Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

Ústav politologie

Diplomová práce

Eliška Votýpková

Esperanto v Československu v letech 1945 – 1970

Esperanto in in 1945 – 1970

Praha 2010 PhDr. Oldřich T ů ma, Ph.D.

Poděkování

Tuto práci v ě nuji za bezrozm ě rou podporu b ě hem jejího zpracování své rodin ě a všem esperantist ů m, a to nejen pam ě tník ů m, se kterými jsem m ě la možnost hovo ř it a pomohli mi s p ř eklady esperantské terminologie. Speciální pod ě kování pat ř í M ě stskému muzeu v Č eské T ř ebové, které eviduje Sbírku materiál ů historie esperanta v č eských zemích a s jejich laskavým svolením mi byly n ě které tituly zap ů j č eny k soukromému studiu.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a použila jsem pouze t ě ch zdroj ů , které uvádím v bibliografii. U všech formulací, které nejsou mé vlastní, ale p ř evzaté od jiných autor ů , vyzna č uji (nap ř . uvozovkami) jejich rozsah a uvádím podle cita č ních zvyklostí daného jazyka jejich zdroj. U p ř evzatých myšlenek též uvádím jejich zdroj, i když se jedná o mé vlastní formulace.

V Praze dne ………….. ……………………………………..

Anotace

Diplomová práce poskytuje obraz esperantského hnutí v Č eskoslovensku po druhé sv ě tové válce až do za č átku normalizace ve sv ě tle úst ř edních esperantských periodik. Toto období prolnula existence SE Č SR, éra esperantismu udržovaná mladými esperantisty a esperantisty obránci míru a nakonec esperantský orgán Ministerstva školství a kultury, Č eskoslovenský esperantský výbor. V práci je vyzdvihnuta funk č n ě – organiza č ní stránka esperantského hnutí, klí č ové události a jsou charakterizovány nejzajímav ě jší esperantské akce (nap ř . Letní školy esperanta). K ucelen ě jšímu obrazu historie hnutí té doby slouží pohyb č eskoslovenských esperantist ů na sv ě tových esperantských kongresech a nemén ě zajímavý vztah esperanta a Spole č nosti národ ů .

Thesis provides a picture of the in Czechoslovakia after World War II until the beginning of normalization in light of the central Esperanto periodicals. This period penetrated the existence SE CSR, era of sustained esperantismus by the young Esperantists and Esperantist the defenders of peace and finally Esperanto authority of the Ministry of Education and Culture, Committee of the Czechoslovak Esperanto. In the thesis are highlighted functional and organizational aspects of Esperanto movement, key events and characterized Esperanto interesting events (eg. Summer School of Esperanto). For a more comprehensive picture of Esperantist history, the movement of Czechoslovak Esperantist in the World Congress of Esperanto and the equally interesting relationship of the Esperanto and League of Nations are mentioned. Obsah

Použité zkratky...... 7

Úvod...... 12

1. Esperanto versus otázka židovství...... 15

2. Komu pat ř í esperanto? ...... 17

3. Etapy esperantských d ě jin...... 18

4. Č eskoslovensko a UEA...... 24

5. Cenu za vedlejší roli v mezinárodním esperantském svazu získávají …...... 25

6. Sedm let povále č ných … kam sm ěř uje esperanto?...... 31

7. Esperantská exekutiva ...... 33

8. „Slovaka Esperanto Societo“...... 36

9. Ideová školení („Socialismus není myslitelný bez plánování“) ...... 38

10. Od kongresu ke kongresu všichni musí hrát ...... 40

10. 1. 1947 (Rozb ě h)...... 40

10. 2. 1948 (Indície)...... 42

10. 3. 1949 (My č eskoslovenští esperantisté voláme …)...... 45

10. 4. 1950 (Pevn ě a neochv ě jn ě na stran ě pokroku)...... 46

10. 5. 1951 (ILPE)...... 48

10. 6. 1952 (Konec …)...... 50

11. Kongresová mezihra ...... 51

11. 1. I. – regiono Praha...... 52

11. 2. III. – regiono Mladá Boleslav ...... 52

11. 3. V. – regiono Plze ň ...... 53

11. 4. VI. regiono Karlovy Vary - Cheb...... 54 11. 5. VII. – regiono Ústí nad Labem...... 54

11. 6. VIII. – regiono Liberec ...... 55

11. 7. IX. – regiono Hradec Králové...... 56

11. 8. X. – regiono Pardubice...... 57

11. 9. XIV. – regiono Jihlava ...... 57

11. 10. XV. – regiono Brno...... 57

11. 11. XVI. – regiono Olomouc...... 60

11. 12. XVII. regiono – Gottwaldov (Zlín) ...... 61

11. 13. XVIII. – regiono Ostrava ...... 62

12. Esperantisté obránci míru ...... 64

13. „Tutmonda Esperantista Junulara Organizo“...... 66

14. Mládí vp ř ed! ...... 68

15. Esperantisté „vít ě zí“ … ...... 70

16. Nových deset let ...... 73

16. 1. Zajatci v esperantských kroužcích ...... 73

16. 2. Pléna Č SEV ř ídí č eskoslovenský esperantský život ...... 74

16. 3. Úsp ě šný boj s neplodným spolka ř ením, ale … ...... 77

16. 4. Č SEV oslabeno ...... 80

16. 5. Blýská se na lepší č asy? ...... 82

16. 6. Esperantský kulturní festival...... 84

16. 7. 1968 („Ni salutis la novan epokon“) ...... 86

17. Vlastní cestou ...... 88

17. 1. Adresá ř ...... 92

17. 2. IJES...... 93

17. 3. „Unueco estas forto!“...... 96

18. Sv ě tové esperantské kongresy a č eskoslovenští esperantisté...... 98

19. Esperantské kurzy a jazykové zkoušky...... 104 20. Esperantské léto...... 108

20. 1. Letní esperantská škola v Doksech u Máchova jezera ...... 109

20. 2. Karlovy Vary...... 114

20. 3. Rožnov pod Radhošt ě m ...... 116

20. 4. Svit pod Tatrami...... 117

20. 5. Lan č ov u Vranovské p ř ehrady ...... 118

21. Esperantské léto 1959 a dál? ...... 119

22. Esperanto versus Spole č nost národ ů ...... 121

22. 1. Boj pokra č uje...... 123

23. Seznam použitých pramen ů a literatury……………………………………………...130

Záv ě r...... 126

Seznam p ř íloh ...... 133 Použité zkratky

č eské Č edok, n. p. - Č eskoslovenská dopravní kancelá ř , národní podnik Č ES - Č eský esperantský svaz Č SEV - Č eskoslovenský esperantský výbor Č SM - Č eskoslovenský svaz mládeže KNV - Krajský národní výbor KS Č - Komunistická strana Č eskoslovenska LET - Letní esperantský tábor LKE - Letní kolej esperanta LŠE - Letní škola esperanta LUT - Lidová a um ě lecká tvo ř ivost MI - Ministerstvo informací MIO - Ministerstvo informací a osv ě ty MK - Ministerstva kultury MNV - Místní národní výbor MŠK - Ministerstvo školství a kultury MV - Ministerstvo vnitra MZV - Ministerstvo zahrani č ních v ě cí NDR - N ě mecká demokratická republika OB – Osv ě tová beseda ONV - Okresní národní výbor OÚ - Osv ě tový ústav PKO - Park kultury a oddechu PV Č ES - P ř ípravný výbor Č eskoslovenského esperantského svazu PV Č SEM - P ř ípravný výbor Č eskoslovenské esperantské mládeže ROH - Revolu č ní odborové hnutí SE Č SR - Svazu esperantist ů Č eskoslovenské republiky SES - Slovenské esperantské sdruženie SM Č SEV - Sekce mládeže p ř i Č SEV ÚRO - Úst ř ední rada odbor ů ZE SSR - Zväz esperantistov Slovenskej socialistickej republiky

ZK - Závodní klub ZV - Závodní výbor esperantské dipe - distrikta peranto EKF - Esperanto Kultura Festivalo EŜLI - Esperantista-Ŝak-Ligo-Internacia IEL – Internacia Esperanto – Ligo IFEF - Internacia Federacio Esperantista Fervojista IGK - Internacia Geologia Kongreso IJES - Internacia Junulara Esperanto-Seminario IKUE - Internacia Katolika Unui ĝo Esperantista ILEI - Internacia Ligo de Esperantista Istruistoj ILPE - Internacia Ligo de Progresemaj Esperantistoj INEVKOM - Internacia Esperantista Virina Komitato IOE - Instituto por oficialigo de Esperanto ISAE - Internacia Sciencia Asocio Esperantista KELI - Kristana Esperantista Ligo Internacia lape - landa peranto lope - loka peranto MEM – Mondpaca Esperantista Movado repe - regiona peranto SAT - Sennacieca Asocio Tutmonda SEL - Skolta Esperanto Ligo - Studenta Tutmonda Esperanto Ligo TAJE - Tut ŝtata Aktivo de Junaj Esperantistoj TEJO - Tutmonda Esperantista Junulara Organizo TKKE - Tut ŝtata Konsulta Komitato Esperantista UEA – Universala Esperanta Asocio anglické UNESCO - Educational, Scientific and Kultura Organization

„Kdybyste se esperantu naučili, aniž byste ho vyučili ve svůj prospěch, ať duševní nebo hmotný, mařili byste učením čas. Nikdo není tak učený, aby mohl přezírati přednosti esperanta, a nikdo není tak nevědomý, aby nemohl z něho těžiti k svému prospěchu.“ (Antonín Slanina 1948, „Verda Voĉo de Doksy“)

Úvod Mezinárodní um ě lý jazyk esperanto už od svého vzniku v roce 1887 kladl velké množství otázek, po č ínaje jeho tv ů rcem Ludvíkem Lazarem Zamenhofem, p ř ezdívaným Doktor Nad ě je („Dr. Esperanto“) . Je esperanto „Nebezpe č ný jazyk“, jak zní název studie Ulricha Linse o pronásledování esperanta, která se zabývá nep ř átelskými reakcemi v ůč i mluv č ím esperanta v r ů zných politických režimech a ideologiích, zejména za nacismu a stalinismu, 1 anebo t ř eba jazyková pom ů cka pro studium dalších živých jazyk ů ? Genialita základ ů esperanta, které autor shrnul v díle Základ esperanta („“) 2, dává každému jedinci možnost podílet se na jeho rozvoji, rozši ř ovat jej a zdokonalovat, č ímž Zamenhof esperanto ochránil p ř ed rozpadem na jednotlivé dialekty. Fenomenální gramatickou bázi esperanta však doprovázelo celoživotní Zamenhofovo dilema komu vlastn ě esperanto náleží. Žid ů m jako byl on sám? Intelektuál ů m č i mén ě jazykov ě nadaným? „Zamenhof sice nebyl schopen vid ě t spole č enské vztahy a souvislosti ze správného úhlu, nechyb ě l mu však hluboký cit pro tragiku rasového boje, národní nenávisti a potla č ování národ ů . 3“ Esperanto dokázalo p ř ežít do dnešní doby i díky Zamenhofov ě vztahu k literatu ř e jako takové. Jazyk sám o sob ě není pouze prost ř edek orální komunikace, by ť velice d ů ležitý, ale má i písemnou formu, která všeobecn ě p ř ispívá k ší ř ení jakéhokoliv jazyka. V pr ů b ě hu doby tak byla do esperanta p ř eložena nejznám ě jší sv ě tová díla rozmanitého charakteru, nap ř íklad č eská hymna Kde domov m ů j („Kie patruj mia patruj“) v p ř ekladu Františka Vladimíra Lorenze , opera Rusalka („Najado“) od Antonína Dvo ř áka, báse ň Mary č ka

1 U. Lins: Nebezpe č ený jazyk (studie o pronásledování esperanta). 1990, s. 1; Č eský p ř eklad Jind ř išky Drahotové zve ř ejn ě n na www.esperanto.cz se souhlasem autora v roce 2003. 2 Základ esperanta tvo ř í spole č ný ko ř en slova, pro který Zamenhof up ř ednostnil jazyka románské, germánské a slovanské. K samotné tvorb ě použil tzv. distributivní kritérium (blízkost rodnému jazyku, obecná znalost cizích výraz ů , snadnost v pochopení význam ů nejasných termín ů a malý po č et slov). Esperanto postavil na slovotvorných p ř edponách a p ř íponách, které považoval za nejjednodušší zp ů sob, jakým se m ů že č lov ě k druhý jazyk nau č it. 3 J. Jermá ř : Život a dílo Dr. L. L. Zamenhofa. Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 1 - 3. 12

Magdónova („Mary č ka Magdon“) od Petra Bezru č e anebo Československá ústava 9. kv ě tna 1948 (Konstitucio de Ĉeĥoslovaka Respubliko. Konstitucia le ĝo el 9 majo 1948) v p ř ekladu Jaroslava Ma ř íka ve spolupráci s Tomášem Pumprem a Rudolfem Hromadou a ovšemže vznikala i díla p ů vodní, a to básn ě Déšt („Pluvo“) a Má myšlenka („Mia Penso“) obojí od Zamenhofa. P ř edkládaná diplomová práce si vytý č ila alespo ň č áste č n ě objasnit etapu esperantismu v č eskoslovenských d ě jinách, ohrani č enou léty 1945 až 1970. Vzhledem k širokému záb ě ru, jakým bylo možno uchopit vybrané téma, byla zvolena cesta zpracování historie esperanta z pohledu úst ř edních č eskoslovenských esperantských periodik. Pro období, kdy v Č eskoslovensku neexistovalo oficiální esperantské zastoupení a tedy ani periodikum, posloužily jako hlavní materiál cyklostylované ob ě žníky mladých esperantist ů a tiskové orgány č eskoslovenské sekce Sv ě tového mírového esperantského hnutí („Mondpaca Esperantista Movado“; v textu bude dále užíváno zkratky MEM) . Posouzení objektivity a vypovídající hodnoty tišt ě ných zpráv, obzvlášt ě v dob ě existence Č eskoslovenského esperantského výboru („ Ĉeĥoslovaka Esperanto-Komitato“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu Č SEV) v letech 1959 – 1969, který fungoval jako oficiální orgán Ministerstva školství a kultury (MŠK) s realitou esperantského života, podep ř enou o výpov ě di pam ě tník ů nap ř íklad slovy „ č asopis Zprávy Č SEV nikdo [esperantisté] ne č etl“ ,4 byl zajímavý badatelský nám ě t. Pevný bod pro pochopení esperantských struktur v č eských zemích od jejího úplného po č átku až po samotnou myšlenku co vlastn ě znamená „být esperantista“, autorce poskytla její p ř edešlá absolventská práce Esperanto v Opav ě v letech 1945 – 1965, na níž je v textu n ě kolikrát odkazováno. Rovn ě ž tak zmi ň ovaná studie Ulricha Linse, monografie významného esperantisty Stanislava Kamarýta „Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio“ , relevantní internetové zdroje a dále sporé archivní materiály. Diplomová práce se v ě nuje p ř edevším problematice funk č n ě – organiza č ní stránky esperantského hnutí, popisu zásadních událostí, rozboru a fungování vnit ř ních organiza č ních struktur s letmým nahlédnutím do života jejich jednotlivých oblastí, s úvodními kapitolami stru č n ě se dotýkajícími života otce esperanta Ludvíka Lazara Zamenhofa a historického vývoje mezinárodního hnutí tak, jak je p ř edest ř ely p ř edevším p ř íslušné rubriky ve studovaných esperantských periodicích.

4 Osobní vzpomínky pana Iva Železného ze dne 26. b ř ezna 2010. 13

Z chronologického hlediska je práce rozd ě lena na t ř i etapy a vyzvednuty jsou klí č ové okamžiky každé éry. Vedle hlavní esperantské linie byl velký prostor poskytnut mladým esperantist ů m a jejich úloze v d ě jinách č eskoslovenského esperantismu. V menší mí ř e pak na slovenskou esperantskou odnož. V záv ě re č né č ásti jsou samostatn ě charakterizovány esperantské jazykové kurzy a zkoušky a z ř ejm ě nejznám ě jší esperantské akce, a to Letní školy esperanta ( „Somera Lernejo de Esperanto“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu LŠE ) a Letní esperantské tábory ( „Somera Esperanto Tendaro“; v textu bude dále užívána zkratka č eského názvu LET). Tyto se ve své době zm ě nily v jakési „protestní“ esperantské akce, jimiž č eskoslovenští esperantisté v krizových létech „bojovali“ za svou myšlenku. A kone č n ě i na mezinárodní esperantské scén ě m ě li č eskoslovenští esperantisté své místo. Esperantskou látku uzavírájí exkurzy do p ů sobení č eskoslovenských esperantist ů na mezinárodní esperantské scén ě , ú č asti na sv ě tových kongresech a vztah esperanta a Spole č nosti národ ů , potažmo Organizaci spojených národ ů (OSN). P ř ípadné chyby a p ř eklepy v esperantských p ř ekladech jsou výhradn ě na zodpov ě dnost autorky.

14

1. Esperanto versus otázka židovství Ludvík Lazar Zamenhof, Žid, léka ř , altruista, idealista, č lov ě k skromný, vždy s pevnou vírou ve své myšlenky a autor esperanta. To byla stru č ná charakteristika č lov ě ka, který sv ů j život prožil v mnohojazy č ném m ě st ě Bialystoku, v carském v Rusku, zemi zmítané pogromy, kde židovská menšina tvo ř ila polovinu celosv ě tového židovstva. Kdo tedy jiný, než „Žid“ mohl cítit pot ř ebu zavést neutrální jazyk stavící lidstvo do jedné roviny?5 Zamenhof se nikdy extrémn ě nebránil prvku židovskému „p ř edur č ení“ 6, nebo ť „se domníval, že hlavním rozporem moderní spole č nosti je rozdílnost jazyk ů a náboženství.“7 Sám se svým p ů vodem bojoval, aby tento fakt nepromítl v novém jazykovém projektu. A když př ihlédneme k Zamenhofovu rodinnému prost ř edí, pak ani v n ě m nevidíme jednozna č ný impuls o jedine č nosti Žid ů k vytvo ř ení neutrálního jazyka. Zamenhof vyr ů stal v minorit ě buržoazních intelektuál ů židovského vzd ě lanostního hnutí Haskala, které svou perspektivu spat ř ovalo v emancipaci a integraci do majoritní (ruské) spole č nosti. Dokonce sám Zamenhof našel v ruském jazyce zalíbení. Jeho fantazii tedy pravd ě podobn ě ji ovlivnil biblický p ř íb ě h o Babylónské v ě ži a zmatení jazyk ů , což potvrdila i jeho osobní poznámka z roku 1908. „ To, co kdysi bylo následkem stavby Babylonské v ě že je nyní p ř í č inou: kdysi zmatení jazyk ů bylo trestem za h ř íchy, ale nyní jazykové rozdíly páchají h ř íchy samy o sob ě .“ Stopu na Zamenhofov ě duši však zanechala silná vlna protižidovských nálad v roce 1879 za dob jeho studií v Moskv ě , které se opakovaly o Vánocích roku 1881, n ě kolik m ě síc ů po návratu do Varšavy, kde ve studiích pokra č oval. Tyto pogromy jej ujistily o nezbytnosti soust ř edit se na židovské problémy a odsunout ostatní idealistické myšlenky. Za ř adil se mezi pr ů kopníky varšavské sionistické skupiny, by ť v n ě m p ř etrvávala jakási nejistota o správnosti svého rozhodnutí. V ě novat sv ů j rodící se projekt mezinárodního um ě lého jazyka celému lidstvu anebo se pln ě zasv ě tit otázce židovství? Konflikt v roce 1887 nanešt ě stí zvít ě zil ve prosp ě ch „ č lov ě ka“ a vyústil ve vydání První knihy („“). O č ekávaný Zamenhof ů v idealismus jazykové rovnosti se v titulu objevil jen v náznaku, nicmén ě jej umocnil fakt, že mezi prvními esperantisty bylo vysoké procento Žid ů . „P ř edstava, že um ě lý neutrální jazyk je prost ř edkem, který by mohl odstranit

5 Není-li uvedeno jinak, pak v následujícím textu (kpt. Esperanto versus otázka židoství, Komu pat ř í esperanto?, Č eskoslovensko a UEA) bylo citováno z díla U. Linse: Nebezpe č ený jazyk (studie o pronásledování esperanta). 1990, s. 3, 4, 7, 10, 13, 17, 23, 21, 27, 93, 96, 130. 6 Zde ve významu vyvolen mezi ostatními. 7 J. Jermá ř : Život a dílo Dr. L. L. Zamenhofa. Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 1 - 3. 15 rozpory mezi národy, byla historickým omylem, který Zamenhof za celý sv ů j život nepochopil.“ 8 V Druhé knize („“) byl o rok pozd ě ji zve ř ejn ě n Zamenhof ů v z ř ejm ě nejslavn ě jší a nejvýstižn ě jší výrok, podtrhující jeho postoj v ůč i dít ě ti, které p ř ivedl na sv ě t. „Nechci být pokládán za tv ů rce jazyka, chci být jen jeho iniciátorem.“ Zamenohof si uv ě domoval, že ve spojitosti s jeho r ů stem ho budou č ekat nejen okamžiky úsp ě chu, ale také p ř ekonávání p ř ekážek, a proto tímto prohlášením o esperantu s ním naprosto jasn ě svázal sv ů j postoj .

8 Tamtéž. 16

2. Komu pat ř í esperanto? Rok 1891, č ty ř i roky od vytišt ě ní oficiální jazykov ě dné u č ebnice a Zamenhof už vydává adresá ř s tisícovkou jmen t ě ch, kte ř í se jazyk u č ili. Na š ť avnatosti t ě chto stále ješt ě prvních plod ů úsp ě chu dodalo i př ekonání bariéry cenzury doslova s ironickou hladkostí. Autor ů v otec Marko, z titulu své funkce cenzora hebrejských a jidiš text ů , mu pomohl získat povolení k vydání. Faktem ovšem z ů stává, že pr ů kopníky neutrálního jazyka a celé jeho ideje byli Židé, v č ele se svým autorem, a to p ř edevším m ě stští intelektuálové, léka ř i, u č itelé a spisovatelé, č ili souhrnn ě ř e č eno, vzd ě laná elita. Tyto pilotní žáky, z nichž v ě tšina bydlela v Rusku, m ů žeme též považovat za jakýsi zárodek organizace esperantist ů . Lze tedy ř íci, že esperanto k sob ě p ř itahovalo minoritní skupiny obyvatel. Tuto p ř ít ě ž si sebou nicmén ě neslo i do budoucích let, p ř estože se sám jeho autor p ř íkladn ě „vymámil ze spár ů p ř edur č enosti“ svého díla.

17

3. Etapy esperantských d ě jin Vývoj esperanta se vyd ě lil do n ě kolika díl č ích etap, vzájemn ě r ů zn ě protkaných a ovliv ň ujících se. M ů žeme je č asov ě rozd ě lit na období zakladatelské (1878 – 1887), rusko - n ě mecké (1887 - 1896), francouzsko - propaga č ní (1896 – 1904), mezinárodní (1904 – 1914), etapa první sv ě tové války (1914 – 1918), rekonstrukce (1919 – 1925), odborné období (1925 – 1934), organiza č ní rozd ě lení a rozkv ě t literatury (1934 – 1939), druhé sv ě tové války (1939 – 1945) a povále č né (1945 a dále). 9 Zakladatelské desetiletí prakticky kopírovalo Zamenhof ů v osobní souboj o míru otev ř enosti eperantského okna sv ě tu. Položené základní kameny dále rozvíjela etapa rusko – n ě mecká. V n ě meckém Norimberku se za č al vydávat od 1. zá ř í 1889 první esperantský č asopis Esperantista („“) s redaktorem Christianem Schmidtem. Zdárný nakladatelský po č in paradoxn ě vyvážil pomalejší pr ů nik esperanta do n ě meckých zemí, zmítajících se v neustálých obavách o jeho soulad s národními zájmy, které zesílily obzvlášt ě v dob ě války. Plošné pozitivn ě jší vnímání esperanta odstartoval až č lánek rakouského pacifisty Alfreda Hermanna Freda o vydání u č ebnice esperanta pro N ě mce v polovin ě roku 1902. Ruská polovina žila už od po č átk ů pod neustálým, tvrdým dohledem cenzury a stejn ě jako n ě mecká p ů le této etapy, i ona se vyhýbala publikování zakázaných sociálních a politických témat. Ruští esperantisté, na n ě ž se pohlíželo se stálou ned ů v ě rou, vydávali od roku 1909 sv ů j nejvýznámn ě jší č asopis Vlna esperanta („La Ondo de Esperanto“) a prezentovali v n ě m snahu o demokrati č nost a pé č i o rozši ř ování vzd ě lanosti mas v boji proti národní výjime č nosti. Francouzko – propaga č ní období uchopil do svých rukou a úsp ě šn ě provázel Louise de Beaufront. Zavedl moderní metody systematické reklamy a opíral se o dvojjazy č nost své francouzsko – esperantské revue („L´Esperantiste“), se kterou vstoupil na trh v roce 1898 stejn ě jako s Francouzskou spole č ností pro propagaci esperanta („Société pour la propagation de l' Espéranto“) . Snadná č itelnost revue pro všechny zú č astn ě né strany, tzn. redaktory, vydavatele i č tená ř e, ovlivnila mnoho dalších zemí. O t ř i roky pozd ě ji publikoval také u č ebnici esperanta pro francouzskou ve ř ejnost. De Beaufront ů v revolu č ní p ř ístup lákal p ř edevším zájemce, kte ř í od esperanta oč ekávali prakti č nost v mezinárodních vztazích nastolené kapitalistické spole č nosti. Mezi francouzské esperantské nadšence se

9 Není-li uvedeno jinak, pak pro následující text je využíváno esperantského periodika Esperantista, rubrika Ellerni (7 – 11), 1950, ro č . 5, č . 7, 8, 9, 10. 18 mimo jiné za ř adilo i n ě kolik vlivných č len ů akademické p ů dy, v č ele s matematikem Carlo Bourletem, filozofem Emile Boiracem č i lingvistou Théophilem Cartem. Zlom letopo č tu odrazil esperantisty sm ě rem do domácího p ř ístavu mezinárodní esperantské organizace. Zamenhof vystoupil s pojednáním Podstata a budoucnost myšlenky mezinárodního jazyka („Esenco kaj estonteco de la ideo de la lingvo internacia“) , aby p ř ipomn ě l, že esperanto není sv ě tový jazyk a popírá i jakýkoliv úmysl zni č it jazyky národní. 10 Jeho d ů raz na základy esperantismu se zam ěř il na esperantskou názorovou št ě pnost, která zpomalovala vplutí do doku Celosv ě tové esperantské ligy. De Beaufront zd ů raz ň oval p ř ílišnou r ů znorodost národních tradic a odporoval tě mito slovy v diskusi se Zamenhofem, nad nímž visel oblak touhy „zbavení se odpov ě dnosti za další vývoj esperanta.“ Francouzští esperantisté nalézali v neutrálním jazyku „legitimní plod spole č né víry v pokrok civilizace a rozumu“ a ztotož ň ovali se s názorem, že hnutí by vedlo ke slabosti, pokud by v n ě m vládla rozdílnost názor ů v neutralit ě ke všem vzneseným otázkám. Ruským prot ě jšk ů m bylo naopak vlastní „brat ř í č kování“ podložené vzájemným nenávistným prost ř edím za carské vlády. P ř esto mezi nimi zavládla shoda, č ímž otev ř eli dve ř e mezinárodní etap ě a 1. Sv ě tovému kongresu („Universala Kongreso“) esperantist ů v roce 1905 v Boulogne-sur-Mer. Esperantisté na n ě m p ř ijali Deklaraci o podstat ě esperantismu (Bulo ňská deklarace). 11 Potvrdili jí souhlas s odd ě lením jazyka od jakýchkoliv osobních ideál ů („idea nebo nad ě je, kterou do n ě j vkládá jakýkoliv esperantista, bude jeho zcela soukromá v ě c, za kterou esperantismus neodpovídá “) a ochranu p ř ed zasahováním cizích ideologií. Zvlášt ě francouzští esperantisté pokyvovali spokojen ě hlavami, nebo ť dávali p ř ednost získávání č len ů na národní úrovni, u č ehož také nep ř ijetím Celosv ě tové esperantské ligy z ů stalo. Všeobecný, avšak mylný p ř edpoklad o službách esperanta ve prosp ě ch sv ě tového míru deklarace rovn ě ž nezmi ň ovala. V Boulogne-sur-Mer esperantisté zvolili Jazykový výbor („Lingva Komitato“) a Esperantskou úst ř ední kancelá ř („Esperantista Centra Oficejo“) se sídlem v Pa ř íži. V redakci Carlo Bourieta a Zamenhofa vycházela od roku 1906 Revue („La Revuo“) a pro další ú č ely po ř ádaní celosv ě tových sjezd ů ustanovili Stálý kongresový výbor („Konstanta Komitato de la Kongresoj“) , pracující od roku 1906 a vydávající v letech 1908 – 1922 Oficiální č asopis esperantský („Oficialan Gazeton Esperantista“).

10 Č ást této práce p ř e č etl de Beaufront na kongresu Francouzské spole č nosti pro v ě du a pokrok v roce 1900 v rámci Sv ě tové výstavy v Pa ř íži. 11 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO); V práci jsou zve ř ejn ě ny n ě které body Bulo ň ské deklarace (s. 12.). 19

Po prvním celosv ě tovém kongresu se k esperantu hlásilo stále více r ů zných menšin, nalézajících v n ě m vhodný nástroj pro sv ů j politický boj. Jednalo se nap ř íklad o pacifisty, socialisty anebo anarchisty. Rozdílná sm ě s p ř íznivc ů doslova využívala esperantské deklarace a zcela voln ě si po ř ádala sch ů ze v rámci sv ě tových kongres ů . Druhý sv ě tový kongres v Ženev ě tak nap ř íklad „obohatilo“ rudé zasedání ( „ru ĝa kongreseto “). P ř esto „esperantské p ř íživníky“ nelze házet do jednoho pytle, nebo ť od n ě kterých z nich se esperanto do č kalo ve ř ejné podpory.12 Také Zamenhof, a č koli navenek klidný, oprošt ě ný od autorských závazk ů , na židovskou otázku myslet nep ř estával. Stru č n ě ř e č eno „esperanto má být zcela neutrální, ale sou č asn ě užite č né zejména pro Židy.“ Jeho myšlenky se však více upnuly na další z jeho sn ů o náboženském sbližování lidí, které vyjád ř il nap ř íklad v Modlitb ě pod zeleným praporem („Pre ĝo sub la verda standardo“). Déš ť roku 1905 si ovšem nezadal s vich ř ící na p ř elomu let 1906/1907. Zamenhof souhlasil s prov ěř ením esperanta p ř ed komisí dvanácti význa č ných lingvist ů , aby si získalo odbornou podporu. Komisi pro p ř ijetí pomocného mezinárodního jazyka svolal Louis Couturat a jako pov ěř ence esperanta, vyslal Zamenhof de Beaufronta. Le č ten místo obhajoby Zamenhofova díla agitoval ve prosp ě ch zm ě n ve struktu ř e jazyka a p ř edložil projekt reformovaného esperanta, „.“ V tu dobu však vstoupil na scénu i Hector Hodler a založil organizaci, která se skládala jen z individuálních č len ů a nabízela jim r ů zné služby pomocí celosv ě tové sít ě delegát ů . Mezinárodní esperantský svaz („Universala Esperanto Asocio“; v textu bude dále užíváno zkratky UEA) za č al fungovat dne 28. dubna 1908. Ze zkušeností a pozorování, která u č inil Hector Hodler za poslední dva roky, ur č il rozdíl mezi esperantistou podle deklarace z roku 1905 a esperantistou, č lenem UEA, která v n ě m spat ř uje č lov ě ka mezinárodn ě solidárního a pracujícího. I tentokrát stál Zamenhof stranou hlavního d ě ní a p ř ipravoval k publikování svou další verzí politicko – náboženské víry s názvem Deklarace o Homanarismu („Deklaracio pri Homanarismo“, 1913) . Nicmén ě tento jeho druhý projekt, p ř eklenutí náboženských rozpor ů vypracováním universální humanistické etiky, jenž nazval podle starožidovského u č itele Hilelia hilelismem, zapadl zcela bez ohlasu. Esperantští č initelé nakonec donutili Zamenhofa upustit od dalšího uve ř ej ň ování prací tohoto druhu, kterými cht ě l esperanto s hilelismem ideov ě sjednotit. 13

12 V roce 1907 vydali č asopis Mezinárodní sociální revue a rezoluce z Mezinárodního kongresu anarchist ů o esperantu pozitivní vyjád ř ení. 13 J. Jermá ř : Život a dílo Dr. L. L. Zamenhofa. Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 1 - 3. 20

Po uplynutí první sv ě tové války se od roku 1915 esperantisté op ě t pravideln ě scházeli na celosv ě tové úrovni a vydávali úst ř ední periodikum Esperantista („Esperantista“). Povále č né období rekonstrukce bylo charakteristické rapidním pokrokem a pokusy esperantist ů získat v nov ě založené Spole č nosti národ ů (1919 v Pa ř íži) respektovaného partnera a prosadit jeho prost ř ednictvím zavedení esperanta do škol. Celkov ě pak posun ve sv ě tovém d ě ní a zm ě ny, které s sebou p ř inesla válka, esperantské hnutí významn ě ovlivnily. O slovo se p ř ihlásil Beznárodnostní sv ě tový svaz („Sennacieca Asocio Tutmonda“; v textu bude dále užíváno zkratky SAT), který vznikl v Praze v roce 1921 v rámci 13. Sv ě tového kongresu a propagoval esperanto obzvlášt ě mezi pracujícími („bojovníky za socialismus“). 14 Jako tiskový orgán jim sloužilo výborn ě redigované periodikum Beznárodnostník („Sennaciulo“). Na sv ě tovém kongresu v Helsinkách (1922) UEA akceptovalo úmluvu s Národními spolky („Naciaj Societoj“), v n ě mž se sdružovali p ř íslušníci r ů zných národních spolk ů . Úst ř ední výbor („Centra Komitato“) UEA v Ženev ě se Stálým výborem národních spolk ů („Konstanta Reprezentantaro de Naciaj Societoj“) v Londýn ě , vytvo ř ili Mezinárodní úst ř ední výbor („Internacia Centra Komitato“) zajiš ť ující všeobecnou rozhod č í funkci. 15 Po odezn ě ní vále č ných hr ů z se esperantisté zam ěř ili ve v odborném období („faka periodo“) na propagaci a navazování kontakt ů s dalšími ve ř ejnými institucemi, které poskytovaly ob ě ma stranám jen výhodu a vzájemnou protislužbu. Filatelie, železnice, radioamaté ř i, poštovní služby aj. P ř esto v esperantské organizaci zavládl chaos. Anulování helsinské úmluvy na 28. Sv ě tovém kongresu v roce 1932 v Pa ř íži a nar ů stající vnit ř ní konflikty v ř ízení mezinárodního hnutí, vyvrcholily v roce 1936. Národní spolky se př em ě nily v Mezinárodní esperantskou ligu („Internacia Esperanto-Ligo“; v textu bude dále užíváno zkratky IEL) se sídlem v Heronsgate Rickmansworth v Anglii a tiskovým orgánem Mezinárodní esperanto („Esperanto Internacia“), neformáln ě pouze Esperanto . IEL, jako federace národních organizací, prezentující urč itý stupe ň d ů sledku jejich rostoucího tlaku získat spolurozhodují právo v UEA a sladit individuální č lenství s federalizací národních organizací, podnítilo i špatné hospoda ř ení UEA a nastartovalo tento nep ř íznivý vývoj. UEA však pod tvrdým úderem nezaniklo, ale pokra č ovalo ve svém p ů vodním poslání, tzn. mezinárodního, dobrovolného sdružení esperantist ů , poskytujících si vzájemné služby.16

14 Osmdesát č len ů („Liberiga Stelo“) se ve 1. až 3. srpna 1921 spojilo s Jednotou pokrokových intelektuál ů (hnutí „Clarté“ ), jehož p ř edseda Henri Barbusse v nep ř ítomnosti p ř ijal stejnou funkci v č ele SAT. 15 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47. 16 Tamtéž; Č len svazu UEA („Asocia Membro de UEA“ ) platil p ř ísp ě vek ve výši 60,- K č s a č len s ro č enkou („Membro kun Jarlibro“ ) pak 25,- K č s. 21

Esperantskou úrodu nanešt ě stí v protikladu k organiza č nímu rozd ě lení („organiza disfalo“) zachránil rychlý rozkv ě t literatury ( „florado de literatura“). Po založení č asopisu Literární sv ě t v roce 1922 („Literatura Mondo“) s redaktorem Kálmánem Kalocsayem, s jehož vedením úrove ň č asopisu nebývale stoupla, se ma ď arské hlavní m ě sto stalo centrem esperantské kultury a formovala se zde nejznám ě jší, budapeš ť ská škola. Z Ma ď arska mimo jiné pocházel i nejpopulárn ě jší esperantský spisovatel Julio Baghy. 17 K významným díl ů m té doby pat ř ila nap ř íklad malá antologie Dvanáct básník ů („Dekdu poetoj“) z roku 1934, na níž se podíleli dva Angli č ané, dva Estonci, dva Ma ď a ř i, dva Rusové, dva Špan ě lé, Ameri č an a Lotyš. Esperantisté mezivále č ná léta v ů bec prožívali více mezi sebou, než aby se „oddávali extensivní propagand ě esperanta.“ 18 Pekelnou láze ň druhé sv ě tové války se jak UEA, tak IEL snažily zmírnit dobro č innou č inností. Zprost ř edkovávali korespondenci, posílali léky, potraviny a ostatní nezbytné životní pot ř eby. Efektivita však nedosahovala takové úrovn ě jako „Interhelpo“ 19 za první sv ě tové války. Lidská solidarita a p ř íslušnost k esperantismu, uv ě dom ě ní si jeho poslání, sehrálo za války d ů ležitou roli a esperantská hv ě zda n ě kolikrát zazá ř ila na správném míst ě , nebo ť došlo i k p ř ípad ů m záchrany života, když se v krizové situaci na nepř átelské stran ě mezi vojáky č i SS - many zcela náhodn ě objevili jeho vyznava č i. Po roce 1945 vedla esperantské hnutí ur č itá míra zodpov ě dnosti, nejen za padlé esperantisty, krut ě stíhané za pevnou víru v ideu, jež m ě la vnést mezi lidstvo rovnost na jazykové bázi, ale i v ůč i všem ob ě tem nesmyslné nacistické myšlenky o nad ř azenosti árijské rasy. Doslova paradoxní opak esperantské ideje. Zelený prapor nad ě je esperantisté symbolicky vzty č ili ve zni č ené Varšav ě dne 14. dubna 1946 na míst ě , kde stával Zamenhof ů v d ů m s pou č ením z p ř edvále č ných let, o neodd ě litelnosti jazykové složky ve spole č enském a politickém život ě . Divoké vále č né útoky proti jakémukoliv sdružování lidí esperantisty utvrdily ve významu spole č né práce pro esperantskou myšlenku a uprost ř ed roku 1947 UEA p ř idalo do stanov odstavec, podle kterého „ pro práci organizace je úcta k lidským práv ů m základní

17 Julio Baghy si získal svou tvorbou, jenž zasahovala do idealistického smýšlení a optimistických nálad esperantist ů p ř ezdívku Tatínek („Pa ĉjo“). 18 S. Kamarýt: Nová aktuálnost esperanta. Esperantista 1.3.1946 (ro č . 1), č . 1, s. 1 – 4. 19 V. Kopecký: Č SR a KS Č (Pam ě tní spisy k historii Č eskoslovenské republiky k boji KS Č za socialistické Č eskoslovensko). SNPL Praha, s. 305 – 306; Interhelpo, všeobecné výrobní a spot ř ebitelské družstvo v Žilin ě vzniklo v roce 1922 a od roku 1925 p ů sobilo v Kirgizu u m ě sta Frunze, odkud b ě hem války udržovali spojení s moskevským KS Č . Název, nap ů l esperantský, se odvíjel od tehdejší velké obliby esperanta v d ě lnickém hnutí. P ů sobili v n ě m nap ř íklad Alois Málek a János Szabó (s p ř ezdívkou Samuel). Vedle Interhelpa pracovalo také družstvo Reflektor; Srov. Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, kpt. Interhelpo, s. 140 - 145. 22 podmínkou .“ Zd ů raznili, že neutralita UEA sm ě rem k politice, rase a náboženství kon č í tam, kde se p ř estává hled ě t na základní práva a je ohrožován vývoj k míru a k mezinárodní spolupráci. Také se ukon č ila dvoukolejnost mezinárodních esperantských organizací a p ř edsedové IEL z Londýna a UEA z Ženevy se v roce 1946 spojili pod jedinou devízu a názvem UEA. Do redak č ního okruhu celosv ě tového orgánu Esperanto, vedeného Hansem Jakobem, byl zvolen na jeden rok i zástupce Č eskoslovenska, Josef Vondroušek z Brna. 20 „Je samoz ř ejmé, že esperantisté , nemohou z ů stat pozadu a jsme p ř esv ě d č eni, že všechny národní svazy a spolky esperantské u č inily již svá prohlášení za mír. To ť jedna z základních povinností každého esperantisty na sv ě t ě hájit mír, hájit pokrok, hájit si své právo na klidnou práci v esperantských klubech .“ 21

20 Fino de la dueco en la neutrala movado. Esperantista 20.9.1946 (ro č . 1), č . 7, s. 70 - 72. 21 A. Malík: Mírové hnutí ve sv ě t ě . Esperantista 28.4.1950 (ro č . 5), č . 4, s. 25 – 26. 23

4. Č eskoslovensko a UEA Č eskoslovenští esperantisté (pomineme-li údobí do založení republiky v roce 1918) se v pr ůř ezu d ě jin celosv ě tového esperantského hnutí nikdy neztratili. Pov ě tšinou práv ě naopak stávali v p ř edních ř adách a úsp ě šn ě vzdorovali ú ř ední byrokracii č i útlak ů m a perzekucím za druhé sv ě tové války. Kone č n ě i v organiza č ních, esperantských šarvátkách ve t ř icátých letech m ě li č eskoslovenští esperantisté co sd ě lit. Stali se č leny IEL,22 ale ost ř e nesouhlasili s faktem, že ti „ jen pe č ují o rozší ř ení esperanta, že nabízejí esperanto lhostejno k jakému cíli.“ 23 Vehementn ě se tudíž hlásili ke spojení IEL s UEA. UEA registrovalo v roce 1947 č ty ř ista dvacet dva č eskoslovenských č len ů . Z celkového po č tu tisíc dv ě st ě dvacet t ř i sv ě tových m ě st s místními zástupci, jich Č eskoslovensko evidovalo padesát. Také ve výboru UEA o dvaa č ty ř iceti č lenech, si zem ě v srdci Evropy získala své zástupce, a to jmenovit ě Stanislava Kamarýta (Chot ě bo ř ), Josefa Vondroušku (Brno) a za Slováky A. Vá ň u (Žilina). N ě kolik „našich“ esperantist ů se nacházelo i mezi č estnými č leny UEA (Theodor R. Č ejka, Rudolf Hromada, Stanislav Kamarýt, Augustin Pitlík, Otta Sklen č ka, Julie Šupichová) a mezi „podp ů rné“ č leny UEA se po č ítali K. Koutka, P. Šlechta, Č . Urban, František Pytloun, M. Ř ehák, Tomáš Balda, H. Michálek a Ji ř í Ko ř ínek. Nejv ě tší cti, a to doživotního č lenství mezi dv ě st ě t ř iceti jedna ostatními č leny, se za ř adili za svou významnou práci pro esperanto i Miloš Lukáš a americký Č ech E. G. Šimonek z Berwynu v Illinois. Oficiálním zástupcem pro Č SR zvolili Jaroslava Šustra. 24 V pr ů b ě hu doby vznikly r ů zné organizace, které s ší ř ením esperanta spojily propagaci ur č itých politických kultur anebo náboženství. Č eskoslovenští esperantisté p ř iznávali, že nestrannost v díl č ích esperantských organizacích neexistuje. 25

22 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47.; Č len svazu IEL („Asocia Membro de IEL“ ) platil ro č ní p ř ísp ě vek 5,- K č s a sou č asn ě obdržel i kupón, oprav ň ující jej hlásit se o službu zástupce („delegito“). Č len s ro č enkou, tzv. prostý („Membro kun Jarlibro“ ) p ř ispíval 40,- K č s a získal i ro č enku („Jarlibro“ ) a č lenové abonenti („membroj abonantoj“) za č ástku 90,- K č s dostávali ro č enku a m ě sí č ník „ Esperanto.“ 23 Tamtéž. 24 Esperantista 18.9.1947 (ro č . 2), č . 7, s. 88. 25 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47. 24

5. Cenu za vedlejší roli v mezinárodním esperantském svazu získávají … Vedle centrálního esperantského úst ř edí se paraleln ě vyd ě lily r ů zné zájmové sekce a samostatné organizace. Esperantisty nevázala jen p ř íslušnost k jazyku, ale také životní p ř esv ě d č ení, zam ě stnání, náboženství anebo jednoduše další záliba. Dopad p ř ípadných esperantských „škod“ jedn ě ch, nelze tudíž nechat padnout na esperantská bedra jako celku. I když Č eskoslovensko nedosahovalo územní velikosti jako n ě kte ř í jeho sousedé, své ko ř eny v něm zasadily mnohé esperantské organizace. Významnou partii v Č eskoslovensku sehrál SAT s cílem ší ř it esperanto se socialismem nejr ů zn ě jších sm ě r ů od anarchismu až po eklektismus Labourparty. 26 Slovy Iva Železného též „intelektuálové všeho druhu, forma ideové organizace.“ 27 N ě kte ř í jeho p ř íznivci pronášeli extrémní názory typu, že „cílem naším má býti, aby se esperanto stalo jediným jazykem lidstva, nahradíc v ů bec jazyky p ř irozené .“28 Úlohu prost ř edník ů v Č eskoslovensku vykonávali v roce 1948 ve funkcích zástupce („peranto“) J. Kollmann z Bratislavy 29 a zemský zástupce („landa peranto“) František Kalný z Plzn ě .30 O p ů vod č eskoslovenského esperantského hnutí pracujících se p ř i č inil František J. Chaloupecký, který v roce 1911 založil Sdružení d ě lnických esperantist ů („Laborista Unui ĝo Esperantista“) s č esko – esperantským orgánem Kultura („La Kulturo“) vycházející v letech 1912 – 1914. Sdružení se v roce 1920 pod vedením J. Pecha z Plzn ě zreorganizovalo ve Svaz d ě lnických esperantist ů v Č eskoslovensku („Laborista Ligo Esperantista en Ĉeĥoslovakio“) s periodikem Buletin LLE ( „Bultenon de LLE“).31 M ě sto Plze ň se v ů bec rojilo esperantisty - socialisty, respektive komunisty, kte ř í si zde založili svou odnož Komunistická frakce SAT („Komunista frakcio en SAT“),32 s p ř edstavitelem, „kamarádem“ Josefem Pelcmanem.33 Jedno z nejsiln ě jších postavení v esperantském sv ě t ě krom ě UEA zaujímali katoli č tí esperantisté. V roce 1902 byla založena spole č nost Katolická nad ě je („Espero Katolika“) a od roku 1903 vycházel stejnojmenný č asopis. V dubnu 1910 v Pa ř íži uspo ř ádali první katolický esperantský kongres a založili Mezinárodní katolický esperantský svaz („Internacia Katolika Unui ĝo Esperantista“; v textu bude dále užíváno zkratky IKUE) , který

26 Tamtéž. 27 Osobní vzpomínky pana Iva Železného ze dne 26. b ř ezna 2010. 28 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47. 29 Esperantista 30.6.1948 (ro č . 3), č . 6, s. 71. 30 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 101. 31 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47. 32 Esperantista 30.12.1947 (ro č . 2), č . 10, s. 119. 33 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 101; Ro č ní p ř ísp ě vek č inil 10,- K č s. 25 nadále pokra č oval s periodikem Katolická nad ě je, jenž je v ů bec nejstarším existujícím esperantským č asopisem na sv ě t ě . Sou č asné sídlo IKUE je v Ř ím ě . Blízká p ř íbuzná katolické organizace byla K ř es ť anská mezinárodní liga esperantist ů („Kristana Esperantista Ligo Internacia“; v textu bude dále užíváno zkratky KELI) s orgánem Boží Království („Dia Regno“), vyvíjela (což platí stále) svou č innost na obdobné bázi v ší ř ení evangelia a sdružovala esperantisty r ů zných k ř es ť anských konfesí. Úzkou spolupráci mezi IKUE a KELI dokládají spole č né ekumenické kongresy mezinárodních k ř es ť anských esperantist ů každé dva roky.34 V Č eskoslovensku pracovali katolíci organizovan ě od roku 1923 jako Samostatná č eskoslovenská unie katolických esperantist ů („Memstara Ĉeĥoslovaka Unio de Katolikaj Esperantistoj“), která se v roce 1929 zm ě nila v Ligu katolických esperantist ů v Č eskoslovensku („Ligo de Katolikaj Esperantistoj en Ĉeĥoslovakujo“) . Mezi významné osobnosti se v pr ů b ě hu celé historie za ř adili nap ř íklad monsignor Antonín Eltschner, Josef Pašek, František Buhr, Ludmila Dandová, Aleš Berka č i Miloslav Švá č ek. Stejn ě jako ostatní nepohodlné spolkové instituce a organizace za druhé sv ě tové války, byli také katoli č tí esperantisté zlikvidováni. Aktivní č innost vyvíjili ve velice krátkém povále č ném období, a to do nástupu komunistické moci, kdy potom op ě t došlo k útlumu. Katolická sekce Č ES („Katolika sekcio de ĈEA“) byla oficiáln ě obnovena v roce 1969 v rámci Č eského esperantského svazu („Ĉeĥa Esperanto-Asocio“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu Č ES). Pro své č leny publikovali informa č ní bulletin Zpravodaj („Informilo“) a pro mládež organizovali Katolické esperantské tábory („Katolika Esperanto- Tendaro“) s výukou esperanta v obci Herbortice mezi Štíty a Lanškrounem (1969 - 1977). P ř estože katolická sekce fungovala od roku 1969 oficiáln ě , ze strany komunistického režimu soub ě žn ě za č ala její systematická likvidace. 35 Ta vyvrcholila v roce 1977 p ř epadem tábora p ř íslušníky Státní bezpe č nosti a obvin ě ním jeho hlavních organizátor ů Miloslava Švá č ka a kn ě ze Vojt ě cha Srny z protizákonné náboženské č innosti. Po dvouleté soudní p ř íprav ě odsoudili Miloslava Švá č ka k patnáctim ě sí č nímu v ě zení s t ř íletým podmín ě ným odkladem a kn ě ze Vojt ě cha Srnu k dvanáctim ě sí č nímu v ě zení s t ř íletým podmín ě ným odkladem se zákazem duchovní č innosti. Č ES vylou č il Miloslava Švá č ka ze svých ř ad ješt ě p ř ed vynesením rozsudku s od ů vodn ě ním, že tábor využil pro jiné cíle, než byla výuka esperanta, a následn ě svaz definitivn ě zrušil katolickou sekci. 36

34 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 35 www.ikue.org/cz/historio-1/historio1.html (ze dne 5. února 2010). 36 U. Lins: c. d., s. 327. 26

Esperantisté - katolíci výborn ě reprezentovali nejen „jazyk“, ale také svou vlast. Periodikum Katolická nad ě je v roce 1947 nominovali jakožto „ č eskoslovenské“, jehož jednotlivá č ísla se blýskla nap ř . vyobrazením Pražského Jezulátka („Jesu- Infano de Praha“) , básní Jana Filipa Na Nový rok („Je nova jaro“) , Váno č ní myšlenky („Kristnaskaj pensoj“) , váno č ní koledy P ů jdem spolu do Betléma („Ni ekiros Bethlemon“) i s notami 37 anebo v prosincovém vydání básní Váno č ní vigilie (“Kristnaska Vigilio“) od Karla Jaromíra Erbena v esperantském p ř ekladu Tomáše Pumpra. 38 Dne 18. č ervna 1948 odlet ě l Jan Filip z Ji č ína na p ř ednáškové turné do Dublinu na pozvání irského katolického svazu a jeho cesta dále pokra č ovala do Anglie a Holandska. 39 Kone č n ě i brožura bratr ů Jana a Karla Filipových nazvaná Esperanto a katolíci („Esperanto kaj katolikoj“) vyt ř íbeným stylem informovala nejen o katolickém hnutí, ale také o slovech podpory a p ř íslibu ř editele teologického seminá ř e v Praze monsignora Josefa Berana, založit v n ě m esperantský kroužek. 40 Krátce po druhé sv ě tové válce uvítala katolická hnutí v Praze, Hradci Králové a Bratislav ě ve dnech 17. až 31. srpna 1946 tajemníka Mezinárodního katolického hnutí esperantist ů v Nizozemí („Internacia Katolika Unui ĝo Esperantista en Nederlando“ ) L. C. C. Longa s manželkou. 41 IKUE bylo velmi č inné i z mezinárodního hlediska. Jejich aktivitu v tomto sm ě ru podtrhl sjezd v roce 1929 v Praze anebo 1936 v Brn ě . 42 Nebojácnost a zapálenost pro v ě c je též vyznamenala krátce po znovuobnovení sekce na konci šedesátých let. Požádali ministerstvo kultury o povolení uspo ř ádat Druhý ekumenický esperantský kongres („Duan Ekumenan Esperanto Kongreson“), tzn. spole č ný kongres IKUE a KELI v roce 1970 do Brna. Povolení Ministerstva kultury (MK) ovšem posléze zamítlo Ministerstvo vnitra (MV).43 Esperantská sekce č eskoslovenských skaut ů p ř i Junáku („Esperanto-Fako de ĉeĥoslovakaj Skoltoj ĉe centro Junák“) 44 fungovala v rámci celosv ě tové Skautské esperantské ligy („Skolta Esperanto Ligo“; v textu bude dále užíváno zkratky SEL) od roku 1934. Ta

37 Esperantista 26.5.1947 (ro č . 3), č . 4, s. 45 - 46. 38 Esperantista 31.1.1948 (ro č . 3), č . 1, s. 7. 39 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 87. 40 Esperantista 30.4.1948 (ro č . 3), č . 4, s. 49 - 52. 41 Esperantista 15.12.1946 (ro č . 1), č . 9, s. 93 - 96. 42 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 45 - 47; V Brn ě 1936 zazn ě ly p ř ednášky na témata Sjednocení církví, Hmotná organizace církve, Katolické sociální akce, Ochrana dívek, Všesv ě tový apologetický svaz, Katolíci a pacifismus, Esperanto a vyst ě hovalectví č i Katolické misie. 43 www.ikue.org/cz/historio-1/historio1.html (ze dne 5. února 2010); Celá č ást hovo ř ící o organizaci IKUE a KELI byla zpracována za konzultativní pomoci pana Miloslava Švá č ka (29. ledna 2010 a 4. dubna 2010). 44 Esperantista 25.2.1948 (ro č .3), č . 2., s. 24.; Sídlili na Havlí č kov ě nám ě stí 28, Praha II. 27 nap ř íklad prosadila esperanto jako jeden z jazyk ů na sv ě tovém skautském jamboree 45 v roce 1947 ve Francii. 46 Propagátory esperanta mezi vyznava č i skautingu v Č eskoslovensku byli František Buhr a Stanislav Lešinger. 47 Za své informa č ní pom ů cky si esperantisté – skauti zvolili klasický ob ě žník, ale vydali též n ě kolik obm ě n nápaditých pohlednic s obrázkem skauta a nápisem („Por kunlaboro de la mondo Esperanto estas bezona!“). O organiza č ní záležitosti v Pracovní skupin ě SEL v Praze („Labor grupo de SEL en Praha“) se p ř evážn ě starali zástupce („agento“) Stanislav Lešinger, Jaroslav Nedv ě d s p ř ezdívkou „Jaron“ a František Buhr. 48 Mezinárodní liga u č itel ů esperantist ů („Internacia Ligo de Esperantista Istruistoj“; v textu bude dále užíváno zkratky ILEI) vznikla v roce 1949 v Birminghamu v Anglii, jako nástupce Všesv ě tového svazu u č itel ů esperantist ů („Tutmonda Asocio de Geinstruistoj Esperantistoj“) s m ě sí č níkem Mezinárodní pedagogická revue („Internacia Pedagogica Revuo“) .49 Č eskoslovenským zástupcem byl Theodor Kilián z T ř ebí č e. ILEI zajiš ť ovala p ř ísun kvalifikovaných u č itel ů jazyka, seznamovala s novými pom ů ckami a metodami výuky, a to hlavn ě v rámci Mezinárodních pedagogických esperantských-seminá řů („Internacia Pedagogia Esperanto-Seminario“).50 Na vzd ě lávací akce se hrnulo množství zájemc ů , což vyžadovalo kvalitní zázemí, jenž se ne vždy poda ř ilo zajistit. Nedostate č ným zázemím utrp ě l nap ř íklad seminá ř v ma ď arském Szegedu v roce 1967. Ve spole č né ložnici se sešlo až p ě tadvacet lidí najednou, č ímž se výrazn ě snížilo soukromí a p ř edevším klid na p ř ípravu k jazykovým zkouškám. 51 Sv ě tové sdružení esperantist ů noviná řů („Tutmonda Ĵurnalista Esperantista Asocio“) sídlilo od svého založení v roce 1946 v Linköping ve Švédsku, odkud rozesílali do sv ě ta č asopis Žurnalista („La Ĵurnalisto) .“ 52 V Č eskoslovensku Sekce noviná řů („Sekcio de Ĵurnalistoj“) vznikla na ustavující sch ů zi dne 25. dubna 1965 a ve stejný rok již evidovali t ř icet sedm č len ů , pracovník ů tisku, rádia anebo televize. Mezi nejaktivn ě jší pat ř il Old ř ich Kníchal, redaktor Č eské tiskové kancelá ř e ( Č TK).53

45 Velké skautské setkání po ř ádané na národní nebo mezinárodní úrovni. 46 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 59. 47 Esperantista 30.4.1947 (ro č . 2), č . 3, s. 30 - 31. 48 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94, 101. 49 S. Kamarýt: Organizace esperantist ů . Esperantista 20.8.1946 (ro č . 1), č . 5 - 6, s. 59. 50 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 51 Zprávy Č SEV ř íjen 1967, Osv ě tový ústav v Praze, ro č . IX., č . 2 – 3 (26 – 27), s. 27.; Č eskoslovenskými zástupci zde byli: Rýznarová, Bartošová (Svitavy), doktor Chosan (Pieš ť any), Ferko (Košice), B ű csi (Kv ě tná) a Bujan (Frýdek). 52 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 53 Zprávy Č SEV zá ř í 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (18), s. 10. 28

Mezinárodní federace esperantist ů železni č á řů („Internacia Federacio Esperantista Fervojista“; v textu bude dále užíváno zkratky IFEF) sídlila od roku 1948 v Amsterodamu a m ě la tisíc sto šedesát č len ů v západní Evrop ě a Skandinávii.54 Oficiální č eskoslovenská Sekce železni č á řů byla z ř ízena dne 13. ledna 1965.55 Avšak už v roce 1947 s heslem „koleje spojují zem ě , esperanto národy“ rozb ě hl speciální kurz pro železni č á ř e. Vyhlásily jej dekrety č . 811/11-VIII-1947 ze dne 13. zá ř í 1947 oznamující jeho konání pro zájemce z Brna a okolí a č . 811/14-VIII-1947 informoval o za č átku kurzu dne 9. ř íjna 1947. Dvacet p ě t p ř ihlášených kurzist ů u č il Josef Friedrich. 56 Po absolvování základ ů n ě kte ř í využili p ř íležitosti a dle dekretu č . 811/32-VIII-1947 ze dne 31. prosince 1947 se p ř ihlásili do hodin pro pokro č ilé od 9. ledna 1948, op ě t pod vedením Josefa Friedricha. 57 Osma č ty ř icátého roku tak dokonce zastupoval Č eskoslovensko na kongresu ma ď arských esperantist ů železni č á řů v Györu ve dnech 16. až 17. kv ě tna Vlastimil Blažek, zam ě stnanec Ř editelství železnic v Olomouci.58 Po oficiálním založení Sekce železni č á řů v roce 1965 (vedením pov ěř en Bohumil Král) se ke studiu jazyka p ř ihlásilo na p ě tset dvacet t ř i zájemc ů . Kurzy se konaly jak v Praze, Č eské T ř ebové (i koresponden č ní kurz), anebo v železni č ní stanici Most. Své kroužky si železni č á ř i založili v Praze, Č eské T ř ebové, Havlí č kov ě Brod ě , Jarom ěř i, Olomouci, Č eské Líp ě , Ostrav ě , Bohumínu a D ěč ínu avšak i v dalším m ě stech bylo možno nalézt jednotlivé esperantisty č i skupiny (Hradci Králové, Pod ě bradech, Pardubicích, Č eských Bud ě jovicích, Plezni, Ústí nad Labem, Brn ě, Chomutov ě, Kladn ě, Kralupech, Kolín ě, Bratislav ě, Zvolenu, Vrútkách aj.). 59 Uplatn ě ní esperanta na železnici nap ř íklad natolik ohromilo italského ministra dopravy, že neváhal zavést užívání esperanta od roku 1968 v jízdním ř ád ě . 60 Vedle IFEF figurovala nap ř íklad Mezinárodní liga železni č á řů -abstinent ů a Mezinárodních železni č á řů - radioamatér ů . Mezinárodní esperantstké v ě decké sdružení („Internacia Sciencia Asocio Esperantista“; v textu bude dále užíváno zkratky ISAE) sdružovalo jednotlivce i kolektivy, pohybující se ve v ě deckých a technických kruzích. Fungovalo od roku 1906 a po reorganizaci

54 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 55 Zprávy Č SEV prosinec 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 - 4 (19 - 20), s. 17 - 20. 56 Esperantista 30.12.1947 (ro č . 2), č . 10, s. 114 - 115. 57 Esperantista 31.1.1948 (ro č . 3), č . 1, s. 4 - 6. 58 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94. 59 Zprávy Č SEV prosinec 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 - 4 (19 - 20), s. 17 - 20. 60 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV 1967 (ro č . 2), č . 5 – 6, č . 4, s. 13. 29 ve č ty ř icátém sedmém roce zapustilo ko ř eny v Johanneshov ve Švédsku, s pravidelným č tvrtletníkem V ě decká revue („Sciencia revuo“) .61 Do celosv ě tových d ě jin ISAE se významn ě zapsal špi č kový č eský petrolog Josef Kavka, jeho dlouholetý generální tajemník ISAE a redaktor č asopis ů V ě decká revue a Mezinárodní geologie („Geologio Internacia“). Sv ě tový léka ř ský esperantský svaz („Tutmonda Esperantista Kuracista Asocio“) registroval své p ř íznivce od roku 1908 mezi r ů znými léka ř skými a zdravotnickými povoláními. 62 Č eskoslovenští „léka ř i a zdravotníci bez jazykových hranic“ se oficiáln ě p ř ihlásili jako Léka ř ská sekce („Medicina sekcio“) od 9. č ervence 1967. V jeho výboru za ideu esperanta a jeho užití v medicín ě p ř íkladn ě vystupovali p ř edseda Josef Edvard Ambrož (Brno-Židenice), L'udovít Izák (Martin) a sekretá ř Josef Hradil ( Č eský Dub).63 Akademie esperanta („“) vznikla v Dráž ď anech v N ě mecku v roce 1908 pro kontrolu a údržbu primárních zásad esperanta. Po druhé sv ě tové válce se obnovila v roce 1949 a p ř esídlila do Hágu v Nizozemí. Finan č ní stránku a p ř íležitostné bulletiny jí zajiš ť ovala p ř ímo UEA. 64 Hlavní Jazykový výbor esperantist ů („Lingva Komitato Esperantista“) pracoval ve č ty ř iceti osmi č lenné sestav ě , v n ě mž zasedali také č eskoslovenští esperantisté Rudolf Hromada, Stanislav Kamarýt a Augustin Pitlík. 65 Esperantské hnutí odšt ě pilo mnoho zájmových v ě tví, z nichž n ě které více, jiné pak mén ě , n ě jakým zp ů sobem výrazn ě ji vystoupily z šedi b ě žného sv ě tového esperantského d ě ní. R ů znily se co do po č tu zájemc ů , rozší ř ení do zemí sv ě ta, ale také aktivitou, se kterou cht ě li zasahovat do b ě hu událostí s využitím esperanta jako svého nástroje. Jen zlomek zde prezentovaných zájmových esperantských uskupení a mnou č áste č n ě nastín ě ná historie, nahlédla pod pokli č ku využití jazyka esperanto v praxi. V povále č ném Č eskoslovensku si výjime č né postavení vydobyla obzvlášt ě mládež („Junularo“), které v ur č ité etap ě č eskoslovenského esperantismu dokonce p ř evzalo funkci hlavního „lídra“ hnutí. Taktéž na mezinárodním poli dosáhli č eskoslovenští esperantisté na významné funkce a za ř adili se po bok esperantist ů jiných národností, kte ř í je dalece p ř evyšovali územní velikostí a lepšími finan č ními možnostmi, organizace a prezentace.

61 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 62 Tamtéž. 63 Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 32. 64 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 65 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 76. 30

6. Sedm let povále č ných … kam sm ěř uje esperanto? Organizace č eskoslovenských esperantist ů , rozpušt ě ná z na ř ízení gestapa ke dni 3. listopadu 1940, byla oficiáln ě obnovena na základ ě dekretu MV č . IV-3111-21/8-45-7 ze dne 25. srpna 1945 o pokra č ování Svazu esperantist ů Č eskoslovenské republiky („Esperanto- Asocio en Ĉeĥoslovaka Respubliko“; v textu bude dále užívána zkratka č eského názvu SE Č SR) s p ů vodními právy a majetkem. 66 Hromadn ě vpluli do válkou rozbou ř ených mírových vod a burcovali za klid zbraní, jehož mohli, dle slov p ř edsedy SE Č SR Adolfa Malíka, dosáhnout pouze „ uv ě domováním širokých mas.“ Po ř ádali p ř ednášky na témata Esperantisté pomáhají v boji za sv ě tový mír a apelovali proti „ vále č ným štvá čů m p ř ipravujících novou, ješt ě strašn ě jší válku, aby zachránili své obrovské p ř íjmy z vále č ných zisk ů .“ 67 První povále č ný kongres č eskoslovenských esperantist ů se konal ve dnech 19. až 20. ledna 1946 v kavárn ě Louvre v Praze za p ř ítomnosti sto p ě ti esperantist ů 68 a zástupce Úst ř ední rady odbor ů („Centra Konsilantaro de Sindikatoj“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu ÚRO) Františka Sta ň ka. Usnesli se vydávat svazový č asopis Esperantista v č ele s redaktorem Stanislavem Kamarýtem a stanovili výši č lenských poplatk ů na sedmdesát korun ro č n ě v č etn ě úst ř edního periodika. P ř edkongresový zábavný ve č er režíroval Stanislav Kamarýt. 69 SE Č SR bez možnosti úniku akceptoval povále č né zm ě ny politického z ř ízení, které vyvrcholily „únorem 1948“ a postupn ě mu p ř izp ů soboval svou č innost. Pro esperantisty „poúnorová“ politická situace dosáhla svého vrcholu totálním rozpušt ě ním esperantského svazu v roce 1952. P ř esto však se zdál být po č áte č ní vývoj relativn ě uspokojivý. Ministerstvo informací (MI) vyslalo p ř edsedu SE Č SR jako svého zástupce na 34. Sv ě tový kongres v Bournemouth v Anglii a podporovalo vydávání Esperantské služby („Esperantista-Servo“) rozesílaném v tisícových nákladech do zahrani č í. 70 Také v cyklostylovaném ministerském týdeníku Kulturní informace („Kulturaj Informoj“) , vyšla

66 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO); V kpt. Esperantská organizace v Č eskoslovensku do 1952 (resp. 1969) je více do hloubky propracován vznik hnutí v č eských zemích a Č eskoslovensku do roku 1945. 67 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 76. 68 Esperantisté z Benátek nad Jizerou, Brna, Doks, Dolního Bouzova, Hradce Králové, Chodova u Karlových Var ů , Slezské Ostravy, Tábora, Zlína aj. 69 Č lenské p ř ísp ě vky 1949. Esperantista 28.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 3. Pro studenty u č n ě a vojáky 40,-K č s a rodinné č leny 20,- K č s. Tuzemské p ř edplatné Esperantista 80,- K č s a do ciziny 50,- K č s. Max. sleva pro klubové p ř edplatné u základního č lenského poplatku č inila 15,- K č s. 70 U. Lins, c. d. s. 289. 31 v č . 33. a 34/1946 rubrika Esperantský sv ě t („Esperanto Mondo“) s drobnými zprávami. 71 Le č esperantská ř eka se kalila rychleji, než by si esperantisté p ř áli, a tak na konci roku 1948 už nebylo možné platit individuální č lenství v UEA a získávat esperantské knihy ze zahrani č í. Esperantisté nuceni pod ř izovat se postupn ě diktovaným podmínkám, usm ě r ň ujících jejich č innost do požadovaných mezí, se za č le ň ovali do ur č ených institucí, v nichž si dobývali „ č estné místo s heslem k lidu a s lidem .“ 72 „Závodní klub je základnou pro zábavn ě spole č enský život zam ě stnanc ů po skon č ení práce, i odborá ř ským místem družnosti a p ř átelství v závod ě i mimo závod. Toto je ono co sleduje esperanto již od svého vzniku, a proto pro nás esperantisty jest nejvhodn ě jším p ů sobišt ě m mezi pracujícím lidem.“73 Esperantisté pronikali do škol Lidové a um ě lecké tvo ř ivosti (LUT), Osv ě tových besed (OB), Park ů kultury a oddechu (PKO) a zmi ň ovaných Závodních klub ů p ř i Revolu č ních odborových hnutích (ZK ROH), které jim, jako jediné možné, zajiš ť ovaly „svobodné“ fungování. Direktiva ze strany vládních č initel ů jim ale nezabránila, zavést si vlastní organiza č ní strukturu.

71 Esperantista 15.12.1946 (ro č . 1), č . 9, s. 93 – 96. 72 Tamtéž. 73 A. Malík. Rostem. Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 1 – 2. 32

7. Esperantská exekutiva Na podzim roku 1946 esperantisté implementovali systém tzv. vnit ř ních zástupc ů . V míst ě , kde figuroval minimáln ě jeden esperantista pracoval také místní zástupce („loka peranto = lope“; v textu bude dále užíváno této zkratky). O stupe ň výše byl okresní zástupce („distrikta peranto = dipe“; v textu bude dále užíváno této zkratky), jehož pozice se odvíjela od č etnosti okresní esperantské č innosti. Ochranou ruku nad ob ě ma nižšími postaveními držel krajský zástupce („regiona peranto = repe“; v textu bude dále užíváno této zkratky)74 a vyhledával „dipe“ ve t ř inácti č eských a šesti moravských krajích. V rámci zemského č len ě ní (jedna zem ě pro Moravu a dv ě pro Č echy) ur č ili zemského zástupce („landa peranto = lape“; v textu bude dále užíváno této zkratky), jenž pe č oval o propagaci, distribuoval materiály a zkušenosti mezi kraji, vedl své zástupce na nižších postech a úzce spolupracoval s úst ř edním výborem SE Č SR. Tato relativn ě č asov ě náro č ná funkce si mimo jiné vyžadovala osobnost s elánem, iniciativou a výborného esperantistu. „Lape“ č asto zastupoval výbor SE Č SR p ř i díl č ích esperantských sch ů zích a konferencích anebo slavnostních a zábavných akcích v r ů zných m ě stech republiky. 75 P ř i zasedání SE Č SR dne 1. dubna 1947 ve ve č erních hodinách v klubu esperantist ů v Praze, zvolili do funkcí Adolfa Malíka (p ř edseda), Stanislava Kamarýta (místop ř edseda), Rudolfa Hromadu (místop ř edseda), Bohuslava Pale č ka (generální tajemník),76 Jaroslava Ma ř íka (tajemník), Jana Valeše (tajemník), Hedviku Novákovou (pokladník), Jana Hromadu (knihovník) a č leny výboru Vlado Jukla, Františka Kavana, Theodora Kiliána, Františka Pytlouna, Vladimíra Slaného a Karla Šolce. Do kontrolní komise uvedli Františka Buhra, Augustina Pitlíka a Václava Šp ů ra. Pro jednotlivé úkoly si ve výboru stanovili komise a nominovali do nich ú ř edníky v č ele s vedoucím komisa ř em Františkem Slavíkem. Pro úst ř ední č asopis Esperantista jmenovali redaktora Stanislava Kamarýta a správce („administranto“) Františka Slavíka, pro č asopiseckou službu Dolfa Bartošíka, rádio Praha Adolfa Malíka, rádio Ostrava Vladimíra Slaného a Zde ň ka Rašku, knihovnickou službu Jaroslava Šustra, literaturu Tomáše Pumpra,

74 Raporto pri agado de la EA ĈSR dum 1947. Esperantista 30.3.1948 (ro č . 3), č . 3, s. 31; Funkci „repe“ v roce 1947 zastávali: Jaroslav Šustr (Praha I), Božena Vlč ková (Kladno-Dubí), Karel Šolc (Mladá Boleslav), Vuk Echtner (Praha – venkov, František Kavan (Plze ň ), František Patera (Karlovy Vary – Cheb), Jaroslav Dušek (Ústí nad Labem), Teo Novotný (Liberec), František Pytloun (Hradec Králové), bez zástupce (Pardubic), bez zástupce (Havlí č k ů v Brod), bez zástupce (Tábor), Josef Ploss ( Č eské Bud ě jovice), bez zástupce (Jihlava), Josef Friedrich (Brno), Vlastimil Blažek (Olomouc), František Patera (Zlín), Vladimír Slaný (Ostrava), bez zástupce (Opava). 75 A. Malík: Naše vnit ř ní exekutiva. Esperantista 20.9.1946 (ro č . 1), č . 7, s. 61 - 62. 76 V roce 1946 funkci zastával Emil Zavadil. Po odstoupení Bohuslava Pale č ka v roce 1948 se jím stal až do roku 1952 Jaroslav Ma ř ík. 33 p ř eklady Boženu Vl č kovou, skauty Stanislava Lešingera a Františka Buhra, mládež M. Kecnouta, šachisty Václava Faigla, v ě deckou oblast Augustina Pitlíka a Jaromíra Hanuše, u č itele esperanta Theodora Kiliána, zkoušky z jazyka Stanislava Kamarýta a Tomáše Pumpra, prodej knih Otu Ginze a do funkce zástupce IEL Jaroslava Šustra a zástupce UEA Františka Slavíka.77 V polovin ě roku 1948 vzhledem k postupn ě se rozši ř ující agend ě , otev ř eli samostatnou svazovou kancelá ř v č ele s placeným ú ř edníkem Tomášem Baldou na Praze II, v ulici Malá Št ě pánská 7. Tomáš Balda zajiš ť oval každodenní č ty ř hodinový chod kancelá ř e, a to i v sobotu. Koresponden č ní adresa na SE Č SR ovšem z ů stala na Uralském nám. 9, Praha XIX, anebo pro zásilky ze zahrani č í na SE Č SR, Pošt. schránka 75, Praha XIX/14 (fungovala do 1. kv ě tna 1948).78 V dob ě letních prázdnin kancelá ř uzavírali. 79 Po ro č ním vymezení jednotlivých funkcí a p ů lro č ním chodu svazové kancelá ř e na sch ů zích ve dnech 14 a 17. prosince 1948, si esperantský výbor pochvaloval efektivitu vnit ř ní exekutivy, která se výborn ě sladila se správou lidov ě - demokratického Č eskoslovenska, jež vnesla do esperantského hnutí uvedené možnosti reorganizace. 80 V roce 1949 však již bylo vše jinak. V d ů sledku zavedení kraj ů (Zákon č . 280/ 1948 Sb. z 21. prosince 1948 O krajském z ř ízení), platných od 19. ledna 1949, zanikla esperantská funkce „lape.“ Devatenáct kraj ů s p ř íslušnými Krajskými národními výbory (KNV) upravily esperantskou strukturu na t ř ináct „repe“ v č eských zemích a šest „repe“ na Slovensku. Nižší pozice z ů staly nezm ě n ě ny. Krajské z ř ízení také vykro č ilo vst ř íc vyvedení č eskoslovenského esperantského hnutí z dvoukolejnosti, jelikož slovenští esperantisté se v hnutí dosud pln ě neangažovali. 81 P ř estože d ů myslná struktura esperantského svazu vykazovala jasný p ř ehled o pokrytí nezbytných úkol ů , obsadit n ě které funk č ní židle byl mnohdy t ě žce ř ešitelný kvíz. Nejen s v ě kem esperantist ů se m ě nily životní priority, ale hýbaly jimi také ostatní faktory. Esperantisté t ř eba odcházeli za prací do nových míst, kde jazykové kroužky nefungovaly, ale nem ě li jednoduše ř e č eno št ě stí ani p ř i osobní snaze, aby se jim poda ř ilo n ě jaký kroužek založit. Jejich zájem, který se tak v ě tšinou p ř enesl pouze do korespondence se zahrani č ními dopisovateli, tudíž z ů stal v rovin ě soukromé. Vyskytoval-li se již v jejich p ů sobišti kroužek, potom bohužel s tak málo č leny, z nichž n ě kte ř í ani nejevili ochotu být funk č n ě aktivní

77 Divido de Funkcioj de la Asocia Komitato. Esperantista 26.5.1947 (ro č . 3), č . 4, s. 48. 78 Esperantista 8.5.1948 (ro č . 3), č . 5, s. 64; Kancelá ř byl otev ř ena ve všední dny od 14 do 18 hod. a v sobotu od 8 do 12 hod. Esperantisté a ve ř ejnost mohli využít rovn ě ž telefonní linku č . 330 – 14. 79 Esperantista 30.4.1949 (ro č . 4), č . 4, s. 47. 80 Esperantista 28.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 4 - 5. 81 A. Malík: Naše kraje. Esperantista 23.2.1949 (ro č . 4), č . 2, s. 9 – 10. 34 a vyhovoval jim statut pasivního č lena, což m ě lo za následek kumulaci povinností, které ur č ená osoba nebyla schopna zvládnout. Tato patová situace, po úpadku „na ř íkajících“ č len ů , „že se u nich nic ned ě je“, a č koli jejich osobní zainteresovanost byla nulová, pov ě tšinou vedla k likvidaci kroužku. Vnit ř ní a vn ě jší vlivy, subjektivní i objektivní č initelé se dotýkali vzájemné spolupráce, která vyústila v roz č len ě ní esperantských kroužk ů a klub ů do č ty ř možných typ ů : Esperantisté (+) x z ř izovatel (+) = vzájemné pochopení a spolupráce. Esperantisté (+) x z ř izovatel (-) = nadšení esperantisté, le č nepochopení z ř izovatele. Esperantisté (-) x z ř izovatel (+) = esperantisté fungují pouze formáln ě , i když z ř izovatel má pochopení. Esperantisté (-) x z ř izovatel (-) = tzv. papírový kroužek, kdy zájem není ani na jedné stran ě. Probíhala-li spolupráce v dobré mí ř e na obou stranách, což znamenalo podporu ze strany z ř izovatele v podob ě klubovny, p ř edplatného k odb ě ru č asopis ů a knih, vysílání a proplácení cestovného delegát ů m na tuzemské i zahrani č ní cesty, a jiné bonusy usnad ň ující esperantist ů m práci 82 , „opláceli“ esperantisté jazykovými kurzy a rozši ř ující se č lenskou základnou, informovali o svých patronech v propaga č ních materiálech a v ů bec šli p ř íkladem se slovy Tomáše Garrigue Masaryka „co lid nezná, nikdo nezná.“83 SE Č SR od roku 1947 vyhlásil sout ě ž mezi kraji o nejv ě tší po č et nových č len ů vždy za uplynulý rok, aby naplnili „jeden z prvních požadavk ů plánování, aby v každém okrese bylo získáno po deseti nových č lenech svazu, a to každý rok.“84 Do celkového hodnocení zapo č ítávali kompletní iniciativu, po č et uspo ř ádaných kurz ů a vydaných publikací, propaga č ní výstavy a materiály, spolupráci esperantist ů se svými z ř izovateli, ale také hospodá ř ský a kulturní rozmach celého kraje. Krajští „repe“ nem ě li lehkou práci. Obsáhnout všechny sledované body a v ur č eném termínu p ř edložit výslednou zprávu výboru svazu k posouzení, byl úkol relativn ě náro č ný. Jako bumerang se jim totiž p ř ípadné opomenutí v nesouladu s kulturním programem vlády vrátilo zpátky.85

82 M. Nevan: Svaz, ano nebo ne? Zpravodaj sekce mládeže Č SEV č ervenec 1967 (ro č . 2), č . 3, s. 6 - 7. 83 A. Malík: Rosteme. Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 1 – 2. 84 Tamtéž. 85 Tamtéž. 35

8. „Slovaka Esperanto Societo“ Slovenští esperantisté stejn ě jako č eští esperantisté ihned po skon č ení druhé sv ě tové války vystoupili z p ř ítmí ilegality a za č ali pracovat ve ř ejn ě . Od za č átku roku 1946 vydával Ernesto Vá ň a v Žilin ě nepravideln ě č asopis Slovenský esperantista („Esperantisto Slovaka“). V roce 1947 p ř ešlo periodikum k redaktor ů m Jánu Lama č ovi a Eduardu V. Tvarožkovi do Tren č ína. Dekretem č . 14599/6-III/3-1946 ze dne 24. dubna 1946 bylo oficiáln ě potvrzeno ustavení Slovenského esperantského sdruženia („Slovaka Esperanto Societo“, v textu bude dále užíváno zkratky SES). Ustavující sch ů zi svolali slovenští esperantisté na 5. kv ě tna téhož roku. P ř edsedou zvolili Pavla Rosu a za sídlo Bratislavu. Pobo č ka SES v Tren č ín ě tiskla pro slovenské esperantisty informa č ní bulletin Informace SES („Informoj de SES“). D ů ležité otázky vymezení vzájemné p ů sobnosti mezi č eskými a slovenskými esperantisty zdárn ě vy ř ešilo zasedání ze dne 28. ř íjna 1946 v Brn ě . SES z ů stal pro slovenskou č ást republiky, SE Č SR pro č eskou a dohodli se postupovat spole č n ě ve tvorb ě jednotné, zast ř ešující organizace. 86 B ě hem t ř í „poklidných“ let, které vyvrcholily likvidací č eskoslovenského esperantského svazu v roce 1952, uskute č nili slovenští esperantisté t ř i kongresy. První Celoslovenský esperantský kongres („Unua Tutslovaka Esperanto – Kongreso“) svolali slovenští esperantisté ve dnech 12. až 13. č ervence 1947 do Martina, kde Ján Valaš ť an-Dolinský p ř ivítal sto t ř icet ú č astník ů . Tato významná událost p ř ilákala mimo jiné návšt ě vníky až z Ostravského kraje a Prahy. Z voleb do výboru vít ě zn ě vzešli Pavel Rosa (p ř edseda), Imrich Zákupský (místop ř edseda) a Imrich Havaš (tajemník). Titul č estného p ř edsedy ud ě lili Jánu Valaš ť anu-Dolinskému a č lenství L'udovítu Izákovi. 87 V témže roce a m ě st ě vznikl i Slovenský esperantský institut („Slovaka Esperanto-Instituto“), který soust ř edil veškerou edi č ní č innost na Slovensku pod svou st ř echu. Odtud také distribuovali Slovenského Esperantistu, a to až do jeho posledního č ísla v roce 1951 pod redaktorským dohledem Eduarda V. Tvarožka a L'udovíta Izáka. 88

86 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 84; Esperantista 15.3.1947 (ro č . 2), č . 2, s. 30 - 31; V oficiálním dopise ze dne 20. ř íjna 1946 výboru SE Č SR, shrnující výsledek brn ě nského zasedání, jsou podepsáni Pavel Rosa, Vlado Jukl, Adolf Malík, Theodor Kilián, Jan Geryk a Josef Vondroušek. 87 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 81 - 84; Esperantista 8.5.1948 (ro č . 3), č . 5, s. 56 – 57. 88 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 84. 36

Druhý Celoslovenský esperantský kongres ve dnech 21. až 23. srpna 1948 probíhal v Košicích sou č asn ě s Celosv ě tovou pr ů myslovou výstavou. Tuto výjime č nou expozici navštívilo všech dv ě st ě padesát p ř ítomných esperantist ů ze všech kout ů republiky. 89 T ř etí Celoslovenský esperantský kongres od 30. č ervence do 1. srpna 1949 v Bratislav ě , na n ě mž t ř i sta esperantist ů nejen ze slovenského území (Praha, Hradec Králové, Č eské Bud ě jovice a Morava) živ ě diskutovalo, ale také se pobavilo p ř i shlédnutí hry Cizí dívka („Fremda knabino“) v mě stském pivova ř e. Funkce ve výro č ních volbách obhájili Pavel Rosa (p ř edseda) a Imrich Havaš (tajemník) a za místop ř edsedy zvolili Alojze Kamera a Arnošta Vá ň u. T ř ídenní setkání zakon č ili exkurzí na D ě vín. 90 Ro č ní sch ů ze SES („Jarkunveno de SES“) za rok 1950 se konala v rámci sch ů ze SE Č SR. Protokolární zápis A. Csádera konstatoval evidenci devítiset devadesáti dvou č len ů platících p ř ísp ě vky (z toho p ě tset sedmdesát osm plnohodnotn ě , zbývající jako mládež), dvanáct esperantských skupin a dva kroužky na gymnáziích. Č ty ř i okresní sch ů ze („regiona kunveno“),91 každotýdenní setkávání v klubech, úzký styk se Slovakotour (cestovní kancelá ř ) a pravidelné rubriky v týdeníku Nedele a v č asopise Život. Slovenští mládežníci cyklostylovali své ob ě žníky Mládí vp ř ed („Anta ŭen Junularo“) a Mladý hlas („Juna Vo ĉo“). Z voleb vyšla vít ě zn ě jména náhradník ů ve funkcích místop ř edsedy O. Hoffman, tajemníka J. Tichý a kontrolorky A. Zábalové. Titul č estného p ř edsedy ud ě lili A. D. Kremerovi. Zásluhou Jána Lama č ky vzniklo dne 21. kv ě tna 1950 v Tren č ín ě Esperantské muzeum v Č eskoslovensku („Esperanto-muzeo en Ĉeĥoslovakio“) .92

89 Esperantista 20.9.1948 (ro č . 3), č . 7, s. 75 – 78. 90 Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 46; Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 - 76. 91 Esperantista 26.10.1949 (ro č . 4), č . 8, s. 62 – 63; Na druhé okresní sch ů zi v Novém Meste nad Vahom dne 18. zá ř í 1949, se č ty ř icet p ř ítomných esperantist ů dohodlo se sedmi zástupci z Veselí nad Moravou (p ř ítomen též František Sva č ina z Lanžhota) na ro č ním st ř ídání v po ř ádání okresních konferencí. Po pracovní č ásti všichni navštívili Višnovou a Č achtický hrad. 92 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 84. 37

9. Ideová školení („Socialismus není myslitelný bez plánování“) K povinnostem esperantských funkcioná řů se ř adilo absolvování ideového školení, které zajiš ť oval Ústav esperantské služby s p ř edsedou Adolfem Malíkem a MI. Seminá ř e poskytovaly „prozíravost, odbornost a systematický náhled na veř ejnou správu a organizaci lidové osv ě ty, aby [esperantisté] jako sty č ní informáto ř i v č astém kontaktu se zahrani č ím správně ší ř ili smysluplnost plánování v socialistickém stát ě .“ Masovou instruktáž esperantist ů ve dnech 14. až 18. prosince 1948 ve Slovanském dom ě v Praze pro celkem dv ě st ě deset funkcioná řů , vždy po deseti zástupcích z devatenácti kraj ů a č leny výboru, p ř ipravil Ústav esperantské služby a odborníci ze IV. odboru MI v následujícím po ř adí. Dne 15. prosince 1948 zazn ě la témata Esperanto na nové cest ě (Adolf Malík), Žena spolubudovatelkou socialismu Č SR (O. Vojá č ková), Cestovní ruch náš neviditelný export (C. Herich), Um ě lecké památky Č SR (J. Ran č ák), Odborové hnutí Č SR (J. Stýblo) a Cesta politického vývoje Č SR (Petr Kone č ný). 93 Následujícího dne pak Sociální politika lidové demokracie (J. Jedli č ka), Západ a východ v naší diskusi (M. Č epek), P ř ehled literatury Č SR (D. Chalupa) a Cesta výtvarného um ě ní v novém Č eskoslovensku (J. Hlavá č ek). Sedmnáctý prosinec zahájily referáty Ústava a právní ř ád (Houska), Co neví cizina o prezidentu Klementu Gottwaldovi (Richter), Nová zem ě d ě lská politika Č SR (Zatloukal), Organizace č eskoslovenského družstevnictví (Josef Moravec) a Krajské z ř ízení, úkoly národních výbor ů (P. Levit). Poslední den školení uzav ř ely vystoupení na témata Mládež u nás a v cizin ě (J. Lux), Vliv znárodn ě ní na hospodá ř ství v Č SR (Novák), Jak se chovat k cizinc ů m doma a v zahrani č í, kterak propagovat Č SR esperantem (Adolf Malík) a Spolupráce č eskoslovenských esperantist ů s osv ě tovými radami (J. Syrovátka). Osv ě d č ení, která si ú č astníci s sebou odnesli jim sloužila jako doklad k žádostem o pas a povolení vycestování do ciziny. Mimo n ě však získali i další materiál a č asopisy s osv ě tovou tématikou jako nap ř íklad Povinná témata ob č anské nauky pro ve ř ejné Lidové osv ě tové školy.94 Sjezdové dny vyplnil i odpolední turistický program. Prohlídka Pražského hradu s výkladem J. Ran č áka, návšt ě va budovy Československého rozhlasu č i Národní galerie

93 AM.: Dv ě pracovní konference Svazu esperantist ů Č SR. Osv ě tová práce 18. ledna 1949 (ro č . 1), č . 2, s. 15; „Sek č ní šéf I. odboru Ministerstva informací Petr Kone č ný vyzvedl drobnou práci č eskoslovenských esperantist ů a nazval ji vlasteneckou službou prvního ř ádu. Naše mladá, lidov ě - demokratická republika, sp ě jící k socialismu, tedy k internacionalismu na poli práce, na poli nového sv ě tového spole č enství, m ů že vyzískati mnoho užite č ného politickým za č len ě ním všech esperantist ů v Č eskoslovensku, kte ř í ochotn ě a rádi se propaga č ního úkolu ujmou a také již ujali.“ 94 Hlas osv ě ty 1948, č . 14, s. 12. 38 se sbírkou moderního um ě ní. Divadelní p ř íznivci shlédli drama Dina Mullheimová a operu Leoše Janá č ka Ká ť a Kabanová. 95 Záv ě re č nou rezolucí se esperantisté p ř ihlásili k za ř azení pod VII. odbor MI a oficiální zn ě ní generální ideje esperantského svazu v pokra č ování jejich kulturního života otiskl týdeník Osv ě tová práce. 96 Obdobná školení se konala i v následujících letech. V roce 1951 probíhala v Praze pravideln ě od 8. ř íjna do 8. prosince vždy v sobotu ve č er. Dále pak v Hradci Králové (1952 každou ned ě li od kv ě tna do č ervna), Olomouci (b ř ezen 1952 a leden 1955) a Lanškroun ě (prosinec 1953). 97

95 S. Kamarýt: Ideové školení esperantských pracovníků . Esperantista 28.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 1 – 2. 96 Spolupráce č eskoslovenských esperantist ů s osv ě tovými radami. Osv ě tová práce 11.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 14. 97 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 168. 39

10. Od kongresu ke kongresu všichni musí hrát Vnit ř ní exekutiva esperantské organizace lokálních, okresních a zemských zástupc ů z podzimu 1946, se hladce smísila s b ě žnou esperantskou agendou. Dle stanov SE Č SR, užívaných od roku 1936, minimáln ě jedenkrát ro č n ě uspo ř ádali svazovou konferenci, p ř i níž zhodnotili pr ů b ě h celého roku a zvolili výbor. Od prvního sjezdu po druhé sv ě tové válce v roce 1946 se po jednotlivých krocích obnovovaly zp ř etrhané vazby nejen mezi esperantisty a jejich korespondenty, ale i esperantské zasedání. Celoro č ní spoluprací s výborem a ú č astí na sjezdech m ě li všichni esperantisté možnost podílet se na zásadních rozhodnutích svazu, č ímž udržovali svaz funk č ní a aktivní.

10. 1. 1947 (Rozb ě h) Kongres SE Č SR v roce 1947 („Kongreso 1947 de Esperanto-Asocio“) se konal ve dnech 29. až 30. b ř ezna ve velkém salónu kavárny Louvre v Praze. Ve stejném termínu pro p ř edem p ř ihlášené zájemce zasedala také jazyková zkušební komise. Sjezdu se ú č astnilo celkem devadesát šest delegát ů s t ř iceti šesti m ě st. 98 Po p ř e č tení pozdravného dopisu z ÚRO podepsaný J. Volkem a dále od č eských a zahrani č ních p ř átel esperantismu následovalo n ě kolik slov profesora Vlado Jukla z Bratislavy za slovenskou esperantskou v ě tev. Další body programu se odvíjely od posledního sjezdového zápisu. Naprosto jasná slova o aktuálním stavu esperantského hnutí pronesl p ř edseda Adolf Malík. „SE Č SR se adaptoval na novou generální linii naší republiky, lidov ě – demokratické.“ Pokra č ovaly zprávy jednotlivých komisí, informace o vládních na ř ízeních a esperantských mezinárodních akcích, jejichž ú č ast omezoval ú ř edn ě stanovený po č et oficiálních delegát ů . Možnost, jakým jiným zp ů sobem se bylo možné dostat t ř eba na sv ě tový kongres tudíž esperantisté jedin ě uvítali.

98 Z m ě sta a v po č tu: Praha (48), Ústí nad Labem (5), Olomouc (4), Pardubice (3), Hradec Králové (2), Brno (2), Doksy (2), Bratislava, Brno, Č ervený Kostelec, Č eská Lípa, Havlí č k ů v Brod, Chlumec nad Cidlinou, Chot ě bo ř , Karlovy Vary, Kladno, Klatovy, Kralupy, Liberec, Louny, Mladá Boleslav, Mod ř any, Nová Role, Nymburk, Ostrava, Plze ň , Prost ě jov, Roudnice nad Labem, Sedlec u Kutné Hory, Šternberk na Morav ě , Tábor, Teplice- Šanov, T ř ebí č , Úpice, Valašské Klobouky, Zelene č , Zlonice. 40

Mezi úst ř ední body sjezdu v roce 1947 pat ř ila úprava a vymezení hranice vzájemné p ů sobnosti se slovenskými esperantisty a zpráva komise pro zavedení esperanta do škol Theodora Kiliána, který její soudobou fázi ozna č il jako velice pozitivní. Ve volbách do výboru zvolili Adolfa Malíka (p ř edseda), Theodora Kiliána (místop ř edseda), Vladimíra Slaného (místop ř edseda), č leny výboru Augustina Pitlíka, Františka Buhra, Václava Šp ů ra, Jana Molnára, Vuka Echtnera a revizory Františka Buhra a Bed ř išku Ř ehákovou. Volby protokolárn ě zapsala A. Tarantíková a výslednou sjezdovou zprávu zpracoval Stanislav Kamarýt. 99 Z formálních záležitostí výbor informoval sjezd o svých zasedáních, která se v roce 1947 konala ve dnech 1. a 16. dubna, 16. kv ě tna, 2. a 16. zá ř í. Poté výbor pokra č oval s frekvencí setkávání jedenkrát m ě sí č n ě , a to vždy poslední úterý v m ě síci. Ve dnech 4. listopadu 1947 a 17. února 1948 výjime č n ě p ř edsedal Rudolf Hromada. Zápisy ze sch ů zí d ů sledn ě vedl Jaroslav Malík. Mimo n ě výbor uspo ř ádal také výjezdní zasedání, spojené s pracovními sch ů zemi „repe.“ Tyto se uskute č nily v roce 1947 ve dnech 18. b ř ezna v Hradci Králové, 8. č ervna v Brn ě , 22. č ervna v Pardubicích a 14. prosince v Olomouci. Pokladník Hedvika Nováková p ř edložila zprávu o aktivní bilanci svazového ú č tu ve výši devadesát tisíc šestset osmdesát sedm korun č eskoslovenských a t ř icet halé řů (dvout ř etinový podíl náležel výnos ů m z č asopisu Esperantista). Hedvika Nováková sou č asn ě distribuovala č lenské karti č ky. Jeden z nezapálen ě jších esperantist ů Rudolf Hromada b ě hem svého funk č ního období s úlevou p ř ijal v druhé polovin ě roku 1947 pomoc esperantistky Eliášové s b ě žnou administrativou, kv ů li pracovní p ř etíženosti. Kumuloval v sob ě veškerou správu evidence č len ů a expedici esperantských knih. Se zadostiu č in ě ním ovšem nakonec výbor jednomysln ě o rok pozd ě ji souhlasil s nabídkou Tomáše Baldy na z ř ízení samostatné svazové kancelá ř e s celou esperantskou agendou v jedné z místností jeho butiku. Za č asopiseckou komisi a svazový orgán Esperantista na sjezdu informoval Stanislav Kamarýt. O deset č ísel a sto dvacet č ty ř i stran č asopisu celkem se administrativn ě staral František Slavík. Jako pomocní redakto ř i figurovali Rudolf Hromada a Ota Ginz. Za sekci prodeje esperantských knih pohovo ř il komisa ř Ota Ginz. On sám vytvo ř il jako pom ů cku Knižní službu SE Č SR („Libroservo de EA ĈSR“) a propaga č ní letá č ek Č eši

99 Evidované esperantské skupiny na za č átku roku 1948: Bojkovice, Bos ň any, Brno, B ř eclav, Č eská Lípa, Č eské Bud ě jovice, Darkov, Doksy, Dolní Bouzov, Hluk, Holešov, Hradec Králové, Cheb, Chomutov, Jarom ěř , Josefov, Karlovy Vary, Karviná, Kolín, Liberec, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradišt ě , Nový Bohumín, Olomouc, Ostrava (3x), Padov, Praha, P ř íbor, Prost ě jov, Radvance, Sokolov, Tábor, Uherské Hradišt ě , Ústí nad Labem, Zlín, Havlí č k ů v Brod, Kladno a Jablonec nad Nisou. 41 zvou do Doks („ Ĉeĥoj invitas al Doksy“) . Pro zjednodušení korespondence a objednávání tiskovin též p ř edp ř ipravil tiskopis pro koresponden č ní odpov ě di a objednávky („Presa ĵo por respondi koresonda ĵojn kaj mendojn“) . Mimo n ě j vyhotovil podn ě tné esperantské propaga č ní materiály Dolfa Bartošík (pohlednici a dopisní papír s esperantskými motivy). Z vydaných titul ů svazu v roce 1947 vyšlo č esky psané Esperanto – jednotné jazykové pojítko a Krátké uvedení do esperanta od Karla Hynka Boušky a od Tomáše Pumpra a Kolik je Vás esperantist ů . Posléze si bezmála sto svazových delegát ů vyposlechlo zprávy od zástupc ů v ě decké sekce v osob ě Augustina Pytlíka, šachist ů jménem Václava Faigla a skaut ů od dvojice Stanislav Lešinger a František Buhr. Božena Vl č ková, vedoucí p ř ekladatelské komise, doplnila seznam vydaných titulů o p ř eklady Josefa Vítka (Bajky a povídky Karla Č apka a Ze všech kout ů sv ě ta Eduarda Valenty. Mezi propaga č ními materiály si v roce 1947 vydobyly č estné místo brožura Pozdrav („Saluton“) a Pr ů vodce Prahou („Gvidlibro pri Praha“) od Jana Valeše. Jejich prakti č nost potvrdili i zahrani č ní esperantští návšt ě vníci (nap ř . A. Bauer ze Švýcarska). Jako svou pom ů cku je užili také č eskoslovenští esperantisté, kte ř í vyjeli p ř ednášet na pozvání r ů zných svaz ů a sekcí do ciziny (nap ř . Josef Vítek – Dánsko a Švédsko, Jan Pelcman – Polsko a Nizozemí, Marie Havránková – Nizozemí). Za svou výbornou reprezentaci Č eskoslovenska a zp ě tné podrobné zprávy obdrželi jmenovaní d ě kovné listy z MI.100

10. 2. 1948 (Indície) P ř edkongresový ve č er v roce 1948 v salónu Aeroklubu v Praze zahájila esperantská divadelní skupina z Prahy duetem Vlasty Zv ě d ě líkové a N. Konopové Lásko moje lásko („Amo, mia amo“). Pod vedením Miloše Nývlta celá skupina sborov ě recitovala Zvony („Sonoriloj“) od Kálmána Kalocsaye. Miloš Nývlt jako programový vedoucí celého ve č era umně sestavil zábavný program, do n ě hož zakomponoval také deklamaci filmu Vydržíme! („Ni Elenu!“) . Již p ř i p ř átelském ve č eru esperantisté živ ě diskutovali nad otázkami Stanislava Kamarýta o malé organizovanosti esperantist ů , jejich nezájmu o lingvistické teorie a p ř enosu obzvlášt ě negativních vliv ů mezi č leny a kluby.

100 Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 12; Esperantista 15.3.1947 (ro č . 2), č . 2, s. 30 - 31; Agado de la Asocio Kongreso 1947. Tamtéž, s. 26 - 28; Esperantista 30.3.1948 (ro č , 3), č . 3. 42

V ned ě li 18. dubna prob ě hla v kavárn ě Louvre samotná konference. Slavnostní zahájení za zvuk ů esperantské hymny Nad ě je („“) a recitace studenta pražské konzervato ř e Jana Langera Zamenhofovy básn ě Cesta („Vojo“) , v č eském p ř ekladu od Miloše Lukáše, vyslechlo sto t ř icet jedna ú č astník ů . 101 Následovaly pozdravy „repe“ 102 , za SES L'udovíta Izáka a ÚRO Františka Sta ň ka. Z došlých zahrani č ních list ů si p ř e č etli dopisy francouzského esperantisty G. Dumonta a J. Ditricha z Jugoslávie. Sami esperantisté zaslali zdravice a telegramy mnohým vládním č initel ů m. Výslednou sjezdovou zprávu sepsali Stanislav Kamarýt, Rudolf Hromada, Tomáš Balda, Josef Friedrich a František Slavík. 103 Po volbách do výboru se n ě které posty obm ě nily, jiné z ů staly stejné. Adolf Malík (p ř edseda), Rudolf Hromada (místop ř edseda), č lenové Eduard V. Tvarožek, Antonín Slanina, Bohumil Pale č ek, Ladislav Krajíc, Alois Šikla a Jan Hromada. Do kontrolní komise obsadili Rudolfa Hromadu, Františka Buhra, Ř ihá č kovou a Václava Šp ů ra. Krále s Mí č ovou pak jako zastupující č leny. Dle statistických svazových informací k 30. zá ř í 1948 registrovali dva tisíce osmset devadesát sedm č len ů . Na sjezdu rovn ě ž zaplnili prázdná místa „repe“ (Tábor – František Knotek, Jihlava – Theodor Kilián, Opava – Ota Erben), anebo došlo k jejich vým ě n ě (Praha – venkov – bez zástupce, Č eské Bud ě jovice - Tábor – Ladislav Krajíc a Olomouc – Bohuslav Žá č ek). Výbor SE Č SR v roce 1948 zasedal ve dnech 4. kv ě tna, 6. č ervence, 7. zá ř í, 5. a 26. ř íjna, 30. listopadu a v roce 1949 pak 25. ledna, 22. února, 29. b ř ezna, 26. dubna a 31. kv ě tna. Výjezdní zasedání se v roce 1948 uskute č nily v Hradci Králové (21. b ř ezna), Teplicích (3. ř íjna), Olomouci (12. prosince) a Praze (4. a 17. prosince). V první polovin ě roku 1949 výbor navštívil Slezskou Ostravu (16. ledna), Karlovy Vary (13. b ř ezna) a zakon č il je op ě t v Hradci Králové (20. b ř ezna).

101 Z m ě sta a v po č tu: Brno (4), Brno-Židenice, D ěč ín, Doksy, Hradec Králové (4), Cheb, Jeseník, Josefov, Karlovy Vary (2), Kladno, Kolín, Kraslice (2), Lanškroun, Liberec (4), Mladá Boleslav (2), Mnichovo Hradišt ě , Mod ř any, Nová Role, Nový Bohumín, Olomouc (3), Ostrava, Pardubice, Plze ň (4), Podmokly (4), Praha (60), Prost ě jov, P ř elou č , Sezimovo Ústí, Tábor, Martin, Turnov (2), Uherské Hradišt ě , Ústí nad Labem (4), Vrútky, Zdice, Zlonice. 102 Jaroslav Šustr (Praha), Božena Vl č ková (Kladno), František Kavan (Plze ň ), František Patera Karlovy – Vary - Cheb), Jaroslav Dušek (Ústí nad Labem), Teo Novotný (Liberec), František Pytloun (Hradec Králové), J. Nálevka (Pardubice), Ladislav Krajíc ( Č eské Bud ě jovice - Tábor), Josef Friedrich (Brno) a Vladimír Slaný (Ostrava). 103 Evidované esperantské skupiny: Bojkovice, Bos ň any, Brno (2x), B ř eclav, Č eská Lípa, Č eské Bud ě jovice, Darkov, Doksy, Horní Litvínov, Gottwaldov, Hradec Králové, Cheb, Chomutov, Chrastava u Liberce, Jablonec nad Nisou, Jarom ěř , Ji č ín, Jihlava, Josefov, Karlovy Vary, Kladno, Kolín, Kop ř ivnice, Kosmonosy, Kraslice, Lanškroun, Liberec, Litom ěř ice, Mimo ň , Mladá Boleslav, Mod ř any, Nejdek, Nový Bohumím (2x), Olomouc, Opava, Ostrava (3x), Padov, Pardubice, Plze ň , Podmokly, Praha, Prost ě jov, P ř íbor, Sezimovo Ústí, Slezská Ostrava, Sokolov, Tábor, Tanvald, Teplice, Trutnov, T ř ebí č , T ř inec, Turnov, Uherské Hradišt ě , Ústí nad Labem, Vítkov a Vsetín. 43

V rámci obecných sm ě rnic o šet ř ení papírem, zmenšilo Ministerstvo informací a osv ě ty (MIO) jeho p ř íd ě le. Svazový orgán Esperantista tak od č ísla 3/1948 vycházel pouze v osmistránkové verzi. 104 Krom ě redaktora Stanislava Kamarýta se na n ě m podíleli jako p ř edešlého roku také Rudolf Hromada, Ota Ginz a navíc Tomáš Balda. Z osobní aktivity manžel ů Tomáše a Marie Baldových vznikl v ř íjnu roku 1948 Institut esperantské služby („Instituto de Esperanto-Servo“) sou č asn ě s periodikem Esperantská služba („Esperanto-Servo“) . Redaktor toho informa č ního listu Adolf Malík, které v tisícových nákladech odcházelo do r ů zných kout ů sv ě ta, byl vskutku velice č inný, nebo ť ve stejné funkci figuroval také v č asopise pražského klubu Bulletin aktuálních informací z Prahy („Aktuala Informa Bulteno de Praha“). Ve vedení komise pro č asopiseckou službu vyst ř ídal Dolfu Bartošíka dne 20. č ervence 1948 Josef Ko ř ínek, který se se svým aktivním p ř ístupem se zasloužil o otišt ě ní celkem t ř iceti sedmi vlastních č lánk ů . Jazyková komise, která vznikla dne 4. kv ě tna 1948 pod vedením Augustina Pytlíka, se po p ř ijetí pracovního plánu dne 5. ř íjna 1948 p ř ejmenovala na Č eskoslovenský poradní výbor Akademie Esperanta („ Ĉeĥoslovaka Konsilanta Komitato de la Akademio de Esperanto“) . Jejími č leny byli Dolfa Bartošík, V. Č ánský, Jan Filip, Ota Ginz, Rudolf Hromada, H. Jokl, Stanislav Kamarýt, Theodor Kilián, Josef Ko ř ínek, Josef Kožený, Ladislav Krajíc, Miloš Lukáš, Jaroslav Ma ř ík, Karel Pí č , Tomáš Pumpr, Julie Šupichová, Eduard V. Tvarožek, Josef Vondroušek a L. K. Ota Ginz z pozice vedoucího prodeje knih informoval esperantisty o novém výnosu Úst ř edního národního výboru hlavního m ě sta Prahy („Centra Nacia Komitato de la ĉefurbo Praha“) č . 23 3194/I/251/2 ze dne 22. ř íjna 1948 pro vydávání knih a č . 23 3194/I/251 ze dne 22. listopadu 1948 o prodávání knih. Stanislav Lešinger referoval za skauty, jejichž č asopis Skautský sv ě t odebíralo celkem dvacet t ř i esperantist ů a v sekci jich registrovali sto devadesát. Na záv ě r s pot ě šením citoval slova Úst ř edí pro cizinecký ruch („Fremdultrafika Centro“) a Č eskoslovenské dopravní kancelá ř e, národní podnik („ Ĉeĥoslovakujo Voja ĝoficejo“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu Č edok, n. p.) o tom, že „doporu č í u č iti se esperantu, jakožto pomocnému jazyku turistickému“, z ástupce Komise pro turismus Jaroslav Ma ř ík. Dobrou zavedenou turistickou trasu také vyzna č ovaly esperantské prospekty Zima ve slovenských horách („Vintro en slovakaj montaroj“)

104 Z redakce. Esperantista 30.6.1948 (ro č . 3), č . 6, s. 72. 44 a Navštivte Vysoké Tatry („Vizitu la Altajn Tatrojn“) . V ob ě hu byly dokonce i plány m ě st Hradce Králové, Tren č ína a Doks s esperantskými popisky. 105

10. 3. 1949 (My č eskoslovenští esperantisté voláme …) Esperantskému d ě ní v roce 1949 bezkonkuren č n ě dominoval sedmý sjezd SE Č SR v Liberci ve dnech 4. až 6. č ervna. O den d ř íve mu p ř edcházely dv ě samostatné sch ů ze, „Junularo“ a skaut ů . 106 Šestset dvacet šest ú č astník ů , 107 v č etn ě zahrani č ních návšt ě vník ů (nap ř . švýcarská esperantistka Fregonára „op ě vující Č echy a Slováky, budující zem, kde bude ráj pro pracující“ 108 ) vyslechlo referáty mnoha esperantských a osv ě tových funkcioná řů . Sek č ní šéf I. odboru MIO Petr Kone č ný, v zastoupení protektora sjezdu, ministra informací Václava Kopeckého, vyzdvihl „informa č ní služby esperanta a vyslovil nad ě ji, že i v budoucnu budou č eskoslovenští esperantisté pe č ovati o dobrou pov ě st republiky mezi zahrani č ními p ř áteli.“ 109 Ve výsledné rezoluci se esperantisté mimo jiné zavázali ke zprost ř edkování styku se zahrani č ím a vzbuzení zájmu o esperanto obzvlášt ě mezi d ě lnictvem. 110 „My č eskoslovenští esperantisté voláme všechny naše samideány – stoupence stejné ideje – aby se dali do služeb míru a pokroku všude tam, kde pod pokryteckým plášt ě m tak zvané demokracie je vyko ř is ť ován č lov ě k č lov ě kem, a kde se štve do války pro kapitalistické zisky a pro ožebra č ení pracujícího lidu v zr ů dném stínu t ř ídním a rasové diskriminace. … My č eskoslovenští esperantisté pracujeme pro mír a za sv ě t socialismu, který odstraní lživý nemravný ř ád, jenž nespasil lidskou spole č nost, ale plodí hospodá ř ské krize a z nich hledá východisko válkou. Naší povinností je odhalovati bezohledn ě hnízda reakce a fašismus a strhnouti s sebou všechny, kte ř í ulp ě li na esperantu pro esperanto. Stejn ě tak odmítáme snahu kapitalistické mezinárodní reakce o zneužití sv ě tového esperantského hnutí pro podvodné imperialistické cíle, skrývané pod falešným heslem kosmopolitismus. Jsme up ř ímnými vlastenci a milujeme vroucn ě sv ů j národ. Jsme sou č ástí pracujícího lidu a spolu s ním budujeme usilovnou prací nový spravedliv ě jší život v blahobytu, svobod ě a bezpe č nosti.

105 Raporto pri agado de EA ĈSR en 1948. Zvláštní p ř íloha, s. 2 – 6; Esperantista 30.3.1948 (ro č , 3), č . 3, s. 31; Agado de la Asocia Kongreso 1948 en Praha en 17-an kaj 18-an de Aprilo 1948. Esperantista 30.4.1948 (ro č . 3), č . 4. s. 49 - 52; Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94. 106 Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 3 – 5; Zástupce SEL Stanislav Lešinger s uspokojením konstatoval ro č ní nár ů st č len ů na 240 a po č et p ř edplatitel ů č asopisu Skautský sv ě t na 270. 107 Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 44. 108 Č eskoslovenští esperantisté sn ě movali. Osv ě tová práce 21.6.1949 (ro č . 4), č . 27 - 28, s. 19 - 20. 109 Tamtéž. 110 Spolupráce č eskoslovenských esperantist ů s osv ě tovými radami. Esperantista 28.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 7; P ř evzato z Výnosu Ministerstva informací a osv ě ty. Osv ě tová práce 11.1.1949, č . 1. 45

Jsme hrdi na svou národní kulturu. Tím více usilujeme o dorozum ě ní pokrokových lidí všech národ ů a zemí, kte ř í stejn ě jako my ctí ideály pokroku opravdového, tj. socialistického, humanismus a kterým stejn ě jako nám je esperanto mocnou zbraní v zápase o mír sv ě ta, mohutným prost ř edkem dorozum ě ní národ ů .“ 111 Liberecké rezoluci p ř edcházel č lánek Adolfa Malíka z jara roku 1949, zve ř ejn ě ný v periodiku Esperantista. Malík kritizoval malou sebekriti č nost esperantist ů a odklon od pé č e o mezinárodn ě pracujícího č lov ě ka, jak by jej m ě li chápat esperantisté v lidov ě - demokratických státech. D ů razn ě podotkl nezbytnost odstranit falešnou demagogickou tezi o spasení sv ě ta esperantem. Dle slov Adolfa Malíka role esperanta v dorozum ě ní totiž není prvo ř adá, je to pouze „nadvýhoda“, vedle rozhodujícího faktoru, zda je č lov ě k opravdový demokrat, antiimperialista a pokrokový marxista. „ Teprve pak m ů že panovat up ř ímné p ř átelství mezi esperantistou z Indonésie a esperantistou z Holandska, pakliže je holandský esperantista ř ádným marxistou a brojí proti své vlád ě , rdousící svobodu národa v Indonésii.“ 112

10. 4. 1950 (Pevn ě a neochv ě jn ě na stran ě pokroku) Od za č átku roku 1950 se na esperantisty valila lavina zm ě n, které zna č n ě komplikovaly a zt ě žovaly jejich č innost. Od 1. února 1950 se odesílaly poštovní zásilky do ciziny výhradn ě u p ř epážek poštovních ú ř ad ů , anebo p ř espolních listonoš ů . Nezbytnou sou č ástí byla adresa odesilatele a podatel se musel p ř i podání zásilky prokázat ob č anským pr ů kazem nebo ú ř ední legitimací. 113 Dle na ř ízení ze dne 25. dubna 1950 museli esperantisté všechny tiskopisy napsané v esperantu p ř edložit výboru ke schválení. O zn ě ní tohoto výnosu uv ě domili esperantisté tiskový odbor MIO.114 Kv ů li stále trvající snížené kvót ě p ř íd ě lu papíru, která m ě la velký dopad na po č et stran č asopisu Esperantista, výbor vyzýval své č leny k aktivnímu sb ě ru papíru, nebo ť tato forma jim nabízala možnost, že by mohli dosáhnout zp ě tného navýšení na dvanáct stran. 115 Pro zvýšení efektivity esperantské práce taktéž pobízeli kroužky, aby si zvolily tiskového

111 Resoluce VII. sjezdu č eskoslovenských esperantist ů 4. - 6. č ervna 1949 v Liberci. Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 41 – 43. 112 A. Malík: Být č i nebýt – esperantistou? Esperantista 30.3.1949 (roč . 4), č . 3, s. 17 – 18. 113 Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 11 - 12. 114 Esperantista 30.6.1950 (ro č . 5), č . 6, s. 43. 115 Z redakce. Esperantista 30.6.1948 (ro č . 3), č . 6, s. 72; V rámci obecných sm ě rnic o šet ř ení papírem, zmenšilo MIO p ř íd ě le; Sbírejte starý papír! Esperantista 28.1.1949 (ro č . 4), č . 1, s. 8. 46 referenta, jehož úkolem bylo uve ř ej ň ování zpráv o esperantském život ě v místním tisku. Česky p ř edp ř ipravené noticky získávali tiskoví referenti z Institutu esperantské služby. 116 Mezi prvními nabádal esperantisty k intenzivn ě jšímu zvyšování informovanosti o budovatelském úsilí č eskoslovenského lidu, úsp ě šném pln ě ní p ě tiletky a bohatém kulturním život ě , jelikož jsou povinni takovou službu lidov ě - demokratické republice splnit p ř edseda svazu Adolf Malík.117 Ř ádný osmý sjezd SE Č SR se konal ve dnech 27. až 28. kv ě tna 1950 v Brn ě . Seznamovací ve č er prob ě hl ve Spole č enském dom ě Zbrojovky v budov ě stadionu na Leninov ě t ř íd ě (od roku 1990 ulice Kounicova). Do Brna se celkem sjelo na dev ě tset osmdesát osm ú č astník ů . Kulturní složku v obou dnech vyplnili jak profesionální, tak amatérští um ě lci. Z profesionál ů zmi ň me nap ř íklad hudební vystoupení Vandy Zitové (akordeon), Františka Crhy a Rudolfa Stola ř e (kytary) nebo melodrama Vodník („Nikso“) Zde ň ka Fibicha v podání Zde ň ky Švabíkové-Kožíkové. Básn ě Bratrství („Fratecon“) od Svatopluka Č echa a Hlášení („Raporto“) od Fráni Šrámka recitoval Vladimír Leraus. Z amatérských vystoupení p ř ítomné pobavilo pásmo Láska v p ř íslovích („Amo en proverboj“) dua Eva Suchardová a Valda Vina ř . V roce 1950 se esperantský výbor nadále scházel pravideln ě poslední úterý v m ě síci (krom ě č ervence, srpna a listopadu) se st ř ídajícími se p ř edsedy Adolfem Malíkem, Rudolfem Hromadou a Jaroslavem Ma ř íkem. Zápisy d ů kladn ě zaznamenával Jaroslav Ma ř ík, Mí č ová a Rudolf Hromada. Výjezdní zasedání tentokráte hostila m ě sta Karviná (23. b ř ezna), Bohumín (23. dubna), Háj ve Slezsku (21. kv ě tna), Tanvald (26. kv ě tna), Rožnov pod Radhošt ě m (23. č ervence), Veselí nad Moravou (20. srpna), Kop ř ivnice (24. zá ř í), Vrútky (8. ř íjna), Litvínov (24. ř íjna), Ostrava (29. ř íjna), Bu č ovice (26. listopadu) a Olomouc (9. ledna 1951). Ro č ní č lenský p ř ísp ě vek se oproti p ř edchozímu roku zvedl na sto korun ro č n ě v č etn ě č asopisu. Za mírný poštovní poplatek si jednotlivé kluby domluvily zap ů j č ování osmi milimetrových, č tvrthodinových esperantských film ů . K tomu si stanovili p ř íslušný po ř adník. 118 V č ásti programu sjezdu, v ě novanou jednotlivým p ř ísp ě vk ů m, nenechal nikoho na pochybách burcující proslov Adolfa Malíka o cestě po níž se esperantisté od liberecké

116 Tiskový referenti. Esperantista 30.6.1950 (ro č . 5), č . 6, s. 47. 117 A. Malík: K dnešním dn ů m. Esperantista 20.5.1950 (ro č . 5), č . 5, s. 33. 118 Mezi oblíbené filmy v esperantu se ř adili Dánská zem ě (film Franka Prebena o kultu ř e a folklóru Dánska), Fiat 850 a Novozélan ď ané. P ř i p ř íležitosti šedesátého výro č í esperanta (1948) namluvil krátký film významný č eský esperantista Augustin Pitlík a poprvé jej vysílali v Hradci Králové. Č eskoslovenští esperantisté aktivn ě pracovali také v mezinárodní Esperantské filmové skupin ě („Esperanto Film-Grupo“), která byla založena dne 15. č ervence 1948. 47 rezoluce ubírali. „Stojíme pevn ě a neochv ě jn ě na stran ě pokroku sloužíme míru, a to na bázi proletá ř ského internacionalismu. Nová cesta obrozeného esperantského hnutí je v plném souladu s marx-leninským a stalinským u č ením.“ 119 V optimistickém tónu pokra č oval o možnostech práce v kroužcích, kterými dosud nedisponovali. Sjezdu p ř edsedal Rudolf Fibich, po jehož boku spolupracovali tajemníci Josef Vondroušek, Milada Vondroušková, Marie Adamcová, pokladník Tomáš Borkovec a č lenové Ji ř í Ko ř ínek, Vilhelm Scheiber, V ě ra Borská, Stanislav Sedlák, Rudolf Ne č as, František Vysko č il a František Frýbrt. Po skon č ení kongresu se devadesát zájemc ů vlakem a sto t ř icet autobusy vydali na exkurzi na Macochu. Na výlet do Bystrce odjelo dalších sto devadesát osob. 120 P ř edposlední den v roce 1950 se v pražské kavárn ě Ario sešel kompletní výbor, p ř edseda SES Pavel Rosa a krom ě ostravského a zlínského „repe“ všichni ostatní krajší zástupci. 121 Adolf Malík p ř ednesl revolu č ní návrh na vystoupení z UEA a rozpušt ě ní SE Č SR s od ů vodn ě ním „konzervativního postoje UEA v boji za sv ě tový mír.“ 122 Novým, nadnárodním orgánem se jako náhrada m ě la stát Mezinárodní liga pokrokových esperantist ů („Internacia Ligo de Progresemaj Esperantistoj“;v textu bude dále užíváno zkrátky ILPE) , sdružující všechny esperantisty z lidov ě – demokratických stát ů a bojující za mír na bázi proletá ř ského internacionalismu. Esperantisté odsouhlasili „pokrokový projekt“ a vystoupení z UEA k 1. lednu 1951. Posléze diskutovali paragraf po paragrafu nad návrhem stanov. 123 Dohodli se rovn ě ž na p ř edložení jeho zn ě ní na sjezdu v roce 1951. ILPE od té chvíle provizorn ě ú ř adovalo v esperantské kancelá ř i v Malé Št ě pánské. 124

10. 5. 1951 (ILPE) Vzrušení, které mezi esperantisty panovalo od prosince roku 1950, do jisté míry kulminovalo dne 17. č ervna 1951 na sch ů zi ve Slovanském dom ě v Praze. Č áste č né uvoln ě ní

119 A. Malík: Proslov p ř edsedy Adolfa Malíka na VIII. celostátním sjezdu č eskoslovenských esperantist ů v Brn ě 27. – 29. kv ě tna 1950. Esperantista 30.6.1950 (ro č . 5), č . 6, s. 41 – 43. 120 Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 14; Esperantista 15.12.1950 (ro č . 5), č . 10, s. 76 - 77; Raporto pri agado de EA ĈSR en 1950. Esperantista 30.3.1951 (ro č . 6), č . 3, s. 26 – 29; Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 52 + 61. 121 Bratislava, Brno, D ěč ín, Hradec Králové, Karlovy Vary, Liberec, Martin, Olomouc, Pardubice, Plze ň , Poprad, Praha, Tren č ín a Trnava. 122 Esperanto Vorto. 1951 (ro č . 1), č . 2, s. 11 – 12. 123 Archiv Kancelá ř e prezidenta republiky, inv. č . 1889, Oznámení ze dne 2. ledna 1951 o vystoupení SE Č SR z UEA k 1. lednu 1951 s p ř ipojeným návrhem stanov ILPE. 124 ILPE. Esperantista 20.1.1951 (ro č . 6), č . 1, s 4. 48 z napjatého o č ekávání nadcházejícího dne jim poskytl um ě lecký program pražského klubu v restauraci U Šumavy. Zasedání zahájil úvodním proslovem pro sto p ě t esperantist ů z t ř iceti p ě ti č eskoslovenských m ě st Adolf Malík. Za st ů l č estných p ř edsed ů usedli Julie Šupichová, František Van ě k, Rudolf Burda, Josef Friedrich a Theodor R. Č ejka. Mezi došlými pozdravy esperantisté jmenovali starostu hlavního m ě sta Prahy Václava Vacka. 125 Esperantské pozdravné telegramy mí ř ily Antonínu Zápotockému (p ř edseda vlády), Viliamu Širokému (ministr zahrani č í) a Václavu Kopeckému (ministr informací a osv ě ty). Z Komunistické strany Č eskoslovenska (KS Č ) obdrželi dopis s kladným hodnocením jejich práce. Z MIO p ř islíbili akceptovat esperantisty a nov ě vznikající svaz ILPE mezi ostatní oficiální kulturní složky. Po volbách do p ř edsednického k ř esla výboru op ě t usedl Adolf Malík. V otev ř ené diskusi mezi p ř ítomnými esperantisty vyvolalo dusnou atmosféru sd ě lení Vladimíra Adámka o p ř ijetí esperanta ve ř ejnými institucemi a p ř isouzení velké role v socialistické spole č nosti, kterému kontroval referát Rudolfa Hromady o likvidaci mnoha místních skupin a prozatím ne docela fungující spolupráce esperantist ů se svými z ř izovateli. Sch ů zi zakon č ili spole č ným zp ě vem Písn ě práce („Kanto de Laboro“) , za jejíž pr ů b ě h odpovídali Jaroslav Ma ř ík, Rudolf Burda, Josef Vondroušek, František Pytloun a Božena Vl č ková. 126 Dne 2. prosince 1951 se sešli esperantští funkcionář i (všichni „repe“ a n ě kte ř í další) ve Slovanském dom ě v Praze k projednání d ů ležitých otázek týkajících se úst ř ední periodika Esperantista a pokra č ování jejich práce. O den d ř íve si p ř ítomní vyposlechli odbornou esperantskou p ř ednášku v Zengerov ě posluchárn ě Č eského vysokého u č ení technického a debatovali nad dosavadní spoluprací s jednotlivými z ř izovateli a vym ě nili si nabyté zkušenosti. Sto deset ú č astník ů obeznámil p ř edseda sch ů ze Rudolf Hromada o ukon č ení vydávání jejich č asopisu Esperantista (dle zákona č . 184/1950 Sb. ze dne 28. prosince 1950 O vydávání č asopis ů ) a fungování esperantist ů , zastoupených nyní zvoleným výborem v rámci norem o volno č asových, kulturních organizací. 127

125 Odpov ěď na dopis ze 4. dubna 1951 SE Č SR starostovi hlavního m ě sta Prahy Václavu Vackovi. Sign. 051-6- 4-51. 126 Esperantista 15.12.1950 (ro č . 5), č . 10, s. 76 - 77; Esperantista 30.4.1951 (ro č . 6), č . 44; Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 49, 52 + 61; Agado de la Asocia Kongreso 1951 en Praha. Esperantista 30.7.1951 (ro č . 6), č . 7 - 8, s. 90 – 92. 127 Esperantista 15.10.1951 (ro č , 6), č . 10, s. 113; P ř íklady zm ě n v názvech n ě kterých esperantských klub ů : Klub esperantist ů p ř i Komenského akademii v Brn ě (Brno), ZK ROH První brn ě nské strojírny (Brno – Židenice), Závody Klementa Gottwalda, n. p., Kroužek esperantist ů , ZK ROH Poštovních a rozhlasových zam ě stnanc ů , Odbor Esperanto ( Č eské Bud ě jovice), Esperanto ZK ROH Č SD, stanice Hradec Králové (Hradec Králové), 49

„Možnost zneužití našich esperantských tiskovin zahrani č ní nep ř átelskou propagandou p ř ivodila, že č eskoslovenští esperantisté nebudou mít sv ů j tisk.“ Tuto okolnost Adolf Malík dále rozvinul o fakt, „že nebudeme mít vlastní tisk jen dokresluje tu skute č nost, že boj za sblížení národ ů , za sv ě tový mír, dostoupil vyššího stupn ě – masového, na který už naše drobná práce nesta č í.“ 128 Pevné mezinárodní esperantské vazby a p ř íslib zahrani č ních p ř átel esperantisty však utvrdil, že i p ř es zákaz jim budou nadále posílat svá periodika a navšt ě vovat Č eskoslovensko. 129

10. 6. 1952 (Konec …) Dezorganizace esperantských kroužk ů a samotného svazu na konci roku 1951, urychlené za č le ň ování pod vzd ě lávací instituce č i podnikové odborá ř ské kluby,130 doprovázené nejasnými instrukcemi ze strany esperantského výboru, které jednoduše nev ě d ě lo, jak by esperantisté nyní m ě li ř ádn ě fungovat, ale i ze strany nových z ř izovatel ů , kte ř í netušili jak mají novým podnájemník ů m správn ě vymezit kompetence. 131 To vše sm ěř ovalo k jedinému možnému cíli. Absolutnímu rozpadu esperantského hnutí. 132 Esperantisté byli zataženi do „poúnorového“ kulturního experimentu, vedoucího k monopolu státu nad veškerými zahrani č ními styky. Obzvlášt ě se jich týkala etapa v letech 1950 – 1953, kdy se jejich styky omezily pouze na kontakty s levicovými organizacemi, eventuáln ě mírovými hnutími. 133 Výše uvedená omezení podkopávala esperantist ů m nohy a osekávala možnosti ší ř ení esperantské ideje. Od prosince 1951 jednala zvláštní esperantská komise se stranickými a vládními orgány o dalším esperantském p ů sobení. Dne 10. č ervence 1952 obdrželi na sch ů zi

OOB, Jazyková sekce Esperanto (Lanškroun), ZK ROH Č SD, Esperantský kroužek (Liberec), OB, Jazyková sekce Esperanto (Olomouc), Esperanto, ZK ROH, Č SD stanice Pardubice (Pardubice), ZK ROH n. p. Eska, Odbor Esperanto (Rokycany), OB, Odbor Esperanto (Strakonice), OOB, Odbor Esperanto (T ř ebí č , ř editel OOB Josef Polá č ek byl zdejším esperantským sekretá ř em a okresní osv ě tový inspektor František Sedlá č ek byl rovn ě ž esperantista), Železárny V. M. Molotova, n. p., Kroužek esperanta ZK ROH, skupina XV. (T ř inec), ZK ROH, Zbrojovka, Esperantský odbor (Vsetín); Esperantista 24.12.1951 (ro č . 6), č . 12, s. 135 – 136. 128 A. Malík: Kon č íme. Esperantista 24.12.1951 (ro č . 6), č . 12, s. 133. 129 Tiu ĉi numero de nia revuo estas la lasta. Esperantista 24.12.1951 (ro č . 6), č . 12, s. 137. 130 Dle zákona č . 68/1951 Sb. ze dne 12. č ervence 1951 O dobrovolných organizacích a shromáždě ních se v rámci reorganizace spolkového života jakákoliv zájmová č innost musela zaštítit ur č eným institucemi, tzn. OB, PKO, Revolu č ními odborovými hnutími (ROH) anebo nap ř íklad Č eskoslovenským svazem mládeže ( Č SM). 131 Zprávy Č SEV zá ř í 1962, Osv ě tový ústav v Praze, č . 11, s. 2; Pro pro organizaci zájmových kroužk ů p ř i osv ě tových za ř ízeních národních výbor ů vydalo Ministerstvo školství a kultury sm ě rnici č . j. 42.904/54.Vi/i ze dne 18. č ervence 1954; Sbírka instrukcí pro výkonné orgány národních výbor ů po ř . č . 2, č ástka 17, ro č . 1954. 132 U. Lins. c. d., s. 291. 133 E. Votýpková. c. d., s. 14; Kulturní poúnorové problematice se v ě nuje nap ř íklad dílo Ji ř ího Knapíka: V zajetí moci (Kulturní politika její systém a akté ř i 1948 – 1956). 50

Úst ř edního výboru KS Č doporu č ení, aby „nepropagovali a nevyu č ovali esperanto, i když pomáhá v boji za mír a socialismus, protože lid se stejn ě bez mezinárodního jazyka dohodne a bude jednotný.“ 134 Dne 19. srpna 1952 p ř edalo Ministerstvo zahrani č ních v ě cí (MZV) Adolfu Malíkovi ústní p ř íkaz k „dobrovolné likvidaci.“135 Na sch ů zi esperantského výboru dne 6. zá ř í 1952 esperantisté tento návrh dvaceti t ř emi hlasy p ř ijali, osmnáct se zdrželo a t ř i hlasovali proti. 136 SE Č SR prohrál sv ů j boj o místo mezi legáln ě zastoupenými zájmovými organizacemi v Č eskoslovensku. Stejn ě tak realizace projektu pokrokových esperantist ů ILPE.

11. Kongresová mezihra Systém místních, okresních a zemských zástupc ů , zavedený v roce 1946 a krátce na to vyhlášená sout ě ž mezi jednotlivými regiony, esperantisty naladily do zdrav ě konkuren č ní bojové nálady. Systemati č nost v ř ízení, jasn ě odd ě lené funkce a místní samostatnost, je podn ě covaly k zvyšování efektivity s vidinou celostátního esperantského ocen ě ní. Ne všechny regiony zavládly stejným duchem. Sv ů j podíl si na tom nesl stav místního esperantského hnutí p ř ed druhou sv ě tovou válkou, soudobé finan č ní možnosti a z velké č ásti osobní zájem esperantist ů . Ze strany výboru esperantské kroužky získávaly podně ty k rozvíjení práce pro esperanto a informovali je prost ř ednictvím ob ě žník ů o oficiálních vládních na ř ízeních. Na oplátku vyžadovali zp ě tné reakce s p ř ipomínkami o nedostatcích, ale i zlepšeních, kterých kroužky dosáhly. Reprodukováním zpráv od „repe“ , shrnujících nejd ů ležit ě jší a zásadní události ur č ené oblasti, cht ě l esperantský výbor docílit celoplošného zvýšení informovanosti a p ř edávání zkušeností. Výbor proto zavedl výjezdní zasedání, aby pokryl celé území republiky a svou osobní p ř ítomností ukázal všem esperantist ů m, že jimi zvolený výbor má skute č ný zájem o práci každého jednoho z nich. Mezi výro č ními sjezdy to byly nanejvýš vhodné p ř íležitosti p ř esv ě d č it se o aplikaci zavedených opat ř ení a fungování esperantských odbo č ek.

134 U. Lins. c. d., s. 292. 135 Tamtéž. 136 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 178. 51

11. 1. I. – regiono Praha Pražští esperantisté navázali na p ř edvále č nou atmosféru esperantského klubu v hlavním m ě st ě Č eskoslovenska. Jejich pravidelné sch ů zky v kavárn ě Louvre skon č ily její likvidací na konci roku 1948 a p ř esunuly se do Národní kavárny. Od 2. b ř ezna 1949 pak do Kulturního domu č eskoslovenské pošty na T ř íd ě politických v ě z ňů č . 16. 137 Na slavnostní ve č er dne 22. listopadu 1947 v salónu Ženského klubu v Praze II., p ř i p ř íležitosti šedesátého výro č í esperanta a č ty ř iceti p ě ti let pražského esperantského klubu, p ř ipravili pro dv ě st ě návšt ě vník ů bohatý kulturní program. Zazn ě la Zamenhofova Má myšlenka v podání sourozenc ů Evy a Miloše Nývltových, za doprovodu violoncellisty Jana Geryka s klavíristou Ji ř ím Šourkem. Dále zazpívaly sestry Vlasta a Milena Zv ě d ě líkovy a recitovali Jaroslav Ma ř ík a Alice Fryšová. Mladí esperantisté pod vedením Miloše Nývlta uvedli recitativ Invaze („Invado“) od Pavla Kohouta. Zamenhofovu Modlitbu pod zeleným praporem v podání Jana Valeše doplnila filmová produkce Antonína Slaniny. Na mezinárodní svátek dne d ě tí poctil pražské esperantisty v roce 1949 výjime č ným koncertem ma ď arský esperantský Biró kvartet („Biró Kvarteto“) pod vedení Josefa Biró. Kvartet zahrál také na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro („Internacia Muzikfestivalo Printempo de Prago“) p ř ed hudbymilovným č eskoslovenským publikem jako sou č ást velkého budapeš ť ského orchestru. Ma ď arský hudební talent ocenili též v Tren č ianských Teplicích b ě hem jejich koncertní š ňů ry ve dnech 27. až 30. č ervna 1949. 138 1. b ř ezna 1950 v návaznosti na libereckou rezoluci se pražští esperantisté na své generální sch ů zi p ř ihlásili do p ř edních ř ad bojovník ů za sv ě tový mír. Resumé jejich dopisu Č eskoslovenskému výboru obránc ů míru („ Ĉeĥoslovaka komitato de pacdefendantoj“) uve ř ejnili 7. b ř ezna 1949 Lidové noviny. 139

11. 2. III. – regiono Mladá Boleslav Ve dnech 25. až 26. ledna 1947 se v Mladé Boleslavi konala sch ů ze „dipe.“140 Zábavný ve č er („amuza vespero“) p ř ed ned ě lním setkáním navštívilo padesát t ř i osob a vyslechli si árie od Viléma Blodka a Georga Bizeta v podání R. Zachové, za klavírního doprovodu Sittové, recitaci básní Brat ř ím („Al la Fratroj“) , Já vím („Mi scias“) členy esperanského mladoboleslavského kroužku. Druhého dne na samotné sch ů zi referovali Karel

137 Esperantista 23.2.1949 (ro č . 4), č . 2, s. 11 – 12; Esperantista 30.3.1949 (ro č . 4), č . 3, s. 20 – 21. 138 Esperantista 30.12.1947 (ro č . 2), č . 10, s. 114 – 115; Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 44. 139 Esperantista 28.3.1950 (ro č . 5), č . 3, s. 20 – 21. 140 Z m ě st: Bobrovice, Č eská Skalice, Doksy, Domousnice, Turnov, Husí Lhotka, Hradec Králové, Kosmonosy, Mnichovo Hradišt ě , Mladá Boleslav, Praha, Sobotka, Žer č ice. 52

Šolc, Jaroslav Šustr, Augustin Pitlík, Antonín Slanina, Václav Šp ů r, Pytloun, Adolf Malík, Josef Kožený, Blažek, Pabiska a další. P ř išlo však již pouze t ř icet dev ě t ú č astník ů . 141

11. 3. V. – regiono Plze ň P ř i p ř íležitosti osmdesátého sedmého výro č í narození zakladatele esperanta Ludvíka Lazara Zamenhofa uvedl dne 14. prosince 1946 místní „repe“ František Kavan v M ě š ť anské Besed ě v Plzni, sch ů zi Západo č eských esperantist ů („Okcident-Bohemiaj Esperantistoj“) a Pracovního esperantského spolku – Kultura („Laborista esperantista societo – La kulturo“). Na vzpomínkovém ve č eru za SE Č SR promluvil Adolf Malík a z místních esperantist ů Josef Patera, Josef Hylák, Rudolf Petr Nepomuk, J. Krysl, Valtr. O dva dny pozd ě ji dokonce obdrželi dopis z okresní konference KS Č v Plzni, v n ě mž se pochvaln ě vyjad ř ovali o úsp ě chu esperanta. 142 Na výro č ní sch ů zi spolku Kultura dne 9. února o rok pozd ě ji, p ř ivítal p ř ítomné místop ř edseda Kalný (také zástupce P ř átel demokratického Špan ě lska [„Amikoj de demokrata Hispanio“]), po kterém si slovo p ř evzal Josef Patera, který bezmála hodinu hovo ř il o SAT. P ř ítomní esperantisté s úsp ě chem zkonstatovali, že ve č ty ř ech elementárních jazykových kurzech vyu č ující J. Valeš z Prahy, Pelcman, Kalný a Josef Patera odvedli dobrou práci. Pravidelných sch ů zek plze ň ského spolku se ú č astnilo celkem osmdesát dva esperantist ů a v pr ů b ě hu roku se vytvo ř ily t ř i samostatné skupiny (mládežnická, ženská a propagač ní). Založili si rovn ě ž fond na podporu vyjížd ě jících č len ů na kongresy SAT. Ve volbách do spolkového výboru zvolili Kalného (p ř edseda), Proskovce (místop ř edseda), Josefa Pateru (tajemník), Josefa Reisera (zapisovatel), Fremra (pokladník), Trešku (knihovník), Františka Nováka a Folkovou (revizo ř i) a č leny Hese, Františka Pateru, Kroupu, Rudolfa Nováka a Kalnou. Plzenští esperantisté se také oprávn ě n ě pyšnili vydáním informa č ního listu Celý sv ě t se zajímá o Č eskoslovensko nákladem t ř í tisíc kus ů , jenž distribuovali do celého sv ě ta.143 Dnem 4. zá ř í 1949 se na regionální konferenci esperantist ů spojené s („Regiona Festo de la Komunista Partio“) stal novým „repe“ Josef Reiser (pracovník Krajské správy spoj ů ) místo dosavadního Františka Kavana. Celkem t ř icet ú č astník ů si vyslechlo zajímavé p ř ísp ě vky nap ř íklad od J. Valeše anebo Tomáše Baldy. 144 Krom ě p ř ítomných č trnácti „dipe“ ,

141 Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 6 - 8. 142 Kroniko Enlanda. Esperantista 15.12.1946 (ro č . 1), č . 9, s. 93 – 96 a 102 – 104. 143 Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 6 – 8. 144 Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 – 76. 53 kte ř í podali zprávy o d ě ní ve svých lokalitách, se ve vzpomínkách vrátili k letnímu 22. kongresu SAT v Pa ř íži, jenž se konal ve dnech 30. č ervence až 3. srpna 1949. Z Č eskoslovenska se vypravila sto č lenná karavana p ř edevším s plze ň skými č leny SAT. 145

11. 4. VI. regiono Karlovy Vary - Cheb Maximáln ě vypln ě ný rok, co do po č tu sch ů zí, si v karlovarsko-chebském regionu zažili v roce 1949. Série setkávání za č ala dne 19. února v Chebu, kde hlavní bod zaujala p ř íprava LŠE v Karlových Varech a možného samostatného pobytu pro d ě ti s výukou esperanta na hrad ě Loket. O m ě síc pozd ě ji, 13. b ř ezna, se devatenáct č len ů z Karlových Var ů , Chebu, Jáchymova, Mariánských Lázní, B ř ezové, Ovesných Kladrub, Nové Role a Lesova usneslo o zvolení nových deseti „dipe“ a obnovili post „repe“ Františka Patery s pomocníky Františkem Va ň kem (Nová Role), Františkem Mílkem (Karlovy Vary) a Františkem Maškem (Karlovy Vary a Most). Sami „dipe“ sch ů zovali dne 10. dubna v Karlových Varech. P ř ed letní sezónou se esperantisté z šestého regionu naposledy setkali dne 19. č ervna v Nejdku a jednohlasn ě akceptovali libereckou rezoluci. Od ní také odvíjeli sv ů j nový, pracovní plán. Po dvoum ě sí č ní pauze se esperantisté sešli dne 18. zá ř í na hrad ě Loket a s drobnými p ř ipomínkami zkonstatovali úsp ě šný ro č ník LŠE. P ř i té p ř íležitosti esperantisté z Chebu doporu č ili ostatním klub ů m založit si spo ř ící ú č ty na podporu výjezd ů svých č len ů do zahrani č í. Dev ě ta č ty ř icátý rok uzav ř eli dne 12. prosince akcí v Mariánských Lázních, kde si n ě které kluby vym ě nili dary (František Van ě k v ě noval chebským esperantist ů m originální porcelánové sošky) a materiálové pom ů cky (nap ř . gramodesky s nahrávkami v esperantu). S o č ekáváním sledovali p ř ípravu esperantské výstavy pod vedením R. Kolá ř e na hrad ě Loket. 146

11. 5. VII. – regiono Ústí nad Labem Po ř adatelé okresního pracovního zasedání („Regiona laborkunsido“) v Ústí nad Labem ve dnech 2. až 3. ř íjna 1948 p ř ipravili pro padesát p ř ítomných z Teplic, Ústí

145 Esperantista 28.21950 (ro č 5), č . 1, s. 6 – 8; U. Lins. c. d., s. 290; Dle Linsovy studie slovní útok Rudolfa Burdy proti esperantist ů m, kte ř í se p ř ihlásili za libereckou rezoluci, č ímž dle Burdova názoru demonstrovali v ě rnost režimu a pomlouvali č leny SAT za kosmopolitismus a protistátní aktivity, na poslední chvíli již povolený výjezd do Pa ř íže zrušili (p ř isuzováno vlivu Adolfa Malíka). 146 Esperantista 30.4.1949 (ro č . 4), č . 4, s. 26 – 27; Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 44; Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 3 - 5; Esperantista 28.3.1950 (ro č . 5), č . 3, s. 21 – 22. 54 nad Labem, D ěč ína-Podmokel, Chomutova, Kladna, Prahy a Karlových Var ů bohatý program. P ř edsedající Otta Sklen č ka podal souhrnnou zprávu o veškerém regionálním d ě ní. Znovu zvolili „repe“ Jaroslava Duška a „dipe“ A. Koš ť ála (Teplice), Chla (D ěč ín), Hlavá č ka (Ústí nad Labem) a Muchu (Chomutov). SE Č SR zastupoval Rudolf Hromada, který se obdivem vyjád ř il k místní aktivit ě . Té vévodily esperantské prospekty pro severní Č echy a Motejzík z Ústí nad Labem, který secvi č oval hry s amatérskou esperantskou divadelní skupinou. 147

11. 6. VIII. – regiono Liberec Setkání severo č eských esperantist ů („Kunveno de Nordbohemiaj Esperantistoj“) probíhala v Liberci soub ě žn ě s výstavou Stavíme svobodné regiony („Ni konstruas la liberigitajn regionojn“) ve dnech 21. až 22. zá ř í 1946. Ob ě stejn ě zajímavé a pou č né akce navštívilo všech p ř ítomných šedesát severo č eských esperantist ů . 148 SE Č SR na sobotní č ásti konference v hotelu Imperiál reprezentoval Adolf Malík. 149 O rok pozd ě ji pracovnímu setkání dne 18. kv ě tna 1947 v Liberci za ú č asti padesáti osob,150 p ř edcházel populární ve č er dopis ů („letervespero“) a shrnutí p ř edsedy Stanislava Knížka o uplynulém roce v libereckém esperantském klubu pro t ř icet p ř ítomných. Druhého dne liberecký „repe“ Teo Novotný informoval mimo jiné o provizorních kurzech ve Veseci, Vratislavicích, Hrádku nad Nisou, Chrastav ě , Krásné Líp ě , Jablonci nad Nisou, Tanvaldu a Č eské Líp ě . 151 V osma č ty ř icátém roce se dne 19. zá ř í sešli zástupci libereckých esperantist ů , vedeni Stanislavem Knížkem a polských koleg ů z Jelenie Góry, v č ele s tajemníkem Jerzy Michalikem a Jakobem Garbazem na Mezinárodní sch ů zi na ho ř e Sn ě žka („Esperantista Kunveno sur Monto Sn ě žka“) .152 Krátce p ř ed významným libereckých sjezdem v roce 1949 se místní esperantisté sjeli dne 8. kv ě tna do hotelu Národní d ů m v Liberci. Ve volbách potvrdili ve funkci „repe“ Teo Novotného a další funkcioná ř e (nap ř . Blecha – referent pro rádiové vysílání, M. Brunclík

147 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94. 148 Z m ě st: Benátky nad Jizerou, Brna, Hradce Králové, Liberce, Mnichova Hradišt ě , Prahy a Tanvaldu. 149 Esperantista 15.12.1946 (ro č . 1), č . 9, s. 93 – 96. 150 Z m ě st: Liberec, Jablonec nad Nisou, Tanvald, Hradec Králové, Ústí nad Labem aj. 151 Esperantista 15.3.1947 (ro č . 2), č . 3, s. 30 - 31; Esperantista 30.12.1947 (ro č . 2), č . 10, s. 114 – 115. 152 Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94. 55

– esperantská periodika) a „dipe“ (J. Wildmann – Č eská Lípa, Václav Šp ů r – Doksy, Blecha – Liberec, Mayer – Nový Bor, Hošek – Rumburk, Valešová – Turnov).153

11. 7. IX. – regiono Hradec Králové Královohradecké pracovní sch ů ze se každoro č n ě spojovaly se dnem 19. b ř ezna, č ili na kalendá ř ní svátek jména Josef. Ani rok 1948 a setkání ve dnech 19. až 20. b ř ezna nebylo výjimkou. Plný autobus esperantist ů z Jarom ěř e-Josefova a jednotlivci z Prahy, P ř elou č e, Turnova, Jablonce nad Nisou, Tanvaldu, Č eské Skalice, Chomutova, Svitav, Olomouce a Brna zavítali do Hradce Králové a ú č astnili se tradi č ního jarního Josefského ve č era („Josefa vespero“) . Ú č astníky p ř ivítal Josef Vítek a za SE Č SR o vývoji esperanta za posledních šedesát let a rozboru esperantských neologism ů hovo ř il Augustin Pitlík. Na záv ě r se esperantisté hromadn ě fotografovali pod novou tabulí Zamenhofova ulice („Strato de Zamenhof“) .154 Ve stejné jarní dny jako p ř edešlý rok debatovalo v restauraci Adalbertinum t ř icet t ř i esperantských funkcioná řů .155 Po projevu Adolfa Malíka o nezbytnosti sledovat generální linii Národní fronty pokra č ovaly individuální zprávy „dipe“ královéhradeckého regionu. V ě tšina z funkcioná řů posed ě la v p ř edve č er sch ů ze v salónu hotelu St ř elnice a sledovala kulturní program.156 Po t ř etí v ř ad ě za sebou od roku 1948 ve stejném termínu p ř ijelo na sto devadesát esperantist ů do Hradce Králové. Za výborn ě p ř ipraveného programu místním klubem se prvního dne veselili v hotelu Avion. 157 Samotnou konferenci následujícího dne v restauraci Válek se sedmdesáti ú č astníky vedl p ř edseda hradeckého klubu Jaroslav Dolanský a za svaz promluvil Rudolf Hromada. 158 V roce 1951 se spojila regionální sch ů ze ve dnech 16. až 18. b ř ezna s pracovním zasedáním Severo č eských esperantist ů („Laborkonferenco de Esperantistoj Nordbohemiaj“) . Mezi šedesáti šesti hosty d ě ní sledoval i bulharský esperantista Konstantin Č i č anov. 159

153 Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 44. 154 Esperantista 31.1.1948 (ro č . 3), č . 1, s. 2; Esperantista 20.9.1948 (ro č . 3), č . 7, s. 75 – 78. 155 Z m ě st a v po č tu: Č eská Skalice, Č eské Bud ě jovice, Dobruška, Hradec Králové (14), Ho ř ice, Chot ě bo ř , Jihlava (2), Josefov, Jarom ěř , Liberec, Louny, Praha (6), P ř elou č , Týništ ě nad Orlicí. 156 Esperantista 30.3.1949 (ro č . 4), č . 3, s. 20 – 21. 157 Z m ě st: B ř eclav, Chlumec nad Cidlinou, Č eský Krumlov, Č eská Skalice, Ho ř ice, Hronov, Lanžhot, Mimo ň , Nový Bydžov, Olomouc, P ř íbram, Svitavy, Trutnov, Turnov a Úpice. 158 Esperantista 20.5.1950 (ro č . 5), č . 5, s. 34 – 35. 159 Dále z m ě st: Bojkovice, Lanžhot, Letohrad, Nový Bydžov, Pardubice, Praha, Rychnov nad Kn ě žnou, Svitavy, Týništ ě nad Orlicí a Vysoká. 56

Za svaz hovo ř il Adolf Malík a pozdravné telegramy esperantist ů odešly jak státním funkcioná řů m (prezidentu Edvardu Benešovi, ministrovi zahrani č í Janu Masarykovi, ministrovi informací a osv ě ty Václavu Kopeckému a státnímu tajemníkovi Vladu Clementisovi), tak do mnoha zemí sv ě ta.

11. 8. X. – regiono Pardubice Setkání Východo č eských esperantist ů („Orientbohemiaj Esperantistoj“) p ř ipravil ve dnech 21. až 22. č ervna 1947 pardubický esperantský klub Doktora Schulhofa. Soub ě žn ě probíhala Okresní výstava poštovních známek, a to vč etn ě esperantských (zaranžoval ji klubový tajemník František Nálevka). Avšak také další doprovodný program pardubických esperantist ů ocenilo všech č ty ř icet jedna návšt ě vník ů . 160 P ř edsedající Antonín Jandík (místní „repe“ ) uvedl zástupce SE Č SR Adolfa Malíka a dále Františka Sta ň ka (ÚRO), jenž jim p ř islíbil finan č ní podporu a aktéry um ě leckého programu („artprogramo“) . Záv ě re č ná diskuse byla otev ř ená všem návrh ů m. Po ní se n ě kolik esperantist ů vydalo na výlet na Kun ě tickou horu. 161

11. 9. XIV. – regiono Jihlava Pod ochrannými k ř ídly ř editele Okresního domu osv ě ty v T ř ebí č i Josefa Polá č ka, p ř ipravil na den 4. prosince 1950 svou pracovní sch ů zi č trnáctý region. 162

11. 10. XV. – regiono Brno V prvních č ervnových dnech roku 1947 zasedali brn ě nští esperantisté za p ř edsednictví Adolfa Malíka ze SE Č SR. Celkem t ř icet sedm návšt ě vník ů (p ě t host ů z Olomouce a Šternberka) prožilo p ř íjemný č as za um ě lecké prezentace esperantist ů v p ř edve č er konference. Dne 7. č ervna p ř i zasedání zhodnotili události za poslední rok a obzvlášt ě vyzdvihli velký nedostatek v dosud nevydaném č esko-esperantském a esperantsko-č eském slovníku. N ě kte ř í se po skon č ení odjeli na exkurze na Macochu a zámek Veve ř í. 163

160 Z m ě st: Č eská Lípa, Č eská Skalice, Ho ř ice, Hradec Králové, Havlí č k ů v Brod, Josefov, Karlovy Vary, Kladno, Kuks, Liberec, Libice nad Cidlinou, Olomouc, Pardubice, Plze ň , Praha, P ř edm ěř ice, P ř elou č , Potštejn a Turnov. 161 Esperantista 26.5.1947 (ro č . 2), č . 4, s. 41 – 44. 162 Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 3 - 5. 163 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 65 - 68. 57

Stejn ě jako libere č tí, také brn ě nští esperantisté se sešli 8. kv ě tna 1949 k pracovní konferenci v salónu hotelu Passage. P ř átelské posezení v kavárn ě Slávia navštívilo sedmdesát p ě t host ů . Rokování nad zásadními esperantskými otázkami druhého dne však z ů stalo na pouhých dvaceti devíti p ř ítomných, kterým p ř edsedal „repe“ Josef Friedrich. 164 Ten souhrnn ě informoval o stavu č lenstva (ve dvou klubech – Brno a Brno-Židenice – celkem dv ě st ě č len ů , z toho sto šestnáct organizovaných v šedesáti místních odbo č kách) a uspo ř ádaných kurzech v letech 1948/1949. 165 Výjime č né místo konání p ř ilákalo dne 19. č ervna 1049 do B ř eclavi na sch ů zi, even. p ř ímo romantické setkání esperantist ů z jižní Moravy („Rendevuo de Esperantistoj el suda Moravio“) padesát dev ě t esperantist ů p ř evážn ě z Brna a okolí, v č etn ě Rudolfa Hromady za výbor SE Č SR. Jeho ú č astníci si po zasedání nenechali ujít p ř íležitost shlédnout lichtenštejnský zámek a zahrady v Lednici.166 Rok 1950 byl ve znamení osmého celostátního sjezdu esperantist ů . Ojedin ě lý se ukázal být i rok jedenapadesátý s pracovní konferencí ve dnech 14. až 15. dubna a výro č ní sch ů zí p ř i p ř íležitosti padesátého výro č í založení esperantského klubu v Brn ě ve dnech 17. až 18. listopadu. V polovin ě dubna 1951 se v salónu hotelu Passage p ř i vystoupení Evy Suchardové, Elišky Kalouskové, Vilhelma Scheibera a brn ě nského „Junularo“ p ř íjemn ě pobavilo na osmdesát esperantist ů . Druhého dne na samotné sch ů zování ubylo návšt ě vník ů na t ř icet dev ě t. 167 Tito ve volbách op ě t zvolili do funkce „repe“ Josefa Friedricha a jako „dipe“ potvrdili R. Trojnu (B ř eclav), Linharta Rýznara (Svitavy-Č ty ř icet Lán ů ), Herdina (Litovel) aj. Josef Friedrich ve svém vystoupení posoudil stávající oblastní situaci jako stagnující. Za poslední rok odešlo dvacet registrovaných č len ů a mezi hlavní d ů vody uvedl velkou fluktuaci esperantist ů , nízkou propaga č ní úrove ň a chyb ě jící výukové materiály. Po p ř ívalu kritiky brn ě nské esperantisty č ekala pochvala za hojn ě navšt ě vovanou expozici

164 Z m ě sta a v po č tu: Brna (15), Brna-Židenic (4), Boskovic, B ř eclavi, Lanškrouna, Lanžhota, Moravské Nové Vsi, Ruprechtova (okres Vyškov), Sob ě šic, Svitav a za SE Č SR Rudolf Hromada. 165 Esperantista 30.4.1949 (ro č . 4), č . 4, s. 31 - 31; Esperantista 30.5.1949 (ro č . 4), č . 5, s. 55; V Brn ě 3 elementární kurzy a 2 pro pokro č ilé, v Brn ě -Židenicích stejn ě jako v Brn ě , avšak o jeden kurz pro pokro č ilé mén ě a po jednom kurzu základním v B ř eclavi a Ivan č icích. 166 Esperantista 30.5.1949 (ro č . 4), č . 5, s. 38; Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 – 76. 167 Z m ě sta a v po č tu: Brna (18), Brna-Židenic (4), B ř eclavi, Dyjákovic, Háje u Opavy, Hradce Králové, Chot ě bo ř e, Karlových Var ů , Lanžhota, Mikulova, Prahy, Rousínova, Ř eznovic, Svitav, Týništ ě nad Oh ř í a Vyškova. 58 v roce 1950 na brn ě nském výstavišti. 168 Po p ř ísp ě vku Stanislava Kamarýta se rozho ř ela diskuse nad pochvalnou č inností mládežník ů , ale o to horší situací svazového periodika. 169 Chmury nad stavem patnáctého regionu rozehnaly jubilejní oslavy brn ě nského klubu ve dnech 17. a 18. listopadu 1951, které zcela p ř edešly o č ekávání organizátor ů . Do Brna se sjelo na dv ě st ě návšt ě vník ů ze všech kout ů Č eskoslovenska, aby po každém č ísle precizn ě p ř ipraveného programu dlouho aplaudovali jejich aktérů m. Brn ě nští mládežníci zazpívali n ě kolik populárních písní v esperantském p ř ekladu Tomáše Pumpra, Jana Filipa a Drahomíry Chlubnové. Míla Režná s Františkem Crhou p ř edvedli duet Lásko, mladá lásko („Amo, juna, amo“) v p ř ekladu Tomáše Pumpra a Míla Režná pokra č ovala árií z Rusalky od Antonína Dvo ř áka. František Crha s Fibichovou básní („Poemo de Fibich“) v p ř ekladu Rudolfa Hromady natolik ohromil své poslucha č e, že musel p ř idat Zpívám své zemi („Kantas mi al mia lando“) od Petrného a Hlídku u Volhy („Gardo ĉe Volgo“) od Franze Lehára. Obojí v p ř ekladu Ji ř ího Ko ř ínka. Marie Adamcová p ř e č etla jímavou kapitolu z Reportáže psané na oprátce („Raporta ĵo skribita en pendumila ma ŝo“) od Julia Fu č íka v p ř ekladu Rudolfa Hromady a od téhož p ř ekladatele recitovala Eva Suchardová báse ň V podzimním deštivém dni („En pluva tago a ŭtuna“) od Fráni Šrámka. V p ř ekladu Stanislava Kamarýta zazn ě la v podání L. Ková ř e druhá píse ň ze K ř tu svatého Vladimíra („Bapto de Sankta Vladimiro“) od Karla Havlí č ka Borovského . Za tón ů esperantské hymny zahájil v ned ě li 18. listopadu v jedenáct hodin dopoledne p ř edseda brn ě nského klubu Josef Vondroušek slavnostní zasedání př ednáškou o historii, tiskovinách a klubovém život ě v Brn ě po druhé sv ě tové válce. Theodor R. Č ejka se po p ř evzetí slova vrátil do rann ě jší historie, a to p ř ímo do za č átk ů esperantismu v č eských zemích. Stanislav Kamarýt poté hovo ř il o významu esperantského hnutí a nutnosti jeho pokra č ování, Rudolf Hromada vyzvedl nejzajímav ě jší události za posledních padesát let a Augustin Pitlík taktéž zabrousil se svým p ř ísp ě vkem jako Theodor R. Č ejka do prvních let nového století. Po vyslechnutí referent ů se slavnostní nádech p ř enesl k profesionálnímu, klavírnímu, č ty ř ru č nímu p ř ednesu symfonické básn ě Volha v podání jeho autora Vilhelma Scheibera a Aleny Horákové. V ě ra Borská zazpívala árii Rózy z opery Tajemství („La Sekreto“) , Ach, ř ekni („Ho diru“) a úryvek z Figarovy svatby („La edzi ĝo de Figaro“).

168 Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 52 + 61. 169 František Van ě k, František Pytloun, R. Trojna. Ji ř í Ko ř ínek, Eva Nývltová, Jaroslava Síchová, Eva Suchardová a Drahomíra Chlubnová. 59

To vše od Wolfganga Amadea Mozarta. Z lidových písní p ř idala Dívenko má, r ů žový kv ě te („Knabino mia, roza floro“). Václav Kvarta rozezn ě l sv ů j trénovaný hlas v áriích Ach, lípy („Ho tilioj“) a Pod ke ř em r ů žového pole („Sub arbust' de roza kampo“) z P ř emysla a Libuše od Vít ě zslava Nováka. Eva Suchardová deklamovala báse ň od Viktora Dyka Vlast mluví („Patrujo parolas“) a Romance o Karlu IV. („Romanco pri Karolo la 4-a“) od Jana Nerudy. To vše ve vynikajících p ř ekladech Ji ř ího Ko ř ínka, Rudolfa Hromady a Tomáše Pumpra. 170

11. 11. XVI. – regiono Olomouc První sch ů ze šestnácté oblasti se konala dne 15. prosince 1946 p ř i p ř íležitosti vzpomínky výro č í narození autora esperanta, Ludvíka Lazara Zamenhofa. Ú č astnili se jí zástupci MNV Olomouc, místostarosta Novotný a za ONV inspektor V. Rýznar. Z p ř ednášejících, vedle p ř edsedy klubu Vlastimila Mohapla referoval „repe“ Vlastimil Blažek o n ě meckém jazyce a esperantu a redaktor č asopisu Našinec P. Pokorný s p ř ísp ě vkem o esperantu v koncentra č ních táborech. Na záv ě r prob ě hlo spole č né fotografování. Padesát dva návšt ě vník ů si posléze p ř i uvoln ě né zábav ě p ř e č etlo celkem padesát jedna dopis ů a pohled ů a jeden telegram ze č trnácti zemí. 171 Na 13. až 14. prosince následujícího roku v restauraci T ě šetická p ř ipravili olomou č tí esperantisté svou druhou okresní sch ů zi. P ř i esperantském ve č eru („esperanto- vespero“) vystoupila nap ř íklad Marie Havránková z Prost ě jova a p ř ednášela o své cest ě po Nizozemí. Devadesát esperantist ů z Olomoucka si nenechalo ujít tuto p ř íležitost. Druhého dne za p ř edsednictví Vlastimila Blažka založili Př ípravnou komisi československé sekce Esperanto a obchod („Esperanto kaj komerco“) pod vedením Františka Pytlouna z Hradce Králové. 172 Krátce po novém roce 1950 se v oblíbené restauraci T ě šetická uskute č nila dne 8. ledna pracovní konference dvaceti osmi esperantských funkcioná řů .173 Z celkem dvanácti ur č ených „dipe“ referovalo dev ě t a znovu zvolili „repe“ Bohuslava Žá č ka.

170 Esperantista 24.12.1951 (ro č . 6), č . 12, s. 135 – 136. 171 Esperantista 15.11.1946 (ro č . 1), č . 8, s. 87; Z m ě st: Brna, Litovle, Prost ě jova, P ř erova a Šternberka. 172 Esperantista 29.11.1947 (ro č . 2), č . 9, s. 106; Esperantista 31.1.1948 (ro č . 3), č . 1, s. 4 - 6; Esperantista 29.11.1947 (ro č . 2), č . 9, s. 106. 173 Z m ě st: Hluku, Holic, Hradce Králové, Lanžhota, Litovle, Olomouce, Prost ě jova, P ř aslavic, P ř erova, Slušovic, Šumperku, Troublic, T ř eb č ína a Uni č ova. 60

11. 12. XVII. regiono – Gottwaldov (Zlín) První pracovní konference sedmnáctého regionu se konala ve dnech 2. až 3. č ervence 1949 ve Vsetín ě . Bylo p ř ítomno devadesát sedm esperantist ů ze sedmnácti m ě st. Zástupce SE Č SR Antonína Slaninu pozdravili stejn ě p ř íkladn ě , jako v odeslaném dopise p ř edsedu ONV Vsetín, Josefa Ko č iše. P ř edseda vsetínského klubu Aleš Berka p ř edstavil sbor z Masarykovy školy v Gottwaldov ě pod vedením „repe“ Františka Bláhy, kte ř í zazpívali n ě kolik písní v esperantu, č eštin ě a záv ě re č nou esperantskou hymnu . František Bláha rovn ě ž okomentoval n ě kolik esperantských film ů a doprovodil je humornými historkami. Krom ě toho hovo ř il o r ů zných metodách esperantské práce a doporu č il více využívat esperantské radiové relace. Do funkce „dipe“ zvolili Aleše Berku (Vsetín), Jana Tichon ě (Uherské Brod), Kvitu (Valašské Mezi ř í č í), Egera (Valašské Klobouky), R ů ženu Vilímkovou (Uherské Hradišt ě ) a Jaroslava Palackého (Veselí nad Moravou). 174 V jedenapadesátém roce ve dnech 6. až 7. ř íjna op ě t s velkou pompou p ř ipravili gottwaldovští pro sto dvacet návšt ě vník ů regionální sch ů zi. 175 Uvítací slovo m ě l František Omelka. Dále vyslechli p ř ednášky, O Zamenhofovi v podání M. Ot ř ísalové a Cesta Zamenhofa („La vojo de Zamenhof“) J. Šebesty a dále báse ň Mary č ka Magdónova od Petra Bezru č e v p ř ednesu M. Karasové. Impozantn ě zap ů sobil Listonoš („La leterportisto“) od Ji ř ího Wolkera v p ř ekladu a podání Františka Omelky s doprovodnými obrázky. Národní písn ě zazpíval sbor z Klubu pracujících („Uzina klubo“) a dívky z gottwaldovského „Junularo“ zatan č ily a zazpívaly na ruské motivy. Ned ě lní sch ů ze, by ť byla pracovní, m ě la i odpo č inkový ráz. Hovo ř il č estný p ř edseda sch ů ze Theodor R. Č ejka, Adolf Malík č i Rudolf Hromada a L'udovít Izák. Ve volbách op ě t potvrdili ve funkci „repe“ Františka Omelku a na posty „dipe“ zvolili č i znovu odsouhlasili Aleše Berku (Vsetín), Jaroslava Palackého (Veselí), Jana Tichon ě (Uherský Brod), R ů ženku Vilímkovou (Uherské Hradišt ě ), Suchánka (Krom ěř íž), Flašarovou (Holešov), Honsovou (Gottwaldov), Müllera (Valašské Mezi ř í č í), bez zástupc ů z ů staly m ě sta Hodonín, Kyjov a Valašské Klobouky. Soub ě žn ě probíhající esperantskou výstavu ve dnech 1. až 31. ř íjna 1951 navštívilo dohromady na tisíc t ř ista osob. 176

174 Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 – 76. 175 Z m ě sta a v po č tu: Bojkovic (4), Brna (8), B ř eclavi (8), Gottwaldova (68), Hradce Králové (3), Hradce u Opavy (3),Chebu, Liberce, Luha č ovic (3), Mostu, Olomouce (6), Opavy (4), Ostravy (23), Prahy (6), Rychnova nad Kn ě žnou (3), Uherského Hradišt ě (4), Veselí nad Moravou (20) aj. 176 Esperantista 30.4.1951 (ro č . 6), č . 44. 61

11. 13. XVIII. – regiono Ostrava Okresní manifestace („Regiona manifestacio“) ve dnech 11. až 12. č ervna 1949 za č ala v klubu ostravských esperantist ů , v n ě mž se p ř edstavilo místní „Junularo“ , ostravští mandolinisté pod vedením Lumíra Bárty a zazpívali č lenové kroužku Psyché ze („Samaratana Helpo“). Mezi p ř ítomnými dv ě misty esperantisty byla také švýcarská esperantistka Fregonára. O p ů l desáté dopoledne následujícího dne vyšel z haly, po trojím p ř ednesení manifesta č ních slov Theodora Kiliána Esperanto do škol! („Esperanto en lernejojn!“), Hasi č ského domu poklidný pr ů vod, jehož cílem byl P ě g ř ínek v Hrab ů vce, kde ve č er pokra č ovala tane č ní zábava.177 Patronem celé akce se stal Josef Kotas z KNV v Ostrav ě . 178 Tradi č ní mezinárodní setkání č eských a polských esperantist ů na ho ř e Č antoryji („Rekonti ĝo de ĉehaj kaj polaj esperantistoj sur monto Ĉantorija“) po ř ádali esperantisté tohoto kraje pravideln ě s polskými esperantisty od roku 1925 (krom ě okupace). Akci spole č n ě obnovili dne 26. č ervna 1949. Každoro č ní setkání vždy p ř ilákalo velké množství ú č astník ů . 179 Č ty ř i okresní pracovní sch ů ze b ě hem jara 1951 (11. b ř ezna v Kyjovicích ve Slezsku, 26. b ř ezna v Karviné-Doly, 29. dubna v Háji ve Slezsku a 20. kv ě tna v Bohumín ě ) doprovázel bohatý program a vysoká návšt ě vnost. V Kyjovicích ve Slezsku p ř ipravil Antonín Luzar esperantskou výstavu v M ě stském dom ě . V Karviné-Dolech hovo ř il Rudolf Pawlik o esperantu a neologismech a p ř i volbách op ě tn ě zvolili „repe“ Vladimíra Slaného z Ostravy a sedm „dipe.“ Marn ě mezi šedesáti osmi ú č astníky hledali další č ty ř i na prázdná místa. V Háji ve Slezsku vystoupil s p ř ednáškou redaktor Slovenského esperantisty L'udovít Izák a p ř iblížil šedesáti č ty ř em poslucha čů m práci esperantist ů na Slovensku. Za esperantský výbor byl p ř ítomen Rudolf Hromada. V kv ě tnovou ned ě li v Bohumín ě esperantisté pod vedením „repe“ Vladimíra Slaného a p ř edsedajícího železni č á ř ského esperantského kroužku („Fervojista Esperanto Rondeto“) nejen sch ů zovali, ale v dopoledních hodinách slavnostn ě otev ř eli a odhalili za p ř ítomnosti širokého i neesperantského publika Alej doktora Zamenhofa a v n ě m stojící monument. Za esperantisty pronesl slavnostní ř e č R. Kaminský, p ř edseda bohumínského kroužku, který celou slavnost i celebroval. Mezi hosty nechyb ě li zástupce esperantského

177 Z m ě st: Bohumín, Háj ve Slezsku, Karviná-Darkov Opava, Ostrava, Stonava a Vítkov. 178 Esperantista 30.5.1949 (ro č . 4), č . 5, s. 38; Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 – 76. 179 Esperantista 30.4.1949 (ro č . 4), č . 4, s. 31 - 31; Esperantista 26.10.1949 (ro č . 4), č . 8, s. 62 – 63; Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 52 + 61; Esperantista 15.9.1951 (ro č . 6), č . 9, s. 106. 62 výboru Rudolf Hromada, Polák Jan Raszko, za Slováky L'udovít Izák s manželkou, Tichý a Chladný a také František Sva č ina z Lanžhota a Kaplerová z Brna-Židenic. 180

180 Esperantista 30.6.1950 (ro č . 5), č . 6, s. 43; Esperantista 30.4.1951 (ro č . 6), č . 41, č . 5, s. 52 + 61 a č . 6, s. 69 – 70. 63

12. Esperantisté obránci míru Totálním rozpušt ě ním hnutí v zá ř í roku 1952 se č eskoslovenští esperantisté za ř adili mezi poslední lidov ě – demokratické státy, které p ř ijaly sov ě tský model esperantského hnutí, což znamenalo p ř ihlášení se do jedné z ur č ených masových organizací na základ ě spolkového zákona z roku 1951. Avšak žádná z nich esperantisty v Č eskoslovensku aktivn ě nep ř ijímala.181 Nelze ovšem toto tvrzení generalizovat, nebo ť i b ě hem dvou kritických let se n ě které esperantské kroužky slibn ě rozvíjely. Nabídka LEŠ byla široká, na výstavy se získávaly materiály ze zahrani č í (i ze západu) a tiskla se r ů zná esperantská periodika. Zu ř ivá kampa ň proti „kosmopolitismu“ se v ůč i esperantským hnutím ve východní Evrop ě rozb ě hla v lét ě roku 1949. Pro sov ě tské esperantské „inkvizitory“ bylo navýsost provokativním prvkem volání č eskoslovenských esperantist ů „po korespondenci se sov ě tskými pracujícími a cestování pomocí esperanta.“ 182 Esperantisté z podunajské oblasti („danublandaj esperantistoj“ ) tímto jasn ě nazna č ili svou spolupráci mimo kontrolu Moskvy. V Č eskoslovensku byl hlavním a nejodvážn ě jším bojovníkem proti striktn ě stanovené esperantské cest ě ve východní Evrop ě Rudolf Burda z Plzn ě , který od ledna 1952 vydával v Plzni bulletin Obránce míru ( „La Pacdefendanto“ ). Otev ř en ě úto č il proti „nespravedlnosti neslu č itelné s principy komunismu“ a publikoval kritický dopis Kei Kurisu adresovaný MI s žádostí o od ů vodn ě ní, pro č je esperantská organizace pod tlakem v zemi, jejíž literatura je populární práv ě díky esperantu, které p ř i p ř ekládání využívala183 a navíc její ob č ané organizovali pomoc japonským v ě z ňů m. 184 O první mezinárodní pomoc č eskoslovenských „mírotv ů rc ů “ se zasloužil práv ě zmi ň ovaný Rudolf Burda, který díky p ř ednáškám o Japonsku, ve ř ejnými sbírkami, inzeráty v tisku a pomoci Č SM, KS Č č i MNV v Plzni, odeslal dne 17. listopadu 1950 do Japonska celkem padesát beden s nezbytnými životními pot ř ebami. 185 V roce 1953 esperantisté obránci míru umně využili zm ě n politického klima 186 a Rudolf Burda spole č n ě s katalánským exilantem v Rakousku Antonem Balaguegem

181 U. Lins, c. d., s. 292 a 305; „ Nebylo tedy vinou státní administrace, že organizace ukon č ila svoji č innost, ale je faktem, že zákon pro registraci organizací nebyl napln ě n, krom ě toho, že esperanto již nebylo pot ř ebné ve vyšší fázi vývoje mezinárodních vztah ů .“ 182 U. Lins. c. d., s. 302. 183 K. Kurisu: Co mi dala č eská literatura. Dob ř ichovice KAVA – PECH 1966, 32 s. 184 U. Lins. c. d., s. 304. 185 Esperantista 20.1.1951 (ro č . 6), č . 1, s. 4. 186 Obzvlášt ě jím pohnulo úmrtí Josipa Visarijonovi č e Stalina dne 5. b ř ezna 1953 č i p ř ím ěř ím ukon č ená válka v Koreji dne 27. č ervence 1953. 64 zorganizovali dne 6. zá ř í 1953 Mezinárodní setkání esperantist ů – obránc ů míru ve m ě st ě St. Pölten v Rakousku. Vyhlásili založení Sv ě tového mírového esperantského hnutí (MEM) a stanovili si za cíl inspirovat esperantisty k mírovému boji v souladu se Sv ě tovou radou míru. 187 P ř edsedou zvolili Rudolfa Burdu a generálním tajemníkem Antona Balagueho. Od listopadu 1953 publikovali vlastní periodikum Mír („Paco“) , vycházející st ř ídav ě v r ů zných zemích sv ě ta. 188 MEM si vydobilo silnou mezinárodní pozici a logickými argumenty válcovalo ve ř ejné výzvy k u č ení ruštiny jako budoucího mezinárodního jazyka a př íze ň , kterou si esperantské mírové hnutí získalo nejen mezi č eskoslovenskými esperantisty a sv ě tovým mín ě ním, nenechalo nikoho na pochybách, o brzkých ú č incích nové vlny energie vehnané do esperantských žil.

187 Vedoucí orgán hnutí obránc ů míru vytvo ř ený v roce 1950. 188 U. Lins. c. d., s. 311. 65

13. „Tutmonda Esperantista Junulara Organizo“ Krátký exkurz do historie esperantské mládeže p ř iblíží d ů ležitou úlohu „Junularo“ v esperantském sv ě t ě a obzvlášt ě jeho roli v padesátých letech v Č eskoslovensku. V širokém spektru esperantských nadšenc ů si po celou dobu existence drží sv ů j výjime č ný krok mládež. Snad dostatek energie a životní nezkušenost, jenž „mladým“ dovoluje vrhat se s elánem do nejistých akcí. „A ť si n ě kdo nemyslí, že esperanto bylo v té dob ě (a v ů bec i dnes) na zbohatnutí. Naopak – dnes vidím, že to, co jsem tehdy ve svých finan č ních pom ě rech podnikal, lze nazvat bez nadsázky šílenou odvahou. Ješt ě dob ř e, že mládí nebývá tak ustarané jako stá ř í.“ (Theodor R. Č ejka) 189 V ě kov ě se k mladé vln ě ř adil i sám zakladatel UEA Hector Hodler, v té dob ě teprve jednadvacetiletý. D ů ležitým faktem z ů stává, že to bylo práv ě „Junularo“ , které esperantské hnutí bezesporu podrželo v krizových letech v jeho d ě jinách. Celosv ě tová esperantská mládežnická organizace („Tutmonda Esperantista Junulara Organizo“; v textu bude dále užíváno zkratky TEJO) fungovala od roku 1952 (1938 – 1951 Celosv ě tová mládežnická organizace [„Tutmonda Junular- Organizo“ ]). V roce 1956 se TEJO p ř em ě nilo na mládežnickou sekci UEA a od roku 1971 se už zcela pln ě (administrativou i financemi) integrovalo do UEA. Dodnes má sídlo v hlavním m ě st ě Nizozemí, Rotterdamu a oficiálním periodikem je Kontakt („Kontakto“). 190 Prvním č eskoslovenským zástupcem TEJO a zprost ř edkovatelem mládežnického č asopisu Mládež žije („La Juna vivo“) byl od roku 1946 Jaromír Jermá ř . 191 Vedle TEJO pracovala od svého založení dne 6. srpna 1958 také Studentská celosv ě tová esperantská liga („Studenta Tutmonda Esperanto Ligo“; v textu bude dále užíváno zkratky STELO) s periodikem Studentský sv ě t („Studenta Mondo“). Jako studentská sekce mezinárodní v ě deckého svazu esperantist ů ISAE byla neutrální ve vztahu k národnosti, náboženství, rase a politice a spolupracovala s r ů znými sv ě tovými organizacemi, které m ě ly za cíl vzájemné porozum ě ní mezi mládeží a studenty na celém sv ě t ě . Ve sv ě tovém formátu po ř ádali tvz. STELO – týdny, č ili setkání dotýkající se rozli č ných v ě deckých témat. Vedoucí funkci zastávalo každoro č n ě volené shromážd ě ní složené ze sboru vedoucích revizor ů (obdoba výboru) a reprezentant ů z každé zem ě , vždy po jednom z každé zapo č até padesátky. Č lenem STELO se mohl stát každý student st ř ední č i vysoké školy, který ji ukon č il

189 Co jsme cht ě li a č eho jsme dosáhli. Esperantista 30.7.1950 (ro č , 5), č . 7, s. 49 – 51; P ř evzato z La Progreso (1930). 190 http://www.tejo.org/info/pri_tejo.php?lingvo=en (ze dne 4.4.2010); Jarlibro. UEA 2007, s. 50; Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 81 - 84. 191 Esperantista 28.5.1946 (ro č . 1), č . 3, s. 43. 66 maximáln ě p ř ed dv ě mi lety od p ř ihlášení se. Č eskoslovenská sekce STELO vznikla v dubnu 1967 v Plzni se zástupcem Václavem Va ň kátem. 192 V lét ě roku 1947, ve dnech 20. č ervence až 18. srpna, se Č eskoslovensko stalo d ě jišt ě m Celosv ě tového festivalu demokratické mládeže („Tutmonda Festivalo de Demokratia Junularo“) . P ř i této p ř íležitosti navštívilo dne 30. č ervence pracovní sch ů zku pražského klubu č trnáct zahrani č ních host ů , esperantist ů (osm Francouz ů , dva Angli č ané, Nor, Holan ď an, Belgi č an a Ital).193 Tytéž prázdninové m ě síce se mimo jiné vyznamenala mezinárodní brigáda mladých esperantist ů , v č etn ě p ě ti Č echoslovák ů , p ř i stavb ě p ř ehrady Ji ř ího Dimitrova v R ů žovém údolí v Bulharsku, která dosáhla až na 471 % nad normovaný pracovní výkon. 194

192 V. Va ň kát: STELO. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj prosinec 1966, zvláštní vydání č . 5, s. 7; Tentýž. Zpravodaj sekce mládeže Č SEV duben 1967 (ro č . 2), č . 2, s. 9; Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1967 (ro č . 2), č . 1, s. 3; D. Hor č íková: STELO. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj b ř ezen 1966, zvláštní vydání č . 1, s. 4. 193 Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 81 - 84; Esperantista 29.11.1947 (ro č . 2), č . 9, s. 106. 194 Č eské listy o esperantu. Esperantista 15.7.1949 (ro č . 4), č . 6, s. 48; P ř evzato z Úsp ě ch brigády esperantist ů . Nová politika 20.4.1949, Brno. 67

14. Mládí vp ř ed! Éra č eskoslovenského „Junularo“, kdy ve svých rukou t ř ímali ot ě že celorepublikového esperantismu, p ř išla v letech 1950 až 1959, tzn. od brn ě nského kongresu k ustavení Č eskoslovenského esperantského výboru ( Č SEV).195 Druhá mládežnická fáze od roku 1960 „bojovala“ s vedením Č SEV, které papouškovalo direktivní na ř ízení vládních institucí, což se projevilo obzvlášt ě v po ř ádání, lépe ř e č eno nepo ř ádání LŠE a LET . Sekce mládeže SE Č SR („Junulara fako de EA ĈSR“) fungovala od roku 1948. P ř i SES si založili vlastní sekci v roce 1950. První zemská mládežnická konference („1-a landa junulara konferenco“) se konala v rámci kv ě tnového brn ě nského kongresu v roce 1950. Mládežník ů m v té dob ě p ř edsedal Jan Neumann z Prahy a b ě hem následujících dvou let „Junularo“ evidovalo už dvacet šest aktivních kroužk ů s celkem p ě tisty č ty ř iceti jedna č leny. Své další konference uspo ř ádali v letech 1951 a 1952 v rámci rožnovské LŠE. Po Janu Neumannovi p ř evzal dne 22. č ervence 1951 vedoucí roli Vlastimil Vyhlídka z Č akovic. 196 Aktivita mladých esperantist ů se velkou m ě rou soust ř edila na LET, které s úsp ě chem po ř ádalo n ě kolik kroužk ů (Opava, T ř ebí č , Rožnov pod Radhošt ě m). Tyto ruku v ruce doprovázely cyklostylované, výborn ě redigované ob ě žníky Mládeži č i ň se! ( „Junularo agu!“, Opava a od roku 1952 Gottwaldov), Svítání ( „Tagi ĝo“, Opava), Jiskra ( „Fajrero“, Ostrava), Volá t ě Praha ( Vokas vin Praha“, Praha), Esperantské slovo ( „Esperanto Vorto“, Lanškroun), Esperanto-mládež ( „Esperanto-Junularo“, Č eské Bud ě jovice), Mladý hlas („Juna Vo ĉo“, Poprad) a Bratrství ( „Frateco“, T ř ebí č ). V roce 1952 mladí esperantisté p ř ijali na rožnovské konferenci krom ě nového vedoucího Jana Wernera z Lanškrouna. Centrální mládežnický ob ě žník Mládeži č i ň se! otiskovalo veškeré zásadní esperantské informace celostátního charakteru. 197 Le č z úsp ě šn ě nastaveného systému se neradovali dlouho. Po zlomovém zá ř í a likvidaci svazu esperantist ů v roce 1952, se „Junularo“ na Mládežnickém žvan ě ní („Junularo interbabilado“) ve dnech 3. až 4. listopadu 1952

195 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO), s. 15. 196 Esperantista 15.9.1951 (ro č . 6), č . 9, s. 106; Zástupci v jednotlivých kroužcích byli: Drahomíra Chlubnová (Brno), Miroslav Dumbrovský (Háj u Opavy), Miroslav Parusa (Hradec u Opavy), Jan Werner (Lanškroun), Ji ř í Pastor I. (Litvínov), Olga Zázvorková (Most), Vlastimil Novobilský (Opava), V ě ra Suka č ová (Ostrava), Ludmila Šloufová (Plze ň ), Štefan Horák (Svit), Milan Zvara (Poprad), Josef Forman (Praha), V ě ra Ma ť ová (Kladno), Karel Fabián (Olomouc), Vlasta Bendová (Gottwaldov), Karel Kopecký (Velké Svato ň ovice), Ladislav Mlejnek (Chrastava), Magda Seppová (Bratislava), Jaroslav Zíka (Duchcov) a Miloslav Jíra (Jablonec nad Nisou). 197 Není-li uvedeno jinak, pak pro následující text bylo citováno z díla S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 178 – 183. 68 v Ostrav ě 198 dohodlo na zm ě n ě úst ř edního ob ě žníku v opavské Svítání a zavedení systému šesti republikových mládežnických zástupc ů (Ji ř í Pastor z Litvínova, Vladimír Novotný z Č eských Bud ě jovic, Karel Franc z Pardubic, Drahomíra Chlubnová z Brna, Vlastimil Novobilský z Opavy a Milan Neubeler z Popradu). Hned na p ř íští výro č ní konferenci mládeže v Hradci u Opavy (1953) rozšíř ili strukturu mládežnických zástupc ů o aplikaci p ř enos ů p ř edsednictví mezi jednotlivými kroužky, resp. jimi zvolenými výbory, a to na základ ě celoro č ní sout ě že a p ř id ě lování bod ů za jednotlivé aktivity. Novým p ř edstavitelem mládeže se stal výbor opavského kroužku v č ele s Jaroslavem Kuzníkem. V následujícím roce, op ě t na mládežnické konferenci v Hradci u Opavy (1954), zvít ě zila opavská mládež a v p ě tapadesátém roce m ě sto Brno. Mezi nejaktivn ě jší mládežnické funkcioná ř e a zástupce jednotlivých region ů se v té dob ě ř adili Jaroslav Kuzník, Jan Werner (Brno), Drahomír Ko č vara (Ostrava) a za slovenské „Junularo“ Júlia Kaczorová (Svit). Kralování mládežnického periodika Svítání skon č ilo po šesti letech v roce 1958 a funkci p ř evzala t ř inecká Jiskra (1959 – 1961) s redaktorem Janem Wernerem.

198 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO), s. 32. 69

15. Esperantisté „vít ě zí“ … Pracovní nasazení mladých esperantist ů , kte ř í ve ř ejnost neúnavn ě atakovali r ů tnými akcemi a soub ě žná linie MEM, úto č í ve svém „mírovém“ teritoriu, dostoupilo svého vrcholu na mládežnické sch ů zi dne 9. ledna 1954 v Olomouci. Dv ě st ě esperantist ů na ní p ř ijalo provizorní návrh na z ř ízení Celostátního poradního esperantského výboru. 199 Olomoucký esperantský kroužek, jenž toho roku vynikal mírovými aktivitami, v zá ř í dokonce obdržel blahop ř ání za záslužnou práci pro mír z Kancelá ř e prezidenta republiky. 200 Olomoucký plán esperantisté realizovali na šesté Celostátní konferenci („6-a Tut ŝtata konferenco“) v Otrokovicích ve dnech 6. až 10. č ervence 1955, která byla soub ě žn ě první Celostátní konferencí esperantist ů – obránc ů míru („1-a Tut ŝtata konferenco de esperantistoj – pacdefendantoj “) a oficiáln ě ustavili Celostátní poradní esperantský výbor („Tut ŝtata Konsulta Komitato Esperantista“; v textu bude dále užíváno zkratky TKKE). Na otrokovickou pozvánku „Bojovník za mír“ zareagovalo celkem t ř ista šestnáct esperantist ů , mezi nimi dv ě Francouzky Robineau a Haudebide, Hans Knut z Dánska, Švéd Kvist Karolo, Rakušanka Wiendel, Ameri č anka Van Sonbeck a Bulhar Canko Murgin (toho č asu na p ř ednáškovém turné po Č eskoslovensku). P ě tidenní konferenci ř ídil Rudolf Burda a ú č astníky pozdravili p ř edsedkyn ě otrokovického kroužku Evjáková, zástupce Závodní Klub (ZK) Svit Otrokovice, n. p. Zlámal, p ř edseda KS Č Vyb ě rálek a č len MNV Hošek. 201 Ve volbách do TKKE p ř ítomní esperantisté zvolili Josefa Vítka (p ř edseda), Eduarda V. Tvarožka (místop ř edseda, spole č n ě s Augustinem Č ambálem a Pavlem Rosou byli ur č eni i pro slovenské záležitosti), Miloše Rudolfa (tajemník) a Jaroslava Ma ř íka (zástupce mládeže). Z ř ídili také jednotné pracovní sekce. Do organiza č ní složky ur č ili Josefa Koženého s pomocníky Jaroslavem Šustrem, Václavem Šp ů rem, Magdou Matušovou, do jazykové složky Tomáše Pumpra s Ji ř ím Ko ř ínkem, Josefem Ondrouškem, Otou Ginzem a Theodorem Kiliánem, do mírové složky Rudolfa Burdu s Vladimírem Slaným a Evjákovou, do tiskové složky Vlastimila Mohapla, Jána Lama č ku a do složky pokladní Karla Fabiána. 202

199 La Pacdefendanto n-ro 38 neregula informa cirkulero por Ĉeĥoslovakio Februaro 1955, s. 3; Do P ř ípravného výboru byli zvoleni Rudolf Burda (p ř edseda), Miloš Rudolf (generální tajemník), Karel Fabián (pokladník) a č lenové F. Matušová, Antonín Odehnal, František Pytloun, Ján Lama č ka, Vlastimil Mohapl, František Li č ka, Václav Šp ů r, Josef Vondroušek, Jaroslav Kuzník, Josef Kožený, Rudolf Hromada, Vladimír Slaný, Drahomír Ko č vara, Ji ř í Ko ř ínek, Juzka a Theodor Kilián. 200 U. Lins. c. d., s. 313. 201 Všeodborový archiv, f. ÚRO/KULT, k. 763, inv. č . 145/22, Celostátní konference esperantist ů 1955; „ Konání konference žádný orgán neschvaloval a o schválení nebo povolení nebylo kroužkem nebo závodním klubem žádáno.“; La Pacdefendanto n-ro 43/44 neregula informa cirkulero por Ĉeĥoslovakio Julio - A ŭgosto 1955; Na poslední chvíli p ř ijel i Jevgenij Bokarjev, význa č ný sov ě tský esperantista. 202 Tamtéž. 70

TKKE informovalo esperantské kroužky v rubrice TKKE informuje („TKKE informas“) otiskované v bulletinu pražského klubu Bulletin EK v Praze („Bulteno de EK en Praha“). Úsp ě ch TKKE korunovala písemná zpráva Ministerstva školství a kultury (MŠK) o potvrzení jeho č len ů jako zástupc ů P ř ípravného výboru budoucí esperantské organizace. Krok za krokem p ř ipravovala TKKE založení zemské organizace. Dne 8. ledna 1956 se v Olomouci konala paraleln ě se setkáním esperantských kroužk ů z Olomoucka a Ostravska sch ů ze TKKE. Ze zahrani č ních host ů se jí ú č astnili Ma ť ko Dob č nik a I. Ko č evar z Jugoslávie. TKKE založilo novou v ě deckou sekci v č ele s Jaromírem Jermá ř em a plánovali druhou konferenci esperantist ů z podunajských zemí (v roce 1949 bylo toto setkání vnímáno Sov ě tským svazem jako pokus o osamostatn ě ní esperantist ů mimo kontrolu Moskvy) sou č asn ě s druhou celostátní konferencí TKKE. Obojí do Bratislavy.203 Vlna „uvoln ě ní“ na mezinárodní scén ě , kterou esperantisté využili v roce 1953 k založení MEM, dosp ě la v roce 1956 v Polsku a Ma ď arsku k ozbrojeným povstání. Le č zmobilizované sov ě tské síly a rázné zásahy do vedení stát ů sov ě tských satelit ů se v Č eskoslovensku odrazily ovšemže i ve slibn ě se rozvíjejícím esperantském hnutí. Ješt ě v roce 1956 bylo zákázáno vydávání periodika Obránce míru a v roce 1957 MŠK zastavilo veškerou č innost TKKE. O to s v ě tším p ř ekvapením esperantisté reagovali na výnos č . j. 7857/59-V/1 ze dne 23. února 1959 ve V ě stníku Ministerstva školství a kultury o z ř ízení Č eskoslovenského esperantského výboru. Do jeho č ela MŠK dosadilo „esperantistu“ Adolfa Malíka, který navíc v roce 1952 vykonal likvida č ní p ř íkaz a posléze dokonce prohlašoval, aby se esperantisté u č ili ruštinu. 204 Silné pozice jakými disponovali TKKE a č eskoslovenská sekce MEM, doprovázené podporou ve ř ejného mín ě ní, MŠK nemohlo snadno p ř ehlédnout. Z ř ízením oficiálního Č SEV „vyšlo“ MŠK vst ř íc esperantskému snažení o získání vlastního statusu regulérního hnutí, le č jedin ě pod maximální kontrolou „shora“ a dosazením vlastního č lov ě ka na post p ř edsedy. Č eskoslovenská sekce MEM se musela okamžit ě spojit s Č SEV, č ímž ztratila jakoukoliv možnost zásadního vlivu na esperantské hnutí v Č eskoslovensku. Našt ě stí se esperantist ů m alespo ň poda ř ilo dosáhout odstoupení Adolfa Malíka. MŠK poté jmenovala p ř edsedou dlouholetého esperantistu Jaromíra Jermá ř e.

203 La Pacdefendanto n-ro 50 neregula informa cirkulero por Ĉeĥoslovakio Februaro 1956. 204 U. Lins. c. d., s. 319. 71

Oficiálním periodikem Č SEV se staly Zprávy Č SEV („Informoj de ĈSEK“) s redaktorem L'udovítem Izákem. Samotný výbor p ů sobil jako poradní a koordina č ní orgán p ř i ÚRO a jeho ekonomické fungování zajiš ť oval Osv ě tový ústav v Praze a MŠK. 205

205 V ě stník Ministerstva školství a kultury 1959, ro č . 15. 72

16. Nových deset let Č SEV jako „jediný orgán, který má právo zastupovat č eskoslovenské esperantisty navenek“ 206 poprvé zasedal dne 18. b ř ezna 1959 v klubovn ě Osv ě tového ústavu (OÚ) v Praze za p ř ítomnosti host ů Mansfeldové (MŠK), Hillové a Strupy (OÚ v Praze). Př edsednictvo ve složení Jaromír Jermá ř (p ř edseda), Adolf Malík (jednatel) a Václav Šp ů r (pokladník) posléze oficiáln ě nominovalo MŠK. Do výboru se dále za ř adili Josef Edvard Ambrož, L'udovít Izák, Theodor Kilián, Drahomír Ko č vara, Ji ř í Ko ř ínek a Magda Šaturová. Projednali koordina č ní sou č innost se sekcí MEM v č etn ě vydávání dvou č eskoslovenských č ísel jejich periodika Mír. K ř esla redak č ní rady Míru obsadili Rudolf Burda, Novotný a František Stan ě k. K mírovým aktivist ů m jmenovali i Františka Svitáka a Saláka. 207

16. 1. Zajatci v esperantských kroužcích Č SEV po schválení MŠK a OÚ v Praze vydával Zprávy Č SEV, které informovaly esperantské kroužky o č innosti výboru, chystaných akcích a oficiálních na ř ízeních a sm ě rnicích. Každý výtisk Zpráv Č SEV se distribuoval do jednotlivých kroužk ů ve trojím vyhotovení. Jeden výtisk náležel z ř izovateli jeho p ř íjemce a dva esperantist ů m. P ř estože fungoval informa č ní orgán Č SEV, na výbor se opakovan ě obraceli zástupci kroužk ů s dotazy ohledn ě kompetencí a fungování pod jednotlivýmii z ř izovateli, které ne vždy byly v souladu se stanovenými pravidly. „V mnoha našich kroužcích žije ješt ě staré spolka ř ení a samoú č elná klubová č innost esperantem pro esperanto. Esperanto ovšem m ů že být pouze prost ř edkem, nástrojem k č innost politické, kulturní a spole č enské, nikdy nem ů že být ú č elem samo o sob ě .“ 208 Č SEV se proto usnesl o osobních návšt ě vách jednotlivých č len ů výboru ve všech esperantských kroužcích podle p ř edem stanoveného plánu, za ú č elem vysv ě tlení úkol ů Č SEV. 209 Podle platných p ř edpis ů kroužky sdružovaly esperantisty pouze z místa bydlišt ě anebo nejbližšího okolí. Nem ě li právní subjektivitu a se svým jménem nemohly vykazovat jakoukoliv aktivitu, což platilo i pro objednávání č asopis ů z ciziny. Tuto službu zprost ř edkovávala výhradn ě vývozní a dovozní spole č nost Orbis n. p. Opat ř ování tiskovin

206 Č eskoslovenský esperantský výbor. Zprávy Č SEV b ř ezen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 1, s. 1. 207 Zprávy Č SEV č ervenec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2, s. 1. 208 Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 1 – 3; Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 8; Zprávy Č SEV č ervenec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2, s. 4. 209 Zprávy Č SEV č ervenec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2, s. 2. 73 mimo její rámec, pokud se nejednalo o p ř ímé dary, bylo porušováním platných devizových p ř edpis ů . Obdobnou službu poskytovalo knihkupectví Kniha n. p. na Praze II. s odd ě lením esperantských titul ů v č etn ě zahrani č ních a nakladatelství Artia n. p. 210 Esperantské kroužky omezovala direktivní na ř ízení k po ř ádání akcí výhrad ě v rámci p ů sobnosti svého z ř izovatele. I tak ovšem museli žádat o všechna povolení p ř íslušný odbor školské a kulturní rady národních výbor ů . Jednalo-li se o událost v širším m ěř ítku bylo nutné informovat Č SEV. To platilo i v korespondenci, která musela být vedena pod hlavi č kou p ř íslušného osv ě tového za ř ízení a psána č esky anebo slovensky. 211 Pro zahrani č ní návšt ě vy a jejich pobyt v Č eskoslovensku (od 1960 Č SSR) se esperantisté ř ídili sm ě rnicí vydanou odd ě lením Správ pas ů a víz Ministerstva vnitra. „Pobyt zahrani č ní návšt ě vy musí být pln ě hrazen v jeho valut ě . Po p ř íjezdu je povinen vym ě nit tzv. minimální sm ě nu, která č iní 3 $ na osobu s 125% bonifikací (tj. asi 17,- K č s za 1$). Zahrani č ním host ů m není p ř edepisováno místo ubytování, návšt ě vník se m ů že ubytovat v kterémkoliv hotelu, který je za ř ízen na p ř ijímání zahrani č ních host ů . Ubytování v soukromých bytech není zahrani č ním návšt ě vník ů z kapitalistických stát ů dovoleno až na výjimky, kdy se jedná o nejbližší p ř íbuzenské vztahy. Pokud je č eskoslovenský ob č an ochoten uhradit výlohy za ubytování cizince v hotelu nebo jiném ve ř ejném za ř ízení, m ů že tak u č init. Cizinec podává žádost o č eskoslovenské vízum na p ř íslušném č eskoslovenském zastupitelském ú ř ad ě , kde musí žádat o turistickou cestu do Č SSR. Žadatelé z kapitalistických stát ů mohou požádat o turistickou cestu do Č SSR za podmínek uvedených v bod ě výše. Př íslušníci stát ů socialistického tábora mohou cestovat do Č SSR prost ř ednictvím cestovní kancelá ř e své zem ě , na pozvání p ř íbuzných, č i známých z Č SSR nebo bez č eskoslovenského víza, záleží na dohod ě , která byl uzav ř ena mezi Č SSR a p ř íslušným socialistickým státem. Př íslušníci socialistických stát ů mohou být ubytováni i v soukromí a nepodléhají povinné sm ě n ě 3 $ za osobu a den .“212

16. 2. Pléna Č SEV ř ídí č eskoslovenský esperantský život Plenární zasedání Č SEV v klubovn ě Raisova památníku v Lázních B ě lohrad dne 18. č ervence 1959 ustavil nové pracovní skupiny. Pro organizaci LŠE a LET, p ř ípravu vzorových osnov a zkušebního ř ádu pro zkoušky z esperanta s d ů razným požadavkem

210 Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 9 - 11. 211 P ř íklad koresponden č ní hlavi č ky esperantského kroužku: OSV Ě TOVÉ ZA Ř ÍZENÍ (Závodní klub, Rudý kroužek, Osv ě tový d ů m aj.) V …, ESPERANTSKÝ KROUŽEK. 212 Zprávy Č SEV prosinec 1964, Osv ě tový ústav v Praze, č . 16, s. 2; Dopis Ministerstva vnitra, odd ě lení Správy pas ů a víz ze dne 4. prosince 1964. 74 za ř azení politicko - ideové sou č ásti, ur č ili Drahomíra Ko č varu a Václava Šp ů ra. V kruhu jejich pomocník ů se nacházeli Rudolf Hromada, Theodor Kilián, Jaroslav Ma ř ík, Tomáš Pumpr a Ján Valaš ť an-Dolinský. Jazyková komise ve složení Theodor Kilián a Magda Šaturová úzce spolupracovala se slovníkovou komisí v sestav ě Jan Filip, Rudolf Hromada, Ján Valaš ť an-Dolinský, Jaroslav Ma ř ík, Pavel Rosa a Štefan Seeman. Edi č ní skupinu vedli Ji ř í Ko ř ínek, L'udovít Izák a mírovou Josef Edvard Ambrož. 213 O t ř i m ě síce pozd ě ji dne 17. ř íjna 1959 v Bratislav ě Č SEV schválilo pracovní plán na nadcházející rok 1960 a do ř ad aktivist ů jednomyslno p ř ijalo Jožku Sta ň ka, redaktora Výzkumného ústavu noviná ř ského v Praze. 214 Zahrani č ní návšt ě vy, na které byl rok 1959 bohatý, osv ě žovaly esperantist ů m b ě žný chod jejich každotýdenního setkávání. Mezi významné esperantské hosty se dev ě tapadesátého roku za ř adil ř ecký advokát George Oriniatsos s p ř ednáškovým turné o teroristických procesech (dne 27. ř íjna 1959 hovo ř il na Univerzit ě Karlov ě ), o n ě mž informoval i deník Ve č erní Praha č lánkem s titulkem Tlumo č ník m ě l volno. Se zástupci Č SEV diskutoval dne 13. listopadu 1959 Nikolaj Todorov, bulharský šéfredaktor Vydavatelství cizojazy č né literatury o možnostech odebírání bulharského, esperantského tisku. 215 Na pozvání Švédské d ě lnické esperantské asociace („Sveda Laborista Esperanto Asocio“) vykonal ve dnech 1. až 30. dubna 1959 p ř edseda Č SEV Jaromír Jermá ř cestu po č trnácti švédských m ě stech a hovo ř il o Č eskoslovensku za doprovodu filmových a hudebních ukázek. 216 Od roku 1960 Č SEV doporu č il esperantským kroužk ů m zahrnout do program ů svých sch ů zí i pravidelné aktuality s mírovými nám ě ty. Taktéž na základ ě pr ů zkumu korespondence zahrani č ních respondent ů , kte ř í se u svých dopisovatel ů zajímali o Č eskoslovensko, životní úrove ň , sociální služby apod. Č SEV p ř ipravil pro esperantisty seznam témat, korespondujících s kalendá ř ním rokem, jako návod pro p ř átelskou korespondenci. Za ř adila se mezi n ě nap ř íklad témata Jak vzrostla životní úrove ň v Č SR od osvobození, Stanovisko č eskoslovenského lidu k sv ě tovým událostem v posledních 15 letech, Č eskoslovenská žena v socialistické spole č nosti, Nová organizace školství v Č SR, Pé č e o zdraví v Č SR (7. b ř ezen - Mezinárodní den zdraví), Ji ř í Wolker, bojovník za nový

213 Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 5. 214 Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 6; Jožka Stan ě k tragicky zahynul p ř i autonehod ě dne 20.listopadu 1959 ve v ě ku 41 let. 215 Tamtéž. 216 P ř ednáškové turné p ř edsedy Č SEV ve Švédsku. Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 7; Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 9 - 10. 75 spole č enský ř ád (29. b ř ezen - 60. let výro č í narození), Vladimír Ilji č Lenin (22. duben - 90. výro č í narození), Robert Koch (27. kv ě ten - 50. let výro č í úmrtí), 15 let Košického vládního programu, Pé č e o d ě ti v Č SR (1. č erven - Mezinárodní den d ě tí), Výsledky budovatelské práce č eskoslovenského lidu v 2. p ě tiletce, Č eskoslovenská armáda, nástroj míru (6. ř íjen - Den armády), Velká ř íjnová socialistická revoluce - po č átek nové epochy, Lev Nikolajevi č Tolstoj (20. listopad - 50. let výro č í úmrtí), Sv ě tové p ř átelství mládeže (17. listopad - Den mládeže a studentstva), K č emu sm ěř uje 3. p ě tiletka v Č SR, 10. let č eskoslovenského zákona o míru (20. prosinec). 217 V b ř eznu roku 1960 odevzdal Rudolf Hromada dlouho o č ekávaný rukopis Malého slovníku esperantsko - č eského a č esko - esperantského („Esperanta - ĉeĥa kaj ĉeĥa - esperanta po ŝtvortaro“) Státnímu pedagogickému nakladatelství, jehož vydání se esperantisté do č kali v p ř íštím roce. Tým Drahomíra Ko č vary a Václava Šp ů ra p ř edložil na zasedání pléna Č SEV v Rájeckých Teplicích dne 17. zá ř í 1960 vypracovaný návrh zkušebního ř ádu pro zkoušky z esperanta, který po odsouhlasení postoupili MŠK. S Č SEV se obnovila politická školení esperantských funkcioná řů . V u č ebním st ř edisku MŠK Šti ř ín se sešlo v roce 1960 rovnou padesát esperantist ů . V obsahu p ř ednášek školitel ů dominovaly mezinárodní a vnitropolitické otázky se z ř etelem k č innosti esperantských kroužk ů . Mezi p ř ednášejícími vystoupili Eduard Novák s tématem Sou č asná mezinárodní politická situace a problémy mírového soužití národů , Vladimír Cihlá ř O sou č asné vnitropolitické problematice Č SSR ve sv ě tle vyhlášení nové sociální ústavy a úkoly 3. p ě tiletky a Rudolf Hromada pohovo ř il o p ř ipravovaném slovníku. Jaromír Jermá ř se dotkl praktické stránky zapojení esperantských kroužk ů do práce osv ě tových za ř ízení a jejich správné politické a organiza č ní náplni v souladu s hlavními politickými a ekonomickými úkoly Č SSR. B ě hem č ty ř seminárních dní shlédli esperantisté mimo jiné i hru Pohled do o č í od Old ř icha Da ň ka v podání Realistického divadla v Praze. Po ro č ním fungování Č SEV zkonstatoval relativn ě úsp ě šné vymýcení neduh ů esperantských kroužk ů , které se také vrhly do organizace vlastních projekt ů , ovšemže centráln ě zast ř ešených výborem. Kolínští esperantisté p ř ipravili ve dnech 3. až 4. zá ř í 1960 v rekrea č ním st ř edisku Tatra Kolín n. p. v Samopši Setkání esperantist ů na Sázav ě , kde mezi hosty budil pozornost

217 J. E. Ambrož: Č eskoslovenští esperantisté v mírovém hnutí. Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 3. 76 spisovatel Kei Kurisu z Japonska. Na záv ě r setkání se p ř ítomní jednomysln ě p ř ihlásili k celosv ě tové kampani Sv ě tové rady míru pro odzbrojení a upevn ě ní míru. Esperantisté v Místku p ř i ZK n. p. Slezan zorganizovali ve dnech 1. až 13. č ervna 1960 ve spolupráci se Spole č ností pro ší ř ení politických a v ě deckých znalostí geografické p ř ednášky. Jejich sou č ástí byla i výstavka d ě tských prací, zaranžovaná Antonínem Sattkem z P ř íbora a samostatnou č ást na ní m ě la i akademická malí ř ka, esperantistka, And ě la Koc ů rková. 218 Svou návšt ě vou poctil Č SEV ve dnech 10. až 15. b ř ezna 1960 významný sov ě tský profesor, zástupce ř editele Ústavu pro jazyk Akademie v ě d SSSR a esperantista Jevgenij Bokarjov a projednali vzájemnou spolupráci v oblasti lexikografie a vydávání esperantských u č ebnic. 219

16. 3. Úsp ě šný boj s neplodným spolka ř ením, ale … Mezinárodní anketu UEA v roce 1960, která se zabývala otázou zavedení esperanta do škol, umocnilo za ř azení Ludvíka Lazara Zamenhofa na seznam významných osob UNESCO téhož roku. Č SEV (Jaromír Jermá ř , František Sviták, Josef Edvard Ambrož, L'udovít Izák, Theodor Kilián, František Šatura, Havlík, Adolf Malík, Drahomír Ko č vara) a zástupci vládních institucí Buka č ová (MŠK), Miloš Chyba a Strup (OÚ v Praze), O. Jurkovi č ová (OÚ v Bratislav ě ) a Enžlová (PKO v Brn ě ) však na zasedání pléna Č SEV ve dnech 4. až 5. února 1961 v brn ě nském hotelu Slovan odsouhlasili doporu č ení MŠK ze dne 27. prosince 1960, které s ohledem na maximální vytíženost žák ů s výukou esperanta ve školách nesouhlasili.220 Č SEV s úsp ě chem zhodnotila dva roky práce, b ě hem nichž se mu poda ř ilo „skoncovat s neplodným spolka ř ením a vytvo ř it atmosféru dobré v ů le k vzájemnému poznání a pochopení jako jednu z forem a metod proletá ř ského internacionalismu.“ 221 Ke dni 31. prosince 1960 evidovali na území Č SSR sto sedm kroužk ů ,222 zatímco v roce 1961 již sto t ř ináct. V prakticky každém v ě tším m ě st ě uspo ř ádal Č SEV s esperantisty besedu.223 Jako p ř íklad dobré práce vyzdvihl Č SEV a zve ř ejnil ve svém periodiku šestiletou praxi

218 Zprávy Č SEV listopad 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 6, s. 1 – 3 + 5. 219 Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 4. 220 Zprávy Č SEV č ervenec 1961. Osv ě tový ústav v Praze, č . 8, s. 1 – 2. 221 Slavné výro č í. Tamtéž. 222 P ř i Domech osv ě ty a Osv ě tových besedách 48, p ř i ZK ROH 50, p ř i PKO 4, u Výrobních družstev 2, p ř i škole 1, u Č eskoslovenského svazu požární ochrany 1, u Kulturního klubu Jednotného zem ě d ě lského družstva také 1. 223 P ř ehled č innost Č SEV za uplynulé funk č ní období. Zprávy Č SEV prosinec 1961, Osv ě tový ústav v Praze, č . 9, s. 1 - 2; Praha, Brno, Plze ň , Ústí nad Labem, Teplice, Ostrava, Opava, T ř inec, Hradec Králové, Olomouc, Bratislava, Žilina. 77 esperantského kroužku ve Znojm ě s p ř edsedou Milošem Hruškou. Po p ř ekonání obvyklých d ě tských obtíží s úsp ě chem zorganizovali výstavy Esperanto v boji za mír, Ma ď arsko ve fotografii, Poje ď te s námi k mo ř i, Sov ě tský svaz v č íslech, Dnešní Ma ď arsko, Deset let lidové Č íny a nejv ě tší Mezinárodní výstavu d ě tských kreseb, na kterou získali tisíc sto padesát kreseb ze č trnácti zemí sv ě ta. V Okresní lidové knihovn ě disponovali znojemští vlastním esperantským odd ě lením a m ě sto Znojmo p ř id ě lilo esperantist ů m patronát nad akcí Znojemské jaro. K politickému proškolení se esperantští funkcioná ř i s u č iteli esperanta sešli ve dnech 25. až 27. č ervna 1961 ve Frýdlantu nad Ostravicí. Šedesát t ř i esperantist ů se do hloubky v ě novalo metodickým a didaktickým otázkám výuky jazyka s propojením propagace sv ě tového míru, sociální výstavby Č SSR se zvláštním z ř etelem na státy Latinské Ameriky a Afriky. 224 První polovina roku 1962 nenazna č ovala v život ě esperantist ů nic zvláštního. Č SEV odstartovala svá plenární zasedání dne 31. b ř ezna 1962 v Praze, kde se zabývali organiza č ními záležitostmi chodu výboru, nám ě ty a p ř ipomínkami esperantských kroužk ů a plánování budoucích akcí v souladu s kulturním plánem vlády. Ve stejném tónu pokra č ovali i v letních m ě sících p ř i setkáních na hrad ě Kosti (25. až 26. srpna 1962) a v rekrea č ním st ř edisku ROH v Tur č ianských Teplicích (30 č ervna až 1. č ervence 1962). 225 Jako studená sprcha proto esperantisty zasáhl celorepublikov aktiv v Dom ě osv ě ty ve Velkém Mezi ř í č í ve dnech 15. a 16. prosince 1962. Mezi č ty ř iceti esperantisty vystupovali zástupci Č SEV (Jaromír Jermá ř , František Sviták, Adolf Malík, Theodor Kilián, J. Havlík, Drahomír Ko č vara a L'udovít Izák), Ji ř ina Puka č ová (II. odd ě lení MŠK), Vladimír Hindrák (vedoucí IV. odd ě lení MŠK), Miloš Chyba a M. Hanousková (OÚ v Praze), O. Jurkovi č ová (OÚ v Bratislav ě ). 226 S hlavním referátem o práci esperantských kroužk ů vystoupil Vladimír Hindrák. Kritizoval esperantisty za zám ě nu esperanta z prost ř edku za cíl a formy za obsah, nebo ť z toho d ů vodu se práv ě u esperanta za č alo hovo ř it o kosmopolitismu a pacifismu. Jeho ř e č se stup ň ovala ozna č ením esperantist ů za špatný p ř íklad s jakým vystupují po práci ve své

224 Tamtéž, s. 1 - 3. 225 Č innost EK. Zprávy Č SEV zá ř í 1962, Osv ě tový ústav v Praze, č . 11, s. 1, 2. 226 Zprávy Č SEV leden 1962, Osv ě tový ústav v Praze, č . 13, s. 1 - 2; Zastoupeny kroužky OKD Praha, Č SD Č eská T ř ebová, ZK Ostroj Opava, PKO Prešov, ZK Tur č ianské stojárne Martin, JKS T ř inec, OB Králíky, JKP Svitavy, ZK MEZI Náchod, ZK P ř erovské strojírny P ř erov, MOB Znojmo, ZK Slezan, PKO Brno, PKO Hradec Králové, ZV Č eskoslovenské státní lázn ě Pod ě brady, OB Tábor, ZK Boženy N ě mcové Teplice, ODO T ř ebí č , DO Lede č nad Sázavou, ZV Tatra Kolín, PKO Liberec, ZV Grafia Jihlava, KDO Košice, DO Olomouc, ZK Partizán Žiar nad Hronom, DO Nový Ji č ín, DO Nové Zámky, ZKP Uherský Brod, DO Trutnov, OB Ostrava- Záb ř eh. 78 zájmové č innosti, kde vyplave na povrch mnoho škodlivých ideologií a zaostává politické vzd ě lávání. Vladimír Hindrák p ř ipustil, že jediné oprávn ě ní k existenci esperanta by byla úloha v dorozum ě ní mezi národy v duchu proletá ř ského internacionalismu a prost ř edek k propagaci republiky. Esperantské výstavky ohodnotil jako shromaždování materiál ů bez politického cíle. Sv ů j úsudek shrnul do slov, že celková práce esperantských kroužk ů bylo málo pozitivního a tvo ř ivá. Zd ů raznil vymezení vztahu kroužku a z ř izovatele, který za n ě j nese odpov ě dnost, spravuje finance a jmenuje vedoucího kroužku. Rozhodující hlas p ř i organizaci jakékoliv akce má výhradn ě p ř íslušný národní výbor a nikoliv Č SEV a OÚ v Praze. Tyto figurují jako konsultativní orgány. Na záv ě r dodal, že esperantské kroužky se dosud málo družili mezi sebou. „Cílem esperanta nem ů že být ší ř ení, ale politická ofensiva v zájmu míru a pokroku, služba zájm ů m naší spole č nosti prost ř ednictvím esperanta.“ 227 Referát Vladimíra Hindráka rozpoutal bou ř livou polemiku s rázným odmítnutím názoru, že by se esperanto n ě kdy v minulosti ztrácelo v samoú č elnosti. Ve vztahu esperantských kroužk ů a z ř izovatel ů esperantisté oponovali, že „z ř izovatelé si sami č asto nev ě dí rady, jak jich využít pro pln ě ní vlastních úkol ů , a proto je nechávají vegetovat na okraji své vlastní č innosti.“ 228 Krom ě nespokojeného zástupce IV. odd ě lení MŠK vytýkal esperantským kroužk ů m Č SEV špatné plánování jejich č innosti, které bylo moc obecného charakteru a chyb ě la jim konkrétnost v popisu jednotlivých sch ů zek, harmonogramu akcí, koresponden č ních protokol ů atd. Pozitivní č innost alespo ň vykazovaly pouze pracovní skupiny Č SEV. P ř ekladatelsko-vydavatelská komise („Esperantistoj-tradukistoj verkistoj“ ) vedená Rudolfem Hromadou, Tomášem Pumprem, Ji ř ím Ko ř ínkem, Milošem Lukášem, Eliškou Urbanovou, Janou Cíchovou a Eduardem Felixem, spolupracovala se Svazem č eskoslovenských spisovatel ů . Ženská komise p ř i Č SEV pod vedení Jany Cíchové p ř ipravovala s Mezinárodním esperantským ženským výborem („Internacia Esperantista Virina Komitato“; v textu bude dále užívána zkratka INEVKOM“) Mezinárodní den d ě tí a skupina pro architekturu a stavitelství („Esperanto - grupo por arkitekturo kaj konstruado“) p ř ekládala za konzultace s Úst ř edním výborem v ě decko – technického kroužku v Praze

227 O zkvalitn ě ní práce esperantských kroužk ů . Zprávy Č SEV leden 1962, Osv ě tový ústav v Praze, č . 13, s. 1 - 2; Výtah z hlavního referátu V. Hindráka, vedoucího IV. odd ě lení. 228 Souhrn z diskuse. Tamtéž, s. 9; V diskusi vystoupili Theodor Kilián (T ř ebí č ), Miloš Lukáš (Hradec Králové), Luká č (Prešov), Kucín (Košice), Augustin Č ambál (Martin), Špína (Liberec), Drahomír Ko č vara (Ostrava), Vlastimil Ko č vara (Opava), Pomykacz (T ř inec), Štancl ( Č eská T ř ebová), Rýznar (Svitavy), Kroupa (Znojmo), Stoklasa (P ř erov), Vondroušek (Brno), Tyrá ček (Jihlava), Bu č ek (Žiar nad Hronom), Bartovská (Místek). 79 odbornou technickou terminologii a p ř ipravovala k vydání titul Nová technika a architektura v Č eskoslovensku („Nova tekniko kaj arkitekturo en Ĉeĥoslovakio“) .229 Esperantisté se opisem kruhu dostali do obdobné situace jako na za č átku padesátých let s tím rozdílem, že mezi esperantisty a MŠK stál prost ř edník v podob ě Č SEV, vykládající karty podle tahu vládních instrukcí.

16. 4. Č SEV oslabeno Ke dni 30. č ervna 1963 Č SEV registroval celkem sto t ř icet kroužk ů a tém ěř t ř i a p ů l tisíce č len ů . Od poloviny roku p ř išlo radikální oslabení výboru, které ho provázelo i celý p ř íští rok. V d ů sledku organiza č ních a administrativních p ř ekážek nebyly svolávány plenární sch ů ze a aktivy, rozpo č et na rok 1964 byl omezen na minimum a vě tšina č len ů p ř estala postupn ě pracovat. Redak č ní rada Zpráv Č SEV s odchodem J. V. Havlíka nefungovala a p ř edseda Jaromír Jermá ř složil funkci (obojí 1963). 230 S problémy a velkým zpožd ě ním vyšla pouze dv ě č ísla Zpráv Č SEV. Č innost jen s obtížemi udržoval pražský sekretariát s n ě kolika ob ě tavými aktivisty. Relativn ě dob ř e a samostatn ě fungovaly pouze ženská komise a skupina spisovatel ů -p ř ekladatel ů . V ohrožení se ocitla od roku 1961 i sekce MEM, neboť redak č ní okruh č asopisu Mír opustil Josef Edvard Ambrož. Našt ě stí se ho ujal Č estmír Knobloch, který mu navrátil p ř edešlou úrove ň . Také na Slovensku ochabla aktivita esperantist ů a v ě tšina d ř ív ě jších kroužk ů již v ů bec nepracovala. V listopadu 1964 Č SEV zaregistroval propad na sto č ty ř i kroužky a t ř i tisíce dv ě st ě sedmdesát č len ů . Ani jeden z nejpal č iv ě jších požadavk ů esperantist ů , umožnit Č SEV č lenství v UEA a dalších mezinárodních esperantských organizacích, aby i č eskoslovenští esperantisté v nich m ě li své zastoupení, MŠK dosud neschválilo. 231 Oslabenou pozici Č SEV v roce 1964 vyvážila vysoká návšt ě vnost zahrani č ních esperantist ů . Jihlavskou Psychiatrickou lé č ebnu navštívila bulharská zdravotní sestra a esperantistka Sevdie Momaková. 232 Peter van Bentum z Nizozemí p ř ednášel dne 14. srpna

229 Zprávy Č SEV kv ě ten1963, Osv ě tový ústav v Praze, č . 14, s. 1 - 3. 230 Novým p ř edsedou se stal František Sviták. 231 P ř ehled č inností Č SEV za funk č ní období 1958 – 1964. Zprávy Č SEV zá ř í 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (18), s. 1 a 15. 232 Zprávy Č SEV prosinec 1964, Osv ě tový ústav v Praze, č . 16, s. 3 - 4; V Jihlav ě fungovalo sou č asn ě p ě t kroužk ů esperanta EK p ř i Dom ě Kultury, p ř i Rudém koutku tiskárny Grafia u Psychiatrické lé č ebny, p ř i Geologickém výzkumu a p ř i 9-leté ZDŠ Dukelských hrdin ů . 80

1964 v Košicích („Unu miliono de postmilitaj legatoj en Nederlando“) 233 a v ústeckém esperantském kroužku hovo ř il Gustav Nilsson ze Švédska. Padesát esperantist ů si v Martin ě ve dnech 22. až 23. srpna 1964 p ř ipomn ě lo dvacáté výro č í Slovenského národního povstání. Č SEV pomalu koncentroval své síli a dle rozhodnutí z 22. kv ě tna 1965 na zasedání v P ř erov ě rozeslalo k podnícení esperantské aktivity kroužk ů m i jednotlivým esperantist ů m dopis s názvem Č eskoslovenským esperantist ů m. Ve stejném m ě st ě a termínu (22. až 23. kv ě tna 1965) se konal také Aktiv esperantist ů Severomoravského kraje v rámci oslav dvacátého výro č í osvobození Č eskoslovenska. 234 Z letargie se probouzející Č SEV ani v roce 1965 nezklamali v hojném po č tu p ř ijížd ě jící zahrani č ní návšt ě vníci. Č SEV navštívili tajemník Jugoslávské esperantské ligy Dimitrij Bjelamovi č a (23. až 24. č ervna) a ve dnech 5. až 7. ř íjna pak sám její p ř edseda L. Krausa. 9. srpna Praha uvítala esperantistu Detleva Blankeho z N ě mecka.235 Nejvážen ě jším hostem ovšem byl generální tajemník MEM Anton Balague a vedoucí úst ř ední administrace č asopisu Mír. Ve dnech 4. až 7. srpna 1965 pobyl v Č SSR a se zástupci Č SEV a č eskoslovenské sekce MEM projednali dosavadní výsledky spole č né práce a perspektivy do budoucnosti. Dne 26. srpna 1965 nato č il p ř ísp ě vek do esperantského rádio vysílání. 236 Úsp ě šný rozjezd Č SEV potvrdil také Setkání esperantist ů v Dudincích ve dnech 24. až 25. zá ř í 1965 po záštitou Ernesta Váni. Pracovní č ásti se ú č astnilo sto t ř icet esperantist ů a ve č erního programu dv ě st ě sedmdesát návšt ě vník ů v č etn ě neesperantské ve ř ejnosti. I v Dudincích se objevil Anton Balague a vystoupil se svým p ř ísp ě vkem vedle esperantist ů Rentmeistera z USA, Breuera z N ě mecké demokratické republiky (NDR) a Fekete z Ma ď arska. V programu se obzvlášt ě vyjímaly p ř ednášky martinských esperantist ů Špigútha, L'udovíta Izáka a Augustina Č ambála o historii um ě leckých skupin pracujících s esperantem a jinými jazyky. Rok 1965 esperantisté uzav ř eli na konferenci esperantských kroužk ů spojenou s plenárním zasedáním Č SEV v Olomouci ve dnech 11. až 12. prosince. S hlavním referátem vystoupil Plický (MŠK), František Sviták ( Č SEV) a V. Sacin (OÚ v Praze).237 Všichni př ítomní se shodli v názoru, že o č ekávaný nový spolkový zákon se snad pro esperanto pozitivn ě odrazí a dojde k realizaci mnohých esperantských nápad ů .

233 Zprávy Č SEV b ř ezen 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 17, s. 2. 234 Zasedání Č SEV v P ř erov ě . Zprávy Č SEV zá ř í 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (18), s. 1. 235 Vyhodnocení č innosti Č SEV za rok 1965 (Zpráva p ř edsedy Svitáka z 3. plenární sch ů ze v Bratislav ě ). Zprávy Č SEV prosinec 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 - 4 (19 - 20), s. 24. 236 Zprávy Č SEV zá ř í 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (18), s. 11. 237 Zprávy Č SEV prosinec 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 - 4 (19 - 20), s. 17 – 20, 22, 23. 81

Na olomouckém zasedání si na nedostatek papíru st ě žoval nejen redak č ní okruh Zpráv Č SEV, ale i zástupce komise spisovatel ů -p ř ekladatel ů Eduard Felix. Tisk se tím velice protahoval a Zprávy Č SEV v č etn ě ob č asného informa č ního ob ě žníkového dopisu Eduarda Felixe pozbývaly platnosti a nestávaly se aktuálními. Tomu úm ě rn ě odpovídala i ubývající hojnost zp ě tných reakcí. Za sekci MEM v Olomouci krátce pohovoř il Tomáš Balda, za architekty-stavitele Josef Drlík, za ženy a rozhlas Jana Cíchová, za mládež Marie Jirásková a za železni č á ř e Jaromír Ř ebí č ek. Na záv ě r obdrželo z rukou Augustina Č ambála n ě kolik esperantist ů č estné diplomy a pod ě kování za celoživotní práci (Julie Šupichová, Tomáš Pumpr, Jaroslav Šustr, Jaroslav Ma ř ík, Antonín Slanina, Josef Vítek, František Pytloun, Rudolf Burda, Ji ř í Ko ř ínek, Václav Šp ů r, Miloš Lukáš, Jaroslav Dolanský, Josef Fousek, Josef Vondroušek, Theodor Kilián, Vladimír Slaný, Vladimír Mohapl a další). 238

16. 5. Blýská se na lepší č asy? Problémy, s jakými se Č SEV potýkalo v posledních dvou letech, kumulace č inností č len ů výboru, opož ď ování termín ů dodání p ř edevším u vydávání Zpráv Č SEV, výbor s jemným nátlakem MŠK p ř im ě lo v roce 1966 k rozhodnutí vypracovat „rozbor“ esperantského hnutí. K jeho zpracování pov ěř ilo Č SEV Františka Svitáka, Augustina Č ambála, Tomáše Baldu a Šikulu. Sou č ástí „rozboru“ bylo pov ěř ení nastínit systém d ě lby práce s ohledem na aktuální situaci v esperantském hnutí a eventuáln ě zrušit, č i slou č it pracovní komise, které nevykazovaly výsledky a naopak z ř ídit nové, které se jevily pot ř ebn ě jší (nap ř . turistická, výstavní, technická, dokumenta č ní). Na sch ů zi ve dnech 3. až 6. b ř ezna 1966 v Praze oznámil p ř edseda Č SEV František Sviták vedle „rozboru“ i z ř ízení Koordina č ní komise pro esperantské otázky s Institutem pro oficiální uznání esperanta (Instituto por oficialigo de Esperanto“; v textu bude dále užíváno zkratky IOE) ve složení Vlastislav Zázvorka (p ř edseda), Josef Kavka (místop ř edseda), Josef Drlík (jednatel) a č lenové Karel Kraft, Vlastimil Ko č vara, Jan Bílek a Františka Welterová. 239 Stále trvající neblahý stav Zpráv Č SEV se rozhodli podpo ř it na svém aktivu ve dnech 29. a 30. ř íjna 1966 severomoravštví esperantisté. Za sv ů j kraj si ur č ili stálého dopisovatele, který pravideln ě p ř ispíval zprávami z jejich kraje. Esperantisté Severomoravského kraje se v ů bec zavázali více komunikovat se závody, rozli č nými

238 Č estné diplomy zasloužilým pracovník ů m. Tamtéž, s. 11. 239 Zprávy Č SEV kv ě ten 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1 (21), s. 4. 82 organizacemi a nabízet jim svou spolupráci. 240 Esperantský kroužek p ř i PKO v Brn ě pe č oval o rozesílání informací z esperantského sv ě ta do jednotlivých kroužk ů a p ř ispíval k zvyšování jejich informovanosti. 241 Mezinárodní vedení IOE (Tibor a Antoni Sekelj, Jean Dettwiler, Miloslava Kolínská, Johan Vilho Kostioninen, Václav Faigl, Gian Carlo Figheira) poprvé zasedalo ve dnech 25. až 29. č ervence 1966 v Praze pod devízou Rad ě ji hodnotné praktikování než-li hodiny planého kecání („Pli valora la praktiko ol anthora prediko“) .242 IOE ve spolupráci s Mezinárodním geologickým kongresem v Praze (19. až 28. srpna 1966) a Geologickou sekcí ISAE („Geologio Sekcio de ISAE“) sbírali podpisy pro petici („Esperanto de IGK 243 en 1968“) jíž žádali zavést esperanto jako jeden z jednacích jazyk ů vedle angli č tiny, francouzštiny, n ě m č iny, italštiny, ruštiny a špan ě lštiny na mezinárodní geologické kongresy. Hlavním koordinátorem byl Josef Kavka. 244 Léto roku 1966 hý ř ilo zajímavými esperantskými podniky. Ve dnech 2. až 4. č ervna 1966 v Plzni rokovali esperantisté pod devízou Esperanto 67 Plze ň o pot ř eb ě nových, moderních sm ě r ů ve výuce esperanta, které si zpest ř ili návšt ě vou plze ň ského pivovaru a muzea. V Pod ě bradech v záv ě su za plze ň skými ve dnech 5. až 12. č ervna 1966 uspo ř ádali v restauraci Bílá r ů že Mezinárodní šachový turnaj esperantist ů („Internacia Esperantista ŝakturniro en Pod ě brady“) . Výb ě rem ze t ř íset albových arch ů známek zabodoval i Dolfa Bartošík na Celonárodní filatelistické výstav ě v Brn ě esperantskou expozicí nazvanou Historie mezinárodního jazyka esperanto („Historio de la Internacia Lingvo Esperanto“) . S t ě mi nejlepšími kusy poštovních známek zazář il již v roce 1962 na Celosv ě tové výstav ě poštovních známek v Praze („Tutmonda ekspozicio de po ŝtmarkoj Praga 1962“). 245 Bezesporu aktivn ě jší druhá polovina roku, jak zasedání esperantist ů ve Starém Smokovci (28. až 29. kv ě tna 1966) 246 a v Ostrav ě (20. ř íjna 1966) se již velkou m ě rou soust ř edila na p ř ipravovaný první Esperantský kulturní festival („Esperanto Kultura Festivalo“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu EKF) naplánovaný na léto 1967.

240 Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 19. 241 Zprávy Č SEV srpen 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (22), s. 9 - 12; Zprávy Č SEV prosinec 1966, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 18 - 19. 242 Tamtéž, s. 26. 243 „Internacia Geologia Kongreso.“ 244 Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 26. 245 Historio de Esperanto sur po ŝtmarkoj. Zpravodaj sekce mládeže Č SEV duben 1967 (ro č . 2), č . 2, s. 15. 246 Ve Starém Smokovci se sešlo devadesát osm esperantist ů p ř edevším z Východoslovenského a St ř edoslovenského kraje a s hosty z Moravy, Č ech, sedmnáct esperantist ů z polského Zakopaného a Nového Targu a šest z Ma ď arska. 83

Na konci roku 1966 p ř edali MŠK hotový „rozbor“ a na plenárním zasedání Č SEV dne 11. prosince 1966 se esperantisté ihned za ř ídili dle n ě kterých z navrhovaných bod ů . Pro p ř ípad nep ř ítomnosti doty č ného funkcioná ř e stanovili jména náhradník ů ve všech výborových funkcích a odsouhlasili zavedení pravidelné rubriky Zprávy z esperantského sv ě ta v kulturním týdeníku Osv ě tová práce. Esperantský sloupek i nadále pokra č oval také ve slovenském týdeníku Nedele. 247 Rovn ě ž upravili zvolený výbor na nejužší p ř edsednictvo, které reprezentovali František Sviták (p ř edseda), Tomáš Balda (jednatel) a Jana Cíchová a scházeli každý týden a širší p ř edsednictvo jako takové sch ů zovalo šestkrát ro č n ě . P ř ednáškové turné po šestnácti m ě stech ČSSR uskute č nila v roce 1966 Vesna Skaljef-Race s tématem Sou č asná Jugoslávie. 248

16. 6. Esperantský kulturní festival P ř ípravy na EKF zintenzivnily v první polovin ě roku 1967. Prakticky jakákoliv esperantská akce se s p ř ibližujícím datem EKF halila do stejného „p ř ípravného“ šatu (Setkání esperantist ů Severo č eského kraje a zasedání pléna Č SEV v Jablonci nad Nisou ve dnech 4. až 5. b ř ezna 1967, Setkání esperantist ů Jiho č eského kraje dne 9. dubna 1967 v Písku, Setkání esperantist ů Západo č eského kraje 2. až 4. č ervna 1967 v Plzni). I p ř es festivalový šat nap ř íklad uspo ř ádali severo č eští esperantisté jablonecké zasedání s velkou pompou a prezentovali se vskutku bohatým spole č enským životem. Setkání doprovodila samostatná tisková konference, č ást p ř átelské esperantské debaty odvysílal místní rozhlas a zhotovili seriálový dokument fotografií. 249 První EKF ve dnech 7. až 10. č ervence 1967 uspo ř ádal EK p ř i Závodním výboru (ZV) ROH Ostroj n. p. v Opav ě s Č SEV. Sté výro č í narození opavského rodáka, národního um ě lce Petra Bezru č e, za ř adila mezinárodní organizace UNESCO mezi sv ě tové kulturní události roku 1967. Č ty ř i dny byly maximáln ě nabité seminá ř i, um ě leckým programem, výlety a zasedáním Č SEV. Mezi doprovodnými akce se vyjímala literární sout ě ž, kterou vyhlásil opavský kroužek na ja ř e téhož roku. Do anonymní sout ě že mohl zaslat každý esperantista libovolný po č et d ě l, vždy ve trojím vyhotovení a ozna č ená heslem, pod kterým cht ě l autor vystupovat.

247 iz: Č o vás bude zaujíma ť zo 4. plenárního zasedání Č SEV 10.12.1966 v Prahe? Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 26. 248 Zprávy Č SEV č erven 1967 (ro č . 9), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1, s. 4 a 9. 249 Zprávy Č SEV č erven 1967 (ro č . 9), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1, s. 3 - 4; O. Hrubý: Kunveno de sudbohemiaj esperantistoj. Tamtéž, s. 10; Fx: Rekono al Pilzeno. Zprávy Č SEV ř íjen 1967 (ro č . 9), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 – 3 (26 – 27), s. 25. 84

Celou akci m ě l na starosti Vlastimil Ko č vara. Z celkem č ty ř iceti devíti zaslaných d ě l vybrala porota ve složení Ji ř í Ko ř ínek, Miloš Lukáš a Tomáš Pumpr absolutního vít ě ze n ě kolika kategoriích dohromady (próza a básn ě p ů vodní a p ř eložené). Prémii t ř ista korun obdržela Eliška Urbanová („Anstata ŭ dormi…“) , dv ě st ě korun Karel Pí č („Belis la homo“) a sto korun Karel Janouš („Adia ŭa soneto“) . Č estná uznání ud ě lili Old ř ichu Va ň kovi, Petru Poliš č ukovi, Josefu Cinkovi, Antonínu Chrápavému a Alen ě Novákové. 250 Ihned prvního dne EKF zasedal v Opav ě Č SEV (František Sviták, Tomáš Balda, Zden ě k Hršel, Hruška, Drahomír Ko č vara, Kucín, Josef Vondroušek) a dále esperantisté Tomáš Pumpr, Miloš Lukáš, Ji ř í Ko ř ínek, L'udovít Izák, Jaroslav Kuzník a Pavel Solnický (oba EK v Opav ě ), Holman (MŠK), K. Martan (OÚ v Praze). Č SEV schválilo Komisi pro styk se zahrani č ním, ustavilo Technickou sekci p ř i Č SEV („Teknika Sekcio de ĈSEK“) v č ele s Josefem Drlíkem, Zdravotnickou sekci Č SEV a Sekci u č itel ů („Sekcio de Instruistoj“) v č ele s Janem Wernerem, Josefem Edvardem Ambrožem a Karlem Kraftem. Zkušební komisi p ř ejmenovali na Komisi pro jazykové a zkušební záležitosti. Kv ů li nízkému po č tu p ř edplatitel ů Zpráv Č SEV p ř ijalo Č SEV návrh na samostatný tiskový fond a vybírání č lenského p ř ísp ě vku s p ř edplatným periodika dohromady. Speciální pod ě kování ud ě lili redaktorovi L'udovítu Izákovi, který se vzdal odm ě ny za redakci Zpráv Č SEV (jedno č íslo asi za t ř ista korun č eskoslovenských). 251 Na záv ě r Č SEV doporu č ilo kroužk ů m prosadit svého č lena do místních komisí turistického ruchu a podnik ů , které mají styky se zahrani č ím. Za rok 1966 rapidn ě narostl celkový po č et esperantských kroužk ů na sto č ty ř icet asi se t ř í tisíci šesti sty registrovanými č leny. To se však netýkalo slovenských esperantských kroužk ů , kde z dvaceti devíti aktivn ě pracovalo minimum. Podrobou zprávu o stavu slovenského hnutí p ř inesl na zasedání Č SEV v Bratislav ě dne 19. srpna 1967 Augustin Č ambál. 252 Vskutku p ř elomové léto 1967 potvrdilo roli favorit ů i na esperantském šachovém poli. Ve dnech 1. až 2. č ervence 1967 na druhém Mezinárodním esperantském šachovém

250 O. Kníchal: Esperantista kulturfestivalo Opava 1967. Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 17; Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 25; Zpravodaj sekce mládeže Č SEV duben 1967 (ro č . 2), č . 2, s. 6; Srov. E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO); Ve t ř ech kapitolách (s. 43 – 45) je popsán esperantský kulturní festival z pohledu po ř ádajícího opavského kroužku. 251 Zprávy Č SEV ř íjen 1967 (ro č . 9), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 – 3 (26 – 27), s. 23 a 25. 252 P ř íklad aktivních slovenských kroužk ů : Bratislava, Dudince, Jesenská, Košice, Liptovský Mikuláš, Martin, Piesok, Pieš ť any, Prievidza, Žilina, Žitavce. Pouze papírov ě registrované bez další č innosti: Bánská Štiavnica, Krupina, Poprad, Prešov, Šaba, Velký Krtíš, Žiar nad Hronom. 85 turnaji v Pod ě bradech. Zvít ě zil domácí Vagenknecht, o druhé a t ř etí místo se pod ě lili Jozef Novotný (D ěč ín) a Gustav Jable č nik (Praha), bramborou pozici obsadil Bochmann (NDR), a dále Rybá ř (Pod ě brady), Duthilleul (Francie), Bossy (Francie), Faroubek (Pod ě brady), Krätschmar (NDR), Je ř ábek (Prost ě jov), Me Lenann (Velká Británie). 253 Družbu s n ě meckými esperantisty z Olbersdorfu v NDR navázala ve dnech 28. až 29. ř íjna 1967 t ř iceti č lenná delegace jabloneckých esperantist ů . V záv ě re č né rezoluci se ob ě strany dohodli na spolupráci a vým ě nné návšt ě v ě p ř i Mírovém setkání v Jablonci v srpnu 1968. 254

16. 7. 1968 („Ni salutis la novan epokon“) „Esperanto bude ve službách republiky v boji za sv ě tový mír a [esperantisté] potvrzují svou politickou v ů li a vedení v souladu s ideály svobodného hnutí.“ S t ě mi slovy se esperantisté p ř ihlásili v dopisech adresovaných prezidentu republiky Ludvíku Svobodovi, generálnímu tajemníku KS Č Alexandru Dub č ekovi a generálnímu tajemníku KSS Vasilu Bilakovi v reakci na tzv. lednové plénum KS Č . 255 Odraz politické scény v Č SSR se zrcadlil v život ě esperantist ů , kte ř í podpo ř eni úsp ě chem EKF s mezinárodním zastoupením, ješt ě usilovn ě ji sm ěř ovali k založení nového esperantského svazu. Dne 2. kv ě tna 1968 vzniklo Slovenské esperantské spole č enství (SES) p ř i Slovenské akademii v ě d v Bratislav ě a Poradní sbor pro esperanto p ř i OÚ v Bratislav ě . Ministerstvo kultury a informací a MV je schválilo jako díl č í výsledky z p ř edloženého esperantského „rozboru.“ Ve dnech 18. až 19. kv ě tna 1968 na plenárním zasedání v Brn ě Č SEV schválilo P ř ípravný výbor Č eskoslovenského esperantského svazu (PV Č SE) pro ustavení samostatné esperantské organizace, p ř ijali návrh na z ř ízení Č eského esperantského svazu a Zväzu esperantistov na Slovensku a zast ř ešující Č eskoslovenské esperantské federace. K dovršení nezbytných formalit svolali ustavující sjezd na podzim roku 1968 do Brna. 256 PV Č SE se sešel na mimo ř ádném zasedání dne 13. č ervence 1968 v Praze. Do PV jmenovali Tomáše Baldu, Vladimíra Bo ř ánka, Drahomíra Ko č varu, Jaroslava Ma ř íka, Pavla Sittauera, Františka Svitáka, Josefa Vítka a Josefa Vondrouška. Zde také projednali

253 II-a Internacia Esperantista ŝakturniro en Pod ě brady. Zprávy Č SEV ř íjen 1967 (ro č . 9), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 – 3 (26 – 27), s. 26. 254 Zprávy Č SEV leden 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č . 4 (28), s. 32. 255 Zprávy Č SEV kv ě ten 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1 (29), s. 1. 256 Na cest ě p ř ed cílem. Tamtéž, s. 1 - 2. 86 p ř ipomínky Poradního sboru pro esperanto v Bratislav ě a doplnili jimi návrh organiza č ního ř ádu, který p ř edložili Č SEV ke schválení. 257 T ř ebaže mysl esperantist ů pohltily myšlenky na znovuobnovení svazu, i p ř es to pokra č oval b ě zný chod kroužk ů , v ě novali se zahrani č ním návšt ě vám a dalším akcím. Slovenští esperantisté s Č edokem n. p. p ř ipravili v b ř eznu 1968 ve Starém Smolivci Jarní setkání esperantist ů ve Vysokých Tatrách („Esperantista Printempo en Altaj Tatroj en 1968“). 258 Kulturn ě založení opavští esperantisté nastudovali ve spolupráci se s Divadlem Zde ň ka Nejedlého v Opav ě hru Manon Lescaut v esperantu a vskutku množství zahrani č ních návšt ě vník ů hostili na ja ř e roku 1968 ostravští esperantisté (Jacqueline Chefd´homme z Francie, Hanjo Glückner z NDR, Csomka Lajos z Ma ďarska, Gösta Henriksson ze Švédska).259 Ani vyhrocená politická situace, která vyvrcholila srpnovou okupace Č eskoslovenska nezlomila v ů li esperantist ů s vidinou blízkého založení svazu. Ustavující sjezd („Konstitucio Kongreso“) esperantisté posunuli na 28. až 30. kv ě tna 1969. 260 Jako nejd ů ležit ě jší okamžik se zapsal do pam ě ti esperantist ů dne 27. ledna 1969, kdy PV Č SE provolal a slavnostn ě p ř evzal stanovy budoucího Č eského esperantského svazu (Č ES). Obdobn ě postupovali také slovenští esperantisté, kte ř í na dny 9. až 11. kv ě tna 1969 svolali ustavující sjezd do hotelu Esperanto v Pribylin ě a založili Zväz esperantisto v Slovenskej socialistickej republiky (“Asocio de Esperantistoj en Slovaka Socialisma Respubliko“; v textu bude dále užíváno zkratky č eského názvu ZE SSR ). 261 P ř edsedy nov ě vzniklé federace č eskoslovenských esperantist ů se stali Josef Vítek ( Č ES) a Pavel Rosa (ZE SSR).

257 Zprávy Č SEV ř íjen 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (30), s. 22. 258 Zprávy Č SEV kv ě ten 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1 (29), s. 2. 259 Tamtéž, s. 11. 260 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV č íslo poslední /1968 (ro č . 10), s. 1. 261 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 183. 87

17. Vlastní cestou Pr ů zkumné sít ě o po č tu mladých esperantist ů , v jejichž rukou po zániku svazu za po č átku padesátých let p ř ežívalo neexistující esperantské hnutí, v kroužcích Č SEV rozhodilo od roku 1964. Oficiální Sekce mládeže p ř i Č SEV (SM Č SEV) vznikla dne 9. č ervence 1965 a sídlila p ř i OÚ v Praze, Blanická 4.262 Podmínkou č lenství byl v ě k mezi 15 a 26 léty. „Junularo“ po vytvo ř ení vlastní konstrukce práce za č alo pravideln ě svolávat Celostátní aktivy mladých esperantist ů („Tut ŝtata Aktivo de Junaj Esperantistoj“; v textu bude dále užíváno zkratky TAJE) , kde zvolili výbor, schválili plán na nový rok a pohovo ř ili o svých úsp ě ších a nedostatcích. Od roku 1966 vydávali nepravidelné, č esky psané periodikum Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj. Výkonný a odpov ě dný orgán SM Č SEV p ř edstavoval výbor složený z patnácti č len ů , jmenovaných p ř edsednictvem Č SEV. Každá skupina mladých esperantist ů v ě tší než p ě t č len ů byla v sekci zastoupena tzv. delegátem a skupina menší než p ě t č len ů pak tvz. aktivistou. Výboru zasedal č ty ř ikrát ro č n ě podle dohody. TAJE uspo ř ádali minimáln ě jednou ro č n ě . Své zástupce vysílali mládežníci na zasedání Č SEV a do dalších odborných esperantských sekcí, kde byli zastoupeni. Za SM Č SEV nap ř íklad vystupovala Jaroslava Kloubková a Alena Malá na sch ů zi Č SEV ve Starém Smokovci ve dnech 27. až 28. kv ě tna 1966. 263 První TAJE, kterému p ř edcházela obsáhlá informa č ní kampa ň ,264 se uskute č nilo ve dnech 23. až 24. dubna 1966 v Klubu školství a kultury a v Národním dom ě v Praze. Ú č astnilo se celkem t ř icet č ty ř i mladých esperantist ů ,265 z toho jedenáct z Prahy a deset host ů . Mezi pozvanými byl i Ivo Lapenna (prezident UEA), František Sviták (p ř edseda Č SEV), Jaroslav Šustr (hlavní delegát UEA pro Č SSR), Božidar Leonov (místop ř edseda bulharské mládežnické asociace), František Zají č ek (redaktor zahrani č ního vysílání Č eskoslovenského

262 Zprávy Č SEV duben 1964, Osv ě tový ústav v Praze, č . 15, s. 4. 263 Zprávy Č SEV kv ě ten 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1 (21), s. 8. 264 Anonce v č eských denících (Rudé právo, Mladá fronta, Lidová demokracie, Svobodné slovo) a v rozhlase. 265 J. Vránová (Svitavy), M. Magyar (Bratislava), V. Sobol (Brno), R. Svoboda (Ostrava), J. Rainišová ( Č eské Bud ě jovice), F. Roušar (Poli č ka), O. Bohunová (Nová Paka), Lída Sob ě hartová (Olomouc), M. Sýkorová (Vyškov), L. Ková ř ( Č eská T ř ebová), Alena Malá (Dolní Kubín), M. Dašková (Šumperk), L. Klegová (Poruba), J. Beran (Praha), P. Kro č a (Praha), M. Doležal (Praha), Jaroslav Nevan (Praha), Pavel Polnický (Pod ě brady), V. N ě mec (Žilina), Z. Beránková (Havlí č k ů v Brod), M. Topi č ová (Kolín), E. Jandová (Haví ř ov), V. Sv ě ráková (Mod ř any), Z. Zeman (Pardubice), J. Mach (Žilina, V. Svobodová (Kolín), M. Franková (Krom ěř íž), J. Jandíková (Hradec Králové), E. Garay (toho č asu Praha), Karel Bartošík (Praha), I. Riedlová (Praha), E. Mukenšnáblová (Praha) a A. Machková (Praha). 88 rozhlasu), Blanka Bezová (pracovnice Č eskoslovenského rozhlasu), Jana Cíchová (hlasatelka esperantského vysílání Č eskoslovenského rozhlasu), Melicharová (redaktorka Č eskoslovenské televize) a Old ř ich Kníchal ( č len Svazu č eskoslovenských noviná řů ). Aktiv p ř ipravili Marie Jirásková, Jaroslava Kloubková, Egon Moravec, Mikuláš Nevan, Václav Va ň kát, Marie Drašnarová, D. Hor č íková, A. Pospíchalová, J. Bron, M. Fuchs a D. Tonek. Hlavní referát p ř ednesl Mikuláš Nevan a s kritikou se obrátil na ostatní kroužky, které se prozatím málo zapojily do chodu sekce, jelikož výbor, složený p ř evážn ě z pražských č len ů , byl maximáln ě vytížen. Dodal, že je nutné vypracovat novou koncepci osv ě tové práce, jelikož každý mladý esperantista musí být sou č asn ě u č itel a zakladatel esperantských skupin. V diskusi zazn ě ly další podn ě tné nápady a kritiky k prozatím špatné propagaci zejména na školách, nedostate č nosti kvalitního materiálu k inzerování a do výkladních sk ř ín ě k, vedení oficiální, mezinárodní korespondence anebo komunikace kroužk ů s výborem. Mládežník ů m taktéž chyb ě l spole č ný fond na dobrovolné p ř ísp ě vky. Esperantisté se shodli na využití hlavn ě moderních technologií a pom ů cek p ř i výuce, p ř itažlivých pro jejich v ě kovou skupinu (magnetofonové pásky s nahrávkami, p ř eklady moderních písní do esperanta, spole č né č tení sv ě tových zajímavostí). 266 František Zají č ek z Č eskoslovenského rozhlasu se p ř ihlásil s nápadem z ř ízení kroužku radioamatér ů - esperantist ů . Odsouhlasili také návrh podpo ř it používání esperanta na 19. letních olympijských hrách v Mexiku v roce 1968. 267 P ř i volbách do mládežnického výboru v n ě mž již figurovali Mikuláš Nevan (p ř edseda) Marie Jirásková (vnitrostátní referentka), Jaroslava Kloubková (tajemník), Egon Moravec (tiskový referent, redaktor Sekce mládeže Č SEV - zpravodaj) a Václav Va ň kát (technický referent) jej rozší ř ili kv ů li dalším úkol ů m (archiv, fotodokumentace, inzerce, odb ě r zahrani č ních č asopis ů , styk s Č SEV, spolupráce s Č eskoslovenským rozhlasem a televizí atd.) o A. Pospíchalovou, D. Hor č íkovou, Marii Drašnarovou, M. Fuchse, J. Broma a D. Tonka. Téhož roku vyslal SM Č SEV na šedesátý kongres švédské esperantské federace v Skövde Egona Moravce, který o svých dojmech zp ě tn ě pohovo ř il na výborové sch ů zce dne 10. č ervna 1966. 268

266 Moderní audiovizuální kurs sestavili brat ř i Tibor a Antoni Sekejlové. Celá výuka byla vedena pomocí diapozitiv ů , magnetofonu a u č ebních text ů . Premiéra se uskute č nila p ř i tzv. cestovním kurzu pro za č áte č níky, zahájeného dne 11. listopadu 1966 v Šumperku. T ř i nejlepší absolventy odm ě nili bezplatným č trnáctidenním pobytem v Belgii, Jugoslavii, Ma ď arsku. 267 M. Nevan: TAJE. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj b ř ezen 1966, zvláštní vydání č . 1, s. 1; M Nevan: Stru č n ě o sou č asných úkolech sekce. Tamtéž, s. 3; TAJE – Praha 23. - 24. dubna 1966. Tamtéž, s. 5; Sekce mládeže Č SEV kv ě ten 1966, č . 2. 268 Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze č . 3 - 4 (23 - 24), s. 20, 32; Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj č erven 1966, zvláštní vydání č . 3, s. 4. 89

II. TAJE p ř ipravili na návrh Lídy Sob ě hartové ve dnech 3. až 4. zá ř í 1966 v Olomouci. Ú č astnilo se č ty ř icet č ty ř i delegát ů a osm host ů . Hlavní slovo m ě l Mikuláš Nevan. Ve volbách na posty krajských delegát ů zvolili p ř ítomní Alenu Malou (Dolní Kubín), Petera Holbu (Zvolen), Mikuláše Magyara (Bratislava), Ivana Petríka (Brno), Ji ř inu Andílkovou (Hradec Králové), Pavla Polnického (Pod ě brady) a Rudolfa Rychlého (Ústí nad Labem). Neobsazeny z ů staly kraje Západo č eský a Jiho č eský. Stejn ě jako „repe“ v letech 1946 – 1951 i tito krajští delegáti m ě li za úkol informovat výbor o stavu č lenstva a práci ve své oblasti. „Repe“ sch ů zovali alespo ň dvakrát za rok. Na zasedání odsouhlasili pracovní plán 1966/1967 o „ ř ízení zásadami práce Č SEV, které vychází z dlouhodobé linie všestranného rozvoje socialistické spole č nosti tak, jak ji ur č il XII. sjezd KS Č ., tj. nap ř . upev ň ování p ř átelství a spolupráce s mládeží socialistických zemí a pokrokovou mládeží celého svě ta v duchu proletá ř ského internacionalismu. Pomoc p ř i rozši ř ování a upev ň ování mezinárodního demokratického hnutí mládeže a p ř i vedení boje za sv ě tový mír. Pomocí esperanta rozši ř ovat nové v ě domosti z oblasti v ě dy, techniky, kultury a um ě ní“ a organiza č ní ř ád. Olomoucký plán vedle úkol ů na nový rok, obsahoval pro nadcházející léta t ř i detailní fáze mládežnické práce, shrnuté pod názvem Akce 3i. Ta zahrnovala „informado“ , tj. informa č ní kampa ň na školách všech typ ů , ve spolupráci s esperantskými kroužky, tiskem, rozhlasem, televizí, kulturními za ř ízeními a Č SM, formou p ř ednášek, leták ů , informa č ních panel ů atd. Poté následovalo „instruado“ , č ili zahájení výuky p ř edevším s mladými u č iteli, aby je svým p ř íkladným vystupováním, znalostmi a osobním esperantským entuziasmem po n ě kolika lekcích kurzu nalákali a p ř ešli k poslední fázi, „instalado“ , neboli podání návrhu na založení mládežnického esperantského kroužku.269 Kvalitativní a kvantitativní vyhodnocení po prvním roce prob ě hlo na III. TAJE v dubnu 1967. Jeho nedílnou sou č ástí byl také podíl rubriky Esperantská hlídka ve č trnáctidenníku Osv ě tová práce, vycházející od č . 11/1966. Č SEV se za tuto výhodu zavázalo získat minimáln ě p ě t set jeho nových p ř edplatitel ů . 270 Na záv ě r ú č astníci II. TAJE „ vyjád ř ili solidaritu s vietnamským lidem v jeho spravedlivém boji a p ř ipravují se k protestu ve ř ejnosti na celém sv ě t ě .“ 271

269 2. TAJE – 3.- 4. zá ř í 1966 - Olomouc. Tamtéž, s. 1 – 3. 270 O. Kníchal: Osv ě tová práce s esperantskou rubrikou. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj b ř ezen 1966, zvláštní vydání č . 1, s. 4; Mládežníci se zasloužili o padesát p ř edplatitel ů . 271 Rezoluce. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj , ř íjen 1966zvláštní vydání č . 4, s. 1. 90

Organiza č ní schéma „mladých“ esperantist ů , se nijak zvlášt nelišilo do „starých“ esperantist ů . Pravidelné celorepublikové konference, st ř ídaly krajské aktivy, na n ě ž výbor SM Č SEV vysílal své zástupce. Mnohokrát se díl č í sch ů ze p ř idružili k zasedání „starých“ esperantist ů anebo p ř ímo k plénu Č SEV. V roce 1966 uspo ř ádali mladí esperantisté aktiv dne 25. zá ř í 1966 v Hradci Králové (Východo č eský kraj) v po č tu t ř iceti devíti p ř ítomných a referenty Ji ř inou Jandíkovou, Zde ň kem Hršlem a Milošem Lukášem. Uvoln ě ná p ř átelská zábava prob ě hla posléze v kavárn ě Bystrica. 272 Nezaháleli ani v Severomoravském kraji a dne 30. ř íjna 1966 rovn ě ž p ř ipravili sv ů j první aktiv, kde Drahomír Ko č vara p ř ivítal bezmála sto esperantist ů . Za výbor SM Č SEV referoval Egon Moravec a za Č SEV František Sviták a Tomáš Balda hovo ř ili obzvlášt ě o 51. Sv ě tovém kongresu 1966 v Budapešti. Za St ř edo č eský kraj podal podrobnou zprávu Pavel Polnický z Pod ě brad, v níž vyjád ř il údiv nad malým zájmem tamních mládežník ů . P ř estože ve m ě st ě vyv ě sili mnoho informa č ních plakát ů , v okresních novinách vyšel inzerát a uspo ř ádal besedu o své cest ě po Švýcarsku, Francii a Anglii s promítáním obrázk ů , do mládežnického kurzu se p ř ihlásilo pouhých dvanáct zájemc ů , kte ř í paradoxn ě ani nebyli z Pod ě brad. Kurz pro dosp ě lé vedl František Pytloun a oba se konaly na St ř ední zem ě d ě lské technické škole. 273 V hlavním m ě st ě propaga č ní kampa ň naopak p ř ilákala množství zájemc ů , že otev ř eli rovnou č ty ř i elementární kurzy, a to s vedoucími Marií Drašnarovou, Mikulášem Nevanem, M. Bartošíkem a Janem Nevanem. Pokro č ilé u č il Eduard Felix. V letních m ě sících v roce 1966 vycestovalo n ě kolik mladých esperantist ů za poznáním a nabytím zkušeností. Marie Jirásková a Bartovi č se jako jediní zástupci socialistických zemí ú č astnili každoro č ního esperantského prázdninové týdne v holandském Krommenie, zajímavého tím, že v každém dom ě se n ě kdo u č il esperantem. 274 V srpnu 1966 Václav Va ň kát, vedle esperantist ů ze Špan ě lska, Dánska, Anglie, Holandska a po ř ádající Francie, navštívil esperantský seminá ř v Moulins des Aporentis. 275 Do Francie (Grésillonu) zavítala rovn ě ž Marie Drašnarová, a to na t ř ítýdenní kurz pro mladé esperantisty. V rámci spole č enských ve č er ů p ř ipravila dv ě p ř ednášky o Č SSR s promítáním diapozitiv ů a ukázkami

272 Zástupci kroužk ů v okresech Hradec Králové, Havlí č k ů v Brod, Náchod, Rychnov, Trutnov, Ji č ín a Ústí nad Orlicí. Chyb ě li z Pardubic, Semil, Chrudimi a Svitav. 273 Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj prosinec 1966, zvláštní vydání č . 5, s. 2; P. Polnický: S esperantem ve Švýcarsku, Francii a Anglii. Tamtéž, s. 5; Pavel Polnický se v Anglii navíc zú č astnil 50. britského kongresu ve m ě ste Norwitch. 274 M. Jirásková: Zem ě v ě trných mlýn ů – Nizozemí. Tamtéž, s. 4. 275 V. Va ň kát: Zem ě vína a krásných žen - Francie. Tamtéž. 91

č eské klasické a lidové hudby. 276 Po č ernomo ř ském pob ř eží p ř es Varnu, Sozopol, Primorsko a kone č ného Mi č urinu jela autostopem esperantistka Z. Kosová. B ě hem této cesty navštívila n ě kolik svých esperantských korespondent ů . 277 V Jihomoravském kraji nastudovali hru Lekce z botaniky brazilského autora v esperantském p ř ekladu, jejíž premiéra se uskute č nila 20. listopadu 1966 a pln ě vyvážila propaga č ní a informa č ní kampa ň , která byla v uplynulém roce v plenkách. 278 SM Č SEV zaregistrovalo také UEA a p ř ípisem ze dne 2. prosince 1966 nabídlo mladým č eskoslovenským esperantist ů m č lenství v TEJO s bonusem mládežnické revue Kontakt, m ě sí č níku Esperanto a esperantské ro č enky.279 Ze zahrani č ního esperantského tisku, došlého za rok 1966 na adresu SM Č SEV zmi ň me nap ř íklad „Informado“ (Vietnam), „Informilo de TANEF“ (Belgie), „Inter ni“ (Nizozemí), „Junulara kuriero“ (Madagaskar), „Sekretaria Informilo de JEFO“ (Francie), „Tamtamo“ ( Ř ecko), „Zamenhofa gazeto“ (Nizozemí) .280

17. 1. Adresá ř Jedním z nejbolav ě jších míst esperantist ů byla neexistující (zastaralá) centrální kartotéka. Mladí esperantisté se toho tudíž ujali a vytý č ili si obnovu adresá ř e jako jeden ze svých hlavních úkol ů . SM Č SEV rozeslal dne 10. ledna 1966 výzvy na vedoucí a p ř edsedy esperantských kroužk ů k vypln ě ní dotaz ů nejen o tamní mládeži. A č koli jeho organizáto ř i osobn ě žádali také návšt ě vníky II. TEJO v Olomouci, odpov ě d ě lo pouhých dvacet osm kroužk ů . Informa č ní akci proto v b ř eznu 1966 zopakovali. 281 Do funkce vedoucího centrální evidence č eskoslovenských esperantist ů jmenovali na III. TAJE v Dudincích 1967 Iva Železného. 282 V pomalu vznikající kartotéce se ve struktu ř e ř azení inspirovali lístkovým adresá ř em esperantského klubu v Hradci Králové. Lístky ve formátu A6, obsahovaly následující údaje: př íjmení, jméno, adresu a ve vedlejším sloupci údaje o v ě ku, povolání č i

276 M. Drašnarová: Tamtéž, s. 5. 277 Z. Kosová: Č ernomo ř ské pob ř eží. Tamtéž. 278 J. Kolejka – P. Holba: Z došlých dopis ů … Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1967 (ro č . 2), č . 1, s. 6. 279 J. Nevan: Všem, kte ř í se p ř ihlásili k odb ě ru č asopisu Kontakto. Tamtéž, s. 8; Esperantisté do 22 let v ě ku byli č leny UEA v kategorii J - MA s ro č ním poplatkem (p ř i p ř epo č tu) cca 90,- K č s a esperantisté od 22 let v ě ku pak č leny UEA v kategorii MA – K s ro č ním poplatkem asi 120,- K č s. 280 Tamtéž, s. 10 - 11. 281 M. Jirásková: Zajímavé srovnání. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj b ř ezen 1966, zvláštní vydání č . 1, s.1 - 2. 282 Dle osobních vzpomínek pana Iva Železného ze dne 26. b ř ezna 2010, obeslali na p ě t tisíc adres dle staré kartotéky i z p ř edvále č ných let. 21. srpna 1968 p ř i okupaci z osobní iniciativy pam ě tníka kartotéku schovali na Smíchov ě . 92 funkci a odkud byly údaje zjišt ě ny even. poznámky typu zasílat ob ě žník aj. Hrade č tí kartotéku ř adili dle místa (kraj, okres). 283 V roce 1968, ke dni 16. kv ě tna, dosp ě li k po č tu t ř í tisíce č ty ř ista č ty ř icet jeden esperantista, z toho čty ř ista sedmdesát sedm Slovák ů v celkem sto dvaceti zaregistrovaných esperantských kroužcích (z toho dvaceti č ty ř i na Slovensku).

17. 2. IJES K poslednímu prosinci 1966 složil funkci p ř edsedy Mikuláš Nevan a na jeho místo jmenovali Egona Morace. Do výboru SM Č SEV schválili nov ě Karla Bartošíka. Sou č asn ě si vedení SM Č SR vymezilo funkce a stanovilo úkoly pro nadcházející rok 1967. P ř edseda SM Č SEV a sou č asn ě mládežnické komise MEM Egon Moravec, zajiš ť oval styk s Č SEV, spolupráci s Č SM a ostatními neesperantskými organizacemi a redigoval mládežnické periodikum. Mikuláš Nevan organizoval esperantskou výuku, jazykové zkoušky, byl delegátem TEJO a ř ídil jazykový a zahrani č ní odbor. Jeho manželka Jaroslava Nevanová (roz. Kloubková) zaštítila styk s Osv ě tovým ústavem v Praze, archivaci dokument ů a finan č ní odbor. Marie Jirásková vedla vnitrostátní odbor a s tím související korespondenci všeobecného charakteru s esperantskými kroužky. Marie Drašnarová vy ř izovala koresponden č ní a inzertní služby. Václav Va ň kát korigoval p ř ípravu 1. IJES a vedl studentský odbor p ř i SM Č SEV. Karel Bartošík dostal na starost odbor informač n ě – propaga č ní. Na 22. až 23. dubna 1967 naplánovaná III. TEJO do pražského Klubu školství a kultury, byla p ř esunuta z rozhodnutí výboru ze dne 5. ledna 1967 na zá ř í. Výbor SM Č SEV k tomu vedly dva d ů vody, I. IJES a bohužel také neochota krajských delegát ů pomoci p ř i jeho organizaci. 284 SM Č SEV p ř edložil na ja ř e 1967 p ř edsednictvu Č SEV návrh na z ř ízení mládežnického sekretariátu se skupinou nejaktivn ě jších mladých esperantist ů . Tito by jako vedoucí jednotlivých pracovních úsek ů zajistili rovnom ě rn ě jší pokrytí technicko – organiza č ní agendy. Č SEV návrh podpo ř ili a sekretariát vznikl p ř i Úst ř edí mladých esperantist ů v Je č né ulici č . 8 na Praze II. Funk č ní obsazení mládežníci doladili na III.

283 Z. Hršel: Lístkový kalendá ř . Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 27; K ozna č ení kraj ů využívali také č íselníku (01 – Praha, 02 – St ř edo č eský, 03 – Jihlavský, 04 – Západo č eský, 05 – Severo č eský, 06 – Východo č eský, 07 – Jihomoravský, 08 – Severomoravský, 11 – Západo č eský, 12 – St ř edo č eský, 13 – Východoslovenský). 284 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1967 (ro č . 2), č . 1, s. 3; 3. TAJE 21. - 23. dubna 1967 v Praze. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj prosinec 1966, zvláštní vydání č . 5, s. 1 - 2. 93

TAJE. 285 Dne 6. dubna 1967 výbor rozhodl o uspo ř ádání III. TAJE v láze ň ském m ě st ě Dudince, v okrese Zvolen, ve dnech 16. až 17. zá ř í 1967. 286 V Dudincích ve volbách krajských zástupc ů obnovili č i pozm ě nili jejich obsazení. Pavel Polnický (kraj St ř edo č eský), Jana Maierová tzv. garant ve vedení (kraj Jiho č eský), Richard Siepl tzv. garant ve vedení (kraj Západo č eský), Jaroslav Suchánek (kraj Severo č eský), Ji ř ina Jandíková (kraj Východo č eský), Ji ř í Kolejka (kraj Jihomoravský), Ladislav N ě mec (kraj Severomoravský), Andrej Valjan (kraj Západoslovenský), Peter Holba (kraj St ř edoslovenský), Marta Lukášová (kraj Východoslovenský). Do sekretariátu SM Č SEV na rok zvolili pracovníky Janu Maierovou (vedoucí sekretariátu), Marii Drašnarovou (výuka a inzerce), Janu Hehlovou (finance a administrace), Mikuláše Nevana (p ř edseda SM), Bohumila Slezáka (zahrani č ní odbor), Iva Železného (centrální evidence č eskoslovenských esperantist ů ). B ě hem roku kooptovali Richarda Siepla (vnitrostátní odbor), Annu Sko ř epovou (korespondence), Aleše Tomáška (studentský úsek) a Drahomíru Zdvíhalovou (dokumentace). Rozší ř ením č lenské základy a rozd ě lením úkol ů se mladí esperantisté snažili co nejvíce zefektivnit svou práci. Také rozhodli o zm ě n ě názvu svých výro č ních setkání kv ů li p ř ítomnosti zahrani č ních návšt ě vník ů z aktivu na konference. Do stínu se zahalily všechny ostatní akce roku 1967 vedle Mezinárodního mládežnického esperantského-seminá ř e („Internacia Junulara Esperanto-Seminario“; v textu bude dále užíváno zkratky IJES) v osad ě Č SM Tury ň u Borku u Jílového (okres Praha – západ) „s cílem vým ě ny poznatk ů a zkušeností z mládežnických hnutí, posílení mladých na mezinárodním fóru a zisk nových p ř átel.“287 IJES navrhlo dopisem ze dne 17. b ř ezna 1967 za ř adit jej do série mezinárodních seminá řů pro vedoucí funkcioná ř e TEJO, kteréž bylo posléze i p ř ijato. Ve dnech 2. až 16. č ervence 1967 se v Turyni sešlo dvacet dev ě t mladých esperantist ů v č etn ě zahrani č ních návšt ě vník ů . Agens Geelen (Belgie), Alan Billingtonv (Velká Británie), Francoise Bourdier, Claudie Nourmot (oba Francie), Erika Schneider, Marie – Luise Steimple (ob ě N ě mecko), Ivo Osibov, Milutin Jovanovi ć (oba Jugoslávie), Haag Düys (Nizozemí), Krystyna Grz ę bowska, Andrzej Grz ę bowski (oba Polsko), Elena Belanescu (Rumunsko), Igor Drulj (SSSR), Jan Milld (Švédsko) a z domácích esperantist ů Zdena Beránková, Olga Bohunová, Magda Dašková, Miluše Fráň ková, Regina Geblová, Peter

285 M. Nevan: Vytvo ř ení sekretariátu vedení Sekce mládeže Č SEV. Zpravodaj sekce mládeže Č SEV č ervenec 1967 (ro č . 2), č . 3, s. 9. 286 3. celostátní konference mladých esperantist ů svolána! Tamtéž, s. 1. 287 3. TAJE 21. - 23. dubna 1967 v Praze. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj prosinec 1966, zvláštní vydání č . 5, s. 3. 94

Holba, Ji ř ina Jandíková, Ji ř í Kolejka, Marta Luká č ová, Marie Oplenová, Josef Pí č , Richard Siepl, Jit ř enka Sittová, Ludmila Sob ě hartová, Andrej Valjan. V poř adatelské roli IJES vystupoval zvláštní výbor SM Č SEV (Karel Bartošík, Marie Drašnarová, Jana Hehlová, Marie Jirásková, Jana Maierová, Jan Nevan, Mikuláš Nevan, Jaroslava Nevanová, Bohumil Slezák) a OV Č SM Praha – západ. Č trnáctidenní program s p ř edem ur č enými tématickými okruhy p ř ednášek ( Č eskoslovensko – historie, kultura, politika, ekonomika; Mládež v socialistické spole č nosti; Mládežnické esperantské hnutí – ve sv ě t ě , u nás, historie, sou č asnost, perspektiva) p ř ipravili Jana Cíchová, Vuk Echtner, Drahomír Ko č vara, Karel Kraft, Miloš Lukáš, Jaroslav Ma ř ík a František Sviták. Všichni esperantští ú č astníci, podmín ě ni maximáln ě t ř iceti léty v ě ku, obdrželi od po ř adatel ů obálky a dopisní papíry s esperantskou hv ě zdou a textem o IJES. V grafické úprav ě Karla Bartošíka získali informa č ní prospekt a harmonogram IJES. B ě hem seminárního týdne navštívili turynští seminaristé i s organizátory ve dnech 8. až 10. č ervence hlavní m ě sto. V pražském mládežnickém esperantském klubu jim p ř ednášel Miloš Lukáš a posléze diskutovali nad probíhajícím Mezinárodní rokem cestovního ruchu („Jaro de la Internacia Turismo“). Vedle tradi č ních pam ě tihodností zavítali návšt ě vníci do č okoládoven v Mod ř anech a pivovaru Braník. Vychutnali si ovšemže i več erní posezení u táboráku, p ř i kterém je anekdotami bavil Drahomír Ko č vara. Pro populární mládežnickou relaci Mikrofórum nato č ili IJES seminaristé rozhovor. Na posledním ve č eru zvolili i „Miss IJES 67“ Regínu Geblovou. 288 „Junularo“ roku 1967 opanoval silný spole č ný duch proesperantský duch. Krom ě IJES, p ř ipravili pražští mládežníci rychlokurz esperanta, který spo č íval v jednotné, soub ě žné inzerci v r ů zných č eskoslovenských periodicích (Ve č erní Praha, Svobodné slovo, Rudé právo, Lidová demokracie, Mladá fronta, Č eskoslovenský sport, Student, Mladý sv ě t), na kterou zareagovalo b ě hem týdne a na esperantské úst ř edí došlo sto t ř icet p ř ihlášek. Svitavské „Junularo“ v b ř eznu 1967 rozeslalo putovní prezentaci Č eskoslovenska na magnetofonovém pásku s p ř ednáškou a diapozitivy p ř es Švédsko, Nizozemí, Anglii, Francii a dalších zemí. Zp ě tné ohlasy na sebe nenechaly dlouho č ekat. 289 Pro zvýšení kvality mládežnického zpravodaje provedli redakto ř i v polovin ě roku 1967 anketní pr ů zkum a dotazovali svých č tená řů na preferovaný koncept, obsah, ale i t ř eba

288 2. TAJE v Olomouci 3 - 4. zá ř í 1966. Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj ř íjen 1966, zvláštní vydání č . 4, s. 1; Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj prosinec 1966, zvláštní vydání č . 5, s. 3; I. mezinárodní seminá ř mladých esperantist ů 8. – 16. č ervence 1967. Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1967 (ro č . 2), č . 1, s. 8; Zpravodaj sekce mládeže Č SEV duben 1967 (ro č . 2), č . 2, s. 6; Zpravodaj sekce mládeže Č SEV speciala numero 1967 (ro č . 2), č . 4, s. 3 - 4. 289 Z došlých dopis ů …Zpravodaj sekce mládeže Č SEV č ervenec 1967 (ro č . 2), č . 3, s. 8. 95 zajímav ě jší titul. Odb ě ratelé se nejvíce shodli na dostatku prostoru pro rubriky, místní informace, novinky ze sv ě ta literatury, ilustrace, kvízy, ankety a hlavn ě žádali, aby bylo celé v esperantu. 290 Celoro č ní práci roku 1967 zhodnotili mládežnici v pardubickém Kulturním dom ě ROH na Dukle ve dnech 9. až 10. prosince 1967.

17. 3. „Unueco estas forto!“ S heslem V jednot ě je síla! vstoupili mládežníci do osmašedesátého roku, za nímž však ihned následovala otázka: „Svaz ano, č i ne?“ Mnozí esperantisté, „sta ř í i mladí“ se domnívali, že získá-li svaz právní subjektivitu,291 bude automaticky zaru č ena jeho kompletní životnost. SM Č SEV tudíž zintenzivnil informa č ní kampa ň a apeloval na esperantisty, aby se nenechali ukolébat p ř íznivým vývojem a spíše naopak zvyšovali svou aktivitu, t ř eba otiskováním esperantských č lánk ů p ř eložených do č eštiny v lokálních periodicích.292 Ve ř ejnost a esperantisté sami nesm ě li z ů stat na pochybách, že ustavením svazu jejich práce nekon č í, ale je to jen jeden z cíl ů , jak lépe rozši ř ovat esperantskou ideu. Ve dnech 24. až 25. kv ě tna 1968 svolali esperantisté TEJO do Brna. Horliv ě p ř et ř ásali otázku budoucího svazu a s ním spojeného fungování mládežník ů . Po skon č ení konference využili n ě kte ř í p ř íležitosti a ve spolupráci s Cestovním klubem mládeže jeli autobusovým zájezdem na Macochu. 293 Kv ě tnová brn ě nská sch ů ze ve stejném tónu a intenzit ě pokra č ovala na sch ů zi esperantských mládežnických funkcioná řů dne 6. č ervence 1968 v Bratislav ě . Výsledná rezoluce hovo ř ila naprosto jasn ě . „Mladí č eskoslovenští esperantisté podporují úsilí o vytvo ř ení Č eskoslovenské esperantské federace jako reprezentativního orgánu, na jehož p ů d ě by v rovnom ě rném partnerství koordinovali svoji č innost č lenské organizace (federáty), vznikající jak na národnostním tak i zájmovém principu.“ 294

290 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV kv ě ten/ č erven 1967 (ro č . 2), č . 4, s. 1. 291 Otázkou právního hlediska budoucího svazu se zabývalo ř editelství OÚ v Praze, výbor Č SEV a odbor MKI. 292 E. Moravec: Ukažme svou sílu. Zpravodaj sekce mládeže Č SEV duben 1967 (ro č . 2), č . 2, s. 3. 293 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV kv ě ten/ č erven 1967 (ro č . 2), č . 4, s. 4. 294 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1968 (ro č . 3), č . 2, s. 1 – 2; Z p ř ítomných Aleš Bedna ř ík (Bratislava), Václav Hadrava (Chomutov), Marie […] (Dv ů r Králové nad Labem), Peter Holba (Zvolen), Miroslav Rysko (Bratislava), Jaroslav Kindl (Strakonice), Ji ř í Kolajka (Brno), Václav K ř í ť (Brno), Marta Luká č ová (Moldava nad Bodvou), Jana Maierová (Praha), Mikuláš Nevan (Praha), Ladislav N ě mec (Ostrava), Zuzana Petrovi č ová (Bratislava), Pavel Polnický (Pod ě brady), Richard Siepl (Kraslice), Andrej Valjan (Bratislava), František Vohlmut (P ř íbram), Drahomíra Zdvihalová (Praha) a další. 96

Srpnové události roku 1968 o n ě kolik m ě síc ů odložily dlouho o č ekávaný okamžik, kterého se mládežníci do č kali dne 1. února 1969, jen n ě kolik dní po provolání PV Č SE, kdy se p ř ihlásili k budoucímu svazu jako Sekce mládeže a zvolili P ř ípravný výbor Č eskoslovenské esperantské mládeže (PV Č SEM). Svou ustavující sch ů zi svolali taktéž do Brna, a to na ned ě li 30. b ř ezna 1969. 295

295 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV č íslo poslední /1968 (ro č . 3), s. 2. 97

18. Sv ě tové esperantské kongresy a č eskoslovenští esperantisté Sv ě tové esperantské kongresy se s výjimkou obou sv ě tových válek konaly pravideln ě od roku 1905. Organizace této pompézní akce zam ě stnávala po ř adatele n ě kolik m ě síc ů dop ř edu. Zajišt ě ní p ř íhodných kongresových prostor, ubytování pro návšt ě vníky, dostate č ná finan č ní subvence, rozeslání pozvánek a informa č ních leták ů s č asovým harmonogramem sjezdu. To vše za spolupráce s ostatními mezinárodními esperantskými organizacemi, které se ke kongresu p ř idružili se svými konferencemi. Na sjezdu zpravidla rozd ě leného na generální sch ů zi a oborové (sek č ní), vedle hlavního slova p ř edsedy výboru UEA a jeho dalších č len ů , hovo ř ili p ř edstavitelé kongresového m ě sta a zástupci vládních orgán ů zem ě . B ě hem týdne, který sjezd v ě tšinou trval, se po ř ádaly r ů zné exkurze, návšt ě vy divadel, koncert ů . Mnohé z nich obstarávali sami ú č astníci. Esperantští um ě lci – amatérští i profesionální úzce spolupracovali s Př ípravným kongresovým výborem té které zem ě . Prezentace na akci celosv ě tového formátu jim zaru č en ě zabezpe č ila jedno z nejlepších renomé, jaké v ů bec mohli získat. Na výsluní s sebou jist ě že vyzdvihli i svou zemi. Č eskoslovensku se dostalo cti uspo ř ádat sv ě tový esperantský kongres dostalo v roce 1921. Hlavní m ě sto Praha hostila v po ř adí 13. Sv ě tový kongres s celkem dv ě ma tisíci č ty ř misty šedesáti sedmi ú č astníky z t ř iceti p ě ti zemí sv ě ta. P ř edsedou sjezdu byl Stanislav Kamarýt a generálním tajemníkem Augustin Pitlík. 296 Po druhé sv ě tové válce se vydalo sedmnáct esperantist ů z Č eskoslovenska na 32. Sv ě tový kongres, první povále č ný, do švýcarského Bernu ve dnech 26. č ervence až 2. srpna 1947. Ú č astnilo se celkem tisíc t ř ista sedmdesát esperantist ů ze všech kontinent ů . Za č eskoslovenské esperantisty pozdravil kongres houslista Jan Geryk, který p ř ednesl osobní pozdrav prezidenta republiky Edvarda Beneše. Byl to jediný p ř edstavitel státu, který poctil kongres tímto zp ů sobem. „My č eskoslovenští esperantisté m ů žeme být právem hrdi na to, že máme prezidenta, který sympatizuje s našim hnutím.“ 297 Č eskoslovenští esperantisté do Švýcarska oficiáln ě delegovali pouze šest osob, ostatní jeli soukromn ě. Dle Národní banky – devisového odd ě lení nebylo možné uznat v ě tší po č et povolenek s od ů vodn ě ním, že „ani ÚRO nem ů že po č ítat s v ě tší delegací do zahrani č í, než je osm až deset osob.“ 298

296 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 147. 297 D. Bartošík: O letošním sjezdu esperantist ů v Bernu. Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 77 – 79. 298 Ú č ast na sjezdu v Bernu. Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 12. 98

V Bernu se oficiáln ě slou č ily dv ě protich ů dné v ě tv ě ILE a UEA, pod názvem UEA, a ř ídícího kormidla se po volbách do výboru ujal švédský esperantista Ernfrid Malmgren. 33. Sv ě tový kongres ve švédském Malmö se ve dnech 31. č ervence až 7. srpna 1948 ú č astnilo tisíc sedm set šedesát jedna esperantist ů . Za SE Č SR pozdravil Pavel Rosa z Bratislavy. Jelikož švédský rozhlas denn ě vysílal na krátkých vlnách esperantské zprávy, pražský rozhlas podle nich sestavil vlastní relaci a za ř adil do vysílání dne 2. srpna 1948. 299 Ve stejném roce se v Budapešti ve dnech 22. až 25. č ervence konala konference esperantist ů z podunajských zemí („Konferenco de la Danublandaj esperantistoj“) , která uvedla sov ě tské vedení do pozoru v ůč i esperantským hnutím ve svých satelitech a jako odpov ěď zvýšila intenzitu kampan ě proti kosmopolitismu. SE Č SR zde oficiáln ě reprezentoval Jaroslav Ma ř ík a za Č eskoslovensko na ní participovali slovenští esperantisté. „ Č ilý život panuje mezi esperantisty v horkém lét ě 1949. 300 Na 34. Sv ě tový kongres v Bournemouth v Anglii, se mezi jedním tisícem p ě tisty t ř iceti č ty ř mi esperantisty zú č astnil jediný oficiální zástupce MI, p ř edseda SE Č SR Adolf Malík, avšak pro č eskoslovenské esperantisty nejd ů ležit ě jšími letními událostmi byli domácí sjezdy liberecký a bratislavský. B ě hem následujících dvou let se č eskoslovenská esperantská organizace bortila jako krabi č ka z karet až do kone č ného rozpušt ě ní SE Č SR (1952). Jelikož neexistoval svaz, který by delegoval své zástupce a č eskoslovenští esperantisté nemohli být individuáln ě registrováni v UEA, na sv ě tové kongresy mohli vycestovat maximáln ě jako soukromé osoby. K cest ě do zahrani č í se esperantisté museli prokazovat oficiálním pozváním (od p ř átel), které sloužilo jako doklad k žádosti o povolenku do ciziny. T ř ebaže v Československu nebylo oficiální hnutí, esperantisté i nadále získávali pozvání na sv ě tová setkání. Opakovan ě a s neutuchající trp ě livostí se pak obraceli na MŠK a MZV aby mohli oficiáln ě reprezentovat Č eskoslovensko na internacionálních akcích. Tyto podniky podrobn ě dokládali zprávami o své o č innosti, ale též z ostatních lidov ě – demokratických stát ů , mezi nimiž se našlo mnoho významných osobností a esperantist ů sou č asn ě . P ř íkladnou a neúsp ě šnou ukázkou žádosti byl pokus č eskoslovenských esperantist ů ú č astnit se 41. sv ě tového kongresu v roce 1956 v dánském hlavním m ě st ě Kodani.

299 Esperantista 20.9.1948 (ro č . 3), č . 7, s. 79. 300 S. Kamarýt: Esperantské léto. Esperantista 15.9.1949 (ro č . 4), č . 7, s. 49. 99

P ř edseda koda ň ského kongresového výboru Gustava Kühlman adresoval oficiální pozvání č eskoslovenským esperantist ů m na Velvyslanectví Č eskoslovenské republiky v Kodani. To celou záležitost dále p ř edalo dne 27. b ř ezna 1956 MZV k prošet ř ení. MZV ovšem v tu dobu již disponovalo oficiální žádostí a p ř iloženým od ů vod ň ujícím rozborem esperantisty Josefa Vítka (p ř edsedy), zaslané MŠK, Severskému odd ě lení a kopii evidovala také Kancelá ř prezidenta republiky. Po prozkoumání žádosti i p ř iloženého rozboru Josefa Vítka a po písemném dotazu ze dne 9. ledna 1956 námě stka Zdislava Bu ř ívala z I. odboru kulturn ě osv ě tového MŠK na MIO, se mu dne 6. b ř ezna 1956 dostalo odpov ě di od Eugena Stejskala ze sekretariátu ministra. Žádost zamítli, nebo ť „po zevrubné analýze esperantského hnutí u nás i po stránce mezinárodní, [by] široká a legalizovaná ú č ast našich esperantist ů v mezinárodním esperantském hnutí nep ř inesla užitk u.“ 301 Esperantisté oficiáln ě vycestovali až na 44. Sv ě tový kongres do hlavního m ě sta Polska, a to ve dnech 1. až 8. srpna 1959. Vzhledem ke stému výro č í narození zakladatele esperanta byla Varšava zvolena zcela zám ě rn ě . Polská vláda vynaložila na uspo ř ádání kongresu nemalé prost ř edky a dala k dispozici reprezentativní sály v Paláci v ě dy a kultury Josifa Vissarionovi č e Stalina. P ř edstavitelé Varšavy, v ě domi si celosv ě tové pozornosti, za ř ídili mimo jiné pro delegáty slevy na polské železnice a dopravu po hlavním m ě st ě . Na žádost varšavského starosty vylepili tamní esperantisté po m ě st ě plakáty informující o významu sjezdu a vybízely své obyvatele k p ř átelskému p ř ijetí všech návšt ě vník ů . Každý z t ř í tisíc dvouset padesáti šesti ú č astník ů ze dvaceti šesti stát ů obdržel zdarma rozsáhlou fotografickou publikaci o Varšav ě a esperantský p ř eklad historie Polska. Č eskoslovensko zastupovali t ř i oficiální zástupci z Č SEV. Do Polska dále zavítalo ve spolupráci s Č edok n. p. i šedesát esperantist ů , „turist ů “ v č etn ě esperantské divadelní skupiny ( „Verda ĉaro de Julio Baghy“) . Za č eskoslovenské esperantisty na sjezdu pozdravil p ř edseda Č SEV Jaromír Jermá ř . Pompéznímu zahájení byl p ř ítomen také p ř edseda polské vlády Piotr Jaroszewicz, který 5. srpna odhalil na dom ě kde Zamehof žil, pam ě tní desku. Generální shromážd ě ní esperantist ů b ě hem kongresového týdne zasedalo dvakrát. V prvním hrál prim projekt UNESCO o vým ě n ě kulturních hodnot mezi východem a západem a role esperantského hnutí v n ě m. P ř edsedal doktor M. Kawasaki z Japonska. P ř i druhém kole se shromážd ě ní zabývali organiza č ními esperantskými otázkami a volbami do výboru. Záv ě rem zkonstatovali, že „esperantské kroužky, aby mohly mít své místo ve spole č né život ě , musí se stát kulturními kluby a upustit od samoú č elnosti spolka ř ení.“

301 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto 100

Č eskoslovenská esperantská divadelní skupina zazá ř ila se svým vystoupením Pygmalion od George Bernarda Shawa v hlavní roli s Evou Seemanovou. . Návšt ě vníci vysoce hodnotili jejich jevištní jazykovou č istotu a v konkurenci s p ř edstavením profesionální francouzsko – jugoslávské skupiny, získali oficiální pozvání na 45. Sv ě tový kongres do Bruselu a na výjezdní vystoupení do Ma ď arska a Bulharska. Vedle divadelník ů usp ě l a získal t ř etí místo v tradi č ní kongresové literární sout ě ži v kategorii originální poezie s básní Ĉo - San, malá japonská panenka („ Č o - san, malgranda japana pupeto“) redaktor Jožka Stan ě k. 302 V roce 1960 Č SEV vyjednával s cestovní kancelá ř í Č edok n. p. o možném tématickém zájezdu esperantist ů do Bulharska na dny 4. až 24. č ervence s cílem na Kongresu bulharského esperantského svazu v Tarnov ě , spojeného s týdenním pobytem ve Varn ě . By ť byl mezi esperantisty velký zájem, pr ů tahy a pozdní nábor zap ř í č inily, že se p ř ihlásilo pouhých dev ě t zájemc ů a celá akce se zrušila. Jako oficiální delegát se na t ř i dny (9. až 11. č ervence 1960) do Tarnova nakonec vydal alespo ň Jaromír Jermá ř . 303 Po šesti letech se do dánského království, tentokráte do m ě sta Kopenhagen, vrátil v po ř adí už 47. Sv ě tový kongres, a to ve dnech 4. až 11. srpna 1962. Č SEV reprezentovali František Sviták a Milada Škodová a za Č eskoslovenský rozhlas Hodková. Tisíc p ě tset padesát esperantist ů s rozpaky p ř ijalo propaga č ní materiály, které svou skromností nápadn ě kontrastovaly s polskými dary z minulého roku. Ze strany dánské vlády, by ť patronát nad kongresem p ř ijal sám ministerský p ř edseda Viggo Kampmann, obdrželi pouze morální podporu. Sjezd sám o sob ě postrádal aktivní projev ke konkrétním otázkám a mě l p ř edevším mírový charakter. Č eskoslovenská delegace se proto soust ř edila na jeho druhou č ást, v ě novanou MEM a INEVKOM. 304 Na 48. Sv ě tový kongres do bulharské Sofie vypravil Č SEV p ř edsedu Františka Svitáka a místop ř edsedu Augustina Č ambála. Č eskoslovenská delegace dohromady č ítala č ty ř icet p ě t č len ů . Osm jelo na pozvání p ř átel a t ř icet p ě t esperantist ů , „turist ů “ organizovaných Č edokem n. p., vedl Drahomír Ko č vara. Ve dnech 3. až 10. srpna 1963 t ř i tisíce č ty ř ista sedmdesát dva ú č astník ů získalo od č eskoslovenských ú č astník ů speciáln ě p ř ipravené propaga č ní materiály, mezi nimi monografii Babi č ka („Avineto“) od Boženy N ě mcové a barevné leporelo Č SSR v č íslech („ Č SSR en nombroj“) .

302 Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 1 a 4. 303 Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 4; Zahrani č ní cesty v roce 1960. Zprávy Č SEV listopad 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 6, s. 3. 304 Zprávy Č SEV kv ě ten 1962, Osv ě tový ústav v Praze, č . 10, s. 4. 101

Sou č ástí kongresu byl také druhý ro č ník populárního Mezinárodního um ě leckého festivalu („Internacia Arta Festivalo“) , na kterém se sout ě žilo v r ů zných kláních. Ji ř í Ko ř ínek s originální básní Pozdrav 48. kongresu („Saluto al 48-a kongreso“) a p ř ekladem básn ě Mír („Paco“) od Františka Bronislava Ko ř ínka vyhrál druhou cenu. M. Rybá č ek z Led č e nad Sázavou s fotografií Ješt ě siln ě jší stroj („Pli forta ma ŝino“) získal t ř etí místo. Do p ř edsednického k ř esla UEA usedl profesor Hideo Yati. Posty místop ř edsed ů obsadili H. W. Holme a E. L. M. Wensing. Českoslovenští esperantisté m ě li své zástupce v Bulharsku v sekcích INEVKOM (Eliška Urbanová), TEJO a STELO (Anton Zachariáš), MEM (František Sviták, Augustin Č ambál), UEA a ILEI (Peleta), IGA (Vlastimil Ko č vara), E ŜLI 305 (Fiala). Bulharské kulturní centrum v Praze („Bulgara Kulturcentro“) dokonce p ř ipravilo na 24. ř íjna 1963 rozhovor („interparolo“) s ú č astníky sofijského kongresu pro širokou ve ř ejnost. Jmenovit ě s Františkem Svitákem a Eliškou Urbanovou. 306 Ve dnech 1. až 8. srpna 1964 se realizoval 49. Sv ě tový kongres v nizozemském Haagu. Mezi dvou tisíci p ě tisty dvanácti delegáty ze č ty ř iceti t ř í zemí sv ě ta, Č eskoslovensko zastupovalo osm esperantist ů , „turist ů “ (Dryák, Mí č ová, Fiala, Heimlich, Heimlichová, Milatová, Ochabován, Tichota) a Stankuš jako oficiální delegát. Za pln ě ní výsledné rezoluce Návrh na sjednocení národ ů („Proponon al Unui ĝintaj nacioj“) se jednozna č n ě postavili všichni p ř ítomní v č ele s nov ě zvoleným p ř edsedou UEA Ivo Lapenna. Pro Č eskoslovensko, v doprovodné kongresové fotografické sout ě ži, získal hlavní cenu op ě t M. Rybá č ek. 307 Na podzim téhož roku odjelo na 17. Kongres polských esperantist ů do Lodže ve dnech 19. a 20. zá ř í 1964 p ě t esperantist ů , „turist ů “ (Dryák, Old ř ich Kníchal, František Sviták, Musilová) a za Č SEV oficiáln ě pozdravil Augustin Č ambál. V Polsku navázali p ř átelský styk s organiza č ním tajemníkem jugoslávského esperantského svazu Dimitrijevem Bjelavovi č em, který jim nabídl možnost vým ě ny dvou až t ř í funkcioná řů ro č n ě za ú č elem bližšího poznání a p ř edávání zkušeností. 308

305 Mezinárodní esperantská šachová liga („Esperantista-Ŝak-Ligo-Internacia“). V Č eskoslovensku existoval od roku 1947 Esperantský oddíl ICCA („Interantional Correspondence Checs Asociation“; Mezinárodní koresponden č ní sekce šachist ů ) v č ele s Václavem Faiglem; Kroniko Enlanda. Esperantista 26.5.1947 (ro č . 3), č . 4, s. 41 - 44; Sv ů j první mezinárodní koresponden č ní souboj hrál oddíl s esperantisty z Nizozemí od 1. srpna 1946. Další vedli se Švédskem od b ř ezna 1947. Veškeré vzájemné duely jim regulérn ě schválila Úst ř ední jednota č eskoslovenských šachist ů 306 Zprávy Č SEV kv ě ten 1963, Osv ě tový ústav v Praze, č . 14, s. 1 + 2 a 4. 48-a kongreso de UEA en Sofio. Zprávy Č SEV duben 1964, Osv ě tový ústav v Praze, č . 15, s. 1 - 4. 307 49-a Kongreso de UEA en Hago. Zprávy Č SEV prosinec 1964, Osv ě tový ústav v Praze, č . 16, s. 1 - 2. 308 F. Sviták: 17. Kongres polských esperantist ů v Lodži. Zprávy Č SEV b ř ezen 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 17, s. 1 - 2. 102

Na 50. Sv ě tový kongres v Tokiu 1965 se mezi tisíc sedmset deset návšt ě vník ů s velkými obtížemi dostali jako zástupce Č SEV Fiala a esperantistka Obru č ová z Olomouce. V kongresové literární sout ě ži usp ě l Ji ř í Ko ř ínek. T ř i tisíce dev ě tset sedmdesát p ě t esperantist ů navštívilo hlavní m ě sto Ma ď arska ve dnech 30. č ervence až 6. srpna 1966. Na 51. Sv ě tovém kongresu v Budapešti, se č eskoslovenská výprava zapsala jako druhá nejpo č etn ě jší, v po č tu t ř ista šedesáti ú č astník ů v č etn ě t ř í oficiálních zástupc ů Č SEV. Ti sebou p ř ivezli p ě t tisíc kus ů informa č ních brožur o Č eskoslovensku vydaných speciáln ě pro tuto p ř íležitost. Delegáty Č SEV p ř ijal mezi ostatními vyvolenými esperantisty místop ř edseda ma ď arské vlády a p ř edseda Ma ď arské mírové rady. O pár dní d ř íve prob ě hl v ma ď arském Pécs Kongres mladých esperantist ů a soub ě žn ě budapeš ť ským mimo jiné Dě tský sjezd („Infana kongreseto.“)

103

19. Esperantské kurzy a jazykové zkoušky Esperantské jazykové kurzy probíhaly soukromou anebo ve ř ejnou formou. Oficiální možnost zast ř ešoval Institut moderních jazyk ů („Instituto de Modernaj Lingvoj“) jakožto sou č ást ÚRO. 309 P ř ímo v místech po ř ádání vystupovaly v roli po ř adatel ů Osv ě tové besedy („Klerigaj Societoj“) , Lidové osv ě tové školy („Popolaj Klerigaj Lernejoj“) a Závodní kluby („Entreprenaj kluboj“) , t ř ebaže pé č i o výuku jazyk ů centráln ě zajiš ť oval Institut moderních jazyk ů . Ten také vyty č il t ř i základní body úsp ě šného jazykového kurzu. Ur č it úkol („tasko“), č ili stanovit cíl jeho absolvováním (nap ř . základní úrove ň , pro pokro č ilé atd.), dále nalákat zájemce („varbado“), ilustrující propaga č ní č innost vedoucí k uskute č n ě ní jazykových hodin a v neposlední ř ad ě dodání („livero“) u č itele se zkušenostmi a ř ádnou odborností. Každému z prvk ů v ě novali organizáto ř i d ů kladnou pozornost. 310 Informa č ní kanály o výuce esperanta pokryly propaga č ní materiály (letáky, plakáty), oznámení v esperantském i č eském tisku, upoutávky p ř ed filmovými p ř edstaveními, rozhlasové relace aj. Kvalifikaci u č itel ů esperanta zase zabezpe č ovaly odborné zkoušky z jazyka p ř ed zkušebními komisemi. U č itelé esperanta si p ř edávali zkušenosti, využívali odborná periodika a seznamovali se s novými pom ů ckami v pedagogických seminá ř ích ILEI. A č koliv výuku formáln ě organizoval z ř izovatel, esperantisté nevyu č ovali výhradn ě v jeho místnostech, nebo ť pro n ě jednoduše nebyly k dispozici. Následky hledání vhodné u č ebny se promítly do úbytku zájemc ů o kurz. 311 Podobn ě bohužel bojovali esperantisté ve vlastních ř adách. Pokud esperantisté nedisponovali vlastní klubovnou a alternativa soukromých byt ů nebyla možná, odehrávaly se esperantské sch ů zky na ve ř ejných místech (restaura č ní za ř ízení), kde bylo nutné po č ítat s náklady za útratu a s p ř ípadnými mén ě d ů stojnými podmínkami, které nehodlali n ě kte ř í akceptovat. 312 Kurzy však probíhaly i v koresponden č ní podob ě a rozhlasovým poslechem (poprvé v roce 1927 z brn ě nského studia s Josefem Bedná ř em). 313 Lišily se rovn ě ž používané metody a pom ů cky (Esperanto, u č ebnice a č ítanka od Theodora Kiliána, diapozitivy, magnetofonové pásky, aj.), které si jednotlivé kluby mezi sebou p ů j č ovaly za poštovní poplatek.

309 Kroniko Enlanda. Esperantista 8.12.1948 (ro č . 3), č . 9, s. 92 – 94. 310 Raporto pri agado de EA ĈSR en 1948. Zvláštní p ř íloha, s. 2 – 6. 311 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO),s. 26 – 27; „Dlouhé za ř izování… a hledání odpovídající místnosti pro výuku, odradilo nad ě jné esperantisty a nejen (bohužel) je … ztratili trp ě livost, pon ě vadž si mysleli, že nejsme schopni vy ř íditi ani takovou v ě c, jako je obstarání místnosti pro po ř ádání kursu.“ 312 Osobní vzpomínky pana Pavla Polnického ze dne 27. b ř ezna 2010. 313 http://www.medy.cz/brno-esperanto/verda_stacio/VS-studioj.htm (ze dne 5. února 2010). 104

Velice oblíbenou a ú č innou metodou byla tzv. Cseh – metoda („ Ĉe – methodo“) jinak ř e č eno „p ř ímá metoda“, založená na výhradním používání esperanta bez použití mate ř ského jazyka. Autor inovativního p ř ístupu, katolický kn ě z Andreo Cseh (*1895 v Ludošul-de-Mureš v Rumunsku - †1979 v Haagu v Nizozemí) z ř ídil v roce 1930 v Arnhemu v Nizozemí kompetentní Mezinárodní Cseh ústav („Internacia Cseh – Instituto“). Mezi znaky této metody se ř adí výhradní používání esperanta bez pomoci mate ř ského jazyka, hromadné odpovídání žák ů na u č itelovy otázky a konverzace na aktuální podn ě ty doprovázené humornými historkami a žerty. Žáci jsou vedeni k samostatnosti v odvozování mluvnických pravidel a nejsou zat ě žováni domácími úkoly. Vylou č ením samostatné p ř ípravy se snaží docílit p ř ípadným obavám kurzist ů z p ř ištích hodin p ř i eventuální osobní nep ř ipravenosti na výuku. Na u č itele se kladly také vysoké požadavky. Cseh – metoda, m ů žeme o ní hovo ř it jako o velice intenzivní metod ě , zam ě stnávala studenty celý den. Aplikovala se tudíž obzvlášt ě p ř i LET a seminá ř ích, kde dopolední výuku vyst ř ídala zábavní složka s ve č erním programem za stáleho sledování u č ebního cíle. 314 Každý kurz esperanta ukon č ila záv ě re č ná zkouška, oprav ň ující jeho držitele k postoupení o další vzd ě lanostní stupe ň a zvyšování jazykové kvalifikace. Šestnáctistránkové všeobecné pou č ení a seznam otázek v redakci Tomáše Pumpra a Stanislava Kamarýta, O zkouškách z esperanta z roku 1949, pomáhalo p ř ipravit zájemce k p ř edstoupení p ř ed zkušební komisi. Zkušební komise, v p ů vodním složení Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Josef Kožený (místop ř edseda) a Tomáš Pumpr (tajemník), postupn ě doplnili Augustin Pytlík, Theodor Kilián a Josef Friedrich. 315 S p ř ílivem absolvujících student ů se postupn ě zvyšoval i po č et zkušebních komisí o komisa ř e Dolfu Bartošíka, Ladislava Krajíce, Miloše Lukáše, Otu Ginze, Josefa Vondrouška, Jána Valaš ť ana-Dolinského, Eduarda V. Tvarožka a Kálmána-Kisse. Po vyjasn ě ní statutu SES (zastoupen Pavlem Rosou, L'udovítem Izákem) v rámci SE Č SR dosp ě li dne 12. prosince 1949 ke konsensu o po ř ádání esperantských zkoušek na slovenské stran ě . Autonomii slovenského senátu („slovaka senato“) 316 podmínila výlu č ná ú č ast č eského zástupce zasedajícího ve zkušební komisi a jednota ve zn ě ní vydávaných diplom ů Svaz esperantist ů Č eskoslovenské republiky – Slovenský esperantský spolek

314 Esperantista 28.5.1946 (ro č . 1), č . 3, s. 32. 315 Esperantista 25.6.1947 (ro č . 2), č . 5, s. 57. 316 Esperantista 20.12.1949 (ro č . 4), č . 10, s. 75 - 76. 105

(„Esperanto-Asocio en Ĉeĥoslovaka Respubliko – Slovaka Esperanto Societo“) .317 Ostatní kompetence z ů staly naprosto ve slovenských rukou. Primární kurz („A“) obsahoval zvládnutí základní slovní zásoby a gramatiky, po n ě mž následovalo absolvování zkoušky 1. stupn ě . Zejména v této fázi výuky se používala výše popsaná Cseh – metoda. Druhý stupe ň („B“) více rozši ř oval mluvnici a slovní zásobu. Jeho sou č ástí mohl být také konverza č ní („oratora“) kurz ( „C“), který n ě kdy vystupoval samostatn ě . Ukon č ení zkouškou 2. stupn ě oprav ň ovalo absolventy k tomu, aby sami mohli vést výuku. Vrcholem jazykové pyramidy byl Vyšší kurz pro vedoucí kurz ů esperanta („Supera kurso por kursgvidantoj“) , zahrnující odborné p ř ednášky z historie esperantského hnutí, lingvistiky atd. Tento „D“ kurz se speciáln ě na LŠE v Doksech v ě noval cvi č ení pro u č itele esperanta Cseh – metodou a sv ů j obvyklý výukový obsah rozd ě lil mezi kurzy „E“ –konverza č ní pro pokro č ilé a „F“ – p ř ekladatelský. B ě žn ě užívané písmenné ozna č ení sjednotil a po koncep č ní stránce upravil pro LET Ladislav Kyselý v roce 1955. 318 Dne 16. zá ř í 1966 Č SEV schválil a up ř esnil v oddíle II. U č ebního ř ádu Prozatímního u č ebního a zkušebního ř ádu pro kurzy mezinárodního jazyka esperanto nápl ň kurz ů . „Látka je rozd ě lena do 4 kurz ů . V kursech „A“ a „B“ má být zvládnuta gramatika a základní sloví č ka. V kurzu „C“ má být rozmnožena slovní zásoba a procvi č eno praktické používání jazyka tak, aby žák byl schopen plynn ě a foneticky bezvadn ě mluvit. To je podmínkou dalšího studia v kursu „D.“ Kurs „D“ má mít charakter podobný vysokoškolskému seminá ř i, vyu č ovacím jazykem je esperanto a p ř edm ě tem výuky je detailní studium gramatiky, literatury, organizace esperanta a její historie, speciální metodika a vyu č ování.“ 319 K výuce krom ě vlastnoru č n ě p ř ipravených materiál ů , č i zap ů j č ených od jiných kroužk ů , sloužila jmenovaná Kiliánova u č ebnice, jejíž první vydání bylo v roce 1933. A č koli u č ebnice vyšla v n ě kolika reedicích, její obsah už neodpovídal aktuálním pot ř ebám. V úvahu p ř ipadala také U č ebnica esperanta pre kurzy a samoukov od dvojice autor ů František Šatura a Pavel Rosa, na jejíž knižní vydání esperantisté č ekali až do roku 1965. Jazykové kurzy zpravidla nekon č ily jen formální zkouškou a p ř edáním osv ě d č ení. Esperantisté je pov ě tšinou spojili se slavnostním ve č erem, jako nap ř íklad k 19. b ř eznu

317 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 121. 318 Tamtéž, s. 117. 319 Zpravodaj sekce mládeže Č SEV únor 1967 (ro č . 2), č . 1; Prozatímní u č ební a zkušební ř ád pro kurzy mezinárodního jazyka esperanto zpracovali: Eduard Felix, Mikuláš Nevan, Theodor Kilián, Miloš Lukáš, Tomáš Pumpr, Drahomír Ko č vara, Pavel Sittauer, Miloslav Švá č ek, Josef Vítek, Josef Chvosta, Rausa, Pavel Tichý, Linhart Rýznar, So ň a Zedníková, V. Braný, Hobzová. 106 s Josefským ve č írkem, anebo k 15. prosinci vzpomínkou na výro č í Zamenhofova narození, na nichž m ě li kursisté možnost p ř edvést své jazykové znalosti. Výhodné spojení jazykových zkoušek se spole č enskými akcemi nebo pracovními konferencemi skýtalo výhodu nejen pro zkušební komisi. Spole č ná p ř íprava a bonus p ř íjemn ě prožitého letního č asu, jako v p ř ípad ě LET a LŠE, zvyšovalo jak po č ty absolvent ů , tak i jazykovou úrove ň č eskoslovenských esperantist ů .

107

20. Esperantské léto Okurková sezóna pro noviná ř e, avšak pro esperantisty celoro č n ě o č ekávaný vrchol práce. Horké letní dny se nesly ve znamení LET a ve spojení p ř íjemného s užite č ným. I takto stru č n ě bychom mohli charakterizovat dva nejkrásn ě jší m ě síce v roce, zvlášt ě pro školou povinné. Pro po ř adatele LET ovšem „d ř ina“ za č ala již o n ě kolik m ě síc ů d ř íve. Koordinace č inností a zajišt ě ní nezbytných povolení, zam ě stnávala orgnizátory už od brzkého jara. V pr ů m ě ru ve dvou až t ř ech agita č ních etapách, informovali v esperantských č asopisech o LET a LŠE. Postupn ě up ř es ň ovali nabídku kurz ů , dobu konání, cenu a ovšemže i doprovodný program. Z chronologického hlediska, tedy od roku 1946, byla nejstarší LŠE v Doksech u Máchova jezera. Rekord v délce trvání, bez p ř erušení od roku 1952 do sou č asnosti (krom ě 1956), drží LET v Lan č ov ě u Vranovského p ř ehrady. Karlovy Vary se zase zam ěř ily na zkušen ě jší esperantisty a lákaly je k rozši ř ování esperantské problematiky na Vyšší kurzy esperanta pro vedoucí kurz ů . Preferoval-li n ě kdo vysokohorskou turistiku jako nejvhodn ě jší varianta se nabízel LET ve Svitu pod Tatrami. Moravští a slezští esperantisté vítali LET v bližších lokalitách, v Rožnov ě pod Radhošt ě m anebo v Žimrovicích. LET m ě ly na po ř adníku každoro č ních akcí ovšemže i r ů zné zájmové sekce a samostatné esperantské organizace (nap ř . IKUE od roku 1960). Nabídka a poptávka se ze strany esperantist ů m ě nila každým rokem. Mezi faktory, které ovliv ň ovaly jejich uspo ř ádání se ř adily silné, aktivní esperantské ro č níky a p ř íznivá spolupráce esperantských organizátor ů se z ř izovateli a národními výbory. Obecnou charakteristikou se LET a LŠE nijak zvláš ť nelišily od ostatních tábor ů . Všichni museli dodržovat stanovená táborová pravidla (léka ř ské prohlídky, no č ní hlídky, dny ur č ené pro návšt ě vy rodi čů atd.), nad osadou visela esperantská vlajka, zpívala se hymna, dodržovala se strava p ě tkrát denn ě a rozvíjely se schopnosti jak duševní – jazykové, tak i t ě lesné. Patrn ě bychom našli v ě tší podíl ve složce kulturní, v níž esperantisté prakticky prezentovali um ě lecké nadání ve spojení s esperantem. Zajímavými p ř ednáškami ze života své zem ě zpest ř ovali esperantist ů m letní pobyt zahrani č ní návšt ě vníci.

108

20. 1. Letní esperantská škola v Doksech u Máchova jezera LŠE v Doksech u Máchova jezera se konaly v letech 1946 – 1951 320 z iniciativy Karla Šolce. Ihned v prvním ro č níku obsadili t ř i kurzy „A, B, C“ s dopl ň kovou konverzací, v celkovém po č tu osmdesáti ú č astník ů , pod vedením zkušených esperantist ů Karla Šolce, Václava Šp ů ra, Antonína Slaniny, J. Hanuše a J. Vrby. 321 Na záv ě r uspo ř ádali ve dnech 27. až 28. č ervence okresní esperantskou sch ů zi.322 Druhý ro č ník po p ř edešlém úsp ě chu nabyl ve dnech 19. č ervence až 2. srpna 1947 více stabilních rozm ě r ů a tradic, které č inily tábor pro další léta ješt ě poutav ě jší. Celoro č ní p ř ípravný výbor ve složení Augustin Pitlík ( ř editel), Karel Šolc, Antonín Slanina a Václav Šp ů r (hospodá ř ), vytáhl do táborového boje s mnoha zajímavými trumfy. P ř edevším to byla široká nabídka možností výuky esperanta r ů zných znalostních stup ňů . Základní kurz „ A“ Cseh – metodou a písn ě mi v esperantském p ř ekladu vedli Karel Šolc, Antonín Slanina a Václav Šp ů r. Pro pokro č ilé si hodiny p ř ipravovali Václav Šp ů r, J. Hanuš a Karel Šolc, které o konverzaci doplnil Augustin Pitlík. Ten, spole č n ě s Antonínem Slaninou a Karlem Šolcem p ř ednášeli o lingvistice, stylistice, historii hnutí a esperantské literatu ř e pro kursisty „C.“ Mezi všemi sto deseti žáky (padesát sedm m ů ž ů a padesát t ř i žen) 323 z celkem padesáti šesti míst republiky, nechyb ě li zahrani č ní ú č astníci. Jmenovit ě Karla Jöhnsson ze Švédska, J. Ditrich z Jugoslávie, J. Z. Šrajbrová z Polska a hostující p ř ednášející Anna Alamo také ze Švédska a J. Verdonek z Nizozemí. Esperantisty zpravidla uvítali p ř i slavnostním otev ř ení školy a za zvuk ů esperantské hymny zástupci místní Osv ě tové besedy. Vybranou skupinu p ř ijal taktéž starosta m ě sta. V roce 1947 tak esperantisty p ř ivítal starosta V. Vachuška n ě kolika slovy, pronesenými v esperantu. Vzájemné seznámení esperantist ů a informace o b ě hu a pravidlech p ř íštích dní probíhalo na seznamovacím ve č eru („interkonati ĝa vespero“) v reprezentativních prostorách hotelu Grand. Č trnáct dní, vypln ě ných kvalitní výukou v dopoledních hodinách, 324 se st ř ídalo s odpoledním odpo č inkem, respektive p ř ípravou na ve č erní, zábavný program. Veškerý č as od brzkých ranních hodin, až do ve č erky protkala d ů mysln ě sestavená nápl ň aktivit, aby esperantisté, obzvlášt ě z elementárních kurz ů , nepolevovali v u č ení, ale naopak co

320 Dle osobních vzpomínek paní V ě ry Podhradské ze dne 15.4.2010 kurzy nep ř etržit ě pokra č ovaly až do roku 1957. 321 Esperantista 20.9.1946 (ro č . 1), č . 7, s. 70 - 72. 322 Esperantista 28.5.1946 (ro č . 1), č . 3, s. 43. 323 Z profesí a v po č tu: ú ř edník (26), student (13), u č itel (12), inženýr (2), právník (2), typograf (2), léka ř , noviná ř a (37) dalších. 324 Od p ů l deváté ráno do p ů l jedné. Celkem 48 vyu č ovacích hodin. 109 nejp ř íjemn ě ji zužitkovávali nabývající v ě domosti a tyto stále rozši ř ovali. V redakci Antonína Slaniny jedenkrát týdn ě vycházelo speciální Zelený hlas z Doks („Verda Vo ĉo de Doksy“) o aktuálním d ě ní v tábo ř e a sout ě živém porovnáváním znalostí. I když na LŠE mí ř ili zájemci s cílem ovládnutí jazyka, i mezi nimi více p ř evládalo těšení se na volno č asové aktivity. Diskusím dlouho do noci, debatám nad vyslechnutými p ř ednáškami, zp ě vu u táborového ohn ě a humorným scénkám, koupání v jeze ř e a dalším sportovním č innostem (plavecké a vesla ř ské závody), konkurovalo ryze kulturní táborové dě ní, osv ě žené volným vstupem na Mách ů v amatérský divadelní festival. Tradici si získaly Benátská noc („Venezia nokto“) za sv ě tel lampión ů s hudbou a tancem v plážové restauraci a s p ů lno č ním oh ň ostrojem, filmové ve č ery v režii Antonína Slaniny, ve č er dopis ů („letervespero“) a živý č asopis („viva gazeto“), národní a lidové písn ě v č eské hudb ě („la nacia jak popola kanto en la ĉeĥa muziko“) , autobusové výlety na Bezd ě z a Ješt ě d a v neposlední ř ad ě také rozlu č kový ve č er („adia ŭa vespero“) s letním karnevalem („somera karnavalo“) . Č trnáctidenní pobyt esperantist ů u Máchova jezera každoro č n ě ozvláštnila n ě jaká výjime č ná událost. V roce 1947 p ř i p ř íležitosti šedesátého výro č í esperanta, se jím stala divadelní prezentace hry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejn ě („Nokto en Karlštejn“) , v p ř ekladu Miloše Lukáše a pod režisérskou taktovkou J. Rýdla a Klubu Karla Hynka Máchy z Doks. 325 III. LŠE ve dnech 17. až 31. č ervence 1948 kv ů li zvyšující se poptávce esperantist ů ve výsledném po č tu sto devadesát dva ú č astník ů 326 a zájmu o prohloubení esperantské problematiky, rozd ě lila „B“ kurz pokro č ilých na kurz s Cseh – metodou a dále konverza č ní se seminá ř i a p ř eklady („C“). Ú č astník ů m se už dlouhodob ě dop ř edu avizovala možnost složení zkoušky z jazyka ihned po skon č ení pobytu. Kurzy op ě t vedli Karel Šolc ( „A“ , padesát jedna žák ů ), Josef Kožený ( „B1“ , t ř icet t ř i žák ů ), František Van ě k ( „B2“ , t ř icet jedna žák ů ) a Václav Šp ů r ( „C“ , t ř icet šest žák ů ). Augustin Pitlík p ř ednášel dvaceti žák ů m v seminá ř i „D“ , které doplnil Stanislav Kamarýt referátem na téma Analýza a bezprost ř ední metoda pro výuku jazyk ů („Pri la analiza kaj senpera metodo por instruado de lingvoj“) . Konverzaci nap ř í č všemi stupni výuky obstaral Antonín Slanina a Augustin Pitlík.

325 Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 12; Esperantista 30.4.1947 (ro č . 2), č . 3, s. 36; Esperantista 26.5.1947 (ro č . 2), č . 4, s. 57; Esperantista 25.7.1947 (ro č . 2), č . 6, s. 81 - 84. 326 Z profesí a v po č tu: ú ř edník (46), student (30), obchodník a ř emeslník (27), u č itel (18), d ě lník (14), soukromník (12), z dalších profesí (8), železni č á ř (5), ř editel školy (5), inženýr (4), u č e ň (3), právník (3), poštovní doru č ovatel (3), profesor (3), železni č ní inspektor (2), typograf (3), léka ř (2), spisovatel (2), zástupce ú ř adu (1), pastor a herec. 110

P ř ípravný výbor d ů razn ě upozor ň oval na nutnost v č asného zajišt ě ní ubytování, které bylo v soukromí 327 a úhradu poplatku za LŠE, ve výši č ty ř set korun č eskoslovenských, oprav ň ující také ke vstupu na doprovodný program. Vypsali rovn ě ž sout ě ž o nejlepší povídku ( č eskou nebo esperantskou) v rozsahu č ty ř set až p ě tiset slov, dotýkající se alespo ň okrajov ě d ě ní na LŠE v Doksech. Vít ě ze odm ě nili na konci pobytu. Osma č ty ř icátý rok rozší ř il výlety do oblastí Č eského Ráje (hrad Kost, Prachovské skály, Trosky, Hrubá Skála, Sedmihorky, …) a do Mladé Boleslavi. P ř ednáška J. Pecha z Plzn ě Neklidná Palestina a Egypt („Nekvieta Palestino kaj Egipto“) esperantisty informovala o politickém d ě ní ve sv ě t ě . Poslední den školy slavnostn ě otev ř eli novou Esperantskou ulici. 328 LŠE v Doksech v roce 1949 ve dnech 16. až 30. č ervence oko ř enili dvouset č ty ř iceti dv ě ma ú č astník ů m i č ty ř i zahrani č ní hosté (Abrahamson Wania a Johanson Inge ze Švédska, Jopie Hendriks z Nizozemí a Dimitrov Todor z Bulharska). Kv ů li zvyšujícím se hospodá ř ským náklad ů m se zvedla cena pobytu na sedmset osmdesát korun č eskoslovenských. V té „zapo č ítali“ nevy č íslitelnou hodnotu jedenácti zkušených u č itel ů – esperantist ů (Josefa Vítka, Františka Pytlouna, Václava Šp ů ra, Josefa Koženého, Karla Šolce, Antonína Slaniny, Augustina Pitlíka, Stanislava Kamarýta, Zde ň ka Rašky, Vlastimila Severy a Františka Va ň ka). Dv ě elementární a dv ě pokro č ilé t ř ídy esperanta doplnili o konverza č ní ( „C“ ) skupinu, seminá ř pro budoucí u č itele esperanta ( „D“ ), seminá ř pro budoucí u č itele esperanta s Cseh – metodou a dále speciální konverza č ní kurz pro pokro č ilé ( „E“ ). Cyklus p ř ednášek o esperantologii a esperantismu vyplnili hostující p ř ednášející. Adolf Malík na téma Esperanto na nové cest ě („Esperanto sur nova vojo“) , Karel Pí č O esperantských neologismech („Pri esperantaj neologismoj“) , E. Sahlinger s Esperanto a pracující („Esperanto kaj Laboristaro“) a Esperanto jako jazyk („Esperanto kiel Lingvo“) . Z „domácích“ hovo ř ili Augustin Pitlík o Fonetice esperanta („Fonetiko de Esperanto“) a Stanislav Kamarýt o Esperantském hnutí v našich zemích („Esperanto – movado en niaj landoj“).

327 Nabízely se nap ř íklad hotely Grand, Bellevue, Sparta, Sysel, Sport a Nádraží. 328 Esperantista 31.1.1948 (ro č . 3), č . 1, s. 12; Esperantista 25.2.1948 (ro č . 3), č . 2, s. 24; Esperantista 30.3.1948 (ro č , 3), č . 3; V č ervenci do Doks. Esperantista 8.5.1948 (ro č . 3), č . 5, s. 61 – 62, 64; Esperantista 20.9.1948 (ro č . 3), č . 7, s. 75 – 78; ANKETA: Esperantské ulice. Zprávy Č SEV b ř ezen 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 17, s. 6; V roce 1965 žádala Informa č ní služba Italské esperantské federace z pov ěř ení UEA, aby ji esperantisté obeznámili se všemi místy v Č SSR, která nesou název ESPERANTO, DR. ZAMENHOF č i p ř ípadn ě další ozna č ení, které má k esperantu vztah. 111

Názornou ukázku praktického využití esperanta v um ě lecké oblasti p ř edvedli op ě rní p ě vkyn ě V ě ra Borská za klavírního doprovodu Elišky Urbanové a recitáto ř i Miloš Nývlt, Josef Kožený a František Van ě k. Sv ů j hudební um prezentovalo v místním katolickém kostele Zelené kvarteto („Verda Kvarteto“) , ve složení Miroslav Tyrala, Antonín Sattek, Ladislav Kafka a František Van ě k. V jejich podání zazn ě ly libé tóny z per skladatel ů Dmitrije Stepanovi č e Bortnjanského, Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Antonína Dvo ř áka. Kvarteto neopomenulo ani na velkého p ř íznivce esperanta, hudebního skladatele, Georga Dimitrova. 329 15. až 29. č ervence 1950 a pátý ro č ník LŠE v Doksech, si svým nabitým programem nezadal s ostatními letními aktivitami esperantské nabídky. Osm u č itel ů (Karel Šolc, Vlastimil Severa, Josef Vítek, Josef Kožený, Augustin Pitlík, Stanislav Kamarýt a Václav Šp ů r) v ě novalo svou dovolenou výuce jazyka sto č ty ř iceti kurzist ů m. Na d ě ní v Doksech p ř ednáškami se podíleli Josef Č erný („Artefarita aravedigo ĉe la homo kaj vivo el vidpunkto de atomismo“) , Karel Pí č („ Ŝancoj de la E-literaturo“) , Adolf Malík p ř isp ě l tématem Fašismus a socialistický realismus („Fa ŝismo kaj socialista realismo“) a z „domácích “ Stanislav Kamarýt o Odborných terminologických slovnících v esperantu („Fakaj Terminaroj en Esperanto“) a Historii esperantského hnutí v č eskoslovenských zemích („Historio de la E-movado en ĉeĥoslovakaj landoj“). Augustin Pitlík stejn ě jako p ř edešlý rok p ř ednášel o Fonetice esperanta („Fonetiko en Esperanto“). Na divadelním ve č eru („teatra vespero“) ztvárnili scénku Láska v p ř íslovích („Amo per proverboj“) Valda Vina ř a Eva Suchardová z esperantského divadelního seskupení z Hradce Králové . Eva Suchardová posléze recitovala Hlasy z dály („Vo ĉoj el malproksimo“) za doprovodu Dany Mátlové na piano. Valda Vina ř rozesmál p ř ítomné svým osobitým humorným podáním t ř í písní svatého Vladimíra v p ř ekladu Tomáše Pumpra a s Evou Suchardovou navázali scénkou (lquist a Helena z R.U.R. od Karla Č apka,. Královéhrade č tí divadelníci svou prezentaci uzav ř eli komickou scénkou Radostné podium („La Ĝoja podio“) od Raymonda Schwartze a Strýc je pohodá ř („La onklo estas bonhumora“) . U Máchova jezera („ Ĉe la Lago de Mácha“) daného roku v ů bec dominovaly básn ě a písn ě v č ele stejnojmenných verš ů Augustina Pitlíka a v procít ě né recitaci Evy Nývltové. Ve stejném tónu navázala Eliška Urbanová s básní Sk ř ivánek („Ala ŭdeto“) od Františka Vladimíra Lorenze v interpretaci Anny Svozilové.

329 Esperantista 30.3.1949 (ro č . 4), č . 3, s. 23 – 24; Esperantista 15.9.1949 (ro č . 4), č . 7, s. 49. 112

V hudební č ásti zazpíval Šimek Jsem esperantista („Mi estas esperantisto“) na hudbu Štefana Urbana a satirické verše Julia Baghy. Šimk ů v hluboký bas se dále rozezn ě l p ř i sv ě toznámých tónech Lazebníka sevilského („Barbisto el Sevilla“) Gioacchina Rossiniho a Rusalky Antonína Dvo ř áka, obojí v p ř ekladu Tomáše Pumpra. Ani p ř ítomní slovenští esperantisté nezaváhali, zazpívali a zatan č ili ve svých lidových krojích. Ve vyhlášené literární sout ě ži Kv ě tinové hry („Floraj Ludoj“) ve spisovatelském ringu zvít ě zili v oblasti poezie Karel Pí č , Valda Vina ř , Eliška Urbanová, Marie Kleinbauerová a v próze Štefan Urban. 330 Poslední, v po ř adí šestá LŠE, se konala ve dnech 28. č ervence až 11. srpna 1951. Kurzovné se vyšplhalo na tisíc osmset šedesát šest korun č eskoslovenských a po č et žáku dosahoval i s vyu č ujícími sto šedesáti p ě ti osob (z toho dvacet šest Slovák ů ). 331 Kádr vyu č ujících esperantist ů se rozší ř il o ženu, Magdu Seppovou a p ř i seznamovacím ve č eru v hotelové restauraci U Jelena esperantisty pozdravili nejen zástupce MNV a OB, Slavík, ale také Josef Banas a Pavel Mi č ík za KS Č . P ř ednášková č innost i tentokráte dosahovala vysoké kvality. Rudolf Hromada referoval o Nových knihách v esperantu („Novaj libroj en Esperanto“) , Stanislav Kamarýt o Zákonu a diskusi druhé kapitoly ze Státu a revoluce od Lenina v p ř ekladu V. Demidjuka („Le ĝo kaj diskuto el la dua ĉapitro de Ŝtato kaj revolucio de Lenin tradukita de V. Demidjuk“), Karel Pí č o Esperanto - živém jazyku („Esperanto – lingvo vivanta“) a Adolf Malík O problémech nové Č íny („Pri problemaro de la nova Ĉinio“) . Široké spektrum aktivit p ř es výlet na hrad Koko ř ín, autobusem do H ř enska s lodní p ř epravou po ř ece Labi od Ústí nad Labem, až po tradi č ní akce a shlédnutí historické scénky podle básn ě Antona Pavlovi č e Č echova V ě ze ň na Bezd ě zi na nádvo ř í stejnojmenného hradu, vábilo p ř ítomné esperantisty k ú č asti. Ale i z jejich strany se vyžadovalo zapojení se do programu, zvlášt ě p ř i ve č erech improvizace. V nich zazá ř ili nap ř íklad Eva Suchardová, Josef Kožený, Josef Vítek, Liasová, Sedu ň , Rokycana a další. S nedo č kavostí táborníci o č ekávali i výsledek zápasu ze dne 7. srpna 1951 mezi šachisty LŠE a šachovým kroužkem z Doks, který skonč il vít ě zstvím pro esperantisty 5 ½ ku 4 ½. Jedenapadesátý rok se v Doksech odehrál op ě t ve znamení básní a písní v režii Augustina Pytlíka. Poslucha č i s obdivem naslouchali p ů vodním i p ř eloženým esperantským díl ů m, z nichž n ě kterým se dostalo dokonce zhudebn ě ní. Jména autor ů jako Frá ň a Šrámek,

330 Esperantista 28.2.1950 (ro č . 5), č . 1 - 2, s. 14.; Esperantista 5.10.1950 (ro č . 5), č . 8, s. 60 - 62. 331 Byla-li strava v závodní kuchyni tak o dv ě st ě korun mén ě . 113

Vít ě zslav Nezval, Karel Michael Walló, Kálmán Kalocsay č i Alexandr Sergejvi č Puškin (Dopis od Ta ť ány [„La letero al Tatjana“] zazn ě l jako jediný v ruském originále v podání V ě ry Kožené), se opakovan ě nesly vzduchem esperantskými p ř eklady jejich d ě l. Slavnostní amatérský koncert dne 9. srpna 1951 v restauraci U Jelena nadchl poslucha č e um ě leckým talentem jejich spolutáborník ů . Zden ě k Hršel zahrál na violu k recitálu Evy Suchardové a H. Kulová zazpívala dv ě písn ě od Bed ř icha Smetany za vlastního klavírního doprovodu. Také sbor z „B“ kurszist ů pod vedením Magdy Seppové p ř edvedl sv ů j krátký program a V ě ra Borská z Brna ohromila árií z opery Carmen od Georga Bizeta. Hudební um ě ní prezentovali Kv ě ta Kožená, Ond ř ej Hoffman a Liasová. O dva dny d ř íve v d ě kanském kostele v Doksech, na ve ř ejném, manifesta č ním, mírovém koncert ě klasické hudby rovn ě ž vystoupila operní diva V ě ra Borská a smy č cové kvarteto ve složení Miroslav Tyrala (Ostrava), Ladislav Kafka (Bakov), Josef Fousek (P ř elou č ) a František Van ě k (Karlovy Vary). Josef Fousek sestavil z táborových nadšenc ů sbor, který m ě l rovn ě ž možnost se zde p ř edvést. Na záv ě r pobytu Augustin Pitlík vyhlásil výsledky sout ě že č tvrtého ro č níku Kv ě tinové hry. V kategorii originální básn ě usp ě li Niko Č ekal a jeho Pod zelenou vlajkou! („Sub verdan stelon!“) , Eliška Doubravská-Urbanová s Nimra a Osudná milenka („Nimrou kaj Fatala amatino“) , Marie Kleinbauerová a její Pro č („Kial“) , Ji ř í Ko ř ínek s Deska zve („Disko invitas“) , Karel Pí č („Redintaj tumultoj Kursa legolibro, Epitafo“) a Eva Suchardová s Dopisem z dálky („Letero al malproksimo“) . V p ř ekladu č eských básní do esperanta zabodoval Ji ř í Ko ř ínek („Po ŝa tuko“) od Vít ě zslava Nezvala a v originální esperantské próze podal nejlepší výkon Augustin Č ambál s Toulkami dít ě te („Revoj de l´infano“) .Vít ě znou zhudebn ě nou esperantskou báse ň Cesta Zamenhofova („La vojo de Zamenhof“ ) sepsal Štefan Urban.

20. 2. Karlovy Vary V Karlových Varech p ř istoupili s obdobnou pe č livostí a nápaditostí k letním kurz ů m jako v Doksech. Esperantským patronem se v láze ň ském m ě st ě stal Stanislav Kamarýt, jeho z ř izovateli pak místní esperantský klub (p ř edseda František Van ě k), Institut moderních jazyka, ÚRO a MNV Karlovy Vary. Táborovou administrativu a ubytování pro návšt ě vníky v pensionu Jantar obstarávali Antonín Re č ek a František Mašek. Č ty ř hodinová výuka probíhala v základní škole v Rybá ř ích a odpolední č as v ě novali láze ň skému korzování, návšt ě v ě koncert ů , divadel anebo Mezinárodnímu filmovému festivalu

114

Karlovy Vary („Internacia filmfestivalo Karlovy Vary“) s rozsáhlou nabídku kvalitní filmové produkce. Exkurzemi do Františkových Lázní, Chebu, na hrad Loket a do Mariánských Lázní esperantisté vyráželi za poznáním západních Č ech. Úsp ě šný po ř adatelský pokus z roku 1949 ve dnech 3. až 16. č ervence v cen ě jednoho tisíce sto korun č eskoslovenských esperantisty našt ě stí neodradil, ale svou kvalitou naopak p ř ilákal na p ř íští rok ješt ě více zájemc ů . Do ř ady p ř ednášejících se v roce 1949 za ř adili Rudolf Hromada s tématem Gramatika, její problémy a p ř íklady, Stanislav Kamarýt s Esperantologie, teorie jazyka a historie , František Van ě k O literatu ř e , „repe“ František Patera s p ř ísp ě vkem o své ú č asti na Sv ě tovém kongresu v Malmö (1948) a host Reto Rossetti z Anglie. Volný č as esperantisté vyplnili vlastními improvizovanými ve č ery a hojn ě využívali ve ř ejn ě p ř ístupných spole č enských akcí po ř ádaných pro hosty na ozdravných pobytech. Dne 12. č ervna 1949 se v d ě kanském kostele v Karlových Varech uskute č nil varhanní koncert, který ohromil nejen esperantské poslucha č e. Mezi zdmi barokního chrámu zazpívala V ě ra Borská úryvky z opery Xerxes („Kserkses“) od Georga Friedricha Händela v esperantu a posléze č esky Biblické písn ě Antonína Dvo ř áka. Pokra č ovala v italštin ě árií Caro mia Bena de Giordaniho a latinsky s Ave Maria Charlese Gounoda. To vše za mistrovského varhanního doprovodu Oty Č ermáka, který sólov ě zahrál Toccata a Fuga d- moll Johnanna Sebastiana Bacha a Boelhmannovo („Prezo el Notre Dame“) . Štafetu p ř evzalo Léka ř ské kvarteto („Kuracista kvarteto“) ve složení A. Lepö, Jaroslav Vl č ek, Vl. Hora a František Van ě k. Jejich nástroje naladili poslucha č e na tóny Franze Schuberta (Es-dur), Franze Josepha Haydna (Adagio) a Wolfganga Amadea Mozarta (Ave verum corpus). Modlitbu od Bed ř icha Smetany p ř edvedl sbor Hlahol. Koncert uzav ř el Ota Č ermák s improvizacemi na Svatováclavský chorál („Sankta - Vencesla ĥoralo“). Druhý karlovarský ro č ník v roce 1950 již nabídl celkem t ř i samostatné č trnáctidenní kurzy, a to od 9. do 22. č ervence pro za č áte č níky (patnáct žák ů do dvaceti t ř í let v ě ku pod vedením Antonína Re č ka, Miroslava Vacka a Františka Maška), od 23. č ervence do 5. srpna pro pokro č ilé (dvacet žák ů pod vedením Kálána-Kisse, Františka Málka a Františka Maška) a od 6. do 19. č ervence Vyšší kurz pro vedoucí kurz ů esperanta. Tento kurz a p ř ítomných osmnáct ú č astník ů vzali pod svá u č itelská k ř ídla Rudolf Hromada, Stanislav Kamarýt a Josef Vondroušek. Tisíc osmset korun č eskoslovenských zahrnující veškeré náklady na pobyt, v č etn ě všech výlet ů , se zcela ur č it ě ukázalo být výbornou investicí.

115

Politické školení pro esperantisty p ř ipravil soudruh („kamarado“) Kolá ř z Okresní odborové rady. 332

20. 3. Rožnov pod Radhošt ě m Ve m ě st ě proslavené Valašským muzeem v p ř írod ě , odmotávala ze svého klubí č ka historie LŠE od roku 1949. Po organiza č ní stránce se v rožnovské LEŠ vyznamenali Marie Ska ř upová, Vladimír Slaný, Lýdie Klegová a funkcí programového vedoucího Drahomír Ko č vara. Patronát nad ní p ř ijala místní Osv ě tová beseda a MNV Rožnov pod Radhošt ě m. Za u č itelskou katedrou postupn ě zasedli Vladimír Slaný, František Bláha a Antonín Sattek. 333 Obligátn ě vysoká úrove ň zábavné č ásti letní školy, podpo ř ená osobitým humorem Drahomíra Ko č vary, doplnily výlety na Lysou Horu, Radhoš ť , Pustevny, Bílý K ř íž, Velký a Malý Javorník a do Ond ř ejníku. Od 1. do 15. č ervence 1949 celkem šedesát jeden ú č astník ů , z toho dvacet č ty ř i Č ech ů , t ř icet č ty ř i Moravák ů , t ř i Slováci, pod zkušeným okem vedoucích jazykových hodin pokro č ili v esperantské mluv ě mimo jiné s využitím zp ě vu esperantských písní. Kulturní ve č ery ve Spolkovém dom ě obohatili hudební vložkou Vilhelm Scheiber a Man č alová- Kalousová z brn ě nského klubu. Další rok, ve dnech 16. až 29. č ervence prožilo v malebném Rožnov ě pod Radhošt ě m celkem šedesát ú č astník ů . T ř i skupiny, vždy po dvaceti, vedli Vladimír Slaný (kurz „A“ ), J. Hojdys ( „B“ ) a Rudolf Hromada s Antonínem Sattkem ( „C“ ). Výsledky zkoušek a osm nových u č itel ů esperanta, je na konci pobytu p ř esv ě d č ili, že jejich práce padla na úrodnou p ů du. P ř i jednom z kulturních ve č er ů ostravské „Junularo“ hrd ě p ř edstavilo svého č lena a sou č asn ě violoncellistu Miroslava Tyralu z Ostravského symfonického orchestru. Miroslav Tyral koncertoval také na žádost MNV i pro neesperantské publikum.334 Zvyšující se cena 335 a zhoršující se situace esperantského hnutí v Č eskoslovensku s dalšími faktory zap ř í č inily, že se LŠE ve dnech 15. až 28. č ervence 1951 v Rožnov ě pod Radhošt ě m konala naposledy. Sto patnáct lidí v č etn ě jedenácti u č itel ů z celkem č ty ř iceti p ě ti míst republiky zde pobylo výte č ných č trnáct dní.

332 Esperantista 30.4.1949 (ro č . 4), č . 4, s. 31 – 32; Esperantista 28.4.1950 (ro č . 5), č . 4, s. 30 – 31; Esperantista 15.9.1949 (ro č . 4), č . 7, s. 49; Esperantista 5.10.1950 (ro č . 5), č . 8, s. 60 - 62. 333 S. Kamarýt: Historio de la Esperanto – Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, s. 116; Podle Kamarýta t ě mito vyu č ujícími byli také Ota Ginz, Josef Vondroušek, Ladislav Krajíc a on sám. 334 Esperantista 30.3.1949 (ro č . 4), č . 3, s. 23 – 24; Esperantista 15.9.1949 (ro č . 4), č . 7, s. 49; Esperantista 5.10.1950 (ro č . 5), č . 8, s. 60 - 62; Esperantista 30.4.1951 (ro č . 6), č . 46; Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 64; Esperantista 30.6.1951 (ro č . 6), č . 6, s. 74. 335 Spole č né ubytování 1500,- K č s, ubytování v hotelu 1750 – 1800,- K č s a v soukromí 1610 – 1680,- K č s. 116

Na doprovodném programu tentokráte spolupracovalo ostravské „Junularo“, které do n ě j op ě t za ř adilo violloncelistu Miroslava Tyralu, s Miroslavem Dumbrovským z Háje u Opavy a M. Barto ň ovou z Olomouce. Tane č ní ve č ery za poslechu rádiomagnetofonu, divadelní vystoupení skupiny Ladislava Kyselého z Ostravy č i návšt ě va dvoudenní esperantské výstavky ve Spolkové dom ě , kterou shlédlo dohromady p ř es t ř ista lidí, se navždy zapsalo do pam ě ti ú č astník ů . 336

20. 4. Svit pod Tatrami „Ti kdož dávají p ř ednost horám a horské turistice p ř ed koupáním v rozsáhlém jeze ř e….“ Stejnojmenná výzva lákala esperantské p ř íznivce k aktivní dovolené pod vrcholy Vysokých Tater ve dnech 5. až 19. srpna 1950. Organiza č ní stránku LŠE ve Svitu pod Tatrami p ř ipravil tamní esperantský klub p ř i ROH ve Svitu spolu s MNV Svit pod Tatrami a P ř ípravným výborem z Doks. Ř editelem se stal Augustin Pitlík a hospodá ř em M. Novák z místního klubu. Kvalifikovaní u č itelé (L'udovít Izák, Augustin Pitlík, Zden ě k Raška, Magda Seppová, Antonín Slanina, Karel Šolc, Václav Šp ů r a Eduard V. Tvarožek) op ě t potvrdili své pedagogické um ě ní, které doplnily neopakovatelné zážitky z výlet ů do Dobšinských ledových jeskyní, do krápníkových jeskyní v Domici a na Štrbské pleso. Celkem sto šedesát šest ú č astník ů (sto t ř icet Č ech ů a t ř icet šest Slovák ů ) zakusilo po úhrad ě kurzovného a ubytování v cen ě tisíc sto padesát korun č eskoslovenských (stravování probíhalo zvláš ť , a tudíž bylo nezbytné vzít s sebou potravinové lístky) č trnáct dní napln ě ných od brzkého rána do pozdního ve č era výte č n ě p ř ipraveným programem, který vyvrcholil záv ě re č nými jazykovými zkouškami v ě tšiny p ř ítomných. 337

Reorganiza č ní zm ě ny ve svazu esperantist ů , táhnoucí se od konce prosince 1950, až do do zá ř í 1952 a totální likvidace svazu, esperantist ů m velmi znesnadnilo po ř ádání LET a LŠE. Do svých rukou je však uchopila esperantská mládež, která se dokázala lépe „poprat“ s vytrvalostí v o č ekávání na č asto nejasné a m ě nící se podmínky jejich uskute č n ě ní od z ř izovatel ů svých kroužk ů . Konkrétním p ř ípadem č ekatele na instrukce byl Zájmový kroužek p ř i Osv ě tové besed ě Jednotného národní výboru v Opav ě (ZK p ř i OB JNV v Opav ě ). Trp ě livost se ovšem opavskému „Junularo“ vyplatila. V letech 1952 – 1954 a pak 1958 uspo ř ádali

336 Esperantista 31.5.1951 (ro č . 6), č . 5, s. 64; Esperantista 30.6.1951 (ro č . 6), č . 6, s. 74. 337 Esperantista 30.6.1950 (ro č . 5), č . 6, s. 48; Esperantista 5.10.1950 (ro č . 5), č . 8, s. 60 - 62. 117 na tzv. devatenáctce u Weisshuhnova splavu, v údolí ř eky Moravice u obce Žimrovice, č ty ř i ro č níky LET. Nesmírnou osobní zásluhu na jejich konání m ě li Josef Solnický, starající se o filmovou a fotografickou dokumentaci letních zážitk ů , Jaroslav Kuzník a Vlastimil Novobilský. Mládežníci vnesli do letních esperantských pobyt ů nový elán a p ř edevším p ř ilákali množství svých vrstevník ů k esperantské ideji. 338

20. 5. Lan č ov u Vranovské p ř ehrady Rekordmani v nep ř etržité ř ad ě LET byli (a jsou do sou č asnosti) t ř ebí č tí esperantsté. V sou č innosti s Okresním domem osv ě ty Bed ř icha Václavka v T ř ebí č i a mládežnickou organizací Svazarmu339 p ř ipravovali každoro č ní setkání esperantist ů na louce u St ř íbrné zátoky. Esperantský stanový, pozd ě ji chatový tábor, nabízející dnes širokou škálu výuky jazyk ů , už p ř es padesát let každoro č n ě vítá mladé jazykové nadšence, s jehož po ř ádáním byla p ř es t ř icet let spojena osobnost Pavla Sittauera z T ř ebí č e a pedagogicky do n ě j svého č asu zasáhli také Josef Vítek a herním programem p ř isp ě l Drahomír Ko č vara. P ř írodními i historickými památkami posetá oblast odjakživa zvala návšt ě vníky k výlet ů m na Bítov, na hrad Cornštejn, k prohlídce m ě sta Znojma a p ř edevším ke koupání ve Vranovské p ř ehrad ě . V Lan č ov ě jako první p ř išli s vyložen ě d ě tským esperantským táborem (nap ř . 19. č ervence až 1. srpna 1959), který omezovala v ě ková hranice 11 až 14 let. T ě lesnou zdatnost si n ě kolikrát ov ěř ili ú č astí na Dukelských závodech branné zdatnosti a od roku 1968 vydávali speciální nepravidelný bulletin Ú č astník letního esperantského tábora („SET-ano“), ur č ený výhradn ě pro d ě ní v Lan č ov ě . 340 Za dobu svého trvání na LET do Lan č ova zavítalo nep ř eberné množství host ů z celého sv ě ta, kte ř í se s nadšením zapojili do táborového d ě ní a p ř ibližovali táborník ů m život a kulturu ve svých zemích.

338 E. Votýpková: Esperanto v Č eskoslovensku 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO); LET na tzv. devatenáctce se d ů kladn ě ji v ě nuje stejnojmenná kapitola (s. 35 – 37). 339 Svazarm jako č eskoslovenská branná organizace, fungující od 4. listopadu 1951 v sob ě sdružovala n ě které zájmové odbornosti, které tak byli pod kontrolou, finan č n ě zajišt ě né a vykazovaly oficiální č innost (nap ř . radioamaté ř i, kynologové č i esperantisté). 340 Zprávy Č SEV č ervenec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2, s. 2; Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 4, 7; Zprávy Č SEV kv ě ten 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 1 (21), s. 7; Zprávy Č SEV kv ě ten 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č. 1 (29), s. 9; Zprávy Č SEV ř íjen 1968 (ro č . 10), Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (30), s. 14; Zpravodaj sekce mládeže Č SEV kv ě ten - č erven /1967 (ro č . 2), č . 4, s. 5. 118

21. Esperantské léto 1959 a dál? Ilustraci táborového života v Doksech u Máchova jezera, Karlových Varech, Rožnov ě pod Radhošt ě m, Svitu pod Tatrami, Žimrovicích anebo v Lan č ov ě u Vranovské p ř ehrady doplnily letní kursy v P ř íboru v letech 1954 a 1956 (iniciátor Antonín Sattek), 1955 v Chvalaticích (zde byl také v roce 1952 první tábor organizovaný t ř ebí č skými esperantisty), 1957 v Popelné u Vimperka (Esperantský kroužek v Písku) a 1958 v Županovicích u P ř íbrami (Esperantský kroužek v Dob ř íši). Dv ě etapy ve spojení léta a esperanta, „svazová“ a mládežnická, se tímto uzav ř ely. Letní aktivity v roce 1959 p ř evzal Č SEV, který kv ů li úspo ř e režijních náklad ů a pracovních sil rozhodl o uspo ř ádání LET vždy jen na dvou místech, tzn. v Lan č ov ě a vybrané lokalit ě s cílem p ř em ě nit je na st ř ediska politicko – ideové výchovy esperantist ů .341 První vlaštovka vylet ě la z hnízda ihned v roce 1959 sm ě rem na Letní kolej esperanta (LKE) v Lázních B ě lohrad ve dnech 12. až 25. č ervence. Místní Osv ě tová beseda a Č SEV spojili t ř i kurzy („ A, B + konverzace, C – p ř íprava u č itel ů “ ) v po č tu šedesáti ú č astník ů se slavnostním znovuotev ř ením láze ň ské aleje Dr. L. L. Zamenhofa v parku Bažantnice v ned ě li 19. č ervence 1959 o desáté hodin ě dopolední. Ve č er slavnost pokra č ovala letním karnevalem. Mimo tradi č ní jazykovou výuku s p ř ednáškami o Islandu a Švédsku, vlastiv ě dnými exkurzemi a kulturními ve č ery, odborní funkcioná ř i seznámili esperantisty s pojetím moderní organizace esperantského hnutí, jeho spole č enskými úkoly a zásadami osv ě tové práce. Ideologické referáty o vztahu národní a jazykové problematiky m ě ly za úkol „p ř em ě nit koleje esperanta v d ů ležité instituce esperantského hnutí u nás, jehož cílem je, aby z p ů vodních škol, které m ě ly charakter více mén ě náhodný, se staly zjevné instituce esperantských funkcioná řů .“ 342 Vedle Lázní B ě lohrad mí ř ili esperantisté toho roku na LKE ve dnech 5. č ervence až 18. srpna 1959 ve t ř ech r ů zných turnusech (5. až 18. č ervence kurzy „C, D“ , 19. č ervence až 2. srpna kurzy „B, C“ a 2. až 15. srpna kurzy „A, B“ ) rovn ě ž do Č ervené nad Vltavou. Tito ú č astníci se podívali na hrad Zvíkov č i m ě st Tábor, Písek a Bechyn ě . 343 O rok pozd ě ji se realizovala LKE ve Znojm ě ve dnech 11. až 24. č ervence. 344

341 Zprávy Č SEV prosinec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 4, s. 3. 342 Zprávy Č SEV č ervenec 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2, s. 2; Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 6. 343 Letní esperantské tábory. Zprávy Č SEV ř íjen 1959, Osv ě tový ústav v Praze, č . 3, s. 7. 344 Zprávy Č SEV. Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 4. 119

Pozd ě jší léta se odehrávala, krom ě stabilního Lan č ova, ve znamení pokus ů . V roce 1965 se kv ů li nedostatku zájmu ze strany esperantist ů neuskute č nila naplánovaná LKE na dny 18. až 30. č ervence do Sadské. 345

345 sv: O letní kolej není zájem? Zprávy Č SEV zá ř í 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 2 (18), s. 10. 120

22. Esperanto versus Spole č nost národ ů Esperanto již od dob svého vzniku marn ě hledalo týmového spoluhrá č e, který by svým ochranným štítem odrážel útoky jednotlivých národ ů , pyšných na sv ů j jazyk a kulturu, ale opomíjejících vzájemné hluboké rozdíly, zap ř í č in ě né nedorozum ě ním a vedoucích k nesmyslným válkám. Po první sv ě tové válce vyložila pro esperantisty výhodné karty na st ů l Spole č nost národ ů (1919) jako nadnárodní partner pro všechny zem ě bez rozdílu. Esperantisté v ní vid ě li partnera dle vize Hectora Hodlera, s níž se ztotož ň ovali a hodlali prosadit na mezinárodní scén ě . „Esperantisté jako zárodek budoucí elity mohou postavit na vále č ných ruinách nový, mezinárodní d ů m, jedin ě za p ř edpokladu silného internacionalismu mezi státy.“ Jinými slovy, národní svoboda, demokratická vláda a mezinárodní svaz. Jedin ě v tom esperantisté spat ř ovali svou šanci. Stejn ě jako p ř ed založením UEA v roce 1908 i tentokrát se Hector Hodler ukázal být výborným pozorovatelem s citlivým porozum ě ním pro jednotlivé národní smýšlení. Pochopil, že založení esperantské instituce u vlád z morálních pohnutek muselo nutn ě skon č it fiaskem. 346 R ů žové brýle, jaké esperantist ů m nasadila Spole č nost národ ů jim zakryly o č i v její skute č nou, spíše však slabou pozici mezi státy nov ě uspo ř ádaného sv ě ta. „My všichni dob ř e víme, že životaschopná bude je taková Spole č nost národ ů , pokud se nejen spojí jednotlivé vlády právnickými dohodami, ale také, a to hlavn ě , jestliže národy samy budou prodchnuty duchem vzájemného porozum ě ní. Bez mezinárodního, neutrálního jazyka z ů stanou národy navzájem sob ě cizí, i když je budou spojovat teoreticky mezinárodní konvence. Od Spole č nosti národ ů esperantisté o č ekávají, že si uv ě domí v č as nutno spole č ného dorozumívací prost ř edku.“ 347 UEA využila d ů v ě ry lidí ve Spole č nost národ ů , jejíž velikost se bohužel neslu č ovala s vládnoucími č initeli a rok po jejím založení už žádali mezinárodní dohodu o zavedení výuky esperanta ve školách. Z iniciativy publicisty Edmonda Privata v prosinci 1920 podepsalo a následn ě p ř edložilo jedenáct stát ů (Belgie, Brazílie, Č eskoslovensko, Chile, Č ína, Haiti, Indie, Itálie, Kolumbie, Persie a Jižní Afrika) Valnému shromážd ě ní Spole č nosti národ ů návrh rezoluce s žádostí generálnímu tajemníkovi, aby p ř ipravil zprávu o vyu č ování esperanta ve ve ř ejných školách v č lenských státech. Ten byl zamítnut a Edmund Privat sám

346 Není-li uvedeno jinak, pak pro následující text bylo citováno z díla U. Linse: Nebezpe č ený jazyk (studie o pronásledování esperanta). 1990, s. 34, 35, 36, 37, 39, 40. 347 Hector Hodler o Spole č nosti národ ů . 121 pozd ě ji p ř iznal, že bylo taktickou chybou v tak ranném stádiu p ř edložit tento velmi radikální návrh. Francie se v té dob ě navíc cítila v defenzív ě kv ů li rostoucí prestiži angli č tiny a v proesperantské rezoluci spat ř ovala další ohrožení pozice francouzštiny jako diplomatického jazyka. O rok pozd ě ji op ě t u č inili stejný pokus a tentokrát jej podpo ř ily státy: Albánie, Belgie, Č eskoslovensko, Finsko, Č ína, Indie, Japonsko, Kolumbie, Persie, Rumunsko, Jižní Afrika a Venezuela. V té dob ě navíc existovala zpráva tajemníka Nitobe Inaz ō , hovo ř ící o p ř íznivých dojmech, které získal b ě hem sledování 13. Sv ě tového kongresu v Praze (1921). „Esperanto se stává motorem mezinárodní demokracie a silného spojenectví. Je nutno vzít na v ě domí tento zájem v rozumném, p ř íznivém duchu, pokud chceme studovat otázku tohoto spole č ného jazyka.“ 348 Valné shromážd ě ní Spole č nosti národ ů tentokrát návrh odsouhlasilo a zavázalo se k zjiš ť ování dalších názor ů a informací. V lednu 1922 rozeslal generální tajemník ob ě žník č lenským stát ů m s výzvou o vypracování zpráv o stavu zavád ě ní esperanta do škol. V dubnu téhož roku v Ženev ě následovala Mezinárodní konference o výuce esperanta ve školách, které se ú č astnili u č itelé z dvaceti osmi zemí a oficiální delegáti šestnácti vlád. Její výsledná zpráva vyzn ě la pro esperanto velmi pozitivn ě . Byla oficiáln ě p ř ijata za dokument Spole č nosti národ ů , ale hlavní otázka výuky esperanta ve školách se zástupci dubnové konferenci zprostili a p ř edali ji Komisi pro intelektuální spolupráci („Komisiono por Intelekta Kooperado“). V dusné atmosfé ř e francouzské hegemonie ve Spole č nosti národ ů iniciovali francouzští esperantští odp ů rci kampa ň proti esperantu a poskytli stejn ě jako v letech 1906/1907 b ě hem „Ido – krize“ podporu práv ě „Idu“ , ve snaze podkopat esperantskou pozici. Komise pro intelektuální spolupráci tlaku podlehla a dne 1. srpna 1923 rozhodla, že se již nebude zabývat otázkou vyu č ování esperanta ve školách a vyslovila mín ě ní, že je p ř edevším nutné zam ěř it se na studium živých jazyk ů a cizí literatury. Francouzi hlasit ě argumentovali jazykovou nevhodností esperanta, t ř ebaže se tvrzení o nedostate č né vyjad ř ovací schopnosti um ě lého jazyka nepotvrdilo. Francouzské tažení proti esperantu bylo vedeno obavou, že by Spole č nost národ ů prokázala silnou pozici a zvýšila svou autoritu, p ř ed národním sobectvím a stala se svobodným fórem, které by disponovalo nástroji k donucení kteréhokoliv národa slevit ze svých privilegií.

348 Ellerni. Esperantista 9.11.1950 (ro č . 5), č . 9. 122

Esperanto obdrželo od Spole č nosti národ ů malé vít ě zství o t ř i roky pozd ě ji, a to ve form ě doporu č ení, že m ů že být výborným prost ř edkem v oblasti telegrafie. Sv ě tový telegrafický svaz („Universala Telegrafa Unio“) akceptoval radu Spole č nosti národ ů na svém zasedání v Pa ř íži v roce 1925. 349

22. 1. Boj pokra č uje Spole č nost národ ů formáln ě zanikla v roce 1946, a č koliv už p ř edešlá léta sv ě d č ila o její neefektivnosti a neschopnosti vypo ř ádat se svou rolí. N ě které její struktury se transformovaly do nové nadnárodní Organizace spole č nosti národ ů (OSN). Ta se pro esperantisty stala novým, nad ě jným spole č níkem v boji proti (jazykové) nerovnosti. Speciáln ě pak její odborná organizace UNESCO („United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization“ – Organizace OSN pro výchovu, v ě du a kulturu). T ř ebaže všeobecn ě o č ekávané pou č ení o nezbytnosti upozadit hrdost a otázku prestiže národních jazyk ů , p ř ijetím špan ě lštiny jako t ř etího pracovního jazyka, se i nástupnická organizace OSN ocitla v útrapách jazykového boje. 350 Vzáp ě tí následovaly ruské a č ínské iniciativy za ú č elem získání statutu pracovního jazyka. Na zasedání OSN v prosinci 1948 v Pa ř íži sice z ů staly bez úsp ě chu, ale ruští a č ínští p ř edkladatelé nazna č ili, že sv ů j požadavek budou p ř edkládat opakovan ě . 351 V té dob ě našt ě stí i mezi mnohými významnými osobnostmi nabývalo p ř esv ě d č ení, že je nezbytné v této v ě ci u č init rázný krok. „Nyní se došlo k p ř esv ě d č ení, že nejlepší v ě cí, jež by se mohla u č initi pro mír, bylo by nalézt jazyk, ale kdybychom mohli prost ř ednictvím Spojených národ ů vybrati jazyk spole č ný pro celý sv ě t, jemuž bychom se všichni u č ili vedle svého jazyka vlastního, to by bylo p ř ísp ě vkem pro lepší dorozum ě ní se v budoucnosti.“ 352 Z iniciativy OSN se v roce 1947 prob ě hla podpisová akce na podporu esperanta, která byla ukon č ena k 31. prosince téhož roku. Po se č tení všech podpis ů dne 2. dubna 1948 OSN registrovala 3.002.228 podpis ů , z toho 1.031.464 z Č eskoslovenska, jenž se tímto umístilo na druhém míst ě . Z č eskoslovenských funkcioná řů ji mimo jiné podepsali Antonín

349 Tamtéž. 350 S. Kamarýt: Jazykové potíže v Rad ě bezpe č nosti (P ř eklad z American Esperantist – June 1946). Esperantista 31.12.1946 (ro č . 1), č . 10, s. 97 - 98; „Mluví-li zástupci Spojených stát ů , Velké Británie a Francie, každý svým jazykem, ruský delegát chce ukázati, že má na totéž právo. Druhý d ů vod je psychologický. Ruský zástupce nemohl by mluviti anglicky tak, jak mluví britský a americký delegát.“ 351 W. Solzbacher: Jazykový boj zu ř í ve Spojených národech (P ř eklad Stanislava Kamarýta z American Esperantist-Magazine, February 1949). Esperantista 30.5.1949 (ro č . 4), č . 5, s. 33 – 34. 352 S. Kamarýt: Jazykové potíže v Rad ě bezpe č nosti (P ř eklad z American Esperantist-Magazine, June 1946). Esperantista 31.12.1946 (ro č . 1), č . 10, s. 97 - 98; Eleonor Roosevelt na shromážd ě ní Vyšší školy novin v New York Herold Tribune dne 13. dubna 1946. 123

Zápotocký (p ř edseda vlády), Josef David (p ř edseda parlamentu), Bohumil Laušman (ministr pr ů myslu), Josef Gr ň a (p ř edseda Mezinárodního partyzánského svazu) a monsignor Josef Beran ( č eský kardinál). 353 Také ministr zahrani č í Jan Masaryk vyzval esperantisty v roce 1947, aby se p ř ihlásili za č leny Č eskoslovenské spole č nosti pro mezinárodní styky, spolupracující s OSN. 354 V ř íjnu téhož roku napsal esperantist ů m i krátkou ř e č . „Slyšel jsem o tom, jak se zam ě stnanci v doprav ě zajímají o esperanto. Doprava nejen zmenšila sv ě t, ale umožnila, že spojení, které udržuje, p ř ibližuje lidi r ů zných národ ů . Te ď jde ješt ě o to, aby si všichni rozum ě li. Spole č ná ř e č , nebo také jednota myšlení je, jak to vidíme, dosud hlavní nedostatek. Každý z nás musí ud ě lat n ě co, abychom se dostali na spole č nou kolej. Rozhodli jste se, že Vaším p ř ísp ě vkem je ší ř ení znalostí esperanta. Vítám tuto Vaši snahu a p ř eji Vám hodn ě zdaru. Jan Masaryk v.r.“ 355 Druhé podpisové kolo za podporu esperanta odstartovalo v roce 1965, mimo jiné vyhlášeném Roce mezinárodní spolupráce a trvalo do 31. č ervence 1966. 356 V témže roce také vznikla spolupráce mezi Č SEV a Č eskoslovenskou komisí pro UNESCO. Za Č SEV vystupovala Jana Cíchová a Old ř ich Kníchal. 357 Vst ř ícný krok mezi UNESCO a UEA vyšel na konferenci UNESCO ve Firenze v roce 1950. UNESCO se zavázalo v ě novat zvýšenou pozornost neregistrovaným organizacích a udržovat s nimi neformální vztah. V č ele Mezinárodní komise pro vztahy s neregistrovanými organizacemi („Rilatoj kun neregistaraj organiza ĵoj“) stál č eskoslovenský esperantista Vladimír Her č ík. 358 O t ř i roky pozd ě ji byla na konferenci UNESCO v Montevideu dne 10. prosince 1954 p ř ijata rezoluce č . 8c/DR/116, v níž ozna č ili esperanto jako d ů ležitý faktor pro v ě du, kulturu a výchovu. UNESCO jí vybízelo státy, v nichž se vyu č ovalo esperantu, aby se p ř ihlásili a vstoupili v sou č innost s UEA. T ř icet hlas ů se vyslovilo pro (v č etn ě lidov ě – demokratických stát ů a SSSR), p ě t proti a usnesení bylo naprosto nezávazné. Výsledný

353 Esperantista 28.2.1947 (ro č . 2), č . 1, s. 6 - 8; Svaz esperantist ů v Praze 1947. Esperantista (28.5.1946), ro č . 1, č . 3, s. 25; Esperantista 8.5.1948 (ro č . 3), č . 5, s. 56 – 57; Esperanto v cizin ě . Esperantista 20.9.1948 (ro č . 3), č . 7, s. 80. 354 Esperantista 30.3.1948 (ro č , 3), č . 3, s. 32. 355 Jan Masaryk k esperantist ů m v doprav ě (v ř íjnu 1947). Esperantista 30.3.1948 (ro č . 3), č . 3, s. 31. 356 Zprávy Č SEV b ř ezen 1965, Osv ě tový ústav v Praze, č . 17, s. 6. 357 Zprávy Č SEV prosinec 1966 (ro č . 8), Osv ě tový ústav v Praze, č . 3 - 4 (23 - 24), s. 30. 358 Esperantista 30.4.1951 (ro č . 6), č . 42 - 43; Esperantista 15.10.1951 (ro č . 6), č . 10, s. 120. 124 dokument č . 8c/ADM/SR16 ud ě lil UEA konzultativní statut a uložil generálnímu tajemníkovi UNESCO s UEA spolupracovat. 359 V roce 1960 p ř ijal plenární výbor UNESCO na svém 55. zasedání rozhodnutí za ř adit otce esperanta, Ludvíka Lazara Zamenhofa, mezi významné osobnosti, jejichž výro č í slavil kulturní sv ě t téhož roku. 360 O rok pozd ě ji se UEA stala kandidátem Nobelovy ceny míru, jako organizace, zastupující sv ě tové hnutí za spole č ný, mezinárodní jazyk. 361 Vzájemná spolupráce pokra č ovala i nadále, obzvlášt ě v letech 1977 a 1985 (výzva k č lenským stát ů m zavést esperanto do škol a využít jeho funkce v mezinárodních vztazích). Krom ě poradního hlasu v UNESCO jej má UEA také v UNICEF, Evropském soud ě („Council of Europe“), Organizaci amerických stát ů (“Organization of American States“; OAS) a Mezinárodní organizaci pro standardizaci („International Organization for Standardization“; ISO) . 362

359 NA, f. č . 867, k. 274, inv. č . 1451/1 – 3 (Ministerstvo kultury 1953 – 1956), Esperanto; Rozklad žádosti o povolení ú č asti č sl. delegace na 41. Sv ě tový kongres esperantist ů v Kodani (4. - 11. srpna 1956) a Dopis Gustava Kühlmana z P ř ípravného kongresového výboru v Kodani, adresovaný Velvyslanectví Č eskoslovenské republiky v Kodani, p ř edané k vy ř ízení MZV a MK ze dne 27. b ř ezna 1956. 360 Esperanto ve sv ě t ě . Zprávy Č SEV b ř ezen 1960, Osv ě tový ústav v Praze, č . 5, s. 7. 361 Zprávy Č SEV č ervenec 1961. Osv ě tový ústav v Praze, č . 8, s. 2. 362 http://www.uea.org/info/angle/an_ghisdatigo.html (ze dne 31.03.2010) 125

Záv ě r Obraz esperantského hnutí v Č eskoslovensku v letech 1945 – 1970 ve sv ě tle úst ř edních esperantských periodik byl vskutku ryze informa č ní, č emuž odpovídá i styl diplomové práce. Ovšem s maximální snahou o provázání textu dopl ň kovými informacemi tak, aby nenarušily vyhran ě ný úhel tiskového pohledu. Publikované zprávy zcela korespondovaly s požadavky své doby a stavu, v n ě mž se hnutí práv ě nacházelo. Č asopis Esperantista (1946 – 1951) prolnul po č áte č ní údobí povále č né rekonvalescence SE Č SR, aktivní a slibné rozhození propaga č ních sítí, zavedení vnit ř ní exekutivy, úsp ě šné obnovení v ě tšiny zp ř etrhaných kontakt ů a velkých akcí typu LŠE a LET. To vše se ovšem od za č átku roku 1948 zm ě nilo. V Č eskoslovensku zakomponovaném do struktury stát ů Východního bloku se za č alo s d ů kladnými č istkami, které se v rámci kampan ě proti kosmopolitismu dotkly také esperantist ů . Stále citeln ě jší nátlak nutil esperantisty vstupovat do státem ur č ených masových organizací, aby veškerá zájmová č innost byla pod kontrolou. Esperantské aktivity okleš ť ovaly neustále nová na ř ízení a sm ě rnice, a to i p ř esto, že se na celorepublikovém sjezdu v Liberci v roce 1949 p ř ihlásili jako jedna ze složek v lidov ě – demokratickém Č eskoslovensku. Vn ě jší tlak, který zesílil v roce 1951 po vydání zákona O dobrovolných organizacích a shromážd ě ních, kdy jakákoliv aktivita mimo vytý č ený rámec nebyla možná, vyvrcholil dne 1. ledna 1951. K tomuto datu SE Č SR vystoupil z UEA a osobní iniciativou p ř edsedy Adolfa Malíka navrhl nový svaz ILPE, sdružující esperantisty na bázi proletá ř ského internacionalismu. Závratný „pokrokový projekt“ sice nevešel v platnost, ale č eskoslovenští esperantisté zastoupení nyní ur č eným výborem, sp ě li jako celistvé hnutí do záhuby. Na konci roku 1951 skon č ilo vydávání Esperantisty a o p ů l roku pozd ě ji, k 6. zá ř í 1952 byl SE Č SR rozpušt ě n. Osud ovšem esperantist ů m p ř ál, nebo ť v pr ů b ě hu posledních dvou let fungování svazu do pop ř edí stále z ř eteln ě ji vystupovali mladí esperantisté. Ti neváhali a p ř evzali po absolutním rozpadu svazu iniciativu do svých rukou. Jak již bylo zmi ň ováno v textu, m ů žeme hovo ř it o odvaze a nerozvážnosti jako o vlastnostech obecn ě p ř isuzovaných mladým lidem, které potla č ily obavy z možných problém ů . S úsp ě chem vydávali cyklostylované ob ě žníky Mládeži č i ň se!, Svítání, Jiskra, Volá t ě Praha, Esperantské slovo, Esperanto-mládež aj. a vrhli se do po ř ádání LET a vlastních mládežnických konferencí, č ímž prakticky pokryli veškerou organiza č ní agendu p ř edešlého svazu. Mládežnické tiskové materiály, jejichž nápl ň se týkala klubových sch ů zek jednotlivých kroužk ů podle oblasti vydávaného ob ě žníku,

126 jazykových cvi č ení, kvíz ů č i r ů zných sout ě ží, byly v rámci územní oblasti Opavska, jakožto republikového mládežnického centra, autorkou zpracovány v její p ř edešlé práci a jejich díl č í záv ě ry nyní použity. Krom ě „Junularo“ nabral záchranný kurz esperantského hnutí v Č eskoslovensku po roce 1952 i plze ň ský esperantista Rudolf Burda, jemuž se poda ř ilo s rakouským aktivitistou Antonem Balaguegem ustanovit mezinárodní organizaci MEM (1953) s celosv ě tovým periodikem Mír a č eskoslovenským č asopisem Obránce míru (1953 – 1956). Št ě st ě na v tu dobu stála na stran ě esperantist ů a dovršila své konání realizací olomouckého plánu (1954) v prvních č ervencových dnech roku 1955 v Otrokovicích ustavením TKKE s celostátní informa č ní rubrikou v bulletinu pražského klubu. Otrokovická celostátní sch ů ze mládežník ů a sou č asn ě zemská konference esperantist ů – obránc ů míru tímto vykro č ila vst ř íc znovuobnovení svazu. K ř ivka dosažených úsp ě ch ů se však zlomila již v roce 1956. Sv ů j velký podíl na ní sehrála mezinárodní situace (události v Polsku a Ma ď arsku stejného roku). V šestapadesátém MŠK zakázalo vydávání Obránce míru a ukon č ilo č innost TKKE. Jako blesk z č istého nebe proto p ř ekvapil esperantisty vznik Č SEV v roce 1959. MŠK, které si nemohlo dovolit nechat bez povšimnutí sílu a podporu ve ř ejného mín ě ní esperantist ů m, rad ě ji samo ustanovilo tento oficiální esperantský orgán, jenž zast ř ešoval jako spojka veškerou esperantskou č innost. Sou č asn ě vzniklo centrální periodikum Zprávy Č SEV a s p ř ipomenutím slov pana Iva Železného, které „nikdo [esperantisté] ne č etl“ 363 vycházely až do roku 1968. Život esperantist ů si našel své vlastní koleje, které „ ř ídila“ pléna Č SEV. V pr ů b ě hu deseti let pak vznikaly r ů zné odborné sekce a po ř ádaly se celostátní aktivy. Elán, s jakým mladí esperantisté vstoupili na za č átku padesátých let na esperantské pole sice „p ř ekryl“ jako prost ř edník centrálního z řizovatele MŠK, Č SEV, ale i oni si jako SM Č SEV do roku 1965 v maximální možné mí ř e pokra č ovali v č innostech ve vlastním stylu. Cyklostylované mládežnické ob ě žníky, které se v pr ů b ě hu č asu vyst ř ídaly ve vedení, p ř evzal v letech 1966 - 1968 č asopis SM Č SEV – zpravodaj. Minimáln ě jednou ro č n ě uspo ř ádal SM Č SEV celostátní TAJE a v roce 1967 dokonce mezinárodní seminá ř IJES. T ř i pomyslné vývojové esperantské etapy završilo v roce 1969 znovuobnovení esperantského svazu, tentokráte však na bázi federace Č ES a ZE SSR.

363 Osobní vzpomínky pana Iva Železného ze dne 26. b ř ezna 2010. 127

Funk č n ě - organiza č ní linii esperantského hnutí od roku 1945 doprovázely č ist ě esperantské aktivity a č innosti. Výrazn ě specifické byly LŠE a LET, které „mladí“ i „sta ř í“ esperantisté organizovali s velkou pe č livostí a nápaditostí. Bohaté doprovodné programy sloužily jako doklad o využití esperanta v mnoha umě leckých odv ě tvích. Č trnáctidenní pobyty protkané intenzivní výukou jazyka v r ů zných stupních obtížnosti, vedené p ř evážn ě Cseh – metodou (p ř ímá metoda) obvykle završily jazykové zkoušky. V šedesátých letech se letní koleje esperanta (LKE) p ř em ě nily ve st ř ediska politicko – ideové výchovy. Tato zm ě na se ovšem nesetkala s velkým úsp ě chem a z široké nabídky míst (Doksy u Máchova jezera, Žimrovice, Karlovy Vary aj.), z ů stal nakonec jako jediný Lan č ov. Od roku 1969 pak LET po ř ádala nap ř íklad i Katolická sekce p ř i Č SEV v Herborticích. Na mezinárodní esperantské scén ě se č eskoslovenští esperantisté oficiáln ě ú č astnili sv ě tových kongres ů UEA v letech 1946 - 1949. Následná direktivní opatř ení, zákaz placení individuálních č lenských poplatk ů a rozpad svazu v roce 1952 esperantist ů m nedovolili na sv ě tové kongresy oficiáln ě vycestovat. Pozvání však č eskoslovenským esperantist ů m p ř icházela stále. Opakovan ě tudíž žádali, v ě tšinou ale marn ě , aby se jich mohli ú č astnit alespo ň jako soukromé osoby. V této v ě ci pro č eskoslovenské esperantisty nastala zm ě na až se vznikem Č SEV v roce 1959, shodn ě doprovázaná mezinárodním pootev ř ením zemí východního bloku západu. 364 44. Sv ě tový kongres téhož roku se tak konal v socialistickém Polsku. Č SEV od té doby na sv ě tové kongresy vysílal minimáln ě jednoho svého oficiálního zástupce. V Budapešti na 51. Sv ě tovém kongresu v roce 1966 se č eskoslovenská výprava zapsala dokonce jako druhá nejpo č etn ě jší. Své místo si č eskoslovenští esperantisté vydobili i v rámci kongresových doprovodných program ů a sout ě ží, v nichž nejednou sklidili obdivný aplaus a obsadili p ř ední p ř í č ky stup ňů vít ě z ů . P ř edkládaná diplomová práce je pouhým zlomkem úhlu pohledu na fenomén jménem esperanto. Širokým nám ě tem ke zpracování se jeví tv ů r č í č innost č eskoslovenských esperantist ů , po č ínající u originální esperantské literární č innosti, pokra č ující p ř eklady d ě l autor ů sv ě tových jmen i z hudební branže a kon č e u r ů znorodých propaga č ních materiál ů, jimiž esperantisté poutali širokou ve ř ejnost a seznamovali s ideou esperanta. V úvodu nastín ě ná problematika „protistátní č innosti“ esperantist ů , ke které se esperantisté svým jazykovým zájmem mohli a m ě li ubírat, s tím související studium a zpracování materiál ů bezpe č nostní povahy, jsou velkou otázkou č ekající na odpov ěď , stejn ě jako další nemén ě zajímavá esperantská témata, která lze uchopit z mnoha r ů zných stran.

364 K. Kaplan: Č eskoslovensko v letech 1953 – 1966. č ást 3, Praha SPN 1992, s 90.

128

A ť už je pohled na esperantský fenomén jakýkoliv, esperantisté prožívali sv ů j každodenní život se vším co p ř ináší, tak jako ostatní zájmové č innosti. Období rozkv ě tu st ř ídala období ř ekn ě me udržovací, kdy esperantist ů m chyb ě la aktivita a elán pro spole č nou práci. Faktor ů bylo mnoho, od v této práci p ř edest ř ených funk č n ě – organiza č ních, až po zm ě nu osobních priorit nap ř íklad z d ů vodu založení rodiny č i moderní vlnu jiné č innosti, která esperanto do č asn ě upozadila. Mezinárodní um ě lý jazyk esperanto má své stálé místo mezi ostatními sv ě tovými jazyky a vlastní kulturní prost ř edí, které si p ř es všechny nesnáze a p ř ekážky vybudovalo, jej č iní „živým“ a užite č ným.

129

Seznam použitých pramen ů a literatury

Archivní prameny

Archiv Kancelá ř e prezidenta republiky, Svaz č s. esperantist ů (1933 – 51), Mezinárodní ř e č esperanto Archiv Škoda auto, f. PV ROH, Závodní klub M ě stské muzeum v Č eské T ř ebové, Sbírka historie esperanta v č eských historie NA, f. 861, Odbor IV - rozhlasový (Zákony a na ř ízení), Kurzy jazykové v rozhlase NA, f. 867, Esperanto Soukr. f. Vlastimila Ko č vary, Archiv III. a (Mládežnické hnutí 1950 – 1958, Korespondence, ob ě žníky) Soukr. f. Vlastimila Ko č vary, Archiv IV. a (Esperantský kroužek ZK Ostroj 1960 – 1967, I. Esperantský kulturní festival, Tiskoviny 1961 – 1967) Všeodborový archiv, f. Sekretariát II., Mezinárodní dopisy r ů znými jazyky 1948 Všeodborový archiv, f. ÚRO/KULTURNÍ, Celostátní konference esperantist ů 1955, Zprávy o č innostech závodních klub ů , Závodní kluby (Hodnocení krajských konferencí) 1951, Referát Závodních klub ů

Inventární pom ů cky

FLEGL, Michal - SPURNÁ, Ji ř ina: Inventá ř agendy sekretariátu ÚRO z let 1945 - 1950, Praha 1971. Kol. V. odd.: Ministerstvo informací 1945 - 1953, Praha 1971. KUNA, Ji ř í - SPURNÁ, Ji ř ina: Inventá ř sch ů zí p ř edstavenstva ÚRO z let 1945 - 1960, Praha 1968. MAREŠOVÁ, Milena – NOSKOVÁ, Alena – VAV Ř ÍK, Pavel: Ministerstvo kultury 1953 - 1956, 576 s. PURNOCHOVÁ, R. – KUNT, M.: Seznam archivních pom ů cek (Archivní fondy a sbírky př edkládané ve studovn ě Praha – Chodovec). 2009, 50. s.

130

Tišt ě né prameny

Cent jaroj de Esperanto en Brno. Esperantista Klubo en Brno 2001, 28. s. CHALUPA, Dalibor – ŠAMLA, Ji ř í V.: Verda Stacio (Esperanta almanako de la Ĉeĥoslovaka radio). Brno Radiožurnál 1937, 78 s. KAMARÝT, Stanislav: Historio de la Esperanto - Movado en Ĉeĥoslovakio. Praha 1983, 251 s. NOVOBILSKÝ, Vlastimil: P ř ehled č innosti v domácím a mezinárodním esperantském hnutí. Rkp., zap ů j č eno z osobního vlastnictví autora Studijní programy Č eského vysokového u č ení technického v Praze na studijní v letech 1923 – 1929 (uloženo v Archivu Č VUT) V ě stník Ministerstva školství a kultury 1959, ro č . 15 VOTÝPKOVÁ, Eliška: Esperanto v Opav ě 1945 – 1965. Rkp. bakalá ř ské práce, Opava 2007 (Uloženo na Ústavu Historických v ě d FPF SUO), 58 s.

Literatura

BR Ů ŽEK, Miloslav: Kultura v revolu č ní spole č nosti 1945 – 1976. Praha Univerzita Karlova 1978, 125 s. Č EJKA, Theodor – KRUMPHOLC, Josef: Esperanto (Neutrální jazyk mezinárodní). Byst ř ice pod Hostýnem 1905. 32. s. ECO, Umberto. Hledání dokonalého jazyka v evropské kultu ř e . Praha Lidové noviny 2003, 355 s. ISBN 80-7106-389-4. KAPLAN , Karel: Č eskoslovenensko v letech 1953 – 1966. 3. č ást, Praha SPN 1992 , 146 s. ISBN 80-04-25745-3. KAPLAN, Karel – TOMÁŠEK, Dušan: O cenzu ř e v Č eskoslovensku v letech 1945 – 1956. In. Sešity Ústavu pro soudobé d ě jiny, sv. 22, Praha ÚSD AV Č R 1994, 183 s. ISBN 80- 85270-38-2. KNAPÍK, Ji ř í: Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948 – 1954. Praha Libri 2002, 278 s. ISBN 80-7277-093-4. KNAPÍK, Ji ř í. V zajetí moci (Kulturní politika, její systém a akté ř i 1948 – 1950). Praha Libri 2004, 359 s. ISBN 80-7277-316-X. KURISU, Kei: Co mi dala č eská literatura. Dob ř ichovice KAVA – PECH 1966, 32 s. ISBN 80-85853-20-5.

131

LINS, Ulrich: Nebezpe č ný jazyk (Studie o pronásledování esperanta). 1990, 358 s. ISBN 5- 01-003136-1; Č eský p ř eklad Jind ř išky Drahotové zve ř ejn ě n na www.esperanto.cz se souhlasem autora v roce 2003

Noviny a č asopisy

Esperanto vorto Esperantista La Pacdefendanto Literární noviny Osv ě tová beseda Osv ě tová práce Sekce mládeže Č SEV – zpravodaj Ve č erní Praha Zprávy Č SEV

Pam ě tníci a odborní konzultanti

Podhradská V ě ra (nar. 1939) Polnický Pavel (nar. 1943) Švá č ek Miloslav (nar. 1941) Železný Ivo (nar. 1950) Malovec Miroslav (nar. 1953)

Internetové odkazy www.esperanto.cz www.ikue.org/cz/historio-1/historio1.html http://www.literatura.bucek.name/cehalit/cehalit.html http://www.medy.cz/brno-esperanto/verda_stacio/verda.htm http://www.set-lancov.cz/

132

Seznam p ř íloh

1. Rezoluce VII. sjezdu č eskoslovenských esperantist ů 4. – 6. č ervna 1949 v Liberci 2. Finan č ní zpráva SE Č SR na sjezdu 1949 3. Fotografie esperantist ů na sjezdu v Brn ě 1950 4. Prohlášení monsignora Josefa Berana o esperantu (1947) 5. Esperanto na poštovních známkách (1947) 6. Fotografie ú č astník ů na LŠE v Doksech u Máchova jezera 1948 7. Fotografie japonských d ě lník ů (1951) 8. Medailonek esperantisty Rudolfa Hromady a báse ň Hlášení od Fráni Šrámka v esperantu (1951) 9. Oznámení ze dne 2. ledna 1951 o vystoupení SE Č SR z UEA 10. Esperantský kulturní festival 1967 11. Zápis z 3. plenárního zasedání Č SEV dne 29. ř íjna 1966 v Ostrav ě 12. Plán p ř ednáškové cesty paní Vesny Skaljer-Race v Č SSR 1966 13. Zkušební otázky z d ě jin esperanta – kurz „A“ 14. Zkušební otázky z d ě jin esperanta – kurz „B“ 15. Mezinárodní konference esperantist ů v Otrokovicích 1955 16. P ř evod spolk ů na p ů du Závodních klub ů (1951) 17. Zásady p ř evodu spolk ů ÚMDO Č na základnu Závodních klub ů 18. Zkoušky z esperanta v letech 1947 – 1951 (+ 18. b, 18. c, 18. d)

133

P ř ílohy

134

135

136

137

138

139

140

141

142

143

144

145

146

147

148

149

150

151

Zkoušky z esperanta v letech 1947 – 1951 Údaje převzaty z časopisu Esperantista (1947 – 1951)

Stupe ň č . 1 – zkouška „A“ Stupe ň č . 2 – zkouška „B“

29. února 1947 – Praha Písemnou č ást kvalifikoval Tomáš Pumpr Stupeň č. 1. Komise: Josef Kožený (p ř edseda), Rudolf Hromada, Ota Ginz Ji ř ina Bendová (Havlí č k ů v Brod), František Málek (Karlovy Vary) Stupeň č. 2 Komise: Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Dolfa Bartošík, Ladislav Krajíc, Miloš Lukáš Jaroslav Bujan (Ostrava-Vítkovice), Ji ř í Ko ř ínek (Brno), Marie Schummerová (Úpice)

29. listopadu 1947 – Praha Písemnou č ást klasifikovali Tomáš Pumpr a Stanislav Kamarýt Stupeň č. 1. Komise: Ota Ginz, Josef Vondroušek Jana Cíchová-Schäferová (Praha), Ludmila Kavková (Př erov) Stupeň č. 2 Komise: Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Dolfa Bartošík, Augustin Pitlík Josef Kožený (p ř edseda), Ladislav Krajíc, Miloš Lukáš Zden ě k Hršel (Hradec Králové), Josef Hochmann (Praha), Alois Kubala (Ostrava), Karel Pí č (Poli č ka), Zden ě k Raška (Ostrava), Lidmila Rejthárková (Hradec Králové), Stanislav Vá ň a (Hradec Králové)

31. č ervence 1948 – Doksy Komise: Stanislav Kamarýt, Tomáš Pumpr, Josef Vondroušek Stanislav Kamarýt, Augustin Pitlík, Dolfa Bartošík Josef Kožený, Ladislav Krajíc, Josef Vondroušek Rudolf Hromada, Tomáš Pumpr, Ota Ginz Kontrolu provedl Josef Kožený Stupeň č. 1. Anna Č ubová, Josef Drapák, Josef Eisenreich, Robert Halška, Krista Hole č ková, Zden ě k Jank ů , Ota Jerie, Jan Kožušník, Emil Kutík, Marie Patzaková, Josef Roubínek, Václav R ů ži č ka, Vlastimil Severa, Petr Tichota, Karel Toman, Milan Vítovský, Stanislav Zimek, Miloslav Zvára Stupeň č. 2. František Bláha (Zlín), Marie Bohatová (Kobylí na Morav ě ), Ludmila Kavková (P ř erov), František Knotek (Tábor), Ludmila Kozáková (Tábor), Bohuslav Novotný (Slušovice), Ji ř í Páv (Dolní Pleso), Jan Shán ě lec (Tábor), Emanuel Tuhá č ek (Olomouc), Josef Vašek (Olomouc)

6. listopadu 1948 – Praha Komise: Stanislav Kamarýt, Tomáš Pumpr, Augustin Pitlík, Ota Ginz, Rudolf Hromada Stupeň č. 2 Josef Č erný, Karel Mucha, Adolf Stanuta, Pavel Š ť astný

152

2. dubna 1949 – Brno Komise: Stanislav Kamarýt, Rudolf Hromada, Teodor Kilián, Josef Vondroušek. Stupeň č. 1 18 kandidát ů Stupeň č. 2. Jaromír Palacký (Veselí nad Moravou)

11. č ervna 1949 - Praha Komise: Stanislav Kamarýt, Rudolf Hromada, Josef Vondroušek Stupeň č. 1 Dobromila Bláhová, Antonie Evjáková, Ji ř ina Housová, R ů žena Horáková, Marie Kone č ná, Vojt ě ch Kout, Drahomíra Koutná, Ji ř ina Krilová, Jind ř ich Krej č a, František Krej č í, Vladimír Kucha ř , Vlasta Laga č ová, Rudolf N ě mec, Daniel Prandorfi, Marie Rytí ř ová, Marie Skopalová, Karel Vít Stupeň č. 2 František Omelka (Gottwaldov-Otrokovice), František Sva č ina (Lanžhot)

3. zá ř í 1949 – Praha Komise: Stanislav Kamarýt, Dolfa Bartošík, Rudolf Hromada, Tomáš Pumpr Stupeň č. 1. 3. kandidáti Stupeň č. 2. Jan Blažek (Strakonice), Antonín Lauterbach (Chlumec nad Cidlinou), Ji ř í Pastor (Litvínov), Václav R ů ži č ka (Týništ ě nad Orlicí)

12. listopadu 1949 - Praha Komise: Miloš Lukáš (p ř edseda) Rudolf Hromada, Ladislav Krajíc, Stanislav Kamarýt Ota Ginz (p ř edseda), Pavel Rosa, Josef Vondroušek, Josef Kožený, Augustin Pitlík Stupeň č. 1. Jaromír Babi č ka (Praha), Valja Flašarová (Byst ř ice pod Hostýnem), Jan Neuman (Praha) Stupeň č. 2. Zden ě k Gregoriades (Praha), Robert Halška (Kolín), František Hrdina (Praha), Josef Kavka (P ř íbram), Václav Kotrba (Teplice), Ladislav Kyn č l (Praha), Vlastimil Severa (Doksy), Jaroslava Sichová (Háj ve Slezsku), Miroslav Vacek (Vejprty)

18. února 1950 – Brno Komise: Josef Kožený, Rudolf Hromada, Theodor Kilián, Josef Vondroušek Stupeň č. 1. František Frýbrt, Antonín Herzán, Jaroslava Kone č ná, Libor Ková ř , Bernard Papánek Stupeň č. 2. Marie Adamcová (Brno), Jaromír Hoffner (Brno), Alois Berka (Vsetín), Milada Vondroušková (Brno)

29. č ervence 1950 - Doksy Komise: Ota Ginz (p ř edseda), Stanislav Kamarýt, Augustin Pitlík Stupeň č. 1. Václav Voskovec (Nový Sloup), Vladimír Ko č vara (Rokycany), Jaroslav Kop ř iva (Krupka), Marie Mac ů rková (Olomouc), František Moty č ka (Letohrad), Jaroslav Mráz (Rokycany), Daniel Prandorfi (Gottwaldov), Miroslav Racek (Plzeň ), Jaroslav Suchánek (Chvalkovice),

153

Alois Schwarz (Ústí nad Labem), Ladislav Polévka (Plze ň ), Jan Toufar (Brno), Eliška Urbanová (Praha) Stupeň č. 2. Ond ř ej Hoffmann (Liptovský Mikuláš), Aristid Tinschmidt (Tur č anské Teplice)

29. č ervence 1950 – Rožnov pod Radhošt ě m Komise: Rudolf Hromada (p ř edseda), Josef Kožený, Ladislav Krajíc, Josef Vondroušek Stupeň č. 1. Marie Ambrožová (Brno-Židenice), Marie Č ervenková (Drahotuše), Terezie Endlová (Brno), Vlastimil Ko č vara (Ostrava), Marie Petrová (Liberec), Zden ě k Samek (Ostrava), V ě ra Suka č ová (T ř ebovice ve Slezsku), Ludmila Šloufová (Plze ň ), Dagmar Zezulová (Brno), Bohumil Zýka (Plze ň ), Josef Poncza (Rapice u T ě šína) Stupeň č. 2. Miroslav Dumbrovský (Háj-Chlebi č ov), Arnošt Hojdys (Ostrava), Drahomír Ko č vara (Ostrava), Jaroslav Kuzník (Opava), Ladislav Kyselý (Ostrava), Milan Neuwirth (Ostrava), Antonín Odehnal (Karviná), Vilém Zelní č ek (Brno-Židenice)

19. srpna 1950 – Karlovy Vary Komise: Rudolf Hromada (p ř edseda), Stanislav Kamarýt, Josef Vondroušek Stupeň č. 2. Stanislav Boršek (P ř erov), Jaroslav Dolanský (Hradec Králové), Rudolf Pawlik (Ostrava), Eva Suchardová (Týništ ě nad Orlicí)

5. listopadu 1950 – Hradec Králové Komise: Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Rudolf Hromada, Josef Vondroušek Stupeň č. 1. Rudolf Majd č inský (Duchcov) Stupeň č. 2. Miloš Hlavá č ek (Hradec Králové), Bohumil Novotný (Liberec), František Schwarz (Hradec Králové), Marie Valešová (Liberec)

24. kv ě tna 1951 – Praha Komise: Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Tomáš Pumpr, Dolfa Bartošík, Ota Ginz Stupeň č. 2. Eliška Urbanová (Praha)

11. srpna 1951 - Doksy Komise: Stanislav Kamarýt (p ř edseda), Hromada Rudolf, Josef Kožený, Augustin Pitlík Stupeň č. 1. Zde ň ka Dobiá č ová (Brno), Bohuslav Jakerle (Liberec), Anna Knollová (Brno), Miloš Slabihoud (Vejprty), František Strumínský (Ostrava), Jaroslav Suchánek (Chvalkovice), Karel Šmuch (Ostrava), Anna Veselá (Rokycany) Stupeň č. 2. Augustin Č ambál (Martin), L'udovít Izák (Martin)

27. a 28. č ervence 1951 – Rožnov pod Radhošt ě m Komise: Rudolf Hromada (p ř edseda), Ota Ginz, Ladislav Krajíc, Josef Vondroušek Stupeň č. 1. Ladislav Adamík (Poruba u Svinova), Josef Cink (Albrechtice), František Fara (Bezno), Alois Herold (Ostrava-Hulváky), Bohumír Hozák (Brno), Jan Lukeš (Plze ň ), Luboš Mokryš

154

(Sedlišt ě ), Milan Neubeler (Poprad), Gustav Niemczyk (Old ř ichovice u T ř ince), Jaroslav Paclt (Jablonné), Anna Roubí č ková (Poprad), Milada Strakošová (Ostrava), Jan Werner (Lanškroun), Ludmila Zapletalová (Pardubice), Olga Zázvorková (Most) Stupeň č. 2. Josef Č ermák (Ostrava), Drahomíra Chlubnová (Brno), Marie Jarmarová (Olomouc), Anna Milatová (T ř inec), Vlastimil Novobilský (Opava), Miloslav Racek (Plze ň ), Linhart Rýznart ( Č ty ř icet Lán ů ), V ě ra Suka č ová (T ř ebovice), Miroslav Tyrala (Ostrava), Zden ě k Závodný (Lhotka)

155