MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra sociologie

POLITIZACE ČESKÉ FREETEKNO SUBKULTURY

Diplomová práce

Jan Segeš

Vedoucí práce: doc. PhDr. Csaba Szaló, Ph.D. UČO: 137526 Obor: Sociologie Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci „Politizace české freetekno subkultury“ vypracoval samostatně a pouze s pouţitím pramenů uvedených v seznamu literatury.

...... V Brně dne 15. května 2011 Jan Segeš

Poděkování Děkuji doc. PhDr. Csabovi Szaló, Ph.D. za odborné vedení práce a za podnětné připomínky, které mi poskytl. Dále děkuji RaveBoyovi za ochotu odpovídat na mé otázky a přístup k archivu dokumentů. V neposlední řadě děkuji svým rodičům a

prarodičům za jejich podporu v průběhu celého mého studia. ANOTACE

Práce se zabývá politizací freetekno subkultury v České Republice. Politizace je v nahlíţena ve dvou dimenzích. První dimenzí je explicitní politizace, kterou můţeme vnímat jako aktivní politickou participaci. Druhou dimenzí je politizace na úrovni kaţdodenního ţivota. Ta je odkrývána díky re-definici subkultury pomocí post- subkulturních teorií, zejména pak Maffesoliho konceptem neotribalismu a teorie dočasné autonomní zóny Hakima Beye. Práce se snaţí odkrýt obě úrovně politizace freetekno subkultury v českém prostředí pomocí analýzy dostupných dokumentů týkajících se teknivalů CzechTek, CzaroTek a pouličního festivalu DIY Karneval.

Rozsah práce: základní text + poznámky pod čarou, titulní list, obsah, rejstřík, anotace a seznam literatury je 138 866 znaků.

Klíčová slova: freetekno, politizace, dočasná autonomní zóna, DAZ, neo-kmen,

neotribalismus, CzechTek, subkultura, post-subkultury ANNOTATION

The presented work focuses on the politicization of the freetekno subculture in the Czech Republic. The politicization is perceived in two dimensions. The first dimension is the explicit politicization, which could be represented as the active political participation. The second dimension is the level of politicization on everyday life. This dimension is uncovered thanks to the re-definition of subculture with the help of post- subcultural theory, especially Maffesoli’s concept of neotribalism and the theory of the temporary autonomous zone by Hakim Bey. The paper tries to uncover both politicization levels of the freetekno subculture in the Czech environment by analyzing the available documents relating to teknivals such as CzechTek, CzaroTek festival and street carnival DIY Karneval.

Obsah I. Úvod ...... 7 II. Teoretická část ...... 9 2.1. Kultura ...... 9 2.2. Subkultura ...... 9 2.3. Birminghamská škola, CCCA ...... 11 2.4. Kritika CCCS ...... 12 2.5. Post-subkulturní teorie ...... 14 2.6. Neo-kmen (neo-tribe) ...... 15 2.7. Nomádství ...... 18 2.8. Dočasná autonomní zóna ...... 20 2.9. Politizace ...... 22 III. Metodologie ...... 25 IV. Empirická část ...... 26 4.1. Freetekno – co to je a odkud se vzalo? ...... 26 4.2. Spiral Tribe ...... 29 4.3. Ideová východiska a hodnoty freetekno subkultury ...... 31 4.4. Vznik české freetekno subkultury ...... 37 4.5. 1994-1998 Pionýrská léta ...... 40 4.6. 1999-2002 Scéna se ustavuje ...... 44 4.3. 2003 – 2005 Ve středu pozornosti ...... 49 4.4. CzechTek 2006 a co dál? Současný stav freetekno subkultury .. 59 V. Závěr ...... 67 Bibliografie: ...... 69 Online zdroje: ...... 73 Přílohy: ...... 77

I. Úvod

Freetekno je subkultura, která v České Republice vznikla na počátku 90. let minulého století v pevném spojení se squattingem a vytvářela své podhoubí bez širšího zájmu médií. Rozrůstající se scéna přitahovala stále širší publikum a tím na sebe strhávala i pozornost masmédií. Ty ji záhy, díky nonkonformnosti účastníků freeparties a do té doby neslyšené a tím těţko srozumitelné hudební produkci, přiřkly nejedno negativní označení. Vyvrcholením mediálního dění okolo českého freetekna se stal teknival CzechTek 2005, který byl ukončen brutálním zásahem Policie ČR. Tato událost na sebe navázala rozsáhlé politické okolnosti, které se staly dalším terčem zájmu masmédií. Freetekno se tak stalo často analyzovanou a diskutovanou subkulturou, jejíţ historie a vývoj byly jiţ popsány, tyto analýzy však povětšinou končí právě událostí CzechTek 2005. Freetekno scéna je však stále ţivá a veškerý ţivot s sebou přináší i vývoj. Právě CzechTek 2005 a následný poslední ročník teknivalu CzechTek 2006, pozměnili strategii konání freeparties. Studie české freetekno subkultury si vesměs nevšímají politických aspektů a politizace freetekna obecně, s výjimkou situace okolo CzechTeku 2005, coţ je dáno analytickými koncepty, které tyto práce volí1. Politizace subkultury byla v době jejího vzniku a vývoje spjata se squattingem, travellingem a ilegalitou, ve které se freeparties pořádaly. Dnes můţeme povaţovat squatting v České Republice za téměř mrtvý. Na freetekno scéně se ale objevil poměrně nový fenomén, a to jsou street parties. Ty jsou propojením freetekna a aktivismu v dalších oblastech politického ţivota, zejména s antiglobalizačním a antikapitalistickým hnutím. Organizace street parties je značně odlišná od konání freetekno party, jedná se primárně o politický protest (Smolík: 2010) s cílem obsadit veřejný prostor. Naproti tomu represe vůči freeparties v západoevropských zemích učinila z

1 Výjimkami jsou práce Ledabyla (2008), který se však zabýva spíše sekuritizací freetekno subkultury, a Brodilové (2010), která se zaměřila na politizaci DIY karnevalů.

technonomádství okrajovou záleţitost a freeparty se často konají na řádně pronajatých pozemcích a jsou nezřídka úředně povoleny, čímţ mohou v očích některých aktérů ztrácet na svůj politický kapitál. Freetekno parties jsou navíc často vnímány jako apolitická forma trávení volného času, jak tvrdí například Charvát (2007), Wilson (2006), Kellyová (2008) nebo Smolík (2010). Děje se tak proto, ţe freetekno podle většiny výzkumníků samo o sobě nenese agendu sociální či politické změny a nahlíţením touto optikou opět ztrácí politický akcent. Tato explicitní dimenze poltizace se sice dá v některých momentech v historii freetekno subkultury najít, ale jedná se spíše o okrajové záleţitosti. Ovšem i kaţdodenní zkušenosti jsou politické povahy a utvářejí politickou identitu (Marada 2003). Freetekno lze vnímat jakoţto politizaci kaţdodennosti pomocí Maffesoliho (1996) teorie neotribalismu, která nabízí alternativní cestu analýzy politické participace kaţdodenního ţivota „optikou konceptualizovanou skrze společenství, hédonismus a moc nad existencí jednotlivce“ (Riley et. Al 2010: 345). Právě koncept neo kmenů pomáhá zrevidovat pojem subkultura, který ustavila britská škola v čele s birminghamským Centre for Contemporary Cultural Studies (Bennett, 1999; Carrington, Stahl, 2004; Wilson, 2004; Riley et. al, 2010). Stejně tak lze na freetekno nahlíţet pomocí optiky dočasné autonomní zóny, konceptu Hakima Beye (2004) a pomocí aplikace těchto konecptů odhalit druhou, skrytou dimenzi politizace fenoménu freetekna. Teoretická část práce tvoří nejen úvod do problematiky výše uvedených vztahů a jejich historie, ale zároveň je také samostatnou částí textu, jejímţ smyslem bylo propojit témata freetekna, DIY festivalů, (post)subkulturní teorie a politizace subkultur na teoretické úrovni. Cílem této práce je za pomoci aplikace výše uvedených teoretických konceptů analyzovat dostupné dokumenty a zodpovědět tak otázku, jaké jsou ideové základy freetekna, na příkladu teknivalu CzechTek popsat vývoj politizace české freetekno subkultury zjistit zda a jak je politizována dnešní freetekno subkultura v obou výše uvedených dimenzích.

II. Teoretická část

2.1. Kultura

Tato práce se zabývá freetekno subkulturou, která vychází z techno kultury. Kultura (z latinského colere – vzdělávat, pěstovat, cítit) je pojem, který jiţ Cicero vymezil jako kultivaci ducha. Kritérium odlišení člověka od zvířete jako znak kultury, tedy specificky lidský fenomén, je přijímáno od 30. let minulého století a zavedla jej kulturní antropologie (Keller 2004). Dnes kultura vymezuje v dané společnosti souhrn postojů zprostředkovávaných dalším generacím pomocí symbolů. Stejně tak označuje sdílené normy chování v konkrétní sociální skupině, se kterými se jedinec nerodí, ale získává je v procesu socializace. Kultura je také znakem pro souhrn symbolických systémů a obsahů přijímaných danou společností (Jandourek 2001). Kultura však neexistuje jako jeden celek. Jednotlivé kultury mají své kulturní vzory, tedy specifickou konfiguraci jednotlivých prvků kultury, které je odlišují od kultur ostatních. Různé kultury pak můţeme pozorovat v čase a prostoru (Petrusek a kol., 1994). Kulturu primárně tvoří kulturní artefakty, sociokulturní regulativy, ideje a sociální instituce (Duffková, Urban, Dubský, 2008: 31). Specifičtějšími segmenty jsou „jazyk, filozofie, náboženství, morálka, potřeby, právo, technika a technologie, umění, věda, znalosti, zvyky (obyčeje) a ve stále větší míře i sport, móda a spotřební vzorce chování.“ (Smolík 2010: 29)

2.2. Subkultura

Kultura jako souhrn symbolických systémů a obsahů přijímaných společností můţe obsahovat odlišnosti některých částí od běţných vzorců náleţících většinové kultuře. V tomto případě sociologie pouţívá pojem subkultura. Subkultura je tedy skupina v rámci celku jako je například stát či národ, která je nositelem odlišných vzorců chování, hodnot a ţivotních stylů (Petrusek a kol. 1994). Distance od většinové

kultury můţe být různá, od drobných odchylek aţ po její popření (tzv. kontrakultura), avšak subkultura není nikdy zcela izolovaná od kultury mainstreamové. Fenomén subkultur se prolíná celým spektrem společenských věd, kromě sociologie je to také politologie, psychologie, nebo přímo teorie kultury, která subkulturou označuje kulturu alternativní, která je ale pevnou součástí kultury oficiální.

Můţeme říci, ţe výzkum subkultur započal jiţ ve 20. letech minulého století na Chicagské univerzitě. Zdejší bádání bylo podporováno kvůli jeho přiblíţení se všednímu ţivotu, propojením empirického výzkumu s teoretickými východisky. Z Chicaga pochází tzv. labelling theory. Historie chicagského zkoumání subkultur je obsáhlá, za zmínku stojí její zaměření na sociologii města a výzkum kriminálního chování – subkultury pak byly ještě dlouho chápány jako delikventní skupiny2. Samotný termín subkultura, na rozdíl od jejího konceptu, začal být v sociologické literatuře pouţíván aţ po druhé světové válce, kdy dochází ke změně způsobů formování kultur mládeţe. Jedna z prvních definic subkultury pochází od Gordona (1947). Podle něj se jedná o „pododdíl národní kultury, složený z kombinace navzájem se ovlivňujících sociálních situací, jako je třídní status, etnický background, regionální a městské či venkovské bydliště a náboženské vyznání, které ve své kombinaci formují funkční jednotu, která má integrální dopad na participující jednotlivce.“ (Gordon 1947: 40)

Padesátá léta v USA přinesla zkoumání subkultur mládeţe, o které se zajímala i kriminologie a psychologie, jednalo se ponejvíce o výzkum mládeţnických gangů. Pro dnešní pojímání subkultur je pak nejdůleţitější Birminghamská škola kulturálních studií.

2 V polovině padesátých let formuloval teorii delikventní subkultury Albert Cohen v práci Deliquent Boys. The Culture of the Gang (1955).

2.3. Birminghamská škola, CCCA

Po druhé světové válce nenastal rozvoj kulturálních studií jenom v USA, ale také ve Velké Británii.3 Nově vznikající subkultury, které povětšinou tvořili mladí muţi z dělnické třídy, kteří rezignovali na dělnický způsob ţivota svých rodičů a napodobovali kulturní vzory středních tříd, se staly středem zájmů britského společenského bádání. Nejvlivnější instituce zabývající se mládeţí bylo birminghamské Centrum pro současná kulturální studia (Centre for Contemporary Cultural Studies, CCCS), tzv. birminghamská škola. CCCS bylo zaloţeno v roce 1964 britským anglistou Richardem Hoggartem, od roku 1968 jej vedl Stuart Hall. Ten popsal kulturální studia „jako diskurzivní formaci, tedy jako seskupení myšlenek, představ a praktik, která zajišťují, aby se o určitém tématu, sociální aktivitě nebo institucionální pozici ve společnosti dalo mluvit“ (Hall In Smolík, 2010: 73). CCCS bylo zaloţeno s cílem mezioborového výzkumu současné kultury. Kulturální studia mají nalézat „signifikantní zlomy – kde jsou narušeny staré linie myšlení, nahrazeny staré konstelace a elementy, staré i nové, jsou přeskupeny v rozdílném uspořádání předpokladů a témat“ (Hall 1981: 19). Tedy shromaţďovat znalosti o nových fenoménech a sbírat data k nim, aby o nich mohlo být dále pojednáváno. Přestoţe má koncept subkultur dlouhou minulost a nebyl ustanoven primárně sociálními vědami, stal se signifikantním leitmotivem diskurzu právě kulturálních studií (Jenks 2005: 107).

Zaloţení CCCS bylo ovlivněno změnou uspořádání společnosti, která přinesla vznik mnoha nových subkultur mládeţe v Anglii. Právě CCCS mělo pomoci se v nich zorientovat. Hlavním autorem, který centrum ovlivnil, byl Gramsci. Z jeho teorie byly přebrány koncepty hegemonie a ideologie, inspirací CCCS byla i metodologie a strategie výzkumu (Jenks 2005). Hegemonie je pojímána jako přístup vyuţívající nátlaku většiny, kterým je dosaţeno souhlasu. Dosaţením konsenzu je moţno vládnout a řídit celek, změna moci/vlády je tedy spojena se změnou kolektivně přijímaných

3 K mapování historie konceptu subkultury viz Jenks (2005).

názorů (Hebdige 1979: 15). V CCCS byly subkultury zkoumány strukturalistickým přístupem. Klíčovými nástroji výzkumu se staly text a ideologie jako sociální rezistence a nástroje kontroly. Autoři CCCS se zaměřovali na styl, image a módu, vztah mediálního zobrazování subkultur, vztahů mezi nimi i třídních problémů. Zkoumali také vliv institucí (např. masmédií) na reprodukci kapitalistické společnosti. Soustředili se přitom na britskou working class, dominantní přitom bylo srovnávání subkultur mládeţe s kulturou rodičů a mainstreamovou kulturou. Subkultury byly podle CCCS chápány jako politické ve spojení s rezistencí/odporem vůči kapitalistickému začlenění a vnímání třídních problémů.

2.4. Kritika CCCS

CCCS velice silně ovlivnilo zkoumání subkultur mládeţe, model subkulturní rezistence byl však v mnoha ohledech zpochybněn. McRobbie a Garber (1976) vyzdvihly zanedbání ţenského elementu ve zkoumání subkultur ze strany CCCS. Další kritika zahrnovala identifikaci subkultur v rámci poválečného vývoje. „I kdybychom akceptovali, že poválečný konzumerismus mladých vedla dělnická třída, je těžké nadále akceptovat argument CCCS, že je konzumní zboží jednotně používáno k rezistenci/odporu.“ (Bennett, Kahn-Harris, 2004: 7). CCCS se také nezabývaly subkulturami, které byly vlastně „jen“ pro zábavu, nemálo mladých lidí prošlo více subkulturami, činili tak však pouze kvůli stylu, módě (Frith 1983 In Bennett, Kahn- Harris 2004). Stejně tak nebyli respektovány geograficky specifické faktory ovlivňující lokální variace stylů mládeţe. Teorie subkultur vyvinutá CCCS začala být vnímána jako „esenciálně britský koncept, formulovaný pohledem na zkoumání specifické sekce britské mládeţe – bílé muţe z dělnické třídy – v jasně vymezeném období poválečné britské historie“ (Bennett, Kahn-Harris 2004: 9). To podle některých autorů znemoţňovalo přenést teorii subkultur do jiných národních kontextů. Hlavní slabinou

přístupu CCCS k subkulturám mládeţe byla velice úzká specifikace „mládí“. CCCS se totiţ zaměřilo na „mládí“ jakoţto věkovou kategorii (16-21 let). Díky tomu nepostihla celkovou symbolickou hodnotu stylů a dalších populárních kulturálních pojmů pouţívaných pro transformaci mládí do ideologické kategorie. Dnes je tak vnímán stav mysli, spíše neţ přesně vymezené ţivotní období. Tato nová kvalita „mladosti“ se projevila v dalších letech po výzkumech, kdy zkoumané generace dosáhli dospělosti, ale dospět přesto odmítly – pouţívaje hudby, stylu a jiných forem vzpomínek jako udrţování si pocitu „mladosti“ (Bennett 2001). Navíc nereflektovala potenciál subkultur jako míst výměny ideologických pozic a ideí, stejně jako existenci jedinců i mimo subkultury, či jejich kontrakulturní kapitál, tedy vymezení se proti mainstreamové kultuře (Bennett 2005).

Počátek 90. let přinesl vznik mnoha nových stylů změnu a také změnu vnímání subkultur. Stalo se tak „především v důsledku rozšířené taneční scény (s jednotlivými hudebními proudy, jako jsou acid house, jungle, techno, tekno, break beat apod.). Výsledkem bylo takové množství stylů a jejich odnoží, že je nebylo možné popsat a přesně definovat jako jednotlivé subkultury (často se hovoří pouze o životních stylech či přímo „supermarketech stylů“). (Smolík 2010: 78). Tato fragmentace subkultur a kritika CCCS započala vývoj nových analytických nástrojů pro zkoumání subkultur mládeţe/mladých, které se jednotně nazývají post-subkulturní teorie.4

2.5. Post-subkulturní teorie

Vznik mnoha nových subkultur předznamenal odmítnutí strukturalistického přístupu (vyvinutého CCCS) k jejich zkoumání. „Hlavním argumentem posunu k post-

4 Tato fragmentace se netýká pouze subkultur mládeţe. Nárůstu členstvím v různých skupinách/zájmových organizacích, sociálnímu kapitálu, který z nich plyne, decentralizovanou interakcí jednotlivců v nově vznikajících sítích a formování norem díky nim se zabývá také např. Francis Fukuyama (2006) ve své knize Velký rozvrat.

subkultrní analýze je pád hranic kategorií subkultur, a to díky vzrůstajícímu rozšíření vztahů mezi stylem, hudebním vkusem a identitou, které tak začaly být artikulovány jako fluidní.“ (Bennett, Kahn-Harris 2004: 11). Tento pád hranic mezi subkulturami poprvé zaznamenal Redhead (1993) ve své studii britské rave scény, která se podle něj stala populární především díky „mixování všech druhů stylů na jednom parketu, kam přilákal do té doby protikladné subkultury“ (Redhead In Bennett, Kahn-Harris 2004: 11). Právě Redhead, Bennet a další jejich společníci z Manchester Institute for Popular Culture (MIPC) aplikovali pro výzkum nejen taneční hudební scény, ale i ostatních hudebních ţánrů, postmoderní kritiku práce CCCS5.

Přecházení mládeţe mezi jednotlivými styly, jejich prolínání v rámci jedné subkultury, vyzývají k aplikaci teorií Pierra Bourdieho (symbolický kapitál, ţivotní styl jako distinkce jednotlivých tříd atd.), konceptu performativity Judith Butler6 a zejména práce Michella Maffesoliho a jeho konceptu neo-tribes (nových kmenů)7. Termín subkultura byl v post-subkultrních přístupech nejčastěji nahrazen právě pojmem neo- kmen (neo-tribe), scéna či lifestyle. Termín ţivotní styl (původně zavedeným Maxem Weberem) byl přetransformován v teoretický model ţivotního stylu, pomocí nějţ jde lépe popsat a interpretovat přecházení mezi jednotlivými styly současné mládeţe. Dalším termínem je scéna. Ten odkazuje nejen na Goffmanovo divadelní pojetí, tedy scénu, na níţ se děj odehrává, ale také ke scéně jako lokalizovanému prostoru subkultury (Weinzierl, Muggleton 2003: 3-23).

Pro tuto práci jsou nejdůleţitějšími koncepty nové kmeny (neo-tribes) a nomádství Michela Maffesoliho a dočasné autonomní zóny Hakima Beye. O těchto konceptech pojednávají další části.

5 Viz Redhead (2007) Subcultures to Clubcultures. An Introduction to Popular Cultural Studies, či The Clubcultres Reader. Readings in Popular Cultural Studies editováno Redhead, Wynne, O´Connor (1998). 6 Performativitu načrtla Butler ve své knize Gender trouble jako blízkou Gramsciho hegemonii a v návaznosti na Foucaultovy Dějiny sexuality. Performativita sama vytváří to, co sama zdánlivě pouze popisuje. 7 Více viz následující kapitola Neo-kmen (neo-tribe).

2.6. Neo-kmen (neo-tribe)

Michel Maffesoli v roce 1988 vydal knihu Le Temps des tribus8, ve které předestřel svůj pohled na postmoderní společnost. Ta podle něj není pouhou masou, která by se dala rozdělit na jednotlivé sub/kultury, ale skládá z organicky utvářených neo-kmenů9, heterogenních fragmentů společnosti, skupin, jejichţ členy spojuje sdílený ţivotní styl a vkus. Nejsou tedy zakládány na společném statusu jejich členů, ale na základě společně sdílených hodnot. Od kmenů, jak je tradičně vnímá antropologie, se liší svojí nestálostí/proměnlivostí a krátkou/dočasnou ţivotností. Podle Maffesoliho jsou projevem základní sociální potřeby - „bytí pospolu“ - v kaţdodenním ţivotě. V tomto bytí se projevuje solidarita s neo-kmenem, kdy nemusí jít pouze o „subkulturu mládeže či oběti módy. Tento termín (neo- kmen – pozn. autora) může být rozšířen na kolektivy založené na společných zájmech: sběratele, sportovní fanoušky, a co je důležitejší – enviromentální hnutí, uživatele státních služeb a spotřebitelských lobby.“ (Shields 1996: XI). Příslušnost k určitému neo-kmenu je rozpoznatelná díky označení příslušníků – ať uţ se jedná o určitý způsob oblékání, zdobení se způsobem specifickým pro tu kterou skupinu či zastávání společných hodnot a ideálů kolektivu. Z hlediska spotřeby se Maffesoli zabývá její individuální i kolektivní stranou. Současná doba je specifická členstvím kaţdého jednotlivce ve více skupinách a také prolínáním stylů, jak bylo jiţ zmíněno. Právě ono členství/příslušnost k určitému neo-kmenu dává vzniknout dočasné identifikaci s ním. Koncept tak nabízí moţnost pracovat s flexibilitou identit a potenciál ke zkoumání kaţdodenní bytí.

8 Anglický překlad vyšel v roce 1996 pod názvem The Time of the Tribes. The Decline of Individualism in Mass Society. Název můţeme do češtiny přeloţit jako Čas kmenů: úpadek individualismu v masové společnosti. 9 Maffesoli vychází z latinského tribus (viz originální název), původně názvu oddílu římského národa. V Římě byly původně tři tribue, které se zakládaly na rodové příbuznosti. Později, se zvyšující se sociální diferenciací se význam změnil v označení pro okres, tedy přeměna na tribue zaloţené na prostorové blízkosti. Dnes také označení v biologii pro taxonomickou skupinu mezi rodem a čeleďí.

Neo-kmen je emocionální komunitou zaloţenou na třech pilířích: estetice (aesthetic aura – estetická aura), etice (the ethical experience – etická zkušenost) a rituály (custom). Estetická aura je prostor sdíleného sentimentu. Ten je charakteristický svou „individuální či 'vnitřní' zkušeností, která je na druhé straně esenciálně otevřena druhým, Druhému. Toto nabídnutí se znamená prostor, místo, dějiště sdíleného osudu. (Maffesoli 1996: 15). Jedná se tedy o kolektivní, sdílenou pamět (pohled zevnitř, nikoliv zvenku, jak jej nabízí oficiální historie). Etická zkušenost je schopnost neo- kmene (emocionální komunity) nebýt konformní s morálním řádem ustaveným establishmentem a hájit zájmy své skupiny (Maffesoli udává jako příklad ţidovský národ). Rituály Maffesoli vnímá v nejširším významu slova, tedy souboru společných obvyklých zvyků/obyčejů, jejichţ existence dává sociálním entitám rozpoznat, čím jsou (Maffesoli 1996: 9-30).

Maffesoli zároveň nepopírá, ţe existence společnosti je zaloţena pouze na neo- kmenech. Existuje i vláda, tedy uskupení těch, kteří mají moc, ať uţ politickou či ekonomickou. Obě sféry se navzájem ovlivňují, politické uspořádání má vţdy nějaký dopad na sociální strukturu. Ale i tito lídři společnosti jsou zodpovědní za symbolickou funkci, kterou mají a o tu přicházejí jakmile se ztrácí rovnováha, kterou měli garantovat. Tato symbolická moc je tedy také fluidní. Do opozice se jí staví puissance, („plodná moc“), která nesouvisí s moci vládnoucí, je v podstatě její undergroundovou opozicí – politická moc umírá, ale sociální síť zaloţená na „plodné moci“ ji přeţívá. Puissance je svým způsobem suverenita nad svojí vlastní existencí. Jako příklad moci/síly, která není spojena s oficiální strukturou, uvádí Maffesoli indický systém kast, či Sicílii, kde jako moc působí regiony a tzv. „rodiny“, které ve skutečnosti ovládají tento ostrov. „V naší společnosti to jsou variace sítí, příbuzenské a zájmové skupiny či sousedství, která strukturují naše megapole“ (Maffesoli 1996: 47).

Pro neo-kmeny je také důleţitý sdílený prostor, mýtus teritoria, ve kterém a okolo kterého se organizují, „ve kterém se vytváří historie ze dne na den: čas vykrystalizovaný v prostoru“ (Maffesoli 1996: 123). V teritoriu se vytváří kolektivní

paměť, která jej zpětně definuje. Kdyţ skupina deklaruje sama sebe a vymezí své teritorium, potvrzuje svoji existenci. Kdyţ je tato mikro skupina ustanovena, potřebuje vytvořit i rámec své komunikační sítě. Technologický vývoj posunul formy sítě k ještě patrnější dočasnosti. V elektronickém matrixu se skupina objeví, nabude na síle a vytratí se. Síť sítí je podle Maffesoliho (1996) tělo společnosti, které se skládá z jednotlivých elementů a za pomoci sociální provázanosti drţí pospolu (analogie s Durkheimovou organickou solidaritou). „Sociální skupiny organizují svá teritoria a ideologie okolo hodnot, které jsou jejich vlastní, a poté, skrze vnímání okolí, jsou nuceny přizpůsobit se mu.“ (Maffesoli 1996: 145). Tento makrosociální model tedy předpokládá nespočet neo-kmenů, které jsou sesíťovány, mezi kterými probíhá neustálé napětí a vzájemné ovlivňování se. Avšak, s odkazem na Hannerze, „žádný z nich nemá svojí vlastní, celistvou věrnost“ (Hannerz in Maffesoli 1996: 145). Jedinec tedy není členem pouze jednoho kmene, ale v závislosti na okolnostech sdílí identity jednotlivých společenství, mezi kterými se pohybuje.

Neo-kmeny pouţívá pro popis postmoderní doby i Zygmnunt Bauman (2006), podle kterého jsou neokmeny „v podstatě životní styly a životní styly jsou zase dány styly spotřeby“ (Bauman 2006: 190). Bauman vnímá také fragmentaci postmoderní společnosti, neo-kmeny ale vnímá v přímé souvislosti s trhem, zatímco podle Maffesoliho fungují neo-kmeny nezávisle na něm, respektive neo-kmeny si vytvářejí trhy paralelní.

Podle Maffesoliho je tradiční politika zaloţena na moderních institucích, tedy státech, které jsou zaloţeny na racionalitě. Neo-kmeny jsou přitom posunem od těchto velkých institucích, v rámci kterých je tradičně vnímána politizace. Klíčovými koncepty neo-kmenů je společenskost a proximita, solidarita a sounáleţitost, hédonismus, vitalita a puissance a dále nezávislost vlastní existence na nadřazeném systému. Ty ustavují kulturní rituály, v rámci kterých můţe být zkoumána kaţdodenní politika členů freetekno subkultury, kteří se odvracejí od tradičních institucí právě k neo-kmenům, které jsou zaloţeny spíše na emoční neţ racionálních

poutech.

.

2.7. Nomádství

Devět let po knize Le Temps des tribus vyšlo další Maffesoliho dílo, které ovlivnilo nahlíţení na freetekno kulutru: Du nomadisme. Vagabondages initiatiques (1997). V tomto díle10 Maffesoli navazuje na svoji teorii rozpadlé homogenní společnosti, která se skládá z prosíťovaných neo-kmenů. Kromě návratu dionýských hodnot, stejně tak jako v Návratu kmenů, se zde zabývá hlavně návratem pudu bloudění. Tento pud je podle Maffesoliho hluboce zakořeněn v kaţdém z nás, i kdyţ moderní doba člověka připoutala k jednomu místu a spoutala lidské pudy praktikami, které ve svém díle popsal Michel Foucault. V dnešní společnosti můţeme nomádství zaměnit slovem mobilita, i ta skrývá určitou dávku dobrodruţství, přestoţe se jedná například o, na první pohled, banální spotřební migraci jako je turismus nebo elektronické nomádství na webu či skrze televizi. Všechny tyto toky informací skýtají kus dobrodruţství. Nomád/vagabund je sám o sobě vzpourou proti ustálenému způsobu ţivot. Přesto je cestující cizinec ve většině kultur uctíván. Maffesoli si všímá snahy státu tuto potulku potlačit, domestifikovat, protoţe stojí v protikladu proti modernímu státnímu útvaru, který v ní vidí archaický způsob ţivota. „Tím že něco ustálíme, to můžeme ovládat. Jedná se zde o dobrou ilustraci onoho 'fantasmatu jednoty' ,charakteristického pro moderní totalitární násilí“ (Maffesoli 2002: 27). Flanérství je navíc spojeno se zahálkou, kterou ekonomická morálka vnímá jak neřest. Potulování spojené s ne-činností je tedy i formou rezistence, „relativizuje umrtvující tíži toho, co je instituované“ (Maffesoli 2002: 39), existence cestovatelů znamená existenci paralelních světů. Zkoumání nomádství v dějinách pak

10 V češtině vyšlo v roce 2002 pod názvem O nomádství. Iniciační toulky.

ukazuje paradoxní schopnost cestujících komunit zapouštět své kořeny na více místech. To dává nomádům moţnost vytvoři si informační síť. Jako příklad pouţívá Maffesoli ţidovský národ, kterému spásu přineslo putování, ne zakořeněnost, protoţe “'dynamičnost' zakládá mnohem pevnější stabilitu, než jaká by mohla vzejít ze 'statičnosti'“ (Maffesoli 2002: 199). Novodobé kmeny „jsou navzájem propojeny do sítě, jejíž každá část reprezentuje potencionální místo, jehož členy mohou dnešní nomádi být. Každá z těchto částí nachází své největší uspokojení a vyjádření v oslavě“ (St John 2003: 65). Cesta je spojena s hledáním slasti, uspokojení tělesných i duchovních potřeb, oslavou. Slast sama ustavuje společnost. Putující neo-kmeny v podobě soundystémů pak na svých cestách vytvářejí dočasné autonomní zóny, místa oslavy, hédnonismu, uspokojení slasti. Řeč o nich bude v následující části.

2.8. Dočasná autonomní zóna

Častým konceptem pouţívaným k uchopení (free)tekno subkultury je dočasná autonomní zóna (dále jen DAZ.) Hakima Beye11. Na (free)tekno subkulturu jej aplikovali např. Wilson (2006), či Riley, Griffin a Morey (2010). DAZ je v podstatě vzpourou, povstáním, snahou osvobodit se od politické nadvlády, anarchistickým snem o svobodné kultuře fungující v určitém čase, prostoru myslí. Je protikladem revoluce, ta se podle Giddense (2001) vyznačuje třemi rysy:

1) Je masovým sociálním hnutím, není to tedy případ zmocnění se vlády malou skupinou osob či armádou, ani dostání se k moci pomocí voleb.

2) Revoluce vede k zásadním reformám či změnám, musí tedy dosáhnout alespoň

11 Hakim Bey, vl. jm. Peter Lamorn Wilson, anarchista, undergroundový intelektuál, autor řady odborných i populárních publikací, přednáší v New York Open Centre.

nějakých cílů, něčeho, čeho její předchůdci nedosáhli.

3) Předchozí drţitelé moci se jí nevzdali bez boje, je vynucena hrozbou či přímo pouţitím násilí ze strany jejích účastníků.

Revoluci tedy můţeme definovat jako „převzetí politické moci vůdci masového hnutí, s hrozbou nebo použitím násilí, a následným využitím této moci k zahájení procesu zásadních reforem“ (Giddens 2001: 471). Naproti tomu DAZ je povstáním či vzpourou, coţ jsou slova, „která historikové používají k označení nezdařených revolucí – hnutí, která neodpovídají očekávané změně, všeobecně přijatelné trajektorii: revoluce, reakce, zrada, založení ještě silnějšího a represivnějšího státu – otočení kolem, návrat historie znovu a znovu do své nejvyšší formy: okovaná bota na tváři lidskosti navždy“ (Bey 2004: 6). Revoluce podle Beye vede k dalšímu nastolení útlaku ze strany drţitelů moci. Revoluce je permanentntí, či alespoň dlouhotrvající jev, naproti tomu povstání/vzpoura jsou pouze dočasné, ale stále jsou určitým vyvrcholením oproti běţnému stavu. Povstání/vzpoura se neudávají kaţdý den, ale svou intenzitou ovlivňují, „dávají tvar a význam celému životu (…), věci se mezitím změnily, došlo k jistým posunům a integracím – výsledný rozdíl je patrný“ (Ibid.: 7). DAZ je vzpourou bez násilí a mučedníků, partyzánskou akcí osvobozující určitou oblast (ať jiţ země, času či imaginace). Dočasnost je jejím omezením. DAZ končí, kdyţ je pojmenována státem, tím ţe je definována systémem, proti kterému se staví. Ale to jí nebrání znovuobjevit se jinde či jinak. Bey mluví o „nomádské válečné mašinerii“, která vede svůj boj guerillovým způsobem, přesouvajíc se z místa na místo bez toho, aby byla spatřena.

DAZ není nikým organizována, „jenom autonomní můţe plánovat autonomní“. Bey na DAZ aplikuje, stejně jako Maffesoli, antropologický pohled. Postmoderní společnost podle něj sestává také z kmenů/tlup. Oproti paleolitickému modelu se postmoderní tlupa sestává z přátel a všech lidí, kteří se stali v našem ţivotě spřízněnými dušemi, a součástí našich sítí specifických zájmů.

Dalším aspektem vymezujícím DAZ je její představa coby festivalu. I zde je styčný bod s Maffesolim, který vidí hédnoismus/uţívání slasti jako hlavní motiv

lidského jednání. Festival/slavnost/svátek je hédonismem a jeho vrcholem je boj za „právo na mejdan“. Soudobá společnost oslavuje, ale je to pouhé předstírání podloţené zboţím, zpeněţením a organizací slasti ze strany drţitelů moci. „Odpovědí na tuto obscénnost může být spektrum nejrůznějších odmítnutí (…), na druhé straně pak východisko festivalové kultury, našeho vlastního volného času, vytrženého z rukou jeho manažerů“ (Bey 2004: 14). Jedná se přitom o radikální střet se systémem moci/vlády, respektive „o jeho nový projev odpovídající této době, která nám jako způsob vzájemné komunikace a dotyku, způsob jak být u toho, nabízí televizi a telefony“ (Ibid.: 14).

Realitu DAZ tvoří ještě jeden koncept, a to psychické nomádství. Je to nomádství bez loajality ke konkrétnímu místu či času. Bey pouţívá výraz psychické nomádství pro seskupení fenoménů nomádství jako např. městské nomádství, nomádologie12, přesuny atd. do „jediného nevázaného konceptu, který bychom měli ve světle přípravy Dočasné Autonomní Zóny zkoumat“ (Ibid.: 16). Nejedná se tedy pouze o lidi migrující fyzicky v čase a prostoru, ale také o lidi cestující pomocí počítatčových a jiných elektronických sítí. Tam se odehrává boj podobný napadání organismu viry se svojí vlastní informační logistikou, sítěmi v sítích. Oficiální Síť můţe DAZ paraziticky vyuţít pro hierarchickou síť, tzv. Pavučinu a pro síť nehierachickou kontra-Síť. DAZ pouţívá kontra-Síť pro sdílení utajovaných informací a pavučina jí slouţí jako podpůrný systém nesoucí informaci o jejím bytí. Pavučina je také místem a časem, kde můţe, na rozdíl od reálného prostoru a času, přetrvávat. Pavučina „pomáhá kmeni poskytovat epiku, písně, genealogie a legendy; poskytuje nám tajné karavanní stezky a nájezdnické trasy, které utváří linie proudění kmenové ekonomiky; dokonce obsahuje něco z cest, které budou následovat, něco ze snů, které budeme prožívat jako znaky a předzvěsti“ (Bey 2004: 47).

Dočasná autonomní zóna je eskapismem ve světe, kde sice neexistují bílá místa na mapě, ale ona mapa je nepostiţitelná ve svém celku a proto lze její místa dočasně přetvářet bez povšimnutí systému. DAZ znamená zmizet, je „způsobem, jak odejít –

12 K nomádologii viz: Deleuze, G., Guattari, F. (1986). Nomadology: The War Machine.

odejít jinam tak, že sice zůstaneme, kde jsme, ale přestaneme být vidět“ (Bey 2004: 32).

2.9. Politizace

Přestoţe je politizace často uţívaným pojmem, není v české sociálněvědní literatuře definována. Podle Smolíka (2008: 90) můţeme politizaci vymezit jako stupeň zájmu subkutltury „o politickou oblast, přičemž se může projevovat na kontinuu od naprostého nezájmu o politiku až po angažovanost a vstup do politické oblasti (utváření vlastní politické agendy s úmyslem destabilizovat vládu atp.).“ V této práci budu sledovat politizaci fenoménu freetekna v České republice na následujících úrovních: stupeň politické angaţovanosti freetekno subkulutry v průběhu její historie, její vstup do politických diskusí, ale zároveň také politizaci z druhé strany barikády, tedy ze strany státu. Čili freetekno jako téma veřejné politiky a státní zásahy spojené s tímto fenoménem. Nahlíţení freetekna touto tradiční optikou míry politické angaţovanosti, řekněme explicitní dimenzí politizace, však přináší jako častý výsledek interpretaci této scény jako apolitické. Děje se tak proto, ţe politická angaţovanost je většinou vnímána pouze jako formálně organizovaná občanská a politická aktivita. Z tohoto pohledu je tedy třeba vnímat freetekno jako (a)sociální chování subkultury a sledovat, zda má, či nemá politické atributy.

Tato práce se bude snaţit reflektovat i jako „kaţdodenní politiku“ spojenou s freeteknem. K tomuto pohledu mne inspirovaly Riley, Griffin a Morey (2010)13, které vyhodnotily Maffesoliho teorii neo-kmenů jako cestu k porozumění alternativním foremám politické participace, jako příkladu pouţili elektronickou taneční hudbu. Analytici elektronické taneční hudby často „neberou v úvahu její politický potenciál,

13 „The Case of Everyday Politics: Evaluating Neo-tribal Theory as a Way to Understand Alternative Forms of Political Participation, Using Electronic Dance Music as en Example“ in Sociology 44.

protože ji konstruují jako 'pouhou' zábavu, eskapismus, nebo ji asociují pouze s osobním rozvojem“ (Riley, Griffin, Morely 2010: 346). Avšak právě Maffesoliho teorie neo-kmenů nabízí alternativní pohled na politickou participaci „jako 'každodenní politiku', která je konceptualizována optikou společenskosti, hédonismu a nezávislosti v životě jednotlivců.“ (ibid.). Postmoderní společnost funguje na základě sebedohledu a risk managementu subjektu, není jiţ determinována sociálními strukturami jako například třídou – tedy tak, jak ji vidělo CCCS. Politizace tedy můţe být nahlíţena i na úrovni samotného subjektu, protoţe chybí kolektivní zkušenost. Právě koncept neo- kmenů nám můţe pomoci pochopit politickou participaci na osobní úrovni, kdy aktér záměrně koná lokálně, blíţe vlastní suverenitě. Neo-kmen sloţený z lidí podobných zájmů pak vytváří momenty, kdy můţe ţít podle vlastních hodnot, „dočasné oblasti suverenity své vlastní existence“ (ibid.: 348). Pokud tak činí, umoţňuje mu to „tak uniknout před institucí moci, nebo ji alespoň relativizovat“ (Maffesoli 1996: 44). Riley, Griffin a Morey (2010) se inspirovaly prací Greener a Hollands, kteří na příkladu psytrancu14 ilustrovali, ţe politický protest nemusí být pouze přímý, ale sám únik do jiné reality, transcendence, přijetí ţivotního stylu spojeného s nezávislostí můţe nepřímo měnit společnost. Greener a Hollands však svou analýzu nepropojili s teorií neo-kmenů. To následně učinily Riley a spol. (2010), podle kterých je participaci na freeparties, tedy dočasné autonomní zóně, moţno vnímat jako vyuţití puissance. Tvořivé síly jako součásti kaţdodenní politiky, kdy odvrácení se od tradičních forem vlády a neangaţovanost v tradičních politických institucích neznamená apolitičnost. Jedná se pouze o novou formu politické participace na úrovni kmene a ţití vlastních pravidel ve vlastní dočasné autonomní zóně. Je to v podstatě upřednostnění osobní svobody, která byla okleštěna redukcí účinnosti demokratické reprezentace. Vzhledem k tomu, ţe jedinec není členem pouze jednoho neo-kmene, jsou pak tyto zkušenosti proţití nezávislosti a svobody přenášeny i do dalších částí kaţdodenního ţivota.

14 Psytrance je zkrácené označení pro psychedelic dance, odnoţ elektronické hudby se základem v technu. Rytmus 4/4 je doplněn o širokou škálu ruchů a samplů. Psytrance má navodit energetický proud, který má člověka uvést do tranzu.

III. Metodologie

Jak bylo řečeno v úvodu, české freetekno je jiţ v několika pracech popsáno, většina výzkumů se však zabývá hlavně událostmi okolo CzechTeku 2005, popřípadě historií freetekno subkultury. Politickými aspekty freetekna se zabýval Ledabyl (2008), ten se však zaměřil spíše na sekuritizaci této subkultury, politizaci se opět věnuje hlavně ve spojení s CzechTekem 2005. Brodilová (2010) se zaměřuje na politizaci DIY festivalů, které jako politické vnímá i Smolík (2010), ten však ostatním aktivitám freetekno subkultury přikládá nízkou míru politizace. Cílem této studie je nový pohled na tuto zatím málo prozkoumanou oblast, tedy prozkoumání politizace freetekno subkultury nejen z hlediska zjevné politizace její manifestací subkulturou či ze strany moci, ale také optikou výše uvedených teoretických konceptů.

Postup práce je blízký grounded-theory. Místo výpovědí jednotlivců jsem však zkoumal dokumenty, které se mi o fenoménu českého freetekna podařilo nashromáţdit. Na základu teoretické části práce jsem se zaměřil na styčné body mezi informacemi ve zkoumaných dokumentech a teoriích a snaţil jsem se tak vyvodit závěry, které by byly platné pro freetekno subkultury v České republice. Doplňující informace jsem získal z rozhovoru s jendním z insiderů explicitně politické (ve smyslu výše nastíněných dvou dimenzí politizace) větve freetekno subkultury Janem „RaveBoyem“ Němcem.

Zdroje dat pro tuto práci jsou různorodé. Hlavními jsou veřejně dostupné dokumenty, jako jsou vzpomínky přímých účastníků, rozhovory s nimi v tradičních a elektronických periodikách. Dále jsou to mediální zprávy, internetové stránky freetekno subkultury, dokumenty a záznamy veřejné správy a prohlášení politiků týkající se zkoumaného tématu.

Pro své vlastní uvedení do problematiky jsem na téma politizace české freetekno scény provedl nestrukturovaný, neformální rozhovor s Janem „RaveBoyem“

Němcem15 - DJem, členem třetího nejstaršího českého soundsystému Roots 'n' Future, jedním z mluvčích CzechTeku 2005, jedním ze zakladatelů iniciativy Freedom Not Fear, která pořádá praţské DIY festivaly, a v neposlední řadě mluvčím squaterů ze squatu Milada. Vzhledem k jeho dlouholetému působení na scéně českého freetekna a vysoké míře aktivistického zapojení, se jeho pohled jakoţto jednoho z klíčových aktérů subkultury jeví jako relevantní. Iniciativa Freedom Not Fear pořádá také debaty na témata spojená s freeteknem, názory které zazněly na jedné z nich, jejíţ téma bylo přímo Freetekno a politika16, jsou také součástí této práce.

IV. Empirická část

4.1. Freetekno – co to je a odkud se vzalo?

V následujících částech se věnuji kořenům freetekno scény, její historii a hlavním událostem, které ji formovaly. Jak poznamenává Mareš (1997), je u subklutur pro jejich pochopení potřeba odhalit jejich ideové, sociální, kulturní a mezinárodní sovislosti. V prvé řadě je třeba si ujasnit, co to vlastně je freetekno a kam sahají jeho počátky. Freetekno vychází z elektronického hudebního stylu techno, jehoţe vývoj trval několik desetiletí a není jednoduché vymezit, kdy a kde začal. „Elektronická taneční hudba založená na tvrdých basách vyvstala z německého art-rocku pozdních sedmdesátých let minulého století, v počátcích let osmdesátých pak byla remixována a reinpretována v černých předměstích Detroitu. “ (Duncombe 2002: 118). Souběţně s tímto děním v 80. letech ve Velké Británii sílila komunita mobilních hippies a hnutí New Age, které tvořili travellers17, kteří pořádali od roku 1974 People's Free Festival u

15 Viz Příloha č. 1. 16 Debata se odehrála 23.11.2010 v praţském klubu Cross. 17 Novodobí nomádi ţijící v obytných vozech, odmítající konzumní způsob ţivota.

Stonehenge. Tam se v roce 1984 sešlo přes 50 000 lidí a v následujícím roce byli návštěvníci, směřující na místo konání ve svých dodávkách, napadeni policejními jednotkami. Nicméně tato událost znamenala návrat kultury travellerství, novodobého nomádství, ve velkém měřítku do britské společnosti.

V té době se v Británii dostal do popředí house, taneční styl elektronické hudby charakteristický čtyřtaktovým rytmem, výrazným basem a ţivým zpěvem (Saunders 2006). Ke konci 80. let ovládl anglické hudební kluby, do kterých přinesl v masovém měřítku uţívání MDMA18. Označení house se mění v acid house, acid právě kvůli spojení poslechu hudby s konzumací drog, ponejvíce právě MDMA a LSD (diethylamid kyseliny lysergové), odtud název acid house.

„120 taktů častých v rytmice acid housu již není pravidlem. 120 taktů představuje tep srdce embrya v děloze matky. House je rychlejší vibrací pro rychlejší věk. Jenom představa 20 000 tancujících dervišů, kteří spolu tancují v rychlosti 120 úderů za minutu až do východu slunce dává úžasný pocit solidarity 20 000 lidí se stejným pocitem. Acid house spojuje a sjednocuje všechny kulty a nasampluje to nejlepší co se dá v nejrůznějších kulturách najít. V tom je její síla. Rockový dav se dívá směrem k pódiu a pasivně konzumuje děj, který se na něm odehrává. Housový dav je jiný. Lidé se dívají jeden na druhého. Hudba je zpátky v rukou nebo spíše v nohou lidí. A tak 10 000 účastníků neuctívá žádnou hvězdu.“ (Vaněček 2002: 8) Dostupnost technologií k vytváření elektronické hudby a vzrůstající popularita acid house, spojení s punkem, který je v Británii hluboce zakořeněn, a s industriální hudbou – to vše zremixované s travellerským hnutím dalo vzniknout prvním mobilním soundystémům hrajícím rave19 na rave parties. Rave party je nepřerušovaný celek rytmické hudby vyuţívající silné beaty (basové linky). „Odtud také pochází souhrnné označení všech žánrů elektronické hudby 'rave!, které bylo později nahrazeno slovem

18 Syntetická droga zvaná extáze. Jedná se o stimulant amfetaminové řady. Účinkuje jako mírný halucinogen, stimulant navozující empatii, usnadňuje komunikaci, zvyšuje sociabilitu. 19 Výraz rave můţeme přeloţit jako bláznit či řádit, zároveň se jedná o staroanglické označení pro „čarodějnické slety“(Němec: 2003).

'techno“ (podle jednoho z nejrozšířenějších podstylů. Typické jsou pro něj perkusivní, syntetické zvuky, studiové efekty, opakované elektronické rytmy, mechanické textury a tříčtvrťový takt v tempu přibližně 130-140 BPM ('beats per minute' - úderů za minutu). V širším smyslu slova se jedná o zjednodušující všeobjímající pojem, používaný pro kulturní dění související s tanečními parties.“ (Smolík 2010: 234)

Počátek 90. let byl dobou raketového nárůstu obliby elektronické taneční hudby ve Velké Británii. Fenomén se dotýká obrovského mnoţství mladých lidí a začínají si jej všímat i média. Ta zjistila, „že se národ rozdělil na dvě společnosti: tradiční volnočasovou kulturu alkoholu a zábavy (sledování sportu, TV), versus více participující, rozrůstající se kulturu celonočního tance a extáze (myšleno MDMA – pozn. autora). Alkohol kalí pocit z extáze, rave-culture se stala protialkoholovou, extáze stírala rozdíly, de-elitizovala kluby.“ (Reynolds 2002: 120-121). Masové rozšíření techna s sebou přineslo rozštěpení scény na dva proudy. Komerční taneční hudba (zde se pouţívá dále označení techno) a nekomerční odnoţ (freetekno). Techno se drţí v klubové scéně či na legálně pořádaných festival, freetekno naproti tomu kluby opouští a uchyluje do ilegality. Divoké ilegální parties se pořádaly ve squatech , větší party pak v opuštěných továrních halách, či pod širým nebem na ilegálně obsazených pozemcích. Jejich tvůrci bylo mnoho soundsystemů20, z nichţ nejznámější je dnes jiţ legendární Spiral Tribe.

4.2. Spiral Tribe

Spiral Tribe jsou nejznámějším soundystémem, jehoţ způsoby pořádání parties, názory a manifesty byly převzaty mnoha jinými soundsystémy. V této části se jimi zabýváme proto, ţe patří mezi „praotce zakladatele“ českého freetekna a nejen česká

20 Soundsystem je základní jednotkou freetekna. Jedná se o skupinu lidí, kteří vlastní techniku potřebnou pro uspořádání party. Základní techniku tvoří dopravní prostředky zajišťující mobilitu soundsystému, zvuková aparatura a agregát k výrobě elektřiny.

freetekno scéna přebrala některá jejich ideová východiska a manifesty.

Spiral Tribe vznikli na začátku 90. let a mezi lety 1990 a 1992 uspořádali nespočet rave parties. Tou zásadní party , která profilovala budoucnost freetekna v celé západní Evropě, byl freefestival a rave party Castlemorton Common Festival. Ten hostil podle některých odhadů aţ 40 000 návštěvníků, mnoho velkých soundsystémů, kromě Spiral Tribe například DiY Sound systém, Circus Warp atd., stejně jako kapel. Týden trvající festival zaujal masová média. „Následujících pět dní své existence Castlemorton vyvolal mnoho otázek v parlamentu, dostal se na titulní stránky všech deníků v Anglii a inicioval celonárodní paniku ohledně další zastávky této podivné podívané“ (Reynolds 1999: 167). Kvůli mnoţství lidí účastnících se festivalu policie nezasáhla, široká veřejnost si však poprvé všimla, o jak rozsáhlý fenomén se jedná, ale ţe mu zároveň nerozumí. „Nahlížen optikou bulvárního a pravicového tisku, Castlemorton samozřejmě vypadal jako hedonistické shromáždění lidí žijících z drog a podpory, společenského škraloupu, flákačů, kteří ve dne v noci tančili na hromadách výkalů, kupách injekčních stříkaček a pytlích plných Extáze" (Homeless & Hungry: 1994)21. Castlemorton, to bylo poprvé, co si média i vláda uvědomili velikost problému, se kterým mají co do činění. Jak se vyjádřil jeden z členů DiY Sound Systemu: "Podle některých odhadů se tu sešlo 25 tisíc, možná až 50 tisíc lidí, ve věku kolem dvaceti let. Všichni s trochu jiným pohledem na věc, než má establishment. Sjeli se sem ze všech stran bez jakýchkoli informací v tisku, rádiu, televizi, bez plakátů nebo letáků, jenom na základě ústního sdělení. Ani my s aparaturou jsme ještě pár hodin před začátkem neznali místo konání akce. Všichni, co se tu sešli si tu na holé louce zřídili vlastní město, nezávislý stát uprostřed Calvernských kopců - bezpolicejní zónu. Pro vládu, jejímž smyslem existence je ovládání lidí, to musel být děsivý příklad toho, že si lidi řeknou: jdeme pryč, dělat si věci tak, jak se nám to líbí." (Homeless & Hungry: 1994)

Události kolem Castelmortonu vyvrcholily v roce 1994, kdy vstoupil v platnost

21 Citace pochází z prvního českého článku o fenoménu freetekno, který vyšel v časopise Vokno č. 29 v roce 1994, jehoţ podstatná část byla věnována právě freeteknu.

dodnes platný zákon Criminal Justice Act and Public Order Bill, který de facto freetekno party stejně jako nomádství a squatting kriminalizoval. Předefinoval narušování pořádku na veřejnosti, zakázal produkci hudby s repetetivnímy beaty. Rave byl ilegalizován definicí v zákoně, která jej vymezuje jako „shromáţdění více jak 100 lidí, kteří tancují do hudby zaloţené na repetitivním rytmu", ilegální je i osobní účast kaţdého ravera a dokonce i pouhé podezření policie, ţe dotyčný na takovou akci směřuje (Němec 2003), díky čemuţ můţe být zakázána v podstatě jakákoliv party. Stejně tak omezil většinu forem protestů, coţ se dotklo i sabotáţí honů na divokou zvěř, či v té době rozšířených demonstrací proti stavbě nových silnic a dálnic, stejně tak ale omezil třeba i fotbalové fanoušky. Na obranu proti nařízením vznikla skupina Advance Party, která sestávala z aliance soundsystémů a obránců lidských práv. Skupina uspořádala v roce 1994 v Londýně dvě demonstrace, jejichţ součástí byl pochod městem završený party v Hyde Parku.

Přijetí zákona, který znemoţnil nadále v Británii pořádat rave parties, mělo v podstatě za následek rozšíření freetekna do dalších, nejen západoevropských zemí, kam se vydalo mnoho britských soundsystémů. „Po Castlemortonu bylo deset spolumajitelů ozvučovacího systému Spiral Tribe souzeno za výtržnosti. Soud, jenž se konal v roce 1994, stál 4 milióny liber, a ačkoli byli obžalovaní nakonec osvobozeni pro nedostatek důkazů, místní radní připustil, že jelikož byla na případ upřena pozornost médií, měli dostat vysoké tresty jako odstrašující příklad... Spiral Tribe a jiní provozovatelé ozvučovacích aparatur nalezli daleko větší pochopení u úřadů v zahraničí, takže parties jsou teď volně pořádány v mnoha zemích celého světa - od Indie po San Francisco.“ (Saunders 1996: 19)

4.3. Ideová východiska a hodnoty freetekno subkultury

Jak bylo řečeno výše, britská freetekno scéna vychází z mixu travellerství, punkového přístupu Do It Yourself (dále DIY), spojeného se squatingem a poţadavku autonomie. Ta byla na hudebním poli umoţněna vývojem (re)produkční techniky zvuku a ve freeteknu je spjata s opuštěním vzorce produkce hudby tak, jak jej ustavila velká vydavatelství ve druhé polovině dvacátého století. Důraz je kladen na oproštění se od systému, čemuţ odpovídá mobilita soundsystémů, které často fungují i jako hudební vydavatelství.

Z punku a důrazu na autonomii se odvíjí i DIY („do it yourself“ - udělej si sám), hlavní princip fungování freetekno subkultury. Obchodní potenciál punku byl velice rychle vyuţit vydavatelskými společnostmi, stejně jako oděvními značkami a stejný osud čekal i techno. Reakcí na komercializaci techna bylo vydělení proudu freetekna, které se postavilo do opozice mainstreamového techna právě pouţitím DIY principů. Ty jsou uplatňovány při výrobě aparatury, úpravě aut, výrobě dekorací a samotného pořádání freeparties, které vlastně nemají pořadatele. Styčné body DIY principů ve spojení s návštěvou freeparty shrnula do šesti bodů skupina Justice?, která vznikla za účelem informovat veřejnost o dopadech Criminal Justice Act (in Saunders1996: 166):

1. Tohle bude ohromné – to si uvědom. Nechej si narůst křídla, abys mohl létat. 2. Naslouchej novým lidem. 3. Sdílej zodpovědnost s druhými. 4. Sobectví znič v samém zárodku – nedopusť ţádné boje o moc. 5. Komunikace brání nedorozumění – proto mluv s druhými. 6. Pokud se tu necítíš dobře, předej svou práci jinému.

Freetekno nabízí prostor pro seberealizaci, ukázat svou kreativitu, freetekno party je „příležitost to ukázat ostatním. Kamarádi se složili na hudební aparaturu, kterou však začali také vyrábět - stejně jako projektory, stroboskopy, mlhu a různé vizuální efekty. Jiní malovali plachty z nepromokavé celtoviny, tzv. backdropy, kterými při samotném "raveu" oblepili náklaďák nebo tranzit nacpaný bednami, zesilovači, gramofony a později i počítači, nebo postavili stan, ve kterém mohli lidé tancovat, když

začalo pršet“ (Pavleček a kol. 2005). DIY je i zdrojem financí pro fungování soundsystemů, ty často prodávají vlastní designy oblečení, vlastní nahrávky (nejen Spiral Tribe měli v jednom ze svých nákladních aut nahrávací studio, srdce svého vlastního vydavatelství). I samotná účast na party je participací na jejím průběhu. Jakou si návštěvník freeparty udělá, takovou jí má. DIY přístup má být osvobozením subkultury od závislosti na oficiálním systému produkce při uspokojování potřeb subkultury, potvrzením autonomie.

Travelling, novodobé nomádství, jak bylo zmíněno výše, je spjatý se vznikem techno kultury ve Velké Británii. Britští travellers vzešli z pozůstatků hippie kultury 60. let a hnutí New Age22 - skupiny The New Age Travellers. Tato skupina, stejně jako všechny ostatní novodobí nomádi, byla výrazným způsobem potlačena příjetím výše zmíněného Criminal Justice Act. V České republice tento fenomén ve svojí původní podobě v podstatě neexistuje, přesto je důleţité jej zmínit, protoţe je jedním z východisek freetekno subkultury a navazuje na něj koncept Hakima Beye, psychické nomádství. Obě dvě formy lze vnímat jako akt politického protestu. Podle Kellyové (2004) je „to právě nomádský způsob života, jenž travellery staví do jasné pozice vůči systému a je to právě a hlavně kočování, které systém vede k stejně jasné razantní odpovědi. Život v pohybu vždy amortizoval touhu hromadit a vlastnit. Platilo to tak u severoamerických Indiánů i kosmopolitních Romů, platí to dnes u travellerů. Když mám domov na kolečkách, nemohu si dovolit mít všechno a skromnost je pak zkušeností, jež je znovu a znovu životem nomáda potvrzována. Je ale odmítnutí statického způsobu života politickým postojem? Zcela jistě je protestem proti uniformní cestě, která člověku určí jeho místo k žití, jeho náplň dne a v posledku snad i místo kam přijdou jeho ostatky.“

22 New age je označení propojující řadu lidí, organizací, praktik a myšlenek. Hnutí je zaloţeno na čtyřech základních pilířích: vědeckém předpokladu, náboţenství orientu, nové psycohlogií vycházející z C. G. Junga a znamení Vodnáře a nového náboţenství – tedy vstoupením lidstva do věku Vodnáře. Celosvětové hnutí má kolem čtvrt miliardy stoupenců a od doby svého vzniku na konci 60. let se jiţ stalo součástí západní kultury. Podle Wikipedia online: http://cs.wikipedia.org/wiki/New_Age

Není to pouze DIY přístup, co formuje freeteno subkulturu, „vliv na techno scénu mají pátrání po šamanských rostlinách v amazonských pralesích prováděná Terencem McKennou, stejně jako pesimistické kyberpunkové vize Arthura Krokera. Kromě šamanismu, pohanství a filosofů šedesátých let oprašuje nová scéna také pojem nomád a dává mu nový obsah.“ (Pavleček a kol. 2005)

Důleţitým prvkem doprovázejícím freetekno je tedy i spiritualita. Freetekno parties jsou srovnatelné s pohanskými slavnostmi a rituály. Britské rave parties se často pořádaly na místech spjatých se starověkými mýty (Stonehenge) a freeparties se dodnes pořádají ve dnech tradičních svátků, jako je v českém kontextu například pálení čarodějnic, nebo ve dnech, které na základě přírodních jevů dělí rok na různá období. To jsou například slunovraty, či mystikou opředené úplňky měsíce, nebo zatmění slunce.

Ve spojení s rituály nemůţeme nezmínit tanec, který jiţ od období rodové společnosti doprovází a umocňuje rituální obřady. Freetekno party v podstatě navozuje atmosféru šamanského obřadu, kdy jsou lidé za tance pomocí repetetivních beatů (a často konzumace drog) uvedeni do transu. „Techno hudba svou strukturou a rytmikou připomíná spíše kmenovou hudbu, která se používá při zasvěcovacích rituálech jako prostředek dosažení extatického transu. Dá se tedy říci, že jejím hlavním znakem je to, že oslovuje archaickou složku naší psyché“ (Šolc 1999: 12). Někteří autoři mluví přímo o „technošamanismu“, propojení nových technologií a taneční hudby se starobylou vírou. „Kombinace počítačů, psychedelických látek, elektronické taneční hudby a kulturního idealismu probudila také zájem o „techniky extáze“, jak to kdysi nazývali antropologové generace hippies. Repetitivní hudba stylu techno či ambient společně s fraktálními obrazy vytvořenými počítačem může vést k navození určitého transu. Ten má údajně podobné projevy, jako trans navozený tradičními technikami takzvaných primitivních národů, třeba šamanským zaříkáváním nebo monotónním rytmem bubínků.“ (Daly, Wice 1999: 342).

Roli šamana na freetekno party přebírá DJ, pro umocnění vlivů hudby

soundsystémy pouţívají další prostředky, které ovlivňují nervové receptory tanečníků. Nejčastěji se jedná o stroboskopy, lasery a další světelné efekty, které jsou často doplněny o projektory slouţící k projekcím na jedno či více pláten. Projekce je buďto počítačově synchronizována s proudem hudby, nebo se o mixování videa stará VJ (zkratka video jockey).

Výše zmíněné nás přivádí k moderním technologiím, jejichţ vyuţívání je spjaté uţ se samotným názvem techno, které je pouţíváno jako synonymum pro veškerou elektronickou hudbu, které je ale pouhým subţánrem. Freetekno vyuţívá technologie v několika směrech: samotná tvorba hudby, její reprodukce, komunikace a virtuální reprezentace. Tvorba hudby a její reprodukce byly jiţ zmíněny. Komunikace pomocí moderních technologií23 zahrnuje samotné ohlášení konání freeparties na internetu24, ohlášení místa konání pomocí infolinky25 a další komunikaci na internetu.

V českém kontextu je hlavním portálem www.freetekno.cz, který sdruţuje hlavní informace o freetekno scéně. Slouţí jako rozcestník k jednotlivým soundsystémům (sekce „community“ zahrnuje 250 českých soundsystémů, nutno však podotknout, ţe ne zcela všechny), DJ's, textům týkajících se freetekna (od manifestů po absoloventské práce na toto téma), reporty z freeparties (jak textové, tak foto a videodokumentaci). Jeho součástí je i sekce týkající se DIY přístupu. V té jsou shromáţděny informace o DIY karnevalu, které jsou analyzovány v dalších částech textu, ale nalezneme zde i DIY manuál. Ten je výsledkem práce komunity a obsahuje detailní informace k svépomocné výrobě částí soundsystému, ale i návody na vázání knih, první pomoci aţ po informace týkající se demonstrací, které mají pomoci

23 Komunikací freetekno subkultury se podrobně zabývala Houdková (2008). 24 Ne kaţdá freetekno party se nutně koná ilegálně. Po celý rok se odehrávají freetekno party bez výběru vstupného v klubech. Stejně tak se konají legální freetekno parties na řádně pronajatých pozemcích a se splněnou ohlašovací povinností, coţ je, jak vyplývá ze závěrů této práce, současným trendem. 25 Původně se pouţívaly pevné telefonní linky, na které byl připojen záznamník s namluvenou vzkazem prozrazujícím místo konání. Dnes jsou pevné linky nahrazeny komunikací přes mobilní telefony s hlasovou schránkou, místo konání se také po začátku freeparty obejví na internetu. Samotné infolinky se spouštějí aţ v samotný den akce, v podstatě aţ po jejím vypuknutí, aby nebylo moţné překazit stavbu soundsystému.

demonstrujícím pochopit jejich právní postavení při účasti na demonstraci. Součástí portálu freetekno.cz je i Radio23.cz, coţ je nonstop rádio, které obsahuje pět kanálů, které hrají tekno, breakbeatové, psytrancové, D'n'B a hardcore nahrávky. Šestý kanál je vymezen ţivému vysílání, jehoţ program je na stránce také uveřejněn a stránka nabízí ke staţení i podcasty jiţ odvysílaných pořadů.

Další důleţitou Pavučinou je blog Czechtek.bloguje.cz, který od roku 2005 shromaţďuje data týkající se českého freetekna. Jedná se o vlastní články týkající se důleţitých událostí v rámci subkultury, ale také články a komentáře z jiných stránek, upozornění na freeparties, poznámky k politickému dění, foto a videodokumentaci.

Vlastní webové prezentace pak mají i jednotlivé soundsystémy. Ty skrze ně zvou lidi na parties, které pořádají a uchovávají na nich fotografie a videa z nich. Na diskusních fórech pak lidé často hodnotí jiţ proběhlé parties, sdělují si navzájem své dojmy. Je to právě internet, kde neo-kmeny ve formě soundsytému utvářejí svojí epiku, uchovávají písně a legendy, nahlíţíme-li na ně optikou Beyovy (2004) teorie dočasné autonomní zóny. Právě v této Pavučině, vyuţívající existující Síť systému, proti kterému se sama staví, najdeme zaznamenanou historii neo-kmene. Pavučina poskytuje tajné karavanní stezky, nájezdnické trasy, cesty minulé a náznak cest budoucích. Zde se uchovávájí informace o bytí DAZ, která jiţ minula, ale následovat budou další. Je to ona Maffesoliho informační síť, kterou mezi sebou vytvořili členové subkultury, jednotlivých neo-kmenů jenţ nabízí potencionální místa setkání dnešních nomádů, aby se opět spojili ve svůj kmen, přeskupili do jiného, či vytvořili alianci kmenů jiţ existujících.

Freetekno parties jsou také spojeny s konzumací drog (MDMA a LSD, s jejichţ konzumací je spjat vznik techno scény ve Velké Británii, byly jiţ zmíněny). Mezi nejčastěji uţívané drogy na české taneční scéně patří alkohol a konopí, následované extází, pervitinem, lysohlávkami, poppers, LSD a kokainem.26 Taneční drogy tvoří

26 Zdroj: „Tanec a drogy 2007“, studie Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti.

široká skupina rekreačně (zne)uţívaných látek, které jsou uţívány nejčastěji pro kombinovaný halucinogenní a stimulační účinek. Na komerčních techno parties převaţuje konzumace amfetaminů a extáze, na freeparties dominuje uţívání halucinogenů (především marihuany, LSD a ketaminu) a extáze. Uţívání drog je součástí hédonistické dimenze freetekna

4.4. Vznik české freetekno subkultury

V České republice se historie freetekna píše od roku 1994, kdy do Čech přijely soundsystémy Spiral Tribe a Mutoid Waste Company27, které z Velké Británie vyhnal Criminal Justice Act. Ty uspořádaly první freetekno party na území Čech. Akce se konala v Hostomicích, kde se teknival konal i v následujících dvou letech. Tato akce poloţila základ CzechTeku, největšímu českému teknivalu28 (název CzechTek se začal pouţívat aţ v roce 1999), a zároveň byla inspirací českému publiku, které se etablovalo ze squatterské a punkové subkultury, zaloţit své vlastní soundsystémy. Honza Kokotek, grafik, který ovlivňuje výtvarnou stránku prvního českého soundsytému29 Cirkus Alien, zaloţeného po druhém ročníku teknivalu, vzpomíná na svou první teknoparty takto: „Přišel jsem tehdy s přáteli na Libeňák, kde tábořili a chystali akci. Fascinovaly mě tam industriální skulptury, vojenské náklaďáky s vyčnívajícími kly zpod kapoty a další

27 Mutoid Waste Company jsou dalším legendárním/kultovním soundsystémem, známým hlavně kvůli obřím sochám vyrobeným z kovového odpadu a přestavěným/zmutovaným automobilům, které je doprovázely na jejich cestách, a úpravě budov, ve kterých pořádali freeparties. 28 Teknival je označení pro velký festival freetekno hudby. Konají se většinou v létě pod širým nebem a jedná se o akce velkého rozsahu. Účastní se jich aţ desetitisíce návštěvníků a stovky soundsytémů, jejich hlavním znakem je otevřenost všem soundsystémům a dalším umělcům, zúčastnit se a předvést své umění můţe kaţdý. Tyto festivaly se odehrávají v mnoha zemích Evropy a často na sebe navazují, účastníci/nomádi se tak přesouvají z jednoho na další. 29 Na území České republiky byl prvním zaloţeným soundsystémem Technical Support, který se však skládal pouze ze zahraničních členů.

bizarní vozidla, jejichž posádky připomínaly postavičky z kyberpunkového komiksu. Minimalistická elektronika, bzučící všude kolem z reproduktorů, byla totálně něco jinýho, než se toho času hrálo v Praze na house parties, které mě nebavily a nevyhledával jsem je. Celé to na mě působilo jako zjevení z jiné planety, jako ufoni, kteří znenadání přistáli uprostřed města a začali žít svým vlastním životem. Ten zážitek byl tak silný, že se stal impulsem k naší vlastní aktivitě v podobném duchu. V druhý polovině devadesátých let se v Čechách uskutečnily kultovní teknivaly v Hostomicích a tahle subkultura začala nabírat na rozměrech. Spousta lidí začala nacházet v 'soundsystémech' seberealizaci.“ (z rozhovoru pro časopis Blok, Pavleček a kol. 2005).

Seberealizace v soundsystému znamená moţnost ukázat okolí své umělecké kvality či jiné schopnosti. Kromě hudby samotné a videoprojekcí jsou freetekno parties bohatě dekorovány a participují na nich i další umělci, jako například plivači ohně či ţongléři. Z vizuální stránky věci jsou důleţité i flyery (letáky), které na akci upozorňují. Další participací v soundsystému je výroba webových prezentací, starání se o technické záleţitosti spojené s hudební reprodukcí (tedy stavba stěn z reproduktorů a zapojení techniky), výroba a návrh triček a mikin, údrţba vozového parku atd. Tato tvořivá dimenze freetekna, v hlediska Maffesoliho teorie součást puissance, tvořivé energie nezávislé na systému moci, je jejím hlavním rysem.

Freetekno party se mimo teknivaly pořádané zahraničními soundsystémy odehrávaly v legendárních, dnes jiţ neexistujících praţských squatech Ladronka a Milada. Scéna se začala pomalu rozšiřovat, začaly vznikat nové soundsystémy jako např. Mayapur, NSK či Metro. V počátcích se akce odehrávaly v klubech či na letním teknivalu, který později dostal název CzechTek. Týkaly se malého okruhu lidí, prvních ročníků teknivalu se účastnilo pouze okolo 300 příznivců freetekna.

Vzhledem k represi freetekno parties v zemích západní Evropy se stal CzechTek lákadlem pro travellery a soundsystémy ze zahraničí. Aţ třetí ročník CzechTeku překonal hranici tisícovky návštěvníků, hranice 10 000 návštěvníků byla prolomena aţ

v roce 200130. První tři ročníky proběhly na řádně pronajtých pozemcích bez účasti policice, ta se objevila aţ na čtvrtém ročníku a aţ na pátem se do akce pasivně zapojila jejím monitorováním. Rok 1999 pak byl pro CzechTek přelomovým. Nejenţe se akce poprvé konala pod tímto názvem, ale premiéru mělo také nelegální obsazení pozemku, kde se odehrála. CzechTek 2009 přesto zůstal téměř bez povšimnutí médií, snad se tak stalo proto, ţe policie proti účastníkům nezasáhla. V roce 2000 se CzechTek konal opět na obsazeném pozemku a stal se poprvé mediální událostí, poprvé byl její mediální obraz negativní. Opravdu zlomový byl ročník 2001, kdy policie CzechTek konající se v Doksech po dvou dnech předčasně ukončila. Tento ročník rozpoutal mediální debatu, ve které zazněla široká škála názorů, nedá se však říci, ţe by převaţovali názory negativní.

CzechTek 2002 byl jiný neţ předchozí: konal se na řádně pronajatém pozemku o celkové pološe 180 ha, trval pět dní, bylo zde 47 pódií (na většině z nich vystupovalo více soundsystémů), odhadem jej navštívilo 12 000 lidí a nehrála se pouze elektronická hudba, ale vystoupily i ţivé kapely. Média o události referovala převáţně pozitivně, výjimkou bylo zpravodajství TV Nova. Freetekno scéna se rozrůstala, svůj podíl na tom měla určitě i medializace teknivalu, v roce 2003 se CzechTeku zůčastnilo podle některých odhadů aţ 40 000 lidí a na 110 soundsystémů. Novinkou byla organizace – prostor byl rozčleněn, místa pro soundsystémy byla vyznačena kolíky stejně tak jako parkoviště a v prostoru se pohybovalo několik „organizátorů“ . Během teknivalu nedošlo k ţádnému výraznému incidentu.

V roce 2004 byl CzechTek poprvé ukončen policí nasazením těţkooděnců, a to na základě trestního oznámení nájemce pozemku na doporučení Stanislava Grosse, tehdejšího ministra vnitra. Jednalo se o první náznak politizace freetekna ze strany establishmentu. Teknival se po dvou letech, kdy se uskutečnil na řádně pronajatém pozemku, konal na obsazené louce a jednotky policie o síle cca 800 muţů ukončily teknival po pěti dnech. CzechTek 2004 byl ukončen pokojně, nedošlo k ţádnému násilí

30 Jedná se o odhady. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek.

a policie zatkla pouze člověka, který organizoval úklid po skončení akce (Pavleček a kol. 2005). CzechTek 2005 byl ukončen brutálním zásahem policie, aby se další ročník odehrál pod jejím a vojenským dohledem.

Tento krátký přehled událostí kolem teknivalu CzechTek slouţí k rozdělení historie freetekno subkultury na čtyři období. Toto rozdělení můţeme provést na základě popularity freetekno fenoménu, jeho mediálního ohlasu a policejních intervencí na teknivalu. Prvním z nich je období mezi lety 1994 aţ 1998, tedy poloţení základu subkultury. Druhým obdobím jsou roky 1999 aţ 2002, kdy popularita freetekna rostla stejně jako zájem médií o něj, scéna se rozšířila a obecně ustálila. Následující léta, tedy 2003 aţ 2005, byla ve znamení zvýšeného zájmu policie, veřejnosti a politiků o freetekno, ze kterého se v tomto období stal masový fenomén, a snaha o jeho integraci do systému skončila zásahem těţkooděnců na CzechTeku 2005. Toto období bylo explicitně politizováno. V roce 2006 se konal CzechTek naposledy a jeho průběh měl silný dopad na současný stav této subkultury, vymezuje tedy začátek čtvrtého, posledního období, kdy se freetekno scéna vrátila zpět ke kořenům.V následující části se hlouběji věnuji těmto jednotlivým obdobím.

4.5. 1994-1998 Pionýrská léta

Příjezd Spiral Tribe a Mutoid Waste Company v roce 1994 poloţil základ freetekno subkultury v České republice. V Hostomicích na Berounsku se 28. 7. 1994 poprvé v Čechách rozdunily techno soundstystémy, aniţ by si toho média všimla. Prvního ročníku se podle odhadů zúčastnilo na 300 lidí a tato freeparty proběhla, aniţ by ji policie zaznamenala. Systémem nepojmenovaná, tedy nerozpoznaná, zrodila se první česká dočasná autonomní freetekno zóna.

Stejně jako v Británii, odkud byly Spiral Tribe a Mutoid Waste Company

vyhnány přijetím Criminal Justice Act, našly tyto soundsystémy azyl v českých squatech, jejichţ obyvatelé následně zakládaly své vlastní soundsystémy. Máme-li squatting politicky vymezit, můţeme říci, ţe nemá obecně vyhraněnou a jednotnou ideologii. Squatting je obsazení prázdného domu, který je sice v cizím vlastnictví, ale je dlouhodobě nevyuţíván. Děje se tak pod legitimizačním heslem „obsaď a ţij“. Squatteři tedy mají morální právo (ze svého pohledu) jej obsadit. Právě toto morální právo je východiskem pro vnímání squattingu jako politckého boje. Ten je veden na dvou úrovních. Ta „niţší“ z nich je vlastně projevem občanské uvědomělosti, kdy squatteři upozorní na zanedbání povinnosti udrţovat dům. Na „vyšší“ úrovni jde pak o přihlášení se k určitému ideologickému proudu. Zobecníme-li, pak podle Růţičky (2006) patří většina squaterů „k anarchistům a anarchoautonomům, kteří se výrazně zapojují do protestů proti pokračující globalizaci světa, obě skupiny se ostře vymezují vůči kapitalismu.“ (Růţička 2006: 17). V rámci anarchistického hnutí v českém kontextu budeme mluvit o autonomním, individiualistickém anarchismu. Ten je někdy „také nazývaný anarchismus životního stylu (nebo syntetický anarchismus propojující různé směry anarchismu jako ekoanarchismus či anarchofeminismus), s kulturně- sociální oreentací, spojený se squaterstvím, alternativní mládeží a subkulturami (punk, hardcore, techno.)“ (Kolářová 2009: 62). Tento ideový základ freetekna byl jiţ zmíněn. Pro budoucí vývoj subkultury je důleţité si uvědomit, ţe česká freetekno scéna byla v počátcích pevně spojena se squaty a členové prvních soundsystémů byli vyznavači právě autonomního anarchismu.

V Hostomicích se konaly i další dva ročníky teknivalu. V roce 1995 se ho zúčastnilo opět pouze okolo tří set návštěvníků, avšak byl zaloţen první český soundsystém – Cirkus Alien. Jeden z jeho zakladatelů vzpomíná na tuto dobu takto: „Bylo to něco natolik jiného, než na co jsme byli zvyklí, mělo to svůj do té doby mnohým skrytý spirituální rozměr. A možnost vlastního vymezení vůči většinovému stylu. Vzhledem ke squaterskému a punkovému backgroundu lidí, co se motali kolem CA (Cirkus Alien – pozn. autora) od samého začátku, to bylo taky dostatečně rebelující, nezávislé a hlavně hodně divoké…. CA organizoval free parties v létě na

loukách, po zbytek roku ve squatech a alternativních doupatech po Praze a okolí. Na prvních technivalech31 v Hostomicích atd.“ (online zdroj: Cirkus Alien – rozhovor). Hlavním místem dění byl praţský squat Ladronka, jejíţ obyvatelé byli do té doby převáţně příznivci punku a hardcore. Freetekno pro ně byla „nová forma vyjádření, nový zvuk, tanec, hudba, téma, způsob života. Takže to bylo motivující. Postupem času vznikly na Ladronce a v jejím kruhu další podobné projekty, třeba Dread Beat Squad nebo Direct Drive. Břevnovský squat byl ideálním útočištěm a prostorem pro přípravu a realizaci podobných aktivit, které byly vyhraněné vůči establishmentu, nebyl to jen hardcore punk, ale také street art kultura grafitti, hip hop a freetekno i drum'n'bass. Tehdy byla ta scéna kolem toho všeho menší a více propojená “ (Ibid.).

Čtvrtý a pátý ročník českého teknivalu se konaly ve Staré Huti u Dobříše a zúčastnilo se jich mezi dvěma aţ třemi tisíci lidí. Prvních pět teknivalů se odehrálo na pozemcích, jejichţ majitelé dali souhlas k jejich uţití, nicméně „ze strany úřadů se však setkávali s neporozuměním a nátlakem, aby změnili tradiční organizační strukturu – vybírali vstupné, měli klasickou ochranku i pořadatele jako klasické hudební festivaly. To vedlo k postupu, při kterém iniciátoři ohlásili akci max. tři dny před jejím začátkem (postupně se tato doba zkracovala), čímž znemožňovali obcím a sousedům tlačit na majitele dané lokality či se pokusit akci zakázat.“ (Pavleček a kol. 2005 ). Teknivaly ve Staré Huti však jiţ přilákaly zájem médií, „především televize NOVA, která tehdy každou, i komerční, taneční akci oznamovala jako Apokalypsu a nájezd zfetovaných asociálů.“ (Ibid.)

V roce 1998 se také tekno hudba ukázala širší veřejnosti, a to jako doprovod praţské Global street party, kterou hudebně doprovázelo několik soundystémů (na letáku byly uvedeny Cirkus Alien, Ladronka Sound System a Pirát Sound systém),32 jejichţ účast na této demonstraci byla první otevřeně politickou akcí. Global street party 1998 se konala v 37 městech po celém světě a byla vyústěním snahy hnutí Reclaim the Streets (dále jen RTS), které vzniklo v Anglii jako reakce na Criminal

31 Média i někteří členové freetekno subkultury pouţívají k 32 Viz příloha č. 2 Leták na Global street party Praha 1998.

Justice Act. Šlo o spojení rave scény s „politicky výrazněji orientovanými subkulturami, rovněž znepokojených novou policejní pravomocí“ (Klein 2005: 316). RTS tedy sestává z utiskovaných alternativních kultur, které bojují za své právo na neobsazený prostor, od raverů (teknařů v českém kontextu), přes squatery, travellery k radikálním ekologickým aktivistům. RTS, jak vyplývá z názvu hnutí, přišlo s taktikou obsazování ulic převzatou od pořádání rave parties. Jedná se o dočasnou autonomní zónu přenesou z louky do města. Poloha srazu jednotilvců je předem učena, po srocení se společně vyrazí na místo protestu, které znají pouze organizátoři. Na místě demonstrace se mezitím zablokuje doprava, aby mohl projít karnevalový průvod, rozbalí se transparenty a spustí soundsystém. S RTS se objevila nová kulturní úroveň protestu ve formě obsazení veřejného prostoru, kdy se prostor nevyplňuje „parodiemi na reklamy, ale snaží se jej zaplnit alternativní vizí, znázorňující, jak by mohla společnost vypadat, nebýt právě nadlvády komerce.“ (Klein 2005: 317)

První Global Street Party se konala ve stejný den jako setkání zástupců vlád skupiny G-8 v Birminghamu, kteří se odtud dva dny poté přesunuli do Ţenevy na oslavy padesátého výročí zaloţení Světové obchodní organizace. Z hnutí bojující o prostor obsazený auty se stalo globální hnutí, které ve 20 zemích světa blokovalo ve stejný den ulice jako protest proti ekonomické globalizaci a nadnárodním korporacím.

Na praţskou street party dorazilo 16. května 1998 tři tisíce lidí, krátce po začátku však do davu vjelo v rychlosti policejní auto, které bylo následně zdemolováno, party byla organizátory oficiálně ukončena, avšak asi tři sta lidí se vydalo na pochod městem, během kterého rozbíjeli výlohy nadnárodních restauračních zařízení. Obsazení veřejného prostoru karnevalovou slavností je důleţitým nástrojem, kterým teknaři dávají veřejnosti najevo své politické názory, a bude nás provázet i dalšími částmi této práce.

Počátky českého freetekna zatím nejsou zmapovány, můţeme však říci, ţe se jednalo o undergroundovou činnost, týkající se několika desítek aţ stovek lidí. Teknivalu si začala všímat také policie, „ohlašovatelé také začali být zváni k

výslechům, iniciovaným většinou starostou nejbližší obce. Policie ale reagovala velmi vlažně a v podstatě nevěděli, co by měli řešit“ (Ibid). První freeparties se také konaly téměř bez zájmu médií, nevěděla o nich tedy ani širší veřejnost. Bez zájmu státu pak vznikalo podhoubí českých soundsystémů, které přijatou kulturu začaly šířit dál. Přihlédneme-li k anarchistickému ideovému základu čerpanému z prostředí squatů stejně jako od britských soundsystémů, můţeme podle slov jednoho z účastníků debaty Freetekno a politika konstatovat, ţe „to byla antisystémová politika přímo, což je ve skutečnosti přihlášení k extremismu“. Přesto byl hlavním prvkem prvních teknivalů hédonismus, nejednalo se o nic jiného, neţ si uţít party v naprosto novém stylu. Jak zaznělo na zmíněné debatě, budeme-li hledat „praotce zakladatele“ této subkultury a naschvál budeme hledat „ty nejradikálnější, tak ta zábava, včetně toho zmastit se, byla teda vždycky tisíckrát důležitější než politika".

4.6. 1999-2002 Scéna se ustavuje

V roce 1999 se teknival poprvé odehrává pod názvem CzechTek, a to v Hradčanech na Českolipsku, poprvé na pozemku, který byl „dočasně obsazen“. Přestoţe se tento ročník dočkal jako první široké medializace, média tuto skutečnost, na rozdíl od dalších let kdy došlo k ilegálnímu obsazení pozemku, nereflektovala s negativním nádechem. Stalo se tak snad kvůli tichému souhlasu zástupců českolipského kraje a policie, moţná to byl také dozvuk bujných 90. let, kdy bylo v českém divokém kapitalismu dovoleno stále mnoho. Server idnes.cz dokonce ocenil výběr místa konání: „Akce pořádaná v uplynulých letech v Hostomicích a později ve Staré Huti se musela letos po problémech s místními úřady přesunout do odlehlého prostoru uprostřed lesů,

jako stvořeného pro podobné akce“. 33 Můţeme mluvit dokonce o pozitivním mediálním ohlasu. Výše uvedená zpráva popisuje povzbuzující pohled na „české soundsystémy, které se začínají dostávat na evropskou úroveň“ (Ibid.), i kdyţ ty největší a nejhlučnější soundsystémy byly zahraniční.

Od roku 1999 byly „akce CzechTek stále výrazněji medializovány a narůstaly problémy s nespokojeností obyvatel v místech, kde se akce pořádala. Medializace a narůstající rozsah akcí přispěly i ke zvyšujícímu se zájmu Policie ČR o teknivaly.“ (Zásah proti akci CzechTek 05)34

V roce 2000 CzechTek proběhl v Lipnici na Českobudějovicku, podle odhadů se ho zúčastnilo mezi pěti aţ šesti tisíci účastníků a konal se opět na obsazeném pozemku, patřícím soukromé zemědělské společnosti. Akce takového rozsahu samozřejmě nezůstala bez povšimnutí médií. Ta o teknivalu referovala převáţně negativně. Pokud server Idnes.cz v roce 1999 psal o CzechTeku jako o „nejlepší a největší akcí undergroundové taneční scény za celý rok“ pod titulkem „Bez povolení, bez přetvářky, bez problému“, pak v roce 2000 můţeme najít výrazný posun v referování o teknivalu. Mluví se o zdevastovaném a odpadky pokrytém pozemku o rozloze 30 hektarů, přenesení nákladů na vzniklé škody na okresní úřad, stíţnostech obyvatel okolních obcí na hluk, nedodrţování hygienických předpisů a výskytu drog.35 Policie na akci nezasáhla, ale tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross přislíbil starostce obce Jílovice, pod kterou Lipnice patří, zásah policie, pokud by účastníci teknivalu neuposlechli jejích výzev k ukončení party. Během akce poslali obyvatelé blízké osady petici s ţádostí o ukončení teknivalu ministrům vnitra a zdravotnictví, medializovány byly taktéţ stíţnosti starostů přilehlých obcí. Mediální obraz CzechTeku 2000 byl veskrze negativní a projevily se zde poprvé výraznější tendence státu o jeho omezení a

33 Idnes.cz. Bez povolení, bez přetvářky, bez problému. Publikováno 21. 9. 1999. (cit. 12.3.2011). Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/hudba.aspx?c=990803_102019_hudba_cfa

34 Online. (cit. 9. 4. 2011). Dostupné z: http://www.barrister.cz/strat/bulletin/page.php?id=68 35 Idnes.cz. Dějiště technoparty je vyčištěné, úklid zaplatí okresní úřad. Publikováno 4. 8. 2000. (cit. 12. 3. 2011). Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/hudba.aspx?c=A000731105021hudba_itu

poprvé se stal veřejným politickým tématem. Medializace navíc prospěla zvýšení návštěvnosti a freetekno tak objevilo širší publikum, společnost neo-kmenů se tedy rozšířila.

Kromě CzechTeku se v roce 2000 na poli freetekno subkultury odehrála ještě jedna událost, kterou je třeba zmínit. Soundsystém Cirkus Alien vyrazil v autobuse na přepravu koní křiţovat Evropu. Jedná se o jediný český soundsystém, který provozoval travelling v jeho čisté formě. Tedy ţivot bez pevného domova, bydlení v dodávce, ţivot na cestě. Tento nestálý ţivot má však také za následek stmelení neo-kmene, a to právě soustavnou blízkostí jeho členů. Tato sociální blízkost, proximita, bytí pospolu je ono „lepidlo“, které podle Maffesoliho produkuje solidaritu a sounáleţitost. Tu moţná freetekno subkultura jako celek svým rozrůstáním se v tomto období začala ztrácet.

Ročník 2001 se odehrál u obce Doksy na obsazeném obecním pozemku. Policie se snaţila zabránit příjezdu prvních účastníků, které následně pokutovala. Teknival se přesto uskutečnil a návštěvnost poprvé pokořila hranici 10 000 účastníků (odhady mluví o 12 000 lidech). Teknival byl ukončen čtvrtý den, účastníci se po opakovaných výzvách policie rozešli. Rok 2001 je důleţitý nejen kvůli rozsahu CzechTeku a přítomnosti policie, která se poprvé pokusila teknival překazit, ale také kvůli široké diskusi, kterou vyvolal velký mediální zájem.

V roce 2002 proběhl český teknival v Andělce u obce Višňová na řádně pronajatém pozemku, ale akce nebyla řádně nahlášena. Pololegální teknival proběhl za překvapivě dobré vůle starostky, která nezpanikařila, zajistila pro obyvatele své obce špunty do uší a návštěvníkům CzechTeku se snaţila pomoci, například posílením vlakových spojů, zajištěním vody a podobně.36 Její výjimečný přístup nebyl v médiích dostatečně zmíněn. V Andělce došlo k prolnutí mnoha kultur. Kromě CzechTeku se zde konala ještě kaţdoroční mše v rámci česko-polsko-německého přátelství. Starostka se domluvila s teknaři a ti po dobu mše soundsystémy ztlumili. „Probíhala mše a z dálky

36 Blisty.cz. Czechtek 2002: "Mámo neblázni, přijedou – zatancujou a odjedou". (online). (cit. 16. 4. 2011). Dostupné z: http://blisty.cz/art/19784.html.

se potichu ozývaly zvuky technoparty. A já v tu chvíli měla strašně krásný pocit, že kultury, národy a názory se přeci jen dají slučovat. Ta konfrontace byla velice jemná a realizovalo se vlastně obojí. Před koncertem byla přestávka a účastníci mše se vydali na Czechtek a bavili se nadšeně s účastníky.“37 Starostka se snaţila tuto skutečnost publikovat, ale podle jejích slov to nikoho z novinářů nezajímalo.38 Je zajímavé ţe se tak stalo zrovna v malé vesnici u hranic, která je daleko od centra moci. Právě zde se setkali dva neo-kmeny, jejich dočasné autonomní zóny se protly, dokázaly se vzájemně respektovat a vyjít si vstříc. Vytvořili hřejivý sociální prostor, daleký vnímání novinářů ze studené, nelidské metropole, máme-li si vypůjčit dalšího Maffesoliho (1996: 42) obrat. Šlo o příklad společného fungování zaloţeného na emoční pospolitosti, spíše neţ na racionalitě institucí moci.

Jeden z insiderů v tomto roce popsal hlavní myšlenku české freetekno scény: „jde o decentralizované svobodné mobilní komunity lidí, kteří jsou spolu spojeni komunikačními kanály, sdílejí své schopnosti a zkušenosti a kteří mají vlastní pravidla a ignorují ta pravidla většinově "občanské" společnosti, která jim připadnou nespravedlivá či zbytečná.“ 39

Pro politizaci v explicitním smyslu byl tento rok zlomový také kvůli první zmínce o freeteknu ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. Vláda podle Usnesení vlády40 vzala tuto zprávu o extremismu na území České republiky na vědomí. Předseda vlády Vladimír Špidla ji v zastoupení Stanislava Grosse (který jako ministr vnitra přislíbil zásah policie, pokud by účastníci nevyslyšeli výzvy k ukončení, uţ na CzechTeku 2000) předloţil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zpráva sice zmiňuje techno-party „pouze“ na okraj, přesto freetekno subkulturu staví po bok extremistických skupin a tím dává najevo, kam ji stát

37 Ibid. 38 Ibid. 39 Britské listy. České tekno - specifika viděné očima insidera. (online).(cit. 18. 4. 2011). Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/11257.html. 40 Viz Ministerstvo vnitra České Republiky. 2003. Zpráva o problematice extremismu na území České republiky za rok 2002. Praha. (online). (cit. 18. 4. 2011). Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/extremis/2002/extrem02.pdf

řadí. Z formulací je cítit nejistota přesné klasifikace, za své mluví jiţ první odstavec:

„Novým druhem jakéhosi protestu proti konzumní společnosti jsou tzv. technoparty. Na rozdíl od ohlášených technoparty, které se zpravidla konají v uzavřeném prostoru, vybírá se zde vstupné a jsou organizovány pořadatelskou službou, neohlášené technoparty probíhají většinou ve volné přírodě, nedodržují se zde téměř žádná pravidla a atmosféru mezi účastníky navozuje pocit „absolutní svobody“.“ 41 (zvýraznění v originále)

Systém tedy poznal nový neo-kmen na svém území a snaţí se jej definovat, i kdyţ jej podle výše uvedených formulací zjevně nechápe. Zařazení mezi extremistické skupiny vypovídá o mnohém. Systém rozpoznal i způsob pořádání freeparties, ví, ţe v den konání se vytvoří kolona vozidel, kterou organizátoři navedou na stanovené místo, „které je následně živelně obsazeno bez vědomí příslušných úřadů či majitelů pozemku. Samotná akce, poté, co organizátoři ustoupí do pozadí, trvá několik dní. Dění během vlastní hudební produkce není nikým řízeno, mezi účastníky vládne naprostá anarchie, požívají se zde ve vyšší míře alkohol a drogy.“42 To se vzpírá chápání moderní společnosti formované na principech racionality. Zpráva také zmiňuje hojnost zahraničních návštěvníků, coţ vysvětluje dobře propracovanou legislativou, která zamezuje podobným akcím v jejich zemích. Z pohledu Beyovi či Maffesoliho teorie jde jen o příkladné vyuţití Sítě, kterou si mezi sebou členové jednotlivých neo-kmenů vytvořili.

V tomto období se scéna značně rozrostla. Pokud bylo na CzechTeku 1999 méně neţ deset českých soundsystémů, pak v roce 2002 jich bylo jiţ minimálně 5043. Stejně tak vzrostl počet návštěvníků, podle RaveBoye „hlavní zlom byl, když začal bejt CzechTek téma pro televizní zpravodajství. A následně se to dostalo tim pádem dostalo i mezi lidi, kteří si nemuseli zjišťovat, kde ten teknival je. Protože součást toho teknivalu vždycky bylo to... taková ta určitá konspirace. Pokud ty jsi aktivně se nepodílel, už

41 Ibid. 42 Ibid. 43 Zdroj: Shm8. 2006. Freetekno a CzechTek 2005.

jenom na tom hledání tý party, tak jsi jí prostě nenašel.“ Dočasné autonomní zóny freeparties tedy začínaly tak, jak je popisuje Zpráva o problematice extremismu, ohlášení konání akce v masmédiích však navedlo na místo tisíce dalších návštěvníků.

4.3. 2003 – 2005 Ve středu pozornosti

Rok 2003 znamenal další posun politizace freetekno subkultury. 7. 6. 2003 proběhl v Praze první DIY karneval. Jiţ v minulosti se soundsystémy a teknaři zapojili do několika demonstrací a průvodů, DIY karneval je však pro freetekno manifestací svého vlastního bytí. Lidé, kteří byli pro většinu veřejnosti známí pouze z televizní obrazovky, tanečníci obsazující kaţdé léto louky po celé republice, prošli v maskách Prahou za zvuku třiceti soundsystémů. Prvního ročníku, který se konal pod helsem „Svobodná kultura pro svobodné lidi“ se zůčastnilo cca 600 lidí (Brodilová 2009). Leták k němu říká, ţe „celospolečenská revoluce není řešením těchto problémů. Nastal čas tiché revoluce, revoluce uvnitř každého z nás, protože svoboda není cosi vnější, je to vnitřní stav člověka. Nelíbí se nám způsob, jakým se věci dělají ve světě, ve kterém žijeme – a proto to děláme po svém.“ Podle Beye nás média „vyzývají, užívejte života – oslavujte při všem falešném ztotožnění podívané a zboží, při všech dobře známých ne- událostech pouhého předstírání. Odpovědí na tuto obscénnost může být spektrum nejrůznějších odmítnutí, (…) na druhé straně pak východisko festivalové kultury, našeho vlastního volného času, vytrženého z rukou jeho manažerů“ (Bey 2004: 14). První DIY proběhl téměř bez zájmu médií, respektive nedostal se mezi „headlines“. Výjimkou byla reportáţ České televize v hlavních zprávách.44. První ročníky karnevalu fungovaly podobně „jako teknival. Že se řeklo 'tady bude karneval', někdo nahlásil trasu, ale jinak děj se vůle boží. Kdo co udělá, to udělá“ (RaveBoy). BEY

Jistým posunem v roce 2003 prošel i CzechTek, který se uskutečnil opět na

44 Viz Brodilová (2009).

řádně pronajatém pozemku. Teknival se konal v Ledkově u Kopidlna a navštívilo jej přes třicet tisíc lidí a hrálo zde 110 soundsystémů. Po čtyřech dnech byla party zakázána hygieniky, důvodem bylo překračování hlukových norem. Přesto teknival trval plných deset dní, jeho ukončení bránilo doručení rozhodnutí organizátorům – protoţe teknival ze své podstaty organizátory nemá. Novinky se objevily také na poli hudebním. Kromě pouštění desek se objevila i „ţivě“ hraná elektronická hudba a na některých pódiích vystoupily ţivé kapely. „Padla tedy další bariéra mezi styly formálně zcela odlišnými, obsahově však značně zpřízněnými. I nezasvěcenému pozorovateli totiž musí být zřejmé, že taneční free scéna je ve skutečnosti jen logickým pokračováním hippie-punkové linie.“ (Jan Němec alias RaveBoy: 2003)

Poprvé se také objevila organizace teknivalu ze strany pořadatelů. RaveBoy k této skutečnosti v rozhovoru poznamenal: „To bylo poprvé, kdy lidi, co zařizovali teknival, rozdělili parcely na té louce a řekli: váš soundsystém půjde sem a váš soundsystém půjde sem. Z hlediska scény, nebo když se budeme bavit o nějaké "rasové čistotě" scény, tak v podstatě hlavní políček do toho svobodného "spiritu" uhodilo spíše tohleto. Zevnitř scény.“ organizace zevnitř jako konec DAZ?

České soundsystémy Aphrika a Vosa se v tomto roce také zapříčinily o vznik nového teknivalu v Bulharsku, tzv. BulgariaTeku, který byl v reţii českých soundsystémů ještě následující dva roky, od té doby se o jejich „organizaci“ starali bulharští teknaři.45 Návštěvníky tohoto teknivalu tvoří především Češi a západoevropští travelleři. Tento teknival se koná blízko pobřeţí, není medializován a zájem o něj nemají ani policisté.46

V roce 2004 se ve druhé půlce června uskutečnil druhý ročník DIY Pouličního karnevalu, zůčastnilo se ho kolem osmi set návštěvníků a nepodařilo se mi o něm dohledat více informací.

45 Viz Shm8 (2006: 51). 46 Mohu doloţit vlastní zkušeností z roku 2008. Teknival sice navštívila bulharská policie a snaţila se jej ukončit, ovšem v síle pouhých pěti muţů. Teknival byl ukončen aţ po pěti dnech, kdy účastníci sami louku opustili.

Rok 2004 byl ale prvním rokem demonstrace síly státu skze policejní jednotky na CzechTeku. Na obsazeném soukromém pozemku u Boněvova na Tachovsku se sešlo na 15 000 příznivců freetekna, kterým na 84 stageích zahrálo 165 soundsystémů, z toho 102 jich bylo z České republiky. Co do hudebního obsazení se jednalo o největší teknival, jaký byl kdy v České republice uspořádán. Lidé bydlící v okolí s akcí nesouhlasili a jejich odpor byl silně medializován a čtvrtý den vydal pokyn k jejímu ukončení tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Přibliţně osm set těţkooděnců vytlačilo teknaře z obsazeného pozemku a zabavilo vybavení některých soundsystémů. „Tento Czechtek se nesl ve znamení mediálně silného odporu místních obyvatel proti festivalu (vedeného zejména prostřednictvím TV Nova - na internetových stránkách a ve vysílání ČT se objevovaly podstatně smírnější názory)“ (Pavleček a kol. 2005). Na místě byl zatknut a následně obviněn z poškozování věci v cizím vlastnictví jediný člověk, který organizoval na jiţ opuštěné louce úklid.

Medializace policejního zásahu přispěla k veřejné debatě o freetekno parties, petice proti policejnímu zákroku podepsalo na dva tisíce lidí. Teknařů se zastali básník Ivan Jirous, spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe, a aktivista a chovatel koz Stanislav Penc, zakladatel Dokumentačního střediska pro lidská práva, kteří poslali Stanislavu Grossovi otevřený dopis. V něm kritizovali policejní zásah proti CzechTeku, „fízlovské trendy současného establishmentu, který směřuje přímočaře k fašizaci naší země“.47 Otevřený dopis média zaznamenala, jeho nejexplicitnější část, ve které Jirous s Pencem politiky ţádají: „Nechte nás na pokoji! Vyserte se na nás. My se do vás taky nesereme.“, však nepřetiskla. Pod petici přiloţenou k dopisu se podepsalo taktéţ dva tisíce lidí. Z pohledu Beyovi teorie můţeme mluvit o soudrţnosti psychyckých nomádů z různých dob, kteří proţili podobný útlak ze strany Systému. Nebo zastání se jiného neo-kmene, solidarita je důleţitou charakteristikou neo- tribalismu.

V roce 2005 se uskutečnil třetí ročník DIY karnevalu v Praze, který se politicky

47 Kozy.cz. Otevřený dopis Stanislavu Grossovi. (online). (cit. 20. 3. 2011). Dostupné z: http://www.kozy.cz/czechtek05/gross.html

neprofiloval ţádným prohlášením. Jediným poţadavkem na letáku k akci je „kdo přijde bez masky je toy“, coţ je výzva účastním spolupodílet se na karnevalové atmosféře. V roce 2005 se ale uskutečnili dva DIY karnavaly, druhý byl reakcí na policejní zásah na červencovém teknivalu.

CzechTek 2005 můţeme povaţovat za nejdůleţitější událost v oblasti politizace české freetekno subkultury. Byl v tomto ohledu nejbohatším jak z pohledu politického vymezení teknařů, tak přijetím freetekna jako tématu pro politiky.

Zmínky o přípravě policie na CzechTek 2005 se objevily v médiích ještě před vypuknutím samotného teknivalu. Například Česká televize informovala tři dny před zahájením CzechTeku ve svém hlavním zpravodajském pořadu Události o policejních přípravách, které zahrnovaly zalarmování všech sloţek, včetně Národní protidrogové centrály, či Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Podle reportáţe policisté kontrolovali na hranicích dva týdny dopředu příjezd potencionálních zahraničních účastníků teknivalu. Mluvčí Policejního prezidenta Blanka Kosinová v reportáţi sdělila, ţe cílem policie „je samozřejmě, aby Czechtek neproběhl, ovšem je to otázka správného monitoringu a nebo i toho, jak rychle policie dokáţe zareagovat na moţné konání“48 Zvláštní pozornost byla věnována také monitoringu sítě Internet.49

„Systém“ tedy měl zájem nenechat vzniknout další dočasnou autonomní zónu na svém území. Freetekno komunita vydala jako reakci na mnoţící se zprávy o připravovaném zásahu policie Tiskové prohlášení účastníků festivalu taneční hudby CzechTek 200550, ve kterém upozornila na splnění všech zákonných náleţitostí, které jsou potřeba k tomu, aby festival proběhl legálně.

Policie je v prohlášení vyzvána k dodrţování platných zákonů a podílení se na hladkém

48 Z reportáţe „CzechTek: cizinci se sjíždějí“. Události. Česká televize. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328- udalosti/205411000100726/obsah/13792-czechtek-cizinci-se-sjizdeji/ 49 Viz Ministerstvo vnitra ČR: Průběžná zpráva o postupu ... 50 Freetekno.cz. Tiskové prohlášení účastníků festivalu taneční hudby CzechTek 2005. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://www.freetekno.cz/?d=1&id=124

průběhu teknivalu, namísto „tradiční nesmyslné perzekuce účastníků.“ 51 Teknaři dále ţádají média o objektivní referování. „CzechTek nepotřebuje ke svému konání žádné povolení (žádné takové totiž ze zákona nevyplývá), CzechTek se zkrátka koná. Referovat o tomto festivalu jako o "zakázaném" či "nepovoleném" je dle našeho názoru nepravdivé a hrubě zkreslující a jediné, o čem to svědčí, je přetrvávající totalitní myšlení velké části novinářů.“52

V pátek ráno, dne 29. 7. 2005 policie objevila místo, kde probíhaly přípravy na teknival, a pouţila všechny prostředky, aby mu zabránila. Přestoţe pořadatel měl louku u Mlýnce na Tachovsku řádně pronajatou a toto potvrdil i její majitel, byl policií zablokován příjezd na ní, stejně dálnice D5, kterou taktéţ zablokovala policie, avšak oficiálně tvrdila, ţe za neprůjezdnost mohou teknaři53. Odpoledne, kdy se na louce kumulovalo stále více teknařů, policie (včetně ministra vnitra Františka Bublana) tvrdila, ţe majitel souhlas odvolal. Ten MF Dnes později potvrdil, ţe toto je ze strany policie leţ. "Ať policie ukáže protokol, který se mnou sepsali. Já jsem smlouvu s pronajímatelem pozemku neodvolal. Já k tomu víc nebudu říkat, ta smlouva prostě platí. Pokud jde o mě, na pozemek ti lidé můžou."54 Podle mluvčí police však nebyl podstatný souhlas majitele, „podstatný je nesouhlas majitelů okolních pozemků, protože k louce nevede veřejně přístupná cesta.“55 Na místě bylo přítomno přes osm set policistů.

Do sobotního rána se na louky dostalo aţ pět tisíc teknařů a odpoledne došlo k prvnímu policejnímu zásahu, kdy policisté vyzývali účastníky k opuštění prostoru. Naprostá většina jich výzvu nerespektovala a v devět hodin večer došlo ke druhému zásahu, kdy policie za pouţití donucovacích prostředků (vodní děla, slzný plyn a

51 Ibid. 52 Ibid. 53 Idnes.cz Policisté rozehnali CzechTek slzným plynuem. (online). (cit. 24. 5. 2011). Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/policiste-rozehnali-czechtek-slznym-plynem-fmj- /domaci.asp?c=A050730_102333_domaci_ad 54 Idnes.cz. Policie nasadila proti technařům těžkooděnce. (online). (cit. 24. 04. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/policie-nasadila-proti-technarum-tezkoodence-fa9- /domaci.asp?c=A050728_140034_domaci_ton 55 Ibid.

dělobuchy) před půlnocí teknival ukončila.

Premiér Paroubek, který zásah schvaloval, na svou obranu napsal o freeteknařích, ţe to nejsou „žádné tančící děti“ (Paroubek 2005) , do České republiky je dovedlo „tvrdé jádro inspirátorů s celé Evropy“ (Ibid.), a vysvětlil občanům, ţe

„věci je nutno nazývat pravým jménem, tím spíše, že jsou mezinárodně, a také u nás, jak politologicky a sociologicky, tak policejně a zpravodajsky dokonale dokumentovány. Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti (i když ty jsou spojené například i s emocemi vyznavačů tvrdého rocku). Logice těchto násilníků odpovídá i systém pořádání jejich party. Přes internet a mobilní síť se informují tak, aby se jejich zahraniční skupiny i domácí organizátoři, křižující zemi ve velkých automobilech, dozvěděli o utajovaném místě konání v okamžiku, kdy jsou schopni velice rychle vyrazit.“ (Ibid.)

Zásah byl silně medializován a ze strany teknařů vyvolal mnoho reakcí a protestních akcí. První protestní shromáţdění se odehrála jiţ v neděli. Před Ministerstvem, pár hodin po zásahu, se shromáţdil několikatisícový dav odpůrců zásahu, který se následně vydal k Úřadu vlády. Paralelně probíhal protest také v Brně před Ústavním soudem56. Následovalo mnoho dalších protestních akcí po celé republice i v zahraničí (zmiňme například Heslinky, Paříţ, Berlín či Dublin). Nejsilnější vlna protestů proběhla v prvním týdnu po zásahu. Důleţitou roli při organizaci protestů sehrál internet. Jako reakce na zásah vnikla stránka Policejní stát57, která zastřešovala poškozené účastníky zásahu, aktivity spojené koordinací protestů a poţadavky k vyšetření události. Její zřizovatelé se distancovali od propojení svých aktivit s politickými stranami či s nevládními organizacemi. 58 Stránka dodnes archivuje dokumenty a články týkající se policejního zásahu, stejně jako fotografie a

56 Idnes.cz. Techno není teror, hlásal dav před vnitrem. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050731_150857_domaci_jan 57 Viz www.policejnistat.cz. 58 Viz Policejnistat.cz O co nám jde. (online). (cit. 25. 4. 2011). Dostupné z: http://www.policejnistat.cz/indexb28d.html?option=com_content&task=view&id=118&Itemid=270

videozáznamy z události samotné.

Poţadavky protestujících na demonstracích proti policejnímu zásahu byly následující59:

Ustavení parlamentní vyšetřovací komise za účasti veřejných osobností, zaručující nezávislé prozkoumání útoku policie na CzechTeku 2005.

vyjádření jednoznačného postoje vlády České republiky k oprávněnosti, legálnosti a průběhu policejního zákroku.

Zjištění kdo a na záladě jakého paragrafu zákona o policii rozhodl brutálně vytlačit lidi z pozemků, na kterých se legálně nacházeli a které byly řádně pronajaty, coţ dokládá notářsky ověřená smlouva s majitelem pozemku, kterou měla policie v době zásahu k dispozici.

Zjištění kdo rozhodl o překročení pravomoci policie a překročení §6 zákona o policii a zabránil tak pronajímateli louky a jeho hostům ve vstupu na řádně pronajatý pozemek.

S protestujícími solidarizovala řada známých osobností, jmenujme například exprezidenta Václava Havla, senátora Jaroslava Štětinu, aktivistu Stanislava Pence, z „kulturní fronty“ Jaromíra Nohavicu, Michaela Kocába, Jiřinu Jiráskovou, Filipa Renče, Moniku Načevu či Lucii Bílou.

Jako reakce na policejní zásah se uskutečnily také dvě větší freeparties. První z nich, CzTek – „We are nott afraid“ v obci Příchovice ve dnech 2.9. - 4. 9. 2005, druhá s názvem ParoubTek se uskutečnila na stejném místě jako CzechTek 2005. ParoubTek byl zorganizován stejně jako CzechTek 2005 a cílem této freeparty bylo dokázat chybu na straně Policie ČR, která při CzechTeku zablokoval příjezdovou cestu. Mluvčí policejního prezidia před akcí prohlásila: „Když je pěkné počasí, tak technoparty běží

59 Ibid.

často. Pokud ale bude vše v pořádku a organizátoři budou mít souhlas majitele, tak by neměl být s akcí žádný problém."60 ParoubTek, konající se za stejných podmínek jako CzechTek, policie nerozehnala a dala tak v podstatě za pravdu organizátorů.

Z hlediska politizace je důleţitým prvkem mobilizace subklutury, která, ač je vnímána často apoliticky, jednotně vystoupila, aby hájila svá práva. Podle Marady (2003) můţe být protest charakterizován „jako kombinace dvou specifických, nicméně formálních rysů: představuje zvláštní druh komunikace a zároveň určitý vztah k autoritě“ (Marada 2003: 109). Protest přitom představuje apel s prvky dramatičnosti, který má přitáhnout pozornost k určité kauze a tím navodit veřejnou a politickou diskusi. Její tematizace ale ţádá přijetí určitého diskurzivního nahlíţení, které není totoţné s institucionalizovanou konvenční politickou sférou (Marada 2003). Teknaři nejprve odmítali jednat s kýmkoliv z Ministerstva vnitra či vlády, nakonec se však přeci jenom vyprofiloval jejich zástpuce, kterým se stal David Čermák, člen výše zmíněné iniciativy Policejní stát. Ten oficiálně jednal s poslaneckými kluby a spolupracoval s dalšími sympatizanty z politických kruhů, jmenujme napříkla senátora Štětinu či exprezidenta Václava Havla. Na této úrovni se tedy podařilo propojit diskurzivní nahlíţení, kdy iniciativa Policejní stát jednala pomocí senátora Štětiny a aktivisty na obranu lidských práv Pence skrze Stranu zelených v parlamentu a v rámci vládních výborů. Štětina a Penc byli jediní zástupci, kteří za iniciativu Policejní stát jednali na vládní úrovni, coţ naznačuje vztak freeteknařů k autoritě vlády, kterou jinak neuznávali.

Freetekno subkulutura se v ohledu politizace skrze politické struktury politizovala v roce 2005 nejvíce ve své historii. Události kolem CzechTeku 2005 vyústily 25. 11. 2005 v zaloţení občanského sdruţení Sdružení českých soundsystémů Aliance 23 (dále jen Aliance 23). Právě občanská sdruţení jsou jedním z nástrojů politické socializace, tedy začlenění jedinců do specializovaných rolí politického

60 Idnes.cz. Technaři svolali do Mlýnce ParoubTek. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/technari-svolali-do-mlynce-paroubtek-dss- /domaci.asp?c=A050913_144728_domaci_ton

systému (Říchová 2000: 66). Oproti zájmovým organizacím bez norem a struktur, jako jsou například protestní uskupení či demonstrace, pomáhají institucionalizované skupiny jako občanská sdruţení artikulovat zájmy svých členů na veřejnosti a vznášet své poţadavky vůči politickému systému. Aliance 23 byla oficiálním pořadatelem posledního CzechTeku, který se uskutečnil v roce 2006 a o kterém pojednává následující část této práce.

Dalším výstupem politizace fenoménu freetekna souvisejícím s CzechTekem 2005 bylo vydání metodického pokynu Přehled právní úpravy vztahující se k pořádání akcí typu technopárty.61 ten je v podstatě návodem k úpravě obecní vyhlášky tak, aby obec mohla samostatně zajistit průběh podobných akcí. Původně se mluvilo o přijetí speciálního zákona, jehoţ inspirací byl byl nejspíše Criminal Justice Act, od čehoţ se nakonec upustilo. Tato politika proti freetekno subkultuře je také politizací.

V roce 2005 proběhla i široká politizace freetekna ze strany politických stran. Například opoziční ODS, do té doby hájící pravicové ideály liberálního směru, mezi něţ patří prioritně ochrana soukromého majetku, se postavila na stranu teknařů, a to včetně bývalého lídra této strany, prezidenta Václava Klause. Vládnoucí ČSSD naopak zásah obhajovala, diskutovalo se i o „politické objednávce“ zásahu ze strany ČSSD, jejímţ členem je i bývalý ministr vnitra Bublan. Svědčila by o tom výše zmíněná několikatýdenní policejní příprava, která měla zabránit teknivalu. Antiparoubkovské motivy provázely freetekno subkulturu ještě dlouhou dobu.

Další z reakcí na policejní zásah byl toho roku druhý DIY festival v Praze, uskutečněný na konci září, který měl podtitul Street rave parade. Tento karneval se oproti prvnímu toho roku profiloval silně politicky. Zatímco plakát k prvnímu teknivalu vyzýval lidi k zapojení se nošením masek, plakát ke Street rave parade jasně vymezuje, proti čemu se subkultura staví a jaké má poţadavky. Například: „D.I.Y. karneval proti

61 Mvcr.cz. Přehled právní úpravy vztahující se k pořádání akcí typu technopárty. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sprava/mistni/dokumenty/technop_pr_upr.pdf

omezování občanských svobod!“, „Ne policejnímu státu!“, či „Ne účelovým zákonům potlačujícím svobodu shromažďování!“. Street rave parade byla přímou reakcí na policejní zásah na teknivalu téhoţ roku a byla silně politicky laděna. Rok 2005 byl v rámci politizace freetekna nejdůleţitějším v rámci explicitní politizace freetekno scény, ale také rokem, kdy se freeteknu dostalo nejvíce medializace.

4.4. CzechTek 2006 a co dál? Současný stav freetekno subkultury

DIY karneval v roce 2006 nenesl ţádné explicitní polititcké vyjádření. Samotný flyer zvoucí na událost bez stran jakéhokoli textu vymezujícího jeho politický aspekt. Můţeme tedy říci, ţe DIY karneval se vrátil do podoby, kterou měl před CzechTekem 2005. Velkou změnou však prošel teknival CzechTek. Ten byl poprvé (a naposledy) uspořádán na legálně pronajatém pozemku, konal se ve vojenském prostoru Hradiště v Doupovských horách. Akci oficiálně pořádalo občanské sdruţení Aliance 23 a jednalo se o teknival vskutku velkého rozsahu. Zúčastnilo se jej na 50 000 lidí, kterým na 68 pódiích zahrálo 132 soundsystémů, z toho 108 českých. CzechTek 2006 proběhl za účasti policie, která na něj po celou dobu dohlíţela. Pohybovala se však mimo pronajatý prostor a její zásahy se omezily na řízení dopravy. Akci z povzdálí sledovali, tehdejší ministr vnitra František Bublan s policejním prezidentem Vladislavem Husákem. Organizátoři před akcí upozornili všechny, kdo by se na teknivalu chtěli přiţivit, ţe „obchodníci a stánky nepatřící k technokomunitě budou lynčováni, zneuctěni a zesměšněni za východu slunce“. Na teknivalu se přesto objevilo mnoho prodavačů nejrůznějšího zboţí, kteří nepatřili k ţádnému soundsystému. Jednalo o jednu z největších „do it yourself“ akcí v historii a teknival proběhl bez větších problémů. Byl to ale poslední teknival pod názvem CzechTek, který se kdy uskutečnil. Freetekno komunita vydala 4. 4. 2007 prohlášení, pod které se podepsalo 69

soundsystémů: „Vzhledem k tomu, že situace kolem CZTK je dále neudržitelná, došli zástupci české freetekno komunity k tomuto radikálnímu rozhodnutí. Letos a s největší pravděpodobností už ani nikdy v budoucnu se žádná akce v rozsahu a pod názvem CZECHTEK neuskuteční. A to z těchto důvodů : - Postupná likvidace původních myšlenek freetekna - Parazitismus subjektů nesouvisejících se scénou včetně valné většiny samotných účastníků. - Neschopnost a neochota respektovat elementární principy chování ve svobodném prostoru“ 62

Na přelomu dubna a května roku 2007 se v rámci CzaroTeku opět uskutečnilo několik freetekno parties po celé České Republice. Dvě freeparty policie objevila v jejich zárodcích a zabránila jejich pořádání, další ale proběhly relativně v klidu, přestoţe na nich často asistovala policie, záchranáři i hasiči.63 Objevil se nový trend, kdy soundsytémy začali pořádat větší freeparties legálně, jak uvedl jeden z členů freetekno komunity pro časopis Filter: „Jestli někdo přijede a udělá nějakej ilegal za Prahou, tak my od toho dáváme ruce pryč“64, dodal ještě, ţe i ostatní soundsystémy budou pořádat menší akce legálně, aby nepřitahovaly tolik pozornosti.

V červnu téhoţ roku se měl uskutečnit další DYI karneval, jehoţ plakát opět nenesl ţádné politické téma, akci však nepovolil magistrát města Prahy. V listopadu vydala freetekno komunita „DIY Karneval – Prohlášení“65, ve kterém oznámila své

62 Freetekno.cz. CzechTek 2007. (online). (cit. 7. 4. 2011). Dostupné z: http://www.freetekno.cz/?d=1&id=290 63 Reflex.cz. Technoparty - ať se mládí vydovádí. (online). (cit. 25. 4. 2011). Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-reflex-cz-ankety/25888/technoparty-at-se-mladi- vydovadi.html 64 Idnes.cz. CzechTek už nikdy! (online). (cit. 25. 4. 2011). Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/filter.asp?c=A070502_151102_filter_vk 65 Freetekno.cz. DIY Karneval – prohlášení. Publikováno 6. 11. 2007. (online). (cit. 24. 4. 2011).

rozhodnutí DIY Karneval aţ do odvolání nepořádat, a to ze dvou důvodů. První z nich byl nesoulad s původní myšlenkou karnevalu jakoţto propagace DIY kultury, freeparties a svobodného teknivalu ve městě. Ten, „jako všechny technivaly fungoval na principu decentralizace a volnosti - určilo se datum a kdo chtěl, vyzdobil svůj 'alegorický vůz' a přijel. Ani svolavatelé předem nevěděli, kolik dorazí soundsystemů. I během průvodu bylo cílem zachovat volnost v maximální míře, komunikace s policii byla tudíž minimální a průvod nebyl samotnými svolavateli nijak omezován.“66 Právě zákaz karnevalu jakoţto průvodu městem s dodrţením přísných pravidel kulturních akcí se nespojoval s myšlenkou svobodného teknivalu. Druhým důvodem byl fakt, „že se karneval pomalu vyčerpává, ubývá DIY výzdoby a naopak přibývá klasických neduhů současné krize freeparites. Jak jsem se všichni během let přesvědčili, masovost free scéně nesvědčí.“67

V červenci 2007 se v médiích ale i freetekno subkultuře samotné distkutovalo, zda poslední víkend v měsíci bude či nebude CzechTek 2007. Na blogu Czechtek.bloguje.cz byly páteční podvečer ukončeny dohady zveřejněním seznamu povolených freeparties v článku „Vzpamatujte se! CzechTek není, ale je spousta malejch akcí!“. V létě proběhlo nespočet legálně konaných freetekno parties, které byly taktéţ silně medializovány, v potaz byly brány hlavně předběţné obavy obyvatel obcí poblíţ míst, kde se měly parties konat. Jejich obavy se většinou nenaplnily. Stejně tak se konalo mnoho ilegálních freeparites, ţádná z nich však nebyla rozehnána policií. Ta je buďto ukončila ještě před jejich zahájením, nebo se zaměřovala na monitorování akce a kontrolu řidičů.

Dalším novým trendem se staly cesty českých freeteknařů na teknivaly konající se v zahraničí, většinou ve východní Evropě, kde stále neexistují jasná pravidla ohledně konání podobných akcí, a uspořádat teknival v takových zemích je tedy jednodušší.68

Dostupné z: http://www.freetekno.cz/?d=1&g=49&id=301 66 Ibid. 67 Ibid. 68 IHNED.CZ. Technaři chtějí svobodu. Přesunou se jinam. Publikováno 5. 4. 2007. (online). (cit. 26. 4. 2011). Dostupné z:

Nejznámější jsou teknivaly v Bulharsku (BulgariaTek), Ukrajině (U-Tek), Řecku (Helltek) a Albánii. Můţeme mluvit o nomádství, jedná se však spíše o turistiku. Přesto však není zanedbatelná ochota účastníků těchto teknivalů cestovat do jiných „pouze“ kvůli návštěvě teknivalu. Ta svědčí o touze českých teknařů zaţít svobodný teknival bez monitoringu a v duchu původních idejí.

Tradiční CzaroTek 2008 se odehrál jako řada menších freeparties, média referovala s jasnou převahou o legálně pořádaných akcích, coţ potvrdilo trend, který nastínilo prohlášení k CzechTeku 2006, tedy pořádání většího počtu akcí menšího rozsahu, které jsou ale pořádány legálně.69

Přes prohlášení vydané v předchozím roce se opět uskutečnil DIY Karneval. V roce 2008 jej poprvé organizovala skupina Freedom Not Fear, součást mezinárodní iniciativy Freedom Not Fear, které vzniklo za účelem upozornit širokou veřejnost na nadměrné sledování a kontrole osob komerčním sektorem i státy. Praţský DIY Karneval se uskutečnil pod heslem „Svobodu místo strachu!“ dne 11. října v rámci evropského akčního dne Freedom Not Fear, jehoţ poţadavek byl nedotknutelný prostor soukromí, bez něhoţ podle iniciativy nemůţe svobodná společnost existovat.70

Iniciativa Freedom Not Fear spojila DIY Karneval pevně s politickými tématy, coţ se nejvíce projevilo v roce 2009, kdy byl DIY Karneval vyvrcholením Týdne nepřizpůsobivosti. Ten byl reakcí na mnoţící se zprávy o „nepřizpůsobivých“, tedy nálepkou kterou média pouţívala stále častěji ve spojení s nepohodlnými menšinami, nejen teknaři ale také Romy, squatery, bezdomovce či chudé lidi. Týden nepřizpůsobivosti neměl obhajovat „nepřizpůsobivé“, ale upozornit na příčiny „nepřizpůsobivosti“ a zároveň upozornit omezování svobody snahou Systému

http://zpravy.idnes.cz/studium.asp?r=studium&c=A070405_064555_en_zpravy_Hoj. 69 IHNED.CZ. Na několika technoparty tančilo v sobotu v Česku přes 10.000 lidí. Publikováno 3. 5. 2008. (online). (cit. 26. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-24474890-na-nekolika- technoparty-tancilo-v-sobotu-v-cesku-pres-10-000-lidi 70 FNF.CZ. Prohlášení iniciativy Freedom Not Fear Praha (online). (cit. 28. 4. 2011). Dostupné z: http://fnf.cz/FNF_texty.html#3

„přizpůsobovat“. Jak stojí v prohlášení iniciativy: „'Nepřizpůsobivost' ve skutečnosti útočí na to nejdůležitější, co máme - svobodu. Přizpůsobivá svoboda je protimluv, svobodu poznáme právě podle toho, že se nepřizpůsobí. Spočívá v tom, co si nenecháme vzít, v čem chceme dělat věci po svém. Všichni jsme nepřizpůsobiví - do té míry, pokud jsme svobodní.“71 Týden nepřizpůsobivosti zahrnoval obsazení nového squatu, demonstraci proti změnám shromaţďovacího zákona, debaty a širokou škálu kulturních akcí. Samotný DIY Karneval pak proběhl poprvé za doprovodu nejenom freetekna, ale také hip-hopu a rocku.

CzaroTek roku 2009 se v médií také objevil, opět byly zviditelněny hlavně stíţnosti lidí bydlící v okolí freeparties, týkající se hlavně hluku a strachu z neznámých lidí. Naprostá většina zpráv se týkala legálních freeparties. Výjimkou byla freeparty na Sokolovsku, která byla ukončena kvůli překročení hlukových limitů.72 Ve stejném duchu se neslo i konání freeparties v létě téhoţ roku, kdy v médiích byly prezentovány většinou legálně pořádané akce.

V roce 2010 se DIY Karneval rozhodl zůstat u karnevalu, v prohlášení se přihlásil k tématům předešlých let, a jediným cílem bylo zopakovat vytvoření dočasné autonomní zóny na Staroměstském náměstí, jako se stalo rok před tím. Plakát zvoucí na akci opět nesl pouze heslo „svoboda beze strachu“. Medializace freeparites utichla. V Událostech ČT, hlavního zpravodajského pořadu veřejnoprávní televize, nebyla během víkendu kdy se konaly freeparties v rámci CzaroTeku zmínka ani o jedné z nich.

Letos se podle blogu CzechTek.bloguje.cz uskutečnilo 28 CzaroTeků, které byly dopředu zveřejněny jako legální. Ve médiích se neobjevila zmínka o ţádné freeparty, která by se konala nelegálně. O CzaroTeku nebyla taktéţ ţádná zmínka v Událostech ČT.

V roce 2005 kdy došlo k policejnímu zásahu na CzechTeku, bylo na serveru

71 FNF.CZ. Prohlášení. Všichni jsme nepřizpůsobiví..(online). (cit. 30. 4. 2011). Dostupné z: http://neprizpusobivi.fnf.cz/. 72 CT24.CZ. V Česku se začíná tančit, na Sokolovsku hudba skončila. Publikováno 2. 5. 2009. (online). (cit. 30. 4. 2011).

Freetekno.cz registrováno okolo stovky soundsystémů, dnes je jich přes 250. Přes takový nárůst aktivních soundsystémů není freetekno subkultura nadále mediálně přitaţlivá. Zdá se ţe je to proto, ţe se freetekno akce konají legálně. Podle RaveBoye se dělá ilegálních freeparties méně a dělají je většinou mimopraţské soundsystémy, „které znají to prostředí, kde ty freeparty dělají. Takže přijdou za myslivcem, což je kámoš táty a udělají si tam party. Není to tedy legál ve smyslu, že by měli něco pronajaté nebo odsouhlasené. Nejčastěji ilegály dělají soundsystémy, které jsou mimopražské, které vyrostly v tom prostředí, kde ty party dělají.“

Podle Beye je „vůle k moci jakožto zmizení“ (2004: 32). Zmizení se má pouţít strategicky „v neustále pokračující revoluci všedního života: v zápase, který nemůže skončit ani konečným selháním politické nebo sociální revoluce, protože konec všedního života jistě nenastane jinak, než samotným koncem světa.“ (Ibid.: 33)

V předchozí části jsem popsal explicitní politizaci freetekna, tu která je rozpoznatelná při pouţití klasických subkulturních teorií. Budeme-li však freetekno nahlíţet pomocí Maffesoliho a Beyovo teorií, můţeme vidět ve vývoji českého freetekna opsaný kruh. Ten začal undergroundovou subkulturou sloţenou z několika málo neo-kmenů, kterým se dařilo pořádat své hédonistické freeparties bez povšimnutí Systému. S růstem scény přišla její medializace, která přinesla freeteknu mnoho nových příznivců. Na druhou stranu masové akce, ve které se teknival CzechTek proměnil, byly snadno rozpoznatelným cílem pro Systém. Tomu chvíli trvalo neţ freetekno pojmenoval, zasadil do kontextu svých pravidel formovaných na principu racionality a zasáhl proti dočasným autonomním zónám, které byly zaloţeny na emocionálních poutech. Zásah proti nim byl zjednodušen právě masovým vzrůstem scény, coţ ztěţuje dočasné autonomní zóně zůstan nerozpoznanou. Reakcí freetekno subkultury na policejní zásah na Czechteku 2005 byly demonstrace, které ale v podstatě nedosáhly ţádného výsledku. Zaloţení občanského sdruţení jako snaha CzechTek 2006 pak byl totálním odhalením se před Systémem. Akce se konala na pozemku pronajatém armádou a zpovzdálí na ni dohlíţel ministr vnitra s policejním prezidentem.

Freetekno neo-kmeny reagovaly pruţně, zrušili největší teknival a vrátili se k vytváření menších DAZ. Na jejich vznik přestaly upozorňovat na Síti a vrátili se k osvědčené Pavučině, předávání informací nezávislou strukturou. Podobnou proměnou prošel i Karneval, který se z původní festivalové oslavy, vrcholem hédonismu, bojem „za právo na mejdan“ posunul do explicitně politické roviny, aby ji záhy opustil a navrátil se zpátky k původnímu účelu. Tedy „pouhému“ vytvoření dočasné autonomní zóny v ulicích města, kde freetekno subkultura manifestuje svou existenci.

Přestoţe média v poslední době nepřinášejí zprávy o nelegálních freeparties, není pravda, ţe by se nekonaly. Na debatě Freetekno a politika pořádané iniciativou Freedom Not Fear byl zástupce relativně nového soundsystému, který byl zaloţen před čtyřmi roky, tedy aţ po CzechTeku 2005, stejně jako většina soundsystému, které jsou registrovány na serveru Freetekno.cz. Tento soundsystém uspořádal za dobu své existence přibliţně třicet freeparties. Z toho pouze jednu legální. Přístup tohoto soundsystému však dobře ilustruje trend, kterým se pořádání freeparties vydalo:

„Když přichystám velkou akci, která už stojí nějaké náklady, pozvu tam lidi, stojí to jakoby hodně práce, tak nechci to nechat zkazit kvůli tomu, že jsem líný zeptat se majitele pozemku. Jenom se ho dovolit. Nechci si to nechat zkazit. Stojí to hodně úsilí, hodně práce a chci, když už tomu to úsilí dám, celé se to domluví, produkce a tak dále, tak nechci, aby to celé šlo do kopru jenom kvůli tomu, že jsem líný to domluvit. Takže v podstatě větší akce, které jsou nákladnější, tak se snažím nějak pojisitit. Jinak každý rok dělám pět - šest openairů, a valná většína z nich jsou víceméně ilegální akce. A doteďka to prošlo. Já tím, že nemám tu zkušenost, osobní, z roku 2005, kdy tam byla ta velká bitka a od té doby nic významnějšího se neudálo, ani my osobně jsme neměli žádný zásadní problém s nějakými státními autoritami. Že by nás někde vyhnala policie, dostali by jsme prostě přes držku, nebo byl nějaký zásadní problém, tak ta politika z našeho pohledu v tom nehraje tak velikou roli. Protože v podstatě proti nám nevzešel nikdo natolik, aby jsme měli proti čemu jít my. Nemáme významnější důvod proti něčemu bojovat.“

Jak poznamenal RaveBoy: „v podstatě podle definice to je čistý ilegál, ale nevyplývá z anarchistického přesvědčení, že je potřeba squatovat půdu.“ Nejedná se

tedy o legální akce ve smyslu získání nájemní smlouvy, ale o vyuţití Sítě míst která zůstávají skrytá, která se jako taková jiţ osvědčila. „Projekt Dočasné Autonomní Zóny je v jistém smyslu taktikou zmizení. Je způsobem, jak odejít – odejít jinam, že sice zůstaneme, kde jsme , ale přestaneme být vidět.“ (Bey 2004: 32)

Pořádní freeparties se vrátilo zpátky k těmto kořenům. Vyuţívá Sítě osvědčených míst nebo čistě legální formy, které můţeme povaţovat také za součást taktiky zmizení, které se „zdá velice logickou radikální alternativou naší doby, a vůbec ne jako nějaké neštěstí nebo smrt pro radikální projekt“ (Bey 2004: 33). Legální forma freeparties svým způsobem znemoţňuje zásah proti dočasné autonomní zóně která na ní vzniká.

Návrat k pořádání menších akcí, stejně jako celou freetekno subkulturu neo- kmenů, můţeme povaţovat za „re-aktualizaci antického mýtu komunity“ (Maffesoli 1996: 148), jejímţ cílem není revoluce, změna stavu světa, „ale přežit v něm – je to politika přežití spíše než rezistenece, skrze vytváření prostoru, kde je možné zakusit společně hédonismus a rozkoš“ (Riley, Griffin, Morey 2010: 348). Freetekno subkultura byla vţdy projevem hédonismu, jak padlo na debatě Freetekno a politika: „ta zábava, včetně toho zmastit se, byla teda vždycky tisíckrát důležitější než politika". Stejně tak je permanetním poţadavkem svrchovanosti nad vlasní osobou, poţadavkem neorganizovanosti a spontaneity, kterou Systém zaloţený na racionální organizaci nechápe a proto mu nenabízí pochopení či prostor pro takové chování. Potrvzuje to Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002, která freeparties popisuje tak, ţe „probíhají většinou ve volné přírodě, nedodržují se zde téměř žádná pravidla a atmosféru mezi účastníky navozuje pocit 'absolutní svobody'.“ Pro Systém je zvláštní ţivelné obsazení pozemku, kde „Dění během vlastní hudební produkce není nikým ř ízeno, mezi účastníky vládne naprostá anarchie, požívají se zde ve vyšší míř e alkohol a drogy.“ (Ibid.)

Je to právě odmítnutí revoluce, poţadavku permanentí změny a příklon k vytváření dočasných autonomních zón, svobodné kultuře, autonomii. To je nový

přístup k osvobození se od politické nadvlády nomádským způsobem ţivota, eskapismem ve světe nadvlády spojeným s osobním rozvojem. Jedná se o politickou participaci na osobní úrovni, lokální jednání blízké vlastní suverenitě, které umoţňuje „uniknout před institucí moci, nebo ji alespoň relativizovat“ (Maffesoli 1996: 44). Odvracení se od tradičních forem vlády a odmítání participace v tradičních politických institucích je vnímáno subkulturní teorií briminghamské školy jako apolitické. Ovšem jak potvrdily výše uvedené příklady, pouţijeme-li post- subkulturní teorie, zejména Maffesoliho konecpt neo-tribalismu a Beyovu teorii dočasné autonomní zóny, můţeme objevit „skrytou“ dimenzi politizace freetekno subkultury, coţ je právě politická participace na úrovni neo-kmene a ţití vlastních pravidel ve vlastní dočasné autonomní zóně.

V. Závěr

V této práci jsem se čtenáři snaţil přiblíţit vznik a vývoj české freetekno subkultury, její ideové základy a dva pohledy na politizaci freetekno subkultury. Prvním z nich byla dimenze explicitní politizace, kterou můţeme vnímat jako aktivní politickou participaci, přihlášení se k politickým tématům či freetekno jako téma pro samotnou politiku. Tuto dimenzi politizace jsem nacházel v průběhu vývoje freetekno subkultury v České republice na příkladu největšího teknivalu CzechTek, který se u nás konal od roku 1994 do roku 2006. Souběţně jsem tato témata odkrýval také v prohlášeních a akcích spojených s nejvýraznější veřejnou manifestací freetekno subkultury v Čechách, DIY Karenvalu, jehoţ organizace vychází z přístupu Reclaim the Streets a druhém největším rozptýleném teknivalu CzaroTek.

Druhou, „skrytou“ dimenzi politizace bylo moţné odkrýt pomocí revize

subkulturní teorie tak, jak byla ustavena birminghamským Centre for Contemporary Cultural studies. Tuto revizi subkulturní teorie jsem provedl v teroretické části práce za pomoci Maffesoliho teorií neotribalismu a nomádství, doplněné konceptem dočasné autonomní zóny Hakima Beye. Inspirací pro mne byla práce Riley, Griffin a Morey (2010), která byla evaluací Maffesoliho teorie neo-kmenů, kterou autorky pouţily k novému uchopení alternativních forem politické participace, jenţ ukázaly na příkladu kultury elektronické taneční hudby. Teoretická část práce tvoří úvod do problematiky výše uvedených konceptů, ale je také samostatnou částí textu, jejímţ smyslem bylo propojení témat freetekna subkultury, DIY festivalů a postsubkulturní teorie na teoretické úrovni. Její pomocí pak v empirické části odhaluji nejen explicitní dimenzi politizace freetekna, ale také druhou stránku politizace tohoto fenoménu, politizaci na úrovni kaţdodenního ţivota.

Tato práce pomohla nahlédnout na novou dimenzi politizace fenoménu freetekna, kterou není manifestní participací na politickém systému, ale odvrácením se od něj. Jedná se o politickou participaci na úrovni neo-kmene, která je ţita podle vlastních pravidel ve vlastní dočasné autonomní zóně.

Bibliografie:

Bauman, Z. 2006. Úvahy o postmoderní době. Praha: Sociologické nakladatelství.

Bennett, A. 1999. „Subcultures or Neo-Tribes? Rethinking the Relationship between Youth, Style and Musical Taste.“ Sociology 33 (3): 599-617.

Bennett, A. 2001. Cultures of Popular Music. Buckingham: Open University Press.

Bennett, A., Kahn-Harris, A.2004. After Subculture. Critical Studies in Contemporary Youth Culture. New York: Pagrave Macmillan

Bennett, A. 2005. In defence of Neo-tribes: A Response to Blackman and Hesmondhaglgh. In Journal of Youth Studies (8/2): 225-259.

Brodilová, Z. 2010. DIY karnevaly a politika. Brno: FSS MU (bakalářská práce).

Carrington, B., Wilson, B. 2004. „Dance nations: Rethinking youth subcultural theory.“ In Bennett, A., Kahn-Harris, A. (eds.): After Subculture. Critical Studies in Contemporary Youth Culture. s. 64-78. New York: Palgrave Macmillan.

Cicero, M. T. 1976. Tuskulské hovory. Praha: Svoboda.

Cohen, A. 1955. Deliquent Boys. The Culture of the Gang. Illinois: The Free Press.

Daly, S., Wice, N. (1999): Encyklopedie alternativní kultury. Brno: Books.

Deleuze, G., Guattari, F. (1986). Nomadology: The War Machine. MIT Press.

Dufková, J., Urban, L, Dubský, J. 2008. Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš Čeněk.

Duncombe, R. (ed.). 2002. Cultural resistance reader. New York: Verso.

Fukuyama, F. 2006. Velký rozvrat. Praha: Academia.

Gordon, M. 1947. „The Concept of the sub-culture and its implication.“ In Social Forces, 26. Ocober.

Hall, S. 1975. „Cultural Studies: two paradigms“. In Bennett, T., Martin, G., Mercer, C., Woollacott, J. (eds). Culture, Ideology and Social Process. London: Basford.

Hebdige, D. 1979. Subculture: The Meaning of Style. London: Routledge.

Homeless & Hungry. 1994. „Psychedeličtí cikáni, kočovníci nového věku“. In: Vokno č. 29.

Houdková, A. 2008. Komunikace subkultury freetekno. Brno: FSS (bakalářská práce).

Charvát, J. 2007. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha: Portál.

Jandourek, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál.

Jenks, Ch. 2005. Subculture. The fragmental of the social. London: SAGE.

Keller, J. 2004. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství.

Kellyová, I. 2004. „No system! Aneb „nepolitická“ vzpoura jedné subkultury.“ Britské listy. (online). (cit. 14.3.2011). Dostupné z: http://blisty.cz/art/19809.html

Kellyová, I. 2008. „Nemyslete, ale jednejte!“ A2. (online). (cit. 7.3.2011). Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2008/9/nemyslete-ale-jednejte

Kolářová, M. 2009. Protest proti globalizaci. Gender a feministická kritika. Praha: Sociologické nakladatelství.

Ledabyl O. 2008. Politizace a sekuritizace techno kultury v České republice. Brno: FSS MU (magisterská práce).

Maffesoli, M. 1996. The Time of the Tribes. The Decline of Individualism in Mass Society. London: SAGE.

Maffesoli, M. 2002. O nomádství: iniciační toulky. Praha: Prostor.

Marada, R. 2003. Kultura protestu a politizace každodennosti. Brno: CDK.

Marada, R. 2004. „Od revolty k protestu. Veřejný protest jako způsob komunikace a zdroj identity“. In Hrubec, M. (ed.): Demokracie, veřejnost a občanská společnost. Praha: Filosofia.

McRobbie, A., Garber, J. 1979. Girls and Subcultures. In Gelder, K., Thornton, S. (eds.): The Subcultures Reader. London: Routledge.

Ministerstvo vnitra České republiky. 2003. Zpráva o problematice extremismu na území České republiky za rok 2002. Praha. (online). (cit. 18. 4. 2011). Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/extremis/2002/extrem02.pdf

Minitstertvo vnitra České republiky. 2005. Průběžná zpráva o postupu Policie ČR na technoparty CzechTek konané ve dnech 29. 7. - 1. 8. 2005 v katastru obcí Mlýnec a Újezd pod Přímdou na Tachovsku. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://czechtek.freetekno.org/bubla.pdf

Ministerstvo vnitra České republiky. 2006. Přehled právní úpravy vztahující se k pořádání akcí typu technopárty. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sprava/mistni/dokumenty/technop_pr_upr.pdf

Němec, J. 2003. „CzechTek 03: One Tribe, One Vibe.“ (online). (cit. 7.3.2011) Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/14905.html.

Paroubek, J. 2005. „Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé“. (online). (cit. 26. 4. 2011)

Pavleček, L. a kol. 2005. Techno rebelové: Vznik techno scény a její vliv na českou alternativní kulturu. Econnect. (online). (cit. 29. 4. 2011) Dostupné z: http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=467245 .

Petrusek, M. a kol. 1994. Sociologie. Praha: SPN.

Redhead, S. 1997. Subculters to Clubcultures. An Introduction to Popular Cultural

Studies. Oxford: Blackwell Publishers Inc.

Redhead, S., Wynne, D., O´Connor, J. 1998. The Clubcultres Reader. Readings in Popular Cultural Studies. Oxford: Blackwell Publishers Inc.

Riley, S., Griffin, Ch., Morey, Y. 2010. „The case for 'everyday politics': evaluating neo-tribal theory as a way to understand alternative forms of political participation, using electronic dance music culture as an example“. Sociology, 44(2): 345-363.

Saunders, N. 1996. Extáze & technoscéna. Brno: Jota.

Shields, R. 1996. „Masses or Tribes?“ In Maffesoli, M. The Time of the Tribes. The Decline of Individualism in Mass Society. London: SAGE.

Shm8. 2006. Freetekno a CzechTek 2005. (online).(cit. 29. 4. 2011). Dostupné z: http://www.freetekno.cz/Public23/freetekno-shm8.pdf

Smolík, J. 2008. Politizace fotbalového chuligánství v České republice. Brno: FSS MU (disertační práce).

Smolík, J. 2010. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Praha: Grada.

Stahl, G. 2004. Tastefully Renovating Subcultural Theory: Making space for a New Model. In Muggleton, D., Winzierl, R. (eds.): The Post-subculture Reader. s. 27-40.

St John, G. 2004. Post-Rave Technotribalism and the Carnival of Protest. In Muggleton, D., Winzierl, R. (eds.): The Post-subculture Reader. s. 65-82.

St John, G. 2008. „Protestival: Global Days of Action and Carnivalized Politics in the Present“. In: Social Movement Studies vol 7, No.2. s. 167 – 190.

Šolc, V. 1999. „Techno kultura – návrat k rituálu“. In: Psychologie dnes. č. 10, s. 12 -

13.

Vaněček, M. 2002. „Drogové subkulutry – acid house, techno.“ . Bulletin Národní protidrogové centrály 2002/1. (online). (cit. 7.3.2011) Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/policie/npdc/bulletin/2002/0201.pdf

Wilson, B. 2006. Flight or chill. Subcultures, youth and rave into the twenty-first century. Montreal: McGill-Queen's university press.

Online zdroje:

CESKATELEVIZE.CZ. CzechTek: cizinci se sjíždějí. Události. Česká televize. Publikováno 26. 7. 2005. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328- udalosti/205411000100726/obsah/13792-czechtek-cizinci-se-sjizdeji/

CT24.CZ. V Česku se začíná tančit, na Sokolovsku hudba skončila. Publikováno 2. 5. 2009. (online). (cit. 30. 4. 2011).

BLISTY.CZ. České tekno - specifika viděné očima insidera. Publikováno 12. 8. 2002. (online). (cit. 18. 4. 2011). Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/11257.html

BARRISTER.CZ. Centrum pro studium demokracie a kultury. 2005. „Zásah proti akci CzechTech 05“. (online). (cit. 9. 4. 2011). Dostupné z: http://www.barrister.cz/strat/bulletin/page.php?id=68 DROGY-INFO.CZ. Tanec a drogy 2007. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. (online) . (cit. 29. 4. 2011). Dostupné z: http://www.drogy- info.cz/index.php/content/download/56755/251327/file/NMS%2020080310_Tanec%20 a%20drogy%202007_souhrn%20hlavn%C3%ADch%20v%C3%BDsledk%C5%AF_de f.pdf

FNF.CZ. Prohlášení iniciativy Freedom Not Fear Praha“ (online). (cit. 28. 4. 2011). Dostupné z: http://fnf.cz/FNF_texty.html#3

FNF.CZ. Prohlášení. Všichni jsme nepřizpůsobiví..(online). (cit. 30. 4. 2011). Dostupné z: http://neprizpusobivi.fnf.cz/.

FREETEKNO.CZ CzechTek 2007. Publikováno 4. 4. 2007. (online). (cit. 7. 4. 2011). Dostupné z: http://www.freetekno.cz/?d=1&id=290

IDNES.CZ. Dějiště technoparty je vyčištěné, úklid zaplatí okresní úřad. Publikováno 4. 8. 2000. (cit. 12. 3. 2011). Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/hudba.aspxc=A000731105021hudba_itu

IDNES.CZ. Technaři svolali do Mlýnce ParoubTek. Publikováno 13. 9. 2005. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/technari-svolali-do-mlynce- paroubtek-dss-/domaci.asp?c=A050913_144728_domaci_ton

IDNES.CZ Techno není teror, hlásal dav před vnitrem. Publikováno 31. 7. 2005. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050731_150857_domaci_jan

IDNES.CZ. Policie nasadila proti technařům těžkooděnce. Publikováno 29. 7. 2005. (online). (cit. 24. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/policie-nasadila-proti- technarum-tezkoodence-fa9-/domaci.asp?c=A050728_140034_domaci_ton

IDNES.CZ. Policisté rozehnali CzechTek slzným plynem. Publikováno 30. 7. 2005. (online). (cit. 24. 5. 2011). Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/policiste-rozehnali- czechtek-slznym-plynem-fmj-/domaci.asp?c=A050730_102333_domaci_ad

IDNES.CZ. Bez povolení, bez přetvářky, bez problémů. Publikováno 21. 9. 1999. (online). (cit.2.3.2011). Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/hudba.aspx?c=990803_102019_hudba_cfa

IHNED.CZ. Na několika technoparty tančilo v sobotu v Česku přes 10.000 lidí. Publikováno 3. 5. 2008. (online). (cit. 26. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-24474890-na-nekolika-technoparty-tancilo-v-sobotu-v- cesku-pres-10-000-lidi

IHNED.CZ. Technaři chtějí svobodu. Přesunou se jinam. Publikováno 5. 4. 2007. (online). (cit. 26. 4. 2011). Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/studium.asp?r=studium&c=A070405_064555_en_zpravy_Hoj Rozhovor s Cirkus Alien. (cit. 6.3.2011). Dostupné z: http://teapunxcrew.xf.cz/soubory/rozhovory/cirkusalien.html

KOZY.CZ. Otevřený dopis Stanislavu Grossovi. (online). (cit. 20. 3. 2011). Dostupné z: http://www.kozy.cz/czechtek05/gross.html

POLICEJNISTAT.CZ. O co nám jde. (online). (cit. 25. 4. 2011). Dostupné z: http://www.policejnistat.cz/indexb28d.html?option=com_content&task=view&id=118 &Itemid=270

REFLEX.CZ. Technoparty - ať se mládí vydovádí. Publikováno 30. 4. 2007. (online). (cit. 25. 4. 2011). Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-reflex-cz- ankety/25888/technoparty-at-se-mladi-vydovadi.html

WIKIPEDIA (otevřená encyklopedie). New Age. (cit. 9.3.2011) . Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/New_Age

Abecední rejstřík Bauman ...... Greener ...... 18...... 24 Bennett ...... Griffin ...... 8-...... 14 ...... 20 Bey ...... 8,Gross 15-32,...... 35, 48, 49, 51, 64...... -68 ...... 51 Bublan ...... Hal ...... 53 ...... 11 Butler ...... Hall ...... 14 ...... 11 Carrington ...... Harris...... 8 ...... 12 Cicero ...... Hebdige ...... 9,...... 12 Daly ...... Hollands ...... 28,34...... 24 Wice ...... Homeless & Hungry...... 34 ...... 29 Dubský ...... Charvát ...... 9 ...... 8 Dufková ...... Jandourek ...... 9 ...... 9 Duncombe ...... Jenks...... 26 ...... 11, 12 Durkheim ...... Jirous...... 17 ...... 51 Foucault ...... Kahn-Harris ...... 19 ...... 12-14 Frith ...... Keller ...... 12 ...... 9 Fukuyama ...... Kellyová...... 13...... 8, 28 Garber ...... Klein ...... 12 ...... 42 Goffman ...... Kolářová ...... 15...... 41 Gordon ...... Ledabyl ...... 10...... 71 Gramsci ...... Maffesoli ...... 11 ...... 8, 14-24, 36, 38, 46-48,64, 66, 68

Marada ...... Riley et. Al...... 8, 56 ...... 8 Mareš ...... Saunders ...... 26...... 26, 30, 31, 72 McRobbie ...... Shields...... 1...... 2 ...... 16 Morey ...... Smolík ...... 20...... 8-9, 11, 13, 23, 25, 27 Muggleton ...... St...... John ...... 15,...... 19 Němec ...... Stahl ...... 26, 30, 46,...... 50, ...... 8 Pavleček ...... Šolc ...... 32, 33, 37,...... 51 ...... 33, 73 Penc ...... Urban ...... 51 ...... 9 Petrusek ...... Vaněček ...... 9, 10,...... 27 RaveBoy ...... Weber...... 3, 25, 48, 49,...... 50 ...... 15 Redhead ...... Weinzierl ...... 14 ...... 15 Reynolds ...... Wice ...... 28,...... 29 ...... 34 Riley ...... Wilson, ...... 8, 20...... 8, 20

Přílohy:

Příloha č. 1 Rozhovor s RaveBoyem

Rozhovor byl zaznamenán na diktafon a následně jsem se jej snaţil doslovně přepsat. Otázky, které jsem kladl jsou značeny tučným písmem. Z rozhovoru jsem vyselektoval části, kdy jsem se já či dotazovaný opakovali.

Ty jsi členem třetího nejstaršího soundystému (myšleno v ČR). To znamená, že na scéně se pohybuješ od?

No, tak záleţí na tom, čemu říkáš pohybuješ na scéně. Jako na parties první sem začal chodit v 98 roce a aktivně, třeba jako nějaký desky nebo zapojovat se víc třeba 2000.

To jde...a byla to od tebe na začátku, spojoval jsi to třeba nějak s politikou, když jsi začal na ty parties chodit, viděl jsi to politicky, nebo to pro tebe byla zábava

čistě?

No právě ţe co se tak ptávám různě, tak sem to měl trošku jinak neţ většina lidí, jak k tomu přišlo, protoţe já jsem se v tý době,...protoţe sem furt leţel v knihách a tak dál, tak já sem tyhlety věci uţ vědě. Měl sem je nastudovaný ještě neţ sem přišel na první párty. V podstatě. Jako věděl sem ţe ta první generace freetekna, která byla třeba britská, tak vznikla v podstatě, mimo jiné, právě jako reakce na politiku britskejch klubů a zároveň následně jako reakce na Criminal Justice Act, ţe jo, na zákon kterym v podstatě postavil freetekno mimo zákon. Nebo obecně taneční hudbu, nebo byla to jakákoliv neohlášená akce taneční muziky, v podstatě to freetekno ještě nefungovalo tak, jak ho známe dneska. Takţe já sem tohleto věděl ještě neţ sem přišel na první párty, protoţe prostě tohleto sem věděl od nějakých svých 16 nebo 17 a na svojí první party sem se dostal v nějakých 18 nebo 19 letech. Tak já sem tohle v podstatě vědě a navíc sem měl další zajímavou zkušenost, ţe v podstatě moje první party byla party na Miladě. a ne jako všichni ostatní, ţe moje první party, z mojí generace, ţe první party byla v Roxy, nebo v Radosti. Já se zaţil svojí první party na Miladě, no a tim pádem se celou dobu, v podstatě další 5 let sem procital z toho, ţe v podstatě ta česká scéna nefunguje tak, jako fungovala ta britská. Právě v tomhletom smyslu, ţe tady jakoby, právě to freetekno nebylo spojený s nějakým sociálním hnutím, ale ţe spíš právě s nějakou, řekněme extrémní diskotékou. Takţe v podstatě já bych to odlišil. Ona byla první generace freeteknařů českejch, coţ byly lidi jako Cirkus Alien, který dělali party na Ladronce, nebo Direct Drive, který dělali party na Ladronce. Coţ jako, samozřejmě, je politický samo o sobě, kdyţ děláš prostě party na squatu. Nebo pak na tý Miladě. Ale ta druhá generace, ze který v podstatě já jsem, tak ta téměř výhradně se k tý scéně dostali kvůli tý muzice, protoţe je bavila ta muzika. A pak, více či méně, jakoby, se ztotoţnily nebo neztotoţnili, jakoby s tim, řekněme anarchistickym prazákladem, který třeba to freetekno mělo. Takţe v podstatě, z tý mojí generace, z tý druhý vlny těch soundů, tak z tý vpodstatě většina těch lidí spíš skončila v něčem, čemu se dneska říká "halomrdy", to znamená prostě velký halový akce, kde platíš, kde za dva francouzský DJ platíš tolik, jako kdyby si přišel na nějakou kapelu do Akráče, jo.

To nemám moc představu, kolik je...

No já taky ne, ale tam, obzvlášť ještě do první půlky let 2000 se tam musely otočit strašně obrovský prachy, protoţe ty vstupy byly třeba kilo, nebo kilo pade, v podstatě za nic, jako...

Na ty první halovky, jo?

No, na ty velký, ne na ty první halovky, ale na ty první velký halovky z toho vrcholu tý scény. Coţ kulminovalo mým odhadem třeba pět let zpátky.

Tak ty jsi asi dost výjimka tady v tom, že díky tomu, že se aktivně podílíš na tý scéně, tak že seš nejpovolanější, jeden z nejpovolanější, jako ne nejvíc samozřejmě. Ale díky tomu, že jsi byl mluvčím CzechTeku 2005, Milady, podílíš se na...

Já sem nebyl mluvčí CzechTeku 2005, ale byl sem jeden z tý party, která vyhlašovala ty demonstrace. Mluvčí byl třeba David Čermák, ale byl sem v tom uţším kruhu.

Jo, některý média tě prostě... když sem viděl někdě nějaký tvůj životopis v kostce, většinou to začíná takovýmhle způsobem.

Jo no, to je pravda.

Takže teď vlastně?

Teď jsou ty Freedom Not Fear. Ty karnevaly a demošky a tak dále.

Když ty se podílš na tom...já nevim, jestli se dá říct u freetekna na něčem se podílet. Vždycky se tam samozřejmě někdo podílí. Ale jde tam o to, že to dělá nějaká skupina lidí a většinou jsou ty soundsystémy sami o sobě strašně anonymní?

Jo. Jo, snaţej se bejt vzhledem, jako na venek. Ale samozřejmě u kaţdýho toho soudnu je grupa lidí, jako kmen kolem toho, kterej naopak je součást tý rodiny. Kaţdá partička to má jinak, některý jsou víc uzavřený, někerý míň. Někdy je to v podstatě hodně otevřený, ţe to fluktuluje. Ale samzřejmě, navenek jsou ty partičky, na tý povrchní, základní úrovni, protoţe se tam motáš kolem věcí, který sou na hraně, ţe jo.

Teď když se vrátíme do historie, tak můžeme říct, že ty 90 léta byl v podstatě underground, zlomilo se to okolo toho roku 2000, ta scéna se zvětšovala...

Zlomilo se to, já si myslim, ţe se to zlomilo vesměs tím...Sou lidi který nadávali na třeba na teknivaly uţ v roce 98, ţe tam přijeli lidi, který nejsou úplně z jádra scény. Ale zároveň v těhletěch letech se do tý scény nabalilo hodně lidí, kteří to pak nějak posunuli. Ale co byl podle mě ten hlavní zlom, byl kdyţ začal být CzechTek téma pro televizní zpravodajství. A následně se to dostalo tim pádem dostalo i mezi lidi, kteří si nemuseli zjišťovat, kde ten teknival je. Protoţe součást toho teknivalu vţdycky bylo to, taková ta určitá konspirace. Pokud ty si aktivně se nepodílel, uţ jenom na tom hledání tý party, tak jsi jí prostě nenašel. Musels vědět kam jít, musels vědět kde se zeptat, musels vědět alespoň kde nabrat letáky, kde se pak objevujou čísla telefonních infolinek, na kterou musíš zavolat a kde je napsáno buď v 10 večer támhle u tý pumpy a pak ti řekneme, kam se dostaneš dál. Takţe vţdycky to vyţadovalo nějakou aktivitu. A od té doby, kdy se to dostalo do televizního zpravodajství, tak jsi tu aktivitu nepotřeboval a stejně jsi věděl, kde to je. Tím pádem to nefiltrovalo ty lidi, který jsou jenom pasivní a který jsou jenom konzumenti, nebo ochlastové a tak.

Takže to se zlomilo od aktivního vyhledávání, čímž se člověk podílel na té scéně, až po to, že ti to zpravodajství naservíruje přsně adresu a máš ten Czechtek potom v přímý přenosu, takže místo tisícovky lidí tam dojede padesát (tisíc - pozn.).

Já odhaduju, ţe těch aktivních lidí na scéně bylo v tý době třeba,...včetně těch, co aktivně vyhledávali, myslim ţe bylo 6 aţ 8 tisíc, bych tipoval. Ale potom těma slavnejma reportáţema Jana Jetmara v TV Nova a podobě, to šlo celý prostě do píče. Nemusí to bejt jenom tím, mají na to vliv i jiné věci samozřejmě. Právě vznik soundsytémů, které uţ měli tolik návštěvníků a tak velké rozpočty, ţe si mohli dovolit dělat profesionální světelný park a takovéhle věci. Ale uţ se to posouvalo více do těch zábavných rovin, neţ do těch rovin nějaké sociální alternativy, nebo čehokoli takového.

Takže můžeme říc, že ty první systémy, bylo to tenkrát apolitcký? Nebylo, protože se to konalo ve squatech, to byl ten prazáklad v Čechách, stejně jako třeba v Anglii?

Person 1: Jo. Tak úplný prazáklad byl i v Čechách takovýhle. Sice, zároveň to byly partičky, které byly hodně hédonistické, ţe se rádi napili a tak dále, ale celé to dělali proto, ţe byli anarchisti. To byl ten jejich hlavní vklad. S tím, ţe ta scéna se potom otevřela více...nebo narostla více s příchodem té, já tomu říkám druhá generace soundsystémů. Coţ byli lidi, kterým nemusíš vysvětlovat, co je to squat. Nejsou takoví, ale respektujou to. Oni byli ten mezičlánek mezi tou třetí generací, která tohle neřešila vůbec. Viděla od těch svých předchůdců z druhé generace, ţe ta technoparty je obrovská pouť, karneval. Coţ je strašně fajn, ale uţ ztratilo ten řekněme sociálně- politický rozměr.

To se začalo dít na přelomu těch devadesátých a dvoutisícátých let a pak to vykulminovalo na CzechTekem 2005, který byl sakra politický.

Jasně. Zvenčí scény to byl 2005. Ve skutečnosti násilným zásahem byl ukončen uţ CzechTek 2004, ale to bylo aţ někdy v úterý, kdyţ tam byli poslední sporadické zbytky zahraničních travellerů. Ale scéna dost vnímá, jak vyplynulo i z poslední diskuze, kterou ti pak pošlu. Tak nejhorší to bylo v roce 2003, coţ byla Andělka, tuším. Ne, tam byl ještě jeden teknival. To bylo poprvé, kdy lidi, co zařizovali teknival, rozdělili parcely na té louce a řekli : tak váš soundsystém půjde sem a váš soundsystém půjde sem. Z hlediska scény, nebo kdyţ se budeme bavit o nějaké "rasové čistotě" scény, tak v podstatě hlavní políček do toho svobodného "spiritu" uhodilo spíše tohleto. Zevnitř scény. A zvenčí scény potot ten policejní zásah, který byl 2005 a ve finále definitivní úder, coţ bylo 2005. Postupně to gradovalo, byly tam změny uvnitři i zvenčí scény.

Když vezmeme ten roz 2005 jako bodovej zlom, protže Czechtek se pak oficiálně přestal konat, Aliance 23...

Právě, to je ten rozdíl, jak to vypadá zvenčí a uvnitř scény. Zvenčí scény to vypadalo, podle toho manifestu (Aliance 23 - pozn.), ţe scéna šla do prdele, tak to radši nebudeme dělat. Ale ve skuetčnosti ty důvody, proč šla scéna do prdele, za ty mohla nadpoloviční většina těch soundů, která byla podepsaná pod tím prohlášením. Právě tím, co dělali dva roky předtím, na těch předchozích teknivalech. V podstatě ta scéna šla do prdele z velké části kůvli těm soundsystémům, které nakonec podepsali toto prohlášení. Oni se samozřejmě adaptovali na to, ţe se budou dělat velké akce se vstupným, začaly se objevovat takové věci, jako ţe se prodávala pitná voda na baru. Třetinka balené vody za 50 korun. Ráno, kdyţ uţ nebylo zbytí a nebylo nic jiného.

To už bylo přímo na CzechTeku 2004?

Tohle uţ jsem poprvé zaregistroval třeba v letech 2002, 2003. Na těch větších akcích, které byli slavné, jako třeba Spytovice. Ty slavnější větší akce, kde bylo více systému najednou a jezdilo tam docela dost lidí.

Nicméně sami ty lidi pak uznali, že se to dostali za nějakou hranici, kterou oni nechtějí? Aby na tom neprofitovali jiní lidé, než oni. Ten soundsystém se musí zaplatit. Nežijeme ze smíchu. Tak dále se odpíchneme od roku 2005, kdy se to

téma stalo vyhraněně politickým. Kdy se k tomu vyjadřuje celá politická špička až po prezidenta. Jak se proměnila scéna? Můžeme rozdělit ty soundsystémy na ty 3 generace?

Já myslím, ţe jo. Nemusím se na tom schodnout se všemi ze scény, ale myslím si, ţe první generace byli právě ty soundsystémy, které dělali parties po squatech. Druhá generace byly soundy, které dělali freeparties a následně klubové akce ve městě. Které byli vychovány touto scénou. A pak byla třetí generace, která pouze přišla na ty parties, ale která nebyla vychována nikým. Uţ tam nefungovala komunikace, protoţe uţ to byly závbavové party, které neměli nějaký podprahý obsah. Já si ty generace definuji ani ne tak časem, jako spíše tím, jak k tomu ty lidi přišli. Ale ono to kopíruje i tu časovou osu.

A všechny ty tři generace se dodneška na té scéně setkávají?

Přesně tak. A hlavně celou dobu tam jeli minimálně společné čarodky a společný CzekTek, coţ byly open free party v lesích, na kterých se shodli všichni bezvýhradě.

A CzaroTeky valí dodnes?

Jo, to je, od té doby, co není CzechTek, tak čarodky jsou nejzásadnější party pro kaţdý soundsystém. S tím, ţe akorát těch čarodek, nejsou jedny velké, ale jsou třeba 4 velké a spousta malých.

Takže ta strategie se dost proměnila v tom, že když uděláme velký teknival - a protože ho nemůžeme udělat všichni najednou?

To je hypotéza, ţe jej nemůţeme udělat. My bysme ho mohli udělat, ale on uţ to nikdo nechce dělat. Z různých důvodů, za které si právě často můţou sami.

Ta nejnovější strategie je tedy pojdmě pobavit stále co největší množství lidí v jeden den, nebo v těch samých dnech, ale rozptylme se, protože ten zásach nemůže být koncentrovaný? Těch 1000 fízlů shromáždíš na jednom místě, ale když je máš posílat po celé republice, komu by se do toho chtělo.

Tohle si nemyslim, ţe je úplně hlavní motiv. To rozptýlení si myslím, ţe je reakce spíše na to...spíše těch pár velkých čarodek se koná různě proto, ţe za léta se vytvořili určité skupiny, nebo partičky kámošů, kteří spolu rádi dělají parties. Takţe tohle můţe mít taky určitý vliv na tu motivaci. Ale myslím si, ţe vnitřně by stejně všichni chtěli, aby byli jedny velké čarodky. Aţ na pár výjimek, které mají rádi privátky a nechtějí na velké akce. Ta hlavní motivace je spíše ta: uděláme si čarodky s těmito 5 soundama, se kterými se známe dlouho a máme se rádi. My hrajeme tohle, oni tohle, tak z toho uděláme dohromay čarodky. Hlavní motivace není rozprostřít síly, ta nejhlavnější je, ţe si děláš čarodky s těmi partičkami, které máš rád. A těch partiček je tolik, ţe těch čarodek je vícero. Jsou třeba 4 velké čarodky.

A ty čarodky vypadají tak, že ty velké se konají většinou na pronajatém pozemku?

Dneska uţ je to bezvýhraně tak. Naopak uţ jsou oblíbené místa, kde uţ i majitelé pozemků zjistili, ţe je to dobrý vývar. Takţe jsou čarodky, které se pravidelně konají na stejném místě. Třeba Klokočov na severu Moravy, to jsou čarodky, kde máš třeba 15 soundů. To je více soundsystémů neţ lidí, co tam dojdou. Tam je jeden sound vedle druhého naskládané na ploše parkoviště vedle sebe.

Když se dělají ty 4 velké čaroteky a zároveň se dělá hodně freeček. Takže ty lidi, kteří si tu free party chtějí udělat, tak si jí nakonec udělají?

Jo, ale není ji tolik, jak si asi myslíš. Těch ilegálů se dělá uţ málo. Ty ilegály buď dělá hodně malé procento partiček, které to chtějí dělat ilegálně. Největší část co dělají ilegály jsou většinou systémy, které jsou mimopraţské. Které znají to prostředí, kde ty freeparty dělají. Takţe přijdou za myslivce, coţ je kámoš táty a udělají si tam party. Není to tedy legál ve smyslu, ţe by měli něco pronajaté nebo odsouhlasené. Nejčastěji ilegály dělají soundsystémy, které jsou mimopraţské, které vyrostli v tom prostředí, kde ty party dělají.

To je příklad třeba tady Krumlova, kde se udělá dvakrát rychta v pivovaru za rok. Ale všicnni vědí, že když si jí udělají tady za kopcem za městem, tak se nic nestane.

Přesně tak, to je přesně ten případ. To je v podstatě, podle definice to je čistej ilegál, ale nevyplývá z anarchistického přesvědčení, ţe je potřeba squatovat půdu, ale vyplývá to z toho, ţe uděláš táborák za městech. Coţ se v některých aspektech překrývá, ale v některých aspektech je to odlišné. Co jsi ještě říkal o tom roku 2005, tak já bych rád

zdůraznil, ţe co se taky stalo v roce 2005, tak byla ta politizace scény v tom druhém aspektu. Ta politizace na freetekno scéně probíhala ve 2 úrovních. Ta první úroveň je ta anarchistická, ţe děláš ty parties z principu, protoţe je to způsob, jak si vzít zpátky něco, co ti někdo sebral. A pokud uvaţuješ jako anarchista, ţe ti nějaký šéfové, nebo stát, nebo kapitalisti vzali prostor, kde můţeč fungovat. A pak je ta druhá vlna politizace, která se definitvně zformovala v roce 2005, coţ byla ta politizace ve smyslu parlamentní politiky. To znamená ten mýtus o tom, ţe nás zbil Paroubek, a tudíţ Paroubek je hajzl a my si tady uděláme politicko party proti Paroubkovi. To byl ten kontext politický, který uţ není tak široký, není uţ tak všeobjímající jako ten anarchistický, ale spíš ten konkrétní střet zájmů. My si tady chcemě dělat party a nějaký hnusný strejda nás tady mlátí.

A dnes platí zákon, kdy se musí ohlašovat ty party?

Ne, ten zákon jim naštěstí neprošel, protoţe...My víme, ţe ten zákon byl připraven dlouho. V kuloárech se o tomto zákonu mluvilo 4-5 let, 4 roky předtím. Ale nakonec ho nevytáhli, moţná i proto, ţe právě ta protiparoubkovská histerie byla výhodná pro ODS, která potřebovala sejmout Paroubka od moci. A pak uţ s tím nikdo nepřišel. V podstatě ale vznikla směrnice, to nebyla směrnice, ale doporučení Ministerstva vnitra. Jak ze zachovat, pro obce jednotlivé, kdyţ vznikne tekno party, nebo freeparty. Ta měla formu doporučení, to znamená nebyla závazná, ale obsahovala jako přílohu mustr vyhlášky. Jak napsat obecní vyhlášku tak, aby jsi znemoţnil pořádáni neohlášených hudebních akcé po desáté hodině. V tu hodinu, kdy je stanoven noční klid. To byl takový mustr, kterým se pak hodně obcí řídilo. Nemám statistiky, kolik obcí to změnilo tímto stylem, ale vzhledem k tomu, ţe se poté měnilo hodně vyhlášek i co se týče chlastání alkoholu na ulicích a tak dále, tak je dost pravděpodobné, ţe to hodně obcí změnilo. Nebo hodně obcí to přizpůsobilo tomu, aby pak bylo snaţší proti těm akcím zasahovat. Ale většina akcí od té doby jsou legály, takţe pokud se zasahuje kvůli těmto parties, tak jenom vesměs tím, ţe policajti dávají pokutu za to, ţe lidi řídí oţralí. To je vlastně valná většina problémů od roku 2005, ty parties mívají problém s tímhletím akorát.

Když se odpíchneme směrem do současnosti, tak v současnosti probíhají většino legály, ilegálů je méně? Nebo jsou to ty partičky, kde nedojde tolik lidí a je to na otestovaných místech, kde to nikomu nevadí?

Pro otestované lidi.

Ta politika z té scény nezmizela? Podle mě se začala objevovat právě v tom, kdy se

ty soundstémy vracejí do měst, kde demonstrují: my jsme tady tak. A to je ten návrat těch vozů v průvodech, jako je brněnský ProtestFest, jako je v Praze DIY festival, na kterém se také podílíš. Je spousta takových streetparties, kde se ty lidi jednou za rok ukáží i přímo v těch ulicích měst.

Přesně tak - a lidi jsou najednou konfrontovaný s tím, ţe je mají pod oknem.

Tam je zajímavé to, že soundsystém, už od Jamajky, se postaví na auto a je mobilní. A systémaci evropští byli v prvopočátcích travelleři, nomádi. V čechách se to netýká tolika lidí, je to minimum?

U nás v podstatě většina lidí, co byli travelleři, tak byli lidi, co odjeli na západ. A většinou to byli lidi z té anarchistické generace a i kdyţ to byli lidi, kteří byli z té pozdější generace, tak na západě mohli vidět, ţe je tam freetekno propojeno s anarchistickou scénou. Coţ u nás není. Je spíše personálně napojena přes určité lidí, ale celá ta scéna anarchistická není. U nás v podstatě, jestliţe jsou travelleři, tak prot, ţe přijedou ze západu nebo z jihu. Ale o travellerech, kteří vycházejí z freetekno scény, kteří kočují a jsou tady v čechách, tak těď si vybavuji z hlavy 4 nebo 5 lidí.

Ale můžeme říci, že Češi nejsou líní vyjet si na BulgariaTek, na CenterTek. Často se podílejí na nějakém pořádání. Musíme použít to slovo.

Pozor, ještě bych odlišoval, obzvláště první BulgariaTeky, které nebyly travellerské. To byl v podstatě prázdninový výlet středoevropanů k moři. Nebyl to ten travelling klasického smyslu, ţe bydlíš v tom autě a nemáš se kam vrátit, ţe jseš kočovník v tom smyslu, ţe bydlíš buď ve svém autě, nebo bydlíš po squatech. Coţ BulgariaTeky nebyly, protoţe to jsou všechno lidi, kteří jsou celý rok v práci, aby si mohli udělat na měsíc prázdniny v Bulharsku.

A v rámci toho se podívat k moři na tadytu party?

Jo. V podstatě akorát radikálnější varianta tohoto byl UkrajinaTek. Ten se dělal s cílem doopravdy, s tím cílem, se kterým přijeli Spiral Tribe do Čech. Ukáţeme tady Ukrajincům...

...zač je toho techno...

Zač je toho techno a třeba se toho někdo chytí. Ale v podstatě se toho nechytil nikdo, protoţe jsme neznali, neměli jsme moc kanály jak s místníma komunikovat. A hlavně uţ je hodně teţké tuhle kulturu vnášet do společnosti, která uţ je na taneční hudbu zvyklá. A je na ní zvyklá z klubů a diskoték. Coţ obzvláště Rusko nebo Ukrajina je extrémní příklad toho, jak můţe vypadat komerce v rámci taneční scény. To je opravdu ještě o 3 levely výš neţ u nás. To bys nevěřil, co tam se děje za úlety.

Nějaká videa jsem viděl, vžycky mě to pobaví, borci. Ale dělají tam zajímavý party v lese, na nějaké lokální úrovni.

Jo, to určitě. Ještě bych odlišil travelling a řekněme prázdninové výlety k moři. Coţ je třeba ten UkrajinaTek, to byl pokus o radikální teknival, jímţ byl, ale ve finále většina lidí co tam byla byli češi nebo frantíci...

Tak jako v Čechách...to je tak malý prostor, že tady budeš těžce něco brázdit a bydlet jenom v autě. Mohl bys, ale...

Ono to jde, já znám pár travellerů, co bydlí v autě a buď někde zakotví, někde pod mostem, nebo někde u nějakého sociálního centra, nebo někde kde je partička lidí, kámoši nebo tak někdo. Takových travellerů já pár znám, vybavuji si jich třeba pět.

Ale pořád ta scéna stojí na tom, že ten systém je na autě, všechno je mobilní a když chceš se dosat na tu akci, tak většinou jsou ti lidé ochotní cestovat přes půl republiky, třeba na ten čarotek?

To právě v případě toho UkrajinaTeku i přes půl Evropy. Tak tam je ta selekce toho kdo se tam vydá a kdo ne. Tam uţ nemůţeš mít náhodného návštěvníka. I u toho BulgariaTeku i UkrajinaTeku musíš vědět, kde se ptát, aby ses tam dostal. A uţ je tam zase ta aktivní participace lidí, takţe uţ se tam neobjeví úplný hovádka, který přijdou jenom tak. Třeba na UkrajinaTeku se nám stalo, ţe tam přišli asi čtyři rusáci, kteří měli asi o 10 km dál chalupu a prostě to slyšeli, tak se tam vydali a přišli tam.

Na BulgariaTeku jsem taky viděl pár lokálů, kteří tam přišli.

Ale byli to úplně vesničani? Tam pravidelně jezdí třeba takový partičky.

Já myslím takové postarší lidi, místní důchodce, co se přišli podívat, o co tady jako jde.

Třeba na BulgariaTek asi od druhýho nebo třetího ročníku, kaţdej rok začali jezdit dvě partičky, dvě osobní auta lidí, který si pak, na tom posledním BulgariaTeku přivezli vlastní bedýnky a hráli si tam sami pro sebe. Třeba ten BulgariaTek ve finále způsobil určité rozšíření té myšlenky. I kdyţ to tak původně plánované nebylo. To je docela zajímavý. To byly kluci, se ktrými jsme se seznámil a se kterými jsme domlouvali, ne my, to jsme nedělali my, ale někdo jiný, ţe s nimi kluci pak domlovali fleky na BulgariaTek. Ţe s nima byla komunikace pak kaţdeý rok. Tam ta komunikace proběhla, coţ bylo příjemné.

A zpátky k té lokální scéně. Jak vidíš dnešní freetekno. Objevila se tady spousta nových mladých systémů. To souvisí taky s rokem 2005, pořád jsou zde ti praotci, Cirkusáci a spol. A hafo nových mladých kluků, ty systémy se objevily jako houby po dešti. Jak oni jsou na tom politicky? Myslíš, že tam jde jenom o to udělat si párty, bez nějakého...vždycky to má nějaký podtext, když je člověk ochoten něco vykonat.

To si poslechneš na té diskuzi, co ti pošlu. Bohuţel tam nepřišlo moc lidí z těch mladých soundsystémů, ale spíš z těch starších. Ale byli tam zástupci dvou mladých soundů, kteří, aţ při té debatě jim došlo, na základě argumentace těch starších, ţe vlastně, oni si do té doby mysleli: my si tady vezmeme bedýnky a uděláme si tady party v lese...

...a bude to apolitický...

...ţe to je jenom naše zábava. Jako kdyţ se před padesáti lety chodilo k táboráku s kytarou. Hrál jsi tam na kytaru trampské písničky proto, aby jsi zbalil holky a proto, aby ses kochal měsíčkem a nemělo to ţádnej politickej podtext. Ale oni aţ v konfrontaci se staršíma systémama pochopili, ţe oni jenom tim, ţe vezmeš bedny a narušíš ten prosotor soukromého vlastnictví louky, ţe uţ to je samo o sobě politickým aktem. Oni třeba ale, zjistil sem, ţe i ty soundy, co jsou bystré a dá se s nimi bavit o spoustě věcech, tak ţe jim tahle sovislost nikdy necvakla. Ţe jim definitivně cvakala, aţ kdyţ se dostali do konfrontace s náma, s tou starší genarací, coţ je strašně zajímavé. Takţe jestli se mě ptáš, jaká je většina těch mladých systémů, tak já ti řeknu, ţe fakt nevím, protoţe já se s nimi prostě neznám . To je jiný svět, který funguje funguje na

stejné formě, ale to jsou lidi, se ktrými se prostě nepotkávám.

Už se to neprolíná? Nebo se s nimi potkáš jednou na tom Čaroteku?

Přesně tak, já se s nimi potkámmna těch velkých čarodkách, a to stejně ještě většinou tak, ţe ti mladší lidi trsaj před tima bednama. A ti starší lidi jsou vţdycky na tom báru a kecaj tam a buď se smějou těm mladým, nebo nadávaj na stav scény, nebo řeší svoje problémy s dětma a prací atd. V podstatě tam uţ vidíš i fyzicky, ţe to jsou odlišné generace. Ţe těch pár generací toho freetekna jsou ty lidi, kteří mají ty rodiny a kteří musí ţivit svojí domácnost atd. A vidíš, ţe ty mladší partičky jsou kluci, co jsou na střední nebo na vejšce, který se v podstatě nemusí starat sami o sebe, protoţe finance dotáhnou rodiče a tim pádem oni si tím realizují nějakou svojí zábavu a přesto moţná pak dospějí k nějakýmu takovýmu prozření, ke kterému došlo na té debatě. Ono jim vůbec nedošlo, ţe udělají tu party takhle u někoho jiného a nezeptají se, ţe tím porušují zákon, buď z nedbalosti, nebo úmyslně. Je pravda, ţe oni to stále vnímají, ţe to je z spíš nedbalosti. V podstatě ta filozofie je podobná, jak má třeba tady Artur v Krumlově. Jako ţe pro mě je snaţší ţádat o odpouštění, neţ o povolení. Coţ mě přijde samo o sobě docela pěkný, ale je věčnej spor tom, jestli tohle uvaţování je daný tím, ţe ty lidi to dělaj čistě a dělaj to jenom intuitivně (špatná kvalita záznamu) Dřív jsem si myslel, ţe ţe jsou prostě hloupí, protoţe to nevědí, ale teď si začínám myslet, ţe oni jsou tak nezasaţení tou politikou, anebo těmi následnými zásahy policie, které oni uţ nepamatujou v podstatě, protoţe dneska jim je 16, 20, 21. Pro ně to je spíš naprosto čistá energie, která z nich má jít ven a neřeší to. Líbí se mi na nich to, ţe to mají taky tak. Ţe to mají jinak, ale ve finále mají mnohem čistějc neţ my. Protoţe my jsme v tom, v tý dualitě toho co je správný a co je špatný. Kdeţto oni prostě nad...oni prostě tu párty udělají, protoţe jí chtějí udělat.

Party tedy prostě bude vždycky nakonce. Takže ten sprit dál tady v těch...

Oni později samozřejmě narazí. A nebo ne třeba. Ten systém dneska uţ taky ty parties toleruje mnohem víc neţ předtím. Před 10 lety by nemohly proběhnout čarodky, na kterých je 15 soundsystémů. Minimálně by tam přijeli policajti, zapíchli by tam do země zákaz vjezdu a vybírali by tam pokuty. To se stávalo dřív docela běţně, ţe kdyţ byla ta party a nechtěli proti ní zasahovat zásahovkou, tak to vyřešili tak, ţe v soboru ráno tam přinesli značku zákaz zastavení, nebo zákaz vjezdu. A od všech, co jeli pryč z party vybrali 1500 pokuty, takţe vy finále si policajti vydělali 200 000 za víkend, v podstatě zadáčo. Třeba proti tomu nezasahovali politicky, silou, represivně, ale vybrali si to na těch pokutách. To uţ dneska taky nedělají. Dneska poctivě kontrolujou ty, co chlastaj a nechlastaj, ale ty lidi, co střízliví přijedou na party a střízlivý odjedou a nic nikde neukradnou ani nerozbijou, tak proti nim absolutně nic nemají a vůbec je

nešikanují. Coţ je pro mě, jako starého áčkaře, je na jednu stranu ve mě hlodá to, ţe. To je ten syndrom staršího bratra, který dostal od rodičů do drţky proto, ţe se poprvé oţral. Ale vyšlapal cestu tomu mladšímu synovi, který se dneska můţe oţírat jak chce a nedostane kvůli tomu ani facku. Ta naše generace trpí tím syndromem toho staršího bratra. Ţe já sem se nechával mlátit policajtama obuchem a oni si přijedou a odjedou a nic se jim nestane. Coţ neber jako závist, ale spíš jako syndrom staršího bratra. A ve finále je to fajn, třeba se z toho stane čistá, ezoterická scéna, která se třeba myšlenkově propojí s dnešním psytrancem. A stane se z toho takováhle věc, která je úmyslně apolitická, ale ve skutečnosti se stejným spiritem.

Takže můžeme říct, že tu scénu dneska systém nějakým způsobem pohltil. Nebo došlo k hodně velkému prolnutí?

Jo jo, v sociologii se tomu říká containment, vole.

Krásně se obrousily ty hrany, splynulo to, jako splynulo vždycky všechno, jako splynul punk...

Uţ to neni punk, uţ je to post-punk. I v tom dobrém, i v tom špatném. Prostě kvalitativně se to proměnilo. Je zajímavé, kdyţ mluvíš o tom splývání, ţe třeba, nevím, jak je to v jiných městech. Já jezdím hodně do Brna, tam sem si toho nevšiml, tady v Krumlově ta scéna je tak malá, ţe nemá cenu nad tím přemýšlet. Ale třeba v Praze je zajímavé, ţe lidi ze zábavových soudnsystémů, které byli úmyslně apolitické, ţe nechtěli mít s tim nic společného, tak hodně z těhletěch lidí hraje dneska v Crossu na stejných parties jako lidi z bývalé techno scény, nebo klubové drum and bass scény. To je zajímavé, ţe před 10 lety by tohle nemohlo proběhnout. Aby na jednom pódiu hráli spolu drum and bass Dj z Roxy a Dj ze Strahova. Kdeţto dneska naprosto běţně vidíš ţe ty lidi se potkávají, je to moţná tím, ţe jsou starší a tolerantnější. Zároveň se obrousily ty hrany, zároveň funguje nějakým způsobem ta evoluce, která všechno srovná jak chce ona a ne jak chceš ty. A zároveň ta menšina, která by se furt vztahuje k anarchistikým ideálům, tak dneska vidíš, ţe tahle menšina dnes hraje znova na společných akcích se straight-edge vegan hardcore-istma, s punkáčema. Ţe vidíš, ţe ta scéna se jakoby defragmentovala a pak se znova spojila s těma, ke kterým obsahově táhla. V podstatě se rozmělnila ta forma a zároveň se vycizeloval obsah. Ty lidi, co to chtěj mít politicky, tak do toho teď tlučou o to víc a ti co to nechtějí mít politicky, tak zase o to víc tlučou do toho víc autentického spiritu. Jako ţe my si tady teď uděláme party a karneval. A obojí je podle mě správně, i kdyţ se názorově přikláním spíš k tý první skupině, tak naprosto souhlasím se svýma oponentama, kteří mi tohle dřív hodně vyčítali, protoţe jsem se vůči tomu vymezoval. Teď uţ se vůči tomu nevymezuji a myslim, ţe správně je obojí.

A ty lidi, co se politicky vymezují a co chtějí tlouct tady ta tu stranu, jak jsi řekl, tak ty se spojují s těma hard-core, vegošema...

..squaterama...

...a s DIY festivalem, s ProtestFestivalem brněnským a vrací se v těch vlnách - s tim souvisí třeba ty debaty, který pořádáš v Crossu, které jsou určené veřejnosti a kde vlastně, ta politika se vyříkává více tady na těch věcech, jako jsou...

Ono totiţ, my jsme zjistili, ţe ta debata o politice, co jsme měl loni na podzim, o politice, to byla v podstatě první debata na který se vůbec scéna střetla s těmito argumenty. Do té doby všechno vedli konkrétní lidi na konkrétních disuzákách, nebo se o tom hádali dvě partičky v hospodě, kdyţ se tam potkali a kdyţ si tam domlouvali nějako party. Ţe se pohádali v tom smyslu, ţe se hádáš i do krve do 4 do rána a pak jdeš s těma lidma na pivo. Ţe to je věc názorů a ne nějaké averze. Ale je v podstatě zajímavé, ţe nějaká první platforma, kde by se všechny tyto názory v uvozovkách oficiálně vyměnily, tak byla aţ ta debata v loni. Coţ je strašně zajímavé, protoţe nejvíce sporů o politiku a o apolitičnost, tak to probíhalo před 5 aţ 10 lety. V době, kdy vznikaly velké halové akce. Tak tehdy to byl největší...ale to se řešilo většinou po diskuzákách, po různých chatech a takových věcech. A nebo někde jako jednotlivci po hospodách, ale nikdy, to bylo poprvé, kdy se všichni sešli a vyříkali si to. My jsme aţ zpětně došli, ţe to bylo poprvé co se tohle událo. Takovouhle debatu ta scéna potřebovala před 10 lety, ale dneska uţ jsme se tam všichni plácali po ramenech. Pprotoţe nám je všem třecet, takţe uţ to všechno vidíme, nechci říkat jinak, ale spíše uţ to není taková ta energie ve smyslu "vy zasraný apolitický co tady prodáváte pitnou vodu za 50 korun, my s váma nebudeme dělat party" a já jsem odmítl spoustu parties s partičkami, které tohle dělali. Dnes uţ bych to neudělal, ale dnes uţ mě to zároveň nezajímá, protoţe hraju něco jiného. Ale v té době, hodněkrát byla zlá krev, třeba kokrétně kvůli mě, kdyţ jsem odmítl hrát na akcích lidí, u kterých jsme viděl, ţe jsou otevřeně apolitičtí, nebo otevřeně jakoby...ţe třeba vybírají vstupné i kdyţ nepotřebují a tak dále. Tahle zlá krev uţ je taky dávno pryč, uţ mi taky není 17, uţ je mi 30, uţ to vidím trochu jinak.

Takže můžeme říct: scéna žije dál, svým vlastním životem, je pohlcená, nebo už to není ten punk, stal se z toho mainstream...

... to určitě...

...ta politika v tom obsažená je vždycky...

...nezávisle na tom, jak to ty lidi vlastně vnímaj nebo ne...

...ale hlavně teda možná...jako politické téma, rok 2005 určitě a dneska, když se toto téma řeší, tak se řeší na těch oficálnějších debatách, že se to stalo ale zároveň tématem diskuzí konečně, které léta chyblěly a mělo k nim dojít...

My jsme se nakonec shodli na tom, ţe ty témata politický, tam stejně do tý scény vnesli lidi, kteří byli političtí vţdycky. To je třeba zajímavá debata, na kterou tě asi taky nasměruju, protoţe to byla jedna z těch debat v tomhle cyklu, a to byla právě debata o tom, jestli ten DIY karneval, jestli on je...ono to totiţ bylo tak, ţe napřed ten DIY karneval, prvních pár let byl čistě jenom...fungoval jako teknival. Ţe se řeklo "tady bude karnevale", někdo nahlásil trasu, ale jinak děj se vůle boţí kdo co udělá, to udělá. Pak to postupem času začalo chcípat, protoţe ta iniciativa nebyla taková. Zase tam začali chodit opilí děti spíš neţ lidi, který si asoň chtěli udělat masku, nebo tak. Pak jeden rok vůbec karneval nebyl, a pak jsme ho obnovili my, jako parta Freedom Not Fear a začali jsme tam jakoby...spojili jsme to s politikou. Spojili jsme to se šmírováním, spojili jsme to s komunální šikanou, chlastání na veřejných prostranstvích, šmírováním na internetu a tak dále. Prostě těchletěch věcech, témat, který jsou otevřeně politický. Tématem jedné debaty taky bylo, ţe hodně lidí, do dneška jsme nezjistily kolik, ale určitě značná část těch apolitckých soundů, pak přestala na ten karneval jezdit proto...Protoţe na kareneval nepatří politika a do freetekna nepatří politika, protoţe my přece děláme tu párty kvůli tý vibraci. A v momentě, kdy na tu party vneseš politiku, tak tu vibraci porušíš, tak tu vibraci hodíš jiným směrem, není to uţ ta čistá vibrace tý čistý energie a tý čistý party. A bylo to taky tématem jedné z těch diskusí. Ve skutečnosti my jsme tam tu politiku taky vnesli zhůry a nezpůsobilo to to, ţe by tam většina lidí přestala chodit. To ne, ale způsobilo to, ţe hodně lidí - ne třeba většina - ale nemalá část lidí nám začala vyčítat, ţe do toho abstraktního spiritu té freeparty vnášíme ten politický rozkol. Tu politicko angaţovanost, ten boj za práva. A to je věc, která je mě cizí, protoţe já jsem to tam vţdycky měl. Je to věc, která je mi blízká, ale jim je todleto, pro tyhle lidi je tenhle element cizí. V rámci té debaty jsme si vysvětlovali to, coţ řekli dobře kluci Cirkusáci, kteří byli travelleři. Ti to vysvětlili dobře, ţe potom mi to seplo ta souvislost, ţe v podstatě v tý Anglii dostali přes drţku punkáči, freeteknaři, nomádi a cikáni najednou. Všichni tyhleti dostali na drţku najednou na přelomu 80. a 90. let. Kdeţto u nás: cikáni dostávají na drţku furt, nomádství je úplně zakázaný a freeteknaři dostali na drţku aţ v roce 2005. Kdeţto anarchisti dostali na drţku uţ v roce 1992. Proto je v podstatě ta scéna na západě mnohem více anarchistická, protţe tam všechny tyhle skupiny dostaly do drţky najednou. V souvislosti s centralizací moci, s

vylepšením různých špionáţních systémů elelktronických, jako kamerových sytémů a tak dále. Kdeţto u nás to šlo postupně. U nás anarchisti dostali přes drţku hned na začátku a dostávají neustále, plus mínus. Kdeţto freeteknaři dostali na drţku aţ v tom roce 2004.

Můžeme teda dnes říci, že ti mladí kluci to dneska politicky nevnímají a ti co to politicky vnímat chtějí...

Ti straší to začínají vnímat, ale esenciálně ne, stále.

A zároveň se to vytřídilo tak, že se něco děje, že lidi se konečně sejdou a oficiálně se debatuje?

Jo, určitě.

Takže ta politika vycizelovala, teď se objevila jako téma i pro lidi ze scény, že se spolu o tom mezi sebou začali bavit, což prostě předtím nebylo?

Jo, jo.

A ti mlaďoši, kteří to ješt neřeší, ti to prostě neřeší. Jako to bylo vždycky. Ale nový fenomén je to, že ta debata vůbec vznikla?

Jo, určitě.

Ta debata oficiální. Kromě těch lidí na Nyxu, co se v tom rubali...

Jo, debata vznikla a řekl bych, ţe ti bystřejší z té mladé generace uţ začínají přicházet na to, ţe to ţe zatím nedostali přes drţku, ţe to neznamená, ţe na ní moţná někdy v budoucnu dostanou. Ţe uţ na to začínají být připravení. Nebo se uţ přestanou divit, kdyţ se to stane. Coţ je furt menšina, většina současné freetekno scény, kdyţ mluvíme o počtech, tak většina chodí stejně na takové ty legální halový, prostě mrdy. To jsou fakt obrovský tovární haly, kde ti přijde dva tisíce lidí a jsou tam 3 obrovský soundsystémy.

Jakože vstupné není tak vysoké, víš kam příjdeš, je to pohodlné...

No vstupné na to, ţe vím jak se dělají koncerty, jelikoţ jsem také dlouholetým pořadatelem hudebních akcí, tak vím, ţe to vstupné by klidně mohlo být za polovinu. O polovinu niţší a stejně by nidko nepřišel zkrátka. To je věc na další debatu.

Jasně, to je něco jiného, nicméně ty dvě kila...

No, furt si to můţeš dovolit, kdyţ je to jednou za měsíc, nebo kolik. To rozhodně. Pro současný mlaďochy, který přístup k penězům mají, podle všeho. Většina z nich, teda.

Dobře, tak to je asi všechno. Už mě nenapadá, kam to ještě strhnout.

Já taky myslím, ţe jsme to probrali podle všech aspektů.

Příloha č. 2 Historický přehled free festivalu CzechTek (ročníky 1994 – 2006)

Datum Místo Pozemek Zájem médií Policejní účast Počet Počet účastník jevišť ů (soundsy stémů)

28. 7. – 2. 8. Hostomice řádně článek v lokálním bez policejní účasti 300 1994 pronajatý tisku

26.–28. 7. 7. Hostomice řádně minimální bez policejní účasti 300

1995 pronajatý

26.–28. 7. 1996 Hostomice řádně minimální bez policejní účasti 1500 pronajatý

25. – 27. 7. Stará Huť u řádně mlaý téměř bez policejní 2000 1997 Dobříše pronajatý účasti

30. 7. – 4. 8. Stará Huť u řádně stoupající, pasivní, monitorování 3000 1998 Dobříše pronajatý zpravodajství situace, dohled nad převáţně pozitivního veřejným pořádkem v charakteru Huti a blízké Dobříši

30. 7. – 4. 8. Hradčany u obsazený ohlas spíše neutrální bezproblémová 4000 1999 Ralska aţ pozitivní komunikace mezi organizátory a policií, v médiích nereflektovan a

28. 7. – 2. 8. Lipnice obsazený hlavně negativní policie nezasáhla 5000 2000

27. – 30. 7. Doksy - obsazený pestrá a široká škála škála názorů bránění 12000 2001 Ralsko názorů příjezdu prvních účastníků, zatarasení dalších příjezdových cest pokácením zdravých stromů; policie akci na ţádost starosty (bez nějakého právního opodstatnění) ukončila

26. – 31. 7. Andělka u řádně převáţně pozitivní v pohotovosti na místě, 20000 47 (70) 2002 obce Višňová pronajatý ohlasy (s výjimkou neměla důvod TV Nova) zasahovat; pozitivní přístup ze strany starostky

25. 7. – 3. 8. Ledkov u řádně velká medializace monitorovala akci, řídila 40000 68 (119) 2003 Kopidlna pronajatý dopravu, „zabírala“ okolní obecní pozemky jako parkoviště pro účastníky

30. 7. – 3. 8. Boněnov u obsazený střední policie zasáhla v pondělí 20000 84 (165) 2004 Chodové na základě trestního Plané oznámení nájemce pozemku, a doporučení tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse

29. – 30. 7. Mlýnec na řádně extrémní blokování veřejné 5000 + 21 (42) 2005 Tachovsku pronajatý příjezdové cesty a 1100 dálničního přivaděče, policist šíření dezinformací o ů souhlasu majitele pozemku (viz zpráva Ombudsmana), zásah ve dvou vlnách s pouţitím slzného plynu, vodních děl a těţkooděnců, podle svědků často velmi brutální

28. 7. – 2. 8. újezd Řádně střední Policie ČR pouze řídila 50000 68 (132) 2006 Hradiště, pronjatý – Czechtek mezi dopravu v okolí, Doupovské vojenský pravidelnou „letní“ vojenská policie se v hory újezd, agendou médií, malém počtu téţ smlouva s komentáře pozitivní účastnila, spolupráce s Armádou policií bez problémů

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek (cit. 46. 4. 2011)

Příloha č. 3 Leták na Global street party Praha 1998

Zdroj: http://www.kozy.cz/lp/policie/gsp_98/dalsi/plakat.htm (cit. 3. 4. 2011)

Příloha č. 4 Leták na DIY Karneval „Street rave parade“ 2005

Zdroj: http://diy.freetekno.cz/2005b.htm (cit. 3. 4. 2011)