Freetekno Party Nebo Obecněji Freeparty Je Společenská a Hudební
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Úvod Freetekno party nebo obecněji freeparty je společenská a hudební událost, pro jejíţ uskutečnění není potřeba ţádných organizátorů a vše probíhá spontánně, kaţdý účastník ze svobodné vůle přispívá k fungování festivalu (hudební produkce, bary, úklid). Koná se buď na nelegálně obsazeném nebo pronajatém pozemku, coţ sebou ale často přináší nevoli okolních obyvatel a jejich zastupitelů, kteří se snaţí akci zabránit nebo přerušit. Je to alternativní forma zábavy, která existuje na nekomerčním a neziskovém principu a provází ji specifická atmosféra svobody. Tato volnost se týká i drog a jejich konzumace. Bylo dokázáno, ţe konzumace drog na taneční scéně je vyšší neţ u běţné populace. Taneční scéna je však široký pojem a dosud se ţádný z oficiální výzkumů v ČR nezabýval specifickými vzorci uţívání drog na freetekno scéně. Na území ČR byly provedeny tři na sebe navazující výzkumné studie přinášející údaje o prevalenčních hodnotách drog, postoji k drogám (tolerance, preference, odmítání,…) a z nich vyplývajících optaření do budoucna. Subkulturou freetekno se zabývalo také několik studenstských prací, ať uţ diplomových, bakalářských nebo absolventských. Freetekno fenomén je zpracováván např. ze sociologicko-politického hlediska (Wimmer, 2006), z antropologického (Kočandrle, 2008), psychologického (Haase, 2008) hlediska a dalších specifických oblastí této subkultury. Tyto práce pro mě byly v počátku přehledem o situaci výzkumu na toto téma a následně zrojem rešeršé obtíţně dostupné literatury. Pokud se mluví o freeteknu, teknařích nebo CzechTeku aj. vţdy se toto téma dotkne drog. Díky massmédiím a bulváru je freetek publikován jako sraz „feťáků" na louce doplňující hlasitá nemelodická hudba (Freetek kultura, 2008). na druhou stranu existuje mnoho článků o tom, které se tomuto pojetí brání. Cílem této práce je popsat specifika uţívání drog na freetekno parties z pohledu několika členů této subkultury, jejich zkušenosti a záţitky s drogami a zda je tato zkušenost ve spojení s rytmickou hudbou připomínající rituály primitivních kmenů obohacuje, co jim účast na freetekno party přináší a jaký mají názor na vývoj subkultury. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o kvalitativní výzkum s pouţitím metody polostrukturovaného interview zahrnující pouze malý vzorek výzkumného souboru, neklade si tato práce nárok na objektivitu a generalizaci jejích výsledků. Přesto doufám, ţe přínos této diplomové práce bude v poskytnutí lepšího vhledu do uvaţování typických představitelů této scény a tím k překonání moţných předsudků široké veřejnosti. 7 V teoretické části výzkumu se věnuji popisu základních pojmů spojených s freeteknem, dále je nastíněna historie vzniku freetekna, s čímţ souvisí i znaky a symbolika, ideály a pricipy, na kterých je subkultura vybudována. Předkládám také dva teoretické konstrukty, které provází filosofii freetekno party a chápou freeparty jako „dočasnou autonomní zónu“ nebo jako rituál. Typický je také způsob komunikace mezi členy a specifické výrazové prostředky, jeţ jsem se pokusila doplnit o vlastní poznatky z prostudování jednoho internetového komunikačnímu serveru. Velkou část pak věnuji přehledu výzkumů (ne jenom) drog na taneční scéně a to převáţně ze zahraničních zdrojů, jeţ mi poskytly podněty pro obsah výzkumných otázek v praktické části. 8 1. Základní pojmy 1.1 Freetekno Freetekno je název pro hudební styl a s ním spojenou subkulturu. Hudebně je freetekno undergroundová odnoţ techna, má velký "zkreslený" basový rytmus, který se pohybuje v rozmezí 170 a 200bpm (beats per minute). Obsahuje nejrůznější syntetické zvuky a samply. Za techno se pak označuje ţánr taneční elektronické hudby, vzniklý v sedmdesátých letech v Detroitu, jehoţ základem je monotónní rytmus, rychlý sled úderů, doprovázený samply (zlomky jiných skladeb nebo nahrané zvuky, které se pouţívají v elektronické hudbě, podobně jako výstřiţky jiných děl v koláţích), ruchy a jinými syntetickými zvuky; jeho rychlost se nejčastěji pohybuje kolem 140 aţ 200 i více bpm. Samotné techno má mnoho odnoţí. Jeho takt se zřídka kdy zastaví a pokud se tak stane, tak jen na sekundu či dvě. Není příliš bohatý na tóny a zaměřuje se spíše na rytmus a "pohyb" (Hrouda, 2004). Lévy (in Hrouda, 2004) povaţuje za nejpodstatnější rys taneční elektronické hudby novou dynamiku tvorby a kolektivního poslechu. Jednotlivé skladby uţ nejsou samostatnými uzavřenými celky, ale slouţí jako stavební prvky kontinuálního hudebního proudu, tzv. setu. Ten vytváří DJ pomocí dvou a více gramofonů, CD přehrávačů atp., tak, ţe skladby za pouţití různých efektů napojuje či míchá dohromady. V anglicky mluvích zemích se setkáváme také s pojmem rave, coţ je historické označení pro taneční party ale i pro taneční hudbu. Byly tak také původně ozančovány ilegální parties, do chvíle neţ se taneční scéna rozdělila na klubovou komerční scénu a freetekno akcentující volný přístup. Termín freetekno je tedy sloţenina dvou slov: „free“, coţ lze z angličtiny přeloţit jako svoboda, nezávislost a „tekno“, ve smyslu preferovaného hudebního stylu. Freetekno hudba i scéna bývají v ČR označovány také obecnějším názvem „techno“, který je ovšem matoucí a přesně nevystihuje správný význam. Freetekno je ve srovnání s klasickým technem znatelně rychlejší (většinou se pohybuje v rozmezí 160 - 240 BPM) a pouţívá drsnější zvuky. Dá se říci, ţe freetekno je pro běţného posluchače ještě méně stravitelné neţ techno. Nálepkou „techno“ bývá někdy označována podbízivá komerční hudba, orientovaná na klasické diskotéky (tzv. eurodance či dancefloor). Tato hudba sice vyuţívá některé prvky techna, nicméně s technem (ani s dalšími výše uvedenými směry 9 elektronické taneční hudby) nemá prakticky nic společného (Techno, 2009). Přesto je označení „technař“ pouţíváno obecně i samotnými freetekno insidery, i kdyţ se s ním nemusí plně ztotoţnovat. I v této praci bude pouţíván termín teknař i technař zaměnitelně. 1.2 Hudební styly Chicagští a detroitští DJs jako Derrick May, Juan Atkins nebo Kevin Saunderson začali mixovat svou tanecní hudbu se syntezátorem bicích a vznikl house. House dále stvořil acid house, coţ sebou přineslo zapojení syntezátoru Roland T-303, který byl schopen vytvářet různé hladiny a nasadit ruzné výšky tónu. Potom hudba pokračovala v evoluci do techna, a to jak do "detroitského" stylu tak do hardcore. Detroitské techno bylo spíše vláčnejší, pomalejší, duch housové hudby byl elimonován. HC (hardcore) je obecně tvrdá a rychlá verze detroitského techna. Od té toby vzniklo mnoho kombinací. Breakbeat uţívá hiphopových samplů a reggae melodií. Jungle mnoţství bongo perkusí a bubnových rytmů, také prišlo s monotónními nápěvy. Darkside pouţívá mollové akordové postupy k vytvorení "pocitu zla". Velmi melodická a hypnotická hudba, která je spíše na té pomalejší straně dala vzniknout Trance. Potom samozrejme vznikly acidtrance, hardtrance a trance house. Nejnovejší permutací techno hudby je gabba neboli gabber. Je to extrémější hardcore. Nejsou zde ţádné vokály, „ţádná duše“ - pouze velmi tvrdá, extrémne rychlá hudba. Podstatou techno hudby je neustálý stav změny. Kaţdý den je vytvořen nový styl, staré věci jsou kombinovány novými způsoby a nové jsou vynalézány. DJs mixují dva ruzné tracky a nová písen je na světe. Toto je podstatou rave hudby. (Techno, 2009; Steins, E., 1997) Velmi podrobně jsou všechny styly s geografického i historického vývoje popsány v Ishkurově průvodci elektronickou hudbou (Ishkur´s guide to electronic music). 1.3 Soundsystém „Pojízdné soundsystémy tvoří skupinky nadšenců, kteří přes zimu obvykle někde pracují, aby od jara do podzimu mohli kočovat. Za vlastní peníze si nakoupí a zařídí auta, dieselové agregáty na výrobu elektřiny i hudební aparatury, z nichţ pak návštěvníkům zadarmo hrají. Občas - kdyţ před jejich soundsystém nikdo nepřijde tancovat - hrají pouze sami pro sebe, ale i to stačí. Někteří prodávají desky, oblečení a občas i drogy, jiní ne. Mnozí jsou na cestě tak dlouho, ţe uţ si ani nepamatují, kdy vyjeli.―(Holec, 2004) 10 Freetekno soundsystém (známý také jako Tribes - kmen/y) je uskupení lidí, společně vlastnící techniku a další instrumenty, potřebné k pořádání freetekno parties. Technikou se rozumí zejména: Nákladní automobil, autobus, nebo dodávka pro převoz materiálu a zásob. Naftový agregát potřebný k výrobě elektřiny, jelikoţ drtivá většina parties se koná mimo dosah jakékoliv infrastruktury. Výkonné reproduktory, jejich celkový příkon často přesahuje 10 kW. Ţelezné konstrukce na zavěšení log systému, různých obrazců, projekčních pláten a stroboskopů. Gramofony, zesilovače, mixáţní pulty, ekvalizéry, PC sestavy, kabeláţ, nářadí pro montáţ. K sound systému patří i bar, kde se podávají alkoholické nápoje. Zisky z jejich prodeje většinou pokryjí náklady na party, neslouţí k obohacení členů soundsystému Kaţdý soundsystém má „svého“ DJ, který má sbírku gramofonových desek s různými zvuky a rytmy. Z těchto desek na několika gramofonech (obvykle 2-3) vytváří výsledný mix. DJ je většině účastníků skrytý za hradbou reproduktorů, většinou v autobusu či v náklaďáku. Dalšími členy jsou pak řidiči vlastnící auta, VJové (Video Jockey) tvořící pohyblivé vizualizace promítané na plátna jako doprovod hudby. (Freetekno soundsystém, 2009) Wimmer (2006) pak v souvislosti označením soundsystémů jako tribes (kmeny) srovnává klubovou scénu, která staví na produkci individuálních DJ‟s, jejich jménu a prestiţi a na druhé straně freetekno scéna, kde je většina DJ‟s anonymních a podstatu tvoří aktivní společenství více lidí, kteří se podílejí na konání celé freeparty. Zároveň toto společentství lidí přináší jejím