Návrh Na Vyhlášení Přírodního Parku Okolí Budče Nature Park Budeč – a Proposal of a New Protected Area
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Bohemia centralis, Praha, 30: 139–160, 2010 Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče Nature Park Budeč – a proposal of a new protected area Václav Cílek¹, Jiří Sádlo² a Vít Zavadil³ 1Geologický ústav AV ČR, Rozvojová 269, Praha 6, CZ-165 00; e-mail: [email protected] 2Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, Průhonice, CZ-252 43; e-mail: [email protected] 3ENKI o.p.s., Dukelská 145, Třeboň, CZ-379 01; e-mail: [email protected] ▒ Abstract. The landscape protection is traditionally focused on undisturbed, often hilly areas located mostly in the chain of frontier mountains. However a new type of protected area – nature park – is intended as “close to nature” area where recreational activities are either the main reason or second main reason (after nature) of protection. The area of Budeč is located some 15 km north of the Prague in deep gorge developed in Proterozoic quartzites, greywackes and shales. These rocks are overlaid by Carboniferrous arcoses, Upper Cretaceous sandstones and calcareous sandstones, Tertiary and Quaternary fluviatile gravels, Young Pleistocene loess and Holocene sediments. The area consists of a mosaic of highly diversified biotopes ranging from floodplain wetland to rock scree fields, pastoral slopes and sunny, dry rock steppes. The vicinity of Budeč belongs to a classical cultural landscape with a number of archaeological sites and the oldest complete building on the area of CR – pre-romanesque rotunda of Budeč. The nature park is proposed to be established for several reasons – to prevent urban sprawl in this area, to protect complex biotopes and to preserve symbolic and national identity values as well. ▒ Key words: landscape ecology, Zákolanský potok, Budeč, Central Bohemia Úvod Přírodní park (zkracováno jako PřP) je definován zákonem č. 114/1992 Sb., a to v §12, odst. 3, tedy v témže paragrafu jako krajinný ráz, k jehož ochraně má mimo jiné sloužit. Podle tohoto odstavce citujeme: „K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který 139 BOHEMIA CENTRALIS 30 není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.“ Server středočeské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (www.prahaastrednicechy.ochranaprirody.cz) uvádí, že „Přírodní park nemá povahu zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení § 14 zákona 114/92 Sb. Území nepožívá plné zvláštní ochrany některého ze zvlášť chráněných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. Přichází v úvahu pro území, v němž jsou soustředěny významné estetické a přírodní hodnoty. Přírodní park vymezuje zákon 114/92 Sb. velmi volně, což umožňuje využití této kategorie pro ochranu a usměrňování využívání částí krajiny, které nemají parametry velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných území.“ Přírodní park odpovídá někdejšímu statutu tzv. oblasti klidu. V roce 1992 se všechna dosavadní místa vyhlášená jako oblasti klidu legislativně stala přírodními parky. Metodika V tomto textu používáme argumenty více autorů (zejména Cílek 2006, Ložek 2006, Krinke 2006, Mourek et al. 2006, Sádlo 2006, Štorch 2006, Vavřín 2006, Zavadil 2006a, b, Zavadil et Baier 2006, Zavadil et al. 2006, Žďárek 2006) publikované ve sborníku „Budeč 1100 let /905–2005/ II. Příroda – krajina – člověk“ a sborníku „Budeč 1100 let /905–2005/ I. Archeologie a historie“ (Kuchyňka 2005, Morkes 2005, Sláma 2005a,b). Dále pak čerpáme i z jiných prací. V textu ovšem tyto autory necitujeme při každé zmínce, ale všechny použité prameny uvádíme v seznamu literatury. V textu používáme kromě termínu Přírodní park Okolí Budče (dále PřP OB) také pracovní označení Budečsko, které se týká okolí Budče v širším slova smyslu zhruba mezi Stehelčevsí, Velkými Přílepy, Kralupy nad Vltavou a Kamenným Mostem. V předkládaném návrhu používáme odborné termíny pro krajinářské hodnocení podle autorů Vorel et al. (2004). Navrhovaný záměr PřP Okolí Budče má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scénáře Spálená země a Klondike, viz dodatek na str. 157–160). Projekt dále počítá s možností vzestupu ekonomické síly (scénáře Klondike a Prosperita). Vůči této možnosti je projekt flexibilní, ačkoli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální předpokládá vývoj blízký scénáři Pohoda s možností pružných přechodů ke scénáři Prosperita. Prakticky to znamená, že koncepce Přírodního Parku nechce plošně konzervovat současný stav nebo se ochranou přírody vracet do dávno minulého stavu tradiční venkovské krajiny, 140 Václav Cílek, Jiří Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení přírodního parku Okolí Budče ale je připravena reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou, Kladnem a Kralupy nad Vltavou. Krajinářská a urbanistická východiska ochrany a řízeného rozvoje Budečska Za krajinářsky hodnotné části Budečska je nutno pokládat především údolí potoků, ve kterých je situována většina zdejších obcí. Tato část území má velkou hodnotu přírodovědnou i kulturní a zároveň se hodí jak k životu místních lidí, tak k rekreaci obyvatel jiných částí středních Čech. Rozvoj těchto území musí být proto takový, aby dosavadní hodnoty neničil, nýbrž je tvůrčím způsobem rozvíjel. Naopak plošiny jež údolí oddělují, a které dnes představují zemědělskou krajinu (viz obr. 6 v barevné příloze), vynikají v širokých lokálních i dálkových pohledových scenériích půvabem nezastavěné krajiny. Zde předpokládáme zachování území pro zemědělství, neporušení krásy nezastavěné krajiny a rozvíjení krajinářské hodnoty krajiny promyšleným strukturováním. Cílem je vytvořit malebnou kulturní krajinu, v níž lidská sídla jsou součástí a jedním z hlavních základů místní krajinné estetiky. Přírodní park proto podchycuje především kvalitní části údolí, která vyžadují větší péči při ochraně krajiny a při změnách územních plánů. Avšak horizont by také neměl být pohledově znečištěn. Cílem PřP je nabídnout lidem vlídné prostředí k životu. Sílící urbanizace této části středních Čech znamená tlak zejména developerů na zástavbu všude na Budečsku a celkem bez ohledu na kvalitu krajiny a na možnost jejího dalšího využití (viz „sídliště“ Holubí Háj Holubice-Kozinec a návrhy na zástavbu polí mezi Holubicemi, Svrkyní a Zákolany). Je samozřejmě otázkou, zda a k jaké výstavbě by skutečně došlo. Na území přírodního parku by ale měly být eliminovány hrubé zásahy do krajinného rázu, které představuje především nová zástavba, jež organicky nenavazuje na původní sídla anebo pohlcení původních sídel do tzv. „sídelní kaše“. Stejně tak by měly být z PřP vyloučeny velkosklady zboží pro kamionovou dopravu apod. Ta vedle ztráty krajinných hodnot (oblast krajinného rázu) představuje i ztrátu identity celého území. Např. v Rakousku přijaly některé regiony zásadu, že povolují jen dva nové domy za rok. To jim umožňuje pozvolna budovat sídlení obraz a zároveň začleňovat nové příchozí do místních komunit, zatímco u suburbií naopak hrozí vytváření nové, nesourodé a někdy konkurující si společnosti. V kvalitních a již osídlených částech Budečska je proto třeba regulovat případnou zástavbu městského typu včetně průmyslu a rovněž velkoplošnou zástavbu vesnickou (satelitní zahradní čtvrti apod.). Zástavbu je třeba omezovat na využití již existujících továrních ruin apod. (brownfields) a na plochy mimo PřP (které ovšem mohou být v majetku obcí zároveň účastných v PřP). Prakticky to znamená, že se obce mohou omezeně rozrůstat převážně s využitím 141 BOHEMIA CENTRALIS 30 vnitřních rezerv v intravilánu (využití brownfields). Např. v centru Zákolan a Otvovic se citlivá nová zástavba hodí a už tam i je. Lze si snadno představit vývoj urbanistiky právě opačný k cílům PřP. Nelze vyloučit, že bez uvážlivého řízení urbanistiky by vývoj osídlení využíval naopak právě údolí (např. vzhledem k cenám pozemků), kde by rozšiřováním vesnic mohly vyrůst nové čtvrti, ale patrně i velkosklady typické pro celé okolí Prahy apod. Úměrně k tomu by nutně vzrostla doprava na existujících silnicích, které jdou většinou právě údolími a přes obce. Nutnost rozšiřování silnic by znamenala další negativní zásah do života obcí. Dopravní zátěž je již neúnosně přetížená a rozšiřovat silnice v úzkých údolích by znamenalo značný problém např. na úkor boření stávající zástavby. S těmito počiny se dnes bohužel běžně setkáváme. Teprve až se údolní části krajiny změní v soustavu suburbií nebo víceméně v souvislou zástavbu a většina přírodních partií bude likvidována, dojde na zemědělskou půdu na plošinách, kde se dodatečně začnou budovat ve fádním plochém terénu parky a rekreační objekty. Podobným scénářům je ovšem žádoucí se vyhnout a návrh PřP je dobrým prostředkem, jak se jich vyvarovat. Krajinářská koncepce PřP Základem koncepce PřP je paprsčitá struktura tamní krajiny. Zcela zásadní pro PřP OB jsou dvě návrší, a to jednak centrálně situované návrší oddělující údolí mezi Zákolany, Blevicemi a Zeměchy, a dále návrší jihozápadně od Zákolan s Národní kulturní památkou Budeč ve svém středu. Ramena tvoří jednotlivá údolí, která jsou krajinářsky a ochranářsky nejkvalitnější. Návrší s paprsčitou strukturou údolí tvoří významnou oblast krajinného rázu značně odlišnou od širšího okolí. Každé údolní rameno je zakončeno některou z obcí, její pozice se však může lišit tím, zda se příslušná obec rozhodne do PřP spadat (zejména obce s esteticky kvalitní tradiční zástavbou, např. Trněný Újezd) nebo chtějí ležet mimo