Světově Proslulé Naleziště Křídové Flóry Vyšehořovice Bei Český Brod - Eine Weltbekannte Fundstelle Von Pflanzen Aus Der Kreide

BOHEMIA CENTRALIS 15

1 2 BOHEMIA CENTRALIS 15

STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1986

Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha

3 Redakční rada

Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák

4 Obsah - Inhalt - Contents

Nekvasilová O. 7 Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců /Brachiopoda/ na chráněných paleontolologických lokalitách Středočeského kraje Distribution of Upper Cretaceous brachiopods /Brachiopoda/ on protected paleontological localities in the Central Bohemian County

Knobloch E. 15 Vyšehořovice u Českého Brodu - světově proslulé naleziště křídové flóry Vyšehořovice bei Český Brod - eine weltbekannte Fundstelle von Pflanzen aus der Kreide

Kolbek J. 29 Příspěvek ke květeně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko Beitrag zur Flora des Landschaftsschutzgebietes Křivoklátsko /Mittelböhmen/

Blažková D. 53 Luční vegetace Průhonického parku Meadows of the park Průhonice

Rivola M. 79 Mechorosty /Fragmenta bryologica/ Die Moose /Fragmenta bryologica/

Příhoda A. 89 Hynutí borůvek na Kokořínsku i v jiných imisních oblastech Absterben des Heidelbeerkrautes in der Gegend von Kokořín sowie in anderen von Immissionen betroffenen Gebieten

5 Ložek V. 103 Holocenní malakofauna od Čelákovic a její význam pro poznání krajinné historie Polabí Holozäne Weichtierfauna von Čelákovice und ihre Bedeutung für die Landachafta- geachichte dea mittelbömisches Elbegebietes

Skoupý V. 113 Střevlíkovití /Coleoptera, Carabidae/ okres Kladno Die Laufkäferarten /Coleoptera, Carabidae/ vom Kladno-Kreis

Smrček - Halina J. 135 Ptáci Tichého údolí a Roztockého háje na severozápadním okraji Prahy v hnízdním období 1973-83 Vögel aus dem Tiché údolí - Tal und den Roztocký háj - Hain am nordwestlichen Stadtrand Prags in ihrer Nistseit 1973-83

Krátká sdělení 143 Kurse Mitteilungen

Redakční uzávěrka 28.2.1985

6 Bohemia centratis, Praha, 15: 7 - 14,1986

Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců(Brachiopoda) na chráněných paleontologických lokalitách Středočeského kraje

Distribution of Upper Cretaceous brachiopods (Brachiopoda) on protected paleontological localities in the Central Bohemian Country

Olga Nekvasilová

Předložený přehled výskytu ramenonožců na již chráněných svrchnokřídových paleontologických lokalitách ve Středočeském kraji nebo na lokalitách navržených pro ochranu podle zákona č. 40/56 Sb. byl sestaven na základě materiálu nalezeného autorkou buď přímo v terénu /v letech 1961-83/, nebo vyseparovaného v laboratoři Ústavu geologie a geotechniky ČSAV v Praze z reziduí získaných proplavením fosiliferních hornin vodou přes síta velikosti ok 0,5 mm. Tento materiál bude deponován v Národním muzeu v Praze. Ramenonožci byli dosud nalezeni na těchto lokalitách: okres Praha-západ: CHPV Kněživka; okres Kolín: CHPV Lom u Nové Vsi, CHPV Lom u Radimi, CRN /návrh/ Skalka u Velimi; okres Kutná Hora: SPR Kamajka, SPR Na Vrších /Kaňk/, CHN Skalka u Žehušic, CRN /návrh/ Starkočský lom. Místem výskytu ramenonožců jsou ve všech zjištěných případech stěny opuštěných lomů nebo lůmků, na kterých můžeme pozorovat transgresi svrchní křídy /cenoman nebo spodní turon/ přes značně nerovné podloží tvořené jednak proterozoickými buližníky /Kněživka/, jednak proterozoickými metamorfovanými horninami /převážně rulami až migmatity/ kutnohorského krystalinika /Lom u Nové Vsi, Lom u Radimi, Skalka u Velimi, Kamajka, Na Vrších, Skalka u Žehušic a Starkočský lom/.

7 1. Schematická kresba části západní stěny CHPV Lom u Nové Vsi /kresleno podle fotografie Nekvasilové z roku 1964/: 1-suť, 2-proterozoické horniny kutnohorského krystalinika /převážně ruly až migmatity/, 3 až 5-svrchnokřídové sedimenty mořského původu /3- balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem, 4- slínovce s organickým detritem a fekálními hlízkami, 5-slínovce s hojnými houbami/;výška kapsy s konglomerátem je asi 3 m /orig. O. Nekvasilová/.

Pro klasifikaci nashromážděných ramenonožců bylo třeba detailně prostudovat pomocí metody sériových nábrusů a jejich celuloidových otisků dosud neznámou vnitřní morfologii schránek, která je u ramenonožců základním klasifikačním kritériem. Toto studium přineslo kladné výsledky u deseti druhů, kdežto u zbývajících dvou druhů /dále uváděných v uvozovkách/ nemohla být vzhledem k silné rekrystalizaci schránek jejich vnitřní morfologie zkoumána. Ve studovaném materiálu jsou zastoupeny tyto druhy: Třída: Inarticulata HUXLEY, 1869 - bezoporní Řád: Acrotretida KURN, 1949 Ancistrocrania gracilis (MUNSTER, 1833) Ancistrocrania sp. Třída: Articulata HUXLEY, 1869 - opornatí Řád: Rhynchonellida KUHN, 1949 Cyclothyris aff. difformis (VALENCIENNES in LAMARCK, 1819) Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, 1973 Řád: Terebratulida WAAGEN, 1883 Sellithyris phaseolina (VALENCIENNES in LAMARCK, 1819) "Terebratula" sp.

8 2. Schematická kresba severozápadní stěny chráněného návrhu Skalka u Velimi /kresleno podle fotografie Nekvasilové z roku 1973: l-suť, 2-proterozoické horniny kutnohorského krystalinika /ruly až migmatity/, 3 až 5-svrchnokřídové mořské sedimenty /3-balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem a hojným organickým detritem - podle S. Čecha, ústní sdělení, s Inoceramus ex gr. pictus, 4-vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami, 5-slínovce s hojnými houbami - podle S. Čecha, ústní sdělení, s Inoceramus ex gr. labiatus/, 6-kvartérní sedimenty; A-kapsa Václav, B-kapsa Veronika; výška kapsy Václav je asi 7 m /orig. O. Nekvasilová/.

Terebratulina chrysalis (SCHLOTHEIM, 1813) "Magas striolaris" SCHLOENBACH, 1868 Argyrotheca ep. B (viz NEKVASILOVÁ,-1983) Řád: incertae sedis Praelacazella lacazelliformis (ELLIOTT, 1953) Thecidiopsis bohemica BACKRAUS, 1959 Bifolium imperfectum (NEKVASILOVÁ, 1967)

Podrobné popisy uvedených zástupců rodu Cyclothyris, Praelacazella, Thecidiopsis, Bifolium a Argyrotheca byly již publikovány (NEKVASILOVÁ 1964, 1967, 1972, 1973, 1983). Komplexní paleontologický výzkum zbývajících taxonů bude součástí studia ramenonožců z české křídové pánve, které je plánováno na období 1986-90. Jak způsob zachování, tak i způsob výskytu uvedených ramenonožců nasvědčuje tomu, že byli na místo svého nynějšího výskytu přemístěni, avšak, jak je možno soudit podle nízkého stupně opracování nalezených schránek nebo misek,

9 Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců /Brachiopoda/ na chráněných paleontologických lokalitách Středočeského kraje

Lokalita Druh horniny obsahující ramenonožce /určeno makroskopicky/

Okres Praha-západ: 2. slínovec CHPV Kněživka 1. konglomerát tmelený organodetritickým vápencem (ZELENKA 1982) 3. slínovec s hojnými houbami Okres Kolín: CHPV Lom u Nové Vsi. 2. slínovec s organickým detritem a fekálními hlízkami 1. balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem písčitý organodetritický vápenec tvořící v kapse B (ZIEGLER 1982)

CHPV Lom u Radimi tmel konglomerátů 3. slínovec s hojnými houbami

CRN Skalka u Velimi 2. vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami /návrh/ 1. balvanový konglomerát s valouny,tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem s hojným organickým detritem

Okres Kutná Hora: slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec SPR Kamajka

SPR Na Vrších /Kank/ slínovec a hojným organickým detritem až organodetritický vápenec

CHN Skalka u Žehušic slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec

CRN Starkočský lom /návrh/ slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec

vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami

Vysvětlivky: c - cenoman, Č - podle J. Čecha /ústní sdělení/, H - stáří horniny stanovené na základě foraminifer /podle J. Hercogové, ústní sdělení/, CHN - chráněné naleziště, CHPV - chráněný přírodní výtvor, M - podle F. MACÁKA et al. (1968), SPR - státní přírodní rezervace, t - spodní turon; ? - nejisté zařazení, + výskyt druhu; podrobná topografická situace lokalit je uvedena v práci 0. NEKVASILOVÉ (1972).

10 Tabulka 1

Stáři Anci- Anci- Cyclo- Cyclo- Selli- "Tére -Tere- "Má- Argy- Praelaca- Bifolium T heci- hor- stro- stro- thyris thyris thy ris bratula bratuli- gas rothe-- zellala imper- diopsis niny crania crania aff zahal- phaise " sp. na stri- ca cazelli- fectum bohe- cilis sp. difformis - kai olina chrysa- olaris sp.B formis mica lis "

t H +

t + + H

t H + +

c? +

? + +

t H +

t H + + + + +

c + + + c t + + + + + + H t H + + + M

t H + + + + +

t H + + + + + + +

t H + + + + +

11 jejich transport byl pravděpodobně velmi krátký. Původním místem výskytu studovaných ramenonožců byl, jak lze usuzovat podle analogických výskytů recentních ramenonožců, vnitřní sublitorál (sensu HEDGPETH 1957), ve kterém tvořili významnou složku sesilního benthosu /sesilní epifauny/. Podle rozdílného způsobu připevnění jedinců k substrátu je možno zde uvedené ramenonožce rozdělit do dvou skupin: do první skupiny patří kranie /Argyrotheca gracilis a A. sp./ a tecidie /Praelacazella lacazelliformis, Thecidiopsis bohemica, Bifolium imperfectum/, jejich jedinci se přicementovávali přímo k podkladu ventrální miskou. V české křídě je často nalézáme přisedlé ke schránkám nebo miskám jiných bezobratlých. Druhou skupinu tvoří rynchonelidní /Cyclothyris aff. difformis a C zahalkai/ a terebratulidní ramenonožci /Sellithyris phaseolina, "Terebratula" sp., T. chrysalis, "Magas striolaris", Argyrotheca sp. B/, kteří se připevňovali svalnatým stvolem k pevnému substrátu. Jako substrát mohl, podobně jako je tomu u ramenonožců žijících v recentních mořích,(viz RUDWICK 1970), sloužit povrch skalnatého dna, valouny, balvany, úlomky hornin a Často také celé nebo fragmentální schránky či misky různých bezobratlých. Zajímavým dokladem o způsobu připevnění některých recentních i fosilních ramenonožců k vápnitému substrátu jsou charakteristicky uspořádané skupinky drobných jamek, které do substrátu vyleptávají rozvětvené konce stvolů. V české křídové pánvi jsem tyto stopy zjistila na schránkách dospělých jedinců terebratulidního ramenonožce Sellithyris phaseolina nalezených v tzv. kapse Václav na lokalitě Skalka u Velimi. Je velmi pravděpodobné, že alespoň část z těchto stop byla vyleptána stvoly jedinců S. phaseolina (viz NEKVASILOVÁ 1975). Podobný jev, kdy mladší jedinci přisedají na schránky dospělých, často ještě žijících jedinců svého druhu, je běžný u recentních ramenonožců (RICHARDSON 1981).

3. Stopy po připevnění stvolu ramenonožců k vápnitému substrátu - vyobrazené shluky drobných jamek byly vyleptány rozvětvenými konci stvolu ramenonožců do povrchu schránek ramenonožců druhu Sellithyris phaseolina nalezených na lokalitě Skalka u Velimi /orig. 0. Nekvasilová/.

12 Komplexní paleoekologické studium ramenonožců vyskytujících se na uvedených lokalitách není zatím možné, protože nemáme k dispozici adekvátní informace o abiotické a biotické složce původního životního prostředí /tab. 1/. Dosud nebyl proveden detailní sedimentologický výzkum fosiliferních svrchnokřídových hornin a rovněž postrádáme moderní revizi svrchnokřídové makrofauny, ve které jsou, kromě ramenonožců, zastoupeni mlži /zejména ústřice/, ostnokožci /lilijice, ježovky a místy i hvězdice a hadice/, cyklostomátní a cheilostomátní mechovky, serpulidní červi, koráli /zejména Moltkia sp. a Synhellia sp./, břichonožci, svijonožci, žraločí zoubky a v tzv. scyphiových opukách též vápnité houby.

S u m m a r y The present paper deals with the distribution of the Upper Cretaceous /the Cenomanian and Lower Turonian/ brachiopods /Brachiopoda/ on the seven palaeontological nature preserves situated in the Central Bohemian County /Czechoslovakia/. In this area two inarticulate brachiopod species and ten articulate brachiopod species were so far ascertained /see tab. 1/. Both the state of preservation and the mode of occurrence of these brachiopods suggest that they were transported, most probably for a short distance only, to their final resting place. Judging from the analogical occurrence of Recent species, the original environment of here mentioned Upper Cretaceous brachiopod species was the inner sublittoral, where they were members of the benthos /sessile epifauna/. Five species of these brachiopods /Ancistrocrania gracilis, Ancistrocrania sp., Praelacazella lacazelliformis, Thecidiopsis bohemica and Bifolium imperfectum/ were attached to the substratum by cementation of the ventral valve and the remaining seven species were attached by a pedicle. The pedicles of the Recent and fossile brachiopods are often divided into hold-fast papillae or rootlets which produce characteristic etching traces by dissolving hard calcareous substrates. In the Bohemian Cretaceous Basin these interesting etching traces were ascertained on the shells of the brachiopod Sellithyris phaseolina found on the locality Skalka near Velim.

Literatura HEDGPETH,J.W., 1957: Classification of marine environments. - in Treatise on marine ecology and paleoecology. - Mem. Geol. Soc. Amer., 67: 17-28. Washington. MACÁK,F. et al., 1968: The Platform Cover of the Bohemian Massif. - Guide to Exeursion 12 AC, International Geol. Congress, XXIII Session, Prague. Praha.

13 NEKVASILOVÁ,O., 1964: Thecideidae /Brachiopoda/ der bohmischen Kreide. - Sbor. geol. Věd, Ě.P, 3: 119-162. Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1967: Thecidiopsis /Thecidiopsis/ bohemica imperfecta n. subsp. /Brachiopoda/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. - Sbor. geol. Věd, Ř.P, 9: 115-136. Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1972: Rod Bohemirhynchia gen. n. a Cyclothyris Mc Coy /Rhynchonellidae/ z české svrchní křídy. - MS: 1-103. Archiv Ústavu geol. a geotech. 5SAV. Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1973: The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris Mc Coy /Rhynchonellidae/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. Sbor. geol. Věd, A. P, 15: 75-117. Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1975: The etching traces produced by pedicles of Upper Cretaceous brachiopods from Bohemia /Czechoslovakia/. Čas. Mineral. Geol., 20: 69-74. Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1983: The genus Argyrotheca /Brachiopoda/ from the Bohemian Cretaceous Basin /Czechoslovakia/. - Čas. Mineral. Geol., 28, 1: 23-30. Praha. RICHARDS0N,J.R., 1981: Distribution and orientation of six articulate brachiopod species from New Zealand. - New Zealand J. Zool., 8: 189-196. Wellington ZELENKA,P., 1982: Chráněný přírodní výtvor Kněživka - významná geologická lokalita pražského okolí. - Bohemia Centralis, 11: 7-16. Praha. ZIEGLER,V., 1982: Mineralogicko-petrografická a paleontologická charakteristika chráněného přírodního výtvoru Lom u Radimi /okres Kolín/. - Bohemia Centralis, 11: 17- 28. Praha.

Adresa autorky: RNDr. Olga Nekvasilová, CSc, Ústav geologie a geotechniky ČSAV, V Holešovičkáca 41, 182 09 Praha 8

14 Bohemia centralis, Praha, 15: 15 - 27, 1986

Vyšehořovice u Českého Brodu — světově proslulé naleziště křídové flóry

Vyšehořovice bei Český Brod — eine weltbekannte Fundstelle von Pflanzen aus der Kreide

Ervín KNOBLOCH

GEOLOGICKÉ POMĚRY NALEZIŠTĚ

Zpočátku sladkovodní, později mořská sedimentace peruckých vrstev /přičemž vznikaly občasné oscilace pobřežní čáry a rozmyvy starších sedimentů/ vyplňovala nerovnosti v předkřídovém reliéfu českého masívu. Jak je z celé oblasti Českého masívu známo, vyznačuje se sedimentace peruckých vrstev častými facielními změnami. Jílovité, písčité a pískovcové vrstvy se vzájemně zastupují, což znesnadňuje vzájemnou korelaci jednotlivých vrstev. Nejinak je tomu i ve Vyšehořovicích /ve starší literatuře Vyšerovice, Wyscherowitz/, kde se setkáváme s litologicky odlišnými profily v místech lomu Stupeckého /západně od obce/, v poválečné těžbě Moravských šamotových a lupkových závodů, n. p., jižně od obce a v současné těžbě jílovce na Kamenné panně mezi Vyšehořovicemi a Horoušany. Území v okolí Vyšehořovic bylo naposled geologicky mapováno KŘÍŽEM et al. (1984). Lokalita náleží do peruckých vrstev. Nejúplnější profil v místě navrženého chráněného naleziště U skal /bývalý lom Stupeckého/ udávají ve své práci FRIČ a BAYER (1900, 1901). Ve zmíněné práci je rovněž publikován nejstarší fotografický snímek zachycující odkryv z roku 1898. Dále je uveden popis profilu, v němž je sled vrstev upraven odshora dolů:

15 4. Topografická situace navrženého chráněného naleziště Vyšehořovice - U skal.

1,0 m rozrušený deskovitý pískovec, 1,0 m lavice hlinitých lupků se sporými rostlinnými otisky, 2,5 m lavice kvádru /nejvyšší vrstva je bohatá na úlomky dřevěného uhlí/, 2,5 m hlinité lupky /z nich nejspodnější 30 cm mocná poloha obsahuje rostlinné otisky, které jsou předmětem našeho zájmu, poznámka autora/, 3 m kvádrový pískovec.

Další profil z bývalého lomu Stupeckého udává VACHTL (1962) z roku 1942 a řadí jej do svého svrchního jílovcového horizontu. Dále uvádím profil, který zastihl dr. S. ČECH /nepublik./ v bývalém lomu Stupeckého v roce 1976: 1,60 m šedé, jemně slídnaté prachovité jílovce, 0,12 m žlutohnědé, jílovité prachovce s písčitou příměsí, 0,60 m žlutohnědé, jemně slídnaté křemenné pískovce, k východu vykliňují, 0,25 m šedé, jílovité prachovce s písčitou příměsí /šmouhovitě rozmístěnou/, hrubě slídnaté, 1,90 m černošedý, jemně slídnatý jílovec /dobře odlučný/ se zbytky flóry, 0,25 m šedé, hrubě slídnaté prachovce, 1,20 m bělošedý, hrubozrnný až středně zrnitý křemenný pískovec s občasnými jílovitými laminami a rostlinným zuhelnatělým detritem,

16 1,70 m bělošedé, křemenné písčité konglomeráty se suboválnými valounky křemene do 1 cm /směrem do nadloží zjemňování/. Fosiliferní polohu s otisky listů mocnosti 0,20-0,30 m lze i dnes snadno odkrýt.

UNIKÁTNOST VYŠEHOŘOVICKÉ FLÓRY Flóra z lokality Vyšehořovice /západně od obce, bývalý lom Stupeckého, dnes je toto místo v topografických podkladech označeno U skal/ byla předmětem intenzivního zájmu výzkumů v letech 1881-1931. Za toto období bylo z této lokality jmenováno 97 rostlinných druhů, přičemž 42 druhy byly definovány na základě nálezů z Vyšehořovic. Vyšehořovice tak poskytly nejbohatší flóru z křídy českého masívu, nejbohatší flóru z cenomanu v Evropě a jednu z nejbohatších křídových flór na světě. Pokud jde o počet druhů, mohou flóře z Vyšehořovic konkurovat pouze některé křídové flóry ze Sovětského svazu, USA a Grónska. Období cenomanu, ve kterém došlo k explozivnímu rozvoji krytosemenných rostlin, má výjimečně velký význam pro poznání evoluce kvetoucích rostlin. Právě toto období je dokumentováno vyšehořovickou flórou. Protože bylo popsáno mnoho druhů právě z Vyšehořovic, bude třeba se k nim stále vracet jako k typovému materiálu, část tohoto materiálu však byla ztracena a tuto část bude třeba doplnit novými sběry. Novými sběry bude třeba doplňovat i staré materiály, neboť se kvalita rostlinných otisků /většinou listů/ zhoršuje vlivem chemismu hornin a zvětrávacích pochodů, kterým jsou tyto fosilie vystavovány. Nový materiál bude rovněž potřebný pro revizní studie starších autorů. Klasická lokalita ve Vyšehořovicích je jedna z mála lokalit s cenomanskou květenou, která je po delší dobu než sto let trvale přístupná. Z tohoto hlediska je tato lokalita vynikajícím a ojedinělým místem pro exkurze, jak se naposled stalo při příležitosti mezinárodního sympozia Pokroky v paleobotanice krytosemenných rostlin, konaného ve dnech 13.-17.6.1977 v Domě vědeckých pracovníků ČSAV v Liblicích. Tohoto sympozia se zúčastnilo 42 účastníků ze 13 států, a to jak evropských, tak mimoevropských /blíže viz KVAČEK - SCHAARSCHMIDT 1978/. Jak uvádějí VELENOVSKÝ a VINIKLÁŘ (1931), byly plotny s vyšehorovickou flórou vyvezeny do celého světa a staly se tak součástí paleontologických sbírek mnoha muzeí. Autor článku měl možnost je spatřit při návštěvách těchto zahraničních muzeí a sbírek: Museum für Mineralogie und Geologie, Dresden, Museum für Naturkunde der Humboldt Universität, Berlin, Bayerische

17 Staatssammlung při Universitäts-Institut für Paläontologie und historische Geologie, München, Museum und Forschungsinstitut Senckenberg, Frankfurt am Main, Naturhistorisches Museum, Wien a katedra geologie a stratigrafie při Université Claude Bernard, Lyon. Srovnávací materiál z Vyšehořovic si mohli s sebou vzít i účastníci zmíněného mezinárodního sympozia. Práce prof. Velenovského o křídové flóře Čech patří mezi hojně citované práce ve světové paleobotanické literatuře. V rámci těchto flór zaujímá právě vyšehořovická flóra nejčelnější místo. Velenovský ji rovněž vyzdvihl ve svých populárně vědeckých článcích (VELENOVSKÝ 1882b, 1883, 1884b, 1886c, 1892, 1948) psaných česky. Několik listů z Vyšehořovic najdeme vyobrazeno ve stěžejním paleobotanickém díle prof. NĚMEJCE (1959, 1963, 1968, 1975), v populárně vědecké příručce HABĚTÍNA a KNOBLOCHA (1982, 1983) nebo v učebnici geologie pro gymnázia (ELIÁŠ et al. 1982, PETRÁNEK et al. 1984). Jak vysvítá z citovaného počtu 50 prací, které mají bezprostřední vztah k vyšehořovické flóře, jde o lokalitu, které byla dosud věnována výjimečně velká pozornost. To vše dokazuje jedinečný význam této dnes již klasické křídové flóry. Jistě také neuškodí, když si v této souvislosti připomeneme slova nestora české křídové paleobotaniky, prof. J. Velenovského, která napsal v roce 1914 /p. 166/: "... a doprovodil-li jsem někdy cizince na památná naleziště u Vyšerovic nebo navštívili-li někteří naleziště karbonská v Čechách, skoro závistivě pohlíželi na bohatství pokladů vědeckých, které přechovává naše vlast". Proto byla v roce 1977 lokalita Vyšehořovice - U skal navržena jako chráněná naleziště. Příslušný návrh byl Střediskem státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje postoupen ministerstvu kultury České socialistické republiky, kde od roku 1977 čeká na vyřízení. Mezitím byla lokalita zčásti oplocena a byla zde zřízena bažantnice.

PŘEHLED PALEOBOTANICKÝCH VÝZKUMŮ Hlavní období výzkumů flóry z lokality Vyšehořovice spadá do období let 1881- 89, během kterých se prof. Velenovský zabýval výzkumem flóry peruckých vrstev (VELENOVSKÝ 1882a, b, 1884a, 1885, 1886a, b, 1887a, b, 1888a, b, 1889). Po čtyřicetileté přestávce se prof. Velenovský vrací s dr. L. Viniklářem ještě jednou k tomuto tématu (VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1926a, b, 1927, 1929, 1931). V mezidobí

18 zasahovali do výzkumu vyšehořovické flóry také někteří jiní autoři: ENGELHARDT (1892), BAYER (1899, 1914) a MAŘÍK (1901). V roce 1900-1901 vyšel celkový přehled do té doby známých druhů z peruckých vrstev (FRIC - BAYER 1900, 1901). Po druhé světové válce byl výzkum našich křídových flór orientován na křídu jihočeských pánví, a pokud jde o perucké vrstvy, zejména na palynologické a paleokarpologické vyhodnocení dosud nezkoumaných objektů. Výzkum byl dále orientován na nově vzniklé odkryvy a technické práce /vrty/. Pokud se prováděl anatomický výzkum zuhelnatělých listových pokožek, nesoustředil se zpravidla na zpracování materiálu z Vyšehořovic. Pouze PACLTOVÁ (1961) řadí listy popisované jako Eucalyptus geinitzii (HEER) HEER k Myrtophyllum geinitzii HEER. KVAČEK (1973, 1978) se zabýval anatomickými výzkumy některých druhů popsaných z Vyšehořovic buď přímo, nebo v rámci zpracování nálezů z klikovského souvrství v jihočeských pánvích (KVAČEK in NĚMEJC - KVAČEK 1975). HLUŠTÍK (1974) se v rámci zpracování všech nálezů rodu Frenelopsis z Čech a Moravy rovněž zabýval vyšehořovickými nálezy - podobně jako druhu Dammarites albens PRESL in STERNB. (HLUŠTÍK 1976). Autor (KNOBLOCH 1969, 1971) sbíral na klasické lokalitě prof. Velenovského a uveřejnil seznam nejběžnějších druhů. Dále studoval (KNOBLOCH 1978) řadu listů dvouděložných rostlin se starobylou nervaturou - mimo jiné také z Vyšehořovic - a upozornil na jejich velký význam pro teorii vzniku listu dvouděložných rostlin.

PŘEHLED ROSTLINNÝCH NÁLEZŮ V tomto přehledu je podán dosud nejúplnější seznam všech rostlinných druhů z Vyšehořovic z navržené chráněné lokality U skal. Protože ve starší literatuře není zpravidla rozlišena flóra z lomu Stupeckého a z lomu Nováka, je tento seznam koncipován v pojetí obou lomů, které spolu těsně sousedí. Tento seznam byl sestaven podle těch prací, ve kterých se jednotliví autoři zabývali přímo vyšehořovickým materiálem. Náhodně zmíněné a převzaté literární údaje nejsou do tohoto seznamu zahrnovány. Ani systematické zařazení jednotlivých nálezů z hlediska přirozené systematiky rostlin se neřeší. Protože si tento článek neklade za cíl revizi vyšehořovické flóry, není tato důležitá stránka vyjasněna ani nejsou navrženy nové nomenklatorické kombinace, které by se sice více blížily pravdě, ale zbytečně by zatěžovaly dosavadní údaje. Bylo by např. správnější řadit druhy rodu

19 Gleichenia k rodu Gleichenites. Pozornost byla věnována pouze správnému psaní jmen /včetně autorských zkratek/ z hlediska nomenklatorických pravidel, např. Platanus laevis (VEL.) VEL. místo nesprávného Platanus laevis VEL. Druhy jsou uvedeny podle hlavních skupin rostlinného systému a uvnitř těchto skupin jsou řazeny podle abecedy. Na prvním místě je uveden druhový název, který se zdá z hlediska našich dnešních znalostí správný. Následují další druhové názvy /synonyma/, které byly použity při zpracování vyšehořovického materiálu. Dále jsou uvedeny literární údaje, které změnily nomenklaturu nebo taxonomii vyšehořovických nálezů, i když byly získány na základě zpracování materiálu z jiných lokalit /zpravidla lépe zachovalého/,nebo mají k problematice přímý vztah. Citace prací, ve kterých byly jednotlivé druhy popsány nebo uvedeny, jsou uváděny tak, aby se dosáhlo co největší přesnosti a úspornosti u uvedení literárních pramenů. Plnou čarou jsou podtrženy ty druhy, které byly popisovány jen z Vyšehořovic, prostrkovaně jsou podtrženy ty druhy, které byly poprvé popsány z Vyšehořovic a později z jiných lokalit. U první skupiny druhů bude třeba provést typifikaci na základě vyšehořovických nálezů, kdežto u druhé skupiny druhů bude třeba provést typifikaci na základě nejlépe zachovalého nálezu z Vyšehořovic nebo z jiné lokality. Podtržené letopočty za jménem autora znamenají, že daný druh z Vyšehořovic byl vyobrazen /např. VELENOVSKÝ 1884a/ Je třeba upozornit, že taxonomická revize vyšehořovické flóry dosud nebyla provedena, což je další důvod, proč by se tato stěžejní lokalita měla chránit, a tak zachovat i budoucím generacím.

HOUBY

Cercospora coriococcum BAYER 1899 Phacidium circuscriptum BAYER 1899 Uredinites cretaceus VELENOVSKÝ 1899 = Puccinites cretaceus VEL. in FRIČ -BAYER 1900. 1901. KNOBLOCH 1969, 1971

KAPRAĎOROSTY Acrostichum cretaceum VELENOVSKÝ 1899 Cladophlebis frigida /HEER/ SEW = Pteris frigida HEER: VELENOVSKÝ 1888a, 1889, BAYER 1914 Dipteriphyllum cretaceum /VEL./ KRASSER: KRASSER 1896 = Platycerium cretaceum VELENOVSKÝ 1889 Drynaria fascia BAYER 1899 Drynaria tumulosa BAYER 1899

20 Filicophvllum dentatum VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Gleichenia crenata VELENOVSKÝ 1888a, 1889 Gleichenia rotula HEER: VELENOVSKÝ 1888a, 1889 Gleichenites zippei /CORDA/ SEWARD = Gleichenia zippei /CORDA/ HEER: VELENOVSKÝ 1888a. 1889 Jeanpaulia carinata VELENOVSKÝ 1888a, 1889 Kirchnera arctica HEER: VELENOVSKÝ 1888a. 1889, VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1927, KNOBLOCH 1969, 1971 Laccopteris dunkeri SCHENK: VELENOVSKÝ 1888a, 1889 Marsilia cretacea BAYER in FRIČ - BAYER 1900 = Marsilia ? sp.: VELENOVSKÝ 1888b = Marsilia cretacea VELENOVSKÝ 1889 /nomen nudum/ Pecopteris socialis HEER, var. oxyloba BAYER: BAYER 1914 Pteris albertini DUNK.: VELENOVSKÝ 1888a. 1889 Salaginella dichotoma VELENOVSKÝ 1888a: VELENOVSKÝ 1889, VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931 Thyrsopteris capsulifera VELENOVSKÝ 1888a: VELENOVSKÝ 1889

NAHOSEMENNÉ ROSTLINY Butomites Cretaceus VELENOVSKÝ 1889 /podle ústního sdělení dr. Z. Kvačka jde o nahosemennou rostlinu/ Ceratostrobus echinatus VELENOVSKÝ 1885a. 1889 Cunninghamites oxycedrus PRESL in STERNB. = Cunninghamia elegans CORDA: VELENOVSKÝ 1885, 1887b, 1889 = Cunninghamia stenophylla VELENOVSKÝ 1885 "Dammara" borealis HEER: KNOBLOCH 1973 = Dammara borealis HEER: VELENOVSKÝ 1889 Dammarites albens PRESL in STERNB.: HLUŠTÍK 1976 = Krannera mirabilis CORDA in RENGER: VELENOVSKÝ 1885, 1889, ENGELHARDT 1892 Elatocladus macilenta /HEER/ SEU. = Juniperus macilenta HEER: VELENOVSKÝ 1885,1889 Ephedropsis cf. strobilifera VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1926a Frenelopsis alata /FEISTM./ KNOBL.: KNOBLOCH 1971, HLUŠTÍK 1974 = Frenelopsis bohemica VEL.: VELENOVSKÝ 1889 Chamaecyoarites sp.: VELENOVSKÝ 1889. FRIČ - BAYER 1900,1901 Inolepis bohemica MAŘÍK 1901 Inolepis imbricata HEER: VELENOVSKÝ = VINIKLÁŘ 1926a Microzamia gibba CORDA: VELENOVSKÝ 1885 Picea cretacea VELENOVSKÝ 1889 Picea protopicea /VEL./ TYROFF: TYROFF 1984 = Pinus protopicea VELENOVSKÝ 1885, VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931 Pinus kettneri VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1926b Pinus quenstedti HEER: VELENOVSKÝ 1885, 1889 Pinus vyšerovicensis VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1927 Plutonia cretacea VELENOVSKÝ 1889

21 Podozamites latipennis HEER: BAYER 1914 Sequoia elongata BAYER 1914 Sequoia heterophylla VELENOVSKÝ 1885, 1889 Sequoia minor VELENOVSKÝ 1889 Widdringtonia graminea /STERNB./ KNOBL.: KNOBLOCH 1969, 1971 = Widdringtonia reichii /ETT./ VELENOVSKÝ 1885. 1887b, 1889, VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931

NAHOSEMENNÉ NEBO KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY Anthoidium involucratum VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Ceratoxylon laterale VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Diceras cenomanicus VELENOVSKÝ 1889 Diplostrobus stupeckyanus VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Eolirion primigenium SCHENK: VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1926, 1931 Spermatostrobus suspectus VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1927

KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY Aralia saportanea LESQU.: BAYER 1914 Araliphyllum daphnophyllum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889, KNOBLOCH 1969, 1971 = Aralia daphnophyllum VELENOVSKÝ 1882a Araliphyllum decurrens /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia decurrens VELENOVSKÝ 1886a Araliphyllum kowalewskianum /SAP. et MAR./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia kowaleskiana SAP. et MAR.: VELENOVSKÝ 1882a Araliphyllum minor /VEL-/ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia minor VELENOVSKÝ 1882a = Araliophyllum minus VELENOVSKÝ 1889 /nomen nudum, minus =ortografická chyba vzhledem k minor/ Araliophyllum propinquum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia propinqua VELENOVSKÝ 1882a Araliphyllum transitivum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia transitiva VELENOVSKÝ 1882a Araliphyllum trilobum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Aralia triloba VELENOVSKÝ 1882a Aristolochia tecomaecarpa BAYER 1899 Banksicarpus cretaceus VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1927 Banksites saportanus VELENOVSKÝ 1884a = Banksiphyllum saportanum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 Benthamia dubia VELENOVSKÝ 1887a Bombacophyllum argillaceum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Bombax argillaceum VELENOVSKÝ 1884a. ENGELHARDT 1892 Bombacophyllum coriaceum VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Callistemon cretaceum VELENOVSKÝ 1889 Carpolithes vyšerovicensis BAYER 1899 Cissophyllum exulum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889

22 Credneria bohemica VELENOVSKÝ 1882a: VELENOVSKÝ 1889, ENGELHARDT 1892, KNOBLOCH 1969, 1971 Credneria arcuata VELENOVSKÝ 1882a = jiný rod než Credneria Cussoniphyllum partitum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889, KNOBLOCH 1978 = Cussonia partita VEL.: VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931 Debeya coriacea /VEL./ KNOBL.: KNOBLOCH 1964, 1969, 1971 = Aralia coriacea VELENOVSKÝ 1886a. Dewalguea coriacea /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 Diplophyllum primigenium /SAP./ KNOBL.: KNOBLOCH 1978 = Hymenaea primigenia SAP.: VELENOVSKÝ 1886a, VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931. Hymenaephyllum primigenium /SAP./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 Eucalyptus harrachi BAYER 1914 Ficus peruni VEL.: ENGELHARDT 1892 Ficus suspecta VELENOVSKÝ 1887a Grevilleophyllum constans /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Grevillea constans VELENOVSKÝ 1884a Halyserites elegans /VEL./ KNOBL.: KNOBLOCH 1978 = Aralia elegans VELENOVSKÝ 1886a = Aralia furcata VELENOVSKÝ 1887a = Aralia elegána /VEL./ VEL.: VELE- NOVSKÝ 1889 Hederophyllum credneriaefolium /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Hedera credneriaefolia VELENOVSKÝ 1882a Hederophyllum primordiale /SAP./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889, KNOBLOCH 1969 = Hedera primordialia SAP.: VELENOVSKÝ 1882a Ingophvllum latifolium /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Inga latifolia VELENOVSKÝ 1886a Kalinaia decatepala BAYER 1914 = Rhozophorocarpus decatepalus /BAYER/ VEL. Et VIN.: VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1926a Leptospermum cretaceum VELENOVSKÝ 1889 "Magnolia" amplifolia Heer: KVAČEK 1978 = Magnolia amplifolia HEER: VELENOVSKÝ 1884a. 1889 Miricophyllum denticulatum VELENOVSKÝ et VINIKLÁŘ 1931 Miricophyllum serratum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Myrica serrata VELENOVSKÝ 1884a Myricophyllum zenkeri /ETT./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Myrica zenkeri ETT.: VELENOVSKÝ 1884a, KNOBLOCH 1969 = "Myrica" zenkeri /ETT./ VEL. sensu VEL.: KNOBLOCH 1971 Myricanthium amentaceum VELENOVSKÝ 1889: VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ 1931 Myrtophyllum angustum /VEL./ KNOBL.: KNOBLOCH 1971 = Eucalyptus angustus VELENOVSKÝ 1887a. 1889 Myrtophyllum geintziiHEER:PACLTOVÁ 1961. KNOBLOCH 1969, 1971 = Eucalyptus geinitzii /HEER/ HEER: VELENOVSKÝ 1887a. 1889 Phyllites bipartitus VELENOVSKÝ 1887a Platanus laevis /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Credneria laevis VELENOVSKÝ 1882a = Platanophyllum laeve /VEL./ NJC: NĚMEJC 1961 Platanus vyšerovicehsis MAŘÍK 1901

23 Premnophyllum trigonum VELENOVSKÝ 1886a = Cissophyllum trigonum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Cissophyllum exulum VELENOVSKÝ 1889 /C. exulum je neexistující druh; VELENOVSKÝ (1889, p. 24) toto jméno vztahoval na nepopsaný druh Premnophyllum exulum - bylo popsáno pouze P. trigonum VEL./ Proteophyllum subtile BAYER 1914 Proteopsis proserpinae VELENOVSKÝ 1889: KNOBLOCH 1971 Salix perucensis VELENOVSKÝ 1887a Sapindophyllum apiculatum /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 Sapindophyllum pelagicum/UNG./ VEL.: VELENOVSKÍ* 1886a, 1889 = Pachira pelagica /UNG./ BAYER: BAYER 1914 Ternstroemiophyllum crassipes /VEL./ VEL.: VELENOVSKÝ 1889 = Ternstroemia crassipes VELENOVSKÝ 1886a Triplicarpus purkynei VELENOVSKÝ et VLNIKLÁŘ 1926a

SOUHRN Z výše uvedeného seznamu vyplývá, že dosud bylo z Vyšehořovic zpracováno 97 druhů, z nichž byly 42 druhy poprvé popsány z Vyšehořovic, dalších 19 druhů je typifikováno buď na základě nálezů z Vyšehořovic,nebo z jiné lokality. Uvedený počet 97 druhů je největší počet druhů, který je znám z jedné lokality v peruckých vrstvách a z evropského cenomanu. Kromě uvedených rostlinných druhů uvádí z Vyšehořovic FRIČ in FRIČ et BAYER (1900, 1901) mlže Unio regularis FRIČ a hmyzí zbytky jako Lamiites simillimus FRIČ a Velenovskya inornata FRIČ kromě různých deformací listů, které uvádí v souvislost s různými drobnými zvířaty. VELENOVSKÝ (1948) interpretuje díry průměru 40 cm a hloubky kolem 1 m v pískovci v podloží fosiliferní lupkové polohy jako stopy veleještěra, kterého pojmenoval jako Vyšesaurus stupeckyanus.

Zusammenfassung Die Fundstelle Vyšehořovice im alteren Schrifttum Vyšerovice, Wyscherowitz/ bei český Brod lieferte die bisher reichste Flora aus dem Cenoman von Europa und eine der reichsten Kreidefloren in der Welt. Aufgedeckt ist die Flora im ehemaligen Steinbruch Stupecký /westlich von der Ortschaft/. Heute wird die Fundstelle in den topographischen Unterlagen als "U skal" /Bei den Felsen/ bezeichnet. Die Flora kommt in einem grauen Schieferton vor, der von rund 5 m mächtigen Sandsteinen und Tonen überdeckt wird. Ein Profil und Abbildung des Steinbruchs findet sich in FRIČ - BAYER (1900). Die Flora wurde insbesondere durch die Untersuchungen von VELENOVSKÝ (1882a, b, 1884a, 1885, 1886a, b, 1887a, b, 1888a, b, 1889), ENGELHARDT (1892), BAYER (1899, 1914), MAŘÍK (1901) und VELENOVSKÝ - VINIKLÁŘ (1926a, b, 1927, 1929, 1931) bekannt. In neuerer Zeit

24 beschäftigten sich mít der Flora PACLTOVÁ (1961), KNOBLOCH (1971, 1978) und KVAČEK (1973). Eine systematisch durchgeführte Revision der älteren Funde liegt nicht vor. Bisher wurden in Vyšehořovice 97 Pflanzenarten gefunden /siehe das Verzeichnis im tschechischen Text/. Von diesen 97 Arten wurden 42 erstmalig aus Vyšehořovice beschrieben /im Verzeichnis sind diese Arten durchlaufend unterstrichen; unterstrichene Jahreszahlen bedeuten, dass die jeweilige Art in der angeführten Arbeit abgebildet wurde/ und müssen daher anhand des Materials aus Vyšehořovice typifiziert werden. Weitere 19 Arten wurden erstmalig aus Vyšehořovice und anderen Fundstellen beschrieben, ohne dass ein bestimmter Typus ausgewählt worden wäre. Die Fundstelle Vyšehořovice iet die einzige reichhaltige Fundstelle von Pflanzen in den Peruc/Perutzer/ Schichten der Böhmischen Masse, die über Hundert Jahre aufgeschlossen ist und auch heute Möglichkeiten zum Sammeln bietet. Aus den erwähnten Gründen wird vorgeschlagen sie unter Naturschutz zu stellen, um sie auch den zukünftigen Generationen zugänglich zu machen.

Literatura

BAYER, E., 1899: Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen.- Sitz.- Ber. Kon. Bohm. Gesell. Wiss., Math.-nat. Cl., 1899, 1-51. Prag. BAYER,R., 1914: Fytopaleontologické příspěvky ku poznání křídových vrstev peruckých.- Arch. přírodověd. Výzk. Čech, 15/3/, 1-66. Praha. ELIÁŠ,M. et al., 1981: Základy geologie pro IV. ročník gymnázii. Experimentální učební text volitelné Skupiny odborných předmětů. Základy ložiskové geologie. - SNTL - Nakl. techn. lit. Praha. HABĚTÍN.V.; KNOBLOCH,E., 1981, 1983: Kapesní atlas zkamenělin. - Státní pedagog, nakl., 1. vyd. 1981, 2. vyd. 1983. Praha. FRIČ,A.; BAYER,E., 1900: Studien im Gebiete der böhmischen Kreideformation. Perucer Schichten. - Arch. naturwiss. Landesdurchforsch. Böhm., 11/2/, 1-180. Prag. FRIČ,A.; BAYER,E., 1901: Studie v oboru křídového útvaru českého. Peruské vrstvy. - Arch. přírodověd. Výzk. Čech, 11/2/, 1-193. Praha. HLUŠTÍK,A., 1974: Nálezy Frenelopsis /Cupressaceae/ v křídě československa a jejich problematika. - Čas. Minerál. Geol., 19, 263-268. Praha. HLUŠTÍK.A., 1976: Contribution to the systematic and leaf anatomy of the genus Dammarites Presl in Sternberg. - Sbor. Nár. Muz. v Prase, Ř. B, 30, 49-70. Praha. KNOBLOCH.E., 1964: Neue Pflanzenfunde aus dem südböhmischen Senon. - Jb. Staatl. Mus. Mineral. Geol. Dresden, 1964, 173-201. Dresden. KNOBLOCH.E., 1969: Nové rostliny z cenomanu českého masívu. - Zpr. geol. Výzk. v roce 1968, 131-132. Praha. KNOBLOCH,E., 1971: Neue Pflanzenfunde aus dem böhmischen und mährischen Cenoman. - N. Jb. Geol. Palaont., Abh., 139, 43-56. Stuttgart. KNOBLOCH,B., 1973: Nomenklatorische und taxonomische Bemerkungen zur Gattung Dammarites Presl in Sternberg. - Z. geol. Wias., 1, 967-973. Berlin.

25 KNOBLOCH,E., 1978: On some primitive leaves from the Upper Cretaceous of the Bohemian Massif. - Palaeontographica, Abt. B, 166, 83-98. Stuttgart. KRASSER,F., 1896: Beiträge zur Kenntnis der Kreideflora von Kunstadt in Mähren. - Beitr. Palaont. Osterr.-Ung. Orients, 10, 113-152. Wien. KŘÍŽ.J., 1984: Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR. List 13-133 Úvaly. - MS. Archiv Ústř. Úst. geol. Praha. KVAČEK,Z., 1973: Cuticular studies in Angiosperms of the Bohemian Cenomanian. - Acta palaeont. pol., 28, 159-170. Krakow. KVAČEK,Z., 1978: Some members of Magnoliaceae from the European Tertiary. - Paleontolog, konfer. ´77 - Univerzita Karlova, 169-182. Praha. KVAČEK,Z.; SCHAARSCHMIDT,F., 1978: International Symposium Advances in Angiosperm Palaeobotany. Liblice /ČSSR/, June 13-17, 1977. - Cour. Forsch.-Inst. Senckenberg, 30, 1-177. Frankfurt a. M. NĚMEJC.F., 1959: Paleobotanika I. - Nakl. ČSAV, Praha. NĚMEJC,F., 1961: Fossil plants from Klikov in S. Bohemia /Senonian/. - Rozpr. Čs. Akad. Věd, Ř. mat. přír. Věd, 71/1/, l-46. Praha. NĚMEJC, F., 1963, 1968, 1975: Paleobotanika II-IV. Nakl. ČSAV. II /1963/, 111/1968/, IV/1975/. Praha. NĚMEJC,F.; KVAČEK,Z., 1975: Senonian plant macrofossils from the region of Zliv and Hluboká /near České Budějovice/ in South Bohemia. – Universita Karlova. Praha. PACLTOVÁ,B., 1961: Zur Frage der Gattung Eucalyptus in der böhmischen Kreideformation. - Preslia, 33, 115-129. Praha. PETRÁNEK,J. et al., 1984: Cvičení k základům ložiskové geologie pro IV. ročník gymnázii. - SNTL - Nakl. tech. lit. Praha. TYROFF,H., 1984: Farne, Koniferen und Angiospermen aus der Oberkreide von Tambergau /Österreich/. - Senckenbergiana lethaea, 65, 237-255. Frankfurt a. M. VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě III. Vyšerovicko, Černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. - Geotechnica, 31, 1-103. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1882a: Die Flora der böhmischen Kreideformation. I. Teil. Beitr. Palaont. Geol. Osterr.-Ung. Orients, 2, 8/1/-32/25/. Wien. VELENOVSKÝ,J., 1882b: Příspěvek ku poznání křídové květeny české. Vesmír, 11, 135- 137, 160-162. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1883: Další příspěvek ku poznání křídové květeny české. - Vesmír, 12, 148-150, 172-174, 212-212. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1884a: Die Flora der böhmischen Kreideformation. II. Teil. - Beitr. Palaont. Geol. Osterr.-Ung. Orients, 3, 1/26/-22/47/. Wien. VELENOVSKÝ,J., 1884b: Další příspěvek ku poznání křídové květeny české. - Vesmír, 13, 196-198, 224-225, 259-261. Praha. ´ VELENOVSKÝ,J., 1885: Die Gymnospermen der böhmischen Kreideformation. = F. Řivnáč. Prag. VELENOVSKÝ,J., 1886a: Die Flora der böhmischen Kreideformation. III. Teil. - Beitr. Palaont. Geol. Österr.-Ung. Orients, 4, 1/49/-14/61/. Wien.

26 VELENOVSKÝ,J., 1886b: Další příspěvek ku poznání křídové květeny české. = Vesmír, 15, 6-8, 30-31, 55-57, 78-80. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1887a: Die Flora der böhmischen Kreideformation. IV. Teil. - Beitr. Palaont. Geol. Osterr.-Ung. Orients, 5, 1/62/-14/75/. Wien. VELENOVSKÝ,J., 1887b: Neue Beiträge zur Kenntnis der Pflanzen des böhmischen Cenomans. - Sitz.-Ber. Kon. Bohm. Gesell. Wiss., Eath.-nat. Cl., 1886, 633-645. Prag. VELENOVSKÝ,J., 1888a: Die Farne der böhmischen Kreideformation. - Abh. Bohm. Gesell. Wiss., VII. Folge, 2, 1-32. Prag. VELENOVSKÝ,J., 1888b: Sitz.-Ber. Kon. Böhm. Gesell. Wiss., Math.-nat. Cl. 1887, 590-598. Prag. VELENOVSKÝ,J., 1888c: V lomech Vyšerovických. - Vesmír, 17, 51-55, Praha. VELENOVSKÝ,J., 1889: Květena českého cenomanu. - Rozpr. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. math. přírodověd., 1889, 1-75. Praha. VELENOVSKÝ, J., 1892: Kapradiny českého útvaru křídového. - Vesmír, 21, 31-33, 54-55, 78-79. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1914: Budoucí úkoly fytopaleontologie v Čechách. - Sas. Hus. Král. čes., 1914, 160-169. Praha. VELENOVSKÝ,J., 1948: Poznámky z křídové flóry. - Příroda, 39, 169-171. Brno. VELENOVSKÝ,J.; VINIKLÁŘ,L., 1926a: Flora cretacea Bohemiae I. - Rozpr. St. geol. Úst. čs. Republ., 1, 1-57. Praha. VELENOVSKÝ,J.; VINIKLÁŘ,L., 1926b: Ein neuer Pinus-Zapfen aus der böhmischen Kreide. - Palaont. Z., 8, 220-223. Berlin. VELENOVSKÝ,J.; VINIKLÁŘ,L., 1927, 1929, 1931: Flora cretacea Bohemiae 11-IV. - Rozpr. St. geol. Úst. Čs. Republ., 2, 1-54 /1927/, 3, 1-33 /1929/, 5, 1-112 /1931/. Praha.

Adresa autora: RNDr. Ervín Knobloch, CSc, Ústřední ústav geologický. Malostranské nám. 19, 118 21 Praha 1

27 28 Bohemia centralis, Praha, 15: 29 - 52, 1986

Příspěvek ke květeně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko

Beitrag zur Flora des Landschaftsschutzgebietes Křivoklátsko (Mittelböhmen)

Jíří KOLBEK

ÚVOD Příspěvek zahrnuje některé vybrané výsledky floristického výzkumu území CHKO Křivoklátsko, které byly zachyceny v průběhu dvacetiletí 1964-84. Úmyslně je vypuštěna velká část materiálu, která se týká lokalit případné zátopy přehrady, zahrnující údolí Berounky a jejích přítoků od obce Zvíkovec až po Roztoky u Křivoklátu, do vrstevnice asi 300 m. Tyto nálezy jsou součástí podrobné studie, která se týká inventarizačního průzkumu oblasti zmíněné zátopy. Rovněž jsou vypuštěny nálezy, o kterých bylo již referováno dříve. Týkají se lokalit Baba u Křivoklátu (KOLBEK, HROUDOVÁ et HROUDA 1980), oblasti Čertovy a Kněžské skály (KOLBEK et PETŘÍČEK 1985) a lokalit druhu Isopyrum thalictroides (MLADÝ et KOLBEK 1976, HAVLÍČKOVÁ 1980). Dále uvedené taxony byly vybrány tak, aby měly vztah i k navrhovanému souboru skupin druhů, které byly pro tuto oblast kategorizovány do pěti skupin z hlediska ochranářské a chorologické indikace (cf. MLADÝ et KOLBEK 1985). Nejsou zde proto uvedeny obecně se vyskytující druhy. Kromě doplnění znalostí o rozšíření několika běžnějších druhů v tomto prostoru se podařilo zjistit nebo ověřit lokality některých,pro tuto oblast vzácnějších druhů rostlin. Jsou to především:

Achillea nobilis, Aconitum vulparia, Agrostis vinealis, Allium scorodoprasum (cf. HAVLÍČKOVÁ 1980), Anemone sylvestris (cf. SKALICKÝ et SKALICKÁ 1975), Aphanes arvensis, Cephalanthera rubra, Cerasus fruticosa (cf. SKALICKÝ et SKALICKÁ 1975),

29 Cirsium pannonicum, Collomia grandiflora (cf. HAVLÍČKOVÁ 1980), Consolida orientalis, Coronopus squamatus, Cruciata glabra, Goodyera repens, Hieracium echioides (cf. SKALICKÝ et SKALICKÁ 1975), Hieracium rothianum, Lnula britannica, lnula salicina, Limosella aquatica, Lysimachia nemorum, Myosurus minimus, Orchis morio, Orchis ustulata, Orthantha lutea, Potentilla rupestris, Pulmonaria angustifolia, Pulmonaria angustifolia x obscura = P.x notha, Saxifraga tridactylites, Senecio vernalis, Stipa capillata (cf. SKALICKÝ et SKALICKÁ 1975), Symphytum x uplandicum, Thalictrum minus (cf. HAVLÍČKOVÁ 1980), Veronica austriaca, Vinca minor, Viola mirabilis, Vulpia myuros.

Nomenklatura taxonů je uvedena převážně podle práce NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK /red./ (1982). Floristický výzkum Křivoklátska je ve srovnání se sousední oblastí českého krasu poznamenán menším množstvím prací a mnohem menší prozkoumaností. V posledních letech byly, kromě již zmíněných prací, některé výsledky shrnuty v dalších publikacích (KOLBEK 1972, SKALICKÝ et SKALICKÁ 1975, RIVOLA 1976, JESLÍK et KOLBEK 1978, MLADÝ 1983 a KOLBEK 1983). Další práce se týkají geobotanické problematiky. Přehled botanického výzkumu a mnoho údajů se zvláštním zřetelem na východní část Křivoklátské pahorkatiny uvádí HAVLÍČKOVÁ (1980). Tato dlouhodobá práce je rovněž poznamenána pomocí některých kolegů, s kterými jsem se společně zúčastnil mnoha exkurzí. Jsou to především dr. F. Mladý, dr. V. Petříček a dr. Zdena Hroudová a Lubomír Hrouda, CSc. Všichni mně nezištně nabídli svoji pomoc a jejich zásluhou se exkurze staly i příjemným přátelským setkáním, a proto jim srdečně děkuji.

SEZNAM LOKALIT

1. Lužná, Krásná Dolina - východně obce svahy severovýchodně od soustavy několika rybníčků. 2. Lužná, Krásná Dolina - lesní porosty v okolí kóty Vrchová. 3. Nový Dům - lesní porosty v okolí kóty Dlouhý hřeben, 3,5 km severně od osady. 4. Lužná, Skelná Huť - jihovýchodně od obce. 5. Lužná, Belšanka - východně od obce. 6. Nový Dům - okolí hájovny U Tří Stolů severně od osady. 7. Lužná - lesní svahy a louky v okolí Bartoňského rybníka jižně od obce. 8. Rakovník - travnaté porosty na severovýchodním okraji města u Šamotky. 9. Rakovník - lesní porosty asi 0,5 km severozápadně od kóty špičák východně od města.

30 10. Rakovník - travinné porosty a meze na východním okraji města tzv. Na Spravedlnosti. 11. Rakovník - louky a les v okolí hájovny Na Hané východně od města. 12. Nový Dům - louky a lesní porost severozápadně od hájovny Míče západně od osady. 13. Rakovník - travnaté lesní porosty v okolí Bělidla na jihovýchodním okraji města. 14. Rakovník - lesní porosty U Skoupých asi 1,5 km jihovýchodně od okraje města 15. Ryšín - skály nad tratí. 16. Lašovice - okolí železniční stanice a intravilán obce. 17. Lašovice - údolí Rakovnického potoka, asi 0,5 km východně od železniční stanice. 18. Pustověty - louky a okolí lomu asi 1 km severně od obce. 19. Pustověty - okolí Rakovnického potoka asi 0,7 km severovýchodně od obce. 20. Pustověty - okolí Rakovnického potoka asi 1,2 km východně od obce. 21. Křivoklát - lesní porosty v okolí křižovatky silnic u hájovny Písky severně od obce. 22. Pustověty - travnaté porosty asi 1 km severozápadně od obce. 23. Pustověty - intravilán obce. 24. Městečko - skála a širší okolí na levém břehu Rakovnického potoka asi 0,5 km severozápadně od obce. 25. Městečko - intravilán obce. 26. Křivoklát - svahy Brdatky jihovýchodně od obce. 27. Zbečno - údolí Klíčavy od obce k přehradě. 28. Pustověty - lesy při potoce jihozápadně od obce. 29. Kalubice - intravilán obce. 30. Zbečno - skála 1,2 km severozápadně od mostu na levém břehu Berounky. 31. Zbečno - stráň při odbočce na Klíčavu. 32. Městečko - údolí Rakovnického potoka 0,8 km jihovýchodně od obce. 33. Křivoklát-Amalín - skála na levém břehu Berounky asi 0,5 km severovýchodně od obce. 34. Zbečno - okolí kóty Pěnčina východně od obce. 35. Sýkořice - vrch Koza, 1 km severovýchodně od obce. 36. Nižbor - údolí Pohodnice, od zříceniny Jinčova k soutoku. 37. Velká Buková - lesní porosty kolem kóty Čepina severozápadně od obce. 38. Křivoklát - intravilán obce při Rakovnickém potoce. 39. Křivoklát-Amalín - intravilán obce. 40. Zbečno - skály na pravém břehu řeky jihozápadně od nádraží. 41. Sýkořice - okolí lomu na západním okraji obce. 42. Sýkořice - stráně asi 0,5 km východně od obce. 43. Nižbor, Benešův luh - severně od obce. 44. Tytry - při silnici mezi Skřivaní a křižovatkou v okolí Obecního kopce. 45. Újezd nad Zbečnem - skály na pravém břehu řeky 0,3-1 km od nádraží. 46. Zbečno - okolí lomu asi 0,5 km jižně od obce. 47. Křivoklát - stráně při železniční trati na pravém břehu Rakovnického potoka. 48. Křivoklát - skály při ústí Rakovnického potoka do Berounky.

31 49. Křivoklát - skalnaté svahy na levém břehu řeky od ústi Rakovnického potoka pod kótu Baba jižně od obce. 50. Křivoklát - louky a lesní porosty v okolí kóty Sokolí jižně od obce. 51. Roztoky - okolí lomu při silnici na levém břehu řeky. 52. Křivoklát - jehlovitá skála zvaná Spičatka pod vrchem Baba jižně od obce. 53. Častonice - louky v okolí silnice 0,5 km severně od obce. 54. Újezd nad Zbečnem - skály na pravém břehu řeky jižně od osady Dubina. 55. Račice - travnaté svahy a skály na pravém břehu řeky západně od obce. 56. Račice - levý břeh řeky, skála u jezu severozápadně od obce. 57. Račice - skála na levém břehu řeky severně od obce. 58. Račice - skály na levém břehu řeky 0,5 km severovýchodně od obce. 59. Nižbor - doubravy při silnici 0,5 km severozápadně od zámku Dřevíč. 60. Častonice - pravý břeh řeky 0,8 km severovýchodně od obce. 61. Žloukovice - skály na levém břehu řeky v SPR Kabečnice severně od obce. 62. Žloukovice - od ústí Žloukavy k Račicím. 63. Žloukovice - pravý břeh řeky 1 km severozápadně od obce. 64. Žloukovice - skalnaté svahy na levém břehu řeky jižně od SPR Kabečnice a severovýchodně od obce. 65. Nižbor - les 0,5 km jihozápadně od zámku Dřevíc. 66. Velká Bukové - okolí křižovatky silnic 1,5 km jihovýchodně od obce. 67. Roztoky - stráně jižně od obce a východně od silnice do Karlovy Vsi. 68. Roztoky - svahy na jihovýchodním okraji obce, mezi železnici a silnicí. 69. Častonice - louky při jihozápadním okraji obce. 70. Častonice - skalnaté svahy jihovýchodně od obce. 71. Račice - okolí hájovny zvané Kolouch západně od obce. 72. Tytry - údolí potoka západně od Tyterského mlýna a jihovýchodně od obce. 73. Skřivan - intravilán obce a nejbližši okolí. 74. Skřivan - východní svahy nad Všetatským potokem východně od obce. 75. Skřivan - porosty jihovýchodně od obce až k soutoku Tyterského potoka a Všetatského potoka. 76. Skřivan - kóta Valachov jihovýchodně od obce. 77. Roztoky - svahy vrchu Hák na pravém břehu řeky jihovýchodně od obce. 78. Roztoky - stráně na jihozápad od Čertova luhu jihovýchodně od obce. 79. Žloukovice - intravilán obce. 80. Žloukovice - svahy při trati na levém břehu řeky v blízkosti mostu východně od obce. 81. Žloukovice - svahy na levém břehu řeky asi 0,5 km jihovýchodně od obce. 82. Nižbor - porosty v okolí ohybu silnice 1,5 km severozápadně od obce. 83. Žloukovice - údolí potoka 0,7 km jižně od obce. 84. Žloukovice - skály na levém břehu řeky 1,5 km jihovýdhodně od obce. 85. Žloukovice - skály na levém břehu řeky severně od lokality Čerchov a jihovýchodně od obce.

32 86. Nižbor - lesnaté svahy nad tratí při ústí Vuznice západně od obce. 87. Nižbor - skály a les nad trati asi 1 km západně od obce. 88. Branov - okolí potoka Klucná východně od kóty Mokřinka. 89. Žloukovice - stráně na pravém břehu řeky 0,8 km severozápadně od lokality Čerchov. 90. Žloukovice - skála Čerchov jihovýchodně od obce. 91. Nižbor - svahy nad tratí na západním kraji obce. 92. Byskov - stráně v okolí kóty Kluk severně od obce. 93. Nižbor - skály na levém břehu řeky asi 0,5 km od okraje obce. 94. Svinařov, Ostrý vrch - západně od obce. 95. Hýskov - stráně na levém břehu řeky proti Stradonicím. 96. Karlova Ves - svahy západně od vrchu Rysová a severovýchodně od obce. 97. Týřovice - okolí Kouřimecké myslivny severovýchodně od obce. 98. Týřovice, Velká Pleš - severovýchodně od obce. 99. Karlova Ves, SPR Vysoký Tok - severozápadně od obce. 100. Nový Jáchymov - lesní porosty jižně od silnice a západně od Červeného kříže. 101. Týřovice, Týřovické skály - východně od obce. 102. Karlova Ves - jižně od hájovny Emilovna při silnici a západně od obce. 103. Otročiněves - svahy při severním okraji obce. 104. Otročiněves - údolí Habrového potoka 0,7 km východně od obce. 105. Beroun - svahy východně od Zdejciny a severozápadně od města. 106. Týřovice - svahy Vysokého vrchu na pravém břehu řeky východně od obce. 107. Karlova Ves -okolí hájovny Jelenec 3,5 km západojihozápadně od obce. 108. Týřovice - svahy nad Úpořským potokem 0,7 km jihovýchodně od zříceniny Týřova. 109. Broumy - skalnaté ostrohy nad Úpořským potokem 1 km jihovýchodně od hájovny Jelenec. 110. Skryje - intravilán obce. 111. Skryje - porosty podél cesty mezi hájovnou Písky a údolím Úpořského potoka východně od obce. 112. Skryje - svahy nad Úpořským potokem 1 km jihojihozápadně od hájovny Jelenec. 113. 113. Broumy - svahy nad Úpořským potokem v okolí Krkavčin severozápadně od obce. 114. Kublov - okolí kóty Tři skalky asi 2 km severně od obce. 115.Hudlice - skála při severním okraji obce. 116.Hudlice - svahy v okolí Libotického potoka východně od obce. 117.Hudlice, Hudlická skála - na jižním okraji obce. 118.Hradiště - svahy 0,5 km východně od obce. 119.Skryje - travnaté louky a skupina borovic při jižním okraji obce. 120.Skryje, Zbirožský potok - okolí Skryjských jezírek jihozápadně od obce. 121.Broumy - bučiny v okolí kóty Hřeben severně od hájovny Bušehrad a západně od obce. 122.Svatá - buližníková skála v obci. 123.Svatá - jižně od kóty 455 a severně od silnice Svatá-Trubín.

33 124.Podmokly - údolí Zbirožského potoka jižně od mlýna Slap. 125.Skryje - jižní svahy Sirské hory jižně od obce. 126. Skryje - lesní porosty v okolí vrchu Vlastec jihovýchodně od obce. 127.Zdice, tzv. Samohelka při jihozápadním okraji obce.

FLORISTICKÝ PŘEHLED Práce shrnuje výsledky floristického výzkumu vázané na 127 lokalit, lokalizovaných převážně do střední části CHKO. Je v ní zachyceno 549 taxonů. Při zpracování nálezů mně pomáhali dr. M. Albrechtová, Z. Závitkovská a Z. Fialová, kterým děkuji. Dále děkuji dr. V. Skalickému, CSc.,za opravy a přečtení celého textu.

Acer campestre L.: 24, 27, 33, 43, 45, 46, 48, 49, 57, 59, 60, 64, 77, 78, 82, 86, 87, 93, 100, 101, 104, 108. Achillea collina J. BECKER ex REICHENB.: 64, 66, 95, 116, 123. Achillea nobilis L.: 64, 84, 95. Achillea ptarmica L.: 21, 24, 65, okolí hájovny Vlašec. Acinos arvensis (LAM.) DANDY: 34, 40, 45, 46, 49, 54, 56, 58, 60, 61, 64, 70, 76, 78, 95, 101, 106, 112, 113, 123, 127. Aconitum vulparia REICHENB.: 43, 120. Actaea spicata L.: 21, 90, 114, 120. Adoxa moschatellina L.: 32, 61, 75, 90, 119. Agrimonia eupatoria L.: 74, 104. Agrostis capillaris L.: 10, 18, 35, 41, 93, 98, 99, 104, 109, 122, 125. Agrostis stolonifera L.: 72. Agrostis vinealis SCHREBER: 98, 104, 115. Aira caryophyllea L.: 67 /písník/. Ajuga genevensis L.: 15, 20, 24, 27, 36, 45, 46, 49, 51, 54, 60, 61, 64, 65, 68, 76, 78, 80, 82, 86, 87, 94, 98, 101,105, 106, 108, 109, 112, 113, 125. Ajuga reptans L.: 1, 5, 16, 20, 21, 24, 27, 28, 56, 59, 75, 77, 78, 111, 120, 121, 126. Allium oleraceum L.: 33, 40, 48, 49, 60, 61, 64, 66, 70, 78, 87, 98, 101, 106, 108. Allium schoenoprasum L.: 64. Allium scorodoprasum L.: 43 při soutoku s Pohodnicí (spolu s F. Mladým). Allium senescens L. ssp. montanum (FRIES) HOLUB: 15, 24, 30, 34, 36, 45, 46, 48, 49, 54, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 70, 76, 78, 84, 87, 93, 94, 95, 98, 99, 101, 105, 106, 108, 109, 113, 123, 124, 125. Allium strictum SCHRADER: 123, 127. Allium vineale L.: 18, 27, 36, 61, 87, 105. Alopecurus aequalis SOBOL.: 1, 16. Alopecurus geniculatus L.: 46. Alyssum alyssoides (L.) L.: 24, 34, 46, 101, 106, 109, 112, 113.

34 Alyssum montanum L.: 45, 48, 56, 60, 64, 80, 101, 123, 127. Anagallis arvensis L.: 104. Anagallis foemina MILLER: 24 /spolu s F. Mladým/ Anchusa officinalis L.: 27, 61, 93, 104, 108. Androsace elongata L.: 40, 64. Anemone nemorosa L.: 1, 6, 10, 13, 16, 19, 20, 21, 24, 25, 27, 28, 32, 33, 37, 38, 42, 43, 48, 49, 50, 52, 55, 59, 64, 65, 68, 75, 77, 78, 82, 87, 98, 99, 100, 101, 104, 107, 112, 113, 119, 120, 125, 126. Anemone ranunculoides L.: 20, 25, 32, 52, 77, 78, 119. Anemone sylvestris L.: 116. Antennaria dioica (L.) GAERTNER: 9, 36, 54, 98, 113. Anthemis arvensis L.: 24. Anthemis austriaca JAGQ.s 95, 103. Anthemis cotula L.: 73. Anthemis tinctoria L.: 26, 33, 36, 45, 48, 49, 51, 54, 57, 58, 61,64, 65, 76, 82, 87, 93, 94, 95, 109, 125. Anthericum liliago L.: 18, 19, 26, 30, 33, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 55, 56, 57, 58, 61, 63, 64, 65, 66, 82, 86, 87, 93, 98, 101, 104, 106, 108, 109, 112, 113, 122, 123, 125, 127. Anthericum ramosum L.: 24, 33, 34, 36, 46, 50, 54, 55, 56, 57, 59, 60, 62, 66, 70, 78, 93, 94, 98, 99, 100, 101, 108, 109, 116, 120, 125. Anthyllis vulneraria L. agg: 27, 43, 45, 46, 55, 57, 58, 68, 75, 127. Aphanes arvensis L.: 16 /zahrady/, 104. Aquilegia vulgaris L.: 126. Arabidopsis thaliana (L.) HEYNH.: 24, 35, 40, 41, 42, 45, 50, 51, 64, 68, 80, 82, 84, 86, 95, 98, 101, 104, 105, 113, 117,125. Arabia hirsuta (L.) SCOP.: 10, 24, 27, 31, 34, 45, 46, 48, 54, 55, 61, 78, 87, 95, 101, 108, 112. Arabis pauciflora (GRIMM) GARCKE: 34, 78, 112. Arctium lappa L.s 16, 27, 29, 38. Arctium nemorosum LEJ.: 36, 43. Arenaria serpyllifolia L. agg.: 18, 24, 27, 31, 33, 34, 35, 42, 45,46, 52, 54, 56, 58, 59, 61, 64, 70, 76, 78, 80, 93, 95, 98, 101, 104, 106, 108, 109, 112, 113, 122, 123, 125, 127. Artemisia absinthium L.: 18, 19, 20, 23, 24, 29, 36, 46, 49, 51, 56, 61, 64, 65, 66, 73, 75, 78, 84, 86, 87, 90, 91, 93, 95, 101, 104, 106, 108, 109, 112, 113. Artemisia campestris L.: 10, 15, 19, 20, 24, 25, 30, 31, 33, 34, 40, 45, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 66, 67, 70, 80, 87, 93, 95, 101,104, 123, 127. Aruncus vulgaris RAFIN.: 14, 25, 27, 28, 32, 36, 38, 43, 46, 47, 63, 75, 83, 89, 90, 111, 119, 120. ´ Asarum europaeum L.: 17, 20, 21, 27, 32, 36, 43, 63, 75, 77, 78, 90, 93, 100, 119, 120. Asparagus officinalis L.: 48, 49. Asperula cynanchica L.: 24, 26, 31, 34, 35, 42, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 56, 57, 60, 61, 64, 66, 70, 78, 93, 95, 101, 106, 108, 109, 112, 113, 116, 123, 127.

35 Asperula tinctoria L.: 24, 64, 100, 104. Asplenium ruta-muraria L.: 18, 23, 24, 33, 34, 39, 40, 45, 46, 54, 55, 56, 58, 63, 70, 76, 85, 87, 123. Asplenium septentrionale (L.) HOFFM.: 8, 15, 16, 18, 19, 20, 22, 24, 26, 30, 31, 33, 34, 36, 40, 45, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 66, 67, 76, 78, 84, 86, 87, 90, 91, 93, 95, 98, 101, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 120, 123, 124, 125. Asplenium x alternifolium WULFEN: 18, 23 /kamenný taras viaduktu/, 36, 125. Asplenium trichomanes L.: 15, 19, 20, 23, 27, 31, 32, 33, 36, 40, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 55, 61, 63, 64, 65, 70, 77, 78, 90, 93, 101, 106, 111, 113, 123, 125. Aster amellus L.s 56, 57, 58, 60, 64, 78, 87. Aster linosyris (L.) BERNH.: 440, 45, 54, 101, 109, 113. Astragalus glycyphyllos L.: 5, 7, 21, 24, 27, 35, 36, 38, 42, 59, 61, 64, 75, 84, 87, 95, 100, 104, 105, 107, 112, 125. Athyrium filix-femina (L.) ROTH.: 1, 5, 28, 77, 88, 107, 111, 120. Atriplex nitens SCHKUHR: 27. Atropa bella-donna L.: 5, 28. Aurinia saxatilis (L.) DESV.: 27, 30, 33, 36, 45, 46, 48, 49, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 61, 63, 64, 66, 70, 85, 87, 90, 93, 95, 101, 106, 113, 120, 125. Avenula pratensis (L.) DUMORT.: 41, 64, 68, 93, 98, 104, 127. Avenula pubescens (HUDSON) DUMORT.: 42, 53, 74, 91, 92, 95, 100, 104, 112. Barbarea vulgaris R. BR. in AITON: 18, 45, 49, 51, 54, 61, 64, 70, 80, 86, 93, 95, 108, 180, 181. Berberis vulgaris L.: 33, 48, 93, 101. Berteroa incana (L.) DC.: 19, 95. Betonica officinalis L.: 21, 24, 36, 59, 65, 82, 87, 100, 101, 108, 109, 112, 120, 125. Bothriochloa ischaemum (L.) KENG: 123. Botrychium lunaria (L.) SCHWARTZ: 54, 68, 90. Brachypodium pinnatum (L.) BEAUY.: 16, 36, 42, 45, 46, 57, 58, 59, 60, 61, 64, 72, 74, 75, 78, 82, 87, 92, 98, 100, 101, 104, 108, 109, 116, 118, 123, 125. Brachypodium sylvaticum (HUDSON) BEAUV.: 1, 5, 21, 24, 26, 27, 28, 36, 37, 38, 43, 50, 59, 63, 64, 90, 93, 98, 99,100, 101, 105, 107, 111, 114, 121, 123, 125, 126. Bromus benekenii (LANGE) TRIMEN: 26, 27, 36, 60, 63, 78, 99, 100, 107. Bromus erectus HUDSON: 21, 87, 92. Bromus inermis LEYSSER: 27, 103. Bromus sterilis L.: 15, 20, 24, 29, 55, 67, 93, 103, 104, 112. Bromus tectorum L.: 18, 27, 47, 104. Buglossoides arvensis (L.) I. M. JOHNSTON: 24, 45, 54, 55. Buglossoides purpuroeasrulea (L.) I. M. JOHNSTON: 101, 104, 108, 109, 112. Bupleurum falcatum L.: 33, 36, 49, 51, 55, 57, 60, 61, 64, 87, 93, 95, 100, 101, 112, 116, 120. Butomus umbellatus L.: 46, 55 /u řeky/. Calamagrostis villosa (CHAIX.) J. F. GMELIN: 27. Callitriche palustris L. s. s. : 7.

36 Calluna vulgaris (L.) HULL: 7, 10, 20, 41, 54, 55, 65,84, 90, 96, 98, 99, 101, 104, 105, 112, 113, 117, 120, 122. Calystegia sepium (L.) R. BR.: 18, 24, 27, 55, 61, 63, 104. Camelina microcarpa ANDRZ. ex DC.: 24, 95. Campanula glomerata L.: 82, 124. Campanula patula L.: 16, 28, 43, 53, 59, 76, 104. Campanula persicifolia L.: 16, 20, 24, 27, 32, 33, 34, 36, 43, 46, 48, 50, 51, 55, 59, 63, 64, 65, 75, 77, 78, 98,99, 100, 104, 107, 111, 113, 120, 125. Cardamine amara L.: 1, 5, 7, 16, 17, 24, 32, 75, 77, 78, 88, 96, 110, 120. Cardamine impatiens L.: 21, 28, 34, 36, 43, 63, 75, 77, 78, 90, 101, 104, 107, 108, 120, 126. Cardamine pratensis L.: 10, 16, 20, 21, 24, 25, 75, 119. Cardaminopsis arenosa (L.) HAYEK: 15, 17, 18, 20, 24, 26, 27, 28, 34, 36, 45, 48, 49, 51, 54, 55, 61, 64, 66, 67, 75, 78, 80, 86, 90, 93, 94, 98, 101, 106, 108, 109, 113, 120, 125. Cardaminopsis halleri (L.) HAYEK: 36 /s F. Mladým/, 120, okolí hájovny Vlašec. Carduus crispus L.: 27, 53, 55, 56, 61, 77, 103, 104, 125. Carex brizoides L.: 1, 4, 5, 43, 59, 75, 99, 107, 111. Carex caryophyllea LATOURR.: 36, 38, 61, 98, 104. Carex digitata L.: 46, 54, 55, 57, 60, 64, 78, 87, 90, 100, 125. Carex humilis LEYSSER: 34, 45, 58, 60, 61, 64, 65, 82, 84, 87, 93, 105, 116, 123, 127. Carex montana L.: 59, 60, 61, 64, 100, 101. Carex praecox SCHREBER: 35, 61, 64, 80, 81, 84, 86, 95. Carex remota L.: 88, 90, 107, 126. Carex spicata HUDSON: 24, 34, 36, 66, 78, 87, 101, 106, 108, 109, 125. Carex sylvatica HUDSON: 43, 50. Carlina acaulis L.: 16, 18, 35, 42, 54, 66, 68, 75, 104. Carlina vulgaris L.: 15, 20, 45, 57, 60, 64, 75, 76, 103, 104, 118. Centaurea cyanus L.: 16, 27, 34, 104. Centaurea rhenana BOREAU: 8, 27, 30, 31, 33, 34, 40, 45, 54, 56, 57, 58, 61, 64, 70, 84, 93, 95, 101, 103, 104, 122, 127. Centaurea scabiosa L.: 24, 34, 54, 57, 58, 64, 92, 93, 95, 104, 116. Centaurea triumfettii ALL.: 20, 24, 26, 27, 31, 33, 34, 36, 42, 45, 52, 54, 55, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 78, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 89, 91, 93, 95, 100, 103, 104, 105. Centaurium erythraea RAFN: 65, 98, 101. Cephalanthera lengifolia (L.) FRITSCH: 26, 36, 107, 113. Cephalanthera rubra (L.) L. C. RICHARD: strmé lesnaté svahy Čertovy skály nad silnicí, asi v 10 exemplářích v roce 1983 /spolu s V. Petříčkem/. Cerastium glomeratum THUILL.: 23, 43, 59, 104. Cerastium lucorum (SCHUR) MOSCHL: 36 /spolu s F. Mladým/. Cerastium pumilum CURTIS: 101. Cerasus fruticosa (PALLAS) WORONOW: 116 /spolu s F. Mladým/. Cerinthe minor L.: 101, 108. Chaenorhinum minus (L.)LANGE: 16, 24, 27. Chaerophyllum aromaticum L.: 15, 19, 25, 27, 43, 75, 90, 104.

37 Chaerophyllum aureum L.: 112. Chaerophyllum bulbosum L.: 49, 56, 91. Chaerophyllum hirsutum L.: 28. Chaerophyllum temulum L.: 24, 27, 33, 34, 36, 38, 42, 43, 45, 77, 90, 101, 123. Chamaebuxus alpestris SPACH: 60, 125. Chamerion dodonaei (VILL.) HOLUB: 18 /spolu s F. Mladým - ověření staršího data nálezu/. Chenopodium bonus-henricus L.: 16, 23. Chenopodium glaucum L.: 104. Chenopodium hybridum L.: 24, 125. Chondrilla juncea L.: 104. Chrysosplenium alternifolium L.: 16, 17, 24, 25, 28, 32, 38, 43, 63, 75, 77, 88, 90. Circaea lutetiana L.: 43, 88, 90, 99. Cirsium acaule SCOP.: 75, 92, 116, 118. Cirsium heterophyllum (L.) HILL: 24, 27. Cirsium oleraceum (L.) SCOP.: 5, 7, 24, 27, 28, 43, 55, 104, 120. Cirsium palustre (L.) SC0P.: 1, 5, 7, 16, 21, 24, 26, 27, 28, 37, 59, 75, 104, 107, 111, 126. Cirsium pannonicum (L. fil.) LINK: 104 /spolu s F. Mladým/. Clematis recta L.: 33, 45, 60, 61, 64, 78, 87, 93. Clinopodium vulgare L.: 5, 21, 24, 27, 29, 55, 59, 63, 82, 93, 100, 101, 108, 126. Colchicum autumnale L.: 5, 21, 75. Collomia grandiflora DOUGLAS ex LINDLEY: 104 /spolu s F. Mladým/. Conium maculatum L.: 104. Consolida orientalis (J. GAY) SCHRODINGER: 104. Consolida regalis S. F. GRAY: 27, 87. Convallaria majalis L.: 24, 27, 36, 49, 50, 59, 64, 82, 98, 100, 112, 120, 125, 126. Coronilla varia L.: 5, 15, 16, 18, 20, 24, 27, 35, 36, 40, 42, 45, 46, 49, 50, 51, 55, 57, 58, 61, 64, 65, 66, 68, 73, 78, 80, 82, 86, 87, 92, 95, 100, 101, 104, 106, 108, 109, 111, 116, 120, 123. Coronopus squamatus (FORSKAL) ASCHERSON: 73. Corydalis cava (L.) SCHWEIGGER et KOERTE: 18, 20, 52, 61, 77, 78. Corydalis intermedia (L.) MÉRAT: 101, 112. Cotoneaster integerrimus MEDICUS: 33, 34, 45, 46, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 57, 58, 61, 63, 64, 67, 75, 76, 78, 93, 95, 98, 99, 101, 106, 108, 109, 119, 120, 123, 125. Crataegus curvisepala LINDMAN: 67. Crataegus laevigata (POIRET) DC.: 45, 60, 61, 64, 66, 100, 101. Crataegus monogyna JACQ.: 35, 49, 101, 105, 108, 116. Crepis biennis L.: 24, 35, 104. Crepis paludosa (L.) MOENCH. : 1, 5, 43. Crepis succisifolia (ALL.) TAUSCH: 24. Cruciata glabra (L.) EHREND.: 21, 71, okolí hájovny Vlašec. Cuscuta epithymum (L.) L.: 108.

38 Cynoglossum officinale L.: 91, 108, 109, 112. Cynosurus cristatus L.: 104. Dactylia polygama HORVÁTOVSZKY: 21, 34, 36, 43, 46, 59, 77, 78, 98, 100, 126. Dactylorhiza majalis (REICHENB.) P. F. HUNT et SUMMERHAYES: 7, 11. Daphne mezereum L.: 9, 36, 82, 107, 126. Dentaria bulbifera L.: 27, 43, 50, 59, 77, 98, 99, 100, 107, 109, 113, 114, 119, 120, 121, 126. Dentaria enneaphyllos L.: 43, 77, 78, 90, 113, 120, 126. Deschampsia flexuosa (L.) TRIN.: 1, 2, 5, 6, 16, 18, 24, 26, 36, 41, 49, 54, 55, 67, 75, 80, 86, 87, 90, 93, 96, 98, 99, 100, 101, 103, 104, 109, 112, 113, 114, 115, 117, 120, 121, 122, 125, 126. Dianthus carthusianorum L.: 8, 10, 16, 24, 31, 33, 34, 35, 36, 40, 41, 45, 46, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 66, 67, 70, 76, 78, 82, 84, 93, 95, 98, 99, 101, 104, 106, 108, 123, 124, 125, 127. Dianthus deltoides L.: 5, 35, 41, 97. Dianthus seguieri VILL.: 59, 65, 81, 85, 96, 100. Dianthus superbus L.: 59, 65, 100. Dictamnus albus L.: 33, 48, 58, 60, 61, 78, 87, 105, 108. Digitalis grandiflora MILLER: 27, 36, 46, 54, 55, 62, 78, 90, 100, 101, 125. Dipsacus sylvestris HUDSON: 20, 104. Dryopteris carthusiana (VILL.) H. P. FUCHS: 27. Dryopteris dilatata (HOFFM.) A. GRAY: 28. Dryopteris filix-mas (L.) SCHOTT: 2, 5, 8, 15, 16, 18, 19, 27, 28, 34, 36, 37, 42, 43, 55, 63, 75, 77, 78, 89, 90, 101, 104, 111, 112, 114, 120, 121, 125, 126. Elytrigia intermedia (HOST) NĚVSKIJ: 95. Epilobium collinum C. C. GMELIN: 18, 24, 36, 37, 76, 77, 125. Epilobium hirsutum L:. 16, 27, 55, 63, 104. Epipactis helleborine (L.) CRANTZ: 13, 16. Equisetum sylvaticum L.: 1, 111. Erigeron acris L.: 18, 112. Eryngium campestre L.: 10, 92, 95, 104, 123, 127. Erysimum crepidifolium REICHENB.: 103, 104, 123, 127. Euonymus europaea L.: 15, 17, 18, 19, 21, 22, 24, 27, 33, 49, 56, 59, 61, 78, 87, 91, 93, 104, 113, 125. Euphorbia cyparissias L.: 5, 15, 18, 19, 20, 22, 26, 27, 30, 33, 34, 35, 36,38, 40, 41, 42, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 66, 67,68, 70, 73, 75, 76, 77, 78, 80, 82, 84, 86, 87, 91, 92, 93, 94, 95, 98, 99,100, 101, 104, 106, 107, 108, 109, 112, 113, 116, 123, 124, 125, 126, 127. Euphorbia dulcis L.: 27, 43, 59, 75, 78, 90, 100, 111, 119, 120, 126. Euphrasia nemorosa (PERS.) WALLR.: 104. Euphrasia stricta P. WALFF ex J. F. LEHM.: 98. Falcaria vulgaris BERNH.: 10, 16, 18, 27, 64, 87, 93, 95, 104. Fallopia dumetorum (L.) HOLUB: 24.

39 Festuca altissima ALL.: 5, 36, 43, 120. Festuca diffusa DUMORT.: 108. Festuca heterophylla LAM.: 59, 82, 99, 100, 101. Festuca pallens HOST: 24, 30, 33, 34, 36, 40, 41, 45, 48, 49, 54, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 67, 76, 93, 95, 98, 101, 105, 106, 108, 109, 113, 123, 124, 125. ´ Festuca rubra L. s.l.: 1, 16, 24, 27, 64, 72, 108. Festuca rupicola HEUFFEL: 10, 15, 18, 19, 22, 24, 27, 31, 35, 36, 40, 41, 42, 48, 49, 53, 54, 55, 58, 61, 63, 64, 65, 66, 68, 78, 82, 84, 87, 90, 91, 92, 93, 95, 98, 99,101, 103, 104, 106, 108, 110, 112, 113, 116, 118, 119, 127. Festuca valesiaca SCHLEICHER ex GAUDIN: 96, 101, 123, 127. Filago vulgaris LAM.: 98, 113. Filipendula vulgaris MOENCH: 59, 64, 65, 87. Fragaria moschata DUCHESNE: 15, 20, 22, 27, 28, 36, 37, 51, 55, 59, 60, 75, 78, 81, 87, 91, 100, 101, 104, 105, 125, 126. Fragaria viridis DUCHESNE: 10, 18, 20, 24, 26, 27, 34, 35, 38, 42, 45, 46, 48, 49, 51, 55, 57, 58, 60, 61, 64, 68, 73, 74, 75, 78, 82, 90, 92, 95, 98, 99, 101, 103, 104, 106, 108, 109, 112, 113, 116, 118, 120, 123, 125. Frangula alnus MILLER: 18. Fumaria vaillantii LOISEL. in DESV. : 24, 47, 56, 70. Gagea lutea (L.) KER-GAWLER: 16, 19, 24, 25, 32, 73, 75, 76, 77. Gagea minima (L.) KER-GAWLER: 18, 87. Gagea pratensis (PERS.) DUMORT.: 38. Galeobdolon luteum HUDSON: 17, 21, 25, 27, 28, 32, 33, 34, 36, 43, 45, 57, 75, 77, 78, 89, 90, 109, 111, 113, 114, 119, 121, 126. Galeobdolon montanum (PERS.) REICHENB.: 77,90. Galeopsis angustifolia (EHRH.) HOFFM.: 57, 60, 78, 87, 108, 113. Galeopsis bifida BOENN.: 27. Galeopsis ladanum L.: 18, 24, 27, 36, 47, 49, 51, 66, 70, 78, 79, 93, 94, 95, 98, 101, 105, 106, 109, 113, 120, 124, 125. Galeopsis pubescens BESSER: 15, 27, 37, 43, 49, 61, 63, 98, 100, 108, 125. Galeopsis speciosa MILLER: 63. Galium album MILLER: 100. Galium boreale L.: 24, 59, 60, 65, 82, 100. Galium glaucum L.: 24, 26, 30, 33, 36, 45, 46, 48, 49, 51, 52, 54, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 70, 78, 86, 87, 93, 95, 98, 101, 105, 106, 108, 123, 127. Galium odoratum (L.) SCOP.: 21, 24, 27, 32, 33, 34, 36, 43, 50, 59, 63, 64, 77, 78, 82, 80, 98, 99, 104, 111, 113, 114, 121, 126. Galium pumilum MURRAY: 18, 24, 26, 27, 36, 54, 55, 56, 57, 59, 61, 64, 65, 66, 88, 76, 77, 86, 87, 90, 98, 99, 100, 101, 103, 104, 108, 111, 118, 125. Galium x pomeranicum RETZ.: 18, 26, 27, 53, 99, 104. Galium rotundifolium L.: 27, 36, 100. Galium sylvaticum L.: 27, 36, 43, 55, 59, 63, 77, 78, 82, 90, 98, 100, 101, 111, 113, 119, 120, 125, 126.

40 Galium verum L.: 18, 21, 24, 27, 34, 35, 36, 41, 42, 50, 59, 60, 61, 64, 71, 72, 74, 75, 82, 92, 95, 98, 99, 100, 101, 104, 106, 108, 109, 113, 118. Genista germanica L.: 36, 42, 46, 49, 54, 55, 59, 60, 82, 98, 100, 101, 104, 107, 108, 113, 119, 125. Genista tinctoria L.: 8, 26, 33, 36, 46, 49, 50, 51, 55, 57, 59, 60, 61, 64, 65, 67, 86, 87, 93, 94, 98, 99, 100, 101, 104, 105, 109, 112, 113, 120, 124, 125. Gentiana pneumonanthe L.: 12. Geranium columbinum L.: 18, 24, 27, 46, 49, 54, 55, 95, 98, 101, 106, 107, 108, 109, 112, 113, 119, 125. Geranium palustre L.: 5, 17, 24, 27. Geranium pratense L.: 10, 18, 24, 25, 27, 28, 29, 55, 72, 74, 77, 95, 103, 104. Geranium pyrenaicum BURM. fil.: 49, 65. Geranium sanguineum L.: 24, 34, 40, 45, 48, 49, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 70, 78, 82, 87, 92, 93, 95, 98, 101, 105, 112, 113, 116, 120, 123. Geum rivale L.: 5, 7. Glyceria maxima (HARTMAN) HOLMBERG: 46. Goodyera repens (L.) R. BR.: 151 - malá kolonie asi o 20 jedincích nalezena v roce 1964 v bučině nad Bartoňským rybníkem; po vymýcení lesa se lokalitu již nepodařilo ověřit. Gymnocarpium dryopteris (L.) NEWMAN: 1, 2, 28, 77, 90, 107. Gymnocarpium robertianum (HOFFM.) NEWMAN: 55. Hedera helix L.: 38, 52, 61, 119, 120,125. Helianthemum nummularium subsp. obscurum (ČELAK.) HOLUB : 10, 15, 24, 34, 54, 58, 64, 95, 98, 99, 101, 104, 108, 116, 118. Hepatica nobilis SCHREBER: 16, 17, 20, 24, 25, 26, 28, 32, 33, 34, 36, 38, 43, 46, 50, 55,61, 63, 74, 75, 77, 78, 87, 90, 93, 98, 99, 100, 101, 107, 111,´112, 113, 119, 120, 125, 126. Heracleum mantegazzianum SOMMER et LEVIER: 53, 104, při silnici a u lesa 1 km severně od Nového Domu. Herniaria glabra L.: 15, 46, 61, 80, Račice - kamenný břeh řeky v obci. Hieracium aurantiacum L.: 10 /zplanělý ze zahrad/. Hieracium bauhinii BESSER: 24, 36, 60, 64, 65, 78, 87, 98, 101, 113. Hieracium caesium (FRIES) FRIES: 31, 98. Hieracium cymosum L.: 15, 20, 33, 34, 36, 46, 49, 54, 55, 56, 60, 65. 66, 67, 76, 78, 86, 90, 93, 94, 98, 101, 105, 106, 108, 112, 113, 120, 125, 127. Hieracium echioides LUMN.: 123. Hieracium rothianum WALLR.: 46, Trubín. Hieracium sabaudum L.: 10, 18, 21, 24, 26, 27, 33, 36, 48, 49, 50, 56, 57, 59, 61, 64, 66, 67, 70, 79, 82, 86, 87, 90, 91, 93, 94, 95, 98, 100, 101, 103, 104, 105, 112, 113, 117, 120, 122, 125, 126. Hieracium schmidtii TAUSCH: 21, 24, 26, 33, 34, 36, 46, 48, 55, 56, 57, 60, 61, 64, 66, 67, 78, 86, 87, 90, 93, 98, 101, 108, 109, 112, 113, 115, 125. Hieracium umbellatum L.: 26, 33, 48, 49, 59, 63, 86, 87, 94, 104. Hierochloe australis (SCHRADER) ROEMER et SCHULTES: 100.

41 Holcus mollis L.: 24, 27. Holosteum umbellatum L.: 35, 40, 42, 45, 64, 93, 95. Hordelymus europaeus (L.) HARZ: 64, 107. Hydrocharis morsus-ranae L.: 63, u lok. 25. v řece. Hyoscyamus niger L.: 21, 43. Hypericum hirsutum L.: 27, 26, 55, 75, 30, 125. Hypericum humifusum L.: 55. Hypericum maculatmn CRANTZ: 24. Hypericum montanum L.: 21, 111, 120, 125, 126. Hypericum tetrapterum FRIES: 24 /mokrá louka/. Impatiens noli-tangere L.: 24, 27, 28, 36, 43, 77, 78, 88, 90, 111, 113, 114, 119, 126. Impatiens parviflora DC.: 18, 23, 24,26, 27, 28, 34, 36, 46, 55, 61, 63, 64, 67, 77, 88, 90, 93, 101, 104, 111, 114, 120, 125. lnula britannica L.: 61, 82 /při břehu řeky/. lnula conyza DC.: 20, 24, 27, 34, 36, 45, 47, 56, 60, 61, 64, 65, 76, 77, 78, 82, 87, 91, 93, 104, 109, 123. l nula hirta L.: 65, 82, 98, 101. lnula salicina L.: 125. Iris pseudacorus L.: 16, 17, 19, 22, 23, 39, 63. Iris sibirica L.: 12. Jasione montana L.: 8, 10, 18, 35, 36, 41, 49, 60, 61, 65, 75, 82, 90, 94, 95, 98, 99, 101, 104, 105, 106, 109, 111, 112, 113, 115, 117, 120, 122, 125. Jovibarba sobolifera (SIMS) OPIZ: 15, 30, 31, 33, 34, 40, 45, 48, 49, 51, 52, 54, 56, 57, 58, 61, 64, 65, 75, 76, 84, 85, 87, 93, 101, 115, 117, 122, 125. Juncus articulatus L.: 24. Juncus conglomeratus L.: 24. Juncus inflexus L.: 7, 16. Juncus tenuis WILLD.: 23. Juniperus communis L.: 10, 24, 36, 48, 49, 52, 75, 78, 93, 101, 113, 123, 125. Koeleria macrantha (LEDEB.) SCHULTES in SCHULTES et SCHULTES fil.: 18, 53, 60, 64, 67, 95, 98,101, 113, 123, 127. Koeleria pyramidata (LAM.) BEAUV.: 8. Kohlrauschia prolifera (L.) KUNTH: 55, 56, 5e, 61, 70. Lactuca perennis L.: 24, 48, 49, 54. 56, 57, 58, 61, 64, 70, 112. Lactuca serriola L.: 24. Lactuca viminea (L.) J. PRESL et S. PRESL: 24, 34, 48, 49, 51, 56 58, 60, 61, 70, 85, 87, 95, 105, 123, 125. Lamium amplexicaule L.: 24, 104. Lamium maculatum L.: 23, 24, 25, 27, 28, 36, 43, 46, 75, 77, 90, 103, 111, 119, 125. Laserpitium latifolium L.: 100. Lathraea squamaria L.: 14, 20, 32. Lathyrus linifolius (REICHARD) BASSLER: 99, 102, 107, 120, 126. Lathyrus niger (L.) BERNH: 26, 33, 36, 59, 60, 82, 87, 93, 98, 100, 105, 113, 120, 125, 126.

42 Lathyrus sylvestris L.: 5, 15, 16 , 20, 27, 28, 34, 36, 61, 65, 66, 87, 91, 99, 104. Lathyrus vernus (L.) BERNH. 21, 26 , 27 , 26 , 32 , 33 , 34, 36 , 43 , 45 , 49 , 50, 55, 59, 64, 68, 75, 77, 78, 82, 86, 87, 90, 93, 98, 99, 100, 111, 113, 114, 119, 120, 121, 125, 126. Lembotropis nigricans (L.) GRISEB.: 8, 15, 18, 26, 34, 36, 46, 46, 49, 51, 54, 55, 59, 61, 64, 66, 76, 86, 87, 90, 93, 94, 95, 98, 100, 101, 104, 107, 106, 113, 116, 120, 125. Leonurus cardiaca L. s. l.: 79. Lepidium campestre (L.) R. BR.: 18, 104. Ligustrum vulgare L.: 48, 49, 61, 78, 93, 108, 125. Lilium martagon L.: 14, 24, 27, 33, 36, 38, 43, 46, 55, 59, 63, 78, 82, 87, 90, 100, 101, 105, 112, 119, 120, 125, 126. Limosella aquatica L.: na břehu rybníčka při jihovýchodním okraji obce Hracholusky v roce 1983 v mnoha jedincích /spolu s V. Petříčkem/. Linum catharticum L.: 46, 54, 55, 63, 68, 92, 104, 116. ¨ Logfia arvensis (L.) HOLUB: 10, 18, 35, 101, 125. Logfia minima (SM.) DUMORT.: 10, 105, 117, 122. Lonicera xylosteum L.: 24, 26, 27, 32, 36, 55, 59, 63, 64, 65, 68, 75, 77, 82, 90, 111, 119, 125. Lunaria rediviva L.: 21, 27, 36, 43, 90, 111, 112, 119. Luzula luzuloides (LAM.) DANDY et WILMOTT: 1, 2, 5, 10, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 32, 33, 34, 36, 37, 41, 49, 50, 54, 55, 59, 60, 64, 67, 75, 77, 84, 86, 90, 94, 96, 98, 100, 101, 104, 106, 107, lil, 112, 113, 114, 120, 121, 125, 126. Luzula multiflora (RETZ.) LEJ.: 24, 101. Luzula pilosa (L.) WILLD.: 1, 5, 6, 16, 28, 43, 59, 65, 71, 75, 78, 98, 107, 111, 120, 125. Lycopodium clavatum L.: 3, 5, 7, 75. Lycopsis arvensis L.: 24. Lysimachia nemorum L.: 21, 24, 28, 99, okolí hájovny Vlašec. Lysimachia nummularia L.: 1, 4, 5, 16, 20, 25, 27, 28, 55, 59, 107, 111, 126. Lysimachia vulgaris L.: 1, 24, 28, 59, 61, 63, 111. Lythrum salicaria L.: 63. Maianthemum bifolium (L.) F. W. SCHMIDT: 1, 2, 5, 6, 16, 21, 24, 27, 28, 32, 37, 43, 59, 75, 98, 100, 104, 107, 111, 113, 114, 120, 125, 126. Malva alcea L.: 104. Malva sylvestris L.: 79. Medicago falcata L.: 18, 27, 73, 92, 125. Medicago minima (L.) BARTAL.: 35 , 40 , 41, 45 , 48 , 49 , 61, 64. Melampyrum nemorosum L.: 59, 100. Melampyrum pratense L.: 6, 21, 24, 27, 33, 36, 50, 59, 60, 65, 96, 98, 100, 120. Melandrium noctiflorum (L.) FRIES: 35. Melica nutans L.: 1, 5, 6, 16, 21, 24, 27, 28, 33, 34, 36, 37, 43, 45, 46, 50, 57, 59, 60, 63, 75, 77, 78, 81, 84, 90, 98, 99, 100, 101, 104, 107, 111, 113, 119, 120, 121, 125, 126. Melica picta C. KOCH: 87, 90, 100, 101.

43 Melica transsilvanica SCHUR: 15, 24, 27, 30, 31, 33, 34, 36, 48, 49, 51, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 70, 76, 78, 93, 95, 101, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 123, 125, 127. Melittis melissophyllum L.: 59, 65, 82, 100, 107, 113, 120, 126. Mentha aquatica L.: 16, 24, 27, 55. Mentha arvensis L.: 104. Mentha longifolia (L.) HUDSON: 28, 61, 63. Mercurialis perennis L.: 4, 5, 16, 17, 20, 28, 32, 33, 34, 36, 38, 43, 59, 60, 61, 63, 65, 77, 82, 90, 100, 107, 111, 113, 114, 121, 126. Milium effusum L.: 1, 36, 43, 59, 77, 78, 90, 104, 111, 113, 114, 120, 121, 126. Molinia caerulea (L.) MOENCH: 24. Myosotis ramossisima ROCHEL ex SCHULTES: 24, 35, 40, 41, 45, 48, 50, 52, 53, 54, 55, 61, 64, 65, 68, 74, 75, 82, 95, 98, 101, 105, 108, 113. Myosotis sparsiflora MIKAN fil. ex POHL: 48. Myosotis stricta LINK ex ROEMER et SCHULTES: 35, 42, 82, 95. Myosotis sylvatica HOFFM.: 28, 33, 37, 50, 75, 87, 98, 99, 100, 126. Myosoton aquaticum (L.) MOENCH: 16, 24, 75, 105, 107, 125. Myosurus minimus L.: 16 /zahrady v obci/. Neottia nidus-avis (L.) L. C. RICHARD: 26, 27, 36, 43, 59, 64, 65, 82, 100. Neslia paniculata (L.) DESV. : 24, 49, 104. Nigella arvensis L.: 87. Nonea pulla (L.) DC. in LAM. et DC.: 80. Nuphar lutea (L.) SIBTH. et SM.: 40, 63, 110. Ononis procurrens WALLR.: 16. Ononis spinosa L.: 57, 63, 92, 116, 118. Onopordum acanthium L.: 87. Orchis morio L.: 78, 112, 119. Orchis ustulata L.: 49, 74. Origanum vulgare L.: 24, 27,36, 46, 51, 76, 78, 87, 93, 98, 101, 108, 109, 125. Ornithogallum kochii PARL.: 25. Orobanche alba STEPHAN ex WILLD.: 101, 108. Orthantha lutea (L.) KERNER ex WETTST.: 101. Orthilia secunda (L.) HOUSE: 5. Oxalis acetosella L.: 1, 2, 5, 6, 21, 28, 32, 34, 36, 37, 43, 59, 75, 77, 90, 98, 100, 104, 107, 111, 114, 120, 121, 125, 126. Oxytropis pilosa (L.) DC.: 123, 127. Papaver argemone L.: 18, 27, 87. Papaver dubium L.: 15, 45, 47, 51, 87, 103. Papaver rhoeas L.: 43,104. Pastinaca sativa L.: 16, 18. Petasites albus (L.) GAERTNER: 28. Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR.: 24, 40, 82, 84, 93, 100, 101, 109, 120, 124. Peucedanum oreoselinum (L.) MOENCH: 46, 69, 87. Phleum phleoides (L.) KARSTEN: 22, 24, 34, 36, 40, 45, 48, 60, 61, 65, 80, 82, 84, 98,101, 104, 105, 106, 108, 109, 113, 116, 125.

44 Phragmites austrialis (CAV.) TRIN. ex STEUBEL: 10. Phyteuma spicatum L.: 59, 65, 119, 126. Picris hieracioides L.: 92, 116. Pimpinella major (L.) HUDSON: 27, 34, 61. Pimpinella saxifraga L.: 10, 18, 24, 25, 27, 31, 34, 35, 41, 42, 46, 55, 58, 66 75, 77, 92, 95, 98, 100, 101, 104, 116, 118. Plantago media L.: 10, 20, 24, 27, 35, 50, 68, 74, 75, 92, 116. Platanthera bifolia (L.) L. C. RICHARD: 13, 59, 61, 65, 75, 82, 100. Poa angustifolia L.: 18, 27, 34, 35, 36, 41, 42, 49, 53, 57, 59, 61, 64, 66, 72, 73, 78, 80, 82, 87, 92, 95, 98, 100, 101, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 116, 118, 125. Poa bulbosa L.: 48, 101. Poa nemoralis subsp. rigidula ČELAK.: 18, 24, 55, 66, 104, 105, 108, 109, 124, 125. Polygala comosa SCHKUHR: 68. Polygala oxyptera REICHENB.: 104 /spolu s F. Mladým/. Polygala vulgaris L.: 68, 71, 109, 118. Polygonatum multiflorum (L.) ALL.: 27, 38, 43, 58, 61, 90, 100, 119. Polygonatum odoratum (MILLER) DRUCE: 24, 26, 33, 36, 45, 46, 48, 49, 50, 55, 58, 59, 60, 61, 64, 65, 67, 70, 78, 82, 84, 86, 87, 93, 94, 98, 100, 101, 105, 108, 112, 113, 120, 125, 126. Polygonum bistorta L.: 10, 19, 22, 24, 27. Polypodium vulgare L.: 18,27, 32, 33, 36, 38, 43, 46, 48, 52, 54, 55, 57, 61, 64, 65, 90, 94, 101, 104, 105, 109, 111, 113, 119, 120, 125. Potentilla alba L.: 56, 59, 65, 69, 82, 100, 127. Potentilla arenaria BORKH.: 24, 34, 48, 56, 58, 60, 61, 64, 66, 78, 98, 101, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 123, 124, 125, 127. Potentilla erecta (L.) RAUSCHEL: 5, 6, 24, 59, 65, 72, 99, 100, 111. Potentilla heptaphylla L.: 51, 55, 61, 64, 66, 70, 92, 104, 116. Potentilla neumanniana REICHENB.: 15, 18, 19, 22, 27, 31, 33, 34, 35, 36, 40, 41, 42, 45, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 57, 61, 64, 65, 66, 67, 68, 70, 75, 76, 78, 80, 84, 85, 86, 90, 91, 92, 93, 95, 98, 99, 103, 104, 108, 109, 113, 116, 122, 125. Potentilla recta L.: 24, 33, 40, 45, 61, 64, 81, 93, 95, 105,106, 109, 112, 125. Potentilla rupestris L.: 65, 82, 84. Potentilla x subcinerea BORBÁS: 24, 125. Prenanthes purpurea L.: 1, 27, 28, 36, 43, 77, 99, 104, 111, 120, 126. Primula veris L.: 21, 26, 38, 46, 55, 61, 63, 78, 81, 100, 101, 108, 125; hustě běloplstnatý morfotyp: 53, 101, 120. Prunella grandiflora (L.) SCHOLLER: 116. Pseudolysimachion spicatum (L.) OPIZ: 60, 98, 101, 127. Pteridium aquilinum (L.) KUHN: 99. Pulmonaria angustifolia L.: 59, 82, 100. Pulmonaria x notha KERNER: 59, 82. Pulmonaria obscura DUMORT: 20, 21, 26, 28, 32, 36, 43, 59, 77, 78, 82, 87,90, 113, 120.

45 Pulsatilla pratensis (L.) MILLER: 34, 45, 48, 49, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 78, 93, 95, 101, 109, 113, 116, 123, 127. Pyrethrum corymbosum (L.) SCOP.: 16 , 24, 25 , 26 , 27 , 33 , 34, 36 , 42 , 48 , 49, 50, 51, 53, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 64, 65, 66, 67, 76, 78, 81, 82, 84, 86, 87, 93, 94, 95, 98, 100, 101, 104, 105, 108, 112, 113, 119, 120, 123, 125, 126, 127. Pyrola minor L.: 75. Ranunculus auricomus L.: 32, 59, 77, 78, 101, 113, 119, 126. Ranunculus bulbosus L.: 41, 42, 55, 57, 68, 74, 98, 101, 106, 106, 109, 118, 127. Ranunculus lanuginosus L.: 24, 25, 27, 28, 32, 36, 38, 43, 63, 75, 77, 78, 90, 111, 120. Ranunculus nemorosus DC.: 65, 100, 125. Ranunculus sceleratus L.: 46. Reseda lutea L.: 91. Rhamnus catharticus L.: 18, 24, 27, 32, 33, 36, 48, 49, 55, 56, 61, 87, 93, 101, 105, 108, 125. Rhinanthus minor L.: 35, 53, 65, 74, 95, 104. Ribes alpinum L.: 27, 36, 43, 61, 63, 77, 78, 89, 90, 119, 120, 125. Robinia pseudacacia L.: 10, 15, 16, 19, 20, 24, 27, 34, 51, 60, 93. Roegneria canina (L.) NĚVSKIJ: 24, 27, 32, 33, 36, 101, 108, 120, 125. Rosa agrestis SAVI: 118 /det. V. Větvička/. Rosa albiflora OPIZ: 87 /det. V. Větvička/. Rosa corymbifera BORKH.: 57, 59, 87, 90, 101, 108, 118. Rosa dumalis BECHST.: 59, 118 /det.V. Větvička/. Rosa elliptica TAUSCH: 35, 57, 59, 60, 65, 78, 87, 109, 118, 125. Rosa gallica L.: 36, 57, 59, 65, 66, 67, 86, 87, 94, 100, 104. Rosa rubiginosa L.: 65,101, 108, 118. Rosa sherardii H. DAVIES: 59, 82 /det. V. Větvička/. Rosa subcanina (CHRIST) DALLA TORRE et SARNTH.: 118, 125 /det. V. Větvička/. Rosa subcollina (CHRIST) DALLA TORRE et SARNTH.: 118 /det. V. Větvička/. Rumex sanguineus L.: 27. Rumex tenuifolius (WALLR.) Á. LOVE: 1, 98, 104, 115, 117, 122, 125. Rumex thyrsiflorus FINGERH.: 56,125. Salix aurita L.: 27, 59. Salix purpurea L.: 1, 18. Salvia nemorosa L.: 75, 116. Salvia pratensis L.4 35, 40, 64, 65, 68, 73, 79, 82, 87, 91, 92, 95, 104, 116, 123. Salvia verticillata L.: 31, 104. Sambucus nigra L.: 15, 16, 18, 19, 27, 28, 38, 77, 104. Sambucus racemosa L.: 15, 16, 21, 24, 26, 27, 28, 32, 66, 75, 77. Sanicula europaea L.: 21, 24, 59, 77, 100, 107, 113, 114, 126. Sanguisorba minor SCOP.: 10, 15, 18, 19, 20, 22, 24, 27, 31, 34, 35, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 64, 66, 70, 75, 76, 78, 80, 86, 87, 92, 93, 95, 101, 103, 104, 108, 109, 113, 116, 123, 125. Sanguisorba officinalis L.: 10, 21, 24, 27, 45, 53, 63, 74.

46 Saponaria officinalis L.: 16, 27, 56, 61, 91, 104. Sarothamnus scoparius(L.) WIMMER ex KOCH: 10, 16, 17, 22, 42, 118, Saxifraga granulata L.: 10, 16, 20, 21, 25, 42, 49, 53, 54, 55, 58, 65, 68, 74, 75, 78, 84, 90, 95, 100, 101, 104, 118. Saxifraga paniculata MILLER: 46, 54, 55, 62, 63, 101. Saxifraga tridactylites L.: 45, 54. Scabiosa canescens WALDST. et KIT.: 127. Scabiosa columbaria L.: 45, 55. Scabiosa ochroleuca L.: 8, 31, 34, 42, 45, 46, 54, 56, 57, 58, 60, 70, 72, 93, 95, 116,123, 127. Scleranthus x intermedius KITTEL: 117. Scleranthus perennis L.: 8, 24, 26, 34, 35, 41, 45, 48, 49, 51, 54, 55, 58, 61, 64, 65, 66, 67, 80, 84, 93, 95, 98, 101, 104, 105, 106, 108, 109, 115, 117, 122, 124, 125. Scorzonera humilis L.: 16, 59, 65, 75, 82, 119. Scutellaria galericulata L.: 1, 24, 61. Sedum album L.: 15, 19, 20, 24, 27, 30, 31, 33, 34, 36, 40, 45, 46, 47, 48, 49, 51, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 63, 69, 70, 78, 81, 84, 87, 90, 91, 93, 101, 106, 112, 113, 123, 125, 127. Sedum maximum H0FFM.: 10, 15, 16, 18, 20, 22, 23, 24, 27, 30, 34, 36, 38, 40, 45, 46, 47, 48, 49, 51, 52, 55, 57, 58, 61, 63, 64, 65, 66, 75, 76, 77, 78, 81, 82, 84, 86, 87, 90, 91, 93, 89, 95, 101, 104, 105, 106, 109, 111, 113, 120, 124, 125. Sedum reflexum L.: 15, 24, 26, 27, 31, 34, 36, 45, 46, 47, 48, 49, 51, 54, 55, 56, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 67, 70, 77, 78, 80, 82, 90, 91, 93, 94, 98, 101,103, 104, 106, 108, 113, 115, 119, 120, 122, 123, 125. Senecio fuchsii C.C. GMELIN: 2, 5, 21, 24, 27, 28, 37, 42, 43, 50, 59, 75,77, 100, 104, 111, 114, 120, 121, 125. Senecio jacobaea L.: 24, 42, 59, 82, 104. Senecio nemorensis L.: 43, 90. Senecio vernalis WALDST. et KIT.: pod hrází rybníka Dol. Kracle v r.1984 /spolu s F. Mladým/. Selinum carvifolia (L.) L.: 24. Serratula tinctoria L.: 59, 65, 100, 120. Seseli osseum GRANTZ: 24, 30, 33, 34, 36, 40, 45, 46, 47, 48, 49, 51, 54, 55,56, 53, 58, 60, 61, 64, 65, 66, 67, 70, 78, 81, 84, 87, 91, 93, 95, 101, 105, 106, 123, 125, 127. Sesleria albicans KIT. ex SCHULTES: 46, 54, 55, 57, 58, 60, 78, 108. Sieglingia decumbens (L.) BERNH.: 21, 99. Silene nutans L.: 8, 15, 16, 18, 20, 24, 26, 33, 36, 42, 45, 46, 48, 49, 54, 55, 57, 59, 60, 61, 64, 66, 75, 77, 78, 80, 82, 86, 87, 89, 93, 94, 98, 100, 104, 105, 108, 113, 125.´ Silene otites (L.) WIBEL: 123, 127. Silene vulgaris (MOENCH) GARCKE: 15, 18, 20, 22, 32, 35, 45, 49, 54, 56, 57, 61, 63, 64, 70, 87, 91, 98, 104. Solidago gigantea AITON: 38. Solidago virgaurea L.: 25, 27, 36, 46, 48, 49, 55, 59, 66, 67,100, 101, 113, 117, 125.

47 Sorbus aria (L.) CRANTZ agg.: 45, 46, 49, 52, 54, 55, 64, 66, 67, 75, 76, 77, 78, 101, 112, 113, 119, 120, 121, 125. Sorbus x pinnatifida (SMITH) OULL: 75. Sorbus torminalis (L.) CRANTZ: 26, 33, 34, 36, 42, 59, 60, 61, 66, 68, 77, 78, 82, 87, 93, 98, 99, 100, 101, 104, 112, 119, 121, 125. Spergularia rubra (L.) J. PRESL et C. PRESL: 1, 33, 117, 122. Spirodela polyrhiza (L.) SCHLEIDEN: 82. Stachys palustris L.: 24, 63. Stahys recta L.: 34, 40, 45, 46, 54, 56, 57, 58, 64, 87, 93, 95, 116, 123, 127. Stachys sylvatica L.: 4, 5, 27, 28, 43, 59, 77, 104, 120. Stellaria holostea L.: 1, 4, 6, 16, 18, 20, 21, 24, 27, 32, 33, 34, 36, 38, 43, 45, 48, 49, 51, 55, 57, 59, 60, 61, 63, 64, 75, 77, 78, 82, 87, 90, 93, 98, 100, 101, 105, 108, 111, 113, 119, 120, 125, 126. Stellaria nemorum L.: 5, 24, 43, 63, 104, 111, 119, 120. Stellaria uliginosa MURRAY: 24, 28, 43. Steris viscaria (L.) RAFIN.: 15, 18, 20, 22, 26, 35, 36, 41, 45, 48, 49, 51, 54, 55, 61, 64, 65, 82, 84, 86, 87, 90, 93, 94, 96, 98, 99, 100, 101, 104, 105, 108, 109, 112, 113, 120, 125. Stipa capillata L.: 56, 58, 123, 127. Stipa joannis ČELAK.: 24, 33, 34, 48, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 66, 70, 78, 87, 93, 95, 101, 109, 112, 113. Swida sanguinea (L.) OPIZ: 24 , 27 , 32 , 46 , 55 , 60 , 65 , 78 , 87 , 90 , 93, 100, 116, 125. Symphytum officinale L.: 10, 20, 25, 38, 53. Symphytum x uplandicum NYMAN: 39 /F. Mladý/, 75 /spolu s F. Mladým/. Taraxacum laevigatum (WILLD.) DC.: 48, 54, 55, 57, 58, 61, 64, 68, 78, 90, 101, 106, 112, 127. Taxus baccata L.: 77, 78, 119. Teucrium botrys L.: 24, 54, 56, 57, 64, 76, 78, 80, 81, 93, 112. Teucrium chamaedrys L.: 60, 64, 95, 101, 105, 116, 123, 127. Thalictrum aquilegiifolium L.: 90. Thalictrum minus L.: 55, 87. Thesium alpinus L.: dno hliniště asi 300 m S želes. stanies Lašovíee /nález J. Holuba/. Thesium bavarum SCHRANMK: 54. Thesium linophyllon L.: 46. Thlaspi caerulescens C. PRESL et J. PRESL : 15, 16, 17, 20, 24, 25, 28, 32, 38, 45, 50, 60, 65, 68, 75, 78, 86, 100, 104. Thlaspi perfoliatum L.: 35, 40, 42, 45, 53, 54, 55,58, 82, 90, 101, 103, 105, 108. Thymus praecox OPIZ: 123, 127. Thymus pulegioides L.: 15, 16, 18, 24, 26, 27, 31, 34, 35, 36, 40, 41, 42, 45, 46, 48, 49, 55, 56, 57, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 70, 76, 78, 80, 82, 87, 93, 95, 98, 99, 100, 101, 103, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 116, 117, 118, 122, 123, 124, 125. Tragopogon pratensis L.: 70. Trifolium alpestre L.: 16 , 24 , 26 , 33 , 34, 36 , 42 , 48 , 54, 59 , 60 , 61, 64, 65,

48 66, 68, 75, 82, 84, 85, 87, 93, 95, 98, 99, 100, 101, 104, 105, 108, 109, 113, 116, 125, 126, 127. Trifolium arvense L.: 10, 18, 20, 27, 29, 35, 41, 42, 48, 61, 64, 65, 66, 84, 93, 95, 98, 99, 101, 104, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 117, 122, 123, 125, 127. Trifolium aureum POLLICH: 43, 90, 101, 104. Trifolium campestre SCHREBER: 18, 27, 35, 36, 46, 55, 64, 95, 98, 101, 104, 105, 106, 127. Trifolium medium L.: 5, 16, 21, 24, 26, 27, 28, 33, 35, 36, 42, 51, 56, 59, 65, 66, 68, 72, 74, 75, 87, 93, 98, 100, 104, 107, 109, 112, 116, 118, 120, 125, 126. Trifolium montanum L.: 34, 59, 68, 95, 125. Trifolium striatum L.: 66, intravilán obce Šlovice /spolu s F. Mladým/. Tulipa sylvestris L.: 11. Turritis glabra L.: 16, 19, 24, 27, 28, 36, 41, 42, 45, 49, 55, 56, 58, 61, 65, 77, 78, 81, 82, 84, 87, 98, 101, 105, 108, 109, 112, 119. Ulmus glabra HUDSON: 16, 27, 36, 37, 43, 90. Ulmus laevis PALLAS: 49. Ulmus minor MILLER: 34, 64. Urtica urens L.: 16, 23. Vaccinium myrtillus L.: 1, 6, 10, 15, 16, 36, 59, 75, 96, 98, 104, 108, 112, 120, 125, 126. Valeriana dioica L.: 1, 10, 24, 28. Valeriana officinalis L.: 46, 54, 55, 63, 77, 101, 120. Valeriana wallrothii KREYER: 27, 90, 101. Valerianella dentata (L.) POLLICH: 24. Valerianalla locusta (L.) LATERRADE: 10, 35, 42, 45, 55, 56, 61, 64, 65, 77, 78, 81,82, 101, 104, 108, 109, 113, 125. Verbascum densiflorum BERTOL.: 55, 101. Verbascum lychnitis L.: 15, 16, 18, 19, 20, 23, 24, 27, 31, 36, 40, 45, 46, 49, 51, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 70, 75, 78, 80, 82, 84, 86, 87, 91, 93, 95, 98, 99, 101, 104, 105, 106, 108, 109, 112, 120, 122, 123, 124, 125, 127. Verbascum nigrum L.: 26, 27, 33, 40, 45, 47, 55, 58, 60, 61, 64, 65, 78, 82, 87, 101. Verbena officinalis L.: 73. Veronica austriaca L.: 127. Veronica beccabunga L.: 7, 16, 28, 43, 75, 104. Veronica dillenii CRANTZ: 15, 22, 24, 35, 36, 40, 41, 45, 48, 49, 51, 52, 55, 56, 61, 64, 65, 66, 70, 81, 82, 84, 85, 87, 91, 93, 95, 98, 101, 105, 108, 10, 112, 113, 117, 124, 125. Veronica montana L.: 77, 107, 120. Veronica officinalis L.: 1, 2, 5, 6, 7, 10, 15, 16, 18, 24, 33, 34, 36, 46, 49, 50, 55, 59, 64, 75, 80, 87, 94, 96, 100, 101, 107, 120, 125, 126. Veronica polita FRIES: 104. Veronica prostrata L.: 18, 24, 34, 68, 127. Veronica scutellata L.: 24. Veronica serpyllifolia L.: 1, 5, 24, 28, 43, 78, 111.

49 Veronica sublobata M. FISCHER: 18, 19, 32, 38, 40, 45, 50, 54, 55, 56, 61, 64, 81, 84, 101, 113. Veronica teucrium L.: 33, 45, 46, 61, 101. Viburnum opulus L.: 59, 100. Vicia angustifolia L.: 10, 24, 27, 98, 103, 109. Vicia lathyroides L.: 35, 40, 41, 42, 45, 49, 56, 61, 68, 95. Vicia pisiformis L.: 36, 60, 87, 112, 113, 120. Vicia sylvatica L.: 5, 27, 28, 77, 90, 99, 107, 111, 112, 121, 125. Vicia tenuifolia ROTH: 21, 87, 101. Vicia tetrasperma (L.) SCHREBER: 26, 27, 28, 35, 36, 41, 42, 68, 82, 95, 98, 100, 104, 105, 106, 108, 125. Vinca minor L.: 98, 114. Vincetoxicum hirundinaria MEDICUS: 15, 20, 24, 26, 27, 34, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 64, 65, 66, 67, 70, 76, 78, 82, 84, 86, 87, 93, 94, 98, 99, 101, 104, 105, 106, 108, 109, 112, 113, 120, 125. Viola canina L.: 16, 18, 20, 24, 42, 55, 68, 75, 104. Viola collina BESSER: 24, 54, 55, 57, 76, 82, 90, 101, 103, 104. Viola hirta L.: 19, 75, 104. Viola mirabilis L.: 101, 119. Viola odorata L.: 23, 25, 32, 38, 123. Viola reichenbachiana JORDAN ex BOREAU: 28, 72, 114, 121, 126. Viola riviniana REICHENB.: 28, 32, 42, 50, 59, 68, 100, 119, 125. Viola rupestris F. W. SCHMIDT: 68. Viola tricolor L.: 22, 24, 34, 75, 98, 101, 108, 109. Viola saxatilis F. W. SCHMIDT: 24, 98. Viscum laxum BOISS. et REUT.: 59, 87. Vulpia myuros (L.) C. C. GMELIN: 18, 73, 82. Woodsia ilvensis (L.) R. BR.: 98, 101, 125 /spolu s F. Mladým/.

50 Zusammenfassung Diese Arbeit fuhrt die ausgewählten floristischen Angaben an, die in Jahren 1964-1984 im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko /Mittelböhmen/ gefunden wurden. Es handelt sich um 549 Taxa, die auf 127 Lokalitäten festgestellt wurden. Von pflanzensoziologischem Gesichtspunkt aus gehören die nachfolgenden Funde zu den interessanten: Achillea nobilis, Aconitum vulparia, Agrostis vinealia, Allium scorodoprasum, Anemone sylvestris, Aphanea arvensis, Cephalanthera rubra, Cerasus fruticosa, Cirsium pannonicum, Collomia grandiflora, Consolida orientalis, Coronopus squamatus, Cruciata glabra, Goodyera repens, Hieracium echioides, H. rothianum, Inula britannica, I. salicina, Limosella aquatica, Lysimachia nemorum, Nyosurus minimus, Orchis morio, O. ustulata, Orthantha lutea, Potentilla, rupestris, Pulmonaria angustifolia, P. x notha, Saxifraga tridactylites, Senecio vernalis, Stipa capillata, Symphytum x uplandicum, Thalictrum minus, Veronica austriaca, Vinca minor, Viola mirabilis und Vulpia myuros.

Literatura HAVLÍČKOVA,J., 1980: Příspěvek ke květeně východní části Křivoklátské pahorkatiny. - Boh. Centr., Praha, 9: 63-107. JESLÍK, R. et KOLBEK.J., 1978: Zpráva o exkurzi na Křivoklátsko dne 4. června 1977. - Zprav. Středočes. Poboč. Čs. Bot. Společ., Praha, no. 17: 2-5. KOLBEK,J., 1972: Zpráva o exkurzi na Zdicko dne 10.6.1972. - Zprav. Středočes. Poboč. Čs. Bot. Společ., Praha, no. 7: 2. KOLBEK.J., 1983: Geobotanické poznámky k výskytu Saxifraga rosacea v okolí ventarol na Křivoklátsku. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 18: 173-178. KOLBEK,J., HROUDOVÁ.Z. et HROUDA,L., 1980: Vegetační poměry vrchu Baba u Křivoklátu. - Stud. ČSAV, Praha, 1980/1: 131-176. KOLBEK,J. et PETŘÍČEK,V.,1985: Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku. - Boh. Centr.,Praha, 14 /v tisku/. MLADÝ,F.,1983: Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. - Boh. Centr., Praha, 12: 35-89. MLADÝ,F. et KOLBEK,J., 1976: Chorologicko-fytocenologické otázky historie výskytu Isopyrum thalictroides na Křivoklátsku. - Preslia, Praha, 48: 143-155. MLADÝ,F. et KOLBEK,J., 1985: Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou

51 indikaci v CHKO Křivoklátsko a zbývající části okresu Rakovník. - Boh. Centr. Praha, 14 /v tisku/. NEUHÄUSLOVÁ.Z. et KOLBEK,J. /red./, 1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice. RIVOLA.M., 1976: Další návrhy chráněných území na Křivoklátsku.- Boh. Centr. Praha, 5: 107-117. SKALICKÝ,V. et SKALICKÁ,A. ,1975: Příspěvek ke květeně diabasů na východním okraji Křivoklátska. - Boh. Centr. Praha, 4:132-140.

Adresa autora: RNDr. Jiří kolbek, CSc., Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice

52 Bohemia centralis, Praha, 15: 53 – 77, 1986

Luční vegetace Průhonického parku

Meadows of the park Průhonice

Denisa BLAŽKOVÁ

Na území Průhonického parku /včetně obory/ jsou zachovány poměrně velké plochy luk, reprezentující dosud dobře pestrou luční vegetaci celé jihovýchodní části Pražské plošiny. Nejrozsáhlejší luční komplexy jsou na nivě potoků /Botič s přítoky/, které je lemují prakticky po celé délce jejich toku parkem. Na vyvýšených místech - na údolních svazích a na vlastní plošině - jsou louky udržovány jen v užších pruzích průhledů. Většina luk v širším okolí Průhonic se v posledních desetiletích značně změnila - velká část byla zorána, část intenzifikována, zejména silným dusíkatým hnojením a plochy luk těžko přístupné mechanizaci přestaly být obhospodařovány vůbec. Louky v Průhonickém parku plní především estetickou funkci, proto jsou obhospodařovány extenzívně, tzn., že se dvakrát ročně sečou, ale nehnojí se, nepočítáme-li přirozené hnojení nivních luk při záplavách. Při vegetačním mapování luk parku prováděném v letech 1971, 1972 a při jeho revizi v následujících letech /podrobně roku 1982/ se však prokázalo, že ani tyto louky nezůstávají beze změny. Nejnápadnější změnou během sledovaných 10 let je zvýšené zamokření větší části nejníže položených luk. Proto se na několika plochách zaznamenaných v roce 1971 jako nejvlhčí formy pcháčových luk /Angelico-Cirsietum caricetosum gracilis/ vytvořily již vlastní bažinné ostřicové porosty /Caricetum gracilis/. Přes nápadnost těchto změn nejde o velké plochy a příčinu lze hledat; jednak ve způsobu sklizně /těžké vozy utužují půdní povrch/ a jednak i v častějším opakování záplav Botiče v posledních letech.

53 Velkoplošnější změny však nastaly v nejodlehlejší části parku /v Oboře/. Kromě zvýšeného zamokření a posunu velké části luční vegetace o jeden vlhkostní stupen vlivem stavebních úprav komunikací byly některé plochy ruderalizovány, a proto byla tato část v roce 1982 vymapována zcela nově. Významně však jsou louky v parku poznamenány kontakty se skupinami dřevín nebo i s jednotlivými stromy. Zvláště nápadné je to na úzkých pruzích luk mezi souvislými porosty dřevin. Na severních, stinných okrajích porostů dřevin bývají louky výrazně vlhčí, s bujným mechovým patrem /hlavně Rhytidiadelphus squarrosus/ a řídkým bylinným nadrostem. Na osluněných okrajích se louky naopak extrémně přehřívají a vysušují. Na zvláště úzkých pruzích nebo světlinách se ani nevytváří vlastní luční porost, travní plochy bývají často i pokryty vrstvou opadu a taková místa mají spíše povahu lesních světlin. Na mnoha místech se ovšem situace rok od roku mění, jak dřeviny dorůstají nebo se v rámci parkových úprav odstraňují,a tím vznikají nevyrovnané porosty, často s koloniemi téměř čistého porostu medyňku /Holcus mollis/ - tedy výběžkaté trávy, která rychle osidluje uvolněné plochy. Všechny tyto změny se uplatňují hlavně v úzkých lučních pruzích odlehlejší části parku a nemohly být do mapy zaznamenány. Louky jsou v těchto místech vyznačeny základní fytocenologickou jednotkou, ke které floristicky i ekologicky náleží, bez ohledu na odvozené formy.

METODIKA

Při studiu porostů byly použity běžné metody curyšsko-montpelierské školy. Při zápisu snímků byla použita kombinovaná stupnice pro abundanci /r, +, ++, 1, 2, 2+, 3, 3+, 4, 5/ (podrobný popis viz BLAŽKOVÁ 1973). Nomenklatura vyšších rostlin se přidržuje práce: ROTHMALER (1976), nižších rostlin: PILOUS et DUDA (1960). Jednotky klasifikačního systému curyšsko-montpelierské školy byly také použity pro vymapování luční a přilehlé rákosinné vegetace.

PŘEHLED VEGETAČNÍCH JEDNOTEK A NAVAZUJÍCÍ RÁKOSINNÉ VEGETACE PRŮHONICKÉHO PARKU

Třída: Phragmiti-Magnocaricetea KLIKA in KLIKA et NOVÁK 1941 Řád: Phragmitetalia W. KOCH 1926 Svaz: Phragmition communis W. KOCH 1926

54 Asociace: Typhetum anguatifolio-latifoliae (EGGLER 1933) SCHMALE 1939 Asociace: Glycerietum maximae HUECK 1931 Řád: Magnocaricetalia PIGNATTI 1953 Svaz: Caricion gracilis NEUHAUSL 1959 Asociace: Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 Asociace: Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931 Třída: Molinio-Arrhenatheretea TUXEN 1937 Řád: Molinietalia W.KOCH 1926 Svaz: Calthion TUXEN 1937 Podsvaz: Calthenion (TUXEN 1937) BAL.-TUL. 1978 Asociace: Angelico-Cirsietum oleracei,TUXEN 1937 Subasociace: Angelico-Cirsietum oleracei caricetosum gracilis ELLENB. 1952 Asociace: Holcetum lanati GAMS 1927 Svaz: Molinion W. KOCH 1926 Asociace: Junco-Molinietum PREISING 1951 Svaz: Alopecurion pratensis PASSARGE 1964 Asociace: Alopecuretum pratensis EGGLER 1933 Řád: Arrhenatheretalia PAWLOWSKI 1928 Svaz: Arrhenatherion W. KOCH 1926 Asociace: Arrhenatheretum elatioris BRAUN 1915 Subasociace: Arrhenathereum elatioris cirsietosum oleracei FREITAG et KORTGE 1958 Subasociace: Arrhenatheretum elatioris brizetosum mediae TUXEN 1937 Třída: Nardo-Callunetea PREISING 1949 Řád: Nardetalia PREISING 1949 Svaz: Violion caninae SCHWICKERATH 1944 Asociace: Polygalo-Nardetum PREISING 1950 corr. OBERDORFER 1957

VEGETAČNÍ POMĚRY ARRHENATHERETUM ELATIORIS BRAUN 1915 Porosty této asociace /tab. 2/ pokrývají jednak vyvýšené, sušší polohy potočních niv, jednak mírně ukloněné údolní svahy a luční pruhy v rovinatém terénu Průhonické plošiny /parkové průhledy/. Ačkoli společenstvo nedosahuje plošně příliš velkého rozšíření, je dosti výrazně rozrůzněno do dvou podjednotek: Arrhenatheretum elatioris cirsietosum oleracei FREITAG et KORTGE 1958 představuje ještě náhradní společenstvo nejsušších forem Stellario-Alnetum a vy-

55 5. Luční vegetace Průhonického parku včetně obory /stav vegetace z roku 1982/: 1-Angelico- Cirsietum oleracei, 2-Holcetum lanati, 3-Arrhenatheretum elatioris, 4-Caricetum gracilis, 5- Polygalo-Nardetum a Junco-Molinietum, 6-společenstva svazu Phragmition communis, 7- mozaika, popřípadě přechody Angelico-Cirsietum

56 oleracei a Caricetum gracilis, 8-mozaika, popřípadě přechody Angelico-Cirsietum oleracei a Arrhenatharetum elatioris, 9-neustálené fáze, většinou s Holcus mollis, 10 - souvislé vodní plochy

57 skytuje se na vyvýšeninách potoční nivy, na širších břehových valech potoků; často v úzkých pruzích podél parkových cest a na náplavových kuželích z drobných postranních údolí. Fyziognomicky nápadná je zejména vyšší účast druhů Heracleum sphondylium, částečná i Geranium pratense, odlišující společenstvo jak od asociace Angelico-Cirsietum oleracei, tak i od subasociace Arrhenatheretum elatioris brizetosum. Dalšími diferenciálními druhy k A. brizetosum jsou Poa trivialis, Lysimachia nummularia, Lathyrus pratensis a druhy z jednotek řádu Molinietalia, a to Sanguisorba officinalis, Cirsium oleraceum, Equisetum palustre, Filipendula ulmaria a s menší stálosti i další druhy. K asociaci Angelico-Cirsietum oleracei je společenstvo diferencováno naopak přítomnosti druhů z jednotek řádu Arrhenatheretalia, zejména Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Crepis biennis a Campanula patula. Půdním typem bývá buď ještě zhnědlý glej, nebo hnědá vega. První náznaky rezivých železitých skvrn se objevují ve 30 - 40 cm nebo ještě hlouběji. Půdní reakce je zásaditá až slabě kyselá /pH/H2O 5,9-7,6/ a poměrně vysoká pH/KCl /5,2-7,3/ svědčí o dobré pufrovanosti půd. Na území parku a zejména pak Obory jsou však i poměrně velké plochy porostů smíšeného charakteru nebo mozaiky asociací Angelico-Cirsietum a Arrhenatheretum elatioris cirsietosum. To vyplývá především ze stanoviště, které se mění i v závislostech na rytmech povětrnosti v jednotlivých letech /zejména na dynamice záplav a vysychání/. K nevyhraněnému charakteru přispívá i to, že niva potoků je hlavně v Oboře už dosti úzká, v relativně hlubokém údolí, dosti zastíněná stromy, takže místy se charakter louky už ztrácí a plochy nabývají spíše povahy světliny mezi stromy /častá příměs Calamagrostis epigeios, Aegopodium podagraria apod./.

ARRHENATHERETUM ELATIORIS BRIZETOSUM MEDIAE TUXEN 1937

Toto společenstvo je vyvinuto hlavně v horní, rovinaté části Průhonické plošiny, částečně i na údolních svazích a představuje náhradní společenstvo lesů svazu Carpinion /asociace Tilio-Quercetum - zejména na kyselejší, oligotrofní půdě - snímek 7-10 - a Galio-Carpinetus - na bohatších substrátech -snímek 6/. Většina porostů je však v poměrně úzkých pruzích parkových průhledů, takže je ovlivněna sousedstvím stromů a má nevyrovnaný charakter /zejména v Oboře/. Pro porosty společenstva na území parku je charakteristická častá příměs acidofytních druhů /Potentilla erecta, Viola canina, Veronica officinalis/, což ukazuje na stanoviště

58 poměrně chudé na živiny /minimální nebo žádné hnojení a na rozdíl od předchozí subasociace chybí i obohacování záplavami/. Na osluněných lemech okrajů průhledů, tedy plochy nejvíce ohřívané, vysoušené a ovlivňované i bezprostředním sousedstvím stromů /hlavně duby/, je účast acidofytů ještě výraznější - místy jsou louky dokonce lemovány pruhy s Calluna vulgaris. Pozoruhodná je pravidelná, i když jen vtroušená přítomnost Bromus erectus, který je v parku také nejvýraznějším diferenciálním druhem k ostatním společenstvům. Mezi lokální diferenciální druhy lze v zájmovém území zařadit ještě Pimpinella saxifraga, Euphrasia rostkoviana, Stellaria graminea a Vicia tetrasperma, částečně i již jmenované acidofytní druhy. Půdním typem je hnědozem, a to většinou oligotrofní hnědozem proti

Arrhenatheretum cirsietosum oleracei s výrazně kyselejší půdní reakcí /pH/H2O 5,2,pH/KCl 4,6/.

HOLCETUM LANATI GAMS 1927

Tato asociace /tab. 3, snímek 1=5/ je na území parku zastoupena několika málo porosty na vyšších, zřídka zaplavovaných částech nivy Botiče a na vlhkých půdách v nejdolejších částech svahů, na rozdíl od ovsíkových luk ještě výrazně ovlivněných podzemní vodou. Většinou jde o plochy s hlinitými, propustnějšími půdami,než představují půdy Angelico-Cirsietum oleracei; zejména povrchové vrstvy půdy podléhají výkyvům vlhkosti výrazněji. Porosty Holcetum lanati ovšem přímo sousedí s Angelico-Cirsietum a na hranicích se tvoří pruhy přechodného charakteru. Na rozdíl od Angelico-Cirsietum chybí nebo je jen vtroušeně Cirsium oleraceum, Trifolium hybridum a mokřadní druhy Carex gracilis a Phalaris arundinacea. Zato je v porostech několik druhů indikujících sušší nebo střídavé vysýchavé půdní prostředí a druhy oligotrofnějšího charakteru: Luzula multiflora /včetně L. campestris/, Leucanthemum ircutianum, Prunella vulgaris, Senecio aquaticus, Carex leporina, Hypericum maculatum, Potentilla erecta, Cirsium palustre, Selinum carvifolia a Betonica officinalis. Holcetum lanati představuje ještě náhradní společenstvo nejsušších forem nivního lesa asociace Stellario--Alnetum.

59 ANGELICO-CIRSIETUM OLERACEI TUXEN 1937

Porosty této asociace /tab. 3, snímek 6-12/ tvoří nejrozlehlejší luční porosty parku, typicky vyvinuté zejména v nejširších, nižších částech aluvia Botiče, částečně pokrývající i drobné pramenné polohy na úpatí svahů. Na všech těchto plochách představuje náhradní společenstvo původních lesů asociace Stellario-Alnetum. Angelico-Cirsietum oleracei indikuje hlavně bohatě zastoupený pcháč Cirsium oleraceum a druhy svazu Calthion. Na stavbě společenstva se kromě toho uplatňují zejména druhy řádu Molinietalia s podřazenými jednotkami a třídní druhy. Porosty asociace v Průhonickém parku lze vesměs přiřadit k subasociaci Angelico-Cirsietum oleracei caricetosum gracilis ELLENBERG 1952. Tato subasociace je indikována diferenciálními druhy Carex gracilis a Phalaris arundinacea, s malou stálosti i Carex vulpina a naopak absencí druhů ovsíkových luk. Řada druhů volněji vázaných na jednotky řádu Arrhenatheretalia ovšem do porostů prolíná, např. Taraxacum officinale, Trisetum flavescens, zejména vlivem těsného kontaktu s porosty ovsíkových luk. Nápadná je absence Polygonum bistorta /v celém parku je jen několik lokalit/, ačkoli se tento druh vyskytuje v širším okolí Průhonic. Druhové složení a kvantitativní zastoupení druhů se v jednotlivých porostech liší hlavně podle různého stupně vlhkosti - v nejmokřejších polohách se již tvoři přechody k porostům asociace Caricetum gracilis nebo Phalaridetum arundinaceae, hlavně v okolí rybníka Labešky a ve výrazných sníženinách terénu. Na sušších místech - na vyvýšeninách nivy - porosty přecházejí k vlhčím formám asociace Arrhenatheretum elatioris, popřípadě Holcetum lanati. Porosty asociace Angelico-Cirsietum oleracei bývají občas zaplavovány povodňovou vodou v nejmokřejší části roku vystupuje hladina podzemní vody až k povrchu. Půdním typem bývá zhnědlý glej s rezivými železitými skvrnami /Gox/, které často zasahuji až do A horizontu a u nejvlhčích stanovišť téměř až k povrchu /nejčastěji od 5 cm a většinou ne hlouběji než 10 cm/. Půdní reakce v A horizontu je slabě zásaditá až slabě kyselá a i výměnná acidita je poměrně nízká

/ph/H2O 6,7 - 7,5, pH/KCl 5,8 - 6,7/.

ALOPECURETUM PRATENSIS EGGLER 1933 Výskyt přirozených psárkových luk je na ploše parku jen fragmentální, takže na vegetační mapě tato jednotka nebyla zaznamenána. Jediný souvislejší porost byl

60 zaznamenán v oddělení 85d, tj. nad levým břehem Dobřejovického potoka, v dolní části náplavového kužele bočního údolíčka. Jde o louku přirozeně obohacovanou splachy z vyšších částí okolního terénu. Charakteristický je kromě převládnutí psárky s hustým podrostem lipnice pospolité /Poa trivialis/ i výskyt šťovíkú /Rumex obtusifolius, Rumex acetosa/ a orseje /Ficaria bulbifera/. V porostu byl zapsán tento snímek /plocha snímku 25 m2, dne 4. 6. 1982,

E1 pokryvnost 100 %/: Alopecurus pratensis 4, Poa trivialis 4, Ranunculus repens 3, Rumex acetosa 2, Phalaris arundinacea 2, Rumex obtusifolius 1, Ficaria bulbifera 1, Geranium pratense + +, Equisetum

palustre +, Cirsium oleraceum +. EO - chybí.

POLYGALO - NARDETUM PREISING 1950 CORR. OBERDORFER 1957

Na území parku je tato asociace vyvinuta jen fragmentálně. I nejlépe vyvinutý porost /v oddělení 43/ je zčásti odstíněn stromy a keři a tvoři spíše mozaiku než homogenní cenózu, ale svébytný charakter asociace Polygalo-Nardetum je ještě rozlišitelný. V našem území tato asociace patrně představuje náhradní společenstvo kyselé doubravy /Luzulo-Quercetum/. V půdě jsou již od 5 cm patrné rezivé skvrny, na rozdíl od nivních půd však plocha není přeplavovaná a půda má povahu pseudogleje. Pudní reakce je kyselá /v

A horizontu pH/H2O 5,3/ a na rozdíl od kyselejších půd ovsíkových luk roste výrazně výměnná acidita /pH/KCl 4,3/, což svědčí o nízké pufrační schopnosti půdy. Pro ilustraci uvádím snímek tohoto porostu s oddělení 43a /terén rovinatý, plocha snímku

25 m2, 49 druhů E1/:

E1-pokryvnost 75%: Nardus stricta 2+, Festuca rubra 2-, Holcus lanatus 2, Anthoxanthum odoratum 2, Avenochloa pubescens 2, Potentilla erecta 2, Rhinanthus minor 2, Carex pallescens 1, Luzula multiflora 1, Carex pilulifera 1, Deschampsia flexuosa 1, Briza media 1, Festuca ovina 1, Leucanthemum ircutianum 1, Ranunculus acer 1, Ranunculus repens 1, Veronica chamaedrys 1, Plantago lanceolata 1, Rumex acetosa 1, Calluna vulgaris 1, Prunella vulgaris 1, Achillea millefolium 1, Agrostis tenuis 1, Deschampsia caespitosa ++, Dactylis glomerata ++, Arrhenatherum elatius 4-+, Lychnis flos-cuculi -4-4-, Leontodon hispidus 4-+, Alchemilla monticola ++, Salix caprea juv. ++, Viola canina ++, Juncus effusus +, Cirsium palustre +, Stellaria graminea +, Polygala oxyptera +, Veronica officinalis +, Luzula campestris +, Hieracium pilosella +, Platanthera bifolia +, Cerastium caespitosum +, Melampyrum pratense +, Hypericum maculatum +, Alchemilla hybrida +, Myosotis nemorosa +, Hieracium lachenalii +, Galium pumilum +, Campanula patula +, Hypericum perforatum +, Angelica sylvestris +,

4 � EO-pokryvnost 30 %:Pleurozium schreberi 3, Rhytidiadelphus squarosus 2, Aulacomnium palustre +, Hylocomium splendens +, Polytrichum commune +, Lophocolea bidentata +.

V sousedním oddělení 49 je stanoviště ještě mokřejší a porost nabývá charakteru dokonce as. Junco-Molinietum nardetosum. Jeho vývin je však zcela fragmentální a v mapě nebylo toto společenstvo od předchozí jednotky odlišeno.

CARICETUM GRACILIS ALMQUIST 1929 Tato jednotka /tab. 3, snímek 13-17/ představuje již vysloveně bažinné louky s převládající ostřicí štíhlou /Carex gracilis/, která určuje strukturu i fyziognomii celého porostu. Na ploše parku se vyskytuje jen ve své sušší subasociaci C. g. typicum s poměrně menším zastoupením bažinných druhů, ale ještě s hojnou účastí lučních druhů z jednotek Molinio-Arrhenatheretea. Tato druhová skupina ukazuje na syngenetické vztahy porostů - ostřicové porosty v Průhonickém parku totiž vznikly hlavně v posledním desetiletí postupným zamokřováním vlhkých pcháčových luk. Příkladem jsou snímky 13 a 14 v tabulce 3 představující výchozí, nejsušší fázi ostřicových luk /C. g. typicum var. s Festuca pratensis BLAŽKOVÁ 1971/, kontinuálně navazující na nejmokřejší porosty pcháčových luk /Angelico-Cirsietum oleracei cariecetosum gracilis ELLENBERG 1952 - snímky 11, 12 v tabulce 3/. Snímky 15, 16, 17 /tab. 3/ již představují typicky vyvinutou asociaci /C. g. typicum var. typicum FALÍNSKI 1966/, i když pocházejí z ploch, které byly na vegetační mapě v roce 1971 zaznamenány ještě jako přechodný pcháčovo-ostřicový porost. Ani v současné době však ostřicové porosty v parku nezabírají větší rozlohy a k pcháčovým loukám tvoří kontinuální přechody.

DALŠÍ SPOLEČENSTVA

Ještě menší plochy zabírají lesknicové porosty Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931 s převládající lesknicí /Phalaris arundinacea/. Plochy této asociace spíše tvoří jen úzké lemy při březích potoků, popřípadě tvoří mozaiku s jinými rákosinnými porosty. Plošně je však tato jednotka bezvýznamná. Kromě vlastních lučních společenstev byla na mapě zachycena i společenstva rákosinná, alespoň pokud navazují na luční komplexy /hlavně u rybníka Labešky v Oboře/. Je to především Typhetum angustifolio-latifoliae (EGGLER 1933) SCHMALE

62 1939, Glycerietum maximae HUECK 1931 i porosty s dominujícím Sparganium erectum a mozaika porostu vysokých ostřic /částečně i s Carex elata/ v zazemňovací zóně Labešky. Parkovým výsevem a výsadbou jsou luční porosty poznamenány poměrně málo. Plošně rozsáhlejší jsou porosty s Lupinus polyphyllus v plochách Arrhenatheretum elatioris a Polygalo-Nardetum, pouze jednotlivé jsou skupiny jiných druhů, např. Gentiana asclepiadea nebo Telekia speciosa.

SOUHRN

Vegetační mozaiku luk Průhonického parku tvoří plošně nejrozšířenější Angelico-Cirsietum oleracei caricetosum gracilis, především v nižších částech nivy Botiče. Tyto louky jsou alespoň občas obohacovány záplavami, půda příliš nepřesýchavá ani v nejsušších obdobích a má příznivou neutrální nebo slabě kyselou reakci. Porosty vykazují dobrou vzrůstavost, nevytvářejí se však patra, biomasa přibývá směrem k půdnímu povrchu víceméně rovnoměrně. Na vyvýšených, nejsušších částech nivy vznikly již nepodmáčené ovsíkové louky /Arrhenatheretum elatioris cirsietosum oleracei/, do kterých výrazně vlhkomilné druhy vstupují jen ojediněle. Od těchto porostů se poměrně ostře odlišují louky na svahových polohách a na plošině, které tvoří především Arrhenatheretum elatioris brizetosum a vzácně, na nepatrné rozloze na plochách ovlivněných povrchovou stagnující vodou, i Polygalo- Nardetum až Junco-molinietum. Půdní vlastnosti těchto porostů jsou již méně příznivé. Také vzrůstavost těchto porostů je menší než u předchozí skupiny a nevytváří se ani výrazná patrovitost. Jen malé plochy luk parku zaujímají bažinné ostřicové louky /Caricetum gracilis/ a medyňkové louky /Holcetum lanati/. Další luční jednotky byly zaznamenány jen ve fragmentech /Alopecuretum pratensis, Junco- Molinietum/. Do mapy byly zaznamenány i kontaktní rákosinné porosty /Phalaridetum arundinaceae, Typhetum latifoliae, Glycerietum maximae/. Pro Průhonický park jsou však typické i úzké pruhy luk podél lesních porostů a stromových výsadeb s hojnými mechy /Rhytidiadelphus squarosus/ a lemovými druhy /Aegopodium podagraria, Hypericum maculatum, Trifolium medium/, tvořící zvláštní fáze jmenovaných asociací. Výsadbou a výsevem jsou louky ovlivněny jen nepatrně v některých okrajových partiích.

63 Abstract Meadows of the park Průhonice represent very well the meadow vegetation of the district SE of Prague /the Prague Plain/. They are concentrated along the Botič brook and on the slopes of the valley. The largest part of the moist meadows is occupied by the Angelico-Cirsietum oleracei, while the dry habitats by the Arrhenatheretum elatioris. A short characteristic of all /10/ presented meadow communities and a map of actual meadow vegetation is given.

Literatura BLAŽKOVÁ,D., 1973: Pflanzensoziologische Studie über die Wiesen der Südböhmischen Becken. - Stud. ČSAV, Praha 1973, 10: 1-170. PILOUS,Z. et DUDA,J., 1960: Klíč k určování mechorostů ČSR. - Praha. ROTHMALER,W.,1976: Exkuraionflora für die Gebiete der DDR und der BRD, Kritisoher Band. - Berlin.

Adresa autorky:

RNDr. Denisa Blažková,CSc., Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice u Prahy

64 Tabulka 2 Společenstvo Arrhenatheretum elatioris Subasociace cirsietosum oleracei brisetosum medii Číslo snímku 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 197 Rok 1969 1968 1971 1971 1971 1968 1971 1971 1971 1 25.5 Datum 2.7. 12.6. 4.6. 25.5. 25.5. 12.6. 8.6. 8.6. 8.6. .

Číslo oddělení parku 58 69a 85d 22a 22a 15b 148 111 130 15b

Expozice/inklinace = - S/5 - - J/2 - J/3 J/3 J/2 Půdní vzorek - - 7,9 5,9 6,9 - - - 5,2 - 0,5 cm - pH/H2O pH/KCl - - 7,3 5,2 6.2 - - - 4,6 - E bylinné patro 1 98 98 100 95 98 95 100 95 100 90 pokryvnost % x3 x 9,6 40,4 počet druhů 40 48 38 41 31 49 32 46 38 37

E0 mechové patro 3 3 5 10 10 20 5 35 5 75

Charakteristické druhy asociace a svazu Stál Stálost Druh Číslo snímku Číslo snímku Stálost ost asociace 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Arrhenatherum elatius (L.) J. et 2 2+ 3 + 2 V 2 l 1 2 + v v C. PRESL

Campanula patula L. + + + III + + + + IV IV

Crepis biennis L. 1 + + + + V + + + + I III

Galium mollugo L. 1 2 + + 1 V 1 + II IV

Tragopogon orientalis L. + I I

Diferenciální druhy

Cirsium oleraceum (L.) SCOP. r + + + r V III

Heracleum sphondylium L. 2 1 1 2+ 3+ V (+) I III

Geranium pratense L. + + 1 1 (+) V r I III

Sanguisorba officinalis L. 1 2 ++ 2 2 V 1 I III Stálos Stálost Druh Číslo snímku Stálost t asociace

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Poa trivialis L. 2 2+ 2+ + 2+ V III

Lythyrus pratensis L. 2 2 1 1 1 V III

Equisetum palustre L. 2 + ++ ++ IV II

Lysimachia nummularia L. ++ 1 + + IV II

Filipendula ulmaria (L.) ++ ++ + III II MAXIM.

Trifolium hybridum L. + + + III II

Ranunculus repens L. + + + III II

Geranium palustre L. 2 ++ II I

Cirsium canum (L.) ALL. + r II I

Luzula campestris (L.)DC. ++ I + + 1 1 2 V III

Bromus erectus HUDS. + ++ + 1 1 V III Euphrasia rostkoviana + ++ (+) 1 IV II HAYNE Potentilla erecta (L.) + 1 + III II RAUSCHEL

Pimpinella saxifraga L. + 1 1 III II Vicia tatrasperma (L.) ++ ++ + III II SCHREBBR Prunella vulgaris L. + + + III II

Viola canina L. 1 ++ + III II

Briza media L. ++ ++ II I

Festuca ovina L. 1 1 II I

Cerastium arvense L. ++ + II I

Veronica officinalis L. (+) ++ II I

Hypericum perforatum L. + + II I

Daucus carota L. + (+) II I Deschampsia caespitosa + + II I (L.) P.B. Trifolium medium L. + 1 II I

Campanula rotundifolia L. + + II I Pokračování tabulky 2 Stálost Druh Číslo snímku Stál číslo snímku Stálost asociace ost 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Charakteristické a diferenciální druhy řádu Arrhenatheretalia

Trisetum flavescens (L.) P.B. 2 2 3+ 2+ 2+ V 2+ 3 1 2+ 2 V V

Dactylis glomerata L. 1 + 3 1 1 V ++ 2 ++ ++ ++ V V

Veronica chamaedrys L. + + + 1 ++ V 2+ 2 1 2+ 2 V V

Leucanthemum ircutianum DC. + 2 1 2 + V 1 1 1 1 + V V

Achillea millefolium L. ++ ++ + 2 + V 1 2 1 2+ 2 V V

Knautia arvensis (L.) COULTER + 1 1 + ++ V 1 (+) 2 + + V V

Taraxacum officinale WIGGERS 1 2 + 1 1 V 1 + + 1 IV V

Trifolium repens L. + 1 2+ III 3 2 1 2 2+ V V

Alchemilla monticola OPIZ + + 1 1 + V 3 + + 1 IV V

Trifolium dubium SIBTH. + 2+ II 1 1 ++ ++ IV III

Bromus hordeaceus L. + ++ + III 2 I II

Lotus corniculatus L. + + II 1 1 2 III III

Veronica arvensis L. + + II + I II

Cynosurus cristatus L. 1 I (+) I I Avenochloa pubescens (HUDS.) 2 I 1 2 II II HOLUB Charakteristické a diferenciální druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea

Ranunculus acer L. 1 1 1 2 1 V + 1 + + + V V

Rumex acetosa L. 1 1 1 1 1 V 2 + + 1 + V V

Holcus lanatus L. 2 2 2 1 + V 2+ 2+ 1 2+ ++ V V

Poa pratensis L. 2 2 2 2+ 2+ V 2+ + + 1 2+ V V

Plantago lanceolata L. + ++ 1 + IV 2+ 1 1 1 2 V V Cerastium holosteoides FRIES + + ++ ++ IV 1 1 + ++ + V V em. HYL. Festuca pratensis HUDS. 3 3 2+ + 1 V 1 1 1 + IV V

Trifolium pratense L„ 1 1 2+ III 1 ++ 1 1 + V IV

Alopecurus pratensis L. 1 + 2+ 1 2+ V 2+ ++ (+) III IV

Ajuga reptans L. r 1 1 + + V + + II IV

Vicia sepium L. 2 (+) + 2 IV 1 I III Pokračování tabulky 2

Stál Stálost Druh Číslo snímku Číslo snímku Stálost ost asociace

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Glechoma hederacea L. ++ + II I II

Vicia cracca L. (+) I + I I

Festuca rubra L. 2+ 1 2 2 ++ V 2+ 2+ 4 3+ 3 V V

Anthoxanthum odoratum L. + 1 2 III 2+ + (+) + 3 V IV

Agrostis tenuis SIBT. 1 1 2+ 1 IV 1 IV 1 1

Leontodon hispidus L. + ++ 2 III + 2 2+ 2+ IV IV

Rhinanthus minor L. + 2+ II + + + + + V IV

Hypericum maculatum + + + 1 IV 1 ++ ++ III IV CRANTZ

Stellaria graminea L. + I + + + + IV III

Charakteristické a diferenciální druhy řádu Molinietalia

Lychnis flos-cuculi L. + 1 + III r + + + IV IV

Betonica officinalis L. + I + I I

Průvodní druhy

Aegopodium podagraria L. 1 2+ II 2+ I II

Equisetum arvense L. ++ + + III + I II

Clinopodium vulgare L. + + II + + II II

Brachythecium rutabulum 1 1 1 2 2 V + 1 1 + IV V (HBDW.) BR. eur.

Mnium affine BLAND. + 1 + + IV + + 2 + + V V

Rhytidiadelphus squarosus + 2 2 III 2 1 2 1 4 V IV (HEDW.) WARNST. Climacium dendroides 1 1 II 1 1 + III III (HBDW.) WEB. et MOHR. Pleurozium schreberi (BRID.) 1 + 1 III II MITT.

Thuidium abietinum BR. eur. + 1 II 1 I II

68 Poznámka: Pouze v jediném snímku, a to snímku 2, byly tyto druhy: Filipendula vulgaris MOENCH +; snímek 3: Myosotis nemorosa BESSER 4-, Anthriscus sylvestris (L.) HOFFM. (4-), Lophocolea bidentata (L.) DUM. 1; snímek 4: Saxifraga granulata L. +, snímek 5: Cardamine pratensis L. +, snímek 6: Lolium perenne L. +, Ranunculus bulbosus L. +, Bellis perennis L. +, Cirsium arvense (L.) SCOP. +, Vicia sativa L. +, Potentilla reptans L. +; snímek 7: Holcus mollis L. 1; snímek 8: Vicia hirsuta (L.) S.F. GRAY ++, Melampyrum pratense L. +, Viola riviniana RCHB. +, Hieracium pilosella L. +, Carpinus betulus L. juv. r, Quercus robur L. juv. r; snímek 9: Galium boreale L. 3, Senecio aquaticus HILL +, Euphorbia cyparissias L. (+), Deschampsia flexuosa (L.) P.B. +, Nardus stricta L. ++; snímek 10: Thymus pulegioides L. +, Atrichum undulatum (HEDW.) P. BEAUV. 1.

69 Tabulka 3

Společenstva Holcetum lanati, Angelico-Cirsietum oleracei a Caricetum gracilis

Asociace Holcetum lanati

Číslo snímku 1 2 3 4 5

Rok 1971 1971 1981 1981 1982

Datum 8.6. 4.6. 20.5. 4.6. 3.6.

Číslo oddělení parku 129 6c 6e 6d 111

Expozice/inklinace JV/2 - - - JV/3

Půdní vzorek 0-5 cm - pH/H2O - - - - -

pH/KCl - - - - -

E1 bylinné patro - pokryvnost % 98 98 90 88 88 X

počet druhů 37 42 42 39 42 40,5

E0 mechové patro - pokryvnost % 10 5 30 60 15

Druh Číslo snímku Stálost

1 2 3 4 5

Charakteristické druhy svazu Calthion

Cirsium oleraceum (L.) SCOP. (+) 1 + III

Filipendula ulmaria (L.) MAXIM. + + 2 + IV

Cirsium canum (L.) ALL. r I

Scirpus sylvaticus L. 2 I

Luzula campestris (L.) DS. et L. multiflora (RETZ) + 1 r ++ + V LEJ.

Leucanthemum ircutianum DC. 1 1 r 1 IV

Carex leporina L. + 1 + + IV

Senecio aquaticus HILL + 1 + III

Equisetum arvense L. + + + III

Hypericum maculatum CRANTZ 2+ + + III

Potentilla erecta (L.) RAUSCHEL + ++ + III

Cirsium palustre (L.) SCOP. + 1 + III

Selinum carvifolia L. 1 + ++ III

Betonica officinalis L. 1 + + III

Holcus mollis L. 1 1 II

70 Angelico-Cirsietum oleracei Caricetum gracilis

6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

1982 1971 1978 1978 1971 1978 1978 1978 1978 1982 1982 1982

4.6. 4.6. 22.6. 22.6 25.5. 22.6. 22.6. 22.6. 22.6. 3.6. 3.6. 3.6.

20d 37 37 38 21a 19 38 19 58 52 135 137

------

- 7,5 - 6,7 ------

- 6,7 - 5,8 ------

98 98 100 % 95 98 100 x 95 98 80 90 90 X

30 34 35 39 33 29 24 32 33 29 19 17 16 22,8

0 15 0 3 50 0 0 20 0 20 15 0

Číslo snímku Stálost Číslo snímku Stálost

6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

2 2+ 2 2 1 + + . V . . r . . 1

+ + 1 (+) . . . . IV . + . . 1

. + + (r) . . . . III . . . . .

. . . + . (+) . 11 + 1 ++ III

......

...... + + II

......

71 Druh číslo snímku Stálost

1 2 3 4 5

Aegopodium podagraria L. + 1 II

Carex pallescens L. + + ++ III

Prunella vulgaris L. + + 1 + IV

Myosotis nemorosa BESSER + + + III

Caltha palustris L. 2+ I

Trifolium hybridum L.

Equisetum palustre L.

Phalaris arundinacea L.

Bromus racemosus L.

Phleum pratense L.

Juncus articulatus L. em RICHTER

Charakteristické a diferenciální druhy řádu Molinietalia

Sanguisorba officinalis L. 2+ 3 1 III

Lychnis flos-cuculi L. 1 + 1 1 + V

Deschampsia caespitosa (L.) P. B. 1 + r 2+ IV

Ranunculus auricomus L. r ++ II

Galium uliginosum L. 1 + 1 + IV

Lysimachia vulgaris L. + I

Juncus effusus L. 1 i

Lysimachia nummularia L. + + 1 2 2 V

Alopecurus pratensis L. 1 + 2 1 IV

Poa trivialis L. 1 2+ 1 2 IV

Glechoma hederacea L. + I

Vicia sepium L. + ++ II

Agrostis stolonifera L. 1 I

Ranunculus ficaria L. + I

Charakteristické a diferenciální druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea

Holcus lanatus L. 2+ 2 1 2 1 V

Festuca pratensis HUDS. 1 2 + 2 2 V

Rumex acetosa L. ++ ++ 1 1 2+ V

72 6 7 8 9 10 11 12 Stálost 13 14 15 16 17 Stálost

r r II

1 2 1 2 + V

2+ 2 2+ 2+ 3 V

2 1 1 + 2 + + V + + II

1 1 ++ 1 1 + 1 V 1 + 1 2+ IV

1 + + 2+ III + 2 II

1 ++ + + III ++ I

(+) + + III + I

+ I 1 + II

1 2 2+ 2+ 1 + 2+ V 2 I

(+) ++ (r) + 1 r + V + + + + ++ V

++ 1 1 III + I

++ ++ + III

+ + + III + I

+ I

+ + II + + II

1 + + 2+ 2 1 V 2 1 2 1 + V

2 2 2+ 1 1 2 2 V + 1 (+) 2 1 V

3 3 3 2 2+ 3+ 2+ V 3+ 3+ 2 1 2 V

+ I + I

2 ++ II

++ + II 2+ + II

1 2+ II

2+ 2 2+ 2+ 2 2+ 2+ V 2 1 + III

3 2+ 3 2+ 2 + 1 V 1 2+ II

2+ 1 1 1 ++ + + V + 1 + III

73 Číslo snímku Druh Stálost 1 2 3 4 5

Ranunculus acer L. + 1 2+ 1 1 V

LatHyrus pratensis L. 2 + + + 1 V

Poa pratensis L. 1 2 + 1 III

Trifolium pratense L. 1 + II

Cardamine pratensis L. + 2 ++ III

Cerastium holosteoides FRIES em. HYL. + ++ + ++ ++ V

Plantago lanceolata L. ++ 2 + ++ IV

Festuca rubra L. 4 3+ 1 2 1 V

Anthoxanthum odoratum L. + 2+ 2+ 2+ 1 V Agrostis tenuis SIBTH. CH, D - 2 2 II Arrhenatheretalia Taraxacum officinale WIGGERS + r r III

Trifolium repens L. + + r III

Trisetum flavescens (L.) P. B. 2 + 1 III

Cynosurus cristatus L. ++ I

Achillea millefolium L. ++ 1 + III

Alchemilla vulgaris L. 1 + 2+ III

Veronica chamaedrys L. 2 + 2 III

Bellis perennis L. + I

Dactylis glomerata L. 1 I

Trifolium dubium SIBTH.

Veronica arvensis L.

Galium mollugo L. + I

Heracleum sphondylium L.

Charakteristické a diferenciální druhy třídy Phragmiti-Magnocaricetea

Carex graciiis CURTIS + + II

Carex vulpina L.

Glyceria maxima (HARTMAN) HOLMBERG

Glyceria fluitans (L.) R. BR.

Eleocharis palustris (L.) R. et SCH.

74 6 7 8 9 10 11 12 Stálost 13 14 15 16 17 Stálost

2+ 2 1 2 2 ++ + V + 1 II

2+ 2+ 3 2+ 1 + 2 V + 2+ II

1 2+ 1 2+ 2 1 1 V + I

+ 2+ + + 2 IV + I

++ 2 + 1 1 IV + 1 + III

1 1 r ++ III + + + + IV

+ r II

2+ 1 1 2 III

1 + ++ 2 + IV

3 I

1 1 1 + 1 + + V + I

+ 1 r + 2+ IV

2 ++ + III

++ + + III

+ + II

+ + + + III

+ + II

r I

+ r II

+ I r + II

+ I + + II

+ + II

+ 1 II

+ ++ 1 2 3+ 4 V 3 4 4 4 3+ V

+ V + I

2+ 2+ II

++ + II

1 + II

75 Tabulka č. 4

Číslo snímku Druh Stálost 1 2 3 4 5

Galium palustre L.

Ranunculus repens L. + 3+ 3 2+ V

Carex hirta L. + + + + IV

Rumex crispus L.

Rumex obtusifolius L.

Carex spicata HUDS. Climacium dendroides(HEDW.) WEB. et 2 1 2 3 IV MOHR. Rhytidiadelphus squarosus (HEDW.) 1 1 1 1 2+ V WARNST.

Brachythecium rutabulum (HEDW.) BR. eur. 1 1 + III

Mnium affine BLAND. 1 3 II

Poznámka:

Pouze v jediném snímku byly druhy: snímek 1: Angelica sylvestris L. +, Briza media L. ++, Lotus corniculatus L. r, Campanula patula L. r, Clinopodium vulgare L. +, Thuidium dalicatulum (HBDW.) MITT. +; Snímek 2: Leontodon autumnalis L. 4, snímek 3: Anemone nemorosa L. +, Carex nigra (L.) REICHARD +, Juncus conglomeratus L. em. LEERS r; snímek 4: Carex hartmanii CAJANDER 2+, Carex panicea L. 2, Succisa pratensis MOBNCH r, Mentha arvensis L, 1; snímek 5: Fragaria vesca L. r, Knautia arvensis (L.) Coulter +, Vicia cracca L. 1; snímek 7: Avenochloa pubescens (HUDS.) HOLUB +, Geranium pratense L. + snímek 8: Polygonum amphibium L. 1; snímek 9: Carex brizoides L. 1; snímek 10: Ajuga reptans L. +, Calliergonella cuspidata (HBDW.) LOBSKE 3; snímek 15: Valeriana dioica L. +, Brachythecium rivulare (BRUCH) Br. eur. 2+; snímek 16: Poa palustris L. 2, Urtica dioica L. +.

76 6 7 8 9 10 11 12 stálost 13 14 15 16 17 Stálost

2 1 II

3 2+ 2+ 2 2 2+ 3 V 3+ 2+ 2 1 2+ V

1 2 + + III + + + III

+ (+) II + I

++ I + I

1 I

2 + II 2 2 II

77 78 Bohemia centralis, Praha, 15, 79 – 88, 1986

Mechorosty (Fragmenta bryologica)

Die Moose (Fragmenta bryologica)

Milan RIVOLA

I když pracoviště odborných zařízení státní ochrany přírody nejsou určena k tomu, aby shromažďovala hmotnou dokumentaci přírodovědného charakteru svého regionu a vytvářela sbírkové fondy, přece jen ale nashromáždilo na Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje určitě množství herbářového materiálu bryologických dokladů, a to nejen z území středních Čech, ale i z dalších území celé ČSSR. Jde přibližně o 600 položek, shromážděných zejména v počátečním období mého působení na tomto pracovišti /v letech 1972-74/, v menším množství v období pozdějším. Z tohoto materiálu zůstala dosud asi jedna pětina nezpracovaná a dílčí údaje z něj byly zveřejněny (RIVOLA 1973, 1974, 1981 a 1982). Protože však není naděje, že by v dohledné době mohlo být zpracování všech shromážděných dokladů ukončeno, a protože většinou jde o sběry z chráněných území, pro která jsou údaje o flóře výtrusných rostlin všeobecně vzácnými, předkládám v dalších řádcích jejich seznam. Seznam je pro přehlednost rozdělen podle hlavních systematických skupin /játrovky, mechy, rašeliníky/, kdežto uspořádání uvnitř těchto skupin je abecední. Pokud není před datem sběru uvedeno jméno sběratele, jde o mé vlastní sběry. V textu jsou užívány běžně vžité zkratky: SPR - státní přírodní rezervace, CHPV - chráněný přírodní výtvor.

79 JÁTROVKY

Aneura pinguis (L.) DUM. - Doksy, Břehyňský rybník, SEDLÁČKOVÁ 8.1981. Anthoceros agrestis PATON-Písek, Putim, pole 1 km severně od obce, KNÍŽETOVÁ 4.9.1974; Bruntál, pole u obce Skály, 8.1974. Apometzgeria pubescens (SCHRANK.) KUW. - Karlík, SPR Karlické udolí, 26.4.1972. Barbilophozia attenuata (MART.) LOESKE - Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách,smrčina na suti, 13.6.1978; Rožmitál pod Třemšínem, skalní suť v CHPV Hřebenec, 11.10.1983. Barbilophozia barbata (SCHREB.) LOESKE - Skryje, SPR Týřov, na vrchu Vosník, 7.4.1974; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972; Filakovo, CHPV Ragač, vrcholové skály, 9.6.1979. Barbilophozia floerkei (WEB. et MOHR) LOESKE - Jizerská hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Šumava, Modrava, hraniční průsek pod Horní slatí, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Barbilophozia lycopodioides (WALLR.) LOESKE - Šumava, Březník, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Bazzania trilobata (L.) S. GRAY - Jizerské hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Jizerská hory, SPR Klečové louky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Šumava, Březník, Roklanská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978. Blepharostoma trichophyllum (L.) DUM. - Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Bruntál, skály nad železniční tratí u Kunova, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Calypogeia integristipula STEPH. - Jizerské hory, SPR Černá jezírka, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 8. 1974; Jizerské hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1979. Calypogeia muellerana (SCHIFFN.) K. MULL. - Šumava, Modrava, slať u Javoří nádrže, KNÍŽETOVÁ 21.7.1972; Calypogeia neesiana (MASS. et CAREST.) K. MULL. - Šumava, Malá Řasná, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Calypogeia trichomanis (L. emend. K. MULL.) CORDA - Jizerské hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Jizerské hory, SPR Klečové louky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974. Jizerské hory, SPR Frýdlantské cimbuří, KNÍŽETOVÁ 21.6.1978; Jizerská hory, SPR Na Čihadle, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Šumava,Modrava, smrčina na břehu Javořského potoka, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Humenné,Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Cephalozia bicuspidata (L.) DUM. - Jizerské hory, SPR Černá jezírka, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 8.1974; Jizerské hory, SPR Na Čihadle, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.

80 1974; Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Jizerské hory, SPR Klečové louky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně Březničké slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974.. Cephalozia catenulata (HUB.) LINDB. - Jizerské hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974. Cephalozia connivens (DICKS.) LINDB. - Lázně Kynžvart, SPR Kladské rašeliny, rašeliniště Tajga, 10.9.1973. Cephalozia lunulifolia (DUM.) DUM. Jizerské hory, SPR Rybí loučky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978. Cephaloziella divaricata (SM.) SCHIFFN. - Jizerské hory, SPR Frýdlantské cimbuří, KNÍŽETOVÁ 21.6.1978; Filakovo, CHPV Ragač, vrcholové skály, 9.6.1978.

Chiloscyphus pallescens (EHRH. ex HOFFM.) DUM. - Český les, SPR Rašeliniště Huť, KNÍŽETOVÁ 1972. Cladopodiella fluitans (NEES) BUCH - Šumava, Březník, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Conocephalum conicum (L.) LINDB. - Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Diplophyllum albicans (L.) DUM. - Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skalky, 6.7.1974. Diplophyllum taxifolium (WAHLENB.) DUM. - Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skály, 6.7.1974. Frullania dilatata (L.) DUM. - Humenné, bučina u obce Topola, 8.6.1974. Gymnocolea inflata (HUDS.) DUM. - Jizerské hory, SPR Klečové louky, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 15. et 24.8.1974; Jizerské hory, SPR Na Čihadle, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Šumava, Březník, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, u Roklanské nádrže, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Roklanská slať, KNÍŽETOVÁ 21.9. 1972. Jamesoniella autumnalis (DC.) STEPH. - Jizerské hory, SPR Černá jezírka, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Jungermannia sphaerocarpa HOOK. - Jizerské hory, Jizerka, lesní potůček na levém břehu Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974. Lejeunea cavifolia (EHRH.) LINDB. - Skryje, SPR Týřov, pod zříceninou hradu, 7.4.1974; Netolice, Hrbov, rokle Hrádeček jižně od obce, KNÍŽETOVÁ 3.10.1978; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974.

81 Lepidozia reptans (L.) DUM. - Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Šumava, Modrava, hraniční průsek pod Horní slatí, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Modrava, Javoří pila, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava. Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Bruntál, skály nad železniční tratí u Kunova, 8.1974. Lophocolea bidentata (L.) DUM.-Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Skryje, SPR Týřov, na vrchu Vosník, 7.4.1974; Roztoky u Křivoklátu, SPR U eremita, 16.7.1974; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 21.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974. Lophocolea heterophylla (SCHRAD.) DUM. - Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Křivoklát, SPR Stříbrný luh, 29.5.1973; Šumava, Modrava, bučina při státní hranici, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Lophocolea minor NÉES - Třebotov, SPR Kulivá hora, skalky u vodojemu, 11.4.1972; Srbsko, SPR Koda, Císařská rokle, 20.7.1972; Fiľakovo, SPR Šomoška, skalnatá stráň pod hradem, 9.6.1978. Lophozia badensis (GOTT. ex RABENH.) SCHIFFN. - Srbsko, SPR Koda, Císařská rokle, 20.7.1972. Lophozia collaris (NEES) DUM. - Srbsko, SPR Koda, Císařská rokle, 20.7.1972. Lophozia excisa (DICKS.) DUM. - Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972; Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skalky, 6.7.1974. Lophozia sudetica (NEES) GROLLE - Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974. Lophozia ventricosa (DICKS.) DUM. - Jizerské hory, SPR Prales Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 24.8.1974; Rožmitál pod Třemšínem, SPR Na skalách, smrčina na suti, 13.6.1978; Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972. Mannia fragrans (BALBIS) FRYE et CLARK - Srbsko, SPR Koda, stepní stránka nad skalami v Kodské rokli, 15.4.1977 et 11.6.1980; Srbsko, SPR Karlštejn, Komárkova lesostep, 17.4.1985. Marchantia polymorpha L. - Lázně Kynžvart, SPR Kladské rašeliny, okraj rybníka Jezírko, 10.9.1973; Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Šumava, Březník, Roklanská cesta, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Marsupella emarginata (EHRH.) DUM. - Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skalky, 6.7.1974. Metzgeria conjugata LINDB. - Netolice, Hrbov, rokle Hrádeček jižně od obce, KNÍŽETOVÁ 3.10.1978; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Metzgeria furcata (L.) DUM. - Roztoky u Křivoklátu, SPR Čertova skála, 25.7. 1974; Beroun, Karlík, SPR Karlické údolí, 21.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora,9. et 11.4.1972; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974; Humenné, Kalná Roztoka, SPR Havešová, 7.6.1974.

82 Mylia anomala (HOOK.) S. GRAY corr. LINDB. - Lázně Kynžvart, SPR Kladské rašeliny, rašeliniště Tajga, 10.9.1973; Šumava, Modrava, Javoří slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Javoří nádrž, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Roklanská slať, KNÍŽETOVÁ, 19.9.1972; Šumava, Modrava, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Mylia taylorii (HOOK.) S. GRAY corr. LINDB. - Jizerské hory, SPR Frýdlantské cimbuří, KNÍŽETOVÁ 21.6.1978. Pedinophyllum interruptum (NEES) KAAL. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972; Netolice, Hrbov, rokle Hrádeček jižně od obce, KNÍŽETOVÁ 3.10.1978; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974. Pellia endiviifolia (DICKS.) DUM. - Roztoky u Křivoklátu, SPR U eremita, 16.7. 1974. Plagiochila porelloides (TORREY ex NEES) LINDENB. - Roztoky u Křivoklátu, SPR Čertova skála, 25.7.1974; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972; Fiľakovo, CHPV Ragač, vrcholové skalky, 9.6.1979. Porella platyphylla (L.) PFEIFF. - Roztoky u Křivoklátu, SPR Čertova skála, 25.7.1974; Skryje, SPR Týřov, pod zříceninou hradu, 7.4.1974; Karlštejn, potůček nad domem čp. 56, 20.6.1980; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Karlík, SPR Karlické údolí, 21.4.1972; Srbsko, vodopády nad Kubrychtovou boudou, 20.6.1980; Suchomasty, vrch Kotýs, vápencové skalky, 27.9.1978; Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972. Preissia quadrata (SGOP.) NEES - Srbsko, SPR Koda, Císařská rokle, 3.6.1980. Ptilidium ciliare (L.) HAMPE - Skryje, SPR Týřov, 3.5.1973; Šumava, Modrava, smrčina na břehu Javořího potoka, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, smrčina u Javoří pily, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Roklanská slať, KNÍŽETOVÁ 22.9.1972; Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Březník, Březnická slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Ptilidium pulcherrimum (G. WEB.) VAIN. - Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972; Novohradské hory, Dobrá Voda, vrch Kraví hora, 22.6.1979; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Radula complanata (L.) DUM. - Netolice, Hrbov, rokle Hrádeček jižně od obce, KNÍŽETOVÁ 3.10.1977. Radula lindbergiana GOTT. - Humenné, Nové Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Riccardia chamaedryfolia (WITH.) GROLLE - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7. 1972. Riccia canaliculata HOFFM. - Rokycany, Padrť, při hrázi Horního Padrťského rybníka, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 26.6.1984. Riccia cavernosa HOFFM. - Kladno, Hřešice, okraj Babineckého rybníka, 29.6.1976; Komárno, Číčov, SPR Číčovaké mrtvé rameno, 5.1976. Riccia ciliifera LINK - Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PECINA 21.9.1972.

83 Riccia fluitans (L.) EM. K. MULL. - Lázně Kynžvart, SPR Kladské rašeliny, okraj rybníka Jezírko, 10.9.1973; Mnichovice, jezírko v Božkově, MOLÍKOVÁ 6. 1982. Riccia glauca L. - Písek, Putim, pole 1 km severně od obce, KNÍŽETOVÁ 4.9.1974. Riccia rhenana LORBEER in K. MULL. - Písek, Ražice, SPR Řežabinec, KNÍŽETOVÁ 4.9.1974; Rožďalovice, Hasina, návrh SPR Hasina, Pecina 18.5.1976; Libice nad Cidlinou, návrh SPR Libický luh, MOLÍKOVÁ 31.5.1983; Nymburk, Stratov, pískovna 0,7 km jižně od železniční zastávky, RYDLO 10.5.1984; Kutná Hora, návrh SPR Na hornické jihozápadně od obce Záboří n. Labem, RYDLO 16.6.1984. Riccia sorocarpa BISCH. - Horní Maršov, pole u Horních Albeřic, PECINA 7.1975; Klatovy, Nová Plánice, na poli u obce, 21.9.1974; Písek, Putim, pole 1 km severně od obce, KNÍŽETOVÁ 4.9.1974. Ricciocarpos natans (L.) CORDA - Klánovice, Klánovický les, tůňky za hájovnou, LEISKÁ 28.9.1979; Žehuň, SPR Žehunská obora, hráz rybníka Kopičáku, KNÍŽETOVÁ 5.10.1978; Libice nad Cidlinou, navrhované SPR Libický luh, MOLÍKOVÁ 31.5.1983. Scapania aequiloba (SCHWAEGR.) DUM. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972. Scapania aspera H. BERN. - Srbsko, SPR Koda, Císařská rokle, 20.7.1972. Scapania calcicola (H. ARNELL et J. PERSS.) INGH. - Srbsko, SPR Koda, Císařské rokle, 20.7.1972. Scapania nemorea (L.) GROLLE - Jizerské hory, SPR Frýdlantské cimbuří, KNÍŽETOVÁ 21.6.1979; Bruntál, Rešov, Rešovské vodopády, 8.1974. Scapania undulata (L.) DUM. - Jizerské hory, Jizerka, na kamenech v řece, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ 25.8.1974; Jizerské hory, Jizerka, lesní potůček na levém břehu Jizery, RIVOLA et KNÍŽETOVÁ, 25.8.1974; Nepomuk, lesní potůček jižně od obce, 26.5.1981; Šumava, Březník, Luzenský potok, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Humenné, Nová Sedlica, SPR Stužica, 8.6.1974. Sphenolobus minutus (SCHREB.) BERGGR. - Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skalky, 6.7.1974. Tritomaria quinquedentata (HUDS.) BUCH - Bruntál, skály nad železniční tratí u Kunova, 8.1974; Michalovce, Sninský kameň, vrcholové skalky, 6.7.1974.

84 MECHY Anomodon attenuatus (HEDW.) HUB. - Karlštejn, potůček nad domem čp. 56, 20.6.1980. Barbula reflexa BRID. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972. Brachythecium rivulare (BRUCH) Br. eur. - Branov-Pranty, levý břeh Berounky proti ústí Tyterského potoka, 26.6.1980; Karlštejn, potůček nad domem čp. 56, 20.6.1980. Brachythecium velutinum (HEDW.) Br. eur. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Breidleria pratensis (KOCH) L0ESKE - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972. Bryoerythrophyllum recurvirostrum (HEDW.) CHEN. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972. Bryum argenteum HEDW. - Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Kolín, SPR Stráně u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráň u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Bryum capillare HEDW. - Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972. Bryum pseudotriquetrum (HEDW.) SCHWAEGR. - Svatá, luční svahové prameniště pod silnicí do Králova Dvora, 26.6.1980; Karlík, SPR Karlické údolí, pěnovce Ve studeném, 31.5.1972. Calliergonella cuspidata (HEDW.) LOESKE - Svatá, luční svahové prameniště pod silnicí do Králova Dvora, 26.6.1980; Měňany, slatinná loučka nad rybníkem Z obce, 25.4.1973. Camptothecium lutescens (HEDW.) Br. eur. - Svatá, luční svahové prameniště pod silnicí do Králova Dvora, 26.6.1980. Campylium chrysophyllum (BRID.) BRYHN - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972. Campylium stellatum (HEDW.) LANG et C.J. - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972. Campylopus flexuosus (HEDW.) BRID. - Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972. Ceratodon purpureus BRID. - Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Climacium dendroides (HEDW.) WEB. et MOHR. - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, ^20.4.1972. Cratoneuron commutatum (HEDW.) ROTH - Roztoky u Křivoklátu, SPR U eremita, 16.7.1974; Branov-Pranty, levý břeh Berounky proti ústí Tyterského potoka, 26.6.1980. Cratoneuron filicinum (HEDW.) ROTH - Branov-Pranty, levý břeh Berounky proti ústí Tyterského potoka, 26.6.1980; Svatá, luční svahové prameniště pod silnicí do Králova Dvora, 26.6.1980; Praha-Velká Chuchle, mechaté prameniště V dolích za starou vápenkou, 8.7.1980; Měňany, slatinná loučka nad rybníčkem západně od obce, 25.4.1973. Dicranella heteromalla (HEDW.) SCHIMP. - Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972.

85 Dicranum scoparium HEDW. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Pikovice, SPR Medník, 27.4.1972; Šumava, Březník, Březnická slať 1 km severně od Hraniční hory, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, smrčina jihovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Modrava, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Malá Řasná, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Drepanocladus fluitans (HEDW.) WARNST. - Jizerské hory, SPR Na Čihadle, KNÍŽETOVÁ 1972; Šumava, Modrava, Roklanská nádrž, KNÍŽETOVÁ 1972. Encalypta streptocarpa HEDW. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Eucladium verticillatum (SMITH) Br. eur. - Roztoky u Křivoklátu, SPR U eremita, 16.7.1974. Eurhynchium swartzii (TURN.) WARNST. - Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971. Fissidens taxifolius HEDW. - Zdice, prameniště pod silnicí ze Slavíků, 26.6.1980; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Grimmia commutata HUB. - Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Grimmia pulvinata (HEDW.) SMITH - Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Homalothecium philippeanum (SPRUCE) Br. eur. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4. 1972. Homalothecium sericeum (HEDW.) Br. eur. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972. Hygroamblystegium tenax (HEDW.) JENNINGS - Karlštejn, potůček nad domem čp. 56, 20.6.1980. Hylocomium splendens (HEDW.) Br. eur. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972. Hypnum cupressiforme HEDW. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Leucodon sciuroides (HEDW.) SCHWAEGR. - Třebotov, SPR Kulivá hora, skalky u vodojemu, 11.4.1972. Mnium cuspidatum HEDW. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Mnium longirostre BRID. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972. Mnium undulatum HEDW. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Neckera crispa HEDW. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972. Orthotrichum anomalum HEDW. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Platyhypnidium riparioides (HEDW.) PODP. - Srbsko, vodopády nad Kubrychtovou boudou, 20.6.1980. Pohlia nutans (HEDW.) LINDB. - Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971.

86 Polytrichum commune HEDW. - Šumava, Březník, Březnická slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, pravý břeh Březnického potoka severovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Polytrichum gracile SMITH - Šumava, Modrava, bučina u Javoří slati, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972. Polytrichum juniperinum HEDW.- Šumava, Březník, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9. 1972. Polytrichum piliferum HEDW. - Kolín, SPR Stráň u Chroustova, PIVNIČKOVÁ 1971; Kolín, SPR Stráně u splavu, PIVNIČKOVÁ 1971. Polytrichum strictum SMITH - Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 21.9.1973. Pseudoleskeella catenulata (BRID.) KINDB. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4. 1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Pseudoscleropodium purum (HEDW.) FLEISCH. - Tetín, SPR Tetínské akály, 12.4.1972. Rhytidiadelphus squarrosus (HEDW.) WARNDST.- Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4. 1972. Rhytidiadelphus triquetrus (HEDW.)WARNST. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4. 1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov,20.4.1972. Rhytidium rugosum (HEDW.) KINDB. Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Schistidium apocarpum (HEDW.) BR. eur. - Třebotov, SPR, Kulivá hora, 11.4.1972; Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972. Syntrichia ruralis BRID. - Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Syntrichia subulata (HEDW.) WEB. et MOHR. - Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972. Taxiphyllum depressum (BRUCH) REIMERS - Branov-Pranty, na levém břehu Berounky proti ústí Tyterského potoka, 26.6.1980. Thuidium abietinum BR. EUR. - Svatá,luční svahové prameniště pod silnici do Králova Dvora, 26.6.1980; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972; Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4^1972. Thuidium delicatulum (HEDW.) MITT. Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972. Tortella tortuosa (HEDW.) LIMPR. - Karlík, SPR Karlické údolí, 26.4.1972; Třebotov, SPR Kulivá hora, 11.4.1972. Tortula muralis HEDW. - Tetín, SPR Tetínské skály, 12.4.1972; Zadní Třebáň, SPR Voškov, 20.4.1972.

87 RAŠELINÍKY Sphagnum magellanicum BRID. - Šumava, Modrava, slať u Javoří nádrže, KNÍŽETOVÁ 21.9.1972; Šumava, Modrava, Javoří nádrž, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Modrava, Roklanská slať, KNÍŽETOVÁ 19. et 22.9.1972; Šumava, Modrava, Vysoká slať, KNÍŽETOVÁ 19. et 21.9.1972; Šumava, Modrava, hraniční průsek severně od Horní slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Březník, Březnická slať, KNÍŽETOVÁ 19.9. 1972; Šumava, Březník, Luzenská slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972; Šumava, Malá Řasná, KNÍŽETOVÁ 18. et 19.9.1972. Sphagnum palustre L. - Jizerské hory, SPR Na Čihadle, KNÍŽETOVÁ 1972; Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972. Sphagnum plumulosum ROLL - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972. Sphagnum recurvum PAL. de B. - Šumava, Modrava, Javoří nádrž, KNÍŽETOVÁ 19.9. 1972; Šumava, Březník, pravý břeh Březnického potoka severovýchodně od Březnické slati, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Sphagnum robustum ROLL - Šumava, Březník, Březnická slať, KNÍŽETOVÁ 19.9.1972. Sphagnum teres ANGSTR. - Třtice, SPR V bahnách, KNÍŽETOVÁ 18.7.1972. Zusammenfassung Im Laufe der Zeit wurden in der Zentrale der Staatlichen Denkmalspflege und des Naturschutzes Mittelböhmisehen Kreises an die 600 Stück von mooskundlichen Belegen zusammengetragen. Aus dem angeführten Materiál blieb bisher etwa ein Fünftel unbearbeitet. Da es sich meistens um Belege aus Naturschutzgebieten handelt, und besteht keine Hoffnung, dass die Arbeit in der nächsten Zukunft abgeschlossen werden konnte, wurden vorläufig mindestens die Angaben veröffentlicht, die solche Pflanzen betreffen, mit deren Vorkommen in Schutzgebieten die breitesten Öffentlichkeitsmassen nur geringe Erfahrung haben. Literatura RIVOLA,M., 1973: Mechorosty území u Vysočan, určeného pro skládku popele elektrárny Tušimice II. - Ms. RIVOLA,M., 1974: Mechorosty Velké Pleše na Křivoklátsku. - Ochr. Přír., Praha, 29, append. Ochr. Průzkum, No. 1:4. RIVOLA,M., 1981: Játrovky Kokořínského dolu.-Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 16: 144-146. RIVOLA,M., 1982: Vegetace středočeských pěnovcú. - Preslia, Praha, 54:329-339.

Adresa autora: RNDr. Milan Rivola, Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, Hybernská 18, 111 21 Praha 1

88 Bohemia centralis, Praha, 15: 89 - 101, 1986

Hynutí borůvek na Kokořínsku i v jiných imisních oblastech

Absterben des Heidelbeerkrautes in der Gegend von Kokořín sowie in anderen von Immissionen betroffenen Gebieten

Antonín PŘÍHODA

V letech 1980-84 začaly na velkých plochách na Kokořínsku hromadně hynout borůvky. Od roku 1979 se na Kokořínsku začaly výrazněji projevovat škody průmyslovými imisemi z mělnických elektráren. Nejdříve byly patrné na nejcitlivějších smrkových porostech. V nejmladších smrčinách první věkové třídy bylo patrné přímo značné zaprášeni jehlic a větévek a výrazné stopy po sání mšic na jehlicích s následným oslabením letorostů. Přetrvávající přemnožení mšic po více let v smrčinách poškozovaných imisemi bylo později pozorováno i na jiných místech v Československu, kdežto v porostech, které nebyly dosud imisemi zasaženy, jednorázové přemnožení mšic /postihující mnohdy značnou část Evropy/ zase pominulo vlivem následného přemnožení jejích přirozených nepřátel, nápadných predátorů, jako jsou pestřenky a slunéčka, a pravděpodobně i nenápadných vnitřních cizopasníků z blanokřídlého hmyzu. Větší škody způsobené mšicemi v oblastech postižených průmyslovými imisemi v zahraničí vysvětluji tím, že blanokřídlí parazité mají k imisím větší citlivost, kdežto mšice jsou odolnější. Větší citlivost budou pravděpodobně mít i někteří predátoři. Působení imisí se projevilo ve smrčinách i v ústupu houby Lophodermium macrosporum (.HARTIG) REHM a nástupem příbuzné houby Lophodermium piceae (.FUCKEL) HOHNEL s cizopasným působením. Odpovídalo to dřívějším pozorováním při sledování vlivu imisí na smrčiny v Krušných horách. Souvisí to patrně i se změnami ve složení mikroskopických hub v hrabance a humusu a s

89 úbytkem houby Sphaeridium candidulum SACC., která v hrabance rychle rozkládá smrkové jehličí, a tak omezuje rozvoj houby Lophodermium piceae na opadalém jehličí. Zvýšenému okyselení hrabanky lze přisuzovat i výskyt houby šupinovky drobné - Pholiota scamba (FR.) MOSER na úlomcích dřeva a smrkových větévek v hrabance. Tato houba je především obyvatelem kyselých rašelinišť a v imisních oblastech se šíří i mimo ně (PŘÍHODA 1981, 1982). Hynutí borůvek na Kokořínsku bylo analogické hynutí borůvek v ekologicky velmi podobné oblasti pískovcových skalních měst Tisských skal u Děčína a Děčínského Sněžníku postižených imisemi, kde se sledovalo od roku 1950. Hynutí borůvek v souvislosti s průmyslovými imisemi v jiných oblastech Československa zaznamenává PORKERT (1982). Všímá si otázky hynutí borůvek v souvislosti s úbytkem tetřevovitých ptáků /především tetřeva hlušce/, pro které jsou všechny nadzemní části borůvky základní složkou potravy. "Silné poškození porostů borůvky až úplné odumření nadzemních částí rostlin s následnou špatnou až žádnou regenerací bylo zjištěno na velkých plochách hřebene Orlických hor po některých zimách s relativně vysokou vodní hodnotou sněhové pokrývky a při jejím pomalém tání /např. 1957-58, 1974-75, ale hlavně 1975-76/, podobně v Hrubém Jeseníku po zimě 1976-77. Šlo přitom o místa se silnou mlhou a námrazou. Vůbec nejvýraznější odumření rostlin bylo zjištěno ve starých porostech smrku pod korunami v dosahu opadu námrazy. Hlavní příčinou odumírání porostů borůvky je zřejmě zvýšení průmyslových emisí a kyselosti srážkových vod při současném prosychání korun smrků,a tudíž i zvýšeném osvětlení půdy v posledních desetiletích. Ačkoliv je Vaccinium myrtillus acidofilní rostlina, došlo k jejímu odumření jakoby spálením nadzemních částí rostlin ve vertikální posloupnosti směrem k půdě podle toho, jak byla vystavena během tání působení jednotlivých vrstev sněhové pokrývky. Zejména svrchní vrstvy tající sněhové pokrývky představují koncentrát škodlivin rozpuštěných ve srážkových vodách, obohacených suchými složkami aerosolů /s tím souvisejí i známé vlivy vod z tajícího sněhu na ryby/. Toto působení bylo zvlášť patrné pod starými stromy v dosahu opadu námrazy a v dosahu kapek kondenzovaných z mlhy. Tento jev byl pozorován v červnu až červenci 1980 v Orlických horách."

Toto sdělení je doloženo rozbory 67 vzorků námrazy a ledovky z Orlických hor a grafem rozdělení četností směru větrů při tvorbě námrazků, jejichž rozbor prováděl Ústřední ústav geologický v Praze. "Značnou úlohu v množství imisí ukládaných ve vzorcích námrazy i ve sněhové pokrývce, vegetaci a dalších substrátech má zřejmě i rychlost větru. Mnohonásobně vyšší koncentrace zjištovaných složek zahrnujících jak výrazné škodliviny, tak i látky, které sice mohou působit příznivě pro expanzi trav, ale tím potlačovat schopnost regenerace a rozšiřování borůvky aj., potvrzují tak korelaci odumření borůvky a též smrku s námrazovou exponovaností a zónami častých mlh. Vacciniaceae, zvláště Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea, jsou význačným prvkem bylinného patra

90 jehličnatých lesů, indikujícím kyselost půdy. Reakce jednotlivých druhů na působení průmyslových emisí nejsou stejné, jak ukazují studie o vlivu průmyslových emisí na některé metabolické procesy jmenovaných druhů (HUTTUNEN 1975, CZUCHAJOWSKA 1979, CZUCHAJOWSKA a STRACZEK 1979 aj.). Pod vlivem průmyslových emisí dochází k změnám v koncentraci pigmentů v listech, v chemickém složení plodů a v obsahu těžkých kovů. Mechanismus odumírání částí rostlin V. myrtillus a lepší rezistence V. vitis-idaea na sledovaných hřebenech hor se zdá být s přihlédnutím k množství ukládané námrazy, trvání mlh a reakcím borůvky částečným zežloutnutím až opadem mladých listů v souladu s těmito výsledky. Následný vliv na přežívající zbytkové stavy našich tetřevovitých po stránce potravní i struktury biotopu pak nemůže být jiný než negativní."

Kokořínsko má jiné klimatické podmínky než hřebeny Orlických hor nebo Krkonoš; místo ledovky a námrazy, které obsahují imise, tam jde převážně o prašný spad a kromě přímého účinku imisí na borůvku je tam významný i jejich nepřímý účinek. Jde o sukcesi imise - hromadné napadení hmyzem a následná houbová nákaza, po které nadzemní části borůvkových keříků hromadně odumírají. Zcela shodný průběh byl pozorován v roce 1984 na třech místech na Slovensku v porostech postižených různými druhy imisí. Další článek sukcese, tj. působení tetřevovitých ptáků, což bylo hlavním podnětem ke studiu hynutí borůvek v horských oblastech Čech i na Slovensku, už na Kokořínsku nepřichází v úvahu, protože zde po roce 1930 nebylo hnízdění tetřeva zaznamenáno. KOKEŠ (1979) se ve studii o původu, příčinách a konci šíření tetřeva hlušce v pražském okolí sice o Kokořínsku nezmiňuje, ale v mapce celkového rozšíření tohoto ptáka v Československu (HUDEC a ČERNÝ 1977) jsou přibližně v oblasti Kokořínska nebo jeho okolí čtyři zákresy o hnízdním výskytu před rokem 1930. V této mapce, která je výsledkem práce početnějšího kolektivu autorů, není zakreslen výskyt tetřeva hlušce v době hnízdění kolem roku 1935 na Lanškrounsku, např. v Panském lese mezi Dolní Čermnou a Jakubovicemi. Tento výskyt patrně nebyl zaznamenán ani publikován, neboť hajný jej tajil před myslivci i nadřízenými. Tetřev tam po roce 1945 nevymizel pro úbytek potravní základny, nýbrž důvodem tohoto vymizení byla nejspíše jiná změna v biocenoze - nástupem černé zvěře. Na Kokořínsku byly borůvky hromadně napadeny červcem štítenkou bílou /Chionaspis salicis L./, jehož štítky hustě pokrývaly značnou část větévek a kmínků. Tento červec není specifický pro borůvku nebo čeleď Ericaceae, jako např. Phyllostroma myrtilli (KALTENBACH), nýbrž žije na rozmanitých listnatých stromech

91 6. Šťítenka bílá - Chionaspis salicis na větévce borůvky /orig. A.Příhoda/. a keřích, zvláště na olších, jeřábech a lípách, ale i borůvce a brusině. Specifičtí červící jsou mnohem citlivější ke změnám životního prostředí než polyfágnější druhy, kteří se někdy na směněných stanovištích přemnožují. Oslabení sáním červců nebo mšíc a zvláště vpichy pronikající hluboko do pletiv živné rostliny umožňují rozmanité houbové nákazy, především houbami ze skupiny Pyrenomycetes, i přechod těchto hub od saprofytismu k parazitismu. Takto oslabené borůvky na Kokořínsku napadala houba popsaná jako Cytospora petrakii ZIMM. 1920 (Hedwigia 62: 300). Podle GORIVIŠVILIHO (1962) je tato houba totožná s houbou Cytospora leucosperma FR., která je konidiovým

7. Houba Cytospora petrakii ZIMM.: a-suchá větévka borůvky s pyknidami, b,c- řezy pyknidou, d- konidiofory, e - konidie /orig. A. Příhoda/

92 stadiem vřeckovýtrusné houby Valsa ambiens (PR.) FR., žijící na nejrozmanitějších listnatých dřevinách. Nákaza byla patrná ještě na živých větévkách borůvek, kde se na jaře vytvářely zárodky dosud nezralých pyknid, které dozrály až v létě nebo na podzim po odumření větévek. Na suchých větévkách byly nalezeny zralé pyknidy zřejmě z loňského roku, ale nikoli vřeckovýtrusné stadium. Keříky napadené pouze červcem, bez houbové nákazy, sice živořily, ale zůstávaly živé, po následné nákaze houbou však nadzemní části zcela odumíraly. Oddenky a kořínky však zůstávaly živé a borůvčí se zcela zničenými nadzemními částmi v předchozím roce, na kterých pak nepřežili ani červci, začalo na jaře 1984 regenerovat. Svědčí to o tom, že imisemi nebyla zničena mykorhizní houba, bez níž borůvka není schopná života, a proto se také naší domácí borůvka nedaří v umělé kultuře v zahradách. Mykorhizní houby mohou být průmyslovými imisemi zničeny v těch oblastech, jejichž ovzduší kromě sloučenin síry obsahuje také fluór, jehož rozpustné sloučeniny jsou velmi fungicidní. Tento prvek se vyskytuje v imisích poškozujících Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory. Mělnické elektrárny, které zpracovávají západočeské hnědé uhlí, mají v imisích především oxid siřičitý. První dvě elektrárny s roční spotřebou 2 500 000 tun hnědého uhlí měly roční produkci oxidu siřičitého 123 000 tun. Třetí elektrárna zahájila provoz v prosinci 1982 s roční spotřebou uhlí 2 500 000 tun, což odpovídá dalším 73 000 tunám oxidu siřičitého v imisích, takže celkové produkce imisí od roku 1983 činí asi 196 0620 tun oxidu siřičitého ročně. Protože jde o oblast, kde převládá západní vítr, největší část imisí je zanášena směrem na Kokořínsko. V biocenózách chráněného území lze proto očekávat velké změny, které postihnou především lesní hospodářství, a proto by bylo žádoucí je sledovat jak opakovanými chemickými rozbory, tak i podle rozmanitých biologických ukazatelů. Na žádost správy Chráněné krajinné oblasti Slovenský ráj se vyšetřily příčiny hynutí borůvek ve Slovenském ráji a na vrchu Kozovec v Slovenském rudohoří, které bylo výborným srovnáním s podobným jevem na Kokořínsku. Hlavním zájmem bylo zachování tetřeva hlušce v této oblasti, kde byl doposud v dobrém stavu a byla obava, aby ztrátou potravinové základny se jeho počet nezmenšoval nebo dokonce úplně nevymizel. Domněnka, že Slovenský ráj není postižen průmyslovými imisemi a že jejich zdroje jsou dostatečně vzdáleny, aby se projevovaly škodlivě, ukázala se při kontrole /hynutí lišejníků a ztráta starších ročníků smrkového jehličí/ dne 6. září 1984 mylná. Při kontrole lokalit Velká a Malé Knola, Grajnar a Murán ve východní části Slovenského ráje se ukázalo, že hynutí borůvek má zcela shodný průběh jako na

93 Kokořínsku, a to přemnožení červce a následné usychání po nákaze houbou Cytospora petrakii ZIMM., která právě začínala být plodná. Hynutí borůvek však nebylo tak hromadné jako na Kokořínsku. Epifytické lišejníky odumírají převážně na východní straně kmenů; příčinou tohoto odumírání je voda stékající z větví po kmenech, což svědčí o předpokládaném zdroji imisí z Rudňan. Východní svahy a vrcholové partie však nebyly imisemi poškozeny souvisle, nýbrž v pruzích v závislosti na geomorfologickém utváření terénu. Hynutí lišejníků bylo zcela nedávného data. Na vrchu Kozovec /1233 m n. m./ východně od Švermova bylo při kontrole 13. září 1984 zjištěno odumírání borůvek se shodným průběhem na západním a severním svahu /se současným hynutím lišejníků a s úbytkem starších ročníků jehličí na smrcích/. Směr imisí byl od jihovýchodu, což odpovídalo znečištění od průmyslových podniků v obci Nižná Slaná jižně od Dobšiné. Vysoké kopečky starých keříků borůvek byly odumřelé převážně jen z jedné poloviny na východní nebo jihovýchodní straně, kdežto jejich severozápadní část byla dosud živá. Při pohledu od jihovýchodu proto porosty borůvčí vypadaly jako hrozivě postižené hromadným hynutím, avšak při pohledu opačným směrem budily zdání ještě poměrně dobrého stavu. Shodným červcem tam byly napadeny i brusiny, ale v menším množství a bez následné houbové nákazy, takže nebyly postiženy větším odumíráním a mnohdy byly dosud plodné. Stálezelené dřeviny, k nimž patří i brusina, jsou mnohem citlivější k přímému poškozování imisemi než opadavé dřeviny, které každoročně obnovují listí nebo jehličí. V tomto případě však byla opadavá borůvka mnohem vážněji poškozena, což by svědčilo spíše o nepřímém následku imisí v sukcesi napadení hmyzem a houbou. Pronikání imisí do jižní části Slovenského ráje bylo v následujících dnech sledováno podle hynutí lišejníků mezi Dobšinou, Stratenou, Dobšinskou Mašou, Dedinkami a okolím Bielé Vody. Imise tam pronikají od Dobšiné v pruzích podle utváření terénu, mezi nimiž jsou pruhy dosud zdravých porostů s dosud dobrým stavem lišejníků. Podle lišejníků bylo možno odlišit i porosty postihované imisemi již delší dobu, kde už také odumřely jedle a na bucích bylo možno najít jedině leprariová stadia lišejníků na nejchráněnějších místech v dutinách pod kořeny velmi starých stromů. Zcela nové však bylo odumírání keříčkovitých lišejníků na dosud zdravých jedlích podle elektrovodu k Dobšinské Maše. Tato biologická kontrola imisí potvrdila a doplnila zcela nezávisle prováděnou práci B. MAŇKOVSKÉ (1984) v oblasti jižně a východně od Slovenského ráje

94 chemickými rozbory vzorků ze smrku, buku a dubů na arzén, kadmium, měď, rtuť, olovo, antimon, síru a zinek a zjišťováním pH v půdě. Podle biologických ukazatelů zóna ohrožení imisemi přesahuje území studované Maňkovskou. Jak zjistila Maňkovská, imise postupují ve shodném směru od průmyslových podniků. /O tom, že jsme různými metodami sledovali nezávisle na sobě shodné otázky v blízkém sousedství, jsme se dozvěděli až po ukončení prací./ Kromě produkce oxidu siřičitého je v této oblasti velmi závažný spad sloučenin arzénu a antimonu z Nižné Slané i Rudňan, ke kterému z Rudňan přistupují i sloučeniny rtuti. Ve sledované oblasti nebyly borůvky zničeny v takovém množství, aby tam nezůstalo pro tetřevy ještě dostatek potravy. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou borůvky znečištěny průmyslovým spadem, neboť tato základní potrava pro kuřata tetřeva s příměsí arzénu, antimonu nebo i rtuti jim rozhodně není prospěšná. Chemická rozbory vzorků ze smrku, buku a dubů by proto bylo třeba ještě doplnít rozborem borůvčí i plodů borůvek. Západně od Kozovce u Červené Skaly zřídil Výskumný ústav lesného hospodárstva ve Zvolenu stanici pro umělý odchov tetřeva hlušce. Když se po dva roky za sebou nepodařilo dochovat kuřata tetřevů do dospělosti, byla stanice zrušena a výzkumný úkol umělého odchovu tetřeva byl zastaven. V místech, kde původní populace tetřeva mizí, protože se změnily ekologické podmínky pro jeho existenci, není při nasazení uměle odchovaných tetřevů naděje ha úspěch. Další zcela shodný případ hynutí borůvek v lese poškozovaném imisí se stejnou sukcesí červec-houba byl koncem října 1984 sledován v sedle mezi Príslopem a vrcholem Magurky nad Ždiarem v Tatranském národnín parku. Tudy totiž pronikají imise z Polska a přecházejí mezi Hlúpým a Ždiarskou Vidlou do Zadných Meďodolů; po zničení reliktních smrkových porostů mezi Kolovým plesem a Brankou v Žádných Meďodolech se jim pak otevřela cesta až do Javorové doliny, což lze v posledních letech sledovat jak podle rychlého hynutí epifytických i skalních lišejníků, tak i podle postupu dřevokazné chorošovité houby outkovky různotvaré - Antrodia heteromorpha (FR. ex FR.) DONK. Rozšíření této houby bylo sledováno po 30 let předtím v oblasti Belianských Tater, kde se omezovala pouze na rašeliniště, nejkyselejší podmáčené smrčiny a porosty olše šedé se smrkem na kyselých náplavech Javorinky /skupiny lesních typů Piceetum relictum acidofilum, Pineto-Piceetum sphagnosum, Piceetum montanum sphagnosum, Piceetum montanum turfosum a Piceeto--Alnetum/. Po

95 okyselování půdy imisemi začala tato houba pronikat i do jiných typů smrčin v Belianských Tatrách a uměle založených smrčin Spišské Magury. Pronikáním imisí z Polska může být ohroženo i stálé hnízdiště tetřevů v Tristarské dolině. Aby se snížilo pronikání imisí z Polska, bylo navrženo vysázet jako clonu po hřebeni od Suchého vrchu při polské hranici /nad Vojtasovou/ k Príslopu nad Ždiarom a odtud po hřebeni Magurky ochranný porost složený ze směsi buku a modřínu jako nejodolnějších k imisím. Touto směsí by bylo účelné zalesnit i imisemi postižené části při východním okraji Slovenského ráje, dále hřeben mezi Dobšinou a Dedinkami jižně od Slovenského ráje a rovněž i postižené části vrchu Kozovec, kde jedle a smrk citlivé k imisím nemají v dohledné budoucnosti naději na přežití a po jejich zániku se otvírá cesta imisím do dalších porostů. Směs buku s modřínem je po hospodářské stránce velmi produktivní, odolná proti požárům i mnoha škůdcům a chorobám, nutná je ovšem vhodná provenience obou dřevin pro daný vegetační stupeň i geologický podklad. Geobotanici a typologové mají sice proti ní námitky, že se v přírodě takový typ lesa nevyskytuje a je zcela umělý. V západní části Slovenského ráje v sousedství rezervace Sokol však zůstal takový reliktní porost zachován; v nedávné době zde byly pokáceny přes 120 let staré modříny, avšak zůstalo přirozené zmlazení modřínu s bukem, které by bylo účelné připojit k rezervaci Sokol a dále sledovat jeho přirozený vývoj. Kde nelze odstranit zdroje průmyslových imisí, nezbývá než přizpůsobit lesní hospodářství změněným podmínkám. Reliktní biocenozy vystavené trvalému intenzivnímu vlivu imisí nelze uchránit tím, že se ponechají bez jakéhokoli zásahu, neboť by to znamenalo odsoudit je jen k postupnému, někdy však i velmi rychlému zániku a uvolnit cestu imisím do dalších, dosud jen málo narušených biocenóz. Pokud jde o opatření na ochranu nebo zmírnění účinku imisí na Kokořínsku, které se začalo projevovat až v posledních letech po výstavbě nových elektráren /avšak velmi intenzívně/, je napřed nutný podrobný výzkum s detailním zmapováním imisemi postižených a vážně ohrožených porostů, a to jak podle chemických rozborů, tak i podle biologických ukazatelů. Entomofauna a houbové nákazy borůvky byly i mimo imisní oblasti sledovány v různých biocenózách a množství výsledků tohoto průzkumu by poskytlo materiál na obsáhlou samostatnou publikaci. Pro srovnání jsou uvedeny jen některé poznámky vztahující se k napadení borůvky čěrvcem. Nejvhodnější lokalitou pro soustavná pozorování byly východní svahy hory Paradajz /939 m n. m./ nad Banskou Štiavnicí,

96 protože se nalézá blízko pracoviště a dosud se zde neprojevují účinky imisí ze Žiaru nad Hronom postihující hlavně návětrné jižní a jihozápadní svahy a některé doliny, kudy protahují větrné proudy. Původním lesním typem na této loka lítě byla kyselá smrková buřina /Fagetum abietino-piceosum/, ve které bylo lesním hospodařením zvýšeno zastoupení smrku. Od nepříliš velkého počtu loňských samiček červců zůstaly na stoncích borůvek bílé chomáče s přezimujícími vajíčky, z nichž se vylíhlo velké množství larev, které obsadily stonky i listy. Borůvky byly současně napadeny housenkami píďalky, které skeletovaly listy a způsobily značnou ztrátu asimilační plochy. Píďalku určil dr. J. Patočka jako Jodis lactearia (L.). Na listech skeletovaných housenkami píďalky larvy červce hynuly /což se sledovalo i v laboratoři/.)

8. Slunéčko čtyřskvmné - Exochomus quadripustulatus: a-pohled shora, b-pohled ze strany, c-larva, d-kukla /orig. A. Příhoda/.

97 9. Slunéčko dvojskvrnné = Chilocorus bipustulatus /orig. A. Příhoda/.

Kromě píďalky se tam ve velkém počtu objevily i černé larvy slunéček, které zničily velkou většinu červců. Zbylé červce pak požírala i dospělá slunéčka, patřící většinou k druhu slunéčko čtyřskvrnné - Exochomus quadripustulatus (L., méně se zde vyskytovalo i slunéčko dvojskvrnné - Chilocorus bipustulatus (L.), které bylo v imisních oblastech v roce 1984 pozorováno pouze na jediném místě a jen v nepatrném množství na jediném keříku borůvky na poměrně chráněném místě ve východní části Slovenského ráje. V teplejších kyselých doubravách jižního Slovenska, které nebyly postiženy imisemi, ničilo červce na borůvkách slunéčko polní -Hyperaspis campestris (HRBST.). ROUBAL (1936) uvádí ze Slovenska všechna tato černá slunéčka ničící červce /i některá další/ jako hojná, velmi hojná až obecná. Jejich současné rozšíření speciálně ve vztahu k imisím by bylo potřebné sledovat po delší dobu /zvláště s ohledem na propagovanou, ale v praxi málo uplatňovanou biologickou ochranu/. Mnoho parazitů a predátorů škodlivého hmyzu je zřejmě

10. Slunéčko polní - Hyperaspis campestris /orig. A. Příhoda/.

98 citlivých nejen k pesticidům, ale i k chemickému znečištění jiného původu. Píďalka Jodis lactearia, která poněkud konkuruje larvám červců a žije na břízách, olších, dubech, buku, habru, lísce i borůvce a dalších dřevinách,je poněkud polyfágní. Z Banské Štiavnice ji zaznamenali Abafi-Aigner, Pável a Uhryk už roku 1896 (HRUBÝ 1964). Speciálně na borůvce žije příbuzná píďalka Jodis putata(L.). Ze Slovenského ráje ji uvádí na několika místech REIFRICH (1960), jako ne příliš hojnou, ale častou u Dobšiné. Ve sledovaných porostech borůvek této oblasti v roce 1984 se nepodařilo najít ani tuto píďalku, ani nápadnější požerky housenek na borůvce. Borůvky pod Paradajzem u Banské Štiavnice byly v roce 1984 navíc ještě značně postiženy suchem, přesto však byly bohatě plodné, i když plody byly suchem poněkud zakrnělé a drobnější než obvykle. Houba Cytospora petrakii ZIMM. zde byla nalezena jen na jednotlivých zaschlých větévkách, a i když byla napadena dvěma druhy hmyzu, borůvčí neodumíralo. Za zmínku stojí, že sukcese imise - napadení červcem a následné infekce houbami přecházejícími od saprofytismu k parazitismu - byla zjištěna i na jiných dřevinách. V Jizerských horách na jalovcích postižených imisemi hynuly po přemnožení červce keře po napadení houbou Cytospora dubyii SACC. a totéž bylo pozorováno i na jalovcích pěstovaných v městském prostředí v zahradách nebo na hřbitovech, kde byly keře jalovců značně zaprášené a vystavené imisím z motorových vozidel i z jiných zdrojů v blízkém okolí. V roce 1984 pak bylo hlášeno z více míst v Praze a v blízkém okolí hynutí zeravu západního - Thuja occidentalis L., kde byly na vzorcích z velmi zaprášených keřů nalezeny štítky zatím blíže neurčených červců a následné nákazy několika druhy hub, za normálních okolností jen saprofytických. Jsem si vědom toho, že jedinec nemůže za krátkou dobu zpracovat ekologii biocenóz postižených imisemi v celém rozsahu a že názory vyslovené v tomto příspěvku zatím nelze pokládat za všeobecně platné závěry. Příspěvek je míněn spíše jako podnět k velmi potřebným ekologickým studiím pro širší kolektivy a zvláště pro amatéry organizované v různých vědeckých společnostech a svazech ochránců přírody, pro zájmové kroužky na školách apod. Zvláště členové entomologických společností by měli v tomto směru příležitost přispět k řešení velmi aktuálních otázek ochrany životního prostředí a odpoutat se od prostého sběratelství k faunistickému a ekologickému výzkumu.

99 Zusammenfassung

1980-1984 war in der Umgebung Kokoříns ein massenhaftes Eintrocknen des Heidelbeerkrautes zu verzeichnen. Seit 1979 wird dieses Gebiet mit den Immissionen der neuerbauten Kraftwerke bei Mělník verseucht. Die schädlichen Auswirkungen haben sich zunächst im Gesundheitszustand der Fichtenbestande niedergeschlagen und Hand in Hand damit ging auch das Eintrocknen des Heidelbeerkrautes. Auf dieser Pflanze haben sich die Schildläuse Chionaspis salicis L. übervermehrt, und es folgte die Infizierung von bisher lebendigen Zweigen durch das Pilz Cytospora petrakii ZIMM. Das Absterben von Heidelbeersträuchern infolge der Immissionen im nordöstlichen Böhmen wurde von PORKERT beschrieben. Hier hat es sich auch auf die Waldhühner /Tetraonidae/ negativ ausgewirkt, für die Heidelbeeren eines des Grundnahrungsmittel darstellen. Ähnliche Probleme, so der Autor, tauchen jedoch nicht nur im Gebiet Kokoříns auf, sondern auch in drei Gebieten der Slowakei, wo es zum Aufeinanderfolge "Immission - Schildlause-Befall - Pilz Cytospora petrakii ZIMM" kam. In der von den Immissionen nicht betroffenen Gegenden der Slowakei wird die Vermehrung des Sehildlauses durch die Marienkäfer Exochomus quadripustulatus L., Chilocorus bipustulatus L. und Hyperaspis campestris HBST. gedrosselt. Die Sukzession "Immission - Schildlaus-Befall - Pilzinfektionen" hat der Verfasser auch im Falle der Holzgewächse aus der Gattungen Juniperus und Thuja beobachtet.

Literatura ABAFI-AIGNER.L., PÁVEL,J., UHRYK,F,, 1896: Ordo Lepidoptera. - Fauna Regni Hungariae III., editio separata 1-82. Budapest. ALSTAD.N.N., EDMUNDS J., G.F., 1982: Effects of air pollutants on insect populations. - Ann. Rev. Entomol., 27: 369-384. ANONYMUS 1985: Elektrárna Mělník.-Lidé a Země, 34: 96. ANONYMUS /LM/, 1984: Umělý odchov tetřevů a dropů na Slovensku. - Krásy Slovenska, 61 (12): 47. BERGMANN,A., 1951-55: Die Grossschmetterlinge Mitteldeutschlands. - Jena. CZUCHAJOWSKA,Z., 1979: Seasonal changes of pH-and buffer capacity of aequous homogenates of Vaccinium vitia-i- and Vaccinium myrtillus leaves. – Acta Soc. Bot. Poloniae, 48 (1): 35-46. CZUCHAJOWSKA,Z., STRACZEK,T.,1979: Seasonal changes of pigment concentration in the leaves of Vaccinium myrtillus and Vaccinium vitis-idaea and the influence of industrial emissions. -Acta Soc. Bot. Poloniae, 48 (4): 551-558.

100 GVRITIŠVILI, M.N., 1982: Griby roda Cytospora Fr. v SSSR.-Tbilisi. HODEK,I.,1973: Biology of Coccinellidae. - Praha. HRUBÝ,K., 1964: Prodromus Lepidopter Slovenska - Prodromus Lepidopterorum Slovaciae. - Bratislava. HUDEC,K., ČERNÝ,W. /red./, 1977: Ptáci- Aves II. Fauna-ČSSR 21. - Praha . HUTTUNEN,S, 1975: The influence of air pollution on the forest vegetation around Oulu. - Aeta Univ. Oulensis, Ser. Sci. Rer. Nat., 33: Biol. 2. KOKEŠ,0., 1979: Původ, příčiny a konec šíření tetřeva hlušce /Tetrao urogallus L./ v pražském okolí. - Bohemia centralis, 8: 175-191. MÁLEK,J.,1983: Typologický systém vojenských lesů pro ČSSR s nástinem biocenologie lesa. - Praha. MAŇKOVSKÁ,B.,1984: The effects of atmospheric emissions from the Krompachy, Nižná Sluná, Rudňany iron ore mines on forest Vegetation and soils. - Ecology /ČSSR/, 3 (3): 331-344. MOTTL,S., 1955: Ubývání tetřeva /Tetrao urogallus L./ v ČSR. - Ochr. Přír., id: 237-239. PORKERT,J. ,1975: Methodische Gesichtspuncte zum Studium der Ökologie der bedrohten Tetraoniden-Populationen. - Beitr. Jagd.-Wildforsch., 9: 417-429. - Berlin. PORKERT,J.,1980: K antropickým vlivům na populace tetřevovitých /Tetraonidae/. - Opera Corcontica, 47: 31-42. PORKERT,J., 1982: Ke strukturálním změnám biotopů tetřevovitých /Tetraonidae/ v hřebenových partiích východních Sudet a jejich vztahům k imisím škodlivin transportovaným srážkovými vodami. - Opera Corcontica,19: 165-182. PŘÍHODA,A.,1981: Houby Kokořínska. - Bohemia centralis, 10: 71-92. PŘÍHODA,A., 1982: Fytopatologické důsledky působení průmyslových imisí na lesní společenstva. - Lesnictví, 28: 889-892. - Praha. REIPRICH,A., 1960: Motýle Slovenska. Oblasť Slovenského Raja. - Bratislava. ROUBAL,J.,1936: Katalog Coleopter /brouků/ Slovenska a Podkarpatské Rusi na základě bionomickém a zoogeografickém, II. - Bratislava.

Adresa autora: Doc. ing. Antonín Příhoda 252 67 Tuchoměřice 26

101 102 Bohemia centralis, Praha, 15: 103 - 112, 1986

Holocenní malakofauna od Čelákovic a její význam pro poznání krajinné historie Polabí

Holozäne Weichtierfauna von Čelákovice und ihre Bedeutung für die Landschaftsgeschichte des mittelböhmisches Elbegebietes

Vojen LOŽEK

ÚVOD J. PETRBOK (1924) popsal z různých nalezišť ve středočeském Polabí Neratovice, Kojetice, Čakovičky, Velká Ves, Hájek u Neratovic/ druhově bohaté měkkýší fauny, které představují pozoruhodnou směs stepních, mokřadních a zejména vodních druhů. Pocházejí vesměs z tmavých humózních hlín, které s odvoláním na P. Kossowitzsche označoval jako tzv. úvalovou černozem. Časově mají spadat mezi "mesolith a mladší dobu bronzovou, jíž končí". Toto zařazení ovšem vychází z obecného datování "černozemě holocaenní", s níž PETRBOK své "černozemě úvalové" chronologicky ztotožňuje. Bohatství a pestrost vodní složky, která kromě druhů periodických bažin zahrnuje i takové prvky, jako např. Planorbis carinatus MULL., Bithynia tentaculata (L.) nebo Anisus vortex (L.) , ukazují, že v uvedených případech nejde o černozem, tj. stepní půdu, nýbrž o humózní vápnité hlíny barvou odpovídající černozemi, které se aspoň dočasně tvořily ve vodním prostředí. V novější době však žádné ze starých Petrbokových nalezišť, která bohužel postrádají přesnější lokalizaci, nebylo podrobeno revizi, takže otázka stáří a vytvoření uvedených faun zůstala otevřená. Teprve v dubnu 1970 byl v zářezu nové silnice z Čelákovic do Toušeně odkryt profil, který poskytl faunu podobnou Petrbokovým nálezům i některé stratigrafické poznatky, což oboje aspoň zčásti osvětluje otázku nálezů tohoto rázu a podstatně přispívá i k poznání krajinného vývoje přilehlého úseku Polabí, o němž jsme dosud neměli jasnější představu opřenou o vhodné fosilní doklady. Cílem mého článku je

103 přispět k osvětlení zmíněné problematiky na základě podrobného rozboru zmíněného nového odkryvu a jeho fauny.

POLOHA A POPIS PROFILU Zkoumaný profil leží v ploché krajině pokryté poli na jižním okraji nové silnice vedoucí od čelákovického nádraží do Toušeně v nadmořské výšce zhruba 190 m, tedy 20 m nad labskou nivou. Odkrývá východní /pravý/ svah mělkého úpadu ve východním sousedství transformátoru. Byl zaměřen v délce 60 m a táhne se od silničního mostku přes strouhu uprostřed úpadu k jeho východnímu okraji. Zakreslený profil dovoluje sledovat vývoj jednotlivých vrstev od středu úpadu až na jeho okraj. Nálezy měkkýšů pocházejí ze spodního humózního horizontu /vrstva 5/, v němž byly i při povrchním ohledání vidět četné ulity a jejich zlomky. V nadložních vrstvách takto ulity zjištěny nebyly, nelze však vyloučit jejich jednotlivý výskyt, protože z nadložního souvrství nebyly odebrány vzorky k rozplavení.

MĚKKÝŠÍ FAUNA Z vrstvy 5 byl odebrán vzorek zeminy objemu asi 3000 cm3. Vyplavením byl získán bohatý materiál měkkýších schránek a byl zpracován podle běžné metodiky (LOŽEK 1964). Nálezy shrnuje přehledná tabulka 4, která řadí druhy podle ekologických skupin a obsahuje rovněž základní údaje o jejich biostratigrafickém významu. Vodní druhy byly rozděleny jen nahrubo do dvou skupin podle požadavků na velikost a stálost obývaných vod. U každého druhu se přesně uvádí, v jakém stavu zachování byl nalezen, tedy počet celých jedinců i zlomků různého rázu. Přepočet na celé jedince zde nebyl vhodný, protože jde o faunu jediné vrstvy. Údaj o stavu zachování má význam pro posouzení jak případných druhotných změn nálezové vrstvy, tak i možnosti transportu některých schránek ze širšího okolí.

ROZBOR MĚKKÝŠÍ FAUNY I když jde o stanoviště v nivní poloze, má fosilní společenstvo poměrně jednotný ráz, což souvisí s okolností, že jde jen o plochý úpad bez většího vodního toku, kde není možnost přepravy ulit z větších vzdáleností občasnými

104 11. Čelákovice - profil u transformátoru na silnici do Toušeně: 1-hnědošedá humózní ornice drobtovité skladby; 2-světleji šedohnědá rzivě mramorovaná hlína; 3-tmavošedá rzivě mramorovaná drobtovitá hlína, plynule vykliňující směrem k východu /půda/; 4-světleji šedohnědá rzivě mramorovaná hlína; 5-šedočerná, vápnitá, hrubě drobtovitá hlína s četnými ulitami /fosiliiferní poloha, vápnitý mulový glej/; 6-navětralý spodnoturonský slín s opukovými placičkami na povrchu.

105 Přehled malakozoologických nálezů u transformátoru v Čelákovicích Tabulka č.4 Ekologicko- biostratigrafická Seznam druhů Ráz nálezů charakteristika ! Acanthinula aculeata (MULLER) 1, l0n, 2ú ! Aegopinella pura (ALDER) 6n, l0z 1 Zapojený les ! Cochlodina laminata (MONTAGU) 1v, 2c, 29z ! Monachoides incarnata (MULLER) 1n, 334z (+) cf. Arianta arbustorum (LINNÍ) lzú, 10z 2 Les až otevřené stanoviště ! Cepaea hortenais (MULLER) 22z různého druhu ! Aegopinella minor (STABILE) 1, 10n, 65 z (!) Bradybaena fruticum (MULLER) 4j, 209z

4 Step /xeroterm/ M Cecilioides acicula (MULLER) 1j

(!) Truncatellina cylindrica (FERUSSAC) 3j, 1ú, ls

5 Otevřená stanoviště (+) Vallonia costata (MULLER) 56, 57n, 14z všeobecně G Vallonia pulchella (MULLER) 144, 184n, 60 z

(G) Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD) 69, 44v, 35ú, 5z

(!) Cochlicopa lubricella (PORRO) 1v, 1ú, 6h, ?8z 6 Les nebo bezlesí -sušší Euomphalia strigella stanoviště (!) 3j, 297z (DRAPARNAUD) (+) Cochlicopa lubrica (MULLER) 2v, 3h, 8z (+) Euconulus cf. fulvus (MULLER) 4, 11n, 8a 7 Les nebo bezlesí -stanoviště (+) Limacidae /drobné tvary/ 23d, 6z střední nebo různá (+) Nesovitrea hammonis (STROM) 23, 31j, 102z Punctum pygmaeum (+) 46 (DRAPARNAUD) 8 Les nebo bezlesí -vlhčí (!) Carychium tridentatum (RISSO) 86, 25v, 16ú stanoviště G Carychium minimum MULLER 239, 12v, 21ú (+) Oxyloma/Succinea sp. 3j, 42z 9 Mokrá terestrická stanoviště (!) Vallonia enniensis (GREDLER) 25, 18n, 7z - břehy, mokřady (G) Vertigo angustior JEFFREYS 88, 26v, 16ú (G) Vertigo antivertigo (DRAPARNAUD) 3 Pisidium milium MALM 1pL 10 Vody - stálejší, spíše větší i (+) Pisidium casertanum (POLI) 11 11, 2pl, 40z tekoucí Lymnaea sp./ovata?, stagnalis?/ cf. 5z, lz Sphaerium corneum (LINHÉ)

106 Ekologicko- biostratigrafická Seznam druhů Ráz nálezů charakteristika Vody - často vysychající (+) Pisidium obtusale (1AMARCK) (+) cf. 611 2pl, 2z drobnějši Planorbis planorbis (LINNÉ) , 1z

(+) Anisus leucostomus (MILLET) 15, 60j, 20z (+) Aplexa hypnorum (LINNÉ) 1j, 6z (+) Lymnaea truncatula (MULLER) 19, 69j, 175z

Vysvětlivky: Ekologicko-biostratigrafická charakteristika: ! - význačné druhy teplých období, (!) druhy převážně vázané na teplá období, (+) - lokální a příležitostné sprašové druhy /přežívající glaciál ve sprašovém pásmu/, Q - druhy přežívající glaciál mimo sprašové pásmo, (G) - druhy přežívající glaciál mimo sprašové pásmo jako relikty, M - novodobí přistěhovalci z mladší poloviny poledové doby. Ráz nálezů: samostatné číslo - počet celých jedinců; n - nedospělé kusy, v -vrcholy, j - mladé kusy, pl - pravé lastury, 11 - levé lastury, d - destičky slimáků; zlomky: ú - ústí, c - cívkový okraj, h - hltanový okraj, zú - zlomek ústí, z - zlomky /obecně/. povodněmi i možnost splachu z přilehlých svahových stanovišť výrazně odlišné povahy není možný. Druhy zapojených lesů /skupina 1/ jsou zastoupeny jen v menším počtu, nicméně zahrnují dva prvky, které se v současném širším okolí naleziště již nevyskytují. Jde o druhy Acanthinula aculeata (MÜLL.), kterou dnes najdeme jen v luzích na labské nivě, a zejména o Aegopinella pura (ALDER), která z velké části středočeského Polabí již vůbec vymizela. Ostatní lesní druhy /skupina 1 a zejména 2/ dodnes žijí v okolí, především ovšem také v polabských luzích. Zbývající suchozemské druhy patří buď otevřeným travnatým stanovištím /5/, nebo jsou schopné taková stanoviště obývat /6, 7 a 8/, popřípadě patří mokrým stanovištím /9/. Rovněž mezi těmito mokřadními prvky jsou mnohé, které dávají přednost otevřeným stanovištím, např. Vallonia enniensis (GRF.) nebo Vertigo angustior JFFR. Skupinu stepních a xerotermních druhů /4/ zastupuje pouze nově přistěhovaný druh Cecilioides acicula (MULL.), zjištěný ovšem jen v jediném nedospělém exempláři. Vzhledem k podzemnímu způsobu života tohoto druhu je zřejmé, že jde o jedince, který byl do vrstvy druhotně zavlečen, takže ho nelze brát v úvahu ani při

107 určení stáří vrstvy, ani při rekonstrukci stanovištních poměrů. V současné době je v širokém okolí běžný. Vodní druhy nasvědčují, že se v úpadu nacházely periodické močály, které poskytují vhodné podmínky pro takové prvky, jako jsou Anisus leucostomus (MILL.) nebo Aplexa hypnorum (L.) Místy musely tyto močály přecházet v úseky se stálejší vodou, kde nacházely vhodné podmínky Pisidium milium HELD, Sphaerium corneum (L.), Lymnaea sp. nebo Planorbis planorbis (L.). Ovšem i tyto druhy dočasně snesou úplný pokles vodní hladiny. Nízký počet obyvatel zapojených lesů a značný podíl druhů otevřených ploch od stepních luk po travnaté mokřady nasvědčuje, že se v blízkém okolí naleziště střídala otevřená travnatá stanoviště různého rázu s lesními porosty, které zaujímaly větší plochu než dnes. Podstatné je, že se rozkládaly i ve výše položeném území mimo labskou nivu, tedy v oblasti, kde se dnes lesy přirozeného složení téměř nezachovaly. Krajina tak měla mozaikovitý, možno říci lesostepní ráz, který se v okolí zkoumaného naleziště vyznačoval vzhledem k místním poměrům převahou vlhčích stanovišť. Pokud jde o stáří fosiliferní polohy, lze na základě složení měkkýší fauny (LOŽEK 1982a,b) vyloučit starý holocén, tj. preboreál a boreál. Rovněž zařazení do mladšího holocénu, tj. subboreálu až subrecentu, je nepravděpodobné vzhledem k nedostatku moderních druhů a naopak k přítomnosti již zmíněné Aegopinella pura (ALD.) i dalších. V rámci středního holocénu je pak možno uvažovat jeho mladší úsek - epiatlantik, čemuž odpovídá poměrně recentní ráz lesní složky i vysoký podíl druhu Carychium tridentatum (RSSO). Bližší chronostratigrafické opory měkkýší společenstvo neposkytuje. Výsledky malakozoologického rozboru však potvrzuje stratigrafická poloha vrstvy 5, která leží v podloží splachového souvrství zahrnujícího kromě současné půdy i jednu slaběji vyvinutou pohřbenou půdu /3/. Proto se toto nadloží se zařazením vrstvy s faunou do mladého holocénu rovněž stává nepravděpodobné.

STRATIGRAFICKÉ A KRAJINNĚ HISTORICKÉ HODNOCENÍ

Složení malakofauny odpovídá vývojovým poměrům v černozemní oblasti (LOŽEK 1982a), které jsou ovšem v prostoru naleziště ovlivněny plochým reliéfem i blízkostí labské nivy. S tím se shoduje jak popsané složení malakofauny význačné

108 malým počtem lesních prvků, tak i stavba profilu, z níž je zřejmé, že humozní horizont s ulitami vznikal v poměrně klidném prostředí, kdežto zřetelný splach půdy, který dal vznik krycím vrstvám, nastal až v pozdějších dobách. Podobnou stavbou se vyznačují biostratigraficky i archeologicky datované profily zjištěné jinde v okrajovém pásmu české černozemní oblasti, např. u Štětí a u Poplzí (SMOLÍKOVÁ a LOŽEK 1978),nebo i dále na její periférii jako u Velkého Hubenova (SMOLÍKOVÁ a LOŽEK 1973). Tyto profily dokládají, že se odnos půdy výrazně projevil až od pozdně bronzové doby, a tedy probíhal v mladším holocénu, kdežto střední a starší holocén se vyznačoval poměrně klidnou tvorbou půdy. Nálezový horizont 5, který podle výpovědi malakofauny není starší než střední holocén, leží bezprostředně na předkvartérním podloží, které zde představují turonské slíny. Výplň úpadu tedy odpovídá jen mladšímu úseku holocénu, takže vyvstává otázka, proč zde nevystupuje i starší holocén, pozdní glaciál, popřípadě ještě starší období. I zde je třeba provést srovnání v širším měřítku, při kterém se uváží, že se u většiny holocenních profilů v údolních polohách projevuje nerovnoměrný vývoj, neboť zachycují převážně buď střední a mladší holocén, nebo naopak starší holocén a pozdní glaciál, což svědčí pro erozní fázi na rozhraní staršího a středního holocénu nejspíše na počátku atlantiku (JAGER a LOŽEK 1983). Popsaný profil pak představuje typický příklad mladší, tj. středně až mladoholocenní generace údolních výplní. Vrátíme-li se k úvodem zmíněným faunám a profilům popsaným kdysi J. PETRBOKEM (1924), je velmi pravděpodobné, že jde o polohy, které jak svou faunou, tak i stratigrafickou polohou odpovídají fosilifernímu horizontu z Čelákovic. Dokládá to i rámcovou správnost Petrbokova chronologického zařazení mezi mezolit a konec doby bronzové, což odpovídá střednímu holocénu. Přitom je třeba uvážit, že Petrbok vyšel jen z vnější podoby tmavých horizontů, neboť jeho archeologické datování se týkalo profilů terestrickými sedimenty a půdami, kde vystupovaly skutečné stepní černozemě, popřípadě rendziny, nikoli však vápnité gleje s vysokým obsahem humusu, a to jak v našem případě, tak v případě jeho faun smíšených s velkou vodní složkou. Naše určení se také opírá o jiná kritéria, tj. o posloupnost postglaciálních měkkýších společenstev a o stratigrafické postavení. Shrneme-li tyto výsledky z krajinně historického hlediska, vidíme, že i ve středním Polabí byly poměry podobné jako na západněji položených plošinách s

109 typickými černozeměmi. Středoholocénní krajina podržela svůj lesostepní ráz, který umožnil zachování některých starousedlých stepních druhů a omezil šíření lesních prvků. Tyto prvky vytvořily jen neúplná společenstva, i když stanoviště zde měla místy značně vlhký ráz. Významným místním rysem je přítomnost četných vápnitých močálů, které někde přecházely i v hlubší vodní nádrže, a to i v pásmu ležícím mimo současnou labskou nivu. Dnes jsou v tomto pásmu jak lesní, tak i vodní stanoviště téměř úplně přeměněna na suchou zemědělskou krajinu. Popsaný vývoj, i když dnes stále sílí, má kořeny v poměrně hlubokém pravěku a začíná již na sklonku doby bronzové - tedy před třemi tisíciletími. Je důkazem dávného přetvoření celé polabské krajiny.

ZÁVĚR Hlavní výsledky biostratigrafického rozboru popsané malakofauny lze shrnout v těchto bodech: 1. Malakofauna zjištěná v profilu na západním okraji Čelákovic odpovídá svým složením mladšímu úseku středního holocénu - epiatlantiku. 2. Nálezy se soustředí v tmavé poloze, která typologicky odpovídá vápnitému mulovému gleji; nadloží tvoří mladoholocenní splachové souvrství. 3. Složení měkkýších společenstev ukazuje, že tato část Polabí měla ve středním holocénu ráz parkovité krajiny, v níž se střídaly listnaté lesy s otevřenými plochami od stepních luk po silně zamokřené louky až močály. 4. Pozdější kultivace téměř úplně potlačila jak lesní, tak i mokřadní stanoviště a změnila celé území na jih od labské nivy na jednotvárnou zemědělskou krajinu. 5. Odkryté souvrství svým věkem /střední holocén až recent/ i stavbou odpovídá mladší generaci údolních výplní ve facii černozemní oblasti.

Zusammenfassung Am Westrand der Stadt Čelákovice im mittelböhmischen Elbtal wurde im Einschnitt der Landstrasse nach Toušeň eine Ablagerungsfolge aufgeschlossen, deren Basishorizont eine reiche Weichtierfauna geliefert hat. Der untersuchte Aufschluss liegt in einem flachen Muldentälchen inmitten der flachwelligen landwirtschaftlich bestellten Landschaft südlich der Elbeaue. Sein stratigraphischer Bau ist aus der beigefügten Abbildung und deren Beschreibung ersichtlich.

110 Die Molluskenfunde stammen aus der untersten Schicht /5/ der quartären Ablagerungsfolge, der eine ca 3000 cm3 grosse Erdprobe entnommen wurde. Diese wurde ausgeschlammt und ausgelesen. Die Ergebnisse sind in einer Übersichtstabelle zusammengefasst, die auch die wichtigsten Angaben über die paläoökologische und biostratigraphische Bedeutung der einzelnen Arten enthält. Die fossile Weichtiergemeinschaft stellt eine Mischfauna dar, in der einige Wald-, vor allem jedoch Wiesen-, Sumpf- und Kleinwaaserelemente auftreten. Echte Steppenarten fehlen, ein Einzelfund von Cecilioides acicula (MOLL.) geht vermutlich auf ein sekundäres Eindringen in tiefere Horizonte zurück. Von Bedeutung sind ferner die Funde von Acanthinula aculeata (MULL.), die heute nur noch im Bereiche der Elbeaue lebt, wahrend Aegopinella pura (ALD.) im weiteren mittelböhmischen Elbegebiet nicht mehr vorkommt. Diese Funde sowie die Zusammensetzung der gesamten Fossilgemeinschaft deuten darauf hin, dass die Fauna weder jung- noch altholozän sein kann (LOŽEK 1982ab). Am wahrscheinlichsten ist ihre Einordnung in den jüngeren Abschnitt des Mittelholozäns, d. h. ins Epiatlantikum (LOŽEK 1982a). Dies stimmt mit den stratigraphischen Verhältnissen völlig überein. (vgl. SMOLÍKOVÁ & LOŽEK 1973, 1978.) Die artenarme Waldkomponente, in der vor allem die Bewohner geschlossener Wälder nur schwach vertreten sind, sowie der hohe Anteil an Wiesen-, Sumpf-und Kleinwasserarten entsprechen einer Parklandschaft, in der kleinere Waldungen mit trockenen bis feuchten Wiesen, Sumpfen und periodischen Gewässern abwechselten. Die hohe Zahl Feuchtigkeitsliebender Elemente ist auf die Muldenlage sowie auf das flache Relief zurückzuführen. Die Hauptergebnisse können in folgenden Punkten zusammengefasst werden. 1. Die am Westrand von Čelákovice festgestellte Weichtierfauna weist eine Zusammensetzung auf, die dem jüngeren Abschnitt des Mittelholozäns - dem Epiatlantikum entspricht. 2. Die Funde stammen aus einem dunklen Humushorizont, der typologisch einen Kalkmullgely darstellt; das Hangende besteht aus jungholozänen Abspulbildungen. 3. Die fossile Weichtiergemeinschaft belegt, dass im betreffenden Abschnitt des Elbtales wahrend des Mittelholozäns aine Parklandschaft vorherrschte, in der Laubwälder mit offenen Flächen von Steppenwiesen- bis Sumpfcharakter abwechselten. 4. Durch die spätere immer intensivere landwirtschaftliche Nutzung wurden sowohl die Wald- ald auch die Sumpfstandorte likvidiert und das gesamte Gebiet in eine monotone Feldlandschaft umgewandelt.

111 5. Die aufgeschlossene Ablagerungsfolge entspricht altersmassig /=Mittelholozan bis Gegenwart/ der jüngeren Generation von Talausfüllungen in der Fazies der Tschernosemlandschaft.

Ergänzend sei erwähnt, dass bereits J. PETRBOK (1924) eine Reihe ähnlicher Funde im mittelböhmischen Elbtal beschrieben hat, was darauf hindeutet, dass im Mittelholozan entsprechende Umweltverhältnisse auf weitem Flachen in diesem Gebiet anzutreffen waren.

Literatura JÁGER,K.-D., LOŽEK,V., 1983: Paleohydrological implications on the Holocene development of climate in Central Europe based on depositional sequences of calcareous fresh-water sediments. - Quaternary Studies in Poland, 4 (1981), atr. 81-89. Warszawa-Poznaň. LOŽEK,V., 1964: Quartärmollusken der Tschechoslowakei. - Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 31, 374 str., Taf. 1-XXXII, Beil. 1-IV. Praha. LOŽEK,V., 1982a: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spat- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestände in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, 106 str., Taf. 1-8, 4 př. Praha. LOŽEK,V., 1982b: Contribution of Malacology to the Chronological Subdivision of the Central European Holocene. - Striae, 16, str. 84-87. Uppsala. PETRBOK,J., 1924: Stratigrafie českých nalezišt měkkýšů holocenních. - Rozpravy II. třídy České akademie, 33 (1924), 7, 12 str. Praha. SMOLÍKOVÁ,L., LOŽEK,V., 1973: Der Bodenkomplex von Velký Hubenov als Beispiel einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Nacheiszeit. -Časopis pro mineralogii a geologii, 18, 4, str. 365-377, Taf. 1-IV. Praha. SMOLÍKOVÁ,L., LOŽEK,V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Boden- und Landschaftsentwicklung im böhmischen Tschernosemgebiet. - Beitrage zur Quartär- und Landschaftsforschung /J.Fink- Festschrift/, str. 531-549. Wien.

Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1, 150 00 Praha 5

112 Bohemia centralis, Praha, 15: 103 - 112, 1986

Střevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) okresu Kladno Die Laufkäferarten (Coleoptera, Carabidae) vom Kladno-Kreis

Vladimír SKOUPÝ

ÚVOD Přírodní poměry okresu Kladno se v posledních desetiletích nebývale mění. Kromě všeobecně známého negativního vlivu hutnického průmyslu v Kladně a důlní činnosti v jeho okolí zde probíhají neméně závažné změny, které s sebou přináší rozvoj zemědělské výroby. Po 2. světové válce se začaly scelovat zemědělské pozemky, přičemž zároveň se rušily meze, ale někdy i protierozní terasy, remízky a rybníky. V posledních letech charakter krajiny pozměňují úpravy toků, při kterých se odstraňují břehové porosty, a následné meliorace přilehlých polí a luk. Díky tomu se velmi mění vodní režim. Proto se více dbá na rekultivaci starých sadů a bývalých pastvin, aby se získala nová orná půda, nebo se dbalo na zakládání nových zahrádkářských kolonií. K těmto vlivům je nutno přidat ještě aplikaci velkého množství chemických přípravků jak v zemědělství, tak i v lesním hospodářství. Všechny tyto zásahy do přírodních poměrů nevyhnutelně vyvolávají výrazné změny v druhovém složení fauny a flóry. Jednou z hospodářsky důležitých složek hmyzí fauny je skupina převážně masožravých, a tedy z velké části užitečných brouků - čeleď Střevlíkovití (Carabidae). Přes poměrně značný zájem entomologů o tuto čeleď nebyla dosud zpracována souborná práce, která by se zabývala faunistikou této skupiny v rámci našeho okresu. Proto jsem se rozhodl shrnout a zhodnotit současný stav poznatků do této práce.

113 Chtěl bych využit tuto příležitost, abych poděkoval všem kolegům, kteří mi laskavě poskytli údaje ze svých soukromých sbírek, zejména panu O. Voříškovi, F. Hujovi, J. Steifovi, RNDr. S. Vaňkovi, J. Dalihodovi, V. Šilhovi, J. Morozinskému, RNDr. V Lapáčkovi a dalším.

LITERÁRNÍ ÚDAJE První prací, která obsahuje výčet druhů čeledi Carabidae užšího kladenského okolí, je práce Drobní střevlíčci na Kladensku (VOŘÍŠEK 1957). Autor v ní zveřejňuje své nálezy 192 druhů střevlíkovitých z let 1952-57 z okruhu přibližně 20 km kolem Kladna. Některé uvedené lokality však již leží mimo území dnešního okresu Kladno /např. Křivoklát nebo Mšec/. V další práci Střevlíci na lokalitě Hostouň u Kladna (HUJA 1973) jsou shrnuty zajímavé výsledky intenzivního průzkumu lučního biotopu na břehu Sulovického potoka. V letech 1965-70 byl na hektarové ploše zjištěn výskyt 91 druhů čeledi Carabidae. V příspěvcích (VYSOKÝ 1975a, b) jsou publikovány údaje o výskytu 7 druhů z území okresu Kladno. V roce 1984 byly v periodiku Bohemia centralis zveřejněny dvě práce týkající se území okresu Kladno. První z nich, Střevlíkovití Vinařické hory (SKOUPÝ et STEIF 1984), zpracovává údaje o výskytu střevlíkovitých na Vinařické hoře v letech 1965- 82. Druhá práce, Střevlíci rodu Dromius BON. přezimujicí na jedlích (SKOUPÝ et RÉBL 1984), se zabývá kvalitativním a kvantitativním rozborem složení zimujících populaci střevlíků rodu Dromius ve zbytcích jedlových porostů v širším okolí Kladna. Zkoumané lokality zasahují do sousedních okresů Rakovník a Beroun.

VYMEZENÍ SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ V okrese Kladno, který zaujímá rozlohu 692 km2, žije více než 155 tisíc obyvatel. Hranice okresu tvoři katastrální území obci Sazená, Uhy, Velvary, Olovnice, Otvovice, Zákolany, Libochovičky, Zájezd, Makotřasy, Hostouň, Pavlov, Unhošť, Malé Kyšice, Bratronice, Běleč, Lhota, Žilina, Tuchlovice, Stochov, Čelechovice, Hradečno, Drnek, Jedomělice, Pozdeň, Hřešice, Bilichov, Zíchovec, Hořešovice, Klobuky, Vrbičany, Vraný, Lukov, Jarpice, Šlapanice, Kmetiněves, Hospozín, Černuc a Chržín. Katastrální území obce Běleč a části katastrálních území obcí Malé Kyšice, Horní Bezděkov, Bratronice, Lhota a Žilina patři do CHKO Křivoklátsko. Kromě toho se na území okresu nachází 6 vyhlášených chráněných území a několik dalších je v návrhu na různém stupni schvalovacího řízení.

114 Podle rozdělení území ČSSR pro faunistické práce čeledi Carabidae zkoumané území z větší části patří do subareálu 2e Středočeská pahorkatina - Rakovnická plošina, z menší části pak do areálu 1 Polabská nížina (PULPAN 1969).

PŘÍRODNÍ POMĚRY Území okresu se rozkládá ve dvou klimatických oblastech, a to v teplé a mírně teplé oblasti. Teplá klimatická oblast se nachází v severovýchodním výběžku okresu až po trasu Černuc, Bratkovice, Velvary, Neuměřice a Olovnice. Tento okrsek je charakterizován jako teplý, mírně suchý, s mírnou zimou. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 500 mm, minimum připadá na únor /22 mm/ a maximum se dostavuje v červnu a červenci /71 mm/. Průměrná teplota vzduchu je 8,5 °C, nejnižší připadá na leden /-2,4 °C/ a maximum je v červenci /18,7 °C/. Zbytek okresu, prakticky 9/10 území, spadá do mírně teplé oblasti, reprezentované dvěma okrsky B1 a B2. Klimatický okrsek tvoří sever, střed a východ okresu po trasu Hořešovice, Řisuty, Kladno a Hostouň. Je to okrsek mírně teplý, suchý, s mírnou zimou. Roční úhrn srážek leží v rozmezí 450 - 500 mm. Nevýrazné minimum je v únoru, maximální hodnoty jsou též nevýrazné v červnu a červenci. Teplota vzduchu v ročním průměru dosahuje 8 °C s minimem v lednu /-1,9 °C/ a maximem v červenci /18,2 °C/. Klimatický okrsek B2, který zaujímá západní, jihozápadní a jižní část okresu, lze charakterizovat jako mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou. Atmosférické srážky se pohybují mezi 500 - 550 mm, a to s minimem v únoru a lednu a maximem v červenci. Teplota vzduchu v ročním průměru klesá slabě pod 8 °C, minimum je v lednu /-2,7 °C/ a maximum v červenci. Na území zpravidla převládá západní, popřípadě jihozápadní nebo severozápadní směr větrů. Území okresu Kladno z geomorfologického hlediska tvoří v severní a jihovýchodní části plošiny, ve střední a jižní pahorkatiny. Severní a severovýchodní část zaujímá Slánská plošina. Celkový sklon plošiny je východní, směrem k Vltavě. Nejnižší bod okresu, 173 m n. m., se nachází v údolí Bakovského potoka u Sazené. Plošinu tvoří křídové sedimenty, opuky, pískovce a lokality slínů. U Chržína se setkáváme s mocnými vrstvami štěrkopískových teras. Střed okresu vyplňuje Kladenská pahorkatina o výškovém rozmezí 270 - 430 m n. m. Jako mateční substrát se značně uplatňují permokarbonské sedimenty ve formě lupků a pískovců. Západní, většinou zalesněný okraj tvoří opuky, které se vyskytují i ve střední části pahorkatiny. Jihozápadně a severovýchodně od Slaného se v méně členitém terénu vyskytuje

115 oblast spraší. Lánská pahorkatina zaujímá nejjižnější část okresu a je nejvýše položenou geomorfologickou oblastí okresu, kde se nachází také nejvyšší bod okresu, a to vrch Tuchonín 488 m n. m. Tuto členitou oblast tvoří převážně algonkické břidlice s ojedinělými výchozy buližníků a spilitů. Jihovýchodní část území okresu tvoří mírně zvlněná Bělohorská plošina s výškou 190 - 400 m n. m. Křídové podloží s výchozy algonkia je kryto mocnějšími pokryvy spraší. Území okresu spadá do dvou povodí - celý sever a střed do povodí dolní Vltavy a jih a západ do povodí Berounky. Uvedené sběrné toky neprobíhají územím okresu. Osou povodí Berounky je na území okresu Kladno potok Kačák s drobnými přítoky. Převážnou část okresu patřící k povodí Vltavy odvodňuje síť potoků tekoucích na Slánsku od západu k východu /Vranský, Zlonický, Bakovský a Červený potok/, které se v okolí Velvar spojují v jeden tok a vlévají se do Vltavy. Vody ze střední části odvádějí potoky Knovízský, Týnecký a Zákolanský, které tekou od jihozápadu k severovýchodu a po splynutí se v Kralupech vlévají do Vltavy. Vodních ploch je na okrese poměrně málo. S menšími plochami rybníků se setkáváme na Červeném potoce a na Vranském potoce. Na Kačáku u Kamenných Žehrovic vznikly vlivem poklesu terénu při poddolování větší vodní plochy, tzv. Záplavy. Dnešní ráz vegetačního krytu okresu Kladno vznikl přeměnou původních rostlinných společenstev. Nejteplejší a nejsušší nížinnou část okresu původně pokrývaly stepi a lesostepie které tvořily hlavně porosty teplomilných trav s hojným výskytem stepní pontickopannonské bylinné vegetace a teplomilných doubrav. Dnes se tyto původní prvky zachovaly pouze na malých plochách na Slánsku, v okolí Zákolan, Vinařic apod. Zbytek okresu byl kryt dubohabrovými lesy s bohatou druhovou skladbou dřevin a travního porostu. V této formě se původní les zachoval na špatně přístupných svazích podél Kačáku v okolí Unhoště a v SPR Vaznice. Jinde je druhové složení původních lesů značně pozměněno a nahrazeno smrkovými a borovými monokulturami. Toky s vytvořenou inundační nivou doprovázely lužní lesy, které byly již v prehistorické době vymýceny a přeměněny na louky. Dnes jsou již na území okresu zastoupeny velmi málo (NĚMEČEK 1964). Vzhledem k původnímu rostlinnému krytu je nutno dále uvést, že mnoho lesních nebo lučních ploch bylo přeměněno a i v současné době je přeměňováno v ornou půdu. Vliv těžební činnosti obohatil území okresu o značné množství ruderálních ploch. Kromě cihelen, pískoven a lomů jsou to především odvalové haldy kamenouhelných dolů a kalová rybníky. Druhově specifickým biotopem/botanicky i

116 zoologicky/ jsou skládky domovního odpadu rozmístěné u lidských sídel po celém území okresu.

METODIKA SBĚRU Tato práce shromažďuje údaje, které byly získány většinou více nebo méně nahodilým sběrem bez dlouhodobější koncepce. Rovněž výběr lokalit a biotopů na území okresu byl dán zájmem a zkušeností jednotlivých sběratelů. Proto některé tradiční lokality, jako např. Vinařická hora nebo Záplavy u Srb, jsou poměrně podrobně prosbírány, kdežto většina území na severu okresu je po entomologické stránce málo známa. Při sběru byly použity běžné metody užívané pro terrikolní skupiny hmyzu. Kromě individuálního sběru v úkrytech pod kameny, padlými kmeny a kůrou se použilo především prosívání, polévání a vyšlapávání břehů vod a méně i sklepávání a smýkání. Na některých lokalitách, např. v okolí Kovář a na Vinařické hoře, byl použit sběr do zemních pastí s návnadou pivo-etylénglykol. V Žilině jsem na zahradě záměrně vytvořil kupky sena, které osídlovali někteří zástupci rodu Amara /např. A. nitida a A. montivaga/. U rybníků hledali v připravených hromádkách nařezaného rákosu zimní úkryt zástupci rodů Odacantha, Demetrias a Europhilus. Celkem bylo zpracováno zhruba 10 000 nálezů uložených ve sbírkách 0. Voříška, J. Steifa, V. Huji, RNDr. S. Vaňka, J. Morozinského, V. Šilhy, J. Dalihoda, RNDr. V. Lapáčka, VI. Skoupého a u některých dalších sběratelů a čelné nálezy běžných druhů, které autor pouze evidoval. Determinace byla provedena převážně podle Kultovy práce (KULT 1947), ve speciálních případech podle dalších prací (FREUDE et col. 1976, REŠKA 1967, REŠKA 1972). Revizi determinace většiny materiálu provedl pan Pulpán, za což mu jménem všech sběratelů srdečně děkuji. Názvosloví bylo upraveno podle nejnovější práce (PULPÁN et HŮRKA 1984) a rovněž bylo akceptováno v této práci publikované zařazení dříve samostatné čeledi Cicindelidae jako podčeleď Cicindelinae do čeledi Carabidae.

ROZDĚLENÍ BIOTOPŮ Na území okresu lze rozlišit tyto hlavní biotopy: 1. Břehy vodních toků - nejčastěji se vzorky sbíraly podél Zákolanského, Bakovského a Týneckého potoka - a stojatých vod - Záplavy mezi obcemi Kamenné Žehrovice a Srby. 2. Louky - především rozmístěné podle jmenovaných vodotečí a vodních ploch.

117 3. Úhory a xerotermní pastviny - vyskytují se zejména na Slánsku, Vinařické hoře, v okolí Kovář a Veselov u Družce. 4. Pole a chmelnice - obhospodařované kulturní stepi, kde nejčastější plodiny jsou cukrovka, obilniny, kukuřice a pícniny; chmelnice jsou v okolí Zlonic a Hořešovic. 5. Lesy - smrkové a borové monokultury, méně smíšený les nebo zbytky bukových a dubohabrových porostů. 6. Umělé biotopy - několik různorodých biotopů, např. cihelny /Třebichovice/, pískovny /Rozdělov, Pchery, Klobuky/, odvalové haldy dolů a odkalovací nádrže /okolí Libušina/, železniční náspy a skládky domovního odpadu. Získané údaje jsou uspořádány v tabulce 5.

NÁLEZY VÝZNAČNĚJŠÍCH DRUHŮ

V této kapitole uvádím bližší údaje o nálezech vzácných druhů nebo údaje, které jsou zajímavé z faunistického nebo bionomického hlediska. Pokud není uvedeno jinak, následuje za místem a datem nálezu jméno sběratele, který druh chytil a má ve své sbírce.

Cicindela hybrida - Stochov 5. 1968 Skoupý. Carabus problematicus problematicus - Drnek 8. 1977 a 22.9.1983 Steif; Drnek 9.1981 Šilha. Carabus glabratus - Kladno 5.1970 Skoupý. Carabus cancellatus cancellatus - Drnek 5.1979 Steif, Malíkovice 5.1984 Skoupý. Carabus arcensis arcensis - Drnek 8.1977 Steif. Carabus violaceus violaceus - Stochov 8.1982 Šilha. Calosoma inquisitor - Horní Bezděkov 6.1980 Skoupý; Hostouň 20.5.1972 Huja; Stochov 9.5.1980, 7.6.1980 Morozinski. Nothiophilus aquaticus - Drnek 9.1980 Steif. Nothiophilus hypocrita - Vinařice, vřesoviště 2 exempláře 5.10.1983 Steif. Elaphrus uliginosus - Dobrá 9.1966 Skoupý; Švermov 8.1964 Steif. Dyschirius tristis- Hostouň 4.1981 Skoupý; Stochov 2.7.1982, 6.6.1982 Morozinski. Bembidion obliquum - Srby 9.5.1967 Huja; Stochov 20.5.1969 Huja; Ledce 5.1972 Steif. Bembidion semipunctatum - Libušín, odkalovací rybník Dolu Nejedlý I 5.8.1982 Skoupý. Bembidion stephensii - Libušín, odkalovací rybník Dolu Nejedlý I 5.8.1982, 1.9.1982 Skoupý. Bembidion assimile - Srby 2.1969 Skoupý; Švermov 3.4.1960 Huja. Bembidion quadripustulatum - Srby 9.5.1967 Huja; Stochov 22.5.1981, 2.7.1982, 6.6.1982 Morozinski.

118 Bembidion octomaculatum - Srby 1.5.1950 leg. Kučera, coll. Voříšek; Hostouň 3.7.1970 Huja. Bembidion biguttatum - Srby 12.1965, 11.1981, 18.10.1982 Skoupý; Hostouň 22.4.1971 Huja; Slatina 9.3.1975 Dalihod. Bembidion unicolor - Srby 15.5.1957 Voříšek; Hostouň 12.3.1967 Huja; Švermov 5.1981 Steif. Bembidion guttula - Srby 10.5.1969 Huja; Hostouň 19.4.1971, 24.4.1971 Huja. Tachys bistriatus - Srby 17.6.1952 Voříšek; Hostouň 25.4.1969 Huja. Tachys quadrisignatus - Kladno 30.4.1952 Voříšek; Stochov 2.7.1982, 16.10.1982 Morozinski. Tachyta nana - Stochov 2.7.1982 Morozinski. Trechus rubens - Srby 6.1981, na břehu Velkých Záplav 1 ex. Steif. Trechus obtusus - Srby 11.1968 1 ex., 18.10.1982 2 ex. Skoupý; Stochov 16.10. 1982 Morozinski; Brandýsek 17.10.1983 prosev u rybníka Čabárna 1 okřídlený exemplář Skoupý, SPR Vůznice, 1.10. 1984 4 ex. v etylenglykolové pasti Skoupý. Trechus austriacus - Vinařice, halda Dolu Gottwald II 9.9.1980 Steif. Trechoblemus micros - Hostouň 7.1969 Skoupý; Hostouň 13.9.1969 Huja; Kladno 9.1978 Dalihod. Lasiotrechus discus - Hostouň 4.-7.1969 více sběratelů; Švermov 9.1969 Steif. Patrobus assimilis - Stochov 21.8.1980 Morozinski. Panagaeus cruxmajor - Srby 10.5.1969 Huja; Švermov 28.8.1966 Huja; Hostouň 18.5.1971 Huja. Chlaenius nigricornis - Hostouň 15.4.1967, 20.6.1968 Huja; Hostouň 4.1967 Steif; Stochov 8.6.1980 Morozinski. Badister meridionalis - Hostouň 15.4.1967 a 9.4.1968 Huja.

Badister sodalis - Hostouň 22.3.1968 8 ex. Huja; Kováry 18.4.1983 Skoupý; Stochov 4.- 5.1982 Šilha.

Badister anomalus - Srby 9.5.1955 Voříšek, det. Kult. Licinus cassideus - Vinařice 8.-9.1971 Steif; Vinařice 7.9.1971 6 ex. Huja. Licinus depressus - Vinařice 9.1971 Skoupý; Vinařice 8.1971 Steif; Hostouň 4. 1966 Steif; Hostouň 21.8.1970 Huja; Švermov 7.1969 Steif; Kyšice 25.3.1982 Skoupý. Ophonus sabulicola - Vinařice 6.1969, 9.1970 Skoupý; Vinařice 6.1969 Steif; Vinařice 14.6.1975 Dalihod. Ophonus obscurus - Hostouň 4.5.1968, 21.8.1970 Huja. Ophonus punctatulus - Hostouň 5.1969, 4.1971 Steif; Hostouň 10.5.1969 Huja. Ophonus cordatus - Vinařice 8.1977, 7.1978, 7.1979, 8.1980 Steif. Ophonus melletii -Hostouň 20.5.1970 Huja; Vinařice 3.1969, 8.1971 Steif. Ophonus puncticeps - Švermov 7.1967 Steif; Kováry 6.1982 Skoupý; Unhošť 30.7. 1982 Štěpánek. Ophonus signaticornis - Švermov 7.1978 Steif. Harpalus smaragdinus - Vinařice 7.4.1957 Voříšek.

119 Harpalus caspius roubali - Vinařice 18.3.1952, 25.4.1954, 27.3.1955 Voříšek. Harpalus luteicornis - Dobrá 4.1966 Skoupý; Hostouň 12.5.1969 Huja; Stochov 4. až 6.8. 1982 Morozinski a Šilha. Harpalus quadripunctatus - Hostouň 7.5.1970, 16.4.1967 5 ex. Huja; Vinařice, 8.1973 Steif. Harpalus serripes - Vinařice 4.1969, 4.1976 Skoupý; Vinařice 14.6.1975, 6.9. 1977 Dalihod; Klobuky 5.1981 Skoupý. Harpalus anxius - Hostouň 10.4.1967 Huja; Vinařice, halda Dolu Gottwald II, 9.9.1980 Steif. Trichotichnus laevicollis - Švermov 4.1978 Steif. Acupalpus dorsalis - Kladno 1.5.1963 Voříšek; Stochov 5.1969 Steif. Acupalpus interstitialis - Vinařice 30.4.1952 Voříšek. Stenolophus mixtus - Stochov 5.1969 Steif. Bradycellus ruficollis - Vinařice, vřesoviště 31.7. - 1.9.1982 více immaturních exemplářů, 5.10.1983 Skoupý. Bradycellus verbasci - Kyšice, skládka 10.1981 Skoupý; Stochov 2.7.1982, 2.10. 1982 Morozinski. Bradycellus csikii - Hostouň 6.1981 Skoupý; Kyšice 4.4.1983 Skoupý, oba nálezy na rumišti. Trichocellus placidus - Libušín 4.1969, 11.1969 Skoupý; Kamenné Žehrovice 10. 1968 Skoupý; Kladno 4.1969 Skoupý; Srby 30.11.1981, 18.10.1982 Skoupý – vše na vlhkých loukách v prosevu, Hostouň 9.5.1971 Huja; Vinařice 4.1969 Dalihod, Vinařice 9.1977 Steif; Stochov 4.1982 Šilha. Dicheirotrichus rufithorax - Hostouň 10.7.1967 Huja, Švermov 4.1971 Steif; Cvrčovice 5.1975 Steif; Stochov 6.3.1982, 13.3.1982, 20.4.1983 Morozinski. Amara nitida - Žilina 8., 9.1982 na zahradě v kupkách sena, asi 40 ex. Skoupý. Amara pseudocommunis - Dobrá 11.4.1952 Voříšek;Stochov 4.8.1982 Morozinski. Amara spreta - Kladno 20.9.1957 Voříšek; Hostouň 22.10.1966 Huja. Amara lucida - Hostouň 6.1969 Skoupý; Stochov 3.4.1982 Morozinski. Amara tibialis - Dobrá 12.5.1958 Voříšek. Amara cursitans - Vinařice , okolí ohniště 6.-7.1975 Dalihod a Steif více exemplářů; Kyšice skládka 10.1981, 3.1982, 6.10.1982 Skoupý více exemplářů; Švermov 4.1971 Steif. Amara fulva - Švermov 8.1972 Steif; Stochov 31.8.1981 Morozinski. Amara majuscula - Hostouň 6.1969, 6.1981, 11.7.1982 Skoupý, Huja a Steif; Švermov 6.1978 Steif; Stochov 25.4.1982, 20.6.1982 Morozinski; Stochov 5.1982 Šilha. Amara crenata - Vinařice 6.1969 Steif; Vinařice 25.8.1969 Huja. Amara convexiuscula - Hostouň 5.1969 Steif; Hostouň 6.1969 Skoupý; Třebichovice, 9.1981 Skoupý; Srby 6.1981 Steif; Švermov 4.1979 Steif; Pchery 5.10.1983 Skoupý; Stochov 2.10.1982 Morozinski; Unhošť 15.7.1982 Štěpánek. Pterostichus longicollis - Vinařice 6.1969 Steif; Vinařice 7.1969 Skoupý. Pterostichus macer - Vinařice 3.1967, 7.1969, 9.1970, 3.1971, 8.5.1982 Skoupý; 6.1969 Steif; 9.6.1975 Dalihod; Třebichovice 14.9.1981 Skoupý.

120 Pterostichus angustatus - Švermov 5.1978 Steif; Drnek 6.1978 Steif; Kladno-Rozdělov 6.1978 Steif; Stochov 2.10.1982 Morozinski; Hostouň 20.9.1966 Huja; Žilina 8.9.1984 Skoupý. Pterostichus brunneus - Srby 12. 4.1953 Voříšek; Kyšice 10.9.1982 Štěpánek. Pterostichus sethiops - Běleč 8.1967 Skoupý. Pterostichus burmeisteri -Doksy 9.1968 Skoupý;Švermov 5.1969 Steif; Hradečno 30.8.1982 Skoupý. Molops elatus - Vinařice 9.1977 Dalihod; Švermov 4.1978, 4.1980 Steif; Libušín, 1.6.1983 Skoupý; Kladno 20.5.1983 Habarta. Molops piceus piceus - Vinařice 11.5.1974 Dalihod; Švermov 6.1978 Steif. Dolichus halensis - Osluchov 28.6.1983 Bradka. Calathus ambiguus - Vinařice 7.1969 Skoupý. Calathus mollis - Hostouň 2.5.1970 Huja; Vinařice 9.9.1980 Steif. Pristonichus terricola - Švermov, sklep 10.1969 Steif. Olisthopus rotundatus - Kyšice, vřesoviště 6.10.1982 Skoupý. Agonum gracilipes - Vinařice 5.1978 Steif. Agonum obscurum - Hobšovice 14.4.1981 Skoupý; Kováry 18.4.1983, 24.9.1983 Skoupý. Masoreus wetterhallii - Vinařice 7.-8. 1975, 7.1978,7.1979 Steif; 7.1981 Skoupý. Demetrias imperialis - Srby 6.1971 Skoupý; Srby 1.1978, 2.1979 Šilha; Olšany, 1.1969, 12.1978 Steif; Olšany 5.12.1983 Skoupý. Dromius linearis - Kladno 1.8.1976 Dalihod. Dromius angustus - Žilina 20.2.1982 na borovici, jedli a smrku, Skoupý; Poteplí, 20.12.1982 na jedli, Skoupý; Žilina 10.1.1985 na jedli, Skoupý; SPR Vůznice, 29.2.1984 na jedli, Skoupý. Dromius kuntzei-Poteplí 10.1.1983 na jedli, Skoupý; Doksy 27.2.1983 na dubu, Skoupý. Cymindis axillaris - Vinařice 28.8.1977 Dalihod; Vinařice 7.1978, 7.1979 Steif; Vinařice 8.9.1981 Skoupý. Cymindis angularis - Vinařice více údajů např. 3.1971 Skoupý; Kladno 7.1969, Skoupý; Hostouň 4.1966, 8.1980 Huja. Odacantha melanura - Srby 6.1971 Skoupý; Srby 9.5.1967 Huja; Olšany 3.1969 Steif;Olšany 5.12.1983 Skoupý; Slatina 3.1975 Dalihod.

DISKUSE V práci Verzeichnis der tschechoslowakischen Laufkäfer /Coleoptera - Carabidae/ (PULPÁN et HŮRKA 1984) uvádějí autoři pro Čechy výskyt 418 druhů čeledi Carabidae včetně podčeledi Cicindelinae. Z tohoto počtu jsem pro území okresu Kladno zaznamenal celkem 252 druhů, z čehož literární údaj o výskytu Demetrias atricapillus (VOŘÍŠEK 1957) je vzhledem k současným poznatkům málo pravděpodobný a je nutno jej potvrdit. Ze 74 druhů, u kterých byl zjištěn výskyt ve

121 všech oblastech a podoblastech ČSSR (PULPÁN et REŠKA 1971), nebyl zatím zaznamenán pro území okresu druh Pterostichus ovoideus (STURM) a u druhů Broscus cephalotes a Bembidion punctulatum jsou známé pouze starší literární údaje. Z 31 druhů, u nichž byl zjištěn výskyt ve více než 75 % oblastí a podoblastí, nebyl zaznamenán druh Europhilus micans (NIC.) a druh Anisodactylus nemorivagus je znám ze staršího literárního údaje. Výskyt všech těchto druhů je tedy možno na území okresu předpokládat. Ve srovnání s prací Drobní střevlíčci na Kladensku (VOŘÍŠEK 1957), která uvádí pro okres Kladno výskyt 192 druhů, nebylo již později zjištěno těchto 25 druhů /v citované práci je uvedena pouze lokalita a měsíc sběru/: Blethisa multipunctata - Srby, 5; Broscus cephalotes - Doksy, 5; Elaphrus aureus - Smečno /rybník Srnčák/, 6; Bembidion punctulatum - Kladno, 7; Bemb. bipunctatum - Srby, 5; Bemb. monticula - Srby, 5; Bemb. minimum - Srby, 6; Bemb. tenellum - Srby, 6; Bemb. doris - Srby, 4; Tachys parvulus - Srby, 5; Chlaenius tristis - Srby, 6; Badister dilatatus - Srby, 5; Pseudoophonus calceatus -Kladno, 7; Harpalus tenebrosus centralis - Vinařice, 8; Stenolophus skrimshiranus - Srby, Doksy, 6; Diachromus germanus - Srby, 4; Anisodactylus nemorivagus - Srby, 4; Amara chaudoiri incognita - Srby, 6; Amara pulpani - Družec, 3; Amara infima - Libochovičky, 7; Pterostichus guentheri - Srby, 4; Agonum versutum - Srby, 4- 5; Europhilus piceus - Srby, 4-5; Europhilus gracilis,-Srby, 7; Demetrias atricapilus - Srby, 7.

Uvedené druhy, které tvoří 10 % z celkově zjištěného počtu, ukazují na změny v životním prostředí, postihující zejména stenobiontní živočichy. Například lokalita Srby, tj. území vodních nádrži Velké a Malé Záplavy, byla zhruba asi před 15 lety velmi pozměněna rekultivací severních břehů a asanací části obce Srby s následnou navážkou a výstavbou. Není ovšem vyloučeno, že některé tyto druhy budou objeveny na jiných lokalitách nebo že jde o druhy žijící skrytě nebo druhy s dlouhou periodou výskytu. Naproti tomu zaznamenávám nálezy 60 druhů neuvedených v této práci.

ZÁVĚR Z území okresu Kladno uvádím na základě vlastních sběrů a dalších údajů ze soukromých sbírek i literárních údajů výskyt 252 druhů čeledi Carabidae, tj. asi 60 % všech druhů známých z Čech. Výskyt 25 druhů /10 %/ je znám pouze na základě literárního údaje (VOŘÍŠEK 1957), výskyt dalších 90 druhů /36 %/ byl zatím zjištěn na 1-3 lokalitách vzácně nebo velmi vzácně. Literární údaj o výskytu druhu Demetrias atricapillus by bylo třeba potvrdit. Předpokládat lze výskyt druhů Pterostichus ovoideus a Europhilus micans. U jednotlivých druhů jsou v tabulce 5 zaznamenány

122 údaje o výskytu během roku a o biotopu, na kterém byl druh zjištěn. U druhů vyskytujících se vzácně až velmi vzácně jsou nálezy konkrétně upřesněny. K nejzajímavějším je možno řadit nálezy druhů Trechus austriacus, Masoreus wetterhallii a Dromius kuntzei. Zjištěné poznatky mohou být dále prohlubovány průzkumem málo známé severní části okresu. Výskyt vzácnějších druhů na skládkách /Amara cursitans, Amara municipalis, Licinus depressus, Bradycellus csikii/, druhů Cicindela sylvicola, Bembidion stephensii, Chlaenius nitidulus a Chlaenius vestitus na březích nebo nezatopených plochách odkalovacích rybníků kamenouhelných dolů, popřípadě nálezy druhů Harpalus honestus, Calathus erratus a Trechus austriacus na poměrně sterilních výsypkách dolů naznačují zajímavé přizpůsobování některých druhů životu na lokalitách devastovaných antropogenními vlivy. Zde je také zatím takřka nedotčené pole působnosti pro další bádání. Území kladenského okresu je z hlediska životního prostředí řazeno mezi velmi postižené oblasti. Protože nebylo dosud z pohledu faunistiky čeledi Carabidae toto území zpracováno, může předkládaná práce sloužit jako podklad k pozdějšímu zhodnocení antropogenního vlivu na zkoumané území i na některé z hlediska ochrany přírody významné lokality.

Zusammenfassung Auf Grund meiner eigenen Sammelnarbeiten und auf Grund der Zahlreichen Angaben, die mir meine Kollegen ihren privaten Sammlungen nach vermittelt haben, sowie aus den Literaturquellen, führe ich in dieser Studie 250 Artender Familie Carabidae, die im Kreis Kladno vorkommen, an; diese Zahl repräsentiert cca 63 % aller in Böhmen bekannten Laufkäferarten. 25 Arten dieser Übersicht sind nur den älteren schriftlichen Angaben nach bekannt. Annehmbar ist das Vorkommen der Arten Pterostichus ovoideus und Platynus micans; denselben Quellen nach kann das Vorkommen der Arten Broscus cephalotes, Bembidion punctulatum und Anisodactylus nemorivagus bestätigt werden. Bei den einzelnen Arten sind in der Tabelle Angaben über ihr Vorkommen im Laufe des Jahres, sowie über den Biotop in welchem betreffende Art gefunden wurde, angeführt. Mehr wie ein Drittel der festgestellten Arten /90/ ist im Kreis selten oder sehr selten zu finden, d. i. an 1 - 3 Lokalitäten. Bei diesen Arten sind die Angaben noch genauer konkretisiert. Zu den meist interessantesten Funden kann man die Arten Trechus austriacus, Masoreus wetterhallii, Dromius kuntzei, und andere zahlen. Die veröffentlichten Angaben kann man zur Auswertung des untersuchten Gebietes, bzw. der einzelnen Lokalitäten /z. B. vom

123 Standpunkt des Naturschutzes/, oder als Unterlage zu anderen Vergleichsarbeiten, ausnutzen.

Literatura FREUDE,H., HARDE,K.W., LOHSE.G.A., 1976: Die Käfer Mitteleuropas, Band 2, Adephaga 1 - Carabidae, 1-302. - Krefeld. HUJA,F., 1973: Střevlíci na lokalitě Hostouň u Kladna /Carabidae, Coleoptera/. - Zprávy Čs. spol. ent. 9/2-4/: 69-72. - Praha. KULT,K., 1947: Klíč k určování brouků čeledi Carabidae Československé republiky. - Praha, 198 pp. NĚMEČEK,J., 1964: Průvodní zpráva okresu Kladno komplexního průzkumu půd ČSSR. - Ústav geodesie a kartografie, Praha. PULPÁN,J., 1969: Stanovení areálů a subareálu československa vzhledem k faunistice brouků čeledi Carabidae /Coleoptera/. - Acta Mus. Reginaehradec, ser. B., /1968/ 9:95- 146, Hradec Králové. PULPÁN,J., 1973: Dodatek ke stanovení některých subareálu vzhledem k faunistice československých druhů čeledi Carabidae /Coleoptera/. - Acta Mus. Reginaehradec, s. A. 12/1971/: 81-83, Hradec Králové. PULPÁN,J., REŠKA,M., 1973: Vertikální a územní rozšíření brouků čeledi Carabidae /Coleoptera/ v Československu. - Acta Mus. Reginaehradec, s. A. 12 /1971/: 85-104, Hradec Králové. PULPÁN,J., HŮRKA,K., 1984: Verzeichnis der tschechoslowakischen Laufkäfer /Coleoptera - Carabidae/. Zpravodaj západočes. pob. čs. spol. ent. při ČSAV v Plzni 1: 28 pp, supplementum, Plzeň. REŠKA,M., 1967: Příspěvek k poznání československých druhů rodu Dromius Bonneli /Coleoptera, Carabidae/ v Československu. - Acta rer. natur. Mus. Nat. Slov., Bratislava 13-2: 75-100. REŠKA,M., 1972: Klíč československých druhů rodu Badister Clairville /Coleoptera, Carabidae/. - Acta Mus. Reginaehradec, s. A. 13: 135-150., Hradec Králové . SKOUPÝ,V., RÉBL,K., 1984: Střevlíci rodu Dromius Bon. /Coleoptera, Carabidae/ přezimující na jedlích. - Bohemia centr. 13: 271-277, Praha. SKOUPÝ,V., STEIF,J., 1984: Střevlíkovití /Coleoptera, Carabidae/ Vinařické hory. - Bohemia centr. 13: 279-286, Praha. VOŘÍŠEK,0., 1957: Drobní střevlíčci na Kladensku. - Zprávy okresního vlastivědného muzea a konzervátora st. ochrany přírody 3: 18-23, Kladno. VYSOKÝ,V., 1975a: Příspěvek k faunistice čeledi Carabidae Československa /Coleoptera/ I. Harpalinae. - Zprávy čs. spol. ent. 11/2/: 55-58, Praha. VYSOKÝ,V., 1975b: Příspěvek k faunistice čeledi Carabidae československa /Coleoptera/ II. Amarinae. - Zprávy Čs. spol. ent. 11/3-4/: 95-98, Praha.

Adresa autora: Vladimír Skoupý Žilina 149, 273 01 Kamenné Žehrovice

124 Tabulka 5

Přehled zjištěných druhů Tabulka 5 Literární Druh Měsíc Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Cicindela campestris L. - - + + + + ------5,6d H -

C. hybrida L. - - - - + + + - - - - - 6d H -

C. sylvicola DEJ. - - - - - + - + - - - - 6abd H -

Carabus convexus FAB. - - + + + - + - + - - - 3,6d J -

C. problematicus roblematicus ------+ + - - - 5 v - HBST.

C. glabratus PAYK. - - - - + ------5 v -

C. hortenesis L. - - - - + + + + - - - - 3,5 H 6

C. nemoralis 0. P. M&LL. - + - + + + - - + + - - 5 H 6

C. cancellatus cancellatus L. - - - - + ------4 R -

C. granulatus L. - + + + - + + + - + - - 4,6c 0 -

C. arcensis arcensis HBST. ------+ - - - - 5 R -

C intricatus L. - - - + + + - - + + - - 5,6b H 6

C coriaceus coriaceus L. - - - + - - - + + - - - 5 J -

C violaceus violaceus L. ------+ - - - - 5 R -

Calosoma inquisitor (L.) - - - - + + ------5 v -

Leistus ferrugineus (L.) - - - + + + + + + + + - 3,4 0 1,2,6

Nebria brevicollis (FAB.) - - + - - + + + + - - - 2 v 1

Nothiophilus pusillus G. R. WATERH. + + - + + + + + + + + - 4 J 1,2

N. aquaticus (L.) ------+ - - - - R 1

N. palustris (DFT.) - - + + + + - + + - - - 4 0 1,2,6

N. hypocrita CURTIS ------+ - - 3 R -

N. biguttatus (FAB.) + - - + - - + + + - - - 5 H 1,2

Blethisa multipunctata (L.) ------1!

Elaphrus uliginosus FAB. - - - - - + - + + - - - 1a R 1

Elaphrus cupreus DFT. - - - - + + + + + - - - 1a, 6a H 1

E. riparius (L.) - - - + + + + + + - - - 1a, 6a 0 1,2

E. aureus PH. C^LL. - - - - - + ------1!

Loricera pilicornis (FAB.) + - + - + + + + + + - + 2,5 0 1,2,6

Clivina fossor (L.) - - - + + + + - - - - - lab,2 H 1,2 Druh Měsíc Biotop Hojnost Literární údaj

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Clivina collaris (HBST.) - - - + + + ------1ab,2 J 1.2

Dyschirius aeneus (DEJ.) - - - + + + + - - - - 1a H 1

D. tristis STBPH. - - - + - + + - - - - - 1a R -

D. globosus (HBST.) - - - + + + + + - - - - 1a H 1,2

Broscus cephalotes (L.) ------1!

Asaphidion flavipes (L.) - - - + - + + + + - - - 4 o 1,2

Bembidion lampros (HBST.) - + + + + + + + + - + - 4 o 1,2,6

B. properans STEPH. - - - - + + + + + - + - 4 H 1,2

B. punctulatum DRAP. ------1!

B. bipunctatum (L.) . ------1!

B. dentellum (THUNB.) - - - + + + - + - - - - 1ab H 1

B. varium (OLIV.) - - - + + + + + - - - - 1ab H 1

B. obliquum STURM - - - - + + ------1ab R 1

B. semipunctatum (DONOV.) ------+ - - - - 6a R -

B. tibiale (DFT.) - - - - + + + + - - - - 1b V =

B. monticula STURM. ------1!

B. nitidulum (MARSH.) - - - + + - + + + - + - 1a,6ad H -

B. stephensii CROTCH ------+ + + - - - 6a v 1

B. decorum (ZENK. in PANZ.) ------+ + - - - - 1b,6c R -

B. bruxellense WESMABL - - - + + + + + - + - - 14ab H 1

B. tetracolum SAY + - + + + + + + + - - 1ab o 1.2

B. femoratum STURM - + - - + + - + + + - - 1ab H 1

B. tetragrammum illigeri NET. - - - + + + + + + + - - 1ab, 2 o 1

B.gilvipes STURM - + - - + - + - - - - + 1a H 1,2

B. assimile GYLL. - + - + - + ------1a v 1

B. minimum (FAB.) ------1!

B. tenellum ER. ------1!

B. quadripustulatum AUD.-SERV. - - - - + + + + - + - - 1a v 1,2

B. quadrimaculatum (L.) - - + + + + + + + + + - 1ab,6abc 0 1,2,6

B. doris (PNZ.) ------1!

126 Literární Měsíc Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 3 10 11 12

Bembidion articulatum (PNZ.) - - - + + + + - - + - - 1ab 0 3, B. octomaculatum (GOEZE) - - - - + + - - - - - 1ab R 1

B. obtusum AUD.-SERV. - - - + + + + + + + + + 1a 0 1,2,6

B. biguttatum (FAB.) - - + + + + - - - + + + la V 1,2 B. unicolor CHAUD. - - + - + ------1b R 2

B. guttula (FAB.) - - - + + ------1a R 1

B. lunulatum (FOURCR.) - - - + + + - + - - - - 1ab H 1.2,6 Tachys bistriatus (DFT.) - - - + - + ------1a R 1,2

T. parvulus (DEJ.) ------1!

T.quadrisignatus (BFT.) - - - + - - + - - + - - 4 R 1 Tachyta nana (GYLL.) ------+ - - - - - 5 R 1

Trecus secalis (PAYK.) - - - - - + + + - - - - 2,4 H 1,2

T. rubens (FAB.) - - - - - + ------1a R -=

T. quadristriatus (SCHRNK.) + - + + + + - - + + + + 3,4,6c 0 1,2,6

T. obtusus ER. ------+ + - 1ab,2 J - T. austriacus DEJ. ------+ - - - 6b R -

Trechoblemus micros (HBST.) ------+ - + - - - 2 V 2

Lasiotrechus discus (FAB.) - - - + - + + - + - - - 2 V 2 Patrobus atrorufus (STURM) - - + + + + + + + - - - 1a,5 H 1.2

P. assimilis CHAUD. ------+ - - - - 1a R - Panagaeus cruxmajor (L.) - - - - + - - + = - - - 1b V 2

P. bipuatulatus (FAB.) - - - + + - + + + - - - 3,6e J 1,6

Callistus lunatus (FAB.) - - + + - + - - + - - - 3,6d J 1 Chlaenius vestitus (PAYK.) - - - + + + - + + - - - 1ab, 6a H 1,2,6

Ch. nitidulus (SCHRNK.) - - - + + - - + + - - - 1ab, 6a H 1.2,6

Ch. nigricornis (FAB.) - - - + - + ------1ab v 1,2 Ch. triatis (SCHALL.) ------13

Oodes helopioides (FAB.) - - - - + + - - + - - - 1a J 1 Badister lacertosus STURM + - - + + - + - + + - - 1ab, 2 J 2

B. meridionalis PUEL - - - + ------1b R 2

B. bipustulatus (FAB.) - - + + + - - - + + - - 1ab H 1.2,6

B. sodalis (DFT.) - - + + + ------2 V 2

127 Měsíc Literární Druh Biotop Hojnost 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 údaj Badister dilatatus CHAUD. ------1!

B. anomalus (PERR.) - - - - + ------1b R -

Licinus depressus (PAYK.) - - + + - - + + - - - - 3,6c J 6

L. cassideus (FAB.) - - + - - - - + + - - - 3,6e ' V 1,6

Ophonus sabulicola (PNZ.) - - - - + + - - + - - 3 v 1,3,6 0. obscurus (FAB.) - - - - + - - + - - - - 3 R -

0. punctatulus (DFT.) - - - + + ------4 v 2

0. rupicola (STURM) - - - + + + + - + - - - 3,6d H 1,6 0. seladon (SCHAUB.) - - - + + + ------3 H 1,2,6

0. schaubergerianus PUEL - - - + + + + - + - - - 3j,6de E 1,2,6

0. cordatus (DFT.) ------+ + - - - - 3 R 6 0. azureus (FAB.) - - - + + + + - + - + - 3 H 1,6

0. puncticollis (PAYK.) - - + + + + + + - - - 3,4,6e H 1,2

0. melletii HEER - - + - + - - + - - - - 3 R 2,6

0. pucticeps STEPH. - - - - + + - - - - - 3 R -

0. signaticornis (DFT.) - - - + - - + - - - - - 4 V 1 Pseudoophonus rufipes (DE6.) - - - + + + + + + + - - 4,6c 0 1,2,6

P. griseus (PNZ.) - - + - - - + - - - - - 3,4 R 1

P. calceatus (DFT.) ------1S

Harpalus aeneus (FAB.) - - + + + + + + + + + - 4,6bcde 0 1,2,6

H. distingeundus (DFT.) - - - - - + - - + + - - 4,6c H 2 H. smaragdinus (DFT.) - - - + ------4 R 6

H. caspius roubali SCHAUB. - - + + ------3 R 1

H. atratus LATR. - - - + + + - - - - - 4 J 1,6

H. tenebrosus centralis SCHAUB. ------1!

H. latus (L.) - - - + + + - + + - - - 3,4,6e 0 1,2

H. luteicornis (DFT.) - - - + + + - + - - - - 4, V 2

H. quadripunctatus DEJ. - - - + + - - + - - - - 4 v 1,6 H. rubripes (DFT.) - - + + + + + + + - - - 3,4,6e 0 1,2,6

H. honestus (DFT.) - - + + + + - + + - - - 3,4,6b 0 1,6

H. rufitarsis (DFT.) - - - + + + - - + - - 4,5 J 1

128 Měsíc Literární Druh Biotop Hojnost 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 údaj

Harpalus serripes (QUENS. in - - - + + + + - + - - - 3,6d v 1,6 SCHONH.)

H. tardus (PNZ.) - - - + + + + + + + - - 3 0 1,6

H. anxius (DFT.) - - + + - - - - + - - - 6b v 1,2 Ho subcylindricus DEJ. - - - + + + + + + - - - 3 E 1,2,6

H. vernalis (FAB.) - - + + + + + + + - - - 3 H 1,6

Trichotichnus laevicollis (DFT.) - - - + ------R 1 Acupalcus flavicollis (STURM) - - - + + + + + + - - - 4 J 1,2

A. meridianus (L.) - - - + + + - - + - + - 4,6c J 1,2,6

A. dorsalis (FAB.) - - - - + - + - - - - - 1a R 1

A. interstitialis REITT. - - - + ------3 R 1,3

Stenolophus teutonus (SCHRNK - - - - + - - - + - - - 1a H 1.2

S. skrimshiranus STEPH. ------1!

S. mixtus (HBST.) - - - - + + ------1a R 1.3

Bradycellus ruficollis (STEPH.) ------+ + + + - - 3 V 1,6

B. verbasci (DFT.) ------+ - - + - - 6c R 3

B. harpalinus (AUD.-SERV.) ------+ + + + - - 6b V 1,2 B. caikii LASZÓ ------6b R -

B. collaris (PAYK.) - - + + + - + + + + + - 3,4 H 1,2,6

Trichocellus placidus (GYLLJ - - - + + - - + + + + - 2 H 1,2,3,6

Dicheirotrichus rufithorax (C H. SAHLB.) - - + + + - + + - + + - 4 H 2

Diachromus germanus (L.) ------1!

Anisodactylus binotatus (FAB.) - - + - + + + + + - - - 1ab, 4 0 1,2

A. nemorivagus (DFT.) ------1!

Amara chaudorii incognita FASS. ------1!

A. plebeja (GYLL.) - - - + + + + + + + - - 4 0 1,6

A. similata (GYLL.) - - + + + + - + + + + - 4,6c 0 1,2,6

A. ovata (FAB.) - - + + + + + + + + - - 4 H 1,2,6

4 A. montivaga STURM - - + + - + + - - - - 3 J 6 -

A. nitida STURM ------+ - - - - 3 V 1

129 Měsíc Literární Druh Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Amara convexior STEPH. - - + + + - + + + + - - 4 H 1,6

A. communis (PNZ.) - - - + + + - + + + - - 4 H 1,2,6

A. pulpani KULT ------H

A. pseudocommunis BURÁK. - - - + - - - + - - - - 4 R 1

A. lunicollis SCHI0DTE - - - + + - - + - - - - 3 R -

A. curta DEJ. - - - - + + + - - - - - 4,6e J 1,6

A. litorea C. G. THOMS. - - - + + + + + + + - - 4 J 1.2,6

A. aenea (DEG.) - - + + + + + + + + - - 4,6c 0 1,2,6

A. spreta DEJ. ------+ + - - 4 R -

A. eyrinota (PNZ.) - + + + - + + + + + + - 4,6c 0 1.6

A. familiaris (DFT.) - - + + + + + + + - - - 4,6e 0 1,2,6

A. lucida (DFT.) - - - + - + ------4 R

A. tibialis (PAYK.) - - - - + ------3 R -

A. ingenua (DFT.) - - - + - + + - - + - - 6c H 2

A. cursitans (ZIMM.) - - + + - + + - - + - - 3,6c V 6

A. municipalis (DFT.) + - - + + + - + - + - - 6c e J 1,2

A. bifrona (GYLL.) - - - - - + + + + + - - 3 0 1,2,6

A. infima (DFT.) ------1!

A. fulva (0. F. MOLL.) ------+ - - - - 4 R 1

A. consularis (DFT.) + - + + + + + + + + + - 4s6b 0 1,2,6

A. apricaria (PAYK.) - - + + + + - + + + + - 4 0 1,2,6

A.. majuscula (CHAUD.) - - - + + + + - - - - - 2 V 2,4

A. crenata DEJ. - - - - - + - + - - - - 3 R 1,6

A. aulica (PNZ.) - - + + + + + + + + - - 4,6c 0 1,2,6

A. convexiuacula (MARSH.) - - - + + + + - + + - - 2,4,6d H 2,4

A. equestris (DFT.) - - - - - + + + + - - - 3 j 1,6

Zabrus tenebrioides (GOEZE) - - - + + + - + + - - - 3,4 j 1,6

Stomis pumicatus pumicatus (PNZ.) - - + + + + + - - + + - 4 0 1,2,6

Poecilus virens (0. F. MOLL.) - - - - + + - + + - - - 3 j 1

P. cupreus (L.) - - + + + - + + + - - - 4,6ce 0 1,2,6

P. versicolor STURM - - + + + + - + + - - - 4,5 J 1,2,6

130 Literární Druh Měsíc Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Pterostichus longicollis (DFT.) - - + + - + + - - - - 3 R 1,6

P. vernalis (PNZ.) - - + + + - + + + + + - 2 H 1,6

P. macer (MRSH.) - - + + + + + - + - - - 3,6d V 1,6

P. oblongopunctatus (FAB.) + + + + + + - + + - - - 1ab, 5 0 1,6

P. angustatus (DFT.) - - - - + + - - + + - - 5 J -

P. niger (SCHALL.) - - - + + + + + + + + - 1ab,6c 0 1,2,6

P. melanarius (ILLIG.) - - + + + + - + + + + - 3,4,6ce 0 1,2,6

P. anthracinus (ILLIG.) - - + + - + + - - + - - 1ab J 1,2,6

P. nigrita (FAB.) - - + + + + + + + + + + 1ab,4,5 0 1,2

P. guentheri (STURM) ------1!

P. brunneus (STURM) - - - + - - - - + - - - 2 R 1

P. strenuus (PNZ.) - - + + + + - - + + + + 1ab, 2 0 1,2,6

P. diligena (STURM) + - + + - - - + + + + - 1ab, 2 H 1

P. aethiops (PNZ.) ------+ - - - - 5 R ^

P. melas (CREUTZ.) - - - - + + - - + + - - 3,4 H 2

P. burmeisteri HEER - - - - + - - + + - - - 5 v -

Abax parallelepipedus (PILL.-MITT.) - - + + + - + + + - - - 5,6c 0 1,6

A. parallelus (DFT.) - - - + - - + + - - - - 5 H 6

A. ovalis (DFT.) - - - - - + - + + - - - 5 J 1

A. carinatus (DFT.) - - - + + + - - + - - - 4,6d J 1,6

Molops piceus piceus (PNZ.) - - - - + + ------5 R -

M. elatus (FAB.) - - - + + + - - + - - - 5 J -

Dolichus halensis (SCHALL.) ------4 V -

Calathus fuacipes (GOEZE) - - + + + + + + + + - - 3,4,6e 0 1,2,6

C. erratus (C R. SAHLBERG) - - + - + - + + + + - - 3,6b H 1,6

C. ambiguus (PAYK.) - - + - - - + - - - - - 3 R 1,6

C. melanocephalus (L.) + - - + - - + + + - + - 2,4 0 1,2,6

C. micropterus (DFT.) - - + + - - - + + + - - 5 H 1

C.mollis (MARSH.) - - - + + - - + - - - 3 R 1,2,6

Pristonichus terricola (HBST.) ------+ - - 6 R -

Synuchus nivalis (PNZ.) - - - - + + + + + - - - 4 H 2

131 Měsíc Literární Druh Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Olisthopus rotundatus (PAYK.) ------+ - - 5 R -

Agonum sexpunctatum (L.) - - - + + + - - + - - - 4 J 1,6

A. gracilipes (DFT.) ------3 R 1,6

A. marginatum (L.) - - - + + + + - - - + 1a, 4 H 1

A. muelleri (HBST.) - - + + + + + + + + + + 4 O 1,2,6

A. moestum (DFT.) - - + + + + + + - - - - 1ab H 2

A. viduum (PNZ.) - - + + + + + - + - - + 1ab H 1,2

A. versutum STURM ------1!

A. albipes (FAB.) - - - + + + - + + - - - 1ab H 1,2

A. obscurum (HBST.) ------1ab V 6

A. dorsale (PONT.) - - + + + - - + + + - - 3,4 O 1,2,6

Europhilus piceus (L.) ------1!

E. graciiis (STURM) ------1!

E. fuliginosus (PNZ.) - + + + - - + + + + + + 1ab O 1,2

E. pelidnus (PAYK.) - + + + + ------4- 1ab H 1,2

Platynus assimilis (PAYK.) - + + + + - + + + - + - 1ab,5, 6a O 1,2,6

Masoreus wetterhallii (GYLL.) ------+ + - - - - 3 V 6

Lebia chlorocephala (HOFFM.) - - + + + - + - + - + - 3,4 J 1,2,6

Demetrias atricapillus (L.) ------1!

D. imperiális (GERM.) + + - - - + - - - - - + 1a V 1

Dromius linearis (OLIV.) ------+ - - - - 4 R -

D. agilis (FAB.) + + + ------+ + 5 O 1,5,6

D. angustus BRULLÉ + + ------+ 5 V 5

D. schneideri CROTCH - + ------+ + 5 H 1,5

D. fenestratus (FAB.) + + + ------+ + 5 H 1,5

D. kuntzei POLENTZ + + ------5 R 5

D. quadrimaculatus (L.) + + + + - - - - - + + + 5 O 5,6

D. spilotus (ILLIG.) + + + ------+ + 5 O 5

D. notatus STEPH. + + - + + - - + - - + + 3 H 1,6

Syntomus truncatellus (L.) + + + + + - + - - - - - 3 J 1

S. foveatus (GEOFFR.) ------+ - - + 3 R 1,6

Microlestes maurus (STURM) - - + + - - - + + + + - 3 J 1,6

132 Měsíc Literární Druh Biotop Hojnost údaj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Microlestes minutulus (GOEZE) - - + - + + - - + + - - 3 J 1,6 Cymindis humeralis (GEOFFR.) - - + + + - + + + + - - 3,6e H 1,6

C. axillaris (FAB.) - - - + - - + + + - - - 3 R 1,6

C. angularis (GYLL.) - - + + + - + + + - - - 3 v 1,6 Odacantha melanura (L.) - - + - + + - - - - - + la V -

Brachinua crepitans (L.) - - + + + + - + + - - - 3 H 1,6

B. explodens DFT. - - + + - - - - + - - - 3 H 1,6

Vysvětlivky: a) V prvních sloupcích jsou uvedeny u jednotlivých druhů údaje o výskytu v jednotlivých měsících: + značí ano, - ne. b) Biotop: la - břehy stojatých vod, lb - břehy vodních toků, 2 - nivy, louky v údolích podél toků, 3 - úhory a xerothermní pastviny, 4 - pole a chmelnice, 5 - lesy, 6 - umělé biotopy, 6a odkalovací rybníky uhelných dolů, 6b odvalové haldy dolů, 6c skládky, 6d lomy, cihelny, pískovny, 6e železniční náspy. c) Pro vyjádření hojnosti byly použity tyto symboly: R - velmi vzácný, tj. druh zaznamenaný z 1-3 lokalit, chyceno 1-10 exemplářů, V - vzácný, tj. druh zaznamenaný z 1-3 lokalit, chyceno více než 10 exemplářů, J - ojedinělý, tj. druh zaznamenaný z 3-10 lokalit, ale vždy jednotlivě, tzn. v počtu 1-5 exemplářů z jedné lokality, H - hojný, tj. druh vyskytující se na 3-10 lokalitách, většinou ve větším počtu exemplářů než 5 z jedné lokality, 0 - obecný, tj. druh žijící prakticky po celém území okresu, zaznamenaný z více než 10 lokalit, chytaný ve větším počtu exemplářů než 5 z jedné lokality. d) čísla uvedená ve sloupci literární údaje odkazují na zmínku o uvedeném druhu v následujících pracích: 1 - Voříšek 1957, 2 - Huja 1973, 3 - Vysoký 1975a, 4 - Vysoký 1975b, 5 - Skoupý, Rébl 1984, 6 - Skoupý, Steif 1984. ! - výskyt druhu na okrese zaznamenán pouze na základě příslušného literárního údaje.

133 134 Bohemia centralis, Praha, 15: 135 - 142, 1986

Ptáci Tichého údolí a Roztockého háje na severozápadním okraji Prahy v hnízdním období 1973 - 1983

Vögel aus dem Tiché údolí - Tal und dem Roztocký háj - Hain am nordwestlichen Stadtrand Prags in ihrer Nistzeit 1973 - 1983

Martin SMRČEK - Jiří MALINA

Stále se zvyšující koncentrace obyvatel v našem hlavním městě s sebou přináší mnoho negativních projevů, mimo jiné i z pohledu zoologa. Touha po přírodě se zákonitě odráží i v počtech návštěvníků, kteří se o víkendech periodicky objevují na všech příhodných lokalitách uvnitř Prahy nebo v jejím těsném okolí. Otázkou zůstává, nakolik se mnohonásobně vyšší návštěvnost mnoha území odrazí ve změnách flóry a fauny. Systematický ornitologický výzkum, který jsme provedli na území Tichého údolí a Roztockého háje, může v budoucnu sloužit jako srovnávací materiál pro práce podobného charakteru při zjišťování změn sledovaného území z hlediska ornitofauny. Již během našeho více než desetiletého výzkumu bylo možno pozorovat citelný nárůst počtu turistů do oblasti, zvláště pak v době nejkritičtější pro ptáky, tedy během jejich rozmnožování na jaře a v létě.

STUDOVANÉ ÚZEMÍ Studované území zaujímá údolí Únětického potoka od osady Únětice po vtok potoka do Vltavy /tzn. po Roztoky/ a dále plochu Roztockého a Malého háje na jižním okraj i Roztok. Geologické, geomorfologické, klimatické a botanické podmínky oblasti jsou podrobně popsány na jiném místě /cf. KUBÍKOVÁ et HOLÍKOVÁ 1960/. Z hlediska ornitologie stojí za zmínku nebývalá pestrost zdejší krajiny. Na poměrně nevelkém území se střídá několik zcela odlišných biotopů. K nejzajímavějším a ptáky

135 nejfrekventovanějším patří například podmáčené louky podél Únětického potoka mezi Trojanovým mlýnem a Úněticemi, opuštěné zahrady a sady ovocných stromů pod Spáleným mlýnem i na jiných místech, několik nepoužívaných lomů, křovinaté pobřežní porosty podél Únětického potoka, souvislejší listnaté lesy v Malém a Roztockém háji a další. Všechny biotopy jsou charakteristické odlišnými ptačími společenstvy.

12. Mapka sledovaného území Roztocký háj a Tiché údolí: 1-rybník pod Úněticemi, 2-Kozí hřbety, 3-Trojanův mlýn, 4-Spálený mlýn, 5-Únětický potok, 6- Malý háj, 7-Roztocký háj.

METODIKA

Výzkum území se prováděl v letech 1973-83, a to prvních pět hnízdních sezón v rámci Mezinárodního sčítání ptáků, tj. akce organizované u nás Ústavem pro výzkum obratlovců ČSAV. Během této doby autoři území systematicky navštěvovali od počátku hnízdní sezóny /asi polovina března/ do jejího skončení /počátek září/, a to vždy nejméně dvakrát do měsíce. Cílem intenzivního výzkumu bylo dokázat hnízdění vyskytujících se druhů ptáků přímým nálezem jejich hnízda. Dále se sledovalo kvantitativní zastoupení ptáků podle směrnic mezinárodního sčítání.

136 Po roce 1978 se v pozorování pokračovalo, návštěvy však byly méně pravidelné. V každé sezóně však autoři toto území navštěvovali nejméně v 5 samostatných kontrolách. Cílem bylo tentokrát zkontrolovat stavy nejfrekventovanějších lokalit a snaha postihnout očekávané změny na těchto lokalitách. Po roce 1975 bylo na území Tichého údolí provedeno několik odchytových akcí s použitím nárazových sítí a sklopek. Touto metodou bylo možné dokázat hnízdění některých druhů ptáků přítomností hnízdní nažiny u odchycené samice. V předložené práci jsou shrnuty kvalitativní výsledky našeho jedenáctiletého pozorování ptáků na území Tichého údolí,Malého a Roztockého háje. Pozorovaní ptáci jsou v práci rozděleni do těchto tří kategorií: a) Hnízdící druhy - tato kategorie obsahuje druhy, u nichž bylo dokázáno hnízdění ve sledovaném území. Za přímý důkaz byl považován nález hnízda, za nepřímý důkaz pak odchyt samice s hnízdní nažinou a pozorování starého ptáka přinášejícího potravu do hnízda. b) Pravděpodobně hnízdící druhy - tato kategorie obsahuje druhy na sledovaném území pravidelně pozorované po celou hnízdní sezónu. U některých z nich byly zjištěny i epigamní projevy /např. páření, vzájemné krmení starých ptáků/, hnízdění zde však nebylo dokázáno. c) Druhy vyskytující se v hnízdní době - tato kategorie obsahuje druhy, které se v popisovaném území vyskytovaly nepravidelně nebo u nich bylo zaznamenáno jediné pozorování. Záznamy spadají většinou ještě do období tahu, někdy šlo o evidentní zatoulání jedinců hnízdících za hranicemi sledovaného území. Pro charakteristiku jednotlivých biotopů pomocí specifických ptačích druhů bylo použito rozdělení biotopů podle KUBÍKOVÉ a MOLÍKOVÉ (1980).

PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ HNÍZDÍCÍ DRUHY

Potápka malá /Podiceps ruficollis PALL./, kachna divoká /Anas platyrhynchos L./, poštolka obecná /Falco tinnunculus L./, bažant obecný /Phasianus colchicus L./, hrdlička divoká /Streptopelia turtur L./, slípka zelenonohá /Gallinula chloropus L./, hrdlička zahradní /Streptopelia decaocto FRIV./, hřivnáč obecný /Columba palumbus L./, kukačka obecná /Cucullus canorus L./, sýček obecný /Athene noctua SCOP./, kalous ušatý /Asio otus L./, puštík obecný /Strix nebulosus J.R.FORST./, žluna šedá /Picus canus GMEL./, strakapoud velký /Dendro copus major L./, skřivan polní /Alauda arvensia L./, vlaštovka obecná /Hirundo rustica L./, jiřička obecná /Delichon urbica L./, konipas bílý /Motacilla alba L./, konipas

137 horský /Motacilla cinerea TUNST./, ťuhýk obecný /Lanius collurio L./, žluva hajní /Oriolus oriolus L./, špaček obecný /Sturnus vulgaris L./, sojka obecná /Garrulus glandarius L./, straka obecná /Pica pica L./, střízlík obecný /Troglodytes troglodytes L./, pěvuška modrá /Prunella modularis L./, rákosník obecný /Acrocephalus scirpaceus HERM./, rákosník zpěvný /Acrocephalus palustris BECHST./, pěnice vlašská /Sylvia nisoria BECHST./, pěnice pokřovní /Sylvia curruca L./, pěnice hnědokřídlá /Sylvia communis LATH./, pěnice černohlavá /Sylvia atricapilla L./, pěnice slavíková /Sylvia borin BODD./, budníček menší /Phylloscopus collybita VIEILL./, budníček větší /Phylloscopus trochilus L./, budníček lesní /Phylloscopus sibilatrix BECHST./, lejsek šedý /Muscicapa striata PALL./, rehek zahradní /Phoenicurus phoenicurus L./, rehek domácí /Phoenicurus ochruros. GMEL./, červenka obecná /Erithacus rubecula L./, kos černý /Turdus merula L./, drozd zpěvný /Turdus philomelos CL.BREHM/, koňadra obecná /Parus major L./, modřinka obecná /Parus caeruleus L./, sýkora babka /Parus palustris L./, sýkora lužní /Parus montanus CON?./, mlynařík dlouhoocasý /Aegithalos caudatus L./, brhlík lesní /Sitta europaea L./, šoupálek krátkoprstý /Certhia brachydactyla CL.BREHM/, šoupálek dlouhoprstý /Certhia familiaris L./, vrabec domácí /Passer domesticus L./, vrabec polní /Passer montanus L./, pěnkava obecná /Fringilla coelebs L./, dlask tlustozobý /Coccothraustes coccothraustes L./, zvonohlík zahradní /Serinus serinus L./, zvonek zelený /Carduelis chloris L./, stehlík obecný /Carduelis carduelis L./, konopka obecná /Carduelis cannabina L./, strnad obecný /Emberiza citrinella L./, strnad rákosní /Emberiza schoeniclus L./.

PRAVDĚPODOBNĚ HNÍZDÍCÍ DRUHY Krahujec obecný /Accipiter nisus L./, koroptev polní /Perdix perdix L./, lyska černá /Fulica atra L./, žluna zelená /Picus viridis L./, krutihlav obecný /Jynx torquilla L./, linduška lesní /Anthus trivialis L./, vrána obecná šedá /Corvus corone cornix L./, rákosník proužkovaný /Acrocephalus schoenobaenus L./, cvrčilka zelená /Locustella neavia BODD./, cvrrčilka říční /Locustella fluviatilis WOLF./, sedmihlásek hajní /Hippolais icterina VIEILL./, slavík obecný /Luscinia megarhynchos L./, králíček obecný /Regulus regulus L./, sýkora úhelníček /Parus ater L./, hýl obecný /Pyrrhula pyrrhula L./.

DRUHY VYSKYTUJÍCÍ SE V HNÍZDNÍ DOBĚ Káně lesní /Buteo buteo L./, jestřáb lesní /Accipiter gentilis L./, luňák červený /Milvus milvus L./, racek chechtavý /Larus ridibundus L./, čejka chocholatá /Vanellus vanellus L./, bekasina otavní /Gallinago gallinago L./, ledňáček říční /Alcedo atthis L./, rorýs obecný /Apus apus L./, kavka obecná /Corvus monedula L./, havran polní /Corvus frugilegus L./, bramborníček hnědý /Saxicola rubetra L./, čížek lesní /Carduelis spinus L./.

138 POZNÁMKY K NĚKTERÝM POZOROVANÝM DRUHŮM

Potápka malá /Podiceps ruficollis/ a slípka zelenonohá /Gallinula chloropus/ hnízdí pouze na rybníku v Úněticích. Protože se tento rybník v posledních letech intenzívně využívá jako koupaliště, stalo se hnízdění obou druhů méně pravidelným. Kukačka obecná /Cucullus canorus/ využívá jako hostitele výhradně ťuhýky obecné /Lanius collurio/. Pouze v jediném případě bylo vejce kukačky nalezeno v hnízdě pěnice vlašské /Sylvia nisoria/. Pěnice vlašská /Sylvia nisoria/ je pravděpodobně nejvzácnějším ptačím druhem hnízdícím ve sledovaném území. Početněji se vyskytuje v suchých křovinách na jižních svazích Tichého údolí. Zpravidla hnízdí v blízkosti párů ťuhýků obecných. Dlask tlustozobý /Coccothraustes coccothraustes/ obsazuje poměrně početně opuštěné zahrady; hnízda zde bývají umístěna 2 až 4 m vysoko, zpravidla na hruškách, byla však nalezena i na olších stojících solitérně v údolí. Obě cvrčilky i rákosník proužkovaný byli pravidelně zjišřováni v několika párech na bažině pod Úněticemi. Hlasové projevy lze zaznamenat během celého května a v počátku června, takže ve většině případů nešlo o táhnoucí ptáky, nýbrž ptáky hnízdící. Racci chechtaví /Larus ridibundus/ se občas zastaví na Únětickém rybníku. Jde však o jedince, kteří patří k tzv. pražské, tedy nehnízdící populaci. Čejky chocholaté /Vanellus vanellus/ hnízdí na polích v těsném sousedství sledovaného území. Lze však předpokládat, že výjimečně zahnízdí i na bažině pod Úněticemi. Bekasina otavní /Gallinago gallinago/ byla na bažině pod Úněticemi pozorována v době tahu /duben/ několikrát, avšak její hnízdění v budoucnosti nelze vyloučit. Havran polní /Corvus frugilegus/ zaletuje na sledované území pravděpodobně ze své kolonie ve Veltrusích. Pro hnízdění ledňáčka říčního /Alcedo atthis/ není podél Únětického potoka k dispozici vhodný břeh. Jestliže se v některém místě odkryje břeh nebo sesune zemina, ledňáček zde pravděpodobně zahnízdí. V některých letech zůstávají čížci lesní /Carduelis spinus/ na lokalitách bohatých olšovými nebo březovými semeny až do začátku hnízdní sezóny. Je tedy možné, že se v těchto letech některý pér pokusí o hnízdění.

DISKUSE Během 11 let výzkumu bylo ve studovaném území v hnízdní době pozorováno 87 ptačích druhů, z čehož bylo hnízdění dokázáno u 60 druhů. Ve vztahu k nevelké rozloze sledovaného území a absenci vodních ploch nebo souvislých lesních celků, navíc pak i ve vztahu k těsné blízkosti Prahy a s ní související pravidelné invazi obyvatel lze tento počet považovat za poměrně vysoký. Odráží se zde pestrost

139 biotopů, jejichž výraznou odlišnost lze dokázat nejen botanickým popisem, /cf. KUBÍKOVÁ et MOLÍKOVÁ l.c/, ale i seznamem nejcharakterističtějších ptačích zástupců. Podle hnízdících ptáků lze jednotlivé nejzajímavější biotopy charakterizovat asi takto: Pro podmáčené louky podél Únětického potoka mezi Trojanovým mlýnem a Úněticemi, které KUBÍKOVÁ a MOLÍKOVÁ /l.c./ začleňuji do svazu Calthion TX. 1937,jsou charakteristické druhy Anas platyrhynchos, Acrocephalus scirpaceus, Acrocephalus palustris, Emberiza schoeniclus. V pobřežních porostech podél Únětického potoka, tvořených olšinovými a břehovými porosty podél Únětického potoka - Alnion glutinosae (MALCUIT 1929) MEYER DRBEŠ 1936, Salicion triandrae MULLER et GORS 1958, Aegopodium TX. 1967 žiji tyto druhy: Motacilla cinerea, Troglodytes troglodytes, Sturnus vulgaris, Phylloscopus collybita, Sylvia borin, Sylvia atricapilla, Parus montanus, Erithacus rubecula a Prunella modularis. Křovinaté suché stráně podél severního břehu Únětického potoka obsazené teplomilnými křovinami Prunion fruticosae TX. 1952 a Berberidion BR.-BL. 1950 hostí druhy: Lanius collurio, Sylvia nisoria, Cucullus canorus a Sylvia communis. Opuštěné a nepoužívané lomy, zahrnující skalní stepi a dna opuštěných lomů s porosty Alysso-Festucion pallentis MORAVEC 1967 a Hyperico-Scleranthion perennis MOR. 1967,vyhledávají druhy: Emberiza citrinella, Phoenicurus ochruros a Sylvia communis. Souvislé lesní porosty, tzn. dubohabrový les s druhy Carpinion betuli (MAYER 1937) OBERDORFER 1953, hostí ptačí druhy: Asio otus, Garrulus glandarius, Oriolus oriolus a Phylloscopus sibilatris. Pro opuštěné zahrady ovocných stromů /bez botanického začlenění/ jsou charakteristické druhy: Parus major, Parus caeruleus, Coccothraustes coccothraustes, Carduelis cannabina, Dendrocopus major, Streptopelia turtur a Phoenicurus phoenicurus. U 15 ptačích druhů lze na sledovaném území hnízdění předpokládat, nebylo však dokázáno. Šlo většinou o druhy, které staví těžko nalezitelná hnízda /např. králíček, cvrčilka, linduška, slavík/. Některé další /např. krahujec lesní, vrána obecná/ pravděpodobně hnízdily až někde za hranicí sledovaného území. Zbývajících 13 druhů bylo zastiženo na sledovaném území jednou nebo několikrát; jejich hnízdění je možno vyloučit. Šlo buď o druhy, kterým nevyhovuje

140 žádný biotop studovaného území, nebo o druhy, které se do sledovaného území pouze zatoulaly /jejich hnízdění lze vyloučit i v okolí/, popřípadě jím jen protahovaly. Pro srovnání se stavy ptáků v dřívější době je možné použít fenologická pozorování KŘÍŽE a MĚKOTY (1967). Ve své práci shrnuli výsledky mnohaletého výzkumu ptáků (1945-66) na severním okraji Prahy, přičemž KŘÍŽ /ústní sdělení/ sledoval převážně na lokalitách shodných s autory tohoto příspěvku. Kříž (KŘÍŽ a MĚKOTA 1967) pozoroval v letech 1953-65 v hnízdní době na území Tichého údolí a Roztockého háje 100 druhů ptáků. Jako hnízdící uvádí 77 druhů, 23 druhy byly nehnízdící, přičemž u 6 z nich bylo možno hnízdění zcela vyloučit. Rozdíl proti našim 87 pozorovaným a 60 hnízdícím druhům činí 13, popřípadě 17 druhů. Zajímavější než tento rozdíl je porovnání, o jaké druhy vlastně jde. Během asi 15 let /rozdíl v obou pozorováních/ ze sledovaného území zmizeli jako hnízdící např. krutihlav obecný /Jynx torquilla/, bělořit šedý /Oenanthe oenanthe/, slavík obecný /Luscinia megarhynehos/, strnad luční /Emberiza calandra/, strnad zahradní /Emberiza hortulana/, tedy vesměs druhy, kterých se dnes velmi citelně dotýkají velké změny v ekologii krajiny a změny v původních biotopech. Úbytek těchto a dalších ptačích druhů však není jen problémem sledovaného území, nýbrž problémem celoevropským. Negativně se rovněž projevil zvýšený počet rekreantů hlavně na rybníku pod Úněticemi, kde podle Kříže hnízdily mimo slípky zelenonohé /Gallinula chloropus/ také kachny divoké /Anas platyrhynchos/ a potápky malé /Podiceps ruficollis/ i lyska černá /Pulica atra/ a v hnízdní době byli pozorováni polák chocholačka /Aythya fuligula/ a polák velký /Aythya ferina/. Rozdíl je dále možno nalézt i mezi nehnízdícími ptáky, a to opět hlavně u druhů, jejichž počty se v poslední době vlivem člověka podstatně snížily. Na sledovaném území jsme nezjistili křepelku polní /Coturnix coturnix/, sluku lesní /Scolopax rusticola/, dudka chocholatého /Upupa epops/ a datla černého /Dryocopus martius/.

SOUHRN V letech 1973-83 se dělal ornitologický výzkum na území Tichého údolí a Roztockého háje na severozápadním okraji Prahy. V práci jsou shrnuty kvalitativní výsledky jedenáctiletého pozorování. Na sledovaném území bylo v hnízdní době zjištěno celkem 87 ptačích druhů, hnízdění bylo dokázáno u 60 z nich. Dalších 16 druhů nelze na území vyloučit jako

141 hnízdící druhy, hnízdění však nebylo dokázáno a 13 pozorovaných druhů na ploše nehnízdí. Ve srovnání s výzkumem, který se prováděl na stejné ploše v létech 1953-65 (KŘÍŽ a MĚKOTA 1967),byl zjištěn úbytek 13 hnízdících a 17 nehnízdících druhů. Jde zde vesměs o druhy, kterých se citelně dotýkají stále trvající změny v ekologii krajiny /např. krutihlav obecný, bělořit šedý, slavík obecný, strnad luční, strnad zahradní, křepelka polní, sluka lesní, dudek chocholatý a datel černý/. Dále byl zjištěn velmi negativní vliv zvýšeného zájmu rekreantů o tuto oblast; jako hnízdní biotop byl prakticky zničen rybník pod Úněticemi /dříve hnízdiště kachny divoké, potápky malé, lysky černé a slípky zelenonohé/.

Zusammenfassung In Jahren 1973-1983 haben wir eine ornithologische Forschung auf dem Gebiet Tiché údolí und Roztocký háj /der Stille Tal und der Roztoky-Hain/ auf dem nordwestlichen Rand von Prag durchgeführt. In unserer Arbeit haben wir die qualitativen Ergebnisse der elfjährigen Beobachtungen zusammengefasst. Auf dem verfolgten Gebiet haben wir in der Brutzeit insgesamt 87 Vögelarten festgestellt, bei 60 von ihnen wurde auch Nisten bewiesen. 16 Arten auf diesem Gebiet kann man nicht ausschließen, Nisten wurde aber nicht bewiesen. 13 von den beobachteten Vögelarten nisten auf diesem Gebiet gar nicht. Im Vergleich mit der Forschung, die auf denselben Flachen in Jahren 1953--1967 (KŘÍŽ und MĚKOTA 1967) durchgeführt wurde, haben wir um 13 Brutarten und 17 Arten, die gar nicht genistet haben, weniger festgestellt. Es handelt sich insgesamt um die Arten, die spürbar die ständigen Veränderungen in der Ekologie der Landschaft betreffen /Wendehals, Steinschmatzer, Nachtigall, Grauammer, Ortolan, Wachtel, Waldschnepfe, Wiedehopf, Schwarzspecht ua./. Weiter haben wir einen sehr negativen Einfluss auf dieses Gebiet infolge des erhöhten Interesses der Urlauber festgestellt. Brutbiotop am Teich unter Únětice wurde praktisch vernichtet /früher Nisthort von Stockente, Zwergtaucher, Bloßhuhn, Teichhuhn/.

Literatura

KŘÍŽ,F., MĚKOTA,J.,1967: Ornitologická pozorování v okolí Prahy. – Oblastní muzeum v Roztokách u Prahy. KUBÍKOVÁ.J., MOLÍK0VÁ,M., 1980: Vegetace a květena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy. - Bohemia centralis, Praha, 10: 129- 206.

Adresy autorů: RNDr. Martin Smrček rovinách 868/10, 147 00 Praha 4 RNDr. Jiří Malina rovinách 868/10, 147 00 Praha 4

142 Krátká sdělení

Kurze Mitteilungen

DOPLŇKY A POZNÁMKY K MALAKOFAUNĚ ČESKÉHO KRASU

Z malakologického hlediska patří Český kras mezi nejlépe prozkoumané oblasti jak Československa, tak i střední Evropy. Nicméně trvalé sledování měkkýšů zde přináší stále nové poznatky, které se týkají jak doplnění druhového seznamu, tak i změn složení fauny, popřípadě doplňků k rozšíření některých indikačních druhů. V tomto krátkém příspěvku bych chtěl upozornit na některé poznatky zjištěné během posledního desetiletí.

DOPLŇKY K SEZNAMU DRUHŮ Boettgerilla pallens SIMROTH,1912-byla zjištěna na nivě Berounky Na Bříči u Srbska a u Jezírka v Prokopském údolí. Lze očekávat další nálezy, zejména v polohách mírně ovlivněných člověkem. Dnes již nelze zjistit, kdy se tento druh zjištěný ve střední Evropě až po 2. světové válce v Českém krasu objevil jedině díky tomu, že svou nenápadností snadno uniká pozornosti. Limax maximus LINNÉ, 1758 - jeden statný exemplář byl pozorován v intravilánu obce Tetína. Další výskyty, zejména v prostoru obcí, lze očekávat. Perforatella bidentata (GMELIN, 1788) - tento ve středních Čechách vzácný druh byl dosud znám jen z holocénu u Litohlavského mlýna na Suchomastském potoce. Proto je překvapením nález dosti početné populace v rokli Černidla pod Špičatým vrchem u Loděnic, kde žije společně s Macrogastra ventricosa (DRAP.) na vápnitých mokřadech. Jediný kus byl sebrán i v náplavu Kačáku nedaleko ústí do Berounky. Arianta arbustorum (LINNÉ, 1758) - tento druh byl z Českého krasu dosud známý jen z holocénu /Sv. Jan p. Skalou, Vlence aj./. Objevuje se nyní v bujných bylinných porostech,

143 jimiž zarůstá niva Berounky, např. Na Tříči u Srbska nebo pod Kavčími děrami proti Kozlu. Pronikl sem zřejmě až v posledních letech a má tendenci se dále šířit. Arion rufus (LINNÉ, 1758) - je běžný na sousedním Křivoklátsku, v Českém krasu především na vlhčinách v dolní části Císařské rokle. Je otázkou, zda se objevuje též v intravilánu obcí jako mnohde jinde na celém území ČSSR.

NOVÉ ÚDAJE O VÝSKYTU VÝZNAČNÝCH DRUHŮ Grararia frumentum (DRAP.) - je významným ukazatelem xerotermních stanovišť. Nově byl zjištěn na silurských vápencích Holého vrchu /454 m/ a Vinice /436 m/ u Tmaně, dále na diabasech na rozcestí silnice do Koněprus pod Kotýzem a na Černém Kameni u Zadní Třebáně. Chondrina avenacea (BRUG.) - tento epilitický kalcifil je známý z ČSSR jen z Českého krasu a dnes je místy na ústupu vlivem znečištění. Dosti četné ulity byly zjištěny v kameništích na stepních svazích tvořených vulkanickou sérií mezi Šaňovým koutem a silnicí Hostim-Beroun; malá plošně omezená populace se vyskytuje na lesních skalkách na západním svahu Kobyly u Koněprus. V kameništích na Zlatém Koni tento druh vymírá vlivem zanášení popílkem z Čertových schodů podobně jako v okolí Hlubočep, kde se velmi uplatňuje prašný spad z Prahy. V takto zamořených prostorech se lépe udržuje na skalních stěnách. V Kozelské rokli a v Tomáškově lomu místy již pronikl na lomové stěny. Pupilla triplicata (STUD.) - tento druh byl zjištěn na diabasovém černém kameni u Zadní Třebáně. Oxychilus draparnaudi (BECK) - tento atlantický prvek se donedávna projevoval převážně jako čistý synantrop. Zdá se, že se stále častěji objevuje na stanovištích víceméně přírodního rázu, jak bylo před několika lety zjištěno na úpatí Chuchelské skály /pod kostelíkem/ nebo na Kozlu (LOŽEK 1975). Je však rozšířen v celém okolí Hlubočep, např. na Hřebenáči, v celé Čertově strouze u Malé Chuchle a zřejmě i jinde, jak dosvědčuje nález z Tetínské rokle. Nevyskytuje se společně s příbuzným druhem Oxychilus cellarius (MULL.), který na místech s výskytem O. draparnaudi (BECK) mizí, pravděpodobně dík tomu, že se stává jeho kořistí.

ZMĚNY V ROZŠÍŘENÍ NĚKTERÝCH DRUHŮ Zmínky konečně zaslouží i změny, které lze v poslední době pozorovat u některých hojněji rozšířených druhů. Je to zejména ústup stepního druhu Helicella obvia (MENKE), který se projevuje zejména na stanovištích přirozeného rázu, jako např. v okolí Komárkovy chaty, na Velké Hoře aj. Jakmile je stanoviště příliš ovlivněno lidskými zásahy, jsou její stavy větší, např. na hradní skále v Karlštejně.

144 Nejsilnější živé populace, ovšem velmi kolísající:, dnes najdeme v opuštěných lomech, např. na Parapleti nebo na Rešné /Malá Amerika/. Na místech ovlivněných člověkem se zvětšuje množství i u druhu Helis pomatia L. a Gepaea hortensis (MULL.), což platí zejména pro území při okraji Prahy. Naproti tomu druh Cepaea vindobenemsis (FÉR.) dnes spíše ustupuje, a proto zasluhuje i bližší pozornost. Do starých lomů pronikají i některé náročnější druhy, jako např. v Kavčích děrách jsou dnes silné populace vřetenatek Bulgarica nitidosa (ULIČNÝ) a také Clausilia dubia DRÁP., která je v Českém krasu reliktním prvkem. Ze sousedních skal sem pronikly s dealpínskými formacemi. Z uvedených poznatků je zřejmé, že se fauna poměrně rychle mění i v kratších časových úsecích a že se vyplatí tyto změny sledovat, neboť obrážejí celkové změny prostředí chráněné krajinné oblasti. Literatura LOŽEK.V.,1974: Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3, str. 163-174, 2 tab., 3 mapky. Praha. LOŽEK,V.,1975: Nález skelnatky Oxychilus draparnaudi (BECK) na přirozených stanovištích v Českém krasu. - časopis Národního muzea, odd. přírodovědný, CXLII, 1-4, str. 118. Praha. RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

KVANTITATIVNÍ VÝZKUM AVIFAUNY CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ PODHOŘÍ

Chráněné území Podhoří se nachází na severovýchodní periférii Prahy /katastrální území Trója/ severně od osady Podhoří. Jde o botanicky nejbohatší a nejcennější pražské území. Vegetace má převážně charakter skalní stepi. Kvantitativní výzkum ptactva proběhl v hnízdním období v roce 1977 v jižní části chráněného území Podhoří (POKORNÝ 1979). Zkoumaná plocha rozlohy 3,9 ha se rozkládá nad pravým břehem Vltavy přímo pod bohnickým sídlištěm. Skládá se ze dvou částí, a to ze strže s drobným potokem a orientací svahů jihozápad a severozápad /sklon 15 až 40°/ a ze svahu se základní orientací Z /sklon 15 - 30°/. Dolní Část svahu byla v minulosti osázena sady a vinicemi. Současný stav vegetačního krytu je dán kombinací vlivů mikroreliéfu a mikroklimatu. Lesní porost je druhotný, skladba jednotlivých pater je značně změněna. Na úpatí svahu se vyskytuje lesní porost suťováho charakteru. Na svazích strže je jiná situace.

145 Stromové patro je zde lépe vyvinuto, především v její horní části. Stromy staré několik de sítek let jsou ojedinělé. Průměrná celková pokryvnost stromové etáže nepřevyšuje 20 %. Hojně se vyskytují porosty křovin, které se řadí ke svazu Prunion spinosae nebo Prunion fruticosae. Suťová místa v dolních částech svahů jsou místy bez vegetačního krytu /částečně podle KUBÍKOVÉ 1976/. Při kvantitativním výzkumu avifauny byla použita mapovací metoda, kterou navrhl ŠŤASTNÝ (1974). V období třetí dekády dubna až do konce první dekády června se uskutečnilo 10 kontrol. Vzhledem ke členitosti terénu a místy neprostupnému porostu keřů se často dělaly zastávky, při nichž se odposlouchávaly hlasy ptáků. Podchyceni jsou pouze ptáci místních populaci, ať již hnízdi, nebo nikoli. Pro zkoumané prostředí je charakteristická vysoká druhová bohatost - celkem bylo zjištěno 22 druhů ptáků. Převažují zástupci řádu Passeriformes /18 druhů/, dále je zastoupen řád Anseriformes /l druh/, Galliformes /l druh/, Cuculiformes /l druh/ a Piciformes /l druh/. Výčet druhů, celková hustota avifauny, hustota jednotlivých druhů ptáků, dominance a počet párů je uveden v tabulce 6. Denzita je vyjádřena v párech na 10 ha. Celková denzita avifauny činí 167,1 páru na 10 ha. Zastoupení dutinových a polodutinových hnízdičů je 16 % /26,7 páru na 10 ha/, u druhů hnízdících na stromech a výše na keřích je to již 35 % (56,5 páru na 10 ha/. Podíl druhů hnízdících na zemi nebo nízko na keřích je nejvyšší. Tato skupina ptáků tvoři 49 % /81,9 páru na 10 ha/ celkové hustoty. Značný podíl takto hnízdících druhů je způsoben: a)existencí velmi husté keřové etáže, často s bylinným patrem, b)nepřítomností lidí a malým počtem přirozených nepřátel. Dominantních druhů je osm, tvoří 69,6 % avifauny /tedy 116,3 páru na 10 ha/. Zjištěné hodnoty diverzity /H'/ a vyrovnanosti druhů /J'/ jsou tyto: H' - 2,81 a J' - 0,91. Na vlastním území strže se vyskytovaly 41,5 páry ptáků, tedy zhruba 2/3 stálé avifauny, na svahu 24 páry, tj. přibližně 1/3, i když jsou tyto plochy téměř stejně velké. Toto rozložení je ovlivněno: a)lepším vegetačním krytem na území strže, b)přítomností potoka ve strži, c)množstvím stinných a vlhkých míst ve strži a z toho vyplývající větší bohatostí entomofauny.

146 Z okolí zaletovaly na území tyto ojediněle zaznamenané druhy: Passer domesticus, Acrocephalus palustris, Streptopelia turtur, Picus viridis a Dendrocopus major. U dalších dvou druhů /Hippolais icterina, Phylloscopus trochilus/ by bylo možné předpokládat hnízdění v tomto biotopu, avšak u obou druhů byl získán nedostatečný počet pozorování, který nedovoluje uznat některý z druhů za hnízdící. V blízkosti plochy hnízdí druhy Phylloscopus trochilus, Luscinia megarhynchos a Phoenicurus ochruros.

Avifauna jižní části chráněného území Podhoří

Druh Huatota (p/10 ha) Dominance % Počet párů

Turdus merula 26,9 16,0 10,5

Phylloscopus collybita 19,2 11,4 7,5

Turdus philomelos 16,6 9,9 6,5

Sylvia borin 12,8 7,6 5

Fringilla coelebs 11,5 6,9 4,5

Erithacus rubecula 10,2 6,1 4

Parus major 10,2 6,1 4 Sylvia atricapilla 8,9 5.3 3,5

Emberiza citrinella 6,4 3,3 2,5

Parus caeruleus 5,1 3,1 2

Prunella modularis 5,1 3,1 2 Sylvia curruca 5,1 3,1 2

Sylvia communis 5,1 3,1 2

Phasianus colchicus 5,1 3,1 2

Phoenicurus phoenicurus 3,8 2,3 1,5 Muscicapa striata 2,5 1,5 1

Sturnus vulgaris 2,5 1,5 1

Garrulus glandarius 2,5 1,5 1

Picus canus 2,5 1,5 1

Anos platyrhynchos 2,5 1,5 1

Serinus serinus 1,3 0,8 0,5

Cuculus canorus 1,3 0,8 0,5

Celkem 167,1 100,0 65,5

147 Literatura KUBÍKOVÁ,J., 1976: Geobotanické vyhodnocení chráněných území na severovýchodě Prahy. Bohemia centralis, Praha, 5: 61-105. POKORNÝ,P., 1979: Kvantitativní studie ptačích populací na Bohnickým sídlišti a některých okolních biotopech. Dipl. práce. PřFUK, Praha, 116 str. ŠŤASTNÝ,K., 1974: Návrh jednotné metodiky kvantitativního výzkumu ptáků Zprávy MOS, 1974: 13-21.

Petr Pokorný, prom. biol.

148 Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu

BOHEMIA CENTRALIS 15

Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1986 ve Středisku interních publikací Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první , Počet stran 149 Odpovědná redaktorka Jiřina Benešová Technický redaktor František Strnad Vytiskly Moravské tiskařské závody,n.p., Kyjov - AA 10,38 VA 10,48 Náklad 500 výtisků – Publikace č. 3921 07-030-86 — 04/15

149