UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA PSYCHOLOGIE FILOZOFICKÉ FAKULTY

FREETECHNO SUBKULTURA (FREETECHNO SUBCULTURE )

DIPLOMOVÁ PRÁCE

AUTOR : JAN HAASE KONZULTANT : DOC . PHDR. MICHAL MIOVSKÝ , PH.D.

OLOMOUC 2008

Děkuji vedoucímu práce, Doc. PhDr. Michalu Miovskému, Ph.D., za cenné rady a za prvotní impuls p ředevším. Všem ú častník ům výzkumu vd ěč ím za otev řenost, se kterou mi vypráv ěli p říb ěhy svých život ů, nebo ť tato zkušenost pro mne p řesahuje význam této práce. Můj dík pat ří také všem, kte ří mi pomohli s p řepisem rozhovor ů, a Mgr. Kamilu Veselému, bez n ěhož bych se k tématu p ředkládané práce nedostal.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatn ě a všechny použité prameny řádn ě citoval a uvedl.

V Praze 6.dubna 2008 …………………………………………..

Úvod...... 5 1. Vymezení základních pojm ů ...... 7 1.1. Freetekno a techna ři...... 7 1.2. Sound systém...... 7 1.3. Freeparty...... 8 2. Freetekno z pohledu humanitních v ěd...... 11 2.1. Freetekno jako subkultura...... 11 2.2. Freetekno z pohledu sociální psychologie...... 12 3. Ideály a atributy freetekna ...... 15 3.1. DIY ...... 15 3.2. PLUR ...... 16 3.3. Do časná autonomní zóna a tribalismus ...... 17 3.4. Prohlášení...... 19 3.5. Internet...... 21 3.6. Symbolika...... 23 3.7. Slang a jiné specifické výrazové prost ředky...... 24 3.8. Hudba...... 25 3.8.1. Rituální hudba?...... 26 4. Historie...... 29 4.1. Vznik a vývoj techna ...... 29 4.2. Freetekno v ČR ...... 32 5. Drogy na tane ční scén ě...... 35 5.1. Úskalí zkoumání situace drog na freetekno scén ě ...... 35 5.2. Tane ční drogy ...... 36 5.2.1. Extáze...... 37 5.2.2. Stimulancia ...... 37 5.2.3. Halucinogeny...... 37 5.2.4. GHB a ketamin ...... 38 5.2.5. Rajský plyn ...... 39 5.2.6. Další drogy...... 39 5.2.7. Trendy...... 40 5.2.8. Rizikové faktory užívání drog v rekrea čním settingu...... 40 6. Přehled výzkum ů tane ční scény...... 41 6.1. Toronto 1999...... 41 6.1.1. Výzkumný plán...... 41 6.1.2. Vzorek...... 41 6.1.3. Výsledky...... 42 6.2. Kanadská rave scéna 2002...... 45 6.2.1. Výzkumný plán...... 46 6.2.2. Vzorek...... 46 6.2.3. Výsledky...... 46 6.3. Typologie raver ů na st ředozápad ě USA ...... 50 6.3.1. Výzkumný plán...... 50 6.3.2. Vzorek...... 51 6.3.3. Výsledky...... 51 6.4. Solidarita a užívání drog...... 54 6.4.1. Výzkumný plán...... 54 6.4.2. Vzorek...... 55 6.4.3. Výsledky...... 55 7. Výzkum...... 58 7.1. Cíle výzkumu...... 58 7.2. Teoretický rámec ...... 59 7.3. McAdams ův narativní model identity ...... 62 7.3.1. Tématické linie ...... 62 7.3.2. Žánry p říb ěhů...... 64 7.3.3. Narativní diferencovanost...... 65 7.3.4. Klí čové události ...... 66 7.3.5. Sebeobrazy...... 66 7.3.6. Hodnoty a p řesv ědčení...... 68 7.3.7. Scéná ř generativity: perspektivy a cíle ...... 69 7.4. Výzkumný soubor...... 70 7.4.1. Postup výb ěru souboru...... 71 7.4.2. Popis výzkumného souboru...... 72 7.5. Metody získávání dat...... 74 7.5.1. Předvýzkum ...... 74 7.5.2. Vlastní výzkum...... 75 7.5.3. Pr ůběh rozhovor ů a následného zpracování ...... 77 7.6. Metody analýzy dat...... 77 7.6.1. Narativní analýza...... 78 7.6.2. Kódování tématických linií v pozitivn ě lad ěných p říb ězích ...... 78 7.6.2.1. Témata aktérství...... 79 7.6.2.2. Témata sdílení...... 82 7.6.3. Kódování tématických linií v negativn ě lad ěných p říb ězích...... 85 7.6.3.1. Témata moci ...... 85 7.6.3.2. Témata intimity...... 85 7.6.4. Metoda zakotvené teorie...... 86 7.7. Verifikace...... 87 8. Výsledky...... 88 8.1. Identita a freetekno ...... 89 8.1.1. Úvod: využití sebeobraz ů ...... 89 8.1.2. Životní p říb ěhy ...... 91 8.1.3. Popis sebeobraz ů...... 105 8.1.4. Záv ěr: 4 skupiny ú častník ů freeparty...... 107 8.2. Významné fenomény freetekna z pohledu ú častník ů ...... 113 8.2.1. Komunita ...... 113 8.3. Vývoj prevalence užívání drog na freeparty, set a setting jejich užívání ...... 123 8.3.1. Halucinogeny...... 123 8.3.2. Extáze, MDMA a stimulancia ...... 128 8.3.3. Freeparty bez drog ...... 130 8.3.4. Alkohol ...... 132 8.4. Souhrn nejd ůležit ějších výsledk ů ...... 134 9. Diskuze ...... 137 9.1. Poznámky k metodologii ...... 137 9.2. Konfrontace výsledk ů s d řív ějšími výzkumy ...... 139 9.3. Možné využití této práce...... 141 10. Souhrn...... 142 11. Záv ěr ...... 146 Literatura:...... 147 Příloha 1: Strukturované narativní interview...... 156

ÚVOD

V této práci se zabývám fenoménem tzv. freetekno subkultury. Tento pojem je v české odborné literatu ře v podstat ě neznámý a na okraji zájmu. Do pov ědomí ve řejnosti se zapsal zejména roku 2005, kdy se konal na Tachovsku každoro ční festival této subkultury s názvem CzechTek 2005, který byl rozehnán Policií ČR a následn ě medializován (iDNES.cz, 2005, BListy.cz, n.d.). Ve zmín ěných a dalších médiích se v tomto kontextu vyskytují ozna čení technoparty, technoscéna, technokultura, freetechno (které jsem použil v názvu práce pro jeho snazší pochopení) a freetekno. Používám p ředevším poslední dva jmenované pojmy, protože se jimi tato komunita sama nazývá (www.freetekno.cz, n.d.; Freetekno komunita, 2005), jde o pojmy oficiáln ě užívané (Ministerstvo vnitra, 2005), a oproti ostatním je jimi z řeteln ě vymezena cílová skupina příznivc ů tane ční hudby od ostatních - tedy komer čně zam ěř ených podskupin tane ční scény. Freetekno subkultura je totiž specifická v prvé řad ě svým nekomer čním pojetím. Je alternativní formou zábavy a pro n ěkteré životním stylem.

Reakce ve řejnosti laické i odborné na tuto scénu a její projevy jsou často tenden ční a vyhran ěné bu ď velmi pozitivn ě nebo naopak velmi negativn ě (Blisty.cz, n.d.; Hrouda, 2004; Keller, 2005; Mediainfo.cz, 2005; Šarközyová, 2002; Tyl, 2005). Vysoce pozitivní hodnocení m ůže plynout z internalizace skupinových norem, negativní naopak z xenofobie, neboli strachu z neznámého. P ři čtení t ěchto vyhran ěných názor ů, p ředevším v tisku po zmín ěném CzechTeku 2005, jsem si uv ědomil, že zde chybí nezaujaté informace o samotných ú častnících t ěchto freeparty. Tuto mezeru se pokouším zaplnit p ředkládanou studií. Cílem mé práce tedy není hodnocení scény, ale p řísp ěvek k jejímu pokud možno objektivnímu pochopení, respektive pochopení jejích člen ů, a to i p řes v ědomí, že z povahy metodologie výzkumu – tedy narativního kvalitativního p řístupu, je nutné na objektivitu rezignovat ( Čermák, 2002). V tomto smyslu je má p ředchozí částe čná osobní znalost p ředm ětu výzkumu výhodou i negativem zárove ň. Možnost konfrontace výpov ědí participant ů výzkumu s vlastními zážitky, jakož i samotné porozum ění jejich specifickému slangu, považuji za pozitivní. Na druhou stranu se v této pozici neubráním jistému „zav ěšení“ dosáhnuvší teorie v p ředporozum ění problému (Chrz, 2007a) na úkor jejímu „zakotvení“ v kontextu p říb ěhů participant ů.

5 V teoretické části nejprve popisuji základní pojmy, které v textu používám. Jedná se často o slangové výrazy, které se používají jen v rámci této skupiny. Po tomto úvodu následuje kapitola v ěnovaná pohledu sociologie a psychologie na tuto scénu. Zde jsou stru čně p ředstaveny výklady n ěkolika sociologických škol a sociáln ě psychologické interpretace n ěkterých fenomén ů týkající se freetekna jakožto sociální skupiny. V následující části pak popisuji ideály a atributy zkoumané subkultury. V některých případech, kde je to možné, nabízím psychologické zakotvení popisované problematiky. Popisná část pokra čuje shrnutím vývoje techna jako takového a freetekno komunity v České republice. Tyto pom ěrn ě podrobné popisné kapitoly jsou nutné pro vymezení této nep říliš známé subkultury. Speciální kapitola je v ěnována drogám na této tane ční scén ě. V další části popisuji 4 výzkumné studie, které se zabývaly fenoménem alternativní tane ční scény z obdobného hlediska.

V teorii výzkumu, vedle popisu cíl ů a popisu výb ěru výzkumného souboru, v ěnuji zna čný prostor podrobnému p ředstavení zvolené metodologie, v níž spojuji klasickou kvalitativní zakotvenou teorii s narativní psychologií, zejména v pojetí profesora Dana P. McAdamse, jehož práce u nás není bohužel p říliš známa.

Alespo ň základní pochopení této metodologie je nutné k porozum ění výsledk ům výzkumné studie, které následují. Nad jejich kvalitou a užite čností uvažuji v diskuzi, ve které navíc nabízím jejich srovnání s p ředešlými výzkumy. Ten, kdo se alespo ň v rychlosti pro četl celou prací a je zmaten, nalezne v následující kapitole záchytný bod v podob ě souhrnu nejd ůležit ějších poznatk ů celé práce. Nedo čkavý čtená ř, který si chce ukrátit četbu pouze tímto souhrnným p řehledem, bude zklamán, protože neprožil p říb ěh, který zkrátit nelze, a který se nachází p ředevším v prvých dvou kapitolách výsledk ů.

6 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJM Ů

1.1. FREETEKNO A TECHNA ŘI

Termín freetekno je složeninou slov free, což je anglický výraz pro svobodný, nezávislý, volný, bezplatný, ale také dobrovolný, a tekno, které ozna čuje hudební styl, v tomto případ ě undergroundovou a tvrdší odnož techna. Jeho název vznikl za ú čelem jasného odlišení od komer čního techna. Wimmer (2006) s odkazem na pam ětníky české scény uvádí, že ozna čení freetekno se za čalo používat až po expanzi scény na evropský kontinent z Velké Británie, kde má sv ůj p ůvod, a kde za čalo být perzekuováno. Obecn ě užívaným ozna čením pro p říslušníky této scény je slovo techna ř, které v práci používám i p řes jeho neoficiální podobu. V anglicky mluvících zemích se lze setkat s pojmy rave, respektive raver.

1.2. SOUND SYSTÉM

Sound systém je skupina lidí, kte ří spole čně po řádají freeparty, vlastní k tomu pot řebnou techniku a ovládají pot řebné dovednosti. Sound systém (dále SS) je tak „ základní stavební kámen freetekno komunity“ (Wimmer, 2006, s. 13). Fenomén sound systém ů pochází z Jamajky padesátých let dvacátého století, kde za čaly vznikat první sound systémy po řádající party na ulicích p ředm ěstí tamního Kingstonu („Sound system (Jamaican),“ 2007). V České republice se v sou časnosti nachází kolem 170 sound systém ů (www.freetekno.cz, n.d.), z nichž ovšem ne všechny jsou aktivní.

Většina sound systém ů vlastní nebo si z části pronajímá následující technické vybavení:

• Gramofony (minimáln ě 2), gramodesky, mixážní pult, livesety (p řístroje na vytvá ření techno hudby v reálném čase – automatický bubeník, sampler, syntetizér, atd.), zesilova če, ekvalizéry, reproduktory, a další zvukotechniku

• Elektroagregát - pro zajišt ění nezávislosti na elektrické síti, zejména však pro elektrifikaci na místech bez možnosti p řipojení se k el. síti

• Nákladní automobily, dodávky či autobusy – pro p řepravu osob, techniky a zázemí

7 • Stroboskopy, pomalované plachty, plátna a projektory, a další p říslušenství k výzdob ě freeparty

• Bar, tedy st ůl, stánek, lednice, pípa, atd.

Mimo technické zázemí je samoz řejm ě nezbytným členem každého sound systému DJ (Disc Jockey), respektive vícero DJ ů, tvo řících hudební produkci z gramofon ů či liveset ů. Dalšími členy jsou pak řidi či vlastnící auta, VJové (Video Jockey) tvo řící pohyblivé vizualizace promítané na plátna jako doprovod hudby. Často se jeden člen sound systému stará výhradn ě o organizaci, jiný o finance, o zvukotechniku, atd. N ěkteré sound systémy mají pevný po čet člen ů, skladba jiných naopak zna čně variuje. Vždy však platí, že systému pomáhají p řátelé i dobrovolníci z řad ú častník ů akce.

DJové jednotlivých SS jsou v ětšinou anonymní, ti znám ější a oblíben ější ovšem vystupují i na cizích akcích jako hosté pod svým jménem a jménem svého sound systému.

1.3. FREEPARTY

Sound systémy po řádají freeparty (tento výraz spolu s jeho plurálem freeparties používám s vědomím, že se jedná o nespisovný anglikanismus, nicmén ě v tomto kontextu jde o b ěžn ě používané výrazy, navíc jen st ěží nahraditelné), neboli ve čírky, často také nazývané „akce“. Název free party odkazuje na skute čnost, že daná party je zpravidla prosta restrikcí a fenomén ů b ěžných na scén ě komer čního či klubového techna, tedy stanoveného času ukon čení, vstupního poplatku, ochranky u vstupu, apod. Je pot řeba rozlišovat mezi t ěmito akcemi konanými v zim ě a v lét ě, mezi legálními a ilegálními akcemi, a mezi akcemi pořádanými jedním nebo n ěkolika málo systémy a velkými festivaly, tzv. teknivaly.

Letní party je freeteknem v pravém slova smyslu, napl ňuje význam slova free volným vstupem všem ú častník ům, nep řítomností ochranky, ukon čením party ve chvíli, kdy se chce organizátor ům, tedy zpravidla b ěhem ned ělního dopoledne, apod. Zárove ň zde platí ur čitá nepsaná pravidla, mezi n ěž pat ří nap říklad zákaz prodeje alkoholu či jiných komodit n ěkým jiným, než členy sound systému nebo jejich p řáteli. Návšt ěvník zde nenalezne VIP zóny b ěžné na komer čních party, nesympatické ochranky st řežící vstup, billboardy a jiné reklamní předm ěty, ploty ohrani čující hranice vstupu, žetony jako platidlo na barech, v ětšinou také žádné p řenosné toalety, apod. Freetekno parties se odehrávají v ětšinou dále od civilizace, k nelibosti obyvatel však toto není bohužel vždy

8 spln ěno. Oblíbenými místy jsou louky, opušt ěné lomy a vojenské objekty, malá údolí, apod., v případ ě legálních akcí i kempy.

V rámci letních akcí je nutné rozlišovat mezi legálními a ilegálními. Zhruba do roku 2001 byly v podstat ě všechny akce ilegální, po řádaly se na státních pozemcích, stranou civilizace. Státní policie byla v tuto dobu k technoparty benevolentní, pokud na akci policie p řijela, v ětšinou pouze doporu čila technařů m, aby party ukon čili nebo ztišili zvuk. P říslušníci policie poté odjeli, aby se na místo vrátili až v ned ěli p ři konci party. Po pozd ější medializaci freetekna za čala být policie v ůč i po řadatel ům p řísn ější. Od té doby je tedy praxe taková, že akce se po řádají na pozemku majitele, se kterým se po řadatelé dohodnou na p ůjčení nebo pronájmu. Zárove ň tuto technoparty nahlásí na p říslušný místní ú řad, ovšem ne jako technoparty, nýbrž nap říklad jako narozeninovou oslavu pro 500 lidí. Vzhledem k tomu, že je pot řeba jen tohoto ohlášení a nikoliv povolení, posílají organizáto ři toto ohlášení na ú řad často až v den konání akce, aby zabránili p řípadnému opat ření ze strany ú řadu (Veselý, 2008). Na po řádání t ěchto party a provozování baru nemají sound systémy oficiální živnost. Zhruba poslední 2 roky některé sound systémy vozí na své akce pojízdné toalety a cisterny s vodou. Pokud je akce čist ě ilegální, tedy bez zmín ěných formalit, pak jejich organizace v ětšinou prob ěhne tak, že sound systém na vytipované místo přijede se vším vybavením a s prvními ú častníky b ěhem páte čního ve čera a poté namluví na telefonní info linku, jejíž číslo je návšt ěvník ům známé z doslechu nebo z propaga čních leták ů, popis cesty k místu, na kterém se akce odehrává. Tak organizátoři omezují možnost p řerušení akce majitelem pozemku či policií. V některých p řípadech je poblíž samotného místa pomocí vzkaz ů na hlasových schránkách mobilních telefon ů zorganizován „meeting point“ - místo setkání. V moment ě, kdy se zde shromáždí kompletní sound systém a dostate čné množství dalších aut a lidí, se rozjede kolona t ěchto aut na samotné místo plánované freeparty. Tato procedura má zabránit rozehnání akce policií, nebo ť té se už v ětšinou nevyplatí zasahovat proti takovému po čtu lidí.

Letní freeparties za čínají p říjezdem sound systému na místo, v ětšinou b ěhem pátku, někdy i čtvrtka. Po p říjezdu za čnou členové SS za p řisp ění ostatních návšt ěvník ů se stav ěním reprobeden do tvaru st ěny (n ěkdy také nazývané hradby), postavením baru a instalováním dekorací. Poté řidi či zaparkují dodávky a autobusy okolo této st ěny, aby ohrani čili zázemí pro zvukotechniku a DJe. Hudba za číná hrát obvykle v pozdních odpoledních hodinách nebo až ve čer, vrchol party je po p ůlnoci, čemuž je také uzp ůsoben

9 „line up“, tedy pořadí DJ ů, kte ří mají hrát po sob ě. N ěkterý sound systém hraje spíše pomalejší a sofistikovan ější acid techno, jiný rychlejší hardtek, apod. N ěkdy se intenzita - rychlost hudby ve čer zvyšuje, aby se p řes den krom ě techna samotného hrály i jiné styly, nap říklad bastard pop, breakbeat, atd. Pokud je na party dv ě a více „st ěn“, pak je z nich oby čejn ě jedna hlavní, kde se hraje tekno, přičemž druhá je v ětšinou „chill- out“, neboli odpo činková, a zde hraje jungle, drum and bass, breakbeat, dubstep, apod. Tyto letní akce nekon čí ráno jako komer ční akce či zimní akce, nýbrž pokra čují až do ned ěle.

B ěhem jara a léta se mimo b ěžné party po řádané jedním či pár sp řátelenými systémy konají také tzv. teknivaly. Na nich se sjede dohromady i n ěkolik desítek sound systém ů, a to nejen z České republiky, ale i z Francie, Velké Británie, Itálie, N ěmecka, Rakouska, Nizozemí, p řípadn ě i z dalších zemí. Nejv ětším takovým teknivalem u nás je, nebo spíše byl, CzechTek. Tyto velké technoparty trvají v ětšinou déle než samotný víkend, v ětšina sound systém ů a část ú častník ů zde z ůstává, pokud to situace dovolí, i b ěhem následujícího týdne. Jelikož se jedná o v ětší a časov ě delší akci, nenalezneme zde jen techno samotné, ale zárove ň vystoupení kapel sympatizujících s freetekno kulturou (nap ř. styl ů ska, punk, HC).

Zimní party se po řádají v kulturních domech, klubech, bývalých továrních a jiných halách, squatech a zhruba v polovin ě p řípad ů je na n ě zpoplatn ěný vstup. Pro sound systémy znamenají zimní akce zásadní zdroj financí, které plynou hlavn ě z vybírání vstupného a z tržeb baru. N ěkdy zde také sound systém prodává své desky, oble čení potisknuté techno motivy a logy daného sound systému. Na v ětších akcích si po řadatelé najímají ochranku, nachází se zde i „backstage“ nebo VIP zóna. Díky vybírání vstupného a z toho plynoucích v ětších prost ředk ů zvou n ěkteré sound systémy známé zahrani ční DJe. Z těchto d ůvod ů a z celkového lad ění t ěchto party je mnoho techna řů nepovažuje za freetekno party v pravém smyslu, a tak se toto ozna čení ani v propagaci akce v ětšinou neobjevuje.

Spole čným znakem všech akcí po řádaných freetekno komunitou je však jejich nekomer ční povaha, cílem jejich organizátor ů není finan ční zisk, veškeré tržby z těchto akcí, a ť už pocházejí z baru nebo ze vstupu, plynou na pokrytí náklad ů spojených s po řádáním. Wimmer (2006) poznamenává, že freetekno m ůže být pojímáno také jako sou část neziskového prostoru, nebo ť profit z akcí neslouží k finan čnímu zisku, ale k pokrytí náklad ů spojených s organizováním parties.

10 2. FREETEKNO Z POHLEDU HUMANITNÍCH VĚD

2.1. FREETEKNO JAKO SUBKULTURA

Vzhledem k věku ú častník ů freeparties m ůžeme p ři jejich popisu mluvit o fenoménu subkultury mládeže. Subkultury jsou skupiny uvnit ř komplexních kultur, které prostupují nap říč národy, státy, regiony, atd. (Macek, 2003). Dle Jandourka „subkultura mládeže pomáhá zvládat p řechod ze sv ěta rodiny do širšího sv ěta dosp ělých, protože jejich iniciace je jinak sv ěř ena neosobním spole čenským institucím“ (2007, s.243).

Samotná specifická kultura mládeže vzniká v pr ůběhu 19. století v západní a st řední Evrop ě, když ekonomické, politické a kulturní zm ěny vedly k zavedení povinné školní docházky, markantn ě se pak rozvíjí zejména po 2. sv ětové válce. Zatímco šedesátá léta znamenala celosv ětovou kulturní revoluci, hnutí hippies nebylo ohrani čenou subkulturou fungující v podzemí, tak subkultury následn ě vzniklé byly nuceny urvat si své jedine čné prostory, kde jejich formy odporu byly podporovány a chrán ěny. Mezi subkulturami byly jasn ě dané hranice, což bylo ovlivn ěno hyperindividualismem té doby a nutné pro jejich přežití. Tyto subkultury však nem ěly významný potenciál. Mladí lidé, kte ří se v nich angažovali, se postupem času, tak jak dospívali, zapojovali zpátky do dominantní kultury, protože složitý a nekone čný boj za ideály byl pro n ě již únavný. Rostoucí neúsp ěch vymezení samostatných a jasn ě identifikovatelných subkultur, tak jak jej definovali teoretici Birminghamského centra pro sou časná kulturní studia (Birmingham Centre for Contemporary Cultural Studies, CCCS), vedl ke vzniku post-subkulturního p řístupu (zejména Manchesterský institut populární kultury, Manchester Institut for Popular Culture, MIPC), který reflektoval širokou rozmanitost a pluralitu stávajících subkulturních styl ů, forem a praktik. Zároveň se mén ě zam ěř il na t řídní rozdíly a naopak se soust ředil na aktivity mládeže (které často nebyly primárn ě motivované odporem). P říkladem zmín ěné diferencovanosti je situace na hudební scén ě, kdy mezi r ůznými hudebními styly nejsou zásadn ější myšlenkové rozep ře, naopak je spojuje jednotný antiglobalistický postoj, který ostatn ě sjednocuje subkultury na celém sv ětě. D ůkazem toho je p řítomnost n ěkolika hudebních styl ů a p řístup ů na festivalu CzechTek, kde vedle sebe hrály tekno systémy spolu reggae, jungle, drum and bass, ale i ska a punkové kapely. A nap říklad hnutí punk zůstává prototypickou kulturou s vlivným antikapitalistickým postojem, DIY étosem, které je p řítomné v mnoha undergroundových kulturách, od jihoamerických gang ů,

11 přes nu-metal, až po freetekno. Samotný koncept subkultury je často nahrazován pojmy scéna (Weber, 1999), lifestyle či neo-tribe. V dnešní dob ě vliv post-subkulturalist ů pon ěkud ustává, a jedním z hlavních zájm ů je identifikace a analýza princip ů globálního hnutí ve prosp ěch ekonomické, politické a intelektuální svobody. Toto hnutí se stalo politickou silou, se kterou se musí po čítat (Smolík, 2006; Paris, Ault, 2004).

Některé subkultury mládeže jsou dnes, spíše než autentické, dokonce zna čně zkomercionalizované. V tomto znaku se odlišuje nap říklad hnutí emo, „klubové“ techno nebo hip-hop od hnutí punk či freetechna. Ur čité „subkultury“ jsou dnes do zna čné míry řízené hudebním pr ůmyslem, který ve spolupráci s výrobci oble čení, vydavateli časopis ů nebo televizí um ěle vytvá ří pro mládež dojem alternativy. Freetechno je do jisté míry kontrakulturou, nebo ť se neztotož ňuje s normami oficiálního systému, a čkoliv nemá žádný explicitní program.

2.2. FREETEKNO Z POHLEDU SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Na freetekno m ůžeme pohlížet také z pohledu sociální psychologie jakožto na skupinu. Klasifikaci základních zp ůsob ů definování skupiny podal Shaw (1976, in Výrost, Slam ěník, 1997), mezi ty základní pat ří: percepce (ur čitý po čet lidí sebe vnímá jako členy skupiny, tedy v tomto p řípad ě jako techna ře), motivace (tito techna ři si uspokojují díky tomuto členství ve skupin ě ur čité své pot řeby), spole čné cíle (nap říklad spole čně prožitý víkend, sdílení názor ů, apod.), organizace (strukturované vztahy – část techna řů p řísluší k sound systém ům, jsou tedy po řadatelé, nicmén ě v této skupin ě se tato hierarchie často stírá), vzájemná závislost ( členové sound systému jsou nap říklad alespo ň finan čně závislí na návšt ěvnících, návšt ěvníci naopak na členech sound systému, co se tý če zabezpe čení party), interakce (k té v této skupin ě dochází nejen na tane čních parties, ale v nemalé mí ře také na internetu). Skupinu také definuje její ideologie (Lašek, 2007), která vymezuje její činnost. Tato ideologie je definována jádrem spole čných pot řeb člen ů skupiny a spole čnou metodou k vyjád ření t ěchto pot řeb. V centru skupinové ideologie jsou skupinové názory. Do ideologie freetekno subkultury pat ří vymezování se v ůč i většinovému systému, a naopak využívání princip ů DIY či PLUR (viz kapitoly 2.1 a 2.2).

B ěhem toho, jak se jedinec stává členem skupiny, dochází u n ěho v procesu socializace k internalizaci skupinových norem, respektive k sociální identifikaci (Tajfel, 1982, in Hayesová, 2007). Pro techna ře je freetekno komunita tzv. referen ční skupinou,

12 její normy tedy považuje za správné a p řizp ůsobuje jim své chování. Lze si nap říklad představit situaci, kdy si nov ě p říchozí na party povídá se členem sound systému nebo některým ze starších techna řů a zvnit řň uje jeho spole čenské názory, nap říklad jeho kritiku většinového systému, v ůč i n ěmuž je freetekno alternativou, nebo jeho postoj k drogám. K dodržování norem také člov ěka vedou sankce, které nezahrnují jen tresty za p řestupky proti normám, nýbrž také odm ěny za dodržování. To má vliv také v procesu imitace skupinových norem, jehož podstatou je Bandurovo observa ční u čení, neboli u čení nápodobou. Když se tedy dostane jedinec mezi freetekno skupinu, která je mu sympatická, pozoruje nap říklad členy sound systému, ke kterým svým zp ůsobem vzhlíží, a za číná jejich chování napodobovat, protože vidí, že tento jejich model má vysoký sociální status (a ť už je to DJ, který hraje hudbu, a tak ovliv ňuje prožitek i chování tane čník ů, nebo člen sound systému, který postavil aparaturu, atd.) a za své chování je odm ěň ován (kup říkladu tím, že je známý a oblíbený mezi ostatními, ti jej zdraví, poplácávají ho po ramenech a d ěkují mu za dob ře zorganizovanou party a za jeho p řístup, povídají si o n ěm, apod.). Zárove ň si člov ěk postupem času osvojí ur čitý scéná ř svého chování na party. Podle toho, čemu dává p řednost, se m ůže v ětšinu času v ěnovat tanci, nebo naopak konverzovat s ostatními a pít u baru, někoho naopak uspokojí činnost DJe nebo práce barmana.

Paraleln ě s procesem socializace dochází také k procesu diferenciace člen ů skupiny (Výrost, Slam ěník, 1997). Z původn ě neznámého návšt ěvníka party se stává znám ější osoba, která je charakteristická svými postoji a chováním, která ur čitým zp ůsobem zapadá do sociální struktury. Tak se v případ ě freetekna n ěkdo m ůže za čít sám v ěnovat po řádání freeparty a spoluzaložit sound systém, nebo za čít na party distribuovat drogy, nebo se v ěnovat DIY kultu ře a po řádat workshopy, na kterých se ostatní u čí, jak si ur čité věci vyrobit sami, nebo jak se zachovat v ur čitých situacích, další techna ř se m ůže v ěnovat výzdob ě na party nebo tzv. fireshow, n ěkdo také z ůstane „prostým“ návšt ěvníkem party, který navíc t řeba tu a tam pom ůže se stavbou st ěny reprobeden nebo s úklidem po party. Každý si tím získává ur čitý sociální status a zastává sociální roli v této skupin ě.

Získaná sí ť vztah ů v rámci freetekno skupiny znamená pro jedince nepochybnou sociální oporu či nárazník proti negativnímu stresu. Takováto sociální opora, která je charakteristická svou hustotou a p říslušností ke skupin ě, se nazývá strukturální. Takovýto druh sociální opory je zavedený a výzkumy podložený prediktor úmrtnosti. Lidé s bohatší strukturální sociální oporou umírají později, než ti s nižší (Baštecká, Goldmann,

13 2001). Lze tedy odvodit, že mnohým techna řů m, kte ří pronikli do této komunity, p řináší toto členství a zapojení se do skupiny výhody v podob ě lepší odolnosti v ůč i stresu.

V kontextu kapitoly zabývající se možnými p řísp ěvky psychologie, zejména sociální, k tématu freetekno subkultury, a v souvislosti s následující empirickou částí, je nutné zmínit pojem identity. Dle Nakone čného (1999) „má pojem identita v psychologii několikerý význam dle odpov ědi na otázku, co s čím je identické.“ (s.70). M ůže to být tedy zážitek totožnosti se sebou samým, zážitek individuální kontinuity v čase. Dále to m ůže znamenat ztotožn ění se s někým jiným nebo s ur čitou skupinou, ideou či hodnotou. Identita také m ůže znamenat soulad mezi osobností a osobou. K identit ě se staví r ůzné psychologické školy svým zp ůsobem, všechny se ale shodnou, že identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu.“ (Výrost, Slam ěník, 1997, s. 212). Dle Tajfelovy teorie sociální identity (Tajfel, 1981, ibidem) pojem sebe obsahuje personální identitu, tedy p řesv ědčení o svých osobních schopnostech, zru čnostech a vlastnostech, a zárove ň sociální identitu odvíjející se od členství ve skupinách, a hodnoty spolu s emocionálním významem, který tomuto členství jedinec p řikládá. Se skupinovou identitou souvisí meziskupinová diskriminace. Freetechna ři se nap říklad vymezují v ůč i kluber ům a v ůč i vládnoucímu systému obecn ě, každý samoz řejm ě s odlišnou intenzitou. Na meziskupinovou diskriminace má také vliv Tajfelova (ibidem) motivace o udržení si pozitivní skupinové identity. Hewstone a Stroebe (2006) ukazují, jak odpov ěď na základní otázku spojenou s identitou: „Kdo jsem?“ dává n ěkolik odpov ědí v podob ě popis ů sebe samého ve vztahu ke členství v různých skupinách. Podobnou zkušenost McAdams nazývá sebeobrazy (viz kapitola 7.4). Sociální identita je pak „vědomím jedince, kým je, odvozené z jeho členství ve skupin ě“ (s. 556).

14 3. IDEÁLY A ATRIBUTY FREETEKNA

3.1. DIY

DIY je zkratkou pro anglické „Do It Yourself“, což v překladu znamená „ud ělej si sám“. V principu jde v této kultu ře o aktivní p řístup ke sv ětu, o co největší autonomii ve vztahu k masové kultu ře, odmítnutí konzumního pasivního zp ůsobu života. DIY kultura se snaží eliminovat odkázanost člov ěka na profesionály poskytující mu za úplatek veškeré myslitelné služby. D říve byla tato myšlenka u nás zastoupena všudyp řítomným kutilstvím, které však, p ři možnosti obstarat si d říve doma „bastlené“ v ěci sám, do zna čné míry pominulo. Dnes je tato kultura z řejm ě nejvíce viditelná v alternativních a hardcoreových hudebních žánrech, kde se tv ůrci snaží p ředevším díky internetu dostat blíže k poslucha čů m a p řesko čit tak hudební pr ůmysl mezi nimi, hledat vlastní cesty k propagaci a distribuci své tvorby. Členové freetekno komunity využívají nap říklad projekt Gastrosound.net (n.d.), systém založený na distribuci hudby díky poukázkám, díky kterým přeskakují ochranné svazy autor ů (nap ř. OSA). Dalším obdobným projektem je Svaz Nezávislých Autor ů (n.d.), podporující nezávislou kulturu a snažící se o zrušení vyhlášky č. 488/2006 autorského zákona. DIY se do podoby dnes známé ve freeteknu rozvila d říve v punku, jehož projev plný ostrých slov namí řených proti v ětšinové spole čnosti a často špatn ě zahrané tvrdé muziky, p řirozen ě odporoval velkým vydavatelským firmám. Když si punk v ědom ě zav řel dve ře do mainstreamového hudebního pr ůmyslu, zvolil princip DIY jako zp ůsob své prezentace a realizace (Wimmer, 2006). Tento p řístup poté p řejala také freetekno scéna. Pavle ček (2005) píše: „Produktem DIY kultury se stala také free party, akce po řádaná lidmi, kterým nevyhovovalo prost ředí velkých tane čních hal a s nimi souvisejícího zábavního pr ůmyslu. Nestáli o zážitek zaplacený a provedený podle smlouvy, cht ěli sami tvo řit a d ělat radost sob ě, svým p řátel ům a všem návšt ěvník ům svých akcí. Netoužili se stát hv ězdami, jen cht ěli d ělat, co mají rádi a snažili se to d ělat tak, aby si jich nikdo moc nevšímal. Ú častnící free party v ětšinou hovo ří o naprosto jiném pocitu z hudby i všeho okolo, pokud je party prosta podnikatelských pot řeb.“ Lidé se angažují v DIY v touze po seberealizaci, motivuje je uspokojení z tvorby (Alef, 2003). Po řádání freeparty tak dává možnost lidem kreativn ě se vyjád řit hned v několika oblastech, DJové „tvo ří“ hudbu, elektriká ři a technici staví své vlastní reprobedny, malí ři a grafici malují plachty‚

15 a tisknou potisky na oblečení, VJové vytvá řejí své vlastní vizualizace, další lidé p ředvád ějí tzv. fireshow, tedy vystoupení s ohn ěm – s řet ězy se zapálenými konci, ty čemi, apod. Propagací DIY kultury spojené s freeparties byl po t ři roky pražský „DIY karneval“, který probíhal jako pr ůvod techna řů a sympatizant ů s touto kulturou vytý čenou cestou Prahou s alegorickými vozy, v převlecích a maskách, a byl zakon čen technoparty na Letné. Z této iniciativy také vzešel DIY manuál, tedy soubor návod ů, které dala dohromady komunita lidí soust řed ěných v této subkultu ře. V obsahu jsou nap říklad rady první pomoci, rady k jednání s člov ěkem ocitnuvším se na badtripu, návod na linoryt, výrobu sví ček, nebo informace o právním postavení ú častník ů demonstrací (Do it yourself, n.d.).

3.2. PLUR

PLUR je akronymem složeným ze slov Peace (mír), Love (láska), Unity (jednota), Respect (respekt). N ěkdy také poslední písmeno zna čí Rave (m ůže být přeloženo jako flámovat, užívat si) anebo Responsibility (zodpov ědnost), anebo je celé slovo zkratkou „Please Let Us Rave“. P ředch ůdcem toho akronymu bylo LPE (Love, Peace, Ecstasy) („PLUR,“ 2008) a za jeho zakladatele je považován DJ Frankie Bones, který p řinesl rave scénu do USA („Frankie Bones,“ 2007; Stiens, E., 1997). Výklad ů tohoto kréda je n ěkolik, internetové stránky také individuální variabilitu výklad ů podtrhují, pro p říklad několik z nich uvádím.

„Mír : Mír je to, co použiješ když se sound systém zhroutí a hudba na 10 minut utichne. Je to ono, co využiješ, když do tebe n ějaký idiot naráží, když tan číš. Je to n ěco jako vyrovnanost a klid.

Láska : Láska je nepodmín ěné uznání n ěkoho nebo n ěč eho…

Jednota : Pokud již máš mír a lásku, jednota následuje, takže m ůžeš uznávat jiné lidi a jiné věci, a toto porozum ění ti umož ňuje s nimi dohromady pracovat, trávit s nimi čas a podporovat je, i když s nimi vždy nesouhlasíš. Smysl pro n ěco „v ětšího“, než jsi ty sama a tvé vlastní uspokojení, je sou částí jednoty. V našem p řípad ě je na po řadu tou „v ětší“ v ěcí zájem o ten zvláštní sociální fenomén známý jako ,raving‘…

Respekt : Toto je pro mne klí č, který n ěkdy na naší scén ě nez řídka chybí. Lidé často vybuchnou (a p řiznávám, jsem tím také vinna). Lidé se spíše obávají být opovrhováni

16 ostatními, spíše než aby se koncentrovali na vytvá ření respektu a respektování. …(ku příkladu, vezm ěte mé pocity v ůč i v ětšin ě breakbeatu: já jej opravdu nemám ráda, takže když je hrán, tak si jdu odpo činout s pár p řáteli a čekám, dokud není po setu… d říve jsem si st ěžovala a hádala se, pak mne ale zarazilo, že JINÍ lidé z toho n ěco m ěli, a díky snaze omezit jejich pot ěšení jsem jim projevovala krajní neúctu)“ ((La Gassa, L., PLUR: P(eace), L(ove), U(nity), R(espect), n.d.))

Ke krédu PLUR bych poznamenal, že takto explicitně je vyjád řeno z řejm ě jen v anglofonních zemích, u nás jsem se osobn ě s tímto prohlášením nesetkal, a to ani na internetových zdrojích, a ani s českou obdobou (jakkoliv m ůže být p řítomno implicitn ě, i když z řejm ě ne u všech). Ostatn ě Ishkurův pr ůvodce rave kulturou (Ishkur, 2000-2006) pod heslem PLUR uvádí, že se z tohoto akronymu stala pravd ěpodobn ě nejbezvýznamn ější, nejzneužívan ější a nejnepochopen ější idealisticky naivní ideologie doposavad vyplozená západní kulturou. Wilson (2002) uvádí, že se p ři svém výzkumu kanadské rave scény b ěhem n ěkolika zú častn ěných pozorování na party setkal s různými projevy této filozofie. Nikdy se necítil fyzicky ohrožen, lidé mu často nabízeli cigaretu, pokud do n ěho narazili, tak se často omluvili a usmáli, což, jak dopl ňuje, kontrastuje s „macho“ normami v mnoha klasických klubech. Tento pocit dle Wilsona není p řítomen na všech party a je nap říklad ovlivn ěn složením návšt ěvník ů. N ěkdy zde m ůže být mnoho lidí, kte ří nemají se scénou nic spole čného, a na party se ocitli pouze díky touze pokra čovat v na čaté noci. Postupem času také ve všech zemích získává techno na popularit ě, p ůvodní underground se komercionalizuje, akce se stávají masov ějšími a rapidn ě vzr ůstající po čet nových techná řů nestíhá p řejímat ideály p ůvodn ě zde p řítomné. Ruku v ruce také nov ě vznikající sound systémy p ři po řádání svých party často vyzdvihují hudební a zábavní složku party na úkor ideologie.

3.3. DOČASNÁ AUTONOMNÍ ZÓNA A TRIBALISMUS

Do časná autonomní zóna (Temporary autonomous zone: TAZ) je koncept kontroverzního Hakima Beye (1985, 1991), ten odmítl klasický anarchismus jako nerealizovatelný koncept. Namísto celospole čenské zm ěny postavil možnost uskute čnit své myšlenky v mikrokosmu malé skupiny. Namísto revoluce tedy stavil revoltu umož ňující alespo ň osvobození do časné - tady a te ď. „Jedná se zárove ň často o pokus osvobozovat ur čitý prostor ((tímto prostorem m ůže být i internet nebo obecn ě tzv. smart mobs (Smart mob,

17 2008, 20.2.), tedy skupiny chovající se efektivn ě, usilující spole čně o ur čitý cíl, a ť už je to „jen“ informovanost nebo spole čný čin, pozn. jh )) , vystoupit z mapy sv ěta, kterou sestavila moc a která nikdy nem ůže pokrýt celou skute čnost v m ěř ítku jedna ku jedné, a na níž tedy stále existují místa, ze kterých lze alespo ň na čas vzdorovat tlak ům moci. P řesn ěji řečeno místa, na n ěž se lze p řed mocí na čas skrýt a zárove ň odtud svou osvobodivou aktivitou moc zasáhnout. Formou tohoto osvobození m ělo být do časné vymknutí se zpod kontroly mocenských institucí a vytvo ření ,autonomní zóny‘, která bude mít charakter slavnosti a p řekonání každodenní rutiny. Tento p řístup m ěl pozvedat svobodu člov ěka a zárove ň jeho zako řen ění ne v širší spole čnosti, ale v malé pospolitosti – tlup ě – a být oslavou nomádství.“ (Sla čálek, 2005).

Freeparties, alespo ň ty, které jsou konané v lét ě pod širým nebem, mohou být považovány za svého druhu do časné autonomní zóny, nebo ť zde platí jiná pravidla a jiné normy, než na oficiálních akcích a než ve v ětšinové kultu ře. Dalším pojítkem mezi myšlenkou TAZ a freeteknem je podle mého názoru obsažena ve zmín ěné Beyov ě rezignaci na anarchismus. Pokud je freetekno alternativou k systému, pak ovšem na rozdíl od klasického anarchismu nabízí jako jedinou alternativu zábavu, a nestará se o zm ěnu spole čnosti jako takové. Z Tiskového prohlášení ú častník ů festivalu tane ční hudby Czechtek 2005 (Freetekno komunita, 2005) cituji: „Naším cílem je dob ře se pobavit s podobn ě zam ěř enými lidmi z celého sv ěta a poslechnout si hudbu, kterou máme rádi. Jsme subkultura založená p ředevším na osobní svobod ě jednotlivce a respektu k ostatním.“ Freetekno se nechce starat o stav a nápravu spole čnosti, chce v tomto smyslu jen prostor pro svou autonomní zábavu.

N ěč eho podobného se dotýká svým pojetím Maffesoli (Borecký, 2002; Keller, 2005). Tvrdí, že dnešní sv ět sm ěř uje zp ět ke tribalismu, tedy k neotribalismu. Za individualismem dnešního člov ěka se dle n ěho skrývá touha po návratu k původní sociální form ě, tedy kmene. Kmeny či klany v dnešní dob ě nejsou stav ěny na rodovém základ ě, nýbrž na existenci emocionální komunity. Ilustrací této touhy je dle Maffesoliho práv ě technoparty, kterou srovnává s prav ěkým rituálem, kdy obdobnými postupy docházelo k rozplynutí Já v kolektivních zážitcích. Na rozdíl od systému t říd a vrstev v modern ě p řevažuje v postmoderní dob ě masa a lid. Tato masifikace pak paradoxn ě vede k růstu takovýchto kmen ů. Ty nejsou stabilní, nebo ť osoby, které je tvo ří, neustále m ění své role (ibidem).

18 3.4. PROHLÁŠENÍ

Freetekno není homogenní komunitou s jednozna čnými, jasn ě stanovenými a obecn ě přijímanými cíli a normami. Naopak zde lze nalézt n ěkolik menších podskupin. Ty se mohou lišit ve spole čenských, politických, mírou angažovanosti na scén ě, mírou lp ění na principech DIY, či jinými slovy komercionalizací, apod. Zám ěrem této kapitoly je spíše přiblížení atmosféry a kontextu , respektive nepsaných skupinových norem, než formulování jediné pravdy. V rámci freetekna mi je znám pouze jeden programový manifest, a to od prvního sound systému v ůbec – britských Spiral Tribe (Spiral Tribe, n.d.), kte ří byli z řejm ě nejvíce angažovaní. Do této kapitoly dále za řazuji n ěkolik slogan ů všeobecn ě v této skupin ě známých. Co se skrývá za touto absencí výrazn ějšího formulování cíl ů a norem? Collin (1998, s. 5-6) zastává v podstat ě postmodernistický pohled, podle n ěho „p ředstava, že kultura Extáze nem ěla žádnou politiku, protože postrádala manifest nebo slogany, protože nenesla žádná poselství nebo se aktivn ě nevymezovala v ůč i spole čenskému řádu, znamená nepochopení její podstaty. Samotná skute čnost absence dogmatu byla v podstat ě reakcí na soudobou spole čnost….“ Dle Collina tato kultura poskytla fórum, na kterém se mohli setkávat lidé nejr ůzn ějších osud ů a p říb ěhů, od lidí znovunalézajících ztracené pojetí komunity, p řes drogové dealery, až po lidi vychutnávající si prost ě hudbu a tanec samotný.

Manifest Spiral Tribe: ((toto prohlášení uvádím ve svém p řekladu, alternativní p řeklad je na stránkách Freetekno.cz (Manifest Spiral Tribe, 2004)):

Jedinou možností pokroku je r ůst. Jedinou možností r ůstu je p řekra čování hranic toho, co považujeme za nezmapovaná území neznáma. Neznámo je jediným zdrojem našeho nového v ědění.

Systémy podporující náš život na této planet ě jsou organické. Rozd ěluj a množ se, abys regeneroval bun ěč né st ěny.

Staré hranice padají, staré pilí ře se hroutí a nové struktury zase povstávají. Jedna generace dává vzniknout nové. Staré dává žít novému.

19

Žijeme v čase neustálého p řechodu propojujícího minulost, přítomností i budoucnost.

Naším posláním je odhalovat neustále se posouvající horizont. Neustále zavád ět nová m ěř ítka a prozkoumávat a uchovávat každý nov ě dosažený stupe ň poznání.

Naším posláním je zni čit nete čnost, která je zodpov ědná za zánik živé síly na naší planet ě. Naším zám ěrem je probudit lidi a národy. Je čas probudit naši planetu!

Tento náš p ředvoj, využívající nejmodern ější digitální technologie, zkombinované s organickými životními systémy, má sílu mohutn ě ot řást lidskými smysly, a tak poskytnout chyb ějící kousek energie, pot řebný pro obrovský skok z pozemského na mimozemské vědomí.

Dalším, na této scén ě obecn ě známým a často používaným, prohlášením je část z textu z nahrávky Spiral Tribe s názvem „Forward the Revolution“ (Spiral Tribe, 1992), který zní: „You may stop the party, but u can´t stop the future“ . Tento slogan je namí řen na policii a často vepsán na letácích, na internetových stránky, na potiscích oble čení, na plakátech zobrazujících naproti sob ě stojící policisty a techna ře, apod. V klipu ke zmín ěné nahrávce se objevuje následující nápis.

Obhajuj své lidské právo na party! Vláda omezuje tvou budoucnost! Ud ělej s tím n ěco! Je to tvá planeta, a ty to víš! Bu ď tedy k dispozici! St ěžuj si a po řádn ě nahlas! svobodná party, svobodní lidé, svobodná budoucnost

20 Všechna tato prohlášení sm ěř ují k povzbuzení člen ů komunity k po řádání party navzdory policejním zákaz ům a právním omezením, pro tuto subkulturu nepochopitelným. Vyjad řují přesv ědčení o právu na po řádání zábavy pro zábavu nebo pro utužení komunity nebo za jakýmkoliv jiným ú čelem, krom ě podporování systému po řádáním party kv ůli finan čnímu výd ělku ve spolupráci se sponzory, apod.

V uvedeném textu z nahrávky Spiral Tribe se objevuje v ěta: „Je to tvá planeta, a ty to víš!“ , v doprovodném „zp ěvu“ se pak objevuje pojetí Zem ě jako matky. To evokuje zbožš ťování „Matky Zem ě“ objevující se v hnutí New Age. Dle Sternova (2006) psychoanalytického pohledu je v tomto vztahu obsažen ambivalentní cit k reálné postav ě matky. „V každé adoraci matky je i kus nenávisti k ní“ (s. 193). Zárove ň je dle Sterna pojetí Zem ě jako „Matky“ a domova zavád ějící, protože p ůvodním domovem jedince je mat čina d ěloha.

3.5. INTERNET

Využívání moderních informa čních technologií ke freetekno kultu ře neodmysliteln ě pat ří, což je ostatn ě obsaženo i v manifestu Spiral Tribe v předchozí kapitole. Pro tuto subkulturu skýtá internet mnoho výhod. Protože v obsahu diskuzí se často objevují protiprávní informace, je pro ú častníky t ěchto diskusních fór významným benefitem jejich skrytá identita pod p řezdívkami.

Klasickou platformou je Network23 (n.d.). V Network23 non-manifestu (n.d.) se píše, že cílem je vzájemné usnad ňování si práce mezi lidmi, vým ěna zkušeností a redukce závislosti na politice a institucích. Ideou je spojení lidí r ůzných profesí a talent ů dohromady, a vytvo ření tak vzájemn ě si pomáhající a schopné komunity. Propojení lidí na globální úrovni umožnilo rychlejší rozší ření této kultury. Network23 vznikla jako reakce na represivní Criminal Justice Act v roce 1993 (více kapitola 3.1). Kyberprostor byl v tuto chvíli pro tuto komunitu svobodným úto čišt ěm.

V ČR je využíván nap říklad Tekway.cz (n.d.), ur čený čist ě pro freetekno komunitu. Nyx.cz (n.d.), na kterém je krom ě diskusních fór s freetekno tématikou také mnoho dalších, a nakonec samotné Freetekno.cz (n.d.). Na t ěchto stránkách jsou informace o nadcházejících parties, informace o jednotlivých sound systémech, hudební ukázky, fotografie a recenze z prob ěhlých akcí, informace o freeteknu jako takovém – nap ř. zmín ěný manifest Spiral Tribe, apod. V diskuzích si také uživatelé t ěchto stránek

21 vym ěň ují zkušenosti s psychedelickými drogami, s vytvá řením hudby, se stavbou sound systému, obecn ě o tématech DIY.

Dle Vybírala (2000) je „ ozna čení ,diskuzní fórum’ (…) často bagatelizací slov ,diskuze’ a ,diskutovat‘.“ V těchto fórech jde dle n ěho často o pouhou komunika ční exhibici, o vypovídání se, o „pokec“, spíše než o vážnou diskuzi. Kup říkladu na zmín ěném serveru Nyx.cz , je v klubu ur čeném ke sdílení zážitk ů z freeparties již n ěkolik rok ů leitmotivem hádka o tom, zda má sou časná česká freetekno scéna komer ční či nekomer ční povahu. Tato diskuze nebere konce, je charakteristická vulgárními výpady mezi členy jednotlivých sound systém ů, a svou intenzitou p řevyšuje p řísp ěvky shodné s tématem daného diskuzního klubu. Na necenzurovaném poli diskuzních fór se objevují vulgarity a bizarnosti jinde nepublikovatelné. Tento druh komunikace dle Vybírala vzniká z pot řeby sounáležitosti i z pot řeby vlastní d ůležitosti.

Šmahel (2003) ve svém výzkumu dospívajících ukázal, jak skupinu dospívajících táhne k internetu otev řenost, která zde panuje, na základ ě tohoto pocitu se pak stávají vý řečnějšími a odhazují zde své masky. To je provázeno redukcí úzkosti, spojené mimojiné s absencí sankcí, anonymitou a fyzickým bezpe čím „zpoza klávesnice“. Dv ě dívky ve Šmahelov ě vzorku uvád ěli, že internet je pro n ě prost ředím št ěstí, přirovnatelným ke stavu po požití extáze. Nicmén ě se ukázalo, že prost ředí diskuzních skupin, které jsem zmi ňoval výše, je více adresné a není zde snadné ani obvyklé z ůstat v anonymit ě.

Sociální identita jedince ve freetekno komunit ě je v prost ředí internetových diskuzních skupin spojena s jeho či její sociální virtuální identitou. Ta dle Šmahela není nikdy s reálnou identitou totožná, je do ní vkládán více či mén ě v ědomý aspekt sebe sama.

Wimmer (2006) uvádí, že „d ůkazem rostoucí tzv. ob čanské emancipace díky novým digitálním technologiím a pluralitnímu kyberprostoru“ bylo rozší ření individuálních informací celému sv ětu, jako se to d ělo po policejním zásahu na teknivalu CzechTek 2005, a to mimo jiné skrze stránky Policejní stát (n.d.).

22 3.6. SYMBOLIKA

Spiral Tribe sound systém využíval dvou prvk ů, jejichž používání se postupem času rozší řilo na celou scénu, jedná se o číslo 23 a o spirálu. P řestože jsou široce používané, jejich konkrétní význam je spekulativní, Spiral Tribe k tomu nikdy samoz řejm ě nevydali nějaké oficiální prohlášení, op ět se zde tedy opakuje postmodernistický p řístup, není jediný správný výklad, naopak více názor ů je p řístupných.

Číslo 23 m ůže jednoduše odkazovat na po čet člen ů Spiral Tribe ( Spiral Tribe – Profile, n.d.) nebo pom ěrn ě neš ťastný fonetický p řepis „to free “. Někdo p ři jeho výkladu odkazuje na po čet chromozom ů zdravé gamety. Číslici 23 a jejímu opakování či synchronicit ě je dáván význam v diskordianismu, kde je mimo jiné číslem bohyn ě chaosu Eris. „Diskordianismus je náboženství, které se vydává za promyšlený vtip vydávající se za náboženství“ („Diskordianismus,“ 2008). V knize Illuminatus 1 je jako inspirace zmi ňován spisovatel William Burroughs, který si po jedné události, ve které číslo 23 hrálo několikrát roli, zapisoval až do konce života veškerý výskyt tohoto čísla ve svém život ě (Shea, Wilson, 1997; „The Illuminatus! Trilogy,“ 2008). O spojitosti freetekna a diskordianismu mimo jiné sv ědčí odkazy na toto náboženství na mnoha letácích propagujících freeparties. Všeobecnou oblibu čísla 23 dosv ědčuje také nedávno uvedený film The Number 23 .

Motiv spirály, jak upozornil st ředov ěký matematik Fibonacci (Knott, 2007), se velmi často objevuje v přírod ě. Spirála je vyjád řením tzv. Fibonacciho čísel vyjad řujících rodovou posloupnost zví řecího druhu. Tuto číselnou posloupnost a spirálu lze v přírod ě nalézt ve tvaru ulit, uspo řádání kv ětenství a semeník ů rostlin, uspo řádání list ů, apod. Spirála je v hermeneutice vyjád řením postupu výkladu a chápání historie či textu vycházejícího z přesv ědčení, že pochopení celku umož ňuje lepší porozum ění díl čích částí a že lidské d ějiny nejsou cyklické, ale pro opakující se podobné úseky spíše p řipomínající spirálu.

Symboly užívané skupinami posilují a upev ňují skupinovou identitu jejich člen ů, a to i v tom p řípad ě, kdy tito nemusí znát p řesný význam užívaného symbolu, jak je tomu v mnoha p řípadech techna řů . Symbol je chápán jako n ěco konkrétního, co slouží jako konven ční znak pro n ěco abstraktního a zastupuje tak ur čitý p ředm ět, vztah, význam, apod. Symboly jsou spjaty s emotivním nábojem a schopny k sob ě poutat zna čnou psychickou energii (Hartl, Hartlová, 2000). V Jungov ě hlubinné psychologii (Jacobi, 1992) je symbol

23 obsahem p řesahujícím z větší části v ědomí. V ědomím lze odkrýt jeho racionální podíl, zatímco iracionální vede bezprost ředn ě k duší. Význam symboliky ve freetekno komunit ě tedy v ězí v posilování skupinové indentity, v individuálním či sdíleném v ědomém významu a zárove ň ve slovy nepopsatelném iracionálním významu individuálním.

3.7. SLANG A JINÉ SPECIFICKÉ VÝRAZOVÉ PROST ŘEDKY

Freetekno stejn ě jako každá jiná subkultura používá také specifické výrazové prost ředky - slang a specifické výrazy a vyjád ření. Takovýmto výraz ům pak rozum ějí nebo je poci ťují stejn ě často jen p říslušníci komunity. Dané výrazy vznikají ze specifických unikátních zkušeností a životních situací. Výrazy pro obdobnou zkušenost z běžného jazyka se jim zdají neadekvátní a formální. Slang má funkci posilova če a zpev ňova če skupinové solidarity a také je kritériem pro získání statusu a prestiže ve vrstevnické skupin ě. Podobný význam mají hudba, účes a od ěv, které jsou výrazným signálem pro okolí, dávajícím najevo p říslušnost k ur čité skupin ě. V slangu jsou krom ě totemizované slovní zásoby žádaných slov obsažena také tabuizovaná slova.

Slang freetekno scény je charakteristický častým užíváním ustálených výraz ů a neologism ů, jejich následující vý čet je t řeba brát s rezervou, považuji však za užite čné jej zde uvést k doplnení p ředstavy o této kultu ře: „To je hrubý/p řísný/ krutý/krutop řísný/masakr/epesní.“, „Ten DJ nakládá/diktuje/káže/hobluje.“, „To byla strašná kalba/rychta/ne řest/nekáze ň.“, „Na tý poslední party jsem se hrub ě vykrosil/ zresetoval/zrakvil/zmároval/vyndal.“, „Je to voser/voblož/vojeb/šmé/šmé čko.“, dále specifickým užíváním slov: „To je nejvíc/málomoc/málo hustý (p řípadn ě všech t ří případ ů dohromady).“, „ Čau ne?“, „Kinder“ - mladý techna ř, „Ješt ěr“ - mladý techna ř v klasickém techno oble čení: kšiltovka, šál „palestina“ kolem krku, bunda „bombr“, kalhoty „kapsá če“ a „maská če“; v psané podob ě užíváním písmen g: „Gde?“, „N ěgdo.“, w: „Wole/woe/tywee“; x: „Axe“ (místo akce), neologismu: „Ke?“ (s použitím p řísp ěvk ů na diskusním serveru Nyx.cz (n.d.). Mezi slang této scény pat ří také ozna čení hudebních styl ů: jungle, drum ´n´ bass, a specifická ozna čení hudebních prvk ů: samply, patterny, set, apod.

24 3.8. HUDBA

Vznik techna a ostatní elektronické muziky byl umožn ěn díky nové hudební technice, která nebyla v porovnání s hudebními nástroji pot řebnými pro celou kapelu p říliš drahá a nebyla ani p říliš složitá na ovládání. Byly to p ředevším výrobky japonské firmy Roland: basový syntetizér TB-303 vydávající „acid“, neboli „kyselé“, a mlaskavé zvuky r ůzn ě se m ěnící od nízkého hlubokého hukotu a svišt ění k ostrým ocelovým zvuk ům; automatický bubeník TR-808 a TR-909, který navíc využíval samply. A čkoliv na trhu byly i lepší p řístroje, které m ěly zvuk v ěrn ější, byl to práv ě onen syntetický zvuk zmín ěných přístroj ů, který nov ě vznikajícímu hudebnímu stylu vyhovoval pod taktovkou Belleville Three („Roland TR-909,“ 2008). Juan Atkins (zmín ěný v kapitole 3.1) zřejm ě jako první za čal využívat TR-808 a pozd ěji TR-909 na živých vystoupeních místo gramofon ů, a pozd ěji je využíval k nahrávání hudby („A Brief History of Techno,“ 2006; Hoffman, 1985).

Techno, tedy p ůvodní detroitské techno, se hudebn ě vyzna čuje klasickým čty ř-čtvr ťovým tempem, které je v nejjednodušší podob ě ur čené údery bicích (kopáku) na každou čtvr ťovou dobu, virblu na každou druhou a čtvrtou, a hi-haty na každý čtvrtý takt. Toto je klasický vzorec tane ční hudby. Tempo v závislosti na stylu techna variuje mezi 120 až 150 bpm (beats per minute – po čet úder ů - dob do minuty). Tekno je však mnohem rychlejší – od acid techna, až kolem 200 bpm u hardcore a výše. Detroitské techno u automatického bubeníka používá často synkopy a polyrytmiku. Tímto synkopovaným, nepravidelným a m ěnícím se rytmem se vlastn ě odlišují tyto tane ční styly od komer čních, které synkopy postrádají. V technu se také, na rozdíl od komer čních styl ů, v daleko menší mí ře užívá konven ční písni čkové harmonie, nap říklad AABA, s několika slokami, proloženými refrénem, a vývoje motivu. Techno je zpravidla produkováno v jednolitém nep řerušovaném pásmu hudby, který míchá DJ z desek za pomoci gramofon ů a mixéru, nebo tvo ří v reálném čase z jednotlivých p řístroj ů – automatického bubeníka, syntetizátoru, sampleru, sekvenceru, atd.

Na freetekno parties se často hraje acid techno, hard acid techno, nebo jednoduše acid, charakteristické výrazným využitím „acid“ zvuku Rolandu TB-303, p řízvisko acid tak nepochází z pojmenování LSD jako acid, jakkoliv jsou tyto zvuky mezi lidmi na LSD oblíbené.

25 3.8.1. RITUÁLNÍ HUDBA ?

Dle Šolce (1999) p řipomíná techno svou strukturou a rytmikou spíše kmenovou hudbu používanou p ři zasv ěcovacích rituálech jako prost ředek dosažení extatického tance, a oslovuje archaickou složku naší psýché. Samotný tanec pak dle n ěho neslouží k „zatan čení si“ samotnému, ale k dosažení extatického vytržení a kontaktu s nev ědomím. Tane čník je pohlcen archai čností a animálností tohoto stavu. Archai čností proto, že regreduje na úrove ň nerozlišitelnosti jednoty a organizace tlupy. Pro Šolce znamená technokultura možnost takové emo ční abreakce, která zmír ňuje nátlak podv ědomí do té míry, že v ědomí už není nuceno hledat vn ější identifika ční objekty zabezpe čující regresi ke kolektivit ě, jakými jsou nap říklad náboženské sekty či zázra čné filozofie slibující kolektivní řešení. Šolc uzavírá, že „nejv ětším nebezpe čím pro mladé lidi není to, že to d ělají, ale to, že nev ědí, pro č to d ělají.“ (s. 13). Podobn ě se vyjad řuje Hutson (2000) ve svém článku The rave: spiritual healing in modern western subcultures . Tvrdí, že techno raver ům p řináší v ětší sebeúctu, vnit řní mír, zlepšuje v ědomí a zbavuje strachu a úzkosti. Zm ěněné stavy v ědomí jsou dle n ěho stimulovány hudbou – radostnou rytmikou, vy čerpávajícím n ěkolikahodinovým tancem a blikajícími sv ětly. Dodávám, že také požíváním drog, psychedelickými obrazy na okolo rozv ěšených plachtách, všudyp řítomnými motivy spirál i sociálním okolím nalad ěným na stejnou „vlnu“.

Pravidelný čty ř-čtvr ťový rytmus techna je p řirozen ější a snazší na komponování i na poslouchání, než člen ění jiné, nap říklad na 5 či 7 dob. Že tato monotónní hudba p ůsobí na člov ěka zcela specifickým zp ůsobem, potvrdil ve svém výzkumu Szabó (2003, in Fran ěk, 2005). Osoby v pokusné skupin ě vystavil poslechu p ůlhodinového bubnování v tempu 210 bpm, p řičemž tuto rychlost a typ bubnování zvolil dle starých šamanských praktik. Pokusné osoby si m ěly p ředstavovat cestu do podsvětí. Kontrolní skupina neposlouchala bubnování, ale byla hypnotizována. V instrukcích hypnotizéra byla obsažena instrukce k představování si cesty do podzemí. Osoby v obou skupinách dosáhly zm ěněného stavu v ědomí. V pokusné skupin ě dokonce n ěkteré osoby prožily transpersonální zážitky setkání se zem řelými osobami, které byly v jejich život ě d ůležité. Dále byly v pokusné skupin ě popisovány zážitky rozší ření t ěla do prostoru, zm ěny vnímání okolního sv ěta i sebe samých, zm ěny ve vnímání plynutí času, pocity mén ě z řetelného sebeuv ědom ění a neur čitých hranic mezi Já a okolním sv ětem. Také byly popisovány zm ěny ve vnímání v ěcí a událostí. Pokusné osoby najednou n ěco pochopily nebo přehodnotily.

26 Odlišné vnímání pravidelného a nepravidelného tempa m ůže dle Fra ňka (ibidem) vysv ětlovat zkušenost z prenatálního vnímání jednotlivých puls ů. Pravidelná pulsace je spojena s mat činou ch ůzí a tepem srdce p ři jejím vyrovnaném emocionálním stavu. Naopak emocionální zm ěny vyvolávají zrychlování a zpomalování tepu srdce. Díky tomu hudba založená na pravidelném rytmu evokuje fyzický pohyb a tanec a naopak zm ěny tempa asociují zm ěny emocionálního stavu. Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, hudební styl techno je reprodukován v nekone čném toku hudby s pravidelnou rytmikou, která není přerušována (nap říklad od styl ů house a jungle) pomalejšími pasážemi s postupn ě se zrychlujícím rytmem. Objevují se zde ovšem mírn ější pasáže, ve kterých není p řítomen hlavní t ěžký úder bicích.

Také další hudební postupy jsou spojeny s ur čitými emocionálními výrazy. Nap říklad vrstvení a kombinování jednotlivých sampl ů ( částí cizí hudební skladby zakomponovaných do skladby vlastní) a rytmických schémat (patterns) p řes sebe, a vytvá ření komplexn ější harmonie, vyvolává vzrušení, agitaci a energii. Prvky s vysokou tónovou výškou, objevující se jak v acid technu, tak v hardteku, evokují rovn ěž vzrušení, aktivitu, št ěstí, radost, apod. Výrazná hlasitost techno sound systém ů se také podílí na zážitcích veselosti, intenzity a excitace. K celkovému nabuzení díky hudebním postup ům nakonec p řispívá rychlé tempo a zárove ň sled krátkých tón ů za sebou, neboli staccato (Gabrielsson, Lindström, 2001, in Fran ěk, 2005).

Výše zmín ění auto ři se také v ěnovali výzkumu vrcholných hudebních zážitk ů. Na základ ě vyhodnocení test ů od asi 800 osob zjistili, že p ři t ěchto zážitcích lidé zažívají zesílené vnímání a pozornost zam ěř enou úzce na vnímanou hudbu. Respondenti dále uvád ěli pocit „otev řené hlavy“ a opušt ění analytického myšlení, množství pozitivních emocí – radosti, št ěstí a euforie a na druhé stran ě silné cít ění harmonie a klidu. Dále existenciální a transcendentální prožitky a pocity posiln ění, pocit spole čenství s jinými a katarze.

Takto výzkumy a zkušenostmi ov ěř ené aspekty p ůsobení hudby na psychiku tane čníka na freeparty lépe vysv ětlují excitované stavy a transpersonální zážitky vedoucí ke katarzním zážitk ům, nežli p římé srovnávání technoscény se šamany. Dle mého názoru se drtivá v ětšina DJ ů ocitá v případné roli šamana naprosto mimod ěk, nebo ť jejich prvotním cílem není tane čníky tan čící na jím vytvá řený set duchovn ě lé čit. I v případ ě, kdy motivací DJe m ůže být navození uvoln ěného, excitovaného nebo transpersonálního stavu tane čník ů, p řípadn ě i sebe sama, je dle mého názoru zavád ějící hovo řit o šamanském

27 rituálu nebo o technošamanismu, nebo ť DJ, jakkoliv m ůže být vynikajícím hudebníkem, který dokáže ovládat náladu svých poslucha čů , není vycvi čen v šamanských praktikách a transpersonální psychologii svého druhu ((což do jisté míry p řipouští i Hutson (2000)). To však není v rozporu s výpov ěď mi ú častník ů freeparties, kte ří zde dle svých slov často zažívají zm ěněné stavy v ědomí, po kterých prožívají katarzi. Pokud se v této souvislosti zmi ňují o spiritualit ě, považoval bych ji za osobní zkušenost, nežli za obecný princip obsažený ve freeteknu jako takovém.

Význam hudby je však také v posilování sociální identity a komunikace. „Její specifická prezentace (…) je zvláštním sociálním prost ředím pro seznamování, sbližování, p řátelské a erotické aktivity, stejn ě jako ,prostorem‘ pro vyjád ření vlastní úzkosti, nejistoty, agrese či protestu. Také v jejím aktivním provozování spat řuje řada mladých lidí p říležitost k seberealizaci, potvrzení vlastní hodnoty, kompetence a sociální prestiže… Prezentace názor ů na hudbu a komunikace o hudb ě mezi adolescenty navzájem pak funguje jako prost ředek rychlé ,diagnostiky‘ postoj ů, názor ů a hodnot vrstevník ů (, řekni mi, co posloucháš, a já budu v ědět, kdo jsi‘).“ (Macek, 2003, s. 41).

28 4. HISTORIE

4.1. VZNIK A VÝVOJ TECHNA

Techno jako samostatný hudební styl vznikl v americkém Detroitu v polovin ě osmdesátých let minulého století, v post-soulové é ře post-industriální Ameriky (Albiez, 2005). Na jeho po čátku stála tzv. „Belleville Three“, kterou tvo řili spolužáci ze st řední školy Belleville High: Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May, z nichž prvn ě jmenovanému je p řipisován nejv ětší vliv. Juan Atkins také jako první použil názvu „techno“ pro nov ě vznikající hudební styl, p řičemž se inspiroval pojmem „ techno rebelové“ v románu „Futura Shock“ od Alvina Tofflera (Albiez, 2005; „Techno,“ 2008). „Belleville Three“ propagovali techno hudbu zd ůraz ňující elektronické syntetizované beaty elektro-funkových hudebník ů jako Afrika Bambaataa a Kraftwerk („Techno Music History,“ n.d.). Inspirovali se na tane čních party, kde se hrála hudba od Kraftwerk po Parliament, a p ředevším z pravidelného rádiového p ěti hodinového po řadu „Midnight Funk Association“, který od konce sedmdesátých let až do poloviny let osmdesátých moderoval DJ Charles „The Electrifying Mojo“ Johnson. V tomto po řadu byli k slyšení, vedle již zmi ňovaných Kraftwerk a Parliament, také kup říkladu Grandmaster Flash, Prince, či B-52s. Hudební styly, které tak ovlivnily techno, byly p ředevším: soul, funk, house, electro a evropský synthpop. Atkins se spojil s Richardem „3070“ Davisem a pozd ěji s „Jon-5“ a za čali vydávat desky pod jménem Cybotron . Atkins pak vystupoval sólov ě pod jménem „Model 500“ a založil vydavatelství Metroplex. Ve stejné dob ě vznikal v Chicagu house, mezi zakladateli byl Frankie Knuckles, Ron Hardy, a další DJové, kte ří hráli sm ěsici syntezátorové muziky a New Yorského disco. Zárove ň se rodil styl electro z kombinace hip-hopu a synthpopu Kraftwerku. Electro stav ělo na syntetizovaných beatech a hlasu z po číta čového vokodéru. Rané electro je spojené se jmény Afrika Bambaataa a Grandmaster Flash (Albiez, 2005; „A Brief History of Techno,“ 2006; „Acid House,“ 2008).

Ke konci let osmdesátých a za čátku devadesátých nastala zm ěna. Techno se v USA v širší mí ře neprosadilo a naopak se za čalo stávat významným fenoménem v Evrop ě, a to zpo čátku hlavn ě ve Velké Británii. V té dob ě se této vznikající subkultu ře za čalo říkat „rave“, a hudba byla již siln ě ovlivn ěna housem, respektive acid housem. Euforická léta 1988 a 1989, kdy došlo doslova k explozi t ěchto rave party, často již ilegálních, z důvod ů

29 rušení no čního klidu, užívání drog, apod., se nazývala „The Second Summer of Love“, neboli „Druhé léto lásky“. Hédonismus a svoboda, obojí masivn ě podporované MDMA a op ět oblíbeným LSD, p řipomínala šedesátá léta hippies. Rave se spojil s anglickými ko čovníky („new age travellers“), kte ří po řádali v Británii festivaly již od sedmdesátých let, vlastnili velké dodávky a kamiony. Spole čně pak cestovali, vlastnili mobilní sound systémy a po řádali party v přírod ě (Saunders, 1996; „Techno,“ 2008).

Po čátkem devadesátých let došla ú řad ům s ravery trp ělivost. Legáln ě konané party omezovaly čím dál p řísn ějšími limity a nesnadno dosažitelnými licencemi. Namísto po řádání mnoha menších party se promoté ři za čali zam ěř ovat na obrovské a p ředevším drahé tane ční party, které byly sto zabezpe čit všechny zákonem p ředepsané záležitosti. Na popularit ě tak získávaly tzv. „superclubs“, jako „Ministry of Sound“, které mají velkou kapacitu a zpravidla jsou vlastn ěné vydavatelstvím tane ční hudby. Vstup je podmín ěn nošením správného oble čení, ochranka z dlouhé fronty vybírá š ťastlivce, kte ří jsou oble čeni dostate čně „in“, aby mohli být puštěni dovnit ř (Goulding, Shankar, Elliot, 2002). Krom ě toho došlo ke št ěpení hudebních styl ů, vznikaly styly jungle, happy hardcore, gabba, drum and bass, a další („A Brief History of Techno,“ 2006).

Ilegální party dosáhly svého zenitu roku 1992, kdy se konal týdenní free festival nazvaný „Castlemorton Common Festival“ konaný v Malvern Hills ve st ředozápadní Anglii. Mezi sound systémy zde byli Spiral Tribe, Bedlam, Circus Warp nebo The DiY Sound System. Odhadovaný po čet ú častník ů byl až 40 000. Toto množství lidí, spolu s obrovským zájmem médií zap říčinilo nemožnost zrušení tohoto nelegálního festivalu místními orgány.

Politickou reakcí na tento festival byl o dva roky pozd ěji p řijatý The Criminal Justice and Public Order Act 1994 (dále jen CJA) („Castlemorton Common Festival,“ 2008). CJA m ěl zásadní dopad na ravery, travellery, squattery a obecn ě osoby p řekra čující cizí pozemky. Rave je zde řešen konkrétn ě v článcích 63 - 67 pod částí „V.: Ve řejný po řádek: Hromadné vstupování na cizí pozemek nebo výtržnosti na ve řejnosti“. Britská policie má právo na základ ě CJA rozpustit rave party, na které se hraje hudba, kterou se rovn ěž rozumí zvuky zcela nebo p řevážn ě se vyzna čující posloupností opakujících se beat ů. Policie má rovn ěž právo donutit lidi, které podezírá z přípravy rave party, k opušt ění prostoru, nebo jim znemožnit p řístup na tento pozemek, apod.

30 Dle Saunderse (1996) m ělo CJA na rave 3 hlavní d ůsledky:

1. Úsp ěšné zahnání raver ů zp ět na povolené akce a do klub ů. V důsledku toho za čaly být kluby p řepln ěné a tím pádem nebezpe čné. Lidé užívající extáze byli tak vystaveni v ětšímu nebezpe čí z dehydratace, apod. (Ú častníci pražské freetekno akce PragTek 2000 pamatují na obdobn ě organiza čně podcen ěnou party, na které byl zpo čátku pouze jeden malý východ a vchod zárove ň, p řičemž uvnit ř byly stovky lidí.)

2. Některé sound systémy reagovaly na zp řísn ěné podmínky v Británii emigrací do zahrani čí. Díky tomu se freetekno rozší řilo z řejm ě rychleji, než kdyby sound systémy nebyly na domácí p ůdě perzekuováni. Z těchto expandujících sound systém ů to byli p ředevším Spiral Tribe, kte ří vycestovali do Francie a posléze do České republiky.

3. Represivní akce vlády vyvolala reakci části scény v podob ě snahy o po řádání větších a lepších akcí. Scéna se také z části zpolitizovala díky Advance Party (n.d.) a United Systems, které protestovaly proti CJA a spojovaly se v protestech s jinými postiženými skupinami lidí.

Freetekno scéna v sou časnosti funguje krom ě Velké Británie také p ředevším ve Francii, v České republice, Nizozemí, Rakousku, Itálii, Špan ělsku, Belgii, Slovensku a Polsku, dále pak v USA, Kanad ě a Austrálii. V posledních letech české a zahrani ční, p ředevším francouzské, sound systémy po řádají teknivaly dále na východ v Ma ďarsku, Bulharsku a na Ukrajin ě. Wimmer (2006) vytvo řil ve své práci tabulku, ve které člení Evropské zem ě dle rozší ření freetekno scény a p řístupu státu.

Tab ulka 1: Člen ění zemí podle státního p řístupu k freeteknu a stavu samotné freetekno scény (Wimmer, 2006)

31 4.2. FREETEKNO V ČR

Freetekno se v České republice objevuje poprvé roku 1994, kdy sem přijely první sound systémy v rámci zmín ěného exodu z Velké Británie po p řijetí Criminal Justice and Public Order Act 1994. Spiral Tribe a Mutoid Waste Company toho roku uspo řádali první CzechTek poblíž st ředo českých Hostomic. O rok pozd ěji se zde p ři stejné p říležitosti setkali čty ři Britové, Holan ďan a Australan, a založili první sound systém na našem území Technical Support. V prosinci roku 1995 pak uspo řádali první akci v Praze v Bibit ě v ulici V jám ě. Svou činností inspirovali anarcho-squaterskou partu oscilující v té dob ě mezi squatem Ladronka a klubem 007 na Strahov ě, která pozd ěji založila další, nyní již český, sound systém Cirkus Alien (41200, 1999). Tento systém pak jako jediný z českých sound systém ů odjel ko čovat do Evropy. Specifikem české scény je absence tzv. traveller ů – ko čovník ů s dodávkami, kte ří cestují Evropou, ale i Afrikou a Asií, a po řádají freeparties. Honza Kokotek (Blog, in Pavle ček, 2005) vzpomíná na po čátky scény u nás takto: „P řišel jsem tehdy s p řáteli na Libe ňák, kde tábo řili a chystali akci. Fascinovaly m ě tam industriální skulptury, vojenské nákla ďáky s vy čnívajícími kly zpod kapoty a další bizarní vozidla, jejichž posádky p řipomínaly postavi čky z kyberpunkového komiksu. Minimalistická elektronika, bzu čící všude kolem z reproduktor ů, byla totáln ě n ěco jinýho, než se toho času hrálo v Praze na house parties, které m ě nebavily a nevyhledával jsem je. Celé to na m ě p ůsobilo jako zjevení z jiné planety, jako ufoni, kteří znenadání p řistáli uprost řed m ěsta a za čali žít svým vlastním životem. Ten zážitek byl tak silný, že se stal impulsem k naší vlastní aktivit ě v podobném duchu. V druhý polovin ě devadesátých let se v Čechách uskute čnily kultovní teknivaly v Hostomicích a tahle subkultura za čala nabírat na rozm ěrech. Spousta lidí za čala nacházet v ,soundsystémech‘ seberealizaci.“

V první vln ě vznikly mimo Cirkus Alien také Direct Drive, Mayapur a NSK, pozd ěji pak Strahov, Oktekk, Komatsu.esc, Metro, a další. V Praze se v té dob ě odehrávaly parties v opušt ěné usedlosti Cibulka a na squatu Ladronka. V roce 1998 se konala v Praze, stejn ě tak jako v mnoha dalších m ěstech po celém sv ětě, Global street party. Na té vystoupily n ěkteré české sound systémy a pro mnoho lidí to bylo první setkání s touto do té doby na ve řejnosti p říliš neznámou kulturou. Po roce 1999 se freetekno u nás stává všeobecn ě známým fenoménem, zejména díky každoro čním CzechTek ům a menším teknival ům konaným u p říležitosti p ůvodn ě pohanského svátku pálení čarod ějnic. CzechTek navšt ěvovalo stále více lidí, s jejich rostoucím po čtem vzr ůstaly i problémy. Z velkých akcí se dle pam ětník ů za čala vytrácet jedine čná atmosféra, která panovala mezi

32 několika málo stovkami zasv ěcených, a která snad vyjad řovala zmín ěné principy DIY a PLUR. Také za čalo p řibývat odpadk ů a problém ů s hygienou. V roce 2001 se na CzechTeku u Doks objevily první suché toalety. Členové jednotlivých sound systém ů, které se ú častní CzechTeku, se mezi sebou domlouvají na spole čném úklidu po ukon čení party, a v posledních letech pro tyto ú čely mezi sebou vybírali finance na pokrytí tohoto úklidu, p řípadn ě na splacení pronájmu louky. Po čty ú častník ů na dalších CzechTecích se stále zvyšovaly až do roku 2005, kdy prob ěhl známý policejní zásah proti účastník ům CzechTeku. Tento zásah vzbudil vášnivou diskuzi v médiích, vyjad řovali se k němu vládní i opozi ční politici, um ělci i psychologové (Tyl, 2005). Jedni policejní zásah obhajovali, druzí mu vytýkali politickou objednávku a brutalitu (Mediainfo.cz, 2005; Wimmer, 2006). V roce 2006 byla Armádou ČR pronajata techna řů m louka ve vojenském prostoru, na kterém se uskute čnil prozatím poslední CzechTek. Zástupci freetekno scény vydali následující prohlášení (czechtek 2k7, 2007), kde své rozhodnutí vysv ětlili:

Vzhledem k tomu, že situace kolem CZTK je dále neudržitelná, došli zástupci české freetekno komunity k tomuto radikálnímu rozhodnutí. Letos a s nejv ětší pravd ěpodobnosti už ani nikdy v budoucnu se žádná akce v rozsahu a pod názvem CZECHTEK neuskute ční.

A to z t ěchto d ůvod ů:

- Postupná likvidace původních myšlenek freetekna.

- Parasitismus subjekt ů nesouvisejících se scénou v četn ě valné v ětšiny samotných účastník ů.

- Neschopnost a neochota respektovat elementární principy chováni ve svobodném prostoru.“

Nyní se tedy b ěhem letní sezóny po řádají b ěžné akce nedosahující rozm ěrů teknivalu. Během zimní sezóny po řádají n ěkteré SS v Praze či v Ostrav ě velké halové akce pro cca 2000 návšt ěvník ů, kam také často zvou zahrani ční DJe. Jiné SS naopak od po řádání takových velkých akcí upoušt ějí z důvod ů zmín ěných v prohlášení k nepo řádání CzechTeku 2007 (ibidem). Tak vznikají na této scén ě v podstat ě dv ě skupiny sound systém ů i jiných techna řů s rozdílnými p řístupy.

33 V sou časné dob ě se pražská ČSSD zasazuje o právní úpravu po řádání technoparty na území hlavního m ěsta. Po řadatelé akce by museli řešit p řípadné obtěžování okolí hlukem, vibracemi a sv ětlem. Proti tomu však n ěkte ří techna ři argumentují p řím ěrem k velkým koncert ům na Strahovském stadionu, jejichž zvuk je slyšet po celé Praze, nemluv ě o sv ětlech. V těchto p řípadech se dle nich soused ů stadionu také nikdo neptá. „Po řadatelé by museli dále uvést t řeba to, jak bude zajišt ěno sociální zázemí, parkování a následný úklid prostranství. Museli by také p ředložit souhlas vlastníka pozemku s konáním akce.“ (ČTK, 2008, 27.2.).

34 5. DROGY NA TANE ČNÍ SCÉN Ě

5.1. ÚSKALÍ ZKOUMÁNÍ SITUACE DROG NA FREETEKNO

SCÉN Ě

Drogy k tane ční scén ě obecn ě neodmysliteln ě pat ří, z výb ěrovýho souboru studie Tance a drogy 2007 užilo neužilo nikdy nelegální drogu pouze 7,5% osob, naopak 84% osob užilo nelegální drogu b ěhem posledního roku 70% b ěhem posledního m ěsíce. Problémem při rozboru tohoto fenoménu je nedostate čná literatura zabývající se tane čními drogami specificky na freetekno parties. P řestože u nás byly v letech 2000, 2003 a 2008 publikovány celkem 3 výzkumné studie týkající se tane čních drog (Csémy, Sovinová, Komárek, 2000; Kub ů, Ška řupová, Csémy, 2006; NMS, 2008), ani jedna z nich bohužel nepodává konkrétní zprávu o stavu užívání drog v prost ředí freetekna. Vzorek první studie byl získán oslovením ú častník ů na 7 tane čních akcích, které se konaly v Praze. Není zde bohužel specifikováno, o jaký typ akcí se jednalo, krom po čtu jejich ú častník ů, avšak vzhledem k dob ě sb ěru t ěchto dotazník ů – mezi lety 1998 až 2000, se domnívám, že to byl spíše typ komer čních akcí, nebo ť v této dob ě byla freetekno scéna více undergroundovou záležitostí, a pro výzkumníky by bylo z řejm ě daleko složit ější se na takový typ akcí dostat a navíc zde oslovovat jejich ú častníky s prosbou o vypln ění dotazníku. Vzorek studie z roku 2003 byl sebenominovanou skupinou p říznivc ů tane ční hudby oslovenou prost řednictvím tišt ěných a elektronických médií zam ěř ených na klubovou (komer ční) tane ční scénu a na letních komer čních festivalech tane ční hudby. Dotazník, p řinejmenším ten elektronický, sice s velkou pravd ěpodobností vyplnili i členové freetekno komunity, nicmén ě p říslušnost ke komer ční či alternativní subkultu ře nebyla v dotazníku reflektována. Další studie uživatel ů drog na tane ční scén ě u nás prob ěhla v roce 2007 a její metodologie byla totožná s předchozími studiemi. Jsem p řesv ědčen o tom, že negativní důsledky toho jsou minimáln ě dva. Zaprvé, z hlediska mého p ředm ětu zkoumání, nejsou zřejmá data o spot řeb ě drog na freetekno akcích. Zadruhé, pokud p řipustíme, že existuje rozdíl ve spot řeb ě drog na komer čních a freetekno akcích, jsou data z obou citovaných studií nep řesná v tom smyslu, že se netýkají ani jedné z těchto skupin, ale jsou z řejm ě jakýmsi pr ůse číkem pomyslných dvou soubor ů dat. P řesto tato data cituji, protože se i tak jedná o nejrelevanmtn ější čísla ze všech dostupných.

35 5.2. TANE ČNÍ DROGY

Tane ční drogou se nej čast ěji rozumí extáze. Toto jméno v užším smyslu znamená MDMA (metylen-dioxymetamfetamin). V širším smyslu bývá vztahováno ješt ě na t ři příbuzné slou čeniny (MDA, MDEA a MBDB). Nejširší možný význam pojmu tane ční drogy pak je „drogy, které n ěkte ří jedinci užívají p ři tanci“ – tedy vlastn ě cokoliv v četn ě halucinogen ů, stimulancií a alkoholu.“ (drogy-info.cz, 2005). Americká NIDA (National Institute on Drug Abuse) mezi tane ční drogy zahrnuje MDMA, GHB, Rohypnol, ketamin, metamfetamin a LSD (Club drugs, n.d.). Ze znám ějších látek se do této skupiny také přiřazuje PCP. Tane ční drogy se užívají ze 3 d ůvod ů: zaprvé pro jejich stimula ční ú činky – tane čníci často pot řebují drogy, aby vydrželi tan čit nebo prost ě být vzh ůru celou noc či déle, zadruhé pro empatogenní ú činky – p ředevším extáze prohlubuje dojem z už tak přátelské atmosféry na akcích a pomáhá uživateli ke sdílení a empatii, zat řetí pro jejich halucinogenní ú činky, díky kterým je zážitek na party intenzivn ější a zajímav ější, n ěkte ří účastníci popisují až transcendentální zážitky b ěhem intoxikace halucinogeny na party.

Problematika tane čních drog v Evropské Unii je podrobn ě popsána ve Výro ční zpráv ě EMCDDA z roku 2006, ke které bylo p řipojeno toto vybrané téma pod číslem 3 (EMCDDA, 2006). Zpráva konstatuje, že na základ ě výzkum ů z posledních dvou dekád je z řejmé, že spot řeba drog v prost ředí zábavy je o mnoho v ětší, než v celé populaci. V posledních letech došlo k nár ůstu tane ční hudby v Evrop ě mimo jiné díky otev ření hranic v rámci rozší ření EU a v rámci Šengenské dohody. Tane ční party se konají především v prost ředí bohatých m ěst, kde je dostate čně movitá mládež. Tane ční scéna je nyní velmi rozt říšt ěná, proto jsou výzkumy z této oblasti rozd ěleny v ětšinou na dv ě hlavní v ětve, a sice na prost ředí obrovských hudebních festival ů lákajících tisíce návšt ěvník ů a na menší tane ční a rave party spolu s kluby a diskotékami. Jak vidno, je zde ur čitá snaha o odlišení r ůzných setting ů tane čních parties, avšak v tomto kontextu s malou vypovídací hodnotou.

Zpráva nabízí zajímavé srovnání prevalen čních odhad ů daných drog u ú častník ů tane čních akcí se zbytkem populace. P říklad z Francie ukazuje, že nap říklad uživatele konopných drog m ůžeme desetkrát čast ěji nalézt v settingu tane ční hudby, než v běžné populaci, uživatele extáze či kokainu dokonce až stokrát! Problémem ovšem z ůstávají

36 zna čné diference v metodologiích výzkum ů jednotlivých zemí, díky čemuž jsou tyto tak řka neporovnatelné.

5.2.1. EXTÁZE Extáze stojí svými ú činky na pomezí stimulancií a halucinogen ů. Její hlavní složkou je MDMA. Na trhu je dostupná v podob ě tablet. P ůsobí na vylu čování neurotransmiter ů především serotoninu, ovliv ňujícímu náladu, dále dopaminu a noradrenalinu. Extáze působí projasn ěním nálady, často pocity empatie a lásky, zvýšenou komunikativností, siln ějšími prožitky hudby a tance. Po odezn ění intoxikace dochází po ur čité latenci k poklesu nálady. Celoživotní prevalen ční hodnota uživatel ů extáze je nad 50% v České republice ((konkrétn ě 66,9% (Kub ů, Ška řupová, Csémy, 2006), respektive 69%, NMS, 2008)), Francii a Spojeném království (vzestupn ě).

5.2.2. STIMULANCIA Co se tý če amfetaminu, nad čty řiceti procentní prevalen ční hranicí se dle Výro ční zprávy nachází Česká republika, mezi amfetamin se zde řadí i metamfetamin, u nás známý jako pervitin. Dle studií „ Tanec a drogy“ (ibidem) u nás dochází k nár ůstu spot řeby kokainu (celoživotní prevalence byla 18,7% osob v roce 2000 a 30,9% osob v roce 2007) i pervitinu (33,4%, respektive 47,6% osob). Mezi další zem ě, které se v tomto žeb říčku dostaly nad čty řicetiprocentní hranici pat ří (vzestupn ě) Francie, Ma ďarsko a Spojené království. Výzkumy dané populace ukazují na stoupající oblibu kokainu v tomto prost ředí. Nad šedesáti procentní prevalen ční hranicí se na p ředním míst ě umístilo Spojené království následované Itálií a Francií.

5.2.3. HALUCINOGENY Zde „zpráva“ poukazuje na to, že odhady celoživotní prevalence konzumace LSD v této specifické populaci jsou nejvyšší (nad 40%) ve Francii (45,4%), v České republice (45,2%) a v Ma ďarsku. V obdobné tabulce prevalence lysohlávek nalezneme nad čty řiceti procentní hranicí op ět Francii (54,9%), Velkou Británii a Českou republiku (43%). Pro vysv ětlení obdobn ě vysoké spot řeby halucinogen ů ve Francii a ČR m ůže být vodítkem podrobné rozd ělení výzkumného vzorku ve „výro ční zpráv ě“ Francie z roku 2005 (OFDT, 2005). Zde byl výb ěr vzorku řízen rozd ělením na čty ři subpopulace: free/rave; dále freetekno párty ve m ěstech; párty v klubech (v tomto kontextu z řejm ě myšleno

37 v „komer čních“ klubech) a nakonec VIP párty. Díky tomu bylo pak zjišt ěno, že nap říklad 8 z deseti freetechna řů a raver ů vyzkoušelo lysohlávky, 56.2% z nich v rámci akcí ve m ěstech, dále pak více než t řetina tane čník ů (37.0%) ve “VIP klubech” a t řetina v klubech (35.2%). U LSD je zde situace obdobná, nejvíce experimentátor ů bylo v rámci free/rave scény (71.4%) a nejmén ě naopak mezi VIP návšt ěvníky klub ů (22.8%). Francouzská zpráva ješt ě uvádí prevalenci za posledních 30 dní, kdy vyzkoušel LSD jeden z deseti „tane čník ů“, p řevážn ě op ět z freetekno scény. Pokud uvážím, že Francie a Česká republika jsou v posledních pár letech hlavními centry subkultury freetekno (viz Zajdáková, 2005, Wimmer, 2006), pak se mohu domnívat, že vysoká hladina celoživotní prevalence halucinogenních drog u populace návšt ěvník ů tane čních párty ve Francii a ČR je p římo úm ěrná vysokému po čtu člen ů freetekno subkultury v těchto zemích (srov. Winkler, 2006). Tedy že za vyššími prevalen čními hodnotami halucinogenních drog u nás stojí populace freetekno návšt ěvník ů. Dle studií „ Tanec a drogy“ (Kub ů, Ška řupová, Csémy, 2006, NMS, 2008) u nás dochází k poklesu spot řeby LSD (celoživotní prevalence byla u zkoumaných vzork ů 49% v roce 2000, 45,2% v roce 2003 a 43% v roce 2007) a naopak k nár ůstu spot řeby lysohlávek (37,8%, 43% a 47,6%). Jedním z vysv ětlení m ůže být snadná dostupnost halucinogeních hub na mnoha místech České republice.

5.2.4. GHB A KETAMIN Mezi zem ěmi, které dodaly data za tuto kategorii do „zprávy“, má ČR nejnižší ((9,8% v roce 2000, 6,7% v roce 2003 a 6,2% v roce 2007 (NMS, 2007)) celoživotní prevalenci ketaminu a druhou nejnižší (taktéž 6,7%) prevalenci GHB. Nejvyšší prevalence GHB dosahuje Nizozemí (17,4%), nejvyšší prevalence ketaminu je v Ma ďarsku (20,9%), které je následováno Francií a Spojeným královstvím. Protože ob ě látky nejsou u nás p říliš známé, zmíním se o nich podrobn ěji. GHB - „Gama-HydroxyButyrát – prekurzor a metabolit Gamaaminomáselné kyseliny (GABA); v malých dávkách p ůsobí euforiza čně, ve vyšších vyvolává poruchy koordinace pohyb ů, pokles svalového nap ětí, vysoké dávky mohou zp ůsobit k řeče, nevolnost, zvracení, anestézii, koma“ (Kalina, 2003, s. 201). Droga se polyká, jedna dávka je kávová lži čka. V angli čtin ě je tato zkratka totožná s „Great Body Harm“, tedy „zna čné t ělesné postižení“, což odkazuje na t ělesné dopady p ři intoxikaci, kdy dochází k ochablosti t ěla, avšak p ři pocitech smyslnosti a št ěstí. „Umož ňuje a usnad ňuje „date rape“ (znásiln ění), p řičemž zajiš ťuje v ětšinovou amnézii na události v dob ě p ůsobení a tím znehodnocuje p řípadné

38 forenzní projednávání. V poslední dob ě se tím zvýšil po čet sexuálních napadení a násilí.“ (Anderson, et al., 2006, in Drábková, n.d.) . Vyšší dávky mohou mít za následek ospalost, zmatenost, nauseu a strnulost. Mnohem vyšší dávka může zp ůsobit záchvat, kóma nebo těžké dýchací problémy (Kent Drug…, n.d.). Ketamin je anestetikum používané jak u lidí, tak p ředevším u hospodá řských zví řat pro veterinární ú čely. P ři intoxikaci jsou popisovány anestézie a disociace. Malé dávky vyvolávají stav popisovaný jako „K-zem ě“ - barevný, krásný sv ět. V ětší dávky vyvolají efekt „K-díra“ - stavy mimo t ělo nebo blízko smrti. Práv ě v tomto p řípad ě dochází k disociativní anestézii. Intoxikace trvá v ětšinou hodinu. Uživatelé vysokých dávek referují o schopnosti vid ět své okolí ve dvou ostrých obrazech, protože jejich mozek není schopen slou čit dva obrazy z očí do jednoho („Ketamine,“ 2008, 11.3.).

5.2.5. RAJSKÝ PLYN

Oxid dusný (N 2O), slangov ě rajský plyn, se na freetekno parties užíval hlavně mezi lety 2001 – 2003. Byl vdechován p řevážn ě z balónk ů napoušt ěných z ilegáln ě zakoupených (sound systémy samotnými) tlakových lahví. V roce 2002 se sound systémy, na základ ě odsouzení tristní situace na akcích, kterou užívání rajského plynu zp ůsobilo, na zakázání distribuce rajského plynu na svých akcích. K zákazu také p řisp ělo pov ědomí o nebezpe čí nevratného poškození kognitivních funkcí. Proti rajskému plynu od té doby zasahují systémy pom ěrn ě tvrd ě, pokud se zjistí, že na akci n ěkdo tento plyn prodává, pak jej členové sound systém ů najdou, bombu s plynem zabaví a navíc se s ním často vypo řádají fyzicky.

5.2.6. DALŠÍ DROGY

Na tane čních party v České republice je nejužívan ější drogou alkohol, čímž se zásadn ě odlišujeme od situace v Kanad ě (Weber, 2006) i v jiných zemích. Ze studie Tanec a drogy 2007 (NMS, 2008) vyplývá, že 96,8% ú častník ů tane čních akcí užilo alkohol alespo ň jednou v život ě , 94,4% užilo alkohol alespo ň jednou v posledním roce, v posledních t řiceti dnech pak 89,6%. Druhou nejpopulárn ější drogou bylo konopí, 91,2% ú častník ů tane čních akcí jej užilo alespo ň jednou v život ě, 75,8% alespo ň jednou v posledním roce a v posledních t řiceti dnech pak 60%. T řetí nejpopulárn ější drogou byl z údaj ů za rok 2003 tabák, s 90,5% celoživotní prevalencí, 78% ro ční prevalencí a 60,1% t řicetidenní prevalencí (Kub ů, Ška řupová, Csémy, 006).

39 5.2.7. TRENDY

Co se týká trend ů v užívání rekrea čních drog, obecn ě lze říci, že spot řeba ve zkoumaných státech EU stoupá, či se drží na dosažené hladin ě. Zpráva upozor ňuje také na pom ěrn ě nízký zájem, který byl poslední dobou v ěnován alkoholu, p řičemž jeho spot řeba na tane ční scén ě často dosahuje dávek ohrožujících život, zejména v kombinaci s jinými drogami. Faktem také je, že nejlákav ější prvky tohoto prost ředí jsou hudba, sociální aspekty a alkohol. Česká studie Tanec a drogy 2000 a 2003 poukazuje na základ ě trsové analýzy odpov ědí na otázku, jaké drogy jsi užil v posledním roce, na zajímavý fenomén jakýchsi dvou sv ětů drog na tane ční scén ě. V ětší část respondent ů b ěžn ě kombinuje extázi s kofeinem, konopí s tabákem a vzájemnou kombinaci t ěchto drog s alkoholem. Druhá část drog, ozna čovaných jako t ěžší, naopak není b ěžn ě za řazována do noci strávené mimo domov na tane ční party.

5.2.8. RIZIKOVÉ FAKTORY UŽÍVÁNÍ DROG V REKREA ČNÍM

SETTINGU

Zdá se, že je zde sociální proces, kterým mladí lidé užívající drogy musí projít. Tento proces obecn ě za číná doslechnutím se o pozitivních zprávách o drogách a možností pozorovat jiné mladé lidi p ři užití drogy. Poté člov ěk zkusí tuto drogu sám a pokud je tento zážitek pozitivní, pak se proces m ůže opakovat. K tomu jsou zde další atributy drogy samotné, které ovliv ňují její užívání: dostupnost, možná rizika, míra akceptace v daném sociálním prost ředí, apod. P ři tzv. „bad tripech“ – p ři špatném a necht ěném pr ůběhu intoxikace m ůže dojít k opa čnému ú činku, než který byl o čekáván. Pak dochází k desorientaci, anxiet ě, panice a depresi. I když je pr ůběh intoxikace p říjemný, nastává často nep říjemný dojezd, kdy uživatel poci ťuje opa čné emoce, než které zažíval p ři vrcholu intoxikace. P ři neopatrnosti m ůže dojít k dehydrataci a p řeh řátí organismu díky malému p řísunu tekutin. Mezi další možná rizika pat ří zvýšená pravd ěpodobnost rizikového sexu, riziko dopravních nehod a poškození jater (EMCDDA, 2006; drogy.info.cz, 2005).

40 6. PŘEHLED VÝZKUM Ů TANE ČNÍ SCÉNY

6.1. TORONTO 1999

Weber (1999) zkoumal rave scénu v Torontu v Kanadě a jeho širším (200 km) okolí na konci devadesátých let minulého století. Jak sám poznamenává, Toronto je pouze 400km vzdálené od Detroitu, l ůna techno hudby. Není tedy s podivem, že tato scéna zde funguje již od raných devadesátých let. V dob ě studie se v této lokalit ě nacházelo p řibližn ě 10 000 raver ů.

6.1.1. VÝZKUMNÝ PLÁN

Zdroji dat byla zú častn ěná pozorování a semi-strukturované rozhovory. Autor a/nebo jeho asistentka se zú častnili celkem osmi akcí. Ty zahrnovaly po čtem ú častník ů velké i malé akce, v bývalých továrnách i v klubech. Vzorek 75 respondent ů byl vybrán převážn ě na základ ě letákové inzerce ve spolupráci s místním informa čním projektem zam ěř eným na ravery, tedy samovýb ěrem, a ú častníci byli posléze odm ěněni pen ězi nebo lístky do kina. Tématy rozhovor ů byly demografické údaje, p ůvod respondent ů, doba jejich zapojení ve scén ě, jejich definice raveu, užívání drog na akcích, pozitivní aspekty přitahující je k raveu a možnosti kterými by mohla být scéna zdokonalena.

6.1.2. VZOREK

Ze 75 ú častník ů výzkumu bylo 29 žen. V ěkové rozmezí bylo od 15 do více než 40 let, s mediánem 22. Více než t řetinu tvo řili studenti, 17% bylo bez zam ěstnání. 79% byli běloši, zbytek asiaté a černoši. 57% bylo zapojeno na scén ě po více než 3 roky, 20% více než 5 let, zatímco 16% mén ě než jeden rok.

41 6.1.3. VÝSLEDKY

A) POZOROVÁNÍ

Na všech akcích, které výzkumníci navštívili, byly z řejm ě legáln ě pronajaté prostory, ilegálních údajn ě výrazn ě ubylo po blíže nespecifikovaném zp řísn ění zákon ů upravujících po řádání party pro více než 1000 lidí. Na v ětšin ě zkoumaných party byly stánky s licencí prodávat alkohol, ale byly malé a málo navšt ěvované. Po čet návšt ěvník ů byl v rozmezí 300 až 5000 lidí. Mén ě než 10% ú častník ů na všech akcích nebylo bílé pleti.

B) RAVE ŘI DEFINUJÍCÍ RAVE

Klí čové komponenty odlišující rave od ostatních tane čních party byly dle ú častník ů místo akce, lidé, hudba a drogy.

Respondenti zmi ňovali, že u techna člov ěk nikdy neví, co jej čeká – jaké bude místo, jací zde budou lidé, jestli zde budou toalety, jestli zde bude dostatek vody, jestli bude dob ře fungovat droga - v kontrastu k návšt ěvě klubu, kde si jsou jisti, co mohou o čekávat. Někte ří zmiňovali starosti s hygienickými podmínkami na party. N ěkdy byly p řítomné přenosné toalety, v ětšina by byla rad ěji za čistší umývárny a v ětší dostatek vody, s ohledem na lidmi p řeh řátou halu a konzumaci extáze.

Co se tý če lidí, ú častníci se shodovali na přátelšt ější a familiérn ější atmosfé ře panující na rave akcích, než v komer čních klubech a barech. Lidé se cítili být sou částí komunity, na jedné vln ě, byli na sebe ohleduplní. Pochvalovali si uvoln ěnou atmosféru, kdy člov ěk může být pyšný na to, kým je.

Undergroundová hudba byla popisována jako významný prvek táhnoucí lidi na tyto akce a odlišující je od t ěch konven čních. Rave ři chápali DJe jako kreativní um ělce vytvá řející hudbu. Drogy byly zmi ňovány v ětšinou ú častník ů. Jednu část lákala dostupnost drog na této scén ě, zatímco druhou tato první skupina lidí, navšt ěvujících party p ředevším pro drogy, iritovala. První skupina up řednost ňovala braní drog na party pro jejich bezpe čnost – bez rva ček a bez zákonných ohrožení – pro zábavní atmosféru. Charakteristická byla velmi malá nebo žádná spot řeba alkoholu, což bylo všeobecn ě pozitivn ě p řijímáno. Díky absenci opilc ů zde také nedocházelo ke rva čkám a obt ěžování žen.

42 C) NÁZORY RAVER Ů NA Ú ČASTNÍKY PARTIES

Mezi tane čníky bylo popisováno stejné množství žen i muž ů. V ětšina m ěla za to, že na rave chodí p řevážn ě b ěloši. Jedinou minoritou, která nebyla na ravech žádaná, byli tzv. „Ginos“ původem z jižní Evropy (Itálie, Portugalska), kterým bylo vytýkáno, že to jsou kluci z posiloven, kte ří na rave chodí jen kv ůli drogám, v doprovodu svých drobných p řítelky ň, a aby celou noc koukali na holky. Nikoliv aby poslouchali hudbu a užívali si atmosféru. Toto byla jediná zmi ňovaná výjimka z jinak podtrhovaného principu PLUR (viz kapitola 2.2). Nejpopulárn ějším vysvětlením naprosté p řevahy bílé populace na zdejších ravech byla rasová preference hudby. Nap říklad na akcích, kde byly zastoupeny také styly jungle, drum and bass či hip-hop, bylo p řítomno také více černoch ů. Nejvíce participant ů odhadovalo rozmezí v ěku ú častník ů parties mezi 15 a 25 lety, p řičemž zmi ňovali i ú častníky mladší 15 let či starší 30 let. Všeobecn ě byli považováni místní rave ři za p říslušníky st řední t řídy, pon ěkud bohatší d ěti z předm ěstí. N ěkte ří chápali rave jako bezpe čné místo pro vyvrhele a burany, fyzicky neatraktivní, a poslední dobou i pro homosexuály. Po číta čové šílence sem lákala všeobecná spojitost této scény s moderními technologiemi.

D) CO LIDI P ŘITAHUJE NA RAVECH ?

Rave byl obecn ě popisován jako zábavný, a vlnu, kterou zde lidé sdíleli, nenacházeli na jiných parties. Op ět zmi ňovali p řátelskou atmosféru a otev řenost. Lidé zde nebyli souzeni podle oble čení, tance, vizáže či sexuální orientace. Rave byl n ěkdy vykládán jako spirituální zkušenost. Díky malé spot řeb ě alkoholu bylo mén ě rva ček, mén ě obt ěžování žen, v ětší ohleduplnost mezi tane čníky. Jen malé množství muž ů zmínilo, že by rave poskytoval možnost k seznámení. N ěkte ří popisovali, že rave je pro n ě malou dovolenou, kdy na minimáln ě 8-12 hodin zapomenou na problémy všedního života. Jiní si užívali, že se mohli chovat jako malé d ěti. Hudba a drogy byly poslední dv ě lákadla, která byla zmín ěna. Spojení hudby, místa akce a sv ětel m ůže zvýšit rauš t ěch, kte ří jsou pod vlivem drog. Mnoho z respondent ů uvedlo, že to hlavní, co je na raveu baví, je kombinace hudby, DJ ů a tance.

43 E) UŽÍVÁNÍ DROG

V ětšina zpovídaných tane čník ů p řiznala širokou paletu užívaných drog. Ze všech látek byly podle nich na raveu neakceptovány pouze crack a drogy užívané intravenózn ě, u ostatních by dle nich na raveu nem ěly být žádné restrikce. N ěkte ří v ěř ili, že drogy hrají na ravech tak významnou roli, že si je nedokázali bez nich p ředstavit. Druzí tvrdili, že hudba, tanec, družení se starými p řáteli a navazování p řátelství nových nebo jednoduše zábava byly minimáln ě stejn ě tak významné faktory pro navšt ěvování parties. Mnoho respondent ů p ůsobilo dojmem, že mají sv ůj vztah k drogám pod kontrolou, a že to jsou návšt ěvníci z venku, kdo d ělá problémy – tedy „Ginos“, „clube ři“, užívající ve v ětší mí ře alkohol a nesdílející vlnu, a „kids“ (pod 18-20 let), užívající drogy extenzivn ěji a nezodpov ědn ě. Starší rave ři tvrdili, že d říve byla situace na parties lepší díky jiným vzorc ům užívání drog. Vyskytovaly se prakticky jen extáze (navíc v lepší kvalit ě) a marihuana. O alkoholu v této kapitole platí to samé, co bylo řečeno výše. Marihuanu v ětšina nepovažovala za ilegální substanci, pokud ji na požádání za řadili mezi ilegální drogy, pak ji v ětšina považovala za nejpopulárn ější a nejb ěžn ější drogu užívanou všemi typy raver ů.

F) POZOROVANÉ ZM ĚNY TORONTSKÉ SCÉNY V MINULOSTI

Respondenti se shodli na tom, že pr ůměrný v ěk raver ů se snižuje. Party se stávaly v ětšími a v ětšími, zapln ěnějšími, komer čnějšími, a p řitahovaly více r ůzných typ ů lidí. V ětšina nebyla spokojená s postupnou komercionalizací scény, respondenti tvrdili, že scénu m ěli rad ěji v dobách, kdy byla undergroundem. Postupem času se na scén ě za čaly užívat všechny b ěžné tane ční drogy, což respondenti hodnotili negativn ě. Mnoho nových outsider ů prý cht ělo být pouze sou částí aktuáln ě populární scény, bez ohledu na hudbu a bez cti ke p řátelské atmosfé ře. Tím také respondenti vysv ětlovali zvyšující se po čet krádeží.

Jiná skupina respondent ů vid ěla v postupující komercionalizaci scény naopak pozitiva – akce se staly bezpe čnějšími díky nutnosti spln ění zákonných norem, nabídka hudebních styl ů se rozší řila a party byly postupn ě mén ě často ukon čovány policií.

44 G) ŽÁDANÉ PROM ĚNY TORONTSKÉ SCÉNY V BUDOUCNOSTI

Část participant ů by cht ěla návrat scény k původním ko řen ům, tak jak byly popsány výše, čemuž by dle nich mohli napomoci p ředevším po řadatelé menším d ůrazem na peníze a ší řením správné vlny. Jiní vyzdvihovali d ůležitost kvalitní hudby, ší ření etikety a ší ření informací o drogách v duchu harm-reduction.

6.2. KANADSKÁ RAVE SCÉNA 2002

Wilson (2002) sbíral data ke své studii mezi lety 1995 až 1999 v Jižním Ontariu a p ředevším v jeho hlavním m ěst ě Torontu. Wilson k rave scén ě p řistupuje jakožto k první postmoderní subkultu ře. Teoreticky se opírá o myšlenky zejména následujících post- subkulturalist ů. P řístup McRobbiové je dle n ěho charakterizován „ optimistickými popisy zp ůsob ů, kterými mladí devadesátých let hledají a užívají zábavy jako symbolického út ěku ze spole čenských nap ětí jejich doby “ (ibidem, s. 6). Piniová pak dle Wilsona vychází z McRobbiové a dodává, že „tane ční parket je v sou časnosti jedním z mála míst, která umož ňují – a p řirozen ě také povzbuzují – neskrývané projevy fyzického uspokojení“ , a že tato uspokojení „ne zcela spl ňují standardní, patriarchální definice sexuality a smyslnosti“ (Pini, 1997, s. 167, in Wilson, 2002, s. 6). Dále tvrdí, že Malbon zd ůraznil do časný, apolitický charakter raveu, p ři kterém je odolnost jedince nalezena díky ztrát ě sama sebe, která vede paradoxn ě k sebe-nalezení. Thorntonová pak zastávala názor, že techna ři se posilují (empower) díky zapojení se do undergroundové scény, kterou není snadné nalézt a proniknout do ní. Inspirovaná Bourdieovým kulturním kapitálem, hovo ří pak dle Wilsona Thorntonová o subkulturním kapitálu. Redhead byl ve svém hodnocení pesimisti čtější, když tvrdil, že kultura mládeže devadesátých let je charakterizována ztrátou svého smyslu, protože již není odd ělitelná od mainstreamu, již nešokuje, protože šokování se stalo všedním a neoriginálním. Díky tomu již dle n ěho nelze mluvit o klasické subkultu ře, ale klubové kultu ře či post-subkultu ře.

45 6.2.1. VÝZKUMNÝ PLÁN

Zdroji dat byla zú častn ěná pozorování na celkem 13 akcích, v obchodech s techno deskami, v rádiu a na informa čním setkání o drogách. Dále autor studoval undergroundové časopisy, letáky propagující nadcházející akce spolu s filozofií po řadatel ů, internetová diskusní fóra, apod. Poslední metodou byly podrobné, časov ě neohrani čené rozhovory s 37 účastníky rave scény.

6.2.2. VZOREK

Ze 37 participant ů výzkumu bylo 10 žen, v ětšina z dotazovaných m ěla zam ěstnání mimo rave scénu nebo studovala. Jejich v ěkové rozp ětí bylo 18 až 35 let, p řičemž v ětšina byla na po čátku svých dvacátých let. V ětšina participant ů byla bílé rasy, dále jeden černoch a dva Asiaté. Wilson nespecifikuje p řesný výb ěr vzorku, lze se ale domnívat, že šlo o samovýb ěr.

6.2.3. VÝSLEDKY

Výsledky studie jsou rozd ěleny do dvou částí. První z nich je popisem tamní scény, zatímco ve druhé autor p ředkládá 5 tezí interpretujících tuto kulturu. Podotýká, že tyto kategorie si mohou sice být analyticky blízké, nicmén ě jsou založeny alespo ň z části na interpretacích, které mladí t ěmto svým činnostem dávají, tím p ředpokládá lépe zakotvené porozum ění.

A) POPIS SCÉNY

Prvním okruhem popis ů jsou perspektivy, doktríny a ideály raveu, které autor sdružil do t řech témat: PLUR, užíváni technologií a futurismus, a kone čně hledání a prožívání slasti. Principy PLUR není t řeba na tomto míst ě ší řeji rozvád ět. Pro rave doktrínu je podstatná víra v pokrok skrze moderní technologie. Nejenže je zde produkovaná hudba v naprosté v ětšin ě elektronická, tvo řená po číta či a specifickými p řístroji, zájem o technologie Wilson nacházel také na letácích, často zobrazujících stávající high- tech a futuristické technologie. N ěkteré party byly nazvané „Progress Forward“ nebo „Knowledge in a New Dimension“ (Wilson, 2002, s. 15). Rave jako pro-technologickou kulturu také v Kanad ě charakterizovaly virtuální ravey, kdy byl DJ natá čen na kameru, video bylo v reálném čase dostupné na webu, kde byla zárove ň otev řena chatovací místnost, kde se mohli mezi sebou poslucha či bavit. Dalším znakem zde bylo rozší řené používání internetových diskusních klub ů. Pro mnoho participant ů studie bylo užívání

46 moderních technologií hlavní náplní jejich volného času, nebo i zam ěstnání. Ve všech rozhovorech autor zaznamenal zmínky o spojení raveu a excesivního a hédonistického „pa ření“. Rave party byly obecn ě chápány jako bezpe čné místo k užívání vysoce energetických amfetaminových drog, tan čení bez zábran a sm ělého navazování kontakt ů. Popisy divokých party se objevovaly zejména v odpovědích na otázky po typicky vyda řené party.

Popis scény pokra čuje zam ěř ením se na tenzi, která zde za čala být patrna po masivním rozší ření rave kultury v poslední dob ě. Díky tomu, že na scénu za čaly p řicházet v rychlém sledu spousty nová čků, nem ěli dle respondent ů výzkumu starší rave ři čas a prostor na zasv ěcení nová čků do své filozofie a etikety. Kritika padala na hlavy organizátor ů a majitel ů nových velkých klub ů, kteří za čali po řádat pravidelné akce se zd ůrazn ěním aspekt ů zábavy na úkor spole čné vlny, rozší ření myšlenek a spole čné jednoty. Tyto tenze vedly u mnoha respondent ů b ěhem jejich rave éry k úpadku ideál ů.

Druhý okruh popisu scény se zabývá aktivitami na raveu: tancem, hudbou a drogami. Autor výzkumu zde rozebírá postupy, jakými se nová čci u čí či pronikají do t ěchto aktivit, jakým zp ůsobem jsou tyto provozovány, propojeny mezi sebou a chápány ú častníky.

Hudba dle autorových zkušeností nikdy neustávala. Obyčejn ě zde byly dv ě místnosti, z nichž v první se hrálo techno, hardcore, apod., a nep řetržit ě se tancovalo, zatímco v druhé byl chill-out a hrály se zde mírn ější styly, nap ř. ambient. Respondenti uvád ěli, že na mnoha party jsou DJové, kte ří se specializují na jednotlivé hudební styly. Starší rave ři s vyt říben ějším vkusem prý up řednost ňovali oduševn ělý house a inteligentní minimal, spolu s extází jako drogou volby. Mladší návšt ěvníci akcí pak preferovali happy- hardcore (p římo čarý, rychlý a hlasitý), spolu s amfetaminy. Tyto hranice však nebyly striktní, v ětšina raver ů spíše oscilovala mezi t ěmito styly. Marihuana byla siln ě oblíbená v chill-outech p ři poslechu pomalejšího ambientu. Specifickým ú čink ům drog byly také přizp ůsobeny skladby: n ěkteré nap říklad obsahovaly fázi stup ňující se intenzity a rychlosti beat ů, následovanou fází plató s konzistentní rychlostí. Tato struktura o čividn ě napomáhala dosažení euforického stavu rauše tane čník ům na extázi. V ětšina raver ů se domnívala, že užívání extáze a marihuany je akceptovatelné, pokud jsou lidé informovaní, nap říklad z příru ček projektu TRIP (Toronto Raver Information Project). Zárove ň zd ůraz ňovali pot řebu v ěř it svému zdroji. P říkladem uv ědom ělého užívání byla praxe tzv. E-Matky, čímž se mínilo sledování a provázení n ěkoho, kdo byl poprvé na extázi, n ěkým druhým a zkušen ějším. Analýza rozhovor ů odhalila 2 protich ůdná pojetí tance. Jedna část raver ů,

47 ta v ětší, chápala tanec jako sebeposilující činnost vedoucí k úniku od reality a prozkoumání své vlastní podstaty. Pro druhé znamenal tanec možnost se p ředvést, n ěkdy dokonce na tom ur čeném pódiu. Toto druhé pojetí se objevilo dle respondent ů v poslední dob ě, jako d ůsledek popularizace scény. Není p řekvapením, že se starší rave ři s tímto stylem neztotož ňovali.

Nakonec se v první části autor zabývá popisem r ůzných styl ů oble čení a jejich souvislostmi s identitou raver ů. Mezi oblíbenými styly oble čení bylo nap říklad sportovní, obnošené, v ětšinou zna čky Adidas, v retro stylu, oblíbené u raver ů preferujících tanec. Dětinské oble čení (return-to-childhood) s dudlíky, šati čkami, obrázky kreslených postav na trikách, apod., a jeho extrémní forma „candy raver“, symbolizující do časný návrat do d ětství korespondující s pojetím raveu jako bezpe čného úniku. A nakonec „neo-hippie“ psychadelický styl s batikovanými triky, zt ěles ňující PLUR filozofii.

B) 5 TEZÍ INTERPRETUJÍCÍCH RAVE KULTURU :

TEZE Č.1: RAVE JE FORMA SYMBOLICKÉHO „ÚČELOV Ě-TAKTICKÉHO “

ODPORU .

V sebraných datech byly známky toho, že n ěkte ří rave ři symbolicky, rafinovan ě a ú čelov ě vzdorovali hodnotovému systému a kultu ře mainstreamu. Kup říkladu lp ění na PLUR filozofii a odbourávání komunika čních bariér bylo chápáno jako kritická náprava násilí a odcizení, které v jejich o čích reprezentovali status quo. Dále bylo užívání tane čních drog skrytou reakcí na kritický postoj mainstreamu v ůč i t ěmto drogám a naopak úcty k alkoholu. Zárove ň se ukázalo, že r ůzné efektní formy kultury této mládeže (vzhled či frenetický tanec) nejsou vždy ur čeny na odiv ve řejnosti a zcela jist ě ne k šokování. Tento p řístup raver ů je zcela v protikladu k přístupu člen ů jiných subkultur – punk ů či skinhead ů. Za aktivitami t ěchto raver ů ze st řední t řídy nebyl vztek a nespokojenost, jako za aktivitami skinhead ů a punk ů z dělnické t řídy. Pro ravery, kte ří to takto chápali, byla jejich činnost aktivní formou odporu, konkrétní podobou taktického odporu, což bylo v rozporu s eskapistickým – pasivním pojetím McRobbiové.

48 TEZE Č. 2: RAVE JE FORMOU „ADAPTIVN Ě-REAKTIVNÍHO “ ODPORU .

Ukázalo se, že nadm ěrné užívání moderních technologií a jejich užití pro formu zábavy, může být interpretováno jako odpor v ůč i skepticismu mainstreamu v ůč i technologickému pokroku, jak byl patrný nap říklad p ři p řechodu milénia. Sklony n ěkterých raver ů k „p řekonzumování“ a p řehnanému sev ření technologiemi bylo chápáno jako samo o sob ě podvratné a nep řim ěř ené, neboli odporování neodporováním. Respondenti studie sice zřídkakdy uvád ěli tyto p římé výklady, nicmén ě Wilson tuto troufalou interpretaci chápe v souvislosti s původem v ětšiny zpovídaných raver ů ze st řední t řídy, díky čemuž m ěli daleko v ětší p řístup k daným technologiím, než subkultury mající původ v dělnické t říd ě.

TEZE Č. 3: RAVE JE FORMOU TRIVIÁLNÍHO ODPORU .

Teorie chápe rave jako formu do časného út ěku p řed problémy civilizace, jako tichou a depolitizovanou formu odporu schopnou nahrazovat každodenní stereotyp. Nicmén ě tento výzkum ukázal, že rave doktrína je n ěco zcela abstraktního, a že zejména PLUR je dekódován odlišným, často ne-rezistentním zp ůsobem. Wilson zde varuje p řed generalizovaným chápáním n ěkterých teoretik ů se sklonem p řece ňovat resistivní potenciál raveu. Ten byl v mnoha ohledech mainstreamem neutralizován. Dopomohla tomu strategie inkorporace p ůvodního undergroundu do populární kultury skrze kluby (policie rozhán ěla ilegální akce, čímž po řadatelé p řicházeli o peníze, protože investice nemohli splatit z výd ělk ů na party, a čím dál více za čali vyhledávat legální prostory, aby p řežili), trivializace komunity v médiích (nálepkováním ji jako neo-hippie a zábavu milující skupinu), a morální panika ší řená médii (masmedializací obav ze zneužívání drog a smrtí spojených s drogami na ravech). V důsledku toho rave p řestal být hegemonní kulturou odporu, která by establishment ohrožovala. Došlo nap říklad k tomu, že vznikly dv ě skupiny po řadatel ů rave ů. Jedni z ůstali v ěrni p ůvodním myšlenkám a dále po řádali neziskové party nebo výd ělky vraceli do scény. Wilson je nazývá „pro rave“ a „rave- promoters“ . Druzí naopak za čali inklinovat k mainstreamu zvaním zahrani čních DJů, placením jejich letenek, pronajímáním prostor ů, zam ěstnáváním ochranek, apod. Tuto skupinu autor nazývá „pro-money“ a „promoter-ravers“ , kte ří jsou orientovaní na peníze, ale ur čitým zp ůsobem citliví na status scény. Zástupci dominantní kultury tak jsou často nerozlišitelní od p říslušník ů scény.

49 TEZE Č. 4: RAVE JE FORMOU UV ĚDOMOVÁNÍ SI SAMA SEBE

A NEDBAJÍCÍHO NEODPOROVÁNÍ .

Někte ří respondenti uvád ěli, že rave je pro n ě o hledání p říjemných a smyslových zážitk ů. Rave chápali jako p říjemnou možnost setkání s přáteli, užívání drog, užívání si hudby, apod. Tito rave ři neinterpretovali své chování jako skrytý, symbolický nebo otev řený odpor, místo toho se soust ředili – pom ěrn ě prost ě – na to, jak je rave dob ře stráveným časem. Ukázalo se, že posílení, coping a požitky mohou být analyticky odlišné od rezistence, podvracení či p řestupk ů.

TEZE Č. 5: RAVE KULTURA AKTIVN Ě PODPORUJE REPRODUKCI DOMINANTNÍ

KULTURY .

V procesu postupného p řerodu do mainstreamu a komerce za čal rave kopírovat mnoho nerovností a p řístup ů, které z principu odmítal. Patrné to bylo nap říklad na rozd ělení raver ů na skupiny či hierarchie dle žánr ů, které preferovali. To potvrzovalo Thorntonové vizi subkulturního kapitálu. Rave ři byli svým zp ůsobem pyšní na svou menší skupinu poslucha čů stejné škatulky elektronické hudby, posilovali tím svou sociální identitu. Nicmén ě vytrácela se z toho p ůvodní jednota mezi všemi.

6.3. TYPOLOGIE RAVER Ů NA STŘEDOZÁPAD Ě USA

McCaughan, Carlson, Falck a Siegal provedli mezi lety 2001 až 2003 studii zam ěř enou na uživatele extáze, kte ří byli zapojeni do subkultury rave.

6.3.1. VÝZKUMNÝ PLÁN

Zdroji dat bylo celkem 45 etnograficky zam ěř ených individuálních semistrukturovaných interview a 4 fokusní skupiny. Zbytek dat byl sesbírán p ři 10 zú častn ěných pozorováních na rave party a na akcích v tane čních klubech, kde se dle participant ů výzkumu nacházeli jak členové, tak i ne členové rave komunity. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky analýzy byly validovány vybranými respondenty v individuálních rozhovorech i ve fokusní skupin ě.

50 6.3.2. VZOREK

Studie se zú častnilo 36 osob, které byly vybrány metodou samovýběru a sn ěhovou koulí z participant ů jiné studie, zkoumající užívání tane čních drog ve spojitosti se sexuálním rizikovým chováním. V ěkové rozp ětí bylo 19 – 31 let, s pr ůměrem 21. Jeden Asiat, jeden Afro-ameri čan, zbytek b ěloši. Jedna t řetina vzorku byly ženy. T řetina sama sebe chápala jako ravery, na scén ě se pohybovali 2 až 9 let, více než polovina byla vysokoškolských student ů, t řetina dokon čila st řední školu, 3 vysokou školu.

6.3.3. VÝSLEDKY

Ukázalo se, že rave scéna není homogenní skupinou, jakou jí ilustrují média. Auto ři identifikovali n ěkolik podskupin: „Candy Kids“, „Junglists“, „Old School Ravers“ a nep řidružené „Party Kids“, kte ří se sami necítili být sou částí ani jedné ze skupin, ale preferovali kolování mezi nimi. Tyto specifické podskupiny se od sebe odlišovali v pěti vzájemn ě propojených sm ěrech: 1) časem, po který byli jejich členové zapojeni do subkultury, 2) jejich hudebními preferencemi, 3) stylem oble čení a výb ěrem dopl ňků, 4) filozofií a 5) typickými vzorci užívání drog. Mimo tuto subkulturu se na party nacházeli také „Chemi-Kids“, kte ří zde sice mohli být p řítomni, ale ravery nebyli považováni za sou část scény. Samotná p řítomnost na party tedy nebyla ur čující pro za řazení mezi ravery. Ti museli spl ňovat ur čité vzorce chování a vyznávat ur čitý p řístup, aby byli takto chápáni.

51

Geografické hranice raveu

Rave subkultura - scéna

Old School Ravers

Nezapojení Party Kids

Candy Kids Junglists

Návšt ěvníci, nejsou sou částí scény: Chemi-Kids, Club Kids

Obrázek 1: Sociální schéma raveu, šipky znázor ňují možnou migraci jedinc ů mezi kategoriemi (McCaughan, et al., 2005)

Obrázek znázor ňuje p říklad jedné akce, jejíž geografické hranice znázor ňuje vn ější kruh. Lidé, kte ří jsou pojímáni jako návšt ěvníci, se mohou za řadit mezi scénu, jak znázor ňují šipky, pokud si osvojí vnit řní či vn ější znaky ur čité podskupiny. Na scénu mohou vstoupit nap říklad jako „Candy Kid“, postupem času být „Junglist“ nebo nespecifikovaní „Party Kid“, aby po mnoha letech na scén ě byli považováni ostatními za „Old School Ravera“.

„C HEMI -KIDS “

Jejich ú čast na ravech je pouze za ú čelem získání drog, nikoliv kv ůli spole čnosti nebo hudb ě. Ono „chemi“ v jejich ozna čení odkazuje práv ě k psychoaktivním látkám, které jsou pro n ě p řízna čné. N ěkdy byli členové této podskupiny ozna čováni také jako „college kids“ nebo „older“, protože byli v ětšinou starší a vzd ělan ější než „Party Kids“.

52 TYPY RAVER Ů

Pro zpovídané ravery se jejich kultura ideáln ě soust řeďovala kolem hudby, nikoliv kolem drog, které zde dle jejich slov byly, nicmén ě hrály podružnou roli. Obliba drog se nicmén ě postupem času zvýšila. Základním rozlišovacím znakem jednotlivých podskupin byla hudební preference.

„C ANDY KIDS “

Nová ček (již mezi 13 – 16 lety) na rave scén ě zpravidla zapadne nejprve mezi „Candy Kids“. Jejich název ozna čuje jejich ozdoby – náramky a náhrdelníky, které jsou vyrobené z plastu a výrazn ě barevné, takže p řipomínají cukrovinky. V této skupin ě je velmi oblíbena extáze. Její podn ěcování smysl ů je podporováno práv ě barevnými korálky nebo také sv ětélkujícími ty činkami, barevnými řasami a jinými výraznými dopl ňky. Díky této vizáži je tato podskupina raver ů nejvíce známá a médii považovaná za „ty pravé“. Respondenti se shodovali, že „Candy Kids“ jsou novými hippie. Právě s nimi byl nejvíce spojován PLUR princip, pomáhání a pe čování o ostatní a užívání si. Z tane čních hudebních styl ů preferují happy hardcore, trance a house.

„J UNGLISTS “

Po ur čité dob ě, zpravidla po pár letech, v ětšina „Candy Kids“ dosp ěje do fáze, kdy zcyni čtí ( “Yeah, PLUR . . . ‘people look ugly rolling’…“ , s. 1515) odhodí své korálky, a stanou se bu ď neza řazeným „Party Kid“ nebo čast ěji „Junglistem“, který se oproti p ředchozí skupin ě siln ě vymezuje. N ěkte ří „Candy Kids“ je ve studii ozna čovali jako starší bratry, kte ří si zasedli na mladšího sourozence. Poslouchají „inteligentn ější“ styly jako jungle, z něhož p řejali název, drum and bass a breakbeat. Hlavním jejich znakem je užívání metamfetaminu a ketaminu, a chování které zp ůsobují, včetn ě halucinací a paranoie. Byli popisováni, a sami sebe tak nazývali, jako „otup ělí“, kte ří všechny nesnáší a všichni nesnáší je. N ěkte ří je dokonce na řkli z lhaní, krádeží, apod. Věkové rozp ětí u nich bylo 18 až 25 let.

53 „O LD SCHOOL RAVERS “

Mezi tyto praotce a pramatky scény se řadí ti, kte ří ze své vlastní zkušenosti pamatují stav tamní scény p řed jejím p řeorientováním se na podporu sponzor ů. Mnoho respondent ů uvád ělo, že na scén ě je velmi málo „Old Schooler ů“, kte ří tak nemohou p ředat své zkušenosti zástup ům nová čků, pou čit je o p ůvodních myšlenkách, a proto scéna upadá. Ti, kte ří jsou druhými s respektem nazýváni „Old School Raver“, tak sami sebe nenazývají. Podobn ě jako „Candy Kids“ se starají o nezkušené nová čky, lidi na „bad tripu“ nebo b ěhem prvních zkušeností s drogami. N ěkte ří z nich vid ěli p řed sebou konec svého působení na scén ě.

6.4. SOLIDARITA A UŽÍVÁNÍ DROG

Anderson s Kavanaughem (2008) se ve své studii soust ředili na pojem solidarity na rave scén ě a jejím vztahu s užíváním drog. Výzkum zapo čali v roce 2003 v americké Philadelphii, kde byl vývoj scény totožný jako ve výše zmín ěných studiích – akce byly nejprve ryze ilegální, po řádané v bývalých továrních prostorách, na čež se postupem času zkomercionalizovaly a p řesunuly se do placených klub ů, mimo jiné následkem kontroverzního (Drug Policy Alliance, n.d.) „2003 Illicit Drug and Anti-Proliferation Act (Rave Act)“. Na této scén ě za čínaly dnes sv ětoznámé DJ hv ězdy elektronické tane ční hudby. Auto ři konstatují, že je zde mezi mládeží rozší řen ější hip-hop, p ředevším díky silné afroamerické komunit ě a siln ě d ělnické t říd ě.

6.4.1. VÝZKUMNÝ PLÁN

Zdroji dat byla semistrukturovaná interview a zú častn ěná pozorování. Individuální rozhovory trvaly do dvou hodin. Auto ři se zú častnili 33 rave party ve m ěst ě Philadelphia. Zam ěř ili se na to, jakým zp ůsobem organizace party ovliv ňuje solidaritu, a jak se tato m ění na r ůzných akcích. Navštívili všechny možné settingy akcí, od továrních prostor, přes kluby, až po open-airy.

54 6.4.2. VZOREK

49 participant ů bylo kontaktováno b ěhem zú častn ěných pozorování na party nebo na doporu čení jiných člen ů komunity. V ěkové rozp ětí bylo 22 až 40 let s pr ůměrem 26,5 roku. Rave ři pozdních osmdesátých až poloviny devadesátých let byly údajn ě na tamní scén ě mladší. Po četn ě byli nejvíce zastoupeni bílí muži pocházející ze st řední t řídy, následováni bílými ženami ze stejné t řídy, mén ě byli zastoupeni Asiaté a Afro-ameri čané s podobným socioekonomickým pozadím. 95% m ělo st ředoškolské vzd ělání, 63% ur čitou úrove ň vysokoškolského. Ú častníci byli zam ěstnáni ve službách, v dělnických i ú řednických profesích. V ětšina vyd ělávala 20 až 30 000 dolar ů ro čně. V ětšina byla heterosexuáln ě zam ěř ena, krom ě p ěti gay ů.

6.4.3. VÝSLEDKY

Auto ři identifikovali 2 dimenze solidarity na scén ě: sociáln ě-emo ční a behavioráln ě -organiza ční. Mimo rozli čné d ůkazy solidarity však objevili také p ředem nep ředpokládaný a p ředchozími výzkumy nezmi ňovaný pojem odlou čení se ze scény, a to jednak díky užívání drog, a jednak díky komercionalizaci a fragmentaci scény.

A) SOCIÁLN Ě-EMO ČNÍ SOLIDARITA

Participanti se soust řeďovali na popisování silných interpersonálních pocitů a zážitk ů, které vztahovali k PLUR étosu. Souvisejícím faktorem zde byla „investice“ jedince do scény nebo úrove ň jeho zapojení. Ti, kte ří byli více osobn ě či profesionáln ě (DJové, po řadatelé, atd.) zapojeni, zmi ňovali vyšší úrove ň sociáln ě-emo ční solidarity. V drtivé většin ě p řípad ů se uživatelé shodovali, že drogy p římo nevymezovaly p řípadné hluboké až spirituální zážitky a pocity sounáležitosti s komunitou, nýbrž je dle nich jen podporovaly. Dle autor ů m ěla samotná ú čast na nové a podvratné scén ě v ětší vliv na emo ční prožitek než užívání drog. Uživatelé také zmi ňovali, že rave a s ním asociované drogy pro n ě znamenají část jejich odporující a deviantní identity proti mainstreamovým hodnotám. Díky drogám bylo pro n ě mnohdy jednodušší navazovat kontakty s ostatními, což bylo posilováno v ědomím spolupráce na spole čném, vlastním „díle“. Tak se drogy podílely na tvorb ě hodnot a norem scény, stejn ě tak jako na vyjád ření hranic mezi tím, kdo je „in“ a „out“. Vliv drog ovšem nezasahoval na spole čenský styk odehrávající

55 se na internetu, který byl na této scén ě stejn ě široce rozší řený jako na ostatních rave scénách. Existovalo zde na tane ční scénu zam ěř ené diskusní fórum „Mimir“, díky n ěmuž mnoho participant ů našlo nové známé nebo prohloubilo kontakty s lidmi, které znali již předtím. Mimo vliv drog byla solidarita prohlubována také díky spole čně organizovaným benefi čním koncert ům či jiným prosp ěšným akcím.

B) BEHAVIORÁLN Ě-ORGANIZA ČNÍ SOLIDARITA

Tato dimenze se týkala konkrétních aktivit raver ů na akcích, v četn ě tance, z ůstávání vzh ůru p řes celou noc, atd. V souvislosti s extází se ukázalo, že tato droga posiluje solidaritu nejen díky známému psychedelickému efektu, ale také díky svému stimula čnímu efektu, díky kterému jsou lidé schopni tan čit celou noc, nebo být jednoduše bd ělí. Participanti popisovali zkušenosti b ěhem tance, kdy poci ťovali, že jsou na stejné „vln ě“ spolu s ostatními. Na rave lidé netan čí ve dvojicích, nýbrž každý sám, ale jak popisoval jeden participant této studie, b ěhem jedné party, zam ěř ené na komunitní rozm ěr scény, tan čil jednu chvíli s dívkou, poté s chlapíkem vedle n ěho, poté se oto čil a tan čil s Jihoameri čanem, a poté s černoškou.

Jak se scéna vyvíjela, vznikalo více hudebních styl ů, na které se jednotliví DJové postupn ě specializovali, stejn ě tak jako po řadatelé a rave ři. Scéna se tak rozt říštila, vzniklo n ěkolik menších, ale o to t ěsn ěji propojených „klan ů“ (drum and bassový, ambientový, atd.), na kterých se v ětšina mezi sebou znala. Ur čitý výraz solidarity byl také identifikován p ři vzájemném napomínání se mezi po řadateli, pokud n ěkdo z nich dosáhl stavu opilosti, kterým ned ělal dobré jméno svým „koleg ům“.

C) ODLOU ČENÍ SE A DROGY

Ukázalo se, že v mnoha p řípadech vedlo zna čné užívání drog k protikladu solidarity – k odlou čení či odd ělení se ze scény. N ěkte ří nap říklad p ři pohledu zp ět cyni čtěli a banalizovali sociáln ě-emo ční solidaritu v minulosti. Svou tehdejší PLUR filozofii dávali poté do p římé souvislosti s užíváním extáze. S komercionalizací scény se také zm ěnily vzorce užívání drog, a extázi jako drogu volby vystřídal alkohol a kokain. Efekt kokainu byl dvojí – na jedné stran ě stimuloval ravery k celono čnímu bd ění, na stran ě druhé však nebyl vždy akceptován, zejména p ři v ětším užívání. Zárove ň n ěkte ří spat řovali negativa v jeho vlivu na psychiku – egocentrické zam ěř ení kongruentní s la čností po moci

56 a statusu, což bylo rozporu s PLUR. Dlouhodobí uživatelé a uživatelé, kte ří zažili a uv ědomovali si negativní souvislosti braní drog, m ěli k této kultu ře také pozd ěji despekt, případn ě ji zcela opustili.

D) ODLOU ČENÍ SE , KOMERCIONALIZACE A FRAGMENTACE

Krom ě drog m ělo na odlou čení lidí ze scény vliv její splynutí s klubovým pr ůmyslem a její následná komercionalizace. Scéna se rozrostla, ale ztratila tak na své výjime čnosti a intimnosti, která ji činila pro její p říznivce p řitažlivou. Ú častníci výzkumu uvád ěli, že d říve daleko rad ěji jezdili do polorozpadlých opušt ěných a špinavých továrních hal na amatérské sound systémy se špatným zvukem, nežli dnes do klub ů a tane čních hal na profesionální DJské hv ězdy a špi čkový zvuk. S přesunem do klub ů, ve kterých byl alkohol legáln ě podáván do 3 či do 4 hodin ráno, za čalo také docházet k situacím, kdy na rave akce p řicházeli lidé z bar ů, ve kterých p řestali nalévat alkohol ve dv ě hodiny ráno. Tím se mnoho v ěcí zm ěnilo, protože mezi p ůvodními ravery mnoho opilc ů nebylo. Díky tomu tito rave ři za čali s příchodem lidí z bar ů odcházet. N ěkteré v ětší kluby také za čaly své prostory rozd ělovat dle jednotlivých žánr ů, a tak bylo pod jednou st řechou během jednoho ve čera n ěkolik místností s elektronickou tane ční hudbou a zárove ň v jiné místnosti hip-hop. Tento krok majitel ů klub ů za ú čelem získání v ětších výd ělk ů však vedl ke zvyšujícímu se nep řátelství mezi návšt ěvníky takových klub ů. To vedlo k rozm ěln ění všeobecného étosu akce a sociáln ě-emo ční solidarity mezi ú častníky. S rozší řením scény a její fragmentací na vícero podscén, uvnit ř kterých byly t ěsné vztahy, za čalo docházet k rozep řím mezi t ěmito žánrovými skupinami. Po řadatelé necht ěli zvát na své akce DJe jimi nepreferovaných styl ů, p říznivci jedné scény se vysmívali fanoušk ům jiné scény, atd.

57 7. VÝZKUM

7.1. CÍLE VÝZKUMU

• Za cíl výzkumu jsem zvolil otázku: Jaká je identita člen ů freetekno subkultury a jak je ovlivn ěna p říslušností k freetekno komunit ě?

Identitu chápu jako odpov ěď na otázku Kdo jsem? . Je v ní obsaženo v ědomí a vnímání sebe sama. Tím, že se identita vyvíjí v ur čitém sociokulturním kontextu, p ředpokládám, že identita zástupc ů freetekno komunity je mimojiné odvozena od jejich členství v ní. Tedy že se v narativním smyslu podílí na kofiguraci jejich život ů, hraje v nich ur čitou roli. V souladu s McAdamsem (1985) chápu identitu jako vyjád ření životního p říb ěhu a chápu ji tedy v intencích jeho celkového tématického zam ěř ení, diferencovanosti, klí čových událostí, sebeobraz ů, hodnot a p řesv ědčení, a perspektiv do budoucího života.

• Na tuto základní otázku navazují další podotázky:

a) Jaké jsou psychosociální determinanty ú časti subjektu na freeparty?

b) Jaké fenomény jedinec na freeparty prožívá?

c) Jakým zp ůsobem jedinec na freeparty jedná a jakými faktory je toto jednání ovlivn ěno?

d) Jaká je prevalence užívání drog na freeparty? Jaký je obvyklý set a setting užívání drog návšt ěvníky freeparty? Tedy v jakém psychickém stavu, s jakými myšlenkami, v jaké nálad ě a s jakými o čekáváními p řistupují k užívání, a jaké je p řitom reálné a sociální prost ředí?

e) Podílí se ú čast jedince ve freetekno komunit ě na jeho psychickém zdraví? Pokud ano, tak jakým zp ůsobem?

58 7.2. TEORETICKÝ RÁMEC

Ke zpracování svého výzkumu jsem se rozhodl použít kvalitativních metod. K tomuto rozhodnutí mne vedl v prvé řad ě stav poznání p ředm ětu mého výzkumu, který je teprve v po čátcích. Krom ě n ěkolika pregraduálních studentských prací (Horká, 2007; Hrouda, 2004; Šarközyová, K., 2002; Wimmer, 2006; Zajdáková, 2005) neexistuje v rámci České republiky žádná studie zam ěř ená p římo na toto téma. P ředpokládám, že to je p ředevším díky tomu, že tento fenomén stál doposavad na okraji celospole čenského zájmu, a tudíž i na okraji zájmu v ědeckého. Tuto domn ěnku potvrzuje situace v jiných zemích, kde byly studie týkající se freetekno či rave scény vypracovány až po jejím masovém rozší ření z původní úzké skupiny v undergroundu. Jako konkrétní metodu jsem zvolil narativní p řístup. Ten p ředpokládá, že „ organizujícím principem lidské psychiky“ je p říb ěh a jeho vypráv ění. Lidé odpradávna vypráv ějí životní p říb ěhy a jsou tak říkajíc zvyklí rozum ět svým život ům skrze p říb ěhy, které dávají jejich zkušenosti tvar, smysl a řád. „Život má prenarativní strukturu, která je do narativní struktury p řetvo řena d ějem příb ěhu, jenž je o život ě vypráv ěn. Život má tedy implicitní význam, který se explicitn ě vyno řuje v příb ěhu.“ (Čermák, 2002, s. 16). Chceme-li tedy ve výzkumu porozum ět tomu, jaký život člov ěk žije a jaký význam mu dává, pak se zam ěř íme na zp ůsob jeho narativní strukturace. (Chrz, 2003; Čermák, 2003).

Inspirací pro narativní p řístup je n ěkolik. P řehled souvislostí vzniku „psychologie v narativní tónin ě“ p ředkládá Čermák (2003), z jehož článku budu p ři následujícím přehledu zejména čerpat. Z literární teorie to je zejména strukturalista Northrop Frye (2003), který formuloval čty ři kategorie žánr ů p říb ěhu, neboli „mýtických archetyp ů“. V lingvistice se analýzou narativních interview jako první zabývali Labov a Waletzky (1967, in Čermák, 2003), kte ří se zabývali rozborem orální verze osobní skute čnosti, p ři n ěmž si všímali zejména časového řádu propojujícího jednotky vypráv ěného. Všechny v ěty dle nich mohou být klasifikovány do následujících šesti kategorií celkové narativity: abstrakt, orientace (místa, času, osoby), komplikující jednání (narativita samotná reprezentovaná „narativními v ětami“), hodnocení, výsledek nebo řešení (tvrzení o výsledku jednání) a kone čně finále (související s hodnocením a ur čující smysl vypráv ění). Lingvistika se dále v tomto sm ěru ubírala rozlišováním vypráv ěného a prožitého života (Fischer-Rosenthal, Rosenthal, 2001).

59 Filozofie inspiruje narativitu zejména hermeneutikou a fenomenologií. Giambattista Vico, filozof 18. století, kritizoval Descartovo zam ěř ení na empirii založenou jen na matematice, a proti jeho „myslící mysli“ stav ěl mysl historickou – n ěco, co n ějak za číná, vyvíjí se a kon čí. Lidské v ědění chápal jako v člen ěné do historického a kulturního kontextu. Moudrost člov ěka dle n ěho není dána abstraktními koncepty, ale poetickou moudrostí, mající ko řeny ve zkušenosti s přírodou ( Čermák, 2003, Miovský, 2006). Je zde tedy vid ět kritika jednotvárného používání kvantitativních metod v humanitních v ědách a ko řeny Brunerova (1986) narativního modu myšlení. V myšlenkách francouzského filozofa P. Ricoeura lze nalézt zásadní tezi naratologie - d ůraz na p říb ěh jako nástroj porozum ění životu. Ricoeur p ředpokládá p řednarativní strukturu života, p ředporozum ění lidskému jednání, které je explicitn ě vyjád řeno práv ě v příb ěhu ( Čermák, 2003, Chrz, 2003).

V psychoanalýze se mezi nov ějšími koncepcemi objevují práce Donalda Spence a p ředevším Roye Schafera, které se snaží vymanit psychoanalýzu z jejího metajazyka pojm ů sm ěrem ku srozumiteln ější metafo ře p říb ěhů. Spence rozpracovával Freudem ke konci života formulovanou myšlenku, že není snadné rekonstruovat psychoanalytický příb ěh, protože jde do zna čné míry o samotný proces v pr ůběhu terapie, a to p řevážn ě na emocionální rovin ě. Historická pravda v podob ě skute čných pacientových zážitk ů je odlišná od pravdy narativní, tvo řené b ěhem analýzy. Dobrý p říb ěh, respektive jeho poda řená rekonstrukce, pak m ůže procesu lé čby výrazn ě pomoci. Schafer staví oproti tradi ční „jediné“ možné interpretaci multiplicitu p říb ěhů ( Čermák, 2003). Oproti modelu psychiky jako plodu neosobních sil staví psychiku jako plod čin ů ur čitého druhu, vyvolanou a organizovanou na základ ě vypráv ění. Freudovo pole dynamických sil tak dostává alternativu v podob ě vyprav ěč e p říb ěhů, a tímto p řesazením do hermeneutického či narativního rámce tak dle Schafera lépe funguje (Mitchell, Blacková, 1999).

Pro narativní myšlení je velmi podn ětné Brunerovo (1986) pojetí dvou mód ů uvažování, vysv ětlování zkušenosti a pojímání reality. Tyto dva jsou navzájem komplementární, ale jeden na druhého neredukovatelné. Zásadn ě se liší v procesech verifikace - zatímco argumenty p řesv ědčují svou pravdivostí, dobrý, respektive dob ře vystav ěný, p říb ěh svou podobností se životem. Typy kauzalit použité v každém z mód ů jsou jasn ě odlišné, Bruner uvádí ukázkový p říklad, kdy „výraz pak má jiný význam v logickém výroku: ,jestliže x, pak y‘, než v narativní deklamaci ‚Král zem řel a pak zem řela královna.’ “ (s. 11-

60 12). První modus Bruner nazývá logicko-vědecký či paradigmatický a druhý narativní . Paradigmatický modus strukturuje zkušenost prost řednictvím abstraktních pojm ů a logických postup ů, zatímco narativní prost řednictvím p říb ěhů, čímž se ten druhý vztahuje k časovému rozm ěru zkušenosti a praktickému sv ětu, oproti bez časovému teoretickému či logicko-vědeckému sv ětu. Narativní modus je tak závislý na soudobém kulturním kontextu.

Chrz (2007a) nazna čuje, jak se do narativního výzkumu promítá paradigmatický modus jakožto opakující se vzor. Paradigmata tak jsou vzorci ztvárn ěné zkušenosti, a to jak „inter-textová“, což jsou tzv. „jádrová vypráv ění“ či leitmotivy p říb ěhů, tak „intra-textová“, neboli žánry či řady vypráv ění sdílených danou (sub)kulturou. Jakkoli by se m ěla v duchu zakotvené teorie paradigmata koncept ů a teorií vyno řovat z kontextu narativních syntagmat, jsou zde do jisté míry již dána p ředem, a výzkum je tak spíše „zav ěšený“, nežli „zakotvený“. Výb ěr t ěchto paradigmat by m ěl v narativním výzkumu vycházet z narativních syntagmat a kontextu vypráv ění. Avšak problémem je, jak tvrdí Chrz, že k výzkumu p řistupujeme se svými koncepty, které se snažíme na zkoumanou zkušenost „p řilepit“, díváme se na ni ur čitou perspektivou (tak m ůžeme mluvit nap říklad o freudiánské „ironizující“ perspektiv ě, či jungiánské „romantizující“), p řičemž narativita říká, že tyto koncepty, paradigmata či teorie jsou v oné zkušenosti obsaženy, a je na výzkumnících, aby je z ní dokázali „p řečíst“. Narativní výzkum dává možnost reflektovat vzájemnou provázanost paradigmat výzkumu a paradigmat zkoumané zkušenosti.

Narativní psychologové v čele s Danem P. McAdamsem tvrdí, že v lidském p říb ěhu se protíná minulost, p řítomnost i budoucnost jedince, samoz řejm ě z jeho subjektivního pohledu. S nástupem Piagetovy etapy formálních operací, tedy po jedenáctém nebo dvanáctém roce života, se člov ěk stává svým vlastním autobiografem a za číná si klást otázky: „Kdo jsem?“, „Kam pat řím a kam sm ěř uji?“, „Jaké hodnoty jsou v mém život ě nejvýznamn ější?“, apod. Identita je jedním z úkol ů vývojového období dospívání. Tím, kde se dají nalézt odpov ědi a kde se spojují r ůznorodé prvky života, je p říb ěh. A zárove ň tím, kde se protínají odpov ědi po sebeur čení, smyslu a jednot ě, je identita. Chrz (2002, s. 41) zmi ňuje pojem „narativní identita“ a McAdams (1985, s.18) p římo říká, že „identita je životní p říb ěh“ . V této souvislosti mimo jiné vzpomíná Eriksonovy studie identit Gándího (Gandhi´s truth: on the origins of militant nonviolence ) a p ředevším Luthera (Mladý muž Luther: studie psychoanalytická a historická ).

61 McAdams ův p řístup se také p římo opírá o Murrayho personologickou tradici, tedy studium celé osobnosti, její biografie a motivace. Identita je pro McAdamse (1995, 1996) specifikem moderní západní civilizace, která vyzdvihuje individualismus a autonomii člov ěka více než ostatní, a více než d říve (a čkoliv od toho samého člov ěka požaduje jistou míru konformity a p řizp ůsobení).

7.3. MCADAMS ŮV NARATIVNÍ MODEL IDENTITY

McAdams (1985, 1996), vychází z předpokladu, že identita je tvo řena životním p říb ěhem, a tvrdí, že jako taková musí být chápána v pojmech relevantních k příb ěhům.

Nabízí model, kde je „osobní identita rozd ělena mezi čty ři hlavní složky: klí čové události (nuclear episodes), sebeobrazy (imagoes), hodnoty a p řesv ědčení (ideological setting) a kone čně scéná ř generativity: perspektivy a cíle (generativity script). Tématické linie (thematic lines) a narativní diferencovanost (narrative complexity) jsou prom ěnné druhého řádu.“ (1985, s. 60).

P řeklad McAdamsových pojm ů užívám shodn ě s Dan ěč kovou (2003).

7.3.1. TÉMATICKÉ LINIE

Tématické linie jsou úst ředním pojmem tohoto modelu. Také dle Chrze (2007b, s. 10) „je možné chápat tématické linie jako výchozí kategorii narativní rekonstrukce, už pro ur čitou snadnost identifikace.“ McAdams (1985, 1996) je inspirován dualitou aktérství (agency) a sdílení (communion) postulovanou Bakanem, p řičemž aktérství je charakterizováno jako „existence organismu jakožto individua“ a sdílení jako „zapojení se jednotlivce do v ětšího organismu, jehož je individuum sou částí“ (Bakan, 1966, s. 15, in McAdams, 1996, s. 340). Toto rozd ělení m ůžeme nalézt již u Empedokla (Stav ěl, 1971), pro n ěhož jsou láska (p řátelství) a nenávist (svár) dv ěmi základními silami, které zp ůsobují spojování a míšení prvk ů, respektive rozd ělování a rozklad v ěcí. Tyto fyzické síly pak mají analogii v psychice, kde je nazývá démony. Podobn ě pak ve 20. století uvažovalo více autor ů, po čínaje Freudovým odlišením destruktivního pudu smrti (Thanatos) usilujícího o zvrat života zp ět do stavu neživé hmoty a erotického pudu (Eros) sm ěř ujícího k životu. Sám McAdams (1985) p ůvodn ě rozlišuje mezi motivací mocí (power motivation) a motivací intimitou (intimacy motivation), které skóruje v odpov ědích TAT. Motivace

62 intimitou je charakterizována jako „opakující se preference nebo p řipravenost k prožitk ům vřelé , blízké a sdílné interakce s druhými“ , zatímco motiv moci jako „opakující se preference nebo p řipravenost k prožitk ům síly a vlivu na své okolí“ (McAdams, 1985, s. 98-99).

McAdams (1996) uvádí 3 své studie, na základ ě nichž popsal a validoval standardizovaný soubor tématických kategorií, které zachycují motiva ční základy aktérství a sdílení tak, jak jsou vyjád řeny v autobiografických epizodách, v tomto p řípad ě výhradn ě pozitivn ě lad ěných ((negativn ě zabarvené (nap ř. „nejhorší zážitek“) se skórují jiným zp ůsobem)). Záv ěry t ěchto studií ukazují, že skóry aktérství pozitivn ě korelují s odpovídajícími indikátory výkonové motivace, motivace mocí a dominance, stanovené projektivními (TAT) a objektivními (PRF – Personality Research Form) m ěř ítky. Obdobn ě skóry sdílení pozitivn ě korelují s motivací intimitou v TAT, pot řebami sdružování (nAff) a pé če v PRF, osobnímu usilování po v řelých a blízkých interpersonálních vztazích, a s dimenzí Přív ětivosti (Agreeableness) m ěř ené v Big Five (McAdams, et al., 2004). Interkorelace mezi tématy aktérství versus sdílení je nízká. Tématická analýza aktérství a sdílení je nejvhodn ější a nejhodnotn ější u emo čně velmi pozitivních scén (kup říkladu „Nejlepší zážitek“) a událostí dramatických zm ěn („Zlomový okamžik“) a u zážitk ů z dospívání a dosp ělosti.

Z tohoto vychází 4 následující hlavní témata aktérství: sebeovládání , statut/vít ězství , dosahování úsp ěchu/zodpov ědnost a spole čenské posílení a 4 hlavní témata sdílení: láska/p řátelství , dialog , pé če/pomoc a jednota/soudržnost .

McAdams odkazuje na mnoho studií, které se zabývaly kvantifikací signifikantního interpersonálního chování a shledává analogie s Bakanovým dualismem. Výsledky t ěchto výzkum ů velmi stru čně a zjednodušen ě uvádím.

Témata aktérství a moci dává McAdams do spojitosti se sociální kontrolou, maskulinitou, makiavelismem, kuráží, silným nacionalismem, asertivitou, nAch a mocí. Studenti s vysokou motivací mocí si vybavovali zážitky, ve kterých spolu s přáteli spolupracovali na řešení problému nebo na ovládnutí situace nebo poskytli svému p říteli radu nebo pomoc. McAdams také nalezl pozitivní korelaci mezi osobními vzpomínkami kódovanými jako témata aktérství (fyzická a psychická síla, vliv, akce a prestiž) a motivací mocí kódovanou v TAT. Naopak nalezl korelaci mezi osobními vzpomínkami

63 kódovanými jako témata sdílení (interpersonálnost, komunikace, p řátelství nebo láska, pomáhání a pé če) a motivací intimitou kódovanou v TAT. V obou p řípadech byly tyto korelace nejvýrazn ější v p řípad ě „vrcholných zážitk ů“ v narativních interview, či jiných emo čně nabitých zážitk ů.

7.3.2. ŽÁNRY P ŘÍB ĚHŮ

Tématické linie lze také dle McAdamse nalézt ve strukturální analýze literárních d ěl, respektive p říb ěhů, dle Northropa Frye (2003). Frye rozlišil 4 základní žánry p říb ěhů, tzv. mýtické archetypy – mythos jara: komedie, mythos léta: romance, mythos podzimu: tragédie, a nakonec mythos zimy: ironie a satira. Pokud jsou klí čové události výrazem ur čitých intratextových paradigmat, pak žánr je výrazem paradigmat intertextových, nazna čuje podobnosti s řádem obce, spole čenství, kultury (Chrz, 2007b). Chrz a Čermák (2005) si všimli žánru jako užite čného nástroje interpretace narativních rozhovor ů a na základ ě inspirace z poetiky rozeznávají t ři aspekty žánru: rovinu jednání, rovinu prožívání a rovinu reflexe. Na p říkladu svého výzkumu ukazují, „že žít p říb ěh ur čitého žánru znamená vtisknout svému jednání a prožívání ur čitý druh srozumitelné souvislosti.“ (s. 493). V případ ě komedie jde o nalezení št ěstí a stability v život ě, celkové nalad ění je optimistické, protagonista je oby čejný člov ěk hledající prosté pot ěšení a potla čující bolest. V životním p říb ěhu komedie p řevažuje modus sdílení, prototypem je svatba. V žánru romance se jedná o neustálé povznášení p řízemního, následování vize, neustálý pohyb kup ředu sm ěrem k vít ězství. Obecné lad ění je op ět optimistické. Protagonistou je povznesený a mimo řádný člov ěk, který neustále roste skrze boj, osvobozování, hledání, a vnášení sv ětla do tmy. P řevažujícím tématem je aktérství. V žánru tragédie jde o vyhýbání se p řed nebezpe čími a absurditami života, které hrozí p řemožením i t ěch nejlepších. Život je troskotáním a katastrofou. Nálada je pesimistická nebo ambivalentní, radost je vždy promíchána smutkem. Protagonista je výjime čnou jedincem, ob ětí pronásledovanou odplatou života, neustále narážející na hranice osudu, na hranice nep řekonatelného a nezm ěnitelného. Tématickou linií je zde aktérství. Tragédie jsou spolu s romancemi p říb ěhy o velkých lidech konajících velké činy, o aktérech svého života, kte ří se, na rozdíl od protagonist ů komedií, snaží vyd ělit ze spole čenství a ovládnout jej. Kone čně podstatou ironie je deziluze, skepse a rezignace. Centrální lad ění je ambivalentní nebo pesimistické. Protagonista je oby čejný člov ěk zmatený záhadami života, dožadující se špetky perspektivy a pochopení. V příb ězích ironie jde o neheroické snižování omezené

64 a upadlé skute čnosti. Centrální tematikou není ani sdílení, ani aktérství, ironie je svým zp ůsobem dvojzna čná (Chrz, Čermák, 2005; McAdams, 1985, Frye, 2003). McAdams na základ ě výzkum ů (McAdams, et al., 2004) potvrdil, že celkov ě emo čně negativní či pesimistický tón (konfigurace, nálada, apod.) narativních dat pozitivn ě koreluje s dimenzí Neuroticismu m ěř eným v Big Five.

7.3.3. NARATIVNÍ DIFERENCOVANOST

P říb ěhy se liší nejen svým obsahem, ale i formou, strukturou či složitostí. N ěkteré mohou být jednoduché, s prostou d ějovou linií, jiné naopak vysoce diferencované - jejich vyprav ěč tak do jejich vypráv ění zahrnuje množství prvk ů, a vysoce celistvé - vyprav ěč jednotlivé sou části propojuje a slu čuje. P říkladem první m ůže být Hemmingway ův Sta řec a mo ře, zatímco druhé Dostojevského Brat ři Karamazovi . McAdams se zde inspiroval zejména teorií vývoje ega Jane Loevingerové, podle níž hlavní funkce ega spo čívá ve snaze po ovládnutí, integraci a smysluplnosti životní zkušenosti. Na nižších úrovních vývoje je jedincovo chápání jednoduché a černobílé, zatímco na vyšších komplikovan ější a tolerující paradoxy, dvojzna čnosti a individuality druhých.

Ve své studii pak potvrdil pozitivní korelaci mezi úrovní vývoje ega a strukturální složitostí identity, reprezentovanou po čtem ur čitých obecných zápletek, které se v životních p říb ězích vyskytují. Mezi tyto zápletky pat ří dle Lawrence Elsbreeho (1982, in McAdams, 1985): 1.) založení nebo vysv ěcení domova , reprezentované přenesen ě či doslova vytvá řením zahrady, stavbou domu nebo posilováním lidské komunity, zavedením po řádku v chaosu (viz Genesis, Robinson Crusoe ). 2.) zapojení se do boje nebo výhra bitvy , vyjád řené často st řetem s opa čným pohlavím či p řekonáním hostility láskou. 3.) podniknutí cesty , b ěhem které se protagonista vydá hledat nový domov, identitu či závazek (viz Exodus, Odysseia ). Častou zápletkou je 4.) trvající utrpení , kdy je zkoušena v ěrnost volbám, které člov ěk u činil (viz Král Lear , v ětšina Dostojevského). A kone čně 5.) usilování o napln ění , která je často kombinována s ostatními, jde v ní o časté hledání transcendence (viz Božská komedie ).

65 7.3.4. KLÍ ČOVÉ UDÁLOSTI

B ěhem toho, jak lidé p řemýšlejí o své identit ě a vypráv ějí o ní, vybírají význa čné události ze svého života, a ť už kladné či záporné, vyjad řující zm ěnu nebo kontinuitu, kterými tuto svou identitu vyjad řují. McAdams (1995) navrhl výb ěr následujících klí čových událostí: nejran ější vzpomínka, vrcholný zážitek, nejhorší zážitek, zlomový okamžik, d ůležitá scéna z dětství, d ůležitá scéna z dospívání, d ůležitá scéna z dosp ělosti a n ějaká další nespecifikovaná významná událost. K tomuto vý čtu jsem díky inspiraci z jiných autorových publikací (McAdams, 1985, Northwestern University, 1997) p řidal ješt ě p říklad kontinuity.

McAdams tyto klí čové události skóruje dle p řítomnosti motivace mocí či pozd ěji mí ře aktérství, a motivace intimitou nebo pozd ěji mírou sdílení. Ve svém výzkumu potvrdil pozitivní korelaci mezi mírou zmín ěných motivací a po čtem souvisejících témat p říb ěhů. Dále zjistil, že lidé na vyšší vývojové úrovni ega zmi ňují ve svých p říb ězích více životních obrat ů a zm ěn či osobního r ůstu. Čast ěji hovo ří o tom, kým byli d říve, a čím jsou nyní odlišní. Naopak lidé na nižších úrovních ego vývoje mluví více o tom, jak jsou stále stejní a nem ěnní.

7.3.5. SEBEOBRAZY

Sebeobrazy (imagoes) jsou idealizovanými a personifikovanými obrazy sebe sama, které hrají roli postav v životním p říb ěhu, vytvá řejí hlavní d ějové zápletky. McAdams zde teoreticky staví na konceptech Jungových archetyp ů, Freudova ego-ideálu, Berneho ego stav ů, Sullivanových personifikací a na konceptu internalizovaného objektu v psychoanalytické škole objektních vztah ů. Na rozdíl od Jungových kolektivn ě nev ědomých archetyp ů chápe McAdams sebeobrazy jako charakteristické osobní představy formulující odlišnost jedince od ostatních, stejn ě jako jeho podobnost. Jeho pojetí je však podobné Jungovu, Sullivanovu či Berneovu v chápání sebeobraz ů uspo řádaných do dvou prot ějšk ů. Chápe tedy sebeobrazy jako pár protiklad ů, jejichž integrace či syntéza je p řítomna v těch nejvyzrálejších identitách. Tuto syntetickou funkci sebeobraz ů Dan ěč ková (2003) kritizuje.

66 McAdams analyzoval p řítomnost sebeobraz ů u vzorku 25 osob. U dvou z nich nenalezl žádné imago, u ostatních t řiadvaceti identifikoval imago minimáln ě ve dvou z následujících částí či charakteristik p říb ěhu:

1. Zrození mýtu. Osoba popisuje událost či sérii událostí, které popisují p ůvod imaga.

2. Významná osoba. Imago m ůže zt ěles ňovat jedna nebo více významných osob, respektive postav, v příb ěhu jedince. Tato postava mohla být modelem jedincovy role, jeho mentorem, nebo objektem identifikace.

3. Asociované rysy. Imago je charakterizováno souborem osobnostních rysů, které reprezentuje.

4. Asociovaná p řání, aspirace, cíle, úsilí v profesním nebo osobním život ě. Imago může být spodobn ěno v přáních a vyhlídkách subjektu, - v tom, kým se chce stát.

5. Asociované chování. Imago m ůže být p řítomno v událostech, ve kterých se jedinec chová v souladu s ním.

6. Životní filosofie. Imago je v souladu s některými aspekty životní filosofie vyjád řené v příb ěhu a v odpov ědi na otázku po zásadním tématu.

7. Antiimago. Imago m ůže být dialekticky spojeno s opa čným sebeobrazem vyjád řeným šesti výše zmín ěnými kritérii. Imago a antiimago definují centrální konflikt v životním p říb ěhu jedince.

P ři skórování p říb ěhů se McAdams inspiruje řeckou mytologií a jejími božstvy. Tyto prototypy pro sebeobrazy organizuje op ět dle dvou tématických linií moci/aktérství/vlády/dobytí a intimity/sdílení/pé če/odevzdání se.

Třída 1 je tvo řena sebeobrazy vztaženými k aktérství. Jsou to mocné postavy odlišující se od ostatních svými mocnými fyzickými a/nebo psychickými činy. Pat ří sem Zeus – omnipotentní a všev ědoucí, objevuje se ve variantách: Vládce, Dobyvatel, Zdroj, Mudrc, Hv ězda, s odpovídajícími rysy (dle ACL - Test adjektiv, Gough, 1952, in McAdams, 1985): mocný, d ůstojný, dominantní, inteligentní, p řísný, neústupný a moudrý; Hermés – ve variantách Cestovatel, Dobrodruh, Podvodník, P řesv ědčovatel, Atlet, Hrá č a Podnikatel/kapitalista, s odpovídajícími rysy: ambiciózní, chytrý, podnikavý, nezávislý,

67 dobrodružný a neklidný; a Arés – Bojovník, Voják, Silák, s odpovídajícími rysy: agresivní, svárlivý, sm ělý a impulsivní.

Třída 2 v sob ě slu čuje aktérství i sdílení. Akté ři tak podporují sebe i ostatní. Mezi ně pat ří Apollón – ve variantách Léka ř, Šaman, Vizioná ř, Um ělec, Pastý ř/Obránce a Organizátor, s odpovídajícími rysy: um ělecký, jasn ě myslící, mající p ředstavivost, plánující, organizátorský a racionální; Athéna – ve variantách: Tv ůrkyn ě míru, Poradkyn ě, Terapeutka a U čitelka, s odpovídajícími rysy: spravedlivá, čestná, mírumilovná, klidná, praktická a chápající; a Prométheus – Revolucioná ř, Rebel, Mentor a Humanista, s odpovídajícími rysy: idealistický, pomáhající, štědrý, vynalézavý, rebelantský a nekonven ční.

Třída 3 se vztahuje výhradn ě ke sdílení. Tyto postavy nejsou definovány svými činy, ale svým vztahováním. Pat ří sem Démétér – Matka, Pe čovatelka, Trpitelka a Mu čednice, s odpovídajícími rysy: jemná, laskavá, náladová, sebezapírající, klidná a sympatizující; Héra – oce ňující, spolupracující, p řátelská, oddaná, spole čenská a d ůvěř ivá; a Afrodíta – Milenka, Krasavice a Nymfa, s odpovídajícími rysy: citová, okouzlující, závislá, emocionální, senzitivní, up římná, mírná a v řelá.

Třída 4 se neprojevuje ani aktérstvím, ani sdílením. Postavy se starají o elementárn ější otázky p řežití nebo o to, co Maslow nazýval pot řeby bezpe čí. Jejich p říb ěhy p ůsobí mén ě heroickým dojmem než ostatní. Pat ří sem Hestia – bohyn ě rodinného krbu, p ředstavitelka běžné feminity; Héfaistos – b ůh ohn ě a ková řství, p ředstavitel b ěžné maskulinity; Dionýsos – b ůh vína, hédonista, eskapistaepikurejec, hleda č rozkoší a snílek unikající zodpov ědnosti; a Ostatní – „ Přeživší/Stojící na počátku /P řeživší“ – – toužící p řežít sám za sebe, p řekonat síly, které člov ěka ovládají a vzep řít se nep řízni osudu, nalézt alespo ň minimum autonomie, alespo ň z části ovládat; a „ Neklasifikovatelní “. .

V McAdamsov ě vzorku 50 dosp ělých byla primární imaga klasifikována z 22% pro t řídu 1, ze 14% pro t řídu 2, z 24% pro t řídu 3 a ze 40% pro t řídu 4. Protikladné imago bylo identifikováno v 70% p řípad ů.

7.3.6. HODNOTY A P ŘESV ĚDČENÍ

Pro McAdamse jsou hodnoty, p řesv ědčení či ideologie v příb ězích ur čitým rámcem nebo kontextem, v němž dávají jednání v příb ězích smysl. Všímá si zde krom ě obsahu

68 samotného také úrovn ě integrace a diferenciace t ěchto názor ů. Zde se inspiruje Kohlbergovým mravním vývojem. Ten má t ří úrovn ě tvo řené celkem 7 stadii: 1.) prekonven ční úrove ň, kdy je dobro a zlo posuzováno podle d ůsledk ů chování, než podle vnit řního etického kodexu, 2.) konven ční úrove ň, ve kterém má člov ěk osvojen etický kodex, a kone čně 3.) postkonven ční morálka , kterou dosáhne jen velmi málo lidí, proto ji Kohlberg nazval potenciální. V tomto stadiu člov ěk lpí na univerzální morálce, spíše než na zákonech, jeho egocentrismus ustupuje morálce. Nakonec n ěkte ří lidé dosáhnou ve stá ří náboženského stadia jednoty s vesmírem či s Bohem (West, 2002). Dále McAdams staví na Perryho výzkumu vysokoškolských student ů (Perry, 1970, in McAdams, 1985), který identifikoval 9 pozic či forem etického a intelektuálního vývoje, sm ěrem od černobílého rigidního dualismu v raných fázích, k relativismu ve fázích vyšších. Kohlbergova studentka, Carol Gillianová, výzkum svého u čitele kritizovala pro zam ěř ení na maskulinní pohled daný mimo jiné výb ěrem jen mužské populace ve výzkumném vzorku. Argumentovala, že existují dv ě základní odlišná pojetí etiky, a sice mužský a ženský. Princip, který obecně zastávají muži, je zam ěř en na spravedlnost, právo, abstraktní principy a samostatnost, zatímco druhý princip, up řednost ňovaný ženami, staví spíše na d ůležitosti vztah ů, soucitu, péče a odpov ědnosti za druhé (West, 2002). McAdams dal do souvislosti tento ženský etický princip s tématy motivací intimitou v životních p říb ězích, zatímco ten mužský do souvislosti s tématy motivací mocí. Bohužel nemohl potvrdit svou hypotézu vztahující se na tento vztah díky metodologickému problému p římého dotazování se na ideologické a náboženské názory. Tento problém je však dle mého názoru možno eliminovat v p řípad ě spontánních zmínek o morálce v příb ězích vypráv ěných ú častníky výzkumu. Naopak McAdams potvrdil hypotézu dávající do p římé úm ěry vývoj ega a diferencovanost náboženského p řesv ědčení. Struktura této náboženské diferencovanosti, inspirovaná Kohlbergem, Perrym a Fowlerem (1981), sahala od „žádné morálky“, p řes „pravidla chování“, „vágní p řesv ědčení“, „konven ční dogma nebo p řesv ědčení“, k „vágnímu zosobn ěnému systému“ a „integrovanému osobnímu systému“.

7.3.7. SCÉNÁ Ř GENERATIVITY : PERSPEKTIVY A CÍLE

V generativit ě se dle McAdamse snoubí minulost, p řítomnost i o čekávaná budoucnost. Je pro n ěho nedílnou sou částí identity nejen ve st řední dosp ělosti jako pro Eriksona, ze kterého zde op ět významn ě čerpá, ale již s nástupem identity samotné b ěhem procesu

69 dospívání. To nic nem ění na tom, že m ůže být aktuáln ější v dosp ělosti či zejména v tzv. krizi st ředního v ěku. Generativita je v tomto modelu sou částí identity, protože pokud se ptáme kým jsme, musíme také v ědět, co plánujeme do budoucna, abychom naplnili vývojový mandát vytvo ření život ospravedl ňujícího odkazu.

McAdams tvrdí, že generativita je dvoufázový proces. V rámci první fáze je produkt (dít ě, obraz, kniha, obchod, atd.) vytvo řen. M ůže vyvstat v kterékoliv oblasti lidského po čínání: v rodinném život ě, v přátelství, v zam ěstnání, v koní čcích, i v angažování se v komunit ě. Fáze druhá se týká p řenechání výsledného produktu komunit ě, která z něho bude n ějakým zp ůsobem profitovat, čímž autorovi zaru čí jistou Gilgamešovu nesmrtelnost. Tento p ředpoklad dvoufázového procesu generativity se zajímavým zp ůsobem projevil v McAdamsov ě výzkumu, na základ ě něhož nalezl souvislost mezi generativitou a kombinací motivace mocí a intimitou zárove ň. Jinými slovy probandi vysoko skórující v motivaci mocí a motivaci intimitou, tíhli ke konstruování takových scéná řů budoucího jednání, které byli zvlášt ě generativní. McAdams tuto spojitost vysv ětluje nutným spojením prvk ů moci či síly a intimity, respektive modu aktérství a sdílení, kdy v první fázi je nutná jistá dávka aktérství, rozpínavosti, aby mohl produkt vzniknout, p řičemž ve fázi druhá je naopak t řeba z řeknutí se „vlastnictví“ produktu a p řenechání jej jako daru ostatním, pé če o produkt a pé če o komunitu, tedy sdílení.

Mimo tuto zmín ěnou spojitost McAdams nalezl p římou souvislost mezi tématy aktérství ve scéná řích pro budoucí vývoj a motivací mocí m ěř enou v TAT p říb ězích i v klí čových událostech, a stejn ě tak mezi tématy sdílení a motivací mocí. P římou úm ěru také potvrdil mezi úrovní ego vývoje a komplexností scéná řů vývoje budoucího života.

7.4. VÝZKUMNÝ SOUBOR

Pro výb ěr výzkumného vzorku studie jsem zvolil metodu sn ěhové koule (Hartnoll et al., 2003) v kombinaci s metodou stratifikovaného zám ěrného výb ěru (Miovský, 2006) pro účastníky první vlny interview.

Metoda sn ěhové koule má v zhruba následující pr ůběh: b ěhem tzv. nulté fáze jsou podle ur čité metody nominováni vhodní kandidáti pro první fázi. S těmito prvními ú častníky jsou provedena interview, na jejichž konci jsou požádáni o nominaci dalších osob, které znají a které spl ňují daná kritéria ú časti na výzkumu. Z této skupiny jsou poté vybráni kandidáti

70 na další vlnu interview. Tak postupn ě získáme teoreticky saturovaný vzorek, vytvo řený z účastník ů n ěkolika po sob ě jdoucích vln (Miovský, 2006).

Kruciálním problémem u této metody je výsledná reprezentativita dosaženého vzorku. Kýžený výsledek je ohrožen p ředevším dv ěma aspekty: výchozími body či nultou fází řet ězc ů sn ěhové koule a výb ěrem kandidát ů, kte ří mají být posléze nominováni v následujících fázích. Ve v ětšin ě p řípad ů užití metody sn ěhové koule navíc neznáme vlastnosti základního souboru, a proto nem ůžeme následn ě konstruovat klasický reprezentativní soubor (Miovský, 2006; Hartnoll et al., 2003). Pro eliminaci možnosti narušení reprezentativnosti vzorku na úrovni nulté fáze jsem díky ur čité p ředchozí znalosti základního vzorku zvolil princip stratifikovaného zám ěrného výb ěru. P ři této metod ě se „vychází z toho, že základní soubor je možné dle vybraných vlastností rozd ělit do ur čitých vrstev. Posléze pak z těchto vrstev vybíráme zástupce.“ (Miovský, 2006, s. 136-137).

7.4.1. POSTUP VÝB ĚRU SOUBORU

Na základ ě již zmín ěné mé osobní zkušenosti s touto scénou a na základ ě rozhovor ů s několika jejími členy jsem se na po čátku výb ěru výzkumného vzorku rozhodl, že k jeho teoretické saturaci bude t řeba jej naplnit techna ři minimáln ě ze 3 podskupin. První skupinou byli členové sound systém ů, tedy v ětšinou lidé jezdící na freetekno delší dobu a mající z ur čitých d ůvod ů pot řebu se zde v tomto smyslu angažovat. Druhou skupinou byli neza řazení techna ři, tedy ti, kte ří jezdí na freetekno n ěkolik let a nejsou p římými členy žádného sound sytému. Nakonec t řetí skupinou byli nejmladší techna ři kolem osmnácti let či mén ě, n ěkdy také slangov ě nazývaní „kinde ři“ nebo „ješt ěř i“. Toto jsou 3 základní skupiny lidí, kterých si člov ěk na freeparty všimne.

P ůvodn ě jsem m ěl p ředstavu vzorku asi dvaceti techna řů . Za čal jsem u jednoho a postupn ě jsem oslovoval další a další potenciální ú častníky výzkumu, a s těmi, kte ří byli ochotní a vyhovovali mým podmínkám, jsem následn ě ud ělal rozhovor a v ětšinu z nich jsem požádal o další kontakt či kontakty na vhodné další probandy. Oby čejn ě jsem jim vyložil mou p ředstavu o reprezentativním vzorku, se kterou oni souhlasili, a pokusili se mi nalézt kontakt na jakéhokoliv svého známého z freetekno scény nebo se p řípadn ě snažili vybrat takový typ techna ře, který v mém vzorku zatím chyb ěl nebo byl v menšin ě. Je p řirozené, že ne se všemi, kte ří byli p ůvodn ě ochotni k rozhovoru, se mi poda řilo

71 následn ě setkat. N ěkdo projevil strach, n ěkdo onemocn ěl, s někým jsme nemohli nalézt spole čný volný čas. Nakonec jsem dosáhl po čtu t řinácti ú častník ů. S tímto po čtem jsem se spokojil p ředevším díky tomu, že za daného nastavení rozhovoru jsem nenacházel, krom drobností, žádné podstatné nové informace. V tomto rozhodnutí hrál zásadní roli fakt, že jsem b ěhem procesu výzkumu p řestoupil k podrobn ějším a hlubším rozhovor ům, než které jsem zamýšlel p ůvodn ě, a ze kterých jsem dokázal následn ě vyt ěžit více dat, než jsem v prvním plánu p ředpokládal. Na následujícím schématu je vid ět postup získávání proband ů spolu s kontinuitou „sn ěhových koulí“.

2 5

4

3 11 Legenda: 1

V = výzkumník 6 10 V 3 = ú častníci výzkumu, 12 čísla ozna čují časové po řadí uskute čnění interview 9 8 = zprost ředkovatelé

= vztah mezi ú častníky 13 = postup sn ěhové koule 7

Obrázek 2: Schéma postupu výb ěru výzkumného souboru (voln ě dle Charváta, 2004)

7.4.2. POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU

• výzkumu se zú častnilo 13 participant ů

• ve vzorku jsou zastoupena ob ě pohlaví: 10 muž ů, 3 ženy

• 3 participanti m ěli ukon čeno základní vzd ělání (z toho všichni studovali v dob ě výzkumu SŠ), 5 st ředoškolské vzd ělání s maturitou, 1 st ředoškolské vzd ělání

72 s výu čním listem a 4 participanti vysokoškolské vzd ělání (z toho 1 v dob ě výzkumu studoval postgraduál)

• 11 participant ů bydlí minimáln ě posledních 6 let v Praze, 2 participanti bydlí v bezprost řední blízkosti Prahy, ve které studují, respektive pracují

• ve vzorku jsou zastoupeny všechny požadované skupiny: 5 člen ů sound systém ů (z toho 3 DJové), 6 nespecifikovaných techna řů , 2 osmnáctiletí

• nejmladšímu participantovi bylo 18 let, nejstaršímu 31 let, pr ůměrný v ěk byl 24,9 let

• 2 ú častníci byli na své první freeparty již p řed 12 lety v roce 1996, naopak 2 ú častníci teprve p řed 4 lety v roce 2004, pr ůměrná doba, po kterou ú častníci jezdí na freeparties, je 8,7 rok ů

• nejnižší v ěk první návšt ěvy freeparty byl 13 let, nejvyšší 18 a pr ůměrný 16,5 let

• 9 ú častník ů v dob ě výzkumu pracovalo na plný úvazek, jejich zam ěstnání byla pestrá: 2 administrativní pracovníci a terapeut v neziskové organizacíorganizaci, asistentka ve firm ě, zam ěstnanec PR agentury, grafik, u čitel na SŠ, d ělník na stavb ě a da ňový poradce

Prevalence užívání drog mezi ú častníky výzkumu Celoživotní Ro ční 30denní Alkohol 13 13 11 Konopí 13 11 11 LSD 13 8 1 Tabák 12 10 9 Lysohlávky 12 6 0 XTC + MDMA 12 8 3

N2O 9 0 0 Kokain 6 4 3 Pervitin 6 3 1 Amfetamin 4 2 0 Ketamin 4 2 0 Heroin 3 0 0 GHB 2 1 0 Tabulka 2: Prevalen ční hodnoty konzumace drog mezi ú častníky výzkumu (v po čtech uživatel ů) (vlastní zpracování)

73 Z této prevalen ční tabulky 2 je z řejmé, že mezi n ějčast ěji užívané drogy pat ří mezi účastníky výzkumu alkohol, konopí a LSD. Tuto trojici drog požili všichni participanti alespo ň jednou v život ě. Následují tabák, MDMA spolu s extází a lysohlávkylysohlávkami, které b ěhem života alespo ň jednou požili bez jednoho všichni účastníci. Nízké prevalen ční hodnoty za posledních 30 dní: 1 a 0 v případ ě LSD, respektive lysohlávek, jsou ovlivn ěny dobou sb ěru dat, rozhovory probíhaly v podzimním a zimním období. V ětšina ú častník ů však sd ělovala, že halucinogeny užívá pouze na ja ře a v lét ě.

Vysoká hodnota (9) celoživotní prevalence N2O, tedy rajského plynu, je zp ůsobena módní vlnou užívání tohoto plynu na technoparty na po čátku desetiletí (viz kapitola 5.2.5). K amfetaminu, tzv. speedu nebo holandskému speedu, se ú častníci dle svých slov dostali především díky techna řů m z Francie, kte ří do ČR pravideln ě jezdí na místní technoparties. Kokain je mezi techna ři oblíben v posledních t řech letech, p ředtím se dle výpov ědí na scén ě tém ěř nevyskytoval. Pokud tento malý soubor porovnám s prevalen čními hodnotami výzkumných soubor ů studií Tanec a drogy (Kub ů, Ška řupová, Csémy, 2006, NMS, 2008), pak je z řejmé, že mezi t ěmito ú častníky freeparties jsou ve v ětší mí ře rozší řeny halucinogeny.

7.5. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

Již b ěhem po čáte čních úvah jsem uvažoval o rozd ělení samotného sb ěru dat na dv ě části. První za ú čelem explorace probandova života a druhá zam ěř ená na zkušenosti s freeteknem. Po sebrání, p řepisu a analýze prvních dvou rozhovor ů jsem prvou část pozm ěnil a druhou doplnil o další otázky či témata. Tato fáze tedy tvo řila jakýsi předvýzkum, b ěhem kterého jsem si vyzkoušel zvolené metody a následn ě je upravil tak, abych z dalších rozhovor ů mohl vyt ěžit více p řesn ějších informací.

7.5.1. PŘEDVÝZKUM

V první části rozhovoru, zam ěř eného na proband ův život, jsem použil narativního interview, kterému p ředcházela tzv. čára života (Svoboda, 2005).

K použití techniky čáry života v této souvislosti mne inspirovaly zkušenosti Čermáka a Chrze (2005), a stejn ě jako oni jsem ji využil jakožto facilitátor autobiografického rozhovoru. Zkoumaná osoba je požádána, aby na list papíru nakreslila čáru svého života

74 či k řivku vyjad řující její život, bez dopl ňujících instrukcí. Po nakreslení této čáry výzkumník žádá probanda nejprve o vyzna čení bodu „te ď“, poté o vyzna čení a popsání význa čných událostí svého života. Až poté následuje instrukce k vypráv ění o svém život ě.

Nap říklad v prvním rozhovoru zn ěla daná instrukce doslova takto: (výzkumník:) „Dob ře, te ďka jsme to teda vzali tak jako stru čně a kdybys te ď mohl, a tadyto by ti mohlo pomoct, kdybys mohl vypráv ět p říb ěh tvýho života prost ě.“

Narativní rozhovor je formou nestrukturovaného rozhovoru (Miovský, 2006). Jeho cílem je získání životního p říb ěhu dotazovaného. Úkolem výzkumníka je zde podn ěcování, které by m ělo dotazovaného co nejmén ě omezovat v subjektivním pojetí svého života, p řípadn ě dopln ěné up řes ňujícími dotazy na nejasné pasáže, apod. Narativní psychologové zde vycházejí z toho, „že zp ůsob, jakým vyprav ěč (životní p říb ěh) strukturoval, d ělil a časoval jednotlivé části, zd ůraznil, či naopak upozadil ur čité pasáže, atd., je d ůležitý a nese v sob ě velmi cenné informace o vyprav ěč i samotném, o jeho život ě, zkušenostech, prožitcích, atd.“ (ibidem).

B ěhem následného p řepisu a první analýzy t ěchto narativních rozhovor ů jsem si uv ědomil, že získaná data, jakkoliv jsou zajímavá, neodpovídají zcela p řesn ě mým požadavk ům. Tím, že jsem nechal zpovídaným velký prostor pro uchopení svého životního příb ěhu, jsem sice získal pom ěrn ě bohatá „projektivní“ data, ve kterých ovšem pro ú čely této studie p řevažovala kvantita na úkor jejich kvality, respektive využitelnosti. Myslím si, že takto v maximální mí ře nestrukturovaný rozhovor je velmi vhodný pro samotné zkoumání identity tak, jak jej používají práv ě zmi ňované výzkumy Čermáka a Chrze, ale mén ě vhodný pro výzkumy s užším zam ěř ením, s jasn ě vymezeným tématem.

7.5.2. VLASTNÍ VÝZKUM

Po výše uvedených zkušenostech s malou výt ěžností použitého designu jsem se blíže seznámil s pracemi Dana P. McAdamse, jenž mne významn ě inspirovaly p ři dalším postupu. „Metodou volby pro výzkum životních p říb ěhů je strukturovaný rozhovor“ , tvrdí McAdams (1998, s. 1130) a nabízí pom ůcky pro vedení takového rozhovoru (1985, 1995, 1997), které vycházejí z jeho modelu identity jakožto životního p říb ěhu (viz kapitola 7.4). Tento strukturovaný rozhovor jsem s drobnými úpravami p řejal (plné zn ění viz Příloha 1). Jedná se sice o strukturovaný rozhovor svou pevn ě danou sousledností a zn ěním otázek, nicmén ě tyto otázky jsou souborem n ěkolika v ět, které probandovi

75 nazna čují, jaké jeho zkušenosti se daná otázka týká. Proband je v tomto smyslu tedy v minimální mí ře omezen touto otev řenou otázkou. Vzniklo tak dev ět následujících okruh ů: 1.) Životní kapitoly , ve kterých probandi stru čně popisovali sv ůj život a rozd ělili jej díky zadání do n ěkolika kapitol; 2.) Klí čové události , tedy 9 specifických a reprezentativních životních p říb ěhů tvo řících jádro rozhovoru; 3.) Životní výzva , její popis a p ředevším popis jejího řešení; 4.) Vlivy na životní p říb ěh, kde ú častníci identifikovali osobu nebo skupinu osob mající na jejich život subjektivn ě nejpozitivn ější a nejnegativn ější vliv; 5.) P říb ěhy a životní p říb ěh, tedy vid ěné, slyšené a čtené p říb ěhy ovlivnivší životy ú častník ů; 6.) Možný vývoj , obsahující pokud možno realistické úvahy o budoucím možném sm ěř ování; 7.) Osobní názory, ideologie , v nichž se protínaly otázky osobního pojetí spirituality, základních hodnot s politickými a spole čenskými názory; 8.) Životní téma , neboli subjektivní leitmotiv celého životního p říb ěhu; a nakonec 9.) Další , kde byl nabídnut prostor pro dopln ění doposud nevy řč ených, ale podstatných částí p říb ěhu.

Tato posloupnost okruh ů odpovídá jejich po řadí v rozhovoru. V praxi jsem rigidn ě nedodržoval danou strukturu rozhovoru a n ěkteré odpov ědi ú častník ů si dopl ňoval následným inquiry, čímž jsem praktikoval do jisté míry polostrukturované interview a dosáhl tak „vyšší p řesnosti a výt ěžnosti než p ři klasickém pln ě strukturovaném interview“ (Miovský, 2006, s. 161).

Ve druhé části zam ěř ené již na konkrétní probandovy zkušenosti s freeteknem jsem použil polostrukturovaného interview. To má oproti narativnímu, respektive nestrukturovanému, p ředem dán seznam témat, které tvo ří jakési jádro rozhovoru a je nutno je probrat, p řičemž se jich tazatel rigidn ě nedrží, ale nechává prostor dotazovanému, který tak mnohdy kýženou otázku zodpoví p řed jejím položením a tudíž jí není ovlivn ěn. Také je možno narazit na aspekty, se kterými výzkumník nepo čítal. Pokud mají vztah k danému problému nebo jsou d ůležité z hlediska udržení rozhovoru, musí tazatel spontánn ě formulovat nové otázky za chodu.

Neexistují žádná fixní pravidla pro řazení otázek p ři provád ění rozhovoru, ale doporu čuje se dodržet ur čité postupy, zvyšující pravd ěpodobnost dosáhnutí kýžených informací. Po čáte ční otázky by se m ěly týkat neproblémových, neutrálních témat. Po navázání d ůvěry se m ůžeme dotknout i okruh ů s problémov ějšími konotacemi. Také je vhodné za čít rozhovor dotázáním na popis sou časných aktivit a zkušeností jedince, což m ůže povzbudit respondenta vyjad řovat se popisn ě. Demografické a identifika ční jsou pom ěrn ě nudné pro

76 ob ě strany, je tedy dobré položit je nenápadn ě b ěhem rozhovoru, či na jeho konci (Hendl, 1997).

P ři dotazování se na probandovy zkušenosti s freeteknem jsem se z části inspiroval předchozím rozhovorem o životním p říb ěhu. Na úvod této druhé části se mi osv ědčil dotaz na stru čnou historii vztahu probanda k freetekno kultu ře (tedy jakési analogii k životním kapitolám) a následn ě dotaz na podrobné vypráv ění o konkrétní akci či konkrétních akcí, kterých se zú častnil (tedy obdoba klí čových událostí).

7.5.3. PRŮBĚH ROZHOVOR Ů A NÁSLEDNÉHO ZPRACOVÁNÍ

Všech 13 rozhovor ů jsem nahrával na diktafon. Ve všech p řípadech jsem nabízel rozd ělení rozhovoru na dv ě části probrané v jiné dny, této možnosti využil jeden dotazovaný. V tomto jediném p řípad ě jsem také na základ ě probandovy volby za čal rozhovor dotazováním se na zkušenosti s freeteknem, zatímco ve všech ostatních p řípadech účastníci zvolili opa čné po řadí. Dohromady jsem tak uskute čnil samostatných 14 rozhovor ů. Na ú častnících jsem nechával možnost volby prost ředí. V šesti p řípadech prob ěhlo interview v hospod ě, restauraci nebo v kavárn ě, v pěti případech v byt ě dotazovaného, ve dvou p řípadech v mém byt ě a v jednom p řípad ě v divadle. Nejkratší rozhovor trval 1,5 hodiny, nejdelší necelých 3,5 (což byl první pokus se zm ěněným designem rozhovoru), pr ůměrný čas a zárove ň modus byl 2,5 hodiny.

P ět rozhovor ů jsem následn ě sám p řepsal s pomocí programu Transcriber. Protože však nepíši všemi deseti, pomohli mi za finan ční odm ěnu s přepisem zbytku rozhovor ů jiní. V těchto p řípadech jsem se dotazovaných po ukon čení rozhovoru zeptal, zda souhlasí s tím, aby jejich rozhovor p řepisoval n ěkdo jiný, nežli já. Z devíti p řípad ů souhlasilo osm. Těchto osm rozhovor ů pak p řepsala t řetí osoba.

7.6. METODY ANALÝZY DAT

B ěhem analýzy dat jsem v zásad ě kombinoval narativní analýzu s metodami zakotvené teorie. Samotná narativní analýza byla pro mé ú čely neú čeln ě podrobná – mým cílem nebylo zmapovat v celé ší ři každý jednotlivý život participant ů výzkumu. Spíše jsem se snažil o nalezení kategorií či podobností mezi nimi, nalezení obdobných model ů

77 chování a prožívání za pomocí této perspektivy. B ěhem procesu analýzy jsem každý rozhovor analyzoval zvláš ť, p řičemž jsem jej zárove ň srovnával s ostatními, maje na pam ěti, že celek není pouhou sumou částí. Postupoval jsem tak dle hermeneutické spirály (Miovský, 2006).

7.6.1. NARATIVNÍ ANALÝZA

Vypráv ění jedince o svém život ě lze chápat jako jeho vlastní interpretaci svého pobytu. Následná analýza tedy znamená interpretaci interpretace nebo p řevypráv ění vypráv ění. Výzkumník tak rekonstruuje části vypráv ění do jednotného p říb ěhu, kde jsou p řítomny subjekty vypráv ění jako jednající postavy, v událostech se konkrétně ukazují vyprav ěč ovy motivy jednání a jejich d ůsledky, v rozhodnutích a preferencích hrdin ů lze sledovat jejich hodnoty a p řesv ědčení. V celkovém tvaru p říb ěhu lze na základ ě holisticko-formální analýzy identifikovat celkový jeho žánr. Na základ ě r ůzných čin ů a postoj ů lze identifikovat sebeobrazy hlavního hrdiny. Na základě komplikovanosti a propracovanosti příb ěhu je možno odhadnout úrove ň vývoje ega. Uvedené p říklady jsem analyzoval především s pomocí McAdamsovy teorie narativního modelu identity. Využíval jsem k tomu v některých p řípadech kvantifikace narativních dat. Takovýto zp ůsob analýzy nejvíce odpovídá kombinaci kategoriáln ě-obsahové a holisticko-formální interpretace dat (Lieblich, Tuval-Masiach, Zilber, 1998). Jakých prvk ů jsem si p řitom všímal více či mén ě je z řejmé díky teorii popsané výše, nicmén ě na dopln ění uvádím v následující kapitole návod na kódování tématických linií, nebo ť se jedná v tomto kontextu o d ůležitý nástroj interpretace.

7.6.2. KÓDOVÁNÍ TÉMATICKÝCH LINIÍ V POZITIVN Ě LAD ĚNÝCH

PŘÍB ĚZÍCH

Kódování pozitivn ě lad ěných tématických linií se McAdams v ěnuje ve svých dvou pracích. Zde také uvádí teorii a výzkum potvrzující a opodstat ňující tento postup (1996, 2001).

78 7.6.2.1. TÉMATA AKTÉRSTVÍ

Témata aktérství zahrnují široké spektrum psychologických a motiva čních pojm ů, jako jsou koncepty odolnosti, moci, ovládání, řízení, dominance, autonomie, separace a nezávislosti. Protože ve v ětšin ě p řípad ů vypráví subjekt výzkumníkovi o událostech důležitých pro jeho self, nep řekvapí nás, že tudíž v ětšina autobiografických zážitk ů je formulována více či mén ě v termínech aktérství. Nicmén ě McAdamsem formulované motivy aktérství jdou za b ěžné floskule aktérství v autobiografiích a vyjad řují natolik silné aktérství, že vy čnívají mezi b ěžnými frázemi člov ěka v naší spole čnosti.

• Sebeovládání (SO)

Protagonista p říb ěhu úsp ěšn ě usiluje o sebe-ovládání, -řízení, -rozší ření nebo -zdokonalení. Je schopen posílit self, stát se významn ějším, moud řejším nebo mocn ějším aktérem ve sv ětě díky rozhodné akci, myšlence nebo zkušenosti. Relativn ě b ěžným výrazem tématu je protagonistovo dosažení dramatického vhledu do smyslu vlastního života. Toto porozum ění m ůže být chápáno jako zm ěna v sebeuv ědomování nebo skok v sebepochopení, jenž má za následek realizování nových cíl ů, plán ů nebo životních poslání – významný vhled do jedincovy identity. Další relativn ě b ěžný projev sebeovládání se týká protagonistovy zkušenosti vysoce zvýšeného smyslu pro vládu nad svým osudem jakožto následku závažné události (nap ř. rozvod, úmrtí milované osoby, dosáhnutí životního milníku). V jiných p říkladech se dále objevují výpov ědi posílení významnou událostí, nebo explicitní vyjád ření pocitu moci , který jedinci dala ona zkušenost.

Vybrané p říklady sebeovládání skrze vhled:

Člov ěk p řijde do styku se spirituálními dimenzemi svého života na víkendovém sídle upraveném ke stimulování jeho psychologického r ůstu.

Člov ěk akceptuje hroznou pravdu, že je skute čně alkoholikem.

Žena dojde k záv ěru, že promarnila 20 let svého života v zoufalé honb ě za materiálním blahem. Rozhodne se zasv ětit sv ůj život pomáhání druhým.

Příklady sebeovládání skrze řízení:

Žena popisuje pocity hlubokého uspokojení ze schopnosti zvládnout bolest z úsilí b ěhem porodu. Je schopna ovládnout se v řízení bolesti.

79 Drogov ě závislý člov ěk se zbaví závislosti, p řebírá kontrolu nad svým životem.

Další p říklady Sebeovládání:

Manželský pár zakouší v prvním roce n ěkolikero utrpení, když umírají oba páry rodi čů . Toto období p řekonají posíleni a schopni lépe zvládat životní problémy.

Muzikant prožívá pocit moci nebo mistrovství b ěhem p ředstavení.

• Statut/vít ězství (SV)

Protagonista dosahuje zvýšeného statutu nebo prestiže mezi svými vrstevníky díky zvláštnímu uznání nebo respektu nebo vyhrání sout ěže či boje. Vždy je zde interpersonální a implicitn ě konkuren ční kontext. Osoba zde typicky vyhrává a triumfuje nad ostatními. Jednoduché obdržení dobrých postavení nebo úsp ěšné dosažení cíle nesta čí ke skórování SV.

Příklady:

Vědec získá stipendium nebo grant.

Muzikantovi se dostane potlesku ve stoje.

Herec vyhraje kýženou hlavní roli v nastávající h ře.

Jedinec dostane významnou pozici či vyhraje konkurs na prestižní funkci.

• Dosahování úsp ěchu/zodpov ědnost (DR)

Zkoumaná osoba zmi ňuje významné úsp ěchy v pln ění úkol ů, práce a instrumentálních cíl ů nebo v přebírání d ůležité zodpov ědnosti. Protagonista p říb ěhu se cítí pyšný, suverénní, dokonalý nebo úsp ěšný zaprvé v pln ění výzev nebo v překonávání závažných obtíží, nebo zadruhé v přebírání v ětší zodpov ědnosti za druhé lidi a v braní rolí které vyžadují od člov ěka řízení v ěcí či vedení lidí. Tyto schopnosti se v tomto smyslu objevují spíše v oblastech nastavených k dosahování úsp ěch ů, jako na školách a v zam ěstnáních, spíše než v osobn ějších polohách, nap říklad ve vztahu ke spirituálním nebo romantickým cíl ům. Tato kategorie se nevztahuje ani tak k „vyhrávání“ (jako v SV), spíše vyžaduje po postav ě úsilí d ělat, produkovat nebo p řebírat zodpov ědnost v tom smyslu, aby uspokojil implicitní nebo explicitní standard dokonalosti. V tomto smyslu DR souvisí s kategorií motivace k úsp ěchu ve výkonových situacích (achievement motivation/need

80 achievement) v pojetí Atkinsonova a McClellandova skórování TAT (McClelland et al. , 1953, in McAdams, 2001; McClelland, 1984, in Plháková, 2003). ((Oproti tomu SO a SV se zdají spíše odpovídat tématicky Winterov ě (1973, in McAdams, 2001) skórovací kategorii TAT motivaci mocí.)) Motivace mocí a motivace k úsp ěchu ve výkonových situacích jsou dva rozdílné projevy aktérství.

Příklady DR:

Student pracuje tvrd ě na zdokonalení školní úlohy. Tráví hodiny vychytáváním správných slov, apod.

Mladý muž je vyhozen rodi či z domova, bojuje o p řežití, a nakonec s stává úsp ěšným a zodpov ědným zralým člov ěkem.

Pilot dokon čí sv ůj první sólo let.

Skupina mladých lidí vybuduje obec v pustin ě: „Stav ěli jsme naši obec. Svýma vlastníma rukama jsme ji vybudovali“.

• Posílení (P)

Subjekt je obohacen, pozvednut, posílen, zušlecht ěn či zdokonalen díky sdružení s něč ím nebo n ěkým v ětším než je on sám. Posilující silou je zde bu ď zaprvé B ůh, p říroda, vesmír nebo n ějaký projev vyšší moci, nebo zadruhé velmi vlivný učitel, trenér, duchovní, terapeut, rodi č, prarodi č nebo jiná autorita, která poskytuje jedinci rozhodující podporu či vedení.

Projevy SP:

Mnoho náboženských zážitk ů spl ňuje podmínky pro za řazení do této kategorie, pokud jedinec zmi ňuje zjevení Boha nebo jiné vyšší moci, na základ ě čehož se s touto mocí dostává do styku.

V případ ě posilujících zážitk ů spojených s přírodou se m ůže nap říklad jednat o vypráv ění, ve kterém se objevuje podrobný popis jednotlivých prvk ů p řírody a jejich vnímání, které bylo provázeno silnými dojmy št ěstí, vzrušení, sebejistoty a vyrovnanosti.

V případ ě pomoci psychoterapeuta dosáhnout vhledu v život ě je možno skórovat i SO.

81 7.6.2.2. TÉMATA SDÍLENÍ

Sdílení zahrnuje psychologické a motiva ční pojmy jako láska, p řátelství, intimita, splynutí, sounáležitost, shoda, pé če, apod. Ve své podstat ě má sdílení za d ůsledek spojování rozdílných lidí ve v řelých, blízkých, pe čujících a sdílných vztazích. McAdams původn ě uvažoval o motivaci intimitou, kdy se p římo opíral o Bakanovu koncepci sdílení, jakož i souvisejícími ideami v pracích Maslowa (being-love/B-láska), Bubera (I-Thou relation) a Sullivana (the need for interpersonal intimacy). Z původních deseti kategorií intimity pak vykrystalizovaly čty ři následující kategorie sdílení. Tyto kategorie pak t ěží z Murrayho pot řeb sdružování (n Affiliation) a pe čování (n Nurturance).

• Láska/p řátelství (LP)

Zatímco člov ěk m ůže „mít“ mnoho kamarád ů, každé p řátelství je pravd ěpodobn ě charakterizováno pom ěrem s jednotlivým člov ěkem nebo s velmi malou skupinou osob. Tak m ůže být nap říklad mezi dv ěma mileneckými páry p řátelství zahrnující všechny čty ři. Protagonista poci ťuje obohacení erotické lásky a p řátelství v ůč i druhé osob ě. LP se vztahuje primárn ě na lásku a p řátelství mezi vrstevníky, stejn ě tak jako na heterosexuální a homosexuální vztahy, jakož i na platonickou lásku mezi stejnými i opa čnými pohlavími. Nezahrnuje láskyplné pocity pe čování, jaké jsou zažívány ve vztazích rodi č - dít ě. V rámci termín ů v ěku a statutu jsou si tudíž milenci typicky relativn ě rovni. Pro skórování LP musí být daná zkušenost p ředevším o vývoji lásky či p řátelství v konkrétním vztahu. Toto platí i když zrovna daný vztah upadá. Klí čem pro skórování je zde popis lásky či p řátelství v příb ěhu. Pokud n ěkdo vypráví o tom, jak byl zamilován a jaké to bylo, a že to již kon čí, je to n ěco jiného, když druhý vypráví o rozchodu, aniž by zmínil lásku samotnou. Zárove ň popis zábavy a dobré nálady v přítomnosti druhého nesta čí pro zahrnutí pod LP.

Příklady LP:

Dva p řátelé cítí, že si za čali být vzájemn ě emo čně bližší po spole čně strávené dovolené.

Dívka je siln ě p řitahována spolužákem ve t říd ě. Kone čně jej pozve na rande.

82 • Dialog (DG)

„Hlavní význam slova pojmu ,intimita‘ je sdílet to, co je uvnit ř osobnosti, s druhým, který je vn ě“ (McAdams, 1989 in McAdams et al., 1996). Jinými slovy touha po intimit ě je touhou po sdílení toho, co je nejvnit řnější, s jinou osobou. Jedinec prožívá formu recipro ční komunikace či dialogu s jinou osobu či skupinou, a to bez postranních úmysl ů. Konverzace je brána jako cíl sám o sob ě, nežli prost ředek k jinému cíli. Takovéto instrumentální konverzace jako interview nebo pracovní sch ůze nejsou tudíž skórovány jako DG, nebo ť nejsou provád ěny za ú čelem sdílení. To samé platí u hádek, p ři svárlivých vým ěnách názor ů, u nichž to vypadá, jako kdyby jeden druhého neposlouchal, apod. Mezi DG ovšem řadíme i p řátelskou konverzaci, která nutn ě nemusí být p římo o intimních tématech, ale i nap říklad o po časí. Konverzaci s jednozna čným zám ěrem pomoci druhé osob ě, nap říklad radou nebo terapií samotnou, kvalifikujeme jako DG.

Příklady DG:

„Psali jsme si se Sárou dopisy celé léto.“

„Pili jsme karafu vína a nezapomenutelným zp ůsobem jsme diskutovali o lásce a rodi čích.“

„M ůj nejlepší zážitek byl zárove ň smutný a radostný. Smutný protože má kamarádka mi pov ěděla, že má rakovinu. A radostný protože jsem se navzájem otev řeli a to byl úžasný zážitek.“

Někdy m ůže být konverzace neverbální, jako v tomto p říklad ě: „Nemusela nic říkat. Instinktivn ě jsem v ěděl, co myslela.“

• Pé če/pomoc (PP)

Jedinec vypráví o tom, jak pe čuje, stará se, asistuje, pomáhá, podporuje či lé čí druhého, aby mu zajistil fyzickou, materiální, sociální nebo emo ční pohodu či blaho. Neskórujeme výpov ědi objektu této pomoci. N ěkteré z předešlých p říklad ů by mohly být zajisté kvalifikovány za posílení (P) v rámci aktérství, kde p ůsobí silná vn ější moc, nap říklad terapeutka, která p řináší posílení subjektu.

83 Příklady PP:

Mnoho popis ů porodu spadá pod PP, stejn ě jako popisy adopce. Aby mohl být p říb ěh skórován pro PP, musí subjekt vyjád řit silné emoce vyjad řující lásku, n ěžnost, radost, apod., v reakci na popisovanou skute čnost. Také popisy pe čování o dít ě b ěhem jeho r ůstu nebo p říb ěhy o poskytování nutné finan ční pomoci v roli živitele rodiny zpravidla spadají pod PP. Vyvíjení empatie k druhým lidem také skórujeme PP, p říkladem m ůže být žena vypráv ějící o četb ě románu v dětství, díky které si pak vyvinula empatický vztah k ožebra čeným a utla čovaným lidem.

• Jednota/soudržnost (JS)

Člov ěku k jeho napln ění a duševní pohod ě nesta čí v souvislosti s jeho pot řebami vztahování se a zako řen ěnosti do prost ředí „jen“ pocit blízkosti k ur čitému člov ěku. Musí také poci ťovat, že náleží k něč emu v ětšímu, než je on sám, že je zako řen ěn ve spole čnosti a provázán do sít ě trvalých sociálních vztah ů a kulturních spolk ů nebo institucí. Sociální v ědci b ědují nad t ěžkostmi, které má moderní člov ěk s navazováním vztah ů v komunitách, a pozorují, že mnoho západních lidí je odcizeno ze svých sousedství, národ ů a jejich sv ětů. McAdams podotýká, že mnoho vypráv ění velmi pozitivních autobiografií vyzdvihuje dobré dojmy a v řelé vztahy lidí ve skupinách, stejn ě jako jejich účasti na spole čně sdílených kulturních rituálech (McAdams 1981, 1985). Zatímco předchozí témata tíhnou ke specifik ům vztah ů mezi protagonistou a jedním nebo více dalšími lidmi, téma jednoty/soudržnosti vystihuje ideu sdílení: být částí širší komunity. Protagonista zde prožívá pocit shody, harmonie, v ěrnosti, sounáležitosti či solidarity se skupinou lidí, komunitou, nebo s lidstvem jako takovým. Častým projevem je protagonista obklopený p řáteli a rodinou p ři d ůležitých událostech, nap říklad svatb ě, promoci, apod., který prožívá velmi pozitivní emoce, protože skupina pro n ěho d ůležitých lidí se nyní k němu p řipojila.

Několik dalších p říklad ů:

„Tu noc jsem byl pot ěšen z obklopení p řáteli a pozorností.“ Toto skórujeme jako JS, nikoliv jako LP, protože žádná konkrétní p řátelství nebo láska není specifikována.

Mladá žena popisuje zážitek z kempování s mnoha p řáteli a známými. D ůraz dává na blízkost ke skupin ě, spíše než na rozvoj n ějakého jednotlivého p řátelství či milostné aférky.

84 Příklady akceptování, opatrovávání nebo potvrzení p řátelstvím, rodinou nebo jinou sociální skupinou jsou posuzovány jako JS.

7.6.3. KÓDOVÁNÍ TÉMATICKÝCH LINIÍ V NEGATIVN Ě LAD ĚNÝCH

PŘÍB ĚZÍCH

P říklady uvedené v předchozí kapitole se týkají pouze pozitivních nebo ambivalentních případ ů. Tématickým liniím v negativních p říb ězích se McAdams v ěnuje jen stru čně na jednom míst ě (McAdams, 1985). Používá zde termín ů motivace mocí a motivace intimitou, které následn ě zahrnul pod širší pojmy aktérství a sdílení. Považuji je tedy pro tyto pot řeby za totožné.

7.6.3.1. TÉMATA MOCI

• Selhání/Slabost

Jedinec selhává v ur čitém úkolu nebo riskantním činu díky sám sob ě. Není schopen dosáhnout požadovaného pocitu moci a významnosti.

• Ztráta tvá ře

Jedinec poci ťuje stud, rozpaky nebo ponížení v přítomnosti jiných lidí.

• Ignorace

Jedinci není umožn ěno v ědět to, po čem touží. Je zmaten, dezorientován. Není schopen dosáhnout duševní síly a lituje této neschopnosti.

• Konflikt

Negativní zážitek pramenící z konfliktu nebo neshody mezi jedincem a ostatními. To zahrnuje hádky a rva čky.

7.6.3.2. TÉMATA INTIMITY

• Separace

85 Jedinec je odlou čen od svých p řátel, rodiny, nebo milenky či milence. Musí p řitom vyjád řit negativní emoce týkající se tohoto odlou čení nebo samoty.

• Odmítnutí

Subjekt byl odmítnut n ěkým blízkým – p řítelem nebo milým. Tato druhá osoba si p řeje ukon čit p ůvodn ě intimní (milenecký, pe čující, komunikativní) vztah. Subjekt v tomto případ ě musí vyjad řovat negativní emoce o tomto odmítnutí. Tato kategorie se m ůže vyskytnout ve spojitosti se Separací.

• Zklamání z lidí

Na základ ě negativní zkušenosti subjekt ztratil víru v druhé (a ť už je to n ěkdo konkrétní nebo skupina nebo dokonce lidstvo samotné), nebo je z lidí roz čarován. To je oby čejn ě doprovázeno zradou nebo ztrátou d ůvěry.

• Cizí nešt ěstí

Člov ěk prožívá zprost ředkovan ě vážnou situaci. Je zarmoucen cizím nešt ěstím, bolestí či smrtí. Častým p říkladem je deprese zažívaná po smrti milované osoby. Tato kategorie se m ůže vyskytnout ve spojitosti se Separací.

7.6.4. METODA ZAKOTVENÉ TEORIE

Metodu zakotvené teorie (Miovský, 2006) jsem nepoužíval rigidn ě, jak jsem již zmínil výše, kombinoval jsem tento postup s narativní analýzou formální i obsahovou. P řesto, mimo jiné díky použití programu Atlas.ti k analýze dat, který je do zna čné míry na tomto teoretickém p řístupu postaven, zde stru čně zmi ňuji základní její principy.

Analýza za číná identifikací tzv. významových jednotek. V této fázi jsem tedy slu čoval i odd ělené části textu, které spolu významov ě souvisely, a které nesly konkrétní informaci. Po rozpoznání t ěchto významových prvk ů jsem p řešel k tzv. otev řenému kódování. Přiřazoval jsem částem textu významy a vlastnosti, které umožnily lepší orientaci v textu. Tento proces je vlastn ě analogií podtrhávání částí tišt ěného textu a psaní k němu poznámek na okraj. Po identifikaci takovýchto základních kategorií jsem p řistoupil k tzv. axiálnímu kódování, kdy jsem mezi t ěmito kategoriemi hledal a identifikoval vazby. Díky tomu jsem následn ě mohl formulovat základní kostru p říb ěhu neboli centrální kategorii. Tuto kategorii jsem poté podrobn ěji spojoval s již vytvo řenými kategoriemi

86 a jejich vztahy a dopl ňoval kategorie další, pomocné. Tento krok se nazývá selektivním kódováním. Okódované pojmy jsem mezitím konceptualizoval, tedy interpretoval. Pro takové interpretace jsem sou časn ě hledal oporu v dalším textu, a tak jsem op ět uvád ěl do vztahu další kategorie a p řípadn ě nové kategorie nalézal. Tyto ve zkratce popsané kroky jsem tedy opakoval, vracel se od jednotlivostí k větším celk ům, od nov ě nalezených kategorií a vazeb ke starým, vše dle principu hermeneutické spirály.

7.7. VERIFIKACE

Co se tý če výb ěru vzorku, zkreslením jsem se snažil p ředejít zp ůsobem popsaným v kapitole 7.4.

Setting rozhovor ů jsem se snažil vždy nastavit p ředevším podle p řání proband ů. Nebylo v mých silách zajistit pokaždé stejné podmínky, nicmén ě v ěř ím, že p ři každém rozhovoru byly stejné p ředevším v tom, že dotazovaní se cítili bezpe čně a odpovídali tak bez obavy z toho, že náš rozhovor poslouchá n ěkdo jiný, apod. Pokud rozhovor probíhal v kavárn ě nebo v hospod ě, nikdy zde ruch nebo hudba nep řesáhly nep říjemnou mez.

Za triangulaci svého druhu mohu považovat svou vlastní ú čast, respektive skryté zú častn ěné pozorování, na n ěkolika freetekno akcích od roku 1999 až po sou časnost. Díky této své vlastní zkušenosti jsem tak mohl kontrolovat p ředevším výpov ědi proband ů o pr ůběhu t ěchto akcí. B ěhem analýzy dat jsem pr ůběžn ě o svých úvahách hovo řil s některými ú častníky výzkumu, i s nezú častn ěnými členy freetekno komunity.

Narativní data jsem se snažil zpracovat do podoby „dobrého p říb ěhu“, tedy srozumitelného a d ůvěryhodného p říb ěhu podobného se životem, což je princip verifikace dle Brunerova (1986) narativního modu. V ětšinu výsledk ů dokládám citacemi z rozhovor ů, které dokládají mé postupy a oživují výsledky jazykem jejich autor ů.

87 8. VÝSLEDKY

Výsledky studie jsou uspo řádány do t ří hlavních kategorií. V prvé části, Identita a freetekno, se v ěnuji zodpov ězení základních formulovaných otázek: Jaká je identita členů freetekno subkultury? a Jaké jsou psychosociální determinanty jejich ú časti na freetekno subkultu ře? Využívám k tomu analýzy p ředevším prvých, tedy narativních, částí rozhovor ů. Tato část tvo ří jádro výsledk ů.

Ve druhé části jsem shromáždil výsledky analýzy zam ěř ené p ředevším na zodpov ězení otázek: Jaké fenomény jedinec na freeparty prožívá? a Jakým zp ůsobem jedinec na freeparty jedná a jakými faktory je toto jednání ovlivn ěno? Jedná se o popisnou část přibližující člov ěku neznalému této subkultury její reálie. Částe čně také slouží na dopln ění předchozí kapitoly.

T řetí část výsledk ů je zam ěř ena na popsání vybraných témat týkajících se drog na freetekno scén ě. Zde a v popisu výzkumného souboru v kapitole 7.4.2 jsou odpov ědi na otázky: Jaká je prevalence užívání drog na freeparties? Jaký je obvyklý set a setting užívání drog návšt ěvníky freeparties? Tedy v jakém psychickém stavu, s jakými myšlenkami, v jaké nálad ě a s jakými o čekáváními p řistupují k užívání, a jaké je p řitom reálné a sociální prost ředí?

V prvé části používám k ozna čení respondent ů smyšlená jména, mimoto zde uvádím několik neozna čených citací v textu. V dalších dvou částech pak používám číslování jednotlivých citací, které je sice konzistentní a nem ěnné, ovšem neodpovídá po řadí rozhovor ů. Všechny tyto postupy slouží k zachování anonymity ú častník ů výzkumu, jejichž osobní data zde uvádím. Mnohdy jsem byl nucen také n ěkteré informace zcela vynechat, abych tak dané ú častníky uchoval v anonymit ě. N ěkte ří z nich mne zp ětn ě žádali o zachování co možná nejv ětší d ůvěrnosti, doufám tedy, že jsem jim t ěmito postupy vyhov ěl, a zárove ň jsem minimáln ě omezil srozumitelnost a hodnov ěrnost textu.

88 8.1. IDENTITA A FREETEKNO

V této kapitole se v ěnuji zodpov ězení otázek: Jaká je identita člen ů freetekno subkultury? a Jaké jsou psychosociální determinanty jejich ú časti na freetekno subkultu ře?

8.1.1. ÚVOD : VYUŽITÍ SEBEOBRAZ Ů

P ři analýze životních p říb ěhů dle McAdamsova modelu narativní identity se mi ze všech jeho prvk ů ukázaly sebeobrazy vhodným zast řešujícím pojetím ke srovnání všech sesbíraných p říb ěhů. Zahrnují v sob ě tématické linie životních p říb ěhů a jsou podobn ě jako žánry vyjád řením intertextových paradigmat vystihujících jejich podobnost se zvyklostmi spole čenskými a kulturními. P řevedení jedine čných sebeobraz ů na obecn ější kategorie vždy znamená jistou míru redukce, nicmén ě v tomto modelu je problém minimalizován použitím v naší kultu ře všeobecn ě známých antických božstev nesoucích bohaté konotace. Tato kategorie mi umožnila lepší orientaci mezi všemi ú častníky výzkumu a zárove ňje vhodným vyjád řením narativní konfigurace život ů zástupc ů freetekno komunity. V ěř ím, že jejich specifika díky této metafo ře dob ře vyniknou i pro čtená ře.

89 Kombinace sebeobraz ů Kombinace t říd sebeobraz ů Po četní zastoupení v souboru

Prométheus 2 1 Apollón/P řeživší – Stojící na 2/4 3 po čátku Prométheus/Dionýsos 2/4 1

Athéna/Dionýsos 2/4 1 Héra/P řeživší – Stojící na 3/4 1 po čátku Héra/Dionýsos 3/4 1

Héfaistos/Dionýsos 4/4 1

Hermés/Dionýsos 1/4 1

Hermés/(Dionýsos) 1/(4) 1

Héra/(Hermés) 3/(1) 1

Héra/(Dionýsos) 3/(4) 1 Tabulka 3: P řehled identifikovaných sebeobraz ů, jejich za řazení do jedné ze 4 t říd, a po četní zastoupení těchto kombinací ve výzkumném souboru

Mezi t řinácti p říb ěhy jsem identifikoval jeden p řípad individuálního sebeobrazu, tuto integraci McAdams chápe jako projev vyzrálé identity. V devíti p řípadech jsem identifikoval z řetelné dvojice protikladných sebeobraz ů, které byly v ětšinou vyjád řením centrálního konfliktu v životním p říb ěhu. V osmi z nich byl první sebeobran zástupcem některé z prvních t řech t říd dané taxonomie sebeobraz ů (viz kapitola 7.3.5), zatímco opa čný sebeobraz, tzv. antiimago , vyjád řením t řídy čtvrté. V jednom p řípad ě byly oba identifikované sebeobrazy ze čtvrté t řídy. Ve t řech zbylých p řípadech nebylo antiimago natolik z řetelné, aby mohlo být jednozna čně klasifikováno, proto jsem s ním v těchto případech operoval „v závorce“, subjekt se k tomuto antiimagu spíše blížil, než aby jej zcela napl ňoval.

Z tabulek 3 a 4 je z řejmé, že jediný individuální sebeobraz spadal do t řídy 2, byl tedy zosobn ěním aktérství i sdílení zárove ň. Sebeobrazy na prvním míst ě jsou primární , jedinec je s nimi ztotožn ěn v ětším dílem, než se sekundárními . Mezi t ěmito primárními sebeobrazy byla v pěti p řípadech, tedy nej čast ěji, zastoupena op ět t řída 2. Se 4 p řípady následovala třída 3, jejíž zástupci jsou zosobn ěním motivu sdílení. T řída 1, ve které jsou sebeobrazy výrazné aktérstvím, byl zastoupena ve dvou p řípadech. V jediném p řípad ě byla zastoupena

90 třída 4, jejíž p ředstavitelé nejsou výrazní ani aktérstvím, ani sdílením. Tyto sebeobrazy jsou charakteristické obecn ě mén ě heroickým dojmem. Mezi sekundárními sebeobrazy byla v jediném p řípad ě zastoupena t řída 1, ve všech ostatních t řída 4.

Četnost mezi primárními sebeobrazy Četnost mezi sekundárními sebeobrazy Třída 1 2 (1) Třída 2 6 0 Třída 3 4 0 Třída 4 1 9 + (2) Tabulka 4: P řehled četností zastoupení jednotlivých t říd mezi I. a II. sebeobrazy

V sebeobrazech se v mém vzorku potvrdila jejich souvislost s tématickými liniemi. Jejich p řítomnost jsem nicmén ě analyzoval na základ ě všech 7 znak ů zmín ěných v kapitole 7.3.5. V následující části uvedu ve stru čnosti životní p říb ěhy pěti ú častník ů, na nichž doložím sv ůj postup. P říb ěhy uvádím s pozm ěněnými jmény a n ěkterými reáliemi, abych zachoval anonymitu ú častník ů.

8.1.2. ŽIVOTNÍ P ŘÍB ĚHY

1.) ZBYN ĚK: PROMÉTHEUS /D IONÝSOS

Leitmotivem Zby ňkova vypráv ění je od po čátku jeho vztahování se ke spole čnosti a politice. Na základ ě politických zm ěn vymezuje své první období života: „První kapitola od narození až 1989-90, to se váže na spole čenské podmínky a zm ěny, který potom p řišly, a jakým stylem se v mém p řípad ě zm ěnilo fungování rodiny a trávení volného času, a hodn ě v ěcí se tenkrát zm ěnilo.“ Vyzdvihuje, jak bylo jeho d ětství spokojené nikoliv díky materiálnímu zajišt ění, nýbrž díky vztah ům, na které bylo dle n ěho p řed listopadem více času: „a i když opravdu jsme nem ěli v ůbec nic, tak myslím, že to byla doba p říjemná a š ťastná, to bylo fajn, táta pracoval hned dole v ulici a v p ůl t řetí se vrátil z práce, pak trávil veškerý čas se mnou, že jo, v ěnoval se mi… ty vztahy celkov ě, který to udávaly, byly daleko v řelejší, kdy díky tomu materiálnímu nedostatku nebo tý nejistot ě v týhle rovin ě, ta široká rodina držela pohromad ě prost ě a bylo to daleko víc svázaný. Tenkrát mezi sebou ti lidi kooperovali daleko víc a veškerý jejich aktivity byly založený na tom spole čenství…“ Na po čátku základní školy si pak sám uv ědomuje dopad

91 spole čenských zm ěn a poci ťuje zárove ň zklamání: „No a potom se v ěci m ěnily v tý spole čenský rovin ě, tam jsem si za čínal uv ědomovat, co se d ěje, že do tý doby jsem přijímal to z řízení, které u nás bylo jako za komunismu, dobrý, normální, … a po tý revoluci jakože jsme si od toho slibovali hodn ě, i toho co nás dost zklamalo no... no a to byla teda ta druhá část toho mýho d ětství, toho pozd ějšího d ětství, který, kdy já jsem teda za čal zjiš ťovat, co se kolem m ě d ěje.“ Do tohoto období spadá u Zby ňka zrození mýtu , po čátek jeho primárního sebeobrazu Prométhea - Revolucioná ře, který je reakcí na jeho vnímání spole čnosti, na touhu po dob ře fungující spole čnosti a vzájemn ě si pomáhajícím lidem ve svém okolí. V tomto duchu pokra čuje po ukon čení ZŠ, kdy sebeobraz za číná být podporován formující se životní filosofií a s ní asociovaným chováním : „Kolem toho patnáctýho roku jsem za čal víc chodit ven, na první koncerty a za čal se vymezovat trošku i takhle a postupn ě za čal o v ěcech víc p řemýšlet a p řes nějakou klubovou scénu, rockovou, (což m ě) dost ovlivnilo zeza čátku, jsem se p řesto dostal k n ějakému punku a za čal zjiš ťovat, že ta muzika m ůže mít i n ějakej jinej dopad, než jen estetickej, ale spole čensky-kritickej, politickej možná.“ Kolem šestnáctého roku jde s kamarády na sv ůj první koncert. Tento zážitek vyzdvihuje jednak díky hudb ě samotné, druhak kv ůli p řed ělu ve vztahu s rodi čí, kte ří mu poprvé povolili se vrátit pozd ě dom ů, a on tuto zodpov ědnost díky svému sebeovládání dodržel: „…dostaneš v souvislosti s tím d ůvěru k tomu, že se v pořádku vrátíš, i když v ědí, že tam budeš chlastat a vyvád ět, ale v ěř ej ti, že nejsi takový jelito, aby ses nedokázal vrátit zpátky.“ O rodi čovské výchov ě k dodržování ur čitých základních morálních zásad se zmi ňuje na více místech. Zdá se, že tato „základní“ morálka je pro n ěho d ůležitým pojmem, což se z řejm ě projevuje i na jeho pozd ější kritice euroamerického systému.

Stejn ě jako ješt ě dva ú častníci výzkumu zmi ňuje jako významnou zkušenost pražskou Global Street Party v roce 1998, která znamenala jeden z milník ů v jeho životnímu vývoji sm ěř ujícímu k freetekno scén ě: „…a v tý dob ě jsem za čínal uvažovat o n ějakejch aktivitách, ten mezník byl, kdy jsem se teda nezúčastnil, ale sledoval jsem d ění kolem Global Street Party 96 nebo 98?“ V této dob ě si p řestával rozum ět se svými p ůvodními přáteli ze školy a za čal vyhledávat jiné známosti a jinou zábavu: „No a pak n ěkdy ke konci gymplu n ěkdy ve t řetáku jsem si p řestával se svými spolužáky rozum ět, protože i když oproti jiným sluš ňák ům ze školy chodili do hospody, tak mi to v tý hospod ě mi p řišlo furt stejný, p řestávalo m ě to bavit a za čal jsem chodit víc ven, víc hulit, mí ň chlastat,

92 v podstat ě jsem p řestal úpln ě pít a jenom jsem hulil špeky, za čal poslouchat taky víc hip- hop a místo toho, abych n ěkde vysedával, tak jsme podnikali nejr ůzn ější akce venku…Možná až jako tady nastával takový p řed ěl, někdy v tý dob ě, kdy kon čil gympl a tak, protože přes kamarády, který dejme tomu nechodili se mnou na gympl, ale chodili na nejr ůzn ější u čnáky, a v tomhle sm ěru m ěli nižší ambice, než já, tak p řesto jsem si s nima rozum ěl víc nebo trávil čas s nima. A v tý dob ě, p řes tady ty kamarády, už nový, tak jsme za čínali jezdit na první techna.“ Další událost v sob ě spojuje vyhnutí se zodpov ědnosti, rebelství, jakožto i prvky sdílení a aktérství: „ jakože mi hrozilo jít na vojnu, tak se mi pak povedlo uhrát modrou knížku a musím říct, že to jsem zažil orgastickej pocit, kterej trval asi dva m ěsíce, a takovejhle jsem už nezažil ani v souvislosti s bakalá řem, ani s magistrem (smích), tu modrou knížku jsem vnímal jako to nejvíc, co jsem kdy v život ě dosáhnul (smích).“ (tazatel: „A pro č teda?“) „Protože jsem věděl, že nebudu muset ani na civilku, ani na vojnu, že m ě prost ě nedostali, že kv ůli tomu, že je n ěkde napsaný, že ty prostě budeš v 18 rukovat do armády, m ě pak nebude nutit, abych n ěco takovýho musel d ělat jako. I když máš povinný chodit do školy, tak to beru, ale když máš napsaný, že musíš narukovat do armády - to neberu, to je prost ě kravina. A já jsem byl rád, že jsem se dokázal vyhnout tomuhle, aniž bych musel ud ělat n ějakou blbost, že jsem fakt v ěděl, že tam nepudu. To bych nep řežil.“ S touto událostí souvisí také zrození sekundárního sebeobrazu - Dionýsa vyhledávajícího únik od zodpov ědnosti. Následující vyjád ření popisuje chování asociované k primárnímu sebeobrazu a zárove ň zmi ňuje jeho asociované rysy : (Tazatel: „Dob ře, a pro č myslíš, že T ě ten bakalá ř a magistr nevzal tolik jako ta modrá?“) „Ta škola a ty obory m ě zajímaly a zajímaj. Ale já jsem šel do té školy v první řad ě proto, abych nemusel do práce a ne proto, že jsem to cht ěl dělat. Jako si myslím, že jsem p řesto nem ěl n ějak podpr ůměrnej zájem o to studium, o ty v ěci, co se tam probíraly, naopak, já bych rád tu profesi d ělal. Ale ….ani te ď, ani nějak, nebo je to pro m ě dokonce nep říjemný chodit na n ějaké to slavnostní p ředávání diplom ů, to je hrozná fraška a pro m ě to nic neznamená. Já se jako rád n ěco nau čím z toho oboru, ale abych si pak musel psát p řed jménem n ějakej titul, to m ě nezajímá. 90% student ů získá ten titul poctivou cestou a pak je nezanedbatelné procento t ěch, který k tomu přijdou nejr ůzn ějším zp ůsobem. Moje identita prost ě není postavená na titulu, ale znám spoustu t ěch, kte ří to tak maj“ Primární sebeobraz je podpo řen dalším asociovaným chováním a rysy - pomáháním ostatním, št ědrostí, a idealismem: „…ale t řeba jsme se shodli na n ěkterejch v ěcech, jakože nás nebaví jenom pasivn ě jezdit na techno, že bysme radši d ělali n ěco jiného, co má n ějakej obsah a tak. No a já jsem v tý dob ě jsem za čínal

93 s pražskýma … , a va řili jsme bezdomovc ům, tak m ě napadlo, že bychom mohli rozjet n ěco podobného, n ějaký va ření vegetariánskýho jídla na technu, že to tam ještě navíc chybí a tak, a že my se aspo ň zabavíme, že z toho zbudou t řeba ješt ě n ějaké prachy na n ěco dobrýho. No a v podstat ě s ni čím, krom ě pár hrnc ů, jsme to n ěkolikrát zvládli no a to bylo taky spousta stres ů zeza čátku, jestli to v ůbec klapne, a nakonec se to vždycky n ějak ud ělalo a to jsem byl taky vždycky rád.“

Vztah mezi sebeobrazem Prométhea – rebelantského a nekonven čního revolucioná ře pomáhajícího zárove ň slabším, a sekundárním sebeobrazem Dionýsa – hédonisty a epikurejce hledajícího veselí a únik od zodpov ědnosti, je vyjád řen mimojiné ve Zby ňkov ě zálib ě v postav ě Švejka: (otázka po vlivu p říb ěhů, viz P říloha 1) „Třeba se mi líbí Švejk. Nejen jako komedie. Neberu to čist ě jako komedii se situa čním humorem, ale cejtím zhruba, čeho tím cht ěl autor dosáhnout, že se tady ud ělá charakter n ějakého obecního blba a on to trefn ě parodicky paroduje, ty místní pom ěry skrze tuhle osobu, to je na tom to nejlepší, líbí se mi povaha toho humoru. … fará ře tam lí čí jako n ěkoho, kdo hrozn ě chlastá, cizoloží, líbí se mi, jakým zp ůsobem se trefuje do t ěch ikon spole čnosti.“ (tazatel: „Dokážeš se n ějaký zp ůsobem identifikovat s tím Švejkem?“): „Ur čit ě. Protože dokáže trefit n ěco, co je ve skute čnosti špatný, a p řitom za danejch pom ěrů se to uznává jako n ějaká norma, která by m ěla být respektovaná a tady to p řevrácení smysl ů je bijící do o čí, ale kv ůli tomu, že se nehodí nebo že nem ůže v tý daný spole čnosti o tom člov ěk uvažovat tak, jak by m ěl, tak d ělá všechno proto, aby nešel poznat jeho úsudek o tý v ěci, vlastn ě tady tím hlupáctvím, kdy ty v ěci pojmenovává, tak je za toho vyvrhele, koho cht ějí totáln ě vyšoupnout z tý spole čnosti.“

Únikové tendence, tedy chování asociované s Dionýským sebeobrazem se u n ěho projevily v období po ukon čení gymnázia, kdy nejprve za čal studovat vysokou školu, kterou brzy vzdal, za čal pracovat, zde ovšem rovn ěž zjistil, že si takhle život nep ředstavuje, a následn ě úsp ěšn ě se druhý rok pokusil dostat na druhou vysokou školu: „(Ale) zkrátka to nebylo to pravý, protože tady na t ěch oborech se musíš zeza čátku u čit fakt hodn ě moc, málokterej se tam p řipraví tak, aby ses tam nemusel u čit. Takže jsem to tam, jako asi bych na to m ěl, n ěco jsem dával, n ěco ne. No zkrátka v … jsem zjistil, že to za takovou námahu mi to nestojí, že na t ěžký zkoušky se nesta čilo u čit se jenom dva dny p ředem, tak jsem se na to vykašlal a řekl jsem si, že lepší bude jít do práce a šel jsem ze dne na den pracovat, do hypermarketu… V podstat ě když jsem d ělal v tom … a už jsem

94 nechodil do školy, tak ta práce mi p řišla tak prudérní, že když jsem m ěl už kone čně volno, tak jsem jel na n ějaký techno, a tam jsem se brutáln ě zmastil … ty jo, to bylo nejhorší, protože tam jsi m ěl vlastn ě volný čty ři dny v m ěsíci, jinak jsi jel dva víkendy v m ěsíci, jsi dělal dvanáctky… No takže tam jsem zase zjistil (smích), že do práce chodit taky nechci, a že bude lepší ty vole vystudovat n ějakou vysokou školu, tak jsem asi po čty řech měsících to tam zapích, protože stejn ě prachy jsem v ůbec žádný nedostával, prost ě jsi tam byl furt a stejn ě jsi nic nem ěl. Tak jsem šel na podporu, na čet jsem si n ějaký knihy a dostal jsem se na ,ve řejnou a sociální politiku.‘“ Do výb ěru školy se zde nyní promítl primární sebeobraz. Jeho revoltující postoj k oficiální politice euroamerické spole čnosti dokresluje jeho odpov ěď na otázku po nejhorším zážitku v ůbec. Popisuje, jak p řed lety pracoval s p řítelkyní v USA, kde krom ě toho, že díky p ůjčce, kterou splácel a musel díky tomu pracovat celé dny sedm dní v týdnu, poznával ve chvílích volna tamní kulturu: „Tam to je fakt nejhorší místo na sv ětě. Ty se tam jdi n ěkam bavit jako, všude tam máš přefízlováno, napiješ se na ulici, jdeš (na policii), jdeš s lahvá čem po ulici, jdeš, nem ůžeš se napít na pláži, pustit muziku, zahulit si špeka ... a prost ě nevim, ta kultura je taková konzervativní, ale má to skryt ě jako liberální… ne liberální, ale prost ě si to hrozn ě proti řečí jo, oni si hrajou na svobodu, ale v rámci toho svého boje za svobodu tam úpln ě z toho d ělaj Kocourkov, prost ě vidíš lidi, jak chodí s kelímkama od coca-coly na ulici a cucaj pivo a jsou nachcaný, prost ě jezd ěj lidi úpln ě ožralí autem, protože tam se nechodí p ěšky.“

Celková konfigurace p říb ěhu osciluje mezi žánrem ironie , kdy popisuje deziluzi a skepsi: „No tak ideálem by bylo najít n ěco v neziskovce, kde bych se mohl dostate čně realizovat. Kde bych se nau čil postupem času tolik, že bych já byl ten, kdo to realizuje, kdo to vymejšlí, realizuje, má tu zodpov ědnost a dokáže jako v tom obstát, to by se mi líbilo no. Takže taky v ěř ím tomu, že bych to zvládnul, ale víme, jak to funguje, že máš n ějaký výb ěrový řízení, už jsem jich pár prošel. Už jsem mohl mít práci, kterou bych vyložen ě cht ěl a v podstat ě jsem si byl u toho výb ěrového řízení jistej, že t ěch lidí, který by m ěli lepší background než já, moc není. Stejn ě ale když máš dob ře placenou práci, tak vždycky rad ěji vezmou kámoše. Já jim to ani nezazlívám, ale štve m ě, že ze m ě d ělaj vola.“, a žánrem romance , kdy se naopak snaží o povznesení p řízemního, následování vize a vnášení sv ětla do tmy skrze své aktérství: „A vlastn ě i to naše vegetariánské va ření pro bezdomovce jsem vnímal politicky, i když jsem to tak jako nikdy neprezentoval, ale vnímal jsem to tak, že pokud jseš o n ěč em p řesv ědčenej, že to funguje n ějak špatn ě, tak bys

95 měl v první řad ě sám s tím n ěco d ělat, než se dožadovat odpov ědnosti politik ů, kte ří dejme tomu jako m ůžou z řídit n ějaký ú řad nebo na to vy členit n ějaký peníze. … Já jsem byl přesv ědčenej, že to je úpln ě v po řádku a že tam nejsou v ěci, který by byly protich ůdný, že si tam nikdo nemá pot řebu na co hrát, že tam m ůže p řijít kdokoliv, že prost ě se to n ějak nevymezuje, a ť už formáln ě nebo neformáln ě, m ě tam taky nikdo nedržel, já jsem tam byl akorát proto, že jsem to cht ěl d ělat.“ Tato aktivita pro druhé u n ěho probíhá i v rámci technoscény: „Na za čátku jsem tam jezdil a seznamoval se s tím a prost ě to pouze konzumoval, jenomže pak mi za čalo docházet, že pouze konzumovat techno je sebezni čující a nikam nevedoucí. Furt jsem cítil, že to má potenciál jako prase, ale že tímhle stylem m ě nebaví se na tom podílet, a cht ěl jsem p řisp ět n ěč ím svým, takže jsme tam nej řív za čali va řit … (No a kdybyse to pozd ěji spojilo se systémem, tak) hudební produkce by lidi mohla bavit a taky n ěco sd ělovat. A taky tak p řitáhnout na akce více lidí, kte ří by tam normáln ě nep řišli. Cht ěl bych n ějak podporovat tohle politický hnutí, anarchisty a antifašisty a podobn ě, a ud ělat svoje akce, kde bych zase tohleto n ějakým zp ůsobem prezentoval, propagoval, v ěnoval se n ějakým témat ům a jako vyložen ě n ějaká um ělecká kvalita m ě zas tak netrápí.“

Záv ěr: Zby ňkova identita v sob ě spojuje prvky sdílení i v pon ěkud menší mí ře aktérství. Primárním sebeobrazem je u n ěho Prométheus - Revolucioná ř. Jeho celoživotním tématem vyjád řeným v jeho zájmech i v jeho profesi je spole čnost a politika. Svým p řesv ědčením stojí na levé části politického spektra a p ředevším z tohoto d ůvodu také vyhledává alternativní freetekno scénu, která je pravým opakem pravicového konzumerismu. V jeho život ě je patrný ur čitý konflikt mezi ideály spojujícími v sob ě prvky aktérství i sdílení, a jejich napl ňováním, které n ěkdy kon čí v deziluzi a skepsi a v ironickém snižování reality. Východiskem se mu částe čně stává sekundární sebeobraz Dionýsa. Sám sebe charakterizuje jako „nekvalitní výrobek moderní spole čnosti, konzumní spole čnosti,,který špatn ě funguje.“ Své fungování a seberealizaci tak nachází mimo tuto spole čnost – v rámci freetekno subkultury, na níž nachází jak možnost odreagování a úniku bez dalšího obsahu, tak i pozd ěji napl ňování svých ideál ů. Na této scén ě – komunit ě, oce ňuje i vztahy nezatížené majetky, což asociuje jeho zkušenosti s materiáln ě ne zcela zajišt ěnou, ale p řátelskou rodinou držící p ři sob ě.

96 2.) MILAN : HERMÉS /D IONÝSOS

Milan ův primární sebeobraz je p ředevším vyjád řením aktérství, touhy po vynikání a vlád ě, tento sebeobraz jsem identifikoval jako Herma - Atleta. V tomto snažení je ovlivn ěn jedním ze svých významných vzor ů – otcem: „Takovej základní postoj naší rodiny je bejt ve všem první a ve všem nejlepší jo, a je to... je to hrozn ě cejtit... hlavn ě teda tátova strana jo, jsem myslím víc ovlivněnej touhle stranou…“ Ve svém vypráv ění se zabývá zejména tématy vztaženými k aktérství – úsp ěchy či neúsp ěchy ve škole: „…jsem šel na první přijíma čky na VŠ, sice na školu, na který nejsem úpln ě nejš ťastn ější, ale přišel jsem, vid ěl jsem, ud ělal jsem... a najednou jsem byl hrozn ě vysmátej…“ , i svými vztahy: „Já nepot řebuju vedle sebe dalšího n ěkoho, kdo chce bejt úpln ě nejlepší, to prost ě ani nejde, že jo, nikdy nebudou dva nejlepší, vždycky bude jen jeden, jo, to ty naše osobnosti k sob ě p řesn ě zapadaj.“ Téma aktérství se projevuje i v jeho vztahu k freeteknu: „(ud ělali jsme první akci) a tam jsem zjistil, že nejlepší pocit má člov ěk na tý kalb ě, když tu kalbu d ělá, žejo, tak to bylo rychlý, jako málokdo chodil na techno rok a p ůl, nebo tak, a najednou za čal organizovat akce…“ Nicmén ě kolem prvního ro čníku na gymnáziu za číná hledat únik z neustálého nap ětí z vysokých o čekávání rodiny, a to mimojiné skrze techno: „no a pak za čaly jako problémy, i když jsem teda necht ěl o tom technu, ale ono to nebylo úpln ě to techno, to byl za čátek prváku, tak to byl takovej zajímavej, najednou v polovin ě prváku … jsem byl ze t řetího místa poslední, úpln ě asi 3,4 pr ůměr, tak to bylo takový hustý no, to bylo... a s tátou to bylo takový vyhrocený, že táta byl vždycky takovej vzor… a když si vzpomenu t řeba na to, kolik t ěch problém ů bylo, i fyzickejch…“ Zde za číná být znát jeho sekundární sebeobraz – Dionýsos, hledající únik a veselí. Tyto své po čínající úniky si mohl dovolit mimojiné díky opo ře ve své matce: „ten táta je vzor a máma je opora, máma vim, že a ť ud ělám sebev ětší pr ůser, t řeba tenkrát (jsem naboural, m ěl jsem v sob ě n ějaký piva a asi 50 lysohlávek), tak jsem vyb ěh, a hned volat mám ě, a do hodiny tam byla a všechno vzala na sebe, za řídila, uspala m ě tam u známý prost ě a nikdy jsem o tom neslyšel potom.“ Sám si však uv ědomuje, že hédonismus, který provozuje na technu, zejména co se spot řeby r ůzných drog tý če, se vymyká konvencím: „jediný co p řesn ě (matka) neví, to jako je, co se p řesn ě d ěje na tom technu, to že jsme prost ě taková generace, která si ob čas vyhodí z kopýtka (smích) stylem, kterej úpln ě není konven ční v týhle spole čnosti.“ .

Záv ěr: Milanova identita je v souvisloti s jeho ú častí na freeteknu zosobn ěním konfliktu mezi sebeobrazem Herma, který je ambiciózní, podnikavý, s pot řebou vynikat

97 a organizovat, a sebeobrazem veselícího se Dionýsa, který se snaží uniknout zodpov ědnosti a užívat si života plnými hrstmi a za p řisp ění drog. Freetekno v Milanov ě život ě uspokojuje oba jeho sebeobrazy. Herma zam ěř eného na činy uspokojuje jeho organizace freeparties skrze jeho členství v sound systému: „t řeba díky tomu, že jak jsem za čal organizovat ty akce, tak bych řekl, že mám hodn ě organiza ční schopnosti, že jsem takovej, že umim organizovat lidi,… takže si t řeba myslim, že t řeba i díky tadytomu mi to do budoucího života n ěco p řináší, vim že budu schopnej vykonávat r ůzný takovýhle funkce, a vim, že mi to bude i vyhovovat…“ Zárove ň mu umož ňuje zapomenout zde na problémy všedního života a uspokojit tak v sob ě sebeobraz Dionýsa: „říkám, jakoby se ta party snaží, jako se co nejvíc n ějak odd ělit od tý spole čnosti, co mám zvyk od za čátku, co chodim na akce, tak v lét ě vždycky když přijedu na akci, tak vypínám telefon, kdyby se stal nejhorší atentát v New Yorku, tak já se o tom v ůbec nechci dozv ědět, prost ě CzechTek, vždycky tejden nevim, neslyšim.“

3.) MICHAL : ATHÉNA /D IONÝSOS

V Michalov ě život ě jde nalezení rovnováhy mezi sebeobrazem Athény, p ředstavující ochranu míru, naslouchání a pomoc druhým, um ění kompromisu a podporu psychického zdraví, a mezi Dionýsem. Sebeobraz Athény je vyjád řen tématy sdílení i aktérství v klí čových událostech jeho života, v životní filosofii: „V sociálních oblastech jsem nalevo. Ur čit ě ten, co leží v p říkop ě, tam nemusí ležet vlastní vinou. Myslim, že spole čnost se musí postarat o svý členy, aby jim dala možnost za čít pracovat, zajistit pot řeby. Jsem dost vysazenej v ůč i snob ům, konzumu, jsem ekologicky smýšlející.“ , v asociovaném chování a v osobnostních rysech – pracuje momentálně jako terapeut v komunitním centru, a v jeho úsilí do budoucna, protože se chystá na roli rodi če. Konflikt mezi primárním sebeobrazem a antiimagem je vyjád řen v postav ě pro n ěho významné – jeho otci: „Ten je univezitní profesor, kterej si zvládl ud ělat tituly, u čit na t řech vejškách a ješt ě vypít denn ě tři litry vína. Ale p řitom nevypadal jak vymletej ožrala, ale vše d ělal s grácii. Taky absolutní nerespektování autorit, to mám taky po otcovi.“ Tento konflikt zmi ňuje při popisu výhled ů do budoucna: „Dítě, starat se o n ěj, bejt dobrý rodi če, vychovat nejlepšího člov ěka, co to p ůjde. Je to obrovskej závazek. Nechci ale život ob ětovat jenom tomuhle. Chci si dál držet záliby, cestování, sport a podobn ě. Dokážu si p ředstavit, že tam bude jednou za čas n ějaká ta kalba. Nechci úpln ě ztratit kontakt s tou subkulturou. Taky je p řední práce, která m ě baví a kterou chci uživit rodinu. …“ (tazatel:

98 „A jak se to m ůže zvrtnout?“) „Kdyby se n ěco pod ělalo v tom vztahu, dít ě už je fakt velkej závazek. V tom vidim velkou možnost ohrožení. Taky v tý práci, …. A další, to, co m ě prochází celej život, je ten strašák závislostí. Abych ten velkej tlak ne řešil stejn ě jako otec alkoholem.“ Dionýský sebeobraz je postaven zejména na zmín ěném užívání drog a alternativním životním stylu, jehož po čátky za řazuje do období po čátku st řední školy, kdy mu byla sv ěř ena zna čná svoboda: „Za čal jsem chodit na koncerty, na punk, za čal jsem takhle pa řit, pak taky hulit se skej ťákama.… To bylo tak od 15 let. M ěli jsme takhle hodn ě volný víkendy, matka s nevlastním otcem jezdili každý víkend pry č a my jsme m ěli pré. Vďycky jsem se chytil n ějaký alternativn ější skupiny.… Tam jsou asi ty zárodky toho pozd ějšího životního stylu. …Každej víkend n ěkam na party, za čal jsem baštit tripy. Pak jsem si držel tu hranici, že nic víc. Vydrželo to tak rok a p ůl. Pak díky kámošovi jsem vyzkoušel piko…“

Záv ěr: V Michalov ě život ě jsem identifikoval dva ur čující sebeobrazy: pomáhající, praktickou, stabilní Athénu, toužící po dialogu a míru, a oproti ní Dionýsa unikajícího zodpov ědnosti nemírným veselím. P řevažujícím žánrem jeho p říb ěhu je však romance, charakteristická celkov ě optimistickým lad ěním a neustálým pohybem kup ředu sm ěrem k vít ězství skrze osvobozování, a ť už sebe či druhých, hledání, a vnášení sv ětla do tmy. Účast na freeparties mu p řináší p ředevším obveselení a únik z reality. Sám od sebe své sklony k t ěmto únik ům omezuje, nicmén ě nechce je opustit zcela, svou budoucnost vidí v integraci alespo ň malé části dionýského principu, aby neztratil s touto subkulturou kontakt a nepotla čil tak sv ůj celkov ě alternativn ější pohled na život. Zárove ň uspokojuje jeho p řirozenou oblibu komunity a vzájemného vypomáhání si, což demonstruje svým levicovým smýšl ěním či prací v neziskové organizaci v roli terapeuta.

4.) PETR : APOLLÓN /P ŘEŽIVŠÍ

V sou časné dob ě je Petrovým primárním sebeobrazem Apollón - Um ělec, charakteristický tématy sdílení i aktérství, který sám vytvá ří um ělecký produkt pro druhé, a dokáže se ovládat a myslet do budoucna. Sekundárním sebeobrazem, a do ur čité doby spíše primárním, je však tzv. P řeživší, snažící se o p řekonání sil, které jej ovládají, a vzep ření se síle nep říznivého osudu. Jeho životní p říb ěh byl poznamenán brzkým rozvodem jeho rodi čů , kdy z ůstal, spolu se dv ěma staršími sestrami, v pé či své matky. Dětství charakterizuje jako klidné, hodn ě sportoval, chodil do fotbalového klubu. Ve 12

99 letech za čala jeho velmi bou řlivá puberta, za čal mimojiné užívat zhruba po dobu jednoho roku pervitin: „od jedenácti let kou řim brka, kou řil jsem cigára, no a takhle, no a co se tý če potom, tak v 6. t říd ě jsem zkoušel i tvrdší drogy, ale vždycky jenom tim, že jsem to cht ěl, nikdy že by mi to n ěkdo cpal, … já jsem to bral t řeba jednou za tejden, jednou za 14 dní, pak práv ě tim, že jsem si ulít ten tejden v kuse, tak jsem pak tejden spal a byl jsem úpln ě v prdeli a vlastn ě mi to ukázalo, já jsem furt nev ěř il t ěm kec ům, že závislost a tohle, a to mi ukázalo, co je vlastně ta závislost na pervitinu, že ty nejsi závislej na tý droze, ale ty pot řebuješ fungovat, a ty nem ůžeš fungovat, pokud si to nedáš znova, no tak já jsem se z toho radši vychrápal, a řekl jsem si, že už fakt nikdy…“ Poté následovalo nemén ě bou řlivé období poznamenané n ěkolika st řety s autoritami – s ředitelkou školy ZŠ, s u čitelkou na SŠ, jejichž konflikt vyvrcholil jeho vylou čením v prvním ro čníku, s vlastním otcem, se zam ěstnavatelem, a v prvé řad ě s fotbalovým klubem, ze kterého byl vylou čen: „jsem to m ěl hodn ě poznamenaný tim, že se to vyvíjelo nějakým zp ůsobem do t ěch 11 let asi podle mat činejch p ředstav, a pak se to strašn ě oto čilo prost ě a šlo to podle p ředstav mejch, kdy vlastn ě jako ten první ten impuls bylo podle m ě to vyhození z toho fotbalu jako, že člov ěk jako už nemá n ějakou tu ur čitou povinnost, kterou dělal 4x - 5x do tejdne, tak si za čneš hledat n ěco jinýho, a tim vim, že jsem se za čal m ěnit.“ Za tyto problémy mohl z části sám, z části šlo o k řivdy: „…to vypadá, že já jsem hrozn ě hodnej, a všichni kolem m ě jsou to, jako samoz řejm ě, že to byla taky moje chyba.“ Tato životní etapa se týká p ředevším jeho sekundárního sebeobrazu – již zmín ěného P řeživšího sama sebe a sama za sebe. Zárove ň zde nacházím postupn ě více prvk ů charakterizujících jeho sou časný primární sebeobraz. Nap říklad prvky aktérství s asociovanými organiza čními rysy: „pak mi p řišla super lukrativní nabídka z Anglie ve t řeťáku (SŠ), za n ějakejch asi patnáct tisíc tejdn ě, že m ůžu jít d ělat na n ějakou stavbu, no tak jsem jel, ješt ě dokonce lepší práci jsem dostal, skrze to, že jsem fakt um ěl anglicky, asi díky tý profesorce z toho prváku…, a oni tam pot řebovali n ějakýho supervisora, na n ějakej dohled nad tím, co se tam d ěje, a člov ěk, kterej ti říká, co máš d ělat, … takže já m ěl patnáct lidí na starost, který neum ěli anglicky.“ Jeho um ělecké prvky jsou obsaženy v jeho dlouholetém hraní na klavír a sedmiletému DJování: „…jak hraju na ten klavír, tak jsem to m ěl takový snažší, sladit ty beaty, a už to prost ě slyšíš, jestli ti to hraje rychlejc nebo pomalejc, což je vlastn ě zeza čátku úpln ě ne řešitelnej problém…, jak hrajeme te ďko poslední dobou, tak si nás zvou, na různý akce jsme byli vyložen ě pozvaný kv ůli hraní, tak taky furt hlášky, že jsme dobrej jukebox, a že cokoliv chceš zahrát,

100 tak zahrajeme dob ře.“, a obdivu k technu jako hudebnímu stylu: „…já tomu říkám klasika moderní doby.“

Záv ěr: Petrova identita je charakteristická jeho pon ěkud rychlejším a charakteristicky intenzivn ějším vývojem v dospívání – daleko d říve než ostatní nap říklad užíval drogy včetn ě tvrdých, bou řlivé období dospívání bylo také charakteristické častými a výraznými problémy s autoritami. Petrovi se nicmén ě poda řilo vlastním sebeovládáním toto divoké období p řekonat. Nyní se nachází v maturitním ro čníku, spoluvlastní sound systém a je uznávaným DJem, a dokáže si sám na sebe vyd ělat. Techno v jeho život ě znamenalo v první chvíli možnost vybou ření, aby se z n ěho následn ě stal pro Petra aktivní koní ček, práv ě díky jeho DJování a zájmu o hudbu. Podtrhuje svobodomyslnou atmosféru, kde nejsou p řirozené autority, se kterými by m ěl konflikty: (o prvních svých zážitcích na freeteknu): „v tu dobu mi prost ě p řišlo strašn ě úžasný, že takovýho malýho špunta - prost ě lidi tam s nim kalej v tom kotli, jeden ti pošle vodku, druhej brko, ty taky dáš, co máš, protože jinak prost ě cejtíš, že by ses rozdal, že by to nebylo fér, kdybys nedal, prost ě m ě p řišla ta atmosféra úpln ě úžasná, na to nezapomenu, to bylo prost ě rozhodn ě, to ta atmosféra, to je to, co d ělá party party, to co d ělá freetekno freeteknem. … Jenom jsem cht ěl říct, že jsem k tomu nep řišel skrz n ějakej fet nebo to, já jsem tam hodn ě zmi ňoval tu atmosféru, jasn ě, že ta atmosféra je úpln ě jiná t ěma drogama, sv ětlama, vším, ale fakt každej s každym, m ě to p řišlo takový, jak m ěli te ď NSK (sound systém) o prázdninách na tom letáku: one for all, all for one, prost ě tak mi to p řišlo takový, že to takhle funguje.“

5) NELA : HÉRA /P ŘEŽIVŠÍ

Neliným primárním sebeobrazem je Héra – oddaná kamarádka a partnerka, jejímž životním tématem jsou témata sdílení - vztahy, „konání dobra“ a pomáhání, což vyžaduje i od druhých: (tazatel: „N ajdeš spole čné téma, ideu, o čem ten Tv ůj p říb ěh je?“) „Když řeknu ,dělat dobro‘, tak to zní prost ě hrozn ě.“ (tazatel: „Tak jak pro koho, no.“) „Nic jakoby neni čit, no, být p řinosem spíš, nežli n ějakou zkázou, ale to jsou takový jakoby všeobecný věci,… možná je to jako Rovnováha, to slovo, to správný.“ Sekundární imago, které zt ěles ňuje boj, který svádí s nep řízní osudu a omezujícími silami, je tzv. P řeživší: (tazatel: Jaká je Tvoje vize ideálního vývoje života?“) „M ůj velký úkol, velké téma, je ta moje nemoc, že jo. Takže ideální p řípad je, že si z té nemoci vezmu, co mám, a zmizi,

101 anebo bude prost ě tak, aniž by m ě n ějakým zp ůsobem zásadn ě omezovala, nebo dokud si to nevy řešim, tak asi bude, ale prost ě aby m ě to nezničilo.“ Zárove ň je v tomto sekundárním sebeobrazu vyjád řen boj, který mnohdy svádí sama se sebou: (tazatel: „Napadl by T ě člov ěk nebo skupina, která T ě ovlivnila v negativním smyslu, když si na to tak vzpomenš, že T ě n ěkdo p řivedl na scestí,nebo tak?“) „Já jsem asi nebyla na scestí (úsm ěv). No to jsem já asi, no. Mám pocit, že kdo mě svádí z cesty, po které bych měla jít, jsem já, no.“ Zrození obou mýt ů lze nalézt již v raném d ětství, kdy prožila kv ůli zmín ěné nemoci n ěkolik delších období v nemocnici, v přirozen ě necht ěné separaci, a následné intenzivní pé či maminky: „…dlouhý pobyt v nemocnici, vícemén ě bez mámy, v dob ě kdy to bylo dost pot řeba, aby byla se mnou… (pak) jsem za čala žít vícemén ě normáln ě, akorát s hodn ě velkou pé čí mojí maminky, … Takže tam jsme se na sebe hodn ě fixovaly, po tom vlastn ě nedostatku tý spole čný, toho spole čného času, jsme se na sebe pak fixovaly ješt ě asi o to víc.“ V podstat ě až do konce puberty žila stranou v ětších sociálních skupin, a z tohoto období uvádí p říb ěhy separace od ostatních či konfliktu se skupinou. Zm ěnou v tomto smyslu byla první freeparty v jejím život ě: „…ačkoliv jsem potom na n ěkterejch akcích zažila daleko zásadn ější v ěci, tak tohle m ě k tomu ale jakoby dostalo, že to byl n ějakej jako rozcestník…“ (tazatel: „Jako že už ta první akce T ě takhle jako zasáhla?“) „No jakoby ta první akce m ě vlastn ě, no to je otázka, jestli m ě úpln ě jako zasáhla, tam jsem jakoby se vlastn ě nijak neprojevovala, m ě tam zasáhlo t řeba to, že jsem prost ě, že tam za mnou p řišla n ějaká holka, a jestli se s ni p ůjdu vy čů rat prost ě, tak jsme šly spolu, takový jako zvláštní, takový jakože to bylo vlastn ě první místo, kde, já jsem vlastn ě nikam moc nechodila, jakože jsem vlastn ě na žádný diskošky nebo tak, že mi tam p řišlo jakoby zajimavý, že i když jsem tam ty lidi neznala, tak že mi tam vlastn ě nebylo nep řijemn ě, nebo jakože byl m ě tam schopnej n ěkdo oslovit s n ějakým vroucným přáním nebo tak…“

Záv ěr: Leitmotivy Nelina životního p říb ěhu jsou vztahy, respektiva témata sdílení, a snaha o dosažení duševní a fyzické pohody. Tato dv ě základní témata jsou vyjád řena sebeobrazy Héry a P řeživší. Touha po „ čistých“ vztazích a duševním i fyzickém klidu je vysv ětlením i pro její zálibu v tane čních akcích, mezi nimiž si však pe čliv ě vybírá tak, aby se zde cítila svobodn ě a mohla si užívat kontaktu s p řátelskými lidmi a tance: „…p řítel mě vzal na první akci, roz čarování, uživání si svobody, která byla na t ěch akcích možná, to byla prvni etapa, kdy jsem nevnímala v ůbec žádnej zásah jakoby do toho svýho užíváni si tý party… když už jsem byla na tý druhý akci, tak jsem pochopila, že se tam tan čí,

102 a za čala jsem tan čit a užila jsem si to s n ějakým tancem, a bylo to úpln ě skv ělý prost ě a prima, a nikdo m ě nic špatnýho ned ělal, nikdo mi nic neukradl, nikdo mi nic nep řikazoval, nikdo m ě neotravoval, to byla taková prvni etapa… Ale myslím si, že i jakoby tím tancem a n ějakým tím transem, kterej, jakýho jsem p řitom t řeba schopna, jak kdy, prost ě n ějak prožít, tak tim jakoby sahám n ěkam, nevim, jestli říct hluboko je správný slovo, prost ě n ěkam, co neni úpln ě normálnímu v ědomí prost ě otev řený, a možná se tomu dá říct, že je to, to spirituálno. ...pak p řišla druhá etapa…já jsem se na to (freetekno) vykašlala v tu chvíli. Já jsem jakoby málo jezdila n ěkam (na freeparties) a jezdila jsem pak už na klubový akce muziky, která se mi líbila …. A musím říct v tu chvíli, že jsem byla úpln ě roz čarovaná, jak mi tam s nima bylo dob ře, že bylo úpln ě jedno, jak jsou ti lidi oble čení, ale byli prost ě ohleduplní, skv ělí. A když jsem jela na n ěco, co bylo hrozn ě free, tak tam to tak skv ělý nebylo. Prost ě tam se mi mohlo něco stát.“ Její vztah k tane ční scén ě se poté vyvinul do nyn ějšího stadia, kdy vyhledává menší akce s komunitou lidí, které zná a mezi kterými zažívá ony pocity svobody, jako na po čátku. Freeparty pro ni znamená z řejm ě dvojí posílení. První spo čívá v uspokojení z bytí v komunit ě p řátelských lidí, na jejichž p řítomnost či nep řítomnost je velmi citlivá. Druhé posílení pramení z její nej čast ější a nejoblíben ější činnosti zde: tance, p ři kterém se dokáže uvolnit k transpersonálním zážitk ům.

6) DAVID

Jediný p řípad integrovaného jedine čného sebeobrazu Prométhea v sob ě zt ěles ňoval tématické linie aktérství i sdílení. David sám sebe považoval za filosofa. Jako jediný z ú častník ů popsal pom ěrn ě diferencovan ě své konkrétní náboženské p řesv ědčení, a nikoliv náhodou se jednalo o diskordianismus (viz kapitola 3.6). Varianta jeho sebeobrazu Prométhea byla Humanista. N ěkolik posledních let cílen ě a v n ěkolika oblastech (nap ř. povolání u čitele na SŠ) jedná za ú čelem pozvedání lidstva, respektive jeho omezené části, která jediná m ůže dle n ěho fungovat a kooperovat, hovo ří o principech autonomních prostor ů (viz kapitola 3.3). Za všechny uvádím následující delší citaci: „…nemyslím si, že má smysl plejtvat síly v tom, snažit se ješt ě zvrátit tenhle chod věcí, a místo toho bych cht ěl vytvo řit autonomn ě, paralelen ě mezi tim, n ěco, novou základnu, na který by se znova mohlo stav ět od za čátku, a ta nová základna je ve skute čnosti úpln ě stejná jako na za čátku - kulturní základnu, na který by pak p říští

103 generace mohly stav ět, a která by nás nezavedla do týhle odbo čky, kam jsme se te ď dostali, takže m ůj třeba konkrétní cíl v život ě, kterej nevím jak se mi podaří zrealizovat, protože na to prost ě nemám kapitál, je prost ě vytvo řit komunitu lidí, n ěkde za m ěstem, ať už na statku nebo kdekoliv... v n ějaký vesnici, kde se bude žít doopravdy komunitním životem, kde nebudou všichni izolovaný, zav řený jak na sídláku v n ějaký králikárn ě, nebudou znát svoje sousedy, ale jde mi o to zas obnovit ty tradi ční sociální vztahy, … nesmíš se otev řít natolik, aby ti to vyrostlo a uteklo ti to pod rukama, to je v ěc, kterou nesmíš dopustit, proto t řeba už nejsem úpln ě anarchista, protože anarchista v ěř í tomu, že práv ě naopak nesmíš mít žádný mechanismy, který t ě budou krotit, ale to je práv ě nesmysl, tohle už je taková pubertální stránka toho anarchismu, která si myslím, že je ve finále spíš negativní...destruktivní,.takže rozumn ě se podívat do historie, pochopit sociální strukturu spole čnosti od prav ěku dote ď a na základ ě toho vytvo řit takovou obec, kde budou mít všichni dostatek prostoru, aby se realizovali, ale zárove ň, která by zabra ňovala tomu, aby se n ěkdo za čal realizovat na úkor ostatních tak, aby ve finále zlikvidoval to, co z tý obce vyrostlo.“ K freeteknu jej nejprve p řivedla prostá záliba tohoto hudebního stylu, který poslouchal, díky svému staršímu bratrovi, již od ZŠ. Až posléze za čal cílen ě pronikat do ideologie s tím spojené, což u n ěho vyústilo do role DJe, hrajícího hudbu jednak pro její formální vlasnosti, ale poté p ředevším vlastnosti obsahové: „Vlastn ě od tý doby, co jsem za čal um ět aspo ň trošku anglicky, tak ta hudba, kterou jsem volil, vždycky m ěla i jinej ten obsah než jenom čist ě hudební, respektive jenom formální, čist ě formální význam, jako v podstat ě veškerou muziku co jsem m ěl - co jsem hrál nebo co jsem si kupoval, tak bylo bu ď techno od lidí, od kterých jsem v ěděl, že jsou politicky nebo kulturn ě n ějak angažovan,ý anebo to potom, když jsem za čal hreát breakbeat a drumandbase, tak to vždycky byla muzika, ve který byl n ějakej text, kterej sd ěloval nějakou myšlenku práv ě s touhle tématikou.“

Záv ěr: Davidova identita je postavena na sebeobrazu Prométhea – Humanisty, spojujícího v sob ě ob ě tématické linie, aktérství i sdílení. Jeho angažování se ve freetekno komunit ě souviselo p ůvodn ě s jeho oblibou tohoto hudebního stylu, aby pak p řerostlo v jeho samotné DJování a spoluvlastn ění sound systému. Jeho hlavním cílem je vyvyšovat lidstvo, respektive autonomní komunitu lidí. Tento cíl realizuje jak v „civilním“ život ě v roli u čitele, tak ve svém životním stylu spojeném s freeteknem. Skrze své hraní a komunikaci s lidmi chce p ředávat své ideály dalším. S tímto také souvisejí

104 Prométheovské rysy: idealistický, pomáhající, vynalézavý, otev řený, rebelantský a nekonven ční.

8.1.3. POPIS SEBEOBRAZ Ů

Na t ěchto šesti p říkladech jsem se v pokud možno srozumitelné stru čnosti pokusil vyložit některé základní principy, které jsem mezi participanty studie identifikoval. Z p řehledných tabulek 2 a 3, a podrobn ějšího popisu životních p říb ěhů je z řejmé, že v ětšina mnou zpovídaných techna řů prožívá jisté dichotomní sebeobrazy, p ři jistém zjednodušení dva životní módy. Z t ěchto je v naprosté v ětšin ě tím druhým sebeobraz pat řící do čtvrté t řídy taxonomie sebeobraz ů, kterou sestavil McAdams na základ ě antické mytologie. Sebeobrazy této čtvrté t řídy, na rozdíl od p ředešlých t ří, nejsou charakteristické ani tématy sdílení, ani tématy aktérství. Jejich životy jsou pon ěkud mén ě heroické a jejich hlavní motivací je základní pot řeba bezpe čí. V tomto p řípad ě se jedná se o Dionýsa a P řeživšího.

Sebeobrazy Dionýsa, ve všech t ěchto p řípadech sekundární, jsou vyjád řením hleda če rozkoší, hédonisty, epikurejce či snílka toužícího po zábav ě, obveselení a úniku zodpov ědnosti. V životních p říb ězích ú častník ů se tento jejich Dionýsos projevoval nejen úniky skrze freeparty, ale také v jiných oblastech. Jednalo se tak nap říklad o út ěky p řed hrozivými a nedosažitelnými postavami svých rodi čovských vzor ů (Superegy), úniky ze škol a zam ěstnání, úniky p řed existenciálními tíhami život ů a úniky skrze drogy. Dionýské touhy po zábav ě se projevovaly také v oblib ě po číta čových her: „Hry, v ůbec zábava, já se hrozn ě rád zabavuji a m ě to prost ě fascinuje na jednu stranu a na druhou stranu m ě to i baví, a hrozn ě jsem se kv ůli tomu i nau čil díky t ěm po číta čovým hrám, jak t řeba v angli čtin ě, tak v uvažování, a spoustu v ěcí jsem z toho znal …“ internetu, a moderní techniky v ůbec (nap říklad audiovizuální techniky používané sound systémy).

Ve dvou p řípadech, kdy jsem sekundární sebeobraz Dionýsa umístil do závorek, jsem neidentifikoval dostatek pot řebných znak ů nutných k jejich rozlišení. V jednom případ ě se jednalo z řejm ě „pouze“ o projevy ve školním v ěku identifikované Poruchy aktivity a pozornosti: „V podstat ě každá u čitelka, co m ě m ěla, tak říkala rodi čů m: ,Co jste mi to tady p řinesli za ďábla?‘ A jakoby moje první u čitelka na ZŠ m ě cht ěla poslat na zvláštní školu, a to otec vysokoškolák, jak to slyšel, s matkou, tak m ě poslali k n ějakýmu psychologovi a d ělali mi n ějaký psychologický testy a zjistili, že nejsem takovej, že bych prost ě neud ělal ZŠ, ale že jsem hodn ě hyper prost ě (smích)…“ V tomto p řípad ě byl

105 navíc primárním sebeorazem Hermés, tedy p ředstavitel aktérství, který odporuje Dionýskému principu více, než p ředstavitelé sdílení. Ve druhém byly hédonistické tendence zjevné jen ve spojitosti s freeparty.

Sebeobrazy, které jsem ozna čil jako P řeživší – Stojící na po čátku, se snaží o p řekonání sebe sama a za sebe sama. Touží p řekonat kontrolující síly, které je svazují. Jejich cílem je nalezení alespo ň minima autonomie a moci. Životní p říb ěhy, ve kterých jsem tento sebeobraz nalezl, byly charakteristické p řevládajícím, nebo alespo ň ve zna čné části se objevujícím, negativním, pesimistickým nebo tragickým vyzn ěním. McAdams zjistil, že vyprav ěč i t ěchto p říb ěhů mají vyšší hodnoty dimenze Neuroticismu m ěř ené Big Five. Objevovaly se zde d ějové linie trvajícího utrpení: p řekonávání nemocí, rodinných vztah ů, závislostí na drogách, slabé sebed ůvěry, nepochopení okolím, apod: „Nervov ě jsem se zhroutila, a to mi bylo práv ě t ěch dvanáct, a tam myslim, že to za člo takový to moje druhý období, který bych tu nazvala, a to bylo asi období t ěžký destrukce a vyst řizliv ění z toho všeho, protože jsem došla asi zhruba ve svých patnáctii letech k názoru, že nemá cenu žít, a že asi bude jako nejlepši se zprovodit ze sv ěta. A tak sem si našla zp ůsob, kterým jsem to cht ěla ud ělat, a docela dlouho jsem na tom pracovala, protože jsem asi neum ěla najit jiný řešení, takže jsem vlastn ě byla t ři roky na jehle na drogách a snažila jsem se o to, abych se zabila, no.“ Jiný respondent: „Ten život byl docela jako nep říjemnej, furt jsem jakoby, když to mám vyprávět z nějaký jako pozice, tak tam nebyly žádný ty negativní postavy nebo takhle, byl jsem to spíš já, kdo byl spíš ten introvertní, takže prost ě jako sv ět a já, a jako byly to dlouhý léta, kdy jsem si říkal, že ten život mi vlastn ě není p říjemnej. … prost ě že hledáš pevnej bod a nemáš ho, tak jako a všechno, a nevíš jak d ělat v ěci správn ě, prost ě nevíš jo…deprese, takže nevíš, o co se op řít.“

V rámci primárních sebeobraz ů jsou zastoupeny všechny čty ři t řídy, z toho čtvrtá, jak jsem již zmínil výše, pouze v jediném p řípad ě. P řevažuje t řída 2 (aktérství i sdílení), následovaná t řídou 3 (sdílení) a nakonec t řídou 1 (aktérství). V souvislosti s mnoha popisy freetekno scény, které jsem v rámci McAdamsových tématických linií skóroval jako témata sdílení (zejména pak Jednota/soudržnost a Dialog, viz kapitola 7.6.2.2), není překvapující, že se tato tématická linie projevila v sebeobrazech více, než aktérství. Na základ ě t ěchto dvou znak ů tvrdím, že na freeparty jezdí lidé s obecn ě v ětší pot řebou sdružování (Murrayho „need affiliation“). Sdílení pozitivn ě koreluje s P řív ětivostí m ěř ené v Big Five (McAdams, et at., 2004), lidé v této skupin ě jsou tedy zárove ň charakteristi čtí asociovanými rysy s dimenzí P řív ětivosti: dobrosrde čnost, laskavost, d ůvěryhodnost,

106 pomáhání a up římnost (Svoboda, 1999). Tyto rysy se projevily v pozitivn ě lad ěných zážitcích ú častník ů výzkumu s touto komunitou (viz kapitola 8.2.1.).

8.1.4. ZÁV ĚR: 4 SKUPINY Ú ČASTNÍK Ů FREEPARTY

V dichotomii primárních a sekundárních sebeobraz ů vidím jednu možnou determinantu vedoucí ú častníky výzkumu ke freetekno subkultu ře. Konflikt, nebo naopak symbióza, která mezi nimi nastává, má v t ěchto p řípadech vyúst ění práv ě v tuto komunitu, jak jsem popsal na p ěti rozborech identit ú častník ů. Toto vyúst ění životní situace ve freetekno komunitu pak nabývá čty řech základních podob, respektive čty ř možných skupin ú častník ů freeparty, p řičemž hranice mezi nimi není pevná. Naopak jsem u mnohých zaznamenal ur čitý vývoj – od skupiny 1. do skupiny 3., nebo naopak, a od skupiny 1. a 2. do skupiny 4., mnohé charakteristiky 1. skupiny platí i pro skupinu 2.:

1. Pro n ěkteré znamená freetekno kompenza ční únik od reality , zp ůsob odreagování a odpo činku, díky kterému čerpají síly do svého života. U nich je sekundárním sebeobrazem Dionýsos sloužící jako uvol ňující a pozitivní prvek. Jedinci pat řící do této skupiny v mém vzorku p řevažovali. Techna ři v této skupin ě nebyli jen konzumenty zábavy, ale p řispívali svou činností do chodu komunity.

2. Druhá skupina je obdobná první, protože pro tyto jedince je freetekno také kompenzací, avšak v opa čném sm ěru – kompenzují sv ůj sekundární sebeobraz Přeživšího, který je vždy n ějakým zp ůsobem svazuje a snižuje, svým nyní primárním sebeobrazem, který je naopak pozvedává. Participant ům této skupiny vždy kontakt s freetekno komunitou ur čitým zp ůsobem pomohl. Freetekno tedy pro n ě znamená kompenza ční řešení svých problém ů.

3. Pro jedince ve t řetí skupin ě, na rozdíl od první, může Dionýský sebeobraz znamenat ur čitý nekonstruktivní a nadbyte čný únik a snižování skute čnosti , bržd ění vývoje, kdy je nap říklad ú čast na freetechnu vykládána jen v termínech zábavy, nikoliv kup říkladu s p řesahy do myšlenek schovaných zde p ůvodn ě, nebo s d ůrazy na komunitní p řínos (tím mám na mysli síť sociálních vztah ů a myšlenek, nikoliv komunitu jakožto zdroj drog).

107 4. Čtvrtou skupinu tvo ří ti, pro které je freetekno životním stylem , vyjád řením jejich p řesv ědčení a životní filosofie. Tito jedinci pojímají freetekno subkulturu jako n ěco v ětšího, než jen zábavu. Chápou tuto kulturu jako cestu ke zlepšení sebe a spole čnosti. Jsou nositeli ideologie s touto subkulturou spjaté.

ad 1.: Této skupin ě zcela odpovídalo sedm participant ů výzkumu, ostatních šest se pak v této skupin ě nacházelo d říve, nebo bylo na pomezí dvou skupin. Pro tuto část ú častník ů freetechna je charakteristické, že se mu v ěnují pouze ve svém volném čase, je to pro n ě životní styl, který nežijí: „Jestli mám definovat, co je to pro m ě, tak techno je pro m ě jednak styl života, kterej ale nežiju, to je vtipný… o m ě v práci nikdo neví, ve škole nikdo neví, že jezdim na techno, techna ř je ten člov ěk, kterej se s tou kulturou identifikuje natolik, že se neustále tak prezentuje, nestydí se za to, co d ělá o víkendu, já nemluvim o tom, co dělám o víkendu.“ Všichni se shodují v tom, že pojímají freetechno jako sv ůj únik z reality, p řičemž tento únik je aktivní, tito lidé se zapojují do chodu komunity: „Techno pro m ě znamená hodn ě únik, hodn ě koní ček, a hodn ě i n ějakou možná seberealizaci, seberealizaci až v poslední dob ě, co jsem se za čal snažit jako o to, abych to, co hraju doma na svejch gramcích už 6 let, aby to taky slyšel n ěkdo jinéj, než já a p ět mých kamarád ů.“ B ěžný životní styl n ěkterých zástupc ů této skupiny je často vzdálen stylu, který reprezentuje daná subkultura: „Jsem takovej typ, kterej chce jednou manželku, d ěti, chce mít doma plazmovku, mít támhle dobrý domácí kino a koukat se na fotbal v ned ěli a dát si pivko, chci mít hezký auto, chci mít hezkej byt, jo prost ě? Já nevim, je to takovej trošku americkej..., ale nevim, chci mít, chci mít klid, chci vyd ělávat peníze, no a jednou za čas si takhle vyhodim z kopejtka, a to...zanadávat si na to všechno a to (smích).“ Mnozí tito techna ři pojímají techno jako d ůležitou relaxační záležitost, b ěhem které cht ějí zapomenout na starosti všedního dne: „Co pot řebuju je, abych o víkendu na to zapomn ěl, ale když jsem o víkendu v Praze a v sobotu ráno se vzbudim, tak si vzpomenu na práci, jak jsem nestihl tohle a tohle, a stejn ě s tím nic neud ělám, jenom si na to vzpomenu a nechám se tím deprimovat, když jsem na té party, tak na to zapomenu, a to m ě udržuje, já to vidim i na ostatních lidech, já to vidim i na mý mám ě, já jsem hodn ě po ní, hodn ě si všechno beru psychicky k srdci, a ona nemá žádnej relax ona nemá koní ček, nic, ona se furt nechává stresovat svojí prací, a já si myslím, že to je m ůj únik, m ůj relax, stejn ě jako ve čer p řijdu a zahraju si dv ě hodiny na gramcích když mám na to čas, a to samý já cítím na technu prost ě to je únik,

108 to je to, že najednou zapomeneš na realitu, na život“ . Tato skupina techna řů si uv ědomuje, že je to pro n ě pouze „dovolená“, ale že pro mnohé to m ůže být nebezpe čné (a p řer ůst tak do skupiny 3.): „Myslím si, že mám to št ěstí, jako všichni mí kamarádi, že vždycky, když jedu zpátky dom ů, tak si uv ědomím tu realitu, a umím se vrátit, a beru to, jako že jsem byl na dovolený, zatímco hodn ě lidí tomu možná propadne, drogám a všemu, a to je možná problém techna tohle.“ Členové sound systém ů, kte ří se řadí do této skupiny, jsou charakteristi čtí tím, že nep řejímají všechny principy a ideály freetechna, nap říklad „Do It Yourself“: „No tak to je, o čem jsme vlastn ě mluvili no, že tu party, že si ji vícemén ě, že ji chceš ud ělat jenom pomocí sám sebe, že ty, a tvoji kamarádi, práv ě ta skupina lidí, ten tzv. sound systém. A říkám, v co nejv ětší mí ře nebejt závislej na t ěch, na tom okolí, žejo, tam samoz řejm ě, holt, když si chceš nakoupit na ten bar v ěci, tak prost ě musíš, žejo, to si asi nikde n ějak jako nevyma čkáš žejo, n ějaký džusy, to by asi nešlo, prost ě, t řeba jako když n ěco nevlastníš, musíš si to p ůjčit, ale říkám, v co nejmenší návaznosti, na tom to je, možná tohle t řeba, t řeba jak jsem mluvil o tý akci (masová akce v zimn ě v hale s n ěkolika tisíci návšt ěvníky) p ředtím, tak tam jakoby s tim DIY moc spole čnýho nemaj, to jako, to jako p řiznáváme, že tam jsou práv ě najmutý ty barmani, a ty sekuri ťáci, že tam jsou najmutý lidi, a že tam je v ětšina v ěcí p ůjčenejch.“ Lidé této skupiny, kte ří nejsou p římo členy sound systém ů, se zapojují aktivn ě tím, co umí: baví ostatní žonglováním a fireshow, sbírejí odpadky, malují dekorace, apod.

ad 2.: Ur čitou pozitivní a kompenza ční roli freetekna zde vidím specificky u t ěch jedinc ů, u kterých jsem identifikoval sekundární sebeobraz Přeživší (tito v n ěkterých případech spadají i do skupiny 4, čímž svým zp ůsobem navracejí této komunit ě to, co jim sama dala, nicmén ě p říklady uvádím v tomto kontextu.). Poznání a zapojení se do této subkultury jim, zdá se, pomohlo kompenzovat negativní stránky svých život ů, tito ú častníci uvád ějí, že jim tato skupina pomohla „p řežít“ nebo je zásadn ě posílit: Tazatel: „Dokázala bys identifikovat n ějakou osobu, skupinu osob, p řípadn ě n ějakou instituci, která m ěla na Tv ůj život, potažmo životní p říb ěh, nejpozitivn ější vliv?“ Respondentka: „No tak ur čit ě to bude paradox, co řeknu, ale byla to ta technokultura, a to si myslím, že m ě ovlivnilo jako hodn ě v n ějakejch osmnácti sedmnácti letech až dote ďka, a že dote ď m ůžu říct, že to pro m ě znamená dost velkou hodnotu, i když každej říká, že techno není to, co bejvalo, a je to tak. To, kde se nachází te ďka, jako níž nebylo, ale i tak je to pro m ě nejvyšší hodnotou.“ Jiný respondent p římo zmi ňuje kompenza ční

109 funkci freetekno komunity: „Shodou okolností s tím technem teda, jako na to techno jsem za čal už jezdit d řív, n ějakou dobu p řed tím (tragická životní událost) , pak jsem nejezdil pár let, pak jako t ěsn ě po tomhletom jsem za čal jezdit znova, zaplul jsem znova do tý komunity, najednou jsem m ěl strašnou spoustu kamarád ů a za čal jsem aktivn ě v tom něco d ělat a napl ňovat, a jako vlastn ě tyhlety introvertní problémy šly stranou, to prostě byla kompenzace na druhou stranu, a to se rozjelo jako, protože je to parta lidí, kte ří se všichni znají, a n ěco delaj dohromady, takže tohle s tím hodn ě souviselo, a tohle vícemén ě vlastn ě tak n ějak probíhá do te ďka.“

ad 3.: Tuto skupinu jsem identifikoval na základ ě nep římých znak ů. Žádný z respondent ů zcela nenapl ňoval charakteristiky této skupiny. Vždy u nich byly p řítomny, alespo ň v minimálním množství, prvky za řazující je do skupiny 1. Nicmén ě n ěkte ří z nich do této skupiny spadali minimáln ě v po čátcích svého kontaktu s freeteknem, kdy jezdili na akce čist ě jen kv ůli zábav ě samotné. Do této skupiny se tak mohou řadit i návšt ěvníci party, kte ří jsou zde ojedin ěle a nemají jinak s touto subkulturou nic spole čného. Ti, kte ří zde naopak z ůstali, po n ějaké dob ě objevili ony „ideály“ spojené s touto kulturou, se kterými se postupn ě identifikovali: „No, to jsem jakoby za čala jezdit …, ale moc jsem to nebrala vážn ě, jako spíš jsem se tam jakoby opila a brala to jakoby takovou zábavu, a pak jsem se seznámila s t ěma (dalšíma) lidma… já jsem potom za čala p řicházet na to, že existujou n ějaký Spiral Tribe a všechny tyhlety v ěci, který šly do v ětši hloubky … a to už jsem to potom brala už jako víc vážn ě, že se mi to prolínalo hodn ě mi do toho každodenního života, prost ě do toho smýšlení o tý svobod ě, a jak prost ě ten systém je tady taky špatnej. … V tý dob ě jako jsem ješt ě tak n ějak nem ěla moc ud ělanej obrázek o tom, co se tady všechno d ěje, takže v podstat ě jak jsem se s nima stýkala často, tak prost ě jsme si rozumn ěli, že jo, ve všem, tak prost ě jejich myšlenky v podstat ě byly i moje.“ Jiný respondent: „To byl ten úplný za čátek, a to m ě asi nejvíc ovlivnilo, a musím říct, že vzhledem k dalšímu postupu to nebylo zatíženo tou idelogií ,techno 23‘. Tam sice jako sem tam se ta číslice 23 objevovala, ale v ůbec ne v takovém množství jako dneska, ani jsem nezažil nic takového, že bych si prost ě s n ěkym vykládal a on by mi vykládal n ějakou historii tohoto. To jsem na té Morav ě n ějak nezachytil, rozvinulo se to až pozd ěji. Tam se prost ě jezdilo na akce a opravdu až hodn ě zp ětn ě jsem za čal objevovat, o co jde a jaké to má ko řeny, a tak dál.“

110 U n ěkterých jedinc ů, které jsem za řadil do prvé skupiny, se objevovaly také ojedin ělé zmínky týkající se užívání drog, které vy čnívaly nad ostatními, což m ůže zna čit ur čitý problém s udržením se v limitech užívání drog pouze na party, a tedy jistou dekompenzaci a nadbyte čný únik: „No n ěkdy to je drsný no, když se to rozjede, to profetuješ celej víkend, nebo když je to dýl, že jo, to se probereš tak v úterý možná z tý kalby.“

Tuto třetí skupinu jsem však vytvo řil zejména na základ ě sekundárních zdroj ů, respektive výpov ědí všech (!) ú častník ů o této skupin ě p ředevším nových návšt ěvník ů techna, kte ří se chovají zcela jinak, než oni: jezdí na akce jen proto, aby užívali drogy, nev ědí nic o myšlenkách spojených s freeteknem, postrádají respekt, který oni d říve chovali k člen ům sound systém ů, neberou ohledy na ostatní, kradou, apod.: „Není respekt, já si pamatuju, sám když jsem p řišel na ty první kalby, vim že jsme tam takhle t řeba sed ěli u stolu, a takhle mi říká kámoš: ,Tam sed ěj metrá či (členové jednoho z prvních soundsystém ů u nás) ’ (předvádí, jak to říkal potichu) , a já jsem si říkal, ty vole, oni tady jsou mezi náma jo? Prost ě pro m ě to bylo úpln ě boží, prost ě že oni jsou schopný ud ělat tadyto (party) pro nás, chápeš, nejv ětší respekt, úpln ě nejv ětší, to kdybych jim mohl jo, odnýst bednu, prost ě třeba.“ Další p říklad: Tazatel: „A naopak v ěci co t ě štvou?“ Respondent: „Akorát tak některý lidi co jezd ěj a neví, o co jde. Jedou tam proto, aby se zni čili jakýmkoliv zp ůsobem, řeknou, že byli na hustokrutý kalb ě, nechaj bordel, otravujou tam lidi akorát. Takovej ten individuální p řístup, to se mi fakt nelíbí, taková mali čkost, že do n ěkoho vrazim, tak se automaticky usm ěju, omluvim. A ne, že budu ješt ě nep říjemnej. Ale p římo tý kultu ře nem ůžu nic vytknout.“ Jiný respondent: „Zlom a potvrzení upadání tadytoho nastal po Tachově (CzechTek 2005) , vlivem toho zásahu a medializace, kdy se nabalilo spoustu lidí s flaškou vodky, co nemaj páru, o co jde. Chybí jim respekt v ůč i okolí, p řírod ě, nechápou, co to je autonomní prostor, neprudit domorodce…“

ad 4.: P řestože n ěkolik jedinc ů ze skupiny 1. částe čně p řesahuje i do této, identifikoval jsem v souboru 3 techna ře, v četn ě „Zby ňka“ a „Davida“, jejichž p říb ěhy jsem ve stru čnosti uvedl na za čátku této kapitoly, kte ří vy čnívali nad ostatními svým p řístupem, a díky neskrývané p říslušnosti k této subkultu ře také svým zevn ějškem. Jejich životní přesv ědčení bylo úzce spjato s freeteknem - siln ě levicové s prvky anarchismu. Oproti jiným ve svých p říb ězích mnohokrát zmi ňovali své názory na fungování spole čnosti, svá zásadní roz čarování z nedostatk ů tohoto systému a uchýlení se do jiného systému částe čně

111 autonomní komunity. Na chodu této komunity jim záleželo více, než ostatním, přičemž se ost ře vymezovali proti p řístupu techna řů z druhé a částe čně také první skupiny. Zejména se nesmi řovali s nar ůstající masovostí scény, podpo řené konáním akcí v bývalých továrních halách pro n ěkolik tisícovek lidí, jejichž hlavním cílem bývá rychlý výd ělek pen ěz ur čený ke splacení dluh ů sound systém ů, prezentace um ění DJ ů a mohutných zvukových aparatur a sv ětelných dekorací. Tito jedinci se snažili vytvá řet v rámci této kultury r ůzné podniky s p řesahy do um ění a politiky, p řičemž se vždy jednalo o r ůzné formy DIY kultury: „To m ě vždycky p řišlo málo, jako jenom kalba, si vzpomínám na Spiral Tribe, se kterejma p řijeli ty Mutoid Waste, který tam m ěli všude ty sva řovaný železný konstrukce a ty starý letadla do toho tam, to bylo prost ě, tam jsem jako fakt cejtil nějakej p řesah, ty lidi recyklovali tyhle krámy, a d ělali z toho tyhle krutý v ěci, který t ě tam samoz řejm ě rozsekávali… A já vim, že systémáci maj sami dost práce s orgováním tý akce, a už jim v ětšinou nezbejvá sil do t ěchhle v ěcí… ale to je práv ě na nás, na t ěch druhejch, abychom taky p řisp ěli.…No ale lidi t řeba dojdou do stádia, kdy to cht ěj tý scén ě za čít vracet jo, p řispívat svejma v ěcma, tak co ud ělaj, založí systém…což je strašnejch pen ěz,a už jim nezbejvá na tohle. T řeba to Divadlo Continuo, to jsou taky takový týpci, žijou na statku, maj tam taky podobnou komunitu, to by se mohlo t řeba spojit tohle, my jsme taky d ělali divadlo p řed dv ěma lety myslim, d ělali jsme DIY karnevaly žejo… že to prost ě není jen o t ěch kalbách, ty lidi maj jako na víc…“ Je p řízna čné, že do této skupiny spadají dva p ředstavitelé sebeobrazu Prométhea a jeden p ředstavitel Apollóna – Um ělce/Organizátora, tedy sebeobraz ů pat řících do druhé t řídy, u kterých je p řítomno aktérství i sdílení zárove ň.

112 8.2. VÝZNAMNÉ FENOMÉNY FREETEKNA Z POHLEDU

ÚČASTNÍK Ů

8.2.1. KOMUNITA

Nejvýrazn ějším a nej čast ěji zmi ňovaným pozitivem freetekna byla z pohledu ú častník ů výzkumu p řátelská atmosféra a v ědomí úzké a provázané komunity lidí. Respondenti uvád ěli tyto p řednosti spontánn ě nebo jako odpov ědi na konkrétní otázky po pozitivech, které jim techno p řináší.

Z pohledu McAdamsovy tématické linie sdílení se ve výpov ědích objevovaly nej čast ěji popisy jednoty a soudržnosti , které ú častníci zažívali často už p ři prvních zkušenostech s freeteknem. Tyto zážitky často dávali do kontrastu se zážitky z diskoték nebo komer ční techno scénou. Byli často p řekvapeni tím, s jak p řátelskou atmosférou se zde setkali. Mnozí lí čili zkušenosti s nezištnou pomocí druhých. V ětšina z nich také v tomto kontextu vyzdvihovala letní freeparty nad ty zimní:

R3: (o své první freetekno akci v ůbec): „…jsme se tam docela opily a bavily jsme se tam až do rána, seznámily jsme se tam s lidma a úpln ě jsem si říkala, jak je to super, že prost ě na diskotéce tam máš namyšlený holky, nikdo se tam s tebou nebaví, každý si tam hledí toho svýho, a tam jsem prost ě chodila a všichni se na m ě usmívali a bylo to takový úpln ě super, jsem se tam i seznámila s pár lidma, který te ďka n ěkde potkám třeba nebo takhle. Že mi to p řišlo takový úpln ě neuv ěř itelný, že prost ě cizí lidi k sob ě můžou mít takovou náklonnost, p řestože se neznaj. M ě to p řišlo takový hrozn ě zvláštní, potom se to jakoby umocnilo, když jsem byla poprvý v lét ě jako venku, tak to je ješt ě víc, to tam jsou ty lidi ješt ě daleko víc otev řený. Tak asi tak.“

R7: (druhá freetekno akce, po vyhození domova, v 17 letech) „… já jsem si to tam uživala tak, ze jsem mela fakt žížu, fakt hlad a fakt sem se stydela poprosit kohokoliv, kdo byl kolem me, a ť už to byl m ůj kamarád, známej, nebo úpln ě cizí člov ěk, protože tam se mi ty lidi ztratili b ěhem t ěch t ři dn ů. tak prost ě jsem se styd ěla a neud ělala jsem to nidky no. A pomohli mi tam lidi, který mi tam podali pomocnou ruku, aniž by se na cokoliv zeptali. A paradoxn ě to byli lidi, kterýma bych asi, potkat je n ěkde na ulici, pohrdla. Byl to n ějakej kluk, asi už tenkrát jako drsnej systémá ř, vim, že m ě čapl za ruku, dal mi napít, dal mi najíst a provedl m ě tam všema systémama

113 a všude mi řekl: ,to hraje tady tohle, tady tadyto‘, … to bylo takový, jako kdybych dostala n ějakýho pr ůvodce ne, … on m ě tam jenom tak vid ěl, jak tam sedim smutná, a ud ělal tohlecto, a nic za to necht ěl prost ě.“

V p ředchozí citaci respondetka uvádí pozitivní posílení, kdy jí byla od více lidí spontánn ě nabídnuta nezištná pomoc v situaci, kdy sama byla bez pen ěz a veškerých prost ředk ů. Během popisu nedávné akce dává respondentka tuto vst řícnost ke všem na party do souvislosti s p řítomností lidí na okraji spole čnosti:

R7: „Ostatn ě, pro č se tam držej takový socky, že tam jdou n ějaký lidi bez pen ěz? Bez cigár? Protože v ědí, že tam n ějaký peníze, n ějaký cigára vždycky dostanou, vždycky jim n ěkdo n ěco dá. Že tam ty lidi chápou, že prost ě nem ůžou bejt chamtivý, možná proto se na to nabaluje i trošku taková, takovej trošku odpad.“

P ři popisování d ůvod ů, pro č se nyní sama podílí na sound systému a po řádání techno párty, uvažuje o tom, že pot řeba po řádání freeparty je spojena s výrazn ější komunikativností :

R7: „ty lidi práv ě, ty výrazn ější, kte ři jsou schopni takhle n ějak komunikovat, tak oni stejn ě pot řebujou jako já ty kalby d ělat. Takže se takhle stmelujem díky tomu technu.“

Respondenti zmi ňovali témata sdílení a komunity lidí čast ěji p ři popisování zážitk ů z menších akcí, na kterých byl p řítomen omezený po čet návšt ěvníků (max. do 200). Ti, kte ří pamatují freeparty z doby p řed deseti a více lety , ve svých vzpomínkách vyzdvihovali také výhody tehdejší užší skupiny , která byla více alternativní, undergroundová, a tedy i pro mnohé nedostupná. Tato p říslušnost k t ěžce dostupné skupin ě u nich nepochybn ě zvyšovala jejich sebepojetí i skupinovou kohezi:

R1: „No a v tý dob ě mi to docela dávalo jo, že m ě to bavilo, já jsem z toho byl vypleskej, takže jsem nikam jinam nejezdil, a v tý dob ě jezdila, že jo, ješt ě n ějaká úzká skupina lidí celkem, takže víkend co víkend potkávat ty samí lidi, a to už bylo o n ěč em jinym.“ R10: „Navíc to práv ě byla ta alternativa, kdy ty lidi fakt stáli mimo systém… takže tu nepotkáš divný lidi, který p řijdou a neví, kde se ocitli, žádný diskouši, který jsme odsuzovali. V tý dob ě bylo t ěžký se k tomu dostat, nebyl internet, letáky na akce šly

114 z ruky do ruky. Bylo t ěžký se o akcích dozv ědět. Jeden člov ěk dostal leták a vytáhl zas celou bandu kámoš ů.“ R11 : „Protože to je dost široká komunita… nebo tenkrát nebyla tak široká, jako je dneska, ale byla uzav řen ější, ti lidé to mysleli víc vážn ě, nebo já jsem to myslel víc vážn ě“

Na malých akcích si respondenti cení v ětší d ůvěry mezi lidmi, kdy si nap říklad nemusí dávat pozor na své v ěci, což by je omezovalo v jejich o čekávaném prožitku svobody. Preferují po četn ě menší party také z toho d ůvodu, že zde mají šanci poznat, nebo si alespo ň pamatovat, v ětšinu jejich ú častník ů, a mít tak pocit bezpe čí, což na velkých akcích nelze:

R1: „Mám pocit, jako když n ěco hledám, tak se to odehrává na akci, kde je padesátka známejch, o kterejch vím, ke kterým se nemusím prodírat p řes dav, u kterejch si m ůžu sednout, zatímco nechám svoje auto otev řený nebo si nechám n ěkde válet v ěci, všechny tam znám. Zachovávat si tam n ějaký spole čenství a d ůsledky, které z toho plynou - že je tam zdravý spole čenský ovzduší, ne jako na n ějaký masový akci, kde je to absolutn ě anonymní, podle toho to tam taky vypadá.“ R4: „Ale když si vezmu tu masivn ější akci, … tam jsem se prost ě bála … člov ěk si dokáže užít i prost ě, když chce, tak si to užije i tam, kde je víc lidí, ale nám se zase stalo tohle, že nám zmizely v ěci, a to je zase další v ěc, která člov ěka jakoby p řemluví, že se má n ěč eho bát, že nem ůže být úpln ě uvoln ěnej. No takže to pak člov ěka nau čí, aby si to mohl užívat, tak s sebou nic nenosit, prost ě, jen tam opravdu si zapa řit, a pak jet dom ů. Jenomže to bere tu svobodu v tom, (že tam nem ůžeš) p řespat, mít tam nějaký zázemí, že mi p řijde, že tam jsou r ůzný roviny, co od toho člov ěk čeká.“

Nad rozdíly mezi malými akcemi a masovými akcemi s n ěkolika tisíci lidmi se zamýšlí jeden ú častník v následující citaci. Shledává, že masová akce je vlastn ě čist ě zábavním po řadem bez žádných hlubších obsah ů:

R12: „Hrál jsem akci v jedný hale v Praze, tam prost ě bylo 3000 lidí, oni řvali, pa řili, ale v ětšinu z nich jsem v život ě nevid ěl, byla tam taková masa, která v podstat ě hopsala tak, jak jsem pískal, a v tu chvíli jsem si pomalu za čal rozmejšlet, že tohleto to asi n ějak nebudu, protože tohle je v ěc, která je na jednu

115 stranu, prost ě ta hudební scéna se hodn ě tvá ří, že je taková jako samospasitelská, tím, že najednou dneska ve čer prost ě se tady ud ělá strašn ě hustá v ěc, která vstoupí do dějin, a ve skute čnosti je to jenom diskotéka, to je v podstat ě zábavnej po řad s tím účelem, aby se tam prost ě co nejvíc lidí opilo, zárove ň si trošku odfrklo, ale jinak jako nic.“

Respondenti uvád ěli mezi pozitivy freeparty také prožitky svobody . Na freeparty se necítili omezeni ani svou osobností či zevn ějškem, ani žádnými spole čenskými konvencemi, rolovými scéná ři, apod. Tuto percipovanou svobodu na party dávali do kontrastu s volným časem tráveným v hospod ě nebo na diskotéce. Svoboda se také týkala volného prostoru party bez plotů, ze které mohli v p řípad ě pot řeby kdykoliv odejít, aby se op ět kdykoliv vrátili:

R10 : „No tak máš kalbu na louce v autonomním prostoru, kde t ě nikdo nekontroluje, každýmu je v podstat ě jedno co máš v sob ě a jak jsi na tom, nikdo t ě neomezuje, a ješt ě jede dobrá hudba. To je takový ideální prost ředí, kdy do sebe rveš co to jde, nebo spíš co je ti p říjemný. Když už víš, že máš dost a m ěl bys brzdit, tak klidn ě zbrzdíš a jdeš si tancovat k bednám. V tý hospod ě do tebe každej kéruje jako: ,chlastej, dej si ještě jednou’. Tady mužeš jít pry č, n ěkam odpadnout na zem, na dv ě hodiny se vyspat a pokra čovat. Je to fakt o tom, že si tam m ůžeš ud ělat, co chceš, a jediný limity jsou to, co vydržíš ty. Kdežto v tý hospod ě se nem ůžeš jen tak vyspat, máš tam ty lidi, se kterýma sedíš a nemáš tam nic jinýho co d ělat krom ě kecání. Tady na party když nemáš náladu na ty lidi tak se sebereš, jdeš se projít, mužeš vylízt na kopec a rozhlížet se, koukat na ten cirkus, vezmeš si žonglovátka, jdeš se vykoupat, je to prostě tv ůj volnej čas, se kterým si naložíš, jak chceš. A pokud se ten volnej čas rozhodneš trávit konzumováním čehokoli tak to je to pravý místo.“

Ur čitou formu vnímané svobody popisuje následující citace, ve které její autor zmi ňuje svobodu v komunikaci s lidmi, poci ťuje svobodu v navazování kontaktu s lidmi na freeparty, což je z řejm ě ovlivn ěno spole čně sdíleným zážitkem, který tak neznámé jedince spojuje:

R9: „Líbí se mi hlavn ě ta atmosféra, asi jako všem, co na to p řijedou, ten spirit, ta svoboda mezi lidma. Venku na ulici se nem ůžeš dát do řeči s každým, nebo m ůžeš, ale jak bys vypadal. Ale tady v pohod ě.“

116

Dalším prvkem freeparty, který respondenti vyzdvihovali, byl zp ůsob organizace t ěchto akcí. Zásadní charakteristikou byl pro n ě fakt, že freeparty d ělají lidé sami pro sebe a pro druhé, tedy nikoliv pro finan ční profit . D ůležité p řitom je, že party nevytvá ří jen sound systém a jeho členové, ale rozdíl mezi po řadateli a ú častníky se stírá tím, že každý přispívá svým dílem , n ěkdo „jen“ svou dobrou náladou, n ěkdo posbírá odpadky, apod. V tomto se odráží principy komunity – vzájemné výpomoci, které zde fungují:

R4: „…že to není o tom, že se domluv ěj lidi a ud ělaj party - že se domluví DJ, lidi co p řivezou bedny a ud ělaj party, ale že to je o tom, že p řijedou tyhle lidi a p řijedou lidi, co se tam p řijedou bavit, a oni ud ělaj tu party dohromady. …Že to není o jakoby stádovosti, ale o docela, ti lidi jsou vlastn ě rozdílní, a p řitom to jde tak jako dohromady, což je takový zajímavý. Že je to taková jakoby pestrost n ějaká. A p řitom všichni jsou schopni, práv ě t řeba díky tomu, že každej d ělá n ěco jinýho, tak m ůže t řeba i p řisp ět, že není branej jako jenom ten, co si kupuje na baru pití, a že je to ten pot řebnej, aby se mohlo ud ělat dalši free čko, protože se vrát ěj prachy z baru a vyd ělá na naftu. M ě p řijde jakoby d ůležity ten pohled na to, že ten člov ěk, kterej na tu akci jede, tak d ělá tu akci úpln ě stejn ě jako ten, co ji jakoby organizuje. Já myslím, že tohle je ten zásadní pohled na tu v ěc. Tohle je pro m ě d ůležitý.“ Tazatel: „OK, tak co t ě tak na technu ze všech t ěch prvk ů tak nejvíc baví?“ R5: „No tak hlavn ě to, že to fakt lidi d ělaj pro radost, lidi pro lidi, ne pro prachy. Nepotřebuješ sponzora nebo vstup. Systémy si p řivezou bedny, hrajou celej víkend nebo i dýl, maj bar, kterej neni ani po řádn ě výd ěle čnej, lidi co p řijedou si p řivezou dobrou náladu, někdo posbírá bordel, jinej pobaví lidi tím, že ud ělá fireshow nebo va ří veganský jídlo nebo tak n ěco. Muzika samoz řejm ě taky, to je to hlavní. … Na venkovních kalbách n ěkdy popadnu ten pytel a nasbíram odpadky, jsem rád, že to tam hned vypadá líp,a že jsem tak svýma rukama n ěco ud ělal, navíc za to dostanu na baru pivo a lidi od systému jsou taky rádi, že to n ěkdo ud ělal. Zatím jen takhle. Ale dokážu si p ředstavit do budoucna, že bych m ěl s kámošema systém, jezdit s partou lidí a bavit jiný lidi.“ R7: „to je to, co m ě baví i na t ěch ostatních lidech, jakože to je snad jediná komunita, ve který jsem zaregistrovala, že to ty lidi ned ělaj pro zisk. A to je i to, pro č jsem uvád ěla to techno, že m ě nejvíc ovlivnilo…“

117 Tazatel: „Když se zaseknem na t ěch, jak říkáš , pravejch p ůvodních hodnotách, tak jak bys to mohla specifikovat?“ R7: „To je t ěžký, to je práv ě respekt jednoho člov ěka k druhýmu, je to i ta vzájemná pomoc, to že já jednou pom ůžu tob ě a ty n ěkdy pom ůžeš m ě, prost ě ta nezištnost, všichni co d ělaj techno, to d ělaj nezištn ě. Free- techno, od toho je tam to slovo free, to je super, ukaž mi dneska na n ěkoho, kdo d ělá dneska n ěco nezištn ě prostě, a to si myslím, že vypovídá úpln ě za všechno, a zbytek, ten už p řijde úpln ě p řirozen ě, protože ty základní hodnoty jsou tam takhle nastavený.“ R8: „Ud ělat si svoji akci pro sebe a pro lidi, kte ří to chcou slyšet, a podle m ě tak, jak je to chápáno v rámci komunity a jak to lidé z venku nechápou - prost ě není d ůvod, aby n ěkdo k tomu p řipisoval n ějaké návody - že tam musí být toalety, vymezený pozemek - to je blbost podle m ě, já to opravdu beru tak, že pro sebe a pro radost ostatních se tady n ěco d ěje, d ěje se to primárn ě pro naši radost a pro naši svobodu. Ned ěje se to primárn ě proto, aby n ěkdo vyd ělal peníze.“

Protože čtená ř se m ůže na tomto míst ě ptát po zp ůsobu financování freeparty, navazuji s n ěkolika citacemi člen ů soundsytém ů, ve kterých své zp ůsoby popisují. U všech se jedná primárn ě o (nezdan ěné) výd ělky na barech, n ěkdy jsou p říjmy výd ělky DJ ů sound systému, kte ří hrají v klubu za honorá ř. P ři vzniku sound systému obvykle n ěkdo poskytne své finance, které mu ostatní postupn ě splácejí:

Tazatel: „A ješt ě k t ěm pen ězům, z čeho všeho teda máte jako systém p říjem?“

R2: „No bar a vstup, nic jinýho samoz řejm ě, v zim ě je p říjem vstup a bar, v lét ě bar, že jo, takže léto rovná se prod ělek jako, já se vždycky sm ěju, když si n ěkde p řečtu na nyxu, že si tím vyd ěláváme, že jsme komer ční (mín ěn konkrétní sound systém) , tak jako, kdybych cht ěl vyd ělávat prachy, tak jdu asi d ělat úpln ě n ěco jinýho, žejo.“

R12: „Jako i když d ěláme freeparty, tak prost ě vyto čí se na baru spousta v ěcí, takže nás to uživí, uživí to tu akci, ale jako, vždycky ten základ, se kterým to d ěláme je doopravdy propojit sí ť lidí, který to maj stejn ě tady (ukazuje na hlavu). Drtivá v ětšina sound systém ů za čínala tak, že n ěkdo z nich m ěl t řeba dobrou práci nebo bohatý rodi če, a ty to prost ě zafinancovali, a postupem času, když člov ěk hrál dostate čně zajímavou muziku pro ostatní, tak se to pak dalo řešit tak, že t řeba, i když to byla freeparty a nebyl tam vstup, tak když se nakoupil bar a prodávalo se na baru r ůzný pití, atd., tak se z toho n ěco vyd ělalo, z pen ěz, co se vyd ělaly, se splatily ty dluhy jednotlivých lidí, co do toho vložili,

118 takže nám se t řeba po asi 6 - 7 letech poda řilo z t ěch p říjm ů z jednotlivejch hraní vrátit ty peníze t ěm, co je do toho na za čátku vložili, takže momentáln ě jsme na tom tak, že doopravdy máme kolektivn ě spoluvlastn ěnej aparát, a vlastn ě každý hraní, když hrajem v n ějakým klubu, kde za to dostanem peníze, tak nikdy si to neberem do vlastní kapsy, ale dáváme to do t ěch systémovejch pen ěz, a je to pro nás v podstat ě taková komunistická kasi čka, o který všichni kolektivn ě rozhodujeme.“

R13: „…veškerej výd ělěk je na baru, proto je i takový pravidlo, že na freeparty by si lidi nem ěli tahat sv ůj vlastní alká č a m ěli by tzv. d ělat n ěco pro sound systém, že si budou veškerý pití kupovat na baru.“ (tazatel: „Takový nepsaný pravidlo?“) „No, který samoz řejm ě všichni porušujou (smích).“

S otázkou organizace freeparty souvisí také absence hlavního po řadatele či po řadatelské firmy. Freeparty či teknival je organizován n ěkolika „bu ňkami“ – sound systémy, a samoz řejm ě návšt ěvníky, kte ří dohromady vytvo ří fungující spole čenství. Ú častníci výzkumu se pozastavují nad tím, že je v ůbec takováto organizace možná:

R8: „…,protože najednou se tam objevilo x tisíc lidí, jako kobylky, sami od sebe, další věc, která m ě fascinovala, že se nic nev ědělo, jen se řeklo, že je CzechTek a najednou se n ěkde objevil mega festival, kde by za jiných okolností, promotér by prost ě rok budoval něco, aby mu tam p řijelo 5 000 lidí, a oni p řijeli sami, protože cht ěli.“

V následující citaci respondent p řirovnává freeparty k volnému trhu dle liberálních ideál ů:

R13: „Za čalo se mi líbit, že to bylo hrozn ě free, v ekonomickým sm ěru nebo vnímání, já jsem libertarián, libertariáni jsou ješt ě n ěco víc než liberál, jako libertarián říká, že všechno má být dovoleno, do té chvíle, dokud t ě to neohrožuje, takže říkám, ok, techno nemá být tam, kde bude hlu čet hudba na lidi, ale t řeba na louce, kde nikoho nerušíme a kde je legáln ě pronajatej pozemek, tak policie tam nep ůjde zasáhnout jenom proto, že se jim ta scéna nelíbí, takže se mi líbilo, že to je hrozn ě free, že je to volnej trh, CzechTek - 40 tisíc lidí, pro ekonoma je to nádhera, tohleto je volnej trh, tohleto je co cht ěl Adam Smith vid ět vícemén ě jo, takže se mi líbila ta scéna i z mnoha jiných hledisek.“

K tomuto pojetí je nicmén ě v opozici jiný respondent, který používá termín „zábavoví liberálové“, kterým jde jen o požítek:

119 R12: „…ti freetekna ři, co m ě znaj, tak m ě dneska vnímaj takhle, znaj moje názory, v ědí že s v ětšinou z nich jsem v opozici, protože oni jsou v ětšinou takový ty zábavoví liberálové, kte ří se chod ěj na akce spíš pobavit, než na nich hledat n ějaký širší kontext, jakože prost ě pro liberála je cílem vlastní užitek, užít si život a vlastní užitek protože realizuje n ějakej vlastní osud, tudíž pro n ěj m ůže být užitek samoz řejm ě podílení se na širších v ěcech, ale v ětšinou to skon čí tak, že lidi, který maj takovýhle liberální cít ění, tak jsou v ětšinou dost, maj pocit, že ze života by si člov ěk m ěl ud ělat zábavu, atd. Takhle třeba za čali p řistupovat k t ěm parties no, takže jako v podstat ě z tý scény jsem trošku vypadl…“

Několik respondent ů p ři vyjmenování pozitiv, které jim freetekno p řináší, zmínilo také šamanismus nebo meditaci. Všímali si p ředevším repetitivního pravidelného beatu a pocitu jednoty mezi tane čníky pohybujícími se na stejný rytmus, díky čemuž sami zažívali stavu transu:

R7: „A ob čas není pot řeba ani mluvit, dokonce bych řekla, že mám pocit, že práv ě ta jednota je tam strašn ě p řed t ěma bednama cejtit, že si je tam každej rovnej, že člov ěk nemusí bejt krásnej, inteligentní, úsp ěšnej, aby si byl roven, a na technu m ě baví to, že když ten kotel ská če do rytmu t ěch beat ů, tak je to sto lidí, kte ří ská čou na jeden úder, nějakým svým zp ůsobem je to i meditace, sto lidí jako kdyby říkali óm najednou. To je to, co já v tom vidim, jakože d řiv v tom šamanismu to taky bylo, že prost ě, nebo když žily ty kmeny, že musely nebo nemusely požít n ějaký halucinogenní látky, ale vždycky skákali kolem ohn ě, zpívali si, a já v tom vidím strašnou podobnost, i když my už se vyvíjíme um ěle, že jo, tak ty ko řeny tam takhle jsou.“

R8: „N ějak když jsem to jednou rozebíral s jedním kamarádem, který hraje na bubínky, tak jsem došel k tomu, že si myslim, že ta hudba svým charakterem naprosto odpovídá šamanismu, protože to využívá naprosto stejné postupy, jde tam o to, že tím repetitivním beatem si to t ělo na tu hudbu zvykne - bu ďto to ten člov ěk vydrží a z ůstane tam, nebo opravdu jsou lidi, pro které je to práskprásk - nevydrží to, nelíbí se jim to, chápu to, ale ten prvek je naprosto stejný, ten zásadní prvek je rytmus, ten rytmus m ě drží, proto na to tancuju, proto tam z ůstávám, pro m ě už není rozdíl, jestli bych byl na akci, kde by bylo deset bubínká řů a ti by hráli celou noc, anebo budu na freetechnu, kde hraje stejný rytmus, akorát elektronicky, to je jenom jiná podoba stejné hudby, ten výsledek je stejný, ten člov ěk

120 se dostane částe čně do transu, a tím, že se dostane do ur čitého stavu v ědomí a vzhledem k tomu, že p řed t ěma reprobednama, které vydávají dost velký rámus, tak opravdu to t ělo p řestane n ěkteré svoje vjemy používat a víc se soust ředí na ten jeden vjem a to je ten rytmus, tak se člov ěku ur čitým zp ůsobem i to v ědomí p řizp ůsobí tomu rytmu a dá se říct, že je to n ěkdy i forma vyložen ě relaxace ur čit ě a terapie, kdy tím, že já stepuju na míst ě 4 hodiny, jsem schopen p řemýšlet o spoust ě v ěcí než jenom o té hudb ě.“

Nej čast ějšími aktivitami na freeparty byl tanec a komunikace s druhými zejména na baru. Ob ě tyto činnosti ú častníky posilovaly, „nabíjely“, nacházeli v nich relexaci po prob ěhlém týdnu a posílení do nadcházejícícho. I po fyzicky náro čném tanci se ú častníci cítili odpo činutí, b ěhem tance často p řemýšleli. Tanec jim p řinášel fyzickou i duševní o čistu:

R7: „M ě to tam p řipadá jako strašnej relax po celym tom tejdnu, p řestat teda mluvit, přestat jako komunikovat a jenom tam jako bejt, cejtit tu hudbu, cejtit ty vybrace, jenom si stoupnout p řed ty bedny a skákat n ěkolik hodin v kuse, to je, to je ten m ůj prost ě zp ůsob dobíjení. On si n ěkdo řekne deset minut skákat na techno, to musí bejt vysilující, je, ale jak mě je ten druhej den krásn ě, najednou mám pocit, že jsem si fakt jako pro čistila hlavu, srovnala všechny ty priority, o tom taky u toho taky docela často p řemejšlim prost ě u toho skákání, a p řipadá mi, jako kdybych mohla jako za čít fungovat jako úpln ě znova a prost ě nic m ě nevysilovalo, i když je to vlastn ě fyzicky náro čný.“

R11: „Nejd ůležit ější jsou t ři v ěci: lidé kte ří tam jsou, to znamená známí, ur čit ě ta hudba a tanec, já jsem to vlastn ě vždycky protrsal, mám obecn ě hrozn ě rád tanec, hrozn ě rád se na n ěj dívám, a na jakýkoliv, de-facto, hrozn ě rád ho provozuju a vždycky jsem strašn ě moc protrsal… po tom se mi strašn ě moc stýská, si te ď uv ědomuju.“

R12: „P řijdeš tam, trsáš, já jsem t řeba v tomhletom byl vždycky hodn ě... hlavn ě ze za čátku jsem chodil výhradn ě na tu muziku, že jsem strávil t řeba 7 hodin na parketu, že jsem prost ě buď tancoval nebo stál a poslouchal.“

Jiná skupina je zvyklá naopak trávit sv ůj čas na freeparty u baru konzumací alkoholu i nealkoholových drog a konverzací s ostatními. Tito lidé v ětšinou v tanci nenacházejí takové pot ěšení jako p ředešlá skupina. Oproti popis ům tance, které se v ětšinou týkají prožitk ů jednoty a sdílení (s ostatními tane čníky), a sebeovládání skrze vhled (po tom,

121 co si tane čník b ěhem tance „srovnal“ myšlenky), týkají se tyto popisy nej čast ěji prožitk ů dialogu:

R2: „Ale já jsem ten typ, kterej se postaví na bar a kecám a kecám a ješt ě jak jsem tam třeba podpo řenej t ěma t ěma... tak jsem takovej (smích)... vícemén ě já jdu na akci, p řijdu, podívám se, jak to tam vypadá, jdu k baru, a vlastně jsem celou dobu na baru, a jenom se mi tam st řídaj ty kámoši, dv ě hodiny s tim, dv ě s tim a řešim a řesim a řešim a řesima řešim a řesim a plánuju, a to je m ůj hlavní cíl a proto m ě baví d ělat ty naše akce, že tam znám vícemén ě všechny ty lidi tam...“

V následující citaci respondent poukazuje na to, že ur čitá část těch, kte ří jezdí na freetekno delší dobu, tráví dnes v ětšinu času práv ě na baru, nebo mezi známými v autech, apod. Po vytvo ření si dostate čně široké skupiny známých nemají pot řebu individuálního tance:

R9: „Prost ě jsem vždy p řišel, pozdravil se tam se všema, v ětšinou pak ta rána trávim spíše na baru. Nebo d řive, když jsem ješt ě nikoho neznal, tak jsem trávil čas p řed bednama, nebo v autech a tak, a potom už spíše na baru. Jako t řeba i te ď ob čas m ě to baví p řed bednama, ale ti starší lidi, co jezdívali d řív a dlouho, tak ti tam už nepáchnou.“

R13: „Já nejsem ten, co pa ří p řed bednama, já tam vyložen ě hledám sociální kontakt, že tam jedu na tu party a jdu si užít a i ten pr ůběh, jak je celá ta party koncipovaná a ty lidi prost ě, to samý tahleta holka, ta mi řekla, že nikdy nechodí pa řit, že si jde hledat sociální kontakty, takhle mi to řekla nebo tak se to dá shrnout a takhle jsem to m ěl i já, a podle m ě i ty lidi, kte ří pa ří p řed bednama tam jedou za sociálníma vztahama, v ětšinou čekáš když jedeš na tu party, že tam bude nejen ta bandi čka, s tou se bavíš hlavn ě, ale že tam bude i n ěkdo, s kým se bavíš 15 minut, s n ěkým i hodinu…“

122 8.3. VÝVOJ PREVALENCE UŽÍVÁNÍ DROG NA FREEPARTY,

SET A SETTING JEJICH UŽÍVÁNÍ

Celkový p řehled prevalence užívání drog mezi ú častníky výzkumu jsem shrnul v kapitole 7.4.2. Zde tuto problematiku popisuji podrobn ěji z kvalitativního hlediska. Více prostoru p řitom v ěnuji otázkám, které sami respondenti podrobn ěji rozebírali.

8.3.1. HALUCINOGENY

Část uživatel ů preferovala na freeparty užívání halucinogen ů, p ředevším LSD. Halucinogeny byly také mezi všemi nejakceptovan ější drogou, všichni tolerovali jejich užívání ostatními. Mnozí z nich užívali halucinogeny již od prvních svých zkušenosti na technu.

R1 (po ur čité dob ě, kdy na freeparties sice jezdil, nicmén ě jej to zde nebavilo): „Ale pak vlastn ě n ěkdo p řišel s tím, a já už jsem o tom v tý dob ě dost čet, že na technu se daj sehnat tripy a LSD, a že si je tam jako koupíme a rozd ělíme si to, a já jsem si to potom zjiš ťoval ty v ěci, a p řišlo mi, že jako bych to rád zkusil … Takže prob ěhly první experimenty a až teprve potom mi jeden dobrej kamarád vysv ětlil, že jako dát si papíra na technu je lepší než si ho dávat n ěkde mimo a vyrazili jsme.“

Z p ředešlé ukázky je patrné, že respondent byl ve svém výb ěru drog ovlivn ěn informacemi z literatury, kterou si p ředtím nastudoval.

Následující respondent uvádí, že sám LSD prodával, dokonce na své první party:

R2: „Já jsem p řišel na svoje první techno, postavil jsem se před dve ře a prodal jsem tam 50 papír ů jo (smích), najednou jsem m ěl 3000,- a dva v sob ě a všechno bylo úpln ě ideální, víš co prost ě, takže to bylo v za čátku, to bylo, to si ani nepamatuju, že by byla nějaká akce bez t ěch drog zeza čátku“ R6 : „No zeza čátku jsem to m ěl takhle, že vždycky jsme shán ěli papíra, tam bylo takový jedno období, kdy … v ůbec nebyly tripy, tak jsme žrali ty koule furt jenom … jinak jsme vždycky cht ěli tripy, tripy, tripy.“ R8 (odpov ěď na otázku po „Nespecifikované klí čové životní události): „No sem bych ur čit ě dal tu první zkušenost s LSD … ,protože ten samotný zážitek byl zajímavý

123 a zp ůsobil to, že jsem byl pozitivní - proto jsem s tím nep řestal, a proto i vzhledem k tomu, že jsem to LSD nem ěl n ěkde v p řírod ě nebo doma nebo venku, ale m ěl jsem to na teknivalu, tak od toho jsem se dál za čal zajímat o elektronickou hudbu a to m ě po řád neustále ovliv ňuje…“

Respondent v poslední citaci popisuje, jak si freetekno i LSD oblíbil díky pozitivnímu posílení. Tento zážitek, kdy poprvé požil LSD a zárove ň byl na freeparty a tato zkušenost byl pozitivní, jej podnítil k pokra čování v obojím.

R9 (o po čátcích): „Tenkrát se hodn ě rozjelo LSD a tak … spíš jsem prost ě byl na ty p řirozen ějši drogy, než na ty tvrdší. (tazatel: „ A to LSD, to jsi bral na každé kalb ě ?“) „V podstat ě jo. Tak ono to taky nebývalo tak často na t ěch kalbách dostupné. Takže třeba jednou za 14 dní. Jako nebylo to zas tak často, oproti t ěm lidem co si dávali t řeba každý den nebo týden.“ R12: „Já na ty drogy nikdy moc nebyl, a jinak když už jsem na party n ěco m ěl, tak sem m ěl elesdý čko, a to jsem m ěl tak sedmkrát osmkrát v život ě, dvakrát siln ě psychedilickej zážitek a zbytek spíš takový roztejkáva čky.“

Mezi d ůvody užívání halucinogenních látek na freeparty zmiňovali ú častníci touhu po zm ěněném vnímání a v ědomí, tyto „zajímav ější“ stavy byly pro n ě hodnotn ější, než „pouhé“ zlepšení nálady nebo udržení bd ělosti v p řípad ě extáze a stimulant ů obecn ě. N ěkte ří také popisovali, že se s pomocí halucinogen ů snáze „naladí“ na danou party:

R1: „protože m ůj požadavek byl nebo teda moje n ějaká zásada v užívání n ějakejch drog byla, že to nesmí bejt návykový a netoužil jsem ani po n ějakejch vylepova čích nálad, ale spíš o n ějaký jiný rovin ě vnímání. … tak jsme sehnali tripy, náhodou nám jich prodal 5 místo 4, tak jsme byli nadšení, každý si dal papíra a čtvrt a pak už tam byli akorát zaseklí u NSK (sound systém) celou noc a chodili tam, prost ě tam tehdy nebylo ješt ě tolik lidí, ale spousta muziky a jakoby to žilo svým vlastním životem. Prost ě to bylo takový zajímavý spole čenství a ten papír d ělal zajímavý v ěci, když p řijdeš úpln ě do n ěč eho neznámýho, kde je spousta v ěcí, který Ti vrtaj hlavou, protože jsou jinak, a p ěkn ě si to užiješ.“ (tazatel: „Co t řeba?) „Tak tam tenkrát, a ť už to byly zvuky (mín ěno sound systémy) , které m ěly nejr ůzn ější videoprojekce, na který jsme tady nebyly zvyklý ješt ě nebo nejr ůzn ější industriální sochy a takovýhle v ěci, nebo i muzika, n ějaká experimentální muzika, která se mi ani nelíbila, ale byla tam.“

124 (na jiném míst ě) „nebo když jsem si dával toho prvního papíra na technu a najednou sem tam pa řil v transu n ějaké 4hodiny v kuse a dostal se do úpln ě jiných rovin vnímání a už je to tak dávno, že si na to sotva vzpomenu, ale vím že v tý dob ě když jsem od tama odjížd ěl, cítil jsem, že na takovéhle akce ješt ě n ějakou dobu jezdit asi budu, že to má něco do sebe, že jsem tomu p řišel na kloub, jak to jako funguje. Tenkrát jsem cítil to ovlivn ění, že se ktomu budu neustále vracet, protože to ve mn ě n ěco zanechalo nebo mi to otev řelo novou cestu.“

Z výpov ědi je patrné, že prožitek tohoto tripu podnítil setting prost ředí – respondent vzpomíná, jak jej toto podn ěcovalo zvláštní prost ředí, kde bylo vše „jinak“, než v b ěžném život ě, spolu s netradi čními videoprojekcemi, industrálními sochami a experimentální hudbou.

R8: „Ano, v ětšinou na t ěchto akcí jsem pod vlivem n ějakých drog - a ť už je to marihuana nebo LSD, ale nikdy jsem drogy nebral ve smyslu se sundat, abych si to užil, spíš jenom, aby to bylo pest řejší … LSD byla a je to nej čast ější droga, protože to prost ě není droga, která by m ě n ějak nakopla, tak droga m ění moje v ědomí a mn ě p řijde zajímavé, jak se to v ědomí m ění. P řijde mi mnohem zajímav ější, trávit tu kalbu na LSD, než nap říklad na extázi protože to je v zásad ě jakoby částe čně nuda.“ R5: „Tripy a houby mám moc rád. Mám rád ty stavy, ty zážitky, halucinace, to že si uv ědomíš spoustu v ěcí, nad kterýma normáln ě nep řemejšlíš.“

V následující citaci respondentka uvažuje, že halucinogeny jí pomáhají k rychlejšímu a jednoduššímu uspokojení na akci:

R7: „Je to jednodušší, já bych řekla, že se uspokojovat bu ďto teda pod n ějakým vlivem halucinogenu nebo thc je ta kratší cesta, kdy člov ěk je najednou zni čehonic vnímav ější.“

N ěkte ří preferovali užívání halucinogen ů p ři venkovním settingu, tedy p ři open-airech, kdy nebyli vázáni na konkrétní místo, kde se akce odehrávala, ale procházeli se po okolí. S tím souvisel i fakt, že nebyli vázáni jen na místo, kde se tan čí, ale mohli se v ěnovat jiným zážitk ům:

R2: „(na CzechTeku) … a tady jsem si dal asi po dvou letech p ůlku tý želatiny, to je n ěco jako papír LSD, a to byla prost ě paráda, jak jsem to nem ěl dlouho, úpln ě jsem tam obešel všechny ty kopce, všechno jsme to tam obcházeli, no prdel“

125 R4: „Houby podle me nejsou moc tane ční, nebo jako nep řijdou mi, možná jsou práv ě na n ějakou takovou tu úpln ě privátní akci, kde ta muzika je, ale máš tam jakoby ty možnosti prost ě jít n ěkam do lesa a máš tam to zázemí prost ě. … ale ty houby mi přišly naprosto jakoby nevhodný vysloven ě na n ějakou akci, která na to p řimo jakoby neni d ělaná. Že mi p řijde, že n ěkterý ty akce, takový ty menší jsou trošku na to d ělaný.“ R7: „Co se tý če halucinogen ů, rozhodn ě venku, protože já si myslím, že na halucinogenech by člov ěk nem ěl bejt v prost ředí, kde je bordel, kde je spousta lidí, tancuje, hraje hlasitá hudba, bliká stroboskop, anebo když už v tom prost ředí je, tak by m ěl rozhodn ě mít vždycky možnost jít si lehnout n ěkam do klidu, bu ďto do auta nebo do lesa, se jít projít. Prost ě n ějak jít do tý p řírody, takže ty halucinogeny jsou víc spjatý s p řírodou, proto je preferuju na open-airu…“

V souvislosti s halucinogeny zmi ňovali mnozí ú častníci spirituální zážitky, a ť už p římo jako odpov ěď na p římý dotaz po jejich vztahu k náboženským a spirituálním otázkám, tak v souvislosti s vypráv ěním o prožitcích na freeparty. Takovéto zážitky, respektivev jejich katarzní vyúst ění, lze dle McAdamse skórovat jako posílení nebo sebeovládání prost řednictvím vhledu:

R2: (o zm ěnách ve svém život ě v dob ě prvních zážitk ů s freeteknem): „…ale tak, zase se mi to tak n ějak vyt říbylo v tý hlav ě, pak taky tou dobou jsem sežral prvního papíra, což jako, to vim, to byl fakt velkej p řed ěl, to se jako, rozhodn ě se ta mysl člověka otev ře, to víme všichni.“

V následujících dvou výpov ědích respondenti zmi ňují dosažení spirituálního zážitku p ři takovém settingu, ve kterém poslouchali hudbu nebo byli p římo na party a sou časn ě požili halucinogen, p řípadn ě konopnou drogu:

Tazatel: „A m ěl jsi n ěkdy takovej zážitek?“ R11: „A ne jeden a ur čit ě spojenej s drogama, s LSD nebo t řeba i s trávou. T řeba i p ři poslouchání muziky jsem m ěl t řeba pocit že na m ě fakt sáhnul B ůh, že je to tak poctivý, opravdový. A bylo to jak doma tak na kalb ě.“ Tazatel: „Jak to máš s náboženstvím nebo obecn ě se spirituálníma otázkama?“ R1: „No i když ne po řád n ějak soust řed ěně, tak se o to zajímám, ale... ono to samoz řejm ě souvisí s tím pronikáním do toho podv ědomí a nev ědomí a tady s t ěma věcma, každopádn ě kdybych m ěl říct, jestli jsem v ěř ící nebo nejsem, tak asi řeknu,

126 že v ěř ící jsem. Protože mi nic jinýho nezbejvá (smích). Mám pocit, že jsem prod ělal nějakou…pro spoustu lidí je ta víra to kone čný řešení nebo ten kone čněj status, ale já mám pocit, že jsem prod ělal i n ějakou mystickou zkušenost, o kterou to m ůžu op řít, aniž bych musel pouze donekone čna tvrdit, že v ěř ím. Takže jsem m ěl i n ějakou mystickou zkušenost, n ějakej prožitek, kdy jsem si to mohl n ějakým zp ůsobem osahat nebo uz řít.“ (tazatel: „M ůžeš být konkrétn ější?“) „Klasicky jsem se pomocí hudby a halucinogen ů dostal až do stádia … na technoparty, kdy jsem vzal ješt ě patrn ě hodn ě kvalitní a nevím kolik toho v tom papíru bylo LSD, a dobral jsem se do transu, kdy jsem dokázal intenzívn ě vnímat vesmírnou energii, která m ě prostupuje. Jako tohle jsem nějak prožil a v tu dobu jsem m ěl ur čitý v ěci rázem vy řešený v sob ě. Že jsem najednou v sob ě navodil duševní klid a vyrovnanost, kterou jsem možná do tý doby ani nem ěl, ani jsem o tom nev ěděl. Ne říkám, že te ďko jsem tak vyrovnanej jak jsem byl po tom mystickým zážitku, ale v tu dobu mi to dalo hroznou sílu, prost ě jenom lusknutí prst ů a rázem jsem nemusel ur čitý v ěci řešit, protože byly jasný, b ěhem okamžiku proz ření nějaký. To bylo dobrý no. Jako dodá ti to n ějakou životní jistotu a v ěci rázem vidíš v jasn ějších rysech, nemáš d ůvod pochybovat, ale prost ě víš, co chceš a jak v ěci mají bejt, a podle toho jednáš. Takovýho stavu jako momentáln ě nedosahuju, jako tenkrát.“ (tazatel: „Ta zkušenost je v tomto smyslu tedy jedine čná?“) „V tomto smyslu ano. Byly i p ředchozí zkušenosti,který nebyly tak jednozna čný, ale p řesto m ěly podobný efekt.“ (tazatel: „V jakém smyslu podobný zkušenosti?“) „No prost ě že prod ěláš n ějakej trip a s jeho odezn ěním se cítíš jak po n ějaký katarzi nebo o čistci. Prost ě si prožiješ to, co dejme tomu nechceš prožít, co máš n ěkde zatla čený n ěkde, že jo, otázky, které ovliv ňujou tvoje jednání a ty si je nep řipouštíš. To už je o tý psychologii, ale už to není vyložen ě o tý vyšší mystice.“

Takovéto spirituální či transpersonální zážitky s halucinogeny, po kterých se cítili posiln ěni, n ěkte ří prod ělali i mimo freeparty:

R12: „A m ěl jsem t řeba jeden dobrej houbovej trip no...a od toho bodu se to za čalo všechno odvíjet k lepšímu.“ (tazatel: „A m ůžeš n ěco říct k tomu houbovýmu tripu?“) „No m ůžu k tomu jenom říct to, že si ho nepamatuju, akorát jak se vracím zpátky a cejtim prost ě, že je všechno v pohod ě, prost ě ěe a ť se d ěje, co se d ěje, tak že to prost ě dob ře dopadne. A nevim jako na základ ě čeho, ale jako fakt to m ělo takovou sílu, že prost ě od tý doby to vim už napo řád.“

127 V ětšina se shodla na postupném omezení užívání halucinogen ů. D ůvodem bylo známé utlumení prožitku p ři častých zážitcích, nebo obava p řed bad-tripy:

R1: „To byly první zážitky, každou v ěc, kterou za čneš užívat čast ěji, tak zevšední, a jak klesne ta tolerance, tak rázem i z t ěchhle aktivit se m ůže stát n ěco, co místo toho, aby ti dve ře otvíralo, tak ti je zavírá. V tu dobu to bylo absolutn ě jedine čný, tahleta finta se ale nedá opakovat, jak si člov ěku zamane, že jo. Takže prost ě n ějakou nad časovou platnost tehdejší osvícení nemá, v tu chvíli tehdy a tam. Každopádn ě od tý doby, minimáln ě jednou za rok provedu seanci a když se povede, tak minimáln ě jednou za rok v cizin ě u mo ře a je to nejlepší. A ť to prob ěhne jakkoliv.“ R2: „Já ty halucinogenní drogy te ďka v ůbec. Nevim, mám lehce problém sám se sebou, nem ůžu mluvit, normáln ě nevim, já se slyšim totiž d řív, než to řeknu, tak se už slyšim, a pak už nevim, jestli jsem to řek, … takhle mi to za čne, je to dobrý dobrý a najednou chci n ěco říct, já se slyšim, jak jsem to řek, a za čnu v sob ě p řem ějšlet, jestli jsem to řek, a normáln ě takhle strávim celou noc, že už od jednoho momentu nejsem skoro schopnej v ůbec mluvit, a když mluvím, tak je to hroznej zmatek a práv ě jsem to teda asi rok a p ůl nem ěl.“ R6: „No já si myslím, že jednoho dne každej dosáhne takový tý hranice, … , že už je to spíš ten bad trip, než to no, že je to takový, že já už jsem radši, když o sob ě vim, než že abych byl takovej zmatenej, chvilku tohle, chvilku támhleto, chvíli smích, chvíli plá č, takže tripy a koule už ne.“

8.3.2. EXTÁZE , MDMA A STIMULANCIA

S extází a MDMA souvisí to, co jsem uvedl na za čátku kapitoly o halucinogenech. Pro n ěkteré byl jejich stimula ční a náladu povzbuzující efekt neuspokojivý:

R1: „Pak jsem si samoz řejm ě, nebudu ze sebe d ělat svatouška, pak jsem si extáze za čal dávat a chvíli m ě to fakt bavilo. Ale co se tý če síly zážitku a ovlivn ění, tak jako papír furt vede, extáze je hra čka pro d ěti, je to švindl, kdežto papír švindl není.“

Jinou část respondent ů naopak její hlavní popisované ú činky k užití motivovaly. Jedním z d ůvod ů byla tedy nap říklad žádaná schopnost empatie, kterou droga zvyšuje:

128 R2: „No a pak to, že potom má člov ěk takový, že se vcejtí do t ěch rozhovor ů, třeba spousta lidí mi říká, že nemaj rádi ty koule, nebo MDMA, že jsou takový moc sladký, ale m ě to prost ě hrozn ě baví, ja hrozn ě rád lidem říkám hezký v ěci a tady se to říká hrozn ě snáz, že jo, všechny vás mám hrozn ě rád, a m ě to prost ě hrozn ě baví jo.“

Hlavní motivací k užití t ěchto látek však byl jejich stimula ční ú činek, který mnozí up řednost ňovali p řed dalšími projevy drogy. Respondenti uvád ěli, že užívali t řeba i menší, než obvyklé dávky, aby z ůstali déle bd ělí:

R2: „Takže říkám, pro m ě to je jako, jak bych to řek, tak t řeba pro č jsou ty drogy, co jsou pro mě: je to hlavn ě energie, kdybych nebyl unavenej, m ěl sílu, tak bych si to v ůbec nedával, to je pro m ě vícemén ě fyzicky …, jako cejtíš to, ale neni to pro m ě nějak zvláš ť d ůležitý, pro m ě je d ůležitý, že se mi tam prost ě nechce jít spát.“ R7: „Hele, jako po tom, co člov ěk chodí v tejdnu do práce, když jede v pátek na kalbu, co si budem povídat, ve dvanáct se mu zavíraj o či. Když si dá člov ěk prost ě půlku extáze, tak do toho rána vydrží. … Kdežto v klubu (na rozdíl od open-airu), to preferuju rozhodn ě drogy, který mi pom ůžou z ůstat t řeba do rána vzh ůru, abych tam někde nespala na lavi čce, kdy tam chod ěj jako sekurity a podobn ě.“.

V poslední citaci respondentka uvádí, jak užívá stimulanty specificky v klubech, kde je omezena prost ředím, ve kterém není možné si p řípadn ě odpo činout.

R10: „Pozd ěji jsem to za čal prokládat, t řeba p ůlka tripa, p ůlka koule. Bylo to hlavn ě tím, abych m ěl větší výdrž.“

Pot řebu užívat drogy pro jejich stimula ční ú činek m ěli specificky členové sound systém ů, pro které party znamená v prvé řad ě práci s jejím zabezpe čením. Po p říprav ě party jsou pak unavení, zárove ň však necht ějí jít odpo čívat, ale bavit se, proto užívají r ůzné stimulanty:

R2: „To je další v ěc, pro č lidi, pro č pot řebuješ tu berli čku, vem si, že v ětšinou já, když už to tadyto všechno mám, když vyložíš, naložíš, postavíš bar, zapojíš bar, tak jsi úpln ě vy řízenej, a šel by jsi spát, a jest ě t ě t řeba čeká práce, že musíš t řeba vybírat vstup, nebo bejt ješt ě na baru, ješt ě tam t řeba n ěkde musíš sed ět u t ěch zesilova čů , kdyby to tam n ějakej DJ hodil do červenýho, tak by se to vyplo, jo? Jeden dělá to, druhej támhleto takže to je hrozn ě práce jo, takže když se to ud ělá všechna ta práce a pot řebuješ ješt ě tu hlavu, kdy pot řebuješ všechno vy řešit, no tak pak se, nevim

129 no, dáš si tu první čáru (kokainu), abys prost ě mohl za čít fungovat, no a pak to vypadá no, pak za čneš jako. …No a nejvíc, to je hrozný, že nejvíc se fetuje úpln ě na konci, že vem si, že seš po tý d řin ě, seš po tý akci úpln ě rozseklej, že sotva stojíš, tak to všechno naložíš, te ďka jedeš, dodávka zastaví, vždycky si tam všichni "ššš" (napodobuje š ňupání), to je hrozný jako.“ R7: „Když pot řebuju fungovat na baru do sedmi do rána, tak bu ďto čistá nebo perník.“

8.3.3. FREEPARTY BEZ DROG

Zvláštní kategorii, p ředem neo čekávanou, tvo ří ú častníci, kte ří v ětšinu freeparties, a to zejména b ěhem prvních let, prožili bez požití drog. Drogy neužívají nebo neužívali díky nedostatku financí nebo díky tomu, že se na party cítili spokojen ě i bez použití drog, nem ěli tedy pot řebu se jimi jakkoliv stimulovat. V p řípad ě následujícího ú častníka, který jezdí na tane ční party již p řes deset let, se jednalo také navíc o zám ěrné vyhýbání se drogám, které se užívají ve form ě kou ře, a o vyhýbání se pivu pro jeho chu ťové vlastnosti.

R12: „Tak já jsem v podstat ě nikdy na drogy nikdy moc nebyl. Jako d řív když jsem nem ěl moc pen ěz, tak jsem si tam s sebou nosil vlastní pití a nekupoval jsem si ani nic na baru. Pom ěrn ě dlouho jsem nem ěl žádnou brigošku a naši mi dávali pom ěrn ě malý kapesný, takže hlavn ě ze za čátku jsem tam byl v podstat ě jenom jako na svym vlastnim pití, což bylo nealko. Já jsem t řeba pivo nikdy nechlastal, protože pivo mi nikdy nechutnalo a když už bylo n ějaký období, kdy jsem chlastal, tak sem si dával třeba ob čas panáky tvrdýho, ale spíš zase jako když jsem balil n ějaký holky nebo tak. Jak jsem říkal nikdy m ě nebavilo sed ět s kámošema n ěkde v hospod ě a tlachat a chlastat u toho. A t řeba stimulanty jsem nikdy nepot řeboval, protože jak sem přirozen ě hyperaktivní, tak n ějaký amfetaminy jsem nikdy nebral, protože jsem ani nem ěl pot řebu, ani jsem necht ěl, a tu drtivou v ětšinu party jsem strávil tím, že jsem chlastal nealko. A jinak, když už jsem na party n ěco m ěl, tak jsem m ěl elesdý čko, a to jsem m ěl tak sedmkrát osmkrát v život ě. Dvakrát siln ě psychedelickej zážitek a zbytek spíš takový roztejkáva čky, a poslední dobou si t řeba se svojí ko čkou d ěláme ganja kolá čky, ale jinak jako v podstat ě celou dobu - 96% svejch party jsem strávil tím, že jsem si, vždycky když jsem m ěl fakt velkou žíze ň, tak

130 jsem si došel pro vodu nebo pro džus nebo pro lim ču na bar, tady v tom jsem takovej hodn ě atypickej. Nikdy jsem nic nekou řil - to je v ěc, ze který sem se vždycky vod říz, už od za čátku vod říz. Já jsem nikdy nekou řil ani cigára ani trávu ani nic jinýho, ale zase většina lidí zase jako zakou ří a tak…“

V následující citaci respondent uvažuje, že nejprve drogy neužíval díky jisté obav ě či „respektu“ z jejich ú činku, který pozoroval na n ěkterých lidech, kte ří se „m ěnili“, také proto, že jej zcela napl ňovala hudba samotná. Když se tyto dv ě podmínky zmírnili, za čal drogy užívat:

R11: „A pak de-facto, jak šly léta, tak se k tomu za čaly brát ty drogy, to zase rozší řilo obzory, protože už nesta čila ta muzika, nebo nesta čila, k tomu, aby ses cítil fakt fantasticky sta čila ze za čátku ta muzika, nebo v ůbec ten spirit tam, pak už zase si člov ěk musel něco loupnout, to bylo ješt ě lepší, ale to nebylo čtrnáct dní tak a čtrnáct dní hnedka tak, to bylo n ěkolik rok ů, než se k tomu… pak to roky trvalo s drogama…“ (tazatel: „To znamená, že jsi vyložen ě t řeba rok dva žádné drogy nebral na akcích?“) „To ne zase tolik, to ne, ale t řeba rok a p ůl. No, žádné drogy, dal jsem si sem tam br čko… (tazatel: „A říkal jsi, že ses k tomu musel dostat, nebo to kolem tebe bylo…?) „ Ur čit ě, ur čit ě bylo.“ (tazatel: „A zám ěrn ě jsi se tomu nevyhýbal, nebo…?) „Ze za čátku, protože to bylo nové, tak jsem k tomu m ěl respekt, možná i trochu strach, co to ud ělá, bylo to n ěco nového, vidíš ty lidi jak se m ěnili potom a tak…“ R4: „A te ďka kdy - vloni nebo kdy (tzn. po 8 letech ježd ění na freetekno) jsem poprvé zkusila MDMA, a to nem ůžu říct, že by m ě to nebavilo.“ (tazatel: „A co alkohol nebo tráva?“) „No alkohol jsem nepila, dokud jsem, no n ějak p řed t řema čty řma rokama jsem n ějak za čala, že jsem si dala t řeba panáka ráno na povzbuzenou, a te ď jsem schopná t řeba jako fakt … na tý akci se opít, ale není to, m ěla jsem takový to období, že když jsem se nenapila, tak to nebylo úpln ě ono. Ale p řitom takový ty za čátky, který jsem popisovala, a který jsem si fakt čist ě užívala, tak to bylo fakt naprosto úpln ě bez ni čeho, bez trávy, bez všeho. Že to bylo práv ě úpln ě, že to nikdo nechápal, že my jsme pa řily do rána, pak jeste ráno, p řes den, a lidi za náma chodili a říkali: ,Hele na čem to jste?’ A my úpln ě: ,Na ni čem!‘ (smích)“

Tato poslední respondetka, která po sedm až osm let trávila party tém ěř bez jakýchkoliv drog, a p řesto si dokázala party bez problém ů užít a být dlouho vzh ůru, což ostatní často nechápali, vyjad řuje nyní obavu z negativního ovlivn ění či „zleniv ění“ po zkušenostech

131 s MDMA v poslední dob ě. Obává se, aby neztratila schopnost být spokojená na party po celou dobu i bez drog, protože s nimi je tento prožitek „jednodušší“:

R4: „A zjistila jsem, já jsem m ěla t řeba hroznej strach práv ě, že když jsem si dala poprvý tu extázi, tak jsem se hrozn ě bála, že mi nep ůjde zpátky si to užít jakoby bez toho. A bylo pro m ě hrozné roz čarování, že jsem byla na koncertu, kterej jsem si užila ješt ě daleko víc, to nejde moc m ěř it, ale užila jsem si to ur čit ě stejn ě bez jakýhokoliv napomáhadla zvenku. Takže to m ě hrozn ě pot ěšilo. Takže já vim te ďka, že to jde tak i tak proste. … Ale to práv ě se te ďka trošku bojim, že jsem to tím na čnutím toho jinýho hrne čku, jako že jsem chytla n ějakou lenost. Že ono je to daleko t ěžší dostat jakoby, je daleko jednodušší si tady vzít n ěco a mít to jakoby hned, že vlastn ě, když to člov ěk dělá jakoby, s tou drogou to jde i v prost ředí, kde není ten klid, jaký jsem popisovala na za čátku. Jo, že zapomeneš na ten strach, on tam ten strach m ůže být, ale člov ěk ho na tý droze nemá.“

Jedna respondentka uvedla, že pot řebovala p řed prvním požitím drogy, v tomto p řípad ě extáze, dosáhnout nejd říve naprosté jistoty, že je v bezpe čném prost ředí, a že se o ni n ěkdo p řípadn ě postará, kdyby bylo pot řeba:

R3: „Ty drogy až tak v šestnácti (tedy po roce až dvou letech ježd ění na freetekno) . To bylo, až když jsem tomu technu n ějak jakoby víc rozumn ěla, jakože jsem se tam cejtila jakoby už natolik, že jsem to tam znala, takže jsem se tam cejtila jako v domáckym prost ředí. Jako že jsem se prost ě nebála zkusit n ěco novýho, protože jsem věděla, že okolo sebe už mám jako tak dobrý to okolí, že ty známý už znám tak dob ře, že jsem v ěděla, že by se o m ě všichni postarali v tu chvíli, kdyby se tam stalo n ěco špatnýho, takže prost ě jsem se jako nebála vysloven ě jako experimentovat. Ale vim, že v tý dob ě, kdy jsem byla poprvý n ěkde, nebo takhle zeza čátku, tak to bych jako nezkusila, protože jsem se bála, co se m ůže stát, ješte jsem v ěděla, že tam zas neznám tolik lidí, že tam mám dv ě známý, tak do toho bych asi nešla.“

8.3.4. ALKOHOL

Prevalence spot řeby alkoholu je na freeparty v České republice, oproti jiným zemím, vysoká. N ěkte ří si hlídají množtsví zkonzumovaného alkoholu, jiné omezují dostupné finance, n ěkdo ovšem pije bez rozmyslu „všechno, co te če“, respondenti jsou zvyklí užívat pivo i destiláty:

132 R1: „V pr ůměru tak 5 piv (b ěhem noci), víc ne. Samoz řejm ě n ějaký panáky, ale pak když to na m ě p řijde, tak si dám v ětšinou efedru, p řírodní stimulant, a do toho se vykropím jak blázen a je mi hrozn ě zle (smích). Ale to jsou ty nejv ětší jízdy. Naposledy, když to bylo, tak to jsem m ěl na lístku asi 22 čárek, což znamenalo asi 15 piv minimáln ě a zbytek panák ů.“ R5: „No tak teda hodn ě chlastám, vždycky n ějaký flašky, piva, panáky na baru a pak už piju všechno, co te če. … No tak vždycky si vezem n ějakou flašku, p řípadn ě flašky, a na baru, dokud mám peníze, kupuju piva a p řes den i panáky a po řád piva no.“ R6: „Co se tý če piv, tak to já nejsem zas takovej kali č prost ě, tak bych řek tak takovejch 15 - 20 za víkend maximáln ě, maximáln ě, spíš bych řekl tak 15 za víkend, no je to pak p řes den n ěco jinýho, žejo, to nepiješ moc, aby ses ožral, žejo, a co se tý če tvrdýho … asi tak flašku, flašku na víkend, a možná dv ě flašky na víkend, protože panáky to je p řecijenom spole čenšt ější, než pivo, že jako potkáš známý, a jasn ě, dáte paná čka, to jsou hodnoty podle m ě docela hustý jako, oproti jako normálním lidem.“ R7: „No práv ě že celkem dost, ob čas se nad tím udivím, že te ď mi sta čej dva panáky, ale v tý dob ě (ve v ěku 14 - 15 let) jsem dala t řeba 5 panák ů vodky, t řeba jsme vypily litr vína každá a jako byla jsem úpln ě v pohod ě, že mi nebylo ani nijak blb ě.“ R10: „Na t ěch akcích to má spíš takovej pr ůběh nejd řív pokecat se známejma, dát t ěch pár piv a pak se vrhnout na tanec a konzumovat neskute čný množsví chlastu, abych se udržel. Znamenalo to takový to balancovaní na hran ě vy čerpání, totální opilosti a zárove ň euforie, že jsem po řád na nohou. Za víkend dát tak 20 - 25 piv, nevim. A tvrdej, ob čas na panáka se známejma. Když nespustila panáková smršt, tak t řeba jen 3 - 4 za víkend. Když se to zvrhlo, tak to bylo mnohem víc. Já jsem to vždycky n ějak vyb ěhal, anebo když už jsem fakt nemohl, tak jsem prostě odpadl někam na zem a vyspal to.“

133 8.4. SOUHRN NEJD ŮLEŽIT ĚJŠÍCH VÝSLEDK Ů

1. Jaká je identita člen ů freetekno subkultury a jak je ovlivn ěna p říslušností k freetekno komunit ě? Jaké jsou psychosociální determinanty ú časti subjektu na freeparties? Podílí se ú čast jedince ve freetekno komunit ě na jeho psychickém zdraví? Pokud ano, tak jakým zp ůsobem?

U člen ů freetekno subkultury, kte ří se zú častnili tohoto výzkumu, p řevládá v rámci jejich primárních sebeobraz ů tématická linie sdílení, jde tedy o jedince motivované ve svých životech sdílením s ostatními lidmi: navazováním a udržováním p řátelských a milostných vztah ů, vyhledáváním komunity lidí, na jejichž spole čné jednot ě se mohou podílet, a pomáháním ostatním. S tímto sdílením je asociována Murrayho pot řeba sdružování a dimenze P řív ětivosti z Big Five. Téma aktérství je u t ěchto jedinc ů v ětšinou op ět spojeno se sdílením. Jsou tedy motivováni podporovat a pozvedat sebe samotné a zárove ň ostatní. Zasazovat se svými činy o blaho sebe i ostatních. Pouze v minimální mí ře se zde vyskytují jedinci orientovaní spíše svým aktérstvím a motivovaní spíše k pozvedání sebe samotných a k ovládání či organizování druhých.

Přiklady objevujících se primárních sebeobraz ů jsou: Apollón starající se a vedoucí ostatní kup ředu; idealistický, rebelující a nekonven ční Prométheus; v ěrná, p řátelská a spole čenská Héra; a Hermés toužící po neustálém sebezdokonalování a vynikání nad ostatními.

Sekundárními sebeobrazy byli nej čast ěji Dionýsos a tzv. P řeživší – Stojící na po čátku. Na základ ě dichotomie mezi primárními a sekundárními sebeobrazy jsem rozlišil základní 4 typy freetechna řů :

Pro první skupinu znamená freetekno kompenza ční únik od reality, zp ůsob odreagování a posílení. Tehdy je u nich Dionýský sebeobraz uvol ňujícím a pozitivním prvkem.

Jedinci ve druhé skupin ě mají s první mnohé spole čného, ale u nich je sekundárním sebeobrazem P řeživší, který je zpodobn ěním jejich životních problém ů, jejichž kompenzaci nalezli ve freetekno komunit ě

Pro členy t řetí skupiny souvisí freetekno úzce se sekundárním Dionýským sebeobrazem znamenajícím nadbyte čný a nekonstruktivní únik z reality či problém ů.

134 Pro členy čtvrté skupiny je freetekno životním stylem a v ědomou cestou k povznášení sebe samých i spole čnosti. Více než členové p ředešlých skupin se zajímají o ideologii s freeteknem spojenou.

2. Jaké fenomény jedinec na freeparty prožívá? Jakým zp ůsobem jedinec na freeparty jedná a jakými faktory je toto jednání ovlivn ěno? Podílí se ú čast jedince ve freetekno komunit ě na jeho psychickém zdraví? Pokud ano, tak jakým způsobem?

Zdaleka nej čast ěji zmi ňovaným fenoménem na freeparty byl prožitek jednoty a soudržnosti s ostatními. Ú častníci popisovali, že již p ři první své návšt ěvě na freeparty si všímali panující v řelé nálady, cítili se zde v bezpe čí a svobodní. Tyto prožitky čast ěji zažívali na po četn ě menších akcích a obecn ě čast ěji na letních open-airech, (nežli na zimních party ve velkých halách pro n ěkolik tisíc lidí), na kterých navíc oce ňovali v ětší svobodu, nebo ť zde už z povahy v ěci nejsou ploty, apod. Návšt ěvníci freeparty oce ňují její organizaci. Freeparty organiza čně zajiš ťují členové sound systém ů, kte ří tak ne činí pro finan ční výd ělek, ale pro sebe a pro ostatní. Investice do po řádání party splácejí z nedan ěných výd ělk ů na barech a ze vstup ů na zimní party. Snaží se být co nejmén ě závislými na okolním sv ětě a na profesionálních službách zejména, v co nejv ětším množství se snaží si vše zajistit sami dle princip ů DIY (Do It Yourself). Rozdíly mezi návšt ěvníky a po řadateli se na freeparty stírají, v ětšina zde p řispívá svým dílem do této v podstat ě spontánn ě organizované zábavy. Mnohé ú častníky t ěší, když mohou pomoci p římo sound systému nebo úklidem odpadk ů, výzdobou, lightshow, atd. Tím na mnohdy vzniká na freeparty vzájemn ě si pomáhající komunita lidí. Mimo samotnou party jsou mnozí ve styku s freetekno subkulturou díky zna čnému po čtu p řátel z této skupiny, se kterými se stýkají i ve všední dny. Tato široká sí ť vztah ů je pro tyto jedince strukturální oporou či nárazníkem proti negativnímu stresu. N ěkte ří freetechna ři navíc popisovali prožitky posílení skrze spirituální zážitky evokované p ředevším specifickou hudbou, tancem a halucinogeny, p řičemž ty nejsou podmínkou.

Nej čast ějšími aktivitami na freeparty je pro její návšt ěvníky komunikace s druhými a tanec. Mnozí dávají p řednost jednomu nebo druhému, n ěkdo naopak po příjezdu a party nejprve tráví čas na baru konzumací alkoholu, p řípadn ě dalších drog, a dialogem s p řáteli, a teprve poté, po dosažení ur čité hladiny intoxikace, se v ěnuje tanci. B ěhem

135 tance mnozí p řemýšlejí a „srovnávají“ si myšlenky, na čež dosahují fyzické i psychické úlevy a posílení. Lidé trávící naopak v ětší část komunikací s druhými se posil ňují dialogickým sdílením.

3. Jaká je prevalence užívání drog na freeparty? Jaký je obvyklý set a setting užívání drog návšt ěvníky freeparty? Tedy v jakém psychickém stavu, s jakými myšlenkami, v jaké nálad ě a s jakými o čekáváními p řistupují k užívání a jaké je přitom reálné a sociální prost ředí?

Při zmínkách o užívání drog v prost ředí freeparty se respondenti často zabývali rozlišením užívaných drog dle jejich ú činku. Tém ěř všichni b ěhem ur čitého období preferovali halucinogeny, u mnohých z nich pak došlo k útlumu užívání, a to jednak z obav p řed bad- tripy, nebo díky omezeným ú čink ům drogy p ři častém opakovaném užívání. Co se tý če settingu užívání halucinogen ů, respondenti vyzdvihovali specifické prost ředí party, které stimuluje ú činky t ěchto látek. K užití halucinogenu p řistupovali ú častníci s motivací dosáhnout rychlejší cestou žádané prožitky na party a/nebo tyto zážitky prohloubit. N ěkte ří zmi ňovali ojedin ělé spirituální či transpersonální zážitky. Halucinogeny byly všeobecn ě tolerovány. U mnohých znamenal první zážitek na freeparty pod vlivem halucinogenu jednozna čné posílení k pokra čování návšt ěv freeparties i užívání halucinogen ů.

Užívání extáze a MDMA bylo vždy spojeno s o čekáváním stimulace nálady a schopnosti empatie, spolu s dalšími stimulancii (kokain, amfetaminy) obecn ě pak vigility. Specifickou motivaci k užívání stimulancií uvád ěli členové sound systém ů, kte ří popisovali častou únavu a vy čerpání po p říprav ě party. Tuto únavu potla čují práv ě t ěmito látkami.

Zvláštní skupinu tvo řili ú častníci, kte ří jsou zvyklí trávit freeparty bez užívání drog, včetn ě alkoholových. Popisovali stejn ě silné prožitky, jako ti, kte ří zde byli zvyklí užívat drogy.

Většina ú častník ů je zvyklá pít alkohol kontinuáln ě b ěhem celé víkendové party, zejména pak b ěhem prvních a no čních hodin zde strávených.

Nikdo nezmínil intravenózní užití drog v prost ředí freeparty.

136 9. DISKUZE

V diskuzi se v ěnuji nejprve úvaze nad dosaženými výsledky. Uvažuji o charakteru výzkumných dat a o tom, pro č jsem z nich vyvodil práv ě tyto záv ěry. Následn ě tyto záv ěry porovnávám s výzkumnými studiemi uvedenými v kapitole 6. V záv ěru se pak zamýšlím nad využitelností této práce a nad otázkami do p řípadného dalšího výzkumného šet ření.

9.1. POZNÁMKY K METODOLOGII

Tento výzkum je siln ě ovlivn ěn specifickou metodologií. Použitý model narativní identity je jist ě v mnohém nestandardní a zajisté také moderní. V kontextu české psychologie mi byla v čase tvorby výzkumného plánu známa pouze jedna studie, shodou okolností rovn ěž diplomová práce (Dan ěč ková, 2003), která využívala v obdobné ší ři mnou zvolenou McAdamsovu teorii. Je t ěžké tuto práci z tohoto hlediska srovnávat. Narativní metafora zvolené metody nepochybn ě ovlivnila povahu dat již p ři jejich sb ěru i během následné analýzy. Volbou metodologie jsem se cht ěl vyvarovat ovlivn ění účastník ů mými dotazy, a tak nalézt jejich autentické názory a motivace. Úsp ěšnost tohoto kroku nemohu sám posoudit, nicméně v ěř ím, že použité dotazy, kup říkladu ty, které uvádím v p říloze 1, jsou natolik otev řené, že respondenty strukturovaly v minimální mí ře. Dále jsme volbou metody sledoval p ředevším srozumitelnost dosažených výsledk ů. Tento cíl jsem doufám splnil krátkým převypráv ěním n ěkolika p říb ěhů, na nichž je patrna cesta jejich hlavních postav sm ěrem ke freetekno komunit ě, jejíž byli v čase výzkumu sou částí. Vedle t ěchto p říb ěhů jsem uvedl stru čný p řehled porovnání všech ú častník ů výzkumu na základ ě jejich sebeobraz ů, které se mi ze všech prvk ů narativní identity ukázaly k tomuto ú čelu nejvhodn ější. V citovaných p říb ězích jsem uvedl prvky, které mne k mým úvahám vedly. Výsledné sebeobrazy jsou zakotveny ve více částech p říb ěhů, čímž jsem, věř ím, zajistil jejich validitu. Také tématická linie sdílení se obdobn ě jako červená nit line životními p říb ěhy v mnoha podobách: p ředevším v životních událostech týkajících se jednoty a soudržnosti, dialogu, pé če a pomoci, i lásky a p řátelství, dále ve zmín ěných kategoriích sebeobraz ů a v perspektivách a cílech respondent ů.

Zvolená narativní forma výzkumu, která vedla i ke specifickým termín ům používaným v popisu výsledku, je možná na první pohled pon ěkud vzdálená psychologii jako takové,

137 ve shod ě s Čermákem (2003) jsem však p řesv ědčen, že je nutné narativitu v psychologii uznávat, p ředevším pro její podobnost se životy jako takovými, a tudíž srozumitelnost pro čtená ře z nepsychologického prost ředí, kterým je mimo jiné tato práce ur čena.

T řetí skupinu ú častník ů freetekna (tedy ty, pro které je tato subkultura nadbyte čným únikem a snižováním reality, bez dalších obsah ů) jsem identifikoval na základ ě sekundárních znak ů. Žádný z ú častník ů výzkumu p římo nep řiznal, že by do této skupiny spadal, p řestože o ní všichni hovo řili. Je otázkou, pro č mezi mým vzorkem nikdo takový nebyl. Zaprvé je možné, že nikdo z ú častník ů, kte ří mi dávali po rozhovoru kontakt na další možné respondenty, mi zám ěrn ě nedal kontakt na ty jedince, které p ředtím hodnotil negativn ě, protože by to bylo v rozporu s jím vytvo řenou rolí, kterou nepochybn ě v kontaktu se mnou zaujal. Jinými slovy si mnozí mohli chtít udržet jimi vytvo řenou image, zachovat si tvá ř, kterou by mohla spojitost s t ěmito lidmi s negativními konotacemi narušit.

Zadruhé si myslím, že n ěkteří z ú častník ů výzkumu mohli spíše spadat do této skupiny a p řesto se prezentovali jako členové skupiny prvé, protože tak zvyšovali svoji image. Mohlo se také jednat o ur čitou situovanou identitu ( Řehan, n.d.). Pro tuto možnost hovo ří také fakt, že ve dvou p řípadech byly faktory pro za řazení do skupiny 1. ojedin ělé, respektive izolované, což by mohlo zna čit ur čitou formu obrany v narativním vypráv ění (McAdams, 1998). Zárove ň se do tohoto p řípadného zaml čení mohl promítnout obranný mechanismus pop ření, který je v narativním kontextu „nevypráv ěným“ (Chrz, 2007b). Bylo totiž až s podivem, že o „nich“ hovo řili všichni, nicmén ě na m ůj dotaz odpovídali, že osobn ě nikoho takového neznají. Je tedy otázka, zda výzkumný soubor byl dostate čně saturován, nebo zda by vůbec bylo danou metodologií možné zástupce této skupiny identifikovat na základ ě p římých znak ů.

Vý čet identifikovaných primárních sebeobraz ů a p řevaha témat sdílení, respektive sdílení ve spojitosti s aktérstvím, na úkor aktérství samotného, dle mého názoru srozumiteln ě odpovídá dané skupin ě mladých lidí. Stejn ě jako jejich vrstevníci, i členové freetekno subkultury se cht ějí emancipovat od rodiny a naopak navazovat kontakty se skupinami jiných vrstevník ů. Ovšem lze p ředpokládat, že na rozdíl nap říklad od skupiny sportovc ů je u nich v menší mí ře zastoupeno samostatné aktérství, které je naopak pro sportovce nutné,

138 a musí mu pod řizovat pot řeby sdílení. Rovn ěž jejich čast ější levicové názory a rysy rebelantství a nekonven čnosti je determinují k vyhledávání alternativní kultury, nežli konven čních a na komer ční povaze založených zábav.

9.2. KONFRONTACE VÝSLEDK Ů S D ŘÍV ĚJŠÍMI VÝZKUMY

Přestože jsou v 6. kapitole citované studie zam ěř eny spíše sociologicky, a tak se zabývají v mnoha ohledech jinými prvky, než já ve svém výzkumu, a tak je nemožné je z t ěchto hledisek porovnat, p řesto jsou oblasti, ve kterých jsem došel ke stejným, nebo naopak odlišným výsledk ům.

Nejmarkantn ější shodou je ve všech studiích zmi ňovaná p řátelská atmosféra na freeparty. Anderson s Kavanaughem (2008) p římo zmi ňují, že participanti jejich výzkumu se nej čast ěji zabývali popisováním silných interpersonálních pocit ů a zážitk ů, které vztahovali k PLUR étosu. Auto ři zde hovo ří o emo čně-sociální solidarit ě, která se v mém vzorku projevovala nap říklad zážitky vzájemné pomoci a pocity bezpe čí na freeparty. Podobn ě jako v mnou vymezené první, druhé a čtvrté skupin ě techna řů , bylo i v jejich vzorku souvisejícím faktorem „investice“ jedince do scény nebo zapojení do jejího fungování.

Respondenti Weberova (1999) výzkumu se, ve shod ě s respondenty mého, vyjad řovali o přátelšt ější a familiérn ější atmosfé ře panující na rave akcích, než v komer čních klubech a barech. Stejn ě tak se zde objevily zmínky o tom, že tato scéna bohužel p řitahuje i burany a vyvrhele, kte ří zdejší permisivní atmosféry zneužívají. Ve shod ě s popisy svobody panující na české freeparty, si Kana ďané pochvalovali to, že lidé zde nebyli souzeni podle oble čení, tance, vizáže či sexuální orientace.

Co se tý če porovnání otázky drog na této scén ě, respondenti amerických a kanadských studií rovn ěž nezaznamenávali a neakceptovali intravenózn ě aplikované drogy v prost ředí freeparty. Zásadním rozdílem je ovšem spot řeba alkoholu, která byla na amerických a kanadských ravech velmi malá nebo žádná, což bylo všeobecn ě pozitivn ě p řijímáno.

Porovnání s americkými a kanadskými studiemi je zajímavé zejména s ohledem na vývoj scény. A č byly tyto studie provád ěny p řed t řemi až devíti lety, všechny popisují tamní scénu již ve stejném, nebo čast ěji dokonce v pokro čilejším stádiu, než ve kterém

139 se v sou časnosti nachází scéna česká. Protože se zde tane ční hudba rozvíjela daleko d říve, než u nás, již p řed mnoha lety zkomer čněla a z p ůvodn ě undergroundové subkultury se stala sou část konzumního mainstreamu. Zajímavý komentá ř k tomuto podává Wilson (2002), pro kterého je tamní scéna díky této komercionalizací formou triviálního odporu vůč i populární kultu ře, protože ta ji dávno inkorporovala díky zásah ům policie, které vedly mnohé po řadatele k p řesunu do klub ů, trivializací scény a na druhé stran ě ší řením morální paniky v médiích. Zdá se, že česká scéna tém ěř dokonale kopíruje tento americký a kanadský model také vznikem dvou skupin po řadatel ů rave ů. Jedni z ůstali v ěrni původním myšlenkám a dále po řádali neziskové party nebo výd ělky vraceli do scény. Wilson je nazývá „pro rave“ a „rave-promoters“ . Druzí naopak za čali inklinovat k mainstreamu zvaním zahrani čních DJ ů, placením jejich letenek, pronajímáním prostor ů, zam ěstnáváním ochranek, apod. Tuto skupinu autor nazývá „pro-money“ a „promoter- ravers“ , kte ří jsou orientovaní na peníze, ale ur čitým zp ůsobem citliví na status scény. Většina respondent ů nebyla s tímto vývojem spokojena a s nostalgií vzpomínala na dobu, kdy se „jejich“ kultura nacházela v undergroundu. Jiná skupina Wilsonových respondent ů však, na rozdíl od respondent ů mého výzkumu, vid ěla v postupující komercionalizaci scény naopak pozitiva – akce se pro n ě staly bezpe čnějšími díky nutnosti spln ění zákonných norem, nabídka hudebních stylů se dle nich rozší řila a party byly postupn ě mén ě často ukon čovány policií.

Ve shod ě s mnou identifikovanou první skupinou techna řů , popisovali respondenti Weberova výzkumu, že rave je pro n ě malou dovolenou, p řípadn ě i spirituální zkušeností. V podobném duchu hovo řili respondenti Andersonova a Kavanaughova výzkumu. S touto skupinou souhlasí Wilsonova teze č. 4 (Rave je formou uv ědomování si sama sebe a nedbajícího neodporování). Respondenti napl ňující tuto tezi uvád ěli, že rave je pro n ě o hledání p říjemných a smyslových zážitk ů, chápali jej jako p říjemnou možnost setkání s přáteli, užívání drog, užívání si hudby, apod. Tito rave ři neinterpretovali své chování jako skrytý, symbolický nebo otev řený odpor, místo toho se soust ředili, pom ěrn ě prost ě, na to, jak je rave dob ře stráveným časem. Dle Wilsona se zde ukázalo, že posílení, coping a požitky mohou být analyticky odlišné od rezistence, podvracení či p řestupk ů v ůč i oficiální kultu ře.

Mnou identifikovaná t řetí skupina techna řů odpovídá do jisté míry skupin ě, kterou McCaughan (McCaughan, et al., 2005) nazývá „Chemi-Kids“, jejichž ú čast na ravech je obdobn ě pouze za ú čelem získání drog, nikoliv kv ůli spole čnosti nebo hudb ě.

140 Nenalezl jsem ovšem znaky toho, že by tato t řetí skupina byla starší a vzd ělanější, než ostatní, spíše naopak. Nicmén ě základním rozlišovacím znakem jednotlivých podskupin v McCaughanov ě výzkumu byla hudební preference, tudíž se m ůže s mou typologií t ěžko srovnávat. Z porovnání reálií české, americké a kanadské scény je z řejmé, že rave ři, respektive techna ři, se na t ěchto scénách odlišují zcela z řeteln ě svým zevn ějškem, což ovšem nebylo p ůvodním p ředm ětem mého zkoumání.

9.3. MOŽNÉ VYUŽITÍ TÉTO PRÁCE

Tato práce by m ěla sloužit k lepšímu porozum ění mladých lidí, jejichž zábavou či životním stylem je subkultura nazývaná freetekno. Doufám, že k lepší informovanosti přisp ěje jak teoretická část mapující vznik a vývoj scény, jakož i myšlenky a ideály, které jsou s ní spojeny, tak část výzkumná, jejíž výsledky mohou pomoci k porozumění člen ům této subkultury, a to zejména jejich chování a motivaci, která je k této jejich zálib ě vede.

Mimo samotné téma freetekna m ůže být má práce p řínosná pro ty, kte ří se zajímají o narativní psychologii a její možné aplikace ve výzkumu. V úvodních kapitolách výzkumu jsem tuto teorii podrobn ě popsal.

141 10. SOUHRN

Ve své diplomové práci jsem se zabýval členy subkultury mládeže známé pod názvy freetechno, freetekno, technopárty, freeparty, apod. Podn ětem k výb ěru tématu byl festival této subkultury p řed t řemi lety s názvem CzechTek 2005, který byl násiln ě rozehnán policií a následn ě medializován. Tak se st řetla má vlastní pot řeba pochopit jedince pat řící do této skupiny, tzv. techna ře, s touhou objektivn ě informovat mnohé lidi, kte ří se díky této zmín ěné medializaci o dané subkultu ře poprvé dozv ěděli často protich ůdné, pozitivní či negativní, názory.

V teoretické části jsem nejprve popsal základní pojmy, často málo známé nebo slangové výrazy, které jsem v následném textu používal. Poté jsem stru čně p ředstavil výklady několika sociologických škol a sociáln ě psychologické interpretace n ěkterých fenomén ů týkajících se freetekna jakožto sociální skupiny. Pro bližší pochopení této scény jsem pak popsal její reálie, ideály a atributy. V některých p řípadech, kde to bylo možné, jsem nabídl psychologické zakotvení popisované problematiky. V další části jsem popsal 4 americké a kanadské výzkumné studie, které se zabývaly fenoménem alternativní tane ční scény z obdobného hlediska.

Základní výzkumná otázka byla stanovena takto: Jaká je identita člen ů freetekno subkultury a jak je ovlivn ěna p říslušností k freetekno komunit ě? Identitu jsem v tomto kontextu chápal jako odpov ěď na otázku Kdo jsem? , ve které je obsaženo v ědomí a vnímání sebe sama.

V návaznosti na tuto základní otázku jsem si všímal p ředevším t ěchto aspekt ů: psychosociálních determinant ů účasti jedinc ů na freeparty, zde prožívaných fenomén ů, model ů chování a prevalence, setu a settingu užívání drog.

K samotnému výzkumu jsem použil kvalitativní p řístup a p ředevším narativní psychologii v pojetí amerického psychologa Dana P. McAdamse. Tuto nestandardní teorii jsem v textu velmi podrobn ě popsal, p řičemž jsem také reflektoval práce dvou českých autor ů, Ivo Čermáka a Vladimíra Chrze, kte ří se u nás narativní psychologií zabývají. Jejich p řednášky na olomoucké konferenci v ěnované kvalitativnímu p řístupu ve v ědách o člov ěku byly pro mne zásadním podn ětem ke zvolení této metodologie. Ta má p ředevším dv ě výhody: jednak svou povahou minimálním zp ůsobem ovliv ňuje

142 a strukturuje respondenty, a jednak jsou výsledky formulované v její terminologii, tedy v terminologii popisující p říb ěhy, srozumitelné i t ěm, kte ří neznají klasické psychologické pojmosloví.

Na základ ě použitého McAdamsova modelu narativní identity jsem si v sesbíraných životních p říb ězích ú častník ů výzkumu všímal p ředevším klí čových událostí , sebeobraz ů, hodnot a p řesv ědčení , a perspektiv a cíl ů, které jsou ovlivn ěny tématickými liniemi a narativní diferencovaností p říb ěhů. Na dopln ění analýzy jsem pak využíval metodu zakotvené teorie. Z vyjmenovaných znak ů jsem pak následn ě využíval p ředevším tématických linií a sebeobraz ů. Základními tématickými liniemi životních p říb ěhů jsou: sdílení (jedinec orientován na sociální vztahy) a aktérství (jedinec orientován na sebe samotného). Sebeobrazy jsou u v ětšiny jedinc ů dvojí: primární a sekundární, mezi nimiž je konflikt. McAdams zakládá taxonomii sebeobraz ů na antických božstvech.

Výzkumný soubor byl vytvo řen na základ ě metody sn ěhové koule a stratifikovaného zám ěrného výb ěru. Zám ěrný výb ěr byl orientován na zastoupení 3 skupin: člen ů sound systém ů (organizátor ů), nespecifikovaných (b ěžných) techna řů a mladých techna řů kolem 18 let. Výsledný soubor tvo řilo 13 osob , které jsou sou částí freetekno scény: 10 muž ů, 3 ženy, 18 – 31 let (Ø 24,9); vzd ělání: 3 základní, 6 st ředoškolské, 4 vysokoškolské; 5 člen ů sound systém ů, 6 nespecifikovaných techna řů , 2 osmnáctiletí; doba, po kterou byli ú častníci sou částí scény: 4 – 12 let (Ø 8,7); v ěk první návšt ěvy freeparty 13 - 18 let (Ø 16,5); 9 zam ěstnáno na plný úvazek.

Výsledky jsem prezentoval zejména narativní formou : výsledky týkající se identit účastník ů jsem uvedl 6 životními p říb ěhů, které jsem dále rozebíral a dopl ňoval, další výsledky mají podobu tvrzení podpo řených citacemi z rozhovor ů.

Mezi nejd ůležit ější výsledky pat ří zejména tyto: u člen ů freetekno subkultury p řevládá v rámci jejich primárních sebeobraz ů tématická linie sdílení, jde tedy o jedince motivované ve svých životech sdílením s ostatními lidmi: navazováním a udržováním p řátelských a milostných vztah ů, vyhledáváním komunity lidí, na jejichž spole čné jednot ě se mohou podílet, a pomáháním ostatním. S tímto sdílením je asociována Murrayho pot řeba sdružování a dimenze P řív ětivosti z Big Five. Téma aktérství je u t ěchto jedinc ů v ětšinou op ět spojeno se sdílením. Jsou tedy motivováni podporovat a pozvedat sebe samotné a

143 zárove ň ostatní . Pouze v minimální mí ře se zde vyskytují jedinci orientovaní spíše svým aktérstvím.

Příklady objevujících se primárních sebeobraz ů jsou: Apollón starající se a vedoucí ostatní kup ředu; idealistický, rebelující a nekonven ční Prométheus; v ěrná, p řátelská a spole čenská Héra; a Hermés toužící po neustálém sebezdokonalování a vynikání nad ostatními.

Sekundárním sebeobrazem byl p ředevším Dionýsos unikající zodpov ědnosti a hledající veselí, a tzv. P řeživší – Stojící na po čátku, snažící se o p řekonání svazujících sil. Na základ ě dichotomie mezi primárními a sekundárními sebeobrazy jsem rozlišil základní 4 typy freetechna řů a stanovil následující typologii:

1. Pro první skupinu znamená freetekno kompenza ční únik od reality , zp ůsob odreagování a posílení. Tehdy je u nich Dionýský sebeobraz uvol ňujícím a pozitivním prvkem.

2. Jedinci ve druhé skupin ě mají s první mnohé spole čného, ale u nich je sekundárním sebeobrazem P řeživší p ředstavující jejich výrazn ější životní problémy. Tito jedinci nacházejí úsp ěšnou kompenzaci svých problém ů ve freetekno komunit ě.

3. Pro členy t řetí skupiny souvisí freetekno úzce se sekundárním Dionýským sebeobrazem, který je však pro n ě negativním prvkem. Pro tyto jedince je freetekno nadbyte čným a nekonstruktivním únikem z reality či problém ů.

4. Pro členy čtvrté skupiny je freetekno životním stylem a v ědomou cestou k povznášení sebe samých i spole čnosti . Více než členové p ředešlých skupin se zajímají o ideologii s freeteknem spojenou.

Zdaleka nej čast ěji zmi ňovaným fenoménem na freeparty byl prožitek jednoty a soudržnosti s ostatními. Návšt ěvníci freeparty oce ňují její organizaci minimáln ě závislou na profesionálních službách a neorientovanou finan čním ziskem. Rozdíly mezi návšt ěvníky a po řadateli se na freeparty stírají, v ětšina zde p řispívá svým dílem do této v podstat ě spontánn ě organizované zábavy. Široká sí ť vztah ů získaných v této komunit ě je pro tyto jedince strukturální oporou či nárazníkem proti negativnímu stresu. N ěkte ří freetechna ři navíc popisovali prožitky posílení skrze spirituální zážitky evokované především specifickou hudbou, tancem a halucinogeny, p řičemž ty nebyly podmínkou.

144 Nej čast ějšími aktivitami na freeparty je pro její návšt ěvníky komunikace s druhými a tanec . B ěhem tance mnozí p řemýšlejí a „srovnávají“ si myšlenky, na čež dosahují fyzické i psychické úlevy a posílení. Lidé trávící naopak větší část komunikací s druhými se posil ňují dialogickým sdílením.

Mezi nej čast ěji užívané drogy v prost ředí freeparty pat ří (v sestupném po řadí): alkohol, konopí, LSD, tabák, lysohlávky, extáze a MDMA, N 2O, kokain, amfetaminy a ketamin. Co se tý če settingu užívání halucinogen ů, respondenti vyzdvihovali specifické prost ředí party, které stimuluje ú činky t ěchto látek. U mnohých znamenal první zážitek na freeparty pod vlivem halucinogenu jednozna čné posílení k pokra čování návšt ěv freeparties i užívání halucinogen ů. Zvláštní skupinu tvo řili ú častníci, kte ří jsou zvyklí trávit freeparty bez užívání drog, v četn ě alkoholových. Popisovali stejn ě silné prožitky, jako ti kte ří zde byli zvyklí užívat drogy. Nikdo nezmínil intravenózní užití drog v prost ředí freeparty.

Tyto záv ěry byly s p ředchozími (americkými a kanadskými) studiemi ve shod ě p ředevším v popisech p řátelské atmosféry panující na freeparty. Odlišnosti jsou zp ůsobeny p ředevším jinými základními a tudíž i výzkumnými soubory.

Získané výsledky mohou být užite čné pro všechny, kte ří se cht ějí blíže seznámit s freetekno subkulturou a porozum ět jejím člen ů, a pro psychology zajímající se o narativní psychologii a její aplikaci ve výzkumu.

145 11. ZÁV ĚR

V této práci jsem se zabýval tzv. freeteknem - specifickou subkulturou mládeže, která v České republice funguje teprve od p ůlky devadesátých let minulého století. Od za čátku byla výrazn ě undergroundovou, nezávislou a alternativní tane ční scénou využívající nejmodern ější technologie k po řádání tzv. freeparty. Postupem času se z této undergroundové scény za čala stávat pro mnohé mladé lidi módní forma zábavy a pro jejich rodi če no ční m ůra živená strachem ší řeným médii. Pokusil jsem se zachytit podobu této scény ve fázi, která je pro n ěkteré vrcholem, pro ty starší však už dávno za ním. Každopádn ě je nyní natolik známým fenoménem, že o technoparty slyšel snad každý člov ěk v republice. Tato práce by m ěla posloužit p ředevším k informovanosti založené na výzkumu, nikoliv na emocích.

V teoretické části jsem podrobn ě popsal tuto subkulturu z mnoha hledisek a nabídl sociologická a psychologická vysv ětlení. Mimo jiné jsem uvedl 4 výzkumné studie, které se touto scénou zabývaly v USA a v Kanad ě.

K samotnému výzkumu jsem využil nestandardní narativní psychologie, kterou jsem velmi podrobn ě popsal. Seznámení se s touto teorií tvo řilo pro mne podstatnou část celé práce a je pro mne osobn ě stejn ě d ůležité jako výsledky výzkumu. Ve zkoumání tohoto přístupu chci nadále pokra čovat a nepochybn ě m ě ovlivní v mé práci i v život ě.

Mezi hlavní výsledky pat ří zjišt ění, že v ětšina techna řů je orientována silnou pot řebou sdružování. Stanovil jsem typologii lidí jezdících na freeparty čítající 4 skupiny. V prvé se nacházejí ti, pro které je freetekno koní čkem, pozitivní kompenzací všedních dn ů. Pro druhou skupinu p řináší freetekno významn ější řešení kompenzaci jejich životních problém ů. Naopak pro skupinu t řetí je freetekno prost ředkem k nadbyte čnému a nekonstruktivnímu úniku z reality. Nakonec pro skupinu čtvrtou je freetekno životním stylem a cestou k povznesení sebe samých i spole čnosti.

146 LITERATURA :

PUBLIKACE :

Baštecká, B. (2001). Základy klinické psychologie . Praha: Portál.

Bey, H. (2004). Do časná autonomní zóna. Praha: Tranzit. (Elektronická verze dostupná na: http://www.hermetic.com/bey/taz_cont.html )

Borecký, V. (2003). Porozum ění symbolu. Praha: Triton.

Bruner, J. (1986). Actual minds, possible worlds . Cambridge, Massachusetts, London: Harvard University Press.

Collin, M., Godfrey, J. (1998). Altered state: the story of ecstasy culture and acid house . London: Serpent´s Tail.

Csémy, L., Sovinová, H., Komárek, J. (2000). Drogy a tane ční scéna . Praha: Státní zdravotní ústav.

EMCDDA (2006). Annual report 2006. Selected issue 3. Developments in drug use within recreational settings. (Elektronická verze) Získáno 24.8. 2007 z http://ar2006.emcdda.europa.eu/download/ar2006-en.pdf

Fran ěk, M. (2005). Hudební psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, UK v Praze

Frye, N. (2003). Anatomie kritiky . Brno: Host.

Hayesová, N. (2007). Základy sociální psychologie . Praha: Portál.

Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník . Praha: Portál.

Hartnoll, R. (Ed.) (2003). Příru čka k provád ění výb ěru metodou sn ěhové koule: Snowball sampling. Praha: Ú řad vlády ČR.

Hewstone, M., Stroebe, W. (2006). Sociální psychologie. Moderní u čebnice sociální psychologie. Praha: Portál.

Jacobi, J. (1992). Psychologie C. G. Junga. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.

Chrz, V. (2007). Možnosti narativního p řístupu v psychologickém výzkumu . Praha: PsÚ AV ČR.

Jandourek, J. (2007). Sociologický slovník . Praha: Portál.

Kalina, K., et al. (2003). Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový p řístup . Praha: Ú řad vlády ČR.

147 Lašek, J. (2007). Sociální psychologie II. Univerzita Hradec Králové: Gaudeamus.

Lieblich, A., Tuval-Mashiach, R., Zilber, T. (1998). Narrative research. Reading, analysis and interpretation . London, New Delhi, Thousand Oaks: Sage.

Macek, P. (2003). Adolescence . Praha: Portál.

McAdams, D. P. (1985). Power, intimacy, and the life story: Personological inquiries into identity. New York: Guilford.

Nakone čný, M. (1999). Sociální psychologie . Praha: Academia.

Miovský, M (2006). Kvalitativní p řístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing.

Mitchell, S.A., Blacková, M.J. (1999). Freud a po Freudovi. D ějiny moderního psychoanalytického myšlení . Praha: Triton.

OFDT (2005). 2005 National report to the EMCDDA by the Reitox National Focal Point, France, New Development, Trends and in-depth information on selected issues . Paris: OFDT, (Elektronická verze) Získáno 25.8. 2007 z http://www.ofdt.fr/BDD/publications/docs/efnaoflb.pdf .

Řehan, V. (n.d.). Sociální psychologie. Olomouc: FF UP.

Saunders, N. (1996). Extáze & Techno scéna. Brno: Jota.

Shea, R., Wilson, R.A. (1997). Illuminatus 1. Oko v pyramid ě. Praha: Ma ťa.

Stern, J. (2006). Média, psychoanalýza a jiné perverze. Praha: Malvern.

Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dosp ělých . Praha: Portál.

Šmahel, D. (2003). Psychologie a internet. D ěti dosp ělými, dosp ělí d ětmi. Praha: Triton.

Vybíral, Z. (2000). Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál.

Výrost, J., Slam ěník, I. (1997). Sociální psychologie – Sociálna psychológia. Praha: ISV.

West, K.G. (2002). Dobrodružství psychického vývoje . Praha: Portál.

ČLÁNKY :

41200 (1999). Technical support. Živel 13, S. 74 - 77.

Albiez, S. (2005). Post-soul futurama: African American cultural politics and early Detroit techno. European Journal of American Culture 24/2. S. 131-152.

148 Alef (2003, 30. 10.). Co to je "Do-It-Yourself Culture"? Jak mohou média ve řejné služby přisp ět k ve řejné služb ě. Britské listy . Získáno 15.1.2007 z: http://www.blisty.cz/art/15798.html.

Anderson, T. L., Kavanaugh, P. R. (2008). Solidarity and drug use in the electronic dance scene. The sociological quarterly. 49. S. 181–208.

Borecký, V. (2002). Imaginace a každodennost. (Ke koncepci kultury v Maffesoliho interpretativní sociologii). Analogon. 34/35. S. I-VI.

Čermák, I. (2002). Myslet narativn ě: kvalitativní výzkum „On the Road“. In Čermák, I., Miovský, M. (Eds.) (2002): Kvalitativní výzkum ve v ědách o člověku na prahu t řetího tisíciletí. Sborník z I. ro čníku konference. Tišnov: SCAN. S. 11-25.

Čermák, I. (2003). Psychologie v narativní tónin ě se vyno řila v souvislostech. Čs. psychologie 6/47, S. 513-532.

Čermák, I. (2004). Narativní myšlení a skute čnost. Čs. psychologie 1/48, S. 17-26.

ČTK (2008, 27.2.). ČSSD chce vymezit podmínky pro konání technoparty v Praze. ČeskéNoviny.cz . Získáno 1.3. 2008 z http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=299158.

Fischer-Rosenthal, W., Rosenthal, G. (2001). Analýza narativn ě-biografických rozhovor ů. Biograf, 24, (Elektronická verze) Získáno 14.11.2006 z: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v2402 .

Goulding, Ch., Shankar, A., Elliot, R. (2002). Working weeks, rave weekends: Identity fragmentation and the emergence of new communities. Consumption, Markets and Culture , 2002. 5/4, S. 261–284.

Hoffman, H. (2005, 28.11.). From the autobahn to I-94. The origins of Detroit techno and Chicago house. Pitchfork. Získáno 30.1.2008 z http://www.pitchforkmedia.com/article/feature/10251-from-the-autobahn-to-i-94 .

Hutson, S.R. (2000). The rave: spiritual healing in modern western subcultures. Anthropological quarterly . 73/1, S. 35-49.

Keller, J. (2005, 4.9.). Systémový underground. Právo 4.9. 2005.

Kub ů, P., Ška řupová, K., Csémy, L. (2006). Tanec a drogy 2000 a 2003 – výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické tane ční hudby v České republice . Praha: Ú řad vlády České republiky. (Elektronická verze). Získáno 20.8.2007 z http://www.drogy- info.cz/index.php/content/download/10235/60178/file/tanec_drogy_web.pdf .

Charvát, M. (2004). Problematika výb ěru ú častník ů kvalitativního výzkumu z řad uživatel ů nelegálních drog. In Miovský, M., Čermák, I., Řehan, V. (Eds.) (2004). Kvalitativní přístup ve v ědách o člov ěku III. Sborník prací ze III. ro čníku celostátní konference o kvalitativním p řístupu a metodách. Olomouc: FF UP. S. 77 – 86.

149 Chrz, V. (2002). Poetika identity: kategorie popisu narativní konstrukce. In Čermák, I., Miovský, M. (Eds.) (2002). Kvalitativní výzkum ve v ědách o člov ěku na prahu t řetího tisíciletí. Sborník z I. ro čníku konference. Tišnov: SCAN. S. 40-47.

Chrz, V. (2003). Možnosti narativního p řístupu k autobiografickému rozhovoru. Bulletin PsÚ 1/9, S. 21-57.

Chrz, V., Čermák, I. (2005). Žánry p říb ěhů, které žijeme. Československá psychologie XLIX/6. S. 481-495.

Martin, D. (1999). Power play and party politics: the significance of raving. Journal of popular culture. 32 (4), S. 373 – 412.

McAdams, D.P. (1980). A thematic coding system for the intimacy motive. Journal of Research in Personality, 14 , S. 413 - 432.

McAdams, D.P., Hoffman, B.J., Mansfield, E.D., & Day, R. (1996). Themes of agency and communion in significant autobiographical scenes. Journal of Personality, 64 , S. 339 - 378.

McAdams, D.P (1998). The role of defense in the life story. Journal of Personality 66, S. 1125 – 1146.

McAdams, D.P., Anyidoho, N.A., Brown, Ch., Huang, Y.T., Kaplan, B., Machado, M. A. (2004). Traits and stories: Links between dispositional and narrative features of personality. Journal of Personality 72/4, S. 761 – 784.

McCaughan, J.A., Carlson, R.G., Falck, R.S., Siegal, H.A. (2005). From “Candy Kids” to “Chemi-Kids”: A typology of young adults who attend raves in the midwestern United States. Substance Use & Misuse 40, S. 1503–1523.

Pavle ček, L. (2005). Techno rebelové: vznik techno scény a její vliv na alternativní kulturu. Econnect . 2. 9. 2005. Získáno 15.1.2008 z http://www.changenet.sk/?section=forum&x=115722 .

Paris, J., Ault, M. (2004). Subcultures and Political Resistance. Peace Review 16/4 S. 403 – 407.

Smolík, J. (2006). Extremismus subkultur mládeže? Rexter 2006/1. Získáno 2.2.2008 z http://www.barrister.cz/strat/rexter/page.php?id=46.

Šolc, V. (1999). Technokultura – návrat k rituálu. Psychologie Dnes . 10/99. S. 12-13.

Tyl, J. (2005, 11.8.). Poje ďme na CzechTek 2006. MF Dnes 11.8.2005.

Weber, T.R. (1999). Raving in Toronto: peace, love, unity and respect in transition. Journal of youth studies . 2 (3). S. 317 – 335.

Wilson, B. (2002). The canadian rave scene and five thesis on youth resistance. Canadian Journal of Sociology. 27/3. S. 373 – 412.

150 BAKALÁ ŘSKÉ A DIPLOMOVÉ PRÁCE :

Horká, M. (2007). Freetekno jako nový kmen . Nepublikovaná bakalá řská diplomová práce, Brno: FSS, Katedra sociologie.

Hrouda, J. (2004). Freetechno: historie, charakteristika a kontext hnutí . Nepublikovaná absolventská práce. Praha: VOŠ publicistiky, kulturní zam ěř ení.

Dan ěč ková, T. (2003). Životní p říb ěh a osobní identita na prahu dosp ělosti . Nepublikovaná diplomová práce. Praha: PedF UK.

Smejkalová, L. (2007). Fenomén freetekna v antropologické perspektiv ě. Nepublikovaná bakalářská práce. Plze ň: FF Z ČU, Katedra antropologie.

Šarközyová, K. (2002). Freeparty . Nepublikovaná absolventská práce. Most: VOŠ sociáln ě-právní.

Wimmer, L. (2006). Freetekno & CzechTek 2005 . Nepublikovaná diplomová práce. Praha: FSV UK.

Winkler, P. (2006). Rituál, LSD a freetekno, aneb pro č se d ělají teknoparty a pro č se na nich bere LSD . Nepublikovaná bakalá řská práce, Praha: FF UK, Katedra sociální práce.

Zajdáková, S. (2005). Subkultury mládeže – subkultura techno. Brno: VOŠ sociální.

SNĚMOVNÍ TISK :

Ministerstvo vnitra ČR (2005). Zpráva o p říčinách, pr ůběhu a d ůsledcích událostí na technoparty CzechTek 2005. In Sn ěmovní tisk č. 1126/0, rozeslaný dne 14.9 2005, na základ ě usnesení vlády ČR č. 1158 ze dne 7. zá ří 2005.

ÚSTNÍ PODÁNÍ :

Chrz, V. (2007, leden). Narativní a paradigmatický modus v kvalitativním výzkumu. In Miovský, M, et al., Kvalitativní p řístup a metody ve v ědách o člov ěku, VI. mezinárodní konference , Olomouc.

Svoboda, M. (2005). Speciální otázky psychodiagnostiky B. Přednáška z předm ětu. Olomouc: FF UP.

Veselý, K. (2008, leden).

HUDEBNÍ NAHRÁVKY :

Spiral Tribe (1992). Forward The Revolution. On Forward The Revolution [EP]. Big Life.

151 INTERNETOVÉ ZDROJE :

A Brief History of Techno (2006, 6.5.). In Gridface . Získáno 27.1.2008 z http://www.gridface.com/features/a_brief_history_of_techno.html

Acid house (2008, 29.1.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 29.1.2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Acid_house

Advance Party – Sound Advice (n.d.). Získáno 27.1.2008 z http://www.algroup.co.uk/wpb/advance.htm

BListy.cz (n.d.). Téma: DIY, tekno a CzechTek. Získáno 23.3.2008 z http://www.blisty.cz/list.rb?id=26

Castlemorton Common Festival (2008, 2.1.). In Wikipedia, The free encyclopedia. Získáno 6.1. 2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Castlemorton_Common_Festival

Club drugs (NIDA) (n.d.). Získáno 24.8. 2007 z http://www.nida.nih.gov/DrugPages/Clubdrugs.html

Criminal Justice and Public Order Act 1994 (1994, Kapitola 33). In The Office of Public Sector Information. Získáno 29.1.2008 z http://www.opsi.gov.uk/acts/acts1994/ukpga_19940033_en_1#Legislation-Preamble

Czechtek 2k7 (2007). Získáno 4.2. z http://czechtek.freetekno.org/

Diskordianismus (2008, 9.3.2008). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 13.3. 2008 z http://cs.wikipedia.org/wiki/Diskordianismus.

Do it yourself . (n.d.). Získáno 18.1.2008 z http://diy.freetekno.cz/

Dotazník tanec a drogy 2007 . (n.d.). Získáno 28.8. 2007 z http://dotaznik.drogy-info.cz/

Tane ční drogy – souhrn. In Drogy.info.cz. Získáno 24.8.2007 z http://www.drogy- info.cz/index.php/info/ilegalni_drogy/tanecni_drogy/tanecni_drogy_souhrn .

Drábková, J. (n.d.). Zneužívání gamma-hydroxybutyrátu (GHB) a jeho derivát ů, předávkování a otravy. Novinky v neodkladné pé či. Získáno 24.8.2007 z http://www.pmfhk.cz/BATLS1/NOVINKY/7.htm .

Drug Policy Alliance: Dance, Music and Entertainment (n.d.). Získáno 12.1.2008 z http://www.drugpolicy.org/communities/raveact/ .

Frankie Bones (2007, 15.11.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 14.1. 2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Frankie_Bones.

Free tekno (2007, 11.12.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 13.1. 2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Free_tekno .

152 Freetekno komunita (2005, 28.7.). Tiskové prohlášení ú častník ů festivalu tane ční hudby Czechtek 2005 . In Econnect.cz . Získáno 23.3. 2008 z http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzvx1-363316&x=341651&s=t

Freetekno.cz. (n.d.). Získáno 18.1.2008 z http://www.freetekno.cz/

Gastrosound.net . (n.d.). Získáno 22.1.2008 z http://gastrosound.net/info.php iDNES.cz (2005, 16.8.). Speciál: CzechTek 2005. Získáno 23.3.2008 z http://zpravy.idnes.cz/prilohy.asp?r=prilohy&c=A050801_131133_domaci_kot

Ishkur´s guide to electronic music. (n.d.). Získáno 10.1. 2008 z http://www.ishkur.com/music/ .

Ketamine (2008, 11.3.). In Wikipedia, The free encyclopedia. Získáno 11.3. 2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Ketamine .

Kent Drug And Alcohol Team: GHB. (n.d.). Získáno 25.8.2007 z http://www.drugsuk.org/pages/cs/factfile/ghb.html

Knott, R. (2007, 23.6.). Fibonacci rectangles and shell spirals. Získáno 15.1.2007 z http://www.mcs.surrey.ac.uk/Personal/R.Knott/Fibonacci/fibnat.html#spiral

La Gassa, L. (n.d.). PLUR: P(eace), L(ove), U(nity), R(espect). Získáno 10.9.2007 z http://hyperreal.org/raves/spirit/plur/PLUR.html

Manifest Spiral Tribe. (25.8.2004). Získáno 22.1.2008 z http://www.freetekno.cz/?d=1&g=31&id=52

McAdams, D. P. (1995). The Life Story Interview . Získáno 23.9.2007 z Northwestern University, School of Education and Social Policy, Foley Center: http://www.sesp.northwestern.edu/docs/Interviewrevised95.pdf

Mediainfo.cz (2005, 26.10.). Odraz CzechTeku v komentá řích českého tisku. Získáno 12.3.2007 z http://www.mediainfo.cz/ostatní-temata/656.html .

Národní monitorovací st ředisko pro drogy a drogové závislosti. (2008, 11.3.). Tanec a drogy 2007. Získáno 13.3.2008 z http://www.drogy- info.cz/index.php/content/download/56755/251327/file/NMS%2020080310_Tanec%20a% 20drogy%202007_souhrn%20hlavn%EDch%20v%FDsledk%F9_def.pdf

National Institute on Drug Abuse (NIDA) (n.d.). Club drugs . Získáno 24.8.2007 z http://www.nida.nih.gov/DrugPages/Clubdrugs.html .

Network23. Keep connected. Get evolved. (n.d.). Získáno 23.1.2008 z http://www.network23.org.uk/ .

Network23. Non-Manifesto. (n.d.). Získáno 23.1. 2008 z http://www.network23.org/n460.htm .

153 Northwestern University, School of Education and Social Policy, Foley Center. (1997). Guided Autobiography. Získáno 23.9.2007 z : http://www.sesp.northwestern.edu/docs/guided_autobiograph.pdf

Nyx.cz. (n.d.). Získáno 23.1.2008 z http://www.nyx.cz/index.php?l=front .

Policejní stát. (n.d). Získáno 23.1.2008 z http://www.policejnistat.cz/index.php .

PLUR (2008, 8.1.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 14.1. 2008, z http://en.wikipedia.org/wiki/PLUR .

Roland TR-909 (2008, 25.1.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 30.1.2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Roland_TR-909 .

Sla čálek, O. (2005). Sou časný anarchismus. Britské listy 14.12.2005. Získáno 8.2.2008 z http://www.blisty.cz/2005/12/16/art26133.html .

Smart mob (2008, 20.2.). In Wikipedia. The free encyclopedia . Získáno 23.2.2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Smart_mob .

SNA: Svaz Nezávislých Autor ů. (n.d.). Získáno 22.1.2008 z http://www.svazautoru.org/uvod .

Sound system (Jamaican) (2007, 1.12.). In Wikipedia, The free encyclopedia . Získáno 13.1. 2008 z http://en.wikipedia.org/wiki/Sound_system_%28Jamaican%29 .

Spiral Tribe (n.d.). Získáno 4.10.2007 z http://www.t0.or.at/spiral23/spiral.htm .

Spiral Tribe – Profile (n.d.). In Fantazia – Rave archive . Získáno 26.1.2008 z http://www.fantazia.org.uk/Scene/freeparty/spiraltribe.htm .

Stiens, E. (1997). On Peace, Love, Dancing, and Drugs, a sociological analysis of rave culture . Získáno 13.8.2003 z http://www.macalester.edu/~estiens/writings/raveindex.html ; v českém jazyce 10.9.2007 z http://matt.jinak.cz/texty/rave-1250.html .

Techno (2008, 26.1.). In Wikipedia, The free encyclopedia. Získáno 27.1.2007 z http://en.wikipedia.org/wiki/Techno .

Techno Music History (n.d.). In Progressive Techno.com. Získáno 12.12.2007 z http://www.progressive-techno.com/techno-music-history.html .

SEKUNDÁRNÍ ZDROJE :

Anderson, I.B., Kim, S.Y., Dyer, J.E., et al. (2006). Trends in γ-hydroxybutyrate (GHB) and related drugs intoxication. Annals of Emergency Medicine www.annemergmed.com 47/2. s 177 – 183.

154 Bakan, D. (1966). The duality of human existence: Isolation and communion in Western man .; Boston: Beacon Press.

Elsbree, L. (1982). The rituals of life: Patterns in narratives. Port Washington, N.Y.: Kennikat Press.

Fowler, J. (1981). Stages of Faith: The psychology of human development and the quest for meaning . N.Y.: Harper & Row.

Gabrielsson, A., Lindström, E. (2001). The influence of musical structure on emotional expression. In: Juslin, P.N, Sloboda, J.A. (Eds.). Music and emotions. Theory and research. New York, Oxford University Press, S. 224 – 248.

Gough, H.G. The adjective checklist. Palo Alto. California: Consulting Psychologist Press, 1952.

McAdams, D. P. (1989). Intimacy: The need to be close. New York: Doubleday.

McClelland, D.C., Atkinson, J.W., Clark, R.A., & Lowell, E.L. (1953). The achievement motive . New York: Appleton-Century-Crofts.

Perry, W.C. (1970). Forms of intellectual and ethical development in the college years . N.Y.: Holt, Rinehart & Winston.

Pini, M. (1997). Women and the early british rave scene. In A. McRobbie (editor), Back to reality: Social experience and cultrural studies. Manchester: Manchester University Press.

Redhead, S. (1997). Subcultures to clubcultures: an introduction to popular music studies . Maiden, MA: Blackwell.

Shaw, M.E. (1976). Group dynamics. The psychology of small group behavior. 2nd ed. NY: McGraw-Hill.

Szabó, C. (2003). The effect of monotonous drumming on subjective experiences . Referát přednesený na 5 th Triennial Conference, Hannover, 8.-13.9. 2003.

Tajfel, H. (1981). Human groups and social categories: Studies in social psychology . Cambridge, England: Cambridge University Press.

Tajfel, H. (1982). Social sociology of intergroup relations. Annual review of psychology, 33, s. 1-30.

155 PŘÍLOHA 1: STRUKTUROVANÉ NARATIVNÍ INTERVIEW

Toto je interview o p říb ěhu tvého života a já po tob ě budu chtít, abys hrál/a roli vyprav ěč e/vyprav ěč ky o svém vlastním život ě tak, abys vytvo řil/a p říb ěh o tvé minulosti, přítomnosti a o tvé p ředpokládané budoucnosti. V tomto vypráv ění nejde o to, abys mi sd ělil/a vše, co se ti kdy stalo. Spíše chci, abys vybíral/a klí čové události, klí čové vztahy či klí čová témata, která se v tvém p říb ěhu objevují. V tom vypráv ění by ses m ěl/a zam ěř it na ty informace z tvého života, které ti p řipadají v rámci tvého života význa čné, informace o tob ě nebo o tvém život ě, které vypovídají n ěco d ůležitého o tob ě a o tom, jak jsi se stal/a tím, kým jsi. Ten p říb ěh by m ěl vypovídat o tom, čím jsi podobný/ná ostatním a stejn ě tak čím jsi jedine čný/ná.

Celé interview je rozd ěleno do n ěkolika sekcí a celkov ě trvá řekn ěme hodinu, hodinu a p ůl, abychom to zvládli, je nutné, abychom nezab ředli u jeho prvních částí, speciáln ě v té úpln ě první, v níž budu po tob ě chtít celkový nástin tvého p říb ěhu. Samotný rozhovor za čne obecnými v ěcmi, ze kterých se postupn ě p řesuneme ke konkrétním, takže se nemusíš cítit vázán/a popisováním detail ů, ty p řijdou na řadu pozd ěji.

Máš n ějaké otázky?

I. Životní kapitoly

První část se nazývá životní kapitoly. Když uvažujeme o p říb ězích, tak každý z nich má různé scény, zápletky, v příb ězích se n ěkdy da ří, n ěkdy neda ří, vystupují zde r ůzné postavy, a to jak kladné tak záporné, hrdina má sv ůj život více nebo mén ě ve svých rukách, a delší p říb ěhy mají své kapitoly. Pokus se uvažovat o svém životním p říb ěhu rozd ěleném do n ěkolika kapitol. Kapitoly by m ěly být minimáln ě 2-3, maximáln ě kolem 7. Pokud můžeš, tak dej každé kapitole n ějaký název a popiš stru čně obsah v každé z kapitol. Jakožto vyprav ěč zde uvažuj o sob ě, jakou zápletku jsi každé z těch kapitol dal. Protože by se tahle první část mohla rozvíjet donekone čna, tak t ě požádám, abys to vzal/a relativn ě stru čně, řekn ěme v rámci 20 minut. Rozhodn ě tedy po tob ě te ď nechci vypráv ět „celý příb ěh“, pouze nazna čení tvaru toho p říb ěhu – hlavních kapitol života.

II. Klí čové události

Te ď, když jsi shrnul/a sv ůj životní p říb ěh v kapitolách, bych cht ěl, aby ses zam ěř il/a na klí čové události svého života. Takovou klí čovou událostí m ůže být ur čitá p říhoda, zásadní incident, ur čitá epizoda z tvého života odehrávající se na ur čitém míst ě v ur čitém

156 čase. Je d ůležité mít na mysli, že takováto událost n ějakým zp ůsobem vyniká. Tak t řeba konkrétní rozhovor s tvou matkou ve tvých 12 letech nebo konkrétní rozhodnutí, které jsi učinil/a jednoho odpoledne minulého léta nebo kulturní zážitek, to vše mohou být klí čové události života. Jsou to obzvláštní momenty v daném čase a prostoru, dopln ěné konkrétními lidmi, činy, myšlenkami a pocity. Celé letní prázdniny nebo dovolená, jakkoliv mohla být skv ělá a nebo naopak nebo významná v ur čitém smyslu, či velmi t ěžký rok na škole, nem ůže být brán jako klí čová událost, protože se odehrává b ěhem dosti širokého časového období. Tím by se spíš hodily mezi ty kapitoly.

Zeptám se t ě postupn ě na 8 specifických životních událostí. U každé události popiš detailn ě co se stalo, kde jsi byl/a, co jsi d ělal/a a b ěhem toho poci ťoval/a a myslil/a si. Také zkus vyjád řit, jaký vliv m ěla tahle klí čová událost na tv ůj životní p říb ěh a p ředevším, co vypovídá o tom, kým jsi nebo jsi byl/a. Tady v tom bu ď, prosím, velmi konkrétní.

Máš n ějaké otázky?

Událost č.1: Vrcholný zážitek

Tímto se rozumí n ějaký vrcholný moment tvého života, p řípadn ě vrchol samotný. M ěl by to být moment nebo epizoda toho p říb ěhu, b ěhem které jsi prožíval neoby čejn ě pozitivní emoce jako radost, vzrušení, obrovské št ěstí, povznesení, nebo možná hluboký vnit řní mír. Dnes by tahle scéna m ěla vynikat v tvé pam ěti jako jedna z nejlepších, nejúžasn ějších scén nebo moment ů v tvém život ě. Zkus mi popsat takovou p říhodu a popiš p řesn ě, co se stalo, kde se to stalo, kdo v té scén ě vystupoval, co ty jsi d ělal/a a co jsi cítil/a a myslel/a. Taky nezapome ň zmínit, jaký vliv mohla mít tato situace na tebe a co tato zkušenost vypovídá o tom, kým jsi byl nebo kým jsi.

Událost č.2: Nejhorší zážitek

Tento zážitek je pravým opakem p ředešlého. Je to zkušenost dotknutí se dna, nejhlubší krize. A č to m ůže být dost nep říjemné, zkus si vybavit podrobn ě zkušenost, kdy jsi prožíval výrazn ě negativní emoce, jako beznad ěj, deziluze, pocit viny, smutek. Ten daný zážitek bys m ěl/a chápat jako reprezentanta jednoho z blbých bod ů svého života. Op ět budu po tob ě chtít, abys byl/a konkrétní a zmínil/a co se stalo, kdo tam vystupoval, co jsi dělal/a, co jsi p ři tom cítil/a a prožíval/a, jaký dopad má ta p říhoda na tebe a co říká o tom kdo jsi nebo kdo jsi byl/a.

Událost č.3: Zlomový okamžik

157 Když se člov ěk ohlíží za svým životem, m ůže často ur čit n ěkolik klí čových bod ů obratu – epizod, skrze které prod ělává podstatnou zm ěnu. Zlomové okamžiky se mohou objevit v mnoha rozdílných oblastech lidského života – ve vztazích s lidmi, ve škole či práci, ve svých zájmech, atd. M ě te ď ale zajímá konkrétn ě bod obratu v tvém chápání sebe sama. Zkus identifikovat takovou konkrétní epizodu, kterou nyní chápeš jako zlomovou v tomto smyslu. Pokud bys p řípadn ě cítil/a, že tv ůj životní p říb ěh nic takového neobsahuje, pak zkus popsat p říhodu, která se nejvíce blíží ozna čení bod obratu.

Událost č.4: P říklad kontinuity

Te ď jsi popsal/a situaci, b ěhem níž jsi prod ělal/a ve svém život ě zásadní zm ěnu. Nyní bych cht ěl po tob ě p říklad opa čný, a sice p říhodu, na níž se ukazuje, v čem z ůstáváš stejný/á. Zamysli se pár let do minulosti a vyber jednu událost, která ukazuje, co je vn ě tebe stálé a nem ěnné. M ůže to být n ějaký model chování, který provádíš znova a znova. Op ět budu po tob ě chtít, abys byl/a konkrétní a zmínil/a co se stalo, kdo tam vystupoval, co jsi d ělal/a, co jsi p ři tom cítil/a a prožíval/a, jaký dopad má ta p říhoda na tebe a co říká o tom kdo jsi nebo kdo jsi byl/a.

Událost č.5: Nejran ější vzpomínka

Když se podíváš zpátky do svého raného d ětství, ur čit ě se ti vybaví pár vzpomínek. Ta jedna, kterou zvolíš, se nemusí zdát pro tebe natolik významná, ale co ji činí významnou, je to, že to je jedna z vůbec prvních tvých vzpomínek. Ta vzpomínka by m ěla být dostate čně detailní, aby mohla být nazývána událostí. Takže bys m ěl/a zvolit takovou nejran ější vzpomínku, u které jsi schopen/na ur čit co se v ní událo, kdo se v ní ú častnil, a co jsi poci ťoval/a a myslela/a. Snaž se co nejp řesn ěji odhadnout sv ůj v ěk v té události.

Událost č.6: D ůležitá scéna z dětství

Nyní popiš další vzpomínku ze svého d ětství, spíše pozd ějšího d ětství, která pro tebe vy čnívá jako d ůležitá nebo významná. M ůže být pozitivní nebo negativní. A op ět budu chtít zmínit ty d ůležité body, jako co se stalo, kdo v tom byl zapojen, co jsi d ělal/a, co jsi vnímal/a a myslel/a. Jaký dopad má tato vzpomínka na tebe? Co vypovídá o tom, kým jsi nebo kým jsi byl/a? Pro č je d ůležitá?

Událost č.7: D ůležitá scéna z dospívání

Popiš konkrétní událost ze svého dospívání, která vy čnívá mezi ostatními jako zvlášt ě významná nebo d ůležitá.

158 Událost č.8: D ůležitá scéna z dosp ělosti

Popiš konkrétní událost ze své dosp ělosti, po čítejme ji od 21 let, která vy čnívá mezi ostatními jako zvlášt ě významná nebo d ůležitá.

Událost č.9: N ějaká další významná událost

Popiš konkrétní událost z kteréhokoliv období svého života, která je pro tebe, když se ohlédneš na sv ůj život podstatná.

III. Životní výzva

Když se ohlédneš na ty r ůzné kapitoly a události svého života, pokus se co nejlépe popsat jednu, pokud možno nejv ětší, svou výzvu, úkol nebo problém. Jak jsi této výzv ě čelil/a, jak jsi se s ní vypo řádal/a? Pomohli ti v tom n ějací další lidé? Jaký má tato výzva vliv na tv ůj život?

IV. Pozitivní a negativní vlivy na životní p říb ěh

- pozitivní: Ur či, prosím t ě, jednu osobu, skupinu osob nebo instituci či organizaci, která m ěla či má nejpozitivn ější vliv na tv ůj p říb ěh. Popiš, prosím, tuto osobu, skupinu či instituci a zp ůsob, jakým t ě pozitivn ě ovlivnil.

- negativní: Ur či, prosím t ě, jednu osobu, skupinu osob nebo instituci či organizaci, která m ěla či má nejzáporn ější vliv na tv ůj p říb ěh. Popiš, prosím, tuto osobu, skupinu či instituci a zp ůsob, jakým t ě negativn ě ovlivnil

V. P říb ěhy a životní p říb ěh

Povídal/a jsi mi o svém život ě jako o p říb ěhu. Te ď po tob ě budu chtít abys p řemýšlel/a trochu více o p říb ězích a o tom, jak jednotlivé p říb ěhy ovlivnily tv ůj vlastní p říb ěh. Od raného v ěku všichni slýcháváme a vídáváme p říb ěhy. Rodi če nám mohli číst p říb ěhy, když jsme byli malí, slýcháváme lidi vypráv ět o každodenních zážitcích, slýcháme p říb ěhy v televizi, koukáme se na filmy a divadelní hry; dozvídáme se p říb ěhy ve školách, kostelech, na h řištích, s kamarády, s rodinou; vyprávíme si p říběhy navzájem v každodenním život ě; n ěkte ří z nás dokonce píší p říb ěhy. Zajímá m ě seznámit se s tím, jaké jsou n ěkteré z tvých oblíbených p říb ěhů a jak t ě mohly ovlivnit v tom, jak uvažuješ o svém život ě a svém životním p říb ěhu. Zeptám se t ě na t ři okruhy p říb ěhů. U každého z nich zkus ur čit p říb ěh, který jsi slyšel/a a odpovídá popisu, popiš p říb ěh velmi stru čně a pov ěz mi, zda a jak má tento p říb ěh na tebe dopad.

159 Televize, film, p ředstavení: vid ěné p říb ěhy

Vzpome ň si na TV p ředstavení, které jsi vid ěl, filmy nebo jiné formy zábavy nebo příb ěhy z vizuálních médií a divadla. Vyber jeden p říb ěh z této domény, nap říklad tv ůj oblíbený seriál, film, hru nebo n ěco takového. Pov ěz mi v pár v ětách, o čem ten p říb ěh je. Řekni, pro č máš ten p říb ěh rád/a, respektive pro č jsi si jej vybral/a a zda a jak má tento příb ěh na tebe dopad.

Knihy, časopisy: čtené p říb ěhy

Tady se zamysli nad tím, co jsi kdy četl, vypráv ění v knihách, časopisech, novinách, a tak dále. Ur či, prosím, jeden z těch p říb ěhů a op ět v pár v ětách jej shr ň a řekni, pro č sis jej vybral a jak t ě ten p říb ěh ovlivnil.

Rodinné p říb ěhy a p říb ěhy mezi p řáteli: slyšené p říb ěhy

Jak rosteme, slýcháváme p říb ěhy našich rodin a našich p řátel, které se nás drží a které si pamatujeme. Rodinná vypráv ění v sob ě často nesou poselství rodi čů svým d ětem, o tom jak d říve žili, rodinné d ědictví, rodinné legendy, atd. D ěti vypráv ějí ostatním na h řištích, ve škole, v telefonu, atd. Část toho, co činí film zábavným, dokonce i v dosp ělosti, zahrnuje rodinu a p řátelé, kterak vypráv ějí p říb ěhy o sob ě a o ostatních. Vyber z těchto povídání jedno, které ti uvízlo v pam ěti a má pro tebe význam. Op ět mi k tomu řekni další podrobnosti.

VI. Možný vývoj

Te ď, když jsi mi povídal/a o minulosti, bych cht ěl, abys naopak uvažoval/a o budoucnosti. Budu po tob ě chtít, abys uvážil/a 2 možné cesty, kterými by se tvá budoucnost mohla ubírat.

Pozitivní vývoj

Nejprve, prosím, popiš tu pozitivní alternativu. To znamená, popiš, co bys cht ěl, aby se stalo v budoucnu v tvém životním p říb ěhu, v četn ě cíl ů a sn ů, které bys cht ěl v budoucnu naplnit. Snaž se tady být realistický. Jinými slovy bych cht ěl, abys mi ud ělal obrázek o tom, jak by sis realisticky p ředstavoval, co bude v tvých p říštích kapitolách a životních událostech.

Negativní vývoj

160 Nyní, prosím, popiš tu pozitivní alternativu. To znamená, popiš svojí vysoce nežádoucí možnou budoucnost, tu které se obáváš, že by mohla t řeba nastat, ale doufáš, že se tak nestane. Op ět se snaž být pom ěrn ě realistický.

VII. Osobní názory, ideologie

Nyní ti položím pár otázek o tvých zásadních názorech, p řesv ědčeních a hodnotách života. Ke každé otázce uve ď pár myšlenek.

1. Uvažuj na chvíli o náboženských nebo spirituálních dimensích svého života. Popiš v kostce své náboženské p řesv ědčení nebo zp ůsob jakým p řistupuješ k náboženským otázkám života.

2. Popiš, jakým zp ůsobem se tv ůj náboženský nebo spirituální život, hodnoty a p řesv ědčení, zm ěnily b ěhem tvého života.

3. Jakým zp ůsobem p řistupuješ k politickým a spole čenským otázkám? Máš n ějaké konkrétní politické stanovisko? Jsou zde n ějaká konkrétní témata, která t ě víc zajímají?

4. Jaká je nejd ůležit ější hodnota života?

5. Co bys mi ješt ě řekl/a na dopln ění, abys mi pomohl vytvo řit si obrázek o tvých zásadních p řesv ědčeních, hodnotách, spirituální složce života a tvé životní filosofii?

VIII. Životní téma

Když se podíváš na sv ůj životní p říb ěh jako na p říb ěh s kapitolami a epizodami, rozkládajícími se do minulosti, stejn ě jako do uvažované budoucnosti, mohl/a bys rozpoznat hlavní téma, hlavní myšlenku či ideu, která se vine celým tím p říb ěhem? Jaké je hlavní téma tvého života?

IX. Další

Co dalšího bych m ěl podle tebe znát, abych mohl pochopit ten tv ůj životní p říb ěh?

161