Jánabráchismus V České Republice Aneb Mocenské Sítě V Letech 2010–2017
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Jánabráchismus v České republice aneb mocenské sítě v letech 2010–2017 Nadační fond proti korupci Obsah 1 Předávání moci mezi lety 2010 až 2017 3 2 Vlivné osoby a jejich vazby 11 Andrej Babiš . 11 Alexej Beljajev . 15 Pavel Bém . 16 Daniel Beneš . 19 Lenka Bradáčová . 23 Milan Cícer . 26 Vladimír Dbalý . 28 Martin Dvořák . 33 Miroslav Elfmark . 37 Igor Gáborík . 39 Libor Grygárek . 41 Richard Háva . 44 Martin Horák . 45 Tomáš Hrdlička . 46 Milan Chovanec . 50 Ivo Ištvan . 56 Roman Janoušek . 57 Zdeněk Kabátek . 62 Miroslav Kalousek . 63 Václav Klaus . 65 Ivan Langer . 68 Dagmar Máchová . 71 Karel Muzikář ml. 73 Vratislav Mynář . 76 Jana Nagyová (dnes Nečasová) . 78 Petr Nečas . 82 Martin Nejedlý . 84 Radek Pokorný . 87 Petr Rafaj . 92 Vlastimil Rampula . 94 David Rath . 95 Ivo Rittig . 97 Martin Roman . 100 Luděk Sekyra . 104 Bohuslav Sobotka . 106 Jaroslav Strnad . 109 Robert Šlachta . 110 Marek Šnajdr . 112 Petr Šťovíček . 114 Alena Vitásková . 115 Zdeněk Zbytek . 119 Miloš Zeman . 121 Pavel Zeman . 124 Rejstřík 126 Literatura 129 2 1 Předávání moci mezi lety 2010 až 2017 Souběžně s prvním překročením státní hranice cizím vojákem v uniformě vojsk armád Varšavské smlouvy hodinu před půlnocí dne 20. srpna 1968 obsadila skupinka příslušníků speciálních jednotek sovětské armády Generální štáb tehdejší československé armády [349], [363]. Příslušníci Specnaz dorazili do Prahy krátce předtím jako civilisté. Jejich úkolem bylo zabránit odporu československé armády. Souběžně s tím ministr obrany SSSR maršál Andrej Grečko telefonicky „upozornil“ ministra národní obrany generála Martina Dzúra výhružkou „pokud padne jediný výstřel, budete viset na telegrafním sloupu!“ před ozbrojeným odporem vůči jednotkám vojsk Varšavské smlouvy vstupujícím do Československa [349], [350]. Pětapadesát minut po půlnoci dne 21. srpna 1968 náměstek ministra vnitra plukovník Viliam Šalgovič, který se v čele skupinky pracovníků ministerstva vnitra podílel na přípravě a provedení invaze, nařídil náčelníkům krajských správ SNB obsadit sdělovací prostředky a vysílačky radioamatérů [349]. Úkolem bylo zabezpečit klid a veřejný pořádek. Současně nařídil ochranu budov SNB, skladů s výzbrojí a výstrojí. Za dalších dvacet minut dorazila skupina pracovníků Státní bezpečnosti do budovy Československého rozhlasu [349]. V půl druhé ráno vydal náčelník krajské správy SNB v Praze příkaz k obsazení te1evizního vysílače Petřín, ústředny rozhlasu po drátě a mezinárodní telefonní ústředny. Souběžně s tím na letišti v Ruzyni přistály dva sovětské vojenské letouny, z nichž bylo vysazeno několik desítek ozbrojených sovětských vojáků, kteří obsadili hlavní letištní budovy a vyhnali z nich personál a čekající cestující [349]. Ve dvě hodiny ráno byla zahájena masivní letecká výsadková operace. Na letišti v Ruzyni přistávala s minutovými intervaly dopravní letadla s vojáky elitní sovětské gardové výsadkové divize, vyzbrojenými i tanky a obrněnými transportéry [349]. K určeným cílům výsadkáře naváděli pracovníci sovětského velvyslanectví. Ve tři hodiny ráno byla vyslána pětičlenná skupina přís1ušníků Státní bezpečnosti do budovy ČTK s úkolem kontrolovat vstup do budovy a zamezit vstupu novinářů z kapita1istických států [349]. Souběžně s tím byl v budově předsednictva vlády sovětskými výsadkáři internován předseda vlády Oldřich Černík a další vysocí činitelé. Dvacet minut po čtvrté ráno sovětská tisková agentura TASS vyslala do světa oficiální prohlášení, že vojska Varšavské smlouvy vstoupila do Československa na žádost stranických a státních činitelů [349]. O deset minut později první sovětské obrněné vozy, vedené vozidlem sovětského velvyslanectví, dorazily k budově ÚV KSČ [349]. S každou další minutou nabírala okupace na rozsahu a šířila se jako lesní požár. Sled událostí již nešlo zvrátit [349]. Aby uchopení moci vojskem v cizí zemi bylo úspěšné, musí agresor vždy porazit dva protivníky: místní ozbrojené složky a veřejné mínění. V uvedeném pořadí. Vycvičení a vyzbrojení vojáci a jejich velitelé, odhodlaní srdnatě bránit svoji zemi, mají přirozenou sílu strhnout na svou stranu i celé veřejné mínění a celou zemi. Tedy miliony obyvatel s veškerou zbrojní či průmyslovou výrobou. Příklady z druhé světové války z nejrůznějších zemí jsou toho názorným důkazem. Ale i když je bránící se vojsko poraženo, nemá agresor zdaleka vyhráno. Zbývají totiž ještě miliony civilistů. Pokud ti odhodlaně proti početně nesrovnatelnému agresorovi povstanou, mohou i nesrovnatelně vyzbrojenějším okupantům udělat z obsazení země „peklo na zemi“. Všechny civilisty zničit nelze. Zlomit jejich odpor je třeba jinak – obsadit média. Úspěšné uchopení moci v demokratické společnosti se v podstatě skládá ze stejných kroků. Rozdíl je jen v jejich pořadí. Nejprve je třeba na svou stranu získat veřejné mínění, a teprve potom obsadit výkonné složky státu – ministerstva, vedení státních a polostátních firem apod. Potřeba mít na svoji straně veřejné mínění ale zůstává. Každý vládce to dobře ví. A každý vládce se bojí nepokojů, demonstrací a stávek. Narušení běžného fungování státu je přitom snadné. Stačí, když se odhodlaní 3 zaměstnanci železnic rozhodnou na každý železniční přejezd umístit několik vagonů. Při hustotě železniční sítě v Česku náhle problém… Nespokojenost a tlak veřejného mínění stály na počátku změn, ke kterým došlo v roce 2010. Tlak veřejného mínění nastolil téma při parlamentních volbách v roce 2010. Probíhající finanční krize průběžně odčerpávala potřebné prostředky na správu státu. Zdroje přestávaly docházet. Stále častěji se i v médiích hovořilo o korupci a klientelismu [145]. Atmosféra ve společnosti se měnila. Média informovala o lobbistech, klientelismu a korupčních aférách [145]. Klíčové státní zastupitelství v čele s Renatou Veseckou nefungovalo úměrně intenzitě mediálních odhalení. V reakci na sílící hlad veřejnosti po účelném potírání korupce se ministr vnitra Ivan Langer rozhodl s korupcí rázně zatočit a na Ministerstvu vnitra nechal zřídit… protikorupční linku [167]. Chtěl tím patrně vyvážit to, že v roce 2006, krátce po usednutí do křesla ministra vnitra, nechal zrušit Finanční policii. Ta zajišťovala značné finanční prostředky z trestné činnosti [165]. Následky zrušení Finanční policie byly podle mnohých katastrofální. Organizační změny a tlaky ze strany politiků měly v policii navíc za následek masivní odchod policistů ze služby [166]. Někdejší šéf civilní rozvědky generálmajor Karel Randák k období mezi lety 2006 až 2010 médiím nedávno řekl: „Za dobu svého působení v nejrůznějších funkcích si nepamatuji vládu více spojovanou s klientelismem, než byla vláda Mirka Topolánka. To mohu říct celkem zodpovědně. Stačí si projít jména, která v té vládě byla. Miroslavem Kalouskem na postu ministra financí počínaje, přes Alexandra Vondru na místě ministra pro evropské záležitosti, Aleše Řebíčka na místě ministra dopravy až po Tomáše Julínka na ministerstvu zdravotnictví. To byla éra nejhrubšího klientelismu. (…) V počátku to byla opoziční smlouva, pak už to byla prostá korupce. Opoziční smlouva umožnila, že se politika propojila s byznysem. (…) Následně se na to díky lobbistům nabalila sféra orgánů činných v trestním řízení. Když už byla podchycena vláda a ministr vnitra, tak není problém dosadit svého člověka na místo policejního prezidenta. Ten zase může ovlivňovat jmenování dalších lidí na celorepublikové útvary. To samé platí pro nejvyššího státního zástupce. Jestliže je ministr spravedlnosti ovlivněný, je vazba na státní zastupitelství jednoznačná.“ [351] O potřebě potírat korupci mluvil už v roce 2009 i Mirek Topolánek a jeho stranický kolega Petr Nečas. V listopadu 2009 probíhal kongres ODS a téma korupce se na něm skloňovalo ve všech pádech. Tehdejší předseda ODS a již bývalý premiér Mirek Topolánek hřímal: „Zejména už vláda nedostala čas dotáhnout do konce boj s korupcí, změnit společenské klima a vrátit občanům víru v demokracii.“ [145] Bývalý premiér také upozorňoval, že jeho strana musí krátkodobě „klást daleko větší důraz na rehabilitaci demokratické politiky a na boj s korupcí. To jsou problémy, které lidi trápí ze všeho nejvíce, dokonce více než krize.“ [145] A tehdejší místopředseda ODS Petr Nečas dokonce prohlásil, že volby rozhodne pozice jednotlivých stran ve vztahu ke korupci: „Korupce je to, co pálí lidi více než to, zda nějaká daňová sazba je 15 nebo 17 procent. Budou-li lidé věřit, že strana, která je u moci, nekrade, nebo že minimalizuje prostor pro kradení a pro korupci, tak té straně dají důvěru.“ [145] Korupce byla podle Nečase největší zlo, které rozleptává základy státu. Nečas se přitom pustil i do vlastních řad: „A teď si řekněme velmi otevřeně, týká se to celé ODS, protože na rozdíl například od daní, od důchodového systému, problém korupce prorůstá celou naší společností, všemi strukturami. Netýká se pouze celostátních politiků ODS, týká se regionálních a místních politiků ODS.“ [145] V dubnu 2010 se novým volebním lídrem ODS stal Petr Nečas [145]. V každém přírodním nebo sociálním systému existuje okamžik, kdy dojde k náhlé kvalitativní změně v chování systému. Například při nafukování dětského balonku se balonek stále rozpíná a zvětšuje svůj objem, přitom ale stěny balonku odolávají tlaku uvnitř. Až do jisté hranice, kdy stačí jen nepatrně přidat další vzduch a balonek náhle praskne. Skokově změní kvalitu. Přesně k tomu došlo i v roce 2010. Trpělivost veřejnosti k přehlíženým aférám „praskla“. Do vlády se dostala protestní strana s protikorupční tématikou. Nový premiér Petr Nečas musel na situaci reagovat. Do té doby neohrožení 4 politici a lobbisté, zvyklí