Právnická Fakulta Masarykovy Univerzity
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra dějin státu a práva Vrahové mezi námi. Frankfurtský osvětimský proces 1963-1965 Rigorózní práce PhDr. Tomáš Vojta Brno 2020 1 2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma „Vrahové mezi námi. Frankfurtský osvětimský proces 1963-1965“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 29. června 2020 .......................................... PhDr. Tomáš Vojta 3 4 Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval panu profesorovi JUDr. Ladislavu Vojáčkovi, CSc., a to za příjemný lidský i profesionální přístup ke studentům a také za upevnění vztahu k historii jako takové skrze výuku právních dějin. 5 6 Abstrakt Rigorózní práce „Vrahové mezi námi. Frankfurtský osvětimský proces 1963-1965“ se zabývá analýzou soudního procesu s esesmany z nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim, který byl klíčovou součástí nacistického plánu industrializovaného vyvraždění židů v Evropě. Autor v této práci řeší otázku významu frankfurtského procesu, který probíhal v západoněmeckém Frankfurtu nad Mohanem a který byl největším soudním procesem, jehož předmětem byla genocida židů. Tento proces má mimořádný a nepominutelný význam pro právní i obecné dějiny Evropy. Justice nástupnické země Třetí říše během tohoto řízení čelila naprosto bezprecedentní výzvě v moderních dějinách práva, a to jak nalézt a identifikovat vinu a trest u několika (spolu)pachatelů nejextrémnější masové vraždy v dějinách. Tento unikátní a zajímavý soudní proces přinesl mnoho zajímavých právních momentů, o nichž tato práce pojednává. Klíčová slova Druhá světová válka, Osvětim, holocaust, židé, německá justice, frankfurtský proces Abstract Rigorous thesis „Murderers Among Us. Frankfurt Auschwitz Trial 1963-1965“ is focused on the analysis of the trial with former German SS personnel of the Auschwitz extermination and concentration camp which was an integral part of the industrialized Nazi plan to exterminate the European Jewry. Generally speaking, author provides an inquiry into the legacy of this trial which was the most important court proceeding concerning the Nazi genocide of Jews. Moreover, this trial bears an utmost singular importance in the realm of legal as well as conventional history. A newly established judiciary of Nazi Germany´s succession state was exceptionally challenged during this trial with the task of seeking for guilt as well as assess a punishment for a handful of (co)perpetrators of the most extreme mass murder in history. There were many unique as well as interesting factors during this trials that shaped the content of this thesis. Keywords Second World War, Auschwitz, Holocaust, Jews, German judiciary, Frankfurt trial 7 Obsah Úvod…………………………………………………………………………………..……10 1 Historický exkurz ........................................................................................................... 20 1.1 Postavení tábora Osvětim v represivním systému nacistického Německa…………. 20 1.2 Soudní procesy organizované Spojenci a Osvětim……..………………………….. 25 1.3 Soudní procesy s osvětimskými příslušníky SS v Polsku………………………….. 32 2 Frankfurtský proces s personálem vyhlazovacího tábora Osvětim ........................... 37 2.1 Geneze procesu aneb Fritz Bauer a vrahové mezi námi ............................................. 46 2.2 Obžaloba ..................................................................................................................... 49 2.3 Proces .......................................................................................................................... 54 3 Rozsudek ........................................................................................................................... 65 3.1 Robert Mulka. „Macht ihn fertig, es ist schon spät!.“ ................................................ 74 3.2 Wilhelm Boger. „Die Sprechmaschine.“ .................................................................... 79 3.3 Oswald Kaduk. „Die Muselmänner müssen weg!“ .................................................... 85 3.4 Josef Klehr. „Heute bin ich der Lagerarzt.“ ............................................................... 88 3.5 Franz Lucas. „Der Mediziner.“ .................................................................................. 91 Závěr ................................................................................................................................... 95 Bibliografie .......................................................................................................................... 97 8 „Nebyl jsem přece slepý, když obžalovaný Lucas prováděl na rampě selekce. Poslal během půlhodiny pět tisíc lidí do plynu a teď se snaží vypadat jako zachránce!“1 1 Bývalý osvětimský esesman Stefan Baretzki během hlavního líčení ve Frankfurtu v roce 1965; Baretzki byl odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí a v roce 1988 spáchal ve vězení sebevraždu. 9 Úvod Osvětim (Auschwitz, Oświęcim) byla nejvražednějším místem v dějinách dvacátého století, které se stalo symbolem masového vyvražďování židů v době druhé světové války (holocaust, šoa, Zagłada).2 Toto místo se stalo synonymem pro systematickou a státem organizovanou masovou vraždu miliónů lidí z okupované Evropy, mezi nimiž právě židé tvořili podstatnou většinu. Reálná předpověď genocidy v extrémní podobě, jejímž cílem bylo úplné vyhlazení židů v Evropě, byla již lednu 1939 postulována Adolfem Hitlerem.3 Masové vyvražďování židů v době druhé světové války bylo extrémní formou genocidy, když řada strukturálních prvků tohoto procesu nemá v historii obdobu. Singularita holocaustu je faktem, který je potřeba akceptovat, i když tento axiom někdy bývá zpochybňován na jednotlivých státních či etnických úrovních. Osvětim má svůj rozměr celoevropský. Mezi oběťmi byly tisíce polských, italských, francouzských, maďarských, slovenských, řeckých či sovětských předválečných občanů, kteří zde čelili extrémnímu utrpení a byli vystaveni bezprecedentní intenzitě nacistických represí, jejichž atributem byl takový stupeň dehumanizace a především krutosti, který dle mého názoru nemá dodnes v historii paralelu. Nacistický plán vyvražďování evropských židů s názvem „Endlösung der Judenfrage“ byl precizní a jeho vykonavatelé pracovití. Autorovi tohoto textu se v této souvislosti vybaví fakt, že mezi osvětimskými oběťmi bylo také šest židovských žen z okupovaných britských ostrovů Guernsey a Jersey, které měly britské občanství. Důsledná a metodická německá okupační správa na Normanských ostrovech je identifikovala a lodí převezla do Francie, odkud byly deportovány a následně zavražděny právě v Osvětimi. Analogický průběh měly kupříkladu deportace židů z řeckého ostrova Korfu či z norského Trondheimu. Osvětim byla také místem, kde došlo k největší hromadné vraždě československých občanů, a to při likvidaci českého rodinného tábora v březnu 1944. Toto malé polské městečko, které mělo v roce 1939 jenom patnáct tisíc obyvatel, se stalo během několika dekád místem známém po celém světě, které každým rokem navštěvují statisíce lidí z celého světa a které mělo a má nezanedbatelný politický, historický a vzdělávací význam.4 2 VOJTA, Tomáš. Vyhlazovací tábor Treblinka ve světle německých procesů (1963-1965). Brno, 2019. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 16. 3 KERSHAW, Ian. Hitler, 1936-1945: Nemesis. London: W. W. Norton & Company, 2000, s. 216. 4 RENZ, Werner: Auschwitz 1940-1945. In: ÜBERSCHAR, Gerd R. (Hrsg.). Orte des Grauens. Verbrechen im Zweiten Weltkrieg. Darmstadt: Primus Verlag, 2003, s. 1. 10 Jak souvisí genocida židů s právem a právníky? Probíhal tento destruktivní sociální proces zcela mimo jakýkoliv právní rámec? Byli němečtí právníci vrahy? V jakém smyslu? Jak eventuální participaci německých právníků na masovém vraždění právně kvalifikovat? Nemám zde na mysli období od nástupu Hitlera k moci, ani od přijetí rasových zákonů. Role německých právníků na cestě ke konečnému řešení, mezi které patřili mimo jiné Carl Schmitt, Wilhelm Stuckart, Roland Freisler či Hans Frank, byla dostatečně v literatuře probádána, stejně jako evoluce „bohaté“ protižidovské legislativy a různorodých souvisejících opatření. Méně známou kapitolou je však úloha právníků ve vlastí „aplikační fázi“ genocidního plánu nacistů. Mezi experty – především německými – se lze setkat s názory, že deportace židů či jejich následné vyvražďování se již dělo mimo jakýkoliv právní rámec a že se nacistický režim vzdal jakýchkoliv právních dekorací, a proto se jednalo se mimo jakoukoli právní normu spáchaný zločin.5 Pomineme-li apologetický podtext takových interpretací, což není úplně neobvyklým jevem v německém prostředí, jsou podobné teze v rozporu s aktuálním stavem historického poznání o (právních) dějinách holocaustu. Hranice mezi cestou ke genocidě a jejím samotným výkonem nebyla pro německé právníky a právo zdaleka tak ostrá. Mnozí němečtí právníci, kteří vystudovali přední právnické fakulty v době Výmarské republiky, byli přímo odpovědni za aplikaci vůdcova rozkazu k fyzické likvidaci evropských židů. Nejednalo se o žádné vrahy od psacího stolu, ale o osoby s vynikajícím právním vzděláním, které byly přímo „in medias res“ a organizovaly masové vraždění v řádech statisíců. Řada právníků tak aplikovala genocidní vůli vůdce a dalších nejvyšších nacistických představitelů přímo v praxi, byli tak nejen podstatným „výkonným orgánem konečného řešení“, ale byli za své „výkony“