MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Freetekno jako nový kmen
Bakalářská diplomová práce Vypracovala: Markéta Horká Vedoucí práce: Doc. PhDr.et Ing. Radim Marada, Ph.D. Uherské Hradiště 2007 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla veškerou použitou literaturu. V Uherském Hradišti dne 13. května 2007
2 Bakalářská diplomová práce, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie, Brno, jaro 2007 Autorka: Markéta Horká, imatrikulační ročník 2003/2004, učo: 108394 Název práce: Freetekno jako nový kmen Rozsah práce: 11 441 slov základního textu, včetně poznámek. Děkuji panu docentu Radimu Maradovi za odborné vedení a připomínky, které mi v průběhu vypracování bakalářské práce poskytl.
3 Obsah 1. Úvod ...... 5 2. Historie freeteknařského hnutí ...... 7 3. Hudební styl techno ...... 9 4. Koncept CCCS a možnosti jeho využití k popisu freetekno subkultury ...... 12 5. Konfrontace Maffesoliho neotribalismus s freetekno subkulturou ...... 14 6. Česká scéna ...... 26 6.1. CzechTek ...... 26 6.2. Historie CzechTeku ...... 33 6.3. Vývoj české scény ...... 33 7. Závěr ...... 35 Seznam literatury a internetových zdrojů ...... 37 Jmenný rejstřík ...... 39 Anotace ...... 40 Abstract ...... 40 Seznam tabulek ...... 41
4 1. Úvod Cílem této práce je postihnout fenomén freetekno v perspektivě novějších sociologických přístupů k alternativním subkulturám. V dnešní postmoderní společnosti, ve které již identita jedince není zakotvena ve stabilních proměnných a jednotlivci si svou identitu sami vytvářejí a mohou ji libovolně měnit, se setkáváme s mnoha subkulturami, z nichž některé jsou společností tolerovány více, jiné méně. Termín subkultura se vztahuje na určitou sociální skupinu, která je charakterizována souborem specifických norem, hodnot, vzorů chování a životním stylem. Důležitým znakem subkultury je viditelné odlišení od kultury dominantní. Podle Geldera (1997) připisuje předpona „sub“ sociálním skupinám, které jsou za subkulturu označovány, nižší, druhotný, a podřízený status. Členové subkultury svou identitu definují v kontrastu ke konvenčnímu a většinovému, což jsou znaky, které připisují většinové společnosti (ta je viděna jako homogenní, vnitřně soudržná a jasně ohraničená). Z vnějších znaků je to právě oblečení a jiné doplňky, které umožňují začlenit jedince do určité subkultury. Proto vyvstává otázka, proč se členové subkultury považují za jedinečné a originální. Odpovědí může být fakt, že svou jedinečnost vytvářejí ve dvou rovinách. Tou první jsou rozdíly uvnitř subkultury, v rámci které je udržovaná zdánlivá heterogenita. Druhou rovinou je odlišnost od ostatních subkultur a většinové společnosti. Právě druhá rovina vytváří menšinový status a určitý pocit jedinečnosti. V dnešní době je však zapotřebí rozlišit členy subkultury, kteří jen přejímají danou image od těch, kteří daným stylem opravdu vyjadřují své vnitřní postoje. (Muggleton 2000) Nedůvěra a strach z neznámého jsou dobře známé lidské vlastnosti, které lze pozorovat i v přístupu k „novým“ a méně známým subkulturám, vyskytujícím se v naší společnosti. Jednou z těchto „nových“ subkultur v české společnosti je i freetekno subkultura, jíž se zabývám ve své práci. Nejprve popisuji historii freeteknařského hnutí a vliv alternativních subkultur, jakými jsou hnutí hippies, britští travelleři, post punkeři, squateři či raveři, na vývoj freetekno subkultury. Dále se věnuji samotném hudebním stylu techno. I přesto, že stěžejní část mé práce je věnována konfrontaci freetekno subkultury s Maffesoliho 1 pojetím nových kmenů, zmiňuji se stručně i o konceptu CCCS a především o důvodech, kvůli kterým je aplikace tohoto konceptu na dnešní freetekno subkulturu nevhodná. Maffesoliho pojetí neotribalismu se věnuji v následující části.
1 Michel Maffesoli přední francouzský sociolog každodenního života, jež využívá poznatků z etnografie.
5 V závěru práce se zabývám situací na české scéně, a to jak současnou, tak v historickém kontextu. Důraz kladu na největší středoevropský festival – tekknival – tohoto hnutí CzechTek, jehož medializací byla freetekno subkultura v české společnosti zviditelněna. Chtěla bych upozornit na to, že v práci občas zaměňuji výrazy jako techno, tekkno, freetekno a používám je jako synonyma, i když ve skutečnosti to synonyma nejsou. K této skutečnosti mne donutili především sociologové, které ve své práci cituji, neboť tito mezi tekknem a technem nerozlišují. Z pohledu samotné hudby je rozdíl pro nezainteresovaného posluchače skutečně minimální. Rozdíl je ovšem ve vnímání samotné party návštěvníkem. Na komerční techno party potkáte spíše postpubertální děti a adolescenty oděné do světových značek. Tito technaři v podstatě stereotypně zabíjejí každodenní stereotyp, jde svým způsobem o moderní diskotéku, kde se potkají se známými a v luxusním prostředí, nad sklenkou energetického nápoje a tabletou MDMA (droga zvaná Extáze), probírají strasti každodenního života. Jejich vnímání předmětné situace se přitom nijak neliší od jakékoliv jiné zábavy jako je například návštěva kina. V této práci se zabývám čistě fenoménem tekkno subkultury (tedy alternativní undergroundovou odnoží techna), nikoliv technem. Podobně zaměňuji i pojmy rave, party a freeparty. Vycházím z toho, že tato práce není hudební analýzou a proto si můžu podobný krok dovolit. Práce vychází jen z literatury a článků, které jsem o freetekno subkultuře našla. Já sama nejsem členkou subkultury a nikdy jsem na žádné freetekno party nebyla. Zájem o tuto subkulturu ve mně vzbudil brutální policejní zásah na CzechTeku 2005 a události, které následovaly.
6 2. Historie freeteknařského hnutí Freeteknařské hnutí má své kořeny v hnutí hippies a v hnutí britských travellerů 2, které k jejich kočovnému životu vedlo odmítání materialismu a rozšiřujících se konzumních tendencí ve společnosti. Roku 1974 pořádali travelleři první devítidenní People's Free Festival u Stonehenge. Inspirací jim byl hippiesácký Woodstock. Roku 1984 se u Stonehenge sešlo kolem padesáti tisíc lidí. O rok později však policejní jednotky zablokovaly přístupové cesty ke Stonehenge, konvoj vozů mířících na akci byl zahnán na nedaleké pole a poté těmito jednotkami napaden. Navzdory tomu však hnutí travellerů i nadále sílilo, jelikož se k nim připojili i post punkeři a squatteři 3. Symbolem zlomu, revoluce raveu (raveu ve smyslu postmoderní taneční zábavy), byl první festival Summer of Love v roce 1988. (Nanoru 2005) Postupně vznikalo spojenectví mezi travellery a ravery 4. Po rozehnání posledního festivalu u Stonehenge se travelleři začali sjíždět na festival v Glastonbury. Konkrétnější formu začalo spojenectví mezi travellery a ravery získávat až roku 1990. Roku 1992 se konal festival v Castlemortonu, kde putování raverů s travellery vyvrcholilo. Podle odhadů se akce účastnilo 25 000 – 40 000 lidí (Saunders 1996: 163). Média však akci prezentovala natolik negativně, že pobouřila většinu veřejnosti. Důsledkem bylo, že britský parlament přijal roku 1994 zákon (Criminal Justice Act and Public Order Bill), namířený proti neoficiálním festivalům, freeparties i proti travellerům. Tento zákon kriminalizuje squattování i vstup na cizí pozemek. Kočovné soundsystemy 5 byly nuceny se usadit a svou produkci přesunout do uzavřených klubů. Tradice velkých festivalů a freeparties tak byla přerušena, i když freeparties pokračovaly i nadále, leč v mnohem menším měřítku. Mnoho soundsystemů už ve Velké Británii nemělo mnoho možností k seberealizaci a proto odjely dále do Evropy, kde byly mnohem příhodnější podmínky.
2 Novodobí nomádi, kteří cestují skupinově v dodávkových autech s přívěsy s celými rodinami a zvukovou aparaturou a pořádají na různých místech open air parties. 3 Lidé obydlující opuštěné domy. 4 Termín „rave“ byl původně slangovým výrazem pro party, který užívali lidé karibského původu v 60. letech; na konci 80. let se tento termín začal používat pro označení subkultury, která vznikla z acid houseového hnutí v Chicagu, New Yorku a na závěr ve Velké Británii. 5 Soundsystem je základní organizační jednotkou freetekno scény. S odkazem na Maffesoliho lze právě soundsystem označit za „mikro kmen“. Je to skupina lidí, která vlastní aparaturu nutnou k hudební produkci a dodávky či nákladní auta, jež jsou k jejich přepravě nezbytná. Aktivně se podílí na fungování scény pořádáním, spolupořádáním či účastí na freeparties. Patří k němu i širší okruh známých a kamarádů, kteří přispívají k jeho chodu. Vnitřní organizace soundsystemu se neřídí přesnými pravidly, ale spíše přirozeně vyvstávajícím řádem. Jednotlivé soundsystemy spolu navzájem spolupracují. Soundsystemy je možné rozdělit na dvě skupiny. První tvoří kočovné soundsystemy, druhou „víkendově“ fungující soundsystemy, podílející se především na lokální scéně. Soundsystemy odkazují jak na komunitní způsob života, tak na přirozené lidské společenství „velkých rodin“.
7 Devadesátá léta byla výrazně ovlivněna elektronickou taneční hudbou, jejíž kořeny sahají do sedmdesátých let, kdy v Detroitu vznikalo techno a v Chicagu house. Oba styly se časem dostaly do Velké Británie a odtud pak dále na kontinent. Taneční scéna byla ovlivněna experimenty německých skupin (Kraftwerk), hip hopem (mixování, samplování), jamajskými styly (dub, raggae) i jazzem. Zřejmá je inspirace „černou hudbou“, která si zakládá na repetici, jedinečnosti performance, improvizaci, variaci a která je často instrumentální. Podstatný je okamžitý účinek, důraz na formu zvuku a jazyka, spíš než na realismus slov a struktur. Už v 60. letech 20. století byli pro jamajskou hudbu nejpodstatnější dýdžejové a soundsystemy. (Nanoru 2005) Zjevné je i propojení této scény s technikou a počítači. Většina hudby vzniká na elektronických nástrojích, počítačové animace 6 jsou nedílným vizuálním doplňkem parties a v neposlední řadě roli nenahraditelného komunikačního kanálu plní internet. Jedním z prvních a dodnes známých kočovných soundsystémů je Spiral Tribe, který se stal vzorem pro mnoho dalších. Jejich znakem byla spirála 7 a číslo 23, přičemž obojí se stalo poznávacím znakem celého hnutí 8. Rave byl, podobně jako všechna hnutí mladých, vstřebán a zpracován mainstreamem. Tvrdé jádro se pokusilo stáhnout taneční hudbu zpět k undergroundu, odstranit nepravověrné, komerční části a jedince. Hudebně se vrátilo k hodnotám, které pianistka Margaret Tillyová jungiánsky připisuje maskulinitě – tvrdé, neosobní až nepříjemné, s důrazem na formu, přímočarost a silný rytmus. Zbavilo se femininních a gay elementů jak hudebních, tak co se týče barevnosti a veselosti dekorací oděvů. O to víc se přimklo k technologii – struktura komunity nejvíce připomíná internet. (Nanoru 2005) Od druhé poloviny 90. let 20. století techno subkultura začala, ve snaze změnit sociální a politický život, provozovat aktivnější a působivější politiku. Její součástí byly pouliční demonstrace a karnevaly. Szerszynski tyto akce označuje za veřejné rituály či taktická představení k dosažení politických jednání. McKay popisuje techno kmeny, které jsou spojeny v DiY 9 kultuře jako kontrakulturu 90. let 20. století. Tato kontrakultura podle něj není hierarchicky uspořádaná, láká mladé lidi, kteří se věnují dobrovolnictví, ekologii, hudbě a hájí lidská a sociální práva, jsou orientováni na budoucnost, jejich ideály jsou v souladu s historickou a globální citlivostí. (St John 2003)
6 Hovoří se zde o tzv. VJingu od anglického „Video Jockey“. 7 Spiral Tribe o sobě sami prohlásili, že jsou jeden kmen, na počátku je spirála, opatrovatelka toho všeho, neustále se točící a zároveň táhnoucí všechno do sebe.... Číslo 23 by mohlo znamenat: „too free“, „to free“…. 8 V České republice bylo založeno občanské sdružení: Sdružení českých soundsystemů – Aliance 23. 9 Do It Yourself – Udělej si sám, je o ní pojednáno dále v textu.
8 Základní charakteristikou, která odlišuje kontrakulturní DiY kmeny od sociálních hnutí let 60. a 70. je důvod, na jehož základě jsou mobilizovány. Kontrakulturní DiY kmeny jsou mobilizovány na základě úzkosti, pramenící z reálných globálních hrozeb spojených například s nukleárním a chemickým průmyslem nebo genetickým inženýrstvím. (St John 2003) Na sociální význam hudby a tance poukazuje Malbon. Vidí v nich vyjádření identity a pocitu sounáležitosti. Gaillot poukazuje na to, že rave komunita je „laboratoří přítomnosti“, základním způsobem, jak být spolu tady a nyní v průběhu tance. Rave dle něj mění technologii z nástroje způsobujícího izolaci v nástroj, který přivádí lidi k sobě a umožňuje jim vyjádřit jejich jedinečnost. Simon Reynolds (1998) jmenuje dva radikální a subverzivní aspekty raveu, jež ho činí nihilistickým a nebezpečným: 1) intranzitivnost – rave neměl jiný cíl než propagaci a vzrušení sama sebe. Byl oslavou oslavy, tautologií, vytvářením kolektivní halucinace, pocitu, že jste tam, kde máte být. 2) sexualita – rave připomíná tantrický sex – odmítnutí tradiční sexuální posloupnosti vzrušení klimax rezoluce a její nahrazení trvalým preorgasmickým, halucinačním stavem. Extáze i speedy mají antiafrodiziakální účinky, a přestože je extáze drogou lásky, je to náklonnost spíše v podobě objímání a sentimentality. Pro dívky bylo možné dosáhnout rovnosti a družit se a líbat s cizími muži beze strachu z následků. Reynolds se domnívá, že rave nikdy neusiloval o změnu reality, důležitější bylo se z ní na chvíli osvobodit. Vidí rave jako aklimatizaci na virtuální realitu. Přizpůsobuje náš nervový systém na post humánní subjektivitu, kterou digitální technologie požaduje a vytváří. (Reynolds 1998) 3. Hudební styl techno Techno hudba bývá v různých textech označována za repetitivní, chladnou, beztvarou, počítačem vytvořenou, monotónní, nudnou a mechanickou taneční hudbu. Za techno je označován žánr taneční elektronické hudby, vzniklý v sedmdesátých letech v Detroitu. Jeho základem je monotónní rytmus a rychlý sled úderů doprovázený samply 10 , v centru stojí stereotypní rytmická linka. Rychlost se nejčastěji pohybuje kolem 140 až 200 i více bpm 11 . Techno v mnoha svých aspektech připomíná hudbu šamanských rituálů (více se tomuto 10 Samply jsou zlomky jiných skladeb nebo nahrané zvuky, které se používají v elektronické hudbě. 11 Beats per minute (úderů za minutu).
9 tématu věnuji dále v textu). Má mnoho podžánrů. Freetekno je alternativní, undergroundovou, nekomerční podobou techna, která je typická svým rychlým tempem. Thomlinson poznamenává, že dýdžejové produkující techno hudbu se odlišují od klasických hudebních hvězd tím, že jsou anonymní a nejsou známí většině z těch, kteří jejich hudbu poslouchají. Ilustruje to dle ní triumf komunitního ducha nad individualismem. Sedmdesátá léta tak mohou být označena jako „kultura narcismu“ nebo „me decade“, rave je na druhou stranu manifestací komunity a „we decade“. (Thomlinson 1998) „Dýdžej komunikuje s publikem pouze hudbou, často je schován za stěnou reproduktorů. Není hvězda ani profesionál, lidé se netáhnou za ním, vybírají sluchem…..“ (Nanoru 2005) „Nahrávka přestala být konečným hudebním cílem či referencí. Je už pouhou efemérní stopou (určenou k samplování, deformaci a mísení) jednotlivého aktu uvnitř kolektivního procesu. Neznamená to, že nahrávání snad už nemá žádný význam.“ (Lévy 2000: 127) „Důležitější je však „vytvořit událost“ v daném okruhu (například rave party) než uložit další pamětihodnou skladbu do hudebního archivu.“ (Lévy 2000: 127) Je zde vidět na jedné straně pomíjivost, na straně druhé síla a důležitost okamžiku, které dále zmiňuji v souvislosti s Maffesoliho novými kmeny. „Techno se stalo lidovou hudbou dvacátého století a je to hudba, která se stala přístupnější a hlasitější než kdykoliv předtím.“ (Lowe, Shaw 1994) Antropologie hudby předpokládá, že hudba je jazykem v širším slova smyslu a že v ní lze nalézt hodnoty subkultury, která ji užívá. Odráží struktury této subkultury, přičemž tyto zároveň potvrzuje a upevňuje. Tekkno naplňuje různé znaky rovnostářství. Za prvé: vystoupení konkrétního dýdžeje je nepřerušovaným tokem stimulů, který lze začít poslouchat v kterékoli jeho části. Za druhé: rozestavění soundsystémů na party se děje bez jakékoli organizace, přijet a vstoupit může kdokoli. Za třetí: neexistuje hranice mezi performery a publikem, neliší se od sebe ani vzhledově. Mikiny s kapucí, kapsáče, vše v tmavých barvách, podporujících ideu obyčejnosti, spontánnosti, neupravenosti a odpor k hodnotám střední třídy (slušnost, upravenost, materiální spotřeba). Dále je zde snaha utvořit po dobu konání akce ideální společnost, vzbudit kmenovou solidaritu. Dredy nebo vlasy jen na temeni odkazují k mystice východu a neevropským kulturám. (Nanoru 2005) „Můj názor je ten, že se naše hudba navrací zpět k energii a podobným věcem – podívej se na různá antická náboženství, mnoho z nich bude mluvit o primárním tónu z něhož vychází všechna energie, síla a život. Energie je něco, co se přetváří z jedné formy do druhé, projevuje se jako životodárná síla... V
10 současné době v západních zemích nastolili disharmonii do svý hudby všechny ostatní kultury používají rytmus jako základní prvek ve svý hudbě, harmonie je řízená rytmem, spíš než harmonie ovládaná melodií.... Když si projdeš západní historii, dostaneš se k roku kdy napsal Stravinsky skladbu „The rite of spring“ (Svěcení jara) a poprvé, na období asi 200 300 let získal znovu rytmus rovnováhu. Poprvé mělo premiéru v roce 1913. Přišlo tam hodně vlivných a uznávaných lidí. Při poslechu týhle rytmický hudby začali dělat výtržnosti a zdemolovali budovu. V celý historii je rytmická hudba nazývána jako „ďábelská“, kvůli síle kterou má. Ale co se pak stane? Vezmou hudbu, zjemní ji a zevšední, udělají z toho komerční věc. Jak začne jít o zisk už to není ono, je to špinavý. Nejde jenom čistě o hudební stránku a zvuk, důležitý je postoj skladatele – pokud jde vyloženě o hudbu a není v tom žádná jiná příčina, pak je ta hudba pravá a čistá. Pokud to někdo dělá jenom pro svoje sebevědomí nebo peníze, hudba se stane špinavou a její energie se vrátí v životním koloběhu zpátky a znečistí Zemi. Proto je naše planeta tak strašně špinavá a zničená.“ (Rozhovor 1992)
11 4. Koncept CCCS a možnosti jeho využití k popisu freetekno subkultury Primárním cílem představitelů CCCS bylo vymezit mládež ve vztahu ke třem širším kulturám: dělnické třídě/rodičovské kultuře, dominantní kultuře a masové kultuře. Subkultury byly viděny jako řešení dvou protikladných potřeb svých členů. Potřeby vytvořit a vyjádřit autonomii a odlišnost od rodičů na jedné straně, na druhé straně si však udržet určité znaky, které je s rodiči identifikují. (Clarke 1981) V přístupu CCCS můžeme pozorovat dva ústřední principy. Prvním z nich je materialismus, který předpokládá, že realita existuje nezávisle na našem vědomí, že ekonomické zdroje jsou základem moci a boje a že materiální zájmy jsou řídící silou historie. Druhým principem je předpoklad sociální totality, který zdůrazňuje, že každý prvek společnosti musí být analyzován v termínech všech sociálních vztahů, kterých je součástí. (Muggleton 2000) Tento přístup byl, velmi zjednodušeně, založen na předpokladu, že kapitalismus vykořisťuje dělnickou třídu a že subkultury jsou způsobem, kterým lze dominantní kapitalistické kultuře odporovat. Subkultury mladých obsahují skryté symbolické významy, které napomáhají k hodnocení společnosti. Vzhledem k tomu, že subkultury proti dominantní kultuře bojují, je jejich místo vždy podřadné a odpor subkultur většinou nevede k zamýšleným cílům. Představitelé CCCS předpokládali, že subkultury se utvářejí na základě třídní příslušnosti a projevy těchto subkultur jsou kolektivní reakcí na strukturní změny, které se odehrávaly v poválečné Británii. (Bennet, Kahn Harris 2004) I přesto, že se CCCS na dlouhou dobu stalo uznávaným centrem studia subkultur mládeže, nebylo ušetřeno kritiky. Analýza vycházející z tohoto přístupu je zkreslena předpokladem, že všichni členové subkultur pocházejí z dělnické třídy a jejich subkulturní status je spojen s podřízeností třídy. Mladí ztělesňovali nestabilitu třídy. Ztělesňovali přechodný, křehký článek v konfrontaci mezi identitou rodičovské kultury, která byla pevně zakotvena v třídním statusu a velmi atraktivním komercializovaným světem masové kultury. Byli příznakem celkového rozporu své doby, nebyli ale viděni jako odcizení. (Gelder 1997) Přístup nezohledňuje subjektivní pocity členů subkultury. Mnoho výzkumníků má problém s aplikací konceptu CCCS na dnešní techno scénu. Argumentují tím, že model byl vyvinut k analýze rocku a dalších projevů subkultur své doby a je tedy nevhodný pro analýzu dnešních postmoderních subkultur. Důvody pro toto tvrzení vyjmenovává Toshiya Ueno ve svém textu (Ueno 2003):
12 1) rave ani techno subkultura nejsou založeny na třídním členství, nejsou ani vyjádřením třídního boje 2) nemohou být proto konceptualizovány jako symbolický odpor prostřednictvím rituálů 3) techno subkultura není sama o sobě politická, může být dokonce označena za apolitickou a amorální Další problémové body jsou zmíněny v textu Andy Bennett a Keith Kahn Harris (Bennett, Kahn Harris 2004) 1) koncept CCCS nepopisuje účast žen v subkulturách 2) koncept neoprávněně spojuje poválečné vzorce konzumu s pojmem třídní resistence, toto tvrzení je však založeno na předpokladu, že členové subkultur pocházeli jen z dělnické třídy 3) koncept nezmiňuje případy, kdy mladí zastávají své subkulturní role jen pro zábavu, a případy, kdy v průběhu celého mládí nejsou členy žádné skupiny 4) koncept nezmiňuje lokální variace přístupu mladých k určité hudbě a stylu 5) celá subkulturní teorie vyvinutá CCCS je ryze britský koncept, formulovaný se záměrem zkoumat zvláštní část britské mládeže (muže bílé pleti, příslušníky dělnické třídy) v době po druhé světové válce a je tedy velmi náročné přejmout ho do kontextu jiného národa 6) koncept předpokládá velmi úzké vymezení mládeže, jde o věkovou skupinu od 16 do 21 let 7) koncept nepřipouští roli médií ve formování subkultur a subkulturních identit Aby byl zřejmý odklon od klasického CCCS modelu, došlo k nahrazení pojmu subkultura pojmem kmen. Neotribalismem (tedy konceptem nových postmoderních kmenů) se zabýval Michel Maffesoli. Jeho konceptu se ve své práci věnuji.
13 5. Konfrontace Maffesoliho neotribalismus s freetekno subkulturou „Podle post strukturalismu Michela Maffesoliho je dnešní společnost charakterizována dobrovolnými, nestálými, smyslovými mikro kulturami. Tyto novodobé kmeny jsou navzájem propojeny do sítě, jejíž každá část reprezentuje potenciální místo, jehož členy mohou dnešní nomádi být. Každá z těchto částí nachází své největší uspokojení a vyjádření v oslavě.“ (Muggleton 2003: 65) Postmoderní tribalismus zdůrazňuje rozpad homogenních společností. Moderna byla charakteristická tím, že chtěla, aby nic nevyčnívalo z řady, že chtěla vše kodifikovat a identifikovat. Byla založena na existenci stabilních struktur: na individuu, identitě, národu a státu. Podle Maffesoliho však existence těchto struktur skončila (či končí) a „existence je tak opět přivedena ke své prvotní zbloudilosti“. (Maffesoli 2002: 185) Je zřejmé, že nomádství stojí v naprostém protikladu k modernímu státnímu útvaru a že stát se bez ustání pokouší potlačit to, co pokládá za určitý pozůstatek archaického způsobu života. Tím, že něco ustálí, to pak může o to snadněji ovládat. „Moderní doba, která v rámci určité univerzalistické perspektivy chtěla překonat různost komunitárních „teritorií“, kladla přílišný důraz na „ teritorium “ individuální, čímž zároveň veřejně odsoudila nomádství, tedy něco, co přesahuje logiku identity, jíž se individuum vyznačuje. Zatímco společnost, zejména ve formě, jakou nabyla v moderní době, vykazuje tendenci uniformovat, sjednocovat a současně také separovat jednotlivce (což výstižně vyjadřuje sartrovský pojem serializace), komunita, chápaná samozřejmě jako ideální typ, naopak spočívá na pohybujících se lidech, na typizovaných a rozdílných rolích a na jejich úzce vymezené artikulaci.“ (Maffesoli 2002: 103) Z pohledu vládního systému je patrno několik věcí, které ho nepochybně na nomádech znepokojovaly. Kočování a dobrovolná skromnost, která k němu odjakživa patřila, znázorňují hrozbu, jíž je odmítnutí usedlého a konzumního způsobu života. Tento způsob života nevolá po změně systému, ale snaží se žít život na jeho okraji či dokonce mimo něj. Popírá samotný základ konzumní společnosti. Vládní systém není schopen tuto komunitu kontrolovat ani řídit. Přesně tato situace nastala počátkem 90. let ve Velké Británii. Vznikla zde kultura hédonismu a drog. Státní moc byla nucena tuto „rave revoluci“ striktně potlačit, v opačném případě hrozilo zhroucení celého systému. Rave byl usměrněn do víkendového oficiálního clubbingu,
14 který je mnohem lépe kontrolovatelný (Nanoru 2004), a který pro společnost jako celek nepředstavuje takovou hrozbu. Ráda bych zde zmínila způsoby, jakými se dominantní kultura (tedy stát) pokouší se subkulturami vyrovnat. Ve své knize Subculture: The Meaning Of Style je popisuje Dick Hebdige. První z nich tzv. komoditní forma – spočívá v převedení subkulturních znaků (oblečení, hudba....) do masové produkce. Příkladem může být výroba strojově roztrhaných džínů, které jsou tímto způsobem obrány o jakékoli opoziční významy. Jakmile jsou tyto originální znaky subkultury převedeny do komoditní formy a obecně zpřístupněny, jsou svým způsobem zmrazené. Stávají se tak veřejným majetkem, výnosným zbožím, jsou kodifikovány a už není nadále problematické jim porozumět. Typické pro subkulturu je naopak vytrhávání produktů kapitalismu z jejich originálního kontextu a jejich recyklování do kontextu, který je pro subkulturu příznačný. Druhým způsobem je etiketizace a redefinice deviantního chování dominantními skupinami, jako jsou policie, média, soudnictví tzv. ideologická forma. (Hebdige 1979) Hebdige také poukazuje na důležitost prezentace subkultur v médiích. Existují dvě základní strategie této prezentace. První spočívá v tom, že jinakost subkultury je trivializována a zdomácněna. Odlišnost je zde popřena a zredukována na konvenčnost. Druhá je založena na převedení jinakosti do nevýznamné exotičnosti, na pouhou podívanou. (Hebdige 1979) Důležitým pojmem, který Hebdige používá je brikoláž (Hebdige 1979: 103 4). Tento pojem vyjadřuje specifický systém komunikace, který spočívá v záměně symbolů a v manipulaci s nimi. Staré symboly, které jsou brikolérem použity novým způsobem, musejí být nově klasifikovány, čímž ztrácejí svůj původní význam. Subkultury tak ve snaze bojovat proti hegemonii dominantní kultury používají symboly této kultury ve zcela jiných souvislostech, přikládají jim zcela nové významy. Jako příklad bych zde ráda uvedla zálibu tekknařů v přirozeně roztrhaných věcech. Ne jen, že tím redukují nákup nového zboží, což je negativní gesto vůči konzumní společnosti, ale také tak vnášejí produkty kapitalismu do jinak podřízené subkultury. Vraťme se zpět k Maffesoliho neotribalismu. Výchozím předpokladem Maffesoliho konceptu nomádství je fakt, že v průběhu moderní doby byla ve velké míře zastírána dialektika mezi statickým a dynamickým (to, že člověk chce být tady i jinde). Individuum muselo být jednotné a muselo se řídit logikou identity. Maffesoli používá pojem osoba (persona). Ta už se neomezuje jen na jednoduchou identitu, nýbrž skrze mnohočetné identifikace hraje různé role. Sociální status jedince je tak velmi nejasný. To z toho důvodu,
15 že zdrojem identity každého jedince jsou role, které hraje uvnitř mnoha navzájem se překrývajících skupin. Tyto identity jsou však jen dočasné. Jestliže tedy individualismus je založen na oddělené, samostatné identitě, persona může najít své naplnění jen ve vztahu s ostatními. (Maffesoli 1996) Nomádství je dle Maffesoliho ústředním prvkem nutným k pochopení konstituce sociálního života, protože stabilní struktura potřebuje k posílení své existence svůj opak. Dává za příklad židovské myšlení, které věří, že spása přichází od nomádů. „Spásu přináší putování, ne zakořeněnost.“ (Maffesoli 2002: 197) Na příkladu židovského národa také ukazuje, že „„dynamičnost“ zakládá mnohem pevnější stabilitu, než jaká by mohla vzejít za „statičnosti“ prostoru.“ (Maffesoli 2002: 199) Kupříkladu i buddhismus je založen na potulném životě, faktu, že člověk ztrácí svoje jméno a vázanost na svůj původ, aby se na konci cesty mohl rozplynout ve velkém celku, v jakési velké kosmické jednotě. Funkcí existenčního putování je i zde napomáhat splynutí s přírodou a s druhými v komunitním ideálu, přesahujícím separaci či princip duality. „Nomádství a s ním spojené bloudění může být chápáno jako pokus vrátit se k jednotě s druhým i se světem. Na sklonku dvacátého století nalezneme četné příklady konce ideologických jistot, mnohosti způsobů života, rozmanitosti sexuálních praktik, bezuzdného polykulturalismu, zkrátka kmenového života a sektářství. To všechno lze interpretovat různě, ale je možné docela prostě říci, že se tu ocitáme tváří v tvář projevům postmoderní heretické atmosféry, která podněcuje k úniku před institucemi všeho druhu, ke vzpouře proti ustavené moci a k zálibě v jisté difuzní anarchistické citlivosti, hlásící se ke klasickému heslu libertinů: ani bohy, ani pány.“ (Maffesoli 2002: 176) Nomádství je jakýsi „migrační pud“, který nás podněcuje ke změně partnerů, místa, zvyklostí. Tento pud nám napomáhá realizovat mnohočetnou proměnlivost naší osobnosti. Nomádství není determinováno výhradně ekonomickou potřebou či prostou funkcionalitou. „Dynamismus a spontánnost nomádství tkví v pohrdání (státními, civilizačními, ideologickými, náboženskými) hranicemi a v konkrétním prožívání něčeho univerzálního, něčeho, co lze nazvat humanistickými hodnotami.“ (Maffesoli 2002: 88) Nepředstavujme si však české freeteknaře jako nomády, kteří žijí v karavanech a cestují po celé Evropě. V mnoha případech jsou to normálně žijící zaměstnaní lidé, kteří hrají „víkendově“. Jedinou výjimkou je snad jeden z českých nejstarších a v zahraničí nejznámější
16 soundsystem, Cirkus Alien 12 , který příležitostně kočuje. V jednom rozhovoru zveřejněném na internetu se k současné situaci uvnitř české subkultury vyjadřuje jeden z členů Cirkusu Alien takto: „Všude venku platí, a v Anglii, kde se celá scéna zrodila zvláště, že to není subkultura lidí, kteří v podstatě bydlej v bytech a jednou za čas udělají víkendový mejdan. Ale je to scéna lidí, kteří bydlej v náklaďácích, doslova žijí tím způsobem života: opravdu dělají kulturu, dělají propagandu a nejen nějaký vytržený technofestival čas od času…..V Čechách to má úplně jinej směr po těch dejme tomu už 20ti letech, kdy se z toho stala vesměs jen technokultura lidí, kteří žijí naprosto standardním způsobem života, mají normální zaměstnání pro firmy, korporace, podporují daný systém a jednou za čas se na mejdanu vyřádí. Takže český techno je apolitický a nemá jako takový rádo ilegální záležitosti celkově.“ (Sokačová 2004) Nomádství a kočování na scéně přetrvává v symbolické rovině, ve zjednodušené formě. Přesun celého soundsystemu a jeho příznivců na místo konání freeparty i následný pobyt soundsystemu v daném místě může jistý druh nomádství připomínat. Podobně jako nomádství je dle Maffesoliho ústředním prvkem nutným k pochopení konstituce sociálního života, touha po bloudění ve svých různých způsobech představuje jeden ze základních pólů veškeré sociální struktury. „Bloudění je extáze dovolující uniknout zároveň uzavřenosti individuálního času, principu identity a přidělení stálého sociálního či profesního bydliště.“ (Maffesoli 2002: 143). Maffesoli (2002) touhu po bloudění popisuje jako touhu po vzpouře proti funkcionalitě, proti dělbě práce, proti přehnané specializaci, touhu po životě, který se neredukuje na materialistickou konzumaci. Bloudění usiluje o vyjádření síly dynamismu a nemateriálna. Bludný život je ze všeho nejméně životem individuálním. Maffesoli se domnívá, že svět je poháněn jakýmsi „kolektivním nevědomím“. V tomto světě, který je tvořen určitou prapůvodní nedeterminovanou látkou, jedinec ani tak nerozhoduje za sebe sama, ale je spíše „rozhodován“, tj. unášen instinkty, afekty, jinými formami vášní. Bludný život je život s mnohočetnými a občas i rozporuplnými identitami, které lze prožívat současně či jednu po druhé. „Bloudění skrze pluralitu světů posiluje splynutí s vitálním principem, jehož je každý z nás jen nepatrnou částí.“ (Maffesoli 2002: 151)
12 Cirkus Alien (CA) je komunita sjednocená v létě 1994 po vzoru anglických travellerů, která pořádala na podkladě DiY principů techno mejdany. Bydlela ve squattu Ladronka do doby, než byl vystěhován. V září 2005 bylo v Ladronce otevřeno sportovně rekreační centrum.
17 „Bloudění rozlamuje individuální uzavření, obnovuje pohyblivost a pomíjivost všech věcí, překonává identitní ustálenosti v profesní, ideologické i sexuální sféře a opět tak oživuje, ba v přísném slova smyslu resuscituje osobní i kolektivní život, zraněný, spoutaný a odcizený racionalistickým a/nebo ekonomickým pojetím světa, na něž se moderní doba výrazně soustřeďovala. Bloudění z tohoto důvodu znovu zavádí pružnější, přirozenější, ekologičtější nahlížení na lidskou společnost.“ (Maffesoli 2002: 210) Je důležité si uvědomit, že sdílení, vstup do určitého vztahu, prožívání nějaké formy „vázanosti“, to vše je možné jen když se „vyvážeme“, tj. když jsme svobodní ve vztahu ke všem institucím. 13 Tulák není izolovaný, protože se reálně, imaginárně či virtuálně podílí na neformální komunitě, která přesahuje jednotlivá individua. V rámci bloudění vyvstává nutnost úniku, jenž připomíná moment založení. Tento únik však musí být uskutečněn na základě něčeho stabilního. Právě za účelem popisu tohoto faktu navrhl Maffesoli výraz „dynamická zakořeněnost“. (Maffesoli 2002: 97) Ukazuje, že tato dialektika funguje rovněž v životě každého, kdo sice potřebuje určitou afektivní, profesní či ideologickou stabilitu, ale současně se nevyhýbá odbočkám, každodenním toulkám nebo drobným výpravám do neznámých světů. Současná tendence sdružovat se do kmenových seskupení je charakterizována pojmem „pocit přináležitosti“. (Maffesoli 2002: 122) Je třeba, aby se oba členy této ambivalence (potřeba jistoty vs. touha po vyvázání) mohly harmonicky skloubit. Když jeden z pólů převáží, nastává situace, ve které ten, který byl opomíjen, opět nabude na důležitosti. Právě během moderny získaly individuální teritorializace (identita) či teritorializace sociální (instituce) všeobecně známý význam, proto přišel nyní čas nastoupit novou cestu. Maffesoli předpokládá, že hodnoty se cyklicky navracejí. I hodnoty, jež se jeví jako zapomenuté, jsou neustále přítomné v antropologických strukturách. To, co jsme pokládali za překonané, má tendenci se vracet do popředí sociální scény. Naše zaslepenost hodnotami, které vládly v době moderny, nám působí obtíže pochopit, že by mohly přenechat místo způsobům bytí a myšlení, charakteristickým pro předmoderní období. Bloudění a nomádství jsou dle něj vepsány do samotné struktury lidské přirozenosti, a to jak do přirozenosti individuální, tak do přirozenosti sociální. Maffesoli nomádství nazývá jakousi hermetickou konstantou, která působí pod povrchem a je velice silná. Bloudění i nomádství řadí mezi antropologické struktury, které jsou v závislosti na různých epochách buď utajené, skryté
13 Existuje sociologie nestálého místa, která říká, že jedinec, stejně jako sociální život, nepřináleží k žádnému místu. V zenové tradici je „nepřináležitost k nějakému místu“ samotnou podmínkou možné realizace já v plnosti celku. (Maffesoli 2002)
18 nebo naopak zjevné. Pokud tedy nesměly být dávány najevo v období moderním, v období postmoderním přichází jejich čas. Postmodernismus je tedy podle Maffesoliho charakterizován vznikem neurčitých nových kmenů a komunit, které se brání univerzálnímu etickému kodexu, který nám byl vnucen prometheanismem moderní doby. Tyto nové kmeny nechtějí řídit svět, přírodu ani společnost. Jejich cílem je vytvořit společným úsilím takovou společnost, ve které jde především o kvalitu života, empatii a vzájemnou pohostinnost. Hovoří o neformálních, dynamických a často dočasných, či přechodných aliancích, soustřeďujících se na záliby a životní styl svých členů (především na pocity, méně na oddanost k určité ideologii). Maffesoli se na rozdíl od Giddense domnívá, že absence neměnné a víceméně připsané identity 14 vede k procesu „de individualizace“ (proces potlačení osobního na úkor kolektivního)15 . Shoduje se také s názory jiných postmodernistů v tom, že členové společnosti se radují z povrchnosti osobnosti naplňující ideje neotribalismu (the neo tribal persona). Příklady skupin, u kterých se projevují tendence novodobých kmenů, sahají od jednoduchých přátelských sítí až po návštěvníky sportovních událostí, festivalů, karnevalů…(Sweetman 2004) Maffesoliho nové kmeny jsou malé skupiny, heterogenní úlomky, ostatky masové konzumní společnosti. Tyto skupiny se od sebe odlišují životním stylem a vkusem, který sdílejí jejich členové. Nejsou to kmeny v antropologickém slova smyslu, jelikož v sobě nezahrnují ustálenost, stabilitu a dlouhé trvání. Na rozdíl od tribalismu, neotribalismus je charakterizován svou přizpůsobivostí, občasnými setkáními a rozptýlením. Nové kmeny se objevují v okamžiku, kdy je masa organizována do kmenů (masa tedy sestává z různorodých
14 V modernitě byla identita každého jedince relativně neměnná, a víceméně připsaná. Byla určována rodinným postavením, vykonávanou prací a národností jedince. Postupně však, s oslabováním tradičních vazeb a vzestupem individuálních vzorců konzumu, se identita stala především otázkou volby. Rozpad organizované modernity přináší širší spektrum možností pro definování vlastní sociální identity. Tento posun v sobě nese i jisté riziko. Existuje li zde předpoklad, že si každý jedinec svou identitu svobodně vybírá a tvoří, nabízí se i možnost, že se za výslednou podobu svého úsilí bude muset zodpovídat. Na druhou stranu však konzumní praktiky přinášejí i určitou dávku bezpečí v tom smyslu, že přijetí určitého životního stylu podporuje a potvrzuje předem vybranou představu o sobě samém. (Sweetman 2004) Konzumní praktiky směřují k zakotvení vlastní identity v soudržném životním stylu, který se shoduje s životním modelem, pro který se daný jedinec rozhodl. Douglas Kellner (1992) charakterizuje postmoderní identity jako urychlené, nestabilní, oddělené, křehké, povrchní, iluzorní, otevřené, aktivní, kreativní a fragmentované . Moderní identity pak vidí jako pevné, pasivní, stálé a jisté. Poválečné utváření už není spojeno se strukturálními determinanty (dříve jim dominovala třída). Na konci 20. století bylo toto spojeno především s konzumní strategií. (Muggleton 2003) Procesem konzumace si jedinci vytváří vlastní identitu, vyjadřují příslušnost/ nepříslušnost ke skupině. 15 Maffesoli rozlišuje mezi racionálními a empatickými obdobími v dějinách. Racionální období je založeno na individualizaci a oddělení, empatické období je charakteristické především nedostatkem diferenciace, ztrátou osobního vědomí na úkor skupinového (the „loss“ in a collective subject), neboli jinými slovy tím, co Maffesoli označuje jako neotribalismus. (Maffesoli 1996) Právě v dnešní době jsme svědky znovuobjevení základních forem společenství, které se odklánějí od racionálních a smluvních sociálních vztahů směrem ke své empatické formě. Důležitost zde není kladena na abstraktní, idealizovaný cíl, nýbrž na pocit ze společenství, který je tvořen přímou účastí jedince v sociální skupině.
19 lokálních entit). Tyto kmeny se formují na základě sdíleného etického vědomí a do jisté míry přesahují jednotlivá individua 16 . (Maffesoli 1996) Maffesoli masám přisuzuje vlastnost sociální trvanlivost 17 která jim dovoluje nepodlehnout a vzdorovat. Tato schopnost nemusí být vědomá, je vtělená a je schopná přečkat politické změny. Hlavní znaky, které připisuje postmoderním kmenovým seskupením jsou: pomíjivý a nejasný charakter, prchavý aspekt, proměnlivé složení, lokálnost a nedostatek organizace. Předpokládá, že se tato citově založená společenství 18 vyvíjejí především v sousedství. Příčinou formativní síly přitažlivosti je totiž blízkost, která se v sousedství projevuje. A je to právě v sousedství, kde se vyvíjejí společné hodnoty a kde hledáme ty, kteří „vnímají a myslí jako my“. Etika společenství je založena na srdečnosti a společenském styku. Citově založené společenství je nestálé a otevřené, což jej může činit v mnoha směrech anomickým, na druhé straně však od svých členů vyžaduje přísnou konformitu. Každý člen skupiny se pokouší především sloužit zájmům skupiny, ne v ní jen hledat své útočiště. Síla této identifikace se skupinou umožňuje vznik vazeb, které posilují pospolitostní svazky. (Maffesoli 1996) Uvažujeme li o freetekno subkultuře, nemůžeme souhlasit s tvrzením, že se toto společenství vyvíjí především v sousedství. Členové této subkultury se jen zřídka potkávají v každodenním životě. Jejich komunikace probíhá především skrz internet nebo na parties. Etika této subkultury je založena na srdečnosti a společenském styku, toto však probíhá jen příležitostně. Dalším znakem těchto seskupení je nedůvěra vůči ideologiím a velkým univerzálním hodnotám. Neotribalismus odmítá identifikaci s jakýmkoli politickým plánem, odmítá podporovat jakýkoli druh konečnosti, jeho hlavním smyslem je zaujetí společně sdílenou přítomností. Základem společenství je poznávání druhých. V rámci malých kmenových seskupení jde o to, „docílit prolomení individuální ohraničenosti, „roztříštit se“ v situacích sympatie, empatie a v dalších formách skupinového splynutí. Ony postoje se v tomto smyslu do puntíku drží Nietzscheova prorockého nařízení: „Naučme se postupně odvrhnout tuto pomyslnou individualitu. Odhalme všechny chyby našeho já! … Překonejme „já“ a „ty“! Nechť se našeho cítění dotýká všehomíra.““(Maffesoli 2002: 173) Jedny z dalších znaků kmenového společenství, na který Maffesoli klade důraz, je heterogenita a hodnotový polyteismus. Je možné, že po židovsko křesťanském monoteismu nastoupí určitý polyteismus, jehož obrysy jsou dosud nevymezené. Monoteismus je výrazem 16 „Collective memory“ – na jedné straně je poutána ke svému bezprostřednímu okolí, na straně druhé přesahuje skupinu jako takovou. 17 „Social perdurability“. 18 „Emotional community“, pojem, který si Maffesoli vypůjčil od Webera.
20 jednotnosti Boha a v důsledku toho i jednoty našeho já. Individuum je na základě autonomního vztahu ke svému Bohu schopno ovládnout přírodní i sociální prostředí. Individuum je chápáno výhradně jako racionální bytost, která musí zastávat určitou přesnou funkci ve stabilním světě. Charakteristika polyteismu je zcela odlišná. Mnohosti bohů odpovídá i mnohost osoby. Dochází k přecházení od jednoho boha k druhému, stejně jako k přeskakování mezi jednotlivými rolemi, jež je osoba nucena hrát. To je příčinou strukturního bloudění, které nejen upozorňuje na saturovanost jistého sociálního modelu, ale činí nás také pozornými vůči souhrnnějšímu a plnějšímu nazírání člověka i sociální sféry. (Maffesoli 2002) „Holismus tradičních společností a archaických hodnot je obohacen o specifický přínos moderní doby. Právě tohle dodává bludnému životu celou jeho perspektivní stránku.“(Maffesoli 2002:140) Zatímco monoteismus se velmi dobře snáší s ovládáním vlastního já i univerza, polyteismus je naproti tomu čímsi daleko bludnějším. Postmoderní bloudění umožňuje přemostění mezi současným světem a tradičními hodnotami. Z dalších znaků kmenových seskupení stojí za zmínku habitus (zvyk) 19 . Ten společně s aesthetic (sdílený cit) a ethic (společenské pouto) dobře charakterizuje každodenní život těchto seskupení. Zvyk označuje skupinu společných zvyklostí, které umožňují sociální entitě potvrzovat sebe samu. Působí v nejhlubších vrstvách jakékoli společnosti. Zvyk umožňuje společenství jeho existenci a je také důležité si uvědomit, že je to právě zvyk, který umožňuje prožít extázi v každodenním životě. (Maffesoli 1996) Maffesoli předpokládá, že rozšíření kultury konzumu a dobrovolnických organizací snížilo hodnotu pojmu subkultury, která byla charakterizována jako opoziční, diskrétní a založená na třídním základě (příhodnějším pojmem je dle něj „neotribalismus“). Rychlý technologický pokrok umožnil vznik vynalézavé, tolerantní, nesexistické, ekologické, globální a od stranické politiky oddělené subkultury. Na rozdíl od Maffesoliho charakteristiky však tato není plně oproštěna od politiky. (Muggleton 2003) Uvědomíme li si, z jaké situace freeteknařské hnutí vzešlo, nepřekvapí nás fakt, že k němu revolta i antisystémový postoj neodmyslitelně patří. V České republice však jen stěží najdeme aktivity ve smyslu stálého propagování jakýchkoliv politických idejí či přímých politických výstupů a akcí. To ilustrují slova člena Cirkusu Alien: „Je to revolta novýho tisíciletí, která nic nepřikazuje, ale ty lidi to tam přesto cítí. Je to spíš názorově chaotický, než názorově uzavřený ale ty lidi to cítí.“ (Sokačová 2004)
19 Maffesoli jej označuje také jako „underground centrality“ či „social puissance“.
21 Tento antisystémový postoj není sdílen celou naší scénou. Některé ze starších soundsystémů mají blízký vztah k anarchistické scéně (Cirkus Alien a lidé z okruhu bývalého squattu Ladronka), antisystémový postoj je pro ně součástí pořádání freeparties. Cirkus Alien je jediný český soundsystem, který se prohlašoval za otevřeně politický. Na rozdíl od nich však většina později vzniklých soundsystemů politiku od freetekna důsledně oddělují. Česká freetekno scéna nemá ideologii ani hierarchii. Kluci z mého informátorského soundsystemu mi na otázku, zda v českém freetekno hnutí cítí nějaký politický základ, antisystémový postoj, odpor vůči stávajícímu systému a konzumní společnosti; jak to vlastně vnímají oni sami, odpověděli: „No určitě v tom cítíme podstatu si dělat věci po svým, defacto něco jako hipís v tehdejší době. Serem na tenhle stát, dělá nám akorát problémy. Prostě naše politika je protisystémová a vůbec tuhle kulturu nepodporuje, viz letošní cztekk.“ „No podle mě je hodně od politiky. Pochybuju že systémáci nějak vnímaj politiku, spíš naopak, freetekno je o domluvě a solidaritě mezi soundama, i když to už tak moc neplatí. Každej si hrabe za sebe a to mě sere. A všici hlásaj jednu myšlenku. možná tak na cztekku a ne jinde.“ (BadTekk) Na těchto dvou odpovědích členů téhož soundsystemu, které se zjevně neshodují, je možné demonstrovat názorovou nestabilitu. Co se týče vynalézavosti, freetekno hnutí je založeno na principech „DiY kultury“ 20 , která se staví do protikladu k masové kultuře, ve které hudební vydavatelství existují jen proto, aby vytvářela zisk. Scénu DiY tvoří lidé, kteří chtějí být ve všech směrech soběstační a nezávislí na stávajícím systému. Kultura DiY klade velký důraz na komunitu. Sblížení DiY a freetekno scény způsobilo především přijetí Criminal Justice Act ve Velké Británii. DiY kultura boří bariéru mezi publikem a účinkujícími. Vychází z přesvědčení, že není nutno kulturu jen pasivně přijímat, nýbrž že ji může kdokoli svobodně produkovat nezávisle na jakýchkoli konvencích a zásadách. Lidé si pak vytváří mnoho věcí tzv. „na koleně“. Na internetové stránce české DiY scény (http://diy.freetekno.cz) je přístupný DiY manuál, ve kterém je možno najít mnoho informací a inspirace. Od rad co dělat s intoxikovaným člověkem, přes informace o právním postavení účastníků demonstrací a povinnostech a oprávněních policistů při případných zásazích proti demonstrantům, až po praktické rady jak poskytnout první pomoc, jak si vyrobit fotbálek, chůdy či vlastní soundsystem. Česká DiY scéna pořádá od roku 2003 DiY karneval – průvod Prahou s hudbou, tancem, maskami, výzdobou a různými vystoupeními.
20 „Do It Yourself“ Culture – „Udělej si sám“.
22 Na internetu jsem našla názor jednoho z členů freetekno subkultury na to, co je to alternativní kultura: „Alternativní kultura tvoří paralelu a protipól „kultury“ současnosti, zdegenerované mocí peněz. Umění, které se dá koupit ztrácí ducha toho, co existuje samo pro sebe a má vlastní hodnotu, nevyjádřitelnou penězi.“ (Manifest k pouličnímu karnevalu) Freetekno subkultura velmi pružně reaguje na technologický pokrok Technologie a technika jsou její nedílnou součástí. „Technika, internet, rozličné elektronické sítě, to všechno umožňuje prožívat v reálném čase a především kolektivně různé kulturní, vědecké, sexuální a náboženské zkušenosti a právě ony charakterizují existenciální dobrodružství.“ (Maffesoli 2002: 35) Spiral Tribe sami svoji filozofii nazývají „terra technic“ a věří ve využití technologie k odtrhnutí prvopočáteční síly Země. „„Podobně jako hudba z nezápadních zemí, je i techno založeno na harmonii a rytmu, nikoliv na melodii,“ říká Seb, jeden z členů systému. „Nesnažíme se dostat do budoucnosti. Snažíme se vrátit zpět tam, kde jsme byli předtím než to západní kultura všechno posrala.““ (Rozhovor 1992) Je zřejmé, že freetekno subkultura umí velmi dobře skloubit návrat k přírodě s technologickým rozvojem. „Nomádství a internet se spolu stále více shodují.“ (Maffesoli 2002: 184) Význam internetu jako komunikačního kanálu pro freetekno subkulturu je velký. Celá komunita je natolik rozptýlená, že její globální spojení by bez internetu nebylo možné. Prostřednictvím internetu tak vzniká virtuální společenství a s ním spojená kolektivní inteligence. S ohledem na Maffesoliho terminologii bych se neobávala takto vzniklé společenství nazvat „meta kmenem“. Internet je používán k upřesnění místa konání parties, k diskusím, zve na akce, informuje, organizuje….To vše jak na lokální, tak na globální úrovni. Lévy se snaží vyvrátit zakořeněnou představu, že virtuální komunikace nahrazuje fyzická setkání. Naopak tvrdí, že je ve většině případů doplňuje a napomáhá jim. Virtuální společenství tedy navazují kontakty mezi lidmi, které před příchodem kyberprostoru 21 existovaly jen potencionálně. „S kyberkulturou nachází svůj výraz snaha po vytvoření společenského poměru, který by nebyl založen ani na územní příslušnosti, ani na institucionálních či mocenských vztazích, ale na sdružování se v rámci společných zájmových oblastí.“ (Lévy 2000: 116)
21 „Kyberprostor (který nazývám také „síť) je nové komunikační prostředí, které povstává z celosvětového propojení počítačů. Tento termín označuje nejen hmotnou infrastrukturu digitální komunikace, ale zároveň nesmírný oceán informací, který v ní sídlí, stejně tak jako lidské bytosti, které se po něm plaví a zásobují jej. Novotvar kyberkultura zde označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.“ (Lévy 2000: 15)
23 Maffesoli rozlišuje hodnoty patriarchální a matriarchální společnosti a předpokládá, že každý z těchto dvou souborů hodnot se váže k jinému dějinnému období. Patriarchální společnost je představována prométheovským produktivismem moderní doby. Člověk si podrobuje přírodu, vykořisťuje ji, privileguje si dimenzi racionality i vědecký a technologický pokrok z ní plynoucí. Hodnoty matriarchální společnosti se dosti liší. Zahrnují například citlivost vůči silám země, vůči vitalismu, vůči přírodě, ekologickou citlivost, citlivost vůči aspektu zakořeněnosti, smyslovosti a také tělesnosti v rámci lidské povahy, vůči všemu, co klade důraz na emocionální a afektivní dimenzi sociální strukturace. (Maffesoli 2002) Maffesoli zavádí vztah mezi matriarchátem a nomádstvím. Jde však o určitý ideální typ, který dle něj zdůrazňuje tuláckou dimenzi života a současně není v souladu s formami institucionální, racionální a abstraktní dominance. „Počínaje dionýskou revoltou thébských žen a konče tím, co by bylo možné nazvat feminizací postmoderního světa, přes rozličné tělesné i duchovní fenomény současného New Age, můžeme pozorovat nepotlačitelný vitalismus mocného nomádství, zdůrazňujícího instituující aspekt věcí.“ (Maffesoli 2002: 79) Maffesoli poukazuje na to, že dnešní asociativní struktury začínají být zastaralé. Tyto struktury jsou sice flexibilní, lehce dostupné, poskytující určité uspokojení a řešení problémů, nicméně jsou přespříliš organizované, založené především na politické a náboženské ideologii, v abstraktním slova smyslu. Na druhou stranu sítě mezi přáteli poskytují oporu mnohdy bez jakéhokoli plánu, často jen pro ni samu, většinou jen ad hoc. Z tohoto spojení, které vzniká jen na základě vzájemné blízkosti, plyne velmi často vzájemná pomoc. Maffesoli na vzájemnou pomoc nahlíží jako na nevědomou živočišnou odpověď sociální „vůle žít“. Je to dle něj druh vitalismu, který bezvýhradně ví, že jednota je nejlepší odpovědí na útok smrti. (Maffesoli 1996) Chce li Maffesoli hovořit o moci, rozlišuje dva její druhy. Prvním z nich je „puissance“, což je základní energie životní síla lidí, druhou je pak „pouvoir“, která označuje moc institucionální. Má za to, že puissance je v činnosti neustále. Jde jen o to, zda je její akce skrytá či zřejmá. Neprojevuje li se ve formě revolt, povstání nebo například slavností, je koncentrovaná v uzavřeném světě sekt, avantgardy, společenství, sítí či kmenů. Stručněji řečeno v nejmenších detailech každodenního života. Je nutno poznamenat, že Maffesoliho práce se dočkala také své kritiky. David Evans mu vyčítá, že podceňuje význam práce, produktivity, vědy a technologie a přeceňuje přesun k empatické a dionýské postmodernitě, čímž opomíjí druhý rys modernity, která není řízena jen instrumentální racionalitou. Kevin Hetherington namítá, že i když už strukturální charakteristiky jako třída, pohlaví a etnicita nezaručují stabilní identitu, stejně by se o nich
24 mělo v případě uvažování o novodobých kmenech hovořit. Podle Maffesoliho je hlavním způsobem vyjádření identifikace s novodobým kmenem způsob oblékání, účes a ostatní doplňky. Tyto faktory jsou ovšem nadále z primárního hlediska považovány především za symbolické nástroje. Výše načrtnutý Maffesoliho přístup by měl být poopraven či aplikován s jistou ohleduplností, nepředpokládal totiž, že by novodobé kmeny byly jakkoli ideologicky zatížené.
25 6. Česká scéna 6.1. CzechTek Nejvýraznějším projevem freetekno scény jsou tzv. freeparties. Ze samotného názvu lze odvodit charakter těchto akcí, na kterých se neplatí vstupné 22 , a které nejsou ovlivňovány žádnou zastřešující institucí. Tím odpadají jakékoli komerční zájmy a s nimi spojená omezení, která s provozováním akcí v klubech či halách souvisejí. Právě tyto svobody jsou důležitým lákadlem pro potencionální účastníky. Akce se vstupem jsou pořádány především v zimním období, kdy není jiná možnost, než si zahrát v klubu. Freeparties se většinou konají mimo kluby, v přírodě či v odlehlých objektech. Jsou propagovány zvláštním způsobem. „Skupiny jednotlivců, vlastnících ozvučovací techniku, inzerují na internetových stránkách nabídku uspořádání hudební produkce ve volné přírodě. V případě dobrého počasí dokáží prostřednictvím Internetu, ale stále častěji i mobilních telefonů, svolat během poměrně krátké doby (cca 12 16 hod.) i několikatisícové shromáždění. Zahraniční příznivci akce znají v předstihu přibližný termín jejího konání, k němuž se sjíždějí do České republiky. V rámci vlastní dopravy využívají rovněž armádou vyřazená vozidla, jejichž technický stav neodpovídá podmínkám provozu na pozemních komunikacích a ohrožuje bezpečnost silničního provozu. Přesné místo konání se domácí a zahraniční účastníci dozví z Internetu, kde jsou s minimálním časovým předstihem vyvěšena čísla tzv. „infolinek, které jsou v provozu 3 – 4 hodiny před vlastním začátkem akce, a na kterých je formou „nekonečné smyčky“ namluven popis cesty do místa konání akce.“ (Zpráva o problematice extremismu na území České republiky 2002) Důvodem pro toto zdánlivé utajování je často nelegálnost akcí. Cílem je zmatení policie. Ta než při tomto postupu opravdové místo konání odhalí, už většinou jen zkonstatuje, že na party je připravena většina soundsystemů i účastníků. Pro policii je pak mnohdy mnohem složitější a zdlouhavější akci ukončit. Součástí parties jsou kromě hudby i osvětlení akcí, výzdoba různými obrazci na plachtách, videoprojekce, žonglérská vystoupení a fireshows (vše DiY). Hudební produkci, občerstvení i celkovou organizaci zde obstarávají soundsystemy. Freeparties se řídí dvěma hesly. Prvním z nich se raveová scéna řídí už od svých počátků „PLUR“ (Peace, Love, Unity, Respect). Toto heslo vyjadřuje, že vše je zde
22 Pokud je vybíráno vstupné, slouží pouze na pokrytí nákladů.
26 akceptováno. Druhé heslo je heslo Spiral Tribe „One Tribe, One Vibe“, jehož posláním je zdůraznit respekt k druhým. Motivem pořádání akcí není touha po zisku ani po slávě. „Spíše než představení a koncerty organizuje umění kyberkultury účast na událostech a tím navazuje na významnou tradici her a rituálů. To nejsoučasnější se tak nevrací k tomu nejarchaičtějšímu….“ (Lévy 2000: 140) „Podobně jako při hře či rituálu důležitý není autor ani záznam, ale spíše kolektivní úkon „tady a teď““. (Lévy 2000: 140) Dalšími z možných motivů mohou být: hédonický požitek z tance, ekologické vědomí, komunitní ideály, odmítání zavedených postupů v hudebním průmyslu, odpor ke konzumnímu životu a estabilishmentu. Technoparty v několika svých aspektech připomíná šamanský, pohanský či domorodý kmenový rituál. „Techno hudba svou strukturou a rytmikou připomíná spíše kmenovou hudbu, která se používá při zasvěcovacích rituálech jako prostředek dosažení extatického transu. Dá se tedy říci, že jejím hlavním znakem je to, že oslovuje archaickou složku naší psyché.“ (Šolc 1999: 12) Podstatné je především sladění s rytmem, cílem je dosáhnout stavu extatického vytržení. Svou roli, zde podobně jako u šamanských rituálů, hrají i drogy. V roli technošamanů 23 jsou zde dýdžejové, kteří usilují o to, aby svou hudbou přivedli tanečníky do stavu změněného vědomí. „Dnes je „šamanismus“ přijímán mladými lidmi jako poslední forma individuální svobody v elektronickém „techno“ tanci.“ (Vitebsky 1996: 150) „Tato hnutí spojují drogové kultury šedesátých let s dlouhodobým zájmem o neevropská náboženství, s činností ochránců přírody, s odnožemi hnutí New Age a s různými formami svépomoci a seberealizace.“ (Vitebsky 1996: 150) Sami freeteknaři se k tomuto aspektu vyjadřují na svých stránkách takto: „Tak jako společný tanec našich předků stmeloval příslušníky kmene v jeden celek, jsou i dnešní free parties pravidelným setkáním rozdrobeného společenství podobně smýšlejících lidí.“ (Manifest k pouličnímu karnevalu) „Můj nejdelší festival trval čtrnáct dní – a to všechno bez přestávky! A když něco takového zažijete, otevírá se vám svět, o kterém jste dosud neměli ani potuchy. Slunce zapadá a zase vychází a vy vidíte, jak se zeměkoule otáčí. Můj
23 „Technošamanismus – setkání moderní techniky se starobylou vírou. Kombinace počítačů, psychedelických látek, elektronické taneční hudby a kulturního idealismu probudila také zájem o „techniky extáze“, jak to kdysi nazývali antropologové generace hippies. Repetitivní hudba stylu techno či ambient společně s fraktálními obrazy vytvořenými počítačem může vést k navození určitého transu. Ten má údajně podobné projevy, jako trans navozený tradičními technikami takzvaných primitivních národů, třeba šamanským zaříkáváním nebo monotónním rytmem bubínků.“ (Daly, Wice 1999: 342)
27 osobní rekord je devět dní bez spánku a tehdy vstupujete do světa šamanů.“ (Lowe, Shaw 1994) Ono podstatné v průběhu tohoto rituálu je vystoupení ze sebe sama, ať už pomocí drog či repetitivní hudby. Party můžeme považovat za jakousi oslavu. V rámci této hédonistické oslavy je důležité v intenzitě okamžiku usilovat o slast pro ni samu. K vystoupení ze sebe sama a k roztříštění dochází v rámci kmenového seskupení. „Tam, kde ve všech oblastech byla separace, přelom, odlišenost, se nyní znovu rodí globální perspektiva, kladoucí důraz na „souvztažnost“ lidí a věcí, přírody a kultury, těla a duše. Právě tento fakt charakterizuje postmoderní religiozitu.“ (Maffesoli 1997: 191) Ať již slast prožívají malé skupiny spřízněných osob či širší okruh lidí, v obou případech „participují na bloudění, jež je současně anomické i mystické, a každopádně na jistém existenčním postoji, jenž se nerozpoznává v pozitivitě věcí a konformismu myšlení.“(Maffesoli 2002: 218) „Nespočetné planoucí hranice na mořském břehu, nevázané tančení okolo ohňů či na písku, pozorování hvězd a společné naslouchání hudbě, to vše má tendenci upozorňovat na existenciální dobrodružství bez počátku a bez konce. Popis této slavnosti vyzdvihuje to, co Durand nazval „nočním režimem“ imaginárnosti. Já dodávám, že se jedná o dionýskou noc, vyvažující podlosti, kompromisy a zbabělosti náležející dennímu režimu existence. Je to mateřská, iniciační noc, umožňující zjednat si přístup k novému zrození, bližšímu přírodní divokosti, zkrátka noc umožňující vystoupení ze sebe sama, zbavení se institucionálních okovů. Noc upomínající na nostalgii po primitivním bloudění.“ (Maffesoli 2002: 163) Můj informátorský soundsystem se k dotazu na motivaci pořádání party vyjádřil následovně: „Motivace u mě je prostě dělat underground a akce pro lidi a ne pro prachy, na ty sere pes, jsou důležitější věci, třeba když vidíš že se lidi bavěj tak to se nedá zaplatit prachama.“ (BadTekk) Mediálně a společensky nejznámější freeparty je CzechTek. Na celém území České republiky se však konají desítky až stovky menších akcí, o kterých se většinou nikdo nedozví. Příkladem může být policií ukončená freeparty v bývalých kasárnách nedaleko Drnku na Kladensku, která se konala na konci srpna 2006. Zúčastnilo se jí něco kolem stovky vyznavačů tekkna. CzechTek (stejně jako jakákoli jiná freeparty) může být optikou Maffesoliho neotribalismu viděn jako jedna velká oslava. Oslava, ve které nacházíme nutnost znovu
28 vyjádřit nomádskou a v mnoha ohledech regenerující slast, která samostatně „slouží jako prostředek k úniku ze smrtonosné zkostnatělosti institucionalizovaného.“(Maffesoli 2002: 165) „Dionýská metafora připomíná, že má li společnost žít či přežít, je nutné, aby vedle produkce nebo reprodukce mohlo existovat něco neproduktivního. Tento postoj klade důraz na sílu přítomnosti, na intenzitu, jež je této síle vlastní, a na fakt, že vyčerpávaje se v činu a nezaobíraje se budoucím výsledkem, zajišťuje tajemným způsobem dlouhodobé přetrvávání daného celku. Postmoderna se v tomto bodě připodobňuje období předmodernímu: nezajímat se o zítřek, užívat si okamžiku, spokojit se se světem, tak jak je.“ (Maffesoli 2002: 169) Zároveň jej lze vnímat jako rituál, jehož jedinou funkcí je potvrzovat pohled skupiny na ni samotnou. Rituál tím, že se neustále opakuje, skupinu posiluje. Skrze své neustálé opakování sám sebe zvěčňuje a skupině je tak neustále připomínáno, že tvoří celek. Mimo to posiluje menší skupiny vůči skupinám větším. (Maffesoli 1996) Lidé se na CzechTeku scházejí, aby v dnešní postmoderní době znovu zakusili pocit solidarity, jednoty a pospolitosti, tedy něco, co naplno prožívali v období předmoderním. Uvažme, že jim k tomu hraje repetitivní hudba podobná hudbě dávných domorodých rituálů. Účastníci CzechTeku velmi často poukazují na jedinečnou atmosféru svobody. Vše zde probíhá spontánně, z vůle účastníků, nikdo není k ničemu nucen a mezi účastníky panuje uvolněná a především tolerantní atmosféra. Ta je však kritiky považována spíše za anarchii. Je nutné poznamenat, že CzechTek, tak jak ho známe, má už jen velmi málo společného s autentickou „rave party“ (stejně tak jako každodenní život dnešních freeteknařů má už jen velmi málo společného s životem dřívějších travellerů či nomádů). Podíváme li se na tabulku (umístila jsem ji v následující podkapitole), která znázorňuje přehled konání této akce od jejího počátku, zjistíme, že velká část proběhla na předem pronajatém pozemku. Myšlenky, vedoucí k organizování rave parties, však byly zcela jiné. Lze je velmi dobře dokumentovat na vyjádření jednoho z členů Cirkusu Alien: „Tahle scéna znamená, já jsem svobodnej, neuznávám vlastnictví země, protože tahle země patří všem jako voda a vzduch. To je jedna z prvních myšlenek: já jsem kočovník, žiju tak, jak žiju a pokud tady někdo na tý půdě něco nepěstuje a nebydlí už přede mnou, tak ta půda je i pro mé využití……Pro mě je řešení dokázat, my jsme tady, my využíváme půdu, dokážeme po sobě jakž takž uklidit, vyřádíme se a pojedeme pryč. Jsme kočovníci. Mně se ta prvotní myšlenka neptat se nikoho na nic, pobavit se a jet dál, líbí mnohem víc, než si něco od někoho půjčovat. Pokud se najde někdo, kdo bude natolik aktivní, aby si půjčoval pozemek, já
29 proti tomu úplně nebudu. Těch cest je víc, ale pokud se člověk dostává do řeči s legalitou, tak tyhle aktivity ztrácí kouzlo jako takový a najednou to začíná nabírat jiný obrátky.“ (Sokačová 2004) Za prvotní impuls české freetekno scény můžeme považovat akci, konanou roku 1994 u obce Hostomice. Akce vznikla spoluprácí soundsystémů Spiral Tribe a Mutoid Waste Company. Později se z ní vyvinul známý CzechTek, který je největším festivalem 24 freetekno scény v České republice. Koná se každoročně od roku 1994 25 . V souvislostí s ním bývá poukazováno především na jeho nelegálnost. Charakteristickými oblastmi jsou především: absence jasně identifikovaného organizátora, na kterém lze vymáhat případné škody, dluhy, či se na něj obrátit v případě (například) nějakého zranění; absence řádně pronajatého a označeného místa konání, a to včetně takových opatření, aby nedocházelo k poškozování majetku sousedního; absence oznamovací povinnosti ve smyslu příslušných právních předpisů; nedodržování hygienických norem (hlasitost hudby, úklid a svoz odpadu, zajištění toalet); absence zdravotního a protipožárního dozoru; nadměrná konzumace drog.26 Na internetové adrese www.freetekno.cz se v souvislosti s konáním CzechTeku 2006 objevila „Výzva soundsystemům mířícím na CzechTek“. Tato výzva v souladu s celkovou atmosférou CzechTeku 2006, který byl organizován legálně, reaguje právě na tyto velmi charakteristické nedostatky, které se na akcích podobného typu vyskytují. Vyzývá soundsystemy k zaplacení příspěvků (resp. poplatků, které platí každý soundsystem za provozování svého baru, někdy bývají vybírány i poplatky za auta, která na akci přijedou), ze kterých bude následně financován lékařský dozor, svoz odpadků atd. Obsahuje však i upozornění, že „na pronajatém pozemku nebudou akceptovány subjekty, které očividně nejsou členy subkultury, ale přijely pouze za účelem vytváření peněz na čemkoliv.“ (Aliance 23 2006) Medializací CzechTeku se postupně zvyšuje nejen povědomí společnosti o této akci ale i počet malých „podnikatelů“, kteří se zde chtějí přiživit. K bližšímu pochopení motivů, které subkulturu k organizování této akce vedou zde nabízím úryvek z „Tiskového prohlášení účastníků festivalu taneční hudby CzechTek 2006“: „Naším cílem je dobře se pobavit s podobně zaměřenými lidmi z celého světa a poslechnout si hudbu, kterou máme rádi. Jsme subkultura založená především na osobní svobodě jednotlivce
24 Velké festivaly freetekno hudby bývají označovány jako teknivaly. 25 V počátcích šlo o menší festival, který se postupně rozrostl až na několik tisíc lidí; hudebně je zde prezentováno několik nezávislých odnoží elektronické hudby s převahou freetekna. 26 „Při vlastním konání těchto akcí dochází k páchání protiprávní činnosti, a to zejména trestných činů dle § 181b tr. z. (ohrožení životního prostředí z nedbalosti), § 187 a § 188 tr.z. (nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů), § 188a (šíření toxikománie), § 152 tr.z. (porušování autorského práva) a řady přestupků dle zákona č. 200/1990 Sb.“ (Zpráva o problematice extremismu na území české republiky 2002)
30 a respektu k ostatním. Toto však požadujeme i po státních orgánech! Jsme průřezem všech sociálních skupin, jsme lidé, kteří se chtějí bavit, a nejsou spokojeni s tím, co jim komerční sféra zábavy nabízí. Neděláme hudbu pro peníze, nevybíráme vstup, hudba nás neživí, je to pouze prostředek naší seberealizace. A proto je CzechTek už léta nejúspěšnějším českým festivalem vůbec. Proto je místem, kde vzniká občanská společnost. Místem, kde se setkávají lidé z rozdílných zemí a dokáží najít společný jazyk. CzechTek a celá freetekno subkultura obecně obohacují komunismem zdevastované kulturní povědomí a v současné době je pevnou součástí české hudební scény, existující navíc bez peněz sponzorů či vydavatelů. Požadujeme proto stejné právo na existenci, jako kterýkoliv jiný kulturní směr v demokratické společnosti. Toto je náš festival!“ Co se týče účastníků CzechTeku, tvoří pestrou směsici. Od nomádů přes anarchisty, studenty až po podnikatele. Nanoru (2005) poznamenává, že v našich podmínkách dosud není freetekno záležitostí dělnické třídy (ta je dosud věrná tanečním zábavám a komerčním diskotékám), týká se spíše městské mládeže ze střední třídy. I když na některých účastnících můžeme pozorovat „rozmanité rozlišovací znaky kmenové příslušnosti: náušnice, uniformy, mimetické způsoby života, jazykové zvyklosti, hudební vkus a tělesné praktiky“ (Maffesoli 1997: 83), není freetekno subkultura žádným způsobem uzavřená. Spíše naopak, je otevřená komukoli, kdo o ni má zájem. Co se týče CzechTeku 2006, zarážející je nízký věk účastníků. Na rozdíl od CzechTeku 2005 se ho účastnilo mnohem více mladistvích (mnohdy i patnáctiletých dětí). Vysvětlení je možné hledat v jistotě rodičů, že policie už proti účastníkům nezasáhne, i v tom, že místo konání bylo předem známo. CzechTek je demonstrací i přesto, že postrádá jasně vymezený politický požadavek. Mezi tekknaři je obvyklý určitý odpor k estabilishmentu a především pak ke komerční kultuře. Hlavním cílem je utvořit si vlastní svět, vlastní prostor uvnitř systému, nikoli proti němu zbrojit. Nanoru (2005) vidí CzechTek a události, které následovaly roku 2005 27 jako válku symbolů. Obě strany podtrhovaly své symbolické kvality záměrně: policisté demonstraci nových pořádků a CzechTek dělá přitažlivým zase symbolická hodnota revolty. V médiích pak tekknaři vystupovali především jako objekt. Ke slovu se příliš nedostali a to jak z důvodu nejasných reprezentantů, tak z důvodu nejasné ideologie a hierarchie. Sami užívali pro ně nejpřijatelnější metodu – obraz šířený internetem a mobily. CzechTek 2006, který se konal od 28. 7. 2006 ve vojenském prostoru Hradiště v Doupovských horách, byl výjimečný především v tom, že se konal legálně, oficiálně a 27 CzechTek 2005 skončil brutálním policejním zásahem, při kterém bylo zraněno mnoho lidí z řad účastníků i z řad policejních.
31 s pomocí státu. Něco takového nemá nikde v Evropě obdoby. Policejní zásah doprovázející CzechTek 2005 donutil soundsystemy sdružit se v právní subjekt, občanské sdružení Sdružení českých soundsystemů – Aliance 23. Pozemek si tekknaři legálně pronajali od státu za 24 tisíc korun. V internetových diskusích na tekknařských webech se objevovaly názory skalních příznivců freetekna, kteří tento „oficiální“ CzechTek odmítali. Jistou dobu se spekulovalo i o tom, že by se mohl konat druhý paralelní ilegální CzechTek, organizovaný právě těmito odpůrci. Důvody, proč se někteří veteráni od letošního CzechTeku odvraceli, jsou v zásadě tři (Formánek 2006). Prvním důvodem je úplná a veřejně inzerovaná legálnost celé akce. Kouzlo akce spočívající v neformálnosti, neorganizovanosti, konspiračním dobrodružství, sounáležitosti s komunitou, v pocitu tajemství a zasvěcení; prožitek oné „malé revoluce“, to vše se z letošního CzechTeku vytratilo. Druhým důvodem je sílící komercializace této akce. Neustále narůstá počet malých soukromých „podnikatelů“, kteří s komunitou nemají nic společného a kterým jde jen o zisk. Třetím důvodem je přítomnost stále většího počtu lidí, kteří s původními tekknaři nesdílejí příslušnost k určitému soundsystemu ani životní hodnoty DiY. Lidí, kteří na CzechTek jedou jen ze zvědavosti. Otázkou zůstává, zda je tato symbióza se státní mocí udržitelná i v dlouhodobějším horizontu. Zda tekknaři výměnou za kontrolovanou možnost zábavy sleví ze svých ideálů. Zda se dočkáme doby, kdy se z CzechTeku stane festival jako každý jiný28 . Nejzávažnější důvod, který vedl freetekno subkulturu k organizaci letošního CzechTeku ve spolupráci se státní mocí, vidím v negativní zkušenosti, která přetrvává z loňského brutálního zásahu. Domnívám se však, že pokud by tato spolupráce měla pokračovat i v dalších letech, ztratila by celá akce svůj původní smysl. Jakmile totiž stát tuto akci inkorporuje a tím pádem obere o veškeré opoziční významy, může slavit. Obávám se, že právě o to v dnešní době usiluje.
28 Na internetové stránce www.freetekno.cz byla 4.4.2007 publikována následující zpráva, týkající se CzechTeku 2007: „Vzhledem k tomu, že situace kolem CZTK je dále neudržitelná, došli zástupci české freetekno komunity k tomuto radikálnímu rozhodnutí. Letos a s největší pravděpodobností už ani nikdy v budoucnu se žádná akce v rozsahu a pod názvem CZECHTEK neuskuteční.A to z těchto důvodů : Postupná likvidace původních myšlenek freetekna. Parazitismus subjektů nesouvisejících se scénou včetně valné většiny samotných účastníků. Neschopnost a neochota respektovat elementární principy chování ve svobodném prostoru.“
32 6.2. Historie CzechTeku (počty účastníků jsou jen velmi hrubé odhady) souhlas majitele Účastníci Datum Místo pozemku (odhad) 28. 7. 2. 8. 1994 Hostomice ano 300 26. – 28. 7. 1995 Hostomice ano 300 26. – 28. 7. 1996 Hostomice ano 1 500 25. – 27. 7. 1997 Stará Huť u Dobříše ano 2 000 30. 7. 4. 8. 1998 Stará Huť u Dobříše ano 3 000 30. 7. 4. 8. 1999 Hradčany u Ralska ne 4 000 28. 7. 2. 8. 2000 Lipnice ne 5 000 27. – 30. 7. 2001 Doksy ne 12 000 26. – 31. 7. 2002 Andělka u obce Višňová ano 20 000 25. 7. 3. 8. 2003 Ledkov u Kopidlna ano 40 000 30. 7. 3. 8. 2004 Boněnov u Chodové Plané ne 20 000 29. – 30. 7. 2005 Mlýnec na Tachovsku ano 5 000 28. – 30. 7. 2006 vojenský újezd Hradiště ano 40 000 Tabulka č. 1; zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/CzechTek 6.3. Vývoj české scény Nanoru (2005) popisuje dvě vývojové linie v rozvoji českého tekkna. Jednak se scéna vyvíjela postupně, podle britského mustru vývoje taneční scény, ovšem až v letech 1994 2001, jednak na ni měl vliv i fakt, že zahraniční soundsystemy v ČR kotvily už od poloviny 90. let. V tu dobu se tekkno uchytilo především mezi pankáči a squattery, což jej determinovalo. Ilegalita vedla v druhé fázi k radikalizaci a těsnějšímu sepětí se společensky nespokojenými. Rezistence byla posléze medializována, což způsobilo sjednocení stylu do zjednodušené uniformy, ujasnění definice tekknařů a následné rozšíření počtu členů. V devadesátých letech vznikla řada českých soundsystemů. Mezi prvními Cirkus Alien, Technical Suport a Mayapur. Česká scéna není homogenní. Jednotlivé soundsystemy se od sebe odlišují svým politickým přesvědčením (převládá levicová orientace), názorem na způsob pořádání CzechTeku, potencionální spory se vedou i o tom, zda budou party opravdu zadarmo.
33 „Děláme většinou freeparty nebo vstup za 30 Kč a to je tak na náklady. Na hudbě se nesmí vydělávat, jenže hafo soudů to nechápe a třískaj prachy z lidí.“ (BadTekk) Názorový nesoulad byl zřejmý i při plánování CzechTeku 2006. I přes nepříliš jasnou reprezentaci je freetekno subkultura schopná reagovat a projevovat svůj názor veřejně, svědčí o tom např. „Tiskové prohlášení účastníků festivalu taneční hudby Czechtek 2005“ (jehož autorem je freetekno komunita) či „Otevřený dopis prezidentu republiky v souvislosti z CzechTekem“ (zde už je podepsáno konkrétních 8 osob). Maffesoli poukazuje na obohacující aspekt anomie. Předpokládá, že něco, co je v daném momentu anomické, zavdává podnět k tomu, co bude v budoucnu kanonické. „Nonkonformismus, nepřizpůsobující se obecným pravidlům aseptizované sociální sféry, připomíná sílu a obohacující aspekt anomie. Dojde li k integraci takové anomie skrze její specifické rituály – pitky, výstřednosti, prostopášnosti atd. , nemusí být pro celek sociálního tělesa zdaleka něčím škodlivým a umožňuje mu nalézt jakousi globální rovnováhu. Celou tuto temnou stránku, konstituující individuum, se vyplatí sociálně ventilovat právě skrze její integraci, neboť jinak hrozí, že se ve zvrácené podobě vynoří v určitých explozích, které by potom byly naprosto nekontrolovatelné.“ (Maffesoli 2002: 62) Uvědomme si co se nyní děje s freetekno scénou v České republice, mám tím na mysli události spojené s CzechTekem 2006 s jehož organizací pomáhala i vláda. Toto gesto ze strany státu je možno interpretovat jako určitou snahu o integraci subkultury. Jde o to, zda vládní systém subkulturu integruje takovou, jaká je, nebo zda usiluje o její přeměnu. Vládní i společenský systém nomády odmítá, protože v něm budí znepokojení. Jak už jsem zmiňovala výše, moderna chtěla vše identifikovat a kodifikovat, každý měl své místo a úlohu. V nomádech, kteří nezapouští kořeny je však cosi potencionálně anarchistického, cosi, co nezapadá do moderní společnosti. „Rebela je třeba chápat jako nečasovou „figuru“ nabývající četných odstínů, avšak její hlavní charakteristikou je určitý bytostný požadavek, jehož základ je především duchovní. Rebel prchá před bezvýhradným působením civilizace. Může najít „útočiště v lesích“, stáhnout se do ústraní, praktikovat zen buddhismus, nechat se opájet hudebním či duchovním vytržením, vyrazit na náboženské poutě nebo podniknout iniciační cestu kolem světa, ale v každém případě se jedná o „uvolňování sevřenosti“, o putování za hvězdou, a to všechno proto, aby si udržel směr vedoucí k nějakému ideálu, ať je, jaký chce.“ (Maffesoli 2002: 216)
34 7. Závěr Cílem této bakalářské práce je začlenit freetekno subkulturu do teoretických konceptů subkulturních studií. Především ji konfrontovat s Maffesoliho pojetím neotribalismu. Chceme li konfrontovat českou freetekno scénu s Maffesoliho modelem, bylo by vhodné mít neustále na paměti fakt, že čeští freeteknaři nejsou nomádi. Na Maffesoliho koncept bychom se měli dívat s určitým odstupem. Freetekno scénu lze vidět jako touhu po vzpouře proti funkcionalitě, proti dělbě práce, proti přehnané specializaci, tedy jako touhu po životě, který se neredukuje na pouhou materialistickou konzumaci. Hlavní důraz je v ní kladen na pocit ze společenství, který je tvořen přímou účastí jedince v sociální skupině. Freetekno subkultura je vynalézavá (většina aparatury i jiných doplňků je vyráběna svépomocně), tolerantní a otevřená (důkaz najdeme ve zvyšujícím se počtu příznivců této subkultury i soundsystemů), nesexistická, ekologická (freeparties v přírodě), globální, přizpůsobivá, rozptýlená a využívající nejmodernější techniku. Z důvodu její rozptýlenosti i náklonnosti k nejmodernějším technologiím probíhá velká část komunikace skrze informační technologie. Soustřeďuje se na záliby a životní styl svých členů, především na pocity, méně na oddanost k určité ideologii, odmítá identifikaci s jakýmkoli politickým plánem. Je možné říci, že se formuje na základě sdíleného etického vědomí, které přesahuje jednotlivá individua. České freetekno subkultuře můžeme připsat hodnoty, kterými Maffesoli charakterizuje matriarchální společnost. Tyto zahrnují například citlivost vůči silám země, vůči vitalismu, vůči přírodě, ekologickou citlivost. Maffesoliho „únik od společnosti“ je však už jen příležitostný. Jde spíše o vytržení ze stereotypu každodenního života, které je možná o to intenzivnější, neboť jeho hlavním smyslem je zaujetí společně sdílenou přítomností. Tento únik by však měl být uskutečňován na základě něčeho stabilního, Maffesoli pro tuto dialektiku používá pojem „dynamická zakořeněnost“. Ukazuje tak, že potřeba stability (profesní, ideologické) nevylučuje odbočky či toulky do jiných světů. Maffesoli popisuje, že sítě mezi přáteli poskytují oporu mnohdy bez jakéhokoli plánu, často jen pro ni samu, většinou tedy jen ad hoc, a že z tohoto spojení, které vzniká na základě vzájemné blízkosti, plyne velmi často vzájemná pomoc. Toto je vidět především na parties. Freetekno scéna jako taková se setkává občasně a to převážně na parties (s výjimkou členů soundsystemu). Posun v charakteru české scény je spojen především s medializací CzechTeku. Mnoho lidí, kteří o samotné subkultuře, jejích kořenech a ideálech, mají jen velmi málo, či vůbec žádné informace, míří na nejznámější českou party CzechTek. Především mladá generace
35 v CzechTeku spatřuje spíše jen velký mejdan, možnost vybouřit se a potažmo se účastnit něčeho nelegálního. Chybí jí však určité povědomí o duchu festivalu i celé subkultury, která jej pořádá. Zvyšující se počet těchto příznivců by mohl mít za následek rozmělnění původních ideálů. Pozitivní vývoj (co do informovanosti společnosti) vidím v situaci, která nastala po brutálním zásahu na CzechTeku 2005. V tomto období se freetekno subkultura objevovala v médiích častěji než kdy před tím, a především v tištěných médiích byly publikovány i články o původu, cílech, ideálech a způsobu života členů této subkultury. Pokusme se na dnešní freeparties pohlížet jako na potřebu sdružování, na touhu po společném prožívání emocí s podobně naladěnými lidmi, což se v dnešním zrychleném světě jeví být takřka nutností. Berme freeparties jako chvilkový „únik od civilizace“ (ať již fyzický, či duševní) s nezanedbatelným efektem vnitřní očisty od všech problémů a stresů.
36 Seznam literatury a internetových zdrojů Bennett, A., Kahn Harris, K.(eds.) (2004): After Subculture: critical studies in contemporary youth culture . New York: Palgrave Macmillan Czechtek 2007 (http://www.freetekno.cz/?d=1&g=49&id=290) DiY manuál (http://diy.freetekno.cz) Daly, S., Wice, N. (1999): Encyklopedie alternativní kultury . Brno: Books Formánek, O. (2006): „CzechTek jako ohleduplná rebelie“. In: Reflex, č. 31 Furst, P. (1996): Halucinogeny a kultura. Praha: DharmaGaia a Maťa Gelder, K., Thornton, S. (1997): The Subcultures Reader . London: Routledge Homeless&Hungry (1994): „Psychedeličtí cikáni, kočovníci nového věku“. In: Vokno. (http://www.freetekno.cz/?d=1&g=31&id=68) Kellyová, I. (2004): „No system! aneb „nepolitická“ vzpoura jedné subkultury“ (http://www.blisty.cz/2004/9/20/art19809.html) Kidd, W. (2002): Culture and Identity. Basingstoke: Plagrave Lévy, P. (2000): Kyberkultura . Praha: Karolinum Lowe, R., Shaw, W. (1994): „New Age Travellers, Návrat novověkých nomádů“. In: Vokno 1994, č. 29 (http://www.freetekno.cz/?d=1&g=31&id=69) Maffesoli, M. (2002): O nomádství . Praha: Prostor Maffesoli, M. (1996): The Time of the Tribes. London: Sage Publications Manifest k Pouličnímu karnevalu (http://www.m w a.net/temp/statement.pdf tento odkaz již v dnešní době bohužel nefunguje) Ministerstvo vnitra Zpráva o problematice extremismu na území České republiky 2002 (http://www.mvcr.cz/extremis/2002/zprav_02.doc) Muggleton, D., Weinzierl, R.(eds.) (2003): The Post Subcultures Reader . New York: Berg Muggleton, D. (2000): Inside subculture: the postmodern meaning of style . Oxford: Berg Nanoru, M. (2005): „CzechTek: Symbolická válka“. In. Mladá Fronta 8.10.2005 Nanoru, M. (2004): „Já rozhodně nejsem ty“ (http://www.zivel.cz/article.php?id=431) Němec, J. (2003): „CzechTek 03: One Tribe, One Vibe“ (http://www.blisty.cz/2003/7/31/art14905.html) Otevřený dopis prezidentu republiky v souvislosti s CzechTekem (2005) (http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=ztvx1 383153&x=404469&s=t)
37 Redhead, S., Wynne, D.(eds.) (1998): The clubcultures reader: readings in popular cultural studies . Oxford: Blackwell Reynolds, S. (1998): „Rave Culture.“ In: Redhead, S., Wynne, D.(eds.) (1998): The clubcultures reader: readings in popular cultural studies . Oxford: Blackwell Rozhovor: Spiral Tribe 1992 (http://www.freetekno.cz/?d=1&g=49&id=285) Saunders, N. (1996): Extáze a technoscéna . Brno: Jota Skelton, T., Valentine, G. (1998): Coolplaces: geographies of youth cultures. London: Routledge Sokačová, L. (2004): „…nenechat se sežrat soukolím systému“ (http://www.blisty.cz/2004/9/20/art19810.html) St John, G. (2003): „Post Rave Technotribalism and the Carnival of Protest“ In: Muggleton, D., Weinzierl, R. (eds.)(2003): The Post Subcultures Reader . New York: Berg Sweetman, P.: „Tourists and Travellers.“ In: Bennett, A., Kahn Harris, K. (2004): After Subculture: critical studies in contemporary youth culture. New York: Palgrave Macmillan Šolc, V. (1999): „Techno kultura – návrat k rituálu“. In: Psychologie dnes . , č. 10, s. 12 13 Technokultura a společnost (http://www.freetekno.sk/camp23/tas.htm) Thomlinson, L. (1998): „“This ain't no disco“…or is it? Youth culture and the rave phenomenon.“ In: Epstein, J. S. (eds.) (1998): Youth culture. Identity in a postmodern world . Oxford: Blackwell Publisher Tiskové prohlášení účastníků festivalu taneční hudby CzechTek 2005 (http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zkvx1 357988&x=341651&s=t) Ueno, T. (2003): „Unlearning to Raver: Techno Party as the Contact Zone in Trans Local Formations.“ In: Muggleton, D., Weinzierl, R. (eds.)(2003): The Post Subcultures Reader . New York: Berg Vitebsky, P. (1996): Svět šamanů . Praha: Knižní Klub Výzva soundsystemům mířících na cztk (http://www.freetekno.cz/?d=1&g=55&id=267) Weiss, T. (1998): Beaty, bigbeaty, breakbeaty . Praha: DharmaGaia a Maťa Informátoři: BadTekk
38 Jmenný rejstřík
B M Bennet, 12 Maffesoli, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23, 24, 28, 29, 31, 34, 35, 37 C Malbon, 9 Clarke, 12 McKay, 8 D Muggleton, 5, 8, 12, 14, 19, 21, 37, 38 Daly, 37 N Daly, Wice, 27 Nanoru, 7, 8, 10, 31, 33, 37 E R Epstein, 10 Reynolds, 9, 38 F S Formánek, 32 Saunders, 7, 38 G Sokačová, 17, 21, 30, 38 Gaillot, 9 St John, 9 Gelder, 12, 37 Sweetman, 19, 38 Szerszynski, 8 H Hebdige, 15 Š Hetherington, 24 Šolc, 27, 38
K T Kahn Harris, 12, 13, 37, 38 Thomlinson, 10 Kellner, 19 U L Ueno, 12 Lévy, 10, 23, 27, 37 V Lowe, Shaw , 10 Vitebsky, 27, 38
W Wice, 37
39 Anotace Cílem této práce je popis fenoménu „freetekno“ v perspektivě novějších sociologických přístupů k alternativním subkulturám a především jeho konfrontace s Maffesoliho konceptem nových kmenů. Práce popisuje vznik freetekno subkultury ve světě i v českém prostředí. Vychází z dostupného empirického materiálu (tiskoviny, internet, rozhovory, atd.), na kterém ukazuje, jakým způsobem tento fenomén zapadá do trendů popsaných v literatuře. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí je freetekno subkultura silně spojena s nejznámějším festivalem této hudby u nás – CzechTekem, věnuje mu pozornost i tato práce. Ilustruje na něm charakteristické znaky subkultury. České freeteknaře nelze považovat za nomády a proto je vhodné dívat se na Maffesoliho koncept s odstupem. Freetekno subkultura je vynalézavá, tolerantní a otevřená, nesexistická, ekologická, globální, přizpůsobivá, rozptýlená a využívající nejmodernější techniku. Freetekno scéna jako taková se setkává občasně a to převážně na parties. Určitý posun v charakteru české scény lze pozorovat v souvislosti s medializací CzechTeku. Na akci míří mnoho lidí, kteří mají o freeteknu jen minimum informací. V dnešní době se mezi freeteknaři hovoří o tom, že letošní ročník CzechTeku se konat nebude. Abstract The aim of this study is the characterization of the freetekno phenomenon from the point of view of the newest sociologic accesses to alternative subcultures and mostly its confrontation with the Maffesoli's concept of new tribes. This study describes the birth of the freetekno subculture in the world as well as in the Czech Republic. It issues from available empirical material (press, internet, dialogues, etc.) and that way exemplifies the method of engaging this phenomenon into trends given in literature. In view of the fact that in Czech environment the freetekno subculture is strongly tied up with the well known festival of this music here – The CzechTek – this study also dwell on it. It tries to illustrate on this example the characteristic features of the subculture. The Czech freetekno members can't be considered as nomads and this is why to take the Maffesoli's concept stepping back from it. Freetekno subculture is inventive, tolerant and open, non sexist, ecologic, global, adaptable, scattered and it uses the most modern technology. The freetekno scene as such meets occasionally mostly at parties. There is a visible shift in the Czech scene character regard to the CzechTek publicity in the media. There are many people walking a head for this action without nearly any information. It is said among the freetekno members that this year festival won't take place.
40 Seznam tabulek Tabulka č.1: Historie CzechTeku počty účastníků……………………………………….33
41