Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
Katedra historie
RIGORÓZNÍ PRÁCE
Brno 2012 Martina Viceníková
Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
Katedra historie
Možnosti využití regionálních dějin souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město při výuce dějepisu
Rigorózní práce
Brno 2012
Vypracovala: Mgr. Martina Viceníková
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem rigorózní práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne …………………… …………………………………
Poděkování: patří především mé rodině za podporu, pracovníkům Státního okresního archivu Uherské Hradiště, Památníku Velké Moravy ve Starém Městě, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a v neposlední řadě také mým kolegům a žákům, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.
AUTOREFERÁT RIGORÓZNÍ PRÁCE ...... 7
ÚVOD ...... 11
TEORETICKÁ ČÁST ...... 15
1. VYUČOVACÍ METODY A AKTIVIZACE ŽÁKA PŘI VYUČOVACÍM PROCESU ...... 15
1. 1 VYUČOVACÍ METODY ...... 17 1. 1. 1 Charakteristika a východiska pro dělení vyučovacích metod ...... 17 1. 1. 2 Klasifikace základních metod výuky ...... 19
1. 2 CHARAKTERISTIKA AKTIVIZAČNÍCH METOD VÝUKY ...... 24 1. 2. 1 Cíle aktivizačních metod výuky ...... 25 1. 2. 2 Třídění aktivizačních metod výuky ...... 26
2. ORGANIZAČNÍ FORMY VYUČOVÁNÍ ...... 34
2.1 CHARAKTERISTIKA A KLASIFIKACE ORGANIZAČNÍCH FOREM VÝUKY ...... 34
3. SOUMĚSTÍ UHERSKÉ HRADIŠTĚ – KUNOVICE – STARÉ MĚSTO ...... 45 3. 1 Geograficko-historická charakteristika regionu Uherskohradišťsko ...... 45 3. 2 Nástin historického vývoje Kunovic ...... 47 3. 2. 1 K vývoji školství v Kunovicích ...... 55 3. 2. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Kunovic ...... 56 3. 2. 3 Vybrané významné osobnosti Kunovic ...... 64 3. 3 Nástin historického vývoje Starého Města ...... 69 3. 3. 1 K vývoji školství ve Starém Městě ...... 79 3. 3. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Starého Města ...... 80 3. 3. 3 Vybrané významné osobnosti Starého Města ...... 86 3. 4 Nástin historického vývoje Uherského Hradiště ...... 89 3. 4. 1 K vývoji školství v Uherském Hradišti ...... 99 3. 4. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Uherského Hradiště ...... 101 3. 4. 3 Vybrané významné osobnosti Uherského Hradiště ...... 112
PRAKTICKÁ ČÁST ...... 116
1. VYMEZENÍ ZÁMĚRU ...... 116
2. NÁVRHY AKTIVIT PRO JEDNOTLIVÉ ROČNÍKY ...... 117 2. 1 Aktivity využitelné napříč 6. – 9. ročníkem ...... 117 2. 2 Aktivity pro 6. ročník ...... 135 2. 3 Aktivity pro 7. ročník ...... 148 2. 4 Aktivity pro 8. ročník ...... 164 2. 5 Aktivity pro 9. ročník ...... 176
ZÁVĚR ...... 193
RESUMÉ ...... 195
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ...... 197
SEZNAM PŘÍLOH ...... 210
PŘÍLOHY – TEXTOVÉ ...... 212
PŘÍLOHY – OBRAZOVÉ ...... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7
AUTOREFERÁT RIGORÓZNÍ PRÁCE
Práce na téma Možnosti využití regionálních dějin souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město při výuce dějepisu je zaměřena nejen teoreticky, ale především prakticky. Bez náležitého „vyzbrojení se“ teoretickými znalostmi by však nebylo možné uvést nápady do praxe, proto jsou v práci shrnuty poznatky z bádání a studia pramenů a sekundární literatury a jejich uplatnění v pedagogické praxi. Cílem práce bylo shrnout ve stručnosti do jedné práce dosavadní poznatky o historickém vývoji, významných osobnostech a kulturně-historických památkách tří měst regionu Uherskohradišťska, a to Kunovic, Uherského Hradiště a Starého Města. Jelikož je ve školství dnes kladen velký důraz na aktivní podílení se žáků na jejich výchovně-vzdělávacím procesu, bylo záměrem také nabídnout možnosti, jak přimět žáky k aktivnějšímu přístupu při poznávání minulosti využitím regionálních dějin. Formování osobnosti a jejího vztahu k regionu a národu vůbec je nejpřístupnější právě touto cestou. Dosavadní poznatky jsou nestejnorodé, co týče první i druhé části teoretických poznatků. Je velké množství studií věnovaných rozdělení a charakteristice výukových metod a forem výuky, ale konkrétní nápady pro učitele jsou omezené, věnované regionu pak scházejí zcela. Také proto se práce zaměřuje na toto téma – vyzkoušet různé poznatky v praxi a jako ověřené nápady je dát k dispozici ostatním učitelům. Literatury zaměřené didaktiku, resp. na výukové metody a formy výuky, je k dispozici dostatek, ať už se jedná o nejstarší práce J. A. Komenského či o práce z přelomu 19. a 20. století a vlastního 20. století, kdy pedagogika a přístup k výuce prošly velkými změnami. Práce všeobecně didaktické, zaměřené více teoreticky, nabízejí ze starších prací Chlup Vývoj pedagogických idejí v novém věku (1925), O novou školu (1933), Pedagogika (1967), Kořínek Didaktika základní školy (1984), nověji pak Maňák Nárys didaktiky (1990 a 1995), Výukové metody (2003) či Skalková Od teorie k praxi vyučování (1983), Pedagogika a výzvy nové doby (2004), Obecná didaktika (2007). Platí bez výhrad u všech zmíněných studií, že teoretické znalosti o klasifikaci či charakteristice vyučovacích metod a forem výuky učitel získá poměrně snadno. Propojením teoretických i praktických poznatků se pak zabývají Grecmanová Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP (2007), Jankovcová Aktivizující metody v pedagogické praxi středních škol (1989), Petty Moderní vyučování (1996 a 2004), Kasíková Učíme (se) spolupráci spoluprací (2005), Kooperativní učení a vyučování (2001), Houška Škola je hra (1993), Kotrba, Lacina Praktické využití aktivizačních metod ve výuce (2007), Kotrba Aktivizační metody ve výuce (2011), Fisher Učíme děti myslet a učit se (1997), Němec 8
Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času (2002), Kalhous, Obst Školní didaktika (2002 a 2009). Inovativní prvky ve vzdělávání, zejména charakteristiku tzv. alternativních škol přibližuje Průcha Alternativní školy (1996), Alternativní školy a inovace ve vzdělávání (2001), Svobodová, Jůva Alternativní školy (1996). Přímo na aktivizující metody použitelné v dějepise je zaměřena práce Dominové Aktivizující metody ve výuce dějepisu (2008) či Pozdílkové Aktivizační metody pro výuku dějepisu (2007). Můžeme také zmínit historiky, kteří se věnují zároveň didaktickému využití regionálních dějin, a to např. Čapka – mj. Dějepis I.: náměty pro tvořivou výuku (2008) či Čornej (učebnice dějepisu). Jelikož se práce zaměřuje na možnosti využití různých výukových metod v hodinách dějepisu tak, aby se celosvětové či celorepublikové události přiblížily žákům v regionálních přizpůsobeních, je druhá část práce zaměřena právě na regionální tří měst regionu. Po historickém bádání v archivních materiálech bylo nutno přikročit ke kritickému zhodnocení pramenů a srovnání materiálů sekundárních. Lze poznamenat, že většina událostí je v monografiích zpracována víceméně věrně, jen v publikacích Hosáka a kolektivu autorů Uherské Hradiště (1981) a Nekudy a kolektivu Uherskohradišťsko (1982) jsou poněkud zkresleny události vývoje po druhé světové válce, které však byly srovnáním s prameny uvedeny na pravou míru. Nutno ovšem připomenout, že zejména práce z roku 1981 je dosud nepřekonanou monografií o dějinách města Uherské Hradiště. Publikace kolektivu autorů Kunovice v proměnách času (1996), Staré Město v proměnách staletí (2000) a Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě (2007), jež se věnují historickému vývoji jednotlivých měst, jsou již zpracovány bez politického podtextu. Literatura věnovaná historickému vývoji jednotlivých měst je nestejnorodá, a to jak kvalitativně, tak i kvantitativně. Snad s ohledem na to, že Uherskému Hradišti od jeho založení, resp. zvýhodnění městskými právy, bylo a je jeho kulturně historickému vývoji věnována vždy větší pozornost. Kunovické dějinné události jsou zpracovány ve výše zmíněné publikaci Kunovice v proměnách času (1996), další informace pak musíme hledat především v archivních pramenech, příspěvcích ve sbornících či periodikách. Je skutečně s podivem, že o Kunovicích neexistují vlastivědné monografie, přestože město má rozhodně zajímavou historii. Totéž platí o Starém Městě, jehož historie je také těsně spjata s historií Uh. Hradiště, které bylo po dlouhá staletí jeho vlastníkem. Bohaté archeologické nálezy z doby Velké Moravy však vyzvedly Staré Město v širokém historickém kontextu. Proto je také tomuto období věnována v literatuře největší pozornost a nejvíce publikací je zaměřeno právě na dobu velkomoravskou. Další dějinný vývoj je pak již zpracován převážně v publikacích 9 věnovaných Uherskému Hradišti či uherskohradišťskému regionu. Samostatné kapitoly z historie Sterého Města jsou pak, stejně jako to platí i pro Kunovice, uváděny spíše ve sbornících či periodikách. Cenným zdrojem poznání minulosti Starého Města a Kunovic jsou pochopitelně archivní materiály. Historický vývoj všech měst je poměrně nestejnorodě zpracován ve starších i novějších pracích, např. v práci kolektivu autorů Pravěk východní Moravy (1959), Nekudy, Ugnera Hrádky a tvrze na Moravě (1981), Čižmáře Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku (2004), Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. díl (2008), Chvojky Morava a Slezsko na starých pohlednicích (2001) nebo Brandla Kniha pro každého Moravana (reed. z r. 1863, 2008). Množství literárních zdrojů je věnováno období pravěku a Velké Moravy (s ohledem na bohaté nálezy ve Starém Městě) a druhé světové války, protifašistickým odbojovým skupinám i partyzánským bojům. Mezi autory publikací o nejstarších dějinách vynikají Hrubý Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valách“ (1955), Staré Město. Velkomoravský Velehrad (1965), Archeologická rezervace Staré Město (1968), Staré Město-Velehrad (1964) a Galuška Slované: doteky předků (2004), Staroměstská výročí (1990), Uherské Hradiště-Sady: křesťanské centrum Říše velkomoravské (1996), Velká Morava (1991), Východní Morava v 10. až 14. století (2008). Středověké a novověké dějiny jsou středem zájmu prací Futáka, Plačka, Vařeky Středověká města na Moravě a v sousedních zemích (2009), Nekudy Středověká vesnice na Moravě ve světle archeologických výzkumů (1982), Války Dějiny Moravy (1996), bohaté jsou také prameny – Codex diplomaticus Moraviae či regionální archivní materiály Státního okresního archivu Uherské Hradiště, mezi nimi zmiňme např. pamětní knihy měst. Zaměřeni na události 2. světové války v regionu jsou Paule Osvobození Uherskohradišťska I – III (1983), IV (1987), V (1989), Obrana národa na Uherskohradišťsku (1992, rkp.), Přikryl, Slezák Jihovýchodní Morava v boji proti okupantům (1965), Přikryl Protifašistický odboj v českých zemích v letech 1938–1945 (1975), Burián A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám (1990), Minulost naléhavě přítomná (1980), Uherskohradišťsko proti fašismu (1984) nebo Mainuš Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje (1978) aj. Prostudování pramenů i literatury dalo vzniknout této práci, která vznikla především proto, aby byla pomůckou pro učitele sledovaného regionu, ale i pro učitele z regionů jiných, neboť každý nápad či aktivita jsou po příslušných úpravách využitelné ve všech základních školách republiky. Hlavní přínos předkládané práce proto lze spatřovat ve skutečně účelném využití v praxi učitele dějepisu. Uvedené aktivity jsou využitelné v hodinách dějepisu na základní škole, jejich funkčnost byla ověřena v praxi, proto závěry neplynou jen z teoretických pouček. 10
Každému budou jistě blízké informace o jeho rodišti, běžné znalosti reálií, událostí a osobností, ale také informace o památkách, kolem nichž třeba denně chodíme. Proto by regionální dějiny měly být nedílnou a nepomíjenou součástí dějepisného učiva. Poznatky uvedené v překládané práci si však, doufejme, najdou příznivce i mezi laiky, kteří se chtějí jen poučit o kulturně-historickém vývoji svého města.
11
ÚVOD
Při zpracovávání práce bylo použito zvláště metody přímé a nepřímé, ale též diachronní a progresivní, což bylo podmíněno charakterem informací, jež byly ve středu zájmu. Částečně byla využita také metoda srovnávací, pokud se jednalo o porovnání projevů různých historických okamžiků ve sledovaných městech, regionu či celého našeho státu. Práce je rozdělena na dvě, resp. tři části. První část rozvíjí rovinu teoretickou, která se zabývá dvěma tématy, a sice charakteristikou výukových metod a forem výuky, jejich členěním, možnostmi využití v hodinách dějepisu. A dále pak vymezením historických souvislostí, nástinem vývoje jednotlivých měst souměstí. Nedílnou součástí této teoretické části je také uvedení nejvýznamnějších kulturně historických památek, význačných osobností a folklorních zvyklostí, jakožto výrazného činitele ovlivňujícího odedávna každodenní život místních obyvatel. Teoretická část práce vychází ze sekundární literatury i pramenů. První kapitola teoretické části je zaměřena vyučovací metody a aktivizaci žáka při vyučovacím procesu. Vyučovací metody byly vybrány podle toho, jak jsou poté zmíněny a použity v praktické části. Kapitola si klade za cíl přinést nikoli kompletní informace o vyučovacích metodách, ale nabídnout přehled metod, které jsou pak využity praktické části práce. Informace o výukových metodách lze naleznout mj. v pracích Kořínka Didaktika základní školy (1984), Maňáka Nárys didaktiky (1990 a 1995), Výukové metody (2003) nebo Skalkové Od teorie k praxi vyučování (1983), Pedagogika a výzvy nové doby (2004), Obecná didaktika (2007). Snaha o aktivizaci žáků by měla být vždy cílem vyučujících, aby žáci nebyli pouze pasivními příjemci informací, ale aby se také sami aktivně podíleli na výchovně-vzdělávacím procesu. Proto tato kapitola ukazuje, o které takzvaně aktivizační metody se může učitel při přípravě na vyučování opírat. Poučení o aktivizačních metodách přináší zejm. práce Jankovcové Aktivizující metody v pedagogické praxi středních škol (1989), Pettyho Moderní vyučování (1996 a 2004), Kasíkové Učíme (se) spolupráci spoluprací (2005), Houšky Škola je hra (1995), Kotrby, Laciny Praktické využití aktivizačních metod ve výuce (2007), Dominové Aktivizující metody ve výuce dějepisu (2008), Pozdílkové Aktivizační metody pro výuku dějepisu (2007) či Čapky Dějepis I.: náměty pro tvořivou výuku (2008). Druhá kapitola teoretické části naznačuje, jaké organizační formy vyučování didaktika rozlišuje. Porovnáním studií Kořínka Didaktika základní školy (1984), Maňáka Nárys didaktiky, (1990 a 1995), Výukové metody (2003), Skalkové Od teorie k praxi vyučování (1983, Obecná didaktika (2007), Mojžíška Vyučovací metody (1988) nebo Kalhouse, Obsta Školní didaktika (2002 a 2009) vznikl jednoduchý přehled forem výuky. V kapitole jsou blíže charakterizovány formy vyučování, které jsou pak zmiňovány v praktické části. Jakou metodu 12 a jakou organizační formu při vyučování zvolit, to je úkolem pro učitele, který musí brát v úvahu především věk žáků, jejich dosavadní schopnosti a dovednosti, časovou dotaci, prostorové podmínky a mnohé další faktory, které výchovně-vzdělávací proces ovlivňují. Ve třetí kapitole teoretické části je zpracován nástin historického vývoje tří sledovaných měst – Uherského Hradiště, Starého Města a Kunovic. Při tomto zpracovávání byla použita progresivní metoda práce historického bádání. Nástin historického vývoje je veden od nejstarších dob, resp. nejstarších dokladů osídlení, až do 90. let dvacátého století. Pro přiblížení dějin pravěku bylo použito spíše studií uveřejněných v časopisech či sbornících, mezi nimi textů např. Horsáka (In: Sborník velehradský, 1942, 1941, 1937) či Snášila (In: Slovácko 1985, 1986), prací kolektivu autorů Pravěk východní Moravy (1959), Valocha (In: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, země a lid, 1993) či Hrubého (In: Časopis Moravského muzea – vědy historické, 1951), který přináší cenné zdroje informací také o době velkomoravské: Staré Město. Velkomoravský Velehrad (1965), Archeologická rezervace Staré Město (1968), stejně jako Galuška Slované: doteky předků (2004, Velká Morava (1991), Východní Morava v 10. až 14. století (2008). Další historický vývoj je shrnut mj. v monografiích Futáka, Plačka, Vařeky Středověká města na Moravě a v sousedních zemích (2009), Nekudy Středověká vesnice na Moravě ve světle archeologických výzkumů (1982) či Války Dějiny Moravy (1996). Novodobé dějiny a jejich poznání přinášejí archivní materiály uložené ve Státním okresním archivu v Uherském Hradišti, vzpomínky pamětníků a také sekundární literatura – práce kolektivu autorů Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě (2007), Kunovice v proměnách času (1996), Staré Město v proměnách staletí (2000), Nekudy Uherskohradišťsko (1982), Hosáka Uherské Hradiště (1981) aj. Každé sledované město je ještě více přiblíženo prostřednictvím pamětihodností či kulturních zajímavostí, které zde návštěvník najde a které dokumentují např. vývoj architektonických stylů, případně slouží jako muzea apod. Nelze přehlédnout také zhuštěný výčet významných osobností s danými městy spjatých. Jelikož je práce zaměřena didakticky, je v poslední kapitole první části práce také zmíněn stručný nástin vývoje školství v Uherském Hradišti, Starém Městě a Kunovicích. Druhá část předkládané práce pak vychází především praktických zkušeností z výuky dějepisu na základní škole. Jsou zde uvedeny náměty k využití regionálních dějin a různých výukových metod a forem výuky, které byly využívány v praxi. Tyto ukázky nejsou jistě dogmatem, každý učitel si je může změnit podle svých zvyklostí a přizpůsobit tématu, žákům a svým potřebám. Hlavním cílem této práce bylo zejména nabídnout učitelům regionu vhodnou pomůcku pro výuku dějin tří měst, jejichž historický vývoj byl velmi podobný, resp. téměř totožný. Je málo 13 měst v České republice, která by byla historicky tak výrazná, a přesto v podstatě až do nedávné doby neexistovala samostatně. Vezměme si například Staré Město – někteří historici jej dokonce označují jako sídlo velkomoravského panovníka Svatopluka. Je však z výzkumů zřejmé, že reálná tato možnost není. A přesto existovalo jako majetek nějakého panství, nejprve patřilo k velehradskému klášteru, poté bylo prodáno do vlastnictví Uherského Hradiště, jeho samostatnost trvala jen krátce a opět bylo sloučeno s Uherským Hradištěm. Souměstí s jeho bohatou kulturně historickou tradicí lze nepochybně považovat za srdce slováckého regionu. Celá aglomerace dnes tvoří jedno velké centrum, leč každé z měst má své drobné, i když patrné odlišnosti. Všechna tři města souměstí můžeme vystihnout jako místa s bohatou historií, ale i přítomností. Učitelům dějepisu se nabízí značné možnosti, jak této skutečnosti využít. Kulturní i vědecké instituce měst přímo vybízejí k exkurznímu vyučování a objevování historických skutečností regionu, zapojených do celonárodního i celoevropského kontextu. Širší historický záběr v nyní překládané práci byl zvolen především proto, že každá dějinná událost našeho státu se projevila více či méně výrazně také v regionu, tedy v prostředí, které je žákům místních základních či středních škol blízké. Seznámení s historií regionu od nejstarších dob až v podstatě do současnosti bylo nutné právě z toho důvodu, aby učitel mohl dokázat, že žádné události neprobíhaly izolovaně jen v největších centrech českých zemí, ale odrážely se také v našem kraji. Navíc je každému vždy bližší ta událost, která se odehrála v místě, kde žije, resp. to, jak se události celonárodní projevily v regionu. Práce s regionálními dějinami má smysl jistě pro každého vyučujícího dějepisu. Navíc díky této práci lze získat nové vědomosti o historii Uherského Hradiště, Kunovic a Starého Města, rozhodně každý by měl znát historii svého města či obce. V neposlední řadě výběr tématu podmínilo také to, že dějepis je bohužel stále předmětem opomíjeným, do popředí zájmu se kladou cizí jazyky a počítačová gramotnost, ale je nutné podotknout, že znalost minulosti a schopnost poučit se z ní zaručuje dětem spolehlivou budoucnost. V současné době se klade velký důraz na aktivitu žáků, ale také na učitele, který má výuku koncipovat tak, aby žáci byli pokud možno v hodině ti aktivnější a učitel byl pouze průvodcem ve světě informací, tedy tím, kdo žáky navede, ale závěry vytvoří sami žáci. V rámcových vzdělávacích programech jednotlivých základních škol České republiky je zakotvena nutnost aktivizovat žáky, ale konkrétních námětů, jak toho dosáhnout, bohužel učitel nenalezne mnoho. V obecné rovině je k dispozici dostatečné množství kvalitativně různé literatury vztahující se právě k výběru výukových metod a forem výuky, konkrétních příkladů pro výuku dějepisu však tolik není, proto jsou také stěžejním tématem práce regionální dějiny a nabídka 14 možností, jak uplatnit různé výukové metody a formy výuky právě v hodinách dějepisu základních škol. Poslední část, praktická, je zaměřena na využití regionálních dějin a různých vyučovacích metod a forem výuky vyzkoušené v hodinách dějepisu v základních školách sledovaných měst (Základní škola Kunovice, U Pálenice 1620, Základní škola Staré Město, Gymnázium Uherské Hradiště). Proti je možno říci, že náměty vycházejí z praxe a byly reálně vyzkoušeny, v hodinách dějepisu v základní škole ověřeny, případně došlo ke zpětné úpravě nápadů tak, aby byly vyhovující a aby byly odstraněny případné nedostatky. Ze slov tak řečeného Dalimila, že „mnoho lidí sbírá staré příběhy, ale přitom opomíjejí svou zemi“, plyne, že každý by měl znát historii svého kraje. Je na nás, učitelích dějepisu, abychom tyto poznatky dokázali vhodně žákům předat. A tato práce tomu má pomoci.
15
TEORETICKÁ ČÁST
1. Vyučovací metody a aktivizace žáka při vyučovacím procesu
Jelikož jedním z cílů předkládané práce bylo nastínit možnosti využití regionální historie při výuce dějepisu, je nutno si alespoň rámcově charakterizovat vyučovací metody.1 Součástí každého vyučovacího procesu jsou různé vyučovací metody, jejichž použití a výběr záleží na učiteli, ale také na daném tématu. Neopomenutelným determinantem při výběru vyučovacích metod jsou samozřejmě žáci, neboť jedno téma nelze učit stejným způsobem v různých třídách. Pochopitelně záleží na počtu žáků, jejich edukačních schopnostech, věku apod. Každý učitel si musí až v praxi vyzkoušet, jaké metody vyhovují nejvíce právě jemu, neexistuje přesně daný algoritmus pro výběr vyučovacích metod. Současný trend didaktické praxe v oblasti vyučovacích metod usiluje o takové metody, které především vedou k celkovému aktivizování práce žáka v procesu výuky, k nahrazení převážně encyklopedicky pojatého výkladu látky, s často neefektivním paměťovým učením systémovou výukou, k efektivnímu využívání moderních vyučovacích forem a prostředků a k přibližování dějepisných vyučovacích metod heuristickým technikám práce historiků.2 Z uvedeného vyplývá, že každý žák by měl v každé hodině být sám tím, kdo se podílí významnou měrou na výchovně-vzdělávacím procesu. Pro učitele je proto nutné vybrat vždy takovou metodu, kdy žák nebude jen pasivním příjemcem informací. „Řekni mi to, já to zapomenu. Ukaž mi to, já si to zapamatuji. Nechej mne to udělat, pochopím to,“ praví čínské přísloví.3 Jeden z didaktických principů (princip aktivity, aktivnosti), zdůrazňuje, že učitel je pouze jakýmsi průvodcem ve světě informací, který vede žáky k tomu, aby se sami snažili informace získávat, uměli se v množství informací orientovat a vybrat to podstatné, ale především danou problematiku pochopili.4 Důraz na individualizaci výuky, tedy na žáka a jeho samostatnou práci, kladou také některé z tzv. alternativních škol.5 Například smyslem práce podle Daltonského laboratorního plánu
1 Vyučovací metoda je dle Maňáka „koordinovaný, úzce propojený systém vyučovacích činností učitele a učeních činností žáků, orientovaný na dosažení výchovně vzdělávacích cílů“. MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 33. Podle Průchy, Walterové a Mareše je to činnost učitele vedoucí žáka k dosažení stanovených vzdělávacích cílů. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Praha 2003, s. 287. 2 JULÍNEK, S. a kol. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004, s. 162. 3 Mnohé základní, mateřské či střední školy používají toto přísloví např. jako motto pro své Školní vzdělávací programy, viz např.
6 Helen Parkhurstová (1887 – 1973), americká pedagožka; PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 37. 7 Podrobněji viz např. KALHOUS, Z.; OBST, O.: Školní didaktika. Praha 2009, s. 299. 8 SMÉKAL, V.: Podmínky a faktory ovlivňující rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti ve škole. In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, s. 9. 9 ŠIMONÍK, O.: Rozvíjení aktivity žáků na druhém stupni základní školy. In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, s. 98. 10 Tamtéž, s. 100. 11 KOŘÍNEK, M.: Didaktika základní školy. Praha 1984, s. 117. 17
1. 1 Vyučovací metody
V této kapitole jsou charakterizovány vyučovací metody a nastíněna jejich klasifikace. Je uvedeno také doporučení, které metody jsou pro konkrétní téma vhodné. Považujeme-li žáka nejen za objekt, ale i za subjekt výchovy, je podstatou metody vyučování organizovaný způsob praktické a poznávací činnosti žáka, která ho vede ke zvládnutí obsahu vzdělání.12 Vyučovací metoda je způsob, jakým učitel organizuje proces osvojování nových vědomostí a dovedností žáků.13 Je to koordinovaný, úzce propojený systém vyučovacích činností učitele a učeních činností žáků, orientovaný na dosažení výchovně vzdělávacích cílů.14 Takto lze krátce charakterizovat vyučovací metody, i když charakteristiky jsou poněkud odlišné – Kořínek (Didaktika základní školy, 1984) se ve výchovně vzdělávacím procesu zaměřuje spíše na vzdělání, na druhé straně Šimoník (Úvod do školní didaktiky, 2003) chápe jako gros tohoto procesu vědomosti a dovednosti. Zde můžeme názorně vidět, jak se v průběhu let pozměnil smysl a význam celého výchovně-vzdělávacího procesu. Tedy že na prvním místě a předním úkolem učitele je především žáky vychovávat. Vychovávat zejména jedince schopného aktivně pracovat na získání vědomostí a dovedností. Což dokazuje svojí definicí také Maňák (Nárys didaktiky, 1995).
1. 1. 1 Charakteristika a východiska pro dělení vyučovacích metod Cílem kapitoly je nabídnout stručný přehled či výčet metod, které je možno využít. Vyučovací metody jsou vlastně cestou k cíli, jejich klasifikace se mění s měnícími se potřebami, požadavky a způsobem, jakým výchovně-vzdělávací proces probíhá. Modernizace metod souvisí také s modernizací celkového současného pojetí vzdělávání. Při výuce se často používá více metod, střídají se, nelze proto jednoznačně říci, že v jedné hodině použije učitel jedinou konkrétní metodu. Následující obrázek ukazuje tzv. pyramidu učení.15 Z procentuelních výsledků vyplývá, která metoda se jeví jako nejvhodnější, resp. která metoda přináší žákům nejsnazší možnost zapamatování si daného učiva, a to trvaleji a dlouhodoběji, a která by naopak měla být používána nejméně.
12 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 121. 13 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 36. 14 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 33. Srovnej: PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 287. 15 Obrázek dostupný na
Výklad (5 %) – pro učitele „nejpohodlnější“ a nejméně pracná metoda, žáci jsou zcela pasivními příjemci informací, vlastní aktivita žáků v hodině je téměř nulová, kdežto učitel pracuje na 100%. Výkladová metoda se jeví vhodná jako doplňková k jiným metodám, či jako velmi krátkodobá. Čtení (10 %) – metoda sice žáky aktivizuje, ale v případě, že žáci pouze čtou text (bez dalších úkolů), má podobný výsledek jako metoda výkladu, je zcela nevyhovující pro žáky se specifickými poruchami učení. Navíc v případě, že text je psán nesoudobým jazykem, je pro žáky obtížné text pochopit, proto většinou text jen přečtou, aniž dokážou reprodukovat obsah. Pokud je text součástí učebnice a neslouží jako ukázka dobového díla, měl by být přizpůsoben žákům, pokud je text psán učitelem, i zde je nutno dávat důraz na srozumitelnost a schopnost žáků textu porozumět. Audiovizuální metoda (20 %) – většina škol je již poměrně kvalitně vybavena technikou, kterou využije učitel nejen při výuce novodobých dějin, kdy již mají učitelé k dispozici originální záznamy událostí. I zde ale existuje úskalí, že žáci nebudou aktivní, proto by měl učitel připravit úkoly, jejichž splnění je podmíněno pečlivým sledováním či poslechem dokumentů. Při sledování filmů s historickou tématikou je vhodné, aby se učitel snažit upozornit na nepřesnosti či nechal žáky, aby sami hledali, co je ve filmu uvedeno nesprávně, či aby sami historické období charakterizovali. Demonstrace (30 %) – zde se nabízí kombinace s jinými metodami, ukázka různých dobových dokumentů nebo pracovních textů doplňuje a podporuje žákovu představivost a navíc umožňuje názornější nahlížení. Žák by měl být aktivní a plnit úkoly zadané učitelem. Diskuse (50 %) – metoda pro lepší zapamatování a pochopení probíraného tématu. Úskalím může být větší počet žáků ve třídě – záleží na učiteli, zda je schopen zvládnout diskusi s celou třídou. Možná varianta je rozdělit žáky na skupiny a nechat je diskutovat samostatně. Závěr diskuse ve skupině může pak přednést zástupce skupiny ostatním a žáci mohou společně s učitelem vyvodit závěry za celou třídu. Volná diskuse neboli brainstorming 19 je vhodná pro rychlé shrnutí poznatků, navození tématu, okamžité získání co největšího množství informací.16 Praktické cvičení (70 %) – při výuce dějepisu se může zdát obtížné aplikovat praktické metody. Metoda je náročná přípravu učitele, ale žáci mohou lépe uplatnit získané vědomosti a dovednosti v praxi. Například při sestavování nebo výrobě modelů, strojů, nástrojů a podobně. Každý z žáků může hrát určitou roli, v níž se navíc ukážou i jeho vlastnosti a pohled na věc. Ztotožnění se s určitou historickou postavou klade velký důraz na žákovy znalosti. Učení ostatních (90 %) – každý žák, který musí vysvětlovat učivo druhému žákovi, je nucen, aby látku chápal. Většina žáků je schopna vysvětlit to, co sama chápe a co zná. Nezřídka se stává, že žák, který látce zcela dobře neporozuměl v hodině, rychle chápe, když mu pomůže jeho spolužák. Metoda klade nároky především na žáky, učitel by měl pouze doplnit, co žáci sami nezvládli. Všechny uvedené metody se dají dále řadit do skupin či jejich podskupin. Většina autorů odborných publikací má jiné třídění metod.
1. 1. 2 Klasifikace základních metod výuky
A. Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktický 1. metody slovní 2. metody názorně demonstrační 3. metody praktické B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický 1. metody sdělovací 2. metody samostatné práce žáků 3. metody badatelské a výzkumné C. Struktura metod z hlediska myšlenkových operací – aspekt logický 1. postup srovnávací 2. postup induktivní 3. postup deduktivní 4. postup analyticko-syntetický D. Varianty metod z hlediska fází výuky – aspekt procesuální 1. metody motivační
16 Kromě zapamatování poznatků podporuje diskuse výrazně schopnost žáků vytvářet a formulovat názory na určité téma; učí se prezentovat své názory, žákům tato metoda také pomáhá daný problém pochopit i snáze si zapamatovat. 20
2. metody expoziční 3. metody fixační 4. metody diagnostické 5. metody aplikační E. Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředků – aspekt organizační 1. kombinace metod s vyučovacími formami 2. kombinace metod s vyučovacími pomůckami17
I když se v současné době podporují spíše metody, které jsou zaměřeny na aktivitu žáků, nelze obecně říci, že by se měly metody „klasické“ opomíjet. Je důležité a pro učitelé klíčové, aby dokázal sám správně zvolit metodu pro konkrétní látku, ale i třídu. Blíže jsou v podkapitolách charakterizovány metody bodu A, které lze využívat v různých fázích hodiny (resp. zde se názorné metody nedoporučují), pro různý styl práce žáků a jejich činnosti a postupu práce.
1. 1. 2. 1 Metody slovní Mohou být monologické, dialogické a metody práce s textem. Obecně lze říci, že jsou to nejčastěji používané metody. Mezi metody monologické patří výklad, jehož podstatou může být vysvětlování, vyprávění, instruktáž, popis.18 Mohlo by se zdát, že výklad je pro dnešní školství nevhodný a že nepodporuje aktivizaci žáků, právě naopak, výklad lze považovat za účinný nástroj přenosu informací k žákům. Výklad je bezpodmínečně nutno doplnit jinými metodami, aby žáci nebyli pouze nečinnými příjemci informací (informace získané pouze poslechem si žáci zapamatují velmi nesnadno). Správné provedení výkladu předpokládá jeho jasný obsah a logickou stavbu, přesvědčivé provedení důkazů, názornost a emocionálnost výkladu, používání spisovné řeči a dobrou výslovnost vyučujícího.19 Pro učitele je důležité, aby dokázal učivo dobře a srozumitelně vysvětlit. Na rozdíl od přednášky nebo vyprávění, které mají charakter delšího souvislého projevu, bývá vysvětlování často přerušování a učitel klade žákům otázky s cílem zapojit je do procesu objasňování a ověřit si, zda žáci vysvětlované látce rozumějí. Při vysvětlování je alespoň částečně realizována zpětná vazba. Vysvětlování se obvykle vyznačuje bohatostí metodických
17 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 34 – 35. Upraveno. 18 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 317. 19 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 122. 21 postupů, běžná je analýza a syntéza, časté je srovnávání, využívá se i indukce nebo dedukce, abstrakce a konkretizace, atd.20 Vyprávění zprostředkovává vědomosti výpravným, citově podbarveným způsobem. Metoda je vhodná zejména pro literární a dějepisné učivo, ovšem ve zvýšené míře předpokládá osobní dispozice učitele.21 Ač by se mohlo zdát pravděpodobné, není nutno používat vyprávění jen na nižších stupních škol, ale lze jej vhodně užít i při výuce dospělých.22 Vyprávění jako vyučovací metoda použitá v hodinách dějepisu může oživit učivo a přimět žáky k aktivitě např. při čtení pověstí, při vyprávění zajímavostí ze života významných osobností.23 Instruktáž je zjednodušeně řečeno souhrn informací k určitému úkolu, nejčastěji praktickému, tedy jak mají žáci postupovat při práci. Popis může být nejen slohovým útvarem, při němž si autor klade za cíl seznámit posluchače s nejvýraznějšími a nejpodstatnějšími rysy popisovaného předmětu či události. Vhodné je popisovat objekt, obraz apod., který mají žáci bezprostředně před sebou, vidí jej a mohou sledovat přesně to, co učitel říká, co popisuje. Šimoník upozorňuje, že popis by měl být spojen s vysvětlováním, neboť jen tak lze pochopit vzájemné vztahy a souvislosti, které jsou při prostém popisování poněkud potlačeny. Výklad a jeho formy se obvykle vzájemně prolínají a doplňují.24 Metody dialogické jsou taktéž častými a důležitými při výchovně vzdělávacím procesu. Dalo by se říci, že tento způsob učení a vzdělávání je jedním z nejstarších. Už v raném dětství se dítě učí tím, že „vede dialog“ s dospělými, kteří jej tak mimovolně učí. Dialogické metody jsou založeny na principu otázka-odpověď. Není dogmatem, že ptát se musí pouze učitel. Vhodné je, aby se otázky naučili formulovat i žáci. Otázky by měly být jednoznačné.25 Podle Fischera je problémem, že otázky při výchovně vzdělávacím procesu jsou kladeny tak, že vyžadují málo rozumové činnosti a mají už předem jasné odpovědi, nevedou děti k vytrvalosti a aktivitě v myšlení a učení.26 Mezi dialogické metody řadíme rozhovor, besedu, diskusi a dialog. Rozhovor a dialog nejsou zcela totožné – při dialogu totiž kladou otázky oba partneři.27 Rozhovorů může být několik typů, pro výuku dějepisu a aktivizaci žáků se jeví jako příhodná metoda rozhovor motivační (který žáky uvede do nového učiva a zaktivizuje jejich
20 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 38. 21 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 317. 22 Tamtéž, s. 167. Např. při výuce pro manažery se používají příklady úspěšných firem. 23 V tomto případě je nutné upozornit žáky na možné zkreslení skutečnosti. 24 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 40. 25 Otázka zjišťovací – odpovídáme na ni ANO / NE, otázka doplňovací – doplníme odpověď nejčastěji více slovy či větou. Zcela nevhodné jsou proto otázky typu: Znáš nějaké místo, kde proběhla významná bitva husitů s křižáky? Na tuto otázku by žák – vzhledem k její nesprávné formulaci – mohl odpovědět ANO / NE a učitel by musel odpověď uznat. 26 FISCHER, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praha 1997, s. 28. 27 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 41. 22 pozornost). Logiku podporující je rozhovor vyvozovací (Sokratovský), při němž učitel klade otázky, díky nimž si žák vyvozuje pro něj nové poznatky. Další typem rozhovorů je rozhovor diagnostický (používaný při ústním zkoušení žáka), opakovací a objevný (heuristický).28 Heuristický rozhovor má podle Mojžíška danou strukturu otázek: Co je to? Jak se jmenuje? Kolik má částí? Které jsou to části? Který prvek je nejdůležitější? Proč je důležitý? Jak vznikl? Jakou má funkci? Prohlédni a srovnej! Prostuduj! Změř a porovnej! Co je větší? Co je menší? Zhodnoť kvalitu, srovnej s jiným jevem! Rozlož, slož, najdi podstatu, princip.29 Další dialogickou metodou je samotný dialog, jejž lze chápat jako jeden ze základních prostředků zkvalitnění vyučování, je společným hledáním pravdy, řešením sporů, prostředkem k nalezení souladu v názorech a postojích, je i cestou k hlubšímu poznání a porozumění skutečnosti a také prostředkem aktivizace žáků.30 Diskuse je pak vzájemným rozhovorem mezi všemi členy skupiny a také zde je nutno počítat se žáky nejen vědomostně, ale také emočně poměrně vyspělými, neboť diskuse má svá pravidla a ne každý žák je schopen je dodržovat.31 Vhodné je použít diskusi při řešení některého sporného problému historie. V diskusi se výrazně projeví osobnost žáků, jelikož ne každý je schopen vyjádřit před větším počtem lidí svůj názor. Diskuse by měla mít „moderátora“, není nutné, aby tuto roli zastával pouze učitel.32 Každá diskuse by měla být vždy předem pečlivě připravená, s jasně stanoveným a pro žáky srozumitelným tématem. Pro žáky je hodně atraktivní a zároveň také aktivizující metodou dialogickou beseda.33 Např. beseda s pamětníkem významné události, ale také např. se zaměstnancem místního muzea, divadla nebo spolku, spisovatelem či jinou významnou (regionální) osobností. Je vhodné žáky předem na besedu připravit. I při této metodě se nerozvíjejí pouze žákovy znalosti, ale především dovednosti a schopnosti komunikovat na určité úrovni, vystoupit se svým dotazem před větším počtem lidí aj. Neopomenutelnou a důležitou metodou slovní je metoda práce s textem – může jít o práci žáků s hotovým textem či o samostatnou tvorbu textu.34 Vhodné je při práci s textem využívat poznatky o. s. Kritické myšlení, jehož heslem je READING AND WRITING FOR CRITICAL THINKING – Čtením a psaním ke kritickému myšlení.35
28 Tamtéž, s. 42. 29 MOJŽÍŠEK, L.: Vyučovací metody. Praha 1988, s. 162. 30 KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R.: Vyučování jako dialog. Praha 2007, s. 7. Zde je ovšem nutno pracovat se žáky staršími, na nižších stupních základní školy lze předpokládat, že žáci ještě nebudou schopni nejen efektivně tvořit otázky, ale také udržet rozhovor, resp. dialog na kvalitní úrovni. 31 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 38. 32 V praxi můžeme vést se žáky diskusi na téma: Co by se stalo, kdyby… Žáci musí mít určité znalosti, aby mohli argumentovat, často můžeme být svědky mnoha velmi zajímavých a podnětných názorů. 33 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 43. 34 Tamtéž, s. 44 – 45. 35 Viz
1. 1. 2. 2 Metody názorné Názorným metodám je často vytýkáno, že jde pouze o pasivní pozorování jevů a že přemíra těchto metod ve výuce (především ve vyšších ročnících základních škol) není vhodná, protože proces poznání je spojen také s abstraktním myšlením, s pojmovým učením a s praktickou činností. Nikdy by učitel neměl sklouznout k tomu, aby žákům jenom pouštěl ukázky z filmů či dokumentů, neboť zde hrozí riziko, že žáci budou jenom pasivními diváky. Podle Maňáka jsou důležité následující zásady pro předvádění (zkráceno), co by měl učitel udělat: plánovat, přichystat a zkontrolovat všechny názorné pomůcky; umožnit žákovi poznat jev co nejvíce smysly; složitější jev rozložit na jednodušší prvky; přiměřeně volit tempo předvádění; zapojit (je-li to možné) i žáky; podněcovat žáky k otázkám; prověřovat, zda bylo předváděné pochopeno; vhodně doplnit předváděné jevy slovem; nechat žáky shrnout poznatky (až poté doplnit); podnítit žáky k tvorbě zápisků či poznámek v průběhu předvádění; nezačínat s ukázkou před výkladem; spojit jev se skutečnými činnostmi, ukázat jej v přirozeném prostředí.36 Bohužel, ne všechny tyto zásady lze v hodinách dějepisu dodržet. Zejména z toho důvodu, že se jedná většinou o zprostředkované ukázky skutečnosti (videozáznamy apod.). Metodou názornou je i pozorování, jehož využití je širší a uplatnitelné ve školní třídě, ale také na různých exkurzích. Aby se nejednalo pouze o samoúčelnou vycházku, žáci musí být předem připraveni a upozorněni na úkoly, jež budou muset plnit během exkurze (buď přímo na místě, nebo doma jako pokračování práce). Žáci mohou pozorování realizovat i zcela bez dohledu učitele, ten pouze zadá úkoly pro žáky.37
1. 1. 2. 3 Metody praktické Právě tyto metody jsou pro aktivizaci žáků zřejmě nejvhodnější, nelze ale tvrdit, že bez výjimek použitelné ve všech předmětech. Pro dějepis a jeho výuku jsou poměrně nedůležité metody pokusů a laboratorních prací, naopak praktické práce ve školní dílně či na školním pozemku mohou žákům alespoň částečně přiblížit, jak například lidé dříve vyráběli zbraně, jak pěstovali různé plodiny. Možností je také vyrábění různých oděvů z materiálů nalezených pouze v přírodě apod.38
kteří se pokoušejí do praxe zavést výuku, která respektuje individuální možnosti a potřeby žáků, která klade na žáky vysoké nároky, ale také jim umí pomáhat s jejich naplněním. 36 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 41. 37 Např. pokud jedou žáci s rodiči na prohlídku nějakého zámku, hradu či jiné historické a kulturní památky. 38 Výhodou pro školy, jež se nacházejí ve vesnicích a menších městech, může být to, že lidé zde častou chovají různá hospodářská zvířata, která si žáci mohou prohlédnout v reálu. Úskalím této metody je ale často nedostatečné vybavení školních dílen, ba dokonce jejich absence, stejně jako cvičných pěstitelských pozemků. 24
Praktická činnost by měla upozorňovat žáky na možný dopad jejich činnosti na životní prostředí. Snadno se pak žáci shodnou na tom, jak se krajina kolem nich v průběhu staletí utvářela pod vlivem činnosti člověka.
1. 2 Charakteristika aktivizačních metod výuky
Průcha, Walterová, Mareš (2003) vysvětlují aktivitu jako skupinu činností, při nichž musí člověk projevit vyšší úroveň iniciativy, samostatnosti, musí vynaložit větší úsilí, postupovat energičtěji, být celkově výkonnější a efektivnější.39 Podle Maňáka (1995) lze aktivitu chápat jako zvýšené úsilí, mobilizaci psychických sil a angažované zapojení do dané činnosti. Učební aktivita žáků se zaměřuje na uvědomělé dosahování výchovně-vzdělávacích cílů, na vytváření pozitivních postojů ke školní práci, na ochotné plnění úkolů souvisejících s výukou. Výchovně cenná je především aktivita vnitřní, která vychází z nejhlubších zdrojů osobnosti, ze zájmů, z postojů a z přesvědčení. Aktivizovat žáky lze různými prostředky, v podstatě jde o jejich motivování.40 S tím souhlasí také Kořínek (1984), jenž uvádí, že teorie učení také zcela jednoznačně vyzdvihuje úlohu pozitivní motivace a aktivity žáků vedoucí k úspěchu jako podmínky účinnosti učení. Proto má učení žáků vést nejen k získávání nových poznatků, ale i k poznání vlastních schopností, které vede k uspokojení z vlastní úspěšné činnosti.41 Dalo by se laicky říci, že jako aktivizující metodu lze označit vše, co žáky zaujme a podnítí k žádoucí aktivitě a činnosti. Velmi důležité je uvědomit si, že aktivizačními metodami by mělo být dosaženo stejného efektu a cíle jako klasickými metodami.42 Samoúčelné používání aktivizačních metod je nevhodné a výchovně-vzdělávacímu procesu nijak nenapomáhá. Aktivizační metody lze využít ve většině fází výuky, nejméně vhodné při fázi shrnutí učiva, někteří pedagogové zde aktivizační metody zcela vylučují. Pro lepší orientaci a potřeby žáků by měl shrnutí provést učitel, aby nedošlo k nejasnostem a nedorozuměním.43 „Klasické“ metody a aktivizační metody výuky je nutno střídat, aby i sami žáci byli schopni aktivně pracovat. Aktivizující metody podněcují ve velké míře zájem o učení, podporují u žáků intenzivní prožívání, myšlení a jednání. Tím tyto metody zajišťují předpoklad uvědomělého učení, podporují samostatnost, flexibilitu a kreativitu myšlení, ale zároveň kladou větší nároky na žáky i na učitele. Autoři publikace Praktické využití aktivizačních metod ve výuce (Kotrba a Lacina) vystihli a vlastní praxí zjistili, jak se
39 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 15. 40 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 89. 41 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 131. 42 KOTRBA, T.; LACINA, L.: Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno 2007, s. 26. 43 Tamtéž, s. 27 25
„měřitelně“ projevuje použití různých metod ve výuce. Nejefektivnější cestou pro úspěšné dosažení cílů ve výchovně-vzdělávacím procesu je kombinace obou zmiňovaných metod.44 Čas potřebný na přípravu je jistě delší, chceme-li použít aktivizační metody, při výuce samotné pak už nároky kladené na učitele klesají, jelikož pracují a aktivně se podílejí na průběhu výuky sami žáci. Zde učitel směřuje žáky k úspěšnému vyřešení úkolu.45 Jednoznačně nelze říci, zda aktivizační metody podporují rozvoj kreativity u všech žáků. Bohužel se učitelé často setkávají s tím, že žáci, kteří nejsou tak bystří a schopni úkol splnit, jej prostě neplní, čekají, až k závěru dospěje někdo jiný. Zvláště při skupinové práci je třeba organizovat a vytvářet úkoly tak, aby jejich splnění bylo možné, pouze pokud splní svůj dílčí úkol každý jednotlivec ve skupině. Zájem o učivo je zřejmě tím nejobtížnějším, čeho má učitel ve výchovně-vzdělávacím procesu dosáhnout, žádoucí je, když žáci vědí, proč se konkrétní učivo mají učit, k čemu se jim bude hodit dále. Každá vyučovací hodina by měla tento úkol splnit. Vztahy ve třídě aktivizační metody jednoznačně mění, např. didaktické hry či inscenační metody umožňují žákům nejen poznávání ostatních, ale také sebe. To je zcela určitě dobré i pro učitele, kterému tyto metody lépe pomáhají pochopit určité jednání a chování žáků.
1. 2. 1 Cíle aktivizačních metod výuky
Cílem aktivizačních metod je aktivizovat žáka a podnítit jen k uvědomělé práci při výchovně-vzdělávacím procesu. Každý živý tvor vyvíjí určitou aktivitu, ale pouze člověk dělá určité aktivity promyšleně, aby se naučil nové poznatky a osvojil si nové dovednosti a schopnosti, nejedná tedy instinktivně. Tvořivost a samostatná práce žáků vede k poznávání nových skutečností, ale zvláště k jejich hlubšímu pochopení souvislostí. Aktivita je chápána jako činnost, který vyvěrá z aktivace organismu a která iniciuje všechny projevy individua. Při učení jde hlavně o uvědomělou aktivitu, která je předpokladem samostatné práce. Samostatná práce se vymezuje jako taková uvědomělá aktivita, kdy žáci pracují relativně bez cizí pomoci. Na aktivitu a samostatnost navazuje tvořivost, která bývá charakterizována jako schopnost docházet k něčemu novému.46
44 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 42. Srovnej: KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 28. 45 Mnohdy učitel až při samotné práci žáků zjistí, že i přes náročnou přípravu udělal někde chybu, žáci nepracují přesně podle jeho představ. Tento jev je však naprosto přirozený, neboť žáci nejsou všichni „naprogramováni“ ke splnění úkolu určitým stylem – zejména takovým, jaký požaduje učitel. Je proto nutné, aby učitel dokázal ocenit jakoukoli práci žáků, která vede ke splnění úkolu, a nenechal se vyvést z míry pocitem špatného vymyšlení úkolu. 46 MAŇÁK, J.: Proces výchovy k tvořivosti. In: Tvořivost učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, s. 16. 26
Tvořivost a samostatná práce žáků je jedním ze základních pilířů také takzvaně alternativních škol, jejichž početní zastoupení je v České republice stále ještě nepatrné. Většina pedagogů se však shoduje na tom, že zřejmě jako nejvhodnější se jeví využití některých myšlenek alternativních škol v „normální“ škole. Takto lze použít například poznatků italské pedagožky Marie Montessoriové, která objevila, že i malé děti jsou schopny se mimořádně silně a dlouze soustředit na určitou činnost, při čemž se dítě vnitřně rozvíjí a mění.47 Záleží na tom, jak je dítě pro činnost zaujaté – přesně podle hesla montessoriovské pedagogiky: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“48 Cílem aktivizačních metod je změnit statické monologické metody v dynamickou formu, která vtáhne žáky nenásilným způsobem do problematiky a zvýší tak jejich zájem o probíranou problematiku. Dalším přínosem je změna vztahu mezi učitelem a žákem. Učitel se ve výuce vedené pomocí aktivizačních metod nevzdává své dominantní role ve třídě, pouze dává větší prostor žákům k jejich seberealizaci a rozvoji. Kromě toho je cílem také naučit žáky spolupracovat, podílet se na řešení nejrůznějších problémových úloh, na jejichž složitějších verzích by měli žáci pochopit, že práce v týmu je mnohdy výhodnější.49 Při shrnutí předchozích poznatků vyplývá, že při zavádění aktivizačních metod může učitel narazit i na překážky, kterými jsou na prvním místě časová náročnost, ale také někdy nezájem ze strany žáků, neboť se po nich vyžaduje daleko větší aktivita, tvořivost a pracovní zapojení. Bohužel se mohou objevit také materiální obtíže, zejména nedostatečná technická vybavenost školy. V neposlední řadě podle Švece (1997) může být překážkou pro použití aktivizačních metod výuky i sama osobnost učitele.50
1. 2. 2 Třídění aktivizačních metod výuky
Třídění aktivizačních metod výuky je více, různí autoři uvádějí různá hlediska51 V následujícím výčtu jsou uvedeny metody dobře využitelné ve výuce dějepisu, které se pak objeví v praktické části práce. Vybrané aktivizační metody: Problémové vyučování Didaktické hry
47 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 127. Maria Monessoriová (1870 – 1952), italská lékařka a pedagožka. 48 PRŮCHA, J.: Alternativní školy. Praha 1996, s. 27. Zde podrobnější informace o montessoriovské pedagogice i jiných alternativních školách. 49 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 39. 50 ŠVEC, V.: Kde hledat zdroje rozvíjení aktivity, samostatnosti a tvořivosti budoucích učitelů? In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, s. 19 51 Kořínek 1984, Maňák 1995, Janovcová 1988, Kalhous, Obst 2009, Kotrba, Lacina 2007. 27
Situační metody Inscenační metody Dramatická výchova Projektové vyučování52
1. 2. 2. 1 Problémové vyučování Problémové vyučování neboli problémová metoda je vlastně úzce propojena s metodou heuristickou, neboť při řešení výukového problému také musí žák objevit něco nového, tedy vyřešit a osvětlit problém. Průcha, Walterová, Mareš (2003) dokonce tvrdí, že do určité míry je tato metoda realizována při každé školní výuce.53 Rozvinutá problémová výuka může navázat až na poměrně vysoký stupeň rozvoje žákovské samostatnosti. V problémové výuce jsou žáci stavěni do problémových situací, při nichž žák prožívá rozpor mezi poznaným, známým a neznámým, novým, jakož i snahu rozpor překonat. Od problému je třeba odlišovat učební úlohu, jíž se rozumí určitý požadavek na aktivní teoretickou či praktickou činnost žáka ve formě příkladů, cvičení, otázek aj.54 V případě, že má žák řešit nějaký problém, je potřeba dodržet několik zásad při jeho řešení. Fischer (1997) uvádí následující postup při řešení problémů: vymezení problému (Čeho chceme dosáhnout?), shromáždění informací (Co potřebujeme vědět, abychom problém vyřešili?), vytvoření strategie (Jak můžeme problém řešit?), uplatnění strategie (Jak problém řešíme?), sledování výsledků (Dosáhli jsme svého cíle?)55 Maňák (1995) uvádí jako vhodné učivo pro problémovou metodu takové, které má určitý stupeň obtížnosti, novosti, rozpornosti, ale též strukturnosti a logické souvislosti. Jestliže učivo osahuje mnoho izolovaných vzájemně nesouvisejících faktů, číselných údajů, definic apod., je pro problémovou výuku nevhodné.56 Podle Šimoníka (2003) by základními vlastnostmi problému mělo být to, že problémové úlohy vycházejí z reálných životních situací nebo na ně navazují; musí být přiměřené; problémová úloha žáka podněcuje k uvažování, hledání, zkoumání, či k dalšímu studiu.57 Pro řešení problémů lze využít jak práci skupiny, tak práci jednotlivců. Je žádoucí, aby učitel dokázal sestavit problémové úlohy pro skupiny i pro jednotlivce. U skupiny by mělo
52 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 81 – 82. Upraveno. 53 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 179. 54 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 22. 55 FISCHER, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praha 1997, s. 45. 56 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 23. 57 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 55. 28 být zaručeno, aby se každý člen skupiny musel podílet na úspěšném vyřešení problému. Modifikací problémové metody pro práci ve skupině je využití toho, že ve skupině bude „vedoucí“ skupiny, jenž bude znát podstatné informace a sám je pak musí předat ostatním členům své skupiny. Skupiny vyřeší každá sama za sebe zadanou problémovou úlohu, poté seznámí s výsledky ostatní skupiny. Dále se nabízí individuální řešení problému, kdy musí každý žák vymyslet řešení problémové úlohy. Další dílčí metody problémového vyučování jsou mj.: analýza případové studie, metody heuristické, metoda černé skříňky, metoda konfrontace, metoda paradoxů, úlohy samostatně sestavované a úlohy na předvídání.58 Skalková (1978) uvádí ve své studii různé využití problémové metody v praxi, a to právě ve výuce dějepisu, upozorňuje ovšem, že není třeba její návrhy doslova přejímat, každý učitel si může podle sebe modifikovat nabízený materiál.59
1. 2. 2. 2 Didaktické hry V úvodu je nutno si vymezit rozdíl mezi hrou a didaktickou hrou, tyto pojmy nelze zcela jednoznačně ztotožnit. Na rozdíl od hry v obecném pojetí je didaktická hra založena na řešení problémových situací, rozvíjí aktivitu, samostatnost a myšlení, a proto ji lze užít k učení.60 Didaktická hra prostupuje různými výukovými metodami, a je proto vhodné ji zařadit do výchovně-vzdělávacího procesu. Každá didaktická hra musí mít jasně předem stanovená pravidla. Didaktické hry by měl učitel volit podle tématu, vyspělosti žáků, jejich dosavadních znalostí a dovedností. Ne v každém kolektivu je každá hra proveditelná. Každá hra je pro dítě důležitá, nelze ji tedy opomíjet ani při výchovně-vzdělávacím procesu, jak je zcela patrné ze zásad velkého pedagoga Jana Amose Komenského a jeho požadavku na „školu hrou“. Systém školy hrou vychází z krátké divadelní hry Schola ludus, jejímž nosným tématem je předvádění znalostí a encyklopedických pojmů prostřednictvím dramatického pojetí.61 Navíc prostřednictvím herních situací se dají se žáky řešit i složité učební úlohy, neboť hra se pro ně stává silným motivačním stimulem, který je schopen značně zmobilizovat jejich kognitivní potenciál.62 Prvotním posláním hry je určitá činnost, téměř každou činnost lze pojmout jako hru a zároveň i organizovat jako soutěž. Hra jako soutěž už však odvádí pozornost od samotné hry, žák se soustředí spíše na výkon než na pobavení, odreagování. Ne každá hra by proto měla být pojímána jako soutěž.
58 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 84. 59 SKALKOVÁ, J.: Od teorie k praxi vyučování. Praha 1978, s. 68 – 75. 60 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 44. 61 KOMENSKÝ, J. A.: Veškeré Spisy J. A. Komenského. Didaktika česká a latinská. Informatorium školy mateřské. Brno 1913, s. 134 62 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 322. 29
Cílem didaktické hry je pobavit se, mít příjemný požitek ze hry, ale prvním a nejpřednějším úkolem je naučit se něco nového, pochopit daný problém. Kotrba a Lacina (2007) tvrdí, že by hry neměly nikdy nahrazovat samotný výklad učitele.63 Nejběžnější dělením her je na hry neinterakční (každý hráč hraje sám za sebe, výsledek není závislý na spolupráci, vzájemném ovlivňování jednotlivých hráčů) a interakční hry (hráči na sebe vzájemně působí, vědomě i nevědomě, zaměřeně i nezaměřeně, komunikují, vzájemně se dorozumívají a svým jednáním a postupy se ovlivňují).64 Podstatou a další specifikací hry mohou být různé atributy, např. hra je zábava, ale i poučení, hra je vystupování v rolích, hra je prožívání, hra je smyslem, hra je simulace, hra je poznání a sebepoznání, hra je mravní výzvou, hra je svoboda i řád.65
1. 2. 2. 3 Situační metody (též případové studie) Situační metody představují takové postupy, při nichž se vychází z nějaké konkrétní situace (události), kterou je nutno řešit. Problémová situace je dána tím, obvykle nejsou k dispozici všechny potřebné informace pro řešení, nebo se nezbytné informace postupně doplňují.66 Jsou to vlastně modelové situace vycházející z určitých reálných událostí, které je nutno vyřešit. Problémová úloha má zpravidla více řešení a často vyžaduje komplexní přístup, vědomosti z různých předmětů (s důrazem na mezipředmětové vztahy). Cílem je analýza předložené situace.67 Při realizaci této metody jsou žáci spíše statickými pozorovateli. Východiskem je přesný popis určité situace, doplněný schématy, obrazem, videozáznamem, úkolem žáka je najít, navrhnout principy, jak danou situaci uspokojivě řešit.68 Mohlo by se zdát, že tato metoda je praxi a v reálném životě žáka ne zcela dobře využitelná. Právě naopak. Pokud žák řeší modelovou situaci a dokáže uspokojivě dospět k vyřešení daného problému, je pak schopen vyřešit podobné problémové situace i v reálu. Výborně se tak formuje jeho osobnost, schopnost řešit problémy, což je ostatně také jednou z klíčových kompetencí Rámcového vzdělávacího programu. Průcha, Walterová, Mareš (2003) ale vidí také slabinu této metody, protože může dojít k zobecnění výsledků řešení.69 Situační metoda je vhodná i pro třídního učitele, neboť mu umožňuje vidět žáky i jako svébytné osobnosti, odhalit jejich názory.
63 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 97. 64 Tamtéž, s. 97. 65 NĚMEC, J.: Edukativní význam hry a zážitku v postmoderní společnosti. In: Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, s. 97 – 99. 66 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 44. 67 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 121. 68 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 62. 69 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 188. 30
1. 2. 2. 4 Inscenační metody (též metody hraní sociálních rolí) Na rozdíl od situačních metod, kdy je situace žákům prezentována, jsou při inscenačních metodách žáci vtaženi do prožívání situace, sami ztvárňují a představují určité osoby, činnosti atd. Tyto metody využívají prvků dramatického umění a mohou výrazně napomáhat zejména osobnostnímu a sociálnímu rozvoji žáků.70 Žák, který má menší sebevědomí a nerad se stává středem pozornosti, se může naopak zde více projevit, neboť nepředstavuje sám sebe, ale „někoho hraje“. Navíc je přirozené, že během svého života zastává jedinec několik sociálních rolí. Je vhodné, aby se žák naučil již předtím, než daná sociální role sama v životě přijde, jak se v určité roli chovat a jak jednat. Učitel by neměl žáky do hraní rolí nutit, žák by měl mít možnost roli odmítnout. Žáci se vžívají do určité role, kterou předvádějí, a tím hlouběji prožívají dané rozpory a uvědoměleji se pokoušejí hledat řešení konkrétního problému.71 Role je v podstatě učební úkol vyžadující od hráče (žáka) zpravidla vnější (chováním a jednáním uskutečněné) zobrazení určitého jevu, založené na vnitřní představě a prožitku daného jevu.72 Valenta (1996) upozorňuje, že tato metoda „dramatizuje“ určité téma, učivo předmětu, avšak často nevyžaduje diváka (a nemá jej v případě současného zapojení celé třídy). Může mít ovšem specifického diváka-pozorovatele, který má zpravodajský, pozorovatelský úkol.73 Podle Maňáka (2003) či Horáka (1981) můžeme rozlišovat různé stupně inscenace: strukturovaná inscenace, při níž účastníci znají jen popis výchozí situace a aktéři navíc rámcovou charakteristiku své role; nestrukturovaná inscenace, při níž účastníci i aktéři znají pouze popis výchozí situace a inscenace se rozvíjí podle individuálních strategií aktérů; a mnohostranná inscenace, při níž jsou všichni účastníci aktivními aktéry.74 V praxi provedené různé typy inscenací pomohou učiteli vyvodit, která z inscenací je pro něj či třídu nejvhodnější. Lze říci, že strukturovaná inscenace je nejsnáze proveditelná, neboť žáci přesně znají svoji roli. V případě nestrukturované inscenace jsou kladeny vyšší nároky, žák sice zná situaci, kterou by měl ztvárnit, ale už ne dopředu svoji roli, musí tedy více improvizovat. Nejvyšší úroveň má mnohostranná inscenace (mnohostranné hraní rolí), při níž jsou zapojeni všichni žáci skupiny, v nichž žáci ztvárňují dané inscenace. Pro učitele je tato metoda nejsložitější zejména na sledování aktérů.75
70 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 62. 71 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 45. 72 ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, s. 63. 73 VALENTA, J.: Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha 1996, s. 24. 74 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 325. 75 KOTRBA, T.; LACINA, L.: c. d., s. 130 – 131. 31
1. 2. 2. 5 Dramatická výchova Hledáme-li význam slova dramatický, drama, najdeme v encyklopediích či literárně- teoretických slovnících, že se jedná o literární druh založený zejména na přímých promluvách postav; divadelní hru, obvykle vážného obsahu; vážnou nebo vzrušující událost. Podle Kalhouse a Obsta (2009) je dramatizací názorné předvedení události či příběhu děje, převážně podle osobních představ aktéra. Je to vhodná metoda pro rozvoj kreativity, pro celkové psychické uvolnění žáků a posilování sociálních vazeb ve třídě.76 Němec se ve své studii v roce 2002 zmiňuje, že v oblasti mimoškolní výchovy tvoří hra nezanedbatelnou část vzdělávacího obsahu činnosti, tzv. zájmového vzdělávání, a v současných inovativních školách začíná být využíváno i hojně her didaktických a dramatických, na které se přestává nahlížet jako na činnost neužitečnou, zabírající čas na úkor vlastní výuky.77 Ačkoli nás od této myšlenky dělí deset let, je jasné, že didaktická a dramatická hra má v dnešních školách již své neopominutelné místo. Dramatická výchova je dnes již samostatnou pedagogickou disciplínou, která v procesu učení klade důraz na jednání a aktivitu, využívá přímého prožitku a vlastní zkušenosti v jednání, úzce souvisí s dramatickým uměním, neboť využívá jeho prostředků a postupů ke splnění cílů. To znamená vychovat člověka tvořivého, vnímavého, citlivého, empatického, schopného kontaktu a slovní i mimoslovní komunikace, člověka, který se umí orientovat v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích, který se umí rozhodovat a jednat svobodně a zároveň odpovědně.78 Cílem dramatické výchovy je, aby dítě bylo schopno orientovat se v sobě, vnímat skutečnost kolem sebe a porozumět jí, tvořivě řešit problémy, aktivně a odpovědně používat získané poznatky a dovednosti, jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu je prezentovat, respektovat názory druhých, soucítit s druhými lidmi, spolupracovat na společném díle, dovést toto dílo až do konce a nést za něj zodpovědnost.79 Velkým omylem je pojímat metody dramatické výchovy pouze jako zpestřující výuku, neboť mají výrazný motivační a edukační potenciál, zejména ve vztahu k obsahům spojeným se světem lidským, se světem lidských dějů, vztahů a hodnot.80 V každém okamžiku své práce, ale zejména na jejím počátku, si má učitel uvědomovat, že dramatické hry a improvizace nejsou určeny k předvádění, ale že jejich smyslem je vnitřní
76 KALHOUS, Z.; OBST, O. a kol.: c. d., s. 321. 77 NĚMEC, J.: Edukativní význam hry a zážitku v postmoderní společnosti. In: Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, s. 95. 78 PAVLOVSKÁ, M.: Dramatická výchova ve školní i mimoškolní činnosti. In: Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, s. 103. 79 Tamtéž, s. 105. 80 MARUŠÁK, R.; KRÁLOVÁ, O.; RODRIGUEZOVÁ, V.: Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Praha 2008, s. 19. 32 prožitek hráčů, získání osobní zkušenosti. Důležité tedy není to, co vidí přihlížející, ale to, probíhá uvnitř hráče, co prožívá, cítí a jak daná činnost formuje jeho psychiku.81 Bezpochyby jsou metody dramatické výchovy aktivizačním prvkem, při aktivním spolupodílení se na dramatizaci je zapojen žák jako celek, rozvíjí se jeho tvořivost, schopnost reagovat na určitou situaci a prožít ji. Improvizace utváří žákovu schopnost reagovat na běžné životní situace, k nimž si může vytvořit jistý postoj právě díky určité roli.
1. 2. 2. 6 Projektové vyučování Projekt znamená buď zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti nebo jejího výsledku (stavby, stroje, organizace a podobně), nebo též časově ohraničené úsilí směřující k vytvoření produktu nebo služby. Ze dvou předchozích charakteristik je spíše ta druhá bližší pojetí projektů ve výchovně- vzdělávacím procesu. Projektem může být jakákoli krátkodobá i dlouhodobá (od jedné vyučovací hodiny, přes celodenní, týdenní, ba dokonce celoroční projekty) činnost, avšak většího záběru, jíž žáci dosahují cílů výchovně-vzdělávacího procesu. Projekty mohou být realizovány ve skupině, každý žák může tvořit svůj vlastní projekt. Mohou být rozpracovány v rámci třídy, ročníku, ale i meziročníkově. Při takové práci se formují mezipředmětové vztahy i vztahy mezi věkově nestejnými skupinami či žáky.82 Žáci při projektovém vyučování řeší komplexnější problémy, získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů ze školní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného či slovesného produktu. Projektové vyučování se často realizuje v alternativních školách.83 Jedním ze zakladatelů tohoto způsobu práce ve školách byl W. H. Kilpatrick.84 Již na přelomu 19. a 20. století v USA navrhoval takový způsob výuky, který vyžaduje po žácích, aby s pomocí učitele řešili určitý úkol komplexního charakteru (projekt), který buď přímo vychází z praktických potřeb, nebo je alespoň s praxí úzce spojený. Předložený úkol musí být pro žáky zajímavý a významný, aby se s jeho řešením identifikovali, proto jej i se zájmem řešili. Projektová metoda u nás byla zaváděna poměrně brzy, v některých pokusných školách – např. ve Zlíně – již ve třicátých letech 20. století.85 Valenta (1993) uvádí Kilpatrickovo řešení projektu. Nejprve je třeba zpracovat záměr projektu, druhou fází je zpracovat plán provedení projektu, účast žáků, nutné pomůcky. Třetí
81 MACHKOVÁ, E.: Metodika dramatické výchovy. Praha 1992, s. 25. 82 Průběh např. na
86 VALENTA, J. A KOL.: Pohledy, projektová metoda ve škole a za školou. Praha 1993, s. 6. Zpracování výukového projektu („Projekt Pravěk“), viz např.
2. Organizační formy vyučování
Pedagogika se zaměřuje nikoli pouze na bezděčné, spontánní učení, ale především na učení organizované, jehož formy se při vývoji školství měnily. Pod pojmem organizační forma výuka se zpravidla chápe uspořádání vyučovacího procesu, tedy vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování.90 Lze říci, že toto jsou podmínky vnější, je nutno zvážit i vnitřní podmínky, protože každá z rozmanitých organizačních forem vytváří svébytný svět vztahů mezi žákem, vyučujícím, obsahem vzdělávání i vzdělávacími prostředky.91 Chápání organizačních forem jako vnější stránky podle Průchy, Walterové a Mareše (2003) vnímá organizační formy z hlediska komplexního systémového pojetí řízení a uspořádání výuky v určité vzdělávací situaci.92
2.1 Charakteristika a klasifikace organizačních forem výuky
Chce-li učitel využívat různých výukových, především aktivizačních metod, musí tomu také přizpůsobit organizaci vyučování. Průcha (2002) uvádí, že čas vyučování je využíván pro učení žáků velmi intenzivně, ale otázkou je, zda efektivně.93 Vyplatí se věnovat pozornost různým organizačním formám, jejich vývoji, rozšíření i použitelnosti v současné škole. Spojení organizačních forem s vhodnými metodami je totiž klíčem ke splnění cílů výuky.94 Jakou metodu a jakou organizační formu při vyučování zvolit, to je úkolem pro učitele, který musí brát v úvahu především věk žáků, jejich dosavadní schopnosti a dovednosti, časovou dotaci, prostorové podmínky a mnohé další faktory, které výchovně vzdělávací proces ovlivňují. To uvádí ve své studii také Švarcová (2005), která připomíná i další činitele ovlivňující výběr metod a forem výuky. Model organizační formy vyučování zahrnuje činnost učitele, žáků, strukturu učiva, věcné prostředky, jejich uspořádání v prostoru a čase, řízení vyučování – určení vazeb a informačních toků.95 Maňák (1995) ve své práci uvádí podrobně rozpracovanou klasifikaci organizačních forem výuky, navíc s přihlédnutím k tomu, čím se třídění řídí, souhrnně můžeme rozdělit formy výuky podle: vztahu k osobnosti žáka; charakteru výukového prostředí; délky trvání.
90 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 293. 91 Tamtéž, s. 293 – 294. 92 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 148. 93 PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. Praha 2002, s. 328. 94 KALHOUS, Z.; OBST, O. A KOL. c. d., s. 294. 95 ŠVARCOVÁ, I.: Základy pedagogiky. Praha 2005, s. 159. 35
Pro vymezení organizačních forem výuky se dají vzít v úvahu zejména dvě hlediska, a to s kým a jak žák pracuje a kde žák pracuje (níže vybrané formy budou dále zmíněny):96 frontální (hromadné) vyučování individuální vyučování individualizované a diferencované vyučování skupinové a kooperativní vyučování samostatná práce žáků exkurzní vyučování
2. 1. 1 Frontální (hromadné) vyučování Hromadné vyučování se začalo používat na přelomu 16. a 17. století a je dodnes obecně nejrozšířenější organizační formou výuky. Připomínáme, že to byl J. A. Komenský, kdo pro realizaci jednoho ze svých hlavních požadavků na univerzální pojetí vzdělávání „učit všechny všemu“ vytvořil didaktický systém založený právě na hromadném vyučování.97 Frontální (hromadná) výuka se realizuje prostřednictvím vyučovací jednotky – vyučovací hodiny, jejíž časové omezení se může jevit jako nevhodné při použití „netradičních“ metod výuky. Z důvodu velké efektivnosti hromadného vyučování je však patrné, proč se tato forma výuky udržela až dodnes. Zejména v případě, že se učitel neomezí pouze na tuto organizační formu, ale zařazuje různé inovativní prvky. Při hromadné výuce lze také dosáhnout velmi dobrých výsledků, zejména pokud se jedná o zvyšování měřitelné úrovně znalostí a dovedností jednotlivých žáků. Také náklady na hromadnou výuku nejsou velké.98 Hromadná výuka má však také určitá omezení, za negativní skutečnost se v současné době považuje to, že učitel vidí ze svého místa vpředu u tabule třídu – skupinu žáků – spíše jako jeden celek, ovšem při současném běžném počtu žáků si svůj význam podrží i nadále.99 Někteří pedagogové rovněž, zejména reformní, již na přelomu 19. a 20. století vyčítají hromadné výuce zejména to, že jednotlivé předměty jsou vyučovány zcela nezávisle na sobě, bez mezipředmětových vazeb, to lze samozřejmě odstranit právě použitím rozmanitých aktivizačních metod výuky (např. projektová výuka toto zcela vylučuje). Další nevýhodou je, že jsou při hromadné výuce žáci spíše pasivní, učitel předává veškeré informace. Navíc v případě, že žák musí nepřetržitě 45 minut poslouchat učitele či zapisovat, je jasné, že pozornost žáka bude velmi rychle klesat. Proto je nutné promyšleně střídat činnosti i metody. 2. 1. 2 Individuální vyučování
96 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 294. Upraveno. 97 Tamtéž, s. 295. 98 Tamtéž, s. 297. Traduje se zásada, že „dobrému učiteli stačí tabule a křída, špatnému nepomohou ani ty nejnákladnější výukové prostředky“. 99 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 66. 36
Odlišné od hromadného (frontálního) vyučování je vyučování individuální, které se jako nejstarší forma výuky používalo již ve starověku a středověku, běžně se používá i dnes. Solfronk (1991) tuto formu vyučování charakterizuje následovně: žáci jsou pravidla shromážděni v jedné místnosti, avšak jsou různého věku, různé úrovně vědomostí, také jejich počet je různý; jeden učitel řídí činnost jednoho i více žáků, každý žák pracuje individuálně, nijak nespolupracují; učivo je stanoveno pro každého žáka zvlášť, nejsou žádné společné učebnice ani jiné prostředky sdělování učiva; doba vyučování je volná, není přesně omezena v časových jednotkách; rozmístění žáků a věcných prostředků je volné.100 Jako individuální výuku lze pojímat rovněž různé vzdělávací kurzy, zejména jazykové. Často se tato forma výuky používá například při doučování žáků, ale zejména v kroužcích, základních i jiných uměleckých školách. Výhodou je, že učitel při vynaložení poměrně malého úsilí dosahuje velmi intenzivních výsledků, neboť se věnuje menšímu množství žáků, resp. jedinému.101 Některé základní školy nabízejí (a to zejména žákům vyšších ročníků) k intenzivnějšímu rozvíjení jejich specifických vloh a individuálních zájmů volitelné či nepovinné předměty a zájmové kroužky.102 Individuální vzdělávání se často využívá též při vzdělávání žáků se zdravotním postižením, nebo při vzdělávání svých dětí rodiči.103
2. 1. 3 Individualizované a diferencované vyučování V prvé řadě je nutno upozornit, že individuální vyučování není totéž co individualizované. Dalo by se říci, že individualizované vyučování může probíhat hromadně, s přihlédnutím k tomu, že každý žák je individualita a má pro svoji práci specifické potřeby, aby se mohl samostatně a tvořivě rozvíjet. Požadavky na individualizaci přicházejí od psychologů a mají své filosofické zdůvodnění, viz např. pragmatismus J. Deweyho.104 Podle Encyklopedického slovníku (1993) je pragmatismus americký filosofický směr, který se zaměřuje na efektivní řešení problému, pojímající pravdu jako praktickou hodnotu a užitečnost pro jedince.105 Vyjdeme-li z této definice, lze chápat výuku jako proces individuálního pojímání a přijímání pravdy, tedy
100 SOLFRONK, J.: Organizační formy vyučování. Praha 1991, s. 20. 101 KALHOUS, Z.; OBST, O. a kol.: c. d., s. 295. 102 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 146. 103 ŠVARCOVÁ, I.: Základy pedagogiky. Praha 2007, s. 159. 104 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 175. John Dewey (1859–1952), americký filosof. 105 Kol. autorů. Encyklopedický slovník. Praha 1993, s. 866. 37 individualizovaného přístupu k potřebám, jež má každý jedinec specifické, aby mohl přijímat pravdu, resp. poznávání skutečnosti. Základním pojmem pragmatické pedagogiky je zkušenost získaná individuální praxí. Osobní zkušenost poskytuje motivy, rozvíjí zájmy a pomáhá odhalovat a řešit problémy.106 Důraz na individualizaci je kladen v reformní daltonské škole (podle experimentální školy v americkém Daltonu), kde každý žák sám zodpovídá za svůj program práce, má přesně vymezeny výsledky, jichž má dosáhnout. Na základě samostatné činnosti dosahuje osobních zkušeností. Otázkou však je (a to je také velkou výtkou pro školy s koncepcí Daltonského plánu), nakolik je žák schopen být dostatečně aktivní, zodpovědný a cílevědomý.107 Požadavek na individuální přístup učitele k žákovi nemají dnes již pouze tzv. reformní školy. Takovýto přístup by měli respektovat všichni učitelé, například za použití různých, zejména aktivizačních metod výuky. S problematikou individualizace vyučování souvisí také jeho diferenciace. Již v období reformismu se prováděly pokusy třídit žáky podle inteligenčního kvocientu a dalších ukazatelů do různých skupin, zpravidla na velmi dobré, průměrné a slabé. Tato diferenciace se neosvědčila a byla kritizována pro svoji selektivnost.108 Každý – i bystrý a nadaný – žák potřebuje přístup ve výuce podle svých individuálních schopností. Kalhous, Obst (2009) uvádějí, že formy práce lze dělit na základě vnější diferenciace (např. třídy s rozšířenou výukou jazyků, matematiky, tělesné výchovy apod.; třídy „A“ a „B“, kdy ve stejném ročníku jsou v jedné třídě nadanější žáci; žáci základní školy přecházejí na víceletá gymnázia) nebo vnitřní diferenciace (např. práce ve skupinách; nadanější žák působí jako vůdce skupiny; domácí úkoly; volitelné předměty aj.).109 Různé způsoby diferenciace využívají také alternativní školy, jako například experimentální „škola bez ročníků“, v níž jsou žáci rozděleni nikoli podle ročníků, ale právě podle svých vzdělávacích potřeb, zájmů a schopností, kdy namísto třídy jsou vytvořeny tzv. pracovní skupiny žáků, což je totožné s Jenským plánem německého pedagoga Petera Petersena, jenž již v roce 1923 začal budovat reformní „pracovní školu“ v Jeně.110 Tento systém také více odpovídá běžné skutečnosti a praxi, neboť škola je jediné místo, kde se člověk ve své pracovní skupině setkává výhradně s vrstevníky.
106 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 175. 107 PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha 1996, s. 31. 108 ŠVARCOVÁ, I.: c. d., s. 164. Tento postup rozdělení žáků je v dnešní školské praxi nemyslitelný, přihlédneme-li k požadavku na integraci žáků do běžné třídy, v níž žák pracuje stejně jako třída, ovšem je zohledňován např. podle individuálního vzdělávacího plánu, má svého asistenta apod. 109 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 79 – 80. Srovnej: PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 96. Peter Petersen (1884 – 1952), německý pedagog. 110 PRŮCHA, J.: Alternativní školy. Praha 1996, s. 30. 38
Skalková (1978) shrnuje poznatky takto: princip individualizace spočívá v tom, že práce je přizpůsobena každému žáku na základě poznání jeho možností a zájmů. Jejím smyslem je vytváření takových didaktických situací, které každému žákovi umožní optimální možnosti pro vlastní učení a vzdělávání. Z hlediska diferencovaného přístupu k žákům ve vyučování je nezbytné uvažovat i o rytmu a tempu práce různých žáků. Důležité jsou proto podmínky, v nichž se žák učí (tedy výběr přijatelných metod a forem výuky).111
2. 1. 4 Skupinové a kooperativní vyučování Jen promyšlená práce žákovských skupin může přinést kýžené výsledky, samoúčelné dělení žáků do skupin je zbytečné a neefektivní. Maňák (1995) tvrdí, že plánovité přeskupování žáků ve třídě v různě velké skupiny odpovídá cílům demokratické pedagogiky a školy, poněvadž se tak realizuje vnitřní diferenciace, individuální přístup k žákům a žáci se vedou ke schopnosti kolektivní spolupráce i k individuální odpovědnosti.112 Tato forma učení dokáže (pokud je vhodně použita) řešit nedostatek součinnosti žáků a jejich vzájemnou spolupráci, která je předpokladem skutečného sociálního učení.113 Samozřejmě i tento způsob organizace výuky má své kořeny v reformní pedagogice, již na rozhraní 19. a 20. století se objevují první počátky skupinových forem práce ve spojení se socializací vyučování. Nejvýznamnějším představitelem tohoto hnutí byl Američan John Dewey, který vycházel z předpokladu, že skutečným nositelem vzdělávacího procesu je dětská skupina. Z našich pedagogů teoretizujících v rovině skupinového vyučování jmenujme Jarmilu Skalkovou, která podrobně rozpracovala teoretická východiska skupinového vyučování a ověřila je i empirickými výzkumy.114 Skupinové vyučování využívá sociální vztahy mezi žáky jako nedílné aspekty reálné výchovně-vzdělávací situace. Vytváří interaktivní situace, a tak podporuje příznivou atmosféru pro učení žáků. Skupinovým vyučováním chápeme takovou organizační formu, kdy se vytvářejí skupiny žáků (tří až pětičlenné) spolupracující při řešení společného úkolu.115 Pro rozdělení třídy do skupin se mohou použít různá hlediska, mimo jiné druh činnosti, obtížnost činnosti; zájem žáků, jejich pracovní tempo; dovednost spolupracovat aj.116 Skupinové vyučování je podle Kořínka (1984) možné chápat z různých hledisek, buď jako prostředek diferenciace žáků (homogenní skupiny podle prospěchu, nadání, schopností i zájmů žáků), nebo jako prostředek rozvíjení aktivity žáků (heterogenní skupiny).117
111 SKALKOVÁ, J.: Pedagogika a výzvy nové doby. Brno 2004, s. 132. 112 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 47. 113 ŠVARCOVÁ, I.: c. d., s. 166. 114 Tamtéž, s. 166. 115 SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. Praha 2007, s. 208 a 224. 116 KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 303 39
Poněkud zarážející jsou závěry, ke kterým došla studentka Jana Mokrá (nyní již absolventka Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze), jež měla možnost nahlédnout do hodin dějepisu v nejmenované základní škole. O angažovaném, radostnými pocity provázaném učení zde nemůže být řeč. V hodinách převažovalo učení pasivní, mechanické, pamětní, vedoucí pouze k formálním vědomostem, bez hlubšího zásahu citových sfér, bez zanechání výraznější stopy v sortimentu zážitků dne, bez možnosti jakkoli se samostatně aktivněji projevit, tvořivě realizovat. Nelze pak mluvit ani o trvalých, v životě pružně využitelných vědomostech. Učitelka pak reaguje slovy, že „experimenty, co dělali v Obříství nebo pan kolega Kotal, to jsou nesmysly, viděla jste, jak to dopadlo. Děti se nic nenaučí, mají v tom akorát zmatek. Čím míň se toho na děti zkouší, tím líp. Děti potřebují mít jasno, co se po nich chce… Skupinová práce? To bylo chvilku povinné, ještě za režimu, ale odstoupilo se od toho, protože se zjistilo, že pracoval stejně vždycky jenom jeden žák. My tady učíme takhle, osvědčeně a funguje nám to.“118 Můžeme jen doufat, že takových učitelů v praxi žáci mnoho nepotkají, ale je také sporné, zda studentka neměla „za úkol“ hledat ve výuce pouze chyby. Autorka článku se bohužel nezaměřila na výuku dějepisu, ale kritiku jedné učitelky, a toho by se jistě měl dobrý autor článku, jenž chce přinést pohled na výuku dějepisu, vyvarovat. Zajímavý je pak také článek, resp. dopis ředitele Základní školy Opatovice nad Labem Hynka Kalhouse, jenž reaguje dosti ostře na závěry Jany Mokré.119 Přesně opačný pohled na věc nabízí v Učitelských novinách Homerová (2010), která vyzdvihuje, že ve skupinách se mohou řešit i současná témata, například členové skupin mohou sledovat formy terorismu v minulosti a jeho současný vývoj, politiku jednotlivých politických stran v naší zemi. Na našich školách je tato forma práce vhodná spíše pro seminární nebo projektovou výuku. Pro skupinovou práci jsou motivující ta témata, která si studenti podle svého zájmu volí. V tomto případě je někdy lépe, aby jim učitel předložil několik okruhů, které odpovídají jejich věku, intelektuální vyspělosti a zaměření školy.120 Skupinová výuka jako výrazný aktivizační prvek umožňuje také věnovat zvýšenou pozornost vzájemné komunikaci a kooperaci žáků a plnit některé další úkoly vzdělávání, které již přesahují tradiční představy o cílech spočívajících pouze v oblasti vědomostí a dovedností.
117 KOŘÍNEK, M.. c. d., s. 149 – 150. Podrobné členění třídy na menší jednotky uvádí Maňák (1995): oddělení (dva až tři žáci, podle prospěchu, podle jednotlivých řad lavic, podle jiných hledisek – pohlaví, zájmu, úkolů apod.); stejně velké skupiny (tři až pět žáků, skupiny řeší stejné úkoly, žáci ve skupině pracují na stejném úkolu, žáci ve skupině řeší dílčí části jednoho úkolu, skupiny řeší různé úkoly), různě velké skupiny (v rámci třídy, v rámci školy – tzv. týmová výuka) a partnerské skupiny (dva žáci). MAŇÁK, J.. Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 47. Srovnej: KALHOUS, Z.; OBST, O.: c. d., s. 304. Podstatou týmové výuky je spolupráce více učitelů v rámci flexibilních žákovských skupin. Srovnej: PRŮCHA, J.: Alternativní školy. Praha 1996, s. 43. Určitá integrovaná témata učiva jsou vyučována několika učiteli současně. 118
Takto pojatý přístup k práci se skupinami se označuje kooperativní výuka.121 Navíc při kooperativním učení žáci nerozvíjejí pouze vědomosti, ale také své sociální dovednosti a klíčové kompetence. Kooperativní vyučování má podle Fishera (1997) svoji formu také v takzvané výuce prostřednictvím spolužáků podle myšlenky J. A. Komenského: „Qui docet, divit.“ – „Kdo učí jiné, učí sebe.“ Fisher tvrdí, že není lepší cesty, jak se něco dobře naučit, než to vyučovat, protože žák pomáhající jinému žáku může své dovednosti uplatňovat cíleně, doplňuje své vědomosti, vyplňuje mezery, nalézá nové významy a rozšiřuje svůj rámec. Navíc mu to pomáhá více porozumět procesu učení.122 Kooperativní vyučování není totéž co skupinová práce, práce ve skupině neznamená nutně, že žáci budou kooperovat, tedy spolupracovat a spolupodílet se na dosažení výsledku. Zde je možné nalézt i některá úskalí takového způsobu práce. Např. Kasíková (2001) uvádí, že někteří žáci nemusí pracovat rovnoměrně, je zde otázka, zda si dokážou zorganizovat práci, skupiny jsou hlučné, neprobere se příliš mnoho učiva aj.123 Skupinové a kooperativní učení je pro žáky pomůckou do praktického života, neboť jen takový jedinec, který je schopen zhostit se své sociální role, umí respektovat jiné jedince a spolupracovat s nimi s pozitivními výsledky, je uplatnitelný ve většinové společnosti.
2. 1. 5 Samostatná práce žáků Pro pojem samostatnost můžeme použít např. synonymum nezávislost. Skutečně je žák nezávislý na učiteli? Samostatnost ve výchovně vzdělávacím procesu lze chápat jako schopnost žáka aktivně, uvědoměle a tvořivě pracovat a plnit úkoly vymezené učitelem. Maňák (1995) samostatnou práci žáků charakterizuje jako vyšší úroveň aktivity, při níž žáci získávají vědomosti a dovednosti vlastním úsilím, relativně nezávisle na cizí pomoci a vedení. Samostatná práce má i podíl při úspěšném zvládnutí heuristické výukové metody. Z hlediska metodického rozlišuje Maňák (1995) také tři stupně samostatnosti: samostatně reproduktivní, reproduktivně kritický a stupeň tvořivý.124 První stupeň je nejméně náročný na žákovy schopnosti, žák v podstatě reprodukuje, je schopen zopakovat myšlenky, se kterými se ztotožnil, druhý stupeň už vyžaduje jistou intelektovou kapacitu, neboť žák pouze nepřijímá myšlenky, ale dokáže je kriticky zhodnotit a posoudit. V posledním stupni samostatné práce je žák sám schopen tvořit závěry, k nimž ho dovedl průběh jeho práce.
121 KALHOUS, Z.; OBST, O..: c. d., s. 303. Srovnej: PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: c. d., s. 107. 122 FISHER, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praha 1997, s. 104. 123 KASÍKOVÁ, H.: Kooperativní učení a vyučování. Praha 2001, s. 81 – 84. 124 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 22. 41
Samostatná práce žáka není možná bez jeho aktivity a alespoň určité míry tvořivosti. Jako propojenou soustavu determinantů chápe tvořivost, aktivitu a samostatnost i Maňák (1995).125 Výraznou podporu má samostatnost žáka zejména u škol pracujících podle Daltonského plánu, mezi jehož principy patří osobní zkušenost na základě samostatné činnosti žáka.126 Samostatnou prací rozumíme práci, při níž žák koná nějakou vnější činnost, ale také práci duševní, myšlenkovou. Vedoucí úloha učitele při samostatné práci není potlačena, projevuje se především v tom, že učitel žáky připravuje na různé formy samostatné práce. Učitel, který připravuje žáky na schopnost samostatně (tvořivě a aktivně) pracovat, by měl podle Kořínka (1984) při zadávání samostatné práce vymezit cíl a téma, čas na zpracování úkolu, objasnit, jak formulovat závěry, ponechat i možnost samostatného hledání cesty.127 Nejběžnější samostatnou prací jsou referáty, jež mohou mít pouze písemnou podobu, jako efektivnější se jeví referáty, jejichž písemnou podobu žák okomentuje při prezentaci před třídou. Je to jeden ze způsobů, jak žáky připravovat na praktický život. Referáty a prezentace umožňují žákům vyhledávat a třídit informace, kriticky je hodnotit, naučí se pracovat s technikou, vystoupit před publikum a prezentovat své názory. Možným způsobem samostatné domácí práce žáků základních škol mohou být i tzv. absolventské práce žáků, jež mají velmi zjednodušenou podobu ročníkových prací středních či vyšších stupňů škol. Velmi dobrou zkušenost s absolventskými pracemi mají například v Základní škole Velehrad, okres Uherské Hradiště, či v Základní škole Kunovice, U Pálenice 1620, okres Uherské Hradiště, kde absolventské práce vypracovávají nejen žáci devátých tříd, ale také žáci pátých ročníků. Škola tak ověřuje nejen žákovské znalosti, ale především schopnosti a dovednosti poznatky uplatnit v praxi.128 Specifickým druhem samostatné práce je také samostatný domácí úkol, jehož funkcí je jednak procvičení, upevňování a prohlubování získaných vědomostí, jednak rozvíjení schopností a utváření dovedností a jim dopovídajících návyků. Zárukou úspěšné samostatné domácí práce je důsledné dodržování zásady přiměřenosti, protože domácí úkol musí odpovídat rozumovým schopnostem žáků a být konstruován tak, aby probouzel a rozvíjel jejich zájem o předmět, a tím je vedl k aktivitě, samostatnosti i ke snaze uplatnit své poznatky získané zadáváním různorodých domácích úkolů.129 Každý domácí úkol má navazovat na
125 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 89. Na vyšších stadiích rozvoje osobnosti se uvědomělá aktivita stává součástí samostatné práce a spolu s ní vytváří předpoklady i k tvůrčí činnosti žáků. 126 PRŮCHA, J.: Alternativní školy a inovace ve vzdělání. Praha 2001, s. 44. 127 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 143 – 144. 128 Systém a zkušenosti pedagogů a žáků např. na
2. 1. 6 Exkurzní vyučování Jestliže má učitel splnit zásadu (princip) spojení školy se životem, může se pro učitele objevit řada úskalí. Dějepis je natolik specifickým předmětem, že jeho přiblížení skutečnosti a současnému životu je velmi nesnadné, ne-li u některých témat přímo nemožné. Nahlédnout v reálu děje, které probíhaly před staletími, rovněž není možné (autentické záběry historických událostí můžeme najít nejdále do 19. století, což je doba tristně krátká). Kořínek uvádí, že exkurze je taková organizační forma vyučování, kdy učitel se žáky odchází ze školy na místo, kde mají získat nové dojmy, bezprostředně pozorovat v přirozené situaci předměty a jevy, které nemohou dobře poznat ve škole. Při exkurzi se uplatňuje celá řada metod – vyprávění, demonstrační, názorné, samostatná práce, problémová metoda aj.135 Přínosným pro dějepisné učivo je proto exkurzní vyučování, jež alespoň díky replikám či archeologickým nálezům umožní historii žákovi přiblížit. Dějepis pak ovlivňuje především
130 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 145. 131 JULÍNEK, S. a kol.: c. d., s. 153. 132 MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, s. 49. 133 Tamtéž, s. 89. 134 KOHOUT, K.: Základy obecné pedagogiky. Praha 2007, s. 25. 135 KOŘÍNEK, M.: c. d., s. 141. 43
žákův hodnotový systém, neboť jak praví přísloví Historia, magistra vitae, jen člověk poučený historií je schopen neopakovat stejné chyby v budoucnosti. Exkurze do muzea, galerie či archivu seznamuje žáky zejména s prameny hmotné, ale i písemné povahy. Kromě institucí určených ke shromažďování a uchovávání pramenů hmotných můžeme navštívit v rámci exkurze také hmotné památky jako takové (hrady, zámky a jiné objekty, městské památkové rezervace, archeologická naleziště aj). Specifickým druhem památek hmotných jsou takové, které jsou „uměle“ vytvořeny (skanzeny). Jako nejvhodnější právě pro výuku regionálních dějin se jeví využití návštěvy místních muzeí či galerií, ale také hradů, zámků a městských rezervací v okolí.136 Pro výuku regionálních dějin lze využít také vzpomínek pamětníků – je možno pak uspořádat besedu s pamětníkem, což je další aktivizační prvek ve výuce. Nejen světové dějiny je pak možno žákům přiblížit prostřednictvím zahraničních exkurzí – například exkurzí do bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi.137 Jakákoli exkurze by neměla být pouhým samoúčelným „výletem někam“, ale měla by být promyšleně zařazena do výchovně-vzdělávacího procesu a žáci by měli mít předem jasně rozvržený plán, zadané úkoly, jejichž vypracováním pak společně dospějí při další výuce k určitému cíli. Exkurze by měla započít teoretickou přípravou ve škole a shromažďováním informací, které si žák při vlastní exkurzi více prohloubí. Jen taková exkurze, která žákovi přinese uplatnitelné poznání, nové dovednosti a schopnosti, má smysl.138
Závěrem této kapitoly je nutno poznamenat, že každá výuková metoda, zejména aktivizační, musí být zvolena promyšleně s ohledem na organizační formu výuky. Zkušenosti nelze získat jinak než praxí, ale také hlubším studiem různých odborných publikací vztahujících se k tomuto tématu.139 Různé výukové metody pomáhají při různých organizačních formách výuky k efektivní realizaci výchovně vzdělávacího procesu. Vlastní výuka je dosti náročným procesem, který klade na každého učitele velmi vysoké požadavky, přihlédneme-li také k tomu, že učitel „jen neučí“, ale má na starosti různé administrativní úkony. Je nutné si uvědomit, že kvalitní učitel se nepozná pouze podle toho, zda jeho žáci mají výborný prospěch, ale – jak je také podstatným prvkem v dnešním moderním pojetí
136 JULÍNEK, S. a kol.: c. d., s. 156. Jmenujme namátkou nejbližší místa využitelná pro exkurzní výuky regionálních dějin zaměřených na zkoumanou oblast: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a jeho pobočky, Topolná – památkové domky, Staré Město – Památník Velké Moravy, hrad Buchlov, zámek Buchlovice, sakrální stavby ve většině měst aj. 137 Zde je splněna navíc i snaha o výuku v rámci více předmětů spojením návštěvy Osvětimi například se zastávkou v Krakově (propojení předmětů dějepis, zeměpis, výchova k občanství či výtvarná výchova). 138
45
3. Souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město
Všechna tři města tvoří v rámci regionu Slovácko velmi svébytnou oblast. Tato města jsou srdcem Slovácka, kraje pohostinného, plného folkloru, dobrého jídla a pití.140 Vzhledem k tomu, že se města vyvíjela v tak těsné blízkosti, je zřejmá jejich kulturně-historická i politická příbuznost. Města v současnosti neodděluje žádná urbanistická mezera, hranice pozemků jsou patrné pouze z katastrů, a proto se též hovoří o souměstí či trojměstí. Uherské Hradiště je největší rozlohou i počtem obyvatel (navíc jsou započítáni obyvatelé městských částí Štěpnice, Mařatice, Sady, Míkovice, Vésky, dále jsou obcí s rozšířenou působností pro obce Podolí a Popovice). Následují Kunovice a Staré Město, jež mají přibližně stejný počet obyvatel, ne tak rozlohu.141
3. 1 Geograficko-historická charakteristika regionu Uherskohradišťsko
Tato podkapitola nabízí stručné zeměpisné začlenění souměstí, resp. regionu, do nějž spadá, do širšího kontextu České republiky. Historický náhled souměstí přinášejí další samostatné kapitoly – jelikož jde o tak blízká města, je zřejmé, že jejich dějiny se budou prolínat a historické události významně ovlivňovaly dění v té či oné obci závisle na ostatních obcích (napříště bude používán častěji název „obce“, zejména při zmínkách starších, než je rok 1990, jelikož Kunovice a Staré Město neměly po celou dobu své existence status města).
140 Dnes již můžeme hovořit o městech, neboť Uherské Hradiště má tento status již od svého založení 1257 králem Přemyslem Otakarem II., resp. 1258. Staré Město a Kunovice byly často majetkem jiného panství i samostatnými obcemi, ve 20. století byly sloučeny s městem Uherské Hradiště, počátkem 90. let 20. století se městské části odtrhly od centrálního Uh. Hradiště a posléze získaly samostatnost (Kunovice osamostatněny k 1. lednu 1991, v roce 1997 pak byly vyhlášeny městem); Staré Město se pak na základě lidového referenda odloučilo od Uherského Hradiště v roce 1990, městem bylo vyhlášeno 1997. Viz
Uherskohradišťský region patří do Zlínského kraje.142 Uherskohradišťský okres leží v nejjižnější části Zlínského kraje s převažujícím nížinným topografickým charakterem (nejvyšším vrcholem v katastru souměstí je vrchol Rovnina s nadmořskou výškou 230 m), průměrná nadmořská výška je 170 – 200 m n. m., je proto velmi úrodný. Území je začleněno do povodí řeky Moravy a jejího levostranného přítoku Olšavy, které dříve každoročně naplaveninami zúrodňovaly půdu, ale bohužel také páchaly značné škody při jarním tání či při letních povodních.143 Ze dvou stran (západ a dále na východ) je region chráněn vrcholky Chřibů a Bílých Karpat.144 Zeměpisně spadá do Dolnomoravského úvalu a sousedí se Slovenskou republikou, jejíž blízkost znamená též velké kulturně-historické determinování prostoru na obou stranách hranice. Jelikož toto území leželo, dá se říci, v srdci Velkomoravské říše a při jantarové stezce vedoucí v tomto prostoru podél řeky Moravy, je také kulturně-historickým centrem regionu. Bylo by však jistě nesprávné zmiňovat pouze tyto tři obce jakožto jediného nositele kulturně- historického významu regionu. Uherskohradišťský okres je bohatý na místa, osobnosti i události výrazně ovlivňující celostátní, ba i mezinárodní historický vývoj. Není však možné vše obsáhnout v jedné práci, tato práce si navíc klade za cíl nástin historického vývoje pouze souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město (a především využití regionálních dějin a různých výukových metod při výuce dějepisu). Alespoň tedy výčtově jsou to nejznámější lokality: Uherský Brod a zdejší Muzeum J. A. Komenského.145 Velehrad a Modrá u Velehradu s replikou nejstaršího kamenného kostelíka a archeoskanzenem.146 Hrad Buchlov a zámek Buchlovice jistě nelze opomenout.147 Z novodobé historie pak lze připomenout Zlín a tzv. Baťovy domky.148 Z osobností jsou to pak například již zmiňovaný J. A. Komenský, rod Baťů a mnohé další osobnosti spojené s různými profesemi.149
142 Aktuální počet obyvatel kraje uvádí Český statistický úřad k 31. 3. 2012 588 652 obyvatel, zaujímá plochu 3 964 km2 (viz
3. 2 Nástin historického vývoje Kunovic
Z pohledu současného jsou Kunovice dynamicky se rozvíjejícím městem s bohatou historickou a kulturní tradicí, jež nabízí svým občanům i návštěvníkům pestré vyžití kulturní i sportovní.150 Nalezneme dvě základní školy, dvě školy střední a také jednu vysokou (soukromou), továrnu na výrobu letadel a jiné další firmy.151 Místo, kde leží dnešní Kunovice, bylo osídleno již v pravěku, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. První literární zpráva o archeologických nálezech v Kunovicích je datována rokem 1896, kdy byly zveřejněny nálezy, které učinil první jménem známý „archeolog“ Kunovic Jan Kučera.152 V 19. století lidé také nacházeli různé úlomky mamutích kostí, klů a zubů, když těžili cihlářskou surovinu.153 Skutečnými archeology, kteří se věnovali kunovickému prostoru, pak byli mj. Antoš Horsák a pochopitelně Vilém Hrubý.154 Paleolitické nálezy pazourkových nástrojů dokazují podle Horsáka (1942) nejstarší osídlení lokality.155 Neolitické osídlení pak dokazují nálezy kamenných nástrojů (sekyrky, sekeromlaty aj.) a tzv. moravské malované keramiky.156 Nový typ keramiky pak přinesla kultura lidu zvoncovitých pohárů, jejichž osídlení dokládají nálezy keramiky, ale také hrobů, a sice kosterních i žárových.157 Kromě běžných nálezů nástrojů, úlomků keramiky a kosterních pozůstatků zvířat byl velkým objevem nález pravěkých hrobů muže a ženy s vybavením, jež archeologové Houšťová a Ondráček zařadili do únětické kultury.158 Samozřejmě i v Kunovicích nacházeli archeologové pod vedením V. Hrubého doklady o osídlení v době železné – jeden ze žárových hrobů obsahoval mj. i železný nůž.159 Přibližně
150 LUTTERER, I.: Zeměpisná jména Československa. Praha 1982, s. 166. Název obce odvozený zřejmě od osobního jména Kuno nebo Kuna, tedy „ves lidí Kunových“. 151 V roce 1936 zde vznikl pobočný závod AVIA Letňany, v letech 1957–1967 pak nesl název Strojírny první pětiletky, od roku 1967 fungoval jako n. p. LET Kunovice, počátkem 90. let 20. století byl podnik zprivatizován a v současné době je jeho většinovým vlastníkem firma Aircraft Industries, a. s. Podrobněji FUKSOVÁ, J.; SALČÁK, V.: Soud vyhlásil konkurz na Letecké závody. In: Zlínské noviny, roč. 15, č. 77 (2004), s. 1; KRUMBACH, J.; ORLITA, A.: Historie letecké výroby v Kunovicích. Praha 1996. 172 s. Srovnej:
160 Archeologické zjišťovací a záchranné výzkumy Slováckého muzea v roce 1965. In: Slovácko VII (1966), s. 151 – 153. Srovnej: SNÁŠIL, R.: Nálezová zpráva z 8. 6. 1965, rkp uložen ve Slováckém muzeu. 161 ČOUPEK, J. a kol.: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 20. 162 DACÍK, T.: Otazníky nad hrobem sv. Metoděje. Brno 1997, s. 81 – 87. Srovnej: HORSÁK, A.: Starý Velehrad. In: Sborník velehradský XIII (1942). Velehrad, 1942, s. 76 – 82. 163 ZEMEK, M.: Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století. Brno 1972, s. 115. 164 ČOUPEK, J. a kol.: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 32. 165 Digitalizovaná databáze Centrum medievistických studií, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (dále jen CDM) I, č. 365, s. 342.
Lze tak s jistotou tvrdit, že již v roce 1196, jak uvádí listina, zde v Kunovicích existoval hrad, resp. tvrz, kde byla listina pro olomouckého knížete sepsána, neboť jako místo zápisu je uvedeno Cunovicz (Kunovice).166 V Kunovicích stávaly dvě tvrze – jedna zeměpanská a jedna šlechtická. První se připomíná v roce 1315, společně jsou jmenovány 1401. Zeměpanská tvrz byla lépe stavebně vybavena, stala se zárodkem renesančního kunovického zámku, o němž je zmínka z roku 1512 a 1592. Největší stavební přeměny dosáhl za Lichtenštejnů, kteří jej přestavěli na budovy
jako odměnu a pro vykoupení duše své, svého otce, matky i bratra. Toto vlastnické právo je na věky stvrzeno pečetí a podpisy jmenovaných osob. Leden 1196.“ Překlad z latiny – autorka, upraveno a zkráceno. 166 Pozdější název pro Kunovice značený v listinách byl pak 1222 Cunovih, 1231 Cunoviz, 1235 Cunowiz, 1258 Kunowitz, 1301 Cunowicz, 1343 Chunowicz, 1466 Cunowicz, 1490 Kunowicze, 1551 i 1592 Kunowicze, 1846 Kunowitz, 1872 Kunowitz – Kunovice. CDM I, č. 365, s. 342.
167 KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. díl. Praha 2008, s. 836. Podrobněji o tomto dvoře viz podkapitola Vybrané pamětihodnosti Kunovic. 168 NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982, s. 210, 542. Srovnej: NEKUDA, V.; UGNER, J.: Hrádky a tvrze na Moravě. Brno 1981, s. 112. 169 Kol. autorů: Naším krajem. Uherské Hradiště 1960, s. 20 a 25. 170 CDM II, č. 210, s. 230 – 231; uváděna panství, jež patří královně Konstancii.
175 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 125. 176 NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982. s. 547. 177 SOkA UH, Okresní úřad Uherské Hradiště, Živnostenské rejstříky Kunovice, inv. č. 46, kar. 21. 178 Tamtéž. 179 SOkA UH, Archiv města Uherské Hradiště III, Pamětní kniha královského města Uherské Hradiště, inv. č. 1, s. 42 – 43. Ten spojuje Kunovice s Uherským Hradištěm a dále na severovýchod Zlínem, na východ s Trenčínem či na západ s Brnem. 180 Seznam padlých sepsán na pomníku, někteří padlí zde nejsou uvedeni. Celkem je na pomníku 104 jmen. 181 Pomykal, Martin (narození 19. 9. 1895, datum zajetí 10. 6. 1916, datum vstupu do legií 14. 11. 1916, zemřel 25. 6. 1917). Digitalizovaná databáze Vojenského ústředního archivu (VÚA) a Vojenského historického archivu (VHA) Praha.
182 Kostrůnek, František (narozen 7. 1. 1895, datum zajetí 5. 9. 1916, datum zařazení do legií 5. 5. 1917, zemřel 20. 8. 1918). Digitalizovaná databáze VÚA a VHA Praha.
Oba byli během války zatčeni a popraveni. Vladimír Štěrba byl zatčen už v listopadu 1939, když nacisté odhalili ilegální letáky.188 Na Uherskohradišťsku se vytvořila mohutná síť skupin, jež podléhaly Oblastnímu velitelství. Například v Kunovicích se vytvořil prapor, kterému podléhaly roty v blízkých vesnicích (např. ve Véskách, té dále podléhaly Derfle – dnešní Sady, Míkovice, Podolí, Popovice).189 Avšak také zde brzy došlo k odhalení, do roku 1941 se nacistům podařilo takřka celou síť členů Obrany národa zlikvidovat. Neznamenalo to však, že by činnost zbylých členů byla zcela utlumena. Začali vytvářet nová seskupení, jež později spolupracovala mj. s paravýsadky z Velké Británie, například skupinou Carbon. Hlavním úkolem Obrany národa na Uherskohradišťsku bylo organizovat a přibírat nové členy, propagovat protinacistické myšlenky formou letáků, ukrývat zbraně apod. Mezi další aktivity Obrany národa patřilo také převádění osob přes hranice na Slovensko. Prokešová (1965) dokonce hovoří o Obraně národa jako o vůdčí organizaci pro přechody hranic.190 Ač byla domácí odbojová činnost postupně v letech 1940 – 1944 utlumena, v zahraničních armádách rovněž bojovali kunovičtí občané, a to zejména v Anglii u letectva – jmenovitě například Adolf Fornůsek.191 Rovněž pak teprve sedmnáctiletý Josef Blažek.192 U 310. stíhací perutě pracoval jako letecký mechanik Jan Štěrba.193 U 311. bombardovací perutě sloužil také jako mechanik Antonín Zajíc.194 Pochopitelně nelze nejmenovat Jana Hrubého.195 Ten spolu s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem a dalšími parašutisty zahynul 18. června 1942 v kryptě kostela Karla Boromejského (dnešní kostel Cyrila a Metoděje) v Praze v Resslově ulici. K oživení domácího odboje přispěly i výsadky našich parašutistů z Velké Británie, v prostoru Kunovic operovala skupina Carbon, které se podařilo po přepadu kunovického letiště získat dvě radiostanice (v Kunovicích byla umístěna u Idy Králíkové). Skupinu v Kunovicích vedl Jaroslav Šperl.196 Radiotelegrafistou Carbonu byl Alois Všetička.197
188 ŠIMEK, V.: Obrana národa. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, 1990, č. 3., s. 5. 189 PŘIKRYL, J.: Vojenská odbojová organizace Obrana národa. In: Sborník Matice moravské, 1967, s. 46. 190 PROKEŠOVÁ, N.; PŘIKRYL, L.: Odboj proti nacistické okupaci na východní Moravě. Zlín 1965, s. 19. 191 Adolf Fornůsek viz digitalizovaná databáze VÚA a VHA Praha.
Skupina Carbon měla především zpravodajské úkoly, ovšem později začala podnikat výpravy za zbraněmi, chystala prostory pro shozy materiálu spojeneckými letadly.198 Kromě zmiňované zpravodajské činnosti se příslušníci Carbonu podíleli také na přepadech jednotlivých vojáků. Dále prováděli destrukce na železnici, což způsobovalo zejména v posledních měsících a týdnech války významné zpomalení přesunů německého materiálu.199 Další činnost této skupiny proti okupantům spočívala převážně v sabotážní činnosti na železnici, což výrazně zpožďovalo dodávky zbraní německým vojákům. Takováto činnost byla na konci války prakticky každodenní záležitostí.200 Kunovice byly osvobozeny 27. dubna 232. střeleckou divizí Rudé armády, předtím ještě ustupující německé jednotky stihly vyhodit do vzduchu most přes řeku Olšavu směrem na Uherské Hradiště. Ještě dva dny po osvobození lidé umírali při střetech s Němci. Po válce byl k budově obecního (nyní městského) úřadu umístěn památník padlým ve druhé světové válce. Poválečný vývoj byl již úzce spojen s uherskohradišťskou aglomerací. Kunovice byly v letech 1944–1945, 1949–1954 a 1971–1990 administrativní součástí Uh. Hradiště.201 Ve volbách 26. května 1946 zvítězila o pouhých 15 hlasů Komunistická strana Československa (KSČ) následovaná Československou stranou lidovou, Čs. stranou národně socialistickou a Čs. sociální demokracií.202 V mezidobí do února 1948 byly schůze národního výboru velmi bouřlivé.203 Po komunistickém převratu roku 1948 převzala moc KSČ také v Kunovicích.204 Současně s politickým bojem probíhala v Kunovicích likvidace soukromého sektoru, 1945 byl znárodněn podnik Avia, 1948 byla do Moravských cihelen, později n. p. Slovácké cihelny, začleněna Abrhámova cihelna, pod národní správu byla začleněna konzervárenská
Vaculka již nestačil uprchnout, pouze varoval Králíkovou a Všetičku. Ten ještě stačil zničit depeši, ale uprchnout se mu již nepodařilo. Při přestřelce byl zraněn, naopak Vaculkovi se podařilo jako zázrakem uniknout. Všetička byl převezen do uherskohradišťské nemocnice, odkud měl být odvezen k výslechu. Jaroslav Šperl, který skupinu v Kunovicích řídil, tehdy u Idy Králíkové nebyl. Po této noci začalo vyšetřování a zatýkání nejen v Kunovicích, ale i v blízkých obcích, neboť i zde se Šperl a Všetička ukrývali. Popovická (obec Popovice leží přibližně 5 km od Kunovic) skupina se pokoušela spolu se Šperlovou pomocí Všetičku v noci 30. března 1945 z uherskohradišťské nemocnice osvobodit, ten již však byl převezen do Brna k výslechu. Nakonec se mu ale podařilo uprchnout a ještě stihl bojovat při osvobozování Popovic. 198 Tamtéž. 199 SOkA UH, ONV UH, inv. č. 389, kart. 446, č. j. 5. 547/45. 200 SOkA UH, ONV UH, inv. č. 389, kart. 446, č. j. 3. 853/45. 201 SOkA UH, MNV Kunovice, Kronika obce Kunovice, nezprac., s. 285. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 368, kar. 142. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 1, s. 184. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 81, kar. 21, fol. 2. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 78, kar. 16, fol. 2. 202 SOkA UH, MNV Kunovice, Kronika obce Kunovice, nezprac., s. 209. 203 ČOUPEK, J. a kol.: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 175. 204 SOkA UH, MNV Kunovice, Kronika obce Kunovice, nezprac., s. 224 – 225. Též SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 1, kar. 1, s. 148. Nadšení u lidí mělo vzbudit udělení čestného občanství novému prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi. 55 firma bratří Horsáků, jež se později stala součástí n. p. Slovácké konzervárny Uherské Hradiště.205 Obdobnou socializací jako průmysl prošlo i zemědělství, na základě 1. pozemkové reformy byla dokončena konfiskace lichtenštejnského velkostatku, pozemky byly přerozděleny státním podnikům. Také zde vzniklo roku 1951 jednotné zemědělské družstvo a ve starém Panském dvoře (bývalý dvůr Lichtenštejnů) farma Státního statku Uherské Hradiště.206 Po sloučení města s Uherským Hradištěm 1949 se plně objevily problémy nerovnoměrných potřeb města a jeho připojených obcí (i Starého Města), proto bylo 1954 rozhodnuto o osamostatnění.207 S potřebou socialistického státu vytvořit silné okresní centrum byly obce opětovně v roce 1971 (resp. 1972) připojeny k Uherskému Hradišti a tento stav trval až do roku 1990.208 Listopadová revoluce 1989 v Kunovicích sice probíhala v součinnosti s Uherským Hradištěm, ale jen usnadnila odtržení Kunovic od Uherského Hradiště.209
3. 2. 1 K vývoji školství v Kunovicích
Nelze zanedbat alespoň nástin toho, jak se vyvíjelo v Kunovicích školství. S největší pravděpodobností probíhala výuka v nejstarších dobách díky činnosti zdejší fary a českobratrského sboru. Řádnou organizaci dostaly Kunovice až s reformami Marie Terezie v roce 1774.210 Od roku 1775 bylo v Kunovicích zavedeno triviální školství s výukou psaní, čtení a počítání, učitelem byl zde Josef Hrudný, který v Kunovicích učil plných 43 let až do své smrti v roce 1818. Po něm pak působil Vincenc Anderschök.211 V roce 1810 vystavěla obec novou školu.212 Ta ale následkem požáru byla zničena, musela být přestavěna, ale kvůli stále narůstajícímu počtu místních i přespolních žáků bylo nutné vybudovat velkou školní budovu. Základní kámen budovy nové školy byl položen 1886
205 SOkA UH, MNV Kunovice, Kronika obce Kunovice, nezprac., s. 259. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 177. 206 SOkA UH, MNV Kunovice, Kronika obce Kunovice, nezprac., s. 376. 207 Tamtéž, s. 285. Též SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 1, kar. 1, s. 184. 208 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 368, kar. 142. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 385, kar. 151. Srovnej: SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 81, kar. 21, fol. 2. 209 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 385, kar. 151. 210 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 125. Vydán Všeobecný školní řád pro školy normální, hlavní a obecné, zavádějící povinnou školní docházku. Byly zavedeny tři typy škol – triviální (učilo se v jedno či dvojtřídních školách čtení, psaní, počítání; budovány v menších městech a na vesnicích), hlavní (budovány ve větších městech jako školy trojtřídní) a normální (v hlavních městech, vychovávaly i učitele). 211 SOkA UH, Národní škola dívčí Kunovice, inv. č. 242, s. 52. 212 SOkA UH, NŠ dív. Kunovice, inv. č. 242, s. 75 – 76, roku 1830 po zásahu bleskem a následném požáru byla škola poničena. 56 a o rok později byla stavba dokončena. Význam této nové české školy spočíval také ve výrazném posílení vlastenectví.213 Škola se stala výrazným činitelem pro osvětu nejen v Kunovicích, neboť sem přijížděly významné osobnosti, mezi nimi například známý cestovatel Emil Holub, který škole věnoval část sbírek přírodnin a vycpaných živočichů. K významné události došlo i v roce 1909, kdy byla otevřena poprvé první třída měšťanské školy a obecná škola byla rozdělena na chlapeckou a dívčí, navíc byla o tři roky později zahájena výstavba školy nové.214 Během první světové války musela být budova dívčí školy (starší) vyklizena a byla značně zdevastována poté, co sem byli umísťováni uprchlíci z Haliče.215 Poválečná léta jsou ve znamení prudkého rozvoje školství, byla ustavena nová zemědělská škola a škola pro zaostávající žáky. Výuka s příchodem druhé světové války také značně utrpěla, neboť byla často přerušována kvůli náletům, nakonec budovu nové školy zabrali Němci pro vojenské účely a výuka tak probíhala ve staré budově dívčí školy.216 Po druhé světové válce přibyla do Kunovic další škola, a sice mateřská. V letech organizačních změn ve školství (1960 a 1977) probíhala výuka prvního stupně ve staré škole (původně dívčí) a vyšší ročníky v budově nové („měšťanky“). Dalším velkým zlomem byl rok 1993, kdy se kunovická škola rozdělila a vznikly tak dvě samostatné školy s prvním i druhým stupněm, neboť byla otevřena škola nová (dnes ZŠ Červená cesta a ZŠ U Pálenice). Kromě základních škol v Kunovicích působila lesnicko-zemědělská škola, škola v podniku Let.217 Tato škola funguje i dnes, v 90. letech vznikla soukromá střední a vysoká škola.218
3. 2. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Kunovic
Kulturně-historických zajímavostí je v Kunovicích sice více, budou zde však uvedeny ty, jež se dají vhodně využít při výuce regionálních dějin. Kromě uvedených památek lze ještě připomenout i rodný domek člena výsadkové skupiny Bioscope Jana Hrubého, jemuž je věnován pracovní list v praktické části.
213 SOkA UH, NŠ dív. Kunovice, inv. č. 242, s. 280 – 282. 214 SOkA UH, Národní škola chlapecká Kunovice, inv. č. 292, s. 1 – 2 a 238. 215 SOkA UH, NŠ dív. Kunovice, inv. č. 243, s. 33. 216 SOkA UH, NŠ chlap. Kunovice, inv. č. 292, s. 238, 244 a 272. 217 ČOUPEK, J. a kol.: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 145 – 146. 218 Soukromé gymnázium, střední odborná škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s. r. o, Vyšší odborná škola právní, s. r. o., a Evropský polytechnický institut, s. r. o., 1. soukromá vysoká škola na Moravě.
3. 2. 2. 1 Panský dvůr Dominantou města – a možná v současné době i nejdražší stavbou – je tzv. Panský dvůr, bývalý dvorec Lichtenštejnů.219 Na Indikačních skicách – Císařské otisky z roku 1830 je Panský dvůr zakreslen jako čtyřkřídlý objekt. To je také nejstarší dochovaná ukázka toho, jak byl objekt dispozičně řešen.220 Nejstarší je přízemní východní trakt z konce 16. století či z počátku 17. století s hřebínkovými klenbami na pilířích a barokní krovovou konstrukcí a dále sýpka stojící samostatně v severním sousedství. Rovněž mají ostatní části dvora vesměs dochovanou dispozici, klenby a krovy.221 K hodnotným dochovaným detailům lze počítat veškerá technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a souvisejících s historickou stavbou. Dne 15. 9. 1995 byl prohlášen kulturní historickou památkou.222 Dvůr sloužil jako městské sídlo pánů kunovického panství a také jako statek, což dokládají například volské hlavy v průčelí budov jednoho z křídel. Statek fungoval i po vzniku Československa až do roku 1923, kdy byla v rámci pozemkové reformy přerozdělena půda z ostrožského velkostatku Lichtenštejnů.223 Do pozemkové reformy statek a jeho pozemky drželi v nájmu bratři Mayové, kteří zde pěstovali převážně cukrovou řepu.224 Až do roku 1937 pak na výrazně zmenšených pozemcích hospodařili Mayové jakožto na svých vlastních zakoupených pozemcích.225 Po druhé světové válce byl statek zestátněn a sloužil jako školní statek pro místní zemědělskou školu. V roce 1972 pak proběhla další změna majitelů – kunovický starý Panský dvůr připadl pod Státní statek v Uherském Brodě. Na změny v Panském dvoře vzpomíná pamětník František Hanáček z Kunovic takto: „Statek před těmito změnami fungoval jako hodinky a pozdější delimitace a přesuny byly jen dalším a dalším krokem na cestě k úpadku, který skončil tak, jak si donedávna pamatujeme Panský dvůr – prázdná zdevastovaná ruina uprostřed Kunovic.“226
219 O majitelích Kunovického panství viz kapitola 3. 2 Nástin historického vývoje. 220 Moravský zemský archiv, Indikační skici, Císařské otisky – digitalizované záznamy.
Po letech chátrání se město rozhodlo Panský dvůr rekonstruovat díky finančnímu přispění z fondů Evropské unie, rekonstrukce trvala téměř deset let a dnes se Panský dvůr stal důstojnou dominantou Kunovic. V jeho prostorách nalezneme v současnosti městskou knihovnu, komunitní centrum pro matky s dětmi, reprezentační sál, ale objekt bude sloužit také jako tzv. podnikatelský inkubátor pro místní začínající podnikatele.227
3. 2. 2. 2 Kostel sv. Petra a Pavla a sakrální památky Kunovice jakožto sídlo ležící v těsné blízkosti Uherského Hradiště a Starého Města byly součástí Velkomoravské říše, proto lze předpokládat, že křesťanství zde bylo rozšířeno již v 9. století nejen v souvislosti s povoláním Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.228 Je také poměrně pravděpodobné, že v 10. století zde sídlil biskup (z písemných pramenů však Kunovice známe až od roku 1196).229 První písemný doklad o kunovické farnosti lze najít až v roce 1235, kdy je zmíněn plebán Bartoloměj.230 Kunovická farnost má svoji historii doloženu písemně téměř v polovině 13. století, ale že historie samotné stavby farního kostela sv. Petra a Pavla, respektive původního zdiva, na jehož základech dnešní kostel stojí, může být starší, se snažily dokázat nebo vyvrátit i některé sondy a novější výzkumy.231 Fara sice za třicetileté války zanikla, ale byla obnovena 1753.232 Vlastní farní kostel byl postaven za Jana z Kunovic v 16. století, k větším přestavbám došlo v letech 1759 a 1887, jak dokládají nápisy na průčelí kostela.233 Kunovický kostel lze popsat jako jednolodní stavbu se čtyřbokou věží ve východním průčelí. Ze severní strany kostela je umístěno schodiště. Fasáda je hladká, pouze rohy jsou zdobeny. Okna hlavní lodi jsou obdélníková, s mírným zaklenutím horního rámu, ale okno kněžiště je zalomeno více, téměř goticky. Obě strany kněžiště jsou podepřeny dvěma pilíři. Vchod kostela je jednoduchý, pravoúhlý, nad vchodem je umístěno pravoúhlé okno, s mírným zaklenutím v horní části. Nad hlavním vchodem je vybudován trojúhelníkový štít s malým
227 Více o tomto projektu na
3. 2. 2. 3 Památkový domek Tento objekt sice nemá několikasetletou historii, není však o nic méně cenný. Slouží jako doklad toho, jak lidé dříve na Slovácku žili. Byl postaven v první třetině 19. století z nepálených cihel, tzv. kotovic. Jako střešní krytina sloužily došky, později nahrazované pálenými taškami – bobrovkami. V tomto domku je zcela zachována i tzv. černá kuchyň. Na pravé straně domku je situována izba s kachlovými kamny s pecí, kde spávaly děti, a dalším tradičním vybavením – svatým kútem. Expozice zachycuje stav obydlí v Kunovicích (spíše vesnického typu) do roku 1930. Levá část domku pak ukazuje modernější způsob bydlení (50. – 60. léta 20. století) s komorou na uskladnění, výminkem pro staré rodiče a místností pro mladé, tzv. klestím.235
3. 2. 2. 4 Letecké muzeum Kunovice Pobočka Slováckého muzea. Letecké muzeum Kunovice bylo založeno v roce 1970 členy Slováckého aeroklubu, Aloisem Hráčkem a Jiřím Markem. Zpočátku bylo budováno jako muzeum letounů vyrobených či kooperovaných v továrně v Kunovicích. Posléze se letecký park rozrostl také o stroje jiných výrobců a vysloužilých strojů z armády.236
234 Zdroj – vlastní studie autorky (letopočty jsou uvedeny na jednotlivých částech vybavení interiéru kostela, resp. na jmenovaných památkách). 235 Z expozice památkového objektu v Kunovicích, ulice Záhumní, č. p. 679. 236 Podrobně na stránkách Slováckého muzea, pobočky Kunovice
3. 2. 2. 5 Folklor v Kunovicích Folklor má na Uherskohradišťsku, a samozřejmě i v Kunovicích, výrazné zastoupení, dá se říci, v každé oblasti života. Zejména v písních se odráží, jak lidé žili, pracovali, z čeho se radovali. Lidové písně jsou jakousi kronikou zdejšího kraje. Kunovice jsou městem, kde folklor má dlouhou tradici a je zde mnoho spolků, které se o udržení této tradice starají. Počátek roku a předvelikonoční období, resp. začátek půstu je spojen s fašankovou obchůzkou. Jde o průvod maškar, které chodí po obci a vybírají slaninu, vejce, koláčky, boží milosti a slivovici či víno.237 Při obchůzce se zpívají tradiční fašankové písně.238 Večer pak se koná fašanková zábava, která je spojena s tzv. pochováváním basy jakožto znamením ukončení zábav a plesů a držení přísného čtyřicetidenního půstu.239 Tak jako ve většině obcí a měst Slovácka i zde se každoročně pořádají tzv. hody neboli slavnost, zábava, oslava výsledků celoroční práce.240 V každé vesnici se hody konaly vždy blízko svátku jejich patrona, odtud hody patronské. Nejčastěji byli patrony např. sv. Václav, sv. Michal, sv. Anna, sv. Kateřina.241 Protože oslavy trvaly několik dní, císař Josef II. se snažil zamezit tomu, aby „práce stála“. Vydal tedy nařízení, že termín hodů bude jednotný, a to v neděli po svatém Havlu (16. října), odtud název císařské či havelské hody. Mnohé obce si však ponechaly svůj termín, a tak se stalo, že se slavily hody dvoje – císařské i patronské.242 Hody se slaví ve většině obcí Slovácka, ovšem na Uherskohradišťsku mají tu zvláštnost, že jsou takzvaně „s právem“ – velký a malým – jakýmsi hodovým znakem. Velké právo nosí tzv. starší stárek spolu se svojí starší stárkou, malé právo pak mladší stárek s mladší stárkou.243 Stárci musí právo hlídat, ukradení znamená velkou ostudu a chasa se musí vykoupit (většinou sudem vína), jsou zodpovědní za celou hodovou chasu a spolu s ní se podílejí také na organizaci různých akcí během roku (např. dožínky, fašank aj.).244 Hody jsou na Uherskohradišťsku také významnou společenskou událostí a časem setkávání rodiny.245
237 Z vajec a slaniny se pak večer po obchůzce na fašankové zábavě vyrobí míchaná vajíčka, zde nazývané „škvařežina / škvařešina“. Vybírají se také peníze. 238 „Fašanku, fašanku, už je ťa namále, jako téj rosenky na zelenéj trávě…“, „Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky…“ aj. 239 KRIST, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1967, s. 5 – 6. Při pochovávání basy se tradičně odříkávají vtipné „litanie“, většinou směřované na dění v obci. 240 REJZEK, J.: Český etymologický slovník. Voznice 2001, s. 205. Odvozeno od slova hod, hody, výjimečný, významný čas, velká hodina; v Čechách tradičně označováno jako posvícení. 241 V Kunovicích se slaví hody václavské. 242 KRIST, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1967, s. 21. Některé obce regionu dokonce slavily (a dodnes slaví) hody republikánské, tedy čtvrtou neděli v říjnu, např. obce Zlámanec, Svárov, Kněžpole. 243 TARCALOVÁ, L.: Hody s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 2008, s. 11. 244 KRIST, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1967, s. 22 – 24. Přesný průběh hodů nebude rozváděn, podrobněji viz uvedené publikace. 245 JILÍK, F.: Hody s právem. In: Kunovjan, roč. 14, č. 9 (2004), s. 10. Velkým projevem náklonnosti na Slovácku je proto pozvání: „Šak dojděte na hody.“ 61
Kromě hodů je v Kunovicích velkou událostí také jízda králů pořádaná jednou za dva roky.246 Jízda králů má v Kunovicích dlouholetou tradici. Velmi podrobný pohled na jízdu králů v Kunovicích přináší publikace Habartové a Šterby (2008). Stručně tedy alespoň nástin, v čem vůbec tento zvyk spočívá. Jako král je vybrán chlapec deseti až dvanáctiletý, je oblečen do ženského kroje stejně jako jeho dva pobočníci. Král navíc drží v ústech po celou dobu jízdy po vesnici růži. Jeho kůň je přivázán ke koňům pobočníků, král koně neřídí, má ruce založené v bok. Kromě toho se jízdy účastní také praporečník jedoucí v čele a nesoucí prapor města, dva trubači, devět vyvolavačů, tři ministři a devět výběrčích.247 Králi hrozí nebezpečí, že by jej někdo mohl ukrást, to by byla stejně jako při hodech s právem velká ostuda a přespolní by za krále žádali výkupné.248 Večer se pak koná krojová zábava.249 Další velkou akcí, dokonce mezinárodního významu, která se v Kunovicích každoročně pořádá, je Mezinárodní dětský folklorní festival Kunovské léto pořádaný vždy ve druhé polovině června. Je spojen s účastí mnoha místních i zahraničních folklorních souborů a doprovodným programem, jako je například řezbářské sympozium.250 Kunovice patří do tzv. Dolňácké oblasti Slovácka.251 Mají svůj specifický kroj, někteří starší lidé, spíše ženy, chodí v kroji ještě i dnes. Ještě poměrně nedávno chodili mládenci vždy k odvodu pěšky do Uherského Hradiště, všichni včetně starosty oblečení v kroji. Kunovický kroj popsali ve své studii velmi podrobně Jilík (2006) či Tarcalová (2006), nejnověji pak vznikla publikace kolektivu autorů Na paletě krojů (2010). Pro účely této práce je nutno charakterizovat alespoň výrazné rysy a vzhled krojů.252 Jelikož Kunovice patří do poměrně bohatého kraje, odráží se tato skutečnost také na vzhledu krojů, které mají krásné
246 Pravidelně každý rok se koná v nedalekém Vlčnově a jednou za čtyři roky v obci Hluk. Existuje i pověst, že tradice spadá až do 15. století, kdy před vojsky krále Jiřího prchal uherský král Matyáš Korvín v přestrojení za děvče spolu s několika pážaty a v ústech měl rudou růži. 247 HRADSKÝ, L.: Maďarsko-český slovník. Praha 2003, s. 743. Slovo „hýlom“ je pravděpodobně maďarského, resp. ugrofinského původu „hall“, znamená slyšet, či „hivóm“ volám. Srovnej: FROLEC, V.; PAVELČÍK, A.; ZEMEK, M.: Jízda králů. Praha 1990, s. 35. Vyvolávači vyvolávají různá hesla, aby vybrali peníze: „Na krála, matičko, na krála!“, ale také: „Hýlom, hýlom.“; následuje nějaký vtipný verš příhodný pro určité stavení. „Hýlom, hýlom, před týmto domem holúbek vrká vrkú, hej, pane hostinský, my máme sucho v krku.“ Srovnej: HABARTOVÁ, R.; ŠTĚRBA, S.: Jízda králů v Kunovicích. Kunovice 2008, s. 67. 248 ŠTĚRBA, S.: Kradení králů kunovské jízdy. In: Kunovjan, roč. 12, č. 2 (2002), s. 14. O kradení králů se nedochovaly žádné záznamy, pouze ústní podání, podle kterých byl v polovině 80. let 19. století král skutečně unesen skupinou staroměstských krojovaných jezdců, za krále museli zaplatit rodiče výkupné, útratu v hostinci, kterou způsobili únosci. Druhý únos se udál v roce 1920 nebo 1922, ale nebyl úspěšný, ve druhé polovině 20. století se pak jednalo spíše o nahrané únosy, aby se zpestřila tradice. 249 ANČÍK, Z.: Byl jsem králem v roce 1914. In: Kunovjan, roč. 14, č. 3 (2004), s. 14 – 15. Že jízda králů je a byla velkou událostí obce, které se účastnil téměř každý, popisuje také král z roku 1914 Z. Ančík: „…zastavily dva kabriolety, z nichž vystoupili hrabě Berchtold a zemský hrabě Szerenyi, poslechli si naše vyvolávky, nechali se vyfotografovat a do kasiček hodili i větší obnos bankovek.“ 250 Jmenujme například slavný soubor Kunovjan, Děcka z Kunovic, Handrláček, Tetičky z Kunovic, Mužský sbor z Kunovic, ale také cimbálové muziky Lintava, Kunovjané. 251 Folklor České republiky. Praha 2010, s. 12 – 13. 252 Unikátní sbírkou se může pochlubit Potomákovo muzeum lidových krojů v Popovicích, asi 5 km od Kunovic. Nalezneme zde místní kroje, jak se vyvíjely a měnily, ale také ukázku hodového práva a malou jizbu s kachlovými kamny a dalším běžným dobovým vybavením domácnosti. Pochopitelně také Slovácké muzeum v Uh. Hradišti vystavuje slovácké kroje a vybavení domácností ve své stálé expozici. 62 a bohaté zdobení, ne však tak výrazné, jako například kroje dále od Kunovic na Kyjovsku či Uherskoostrožsku. Poněvadž si lidé sami dříve v domácnostech připravovali krojové součásti především z konopného plátna, vypadal na počátku kroj hruběji.253 Dnes se již pochopitelně kroje dělají z moderních materiálů, avšak složením nejpodobnější těm původním. Mužský sváteční kroj sestával s upjatých nohavic z černého sukna, zdobeného modrými harasovými šňůrkami.254 Na každé nohavici bývá týž vzor, po vnější straně nohavic se vine zdola nahoru modrá šňůra, na kolenech se stáčí dozadu a v křížích vytváří drobný obrazec. Nohavice se upevňují v pase řemenem, vybíjeným a vyzdobeným vtlačenými ornamenty. Poklopec je zdoben kapsou, do níž se zasouvá šátek – tzv. merínek, aby hodně vyčníval po obou stranách.255 Nohavice jsou zastrčeny do vysokých černých bot, jejich rovná linie je přerušena několika vrapy. Holínky jsou nahoře lemovány modrou šňůrou, vytvářející vpředu kytku volně visící dolů. Původně konopné košule byly nahrazeny jemnými z modrého šifonu, dnes modřeného plátna, vyšívaného pouze u svobodných mužů. Vyšívání je oranžové a je umístěno kolem zápěstí bohatých rukávů zvaných dudy. Na košulu se obléká kordula (vesta), která bývá ze stejného materiálu jako nohavice, a je zdobena na zádech třemi tulipány, přední levá strana je zdobena celá a přední pravou stranu zdobí řada cínových knoflíčků. Vpředu pod krkem na obou stranách, pod pažemi u kapes a vzadu pod tulipány jsou přišity veliké kytky z kamrholového (příze z velbloudí vlny) třepení.256 Nejstarší pokrývkou hlavy byly beranice vydrovice z vydří kožešiny, které však byly nahrazeny dnešními černými beránkovými astrygánkami, jež si svobodní muži zdobí voničkou a kosárkem (dvěma kohoutími pery), ženatí jen snítkou zeleně.257 V zimě byl hlavním oblekem kožuch, který měl stejně jako ženský bílou barvu, lemovaný vespod černou kožešinou. Podél švu pak bylo červeně vyšité zdobení. Počátkem 20. století kožuchy vymizely a nosily se dlouhé černé kabáty podšité kožešinou. „Krásné jsou Kunovjanky, když se naparádí do svých krojů.“ Ženský kroj má hodně zdobných prvků, jejich použití je však uměřené. Podobně je tomu s barevností, která nehýří a není agresivní. Archaickou krásu kroje znásobuje zvláštní vázání tzv. tureckého šátku.258
253 JILÍK, J. a kol.: Nezapomenutá krása. Brno 2006, s. 89. 254 Lesklá, pružná, vícenásobně tkaná vlněná příze s ostrým omakem. 255 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 182. 256 JILÍK, J. a kol.: Nezapomenutá krása. Brno 2006, s. 90. 257 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 183. 258 KLVAŇA, J.: Kroje lidu moravského. In: Lidová čítanka moravská. Praha 1901, s. 372 – 396. Upraveno a zkráceno. 63
Ženský kroj má více částí než ten mužský. Nejspodnější vrstvu tvořila konopná, později lněná košula (spodnička), která se zapíná na dva háčky vzadu a ještě přes jedno rameno páskem křížem dopředu. Často se hodně škrobí, aby odstávala od těla a rozšiřovala boky.259 Na košulu se oblékají šifonové rukávce, které nesplývají dolů, ale tvoří tzv. dudy, které jsou ještě vycpané tvrdým papírem. U loktů jsou červeno-černě vyšívané. Na rukávce se oblékají korduly, zapínají se na čtyři knoflíčky, kolem dírek je modré zdobení. U ženských kordul jsou vepředu červené harasové kytky. Nejčastěji jsou ušity z květovaného brokátu, modrého, fialového či žlutého. Kolem výstřihu je tzv. měňavá pentla (zelené barvy) táhnoucí se od krku po obou stranách až do pasu. Za nejparádnější přední sukni je dnes považován fěrtúšek z ornátu, atlasu či brokátu, barvy spíše světlé. Zadní sukně – šorec – je jemně vrapená s pestrým vyšíváním přes vrapy, černá a na její střed si dívky vážou stuhy – tráčky. Ženy si obouvají vysoké boty kordovánky, ještě na počátku 20. století bez rozlišení pravé a levé boty. Boty sahají až po kolena, kolem nártu jsou zdobeny bílým křížkovým vyšíváním a je zajímavé, že dosud je barevně zdobena i podrážka. Nosí se černé punčochy.260 Kunovické ženy si nejčastěji zdobily hlavy červenými či černými tureckými šátky, které si svobodné dívky vážou tzv. na hore konce nebo na zaušnice, vdaná žena pak na rožky. Je velmi složité tyto šátky vázat, v Kunovicích je jen málo žen, které umějí šátky vázat. Při běžném nošení se pak šátek nosí tzv. na babušu.261 Kunovický kroj – i když s nepatrnými odlišnostmi zdobení – je rozšířen i do sousedních vesnic a obcí, resp. městských částí Uherského Hradiště (Popovice, Míkovice, Podolí, Vésky, Sady), protože tyto náležely ke kunovické farnosti. Výrazným rysem Kunovic je také zdejší specifický dialekt (mj. ve své bakalářské práci nastínila Z. Dřínková), jímž sice už v dnešní době hovoří spíše starší lidé, ale který je stále udržován především díky folklorním souborům a jejich pěveckým vystoupením.262 Typickým je pro Kunovice tzv. obalované l (vyslovované spíše jako u, přepis je ų) například ve slovech vzal /vzaų/, zdvihla /zvihųa/, mlátit /mųátit/ aj.). U koncovky 3. os. č. mn. se pak téměř důsledně používá –ú/–íja místo –í (mají /majú/, dělají /dělajú/, chodí /chodíja/ aj.), též zde neproběhla změna –ú– v –ou– (mouka /múka/, louka /lúka/ aj.). Další je například sloveso být v 1. os. j. č. (jsem /su/), namísto koncovky –ě u ženského rodu (sukně /sukňa/ aj.), místo –ě– v některých slovech –ja– (stavěl /stavjal/ aj.), zachovala se
259 JILÍK, J. a kol.: Nezapomenutá krása. Brno 2006, s. 91. 260 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 182. 261 JILÍK, J. a kol.: Nezapomenutá krása. Brno 2006, s. 44. Srovnej: KLVAŇA, J.: Kroje lidu moravského. In: Lidová čítanka moravská. Praha 1901, s. 372 – 396. Podle Klvani, znalce folkloru a krojů v Kunovicích vůbec, „musela být každá Kunovjanka aspoň s jednou ženou zadobře, protože žena si sama šátek neuváže“. 262 Podrobnější náhled viz DŘÍNKOVÁ, Z.: Současný stav dialektu města Kunovice. Bakalářská práce. Brno, Masarykova univerzita, 2007. 64 i samohláska –u– tam, kde běžně používáme –i– (lidé /ludé/, poklidit /pokludit/ aj.), neproběhla zde změna –é– v –í– (polínko /polénko/, Veselí /Veselé/ aj.), výrazné je také zdloužené –i– (hodil /hodíl/, trefil /trefíl/ aj.). Kromě hláskových změn jsou to pak také nářeční slova či slovní spojení (/kde přišeų/ – kam se ztratil, /húra/ – půda, /chábí/ – křoví, /glocek/ – klacek aj.) či rčení (/Hledí jak žaba z kyšky/ – Je překvapený, rozmrzelý, /Je obhončlivá/ – Vše zařídí, zajistí aj.), jejichž význam je srozumitelný pouze pro velmi úzký okruh Kunovic. Velice často používaným slovem částice tož (/Tož co ně povíš?/ – Tak co mi povíš? /Tož to né!/ – Tak to ne!). Některá slova kunovického, resp. zde výhradně „kunovského“ nářečí však už nejsou srozumitelná ani pro současné obyvatele Kunovic.263 Tolik tedy stručně k rysům kunovického dialektu.264
3. 2. 3 Vybrané významné osobnosti Kunovic
Nebylo snadné vybrat osobnosti do této kapitoly, významných kunovických rodáků či osobností dlouhodobě zde působících bylo mnoho. Zaměřme se však na ty, kdo výrazně zasáhli do dění v Kunovicích, ale jejichž význam přesahuje i rámec regionu. Navíc s přihlédnutí k tomu, aby se výběr v dalších kapitolách o Uherském Hradišti a Starém Městě nedubloval.
3. 2. 3. 1 JUDr. Štěpán Koluch (1872–1957) - vystudoval právnickou fakultu v Praze na Karlově univerzitě, kariéru právníka ukončil jako vrchní magistrátní rada hlavního města Prahy - byl činný také v Sokole, kde pracoval v jeho divadelním a vzdělávacím odboru - vynikající hráč na klavír i varhany a pořádal pro žáky škol i kunovickou veřejnost pěvecké a hudební koncerty - svoji knihovnu o několika stech svazcích odkázal uherskohradišťskému gymnáziu265
3. 2. 3. 2 MVDr. Fabián Fornůsek (1890–1972) - kunovický rodák, pokračovatel Š. Kolucha - působil jako zvěrolékař v Polsku, 1920 v Hodoníně, do své rodné obce přišel o rok později a zůstal zde až do své smrti
263 Jméno obyvatelské utvořené od slova Kunovice je Kunovičan, v Kunovicích i jinde v okolí však výhradně Kunovjan/Kunovjanka/Kunovjané). 264 Zdroj – vlastní studie autorky. 265 ŠTĚRBA, S.: Kdo byl MUDr. Štěpán Koluch. In: Kunovjan, roč. 3, č. 1 (1993), s. 6. 65
- do Sokola vstoupil v roce 1918 a od roku 1923 zastával funkci starosty či místostarosty této organizace, byl režisérem sokolského ochotnického divadla - byl prvním významným propagátorem a znalcem folkloru Kunovic, vedl v Kunovicích Slovácký krúžek až do poloviny 50. let 20. století, na Krúžek navázal soubor lidových tanců a písní Kunovjan, který existuje dodnes266
3. 2. 3. 3 P. František Snopek (1853–1921) - na bohoslovecké fakultě v Olomouci se potkal s pozdějším olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem, který u Snopka vzbudil zájem o cyrilometodějskou problematiku - působil jako kaplan v mnoha farnostech jižní a jihovýchodní Moravy a jako arcibiskupský archivář v Kroměříži - je autorem řady teologických a historických spisů s cyrilometodějskou tematikou, v nichž vyzdvihoval náboženský a kulturní význam misie267
3. 2. 3. 4 PhDr. František Tvrdoň (1913–1981) - jeho celoživotním působištěm byla Olomouc, kde vyučoval na gymnáziu v Olomouci a na mezinárodní koleji v Dánsku, na Palackého univerzitě vedl lekce dánštiny - v roce 1958 vystoupil z KSČ, musel proto odejít ze školství a pracoval jako dělník (až do své smrti) - psal články a studie o předních severských literátech, ale také o českých autorech (např. K. M. Čapek Chod, J. Herben) - zabýval se i sběrem lidové slovesnosti a v regionálních časopisech publikoval pověsti a báchorky z rodné obce268
3. 2. 3. 5 Zdena Ančík (1900– 1972) - kunovický rodák, profesně se realizoval v Praze, kde na Karlově univerzitě vystudoval novinařinu (za studií se zapojil do radikálního studentského hnutí a působil v satirickém levicově orientovaném časopisu TRN) - byl redaktorem Rudého práva, za okupace působil v zahraničním odboji jako příslušník čs. jednotky v Anglii a vydával zde „Naše noviny“, určené příslušníkům čs. jednotek - po druhé světové válce pracoval v redakci Dikobrazu a na ministerstvu kultury
266 JILÍK, J.: Kdo byl Fabián Fornůsek. In: Slovácké noviny. Roč. 10, č. 46 (2000), s. 15. Též KRÁLÍK, F.: MVDr. Fabián Fornůsek. In: Kunovjan. Roč. 10, č. 4 (2000), s. 11. 267 K 10. výročí Msgra Dra Františka Snopka. In: Sborník velehradský (1931), s. 68 – 71. Též ŠTĚRBA, S.: Kdo byl Msgre StTh František Snopek. In: Kunovjan. Roč. 3, č. 4 (1993), s. 6 – 7. Též BATŮŠEK, S.: Cyrilometodějský badatel. Malovaný kraj. Roč. 27, č. 5 (1991), s. 10. 268 Zemřel dr. F. Tvrdoň. In: Slovácká jiskra. Roč. 31, č. 21 (1981), s. 6. 66
- zabýval se edičním pořádáním díla J. Haška (podílel se na osmnáctisvazkovém souborném vydání Haškových spisů a sám publikoval několik statí)269
3. 2. 3. 6 Josef Kunovský Boček (1908–1976) - pracoval ve Vizovicích v redakci filiálky Moravské orlice a sám se stal vedoucím redaktorem filiálky těchto novin v Uherském Hradišti - jako redaktor působil i za okupace, byla za to i perzekvován a na zbytek života postižen zákazem publikování (krátce mohl publikovat na konci 60. let 20. století, kdy redigoval uherskohradišťský městský zpravodaj, ale příchod sovětských vojsk a následná normalizace jeho činnost v redakci znemožnila) - pozvedl úroveň městského zpravodaje na vyhledávané regionální periodikum, jež se specializovalo zejména na kulturu a historii regionu - byl vždy v kontaktu se začínajícími regionálními žurnalisty či spisovateli, jejichž talent dokázal rozpoznat, a tak je uvést do literatury či novinářství270
3. 2. 3. 7 František Jilík (1887–1960) - od roku 1919 až do roku 1939 učil v Uherském Hradišti na gymnáziu - s okupací souvisí jeho přestup do Hodonína na gymnázium, ale po druhé světové válce pracoval opět v Uherském Hradišti - v důchodu pracoval jako kustod sbírek ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti - v muzejních periodikách publikoval své stati o malířích, národopisu a krojích271
3. 2. 3. 8 Fanek Jilík (1914–1994) - kunovický rodák, vystudoval knihvazačskou školu v Uherském Hradišti - po druhé světové válce žil jako svobodný umělec v Praze, kde se setkával s významnými českými spisovateli (byl osobním tajemníkem Františka Halase), - člen Syndikátu českých spisovatelů - po roce 1948 a smrti Halase Prahu opustil a vrátil se zpět do Kunovic, založil knihařskou dílnu (svá knihařská díla vystavoval nejen v Uherském Hradišti, ale také v Buchlovicích, Luhačovicích či Praze)
269 Zdena Ančík. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 4 (1995), s. 22. Též Zdena Ančík. In: Slovácká jiskra. Roč. 40, č. 3 (1990), s. 4. Též ANČÍK, Z.: Vlastní životopis z května 1970. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 9 (1974), s. 38 – 39. 270 PAVLICOVÁ, L.: Novinář Josef K. Boček. In: Malovaný kraj. Roč. 35, č. 5 (1999), s. 19. Též JILÍK, F.: Josef K. Boček. In: Malovaný kraj. Roč. 21, č. 1 (1985), s. 23. 271 TARCALOVÁ, L.: Prof. František Jilík – první kustod národopisných sbírek. In. Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 8 (1987), s. 12 – 13. Též HABARTOVÁ, R.: František Jilík byl tři desítky let správcem etnografických sbírek. In: Slovácké noviny: Regionální týdeník. Roč. 15, č. 106, SN Plus, s. 4 (2005). 67
- publikoval své literární počiny, básně a povídky ze Slovácka, je autorem románů Hesla na vratech aj. (o združstevňování slovácké vesnice) - přispíval svými články s národopisnou tématikou v regionálním tisku - vedl folklorní kroužek Kunovjan272
3. 2. 3. 9 Jan Habarta (1919–1989) - sochař, původně dělník v Arbhámově cihelně, vyučil se kameníkem, vystudoval ve Zlíně uměleckou školu, kde působil jako asistent a vedl praktickou výuku, v roce 1949 převzal sochařský obor po Vincenci Makovském; tato škola se pod novým názvem Střední umělecko-průmyslová škola přestěhovala do Uherského Hradiště, kde funguje dodnes (Habarta zde působil jako vedoucí kamenosochařského oboru) - byl mu udělen titul národní umělec273 - jeho kamenosochařská díla – zejména politicky motivované monumentální plastiky – nalezneme na veřejných prostranstvích po celé jižní Moravě - vytvořil i obrovskou sochu rudoarmějce – Památník osvobození v Kunovicích274
3. 2. 3. 10 Jan Hrubý (1915–1942) - narodil se v Kunovicích, vyučil se číšníkem ve Zlíně - po okupaci Čech a Moravy byl k 1. dubnu 1939 propuštěn na trvalou dovolenou, pokusil se v roce 1940 z Protektorátu spolu se dvěma kamarády uprchnout; přes Slovensko se dostali do Maďarska, zde byli zadrženi a vráceni zpět, až druhý pokus byl úspěšný a přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút se dostali do Francie, kde byl zařazen k 1. pěšímu pluku, v jehož řadách se účastnil bojů o Francii - po pádu Francie byl spolu s dalšími evakuován do Anglie, zde byl zařazen k 1. pěšímu praporu (28. října 1940 byl povýšen na četaře a krátce nato vybrán pro plnění zvláštních úkolů, absolvoval základní sabotážní kurz, paravýcvik a kurz průmyslové sabotáže) - společně s rtm. Bohuslavem Koubou a četařem asp. Josefem Bublíkem byli ve skupině Bioscope vysazeni 28. dubna 1942 u obce Požáry na Křivoklátsku s úkolem provádět sabotáže na železnicích a ve Zbrojovce ve Vsetíně (nepodařilo se jim navázat kontakt s odbojem, proto se přesunuli do Prahy)
272 VLASÁKOVÁ, O.: Vzpomínka na slováckého spisovatele a dobrého člověka. In: Rovnost. Roč. 4, č. 188 (1994), Příl., s. 2. Též JILÍK, J.: Fanek Jilík a Kunovice. In: Malovaný kraj. Roč. 30, č. 4 (1994), s. 25. Též KROULÍKOVÁ, L.: Výstava Fanka Jilíka. Zpravodaj města Uherské Hradiště. Roč. 11, č. 1 (1973), s. 9. 273 Byl také laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. Výstava plastik zasloužilého umělce Jana Habarty, laureáta státní ceny Klementa Gottwalda. Uherské Hradiště 1979, s. 5. 274 JELÍNEK, V.: Sochař Jan Habarta. In: Malovaný kraj. Roč. 12, č. 3 (1976), s. 6 – 7. Též JILÍK, J.: Umění, které slouží společnosti. In: Slovácká jiskra. Roč. 35, č. 19 (1985), s. 5. Též Akademický sochař Jan Habarta národním umělcem. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 6 (1985), s. 18 – 19. 68
- po atentátu na R. Heydricha se společně s dalšími výsadkáři ukrýval v kryptě pravoslavného kostela Karla Boromejského (dnes Cyrila a Metoděje) v Resslově ulici v Praze, kde po bezvýchodném boji v obklíčení jednotkami okupantů 18. června 1942 raději spáchali sebevraždu, aby nepadli do rukou nepřátel a neohrozili tak další osoby, jeho tělo bylo po identifikaci a pitvě pohřbeno v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.275
275 Kopie kmenového listu dostupná na
3. 3 Nástin historického vývoje Starého Města
Staré Město (dále jen St. Město) si mnoho lidí spojuje výhradně s velkomoravským osídlením. Tato skutečnost je samozřejmě pravdivá, ale není to jediná historická zajímavost St. Města. Současná podoba města vzniká postupně od 19. století a St. Město – jakožto součást souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město – je dnes nejen kulturním a historickým centrem, ale také průmyslově-zemědělským centrem Uherskohradišťska. Osídlení staroměstského prostoru spadá již do pravěku, o čemž svědčí mnohé hmotné prameny. Nejstarším důkazem osídlení těchto míst má být podle J. Chlachuly kamenný nástroj – sekáč, zařazený do staršího paleolitu (asi 250.000 př. n. l.).276 Osídlení moderním člověkem homo sapiens sapiens pak doložil 1938 A. Zelnitius, když objevil pazourkovou čepelku.277 V pozdějších letech pak samozřejmě i V. Hrubý, který nalezl pazourkové úštěpy a další čepelky.278 Zřejmě nejvýznamnějším nálezem (pravděpodobně jediným na území České republiky) z období pozdního paleolitu (10.000–8.000 př. n. l.) je hrob ženy s výbavou kamenných nástrojů.279 Další osídlení však už ve St. Městě doloženo není. Neolitičtí lidé se ve sledovaném prostoru také objevili, dokladem nám mohou být úlomky lineární (volutové) keramiky typické pro tento lid.280 Dochovaly se dokonce dvě téměř celé nádoby, motykovitý klín a jiné kamenné nástroje a úlomky keramiky.281 Bylo zde objeveno více než deset nalezišť se zlomky lineární keramiky, z čehož je zřejmé, že na Staroměstsku se vyskytuje jedna z největších kumulací sídlišť z období lineární kultury u nás.282 Další osídlení z doby kamenné je ve St. Městě zastoupeno také, ale spíše nevýrazně. Totéž lze říci o době bronzové, z níž pochází jen málo nálezů – významný je jeden depot ze St. Města zahrnující sekerku, závěsky, několik náramků a prstenů s tyčinkami.283 Poměrně bohaté osídlení lidem popelnicových polí dokládají četnější naleziště na území St. Města. Jedná se především o zlomky keramiky, hliněná závaží tkalcovských stavů, přesleny,
276 VALOCH, K.: V záři ohňů nejstarších lovců (starší doba kamenná – paleolit). In: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, země a lid. Brno 1993, sv. 3, s. 19. 277 ZELNITIUS, A.: Nálezy. In: Sborník velehradský, č. 10 (1939). Velehrad 1939, s. 38. 278 HRUBÝ, V.: Paleolitické nálezy z Uherskohradišťska. In: Časopis Moravského muzea – vědy historické, č. 36 (1951), s. 88 – 92. 279 VALOCH, K.: Nové poznatky o paleolitu v Československu. In: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské univerzity, E 22 – 23 (1977–1978), s. 14. Jedná se o hrob č. 362/49. 280 PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2001, s. 71. Neolit datuje 6.000–3.500 př. n. l. 281 ZELNITIUS, A.: K výzkumu Velehradu-Starého Města. In: Sborník velehradský, č. 12 (1941). Velehrad 1941, s. 66. Srovnej: HANÁK, K.: Pohled do pravěkých sídlišť, pohřebišť a hradisk ve Starém Městě u Uherského Hradiště. In: Sborník velehradský, č. 8 (1931), s. 8 – 9. 282 BEZDĚČKA, P. a kol: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 50. 283 HRUBÝ, V.; PAVELČÍK, J.: Nejstarší dějiny středního Pomoraví. In: Uherskohradišťsko. Vlastivěda moravská, Brno 1992, s. 134. 70 ale i vzácnější bronzové předměty – ozdoby, srpy a sekerky. Typickým znakem této kultury byly žárové hroby, jež byly nalezeny i ve St. Městě.284 S objevem železa přichází velké změny v životě tehdejších lidí, samotná výroba železa se na našem území datuje přibližně od konce 6. století.285 Ovšem na Staroměstsku se tato kultura téměř nevyskytuje. Máme rovněž doklady osídlení z mladší doby železné, V. Hrubý objevil pozůstatky keltského sídliště, ale větší oppidum se přímo na území St. Města nevyskytuje.286 Osídlení z doby římské je doloženo nejen pozůstatky keramiky, bronzových mincí z germánského sídliště, ale především římskými cihlami.287 Těchto cihel bylo nalezeno několik desítek, velké množství je jich zabudováno v kostele sv. Michaela ve St. Městě, z nichž některé jsou odhaleny (nejsou ukryty pod omítkou). Doba stěhování národů je chudá na nálezy, jako by se kočující kmeny nebyly ochotné přesunout dále přes Chřiby, proto je počátek slovanského osídlení nejasný. Ve středním Pomoraví si Slované zakládali od konce 6. století své osady v blízkosti řeky Moravy, jedna z osad ležela i ve St. Městě (lokalita „Na Valách“).288 To také dokládají nálezy hrobů.289 Tato osada už nikdy nezanikla, naopak rozrůstala se a její obyvatelé si začali postupně stavět opevnění, dokládá to výzkum Hrubého (v 50. letech 20. století) i novější výzkumy Galušky (90. léta 20. století).290 V 9. století vznikl na Moravě nejstarší státní útvar, a sice Velká Morava. Jak víme z kronik, bylo zde již poměrně pevně zakořeněno křesťanství jakožto víra v jediného boha. Archeologické doklady zděných kostelů to jen potvrzují. Sídliště se v první polovině 9. století rozrůstalo s postupně se zvětšujícím počtem obyvatel a musela podle Hrubého vznikat i nová opevnění s příkopem a kůlovou hradbou.291 Galuška
284 HRUBÝ, V.; PAVELČÍK, J.: Nejstarší dějiny středního Pomoraví. In: Uherskohradišťsko. Vlastivěda moravská, Brno 1992, s. 135. Srovnej: ZELNITIUS, A.: Výzkum Starého Města. Příspěvek k luštění otázky velkomoravského Velehradu. In: Sborník velehradský, č. 8 (1937), s. 17. 285 NEKVASIL, J.: Před branami historie (starší doba železná – halštatská). In: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, země a lid, sv. 3 (1993), s. 334. 286 SNÁŠIL, R.: Osídlení města v pravěku a časné době dějinné. In: Uherské Hradiště, dějiny města. Uherské Hradiště 1981, s. 56. 287 KŘÍŽEK, F.: Staré Město, cihla legie XV Apollinaris. In: Limitní paralipomena. Dačice 1986, s. 8 – 12. Nejstarší cihla nese kolek-nápis LEG XV APOL. (cihla vyrobená ve vojenské cihelně XV. Apolinářovy legie), podle pohybu legií bylo určeno, že cihla byla vyrobena už před rokem 114. Srovnej: HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 263. Další kolkované cihly už jsou mladší – pocházejí podle V. Hrubého z 2. století. 288 Podle nejnovější pravopisné normy je psáno spojení předložky a podstatného jména v názvu ulice u obou slov spojení první písmeno velké, při přepisu názvu titulů či publikace věnované výzkumu této lokality je dodržen pravopis z doby, kdy byla publikace vydána. 289 NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982. s. 631. Objevují se různé názory, odkud vlastně do staroměstské lokality Slované přišli. Mohlo to být průchodem Moravské brány a dále proti proudu řeky Moravy, nebo z východu, tedy ze Slovenska z Pováží, případně ještě z Uherské nížiny a přes Slovensko na jih Moravy. Srovnej: BEZDĚČKA, P. a kol: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 75. 290 HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 270 – 286. Srovnej: GALUŠKA, L.: K problematice předvelkomoravského opevnění Starého Města. In: Z pravěku do středověku. Brno 1997, s. 73 – 83. Upraveno. 71 pak zjistil, že opevnění nevedlo po celém obvodu sídliště, předpokládá, že z jedné strany bylo přirozeně chráněno bažinami, a proto zde postačila jen palisáda.292 St. Město je známo i jako místo s velkým velkomoravským pohřebištěm, v lokalitě „Na Valách“ tak nacházeli archeologové značné množství kosterních pozůstatků, ale zároveň také novější, bohatší osídlení v jiné lokalitě („Špitálky“, „Na Dědině“ u kostela sv. Michaela).293 Jestliže se Hrubý věnoval převážně zkoumání pohřebiště, Galuška se orientoval spíše na průzkum lokality „Na Dědině“, kde bylo podle archeologických dokladů vystavěno honosné reprezentativní sídlo, stavěné z kamení a římských (možná i velkomoravských) cihel spojených maltou. Je velmi pravděpodobné, že se stalo sídlem příslušníka vyšší vrstvy.294 Kromě této světské kamenné stavby pak byla ve stejné lokalitě vystavěna další kamenná stavba, jednalo se o rotundu, jejíž základy byly objeveny pod kostelem sv. Michaela. Na její stavbu byly rovněž použity římské cihly, stavba pravděpodobně sloužila jako „soukromá“ a její účel využíval zřejmě držitel blízké světské stavby.295 Další zděná církevní stavba byl kostel v lokalitě „Špitálky“. Jednalo se o jednolodní stavbu s půlkruhovou apsidou, pravděpodobně sloužil nějaké významné velkomoravské rodině. Podrobnější výzkum byl bohužel znemožněn odebíráním půdy na stavbu železnice a v současné době se v lokalitě nachází nepřístupné stavební objekty.296 V obrazových přílohách jsou zobrazeny zřejmě nejznámější nálezy ze St. Města, jako je například tzv. Sokolník, řada stříbrných a zlatých šperků, jako jsou prsteny, náramky, gombíky. Pozoruhodné jsou pak nálezy koster, u nichž měli tehdejší obyvatelé podezření, že by se mohlo jednat o tzv. vampýry.297 St. Město získalo svůj nynější název až později, původně se označovalo Veligrad, resp. Velehrad, po založení města (Uherského) Hradiště Starý Velehrad, neboť byl vystavěn (v souvislosti se založením cisterciáckého kláštera) také Velehrad. Je proto domněnkou, že právě díky těmto stavbám šlo o sídliště význačné, dokonce že právě zde stával velkomoravský
291 HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 214 – 220. Upraveno. 292 GALUŠKA, L.: K problematice předvelkomoravského opevnění Starého Města. In: Z pravěku do středověku. Brno 1997, s. 73 – 83. Upraveno. 293 HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Praha 1955, s. 37 – 39. Velmi podrobná studie o tomto pohřebišti. Upraveno. 294 GALUŠKA, L.: Předběžné hodnocení profánní kamenné architektury ve Starém Městě „Na dědině“. In: Staroměstská výročí. Brno, Uherské Hradiště 1990, s. 121 – 136. Upraveno. 295 HRUBÝ, V.: Kostel sv. Michala ve Starém Městě. In: Časopis Moravského muzea – vědy společenské, č. 52 (1967), s. 47 – 74. Upraveno. 296 POULÍK, J.: Nález kostela z doby říše velkomoravské v trati „Špitálky“ ve Starém Městě. In: Památky archeologické, č. 47 (1955), s. 307 – 351. Upraveno. 297 GALUŠKA, L.: Vampýři z Velké Moravy: Hroby starých Moravanů vydávají svá svědectví. In: Malovaný kraj. Roč. 28, č. 6 (1992), s. 6 – 7. Mohli to však být například i lidé tělesně či duševně postižení. Tito lidé jsou pohřbeni v části označené jako „zapovězená“ v nekropoli „Na Valách“. 72
Velehrad (Veligrad), tedy sídlo knížete Svatopluka, archeologické potvrzení pro to však není.298 Velkomoravské období je velmi bohaté na hmotné prameny vztahující se k historii St. Města, avšak písemné zmínky o tomto místě jsou až z roku 1131.299 Dále pak listina z roku 1141, kdy je připomínána ves Veligrad.300 Prameny pak mlčí a další zmínkou o Veligradě je až listina Jana Lucemburského, v níž se hovoří o pravomocích a poddanských povinnostech velehradského cisterciáckého kláštera.301 Je však jisté, že poměrně velká blízkost kláštera velehradského ovlivňovala i dění ve St. Městě (původním Veligradě). Přestože ani jeden dochovaný listinný dokument 13. století neuvádí do přímé příčinné souvislosti založení cisterciáckého kláštera na Velehradě s domnělým velkomoravským centrem Veligradem, je jasné, že si současníci byli velmi dobře vědomi někdejšího vlivu Veligradu neboli St. Města.302 Veligrad, resp. Staré Město, se tedy mohl začít poměrně dynamicky rozvíjet, kdyby ovšem nedošlo k další dějinné události, jež ovlivnila a zpomalila jeho samostatný vývoj. Touto událostí bylo „založení“ města (Uherského) Hradiště králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257. V listině se také uvádí, že v držení kláštera i nadále zůstane jeho majetek a že obyvatelé nového města budou odvádět klášteru poplatky.303 Z dobových souvislostí lze vytušit, že nové město bylo založeno jako ochrana před nájezdy divokých tatarských a uherských kmenů, které pustošily Moravu. Není příliš pravděpodobné, že dal podnět k založení také tehdejší opat kláštera Arkleb.304 Jelikož je vývoj St. Města v 15. století stále úzce spojen s velehradským klášterem, je nutno se zmínit o průběhu husitských válek a jejich důsledcích pro klášter. Když v roce 1421 přepadli radikální moravští husité klášter, většině mnichů se podařilo prchnout do královského města Hradiště, kde několik let pobývali, někteří mniši však byli zadrženi
298 HAVLÍK, L. E.: Velehrad. In: Staroměstská výročí. Brno, Uherské Hradiště 1990, s. 81 – 97. Upraveno. 299 CDM I, č. 231, s. 207. Kdy je uváděno jako součást spytihněvského panství.
305 POJSL, M.: Velehrad. Brno 1990, s. 80. 306 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 54. Originál listiny uvádí, že český král Jiří z Poděbrad daroval Staré Město městu Hradišti 13. června 1469. Do doby, než uherský král Matyáš byl nucen odejít, se Hradiště nemohlo ujmout svých nově nabytých statků, až v roce 1473 začali Hradišťané svá práva vymáhat, proti čemuž se však velehradský klášter 1476 ohradil, neuznal listinu krále Jiřího z doby, kdy byl v klatbě. SOkA UH, AM UH I, inv. č. 49. Oznámení z roku 1467 o klatbě nad Jiřím, vyřešení přinesl až olomoucký mír z roku 1478 (viz ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 67), kdy se Morava dostala pod doživotní nadvládu Matyáše Korvína a Hradiště tak svůj nárok uplatnit nemohlo. Srovnej: HURT, R.: Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě 1205 – 1650. Olomouc 1934, s. 125 a 331. 307 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 66. Korvínovo vojsko muselo po neúspěšném obléhání Uherského Hradiště odtáhnout do Slezska. 308 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 97. Učinil tak 25. dubna 1550. Originál listiny. 309 HURT, R.: Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě 1205–1650. Olomouc 1934, s. 42 – 45. 310 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 437. Kniha rozdělení lánů ve St. Městě. 311 KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. díl. Praha 2008, s. 802. 312 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 107. Roku 1581 vydáno nařízení, že poddaní musí robotovat jen na dvou lánech dvora, nikde jinde nemají být nuceni. Srovnej: SOkA UH, AM UH I, inv. č. 778. Též SOkA UH, AM UH II, inv. č. 79. Urbář městského velkostatku. Též SOkA UH, AM UH I, inv. č. 625 a 626. Situační plán pozemků patřících ke dvoru Hamberk. 313 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 107 a 109. Originály listin. Podle listiny Rudolfa II. z roku 1582 měli staroměstští obyvatelé jisté výhody, které je chránily coby poddané Uherského Hradiště. Avšak vývoj po roce 1620 výsady zrušil. 314 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 153. 74
St. Město jakožto předměstí Uherského Hradiště se muselo potýkat také s výraznějšími válečnými útrapami v době třicetileté války, zejména při obléhání Hradiště v roce 1645.315 Tříměsíční pobyt švédských vojsk znamenal pro St. Město nemalé hospodářské škody, ale byl také zcela zničen kostel sv. Michaela a musela se používat jen kaple sv. Jana Křtitele.316 Zničený světský majetek se obnovoval rychleji a na místo původních majitelů museli přicházet noví, aby grunty nezpustly. Tereziánské a josefínské reformy přinesly řadu změn v majetkových poměrech. Vrchnostenský majetek byl rozprodáván drobnějším majitelům – například byly kromě dvorů prodány též staroměstské mlýny a hostinec.317 Lidé se také více odvážili podávat stížnosti na uherskohradišťskou vrchnost do Vídně.318 Další velké změny pro samosprávné postavení obce znamenal císařský patent z roku 1849, díky kterému došlo k faktickému osamostatnění St. Města a zřízení samosprávy ve formě obecního výboru.319 S prudkými změnami, které přineslo 19. století, se také postupně začal měnit ráz krajiny, a především se obyvatelstvo nezaměřovalo výhradně na zemědělskou výrobu. Změny souvisely zejména se stavbou železnice vedoucí přes St. Město, které bylo spojeno s Břeclaví a Přerovem roku 1841. St. Město bylo samozřejmě také s většími městy spojeno silnicemi.320 Ačkoli se ve druhé polovině 19. století a počátkem 20. století lidé věnovali více průmyslu, na Uherskohradišťsku bylo tradiční spíše zemědělství. Z toho bylo tedy odvozeno, jakým směrem se bude průmyslová výroba ubírat, zaměřila se na zpracování produktů zemědělství. To přineslo St. Městu roku 1868 vybudování jednoho z největších cukrovarů na Moravě bratry Mayovými.321 Staroměstský cukrovar byl dokonce jedním z prvních objektů, do nichž bylo zavedeno elektrické osvětlení.322 Ačkoli byl cukrovar i po druhé světové válce (součást Středomoravské cukrovary, n. p.) prosperujícím podnikem, po roce 1989 začala výroba stagnovat, až musel být cukrovar uzavřen a jeho pozemky a budovy byly rozprodány. Dalším technickým zařízením ve St. Městě byly dva mlýny, Malý mlýn a Polní mlýn.323 Ten prvně jmenovaný patřil původně obci, ale byl prodán do soukromých rukou (zřejmě z finančních důvodů) rodiny Protzkarů, poté Schilderů, kteří mlýn modernizovali a převedli jej na parní, resp. elektrický pohon. Rodina Schilderova mlýn vlastnila až do roku 1949, kdy
315 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 101. 316 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 54. Srovnej: ZELNITIUS, A.: Kostelík sv. Jana Křtitele ve Starém Městě. In: Sborník velehradský, č. 12 (1941), s. 77. Kostel byl znovu obnoven až roku 1734. Srovnej: ZELNITIUS, A.: Veligrad-Staré Město a jeho kostel. In: Sborník velehradský, č. 11 (1940), s. 41. 317 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 7, 290, 784 a 780. 318 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 254. Radní protokol. Většina stížností však byla zamítnuta. 319 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 144. Zákon o zřizování místních, okresních a krajských obcí. První volby podle tohoto nařízení se konaly v roce 1850. 320 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 184 a 187. 321 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, s. 45. Srovnej: NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982, s. 638. 322 SOkA UH, Okresní úřad Uherské Hradiště I, technické oddělení, inv. č. 86. 323 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 189. 75 byl znárodněn ve prospěch Středomoravských mlýnů Brno. Stejně jako cukrovar, tak i mlýn po roce 1989 svoji činnost ukončil. Polní mlýn měl v pronájmu Josef Beránek, který neměl peníze na rekonstrukci, proto ve mlýně fungovala do jeho zániku roku 1952 jen vodní kola.324 Kromě podniků zaměřených na potravinářství ve St. Městě provozovali své živnosti krejčí, ševci, řezníci, pekaři a další. Větší rozmach živností přišel před první světovou válkou, kdy byla otevřena cihelna Ferdinanda Míky.325 Významnou pozici získala také firma L. Kirchnera a J. Lindharta vyrábějící krémy na obuv, pasty na linoleum a jiná čistidla, později i barvy a laky, firma byla za války využívána Němci pro válečné účely, po roce byla 1948 znárodněna a od roku 1959 zapsaná jako Barvy a Laky n. p. Praha, závod 40 Uherské Hradiště-Staré Město, fungovala do roku 1989.326 V současnosti je zde provoz částečně stále v chodu, firma je od roku 1993 v soukromých rukou a nese název Colorlak, a. s.327 Dvacáté století nepřineslo jen prudký průmyslový rozmach, ale také válečné útrapy, které se nevyhnuly ani St. Městu. První měsíce první světové války nebyly pro Staroměšťany až tak náročné, ale když začaly docházet zásoby a čím dál mladší ročníky musely nastoupit na frontu, byli do rodin nasazováni na práci váleční zajatci. Kromě odvodů mužů se zabavoval i majetek (koně, zvony, potraviny aj.) a vypisovaly se povinné půjčky. Velice rychle se začala rozmáhat lichva a černý trh.328 V rakousko-uherské armádě bojovali také staroměstští muži, kteří však mnohdy zběhli či se dali zajmout a vstoupili do formujících se Československých legií. Celkem asi padlo 101 zdejších obyvatel.329 Mezi legionáři, kteří se po válce již nevrátili, byli Josef Gregor, Arnold Večeřa, Alois Kopecký či Karel Talák.330 Před staroměstským hřbitovem stojí pomník padlým v první světové válce, který vytvořil staroměstský sochař František Zbořil, při odhalení pomníku bylo přítomno mnoho lidí z okolí, pomník byl pak i posvěcen uherskohradišťským
324 SOkA UH, OÚ UH I, vodohospodářské a zemědělsko-technické oddělení, inv. č. 115. Též AM UH I, inv. č. 290. Polní mlýn byl za okupace odstaven z provozu. 325 SOkA UH, OÚ UH I, tech. odd., inv. č. 86. 326 Barvy a Laky n. p. Praha, závod 40 Uherské Hradiště-Staré Město. Uherské Hradiště 1987, s. 11 – 12. 327
331 Batůšek, S.: 1914–1918 (Pomníky padlých ve Starém Městě). In: Staroměstské noviny, roč. IV, č. 10 (1994), příl. s. 1. 332 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 206. 333 SOkA UH, Archiv obce Staré Město, Kronika obce Staré Město, inv. č. 1, s. 23. 334 NĚMEČEK, A.; NĚMEČEK, O.: Staré Město revoluční. Uherské Hradiště 1987, s. 274. Situaci se podařilo zklidnit až poté, co místní podnikatelé nabídli práci, začaly se stavět silnice ze Starého Města do okolních obcí. 335 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města Uherské Hradiště, inv. č. 2, s. 396. 336 MEZIHORÁK, F.: Hry o Moravu. Praha 1997, s. 60. Hlavní složkou, která toto propagovala, byla organizace Národopisná Morava, jejímž spoluzakladatelem byl syn místního umělce Joži Uprky Jan Uprka, tato organizace požadovala připojení Slovácka ke Slovensku, což podporovali mnozí místní profašisticky zaměření aktivisté, ale od této myšlenky se nakonec upustilo. Srovnej: Národopisná Morava. In: Mojmírova říše, roč. 3, č. 6 – 7, 1939, s. 111. 77
žádného spolku). Staroměstská Obrana národa patřila k největším v okrese.337 Spojení mezi jednotlivými skupinami i zemským velitelstvím Obrany národy v Brně zajišťoval učitel staroměstské školy Bohuslav Zapletal. Jeho činnost však byla odhalena gestapem a po věznění a výsleších v Uherském Hradišti a Brně byl převezen do Vratislavi, kde byl odsouzen za velezradu a špionáž k trestu smrti a 6. května 1943 popraven.338 Kromě Obrany národa působila ve St. Městě také ilegální KSČ, jejíž činnost byla zaměřena na šíření letáků (dokonce měli svoji tajnou tiskárnu, která ale byla hned na počátku roku 1940 odhalena). V roce 1940 byl však zatčen krajský tajemník KSČ Miloslav Sailer, který při následném krutém výslechu nevydržel a vypovídal, což mělo za následek rozbití prvního ilegálního okresního vedení KSČ.339 Zformovalo se však druhé stranické vedení, které ovšem kvůli udání konfidenta Ferdinanda Čihánka bylo rovněž zlikvidováno a jen některým členům se podařilo uniknout gestapu a ukrýt se mimo Staré Město. Koncem roku 1943 se pak vytvořila nová ilegální organizace KSČ, která se v listopadu 1944 spojila s partyzánskou 1. čs. brigádou Jana Žižky.340 Také na území Staroměstska operovaly výsadkové skupiny z Velké Británie, ale téměř výhradně komunistický odboj nedůvěřoval nekomunistickým odbojovým skupinám a výsadkářům z Británie. Jedním členů paradesantní skupiny Potash, který operoval v prostoru St. Města, byl Oldřich Pelc.341 Měl spolupracovat se skupinou Carbon v Kunovicích, ale kvůli nedůvěře ze strany komunistických odbojářů nedošlo k další spolupráci.342 Člen kunovické skupiny Jaroslav Šperl, který jednal o spolupráci se skupinou KSČ počátkem roku 1945, si k jedné schůzce poznamenal: „Ve Starém Městě jsem byl několikrát, ale musím říct, že to byli jedni z nejnepříjemnějších lidí, se kterými jsem za války musel jednat. S každým jiným jsem byl schopen navázat vskutku kamarádský poměr, ale oni se chtěli vždy chovat přehnaně formálně. Nedůvěřovali kapitalistickým spojencům a domnívali se, že Angličané, namísto aby jim shodili zbraně, je začnou ze vzduchu odstřelovat. Nedělám si legraci.“343 Mezi ty, kteří se skupinou Carbon v Kunovicích spolupracovali, byl i Vratislav Slováček, který byl spolu s bratrem Janem a snoubenkou Andělou Petrželovou zatčen 28. března 1945
337 PAULE, O.: Obrana národa na Uherskohradišťsku. Rkp. Uherské Hradiště 1993, s. 79. 338 SOkA UH, Národní škola chlapecká, Staré Město, inv. č. 331, nestr. 339 ŠIMEK, V.: Amálie Škrášková. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 4 (1985), s. 7 – 9. Významnou osobností komunistického odboje byla Amálie Škrášková, která byla nacisty za svoji ilegální činnost proti okupantům popravena. 340 NĚMEČEK, A.; NĚMEČEK, O.: Staré Město revoluční. Uherské Hradiště 1987, s. 136 a násl. 341 Oldřich Pelc, kopie jeho kmenového listu dostupná na
344 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 286 – 287. Viz také kapitola Nástin historického vývoje Kunovic. 345 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 286 – 287. Partyzáni, kteří sem přišli osvobodit radiotelegrafistu A. Všetičku z Kunovic, chtěli odvézt i V. Slováčka, ale lékař je varoval, že by Slováček převoz nepřežil. Srovnej: SLOVÁČEK, J.: Umírám za vlast. In: Malovaný kraj, č. 3 (1974), s. 9. 346 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 3, s. 300. 347 BEZDĚČKA, P. a kol: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 236 – 238. 348 PAULE, O.: Osvobození Uherskohradišťska III. díl. Uherské Hradiště 1983, s. 31. 349 SOkA UH, AO StM, Kronika obce Staré Město, inv. č. 5, nestr. Namísto R. Knota, který povýšil na člena rady okresního národního výboru. 350 SOkA UH, AO StM, Kronika obce Staré Město, inv. č. 2, s. 144. 351 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 396. 79
V průmyslu a zemědělství se socializace státu projevila velmi výrazně, byl znárodněn staroměstský cukrovar.352 Stejně skončila i továrna vyrábějící barvy a laky.353 Znárodnění podlehly i další velké i menší soukromé firmy, jež se ve St. Městě nacházely.354 Mezi znárodněné podniky kromě uvedených patřila i továrna na spřádání látek a na výrobu syntetických látek Buchlovan, poté Slezan, n. p.355 Usedlíci zaměřující se na zemědělství, byli plamennými projevy přesvědčováni o výhodách vstupu do JZD, násilná kolektivizace však nepřinesla žádné výrazné výsledky, důsledkem čehož bylo opětovné rozdělení St. Města a Uherského Hradiště v roce 1954.356 Postupně se družstvu začalo dařit a stalo se výrazným determinantem zemědělské výroby na Uherskohradišťsku. Díky prosperitě JZD mohl být ve St. Městě založen Školní statek, který nabízel studentům i učitelům odborných škol místo pro praktickou výuku, statek existuje dodnes a slouží potřebám Střední odborné školy Staré Město.357 Pražské jaro znamenalo sice krátkodobou změnu, rezignaci předsedy místního národního výboru S. Vlka a obnovení některých spolků, mj. Orla.358 Ale srpen 1968 a následná normalizace pak přinesly nejen stabilizaci poměrů a pevné uchopení moci KSČ, ale také opětovné sloučení St. Města s Uherským Hradištěm, které trvalo od roku 1970 do roku 1990.359 V roce 1990 se St. Město osamostatnilo a od roku 1997 má status města.
3. 3. 1 K vývoji školství ve Starém Městě
Také ve St. Městě samozřejmě existovala školní docházka, již v letech 1838–1840 byla zbudována první dvoutřídní školní budova. Dostačující pro děti byla téměř do konce 19. století, kdy bylo rozhodnuto o přistavění nových budov. V roce 1887 tak začala výuka v pětitřídní nové budově. S přibývajícím počtem dětí však opět vyvstala nutnost přistavit buď další křídlo budovy, nebo stavba úplně nové školní budovy. Nakonec byla zvolena druhá možnost a nová škola byla slavnostně vysvěcena roku 1902. V nově zřízené škole byla také kuchyně s jídelnou, v níž se stravovaly děti z nemajetných rodin. Díky tomu, že školy byly rozšířeny, mohly být školy rozděleny na chlapeckou a dívčí.360
352 SOkA UH, Okresní národní výbor Uherské Hradiště, inv. č. 863, kar. 1262. 353 Barvy a Laky n. p. Praha, závod 40 Uherské Hradiště-Staré Město. Uherské Hradiště 1987, s. 29. Srovnej: SOkA UH, ONV UH, inv. č. 863, kar. 1262. 354 Mlýn, hostince, pila aj. 355 Slezan n. p. Uherské Hradiště závod 13. Uherské Hradiště 1984, s. 17. 356 SOkA UH, AO StM., Kronika obce StM., inv. č. 1, s. 60 – 62. 357 SOkA UH, ONV UH, inv. č. 863, kar. 1263. 358 SOkA UH, Místní národní výbor Staré Město, inv. č. 15 a 16, kar. 3. Byl považován za toho, kdo brzdí „obrodný“ proces. 359 SOkA UH, MNV StM, inv. č. 15, kar. 2; inv. č. 17, kar. 3; inv. č. 34, kar. 7. 360 SOkA UH, Národní škola chlapecká Staré Město, inv. č. 330, nestr. 80
St. Město bylo v první polovině 20. století velmi rychle se rozvíjejícím městem, proto i druhá budova školy postupně přestávala stačit rostoucímu počtu žáků, takže nakonec vznikla v pořadí třetí škola, tzv. měšťanská, slavnostně otevřená roku 1925. Do školy dojížděly děti i z okolních vesnic.361 Školy, resp. školní budovy, existují dodnes jako školy základní. Z důvodu velkého množství živností, které ve St. Městě fungovaly, byl podán návrh na zřízení živnostenské učňovské školy, jemuž bylo vyhověno v roce 1922. Živnostenské učňovské školství existovalo ve St. Městě až do roku 1934, kdy byla vybudována živnostenská škola v Uherském Hradišti a měla sloužit pro celý okres.362 Při dívčí škole byla zřízena také tzv. pomocná třída pro zaostávající děti a od roku 1918 i samostatná třída pro děti z cikánské osady.363 V průběhu druhé světové války byla třída zrušena, děti byly zařazeny do běžných tříd, ale to už se připravovaly deportace, děti nevyjímaje, cikánů do vyhlazovacích táborů.364 St. Město bylo také jedno z prvních míst, kde probíhala i předškolní výchova už od roku 1874, kterou měly na starosti německé sestry sv. Kříže, ale kvůli národnostním neshodám musely sestry činnost o čtyři roky později ukončit. Novou mateřskou školu se pak nepodařilo založit dříve než roku 1940.365 Po druhé světové válce zůstalo ve St. Městě základní i střední školství plně zachováno, přestože měli žáci i učitelé nyní více povinností související s politickými proměnami.366 Ze středních škol byla nejvýznamnější zemědělská učňovská škola, která existuje dodnes.367
3. 3. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Starého Města
Také ve St. Městě najdeme mnoho kulturně-historických zajímavostí, opět však budou voleny k bližšímu popisu ty, jež se dají vhodně využít při výuce dějepisu a pro přiblížení regionálních dějin.
361 SOkA UH., NŠ chlap. StM., inv. č. 331, nestr. 362 Tamtéž. 363 Tyto děti vyučoval Josef Brzický, pro svoji péči nazývaný „táta cikánské třídy“. 364 SOkA UH, NŠ chlap. StM., inv. č. 331. Srovnej: BATŮŠEK, S.; NEČAS, C.: Cikánská třída ve staroměstské škole za okupace. In: Malovaný kraj. Roč. 23, č. 6, (1987), s. 5 365 SOkA UH, NŠ chlap. StM., inv. č. 332, nestr. 366 SOkA UH, NŠ chlap. StM., inv. č. 331. Zejména to bylo studium politických a pedagogických spisů, různá politická školení apod. 367 SOkA UH, AO StM., inv. č. 2, s. 213. Otevření zemědělské školy. Srovnej: 20. výročí založení SZTŠ Uh. Hradiště. Uherské Hradiště 1981. Srovnej: POPÍŠILOVÁ, M.: K šedesáti letům zemědělského školství v Uherském Hradišti a dvacátému výročí založení Střední zemědělsko-technické školy. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, č. 11 (1981), s. 12 – 13. V současnosti má škola název Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město. Odborná škola nabízí tři obory vzdělávání: Agropodnikání, Ekologie a životní prostředí, Ekonomika a podnikání – škola je zaměřena spíše na podnikání v zemědělství než na vlastní zemědělsko- hospodářskou činnost. 81
3. 3. 2. 1 Památník Velké Moravy Asi nejvýznamnějším místem z hlediska historického a pro hodiny dějepisu nejvyužitelnějším je právě tento památník. Najdeme jej v poloze „Na Valách“, kde byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech. Památník Velké Moravy ve St. Městě je od roku 1969 národní kulturní památkou. Od otevření v roce 1969 neprošel objekt památníku výraznější opravou a modernizací, proto byla v letech 2008–2009 provedena jeho generální rekonstrukce, v závěru roku 2009 završená instalací moderní multimediální expozice, která nahradila již neaktuální a poněkud zastaralou expozici z roku 1985. Využívá dvou desítek figurín v životní velikosti k modelaci výjevů života a práce našich předků na velkomoravském hradisku. Zhlédneme zde repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a jiných nálezů z archeologických výzkumů, jež ve St. Městě probíhají již déle než století. Nová expozice je pak založena na příběhu jednoho konkrétního (i když fiktivního) člověka, pojmenovaného archeology Mojslav, pohřbeného v 9. století na pohřebišti ve St. Městě „Na Valách“. Příběh je představen v podobě historických dioramat. Ta jsou tvořena figurínami v životní velikosti a zachycují základní dějinné okamžiky Velké Moravy, ale také prezentují veškeré životní aktivity obyvatel 9. století. Muzejní expozici doplňuje úvodní film režiséra Rudolfa Chudoby, elektronický průvodce i počítačové animace s tématikou Velké Moravy na dotykových obrazovkách.368
3. 3. 2. 2 Kostel sv. Michala (též archanděla Michaela) Vzhledem k tomu, že Galuškovy i Hrubého výzkumy kladou stavbu kostela, resp. jeho základy, do těsné blízkosti velkomoravského dvorce, je zřejmé, že zde muselo být křesťanství pevně zakořeněno již v 9. století. Potvrdily to jejich archeologické nálezy základů rotundy.369 Dalšími doklady o starobylosti kostela a jeho základů pak byly nálezy římských cihel.370 Přesné určení stáří není možné vzhledem k tomu, že kostel leží uprostřed staroměstského hřbitova.
368 Informace prospektu Památníku Velké Moravy a z
Existenci stavby kostela i po pádu Velké Moravy doložil Hrubý nálezem mince z konce 11. století, ale také jeho přestavbu ze 13. století za použití cihel velehradských cisterciáků.371 Písemně je pak doložena existence v roce 1220, kdy se olomoucký biskup vzdává desátků z Veligradu (tedy v té době St. Města) ve prospěch kláštera cisterciáků.372 Velký význam místního kostela je zdůrazněn také v listině Přemysla Otakara II. z roku 1257, v níž se stanoví, že kostel sv. Jiří v nově založeném městě Hradišti je pobočným kostelem staroměstského kostela.373 Výhoda pro kostel sv. Michala však trvala jen do roku 1550, kdy bylo St. Město prodáno Uherskému Hradišti.374 Během nájezdů švédských vojsk na Moravu a jejich obléhání Uherského Hradiště byl kostel zcela zničen.375 Do dnešní podoby byl vystavěn až roku 1734.376 Při povodni roku 1997 byl kostel značně podmáčen a byla poškozena podlaha. Byl proveden dílčí archeologický průzkum základů rotundy, v současnosti jsou tyto základy zabezpečeny skleněnou deskou, aby mohly zůstat odhaleny. Současnou podobu kostela lze charakterizovat jako jednolodní obdélníkovou stavbu s malou lucernou, bez hlavní věže, nad lucernou je kříž. Fasáda je hladká, nezdobená, pouze v některých místech jsou odhaleny římské cihly, které byly použity na stavbu. Okna hlavní lodi jsou obdélníková, s výraznějším zaklenutím horního rámu, stejně tak i okno kněžiště, pouze slepé okno kněžiště je zalomeno více, téměř goticky. Vchod kostela je jednoduchý, s mírným zaklenutím horního rámu dveřní zárubně, nad vchodem jsou umístěna dvě malá okna, s mírným zaklenutím v horní části. Nad hlavním vchodem není nijak oddělen štít, štít má pouze malé kruhové okno. Kromě hlavního vchodu má kostel ještě jeden zadní vchod. Vnitřní členění lodi kostela je velmi jednoduché – oltář je oddělen obloukem, další část lodi je dělena klenbou. Vnitřní vybavení kostela je poměrně chudé.377 V těsné blízkosti kostela stojí hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele. Jsou v ní zavěšeny dva zvony, neboť kostel vlastní zvony nemá.378 Další historicko-kulturní památkou sakrální je pak socha sv. Jana Křtitele naproti kostela.
371 HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 188 – 190. 372 CDM II, č. 107, s. 115. Jmenovány též obce Mařatice, Popovice, Jarošov, Boršice, Kostelany, Tupesy, Polešovice aj.
3. 3. 2. 3 Kostel sv. Ducha Tato památka, dá-li se stavba tak nazvat, je teprve ve výstavbě a je umístěna v ose památníku Velké Moravy, nebo spíše v ose kostela pocházejícího z 9. století, jehož základy se nacházejí v památníku – symbolizuje to propojení historie a přítomnosti. Půdorys nového kostela má tvar rotundy, nosnou část hlavní lodi tvoří 12 sloupů, které symbolizují 12 apoštolů, spojených prstencem, který představuje korunu Panny Marie ve spojení s Kristem. Na to navazuje střecha ve tvaru čtvrtkruhového oblouku. Čelní stranu kostela tvoří dvě věže mírně skloněné směrem k vlastní stavbě, představující dva slovanské věrozvěsty – sv. Cyrila a Metoděje. Osy sloupů i věží se sbíhají v jednom místě jako symbol směřování k jednomu cíli – Bohu. Věže budou uprostřed propojeny křížem. V suterénu pod hlavní lodí je navržen sál pro společenské využití, kulturní i vzdělávací akce. V přední části je liturgický prostor s oltářem a svatostánkem, který je navržen jako společný pro kostel a zimní kapli, která je umístěna za liturgickým prostorem z východní strany a má být zasvěcena Panně Marii. Kostel bude zasvěcen Duchu Svatému.379
3. 3. 2. 4 Folklor ve Starém Městě Rovněž St. Město je místem, kde folklor má své neopomenutelné místo. Pro zdejší obyvatele byl a je folklor způsobem, jak vyjádřit sounáležitost s krajem, který mají rádi a který je pro ně jedinečný. Jedinečnost pak musí být zachována třeba prostřednictvím různých spolků a folklorních souborů, které se o udržení tradic starají.380 Ze St. Města pocházejí dva výrazní umělci, kteří se folkloru věnují prakticky celý svůj život, a to Jiří Pavlica, primáš cimbálové muziky Hradišťan a vynikající skladatel folklorní hudby. Druhou osobností, jež má na starosti folklorní dění nejen ve St. Městě a Uherském Hradišti, je Ladislava Košíková, choreografka souboru Hradišťan a organizátorka mnoha folklorních programů. Tradiční folklorní akcí jsou například dožínky, které mají být oslavou ukončení žní. Dožínkový průvod tvoří ženci i žnečky s ozdobeným polním nářadím, většinou však ve slavnostním kroji. Průvod jde k domu hospodáře, kterému je předán věnec uvitý z obilních klasů a polního kvítí. Hospodář s hospodyní pak uvítal dva vybrané účastníky průvodu – většinou starší hodový stárek se stárkou – a ti pak přednesli naučené říkání o ukončení žní a přání dobré úrody i v dalším roce.381 Potom následuje zábava s muzikou, tancem a dobrým
379 Popis stavby dle hlavního architekta Ing. Arch. Ivo Goropevšeka;
382 KRIST, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1967, s. 15 – 16. 383 TARCALOVÁ, L.: Hody s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 2008, s. 106. Michalské hody, též Michalské slavnosti – hody s právem. Před druhou světovou válkou se slavily hody troje – patronské, havelské neboli císařské a ještě republikánské – blíže o stanovení termínu hodů viz kapitola Folklor v Kunovicích. 384 Nutno podotknout, že i před rokem 1989 se každé hody konala slavnostní mše. 385 TARCALOVÁ, L.: Hody s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 2008, s. 106 – 108. Srovnej: KUBÍČEK, M.: Jaké byly Michalské slavnosti? In: Staroměstské noviny: Měsíčník Starého Města a okolních obcí. Roč. 14, č. 11 (2004), s. 7. 386 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 325 – 326. 387 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 60 – 61. 388 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 327. 389 TARCALOVÁ, L.: Ženský a mužský sváteční oděv na Uherskohradišťsku. In: Slovácko, roč. 24, (1982), s. 103 – 119. 85
Hlavu si pak mládenci pokrývají kloboukem, při slavnostních příležitostech beranicí astrygánkou s kosárkem a voničkou, stárci ještě s pentlemi. Jako svrchní oděv se dlouho nosily bílé kožichy, posléze hnědé kožené dubeňáky.390 Ženatí muži si při svátečních příležitostech na jednoduchou tmavou kordulku a košulu oblékali krátké kabátky lajble z bílého pevného sukna, zdobené porcelánovými nebo kovovými knoflíky, na manžetách červeným suknem nebo květovanou hedvábnou látkou.391 Kroj ženský má součástí více. První spodní vrstvu dlouho tvořil tzv. rubáč, jejž tvořila nařasená sukně vsazená do hladkého, rovně střiženého opléčka s jedním ramínkem, které se zapínalo křížem přes rameno. Později rubáč nahradily spodničky s vykrojeným výstřihem a zapínáním na knoflíčky.392 Při slavnostních příležitostech si na rubáče nebo spodničky oblékaly ženy plátěné baňaté rukávce, někdy ještě vycpané složeným papírem nebo dokonce pilinami. Takové rukávce jsou na kroji až od poloviny 20. století, předtím si ženy rukávce jen naskládaly.393 Ale ve snaze obohatit kroj a vyvážit celkový vzhled siluety byl tento zásah do tvaru rukávců nutný.394 Rukávce se u loktů převazují a jsou ukončeny krajkovými volány kadrlemi, někdy i zdobené našitým pruhem vyšívané látky. Kadrle jsou vyrobeny z plátna, vyšité dírkovou technikou. Na rukávce se oblékaly kartounové, později brokátové a ornátové kordulky, většinou jednobarevné a s vyšíváním květů na zádech. Vpředu je kordulka zdobená hedvábnou stuhou, stříbrnou portou a zapíná se na dva knoflíčky. Na spodní sukni si ženy oblékaly další spodnice, které byly velmi naškrobené, aby udržely tvar, a postupem času se zkracovaly, na škrobené spodnice přišel tmavý šorec, který byl v pase přes vrapování vyšívaný žlutou nití. Přes šorec se dopředu dává přední sukně fěrtůšek, nejčastěji z mušelínu, hedvábí, v současnosti z ornátu, ale vždy květované. V pase se zavazuje široká bílá nebo červená stuha s vyšitými květy. Pokrývkou hlavy svobodných dívek při slavnostních okamžicích je turecký šátek uvázaný „na zaušnice koncama dole“. Nevěsty pak nosily věnečky spletené s copy. Ženy si obouvají vysoké kožené boty, vrapené na holínkové části. Boty se zavazovaly tkanicemi, ve spodní části byly vyražené dírky, vrchní část se stahovala pomocí háčků.395 Svrchní oblečení žen bylo podobné tomu mužskému – původně se nosily také lajble, které vystřídaly kacabajky z tmavého plyše nebo sametu, podšité a vyztužené. Místo rukávců se při
390 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 60 – 61. 391 BEZDĚČKA, P. a kol.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 326. 392 TARCALOVÁ, L.: Ženský všední a pracovní oděv na Uherskohradišťsku. In: Národopisné aktuality. Roč. 18, č. 1, (1981), s. 11 – 21. 393 TARCALOVÁ, L.: Ženský a mužský sváteční oděv na Uherskohradišťsku. In: Slovácko, roč. 24, (1982), s. 103 – 119. 394 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 60 – 61. 395 TARCALOVÁ, L.: Ženský a mužský sváteční oděv na Uherskohradišťsku. In: Slovácko, roč. 24, (1982), s. 103 – 119. 86 běžných příležitostech nosily jupky s dlouhými rukávy. Ve větších mrazech se nosily kožichy, ale ženy na vesnici si spíše přehazovaly přes záda a křížem zavazovaly vlňáky.396 Součástí staroměstského folkloru jsou i zdejší nářeční odlišnosti. Na rozdíl od Kunovic nelze ve St. Městě pozorovat výraznějších odklonů od běžného východomoravského dialektu.
3. 3. 3 Vybrané významné osobnosti Starého Města
Výběr osobností, staroměstských rodáků či osobností dlouhodobě zde působících, byl ještě složitější než při výběru v Kunovicích. Byly tedy vybrány osobnosti, které se nejvýrazněji podílely na ovlivnění historicko-kulturního pozadí města. Také však s přihlédnutím k možnostem využití při výuce regionálních dějin.
3. 3. 3. 1 Prof. PhDr. Vilém Hrubý, DrSc. (1912–1985) - působil jako učitel na několika školách Uherskohradišťska - pracoval i ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti jako správce archeologické sbírky - začal provádět archeologické výzkumy na prostoru Uherskohradišťska - jako vědecký pracovník Moravského muzea v Brně měl za úkol zkoumat právě St. Město, objevil v lokalitě „Na Valách“ zděné základy velkomoravského kostela - autor řady monografií o archeologických nálezech ze St. Města, z Modré u Velehradu, hradiska sv. Klimenta u Osvětiman a Sadské výšiny v Uherském Hradišti, kde objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje397
3. 3. 3. 2 PhDr. Luděk Galuška, CSc. (*1960) - archeolog, svůj profesní život zasvětil výzkumu velkomoravského osídlení St. Města - autor řady monografií o velkomoravském osídlení St. Města a dalších lokalit, ve St. Městě situoval velkomoravský dvorec, resp. sídlo velkomoravské nobility - zkoumal základy kostela ve St. Městě, hroby z pohřebiště „Na Valách“, naleziště v Uh. Hradišti – Sadech - spoluautor při zakládání Archeoskanzenu v Modré u Velehradu.398
396 TARCALOVÁ, L.: Ženský všední a pracovní oděv na Uherskohradišťsku. In: Národopisné aktuality. Roč. 18, č. 1, (1981), s. 11 – 21. 397 GALUŠKA, L.: Za profesorem PhDr. Vilémem Hrubým, DrSc. In: Slovácko. Roč. 33 – 34 (1991), s. 186 – 187. Srovnej: MAREŠOVÁ, K.: Nejvýznamnější archeolog Starého Města. In: Zpravodaj Starého Města. Roč. 2, č. 6 (1992), s. 3 – 4. 398 PAVELČÍK, J.: Luděk Galuška. In: Slovácko. Roč. 39 (1997), s. 104. Srovnej: VAŠKOVÝCH, M.: Luděk Galuška jubilantem. In: Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 52 (2010), s. 193 – 194. Medailonek z knihy GALUŠKA, L.: Slované (doteky předků). Brno 2004, tiráž. 87
3. 3. 3. 3 Stanislav Batůšek (1942–1996) - staroměstský rodák, regionální historik, věnoval se i literárním dějinám a různým vlastivědným tématům - jeho hlavním tématem byly dějiny tzv. katolické moderny, a to zejména život a dílo Karla Dostála-Lutinova.399
3. 3. 3. 4 Antonín Zelnitius (1876–1957) - učitel ve St. Městě, amatérský archeolog, zkoumal lokalitu „Na Valách“ - spolupodílel se na založení Musejního a archeologického spolku Starý Velehrad – Staré Město - upozornil jako první na to, že hroby, které byly nalezeny v lokalitě „Na Valách“, jsou zřejmě velkomoravského stáří - k jeho nálezům patří nákončí opasku se skly a almadiny (granáty) - byl přesvědčen, že velkomoravský Veligrad ležel právě na území dnešního St. Města.400
3. 3. 3. 5 František Omelka (1904–1960) - rodák ze St. Města, vyučoval na různých školách Uherskohradišťska a Zlínska - autor povídek a příběhů pro děti a mládež; povětšinou zasazeny do prostředí Slovácka, čerpal i z příběhů, které zažil on sám nebo někdo z jeho blízkých (viz román o partyzánských bojích v Beskydech, jeho dva synovci zahynuli právě v boji s okupanty) - autor řady metodických příruček a jiných pedagogických spisů.401
3. 3. 3. 6 Jan Protzkar (1820–1903) - původem Staroměšťan z mlynářské rodiny - významný politik, v Uherském Hradišti byl v letech 1865–1896 starostou, předtím byl několik let radním.402
Mezi význačné osobnosti narozené či působící ve Starém Městě patří mj. také: Zdeněk Junák (*1951) – divadelní i televizní herec, spolupracuje i s rozhlasem403
399 JILÍK, J.: Za Stanislavem Batůškem. In: Slovácké noviny. Roč. 6, č. 14 (1996), s. 1. Srovnej: JILÍK, J.: Vzpomínka na Stanislava Batůška. In: Malovaný kraj. Roč. 32, č. 3 (1996), s. 45. 400 BEZDĚČKA, P. a kol: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000, s. 36. Srovnej: MARTÍNKOVÁ, M.: Antonín Zelnitius – archeolog, učitel, kronikář. In: Staroměstské noviny. Roč. 9, č. 9 (1999), s. 11. 401 JILÍK, J.: Pedagog a spisovatel František Omelka. In: Malovaný kraj. Roč. 32, č. 1 (1996), s. 19. Vzpomínka na vzorného učitele a spisovatele Františka Omelku. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 3 (1975), s. 11. 402 ČOUPEK, J.: Jan Protzkar. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 6 (1997), s. 16. 403 DUFKOVÁ, E.: Junák Zdeněk. Postavy brněnského jeviště: Díl 2. Brno 1989, s. 88 – 91. 88
Doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc (*1947) – politik, vysokoškolský učitel, poslanec Parlamentu České republiky, člen Komunistické strany Čech a Moravy; syn nechvalně proslulého Aloise Grebeníčka, vyšetřovatele Státní bezpečnosti ve věznici v Uherském Hradišti404 P. Jakub Hudeček (1871–1937) – amatérský archeolog a tvůrce společenského života v obci, spoluzakladatel katolických spolků pro mládež Svornost a Omladina405 Josef Panáček (*1937) – sportovní střelec, olympijský vítěz z Montrealu 1976, mistr i vicemistr Evropy ve střelbě406 Ing. Dr. Rostislav Sochorec (1900–1948) – politik, poslanec za Čs. stranu lidovou, ještě před komunistickým převratem 1948 byl zatčen Státní bezpečností a zemřel za nevyjasněných okolností407 Jaroslav Tvrdoň (*1950) – umělecký rytec a grafik, spolupodílí se na tvorbě a uměleckém ztvárnění bankovek a poštovních známek408
404 Jméno Alois Grebeníček straší i po letech. In: Slovácké noviny. Roč. 7, č. 30 (1997), s. 2. 405 HANÁKOVÁ, L.: Osobnosti. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 1 (1997), s. 10 – 12. SLAVOTÍNEK, Š.: Za čestným kanovníkem Hudečkem. In: Sborník velehradský. Č. 8 (1937), s. 3. – 6. 406 SALAQUARDA, R.: Slovácký gen – Josef Panáček: zlatý olympionik z Montrealu 1976, vášnivý myslivec, který zázrakem přežil konec války. In: Dobrý den s Kurýrem. Roč. 9, č. 10 (2006), s. 11. 407 MARČÍK, F.: Byla uctěna památka dr. Sochorce. In: Slovácké noviny. Roč. 8, č. 20, č. 22 (1998), s. 2, s. 7. 408 JILÍK, J.: Rytec Jaroslav Tvrdoň. In: Malovaný kraj. Roč. 22, č. 1 (1986), s. 15. 89
3. 4 Nástin historického vývoje Uherského Hradiště
Město Uherské Hradiště (dále jen Uh. Hradiště) – na rozdíl od dvou předcházejících článků souměstí – má status města od svého založení. Je to město krásné, živé, plné historických budov, ale i nových staveb. Jakožto okresní město je i centrem nejen kulturním, ale i průmyslovým. Uh. Hradiště může nabídnout návštěvníkům mnohé – kulturní, sportovní či umělecké akce. V této kapitole bude přiblížen nástin dějin přímo města Uh. Hradiště, resp. dnešního centra, neboť k Uh. Hradišti dnes patří i mnohé okrajové části, které dříve měly svůj samostatný vývoj. Stejně jako Kunovice a Staré Město i Uh. Hradiště má doloženo své nejstarší osídlení již v pravěku. Paleolitické nálezy jsou přímo na území města velmi skromné, archeologové mají ojedinělý nález neolitického sekeromlatu, přítomnost lidu s moravskou malovanou keramikou je doložena sporadickými důkazy (pozůstatky sídliště).409 Doba bronzová je v Uh. Hradišti podle exponátu Národního muzea v Praze doložena předměty, které byly nalezeny v depotu v Uh. Hradišti, není však blíže určeno, ve které lokalitě. Téměř absence nálezů přímo z Uh. Hradiště platí i pro dobu železnou a římskou. Předvelkomoravské osídlení dokládají podle Hrubého (1965) pouze ojedinělé nálezy, například třmen sedla.410 Pravděpodobně nejpádnějším důvodem, proč na území Uh. Hradiště nemáme z této doby větších archeologických nálezů, je to, že vlastní osada, již pak král Přemysl Otakar II. povýšil na město, ležela na ostrově sv. Jiří, vytvořeném rameny řeky Moravy. Tento ostrov a osada ležící na něm měly pravděpodobně pouze obrannou funkci pro sídliště ve Starém Městě. Po zániku Velké Moravy už zde zřejmě sídlili rybáři, případně osada sloužila jako lehčí opevnění a samozřejmě nadále jako středisko obchodu, které leželo při obchodních stezkách. V osadě ležela ovšem kaple sv. Jiří, která (podle Hosáka a Snášila) dala ostrovu jméno a musela existovat již v době velkomoravské.411 Území dnešního Uh. Hradiště (bez dalších okrajových čtvrtí) bylo sice osídleno již od nejstarších dob, ale po zániku Velké Moravy význam osady poněkud upadl.412
409 SNÁŠIL, R.: K vývoji a současnému stavu archeologickým sbírek Slováckého muzea. In: Slovácko VIII-IX (1966 – 1967), Uh. Hradiště 1967, s. 97 – 110. 410 HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 100. 411 SNÁŠIL, R.: Funkce slovanského sídliště na ostrově sv. Jiří. In: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, E 16, 1971, s. 211 – 215. Jedná se zatím o archeologicky nepotvrzenou hypotézu, kterou Hosák vysvětluje tím, že na ostrově musela být sakrální stavba, zvláště když vezmeme v úvahu existenci dvou vlastnických kostelů ve velmi blízkém okolí (Sady „Špitálky“, Modrá u Velehradu). Navíc o kapli není zmínka v listině Jindřicha Zdíka, proto je pravděpodobné, že kaple už náležela nikoli k církevnímu majetku, ale k zeměpanskému. Podrobněji viz HOSÁK, L.: Patrocinium sv. Petra jako doklad pro vývoj moravských sídel. In: Časopis Matice moravské. Roč. 91 (1972), s. 324 – 328. 412 MĚŘÍNSKÝ, Z.: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů. In: Památky archeologické. Roč. 77 (1986), s. 67. Původní sídelní centra celého prostoru dnešního Uherskohradišťska a jihovýchodních přilehlých oblastí stagnují, resp. některá zanikají. Srovnej: HAVLÍK, L. E.: Velká Morava a středoevropští Slované. Praha 1964, s. 300 – 308. Tato oblast byla dokonce od 11. do počátku 13. století pod vlivem uherské strany. 90
„Zahradím já Uhrom tuto díru, aby mně do Moravy vícej nemohli,“ pronesl podle pověsti český král a moravský markrabě Přemysl Otakar II., když se rozhodl vybudovat zde pevnost v blízkosti dvou trhových vsí.413 Zakládací listinou sepsanou Plasích z 15. října 1257 uvedl do praxe svůj záměr osadu povýšit na město, pochopitelně s jeho právy a povinnostmi.414 Jak bylo uvedeno v kapitole Nástin historického vývoje Starého Města, velehradský klášter i sama obec Staré Město (a také Kunovice) založením nového města velmi tratily. Původně se mělo město nazývat Nový Velehrad.415 V souvislosti s městským právem vystavět si hradby pak byl ale zvolen nový název, více přiléhající, a to Hradiště.416 Panovník neměl možnost město obsadit cizími kolonisty.417 Snad jen pár německých osadníků bylo ve vedlejších vsích, proto mělo naprostou převahu české obyvatelstvo. Poměrně velké ztráty znamenalo založení nového města pro velehradský klášter, který si král nechtěl znepřátelit, proto měl klášter jisté výsady, které by jinak patřily králi, neboť nové město bylo ustaveno jako královské.418 Vnitřní poměry nového města upravovala daleko důležitější listina z roku 1258, v níž král stanovil městská práva.419 Věnoval městu k desetiletému užívání tři blízké zeměpanské vsi, byl mu udělen výroční trh, mílové právo a právo razit mince.420
Srovnej: ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 21. Roku 907 již byla Velká Morava rozvrácena. 413 Starého Města, tehdy Velehradu, a Kunovic. 414 MZA, CDM III, č. 258, s. 246.
Jelikož bylo město osídleno osadníky ze dvou sousedních vsí, vznikla ve městě dvě náměstí – trhové osady – spojená ulicí, jak dokládá historické jádro Uh. Hradiště. Jedno náměstí – místo pro trh – patřilo osadníkům z Kunovic, druhé pak osadníkům ze Starého Města.421 Oběma tržišti procházela obchodní cesta, kterou sem nechal panovník odklonit z Kunovic.422 Ačkoli mělo město díky okolnostem vedoucím k jeho založení poměrně výjimečné postavení, městská práva a privilegia mu zůstala zachována, v čele města stál původně rychtář, který ale koncem 13. a počátkem 14. století začal město řídit spolu s několika „pomocníky“, z nichž se posléze vytvořila městská rada.423 Město mělo také hrdelní právo, soudní a správní pravomoc byla rozšířena i na Kunovice a Velehrad (Staré Město).424 Město bylo častým cílem útoků ze zahraničí, například vpád Matúše Čáka Trenčianského v roce 1315.425 Proto král Jan Lucemburský osvobodil město od některých poplatků, aby mohlo dobudovat své opevnění.426 Husitské války poznamenaly výrazně také Uh. Hradiště, které zůstalo věrno králi Zikmundovi, proto utrpělo od husitů značné ztráty, ne však takové, jako klášterní statky
výhodám značně hospodářsky znevýhodněný, proto se objevují falzátorské pokusy o sepsání listin, jež mají doložit starobylost kláštera a jeho skutečná i domnělá práva. 421 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 81 – 84. Město tedy mohlo pořádat dva trhy přenesené sem z bývalých trhových vsí Kunovic a Veligradu (St. Města). 422 CDM III, č. 267, s. 258. …via publica, que condam per Kunycz directe transitum habuit, nunc per impsam civitatem seu municionem decetero universi transeuntes ire debeant, nec alias flectere iter suum, alias pena debita punientur. Trasa, která vede přes Kunovice, je „stržena“, kdyby někdo chtěl stejnou cestu stavit, bude potrestán.
427 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 103 – 104. Srovnej: FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 69 – 70. 428 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 36. 429 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 42. 430 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 121 – 122. 431 SOkA UH, AM UH I, inv. č. 54. Viz kapitola Nástin historického vývoje Starého Města, spory o výsady pro Hradiště, které městu zaručil Jiří z Poděbrad. 432 ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 67. Olomoucký mír z roku 1478. Srovnej: SOkA AM UH I, č. 64. Originál listiny uvádí, že po válkách s Uhry sice spravoval Moravu uherský král Matyáš, ale přesto se k Hradišti zachoval velkomyslně, nemstil se mu, naopak ocenil jeho služby českému králi a statečnost při obléhání, dokonce vylepšil městský znak a městu povolil pečetit listiny červeným voskem. Olomoucká schůzka 9. 7. 1479 nic nového nepřinesla – viz ČORNEJ, P.; BARTLOVÁ, M.: Velké dějiny zemí koruny české VI. Praha a Litomyšl 2007, s. 436 – 437. 433 SOkA UH, AM UH I, č. 80. Podle listiny král Vladislav II. Jagellonský 1514 rozhodl, že se ve městě nebudou usazovat židé, toto platilo až do roku 1848. 434 HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 163 – 164. Srovnej: FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 60. 435 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 46 – 47. 436 Tamtéž, s. 48. Poprvé 1621, podruhé 1623. 93 blížilo ještě větší, Valdštejnovo vojsko, které ale bylo již velmi zbídačelé.437 Další ranou třicetileté války pak byl vpád švédských vojsk, Švédové pronikli do města, loupili a plenili, Staré Město a Kunovice byly postiženy ještě více. Po skončení třicetileté války přišly navíc další rány – vypukla morová epidemie, město zachvátil požár a značně jej poničila vichřice a zkázu města pak dokonala rozvodněná Morava, kdy „se z města čtyři neděle vyjížděti nemohlo, kromě na lodi v městě Hradišti se jezditi muselo, neb po obouch ryncích i Prostřední ulici voda do pasů byla.“438 Období, kdy se město začalo vzpamatovávat z útrap třicetileté války, je ve znamení velkého stavebního rozmachu, většina dřevěných staveb byla zničena, město se měnilo poměrně rychle. Domy měly převážně barokní charakter, velkou plochu městského prostoru zaujímaly stavby jezuitů.439 Ekonomické i sociální zlepšení nastalo až počátkem 18. století, kdy se opět oživily pravidelné trhy, takže místní řemeslníci mohli své výrobky poměrně snadno prodávat. Poměrně málo bylo ve městě sedláků. Také se postupně začal zvyšovat počet obyvatel, sídlila zde i vojenská posádka, která ale městu přinášela i obtíže.440 Město bylo v době reforem Marie Terezie a Josefa II. jakoby stranou všech revolučních myšlenek. Výrazným zlomem bylo zrušení jezuitského řádu a postavení města jako pevnosti. Jeho nedobytnost byla zapříčiněna i jeho strategickou polohou v terénu obklopeném řekami Moravou a Olšavou. Když však město pozbylo svého strategického významu, nebylo již potřeba hradeb a mohl začít poměrně rychlý urbanistický růst. Na stavbu nových domů byly použity právě i kameny z hradeb jako stavební materiál. Z celých hradeb se dodnes zachovaly jen dvě části.441 Další stavební úpravy pak byly nutné, co se týče silničního spojení se Starým Městem a Kunovicemi, byly budovány nové silnice přes mosty, ale jako efektivnější se jevilo zavážení řek a jejich regulace. Spojení městu zajišťovala i nová železnice.442 Hospodářské změny poloviny 19. století se odrazily v Uh. Hradišti především v zemědělství, neboť zrušení roboty a vyvázání poddaných z feudálních povinností znamenalo oslabení hradišťského velkostatku. Obyvatelé města se více věnovali zemědělství
437 Tamtéž, s. 51. 438 Tamtéž, s. 52 – 54. Požár z dubna 1643 zničil 22 domů, špitál, jednu bránu, františkánský klášter a 11 domů za zdí, požár se rozšířil až do Mařatic, asi 2 km od centra města. Vichřice roku 1647 poničila věž na františkánském klášteře. Povodeň z roku 1652 zaplavila nejen město a domy, ale zničila i veškerou úrodu z okolních polí. 439 Patrné z vedut Uh. Hradiště z roku 1670 a z 20. let 18. století, v zásadních rysech se dnešní podoba dvou hlavních náměstí objevuje na vedutě ze 70. let 18. století. Veduty uloženy v historické expozici Slováckého muzea. 440 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 114. Dokládá to postavení města jako pevnosti. Vojenští příslušníci zde byli v podstatě vydržováni měšťany, ale zároveň město dobře chránili, postoj měšťanů k vojenské posádce byl proto zřejmě značně ambivalentní. 441 JŮZA, V. – JŮZOVÁ, A.: Uherské Hradiště. 2. vyd. Uherské Hradiště 2003, s. 28 – 29. 442 Tamtéž, s. 51 – 53. 94 než průmyslové výrobě.443 „Velikou vadou Uh. Hradiště je, že zde není žádného velkého průmyslového podniku, který by dal zaměstnání chudému lidu z města i okolí.“ Nové podniky musely teprve vzniknout, mezi ně patřila například sodovkárna, sladovna bratří Fürstů či továrna na výrobu nábytku firmy Thonet, většina se jich nacházela v jeho okrajových částech, například v Jarošově pivovar.444 Jinak se většinou výroba specializovala podle odvětví a řemeslníci své výrobky sami prodávali, takže město bylo soběstačné. Dlouhou tradici si tady překvapivě udržela směna mezi venkovem a městem, zejména na trzích.445 Ačkoli bylo město krajským centrem, zachovalo si víceméně zemědělský ráz až do první světové války. Vypuknutí první světové války znamenalo kromě nástupu mužů na frontu i jiné ztráty, rakouská vláda vypisovala válečné finanční půjčky, obyvatelstvo muselo odevzdávat materiál pro vojenské účely, byly zabaveny zvony z kostelů. Rozmohl se černý trh i lichva, kterým městská rada nedokázala zabránit, ceny běžných denních potřeb prudce narůstaly. Město také sužoval pobyt válečných uprchlíků z Haliče, kteří přišli již v září 1914.446 Ti byli také příčinou nedostatku potravin a základních životních potřeb, důsledkem toho se také více šířily nemoci, zejména cholera a tyfus, a proto vyvstala nutnost postavit novou budovu nemocnice.447 Kolik mužů přesně nastoupilo do rakousko-uherské armády, se neví, na bojištích padlo 215 osob, jmenovitě známých vojáků působících v legiích je 116.448 Patří k nim například Vlastimil Matura, který bojoval v Rusku, kde také zemřel.449 Dále to byl Petr Möller.450 Rakouským vojskem byl popraven mj. Oldřich Řehák.451 Památník obětem první světové války, resp. pamětní desku dnes najdeme na Komenského náměstí. Vlastenectví v Uh. Hradišti se začalo bouřlivěji projevovat až v polovině roku 1918, kdy byla levicově orientovanými představiteli a dělnictvem zorganizována oslava 1. května
443 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 243. 444 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 1, s. 45 – 46. 445 HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 322 – 323. 446 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města Uh. Hradiště, s. 119. 447 HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 372 – 373. Původní městská nemocnice při kapli svaté Alžběty nevyhovovala prostorově a ani svým zdravotnickým vybavením. Nová, původně vojenská nemocnice přešla po válce do správy státu. Dnes je uherskohradišťská nemocnice pouze jedna, v současnosti je akciovou společností. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 280. Lidí umíralo tolik, že musela být na městském hřbitově vyčleněna tzv. Nová část. 448 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 281. 449 Vlastimil Matura (narozen 7. 6. 1896, datum zajetí 8. 6. 1916, datum vstupu do legií 8. 8. 1917, zemřel 9. 8. 1918). Digitalizovaná databáze VÚA a VHA Praha.
452 NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982. s. 419. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 281. Oslavu 1. května neuvádí. Srovnej: SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 1, s. 179. Oslavu 1. května rovněž neuvádí. Manifestace se prý účastnilo až 20.000 lidí, 76 obcí z Uherskohradišťska a další obce a města z jiných krajů. 453 SOkA, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 206. Srovnej: NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982. s. 422. Protižidovské nálady však byly kritizovány. 454 Národní demokracie, živnostensko-obchodní strana a strana agrární (republikánská). 455 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 1, s 210. 456 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 1, s 232 – 235. Podrobný popis událostí v Pamětní knize. Srovnej: kapitola Nástin historického vývoje Kunovic. 457 JŮZA, V. – JŮZOVÁ, A.: Uherské Hradiště. 2. vyd. Uherské Hradiště 2003, s. 58 – 62. Stavební rozvoj pokračoval až do roku 1941, kdy byl okupační správou zakázán. 96 zavítal prezident republiky Edvard Beneš s manželkou Hanou.458 Uh. Hradiště bylo sice významným správním a kulturním centrem, nadále však zaostávalo v průmyslovém rozvoji.459 Jednotné nebylo po politické stránce město ani před začátkem druhé světové války. Již od jara roku 1938 na Slovácku – i přímo v Uh. Hradišti – působila fašistická skupina Vlajka – hnutí za nové Československo, dále například Národní obec fašistická či Národní sjednocení.460 Po Mnichovu 1938 sem byli vystěhováni lidé ze zabraného pohraničí. Další návrhy na oklešťování republiky připojením Slovácka ke Slovensku ale bylo jednoznačně odmítnuto.461 S prvním dnem okupace přijeli do města němečtí vojáci, kteří zabrali školní budovy, aby se zde mohli ubytovat. Byli pronásledováni zejména komunisté a Židé, ale i odbojové skupiny vzniklé již před začátkem druhé světové války. Mezi první odbojové skupiny v Uh. Hradišti patřila Obrana národa, která měla v Uh. Hradišti Oblastní vojenské velitelství, jemuž byla podřízena Okresní velitelství.462 Uherskohradišťským velitelem Obrany národa byl do června 1939 pplk. v. v. Gustav Dufka, od června 1939 pplk. Vladimír Štěrba. Oba byli během války zatčeni a popraveni.463 Obrana národa ještě v září 1939 počítala stav celé organizace na 10.000 členů.464 Západní odboj pak byl podpořen paravýsadky z Velké Británie, které ale operovaly spíše v blízkých vesnicích či městských částech.465 V zahraničních armádách bojoval u 311. československé bombardovací perutě R.A.F. mj. Stanislav Šácha.466 Vladislav Perutka prošel celou východní frontu a padl až v posledních dnech války zpět na našem území.467 Menší odbojovou organizací byla skupina „Vela“ neboli Velitelství lidové armády. V Uh. Hradišti podléhala skupina štábnímu kpt. Zdeňku Daňkovi. Zaměřovala se především na
458 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 147 – 148 a 155. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 289. 459 HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 396 – 397. Významnějšími podniky byly např.: sladovna či pivovar, které ale ještě ve 20. letech 20. století zanikly, dále pak parní pila a knihtiskárny. Ostatní podniky byly drobné, spíše živnostnického charakteru. 460 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 3, s. 16. V roce 1939 měl v Uh. Hradišti přednášku Rudolf Gajda. Srovnej: FIC, V.: Vývojové tendence fašismu na Moravě a ve Slezsku v letech 1930 až 1938. In: Vlastivědný věstník moravský. Roč. 47, č. 4 (1995), s. 391 – 401. 461 MEZIHORÁK, F.: Hry o Moravu. Praha 1997, s. 60. Srovnej: RAŠTICA, M.: Zneužívaný národopis stále varuje. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 2 (2003), s. 17. 462 PAULE, O.: Obrana národa na Uherskohradišťsku. In: Slovácké noviny. Roč. 2, č. 19 (1991), s. 5. Přesné rozložení sil jednotlivých jednotek vystihl velmi podrobně Paule ve své rukopisné studii na s. 34 – 35. PAULE, O: Obrana národa na Uherskohradišťsku. rkp. 463 ŠIMEK, V.: Obrana národa. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Roč. 28, č. 3 (1990), s. 3 – 6. Vladimír Štěrba byl zatčen už v listopadu 1939, když nacisté odhalili ilegální letáky. 464 PŘIKRYL, J.; SLEZÁK, L.: Jihovýchodní Morava v boji proti okupantům. Brno 1965, s. 40. Počet je zřejmě poněkud nadsazený, počítalo se zřejmě se všemi bývalými důstojníky čs. armády, v Uh. Hradišti jich bylo asi 800. Obrana národa spolupracovala se západní emigrací, zásadní představou členů byl rychlý konec války a jejich vojenské vystoupení. 465 Například v Kunovicích skupina Carbon. 466 Digitalizovaná databáze VÚA a VHA Praha. < http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailVojaka.aspx?soldierId=82433> 467 Digitalizovaná databáze VÚA a VHA Praha.
468 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 292. 469 GÁBA, A.: Z bojů KSČ na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1966, s. 49 – 50. 470 Z pochopitelných důvodů, neboť ve městě by se neměli kde skrývat, zvláště když ve městě byla posádka gestapa. 471 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 291. 472 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 285. Srovnej: HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 434 – 435. Podléhaly ministerstvu spravedlnosti, a proto byli někteří občané, zejména levicově orientovaní, nespokojeni s rozsudky. 473 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 360. 98 něco jiného. Přišel Únor roku 1948 a s ním vítězství pracujícího lidu. Také Hradišťskem začal vanout nový a zdravý vítr, který důkladně provětral nejeden zatuchlý kout.“474 Komunistický převrat v roce 1948 znamenal pro řadu uherskohradišťských občanů represe, neboť KSČ načala s „očistou“ veřejného života. Socializace průmyslu a zemědělství znamenala přímo v Uh. Hradišti výstavbu nového závodu, n. p. Mesit, aby obyvatelé nemuseli dojíždět do vzdálenějších továren. Znárodněn byl také zdejší podnik na výrobu nábytku Ton (původně Hamo). Znárodněním konzervárenských a lihovarnických dílen vznikl n. p. Slovácké konzervárny Uh. Hradiště.475 Objektivně však je nutno poznamenat, že pro budoucí vývoj uherskohradišťské aglomerace měla výstavba nových podniků také pozitivní důsledky, zejména velký počet pracovních míst pro obyvatele Uh. Hradiště i okolí. Město jako takové mělo vybudováno JZD pouze ve svých okrajových čtvrtích, a to v Sadech, Mařaticích a Jarošově. Celkem bylo v uherskohradišťském okrese v roce 1958 vybudováno 41 JZD při počtu 50 obcí.476 Kromě vlastních JZD mělo Uh. Hradiště také svůj státní statek tvořený pěti hospodářstvími.477 Stavební rozmach přišel v 50. letech a pokračoval do 70. let 20. století. Výstavba zahrnovala v drtivé většině bytové jednotky, v okrajových částech města vyrostla nová sídliště. Oprav, ne vždy šťastně řešených, neboť byly masivně bourány historické domy, se dočkala i obě náměstí, nových pavilonů se dočkala i uherskohradišťská nemocnice.478 Léta normalizace znamenala utužení vlády KSČ, která se město snažila přetvořit na skutečné centrum Slovácka, a to průmyslové a hospodářské i kulturní a společenské. Cesta, kterou k tomu KSČ zvolila, ale nebyla vždy optimální. Uh. Hradiště bylo sídlem nechvalně známé komunistické věznice, přesto se právě v Uh. Hradišti či okolí projevoval odpor k režimu svérázným způsobem, snad podmíněným typickým lidovým postojem obyvatel k politice.479¨ Sametová revoluce zasáhla naplno i Uh. Hradiště, i když se zpožděním, vznikla zde pobočka Občanského fóra a obyvatelé se zapojili 27. listopadu 1989 do generální stávky.480 Po roce 1989 prošlo město celou řadou výrazných změn politického, ale i urbanistického či kulturního charakteru. V roce 1997 město zasáhla ničivá povodeň. V současné době je město kulturním, hospodářským i historickým centrem okresu a tuto pozici nadále upevňuje.
474 Naše pravda. List krajského výboru KSČ v Gottwaldově. Roč. 7, Čís. 11 (1949), s. 4. 475 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 2, s. 408 a násl. Srovnej: HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 443 – 445. Dnes existují pouze firma Mesit holding, a. s., a ze Slováckých konzerváren vznikly jednotné dceřiné podniky, mj. Hamé, s. r. o., Linea Nivnice, a. s., a další. 476 SOkA UH, ONV Národní fronta Uherské Hradiště, inv. č. 44, kar. 26, fol. 1. 477 SOkA UH, ONV UH, inv. č. 683, kar. 1022, fol. 5. Patřilo sem hospodářství Březolupy 1 a 2, Hluk, Kunovice – nová farma, Kunovice – starý dvůr. 478 JŮZA, V. – JŮZOVÁ A.: Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2003, s. 63. 479 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 307. 480 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 373, kar. 145. Srovnej: LYSONĚK, T.: Patnáct let od revoluce: pohled zpět očima přímého účastníka. In: Dobrý den s Kurýrem. Roč. 7, č. 46 (2004), s. 9. 99
3. 4. 1 K vývoji školství v Uherském Hradišti
Uherskohradišťské školství je datováno již rokem 1371, kdy zde působil kněz Heřman.481 Pravidelné a přesně organizované školní vzdělávání souvisí úzce se vstupem jezuitského řádu do města, jezuité zde již na podzim roku 1644 otevřeli gymnázium se čtyřmi třídami.482 Vlastní školní docházka, tedy v podstatě základní školství, má základy, stejně jako jinde, na konci 18. století díky reformám Marie Terezie. V roce 1776 byla zřízena hlavní škola, která fungovala až do roku 1854, kdy byla rozšířena. Hlavní chlapecká škola byla roku 1869 zrušena a místo ní byla zřízena čtyřtřídní obecná škola chlapecká. Dosavadní dvoutřídní triviální škola dívčí byla přeměněna v roce 1854 na trojtřídní školu a 1869 rozšířena o jednu třídu. Od školního roku 1876/1877 se pak stala dívčí školou obecnou a měšťanskou o osmi třídách. V té době ještě nebyla zřízena měšťanská chlapecká škola, neboť jejich vyšší střední vzdělávání zajišťovalo gymnázium. Ve školách se učilo česky, ovšem od vyšších tříd německy.483 V souvislosti s tím, že školství základní bylo prakticky výhradně německé, se objevil návrh českých učitelů na ustavení obecné české školy. V budově Reduty byla proto od školního roku 1891/1892 otevřena česká národní škola. Ještě před koncem 19. století (1896) byla vybudována i měšťanská škola dívčí. Česká měšťanská škola chlapecká nebyla otevřena dříve než v roce 1912, zejména z obavy o dostačující počet žáků na již existujícím českém gymnáziu, ale také proto, že chyběla budova, v níž by mohla škola vzniknout, proto musela být postavena budova nová. S rokem 1912 tak došlo k reorganizaci školství – fungovaly obecná a měšťanská škola dívčí i obecná a měšťanská škola chlapecká.484 V Uh. Hradišti po zrušení jezuitského gymnázia zajišťovala od roku 1854 vyšší vzdělávání reálka s právem veřejnosti, roku 1864 přeměněná na vyšší (německé) gymnázium. Snahy o založení českého gymnázia byly realizovány až v roce 1884 zásluhou uherskohradišťských vlastenců. Od školního roku 1909/1910 bylo povoleno studovat i dívkám, i když s omezeným průběhem jejich výuky, to bylo změněno až s rokem 1918, kdy mohly být dívky zařazeny do tříd spolu s chlapci.485 Německé gymnázium fungovalo až do vzniku Československa, kdy bylo zrušeno a v jeho budově byla umístěna nově zřízená obchodní akademie.486
481 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 383. 482 Kniha o Redutě. Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Velehrad 2001, s. 103. Též: ZEMEK, M.: Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Olomouc 1946, s. 106. Kniha o Redutě je reedicí původní Zemkovy knihy, včetně gramatických i syntaktických dobových úzů. 483 FIŠER, B.: Uherské Hradiště. Topografie. Uherské Hradiště 1921, s. 66 – 67. 484 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 21. 485 SOkA UH, Památní kniha českého gymnázia v UH, nezpracováno, nestr. 486 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 23. Srovnej: SVOZIL, O.: Dějiny gymnázia v Uherském Hradišti. In: Sto let českého gymnázia v Uherském Hradišti. Brno 1984. s. 20 – 25. Slavnostní otevření proběhlo 16. září 1884, gymnázium bylo původně soukromé, později zestátněno. Zřízení 100
Kromě národního základního školství a gymnázia byly ještě před rokem 1918 zřízeny také odborné školy, a to škola obchodní.487 Pro děvčata to pak byla dívčí průmyslová škola.488 Po vzniku samostatného státu prošlo školství výraznými změnami, byly zrušeny německé školy, na jejichž místě vznikly školy české, dosavadní školy byly reorganizovány – např. všeobecná živnostenská škola pokračovací či dívčí průmyslová škola.489 Novou odbornou školou byla knihvazačská škola.490 Největší význam pro středoškolské vzdělávání mělo uherskohradišťské gymnázium, roku 1920 změněné na reálné.491 Úspěšný rozvoj českého školství v době první republiky ukončila druhá světová válka, byly zabrány mateřská, knihařská, živnostenská škola. Mnoho vyučujících, později i studentů bylo zatčeno a odvlečeno do koncentračních táborů, za největšího „nepřítele“ považovalo gestapo gymnázium, které bylo 1941 uzavřeno. K uzavření gymnázia došlo poté, co gestapo nalezlo atrapu bomby s nápisem „Student RG“ a „28. říjen“. Dokonce se obnovovaly německé školy.492 Po skončení druhé světové války a s nástupem budování socialismu došlo k výrazným změnám i ve školství, a to nejen personálním, neboť řada vyučujících byla pro nový režim „nepohodlná“ a ne všichni mohli studovat na zvolených středních školách, ale i organizačním. Základní školství prošlo sloučením národních a měšťanských škol. Budovaly se i nové základní školy. Mezi nově otevřené střední školy pak patřily např. střední zdravotnická škola, střední průmyslová škola strojnická, střední uměleckoprůmyslová škola či škola učňovská, kromě toho fungovaly stávající školy, jejichž provoz byl omezen nacisty za okupace. V době sametové revoluce hráli svoji významnou úlohu i studenti a vyučující uherskohradišťského gymnázia.493
českého gymnázia bylo přelomem v celkovém kulturním vývoji Uherskohradišťska, znamenalo i zpomalení rozšiřujícího se „němectví“. 487 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 26. Srovnej: PÁVEK, J.: Sedmdesát let ekonomického školství v Uh. Hradišti. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Roč. 10, č. 7 (1972), s. 23 – 26. Obchodní školství v Uh. Hradišti studovali žáci ze širokého okolí, ale dokonce i ze Slovenska, a to až do vzniku Československa. 488 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 28. Připravovala dívky pro „vedení domácnosti a rodinný život“. Dívky po absolvování dostaly průkaz o živnostenské způsobilosti např. pro dámské krejčovství, po jejím absolvování mohly dále pokračovat ve vzdělávání pro výkon profese učitelky na průmyslových školách. 489 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 194 490 Tamtéž, s. 28. Měla velmi vysokou úroveň a její žáci získávali ocenění doma i v zahraničí. 491 Tamtéž, s. 24. 492 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 3, Pamětní kniha královského města UH, s. 89 – 90. Též SOkA UH, Kronika reálného gymnasia v Uherském Hradišti, nezpracováno, nestr. Srovnej: HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, s. 414. 493 SOkA UH, Kronika státního československého reálného gymnasia v Uherském Hradišti, nezpracováno, nestr. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, král město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 310 – 311. Též SOkA UH, Kronika jedenáctileté střední školy v Uherském Hradišti, nezpracováno, s. 54. „Je na každém učiteli, aby našel dostatek odvahy a skoncoval s dvojí tváří. Je také nemyslitelné, aby učitel posílal svoje děti do náboženství.“ Zápis z roku 1954. Tamtéž, s. 244 se hovoří o „obrodném procesu a touze učitelů o demokratizaci“. Zápis z jara 1968. Tamtéž, s. 246 – 247 srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy není v kronice vůbec zmíněna. 101
V současnosti existuje v Uh. Hradišti sedm základních a mateřských škol zřízených městem, dále tři soukromé základní a mateřské školy.494 Široká je nabídka středního školství.495 Své pobočky v Uh. Hradišti mají Univerzita Tomáše Bati a Univerzita Palackého.
3. 4. 2 Vybrané pamětihodnosti a kulturní zajímavosti Uherského Hradiště
Uh. Hradiště bylo a je kulturním centrem regionu, proto je pochopitelné, že zde nalezneme největší množství kulturních i historických zajímavostí v porovnání s oběma předchozími městy. Jsou to především významné stavby, které dokládají bohatou kulturní vyspělost města. Velmi přínosným, nejen pro potřeby návštěvníků města, ale také pro výuku dějepisu, je dokument, jejž vydal Městský úřad v Uh. Hradišti ve spolupráci se Slováckým muzeem.496 Pro potřeby této práce byly vybrány jen některé pamětihodnosti, a to takové, jejichž historicko-stavební vývoj může být dokladem pro týž vývoj samotného města, resp. stavby, jež se nacházejí v městské památkové zóně.497
3. 4. 2. 1 Farní kostel sv. Františka Xaverského a komplex bývalých jezuitských budov Také v Uh. Hradišti bylo zakořeněno křesťanství dávno před tím, než byly vystavěny kostely. Na Dolním (Masarykově) náměstí stával dnes již neexistující kostel sv. Jiří, jež sloužil dlouhá staletí duchovním potřebám obyvatel města a podléhal farnosti ve Starém Městě.498 Ještě více než sto padesát let po ustavení královského města Hradiště se listina cařihradského patriarchy Františka zmiňuje o tom, že kostelík sv. Jiří podléhá kostelu sv. Michaela ve Starém Městě, farníkům ale slíbil odpustky za časté návštěvy a udržení kostelíka.499 Až do konce 15. století byl kostelík sv. Jiří součástí staroměstské farnosti. Svoji
494 ZŠ UNESCO, ZŠ Za Alejí, ZŠ Sportovní, ZŠ a MŠ Větrná, ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ a MŠ Jarošov, MŠ Svatováclavská.
500 FROLCOVÁ, M.: Uherské Hradiště. Farní kostel sv. Františka Xaverského. Velehrad 2009, s. 27. Kostel sv. Jiří byl zbořen 1785 a jeho cihly byly použity kromě jiného na dláždění náměstí. Z kostela se nedochovala žádná výzdoba, obrazy či jiné církevní předměty, jedinou vzácností je zlatá monstrance. 501 Tamtéž, 11. 502 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 52 – 54. 503 Kniha o Redutě. Velehrad 2001, s. 103. Řád byl zrušen 1773. 504 FROLCOVÁ, M.: Uherské Hradiště. Farní kostel sv. Františka Xaverského. Velehrad 2009, s. 17 – 21. 505 Kniha o Redutě. Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Velehrad 2001, s. 17. 103
3. 4. 2. 2 Františkánský klášter a kostel Zvěstování Panny Marie Na uvedení františkánů do Uh. Hradiště má největší zásluhu biskup Jan Filipec z Prostějova, původně rádce krále Matyáše Korvína. Po svém jmenování uherským kancléřem vedl diplomatická jednání s francouzským králem proti Habsburkům a Turkům. Smrt krále Matyáše zřejmě urychlila rozhodnutí Jana Filipce vstoupit do kláštera sv. Františka.506 Zřízení nového konventu v Uh. Hradišti je datováno rokem 1491, kdy sám Jan Filipec nabídl sumu 300 zlatých na zakoupení budov a vybavení, díky svému dřívějšímu vlivnému postavení měl kontakty na bohaté šlechtice či měšťany, kteří stavbu dotovali. Kromě toho získali františkáni finance i od krále Vladislava II. Jagellonského.507 Františkáni byli nuceni při bojích mezi protestanty a katolíky v polovině 16. století opustit a vrátit se směli až koncem století. S vítězstvím protireformace a vstupem jezuitů do Uh. Hradiště souvisí i částečný úpadek významu kláštera.508 Po zrušení jezuitského řádu v Uh. Hradišti a cisterciáckého řádu na Velehradě se uherskohradišťští františkáni obávali, že je postihne totéž, na přímluvu městského primátora Josefa Friedricha však klášter zůstal zachován. Význam pro město i okolí měla i rozsáhlá knihovna, v níž byly uchovány svazky z bývalých klášterů jezuitů a cisterciáků. Relativní klid trval až do poloviny 20. století. Františkáni vyučovali i na českém a německém gymnáziu, ale i vlastní řeholníky. Po druhé světové válce byl klášter zrušen, zbylí členové řádu byli internováni. Prostory kláštera sloužily pro archiv gottwaldovského kraje. V současnosti řád v Uh. Hradišti opět funguje. V prostorách kláštera sídlí Státní okresní archiv Uherské Hradiště.509 Vlastní stavba kláštera započala v 16. století, v té době šlo spíše o základy kláštera. Větší stavební rozmach spadá až do 17. století, kdy byl kromě kláštera dokončen i kostel, který bohužel značně poničil požár roku 1643 a vichřice 1647, a i když františkáni poměrně rychle stavby opravili, další požár roku 1681 zničil prakticky polovinu města.510 Celé 18. století bylo ve znamení přestavby kláštera i jeho kostela (byl pořízen nový oltář, kostelní loď dostala novou střechu spolu s celým traktem kláštera). Další stavební úpravy, zejména v 19. století, měly spíše znehodnocující charakter. I v druhé polovině 20. století, kdy nové sídlo v klášterních prostorech získal archiv, probíhaly stavební úpravy, jmenujme např. snižování stropů. Velkou rekonstrukcí prošel celý areál až v 80. a 90. letech 20. století,
506 MĚŠŤÁNEK, T.: Biskup Jan Filipec (1431-1509) a středoevropská politika. Zlín 2003, s. 110. Hovoří se o různých důvodech, které Filipce vedly ke vstupu do řádu, mj. jeho nařčení ze sympatizování s husity, prý zradil krále a dovolil cizím vojskům vejít do Uher či jen pocit nenaplněnosti a touha učinit službu jiné moci než světské. 507 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 14. 508 ČOUPEK, J.: Klášter františkánů a kostel Zvěstování Panny Marie. Velehrad 2010, s. 6 – 9. Františkáni neznali všichni český jazyk, proto zřejmě byli jezuité úspěšnější. 509 Tamtéž, s. 10. 510 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 52 – 54 a 81 – 82. 104 bohužel těsně po dokončení rekonstrukčních prací přišla povodeň roku 1997 a budovy proto musely projít opětovnou rekonstrukcí.511 Hlavní loď kostela má několik bočních kaplí, zasvěcených mj. Bolestné Panně Marii či sv. Josefu se sochou Božského Srdce. Původní pozdně gotické základy stavby jsou znatelné jen v obvodových zdích, trojlodní chrám nese znaky barokní restaurace. Hlavní oltář zobrazuje Zvěstování Panny Marie a nejsvětější Trojici, oltář je doplněn sochami sv. Cyrila a Metoděje a Ludvíka IV. Svatého a Alžběty Durynské, františkánských světců. Zřejmě nejpozoruhodnější místností celého konventu je však refektář, jenž je zdoben deskovými obrazy, olejomalbami zavěšenými v lunetách, ale také hojným ornamentálním a figurálním štukem. Klenbu vyplňují čtyři fresky se světeckými výjevy. Další místností s bohatou uměleckou výzdobou je klášterní knihovna z první poloviny 18. století, v níž najdeme původní mobiliář.512
3. 4. 2. 3 Kaple sv. Alžběty Nejstarší dochovanou církevní stavbou ve městě je gotická špitální kaple sv. Alžběty, postavená počátkem 15. století. Do dnešních dnů se zachoval gotický polygonální presbytář zaklenutý křížovou klenbou a dvěma vnějšími opěrnými pilíři. Z vlastního špitálu se nedochovalo nic.513 Založení kaple se datuje již rokem 1362, kdy byl založen bývalý městský špitál. Vedle kaple a špitálu byl zbudován ještě malý hřbitov pro zemřelé obyvatele chudobince.514 Velký požár, který zachvátil město v roce 1643, poškodil také kapli a špitál, další velký požár roku 1681 se kapli vyhnul, větší poškození však způsobil výbuch prachu v nedaleké hradební věži v roce 1695.515 Následkem výbuchu bylo poškození statiky budovy, a proto byla původně gotická budova stržena a postavena nová, barokní, jejíž podoba se téměř nezměněná zachovala doposud. Částečně byla budova rozšířena ještě o menší zadní část, která dnes již neexistuje. Požár z poloviny 19. století byl důvodem k další přestavbě a rekonstrukci střech. Poslední restaurátorský zásah z konce 90. let 20. století napravil škody způsobené v 80. letech 20. století, kdy byla zbourána východní část budovy špitálu.516
3. 4. 2. 4 Památky na morové rány, morové sloupy, kaple sv. Šebestiána a kaple sv. Rocha Mariánský sloup, podle nějž dnes nese svůj název i náměstí, na němž stojí, byl postaven z podnětu městské rady v letech 1718–1721 jako poděkování za odvrácení morové rány
511 ČOUPEK, J.: Klášter františkánů a kostel Zvěstování Panny Marie. Velehrad 2010, s. 14 – 15. 512 Tamtéž, s. 16 – 22. Upraveno. 513 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: Uherské Hradiště. Praha 2008, s. 31. Polygonální neboli mnohoúhelný. 514 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: Uherské Hradiště. 2. vyd. Uherské Hradiště 2003, s. 16. 515 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 52 – 54 a s. 81 – 82. 516 Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001, nestr. 105 v roce 1715.517 Vrchol sloupu tvoří plastika Immaculaty, na rozích podstavce stojí sochy sv. Františka Xaverského, sv. Karla Boromejského, sv. Petra z Alcantary a sv. Floriána. Kromě soch svatých je sloup ozdoben plastikou sv. Rozálie.518 Druhý morový sloup se sochou sv. Rocha stojí poblíž městského parku a pochází zřejmě z roku 1680.519 Kaple sv. Šebestiána byla postavena po roce 1715.520 Votivní kapli nechala postavit uherskohradišťská vojenská posádka po jedné z nejhorších morových epidemií, které zasáhly město. Barokní stavba nese na průčelí barokní kartuši s latinským nápisem a chronogramem a obrazem sv. Šebestiána.521 Tato kaple je zajímavá zejména z pohledu současníků, neboť byla z původní polohy několik desítek centimetrů pod úrovní povrchu v roce 1969 vyzvednuta a posunuta o několik metrů na zvýšený terén.522 V dobách morových epidemií často obyvatelé opouštěli střed města a uchylovali se do předměstí, kde ležela obec Mařatice. Měšťané zde pěstovali víno a budovali měšťanské vinné sklepy, nad nimiž měli přistavěné ještě obytné prostory.523 Nad vinohrady byla postavena 1687 kaple sv. Rocha, další památka na oběti morové epidemie z roku 1680.524
3. 4. 2. 5 Městské hradby a brány Právo mít hradby bylo zakotveno již v listině z roku 1258, ale v té době se jednalo spíše o dřevěnou palisádu než zděné hradby v pravém slova smyslu.525 Teprve od počátku 14. století jsou nahrazovány pevnými zděnými hradbami, z nichž plynou Hradišťským i výhody od panovníka Jana Lucemburského a později markraběte Karla.526
517 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 104. 518 Zdroj – vlastní popis autorky. Srovnej: SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 16. Dříve se sloupu také říkalo „Rozárka“ podle sv. Rozálie. 519 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d. Praha 2008, s. 32. 520 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: c. d. 2. vyd. Uherské Hradiště 2003, s. 48. 521 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d. Praha 2008, s. 32. 522 Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001, nestr. 523 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d. Praha 2008, s. 32 524 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 104. Srovnej: SOkA UH, AM UH I, inv. č. 122. Karel z Lichtenštejna, olomoucký biskup, povoluje roku 1680 postavit památky na morové rány. 525 CDM III, č. 267, s. 256.
Známý Willenbergův dřevoryt z roku 1593 otištěný v Zrcadle markrabství moravského Bartoloměje Paprockého ukazuje hradby jako souvislou kamennou zeď přerušenou sedmi věžemi, třemi válcovými se střílnami, zastřešenými stanovými střechami, a čtyřmi čtyřbokými s vysokými sedly střech. Tento typ věží stál nad třemi městskými branami, čtvrtá věž sloužila jako skladiště prachu, proto byla nazývána Prachová, později Červená. Tři městské brány – Kunovská, Staroměstská a Královská – otevíraly opevnění Uh. Hradiště. Ze středověkého opevnění se do dnešních dnů zachovalo několik zbytků, a sice část válcové věže, dnes začleněné do stavby domu v Sloupského/Dlouhé ulici, asi dvacetimetrová část úseku hradební zdi s vchodem s lomeným obloukem tzv. Matyášovy brány u budovy obchodní akademie.527 Zůstala ještě jedna delší, asi padesátimetrová část v Otakarově ulici, která je rovněž průchozí.528 Po třicetileté válce stále fungovalo město jako pevnost bránící hranice s Uhry, proto bylo rozhodnuto výstavbě moderního bastionového opevnění propojeného kurtinami, jehož stavba se však protáhla na dlouhých sto let. Novější bastionové opevnění je patrné v ulici Na Baště a v základech domu č. p. 181 na Velehradské třídě.529
3. 4. 2. 6 Stará a Nová radnice Uh. Hradiště mělo dvě hlavní náměstí, tržiště dvou trhových osad Kunovic a St. Města. Tato náměstí byla propojena jednou ulicí, zvanou Prostřední. Pravděpodobně ve 14. století byla uprostřed této ulice postavena tzv. Stará radnice, spolehlivě lze určit umístění radnice až v roce 1441.530 Radnice vyhořela při požáru roku 1681.531 V průběhu 18. století prošla barokní úpravou – barokní portál je dodnes zachován. Opravy proběhly až počátkem 19. století, od té doby radnice chátrala až do poloviny 90. let 20. století, kdy prošla rozsáhlou rekonstrukcí.532 Její podoba doznala řadu změn, částečně je dochováno středověké jádro s pozdně gotickou věží.533 Věž je mírně vychýlena. Stará radnice měla ve svém dvoře také dosud zachovanou
SOkA UH, AM UH I, inv. č. 12. Srovnej: CDM VII, č. 407, s. 296, uvádí rok 1342.
3. 4. 2. 7 Dům U Slunce Spolehlivě lze vystavění tohoto původně měšťanského domu datovat daleko dříve (1578), než jej zobrazuje olejomalba z roku 1670, tedy ještě před požárem roku 1681.537 Jde tedy o jedinou skutečně prokázanou renesanční stavbu, která se zachovala do dnešních dnů, i když s přestavbami. Původně se jednalo o jednopatrovou budovu se dvěma sedlovými střechami, ukončenými vykrajovanou cimbuřovitou atikou. V průčelí byly čtyři arkády podloubí, stojící na čtyřbokých pilířích. Až po požáru 1681 doznal barokních úprav.538 Prokázaným majitelem byl na počátku 17. století Jan Třebícký z Olivové Hory, v polovině 17. století pak velehradský klášter, mniši se do opevněného města uchylovali v době válek, po zrušení pevnosti pak sloužila budova jako skladiště soli.539 Koncem 19. století zde nový majitel vybudoval hotel U zlatého slunce.540 Roku 1919 byl dům prodán „za 115.000 K hotelierovi Čížkovi z Uherského Brodu“ a 1924 částečně rekonstruován. Když byl roku 1926 založen ve městě radioklub, byl jeho sídlem právě tento hotel. Největší přestavbu hotel zaznamenal v roce 1930, kdy získal několik nových krámů v podloubí, restaurační místnosti a 40 hostinských pokojů, při rozsáhlých stavebních pracích byly objeveny dodnes zachované renesanční prvky.541
534 SOkA, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 16. 535 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: c. d., s. 55. 536 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d., s. 36. 537 Tamtéž, s. 27. Srovnej: FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 53. Olejomalba uložena v historické expozici Slováckého muzea. 538 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d., s. 28. 539 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: c. d., s. 21. 540 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 16. Nebo též U Čápa podle majitele. Zachován původní pravopis. 541 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 204, 262, 278 a 335. 108
3. 4. 2. 8 Kašny Z kašen vedl starý původní vodovod.542 Barokní kašna na dnešním Mariánském náměstí pochází z konce 17. století a jejím autorem je Karel Josef Rossi, původně stávala na místě, kde byl vybudován mariánský sloup, proto musela být posunuta o několik metrů. Kašna sochaře Václava Rendera na dnešním Masarykově náměstí je poněkud mladší, z počátku 18. století, a náměstí zdobila až do roku 1979, kdy byl její originál přesunut na nádvoří Galerie Slováckého muzea a na její původní místo byla postavena ne příliš věrná kopie. Třetí, nejmladší kašnou je bronzová kašna na Zelném trhu.543
3. 4. 2. 9 Zbrojnice, dnešní Galerie Slováckého muzea Původně sloužila jako skladiště střelného prachu tzv. Červená věž, která byla ale výbuchem a následným požárem města roku 1695 zničena.544 Na jejím místě se v roce 1721 začala budovat nová zbrojnice.545 Stavba podle projektu Jacoba Albla navázala na starší projekt Leonarda Anquisola, který však zemřel. Byla postavena dvě křídla jednopatrové budovy se šnekovitým schodištěm ve válcovém plášti na vnější straně ve dvoře.546 Průčelí zdobí portál s dvojhlavou císařskou orlicí, obklopenou válečnými trofejemi, dokládající zaměření budovy. Na podnoží orlice je datum stavby 1723, které je rozvinuto nápisem v barokní kartuši ve vnitřním průjezdu budovy.547 Po zrušení pevnosti Uh. Hradiště přestala budova plnit svoji původní funkci a sloužila jako c. k. pošta, skladiště, a tak její stav chátral.548 V roce 1959 byla budova předána do vlastnictví Slováckého muzea, přistoupilo se k rozsáhlé rekonstrukci a v roce 1962 byla otevřena veřejnosti. Rekonstrukce v devadesátých letech lépe přizpůsobila budovu současným muzejním potřebám, avšak citlivě, aby byly zachovány historické prvky.549 Galerie Slováckého muzea dnes slouží jako výstavní síň i místo pro různé kulturní akce.
2. 4. 2. 10 Domy s domovním znamením Lékárna U Zlaté koruny je jedním ze dvou domů s dochovaným domovním znamením. Tato stavba má sice některé středověké prvky, ale první zmínka pochází až z počátku 17. století, již koncem 17. století zde byla umístěna lékárna. Její barokní přestavbu zajistil
542 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 16. Též SOkA UH, AM UH I, inv. č. 158. 543 ČOUPEK, J. a kol: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 203. 544 FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, s. 81 – 82. 545 Tamtéž, s. 121. 546 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d., s. 24. Jedno křídlo podle návrhu Anquisoly a jedno křídlo Alblovo. Pro nedostatek financí muselo být od původního návrhu čtyřkřídlé budovy upuštěno. 547 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: c. d., s. 29. 548 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 15. Po roce 1805 zde sídlila pošta, odtud používaný název „Stará pošta“. 549 Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001, nestr. 109 v polovině 19. století majitel Ignác Pilchowitz, jenž přeměnil podloubí na vstupní předsíň lékárny a interiér nechal vyzdobit nástropními štukami a obrazy, zobrazujícími slavné antické lékaře a lékárníky, ale také alegorickými obrazy Josefa Mánese. Koncem 19. století se pak majitelé rozhodli odkoupit i sousední dům a spojit oba domy novorenesanční sgrafitovou fasádou.550 Objekt patřil několika majitelům, z nichž nejvýznamnější – a dosud vlastnící – rodinou byli Stanclovi. Po roce 1948 byl objekt znárodněn, budova naštěstí nebyla nijak modernizována ani poškozena necitlivými stavebními zásahy, po roce 1989 jej potomci původních majitelů restituovali a úpravami dodávali objektu jeho bývalou krásu.551 Dům U Labutě je pak druhým domem, na němž je zachováno domovní znamení. Dům byl vystavěn ještě před velkým požárem roku 1681, jak dokládají některé gotické prvky, zachované ve sklepních prostorách domu. Ve sklepení jsou zachovány barokní klenby. Stavba doznala i klasicistních proměn vedených Jeronýmem Schaniakem v 19. století, dodnes je zachováno průčelí se znamením. Počátkem 20. století zde vznikla pekárna, která slavila v roce 2011 století od svého založení.552
2. 4. 2. 11 Justiční palác V současnosti sídlo Střední umělecko-průmyslové školy Uherské Hradiště, část budovy věznice chátrá. Stavba nejmladší, ale přesto s významnou historií. Justiční palác byl vystavěn v letech 1891–1897, v době nebývalého stavebního rozmachu v Uh. Hradišti. Stavba byla velmi náročná, neboť podloží zde bylo podmáčeno a stavělo se na pilotách.553 Ve vězeňské části stojí za pozornost kaple. Justiční palác je významný jednak svou monumentální architekturou, ale také skutečností, že zde byla okresní, později krajská věznice, nechvalně proslulá svými perzekucemi politických vězňů zejména v 50. letech 20. století, ale i později v době před rokem 1989. Státní bezpečnost prováděla podle pamětníků v Uh. Hradišti výslechy takovým způsobem, jak to mnohdy nedělalo ani gestapo.554
2. 4. 2. 12 Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana – bývalá židovská synagoga Synagoga byla postavena v roce 1875. Průčelí bylo původně hladké s trojúhelníkovými štíty lemovanými dekorativní římsou a sedlovou střechou. Dostavba kopule proběhla až v roce 1904.
550 ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: c. d., s. 28. Chronogram na stropě potvrzuje datum přestavby 1752. 551 Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001, nestr. 552 RAŠTICOVÁ, B.: O pojmenování domů v Uherském Hradišti. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 3, (1997), s. 13 – 15. 553 JŮZA, V.; JŮZOVÁ, A.: c. d., s. 54. 554 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 300. 110
Náboženským účelům sloužila až do druhé světové války, kdy byla 1941 Němci a uherskohradišťskými fašisty zdemolována, ale napoprvé se ji nepodařilo vypálit, až o několik týdnů později byla zapálena, hasiči při požáru nesměli zasáhnout, nakonec jim bylo povoleno začít hasit, aby neshořely okolní budovy.555 Po druhé světové válce byla opravena jako kulturní dům a od roku 1951 sloužila již jako budova knihovny. Při rekonstrukci po vyhoření v 60. letech 20. století nebyla obnovena kopule. Nejnovější přestavba probíhala až po velké povodni roku 1997, kdy byla budova radikálně proměněna pro potřeby knihovny a v roce 2005 obohacena opětovně o kopuli.556 Zde je nutno zmínit se alespoň stručně o židovské komunitě v Uh. Hradišti. Židé v Uh. Hradišti byli již usídleni již od 14. století, ale žádné hmotné památky se zde nedochovaly. V polovině 16. století byli z města vypovězeni a usídlovat se zde začali znovu až v polovině 19. století.557 V době první světové války do města přišlo velké množství ortodoxních židovských vystěhovalců z Haliče. „O židy bylo lépe postaráno. Místní židé konali mezi sebou sbírky a některá ze židovských žen vařila jim i maso a kakao a jiné lepší věci. Ubohého lidu rusínského nikdo z našich lidí ani nevzpomněl.“558 Po první světové válce jim bylo vytýkáno, že „nerespektovali jazyk domácího obyvatelstva a provokovali stále svou němčinou na veřejných prostranstvích“.559 Navíc starosta města vyzýval, aby se povinně Židé při sčítání lidu roku 1921 hlásili k českému občanství, což vyvolalo pobouření.560 Židé však byli poměrně málo početně zastoupeni, před okupací se udává počet 320 osob, z koncentračních táborů se jich vrátil jen zlomek původního počtu. Koncem roku 1942 byli soustředěni v transportní stanici v Uherském Brodě a odtud v lednu 1943 putovali do Terezína.561 Naprosté zničení židovského hřbitova v Sadech nacisty bylo „dokonalé“, vyřezali stromy, rozorali půdu a oseli ji obilím. Po druhé světové válce byl prostor bývalého hřbitova pietně upraven na park a byl zde umístěn památník.562
2. 4. 2. 13 Slovácké muzeum Muzeum bylo otevřeno již 31. května 1914, ale po vypuknutí první světové války muselo být uzavřeno a opětovně bylo otevřeno až 1. května 1915.563 Po první světové válce stále
555 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 3, Pamětní kniha královského města UH, s. 103 – 104. 556 Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001, nestr. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 176 – 177. 557 SOkA UH, AM UH I, č. 80. Král Vladislav II. Jagellonský 1514 rozhodl, že se ve městě nebudou usazovat Židé, toto platilo až do roku 1848. Srovnej: ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 300. 558 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 139. 559 Tamtéž, s. 198. 560 Tamtéž, s. 239 561 Tamtéž, s. 252. 562 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, s. 179. 111 nedostačující prostory byly jednou z příčin zakoupení a přestavění bývalé budovy Střeleckého spolku a otevření veřejnosti roku 1931, největší zásluhu na tom měl František Kretz, kronikář a sběratel různých národopisných artefaktů.564 Slovácké muzeum v Uh. Hradišti není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.565 Pro školy nabízí muzeum výukové programy, které jsou využitelné ve všech ročnících.
2. 4. 2. 14 Archeologické naleziště Uherské Hradiště – Sady (Špitálky) Toto naleziště se nenachází přímo na území města Uh. Hradiště, tedy v prostoru bývalé pevnosti, leží v dříve samostatné obci Derfle, mladší název Sady. Sady však byly jako okrajová čtvrť připojeny 1960 definitivně k Uh. Hradišti.566 Jedná se o rozsáhlý komplex staveb sakrálního a světského charakteru. První nálezy zde se datují již v polovině 19. století. Skutečný archeologický výzkum prováděl až Vilém Hrubý po druhé světové válce.567 Plošný výzkum pak probíhal od roku 1959.568 Nejstarší realizovanou stavbou je východní kostel s křížovou dispozicí, k němuž byly až později přidány hrobová komora a kaple. Druhou nejstarší je pak kaple se dvěma bočními vchody a s apsidou ve tvaru kruhové výseče, zřejmě se jednalo o kapli hrobovou. Opodál stála rotundovitá budova, podle Galušky jakési učiliště pro katechety.569 Okolí staveb sloužilo jako pohřebiště pro „obyčejné“ obyvatelstvo, ale i velkomoravskou nobilitu, jak dokládá na 30 bohatě vybavených hrobů. Nejvýznamnějším objevem byly dva hroby, o nichž stále nelze přesně říci, kdo v nich byl pochován. Jedná se o hroby významných velkomoravských velmožů, prý snad samotného knížete Svatopluka a arcibiskupa Metoděje, který zde sídlil jakožto moravský arcibiskup. Spolehlivě nelze určit ani jednu osobu.570
563 SOkA UH, AM UH III, inv. č. 1, Pamětní kniha královského města UH, s. 111 a 132. 564 Tamtéž, s. 354 a 316. 565 Citováno z webových stránek Slováckého muzea
2. 4. 2. 15 Folklor v Uherském Hradišti Toto odvětví kultury je v Uh. Hradišti zastoupeno zejména souborem Hradišťan, který vznikl v roce 1950 v Uherském Hradišti jako seskupení tanečníků i hudebníků. Pod vedením Ladislavy Košíkové a Jiřího Pavlici se dostal na vysokou uměleckou a interpretační úroveň s širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem, který nalézá obrovskou inspiraci v lidové kultuře a jejím odkazu.571 Uherské Hradiště neslaví hody a nemá ani svůj kroj, proto významnou folklorní akcí jsou Slovácké slavnosti vína a otevřených památek každoročně pořádané v září. Smysl akce spočívá v setkání a vystoupení folklorních souborů Slovácka, městem prochází rekordní počet krojovaných z různých oblastí Slovácka, ale nabízí také řadu doprovodných kulturních akcí, zejména „otevřené památky“, tedy volný vstup do nejzajímavějších historicko-kulturních budov, které byly zmíněny i v této kapitole.572 Ač nespadá zcela výhradně do oblasti folkloru, velkou kulturní akcí je také každoročně pořádaná Letní filmová škola, zaměřená nejen na nejnovější filmovou produkci, ale spíše na prohloubení znalostí o určitém tématu ztvárněném ve filmu.573
3. 4. 3 Vybrané významné osobnosti Uherského Hradiště
Že je Uh. Hradiště nazýváno kulturním centrem regionu, ovlivnili nejen jeho významní rodáci, ale i osobnosti kulturní oblasti, které zde alespoň část života pobývaly.
3. 4. 3. 1 Bedřich Beneš Buchlovan (1885–1953) - básník, prozaik, překladatel, ale především bibliofil a knihovník - popularizátor „knihy“, ale i výtvarného umění - pracoval v knihovně v Uh. Hradišti, která nyní nese jeho jméno574
3. 4. 3. 2 Jan Petr Cerroni (1773–1826) - uherskohradišťský rodák, historik, literární historik, archivář - jako jeden z prvních autorů zpracovával dějiny Uh. Hradiště - vykupoval různé knižní materiály klášterních knihoven pro potřeby města - vydal Slovník moravských spisovatelů575
571 Citováno z webových stránek souboru.
3. 4. 3. 3 Josef Jančář (*1931) - nenarodil se v Uh. Hradišti, ale profesně se zaměřil právě na Uherskohradišťsko - národopisný muzejní pracovník - byl ředitelem Slováckého muzea - zabývá se zejména hmotnou kulturou, se specializací na řemeslnou a domáckou práci, ale i zemědělství na vesnici v současnosti i v minulosti, vydal řadu studií i časopiseckých článků o tomto tématu - spolupodílel se na tvorbě encyklopedie Lidových tanců z Čech, Moravy a Slezska576
3. 4. 3. 4 Rudolf Kubíček (1891–1983) - uherskohradišťský rodák, známější jako „Ruda“ Kubíček - výtvarný umělec, grafik, autor řady vitráži, fresek či sgrafit - vyučoval ve Střední umělecko-průmyslové škole v Uh. Hradišti, vedl i dílnu knihvazačské školy, díky němu měla dílna velkou úroveň i věhlas - pracoval také jako kustod výtvarných sbírek Slováckého muzea577
3. 4. 3. 5 Josef Stancl st. (1851–1924) - do Uh. Hradiště se přiženil, vzal si dceru majitele lékárny U Zlaté koruny - spoluzakladatel mantických keramických, cihlářských a kamnářských závodů - pracoval také jako lékárník, dobrovolný hasič, ale je znám především jako první český starosta Uh. Hradiště - podílel se na založení časopisu Moravská Slovač, později nazvaný Slovácké noviny - jeho synové Josef a Bruno také působili v městském výboru v Uh. Hradišti, starostou se stal později Josef578
3. 4. 3. 6 Vladislav Vaculka (1914–1977) - akademický malíř, šperkař, grafik, sochař - jako pedagog působil ve Střední umělecko-průmyslové škole v Uh. Hradišti - byl členem Syndikátu výtvarných umělců a později i Svazu čs. výtvarných umělců - čerpal z lidových tradic Moravského Slovácka, které zobrazoval svými díly - v 50. letech 20. století mu komunistický režim zakázal veřejně tvořit, v 60. letech mohl opět veřejně vystavovat
575 HUBÁČEK, J.: Historikové našeho města. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 11 (1974), s. 10 – 12. 576 POTYKA, M.: Dnes představujeme Josefa Jančáře. In: Slovácký deník, příl. Slovácké noviny. Č. 35 (2009), s. 4. 577 JILÍK, F.: Za akademickým malířem a grafikem Rudou Kubíčkem. In: Slovácko. Roč. 25 (1983), s. 127 – 128. 578 ČOUPEK, J.: Josef Stancl starší. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 7 (1997), s. 14. 114
- konec jeho života zřejmě uspíšila domovní prohlídka Státní bezpečností (nalezli u něj důkaz, že ilustroval sbírku básní Jana Skácela)579
3. 4. 3. 7 Ida Vaculková (1920–2003) - rodačka z Uh. Hradiště, manželka Vladislava Vaculky - sochařka, keramička a malířka - její tvorba je typická duhovou glazurou, znovuobjevila lidovou hrnčířinu - plastiky jsou abstraktní, náročné na představivost, její díla jsou jako kulturní památka kraje – spolu s díly dalších autorů – vystavena trvale v Galerii Slováckého muzea580
3. 4. 3. 8 František Kretz (1859–1929) - pedagog, národopisný pracovník - podílel se na založení Slováckého muzea, redigoval Slovácké noviny - kromě Slováckého muzea založil další instituci – knihařskou školu v Uh. Hradišti581
3. 4. 3. 9 Jan Antonín Baťa (1898–1965) - uherskohradišťský rodák, zvaný též „Český Ford“ či „The King of the Shoes“ - podnikatel, poté, to zemřel jeho bratr Tomáš Baťa, se stal vlastníkem a zároveň nejvyšším představitelem firmy Baťa - z původní české firmy vybudoval nadnárodní koncern - po druhé světové válce byl obviněn ze spolupráce s nacisty, až roku 2007 byla soudem uznána jeho nevina - zahraniční pobočky firmy zdědil synovec Tomáš Jan (syn bratra Tomáše), v Československu byla firma znárodněna a existovala jako Svit Zlín - zemřel v Jižní Americe, kam se již v roce 1939 uchýlil a kde zakládal dělnická městečka po vzoru Zlína582
3. 4. 3. 10 Joža Uprka (1861–1940) - malíř a grafik, „malíř Slovácka“
579 MARTYKÁNOVÁ, M.: Vladislav Vaculka a jeho grafická tvorba. In. Zvuk: Časopis pro kulturu a společenské dění v kraji Zlín. Č. podzim-zima (1996), s. 10 – 14. Srovnej: MARTYKÁNOVÁ, M.: Vladislav Vaculka, tři kapitoly ze života a díla. In: Slovácko. Roč. 39 (1997), s. 163 – 183. 580 PLÁNKA, I.: Ida Vaculková. In: Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 32 (1990), s. 137 – 138. Srovnej: MARTYKÁNOVÁ, M.: Odešla Ida Vaculková. In: Slovácko. Roč. 45 (2003), s. 294 – 297. 581 MAŇÁK, P.: František Kretz a jeho láska k lidovému umění. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Roč. 12, č. 6 (1974), s. 23. 582 ŠTROMPF, P.: Byl Baťa kolaborant? In: Mladý svět. Roč. 41, č. 45 (1999), s. 52 – 53. Srovnej: BELZA, J.: Podnikatel Jan Antonín Baťa by se dnes dožil sto tří let. In: Moravské noviny. Roč. 11, č. 56 (2001), příl. s. 2. 115
- vyzdobil Novou radnici v Uh. Hradišti - zobrazoval převážně lidovou architekturu, kroje a tradiční činnosti slovácké vesnice583
3. 4. 3. 11 Jindřich Prucha (1886–1914) - malíř, grafik, portrétista, představitel impresionismu a expresionismu - přestože tvořil poměrně krátce (asi 10 let), zanechal velké množství obrazů a kreseb - padl na haličské frontě již v prvních dnech 1. světové války584
Mezi význačné osobnosti narozené či působící v Uherském Hradišti patří mj. také: Dominik Fey (1863–1950) – architekt, autor řady projektů při přestavbách Uh. Hradiště, ale i v jiných městech Moravy585 Igor Stránský (*1946) – činoherní herec, divadelní režisér, autor řady her ve Slováckém divadle v Uh. Hradišti586 Jan Vignati (1899–1942) – lékař, prosektor nemocnice v Uh. Hradišti, člen odbojové organizace Obrana národa, za svoji činnost byl popraven587 Metoděj Garlík (1886–1964) – poslední svobodně zvolený předválečný starosta města Uh. Hradiště, přivítal prezidenta Beneše roku 1937, musel přijmout důstojníka německé armády při vstupu do města roku 1939588 Dana Zátopková, roz. Ingrová (*1922) – česká atletka, gymnastka a házenkářka, olympijská vítězka a několikanásobná mistryně Evropy v hodu oštěpem589
Záměrem této části práce bylo nastínění historického vývoje měst Uherské Hradiště, Kunovice a Staré Město. Kromě historického náhledu byly přiblíženy také významné osobnosti, jež se podílely nejen na kulturním rozvoji regionu. V kapitole byly také popsány významné kulturně-historické instituce či stavby, jejichž architektonický styl je zároveň dokladem urbanistického vývoje jednotlivých měst, ale i odrazem nejrůznějších společenských a dějinných změn ve společnosti.
583 BOČEK, J. K.: Joža Uprka (zemřel 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě). In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 1 (1968), s. 5 – 6. Srovnej: OLIČ, J.: Joža Uprka. Reflex. Roč. 11, č. 49 (2000), s. 76 – 80. 584 PRUCHA, J.: Jindřich Prucha – životopis. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Roč. 33, č. 9 (1995), s. 25. Srovnej: JELÍNEK, V.: Malíř Jindřich Prucha. In: Malovaný kraj. Roč. 13, č. 6 (1977), s. 6 – 7. 585 PAVLICOVÁ, L.: Osobnosti. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 9 (2000), s. 10 – 11. 586 ŠULAJOVÁ, I.: Tvář Slováckého divadla. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 8 (2003), s. 30 – 31. 587 ŠIMEČEK, J.: Lékař a vlastenec MUDr. Jan Vignati. In: Slovácko. Roč. 41 (1999), s. 269 – 272. 588 ČOUPEK, J.: Metoděj Garlík. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště. Č. 12 (1997), s. 11. 589 MAZÚREK, A.: Slovácký gen – Dana Zátopková: sportovní legenda, jejíž kariéra začínala v Uherském Hradišti. In: Dobrý den s Kurýrem. Roč. 9, č. 2 (2005), s. 11. 116
PRAKTICKÁ ČÁST
1. Vymezení záměru
Regionální dějiny jsou při výuce dějepisu často opomíjené, a to zejména kvůli nedostatečné časové dotaci, ale také kvůli velmi malému počtu vyhovujících učebních materiálů a pomůcek pro učitele. V praxi pak není výjimkou, že žák sice ovládá bez problémů dějiny světové či národní, ale nezná ani základní dějiny svého města a nejbližšího okolí. Cílem této části práce je proto nabídnout témata a metody, které lze využít v hodinách dějepisu, a pomoci tak učitelům dějepisu nejen uherskohradišťského regionu, ale po úpravě materiálu i regionů jiných. Není pochopitelně nutné věnovat se v hodinách dějepisu pouze regionálním dějinám, z hlediska ŠVP by to ani nebylo možné, ale jako nejpřínosnější pro žáky může být srovnání, jak se světové či národní historické události promítly právě v regionu, v němž žák žije. Přiblížit historii žákovi na srozumitelnou úroveň, to je úkol učitele dějepisu. Pokud budeme brát dějepis jako vědu, je jen málo pravděpodobné, že žáky zaujmeme, ale pokud je necháme „prožít“, v míře, kterou nám regionální dějiny umožní, události, které hýbaly světem, jistě se ukáže, že žák snáze pochopí, proč k určitým událostem došlo a jak ovlivnily další běh dějin. Většina materiálů uvedených v této části práce byla v praxi vyzkoušena v hodinách dějepisu a vlastivědy v Základní škole Kunovice, U Pálenice 1620, v Základní škole Staré Město a Gymnáziu Uherské Hradiště, a to ve všech ročnících, podle probíraného učiva. Velmi přínosným je fakt, že se ve sledovaném souměstí či v bezprostředním okolí nachází dostatek kulturně-historických institucí či pamětihodností, vhodně využitelných při výuce dějepisu. Aktivity pro jednotlivé ročníky jsou zaměřeny jak na regionální, tak i na české či světové dějiny. Předkládaná práce tedy nabízí nápady na zpracování konkrétních učebních témat. Všechny činnosti či pracovní listy je možno obměnit podle potřeb vyučujícího.
117
2. Návrhy aktivit pro jednotlivé ročníky
2. 1 Aktivity využitelné napříč 6. – 9. ročníkem
Aktivita: I.N.S.E.R.T. Použitá metoda výuky: Práce s textem, diskuse Použitá forma výuky: Hromadná, skupinová
Učitel předloží žákům odborný text, který si mají pozorně a s uvědoměním přečíst. V průběhu čtení si žáci označují informace v textu různými znaménky, a sice známé myšlenky zatrhnou , neznámé informace +, myšlenky, s nimiž nesouhlasí -, znaménkem ? pak údaje, kterým nerozumějí a chtějí o nich vědět více.590 Žáci pak s učitelem diskutují o svých záznamech. Může navazovat i samostatná práce žáků – zpracují dosud neznámé informace například formou referátu. Žáci mohou s textem pracovat i ve skupinách, zde je lépe rozdělit žáky na homogenní skupiny, jinak aktivita zcela pochopitelně naráží na rozdílnou úroveň znalostí žáků. Př.: Pro ukázku použití aktivity v praxi použit text o architektu Petru Parléřovi (přestože nespadá do regionálních dějin), aktivita použitá v 7. ročníku dějepisu, použitelná také ve výchově k občanství.591 Petr Parléř ( 1399), + geniální architekt a kameník, jeden z největších evropských umělců všech dob, muž, jenž Praze na staletí vtiskl gotickou tvář. (…) Petrův otec Jindřich byl architektem evropského věhlasu. ? Ostatně v příjmení zaznívá starobylost tradice: parler znamená „polír“ – vedoucí stavby. + Petra pro svět objevil Karel IV. jako mladíčka (třiadvacetiletého či šestadvacetiletého). Udivuje, s jakou smělostí císař svěřil výstavbu katedrály sv. Víta člověku teprve dozrávajícímu. - 592 Vždyť mladý Parléř vystřídal proslulého Matyáše z Arrasu. (…) Setkání Parléře s Karlem IV. patřilo k šťastným dějinným okamžikům. Parléř byl tvůrce už renesančně založený. ? Do Prahy přišel v roce 1356 (1353). ? Parléř pracoval na stavbách Karlovy doby ještě dvacet roků po císařově smrti. + Je pochován v katedrále, která se stala jeho celoživotním úkolem i snem.
590 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E.: Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc 2007, s. 79. 591 HORA, P.: Toulky českou minulostí 2. Praha 1991, s. 164 – 165. Upraveno. 592 Zajímavým zjištěním bylo, že pro žáky 7. třídy již není člověk kolem 25. roku „mladíček“. 118
Aktivita: Čtení s otázkami Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Skupinová práce
Žáci dostanou odborný text, případně text z učebnice, který pozorně pročítají. Za každým odstavcem se zastaví a střídavě si jeden druhému kladou otázky směřující k tomu, co se z textu dověděli. Poté, co si vyjasní vše důležité, pokračují ve čtení stejným způsobem. Případně jsou otázky uvedeny za textem.593 Př.: Aktivita použitá v 8. ročníku, text převzat z učebnice, žáci za pomoci vyučujícího vymysleli i doplňující otázky, poté vyučující doplnil informace o regionu.
Přestavba měst Koncem 19. století se v Evropě a Severní Americe výrazně pozměnily životní podmínky především městského obyvatelstva. Výstavba a přestavba měst, kde byl kladen důraz na kvalitnější měšťanské bydlení, proměňoval celou městskou infrastrukturu, což se zase promítlo do zvýšené kvality života, postupného odstraňování chudoby a epidemií. Většina evropských velkoměst včetně Prahy si obstarala nové pitné zdroje vody. Voda byla rozváděna do domů a bytů, a nikoli jako dříve pouze do kašen a stojanů na ulicích. Rozvádění pitné vody do bytů včetně používání splachovacích systémů bylo spojeno s odkanalizováním měst. Ulice velkoměst byly v noci již osvětlovány plynovým a elektrickým světlem, což se zase jednak promítlo do přenesení některých výrobních, ale také životních činností do nočních hodin, a jednak to vedlo ke snížení zločinnosti. Uvnitř rozrůstajících se měst se budovaly nové dopravní komunikace. Obyvatelé velkoměst požívali k přepravě omnibusy, parní a elektrické tramvaje anebo, jako v Londýně a Paříži, podzemní dráhy. Zcela nově muselo být vyřešeno zásobování velkoměst potravinami, odstraňování odpadků a vytápění domů a bytů. U velkých měst vznikala jatka, zastřešené tržnice, vodárny, elektrárny a plynárny.594
Otázky: 1. Porovnej běžné měšťanské a venkovské obydlí. 2. Nahraď slovo infrastruktura českým pojmem. 3. Jak ovlivnila změna kvalitu života lidí? 4. Proč se dařilo zmírnit dosah nemocí? 5. Kde je nejbližší zdroj pitné vody v místě tvého bydliště? 6. Kdy byla v našem regionu budována kanalizace?
593 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E.: c. d., s. 79. 594 HLAVAČKA, M.: Dějepis pro 8. ročník základní školy a 3. ročník osmiletého gymnázia. Praha 2002, s. 109. 119
7. Kde dnes najdeme v Kunovicích, St. Městě či Uh. Hradišti volně dostupný zdroj pitné vody? 8. V článku se hovoří o kanalizaci jako výdobytku moderní doby, je to pravda, nebo už lidé kanalizaci znali v dřívějších dobách? 9. Zjisti, kdy bylo zavedeno osvětlení i do námi vybraných měst. 10. Jak ovlivnila změna dopravy život ve městech – uveď kladné i záporné možnosti. 11. Vyhledej v etymologickém slovníku původ slov omnibus a tramvaj. 12. Vyhledej ve svém regionu nejbližší podniky, které dnes zajišťují dodávku vody, tepla, aj.
Aktivita: Dramatizace595 Použitá metoda výuky: Hra, práce s textem, dramatická výchova Použitá forma výuky: Hromadná, resp. skupinová
Úkolem žáků je předvést, zdramatizovat nějakou historickou postavu, událost či předmět. Žáci mohou pracovat samostatně či ve skupinách. Nejlépe je v úvodu přečíst odborný či beletristický text a na základě přečteného pak žáci mohou dramatizovat. Každá skupina či jednotlivec předvádí ostatním, kteří hádají, která osobnost či událost je zobrazovaná. Každý, kdo předvádí, si upevňuje poznatky o daném tématu. Př.: Aktivita použitá v 5. ročníku v hodině vlastivědy, „scénář“ vytvořen vyučující. Úkolem bylo přiblížit mladším spolužákům, jak probíhal lov pravěkých lovců. Žáci měli úkol ztížený, protože nemohli používat normální řeč.
Lov Kulisa zasněžené krajiny, v pozadí les. Všichni sedí kolem ohně, choulí se do kožešin, radí se, kdy vyrazí na lov. Ženy sou nervózní, děti mají hlad, zima už trvá dlouho. Náčelník (pomocí neartikulovaných zvuků) vysvětlí, že už lovci dlouho nenarazili na žádnou zvěř. Jeho družka se snaží přesvědčit ostatní ženy, aby ještě vydržely. Ženy odmítají, chtějí, aby šli muži hledat potravu. Náčelníkova družka ukazuje ke spíži, kde jsou ještě malé zbytky zásob. Jedno dítě se rozpláče, matka jej konejší. Muži se rozhodnou, že vyrazí druhý den na lov. Ženy se radují, protože věří, že muži přinesou úlovek, který zajistí tlupě obživu.
595 Dramatizace je pro žáky až překvapivě poutavá, při uvedené dramatizaci lovu byl spíše problém vymyslet tolik rolí pro vícepočetnou třídu. 120
Druhý den ráno se muži loučí se ženami a jdou na lov. Dlouho hledají stopy zvěře, žádné ale nenacházejí. Jeden z mužů upadne a poraní si ruku, muži se rozhodují, zda se vrátí všichni do tábora. Nakonec zraněného doprovodí dva lovci, ostatní pokračují v cestě. Počasí se stále zhoršuje, nakonec začne hustě sněžit, lovcům je jasné, že stopy už nemohou najít. Rozhodnou se počkat v lese do rána. Druhý den se počasí umoudří, lovci dokonce objeví řádku stop osamělého jelena, vydají se proto po stopách. Jelena objeví na mýtině, jak okusuje kůru stromu. Neváhají a náčelníkovi se podaří jelena zasáhnout oštěpem. Jelen je však pouze zraněný, proto prchá, ale lovci vědí, že jim už neunikne. Vydají se rychle po stopách zraněného zvířete, vědí, že dlouhá zima netrápí hladem jen lidi, ale i zvěř. Když jelena přinášejí do tábora, ženy je vítají hlasitým jásotem. Společně křepčí kolem těla mrtvého zvířete. Potrava je rozdělena a všichni jsou spokojeni, protože věří, že teď už do konce zimy vydrží.
Aktivita: Pantomima, živý obraz Použitá metoda výuky: Hra, práce s textem, dramatická výchova Použitá forma výuky: Hromadná, resp. skupinová
Podobná aktivita jako dramatizace, ale s tím rozdílem, že žáci při pantomimě nemohou mluvit ani vydávat zvuky. Žáci buď v pohybu, nebo formou tzv. živého obrazu ztvární nějakou historickou postavu, událost či předmět. Žáci mohou pracovat samostatně či ve skupinách. Průběh hry je podobný jako u dramatizace, jen je obtížnější právě proto, že žáci nemohou popsat, co nebo koho předvádějí. Př.: Aktivita použitá v 6. ročníku při výuce tématu řečtí bohové. Žáci si vylosovali kartičky se jmény bohů, mohli si vytvořit jednoduchou pomůcku (pouze z papíru), atribut typický pro daného boha. Ostatní pak hádali, kterého boha spolužáci představují. Zajímavé je, že v případě, že měli dva žáci stejného boha, každý jej ztvárnil jinak.
Aktivita: AZ kvíz Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci jsou rozděleni do dvou skupin, mohou soutěžit. Učitel má podle vzoru známé soutěže nachystané otázky – políčka pyramidy mohou být označena čísly či písmeny. Hra je vhodná zejména ve fázi opakování, otázky mohou připravit i žáci jako samostatnou práci. Hru lze 121 použít v jakékoli fázi hodiny, vhodná je však zejména jako motivační. Hru je možno obměnit, místo aby žáci doplňovali slova k legendě, doplňují legendu. Interaktivní tabule usnadní učiteli práci s přípravou obrázku pyramidy. Př.: Tento AZ kvíz byl použit jako opakování učiva 8. ročníku na začátku 9. ročníku
1. A – státní zřízení, v němž má veškerou moc v rukou panovník. 2. B – německý kancléř – Otto von … 3. C – označení/titul ruského panovníka. 4. Č – periodikum Matice moravské. 5. D – nucené vyhoštění, vystěhování ze země. 6. E – ostrov, na který byl poprvé odvezen Napoleon. 7. F – ve které zemi došlo 1789 v revoluci. 8. G – popravčí nástroj. 9. H – vládnoucí rod, který na českém trůnu vládl do r. 1918. 10. CH – listina určitých (např. politických) práv. 11. I – rozšiřování průmyslu do různých výrobních odvětví. 12. J – křestní jméno malíře Mánese. 13. K – složení zbraní (ukončení války). 14. L – příjmení amerického prezidenta – Abraham. 15. M – podnik, ruční dílna, kde každý má přesně stanovený úkol. 16. N – patentem Josefa II. bylo 1781 zrušeno. 17. O – v jižních státech USA pracovali na plantážích. 18. P – největší německý stát. 19. R – území vyhrazené původně domorodcům (např. indiánům). 20. Ř – listina Františka Josefa I. o vzdání se absolutismu a ustavení Říšské rady. 21. S – politické hnutí, usilující o společné vlastnictví, odstranění společenské nerovnosti. 22. Š – manžel Marie Terezie, František … Lotrinský. 23. T – zaoceánský parník, který se 1912 potopil. 24. U – spojení jednotlivých států ve společný stát, celek. 25. V – místo, kde bylo vyhlášeno Německé císařství. 26. W – město, u kterého byl definitivně poražen Napoleon. 27. Z – způsob obživy, související s půdou. 28. Ž – etnická menšina, která byla v R-U diskriminována.
122
Aktivita: Kreslení Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, skupinová
Hra je podobná aktivitě „Kufr“. Žáci mají za úkol nakreslit nějakou historickou postavu, událost či předmět, ostatní hádají. Mohou pracovat ve skupinách či samostatně. I při této hře je vhodné užít interaktivní tabuli, zejména pokud žák kreslí „hádanku“ pro všechny žáky. Př.: Aktivita použitá v 6. ročníku, propojení s předmětem slohová výchova, žáci měli za úkol číst obrázkovou zprávu, vymyslet obrázky k určitým pojmům (= „zprávu z pravěku“). Poté následovala obměna, žáci sestavovali vlastní zprávu pro ostatní.
Ráno se lovec vydal do lesa ulovit jelena.
Večer se bavili u ohně a přišla bouřka
Aktivita: Kdo je nejblíže Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Hromadná
Žáci vytvoří kruh a doprostřed kruhu postaví židli. Učitel se pak ptá: Kdo sedí na židli? Kdo je židli nejblíže? Kdo je dále a nejdále? Př.: Aktivita využita například při vysvětlování feudálního systému. Žáci mají lepší možnost představit si, jak byla středověká společnost rozvrstvena. Vylosují si lístečky 123 s pojmy: senior, vazal, poddaný, církevní hodnostář, voják, nevolník. Pak se staví podle hierarchie.
Aktivita: Bingo Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, případně skupinová
Žáci dostanou hrací kartu s předtištěnými pojmy v mřížce – různě sestavené, aby neměli všichni žáci stejnou tabulku, učitel pak losuje lístečky s pojmy a hlásí, co vylosoval. Hru lze pojmout jako skupinovou, skupiny soutěží proti sobě. Smyslem hry je co nejdříve vyškrtat všechna pole v řádcích či sloupcích, kdy učitel losuje pojmy napsané v polích tabulky žáků. Př.: Aktivita použitá 6. ročníku při opakování, jak určit podle letopočtu století.
Karta pro žáky
1. 2. 5. 16. 19. 21. 12. 19. 14.
13. 15. 18. 4. 8. 1. 21. 20. 17.
21. 19. 6. 13. 18. 7. 15. 1. 6.
3. 5. 9. 12. 15. 14. 13. 10. 9.
21. 7. 19 21. 18. 16. 17. 20. 5.
20. 16. 17. 4. 9. 10. 7. 8. 11.
11. 13. 2. 4. 5. 8. 16. 17. 3.
12. 17. 1. 21. 16. 18. 1. 6. 11.
10. 19. 20. 11. 19. 1. 21. 15. 20.
124
Karta pro učitele (lze rozstříhat a losovat, nebo číst po sloupcích/řádcích/namátkově)
101 256 574 785 1654 1521 2 1969 125
1369 1459 1658 104 257 875 694 754 1007
2012 2000 1901 1899 1700 1548 1780 1801 1600
485 589 847 361 25 111 1703 2001 1999
617 23 9 547 983 1085 1195 1326 715
352 695 845 418 1598 1489 1265 1478 1983
1 65 847 952 320 800 701 294 601
701 500 1235 21 119 231 369 478 510
698 708 863 905 1048 1169 1279 1357 1401
Aktivita: Bingo rámeček Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, případně skupinová
Každý žák (případně dvojice) dostane tabulku, ve třídě se ptá spolužáků a zapisuje odpovědi. Jeden žák může dát správnou odpověď jinému maximálně třikrát.596 Žáci mají také možnost zeptat se jednou učitele. Hra končí, když má jeden žák zapsány všechny odpovědi. Počítají se čtyři správné odpovědi v tabulce (vodorovně, svisle nebo diagonálně). Vítězem je ten, kdo má nejvíce řad zodpovězených správně. Př.: Bingo rámeček použitý v 7. ročníku k zopakování tématu Přemysl Otakar II., který je pro náš region důležitý i proto, že dal založit město (Uherské) Hradiště.
Napiš alespoň tři Kdo byl otec a matka Co umožnilo Kolik měl PO II. žen? informace o mládí PO II.? Přemyslovi stát se Přemysla Otakara II. králem?
Na kterém hradě byl Jaký titul získal Napiš jména žen Jak se jmenovala Přemysl vězněn svým Přemysl jako první? PO II. milenka PO II.? otcem?
596 Učitelé mohou narazit na problém, že žáci budou podvádět a odpovědi si zapíší od žáka, který je všechny zná. Je proto nutné žáky dobře motivovat, aby skutečně dodrželi pravidla hry a úkol plnili s nadšením. 125
Napiš jméno města, Napiš názvy tří zemí, Jak se jmenovali Který jihočeský rod byl které PO II. dal jež PO II. připojil do nejznámější synové největším nepřítelem v Pobaltí založit při své „moci“. Karla IV.? PO II.? křížové výpravě, a ještě nějaké město v Čechách? Proč není přesné Kdy dal PO II. založit Napiš jména alespoň Kde byl nakonec označení „král zlatý“? město (Uherské) dvou dětí PO II. PO II. pochován? Hradiště?
Aktivita: Tabu Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, resp. skupinová
Žáci mají ostatním, resp. spoluhráči popsat slovo označující historickou událost, předmět, osobnost, úkol mají však ztížený tím, že nemohou použít konkrétní slova – odtud TABU. Slova jsou zakázána, pokud je žák použije, body za správnou odpověď se nemohou započítat. Žáky tato aktivita nutí také rozšiřovat slovní zásobu a přemýšlet nad synonymy. Samozřejmostí je zákaz použití kořene hádaného slova. Př.: Žák hádá slovo vlajka, TABU jsou slova standarta, prapor, znak.
Aktivita: Křížovka, osmisměrka Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Hromadná i skupinová (podle obměny)
Zřejmě nejjednodušší aktivita na přípravu učitele, přesto ji žáci oceňují. Každý žák dostane svoji křížovku, obměnit tuto aktivitu lze tak, že žáci doplňují nikoli do políček křížovky, ale musí vymyslet legendu. Obtížnější možnost použití křížovky: každý žák dostane vyplněnou křížovku, musí vymyslet legendu, poté předá sousedovi legendu, ovšem nyní už s prázdnými políčky pro křížovku, soused doplňuje. Náročnost spočívá především v tom, že žák musí dostatečně srozumitelně a přesně vytvořit legendu. Př.: Křížovka použitá v 6. ročníku při opakování tématu doba bronzová. Žáci vymýšlejí legendu.
126
1. B R O N Z 2. … R U D A 3. P A L E O L I T 4. H I S T O R I E 5. K O S T R O V Ý … 6. … V E N U Š E 7. … K L Í N
Aktivita: Tajná šifra Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci dostanou toto „rozšifrování“ písmen, jsou rozděleni do čtyř skupin, každý skupina dostane takový počet očíslovaných (číslo znamená pořadí písmene ve větě) lístečků, kolik písmen bude mít věta, jejíž znění mají žáci vyluštit. Lépe je tuto hru realizovat v terénu, např. na školním hřišti. Každá skupina má svoji barvu, proto sbírá jen svoje lístečky, jestliže na lístečku bude např. znak , znamená písmeno M, znak písmeno CH, znak písmeno V apod. Jeden žák skupiny sedí, ostatní nosí lístečky, žák luští šifru, v daném časovém limitu je třeba co nejrychleji nasbírat takové množství lístečků, aby bylo možno sestavit celou větu.
Aktivita: Domino Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci jsou rozděleni do dvojic, každá dvojice dostane sadu kartiček a snaží se kartičky co nejrychleji sestavit správně za sebe. Učitel může hru ztížit tak, že ze sady kartiček jednu odebere a žáci musí sami doplnit, které pojmy chybí. Př.: Domino použité v 7. ročníku pro zopakování dějin středověku.
JAN START 955 VÁCLAV III. LUCEMBRUSKÝ
BITVA NA LUDMILA 1346 KAREL IV. LECHU
UŠKRCENÍ 1085 1348 935
127
VRATISLAV II. ARCIBISKUP BOLESLAV I. LEVÝ HRADEC
ARNOŠT Z PRAŽSKÝ GROŠ BOŘIVOJ I. 863 PARDUBIC
UHERSKÉ VÁCLAV II. ROSTISLAV SVATOŘEČENÍ HRADIŠTĚ
PŘEMYSL OLOMOUC ANEŽKA ČESKÁ CÍL OTAKAR II.
Aktivita: Odkrývání obrázku Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, resp. skupinová
Žáci mají za mřížkou ukrytý celý obrázek, který se postupně se odkrývá (nejlépe zobrazený na interaktivní tabuli). Hru je možné pojmout jako soutěž dvou či více skupin. Políčka mřížky jsou ohodnocena body, nejvyšší počet bodů je v místě, kde je stěžejní místo obrázku, zároveň jsou otázky nejsložitější. Vhodné využití je zvláště při opakování. Př.: Obrázek hradu Buchlova, který se nachází v blízkosti sledovaných měst.597 Otázky byly voleny k tématu pověsti našeho kraje.
597 File:The Buchlov Castle.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2007-12-21 [cit. 2011-07-21]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_Buchlov_Castle.jpg?uselang=cs 128
Aktivita: Riskuj Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Hromadná, případně skupinová
Žáci pracují samostatně nebo ve skupinách, vybírají otázky z několika oblastí, každá otázka je bodována, podle obtížnosti se zvyšuje také počet možných získaných bodů za správně zodpovězenou otázku. Pro tuto aktivitu je velkou pomůckou interaktivní tabule, jinak lze tabulku i namnožit, otázky vidí pouze učitel. Př.: Aktivita použitá v 5. ročníku pro připomenutí učiva 4. ročníku.
100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč
Panovníci 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč Události 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč Stavitelství 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč Pravěk 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč
100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč
Nazývají mě Jako první Byl jsem Získal jsem Jako první jsem také král z českých Panovníci zavražděn svým přízvisko „otec získal královský „železný a knížat jsem bratrem. vlasti“. titul. zlatý“. přijal křest.
V tomto roce V tomto roce V tomto roce V tomto roce V tomto roce přišli na Velkou dostal Přemysl Karel IV. získal Vladislav došlo k porážce Události Moravu Otakar I. Zlatou založil v Praze II. královský křižáků na Konstantin bulu sicilskou univerzitu. titul. Vítkově. s Metodějem.
Jak se nazývá Jak se nazývá Který jihočeský kruhovitá sloh převažující Jak se nazývá Jak se jmenoval hrad/zámek je Stavitelství církevní stavba za vlády stavební sloh stavitel Chrámu postaven v se silnými přemyslovských doby Karla IV. sv. Víta? renesančním zdmi? knížat. slohu?
Jaké materiály Je pravda, že (ze kterých Z čeho vyráběli Jak se označují mamuty lovili v Ze kterých dvou člověk vyráběl) Pravěk pravěcí lovci pravěké sošky pravěku do složek se vyrábí rozdělují pravěk tzv. pěstní klín? žen. několik metrů měď? na jednotlivá hluboké jámy? období?
129
Aktivita: Kris kros Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Skupinová
Obměna známé hry je využitelná i v dějepise. Žáci jsou rozděleni do skupin, každý žák si losuje písmenka, ohodnocená určitým počtem bodů, z písmen pak tvoří slova, ale ta musejí mít souvislost s probíraným učivem, tím je také hra ztížena. Žáci slova doplňují do tabulky, kterou lze snadno namnožit. Vítězí ten, kdo se zbaví všech svých písmen, každé písmeno má svoje bodové hodnocení, které si žák sčítá. Př.: Bodové hodnocení písmen lze upravit, nebo převzít z oficiálních pravidel hry. (A – 1, Á – 2, B – 2, C – 3, Č – 4, D – 2, Ď – 8, E – 1, É – 5, Ě – 5, F – 8, G – 8, H – 3, CH – 4, I – 1, Í – 2, J – 2, K – 1, L – 1, M – 2, N – 1, Ň – 6, O – 1, Ó – 10, P – 1, R – 1, Ř – 4, S – 1, Š – 3, T – 1, Ť – 6, U – 2, Ů – 5, Ú – 6, – 1, X – 10, Y – 1, Ý – 4, Z – 3, Ž – 4)
Aktivita: Kvarteto Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Skupinová
Taktéž známá karetní hra, ale na kartách jsou dějepisné pojmy. Nemusí se jednat pouze o obrázky, lépe je zkombinovat čtyři pojmy, např. obrázek, letopočet, osobnost a událost. Žáci jsou rozděleni do skupin, hráč se ptá jiného hráče, zda má určitou kartu, pokud ji žák má, musí ji odevzdat, pokud nemá, může sám pokračovat ve sbírání karet. Vítězí ten, kdo nasbírá nejvíce kompletních čtveřic. Žáci by měli karty po spoluhráčích požadovat nikoli podle písmene a čísla, měli by se snažit doplňovat osobnosti, události, letopočty. Př.: Kvarteto použité v hodinách vlastivědy v 5. ročníku, slouží k zopakování učiva vlastivědy.598
598 Soubor:Fil fakulta DSCN1903.JPG. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-02-02 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Fil_fakulta_DSCN1903.JPG Soubor:Josef Mathauser - Přemysl Otakar II. padl u Suchých Krut v den sv. Rufa 1278.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2009-01-08 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Josef_Mathauser_- _Přemysl_Otakar_II._padl_u_Suchých_Krut_v_den_sv._Rufa_1278.jpg File:Dorffmaister The death of Louis II of Hungary 1795-1796.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2011-06-01 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dorffmaister_The_death_of_Louis_II_of_Hungary_1795- 1796.jpg?uselang=cs Soubor:Skupina bratrských vojevůdců.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2010-04-10 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Skupina_bratrských_vojevůdců.jpg Soubor:Jan Hus at the Stake.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2006-03-25 [cit. 2012-07-21]. 130
Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jan_Hus_at_the_Stake.jpg Soubor:Toleranzpatent 001.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 20080-12-14 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Toleranzpatent_001.jpg Soubor:Zabójstwo Wacława.JPG. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2007-07-31 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zabójstwo_Wacława.JPG Soubor:Golden Bull of Sicily.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-02-25 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Golden_Bull_of_Sicily.jpg 131
132
Aktivita: Výběr kostky
Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná, případně skupinová
Žáci dostanou tabulku se šesti jmény osobností a šesti událostmi, každý si přinese hrací kostku. Žák hodí kostkou poprvé a podle čísla, které padne, si vybere jméno, při druhém hodu mu pak číslo na kostce ukáže, kterou událost zvolí. Úkolem žáků pak je napsat příběh, nejlépe pověst, v němž figuruje vybraná osobnost a událost. Jedná se sice o historickou fikci, ale o to více se nabízí žákům prostor pro zapojení fantazie.
Aktivita: Učíme se navzájem Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Skupinová
Učitel rozdá žákům odborný text rozdělený na několik přibližně stejných částí, které přidělí dvojicím žáků – dvojice si pasáž textu rozpůlí. Oba si přečtou první polovinu, jeden z nich ji rekapituluje a druhý klade doplňující otázky. Poté udělají v opačném pořadí žáci totéž. Každý si pak bez opory původního textu vytvoří zápis, vzájemně si své zápisky přečtou a shodnou se na výsledném společném znění.599
Aktivita: Vlaštovky Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Hromadná
Žáci sedí v kruhu, dostanou čistý list papíru, na který napíší otázku vztahující se k právě probíranému učivu. Potom složí z listu vlaštovku a hodí vlaštovku, kdo ji chytne, odpovídá na otázku. Pokud nezná odpověď, může vlaštovku poslat dál. Pokud odpověď zná, řekne ji a doplní ještě nějakou informaci, kterou k tématu zná. Tato velmi jednoduchá hra je výborná na zopakování učiva, neboť každý žák chce házet i chytat vlaštovky a také vymýšlet otázky.
Aktivita: Hra na učitele Použitá metoda výuky: Hra, projektová výuka, samostatná práce Použitá forma výuky: Skupinová
599 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E.: c. d., s. 78. 133
Každý žák, který má možnost podílet se na probíraném učivu, získá k němu také kladnější vztah. Žáci se rozdělí do skupin a zvolí si z nabídky určité téma, kterým se bude skupina zabývat, a zpracují jej z pohledu téměř všech předmětů.600 Například středověká společnost se může promítnout kromě dějepisu i v literární výchově (autoři a dramata), mluvnici (pravopis), matematice (slavní matematici), hudební výchově (písně), zeměpise (cestování), tělesné výchově (tanec) atd. Každá skupina pak zpracuje jako projekt své téma a přednese závěry ostatním skupinám.
Aktivita: Dokonči větu Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci jsou rozděleni do skupin, každá skupina dostane svoje téma – historická osobnost, událost, jiný pojem. Učitel napíše první větu, kterou dokončí jeden ze žáků dané skupiny, žák sám pak napíše druhou větu, ale nechá ji opět nedokončenou, tento úkol připadne na dalšího člena skupiny. Úkolem žáků není vymyslet nový příběh, ale snažit se věty skládat tak, aby bylo možno psát historicky správný text.
Aktivita: Kufr Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, resp. skupinová
Podobná aktivita jako v pořadu České televize „Kufr“. Žáci jsou rozděleni do dvojic, v nichž soutěží. Hru lze rozdělit do více kol. Jeden z žáků stojí u tabule, za ním buď učitel, nebo počítač ukazuje slova (nejlépe je využít interaktivní tabuli). Žákův spoluhráč musí v daném časovém limitu vysvětlit co nejvíce slov, druhé hádá.
Aktivita: Ilustrace Použitá metoda výuky: Hra, práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná, skupinová, projektová
Žáci si přečtou odborný či beletrizovaný text a snaží se jej doplnit ilustrací. Aktivitu lze pojmout jako projektovou výuku, a to v případě komplexního zpracování určitého tématu, kdy
600 Jistě není třeba probrat dopodrobna vše, i žák by měl mít pocit, že si může z nepovinného učiva vybrat, co je mu bližší. 134
žáci shromažďují poznatky o určité události, osobnosti apod. Případně mohou iluminovat pouze první písmeno delšího textu, jak to znají z kronik či listin.
Aktivita: Hádej, kdo jsem Použitá metoda výuky: Hra Použitá forma výuky: Hromadná, příp. skupinová
Jeden žák si vybere osobnost, již zastupuje, ostatní mají vhodnými otázkami uhádnout, o jakou osobnost se jedná. Povoleny jsou pouze odpovědi ano, ne, případně nevím. Hru lze omezit časově či počtem otázek. Hru lze modifikovat také tak, že osobnost představují dva žáci (zejména u mladších žáků). Kdo uhádne, o jakou osobnost se jedná, může sám zastupovat osobnost a hádají. Další obměnou je určit žákům, jakou osobnost zastupují a na záda připevnit kartičku se jménem. Žáci chodí po třídě a kladou otázky, aby uhádli, koho sami zastupují.601 Nemusí se vždy jednat jen o osobu, lze si vybrat i historické období, umělecký sloh, věc apod.
Aktivita: Slovní fotbal Použitá metoda výuky: Hra, soutěž Použitá forma výuky: Hromadná, případně skupinová
Klasická hra, při níž musí žáci postupně, nejlépe v časovém limitu říci slovo, které začíná na poslední písmeno předchozího slova, které řekl jiný žák. Hru lze ztížit tak, že žáci musí vymýšlet slova začínající posledními dvěma písmeny z předcházejícího slova. Hru mohou žáci hrát ve skupině a poté se „utkají“ vítězové jednotlivých skupin. Aby měla hra smysl především pro dějepis, musejí žáci říkat pouze pojmy související s dějepisným učivem.
Většina těchto aktivit je zaměřena nejen na upevňování vědomostí, ale také na jejich procvičování, hledání souvislostí a dobré pochopení dějepisného učiva. Kromě toho lze u většiny aktivit zmínit i formování dovedností a klíčových kompetencí žáků, neboť při hrách jsou žáci také vedeni ke spolupráci a schopnosti pracovat ve skupině, skupinu vést či se podílet na průběhu výchovně-vzdělávacího procesu.
601 HOUŠKA, T.: Škola je hra. Praha 1993, s. 232. 135
2. 2 Aktivity pro 6. ročník
Aktivita: Tvoříme mamuta602 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová
Smyslem projektu bylo vytvořit didaktickou pomůcku pro mladší spolužáky. Žáci šestých tříd v hodinách výtvarné výchovy a pracovních činností vyrobili z různých lehkých materiálů „sochu“ mamuta, v hodinách přírodopisu se poučili, čím se mamuti živili, v hodinách slohu popsali stavbu mamutího těla atd. V dějepise se dověděli, jak pravěcí lidé mamuty lovili, kdy se lidé vůbec s mamuty setkali, proč byli mamuti pro pravěké lovce tak důležití, a na závěr proběhlo zeměpisné zařazení mamutů do určité oblasti. Pomůcka byla předána žákům 5. ročníku spolu s připomenutím (žáci napsali básničku) toho, co se žáci šestých tříd o mamutech a pravěkých lovcích dověděli. Uplatnily se také mezipředmětové vztahy: zeměpis, přírodopis, výtvarná výchova, slohová výchova.603
Aktivita: Projekt pravěk604 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, samostatná práce
Současné požadavky na výuku jsou zaměřeny na propojení jednoho učiva mezi všechny předměty. Tento projekt je dlouhodobého charakteru, čtyři až pět měsíců, a je pro žáky podstatný v tom, že jedna látka není probírána izolovaně, ale téma se probírá v rámci všech předmětů, a proto vede k hlubšímu pochopení dané problematiky. Nešlo tedy jen o učení se o pravěku v dějepise, ale např. ve výtvarné výchově žáci vypodobňovali jeskynní malby pouze „barvami“, které lze najít v přírodě (koření, rostlinné šťávy, popel atd.), ve spojení tělesné a hudební výchovy vytvořili pohybové vystoupení, v hodinách zeměpisu a přírodopisu se učili o tom, jak Země v pravěku vypadala, jaká zde žila zvířata, v cizích jazycích se naučili slovíčka pro historické termíny, ve slohu psali práci na téma Kdybych žil(a) v pravěku a v pracovních činnostech vyrobili maketu tzv. dlouhého domu. Většinu úkolů spojených s učivem žáci plnili ve škole, ale i doma jako samostatnou práci. V závěru projektu probíhá vystoupení žáků šestého ročníku před mladšími spolužáky.
602 Projekt byl realizován vyučujícími dějepisu v ZŠ Kunovice, U Pálenice 1620, v měsících listopadu a prosinci 2009 ve třídách 6. A a 6. B. 603 Viz přílohy. 604 Projekt pravěk je zařazen do ŠVP ZŠ Kunovice, U Pálenice 1620, proto je realizován vždy v měsících září až lednu příslušného školního roku. Vůbec první realizace tohoto projektu, resp. jeho závěrečné shrnutí, proběhlo v únoru roku 2008. 136
Pracovní list: Archivy a muzea Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
Práci žáků budou předcházet stručné informace o těchto institucích. V Uh. Hradišti se nachází Státní okresní archiv, Slovácké muzeum, ve St. Městě Památník Velké Moravy, pro moderní dějiny techniky pak Letecké muzeum v Kunovicích. Žáci jsou rozděleni do skupin a doplňují údaje, které získali při exkurzi do jednotlivých institucí, exkurze je zaměřena nikoli na určité výstavy či stálé expozice, jejím smyslem je poznání práce zaměstnanců muzeí a archivu.
1. Jakou funkci mají muzea a archivy?
2. Které prameny nejčastěji shromažďují archivy a které muzea? Proč nemáme z pravěku písemné prameny?
3. Kam ve svém okolí zajdeš, abys získal informace: a) o pravěku b) o Velké Moravě c) o středověku, novověku a nové době?
4. Kam umístíš tyto prameny? úlomek keramiky – fotografie z roku 1918 – listina o založení města – automobil prezidenta Beneše –
5. Čeho si budeš všímat, při zařazování této fotografie do určitého časového období a místa?
605
605 Soubor: Povodeň 1997 Uherské Hradiště - náměstí 2.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012-06-04 [cit. 2012-07-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Povodeň_1997_Uherské_Hradiště_-_náměstí_2.jpg 137
Pracovní list: Letopočty a století
Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Hromadná či skupinová
1. Urči správně podle letopočtu století a v tabulce vyhledej, kterému písmenku odpovídá.
A B C D E F G H I J K L Př.: rok století písmeno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 258 ˇ 2. Č
M N O P R S T U V Y Z 69 1. A
11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 1582 16. S
Tabulka pro názornost vyplněna (žáci dostanou vyplněný pouze šedý sloupec) 74 1. A 298 3. D 1366 14. P 1489 15. R 375 4. E 1401 15. R 101 2. C 1370 14. P 5 1. A 521 6. H 1212 13. O 1077 11. M 700 7. I 1648 17. T 303 4. E 1857 19. V 1168 12. N
1070 11. M
1369 14. P 1789 18. U 99 1. A 676´ 7. Í 2001 21. Z 1405 15. R 1594 16. S 351 4. E 134 2. C 365 4. E 1800 18. U 555 6. H 1001 11. M 1047 11. M 339 4. E 1158 12. N 1210 13. O
1978´ 20. Ý 597 6. H 935 10. L 1321 14. P 1049 11. M 1290 13. O 1401 15. R 1257 13. O 408 5. G 30 1. A 1620 17. T 680 7. I 1085 11. M 1140 12. N 385 4. E 318 4. E 1983´ 20. Ý
1195 12. N
2. Vzniklé pojmy svými slovy vysvětli: 1. pojem …………………… 4. pojem …………………… 2. pojem …………………… 5. pojem …………………… 3. pojem …………………… 6. pojem ……………………
138
Pracovní list: Předkové člověka Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná
1. Urči, kdo jsem. Žil jsem asi před 2,5 mil. let na území Afriky, známé nálezy jsou z Tanzánie. Dokázal jsem se již pohybovat bez problémů po dvou končetinách. Jsem nevelkého vzrůstu – průměrně 130 cm, dosahuji hmotnosti kolem 40 kg. Moje ruce jsou ještě v poměru k tělu dost dlouhé, ale palec už je postaven proti ostatním prstům, díky tomu mohu pracovat s nástroji. Moje čelo je ploché, s vysokými nadočnicovými oblouky. Jsem ………………………
2. Přiřaď správně české a latinské pojmy označující předky člověka.
homo sapiens člověk zručný
homo erectus člověk moudrý
homo sapiens sapiens člověk vzpřímený
homo habilis člověk dnešního typu
3. Kteří z předků člověka nejsou uvedeni v úkolu č. 2?
4. Seřaď vývojové typy předků člověka, dopiš chybějící předky. člověk dnešního typu – člověk zručný – člověk moudrý – člověk vzpřímený
5. Uveď místa v České republice, kde žili předkové dnešního člověka, a daný vývojový typ, máme nálezy v Kunovicích, Uh. Hradišti či St. Městě?
606
606 Soubor: Relief Map of Czech Republic.png. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2010-08-28 [cit. 2011-09-22]. 139
Pracovní list: Pravěké nástroje Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Hromadná i skupinová, exkurzní vyučování
Projekt by měl být rozdělen na dvě fáze, v té první žáci navštíví blízký Památník Velké Moravy ve St. Městě či Slovácké muzeum v Uh. Hradišti, kde se seznámí s tím, jak ve skutečnosti vypadaly nástroje, jež používali pravěcí lidé. Žáci mohou jít do muzeí již poučeni o tom, jaké nástroje a z jakého materiálu lidé v pravěku používali, nebo se mohou tyto poznatky dovědět až jako nové, se kterými se dosud nesetkali. V druhé fázi by pak učitel připravil pracovní listy, v nichž by byly poznatky shrnuty a žáci si je tak mohli lépe upevnit. Ve výtvarné výchově se pak žáci mohou pokusit nástroje vyrobit.
1. Na obrázku jsou: pazourková škrabadla / pazourkové čepelky / pazourkové šipky.
2. Na obrázku jsou: pazourková škrabadla / pazourkové čepelky / pazourkové šipky.
607 3. Na co mohly tyto nástroje sloužit?
4. Pokus se nástroj zařadit do historického období.
5. Jaký materiál v této době převažuje, z čeho lidé nástroje nejčastěji vyráběli? 6. Které jiné nástroje z této doby znáš?
Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Relief_Map_of_Czech_Republic.png 607 NEKUDA, V. a kol.: Uherskohradišťsko. Brno 1982, s. 89. Obrázky 1 a 2. 140
7. Pojmenuj nástroj na obrázku a vysvětli, k čemu sloužil.
8. Je na následujícím obrázku stejný předmět? V čem jsou rozdílné?
9. Pojmenuj předměty na obrázku. Napiš, z jakého materiálu jsou pravděpodobně vyrobeny, a co víš o tomto materiálu.
608
608 ČOUPEK, J. a kol: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007. s. 37 a 43. 141
Pracovní list: Lovci mamutů Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná
Ukázka č. 1 (…) Houžňák vzal kámen do rukou a poodešel mezi skaliska. Lovci s ním a dokola jej obstoupili. Houžňák vyzvedl kámen oběma rukama vysoko nad hlavu a mrštil jím vší silou do skaliska v zemi. Kámen odskočil k Drápovi. Dráp se postavil na Houžňákovo místo a také uhodil kamenem o skalisko. Potom dostal pecku Rváč, po něm Ukmas a pak Mamutík. To se již kámen rozletěl na tři kusy. Vůdce Houžňák, Huňáč a Mamutík vzali každý jeden kus a usedli na skalní výstupek, kde odťukávali ostré lupeny. Lovci přihlíželi s napětím tomuto výkonu, který vyžaduje veliké zkušenosti a obratnosti. Dobrým úhozem se odlupovaly tenké listy nožů nebo i nepravidelné ostrohranné lupeny, po krajích průsvitné, jichž se mohlo dobře použít jako škrabadel kostí i kožešin. Hromádka krásných nástrojů rostla a s ní rostla i radost lovců. Těšili se, až je vůdce podělí.609
1. Ve které době se děj ukázky odehrává, jaké máš důkazy pro své tvrzení?
2. Jak nazýváme kámen, který je v ukázce zmiňován?
3. Nahraď synonymy zvýrazněná slova: mrštil výstupek pecku napětím
4. Vyznač do mapky naleziště osídlení z doby lovců mamutů. Máme nálezy v Kunovicích, Uh. Hradišti či St. Městě?
609 ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha 1969, s. 76 – 77. Upraveno. 142
5. Uveď, kdo je náčelníkem, kdo je v tlupě nejmladší.
6. Převyprávěj text svými slovy.
7. Vypiš nástroje, které jsou zmíněny v ukázce č. 1.
8. Vyhledej v ukázce č. 2, kterými způsoby bylo možno lovit mamuty:
Ukázka č. 2 (…) Je jisté, že nejdůležitějším lovným zvířetem byl mamut. Znamenal dobu hojnosti, a proto byl vždy významnou kořistí. Člověk znal dobře jeho zvyky, cesty i způsob života. Lovec žijící ve střední Evropě ze zkušenosti věděl, že mamut táhne na jaře k severu a na podzim k jihu. Vybraní stopaři hlídali v době tahu mamutí stezky, a jakmile zjistili přítomnost těchto zvířat, vrátili se někteří do tábora, aby to oznámili svým soukmenovcům. Nepochybně již znali i různé druhy pastí. Na zúžených místech mamutích stezek hloubili dostatečně velké a hluboké jámy, které pečlivě zamaskovali větvemi, drny a trávou. Když mamut vstoupil na tuto nástrahu, upadl do jámy, kde ho pak lovci ubili. Lovci sestavovali i jiné důmyslné pasti, například z kmenů a balvanů, které zvíře uvolnilo, když zavadilo o nastraženou větev. Padající balvany pak zvíře těžce zranily. Někdy také lovci stádo mamutů rozptýlili, vybrané mladé zvíře izolovali a zahnali je tam, odkud nemohlo uniknout, a pak je ubili.610
9. Pokus se popsat, co představují tyto obrázky:611
610 ŠPINAR, Z. V.; BURIAN, Z.: Kniha o pravěku. Praha 1988, s. 229. 611 Autor kresby Jiří Sonnek, Okrajová 1589/7, 748 01 Hlučín. Obrázky použity se souhlasem autora. 143
Pracovní list: Neolitická revoluce Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová metoda Použitá forma výuky: Diferenciovaná (žáci jsou zohledněni podle případných poruch učení)
Neolitická revoluce je termín charakterizující přechod od společnosti lovců a sběračů k společnosti usedlé, založené na zemědělství. Tento proces proběhl někdy mezi 10. a 8. tisíciletím př. n. l. v oblastech tzv. úrodného půlměsíce. Hlavním předpokladem k počátku zemědělské produkce byly klimatické změny, ke kterým došlo na konci poslední doby ledové. Podnebí bylo teplejší a sušší. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (hlavně pšenici a ječmen) a chovat dobytek (ovce, kozy, hovězí dobytek). Vedle obilnin také pěstovali hrách, čočku, proso, len, mák, boby, výjimečně i oves a žito. Zároveň se začátkem pěstování obilnin, došlo i k domestikaci divokých zvířat. Zpočátku si lidé pravděpodobně vytvářeli tzv. živé konzervy. Tj. drželi v zajetí mláďata ulovených zvířat a vykrmovali je k pozdější spotřebě. Lidé poprvé přestali být závislí na tazích lovné zvěře a dokázali usměrňovat množství potravy. Kámen se nadále opracovává štípáním jako v paleolitu, ale objevuje se i úprava broušením. Nástroje jsou tak opracovány jemněji a vznikají i nové tvary (motyka, mlat atd.). V této době již dokázali provrtat otvor pro topůrko. Typickým nálezem bývají srpy, jejichž čepel je složena z malých štípaných čepelek, které jsou smolou či asfaltem vlepeny do hluboké spáry vytvořené v kostěné či dřevěné rukojeti. Poprvé se začínají vyrábět hliněné nádoby, které jsou vypalovány buď v ohništích, nebo o něco později v keramických pecích. Nacházíme doklady výroby textilií v podobě závaží tkalcovského stavu, přeslenů.612
1. Přečti si text a podle sebe napiš: a) silné stránky NR – b) slabé stránky NR – c) předpoklady, co umožnilo NR – d) důsledky NR pro lidstvo –
2. Vyhledej v literatuře důkazy o neolitickém osídlení Uh. Hradiště, St. Města a Kunovic.
Pracovní list: Doba bronzová
612 Neolitická revoluce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012-06-16 [cit. 2012-06-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolitická_revoluce 144
Použitá metoda výuky: Problémová metoda, hra Použitá forma výuky: Skupinová, případně samostatná (domácí) práce
1. Doplň křížovku:
1. Solární kalendář se řídí podle …
2. Násada na oštěp
3. Mladší doba kamenná
4. Který nástroj ještě nemohli pravěcí zemědělci použít k obdělání půdy? A 5. ---
6. Největší pravěké suchozemské zvíře
7. Zbraň paleolitického lovce: ……… klín
8. Způsob obživy, který nahradil lov a sběr
9. Instituce shromažďující písemné prameny
2. Pojmenuj předměty na obrázcích – zbraně, nástroje, výstroj.613
3. Vyhledej v literatuře důkazy o osídlení Uh. Hradiště, St. Města a Kunovic v době bronzové.
613 PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2001, s. 134, 136, 147. 145
Pracovní list: Doba železná a Keltové Použitá metoda výuky: Problémová metoda Použitá forma výuky: Skupinová, případně samostatná (domácí) práce
1. Podle obrázku archeologického nálezu odpověz:614 a) Jaký typ pohřbu je zobrazen? b) Z jaké doby může nález pocházet, proč? c) Kdo mohl být takto pohřben a proč? d) Pojmenuj předměty uložené v hrobu.
2. Podle obrázku keltského sídliště odpověz:615 a) Jak se označuje opevněné hradiště Keltů? b) Jakou mělo funkci? c) Jaké přinášelo svým obyvatelům výhody? d) Popiš podle obrázku, jakým způsobem se stavěla tato hradiště (jeho jednotlivé části).
3. Prohlédni si obrázek rostliny a odpověz:616 a) Jak se jmenuje rostlina na obrázku? b) Jaká pověra se k ní vztahuje? c) Proč ji asi Keltové uctívali?
4. Popiš, jakým způsobem lidé v pravěku získávali železo.
5. Najdi v literatuře doklady o osídlení Uh. Hradiště, St. Města a Kunovic v době železné.
614 File:Hochdorf keltenmuseum0815.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2006-03-24 [cit. 2011-11-22]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hochdorf_keltenmuseum0815.jpg?uselang=cs 615 File:Plume-oppidum.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2011-08-25 [cit. 2011-11-22]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Plume-oppidum.jpg 616 Soubor:Viscum album fruit.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2006-05-02 [cit. 2011-11-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Viscum_album_fruit.jpg 146
Pracovní list: Pověsti našeho kraje Použitá metoda výuky: Práce s textem, slovní Použitá forma výuky: Skupinová (kromě úkolu č. 6)
1. Pro připomenutí si zopakuj charakteristiku pověsti, podtrhni vše, čím je pověst typická: krátký příběh, v němž lidské vlastnosti zastupují zvířata – částečně pravdivý, částečně smyšlený příběh – pouze lyrický text – vystupují zde hlavně řečtí bohové – určena převážně pro děti, vystupují v ní nadpřirozené bytosti – spjatá s určitým místem či osobou
2. Napiš názvy tří pověstí, které znáš z literární výchovy.
3. Přečti si pověst ze Starého Města a převyprávěj ji ve spisovném jazyce. Vyhledej informace, které jsou pravdivé a které jsou už fikcí. Napiš, o jaký druh pověsti se jedná.
Socha svaté Trojice „Dědinský“ staříček Čérna, jeden z nejstarších lidí ve Starém Městě, vykládali ně túto historku o soše svatéj Trojice, co stávala naproti kerchova: Je to už moc dávno, co jeden člověk z našéj dědiny měl vypoščané peníze od istého pána. Až si trochu pomohl, tož ich tomu pánovi oplatíl. Ten pán si to zapomněl přeškrknút v knize dlužníků a brzo potéj umřél. Jeho dědici prohlédali knihy a dyž viděli, že dluh néni zaplacený, uhodili na milého občana, aby zaplatíl. Včilkaj ale on tvrdíl, že je to už zaplacené. Neměl v tom žádnéj víry. Ináč nešlo – enom zaplatit. A tak sa také stalo. Nále – občan nezúfál. Brál důvěru v Boha a chodíl do kostelíčka svatého Víta, gde prosíl teho patróna, aby mu v tom vypomohl. Uplynúl delší čas, ale žádnéj náděje nebylo. Tak si reptál a hořekovál, že už aj svatý Vít ho opustíl. Jednú v noci šél odkaďsi zamyšlený. Právě dyž býl naproti kerchova, předešél ho jakýsi člověk. Ten sa ho optál, proč je tak smutný. On mu vykládál o svém trápení. A tu neznámý člověk povidá: „Ná, počúvaj, poznál bys teho pána?“ „To sa ví, že bych ho poznál,“ odpověděl občan, „ale proč ně říkáš takovú hlúpotu, dyž on už dávno umřél?“ Neznámý mu na to neodpověděl, ale zastavíl sa a povídá: „Země, otevři sa!“ – a toho věřitela vyvolál ven. Potom sa obrátil k našemu občanovi a řekl: „Je to ten pán, cos mu ty peníze oplatíl?“ „Je,“ řekl dostrašený občan a hrůza ho tak obešla, že sa pokřižovál. Potom sa neznámý obrátíl k pánovi: „Oplatíl ti ty peníze?“ – „Oplatíl.“ – „A chtěl bys to stvrdit?“ – „Chtěl.“ Neznámý vytahl kus papíru a nebožčík mosél naň položit svú ruku na znaméní, že je to vyrovnané. Nato mrtvý zmizél, zem sa zasej zavřela a neznámý povidá: 147
„Na, ten papír si vem a běž s ním k tým pánom! Žádaj po nich své peníze zpátky, ale né enom tolik, co tys ím dál, ale třikrát místo. A abys nezapomněl, žes ich dostál trojnásobně, daj postavit na toto místo štátujku svatéj Trojice. A ešče neco ti chcu řéct: tys reptál, že svatý Vít ťa opúščá. Tos býl na velikém omylu. Svatý Vít nekolikrát místo prosíl u Pána Boha za tebe, až sa Pán Bůh nad tebú smilovál a poslál sem mě. Já su anděl.“ Sotvá to dořekl, už ho nebylo. Občan šél potom k tým dědicom. Jak ím ukázál vytiščenú ruku neboščíkovu, hned mu všecko vyplatili. Na památku dál postavit na tom místě, gde sa zešél s andělem a mrtvým, sochu svatéj Trojice. Socha tam stála až do světovéj války. Potom už byla zešlá, tož ju občané rozbúřali. Tlačíl sem v obci na to, aby byla postavená znova, ale už k tomu nepřišlo. Na tom místě, gde stávala, každým rokem zem puká a dycky je tam vidět velikú trhlinu.
4. Přečti si pověst a vyhledej informace, které jsou pravdivé a které jsou už pouze fikcí. Použij atlas či mapu regionu a lokalizuj zmiňovaná místa. Napiš, o jaký druh pověsti se jedná.
Tajemný sklep O Schildrově mlýně se vypravuje, že v něm začíná hluboký sklep, který se táhne pod zemí až pod hrad Buchlov. Na konci sklepu leží prý veliký poklad, hlídaný obrovským černým psem. V dřívějších dobách prý mnoho lidí nemohlo klidně spát, ježto poklad jim ležel v hlavě. Někteří odvážlivci chtěli zkusit své štěstí. Vzali si sirky, svíčku nebo lucernu a vešli do sklepa. S počátku se šlo dobře. Ale po nějaké chvíli vzduch se stal těžkým, světlo zhaslo a zděšený hledač pokladu se dal na zpáteční cestu. Ježto však sklep byl rozsáhlý a chodby se rozvětvovaly na několik stran, každý tam zabloudil a zahynul. Když se takové případy množily, byl sklep zazděn.617
5. Vymysli krátkou pověst, kterou ilustrují tyto obrázky (vyber ji jeden).618
6. Samostatná domácí práce: připrav si svými slovy převyprávěnou pověst z Kunovic.
617 BUCHLOVAN, B. B.: Vlastivědné čtení z pověstí hradišťského okresu. Uherský Ostroh 2007, s. 59 – 61. 618 Kaple sv. Šebestiána, Matyášova brána, morový sloup – vše v Uh. Hradišti, fotografie autorka. 148
2. 3 Aktivity pro 7. ročník
Aktivita: Návštěva Velké Moravy619 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
V rámci nabídek Památníku Velké Moravy ve St. Městě lze využít také každoroční tzv. Noci v muzeu, např. 18. března 2011 se konala Noc s vampýrem. Programem byla přednáška o vampyrismu na Velké Moravě, byla vytvořena expozice se dvěma kostrami, jež byly objeveny právě v lokalitě St. Město – „Na Valách“, kde se také nachází Památník. Úkolem žáků bylo pečlivě poslouchat, ve škole pak dostali ve skupinách pracovní list vztahující se právě k Velké Moravě a vampyrismu. Ve výtvarné výchově pak zpodobňovali žáci hroby vampýrů a velkomoravská sídliště, jimž byla přednáška věnována. Dalším programem pro žáky 7. ročníku je i Záhada velkomoravského pokladu, interaktivní výukový program, který probíhal na jaře roku 2012. Žáci zhlédli multimediální expozici, vyplňovali, pracovní listy na stanovištích před budovou Památníku Velké Moravy. Odměnou za správné odpovědi bylo nalezení „tajemného pokladu“.
Aktivita: Poznej Přemysla Otakara II. a Karla IV. Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinové vyučování
Žáci jsou rozděleni do skupin, každá skupina se věnuje svému tématu, výstupem by měla být prezentace v PowerPointu, textový dokument a výtvarné zpracování tématu. Tématy mohou být např. ženy kolem Karla IV., bitvy Přemysla Otakara II., stavby Karla IV., porovnání způsobu vlády obou panovníků, život lidí ve středověku, církev apod. Sestavení rodokmenu Přemyslovců a Lucemburků (žáci pracují s odbornou literaturou i internetem). Přemysl Otakar II. udělil městu Uh. Hradišti městská práva, proto by jeho osobnost měli žáci dobře poznat. Součástí projektů může být i vlastní rodokmen žáků.
619 Projekt byl mj. realizován vyučujícími dějepisu v ZŠ Kunovice, U Pálenice 1620, v měsících listopadu a prosinci 2009 ve třídách 6. A a 6. B. 149
Pracovní list: Velká Morava – osídlení Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
Vzhledem k tomu, že se na sledovaném území nacházejí dvě významné lokality z velkomoravské doby, nabízí se učiteli skutečně jedinečná možnost přiblížení této historické epochy. Exkurzi lze naplánovat buď poté, co učitel probere se žáky dané učivo, tedy ve fázi upevňování znalostí, nebo ve fázi motivační, před samotnou výukou.
1. Do slepé mapky ČR zakresli, kde leží Uherské Hradiště, Kunovice a Staré Město a ještě jedno velkomoravské centrum a přibližný rozsah Velkomoravské říše.620
2. Jaké předměty jsou zobrazeny?621 Kde je archeologové nejčastěji nacházejí, proč právě tam?
Co je pravděpodobnější? a) v Uh. Hradišti-Sadech se našly tyto předměty téměř ve všech hrobech, protože panovník byla zároveň majitelem veškerého majetku v pevném státním útvaru. b) v Uh. Hradišti-Sadech se našly tyto předměty téměř ve všech hrobech, protože neexistoval jeden majitel většiny majetku, tedy panovník.
620 Slepá mapa dostupná z
3. Porovnej sídliště Uh. Hradiště – Sady „Špitálky“ (č. 1) a St. Město – „Na Valách“ (č. 2):
(1) (2) 622 a) rozlohu – b) konkrétní stavby –
4) Vyznač apsidu a vysvětli, k čemu slouží.
(1) (2)
4. Vysvětli, proč je kostra tak „zohavena“, jaký způsob pohřbu to dokládá?
623
622 GALUŠKA, L.: Uh. Hradiště – Sady. Brno 1996, s. 35 a 55. 623 Fotografie koster nalezených ve St. Městě – Na Valách, foto autorka. 151
Pracovní list: Velká Morava – ozdoby a zbraně Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
Projekt je rozdělen na dvě fáze, po návštěvě v Památníku Velké Moravy ve St. Městě, kde žáci vidí skutečné ozdoby a zbraně z doby Velké Moravy, připraví učitel pracovní listy, v nichž jsou poznatky shrnuty a žáci si je lépe upevní. Ve výtvarné výchově pak žáci ozdoby či zbraně vyrábějí, např. z měděných plíšků či drátků a jiných materiálů.
1. Pojmenuj ozdoby na obrázcích, napiš, k čemu sloužily a z jakého materiálu byly vyrobeny.
624
625 2. Kde tyto ozdoby (nikoli zeměpisně) archeologové nacházejí nejčastěji?
3. Co zobrazuje a zároveň dokládá obrázek?
626
4. Prohlédni si předměty na obrázcích a rozhodni o správných odpovědích:
624 ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007. s. 49 – 54. 625 Z expozice Památníku Velké Moravy ve St. Městě – fotografie autorka. 626 Z expozice Památníku Velké Moravy ve St. Městě – fotografie autorka. 152
a) Na Velké Moravě lidé neznali železo. b) Na Velké Moravě lidé znali železo. c) Předměty byly nalezeny pravděpodobně v pozůstatcích příbytků. d) Předměty byly nalezeny pravděpodobně v hrobech. e) Jedná se o meče, sekyry, ostruhy aj. zbraně. f) Jedná se o předměty běžné denní potřeby obyvatel Velké Moravy. g) Předměty si mohl pořídit každý člověk té doby.
627
5. Na obrázku je tzv. monoxyl – k čemu tento předmět sloužil? Popiš výrobu monoxylů.
628
6. Z řady pojmů vyber šest, u kterých určíš bez pomoci literatury, jaký předmět označují: tyglík – kadlub – gombík – ocílka – nákončí – hřivna – čutora – přeslen – bradatice – šídlo
627 Z expozice Památníku Velké Moravy ve St. Městě – fotografie autorka. 628 Z expozice Památníku Velké Moravy ve St. Městě – fotografie autorka. 153
Pracovní list: Slovanská liturgie a jazyk Použitá metoda výuky: Slovní, projektová Použitá forma výuky: Skupinová, hromadná
1. Nakresli myšlenkovou mapu na téma NÁBOŽENSTVÍ, VÍRA.
2. Urči, kdo jsem.
Moje datum narození je neznámé. Byl jsem synovcem Mojmíra I. Stal jsem se vládcem Velké Moravy, ale o mém sídle se historikové přou. Mým velkým přáním bylo, aby lidé, kteří již v mé říši vyznávali křesťanství, měli možnost svoji víru provozovat ve srozumitelném jazyce. Proto jsem vyslal poselstvo k papeži Mikuláši I., ten však žádost o poslání „učitelů“ odmítl. Obrátil jsem se tedy jinam – k byzantskému císaři Michalu III., který k nám poslal dva velké učence ……………………… a ……………………… (doplň). Konec mého života nebyl klidný, po sporech se svým synovcem Svatoplukem jsem byl oslepen, vězněn a zemřel jsem nikoli jako vládce po roce 870. Jsem …………………………
3. Prvním písmem na Velké Moravě, které věrozvěsti sestavili, byla: hlaholice – cyrilice – latinka
4. Písmo, které dnes používáme my, se nazývá: hlaholice – cyrilice – latinka
5. Obměna cyrilice se dnes používá např.: v České republice – v Rusku – v Turecku 154
6. Jaké písmo je na obrázcích?629
7. Na obrázku je text psaný cyrilicí, pokus se podle přehledu o přepis, resp. přečtení.630
629 File:Glagolithic alphabet sample.svg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2011-11-27 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Glagolithic_alphabet_sample.svg?uselang=cs Soubor:Cyrilice-900.png. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2007-07-25 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cyrilice-900.png 630 WEINGART, M.; KURZ, J.: Texty ke studiu jazyka a písemnictví staroslověnského. Praha 1949, s. 24. Transkripce a latinkový ekvivalent viz např.: KURZ, J.: Učebnice jazyka staroslověnského. Praha 1969, s. 22 – 23. 155
Pracovní list: Vznik měst Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná, samostatná práce
1. Kdy se datují první písemné zmínky o Kunovicích, Uh. Hradišti a St. Městu? Z jakých pramenů a kde můžeš tyto informace zjistit?
2. Jak podle tebe vznikly názvy Kunovic, Uherského Hradiště, Starého Města? Kde můžeš informace zjistit?
3. Jaké typy – podle způsobu vzniku – vesnic či měst rozlišujeme?631 Který typ se vztahuje: a) ke Kunovicím – b) k Uh. Hradišti – c) ke St. Městu –
4. Vymysli pověst vztahující se ke vzniku znaku Kunovic (č. 1), Uh. Hradiště (č. 2) a St. Města (č. 3). Kde lze dohledat všeobecné okolnosti vzniku a vývoje znaků?632
(1) (2) (3) 633
6. Jak se nazývá věda zabývající se městskými znaky a erby? numismatika – heraldika – paleografie
7. Nakresli svůj vlastní znak, musí vystihovat tvoji osobnost.
631 Naším krajem. Uherské Hradiště 1960, s. 25 – 26. 632 MAREČKOVÁ, M.: Přehled pomocných věd historických. Brno 2000, s. 87 – 123. 633
8. Na hradbách zakresli Kunovskou a Staroměstskou bránu:634
9. V literatuře najdi a srovnej projevy významných válečných konfliktů: a) husitských válek – zejména odkud pochází příjmení Habáň – b) českého stavovského povstání – c) třicetileté války ve třech sledovaných městech –
10. V pověsti o Matyášově bráně a vypíchni části zakládající se na pravdě a části smyšlené (pověst viz přílohy).
11. Zjisti, jak se vyvinuly názvy některých ulic Uh. Hradiště, Kunovic a St. Města:635 a) Na Baště – b) Sloupského – c) Na Karmaku – d) U Sklépka – e) Červená cesta –
12. O Uh. Hradišti můžeme říci, že je městem: královským – věnným – poddanským – horním
634 Nákres použit z pracovního listu výukového programu Slováckého muzea. 635 ČOUPEK, J.: Seznam ulic města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 1984, s. 7 – 20. 157
Pracovní list: Středověká společnost – města a vesnice Použitá metoda výuky: Práce s textem, heuristická Použitá forma výuky: Hromadná, lze i skupinová
1. Doplň do rámečku tzv. trojpolní systém hospodaření:
1. rok 2. rok 3. rok
1. díl pole
2. díl pole
3. díl pole
2. Napiš, jak se označuje středověké město, které vzniklo: a) založením na popud krále, bylo jeho přímým majetkem ……………… b) jako majetek určitého panství ……………… c) jako součást majetku panovníka, blízko naleziště nerostných surovin ……………… d) jako zdroj příjmů a případný úkryt královen ………………
3. Z názvů uvedených měst odhadni, jak pravděpodobně názvy vznikly: Vysoké Mýto – Uherské Hradiště – Uherský Brod – Kutná Hora – Dvůr Králové nad Labem – Horní Benešov – Žďár nad Sázavou – Lhota –
4. Uveď, co znamenala jednotlivá městská práva (tato práva mělo i město Hradiště): právo mílové – právo trhové – právo várečné – právo hrdelní – právo hradební –
5. Doplň do textu o vzniku nových měst a vesnic slova, která máš na výběr, musíš je však ohýbat: Ve středověku probíhala v českých zemích mohutná ………………………, a to vnitřní (osadníci byli ……………………) a vnější (osadníci pocházeli z …………………………). 158
V Čechách a na Moravě měl pravomoc udělit status města jedině ………………………… Aby mohlo vzniknout ve středověku město či vesnice, musel tzv. …………………… vybrat nejen vhodné místo, ale také lidi ochotné se do osady nastěhovat. Odměnou za provedenou práci mohly být např. pozemky, případně i úřad …………………… Význačnou osobou ve městě byli ………………………, členové městské rady. V každém městě byli různí řemeslníci, jejichž sdružení, tzv. …………………, měly chránit své jednotlivé členy, dohlížely na kvalitu výrobků, výchovu učedníků a podobně. Naopak mezi obyvatele, kteří byli z běžného života města vyčleněni, patřil ……………, přestože pouze vykonával rozsudky městské rady.
rychtář – konšel – domácí – kolonizace – kat – lokátor – panovník – cech – cizí země
6. Zjisti, co vykonávali: lazebník – brtník – forman – ranhojič – ponocný – handlíř – koželuh – dráteník – švec – kramář – purkmistr – kojná – poklasný – ras – sládek –
7. Uveď, která z těchto povolání existují i dnes:
8. Vyskloňuj následující podstatná jména v čísle jednotném i množném: ranhojič koželuh
švec poklasný
9. Vysvětli, z čeho byla odvozena následující rčení: Chodí jak ponocný. Páchne jak rasův pytel. Vojna není kojná.
10. Která z uvedených povolání mají původ svého názvu v cizím jazyce, o který jazyk jde?
159
Pracovní list: Církevní řády Použitá metoda výuky: Práce s textem, heuristická, projektová Použitá forma výuky: Hromadná, lze i skupinová
1. Vysvětli pomocí Vennova diagramu pojem řád a pojem církevní řád.
2. V čem se liší tzv. žebravé řády od těch ostatních církevních řádů?
3. Členové mužských řádů se označují ………………, členky ženských řádů ………………
4. Členové řádů žili uzavřeně v klášterech, jež měly několik částí – kostel a kapli, křížovou chodbu a rajský dvůr, kapitulní síň, knihovnu a skriptorium, refektář, obytné místnosti a hospodářské budovy.636 Podle obrázků urči, k čemu sloužily skriptorium (1) a refektář (2).637
(1) (2)
5. Podle odborné literatury či internetu přiřaď správně pojmy k jednotlivým řádům: benediktini cisterciáci františkáni dominikáni
sv. Benedikt – prostý život bez majetku – vzdělanost – klášter Sázava – klášter v Uh. Hradišti – František z Assisi – Modli se a pracuj – sv. Dominik – kázání – Bernard z Clairvaux – klarisky – klášter Plasy – obdělávání půdy – žebravý řád – klášter v Uherském Brodě
636 V Uh. Hradišti je klášter františkánů. 637 Skriptorium – Soubor:Escribano.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2006-01-09 [cit. 2011-11-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Escribano.jpg. Refektář – fotografie autorka. 160
Pracovní list: Feudální systém Použitá metoda výuky: Práce s textem, heuristická Použitá forma výuky: Hromadná
1. Z příběhu poddaného Jana vysvětli, co znamenaly povinnosti, které jako poddaný měl: Jmenuji se Jan, psát ani číst neumím a jsem poddaným na hradišťském panství. Můj život je plný povinností, ale i drobných radostí, vždyť bez radosti by člověk ani nemohl být živ. Mám povinnosti vůči své vrchnosti, ale také vůči státu a církvi. Mezi ty nejstarší povinnosti patří tzv. ourok, neboli ……………………… Další mou povinností je robota, tedy ……………………… Musím také odvádět naturálie, většinou určité množství ………………… Tyto tři povinnosti jsou stanoveny vůči vrchnosti. Není to málo, navíc ještě odvádím státní daň a církvi ………………, který je pro mne nejlehčí zátěží, tvoří totiž ……………………… Budoucnosti se však nebojím, věřím, že moji pravnukové již nebudou mít tolik povinností vůči vrchnosti či státu. Navíc by byly myšlenky na lepší a pohodlnější život protivením se Bohu.
2. Vyhledej informace o tom, jak probíhal běžný a sváteční den poddaného.
3. Doplň obrázek rozložení feudální společnosti: feudální šlechta – poddaní – panovník
4. V souvislosti s feudálním systémem rozhodni, co pravděpodobně znázorňuje tento obrázek:638 a) panovník vítá svého syna z výpravy b) panovník přijímá dary od poselstva c) panovník přijímá uznání od svého vazala
5. Napiš do skupin obyvatelstva ty, kteří ve společnosti vrcholného středověku měli přiděleno: MODLIT SE PRACOVAT OCHRAŇOVAT
638 Soubor:Aveu René 2.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2005-06-28 [cit. 2011-10-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Aveu_René_2.jpg 161
Pracovní list: Přemysl Otakar II. Použitá metoda výuky: Práce s textem, heuristická Použitá forma výuky: Hromadná
Máš za úkol připravit rozhovor s historickou osobností o získávání území, doplňuj správně otázky k jednotlivým odpovědím této osobnosti, poté urči, o koho se jedná.
1. Nemohu nazývat území, která jsou mým lénem, říší. Zkrátka to nefunguje tak, že stát „patří“ jeho obyvatelům. Já jsem jen lenním pánem říšských knížectví, takže naprosto nemůžeme hovořit o tom, že by hranice českého státu sahala až k Jadranu, je to velmi zkreslené.
2. Jednoduše, nikoli rozsah říše českého krále, ale rozsah jeho moci. Dokonce je nesmysl tvrdit, že pokud obstojím a území si udržím, budou se jednou moji potomci moci koupat v moři, které nám bude patřit.
3. Být lenním pánem v době feudalismu 13. století není zrovna jednoduchá věc. Lenním pánem říšských knížat je říšský král nebo císař. Ve skutečnosti tedy nejsem „majitelem“ lén v jednotlivých knížectvích, ale jen lenním pánem a reprezentanti jednotlivých knížectví jsou jejich držiteli.
4. Ano, protože se ale s nimi nemohu na všem dohodnout, rozhodl jsem se takticky – opírám se také o katolickou církev a města, jakožto majitele panství. Čas ukáže, zda je toto rozhodnutí moudré, ale věřím, že ano.
5. Různým způsobem. Něco jsem zdědil, či spíše vyženil, vyslyšel jsem také prosby místních šlechticů, ale hlavně jsem byl dostatečně silný, abych území dokázal uhájit proti ostatním sousedům. Když roku 1246 vymřel rod rakouských Babenberků, mělo dědictví připadnout komukoli z manželů Babenberkoven, naštěstí byl můj otec natolik duchapřítomný, vyslyšel prosby rakouské šlechty a já jsem si svůj nárok pojistil sňatkem s Markétou Babenbeskou.
6. V té chvíli jsem ještě na dědice nepomýšlel, měl jsem co dělat, aby české vojsko obstálo proti uherskému králi Bélovi IV. Bohužel jsme neuspěli tak, jak jsem chtěl, proto jsem Bélovi přenechal Štýrsko, které se mi naštěstí v bitvě u Kressenbrunu podařilo získat zpět. 162
7. Tentokrát se mi to podařilo diplomatickým tahem, můj přítel Oldřich ze Sponheimu mi odkázal Korutany a Kraňsko. Navíc jsem se rozvedl s Markétou a oženil jsem se s uherskou princeznou Kunhutou, která mi dala syna Václava.639
8. Víte, nejhorší pro kteréhokoli vládce je, když si je stavem svého majetku natolik jistý, že nepodniká žádné obranné kroky. Tento způsob vlády je mi cizí, jsem válečník, proto vím, že obrana území proti nepříteli je velmi důležitá. Mým nepřítelem jsou Uhrové, proto musím mít podél hranic jistotu, že se zde nachází schopná posádka, která dokáže Moravu alespoň dočasně bránit. Věřím, že město si svá práva zaslouží.
A. Děkuji za rozhovor a přeji klidné roky vlády a úspěchy na poli domácím i mezinárodním. B. Tak ale byla o mnoho let starší… C. Jak tedy lze označit způsob Vaší vlády. D. Jak jste vlastně jako český král přišel k rakouským zemím? E. Na jakém principu vlastně funguje Vaše říše? F. Poslední otázka, proč jste se rozhodl založit naše město Hradiště a nadát jej takovými právy, jako má město Brno? G. Tím se Vaše državy opět rozmnožily, ale jak jste se dostal k onomu vytouženému Jadranu? H. Proč se tedy nesnažíte udržet pohromadě tento celek, i když říkáte, že o „celek“ nikdy nešlo? I. Takže tito držitelé jsou vašimi leníky?
639 KAČER, J.: Co by se stalo, kdyby…český král vyhrál na Moravském poli. In: Živá historie, č. leden – únor, 2010, s. 18 – 19. 163
Pracovní list: Gotické umění Použitá metoda výuky: Heuristická Použitá forma výuky: Hromadná, exkurzní vyučování
1. Podle fotografie z interiéru kaple sv. Alžběty napiš dva znaky gotické architektury.640
2. Pojmenuj stavbu na obrázku, k šipkám připiš charakteristické znaky gotické architektury.641
3. Uveď tři gotické stavby z našeho území a ze zahraničí.
640 Fotografie – autorka. 641 File: Kutná Hora, Vnitřní Město, Chrám sv. Barbory, Z 01.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2011-09-16 [cit. 2011-11-24]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kutná_Hora,_Vnitřní_Město,_Chrám_sv._Barbory,_Z_01.jpg?uselang =cs 164
2. 4 Aktivity pro 8. ročník
Aktivita: Vennův diagram, myšlenková mapa Použitá metoda výuky: Problémová metoda, diskuse Použitá forma výuky: Skupinová
Úkolem žáků je porovnat vládu Marie Terezie a Josefa II. Žáci se snaží pomocí Vennova diagramu odpovědět na otázky: Čeho se snažili dosáhnout svými reformami? Jakým způsobem byl ovlivněn život lidí různého stavu po reformách obou panovníků? Jak konkrétně přispěly reformy k přechodu k moderní společnosti?
Poté žáci diskutují o svých výrocích. Cílem je uvědomit si, jak výrazně zasáhly změny a reformy druhé poloviny 18. století do života všech vrstev společnosti.
Druhým úkolem pro žáky je vybrat jednu reformu Marie Terezie a Josefa II., která podle nich nejvíce ovlivnila společnost. Žáci také mají formulovat názor, jaký cíl či prospěch reformátor sledoval.
Třetím úkolem je formulovat „definici“ osvícenského absolutismu. Vycházet budou z myšlenkové mapy pojmů OSVÍCENSTVÍ a ABSOLUTISMUS. Poté žáci porovnají svoji verzi se slovníkovým heslem či vysvětlením v učebnici.
165
Pracovní list: Třicetiletá válka v regionu Použitá metoda výuky: Problémová metoda, práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná
1. Přečti si pozorně text, raději i několikrát, při plnění úkolů nebudeš mít text k dispozici642
České stavovské povstání se v Uh. Hradišti projevilo – slovy měšťana Jiřího Rudolfa Přenského – takto: „Byla rebelie v Hradišti 1619, neboť velmi málo katolíků zde bylo, všechno sami lutriáni; a město drželo s jinšíma rebellanty.“ Převrat byl proveden zcela spontánně a město se připojilo k protihabsburské straně jakožto klíčové místo odporu na Moravě. Třicetiletá válka se podepsala na Uh. Hradišti výrazně, několikrát tudy prošla různá vojska, například i Gabora Bethlena, několikrát bylo město obléháno, bylo zde ubytováno vojsko, které město značně vyčerpávalo. Hradišťané žádali, aby vojsku byl poslán žold a proviant, neboť město již nemá čím vojsko živit. Úlevy se však městu nedostalo, naopak se k němu blížilo ještě větší, Valdštejnovo vojsko, které ale bylo již velmi zbídačelé. Další ranou třicetileté války pak byl vpád švédských vojsk, Švédové pronikli do města, loupili a plenili, Staré Město a Kunovice byly postiženy ještě více. Po skončení třicetileté války přišly navíc další rány – vypukla morová epidemie, město zachvátil požár a značně jej poničila vichřice a zkázu města pak dokonala rozvodněná Morava, kdy „se z města čtyři neděle vyjížděti nemohlo, kromě na lodi v městě Hradišti se jezditi muselo, neb po obouch ryncích i Prostřední ulici voda do pasů byla.“
2. Doplň tabulku bez použití výchozího textu.
OTÁZKA ANO NE SPRÁVNĚ České stavovské povstání se ve městě projevilo roku 1620.
Ve městě bylo hodně katolíků.
Městem prošla mj. vojska Gabora Bethlena.
Měšťané vítali ubytování vojska, plynuly jim z něj peníze.
Město napadlo i mohutné Valdštejnovo vojsko.
Švédům se nepodařilo proniknout do města.
Po skončení 30leté války vypukl ve městě mor.
Město sužovaly také rozsáhlé povodně.
St. Město a Kunovice byly postiženy méně než Uh. Hradiště.
642 Citace zdrojů viz kapitola 3. 4 Nástin historického vývoje Uh. Hradiště. 166
Pracovní list: Poznej národní obrození Použitá metoda výuky: Problémová metoda, diskuse Použitá forma výuky: Skupinová i hromadná
1. Vytvoř myšlenkovou mapu pro slovo NÁROD a OBRODA/OBRODIT (př. viz obrázek).643 Pokus se pak svými slovy vysvětlit, o co šlo vlastencům v době národního obrození (vytvoř jakousi „definici“ národního obrození).
(1) (2)
2. Vytvořte ve třídě čtyři skupiny a pokuste se společně sepsat národnostní požadavky, které by měl panovník splnit (každá skupina zpracuje jiné důvody), následně ze čtyř skupin vytvořte dvě a ve zvětšené skupině se shodněte opět na dvou požadavcích, od nichž neustoupíte, nakonec se celá třída pokusí dohodnout na dvou požadavcích (společně argumentujte a diskutujte, od kterých požadavků neustoupíte).644
3. Které přísloví vystihuje důvod k padělání rukopisů právě v době národního obrození? Rukopis královédvorský je literárním padělkem. O jeho „objevení“ se zasloužil roku 1817 Václav Hanka v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Obsahuje šest epických, šest lyrických a dvě lyrickoepické skladby, jež prý pocházejí ze 13. století. Rukopis zelenohorský je rovněž padělek, „objevený“ roku 1817 na zámku Zelená Hora. Obsahuje zlomek básně Sněmy a báseň Libušin soud. Skladby mají pocházet z 8. a 9. století. Autory rukopisů jsou s největší pravděpodobností V. Hanka a Josef Linda. O objasnění nepravosti rukopisů se zasloužili mj. Josef Dobrovský či později T. G. Masaryk, oba si tím vysloužili od některých vlastenců nenávist.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. – Odříkaného chleba největší krajíc. – Darovanému koni na zuby nekoukej. – Účel světí prostředky. – Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
643 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E.: c. d., s. 85. 644 Diskusi může řídit buď učitel, nebo učitelem vybraný žák. 167
Pracovní list: Život na vesnici645 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky. Skupinová, exkurzní vyučování
1. Napiš výhody a nevýhody, které přináší život na vesnici v současnosti a totéž i v minulosti.
2. Vysvětli pojem nářečí a sestav slovníček „kunovského“ nářečí (kdo ti může pomoci?): napopácat – břéskat – trcaňa – vyžgráňat – zhlavec – prúčat sa – lebeňa – gulivár – dlachmat –
3. Porovnej různé kroje Moravského Slovácka, resp. St. Města a Kunovic (zejména rozdíly zdobení či pokrývka hlavy, bohatost sukní, boty, apod.). Čím je dána rozdílnost krojů?
(1) (2) (3) (4) 646
4. Při jakých příležitostech se obléká tradiční slovácký kroj? Namaluj návrh svého kroje.
5. Jmenuj folklorní soubory, které fungují ve tvém městě či obci.
6. Přečti si ukázku ze vzpomínek na dětství svých předků (ukázka z přelomu 19. a 20. století), pak porovnej se svým vlastním způsobem trávení doby po škole
Po školní docházce jsme museli v domácnosti rodičům vypomáhat v polních pracích, okopávat brambory a sklízet, jednotit, okopávat a sklízet řepu, sušit seno, o žních pomáhat při kosení, vázání a svážení obilí, mlácení cepy. Jak jsme dorůstali, sekali jsme trávu i obilí, orali s kravkami, řezali dříví, připravovali řezanku pro dobytek a já jsem nezřídka pomáhal matce
645 Práci ve škole předchází návštěva Slováckého muzea v Uh. Hradišti a jeho stálá expozice o životě na slovácké vesnici. Žáci mohou jít na exkurzi též do malého Potomákova muzea v Popovicích, které je kroje a vybavení domácnosti slovácké vesnice zaměřeno). 646 Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 61, 183, 235 a 313. St. Město a Kunovice mají kroje podobné, kroj č. 3. je z Blatničky, tedy bohaté vinařské obce, kroj č. 4 je ze Žítkové, spíše chudé oblasti Moravských Kopanic. 168 při dojení krav. Dále jsme chodili na roští, na trávu, takže jsme byli stále zaměstnaní při zemědělství a na dětské hry a koupání nám zbývalo málo času. Naše dětské hry byly: na vojáky, na palestru, při pasení krav jsme na schovávanou, na honěnou, dělali jsme ohně a pekli brambory. V zimě jsme se scházívali v některé rodině na dračky, rád jsem četl pohádkové knihy a dobrodružné příběhy, takže mně nedělalo těžkosti při draní peří vyprávět pohádky a strašidelné příběhy.647
7. Sestav a porovnej jídelníček běžných pro vesnici 19. století a pro dnešní dobu.
8. Rozstříhej tabulku a na volný list papíru přiřaď kartičky označující vybavení domácnosti správně do různých částí obytných prostor. Srovnej se vzpomínkami pamětníka.648
SVATÉ TRUHLA NA DŘEVĚNÁ DŘEVĚNÝ KŘÍŽEK OBRAZY OBLEČENÍ LAVICE STŮL DŘEVĚNÁ POSTEL LAVICE NA POLICE S PEC – KAMNA ŽIDLE S PEŘINAMI SPANÍ NÁDOBÍM
9. Tradiční struktura vesnického bydlení se většinou podobala ve všech domcích, přiřaď správně jeho jednotlivé části, které máš na výběr:
obytná část – sad – stodola – obytná část – dvůr – pole
10. Z nabídky přiřaď správně konkrétní stavby k různým druhům lidových staveb, uveď, který z druhů lidových staveb není zmíněn:
VÝROBNÍ VEŘEJNÉ SAKRÁLNÍ HOSPODÁŘSKÉ kapličky, lávky, salaše, hatě, kostely, kovárny, mosty, boží muka, hrnčířské domy, zvonice, výhně, pekárny, humna, stáje, mlýny, chlévy, sklepy, převozy, stodoly
647 JUŘIČKA, A.: Pamětní kniha. Rodinný archiv autorky. 648 Tamtéž. Text viz přílohy. 169
Pracovní list: Architektura Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
1. Seřaď správně umělecké styly, jak šly v historii za sebou: empír, gotický, klasicismus, renesanční, románský, moderní směry 20. století, barokní
2. Najdi informace o tom, jak se slohy projevily v architektuře, malířství, literatuře a dalších odvětvích kultury, a výtvarně ve skupinách zpracujte jednotlivé slohy.
4. Ke každému stylu jmenuj jednu stavbu, která se nachází v Kunovicích, Uherském Hradišti či Starém Městě.649
3. Poslechni si nahrávku J. S. Bacha Toccata a fuga d moll, poslouchej se zavřenýma očima a zkus si představit, jaké pocity měly barokní hudba a barokní stavitelství vyvolávat ve věřících.
4. Podle fotografií budovy kostela sv. Františka Xaverského (1) a budovy Nové radnice (2) v Uh. Hradišti urči, ke kterému architektonickému stylu stavby patří, jmenuj typické znaky stylu.650
(1) (2)
649 Např.: románský – hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele ve St. Městě, gotický – špitální kaple sv. Alžběty v Uh. Hradišti, renesanční – dům U Slunce v Uh. Hradišti, barokní – františkánský kostel sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti, klasicismus – dům U Labutě v Uh. Hradišti, empír – zcela v duchu tohoto slohu nenajdeme žádnou budovu, moderní architektura – funkcionalistická budova bývalé cukrárny Kunovice 650 Fotografie – autorka. 170
Pracovní list: Průmyslová revoluce651 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Hromadná, exkurzní vyučování
1. Vytvoř myšlenkovou mapu pro pojmy PRŮMYSL a REVOLUCE a pokus se svými slovy vyjádřit, co to byla průmyslová revoluce.
(1) (2)
2. Uveď příklad jiné revoluce, týkající se odvětví obživy, která proběhla v historii.
3. Jak se projevila průmyslová revoluce v našem regionu, které velké podniky zde fungovaly? pivovar – cukrovar – cihelna –
4. Najdi informace o tom, kdy byla města Kunovice, Uherské Hradiště a Staré Město spojena železnicí.
5. Jaké výhody a nevýhody podle tebe přinesly změny ve výrobě?
6. Srovnej rozšíření průmyslu, tedy strojní výroby v Evropě, českých zemích a v regionu, čím byla industrializace jednotlivých regionů podmíněna?
651 Práci ve škole předchází exkurze do blízkých průmyslových podniků, které v souměstí najdeme. 171
Pracovní list: Výtvarné umění652 Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
1. Prohlédni si obrázek Jindřicha Pruchy a zvol možnost:653 a) Obraz patří k impresionismu, vyjadřuje okamžitou atmosféru dané chvíle, okamžik duševního rozpoložení. b) Obraz patří ke kubismu, zobrazuje předmět z několika úhlů, pohled se jeví jako deformovaný. c) Obraz patří k expresionismu, odmítá umění zobrazující skutečnost, je využit protiklad světla a stínu, deformace barev a tvarů.
2. Obraz Joži Uprky Pouť u sv. Antonínka patří ke stejnému výtvarnému stylu, tedy k ………………………… Uprka je dokonce považován za jednoho z prvních českých představitelů tohoto směru. Vyhledej na obraze charakteristické rysy tohoto směru.654
3. Rozdělte se do tří skupin, zvolte si každá jeden směr a vyhledejte o něm další informace, jejich české a světové představitele a také projevy těchto směrů v literatuře a architektuře.
652 Práci ve škole předchází návštěva Galerie Slováckého muzea v Uh. Hradišti. 653 File:Jindrich Prucha - Pohled do kraje se stromy (1908).jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-03-10 [cit. 2011-08-23]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Jindřich_Prucha?uselang=cs 654 Soubor: Pouť u sv. Antonínka (Brno secesní).jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012-06-23 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pouť_u_sv._Antonínka_(Brno_secesní).jpg 172
Pracovní list: Lidové umění a tradice Použitá metoda výuky: Projektová výuka Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
1. Přečti si text psaný ve slováckém nářečí a převyprávěj text ve spisovné češtině, uveď, kdo je autorem textu a jak se jmenuje dílo, z nějž ukázka pochází.655
Přišlo jaro. Zem voněla, všecko začalo pučat a nalévat sa. Ftáčci šviřinkali, kočky mňančaly na kálenicách, kohút sa nafukovál a špónoval na drvách, jak dyby mu patřily všecky slépky v dědině, a muchy sa hónily kolem záchoda. No – všady plno lásky, enom Janek Obrúčkůj býl smutný jak želva a chodíl sám… Zanevřel na to „hadí plémě“ od téj doby, co ho tá Putifarka – Anča Lízačková – tak hanebno zradila. Ale už sú to tři roky, zrada přebolela a už aj přestál zpívat svoju zamilovanú: Ani žádný neví, co ňa bolí, ani ten pán dochtor, co ňa hójí, bolí mňa hlavička, srdca polovička… A protože čas je najlepší dochtor a na bolavé srdco je najlepší lék „živočišné teplo a živý obklad“, zahleděl sa jednú u muziky Marynce Ohnicovéj hluboko do očí…
2. Přečti si text lidových písní a vystihni jejich hlavní motivy.
Ja keď sa Janoško na vojnu bral Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal, |: podaj Ty mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí. :| já bych Ti dala trochu vody, ale sa já bojím Tvojich koní, |: neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho :| Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať, |: páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám :| Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá čas je rozejdenie, |: s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného, nezabudaj :|
655 GALUŠKA, Z.: Slovácko sa súdí. Praha 1974, s. 20 – 21. 173
Šohajíčku, čí si Jede šohaj z Vídňa Šohajíčku, čí si, Jede šohaj z Vídňa, velice švarný si má koníčka šimla, a já bych ťa chtěla, na něm retázečky, třebas chudobný si. ej, ze samého stříbra.
Šohaj ledačina, To je, bože, to je s černýma očima potěšení moje, a já bych pro něho keď ňa můj koníček, Dunaj přeskočila. ej, preskakuje oje.
Né Dunaj, né Dunaj, Oje preskakuje, ale širé moře, na obě dvě strany, pro tebe šohajku, to je, bože, to je, potěšení moje. ej, potěšení moje.
3. Tradice – tradere = předávat. Vysvětli svými slovy pojem tradice, proč je lidé dodržují?
4. Uveď, které tradice se dodržují u vás v rodině.
5. Celý rok je v našem regionu spjat s dodržováním různých lidových zvyků, téměř na každý měsíc připadá nějaká lidová tradice, urči, na které měsíce připadají tyto lidové zvyky: pašijový týden – stavění a kácení máje – doba půstu – Štepánská zábava – obchůzka Lucí – fašanková obchůzka, pochovávání basy – tříkrálová obchůzka – slet čarodějnic – vynášení Mařeny/Moreny – dožínky – velikonoční obchůzka (šlahačka) – hody, hodová zábava – 174
Pracovní list: Hospodářský vývoj regionu656 Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Skupinová, exkurzní vyučování
Práci ve škole předchází návštěva průmyslových podniků St. Města, Kunovic a Uh. Hradiště. Učitel rozdělí žáky do tří skupin, každá skupina dostane text o hospodářském rozvoji jednotlivých měst, úkolem žáků je odpovědět na následující otázky:
1) Který ze zmíněných podniků existuje ve vámi sledovaném městě i dnes? 2) Jak se změnil ráz okolní krajiny za sto let? 3) Co bylo hlavním zdrojem obživy v daném městě? 4) Na jaké obtíže mohli narážet majitelé podniků ve 2. polovině 19. století? 5) Charakterizuj pracovní podmínky dělníků 2. poloviny 19. století. 6) Jak mohlo ovlivnit zavedení železnice průmyslový vývoj ve městě? 7) Kterým směrem byly převážně změřeny podniky (s ohledem na charakter regionu)? 8) Jak se měnila společnost v souvislosti s průmyslovým vývojem regionu? 9) Jak se řešila bytová potřeba lidí, kteří šli za prací do měst? 10) Který z podniků ve sledovaných městech by dnes neměl šanci fungovat?
Obyvatelé kunovického panství se věnovali – a dodnes věnují – převážně chovu dobytka (ovce, kozy, skot), drobného zvířectva (králíci, slepice, husy, kachny) a pěstování krmné řepy, kukuřice, pro svoji potřebu též brambor, kořenové zeleniny aj. Pro svoji výhodnou polohu byly Kunovice také ovocnářským a vinohradnickým centrem. V dobách nastupujícího svobodného trhu poloviny a konce 19. století lze v Kunovicích najít obchody se smíšeným zbožím, s potravinami, střižným zbožím a textilem, pekárnu, řeznictví, kováře, koláře, a jiné profese nepostradatelné pro zemědělské obyvatelstvo. Dále pak také kožešníky, obuvníky, krejčí (typickou kunovickou živností byli tzv. „handrláci“ – podomní prodejci starých hadrů). Naopak z nejstarších průmyslových výrobních podniků v Kunovicích lze uvést cihelnu (od roku 1898 patřící rodině Abrhámově), mlýn či podnik na výrobu ovocných šťáv a konzerv bratří Horsáků. Konec 19. a počátek 20. století v Kunovicích přinesl změny v dopravě – jednak se už v roce 1888 Kunovicemi táhla tzv. Vlárská dráha, jednak měly mezi sebou (nebo mezi hlavní tratí) podniky vystavěné úzkokolejné dráhy či vlečky a započalo se také budování silničního uzlu.
656 Text doslovně použit v kapitolách o nástinu historického vývoje jednotlivých měst, zdroje uvedeny výše. 175
S prudkými změnami, které Starému Městu přineslo 19. století, se také postupně začal měnit ráz krajiny, a především se obyvatelstvo nezaměřovalo výhradně na zemědělskou výrobu. Změny souvisely zejména se stavbou železnice vedoucí přes St. Město, které bylo spojeno s Břeclaví a Přerovem roku 1841. St. Město bylo samozřejmě také s většími městy spojeno silnicemi. Ačkoli se ve druhé polovině 19. století a počátkem 20. století lidé věnovali více průmyslu, na Uherskohradišťsku bylo tradiční spíše zemědělství. Z toho bylo tedy odvozeno, jakým směrem se bude průmyslová výroba ubírat, zaměřila se na zpracování produktů zemědělství. To přineslo St. Městu roku 1868 vybudování jednoho z největších cukrovarů na Moravě bratry Mayovými. Staroměstský cukrovar byl dokonce jedním z prvních objektů, do nichž bylo zavedeno elektrické osvětlení. Ačkoli byl cukrovar i po druhé světové válce (součást Středomoravské cukrovary, n. p.) prosperujícím podnikem, po roce 1989 začala výroba stagnovat, až musel být cukrovar uzavřen a jeho pozemky a budovy byly rozprodány. Dalším technickým zařízením ve St. Městě byly dva mlýny, Malý mlýn a Polní mlýn. Ten prvně jmenovaný patřil původně obci, ale byl prodán do soukromých rukou (zřejmě z finančních důvodů) rodiny Protzkarů, poté Schilderů, kteří mlýn modernizovali a převedli jej na parní, resp. elektrický pohon. Rodina Schilderova mlýn vlastnila až do roku 1949, kdy byl znárodněn ve prospěch Středomoravských mlýnů Brno. Stejně jako cukrovar, tak i mlýn po roce 1989 svoji činnost ukončil. Polní mlýn měl v pronájmu Josef Beránek, který neměl peníze na rekonstrukci, proto ve mlýně fungovala do jeho zániku roku 1952 jen vodní kola. Hospodářské změny poloviny 19. století se odrazily v Uh. Hradišti především v zemědělství, neboť zrušením roboty a vyvázáním poddaných z feudálních povinností znamenalo oslabení hradišťského velkostatku. Obyvatelé města se více věnovali zemědělství než průmyslové výrobě. „Velikou vadou Uh. Hradiště je, že zde není žádného velkého průmyslového podniku, který by dal zaměstnání chudému lidu z města i okolí.“ Nové podniky musely teprve vzniknout, mezi ně patřila například sodovkárna, sladovna bratří Fürstů či továrna na výrobu nábytku firmy Thonet, většina se jich nacházela v jeho okrajových částech, například v Jarošově pivovar. Jinak se většinou výroba specializovala podle odvětví a řemeslníci své výrobky sami prodávali, takže město bylo soběstačné. Dlouhou tradici si tady překvapivě udržela směna mezi venkovem a městem, zejména na trzích. Ačkoli bylo město krajským centrem, zachovalo si víceméně zemědělský ráz až do první světové války.
176
2. 5 Aktivity pro 9. ročník
Aktivita: Přesvědč mě! Použitá metoda výuky: Dramatizace, hraní rolí, diskuse Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci se rozdělí do dvou skupin (nejlépe losem), jedna skupina představuje české vlastence, jedna skupina kolaboranty či sympatizanty s nacismem. Úkolem pro žáky je použít takové argumenty, aby přesvědčili členy druhé skupiny ke změně názoru. Je nutné se zcela „ponořit“ do role, i když s ní žák vnitřně nesouhlasí, neříká své názory, ale musí vymyslet důvody, které přimějí žáky ke změně role.
Aktivita: Největší osobnost Použitá metoda výuky: Práce s textem, s knihou, hraní rolí Použitá forma výuky: Skupinová
Žáci jsou rozděleni do skupin, v nichž si zvolí nějakou významnou osobnost Kunovic, Uherského Hradiště i Starého Města, shromáždí o ní podstatné informace a snaží se vystupovat jako jejich vybrané postavy. Žáci mají za úkol přesvědčit ostatní, proč by měla právě osobnost, kterou skupina vybrala, být tou „největší“.
Aktivita: Vzpomínky jako pramen657 Použitá metoda výuky. Beseda Použitá forma výuky: Hromadná
Učivo deváté třídy má tu výhodu, že jej může žákům přiblížit nejen výuka ve škole, ale i pamětníci. Ještě dnes žije mnoho pamětníků druhé světové války, srpna 1968 a listopadu 1989. Proto je vhodné žákům nabídnout i subjektivní pohled lidí, kteří tyto významné události prožili. Je samozřejmé, aby žáci znali celorepublikový dopad historických událostí na společnost, ale je třeba srovnat, jak se tyto okamžiky odrážely v životě obyvatel jednotlivých regionů. Je jisté, že většina nejen novodobých dějinných zvratů se v regionech projevovala později, navíc svým specifickým způsobem.
657 Vlastní prožitek 1. světové války ve vzpomínkách legionáře Antonína Juřičky (1896 – 1967) viz přílohy. 177
Aktivita: Rok 1968 a 1989 v dobovém tisku a vzpomínkách Použitá metoda výuky: Práce s textem, komparační metoda Použitá forma výuky: Hromadná
Úkoly žáků jsou rozděleny do tří fází, v první fázi žáci od pamětníků zjistí, jak oni sami vnímali průběh srpna 1968 a sametové revoluce na Uherskohradišťsku, druhou fází pak bude sběr materiálů z dobového tisku (v knihovnách či Slováckém muzeu), závěrem pak bude komparace obou úhlů pohledu na tuto dějinnou událost.
Aktivita: Pětilístek Použitá metoda výuky: Problémová metoda Použitá forma výuky: Hromadná
Technika pětilístku je poměrně náročná, vyžaduje od žáků preciznost a přesné dodržení pokynů. Výsledkem je pět řádků, které vystihují náhled žáka na určitý problém. V prvním řádku je jedno podstatné jméno (může jej zadat učitel), ve druhém řádku jsou dvě přídavná jména, která charakterizují pojem z prvního řádku. Třetí řádek přibližuje, co téma dělá, co se s ním děje, tedy jsou uvedena tři slovesa. Nejsložitější je čtvrtý řádek o čtyřech slovech (různých slovních druhů), v němž se projeví autorovo vcítění se do tématu, pátý řádek rekapituluje téma jedním podstatným jménem, nejčastěji synonymem.658 Př.:
Aktivita: Rámečky Použitá metoda výuky: Didaktická hra Použitá forma výuky: Skupinová
658 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E.: Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc 2007, s. 92. 178
Žáci jsou rozděleni do skupin po třech. Každý žák dostane své čtyři herní plány, tabulku 4 x 4 rámečky, které jsou očíslované 1 – 16. Na stole leží hromádka kartiček s otázkami, rubovou stranou dolů, kartičky jsou taktéž očíslované 1 – 16. Karty se promíchají a žáci si berou z hromádky kartičky s otázkami, správně zodpovězenou kartičku položí na políčko svého herního plánu (s patřičným číslem). Na rubové straně karty je napsána správná odpověď. Body se počítají za určité umístění kartiček na herním plánu. Hraje se do vybrání všech hracích karet.
1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4
5 6 7 8 5 6 7 8 5 6 7 8 5 6 7 8
9 10 11 12 9 10 11 12 9 10 11 12 9 10 11 12
13 14 15 16 13 14 15 16 13 14 15 16 13 14 15 16
Řádek či Čtverec (kdekoli Diagonálně Rohy 5 bodů sloupec 2 body na ploše) 3 body (libovolný směr) 4 body
Př.: Shrnutí učiva o první ČSR v 9. ročníku.
Jak bylo naloženo Která národnostní Jak se jmenoval Kdo stál v čele se šlechtickými Popiš styl módy 20. menšina 1. ČSR herec zvaný „Král ČSR? tituly po vzniku let. byla nejpočetnější? komiků“? ČSR?
Uveď jednu českou Které divadlo vedli Jmenuj tři filmy Jaké národnosti žily Kolik obyvatel měla filmovou J. Werich natočené v době v 1. ČSR? nová ČSR? prvorepublikovou a J. Voskovec? 1. ČSR. herečku.
Která odvětví Uveď jednoho Která odvětví byla Jak se jmenovalo Kolik historických průmyslu byla českého filmového nejvíce postižena slavné filmové zemí tvořilo 1. ČSR v 1. ČSR na vysoké prvorepublikového hospodářskou studio v Praze? úrovni?? herce. krizí?
Který Jmenuj hlavní Ve kterém městě Jmenuj podnik Kde hlavně měla architektonický města zemí založil podnikatel zaměřený na výrobu své příznivce strana směr se rozšířil za tvořících 1. ČSR Baťa své závody? automobilů. K. Henleina? 1. ČSR.
Co se stalo Jmenuj jednoho Jmenuj podnik Kolikrát byl zvolen Co vyráběly Baťovy se šlechtickými prvorepublikového zaměřený na T. G. Masaryk závody? velkostatky po architekta. zbrojní výrobu. prezidentem ČSR? vzniku ČSR?
Jak bylo zaměřeno Které spolky mohli Jak se jmenovala hospodářství Kdo byl většinou Co to byly Sudety? navštěvovat lidé za česká hymna? v jednotlivých živitelem rodiny? 1. ČSR? částech 1. ČSR? 179
Jakou formu Která povolání byla Která města 1. ČSR organizované v době 1. ČSR Co mělo za úkol Co organizoval se mohla označit zábavy mohli nejlépe finančně četnictvo? spolek Sokol? jako univerzitní? využívat lidé za ohodnocena? 1. ČSR? Která povolání byla Co jste si mohli Jmenuj tři české v době 1. ČSR Popiš styl módy 30. Kdo stál v čele obce koupit v prodejně spisovatele tvořící nejhůře finančně let. v době 1. ČSR? s tzv. koloniálním v době 1. ČSR. ohodnocena? zbožím?
Jmenuj tři literární Jmenuj jednoho Na které správní Jaký plat dostával Které časopisy pro díla napsaná v době režiséra tvořícího celky byla republika prezident v době 1. ženy jste mohli číst 1. ČSR. v době 1. ČSR. rozdělena? ČSR? za 1. ČSR.
Jaký dopravní Jaké měli němečtí prostředek Kdo byl nástupcem obyvatelé Kolik dní v týdnu se Jaký byl průměrný převažoval T. G. Masaryka požadavky na čs. chodilo do práce? plat v době 1. ČSR? v rodinách za v úřadu prezidenta? stranu v době 1. ČSR? hospodářské krize? Podle koho byl Které noviny nazván plavební Které náboženství Kterou stranu vycházely kanál procházející bylo v době 1. ČSR založil K. Henlein? pravidelně za i St. Městem, resp. nejrozšířenější? 1. ČSR. Uh. Hradištěm?
180
Pracovní list: První světová válka – běžný život Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová výuka Použitá forma výuky: Hromadná i skupinová
1. Nejprve si obecně stručně zopakuj: Jaké jsou příčiny 1. SV? Co bylo záminkou pro začátek války? Jak se jmenuje dokument- manifest Františka Josefa I., v němž vyzval k boji? Kdo byl členy Trojspolku? Kdo byl členy Trojdohody (Dohody)? Co jsou to Centrální (Ústřední) mocnosti, proč se tak označují? Kdy začala 1. SV?
2. Válka se promítla i do života „obyčejných“ lidí, srovnej, jak se měnily v průběhu válečných let ceny běžných surovin, bez nichž se lidé neobešli.659
CENA V ROCE CENA V ROCE ŽIVOTNÍ POTŘEBY ŽIVOTNÍ POTŘEBY 1914 1916 1914 1916 1 kg / maso hovězí 1,60 K 8 K 1 kopa / vejce 3,60 K 9,60 K 1 kg / maso telecí 1,60 K 9 K 1 kg / mouka pšeničná 36 h 2 K 1 kg /maso skopové 1,60 K 4 K 1 kg / mouka žitná 28 h 1 K 1 kg / maso vepřové 1,20 K 8 K 1 kg / hrách, čočka 70 h 3 K 1 ks / koroptev 60 h 1,50 K 1 kg / káva pražená 4,50 K 15 K 1 ks / bažant 3 K 6 K 1 kg / cukr 80 h 1 K 1 ks / kuře 80 h 5 K 1 kg / sůl 28 h 3 K 1 ks / kachna 2,50 K 20 K 1 kg / rýže 40 h 4 K 1 l / mléko 16 h 50 h 1 kg / pepř 1,80 K 16 K 1 kg / máslo selské 2 K 10 K 1 kg / mýdlo 72 h 7 K 1 kg / sádlo 1,50 K 12 K 1 kg / čaj 6 K 14 K
3. Vypočítej, o kolik procent se zdražily jednotlivé životní potřeby, vypočítej také průměrné procento zdražení životních potřeb.
4. Průměrný plat dělníka v roce 1916 činil 2 K 50 h.660 Vypočítej, které nezbytně nutné suroviny si mohl dělník koupit ze svého týdenního platu.
5. Prudký nárůst cen byl také příčinou vzniku černého trhu, vysvětli tento pojem, vysvětli také, k čemu sloužily přídělové lístky.
659 SOkA UH, AM UH III, Pamětní kniha královského města UH, inv. č. 1, s. 147 – 148. 660 Tamtéž, s. 147. 181
Pracovní list: První Československá republika – léta prosperity a krize Použitá metoda výuky: Problémová výuka Použitá forma výuky: Hromadná
1. Doplň mapu 1. ČSR – názvy zemí, které ji tvořily a jejich hlavní města. Napiš také správně, se kterými státy republika sousedila.661
2. Československá republika byla demokratickým státem – vysvětli tuto větu.
3. Doplň správně tabulku zaměřenou na kulturu první ČSR: OBOR JMÉNO DÍLO Budova Slováckého architektura muzea
Socha J. Žižky na Vítkově
B. Martinů Tři přání
Výzdoba Nové radnice malířství v Uh. Hradišti
Dášeňka
O. Nový
divadlo J. Werich
661 File: Zeme Ceskoslovenska 1928-1938.png. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-12-20 [cit. 2011-09-14]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zeme_Ceskoslovenska_1928-1938.png?uselang=cs 182
4. Nastříhej kartičky a spoj správně regionální osobnosti a jejich profese
Fabián Fornůsek sochař, kameník Zdena Ančík kustod sbírek ve Slováckém muzeu František Jilík lékař, člen odbojové organizace Obrana národa Jan Habarta vedoucí Slováckého krúžku v Kunovicích Bedřich Beneš Buchlovan redaktor Dikobrazu, příslušník čs. jednotky v Anglii Rudolf Kubíček „Český Ford“, „The King of the Shoes“ Ida Vaculková atletka, gymnastka a házenkářka Jan Antonín Baťa archeolog Joža Uprka malíř a grafik, „malíř Slovácka“ Jan Vignati básník, prozaik, knihovník Dana Zátopková, roz. Ingrová sochařka, keramička a malířka Vilém Hrubý výtvarný umělec, grafik
5. Prohlédni si graf (souvisí s vývojem hospodářství ČSR) a odpověz na následující otázky: a) Co konkrétně graf zobrazuje? b) V jakých jednotkách je svislá osa? c) Která léta byla nejhorší a která nejlepší? d) Která léta se dají označit jako léta prosperity a která naopak?
6. Vytvoř schéma příčin a důsledků světové hospodářské krize 20. a 30. let 20. století:
183
Pracovní list: Volební výsledky první ČSR Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová výuka Použitá forma výuky: Skupinová
1. Prohlédni si výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR a vysvětli změnu výsledků německých stran a sociálně demokratické strany (nápověda: rok 1929).662
Získané hlasy a mandáty podle politických stran – volby v r. 1925 Platné hlasy Počet mandátů Politická strana abs. v % abs. v % Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 970 940 13,66 45 15,00 Československá sociálně-demokratická strana dělnická 631 403 8,88 29 9,67 Československá strana národně-socialistická 609 153 8,57 28 9,33 Československá strana lidová 691 095 9,72 31 10,33 Československá živnostensko-obchodnická strana 286 058 4,02 13 4,33 Autonomistický blok 560 245 7,88 23 7,67 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 411 365 5,79 17 5,67 Komunistická strana Československa 934 223 13,14 41 13,67 Sudetoněmecká strana – – – – Národního sjednocení 284 601 4,00 13 4,33 Krajinské křesťansko-sociální str. a maďarské národní str. 98 337 1,38 4 1,33 Ostatní strany 1 629 991 22,93 56 18,67 Celkem 7 107 411 100,00 300 100,00 Získané hlasy a mandáty podle politických stran – volby v r. 1935 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 1 176 628 14,29 45 15,00 Československá sociálně-demokratická strana dělnická 1 032 773 12,55 38 12,67 Československá strana národně-socialistická 755 872 9,18 28 9,33 Československá strana lidová 615 804 7,48 22 7,33 Československá živnostensko-obchodnická strana 448 049 5,44 17 5,67 Autonomistický blok 564 273 6,86 22 7,33 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 299 945 3,64 11 3,67 Komunistická strana Československa 849 495 10,32 30 10,00 Sudetoněmecká strana 1 249 534 15,18 44 14,67 Národního sjednocení 458 351 5,57 17 5,67 Krajinské křesťansko-sociální str. a maďarské národní str. 291 837 3,55 9 3,00 Ostatní strany 488 819 5,94 17 5,67 Celkem 8 231 380 100,00 300 100,00
2. Kolik procent hlasů je potřeba pro získání vítězství ve volbách?
3. Vypočítej, jak se v procentech změnily výsledky jednotlivých stran (zisky, ztráty).
662 Dostupné z www
Pracovní list: Krize roku 1938 očima novináře663 Použitá metoda výuky: Práce s textem, metoda hraní rolí, diskuse Použitá forma výuky: Hromadná
1. Přiřaď správně k fotografiím události roku 1938.
663 Upraveno podle KAŠPAR, M.: Mnichovská krize očima fotoreportéra. Metodický portál: Digitální učební materiály [online]. 13. 05. 2011, [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW:
2. Napiš reportáž do novin, použij všech uvedených snímků a událostí s nimi spojených, text reportáže napiš třemi různými způsoby: a) jako český (vlastenecký) novinář – b) jako britský novinář – c) jako přispívatel německých novin –
3. Přečti si text písně Daniela Landy 1938.665 a porovnej s jeho výrokem: „Nejsem fašista, nacista, rasista taky ne. Kdo tvrdí opak, lže! Zůstanu ovšem provokatér.“
4. Diskutujte na téma: Jde v textu písně skutečně jen o formulaci pocitů československého vojáka, který musel uposlechnout rozkaz vzdát se, nebo o nacionalistická hesla?
664 Soubor: Bundesarchiv Bild 183-1983-1017-312, Anschluss sudetendeutscher Gebiete.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-12-09 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183-1983-1017- 312,_Anschluss_sudetendeutscher_Gebiete.jpg Soubor: MunichAgreement .jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2008-05-25 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:MunichAgreement_.jpg Soubor: Bundesarchiv Bild 183-58507-003, Besetzung des Sudetenlands, Grenzpfahl.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2011-10-12 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183-58507- 003,_Besetzung_des_Sudetenlands,_Grenzpfahl.jpg Soubor: K. H. Frank na sjezdu Sudetoněmecké strany 24. 4. 1938.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2009-01-16 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:K.H._Frank_na_sjezdu_Sudetoněmecké_strany_24.4.1938.jpg Soubor: Bundesarchiv Bild 183-H13160, Beim Einmarsch deutscher Truppen in Eger.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2009-02-22 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183- H13160,_Beim_Einmarsch_deutscher_Truppen_in_Eger.jpg File: Czech refugees from the Sudetenland 1.gif. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2009-12-31 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Czech_refugees_from_the_Sudetenland_1.gif?uselang=cs 665 Text písně viz přílohy – text z alba Pozdrav z fronty, vydalo vydavatelství EMI v roce 1997. Dostupné z www
Pracovní list: Židé Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová výuka Použitá forma výuky: Hromadná i skupinová
1. V odborné literatuře vyhledej a popiš život Židů ve sledovaných městech od středověku do 20. století
2. Kde se nacházela nejbližší synagoga? Jaká je dnešní funkce bývalé synagogy?666
3. Kolik židovských obyvatel bylo v Uh. Hradišti před 2. světovou válkou?
4. Kde býval v Uh. Hradišti židovský hřbitov? Existuje i dnes?
5. Popiš uspořádání synagog, v čem se liší od katolických kostelů?
6. Přečti si seznam protižidovských opatření a nakresli jednoduchý symbol, piktogram, který vystihuje podstatu zákazů či příkazů pro Židy: Židé nesmějí chovat domácí zvířata. Židé nemají přístup na dětská hřiště. Židé nesmějí cestovat v autobusech. Židům vstup zakázán. Židé nesmějí vlastnit telefonní přístroj.
7. Kde bylo shromaždiště uherskohradišťských Židů před transportem do Terezína?
8. Nakresli tzv. Davidovu hvězdu, jaké opatření nacistů pro Židy s ní souviselo?
666 Fotografie – archiv autorky. 187
Pracovní list: Jan Hrubý Použitá metoda výuky: Práce s textem Použitá forma výuky: Hromadná
1. Přečti si text z kmenového listu a vyplň tabulku:667
Jan Hrubý se narodil v Kunovicích 4. března 1915. Jeho otec Jan Hrubý pracoval jako pomocný dělník v cihelně, matka Kateřina Hrubá, rozená Komínková, vedla domácnost. Jan měl ještě další starší sourozence, a sice bratry Antonína, Františka a sestru Marii. Vyučil se číšníkem ve Zlíně, kde také nějaký čas pracoval. V roce 1937 nastoupil vojenskou základní službu u hraničářského praporu 10 v Trebišově. V květnu 1939 odešel pracovat do Kielu v Německu, odkud chtěl pokračovat do zahraniční armády, ale neúspěšně. Se svými kamarády se dostal přes Slovensko až do Maďarska, kde byli ale zadrženi a vráceni zpět. Další pokus byl již úspěšný, při složité cestě přes Ukrajinu, Řecko a Turecko se dostali do Sýrie a odtud do Francie, kde byl Hrubý zařazen k 3. rotě v Agde. Účastnil se bojů na frontě ve Francii a byl za to vyznamenán Čs. válečným křížem 1939. Po porážce Francie se mu podařilo lodí dostat do Anglie a byl vybrán do základního sabotážního kurzu ve Skotsku. Následně prodělal výcvik v seskoku padákem a byl zařazen do výcviku pro úkoly v okupované vlasti. Prodělal potřebné kurzy a výcvik v čs. stanici Bellasis. V rámci výsadkové skupiny Bioscop byl vysazen v noci z 27. na 28. dubna 1942 do prostoru Křivoklátska. Jelikož měla skupina problémy se sejít, přesunul se do Prahy, kde se přidal ke skupině, v níž byli J. Gabčík a J. Kubiš, kteří spáchali atentát na R. Heydricha. Spolu s dalšími parašutisty se pak ukrýval v pravoslavném kostele Karla Boromejského v Praze v Resslově ulici, kde 18. června 1942 po několikahodinovém boji v obklíčení gestapem raději spáchal sebevraždu, aby nepadl do rukou gestapa a příslušníků SS. V roce 1944 mu byla udělena Pamětní medaile, 10. listopadu byl 1945 vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam, 1. prosince 1945 byl in memoriam jmenován
667 Kmenový list dostupný z
ANO NE SPRÁVNĚ Jan Hrubý se narodil ve St. Městě. Byl nejmladší ze sourozenců. Vyučil se obuvníkem ve Zlíně. Prvním působištěm v zahraničí byla Francie. Absolvoval kurz sabotáže ve Skotsku. Byl členem paraskupiny Clay. Účastnil se atentátu na R. Heydricha. Spáchal sebevraždu. Jeho dosud nejvyšší hodnost je plukovník.
2. Na fotografiích je pomník z ďáblického hřbitova v Praze, zdůvodni záměr nacistů pohřbít parašutisty do tzv. hromadného hrobu.668
668 Fotografie – archiv autorky. 189
Pracovní list: Druhá světová válka Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová metoda Použitá forma výuky: Hromadná
1. V odborné literatuře vyhledej, které odbojové skupiny působily za 2. světové války v nejbližším okolí.
2. Vysvětli svými slovy pojem partyzán a srovnej s vysvětlením v encyklopedii či slovníku.
3. Najdi ve svém okolí či své rodině někoho, kdo pamatuje 2. světovou válku, formuluj (citlivě!) pět stěžejních dotazů, které vykreslí události války podhledem pamětníka, seznam se svými poznatky spolužáky.
4. Uveď, kde najdeš ve svém městě památníky obětem válek: Kunovice – St. Město – Uh. Hradiště –
5. Najdi datum osvobození obce či města, kde žiješ: Kunovice – St. Město – Uh. Hradiště –
6. Uveď tři rodáky z Kunovic, Uh. Hradiště či St. Města, příslušníky zahraničních armád.
7. Přečti si text z knihy I. Mezihoráka Hry o Moravu a shrň, jaké záměry měla organizace Národopisná Morava.669
669 Mezihorák, F. Hry o Moravu. Praha 1997, s. 117. 190
Pracovní list: Partyzánské skupiny Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová metoda, exkurzní vyučování Použitá forma výuky: Skupinová Mezipředmětové vztahy: Výchova k občanství, zeměpis, matematika
1. Naplánujte ve skupinách trasu od školy k místu označenému na mapě, vypočítejte vzdálenost k místu, spočítejte také průměrnou rychlost vaší chůze.
2. Přečtěte si text o osudech partyzánské skupiny v Míkovicích a vyhledejte tyto informace:670 a) Které partyzánské skupiny jsou zmíněny. b) Další partyzánské skupiny působící v Kunovicích, Uherském Hradišti a Starém Městě. c) Proč se lidé rozhodli přechovávat doma partyzány? Diskutujte ve skupinách. d) Diskutujte, proč nebyla pořízena fotodokumentace z této akce Němců proti nepříteli. e) Podle pamětní desky umístěné na původní partyzánské chatě jmenujte další partyzány.
Míkovická skupina českých a sovětských partyzánů přešla na území Moravy na konci roku 1944. Část skupiny původně bojovala v oddíle Miloše Uhra se 2. Stalinovou brigádou, s níž se dostali od Banské Bystrice až do Bílých Karpat.671 Tady se původně asi třicetičlenná skupina rozdělila do menších skupin, jedna část zůstala v obcích Nezdenice a Šumice na Uherskobrodsku. Protože se partyzáni chovali nezodpovědně, pohybovali se i ve dne v daných obcích, dostali někteří místní občané strach a požadovali, aby muži byli přesunuti jinam. V prostoru vinohradů kolem Míkovic objevila jednou v létě roku 1944 matka Antonína Juřičky dva rusky mluvící muže – uprchlé sovětské vojáky M. A. Ušakova a M. M. Jakoba.672
670 VICENÍKOVÁ, M.: K historii protifašistického odboje na Uherskohradišťsku (se zřetelem na osobnost Antonína Juřičky). Diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2007, 90 s. 671 CIGÁNEK, J.: Partyzáni z Hlubočku. In: Rovnost, 31. ledna 1965, s. 3. 672 Jména partyzánů se liší téměř v každém textu, který pojednává o osudech této partyzánské skupiny. 191
Kateřina Juřičková přivedla tyto muže domů ke své snaše, neboť její synovec Alois Všetička znal dobře rusky, a tak se mohl s partyzány domluvit. Původně se tito bývalí vojáci ukrývali v bunkrech, v remízku mezi Popovicemi a Véskami.673 Bunkry však brzy přestaly stačit, neboť ke skupině se připojili partyzáni ze skupiny Miloše Uhra, jejichž převoz zorganizovala popovická skupina CARBON, jíž velel Josef Konečný.674 Muži se uchýlili do nepoužívané lesní chaty v lese Hlubočku na míkovickém katastru.675 Příprava k boji proti fašistickému nepříteli však nebyla dokončena. Partyzáni, kteří v chatě přebývali, rovněž spolupracovali s kunovickou skupinou CARBON, jíž velel parašutista Jaroslav Šperl. Šperl několikrát upozorňoval partyzány, aby stavěli nepřetržité hlídky a chovali se tak, aby neohrožovali bezpečnost svoji i druhých. Mnoho rodin z Míkovic i z Vések partyzány znalo, lidé jim nosili jídlo, ošacení apod. Partyzáni však nedbali a nadále se chovali, jako by snad válka ani nebyla. Jeden z členů, František Velecký, se jednoho večera bez dovolení vzdálil až do Bánova na Uherskobrodsku, kde se v místním hostinci opil a začal se vytahovat, že je partyzán.676 Nakonec údajně vytáhl zbraň a začal s ní střílet do stropu. Někdo z přítomných tuto výtržnost ohlásil policii a ještě téže noci byl Velecký zatčen a odveden k výslechu k uherskobrodskému gestapu.677 Časně ráno 31. ledna 1945 do Míkovic přijelo asi čtyřicet příslušníků SS a členů speciálního oddílu pro potírání partyzánů postupovalo dále od hlavní cesty.678 Do lesa už autem jet nemohli, šli však najisto. Měli s sebou spolehlivého průvodce, místního udavače Františka Gébu.679 Nacisté obklíčili chatu a vyzvali partyzány, aby se vzdali, ti samozřejmě odmítli, a tak začal dlouhý boj na život a na smrt. Partyzáni se dokázali bránit mnohonásobné přesile až pozdního odpoledne, kdy se nacisté rozhodli použít pancéřovou pěst. Když utichla střelba, vnikli okupanti do chaty, kde nalezli partyzány mrtvé. Neusmrtil je výbuch pancéřové pěsti, nýbrž poslední náboj v jejich vlastních zbraních.680 Pod troskami nalezli jediného živého, Karla Slavíka, kterého okamžitě odvezli na výslech. Poté byl Slavík převezen do Kounicových kolejí a následně do věznice v Mirošově u Plzně, kde se dočkal osvobození.681 V lesní chatě v Hlubočku toho dne zahynulo sedm partyzánů. Tělesné ostatky nacisté ještě zohavili a odvezli je na místní hřbitov, kde byly mrtvoly zahrabány.
673 JURIČKA, A.: Pamětní kniha. Rodinný archiv autorky. 674 Po únoru 1948 se tato skupina přejmenovala na PALCÁT – Popovice. 675 Kronika obce Míkovic. rkp., nestr. 676 CIGÁNEK, J.: Partyzáni z Hlubočku. In: Rovnost, 31. ledna 1965, s. 3. Nesprávně uvádí František Vesecký. 677 ZÁMEČNÍK, M.: Před šedesáti lety v Míkovicích bojovali a umírali partyzáni. In: Dobrý den s kurýrem, 14. února 2005, s. 11. 678 SOkA Uherské Hradiště, fond ONV UH, inv. č. 389, kart. 446, č. j. 3. 853/45. 679 Kronika obce Míkovic. rkp., nestr. 680 Kronika obce Míkovic. rkp., nestr. 681 Odkaz míkovické tragédie dnešku. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, 1987, č. 1, s. 3. Nesprávně uveden název obce – Miroslav. Srovnej: ŠIMEK, V.: Partyzánský bunkr ve čtvrti Míkovice. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, 1990, č. 3, s. 15. Fotografie dokumentující událost uložena ve fondu Slováckého muzea, má však zcela nedostačující kvalitu. Jiné fotografie z tohoto dne nebyly pořízeny. 192
Pracovní list: Volební výsledky 1946 Použitá metoda výuky: Práce s textem, problémová výuka Použitá forma výuky: Skupinová
1. Porovnej výsledky voleb z roku 1946 v celorepublikovém měřítku a ve sledovaných městech.682
Volební strana Rok Výsledky 1935 829 145 Agrárníci (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu) 1946 – 1935 818 667 Čsl. sociální demokracie 1946 855 771 1935 692 675 Čsl. strana národně socialistická 1946 1 298 917 1935 570 962 Čsl. strana lidová 1946 1 110 920 1935 559 358 Komunistická strana Československa 1946 2 205 658 1935 134 824- Národní obec fašistická 1946 –
2. Čím byl ovlivněn výsledek voleb v našem regionu? Proč zde jednoznačně nezvítězila KSČ? Ve volbách 26. května 1946 zvítězila v Kunovicích o pouhých 15 hlasů Komunistická strana Československa následovaná Československou stranou lidovou, Čs. stranou národně socialistickou a Čs. sociální demokracií.683 Velkým překvapením ve St. Městě byly volby roku 1946, v nichž KSČ zůstala až na druhém místě za Čs. stranou lidovou.684 Poválečné volby roku 1946 v Uh. Hradišti vyhrála Čs. strana národně socialistická před Čs. stranou lidovou, KSČ byla až na třetím místě následovaná Čs. sociálně demokratickou stranou.685
3. Ve kterém roce mohl vyjít v tisku tento článek? Zdůvodni svoje rozhodnutí. Dobový tisk popisoval situaci následovně: „Na Hradišťsku, více než kde jinde, se reakce těšila, že se opět vrátí staré zlaté časy, kdy bohatí budou vládnout chudým, budou poroučet, chudáci dřít, pracovat, držet a sušit hubu. Místo těch starých a zlatých časů přišlo něco jiného. Přišel Únor roku 1948 a s ním vítězství pracujícího lidu. Také Hradišťskem začal vanout nový a zdravý vítr, který důkladně provětral nejeden zatuchlý kout.“686
682 Dostupné z www
ZÁVĚR
Práce byla rozdělena na část teoretickou a praktickou, kterou by však bez první části nebylo možno realizovat. Nastínění přehledu výukových metod a forem výuky sumarizuje možnosti, které má učitel při tvorbě učebních materiálů. Tvorba materiálů, které žáky zaujmou, aktivizují a usnadní jím osvojení látky, může být nezřídka také znesnadněna. Především nedostatečným technickým zázemím, časem, ale bohužel stále mnohdy nezájmem žáků, z nichž někteří nemají chuť pracovat a aktivně se podílet na výchovně-vzdělávacím procesu. Učitel by se však neměl „bát“ do výuky zapojit i didaktické hry, žáci se pak snáze nadchnou pro práci a učení. Předkládaná práce je zaměřena na stěžejní úkol dnešního učitele dějepisu – učit zajímavě, zábavně, účinně, zapojit žáky do výchovně-vzdělávacího procesu, aktivizovat je při výuce a vysvětlit dějinné události naší republiky, světa, ale zároveň je přiblížit tak, aby byly žákům co nejsrozumitelnější, ale především nejbližší. Nejjednodušším způsobem je proto využít regionálních dějin a právě díky blízkosti tématu se může učitel spolehnout na žákův zájem. Vždyť to, co je žákům blízké a známé, může vyvolat touhu po dalším vědění a pochopení. Jedná se proto o výrazný motivační aspekt. Nabídnout metody, které můžeme v hodinách dějepisu využít, to byl další cíl předkládané práce. Snad bylo tohoto cíle úspěšně dosaženo, především díky praktické části práce, v níž učitelé dějepisu jistě najdou inspiraci pro výuku dějepisu a zahrnutí regionálních dějin. Nemusí se bezvýhradně jednat o učitele Uherskohradišťska, resp. souměstí Kunovice – Uherské Hradiště – Staré Město, po menších úpravách se materiály dají využít prakticky v kterémkoli regionu České republiky. Práce tedy není samoúčelný text, má být především pomůckou pro učitele dějepisu. Nebylo by možné zpracovat toto téma bez praktického ověření všech uvedených aktivit v hodinách dějepisu. Většina učitelů dějepisu základní školy ví, jak je mnohdy těžké žáky přitáhnout k tématu tak vzdálenému, jako je například pravěk. Ale nabízí se možnost toho dosáhnout. Snad každý region naší republiky byl v pravěku osídlen, není proto lepší didaktické pomůcky než reálný historický artefakt, kterých je v našem regionu dostatek. Nejedná se pochopitelně pouze o naše nejstarší dějiny, každá historická událost se projevila také v regionu, v němž žáci žijí a znají jej. Tuto skutečnost by měl učitel, který chce žákům dějiny skutečně ozřejmit, bezvýhradně využít. Uherskohradišťský region je velmi specifický, drží se svých kořenů a tradic, které udržuje především díky stále živému a oblíbenému folkloru. A co jiného jsou tradice a folklor než minulost přenášená do přítomnosti? 194
Regionální dějiny jsou při výuce často opomíjeny, zejména kvůli časovému nedostatku, ale pokud se žák učí o světových dějinách, měl by vědět, co se dělo v jeho bezprostředním okolí. Zvlášť když se mu nabízí nejen odborná literatura, ale i hmotné či písemné prameny. Vlastnímu formulování předkládaného textu předcházelo shromažďování pramenů a literatury a jejich následná kritika, která byla nutná zejména v případě popisu vývoje po druhé světové válce. Nelze však všeobecně říci, že literatura psaná po roce 1948 je zcela poplatná době, právě naopak, mnohá stěžejní díla o historickém vývoji, ale také díla didaktická byla vydávána právě před rokem 1989 a nebude snadné jejich kvalitu a rozsah překonat. Kapitoly o historickém vývoji tří sledovaných měst jsou výslednou komparací pramenů a literatury. Kapitoly zaměřené didakticky vycházely především z literární základny, jsou však nezbytně doplněny o vlastní pohledy začínajícího učitele na danou problematiku. Cílem práce nebylo podat vyčerpávající informace o historii měst Kunovice, Uherské Hradiště a Staré Město, což by ani z hlediska rozsahu práce nebylo možné. Záměrem však bylo sjednotit informace o třech městech, jejichž dějinný vývoj se tak výrazně ovlivňoval, do jedné práce, tedy jakýsi celistvý náhled na souměstí. Uvedený výčet výukových metod a forem vyučování také není úplný, byl učiněn s ohledem na jejich skutečné využití uvedené v praktické části práce. Proto se zde jistě nabízí další možnost zpracování tématu a uvedení dalších praktických nápadů. Přiblížit dějiny současníkovi, umožnit mu poučit se z minulosti, učit tak, aby to žáky bavilo, učivo pro ně mělo smysl, formovat jejich trvalé hodnoty prostřednictvím významných historických událostí, poučit se z minulosti, nabídnout možnosti, jak předávat učivo o regionu, to byly především cíle této práce. Snad se jich podaří dosáhnout a práce bude využívána učiteli dějepisu našeho regionu i regionů jiných, pak má tato práce smysl.
195
RESUMÉ
Rigorózní práce se zabývá kulturně historickým vývojem souměstí Kunovice – Uherské Hradiště – Staré Město a následným didaktickým využitím těchto poznatků v hodinách dějepisu v základních školách. Souměstí se nachází v srdci Slovácka, v nejjižnější části Zlínského kraje. Území je chráněno vrcholky Chřibů a Bílých Karpat, sousedí se Slovenskou republikou. Všechna tři města jsou dnes moderními městy Zlínského kraje, přesto si dokázala zachovat klidný ráz. Kunovice jsou městem folkloru a letecké výroby, Uherské Hradiště je centrem regionu a jako takové nabízí dostatek historických pamětihodností, jejichž využití v hodinách dějepisu bylo nastíněno v praktické části práce. Staré Město je známo především jako místo s bohatými doklady o osídlení v době Velké Moravy. Nalezneme zde Památník Velké Moravy, v němž se žáci, ale i jiní návštěvníci města blíže s tímto obdobím naší historie seznámí. Teoretická část práce se zaměřuje kromě přiblížení historického vývoje Kunovic, Uherského Hradiště a Starého Města také na jejich pamětihodnosti a významné osobností. Možnosti třídění vyučovacích metod a forem výuky, jejich výběr a použití v praxi, to vše je nastíněno v didakticky zaměřené teoretické části práce. Shrnutí poznatků našich předních didaktiků i teoretiků pedagogiky je zdrojem poznání, jaké vlastně má učitel možnosti, jaké formy a metody může při výuce použít. Praktická část práce pak vychází z vlastních zkušeností autorky-učitelky v základní škole. Praktická část obsahuje aktivity použitelné napříč všemi ročníky, a to ne jen zcela úzce regionálně zaměřené. Kromě toho také přináší konkrétní aktivity pro příslušné ročníky. Stěžejní částí jsou pak pracovní listy, jejichž vyplněná podoba je uvedena v přílohách. Nebylo záměrem této práce ukázat všechny vyplněné pracovní listy, ale spíše nabídnout možnosti, jak v dějepise vhodně regionální dějiny zapojit. Shromáždění dostupných sekundárních i primárních zdrojů a jejich následná kritika byly dostatečným zdrojem informací pro vznik předkládané práce. Její teoretická část vychází právě z pramenů a literatury, praktická část pak vychází ze skutečných poznatků získaných při výuce dějepisu v základní škole. Výsledkem je tedy shrnutí informací – jednak o historickém vývoji souměstí, jednak o různých výukových metodách a formách výuky – a také praktické využití těchto poznatků v hodinách dějepisu.
196
SUMMARY
This rigorous thesis deals with the cultural and historical development of the conurbation Kunovice – Uherské Hradiště – Staré Město and then using these didactic knowledge in history classes in elementary schools. Cities are located in the heart of Moravian Slovakia, in the southernmost part of the Zlín Region. The area is protected Chřiby peaks and the Bílé Karpaty Mountains, adjacent to the Slovak Republic. All three towns are now more modern cities of the Zlín Region, but we managed to keep calm character. Kunovice are city folk and aerospace, Uherské Hradiště is the center of the region and as such offers plenty of historical sites, the use of which history lessons outlined in the practical part. Staré Město is known primarily as a place rich with evidence of settlement in the Velká Morava. We find here Památník Velké Moravy, where the students, but also other visitors to the city closer to that period of our history knowledge. The theoretical part is focused approaches besides the historical development Kunovice, Uherské Hradiště and Staré Město also their sights and important personalities. Sorting options teaching methods and forms of teaching, their selection and use in practice, it is all outlined in didactically oriented theoretical part. Summary of findings of our leading theorists of pedagogy and didactics is the source of knowledge as a teacher actually has options that forms and methods can be used in teaching. The practical part is based on the personal experience of the author-teacher in elementary school. The practical part contains activities applicable across all grades, not just regionally quite narrowly focused. Besides, it also provides specific activities for the respective years. The key parts are the worksheets, the completed form is listed in the Annexes. It was not the intention of this work show all completed worksheets, but rather to offer ways in history appropriately engage regional history. Assembly available secondary and primary sources, and their subsequent criticism were a sufficient source of information for the development of this work. The theoretical part is based precisely on sources and literature, the practical part is based on actual findings of the history teaching in primary school. The result is a summary of information – both about the historical development of the conurbation and by the different teaching methods and forms of teaching – and the practical use of this knowledge in history classes..
197
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
A. Archivní prameny Kronika obce Míkovice, nestr., uložena u kronikáře obce B. Autraty, Míkovice 212 Státní okresní archiv Uherské Hradiště, Okresní archiv Uherské Hradiště, Archiv města Uherské Hradiště III (dále jen SOkA UH, OA UH, AM UH), inv. č. 1, Pamětní kniha královského města Uherské Hradiště (dále jen PK UH) SOkA UH, AM UH I, inv. č. 2, 3, 4, 5, 6, 9, 12 SOkA UH, Kronika jedenáctileté střední školy v Uherském Hradišti, nezpracováno SOkA UH, Kronika reálného gymnasia v Uherském Hradišti (1940–1944) SOkA UH, Kronika státního československého reálného gymnasia v Uherském Hradišti, nezpracováno, nestr. SOkA UH, Místní národní výbor (dále jen MNV) Kunovice, inv. č. 94, 102, 103, 118, 131, inv. č. 104, kar. 36, inv. č. 105, kar. 37 (II. 1947), inv. č. 106, kar. 38, inv. č. 142, 145, 151, 179, 181, 182, 183, 184, 185, 197, 209, 211, 368, 373, 385, 387, 413, 414, 486, 490 SOkA UH, Místní národní výbor Kunovice, Kronika obce Kunovice SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 1, kar. 1 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 78, kar. 16: 1954–1964 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č. 78, kar. 17: 1964–1971 SOkA UH, MNV Kunovice, inv. č., kar. 21: volby a reorganizace 1946–1971, fol. 1, č. j. 2796, č. j. 2797, č. j. 2740, fol. 3, č. j. 2690, č. j. 2765, fol. 2 SOkA UH, MNV Staré Město, inv. č. 140, kar. 57; inv. č. 17, kar. 3; inv. č. 34, kar. 7; inv. č. 15, 16, kar. 3; inv. č. 33, kar. 7 SOkA UH, MNV Uherské Hradiště, inv. č. 340, 341, kar. 337; inv. č. 389, kar. 445, č. j. 8.358/45, 10.437/46; inv. č. 402, kar. 519, č. j. 4.779/48; inv. č. 404, kar. 564, č. j. 1.241/46; inv. č. 723, kar. 1049; inv. č. 863, kar. 1262, kar. 1263 SOkA UH, Národní škola (dále jen NŠ) chlapecká Kunovice (1920–1951) SOkA UH, NŠ dívčí Kunovice, (1887–1906), inv. č. 245 SOkA UH, NŠ dívčí Kunovice, (1887–1906, inv. č. 242 SOkA UH, NŠ dívčí Kunovice, (1906–1939), inv. č. 243 SOkA UH, NŠ dívčí Kunovice, (1940–1944), inv. č. 244, Školní kronika za „protektorátu“ SOkA UH, NŠ Staré Město (1887–1917), inv. č. 330 SOkA UH, NŠ Staré Město (1917–1953), inv. č. 331 198
SOkA UH, OA UH, AM UH I, inv. č. 1, 2, 3, 7, 12, 16, 31, 35, 42, 46, 47, 48, 49, 53, 54, 54, 57, 58, 73, 75, 78, 80, 82, 86, 87, 102, 107, 108, 120, 122, 125, 158, 437, 665, 666, 668, 694, 703,759, 774, 774, 775, 776, 777, 778, 780, 781, 782 SOkA UH, OA UH, AM UH II, inv. č. 92, 105, 106, 107, 108, 129, 130, 140, 150, 154, 166, 249, 255, 257, 268, 269, 270, 278, 285, 291, 317, 318, 331, 360, 609, 610, 611, 612, 620, 625, 626 SOkA UH, OA UH, AM UH III, inv. č. 2, PK UH SOkA UH, OA UH, AM UH III, inv. č. 3, PK UH SOkA UH, OA UH, Archiv obce Staré Město (dále jen AO STM), inv. č. 1, Kronika obce Staré Město SOkA UH, OA UH, AO STM, inv. č. 2, Kronika obce Staré Město SOkA UH, Okresní národní výbor (dále jen ONV), Národní fronta Uherské Hradiště, inv. č. 44, kar. 26, fol. 1. SOkA UH, Okresní úřad Uherské Hradiště, Živnostenské rejstříky (dále jen OÚ UH, ŽR) Kunovice, inv. č. 46, kar. 21 SOkA UH, ONV UH, inv. č. 389, kar. 446, č. j. 3.853/45. SOkA UH, ONV UH, inv. č. 683, kar. 1022, fol. 5. SOkA UH, OÚ UH, ŽR Staré Město, inv. č. 50, kar. 22 SOkA UH, Památní kniha českého gymnázia v UH, nezpracováno, nestr.
B. Digitalizované prameny http://cms.flu.cas.cz/index.php (Centrum medievistických studií) http://actapublica.eu/ (Matriky jednotlivých náboženských společenství) http://archivnimapy.cuzk.cz/ (Ústředí archiv zeměměřičství a katastru) http://mza.cz/digitalizovane-fondy-pomucky (Moravský zemský archiv, Digitalizované fondy a pomůcky) http://www.monasterium.net/ (Europe´s virtual documents online) http://www.mza.cz/indikacniskici/ (Moravský zemský archiv, Stabilní katastr – indikační skici)
C. Sekundární literatura a) periodika a sborníky Časopis Matice moravské, roč. 67 (1947), roč. 91 (1972). Časopis Moravského muzea – vědy historické, č. 36 (1951). Časopis Moravského muzea – vědy společenské, č. 52 (1967). 199
Časopis Společnosti přátel starožitností LIX (1951). Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci XIII (1896). Dějiny a současnost, roč. 25, č. 3 (2003). Dobrý den s Kurýrem, roč. 7, č. 46 (2004); roč. 9, č. 2 (2005); roč. 9, č. 10 (2006). Katolické noviny XI., č. 23 (1959). Knižní značka, č. 2 (2005). Kunovjan, roč. 2, č. 3 (1992); roč. 3, č. 1 (1993); roč. 3, č. 4 (1993); roč. 10, č. 4 (2000); roč. 12, č. 2 (2002); roč. 14, č. 3 (2004); roč. 14, č. 9 (2004); roč. 21, č. 4 (2010); roč. 21, č. 6 (2010); roč. 22, č. 7 (2011). Lidová čítanka moravská. Praha 1901. Limitní paralipomena. Malovaný kraj, č. 3 (1974), s. 9; roč. 8, č. 4 (1972); roč. 9, č. 2 (1973); roč. 10, č. 6 (1974); roč. 11, č. 6 (1975); roč. 12, č. 3 (1976); roč. 13, č. 6 (1977); roč. 21, č. 1 (1985); roč. 22, č. 1 (1986); roč. 23, č. 6, (1987); roč. 27, č. 5 (1991); roč. 28, č. 6 (1992); roč. 30, č. 4 (1994); roč. 32, č. 1 (1996); roč. 32, č. 3 (1996); roč. 32, č. 5 (1996); roč. 32, č. 6 (1996); roč. 33, č. 1 (1997); roč. 33, č. 2 (1997); roč. 33, č. 3 (1997); roč. 33, č. 6 (1997); roč. 34, č. 1 (1998); roč. 35, č. 5 (1999); roč. 41, č. 45 (1999). Mojmírova říše, roč. 3, č. 6 – 7, 1939. Moravské noviny, roč. 11, č. 56 (2001). Národopisné aktuality, roč. 18, č. 1 (1981). Naše pravda. List krajského výboru KSČ v Gottwaldově, roč. 7, č. 11 (1949). Památky archeologické, č. 46 (1955); č. 47 (1955); č. 77 (1986). Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, země a lid, sv. 3 (1993). Reflex, roč. 11, č. 49 (2000). Rovnost, 31. ledna 1965. Rovnost, roč. 4, č. 188 (1994). Sborník Matice moravské, 1967. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, E 16, 1971, E 22 – 23 (1977 – 1978). Sborník velehradský VIII (1937), X (1939), XI (1940), XII (1941), XIII (1942), č. 2 (1996). Slovácká jiskra, roč. 31, č. 21 (1981); roč. 35, č. 16 (1985); roč. 35, č. 19 (1985); roč. 40, č. 3 (1990). Slovácké noviny, roč. 2, č. 19 (1991); roč. 6, č. 14 (1996); roč. 6, č. 44 (1996); roč. 7, č. 30 (1997); roč. 8, č. 20, č. 22 (1998); roč. 10, č. 46 (2000); roč. 13, č. 87 (2003); roč. 15, č. 106 (2005). 200
Slovácko VII (1966), VIII-IX (1966 – 1967), XXIV (1982), XXV (1983), XXVII (1986), roč. 32 (1990), roč. 33-34 (1991), roč. 35 (1993), roč. 36 (1994, 1995), roč. 39 (1997), roč. 41 (1999), roč. 45 (2003), roč. 50 (2008), roč. 52 (2010). Slovácký deník, roč. 20, č. 35 (2009). Slovácký deník, roč. 18, č. 31 (2007). Staroměstská výročí, 1990. Staroměstské noviny, roč. 4, č. 10 (1994); roč. 5, č. 5 a č. 6 (1995); roč. 9, č. 9 (1999); roč. 14, č. 11 (2004) Sto let českého gymnázia v Uherském Hradišti, 1984. Uherskohradišťsko. Vlastivěda moravská, 1992. Vlastivědný věstník moravský, roč. 30, č. 2 (1978); roč. 47, č. 2 a č. 4 (1995) Z dávných věků II. Z pravěku do středověku, 1997. Zlínské noviny, roč. 15, č. 77 (2004). Zpravodaj města Uherské Hradiště, č. 1 (1968); č. 7 (1972); č. 1 (1973); č. 6 (1974); č. 9 (1974); č. 11 (1974); č. 3 (1975); č. 11 (1981); č. 4 (1985); č. 6 (1985); č. 7 (1985); č. 8 (1987); č. 1 (1987); č. 3 (1990); č. 4 (1995); č. 9 (1995); č. 1 (1997); č. 3 (1997); č. 6 (1997); č. 7 (1997); č. 11 (1997); č. 12 (1997); č. 9 (2000); č. 2 (2003); č. 8 (2003). Zpravodaj Starého Města, roč. 2, č. 6 (1992). Zvuk: Časopis pro kulturu a společenské dění v kraji Zlín. Č. podzim-zima (1996). Živá historie, č. leden – únor 2010. b) literatura 20. výročí založení SZTŠ Uh. Hradiště. Uherské Hradiště 1981. 50 let státního československého reálného gymnasia v Uh. Hradišti v červnu 1934. Uherské Hradiště 1934. 275 s. Barvy a Laky n. p. Praha, závod 40 Uherské Hradiště-Staré Město. Uherské Hradiště 1987, 48 s. BEZDĚČKA, P. a kol: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000. 412 s. BRANDL, V.: Kniha pro každého Moravana. Brno 2008. 335 s. BUCHLOVAN, B. B.: Putovník po hradišťském Slovácku. Uherské Hradiště 1948, 82 s. BUCHLOVAN, B. B.: Vlastivědné čtení z pověstí hradišťského okresu. Uherský Ostroh 2007, 118 s. BURIÁN, L.: A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám. Uherské Hradiště 1990, 125 s. BURIÁN, L.: Minulost naléhavě přítomná. Uherské Hradiště 1980, 117 s. 201
BURIÁN, L.: Uherskohradišťsko proti fašismu. Uherské Hradiště 1984, 243 s. CRHÁK, F.; HUBÁČEK, J.: Topografický vývoj města Uherského Hradiště a jeho výhledový stavební plán. 29 s. ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s. 125. ČAPKA, F.; LUNEROVÁ, J.: Dějepis I.: náměty pro tvořivou výuku. Praha 2008, 164 s. ČIŽMÁŘ, M.: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004, 303 s. ČIŽMÁŘOVÁ, J. a kol.: Pravěk Moravy. Brno 1996, 94 s. ČORNEJ, P.; BARTLOVÁ, M.: Velké dějiny zemí koruny české VI. Praha a Litomyšl 2007, 839 s. ČOUPEK, J. a kol.: Kniha o Redutě. Velehrad 2001, 301 s. ČOUPEK, J. a kol.: Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, 284 s. ČOUPEK, J. a kol.: Uherské Hradiště: královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007, 492 s. ČOUPEK, J.: Klášter františkánů a kostel Zvěstování Panny Marie. Velehrad 2010, 31 s. ČOUPEK, J.: Seznam ulic města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 1984, 32 s. ČOUPKOVÁ, J.; RAŠTICOVÁ, B.: Uherské Hradiště. Praha 2008, 63 s. DACÍK, T.: Otazníky nad hrobem sv. Metoděje. Brno 1997, 124 s. Dějiny Uherského Hradiště od pravěku do 14. století. Uherské Hradiště 2007, 63 s. DOMINOVÁ, D.: Aktivizující metody ve výuce dějepisu. Ostrava 2008, 74 s. DŘÍNKOVÁ, Z.: Porozumění nářečním textům z hlediska generace současných žáků ZŠ. Diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita 2010, 77 s. DŘÍNKOVÁ, Z.: Současný stav dialektu města Kunovice. Bakalářská práce. Brno, Masarykova univerzita 2007, 54 s. DUFKOVÁ, E.: Junák Zdeněk. Postavy brněnského jeviště: Díl 2. Brno 1989, s. 88 – 91. ELMAN, J.: Latinsko-český slovník. Praha 2004, 90 s. FISCHER, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praha 1997, 176 s. FIŠER, B.: Paměti hradišťské. Uherské Hradiště 1920, 158 s. FIŠER, B.: Uherské Hradiště. Topografie I. Uherské Hradiště 1921, 229 s. Folklor České republiky. Praha 2010, 39 s. FROLCOVÁ, M.: Uherské Hradiště. Farní kostel sv. Františka Xaverského. Velehrad 2009, 31 s. FROLEC, V.; PAVELČÍK, A.; ZEMEK, M.: Jízda králů. Praha 1990, 175 s. FUTÁK, P.; PLAČEK, M.; VAŘEKA, M.: Středověká města na Moravě a v sousedních zemích. Ostrava 2009, 175 s. 202
GÁBA, A.: 30 let budování socialistického zemědělství v okrese Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 1979, 130 s. GÁBA, A.: 700 let Uherského Hradiště 1257 – 1957. Uherské Hradiště 1957, 23 s. GÁBA, A.: Z bojů KSČ na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1966, 108 s. GALUŠKA, L.: Slované (doteky předků). Brno 2004, 148 s. GALUŠKA, L.: Staroměstská výročí. Brno 1990, 136 s. GALUŠKA, L.: Uh. Hradiště – Sady. Brno 1996, 183 s. 103. GALUŠKA, L.: Uherské Hradiště-Sady: křesťanské centrum Říše velkomoravské. Brno 1996, 183 s. GALUŠKA, L.: Velká Morava. Brno 1991, 87 s. GALUŠKA, L.; KOUŘIL, P.; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Velká Morava mezi východem a západem: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Uherské Hradiště, Staré Město: 28. 9. – 1. 10. 1999. Brno 2001, 427 s. GALUŠKA, L.; KOUŘIL, P.; MITÁČEK, J.: Východní Morava v 10. až 14. století. Brno 2008, 329 s. GALUŠKA, Z.: Slovácko sa súdí. Praha 1974, 125 s. GRECMANOVÁ, H.; URBANOVSKÁ, E.: Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc 2007, 178 s. HABARTA, J.: Výstava plastik zasloužilého umělce Jana Habarty, laureáta státní ceny Klementa Gottwalda. Uherské Hradiště 1979, 14 s. HABARTOVÁ, R.; ŠTĚRBA, S.: Jízda králů v Kunovicích. Kunovice 2008, 342 s. HANSEN ČECHOVÁ, B.: Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha 2006, 177 s. HAVLÍK, L. E.: Velká Morava a středoevropští Slované. Praha 1964, 489 s. HERBEN, J.: Moravské obrázky. Praha 1925, 350 s. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Ostrava 1967, 464 s. HLAVAČKA, M.: Dějepis pro 8. ročník základní školy a 3. ročník osmiletého gymnázia. Praha 2002, 128 s. HORA, P.: Toulky českou minulostí 2. Praha 1991, 456 s. HORÁK, F.: Aktivizační didaktické metody ve výchovně vzdělávacím procesu. Olomouc 1981, 59 s. HOSÁK, L. a kol.: Uherské Hradiště. Brno 1981, 632 s. HOSÁK, L.: Nové československé dějiny. Praha 1947, 615 s. HOUŠKA, T.: Škola je hra. Praha 1993, 259 s. HRADSKÝ, L.: Maďarsko-český slovník. Praha 2003, 1046 s. 203
HRUBÝ, V.: Archeologická rezervace Staré Město. Brno 1968, nestr. HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Praha 1955, 539 s. HRUBÝ, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, 467 s. HRUBÝ, V.: Staré Město-Velehrad. Praha 1964, 76 s. HUBÁČEK, J.: Naším krajem. Olomouc 1960, 38 s. HURT, R.: Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě 1205 – 1650. Olomouc 1934, 440 s. CHLUP, O.: Pedagogika. Praha 1967, 359 s. CHLUP, O.: Vývoj pedagogických idejí v novém věku. Brno 1925, 203 s. CHLUP, O.; VELEMÍNSKÝ, K.; UHER, J.: O novou školu. Praha 1933, 58 s. CHOVANEC, J..: Sedmý z Resslovy ulice. Uherský Brod 1999, 86 s. CHOVANEC, J.: Od Luhačovic po Myjavu (Toulky po rodném kraji). Uherský Brod 1999, 148 s. CHVOJKA, J.: Morava a Slezsko na starých pohlednicích. Praha 2001, 268 s. JANČÁŘ, J.: Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 1969, 46 s. JANKOVCOVÁ, M.; PRŮCHA, J.; KOUDELA, J.: Aktivizující metody v pedagogické praxi středních škol. Praha 1989, 160 s. JILÍK, J.: Nezapomenutá krása. Kunovice 2006, 95 s. JULÍNEK, S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004, 275 s. JŮVA, V. a kol.: Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno 2001, 118 s. JŮZA, V. – JŮZOVÁ, A.: Uherské Hradiště. 2. vyd. Uherské Hradiště 2003, 82 s. KÁBRT, J.: Latinsko-český slovník. Praha 2000, 575 s. KALHOUS, Z.; OBST, O..: Školní didaktika. Praha 2009, 447 s. KASÍKOVÁ, H.: Kooperativní učení a vyučování. Praha 2001, 179 s. KASÍKOVÁ, H.: Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno 2005, 140 s. Kniha o Redutě. Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Velehrad 2001, 301 s. KOHOUT, K.: Základy obecné pedagogiky. Praha 2007, 152 s. Kol. autorů: Encyklopedický slovník. Praha 1993, 1253 s. Kol. autorů: Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, 371 s. Kol. autorů: Naším krajem. Uherské Hradiště 1960, 27 s. Kol. autorů: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1996, 122 s. Kol. autorů: Uherské Hradiště. Brno 1981, 632 s. KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R.: Vyučování jako dialog. Praha 2007, 131 s. KOMENSKÝ, J. A.: Veškeré Spisy J. A. Komenského. Didaktika česká a latinská. Informatorium školy mateřské. Brno 1913. KONEČNÝ, L. J.: Staré Město u Uherského Hradiště. Brno 1978, 47 s. 204
KONEČNÝ, Z.; MAINUŠ, F.: Stopami minulosti. Kapitoly z dějin Moravy a Slezska 1. Do roku 1781. Brno 1979, 225 s. KOŘÍNEK, M.: Didaktika základní školy. Praha 1984, 175 s. Kosmova kronika česká. Praha 1972, 261 s. KOTRBA, T.; LACINA, L.: Aktivizační metody ve výuce: příručka moderního pedagoga. Brno 2011, 185 s. KOTRBA, T.; LACINA, L.: Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno 2007, 186 s. Krásy a památky východní Moravy. Praha nedatováno, 210 s. KRET, E.: Učíme (se) jinak. Praha 1995, 132 s. KRIST, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 1967, 25 s. KRUMBACH, J.; ORLITA, A.: Historie letecké výroby v Kunovicích. Praha 1996, 172 s. KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. díl. Praha 2008, 991 s. KURZ, J.: Učebnice jazyka staroslověnského. Praha 1969. KYRIACOU, Ch.: Klíčové dovednosti učitele. Praha 2004, 155 s. Latinsko-český slovník. Praha 1996, 483 s. LUTOVSKÝ, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, 431 s. LUTTERER, I.: Původ zeměpisných jmen. Praha 1976, 300 s. LUTTERER, I.: Zeměpisná jména Československa. Praha 1982, 373 s. MACHKOVÁ, E.: Metodika dramatické výchovy. Praha 1992, 149. MAINUŠ, F.: Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje. Praha 1978, 138 s. MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno 1995, 104 s. MAŇÁK, J.; ŠVEC, J.: Výukové metody. Brno 2003, 219 s. MAREČKOVÁ, M.: Přehled pomocných věd historických. Brno 2000, 312 s. MARUŠÁK, R.; KRÁLOVÁ, O.; RODRIGUEZOVÁ, V.: Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Praha 2008, 126 s. MATĚJEK, F.: Lánové rejstříky Hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště 1984, 96 s. MEJSTŘÍK, J.: Češi ve světě. Czechs around the World. Praha 2000, 255 s. MELICHÁREK, J.: Hradišťské návraty. Uherské Hradiště 2001, 114 s. MĚŠŤÁNEK, T.: Biskup Jan Filipec (1431-1509) a středoevropská politika. Zlín 2003, 220 s. MEZIHORÁK, F.: Hry o Moravu. Praha 1997, 143 s. 205
MOJŽÍŠEK, L.: Vyučovací metody. Praha 1988, 344 s. Naším krajem. Uherské Hradiště 1960, 27 s. NEKUDA, V.; UGNER, J.: Hrádky a tvrze na Moravě. Brno 1981, 368 s. NEKUDA, V. a kol: Uherskohradišťsko. Brno 1982, 847 s. NEKUDA, V.: Středověká vesnice na Moravě ve světle archeologických výzkumů. Brno 1982, 47 s. NĚMEC, J.: Edukativní význam hry a zážitku v postmoderní společnosti. In: Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, 133 s. NĚMEČEK, A.; NĚMEČEK, O.: Staré Město revoluční. Uherské Hradiště 1987, 164 s. PALENČÁROVÁ, J.; ŠEBESTA, K.: Aktivní naslouchání při vyučování. Praha 2006, 104 s. Památky města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště 2001. 39 s. PAULAS, J.; ŠEBEK, J.: Katolické noviny 1949 – 1989. Praha 2009, 247 s. PAULE, O.: Obrana národa na Uherskohradišťsku. Rkp. Uherské Hradiště 1993. PAULE, O.: Osvobození Uherskohradišťska III. díl. Uherské Hradiště 1983, 39 s. PAVLOVSKÁ, M.: Dramatická výchova ve školní i mimoškolní činnosti. In: Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, 133 s. PETTY, G.: Moderní vyučování. Praha 1996, 380 s. PODBORSKÝ, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2001, 325 s. POJSL, M.: Velehrad. Brno 1990, 246 s. POŠVÁŘ, J.: Moravské mincovny. Brno 1970, 175 s. POZDÍLKOVÁ, L.; BRANDEJS, Č.: Aktivizační metody pro výuku dějepisu. Hradec Králové 2007, 134 s. Pravěk východní Moravy. Gottwaldov 1959, 179 s. PROKEŠOVÁ, N.; PŘIKRYL, L.: Odboj proti nacistické okupaci na východní Moravě. Zlín 1965, 48 s. PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha 1996, 106 s. PRŮCHA, J.: Alternativní školy a inovace ve vzdělání. Praha 2001, 139 s. PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. Praha 2002, 481 s. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Praha 2003, 322 s. PŘIKRYL, J.: Protifašistický odboj v českých zemích v letech 1938 – 1945. Praha 1975, 66 s. PŘIKRYL, J.; SLEZÁK, L.: Jihovýchodní Morava v boji proti okupantům. Brno 1965, 240 s. RAKOUŠOVÁ, A.: Integrace obsahu vyučování. Praha 2008, 160 s. REJZEK, J.: Český etymologický slovník. Voznice 2001, 752 s. SEDLMAYEROVÁ, M.: Dějepis formou ukázek z krásné literatury. Olomouc 1995, 373 s. 206
SEDLMAYEROVÁ, M.: Dějepis: rychlá pomoc pro žáky a studenty od 12 do 16 let. Praha 2007, 110 s. SITNÁ, D.: Metody aktivního vyučování. Praha 2009, 150 s. SKALKOVÁ, J.: Aktivita žáků ve vyučování. Praha 1971, 188 s. SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. Praha 2007, 322 s. SKALKOVÁ, J.: Od teorie k praxi vyučování. Praha 1978, 209 s. SKALKOVÁ, J.: Pedagogika a výzvy nové doby. Brno 2004, 158 s. Slezan n. p. Uherské Hradiště závod 13. Uherské Hradiště 1984, 35 s. SMÉKAL, V.: Podmínky a faktory ovlivňující rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti ve škole. In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, 133 s. SOLFRONK, J.: Organizační formy vyučování. Praha 1991, 67 s. STAŇKOVÁ, J.; BARAN, L.: České a slovenské lidové kroje. Praha 2004, 151 s. Sto let českého gymnázia v Uherském Hradišti. Brno 1984, 183 s. STŘELEC, S et al.: Kapitoly z teorie a metodiky výchovy. Brno 1998, 189 s. STŘELEC, S. (ed.): Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno 2002, 155 s. STUDENÁ, I.: Letní filmová škola. Diplomová práce. Brno 2010, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. 80 s. ŠIMONÍK, O.: Rozvíjení aktivity žáků na druhém stupni základní školy. In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, 133 s. ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003, 91 s. ŠPINAR, Z. V.; BURIAN, Z.: Kniha o pravěku. Praha 1988, 252 s. ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha 1969, 298 s. ŠVARCOVÁ, I.: Základy pedagogiky. Praha 2007, 290 s. ŠVEC, V.: Kde hledat zdroje rozvíjení aktivity, samostatnosti a tvořivosti budoucích učitelů? In: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno 1997, 133 s. TARCALOVÁ, L.: Hody s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště 2008, 224 s. TARCALOVÁ, L.: Mapa krojů na Slovácku. Uherské Hradiště 2006. TOMKOVÁ, A.; KAŠOVÁ, J.; DVOŘÁKOVÁ, M.: Učíme v projektech. Praha 2009, 173 s. VALENTA, J. a kol.: Pohledy, projektová metoda ve škole a za školou. Praha 1993, 61 s. VALENTA, J.: Kapitoly z teorie výchovné dramatiky: hraní rolí ve výchově a vyučování: dramatická výchova a rozvoj sebevědomí. Praha 1996, 200 s. VÁLKA, J.: Dějiny Moravy. Brno 1996, 275 s. VICENÍKOVÁ, M.: K historii protifašistického odboje na Uherskohradišťsku (se zřetelem na osobnost Antonína Juřičky). Diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta 2007, 90 s. 207
VOLF, V.: Dramatická výchova. Brno 2006, 104 s. VYKYDAL, J.: Sborník velehradský I, II, III a IV. Brno 1880, 304 s., 1881, 320 s., 1883, 306 s. a 1885, 326 s. Výstava Velká Morava. 1100 let tradice státního a kulturního života. Praha 1964, 110 s. WEINGART, M.; KURZ, J.: Texty ke studiu jazyka a písemnictví staroslověnského. Praha 1949. ZEMEK, M.: Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Olomouc 1946, 177 s. ZEMEK, M.: Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století. Brno 1972, 127 s. Zlínský kraj, města a obce Zlínského kraje. Rožnov pod Radhoštěm 2006, 303 s. Zlínský kraj. Praha 2006, 351 s. Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno 1979, 460 s.
208
D. INTERNETOVÉ ZDROJE http://archeoskanzen.cz http://architekturazlin.cz http://cms.flu.cas.cz/index.php http://colorlak.cz http://commons.wikimedia.org http://cs.wikipedia.org http://czso.cz/ http://daniel-landa.cz http://hrad-buchlov.cz http://hradistan.com/ http://komna.cz http://kritickemysleni.cz http://let.cz http://lib.cas.cz http://manuscriptorium.com http://www.mapy.cz/ http://mapysveta.sk http://mesto-kunovice.cz http://mesto-uh.cz http://msmt.cz http://nivnice.cz http://pi.kunovice.eu http://psp.cz http://rvp.cz http://slavnostivinauh.cz http://slovackemuzeum.cz http://slovackemuzeum.cz http://slovackemuzeum.cz http://staremesto.uh.cz http://stavimekostel.cz http://tomasbata.com http://ucitelskenoviny.cz http://uherskybrod.cz http://velehrad.cz 209 http://vuapraha.cz http://zamek-buchlovice.cz http://zlin.czso.cz http://znaky.unas.cz http://zskunup.cz http://zsvelehrad.cz
210
SEZNAM PŘÍLOH
A. Textové přílohy Příloha č. 1: Báseň o mamutovi. Příloha č. 2: Matyášova brána. Příloha č. 3: Daniel Landa – 1938. Příloha č. 4: První světová válka – zápisky legionáře Antonína Juřičky (1896 – 1967). Příloha č. 5: Popis obydlí přelomu 19. a 20. století podle pamětníka A. Juřičky. Příloha č. 6: Mezihorák, F.: Národopisná Morava.
B. Obrazové přílohy (fotografie – archiv autorky) Příloha č. 1 – 42: Vybrané vyplněné pracovní listy. Příloha č. 43: Interiér kaple sv. Alžběty. Příloha č. 44: Kaple sv. Alžběty – detail. Příloha č. 45: Část opevnění v Uherském Hradišti. Příloha č. 46: Interiér kostela sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti. Příloha č. 47: Interiér kostela sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti – kaple sv. Viktorie. Příloha č. 48: Kostel sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti. Příloha č. 49: Interiér františkánského kostela Zvěstování Panny Marie v Uh. Hradišti. Příloha č. 50: Kostel Zvěstování Panny Marie s klášterem v Uh. Hradišti. Příloha č. 51: Kostel sv. Petra a Pavla v Kunovicích. Příloha č. 52: Interiér kostela sv. Petra a Pavla v Kunovicích. Příloha č. 53: Kostel archanděla Michaela ve Starém Městě v pozadí s kaplí. Příloha č. 54: Římská cihla ve zdivu kostela archanděla Michaela ve St. Městě. Příloha č. 55: Nová radnice a část Reduty v Uh. Hradišti. Příloha č. 56: Reduta a část kostela v Uh. Hradišti. Příloha č. 57: Lékárna U zlaté koruny v Uh. Hradišti. Příloha č. 58: Hotel Slunce v Uh. Hradišti. Příloha č. 59: Dům U labutě v Uh. Hradišti. Příloha č. 60: Kašna na Mariánském náměstí v Uh. Hradišti. Příloha č. 61: Morový sloup na Mariánském náměstí v Uh. Hradišti. Příloha č. 62: Kaple sv. Alžběty v Uh. Hradišti. Příloha č. 63: Stará radnice v Uh. Hradišti. Příloha č. 64: Panský dvůr v Kunovicích. Příloha č. 65: Justiční palác, dnes budova Střední umělecko-průmyslové školy Uh. Hradiště. 211
Příloha č. 66: Justiční palác a část bývalé věznice v Uh. Hradišti. Příloha č. 67: Kaple sv. Šebestiána v Uh. Hradišti. Příloha č. 68: Bývalá synagoga, dnes Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana v Uh. Hradišti. Příloha č. 69: Uherské Hradiště-Sady, lokalita Špitálky. Příloha č. 70: Uherské Hradiště-Sady, lokalita Špitálky. Příloha č. 71: Stará pošta, bývalá zbrojnice, dnes Galerie Slováckého muzea v Uh. Hradišti. Příloha č. 72: Stará pošta, bývalá zbrojnice – detail. Příloha č. 73: Matyášova brána – část opevnění v Uh. Hradišti. Příloha č. 74: Mapa sledovaných měst (www.mapy.cz). Příloha č. 75: Mapa centra Uherské Hradiště (www.mapy.cz).
PŘÍLOHY – TEXTOVÉ
Příloha č. 1 Báseň o mamutovi + obrázek žáků ZŠ Kunovice, U Pálenice 1620
Naši milí spolužáci, ačkoli jsme taky žáci, Poraďte teď klukům pravěkým, dokážeme vám teď říci, jak nehladovět navěky, že i když nemívali lžíci, už jsou totiž kost a kůže, uměli se lidé najíst. kdo jim z nouze vypomůže?
Jejich břicha hladová Koho vlastně lovili, trápila doba ledová, co k večeři vařili? ač ledničku neměli, Kromě jiných pochoutek poradit si uměli. jídával se mamutek.
Každodenní jídelníček I když je to k nevíře, jak dospělých, tak dětiček tohle pravěké zvíře, příliš se tam neměnil, mělo více použití, jedli, co kdo ulovil. usnadňovalo jim žití.
Kdo chtěl pořádný kus masa mít, Kůže, kosti, velké kly, musel napřed vyhloubit všechno lidé dovedli velkou jámu jako past, bez problémů upravit nebyla to žádná slast. pro svůj vlastní blahobyt.
Bože, jaký nesmysl to tvrdíme, Ať si říká, kdo chce, co chce, když o jámě mluvíme, pro prehistorického lovce půda byla zmrzlá na kost, býval mamut to co dneska zkazíme vám proto radost Vánoce pro dospělé i děcka! žádná díra nebude!
Příloha č. 2 Matyášova brána
Přešly ničivé husitské války, přešla i doba rozkvětu a míru pod rukou správce země a pak krále Jiřího z Poděbrad. Papež zrušil kompaktáta, právo Čechů přijímat z kalicha. Jiří se bránil, byl dán do klatby, do českého království mířila křižácká vojska, v jejich čele uherský král Matyáš Korvín. Bez ohledu na to, že byl zetěm Jiřího, se chtěl zmocnit české koruny. Na pomezí Čech a Moravy byl poražen, zachránil se jen slibem míru, ten však nedodržel a za podpory odbojných českých pánů se dal v Olomouci korunovat na českého krále. I největší moravská města se k němu přidala. Jen Hradiště spolu s Uničovem zůstalo věrné Jiřímu z Poděbrad a pak i jeho nástupci Vladislavu II. Jagellonskému. Dlouhé by to bylo vyprávění o utrpení, které Hradišťané po deset let museli snášet, obsáhlé by bylo také líčení jejich hrdinství, se kterým po stejnou dobu odolávali útokům Matyášových vojsk. Matyáš město mnohokrát oblehl, ale nikdy nedobyl, přece však do něj nakonec vstoupil. Seběhlo se to prý následovně. Každý požár se jednou vysílí, i každá válka jednou skončí, zvláště když není jasného vítěze a chybí-li na její vedení finance, a tehdy tak tomu bylo. Jak na jedné, tak i na druhé straně. Kteréhosi letního dne roku 1479 přicválal od Starého Města ke hradišťské bráně jezdec a hned se důrazně domáhal vstupu do města. „Jenom ne tak zhurta,“ krotil ho důležitě strážce brány, „napřed řekni, kdo jsi a co tě přivádí, dávno jsou pryč časy, kdy jsme mohli mít brány dokořán otevřené od rána do večera.“ „Nechej řečí a otvírej, jedu s poselstvím od krále!“ „Od krále? A to jako od kterého? Leckdo by nám dnes chtěl kralovat.“ „Znám jen jednoho pravého českého krále, Vladislava Jagellonského, zde viz jeho pečeť. Vpustíš mě už konečně?“ Řetězy zaskřípěly, most zaduněl pod kopyty poslova koně. Branou se jen mihl a pádil k radnici. A vzápětí už obíhal rychtářův člověk konšely k naléhavému jednání. Dostavili se do radní síně v plném počtu. Ten stačil na sebe hodit lepší sukni, onen přišel v zástěře tak, jak vstal od řemesla. Písař Martin přečetl králův list a purkmistr se ujal slova. „Páni konšelé, jak jste slyšeli, jedná se s Uhry o mír. Jeho královská Milost cení naši důslednou obranu natolik, že nás zve do Uničova k předběžné poradě. Ze všech bojů s Matyášem jsme vyšli vítězně, jistě budeme mít právo klást si podmínky.“ „Ať nahradí, co jsme kvůli němu museli vydat na opravu opevnění!“ „Ať zaplatí za kolikrát zničenou úrodu na polích!“
„A za vypálené vesnice!“ „Zničil nám všechen obchod!“ „Všechno nám kvůli němu sebrali Broďané! Jak nás odškodní?“ tak a podobně bouřilo radní síní. Nakonec vše dojednáno, sepsáno, i členové delegace určeni. Město bude zastupovat masař Bumbala a Lukáš z nové rady, zedník Jakub ze staré rady, rybář Václav, Vašek Bílý a městský písař Martin. S velkými nadějemi odjeli Hradišťané do Uničova, velké bylo nakonec jejich rozčarování. Ne že by je tak přehlíželi, vlídně byli přijati, jejich názory vyslechnuty, mnohými velkými slovy ocenili pánové z královské rady prokázanou statečnost. I velké pocty se jim dostalo, pozvání ke královské tabuli. A jejich požadavky? Jistě z jejich venkovského pohledu důležité, jak malicherné však při tak významném dějinném aktu. Netřeba k nim přihlížet, jsou jiní, povolanější rozhodnout o soudu země. Přes veškeré ujišťování pak nebyli Hradišťští schopní odehnat dotírající myšlenku. Nebude se nám nakonec Matyáš mstít? Závěr událostí se nakonec odehrál v Olomouci. Okázalé slavnosti, taneční zábavy, velkolepé večeře. To vše zakrývalo před oslněnou veřejností konečná jednání o mírové smlouvě. Dohoda byla následující: Matyáš přestane usilovat o Čechy, Vladislav se za to zřekne služeb lidí na Moravě, titul českého krále si nechají oba. S jakou hořkostí přihlíželi Hradišťané k podpisu smlouvy. „Děkuji vám za vaši věrnost, se kterou jste při mně stáli, propouštím vás z poslušnosti ke mně,“ pravil Vladislav Jagellonský, když jednomu každému z hradišťské delegace podával ruku, nakonec si povzdechl: „Nepodepsali jsme smlouvu takovou, kteráž by se nám dobře líbila, ale takovou, kteráž nás v ten čas potkati mohla.“ Pak přišla jednoduchá, byť trpká chvíle, složit přísahu věrnosti protivníkovi, kterému nikdy nepodlehli. Ale Matyáš, když chtěl, dovedl být i k těm nejnižším vlídný a laskavý. „Přijímáme z vašich rukou přísahu věrnosti města našeho Hradiště, jak doposud jste stáli při našich předchůdcích, českých králích, zachovejte stejnou oddanost také nám. Buďte jisti, že dobré jen dobrým budeme odměňovat, a v uznání za vaši dosavadní bojovou udatnost a rytířské dodržování přísahy věrnosti vám zlepšujeme městský znak. Mezi dvě věže vám dáváme nad bránu postavu rytíře s mečem napřaženým k ráně. A pečetit budete své listiny červenou pečetí, jak mají právo i nejvyšší z panstva.“ Městská delegace se vrátila do Hradiště s příslibem brzké královy návštěvy. Nastaly horečné přípravy, čistila se náměstí, ulice i strouhy vedoucí městem. Jak vypadá královská tabule, poznali na vlastní oči, zahanbit se nedají. Vždyť, celkem vzato, ty škody na statcích až tak velké nebyly. Dost se pohojily na darech i zástavách klášterního zboží.
V den králova příjezdu se pak městské hradby pestřily jako rozkvetlá louka. Nebylo snad ve městě člověka, který by nechtěl Matyášův příjezd spatřit. Pocit, že oni jsou vlastně vítězi, nesetřela ani složená přísaha věrnosti. Již se královský průvod blíží, již se zdraví se zástupci města, kteří mu vyjeli vstříc. Nesměřují však ke staroměstské bráně, ale obloukem, snad na přehlídku, obcházejí město k zadní bráně. Ta je dokořán otevřená, za ní hlava na hlavě. Před bránou vítá krále všecka městská honorace, duchovní, družičky. „Vaše královská Milosti, vítáme vás ve vašem královském městě,“ koktá purkmistr a podává králi klíče od městských bran. Matyáš je přijímá, ale hned zase purkmistrovi vrací. „Dávám ti klíče od mého města Hradiště, střez je se svými lidmi, ať se nikdy nedostanou do nepovolaných rukou,“ vlídně kyne jásajícímu zástupu rukou. Snad netuší, co v mnohé z těch hlav po jeho slovech probíhá. A Matyáš pobídne koně k bráně, jenže ouha, brána je poněkud nízká, šlehne rychle pohledem vpravo, vlevo, jeho průvodci se tváří jakoby nic. Může sestoupit z koně? Jít vstříc pěšky svým poddaným jako kajícník? Nelze. Nezbývá, než se nachýlit nad koňskou šíji. A tak král, chtě nechtě, sklání hlavu před svými statečnými odpůrci.
Že se náš příběh neshoduje ve všem s bádáním současných historiků, že by panovník pro svůj první vjezd do města sotva volil nepatrnou výpadní branku, kterou obyvatelé města mohli nanejvýš hledat v čase nebezpečí záchranu v blízkém, za ramenem Moravy ležícím lese? Ale vždyť jde přece o pověst.
Příloha č. 3 Daniel Landa – 1938
Nesmí spustit z očí silnici. Prst na spoušti, hlídá hranici. Přesně tak, jak řekl velitel: vyčkávat až přijde nepřítel. Zbraně chladí v rukou víc než led, potom přišel rozkaz nestřílet.
Ref: Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění. Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští. Polož zbraň! Odejdi pryč! Hlavu si chraň! Odevzdej klíč! Páteře se bortí – totiž muž sám sobě neodpouští.
Zlost a rozkousanej ret, nahmatal krabičku cigaret. Poprvé a navždy už se vzdal. Dneska naposledy rovně stál.
Ref: Vypuštěn, jak fotbalovej míč, odchází tak trapně z hranic pryč. Pro slzy už skoro nevidí. Habešanům marně závidí. Nejde to skousnout, jen tak tiše stát, bez náznaku obrany nechat se fackovat.
Ref: Ze železa stal se potom sliz a záletník tak dostal syfilis. Hrdina se před zrcadlem lek, včera na souseda něco řek...
Příloha č. 4 První světová válka – zápisky legionáře Antonína Juřičky (1896 – 1967)
Povolávací lístek c. k. odvodní komise z Uh. Hradiště mě zastihl v Pohořelicích u Brna, kde jsme stavěli dřevěné baráky pro židovské uprchlíky z Haliče. Narukovali jsme s ostatními chlapci s heslem: „V této válce pro mě kulku neudělali, dle toho se vždy řiď!“ Dne 15. dubna 1915 jsem nastoupil vojenskou službu V Pechlarnu v Dolních Rakousích, byla to skutečně vojna jako řemen. Do boje jsme byli nasazeni na ruskou frontu, naše rota byla hned odeslána do první bojové linie. Postupovali jsme poměrně snadno. Když jsme dorazili do Lvova, obyvatelé nás vítali nadšeně květinami a bílých chlebem, ale my jsme si říkali, že jakmile přijdou rekvizice a oni dostanou hořký kukuřičný chleba, tak budou ještě vzpomínat na Rusy v dobrém. Náš prvý útok si budu dobře pamatovat. Postupovali jsme v řetězu přes kopeček, přes který rakouská polní děla střílela do blízkých ruských zákopů, když jsme vystoupili na nejvyšší bod pahorku, tak jsme byli při této palbě tlakem vzduchu přímo přibiti k zemi, tak jsme rychle utíkali do údolíčka, kde tekl potok. Rusové nás začali ostřelovat, tak jsme si lehli do potůčku a hodně dlouho tak museli ležet, až střelba ustala. Rychle jsme se vrhli k prvnímu volnému zákopu. Vedle mě ležel zraněný voják s prostřeleným krkem a neustále volal, že chce pít. Tak jsem se odplížil k potoku, abych nabral vodu, ale Rusové po mně začali pálit, kulky kolem jen hvízdaly, ale přesto se mi podařilo uniknout a donést vojákovi vodu. Bohužel ale nemohl polykat, takže moje snaha byla zbytečná, do rána ten nešťastník zemřel a já jsem ho jen velmi ztěžka vysunul ze zákopu ven, abych měl v maličkém prostoru více místa. (…) O ruském zajetí jsem přemýšlel už dlouho, ale až 15. září 1915 jsme se s kamarádem domluvili, že tento náš sen uskutečníme. Přechod na ruskou frontu neproběhl bez problémů, museli jsme se prodírat hustým lesem, který navíc rakouské jednotky bombardovaly, aby zadržely postupující ruské jednotky. Poměrně brzy se nám ale podařilo vyjít z lesa a dosáhnout nejbližší vesnice, kde nás už kozáci soustředili ve stodolách. Pod dohledem kozáků jsme se pak vydali na 300kilometrový pěší pochod do sběrného zajateckého tábora v ukrajinské Darnici u Kyjeva. Spolu s několika dalšími zajatci jsme pak byli transportováni do Charkova. Hlad zde nebyl takový, protože jsem pracoval jako tesař a mohl jsem si za mzdu přikoupit i jídlo, a když se nám podařilo tajně prodat nějaký výrobek, dokonce jsme si i něco našetřili. Po dokončení prací v Charkově jsme odjeli pracovat na výstavbu tunelu, pracovali jsme v kamenolomu, srovnávali terén.
Protože jsem se poměrně rychle naučil rusky nejen mluvit, ale i psát (azbukou), vybral si mě velitel naší zajatecké skupiny jako písaře. Zde musím podotknout, že v Rusku byla ještě v té době tak velká negramotnost, že to bylo pro nás ze střední Evropy téměř k neuvěření. Koncem roku 1916 čeští a slovenští zajatci na šachtě Naděždě, se kterými jsme byli stále ve styku, vyplňovali přihlášky ke vstupu do Čs. vojska na Rusi. Také já a mí společníci jsme přihlášky podepsali. Jenže většina z nás ještě netušila, co vlastně tento podpis znamená, když prozatímní vláda v Rusku povolila žádost Československé národní rady o vytvoření dobrovolnické čs. armády z řad zajatců. V Rusku totiž došlo k další revoluci – v říjnu 1917, a sice bolševické, vedené V. I. Leninem. (…) Naše jednotka byla přesunuta vlakem napříč celým Ruskem až do Vladivostoku. Žili jsme ve Vladivostoku už nějaký týden a čekali na své druhy, kteří měli dorazit stejnou cestou. Mnoho našich chlapců chodilo ve Vladivostoku do nevěstinců, byly zde japonské i ruské. Japonská děvčata byla velmi droboučkých postaviček, hezké, vždy krásně ustrojené, takže vypadaly jako velké hračky. Stávalo se však nezřídka, že se v japonských nevěstincích nakazili chlapci různými pohlavními chorobami. Také jsem jednou zašel do japonského nevěstince, ale odešel jsem rychle pryč, ne že by se mi Japonečky nelíbily, ale příliš jsem se obával možné nákazy. (…) Naše jednotka přímo do bojů s bolševiky nezasáhla, ale věděli jsme o našich druzích, že po celé délce trati naši vojáci okamžitě útočili na stanice i města, aby je vyčistili od bolševiků. Největším střetnutím bylo to ve stanici v Čeljabinsku, podotýkám, že vojáci byli velmi nedostatečně ozbrojeni, protože zbraně se musely odevzdávat ve stanici Penza. Čeljabinský incident vznikl, když vlak maďarských zajatců, který se vracel ze Sibiře do západní části Ruska a pak domů, zastavil v Čeljabinsku a Maďaři nadávali Čechům do zrádců a že je pověsí, jen co přijedou domů do Rakouska-Uherska, naši chlapci si to nedali líbit a Maďarům pořádně napráskali. Ale do toho zasáhla bolševická garda. Tak byl rozpoután boj našich vojsk na sibiřské magistrále. Naše skupina – asi 12.000 mužů – ve Vladivostoku žila poměrně v klidu, ale Rusové (vedení bolševiky) odmítli smírné řešení, takže hrozilo zatažení i naší skupiny do bojů. Bohužel došlo k nevyhnutelnému a naše vojsko muselo – za pomoci japonských zbraní i amerických jednotek – obsadit Vladivostok a postupovat dále zpět do vnitrozemí po magistrále. V této době jsem se stal telegrafistou po absolvování kurzu, který skončil 9. prosince 1918. V těchto měsících jsme se vrátili po magistrále zpět až do Čeljabinsku, ale náš telegrafní oddíl byl převelen do města Nižně-Udinsk, kam jsme dorazili počátkem roku 1919. Město leželo nedaleko jezera Bajkal, uprostřed sibiřské tajgy. (…) Zpět do vlasti jsem konečně mohl odjet až 2. června 1920, kdy jsme se nalodili na americkou dopravní loď a vypluli z Vladivostoku kolem Japonska, Tichým oceánem do
Honolulu na Havajských ostrovech. V Honolulu jsme pobyli tři dny, obdivovali jsme se tropické květeně, stromům i lidem. Z Honolulu jsme odpluli 17. června 1920 a po 19 dnech jsme dorazili do Balboa v Panamském průplavu, který měří asi 90 km. Na druhé straně Panamského průplavu jsme vyrazili z přístavu Kristobal přes Atlantik do Gibraltaru a odtud do Terstu, kam jsme dorazili 7. srpna 1920. Naše plavba měřila celkem asi 14.400 námořních mil. Přijeli jsme vlakem do Českých Budějovic, kde nás uvítala hudba a sláva, zastavili jsme se i ve stověžaté matičce Praze. Dne 20. srpna 1920 jsem vstoupil po pěti letech do své rodné obce Vésky.
Příloha č. 5 Popis obydlí přelomu 19. a 20. století podle pamětníka A. Juřičky
Náš dům pozůstával z předsíně, kde na levé straně bylo ohniště s dvěma vývody, a to s jedním do velkých kachlových kamen, kterými se vytápěla obývací světnice, a s jedním do pece, ve které se pékával chléb. Na ohništi se na železné trojnožce vařívala strava pro celou naši rodinu. Z předsíně se rovně vycházelo do dvora, do levé strany byly dveře do ložnice a do pravé strany zase dveře do komory. Ložnice měla dvě okna do ulice a jedno do dvora, komora jedno okno do ulice. Ve dvoře byly dva chlévy a kůlna na pravé straně, průjezd, krmník a záchod, na levé straně druhá kůlna. V ložnici po pravé straně u dveří byla velká kachlová kamna a vedle nich v rohu pec. V protějším pravém rohu postel a mezi postelí a pecí u okénka do dvora otcův ševcovský verpánek. Po levé straně u dveří druhá postel a v protějším levém rohu u oken stůl se dvěma lavicemi podél zdí. Na stěně nad stolem svaté obrazy a pendlové hodiny. Celý domek byl vystaven z nepálených cihel a střecha pokrytá břidlicí.