IAN ANDERSON o kontroverzním LP JETHRO „Aqualung“

NA STRAN Ě BOHA A OPUŠT ĚNÉHO VAGABUNDA (Nick Logan, NME, 27.3.1971)

„Nejsem typ à la Billy Graham, co s sebou tahá bibli,“ prohlašuje , když nedo čkav ě podává vysv ětlení k albu Jethro Tull „Aqualung“ d říve než dojde k něč emu, z čeho by mohl vzniknout následný spor o nepochopení jeho motiv ů. „Ani náhodou mi nejde o p řesv ědčování lidí.“

„Mluvím jen naštvan ě k těm lidem, kte ří m ě uvedli v omyl,“ dodává skladatel písní Jethro, jehož osobní pocity, týkající se Boha a víry, tvo ří na LP skupiny v ětšinu jejího obsahu. Náboženská koncepce p řišla docela jednoduše, říká Anderson, když zjistil, že v pr ůběhu p řibližn ě jednoho roku napsal čty ři, p ět písní, v nichž nám ětem byl B ůh. „Ale není to koncep ční album jako takové,“ namítá, „ne takové jako ‚Tommy’. Nevypráví p říb ěh, nemá žádné hlubší propojení mezi skladbami, p řestože jsou na něm tvrzení velmi osobního charakteru. Ale nejsou to absolutní pravdy.“ První skladbou byla „My God“, napsaná p řed nato čením LP „Benefit“ a ta se stala sou částí živých vystoupení po dobu tém ěř jednoho roku. „My God“, říká Anderson, „ je blues pro Boha, v žádném p řípad ě to není jeho odsouzení. Píse ň stojí na jeho stran ě; je to žalozp ěv, o tom, že existuje tolik r ůzných zp ůsob ů, jak Boha uctívat. Je sociální oporou pro takové množství lidí.“ „Jsem proti tomu, že B ůh není Bohem v duchovním smyslu, ale že je to náboženstvím nastr čená figura. Chudák B ůh – a tohle neberte p říliš vážn ě – zažívá krušné časy p ři tom, jak musí být Bohem římských katolík ů, Bohem Žid ů, Bohem protestant ů.“ „My God“ je jemn ě humorný žalozp ěv o postavení Boha, jenž musí být Bohem pro všechny - podle mé koncepce Boha jím i je – ale mnozí na to takhle nenahlížejí. Říkají: to je můj B ůh takže nem ůže být Bohem tvým. B ůh římských katolík ů není Bohem židovským a tak dále. Nem ůže být Bohem stejným pro všechny.“ „Slipstream“ - p ěta čty řicetisekundová píse ň o umírání, „,“ vypo řádávájící se s tímto nám ětem v trochu surrealisti čtějším duchu a „Wind Up,“ momentáln ě záv ěre čná skladba p ři koncertech, založená na zkušenostech Iana Andersona, studenta st řední školy, vychovávaného tak, aby uznával Boha jako nastr čenou figuru, se všechny na r ůzných úrovních rovn ěž náboženství dotýkají. U „Wind Up“ Anderson zd ůraz ňuje: „Je o mém znechucení a p řesv ědčení, že d ěti by nem ěly být vychovávány tak, aby vyznávaly náboženství, které je v podstat ě náboženstvím jejich rodi čů . Podle m ě si k náboženství najdeš vlastní cestu, když dosp ěješ. Dodává: „Jsem si jist, že spousta lidí v ěř í v Boha stejným zp ůsobem jako já – to je, že víra je formou kladných hodnot kolem tebe, které spojuješ se svým životem.“ Z dalšího pohledu se „Aqualung“ dotýká, jak uvádí Anderson, prvku lidství a lidské duše. Úst řední postavou je vyhnanec z lidské spole čnosti; v tomto p řípad ě vandrák. V jiné spole čnosti by to mohl být hladov ějící Biaf řan. „V ěř ím, že tady bychom m ěli hledat Boha. Myslím, že Boha nemusíte hledat u církve nebo n ěkoho, kdo dává peníze na charitu.“ Za čnete-li u neur čitho chumá če p řebujelých vlas ů a kabátu a všeho dalšího z bizarního vybavení a image, které doprovázejí frontmana Jethro, není p říliš překvapivé, že Anderson ův skladatelský talent je nejmén ě známou stránkou jeho schopností. Je asi škoda, že tak dobré, melodické písn ě jako „Sossity You’re A Woman“, „Reasons For Waiting“ a „ For Michael Collins, Jeffrey And Me“, abych jmenoval alespo ň n ěkteré, nezískaly takovou pozornost, jakou zasluhují. Pozornost, kterou by mohly získat, pokud by byly sou částí repertoáru sólového um ělce a ne zapojením celé skupiny, kdy kone čný výsledek zastíní základní melodii. „Aqualung“, jehož texty by nem ěly z ůstat bez povšimnutí, by mohl situaci napravit stejn ě jako fakt, že pár kratších písní jsou akustické, v podstat ě sólové v ěci pro Iana. „Mnohé mé písn ě nejsou vhodné pro skupinu“, říká Anderson a souhlasí s nedostatkem uznání pro jeho skladatelské schopnosti. „A ť to zní jakkoli zvláštn ě, sedl jsem doma a zahrál ,Sweet Dream‘ na akustickou kytaru a zjistil jsem, že m ě daleko víc uspokojilo hrát ji takhle. Zvuk je úplně jiný – ale za číná tak hodn ě mých písní.“ „Zpo čátku to nejsou písn ě ur čené pro skupinu, p řestože vím, že v ur čitém stadiu skupinou hrány budou. Ale vždycky se pro m ě najde skulinka k zahrání písní bez doprovodu kapely.“ K nato čení alba „Aqualung“ bylo pot řeba hodn ě času – celkov ě 150/200 hodin práce ve studiu. I p řed tím, než nahrávání za čalo, strávila skupina t ři dny v Ianov ě hampsteadském byt ě, kde hovo řili o zpracování písní. Při zkouškách byla otestována rozmanitá aranžmá a p řicházely návrhy od celé skupiny. „Když jsme zkoušeli první týden, musel jsem p řepracovat n ěkolik písní, které nefungovaly správn ě“, říká Ian, „ a n ěkteré jsem musel vy řadit a za čít nové.“ Natá čení ve skute čnosti za čalo brzy po vydání alba „Benefit“, tedy p řed rokem, ale většina byla p řed ělána, když se skupina vrátila z amerického turné a zm ěnila studio. Do poslední chvíle pokra čovali ve zm ěnách a vylepšování, p řeto čili t ři skladby po evropském turné v lednu a únoru a za řadili aranžmá, která vznikla p ři hraní na pódiu. Protože nahrávací čas vypršel, pat řily poslední nahrávací sekvence do kategorie ,o půlnoci za čátek – v deset ráno konec‘, takže Ianovo zdrženlivé vyjád ření, že „do toho vložili hodn ě práce“ bylo opravdu po řádn ě skromným hodnocením. NOVÉ ALBUM JETHRO TULL JE ,PRO CÍRKEV RANOU P ĚSTÍ DO TVÁ ŘE‘

Disc and Music Echo, 6.2.1971

Příští album JETHRO TULL, první s novým baskytaristou - Hammondem, bude vydáno ? b řezna a ponese název „Aqualung“. Je to také první album Jethro se spole čným nám ětem a obsahuje jejich nejžádan ější pódiovou skladbu „My God“. Manažer Terry Ellis říká: „ ,Aqualung‘ je jméno postavy, která reprezentuje nejnižšího spole čného jmenovatele ve spole čnosti – špinavého starce, pobudu, bezdomovce. Má v sob ě kousek ze všeho protispole čenského. Jeho jméno pochází od sípavého kašle, kterým trpí.“ „Album je v podstat ě protináboženské – je ranou p ěstí do tvá ře církve. N ěkte ří lidé jím budou nepochybn ě dot čeni, ale to jen proto, že si nedali práci, podívat se za hranici svého po čáte čního dojmu.“ Singl Jethro „Lick Your Fingers Clean“ (z LP) p řipravený k vydání ke konci minulého měsíce, byl stažen, protože to nyní koliduje s termínem vydání alba.

? = 19.b řezna 1971

Překlad: Libor Myslive ček NEBESA, IAN ANDERSON TE Ď CHCE, ABYCHOM MYSLELI!

Roy Shipston, Disc and Music Echo, 20.b řezna 1971

Nové album Jethro Tull „Aqualung“ musí být doposud jejich nejlepším. Po všech stránkách dosahuje nových m ěř ítek. A kv ůli nám ětu písní na druhé stran ě m ůže způsobit i spoustu kontroverzí. Úvahy Iana Andersona o Bohu a církvi mají tendenci dotknout se n ěkterých lidí; pravd ěpodobn ě bude obvin ěn, že je ateista. Ale není tomu tak docela. „Všechny písn ě na druhé stran ě se n ějakým zp ůsobem vypo řádávají s pojmem B ůh. Z osobního pohledu první skladba ,My God‘ není písní proti Bohu nebo myšlence Boha, ale je proti boh ům a pokrytecké státní církvi, je to kritika Boha, který je vybírán k uctívání. Je pro m ě velmi neuspokojivé, že d ěti jsou vychovávány, aby vyznávaly stejné náboženství jako jejich rodi če. B ůh je abstraktní idea, již si člov ěk volí k uctívání. Nemusí uctívat, říkám, že ho musí jen uznat. D ěti jsou vychovávány, aby byly židovské, katolické nebo protestantské víry jen podle toho, kde se náhodou narodily. Myslím, že d ělat tohle je arogantní a nemorální.“ „Náboženství d ělá mezi lidmi d ělící čáru a to je špatné. Je velmi špatné, že ve škole nám vymývají mozky řadou náboženských názor ů. M ělo by být na tob ě rozmyslet se a ud ělat své vlastní rozhodnutí.“ Ian zd ůraz ňuje, že ne říká, že nev ěř í, ale že nev ěř í všemu. „Nevedu n ějaký p řísný protest, protože nejsem ten typ, ale n ěkdo musí zaujmout stanovisko, lidé musejí získat v ětší pov ědomí, zvlášt ě d ěti.“

Legra ční píse ň

„Školní systém je velmi zastaralý. Když jsem byl v šesté t říd ě, uv ědomil jsem si náhle, že není jiná cesta než dokon čit studium nebo jít do práce, vše bylo rozvrženo. Náboženství ve škole bylo n ěč ím dob ře mín ěným p řed stovkami rok ů, ale nesouvisejícím s tím, co se práv ě d ělo kolem m ě.“ Ať souhlasíte s Ianovými názory nebo ne, p řesto se vám m ůže „Aqualung“ líbit a to z důvod ů čist ě hudebních. První strana za číná titulní skladbou, u níž Ianova žena Jennie napsala v ětšinu textu. „Je to o dost ubohé postav ě, n ěkom v obzvlášt ě poníženém postavení. Na této situaci je n ěco úžasného. Rád bych vid ěl postavu Boha zasazenou do situace tohoto druhu.“ „,Cross Eyed Mary‘ je píse ň o jiné form ě bídného života, ale humorn ější. Je o prostituující škola čce, ne však v nějaké hrubé form ě.“ „Stýká se se špinavými, starými chlapy, protože jim tak prokazuje laskavost, dává lidem to, co cht ějí, protože je to obš ťast ňuje. Je to druh legra ční písn ě.“

Sobectví

„ ,Cheap Day Return‘ je o dni, kdy jsem jel navštívit svého otce do nemocnice v Blackpoolu. Stihl jsem vlak v dev ět, cestováním jsem strávil čty ři hodiny, čty ři hodiny se svým otcem a čty ři hodiny, abych se dostal zase zp ět. Byla to dlouhá píse ň, pojednávající p ředevším o cest ě ve vlaku, ale část, která je na desce, je o návšt ěvě mého otce. Ta píse ň je pravdivá.“ „Mother Goose“ je kompletn ě nepravdivá, je to nesmysl. Je v ní podobný, abstraktní nápad jako v ,Cross Eyed Mary‘. P ředstava sta škola ček, všech pla čících, je plná surrealismu. Je to píse ň k pobavení.“ „ ,Wond’ring Aloud‘ je tak trochu osobní úlet, je to milostná píse ň. Jestliže píšeš mnoho písní, je obtížné psát písn ě milostné; láska je jiná, osobní v ěc. Ale z věcí, které jsem na desku ud ělal, m ě tahle nejvíce uspokojuje. Je dob ře zahraná a docela dob ře zazpívaná. Je to hezká písni čka.“ „ ,Up To Me‘ je v podstat ě akustická skladba, piano a akustická kytara s basou, další akustika a bicí a p řidaná elektrická kytara. Je to další nesmyslovka, píse ň o sobectví.“ Strana dv ě je ta náboženská nebo svatokrádežná. Záleží na vašem úhlu pohledu. Za číná písní ,My God‘. „Je to blues pro Boha v duchu žalozp ěvu. Taková spousta náboženství funguje jako služba sociální, namísto služby duchovní.“ „ ,‘ je blues pro Ježíše - o t ěch krvavých, slavných hleda čích, kte ří používají jeho jméno jako omluvu spousty nežádoucích v ěcí. Vždy ť to znáte: ,Hej táto, to není moje chyba – to misioná ři lhali.‘ “

„Myslím, že je špatné, když nám ve škole vymývají mozky.“

Ian Anderson: „M ělo by být na vás, abyste ud ělali své vlastní rozhodnutí.“

Na onom sv ětě „ ,Slipstream‘ je píse ň o umírání. Neznamená to konec sv ěta, ale naráží na posmrtný život. Je v ní verš: ,A ty pádluješ p římo z toho zmatku‘. Je to stru čné a věcné – textov ě i hudebn ě.“ „ ,Locomotive Breath‘ je další píse ň o umírání, ale není tak vážná jako ,Slipstream‘. Je to analogie s nekone čnou cestou vlakem života, který nem ůžeš zastavit, musíš se potácet dál. Ale není to tak závažné. Všechny písn ě obsahují prvek humoru, ob čas i pošetilosti.“ „ ,Wind Up‘ je o n ěco hlubší, otev řená interpretaci. Je dost jasné, o čem je.“ „Pro m ě je to hudebn ě dob ře vyvážené album. Je lepší po technické stránce, zvuková kvalita i hudební výkony jsou lepší. V hodně písních je pocit nenapln ění, což si myslím, že je dobré. M ělo by vás to zanechat s pocitem o čekávání n ěč eho dalšího namísto konce s divokou kytarou a rozloženými pianovými b ěhy. Doufám, že je to album, které budou lidé chtít poslouchat znovu a znovu.“

JETHRO TULL SE DOCELA ZM ĚNILI

IAN ANDERSON a Jethro Tull usp ěli v tom, že vás p řinutili, abyste si cht ěli poslechnout jejich nové album ,Aqualung‘ více než jednou, protože hodn ě skladeb vás nechá kdesi nad zemí, kon čí práv ě, když o čekáváte víc a to je v dob ě t ěžkých, výbušných zvuk ů docela zm ěna. Titulní skladba je plná p řekvapení s tvrdými riffy, jemnými úseky, častými zm ěnami tempa a Andersonovým hlasem, zn ějícím v jedné části jakoby z telefonu. Stejn ě tak nevypo čitatelná je ,Cross Eyed Mary‘, která za číná jemn ě, ale je vystav ěna do mohutnosti. A akordové postupy ignorují veškerá pravidla, putují z místa na místo. ,Cheap Day Return’ je jedna z těch v ěcí, u nichž z ůstanete se zatajeným dechem. Je velmi krátká, pod dv ě minuty, jen Ian a Jeffrey na kytary a opravdu budete chtít, aby trvala déle. ,Wond’ring Aloud‘ má tentýž efekt, folkov ě zn ějící kytary v 6/8 taktu, se smy čcovým doprovodem, který je zpo čátku sotva post řehnutelný. Opustí vás po pouhých 45 sekundách. ,Up To Me‘, které obsahuje dobré sólo Martina Barre, uvádí a zakon čuje Jeffreyho smích. ,, ,Mother Goose‘ je další v podstat ě folková v ěc ale s trochou zlov ěstné tíže. My God‘ je také dost zlov ěstná, speciáln ě se sborem „mnich ů“, zpívajících uprost řed. Mniši jsou všichni Ianové Andersonové díky zázrak ům vícestopých p řístroj ů. ,Hymn 43’ je jedinou skladbou s opravdu jasným koncem. ,Locomotive Breath‘ je jedna z nejsiln ějších v ěcí, ve které jakoby Steve Cropper hrál sólo. Album kon čí skladbou ,Wind Up‘ , písní o „mozkyvymývajícím“ školním systému a je p řekvapiv ě trochu eltonjohnovská. A je to dost na to, abychom mohli říct, že tohle je nejskv ělejší album Jethro.

Překlad: Libor Myslive ček Aqua Lung ® http://www.aqualung.com/

a také

OB

BA čili MALBA Z ALBA

+ TEXT

Název alba:

Sotva se jen Aqualung sta čil objevit na pultech prodejen s deskami v USA, spole čnost Aqua Lung pro Severní Ameriku, výrobce potáp ěč ského vybavení, se rozhodla zahájit soudní proces proti Jethro Tull pro „neoprávn ěné porušení autorského práva“ s důrazem na fakt, že název alba je vlastn ě obchodní zna čkou. Tohle je, zdá se, cena, kterou zaplatíš za nedostate čnou znalost jmen výrobc ů potáp ěcích p řístroj ů. „Psal jsem ten text se svou první ženou Jennie (dnes Franks-ovou) a jeden z nás přišel s názvem Aqualung - takže by v tom mohla být i ona! Tehdy b ěžel americký televizní seriál v Lloydem Bridgesem v hlavní roli*, který se jmenoval Sea Hunt,“ říká Anderson na vysv ětlenou. Byl to n ěkdo jako Jacques Cousteau**, který se dostával do všech t ěch malér ů pod hladinou – někdy podle dost nepravd ěpodobného scéná ře! Bylo v tom hodn ě filma řské práce pod vodou a také hodn ě záb ěrů Lloyda Bridgese s kyslíkovou láhví a zvukové nahrávky namáhavého dechu byly stálou sou částí audioefekt ů. M ěl jsem práv ě v hlav ě p ředstavu toho starého vandráka žijícího natvrdo na ulici, n ěkde pod mostem v jižním Londýn ě a myslel jsem na to, že možná chytil zán ět pr ůdušek a sípav ě kašle a proto je mezi svými p řáteli znám jako Aqualung. Nikdy jsem si nemyslel, že je to n ěco jiného než obecn ě používaný název pro p řístroj k dýchání pod vodou. A oni po nás opravdu šli, ale ukázalo se, že album se v obchodech prodávalo v mnoha kusech a že je to pravd ěpodobn ě dost dobrá reklama pro Aqua Lung Corporation of North America, takže celou záležitost hodili přes palubu, aby už nikdy na hladinu nevyplula. A tak nyní nehasme, co nás nepálí – ať už se to týká názvu nebo obalu.“

*(pozn. hrál žabího muže Mika Nelsona = jinak též jméno volaného ú častníka p ři telefonických p řestávkách v pr ůběhu živých p ředstavení ) **(pozn. Jacques – Yves Cousteau byl mo řský výzkumník a s Emilem Gagnanem v r.1942 vynalezli aqualung)

Obal alba:

IAN ANDERSON: „Terry Ellis“ (pozn.bývalý manager Jethro Tull a člov ěk, který p řišel s nápady a realizací obal ů k alb ům Stand Up a Benefit) „vid ěl obal alba Aqualung jako akvarel, který provede jistý výtvarník z časopisu Time. Zjistil jeho jméno a objednal u n ěj prezentaci jeho p ředstavy obalu alba. Vzpomínám si, že jsem byl na zkoušce v divadle v londýnském Strandu (pozn. Lyceum Theatre) a Terry dotla čil toho chlápka a ten se mnou ud ělal pár fotografií ve starém kabát ě, jaké jsem nosíval od prvních dn ů v Jethro Tull. Řekl jsem: ,Myslím, že bychom to nem ěli ud ělat tak, aby to potom vypadalo, že ta postava jsem já. Nechci být pobudou! Zpívám píse ň o této osob ě. Nejsem to já!‘ No a pak jsme zjistili, že máme vyobrazení figury, která skute čně dost nep říjemn ě vypadá jako já a s tím jsem opravdu nebyl spokojen. Vlastn ě jsem si myslel, že je to dost mizerná malba. Pro mě nem ěla ten říz a jas, které jsem cht ěl. Nikdy se mi to jako obal pro album nelíbilo.“

Bez ohledu na Andersonovy námitky, stal se obal k albu Aqualung jedním z okamžit ě rozpoznatelných a velmi oblíbených titulních vyobrazení progresivního rocku. V roce 1971 se práce výtvarníka Burtona Silvermana okamžitě stala synonymem pro Jethro Tull a možná i proto silný odpor šéfa Jethro Tull k obalu p řetrvává. P řidejme fakt, že Silverman se pozd ěji na skupinu obrátil kv ůli finan čnímu vypo řádání za komer ční využití jeho díla a není t ěžké domyslet, pro č by Anderson docela rád vydal reedici alba v úpln ě jiném obalu. „Samoz řejm ě nepomohlo,“ říká s úsm ěvem „že malí ř cht ěl žalovat m ě, management, nahrávací spole čnost a každého, kdo m ěl s albem co do čin ění, za nezákonné použití malby, protože p ředpoklad byl, že bude ur čena pro dlouhohrající desku a to údajn ě bylo podstatou p ůvodní smlouvy. Um ělec v té dob ě dostal asi n ěco okolo p ěti tisíc dolar ů, takže byl spole čností, která v ěř ila, že koupila malbu pro použití na tri čka a cokoli dalšího, docela slušn ě zaplacen. Odmávl jsem to a řekl: ,Se mnou to nemá nic spole čného. Já jsem to dílo neobjednával. Musíte si promluvit se spole čností nebo Terry Ellisem, který tehdy gramofonovou spole čnost zastupoval.‘ ,A bylo to.‘

BURTON SILVERMAN:

Výtvarník obalu alba Aqualung hovo ří o jeho titulní stran ě, která se stala synonymem pro Jethro Tull.

Burton Silverman rád vyvrátí dávný mýtus o Aqualungovi, zejména to, že p ředlohou pro postavu na titulní stran ě alba byl Ian Anderson. „Ur čit ě to není Ian. Ve skute čnosti jsem to já.“ A jak to Silverman ví? V první řad ě proto, že je um ělcem, který tohle namaloval. „Za čal jsem s autoportrétem, který se postupn ě vyvinul v něco, co m ělo být zobrazením b ěžného člov ěka.“ Silverman nem ěl velké pov ědomí o rock’n’rollu, když obdržel objednávku, aby ud ělal tuto malbu.

„Byl to Terry Ellis, který m ě kontaktoval. Ve své tehdejší karié ře jsem ud ělal hodn ě ilustrací pro časopisy Time a Esquire a p ředpokládám, že to muselo být d ůvodem, pro č si m ě vybral. Takže skupina mi zaplatila, abych mohl p řijet do Londýna, shlédnout zkoušku a pobavit se o díle.“ Silverman, protože nebyl rockovým fanouškem, shledal zážitek s Jethro Tull jako odstrašující - a hlasitý. „Myslím, že už jsem tehdy byl dost starý na to, aby mi tohle sedlo (Silvermanovi bylo tehdy 42). Bylo tam šest velmi hlasitých zesilova čů a zdálo se, že vše kolem m ě vybuchuje. Byla to výjime čná chvíle.“ Ale Silverman souhlasil, že ud ělá t ři malby pro obal. Prost řední dvoustrana napodobovala skupinu, jak se chová nevhodn ě v kostelním prost ředí, zatímco na zadní byla postava Aqualunga jako ubohého, ušlápnutého žebráka. U p řední jsem cítil, že je v souladu s obsahem text ů.“ Silverman byl ubytován v hotelu Cumberland ve st řední části Londýna. Byla krutá, studená zima konce roku 1970 a po čátku roku 1971. Je to n ěco, co v něm stále zůstává. „Jsem z New Yorku a tak jsem zvyklý na studené po časí. Ale i pro m ě tohle bylo opravdu hrozné. Když jsem pracoval na malbách, také jsem se po řádn ě nachladil. Ale pracoval jsem ve svém hotelovém pokoji o sto šest, abych to dod ělal.“ Od t ěch dob se stal Silverman ikonou v americkém um ění. http://www.burtonsilverman.com/ ) Ale pro mnohé je to stále muž, který ud ělal obal k albu Aqualung. „Rozb ěhlo se to samo. Už bych nespo čítal lidi, kte ří m ě znají pro toto jediné dílo. Přes všechno to, co jsem doposud ud ělal, zdá se, že v tomhle spo čívá moje sláva. Přiznávám, že m ě to trochu popuzuje.“ Co také mrzí klidn ě hovo řícího osmdesátníka, je to, že nevid ěl ani penny z těch obrovských sum, které se za ty roky díky dílu nahromadily. „Nikdy jsem nepodepsal smlouvu. Byla to jen záležitost podání ruky s Terry Ellisem. Prodal jsem mu práva na užití díla za pom ěrn ě malou částku. Bral jsem jako logické, že nám se ženou zaplatili cestu do Londýna, ubytovali nás v dobrém hotelu - takže tohle plus odm ěna za práci je docela v po řádku. Ale po všechna ta léta malba byla používána na tolika r ůzných v ěcech, na všem - z výjimkou toaletního papíru.“ Silverman říká, že obsahem jeho dohody s Ellisem bylo pouze použití na obalu vinylové desky – nic jiného. A tak p ři pokusu srovnat finan ční nesrovnalosti p řed dv ěma lety napsal Andersonovi. „Vycházel jsem z faktu obrovského obchodního a dalšího r ůznorodého využití. Napsal jsem tedy – jako um ělec um ělci – Ianovi a zeptal se ho, jestli by bylo možné za tohle vše dostat n ějaký dodate čný honorá ř. Dostal jsem od n ěj úse čný dopis, v němž se tvrdilo, že oni mají práva a já že nemám nárok na nic.“ Silverman má také zvláštní historku, týkající se osudu alespo ň dvou ze t ří prací, které ud ělal. „Asi p řed dv ěma lety mi telefonoval n ěkdo z Floridy, kdo cht ěl tisíc dolar ů za malbu titulní strany. A také řekl, že jeho švagr má originál zadní strany. Zajímalo ho, jestli bych koupil jednu nebo ob ě. Pomyslel jsem si, že cena je velmi vysoká a nebyl si jistý, jestli jsou pravé. Ten muž tvrdil, že je jeho matka našla v hotelovém pokoji v Londýn ě. No a tohle je opravdu zvláštní. Co d ělala jeho matka v londýnském hotelovém pokoji a pro č je nep ředala hotelové správ ě, jestliže je našla? Tak tu svou story zm ěnil a řekl, že je matka dostala jako ‚malý dárek‘. Ale od koho? Celá záhada ješt ě nebyla rozlušt ěna. Nakonec ukon čil hovor, když jsem se ho zeptal, zda by mi obrazy poslal k ov ěř ení pravosti – byl jsem p řipraven zaplatit výlohy a podepsat dopis, že si je ponechám jen na dv ě hodiny než je vrátím zp ět. A také jsem zatím nebyl schopen kontaktovat Terryho, abych zjistil, zda ješt ě má originály. Co se týká prost řední dvoustrany, nikdo neví, kde je.“ Text písn ě „Aqualung“:

JENNIE FRANKS (ANDERSON): „Myslím, že jsem nejasn ě vnímala, že Ian ob čas chodí okolo a brouká si ‘Aqualung‘. Připadlo mi, jakoby byl zamilovaný do toho slova, p řístroje, zvuku, který vydává nebo prost ě jen cht ěl napsat píse ň o tom, jaké to je pod vodou.

V téže dob ě jsem byla na um ělecké škole a d ělala fotoprojekt o tulácích. Odjela jsem fotografovat k Armád ě spásy ve Victorii. Strávila jsem celý den fotografováním a posloucháním p říb ěhů muž ů, kte ří se ocitli na ulici. P řipouštím, že to pro m ě byl šok – ostrá čára mezi tím, že jeden den vedeš takzvan ě tv ůrčí, normální život a druhý den se potuluješ po parcích a hledáš n ěco k sn ědku. Obzvláš ť jeden tulák mi padl do oka. Šli jsme do parku a on mi dovolil, abych ho fotografovala. Když mi vypráv ěl sv ůj příb ěh, postupn ě se zbavil ostychu, což chvíli trvalo, protože byl p říliš opatrný. Věděla jsem, že budu mít pár perfektních fotek. Když jsme byli hotovi, zeptala jsem se ho, kam mu mám poslat fotografie. Zarazil m ě tím, že se zasmál a řekl, že to ani náhodou – nikdo mu nikdy nic neposílá ani pro n ěj nic nep řichází. Samoz řejm ě jsem řekla, že to ud ělám – pošlu to na Armádu spásy a oni mu je p ředají. Slíbila jsem to nám ob ěma – necht ěla jsem ho zklamat. Byla to osudová záležitost a já jsem byla rozhodnuta.

V um ělecké škole jsem pak šla do temné komory, abych vyvolala film. A to byl jeden z on ěch moment ů – potvrzení nevypo čitatelnosti života. Ve fotoaparátu nebyl film.

Ale dlouho poté jsme Ian a já sedli, on hrál riffy na kytaru a já jsem p řidávala slova. Ta p řicházela snadno, protože jsem v ěděla, o kom píšu. P ředevším jsem byla hrdá na spojení „salvation à la mode“. Nikdy m ě nenapadlo, že bych mohla být brána jako spoluautor. Bavilo m ě psaní text ů. Ale u této písn ě Ian naléhal, že budu spoluautorem. Bylo to v dobách, kdy se ženy ješt ě p říliš nezapojovaly tvo řiv ě do pr ůmyslu a gramofonová spole čnost se zdráhala propagovat „n ěč í manželku“. Ian našt ěstí triumfoval a byl neústupný.

Pro m ě je to samoz řejm ě neuv ěř iteln ě smutná píse ň a vždy budu mít na mysli onoho konkrétního ’tuláka‘. Když ji Ian hrál sám na kytaru, tak smutek perfektn ě vystihnul. Co bylo výjime čné, bylo to, že když šel do studia spole čně se skupinou, nejen že beznad ěj a roz čarování z ůstaly, ale také zachytil zklamání a hn ěv nad tím, co se d ělo v Anglii v dob ě, kdy se zdálo, že si s tím nikdo nebude d ělat starosti nebo o tom mluvit. Stále však nevím, jak p řišel na nápad s ’aqualungem‘.

Jennie Franks červenec 2011

IAN ANDERSON:

„Asi sta čí, když řeknu, že ta píse ň se rozvíjela od svého jednoduchého hudebního základu s velkým riffem a akordovou pasáží, založeném na fotografii, již Jennie vyfotila, když tento obor studovala na vysoké škole. Navrhl jsem, že napíšeme píse ň o chlápkoví na fotografii. Takže to byla hra s představivostí. Pravd ěpodobn ě jsem s ní hovo řil o tom, co vid ěla, když fotografovala bezdomovce pod železni čními mosty někde na jihu Londýna a obrazy vstoupily do tohoto rozhovoru. Ale bezpe čně rozpoznám verše, za které nejsem zodpov ědný. Nenapsal jsem ‚snot’s running down his nose’, tohle bylo stoprocentn ě od ní. Nikdy bych taková slova nenapsal, stále se mi tento verš nelíbí a necítím se dob ře, když tuto část zpívám – není to má formulace.“ (Tak tohle je pro m ě snad poprvé, co jsem tímto prohlášením zklamán a nechápu ho. Po všech t ěch letech mi to p řipadá opatrnické a v ůč i Jennie nefér! L.M.) „Kolik ze zbytku písn ě je její a kolik moje, p řekryl tok času. Ale zákonit ě vložila do písn ě sv ůj podíl a ten je zasloužený. Je to n ěco, co vzniklo z její práce a našeho vztahu.“

Překlad z obsáhlejšího článku Doma Lawsona v časopisu Classic Rock Magazine, březen 2011 a bookletu k reedici alba Aqualung 40th Anniversary z téhož roku. Za poskytnutí všech materiál ů a dopomoc s ne čitelnými slovy pat ří VELKÝ DÍK Martinu Webbovi. ANI KOUSÍ ČEK ŠPATNÝ NA JETHRO

JETHRO TULL: AQUALUNG (ILPS 9145 £2.15)

Jethro Tull se potencionáln ě ocitli v nebezpe čné situaci … blízko stadiu, kdy poté, co uskute čnili personální zm ěny a p řijali jistou odpov ědnost za každý sv ůj další po čin, nedostatek úsilí by mohl vyvolat úbytek respektu, který momentáln ě hlodá jako červoto č v tolika etablovaných skupinách. Ale jejich čtvrté album jednozna čně dokazuje, že na pevné pozici renovovaných Jethro Tull není žádný kaz. Stále rostou; neská čou kup ředu gargantuovskými skoky, ale tvrdošíjn ě a sv ědomit ě rozvíjejí a využívají schopností Iana Andersona a skupiny jako skladatel ů a interpret ů a to umírn ěným zp ůsobem, což byla vždy jejich zna čka. Aqualung je dalším krokem v oblasti typické hudby, kterou Jethro vytvo řili a stále ji udržují jako svou vlastní; je agresivn ější, s více riffy než upocen ě uspokojivý a podce ňovaný Benefit. Zcela evidentní by zajisté m ěly být čas a detailní pozornost, které byly v ěnovány každému aspektu díla. Ze všech pohled ů je to ambiciózní projekt, skladatelsky i interpreta čně, t řebaže v celkové p řesv ědčivosti tvrdší – zdá se, že originální riffy tahá Anderson z rukávu – nepostrádá sv ětlá i stinná místa, což charakterizuje práci Jethro. Aqualung, My God, Up To Me p řeskakují od akustických pasáží ke spole čným riff ům a potom zp ět k jemné flétn ě nebo pianu s rafinovaností, kterou by zvládlo jen n ěkolik málo skupin. A jsou zde také sladší, leh čí momenty obsažené v kratších skladbách; okouzlující milostná píse ň Wond’ring Aloud, krátká akustická Cheap Day Return a čty řicetip ětisekundová Slipstream. Mezi pozoruhodné pat ří také záv ěre čná Wind Up, Locomotive Breath se svým jakoby pístovým aranžmá, kterou pohání rytmus perkusí a Mother Goose - akusticko/flétnovo/bongová záležitost, která se stává logickým následovníkem skladby Fat Man. Další skladby: Cross Eyed Mary, Hymn 43

NICK LOGAN, Melody Maker 27.3.1971 Překlad: Libor Myslive ček