potřebuje, správní orgán nebo orgán, který to potřebuje, ví za kým v případě šetření má jako za prvním jít. Žádnou další ambici tento zákon nemá. A my mu ji teď chceme přisoudit. A paradoxně dle mého názoru se může stát, že to celé pokazíme. Pokazíme to proto, protože si nejsem jistý, že jsme schopni, byť jsme v Senátu velmi schopní, připravit takový pozměňovací návrh a takové úrovně, aby tam potom nevznikly nějaké problémy. A řeknu teď druhou věc, která se týká pozměňovacích návrhů pana kolegy Bárka, kterého si velmi vážím a velmi ho ctím, a kde vidím třeba ty problémy, které mně se jeví jako velmi obtížně do budoucna narovnatelné, a proč si já myslím, že bychom měli schválit vládní návrh zákona, a s dalšími opatřeními, proti kterým nic nemám, bychom měli počkat.

70 Návrh na doplnění zákona pana senátora Bárka říká, že to, co tam je z vlády ponechává. To znamená, bezhotovostní styk ponechává, nadále je jasné, kdo je tím akcionářem zapsaným v depozitáři, zapsaným u banky, zapsaným např. u společnosti obchodující s cennými papíry. Tady je ještě jedna poznámka, kterou si neodpustím. Upozorňuji vás, že v rámci zápisu do centrálního depozitáře tento zápis vlastně zprostředkovává zase obchodník s cennými papíry. To znamená, že klidně to může být ta firma s P.O.BOXem, která zprostředkovává zápis do depozitáře. Tady prostě není žádný rozdíl. A kdo si myslí, že tady nějaký rozdíl je, tak si vůbec nejsem jistý, že má pravdu. A teď k pozměňovacímu návrhu a k nebezpečím, která já vidím, že jsou s ním spojena. Hlavní nebezpečí, které tam vidím, je - byť znova říkám, že neupírám tomuto pozměňovacímu návrhu dobrý úmysl – podle mne diskriminace českých akcionářských firem. Jednoznačná diskriminace. A ta diskriminace spočívá v tom, že v případě českých akcionářských firem nebo českých akciových společností, pokud ty se chtějí ucházet o veřejné zakázky nebo pokud chtějí čerpat dotace v rámci čerpání dotací na vyrobenou elektrickou energii ze solárních panelů, tak musí mít výlučně zaknihované akcie. Nemohou je mít imobilizované a nemohou je mít na jméno. Jinými slovy, ty akciové společnosti, které své akcie imobilizovaly nebo je mají na jméno, jsou z toho, aby se mohly ucházet o veřejné zakázky nebo mohly čerpat nějaké dotace, vyřazeny. A zatímco firmy, které podnikají v jiných zemích, například ve Velké Británii nebo v Polsku nebo v Německu, kde není nutné, aby byly akcie zaknihovány nebo imobilizovány nebo na jméno, jinými slovy jsou tam povoleny anonymní akcie, pokud se budou hlásit do výběrového řízení v Česku, což mohou, tak budou dokládat svoji akcionářskou strukturu pouze čestným prohlášením. Druhá věc, která je tam velmi důležitá a kterou bychom neměli zapomenout, že už dneska v zákoně o zadávání veřejných zakázek je povinnost všech uchazečů, aby objasnili svoji akcionářskou strukturu u všech akcionářů, kteří vlastní více než 10 %. Takže dle mého názoru jsou firmy české, které mají nezaknihované akcie, diskriminovány oproti firmám zahraničním, které zaknihovány akcie mít nemusí, a přesto se do veřejných zakázek hlásit mohou, přesto dotace na solární energii čerpat mohou. Pokud přistoupíme na tvrzení pana kolegy Bárka, že čestné prohlášení je minimálně stejně náročné a stejně jisté jako zaknihované akcie, pak nevidím důvod, proč by našim akciovým společnostem, které mají akcie imobilizovány nebo které mají akcie na jméno, nemohlo být také povoleno, aby mohly dávat čestné prohlášení. Proč to není v tom pozměňovacím návrhu? Proč tam nejsou pro naše české akciové společnosti, které nemají zaknihované akcie, narovnány podmínky aspoň stejné jako pro ty, co nemají zaknihované akcie a jsou mimo ČR? Takže to je moje poslední věc v mém úvodním vystoupení, že tady je pozměňovací návrh. Obecně zdůrazňuji, já navrhuji, abychom v tuto chvíli schválili vládní návrh a s dalšími změnami počkali. Pokud vládní návrh je pro vás některé málo, a já vím, že je k tomu velmi silná vůle to udělat jinak, tak je tady můj pozměňovací návrh, který jste dostali dvakrát, za to se omlouvám, platí ta opravená verze, a tento pozměňovací návrh dělá jediné, a to je, že české akciové společnosti, které nemají zaknihovány akcie, staví na úroveň zahraničních společností, které nemají zaknihovány akcie. Jinými slovy, i česká akciová společnost, která má imobilizovány akcie, pokud dá čestné prohlášení stejné, jako musí dát zahraniční akciová společnost, tak normálně může čerpat peníze ze solárních dotací a normálně se může hlásit do výběrových řízení. Napravme tedy,

71 pokud mermomocí chcete podrobnou rozpravu a pokud mermomocí chcete přijmout pozměňovací návrh, tak prosím zrovnoprávněme naše české akciové společnosti vůči těm zahraničním tím způsobem, že jim dáme stejné možnosti jako zahraničním. Mimochodem upozorňuji, že si nejsem vůbec jistý, že pokud necháme ten pozměňovací návrh jenom v té podobě, jak navrhuje kolega Bárek, že se dokonce nedopustíme i porušení evropské směrnice. Ale to mi vadí ze všeho nejméně, pane Vícho, prostřednictvím pana předsedajícího. To mi vadí ze všeho nejméně. Daleko víc mi vadí nerovnost našich českých akciových společností, které mají imobilizované akcie, vůči akciovým společnostem v zahraničí, které mají nezaknihované akcie anonymní a můžou do našich zakázek, můžou čerpat naše dotace a my těm našim, které je aspoň imobilizovaly, to neumožníme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Pan senátor tady poslal několik vzkazů. Já myslím, že byly slyšeny, že je nemusím opakovat. Několikrát je zopakoval. Takže další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já vůbec nebudu používat slova jako mobilizace, imobilizace, debilizace a podobná. To tady vysvětlil velmi perfektně kolega Vystrčil. Já se pokusím tu věc přeložit z češtiny do češtiny, abychom věděli, o čem tady mluvíme. Jak to celé vzniklo? Vzniklo to tak, že v době, kdy se vytvářela koaliční smlouva, tak si některé strany hledaly témata, která by byla zajímavá, a transparentnost, průhlednost, to vypadá vždycky dobře, boj proti všem nešvarům – to je všechno správně. Tak to tedy vzniklo. Z toho se začalo odvíjet to, jak to dnes tady máme před sebou, a ještě došlo k tomu, že se to začalo spojovat s veřejnými zakázkami, se kterými to opravdu nemá nic společného. Uvedu několik praktických příkladů. Jednak tedy registr není veřejný, což bylo přání těch, kteří po tom tolik toužili. To se nám nesplnilo, protože cíl cvičení byl ten, že když budou všechny smlouvy všech, kteří zadávají veřejné zakázky, na internetu, tak si najdeme nějakou smlouvu, pak k ní přiřadíme toho, kdo ji dělá, pak najdeme zlého akcionáře a uděláme úžasnou kauzu, jak je vůbec možné, že někdo přidělil zakázku této firmě, když jsme zjistili, že akcionářem je tam ten a ten. Kdo bude tím soudcem, který bude posuzovat, který akcionář je ten hodný a který je ten zlý, to vpravdě nevím. Nicméně zákon o veřejných zakázkách je jednoznačný, a když tam dostanete tři nabídky a z nich jedna je absolutně nejlepší, není o tom nejmenších pochyb, tak můžete marně najít akcionáře, který se vám vůbec nelíbí, ale vy ji musíte zadat. Kdybyste ji totiž nezadal, tak dostanete od ÚOHSu pokutu, protože on bude mít zase dojem, že ji rušíte proto, aby ji mohl dostat někdo jiný, což se i takto někdy stávalo. Proto je teď tak obtížné i toho dodavatele, který se nám vůbec nelíbí, z technických důvodů vyřadit nebo mu to nepřidělit. Takže tady to fungovat zjevně nebude. To, co tady říkal pan kolega Vystrčil, že když budou chtít toho pravého skrýt, tak ho vždycky skryjí a my se to ani nedozvíme. Dokonce když to bude zakázka ministerstva, která může být na delší dobu, třeba tři roky zajišťování nějakých služeb, tak si představte, že to dostane akciová společnost s evidentními akciemi, všichni akcionáři budou známi, všechno bude v pořádku, ale v průběhu doby plnění smlouvy bude přeprodán majoritní podíl firmě a tam

72 teď zjistíme, že u této firmy je akcionář, který se nám hrubě nelíbí. Co teď budeme dělat? Zakázka běží. To ji zrušíme, protože teď je tam ten, kdo se nám nelíbí? Cítíte dobře, že to je nesmysl, že to takhle fungovat nemůže. Stejně tak nefunguje v normálním životě, kdy si normálně něco člověk objednává nebo kupuje, aby zjišťoval, komu patří firma, od které jste si koupili kabelku nebo boty, komu patří doopravdy. Kabelka se vám líbí, cena je přijatelná, tak si ji koupíte. Hledáte dobrý osobní automobil. Vždycky říkám ten korejský příklad, protože je jednoduchý. Automobilku Hyundai vlastní jisté jihokorejské rodiny, stejně tak jako automobilku KIA, stejně tak jako LG nebo Samsung a vy, když se rozhodujete, tak určitě nepátráte po tom, která že z těch rodin zrovna vlastní a podle toho si vyberete televizi nebo auto. Vyberete si to, co vám vyhovuje. Takže není pravda to, co říkal dnes poslanec Chvojka v rozhovoru se mnou v Českém rozhlase, že to bude veřejné, že si každý klikne a tam si najde. Tak to nebude, ale na druhé straně musím konstatovat, že to tak sice nebude, ale do několika dnů bude tento seznam naprosto veřejný. To víte z minulých příběhů, že v Čechách se nic neutají, to znamená, že někdo ten seznam prodá a někdo jiný s ním bude pracovat. Takže se ho určitě dočteme na internetu nebo v některých novinách. Nicméně přesto jsem pro, abychom přijali vládní verzi, která není nic proti ničemu. Po nabytí účinnosti občanského zákoníku bude tato věc stejně vyřešena ke spokojenosti relativně všech, pokud ještě náhodou nedojde – jak doufám, že nedojde – k odsunu účinnosti občanského zákoníku, ale proboha nemotejme tento příběh s veřejnými zakázkami! On s nimi nemá nic společného! Představa, že dohledáme zejména třeba u složitějších výrobků – automobilu, kdo dodává a kdo je skutečným vlastníkem pneumatikárny, kdo je skutečným vlastníkem výrobců ventilků nebo nějakých čudlíků v tom autě, je velmi naivní. Je to ta hysterie, která se v této zemi teď rozvinula a rozvíjí se každým dnem. To jsou ty dotazníky: máme tady devět bodů. Když nezaškrtneš všech devět ano, tak jsi zloděj, korupčních a hajzl! Tak to tady chodí. A ten, kdo se nechá dotlačit k tomu, že se nechá takto vydírat, tak bude vydíratelný vždycky. A podle mě zákonodárci jsou tady proto, aby uvažovali vlastní hlavou a vydírat se nenechali ani z té strany, ani z jiné strany. Děkuji za pozornost. Podpořím vládní návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný Senáte, tady se mluvilo něco o tom, jak to funguje v normálním životě, ale v normálním životě přece je normální, že ten, s kým obchoduji, tak si ho prověřuji, jestli je to solidní partner, není to solidní partner, jestli s ním budu dělat dlouhodobé obchody nebo ne. To je zcela normální! A divím se, že to někomu vadí. A tady jsme v pozici, kdy v té roli peníze má stát a stát si může určit svoje podmínky. A je otázkou volného trhu, jestli na to ten dotyčný půjde, nebo nepůjde, jestli se mu to bude zdát riskantní nebo méně riskantní. A stát v podstatě, vedení státu přece se musí zodpovídat občanům, aby pak nějaký občan neřekl: hele, vy jste to udělali proto, že je to tvůj kamarád atd. On to může být můj kamarád, ale pokud je to výhodné pro stát, pro všechny občany, proč mu nedat tu zakázku? Ale na druhé straně nevidím problém v tom, aby se řeklo: ano, to jsou majitelé ti, ti a ti. Oni se stydí za svoje majetky? Nebo proč? Nebo jakým způsobem?

73 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A hlásí se jako další do rozpravy pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Já možná jenom krátké reakce. Já také samozřejmě si velmi vážím ctihodného kolegy Miloše Vystrčila a já velmi dobře poslouchám, co on říká. Já samozřejmě, když jsem tvořil hlavně tu novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, tak bych řekl, že velkým činitelem u toho bylo Ministerstvo pro místní rozvoj. To znamená, mě také trápilo a přemýšlel jsem, jestli to zaknihování je nějaká diskriminace a budeme porušovat nějaké směrnice EU. A musím znovu zopakovat, já jsem se na to několikrát ptal a bylo mně znovu odpovězeno, například náměstkem pro legislativu, že v žádném případě stanovení přísnějších podmínek není a nemůže být v rozporu s evropským právem. Proto jsem si troufl tu novelu takto koncipovat. To je jedna poznámka. A druhá poznámka. Samozřejmě předkladatel psal důvodnou zprávu k tomu materiálu a na straně 12 důvodové zprávy deklaruje, že zmíněnou provázanost na veřejné zakázky či dotace hodlá řešit návazným návrhem komplexní novely zákona o veřejných zakázkách či koncesního zákona, který se projedná ve vládě do konce roku 2012. Nic se neudělalo samozřejmě. Zákon se dlouho připravoval, půl roku ležel v Poslanecké sněmovně, my ho máme dneska tady, ale žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, a předkladatel deklaruje, že to s tím souvisí, tady vůbec není předložena. A určitě se v dohledné době neplánuje naplnit, protože když jsem mluvil s pracovníky Ministerstva pro místní rozvoj, tak mně říkali, že vůbec nepředpokládají, že by do konce tohoto roku vůbec nějaký takovýto zákon vznikl. Proto jsem se opovážil, s prominutím, když využiji tento výraz, udělat zákon o veřejných zakázkách, protože si opravdu myslím, a opět se obracím na důvodovou zprávu, že – a teď budu citovat – že v takovémto případě však rizika spojená s obcházením opatření v tomto návrhu zákona popsaná předkladatelem na straně 11 důvodové zprávy nabývají ve spojitosti s veřejnými zakázkami, státními dotacemi a podporami ještě na větší intenzitě. To znamená, říkám znovu, že i předkladatel nějakým způsobem přemýšlel o tom, že je to určitě nutné nějakým způsobem provázat. A třetí poznámka. To, co říkal kolega Vystrčil, že do depozitáře mohou všichni, i ti Řekové nebo Kypřané. Není to, bych řekl, správné, protože do depozitáře mohou zaknihovat pouze členové depozitáře – je to 22 firem – a banky a pouze dva obchodníci s cennými papíry. To znamená, v žádném případě 1559 firem kdekoliv jinde v Rumunsku, Bulharsku a na Kypru. To znamená, to jenom tady k tomuto. A ještě ten argument zaknihované akcie. Když to otočím úplně na druhou stranu, tak si myslím, že ten pozměňovací návrh naopak zvýhodňuje české nebo i zahraniční akciové společnosti, které mají akcie zaknihovány v centrálním depozitáři, protože ty nebudou muset do výběrových řízení dodávat žádná komplikovaná potvrzení. Zahraniční akciovka, která nebude zaknihovaná, bude muset před každým výběrovým řízením dodat čestné prohlášení identifikující všechny akcionáře, tak jak už jsme o tom hovořili, o těch deseti procentech. To znamená, určitě ten, kdo je bude mít zaknihovány, bude mít daleko větší výhodu a daleko větší průhlednost a daleko větší možnost se ucházet o veřejné zakázky. A já myslím, že o to nám jde, aby veřejné zakázky, veřejná podpora byla co nejvíc průhledná a my jsme věděli, komu to dáme. To, že zákon není úplně – a už to tady někdo říkal, že to je další krůček nebo polokrok nebo krok kupředu – já takhle tomu rozumím. Já jsem si nedělal ambice na to, že tady něco vyřeším,

74 ale protože to tady nikdo neřeší a protože ten problém tady existuje, tak jsem si troufl to nějakým způsobem aspoň navrhnout a znovu říkám, že zákon o zadávání veřejných zakázek je konzultován s Ministerstvem pro místní rozvoj.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a hlásí se další do rozpravy – pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek: Pane předsedající, dobrý den. Dobrý den, pane ministře. Vážené kolegyně, kolegové, o tomhle zákoně tady bylo už mnoho řečeno. Je pozoruhodné, kolik tomu věnujeme času, když všichni víme, že tento zákon nějakou zásadní změnu nepřinese. Má vznosný název, ale ve své podstatě všichni víme, že se dá poměrně lehce obejít. A další věc, která mě opravdu přivádí k úžasu, je to, že doposud máme jeden registr cenných papírů a teď se to rozšíří, jak kolega Bárek tady říkal, na řádově stovky možná ještě víc, protože to můžou mít banky, můžou mít další subjekty. Já si myslím, že jestli tenhle zákon má mít nějaký smysl, tak bychom mohli pana ministra pověřit, že by měl založit registr cenných papírů, který bude registrovat, kde je kdo registrován, protože to je jediný způsob, jak vůbec má tento zákon nějaký smysl, protože jinak nikdy nikdo nemůže dohledat, kde se kdo registroval, a v tomto případě má pan Kubera možnost dobrého spánku, protože žádné seznamy vydány nikým nebudou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se, ale já zrovna tak vládu kritizuji, jako někdy ji musím prostě hájit. A já upozorňuji, že to není pravda, že ten zákon nemá žádný smysl. Mimochodem upozorňuji, že ze 162 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 160 poslanců. Zákon dělá to, že dneska bude vždycky jasné, kdo je tím prvotním akcionářem, ať se budeme bavit o kterékoliv akcii. A tím pádem je to jakýsi krok v boji proti praní špinavých peněz a je to krok, který zmenšuje korupční prostředí. Samozřejmě že ten, kdo je uveden ať už v centrálním depozitáři, nebo v nějaké bance, která imobilizovala atd., nemusí být tím ultimativním vlastníkem, nemusí být tím, kdo vykonává akcionářská práva, ale zákon zajišťuje to, že například orgány činné v trestním řízení konečně vždycky mají, od koho začít. A to je prostě krok, který je důležitý, a vláda větší ambici neměla a neměla ji mj. také proto, pokud si přečtete důvodovou zprávu, že skutečně v dalších věcech narážela na velké množství problémů. Mimochodem problémy k mému překvapení, už to také pan kolega Vícha tady komentoval, nakonec dneska uznávají i takové organizace, jako je Transparency International, Ekoservis atd. atd. Také ty problémy tam identifikují. A to bych řekl – já nevím, buď to budu brát tak, že když něco chce Ekoservis nebo Transparency International, tak to nechci já, anebo se nad tím seriózně zamyslím. A když se nad tím seriózně zamyslím, že se v důvodové zprávě shoduje důvodová zpráva z vlády s tím, co říkají tyto organizace, které normálně stojí vždycky proti, tak podle mého názoru z toho plyne spíš, že na tom něco bude, na té komplikaci. A já opravdu velmi varuji před tím, abychom se tady zabývali senátním kutilstvím a dodávali nějaké

75 další návrhy, když můžeme způsobit více škody než užitku, a já jsem jeden evidentní problém poukázal. Mimochodem, omlouvám, se, že to opakuji, kdyby byla pravda to, co říká pan kolega Bárek, a vlastně ten, kdo má zaknihované akcie, byl zvýhodněn, tak potom předpokládám, že nikdo z vás nebude mít žádný problém s mým pozměňovacím návrhem, který říká, že těm, kterým to není jasné, že jsou zvýhodněni, když mají zaknihované akcie a nechají si je imobilizovat, tak se také můžou, pokud podají čestné prohlášení, do veřejné soutěže nebo k přijímání dotací přihlásit. Takže věřím tomu, že s tím nebude žádný problém, když vlastně je výhoda mít zaknihované akcie, a když nějaký hlupák v ČR si je nechá imobilizovat, tak mu přece nebudeme bránit, aby také nemohl dát čestné prohlášení. Jinak k věci další, kterou chci říct. Upozorňuji, že existuje zákon o podnikání na kapitálovém trhu. A tento zákon říká, že kdokoliv, kdo chce imobilizovat akcie nebo zrovna tak to platí v případě zaknihování, tak je pod dozorem České národní banky. A je věcí České národní banky, jaké společnosti budou potom moci akcie imobilizovat nebo ne. Já nevěřím tomu a je to také strašení, že ČNB povolí, aby se staly ty případy, na které je tady poukazováno. To znamená, znovu zdůrazňuji, je to tak, že ČNB je tím garantem jak u centrálního depozitáře, tak u všech ostatních společností. A neříkejme si ty věci jinak! Pokud já jsem tady řekl, že se může stát, že někdo bude zprostředkovávat to zapsání u centrálního depozitáře, tak skutečně ten, kdo chce akcie zaknihovat, tak si k tomu může vzít jako interface, jako někoho, kdo mu to zprostředkuje, kdo mu s tím pomáhá, i nějakou firmu, která obchoduje s cennými papíry, ale ta tam bude jako zprostředkovatel, ne jako ten, kdo zapisuje. To dělá samozřejmě centrální depozitář. To tak není. Takže tak jsem to já myslel, že se na tom budou také podílet. Takže to je k tomuhle asi všechno. Jinak asi už nemá cenu, abychom debatu více rozpitvávali, ale považoval jsem za seriózní v tomto případě se za vládní návrh, vlastně i návrh Poslanecké sněmovny postavit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já si myslím, že pan senátor Vystrčil to řekl tak přesně, že bych to neřekl lépe. (Pobavení.) To znamená, že já se zcela přihlašuji k tomu, co řekl on, a to jsme nenacvičovali nijak. Vidím úsměvy, tak to vůbec není. On si to myslí a já také. Snad jediné, co z toho vezmu, a to je asi důležité – pokud dnes projde ten doplňovací návrh, opravdu reálně hrozí, že nebude ve Sněmovně schváleno vůbec nic. Před tímto chci varovat, to znamená, že tady poslouchám různé výrazy typu krůček apod. Nechci hodnotit, jestli je to krůček, krok, krok vpřed, dva kroky vzad, jak říkal klasik apod., nicméně tohle reálně hrozí. A já samozřejmě podporuji, aby byl návrh schválen v té podobě, jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že to je rozumné, a není pravda, že to nic neřeší. Řeší to poměrně hodně. Vždycky se samozřejmě dá řešit více, ale já si myslím, že v tuto chvilku a ve společenské situaci, v jaké jsme, to dostačuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane ministře, a ptám se pana zpravodaje, zda si přeje také vystoupit. Přeje si vystoupit –

76 k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo, včetně tedy samozřejmě i návrhů, které v rozpravě zazněly.

Senátor Miloš Malý: Děkuji za slovo. Měli jsme k tomu krátkému zákonu velmi dlouhou a bouřlivou debatu. Vystoupilo v debatě celkem osm našich kolegů, z toho pan senátor Dryml třikrát, potom pan senátor Bárek dvakrát, pan senátor Vystrčil také dvakrát. Rozdělili jsme v podstatě tady tyto debaty na dva tábory: jeden tábor, který je pro pozměňovací návrhy pana senátora Bárka; druhý tábor, který je menší, který je pro schválení v původním znění, a pak je tady ještě návrh na podání pana senátora Vystrčila, který by chtěl modifikovat návrh výboru, jehož tvůrcem je pan senátor Bárek. Takže budeme mít celkem velmi komplikovanou materii, protože některé tyto návrhy se vylučují, a podle našeho řádu budeme hlasovat prvně o návrhu ústavně-právního výboru, který je schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Takže to je prosím první návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Pokud nebude schválen tento návrh, tak samozřejmě potom bude pokračovat podrobná rozprava. Takže padl návrh na schválení. (Znělka.) Takže nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak jej schválil výbor. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 14 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 20, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat. Takže v tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem avizoval v obecné rozpravě pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. Znovu musím jenom konstatovat, že tento pozměňovací návrh byl konzultován s Ministerstvem pro místní rozvoj, které to chystalo s naší legislativou. To znamená, dovolte, abych ho odcitoval: V bodu 1 v § 12 bod 3 upravit takto: Bod 3. V § 53 odst. 2 se doplňuje nové písmeno e), které včetně poznámky pod čarou 85 zní: e) Smlouvu dodavatele s centrálním depozitářem cenných papírů podle zvláštního zákona nebo potvrzením centrálního depozitáře cenných papírů o tom, že celý základní kapitál je rozdělen na zaknihované akcie odst. 1 písm. l). A je tam odrážka pod čarou 85 – odvolávka na § 111 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Toť povinnost přečíst předložený pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

77 Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji za slovo. Také já vás provedu svým pozměňovacím návrhem. Můj pozměňovací návrh jste dostali a je to ten, který má název pozměňovací návrh – opravená verze. A já vysvětlím, co vlastně tento pozměňovací návrh s pozměňovacím návrhem pana kolegy Bárka činí. Obecně ta charakteristika, kterou jsem tady říkal, platí. To znamená, narovnává podmínky pro účast ve výběrových řízeních a pro čerpání solárních dotací pro akciové společnosti v ČR a mimo ČR. Obecně závislost tří bodů, které tam máte v pozměňovacím návrhu, I., II. a III. je taková, že I. a II. spolu souvisí a nelze je od sebe oddělit. O III. lze hlasovat odděleně, protože se týká potom té části, která se zabývá změnou zákona o podporovaných zdrojích energie. Pokud se tedy podíváme na pozměňovací návrhy I. a II. k senátnímu tisku 52, tak pokud si najdete v bodu jedna § 12 odst. 2 paragraf 53 – takže ještě jednou: bod jedna, § 12 číslo dvě nebo bod druhý, tak je tam nové znění písm. l). Původní byla věta, která umožňovala, aby se výběrových řízení v ČR do budoucna mohly účastnit pouze akciové společnosti, které mají vydány výlučně zaknihované akcie. To je původní návrh pana senátora Bárka. Můj pozměňovací návrh nahrazuje písm. l) novým písm. l), který říká, že výběrového řízení se mohou účastnit ty akciové společnosti v ČR, které mají vydány výlučně zaknihované akcie, nebo pokud to tak není, nebo nemá-li je, předloží čestné prohlášení atd. atd. – přesně stejně, jako to musí dělat zahraniční akciová společnost. To znamená, jsou tam také zařazeny a je to dorovnání, zrovnoprávnění s těmi zahraničními akciovými společnostmi. Bod II. se týká bodu šest a vlastně upravuje to samé, aby to mělo logiku. To znamená, je tam dodáno: a v případě akciové společnosti se zaknihovanými akciemi se sídlem v ČR atd. Čili to je jenom dodatek k tomu, aby ta část, která se týká veřejných zakázek, byla konzistentní. Takže to jsou body I. a II., které se týkají změny zákona o zadávání veřejných zakázek tak – omlouvám se, opakuji se potřetí – aby i akciové společnosti, které mají imobilizované akcie, mohly normálně vstupovat po podání čestného prohlášení do výběrových řízení o veřejné peníze a veřejné zakázky. Bod III. se týká změny zákona o podporovaných zdrojích energie a to znamená, je to ta část: bod 2 § 14 a týká se všech bodů 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, takže všech kromě 4 a 5, a vlastně ve všech těchto bodech se vynechává – je to asi uprostřed – "je-li zahraniční osobou". Jinými slovy, zase je možné čerpat dotace, pokud se předloží čestné prohlášení, i pro akciové společnosti ČR, které předloží čestné prohlášení. To znamená, to jsou pozměňovací návrhy. Pokud pro pana zpravodaje si mohu dovolit za sebe navrhnout způsob hlasování, tak já bych považoval za logické – samozřejmě to může být i jinak – kdybychom nejdříve hlasovali o tom, zda tímto způsobem, a asi zřejmě ve dvou krocích, chceme změnit pozměňovací návrh pana senátora Bárka, a potom následně bychom hlasovali buď o nezměněném návrhu pana senátora Bárka, nebo s těmi změnami, které by byly schváleny. A mělo by to probíhat tak, že by se hlasovaly buď všechny body I., II. a III. dohromady, anebo body I. a II. a potom bod III. Takhle by to celé dle mého názoru mohlo proběhnout, aby to bylo korektní. Samozřejmě jsou i jiné možnosti, které dopředu můj návrh vyřadí z hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. (Z místa se zdvižením ruky hlásil senátor Bárek.) Rozprava byla uzavřena! Já myslím, že

78 návrh byl podán. (Pan senátor Bárek si přeje vystoupit.) Tak faktická. Prosím, pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Já bych chtěl jenom panu kolegovi Vystrčilovi prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat, že ten pozměňovací návrh je výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který tento pozměňovací návrh přijal, ne pozměňovací návrh senátora Bárka, protože ten už je posunut a je to dneska ve formě pozměňovacího návrhu výboru. To je pro pořádek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, pane senátore. Já myslím, že to je celkem jasné i z toho, že jste byl pověřen jako zpravodaj, který měl za výbor tento návrh přednést. Pan ministr vystoupit nechce, pan zpravodaj vystoupí a řekne nám tedy, o čem budeme hlasovat. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Miloš Malý: Děkuji. A samozřejmě, když člověk studuje oba dva pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, tak je logické, že musí být hlasováno samostatně o návrhu pana senátora Vystrčila a samostatně o návrhu výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu, abych správně citoval, protože tyto návrhy jsou proti duchu úpravy zákona. Je logické, že bychom mohli potom hlasovat samostatně o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu, a to potom samostatně. Jako celek. Takže prvně by se mělo hlasovat o návrhu pana senátora Miloše Vystrčila, aby to mělo nějakou logickou vazbu a abychom zákon nějakým způsobem přijali.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Já myslím, že nevidím žádné námitky proti tomuto postupu, a budeme o těchto pozměňovacích návrzích hlasovat. (Znělka.) Požádal bych o stanovisko pana ministra. (Ministr Blažek: Negativní.) Pana zpravodaje? (Neutrální.) Tak to jste nám moc nepomohli! Pardon, já se omlouvám. A můžu konstatovat, že v tuto chvíli je přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Zmatek v sále, o čem se vlastně hlasuje.) Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 12, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat. (Protesty v sále, že senátoři nevěděli, o čem se hlasuje.) Vážené paní senátorky, páni senátoři, máte sledovat pana zpravodaje! Ten jasně uvedl, o čem hlasujeme. Hlasovali jsme o protinávrhu pana senátora Vystrčila. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen příslušným výborem. (Projevy nesouhlasu.) Já bych požádal pana zpravodaje, abych tady neuváděl do nějakých pochybností, aby nás provedl hlasováním. (Připomínky z pléna.) Vážené paní senátorky, když chcete něco říct, přihlaste se o slovo. Já bych vás požádal, abyste nevykřikovaly, když nesledujete jednání a nesledujete, co vám pan zpravodaj předkládá za návrh k hlasování. Děkuji za pozornost.

Senátor Miloš Malý: Teď je druhý krok a budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který nám předložil senátor Ivo Bárek, a je to

79 pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, takže hlasujeme o dalším protinávrhu, nyní tedy pana senátora Ivo Bárka. Stanovisko pana ministra?

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Negativní.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Miloš Malý: Standardně neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Jinak, pane zpravodaji, jednodušší by bylo, kdybyste zůstal tady u stolečku, ještě budeme asi mít další hlasování. Ale víme tedy, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 57, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Pane zpravodaji, o čem teď budeme hlasovat?

Senátor Miloš Malý: A teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou v příloze usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ve znění tohoto pozměňovacího návrhu, který jsme teď odsouhlasili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, je to jasné. Pane ministře, vaše stanovisko? Předpokládám, že je negativní.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Negativní.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pan zpravodaj?

Senátor Miloš Malý: Neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji za stanoviska a zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 57, proti byly 2. Návrh byl přijat. Předpokládám, pane senátore Bratský, že jste se pouze... Chcete vystoupit? Ale není rozprava, jenom upozorňuji, čili předpokládám, že se vejdete k hlasování, prosím.

Senátor Petr Bratský: Pane místopředsedo, já se omlouvám vám i kolegyním, kolegům, já patřím možná k malé skupince těch, kteří skutečně byli zmateni při hlasování o návrhu pana kolegy Vystrčila. Takže tady prohlašuji, že jsem chtěl hlasovat pro návrh, na hlasovacím zařízení určitě mám proti, protože jsem si spletl hlasování. Myslel jsem, že hlasuji o něčem jiném. Říkám to tady

80 veřejně a jenom prosím o opravu potom v zápisu. Nezpochybňuji to hlasování v žádném případě, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Takže vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno v tuto chvíli 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 18 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodňují usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Ivo Bárek a pan senátor Miloš Malý. Ptám se, zda s tím souhlasí? Oba kývají, že ano, takže nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Miloše…, pardon, Ivo Bárka a Miloše Zemana… (Smích, potlesk, obveselení v sále.) Tak, teď jsem se zamyslel nad tím, co bude zítra, vidíte to, je to hrozné. Takže znovu, abychom zvolili ty správné lidi, takže byl podán návrh pověřit pana senátora Ivo Bárka a pana senátora Miloše Malého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Takže o tomto návrhu nyní budeme hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování v tuto chvíli skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 19 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům. Vidím, že se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Jako předseda klubu, předpokládám. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, slovutný Senáte, já bych chtěl jenom poznamenat, že Senát nemůže úkolovat prezidenta republiky k přednášení zákonů v Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Co my víme, pane senátore, co ještě přijde. (Smích.) Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím je

81 9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (senátní tisk č. 6)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 6 a uvede ho ministr zahraničí… Neuvede… (smích), tedy pan ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ho neuvede, ale uvede ho pan ministr financí (smích)… Miroslav Kalousek. Omlouvám se, samozřejmě pana ministra Kalouska znám.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký podvečer, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já to chápu, pane místopředsedo, vy jste byl zamyšlen na ten zítřek, ale představte si, že teď v tuto chvíli usedá ke stolu k večeři prezident republiky s vládou ČR, a já neusedám. Já to říkám jenom proto, abych si u vás šplhnul, jakou oběť podstupuji, že teď budu předkládat body Senátu. Je mi samozřejmě ctí, ale k té večeři neusedám, zatímco vy si to zítra v těch jedenáct užijete. Dovolte prosím, abych mohl v zastoupení pana ministra zahraničí předložit Dohodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy. Hlavním cílem předkládané dohody je vytvořit moderní rámec pro všestranné vztahy mezi oběma regiony, které pojí tradiční historické, kulturní, politické, hospodářské, ba i sociální vazby. Dohoda vychází ze společného přání posílit vztahy zemí Evropské unie se zeměmi Střední Ameriky, které jsou založené na společných zásadách. Dohoda zahrnuje tři základní oblasti: politický dialog, spolupráci a obchod. Hlavním cílem politického dialogu je rozvinout privilegované politické partnerství. Dialog by se měl týkat všech aspektů společného zájmu, jak na regionální, tak na mezinárodní úrovni. Dohoda upravuje spolupráci v následujících oblastech: demokracie, lidská správa, řádná správa, spravedlnost, svoboda, bezpečnost, společenský rozvoj a sociální soudržnost, migrace, životní prostředí, přírodní katastrofy, změna klimatu, rozvoj hospodářství a obchodu, regionální integrace, kulturní a audiovizuální spolupráce, znalostní společnost. Významným elementem Dohody, který bude mít pozitivní dopad na posílení hospodářských vztahů obou regionů, je její obchodní část. Jedná se v zásadě o evropskou dohodu o volném obchodu nového typu, což znamená, že vedle eliminace celních sazeb Dohoda pokrývá i další oblasti, jako například netarifní překážky obchodu, vymáhání a ochranu práv duševního vlastnictví, přístup na trh služeb a veřejných zakázek a regulatorní spolupráce. Dohoda nepředpokládá, že by bylo nutné k následnému provádění přijmout jakékoliv vnitrostátní prováděcí předpisy. Nepředpokládají se ani finanční ani rozpočtové dopady. Ujišťuji vás, že uzavření Dohody je plně v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky, a proto prosím o její schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte prosím, místo u stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 6/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko, dnes ho ale

82 zastoupení pan senátor Pavel Trpák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Trpák: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr popsal zákon velmi přesně a nyní mi nezbude než přečíst návrh usnesení. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 4. schůzi konané dne 20. února 2012 přijal usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj také ne. Usnesení bylo předneseno a budeme o něm v tuto chvíli hlasovat. Přistoupíme k hlasování: Senát dává souhlas k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a v tuto chvíli se vystřídáme v řízení.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobrý podvečer, dalším bodem je

10. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie (senátní tisk č. 45)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 45. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému dávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové. Jednou z poměrně důležitých disciplín v oblasti pojišťovnictví je tzv. pojistná matematika, kde odborníci stanovují míru rizik, které pojišťovna nese za ty, které pojišťuje a tak se snaží na základě této míry rizik vypočítat hranici, která je sice ještě zajímavá pro klienta, ale už je také zajímavá pro pojišťovnu.

83 Na základě této disciplíny, která se jmenuje pojistná matematika z dlouhodobých statistických dat dospěly české pojišťovny již před časem k nezvratnému přesvědčení, že se ženy dožívají vyššího věku než muži, což je zcela jistě pravda a že také ve svém životě podstupují, nebo mají tendenci podstupovat mnohem méně rizikové situace, což je také jistě pravda a že tedy je logické, aby platily nižší pojistné než pltí muži, protože potom pojišťovna nese stejnou míru rizika jak vůči těm dříve umírajícím a riskantněji žijícím mužům, tak vůči déle žijícím a méně riskantně žijícím ženám. Také z tohoto hlediska měla Česká republika výjimku z hlediska rovného zacházení mezi muži a ženami. 21. prosince 2012 Soudní dvůr EU dospěl k přesvědčení, že tato výjimka je zásadním způsobem diskriminační vůči rovnému zacházení mezi muži a ženami a uložil České republice samozřejmě pod hrozbou infringementu, aby tuto diskriminaci rovného zacházení odstranila, což česká vláda jako vláda členské země EU nepochybně učinila a předkládá zákon, který tuto diskriminaci odstraňuje, který již schválila Poslanecká sněmovna. Dovoluji si vás proto poprosit, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abyste rázně strhli zatuchlou roušku pohlavní diskriminace z českého pojišťovnictví, abyste rozrazili okna dokořán k Evropě, abyste nepřipustili další ponižování českých žen, abyste umožnili českým pannám a ženám platit stejně vysoké pojištění, jaké platíme my, misogynní samci. Jsem přesvědčen, že tímto osvíceným rozhodnutím postoupíme o něco blíže k Evropě i k civilizaci. Děkuji vám za ochotu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji za osobní nasazení pana ministra. Návrh zákona projednal ústavně,právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Nevidím ho – vidím. Tímto tiskem se zabýval i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/2. Zpravodajem výboru byla určena paní senátorka Dagmar Terelmešová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máme odpoledne takové živé, viďte. Děkuji.

Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky, páni senátoři. Navržená úprava návrhu zákona je nutná z důvodů rozsudku Soudního dvora EU, ve kterém byl rozhodnutím z 1. března 2011 fakticky zrušen článek 5, odstavec 2 ustanovení Směrnice Rady z roku 2004, a to s účinností od 21. prosince 2012. Podle této Směrnice bylo dříve umožněno členským státům povolit přiměřené rozdíly ve výši pojistného a pojistného plnění u plnění pojištění jejich pohlaví určitým faktorem při hodnocení rizika založeného na příslušných a přesných faktorech při hodnocení rizika a přesných pojistně matematických a statistických údajích. V tomto případě se zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám nemusela podle vnitrostátních úprav uplatnit, což Soudní dvůr EU následně odmítl. Jaké jsou tedy změny oproti dosavadnímu právnímu stavu? V zákoně o pojistné smlouvě se oproti dosavadnímu právnímu stavu stanoví, že pro výši pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení, a to i v případě těhotenství nebo mateřství. Naopak, lze tak jako

84 dosud použít za přesně stanovených podmínek hledisko věku nebo zdravotního stavu. V zákoně o pojišťovnictví se stanoví, že při určení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení. Tím není dotčeno použít pojistných matematických metod zohledňující hledisko pohlaví nebo hodnocení pojistného rizika, jejichž důsledkem je zabezpečení splnitelnosti závazku z provozovaného pojištění nebo zajištění, pokud to nevede k rozlišování výše pojistného a pojistného plnění podle pohlaví na individuální úrovni. V zákoně o penzijním připojištění se státním příspěvkem se zrušuje ustanovení, které umožňuje zohlednit při výpočtu výše penze údaje uvedené v úmrtnostních tabulkách zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Vláda předložila návrh zákona dne 27. června 2012 Poslanecké sněmovně spolu se žádostí o schválení zákona podle § 90 odstavce 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Této žádosti nebylo vyhověno a návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil plénu Poslanecké sněmovny návrh zákona schválit ve znění pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 51. schůzi dne 13. února 2012. Z přítomných 166 poslanců bylo 84 hlasů pro a 27 proti. Při projednávání v Poslanecké sněmovně byla v novele zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem provedena pouze legislativně-technická úprava a zároveň bylo změněno ustanovení o účinnosti celého návrhu zákona. Původně navržená účinnost na den 21. prosince 2012 byla změněna na den vyhlášení zákona. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 7. schůzi konané 19. března 2013 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního pojištění v souladu se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení s právy EU po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí ČR po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha, kterou přednesl senátor Karel Korytář a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem hned a pověřuje předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Vše.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sleduje případnou rozpravu. Ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Nenutil – který si nepřál myslím, děkuji a ptám se zpravodajky výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zda si přeje vystoupit. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já využiji prostor jenom k tomu, abych sdělila stanovisko výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který se tímto návrhem zákona zabýval na 5. schůzi konané dne 13. 3. 2013, přičemž po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otvírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí a má přednostní právo paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Máte slovo.

85 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nebudu rozebírat pojistnou matematiku, jen si dovolím i na vystoupení pana ministra malinkou repliku. Ten výrok Evropského soudního dvora brání toho, kdo je v tomto případě diskriminován, a to jsou muži. Proto doufám, že návrh zákona získal podporu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vaším prostřednictvím bych vzkázal paní senátorce Gajdůškové, že se diskriminován vůbec necítím, právě naopak. Ženy totiž na rozdíl od nás mužů jsou opatrné. Opatrné. A to my nejsme. A to je ten důvod, proč si zaslouží, aby byly bonifikovány. Jenže, ejhle. Feministky zapracovaly. Tak dlouho bojovaly, až to těm nefeministkám vybojovaly. Takže ono by to mělo být tak, že muži by měli platit menší pojištění tak, aby ho platili stejné jako ženy – tomu bych rozuměl. Ale tak to není, je to přesně naopak. Ženy budou platit víc. Víte, kolik je v republice motorkářek, dárců orgánů? Motorkářů jsou celé hordy, v podstatě každý, kdo si jednou celou motorku koupí, tak dříve nebo později se stane dárcem orgánů, protože to nevytočí nebo vjede do protisměru, venkoncem narazí do protijedoucího automobilu a zabije v něm ženu. Že by se to stalo ženě, je téměř vyloučené. Mimochodem jsou i lepší řidičky, než my. My si to neradi připouštíme, protože jsou opatrné a jejich nehody spočívají v tom, že zapomenou otevřít vrata od garáže a odřou bok nebo rozbijí blinkr, ale nejsou to pirátky, které by někoho vybržďovaly na silnici, to nejsou. Neviděl jsem jedinou ženu, která by vytloukla hospodu a rozbila nábytek. Nevzpomínám si, možná, že se to někdy stalo, ale určitě to byla výjimka. Určitě jsem neviděl ženu, která bez jakéhokoliv školení, což my děláme naprosto běžně, si koupila řetězovou pilu značky Husqvarna, vylezla s ní na třešni, jak jsem to učinil já. Samozřejmě, že jsem jednou rukou tu Husqvarnu neudržel a letěl jsem i s ní. Naštěstí Husqvarna letěla mimo mě, kdyby mě trefila, tak jste měli ode mně pokoj. Ale nestalo se tak. Jindy jsem s ní zase řezal – s takovouto dokonce na třímetrové tyči – větev byla naříznutá a já jsem viděl, že když ji rozříznu, tak musí nutně spadnout na mě. Přesto jsem ji samozřejmě dořízl, spadla na mě, spadla mi na oko, naštěstí jenom takhle. Tyto brýle mi shodila, ty se rozpadly asi na 6 kusů – a zkuste je hledat v trávě bez brýlí. Nakonec jsem je našel, spravil a slouží dál. Takže jediné, co můžeme ženám vyčítat je to, že jejich spotřeba textilu, kabelek a bot je mnohonásobně větší, než naše, často velmi zbytečná, ale to bych jim odpustil. Ale že by za to měly být nějak diskriminovány – a teď vážně. To je přesně to, kam se žene ta bláznivá Evropská unie, těmito šílenostmi, kterých tady máme každý den. (Značně emotivní vystoupení.) Já jsem nevystoupil k bionaftě, že na jeden litr bionafty je spotřeba 1,1 litru nafty a oni jedou ty blbosti stále dál. Řepka je nepoučila, větrníky je nepoučily, elektrovoltaika je nepoučila. S čím přijdou zítra? A pak se diví Kypru, že se tam zdaňují vklady, mimochodem ale to zdaňování vkladů by měla sociáĺní demokracie uvítat, protože když udělají rank na banky, tak se pozvedne hospodářství, když řeknou než ty prachy nechat v bankách, radši je utratíme. To přece chceme, aby se zvedlo…

86 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pane senátore, neubližte si, prosím. (Poznámka pana senátora Kubery: Já si neublížím, já si nepropíchnu oko.) My slyšíme. My opravdu slyšíme. Děkuji.

Senátor Jaroslav Kubera: Takže já tento zákon v žádném případě nepodpořím, ale z obecného důvodu. Protože blbosti, jsem si už dávno řekl, že podporovat nebudu. Ať žijí naše milé ženy, přeji jim všechno dobré.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji za váš příspěvek. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Libor Michálek. Máte slovo.

Senátor Libor Michálek: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na pana Kuberu. Opravdu, tak jak je ten návrh přeložen, nebude to mít přidanou hodnotu ani pro muže, ani pro ženy. Protože jestli tady někdo diskriminuje někoho, tak jsou to právě pojišťovny, které diskriminují všechny klienty. Já vás tady nechci zahlcovat nějakými čísly, ale pokusím se mluvit poměrně zjednodušeně. Jestliže průměrný věk dožití u mužů je 72 let, u žen 78, tak by se mohlo zdát, že toto opatření povede k tomu, že při výpočtech doživotní renty budou pojišťovny vycházet z průměrného věku dožití 75 let. Realita, jaká je u některých finančních institucí, je taková, že klidně nastřelí o pět let více, aby vám srazili vlastně vyplácenou rentu o 30, 40, někdy i více procent. Proto to, co jste dostali před sebe, návrh na novelu se snaží přijít s úplně jiným přístupem, než jak slyšíme v rámci diskusí o danění zisku finančních institucí. Pokud se jde po tom, zdaňovat zisky, byť kapitálově velmi dobře vybavených finančních subjektů, jenom připomenu, že naše pojišťovny mají vlastní kapitál kolem 17 % z celkových aktiv, to je více než dvojnásobek toho, co mají ve srovnatelných údajích banky nebo obchodníci s cennými papíry. Je to trojnásobek toho, co mají penzijní fondy. Všechno je vlastně založeno na tom, že výběr hrubého pojistného proti tomu, co je vypláceno na pojistných plněních, je zhruba až dvojnásobný. To znamená, zase uvedu příklad, jestliže si lidi naspoří milion Kč a potom si nechají vyplácet doživotní rentu, tak při koeficientu 1,7 – kde hrubé pojistné je takovýmto násobkem toho, co následně dostanou vyplaceno – z té částky uvidí z toho jednoho milionu třeba 600 tisíc Kč. Takže jestli se máme bavit o nějaké účinné regulaci, nebavme se ani do budoucna o nějakém danění zisků, protože to, k čemu to povede – že pojišťovny sníží zisk tím, že půjde ještě více pojistným zprostředkovatelům. Jenom zase pro ilustraci, v roce 2011 to bylo 14 a půl miliardy, jenom tady v ČR, co pojišťovny vyplatily pojistným zprostředkovatelům. Takže návrh, který máte před sebou, směřuje k tomu, aby se reguloval právě poměr mezi tím, co pojišťovny na pojistném vyberou a tím, co klientům vyplácejí. Nikdo jim nechce upírat právo na nějaký přiměřený zisk, ale jde o to, aby nebyl nepřiměřený. Ještě jednou opakuji, tak jak vlastně je postavený ten návrh teď, tak rozhodně nebude eliminovat rizika, která jsem nyní popsal. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já chápu to zdravé rozhořčení pana ministra a velmi se mi líbil jeho výstup. Bohužel to není o tom, jestli ta diskriminace je pozitivní, negativní. Ale je to o zisku. Je to o zisku pro pojišťovny, pro různé pojišťovenské

87 ústavy, které samozřejmě nesníží pojistné pro muže a nedorovná se to třeba pojistným pro ženy, jak by vyplývalo z logiky věci. Je to i problém pro mě v tom, že je pojistná matematika, s kterou pracují pojišťovny, která jasně říká, jaká jsou rizika. Tady nám někdo říká, že se to bude ignorovat, zákony, které platí prakticky v celém světě, v celém pojišťovnictví na celém světě. Jsou to smutná zjištění za prázdnými slovy – pozitivní diskriminace, negativní diskriminace, já se domnívám, že každá žena je svébytnou bytostí a že si dokáže svoje místo vybojovat zrovna tak, jako muž. Tady je takové rozporuplné rozhodnutí EU. Je otázkou, jak se k tomu pojišťovny a pojišťovenské ústavy postaví. Proto by mě zajímal názor pana ministra financí, jestli předpokládá, jak se ty ústavy v rámci volného trhu, konkurence k této otázce postaví a jaká bude tendence pro zvyšování nebo snížení pojistného pro ženy a pro muže. Určitě na ministerstvu financí je zvláštní odbor, který se zabývá i prognózami. Děkuji za odpověď, pane ministře. Doufám, že mi odpovíte.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Milan Pešák. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Pešák: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jako alespoň někdy a alespoň trochu galantní muž toto opatření nepodpořím. Ve skutečnosti ho však nepodpořím také proto, že dokumentuje, že ideologie zase převládá nad zdravým rozumem. Toto opatření, jak už řekl pan senátor Dryml přede mnou, vskutku povede pouze ke zdražování pojistného. Nic pozitivního nepřinese. Já si dobře pamatuji na doby, kdy ideologie převládala nad zdravým rozumem. Koneckonců proto jsem kdysi také, ostatně jako mnozí z vás, zvonil klíči. Je mi trochu smutno, že se tato doba nějak podezřele vrací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovolte několik stručných reakcí na to, co zaznělo v rozpravě. Já chápu, že pan senátor Kubera se diskriminován necítí, neboť on při své lakotě si zcela jistě nejenom nikdy nekoupil žádný motocykl, ale určitě se ani nepojistil. Zatímco já pojištěn jsem a diskriminován se logicky cítit mohu. Takže na to může mít každý jiný pohled. A zcela jistě měla pravdu paní senátorka Gajdůšková. Prostě Evropský soud pro lidská práva tady řekl, že pohlaví nesmí rozhodovat, nesmí být diskriminováno ani jedno, ani druhé. Ono totiž nesmí být rozlišováno. Pojišťovny vás už nesmí vést jako muže nebo ženu, tak jako se nesmí rozlišovat náboženské přesvědčení, rasa, barva kůže, politické přesvědčení, tak už ani pohlaví v pojišťovnictví. Byť ta pojistná matematika říká něco jiného. Já velmi prosím pana senátora Michálka, zda by netrval na pozměňujícím návrhu. Motivem této novely není nic jiného, než se smířit s výrokem Evropského soudu a aplikovat ho do našeho pojišťovacího práva. Vypálit takhle naprosto zásadní regulaci jako pozměňující návrh do senátního návrhu, bez jakékoliv širší diskuse, dopadové analýzy, já bych pokládal za hazard. Já to v té rychlosti ani neumím posoudit. Já jsem jenom hluboce přesvědčen, že regulace tak zásadních

88 věcí se nedělá tímto způsobem. Myslíme-li to vážně, tak k tomu přistupme jinak než pozměňujícím návrhem předloženým na plénum. Naprosto chápu – já si o tom také myslím své, já si myslím, že z mého vystoupení to bylo zřejmé, co si o tom myslím, ale to, co pokládám za mnohem důležitější, než to, co si o tom myslím, je skutečnost, že jsme zemí EU, která na sebe vzala všechna práva, povinnosti, spojenecké závazky a respekt k institucím. A jestliže Evropský soud nám něco ukládá, tak je to z mého pohledu stejné, jako kdyby mi to uložil Okresní soud v Benešově, kdyby mi uložil 20 hodin nucených prací a když já řeknu, že těch 20 hodin nucených prací prostě neodpracuji, tak mě pak zašijí natvrdo, ne za to, co jsem udělal před tím, za co jsem dostal těch 20 hodin nucených prací, ale že prostě opovrhuji rozhodnutím soudu a že ho nerespektuji. Co se, pokud vím, stalo jakémusi Smetanovi. Prostě jestliže jsme spojeneckou zemí a Evropský soud rozhodl, a my nebudeme respektovat jeho rozhodnutí, tak nejsme spojeneckou zemí. Nezlobte se, takhle já to cítím. A koneckonců pokud by se ta země tak nezachovala, že by nerespektovala tu instituci, k jejímuž respektování se zavázala, tak budeme zažalováni, vypálí nám penále x-euro za každý den, kdy budeme nerespektovat to rozhodnutí. Ono nám to bude postupně nabíhat, a pak si možná řekneme, že zdraví rozum nám velí, radši než abychom platili, abychom se s tím rozsudkem smířili. Takže to je zase náhled na zdravý rozum z druhé strany. Proto velmi prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Já bohužel nemohu udělit panu senátoru Michálkovi slovo. Táži se pana zpravodaje ÚPV. Ten si nepřeje vystoupit. Děkuji. Ptám se paní zpravodajky pro zdravotnictví, jestli si přeje vystoupit. Není, takže nepřeje. Děkuji. Ptám se garančního zpravodaje. Prosím, dávám vám slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Lajtoch: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, v diskusi vystoupilo celkem 5 senátorů, 2 návrhy doporučili schválit, 2 byli asi proti, jeden byl takový emotivní, spíš tady bylo vyprávění o kutilských zkušenostech, nicméně taktéž ho nedoporučuje. Já mohu shrnout, že z těch 5 byl jediný návrh usnesení, který je totožný s garančním výborem, to je schválit návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 41, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Náš program pokračuje. Nyní máme na programu

11. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi

89 Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012 (senátní tisk č. 448)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 448 a uvede ho ministr financí pan Miroslav Kalousek, kterému teď předávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, smlouva proti dvojímu zdanění mezi námi a Nizozemským královstvím je upravena smlouvou z roku 1974 mezi Nizozemským královstvím a Československou socialistickou republikou. Monarchie dodnes vydržela, socialismus se zhroutil. S tím i socialistická republika. Totálně se tady změnily podmínky, za kterých tyto země mají své vazby. Což se řeší dvěma způsoby. Buď se sepíše smlouva nová, nebo se ke stávající smlouvě napíše protokol, což si lze představit jako novelu zákona. Koneckonců tato smlouva má už dva platné protokoly, které jsou nedílnou součástí. Přiznám se, že ČR měla spíše zájem sepsat smlouvu novou, nizozemská strana trvala spíše na protokolu, samozřejmě jsme vyhověli přání partnera. Byl sepsán tedy třetí protokol, který by byl nedílnou součástí této smlouvy, který lépe a vhodněji upravuje jistotu investorů z obou stran, že nepodlehnou dvojímu zdanění, jistotu obou dvou států, jak si případné daňové výnosy rezidentů rozdělí, a také velmi posiluje výměnu informací mezi daňovými zprávami za účelem boje proti daňovým únikům. Protokol pokládám za velmi vhodný jak pro české investory, tak pro českou daňovou zprávu. Prosím o jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 448/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 448/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, pan ministr nás seznámil, co je obsahem zmiňovaného protokolu. Proto se omezím pouze na to, abych vás seznámil s 35. usnesením VHZD ze dne 23. 1. 2013 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012. Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl pan senátor Petr Šilar a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

90 III. pověřuje předsedu výboru senátora pana Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ne. Pan senátor Dryml nechce slovo. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy – pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, paní kolegyně, kolegové, ono to na jedné straně vypadá velmi jednoduše, ale ta jednání byla velmi složitá. Chtěl bych poděkovat ministerstvu financí, že dosáhlo nějaké dohody. Dohoda byla obtížná hlavně z nizozemské strany. Dobře víme, že je mnoho společností českých, které mají sídlo v Nizozemském království a že jsou s tím spojeny velké problémy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit. Vlastně měl byste se k rozpravě vyjádřit. Ne? Nemusíte, dobře. Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 448 s ústavním pořádkem. V sále je přítomno aktuálně 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům. Přistoupíme k dalšímu bodu. Vracíme se k bodu

12. Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Je to nutné z důvodu, abychom to stihli do 19. hodin. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, uděluji slovo paní senátorce Haně Doupovcové, která nás seznámí s organizačními pokyny pro konání tajné volby. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, jak jsem vás již informovala, do druhého kola první volby dvou členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů postoupili pan Jiří Liška navržený Poslaneckou sněmovnou PČR a pánové Jan Bureš a Marek Tomaštík, kteří byli navrženi některým z občanských sdružení nebo právnických osob. Nyní k úpravě hlasovacích lístků. Žlutý hlasovací lístek, který náleží kandidátu Poslanecké sněmovny – pokud budete souhlasit s navrženým

91 kandidátem, zakroužkujte pořadové č. 1 před jménem kandidáta. Pokud s tímto kandidátem nebudete souhlasit, přeškrtněte jeho pořadové číslo křížkem. Bílý hlasovací lístek, který náleží dvěma kandidátům občanských sdružení nebo právnických osob – volíme jednoho člena rady, tedy souhlas s jedním ze dvou kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadové číslo před jménem druhého kandidáta je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jménem. Připomínám, že neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném nežli vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem uvedla. Ve druhém kole bude zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nebyla-li ve druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu. Volební místnost je již připravena, proto žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut. Je 18.25 – takže do 18.40 hodin bude probíhat volba. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, paní senátorko. Přerušuji jednání pro konání tajné volby. Sejdeme se zítra v 9.00 hodin, přátelé. (Na žádost z pléna zopakováno…) Zítra v 9.00 hodin se sejdeme.

(Jednáno ukončeno v 18.26 hodin.)

92 2. den schůze – 21. března 2013

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Jan Žaloudík, Petr Guziana, Tomáš Kladívko a Tomáš Grulich. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci, náhradní karty jsou v předsálí u prezence. Nyní dávám slovo místopředsedkyni volební komise paní senátorce Haně Doupovcové, aby vyhlásila výsledky voleb, a to druhého kola první volby členů Rady ÚSTR. Prosím.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den! Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, včerejší první volba druhého kola -volba člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů, návrhy občanských sdružení či jiných právnických osob – tam jsme vybírali z 2 uchazečů. Počet vydaných lístků 65, počet odevzdaných lístků 65. Z toho neplatných 3. Pro pana Jana Bureše bylo odevzdáno 40 lístků. Pro pana Marka Tomaštíka 21. V druhém kole 1. volby byl zvolen pan Jan Bureš. Druhá volba. První volba, druhé kolo – návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do Rady ÚSTR. Počet vydaných lístků 65, počet odevzdaných platných i neplatných lístků 65. Z toho neplatných lístků 5. Pro Jiřího Lišku bylo odevzdáno 23. hlasů. V druhém kole I. volby nebyl pan Jiří Liška zvolen. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Tím jsme se pro tuto schůzi vyrovnali s volbami. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedo. Chtěl bych požádat příslušné výbory Senátu, aby se zabývaly důvodným podezřením, že jeden z členů Rady ÚSTR, kterého jsme nedávno zvolili, porušuje zákon! Ve smyslu toho, že je členem politické strany, což je neslučitelnost funkcí. Mám tím na mysli pana Michala Uhla. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře. My se musíme poradit, komu tato iniciativa bude směřována. Všichni jsme to slyšeli. Samozřejmě to předáme, pokud to bude možné, aby asi MIV… (nevím teď v tuto chvíli, musíme to prověřit…) Děkuji. Budeme pokračovat v programu naší schůze. Ještě upozorním, vážené kolegyně, vážení kolegové, že vzhledem k účasti prezidenta republiky Miloše Zemana na dnešní schůzi – od 11.00 hodin – resp. návštěvě zde v Senátu a pak účasti na schůzi, dojde nejpozději v 10.55 hodin k přerušení schůze. To jenom pro vaši informaci. Budete potom při přerušení

93 schůze informováni o přesných časech, kdy se tady opět sejdeme, tzn. těsně před jeho vystoupením, zhruba v 11.25 hodin. Nyní projednáme

13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 51)

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 51. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého nyní žádám, aby nás s návrhem seznámil, a samozřejmě ho mezi námi vítám. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o azylu, zákon o pobytu cizinců na území ČR a zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Vládní návrh zákona je zpracován předně z důvodů zajištění transpozice 2 směrnic EU, které jsou součástí budování tzv. společného evropského azylového systému. První z těchto směrnic je směrnice 2011/51/EU, z níž plyne povinnost ČR zajistit osobám použít požívající mezinárodní ochranu, možnost získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Těmto osobám se tak umožní lepší mobilita v rámci EU. Druhou z transponovaných směrnic je směrnice 2011/95/EU, jejímž cílem je zajistit, aby členské státy EU používaly společná kritéria pro udělení mezinárodní ochrany. Směrnicí se také harmonizuje postavení osob požívajících mezinárodní ochrany ve všech členských státech a sjednocuje se jí přístup azylantů a osob používajících doplňkové ochrany k integračním opatřením. Vládním návrhem zákona se dále doplňuje dříve provedená implementace některých směrnic EU a zohledňuje se také vývoj praxe v oblasti mezinárodní ochrany. Změny se týkají mj. zefektivnění vedení samotného řízení o udělení mezinárodní ochrany, zajištění větší ochrany azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany a specifikace poskytování zdravotní péče dětem cizinců narozeným na území ČR. Závěrem bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání tohoto návrhu zákona. Dovoluji si podotknout, že ČR je povinna implementovat směrnici 2011/51/EU do svého právního řádu do 20. května tohoto roku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, také vám děkuji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomio

94 Okamura. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bublan, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedo, vážené senátorky, vážení páni senátoři, k tomuto zákonu nebo k novele zákona o azylu pan ministr řekl to podstatné. Já bych možná jenom doplnil, že se skutečně jedná o transpoziční novelu, která reaguje na dvě nové směrnice EU. K té první směrnici, která zajišťuje větší mobilitu pro azylanty a tzv. "doplňkáře", tzn. pro ty, kteří požívají mezinárodní ochrany, bych jenom doplnil to, že k této mobilitě je zapotřebí splnit určité podmínky, a tou podmínkou je třeba nepřetržitý pobyt 5 let na území státu, kde pobývají, a také bezúhonné chování. K té druhé směrnici – ta spíše omezuje tzv. azylovou turistiku tím, že zavádí jednotná kritéria a klade také důraz na větší integraci osob, které se v tom státě nacházejí. Zákon obsahuje potenciálně i rizikové zakotvení tak zvaného přesídlení. Je to sice formulováno velmi obecně a velmi široce, ale rozumí se tím výběr a možnost přemístit cizince i třeba na území České republiky z jiných států EU. Jazykem EU je to vyjádřeno termínem společné sdílení břemene, a tedy nutnou solidaritu s jinými členskými státy, které čelí většímu náporu azylantů díky své poloze. Jenom pro upřesnění, v naší zemi se v současné době nachází asi kolem 700 azylantů, takže to je velmi nízké číslo a ve srovnání s těmi ostatními zeměmi, které jsou na hranicích Schengenu, je to velmi zanedbatelné. Takže počítat i se společným sdílením břemene. V návrhu zákona je také zakotvena nová povinnost správního orgánu, který posuzuje azyl, nebo tu doplňkovou ochranu, aby zkoumal, zda žadatel uvádí naléhavé skutečnosti, které dokazují pronásledování nebo jinou vážnou újmu v jeho domovském státě. U těch doplňkářů, nebo u té doplňkové ochrany, omlouvám se, že používám takový termín, tam jde o to, že jde o azylanty, respektive o osoby, které žádají o tuto mezinárodní ochranu, ale přitom nepocházejí přímo z rizikového státu. Nicméně vzhledem k tomu, že je tam třeba jiná právní úprava, tak jim hrozí nějaká újma třeba za nepřiměřený trest, který by u nás samozřejmě za to, co tam vykonali v té zemi, nemohli dostat. Umíme si představit třeba některé arabské státy, kde skutečně to trestání je velmi nelidské. Nově je také zaváděna povinnost pro cizince, aby do 60 dnů nahlásili narození dítěte a tak zlegalizovali jeho pobyt, jinak bude zdravotní péče v tomto termínu zpoplatněna. To si myslím, že není nějak restriktivní. Naopak to pomáhá těm cizincům, aby legalizovali to, že se jim dítě u nás narodilo. Takovou malou vadou na kráse této jinak z mého pohledu dobré novely azylového zákona je pozměňovací návrh, který tam byl přidán v Poslanecké sněmovně a který se týká nikoli azylů, ale týká se cizineckého zákona. Byly tam provedeny změny v zákoně o pobytu cizinců a zpřísňuje se kritérium trestní zachovalosti, jehož porušení potom vede ke zrušení víza k pobytu na 90 dnů, povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného státu EU, modré a zelené karty a dokonce i ke zrušení povolení k trvalému pobytu. Například u držitele modré karty bylo možné jej vyhostit za zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Nyní to bude za jakýkoli úmyslný trestný čin. Já celkem chápu určitý požadavek některých regionů, především Severočeského kraje a možná i Západočeského kraje a vnímám možnost zlepšit

95 situaci v těchto oblastech, ale asi by bylo lepší, kdyby tato změna byla provedena přímo v cizineckém zákoně. Protože takto se mi to zdá trošku unáhlené. Nicméně vzhledem k tomu, jak říkal pan ministr, že to musíme aplikovat asi do půlky května, tak nebudu navrhovat vypuštění této části novely. Zákon je součástí budování tzv. společného evropského azylového systému, který je budován od roku 1999. Tento proces není ještě ukončen, nicméně pokračuje v harmonizaci azylové politiky členských států EU. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se zabýval tímto zákonem na své 5. schůzi konané 19. března 2012. Přijal usnesení č. 31. Usnesení zní: Po odůvodnění zástupce předkladatele, 1. náměstka ministra Mgr. Jaroslava Hrušky, zpravodajské zprávě senátora Františka Bublana a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bublana III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Tomio Okamura. Nevidím ho mezi námi, není přítomen. Z výboru se nikdo nehlásí, že by ho zastoupil. K tomu udělám jenom poznámku, že usnesení ÚPV je de facto totožné s usnesením garančního výboru. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, není takový návrh předložen, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Prosím, pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že ta drobná vada na kráse, jak tady řekl zpravodaj našeho výboru, by vůbec neměla zabránit v tom, co je smyslem tohoto zákona. Za prvé, abychom implementovali směrnice EU. Za druhé je potřeba zpřísnit některé věci, protože se stávají způsobem, jak se dostat k určité obživě nebo získat určité výhody na úkor ostatních členů EU. Doufám, že i v cizineckém zákoně, který přijde, se ještě zpřísní některé věci. Víte dobře, že to jsou prakticky dneska všechny oblasti České republiky, kde se potýkáme se zvýšenou kriminalitou, na které se podepisuje v nemalé míře i určitá skupina osob. Pro vás z Prahy – stačí si dojít na dolní konec Václavského náměstí po 20. hodině a uvidíte, v čem je problém. Dobře vidíte ve sdělovacích prostředcích, jak se chovají někteří azylanti, od pěstování různých marihuanových polí, přes distribuci narkotik i přes to, jak se účastní některých kriminálních činů. Je potřeba skutečně zpřísnit nejenom ty nejzávažnější, ale všechny trestné činy. Je to nejen specialita Evropy, Evropské unie. Je to prakticky ve všech státech světa. Děkuji a žádám vaší podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský.

96 Senátor Petr Bratský: Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já vás nechci příliš zdržovat, ale azylová politika se pohybuje mezi dvěma extrémy. Jedna věc je, ochrana našich obyvatel. Tam samozřejmě zpřísnění pravidel je určitě namístě, jak o něm hovořil pan kolega před chvílí. Ale na druhé straně existuje velká skupina azylantů, kteří opouštějí svoje země, není to pro ně jednoduchá životní situace, a řekl bych, že podmínky, které nalézají v ČR, kterou si vybrali jako zemi svého azylu a podávají zde své žádosti, jsou takové, že ČR se k nim chová často mnohem hůře než v jiné zemi schengenského prostoru. Je tady skupina občanských sdružení, která je zaměřena na spolupráci s nimi, na práci, na pomoc těmto lidem a oni mají také velmi negativní zkušeností. Nakonec i pan Hajšman a jeho lidé nemá příliš jednoduchou pozici a já si jich strašně vážím za všechno, co dělají, ale řekl bych, že je velký prostor pro to, aby tady Česká republika ještě vykonala nápravu. Já nechci hovořit k této předloze v této chvíli, chci využít jenom toho momentu, že právě projednáváme věc, která rozhodně stojí za schválení, ale určitě by Senát měl buď na nějakém semináři někdy do budoucna se zaměřit i na to, jak pomáhat lidem, kteří ve svých zemích nemají na růžích ustláno, museli je opustit a hledají u nás svůj druhý domov. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí senátor Tomáš Jirsa a připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jakkoliv ten zákon podpořím, vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych si dovolil vzkázat panu zpravodajovi, jestli bychom se mohli vyvarovat slovíček "musíme schválit" nebu "musíme aplikovat" v prvním kole. Prostě nemusíme. Přece jsme svébytná komora, takže nemusíme, a kdybychom museli, tak to sem snad ani nepředkládejme. Děkuji. Je to jen slovíčkaření, ale nepoužívejme to. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, vyřizuji vzkaz, který byl všeobecně slyšen. Nyní prosím pana senátora Jaromíra Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové. Využiji situace tohoto tisku k tomu, abych upozornil na jeden velmi palčivý problém, který nás čeká, co se týče azylu, a to jsou civilní spolupracovníci našich jednotek v Logaru, ať už jsou to afghánští občané, nebo čeští občané, kteří budou ve velmi nepříznivé situaci, až naše jednotky odejdou. Jejich rodiny budou v naprosto bezprostředním nebezpečí. Vím, že to armáda řeší, že se tím zabývá a já bych chtěl upozornit, že konečné slovo bude mít právě ministerstvo vnitra, které by jim a těm rodinám mělo udělit azyl, tak se přimlouvám za to, abychom své spojenecké závazky pro lidi, kteří pro nás pracovali, plnili.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nyní se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml s přednostním právem, pak pan senátor František Bublan. Pan senátor Dryml neuplatňuje přednostní právo.

Senátor František Bublan: Vážené dámy, vážení pánové, abychom si dobře rozuměli. Toto je novela zákona o azylu. Azylantů, jak jsem říkal, je u nás asi 700, a to je velmi úzká skupina lidí, kteří musí splňovat určité podmínky mezinárodní ochrany, přímo jsou v tom azylovém systému začleněni, nebo mají

97 tak zvanou doplňkovou ochranu. Ale to, co se k tomu přidalo, tato novela cizineckého zákona – cizinců je u nás – já nevím – 400 tisíc a na ně se vztahuje to, o čem jsem mluvil, že se zpřísňují podmínky pro jejich trestní zachovalost. Takže je to skutečně něco jiného. Azylanti většinou trestnou činnost nepáchají, protože jsou rádi, že tady jsou a snaží se pohybovat v azylových zařízeních a splnit podmínku pěti let pobytu u nás, aby mohli potom postoupit dál, ale ostatní cizinci, kteří jsou tady na modrou, zelenou kartu, nebo tady podnikají nebo jsou tady na studiu apod., tak ti se potom mohou vyskytovat na tom Václavském náměstí nebo někde jinde a těch se týká zpřísnění trestní zachovalosti. Takže jenom, abychom to trošku rozlišili.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Prosím, pan senátor Dryml nechce vystoupit… Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se navrhovatele, zda si přeje vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Pan ministr nechce vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit. Zpravodaje ÚPV se neptám, neboť není přítomen. A vzhledem k tomu, že nezazněl jiný návrh než ten, který byl v usnesení našich dvou výborů, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 61 senátorek a senátorů. Kvorum 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování pořadové číslo 23 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh se vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji představiteli, děkuji i zpravodaji a projednávání tohoto bodu jsme ukončili. Nyní projednáme bod, kterým je

14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 46)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 46. Návrh uvede opět – pardon – návrh uvede ministr dopravy Zbyněk Stanjura, kterého mezi námi vítám a zároveň ho žádám, aby nám návrh zákona předložil. Prosím.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, váženo paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych jenom ve stručnosti představil návrh, který předkládá vláda a který prošel Poslaneckou sněmovnou. Skládá se v zásadě ze dvou částí, a to z části implementační, kdy implementujeme nařízení EU o právech cestujících v autobusové, autokarové dopravě. Druhá část se týká – to je nad rámec implementace – to je změna úpravy v oblasti taxislužby. V implementační části se tam jedná zejména o úpravě pracovní doby pro osoby, které vykonávají podnikání a současně fungují jako řidiči. Jedná se tam o právech cestujících na kompenzaci v případě zpoždění vypravených spojů apod. Je tam poměrně rozsáhlá oblast v oblasti taxislužby, která vychází ze stávající praxe, ze stanovisek měst, ze zkušeností, které s taxislužbou mají jak ti, kteří kontrolují provoz, tak ti, kteří je užívají. Měly by se tam zjednodušit a zpřehlednit práva a povinnosti při přepravě malými auty. Novela si klade za cíl ztížit

98 podmínky, jimiž se obchází zákon, dochází ke klamání zákazníků apod. Stejně tak jsou tam uvedeny některé nové sankce ve vyšší výši než to bylo ve stávající úpravě. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 46/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Návrh novely zákona o silniční dopravě, jak již uvedl pan ministr, obsahuje zčásti úpravu implementující právo Evropské unie a zčásti vnitrostátní problematiku týkající se taxislužby. V implementační části pan ministr uvedl, čeho se týká, já bych pouze doplnil, že Česká republika dlouhodobě upozorňovala na rizika a obtíže související s transpozicí směrnice, zejména ve vztahu k samostatně výdělečně činným řidičům. Nicméně je nutné v rámci této novely transponovat tuto problematickou část směrnice do českého právního řádu i proto, že komise zahájila s Českou republikou řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258. Stěžejní a důležitější částí ze strany ministerstva dopravy je předkládání návrhu, který představuje poměrně zásadní přepracování úpravy provozování taxislužby. Jde o odstranění problémů v oblasti taxislužby, příležitostné osobní silniční dopravy provozované vozidly s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče a tak zvaný drink servis – to znamená smluvní přeprava vlastním vozidlem. Zejména první dva druhy dopravy jsou poskytovány zaměnitelně, hranice přijetí objednávky je těžko odlišuje. Dochází tak např. k poskytování taxislužby pod hlavičkou příležitostné osobní silniční dopravy a obráceně. Při přípravě návrhu v oblasti taxislužby probíhala poměrně široká jednání s představiteli obecních samospráv a jiných ústředních orgánů a se zástupci odborné veřejnosti a s ohledem na specifickou situaci v oblasti taxislužby na území Prahy proběhly podrobné konzultace se zástupci Magistrátu hlavního města Prahy a řada ustanovení v návrhu reaguje právě na jejich nejpalčivější problémy, které přesáhly i hranice našeho státu. Jak si určitě vzpomenete, i některé turistické příručky varují před naší taxislužbou. Součástí návrhu jsou i drobné doprovodné novely zákona o přestupcích zákona o drahách a zákona o správních poplatcích. Účinnost zákona je stanovena k datu 1. května 2013. Vládou navrhovaná právní úprava mění platný zákon o silniční dopravě například tím, že dochází ke změnám definice taxislužby a příležitostné dopravy, nově se vymezuje definice spolehlivosti zejména pro oblast taxislužby, navrhuje se zvýšení maximální výše přirážky k jízdnému v případě jízdy bez platného jízdního dokladu z tisíce korun na 1.500 korun, dochází k zásadní změně podmínek provozování taxislužby, z nichž vyjímám především: označení vozidla taxislužby se zjednodušuje pouze na svítilnu s nápisem TAXI a na obchodní jméno dopravce, vypouští se označení vozidel taxislužby přerušovanými černobílými pruhy a evidenčním číslem. Jako alternativní způsob provozování taxislužby se připouští poskytování přepravy na základě předchozí písemné smlouvy mezi dopravcem a objednatelem přepravy. Dalším způsobem, jakým bude možné provozovat taxislužbu, je odvoz cestujících jejich vlastním vozidlem, takzvané drink servisy, o kterých jsem již hovořil, které jsou zaměřeny zejména

99 na indisponované řidiče. Ke všem třem způsobům provozování taxislužby se váží společné povinnosti, jejichž plnění má zajistit, aby práce řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba, která má oprávnění řidiče taxislužby. Nově se upravuje vedení záznamů o provozu vozidla. A věcně nejzásadnější změnu tvoří udílení oprávnění a vydávání průkazu řidiče přímo samotnému řidiči, nikoli provozovateli taxislužby. Dochází k úpravám sankčních ustanovení zákona. Přiznává se kontrolní pravomoc v oblasti taxislužby strážníkům obecní policie. Těch odlišností je více, já jsem zmínil jen nejpodstatnější, se kterými se i vy sami setkáváte v praxi. Navrhovaná úprava je v souladu se zákony i ústavním pořádkem České republiky a je v souladu s mezinárodními smlouvami v oblasti mezinárodní silniční dopravy. Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 11/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění schválených pozměňovacích návrhů, na své 51. schůzi dne 13. února 2013, kdy v hlasování č. 190 ze 168 přítomných poslanců bylo 147 pro a 8 proti. Vzhledem k řádnému provedení implementace nařízení Evropské unie, ale zejména ke stanovení nových přísnějších pravidel provozování taxislužby navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit. Rozpravu uzavírám a předpokládám, že pan ministr se nebude chtít vyjádřit, není k čemu, pan zpravodaj také ne - a jak jsme vyslechli a jak je zapsáno i v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je tady - schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 62, kvorum 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám, v hlasování č. 24, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh se vyslovilo 60, takže návrh byl schválen, proti nebyl nikdo. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji a dalším bodem je

15. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou (evropský senátní tisk č. K 004/09)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 4/09 a K 4/09/01. Než budeme pokračovat, omlouvám se, ale byl přihlášen pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, prosím.

100 Senátor Petr Bratský: Dobré ráno ještě jednou, moc se omlouvám, vám pane předsedo, i kolegyním a kolegům. Já bych chtěl podat v této chvíli návrh ještě na změnu programu a budu se ho snažit lehce odůvodnit. Jedná se o bod 50/1. Máte před sebou usnesení výboru, je to zákon o provozu na pozemních komunikacích, je to návrh kolegy Grulicha a Oberfalzera a týká se to pana ministra, který je zde mezi námi. Já bych chtěl navrhnout, aby byl zařazen jako poslední bod dopoledního jednání ještě předtím, než bude přerušena schůze před panem prezidentem. Je to bod velmi nekonfliktní, dávám mu tak maximálně pět minut na projednání a je to pro dobro věci. Já totiž odpoledne, abych to zdůvodnil, mám za Senát jít klást věnce a nebudu tady jako zpravodaj a pan předkladatel – jeden chybí vůbec - dnes je omluven a odpoledne bude chybět i druhý. Tak pokud byste s pochopením přijali tuto naši omluvu a zařadili ho ještě před přestávkou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, řekněte mi senátní tisk, číslo.

Senátor Petr Bratský: 50/1.

Předseda Senátu Milan Štěch: 50, ano, protože 51 nenacházím. Dobrý. Takže je to senátní číslo 50. Slyšeli jste návrh, je to procedurální, bez rozpravy, nebudu svolávat zahajování hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 25, registrováno 61, kvorum 31. Pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen a bod je zařazen jako čtvrtý bod dopoledního jednání. A my budeme pokračovat. Já nyní prosím pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, aby nám předložil návrh materiálu, který jsem před chvilkou uvedl. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, je to vlastně Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, kterým komise navrhuje upravit vztahy mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií. Dneska je vlastně Evropská kosmická agentura nezávislá nestátní nevládní organizace, která poměrně úzce s Evropskou unií spolupracuje. V tomto Sdělení identifikovala Evropská unie několik překážek, které brání podle jejího názoru efektivnější spolupráci, jako nesouhlas finančních pravidel a symetrie v oblasti členství a symetrie v oblasti bezpečnosti a obrany, absence mechanismu pro koordinaci politik a potom absence politické odpovědnosti, což u nevládní organizace nijak nepřekvapuje, protože bylo by s podivem, kdyby nevládní organizace měla nějakou politickou odpovědnost. Ve Sdělení jsou navrženy v dlouhodobém horizontu do roku 2005 2 možné scénáře, kdy jednou z variant je posílení současné spolupráce a druhou je přeměna agentury na agenturu Evropské unie. Pozice České republiky v této chvíli je k tomuto návrhu spíše negativní. Myslíme si, že by Evropská kosmická agentura měla zůstat samostatnou nevládní organizací. Samozřejmě je možné vést debatu o efektivních modelech spolupráce. Materiálu vytýkáme také to, že nezvážil různé další varianty, např. nulovou variantu a porovnal to s navrženými variantami. Jsme v roce 2013. Rozdělení plánu je do roku 2025. Myslím si, že debaty budou pokračovat. V této chvíli to berme jako průběžnou informaci o postoji Komise ke spolupráci EU a Evropské kosmické agentury. Děkuji.

101 Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 004/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nám předložil zpravodajskou zprávu.

Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Názor výboru pro záležitosti EU je v tomto případě identický s názorem vlády. Nedoporučujeme, nesouhlasíme s tím, aby došlo ke včlenění ESA do struktury EU. Domníváme se, že může i nadále fungovat efektivní spolupráce mezi těmito subjekty. My jsme ve svém doporučení, které máte k dispozici a je obsáhlejší, se odvolali, a odvoláváme, i na některé Senátem dříve projednané tisky a na usnesení, která jsme k těmto tiskům přijali. Jedná se např. o usnesení č. 366 z října roku 2011, které se týkalo sdělení Komise na cestě ke kosmické strategii EU sloužící občanům, nebo o usnesení č. 690 z července loňského roku ke Sdělení Komise o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země apod. Ze strany výboru pro záležitosti EU je tedy shoda s pozicí vlády ČR. A upozorňujeme na to, že návrh Komise neshledáváme za příliš efektivní a přínosný. A já vás tímto žádám o podporu našeho doporučení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. A nyní otevírám rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Dobře si pamatuji, jak jsme v zahraničně branně bezpečnostním výboru upozorňovali na některé problémy, které nyní konečně v Bruselu pochopili. Je škoda, že to je tak pozdě. Na druhou stranu bych se chtěl zeptat pana ministra. On to tady neřekl. Ona to totiž není jenom záležitost Evropské unie. Jsou tam i některé státy, které ani nejsou členy EU. A pokud se jedná o otázky bezpečnosti a obrany, tak o to bude všechno zajímavější. A se ztrátou nebo omezením imunity u poslanců a senátorů bych chtěl upozornit i na to, že imunita členů jisté nevládní organizace je daleko širší, než jsme možná měli i my.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nehlásí se již nikdo, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Ani pan zpravodaj nechce vystoupit. Budeme nyní hlasovat o usnesení, tak jak jej navrhl pan senátor Miroslav Krejča, tzn. o tom, co je obsaženo v tisku č. K 004/09/02. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 26 registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodaji. Nyní budeme projednávat, jak jsme si schválili před několika okamžiky,

102 16. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 50)

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 50. Návrh uvede pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého nyní prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Senátor Jiří Oberfalzer: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Tento návrh je ve své podstatě jednoduchý. Jeho samotný začátek pochází z řad senátních. Původní návrh byl, aby se vypustila povinná zdravotní prohlídka u řidičů – neprofesionálů v 60. roce věku a první povinná byla podle zákona až v 65. roce věku příslušného řidiče nebo řidičky. Plénum Senátu dalo potom přednost ještě pozdějšímu povinnému věku, a sice věku 68 let. Poslanecká sněmovna tento návrh projednala a navrhla a schválila změnu zpátky na 65 let věku, přičemž do zákona přičinila některé úpravy, které se zejména týkají povinných psychologických testů u řidičů, kterým byly zadrženy řidičské průkazy nejenom na dobu 12 měsíců, jak tomu bylo dosud, ale také na dobu 6 měsíců a více. Z pohledu navrhovatelů tato úprava není vítána. My jsme chtěli zrušením jedné povinné prohlídky řekněme zjednodušit systém, odbřemenit občany, a to s ohledem na demografický vývoj a na skutečnost, že za uplynulých 30 let se kondice občanů v naprosté většině změnila tak, že v 60 letech jsou ještě v plné síle. Je to odraženo také i ve skutečnosti, že se posouvá věk odchodu do důchodu a počítá se, že se do důchodu půjde v 65 letech a možná i později. Toto všechno pokládáme za argumenty pro to, aby se tato úprava učinila. S ohledem na procedury a samozřejmě na výměnu názorů mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou bychom vzdor tomu, že tam byly učiněny úpravy, které jsme si nepřáli a ani jsme je nevítali, bych si dovolil za předkladatele navrhnout, abychom tuto předlohu schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, aby se jednoduchá část úpravy uvedla co nejdříve v život. Pro tuto chvíli z mé strany všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo. Děkuji i vám, kolegyně a kolegové, za to, že jste rozhodli, že můžeme tento bod projednat ještě v této chvíli. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 56. usnesení ze své 7. schůze k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na

103 pozemních komunikacích, s tím, že zvážil všechny okolnosti, které zazněly už od pana předkladatele, a doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já bych k tomu jenom za sebe ještě dodal, že jsme poslanecký návrh zvažovali samozřejmě v tom kontextu, že zhruba jenom 50 psychologů v ČR mělo oprávnění činit tyto zkoušky. Byly z kraje, kde byl např. jenom jeden, což pro osoby, které přijdou o řidičák, by mohlo být docela složité k němu hledat cestu. Ale na druhé straně víme, že se otevřel právě nový kurz v Praze, takže počet vyškolených psychologů pro tuto agendu za prvé vzroste a za druhé výhody senátního návrhu, který byl předtím, převažují více méně nad nevýhodami, které vložili poslanci, abych to hodně zkrátil. Doporučujeme tedy tento návrh zákona schválit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Miloše Malého, zda si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane navrhovateli, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor se taktéž zabýval tímto materiálem a přijal k němu jeden pozměňovací návrh. Tento pozměňovací návrh nemá samozřejmě za cíl měnit smysl tohoto zákona, ten už v podstatě změnila Poslanecká sněmovna tím, že tam přidala další ustanovení. Chtěli jsme tam pouze dát jasné mantinely a pokyny, podle jakých předpisů, které v tom kterém časovém období platily, se má přistupovat k procesu vracení řidičských průkazů. Ale jde to také analogií vyložit, to v podstatě znamená, že pokud říkal pan navrhovatel, že by to pro něj jako pro tvůrce zákona bylo jednodušší schválit návrh ve znění, ve kterém nám jej vrátila Poslanecká sněmovna, tak tento pozměňovací návrh, který ústavně-právní výbor přijal, sice zpřesňuje výklad, ale není nezbytně nutný, jde to analogií taktéž vyložit při správní praxi. Jinak je tento materiál v našem usnesení též. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, páni předkladatelé, senátorky a senátoři. Poslanecká sněmovna opět ukázala, že nereaguje na současné dění nejen v České republice, ale i ve světě, kde se prodlužuje věk občanů, kteří se života aktivně zúčastňují. Ostatně nereaguje na to nejen ona. Domnívám se, že tady spíše převážil zájem určitých různých lobbistických psychologických společností anebo jednotlivců, kteří si z toho udělali nebo se připravují na poměrně dost výnosný obchod, protože 50 psychologů a vyšetřovat všechny řidiče, kteří docílí 65. rok věku, a přitom ještě vyšetřovat ty, kteří překročili zákon ve vyjmenovaných bodech, mi připadá přinejmenším nezvládnutelné. V té souvislosti bych chtěl upozornit také na to, že i na sjezdu ČSSD zaznělo z úst stínového ministra financí Mládka, že odchod do důchodu by měl být kolem 75 let a u žen kolem 70 let. Domnívám se, že posunutí této hranice pro prohlídky na 68 let věku mi připadá přiměřené. Jsou i některá povolání, kde by psychologické testy možná měly být i v nižším věku, zvláště u nás politiků.

104 Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, musím říct, že bohulibý záměr Senátu byl zničen v Poslanecké sněmovně a to, co tam přičinila Poslanecká sněmovna, je opravdu zločin, protože když se podíváte na jejich přílepky, abych tak řekla, k původnímu senátnímu záměru, tak nejenom že je málo psychologů a nebudou plynule realizovatelné požadavky Poslanecké sněmovny, ale musíme si také uvědomit, že to budou další požadavky finanční na ty osoby, které přišly při správních sankcích za různé přestupky o řidičský průkaz, protože psychologa nepochybně budou muset platit. A to nebude 50 korun, to nebude 100 korun. A už dnes víme, že přijde-li někdo o řidičský průkaz, a uvědomte si, že je to velmi snadné, že to nejsou jenom piráti silnic, ale že to jsou někdy opravdu docela problematické přestupky, a sankce jsou velmi, velmi tvrdé. A přitom, když sankce je vykonána, ten člověk musí znovu žádat o řidičský průkaz, musí znovu absolvovat autoškolu. A už to samo o sobě ho dnes stojí více než 10 000 Kč. A k tomu tedy přistoupí patrně další tisíce za nějaké psychologické vyšetření. Domnívám se, že zejména na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva toto velmi dolehne, protože na ně doléhá právě nutnost opakovat autoškolu jako takovou. Mnozí se tomu vyhýbají a jezdí raději bez řidičského průkazu. A když je potom chytnou, přichází nová sankce atd. Ale nejsou to žádní piráti silnic. I pod zorným úhlem sociálního dopadu je třeba se dívat na stanovení těchto podmínek. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se již nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Velmi stručně. S vystoupením obou kolegů v rozpravě v zásadě souhlasím a mohl bych ho podepsat. Teď jsem jenom v takovém dilematu, že zvažuji, co je pro výsledek lepší, jestli to máme zamítnout nebo jestli to máme předělávat, když víme, že sněmovna by asi zamítla, kdybychom šli proti její vůli. Ze zvažování těchto zel mně nakonec vychází, že by bylo lepší schválit to v této podobě a dosáhnout alespoň omezení prohlídek v 60. roce věku, s tím, že by bylo velmi užitečné, a to bych možná i paní kolegyni vyzval, abychom se začali zabývat opravdu celým systémem, protože je skutečně přehnaný, podle mého názoru nevede ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu a ve výsledku nakonec postihuje více ty slušné než ty neslušné. Nechci zdržovat konkrétními příklady, ale pár jich znám. Čili já bych přece jenom setrval na tom, že bych za sebe doporučil, abychom to schválili v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. A nyní garanční zpravodaj pan senátor Petr Bratský, prosím.

Senátor Petr Bratský: Já již jenom zkonstatuji, že v rozpravě zazněl z ústavně-právního výboru ještě jeden doplňující návrh usnesení. Jako zpravodaj navrhuji, abychom nejprve hlasovali o původním návrhu hospodářského výboru a

105 potom o návrhu z ústavně-právního výboru. Ten první doporučuji, ten druhý z opatrnosti raději ne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Musíme hlasovat nejdříve o návrhu – schválit. Pokud návrh projde, tak budeme končit, pokud neprojde, bude podrobná rozprava. Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68, kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování č. 27. Registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh se vyslovilo 52, proti 1. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji. projednávání tohoto bodu jsme ukončili. Nyní se hlásí pan předseda klubu ČSSD Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali dopolední programu, a je ještě čas do návštěvy pana prezidenta, tak po dohodě dávám návrh, abychom nyní dopoledne projednali ještě senátní tisky č. 57, 60 a 61. Jsou to senátní návrhy v prvním čtení.

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Slyšeli jste procedurální návrh. Takže - bez fanfáry. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 28. Registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. (My se nyní vystřídáme – a chvilku počkáme, než dostaneme podklady k řízení schůze.)

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, tak jak jsme si právě před chvílí odsouhlasili, následujícím bodem programu je

17. Návrh senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (senátní tisk č. 57)

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel František Bublan, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem. Prosím, pane senátore.

106 Senátor František Bublan: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych jménem předkladatelů uvedl návrh zákona, který je poměrně jednoduchý. Má pouze 4 paragrafy. Ale předpokládám, že bude asi diskutabilní. Jedná se o omezení prodejní doby ve vymezených prodejnách velkoobchodu a maloobchodu v zákonech určených státních svátcích; a svátcích, jak jsou definovány v zákoně č. 245/2000 Sb. Podle tohoto zákona jsou státní svátky a ostatní svátky dny pracovního klidu a zaměstnavatel může podle zákoníku práce nařídit práci v tuto dobu jen pro výkon vyjmenovaných nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech. Záměrem tohoto zákona je upravit tento vztah, který historicky nastaven byl, a nutno dodat, že většina evropských zemí má tyto vztahy nastaveny, a to daleko přísněji, než návrh tohoto zákona předpokládá. Hlavním cílem tohoto zákona je upravit prodejní dobu v maloobchodě a velkoobchodě, aby byl stanoven obecný zákaz prodeje ve vyjmenovaných svátcích a omezen prodej na Štědrý den do 12.00 hodin. Jedná se o tyto dny: 1. leden, tj. Nový rok a Den obnovy samostatného českého státu, Velikonoční pondělí, 8. květen, Den vítězství, 28. září, Den české státnosti, 28. říjen, Den vzniku samostatného Československého státu, 25. prosinec, 1. svátek vánoční, 26. prosinec, 2. svátek vánoční; a jak jsem říkal, Štědrý den, 24. prosinec, by byl zakázán prodej od 12.00 do 24.00 hodin. Toto omezení by se netýkalo prodejen, jejichž plocha nepřesahuje 200 m2, čerpacích stanic, lékáren, prodejen na letištích, vlakových a autobusových nádraží, prodejen ve zdravotnických zařízeních. Zákaz by neplatil v době, kdy byl vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Omezení by se vztahovalo i na zastavárny, sběrny odpadů a provozovny obchodující s použitým zbožím. A to bez ohledu na velikost prodejní plochy. Tímto jsem vás seznámil s úvodními 2 paragrafy; 3. paragraf popisuje správní delikty a peněžité pokusy za jejich porušení a stanovení dozoru pro ČOI. Poslední paragraf pak stanoví účinnost. Návrh tohoto zákona vznikl – po téměř rok trvajících konzultacích s pracovníky obchodu, jejich odborovými svazy, ale také s některými provozovateli velkých obchodních řetězců, kteří se kupodivu tomuto omezení prodeje příliš nebrání. Jejich jedinou podmínkou je, aby se zákon skutečně vztahoval na všechny jim rovné konkurenty. Hospodářský dopad, to byla asi nejčastější námitka. Na první pohled se může zdát, že dojde k snížení příjmů státního rozpočtu ze zdanění zisku z tržeb, nicméně lze předpokládat, že se možné tržby v těchto sedmi dnech; jedná se skutečně o sedm dnů v roce, přesunou na menší prodejce nebo do ostatních pracovních dnů. Takže k výpadku zdanění by ani nemuselo dojít. Navíc lze předpokládat vyšší příjmy v oblasti turismu a jiných služeb volného času. Sociální dopad, podle mého soudu, bude velmi příznivý. Volné dny budou nejenom pro zaměstnance dotčených obchodů, ale i pro ostatní obyvatelstvo příležitostí pro intenzivnější rodinný život, pro společné výlety, kulturní akce, sport a jiné aktivity. My stále mluvíme o nedokonalém vlastenectví, nevnímání tradičních hodnot, a přitom zoufale sledujeme plná parkoviště u supermarketů ve dnech, které bychom měli prožívat smysluplněji a bohatěji. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána. Právo EU nemá společný předpis

107 týkající se prodejní doby, avšak klade důraz na sladění pracovního a rodinného života. Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že představy o tom, jaké dny nebo zda všechny státní svátky a uznané svátky by mohly být předmětem úpravy prodejní doby, vnímám i názory, že není třeba takové zákazy provádět, ale toto bych ponechal na jednání příslušných výborů. Prosím vás, abyste návrh tohoto zákona postoupili do druhého čtení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jana Hajdu a já mu v této chvíli uděluji slovo. Prosím.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, pan senátor – kolega Bublan vás seznámil s hlavním záměrem návrhu zákona. Pokud se týká záměru návrhu zákona o prodejní době v maloobchodě, je to upravit oblast vztahů, která není právními předpisy upravena, byť historicky byla. Domnívám se, tak jak to říkal pan senátor, že to bylo konzultováno se všemi zainteresovanými stranami. Proto jsem se o tento problém už dříve zajímal a nabídl jsem být zpravodajem k tomuto zákonu. Úprava pracovní doby se z 99 % týká žen, které jsou za pokladnami a podobně. Domnívám se, že na nejdůležitější svátky, například na Štědrý den, by jim mělo být umožněno být se svými rodinami, tak jako všem ostatním. Pokud se týká mé zpravodajské zprávy, chtěl bych vás požádat, abyste tento zákon propustili do prvního čtení ÚPV, výboru pro územní rozvoj a správu a VHZD. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy mám přihlášeného pana senátora Jaroslava Kuberu, předsedu klubu ODS. Prosím, pane senátore…

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Jsme tady svědky sociálního inženýrství v krystalické podobě. Mě dojímají věty o intenzivním rodinném životě a musím říct, že mě také netěší, že mnoho rodin tráví výlety o víkendu v hypermarketu. Víkendy tam ovšem nejsou, čili ony je tam budou trávit dál. Já se ale ptám, podle jakých kritérií byly vybírány ty svátky! Mně tam chybí například První máj, kdy je třeba vést intenzivní rodinný život, zejména ve dni, který je symbolem lásky. Ten tam není. Proč tam není! Proč tam není 5. července! Proč tam není 6. července! Proč tam není významný den 17. listopadu! Je to jen tak vybráno "jaksi-taksi", s ohledem na to, že ženy samozřejmě v hypermarketech – ta práce pokladních je velmi náročná, ale tento návrh jim v podstatě bere peníze, protože právě svátky jsou pro ně nejzajímavější. A v první reakci, když se vůbec ta myšlenka objevila, tak ta reakce byla přesně opačná: Vy nám chcete vzít peníze. Protože těch povolání, která se konají o svátcích, těch je přece daleko víc. Pojďme tedy ten zákon dotáhnout do konce. Proč by měli lidi o Vánocích se dívat po 58. na Mrazíka, místo aby se věnovali rodinnému životu! Ale v televizi pracují desítky a stovky techniků, přenosů, přenosové vozy, to všechno funguje o svátcích. Proč oni nejsou také v naší pozornosti, abychom jim to umožnili. Policisté, kteří chodí po ulicích i o svátcích. Metro jezdí o svátcích. Ať jsou lidé

108 doma a nejezdí o svátcích někde – to jsou stovky a stovky lidí, kteří pracovat musí. A tady se vytrhne jeden, protože v roce 1925 – to mě potěšilo, ale my nejsme v roce 1925, ale v roce 2013. Ono nejde do nekonečna se poučovat o tom, jak to bylo v roce 1925, ale hlavně je to neuvěřitelné zasahování do podnikání. Hlavně že je tam pokuta 1 mil. Kč. Představte si malého živnostníka, který otevře a přijde za ním nějaký buzerant, který mu dá pokutu milion Kč. Okamžitě vyhraje samozřejmě u Ústavního soudu, protože taková pokuta je likvidační. Ale my jsme úplně pomatení výškou pokut. Všimněte si v každém zákoně, jaké tam jsou pokuty. To přece není normální! Vzpomeňte na toho cyklistu za 24 tisíc. A my to stupňujeme a stupňujeme v naivním domnění, že to bude něčí přínos. Ale ony většinou ty pokuty jsou nevymahatelné. Ono je to velmi složité. Už jsem tady říkal, že pokuty za dopravní přestupky ve městě činí 26 mil. Kč. A nejsem schopen žádným způsobem je vymoci, než přes exekutory, kterým akorát zaplatím a stejně nic nevymůžu. Jenom proto, že na každém kandelábru v ČR visí radar. A fotí se a posílá se to, často po roce se dozvíte, že jste vloni jel do Senátu a jel jste tady někde rychleji. Takže já musím protestovat proti takovémuto omezování lidské svobody, které vypadá na první pohled velmi "pro lidi", dobré, ale lidé vědí, co mají dělat. A mě nemusí těšit, že chodí na výlety do hypermarketů, ale je to jejich věc. Když jim nabídneme něco jiného, něco lepšího, tak oni to budou dělat. Ale, prosím vás, nechme lidi žít, nemontujme se jim pořád do životů. Tento stát se montuje lidem do životů tam, kde nemá a ve věcech, které by měl řešit, jako je bezpečnost, metylalkohol apod., tam selhává. Takže já navrhuji zamítnout tento návrh zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Pardon, omlouvám se, přehlédla jsem přednostní právo, pan senátor Vladimír Dryml uplatňuje své přednostní právo a má na ně nárok. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane předkladateli, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl jenom reagovat na mého předřečníka. Chtěl bych říci, že se jedná o určitý kompromis. Je to určitý kompromis mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Samozřejmě na jedné straně stojí, že bychom měli o všech svátcích omezit prodej. Na druhé straně jsou zase zájmy těch, kteří vlastní převážně hypermarkety. Jsou to velké řetězce. Proto vznikl určitý kompromis. To za prvé. Za druhé vztahuje se to jenom na ty nad 200 m2. Pokud někdo bude prodávat do 200 m2, tak tam nejsou kladeny žádné překážky. Možná, že některé hypermarkety to obejdou i tak, že si vymezí plochu 200 m2 a budou tam prodávat i o těchto svátcích. Češi si dokáží poradit s každým zákonem. A intenzivní rodinný život? Intenzivní rodinný život – vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu senátoru Kuberovi – přece vedeme stále bez ohledu na svátky. Já si pauzu nedávám, i když tu rodinu nemám tak velkou, ale je to 365 dní v roce. Doufám, že i vy. Nebo nevím, jestli vám chybějí síly. Mně ještě ne. Děkuji. (Pobavení v sále.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, panu senátoru Kuberovi vyřizuji tímto. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček: Vážená paní předsedající, vážení předkladatelé, kolegyně a kolegové, já jsem velice rád, že tento zákon byl předložen, protože

109 vyvolává přesně ty emoce, které se daly očekávat. Nemyslím si, že snaha vnést do života řád, je projevem sociálního inženýrství, ani v nejmenším. Stejně tak si nemyslím, že jestliže jeden den bude volno, že naši spoluobčané budou zákonitě chodit na výlety, nebo budou sportovat, nebo budou chodit za kulturou apod. Myslím si, že stejně tak není nutné vracet se do 20. let minulého století, ale zase na druhé straně máme historické vazby třeba s Německem a s Rakouskem, tam to všechno funguje, nikdo nikomu nevnucuje a netvrdí, že je to špatné. Je zavřeno každou neděli dokonce v běžném obchodě, v sobotu zavřou ve 12 hodin. A funguje to, nepotřebují obrovské řetězce, aby tam měli tisíce a sta tisíce lidí, kteří nakupují. Možná, že v tom je díl historie. My, kteří jsme bydleli řekněme v oblasti u nás v Brně, vídeňské televize, někde zase německé, rozhlas apod., tak jsme byli zvyklí, že jsme se dívali na reklamy s lačným pohledem, na prací prášky apod., a říkali jsme si "to je úžasné, jak oni si tam v těch obchodech žijí". Dnes, když je reklama v televizi, tak si jdeme dát čaj nebo něco, protože už nás to obtěžuje. Neboli si myslím, že jsme překonali toto určité období, nebo měli bychom trošku chrám toho konzumu překonat a vrátit se. Jestliže 8. května s hejtmanem Haškem stojíme u pomníku a klademe věnce v rámci tohoto státního svátku, tak je nás tam 20, 30. To je všechno. A všichni ostatní jsou buď na tom výletě, anebo – když se pak vracím kolem Globusu, kde nedaleko bydlím, tak to tam praská ve švech. Takže žádná nějaká velká hrdost z tohoto pohledu neexistuje. Jinak co se týká ekonomiky, která vždycky zazní, řekne se "ano, je to chyba, protože prodavačky si chtějí vydělat, mají třeba příplatek apod.", ale to je stejné ve všech oborech. Většina doktorů slouží noční služby nejenom kvůli tomu, že musí, ale kvůli tomu, že za to má peníze, že má lepší službu v sobotu, že má lepší službu v noci. Ale tam je to něco jiného, protože tam někdo prostě být musí. Takže já se domnívám, že trošku ten chrám konzumu, když se omezí – nikde není napsáno, že se nemohou třeba ta data pozměnit – tak to bude správně. Požádal bych také, aby to bylo přikázáno výboru zdravotnickému a sociálnímu, protože určitě ta sociální problematika tam je. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já podporuji také tento návrh zákona. Myslím si, že to není žádný výkřik do tmy. Je to roční konzultace na toto téma. Já jsem se snažila v terénu zjistit názory, jak těch, řekla bych, představitelů, vedoucí jednotlivých prodejen, tak prodavaček – většinou prodavaček. Musím říci, že se paradoxně shodovali. Ono totiž o tom, jestli hypermarket bude otevřený, vedoucí provozu nerozhoduje. To rozhoduje někdo, kdo je vlastníkem hypermarketu kdesi daleko, a on sám vidí, kolik tam má v daném svátku lidí, jakou má tržbu, jak moc je to efektivní, ale drží tam celý personál. Myslím si, že prodavačky se toho až tak nebojí z jednoho prostého důvodu, že v podstatě potraviny, nebo některé zboží, které si nakupujeme, si koupíme prostě o den, o dva dny později. Oni na těch tržbách vysloveně o nic moc nepřijdou. Ten rodinný život – možná zklidnění toho života je asi namístě. Myslím si, že tam sedí kolikrát od rána do večera. Není to pro ně jednoduché, ten shon je velký. Oni by chtěli také některé svátky s rodinami trávit. Ne vždycky si mohou vybrat, protože stav personálu je takový, že právě na ty svátky jdou vlastně skoro všichni. Je to možná i naše sobeckost, že chceme mít potenciální

110 službu, že když se nám zachce ve svátcích něco si koupit, takže máme ten servis. Ale je to podle mě i na našem sobectví, to znamená, když si chceme něco koupit, můžeme si to koupit o den později, o den dříve, ale zároveň je to i taková neúcta k tomu, že oni v podstatě rodinný život ztrácejí. A my si ho uchováváme tím, že s celou rodinou právě jdeme nakupovat, někdy i zbytečnosti. Já chápu, že se jedná i o nákup potravin, kdy potřebujete něco koupit. Od toho budou možná i menší prodejny, drobné služby. Myslím si, my starší jsme to zažili. Nikdo z nás hlady neumřel, vždycky se to tak nějak udělalo, když jsme na něco zapomněli. Berme to tak, že ten servis je možná už nadbytečný, právě na úkor toho společenského života v těch rodinách. Já bych vás chtěla poprosit i jednoho prostého důvodu – ano, až to půjde do výborů, můžeme diskutovat o jednotlivých svátcích, ale myslím si, že byly vybrány svátky, které i v těch rodinách se ctí. Dejme i možnost těm rodinám se k tomu přihlásit i tou účastí nejenom tou tvrdou prací. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem se touto problematikou zabýval už za svého prvního působení v Senátu. Tehdy jsem diskutoval s lidmi, v podstatě stejně tak jako při tomto návrhu, s lidmi, kterých se to bezprostředně týká. První obavy těch lidí byly o tom, jestli se jim nesníží mzdy, protože to pro ně bylo víc bolestivé než ten čas, který by získali. Nicméně po debatách došli k tomu, že by v konečném důsledku přece jenom volno víc uvítali, než těch pár korun, o které by přišli. Pokud jde o Jardu Kuberu, když tady vyčítal, nebo předváděl další výčet svátků, o které by se měl ten seznam rozšířit, já myslím, že to v dalším projednávání není problém, pokud na to najdeme shodu. Pokud jde o tu rodinnou idylku, možná, že si vzpomněl na závěť, kterou sepsala jedna tchyně s tím, že si přeje, aby po smrti její popel byl rozptýlen v hypermarketu, protože je jediná možnost, jak ji její děti aspoň občas navštíví. (Pobavení v sále.) Takže ani v tomto směru myslím, že žádné obavy nás nemusí trápit. Já v každém případě zvednu ruku pro to, aby projednávání tohoto návrhu mohlo pokračovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Mně při plamenném projevu kolegy Kubery vytanula na mysli vzpomínka, kdy jsem coby starosta byl pozván do Innsbrucku na nějaké jednání. To byla zrovna doba – snad to byl ten týden – kdy Rakousko hlasovalo o tom, zda budou moci hypermarkety být otevřeny v neděli. Tehdy, jak všichni dobře víte, to dopadlo tak, že větší část rakouských občanů, kteří hlasovali, se rozhodla, že neděle bude světit a bude zavřeno. Přitom mě napadlo, když jsem poslouchal ten liberální výlev, jestli Rakousko se nachází úplně někde, kde svoboda podnikání je opravdu utlačována. Já jsem přesvědčen, že každý to známe ze svého života. Přece my, každý sám sebe, své děti, své okolí tak trochu omezujeme, nechováme se tak liberálně, jak by se nám zrovna chtělo. Ale také s ohledem na postoj k ostatním, vývoj rodiny, názor těch, kteří nás obklopují, upravujeme své chování. Já myslím, že my tady tímto zákonem nechceme nikoho favorizovat, nikoho omezovat, ale chceme

111 obrátit pozornost k těm hodnotám, které jsou pro tuto společnost důležité. Ano, svoboda, liberalismus jako názorový směr – prosím, ale jestliže tady mluvíme, a teď, prosím, nechť mě opraví předkladatel, myslím, že to je 8 dní v roce, o kterých my mluvíme, v tom Rakousku upravili 52 dní. A nic se neděje. Pozor – mimo to jsou svátky! Příklad, nebo měl to být spíš vtip, ale vtipy bývají velmi pravdivé, který tady byl řečen o té tchyni a hypermarketu, já jsem si uvědomil, že v Rakousku, v Itálii a jinde – všimli jste si, nevím jak v těch velkých městech, ale v těch menších – tam na hřbitovech každou neděli hoří svíce. Je to téměř celý hřbitov, vždycky září většinou červeně. A není to o dušičkách, je to celý rok. Zkrátka je tam tradice, kdy rodiny přijdou, ten den se projdou na hřbitov, zapálí svíci. Technicky zajímavé je, že dneska už dávají svíce, které hoří – normální, voskové – téměř až do příštího týdne, ale důležité je, že oni tam přijdou. Já se ptám sám sebe, a možná bychom si mohli odpovědět také, na duši toho malého člověka, na to dítě, které tam přijde s rodiči, tak to působí lépe než ten hypermarket, kam ho vodíme my tady. Já si myslím, že odpověď je jasná. Je to úcta k tradici, vzpomínka na ty, kteří mi tady něco předali. My jsme teď povolili za těch 23 let uzdu veškerým vášním, které každý z nás má, třeba i nakupovací, a ty podněty jsou tak silné, že přebíjejí ty správné podněty, které máme. A to také známe všichni. Přece víme, že bychom se měli věnovat rodině, měli bychom se věnovat možná diskusi se svými dětmi, a mnohdy si pustíme televizi, protože to je zrovna akčnější. Ale musíme to omezovat. A my teď, myslím si, tím, co předkladatelé předkládají, jenom trochu - říkám jen trochu, já bych dokonce navrhl v tom dalším čtení možná rozšíření o neděle, ale to by asi neprošlo, ale mně by se to určitě líbilo - tak trochu se snažíme vrátit tuto společnost, protože to jinak neumíme, k úctě a tradici, která je ale pro tuto společnost důležitá. Je důležitá tak, že jsem přesvědčen, že bez ní tato společnost jednou může zahynout. Takže já tento materiál podporuji. A až nadto jen dodávám, že jsem přesvědčen, že kdybychom udělali průzkum anebo nějakou anketu tajnou mezi zaměstnanci hypermarketů, tak zcela jistě vyhraje ten názor, protože já jsem si to udělal, ale jenom tam na našem území. Vyhraje ten názor, že oni nechtějí prodávat v neděli. A je tam ještě jedna věc. Podívejte se, jak ti lidé, kteří tam prodávají, vyskladňují zboží, atd., jaké oni mají platy. Ty platy jsou tak malé, že v zásadě noví lidé se tady ani svobodně nemohou rozhodovat. Řekněte mi, kdo z vás má partnera či manžela nebo manželku, který dělá – ne jako brigádu - ale pracuje v takovém hypermarketu. Asi je nás málo. Ono se totiž většinou pohříchu stává, že jsou to lidé, kteří oba dva dělají za minimální mzdu. A ti jsou úplně v jiném postavení, rozhodování se svobodně, co se svým životem budou dělat, jak budou trávit neděli. To můžeme možná udělat my a také naši partneři, ale lidé, kteří oba dva pracují za minimální mzdu v hypermarketu, tak ti takové rozhodnutí určitě svobodně dělat nemohou. A přesto všechno mně – my jsme to dělali, je to asi čtyři roky, a to situace ekonomická byla jiná – tak vyšlo, že skutečně drtivá většina lidí, kteří pracují ne na těch manažerských postech, ale na těch nejnižších postech, tak ti paradoxně, byť já jsem si myslel opak, odpověděli, že oni by nedělní prodej zakázali. Tady nejde o zákaz nedělního prodeje, jde jenom o pár dní a proto já tento návrh podporuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a dále vystoupí pan senátor Jan Veleba. Prosím, máte slovo. Pardon, já se omlouvám velmi, velmi panu předsedovi, pan předseda samozřejmě má

112 přednostní právo, takže omlouvám se i panu senátorovi. Vystoupí předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se omlouvám panu senátorovi Velebovi z toho důvodu, že já za chvilku budu muset jít přivítat pana prezidenta, a proto jsem se teď přihlásil, neboť jsem také podepsal pod tím návrhem a cítím se za něj spoluzodpovědný. Předně chci říci, že byla docílena určitá dohoda s podnikateli v oblasti obchodu, a to s těmi, kteří představují asi největší objem podnikatelů. Jde o to, aby skutečně všichni měli rovné podmínky. To, co se tady navrhuje, to je obvyklé v celé západní Evropě a tam, kde je kultura vzájemného společenského a občanského soužití nejvyšší, aspoň si to většina z nás uvědomuje, to je sever Evropy, tam kdyby někdo vystoupil jako tady kolega Kubera, tak by řekli, že spadl z jiného světa nebo že ho tady nechali Marťani. Ale každý má právo vyjádřit svůj názor. Já se domnívám, že už jsme jako společnost za těch 23 – 24 let od zásadních politických změn poznali, že liberalismus je krásná věc, ale že má mít také své mantinely. A pokud bychom přistupovali k věcem tak, jak tady prezentoval kolega Kubera, tomu určitému hujerovskému typu liberalismu a podnikání, tak bychom mohli dojít k tomu, že bychom řekli, proč upravovat podmínky provozu na silničních komunikacích, rychlostních silnicích a dálnicích, vždyť se tam nějak dohodneme a každý může jezdit tak, jak uzná za vhodné. Myslím si, že by daleko nebylo od doby, kdyby přišli a řekli by, proč regulovat nějak pracovní dobu, vždyť lidé se mohou svobodně domluvit – takový názor už jsme slyšeli. Vrátili bychom se asi o 120 let zpátky. Určitě by se tvrdilo, že jsme si všichni rovni, že máme stejné podmínky a že to můžeme svobodně dojednat. A kdo někdy – anebo nezapomněl, protože prakticky všichni z nás asi byli převážně v minulosti zaměstnanci, tak víme, že podmínky jsou sice nastaveny právem jako rovné, ale de facto nejsou. Vždycky je tam závislost podřízenosti a nadřízenosti toho, kdo práci může dát a ten kdo ji přijme a často nemá jiný výběr, než jednu práci nebo vůbec je rád, že nějaká práce se objeví. Takže tyto pohledy, že si to každý můžeme zvolit, jak chceme, že se nemusíme v tom obchodě nechat zaměstnat, jsou sice krásné, ale nejsou pravdivé, jsou strašně vzdálené od reality. Já se domnívám, že je to správný návrh a že je to obvyklé v západní Evropě. A k ekonomickým hlediskům – jsou naprosto mylné. Já jsem plně přesvědčen a nechá se to i dokázat, že dneska není limitujícím v obchodě to, jestli pracovní doba bude za rok o několik desítek hodin menší. Limitující pro obchod je, jakou mají občané kupní sílu. A to je problém. A jestli tady bylo hovořeno o tom, jak to bude tržní prostředí komplikovat, tak z tohoto pohledu si myslím, že daleko větší škodou a daleko větším krokem zpátky je neustálé zvyšování spotřebních daní, které jsou příčinou toho, proč lidé do obchodů v takovém rozsahu nechodí a proč tam neutrácejí. Takže kdyby to tvůrci těch připomínek a odpůrci tohoto návrhu mysleli skutečně z ekonomického hlediska vážně, tak nemohou být zastánci a navrhovateli neustálého zvyšování nepřímých daní, zejména DPH, a to co v posledních letech činili, je de facto protimluv k tomu, s čím tady vystupují. Takže se domnívám, že to je správný krok přibližuje nás to k civilizované západní a severní Evropě a ekonomické dopady praktické žádné nebudou. Rozumné regulace se nevzdávejme, protože už jsme snad na svých životech a na chodu společnosti poznali, k čemu bezbřehá liberalizace vede, že ji využijí pouze ti, co mají ostré lokty, kteří se nebojí jít za hranu zákona, kteří se nebojí být hrubí vůči těm, kteří se cítí slabší a prostě je potřeba, abychom tyto věci jako společnost byli schopni ovlivňovat, neboť

113 bychom se mohli dostat do stavu, který už dneska kolikrát cítíme, že je velmi nebezpečný, a to stavu, že si nebudeme řádně sebe vážit a nebudeme mít úctu k hodnotám, na kterých naše civilizace stojí. Mám na mysli křesťansko-sociální orientaci, kterou vždycky Evropa měla a kterou by si měla i do budoucna zachovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Dále mám přihlášené ještě dva senátory do diskuse. Já jenom musím upozornit, že v 10.50 hodin jednání přeruším, i kdybych měla vstoupit do vystoupení senátorů. Takže v této chvílí vystoupí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Já toto řízení jaksi zjednoduším, protože budu stručný. Vystupovat jsem původně nechtěl, ale drobnost tady k tomuto zákonu řeknu. Jako zemědělec nebo zástupce větší části českých zemědělců bych měl hlasovat proti tomuto zákonu, protože jak známo, v řetězcích se prodávají potraviny, někdy se to také nazývá a třeba to skoro potravina ani není, nicméně potraviny, ale mám názor jiný. Tento zákon já osobně podporuji. Za prvé proto, že to pokládám za správné. V podtextu je i to, že tento zákon možná že napomůže malým českým – třeba řezníkům, pekařům, atd. To se ale všechno uvidí. Měli by se tam lidé trošičku vracet. Samozřejmě vím, že přes obchodní řetězce se obchoduje asi 80 % maloobchodního trhu potravin, takže jsem realista. A pokud se týká těch názorů, jsem rád, že tady odeznělo téměř všechno, že tady odezněly případy z Německa, z Rakouska, Švýcarska. Myslím si, že tam je také kapitalismus, myslím, že základem kapitalismu je také liberalismus, ale tam je liberalismus takový, normální s takovým, selským rozumem, nikoliv ten náš, často učebnicový. Jinak bych byl pro podporu svobody podnikání, co se týká obchodních řetězců. Velmi bych byl pro to, protože jejich prakticky jsou takové, že zkrátka a dobře devastují své obchodní partnery, kteří začínají zpracovateli, a konči zemědělci. Naprosto diktují, naprosto nestoudným způsobem. A pokud se týká svobody lidského konání – tím budu končit, touto miniúvahou – to je pseudosvoboda. Každý z nás máme doma několikrát týdně letáčky obchodních řetězců. Dočtete se tam jediný údaj, co kde je levnější, co kde je nejlevnější. Nikdy se tam nedočtete nutriční hodnotu potravin, kvalitu potravin a tak dále. Takže zasaďme se o svobodu podnikání, která se týká právě tohoto segmentu. Jinak zákon vítám a podpořím ho. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážení paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já si dovolím k tomu, co tady probíráme, dvě poznámky. Zákon, jak je navržený, má dle mého názoru dva rozměry, pokud pominu ekonomický. Ten první je rozměr sociální. Já upozorňuji, že vždycky to je tak, že se uchylujeme k nějaké míře intervence, i v případě třeba rodinného života jak tady bylo zmíněno. Ale nevím, jestli se předkladatelé tohoto zákona zamýšleli skutečně zodpovědně nad tím, že je tady spousta dalších lidí, kteří v ty dny normálně pracovat budou a že jenom se někam míra regulace posunuje a že možná s nějakou spravedlností a s nějakým sociálem zase se někde dál potom

114 zvyšuje asociálnost a nespravedlnost. Protože řidiči hromadné dopravy budou dále jezdit, lidé v restauracích budou dále pracovat, atd. Já si nejsem jistý tím, že je takto možné někde přesně tuto míru nastavit. Prostě myslím si, že každý z nás ji má někde jinde. Já bych velmi prosil, aby každému z nás bylo umožněno mít míru liberalizace někde jinde a aby ti, co říkají, že si myslí, že by to takto být nemělo, jak je v zákoně, nebyli tady napadáni. Druhá věc, na kterou chci nejvíc upozornit a kvůli které jsem hlavně vystoupil je, že tady zaznělo, že snad by zákon také měl mít nějaký výchovný rozměr. Já se omlouvám, ale já si myslím, že vychovávat zákazem moc nefunguje. Zákazem možná mohou vychovávat rodiče, protože jim děti věří. A když chce někdo vychovávat zákazem, kterému moc nevěří obyvatelstvo, anebo dokonce k němu nemají ani blízko, tak si myslím, že je velký naivka. Velmi se za to omlouvám. Já prostě nevěřím tomu, že tím, že zakážeme v některých dnech prodávat v některých prodejnách, se stane to, že lidé budou najednou lepší, budou se více věnovat nějakým duchovním záležitostem, atd. Prosím vás, tyto ambice do tohoto zákona nevkládejme a o těchto věcech hovořme, bych řekl, velmi úsporně, protože obecně a dlouhodobě je historicky podloženo, že výchova zákazem nefunguje.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, ještě máme pět minut a je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím chci položit předřečníkovi otázku, jak můžeme vychovávat příkladem někoho, kdo sice vlastní řady hypermarketů v naší republice, ale žije mimo republiku a je mu úplně "šumafuk", v jakých podmínkách naši lidé dělají. Jediným jeho zájmem je zisk.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore a ještě, opětovně, paní senátorka Doupovcová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Paní předsedající, já jsem chtěla jenom jednu větu. Já si myslím, že to není ani o zákazu, ani o něčem jiném, že je to otázka společenské dohody. Je společenská dohoda, že se prostě o vánocích nechodí do práce, stejně jako, že se do školy chodí v 8 hodin, atd. Je to společenská dohoda, není to zákaz. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, ještě pan senátor Miloš Vystrčil chce reagovat, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Paní kolegyně Doupovcová mě teď zaskočila, protože to budu používat, že v některých případech u svých dětí používám společenské dohody, nikoliv zákazu, ale jinak k odpovědi na otázku – já se přiznám, prostřednictvím pana předsedajícího – pane kolego Doubravo, že jsem nepochopil vaši otázku, protože já jenom říkám, že není možné vychovávat zákazem, zejména od institucí, které opačně se příliš velké důvěře u těch, kterých se zákaz týká, netěší. A to je celé, a o žádných hypermarketech a dalších věcech jsem nemluvil. Pokud, prostřednictvím paní předsedající jste to tak vnímal, tak jsme se asi nějak v myšlenkových pochodech minuli.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže vyřízeno. Ještě se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Prosím.

115 Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Už jenom jednu krátkou poznámku. Já pevně věřím, že vlastníci, většinoví vlastníci řetězců, o kterých je řeč, jsou většinou ze zemí na západ od nás. Tam mají většinou hodně křesťanských svátků a o těchto svátcích je nemyslitelné, aby se pracovalo, takže tady – třeba na Velký pátek v Německu – prostě si nenakoupíte čerstvý chléb. To je na podporu a pevně věřím, že všichni ti, kteří dneska zákon podporují, podpoří i náš návrh na Velký pátek jako státní svátek, kdy se nebude chodit do práce. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Já tedy rozpravu v této chvíli končím. A současně vhledem k očekávané návštěvě pana prezidenta Miloše Zemana v Senátu přerušuji naše jednání do 11.25 hodin. Kolegyně a kolegové, prosím vás, abyste poté v 11.25 zaujali všichni svá místa, abychom pana prezidenta přijali důstojně. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 10.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.25 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, poprosím vás, abyste zaujali opět svá místa, abychom mohli pokračovat v přerušeném jednání. Poprosím vás všechny, abyste už skutečně zaujali svá místa, protože očekáváme příchod prezidenta republiky pana Miloše Zemana.

Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, zaujměte svá místa a budeme pokračovat v přerušeném jednání naší schůze. (Za zvuku fanfár vchází prezident České republiky Miloš Zeman do Jednacího sálu. Senátoři povstávají. Pohledem se zdraví se senátory a je uváděn k předsednickému stolu.) Vážený pane prezidente, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych mezi námi přivítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana. (Potlesk.) Pan prezident, jak všichni víme, je dnes v Senátu na své první návštěvě od svého zvolení prezidentem naší republiky. V tuto chvíli uděluji panu prezidentovi slovo. Žádám jej o jeho vystoupení.

Prezident ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji Milanu Štěchovi za pozvání do Senátu. Chtěl bych navázat na svůj inaugurační projev, kdy jsem se zavázal, že svým dílem přispěji k uklidnění české politické scény. Je mi samozřejmě jasné, že toto je úkol, který nezvládne jakýkoliv jedinec, byť by to byl prezident republiky, bez pomoci ostatních. O tuto pomoc jsem vás přišel požádat. Už včera na vládě jsem řekl, že bychom se měli snažit řešit nejdříve problémy, kde je určitá naděje, že dospějeme k shodě a ke kompromisu. Protože na konflikty je vždycky času dost, a teprve tehdy, až dokážeme absorbovat ty otázky, které tak příliš konfliktní nejsou.

116 Chtěl bych vás proto informovat, že jsem se rozhodl, a to v souladu s vůlí jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, s vůlí, která byla vyjádřena kvalifikovanou většinou - 3. dubna tohoto roku při příležitosti návštěvy předsedy Evropské unie pana Barrosa, podepsat tzv. Evropský stabilizační pakt zvaný "euroval". S vědomím, že se jedná o doplněk Lisabonské smlouvy, který v této fázi Českou republiku nezavazuje k finančním transakcím, protože tento závazek bude platit až při vstupu do eurozóny, a jen "bůh a sv. Václav" vědí, kdy vlastně do eurozóny vstoupíme. Stejně tak jsem se rozhodl vztyčit vlajku Evropské unie na Pražském hradě. A to nikoliv vedle prezidentské standarty, ale na jednom z nádvoří, kde bude vlát společně s vlajkou České republiky. Chápu, že pokračování integračních procesů v rámci Evropské unie je i v národním zájmu České republiky. Rád bych - místo pustých frází - tento národní zájem konkretizoval alespoň jedním jediným případem, a tím jsou evropské, nebo spíše transevropské sítě. Dobře víte, že tyto sítě jsou financovány z kohezních fondů, pro něž neplatí onen známý princip N plus 2, tzn., že kohezní fondy budou existovat daleko delší dobu. A je v zájmu České republiky, aby si vymohla takové postavení, kde by Evropská unie ve svém vlastním zájmu spolupracovala na budování té části transevropských sítí, které budou procházet územím České republiky. To je první bod, který bych vám chtěl sdělit. Ten druhý bod bych uvedl slovy Johanna Wolfganga Goetha, který napsal knihu "Die Wahlverwandtschaften" – "Spřízněni volbou". Uvědomuji si, že my všichni – jak tady sedíme – jsme spřízněni volbou. Protože volební systém při volbě senátorů je v zásadě identický s volebním systémem při volbě prezidenta. Chtěl bych na Senátu a senátorech ocenit především to, že aby se do horní komory vůbec dostali, pak jim k tomu nestačí stranická podpora, ať je jakkoliv významná. Že musí být především sami o sobě výrazné osobnosti, které osloví své voliče a získají jejich důvěru. A právě proto se v Senátu objevují i nestraničtí kandidáti, a o to důležitější je, že svoji podporu získali bez podpory jakékoliv politické strany. Právě proto bych vám chtěl předložit námět, u něhož jsem si vědom, že o něm dnes nebudete jednat, a že bude předmětem sporu – spíše než v Senátu – v Poslanecké sněmovně. Námět na změnu volebního systému. Jsem přesvědčen o tom, že by našemu volebnímu systému v zájmu větší participace občanů na politickém dění než je dnes – za prvé – prospělo, kdyby se snížilo preferenční procento z dnešních pěti na tři procenta. Ale chtěl bych vás varovat před návrhem, který naštěstí už v Senátu jednou neprošel, snížit toto preferenční procento na nulu, a to z toho prostého důvodu, že do Poslanecké sněmovny by pak byli vybíráni pouze občané z velkých měst, a zastoupení menších a středních obcí by kleslo na nulu. Vždycky je dobré, nějaké návrhy, než je předložíme, trošku domyslet – pokud máme čím. Druhý návrh, který bych chtěl předložit k vaší úvaze, je zvýšení počtu volebních krajů. Zdůrazňuji – volebních krajů, nikoliv samosprávných krajů. Důvod je velice prostý. Dnes průměrně na kandidátce do Poslanecké sněmovny je 50 kandidátů. A když si představíte, že v kraji kandiduje 20 stran či hnutí, tak máte 1000 kandidátů na jedné krajské kandidátce, tedy množině těchto kandidátek. A sami si odpovězte otázku, kolik z té tisícovky lidí voliči skutečně znají, takže je to tak trochu podvod na voličích, protože jsou nuceni, aby vybírali z anonymních kandidátů, které v životě neviděli a o nichž nic neví.

117 Domnívám se, že zvýšení počtu volebních krajů by jednak snížilo počet kandidátů, jednak umožnilo těmto kandidátům, aby svůj volební kraj objeli a seznámili voliče se svým programem, a že by to tedy zvýšilo participaci veřejnosti na věcech veřejných, čímž ani nemyslím politickou stranu jako skutečné Věci veřejné. A konečně třetí, a poslední bod, abych vás dlouho nezdržoval, se týká problému, kterému se říká panašování. Už jsem se setkal s téměř jednomyslným odporem všech politických stran proti této myšlence, a musím říci, že důvody tohoto odporu plně chápu, protože každá strana má zájem umístit na onu, dejme tomu, padesátičlennou kandidátku i lidi, o nichž nikdo nic neví, což se při senátních volbách buď vůbec nemůže přihodit. Anebo pokud se to přihodí, tak ti senátoři propadnou. A panašování je v podstatě opakování pozitivní zkušenosti z komunálních voleb, která zde již dlouhodobě existuje. A já se domnívám, že ona možnost výběru napříč kandidátkami dává nejenom větší svobodu voličům, kteří nejsou sevřeni do svírací kazajky jedné, ať už jakékoli politické strany, ale vytváří velmi nepříjemný tlak na všechny, opakuji, všechny politické strany, aby do čela svých kandidátek dávaly skutečné osobnosti a nikoliv – kdysi, když jsem nebyl prezident, jsem tomu říkal šedivé myši, dnes musím volit zdvořilejší terminologii, takže dejme tomu – lidi bez výrazných osobnostních rysů. Doufám, že tento eufemismus vás poněkud potěší. A právě proto, že se tím jednak zabraňuje politickým stranám umístit své vysloužilé funkcionáře na čelná a zdánlivě volitelná místa kandidátek, a jednak a především se - po vzoru Senátu - politické strany nutí k tomu, aby nezadupávaly do země výrazné osobnosti, ale naopak jich využily, a to zejména osobnosti z komunální, regionální, ale i podnikatelské a dalších sfér, prostě ti, kdo už v životě něco reálného dokázali. Právě proto budu mít s prosazováním tohoto návrhu a zejména té části, která se týká panašování, v Poslanecké sněmovně zatracené problémy. Ale protože, jak víte, volební zákon musí schválit obě dvě komory, tak se obracím na vás s prosbou, abyste o tom alespoň přemýšleli. A jako poslední argument bych uvedl, že panašování na parlamentní úrovni dnes existuje například ve Švýcarsku nebo v Lucembursku, což jsou shodou okolností dva nejbohatší státy Evropy. A já nebudu takový demagog, abych vám tvrdil, že se nejbohatšími státy staly právě kvůli panašování. Nicméně se zdá, že panašování nebylo u jejich bohatství žádnou překážkou, možná spíše naopak. Mluvil jsem snad až příliš dlouho, ale snažil jsem se být konkrétní. Jako politik jsem se také občas naučil pronášet pusté zdvořilostní fráze na téma - jsem rád, že vás vidím, doufám, že budeme dobře spolupracovat, a kromě toho nic neříci... A já bych si velmi přál, abych v Senátu našel oporu a spojence v této, ale samozřejmě i v dalších věcech, právě proto, že jsem se senátory spřízněn volbou. Nechci zbytečně vetovat žádné zákony. Veto je podle mého názoru alibismus. Veto je výraz jakéhosi zoufalství. A veto je také důkaz toho, že prezident republiky se nesnažil s oběma komorami Parlamentu před svým vetem řádně diskutovat, přednášet svoje argumenty a případně být přesvědčen argumenty těchto komor, protože každý z nás má právo na změnu svého názoru. Nicméně zcela závěrem, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mně, abych vám poděkoval za jednu věc, kterou jste nedávno udělali. A sice, že jste

118 prakticky jednomyslně zamítli návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, protože jsem ohlásil těsně po svém zvolení prezidentem, že tento zákon přes veškeré výhrady k institutu veta budu vetovat z toho prostého důvodu, že pravidla se nemají měnit v průběhu hry a že jestliže jakákoli politická strana neprojde ohněm voleb, neměla by vylepšovat svoje postavení na úkor stran, které tímto ohněm prošly. Děkuji vám, že jste mě přijali, a těším se na další spolupráci! (Senátorky a senátoři povstávají. Následuje déletrvající potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane prezidente, děkuji vám za vaše vystoupení. Nyní si vyslechneme naši státní hymnu. (Zní hymna České republiky, senátorky a senátoři povstávají.) Vážený pane prezidente, vážené senátorky, vážení senátoři, ještě jednou děkuji panu prezidentovi za účast na dnešní naší schůzi, za jeho přátelské, a přitom konkrétní a věcné vystoupení. A dovolte mi, abych vás všechny nyní pozval na přátelské setkání do Senátorské jídelny. Zároveň přerušuji schůzi Senátu. Pokračovat v jednání budeme ve 13.30 hodin. Děkuji vám.

(Jednání přerušeno v 11.49 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.33 hodin.)

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji odpolední část našeho jednání. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

18. Petice za zachování základních škol praktických (senátní tisk č. 35)

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 35. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 35/1. Podle našich Pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to paní Jana Smetanová a pan Gordon Brei, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. O tomto návrhu musíme dát hlasovat. Dovolím si tedy svolat všechny senátorky a senátory k hlasování. Kolegyně a kolegové, omlouvám se, ale myslím si, že počet lidí v sále neodpovídá počtu přihlášených, takže si vás dovolím odhlásit a prosím, abyste se znovu přihlásili.

119 Nemůžeme bohužel hlasovat, je zatím přítomno málo senátorek a senátorů v sále. Mám v této chvíli jedinou možnost, vyhlásit desetiminutovou přestávku a doufám, že do té doby kolegyně a kolegové se dostaví. Omlouvám se panu ministrovi i zástupcům petentů, ale bohužel nemůžeme hlasovat, protože nám to kvorum zatím neumožňuje. Vyhlašuji přestávku do 13.46 hodin a prosím organizační odbor Senátu, aby se postaral o to, abychom mohli dále pokračovat v jednání.

(Jednání přerušeno v 13.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.46 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám všem, kteří jste nyní zde. Jsme tedy akceschopní, jsme usnášeníschopní. Musím se omluvit znovu našim hostům. Projednávání této petice, malá účast je způsobena tím, že ještě v této chvíli se loučí, nebo před několika minutami se loučil pan prezident Miloš Zeman a mnohé kolegyně a kolegové byli ještě s ním. Budeme pokračovat. Budeme hlasovat o vydání souhlasu s účastí zástupců petentů – paní Jany Smetanové a pana Gordona Brei. Pustím znovu znělku k hlasování, pak můžeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 18. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde tedy přivítala zástupce petentů. Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o pana Jana Dobeše, náměstka ministryně práce a sociálních věcí pro sociální začleňování a rovné příležitosti, paní Moniku Šimůnkovou, vládní zmocněnkyni pro lidská práva a pana Martina Šimáčka, ředitele Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. (Jmenovaní se představili povstáním.) Navrhuji, abychom o jmenovaných hlasovali zároveň. Tentokrát bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vítám tedy i tyto účastníky našeho jednání. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel platí, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátoru Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

120 Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři a hosté, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáním Petice za zachování základních škol praktických, které přijal Senát PČR. Předání nám bylo adresováno v lednu 2013 a petici podepsalo 76 433 pracovníků základních škol, základních škol praktických a rodičů žáků obou typů škol. Ve stručnosti lze říct, vzhledem k tomu, že jistě petenti budou obhajovat tento svůj návrh, že se jedná o záležitost velmi komplikovanou a problematickou. Dospěli jsme do stádia, že v podstatě celá strategie, která je připravena, a zaznělo to i z úst na veřejném projednání i z úst vládní zmocněnkyně, že diskuse byla podceněna. Tato strategie nebyla dostatečně probrána. A proto jeden z bodů, který bude v usnesení a který navrhuje náš výbor, je opět otevřít debatu o této strategii. Debata nebyla vedena na veřejném slyšení směrem proti inkluzi jako takové, ale proti způsobu. Několikrát se tam objevily názory, že pokud chceme do hlavního vzdělávacího proudu začlenit děti z praktických škol, musíme to nejprve podpořit finančně a personálně, a pak teprve tuto strategii aplikovat. Veřejného slyšení se zúčastnili zástupci všech dotčených orgánů, které tady četla paní předsedající. V příloze našeho usnesení, které jsme přijali 19. února na pravidelném zasedání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, je návrh usnesení, o kterém budeme po skončení hlasovat. Já již dopředu řeknu hlavní kontury usnesení. Za prvé bereme na vědomí petici, konstatujeme, že petice – po projednání bylo zjištěno – je důvodná a navrhujeme přepracovat strategii na základě nového veřejného projednání a zabezpečit tuto strategii finančně a personálně ještě před tím, než nabude účinnosti. Doporučuje Senátu PČR ustanovit národní kulatý stůl za účasti odborníků na danou problematiku zástupců odpovědných státních orgánů, jehož cílem by právě bylo vypracování nebo opravení strategie, která by pak byla aplikována v podmínkách České republiky. Toliko zatím vše z mé strany, paní předsedající.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k této věci a předpokládám, že v úvodu rozpravy budou chtít vystoupit dotčené osoby a petenti. Dovolím si dát postupně slovo, tak jak Organizační výbor zřejmě domluvil. Takže v této chvíli předpokládám, že vystoupí paní Jana Smetanová. Prosím. Vítejte u nás, máte slovo.

Jana Smetanová: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Jsem ředitelkou velké základní školy v Prodloužené ulici v Pardubicích a jsem i spoluautorkou petice za zachování základních škol praktických, která byla předána předsedovi Senátu, kterou podepsalo za 6 týdnů více než 76 tisíc osob. Ve školství pracuji od roku 1982 a v posledních dvou letech jsem silně znepokojena vládní Strategií boje proti sociálnímu vyloučení, která navrhuje výrazné změny v oblasti školství a žádá zrušení základních škol praktických. Strategii předložila vládě v roce 2011 vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní Monika Šimůnková a zpracovala ji Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Strategie je pozitivně diskriminační materiál, který prosazuje vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit, především romských dětí, na úkor všech dětí ostatních. Podle odhadu žije v ČR 250 – 300 tisíc příslušníků romské komunity. V rámci sčítání lidu v roce 2011 se jich k romské národnosti přihlásilo pouze 13 tisíc.

121 Důvodem ke zrušení základních škol praktických je podle agentury zjištění, že je v nich hodně romských dětí. Tvůrci strategie proto rozhodli, že základní školy praktické budou do roku 2015 zrušeny a všichni jejich žáci budou zařazení do hlavního vzdělávacího proudu. A to bez ohledu na potřeby všech dětí, které v současné době základní školy praktické navštěvují. Jedno z těchto opatření ve strategii má název Střednědobá opatření transformace systému škol zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením a jeho obsahem mimo jiné je – legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a stanovit povinný maximální počet tříd skupinové integrace v jedné základní škole vzhledem k počtu ostatních tříd. Zrušit přílohu rámcového vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení. Zrušením základních škol praktických chtějí zastánci inkluzivního vzdělávání řešit nízkou úroveň vzdělanosti Romů. Problém vzdělávání dětí z romských rodin začíná ale už v předškolním věku. Přestože je jejich rodiče milují, nedávají jim dostatek podnětů pro jejich rozumový a sociální vývoj. Při vstupu do školy zná české dítě 2 tisíce až 3,5 tisíce slov. Ale romské dítě pouze 400 – 800 slov. Podmínky pro vzdělávání v běžné škole mají romské děti proto značně ztížené. Nerozumějí jazyku učitelů, nemají logické myšlení a nemají sociální návyky. Tím jsou tyto děti v běžné škole neúspěšné a potřebují vyrovnat svůj handicap. Opatření, která směřují k likvidaci základních škol praktických se odvolávají na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007 ve věci D. H. a ostatních proti ČR. Náš stát žalovalo 18 občanů z Ostravy za to, že jejich děti byly zařazeny do tehdejší zvláštní školy, přestože s tím jejich rodiče tehdy souhlasili a někteří o to i výslovně sami požádali. Malý senát žalobu zamítl,. ale velký senát rozhodl, že umístěním dětí do zvláštní školy došlo k jejich nepřímé diskriminaci. Rozsudek byl přijat poměrem hlasů 13 : 4 a soudci, kteří s tím nesouhlasili, vydali svá stanoviska. Například soudce Šikuta uvádí, že zvláštní školy, nyní základní školy praktické, je nutno chápat jako pozitivní opatření státu, který se snaží pomoci dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, aby překonaly svou odlišnost. Soudce Zupančič říká, že ČR je ve skutečnosti jediným smluvním státem, který se pustil do řešení konkrétních problémů romských dětí v oblasti vzdělávání. Jednoduše řečeno, nikdy by k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo, kdyby stát zůstal v této věci nečinný. Neziskové organizace, které se zaštiťují naplňováním rozsudku štrasburského soudu, usilují o inkluzi všech dětí s postižením do hlavního vzdělávacího proudu. Zcela přitom opomíjejí, že školský zákon hovoří nejen o rovném přístupu ke vzdělávání, ale i o zohlednění vzdělávacích potřeb jedince. Mnoho rodičů dětí se zdravotním postižením s rušením základních škol praktických nesouhlasí, protože jejich děti nezvládnou pobyt ve velkém kolektivu běžné školy. Nejen děti s mentálním postižením, ale i děti dlouhodobě selhávající ve vzdělávání, děti s psychickými poruchami i děti zcela nepřipravené na školní docházku potřebují speciálně pedagogickou péči, kterou jim většina škol hlavního vzdělávacího proudu není schopna v současné době poskytnout. Počet základních škol praktických bude možné snižovat v horizontu možná 15 a více let, až budou běžné základní školy připraveny na příchod většího množství děti se speciálními vzdělávacími potřebami a budou jim umět poskytnout vzdělávání podle jejich potřeb. Každoroční náklady, které naplnění těchto opatření vyžadují jsou vyčísleny ve strategii na částku 10 – 18 mld. ročně. Pokud bude v rozpočtu školství tato částka na inkluzivní vzdělávání zajištěna, mohou se školy připravovat na

122 vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v hlavním vzdělávacím proudu. V současné době ale podle vyjádření ministerstva financí peníze na naplnění Strategie boje proti sociálnímu vyloučení vůbec zajištěny nejsou. Strategie, jejímž cílem bylo zrušení základních škol praktických do roku 2015, není odborným materiálem. Od paní Moniky Šimůnkové jsem dostala seznam lidí, kteří měli údajně pracovat na kapitole týkající se vzdělávání a kteří měli doporučovat rušení základních škol praktických. Redaktor Učitelských novin pan Radmil Švancar některé z odborníků oslovil a jejich odpovědi uveřejněné v Učitelských novinách č. 10 jsou velmi překvapivé. Například pan docent Michalík z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uvádí: Věděl jsem, že se strategie připravuje, ale na textové části jsem se nepodílel. Pavel Sekanina, v době tvorby strategie místohejtman Olomouckého kraje a člen školské komise Asociace krajů: Jsem zastáncem zachování současné sítě speciálních škol, z tohoto pohledu strategii nepodporuji. Paní Věra Podhorná, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Karviná: Na pracovních schůzkách jsem byla, ale nevím, jestli se tomu dá říct, že jsem se na tvorbě strategie podílela. Navrhovatelé zrušení základních škol z praktických řad odborníků, kterými se paní Monika Šimůnková zaštiťuje, i nadále zůstávají veřejnosti utajeni. Anebo spíše neexistují. Vzdělání je jistě cestou, jak lépe socializovat Romy ze sociálně vyloučených lokalit, ale musí začínat už raného dětského věku. Ke zlepšení současného stavu je třeba zaměřit se nejdříve na předškolní výchovu dětí. Učitelky mateřských škol se musejí vzdělávat tak, aby uměly pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. I v mateřských školách musejí být speciální pedagogové a psychologové. Je třeba i zvýšit počet míst v mateřských školách, aby v nich bylo místo pro všechny děti. Všechna tato opatření budou vyžadovat nemalé finanční náklady, o které musí být navýšen rozpočet kapitoly školství. Pokud je v základních školách praktických více dětí z romských rodin než z většinové populace, je potřeba hledat a odstraňovat příčiny tohoto jevu. Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny prováděl výzkum kognitivních schopností dětí v mladším školním věku, při němž bylo prokázáno, že na inteligenci dítěte má podstatný vliv vzdělání matky. Vzdělanost romských dívek je velmi nízká. Často otěhotní velmi brzy po skončení základní školy. Mnoho romských matek i během těhotenství končí a jak uvádí Dr. Karel Přibyl, bylo prokázáno, že vystavení dítěte tabákovému kouři je spojeno se snížením intelektu, větším množstvím problémů s chováním, hyperaktivitou, nedostatkem pozornosti a s poruchou učení. Zrušením základních škol praktických nebude vyřešen problém nízké vzdělanosti Romů ze sociálně vyloučených lokalit. Tento krok pouze nezvratně poškodí vzdělávání dětí ostatních, protože české školství není personálně ani finančně připraveno na rozsáhlou inkluzi dětí ze základních škol praktických do hlavního vzdělávacího proudu. Podle posledních informací má být Strategie proti sociálnímu vyloučení přepracována. Ale pokud se na její tvorbě nebudou ani tentokrát podílet opravdoví odborníci z praxe, nebude opět pedagogickou ani rodičovskou veřejností přijata. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále vystoupí pan Gordon Brei. Prosím, máte slovo. Jenom pro vás všechny, dále by

123 měl vystoupit pan ministr Petr Fiala, dále pan Jan Dobeš a paní Monika Šimůnková. Prosím, pane Brei.

Gordon Brei: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předem děkuji za vaši pozornost. Jmenuji se Gordon Brei a jsem ředitelem Mateřské a Základní školy Lidická 6A v Brně a moje praxe s postiženými dětmi je 25 let. Na začátku svého vystoupení bych vám chtěl vysvětlit důvody, které nás s kolegyní Janou Smetanovou vedly k sepsání petice a oslovení jak předsedy vlády, tak všech členů vlády a nyní i vás, zástupců – senátorů. Sepsání naší petice předcházelo v roce 2011 předání dvou petic proti rušení základních škol praktických. Jednu petici sepsala paní kolegyně Jana Smetanová, druhou petici sepsala Asociace speciálních pedagogů. Dohromady se sešlo na těchto peticích kolem 44 tisíc podpisů. Následovala petice rodičů základních škol praktických proti zjišťování etnicity žáků základních škol praktických pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv, která byla osobně předána v únoru 2012 panu Dr. Varvařovskému a kterou podepsalo přes 3 tisíce rodičů žáků těchto škol. Dne 31. ledna 2012 se konalo setkání se zaměřením na inkluzivní vzdělávání v Poslanecké sněmovně pod záštitou výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, zde byla Strategie boje proti sociálnímu vyloučení opětovně kritizována s tím, že chybí finanční zajištění pro její realizaci a důvodová zpráva ke strategii. Náklady oblasti vzdělávání budou znamenat roční navýšení veřejných výdajů na vzdělávání v minimální variantě 9 milionů 444 tisíc Kč, v realistické variantě 16 milionů 885 tisíc Kč a v maximální variantě 18 milionů 510 tisíc Kč. Je to finanční bilance v tabulce Odhadované náklady opatření. Jedná se pouze o odhad z dostupných dat ÚIV, ČSÚ, OECD a dalších, který si neklade ambici být úplným přehledem nákladů, ale propočtem obecné úrovně nárokovosti jednotlivých opatření. Většina opatření také předpokládá dočasné či dlouhodobější transformační náklady, především resort ministerstva školství, u většiny z nich je ale možnost spolufinancovat jejich zavádění z prostředků Evropského sociálního fondu. Opět se v této věci nic nedělo a na následujících stolech bylo opětovně zdůrazňováno jak vládní zmocněnkyní pro lidská práva paní Mgr. Monikou Šimůnkovou, tak ředitelem Agentury pro sociální začleňování panem Bc. Martinem Šimáčkem, že strategie je vládou schváleným dokumentem a všechna opatření v ní uvedená, jsou závazná. Jedinou změnou bylo, že termín realizace rušení základních škol praktických bude z důvodu zpoždění posunut na školní rok 2017 – 2018. Tato fakta byla opakována na kulatých stolech dne 24. 7. 2012 i 27. 8. 2012, které se konaly v budově ministerstva školství. Vše vyvrcholilo panelovou diskusí v Lichtenštejnském paláci dne 20. září 2012 pořádanou ministerstvem školství, Úřadem vlády a Kanceláří veřejného ochránce práv, kam neměli být zástupci základních škol praktických přizváni vůbec. Zde vyslovil pan Mgr. Jakub Stárek myšlenku, že od školního roku 2017 – 2018 bude znemožněno základním školám praktickým přijímat nové žáky. Oba materiály, kterých se naše petice a dnešní 6. schůze Senátu týká, nebyly konzultovány s odborníky z praxe a vznikly za zavřenými dveřmi Agentury pro sociální začleňování a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které bylo v té době pod obrovským tlakem mnoha neziskových organizací, jejichž připomínky a požadavky byly naprosto laické a jsou odříznuty od reality fungování školského systému v ČR.

124 Důsledkem prosazení těchto snah budou trpět především děti, a to jak postižené, tak i zdravé. Proto se v řadách odborné veřejnosti zvedla vlna odporu. Vyvrcholením této vlny nesouhlasu byl vznik petice, která je vyjádřením zoufalé snahy odborné veřejnosti po vzájemném dialogu s ministerstvem školství, který v posledních letech zcela chyběl. V současné době se chystá úprava § 16 školského zákona, úprava vyhlášky 73/2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Po veřejném slyšení v Senátu, které se konalo dne 4. 2. 2013, nám s kolegyní Janou Smetanovou byly doručeny dva dopisy od paní vládní zmocněnkyně paní Mgr. Moniky Šimůnkové, jejichž obsah bych vám rád přiblížil. V prvním dopise paní vládní zmocněnkyně tvrdí, že vláda nevyčlenila na zpracování strategie boje proti sociálnímu vyloučení žádné finanční prostředky a vše financovala Agentura pro sociální začleňování šesti dohodami o provedení práce po 5000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč. Dle usnesení vlády České republiky ze dne 8. června 2009 číslo 753 však bylo vyčleněno na vypracování strategie 1 185 000 korun. Kam se podělo 1 185 000 korun, když vše financovala vládní Agentura pro sociální začleňování pana Bc. Martina Šimáčka. Druhý dopis paní vládní zmocněnkyně obsahuje větu, že strategie boje proti sociálnímu vyloučení nikdy neměla v plánu plošně rušit základní školy praktické, natož základní školy speciální. Jak si potom vysvětlit změnu strategie, cituji: Cílem opatření je transformace paralelního systému základních škol, zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením, tak, aby výsledný stav umožňoval vzdělávat všechny děti ve školách hlavního vzdělávacího proudu, znemožnit zřizování přípravných tříd u škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením, znemožnit nástup dítěte do nově integrované třídy hned na začátku prvního ročníku, legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a stanovit povinně maximální počet tříd skupinové integrace. Na základě analýz a ve spolupráci se všemi zřizovateli a dalšími relevantními aktéry v lokalitách rozhodnout o školách, zřizovaných pro děti s lehkým mentálním postižením, ke zrušení. Ty, které konkurují spádovým základním školám, jejich personální kapacity převést na spádové školy a transformaci. Transformované školy převést z pod obce, zrušit přílohu rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené. Indikátor plnění novela školského zákona, neumožňující zřizování a provozování základních škol pro děti s lehkým mentálním postižením nabývá účinnosti. Je s konečnou platností rozhodnuto o základních školách zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením k transformaci na školu hlavního vzdělávacího proudu a ke zrušení. Je zásadně přepracována příloha vzdělávacího plánu pro lehké mentální postižení. Další věta v dopise paní vládní zmocněnkyně, o které se dá úspěšně polemizovat, je: Důrazně se ohrazuji proti tvrzení uvedenému v předmětné petici, že tento plán – rozumějte plán opatření pro výkon rozsudku D. H. a ostatní, proti České republice rovné příležitosti zpracovali pánové Šimáček a Piorecký a silně znevěrohodnili celou petici. V petici se píše, cituji: Tímto vás také žádáme, aby byl ve smyslu petice přepracován plán opatření k výkonu rozsudku D. H. rovné šance, které připravuje Agentura pro sociální začleňování, konkrétně pánové Martin Šimáček a Viktor Piorecký. Mám zde důkaz, který mohu ihned předložit, že na přípravě tohoto dokumentu se oba dva pánové podíleli včetně připomínek, které ke znění dokumentu vznesli.

125 Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Nyní na závěr svého vystoupení ve stručnosti shrnu, co se nám nelíbí na dokumentech schválených vládou a připravovaných ministerstvem školství. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 až 2015 byla schválena vládou České republiky. Žádáme o přepracování celého dokumentu, případně o označení tohoto dokumentu, jako po finanční stránce nerealizovatelného a vypuštění opatření 4,5,2,4- 4,5,3,3- 4,5,3,4. Dále žádáme, aby byl přehodnocen plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva a případu D. H. a ostatní proti České republice – rovné příležitosti a byly vypuštěny následující body, které neruší základní školy praktické, ale vedou nepřímo k rychlé ekonomické likvidaci základních škol praktických. Konkrétně se jedná o body a) žáci bez indikace vzdělávání ve skupinové integraci s žáky LNP, bod e) evidence statistiky v oblasti etnicity (rasy), žáků vzdělávaných podle přílohy RVP ZV a NP. Domníváme se, že tento bod e) je neetický a možná i protizákonný. Bod f) přípravné třídy a mateřské školy při základních školách praktických. Tento bod nemá žádné opodstatnění a není v rozsudku Evropského soudu vyžadován, pokud bude uzákoněn poslední rok před zahájením povinné školní docházky, jako povinný, bude to mít za následek fatální nedostatek míst v mateřských školách, které budou zaplněny především předškoláky. Rodiče ostatních mladších dětí si budou muset vzít drahé soukromé mateřské školy nebo se ve prospěch svého dítěte vzdát práce. A bod g) postavení přílohy RVP ZV, LNP a další postup ohledně této přílohy. Děti, které nemají mentální hendikep, ale mají středně těžké a těžké poruchy učení a poruchy chování, jsou v základních školách praktických vzdělávány podle běžného RVP ZV rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, a to v menším kolektivu dětí za odborné pomoci speciálních pedagogů. Této péče se jim na běžných školách nedostává, a proto selhávají. Souvisí to s připraveností škol běžného vzdělávacího proudu a jejich personálním a materiálním vybavením. Filozofie vzniku zvláštních škol tkvěla v tom, že to byly školy pro děti vyžadující zvláštní péči. Neziskové organizace a lidé, kteří dané problematice naprosto nerozumí, tuto filozofii zcela smetli a založily se na lehké mentální retardaci, o kterou tu dříve šlo až sekundárně, protože je to tak relativní pojem, že si s tím v současné době nevědí rady ani zkušení psychologové. Korunu všemu dal pan Bc. Martin Šimáček, který označil tyto školy za komunistický paskvil. Přitom neví, že v Západním Německu – v uvozovkách v Západním Německu jsou školy pro děti opožděné v učení. V Itálii neexistuje žádná speciální pedagogická péče a ani studium pro speciální pedagogiku, kromě jednoho ročníku otevřeného nově zhruba před sedmi lety v Miláně. Učitelé v Itálii nemají žádné kompetence k učení postižených dětí a jejich inkluzivní škola spočívá pouze v socializaci. Ve Francii existují sociálně vyloučené lokality v okolí Paříže – Saint-Denis, Épinay-sur-Seine, kde školu navštěvuje 90 % dětí imigrantů, ale školy se této skutečnosti přizpůsobily a chlubí se tím. Proč nemá Česká republika tu hrdost a systém péče o jakkoliv postižené děti, který obdivují v celé Evropě, si necháme zbořit kvůli 18 rodinám, kterým nešlo o vzdělání, ale pouze o peníze. 5 000 euro, které na naší republice s pomocí zástupců neziskových organizací vysoudily. Česká republika má od dob Marie Terezie jedno procento analfabetů, sousední Rakousko tři procenta a trvale se tímto trendem má problém. Španělsko a Portugalsko se pohybují kolem 7- 8 %, takže se ptám, kde je chyba. V českém vzdělávacím systému, nebo v lidech, kteří ho obhajují a neumí řádně vysvětlit.

126 Prostřednictvím této schůze Senátu chceme s paní ředitelkou Janou Smetanovou požádat paní vládní zmocněnkyni, paní Mgr. Moniku Šimůnkovou o to, abychom mohli být členy týmu, který se bude podílet na revizi strategie boje proti sociálnímu vyloučení v oblasti vzdělávání. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji vám všem za váš čas a pozornost.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane petente, za váš příspěvek. Připomínám, že ještě můžete v rozpravě jednou vystoupit právě tak, jako vaše předřečnice, paní ředitelka Smetanová. A nyní dávám slovo ministru školství Petru Fialovi. Pan ministr promluví za stranu dotčenou. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Z pohledu ministerstva školství není k samotnému tématu této petice za zachování základních škol praktických mnoho co říci, protože ministerstvo školství – alespoň v době, kdy mám tu čest ho vést – nemělo žádný záměr a nemá žádný záměr rušit základní školy praktické. Nicméně téma rovných šancí na vzdělávání je zajímavé a důležité a má mnoho souvislostí. O některých z nich se zde mluvilo a já bych vás rád také s některými seznámil. Rovnost dětí, rovnost šancí všech dětí na vzdělávání má samozřejmě mnoho podob a řada mezinárodních studií i našich vlastních zjištění nás opakovaně upozorňuje na to, že nedostatečně pracujeme jak s dětmi talentovanými, tak také s těmi méně úspěšnými a nedokážeme vždy dostatečným způsobem využít potenciál, které dítě má. Pokud se budeme chovat tak, že vyřadíme z hlavního vzdělávacího proudu ve velmi útlém věku děti, které mají dobré předpoklady projít standardními stupni vzdělávání, tak poškodíme nejen tyto děti, a to často celoživotně, ale způsobujeme vážné sociální komplikace naší společnosti. Lidé, kteří nemají kvalitní vzdělávání, kterého by mohli dosáhnout, omezují schopnost společnosti a ekonomiky rozvíjet se a inovovat se, jejich šance na uplatnění je menší než by mohla být a naopak jsou posilovány sociální rozdíly. My jsme si dobře vědomi nedostatků, které v této oblasti v České republice máme přes všechnu kvalitu celého systému, která zde byla oprávněným způsobem zmíněna, neignorujeme ani veřejné dění, ani kritické hlasy, které zaznívají, ale zároveň nechceme a nebudeme rušit dobrou a v mnoha směrech příkladnou praxi českého vzdělávacího systému. Mějme, prosím, na paměti jednu skutečnost. Evropský soud pro lidská práva před šesti lety rozhodl rozsudkem v případu D. H., že systém zařazování žáků mimo hlavní vzdělávací proud v České republice, ačkoliv používá etnicky neutrální stanoviska, způsobuje diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělávání, čímž odporuje Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Česká republika byla a je dlouhodobě kritizována, čelila kritice v této věci a ve věci téže nepřijímá dostatečná opatření k nápravě této situace. Ze strany Rady Evropy, kde to bývá jedno z hlavních témat, jednání Evropské komise a další institucí EU, ale také ze strany spřátelených západních demokracií za to, že nepostupujeme dostatečně v implementaci rozsudku. To je problém, ke kterému se musíme nějak postavit a zde lze souhlasit s mým předřečníkem, že je potřeba

127 se soustředit i na lepší vysvětlování toho, jaká situace v České republice skutečně je. Co je ale nesporným faktem, je to, že stav, kterého jsme byli svědky, byl v posledních letech, poškozoval naše zájmy, poškozoval naši pověst a komplikoval diplomatické vztahy a měl konkrétní dopady na pozici České republiky. To je věc, se kterou musíme něco dělat a také děláme. Ministerstvo školství proto loni na podzim vypracovalo aktualizovaný akční plán výkonu rozsudku D. H. a ostatní proti České republice a podle tohoto plánu chceme zavést opatření, která efektivním způsobem zabrání možné segregaci a umožní přísnější kontrolu a metodické vedení na všech stupních poradenského rozhodovacího a výkonného procesu. Současně je nutné základní školy posilovat, aby byly schopny reagovat na všechny speciální vzdělávací potřeby dítěte v běžné třídě. Opatření v tomto akčním plánu souvisejí s naší snahou zajistit všem dětem rovný přístup ke vzdělávání. Postoj ministerstva školství jsme v této věci prezentovali na řadě fór a konferencí, ale provedli jsme také to, co v minulosti chybělo, to znamená, že jsme seznámili se skutečným stavem situace klíčové ambasády na území České republiky, které reprezentují státy, jež se pravidelně kriticky vyjadřují na vrub rozsudku D.H. Akční plán, a to bych chtěl zdůraznit pro ty, kteří se třeba touto problematikou každodenně nezabývají, je jiný dokument, než strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou schválila vláda. Je ale potřeba říci, že ministerstvo školství se domnívá, že některé schválené záměry strategie boje proti sociálnímu vyloučení nejsou v našich podmínkách a v naší ekonomické situaci plně realizovatelné. Proto jsme již zahájili projednávání úprav tohoto vládního dokumentu se zmocněnkyní vlády pro lidská práva paní Mgr. Monikou Šimůnkovou a připravili jsme revizi úkolů, vyplývajících pro obraz školství z této strategie tak, aby více odpovídaly popsanému akčnímu plánu výkonu rozsudku D.H. a ostatní proti České republice. Dámy a pánové, situace v ČR ve zlepšování rovného přístupu ke vzdělávání pro romskou menšinu a sociálně znevýhodněné děti byla dlouhodobě kritizována, jak už jsem řekl, ze strany evropských institucí a naše země byla dávána za příklad špatné praxe, což významně poškozovalo naši mezinárodní pověst. Mohu v této věci konstatovat a konstatuji to s jistým ulehčením, že na rozdíl od minulosti byl námi zpracovaný konsolidovaný akční plán na posledním jednání výboru ministrů Rady Evropy přijat pozitivně, poprvé po řadě let a usnesení k němu bylo schváleno bez pozměňovacích návrhů. Nemáme, a to bych vás chtěl ujistit, nemáme v žádném případě v úmyslu postupovat ode zdi ke zdi, hodit za hlavu dosavadní osvědčenou praxi českého školství a začít rušit něco, co v našem systému dlouhodobě funguje a má své opodstatnění, tedy základní školy praktické. Je však na druhé straně skutečně nezbytné vytvořit dostatečné záruky, že vzdělávací systém bude poskytovat rovné šance a že nikdo nebude ve vzdělávání znevýhodněn, zejména z důvodů sociálního a kulturního zázemí, nebo dokonce etnického původu. Je to zapotřebí nejen kvůli dodržování ústavních právních principů a mezinárodních závazků, ale také proto, jak jsem říkal na začátku svého vystoupení, že neodůvodněná selekce ve vzdělávání je podle všech mezinárodních zkušeností dlouhodobě velmi nákladná záležitost, která vede k plýtvání s lidským potenciálem a tím mimo jiné podlamuje konkurenceschopnost země. My si dobře uvědomujeme, že situace v této oblasti není jednoduchá, není jednoznačná a neexistují zde jednoduché a obecně platné recepty. Ministerstvo

128 udělalo to nejnutnější a logické přípravou konsolidované verze akčního plánu, ale nyní musíme samozřejmě všichni společně uvažovat o tom, jak v oblasti inkluzivního vzdělávání pokračovat dále a dlouhodobě a jaké jsou správné cesty v této věci, co je rozumné pro naše děti a co si zde společnost může dovolit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážený pane ministře, děkuji za váš příspěvek do rozpravy. Dále zvu k rozpravě náměstka ministryně práce a sociálních věcí pana Mgr. Jana Dobeše. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Jan Dobeš: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. V kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí sice není rozhodovat přímo o opatřeních, týkajících se oblasti školství, tudíž i o existenci praktických škol. Není však možné opomíjet fakt, že oblast školství, zejména pak dostupnost a kvalita vzdělávání úzce souvisí s oblastmi zaměstnanosti a sociálního začleňování, které jsou významnými oblastmi zájmu působení resortu ministerstva práce a sociálních věcí. Vztah a přímou souvislost mezi sociálním vyloučením a nedostatečným vzděláním zdůrazní také mnohé odborné studie a výzkumy, prováděné během posledních let. Jednou z významných oblastí sociální politiky, která spadá do působnosti resortu ministerstva práce a sociálních věcí, je sociální začleňování. V rámci jeho provádění zaujímá klíčové postavení princip uplatňování rovných příležitostí, které je také obsaženo ve strategických dokumentech ministerstva. Cílem sociálního začleňování je zajistit osobám sociálně vyloučeným nebo sociálním vyloučením ohroženým dosáhnout příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického sociálního a kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Vzdělávací systém má podle názoru mnoha domácích i zahraničních odborníků napomoci sociálně znevýhodněným žákům vyrovnat jejich handicapy a být základním nástrojem boje s mezigenerační reprodukcí sociálního znevýhodnění. Řešení problémů spojených se sociálním začleňováním vyžaduje komplexní přístup a v některých ohledech může znamenat také potřebu specifických institucionálních změn a opatření. Systém školství a péče o žáky se specifickými vzdělávacími potřebami nesmí vést k segregaci žáků na základě jejich odlišného sociálního či etnického původu, ale naopak jsou sice snahy o vyrovnání jejich případných počátečních nerovností, šancí a podmínek, a to v průběhu celého vzdělávacího procesu. Pokud nechceme mít v České republice dále rostoucí skupinu chudých nevzdělaných a nezaměstnaných občanů, je nevyhnutelné nasměrovat iniciativy oblastí vzdělávání právě tímto směrem. Ministerstvo práce a sociálních věcí k dané problematice, to jest k možnému otevření aktualizace národní strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období roku 2011 a 2015, přichází v tomto smyslu s pozitivním a jakýmsi přijatelným postupem a tento proces určitým způsobem budeme podporovat v rámci všech další dotčených partnerů, kteří se na této strategii podílejí a mají podílet. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Hezký den.

129 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: I vám děkuji, pane náměstku, za váš příspěvek do rozpravy a rozprava pokračuje příspěvkem zmocněnkyně pro lidská práva paní Monikou Šimůnkovou. Prosím, paní zmocněnkyně, přistupte k řečnickému pultíku. Máte slovo.

Monika Šimůnková: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem velmi ráda, že zde dnes také mohu vystoupit při projednávání petice za zachování praktických škol a vysvětlit ve svém vstupu několik základních věcí, které se týkají celé problematiky. Ostatně, podobně jako tomu bylo na začátku února při projednávání ve veřejném slyšení této petice na stejném místě. Na úvod mi dovolte konstatovat, že samozřejmě z lidského hlediska chápu obavy speciálních pedagogů o jejich budoucnosti při slově rušení praktických škol – ta reakce je zcela přirozená. Ano, domnívám se, že je potřeba hovořit o segmentu praktických škol a jeho budoucnosti, je však třeba také hovořit o tom, proč vůbec návrhy na změnu ve stávajícím systému praktického školství vznikly a jaká je faktická situace, která je stejná po mnoho let. Bohužel mě také v této souvislosti mrzí, že místo toho, abychom si s autory petice sedli společně za jeden stůl a hovořili a diskutovali konkrétně a odborně nad dotčenými otázkami a vedli konstruktivní dialog nad tímto problémem, což jsem již několikrát nabízela dotyčným petentům, byla vytvořena a rozeslána na mnohá místa tato petice, která dle mého názoru vytrhla z kontextu jednu část materiálu, který zde byl citován, strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Bez dalších souvislostí a jednostranně je s ní dle mého názoru seznamována jak odborná, tak laická veřejnost. Také je tak občas prezentována v médiích. Bohužel musím konstatovat, že se v textu petice objevují i fakta, která zde byla zmíněna a která opravdu zcela neodpovídají skutečnosti, a to, že Agentura pro sociální začleňování, která je v rámci mé sekce pro lidská práva, konkrétně kolegové Šimáček a Piorecký připravují či připravovali plán opatření k výkonu rozsudku D.H. Je to ten materiál, který zde zmínil již pan ministr. To není pravda, tento materiál připravovalo - ano, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. My jsme se na ni také určitým způsobem podíleli. Je otázka, jestli naše připomínky byly akceptovány či nebyly. Ale rozhodně nejsme těmi, kdo tento plán připravoval. Takže text petice mě zcela nepřesvědčuje o tom, že obsah petice je založen skutečně na odborné znalosti a správných faktech. Dovolte mi však krátce přejít k materiálu, proti jehož části je v petici vystupováno ke zmíněné strategii. Považuji za nutné jenom krátce zmínit okolnosti vzniku strategie, která byla přijata vládou České republiky v listopadu roku 2011 jako svého druhu opravdu první materiál, který řeší problematiku sociálního vyloučení komplexně v České republice. A to se znalostí jak z místní úrovně, tak i se zapojením odpovědných resortů. Strategie je zaměřena na řešení nejen situace v sociálně vyloučených lokalitách v České republice, ale i na předcházení, to jest na prevenci sociálního vyloučení. Tedy fenoménu, který v České republice, jak jistě všichni víte, skutečně nabývá na intenzitě. A to je fakt, s kterým se ČR musí systémově vypořádat, což vláda této země na podzim roku 2011 udělala, navíc to bylo v době velmi vyhrocené situace sociálních a etnických nepokojů na Šluknovsku. Tento materiál dle mého názoru představuje skutečně ucelený soubor navzájem provázaných opatření nejen v oblasti vzdělávání, to jest opatření, která

130 jsou zde dnes zmiňována a jsou předmětem petice, ale i v oblastech ostatních, jako je bezpečnost, bydlení, zaměstnanost, sociální služby, a tak dále. Strategie je zaměřena pouze úzce na vymezenou skupinu lidí, svým způsobem uvádí pouze řešení situace Romů v České republice. To znamená, že analogicky v oblasti vzdělávání neřeší pouze situaci romských žáků, či žáků se sociálním znevýhodněním, ale pamatuje také na potřeby ostatních žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavním principem všech opatření je zajištění – a bylo to zde již zmíněno – rovných příležitostí ve vzdělávání pro všechny děti v Česku a odstranění pozůstatků velmi zakořeněné civilizační praxe ve vzdělávací soustavě u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které by mohly býti v daleko větší míře než dosud individuálně integrovány do běžných škol. Největší díl opatření celé strategie, jak už jsem zmínila, je právě ve vzdělávací části a tato opatření reagují na fakt – a bylo to zde také zmíněno mými předřečníky – že do základních škol praktických, dříve zvláštních dochází stále velké množství žáků, kteří nejsou zdravotně postižení. Romských dětí končí v těchto školách dokonce celá třetina, ne-li více než třetina, což prokázal v létě loňského roku i výzkum veřejného ochránce práv, ale nejen tento výzkum, i výzkum České školní inspekce. Ačkoli toto procento klesá, stále se pohybuje okolo 30 % a více. A na tomto stavu se mnoho nezměnilo, a to ani pět let po také již několikrát zde zmíněném rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice, ale ani 8 let po formálním zrušení tzv. zvláštních škol, dnes tedy praktických. Naším primárním cílem, resp. mým primárním cílem tak stále musí být, aby se v základních školách praktických neocitaly děti neoprávněně, např. pouze v důsledku sociálně vyloučeného prostředí, ze kterého pocházejí, a tím již na počátku své vzdělávací dráhy nebyly zařazeny na stejnou startovací čáru, jako všechny děti ostatní. Jako člověk zodpovědný za naplňování lidských práv a práv všech dětí na plnohodnotné vzdělávání budu klást důraz na to, že žáci sociálně vyloučení, nejsou-li zdravotně postižení, nemají ve třídách skupinové integrace žáků se zdravotním postižením co dělat. Jinými slovy, že dětem, které pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí a nejsou na školu ve svých šesti letech připraveny stejně dobře, jako jejich vrstevníci, jen díky svému zázemí a rodině má být upřeno právo na plnohodnotné vzdělávání již na počátku. Co se týče rušení praktických škol. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení nikdy neměla v plánu plošně rušit všechny základní praktické školy, natož školy speciální, jak bylo často prezentováno. Segment speciálních škol má zůstat nezměněn. Bohužel veřejnost a často i rodiče jsou v tomto smyslu mylně informováni o opatřeních ve Strategii např. tím, že jejich děti nebudou mít kam chodit v případě, že je jim skutečně diagnostikováno lehké mentální postižení. Anebo, a to hůře, že ve třídách v normálních školách, školách hlavního vzdělávacího proudu, budou jejich děti snášet přítomnost vysokých počtů zdravotně či sociálně znevýhodněných dětí. Tyto skutečnosti jsou pro ně i mé kolegy samozřejmě důležitým signálem, že musíme znovu a ještě s větší intenzitou Strategii a veškerá opatření v ní vysvětlovat, zvát rodiče a učitele ke společné diskusi. A v tomto slibuji, že udělám maximum. Mimo jiné příkladů dobré praxe inkluzivních škol v ČR jsou desítky, a pokud by vás to zajímalo, seznam těchto škol vám dám ráda k dispozici.

131 Současné znění Strategie ve dvou krocích zatím nezměněné předpokládá postupnou transformaci mnohých praktických škol základních na ty normální školy, školy hlavního vzdělávacího proudu. Avšak – a již jsem to avizovala jak na veřejném slyšení v Senátu, tak i v médiích tato informace proběhla – po dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, po prohlášeních pana ministra a jeho kolegů jsme přistoupili k tomu, že přepracujeme předmětné části Strategie, které se týkají praktických škol tak, aby přesněji popisovali kroky, které nepovedou k rušení praktických škol, ale které zároveň narovnají podmínky, a to zejména finanční, pro všechny školy, které vzdělávají žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Tam, kde je to možné, by měla být upřednostněna individuální integrace před skupinovou integrací, ale, jak říkám, jsou to věci, na kterých pracujeme a diskutujeme je s ministerstvem školství, a v následujících měsících by tyto úpravy měly být upraveny a změny ve Strategii by tak měly být předloženy vládě k projednání. Dovolte mi však konstatovat, že tak učiníme ve shodě s konsolidovaným akčním plánem k výkonu rozsudku D.H. a ostatní proti České republice, to je druhý materiál, který je tady celou dobu zmiňován, který je nyní pro Českou republiku závazný. Za tímto plánem jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva plně stojím. Tento plán byl zpracován v konsenzu ministerstva a odborníků, mimo jiné z České školní inspekce, kanceláře veřejného ochránce práv, mých kolegů, ale byl konzultován i se širokou odbornou veřejností, jejichž připomínky byly reflektovány. Plán je skutečně prvním dokumentem ministerstva školství za posledních několik let, který si plně uvědomuje závažnost tohoto rozsudku a toho, že Česká republika jej doteď takřka nenaplňovala. Opatření, která předkládá, jsou nutným minimem pro napravení této situace, a zároveň si dovoluji konstatovat, rozumným kompromisem. Ještě jednou: Plně podporuji akční plán ministerstva. Jsem ráda, že na mezinárodní platformě je po několika letech Česká republika brána jako rovnocenný partner ve smyslu převzetí zodpovědnosti za naplnění rozsudku Evropského soudu a tudíž faktické snahy o nápravu, kterou akční plán ve svých krocích obsahuje. Na závěr mi dovolte zmínit krátce tři podstatné věci, kterých se dotýká i navrhované usnesení Senátu k této věci. Za prvé, je to otázka financování jednotlivých kroků Strategie vládou ČR. Přijaté usnesení, kterým byla Strategie schválena, poté, co jsem byla přítomna na vládě, jednohlasně všemi ministry, tak dává za úkol ministrům jednotlivých resortů zajistit na její realizaci potřebné prostředky v rámci svých rozpočtových kapitol. To se tedy týká i ministerstva školství a všech jejich opatření v jeho gesci. Za druhé – otázka dostatečného projednání Strategie s odbornou veřejností. Na Strategii, konkrétně na všech opatřeních, ale i těch, která se týkají vzdělávání a která zde dnes řešíme, bylo pracováno více než rok, a to v jednotlivých pracovních skupinách k jednotlivým oblastem. To znamená, že i k oblasti vzdělávání byla ustavena tematická pracovní skupina, která se skládala zhruba z 20 odborníků z praxe. Byli zde mimo jiné přítomni zástupci ministerstva školství, Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, byli zde odborníci na inkluzivní vzdělávání, kteří zde dnes byli jmenováni, k jejich výrokům se těžko mohu takto na místě vyjádřit, kteří byli citováni petenti, ale rozhodně to byl pan Dr. Jan Michalík z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, byl to pan Mgr. Svoboda z Univerzity J. E. Purkyně, ale i ředitelé a učitelé základních škol, jako např. Základní škola Londýnská, základní škola

132 Grafická, střední škola Trmice atd. Seznam těchto odborníků i s jejich Curriculum vitae vám samozřejmě dám také k dispozici, pokud by vás to zajímalo. A za třetí. Ohledně bodu 3 navrhovaného usnesení si dovolím pouze malou poznámku. Vzhledem k tomu, že Strategie boje proti sociálnímu vyloučení již účinnosti nabyla, a to dnem jejího schválení, tak nevím, jak by bylo možné poukazovat na nabytí účinnosti v budoucím čase, o čemž mluví bod 3 vašeho usnesení. Vážené senátorky, vážení senátoři, doufám, že jsem dokázala zodpovědět alespoň některé z otázek, které při projednávání petice a celého tématu vyvstaly a ještě vyvstanou. Domnívám se, že praktické kroky na straně ministerstva školství i na naší straně jsou jednoznačnou odpovědí na některé obavy, které petenti dnes vyjádřili. Ale já jednoznačně budu stát za tím, že jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva trvám na tom, že děti v České republice bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházejí, mají mít rovné šance ve vzdělání. Děkuji vám za pozornost.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážená paní zmocněnkyně, i vám děkuji za váš příspěvek do rozpravy. A jste zatím poslední pro tuto chvíli z řečníků z dotčených stran. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemusím vás vybízet. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Marcel Chládek. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající, a volně naváži na paní vládní zmocněnkyni, která hovořila i o usnesení. A protože oba jsme byli na veřejném projednání, tak bych rád připomněl některá fakta. Je dobře, že jste zmínila, paní vládní zmocněnkyně, to, že pro tuto vládní Strategii hlasovali všichni ministři. On totiž hlavní viník nebo jeden z hlavních viníků tohoto problému nesedí tady v sále, a je to bývalý ministr školství. Já bych informaci doplnil, protože na půdě výboru Senátu Parlamentu ČR prohlásil vysoce postavený úředník ministerstva školství, že pan bývalý ministr školství sice pro vládní Strategii hlasoval, ale pak se obhajoval, že to vůbec nečetl. Samozřejmě, že to je jeho problém, ale slyšeli jsme to oba dva. Co se týká finančního zabezpečení, tak to nebyl ani výrok petentů. Tam vystoupil zástupce ministerstva financí a zcela jednoznačně řekl, že finanční krytí není. A pokud bude, tak jak bylo tady řečeno, to hrazeno z rozpočtu ministerstva školství, které již dnes je podfinancované, tak si nedovedu představit, jakým způsobem budeme hradit další oblasti českého školství. To, že to nebylo dostatečně projednáno, jste prohlásila vy sama, paní vládní zmocněnkyně, a můžeme si to dohledat ve vystoupení a jsou to vaše slova. Vy sama jste prohlásila, že pravděpodobně tato debata byla podceněna. A já vám dávám za pravdu, protože z debaty na veřejném slyšení zcela jednoznačně bylo vidět, že máte pravděpodobně obdobné názory, chcete obě strany pracovat na rovných příležitostech, na rovných příležitostech ke vzdělávání, ale každý z vás tam asi vidíte trochu jinou cestu. Myslím si, že se můžeme podívat i do zahraničí. Finský systém, který podporuje inkluze začleňování – tam debata byla velmi dlouhá a diskutovalo se o každém kroku velmi podrobně. Myslím si, že bychom se z toho měli poučit a neměli bychom jít tou cestou, jako kdysi na drahách, kdy zjistili, že nejvíce

133 smrtelných zranění je v posledním vagonu, tak to vyřešili tak, že poslední vagon odpojili. Pevně věřím, že najde společnou řeč a my vám v tom chceme pomoci a chceme právě národní kulatý stůl – mimochodem, v tom nám nikdo nemůže zabránit – udělat na půdě Senátu Parlamentu ČR a přizvat tam všechny zúčastněné strany a vytvořit konsenzus, protože osobně si myslím, že žádné nařízení nebudete moci aplikovat v praxi bez podpory lidí z praxe. A když jsem slyšel zástupce praktických škol, tak oni nejsou proti tomu, aby se začleňovaly děti do hlavního vzdělávacího proudu. Dokonce tam zazněla jedna věc, která se tady dnes vůbec neobjevila, a to je to, že by jenom po určitou dobu mohlo dojít k pomoci a navrácení pak dítěte do hlavního vzdělávacího proudu. A dokonce i do budoucna, ano, dovedu si i já představit, že bude hlavní vzdělávací proud vzdělávat všechny děti, tak jak tady hovořil pan ministr, nadané, méně nadané, s nějakým handicapem i bez něj. Ale musíme k tomu vytvořit podmínky. Musíme tam mít asistenty, speciální pedagogy, musíme mít vytvořené pomůcky, musí být méně dětí ve třídě. A pokud půjdeme touto cestou společně, tak si myslím, že tomu problému pomůžeme. Já bych k tomu velmi vyzýval a volal a pojďme společnými silami tento problém řešit a řešit to za účasti i těch, kteří tuto práci dělají myslím si velmi dobře. A možná, že to tak nebylo určitě myšleno, ale myslím si, že řada zástupců škol praktických cítila určité nedocenění jejich práce. A chyba přece není v těchto školách. Pokud se jedná o systémovou chybu, jak říkala paní vládní zmocněnkyně, tak za to nemohou školy praktické. Pojďme vymyslet funkční systém, který najde uplatnění. Ale nejprve ho vymysleme, personálně a finančně zajistěme a pak teprve řešme další následující kroky. Tady jednoznačně bylo řečeno, jak chcete dál o tom diskutovat, když už to běží. A přesto na veřejném slyšení jste mluvila o tom, že to nebylo dostatečně prodiskutováno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále předávám slovo panu senátorovi Františku Bublanovi.

Senátor František Bublan: Hezké odpoledne, dámy a pánové, paní předsedající, vážení petenti a milé hosté. Nemám žádné podklady, mám jenom tady toto malé dřevěné autíčko. Ono je funkční, jezdí. Dostal jsem ho právě na výstavě v jedné základní praktické škole, kde těchto výrobků byly desítky, a ještě lepších a větších, než je toto. Mohu to pak nechat kolovat, je to funkční, jenom se mi to musí vrátit. Dostal jsem to nejenom jako dárek, ale také jako pomůcku na toto projednávání, protože tak, jak jsem tam vyslechl hlasy pedagogů, oni říkají jednu věc: Pokud by děti, co jsou v té škole, chodily do normální školy, tak to nikdy nevyrobí, protože tam je to nikdo nenaučí. A myslím, že v tom je jádro celého problému. Oni samozřejmě mají velkou šanci, když absolvují tuto praktickou školu, dostat se do učebních oborů, a také asi 90 % z nich se do učebního oboru dostane, někteří dokonce i na střední školu. A ještě mi tam říkali, že nedávno jedna žákyně ukončila diplomovou práci na bakalářském studiu. Šance tam tedy jsou. Problém je v tom, že pokud děti nebudou mít speciální zaměření, tak nestačí tempu s těmi ostatními, nenaučí se praktické dovednosti a spíš upadnou do sociálního vyloučení. My bychom tedy neměli tak moc mluvit o rovných šancích pro vzdělávání, ale měli bychom mluvit o rovných šancích pro život. A toto je myslím myšlenka, která by prospěla nejenom dětem, ale prospěla by celé

134 společnosti a potom už bychom pojmy nějakého sociálního vyloučení nemuseli tak často používat. Autíčko tedy jako takový symbol. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já se rozhodně nepasuji na odborníka na inkluzi ve vzdělávání. Ale přesto na petici mě pár věcí zarazilo. Nejsem samozřejmě schopen posoudit, do jaké míry došlo k dostatečnému projednání petice s odbornou veřejností. Nejsem ani schopen posoudit, do jaké míry děti s mentálním postižením a s jak závažným mentálním postižením mají být vyloučeny z běžného vzdělání na základních školách. Ale pokud se podívám na text petice, tak tady se konstatuje, že většina odborníků se kloní k názoru, že je vhodné pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami zachovat možnost vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro tento typ postižení, a zároveň se postarat o žáky dlouhodobě neúspěšné ve vzdělávání, kteří se během pobytu v běžné škole setkávají permanentně s neúspěchem, který posléze obyčejně ústí do jejich frustrace a bez odborného zásahu končí únikem ze vzdělávání. Nevím, jakým způsobem se samozřejmě měří neúspěch ve vazbě na schopnost absolvovat běžné základní vzdělání, ale samo o sobě to, že některé dítě je neúspěšné ve škole a že možná z toho může být frustrováno vzhledem k prostředí, je podle mne spíše podnětem ke změně podmínek na základní škole, než k tomu, aby takové dítě bylo přeřazeno do školy, kde se automaticky předpokládá, že dosáhne nižší kvalitu vzdělání a která ho následně vyřadí z toho, aby mohlo pokračovat ve vzdělávání na dalších stupních, získat dostatečnou kvalifikaci odpovídající jeho schopnostem. Ještě více zarážející je další věta petice, že mezi tyto žáky patří i děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Jestliže to, že dítě je ze sociálně znevýhodněného prostředí má automaticky být důvodem pro to, aby bylo vyřazeno z běžného základního vzdělání, to už mi přijde naprosto nepřijatelné, protože podle mne kritériem musí být pouze předpoklady, schopnosti dítěte běžné vzdělání získat. Myslím, že už tady zaznělo od paní zmocněnkyně Šimůnkové, že kdybychom takto k tomu přistupovali, tak se sociální znevýhodnění reprodukuje z generace na generaci a v zásadě my si problém sociálního znevýhodnění, sociálního vyloučení jenom reprodukujeme a nadále zhoršujeme. Další věta, že zakazovat rodičům volbu jiné než běžné základní školy pro své děti je nedemokratické. Takové tvrzení už mi přijde skoro pobuřující, protože tady přece vůbec nejde o právo rodičů, ale o právo dítěte dostat odpovídající vzdělání. Mám pocit, že dokonce je to i povinnost rodičů takové vzdělání dítěti zajišťovat, protože už pár set let tady máme povinnou školní docházku a předpokládám, že účelem povinné školní docházky je, aby dítě odpovídající vzdělání dostalo. Dokonce bych řekl, že v tomto vidím trošku i rasistický podtext v petici, byť možná ne zcela prvoplánový, protože děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí budou v podstatné části, ne-li v dominantní části, děti romské. A tady už se přesně dostáváme pravděpodobně i k judikatuře mezinárodních soudů, které kritizují Českou republiku, jak s dětmi z tohoto prostředí zachází.

135 A vnímám také v debatě, že zřejmě z velké části jde o financování různých typů škol a že tento střet je hodně schovaný i za touto peticí. Nejsem schopen to posoudit. Z argumentů, které vnímám, i já si myslím, že není možné zrušit všechny školy praktické, speciální. Nicméně přijde mi naprosto nepřijatelné bránit inkluzi těch dětí, o které jsem tady v souvislosti s peticí mluvil. A v této souvislosti mám trošku problém i s navrženým usnesením, protože v rozsahu, v jakém jsem tady sděloval své pochybnosti, si nejsem jistý, že je správně navržen bod II. návrhu našeho usnesení, že petice "Za zachování základních škol praktických" je důvodná. Možná v části, která se týká odborného projednání, to neumím posoudit, ale rozhodně v těch částech, o kterých jsem mluvil. A tady jenom konstatuji, že pro navržené usnesení v této podobě z tohoto důvodu hlasovat nebudu. Ale nemám samozřejmě nic proti tomu, aby se vše řádně projednávalo s co nejširším okruhem odborníků a aby se Strategie buď přepracovala, nebo dopracovala na základě závěrů takového projednání. To mi přijde jako zcela přirozený požadavek. Tolik několik mých laických poznámek k této petici. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále v rozpravě pokračuje senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, vážení petenti, milé senátorky, vážení senátoři. Položím vám otázku, proč nemáme jenom jednu olympiádu, proč je olympiáda, kde soutěží ti, kteří jsou zcela fyzicky zdraví a proč je olympiáda, která je pro lidi s handicapem. Odpověď známe všichni sami a je to přirozené. A teď tady objevujeme objevené. Domníváme se, že záležitost, kterou projednáváme, je jenom záležitost školská? Řekl bych, že je školská až v druhé řadě. Ta přece primárně pramení ze sociokulturního prostředí rodin, ve kterých tyto děti jsou. V roce 1998 jsem se stal starostou a někdy kolem roku 2000 jsem nechal udělat průzkum u dětí našich Romů, zasáhlo to několik desítek dětí a k překvapení nejen mému, ale určitě i školské veřejnosti jsme zjistili, že intelekt dětí romských a dětí ostatních je úplně stejný. Problém je jenom v tom, z jakého prostředí vycházejí. A jestli tady budeme mluvit jenom o škole, tak je to diskuse, u které já snad ani být nechci, protože to je úplně zbytečné. My totiž musíme těmto dětem vytvořit zázemí i doma. To znamená, že koncepce, o které mluvila paní zmocněnkyně a která je přijata, je podle mého názoru v zásadě dobrá, a dokonce i závěry, které tam jsou, jsou velmi dobré. Jenom já bych z toho, na rozdíl od paní zmocněnkyně, neusoudil, že to směřuje k tomu, že když tuto koncepci nebudeme naplňovat, tak jak ji nenaplňuje náš stát, vůbec ji nenaplňuje. Změnilo se něco ve vašich obcích ve věci sociálního vyloučení zásadně za posledních pět, deset let? Nezměnilo se nic, až na nějaké malinké střípky někde v nějaké lokalitě. Ale v komplexu České republiky, v zásahu České republiky nic. A tím pádem mají petenti pravdu v tom, že není možné okamžitě rušit praktické školy, dříve zvláštní školy, atd., není možné je rušit, protože se nezměnilo nic pro to, aby mohly být zrušeny. To znamená, že koncepce, která tady byla zmíněna a kterou zmiňuji i já, předpokládá úplně něco jiného. Předpokládá především to, že se bude pracovat už s gravidními matkami, pak se bude pracovat s dětmi už v době, kdy jsou jim dva, tři roky, tak aby v pěti letech

136 uměly česky. Když jdou do školy v šesti letech a neumějí česky, tak samozřejmě co mají co dělat na základní škole. Nemohou stačit ostatním dětem a celý handicap si nesou s sebou. Mezitím se musí pracovat s matkami. A poté, kdy děti skončí školu ve 12 hodin nebo v jednu nebo ve dvě, tak se nemohou přeci vrátit do prostředí, kde jich je v bytě deset, ale ten byt je dvoupokojový, protože tam se nemohou vůbec nic naučit. To znamená, že musí být vytvořeny podmínky pro to, a protože senátoři mají nejméně 40 let, tak si to všichni pamatujeme, že byly družiny a v takovýchto či jiných podobných zařízeních tyto děti musí být, aby s nimi tam udělali úkoly, probrali znovu látku, kterou ten den probrali. A pak vám garantuji, že se opravdu něco může změnit. Ale poté ještě, kdy se děti vrátí i z této družiny, musí najít doma ne to, co tam nacházejí teď, to znamená maminku, tatínka, a je to v pořádku tak, ale musí také vidět tatínka, že někdy chodí do práce. A to není věc toho tatínka, protože tatínek nezná ani svého dědečka, že by někdy pracoval. To znamená, že je věcí státu, aby s touto skupinou významně pracoval tak, aby dítě, když přijde, mělo vytvořeno nějaké podmínky, mělo také nějaké vzory a mělo základní návyky. A to je celý komplement. To znamená, že v tuto chvíli já se oproti svému předřečníkovi naopak přimlouvám za to, že petenti mají pravdu. A možná jednou ji mít nebudou, ale to vědí oni dobře sami, až se změní tyto vnější podmínky a stát pro ně něco udělá. A tady u tohoto pultu byl před několika hodinami pan prezident a mluvil o jednom projektu. On to neřekl, někteří z vás to možná neví, je to projekt, který je více než 100 let starý. Je to propojení Dunaje, Odry a Labe. A mluvil o evropských penězích. Proč to říkám? Jsem přesvědčen, že stejně mnoho, možná samozřejmě ne tolik, ale mnoho miliard jsme schopni získat od Evropské unie jako Česká republika na to, abychom tuto záležitost řešili. Ale to skutečně musí být řešeno z úrovně vlády, ne z úrovně nějakého nešťastníka starosty, který sám tam bojuje. Pokud má 3 000 obyvatel a má 50 těchto řekněme nepřizpůsobivých obyvatel, tak to asi není tak zásadní problém, než když obyvatel má 800 a 400 či 500 z nich je nepřizpůsobivých. A vláda dneska říká sice něco jiného, ale praktický dopad je takový – pomoz si sám, zkrátka něco sháněj, nějaké projekty, někoho žádej. A myslím si, že takto žádný problém v této oblasti vyřešen nebude. Znamená to, že se musíme vrátit k tomu, že budeme realizovat již přijatou koncepci, bude se jí věnovat – a teď mi odpusťte to slovo, říká se to mezi ministry – tzv. plnotučný ministr, to znamená ministr se vším všudy, ne bezportfejový, ale ten, který to bude mít v náplni svého ministerstva a bude celou koncepci, nejenom její dílčí část, což je vzdělávání, naplňovat. Pak, kdy získáme skutečně hodně miliard z nějakých zdrojů, ji můžeme naplňovat celou, nejenom s těmi maminkami, ale i se zaměstnanými tatínky, zajištěnou samozřejmě, tak jak jsem říkal, i po stránce školské. A pak jednou možná může dojít k výraznému omezení škol praktických. Ale v tuto chvíli jiná cesta není. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále do rozpravy zvu paní senátorku Dagmar Terelmešovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení pententi, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, já mám několik praktických postřehů a naváži na svého předřečníka, protože jeho postřehy byly

137 taktéž z praxe. Zaznělo tady už od předkladatelů petice, že často děti – teď budu mluvit o romských dětech, které přicházejí do první třídy – nemají takovou slovní zásobu. Jedním z důvodů je i to, že tyto děti neumějí česky, protože se pohybují v prostředí, kde se mluví romsky. To je možná základ sociálně kulturního vyloučení, o kterém tady mluvíme. Velký problém, kde si myslím, že jsou velmi využívané praktické školy, i když by to asi tak být nemělo, způsobuje také to, že Romové odjíždějí za prací mimo ČR. Víme, že pokud pobývají v azylu kupř. v Anglii, stane se, že tam jsou rok, dva. Děti nemusejí navštěvovat školu. Takže se vrátí zpátky a osmileté dítě, což je konkrétní případ, s kterým jsem se setkala, má nastoupit zpátky do první třídy. Což je de facto nemožné. Mluvilo se tu o tom, že vlastně existovaly v systému – nebo existovaly vyrovnávací třídy. Je to možná něco takového, o čem by se mělo v našem vzdělání uvažovat i dál, kdy je ten problém pouze přechodný. To je třeba malá slovní zásoba u dětí nebo špatná znalost českého jazyka a postupně se to vyrovná. Třeba budou mít větší problémy tyto děti pouze v českém jazyce, nebo v jazykové oblasti, ne třeba v matematice. Dřív tyto třídy existovaly, a vím, že to mělo velký úspěch. Dále se bavíme celkově o inkluzi, ať jsou to děti, které mají nějaký handicap, nebo jsou to děti romské, do klasických tříd. Nebo do tříd – nebudeme říkat normálních, ale do základních škol. Nastává tam problém, že tito romští žáci, nebo romští občané někdy o inkluzi nemají vlastně ani zájem. Jednak je pro ně praktická škola pohodlnější. Jednak v sociálním hledisku je tam problém s tím, že se musí plnit nějaké povinnosti. Ať je to, že se musí ráno vstát, dítě třeba do školy dovést. Někdy to díky stylu života a mentality těchto lidí ani není možné. Trpí tím samozřejmě děti. Zaznělo tu, že proto, aby se tato situace změnila, se s dětmi musí pracovat soustavně, nejenom osm hodin ve škole, nebo ještě méně, ale i po škole. Věřím tomu, že se najdou romské organizace, které tyto družiny budou zřizovat, kde s dětmi se bude pracovat, aby se dohnalo učivo a sociálně kulturní handicap, které si tyto děti do života z rodiny nesou. Důležitý aspekt je také to, že tady hovoříme o tom, že jsme za to dlouhodobě kritizováni Evropskou unií. Ale my jsme Evropskou unií kritizováni i za dvojkolejnost školského systému. A to díky tomu, že žáci odcházejí ze základních škol do víceletých gymnázií právě z důvodů, že se rodičům zdá, že výuka na základních školách pro jejich dítě není to nejlepší. Myslí si, že gymnázia, která měla být určena hlavně pro extrémně talentované, nebo talentované děti, jsou dneska naplňována dětmi, které tak úplně talentované a tak úplně výjimečné nejsou. Je to právě dvojkolejnost systému, za kterou jsme také kritizováni. Pokud jsem tu slyšela o tom, kolik by všechno mělo stát, Svaz měst a obcí se intenzívně zabývá tím, že budeme muset ve školství jako obce platit nepedagogické pracovníky. Já se ptám, když by se na ministerstvu našlo tolik peněz, jestli by tato myšlenka úplně nemohla zmizet. To znamená, aby i nepedagogické pracovníky stále platilo ministerstvo školství.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Dále zvu do rozpravy petentku paní ředitelku Janu Smetanovou ze základní školy z Pardubic. Paní ředitelko, máte slovo.

Jana Smetanová: Vážená paní předsedající, vážení páni senátoři, vážené paní senátorky. Já jsem se přihlásila ještě jednou, protože bych chtěla reagovat na zprávu paní Šimůnkové a na vystoupení pana senátora Dienstbiera. Já nejsem

138 ředitelkou základní školy praktické a nebojím se o své místo. Petici podepsaly tisíce učitelů ze základních škol hlavního vzdělávacího proudu a tisíce rodičů žáků základních škol, kteří vidí nebezpečí v nepřipravené inkluzi pro vzdělávání ostatních dětí ve třídě. Diskuse s paní Šimůnkovou dosud nebyla možná, protože na kulatých stolech byli odpůrci strategie vždycky odkázáni s tím, že je to vládní materiál, na kterém se nic měnit nebude. Už o tom tady hovořil i můj kolega pan ředitel Brei. Na písemné dotazy dostávám nesprávné odpovědi. Už jsem to tady i uváděla. Na můj dotaz, který odborník pracoval na strategii a doporučoval rušení základních škol praktických, jsem dostala 20 jmen. Pokud se podíváte do Učitelských novin č. 10, uvidíte tam i vyjádření pana docenta Michalíka, kterého také jmenovala paní zmocněnkyně Šimůnková. Ale ten říká, že se nepodílel na zpracování textu strategie. Jaký je to tedy odborník, který se podílel na tom, že základní školy praktické měly být zrušeny. Jména dosud nebyla odtajněna. Protože jsem dostala seznam lidí, který není platný. Tito lidé se k tomu nehlásí. A jestliže je ve strategii uvedeno přímo, že má být legislativně znemožněno zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a má být zrušena příloha Rámcového vzdělávacího programu, tak pokud jsem čtenářsky gramotná, tak z toho vyčtu, že se jedná o rušení základních škol praktických. Není pravda, že cílem strategie nebylo základní školy praktické rušit. Proto právě naše petice vznikla. Já nejsem odpůrcem inkluze, vůbec ne. My máme mnoho integrovaných žáků v každé základní škole. Ale jsem odpůrcem plošné, nepřipravené inkluze, protože skutečně poškodí vzdělávání všech dětí. Jestliže teď máme přijmout do třídy s 30 dětmi dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, nemáme peníze, nemáme asistenty, nemáme speciální pedagogy, tak skutečně nemůžeme zajistit vzdělávání všech dětí – dětí nadaných, dětí průměrných i dětí, které vyžadují speciálně pedagogickou péči. Jestliže se takovému žákovi nemůžeme plně ve třídě věnovat, tento žák není úspěšný, a neúspěšné dítě prostě prožívá frustraci. Buď začne zlobit a začne na sebe upozorňovat, anebo začne být nešťastné a snaží se do školy nechodit, potom řešíme problémy s neomluvenými hodinami. Pan senátor Dienstbier se ptal, jaké dítě je v základní škole neúspěšné. Je to dítě, které nezvládá základní učivo. Nechápe látku, dostává špatné známky. Nemůže se vyrovnat svým spolužákům. Takové dítě se necítí v kolektivu dobře. A jsou to děti, které mají jakýkoli handicap, ať už je zdravotní nebo sociální, a my nemáme podmínky na to, abychom tyto handicapy vyrovnali. Pan senátor Dienstbier tady také hovořil o tom, že jsme sepsali rasistickou petici. Opak je pravdou. Pan senátor Dienstbier tady nebyl, když jsem ve své zprávě uváděla, z jakých důvodů jsou romské děti handicapované pro vstup do první třídy a jaká je potřeba udělat opatření, aby tento handicap byl vyrovnaný. Že je potřeba začít ranou péčí, specializovanou péčí v mateřských školách. A jakmile bude handicap z rodiny vyrovnán, potom můžeme přijmout děti do hlavního vzdělávacího proudu. Pan senátor Dienstbier tady také hovořil o rodičích. V současné době mají rodiče možnost vybrat si školu pro své dítě, ale strategie jim to chtěla znemožnit. Tam je přímo napsáno, že rodiče by nemohli rozhodnout o zařazení svého dítěte do základní školy praktické. Posuzovat tuto petici bez znalosti celého textu strategie je velice složité. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní ředitelko, za příspěvek do rozpravy.

139 Dále se do rozpravy hlásí pan ředitel Gordon Brei. Je pro vás, pane řediteli, je připraven řečnický pult. Prosím, máte slovo.

Gordon Brei: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych poděkovat panu senátoru Čunkovi, který přesně řekl, tak jak to má být. Pokud budou sociálně vyloučené lokality, budou školy, do kterých budou chodit převážně sociálně znevýhodnění žáci. Tomu nezabrání žádný ředitel, ať se jedná o základní školu praktickou anebo běžnou základní školu. To je prostě fakt, že rodiče tam mají spádovou obec, a těch 90 % dětí sociálně znevýhodněných tam chodit bude. To je jedna reakce. Potom bych také chtěl reagovat na pana senátora Dienstbiera. Do základních škol praktických nechodí děti kvůli tomu, že jsou sociálně znevýhodněné. Do sociálních škol praktických můžeme zařadit děti na základě nějakého postižení, tzn. buďto lehkého mentálního postižení, nebo středně těžké poruchy učení. Nebo poruchy chová. Anebo děti s autismem. Bez těchto diagnóz žádné dítě přijmout nemůžeme. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane řediteli. Dále je do rozpravy přihlášena paní senátorka Eva Syková. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eva Syková: Vážená paní předsedající, vážení petenti, vážený pane ministře, vážení kolegové, už jsem se nechtěla do diskuse vkládat, protože prakticky všechno tady bylo řečeno. Přesto mi dovolte několik poznámek. Skutečně si myslím, že zachování základních škol praktických je nesmírně důležitá věc a že bychom to měli podpořit všemi silami. Z několika důvodů. Vůbec nesouhlasím s tím, že se tady jedná o nějakou rasovou segregaci atd. To tady bylo všechno řečeno. Bylo řečeno, jaké děti takovéto školy navštěvují. Bylo řečeno, jak je to pro ně prospěšné atd. Já bych z hlediska neurofyziologa ráda řekla, že pro děti, které nastupují do základní školy, je jedním z nejdůležitějších, aby se cítily dobře a aby se cítily dobře. Protože to potom modifikuje celé jejich chování až do dospělosti. Jestliže nemají pocit, že jsou úspěšní a že mohou soutěžit s ostatními dětmi ve třídách, tak to potom nakonec vede až ke kriminalitě v tom nejhorším dopadu atd. Je potřeba v těchto školách, aby tyto děti, které nemůžou natolik soupeřit, aby byly úspěšnými v kolektivu dětí, můžeme říci v uvozovkách "normálních", tak je potřeba, aby v nich škola vychovávala to, že jsou úspěšní. To mohou dělat jedině v kolektivu podobných děti, které se v základní škole praktické nacházejí. Aspekt toho, že mají uznání za to, jak se ve škole učí a co tam dělají, je skutečně jeden z nejdůležitějších aspektů. Potom mají snahu se něco naučit a něco dokázat. Jinak to nezískají. V "normální" škole, v "normální" konkurenci žijí vlastně tu nejovlivnitelnější periodu svého života, kdy se vytváří všechny jejich mozkové funkce – od pěti do dvanácti let, tak ony zažívají frustraci, a to se potom projeví na celém jejich dalším životě. Proto je to, když takové školy fungují, dobře. Je to nesmírně záslužné. Rušit je, by bylo zásadně špatné. Samozřejmě zde platí vše, co bylo řečeno, že péče by měla začít dříve, že by měla začít v mateřských školách, že by měla být po škola ještě prodloužená; až po dopady do rodin. Ale to je zase mnohem lépe uchopitelné v praktických školách nežli ve škole "normální", kde zase pro to nejsou podmínky. Doporučovala bych z tohoto hlediska, abyste podpořili tuto petici o zachování základních škol praktických. Děkuji.

140 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, i vy máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, paní předsedající, petenti, pane ministře, kolegyně, kolegové, nejsem učitel, jsem dětský lékař, jsem dětský neurolog. Mou ordinací prochází denně, když jsem v ordinaci (v podstatě mimo Senát vždycky) mnoho dětí, které přicházejí z pedagogicko-psychologických poraden. Já jsem daleka myšlenky, že se teď úmyslně tzv. cpou děti z vyloučených lokalit do speciálních škol nebo do praktických škol; úmyslně. Děti procházejí poměrně dosti velkým sítem právě těchto poraden. Pak se dostávají k pediatrovi, k dětskému neurologovi a psychiatrovi. Musím říci, že když vám přijde dítě s tzv. ADHD, dříve LMD poruchou aktivity, pozornosti, se specifickými poruchami učení jako hrom. Anebo tam přijde dítě s autistickými rysy, ať je to romské nebo bílé dítě; nedovedu si představit, že ve třídách, protože my kumulujeme třídy, protože je zapotřebí mít asi méně škol… Nevím, u nás se to tak dělá, že je ve třídách více dětí, třeba třicet, a teď učitel tam má mít pět tzv. integrovaných dětí s těmito diagnózami. Nedovedu si představit, jak tento učitel to může zvládnout. Musí se z toho zákonitě – i sám – zbláznit, protože se nemůže věnovat ani dětem tzv. "normálním"; a dětem s těmito diagnózami. Potom nastává tzv. průměrnost všude, tzn., že nebudou vzdělané ani ty, které jsou v podstatě inkludované, natož ty, které by měly procházet běžným systémem výuky. Další extrém, ke kterému jsme se dostali, je to, že už pedagogické poradny mají takovou hrůzu mnohdy, alespoň u nás se to stalo, že prostě napíšou, že dítě je mentálně deficitní, a to velmi výrazně, ale napíšou mu integraci. Když jsem měla v ordinaci maminku-Romku, která naštěstí byla velmi rozumná a řekla mi, ona chodí do šesté třídy, ale je na tom hůř nežli můj kluk, který chodí do třetí - tak co, moje paní doktorko? Já jsem říkala, no, holt je hloupější než ten váš kluk. A můžete pro to něco udělat? Tak jsem řekla, ano, doporučím ho do tzv. zvláštní nebo speciální školy… A matka odešla velmi spokojená. Jsem člověk, který by chtěl, aby vzdělání bylo v naší republice na co nejlepší úrovni, protože vzdělání, to je ten pokrok, a děti nás posléze budou živit. Proto je důležité nejen mít děti někde zaintegrované, ale umožnit jim právě ve speciálních školách dosáhnout vzdělání takového, jaké mají mít. Protože pokud má někdo pětky, a postupuje do další třídy, tak co si z toho učiva může zapamatovat? Snižuje vlastně i průměrnost známkových hodnot celé třídy jako takové. Myslím, že potom znalosti v populaci jsou velmi špatné (viz, jak konkrétně dopadly státní maturity z českého jazyka). Myslím, že to byl docela dobrý počin, protože konečně jsme zhruba viděli, jak naše populace vypadá. Bohužel, vzdělání asi není teď už na prvním místě. Proto jsem pro zachování základních škol praktických.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Milan Pešák. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Pešák: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, a zejména vy, vážení petenti, chci, abyste věděli, že vaši petici podporuji. A že ji podporuji a považuji za věcně správnou, byť třeba pod usnesením k tomuto bodu nebude při hlasování mé "ano". To "ano" tam nebude spíše z formálních důvodů (dalších opatření,

141 kulatých stolů apod.), což považuji více za nějakou předvolební aktivitu nežli za efektivní nástroj k získávání informací zvláště v situaci, kdy jsme tady už měli celodenní slyšení a na něm, domnívám se, stejně zazněly názory, které zazní i na kulatém stole. Chci tedy ještě znovu zopakovat, abyste věděli, že podporuji vaši petici, protože ji považuji za oprávněnou. Za oprávněnou ji považuji proto, že ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení, kterou tady kritizujete, která sice na druhé straně přináší svá pozitiva a má i pozitivně a správně a účelně a přínosně formulovaná opatření, obsahuje také tento bod týkající se praktických škol, který je formulován nešťastně a chybně. Odpusťte mi příklad: přece proto, že při dopravních nehodách na silnicích umírají lidé, nebudeme rušit auta. Stejně tak proto, že do praktických škol se někdy dostávají děti, které se tam dostat nemají, nebudeme přece rušit praktické školy. Takováto by měla být podle mého názoru logika věci a bohužel v inkriminovaném opatření strategie je tomu jinak. Podporuji vaši petici také z toho důvodu, že věřím paní ředitelce Smetanové, že dokud jste nepřistoupili k tomu, abyste takovouto petici vytvořili a sepsali, tak jste nebyli bráni jako vážný a relevantní partner, protože – a prosím, aby to nebylo vnímáno jako jakýkoliv odsudek, tak to prostě je, je to pouhé konstatování skutečnosti – úředník, který připravuje vládní dokumenty, má přece jen trochu větší moc než ředitel nějaké školy. A je to tak správně. Nicméně když je potřeba něco změnit, máte to těžší, sáhli jste k tomuto prostředku, a já to chápu. Dovolím si ještě pár komentářů k samotné problematice speciálního vzdělávání a vzdělávání v praktických školách v to počítaje. Vím, protože jsem sám speciální pedagog, protože se v problematice integrace či inkluze žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, s různým postižením, koneckonců i dospělých lidí, pohybuji 20 let. Vím tedy, že mezi odborníky na tuto problematiku jsou odborníci, kteří v zásadě stojí o to, aby speciální školy neexistovaly, aby byly všechny děti, všichni žáci, vzděláváni formou integrovaného či inkluzivního vzdělávání v běžných třídách, v běžném vzdělávacím procesu. Já, na rozdíl od pana předsedy Chládka - že ho budu citovat, nebo že se na něj prostřednictvím paní předsedající takto obrátím - si nedovedu představit to, že speciální školy zaniknou. Považuji to za nesprávný záměr. Považuji ho za nesprávný proto, že vždycky říkám, že je-li překážkou vzdělání schod před školou, třídou, toaletou, úzké dveře a podobně, tak asi není moc co řešit. Ve chvíli, kdy ale je uzavřen třeba jeden z důležitých kanálů, kterými vzdělávání probíhá, mluvím tedy o zraku, o sluchu, nebo je-li nějakým způsobem poškozena centrální jednotka, která vlastně ty informace, jimiž vzdělávání je realizováno, zpracovává, je nějakým způsobem poškozena - a tady mluvím právě o lehkých mentálních postiženích - tak je zatraceně nad čím se zamýšlet. Vskutku těch opatření, která je potřeba dělat, je více než jen vyhlásit, že toto dítě budeme integrovat tak, že ho posadíme do lavice běžné školy. Ano, již několik let funguje systém asistentů, systém dalších pedagogů ve třídě. Určitě má svá pozitiva, ale určitě pořád zůstávají žáci, pro které vzdělávání ve speciální škole přináší podstatně lepší a efektivnější výsledek nežli vzdělávání integrované. A obávám se, že tak jako bohužel nevyhynou, nepřestanou existovat takovíto žáci, nepřestane existovat ani potřeba speciálních škol. Byl bych nerad, kdyby toto moje prohlášení bylo interpretováno tak, že jsem jednoznačným odpůrcem integrovaného vzdělávání a podobně. Nejsem. Tak jak říkám, že bylo špatné za socialistického režimu, že v podstatě naprosto nebylo možné vzdělávat postižené dítě integrovaně v běžné třídě, tak ale stejně

142 říkám, že by bylo nešťastné a špatné, kdyby všechny děti musely být vzdělávány pouze integrovanou, inkluzivní formou v běžné třídě. Vskutku tady budu polemizovat prostřednictvím paní předsedající s panem senátorem Dienstbierem, protože ono to je o demokratickém rozhodování, o rozhodování rodičů, kam dítě zařadí. Tak jak každý z nás rozhodujeme o tom, zdali naše dítě bude chodit do základní školy nebo přejde na jazykovku, tak jak - přece jen po dohodě s ním - zase před státem reprezentujeme autoritu my, rozhodujeme o tom, na jakou střední školu dítě půjde, přesně tak každý rodič má právo a měl by mít možnost si kvalifikovaně vybrat, zdali zvolí cestu integrovaného či speciálního vzdělávání. Dámy a pánové, mohl bych mluvit ještě déle, protože tuto problematiku vskutku ve své praxi prožívám dlouhá léta, nicméně myslím, že podstatné jsem řekl a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, mám za sebou 10 let praxe kantora na základní škole, 10 let praxe ředitele základní školy o 700 dětech a 10 let praxe starosty města, které má zřizovatelské povinnosti. Máme ve městě několik desítek let základní školu praktickou a musím říci, že její existence je jednoznačně pozitivní a smysluplná. Tím pádem bych se chtěl velice zastat této petice. Ono tady padlo mnoho faktů o základních školách praktických. Nicméně já vidím největší problém v kritériích a systému výběru a zařazování dětí do těchto škol. Jsou to kritéria, která se občas vymykají zdravému rozumu. Nemůže být důvodem k zařazení dítěte do praktické školy např. již zařazený sourozenec, tak aby chodili spolu do jedné školy, nebo kamarád – oni chtějí spolu chodit. Nemůže být důvodem zájem rodičů, kteří chtějí mít méně práce s výukou dítěte domácí atd. Lepší dostupnost školy. Kritéria musí být zcela jasně nastavena a zejména potom musí být dodržována. To je asi největším problémem vůbec této kauzy, kterou tady dneska řešíme. Vidím také velké rezervy v práci s rodiči. A to už na úrovni mateřské školy. Protože tam už se projevují určité problémy a tam existují nějaké výhledy, s jakými problémy se dítě bude potýkat. Samozřejmě, problém tu je, ale myslím si, že je to problém, který se týká opravdu zejména určitých sociálně vyloučených lokalit. A my tady tento problém trošku možná i nadbytečně řešíme plošně, zcela plošně. A mělo by se to dotknout i lokalit, které jsou naprosto v pořádku, kde základní školy praktické fungují přesně tak, jak by fungovat měly. A to si myslím, že je špatně. Mělo by se řešení problému opravdu zaměřit do lokalit, ve kterých problém existuje a tam napnout své síly a určitá opatření, která by problémům, které tady jsou – to si nezastírejme – která by měla pomoci. Děkuji.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti paní místopředsedkyně – nechce využít, takže pan senátor Marcel Chládek má slovo.

Senátor Marcel Chládek: Já bych chtěl reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na vystoupení pana kolegy senátora Pešáka. Jistě ho

143 nepodezírám, že mě neposlouchá, spíš jsem se špatně vyjádřil. Neřekl jsem, že podporuji rušení praktických škol. Já jsem mluvil o tom, že si dovedu představit inkluziv a že děti budou v hlavním vzdělávacím proudu, pokud vytvoříme pro to podmínky. To znamená nižší počet žáků ve třídě, speciální pedagog, asistent – přesto nějaký typ takovéto školy bude muset existovat i za těchto podmínek. To znamená ano, já jsem pro inkluziv, ale ne pro bezhlavou inkluziv za každou cenu. A pokud podmínky nejsou na to připraveny, tak si myslím, že to nadělá víc škody než užitku. Jedna poznámka. A druhá, závěrečná – kde jinde by se měly strategie rozebírat, než u kulatého stolu, kde budou přizváni odborníci, kde budou přizváni ti, kterých se to týká, a formou kulatého stolu mohou pracovat na strategii. Ano, můžeme to nazvat, že to bude předvolební agitka, prostě jakákoliv činnost na politiku. Protože možná by bylo dobré, že bychom si řekli, že jakékoliv naše vystoupení ve vaší práci je vlastně předvolební agitka a předvolební akce z jednoho prostého důvodu, protože nás zaměstnávají občané. Sledují každý náš krok a já bych byl velmi rád, aby kulatý stůl nebyl vnímán jako nějaká politická agitka, ale jako věc, která chce něčemu dopomoci. Mimochodem, kdyby to bylo dostatečně projednáno, kdyby fungovala diskuse a bylo to dobře nastaveno, tak tady dneska neprojednáváme tuto petici více jak dvě hodiny.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dík, paní místopředsedkyně Miluše Horská má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážený pane předsedající, vážení petenti, pane ministře, kolegyně a kolegové. Víte, tato debata je jakýmsi vyústěním našeho společenského kontextu. My se tady dostáváme čas od času do témat, která nás rozdělují minimálně na dvě strany, někdy i na více. Není to tak dlouho, co jsme tady diskutovali o dětských domovech, kojeneckých ústavech a víte, jaká debata byla. Já nemohu nevzpomenout slova našeho nového pana prezidenta, když jsem letos slyšela jeho retro vystoupení někdy z 90. let, jak i on říkal, že je potřeba dětské domovy a ústavy rozbít, aby lidé měli prostor se dostat ven. Já si myslím, že i dneska jsme tady trošku diskutovali v rámci zařazení starých svátků do toho, aby se ctily, aby rodiny byly pohromadě. Protože země, které nemají za sebou společenský skok, tak vlastně nepodlehly euforii, které jsme podlehli my, kdy přijímáme všechny výdobytky kapitalismu a tím bohužel i obchody o víkendech jsou plné rodin, místo aby se věnovaly sobě. Mně se docela líbil příspěvek pana senátora Kubery, který říkal proč by jich nebylo víc, protože země, které nemusely projít tím naším vývojem, jdou opravdu dál. Oni třeba v neděli ani nevysílají televizní program, aby rodiny se věnovaly samy sobě, a můžeme tam mít několik teček, čemu všemu se budou věnovat. A já si myslím, že v tomto kontextu v důsledku minulého společenského režimu se odehrála tato debata. Minulý režim přece nechtěl žádné výjimky, nechtěl selhávat nikde, a to je vlastně opodstatnění vzniku zvláštních škol, tak zvaných zvláštních škol. My víme, jak situace vypadala, ale paradoxně, tím že vznikly zvláštní školy, tak péče v jednotlivých typech dosáhla velmi výborných výsledků a dětem, které tam patřily, patří, tak se tam dařilo velmi dobře. A proto možná to velké ukotvení. A paradoxně, když po roce 1989 začaly vznikat další typy škol, tak to byla nová historie a otevírání starých systémů je samozřejmě velmi složité. A protože já jsem stoupenec nového typu škol, které chtěly do zvláštních vstoupit, a já si myslím, že s kolegyní Smetanovou se známe, že neříkám nic, co není pravda, jsme byli vlastně svědky, a říkám to v historickém kontextu a ve vývoji opačného

144 stavu. Zvláštní školy paradoxně nechtěly děti, které tam tehdy patřily. To znamená děti se zdravotním znevýhodněním. Ale bavme se třeba o postižení hlubším. Takže postup – a ministerstvo se - řekla bych, střídavě, úspěšně střídavě, méně úspěšně - zřizování a rozšiřování ujímalo, tak dnes je stav takový, že základní školy speciální, bývalé zvláštní, mohou mít i třídy škol speciálních, to znamená děti s hlubší retardací. Ale to se samozřejmě týká i romských dětí a řekněme si, že kritika z EU v tomto duchu přicházela dlouhodobě. A tady bych upozornila na krok, který to mohl zvrátit, ale nezvrátil a já si myslím, že na vašich kulatých stolech to zaznělo v roce 2005, kdy vznikl nový školský zákon, tak místo co bychom s touto problematikou, na kterou jsme byli upozorňováni, že ve zvláštních školách jsou děti, které sice se chovají jako děti s lehkým mentálním postižením, ale postiženy nejsou, takže je to i o diagnostice. My místo, abychom s tím něco udělali a začali budovat podpůrné prostředky, tak tehdy jsme ty nálepky přemalovali, nazvali jsme školy základní školy, takže jsme veřejnost docela slušně zmátli. Ale ruku na srdce, pro děti se neudělalo nic. Já si myslím, že všechno, co tady je a rozumím všem stranám- já si myslím, že je důležité, aby speciální třídy školy, nechci se bavit o technologii, protože o tom to není, tam se nedohodneme v tuto chvíli, tak samozřejmě, aby zůstaly zachovány pro žáky, kteří tam patří. Ale na druhou stranu, když se nepohneme v otázce inkluze, například na malých školách. A paní ředitelka byla ředitelka málotřídky, tak ví také, jak je to důležité, že z malé vesnice, když se má dostat dítě někam do speciální školy, tak je to prostě dneska téměř nereálné. Takže možnost výběru - víte, já jsem ráda, že jsou tady zástupci dvou ministerstev, ale byl přizván i třetí zástupce, to znamená zástupce ministra financí a ten tady není. Já nechci tady lát a nechci situaci rozostřovat, protože si myslím, tak jak ministerstvo v průběhu času se snažilo podmínky zlepšit, ale nikdy nedošlo k systematické změně, aby skutečně zákon umožnil dětem a rodinám vybrat si školu, která by se jim líbila, tak za to za všechno, nebo v první řadě, mohou samozřejmě i peníze. Já jsem se s panem ministrem školství paradoxně potkala poprvé tady, když obhajoval ve své funkci, ve které byl asi týden - petici, jinou petici. Já musím říci, že za dobu co je ve své funkci, já jsem tehdy řekla, že výborně vstoupil, ale že se pozná podle skutků. A já jsem dnes velmi ráda, že z této pozice mohu říci, že ministerstvo jde mílovými kroky k diskusi. Chci poděkovat i paní zmocněnkyni, protože s ní vedu zase užší diskuse, ale myslím si, že všechno, jak je u nás dobrým zvykem, je o komunikaci. My nehledáme cesty, jak by to šlo, ale spíše jak by to nešlo. A přiznejme si, školou projde každé dítě, každá rodina mu rozumí, takže vášně se vyvolávají velmi snadno. V zemích, kde inkluze funguje, tak vám všichni přiznají, že to je velmi, velmi drahý proces. Takže já děkuji za to, že všechny tři strany jsou otevřené ke komunikaci. Možná, že je zbytečné, že to je až v petici, ale zřejmě se to všichni také učíme. Já jsem to opakovaně nabízela všem stranám a říkám to neustále, že i já jsem připravena ke komunikaci, k té rozumné. Já pevně věřím, že ve jménu dětí, rodin, které potřebují pomoc, že se budeme snažit dosáhnout toho, aby chodily do tříd a do škol, které tomu odpovídají. Ale říkám při zachování základních škol praktických, inkluze je nutná, protože samozřejmě že Romům bylo dobře ve zvláštních školách, bylo dobře i rodičům, protože oni nemuseli navenek komunikovat. Problém se možná dal zahladit během povinné školní docházky, ale jakmile vylezou ti lidé na ulici a neznají se, neznají své zvyky, není

145 to dobře. Tato cesta byla velmi pohodlná, ale určitě v ní nemůžeme dál pokračovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, místopředseda Zdeněk Škromach má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já bych chtěl reagovat vůbec na celý rámec těchto opatření, protože si myslím, že reakce je naprosto nepřirozená a přiměřená, protože mně to připomíná trošku Drábkovu revoluci na ministerstvu práce. To jsou obdobné projekty, které jakoby v zájmu revoluce, řeší tato vláda, ale zapomene na to, že k tomu potřebuje lidi a peníze. A ty nemá, ale umí to dobře zašantročit, umí to dobře přehrát na jiné – ať to řeší kraje, ať to řeší škola, ať to řeší obec – peníze vám nedáme, ale chceme změnu. A v některých věcech je potřeba říci, že směr je asi správný, ale způsob není dobře. Já myslím, že je dobré dát i na odborníky a v některých věcech možná že i sjezd měl vzít do úvahy to, že i Česká republika má svá specifika, má své odborníky, má své zkušenosti. Vzpomeňme na období, které tady bylo před několika lety, kdy se tady houfně rušily školky. Jako ideologicky – přece to vymysleli komunisti, tak to musíme změnit. Dneska je v jiných zemích zavádějí naopak, jako potřebné řešení. A dneska i u nás zase tyto věci vracíme zpátky. Takže tady a nemohu souhlasit s kolegyní Horskou, protože tam mi to připadlo právě trošku ideologické, nikoliv věcné. Posuzujme věci z toho, co přinášejí a k čemu slouží. Je hezké říkat – my to chceme jinak, ale je potřeba také říci, jestli a zamyslet se nad tím, jestli skutečně lidé, kteří tady dneska jsou a kteří říkají, je potřeba to dělat možná jinak, ale je potřeba to dělat opatrně. Ale hlavně, chceme-li tyto projekty zrealizovat, tak vláda na to musí dát peníze a lidi. Ale ne to přehrát na jiné a říkat, my jsme vyhověli. My jsme vyhověli Evropské unii a co z toho školy a obce – no, doplnit několik teček. A bohužel, to není jediná věc. Vzpomeňme si na způsob, jakým způsobem chce dneska ministerstvo práce transformovat sociální ústavy a některé další věci. Prostě, je to revoluce, připomíná mi to někdy chvilkami bolševika, který také všechno chtěl okamžitě a hned. Ale podmínky k tomu nebyly. A bohužel, tato vláda se chová podobně. Chce to skutečně věcné řešení, chce to dát si také časovou řadu, v jakém horizontu se má dosáhnout cíle, o kterém se hovoří. Já říkám, směr je správný, pane ministře. Ale druhá věc je načasování tak, jak je máte postavené, neodpovídá reálným možnostem a zdrojům, které Česká republika má.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Milada Emmerová.

Senátorka Milada Emmerová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Protože jsem se tímto problémem zabývala ve funkci hejtmanky, kdy to bylo řešeno, samozřejmě v rámci kraje a v rámci dispozic ministerstva školství, tak jsem o tom i kdysi napsala na vyžádání šéfredaktora článek do Učitelských novin. Tam jsem se právě zastávala těchto škol, protože mnohé jsem navštívila a viděla jsem, jaké jsou tam děti, že pro ně je taková jistá individuální skupinová péče a pozornost naprosto přiléhavá. Jsem moc ráda, že tady kolega Bublan ukázal to autíčko, protože jsem viděla mnohé jiné výrobky, které by možná dítě ve většinové škole nikdy nezvládlo. Právě tyto

146 děti mají třeba určité sklony, určité nadání. Je potřeba, aby se v této škole toto vystihlo a připravil se jim tak snesitelný život, i když mají třeba nějaký handicap. Chtěla bych upozornit na to, že inkluze naprosto revoluční, jak už zmínil kolega Škromach, přinese těmto dětem výraznou frustraci. Bude se stupňovat kriminalita a já osobně si myslím, že by byly i předmětem šikany právě těch, kteří jsou ve většinové škole, ti nadanější, údajně, kteří ovšem často mají daleko k řádné morálce. Jako lékařka chci upozornit na to, že my máme sice nejmenší kojeneckou úmrtnost, ale teď je otázka, jaké děti se za těchto okolností rodí – právě děti, někdy výrazně handicapované. A těm potom je samozřejmě potřeba věnovat větší péči, než ve většinové škole – ať už jsou to děti s nízkou porodní váhou, nedonošené, nebo u kterých se dělají chirurgické korekce vrozených srdečních vad. Ovšem zapomínáme na to, že se stejně přenáší u těchto jedinců genetická informace a samozřejmě se výstup potom takovýchto věci stupňuje. Nesmíme zapomínat, že bohužel máme spoustu žen – matek alkoholiček, feťaček, že máme veliké procento neúplných rodin. Statistiky se trochu liší, ale údajně je polovina rodin rozvedených, a to všechno představuje frustraci a nedostatečnou sociální péči o takové děti, které potom jsou vlastně indikovány k zařazení do takovéhoto typu školy. V žádném případě, a to chci prohlásit, naprosto závazně, nejde o strach těchto pedagogů, ani například ředitelů kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, že by snad měli strach o svoji existenci. V žádném případě ne, ale jsou to lidé, kteří vycházejí z praxe, ze svých zkušeností a ty by měl každý respektovat, protože tyto požadavky praxe jsou často rozhodující a nakonec kritériem pravdy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásila se mi, předpokládám, paní Monika Šimůnková, zmocněnkyně pro lidská práva. Máte slovo. mám avízo, že chce vystoupit pan ministr Fiala. Kývá hlavou, takže byste potom šel k mikrofonu.

Monika Šimůnková: Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi zareagovat na pár věcí, které zde v rozpravě zazněly, které se samozřejmě týkaly i toho, o čem jsem zde předtím mluvila. Já jsem chtěla říci, že strategie boje proti sociálnímu vyloučení, ten dokument, o kterém tady hovoříme, platí zhruba jeden a půl roku. Já si skutečně myslím, že má velkou šanci, pokud by se podařila mnohá opatření, která tam jsou, tak má velkou šanci změnit, ale postupně, situaci v sociálně vyloučených lokalitách v ČR. Máme jich poměrně dost a jejich počet se zvyšuje. Bohužel za jeden a půl roku její existence, její účinnosti nelze vidět výsledky a nelze je možná vidět ani za dalšího jeden a půl roku, ledaže by zmocněnec vlády pro lidská práva měl tu moc donutit jednotlivá ministerstva a ministry, aby naplňovali opatření tak, jak se mají, samozřejmě, ale skutečně v horizontu řekněme pěti, deseti let se domnívám, že tento krok a tato strategie je správným směrem. Co se týče její komunikace, ano, přiznala jsem na posledním veřejném slyšení, že jisté nedostatky v komunikaci s odbornou veřejností byly, ty samozřejmě napravíme, ale celkově si nemyslím, že by tento dokument vládní byl v nějaké míře daleko méně komunikován, než ostatní vládní dokumenty podobného typu. Co se týče speciálních škol a praktických škol. Prosím, rozlišujme mezi speciálními a praktickými školami. Dokument nebo strategie v žádném případě

147 nechtěla měnit nic na segmentu speciálního školství. Ano, speciální školy mají zůstat zachovány pro děti s vážnějším zdravotním postižením. O tom tady vůbec není řeč. Je tady řeč o praktických školách, o kterých jsme ani nikdy neřekli, že je chceme rušit překotně en bloc. Tady prostě nemůžeme přijít s tím, že najednou všechny děti, které chodí do praktických škol, přesadíme do normálních škol. To přece by žádný rozumný člověk neodsouhlasil, tak jak je to tady trochu prezentováno. V rámci strategie je spoustu dalších kroků, které měly podpořit přechod určité části dětí z praktických škol do normálních škol. To jsou všechna podpůrná opatření, která je nutné přitom zde dát na stůl – menší kolektivy dětí, asistent pedagoga, atd. Bez toho to prostě nejde. A o tom jednáme s ministerstvem školství jak tyto postupné kroky zabezpečit. Takže tady šlo minimálně o redukci počtu praktických škol, protože bude-li do praktických škol chodit méně dětí, a mělo by tam chodit méně dětí, protože mnohé děti tam chodí neoprávněně, tak v důsledku toho dojde, předpokládám, k redukci počtu praktických škol. A do praktických škol chodí děti, kterým je diagnostikováno tak zvané lehké mentální postižení. Bohužel je problém, že u mnohých z nich a u všech je tedy to lehké mentální postižení diagnostikováno, jinak by do těchto škol nemohly chodit. Jsou jejich, řekněme kognitivní funkce, respektive to, jak jsou připraveny na školu, jak už jsem o tom mluvila, zaměňovány právě s tím lehkým mentálním postižením. Prosím, věnujte pozornost následujícím číslům, která, myslím, že vypovídají o mnohém. Když si vezmeme romské děti, o kterých je zde hodně diskutováno, chodí do dnešních praktických škol zhruba řekněme 30, 33 %. Číslo, které se vyskytuje, nebo výskyt lehkého mentálního postižení na celém světě, u každého národa je zhruba okolo 2 až 3 %. Znamená to, že by romská národnost měla být v tomto smyslu výjimkou? Že by zde byl výskyt lehkého mentálního postižení natolik vyšší, než u jakéhokoliv jiného národa na světě. Myslím, že toto je poměrně velká argumentace nebo čísla, která jsou jasná a která říkají to, že zřejmě ne všechny děti, které chodí do praktických škol, sem skutečně patří. Chtěla jsem uvést toto číslo, protože nebo jsou nejlepším argumentem pro podpoření jistých fakt, a tato čísla byste měli znát. Já ještě nakonec chci říci, že hovořím s mnohými romskými předáky, s mnohými Romy, s mnohými dětmi, které chodily do praktických škol, a je skutečně smutné slyšet, že děti, když skončily, ne všechny samozřejmě, jak už tady zaznělo, ale když skončily zvláštní školu, respektive praktickou, prosím neříkejme si, že zvláštní škola je něco normálního, prostě mít zvláštní školu, je jistý cejch nadosmrti. Nikdo z nás by nechtěl, aby naše děti chodily do tzv. praktických nebo-li zvláštních škol. Děti hovoří o tom, že od 14 let, kdy vyšly ze škol, tak v podstatě dnes jim je 25, nikde nepracovaly, nikdy se ani nemohly zúčastnit jakýchkoliv rekvalifikačních kurzů. Neříkám všechny, jen některé z nich. Protože nebyly zařazeny, nedostaly podporu, respektive souhlas nějakého budoucího zaměstnavatele a ve svých 25 letech mají před sebou budoucnost, možná ve 40 letech nezaměstnanosti, a další generace tak zvaných ztracených Romů. Pokud s tímto nezačneme něco dělat, tak si myslím, že otázku romskou v České republice vyřešit nemůžeme, ale nechtěla jsem to opět směrovat na romskou otázku, ač jsem s ní skončila. Chtěla bych ještě na závěr konstatovat, že skutečně o rušení praktických škol en bloc nejde. Já si myslím, že segment praktických škol by měl zůstat zachován pro děti, které skutečně trpí lehkým mentálním postižením. Děkuji.

148 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a slovo má pan ministr školství Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vidíte, že jsem se nachystal, a to ne proto, že bych chtěl krátit tuto důležitou diskusi, ale chci zkrátit o svoji chůzi shora. Já to mám tady dnes jednoduché, což není důvod, že jsem mezi vás přišel, ale je to závažnost problematiky a úcta k Senátu, ale jednoduché to mám proto, že opravdu ministerstvo školství – mohu to jen opakovat – nemám v úmyslu a pod mým vedením ani nemělo v úmyslu nikdy rušit základní školy praktické. Kdybych chtěl být úplně korektní, tak bych řekl, že to ani není možné, protože to není v kompetenci ministerstva školství, ale zřizovatelů. Dovolte mi v této souvislosti jenom krátkou reakci na debatu, která zde probíhala v několika bodech. Já myslím, že je hodně důležité, abychom rozlišovali právě základní školy praktické, což jsou školy, které vyučují podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a oblast speciálních škol, kterých samozřejmě se tato debata týká jenom velmi okrajově. Pokud jste neměli příležitost, tak bych vám skutečně doporučoval podívat se na nějakou ze speciálních škol v České republice. Jsou to fantastické výsledky, kterých tam pedagogové dosahují s dětmi, které mají velmi vážné handicapy a často handicapy kombinované. Je to skutečně mistrovská práce, kdy tyto děti jsou po absolvování těchto speciálních škol schopny samostatného života, plnohodnotného života. To je věc, před kterou musíme všichni jaksi uctivě – na kterou se musíme dívat s velkou úctou a tento systém v maximálně možné míře podporovat. Tady bych chtěl souhlasit s tím, co se zmínil pan senátor Pešák. Skutečně v odborné veřejnosti existují názory, že lidé třeba s některými fyzickými handicapy by mohli být plně integrováni do hlavního vzdělávacího proudu. Naproti tomu jsem se setkal s řadou reprezentantů handicapovaných spoluobčanů, ať už s vadami zrakovými, nebo sluchu, kteří upozorňovali na to, že právě z hlediska integrace, společenské integrace je často lepší absolvování speciální školy, která mnohem lépe připraví na život, než třeba nějaká umělá inkluze, která by v tomto případě nefungovala. A to jenom na dokreslení problematiky. Speciální školství je opravdu něco jiného, než základní školy praktické. Ostatně, o určitém zmatku, který máme v názvosloví a v tom, co to vlastně základní školy prakticky jsou, se tady zmiňovala i paní místopředsedkyně Horská. Dále bych chtěla říci, že ministerstvo školství v tomto případě nereaguje na kritiku nějakých evropských orgánů. Ministerstvo školství reaguje na kritiku, že ČR nereagovala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, a to je velký rozdíl. A my na tuto kritiku reagujeme velmi rozumně. Ne rušením toho, co je v ČR dobré, ale když se podíváte na náš akční plán i na jeho harmonogram, tak tam se mluví především o zlepšení diagnostiky, zavedení kvalitnějších diagnostických nástrojů, zpřesnění poradenských a také o tom, co nemáme. A to je financování žáků, kteří mají specifické potřeby. My připravujeme v rámci reformy financování regionálního školství také úpravu této situace, která se týká prostředků na podporu asistentů, pedagogů pro sociálně znevýhodněné děti a hledáme cesty, jak tuto otázku včlenit do tzv. normativního financování. Na závěr mi dovolte ujistit vás o tom, že ministerstvo školství i v této věci jako v jiných postupuje na základě důkladné diskuse, na základě evaluace toho, co v České republice máme a co funguje, na základě zkušeností odborníků a stanovisek odborné veřejnosti a že v této věci nebudeme postupovat podle

149 nějakých ideových předsudků, ale na základě kompetence a ve prospěch dětí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Slovo má zpravodaj pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. V proběhlé diskusi vystoupil větší počet senátorů, ale i senátorek. Nebudu již opakovat návrh usnesení, jen se zastavím u zmínky, jestli je petice důvodná či ne. Vzhledem k bohaté diskusi je vidět, že důvodná je a diskuse tomu dala i zapravdu. Návrh usnesení máte všichni před sebou, přečetl jsem ho již na začátku, takže předpokládám, že již není nutné ho číst.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, o tom budeme za chvilku hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, které máte před sebou, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 44, proti jeden. Návrh byl schválen. Končím tento bod a jsme u dalšího bodu, kterým je

19. Petice za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání (senátní tisk č. 447)

Máme to jako tisk č. 447. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, zpravodajem je pan senátor Marcel Chládek. Usnesení výboru máme jako tisk č. 447/1. Podle našich Pravidel Senát musí při zahájení projednávání petice vzít na vědomí, že osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy s možností zúčastnit se schůze. V tomto případě je to pan František Dobšík a pan Lukáš Matoška z petičního výboru. O nich budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva pány, aby mohli vystoupit na schůzi Senátu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vítám zástupce petentů. Dále musíme svým hlasováním rozhodnout, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních orgánů a organizací se mohou zúčastnit naší schůze. V návrhu je pan Roman Chlopčík, náměstek ministryně práce a sociálních věcí. O něm budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. Jenom upozorňuji, že ministři mohou vystoupit kdykoliv, takže s tím není problém.

150 Otevírám rozpravu. A jako první ze stran dotčených má slovo pan František Dobšík.

František Dobšík: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Nechci vás dlouho zdržovat. Připravil jsem si více méně delší projev, ale vzhledem k tomu, že petice, kterou jste projednávali předtím, částečně souvisí s problematikou, kterou my jsme naší peticí chtěli také nastolit, začali jsme sbírat podpisy minulý rok v září a zhruba začátkem října jsme to ukončili, protože jsme chtěli ovlivnit přípravu státního rozpočtu na letošní rok a potažmo i střednědobé výhledy státního rozpočtu. A zčásti se to ministerstvu školství pro letošní rok podařilo, že prostředky, které byly inzerovány, že budou nějakým způsobem omezeny, byly i v části, která se týká tzv. ostatních běžných výdajů, navýšeny, takže pro letošní rok mají ředitelé určitým způsobem stabilnější prostředí pro financování, a co se týká ostatních neinvestičních výdajů, i lepší. Ale máme obavy, a o tyto obavy se chceme podělit. A k tomu směřovala i petice na střednědobé výhledy, kdy v příštím roce máme přijít o více než pět miliard v rámci kapitoly pro školství a v roce 2015 je tam navrhováno o více než 3 miliardy. Nechci tím zdržovat. Co se týká vypočítávání toho, jak Česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi, ať už je to OECD nebo Evropská unie, co se týká výdajů vůbec v poměru k hrubému domácímu produktu, jak jsme na tom s odměňováním, ať už u pedagogických nebo u nepedagogických pracovníků. To všechno určitě víte a sledujete, že to je velmi tristní. A my v petici samozřejmě nehovoříme o platech, hovoříme obecně o podfinancovaném vzdělávání nebo segmentu školství, kde pro letošní rok na ostatní neinvestiční výdaje bylo něco zlepšeno, ale vrátili jsme se pouze jakoby do roku 2007. A v kontextu toho, co je ve střednědobých výhledech naplánováno, máme velmi vážné obavy, protože ty věci, které zatím ministerstvo školství připravilo, ať už je to jakási vize, strategie vzdělávání do roku 2020, ať už je to připravovaný kariérní systém a další věci, reforma financování regionálního školství. Pokud k těmto věcem máme přistupovat opravdu seriózně a víme, že bychom o velkou část prostředků mohli přijít, tak se i k těmto věcem obtížně vyjadřujeme, protože je tam pořád jakási pochybnost, jestli vzdělávání bude opravdu prioritou, nebo ke škrtům dojde, tak jak jsou popsány ve střednědobém výhledu. Mám tady pro vás v podstatě jedno hlavní sdělení nebo apel, výzvu, abyste podpořili usnesení, které připravil v rámci veřejného slyšení váš výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Za projednávání a celé zaranžování bych chtěl předsedovi výboru panu senátoru Marcelu Chládkovi poděkovat. A jde o to, že máte šanci, i když samozřejmě státní rozpočet a tyto věci vy neschvalujete, ale můžete je ovlivnit vlastně svým politickým počinem, že dáte najevo, že o vzdělávání, o jeho prioritu v této zemi by mělo jít a že vám jako Senátu o to samozřejmě jde. Děkuji vám za pozornost. Nechci vás dále zdržovat. Chci říci, že podpisů nebylo tolik, jako pod peticí, kterou kolegové podepisovali za nerušení základních škol praktických, věnovali jsme tomu jenom měsíc. Ale pokud bychom byli ohroženi, tak věřte tomu, že jsme schopni a připraveni nejenom podepisovat petice. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A protože se mi vrátil zpravodaj výboru pan senátor Marcel Chládek, tak má slovo.

151 Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo, pane předsedající, navážu v krátkosti na vystoupení předřečníka. Petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" se týká především oblastí financí a opravdu úzce souvisí s předchozí peticí, kde jasně zaznělo, že na připravovanou Strategii nejsou finanční prostředky, a české školství už tak je podfinancováno. A v této petice se zmiňuje, že pokud dlouhodobě podfinancované české školství bude dále škrtat v oblasti učebnic, pomůcek, vzdělávání pedagogů, na platy, tak jak je naznačeno ve výhledu 2014 – 2015, bude to mít katastrofální dopad pro české školství jako takové. A musíme tam samozřejmě započítat i to, že ještě jsou přesouvány další kompetence na oblast českého školství. A pokud by se měly dělat kvalitní inkluze, tady jste slyšeli z úst vládní zmocněnkyně, že to mají hledat ministři ve svých kapitolách. Ale vezměte na dlani chlup, když tam není. Myslím si, že toto je i naše společná debata a náš společný zájem i s panem ministrem Fialou, protože pokud finanční prostředky nebudou na tuto Strategii a na další oblasti, tak nevím, jakým způsobem budeme dále pokračovat, nehledě na to, že se připravuje další krok, a to, že jesle by se měly také zařadit do systému oblasti školství. Opět se přesune více kompetencí na zřizovatele a samozřejmě peníze vám tam nikdo nedá. Návrh usnesení máte všichni před sebou. Vzhledem k tomu, že je poměrně dlouhé, byť umím číst, jistě pan předsedající bude se mnou souhlasit, že není nutné, abych ho celé četl, a tím urychlil projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Usnesení nemusíte číst, protože je podkladem pro případné hlasování. Dále má slovo pan Lukáš Matoška.

Lukáš Matoška: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové. Úvodem bych se ještě vrátil k několika faktickým poznámkám, které se týkají samotné petice, kterou máte s největší pravděpodobností právě před sebou. My jsme sbírali společně se školskými odbory jako Iniciativa za svobodné vysoké školy podpisy pod tuto petici v rámci ani ne měsíční kampaně. Sebrali jsme za tuto dobu 20 000 podpisů. Já toto podtrhuji z toho důvodu, že jsme-li ještě pamětlivi nedávné prezidentské kampaně, tak získat 20 000 podpisů za ani ne měsíc bylo pro mnohé kandidáty, kteří ovšem samozřejmě měli své kampaně financovány, na rozdíl od nás, docela těžkým oříškem. Chtěl bych podtrhnout, že i toto demonstruje, jak velkou váhu máte před sebou v současnosti, pokud 20 000 občanů velmi rychle se ztotožní s textem petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání". Během této kampaně jsme navštívili také na dvě desítky středních škol, a to především gymnaziálního typu, protože se domníváme, a oprávněně domníváme, že právě z těchto škol vzejdou příští vysokoškoláci a potažmo vysokoškolští absolventi. Měli jsme zájem zmapovat situaci napříč všemi regiony České republiky, co se týče středoškoláků a potažmo vysokoškoláků a co se týče dostupnosti vzdělávání a vysokoškolského studia v zemi. Musím konstatovat – a tady parafrázuji dostupné údaje Českého statistického úřadu například z roku 2010 – že panují velmi vážné rozdíly, co se týče objemu studentů v inkriminovaných věkových kohortách, srovnáme-li si např. Ústecký kraj s Prahou. Jsou to procentuální rozdíly. Nemusím asi zdůrazňovat, že více vysokoškoláků pochází právě z Prahy. A to je věc, kterou bychom neměli brát na lehkou váhu. Na lehkou váhu bychom ji neměli brát proto, že to svědčí o tom, že už dnes vzdělání v ČR není zadarmo. Zdůrazňuji dnes, kdy stále na veřejných vysokých školách neplatíme školné ani žádné jiné

152 formy poplatků. Teď samozřejmě odhlížím od nelegálních způsobů vybírání nejrůznějších poplatků, což je věc, která byla myslím dostatečně medializována a potažmo tedy skandalizována. Přesto ze zákona veřejné vysoké školy nemohou vybírat poplatky tohoto typu. Vzhledem k tomu, že jeden měsíc studia se odhaduje, že vyjde studenta či studentku na 9 000 Kč a odhaduje se také, že nadpoloviční většina stávajících vysokoškoláků je nucena pracovat, opět to podtrhuje zmiňovanou tezi, že vzdělání v ČR, byť máme veřejné vysoké školy bez školného nebo zápisného, už teď není zadarmo. Z toho důvodu se jako Iniciativa za svobodné vysoké školy domníváme – a to byl ostatně častý závěr besed, které jsme absolvovali se stovkami, ne-li tisíci středoškolských studentů – že zavádět za těchto okolností, ať už v nějakém dlouhodobějším, střednědobém nebo krátkodobějším výhledu jakýkoli typ poplatků za studium na veřejné vysoké škole by nebylo dobrým krokem, a to i vzhledem k přihlédnutí k zahraniční zkušenosti. Jistě jste slyšeli, že v současnosti přistoupila další spolková země, Bavorsko ke zrušení školného a zbývá teď už jen Dolní Sasko, jehož vláda se ovšem zavázala k velmi podobnému kroku. Čili školné nebo jakýkoli typ poplatků za studium jaksi nenávratně ztrácí nebo už ztratilo punc modernosti. V té souvislosti se diskutuje vysokoškolská reforma, a my jsme i díky panu předsedovi výboru Chládkovi měli možnost diskutovat o novele vysokoškolské reformy na této senátní půdě. Je samozřejmě známo, že alespoň podle dostupných katalogů, z nichž by novelizace vysokoškolského zákona měla vyjít, nebude reforma obsahovat v této fázi žádný typ zpoplatnění studia na veřejné vysoké škole. Ovšem – a to je přímá otázka na pana ministra – několikrát zaznělo i z úst páně ministra, že k zápisnému by se mělo přikročit v jakési druhé fázi novelizace vysokoškolského zákona. A já bych se tedy rád zeptal, v jaké situaci se tento záměr nachází v současnosti a zda ministerstvo jej nechce přece jen nakonec přehodnotit. V té souvislosti Iniciativa za svobodné vysoké školy vznikla před rokem právě proto, že byla ještě za ministrování Josefa Dobeše připravována reforma, která měla zcela zásadním způsobem zasáhnout např. do autonomie univerzit, autonomie vysokých škol a jejich samosprávy. Nový ministr prezentuje připravované změny jako mírnější, a ony nepochybně mírnější jsou. Ale to, co je naprosto zřejmé z katalogů je, že to je posun směrem k nějakému manažerskému řízení veřejné vysoké školy jakožto instituce. Svědčí o tom zcela konkrétní kroky, kterými má být např. výrazné posílení pravomocí rektora nebo posílení stávajících správních rad, které by napříště měly mluvit i do způsobu financování; bude zaveden nebo má být zaveden kontraktový typ financování vysokých škol. Čili domníváme se, srovnáme-li to s těmi reformami, proti kterým se dnes velmi ostře protestuje např. v Maďarsku za Orbánovy vlády, že to je krok stejným směrem, byť rozhodně ne tak dlouhý. Ale je to vykročení směrem, který nepovažujeme za přínosný, a bohužel nebyly tyto změny dostatečně vydiskutovány. To musím opakovaně konstatovat. Domníváme se – a už to tady také několikrát zaznělo – že kardinální otázkou, která by nás měla trápit, kterou bychom se měli zabývat v souvislosti se vzděláváním, a to i s terciárním vzděláváním, je právě otázka financování. Evropský parlament v loňském roce přijal usnesení, ve kterém doporučuje členským zemím nepodceňovat investice do veřejného vysokého školství a do veřejného školství obecně. Už tady zaznělo, že co se týče procentuálního poměru

153 objemu prostředků, který je vyčleňován na financování školství, tak Česká republika je až na posledních příčkách v rámci zemí EU. Někteří z vás jistě pamatují, že vysoké školy se ještě před několika málo lety těšily podpoře 27 miliard, minulý rok to bylo 21 miliard a podle zmiňovaného střednědobého výhledu bychom se měli v roce 2014 dostat ještě na čísla nižší. Nemusím vysvětlovat, že toto by bylo likvidační.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já vás nerad ruším, ale podle našeho jednacího řádu máte právo vystoupit dvakrát deset minut. A čas vám během jedné minuty vyprší. Jenom vás na to upozorňuji.

Lukáš Matoška: Dobře. V tom případě velmi rychle zkrátím to, co jsem chtěl závěrem říci. Byl bych velmi rád, aby tato petice byla vámi zvážena při jakémkoli dalším rozhodování, které se bude týkat školství. A věřím tomu, že se tak ostatně stane. Myslím si, že zásadní otázkou je zodpovědět, proč nemůžeme mít na řadu veřejných sektorů, a mezi jinými i na školství a konkrétně na to vysoké, dostatečný objem prostředků. Pokud jsou zde evidentně zákony, budu jmenovat církevní restituce, které se vydaly jiným směrem a velmi štědře vlastně investují do jiných oblastí, které podle názoru mnohých, a myslím si, že i podle názoru signatářů petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" nemají takovou váhu, jako právě vytvoření podmínek pro vzdělávání. Byl bych tedy velmi rád, aby tato petice byla vámi chápána jako určité memento pro vaše jakékoliv další budoucí rozhodování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan ministr Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Stejně jako autoři petice a všichni pod ní podepsaní jsem si i já vědom problémů, které trápí české školství. Těmito problémy se na ministerstvu zabýváme a já sám jsem o nich mnohokrát veřejně hovořil. Projednávaná petice pochází ze září loňského roku, a musím říct, že od té doby se nepochybně mnohé změnilo. Ministerstvo představilo konkrétní kroky k tomu, abychom situaci českých žáků a učitelů mohli měnit, tedy abychom měli motivované učitele, kteří učí děti dovednostem potřebným pro život, vedou je k přemýšlení, abychom měli efektivní síť středních škol, které žáky připraví na povolání nebo na další studium. V první řadě je dobré si uvědomit i slušnou pozici, kterou pro to máme z hlediska rozpočtu pro rok 2013 v současné ekonomické situaci. Rozpočet ministerstva školství na tento rok bez příjmů krytých výdaji EU činí 122,6 mld. Kč. Oproti srovnatelné základně minulého roku byly výdaje navýšeny o celkem 2,3 mld. Kč, tedy fakticky o dvě procenta. V oblasti regionálního školství je tak nejenom zajištěn nárůst mzdových výdajů, ale je zároveň zabezpečeno to, co skutečně bylo v kritickém stavu v minulém roce, a to jsou tzv. přímé ostatní neinvestiční náklady, tedy výdaje na učební pomůcky, učebnice a další věci, které jsme meziročně posílili o 124 % a zároveň jsme dosáhli jistého mírného navýšení mezd pedagogických pracovníků. V případě rozpočtu vysokých škol pro rok 2013 je situace ještě mnohem lepší. Meziročně zde dochází poprvé po čtyřech letech k rozpočtovému nárůstu, a to zhruba o 5 %, a to, ať již to srovnáváme s rozpočtem na rok 2012 před

154 vázáním nebo po vázání. Je to tím, že si vedení ministerstva školství uvědomuje vnitřní deficit, který v rozpočtu vysokých škol vzrůstal v posledních letech, a chceme tuto situaci napravit a tímto konkrétním krokem ji také napravujeme. Pokud jde o výhled na rok 2014 a rok 2015. Tam samozřejmě, pokud by čísla zůstala v této podobě, tak vyvolávají znepokojení nejenom vás, ale i mně. Nicméně myslím, že tento střednědobý výhled v konkrétnosti nemá smysl teď příliš komentovat. Uvedl bych vám příklad, proč ne. Například v roce 2011 byl střednědobý výhled rozpočtu na letošní rok o 11 %, o 14,3 mld. Kč nižší, než je skutečnost letošního roku. O rok později se pořád ještě počítalo s tím, že rozpočet bude o skoro 2 mld. Kč nižší, než je fakticky letošní rozpočet. A touto optikou se musíme dívat na střednědobý výhled na další roky. Mohu vás ujistit, a ujistit i autory petice, že kvalitní vzdělávání a kvalitní školství je také cílem veškerých mých snah v roli ministra školství. Také proto jsem v lednu společně s panem premiérem představil veřejnosti deset konkrétních kroků, dvakrát pět kroků ke kvalitnímu školství, které jsou výsledkem četných diskusí, rozpoznání problémů našich škol a které si také berou ponaučení z našich i mezinárodních zkušeností a stojí na promyšlené koncepci. Jen stručně shrnu, že se těmito kroky snažíme dosáhnout kvalitního vzdělávání pro všechny děti v naší zemi, a to tak, že chceme změnit financování mateřských a základních a středních škol, které vede k nerovným podmínkám. Chceme zlepšit upadající zájem a kvalitu matematických, technických a přírodovědných kompetencí, soustřeďujeme se na podporu výuky těchto předmětů, na podporu odborného středoškolského vzdělávání. Jsme si také vědomi toho, že na vyučující jsou kladeny velmi značné nároky, ať už ze strany státu, ze strany rodičů. Proto jim chceme jejich práci usnadnit, dáváme jim návod, jak pracovat s rámcovými vzdělávacími programy, připravujeme pro ně modelové školní vzdělávací programy, dopracováváme velmi důležité standardy. Platí tady jednoduchá stará pravda – nemusíme nic objevovat, chceme-li mít kvalitní školy, musíme mít kvalitní učitele, musíme mít dobré učitele. Proto chceme dát učitelům perspektivu, posílit jejich postavení ve společnosti, připravujeme kariérní systém, který nabídne několik cest kariérního růstu, profesního růstu a který by měl být zaveden do praxe od roku 2015. Jsme si také vědomi toho, že školy jsou neúměrně zatíženy administrativou, byrokracií, učitelé a ředitelé nemají dostatek času na pedagogickou práci. Proto od ledna zahájil na ministerstvu práci tým, který analyzuje všechny vyhlášky, normy, předpisy, kterými se musejí školy řídit. A první výsledky již máme na stole. Podařilo se nám shodnout na redukci cca 10 % požadavku státu na ředitele škol v oblasti výkaznictví, a v tom budeme po celý rok pokračovat. Dalších pět kroků z koncepčního materiálu se týká problematiky vysokých škol, která zde byla zmíněna. Vy všichni, kteří tuto problematiku znáte, tak víte, že jeden z velkých problémů českého systému terciárního vzdělávání je to, že všichni dělají všechno. My proto chceme přistoupit k profilaci vysokých škol, ale ne na základě nějakého administrativního rozhodnutí, ale chceme postupovat tak, aby se školy mohly rozhodnout pro profilaci prostřednictvím profesních akademických nebo výzkumných studijních programů. Chceme přistoupit ke změně akreditačního systému, zavést větší prvky hodnocení kvality do systému vysokých škol. Chceme vytvořit takové podmínky, aby školy mohly sdílet některé kapacity, ať už vědecké nebo podpůrné. Chceme vysoké školy otevřít více zahraničním pedagogům a zahraničním studentům a také lidem z praxe. A chceme také zajistit větší stabilitu vysokých škol v oblasti

155 financování, a to právě zavedením kontraktového financování, což je model, který se ve všech vysokoškolských systémech, úspěšných vysokoškolských systémech v zahraničí významně osvědčil. Z toho, co jsem zde mohl jenom ve stručnosti říct, jenom naznačit, je myslím evidentní, že ministerstvo školství se jednoznačně vydalo cestou ke zvýšení kvality vzdělávání, že to děláme na základě konkrétních kroků a že se snažíme o to, abych citoval název projednávané petice, aby zde byly vytvořeny podmínky pro kvalitní vzdělávání. Chtěl bych také zdůraznit, že žádný z těchto kroků není výsledkem momentálního rozhodnutí od stolu, není to názor ministra nebo jednoho náměstka. Je to výsledek širší diskuse, hledání správného řešení s odbornou veřejností, protože školství není oblast, která by si mohla nadále dovolit dělat nekoncepční a nesystémová opatření. To, že každý krok diskutujeme a probíráme s dotčenými stranami, považuji za samozřejmé. Změny ve financování regionálního školství projednáváme se zástupci krajů a obcí, které jsou zřizovateli, se Svazem měst a obcí atd. Na přípravě a nové koncepci státních maturit se podílí pracovní skupina složená z reprezentantů středních škol, krajů i školských výborů z obou komor Parlamentu ČR. Stejně širokou veřejnou debatou prochází už od ledna také připravovaná koncepce české vzdělávací politiky, tzv. Strategie 2020, která bude konečně pohlížet na český vzdělávací systém jako na jeden celek. Uvědomujeme si, že znalosti dětí, motivace učitelů, atmosféra ve školství, to všechno se nezlepší ze dne na den. Proto jsme právě otevřeli poměrně širokou diskusi nad dlouhodobou koncepcí, odborné semináře se konají po celé republice. Existuje řada on-line diskusí, připravujeme kulaté stoly. A proto také podobným způsobem postupujeme v přípravě té zde zmíněné reformy nebo novely zákona o vysokých školách. A z tohoto důvodu bych chtěl ještě na závěr svého vystoupení komentovat bod e) v návrhu dnešního usnesení. A to je bod, jehož zařazení nebo motivaci ne zcela rozumím. V případě vysokých škol máme naštěstí v zákonu o vysokých školách jasně stanoveno, kdo je reprezentací vysokých škol a s kým z 19 000 akademických pracovníků a více než 400 000 studentů má ministerstvo školství jednat a kdo má ve významných záležitostech mandát vysoké školy, jako reprezentace vysokých škol zastupovat. Ve stávajícím projednávání připravované novely vysokoškolského zákona jde ministerstvo nad rámec zákona, který v § 92 ukládá ministrovi jednat oběma reprezentacemi vysokých škol. A mohu zcela s přesvědčením a ze zkušenosti říct, že ve společné diskusi postupujeme způsobem, která nemá v polistopadové historii obdobu. První katalog témat, kterých se bude novela týkat, jsme už v polovině října rozeslali reprezentacím, setkali jsme se s rektory, s předsedy a místopředsedy ČKR, s prorektory, s asociacemi děkanů, s klubem kvestorů, s asociacemi soukromých i veřejných vysokých škol a zúčastnili jsme se celé řady dalších věcí, včetně aktivu vysokoškolských odborových svazů. Po diskusi s reprezentacemi a se všemi těmito aktéry jsme připravili rozšířený katalog témat, který jsme ještě dále diskutovali s dalšími organizacemi, s Českou studentskou unií, s akademickými senáty velkých vysokých škol atd., atd. Dne 13. prosince jsme zahájili samotné projednávání vysokoškolské novely na půdě ministerstva formou půldenních setkání, kterých se účastnili vybraní zástupci, reprezentacemi vybraní zástupci reprezentací vysokých škol. Těchto setkání se do konce ledna konalo celkem osm. Mezitím jsme se setkávali

156 s významnými zástupci akademické sféry, s emeritními rektory a se spoustou dalších lidí. Díky tomuto systému, znovu opakuji, nad rámec zákona, jsme uskutečnili více než 60 schůzek se zástupci akademické sféry ve věci novely zákona o vysokých školách. Vyvrcholením tohoto jednání byla konference v Lichtenštejnském paláci 12. února, po které vydaly obě reprezentace vysokých škol následující usnesení: Česká konference rektorů v něm mimo jiné, že pozitivně hodnotí přípravu novely zákona o vysokých školách. Rada vysokých škol oceňuje jednání zástupců rady v expertním týmu, jakož i přístup ministerstva k zpracovávání připomínek vznášených členy expertního pracovního týmu za radu vysokých škol. V těchto dnech se připomínkují první verze paragrafového znění novely a začali jsme diskutovat reformu také s představiteli horní a dolní komory našeho Parlamentu napříč politickým spektrem. Myslím, že tato fakta jsou dostatečným důkazem toho, že tato novela je připravována v diskusi s akademickou obcí, a nejen s akademickou obcí, způsobem, jaký zde dosud neměl obdoby. Dámy a pánové, z toho, co jsem řekl, je jasné, že si tak úplně nemyslím, že cesta ke zkvalitnění všech stupňů našeho školství vede přes obecnou a široce pojatou koordinační skupinu, jak to je navrhováno v dnešním usnesení. Ne proto, že bych si nemyslel, že taková diskuse je důležitá, ale prostě proto, že taková koordinační skupina by jenom zdvojovala to, co už v konkrétních věcech dávno děláme. My máme jasný plán, několik měsíců už postupujeme mnohem efektivnější cestou. Dílčí cíle pravidelně a jednotlivě debatujeme s těmi, kterých se opravdu dotýkají. Jednáme s pedagogy z praxe, s odbory, s kraji, s neziskovými organizacemi, s politickou reprezentací napříč politickým spektrem a samozřejmě se všemi ostatními skupinami, které v dnešním návrhu usnesení zmiňujete. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A jako další vystoupí pan Roman Chlopčík. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Roman Chlopčík: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Problémy, které petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" formuluje, se týkají financování odborného i vysokého školství v ČR. Z hlediska resortu práce a sociálních věcí jsem nucen konstatovat, že tato oblast je plně v resortu školství a pochopitelně těsně souvisí i se stavem veřejných financí. Proto je evidentní, že stanoviska ministerstva školství a ministerstva financí jsou pro řešení otázky financování školského systému rozhodující. Ministerstvo práce a sociálních věcí není kompetentní pro řešení situace a nemá nástroje, které by přinášely řešení v podobě navýšení rozpočtů pro školský systém. Přesto jsme schopni spolupracovat na řešení tohoto problému. Tato spolupráce spočívá především ve využití kapacit odborného regionálního školství a též vysokých škol při zapojení do systému celoživotního vzdělávání, zejména se zřetelem na realizaci dalšího vzdělávání dospělé populace. Reakce škol na aktuální potřeby trhu práce a spolupráce se službami zaměstnanosti při realizaci rekvalifikací, zapojení do procesů uznávání výsledků dalšího vzdělávání, přípravy dospělé populace na získávání profesní kvalifikace,

157 to vše může do jisté, i když určitě pouze omezené míry, přinést školství i další zdroj financování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane náměstku. Byl jsem ještě informován, že chce vystoupit ještě jednou pan Lukáš Matoška. Já jenom, že tím vyčerpá svá vystoupení a nebude moci reagovat na proběhlou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit. Nevidím reakci. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji. Já bych si dovolil nesouhlasit s některými výroky pana ministra Fialy, které tady pronesl. Když pominu fakt, že část jeho vystoupení se vůbec netýkala petice jako takové, tak bych byl velmi rád, kdyby se vyjádřil ke konkrétním problémům, které jsou tady zmíněny – obzvláště v oblasti financování českého školství. Rád bych znal váš názor, pane ministře, na střednědobý výhled, o které se tady hovoří, jestli za těchto podmínek – jistě znáte výhled na rok 2014, 2015 – můžeme kvalitně české školství vést. Rovněž se tady zmiňují učebnice, učební pomůcky. To je jeden z velkých a vážných problémů. Je sice hezké, že jsme to vrátili někde na rok 2007, ale přesto zůstala v této kapitole a v této oblasti tzv. "onivek", kromě financování na učebnice, vzdělávání pedagogů, tak tam zůstala nemocenská. Takže v podstatě ředitel není schopen plánovat a strategicky se rozhodovat, kam pošle koho na vzdělávání, jaké nakoupí učebnice, protože neví, jaká bude nemocnost. Je nutné podotknout, že petice vznikala ještě v době, kdy pan ministr nebyl ministrem. Bylo to za jeho předchůdce. Přesto některé problémy přetrvávají. Nemyslím si, že se to vyřeší informativními schůzkami. Podle mého názoru nad strategickými dokumenty je pak nutno vést také politickou diskusi, aby byla politická shoda napříč politickým spektrem. Znovu opakuji – politickou diskusi, ne informativní schůzku za účasti zástupců jedné nebo druhé komory napříč politickým spektrem. Není pravdou, že by nad návrhem vysokoškolského zákona panovala naprostá shoda. Tady probíhalo veřejné slyšení k vysokoškolskému zákonu a byla tam celá řada výhrad. Já předpokládám, pane ministře, protože tady byl váš pan náměstek, který má na starosti vysoké školství, že vás o tom informoval. Naší snahou je vám nabídnout pomocnou ruku a samozřejmě i obrousit hrany v komplikovaných bodech, které tady byly diskutovány i při veřejném slyšení, a diskutovat je tak, aby byly přijaty jak akademickou sférou, tak samozřejmě potom při schvalování zákona napříč politickým spektrem. Protože si myslím, že je to nezbytně nutné. Řada návrhů přesahuje více než jedno volební období a je nutné, aby si je za své vzala i další vláda a vlády následující.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nemohu identifikovat, ale hlásí se pan ministr, ano, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji vám, pane předsedající. Pan senátor Chládek mě už za ty měsíce zná, takže já se nedivím tomu, že se podivuje tomu, že jsem nereagoval na konkrétní věci z petice. To bych si samozřejmě nedovolil, myslím, že vzniklo drobné nedorozumění, pane senátore, tím, že jste přišel malou chvíli po začátku mého vystoupení. Já jsem totiž mluvil o tom, jak je to s rozpočtem na letošní rok, jak se musíme dívat na rozpočet roků 2014 a 2015. Mluvil jsem o tom, co jsme

158 udělali s ostatními neinvestičními náklady, tedy s náklady na učební pomůcky, protože to byl velký problém a tam souhlasím s tím, že situace byla velmi kritická. Právě proto jsem říkal ve svém vystoupení, že jsme meziročně zvýšili tuto částku o 124 %. Vítám samozřejmě nabídku k pomoci prosadit některé klíčové věci v oblasti reformy vysokého školství, a nejen tam. Domnívám se, že základní věci v oblasti školství musíme řešit koncepčně a pokud možno ve velké shodě jak s odbornou veřejností, tak napříč politickým spektrem. Nedělám si iluze a neřekl jsem, že v oblasti reformy systémy terciárního vzdělávání panuje úplně všeobecná shoda. A nebylo by to ani možné. Na vysokých školách, když nepočítám studenty, máme 19 tisíc akademických pracovníků. To jsou osobnosti, individuality s velmi často vyhraněnými názory. Ale právě proto máme také reprezentace vysokých škol, které si volí sama akademická obec a s kterými je možno dialog vést. Nemáme ve všem shodu, ale to, co je tady pozitivní a v čem je velká změna je, že vedeme velmi intenzívní diskusi, pracovní diskusi, ve které se snažíme dojít k nejlepšímu řešení. Pokud je v něčem shoda, pak je to shoda na základních tématech, na základních problémech, které je potřeba novelou upravit. Před námi je ještě hodně práce, ale v tomto směru jsem potěšen, že diskuse je velmi intenzívní, velmi konstruktivní, povzbudivá. Já bych i z tohoto místa za to chtěl reprezentacím vysokých škol poděkovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Nahoře se někdo hlásí, ale já už jsem se ptal jednou, takže předpokládám, že se jedná o pana Lukáše Matošku, který si přeje ještě vystoupit. Prosím, máte slovo.

Lukáš Matoška: Vážený předsedající, děkuji za slovo. Dovolte mi, abych jako neústavní činitel vyčerpal druhou sadu deseti minut, které mám podle zákona k dispozici. K tomu, co tady zaznělo, jen několik velmi krátkých poznámek. Pokud se argumentuje tím, že vyjednávání o zákoně se vedou nad standard rámce, který je zákonem určen, tak s odpuštěním – to není žádný silný argument, protože zákon přesně neurčuje, s kterými reprezentacemi, například vysokoškolskými, by se o dané věci mělo jednat. Jinými slovy – pokud nějaké vyjednávání probíhá, tak svým způsobem už aspiruje na to, aby bylo nad rámec zákona. Na tom není nic zvláštního. Zároveň si myslím, že my všichni jsme věděli, a teď s odpuštěním, pane ministře, že cokoli, nebo kdokoli, kdo přijde po panu Josefu Dobešovi, tak už to nemůže být horší. To si myslím, že jsme všichni předpokládali. A není proto divu, pokud ze stanovisek akademických reprezentací vyplývá vyjádření určitého oddechu nad tím, že to přece jenom proti vašemu předchůdci nabralo nějaký směr, alespoň slušný a konzistentnější. Ovšem to ještě neznamená nic, co se týče samotného meritu vysokoškolské reformy. Tady bych mohl zrovna tak citovat a sypat z rukávu nejrůznější citáty, např. Akademického senátu Univerzity Karlovy ještě z prosince a potažmo z ledna, které ani zdaleka nebyly tak nakloněné způsobu projednávání a tomu, co se vůbec projednává. Nezapomeňme na to, že zatím nemáme před sebou konkrétní paragrafované znění, konkrétní podobu oné novely, takže si myslím, že vyrukovat s tím, že už teď všichni schválili to, co nakonec může být, jak už tomu bylo před rokem, přepracováno na ministerstvu daným úředníkem, který má zákon na starosti, nebo novelu na starosti, to všechno jsou ještě velké neznámé. Ovšem byl bych velmi rád, kdyby pan ministr odpověděl na otázku, kterou jsem pokládal už v prvním bloku. Ta se týče toho, zda ministerstvo za vašeho vedení

159 přistoupí k záměru zpoplatnit studium na veřejných vysokých školách. Opakuji znovu, ať už formou školného, nebo formou zápisného, nebo nějakými jinými typy zpoplatnění. Na toto bych prosil jasnou odpověď. Protože vy jste se několikrát, a opět bych mohl citovat rozhovory Hospodářských novin apod., vyjádřil, že toto považujete za jasnou věc, že novelu jste oddělil, podobně jako byly odděleny ony věcné záměry, a v druhé fázi novelizace by mělo být zpoplatněno veřejné vysoké školství. Takže na toto bych prosil jasnou odpověď. Nevím, proč jste se odpovědi na tuto otázku vyhnul. Jistě to nebyla zlá vůle. K tomu ostatnímu, co tady zaznělo, musím bohužel konstatovat, že se jedná výraznou měrou o fráze. Protože všichni ministři, samozřejmě na požádání, zdeklarují klidně opakovaně, že jim záleží na zkvalitnění školství. Proboha, to není žádný objev! Nebo něco přelomového! To říkal i ministr Josef Dobeš. Ovšem každý má o tom poněkud rozdílnou představu. Ona petice se ne náhodou jmenuje "Za vytvoření podmínek". Petice jde dál, a ptá se, jakým způsobem vláda potažmo ministerstvo a obě komory Parlamentu hodlají vytvořit podmínky pro kvalitní vzdělávání. V petici jasně říkáme, že hlavní determinanta, hlavní podmínka je adekvátní financování. Znovu opakuji, že podfinancovanost v ČR panuje, a to nejen, jak jsme tady slyšeli, v oblasti terciárního vzdělávání. Byl bych velmi rád, když by petice byla chápána jako jakýsi pokus překlenout neustále se opakující a vracející se ideologii, která se před volbami roku 2010 reprezentovala jako strašení Řeckem. Když tady byl pan náměstek pana ministra Kalouska – Gregor, tak dokonce říkal, že v Řecku objevili školy, kde bylo více učitelů než žáků, a že škrty jsou oprávněné. Slyšeli jsme tady ještě opravdu podivuhodné věci. Byl bych rád, když by petice byla chápána jako vyjádření vůle občanů, že se tady zcela jednoznačně vypracovala řada neprovedených projektů např. na ministerstvu školství. Za úřadování minulého ministra se nedokázaly vyčerpat veškeré prostředky, které jsou z evropských fondů. To byly miliardy. Přesně miliardy, které nám v současnosti chybí. Nikdo dodnes nenese tady za tyto konkrétní věci odpovědnost. Opravdu se zdá, že s nástupem nového pana ministra za Josefem Dobešem většina věcí byla velmi umně a velmi pečlivě zametena pod koberec. Takže pokud se nevyřeší tady tyto konkrétnosti, nemůžeme se s debatou o skutečném zkvalitnění školství a pro vytvoření podmínek pro kvalitní školství, posunout dál. Znovu zopakuji, že pokud vláda a potažmo ministerstvo... Pane ministře, úplně jsem nepochopil schizofrenii, kdy nesouhlasíte s tím střednědobým dokumentem, který vláda reprezentuje. Buďto nejste součástí vlády – a nejste ministr – anebo s tím nemůžete jako ministr jaksi nebýt zajedno. Tady tento rozkol bych prosil také vysvětlit. Totiž pokud vláda, která vynakládá desítky miliard na církevní restituce, které tady rozhodně nechci hodnotit, ale jejich povaha je přinejmenším sporná. Pokud vláda drží tzv. rovnou daň, která podle renomovaných ekonomů připravuje veřejné rozpočty o desítky miliard korun, pokud vláda a potažmo její ministerstva nejsou schopna, znovu opakuji, čerpat všechny prostředky z eurofondů; tato vláda, byť se nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, není schopna zatočit s korupcí na vlastních úřadech, tak potom nemůžeme věřit zkrátka tomu, že nejsou prostředky např. na veřejný resort jménem "vzdělávání". Proto přinejmenším nejsou poctivé argumenty. Zajímalo by mě, jaké jiné argumenty jsou pro to, proč tyto prostředky nebyly odkloněny právě např. na vzdělávání.

160 Mohl bych samozřejmě pokračovat. Pan ministr zmiňoval otázku profilace, která sama o sobě může být důležitou. Vysoké školství zcela určitě potřebuje přistoupit k určitému rozrůznění škol a potažmo studijních stupňů. Na tom místě není nic zlého. Nicméně, právě tato profilace, podobně jako se to stalo v jiných zemích, kde se k ní přistoupilo až ex post, by se mohla stát velmi užitečným nástrojem při přerozdělování stále menšího objemu prostředků, o kterém právě svědčí střednědobý výhled. Alespoň tyto, chcete-li škarohlídské předpoklady nebo obavy, se bohužel při zkušenosti s vývojem objemu prostředků, který je vyčleňovaný na vzdělávání, nabízejí. Obav je samozřejmě daleko více. Jenom bych znovu zopakoval, prosil bych jasnou odpověď na to, jestli vy jako ministr školství a potažmo ministerstvo školství a vláda máte zájem na přímém zpoplatňování studia na veřejných vysokých školách v plánované druhé fázi novelizace vysokoškolského zákona, nebo jestli se tady od tohoto záměru, který byl opakovaně deklarován, a znovu zopakuji, mohl bych to doložit vašimi výroky v novinách, pokud jsou ovšem relevantní, pokud jste tady od tohoto záměru odstoupil. Samostatnou kapitolou, na kterou samozřejmě tento časový příspěvek neposkytuje dostatečnou dotaci, by byla otázka zavádění tzv. půjček pro studenty, což také několikrát se objevilo. Bohužel, je to součástí onoho druhého věcného záměru, ještě toho starého návrhu reformy, který dosud nebyl stažen – na rozdíl do prvního. Pokud opět chce ministerstvo přistupovat k řešení určitých problémů ve školství tím způsobem, že bude přenášet váhu finanční odpovědnosti na uchazeče a potažmo absolventy vysokých škol; pokud se skutečně chceme dostat do situace dnes např. Spojených států, kde právě tento systém půjček hrozí, že nastartuje jakožto finanční bublinu novou vlnu krize, tak bych prosil vysvětlit, proč se ženeme dolů z tohoto útesu. Proč naopak právě v souvislosti se zmiňovanými nerovnostmi mezi počtem uchazečů, kteří přicházejí z různých částí ČR, jsou tady značné geografické, nebo chcete-li sociální nerovnosti, proč např. tento problém neřešit právě třeba posílením stipendijního systému, o čemž se v podstatě za poslední roky nemluví, a dokonce se zdá, že stipendijní systém pro vysokoškolské studenty je něco jako zakázané nebo sprosté slovo. Úplně závěrem mi dovolte zmínit v té souvislosti jednu ze zajímavých inspirací. V některých skandinávských zemích namísto toho, aby od studentů bylo vybíráno školné nebo nějaký jiný typ poplatků za studium na veřejné vysoké škole, tak studenti jsou naopak odměňováni za studium; někdy se mluví o studentských platech, jindy o plošných stipendijních – to je opačná cesta, než která se v současnosti za vlády Petra Nečase naskýtá v ČR. Možná bychom se mohli ptát, zda studenty to potom málo motivuje, zda nejsou zlenivělí z toho důvodu, že jsou při studiích tímto způsobem podporování. Nicméně, skutečnost je taková, že právě skandinávští vysokoškolští absolventi se dlouhodobě usazují na prvních příčkách, co se týče uplatnitelnosti na evropských trzích práce. Chtěl bych uzavřít touto malou inspirací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nebojte se, nebudu tady řečnit. Chtěl bych podat procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině do 21. hodiny. Prosím, aby se o tom dalo hlasovat.

161 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Je to procedurální návrh, nechám o něm hlasovat. Ještě si vás dovolím odhlásit. Prosím, zaregistrujte se svými kartičkami. Abychom věděli, o čem budeme hlasovat. Padl tady procedurální návrh, že bychom dneska jednali a hlasovali i po 19. hodině, to znamená, že bychom jednali a hlasovali do 21.00 hodin. O tomto návrhu nyní budeme hlasovat. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 34 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 31, proti bylo 9. Návrh byl přijat. Budeme jednat a hlasovat dnes i po 19. hodině, takže počítejte s tím, že budeme jednat do 21.00 hodin dnešního večera. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Prosím, pane ministře – můžete jako ministr vystoupit kdykoliv, takže vám samozřejmě dávám slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Pane předsedající, velmi se omlouvám, já jsem nikdy nebyl poslancem ani senátorem, takže nemám zkušenosti s tím, kdy mám správně zmáčknout kartičku, takže jsem to udělal tak, že jsem na vás zamával... Promiňte, příště už budu poučenější. Jenom krátce bych chtěl reagovat na slova svého mladého kolegy a odpovědět na některé jeho otázky, které jsou určitě důležité. Samozřejmě budu reagovat na věcné záležitosti. Tam, kde prokázal nesporný politický talent, což jako politolog oceňuji, tam se nějaké reakce samozřejmě zdržím. Jsem si dobře vědom, že různých tezí o zkvalitnění školství slyšíte strašně moc. Také bych si nikdy nedovolil o tom mluvit, aniž bych uvedl konkrétní kroky. A ty jsem uvedl. Představil veřejnosti. Na nich pracujeme. Podle toho může být také měřeno to, zda školství je kvalitnější, nebo kvalitnější není. Pokud jde o otázku, která zde opakovaně zazněla – a zazněla velmi jasně, zda jsem nebo nejsem pro finanční spoluúčast studentů, tak bych na to odpověděl takto, a myslím, že velmi jasně. Já jsem se mnohokrát veřejně vyjádřil – jako člen akademické obce a jako reprezentant vysokých škol, že považuji debatu o finanční spoluúčasti studentů za naprosto nezbytnou, protože probíhá ve všech vysokoškolských systémech, které přešly od elitního přes masové až univerzální terciární vzdělávání. Řeší to, jak zajistit při obrovském nárůstu počtu studentů kvalitní vysokoškolské vzdělání pro všechny. To je debata, které se nemůžeme vyhnout, ale na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Země kolem nás to zkoušejí různě. Rakousko školné zavedlo, pak ho zase zrušilo. Německo zavedlo v některých spolkových zemích něco jako poplatek za zápis. V některých to zase ruší. Diskuse je nesmírně složitá. Nejsou na ní jednoduché odpovědi. Řekl jsem také, že financování vysokých škol a poplatek za zápis jsou samozřejmě důležité věci. Ale mnohem důležitější je obsahová změna. Úprava některých parametrů zákona o vysokých školách, ke kterým jsme přes všechny diskuse, které jsme v posledních deseti letech vedli na veřejnosti a přes všechny náběhy nikdy nedospěli.

162 Nemám v úmyslu tuto diskusi překrýt debatou o poplatcích. Debatu o poplatcích; nejenom o poplatku za zápis, ale především o poplatcích, které už nyní na vysokých školách máme. Tuto debatu zcela otevřeně, veřejně a kompetentně povedeme až poté, co připravíme tento návrh novely. Pokud jde o zmínku, že na vysokých školách nepracujeme se stipendii, souhlasil bych v tom, že se stipendiem nepracují vysoké školy vždy ve všech směrech úplně rozumně. Ale stipendijní systém máme. Máme ho v různých podobách. A abych uvedl příklad. Jenom na jedné vysoké škole, kterou dobře znám, se ročně na nejrůznějších typech stipendií vyplácí 250 mil. Kč. Stipendia jsou některá z úrovně státu – připomeňme třeba sociální stipendium nebo další podobná stipendia, ale jsou to také stipendia, která v rámci stipendijních programů autonomně vyplácí vysoké školy. Právě na základě poplatků, které vybírají, protože ve velké většině končí ve stipendijním fondu a školy jsou povinny vyplatit tyto finanční prostředky studentům právě ve formě stipendií. Myslím, že je to velice dobrý model. Ale právě proto, aby se finanční prostředky efektivně použily, ať už na stipendia nebo na zkvalitnění výuky, musíme debatovat o revizi poplatkové agendy, o zjasnění systému poplatků, které už nyní na vysokých školách máme. To, že součástí této debaty bude také veřejná diskuse o poplatku za zápis, je zcela logické a je tomu tak ve všech zemích, které mají vyspělý vysokoškolský systém. Tolik na vysvětlenou. Jsem samozřejmě připraven vést s vámi debatu i mimo rámec Parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Otevřel jste rozpravu, kterou nyní uzavírám, protože se do ní nikdo nehlásí. Nyní bych požádal pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby navrhl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Marcel Chládek: Vzhledem k tomu, že všichni jste debatu slyšeli, můžete si udělat obrázek. Usnesení máte před sebou, takže nepředpokládám, že je nutné ho číst. Můžeme dát, pane předsedající, hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nyní budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl pan senátor Marcel Chládek. V tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. (Dám ještě šanci, abyste se mohli zaregistrovat...). Budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byli 4. Návrh byl přijat. Děkuji. Také děkuji zástupcům petentů. Děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi. Tím končím projednávání tohoto bodu. Hlásí se o slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dnes při zahájení našeho jednání – po oznámení výsledků volby Rady ÚSTR vystoupil pan senátor Štětina – a tady od řečniště nám sdělil, že má důvodné podezření, že pan Michal Uhl, člen Rady ÚSTR, je členem politické strany.

163 Vzhledem k tomu, že to nebylo předloženo písemně, nebyl to bod jednání, tak já na to budu stejnou formou reagovat. Nechal jsem si našimi odbornými odděleními ověřit. Mám tady k dispozici kopii – a viděl jsem originál prohlášení, kde se mj. uvádí – za druhé, čestně prohlašuji, že ke dni zvolení pozastavím členství ve Straně zelených, Michal Uhl. Pak tady mám – z dnešního data potvrzeno – "potvrzujeme, že Mgr. Michal Uhl přerušil členství ve Straně zelených dne 5. 12. 2012 z důvodu neslučitelnosti funkce člena Rady ÚSTR s členstvím v politické straně". Sděluje to Eva Kubátová (hlavní kancelář Strany zelených). Jenom tolik. Neříkám, že tím sděluji všechno, co by bylo možná potřeba sdělit, to jsou informace. Pokud by pan senátor Štětina – prostřednictvím řídícího – považoval za potřebné - záležitost řešit, doporučuji písemnou formou se obrátit, nejlépe by bylo na ústavně-právní výbor s žádostí, aby záležitost prošetřil. Pokud jsou k tomu nějaké indicie, důkazy, tak je předložit. Samozřejmě pak je možnost, abychom o věci případně rozhodli, jestli to dáme na program, jestli budeme navrhovat odvolání anebo, když by to tak neproběhlo, tak by potom musel asi pan senátor Štětina zvažovat i soudní cestu, pokud by pro to měl pádné důvody. Ale já pro tuto dobu považuji za vyčerpávající sdělit, co jsem sdělil, a pokud nedostanu nějaké podněty konkrétní, tak nebudu v té věci žádné šetření a ověřování provádět. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Mám problém s tím, že není otevřena rozprava, takže těžko mohu někomu z vás dát slovo v této chvíli. Museli byste navrhnout zvláštní bod, který by se věci týkal. Pokud by prošel do programu, tak bychom k němu mohli vést diskusi, protože ani jeden z přihlášených nemáte přednostní právo vystoupit. Takže se omlouvám, přistoupíme k dalšímu bodu, a to je

20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 47)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 47. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Dobrý den, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Novela zákona o technických požadavcích na výrobu je předkládána z důvodu provedení řádné implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2001 z 9. ledna loňského roku, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a dále z důvodů upravení akreditačního procesu podle požadavků, které uplynuly z aplikační praxe. Toto nařízení bylo přijato za účelem zjednodušení a vyjasnění stávajícího rámce pro uvádění stavebních výrobků na trh a zvýšení transparentnosti a účinnosti stávajících opatření. Na vnitrostátní úrovni bylo potřeba vyřešit některé otázky, které jsou spjaté s aplikací nařízení, které nejsou přímo upraveny. Jedná se o otázky institucionálního a procesního zabezpečení výkonu státní správy v režimu nařízení, deliktní odpovědnost za nesplnění povinností stanovených nařízením a

164 dalších. V oblasti akreditace návrh provádí změny, které pomáhají zvýšit konkurenceschopnost českých akreditovaných subjektů v rámci jednotného evropského trhu a snížit jejich administrativní a finanční zátěž. Konkrétně se jedná třeba o vytvoření možnosti vydávat osvědčení o akreditaci v cizím jazyce nebo zavedení široké škály možných změn již udělané akreditace. Garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje schválit ve znění - postoupeném – pardon, doporučuje schválit tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tedy přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Chtěl bych nejprve přednést návrh našeho výboru, který doporučuje tento zákon přijmout a určuje zpravodajem moji osobu. Chtěl bych ale k tomu ještě dodat to, co tady řekl pan ministr, že změny provedené oproti původnímu návrhu v Poslanecké sněmovně, že hospodářský výbor uplatnil v předloze 7 pozměňovacích návrhů, které byly se souhlasem ministra jednomyslně přijaty. Důsledkem pozměňovacích návrhů je, že z právního deliktu vystupování jako akreditovaný subjekt posuzování shody bez udělené akreditace mimo rozsah udělené akreditace se bude moci dopustit nejenom právnická osoba, ale též podnikající fyzická osoba. Mám zde také ještě jednu připomínku legislativní, nebo dotaz, a to že předkladatel by měl vysvětlit, zda po tomto datu, to znamená, že v souladu s novou právní úpravou přestanou dne 30. června letošního roku u stavebních výrobků posuzovat shodu stávající autorizované osoby, při čemž návrh zákona počítá s tím, že od následujícího dne začnou tuto činnost vykonávat oznámené subjekty. Tady jen na vysvětlení, zda po tomto datu nebude výkon uvedené činnosti v ČR ohrožen z důvodu, že by u nás neexistoval ani jeden oznámený subjekt. To je jenom připomínka k předkládanému návrhu. Závěr už jsem řekl na začátku, po vysvětlení těchto uvedených připomínek doporučuji Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona přijmout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Dámy a pánové, nechci zdržovat, pouze chci reagovat na připomínky, které zde zazněly a vysvětlit je – ke lhůtě stanovené v § 11 provedení oznámení uvádíme, že tuto lhůtu je třeba aplikovat v souvislosti s ustanovením § 6 zákona č. 500/2004 ve znění pozdějších předpisů, které státním orgánu ukládají povinnost postupovat efektivně a vyřizovat věci bez zbytečných průkazů. Naprostou většinu žadatelů

165 budou tvořit stávající notifikované osoby ČR, které jsou činné ve smyslu Směrnice 89/106 o stavebních výrobcích. Posouzení žádostí a jejich vyřízení rozhodně nezabere uvedených 90 dní. Tato lhůta má pouze význam z hlediska subjektů, které notifikovanými osobami činnými ve smyslu uvedené směrnice doposud nejsou, v podstatě se s touto variantou u odborné veřejnosti nepočítá, čili to by neměl být žádný zásadní problém. Ke druhé poznámce, která se týkala označení stavebních výrobků značením CE, je to taková poměrně odborná diskuse. My jsme přesvědčeni, že ustanovení, které v § 13 odstavec 5 je, takže není nikterak matoucí a mělo by být takto zachováno. To je odpověď na dvě legislativní připomínky, které jste obdrželi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ne, budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady padl, a to je návrh schválit tak, jak ho schválil příslušný výbor. Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvoru ke schválení je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

21. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsaná dne 26. června 2012 v Bruselu (senátní tisk č. 3)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 3 a uvede ho pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, velmi krátce uvedu vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací obchodní dohoda mezi EU a členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé dne 11. prosince 2012. Ta dohoda prošla schvalovacím procesem v Evropském parlamentu, aby mohli podnikatelé těžit z této dohody výhody, které přináší, co nejdříve, tak bude naprostá jejich většina ustanovení předběžně prováděna. Předběžné provádění z Peru už bylo zahájeno 1. března letošního roku a s Kolumbií by mělo být zahájeno v květnu v návaznosti na dokončení ratifikačního procesu. Jedná se o komplexní obchodní dohodu, která v oblasti liberalizace přesahuje rámec závazků WTU a kromě eliminace celních sazeb

166 stanovuje závazná pravidla i pro další oblasti, jako jsou netarifní a technické překážky obchodu, ochrana práv duševních vlastnictví, služby a veřejné zakázky. Přestože se jedná o obchodní dohodu, obsahuje také vymahatelnou lidsko- právní klausuli posílení závazků v oblasti dodržování základních pracovněprávních norem a ochraně životního prostředí. Na základě dohody se českým subjektům otevře nová řada příležitostí na peruánském a kolumbijském trhu, a to jak v oblastech spolupráce, kde již probíhala, tak zcela dle výsledků nezávislé dopadové studie, by na základě dohody mělo dojít k mírnému zvýšení HDP České republiky, řekněme nárůstu exportu do Peru a Kolumbie. My jsme v minulém roce absolvovali s podnikateli do Kolumbie podnikatelskou misi. Je to teritorium pro řadu sektorů, které české firmy podnikají, velmi atraktivní. Vážené senátorky a senátoři. Já jsem přesvědčen, že tato dohoda by měla přispět k bilaterální ekonomické spolupráci s těmito jihoamerickými zeměmi a českým firmám tak zlepšit podmínky podnikání na území těchto států. Dohoda by měla být významným elementem pro posílení českých ekonomických vazeb v tomto regionu. Vzhledem k tomu, že dohoda je smlouvou prezidentského typu, je třeba potom s ratifikací souhlasu obou komor Parlamentu České republiky. Já si vás proto dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s touto ratifikací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal též výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, který ale před chvilkou opustil sál, který by nás měl s touto zpravodajskou zprávou seznámit. Já bych požádal – teď tady byl? Takže hlásí se předseda výboru pan senátor Hajda, který zastoupí kolegu Sulovského.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Výbor projednal tento senátní tisk na své 4. schůzi a doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této Obchodní dohody.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já budu velice stručný. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k senátnímu tisku č. 3 usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené obchodní dohody. To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona – pardon, ne zákona, ale dohody, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Nechci dlouho zdržovat, jenom bych chtěl upozornit na to, že jsou velmi nadstandardní vztahy mezi Českou republikou a Peru. Není to

167 jenom tím, že tam byl na návštěvě bývalý prezident Klaus. Je to i tím, že tam byla i delegace Senátu. Jsou tady i další delegace, které se připravují. Možnosti pro české firmy obchodní jsou velmi zajímavé. Peru má obrovský potenciál, má i stále se navyšující HDP každý rok. Je to skutečně velmi důležitý vládní návrh a dovolím si říci, že to v budoucnu bude jedno z míst, kam budou směřovat aktivity našich podnikatelů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. A protože nepadl žádný jiný návrh, takže budeme hlasovat o návrhu, kdy budeme dávat souhlas. Senát dává souhlas s ratifikací obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými sty na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsané dne 26. června 2012 v Bruselu. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvoru pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zastupujícímu panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho dnešního jednání a tím je

22. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst (evropský senátní tisk č. K 193/08)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 193/08 a K 193/08/01. Požádám pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Česká republika pokládá za další rozvoj vnitřního trhu za svoji politickou prioritu, a proto tento Akt o jednotném trhu II, který komise už zveřejnila z minulého roku v říjnu, vítá. V rámci Aktu považuje Česká republika za klíčová opatření, která nejvíce přispívají ke zvyšování hospodářského růstu a konkurenceschopnosti Evropské unie a České republiky. Jedná se o opatření, která směřují k dalšímu rozvoji dopravně energetické infrastruktury digitálního vnitřního trhu, pracovní mobility a posílení důvěry spotřebitelů. Tyto oblasti z našeho pohledu patří mezi dlouhodobé priority. Česká republika tak v rámci tohoto Aktu považuje za prioritní třeba projekty jednotného evropského nebe, přijetí 4. balíčku pro železniční dopravu, oblast energetiky či rozvoj vysokorychlostních širokopásmových sítí nových generací, které jsou nezbytné. Technické předpoklady pro lepší využívání internetu a rozvoj elektronického obchodu. Dále podporujeme opatření v oblasti zlepšení

168 bezpečnosti výrobků, kde je zájmem České republiky zajistit co největší ochranu spotřebitele. Ačkoliv Česká republika zmíněné oblasti a opatření z Aktu považuje za klíčové pro další rozvoj vnitřního trhu a podporuje je, uvítala by ještě větší důraz na oblast služeb, digitálního vnitřního trhu a zboží, které patří mezi dlouhodobé priority České republiky a v Aktu nejsou dostatečně akcentovány. V těchto oblastech totiž spatřujeme největší potenciál pro hospodářský růst a zvýšení důvěry občanů, spotřebitelů i podniků k přeshraničním aktivitám a možnostem, které vnitřní trh nabízí. Řada aspektů těchto oblastí byla pokryta již v Aktu jednotném trhu i zveřejněného komisí 2011. Z tohoto důvodu Česká republika podporuje to, aby tento Akt č. 1 byl co nejrychleji projednán a přijata zbylá klíčová opatření z tohoto aktu č. 1. Detailní stanovisko České republiky k jednotlivým opatřením představeným v Aktu bude samozřejmě záviset na konkrétní podobě a parametrech legislativních a nelegislativních návrhů komise, které komise bude průběžně zveřejňovat až do června letošního roku. Nicméně předběžná pozice opatření Aktu je obsažena v komplexně zpracované rámcové pozici pro Parlament České republiky. Klíčová opatření Aktu by měla být přijata rychle, a to již do konce současného funkčního období Evropského parlamentu. My velmi vítáme rozhodnutí irského předsednictví předkládat Radě pravidelně měsíční zprávy o stavu projednání jednotlivých návrhů, jelikož to zvyšuje tlak na rychlé představení návrhů ze strany komise a následné projednání a přijetí návrhu Radou a Parlamentem EU. Já bych ještě na závěr rád zmínil, že České republice ve spolupráci s dalšími liberálně smýšlejícími členskými státy se podařilo zavázat komisi k předložení zhodnocení ekonomických dopadů ke každému z dvanácti navrhovaných opatření Aktu včetně kvantifikace nákladů, přínosů a dopadů na hospodářský růst. Skutečně nám jde o to, aby to nebyly seznamy opatření, které nenesou do ekonomiky nic, ale abychom dokázali v maximální míře vyčíslit, co to pro ekonomiky může znamenat, a nepřijímali nějaké nesmysly, které v konečném dopadu na trhu jednotlivých států a celé EU nebudou přenášet benefity, které od nich očekáváme. Toto je asi k obsahu Aktu č. 2. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 193/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava: Já se omlouvám, my jsme si jenom s panem předsedou museli ujasnit dojmy a pojmy. Současně se omlouvám za svoji trošku hlasovou indispozici, protože už i viry se dozvěděly, že jsme si zrušili imunitu, takže se na mne s chutí vrhly a pracují. K mojí zpravodajské zprávě. Jedná se o sdělení, komunikační dokument komise, který slouží především jako informační podklad pro evropské a další instituce, na jehož základě probíhá diskuse o našich dalších krocích EU v určité oblasti, který nepodléhá legislativnímu procesu. Obsahem tohoto sdělení je, že Evropská komise vnímá jednotný trh EU jako klíčový nástroj pro dosažení dlouhodobé vize EU, jako vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství. Ve sdělení identifikovala tak zvané čtyři faktory nového růstu. Jedná se o za prvé rozvoj plně integrovaných sítí v rámci jednotného trhu, za

169 druhé podpora přeshraniční mobility občanů a podniků, podpora digitální ekonomiky v Evropě a posílení sociálního podnikání soudržnosti a důvěry spotřebitelů, jako čtvrtým bodem. V rámci těchto čtyř okruhů Evropská komise rozpracovává 12 klíčových opatření. Jedná se přitom o opatření legislativní i nelegislativní povahy. Pokud jde o pozice zúčastněných, naše vláda považuje další rozvoj vnitřního trhu za svou politickou prioritu, a proto iniciativy Evropské komise, směřující k odstraňování překážek vnitřního trhu, obecně vítá. Přidanou hodnotu SMA 2 vidí v tom, že klíčovým opatřením tohoto balíčku bude dána priorita při předkládání návrhů při jejich následném projednávání. Co se týče jednotlivých návrhů klíčových opatření SMA 2, vláda by uvítala, pokud by aktuální předsednictví předcházelo pravidelné zprávě Radě o stavu projednávání jednotlivých návrhů. Jestliže se jednání nebudou vyvíjet dostatečně rychle a kvalitně a mělo by předsednictví podniknout tato zrychlení a zkvalitnění tohoto procesu. Pokud jde o dopad na legislativu naší republiky, sdělení komise nemá dopad na právní řád, měla by být až následně přijatá legislativa Evropské unie, na rozpočet stejně tak. Přesto, že se jednalo, jak už jsem řekl, pouze o komunikativní dokument, navrhl jsem našemu výboru přijmout doporučení, se kterým vás seznámím a které náš výbor přijal a doporučil ke schválení i vám. Doporučení říká, že Senát Parlamentu ČR za prvé – za I. věnuje dlouhodobě pozornost iniciativám na měření a plné využití potenciál jednotného trhu EU, který považuje za jeden z nejvýznamnějších přínosů evropského integračního procesu. A za druhé připomíná v této souvislosti své usnesení č. 197 z 28. dubna 2011 – Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopnost sociálně tržního hospodářství, 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod, ve kterém vyjádřil obecnou podporu dokončování jednotného trhu Evropské unie. Za druhé – za prvé je přesvědčen o tom, že jednotný trh skýtá velký a stále ještě nevyužitý potenciál, který spočívá ve skutečně volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Za druhé odkládá skutečně nový pohyb služeb vzhledem k podílu tohoto sektoru na tvorbě HDP a jeho příspěvku pro tvorbu nových pracovních míst, za naprosto klíčový. Podporuje tak přezkum směrnice o volném pohybu služeb s cílem rozšířit rozsah její působnosti a podpořit princip země původu jako ústřední prvek směrnice. 3. Podporuje v obecné rovině ke Sdělení identifikované čtyři prioritní oblasti, mezi které patří rozvoj plně integrovaných sítí v rámci jednotného trhu, podpora přeshraniční mobility občanů a podniků, podpora digitálního hospodářství v celé Evropě a posilování sociálního podnikání, soudržnosti a důvěry spotřebitelů. 4. Považuje za klíčové, aby navrhovaná klíčová opatření ve výše uvedených oblastech byla urychleně realizována, přičemž je třeba zajistit, aby přijímáním nových právních předpisů nedocházelo k nárůstu administrativní zátěže a aby byly vypracovány studie hodnocení dopadů na jednotlivá opatření. III. 1. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o navazujících iniciativách. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské unii. Toto bylo doporučení výboru a výbor pro záležitosti EU na základě tohoto doporučení pak přijal usnesení. Bylo to 53. usnesení ze 7. schůze ke Sdělení

170 komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst, senátní tisk č. K 193/08: Po úvodní informaci Lukáše Prokeše, ředitele sekce EU ministerstva průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor 1. přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, 2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, 3. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu, 4. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. A já vás žádám o podporu tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a zaujměte, prosím místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Veronika Vrecionová. Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den. Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom kratičce bych chtěla říct, že na žádost výboru pro záležitosti EU hospodářský výbor toto Sdělení projednal. Při diskusi zdůraznil, že rozhodující bude výsledná podoba jednotlivých legislativních návrhů v rámci avizovaných klíčových opatření v tomto dokumentu. Na závěr výbor doporučil výboru pro záležitosti EU vzít tento dokument na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, pan zpravodaj také ne. Návrh usnesení jsme obdrželi v písemné podobě. A o tomto návrhu budeme tedy hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji a paní zpravodajko. A tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

171 23. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice (evropský senátní tisk č. K 198/08)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 198/08 a č. K 198/08/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás s tímto materiálem seznámil.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Poslední z bodů, které vám dnes předkládám, je Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu – Aktualizace sdělení o průmyslové politice. Evropská komise zveřejnila toto sdělení v říjnu roku 2012. V podstatě v něm reaguje na problémy, se kterými se potýká evropský průmysl, aktualizuje iniciativní sdělení Komise integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace, které byly přijaty v roce 2010 jako součást strategie Evropa 2020. V podstatě velmi zjednodušeně – Evropa v téhle chvíli a v této strategii směřuje k tomu, aby se do roku 2020 podíl průmyslu v evropském HDP zvýšil ze současných 16 % na 20 %, což jenom v kontextu České republiky vyznívá jako cíl, který my máme dávno překročený. V našem HDP podíl průmyslu je někde přes 25 %, u celého průmyslu je to 31 % a pokud ho vezmeme včetně stavebnictví, tak se podílí na tvorbě našeho HDP kolem 38 %. Čili to je jedna z věcí, která nás staví do pozice země, která má významnou průmyslovou základnu. Čili ty cíle, které si určují některé státy dostat se na 20 %, pro nás nejsou žádnou výzvou. Myslím si, že pro nás je z toho důležité to, že Evropa se skutečně reálně, a doufám, že reálně zamýšlí nad tím vygenerovat 20 % HDP ze svého průmyslového sektoru. Tam je třeba skutečně si uvědomit, že to je kontext řady rozhodnutí, která se dnes týkají rozhodování nejen Evropské komise, ale i parlamentů, které na sebe vážou rozhodování třeba o energetice, která dnes podporou obnovitelných zdrojů v řadě členských států posouvá cenu elektrické energie skutečně do částek, které už konkurenceschopnost průmyslu v některých sektorech s vysokou spotřebou už významně komplikují. Je třeba tedy vnímat, že tato opatření, která by směřovala k navýšení podílu průmyslu na tvorbě HDP v celé Evropě, by mohla být přínosná, ale musí být skutečně dělána v kontextu a nemůžeme očekávat, že se to podaří, pokud do nich nebudou zakomponována taková rozhodnutí, která se týkají třeba energetického sektoru, atd. Pro Českou republiku by toto rozhodnutí mohlo samozřejmě nést tu výhodu navýšení průmyslu v ČR. Ale vzhledem k tomu, že česká ekonomika je zemí malou a velmi otevřenou ekonomikou, tak posílení průmyslové základny v celé Evropě by pro české firmy mohlo nést řadu výhod pro řekněme lepší spolupráci a zřejmě i posílení průmyslové základny v české ekonomice, tak jak my je vítáme. Co je u toho důležité je samozřejmě práce na zvýšení podílu středních a malých firem, tedy SMI sektoru v evropském ekonomickém prostoru. Tam je třeba tuto oblast významně posilovat.

172 Musím říct, byť nejsem často fanouškem věcí, které v Bruselu vznikají, tak tato iniciativa, pokud by skutečně měla naplnit toto navýšení, je věcí racionální. Teď je skutečně třeba, aby v evropských orgánech vznikaly takové návrhy, které s tím budou korelovat a které budou reálně průmyslovou základnu zvyšovat bez navyšování dalších potřeb veřejných substitucí a veřejných financí právě do tohoto sektoru. Rada Evropy přijala v prosinci 2012 ke Sdělení Komise závěry, v nichž členské státy zdůrazňují význam nové průmyslové politiky a její prioritní oblasti a cíle pokládají za stále relevantní. Mezi nejvýznamnější prvky její realizace se řadí samozřejmě zajištění fungujícího vnitřního trhu, o kterém jsme se tady bavili před odstraněním nadměrné regulace a administrativní zátěže a řekněme i oblast vývoje a výzkumu a inovací, které budou rozhodovat o konkurenceschopnosti evropského průmyslu, protože Evropa je dnes vystavena konkurenci řekněme asijských a východních ekonomik, zřejmě do budoucna nebude moci svou ekonomiku stavět v oblasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou. A co pro nás bude klíčové, je právě udržení trendu, inovačního trendu a přinášení ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou. Členské státy se shodly, že všechna průmyslová odvětví mohou přispět k rozvoji evropského hospodářství, vyjádřily však obavu z existujících překážek v průmyslové konkurenceschopnosti, včetně relativně vysokých cen energie, tak jak jsem o tom mluvil ve srovnání s ostatními hospodářsky rozvinutými zeměmi přesně ve vysokoenergeticky náročných odvětví průmyslu. To je jedna z věcí, která samozřejmě i u nás v kontextu závazků obnovitelných zdrojů hraje velkou roli v konkurenceschopnosti tohoto průmyslového sektoru. Rámcová pozice byla projednána se Svazem průmyslu a dopravy a je schválena Vládním výborem pro EU. Já vám tímto děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 198/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jelikož máme na této schůzi před sebou ještě 7 evropských dokumentů včetně tohoto, tak doufám, že se na mě nebudete zlobit, že budu trošku svižnější. Dovolím si jenom maličko doplnit, případně zrekapitulovat pana ministra. Sdělení skutečně představuje plán, který by měl zvýšit podíl průmyslu na unijní ekonomice a zvýšit jeho konkurenceschopnost. Lze na něm ocenit zamýšlené usnadnění investic do nových technologií, zjednodušení právních předpisů týkajících se vnitřního trhu, snižování administrativní zátěže podniků a větší konzistentnost jednotlivých politik. Za pozitivní je v něm shledat i snaha o zlepšení podmínek pro malé a střední podniky. Ale má to jedno drobné ale. Zvyšování podpory malých a středních podniků by nemělo být realizováno na úkor podpory velkých klíčových podnikatelských aktivit, které jsou zdrojem značného množství zakázek právě pro malé a střední podniky. Přistoupit k tendenci nebo podporovat tendenci, která by vylučovala velké podniky ze systému podpor ze strukturálních fondů EU, by mohlo vést k jejich nežádoucímu přesunu mimo EU a s tím spojenými značnými negativními dopady. Ostatně na to jsme upozorňovali již v červnu loňského roku v usnesení č. 665.

173 Vedle výboru pro záležitosti EU se tímto dokumentem zabýval i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten vzal tento dokument na vědomí. Výbor pro záležitosti EU předkládá plénu Senátu doporučení, které jste všichni obdrželi v předstihu a já vás tímto žádám o podporu tohoto našeho návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Petr Šilar. Nevidím, že by si přál vystoupit, takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nechce, pan zpravodaj také ne. Usnesení jsme dostali, takže budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Miroslav Krejča. V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

24. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. listopadu 2001) (senátní tisk č. 28)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 28 a uvede ho ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dámy a pánové, děkuji za slovo, dobrý večer nebo podvečer. Dovolte mi, abych krátce uvedl vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy o počítačové kriminalitě. Tato Úmluva byla sjednána na půdě Rady Evropy a byla otevřena k podpisu v Budapešti v roce 2001 a vstoupila v platnost 1. července 2004. Do současnosti tuto Úmluvu podepsalo 48 států, přičemž ratifikační listinu uložilo 38 z nich. Česká republika připojila svůj podpis pod Úmluvu již v roce 2005. Úmluva je výsledkem čtyřletého vyjednávání skupiny expertů, tvořené nejen zástupci členských států Rady Evropy, ale též například zástupci Spojených států, Kanady, Japonska a dalších. Jedná se o první a zatím jedinou mezinárodní smlouvu, která se komplexně zabývá kriminalitou páchanou skrze počítače, počítačové systémy, internet a jiné počítačové sítě a od svého vzniku se stala globálně respektovaným nástrojem pro potírání kriminality ohrožující moderní informační společnost.

174 Cílem Úmluvy je při zachování vysokých standardů ochrany lidských práv a svobod vytvořit mezinárodní právní rámec pro účinné potírání počítačové kriminality prostřednictvím harmonizace prvků skutkových podstav v oblasti počítačové kriminality za účelem zajištění adekvátního postihu pachatelů, stanovením nezbytných vnitrostátních vyšetřovacích velmocí pro zajišťování důkazů v elektronické formě a vyšetřování počítačové kriminality, jakož i zavedení pohotového a efektivního režimu mezinárodní spolupráce ve vztahu k trestným činům, souvisejícím s informačními technologiemi. Vzhledem k tomu, že všechny překážky, a zejména překážky legislativní, k tomu, aby Česká republika mohla k Úmluvě přistoupit, byly odstraněny, a jak ústavně-právní výbor Senátu, tak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyslovily souhlas s ratifikací, dovoluji si vám tímto předložit návrh k projednání. Děkuji vám za pozornost a prosím o příznivé posouzení tohoto vládního návrhu. Děkuji

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 28/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 28/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl: Moc vám děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzal jsem si s sebou i trestní zákoník, a to proto, abych dodržel jako zpravodaj povinnosti, které mě očekávají, to znamená, abych vás velmi podrobně seznámil se svou zpravodajskou zprávou, které jsem věnoval hodiny. Mrzí mě, že pan místopředseda Senátu Sobotka tu není, ale tím já zkrátím svoji zpravodajskou zprávu. Chci říci, že gestorem je pan ministr spravedlnosti. Pokud jde o legislativní poznámky, tak vláda schválila podpis Úmluvy svým usnesením č. 986 dne 6. října 2004, ratifikaci pak 10. října 2012 usnesením č. 751. Senátu byla Úmluva předložena dne 2. ledna 2013 a sněmovna, která souběžně projednává, 3. ledna 2013. Poznámka, že sněmovna souběžně projednává, je důležitá pro usnesení, které bychom měli přijmout. Organizační výbor přikázal tento senátní tisk 3. ledna letošního roku, lhůta ve výborech nám skončila 4. března 2013. Garančním výborem, to už pan vážený místopředseda řekl, je náš výbor a dalším výborem je právě výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Zdůrazňuji to proto, že naše usnesení se poněkud liší, ale v drobnostech, a vrátím se k němu až po několika hodinách, co vám objasním svojí zpravodajskou zprávu. Vážený pan ministr tady už řekl hodně z obsahu, ale já přece jenom se budu věnovat několika poznámkám. Pokud jde o část první, jsou specifikovány skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Mám tady trestní zákoník, a pokud budete chtít vědět jejich znění, abyste se lépe orientovali, tak mohu citovat, s tím, že společným znakem je požadavek, aby bylo kriminalizováno jednání spáchané úmyslně a neoprávněně. Jde zejména o nezákonný přístup k počítačovému systému jako

175 celku nebo k jeho části. Já bych vás jenom orientoval na to, že trestním zákoníkem jsme skutečně moderně napřed v tom, že máme adekvátní trestné činy, takže asi pro vaši orientaci budu říkat jenom čísla ustanovení paragrafů v rámci trestního zákoníku. Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací máme v § 230. Dále pak je tady nezákonný odposlech. My to máme v § 182 trestního zákoníku. Pak máme neoprávněné poškození vymáhání snížení kvality nebo potlačení počítačových dat. Máme adekvátní trestní čin v § 230 odst. 2 písm. b)trestního zákoníku. Omezování funkčnosti počítačového systému pomocí manipulace s počítačovými daty máme ve stejném paragrafu, ovšem je tam i odstavec třetí – výroba, prodej opatření za účelem použití, držení, dovoz, distribuce a zpřístupňování zařízení, která jsou vytvořena nebo uzpůsobena k páchání trestných činů podle čl. 2 až 5 Úmluvy, najdeme v § 231. Jenom pro upřesnění – jde o trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat. Pak je tady porušení autentičnosti počítačových dat. Vy to najdete, opět odkazuji na trestní zákoník v § 230 odst. 2 písm. c). Počítačový podvod začíná obecným podvodem v § 209, ale najdeme i morální podvod, resp. trestný čin poškozování cizích práv. To je § 181 trestního zákoníku ve spojení s § 120 trestního zákoníku. Jinak řečeno, znamená to uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení. Dětská pornografie. Vy jste si určitě všimli, že o tom mluvíme opakovaně, a teď nově je tady další úmluva, resp. opční protokol, o kterých budeme jednat v příštích měsících. To je § 192 trestního zákoníku. Jenom připomínám, že dítětem podle § 126 trestního zákoníku je osoba mladší 18 let, ale týká se i osoby, která se jeví být dítětem, to je velmi důležité. Problematika autorských práv v článku 10 atd., máte to před očima rovněž, takže u nás máme taková adekvátní ustanovení. V článku 11 se trestá nebo má být trestána jakákoliv úmyslná forma účastenství u trestných činů definovaných Úmluvou či pokus u některých z nich. Připomínám, že v trestním zákoníku máme takováto ustanovení už hodně dávno. A je to definováno § 23 a 24 trestního zákoníku a v § 21 téhož zákoníku. V článku 12 je stanovena odpovědnost právnických osob za trestné činy podle Úmluvy a požadavky na zavedení sankcí. Někteří z nás, kteří jsme tady už další volební období, si pamatujeme na diskuse ohledně právě tohoto zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kdy se objevily velké námitky. A tehdy jsem velmi prosil o to, abychom schválili aspoň něco, co samozřejmě je legislativně nedokonalého a tím zamezili výtkám i z EU. Jinak realizace tohoto zákona je mizivá, řekl bych, že nikdo nebyl pravomocně odsouzen z právnických osob. Ale splnili jsme podmínky a můžeme si rovněž, máte-li tužku po ruce, odškrtnout, že splňujeme. Druhá část stanoví specifické vyšetřovací postupy, tím vás nebudu zatěžovat. Článek 18. Myslím, že všichni víme, o co jde. Články 20 a 21 upravují problematiku shromažďování provozních dat a odposlech obsahových dat. Tady je potřeba říci, že máme na to specifický zákon o elektronických komunikacích. Už jsem v části třetí, takže nedodržím ty dvě hodiny, které jsem si vytyčil. Řeší problematiku soudní pravomoci. Já jenom řeknu, že my v § 4 až 9 trestního zákoníku máme působnost trestních zákonů, včera jsem se o nich velmi stručně zmínil – zásada teritoriality, registrace personality, univerzality, působnost stanovená mezinárodní smlouvou, atd. Chci říci, že pak je třeba zdůraznit to, že v případě naléhavosti je možné zasílat žádosti přímo. A v podstatě bych skončil, nečekaně brzy i pro mě tím, že máte před sebou usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které říká, že

176 výbor doporučuje dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o počítačové kriminalitě, ale doporučuje – to je bod II. – aby Česká republika učinila při příležitosti uložení ratifikačních listin výhradu a prohlášení, jejichž text je uveden v příloze tohoto usnesení. A pak určuje zpravodajem senátora Miroslava Antla a pověřuje téhož jako předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, aby řekl o tomto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Já odkáži – a nezastírám, že jsme tak domluveni – na váženého pana senátora coby zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který vás seznámí právě se zmíněným prohlášením, resp. se správným textem prohlášení. A je to i proto, tak aby vláda mohla učinit tuto výhradu, měli bychom se s dolní komorou zcela shodnout a vážený pan zpravodaj výboru, který jsem zmínil, má připraven přímo pro vás přesný text. A já prosím o podporu pana zpravodaje a o podporu schválení textu. Děkuji vám za pozornost. Je to i proto, aby vláda mohla učinit tuto výhradu, tak bychom se měli s dolní komorou zcela shodnout. Vážený pan zpravodaj výboru, který jsem zmínil – mám připraven přímo pro vás přesný text. Já prosím o podporu pana zpravodaje a o podporu schválení tohoto textu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Asi se nemusím ani ptát zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pana senátora Františka Bublana, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Já už tak vtipný nebudu, ale jenom musím sdělit, že výbor pro zahraniční politiku, obranu a bezpečnost se tímto tiskem zabýval na své čtvrté schůzi konané 20. února 2012 a doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o počítačové kriminalitě. Ovšem my se lišíme v usnesení, protože podle mého soudu součást vládního usnesení obsahuje jednu výhradu a dvě prohlášení. Česká republika bude při ukládání ratifikační listiny oznamovat generálnímu tajemníkovi Rady Evropy svoji výhradu k článku 29, což je vzájemná právní pomoc. Tento článek zavazuje strany k uchovávání počítačových dat, která jsou předmětem dožadující strany o provedení dalších úkonů. Důvod této výhrady spočívá v tom, že následná prohlídka se má provádět i pro jiné trestné činy než ty, které jsou stanoveny v článcích 2 až 11. A protože tato prohlídka představuje závažný zásad do práva soukromí, mohly by nastat případy, kdy by nebylo možné naplnit podmínku oboustranné trestnosti k činům, které nejsou uvedeny v článcích 2 až 11. Potom tam jsou dvě prohlášení. Jedno je k článku 2, druhé k článku 27. V článku 2 se kriminalizuje nezákonné získání přístupu k počítačovému systému. Česká republika prohlašuje, že trestní odpovědnost v tomto případě vzniká překonáním bezpečnostního opatření za účelem získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo jeho části. Prohlášení k článku 27 – tam prohlašujeme, že orgánem odpovědným za předkládání a vyřizování žádostí o vzájemnou právní pomoc bude Nejvyšší státní zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti poté, co byl případ předán soudu. Takže usnesení našeho výboru obsahuje jednu výhradu a dvě prohlášení. Navrhl bych, abychom hlasovali o usnesení výboru pro zahraniční politiku, obranu a bezpečnost, protože se domnívám, že je ucelenější a bude v souladu s usnesením vlády ČR.

177 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Ani pan zpravodaj. Můžeme přistoupit k hlasování. Senát dává souhlas s ratifikací Úmluvy o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. 11. 2001) s tím, že při uložení ratifikačních listin bude učiněna následující výhrada a budou učiněna následující prohlášení: V souladu s článkem 29 odst. 4 a článkem 42 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že si vyhrazuje právo odmítnout žádost o uchování podle článku 29 Úmluvy v případech, kdy lze předpokládat, že by nebylo možno ve vztahu k trestným činům jiným, než jsou ty stanovené podle článku 2 až 11 Úmluvy, naplnit podmínku oboustranné trestnosti pro vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc týkající se prohlídky nebo podobného přístupu, zajištění nebo podobného zabezpečení nebo zpřístupnění uložených dat. V souladu s článkem 2 a článkem 40 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že trestí odpovědnost za jednání popsané v článku 2 této Úmluvy vzniká překonáním bezpečnostního opatření za účelem získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo jeho části. V souladu s článkem 27 odst. 9 písm. e) Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že z důvodu efektivity mají být žádosti podle tohoto odstavce adresovány ústředním orgánům. V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 40 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Jenom se zeptám, měl jsem tady inzerován procedurální návrh na vypuštění některých bodů z programu na návrh pana ministra Kalouska, přihlásil se pan senátor Vícha, který nám tento návrh přednese.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, měl jsem sice původně v plánu vystoupit o něco později, ale takto vyzván dávám procedurální návrh, abychom vypustili z programu jednání této schůze body 25, 26 a 27, tedy senátní tisky 7, 8 a 9 – po projednání s panem ministrem Kalouskem. A abychom po bodu 24, senátní tisk K 12/09, který je posledním bodem pana ministra, pokračovali dnes v jednání senátním tiskem 33, zpráva o peticích. Pokud vše do 21. hodiny zvládneme, tak by nám na zítřejší jednání zůstaly tři tisky – 49, 53 a N 019/09. Pardon, čtyři tisky. N 006/09. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jsem rád, pane předsedo, že jste neodolal mé výzvě. Nyní o tomto procedurálním návrhu na vypuštění bodů budeme hlasovat neprodleně. Nyní budeme hlasovat o návrhu na změnu programu, tak jak hoj přednesl pan senátor Petr Vícha. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

178 Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 52 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já bych požádal o vystřídání.

Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Dalším bodem je

25. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, EHSV a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností - moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti (evropský senátní tisk č. K 017/09)

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 17/09 a K 17/09/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, akční plán předložila Evropská komise dne 12. 12. 2012 na základě výsledků dvou klíčových konzultací v oblasti práva obchodních společností. Předmětný akční plán shrnuje iniciativy, které Komise zamýšlí uskutečnit v nadcházejících letech s cílem modernizovat práva obchodních společností a správu a řízení společností. Evropská komise zároveň stanovila tři základní cíle, kterých má být navrhovanými opatřeními dosaženo. Za prvé zvýšení transparentnosti v rámci společností, za druhé, zapojení akcionářů do správy a řízení společností, za třetí, podpora přeshraničních aktivit evropských společností. Ministerstvo spravedlnosti pozitivně hodnotí, že se Komise hodlá věnovat širokému okruhu problémů spadajících do oblastí práva obchodních společností. Ačkoli se zatím jedná pouze o jakýsi předběžný seznam možných opatření, domníváme se, že některé z plánovaných návrhů jdou správným směrem a mohly by tak skutečně podpořit modernizaci práva obchodních společností. Za klíčové také považujeme, aby před předložením jednotlivých návrhů k projednání byly provedeny podrobné analýzy dopadů a přínosů a konzultovány zainteresované subjekty. Navíc hodnotíme, že se komise neplánuje omezit pouze na příjímání nových právních forem, směrnic a nařízení, ale zvažuje diskusi i o nástrojích takzvaného soft law, jako jsou například doporučení, která považujeme v některých oblastech evropského práva obchodních společností za vhodnější. Závěrem bych chtěl uvést, že akční plán byl 6. 3. 2013 projednán senátním výborem pro záležitosti EU, který se plně ztotožnil se stanoviskem vlády uvedeným v rámcové pozici k předmětnému návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Výbor, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 17/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

179 Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vystoupení pana ministra mi velmi usnadnilo pozici. Já myslím, že to, co obsahuje má zpravodajská zpráva, tady v krátkosti přednesl pan ministr. Poukázal bych z té zprávy jenom na jednu věc, to je to, že jako potenciálně problematická – to je to, o čem se tady nemluvilo – se jeví iniciativa na zveřejňování praktiky týkající se rozmanitostí ve správní radě a řízení nefinančních rizik. Komise chce povzbudit podniky, aby posílily rozmanitost složení správních, dozorčích a řídících orgánů a důkladně zohlednily nefinanční rizika. A proto v roce 2013 předloží návrh na posílení požadavků zveřejňování, pokud jde o politiku rozmanitostí rad a řízení rizik, a to prostřednictvím změny směrnice o účetnictví č. 78/660/EHS. V tomto případě však je třeba vzít v potaz specifickou situaci jednotlivých podnikatelských odvětví, a proto nelze aplikovat obecná pravidla na všechny typy společností bez ohledu na předmět jejich činnosti. Každá ze společností s ohledem na své zaměření praxe využije jiné složení svých orgánů. Po projednání mé zpravodajské zprávy a vystoupení předkladatelů pak výbor pro záležitosti EU přijal své 63. usnesení z 8. schůze ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti – senátní tisk K 017/09, kde říká, že po úvodní informaci Zuzany Fischerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor I. přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, II. doporučuje Senátu PČR, aby se k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil ještě s doporučením, o kterém máme hlasovat. Je to doporučení k vyjádření Senátu PČR ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti. Senát PČR I. 1. je si vědom významu kvalitního právního rámce správy a řízení obchodních společností pro jejich efektivnější fungování, 2. podporuje proto v obecné rovině snahu Komise modernizovat právní rámec v této oblasti, II.

180 1. připomíná nicméně nutnost dodržovat při další legislativní činnosti Unie v této oblasti zásadu proporcionality, to je – respektovat systematiku a zvláštnosti práva obchodních společností členských států, jakož i odlišné tradice a modely financování, správy a řízení obchodních společností v jednotlivých členských státech, – nezasahovat do takových oblastí správy a řízení společností, které není vhodné řešit jednotně bez ohledu na předmět podnikání dané společnosti, jako je například otázka rozmanitosti členů orgánů společnosti, – upřednostnit volitelné a nezávazné (soft-law) nástroje před závaznou právní regulací a v případě přijímání právních aktů upřednostnit formu směrnice před formou nařízení, 2. podporuje iniciativy Komise vedoucí k řešení otázky přeshraničního přemístění sídla společnosti a lepšího dohledu akcionářů nad transakcemi mezi propojenými osobami, 3. konstatuje, že iniciativy avizované Komisi ve sdělení bude pečlivě sledovat, III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení, 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Tolik usnesení výboru pro evropské záležitosti a já vás prosím o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se nechce vyjádřit. (Souhlas.) Zpravodaj také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 42, registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodaji i panu předkladateli. Projednávání tohoto bodu bylo ukončeno. Dalším bodem je

26. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 14. - 15. března 2013

S informací vystoupí ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který zastoupí předsedu vlády Petra Nečase. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jmenovaný summit se zaměřil na dvě hlavní témata. Za prvé hospodářská a sociální politika, za druhé vztahy Evropská unie – Rusko.

181 Pokud jde o hospodářskou a sociální politiku, která je tradičním tématem evropských rad v březnu, byla pozornost zaměřena především na podporu konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti. Z pohledu vlády ČR je zásadní, že Evropská rada v rámci svého čtvrtečního jednání potvrdila klíčový význam fiskální odpovědnosti a strukturálních reforem a vyzvala členské státy, aby nadále pokračovaly v nastoleném kurzu. Předseda vlády Petr Nečas na jednání zdůraznil, že opatření na podporu hospodářského růstu musí respektovat situaci jednotlivých členských států a rozdělení kompetencí mezi Evropskou unií a členskými státy. Provádění Evropského semestru a Strategie Evropa 2020 představuje v současnosti dostatečný námět pro koordinaci hospodářských politik v rámci sedmadvacítky i eurozóny a je třeba ji využít namísto vymýšlení nástrojů nových. Hlavním motorem růstu i nadále zůstává vnitřní trh Evropské unie. Evropská rada proto podpořila kroky vedoucí k jeho dokončení a stanovila další harmonogram svých jednání k tomuto tématu. Úspěchem vlády ČR je fakt, že i na její popud závěry Evropské rady vyzdvihují význam stabilního a předvídatelného regulatorního rámce, který co nejméně zatěžuje občany a firmy. Navíc se vládě ve spolupráci s dalšími členskými státy podařilo do závěrů Evropské rady prosadit téma aktivní deregulace. Evropská komise tak bude muset na podzim předložit návrhy na zjednodušení a snížení regulatorní zátěže a současně i seznam právních předpisů, které se mají zrušit. Pokud jde o zaměstnanost, Evropská rada se shodla na potřebě hledat účinná opatření pro řešení současné neutěšené situace. Prvním předpokladem úspěchu jsou nicméně strukturální reformy na národní úrovni. Všechny evropské programy a projekty, o nichž byla na summitu řeč, mají pouze podpůrný význam. Bez provedení často bolestivých reforem sociálních systémů a trhů práce lze jen těžko očekávat výrazné zlepšení situace. Závěry Evropské rady také zmínily daňovou problematiku. Pro vládu ČR je v této oblasti důležitý především důraz, který Evropská rada položila na boj proti daňovým podvodům. Druhým ekonomickým tématem na březnové Evropské radě bylo prohlubování hospodářské a měnové unie. Jelikož však tato otázka bude hlavním předmětem diskuse hlav států a vlád v červnu, byla tentokrát projednána pouze okrajově. V zájmu členů i nečlenů eurozóny včetně ČR je podpořit smysluplné kroky, které zvýší stabilitu eurozóny a její odolnost vůči hospodářským šokům. Co však v našem zájmu není, je přeměna eurozóny na transferovou či dluhovou unii. Existuje zde významné riziko, že nástroje solidarity na unijní úrovni povedou k morálními hazardu a umožní fiskálně neodpovědným spoléhat se na pomoc ostatních a odkládat potřebné reformy. I zde platí, že namísto hledání nových pravidel je vhodnější se zaměřit na řádné a účinné provádění nástrojů hospodářské koordinace, které již existují a které respektují rámec primárního práva Unie. Ke vztahům EU s Ruskem, které představovaly vedle ekonomických témat druhé hlavní téma summitu, tyto vztahy jsou naprosto zásadní. Je proto dobře, že jim summit věnoval náležitou pozornost. Evropská rada se shodla na potřebě vyváženého přístupu k tomuto partnerství, který musí reflektovat jak ekonomické, tak bezpečnostní a lidsko-právní aspekty. Zásadními tématy dialogu s Ruskem jsou liberalizace obchodních vztahů, zlepšení podnikatelského prostředí, vláda práva či energetika. Současně panuje shoda na nutnosti rozvíjet spolupráci s Ruskem v řadě mezinárodních otázek, například při řešení situace v Sýrii. Vzájemný dialog však ponese ovoce pouze

182 tehdy, pokud bude Unie vystupovat jednotně a společně obhajovat svou pozici. I v tomto bodě byla Evropská rada zajedno. Písemné závěry ke vztahům s Ruskem, jak bylo avizováno, přijímány nebyly. Předmětem jednání Evropské rady byla také aktuální situace v Sýrii, zejména co se týče možnosti zrušení zbrojního embarga. V diskusi zaznělo několik názorů. Pozice naší vlády k této otázce zůstává i nadále skeptická už jen z toho důvodu, že zbraní je v Sýrii dostatek. Jednání však budou pokračovat v dalších dnech. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svojí navrhovanou rolí souhlasí. (Souhlas.) Souhlasí. Budeme o tomto návrhu hlasovat. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 43, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Miroslav Krejča. Prosím.

Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, my jsme se touto březnovou Evropskou radou zabývali již minulý týden ve středu 13. března, v předvečer konání Evropské rady, kdy nás přišel pan premiér informovat o jednak programu Rady, jednak o pozicích, se kterými tam naše vláda bude vystupovat. Včera jste dostali na stůl návrh usnesení k informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 14. – 15. března 2013. Pan ministr nás relativně podrobně seznámil s průběhem Evropské rady a já si vám, přestože jste ho dostali, dovolím ten návrh přečíst, protože v přemíře papírů možná někam zapadl, tak abyste věděli, co je obsahem tohoto návrhu. Senát I. bere na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání ER, která se konala ve dnech 14. – 15. března 2013, II. vítá, že se Evropská rada hodlá v nadcházejících měsících v rámci svých jednání tematicky specializovat, přičemž důraz bude kladen na odvětví (jako např. energetika, inovace, digitální agenda či průmyslová politika) s vysokým potenciálem pro podporu růstu a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, III. souhlasí v obecné rovině s přijatými závěry Evropské rady, přičemž zejména vyzdvihuje nutnost rozhodné a efektivní realizace již přijatých opatření a strategií (např. Paktu pro růst a zaměstnanost z června 2012) a podporuje důraz kladený – na urychlenou a plnou implementaci stávajícího rámce pro správu a řízení hospodářských záležitostí v EU, – na proces dokončování jednotného trhu prostřednictvím Aktu a o jednotném trhu I a II, stejně tak jako – na řešení palčivých sociálních problémů souvisejících s hospodářskou krizí,

183 IV. žádá vládu, aby Senátu předložila informaci o tom, jakým způsobem zohledňuje doporučení Paktu pro růst a zaměstnanost přijatého na jednání Evropské rady konané 28. a 29. června 2012 a doporučení Rady pro Českou republiku přijatá v rámci evropského semestru. Tolik návrh. Já se ještě zmíním o hospodářské měnové unii, kterou tady pan ministr zmínil, protože je to takové hlavní nosné téma pro tento půlrok. Já jsem 13. informoval, že tímto tématem se bude výbor pro záležitosti Evropské unie zabývat na svém výjezdním zasedání 4. a 5. dubna. Tam jsem zmínil, že účast přislíbili zástupci České národní banky, Evropské komise – Stálé zastoupení Evropské komise a z Úřadu vlády. Včera potvrdilo svoji účast i ministerstvo financí, tak myslím si, že to bude hodně reprezentativní zastoupení a že se dostatečně podrobně pobavíme o tomto tématu, které já osobně a určitě nejen já považuji za nosné téma pro tento půlrok. Děkuji vám za pozornost a žádám o podporu navrženého usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore a prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Myslím si, že i na tom, co považujeme za prioritu jednání Evropské rady, lze vidět jakýsi rozdíl vidění světa. Vnímáme svět jako sociální demokraté a jak vnímá svět současná vláda. Já se totiž domnívám, že to nejdůležitější na jednání Evropské rady nebyly záležitosti, týkající se fiskální stabilizace, nebo jenom toho účetnictví, či deficitu, ale že to nejdůležitější, co Evropská rada probírala, byla hospodářská a sociální politika jako celek. Záležitosti, kterými se zabývala, byla diferencovaná fiskální konsolidace, ale podporující růst, a to zde nezaznělo. Dále obnova běžného poskytování úvěru ekonomice, podpora růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize, modernizace veřejné správy. Evropské radě, a to teď už budu citovat ze závěrů Evropské rady: V Evropské radě proběhla rozsáhlá diskuse o hospodářské a sociální situaci a byly stanoveny směry pro hospodářskou politiku členských států a EU v roce 2013. Je třeba se soustředit na provádění přijatých rozhodnutí, zejména pokud jde o pakt pro růst a zaměstnanost. Zvláštní prioritou musí být podpora zaměstnanosti mladých lidí a podpora růstu a konkurenceschopnosti. Evropská rada se v červnu vrátí k posouzení politik, jež budou za účelem naplnění uvedených priorit stanoveny na vnitrostátní úrovni, jakož i provádění paktu pro růst a zaměstnanost. Já jsem to zde citovala proto, že jsem hluboce přesvědčena o tom, že debaty nad závěry Evropské rady, či příprava na jednání následujících evropských rad, nemohou být formální. A my, jako horní komora Parlamentu, máme velký úkol – za prvé skutečně rozvíjet debatu a zapojit se do debaty, co také budeme na Evropské radě prosazovat, ale také druhý úkol, a to je chtít po exekutivě, chtít po vládě ČR, aby plnila to, k čemu se na jednání Evropské rady jako jeden z 28 států EU, zavázala. Já bych chtěl zdůraznit zvláště jeden závazek, který na právě proběhlé Evropské radě proběhl. To je bod 4 závěru, kde – opět musím citovat: měla by se vhodně kombinovat opatření na straně příjmů i výdajů na úrovni členských států, která by zahrnovala krátkodobá cílená opatření na podporu růstu a

184 vytváření pracovních míst, především ve prospěch mladých lidí a upřednostňovala investice podporující růst. Já jsem vybrala tento bod, protože je to problém i u nás. Odborářští experti říkají, že procenta nezaměstnanosti, která vláda uvádí, která uvádí oficiální statistika, jsou dost zkreslená. Ano, odpovídá tomu, co mají dneska úřady práce. Ale, jak dobře víme, úřady práce příliš nefungují, to je jeden důvod, proč to není odpovídající. Druhý důvod, proč to není odpovídající, je, že v posledních šesti letech byla dvakrát v ČR změněna metodika posuzování počtu nezaměstnaných. Odboráři uvádějí, že reálné číslo počtu nezaměstnaných v ČR je zhruba kolem 14 %. A z toho téměř 20 %, a to i z toho oficiálního čísla, je nezaměstnanost mladých lidí. Proto tady takto horuji a apeluji na vládu České republiky, aby plnila to, k čemu se zavázala, aby podpořila to, co přijal – myslím předevčírem – Evropský parlament, a to jsou mechanismy, a to jsou metody, které mají zajistit to, aby absolventi škol, aby tedy mladí lidé po čtyřech měsících, nebo do čtyř měsíců potom, kdy skončí školu, buď byli zařazeni do pracovního procesu, to znamená, aby nastoupili někam do zaměstnání, byť prostřednictvím praxe či stáží anebo aby jim byla nabídnuta další kvalifikace. Jde o to, aby mladí lidé skutečně získali praxi. Jde o to, aby získali pracovní návyky, jde o to, abychom neztratili celou jednu generaci pro skutečně kvalitní život, pro prosperující společnost. A znovu zdůrazňuji – jsem ráda, že premiér, že vláda České republiky se k tomuto záměru připojila. Ale byla bych velmi ráda, kdyby to nebyla ze strany české vlády jenom deklarace, ale kdybychom skutečně udělali všechno pro to, abychom závěry Evropské rady, které jsme odsouhlasili, abychom je naplnili. Chci ještě upozornit na jednu záležitost, a to je bod, který hovoří o tom, že na červnové radě by se – pardon – v říjnu by se měla zabývat Evropská rada celou oblastí inovací a vytváření evropského výzkumného prostoru. Debata bude po realizaci a stavu tak zvané unie inovací, což je podpora vědy, výzkumu a inovací a zapojení členských států. Zde bych uvítala také dopředu širší debatu zde, v Senátu Parlamentu ČR o pozici České republiky k tomuto tématu i o našem zapojení. V obecné rovině, kolegyně a kolegové podporuji návrh usnesení tak, jak ho přednesl předseda výboru pro evropské záležitosti, ale znovu se přimlouvám za to, aby vláda České republiky v duchu závěrů Evropské rady posílila především aktivní politiku zaměstnanosti a abychom plnili závěry, ke kterým jsme se přidali a podpořili zaměstnanost mladých lidí. Je to pro budoucnost klíčové. Děkuji.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Ptám se, ano – do rozpravy se dále hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Jen faktická poznámka. Metodika se změnila na přání Bruselu, protože Evropská unie chtěla svoji nezaměstnanost vykazovat menší, než je, takže to nebyla naše vláda, která by metodiku změnila. To jen pro pořádek.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit – ne, ne. Děkuji, takže uděluji slovo

185 zpravodaji, také ne - ano, k rozpravě - ne. Dobře. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Krejča. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při potřebném kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu. Přistoupíme k dalšímu bodu naší schůze a tím je

27. Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 (evropský senátní tisk č. K 012/09)

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 12/09 a K 12/09/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jsem tu opět já, kdo dostal důvěru pana premiéra, aby vás seznámil s tímto materiálem. Takže, pojďme na to. Roční analýza růstu pro rok 2013 byla vydána Evropskou komisí dne 28. listopadu 2012. Tematicky i formálně zapadá do rámce volné koordinace hospodářských politik členských států. Obsahuje hlavní doporučení Evropské komise pro členské státy strany hospodářské politiky v nastávajícím období, a to zejména v elevanci pro provádění strategie Evropa 2020 a Paktu o stabilitě a růstu. Představuje tak první formální krok pro zahájení třetího evropského semestru koordinace hospodářských politik. Předložení roční analýzy růstu v nadcházejícím roce již na konci roku předcházejícího budoucího semestru, navozuje na dobrou praxi roku 2012. Již předešlý semestr tak potvrdil, že včasnější předložení analýzy 2011, poskytlo více prostoru pro následnou přípravu aktualizace národního programu reforem, konvergenčního programu a pro formulaci specifických doporučení členským státům. Obecná pozice vlády ČR – vláda již v minulosti souhlasila se zavedením evropského semestru a akceptovala zveřejnění předešlých ročních analýz růstu Evropskou komisí, co by základního dokumentu, rámujícího daný evropský semestr. Vláda víte, že v období jako vloni, byla i letos analýza předložen v brzkém termínu. Vláda si je vědoma potřeby urychleného řešení aktuální neuspokojivé ekonomické situace v EU a zejména potřeby urychleného zlepšení řízení ekonomických záležitostí Unie. Je si vědoma také zhoršující se situace ve veřejném zadlužování ekonomik EU. Za zásadní pak vláda považuje aspekty roční analýzy růstu, které mají přímý dopad na obnovu růstu a konkurenceschopnosti. Konkrétně k jednotlivým prioritám – za prvé pokud jde o první prioritu roční analýzy, kterou je diferencovaná fiskální konsolidace s příznivými dopady pro růst, vláda zdůrazňuje, že jednotlivá opatření musí respektovat rozdělení pravomocí mezi EU a státy a musí reflektovat podmínky jednotlivých zemí. Za druhé, pokud jde o druhou prioritu, tedy obnovení normálních podmínek

186 úvěrování ekonomiky, roční analýza zmiňuje několik nástrojů, týkajících se finančního sektoru. Především jde o zřízení jednotného mechanismu dohledu nad úvěrovými institucemi v rámci eurozóny a související aspekty, tak zvaná bankovní unie. Vláda považuje toto za citlivou věc z hlediska národních priorit a upozorňuje hlavně na dílčí pozici vlády v souvislosti s problematikou home host, přenosem kompetencí a dopady na fungování vnitřního trhu. Pokud jde o třetí prioritu, tedy podporu růstu a konkurenceschopnosti, Česká republika by preferovala i silnější napojení na vnitřní trh, které z roční analýzy růstu není příliš patrné. Pokud jde o čtvrtou prioritu, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize, vláda podporuje reformy pracovně právní legislativy, boj proti neohlášené práci, posilování principu vzájemné odpovědnosti v systémech dávek v nezaměstnanosti apod. Vláda vítá rovněž vyšší důraz kladený na efektivitu sociálních výdajů, nikoli jen na jejich výši. Pokud jde o pátou prioritu, kterou představuje modernizace veřejné správy, Česká republika v roční analýze uvedená doporučení v zásadě reflektuje. Jako příklad lze uvést plnění Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR či strategického dokumentu Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby. Vláda souhlasí s potřebou nutnosti přizpůsobení fungování státní správy co nejvíce potřebám podnikatelské sféry. Zkvalitnění podnikatelského prostředí v ČR napomůže i rekodifikace civilního práva hmotného. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Vraťte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 12/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Besta, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Besta: Dobrý večer. Vážená předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, sdělení, které teď probíráme, roční analýza růstu na rok 2013, je skutečně komunikační dokument Komise, na jehož základě probíhá diskuse o dalších krocích EU. V tomto případě jde o doporučení pro hospodářsko-politické priority EU v roce 2013. Roční analýza zahajuje tak zvaný evropský semestr, jak už, prostřednictvím předsedající, pan ministr tady zmínil, který je založen na šestiměsíčním cyklu, kde v lednu komise vydala tuto analýzu růstu, která je následně debatována na jednotlivých radách a v Evropském parlamentu. Evropská rada vydá tak zvané strategické pokyny, na základě kterých členské státy vypracují střednědobé rozpočtové strategie, a to formou konvergenčních programů a národního programu reforem. Konvergenční program je zaměřen hlavně na fiskální aspekty a národní program reforem je více zaměřen na strukturální aspekty. Roční analýza růstu vytváří základ pro debatu rad EU o hospodářsko- politických prioritách pro daný rok. Letošní roční analýza růstu se věnuje, jak již tady bylo řečeno, pěti okruhům, v rámci kterých Komise vytyčuje soubor doporučení. Některá jsou identická nebo podobná a jsou zohledněna už v konvergenčních programech či národních programech reforem. Nebudu tady všech pět priorit zmiňovat, protože, prostřednictvím předsedající, pan ministr o nich hovořil celkem detailně, ale zmíním prioritu č. 4, to je řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů, protože v minulém bodě paní místopředsedkyně říkala o zaměstnanosti mládeže a nyní k nám do Senátu

187 doputoval balíček zaměstnanosti mládeže. To jsou tři senátní tisky, které se zaměstnaností mládeže zabývají a zřejmě se jí budeme zabývat i na výboru. Je dobře, že vláda ČR podporuje zaměření roční analýzy růstu na zmíněných pět priorit a k jednotlivým doporučením Komise má spíše pouze dílčí připomínky. Pokud se týče dopadu sdělení, toto nemá přímý dopad na rozpočet ani na legislativu, možná jen ve vztahu k implementaci Strategie Evropa 2020. Poslanecká sněmovna vzala tento dokument ve výboru pro evropské záležitosti pouze na vědomí bez projednání. Náš senátní VEU nejdříve usnesením č. 4 dožádal VHZD o stanovisko, následně 19. února přijal v souladu se stanoviskem tohoto výboru usnesení č. 61, a to na 8. schůzi VEU, kterým doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 vyjádřil ve smyslu doporučení, které je přílohou našeho usnesení. Doporučení máte všichni k dispozici. Já bych jenom zmínil bod č. 2.1, kde připomínáme v této souvislosti usnesení Senátu ke Konvergenčnímu programu roku 2012, Národnímu programu reforem pro rok 2012 a k doporučení Rady k Národnímu programu reforem ČR na rok 2012 a stanovisku Rady ke Konvergenčnímu programu ČR na období 2012 až 2015, ve kterých Senát mimo jiné vyslovil souhlas se způsobem provádění fiskální konsolidace vládou ČR a zdůrazňoval potřebu vyhnout se plošným škrtům a nutnosti provádět prorůstová opatření. To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a plňte úkoly, které z funkce vyplývají. Dále tento senátní tisk projednal VHZD. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj. Ano. Pan senátor Jiří Bis si přeje vystoupit. Máte slovo.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, VHZD jako své 44. usnesení z 5. schůze konané dne 19. února v návaznosti na usnesení č. 34 z 5. schůze VEU po úvodním slově zástupce gestora náměstka státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Ing. Martina Tlapy, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě projednal žádost VEU Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013, zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mě, to je senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU Senátu. Z uvedeného stanoviska bych rád citoval dva body. Za prvé je to bod č. 6, který považuje s ohledem na negativní vývoj české ekonomiky, která se již od 4. čtvrtletí roku 2011 nachází v recesi a vykazuje rostoucí míru nezaměstnanosti, za žádoucí, aby vláda při přípravě aktualizace konvergenčního programu a národního programu reforem náležitě zohlednila doporučení obsažená v Roční analýze růstu. Doporučuje vyzvat vládu, aby zohlednila následující doporučení: podporovat a upřednostňovat přínosné vzdělání, to je vzdělání, které přináší požadovanou kvalifikaci pro potřeby ekonomiky a země, investice do energetiky a energetických sítí vnímat jako příležitost pro český průmysl, zemědělství a výzkum, progresivní zdanění nejvyšších příjmů a docílení souladu zdanění OSVČ se zdaněním zaměstnanců, podpořit pracovní motivaci a zvýšit sociální spravedlnost, zajistit pro podnikatelské prostředí dlouhodobou právní stabilitu výrazným omezením počtu novelizací zákonů a změn vyhlášek. Děkuji.

188 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Předpokládám, že se nikdo nechce dál vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Zdeněk Besta. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 33, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane ministře, za vaše vystoupení v Senátu. Skutečně máte po... Nyní projednáme bod, kterým je

28. Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2012 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2012 (senátní tisk č. 33)

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 33. Přednesením zprávy byl pověřen pan senátor Jaromír Jermář. Prosím pana místopředsedu výboru, aby nás seznámil se zprávou. Tímto vám předávám slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, ačkoli zpráva má dlouhý název, je obsáhlá, obdrželi jste ji všichni, takže ji tady samozřejmě nebudu předčítat. Netýká se to tedy jen peticí. Celkový počet peticí byl obdobný jako v minulých letech – 27 peticí a 40 jiných podání. Co se týká informace o výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací, celkem bylo do Kanceláře Senátu doručeno 1539 podání, která jsou ve zprávě podrobně rozepsána. Zpráva obsahuje ještě Výroční zprávu za rok 2012 pro mediální oblast. Pro zajímavost, v roce 2012 bylo médiím zasláno celkem 262 tiskových zpráv a avíz. V loňském roce bylo v Senátu akreditováno 34 redaktorů a 25 technických pracovníků. Další věci, které vás zajímají, už jsou ve zprávě. Snad jenom tolik, že VVVK projednal všechny zprávy na své 4. schůzi 23. ledna letošního roku a přijal usnesení, kde schválil zprávu o peticích, ostatní vzal na vědomí. Doporučení Senátu – usnesení výboru máte také před sebou, takže výbor vám doporučuje vzít všechny tyto zprávy na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte také místo u stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Můžeme přistoupit rovnou k hlasování. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňujícím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Hlasy z pléna: Vzít zprávu na vědomí.)

189 Dobře, je třeba vzít zprávu na vědomí. Toto hlasování prohlašuji za zmatečné a budeme hlasovat ještě jednou. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít zprávu na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Dále budeme pokračovat v projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Tento bod jsme dnes dopoledne přerušili a nyní ho budeme dokončovat. Prosím, aby navrhovatel pan senátor František Bublan a zpravodaj pan senátor Jan Hajda si sedli ke stolku zpravodajů. Pokračuje obecná rozprava. Otevírám druhou část obecné rozpravy. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Rozprava tady probíhala dopoledne, takže se ptám navrhovatele pana senátora Františka Bublana, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Chce. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, chci vám poděkovat za celkem bohatou rozpravu. Předpokládám, že diskuse ve výborech bude rovněž velmi bohatá. Asi největší rozprava bude kolem počtu, resp. svátků, které bychom chtěli dát do tohoto seznamu. Je mi jasné, že pro každého z nás má různý svátek jinou sílu. A jde o to najít nějaký kompromis pro širší občanskou veřejnost, potom současně pro nějakou tradici křesťanských svátků atd. Věřím tomu, že tento zákon dotáhneme do konce a že bude mít takovou podobu, aby všichni byli spokojeni, ale současně, abychom tam nenechali svátků 52, to určitě ne. Děkuji za rozpravu a budu se těšit na další projednávání.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A prosím zpravodaje pro první čtení, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, máte slovo, prosím.

Senátor Jan Hajda: Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo osm senátorů a senátorek, z toho dva vystoupili dvakrát. A pokud se týká usnesení, které jsem navrhoval přikázat v prvním čtení třem výborům – ústavně-právnímu, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak v rozpravě zazněl požadavek, aby návrh projednal ještě výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Doporučuji tedy návrh přikázat ještě i výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji. Má někdo ještě nějaký jiný návrh?

Senátor Jan Hajda: Pokud by neprošel návrh schválit, tak pan senátor Kubera navrhoval zamítnout, tak v tom případě bychom hlasovali o návrhu zamítnout.

190 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Budeme tedy nejprve hlasovat o návrhu zamítnout. V průběhu rozpravy byl podán návrh předložený návrh zamítnout. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 8, proti bylo 36. Návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji, prosím, sdělte, o čem budeme dál hlasovat.

Senátor Jan Hajda: Budeme nyní hlasovat o přikázání čtyřem výborům – ústavně-právnímu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobře, přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti byli 4. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zároveň i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

29. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (senátní tisk č. 60)

Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 60 a uvede ho navrhovatel pan senátor Jan Hajda, kterému teď předávám slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Zákonem č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013, byl pro obce a kraje zachován bezúplatný převod pozemků určených k zastavění veřejně prospěšnou stavbou a pozemků určených k realizaci zeleně s tím, že tyto pozemky, které nebudou v důsledku změny územně plánovací dokumentace k tomuto účelu využity, bude obec nebo kraj povinna vrátit nebo poskytnout finanční náhradu. Došlo však ke změně podmínek převodu pozemků určených k zastavění stavbou pro bydlení obcím, neboť nově byl tento bezúplatný převod nahrazen převodem úplatným. Dosavadní úprava, tak jak je stanoveno v § 7 zákona č. 503/2012 Sb., zásadně postihuje obce a výrazně omezuje jejich rozvoj, zvláště když dva roky se zde pracovalo na nových územních plánech a očekávalo se, že tento bezúplatný převod zůstane zachován.

191 Navrhovanou úpravou se znovu umožňuje, aby obce mohly získat pozemky určené k zastavění stavbou pro bydlení bezúplatně. Současně se stanoví povinnost obce v případě změny územně plánovací dokumentace nebo změny rozhodnutí o umístění stavby převést zpět zemědělský pozemek, který byl předmětem bezplatného převodu, za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden. Je to jednoduchá změna, která byla vyvolána žádostmi starostů měst a obcí. A doporučuji vám, abychom návrh postoupili v prvním čtení do výborů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodaje pro první čtení senátora Jaromíra Strnada. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan předkladatel nás seznámil s tím, co je obsahem této novely zákona. Myslím si, že jde o novelu, která by byla velkým přínosem pro naše obce a města. A dovolte mi, abych navrhl, aby tento návrh zákona byl postoupen pro další projednávání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právnímu výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly s tím spojené. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych učinit jenom jednu poznámku k připomenutí. My jsme se tímto zákonem zabývali v loňském roce v říjnu. Tehdy ho ústavně-právní výbor vyhodnotil jako zákon velmi špatný, navrhl jej zamítnout. Ale nakonec v plénu získal převahu rozsáhlý pozměňovací návrh k tomuto zákonu, který předložil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Já na toto jenom upozorňuji, protože pakliže teď z vlastní iniciativy tento zákon otevíráme, jde o to, jestli by nestálo za to, aby ve výborech, které se tím budou zabývat, byl znovu otevřen náš senátní pozměňovací návrh, který tehdy Poslanecká sněmovna shodila. Bylo to usnesení č. 780 z 26. října 2012. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu uzavírám. Prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Strnad: Zazněl tady jediný návrh, a to přikázat tuto novelu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právnímu výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili k dopracování, ani jsme ho nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům, které nyní uvedl pan zpravodaj. Má někdo ještě nějaký další návrh? Nemá. Přistoupíme tedy k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

192 Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. O slovo se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan kolega Petr Vícha. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, snad naposledy teď předstupuji před vás s dalším procedurálním návrhem. Nyní jsme měli projednávat senátní tisk č. 61. Dávám procedurální návrh, abychom tento tisk přeřadili na zítřejší jednání z důvodu momentální neúčasti předkladatele pana senátora Zdeňka Škromacha.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: O tomto návrhu dávám neprodleně hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti byli dva. Návrh byl přijat. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

30. Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků (senátní tisk č. 55)

Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, který přijala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, jste obdrželi jako senátní tisk č. 55. Dávám slovo předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní senátorce Elišce Wagnerové, aby nás seznámila s návrhem na změnu Podrobnějších pravidel. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury na své schůzi dne 20. února 2013 k návrhu paní místopředsedkyně Senátu Gajdůškové přijala všemi hlasy usnesení, které vám, jak bylo řečeno, bylo doručeno. Všichni máte usnesení před sebou, není tedy potřeba ho rekapitulovat. A zároveň žádá, aby bylo přijato usnesení: I. schvaluje návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, schválených usnesením Senátu č. 378 ze dne 13. října 2011, který je obsažen v příloze tohoto usnesení, a to včetně úplného znění s vyznačením navrhovaných změn, II. pověřuje předsedkyni Stálé komise senátorku Elišku Wagnerovou, aby toto usnesení předala Organizačnímu výboru s žádostí o zařazení na pořad této schůze.

193 Jinak jde o rozhodnutí pléna Senátu podle § 1 odst. 2 našeho jednacího řádu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a přikročíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu na změnu Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, jak jej připravila Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 52 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní senátorce a končím projednávání tohoto bodu. Kolegyně a kolegové, ještě nás čeká bod

31. Návrh na změnu v orgánech Senátu

Tento bod jsme přerušili na naší 44. schůzi v době rozpravy. Dříve, než budeme pokračovat v rozpravě, chtěla bych požádat místopředsedkyni volební komise paní senátorku Hanu Doupovcovou, aby nám připomněla, o čem budeme nyní jednat.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý večer. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem celkem čtyři návrhy senátorských klubů na změnu v orgánu Senátu. Jedná se o návrhy na zařazení dvou senátorek do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, a další dva návrhy na zařazení osob, které nejsou senátory, do téže komise. Konkrétně byly předloženy tyto návrhy – řazeno abecedně: Senátorský klub SPOZ+KSČM+SeveroČech navrhuje za členku Stálé komise senátorku Martu Bayerovou. Senátorský klub ODS navrhuje zvolit členkou Stálé komise senátorku Alenu Dernerovou. Senátorský klub pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a NEZÁVISLÍ navrhuje zvolit za člena Stálé komise pana Petra Pitharta. Senátorský klub Starostové a Ostravak navrhuje zvolit za člena Stálé komise pana Edvarda Outratu. Konstatuji, že Senát na své 1. schůzi v rámci 9. funkčního období schválil svým usnesením, že Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury má nyní 6 členů. Nyní vám připomenu usnesení č. 8 a 9, která přijala volební komise na své 5. schůzi konané dne 29. ledna 2013:

194 Volební komise navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánu Senátu takto: Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury – 8 členů. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Podepsán předseda komise a ověřovatel komise. A usnesení č. 9 k návrhům na změnu ve složení orgánů Senátu: Volební komise konstatuje, že v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Edvarda Outraty a Petra Pitharta za členy Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Vzhledem k tomu, že návrhy na volbu obou senátorek byly předloženy později, ale v souladu se stanovenou lhůtou, přijala volební komise na své 6. schůzi usnesení č. 10 ze dne 30. ledna 2013: Volební komise konstatuje, že v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu senátorky Marty Bayerové a senátorky Aleny Dernerové členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Připomínám, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen v souladu a se souhlasem Senátu. Navrhuji nyní jménem volební komise, aby Senát hlasoval jednotlivě o každém navrženém zvlášť, a to aklamací většinovým způsobem. Děkuji za pozornost a předávám slovo předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. A my budeme pokračovat v rozpravě, do které se jako první hlásí senátorka Eliška Wagnerová, ale přednostní právo má pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Omlouvám se paní senátorce, ale byl to úmysl nedat jí přednost. Mám jenom dotaz, jestli budeme hlasovat o zvýšeném počtu, nebo jestli je to dáno, že to rozhodla volební komise. To je první věc. A druhá věc, kterou připomenu. Dlouhé debaty, které nezačaly teď, ale jsou o tom, a to má dalekosáhlé důsledky, jestli připustíme, aby členy podobných orgánů byli nesenátoři. Nesenátoři samozřejmě mohou být členy, ale bez hlasovacího práva. Nikdo jim tedy nebrání, aby do komise docházeli, jednali, ale hlasovací právo by podle mého názoru měli mít jenom senátoři. Můžeme to samozřejmě prohlasovat, ale pak počítejte s tím, že je to precedent, jehož konce nechci dohlédnout. Až tady budete mít různé neziskové organizace a orgány destrukce státu, tak se tomu budete divit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále v rozpravě vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Jde opravdu o vážný precedent. A já vás z tohoto místa varuji, protože to nebude skutečně jenom o těchto dvou jménech, ale za chvíli se to tady bude množit dalšími jmény. A možná, že jednou sem přijdou i zástupci pro rekonstrukci státu. A uvažte, jestli je to ten správný krok a v této napjaté době.

195 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: I vám děkuji, pane senátore. A do třetice, nikdo jiný se nehlásí, takže paní senátorko, řečnický pultík je váš. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, dámy a pánové. Já především chci navrhnout právě zvýšení počtu členů Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury z 8 na 10. A za druhé chci vzkázat vaším prostřednictvím, paní předsedající, pánům senátorům Kuberovi a Drymlovi, že je to jednoznačně dáno naším jednacím řádem, že tak je to možné. Pokud se jim to nelíbí, nechť navrhnou změnu jednacího řádu. Dokud máme jednací řád v tomto znění, tak ho, prosím pěkně, dodržujme a nedestruujme ho. Tady jsme mnohokrát slyšeli, jak se má dodržovat řád, tak jak je dán. A když se to někomu nelíbí, ať si to změní, ať se o to pokouší. Paní předsedající, prosím, vyřiďte pánům, že když se jim to nelíbí, ať se pokusí to změnit, ale teď je prosím, aby respektovali platnou úpravu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Ještě pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Faktická připomínka, abychom se tady neohlupovali. My nic takového nenavrhujeme, ale počet členů stanovuje Senát svým hlasováním, a kdo bude členem, stanovuje také Senát svým hlasováním. Není tedy pravda to, co se nám tady snažila namluvit paní senátorka Wagnerová.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a dávám slovo předsedovi Senátu panu Milanu Štěchovi. Má právo nejpřednostnější.

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se podivuji, proč je tady kvůli tomu taková atmosféra. Za prvé toto v Senátu bývalo, když tady byla taková atmosféra – dovolte mi to říci – z počátku drobet demokratičtější, když tady nebyla taková silná stranická orientace, pak když tady byla silná stranická orientace jedním směrem, tak se to zrušilo. Já se strašně moc divím – vlastně se navrhuje, aby se tam dali lidi, kteří v Senátu pracovali. Pracovali v komisi ústavně-právní. To je vysoce odborná věc. Vždyť komise nic nerozhoduje. Komise jsou naši de facto – promiňte mi to – sluhové. Oni nám sbírají rozumy, nám je dají a my teprve rozhodujeme. Vždyť oni nic nemají. Nemalujte čerta na zeď. A stejně si to rozhodujeme my. Kdybychom zjistili, že se to posouvá někam jinam, tak tomu asi dáme stop. Ale v tomto případě jde o to, abychom slyšeli lidi, kteří znají kontinuitu, která tady i v komisi byla. Mně přijde, že je nicotné, že se tady takto dohadujeme. To je ponižující. Já být mezi těmi navrhovanými, po těchto slovech bych řekl ne, promiňte, já jsem vám chtěl pomoct, ale takto ne. My se bojíme názoru přátel z širokého politického spektra? My se bojíme názoru? Nic jiného to není, než slyšet názor. Stejně rozhodujeme o každé věci tady my. Takže, prosím vás, sportovně řečeno, dejte míč na zem a chovejme se korektně. Vždyť to jsou naši bývalí kolegové. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Teď máte všichni přednostní právo, takže jak jste nahlášeni. Pan senátor Vladimír Dryml.

196 Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vaším prostřednictvím, vážená paní předsedající, k předsedovi Senátu. Ale přece takhle to není, vážený pane předsedo. Vy to otáčíte. Takhle to vůbec není. My dobře víme, že je tady možnost. Ale dlouhodobě nebyla využívána. Je otázkou, jestli to bylo správné nebo nesprávné. Stav, který je v české společnosti, kdy nám nařizují různé nevládní organizace a zavazují nás k tomu, jak máme hlasovat, tak ten vyvolává určitý pocit nebezpečí. Práce v komisi přece neznamená, že tam nemohou tito lidé - a jsou to vážení odborníci a já si jich vážím, některých, některých méně, to je pravda – přijít a říci svůj názor. To přece je demokratické. Ale pak – komise dává nějaký závěr, a jsou lidé, kteří dají na to, jak komise se rozhodla. Samozřejmě se tady budou prosazovat, předseda komise bude prosazovat tento názor. Uvědomme si, že to jsou lidé, kteří v komisi prošli volbami. Tady to jsou naši bývalí kolegové, ale neprošli těmito volbami. Skutečně dáváme něco, kde na jedné straně je to možné, já to nepopírám, a bude demokratické, jak se každý z nás rozhodne, to je zcela jasné, že rozhodneme hlasováním, na druhé straně je to historicky určitý precedent. Je otázkou, jestli v této době máme tento precedent použít, nebo to nechat tak, jak to je. Takže dříve to bylo špatné a teď to bude lepší? Pokud to tak bude, tak ano. Ale já se domnívám, že i předešlá komise nepracovala zase tak špatně. Pokud by někdo řekl, že pracovala špatně, dobře, vydejme se touto cestou. Ale nabádám k opatrnosti, k politické opatrnosti! Protože za chvíli tady může být jiná komise, jiní účastníci, a takhle to může jít až do nekonečna.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje Petrem Víchou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem dnes velmi pozorně sledoval rozpravu ke všem bodům, které tady proběhly, a doporučuji, abychom – pan kolega Kubera o tom hovořil u jiného bodu – uplatnili absolutně liberální a svobodný přístup, za náš klub to deklaruji, každý se rozhodne podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a bude hlasovat, kdy o tom rozhoduje Senát. Vzal jsem si k srdci i slova kolegy Vystrčila k jinému zákonu, on řekl že zákazy se nevychovává. Takže hlasujme každý podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, i se znalostí těch kolegů, kteří třeba už teď nejsou senátory, míním třeba kolegu Pitharta, se kterým máme své zkušenosti.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já zkusím znovu překládat z češtiny do češtiny o co jde. Samozřejmě že našim bývalým kolegům nikdo nebrání v tom, aby pracovali v komisi. Jejich názory budou určitě váženy. Ale vy jste si jistě všimli, že v Poslanecké sněmovně probíhá boj o to, aby vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny byly obsazeny někým jiným než poslanci. Opět přeložím do češtiny – aby se do těchto komisí infiltrovaly organizace, kterým já říkám destrukce státu. To je strašně nebezpečné, tady nejde ani o pana Pitharta, ani o pana Outratu. Nikdo jim nebrání, ale měli bychom držet glanc v tom, že být tam můžou, dokonce vy dobře víte, že na výbor může každý, každému tam dáváme slovo, naprosto běžně chodí na výbory lidé, kteří mají nějaký zájem nebo tam chtějí promluvit. Nikdy se nestalo, že by tam promluvit nemohli. Ale nemohou na výboru hlasovat. To je podstata sporu. Nikoli to, jestli nemůže

197 docházet pan bývalý senátor Outrata nebo Petr Pithart, kterého všichni známe, známe jeho názory, vážíme si ho, žádný problém to není. Ale já se vás potom ptám, jak budete postupovat jindy, až někdo přijde a zase vám dá nějaký dotazník – vy jste snad proti tomu, aby byla ustavena vyšetřovací komise Senátu složená z nečlenů, kteří budou členy vyšetřovat? Jsem potom na vás zvědavý. Hlasujeme opravdu každý podle svého vědomí a svědomí, ale vědomi si následků, které to může mít. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kolegyně a kolegové, já musím reagovat. Protože veřejnost si to třeba v noci pustí a některý starší člověk by se třeba mohl probudit, pustit si to a myslel by si, že tady hrozí totalitní převzetí moci občanskou společností v Senátu. O všem, o každém jméně rozhodujeme my. A my přihlížíme asi k tomu, že tito kolegové tady pracovali, mají určité zkušenosti, budou tam – aby se tam cítili rovnocenní. Takhle to v začátku bylo, žádné problémy s tím nebyly. Dneska spíš je nebezpečí, že tam bude málo lidí, protože je to práce. Je to práce, která poměrně moc výsledků nepřináší. Proč se takhle vůbec dohadujeme? O všem rozhodujeme nakonec my, nikomu nepodstupujeme žádné pozice ani žádné rozhodující pravomoci. Žádné vyšetřovací komise zřizovat nemůžeme, to může Poslanecká sněmovna. To jsou tak zavádějí řeči, to je taková demagogie. Prosím vás, přemýšlejme o tom, co říkáme. Je to nedůstojné horní komory Parlamentu. Děkuji. (Nonverbální projevy souhlasu z řad ČSSD.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní opět s přednostním právem do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Při vší úctě, paní předsedající, vyřiďte panu předsedovi Senátu, že ani on nebude rozhodovat co je nebo není důstojné, protože já bych se pak zeptal, jestli bylo důstojné podávat velezradu na prezidenta republiky. Také si myslím, že to bylo nedůstojné. Takže každý má právo na svůj názor a podle svého bude hlasovat. Buďte ujištěn, že nikdo se z toho v noci nevyděsí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Miloše Vystrčila, aby přišel k pultu. Máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já mám dvě poznámky. První je vzpomínka, která je stará asi dva a půl roku. Když jsem tady začínal jako senátor, tak tato debata tady jednou probíhala a ti, co dneska horují pro to, aby se někteří nesenátoři stali členy komise, v té době, před těmi dvěma a půl roky říkali, že by to tak nemělo být. Já je nechci jmenovat, je to zbytečné. Ale najednou se to změnilo, najednou je všechno jinak. Kdyby se zároveň řeklo – Senát je na tom dneska tak, že do komise nemáme dost lidí a nemáme odborníky, už si nevíme rady jinak, než tam dát někoho, kdo dřív v Senátu byl, tak by to mělo nějakou logiku, nějaké racio. Ale najednou říci – prostřednictvím paní předsedající k paní kolegyni Wagnerové – já jsem tady před těmi dvěma a půl roky byl a pouze tady popisuji situaci, kterou jsem zažil.

198 Zažil jsem situaci, kdy lidé, co tady dneska horují pro to, aby "nesenátoři" nebyli v komisích, dneska říkají, že je to logické a správné, a že se strašně diví tomu, pokud někdo nechce… Já se nad tím podivuji, nic jiného není mým cílem. Na ostatní věci nebudu reagovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále má slovo pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, je to pokus lidí, kteří z politiky odešli anebo se v ní neudrželi – vrátit se "zadními vrátky" znovu do české politicky a ovlivňovat ji! Já si velmi dobře pamatuji na proslovy pana ex-senátora Pitharta týkající se prezidentských voleb a jiných věcí. Není náhodou, kdo tady navrhuje tyto lidi! Ještě jednou vás varuji, a opakuji citát, jestli toto je "nové myšlení", tak, prosím vás, hlavně myslete při tom, když budete volit. Protože to bude skutečně precedent! Tady není napsáno, že se to bude týkat pouze této komise. Přijdou na nás různé výtky, jak to, že to byli tito lidé, a nebyli to jiné lidé. Jak to, že komise se skládá pouze z těchto, protože, vážení, tito dva ex-senátoři nejsou jediní odborníci na ústavněprávní problémy českého státu! A dojde k určitému pnutí... Nám jde o to, aby se předešlo těmto problémům. To nemluvím o určitém věku a o tom, že někdo může použít i takový argument, že se to tady stává "určitým podnikem" pro – nechci říct, koho, abych diskriminoval – ty nejstarší politiky…

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, co tady slyším, z toho je mi opravdu smutno. Netušil jsem, že můžeme tady v tomto bodu dospět k takovýmto rozporům. Když jsem se připravoval, a tušil jsem návrh zvýšení na osm, tak jsem s tím neměl vůbec žádný problém. Ale najednou, protože to asi nebylo předjednané, protože takovéto osobní věci by se měly asi předjednat. Ještě budeme hlasovat aklamací, tak to se mi moc tedy nelíbí. Souhlasím s předsedou, že pokud to někdo sleduje, tak asi veřejnosti moc nedáváme důvodů k tomu, aby si o nás mysleli, že jsme horní komora. Navrhuji, abychom zvýšili počet, hlasovali – na osm, doplnili to na osm – a v budoucnosti se třeba zamýšlet nad tím to třeba rozšířit, pokud to nebude stačit. V tuto chvíli myslím, že by bylo rozumné, udělat 8 členů, vyřešit to, a pak se k tomu někdy vrátit, až uznáme za vhodné. Děkuji

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml s přednostním právem.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jenom pro steno – omlouvám se, jestli jsem řekl občany, mělo to být – politiky. Takže se omlouvám všem starým občanům… Mělo by to být o politicích. Dávám návrh na tajné hlasování. Bylo řečeno, že by to mělo být aklamací. Dávám návrh na tajné hlasování. Protože je to procedurální návrh… (Ruch v Jednacím sále.)

199 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, jak se tu tak po nás koukám, mnozí z nás jsme členy zastupitelstev obcí krajských, a tam jsou členy komisí, a dokonce i výborů "nezastupitelé“… Zhroutily se naše obce? Zhroutily se naše kraje? Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy je dále přihlášen s přednostním právem pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, slovutný Senáte, dostává se to všechno někam jinam. Jestli chceme porovnávat obce a kraje se Senátem, tak jsme asi někde úplně jinde. Držme se toho, že jsme senátoři a že jednáme o věcech, které se týkají Senátu i způsobu, jakým se do Senátu voli.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Přece jenom jisté malé srovnání existuje. Na obcích a krajích je to tak, že obvykle ti, kteří neuspějí při volbách, tak se infiltrují do komisí a snaží se ovlivňovat politiku prostřednictvím komisí… Proto v Teplicích také žádné nemáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Přikročíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že měníme počet členů ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. První návrh padl – deset. Protinávrh, o kterém je nutno hlasovat jako o prvním, je číslovka deset. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 29, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Návrh byl přijat. Dále budeme hlasovat o způsobu volby. Pan senátor Dryml navrhoval, abychom hlasovali tajnou volbou. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se z 50 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 26 pro vyslovilo 11, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat. Nyní přikročíme k volbě členů komise. Prosím paní senátorku Hanu Doupovcovou, aby nás provedla hlasováním. (Omylem spuštěna znělka.)

Senátorka Hana Doupovcová: Takže budeme hlasovat podle abecedy. Návrh senátního klubu SPOZ+KSČM+Severočech – ti navrhují paní senátorku Martu Bayerovou.

200 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jste nám ho přednesla, paní senátorko. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová: Senátní klub ODS navrhuje zvolit za členku stálé komise senátorku Alenu Dernerovou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 56 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová: Senátní klub Otevřené demokracie KDU- ČSL a Nezávislí navrhují za člena stálé komise pana Petra Pitharta.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 37, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová: Senátní klub Starostové a Ostravak navrhují zvolit za člena stálé komise pana Edvarda Outratu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 58 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 32, proti byli 4. Návrh byl přijat. Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu. Pardon... Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová: Nyní vás seznámím s návrhem usnesení Senátu. Senát mění počet členů Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury na 10 členů. Za druhé – volí senátorky Martu Bayerovou, Alenu Dernerovou – členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. A pana Petra Pitharta a pana Edvarda Outratu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

201 Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 41, proti byl jeden. Návrh byl přijat, a tímto už opravdu končí projednávání tohoto bodu. Děkuji vám a přerušuji schůzi do zítřejších 9.00 hodin. Děkuji za náročný a perný den.

(Jednání ukončeno ve 20.14 hodin.)

202 3. den schůze – 22. března 2013

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Pavel Lebeda, Lubomír Franc, Jan Žaloudík, Petr Guziana, Tomáš Kladívko, Tomáš Grulich, Přemysl Sobotka, Jozef Regec, Jiří Bis, Pavel Eybert, Miluše Horská, Alena Dernerová, Jan Horník, Hassan Mezian, Eva Syková, Tomáš Jirsa, Veronika Vrecionová, Martin Tesařík, Dagmar Terelmešová, Zdeněk Brož a Stanislav Juránek. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu u prezence. Dalším bodem pořadu této schůze je

32. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 49)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 49. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců poslankyně Gabriela Pecková, kterou mezi námi vítám. Uděluji jí slovo. Prosím.

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si vám představit návrh skupiny poslanců, který prošel napříč politickým spektrem napříč Poslaneckou sněmovnou a který se týká autorského zákona. Nemá ambici měnit komplexně autorský zákon, ale týká se některých konkrétních ustanovení, která mají dopad v současné platné právní úpravě na postavení kolektivních správců autorských práv a uživatelů. Hlavním cílem této naší novely bylo poskytnout uživatelům právní nástroj, kterým umožní žádat, aby se na ně obracel vždy jenom jeden kolektivní správce za účelem sjednání licenční či obdobné smlouvy. Protože v současné době teoreticky je možné, že se na jednoho uživatele obrací až pět správců. Podle nás by měl uživatel mít právo požadovat, aby se na něj obrátil jeden kolektivní správce pověřený od ostatních; a s ním potom uzavřít licenční smlouvu a vypořádat v ní nároky všech pověřených autorských svazů. Dalším cílem této novely bylo rozšíření institutů tzv. rozšířených účinků hromadných smluv o možnost uzavření jedné licenční smlouvy zahrnující díla jak autorů zastupovaných, tak nezastupovaných. To znamená, pro uživatele

203 významné usnadnění související s užíváním děl a také posílení jejich právní jistoty. Dalším významným cílem bylo odstranit zjevnou nejednoznačnou specifikaci povinnosti platit DPH, což se týká především náhradních autorských odměn. Současná právní úprava fakticky zkracuje práva autorů, když zákonem stanovená odměna a státem placená odměna je ve skutečnosti nižší právě o odvod DPH. Původní předlohu připomínkovala vláda a VVVK poté jednomyslně schválil pozměňovací návrh, který napravoval některé legislativní nedostatky a zpřesňoval některé původní normy tak, aby výsledkem byla funkční právní úprava. Přes jednomyslné schválení výborem tento návrh nebyl přijat sněmovnou. V usnesení výboru bylo určeno, že pokud kolektivní správce na základě transparentní smlouvy dvou a více kolektivních správců pověří jinou právnickou osobu, která není založena za účelem podnikání, není dotčena jeho odpovědnost za řádné plnění povinností, tedy ani odpovědnost ani dozor ministerstva kultury. Velmi důležitým bodem bylo usnesení, kde byla ukotvena zákonná záruka, aby se počet kolektivních správců dále nerozrůstal. Jestliže konkrétní druhy děl byly přiděleny k správě již konkrétnímu subjektu, nesmělo by ministerstvo kultury udělit další oprávnění k výkonu kolektivní správy. V současné době je možné, zákon umožňuje, různým právům zřídit pro tytéž druhy děl různé kolektivní správce. Poslední část usnesení výboru vlastně činili lepší, nebo poskytovala lepší ochranu uživatelů proti nárokům kolektivních správců. Pokud se totiž na ně obrátilo hned několik kolektivních správců najednou, mohl uživatel doručit písemnou žádost o pověření společného zástupce a až do doby, než by se kolektivní správci dohodli na společném pověření, tak nehrozili uživateli žádné sankce za neuhrazené autorské poplatky. Bohužel, jak už jsem říkala, PS tyto racionální návrhy neodhlasovala, takže vlastně nedostatky původního návrhu podle připomínek vlády nebyly odstraněny. Přijetí návrhu zákona, ve znění, jak ho sněmovna odhlasovala a postoupila dál, se jeví jako značně problematické. Takže bychom viděli jako velmi přínosné přijetí pozměňovacích návrhů, které by tyto připomínky vlády vypořádaly. Dámy a pánové, ještě bych z tohoto místa chtěla moc poděkovat všem, kteří se na projednávání tohoto tisku podíleli ve výborech a komisi. Jak jsem se mohla jednání a diskuse zúčastnit, byla vždy velmi věcná, poučná a plodná. A to je, věru, velmi vzácné zboží! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní poslankyně. prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a předkladatelů. Děkuji za pochvalu pro naše komise a výbory! To je běžný styl práce Senátu… Nyní bych prosil, aby zpravodaj garančního výboru Jiří Oberfalzer přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedo, paní poslankyně, milé kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Doplním jenom ve stručnosti některá fakta, co říkala paní poslankyně. My jsme se v podstatě ve třech různých orgánech Senátu zabývali touto předlohou a hledali jsme optimální řešení, jak tuto předlohu vylepšit. A jak zde bylo řečeno, zejména odstranit legislativně-technické nedostatky. Hlavní smysl novely je učiniti jasno v otázce DPH, a dále, jak už bylo řečeno, zrušit praxi, že se na různé pořadatele, což jsou obce, ale i na pořadatele

204 kulturních akcí, obracejí jednotliví správci autorských práv a vybírají – každý jednotlivě – jakési poplatky. V zájmu zjednodušení a také zpřehlednění těchto povinností je zcela jistě žádoucí, aby byl zákon upravit v tom smyslu, že povinnost správců domluvit se na tom, aby pověřili jednoho ze svého středu touto povinností a každý takový pořadatel mohl jednat s jedním partnerem za všechny ostatní. To je podstatné. Dva výbory – ÚPV a gesční VVVK – navrhly k této předloze pozměňovací návrhy. Učinila tak i Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Pozměňovací návrhy se dílem shodují a dílem liší. Nakonec jsme se pro zjednodušení opřeli o pozměňovací návrhy ÚPV. S tím, že jak komise, tak gesční výbor ještě doplnily soubor pozměňovacích návrhů o dva další, které se týkají právě toho, aby pro určitou oblast umění nebo děl byl vždy jeden správce autorských práv. Aby tedy nedocházelo k eskalaci dílčích děl či správců nebo některých skupin autorů, a tudíž vlastně proti smyslu tohoto návrhu zase k dalšímu rozšiřování subjektů, které by vstupovaly do jednání s pořadateli kulturních akcí. V podrobné rozpravě bych rozdíl vylíčil, ale teď v obecné bych se zatím spokojil s tím, že VVVK podobně jako ostatní orgány Senátu doporučuje vrátit předlohu, ve znění pozměňovacích návrhů.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaujmete k ní jistě stanovisko a pak nás provedete případným dílčím hlasováním. Děkuji. Připomínám, že garanční výbor má usnesení, které je pod č. 49/1. Dále tuto předlohu projednal ÚPV. Máme usnesení ÚPV pod č. 49/2. Ptám se zpravodaje tohoto výboru senátora Jiřího Dienstbiera, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, jak už tady zaznělo ve zprávě garančního zpravodaje, i ÚPV věc projednal a přijal pozměňovací návrhy, které dílčím způsobem posloužily i jako základ pro pozměňovací návrhy přijaté v ostatních výborech a komisích, které tuto předlohu projednávaly. Při projednávání nikdo neměl problémy se základní myšlenkou, že by uživatelé práv měli mít konkrétní určenou nejlépe jednu osobu, s kterou budou jednat při uzavření smlouvy řešící právo užít předmět ochrany. Ale po projednání se nezdála dobrá myšlenka, která přišla v návrhu z Poslanecké sněmovny, že by výkonem práv mohli kolektivní správci pověřit další pověřenou osobu. Protože v diskusi jsme dospěli k závěru, že by to mohlo situaci spíš komplikovat, že s uživateli práv by mohlo jednat naopak více osob a situaci by to mohlo zkomplikovat. Navíc přenos práv kolektivních správců na tuto pověřenou osobu neodpovídal přenosu povinností a také úpravě dohledu nad činností těchto osob. Právní režim by byl značně sporný. V diskusi jsme dospěli k závěru, že je tady možno stejného cíle dosáhnout mnohem jednodušší cestou. A to tím způsobem, že v případě, kdy uživatel uzavírá smlouvu, a je tam větší četnost kolektivních správců, tak stačí, když úprava bude znít tak, že se uživatel může obrátit na kteréhokoliv z těchto kolektivních správců písemnou žádostí, a požádat je, aby pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce. V momentu, kdy uživatel takovouto žádost podá, tak by byl chráněn před sankcemi, které nastupují pro případ nesplnění povinnosti uzavřít smlouvu až do doby, nežli se kolektivní správci dohodnou a pověří jednoho z nich.

205 V tomto smyslu jsme tedy schválili na ÚPV pozměňovací návrhy. Nebude potřeba návrh načítat, protože je obsažen v usnesení výboru. Myslím, že postačí takovéto vysvětlení podstaty návrhu, než abych tady podrobně komentoval jednotlivé dílčí změny. Chtěl bych se vyjádřit i k dalším dvěma pozměňovacím bodům, které byly projednány v dalších výborech a komisích. Ty vycházejí z představy, že tak jak tady řekla zástupkyně navrhovatelů, by nemělo být více kolektivních správců pro výkon téhož práva. Problém je, že už v současném znění zákona je tato věc vyřešena a pro výkon téhož práva nemůže být uděleno povolení druhému kolektivnímu správci, pokud k výkonu takového práva už jeden pověřený je. Pozměňovací návrh totiž používá jinou terminologii než dosavadní zákon, který je postaven právě na jednotlivých právech. Znění, které tam bylo zahrnuto, pracuje s pojmem "předmět ochrany". Dochází tam k drobnému posunu. Předmět ochrany může být zároveň prováděn výkonem více typů práv. Jinými slovy, k jednomu předmětu ochrany, zřejmě, a je to otázka výkladu, by tam mohlo být více kolektivních správců. Samozřejmě tento návrh otvírá cestu k dalšímu pozměňovacímu návrhu, a to jsou přechodná ustanovení, podle kterých se odejme licence, povolení, k již existujícím kolektivním správcům, pokud je tam více správců k jednomu předmětu ochrany. Tady samozřejmě začíná trochu pochybnost nad sledovaným cílem, protože podle mých informací se to týká pouze úpravy, na které jsou zainteresovaní výtvarní umělci, k výtvarným dílům. Je tady situace, kdy jsou dva kolektivní správci, a to gestor a OOA-S, kde už dlouhodobě mezi těmito správci probíhá rozpor. Mám informace, že ve skutečnosti je smyslem tohoto vyřešit tento konkurenční boj mezi dvěma kolektivními správci a zrušit toho jednoho z nich, tedy gestora – ve prospěch OOA-S. Já si myslím, že bychom tady neměli schvalovat pozměňovací návrhy, které slouží podnikatelským zájmům jednoho z kolektivních správců. Já bych velmi nedoporučoval, abychom tyto dva pozměňovací body schválili. A to ten, který se týká § 98 odst. 6c, který je obsažen jako bod 2 v návrzích ostatních výborů. A pak bod 7 – přechodná ustanovení, která řeší právě odnětí licence. Protože, jak už jsem zdůrazňoval, každý z kolektivních správců vykonává jiný typ práva. Není to navíc situace, kdy by byli pověření dva k výkonu téhož práva. Proto budu navrhovat, abychom za základ vzali pozměňovací návrh ÚPV resp. v případě, že bychom vzali za základ návrh jiného z výborů, aby se odděleně hlasovalo o dvou bodech, které jsem zde uváděl. Dokonce si nejsem jist, jestli vlastně celá novela není vyvolána potřebou zdůvodnit právě prosazení těchto dvou bodů. Tak, jak jsem získal informace, mám o tom doopravdy velkou pochybnost. Prozatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže budeme pokračovat. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Libor Michálek. Prosím.

Senátor Libor Michálek: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vlastně celá novela se zdánlivě týká pouze toho, že v podstatě chceme zjednodušit to, aby provozovatelé hotelů, restaurací mohli jednat pouze s jedním ze správců. Nicméně má to i opačný efekt. Ten se týká

206 jednání konkrétních autorů s OSA. Máte před sebou právě pozměňovací návrh, který směřuje k tomu, aby nenastala situace, že OSA, která dneska může vlastně zastupovat i autory, se kterými nemá uzavřenu smlouvu, a to v případě pouze nevýdělečného živého provozování díla, právě i na případy, kdy toto provozování je komerční. Takže jenom prosba, když věci budeme posuzovat, nedívat se jenom na rovinu, kdy jednají zástupci hotelů, restaurací, ale právě i z pohledů autorů. Protože tak, jak je dnes navržen článek 1 bod 5, tak by to znamenalo ještě větší rozšíření pravomocí kolektivních správců, a to jednat za autory, kteří s nimi nejsou ve smluvním vztahu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, paní předkladatelko, slovutný Senáte. Co tady máme před sebou, bohužel celý zákon je vyloženě lobistický zákon. Není náhodou, že je to velmi spojeno se jménem pana poslance Polčáka, Starostové a TOP 09, který mimochodem také byl a podle mého názoru je ve střetu zájmu, protože zastupoval jednu z těch organizací, kterou se nebojím tady nazvat, ještě mám imunitu, takže doufám, že ji budu moci použít, že má vyděračské způsoby hraničící s mafiánstvím. Každý, kdo se dostal do sporu nebo do střetu s těmito některými organizacemi, velmi dobře ví, o čem mluvím. Pokud si myslíte, že to je jenom názor senátora Drymla, stačí, abyste si klikli na internetové stránky, nebo se zeptali svých známých, kteří se dostali s těmito podivnými organizacemi do střetu. Za prvé. Hlavním cílem je tady zisk. Jde o to, aby se zlegalizovalo to, že budou muset všichni platit DPH, zvýšenou DPH. I když v tom původním autorském zákoně to tak nebylo. Že to dopadne na knihovny, že to dopadne na jiná kulturní zařízení, ministerstvo kultury nezajímá. Ministerstvo kultury je totiž odpovědno za to, jak postupují tato – a teď dobře poslouchejte – občanská sdružení. Občanská sdružení, nemající povinnost zveřejňovat svoje hospodaření, dokonce vedou i velmi neprůhledná účetnictví! Já bych pochopil, kdyby tyto poplatky vybíral stát prostřednictvím k tomu určené organizace. Ne. To jsou občanská sdružení, velmi, velmi málo zodpovědná za svoji činnost. Další bod. Účelem podle mého názoru je to, že zde bychom měli odsouhlasit ochranu a ustavení určitého monopolu. Ono to tady už zaznělo. Protože ČR se stává bohatým Klondyke a přicházejí sem některé zahraniční firmy, které se také chtějí podělit o vydolované zlaté nugety, které dolují některá občanská sdružení, která zastupují – takzvaně, v uvozovkách – autory. Pro vaši informaci, zastupují i takové, kteří o to nestojí, kteří výslovně o to nestojí, protože jejich cílem je naopak, aby jejich díla nebyla vázána na nějaké poplatky a samozřejmě tím pádem aby byla používána častěji než díla ostatních. Je to otázka pro antimonopolní úřad, jak je vůbec něco takového možné. Možná, že to bude i dalším zdrojem pro určité právní kanceláře. Abychom věděli, s kým máme tu čest, tak vám ocituji – bude to trochu delší – co to je vlastně ten nejhlavnější, a je jich, jak tady bylo řečeno - 5, mezi těmi je i ochranný svaz pro autory oboru výtvarného a architektonického. Tím nemluvím o ochranném svazu zvukařů – zvukařů autorů. Škoda, že ještě tady nejsou další ochranné svazy, jako třeba osvětlovači, ti také přece dělají umělecké dílo, nebo se na něm podílejí. Možná, že by to byli i kulisáci. Nu a v tom konečném Absurdistánu, který vládne v této oblasti, možná i uklízečky, protože ty také přece přispívají k tomu, aby dílo mohlo být reprodukováno.

207 Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, zkráceně OSA, měl dokonce i problémy v roce 1997, kdy se špatně registroval a tři roky možná neoprávněně inkasoval poplatky, které mu tehdy asi osvícení, možná méně osvícení poslanci a senátoři na základě zákona, respektive na základě zplnomocnění ministerstvo kultury udělilo. Je otázkou, jestli vůbec ministerstvo kultury udělalo nějaké výběrové řízení. Protože, vážení, ono se nejedná o žádné drobné. Pro vaši informaci, například v roce 2008 zůstalo OSA, jenom OSA, řekněme si, že jich je pět, po vyplacení autorských odměn cca čtvrt miliardy. Čtvrt miliardy! Je otázkou pro ministerstvo kultury, jak je možné, že částka, která se ročně blíží miliardě Kč, je bez takového dozoru! Bez jasně stanovených pravidel. Jak je toto možné! Co dělá ministerstvo kultury, které ze zákona by mělo toto kontrolovat. Dokonce víme z tisku, že se i některá šetření policie týkala hospodaření některých těchto organizací. Autorský zákon je monstrózní, komplikované dílo o 118 paragrafech, které upravuje vztahy mezi autory a uživateli jejich děl. Je to z roku 2000. Od té doby prošla společnost i ochrana různými změnami. Ale, vážení, vybírání poplatků se týká i toho, že si koupíte čisté CD nebo DVD k vašemu osobnímu použití. I z toho se těmto svazům platí poplatek. Je otázkou, jestli to je nebo není v rozporu se zákonem a jestli možná tady nedochází k bezdůvodnému obohacení. A to i přes to, že je rozhodnutí Evropského soudu o tom, že by tomu tak nemělo být. Co mně! Neopodstatněný státní monopol daný občanským sdružením irituje celou řadu obyčejných lidí, ale dokonce i samotných hudebníků. Je to bohužel výsledkem praxe, kdy OSA i jiní vybírají poplatky za užívání děl, jak už jsem řekl, jejichž autoři nejsou členy. A teď poslouchejte – ti výrazně převažují. Protože OSA zastupuje, vybere poplatek, ale nejsou členy, tak žádnou odměnu jim nezaplatí, pokud se ovšem nepřihlásí. Velmi by mě zajímalo účetnictví těchto firem, jak je nakládáno s těmito vybranými poplatky. A velmi by mě zajímalo účetnictví firem ve vztahu k DPH, jak vlastně účtovaly, jak chtějí účtovat teď! Členství je v této organizaci, v OSA podmíněno – a prakticky ve všech – určitou komerční hodnotou jejich díla. Automatické právo na členství v organizaci neexistuje. Dělá si svoje pravidla toto občanské sdružení, které s jinými disponuje tak obrovskými částkami, podle sebe. Chtěl bych vidět, až přijde NKÚ na ministerstvo kultury, jestli se bude zabývat i tím, jak ministerstvo kultury kontrolovalo a kam šly ty peníze, jestli nešly jenom některým vybraným umělcům a některým spřízněným firmám. Je dokonce možné, že z těch přebytků evidentně profitují soukromé osoby a bohužel nikoli stát. Možná, že částky, které vybere OSA, těm umělcům chybějí, a nechává si část pro sebe, pro svoji potřebu. Pan poslanec Polčák nám řekl, že to je až 20 %, bylo to na jednání komise pro sdělovací prostředky. Takže je otázka, jestli stát, který dotuje kulturu, který dává ze státního rozpočtu tak veliké peníze na podporu kultury, by se neměl podívat po tomto zdroji, který možná plyne mimo kulturu. Výčet různých plátců autorských odměn, pořadatelé hudebních produkcí všeho druhu – tady sedíte, páni starostové, někteří, tak poslouchejte – včetně plesů nebo jakýchkoli reprezentací, kde se hraje reprodukovaná či živá hudba. Dobře víte, že mnozí z vás nemohou pouštět ani znělku ve veřejných rozhlasech, pokud ještě existují na obcích, právě proto, že jsou pod tlakem těchto sdružení, která od nich vybírají nemalé částky. Tyto částky nejsou vůbec zanedbatelné. Nejedná se o koruny, o desítky. Tam se jedná o stovky. Dále to jsou provozovatelé všech typů televizního vysílání a provozovatelé rozhlasového vysílání. Takže my si tady platíme koncesionářské poplatky. Televizní stanice, rozhlasové platí těmto autorům, to je v pořádku, ale ještě

208 jednou, to znamená dvakrát, se platí, pokud se to používá někde u podnikatelských subjektů. I když podnikatelské subjekty tyto koncesionářské poplatky platí za každý přístroj. Dále vydavatelé – poslouchejte dobře, vydavatelé filmových DVD a multimédií, provozovatelé půjčoven a kin, výrobci reklamních spotů, vydavatelé CD, provozovatelé hotelů, penzionů, ubytoven, výrobci, dovozci nebo příjemci nenahraných – nenahraných! – DVD a CD, protože tady je presumpce viny – "co kdyby to zneužili". Protože se to nedá dokázat, tak tady je presumpce viny! Je to nenahrané, tak se to považuje, že to bude zneužitelné? Příjemci nebo dovozci vypalovaček. Upozorňuji vás, že jsou i některé diskutabilní věci, jako když jsou hračky, které mají nahrané některé hrací melodie, tak i to je problém. Dokonce i vaše mobily, když vyzvání určitá melodie, tak teoreticky i z toho byste těmto podivným organizacím měli zaplatit. Co mě velmi, velmi pobouřilo, je to, že i když se jasně píše v zákoně, že to neplatí pro zdravotnická zařízení, tak OSA, Integram a jiní vymáhají velmi nestydatým způsobem na lázních poplatky s tím, že to nejsou zdravotnická zařízení. Pan ministr zdravotnictví, který je tady přítomen, asi ví, o čem mluvím, a dokonce se žádalo, aby ministerstvo zdravotnictví vydalo pro soud jasné stanovisko. Soud ve všech případech, jak justice někdy rozhoduje, rozhodl velmi šalomounsky, že pokud to slouží k výdělku, tak se musí v lázních platit. Už se ale nepraví, kam ten výdělek jde a jestli skutečně hudební produkce je nebo není součástí toho, že v těch lázních, když se lidi léčí, tak asi tam nejedou proto, aby poslouchali rozhlas nebo televizi. Domnívám se, že tam jedou za jediným účelem – léčit se. A já jenom čekám, kdy drzouni z OSA, Integramu a jiných přijdou i do nemocnic a budou požadovat i v nemocnicích, aby se platilo. Dobře si pamatuji na to, že požadovali i na firmách, které mají služební auta se zabudovanými rádii, aby – protože ve služebních autech je přece veřejná produkce – za to zaplatili. Ano, mnozí z vás se usmívají, ale bohužel i takovéto případy vznikly. Proč vám toto říkám? Říkám vám to proto, abyste viděli, jak je to vlastně s autorským zákonem. Co je cílem této novely! A nebylo náhodou, že pan poslanec Polčák byl na zasedání komise, a jak bychom se měli zachovat. Já vím, že to tady nejde, abychom se podívali na celé hospodaření. Já osobně podám, a tady to říkám, podnět k tomu, aby se přešetřilo hospodaření těchto – jak my teď budeme říkat – kolektivních správců. Na jedné straně je to dobře, protože i lidé, kteří vědí, že by měli platit, najednou nevědí, komu. Přijde jeden, zaplatí, najednou přijde druhý, chce také zaplatit, přijde třetí, čtvrtý pošle obsílku. Dokonce po vás žádají, abyste zaplatili mnohdy déle, než je promlčecí doba přestupků, u kterých to ukládá autorský zákon. A jsou ochotni dokonce jít na slevy. Já se pak ptám, kdo to tedy určuje. Jaká je to cena? To je podle oka? Oni jsou tak drzí, že vtrhnou bez jakéhokoli vysvětlení do objektů, které jim ze zákona nepřísluší navštěvovat. To všechno dělají zástupci ne státu, ne státních orgánů, ale občanského sdružení. Jak tomu máme rozumět? Jak máme rozumět tomu, že dávají nějaké slevy? Na základě čeho je dávají? Jak to prokáží v účetnictví? Každý, kdo poskytuje slevy, musí to zaznamenat do účetnictví. Musí to být řádně odůvodněno pro finanční úřady. Kdo dělá kontrolu finančního účetnictví těchto organizací? V první řadě by to mělo dostat ministerstvo kultury. Asi bychom chtěli moc od současné paní ministryně kultury, aby něco takového prováděla. Je tu také otázka zákona o DPH. Jsou ty poplatky zboží? Nejsou? Jak to vlastně je? Musí se platit DPH? To je jeden z bodů, který nám je tady propašováván do novely zákona. Už jsem tady mluvil něco o Evropském soudním dvoru, který asi pro

209 český právní systém toho moc neznamená. Nemůžete přece účtovat něco za nic. Za prázdné médium. Na závěr bych měl ještě jednu věc. Tady se mluvilo něco o tom, jak moc dobře pracují naše výbory, jak je to všechno pěkné, jak je to fajn, ta spolupráce. Mimochodem silně lobbistická v některých případech, obzvláště tady v tomto zákoně. Ale chtěl bych se zeptat. My jsme tady dostali materiál na jednání komise pro sdělovací prostředky, proto i komise jsou tak důležité. Kde – pozměňovací návrhy byly nepodepsány, není datum, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Paní senátorka Emmerová oprávněně poukázala na to, jak je to možné. A najednou se nikdo nehlásí k určitému zdůvodnění. Já vám řeknu, proč. Protože někdo, pravděpodobně pan poslanec Polčák, protože náš ÚPV, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Antlovi, kterého jsem se ptal, o něčem takovém vůbec neměl informace, tak tady najednou – vám cituji – pozměňovací návrh zavádí ústavně, slyšíte dobře, ústavně konformnější způsob výběru poplatků odváděných restauracemi, hotely a lázněmi. (S důrazem:) Lázněmi! To znamená, že pak někdo u soudu řekne – to jsou advokátské finty: Ale vždyť přece tady v tom zdůvodnění je, že to je i "lázněmi", tak proč je tady nějaká pochybnost o tom, že zdravotnická zařízení by to platit neměla. Vždyť ti poslanci i ti senátoři to takhle odůvodnili. To jsou jen některé věci. O tom, že se tady používá takové názvosloví, jako je hospoda, hotel nebo lázně, že mohou platit obvyklou sazbu, o tom radši ani nemluvím. A odůvodňuje se, proč uživatel nemůže institutu zneužívat neplacení poplatků. Kolektivní správci jsou motivováni k rychlé dohodě o jmenování společného zástupce. Já se obávám, že dokonce zahraniční společnost zažaluje, pokud necháme autorský zákon tak, jak je, český stát o to, že nemohla poplatky vybírat také. O tom, jak se vybrané poplatky účtují do zahraničí, mám také své pochybnosti. Já se vám, vážení, omlouvám, že jsem využil tohoto místa k tomu, abych ukázal na to, jaké nehoráznosti – hlavně těm, kteří bojují proti korupci – se dějí na ministerstvu kultury k neprospěchu nejen umělců, ale nás všech, nás občanů. V dnešní době, krizové době, kdy naši podnikatelé počítají každou korunu, dávají ročně tisíce Kč do bezedné černé díry, která nemá jasně daná pravidla a funguje bez kontroly. Až tam se některá občanská sdružení za účelem dosažení maximálního zisku mohou dostat!

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jenom chci uvést, že pokud na výborech nebo komisích jsou předkládány pozměňovací návrhy, které nejsou podepsány, to znamená pravděpodobně od třetích osob, tak jsou to naprosto bezvýznamné návrhy. Stávají se významnými až tehdy, když si je některý ze senátorů osvojí a předloží je. A pokud si je osvojí, tak jsou to jeho návrhy. Já bych prosil, abychom znali drobet jednací řády a nemátli tady sebe i veřejnost. Chci ještě uvést na pravou míru, že na schůzi je přítomen pan senátor Pavel Lebeda, který byl v úvodu mnou vyhlášen jako omluvený. Dále mi bylo sděleno, že se omlouvají z dnešní schůze pan senátor Lajtoch a paní senátorka Richtrová. Nyní s přednostním právem vystoupí pan senátor Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já myslím, že můžeme mít na návrh jakékoli názory. Myslím si, že určitým způsobem vylepšuje situaci, obzvláště pokud bude schválen pozměňovací návrh, který prošel orgány Senátu. Myslím si, že to vylepšuje. Situace ve výběru autorských poplatků je myslím neutěšená. Je potřeba ji změnit. Je potřeba k tomu vést širší diskusi. Kolega tady některé problémy

210 nastínil. Já myslím, že to je daleko hlubší problém. A to, co vnímám jako zásadní, je, že tady vlastně mnohdy platíme poplatky za autorská práva, za díla, která ani nevidíme, neslyšíme, ale platíme za ně. Je paradoxní, jakým způsobem je systém nastaven, že v zásadě platíme za to, jestli máme na pokoji v hotelu televizi nebo ne. Přitom každý z nás platí koncesionářské poplatky a je úplně jedno, jestli se dívám na televizi doma nebo na hotelovém pokoji nebo podobně. Naopak si myslím, že celý systém je naprosto mimo realitu. Normální by mělo být, a dnešní situace, kdy je všechno digitalizováno, máme počítače, internet a další, není vůbec žádný problém, aby systém byl nastaven tak, že se bude platit za skutečný poslech, za skutečné shlédnutí konkrétního uměleckého díla, a to konkrétnímu autorovi. Základní problém je, že všichni tito zprostředkovatelé, nechci použít jiný název, na tom profitují. K autorům mnohdy něco doteče nebo dokape, a to možná, pokud vůbec něco dojde. Systém je potřeba zásadně změnit. Já si myslím, že čas nazrál. Protože všichni tito výběrčí kulturních daní jsou dneska dinosauři, kteří ještě nepochopili, že tunguzský meteorit je už v atmosféře.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem pan předseda klubu Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, chci požádat o desetiminutovou přestávku na poradu klubu před hlasování. I když jsem si vědom, že nás pak svolá znělka, za jejíž spuštění také platíme. (Pobavení v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím. (Poznámka z pléna.) Dobře, tak se potom přihlaste po panu senátorovi Čunkovi. Prosím, pan senátor Jiří Čunek nyní bude hovořit.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, milé senátorky, vážení senátoři, dobrý den. My jsme po poradě s kolegy, možná už desetiminutovou přestávku, o kterou jsem žádal, nebudeme potřebovat. Ale pro poradu celého klubu je to možná dobře. Já podporuji návrh kolegy Michálka, protože on s materií, kterou odsouhlasily výbory, tak úplně nesouvisí, to znamená, nezasahuje do základního návrhu. Pravdou je, že my teď řešíme pouze malou, dílčí část, která by měla být - a teď se, prosím, nedotýkám těch dvou bodů, o kterých mluvil pan kolega Dienstbier, která řeší pouze tu část, aby byli provozovatelé hotelů atd. méně obtěžováni všemi jednotlivými správci a mohli si vybrat, že budou obtěžováni jenom jedním. Slovo obtěžování říkám záměrně a asi víte proč. Druhá věc, která je příjemná pro ně, je pro ně přínosem, nebo věřím, že pro ně bude přínosem: Ve chvíli, kdy oni požádají o to, že chtějí jednat pouze s jedním kolektivním správcem, tak nebudou vystaveni sankcím neplacení, protože až poté, kdy jim jednotliví správci oznámí, který pro ně – pro toho provozovatele – bude tím partnerem, tak poté on bude pod sankčními povinnostmi, pokud mi zaplatí. Takže tím já pléduji za pozměňovací návrh ÚPV. Náš výbor upravil svou materii tak, abychom v této části byli absolutně synchronní, neboli totožní, abychom se tady nepřeli o nějaké věty či slova. Co se týká samotného zákona, já jsem, tak jako někteří mí předřečníci, naprosto přesvědčen, že jestliže nám trvalo projednání jenom tohoto jednoho bodu na výboru asi hodinu a půl, možná dvě, tak celý zákon samozřejmě bude chtít daleko detailnější rozpravu. Ano, to, co tady bylo řečeno – musíme si uvědomit, že jednotliví autoři se nechávají zastupovat jednotlivými organizacemi.

211 Jsou to ty tři základní, ale je jich samozřejmě víc, a oni potom těmto organizacím platí. Stát se v zákoně k tomu postavil tak, že vlastně stát, tedy nás, zákonodárce, a nikoho jiného, nemůže zajímat, kolik jednotlivá organizace má peněz. Takže zjistíte, že každá z těch organizací si účtuje jiné náklady na provozování. U některých je to 10 %, u některé 35 %. Takže výběr, který tady je, je samozřejmě v miliardách. Je to v miliardách korun! Byli jsme informováni, že jenom výběr z pohostinství a hotelů dělá jednu miliardu. Jenom z těchto, ne z těch ostatních. To jsou ohromné peníze, které se tam točí, a my o nich v zásadě nevíme, protože ze zákona teď o nich nemůžeme vědět. Já jsem přesvědčen, že to skutečně, tak jak bylo avizováno, je na předělání, nebo na rekonstrukci celého zákona, ale to není předmětem dnešního jednání. Prosím, abychom schválili návrhy tak, jak je zřejmě ještě jednou zopakuje pan kolega Dienstbier. Myslím, že to bude tak, jak jsme se poradili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a prosím, aby vystoupil pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dobrý den. Já bych – prostřednictvím pana předsedy – rád oslovil pana senátora Drymla, který tady před chvílí obvinil našeho kolegu pana Polčáka a rád bych to uvedl na pravou míru. Po několika měsících vyšetřování policie odložila kauzu spojenou s účty, na nichž pro své klienty spravoval peníze v roli advokáta poslanec Stanislav Polčák. Vládní politik z TOP 09 a Starostů z prověřování finančních operací vyšel jako čistý, obviněn nebude ani nikdo jiný. Případ nejdříve odložila protikorupční služba a nyní i pražská hospodářská kriminálka. Věc byla prověřena, vyslechnuty zainteresované osoby a odložena, sdělil mluvčí pražské policie Tomáš Hulan. Tolik Sabina Slonková, která se touto kauzou dlouhodobě zabývala. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Byla to reakce na náznak z vystoupení před tím. Já bych prosil, abychom tuto diskusi tady neotevírali, nesouvisí s meritem věcí, které tady projednáváme. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko – zastupující skupinu poslanců, vážený Senáte. Proč bychom neměli tady otevírat tuto diskusi? Já jsem jasně řekl, že tady vidím střet zájmů pana poslance Polčáka. Vážená paní předsedající – k panu předsedovi Senátu – jestli on tady nevidí, a tady to jasně zaznělo, že měl tady obchodní vztah s jistou organizací, která se tímto zabývá, tak já nevím, co na tom vidí špatného. To za prvé. Za druhé. Já jsem velmi roztrpčen tím, jak si tady někteří představují demokratické metody a demokratický způsob vyjadřování v Senátu. Za další, a to je to nejdůležitější. Ano, na jedné straně je tady velké plus, že nebudou už muset všichni ostatní jednat s každým zvlášť. Na druhé straně je tady velké minus. To velké minus je zvýšení o DPH. Na komisi, tam to bylo jasně řečeno: "No a co, tak si to odečtou z DPH." To řekne člověk, který nikdy nepodnikal. Ano, ale vy si musíte vydělat na DPH, vážení. Takže si uvědomte, že v době, kdy hotely, restaurační zařízení, všechno kolabuje, tak my ještě přidáme další zátěž. TOP 09 a starostové, to je přece pravicová strana! Tak my je ještě víc zatížíme daní, ještě jim dáme DPH. Protože mnozí z nich se bránili právě tím, co jsem tady citoval, že to je v rozporu se zákonem o DPH. Ale my to tady

212 uzákoníme a dáme tam to DPH. Ať se mají ještě lépe ti, kteří neprůhledně hospodaří! A není pravda, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi Čunkovi, že není možno přijmout okamžitá nápravná opatření. Jsou daná zákonem. V zákoně je jasně dáno, že ministerstvo kultury bez nějakého nového zákona může kontrolovat a může toto činit. Ale já tady apeluji na ministerstvo kultury, aby to konečně už začalo činit. Oni to mohou udělat. Oni mohou dokonce i odebrat pověření k tomu, aby to třeba OSA prováděl. Ano, to jsou legitimní zákonné věci. Ale oni to nedělají, nechtějí to dělat. Proč by to dělali? Třeba někteří úředníci v tom jedou taky! Nechci podezírat. Ale je mně velkou záhadou, proč se to doposud nedělalo. Velikou záhadou. A je to v jejich povinnostech. A je to vždycky otázka toho nejvyššího, toho ministra, který nese odpovědnost, i politickou. A i politickou odpovědnost teď tady nese TOP 09 a Starostové, kteří navrhují zvýšení dalších odvodů, i když nepřímo přes DPH, pro podnikatele!

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dále v rozpravě vystoupí pan senátor Jiří Čunek, prosím. (Předsedající omylem spustila znělku.)

Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, já vás neobviním z propojení s kteroukoliv organizací, pro kterou hrajete. (Smích.) Pevně věřím, že jste to teď udělala jenom pro mě. Milé kolegyně, vážení kolegové, nechtěl bych extendovat tuto debatu. Prostřednictvím paní předsedající: Pane senátore Drymle, máte pravdu, že ministerstvo nevykonává kontrolu, jak má. Ale je zcela jisté, já jsem o tom přesvědčen, a o tom jsem mluvil, že zákon je napsán tak, že i kdyby stokrát vykonávala kontrolu, jak chtělo, tak stejně to, co tady bylo řečeno o tom, že platíme de facto dvakrát, platíme ale ne my, oni platí hoteliéři a hospodští, atd. To znamená při tom pivu, kde si sedneme a televizi vůbec neposloucháme, pokoj, který si pronajmeme, tak my to zaplatíme v ceně. To je pravda. Faktem je, že jestliže v Praze klesly ceny na třetinu, což je určitě dobře, nicméně u některých hotelů to je pod náklady hotelu, když samozřejmě připočítáme odpisy, atd. To znamená ano, hoteliéři to platí. Já jsem přesvědčen, a možná spolu s vámi mnohými, že jestli občan platí poplatek, tak by už hoteliér televizi na pokoji platit nemusel. Pohříchu všichni víme, že v drtivé většině téměř nikdo televizi ani nepoužívá, protože jsem-li někde, jsem tam za jiným účelem, než abych bydlel v hotelu a díval se na televizi. To jsou věci, které žádný ministerský úředník nemůže odstranit, protože já tvrdím, že tento zákon je vadný sám v sobě, v celé materii. Toto jsem chtěl říct. Možná bych byl rád, kdybychom nebyli v této věci v rozporu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vyřizuji všechny vzkazy. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní před přerušením jsme se dohodli na tom, že pozměňovací návrh, tak jak vám byl předložen, bude mít pouze bod č. 1, abychom diskusi dále

213 nerozmělňovali, to znamená, bude se týkat právě toho, jestli OSA a případně další kolektivní správci mají či nemají mít rozšířenou pravomoc zastupovat i autory, s nimiž neuzavřeli příslušnou smlouvu. Stahuji vlastně bod č. 2 a před diskusí je to jenom o bodu č. 1. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce vystoupit. Předpokládám, že ano. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Gabriela Pecková: Dámy a pánové, mnohé bylo řečeno a jistě bychom mohli vést ještě velmi dlouhou diskusi. Na závěr jenom řeknu, že skutečně jde především o snížení administrativní náročnosti vypořádávání nároků kolektivních správců vůči uživatelům a posílení oprávněných zájmů uživatelů. Ale zároveň tato drobná novela vychází vstříc i autorům. Byli tady zmíněni výtvarníci a jejich zastupování vlastně dvěma organizacemi. Proto skutečně, přestože se jedná o různá práva, není důvod pro to, aby byli zastupováni dvěma organizacemi. A netýká se to jenom výtvarníků. Vezměme si například scénickou hudbu. Tady, přestože autory zastupuje OSA, v případě scénické hudby jsou zastupováni i Dilií. A dochází tady vlastně k tomu, že jsou zde odváděny autorské poplatky dvakrát, což se nám jeví zbytečné. A naopak, pokud bude správce skutečný jen jeden, tak je tu prostor pro snížení poplatků. Návrh naprosto neříká, který ze správců to bude. O tom bude muset rozhodnout ministerstvo kultury. Autorský zákon si jistě zaslouží komplexní novelu. Ale o to my jsme tady neusilovali, a ministerstvo kultury takovou novelu připravuje. Jsem přesvědčena o tom, že tento návrh je skutečným přínosem pro uživatele, a poprosila bych vás o podporu usnesení gesčního výboru. To je na závěr všechno, děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní poslankyně. Nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Jiřího Dienstbiera, zda chce vystoupit. Je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, jenom stručně. Pokud je hlavním smyslem zákona vytvořit tzv. jednotné inkasní místo, aby uživatel nejednal s velkým množstvím kolektivních správců, ale mohl si vyžádat pouze jednoho partnera pro jednání, pak samozřejmě další pozměňovací návrhy, které jsou navíc oproti usnesení ústavně- právního výboru, už problém jednotného inkasního místa ani neřeší, neřeší nějaké zvýšení komfortu. Já podle informací, které mám, trvám na tom, že je to spíše řešení konkurenčního boje mezi dvěma konkrétními kolektivními správci v oblasti výtvarného umění, zejména proto, ale i mimo jiné proto, že to neřeší jednotné inkasní místo, tak si nadále myslím, že bychom takové návrhy schvalovat neměli. To, co tady obecně zaznělo ve vystoupení kolegy Michálka, tak je pravda, že je určitým rozšířením kolektivní správy, i když materie je velmi složitá, není to podle mě nic zásadního, jak jsem se na to teď v rychlosti koukal. Ale pokud to vypustíme, pokud návrhu, bude-li tady načten v podrobné rozpravě, vyhovíme,

214 tak z hlediska účelu vytvoření jednotného inkasního místa to také nemá žádný dopad. Je to tedy samozřejmě otázka úvahy, co kdo považuje za správné. Ale podrobněji se vyjádřím k pozměňovacím návrhům ještě po skončení podrobné rozpravy. Předpokládám, že do ní dospějeme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A nyní žádám garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní předsedající. Bude to neuspořádaný projev, protože budu postupovat historicky, jak jednotlivé poznámky zazněly. Na všechny zcela reagovat nebudu, neděste se! Ale začnu právě tím, co před chvílí zaznělo od pana kolegy senátora Dienstbiera. Ano, v současné době je skutečně jediný případ, že určitý druh děl je zastupován dvěma správci. Čili dalo by se toto opatření vykládat jako účelově namířené proti tomuto případu, aby tedy byl jeden z konkurenčních správců eliminován. Ale je třeba se na to dívat i jinak. Tento zákon samozřejmě neřeší jenom současnost, ale také má nějaký účinek do budoucnosti. A nebezpečí, kdybyste znali praxi, že se zde rozmnoží celá řada dalších správců, kteří budou spravovat dílčí díla autorů z určitého oboru, tady je. Čili prosil bych, abychom se na to nedívali jenom jako na nějaký nástroj, jak zadupat do země jednoho konkurenta, ale také jako na opatření do budoucna, protože tato novela řeší mimo jiné právě nepřehled ve výběru z různých subjektů. Je to docela výstižně nazváno jednotným inkasním místem, ovšem na základě dohody. A jakési namnožení subjektů ze stejného oboru by vnášelo nepřehled do této problematiky, i přesto, že zde máme schváleno "jednotné inkasní místo", přijmeme-li tento pojem. Zazněla tady kritika vůči praxi při výběru poplatků. Ano, to je pravda. Všichni, kdo se pohybujeme ve veřejné sféře, jsme se s tím setkali. Je to ovšem praxe výběrčích. Bylo by dobré stížnosti vůči takovému chování, zejména tam, kde nasadí nějakou částku a jsou potom ochotni k výraznému vyjednání "slevy" anebo ustoupení na podstatně nižší částku, třeba až na desetinu původní. To všechno jsou věci, které by asi bylo třeba řešit přímo s těmito správci, aby věděli, jací lidé je zastupují a jak si v praxi počínají. Byla zde kritika vůči ministerstvu kultury. Ale myslím, že co bychom si měli připomenout, je vůbec podstata toho, co to jsou ty nároky, co to jsou ta autorská práva. To je, prosím, intelektuální statek, je to majetek autora. Výsledek jeho intelektuálního a tvůrčího úsilí je nějaké dílo a toto dílo je jeho majetek. A on má právo s ním obchodovat, tak jako může truhlář obchodovat se svou židlí, jako může firma obchodovat se svým výrobkem. A má tudíž právo také určovat, aby z každého užití tohoto díla byl hrazen nějaký poplatek. Nedívejme se na to, jakože jsou tady nějací neřádi – autoři, kteří by nás chtěli odrbat. Občas jsem měl dojem, že v debatě takovýto tón zaznívá. A bylo by dobře, abychom se tomuto vnímání vyhnuli. Je tady samozřejmě určité zmatení pojmů. Autorská díla jsou šířena různými způsoby, na nosičích, jsou šířena také vysíláním kabelových nebo terestrických televizí. A autorská práva jsou samozřejmě zpoplatněna ve chvíli, kdy televize získává dílo k nějaké realizaci. Ale pakliže již neslouží sledování díla k řekněme uplatnění nároků koncesionáře, a to je zase definováno, to je vlastně sledování, zjednodušeně řečeno, v domácnosti, a televizi pouští někdo v lokále, tak prostě dochází k dalšímu "obchodování" s tímto statkem. Tak si to jenom uvědomme, že to, že nám někdo v baru pustí písničky z cédéčka, to znamená, že

215 vlastně obchoduje s cizím majetkem, který mu není vlastní a měl by za jeho užití zaplatit. Totéž platí o televizních přenosech filmů nebo i sportovních utkání. Tam je to zase poněkud jiná problematika. Jestli pochybujeme o tom, zda hoteliérovi nebo restauratérovi přináší nějaký obchodní efekt to, že pouští hudbu, anebo že umístí na pokoji televizní obrazovku, tak si položme jednoduchou otázku, proč to tedy dělá? Pokud jde o mne, tak mně hudba v restauraci obtěžuje, protože pak obtížně slyším člověka, se kterým jsem se tam chtěl potkat. Ale proč tedy jsou na pokojích televize? Aby mohla cena za nájem pokoje být vyšší. To si prostě řekněme na rovinu, to znamená, je to zase nějaké zobchodování určitého statku, který ale není to hoteliérovi či restauratérovi jeho vlastní majetek. Byl bych rád, abychom se samozřejmě snažili být střízliví, ale zase na druhou stranu nevylévejme vaničku i s dítětem, protože ochrana intelektuálních práv je stejná ochrana, jako ochrana jakéhokoliv fyzického majetku, a měli bychom k ní mít naprostou úctu. To, že v minulosti se soukromý, ani intelektuální majetek nijak nectily, si v sobě samozřejmě neseme jako určité znamení z doby totality. Ale pojďme se od toho oprostit a stavět se k tomu velice střízlivě. Myslím si, že je to naše povinnost. Peníze vybrané za autorské poplatky. Tady zaznělo, že se nevracejí do kultury. No, to je přesně výsledek zmateného vnímání tohoto pojmu. Tyto peníze patří autorům. Že se vybírají kolektivně, že pak dochází k nějakému přerozdělování je sice pravdou, ale do jisté míry je to věcí autorů, protože oni mají nějakou domluvu se správcem. Správce de facto funguje určitou samosprávnou mechanikou. Jsou to občanská sdružení. Čili autoři mají právo ovlivňovat vedení i fungování i nakonec pravidla rozdělování výběrů. Čili to nejsou peníze určené na podporu státní politiky kultury, ale jsou to soukromé peníze majitelů. A jestli jejich správci fungují špatně, tak je to do značné míry také jejich chyba a jejich starost, aby si správnost počínání v občanských sdruženích prosadili. Nejsou to tedy státní firmy a nejsou to státní peníze. To si připomeňme. A ještě bych rád reagoval na poznámku o panu poslanci Polčákovi, že seděl na komisi, byl na gesčním výboru, a jaké mám informace, byl i na ústavně- právním výboru, čili jinými slovy, byl ve všech orgánech Senátu, které tento návrh projednávaly. A byl tam z titulu nikoli toho, že se autorským právem zabýval ve své soukromé praxi před výkonem mandátu, ale z titulu člena skupiny navrhovatelů. To bych, prosím, nerad démonizoval a byl bych rád, kdybychom v tomto směru nenechali v sobě vzbuzovat nějaký dojem, že on si zde přichází osobně prosazovat nějaké své soukromé obchodní zájmy. Úhrnem tedy chci říci, že v rozpravě nezazněl ani návrh schválit, ani návrh zamítnout. Ale z komise a z obou výborů máme návrhy vrátit návrh sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, a byl zde avizován jeden individuální pozměňovací návrh kolegy Michálka.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. My tedy postoupíme do podrobné rozpravy. Ale na základě žádosti předsedy senátorského klubu ČSSD by měla být přestávka.

Senátor Petr Vícha: Až před hlasováním.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, takže otevírám nyní podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy by se měli hlásit ti,

216 kteří chtějí načíst pozměňovací návrhy. První přihlášený je pan senátor Jiří Čunek, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Kolega Michálek už přichází, takže nemusím načítat za něj jeho pozměňovací návrh. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Nyní tedy vystoupí pan senátor Libor Michálek. Prosím, máte slovo.

Senátor Libor Michálek: Můj pozměňovací návrh se týká článku I. bodu 5 a návrh zní: V článku 5 bod 5 vypustit. Následující body 6 a 7 označit jako body 5 a 6. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, také předpokládám, že by ale někdo měl sdělit, že jsou pozměňovací návrhy z výborů.

Senátor Jiří Oberfalzer: Bylo to už dnes zmíněno, je to součást usnesení. Ale pro jistotu si dovolím odkázat na to, že ústavně-právní výbor, výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice a taktéž Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhly pozměňovací návrhy a navrhují také návrh vrátit Poslanecké sněmovně ve znění těchto pozměňovacích návrhů.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. Ptám se, zda ještě někdo se chce přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce ještě něco dodat. Nechce. Pan zpravodaj také ne. Ale pana zpravodaje poté požádám, aby nás provedl hlasováním. Ale v této chvíli musím vyhovět žádosti senátorského klubu sociální demokracie a vyhlásit přestávku na 10 minut, to znamená do 10.30 hodin.

(Jednání perušeno v 10.21 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.30 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas pro přerušení schůze uplynul, takže pokračujeme v jednání. Prosím, zaujměte svá místa, ať vytvoříme důstojné prostředí pro naše jednání. Pane garanční zpravodaji, vás poprosím, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní předsedající. Zvolíme tento postup. Budeme nejprve hlasovat o pozměňovacích návrzích ÚPV, protože to jsou návrhy, které jsou obsaženy i v usnesení kulturního výboru. Potom budeme hlasovat o dvou pozměňovacích návrzích, které jsou vzájemně provázány, tedy najednou, a to jsou ty, které jsou navíc v usnesení kulturního výboru, a na závěr bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pod pořadovým číslem 1 pana senátora Michálka, protože pořadové číslo 2 stáhl.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. Já spustím ještě jednou znělku, abych svolala všechny k hlasování, a potom bez znělky budeme hlasovat.

217 Poprosím vás, pane garanční zpravodaji, abyste postupně přednášel návrhy k hlasování, postupně se to pokusíme zvládnout.

Senátor Jiří Oberfalzer: Ano. Čili jako první hlasování prosím, abychom se vyjádřili k usnesení ÚPV, tedy k pozměňovacím návrhům, které jsou přílohou tohoto usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Paní navrhovatelko, vaše pozice k tomu? (Souhlas.) Pane garanční zpravodaji? (Souhlas.) Dobře, děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti byl 1. Návrh byl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Jiří Oberfalzer: Nyní bychom hlasovali o dvou pozměňovacích návrzích kulturního výboru, které jsou vzájemně provázány. Je to konkrétně pozměňovací návrh pod pořadovým číslem 2 v usnesení kulturního výboru a pod pořadovým číslem 7 téhož usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Poprosím stanovisko paní navrhovatelky. (Souhlas.) Pan zpravodaj? (Souhlas.) Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 7, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Jiří Oberfalzer: Posledním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh pana senátora Michálka, a to pouze ten pod pořadovým číslem 1.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano. Paní navrhovatelko, váš postoj? (Neutrální.) Děkuji. Pane zpravodaji? (Pozitivní.) Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Je to tak? (Nejsou námitky.) Takže můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

218 Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byli 2. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Oberfalzer a senátor Jiří Dienstbier. Ptám se, zda se svou rolí souhlasí. (Souhlas.) Ano. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Opět ještě bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

33. Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2012 (senátní tisk č. 53)

Jednací řád Senátu ve svém § 119b předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 53, vystoupí ministr Petr Mlsna, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Petr Mlsna: Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za udělení slova. Dovolte, abych předložil zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z evropského práva za rok 2012. Údaje uvedené ve zprávě zachycují vývoj od 30. listopadu 2011 do 30. listopadu 2012. V databázích, které jsou vedeny vládou, k 30. listopadu 2012, to znamená k poslednímu referenčnímu datu v této zprávě, jsou evidovány pouze 3 směrnice EU, kde již uplynula lhůta pro transpozici a kde dosud nebyl ukončen notifikační proces. Z celkového pohledu za rok 2012 stojí za pozornost zejména říjnové hodnocení EK Internal Market Scoreboard v oblasti vnitřního trhu č. 25, který zachycuje stav implementace směrnic vnitřního trhu k 30%. dubnu 2012, kde se České republice podařilo poskočit z 23. místa na 10. místo mezi členskými státy, což byl nejvýraznější posun ze všech členských států v tomto hodnocení za 1. pololetí 2012. V absolutních číslech to znamená, že ze 26 netransponovaných směrnic jich ČR měla k dubnu 2012 pouze 8 a snížila tak transpoziční deficit na 0,6 %. Zpráva dále obsahuje i další Internal Market Scoreboard Evropské komise č. 26, který zachycuje stav právě ke konci listopadu 2012, kde již ČR, jak jsem řekl, má pouze 3 netransponované směrnice a tudíž má celkový deficit 0,2 % a z 10. místa se posunula na místo 5. mezi členskými státy. To znamená, za jeden rok se podařilo České republice z 23. místa dostat na 5. místo. Pokud jde o řízení, která jsou vedena před Soudním dvorem EU, tak v začátku hodnotícího období, které je obsaženo v předložené zprávě, bylo proti

219 ČR vedeno 65 řízení. V současné době je proti České republice vedeno pouze 37 řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU. Je potřeba říci, že v daném období roku 2012 byl vydán vůči České republice pouze jeden odsuzující rozsudek, ale nesankční povahy, to byla kauza pomazánkového másla. V současné době je veden proti ČR pouze jeden rozsudek, který má sankční povahu, to je kauza týkající se netransponování směrnice o pravidlech pro zaměstnanecké penzijní fondy, ale to je kauza, která započala již v roce 2005. To znamená, dobíhá v současné době a je ve fázi po vydání stanoviska generálního advokáta, ale nerozhodl ještě Soudní dvůr EU. V roce 2012, to je v hodnoceném období, nebyl proti ČR podán žádný návrh k Soudnímu dvoru na zahájení řízení, to znamená, všechny kauzy, které jsou v současné době proti ČR vedeny, mají základ v letech předcházejících. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Elišku Wagnerovou. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Tento bod bude relativně jednoduchý a hlavně pozitivní, protože – jak už řekl pan ministr – posunuli jsme se v hodnocení opravdu na jednu z předních příček. O to bude složitější následující období, protože samozřejmě velice snadno můžeme klesnout hlouběji. Jelikož přejímání legislativních závazků do našeho práva tak trochu souvisí i s tím, jakým způsobem se nám daří nebo nedaří a v jakém rozsahu projednáváme evropskou agendu tady v Senátu, já bych si dovolil vystoupení pana ministra doplnit o pár údajů, které se váží na loňský rok. My jsme v podstatě z cca 40 tisíc evropských dokumentů vytipovali a notovali v roce 2012 celkem 727 dokumentů. Z nich bylo 385 návrhů legislativních aktů, 293 komunikačních dokumentů, jiných dokumentů bylo 49. Z tohoto celkového množství jsme v rámci jednání výboru pro záležitosti EU projednali 106 dokumentů, 73 návrhů legislativních aktů, 31 komunikačních dokumentů, 2 jiné, 77 dokumentů jsme s doporučením postoupili do pléna Senátu. Takže to je jenom taková doplňující informace. Co se týká projednávaného bodu, tak VEU k němu přijal na svém jednání 6. března 67. usnesení, ve kterém: I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2012, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mě, III. pověřuje taktéž mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Já vás tímto žádám o podpoření návrhu výboru pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

220 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit – nepřeje, paní zpravodajka ÚPV Eliška Wagnerová si nepřeje vystoupit, takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Nechce. Pan garanční zpravodaj? Pane garanční zpravodaji, chcete ještě něco? (Nereaguje.) Pan garanční zpravodaj evidentně netouží znovu vystoupit. Takže můžeme přistoupit k hlasování o tom, jak bylo navrženo usnesení ze strany garančního výboru. Musím svolat všechny k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi. Děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem našeho dnešního pořadu je

34. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků (evropský senátní tisk č. N 019/09)

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 19/09 a N 19/09/01. Prosím nyní pana ministra zemědělství Petra Bendla, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych jako gestor problematiky krátce informoval o právě probíhajících jednáních k problematice Návrhu směrnice EP a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků. Již na konci roku 2010 proběhla veřejná konzultace k možné revizi stávající směrnice 2001/37 Evropského společenství týkající se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků, v rámci které ČR zaslala příspěvek schválený ve výboru pro EU na vládní úrovni. Přibližně po dvou letech, přesněji 19. prosince loňského roku Evropská komise schválila a uveřejnila návrh směrnice EP a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků. Návrh směrnice, který by měl nahradit stávající, zavádí nové požadavky zejména na označování a složení tabákových výrobků a rozšiřuje oblast působnosti také na výrobky s tabákovými výrobky souvisejícími, například herbální nebo elektronické cigarety.

221 Návrh také zavádí a definuje pojem nové tabákové produkty, to je potenciální inovativní tabákové výrobky a popisuje jejich regulaci a způsob oznamování. V souvislosti s předložením návrhu směrnice a v návaznosti na stanovisko ČR uplatněné v rámci veřejné konzultace byla vytvořena gestorem problematiky ministerstvem zemědělství ve spolupráci se spolugestorem problematiky ministerstvem zdravotnictví a ostatními dotčenými resorty a státními úřady, jako je MPO, ministerstvo financí, ÚPV a GŘC, rámcová pozice ČR, která byla schválena výborem pro EU na vládní úrovni dne 16. ledna 2013. Česká republika je připravena podpořit návrh Evropské komise například v souvislosti se zavedením jednotného formátu hlášení složek nebo se zákazem uvádět tabák k orálnímu použití do oběhu. Česká republika také podporuje zavedení kombinovaného textového i obrázkového varování na krabičkách cigaret a balení sypaného tabáku pro ruční výrobu cigaret. Jako prioritní z hlediska zájmů ČR je nesouhlas s některými navrženými opatřeními, jakým je zvětšení plochy zdravotních varování na úkor prezentace značky výrobce na tabákových výrobcích, kdy je navrženo zvětšení zdravotních varování z obou stran balení u průmyslově vyráběných cigaret a sypaného tabáku, a to velikosti 75 % plochy dvou velikostně dominantních stran balení. V rámci pozice ČR je také vyjádřen nesouhlas s regulací složení tabákových výrobků na základě subjektivních kritérií, kdy by došlo k zákazu například cigaret s mentolovou příchutí nebo cigaret menších než o určeném standardním průměru 7,5 mm, takzvaných slim cigaret. V neposlední řadě zastává resort ministerstva zemědělství stanovisko, že umožnění výjimek na úrovni členských států zavádět ještě přísnější regulaci v oblasti tabákových výrobků, které je stanoveno v článku 22 návrhu, je v přímém rozporu s cílem návrhu, kterým je usnadnění fungování vnitřního trhu. Návrh směrnice byl projednán na 41. schůzi výboru pro evropské záležitosti PSP dne 24. ledna 2013 a na základě usnesení čl. 282 k návrhu směrnice bylo rozhodnuto, že výbor pro evropské záležitosti nesouhlasí s rozsáhlým převodem pravomocí přijímat nelegislativní akty s obecnou působností na Komisi a v souladu s Protokolem č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality přijímá odůvodněné stanovisko z důvodu porušení principu subsidiarity, jelikož má za to, že cíle směrnice je možné uspokojivě dosáhnout prostřednictvím činností vyvíjených na úrovni jednotlivých členských států. Návrh byl projednán dne 20. února 2013 na 7. schůzi výboru pro záležitosti EU Senátu PČR. Výbor se domnívá, že si Evropská komise v návrhu směrnice vymezuje příliš rozsáhlé přenesené pravomoci, neboť na základu článku 290 Smlouvy o fungování EU může Komise přijímat pouze takové právní akty, kterými se mění nepodstatné prvky legislativního aktu, přičemž návrh směrnice umožňuje Komisi měnit i podstatné prvky směrnice, maximálně obsah škodlivých látek, metodika jejich měření, určování, zda konkrétní výrobek spadá pod působnost směrnice či nikoli, čímž překračuje omezení daná primárním právem EU. Schválená rámcová pozice ČR je v současné době prezentována v příslušných pracovních orgánech Rady EU, konkrétně v pracovní skupině pro veřejné zdraví. Očekává se, že v průběhu tohoto měsíce, to je března 2013, budou projednány předběžné pozice členských států ke všem jednotlivým článkům návrhu a další jednání Poslanecké sněmovny pro veřejné zdraví se bude zabývat již konkrétními citacemi a návrhy textu jednotlivých ustanovení návrhu.

222 Pokud jde o časový harmonogram projednávání v Evropském parlamentu, očekává se přijetí návrhu ve výboru ENVI na 20. června 2013 a hlasování na plenární schůzi na září t. r. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 19/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Antonín Maštalíř: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, senátorky a senátoři. Já jsem pozorně pana ministra poslouchal, tak abych se s některými věcmi neopakoval, přesto si dovolím trošku problematiku rozdělit na dvě základní části. Jedna je část ekonomická, druhá je část zdravotní. Když jsem tady viděl sedět pana ministra Hegera, tak jsem si nejdřív myslel, že přijel pana ministra Bendla zastoupit. Protože je velmi složité, kdo by vlastně gesci měl mít, zdali by to mělo být ministerstvo zdravotnictví, anebo zdali by to mělo být ministerstvo zemědělství. Také pokud jste pozorně poslouchali, tak se vlastně problematika prolínala. Chvíli to byla problematika zemědělská propojená s nějakými ekonomickými aspekty, pak se to samozřejmě zase stočilo ke zdravotnictví. Já bych vás v krátkosti seznámil s tím – protože pokud sledujete, a to předpokládám, že ano, i média, hlavně tisk, tak problematice regulace tabáku se věnuje, v podstatě dá se říci, komplet veškerý náš tisk poslední dobu. Tak z takových nejdůležitějších věcí: Ačkoliv se regulace tabákových výrobků a kouření vnímá především jako problém zdravotní, jde ve skutečnosti a právě pro Českou republiku zejména hlavně o problém ekonomický, a to v řádech až desítek miliard Kč. Vysvětlím proč. Ve skupině celního sazebníku potraviny, nápoje a tabák dosahuje český export tabákových výrobků ročně částky zhruba 8 miliard Kč, což je pro představu trojnásobně více, než činí export piva všech tuzemských pivovarů dohromady. Proč o tom mluvím? Protože v případě regulace tabákových výrobků, a já se toho dotknu v našem usnesení s doporučeními, kde to budeme konkretizovat, by náš tabákový průmysl přišel zhruba řádově až o 40 miliard Kč. Protože ČR je jedním z největších výrobců právě cigaret, jak se tady hovořilo, ochucených, krátkých, dlouhých, prostě těch speciálních, kterých by se to opatření samozřejmě mělo dotknout. Není to jenom o těch krabičkách, ale je to o prodeji pouze cigaret jednodruhových, kdybychom to trošičku více upřesnili. Možná jsem měl říct úplně úvodem, což mě mrzí, že jsem si na to vzpomněl až teprve teď, že problém nelze vyřešit regulací na jeho konci, ale naopak osvětou na začátku, před jeho vznikem. Tím jsem měl vlastně začít, že nejdřív opravdu se měla dělat osvěta a pak teprve se mělo přistoupit k oné regulaci. To je jenom část toho, co jsem vám chtěl říci, co teď probíhá tiskem. Navázal bych na pana ministra – teď se zase dostanu trošku do zdravotnické problematiky. Jenom vám můžu říct, abychom si trošku upřesnili - kdy irský ministr zdravotnictví James Reilly vystoupil v parlamentu s takovou věcí, kdy řekl, že kuřáci sice zaplatí na daních ročně 20 miliard eur, ale prokazatelné náklady na jejich léčbu jsou přitom 23 miliard eur. To znamená, že jsou vyšší než to, co se získá.

223 Evropský komisař pro zdravotnictví Tony Borg dodal, že kvůli kouření každý rok předčasně umírá 700 tisíc Evropanů. V ČR kouří téměř čtvrtina obyvatelstva. Ročně doplatí na kouření životem 18 tisíc lidí. Teď jsem vám chtěl dát do nějaké rovnice stránku ekonomickou, proti ní stránku zdravotní. Samozřejmě náš výbor se podrobně návrhem směrnice zabýval a já bych vám řekl pár závěrů. Nejdříve bych řekl, že Komise navrhuje sjednotit pravidla upravující vzhled obalů cigaret a vybavit je odstrašujícími ilustracemi následků kouření. O tom už tady hovořil pan ministr. Návrh rovněž zakazuje některé aromatické druhy a atypické příchuti cigaret. Náš výbor přijal opravdu rozsáhlé a převážně kritické doporučení. Některé body, které jsem nastínil, samozřejmě po dlouhé diskusi byly vypuštěny. Některé body někteří zástupci našeho výboru kritizovali, ale já jsem byl přesvědčen naopak, že zesilují nejdůležitější námi přijatá kritická doporučení. Evropská komise totiž hodlá přijmout ustanovení, které má zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu nikoli v rámci svých kompetencí v oblasti veřejného zdraví, tam totiž má EU pouze doplňovat činnost členských států, tímto poněkud narušuje dělbu kompetencí. Stejným problémem ovšem trpěla již stávající regulace tabákových výrobků přijatá v roce 2001. Náš výbor k tomu uvedl, že přínos navrhované směrnice k fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky lze považovat za velice omezený. Hlavní překážkou jsou zde různé úpravy spotřební daně v jednotlivých členských státech, a že opatření pro užívání tabákových výrobků by měla být přijímána primárně na úrovni členských států. Návrh tak v některých oblastech zachází až na hranu principů svěřených kompetencí a principů subsidiarity, které jsou klíčové pro činnost EU. VEU zvláště zkritizoval navrhovaný zákaz tabákových výrobků s příchutí, neboť neshledal jakoukoliv vazbu mezi konzumací těchto výrobků a mírou spotřeby tabákových výrobků mezi mladými lidmi a logicky neshledal v zákazu této kategorie výrobků žádný přínos k vytvoření a fungování vnitřního trhu. Upozornil též na skutečnost, že rozšíření plochy zdravotního varování na krabičkách cigaret může poškodit práva k ochranným známkám výrobců cigaret a usnadnit ilegální výrobu a obchod s tabákovými výrobky, přičemž dosud nebyl hodnověrně prokázán efekt těchto zdravotních varování na snižování spotřeby cigaret. V několika bodech se vyjádřil i k otázkám, které nejsou předmětem návrhu a spadají do kompetence členských států. Regulace kouření ve veřejných prostorech apod. VEU též nesouhlasí s rozsahem přenesení pravomocí k vydání prováděcích aktů na komisi, které komisi umožňuje měnit podstatné prvky směrnice, např. maximální obsah škodlivých látek ve výrobku, čímž se dostává do rozporu s právem EU. Tolik k mé zpravodajské zprávě. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení…

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Upozorňuji, že ho není potřeba číst, máme ho v písemné podobě. Stačí jenom ten rámec…

Senátor Antonín Maštalíř: Já si dovolím jenom přednést návrh usnesení s tím, že doporučení, která jsou dodatkem, předpokládám, že pokud vás otázka kouření a sbližování těchto předpisů zajímala, tak jste měli možnost si přečíst. Vypíchl bych jenom ty nejdůležitější. 56. usnesení konané dne 20. února 2013 k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států

224 týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků. Jedná se o senátní tisk č. N 019/09. Po úvodní informaci Jaroslavy Beneš Špalkové, náměstkyně ministra zemědělství a zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor: 1. Přijímá k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení. 2. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Parlamentu ČR senátora Antonína Maštalíře. 4. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Nyní mi dovolte jenom několik vypíchnutých doporučení, která jsou právě přílohou tohoto usnesení. I. 4. Připomíná, že podle čl. 168 Smlouvy o fungování EU má EU pravomoc pouze doplňovat činnost členských států k snižování škodlivých účinků drog na zdraví včetně informačních a prevenčních opatření, a tudíž nemá pravomoc přijímat v této oblasti legislativní akty. 5. Upozorňuje, že komisí zvolený právní základ směrnice, čl. 114 Smlouvy o fungování EU má v prvé řadě zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu pomocí sbližování právních a správních předpisů, nikoliv ochranu veřejného zdraví. 8. Konstatuje na výše uvedené, že předložený návrh jde v některých oblastech až na hranu pravomocí EU v oblasti veřejného zdraví a souladu se zásadou subsidiarity. II. Negace nepodporuje zákaz tabákových výrobků s příchutí, neboť neshledal jakoukoliv vazbu mezi konzumací těchto specifických variant výrobků a mírou spotřeby tabákových výrobků mezi mladými lidmi a neshledává v zákazu této kategorie výrobků žádný přínos k vytvoření a fungování vnitřního trhu. Nesouhlasí s ustanovením, která rozšiřují plochu varování na krabičkách cigaret, neboť by tímto mohlo docházet k poškozování práv vlastníků loga ochranných známek a průmyslových vzorů, přičemž efekt těchto varování na snižování spotřeby cigaret dosud nebyl hodnověrně prokázán. Doporučuje – za čtvrté – při boji proti zneužívání tabákových výrobků zaměřit se především na důsledné potírání prodeje a užívání u dětí a mladistvých, přičemž tato opatření by měla být přijímána na úrovni členských států, kde je ve vazbě na vnitrostátní regulaci maloobchodního prodeje potravin a souvisejících výrobků nejlépe možno posoudit jejich dopad, přiměřenost a účelnost. To jsou, dle mého názoru, jedny z nejdůležitějších doporučení. Ostatní jste si opravdu mohli přečíst v našem usnesení. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. V této chvíli požádal o vystoupení ještě pan ministr zdravotnictví pan Leoš Heger. Samozřejmě, že má slovo.

225 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážená paní místopředsedkyně, vážený Senáte, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vysvětlil, proč jsem si dovolil přijít na toto projednávání a přihlásit se do obecné rozpravy. Myslím, že úvodní slova, která tady zazněla, ukázala jasně, že pozice významných těles ústavních České republiky, je v řadě aspektů proti navrhované směrnici evropské, která se projednává, a bude se projednávat na bruselské úrovni. Ale na druhé straně já, jako ministr zdravotnictví, jsem asi jediným subjektem, který zastává jednostranný pohled, který se týká populačního zdraví, a že by bylo pro úřad ministerstva zdravotnictví velmi špatnou reklamou, kdybych se k této záležitosti nevyjádřil. Musím zdůraznit, že naprosto respektuji to, co tady prezentoval pan ministr Bendl, který tady reprezentuje vládu a vládní stanovisko. Stanoviska, která byla z evropského výboru Poslanecké sněmovny i z výboru Senátu se samozřejmě podobným směrem přiklánějí. Tato stanoviska nebudu rozporovat. Na vládě jsme odehráli debatu o gesci k této směrnici. Jak už zaznělo, většina evropských států má tuto problematiku v gesci svých ministerstev zdravotnictví. U nás je gesce tradičně na ministerstvu zemědělství a přidružená gesce je na zdravotnictví a pak na dalších, které jsou také na straně průmyslově ekonomické. Moje vystoupení by chtělo seznámit – ctěný Senát – s přístupem ministerstva zdravotnictví a s jeho názorem na celou věc, která je samozřejmě velmi ovlivněna ekonomickými aspekty a ekonomickými zájmy ČR, které samozřejmě respektuji. Na druhé straně zájmy zdravotní jsou také velmi významné, a přestože se liší názory na to, kdo na čem vydělává, tak naše analýzy ukazují, že opravdu ČR mírně vydělává, pokud jde o daňové výnosy, protože převyšují asi o 25 % náklady, které máme zdokumentované a jsou to náklady na reparaci zdravotního stavu a náklady sociální vyplývající z pracovních neschopností a předčasných úmrtí. U alkoholu to je opačné, aby zmínil jinou škodlivinu, proti které ministerstvo zdravotnictví bojuje, tam je negativní efekt finanční jednoznačný, podobně negativní efekty jsou samozřejmě u drog, hazardu a dalších. Ministerstvo zdravotnictví bojuje na dvou frontách. Jedna tady byla prezentována – ekonomická, výrobní. Tam se samozřejmě hlásíme, tam kde k tomu máme mandát, zde ho nemáme, k regulacím výroby a prodej – musím říct, že podle našich podkladů mají charakter balení velký význam na konzumaci i u mladých začínajících kuřáků. Když řeknu takový příklad krásné růžové nazdobené krabičky pro mladé dívky, které začínají kouřit, tak jsou daleko atraktivnější než krabičky pro chlapce, neřkuli nějaké proponované. Ale to je věcí, kterou nebudu obhajovat na evropské úrovni, protože na to mandát nemám. Mandát, který mi zbývá je samozřejmě na boj na domácí půdě, který je legitimní a kde přístup ministerstva zdravotnictví směřuje hlavně směrem k prevenci, a to zabrání začínání kouření u mladých lidí a kde chceme působit také v rámci ochrany nekuřáků. Protože existují významné studie, jak nekuřáci pohybující se v zakouřeném prostředí opravdu mají vážné zdravotní problémy, pokud se v tom prostředí pohybují dlouhodobě, prokazují se u nich parametry fyziologické velmi podobné jako u kuřáků. Já vás nechci příliš zdržovat, protože pozice ČR hájící zájmy ekonomické, průmyslové je velmi pevná. Přesto musím apelovat alespoň na to, aby se ČR dlouhodobě snažila orientovat na jiné druhy výroby, které budou přinášet zisky a nebudou to ty druhy výroby, které přinášejí zdravotní problémy, byť třeba ne tak jenom u nás, ale v celém světě.

226 Myslím, že tato země by měla mít dlouhodobou vizi, že nechce být jedovou chýší, jak s oblibou říkám po metanolové aféře, že nechce být křižovatkou drogových cest z Balkánu a z orientu. Neměla by chtít ani to, aby tak významný zdroj do jejího rozpočtu přicházel z produktů, které poškozují zdraví. Myslím, že historie velmi dobře ukazuje, jakou ostudu mají dodnes Spojené státy z toho, že se jim podařilo vyhubit Indiány, a to nejen válečnými opatřeními, ale také ohnivou vodou čili jinou škodlivinou, která byla v té době bohatě k dispozici. Dovolte mi, abych na závěr tohoto svého vystoupení, které můžete pokládat třeba jenom za symbolické, abych řekl, že ministerstvo zdravotnictví má ve své domácí gesci legislativu na ochranu obyvatel proti škodlivinám, že naše legislativa, pokud jde o ochranu nekuřáků, je relativně solidní. Teď připravujeme nový zákon o ochraně proti návykovým látkám, s kterým brzy vystoupíme, a doufám, že budu mít ještě tu čest osobně ho prezentovat také na půdě Senátu, přestože vývoj evropské směrnice a pozice ČR jde trošku jiným směrem. Řekl bych, že ne úplně vše zase musím kritizovat. Byly přijaty i některé naše protesty. Přestože se ČR bude stavět za atraktivní krabičku, bude se stavět za zde vyráběné mentolové cigarety, tak se alespoň připojí k takové věci, jakou je zákaz implementace látek, které jsou vydávána za povzbuzující jako kofein, nebo látek, které jsou vydávány za látky zdravé, které by měly povzbuzovat kuřáky. Tak alespoň tohoto jsme dosáhli. Velmi vám ještě jednou děkuji za možnost tady vystoupit.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera, což jsem ostatně očekával… Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, na počátku bych ocenil – a budu podporovat usnesení výboru, myslím, že je vyvážené, rozumné, nepřehání. Zmíním se ale o několika extrémech, které se kolem této záležitosti odehrávají. Za prvé. Opakovaně je nám nalháváno, že léčení kuřáků je dražší než to, co na nich stát získá. Částka podle našich propočtů, kterou stát získá, je zhruba 80 miliard korun. Oni totiž zastánci toho prvního tvrzení nepočítají všechno. Oni spočítají jenom spotřební daň, event. DPH. Ale nepočítají např. daně, které zaplatí trafikanti, které zaplatí výrobci, protože účelem je samozřejmě dokázat to, co chtějí dokázat. Mimochodem léčení domácích kutilů a sportovců je téměř tak drahé, jako je léčení kuřáků. Ale nikoho to nevzrušuje. Já už jsem tady o tom mluvil. U nás si můžete bez jakéhokoliv dokladu koupit soustruh, který má několik tisíc otáček za minutu, a může vás zranit tak, že budete na doživotí invalidní; stejně tak si můžete koupit vrtačku, stojanovou vrtačku, cirkulárku malou, větší i největší, aniž byste prošli jakýmkoliv školením. Víte, že v zaměstnání se školíme, až se úplně přeškolíme. Zaměstnanci, kteří pracují jenom s počítačem, jsou zařazení do třídy, nevím jaké, musí chodit na lékařské prohlídky atd. atd. A tady je to zcela volné. Takové ty obrázky, které jsou ve světě tolik moderní, tak budou mít jediný výsledek. Bude to úžasný sběratelský předmět pro děti. Děti si budou vyměňovat – dej mi "ty plíce", já ti za to dám "ty zuby", ledviny nebo něco jiného. Protože děti jsou sběrači, sbíraly kdysi céčka, pak sportovce… Prostě lidé rádi sbírají, a děti dvakrát. Pro ně to bude úžasný sběratelský předmět a nikoho např. nenapadne, aby na automobilu byla lebka se

227 zkříženými hnáty, protože počet mrtvých a zraněných způsobených automobily je také velký. Občas se najde nějaký magor, který navrhuje, aby se ve městech jezdilo třicítkou. Po něm přijde jiný magor, který bude říkat, že bude nejlépe, kdyby chodil před autem muž s praporkem; pak by se už opravdu nikomu nic nestalo. Už jsme tady slyšeli na konferencích teorie o tom, že automobil jedoucí 60kilometrovou rychlostí má větší kinetickou energii než automobil jedoucí 50kilometrovou rychlostí. Říkal to tady jeden kandidát věd. Navrhl jsem ho na Nobelovu cenu. Protože je zcela zjevné, že vlaky, kterými jezdíte z Brna, jednou mnohem rychleji než malý motoráček někde na vesnici, a přesto nikdy nikoho nenapadne, aby zpomaloval rychlost vlaků… Rovněž tak nikoho nenapadne, abychom cestovali jenom malými letadly. Protože když spadne malé letadlo, tak je mrtvých maximálně šest. Když spadne jumbo, tak jich je samozřejmě mnohem víc. Přesto nikdo nenavrhuje, aby se z důvodu bezpečnosti létalo jenom malými letadly a pomaleji… Úžasný příklad, který jsme zavedli je to – a zažili jste to na vašem sjezdu, díval jsem se, jak jste tam kouřili mezi továrními halami venku, druhý den byla účast menší, protože někteří jaksi chytli nemoc a už se druhý den nedostavili… Je to běžné v celé republice, že malé děti chodí do školy a cestou do školy anebo ze školy chodí kolem restaurací, úřadů. Před těmi stojí desítky lidí, kteří kouří. Děti, které často v životě kuřáka neviděly, protože byl zalezlý v hospodě, ho dnes vidí venku, a právě je napadne, že to musí být něco hrozně zajímavého, když tolik lidí tam stojí a dělají to, takže by to mohly dělat taky. To je typický příběh, jak se zcela nápad míjí svým účinkem. Prostě to jednoduše nefunguje. Že to samozřejmě vede k dalšímu léčení lidí, kteří vyběhnou tady jenom v saku ven, když je minus 5 nebo 10 stupňů; z teploty 25 nebo 26 stupňů, tak je celkem nabíledni, že v lepším případě dostanou rýmu, v horším případě zápal plic. Nicméně když jsou léčeni, tak jim nepochybně v nemocnici zapíší, protože se zeptají, oni se vždycky ptají, jestli jste kuřák… Takže já mám zjevně vyhřezlou ploténku, protože jsem kuřák, jak tam zapsali. Ačkoliv já vím stoprocentně, že jsem si to udělal při fotbale. Ale už jste ve statistice!

Je to podobné, jako když někdo nabourá, a naměří mu 0,2 – tak napíšou – nehoda s vlivem alkoholu. Ale ona to nebyla nehoda s vlivem alkoholu. Nedával jenom pozor a nedobrzdil na křižovatce. Takto se dělají statistiky a z těch to potom vyjde. Úplně úžasný je zákaz voňavých cigaret, a podobných cigaret, kdy já jsem zabodoval, protože moje žena, která je úhlavní nepřítel kuřáků než pan ministr Heger, tak když se dočetla, že mají být zakázány voňavé cigarety, tak mi řekla – kterého debila to napadlo, to jsou jediné, které nesmrdí. Takže ty by naopak do cigaret dávat nějakou voňavou vanilku nebo něco, aby nám to v bytě nesmrdělo, protože cigarety mají dva negativní účinky, které vadí nekuřákům. Ten první je, že vám smrdí šaty, záclony, prostě cigarety smrdí. To jim vadí nejvíc. Druhé, co jim vadí nejvíc, jsou oharky, vajgly, nebo jakkoliv to nezvete – to vadí lidem hodně, protože obvykle, když kouří mimo stanice, tak tam není koš, a oni to házejí na zem. Takže i na internetu v anketě vyšlo – hlavně postihnout ty, co házejí nedopalky do sněhu… Někteří jsou tak naivní, že házejí do sněhu v domnění, že to není vidět, a když pak sníh roztaje, tak jsou tam… U nás na zahradě pořád čekáme, kdy z těch vajglů něco vyroste… Zatím se nezadařilo. Ale kdyby z toho cigára vyrostly, bylo by to určitě příjemné… Ono to ještě absolutně jiný dopad. Pan ministr už ho neznačil. Nekuřáci, kteří se teď tolik radují, tak na ně dojde. Došlo už na ně v Maďarsku, kde jim zdanili Coca-Colu a jiné sladké věci. Dojde na ně i u nás. Oni potom zjistili, že je

228 to blbost, tak to zase zrušili, ale nepochybně přijdou jiní, kteří chtějí pečovat o naše dobro a řeknou, že tohle nebo tohle – co oni rozhodnou, že oni byli kýmsi nadáni, že oni řeknou, co je správné a co není správné; takže nás v tom omezí. Dojde to tak daleko, že někdo zjistí, že nedává žádný smysl pít denně 365 dnů 10 piv. Co je na tom, mluvím teď slovy… Aby mě někdo nebral za slovo, že bych to byl já – ne, ne, mě je to jedno. Ale dvě piva stačí. To znamená, třetí pivo už bude zdaněno víc anebo bude dražší. Dvě piva na napití stačí. My vypijeme jeden půllitr celá rodina v neděli – a stačí nám to. Takže někoho nutně musí napadnout, protože alkohol určitě je, podle mého názoru, mnohem více nebezpečný, protože opravdu neznám kuřáka, který by přišel domů a zmlátil po 10 cigaretách manželku, ale znám mnoho lidí, kteří přijdou z hospody, zmlátí manželku i děti, protože se v hospodě opili. Nehledě na kriminalitu a podobné věci. Na ty také dojde – to bude pokračování. Určitě vyjde nějaká evropská směrnice, která toto zakáže. Myslím si, že bychom měli přestat bláznit, že bychom se na to měli dívat normálně. Nikdo netvrdí, že kouření je něco… Je to jedna z neřestí jako mnohé jiné, které lidstvo používá. Můžeme dělat jaksi agitaci nebo propagandu a odnaučovat, mimochodem ty obrázky, víte, to jsou taková opatření, o kterých si myslíme, že držíme býka za rohy, a on nám někdo kope do zadku… Toto je krabička. Je úmyslně zelená, aby měl Bursík radost, do které vložíte krabičku s těma plícemi, a máte krásnou krabičku. Podpoří to tedy hospodářství – on to někdo bude lisovat a vyrábět, takže nějaké lisovny nových hmot z toho budou mít. Můžete si tam potom na to nalepit, co budete chtít. Takže vidíte, že je to všechno k ničemu… Zase jsou to jenom akce těch, kteří – nevím, kde – vzali tu sílu, že oni si myslí, že byli nadáni páchat dobro, a že jenom oni vědí, co máme dělat, jak to máme dělat, a myslí jenom na naše zdraví a na naše dobro… Podpořím návrh VEU. Je velmi vyvážený. Uměl bych si představit ještě tvrdší stanovisko, protože naše stanoviska začínají tím, jak je to úžasná věc: souhlasí – varuje – a pak následuje to "ale, ale, ale...". Já bych první věty vynechal a napsal bych – nesouhlasí. Myslíme si, že je to totální blbost! Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, předpokládám, že tušíte, co řeknu… Protože jestliže echt kuřák Jaroslav Kubera podporuje návrh usnesení, já jako nekuřák celoživotní musím mít vážné pochybnosti o tom, jak toto usnesení lze či nelze podpořit. Problém mezi kuřáky a nekuřáky je jediný. Nechť si kuřáci dělají, co chtějí, nechť si ničí svoje zdraví. Pokud na to nekuřáci nebudou doplácet! Ekonomické rozvahy tady byly. Ale hlavně, a to je motiv návrhu evropské směrnice – kuřáci nesmějí ohrožovat zdraví nekuřáků. Nekuřákům nevadí jenom vajgly, je to škaredé. Nevadí jenom to, že když se jenom projdete zakouřeným prostorem, tak to prostě cítíte ještě další dva dny. Ale co skutečně vadí, a vadí to těm, kteří jsou nucení třebas ve svém zaměstnání pobývat v zakouřeném prostoru, je to, že skutečně pasivní kouření má velký dopad na jejich zdraví. A to je ten problém! To je to, co musíme řešit! Je sobecké, abych svou závislostí, nějakým svým návykem ohrožovala zdraví někoho jiného. Proto společnost má povinnost

229 nastavovat pravidla. To není o tom přikazovat, jestli někdo smí či nesmí kouřit. Je to svým způsobem jeho problém, i když můj názor je, že je nedůstojné člověka býti na čemkoliv závislí. Docela mě překvapuje to, že takový liberál jako je pan kolega Kubera tady tak vehementně obhajuje svou závislost... Ale říkám, problém není v tomto. Návrh směrnice neřeší tento problém. Návrh směrnice řeší skutečně ochranu nekuřáků. Ochranu zdraví těch, kteří kouřit nechtějí. O tom se bavme. Proto, i když si velmi vážím práce, kterou odvedl VEU, tak tentokrát návrh tohoto usnesení podpořit nemohu, protože se domnívám, že pravdu má tentokrát pan ministr Heger. A že je správné, že na evropské úrovni se tato věc řeší. Protože jestliže pan zpravodaj hovořil o osmnácti tisících, jestli jsem dobře zachytila číslo, úmrtí v důsledku kouření v ČR, tak si spočítejme, kolik mrtvých mají následky kouření v rámci celé EU. Myslím, že tady skutečně je potřeba pravidla nastavit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení přítomní, chci jenom ujistit pana ministra Hegera, že není první a zřejmě ani poslední, kdo tady sklidil projev pana senátora Kubery. Mrzí mě, že šel zase asi kouřit, takže teď neuslyší, co tady povídám, ale já jsem to tady zažila na tomto místě – v roce 2005, když jsem předkládala k schválení tzv. deklaraci o kontrole tabáku, kterou podepsala v roce 2002 ministryně Součková na úrovni Světové zdravotnické organizace. Měla ovšem pak následovat ratifikace ve všech zemích, kde podpis jejich ministra se tam objevil. Bez problémů to všude prošlo. Jedině v České republice, a to právě díky Senátu, když předtím v Poslanecké sněmovně to bylo schváleno, tak tady díky vystoupení pana senátora Kubery a tehdy pana budoucího ministra Julínka jsem dostala ještě daleko horší projev, než byl řečen dnes. Nicméně se v nazírání pana senátora Kubery, i když je mi sympatický, prostě nezměnilo nic. Tehdy jsem se domnívala, že jde o výsledky průzkumu z podnětu firmy Philip Morris, kdy právě zemřelí po kouření tam byli špatně vykázáni. Byli tam uvedeni pouze ti, kteří zemřeli na následky v dýchacích cestách. Ovšem kouření, de facto opakovaná otrava oxidem uhelnatým dnes a denně představuje daleko širší rizika, urychluje např. vývoj aterosklerózy a jejíž komplikace jsou nám známější – srdeční infarkt, mozková mrtvice atd. Nebo-li tam to bylo velice úzce pojato. A pokud se tady o čísle 18 000 zemřelých, tak jde o to, která onemocnění nebo které následky kouření jsou tam zahrnuty. Abych tedy nešířila poplašnou zprávu. Tato deklarace se tady i ve Sněmovně schválila zhruba za 10 let po podpisu Marie Součkové. A vím, že nás vůbec Světová zdravotnická organizace nezvala na žádná zasedání, kde by se kouření a problematika kouření probírala. Dost jsem se za to osobně styděla, poněvadž mně to připadalo jako přístup k banánové republice. No ale, prosím… Chci jenom říct, že léčení kuřáků je daleko nákladnější, protože znova opakuji, jaké všechny choroby se vynechávají jako následek kouření. A v tom případě potom je to daleko nákladnější. Kolega Kubera tu zmínil, ze zcela jiných důvodů, cestu automobilem. A náhodou se trefil do černého, protože výfukové plyny automobilů mají podobné účinky, jako intenzivní kouření, samozřejmě ještě horší, protože je tam daleko víc toxinů.

230 A jak tady bylo zmíněno pasivní kuřáctví, to je tedy velmi závažná věc a statistiky, které se zabývají následky kouření, nezahrnují pasivní kuřáky. A víme, nebo je uváděno ve vědeckých publikacích, že plyny, které se vyfukují při kouření, jsou ještě daleko toxičtější než ty, které se vdechují, takže pasivní kuřáci sice za cigarety nezaplatili nic, ale co do zdraví si také přijdou na své. Nechci dlouho zdržovat, ale jenom opakuji, že pan ministr dostal poměrně málo vyčiněno oproti mně v roce 2005. A ten projev jsem si pak nechala stáhnout, literárně jsem ho zpracovala a nabídla ho k přečtení některým kolegům, kteří se v problematice vyznají. No, a co mi řekli, to raději nebudu opakovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já, ač za náš výbor tady pohovořil pan zpravodaj a prezentoval zde to, na čem jsme se usnesli v plném počtu přítomných členů výboru pro záležitosti EU, tak bych rád doplnil jeho vystoupení, a bude to v podstatě reakce na to, co tady zaznělo. My ve svém doporučení – a každý, kdo si ho přečetl, tak to tam našel – se výrazně vymezujeme proti nešvaru, jako je kouření a další věci. Já si to přesto dovolím ocitovat: I. 1. Souhlasí s vědecky mnohokrát prokázanými tvrzeními o vážné škodlivosti užívání tabákových výrobků pro lidské zdraví, přičemž tabákové výrobky patří spolu s alkoholem, elektronickými hazardními hrami, ilegálním či závadným obsahem na internetu, některými léky a dalšími omamnými látkami mezi velice nebezpečné zdroje závislosti. Hned na to navazuje: 2. varuje před negativními důsledky užívání tabákových výrobků u zvláště rizikových skupin, jako jsou mladí lidé, těhotné ženy, lidé trpící onemocněními respiračního ústrojí, astmatici nebo také oběti tzv. pasivního kouření. A co se týká ochrany nekuřáků, uvádím bod II. 4: Doporučuje se při boji proti zneužívání tabákových výrobků zaměřit především na důsledné potírání prodeje a užívání u dětí a mladistvých, přičemž tato opatření by měla být přijímána na úrovni členských států, kde je ve vazbě na vnitrostátní regulaci maloobchodního prodeje potravin a souvisejících výrobků nejlépe možné posoudit jejich dopad, přiměřenost a účelnost. A hned na to navazující bod 5: Navrhuje, aby se příslušné národní orgány při regulaci tabákových výrobků a při boji proti dopadům kouření věnovaly přísnějšímu vymezení míst, kde se smí kouřit, aby se zajistila naprostá ochrana nekuřáků před účinky nedobrovolného pasivního kouření, a to zejména na pracovišti, v restauracích a v jiných veřejných prostorách. Přitom tato směrnice není ani tak o ochraně nekuřáků, ale o zcela jiných věcech. Přesto jsme si to dovolili z úrovně výborů pro záležitosti EU to tam začlenit, protože to považujeme za důležité. Jinak doplňující informace: K této směrnici bylo podáno 9 odůvodněných stanovisek, což představuje 14 hlasů z minimálního počtu 18, které je potřeba pro vystavení tzv. žluté karty. Při projednávání v našem výboru jsme se pohybovali v podstatě v prostoru, který by šlo vymezit pomyslným trojúhelníkem, jehož jeden vrchol

231 tvoří právě zdravotní aspekty, druhý vrchol ekonomické aspekty a třetí vrchol to, co je a mělo by být pravomocí EU a to, co je a mělo by být pravomocí členského státu EU. A námi vypracované doporučení se prostě nachází v tomto prostoru uvnitř tohoto trojúhelníku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se přihlásil pan senátor Karel Korytář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Nechci zklamat ty, kteří očekávají, že vystoupím, takže vystoupím, a nebojte se, chci jenom reagovat na vystoupení pana kolegy senátora Kubery. Jako člen zdravotního výboru Poslanecké sněmovny jsem měl několikrát záštitu nad zasedáním České aliance respiračních a chronických onemocnění. Tady bych chtěl více méně dát do souvislosti to, co řekl pan senátor Kubera, tj. náklady na léčbu onemocnění způsobené kouřením. Tato aliance vznikla hlavně proto, že chce burcovat vědomí nejen lékařského prostoru, ale vůbec i veřejnosti, že rozsah onemocnění způsobených kouřením narůstá, prudce narůstá a důvody jiné ustupují do pozadí. To je hlavně varování, že tento problém je potřeba řešit. Vyjádření číselné není tak podstatné v nákladech jako takových, ale spíš to varování, že jde o prudký nárůst těchto onemocnění. Nejsem nepřítel kuřáků, jak se možná někdo domnívá o mně jako o předsedovi Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu. To už vysvětlila vlastně paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková. Dívejme se na to normálně, tak to řekl pan senátor Kubera. K tomu bych na závěr řekl jeden náš příklad. Senát v podstatě nedisponuje prostorami navíc. Víte sami, že působíme vlastně v prostorách, které máme, a nic víc se nám nenabízí. Přesto místnost, která umožňuje dobře se najíst, posedět a vést řadu jednání, to je naše senátorská jídelna, je dneska řekl bych luxusním a velkým kuřáckým koutkem pro několik kuřáků. A pokud se najdou oponenti, kteří na to budou chtít reagovat, chtěl bych je požádat, aby sdělili nám všem, v kterém parlamentu nebo v kterém Senátu v Evropě mu umožnili kouřit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jednu vážnou připomínku. To, co řekl můj předřečník, je asi důvod, proč já do té této restaurace nechodím, protože mi tam zkrátka nechutná v tom dýmu. A pak na margo toho řekl bych ve stejném duchu, jak nás tady pan kolega Kubera informuje o některých věcech, tak já stejně bych mu opáčil a stejně bych ho chtěl informovat, a prostřednictvím pana předsedajícího mu to sděluji: Dnes ráno, stejně jako tisíce jiných, jsem šel do práce, stavěl jsem se v trafice a chtěl jsem si koupit dva soustruhy. Oni neměli ani jeden, takže dnes se mi nic nestane. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

232 Senátor Miloš Janeček: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mně v návrhu směrnice Evropského parlamentu zaujala jedna věc, a sice už tady zazněla ta čísla, kolik se vydělá a kolik se prodělá. Ale otázka celospolečenských nákladů na užívání návykových látek je 56 mld. Kč. To znamená, je to mnohem větší suma. A podle kvalifikovaných odhadů zemře v ČR zhruba 18 000 lidí. Ale co je na tom zajímavé. Kdyby se v EU snížila spotřeba tabákových výrobků o 2 %, tak by to snížilo 2,4 miliony kuřáků, což je neskutečné číslo, a statisticky v ČR by to bylo zhruba odhadem 48 000 kuřáků. Jinak se k tomu plně připojuji, tak jak zde zaznělo. Myslím si, že lidstvo co jest lidstvem, má své neřesti, kouření, jak říkal pan ministr, ohnivou vodu apod. To bylo, je a mám obavu, že bude. To ale neznamená, že musíme všemu nechat volný průběh a že se tedy nebudeme snažit o regulaci. Mně osobně nejvíc vadí, když vidím, že kouří stále nižší věkové kategorie, kouří opravdu už ti náctiletí, 12letí, 13letí, kterým bez problému cigarety kdekoliv v trafice prodají. A tam se to samozřejmě dotýká ještě troufám si říct dětí nebo adolescentů, kteří se vyvíjejí, jejich organismus roste a prakticky vlastně už se otravují těmi cigaretami. Na rozdíl od pana kolegy Kubery si nemyslím, že naše děti jsou tak sběratelsky nadané, protože kdo už trošku někde viděl obrázky, které na krabičkách od cigaret mají být, tak ty jsou opravdu velmi odpudivé a neumím si představit, že by někdo sbíral obrázek plic prožraných rakovinou a vyměňoval ho za karcinom hrtanu apod., které na obrázcích jsou tedy velmi. Myslím si, že céčka byla něco jiného, a stejně tak dřívější reklamy, kdy kovboj na koni Testec sonu měl v ruce cigaretu a pod tím byl velký nápis Marlboro, tak to samozřejmě na mladé lidi působilo. Ale tohleto to určitě nebude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Moc se omlouvám, že vystupuji podruhé k této věci. Ale když jsme tady nakousli téma obrázků, myslím si, že úplně nejúčinnější, pakliže by to mělo být zaměřeno na znechucení kouření, by bylo, kdyby na krabičce bylo velkým písmem uvedeno, kolik z každé krabičky cigaret je odvedeno formou různých daní státu. Berte to jako inovativní návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda si přeje ještě vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Chtěl bych velmi poděkovat všem senátorům za velmi výživnou diskusi. Dnes tady máte řadu takovýchto bodů, jak jsem si všiml. A chtěl bych velmi poděkovat za stanovisko, které jde o vás z výboru, protože si opravdu myslím, že je vyvážené, že se zabývá jak stranou hledání a řeknu upozorňování na fakt, že je třeba mladým lidem vysvětlovat škodlivost kouření, že je třeba dbát o to, aby těhotné ženy věděly, co riskují směrem ke svým budoucím potomkům apod. To jsou věci, kde je dobře spolupracovat s lékaři a hledat metody, jak lidem vysvětlovat, co vlastně jim škodí a zamezovat nedospělým, aby kouřili. To je správná cesta.

233 Ale pokud jste si přečetli směrnici, tak opravdu více hovoří o tom, jak je to s ekonomikou, než jak je to s faktickou ochranou zdraví. Jste senátoři, řada z vás je starší než já, tak si pamatujete, jak jsme ve svaté válce proto, že chceme mír na celé Zemi, a mír je správná věc, odzbrojování je správná věc, hledá způsobů, jak řeknu nevyrábět zbraně, které způsobují to, co způsobují. No, ve finále jsme vyhnali některé výrobce našeho kvalitního zbrojního průmyslu do jiných zemí, kde se dál vyrábějí zbraně atd., a naši lidé přišli o pracovní příležitosti, vyhnali jsme ekonomiku apod. A to je v podstatě v podtextu toho, co my tam říkáme. Ano, my jsme pro ochranu zdraví, my jsme pro to hledat způsoby, jak lidem říkat, že jim škodí kouření. Ale nemůžeme myslet na to, že se může stát díky této směrnici, že tuto zemědělskou komoditu jménem tabák, která přináší výrazný ekonomický zisk, především na to, abychom mohli léčit, nebo řeknu těch 40 miliard přímo je ve státním rozpočtu. Mohlo by se stát, že tabák z České republiky vypudíme o pár set kilometrů dál, kde ta ekonomika bude dál fungovat. My si k 56 miliardám, které tady zazněly, nevím, použiji jenom číslo, které zde bylo uvedeno, přičtěme dalších 40 miliard chybějících v české ekonomice, které bychom mohli využít na léčení těchto věcí, ale nebudeme moci. A v tu chvíli se dostaneme do situace, že nebudeme vědět, odkud finance brát. Jsou to sami lékaři, kteří na nás tlačí ve veřejné správě, abychom generovali další finanční prostředky na to, abychom mohli léčit modernějšími a tudíž často i dražšími způsoby. Proto bych chtěl říct, je třeba i toto vidět v kontextu všech věcí, že není možné vyhnat tabákový průmysl, aniž by se nic fakticky nestalo v Evropě. A to se snažíme, i vy svým návrhem usnesení, myslím si zcela korektně se to snažíte dát najevo. A já vám za tento návrh děkuji. Ano, my se pravděpodobně s některými lišíme v názoru na to, čí je mé osobní zdraví nebo čí je to zdraví, jestli patří všem, společnosti, anebo jestli je to v mém případě moje zdraví, v případě jakéhokoliv senátora zdraví toho kterého občana, senátora, atd. To, na co se tady snažil upozornit pan senátor Kubera je, že to nemusí skončit u nucené ochrany před kouřením, ale že za chvilku zjistíme, že třeba jsou škodlivá vajíčka. Říkalo se to kdysi, teď najednou se dozvídáme, že nejsou, pak se to k tomu přidá. Je to jenom jakýsi náznak kudy by se dalo jít. A tohoto bychom se obávat měli, měli bychom vždycky hledat vyvážené stanovisko ke všem komoditám. Já nejsem kuřák, já jsem přestal, někdy s nadsázkou říkám, kouřit, když mi bylo šest, protože jsme tehdy s mými sestřenicemi našli krabici partyzánek na půdě u mých prarodičů. A to jsme jako malé děti vykouřily a dodneška si to pamatuji. Také by to mohl být jeden ze způsobů, jak přesvědčit mnohé lidi, ale mnohem drasticky, aby nekouřili. U mne to fungovalo a dodnes si to pamatuji. Na závěr svého proslovu bych moc poprosil, abyste podpořili vyvážený návrh, který vzešel z řad senátorů, protože si myslím, že je to návrh dobrý. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji, pane předsedající, to je moje povinnost, abych na závěr vystoupil. Chtěl bych vás seznámit, že v diskusi vystoupilo celkem 9 diskutujících, z toho pan senátor Krejča opakovaně. Z 9 diskutujících byli tři lékaři, renomovaní lékaři, to znamená dva docenti a jeden vysokoškolský profesor. A dostali jsme se

234 samozřejmě přesně tam, kde jsem očekával, že na jednu stranu je potřeba se dívat na ekonomické hledisko, na druhou stranu na zdravotní hledisko. A chtěl bych jenom závěrem říci to nejdůležitější. Pokud jste to opravdu pochopili, je to, že k návrhu nové směrnice naše stanovisko je opravdu kompromisem mezi dvěma hledisky, mezi ekonomikou a zdravotnictvím. Byl bych tedy rád i já, pokud byste byli ochotni a podpořili náš návrh kladným hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a zároveň zpravodaji. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Antonín Maštalíř a tak, jak jste jej obdrželi i v písemném návrhu usnesení příslušného výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 66 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Tím jsme projednali tento bod a zároveň jej ukončili. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

35. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních (evropský senátní tisk č. N 006/09)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 006/09 a N 006/09/01. Ministryně práce a sociálních věcí paní Ludmila Müllerová se omluvila z našeho jednání a zastoupí ji pan ministr Petr Bendl. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych tady zastoupil paní ministryni práce a sociálních věcí, které pracovní povinnosti nedovolily se trefit do času, kdy body projednáváte. Všichni jsme s tím počítali už včera, ale měli jste zde vzácného hosta a chápeme, že se i váš jednací čas a pracovní čas posunul. Proto zde paní ministryni Ludmilu Müllerovou omlouvám a chtěl bych k následujícímu materiálu říci za paní ministryni stanovisko a vyjádřit stanovisko vlády k návrhu směrnice, který si, jak už z názvu plyne, klade za cíl zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčích rad a nevýkonnými členy správních rad společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních. Reaguje tak na skutečnost, že v současnosti zastávaly ženy v EU 13,7 % vedoucích pozic v obchodních společnostech. Návrh požaduje zavedení takových postupů při obsazování vedoucích pozic, které usnadní přístup žen do řídících a dozorčích orgánů. S využitím těchto postupů se má do roku 2020 dosáhnout úrovně zastoupení žen, resp. méně zastoupeného pohlaví, ve výši 40 %. Cíl se týká pozice nevýkonných ředitelů a ředitelek v podnicích a členů a členek dozorčích rad či nevýkonných členů a

235 členek správních rad. Návrh směrnice vylučuje ze své působnosti malé a střední podniky, tj. podniky s méně než 250 zaměstnanci či s ročním obratem nižším než 50 mil. eur. Cíl 40 % se nevztahuje na kotované společnosti, v nichž osoby nedostatečně zastoupeného pohlaví tvoří méně než 10 % pracovníků. Příprava i následné zveřejnění návrhu směrnice bylo projednáno s poměrně rozpačitými až kritickými reakcemi řady členských států EU. Vláda České republiky návrh směrnice nepodporuje. Je to názor stejně jako názor vlád některých dalších zemí, např. Německa, že EU nemá dostatečné pravomoci navržený předpis přijmout. Pro takovouto úpravu na evropské úrovni neexistuje dle našeho názoru právní základ ve Smlouvě o fungování EU. Návrh navíc nerespektuje zásadu subsidiarity ani zásadu proporcionality ve smyslu článku 5 Smlouvy o EU. Proto vláda ČR ve své rámcové pozici doporučila oběma komorám Parlamentu ČR přijmout odůvodněné stanovisko o nesouladu návrhu se zásadou subsidiarity. V této souvislosti vláda ČR vzala s uspokojením na vědomí, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tak na základě usnesení výboru pro evropské záležitosti ze dne 6. prosince 2012 učinila. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, když návrh směrnice projednával 23. ledna 2013, přijal obsahově obdobné stanovisko. Dne 6. března 2013 pak k návrhu směrnice přijal usnesení i senátní výbor pro záležitosti EU. Toto usnesení konstatuje, že je předčasné zavádět závazné cíle zastoupení žen pro všechny státy EU. Usnesení současně vyzývá vládu, aby nerezignovala na řešení otázek rovných příležitostí žen a mužů. Já bych proto poděkoval za přijatá usnesení senátních výborů, která vysokou měrou dokladují shodu s názorem vlády ČR. To, že vláda nesouhlasí s unijním návrhem směrnice, neznamená, že si není vědoma důležitosti otázky rovných příležitostí žen a mužů a že se jejími aspekty nezabývá, resp. nebude nadále zabývat. Za důležitý předpoklad pro vyšší zastoupení žen ve vedení podniků považuje vláda úspěšné slaďování pracovního, soukromého a rodinného života, tj. dostatečná nabídka služeb, péče o děti a využívání flexibilních forem práce, jak konstatuje i navržené usnesení Senátu. Postoje členských států nejsou zdaleka jednotné, některé členské státy, např. Německo, Dánsko, Švédsko či Nizozemsko, podobně jako Česká republika deklarují svůj rezervovaný či nesouhlasný postoj k návrhu směrnice. Na druhou stranu část států návrh podporuje, např. Polsko, Itálie, Belgie či Francie. Závěrem bych chtěl dodat, že rámcová pozice byla připravena v úzké spolupráci resortů spravedlnosti a práce a sociálních věcí, jelikož návrh se dotýká především práva a regulace obchodních společností, než pracovněprávních vztahů. Gestorem návrhu zůstává prozatím ministerstvo práce a sociálních věcí jakožto gestor pro otázky rovných příležitostí žen a mužů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 006/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si kratičce shrnout to, co tady sdělil před

236 chvílí přede mnou pan ministr Bendl v zastoupení ministryně práce a sociálních věcí. Na základě sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o genderové nevyváženosti návrh směrnice stanovuje minimální cíl 40 % přítomnosti nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady a nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách. Společnosti budou povinny tento cíl splnit do roku 2020. V případě veřejných podniků do roku 2018. Každý rok pak musí poskytovat informace o genderovém složení svého vedení. Členské státy budou mít povinnost přijmout opatření vedoucí k zavedení ustanovení této směrnice a sankce za jejich nezavedení do dvou let ode dne jejího přijetí. Komise pak bude povinna každé dva roky podat zprávu o dosavadním provádění směrnice. Tolik shrnutí dané problematiky. Komise konstatuje, že dosavadní plnění cílů, které souvisejí se zajištěním rovnosti zastoupení mužů a žen ve vedoucích pozicích, je obecně nedostatečné. Hlavními překážkami zlepšování stavu jsou podle komise rozdíly ve vzdělání žen a mužů, absence pružnějších pracovních podmínek pro ženy, přetrvávající stereotypy v pojetí profesních a životních rolí, malá transparentnost výběrových řízení. Komise proto navrhuje – návrh směrnice – stanovit minimální cíl 40 % přítomnosti nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady a nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách, jak jsem řekl v úvodu. Shrnu-li pozici vlády, slyšeli jsme to již od pana ministra, vláda zaujímá k této legislativní iniciativě poměrně odmítavé stanovisko. Vláda za nejvhodnější řešení této neblahé situace na poli genderové vyváženosti má samoregulaci podniků. Vláda zpochybňuje pravomoc Komise vydat předložený návrh a říká, že zvolený právní základ považuje za pochybný, neboť se jedná především o záležitosti správy a řízení obchodních společností. K otázce subsidiarity – s ohledem na zásadu subsidiarity, kterou se výkon pravomocí řídí, se vláda domnívá, že EU není oprávněna přijmout takové opatření. Vláda dále uvádí, že Česká republika pokud jde o zastoupení žen ve vedoucích orgánech velkých společností kotovaných na burze, je na tom z komparativního hlediska průměrně, poměr žen, které jsou zastoupeny v těchto orgánech, je 15,4 % proti celoevropskému průměru, který je 13,7 %. Žádná žena není ani předsedkyní představenstva, ani generální ředitelkou těchto společností. Navrhovaná úpravy by se tak podle údajů Evropské komise měla dotknout asi 10 až 20 společností kotovaných v ČR. Vezmeme-li v úvahu rovněž omezený počet funkčních míst v dozorčích orgánech společností, které jsou dotčeny navrhovanou úpravou, dospěla vláda k domněnce, že navrhovaná úprava bude mít v ČR velmi omezený socio-ekonomický dopad. Jaký je stav projednávání v Parlamentu ČR? Poslanecká sněmovna - její výbor pro evropské záležitosti daný tisk projednal, zpravodaji byli poslanci Viktor Paggio a Soňa Markova, a přijal odůvodněné stanovisko, ve kterém konstatoval rozpor návrhu legislativního aktu s principem subsidiarity, případné stanovení právně závazných kvót představuje mimořádné a krajní řešen, které může být přijato pouze po důkladné diskusi na půdě národních parlamentů a ke kterému lze přistoupit pouze v případě, kdy všechna ostatní opatření založená na principu dobrovolnosti selhala. A dále považuje za nešťastné datum zveřejnění takto významného návrhu s ohledem na skutečnost, že část osmitýdenní lhůty pro přijetí odůvodněného stanoviska připadla na období vánočních prázdnin, čímž došlo k faktickému zmenšení časového prostoru pro diskusi na půdě národních

237 parlamentů. I my v Senátu jsme se vyjadřovali k této směrnici už opožděně. To znamená, že naše stanovisko, které jsme přijali, sice bude doručeno Komisi, ale může a nemusí k němu přihlédnout. Evropský parlament k tomu říká: Výborem, který se bude dokumentem v Evropském parlamentu zabývat, je výbor pro práva žen a rovnost pohlaví. Dá se očekávat, že postoj Evropského parlamentu bude spíše příznivý, neboť tento legislativní sbor patří dlouhodobě k příznivcům vyššího zapojení méně zastoupeného pohlaví. Já jsem říkal, že to řídí eurokomisařka Viviane Reding, která je známá tím, že razí tuto genderovou politiku. Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil ještě k tomu, to tady, myslím, nezaznělo, jak jsem poslouchal pana ministra, co na to říkají další národní parlamenty a případně subjekty v naší republice, které se touto problematikou zabývají. Samozřejmě to budí značný zájem národních parlamentů. Dostal jsem čerstvou informaci z dneška, že genderovou směrnici zablokovali Němci, takže ji nebudou implementovat. Touto směrnicí se zabývaly obě komory nizozemského parlamentu, britského, belgický, francouzský, rakouský, polský, dánský, estonský, finský, slovenský, španělský, švédský. Vesměs mají obdobný názor. K vystavení žluté karty, kdy je potřeba 18 hlasů, se jich tolik neposbíralo, tudíž nebude vystavena žlutá karta. Jinak z našich subjektů, víte, je to tak 1 k 1, které se vyjadřují ano a které ne. Takže Evropská konfederace odborových svazů říká ano, komise dlouhodobě podporuje, vyslovuje se pro zavedení kvót, taktéž Českomoravská konfederace odborových svazů. Svaz průmyslu a dopravy ne. Evropský svaz podnikatelů – Business Europe ano. Forum 50 ano. Platofma Byznys pro společnost ne. Takže vidíte, že je to opravdu půl na půl. Nyní stanovisko a doporučení, která jsme přijali ve výboru pro záležitosti EU. Doporučení: Vzhledem k výše uvedenému hodnocení problematiky bylo výborem EU přijato usnesení s doporučeními, která vám raději tentokrát přečtu všechna, abych se nedostal do stejných problémů jako při předešlém materiálu, kdy jsem zpravodajoval tabák. Protože ony jsou opravdu tak po sobě seskládána, aby to dávalo smysl, protože když některé vynechám, pane předsedající, pro paní místopředsedkyni Gajdůškovou, aby potom neřekla zase něco, co mě bude mrzet. Děkuji. Takže: Podporujeme rovné příležitosti žen a mužů. Lze souhlasit s cíli směrnice, kterými je větší zastoupení žen a nastavení skutečných rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy. Z tohoto hlediska je možné spíše pozitivně hodnotit i samostatný obsah směrnice, zejména princip, že nedostatečně reprezentované pohlaví má být zvýhodněno, pokud jsou ostatní kvalifikační kritéria uchazečů shodná. To je, ze dvou stejných uchazečů bude vybrána žena, pokud je však jeden z kandidátů jasně lépe kvalifikován na danou pozici, pak by měl být vybrán kvalifikovanější kandidát. Problematická je pak argumentace Komise pro přijetí směrnice na evropské úrovni. Z pohledu Senátu lze tvrdit, že místo principů spravedlnosti a skutečných rovných příležitostí spolu se sladěním rodinného a pracovního života, využívá Komise spíše neoliberální argumentaci, že směrnice je nutná pro fungování volného trhu. Lze se důvodně domnívat, že Komise se snaží o úpravu problematiky pozitivní diskriminace, kterou SFEU poměrně jasně svěřuje členským státům. Soulad směrnice s principem subsidiarity a proporcionality je, pokud se budeme striktně držet těchto principů, problematický. Úkolem Senátu by spíše mělo být, poukázat na špatné podmínky pro sladění rodinného a pracovního života, na nedostatek předškolní péče, těžký návrat do práce po mateřské dovolené, diskriminace žen při nástupu do zaměstnání z důvodu možného

238 těhotenství, nemožnost zkrácených úvazků apod. To by vše vláda měla řešit bez ohledu na kvóty či nikoliv. Současně je velmi sporné se odvolávat na takzvanou společenskou odpovědnost podniků, která v českých poměrech je velmi nízká a nelze ji srovnávat se zavedenými praktikami severských či západních států. Obecně lze tuto směrnici podpořit i s ohledem na to, jakou to vyvolalo debatu, což je jen pozitivní. Ale současně je třeba vyjasnit možné právní nesrovnalosti a normativní část směrnice. Nyní dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení – Směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních – z 8. schůze konané dne 6. března 2013. Jedná se o senátní tisk č. N 006/09. Po úvodní informaci Zdeňka Kadlece, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, a Zuzany Fišerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor I. přijímá k návrhu směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení, II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Antonína Maštalíře, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. A nyní mi dovolte, já to opravdu proletím rychle, vědom si toho, že pokud vám doporučení celé nepřečtu, tak to vyvolá určitě hodně diskusních příspěvků. Protože jsem přesvědčen, že je to opravdu po předešlém materiálu žádoucí. Takže: Senát PČR I. 1. uvědomuje si dlouhodobou výraznou genderovou nevyváženost ve vedoucích funkcích, 2. připomíná, že článek 157 odst. 3 Smlouvy o fungování EU zakládá pravomoc EU přijímat legislativní opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci, 3. připomíná, že problematika genderové nevyváženosti ve vedoucích funkcích je neodmyslitelně spjata s dalšími otázkami souvisejícími s rovnými příležitostmi pro ženy a muže, slaďováním rodinného a pracovního života, rozdíly v odměňování žen a mužů a překonáváním genderových stereotypů apod., II. 1. uvědomuje si, že přestože ženy již řadu let představují většinu absolventů vysokých škol, podíl jejich zastoupení ve vedení podniků tomu neodpovídá, 2. připouští ovšem, že tento zjevný nepoměr může být způsoben dalšími faktory, jako je poměrně vysoký věk členů dozorčích rad (58 let v průměru),

239 absence žen v těchto oblastech vrcholového managementu podniků, ze kterých většinou členové dozorčích rad pocházejí, 3. připomíná, že daleko větší diskriminaci čelí ženy v otázkách mateřství, kdy v důsledku nemožnosti efektivně skloubit rodinný a pracovní život začnou za muži od jistého věku kariérně a v důsledku toho i finančně ztrácet, 4. navrhuje proto, aby se legislativní iniciativy Evropské komise soustředily především na odstraňování překážek, které brání plnému uplatnění žen ve společnosti, jako je diskriminace v otázce mateřské a rodičovské dovolené, rozdílné odměňování za stejnou práci a překonávání genderových stereotypů, 5. je si vědom skutečnosti, že si některé členské státy v nedávné době přijaly opatření, která se věnují problematice závazných podílů žen ve vedení podniků, nicméně dosud nejsou známy žádné dopady těchto opatření, 6. domnívá se proto, že je předčasné zavádět závazné cíle zastoupení žen pro všechny státy EU, neboť tento přístup nebere v potaz odlišné podmínky, ve kterých fungují podniky v jednotlivých členských státech, odlišné tradice správních a dozorčích rad společností a svou podstatou omezuje výkon vlastnického práva akcionářů, pokud jde o rozhodování o složení vrcholových orgánů jimi vlastněných společností, 7. poukazuje na skutečnost, že návrh se týká pouze členů dozorčích rad a nevýkonných členů správních rad společností kotovaných na burzách, čímž je jeho reálný dopad na rovné příležitosti žen a mužů podstatně omezen, což vyvolává pochyby o efektivnosti smysluplnosti tohoto návrhu s ohledem na jeho zamýšlené cíle, 8. zastává názor, že by se úsilí o politické řešení genderové nevyváženosti mělo v první řadě zaměřit na otázku rovného zastoupení žen a mužů v politických institucích, orgánech veřejné moci, veřejnosprávních subjektech a v organizacích ve veřejném vlastnictví, 9. vyzývá vládu, aby nerezignovala na otázky rovných příležitostí žen a mužů a respektovala doporučení mezinárodních i domácích institucí, které dlouhodobě upozorňují na chronický nedostatek zařízení péče o předškolní děti, na absenci podpory flexibilních forem zaměstnávání pro rodiče pečující o dítě a na problémy spojené s návratem rodičů do zaměstnání, III. 1. Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání, 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Tolik ode mě. Děkuji.

Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální problematiku a já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Daniela Filipiová. Ano. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedo. Já nebudu dlouho zdržovat. Nebudu opakovat to, co už tady bylo řečeno, čeho se ten návrh týká. Chci jenom říci, že pokud pomineme právní výhrady ke znění směrnice, musím říct, že pozitivní diskriminace není správnou a podle mého názoru ani vhodnou

240 metodou uplatňování jakýchkoli lidských práv. Při aplikaci pozitivní diskriminace totiž musí jednoznačně docházet k diskriminaci těch, kteří na úkor její aplikace byli například na obsazení pracovního místa odmítnuti. Myslím si, že posuzování kvalit obou kandidátů – to je tak strašně subjektivní názor, že opravdu ho nelze naprosto objektivně aplikovat a velmi těžce se bude dokazovat, že tento kandidát byl odmítnut jenom proto, že nebyl dostatečně kvalifikován nebo naopak. Myslím si, že aplikace pozitivní diskriminace znevažuje schopnosti dané osoby a může naopak vyvolávat negativní reakce u zbytku společnosti. Myslím si, že není možné obecně uplatňovat princip, že někdo může být přijat na nějaké místo "jen" vzhledem ke svému pohlaví, rase či handicapu. Já musím říct sama za sebe, že pokud bych věděla, že jsem na dané pracovní místo byla přijata jenom proto, že jsem žena nebo že jsem vozíčkář, abych naplnila nějaké kvóty, tak by mě to doslova uráželo. Myslím si, že usnesení zdravotního výboru zní v této věci naprosto jasně, v podstatě souhlasí s vládou. Tolik moje vystoupení.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. To už je druhý podobný materiál, kdy zase spasitelé světa něco vymysleli. Já musím říct, že podstatné je něco jiného. Podstatné je, že toto je začátek procesu. Všimněte si, že úmyslně byla vybrána taková část, která nikoho příliš zase neirituje, ono těch kotovaných společností tolik není. Ale bude to pokračovat, až bude dosaženo tohoto dílčího cíle, proces bude pokračovat, půjde dál a dál, do dalších oblastí života. Ale pak teprve začnou problémy. Cherchez la femme se – se říká ve Francii. A ono to tak bude. Na našem příkladu mohu uvést, že o žádnou diskriminaci nejde. Jak jinak by tady mohla sedět paní senátorka Gajdůšková a ostatní mé kolegyně, přítelkyně. Je pravda, že to je diskriminační, protože stačí se na vás podívat a podívat na nás, my můžeme mít tak hadry s pruhem nebo bez pruhu, vy máte na každém zasedání něco jiného, což už samo o sobě je diskriminační. Podívejte se na ples, v čem tam chodí dámy a v čem tam chodíme my. My máme furt stejné černé hadry a lakýrky, takže na nás nic zajímavého není. Také ve věznicích je diskriminace neuvěřitelná. Podívejte se na poměr vězňů mužů a vězňů žen, tam vidíte jasně, že je někde chyba, protože mužů je ve věznicích mnohem víc než žen. (Pobavení v sále.) Podívejte se na úřady, do škol. Já na úřadě – chlapa abych pohledal. Chlapi samozřejmě mají výhodu, protože jsou opečováváni, neboť je jich tam opravdu málo. Žen je tam víc – zaplať Pán Bůh, říkám, pozor, já s nimi nemám problém, velmi rád s nimi spolupracuji, naopak s chlapy se moc nesnáším, protože s nimi není tak příjemně jako se ženami. Co se stane, až všechno zvýhodníme a teď se nám do výběrového řízení přihlásí žena a černoch. Oba mají pozitivní diskriminaci. A co teď s tím uděláte? Prostě jsou to blbosti. Nazývám to česky. Jsou to blbosti, které si někdo vymýšlí. Jednak vnáší nenávist do společnosti, protože to samozřejmě vyvolává ve společnosti nežádoucí procesy. Já vás ujišťuji, že ženy se obhájí samy. Něco jiného je dát jim příležitost, aby například mohly dělat z domova, aby mohly dělat na kratší pracovní úvazky. To je naprosto v pořádku. A tady bychom se měli shodnout na tom a změnit zákoník práce, který to neumožňuje. A tam najednou všichni ti, kteří křičí, jak by to mělo být, když jde o zjednodušení zákoníku práce, najednou stop a máme ho takový, že se podle něj ve skutečnosti pracovat nedá. Takže tam bychom měli napřít svou iniciativu a takovéto nesmysly odmítnout. Protože za rok tady budeme mít další a

241 další směrnice, které si někdo v Bruselu vymyslí, až se obklíčíme a vytrváme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. Nyní vystoupí paní senátorka, místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem původně byla přihlášená jenom proto, že jsem chtěla poděkovat našim osvíceným kolegům ve výboru pro záležitosti EU. Poděkovat jim za formulaci usnesení, které si myslím, že je skutečně velmi dobré. Ale jak se zdá, tak přece jenom je potřeba asi trošku vzdělávat poté, co vystoupil můj ctěný a vážený pan kolega senátor Kubera. Diskriminace či nediskriminace a celá genderová politika je, přátelé, přece o něčem úplně jiném. Jste přesvědčeni o tom, že je správně, aby člověk na stejném místě, se stejným výkonem měl o 25 % nižší mzdu jenom proto, že má nějaké pohlaví? Myslíte si, že to je skutečně v pořádku? Myslíte si, že je v pořádku, že někdo musí odvést třikrát tolik práce, aby se dostal na stejnou úroveň než ten druhý jenom proto, že je nějakého pohlaví? Myslíte si, že je v pořádku, že zde máme velkou skupinu, která je vzdělanější než ta druhá a přitom je na víceméně nižších úrovních rozhodovacích procesů? To není v pořádku. A o tom to je. Víte, v krizi se ukázala jedna docela důležitá věc. A to, že firmy, kde byly vyvážené týmy, kde byly jak ženy, tak muži, byly úspěšnější, krizi přežily lépe. Ty nekrachovaly. Protože tam byly zastoupeny jak dynamické mužské elementy, tak více odpovědné, dejme tomu opatrnější ženské elementy. Prostě se doplnily. Je to stejně jako v rodině. Nejlepší je rodina, kde je táta i máma, kde to prostě funguje. Jestliže je tam jenom jeden, tak možná to může fungovat také, ale už je to vždycky neúplné. Není to ideální. A o tom je to i ve společnosti. O to bychom se měli snažit. Já netvrdím, že zrovna tato směrnice je značka ideál. Skutečně to vzbuzuje emoce, asi to není úplně nejšikovnější. Ale vnímám to, že je to docela pragmatické nařízení ve srovnání s tím, jak fungují firmy, kde je zastoupení vyváženo a naopak, kde není. Já jsem se ale skutečně přihlásila, protože jsem chtěla poděkovat osvíceným mužům ve výboru pro záležitosti EU, připomínám, že je tam pouze jedna žena, za návrh usnesení. Myslím si, že to je skutečně správné a základní problém je v odstraňování překážek pro to, aby jeden každý člověk bez ohledu na pohlaví či jiné záležitosti, za které sám nemůže, které prostě jsou mu dány, měl příležitost uplatnit svůj talent, všechno, co umí. Zde je formulováno, že problém je v diskriminaci ve vztahu k mateřské a rodičovské dovolené a návrh usnesení se dotýká rozdílného odměňování, které skutečně není v pořádku. Stejně tak si myslím, že velmi důležité je, že pokud se chceme skutečně propracovat k vyváženému zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech, tak bychom se o tom měli především snažit na politické úrovni a v oblasti veřejné správy. Tady jsem přesvědčena o tom, že návrh tohoto usnesení je velmi dobrý, že je racionální a moje představa je, že jsou to muži, kteří se musí snažit o to, aby jim ženy byly skutečně partnerkami. Protože tam, kde to funguje, tak to funguje dobře v celé skupině, v celé společnosti, v celém týmu.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda.

242 Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za udělení slova. Vážený předsedo, kolegyně a kolegové, slovutný Senáte. Já mám opravdu minimum příležitostí souhlasit se stanoviskem vlády. Vláda mi k tomu nedává mnoho příležitostí. Ale tady to musím podporovat. Nehodlám zdržovat, pitvu celé problematiky nám předvedl kolega Maštalíř. Zavalil nás opravdu dokonalou analýzou, z níž musím snad souhlasit jenom s tím, že se velice přimlouvám a bylo by žádoucí, aby ženy v naší společnosti dostaly větší příležitost, nebo větší možnosti k tomu, aby se profesně realizovaly předškolními zařízeními i dalšími podmínkami. Ony je k tomu nemají. Musím částečně souhlasit i s kolegyní Filipiovou, a to také nebývá tak časté, protože jde skutečně o pozitivní diskriminaci. My tuto záležitost známe z cikánské otázky, a vždycky to budí odpor, její analýza, to, že by ji urazilo, kdyby na základě takovéto normy se dostala někam přednostně, tomu plně rozumím. Já jako člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy si užívám, tam lidsko-právní prapory jsou vysoko vztyčené, užívám si genderové problematiky plnými doušky. Já jsem doyen této komory a tak si také jako doyen hodně pamatuji. Vzpomínám si, jak náš parlament v hlubokém socialismu – jak tam bylo pevně stanoveno, kolik žen bude v parlamentu, a bylo to dotaženo do poměrně velkých detailů, kolik z nich bude dojiček, učitelek, zdravotních sester a stranických pracovnic. To všechno se velice pečlivě sledovalo. To všechno se velice pečlivě sledovalo. Tam snad, proboha nedojdeme, že by nám Evropská unie posléze také stanovila, kolik kde bude homosexuálů, kuřáků cigaret anebo schizofreniků. Kdykoliv se setkám s pojmem genderová vyváženost, tak to odmítám! A omlouvám se tím kolegyni Gajdůškové – ale tohle je ne mě příliš! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já jenom nechápu, proč se pan senátor Lebeda omlouvá mně… A za co? (Projevy rozpačitosti.) Nemyslím si, že by to bylo potřeba… Nepochopila jsem to, omlouvám se…

Předseda Senátu Milan Štěch: To si jistě vyřídíte, děkuji. Prosím, pan senátor Miloš Vystrčil bude nyní hovořit. Připraví se paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, nevím, jestli jsme si všichni směrnici přečetli. Směrnice říká, že je potřeba u soukromých společností, které jsou kótovány na burze, pak u soukromých společností, dosáhnout nejlépe do roku 2020 to, aby měly ve svých řídících orgánech 40 % žen. A že pro to prostě potřeba udělat nějaké směrnice vnitropodnikové, že je k tomu potřeba udělat nějaká další opatření – a že to všechno bude kontrolováno. Dále je v té směrnici napsáno, že 40 % stačí, protože lidé, co směrnici psali, to ví; a že 30 % je kritické množství, tzn. pod 30 % je to podkritické množství.

243 Teď vám něco přečtu, co jsem si tady našel, mezitím, o čem si tady dneska povídáme – o Evropské unii. Národní centrální banka – 17 % žen, podkritické množství. Evropská komise, 27 komisařů, 9 žen – 33 %, mírně nadkritické množství. Předsedové Evropské komise od roku 1958 jenom muži, ženy – 0 %, zásadně podkritické množství. Evropská rada, to jsou premiéři a další vedoucí činitelé E 27, celkem 31 lidí, 2 ženy – 7 %, podkritické množství. Evropský parlament, 754 lidí – 35 % žen, nadkritické množství, ale až v poslední době, rozhodně ne dostatečné… Takhle na tom jsou ti, co nám říkají, jak to máme dělat a jak by to bylo správné. Hlavně to říkají těm, co se starají o to, abychom my měli na výplaty, protože jsou to soukromé společnosti, které někdo řídí na základě nějakých principů. Nepředpokládám se, že by se to snažil dělat tak, aby prodělával. To je další úžasná úvaha, která není nikde zdůvodněná. Je tam napsaná, že prostě to, že někde chybějí ženy, resp. není využíván jejich potenciál, způsobuje hospodářský úpadek. Právě proto, že je potřeba zastavit tento hospodářský úpadek, tak je potřeba zvýšit počet žen ve vedoucích funkcích, i kdyby to nechtěli. A teď pojďme na to, co to bude znamenat. Jestliže dneska to je minimálně v některých zavedených demokraciích tak – a mohl bych je jmenovat, že je tam pořád 40 % ve vedoucích funkcích nemají, může to být také možná proto, že to ženy nechtějí. V okamžiku, když to ženy nechtějí, a přesto je k tomu budeme nutit, tak budou jiné ženy, které to chtít budou. Kdežto ty vzdělané, které tam jistě jsou, ale ony to z nějakých důvodů nechtějí. Otázkou je, z jakých. A teď ty, co to nechtějí, a mají nižší vzdělání, tak přesto najednou budou mít cestu k tomu, aby se dostaly na vrchol anebo skoro k vrcholu. Co to bude znamenat? Bude to znamenat, že ženy, co jsou vzdělané, a přitom z nějakých jiných důvodů, aby udělaly dobré podmínky pro rodinu atd., na vrchol nechtějí stoupat. Budou na tyto ostatní naštvané. A druhá věc, která nastane, kvalita společností se zhorší. Celé to bude jinak, než to bude, když tomu necháme přirozený vývoj. Prosím vás, netýká se to toho, že se nemáme snažit, aby ženy, které jsou na mateřské dovolené, nemohly pracovat z domova, aby se nemohly vzdělávat, aby neměly lepší přístup k stejným pozicím, jako mají dneska muži. Ale rozhodně způsob, který volíme, je způsob, který vede do pekel a je to útok na svobodu podnikání. Je to útok na svobodné rozhodnutí lidí, kteří živí tuto společnost, a někdo, kdo v životě nic neřídil, nic třeba nevlastnil, dneska říká, jak má být nějaká společnost řízena. Protože předpokládá, že on to úmyslně dělá špatně, protože samozřejmě nechce prosperovat víc, než prosperuje. To je úvaha naprosto scestná, nesmyslná, nevím, socialistická, když to řeknu ještě slušně... My se tady o tom bavíme a vážně tuto směrnici chceme přijímat v rámci tohoto prostoru, abychom sami sebe zlikvidovali a snížili svoji konkurenceschopnost. K ničemu jinému to nevede, než k snížení konkurenceschopnosti. Věc, která s tím je spojena, pokud se někdo z vás na směrnici podíval, samozřejmě obrovský nárůst byrokracie. Všechno se bude měřit, kontrolovat, hlásit a počítat. To znamená, kromě toho, že dojde k omezení svobody, naroste byrokracie. To je výsledek této směrnice, pokud bude aplikována. Já vás všechny velmi prosím, abychom udělali všechno co je v našich silách – díky naší historické zkušenosti, aby se tak nestalo! Děkuji za pozornost.

244

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedo. V úvodu chci říct, že naprosto souhlasím se vším, co tady zaznělo od kolegy Vystrčila. Musím říct, že mi vzal mnoho témat, o kterých jsem sama chtěla mluvit. Jenom takové dvě poznámky. Co budeme dělat, až začneme řešit genderovou problematiku v těch oblastech práce, kde pracují jen, nebo naprostou většinou ženy? Ve školství. Ve zdravotnictví – jako zdravotní sestry. Pozor! Tam bude docházet k diskriminaci mužů. Tam nebude zastoupení 50 na 50. Budou se přijímat "směrnice na ochranu mužů", aby byli muži také rovnoměrně zastoupeni ve všech profesích? Promiňte, to je scestné! Musím sama za sebe říct, že už začínám být trošičku alergická za různé bojovníky nebo bojovnice za ženská práva. Uráží mě to. Jako člověk se dokážu obhájit sama, nikoho k tomu nepotřebuji. Jsem svéprávný člověk. Troufám si říct, že taková je naprostá většina žen. Tyhle diskuse – podle mého názoru – nevedou k tomu, aby si společnost více žen vážila a více pro ně dělala. Naopak. Vzbuzuje to negativní reakce. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ještě pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, také bych to asi lépe neřekl, než kolega Vystrčil. Jenom pár detailů. Jakási reakce na to, co tu bylo řečeno. Domnívám se, že tu panují některé mýty. Například kolegyně Gajdůšková hovořila o tom, že na stejném místě a se stejným pracovním výkonem dostávají ženy menší mzdu, dokonce o 25 %. Nemám nějaké detailní informace. Domnívám se, že jde o špatnou interpretaci statistik. Sám jsem si to hledal, protože to zde bylo opakovaně řečeno, sdělení tohoto typu, a našel jsem vždy jen to, že to byly ženy, které pracovaly v jiném odvětví. Pracovaly třeba stejně intenzivně, ale jedny pracovaly ve školce, druhé v chemickém průmyslu... Žádám, aby kdokoliv přišel a měl tuto informaci, abych ji viděl na vlastní oči. Navíc existuje antidiskriminační směrnice. Sami jsme ji schvalovali. A zákon. Kdyby to bylo o takto odlišnou částku jakou je 25 %, určitě by se to úspěšně vysoudilo. Znovu říkám, nemám všechny informace. Znovu žádám, poskytněte mi je. Dále bylo řečeno, že firmy s vyváženým genderem tolik nekrachovaly nebo mají lepší hospodářské výsledky. Možné to je, ale na druhé strany je to, řekl bych, velmi účelový argument právě pro toto zastoupení ve firmách. Protože i kdyby to byla pravda, ponechme to na firmách. Na vlastnících firem. Protože existují i jiné faktory, které mají vliv na hospodářské výsledky, např. podíl fixního kapitál, množství vývozu, uspořádání firmy. Kdybychom měli postupovat v tomto směru, museli bychom nutit firmy a vázat je tisíci dalšími předpisy. Sami cítíte, že je to nesmysl. Firmy, které nás živí, by měly být jistou flexibilitu. Dále zde bylo řečeno, že tyto kvóty nemusí mít konec. To je možné. Všiml jsem si, že existuje např. zpráva výboru pro práva žen v Evropském parlamentu. Kromě popisu situace se navrhují změny v oblasti divadelních umění. Tady vidíte,

245 že už je nakročeno i do jiných oblastí. Například hovoří o tom, že požaduje zajistit přítomnost nejméně jedné třetiny osob menšinového pohlaví ve všech oblastech tohoto odvětví. Do důsledku by to znamenalo, že třetina kulisáků musí být ženy anebo by bylo zapotřebí uvažovat o oživení psaných děl a skladeb vytvořených ženami, které se neuvádějí v programu často, nebo se uvádějí náhodou hry psané muži častěji, protože mnoho z nich vzniklo v minulosti, kdy byly doménou mužů... Ale možná, že by bylo vhodné to změnit podle Evropské komise. Domnívám se, že zákon nikdy nepostihne rozmanitost životních situací, a proto by se měl vpouštět jen tam, kde nezbytně musí. Na evropské úrovni by kromě univerzálního pravidla úspornosti měl platit také filtr subsidiarity, tzn. lze- li problematiku upravit na národní úrovni, má se tak stát. Tento návrh porušuje obojí! Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Pan senátor Škaloud byl poslední přihlášený. Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Pan ministr nemá potřebu se vyjádřit. Pan zpravodaj?

Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji, pane předsedo. Já potřebu mám. Chtěl bych říci, že vystoupilo v diskusi celkem 7 senátorů a senátorek. Závěrem to nejdůležitější, co by mělo zaznít. Výbor EU směrnici nepodporuje. Jsme na stejné pozici jako vláda ČR. My pouze upozorňujeme na oblasti, které musíme v naší republice řešit. Tak abyste jasně věděli, ještě jednou, směrnici nepodporujeme. Pouze upozorňujeme na oblasti, které je potřeba řešit.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, jak ho navrhl pan senátor Maštalíř ve svém vystoupení a jak máme k dispozici i v tisku výboru. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 67 registrováno 38, kvorum 20. Pro návrh 31, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodaji. Posledním bodem pořadu naší schůze je

36. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů o změně některých zákonů souvisejících s výplatou sociálních dávek (senátní tisk č. 61)

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Zdeněk Škromach, který má tímto slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, uvedl bych tento poměrně jednoduchý, ale v této chvíli velmi potřebný návrh zákona, který v zásadě sjednocuje podmínky pro výplatu sociálních dávek v celém systému. Protože jsou různě upravené, a ne vždy je výklad správný.

246 Snaha bývalého ministra Drábka byla navíc ještě prosadit – a v nových zákonech, které prošly, byla úprava taková, že dávka je vyplacena ve chvíli, kde je zadána do systému. Z hlediska zákona je to v pořádku. Z hlediska jaksi normálních lidských vztahů to v pořádku není. Protože jsem přesvědčen o tom, že dávka je vyplacena ve chvíli, kdy ji člověk dostane na účet anebo je mu vyplacena cash. Tento návrh to upravuje vlastně tak, aby skutečně ten, kdo bude muset řešit situaci, nebyl občan, kterému dojde např. rodičovský příspěvek o měsíc později, kdy nemá zaplacený nájem, nemá zaplaceny další věci, které z toho musí platit, a spousta lidí bez této podpory není schopna zaplatit např. nájmy. To může znamenat, že lidi, lidově řečeno, mohou skončit pod mostem, protože prostě nezaplatili. Sice je pravda, že paní ministryně Müllerová se snaží napravit tento stav, ale mám obavu, že bez zákonné úpravy to vždycky bude jenom snaha. V zásadě jde také o to, že v dalších letech by měl být zaveden systém jednotného výplatního místa. Je to vlastně obdoba jednotného inkasního místa v rámci ministerstva financí. Jednotné výplatní místo. To je opět cloud, do kterého by všechny věci měly vstupovat a z kterého by měly "napršet" k jednotlivým občanům. Problém je, že je tady opět pochybnost, jak je to připravováno a nastaveno, že systém bude fungovat. Zodpovědnost musí nést provozovatelé systémů. Jednoznačně! Nemůžou se vymlouvat na zákon. Dávka byla vyplacena, a my s tím nemůžeme nic udělat. Není to problém ani úřadů práce, těch úředníků, kteří jsou tam dneska přetížení a kteří s tím mají velké problémy. Je to problém nefunkčního systému, který opět dávku nevyplatí. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu zákona, který je poměrně jednoduchý, a věřím, že projde i Poslaneckou sněmovnou. Tak jak sleduji diskuse, je snaha systém opět dostat do funkčního stavu, jak tady byl před panem ministrem Drábkem.

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji vám. Posaďte se, pane místopředsedo, ke stolku zpravodajů a plňte úlohy předkladatele. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení paní senátorku Danielu Filipiovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedo. Budu velmi stručná, protože skutečně jde o velmi jednoduchý návrh, který pan kolega Škromach jednoznačně představil. Dovolím si citovat dvě věty z legislativní zprávy, kde se píše, že jestliže právní řád obsahuje úpravu vymezující jednoznačně den provedení platby ze strany občanů ve prospěch státu, lze považovat za odpovídající, když stejný princip bude promítnut také do úpravy vymezující platby sociálních dávek ze strany státu ve prospěch občanů. Čili z hlediska právní úpravy se jeví jako rozumné co do účelu sociální pomoci i efektivity elektronizace jakékoliv správní činnosti, aby veřejná správa byla předvídatelná a byla skutečně službou veřejnosti. Jenom k tomu dodám, že se obávám, že byť se tady vyřeší, dovolím si říct, právní purismus, že budou stejné podmínky, tak to nevyřeší, aby lidé dostávali dávky včas. Prostě se jenom posune datum, kdy je dnes den přiznání dávky odeslání dávky, a pokud projde tento návrh zákona, tak den přiznání dávky bude ten, kdy to občan obdrží. Ale zpoždění stejně tento návrh zákona nevyřeší. Jako zpravodaj si dovolím navrhnout přikázat tento návrh zákona do VZSP a event. se nad tím zamyslet, zda by bylo možné přijmout takové opatření

247 v zákoně, aby dávky byly vypláceny včas, ale obávám se, že je to nad možnosti Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Pan navrhovatel – chce ještě něco dodat? Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, jenom na poznámku ohledně toho, jestli to vyřeší, posune hranici zodpovědnosti exekutivy k občanovi. Protože dneska hranice končí ve chvíli zadání do systému, takhle ji posune dál. Myslím, že bude vytvořen i tlak na to, aby systém fungoval.

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Chce vystoupit ještě paní zpravodajka? Nechce vystoupit. Byl podán návrh na přikázání, a to VZSP. Můžeme tedy hlasovat. Budeme hlasovat o přikázání. Přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum je 20. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 68. Registrováno 38, kvorum 20. Pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajce. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad 6. schůze. Děkuji vám za odvedenou práci. Naše jednání končím. Těším se na setkání, nejpozději na příští schůzi, ale věřím, že to bude i dříve… Hezký den, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 12.53 hodin.)

248 Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 6. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1

WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY