Aktualizace Slovinských Hesel Ve Slovníku Balkánských Spisovatelů (Hesla Pe – Ţ)

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav slavistiky Slovinský jazyk a literatura

Aktualizace slovinských hesel ve Slovníku balkánských spisovatelů (hesla Pe – Ţ)

Bakalářská diplomová práce

Silvie Sedláčková

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Michal Przybylski

Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně

s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….

Podpis autora práce

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. et Mgr. Michalu Przybylskému za uţitečné rady a metodickou pomoc při psaní této bakalářské diplomové práce. OBSAH

ÚVOD ...... 5

AKTUALIZACE HESEL STÁVAJÍCÍCH AUTORŮ ...... 7

PEROCI ELA ...... 7 PETAN ŢARKO ...... 7 REBULA ALOJZ ...... 8 ROZMAN SMILJAN ...... 9 SNOJ JOŢE ...... 10 SUHODOLČAN LEOPOLD ...... 11 SVETINA TONE...... 11 ŠALAMUN TOMAŢ ...... 12 ŠELIGO RUDI...... 13 TAUFER VENO ...... 14 VEGRI SAŠA...... 15 VIDMAR MAJA...... 15 ZADRAVEC FRANC...... 16 ZAJC DANE...... 16 ZLOBEC CIRIL...... 17 ZORMAN IVO...... 18

NÁVRH NOVÝCH HESEL ...... 19 PEVEC METOD ...... 19 PONIŢ DENIS...... 21 PREGL SLAVKO ...... 22 SEMOLIČ PETER ...... 25 SIMČIČ ZORKO ...... 28 SKUBIC ANDREJ ...... 30 ŠTEGER ALEŠ ...... 32 ŠVIGELJ – MERAT BRINA ...... 35 TOMŠIČ MARJAN...... 36 TRATNIK SUZANA ...... 38 VIRK JANI...... 40 VUGA SAŠA...... 42 ZUPAN UROŠ...... 44 ZUPANČIČ MATJAŢ...... 47 ŢABOT VLADO...... 49

AUTOŘI KNIŢNĚ NEPUBLIKUJÍCÍ ...... 51

ZESNULÍ AUTOŘI...... 52

ZÁVĚR ...... 53

RESUMÉ ...... 55

POUŢITÁ LITERATURA ...... 57

ÚVOD

Slovník balkánských spisovatelů, který byl vydán v nakladatelství Libri roku 2000, se zabývá autory bosenské, bulharské, černohorské, chorvatské, makedonské, slovinské, a srbské literatury, kteří působili ve své rodné zemi či v zahraničí. Dílo obsahuje informace o básnících, prozaicích a dramaticích, ale i publicistech, literárních vědcích a kriticích. Slovník zahrnuje všechna období od počátku písemnictví jednotlivých národů aţ do konce 20. století, přesněji do roku 1999. Mým úkolem v bakalářské diplomové práci byla aktualizace a doplnění hesel slovinských autorů v jiţ zmíněném slovníku, a to od roku 2000 přibliţně do poloviny roku 2009. Doplnila jsem biografické i bibliografické údaje spisovatelů, jejichţ příjmení se nechází v abecedním rozmezí Pe–Ţ. Autory vhodné k doplnění slovníku jsem hledala za pomoci nejnovějších slovinských literárních příruček, učebnic literatury pro střední školy a také na základě znalostí získaných studiem slovinské literatury v Brně a v Lublani, v neposlední řadě také během konzultací s vedoucím práce. Zásadním úkolem práce bylo shromáţdění veškerých dostupných materiálů. Významným zdrojem informací byla odborná literatura zabývající se současnou slovinskou literaturou, ale také literární časopisy, které obsahují uţitečné recenze nově vydaných děl a kritiky. Při zpracování nejnovější literatury bylo zcela nezbytné pouţít také Internet, avšak snaţila jsem se čerpat jen ze solidních internetových zdrojů, u nichţ byl uveden autor článku nebo recenze. Nejvíce informací jsem získala z přehledových příruček a monografií (např. Veliki album slovenskih pisateljev, Slovenska lirika 1950–2000, Sto slovenskih pripovednikov, Slovenska pripovedna proza v drugi polovici dvajsetega stoletja, Slovenska knjiţevnost III) a z literárních časopisů (zde především Literatura a Sodobnost). Práce je rozdělena do několika částí, z nichţ kratší první se týká aktualizace a shrnutí získaných informací o autorech zařazených jiţ do prvního vydání slovníku. U kaţdého autora jsem provedla doplnění slovníkového hesla. V komentáři jsou informace o jednotlivých autorech obsáhlejší a v návrhu hesla jsou informace jiţ ve zkrácené podobě. Druhá část, která je bohatší na nové informace, se týká autorů, kteří většinou začali publikovat aţ v posledních dvaceti letech a nejsou ve vydaném slovníku obsaţeni. U kaţdého autora je uvedeno přesné datum a místo narození, popřípadě úmrtí, vzdělání, důleţité momenty z biografie a jiné faktory často ovlivňující jejich

tvorbu. Všechny názvy děl mají v závorce za rokem vydání uveden i český překlad (pokud se liší od originálního znění). Při překladu některých specifických titulů jsem byla nucena pouţít volnějšího překladu a nevylučuji tedy, ţe mohlo dojít k významovému nepochopení. Mnoţství informací je u jednotlivých autorů různé, coţ závisí na kvantitě a kvalitě informací, které se mi podařilo shromáţdit. V případě některých autorů můţe být komentář nepatrně subjektivně zabarven, jedná se především o autory, jejichţ díla znám z vlastní četby. Poslední dva stručné oddíly se týkají jiţ zesnulých autorů a autorů, kteří ve sledovaném období nepublikovali ţádné umělecké dílo kniţně (např. z důvodu pokročilého věku). Práce na bakalářské diplomové práci mi rozšířila obzory o nejmodernější slovinské literatuře a podle mého názoru můţe být dobrou pomůckou při jejím studiu, čehoţ mohou vyuţít například kolegové-studenti slovenistiky. Práce můţe slouţit snad i jako hrubý podklad pro vydání aktualizovaného Slovníku balkánských spisovatelů.

AKTUALIZACE STÁVAJÍCÍCH AUTORŮ

PEROCI ELA

Narozena 11. 2. 1922 v obci Sveti Kriţ pri Rogaški Slatini, prozaička a autorka divadelních her pro mládeţ. K nejnovějším dílům pro děti patří kniha pohádek Povestice Tik-Tak (1998, Pohádečky Tik-Tak), obrázková kniha Amalija in Amalija (1998, Amálie a Amálie) a prozaické dílo Fantek in punčka (1996, Chlapeček a holčička).1

 Doplnění slovníkového hesla: Peroci Ela (* 11. 2. 1922 Sveti Kriţ pri Rogaški Slatini). Další díla: prozaické dílo pro děti Fantek in punčka (1996, Chlapeček a holčička), sbírka pohádek Povestice Tik Tak (1998, Pohádečky Tik – Tak), obrázková kniha Amalija in Amalija (1998, Amálie a Amálie).

PETAN ŢARKO

Narozen 27. 3. 1929 v Lublani, slovinský spisovatel, reţisér, dramatik a aforista.2 Mezi Ţarkova nejznámější a nejnovější díla patří hry pro děti a mládeţ Štiri mladinske igre (2001, Čtyři hry pro mládeţ), povídky O revoluciji in smrti (2000, O revoluci a o smrti, č. 2004), Spominjanje (2000, Vzpomínání), Moji včerajšnji sodobniki (2003, Moji včerejší současníci), Poznal sem jih (2006, Znal jsem je), dramata Don Juan in Leporella (2000, Don Juan a Leporella) a Igre in igrice (2004, Hry a hříčky). K jeho nejnovějším aforistickým dílům patří Luknja v glavi (2002, Díra v hlavě), Smejte se previdno (2004, Smějte se opatrně), kde je skrytá podoba slovinského charakteru, politiky a intimity a Kdor išče, ga najdejo (2005, Kdo hledá, toho najdou).

1 Více o autorce v díle Mušič, J.: Veliki album slovenskih pisateljev. Ljubljana: Mladika, 2004, s. 191. 2 Blíţe o autorovi na jeho internetových stránkách dostupných z .

 Doplnění slovníkového hesla: Petan Ţarko (nar. 27. 3. 1929 Lublaň). Další díla: hry pro děti a mládeţ Štiri mladinske igre (2001, Čtyři hry pro mládeţ), povídky O revoluciji in smrti (2000, O revoluci a o smrti), Spominjanje (2000, Vzpomínání), Moji včerajšnji sodobniki (2003, Mojí včerejší současníci), Poznal sem jih (2006, Znal jsem je), dramata Don Juan in Leporella (2000, Don Juan a Leporella) a Igre in igrice (2004, Hry a hříčky), aforistická díla Luknja v glavi (2002, Díra v hlavě), Smejte se previdno (2004, Smějte se opatrně) s motivy poukazující na slovinský charakter a Kdor išče, ga najdejo (2005, Kdo hledá, toho najdou).

REBULA ALOJZ

Narozen 21. 7. 1924 v obci Šempolaj, prozaik, dramaturg, esejista a překladatel. K Rebulovým dílům vydaným po roce 2000 patří román Nokturno za Primorsko (2004, Nokturno pro Přímoří), který byl oceněn prestiţní cenou Kresnik3 za nejúspěšnější román roku 2005 a román Zvonovi Nilandije (2005, Zvony Nilandie). V literárním časopise Sodobnost se kritička K. Klopčič o prvně jmenovaném románu vyjádřila takto:

„Delo prikazuje viharno obdobje na Primorskem – pripoved se začne v času naraščajočega fašizma konec dvajsetega stoletja, konča pa se malo po vojni, z oznovskimi zaslišanji in obračunovanji, s tem pa problematizira tudi naš odnos do preteklosti in podcenjevanje vloge, ki so jo pri boju in ohranjanju slovenščine imeli zavedni duhovniki na tem območju.“4

Poetický název románu poukazuje i na měkčí tóny, nokturno je kratší lyrická skladba, neztrácející se však i tóny důraznější. Hlavní literární osoba – mladý duchovní – představuje symbolickou duši Přímoří a čtenáři podle K. Klopčič nebudou mluvit ani tak o literárních kvalitách Nokturna, ale především o jeho tematice. Budou se striktně dělit na příznivce tohoto díla a na jeho zaryté odpůrce. V roce 2007 vyšel román s názvem Ob babilonski reki (2007, U babylonské řeky), který zachycuje Slovinsko ve 20. století, je to pomyslný doslov k občanské válce, která Slovinsko zachvátila na konci

3 Cenu Kresnik uděluje od roku 1991 deník Delo za nejlepší prozaické dílo uplynulého roku. 4 Klopčič, K.: Alojz Rebula: Nokturno za Primorsko. Sodobnost, 2005, 10, s. 1338.

2. světové války, hloubající nad osudem poraţených a nad nostalgií všech lidí, kteří byli nuceni odejít ze své rodné země. Kritik Matej Bogataj v měsíčníku Literatura napsal:

„Če bi hotel kdo brati Rebulo kot pričevanje o resnici, bi v romanu našel precej preverljivo točnega faktografskega ozadja, pričevanja o delovanju taboriščne gimnazije ale pa podatki o tiskanju dvih časopisov, enega cenzuriranega s strani britanskih oficirjev in enega necenzuriranega, so verjetno točni, enako nekateri podali o vlakih, s katerimi so se begunci vozili proti Koroški…“5

V souvislosti s tímto dílem hovoří Bogataj také o Rebulově přístupu k literární tvorbě a literárnímu jazyku: „Rebula se nam zdi kot eden zadnjih aristokratov, ki opazuje rušenje imperija s strani barbarov, on je na branikih, divji in v dobri formi, ko vrača vsem tistim, ki jim je bliţe kakšna plebejska angleščina kot stara gučina in latinščina.“6 V závěru recenze Bogataj tento román obrazně označuje za literaturu „[…] ki priţiga ogenj.“7

 Doplnění slovníkového hesla: Rebula Alojz (nar. 21. 7. 1924 Šempolaj u Terstu). Další díla: romány Nokturno za Primorsko (2004, Nokturno pro Přímoří), Zvonovi Nilandije (2005, Zvony Nilandie) a Ob babilonski reki (2007, U babylonské řeky) zpracovávající bouřlivé období slovinských dějin – střet komunistických a protikomunistických sil na sklonku 2. světové války.

ROZMAN SMILJAN

Narozen 28. 1. 1927 v městě Celje, autor literatury pro děti, dramatik, hudebník, herec a malíř.8 Mezi jeho nejnovější díla patří tři díla určená dětem. Všechna byla vydána ve stejném roce, první se jmenuje Klip, klap in deček Mak (1999, Klip, klap a chlapec Mak), druhá Koza Filomena (1999) a poslední Pes Pip (1999). Smiljan Rozman zemřel 15. 3. 2007 v Lublani.

5 Bogataj, M.: Mobilizacija v smrt. Literatura, december 2008, letnik XX, št. 210, s. 178. 6 Tamtéţ, s. 180. 7 Tamtéţ. 8 Další údaje k biografii a bibliografii R. Smiljana na internetové stránce dostupné na adrese: .

 Doplnění slovníkového hesla: Rozman Smiljan (nar. 28. 1. 1927 Celje, zemř. 15. 3. 2007 Lublaň). Další díla: pro děti Klip, klap in deček Mak (1999, Klip, klap a chlapec Mak), Koza Filomena (1999) a Pes Pip (1999).

SNOJ JOŢE

Narozen 17. 3. 1934 v Mariboru, slovinský básník, prozaik a esejista.9 Mezi Snojova nejnovější díla patří výbory jeho esejí a poezie. Eseje a básně vycházely v letech 1990– 1995 v časopise Nova revija a v různých antologiích. Výbor esejí nese název Metamorfoze groze (1999, Metamorfózy hrůzy). V roce 2000 vyšel čtyřdílný román, který má podobu rodinné kroniky, Gospod Pepi ali zgodnje iskanje imena (2000, Pan Pepík aneb časné hledání jména). Básnická sbírka s názvem Pod nebje (2002, Pod nebí), patří k nejobsáhlejším Snojovým básnickým opusům a hlavním inspiračním zdrojem a motivem básní v ní je příroda. V románu Gospa in policaj ali Pozen obračun s slovensko ţalostjo (2007, Paní a policajt neboli Pozdní zúčtování se slovinským smutkem) jsou dva příběhy, z nichţ první vypráví nemocná stará ţena, která ţije v domově důchodců, a druhý policista ve výsluţbě. Oba hlavní hrdinové neustále ţijí ve svých vzpomínkách, od kterých se nemohou oprostit. Zlom však nastane, kdy ţena – Irma – přijme policistovo pozvání na kávu. V díle je hlavním motivem neschopnost obou hrdinů zprostit se vzpomínek na staré časy titovské Jugoslávie, avšak svou izolaci překonají jiţ zmíněným vzájemným sblíţením.

 Doplnění slovníkového hesla: Snoj Joţe (nar. 17. 3. 1934 Maribor). Další díla: sebrané eseje a básně Metamorfoze groze (1999, Metamorfózy hrůzy), čtyřdílný román stylizovaný do podoby rodinné kroniky Gospod Pepi ali zgodnje iskanje imena (2000, Pan Pepík aneb časné hledání jména), sbírka přírodní lyriky Pod nebje (2002, Podnebí) a román Gospa in policaj ali Pozen obračun s slovensko ţalostjo (2007, Ţena a policista neboli Pozdní zúčtování se slovinským smutkem).

9 Podrobnější informace o autorovi na internetových stránkách a .

SUHODOLČAN LEOPOLD

Narozen 10. 8. 1928 v obci Ţiri, slovinský prozaik, herec, reţisér a autor knih pro děti a mládeţ. 10 Zemřel 8. 2. 1980 v Golniku, posmrtně vyšly jeho prózy pro děti Pri nas in okoli nas (1981, U nás a okolo nás), Pisatelj, povej mi (1982, Spisovateli, řekni mi) a Kuţa Luţa (1984, Pejsek Luţa). V roce 1987 vyšlo dílo O dedku in medvedku (1987, O dědečkovi a medvídkovi). Posledním dílem vydaným aţ osmnáct let po jeho smrti jsou Koroške pripovedke (1998, Korutanské povídky). Roku 2000 vydala Marie Suhodolčanová jeho bibliografii, v témţe roce připravilo vydavatelství Karantanija sborník s obsáhlou bibliografií, která čítá celkem 2060 bibliografických záznamů.

 Doplnění slovníkového hesla: Suhodolčan Leopold (nar. 10. 8. 1928 Ţiri, zemř. 8. 2. 1980 Golnik). Další díla: pro mládeţ Pri nas in okoli nas (1981, U nás a okolo nás), Pisatelj, povej mi (1982, Spisovateli, řekni mi) a Kuţa Luţa (1984, Pejsek Luţa), O dedku in medvedku (1987, O dědečkovi a medvídkovi) a Koroške pripovedke (1998, Korutanské povídky).

SVETINA TONE

Narozen 16. 11. 1925 v obci Bled, slovinský prozaik, historik a amatérský sochař. Posmrtně vyšla jeho poslední publikace s názvem V kraljestvu Zlatoroga: lovske črtice in zgodbe (2007, V království Zlatoroha: lovecké črty a povídky). Autor zemřel 14. 4. 1998 v obci Bled.

 Doplnění slovníkového hesla: Svetina Tone (nar. 16. 11. 1925 Bled, zemř. 14. 4. 1998 Bled). Další díla: V kraljestvu Zlatoroga: lovske črtice in zgodbe (2007, V království Zlatoroha: lovecké črty a povídky).

10 Blíţe viz Mušič, J.: Veliki album slovenskih pisateljev. Ljubljana: Mladika, 2004, s. 214–215.

ŠALAMUN TOMAŢ

Narozen 4. 7. 1941 v Záhřebu, slovinský básník. K Šalamunovým dílům nezachyceným ve slovníku patří sbírky Morje (1999, Moře), Gozd in kelihi (2000, Les a kalichy), Platna (2000, Plátna), Table (2002, Tabule). V roce 2004 vyšla básnická sbírka Z Arhilohom po Kikladih (2004, S Archilochem po Kykladách). O básnickém jazyce sbírky se vyjádřil kritik Andrej Hočevar v časopise Literatura:

„Zaradi njegovega posebnega statusa je vsaka beseda, ko jo (Šalamun, pozn. autora) enkrat zapiše, ţe takoj tudi kanonizirana, od tod sledi, da je presenečenje ţe skoraj nemouče, to pa je, po drugi strani, tudi edino, kar je (kritikom) sploh dostopno: njegova posebna drţa, v kateri je nezgrešljiv, brezkompromisen, nedostoupen in seveda, tu je druga plat, osamljen.“ 11

Kritik také zdůrazňuje neobyčejnou vitálnost Šalamunovy poezie: „[…] njegovo poezijo ţe od nekdaj spremljala vitalnost, ki tudi po več kot tridesetih zbirkah poezije še ni ugasnila […].“12 Roku 2005 vydal T. Šalamun sbírku Kaj je kaj (2005, Co je co), v témţe roce vyšla sbírka Sončni voz (2005, Sluneční vůz) a kritik Goran Dekleva poznamenal k specifické kompozici básní:

„[…] rahlja nujnost povezave tega verza z onim in mehča notranjo koherenco pesmi, dokler v bralčevem spominu posamezni pesniški okruški, docela osamosvojene poetske domislice, ne začnejo v nekakšni anarhični polifoniji svobodno korespondirati s podobami iz drugih pesmi, celo iz drugih zbirk.“13

Šalamunovou poslední básnickou sbírkou je Sinji stolp (2007, Modrá věţ). Autor je nositelem mnoha ocenění, z nejvýznamějších je Prešernova cena14 z roku 1999, v roce 2003 obdrţel mezinárodní ocenění Altamarea v Terstu, roku 2007 to byla Evropská cena za poezii v Minsku, v témţe roce Jenkova cena15 za básnickou sbírku Sinji stolp a

11 Hočevar, A.: Šalamun na meji s samim seboj. Literatura, 2005, letnik XVII, št. 163–164, s. 201. 12 Tamtéţ, s. 201–202. 13 Dekleva, G.: Fantomske rane. Literatura, december 2005, letnik XVII, št. 174, s. 175. 14 Prešernova cena je nejvyšší slovinské ocenění za úspěchy v oblasti umění a kultury. Ceny se udělují jiţ od roku 1947. 15 Cenu Simona Jenka pravidelně uděluje Spolek slovinských spisovatelů za nejlepší básnickou sbírku posledních dvou let.

v roce 2009 se Šalamun stal nositelem hlavní ceny makedonského festivalu poezie ve Struze. V roce 2003 vyšel český výbor básní Tomaţe Šalamuna Stromořadí naděje (2003) v překladu Františka Benharta.

 Doplnění slovníkového hesla: Šalamun Tomaţ (nar. 4. 7. 1941 Záhřeb). Básnická díla: sbírka Morje (1999, Moře), Gozd in kelihi (2000, Les a kalichy), Platna (2000), Table (2002, Tabule), Z Arhilohom po Kikladih (2004, S Archilochem po Kykladách), Kaj je kaj (2005, Co je co). V roce 2005 vyšla sbírka Sončni voz (Sluneční vůz) se specifickou kompoziční strukturou. Prozatím poslední Šalamounovou básnickou sbírkou je Sinji stolp (2007, Modrá věţ). V roce 2003 vyšel český výbor Stromořadí naděje (2003).

ŠELIGO RUDI

Narozen 14. 5. 1935 v obci Sušak, slovinský prozaik, dramatik a politik. V roce 2000 krátce působil jako slovinský ministr kultury, téhoţ roku vyšlo jeho drama nazvané Kamenje bi zagorelo (2000, Kamení by vzplálo) a roku 2002 próza Izgubljeni sveţenj (2002, Ztracený svazek), za kterou obdrţel cenu Kresnik. Příběh je zasazen do doby po pádu berlínské zdi, hlavními postavami jsou tři muţi, které spojuje jen stejné jméno-Tomaţ. Lucija Stepančič se pokusila vystihnout podstatu díla následovně:

„Rezultat je precej neprijetna zmes karikature […], ustnega izročila […], stereotipov […], zgodovinskih figur […], čudaštva […], dekadence in razvrata […], strasti […] ob dokončím porazu, ki doleti tako enega kot tudi drugega Tomaţa, pa celo svojevrstnega simbolizma: črni sneh v Karabahu in samorodni, kar iz ničesar vzplamteli ogenj med skalami na Golem otoku.“16

Rudi Šeligo zemřel 22. 1. 2004 v Lublani.

16 Stepančič, L.: Rudi Šeligo: Izgubljeni sveţenj. Sodobnost, 2003, 7–8, s. 1030–1031.

 Doplnění slovníkového hesla: Šeligo Rudi (nar. 14. 5. 1935 Sušak, zemř. 22. 1. 2004 Lublaň). Krátce zastával funkci ministra kultury. Další díla: drama Kamenje bi zagorelo (2000, Kamení by vzplálo) a prozaické dílo oceněno celou Kresnik Izgubljeni sveţenj (2002, Ztracený svazek).

TAUFER VENO

Narozen 19. 2. 1933 v Lublani, slovinský básník, dramatik, esejista a překladatel. Roku 2000 vydal sbírku Kosmi in druge kratke pesmi (2000, Chuchvalce a jiné krátké básně), kterou se zabývá Denis Poniţ v monografii Slovenska lirika 1950–2000 a vystihuje její strukturu:

„[…] je sestavljena kot postmoderni pesemski diptih. V prvem delu, ki ga sestavlja pet ciklov […], smo postavljeni před kratke, aforistično skope, jezikovnjo strnjene enokitičnice, drugi del […] pa sestavljajo pesmi, ki jih poznamo iz prešnjih Tauferjevih zbirk, vendar jih je pesnik uporabil kot avtocitate in na način palimpestne tehnike ter pomenske interpolacije, hkrati pa pesmi razporejane v nove nize, kjer se posamezna pesemska sporočila zdruţujejo v višje pomenske enote.“17

V roce 2003 autor vydal sbírku Rotitve (2003, Úpěnlivé prosby). Autor se i nadále věnuje esejistice, coţ dokládá jeho kniha z roku 2004 nazvaná Zvenčanje verig (2004, Chrastění řetězů). Tauferovým zatím posledním dílem je básnická sbírka Pismo v steklenici18 (2006, Vzkaz v láhvi).

 Doplnění slovníkového hesla: Taufer Veno (nar. 19. 2. 1933 Lublaň). Další díla: básnické sbírky Kosmi in druge kratke pesmi (2000, Chuchvalce a další krátké básně), Rotitve (2003, Úpěnlivé prosby), Pismo v steklenici (2006, Vzkaz v láhvi) a esejistické dílo Zvenčanje verig (2004, Chrastění

17 Poniţ, D.: Slovenska lirika 1950–2000. Ljubljana: Slovenska matica, 2001, s. 125. 18 Blíţe viz kritika: Dekleva, G.: Jadrati peklo obzorja. Literatura, september/oktober 2008, letnik XX, št. 207–208, s. 238.

řetězů). Tauferovy básně v překladu Františka Benharta jsou součástí české antologie čtyř slovinských básníků Nebe nad námi (2005).

VEGRI SAŠA (VL. JM. ALBINA DOBRŠEK)

Narozena 12. 12. 1934 v Bělehradě, slovinská básnířka. Po roce 2000 vydala sbírky Tebi v tišino (2001, Tobě do ticha) a Onkraj sveta (2005, Mimo svět).

 Doplnění slovníkového hesla: Vegri Saša (nar. 12. 12. 1934 v Bělehradě). Další díla: básnické Tebi v tišino (2001, Tobě do ticha) a Onkraj sveta (2005, Na druhé straně světa).

VIDMAR MAJA

Narozena 28. 6. 1961 v Lublani, slovinská básnířka. V roce 2005 vyšla sbírka Prisotnost (2005, Přítomnost). O básnickém jazyce sbírky napsala Petra Koršič:

„Tako pri prvotnosti kot pri drugih knjigah Maje Vidmar je skupno teţko oprijemališče. Namreč izčiščena, jedrnata, asketska in hkrati občasno nenavadna, otroško in/ali tudi (v skoraj nevidnih odtenkih) narečno obarvana redukcijska govorica ti ne razveţe jezika, temveč ga onemi.“19

Sbírka byla nominována na Veroničinu cenu20 v roce 2005 a ještě v témţe roce obdrţela cenu Simona Jenka. O rok později vydala autorka knihu pro děti Modro pišče (2006, Modré kuřátko). Usměvavý příběh vypráví o modrém kuřátku, které svým narozením v kurníku všechny překvapí: nejen svou barvou, ale také chováním. Zatím poslední básnická sbírka Maji Vidmar má název Sobe (2008, Pokoje).

19 Koršič, P.: Rdeča tačka v ţelezni pasti: (groteskno) prikazovanje ozaveščenega stanja. Literatura, januar- februar 2006, letnik XVIII, št. 175–176, s. 261. 20 Veroničina cena je udělována městem Celje za nejlepší básnickou sbírku roku.

 Doplnění slovníkového hesla: Vidmar Maja (nar. 28. 6. 1961 Lublaň). Další díla: básnická sbírka Prisotnost (2005, Přítomnost) oceněna Jenkovou cenou a próza pro děti Modro pišče (2006, Modré kuřátko). Zatím poslední básnická sbírka nese název Sobe (2008, Pokoje).

ZADRAVEC FRANC

Narozen 27. 10. 1925 v obci Stročja Vas, slovinský literární historik.21 Po roce 2000 vydal přehledovou publikaci Sto slovenskih pesnikov (2004, Sto slovinských básníků), literárněvědné dílo Slovenski roman XX. stoletja. Tretji analitični del in sinteze (2005, Slovinský román XX. století. Třetí analytický díl a syntézy) a rozsáhlou monografii věnující se významnému slovinskému prozaikovi 20. století Miško Kranjec. Monografija (2007, Miško Kranjec. Monografie).

 Doplnění slovníkového hesla: Zadravec Franc (nar. 27. 10. 1925 Stročja Vas). Dílo: Sto slovenskih pesnikov (2000, Sto slovinských básníků), Slovenski roman XX. stoletja. Tretji analitični del in sinteze (2005, Slovinský román XX. století. Třetí analytický díl a syntézy) a rozsáhlá studie Miško Kranjec. Monografija (2007, Miško Kranjec. Monografie).

ZAJC DANE

Narozen 26. 10. 1929 v obci Zgornja Javoršica pri Moravčah, slovinský básník, esejista a dramatik. Zemřel v roce 2005 a posmrtně vyšlo jeho poslední drama Jagababa (2007), které stručně analyzovala Neţa Zajc v časopise Literatura:

21 Více o autorovi na webové stránce .

„Naslovni lik Jagababe, […], prej moškega kot ţenskega bitja, zanimivo, za začetku ni naveden kot oseba. V nasprotju s pričakovanjem pa Jagababa ne uvaja v svet ljudske mitološkosti, temveč v svet personificiranih bitij […], ki so tu zgolj zaradi ponazoritve posedovanja vednosti, nedosegljive navadnim smrtnikom.“22

Neopomíná ani i úlohu titulní postavy v tomto dramatu: „Njihova vloga v igri je posmeh človeški pri – vezanosti na tuzemskost, strahu pred samoto ter ţelji ne biti jaz […].23 Dane Zajc zemřel 20. 10. 2005 v obci Golnik.

 Doplnění slovníkového hesla: Zajc Dane (nar. 26. 10. 1929 Zgornja Javoršica pri Moravčah, zemř. 20. 10. 2005 Golnik). Další dílo: drama Jagababa (2007) o nerozlučných vazbách člověka k rodné zemi a lidském strachu ze samoty. Zajcovy básně vyšly v českém překladu v antologii čtyř slovinských autorů s názvem Nebe nad námi (2005).

ZLOBEC CIRIL

Narozen 4. 7. 1925 v obci Ponikve, slovinský prozaik, básník, publicista, překladatel, někdejší politik a ţurnalista. I po roce 2000 je velice plodným básníkem i esejistou. Mezi jeho nejnovější básnické sbírky patří Samo ta dan imam (2000, Mám jen tento den), Samo beseda sem (2003, Jsem jen slovo), Ciril Zlobec – štirijezična (2004, Ciril Zlobec – čtyřjazyčná), Čudeţ telovzetja (2004, Zázrak tělovzetí), Dvom, upanje, ljubezen (2005, Pochybnost, naděje, láska) a Pesmi (2007, Básně). Z roku 2005 je jeho poslední esejistická kniha Med utopijo in skepso (2005, Mezi utopií a skepsí).

 Doplnění slovníkového hesla: Zlobec Ciril (nar. 4. 7. 1925 Ponikve). Další díla: básnické sbírky Samo ta dan imam (2000, Jen tento den mám), Samo beseda sem (2003, Jsem jen slovo), Ciril Zlobec –

22 Zajc, N.: Poslednji ples Daneta Zajca. Literatura, januar – februar 2008, letnik XX, št. 199–200, s. 246. 23 Tamtéţ, s. 246.

štirijezična (2004, Ciril Zlobec – čtyřjazyčná), Čudeţ telovzetja (2004, Zázrak tělovzetí), Dvom, upanje, ljubezen (2005, Pochybnost, naděje, láska) a Pesmi (2007, Básně) a esejistické dílo Med utopijo in skepso (2005, Mezi utopií a skepsí).

ZORMAN IVO

Narozen 3. 5. 1926 v obci Gora pri Komendi, slovinský prozaik a zejména autor děl pro děti a mládeţ.24 Po roce 2000 vyšla kniţně jen jediná jeho práce, společenský román Okus po marcipanu (2002, Chuť marcipánu). Autor zemřel 14. 1. 2009 v Kamniku.

 Doplnění slovníkového hesla: Zorman Ivo (nar. 3. 5. 1926 Gora pri Komendi, zemř. 14. 1. 2009 Kamnik). Další dílo: román Okus po marcipanu (2002, Chuť marcipánu).

24 Více o I. Zormanovi viz Mušič, J.: Veliki album slovenskih pisateljev. Ljubljana: Mladika, 2004, s. 211.

NÁVRH NOVÝCH HESEL

METOD PEVEC

Narozen 28. 5 1958 v Lublani, slovinský prozaik, reţisér a herec. Po střední škole studoval filozofii a literární komparatistiku na filozofické fakultě v Lublani, studium ukončil v roce 1983. Působil nejdříve jako herec a ztvárnil např. hlavní role ve filmech Ko zorijo jagode, Geniji in genijalci, Nasvidenje v naslednji vojni. Psal také filmové scénaře a rozhlasové hry, které začal publikovat po roce 1988. Připravil dva filmy o významných slovinských prozaicích: první z nich je z roku 1993 a jmenuje se Andrej Hieng – portret, druhý z roku 1994 Mrki kondor (portet Vitomila Zupana). Podle vlastního scénáře reţíroval úspěšný celovečerní film Carmen (1995). Předlohou pro tento film byl jeho stejnojmenný první román z roku 1991. Helga Glušič charakterizovala hlavního muţského hrdinu románu:

„[…] pripoveduje o mladem pisatelju Goranu, ki ni brez lastnih ţivljenskih problemov in se ţeli neposredno seznaniti s snovjo, ki si jo je izbral za temo svoje pisateljske naloge, z utripom dogodkov na socialnem dnu, med lidmi, ki so vpeti v posebne zakonitosti ţivljenja odrinjencev. Najprej ga ta mračni in z različnimi strastmi zasvojeni svet potepuhov, pocestnic in pijancev zanima le kot předmět opazovanja, potem pa se snov postopno spreminja v ţiva bitja, s čimer se pisatelju odpre drugačen, globlji pogled v socialne in moralne silnice ţivljenja na robu sveta.“25

Děj románu se soustředí zejména na milostný vztah Carmen a Gorana. Carmen je nespoutaná ţena, která se ţiví prostitucí a propadla alkoholismu, který je v její rodině dědičný. Touţí po smysluplném vztahu, ale zároveň nenávidí svět kolem sebe. Goran je charakterově příliš slabý, neţ aby Carmen vysvobodil z psychického a mravního dna a ta se dostává aţ do psychiatrické léčebny. Goran si nakonec odnáší nezapomenutelnou ţivotní zkušenost a Carmen dár „trpí ţivotem“, který ji ničí. Románem Marija Ana (1994, Marie Anna) pokračuje Pevec v uměleckém zkoumání ţeny jako tajemné, intuitivní a ţivelné bytosti. Titulní hrdinka je „[…] kot dedinja vaške zeliščarice nosilka

25 Glušič, M.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 150.

modrosti ljudskega vraţeverja, poganske mitologije in še simbolike literarnega motiva pospolnosti.“26 Třetí Pevcova próza, nazvaná Luna, violine (1994, Měsíc, housle), je sbírkou krátkých příběhů, která obsahuje charakteristickou autorskou pozici pozorovatele, jenţ vyhodnocuje ţivotní situace a odhaluje různé skryté významy, jeţ vypovídající o lásce, smyslu ţivota a smrti. Po této próze se Pevec začal věnovat převáţně filmovým scénářům. V roce 1996 to byl Portret Berte Meglič (Portrét Berty Megličové), Izziv neba (Výzva nebes) v roce 1998, dále Velika vrtna veselica (2000, Velká zahradní slavnost), Film pred oltarjem (2002, Film před oltářem), Pod njenim oknom (2003, Pod jejím oknem) a Estrelita (2006). V roce 2002 se vrátil k literární tvorbě a vydal detektivně laděný román Večer v Dubrovniku, kde se opět vrací k motivu tajemné a osudové femme fatale. Jde o portrét a rekonstrukci ţivotního příběhu televizní hvězdy Filipy Aleksandrové a obraz politického zákulisí bývalé Jugoslávie. Kritik Matej Bogataj zhodnotil román a svět, který zachycuje, následovně:

„[…] od kriminalističnih postopkov do distribucije druţbene moči, kakor se kopiči okolo najbolj odmevnega medija. Transakcije, pogodbe, oglaševanje, vse tisto, kar poslušamo ob poročilih z ertevejskih svetov, pa survivalistično početje nosilcev programov, kakor jih poznamo iz rumenega tiska, vse to je vključeno v to kriminalko, ki tako ne spregovarja samo o preiskavi in umoru, temveč z zajemanjem širokega kroga storilcev kaţe druţben prerez, kaţe zdajšnje gibanje kapitala in druţbene moči, kakor se vrti okoli medijskega središča […].“27

 Doplnění slovníkového hesla: Pevec Metod (nar. 28. 5. 1958 Lublaň). Slovinský prozaik, reţisér a herec. Po studiu na filozofické fakultě v Lublani se ţivil jako filmový herec. Je autorem filmových scénářů a rozhlasových her, autor dvou dokumentárních filmů o významných slovinských prozaicích: Andrej Hieng – portret (1993) a Mrki kondor – portet Vitomila Zupana (1994). Podle scénáře, který vznikl na základě jeho románu Carmen (1991), natočil úspěšný stejnojmenný celovečerní hraný film (2005), jehoţ hlavní hrdinkou je ţena, která se ţiví prostitucí a propadla alkoholismu. V románu Marija Ana (1994, Marie Anna) prozkoumává ţeny jako tajemné bytosti. Luna, violine (1994, Luna, housle) je sbírka

26 Tamtéţ, s. 150. 27 Bogataj, M.: Smrt dive v narodu gobarjev. Literatura, 2002, letnik XIV, št. 137–138, s. 228–229.

krátkých próz o ţivotě, ţenách a osudových tajemstvích. Od roku 1996 se vrátil k psaní filmových scénářů: Portret Berte Meglič (1996, Portrét Berty Meglič), Izziv neba (1998, Výzva nebes), Pod njenim oknom (2003, Pod jejím oknem) a jiné. V roce 2002 pokračoval v literární tvorbě románem s detektivními prvky Večer v Dubrovniku.

PONIŢ DENIS

Narozen 20. 9. 1948 v Lublani, slovinský básník, dramatik, literární vědec a historik, publicista. Vystudoval literární komparatistiku na filozofické fakultě v Lublani, doktorské studium ukončil na univerzitě v Novém Sadu. V letech 1973–1975 pracoval jako asistent na katedře světové literatury na filozofické fakultě v Lublani, poté tamtéţ jako výzkumný pracovník na katedře sociologie a filozofie a zabýval se informačními systémy v oblasti kultury. V divadelní sezóně 1976/77 působil jako tajemník experimentálního divadla Pekarna. Od roku 1980 do roku 1986 byl spisovatelem z povolání, v roce 1986 se habilitoval v oboru světová literatura a teorie slovinské literatury na pedagogické fakultě univerzity v Mariboru. Od roku 1986 také externě vyučoval dějiny evropského a slovinského herectví na Akademii pro divadlo, rozhlas, film a televizi v Lublani a v roce 1988 se stal řádným profesorem. Působil jako hostující profesor na univerzitách v Klagenfurtu, Bielefeldu, Giessenu a přednášel také na univerzitách v Terstu, Göttingenu, Záhřebu a Novém Sadu. Byl členem umělecké skupiny 441, která tvořila jádro literárně-dramatického seskupení Pupilija Ferkeverk, spolupracoval však jen na neoavantgardním představení Ţlahtna plesen Pupilije Ferkeverk z roku 1969. Pole působnosti Denise Poniţe je však širší a zahrnuje i vlastní literární tvorbu. K jeho básnickým dílům patří sbírky Dionizove pesmi (1976, Dionýzovy básně), Desetnice (1978–1979, Desítky), Štirje letni časi (1989, Čtyři roční období), jako esejista se představil v pracích Znaki in poetike (1983, Znaky a poetiky) a Trnje v Arkadiji28 (2006, Trní v Arkádii). Denis Poniţ je rovněţ znám jako autor divadelních her: Spolno ţivljenje grofa Franja Tahija (1980, Sexuální ţivot hraběte Františka Tahiho), Najlepša beseda

28 Více o sbírce esejí v kritice: Bogataj, M.: Arkadije ni (bilo). Literatura, marec 2007, letnik XIX, št. 189, 2007, s. 188.

(1984, Nejkrásnější slovo), Molk in pisava (Mlčení a písmo) a Škof Tomaţ Hren (1987, Biskup Tomaţ Hren). Mezi jeho nejnovější díla však patří odborná studie Kratka zgodovina evropske in ameriške dramatike (1994, Stručná historie evropské a americké dramatiky) a přínosná monografie Slovenska lirika 1950–2000 (2001, Slovinská poezie 1950–2000) prezentující hlavní vývojové proudy a nejvýraznější osobnosti slovinské poezie 2. poloviny 20. století.

 Návrh slovníkového hesla: Poniţ Denis (nar. 20. 9. 1948 Lublaň). Slovinský básník, dramatik, literární teoretik, historik a publicista. Pracoval jako asistent na katedře pro světové literatury, následně pak jako výzkumný pracovník na ústavu sociologie a filozofie lublaňské univerzity. V letech 1980–1986 byl spisovatelem z povolání, v roce 1986 se habilitoval v oboru světová literatura a teorie slovinské literatury na pedagogické fakultě v Mariboru. Od roku 1986 také externě vyučoval na AGRFT v Lublani a v roce 1988 se zde stal řádným profesorem. Patří k autorům se širokým literárním záběrem: básnická sbírky Dionizove pesmi (1976, Dionýzovy básně), Desetnice (1978–1979, Desítky), Štirje letni časi (1989, Čtyři roční období), prozaická díla: Znaki in poetike (1983, Znaky a poetiky) a Trnje v Arkadiji (2006, Trní v Arkádii), divadelní hry: Spolno ţivljenje grofa Franja Tahija (1980, Sexuální ţivot hraběte Františka Tahiho), Najlepša beseda (1984, Nejkrásnější slovo), Molk in pisava (1986, Mlčení a písmo) a Škof Tomaţ Hren (1987, Hrabě Tomaţ Hren). Mezi autorova nejnovější díla patří odborná studie Kratka zgodovina evropske in ameriške dramatike (1994, Stručná historie evropské a americké dramatiky) a přínosná monografie Slovenska lirika 1950–2000 (2001, Slovinská poezie 1950–2000).

PREGL SLAVKO

Narozen 9. 9. 1945 v Lublani, slovinský prozaik, autor knih pro děti a mládeţ, básník, nakladatel a redaktor. Vystudoval ekonomickou fakultu v Lublani. Nejdříve působil jako novinář a redaktor časopisu Mladina a ITD, věnoval se práci v nakladatelstvích Mladinska knjiga a EWO. V letech 2003 –2007 byl předsedou nadace

Bralna značka29, dva roky (2005–2007) byl místopředsedu Svazu slovinských spisovatelů a na konci roku 2007 se stal předsedou této organizace. Píše humoristické črty, básně, povídky a satiry, které nejdříve vycházely v časopisech, za které se mu dostalo uznání a několika ocenění: v roce 1972 dostal hlavní cenu na jugoslávském festivalu humoru a satiry za povídku Zadnja ţelja (Poslední přání), ocenění v jugoslávské soutěţi Radoje Domanoviče v Bělehradě za povídku Razkošje v glii (Rozkoš v hlavě). Pro Preglovu tvorbu je příznačný realistický vypravěčský styl, jeho typy literárních postav se zakládají na skutečnosti. Jazyk Preglových knih pro děti je přiměřený věku dítěte, pro které je kniha určena. Jeho prózy jsou nasyceny četnými dialogy, hojně pouţívá adjektiv a číslovek, s jejichţ pomocí dokáţe obratně popsat příběh, věc čí místo. Autor píše především zábavné, ale i napínavé příběhy o mládeţi, často i o jejich problémech a konfliktech se světem dospělých. Pro jeho knihy určené mládeţi je typická především chuť do ţivota a humor. Pregl se ve svém díle nezřídka zabývá oţehavým tématem dětí z problémových rodin anebo dětí, které mají problémy v kolektivu. Po úspěchu knihy Odprava zelenega zmaja (1976, Výprava zeleného draka, č. 1982) následovala řada Preglových zábavných i dobrodruţných příběhů, které vyprávějí o chlapcích a dívkách s charaktristickými problémy jejich věku. Tyto děti mají problémy s rodiči, s uzavíráním přátelství, s prvními láskami, útěky z domova atd. Filmová adaptace příběhů přinesla Preglovi ještě větší popularitu. V roce 1977 vydal humoristickou knihu s názvem Priročnik za klatenje (1977, Příručka pro tuláky). Jeho další próza, Geniji v kratkih hlačah (1978, Géniové v krátkých kalhotách), popisuje skupinu chlapců a děvčat, kteří se rozhodli vydávat školní časopis Utripi a čekají je přitom různé trable, ale i zaslouţený úspěch. Kniha byla předlohou pro seriál Geniji in genijalci (1985). V dalších dílech autor pouţil pohádkové motivy, avšak do typicky pohádkových příběhů vnesl prvky ze současného ţivota. Příběhy s pohádkovými motivy vyšly v knize Zgodbe na dvoru kralja Janeza (1981, Příběhy na dvoře krále Jana). Klasické zápletky z prostředí vladařů a rytířů jsou rozplétány komickým způsbem. Příběhy byly zpracovány do podoby animovaného televizního seriálu. V próze Umazana zgodba (1981, Špinavý příběh) se jiţ známá klukovská parta z knihy Genijove v kratkih hlačah připlete do boje, v němţ má

29 Organizace ve Slovinsku, které podporuje rozvoj čtenářských schopností a zájmu o četbu mezi dětmi a mládeţí. Spolupracuje s mateřskými, základními a střednímí školami v celém Slovinsku.

nezastupitelné místo jiţ v názvu zmíněná špína. Humorné příběhy o rivalitě a klukovských bitkách zachycuje také próza s názvem Bojni zapisi mestnega mulca (1982, Válečné zápisky městského kluka). Se stejnými hrdiny se také setkáváme v pokračování nazvaném Geniji v dolgih hlačah (1985, Géniové v dlouhých kalhotách). Zde se však jiţ nejedná o chlapce, kteří tropí lumpárny, ale o mladé muţe. Miha se stane klarinetistou, Pipin je hasičem a Bob novinářem. V roce 1993 Pregl vydal dílo pro mládeţ Počesane muhe ali zelo zapleten priročnik o lepem vedenju (1993, Učesané mouchy neboli velmi sloţitá příručka o slušném chování). Dílo obsahuje kromě textové části i ilustrace, která dodává „učebnici klukovského bontonu“ ještě více vtipu. Pregl je známý také jako básník: sbírky Papiga v šoli (1978, Papoušek ve škole) a Če bi in če ne bi (1993, Kdyby a kdyby ne). Mezi jeho nejnovější díla, vydaná po roce 2000, patří cestopis S knjigo po svetu (2003, S knihou po světě), romány Srebro iz modre špilje (2003, Stříbro z modré jeskyně), Zadnja ţelja (2004, Poslední přání), Usodni telefon (2004, Osudný hovor), Spričevalo (2005, Vysvědčení), sbírky krátkých příběhů Zvezda s čepico (2003, Hvězda s čepicí), Male oblačne zgodbe (2004, Malé oblačné příběhy) a Ujeti ribič (2005, Ulovený rybář).

 Návrh slovníkového hesla: Pregl Slavko (nar. 9. 9. 1945 Lublaň). Slovinský prozaik, autor knih pro děti a mládeţ, básník, nakladatel a redaktor. Zastával post místopředsedy a později dokonce předsedy Svazu slovinských spisovatelů. Je nositelem několika významných ocenění především za povídky a satiry, které nejprve tiskl v literárních časopisech. Pregl je znám především jako plodný a kvalitní autor literatury pro děti a mládeţ. Jeho příběhy jsou napínavé a zaměřené především na problémy dospívajících dětí a jejich střety s dospělými. Velký úspěch zaznamenala jeho próza Odprava zelenega zmaja (1976, Výprava zeleného draka, č. 1982). V roce 1977 vydal humoristickou dílo s názvem Priročnik za klatenje (1977, Příručka pro tuláky), pak následovala próza Geniji v kratkih hlačah (1978, Géniové v krátkých kalhotách) o skupině školní mládeţe, která vznikla při vydávání školního časopisu a slouţilo i jako předloha pro televizní seriál Geniji in genijalci (1985). Dalším dílem je kniha moderních pohádkových příběhů Zgodbe na dvoru kralja Janeza (1981, Příběhy na dvoru krále Jana). V próze Umazana zgodba (1981, Umazaný příběh) se vrací k známé partě mládeţe z díla Genijove v kratkih hlačah, humorné příběhy o rivalitě a

chlapeckých bitkách zachycuje rovněţ kniha Bojni zapisi mestnega mulca (1982, Válečné zápisky městského kluka). Sérii próz o klukovské partě uzavírá dílo Geniji v dolgih hlačah (1985, Géniové v dlouhých kalhotách), kde se však z hlavních hrdinů stávají jiţ mladí muţi. Další díla určená mládeţi: Počesane muhe ali zelo zapleten priročnik o lepem vedenju (1993, Učesané mouchy neboli velmi sloţitá příručka o slušném chování), poezie Papiga v šoli (1978, Papoušek ve škole) a Če bi in če ne bi (1993, Kdyby a kdyby ne). Autorovými nejnovějšími díly jsou cestopis S knjigo po svetu (2003, S knihou po světě), romány Srebro iz modre špilje (2003, Stříbro z modré jeskyně), Zadnja ţelja (2004, Poslední přání), Usodni telefon (2004, Osudný hovor), Spričevalo (2005, Vysvědčení), sbírky krátkých příběhů Zvezda s čepico (2003, Hvězda s čepicí), Male oblačne zgodbe (2004, Malé oblačné příběhy) a Ujeti ribič (2005, Ulovený rybář).

SEMOLIČ PETER

Narozen 1. 2. 1967 v Lublani, slovinský básník a překladatel. Vytudoval filologii a sociologii kultury na filozofické fakultě univerzity v Lublani. Semolič ve své poezii klade důraz na existenciální otázky, které jsou většinou podloţeny vlastními zkušenostmi, a na otázky týkající se úlohy poezie v moderním světě. Jeho první básnickou sbírkou byla Tamariša (1991, Tamaryšek), pak následovaly Bizantinske roţe (1994, Byzantské květiny), Hiša iz besed (1996, Dům ze slov) a Krogi na vodi (2000, Kruhy na vodě). V literárním měsíčníku Literatura sbírku Krogi na vodi recenzoval Primoţ Čučnik:

„[…] Gre za pesniško krizo, ki ji je sledila odločitev o prenehanju pisanja, vendar ne le zaradi izgube naklonjenosti Muz, ampak tudi in predvsem zaradi pesnikovega širšega premisleka o svojem lastnem druţbenem poloţaju.“30

V Semoličových básních se neobjevují jen kladné stránky ţivota, ale je zde obsaţena také smrt, která patří k ţivotu, smrt, „ki govori v ednini, v Semoličevo pesem vdira kot zavedanje obče smrti, ki pa bi si ga upal brati celo obtoţujoče – kritično…“31

30 Čučnik, P.: Pesništvo dialoga. Literatura, 2000, letnik XII, št. 111–112, s. 203. 31 Tamtéţ, s. 204.

V Semoličově díle, které je charakteristické širokou škálou témat, stejně jako odvaha zkoušet něco nového, Krogi na vodi pak přinášejí zejména milostnou poezii a několik básní v próze. Irena Novak Popov v knize Sprehodi po slovenski poeziji ke sbírce dodává:

„[…] Semoličeva drţa v Krogih na vodi (2000) je ţensko čustvena, begova pesniška govorica nesrameţljivo mehka in ljubezniva. Z nagovorom drobnih, intimno relevantnih reči ustvarja vtis otroškega čudenja in ţalovanja.“32

V letech 2001 a 2002 napsal Semolič tři rozhlasové hry: Novoletna pravljica (2001, Novoroční pohádka), Poroka (2001, Svatba) a Telefončki (2002, Telefonky) a vydal svoji pátou básnickou sbírku, která nese název Vprašanja o poti (2001, Otázky o cestě). Goran Dekleva si všimnul systematického uspořádání básní ve sbírce:

„[…] Skozi skrbno premišljeno razporeditev pesniških besedil se namreč ob potrpeţljivem branju před nami razgrinja sklenjenm jasno izpeljan zgodbeno – izpovedni tok. Znotraj tega toka pa je jasno razvidnih še nekaj (…) večjih sklopov, ki sicer grafično niso kakorkoli ločeni ohroma med seboj razmejeni, to je navsezadnje tudi prav, saj z lahkoto in povsem naravno prenikajo eden v drugega, vendarle pa jih na podlagi hjihovih motivno – vsebinskih skladnosti lashko dovolj jasno prepoznamo.“33

Roku 2002 vydal básnickou sbírku Meja (2002, Hranice), která byla oceněna cenou Prešernova fondu. O sbírce Barjanski ognji (2004, Ohně na Blatech34) kritička M. Murnik uvedla:

„[…] pesnik zapisuje drobne dogodke, spomine, opaţanja in misli, ne skriva, da izhaja iz sebe, da zapisuje celo nekakšen dnevnik. To počne tako, da se pesmi pogosto premikajo v smeri narativnosti, proti pripovedovanj in opisovanju, v katech je Godota metafor redkejša in stárni svet bolj oprijemljiv.“35

„[…] Skozi branje zbije kot celote, prek oodnosa do drugih pesmi se izrisujejo dodatni pomeni vsake posamezne. Vsaka pesem je v prepletu z drugimi, tako pa postavljaji Barjanski ognji před bralca zanimiv in pomlsko bogat svet.“36

32 Novak-Popov, I.: Sprehodi po slovenski poeziji. Maribor: Litera, 2003, s. 401. 33 Dekleva, G.: Optimizem deziluzuje. Literatura, marec 2002, letnik XIV, št. 129, s. 142. 34 Barje (česky lze přeloţit jako Blata): okrajová část Lublaně v blízkosti řeky Lublanice. 35 Murnik, M.: Potovanja v krogih. Literatura, 2005, letnik XVII, št. 166, s. 174. 36 Tamtéţ, s. 177.

O dva roky později vyšla jeho další básnická sbírka s názvem Prostor zate (2006, Místo pro tebe). V kritice Vida Sagadina se o Semoličově básnickém naturelu píše:

„[…] Njena neubranljiva privlačnost je ravno v njeni stanovitnosti, v tem, da se stvari pri njem vedno nekako postavijo na svoje mesto, zavzamejo svojo narovno pozicijo. Govorijo svoje zgodbo, ustvarjajo svojo lastno zgodovino, neprisiljeno naseljujejo sedavost, enostavno so to, kar so, zato, ker so, in tam, kjer so. Stanujejo pri sebi, tudi kadar potujejo, iščejo, se sprašuješ ali enostavno kroţijo okoli sebe“37

V roce 2008 vyšla sbírka básní Voţnja okrog sonca (2008, Jízda kolem slunce) a kritik Andrej Hočevar k ní poznamenal: „[…]Semoličeva največja in nesporna kvarteta je ravno v njegovi posobnosti, da se skoraj nikami ne premakne in je pri tem tako sijajno pesniški, da ga pač vedno znova beremo.“38 Hočevar ve stejné recenzi ještě dodává:

„[…] v tej zbirki kar najbolj nepretenzionen in hkrati prebrisano prebinjen. V zbirki je vse na svojem mestu, če se ob kakšnem vertu pojavijo pomisleki, jih ţe naslednji odpravi, saj je avtor očitno vedno en korak před nami in dobro ve, jak dela.“39

Zatím poslední básnickou sbírkou je Rimska cesta (2009, Římská cesta).

 Návrh slovníkového hesla: Semolič Peter (nar. 1. 2. 1967 Lublaň). Slovinský básník a překladatel. Studoval filologii a sociologii kultury na filozofické fakultě v Lublani. Semolič se ve své poezii zabývá problémy existence a moderního básnictví. Mezi první básnická díla patří sbírky Tamariša (1991, Tamaryšek), Bizantinske roţe (1994, Byzantské květiny), Hiša iz besed (1996, Dům ze slov) a Krogi na vodi (2000, Kruhy na vodě) a jedná především o milostnou poezii a básně v próze. Je autorem tří divadelních her Novoletna pravljica (2001, Novoroční pohádka), Poroka (2001, Svatba) a Telefončki (2002, Telefonky). Po roce 2000 se vrátil k básnické tvorbě: sbírky Vprašanja o poti (2001, Otázky o cestě), Meja (2002, Hranice), soubor básní psán formou deníku Barjanski ognji (2004, Ohně na Blatech) a

37 Sagadin, V.: Potopljenost v sedalost kot vedno ţe univerzalno pričevanje. Literatura, september 2007, letnik XIX, št. 195, s. 172. 38 Hočevar, A.: Pripovedovati in biti pripovedovan. Literatura, julij/august 2008, letnik XX, št. 205–206, s. 191. 39 Tamtéţ, s. 197.

nejnovější sbírky Prostor zate (2006, Místo pro tebe), Voţnja okrog sonca (2008, Jízda kolem slunce) a Rimska cesta (2009, Římská cesta).

SIMČIČ ZORKO

Narozen 19. 11. 1921 v Mariboru, slovinský prozaik, dramatik a publicista. Roku 1914 se přihlásil jako dobrovolník do jugoslávského vojska, po kapitulaci se před Němci ukryl v Lublani, kde také dokončil studia. Byl uvězněn v internačním táboře Gonars. Mezi léty 1947 aţ 1948 ţil v Terstu a pracoval v Radiu Trst A, poté se přestěhoval do Argentiny. Tam působil jako organizátor kulturního ţivota tamní početné slovinské emigrantské komunity. Podle Janeze Mušiče náleţí Zorko Simčič k nejvýznamnějším postavám slovinské exilové literatury.40 Ještě jako dvaadvacetiletý vydal svůj první román Prebujenje (1943, Probuzení), za který byl oceněn Prešernovou cenou města Lublaně. Rok poté vyšla sbírka satir a humoresek Tragedija stoletja (1944, Tragédie století), v témţe roce napsal operní libreto Krst pri Savici (1944, Křest na Savici) a o rok později drama Zadnji akord (1945, Poslední akord). Následující období strávil v exilu. Tvořil převáţně v Terstu a v Buenos Aires. V Argentině vyšel jeho po obsahové i formální stránce inovativní psychologicko-existenciální román Človek na obeh straneh stene (1957, Člověk po obou stranách stěny), který patří k estetickým vrcholům slovinské emigrantské prózy. Román zachycuje slovinského emigranta jako typického odcizeného člověka. V roce 1966 vydal krátkou přehled slovinských literárních dějin Oris zgodovine slovenskega slovstva (1966, Nástin dějin slovinského písemnictví). O rok později Simčič napsal jedno z nejdůleţitějších a zřejmě i nejkvalitnějších dramatických děl emigrantské literatury, hru Zgodaj dopolnjena mladost (1967, Brzy skončené mládí), o níţ Helga Glušič uvádí: „[…] dogajanje poteka na dvih ravneh, na realni in nadrealni, v dogajanju se vojna tema (bratomorni boj, izdajstvo, smrt) prekriva z motivom večne, vse premagujoče ljubezni, kot jo doţivljata fant in dekle iz nasprotnih taborov.“41 Dramatický text je doprovázen autorovými reţisérskými a

40 Mušič, J.: Veliki album slovenskih pisateljev. Ljubljana: Mladika, 2004, s. 185. 41 Glušič, H.: Slovenska pripovedna proza v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2002, s. 115.

scénografickými pokyny, které poukazují na propracovanou poetiku spočívající na vizuální expresi a myšlenkovém oduševnění.42 Jediná Simčičova básnická sbírka, Korenine večnosti (1974, Kořeny věčnosti), je vystavěna na motivu smrti a je vzpomínkou na autorovy bratry. Kniha Srečanja z Majcnom (2000, Setkání s Majcnem) přináší obšírně komentovanou přátelskou korespondenci mezi Simčičem a Stankem Majcenem, z nichţ kaţdý nesl odlišným způsobem úděl emigranta, Simčič v daleké Argentině, Majcen ve vnitřní emigraci v Mariboru. Dvě dramata jsou obsaţena v knize Prepad kliče prepad (2001, Propast volá propast). Jedná se o hry Zgodaj dopolnjena mladost a Tako dolgi mesec avgust. Autor se věnuje také tvorbě pro děti a mládeţ. Jedná se o drama Čarovnik začarane doline (1980, Čaroděj začarované doliny), roku 1990 následovala adaptace známého lidového motivu v díle Trije muzikantje ali Povrat lepe Vide (1990, Tři muzikanti neboli Návrat krásné Vidy). Na drama Čarovnik začarane doline navazuje Druţina Zebedej (1996, Rodina Zebedejova). Zatím posledním dílem pro děti je Srček, ki podi telešček (2004, Srdíčko, jeţ pohání tělíčko).

 Návrh slovníkového hesla: Simčič Zorko (nar. 19. 11. 1921 Maribor). Slovinský prozaik, dramatik a publicista. V letech 1947–1948 ţil v Terstu, poté se přestěhoval do Argentiny, kde se aktivně podílel na kulturním ţivotě slovinské emigrace. K jeho dílům patří román Prebujenje (1943, Probuzení), sbírka satir a humoresek Tragedija stoletja (1944, Tragédie století), operní libreto Krst pri Savici (1944, Křest na Savici), poté následovalo drama Zadnji akord (1945, Poslední akord). Autorův psychologicko-existenciální román Človek na obeh straneh stene (1957, Člověk po obou stranách stěny), jenţ patří k vrcholům exilové a poválečné literatury. Roku 1966 vydal stručně dějiny slovinské literatury Oris zgodovine slovenskega slovstva (1966, Nástin dějin slovinského písemnictví). V dramatu Zgodaj dopolnjena mladost (1967, Brzy skončené mládí) jsou hlavními tématy meziválečné události ve Slovinsku a láska a patří k nejdůleţitějším a nejlepším divadelním hrám napsaným v emigraci. V jediné Simčičově básnické sbírce, Korenine večnosti (1974, Kořeny věčnosti), je hlavním motivem smrt a vzpomínky na autorovy bratry. Komentovaná korespondence autora se Stankem Majcenem je obsaţena v knize Srečanja z Majcnom (2000, Setkání s Majcnem).

42 Viz tamtéţ, s. 115.

Dvě dramata (Zgodaj dopolnjena mladost a Tako dolgi mesec avgust) jsou obsaţena v knize Prepad kliče prepad (2001, Propast volá propast). K dílům pro děti patří drama Čarovnik začarane doline (1980, Čaroděj začarované doliny), sbírka krátkých povídek Trije muzikantje ali Povratek Lepe Vide (1990, Tři muzikanti neboli Návrat krásné Vidy) a další jeho dílo pro děti je pokračováním dramatu Čarovnik začarane doline a jmenuje se Druţina Zebedej (1996, Rodina Zebedejova). Zatím poslední knihou pro děti je sbírka básní Srček, ki podi telešček (2004, Srdíčko, jeţ pohání tělíčko).

SKUBIC ANDREJ

Narozen 28. 12. 1967 v Lublani, slovinský prozaik a překladatel. Studoval slavistiku a anglistiku na filozofické fakultě na univerzitě v Lublani. Skubicova prvotina je román s názvem Grenki med (1999, Hořký med, č. 2009), roku 2001 vydal své druhé dílo s názvem Fuţinski bluz (Fuţinské blues, č. 2004) a téhoţ roku byl podruhé nominován na cenu Kresnik. Román je příběhem čtveřice osob ţijících v lublaňské čtvrti Fuţine vyznačující se vysokou koncentrací přistěhovalců ze zemí bývalé Jugoslávie. Příběhy se mezi sebou proplétají a jde o:

„[…] měnící se řetěz vnitřních monologů kaţdé z literárních osob. Příběhy nejsou zcela odděleny, není tu kaţdý sám za sebe, ale proplétají se, i kdyţ se spíše kříţí cesty neţ osudy literárních postav. Skubic v nich ukazuje především míjení lidí, jejich izolaci a celkovou nekomunikativnost, celá společnost je rozdělena na menší, uzavřené skupiny.“43.

Skubic definuje hrdiny knihy specifickým chováním a stylem řeči. Kaţdý z hrdinů řeší určité problémy, ať se jedná o potíţe s dospíváním, jak je tomu u Janiny, dcery Černohorce, existenciální problémy, které nerozumně řeší Pero, nebo ať uţ jde o problémy zcela jiného druhu, které řeší další hrdina příběhu, Igor Ščinkovec. Problémy psychického rázu plynoucí z pocitu méněcennosti řeší Vera, profesorka slovinštiny v důchodu.

43 Bogataj, M: Onoho horkého dne. Přeloţil Petr Mainuš. In: Fuţinské blues. Brno: Větrné mlýny, 2004, s. 299.

Román byl záhy přeloţen do češtiny a srbštiny, v sezóně 2005/2006 byl také uveden jako divadelní hra v Slovinském národním divadle. V roce 2004 vyšla Skubicova první sbírka krátkých próz s názvem Norišnica (2004, Blázinec).

„Norišnica v kontekstu avtorjevega opusa po eni strani, predvsem na ravni junakov in jezika, pomeni kontinuiteto, po drugi strani pa s spremenjeno formo in drsenjem posameznih zgodb v iracionálno in sanjsko, ki je velikokrat groteskno in bizarno, pomeni nekakšen prelom.“ 44

Tamtéţ se kritička zabývá autorovým charakteristickým tvůrčím rukopisem: „Za Skubičevo kratko prozo je značilen pester, dinamičen preplet dogajanja in ne osredotočenost na en sam izrazit dogodek.“45 O hrdinech jednotlivých příběhů se vyjadřuje Maja Murnik:

„V prvi polovici zbirke je dejstvo osamljenosti in samozaključenosti posameznika, enega, očitnejše in nerešljivo. Pozneje se pojavlja moţnost preseganja tega stanja prek ljubezenskega partnerja, prek komunikacije z njim. Zadnja zgodba v knjigi, Nič hudega ni, je nekakšen izstop. Prestop iz lastne osamljenosti, ki je tako ali tako vsesplošna diagnoza sveta (kar Skubic v svojih zgodbah pogosto prikazuje skoraj humorno), pa nastopi v skrbi za drugega, ki je nemočen.“46

Dílo je sloţeno z jedenácti krátkých povídek, které vznikaly v průběhu patnácti let. V roce 2005 vyšla další Skubicova práce, tentokrát sociolingvistická rozprava Obrazi jezika (2005, Obrazy jazyka), která vychází z jeho disertační práce Sociolekti v jezikovni stvarnosti in literarnem delu obhájené v roce 2003. V roce 2006 následoval román Popkorn, jehoţ hlavním hrdinou je Valter Koren, historik na „volné noze“, který se snaţí v kapitalistickém světě zůstat individualistou. Hlavní hrdina má dle svého mínění geniální podnikatelský záměr v oblasti turistického ruchu. Spočívá v tom, ţe chce turisty vodit po bývalých popravištích a mučírnách v Lublani a za tyto prohlídky by zvědaví turisté platili. Kritička Maja Murnik vysvětluje moţný původ názvu díla: „Popkorn kot koruza pokovka je znak za kliše, za popkulturo. Je neki nič, ki ga je mogoče ţreti v neskončnost in ki nasiti za kratek čas, na čudno prazen način se razcveti v tebi in ti da občutek prazne sitosti.“47 Skubicovým zatím posledním románem je román Lahko (2009, Snadno). Skubic vytváří

44 Kos, G.: Kako preţiveti. Literatura, 2005, letnik XVII, št. 163–164, s. 197. 45 Tamtéţ, s. 197–198. 46 Murnik, M.: Fantastično v brnenju sveta. Apokalipsa, 2005, št. 87–88–89, s. 188. 47 Murnik, M.: Prazna sitost. Literatura, september 2007, letnik XIX, št. 195, s. 179–180.

svou literaturu ze ţivota, který ţije – ne však ryze autobiografickými postupy, ale jeho zkušenosti a proţitky slouţí jen jako podklad pro celou tvorbu. Skubicovo dílo je plné ţivota, čtenář si v něm uvědomuje svá vlastní existenciální dilemata. Autor přenesl do současné slovinské prózy atmosféru hlavního města Lublaně a to zejména díky hojnému vyuţití lublaňského slangu a různých vrstev sociolektů, které pouţívají různé společenské vrstvy. Andrej Skubic je také uznávaným překladatelem. Mezi autory, které překládá, patří mj. Flann O ’Brien, Irvine Welsh, Patrick McCabe, James Joyce, Samuel Beckett. V roce 2002 vydal antologii krátké skotské prózy s názvem Glas (2002, Hlas), roku 2004 vydal antologie spisovatele Borivoje Radakoviće pojmenovaná Vse ob pravem času (2004, Vše ve správný čas), v roce 2006 Čitanka Gertrude Stein (2006, Čítanka Getrudy Steinové).

 Návrh slovníkového hesla: Skubic Andrej (nar. 28. 12. 1967 Lublaň). Slovinský prozaik a překladatel. Skubicovým prvním dílem je román Grenki med (1999, Hořký med, č. 2009), následoval román Fuţinski bluz (2001, Fuţinské blues, č. 2004), který se odehrává v lublaňské čtvrti Fuţine, kde ţijí převáţně přistěhovalci z bývalé Jugoslávie. Oba romány jsou přeloţeny i do češtiny a vyznačují se zejména výrazným uţitím hovorového jazyka. V roce 2004 vyšla Skubicova první sbírka jedenácti krátkých próz s názvem Norišnica (Blázinec), o rok později sociolingvistická rozprava Obrazi jezika (2005, Obrazy jazyka), která vychází z jeho disertační práce. Další prozaická díla: romány Popkorn (2006, Popkorn) a Lahko (2009, Snadno).

ŠTEGER ALEŠ

Narozen 31. 5. 1973 v Ptuji, slovinský básník prozaik, kritik a překladatel. Na filozofické fakultě univerzity v Lublani vystudoval germanistiku a literární komparatistiku. Byl oceněn mnohými stipendii v různých zemích, v roce 2000 pobýval jako stipendista Literarischen Colloquiums v Berlíně, o rok později obdrţel stipendium

americké organizace Abraham Woursell a v roce 2002 německé Akademie Schloss Attitude ve Stuttgartu. Nyní ţije a pracuje v Lublani.48

Jeho prvním dílem byla sbírka poezie s názvem Šahovnica ur (1995, Šachovnice hodin). Poté následovala Veroničinou cenou ověnčená sbírka Kašmir (1997, Kašmír), jejíţ vnitřní strukturu vystihl kritik Urban Vovk:

„Kašmir brezdvoma ni shematsko urejena in sistemsko premišljena pesniška zbirka, saj poleg pregleda delitve na tri skladne cikluse nikakor ne posrkuje pretencioznejših medtekstualnih umestitev niti ne koncipira jezikovnih, slogovnih ali morda celo pomenskih prebodov ali prelomov.“49

Prvním prozaickým dílem autora je román Včasih je januar sredi poletja (1999, Někdy je leden uprostřed léta, č. 2003), který bychom mohli označit za tzv. poetický cestopis. Přestoţe se jedná o prozaické dílo, je silně ovlivněno Štegrovou poezií. Štegrův poetický cestopis podle Hany Chmelíkové „[…] jasně ukazuje, ţe není tak úplně běţným popisováním záţitků z výprav do dalekých zemí. Styl psaní prozradí, ţe autor je především básník. Poezie je pak i moţným klíčem k porozumění k tomu, jak básník chápe cestu a ţivot vůbec.“50

Roku 2002 vyšla básnická sbírka Protuberance (2002, Protuberance č. 2003) a kritik Aleš Kozár napsal, ţe autor „[…] ohromuje od svých prvních veršů naprostou samozřejmostí a virtuozitou v nakládání s jazykem. Ten je blánou, která v sobě uzavírá lyrické já, nemůţe z ní vykročit ven, hledat jiný úhel pohledu na skutečnost neţ právě přes jazyk.“51 Kozár se mimojiné vyjadřuje o charakteristickém rysu Štegrovy poezie, kterým je „[…] jakási přirozená roztěkanost, rozprostřenost v čase (dnešek, Rimbaudův Aden, Mendelova doba aj.) i prostoru (Aden, Marseille, Montparnasse, Litva, Arábie, Jiţní Amerika aj.).“52 Kniha nazvaná Berlin53 (2007, Berlín) je opět jistým druhem uměleckého cestopisu, tentokrát se však autor zabývá

48 Více o A. Štegerovi v internetové prezentaci dostupné z: . 49 Vovk, U.: Potovanje v Kašmir. Literatura, april 1998, letnik X, št. 82, s. 79. 50 Chmelíková, H.: Šteger Aleš: Někdy je leden uprostřed léta (recenze) [on-line], 2005-10-15. Dostupné z: [citováno dne 2009-07-11]. 51 Kozár, A.: Šteger, Aleš: Protuberance (recenze) [on-line], 2004-12-28. Dostupné z: [citováno dne 2009-07-11]. 52 Tamtéţ. 53 Více o knize v recenzi: Kozin, T.: Biti gost pri sebi doma. Literatura, januar – februar 2008, letnik XX, št. 199/200, s. 227.

německou metropolí a můţe být povaţována za literárního průvodce městem. V roce 2005 vznikl ve spolupráci Aleše Štegera a hudebníka Petra N. Gruberja54 kompaktní disk Kamen, jenţ je jakýmsi básnicko-hudebním dialogem obou tvůrců. Ve stejném roce vyšla básnická sbírka Knjiga reči (2005, Kniha věcí). Kritik Igor Divjak popisuje její vnitřní strukturu následovně:

„[…] zgrajena po principu sedem krat sedem, torej sedem pesmi, ravrščenih v sedem ciklusov. Tudi zgradba, ki jo narekujejo magična števila, pri Štegru ni nova, saj je bila ţe zbirka Kašmir zgrajena po principu tri krat devet, zato pa je v Knjigi reči nov njen pomenski naboj.“55

Šteger se také věnuje překladům krásné literatury a esejí, mj. Gottfrieda Benna, Pabla Nerudy, Michaela Donhausera. Sám patří k nejčastěji překládaným slovinským autorům (jeho díla jsou přeloţena do češtiny, slovenštiny, chorvatštiny, bulharštiny, němčiny a dalších) a ukázky z jeho tvorby vyšly v přibliţně dvou stovkách zahraničních antologií, časopisů a novin.

 Návrh slovníkového hesla: Šteger Aleš (nar. 31. 5. 1973 Ptuj). Slovinský básník prozaik, kritik a překladatel. Kniţně debutoval sbírkou poezie Šahovnica ur (1995, Šachovnice hodin), následovala sbírka Kašmir (1997, Kašmír). Prvním prozaickým dílem je román Včasih je januar sredi poletja (1999, Někdy je leden uprostřed léta, č. 2003) a jde o prózu silně ovlivněnou Štegrovou poezií. Další díla: básnické sbírky Protuberance (2002, Protuberance č. 2003), Knjiga reči (2005, Kniha předmětů), jeţ má strukturu zaloţenou na principu sedm krát sedm (sedm básní v kaţdém ze sedmi cyklů). Autor je také významným překladatelem a sám patří k autorům hojně překládaným v zahraničí.

54 Peter N. Gruber je mezinárodně uznávaným kontrabasistou a také je známý jako člen skupiny Opus, která se proslavila celosvětově úspěšnou písni Life is life. 55 Divjak, I.: Problem nihilizma in njegovega premagovanja. Literatura, december 2005, letnik XVII, št. 174, s. 184.

ŠVIGELJ – MERAT BRINA (PSEUDONYM BRINA SVIT)

Narozena 31. 5. 1954 v Lublani, dvoudomá slovinsko-francouzská spisovatelka a novinářka, v současné době ţijící v Paříţi. Pochází z Zagrajce na Krasu, odkud odešla v roce 1980 studovat do Francie. V době odchodu do ciziny jiţ měla diplom z francouzštiny a literární komparatistiky z filozofické fakulty univerzity v Lublani. Byla také zapsána na AGRFT, obor divadelní reţie. Vystudovala i kulturní management a také natočila několik krátkých filmů a rozhlasových her.56

Svou tvůrčí dráhu započala roku 1984 románem Alpi (1984, Alpy), po patnáctileté odmlce pak vydala společně s Peterem Kolškem dílo s názvem Navadna razmerja (1998, Normální stavy), kde je mimo jiných motivů hlavní červená nit zvaná láska. Kritička Petra Vidali se o dvojici autorů a o díle vyjadřuje:

„O čemer koli kdor koli od njiju piše, piše z izbranimi, izbrušenimi besedami. Pa tudi celotna strukturiranost knjige pisem je premišljena. Čeprav se zdijo pisma spontana, navadna, so daleč od naključnosti. Ni jih mogoče poljubno razporejati (brati), ne da bi izgubili celoto. Dejansko pomenijo razmerje – z začetkom, sredino, koncem, z vzponi, padci, suspenzom, cikličnostjo.“57

Román Con brio (1998) je příběhem o muţi, maďarském spisovateli Tiborovi, který se zamiluje do mladé Slovinky jménem Grušenjka, kterou přejmenuje na Katarinu. Chce se s ní oţenit a ona svolí k sňatku pod podmínkou, ţe manţel nebude pátrat po její minulosti a nebude ani řešit její současný ţivot. Tibor se velice trápí a snaţí se udrţet si svoji mladou ţenu, avšak ta mu přes veškeré jeho pokusy uletí jako ptáček z klece. Tiborovi zůstane jen spousta otázek a motiv k sepsání nového románu s názvem Con Brio. Román byl jmenován na mezinárodní cenu International IMPAC Dublin Literary Award a roku 1998 nominován ve Slovinsku na cenu Kresnik. Román Smrt slovenske primadone (2002, Smrt slovinské primadony), přeloţený do několika jazyků, byl oceněn

56 Více informací o autorce: . 57 Vidali, P.: Cela ali polliteratura? Literatura, oktober – november 1998, letnik X, št. 89–90, s. 209.

cenou Péleas58. Hlavní hrdikou je zpěvačka Lea, která má na první pohled vše – kromě mateřské lásky. Její matka ji ignoruje a otevřeně jí opovrhuje. Lea se zamiluje do francouzského novináře, se kterým jsou duševně naladěni na stejnou notu, avšak Leu tolik trápí matčina nenávist, aţ ze ţalu umírá. Roku 2003 vyšlo autorčino další prozaické dílo s názvem Moreno (2003), roku 2006 pak Odveč srce (2006, Zbytečné srdce), které bylo oceněno cenou Mauricea Genevoixe59. Její zatím posledním románen je Coco Dias ali Zlata vrata (2008, Coco Dias nebo Zlaté dveře). Autorka dostává četné nabídky k publikování ve francouzských literárních časopisech, francouzsky vznikají i její romány, které teprve následně překládá do slovinštiny.

 Návrh slovníkového hesla: Švigelj – Merat Brina (nar. 31. 5. 1954 Lublaň), pseudonym Brina Svit. Dvoudomá slovinsko-francouzská spisovatelka a novinářka v současné době ţijící v Paříţi, kam v roce 1980 odešla za studiem ze slovinského Krasu. Svou spisovatelskou kariéru započala roku 1984 románem Alpi (Alpy), po patnáctileté odmlce dílo společně s Peterem Kolškem Navadna razmerja (1998, Normální stavy), kde je hlavním motivem láska. Dalšími díly autorky jsou romány Con brio (1998) a Smrt slovenske primadone (2002, Smrt slovinské primadony) pojednávající o zpěvačce, která má téměř vše – kromě mateřské lásky. Zatím posledními romány autorky jsou Moreno (2003, Moreno), Odveč srce (2006, Zbytečné srdce) a román Coco Dias ali Zlata vrata (2008, Coco Dias nebo Zlaté dveře). Některá svá díla napsala francouzsky a poté je přeloţila do slovinštiny.

TOMŠIČ MARJAN

Narozen 7. 8. 1939 v obci Rače u Mariboru, slovinský prozaik a kulturní pracovník. Základní školu navštěvoval ve svém rodném městě, gymnázium v Mariboru. Studia na slavistice na filozofické fakultě v Lublani nedokončil, nějaký čas se ţivil jako novinář a

58 Francouzská literární cena. 59 Cena udělována Francouzskou akademií.

od roku 1986 je ve svobodném povolání. Prvním literárním dílem byla kniha satir Krog v krogu (1968, Kruh v kruhu), po kterém se na několik let ve spisovatelské dráze odmlčel.60 V letech 1976–1984 se věnoval psaní scénářů pro kreslené filmy a rozhlasové hry. Ve svých prozaických dílech se soustředí na oblast Istrie: sbírka povídek Olive in sol (1983, Olivy a sůl), román Šavrinke (1986, Šavrinky), Oštrigeca (1991, Čarodějnice), Zrno od frmentona (1993, Kukuřičné zrno). Po opuštění istrijské tematiky se ve svých prózách věnoval motivu lásky: Ognjeni ţar (1994, Ohňový ţár), katastrofy: Veter večnosti (1989, Vítr věčnosti). Autor napsal také dva autobiografické romány: Ti pa kar greš (1987, A ty si jdi) a Kafra (1988, Kafr). Autobiografický je také výbor krátkých povídek pro děti Frkolini (1998). Mezi nejnovější díla autora Marjana Tomšiče patří romány Grenko morje (2004, Hořké moře), kde se poprvé autor věnuje alexandrijkám, ţenám, které slouţily v Egyptě a Uroki polne lune (2008, Začarování úplňku), kde hraje velkou roli fantastika. Krátká prozaická díla pro děti a mládeţ jsou Katka in Bunkec (2000, Katka a Bunkec), která byla oceněna mezinárodní cenou Besede brez meja, Kar je moje, je tudi tvoje (2004, Co je moje, je i Tvoje), a krátké prozaické dílo pro dospělé Juţni veter (2006, Jiţní vítr), jeţ vypráví o alexandrijkách, slovinských ţenách, které nejčastěji jako guvernantky odcházeli do Egypta za prací a doma ve Slovinsku nechávali své muţe a malé děti. Autor v příběhu pouţil jejich vlastní příběhy a také vyprávění osob, kterých se tato tématika dotýká. Materiály k napsání tohoto díla sbíral po dobu několika let, kdy tyto ţeny navštěvoval v jejich domovech, ale vydával se také za materiály do Alexandrie a do Káhiry. Tomšičova povídka Zanigrad vyšla v antologii slovinských povídek Promlky času (2003).

 Návrh slovníkového hesla: Tomšič Marjan (nar. 7. 8. 1939 Rače u Mariboru). Významný slovinský prozaik a kulturní pracovník, ale také autor rozhlasových her, literatury pro děti a mládeţ a scénárista. Nejdříve se ţivil jako novinář a od roku 1986 je ve svobodném povolání. Prvím jeho dílem byl soubor satir Krog v krogu (1968, Kruh v kruhu). V letech 1976–1984 pracoval jako scénarista. Po návratu k literární činnosti se v dílech věnoval tematice Istrie: sbírka povídek Olive in sol (1983, Olivy a sůl), romány Šavrinke (1986, Šavrinky),

60 Viz Glušič, M.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 190.

Oštrigeca (1991, Čarodějnice), Zrno od frmentona (1993, Kukuřičné zrno), později motivu lásky: román Ognjeni ţar (1994, Ohňový ţár) a katastrof: román Veter večnosti (1989, Vítr věčnosti). Tomšič je také autorem autobiografických románů: Ti pa kar greš (1987, A ty si jdi) a Kafra (1988, Kafr) a povídek pro děti Frkolini (1998). Mezi nejnovější díla patří Uroki polne lune (2008, Začarování úplňku) a krátká prozaická díla pro děti a mládeţ Katka in Bunkec (2000, Katka a Bunkec), Kar je moje, je tudi tvoje (2004, Co je moje, je i Tvoje). V dílech Grenko morje (2004, Hořké moře) a Juţni veter (2006, Jiţní vítr)se autor věnuje tématu slovinských ţen, které nejčastěji jako opatrovnice odcházeli do Egypta za lepší prací a ve Slovinsku nechávali opuštěné rodiny. Jedna z Tomšičových povídek je zahrnuta do české antologie Promlky času (2003).

TRATNIK SUZANA

Narozena 20. 4. 1963 v Murské Sobotě, slovinská prozaička, socioloţka, publicistka a překladatelka. Na univerzitě v Lublani vystudovala antropologii.61 Dlouhá léta Suzana Tratnik působila jako aktivistka lesbického hnutí a esejistka, roku 1996 byla spolueditorkou díla L, zbornik o lezbičnem gibanju na Slovenskem 1984–1995 (1996, L, sborník o lesbickém hnutí ve Slovinsku 1984–1995). Řadu svých krátkých próz vydala v literárních časopisech a antologiích, např. Modra svetloba (1990, Modrý jas), Ţenski zalivi (1996, Ţenské zálivy), Ne bomo več pridne (1997, Uţ nebudeme hodné), v německé antologii evropské lesbické prózy jí vyšla povídka Sappho küsst Europa (1997, Sapho líbá Evropu) a v americké antologii The Vintage Book of International Lesbian Fiction (1999). V roce 1997 autorka vydala svůj první soubor krátkých próz Pod ničlo (1997, Pod nulou) a o čtyři roky později první román s názvem Ime mi je Damjan (2001, Jmenuju se Damián, č. 2005), jehoţ hlavní postavou je devatenáctiletý Damián, který ve své zpovědi popisuje ţivot plný bláznivých nápadů, příhod a komických situací. Damián však má i přes svůj bezstarostný ţivot problémy s rodiči, přítelkyní Nelou, kamarády a útěchu hledá v alkoholu. Kniha je zpovědí mladého člověka a svým stylem dokáţe zaujmout jak jeho

61 Více o autorčině biografii a bibliografii na: .

vrstevníky, tak také rodiče teenagerů, kteří mohou v knize najít jisté pochopení pro své děti.62 Na konci roku 2003 vyšla další kniha krátkých próz s názvem Na svojem dvorišču (2003, Na svém dvoře), v nichţ se setkáváme se stereotypy o Romech, o tom, ţe doma je nejlépe. Kniha je rozdělena do třech částí: v první části jsou povídky o dětství, v druhé o dospívání a třetí část se zabývá rozdíly mezi milenkami podle geografických šířek a délek. Suzana Tratnik se zde distancuje od ţen, které si nechtějí přiznat svoji pravou sexuální orientaci a raději ţijí nešťastné se svými manţeli a spoustou dětí.63 Teoretickým dílem Suzany Tratnik o lesbické lásce je Lezbična zgodba – literarna konstrukcija seksualnosti (2004, Lesbická povídka – literární konstrukce sexuality). V roce 2005 jí vyšla sbírka krátkých próz s názvem Vzporednice (2005, Rovnoběţky) a mezi nejnovější autorčina díla patří román Tretji svet (2007, Třetí svět) a sbírka krátkých próz Česa nisem nikoli razumela na vlaku (2008, Čemu jsem nikdy nerozuměla ve vlaku), ve kterých jsou hlavními postavami zcela obyčejní lidé, kteří však vybočují z řad díky svým koníčkům, excentrickým vlastnostem charatkteru anebo díky příslušnosti k určité subkultuře. I přes fiktivní hlavní postavy můţeme v knize najít hodně autobiografických elementů, vzpomínek na období vyrůstání v sedmdesátých letech a chuť vymanit se z monotónnosti kaţdodenního světa. V roce 2007 se stala drţitelkou ocenění Prešernova fondu za literaturu. I nadále překládá krásnou, ale také teoretickou literaturu z angloamerických zemí.

 Návrh slovníkového hesla: Tratnik Suzana (nar. 20. 4. 1963 Murská Sobota). Slovinská prozaička, socioloţka, publicistka a překladatelka. Dlouhá léta působila jako aktivistka lesbického hnutí. Publikovala v literárních časopisech a antologiích, např. Modra svetloba (1990, Modrý jas), Ţenski zalivi (1996, Ţenské zálivy), Ne bomo več pridne (1997, Uţ nebudeme hodné), její povídky vyšly i v německé antologii evropské lesbické prózy a v americké antologii The Vintage Book of International Lesbian Fiction (1999). Prvním dílem byly krátké prózy s názvem Pod ničlo (1997, Pod nulou) a román s názvem Ime mi je Damjan (2001, Jmenuju se Damián, č. 2005), kde hlavní postavu ztvárnil devatenáctiletý Damián, který barvitě

62 Další recenze o díle: Stepančič, L.: Norišnica Ljubljana Polje vabi. Sodobnost, 2001, 7–8, s. 979–980. 63 Srovnej Ciglenečki, J.: Suzana Tratnik: Na svojem dvorišču. Sodobnost, 2004, 12, s. 1539–1540.

popisuje svůj ţivot, který je naplněn ne vţdy jen šťastnými a veselými příběhy. Svým stylem dílo dokáţe zaujmout jak dospívající mládeţ, tak také jejich rodiče. Na svojem dvorišču (2003, Na svém dvoře) je sbírka krátkých próz. Teoretické dílo Suzany Tratnik o lesbické lásce se jmenuje Lezbična zgodba – literarna konstrukcija seksualnosti (2004, Lesbická povídka – literární konstrukce sexuality). V roce 2005 vyšla sbírka krátkých próz s názvem Vzporednice (2005, Rovnoběţky) a mezi nejnovější díla Suzany Tratnik patří román Tretji svet (2007, Třetí svět) a sbírka krátkých povídek Česa nisem nikoli razumela na vlaku (2008, Čemu jsem nikdy nerozuměla ve vlaku).

VIRK JANI

Narozen 4. 3. 1962 v Lublani, slovinský povídkář, překladatel, básník a esejista. Na univerzitě v Lublani vystudoval němčinu a literární komparatistiku. Byl redaktorem časopisu Literatura (1988–89), kulturním redaktorem a šéfredaktorem časopisu Slovenec, poté moderátorem zpráv z kultury v RTV Slovenija.64 Ve Virkově díle mají velice důleţité místo smrt a láska.65 První krátké prózy vydával v časopisech Nova revija, Revue 2000, Problemi, Literatura. Kniţně vyšlo dvacet jeho krátkých próz pod titulem Preskok (1987, Přeskok). Příběhy představují situace s nadsazenými, často fantastickými událostmi, erotickými dobrodruţstvími s neobvykými zvraty, ţivotními názory, v kterých autor pátrá po smyslu ţivota. Roku 1989 vydal román s názvem Rahela (1989, Ráchel), který Helga Glušičová zhodnotila slovy:

„Zunanji fabulativni oker pripovedi spremlja in smiselno dopolnjuje notranja vrbina besedila, ki odpira pogled v globlje eksistencialne razseţnosti situacije z motivi slituje smrti, s sanjsko symboliko belega konja, z razmišljanjem o odnosu moškega in ţenske, o ljubezni, smrti in večnosti.“66

Druhým souborem krátkých próz je sbírka Vrata in druge zgodbe (1990, Dveře a jiné příběhy), jeţ obsahuje sedm textů napsaných osobitou ich-formou. Příběhy jsou spíše

64 Více o biografii a bibliografii na: . 65 Viz Glušič, M.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 202. 66 Viz Glušič, H.: Slovenska pripovedna proza v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2002, s. 296.

metafyzického rázu, avšak jedna jediná je čistě realistická a nese název Vaški učitelj, v níţ se Virkova próza dostává do komunikativní, skoro klasické podoby povídky o nešťastném lidském osudu. Dalším dílem krátké prózy s názvem Moški nad prepadom (1994, Muţ nad propastí) autor potvrzuje svůj spisovatelský směr jak po tématické tak také stylistické stránce. Hlavními postavami jsou muţi, hledači smyslu a ideální ţeny. Krátké povídky jiţ více nejsou psány v ich-formě a příběh se odehrává v jednosměrném vypravěčském plynutí, v kterém pak v harmonické symbióze s událostmi ţije také Virkovo rozmýšlení o ţivotě. Stejný nebo podobný spisovatelský postup zformoval také v románu o ničivém lublaňském zemětřesení s názvem 1895, potres (1994, 1895, zemětřesení). Další román autora vyšel roku 1996 a jmenuje se Zadnja Sergijeva skušnjava (1996, Poslední Sergijovo pokušení), roku 2000 román Smeh za leseno pregrado (2000, Smích za dřevěnou ohradou), kde chronologicky, občas deníkovou formou a aţ stroze biograficky popisuje sedm let dospívání v poválečné Lublani a vypravěči v ich-formě se dětství spojí spíše s hořkými neţ pěknými vzpomínky. Mezi Virkova poslední díla patří sbírka krátkých próz Poletje na snegu (2003, Léto na sněhu), román Aritmija (2004, Arytmie), který se odehrává v moderním světě, v němţ neustále zvoní mobilní telefony a lidé jsou bytostně závislí na vyspělích komunikačních technologiích. Hlavním hrdinou románu je Klemen Jager, majitel úspěšné reklamní agentury, který ţije jen prací a materiálním světem. Během odvíjení se příběhu však vidíme jeho změnu v člověka, který si více všímá přírody a začíná se věnovat sám sobě po duchovní stránce. Román Aritmija dokazuje, ţe přestup z jednoho zaběhnutého způsobu ţivota do nového je moţný. Hlavní hrdina se téměř navrátí k přírodě, do pokoje plného filozofických děl, k ideálům i ztracenému a promarněnému času.67 Jani Virk je také znán jako autor esejistických děl: soubor Na robu resničnosti (1992, Na pokraji pravdy)68 a jako básník: sbírka Tečeva čez polje (1985, Utíkáme přes pole). Roku 1999 byl oceněn cenou Prešernova fondu a jeho díla byla přeloţena do angličtiny, francouzštiny, chorvatštiny, makedonštiny, němčiny, španělštiny, polštiny i češtiny.

67 Viz recenze Klopčič, K.: Jani Virk: Aritmija. Sodobnost, 2005, 2–3, s. 323–325. 68 O Virkově esejistice blíţe viz Štuhec, M.: Slovenska esejistika v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2003, s. 321–324.

 Návrh slovníkového hesla: Virk Jani (nar. 4. 3. 1962 Lublaň). Slovinský prozaik, překladatel, básník a esejista. Byl redaktorem časopisu Literatura (1988–89) a šéfredaktorem časopisu Slovenec. První krátké prózy vydával v časopisech Novi revija, Revue 2000, Problemi a Literatura. Kniha Preskok (1987, Přeskok) je souborem dvaceti autorových krátkých próz. Roku 1989 vydal román s názvem Rahela (1989, Ráchel), druhým souborem krátkých próz je sbírka Vrata in druge zgodbe (1990, Dveře a jiné příběhy) napsána osobitou ich-formou. Ve sbírce krátké prózy Moški nad prepadom (1994, Muţi nad propastí) jsou hlavními postavami muţi, kteří nehledejí jen smysl ţivota, ale i ideální ţenu. Další díla: romány jsou 1895, potres (1994, 1895, zemětřesení), Zadnja Sergijeva skušnjava (1996, Poslední Sergijovo pokušení) a Smeh za leseno pregrado (2000, Smích za dřevěnou ohradou), sbírka krátkých próz Poletje na snegu (2003, Léto na sněhu), román Aritmija (2004, Arytmie), jenţ se odehrává v moderním světě, ve kterém je lidstvo zcela závislé na vyspělých komunikačních technologiích. Virk je také autorem sbírky esejí Na robu resničnosti (1992, Na pokraji pravdy) a básnické sbírky Tečeva čez polje (1985, Utíkáme přes pole).

VUGA SAŠA

Narozen 8. 2. 1930 v obci Most na Soči, slovinský prozaik a dramatik. Po absolvování italské základní školy navštěvoval gymnázium v Gorici, později v Nové Gorici. Vystudoval slavistiku a literární komparatistiku na filozofické fakultě v Lublani. Jiţ od roku 1949 byl zaměstnán v RTV Ljubljana, nejdříve jako hlasatel, později jako dramaturg a redaktor dramatického vysílání televize. Prozaik Saša Vuga patří mezi hlavní tvůrce slovinské poválečné prózy. Jeho literární dílo zahrnuje novely, romány, literaturu pro děti a také televizní a rozhlasové hry. Výjimečnost si vydobil především svými historickými romány, které jsou skutečnými mistrovskými díly. Prvním prozaickým dílem je povídka pro mládeţ Škorenjček Matevţek (1955, Špaček Matýsek), kterou následoval první román, Veter nima cest (1958, Vítr nemá cesty). Novely vydal v samostatných souborech Račke po reki plavajo (1961, Kachny plavou na řece), Zarjavele medalje (1966, Zrezivělé medaile), Testenine bivših bojevnikov (1980, Těstoviny bývalých

bojovníků) atd. Vrcholu dosáhly autorovy tvůrčí síly v 70. letech 20. století románem ze současnosti Vseenost (1972, Lhostejnost) a s historickou trilogií Erazem Predjamski (1978). Dalším významným dílem byl historický román z napoleonské doby Krtov kralj (1987, Krtčí král). V románu Opomin k čujenosti (1997, Výzva k bdělosti) se zabývá poválečným vraţděním v Přímoří a v románu Na roţnatem hrbtu faronike (1999, Na růţovém hřbetu ryby Faroniky) se autor opět vrací do historie, tentokrát do 17. století. Saša Vuga také psal televizní a rozhlasové hry, v nichţ jsou v popředí motivy smrti a hrůzy: Rekviem za heroji (1969, Requiem pro hrdiny), Balada o temi (1969, Balada o tmě), Bernardek (1969), Gorjupa bajta (1975, Hořká chalupa), Steza do polnoči (1993, Stezka do půlnoci), Silvestrovo črepinj (1993, Silvestr střepů), Povest o belem zajcu (1993, Povídka o bílém zajíci), Maistrova najdaljša mariborska noč, 1918 (1993, Maisterova nejdelší mariborská noc, 1918) a Maronij Pilla (1993). K nejnovějším dílům patří romány Sij s kačjih rid (2003, Odraz hadích smyček) a Kobariško zrcalo (2007, Kobaridské zrcadlo).69

 Návrh slovníkového hesla: Vuga Saša (nar. 8. 2. 1930 Most na Soči). Slovinský prozaik a dramatik. Od roku 1949 pracoval v RTV Ljubljana. Saša Vuga je autorem novel, románů, literatury pro děti, televizních a rozhlasových her. Prvním jeho prozaickým dílem je povídka pro mládeţ Škorenjček Matevţek (1955, Špaček Matýsek) a první román je Veter nima cest (1958, Vítr nemá cestu). Autorovy novely vyšly v dílech Račke po reki plavajo (1961, Kachny plavou na řece), Zarjavele medalje (1966, Zrezivělé medajle), Testenine bivših bojevnikov (1980, Těstoviny bývalých bojovníků) atd. V 70. letech napsal román ze současnosti Vseenost (1972, Lhostejnost) a historickou trilogii Erazem Predjamski (1978). Dalším románem je Krtov kralj (1987, Krtčí král), kterým dosáhl aţ na svůj pomyslný tvůrčí vrchol. V románu Opomin k čujenosti (1997, Výzva k bdělosti) se zabývá krvavým poválečným obdobím v Přímoří a románem Na roţnatem hrbtu faronike (1999, Na růţovém hřbetu ryby Faroniky) se znovu vrací do historie. Je také autorem divadelních a rozhlasových her: Rekviem za heroji (1969, Requiem pro hrdiny), Balada o temi (1969, Balada o tmě), Bernardek (1969), Gorjupa bajta (1975), Steza do polnoči (1993, Stezka do půlnoci), Silvestrovo

69 Více o autorovi na: .

črepinj (1993, Silvestr střepů), Povest o belem zajcu (1993, Povídka o bílém zajíci), Maistrova najdaljša mariborska noč, 1918 (1993, Maisterova nejdelší mariborská noc, 1918) a Maronij Pilla (1993). K jeho nejnovějším dílům patří romány Sij s kačjih rid (2003, Odlesk hadích smyček) a Kobariško zrcalo (2007, Kobaridské zrcadlo).

ZUPAN UROŠ

Narodil se 25. 8. 1963 ve městě Trbovlje. Slovinský básník a překladatel. Na filozofické fakultě vystudoval literární komparatistiku a sociologii kultury. Psát začal v druhé polovině osmdesátých let, rozhodující vliv na něj měla antologie americké poezie, která se k Zupanovi dostala. Podněty čerpal především z rodného města a okolí. Prostřednictvím poezie se vrací zpět do rodného kraje, který se s odstupem let velice změnil, Zupan však vzpomíná na svoje dětství, kdy pro něj bylo Trbovlje celým světem a vším, co jej zajímalo. Autor vydal řadu básnických sbírek: Sutre (1991, Sútry), následovala Reka (1993, Řeka), Odpiranje delte (1995, Otevírání delty). Nasledstvo (1998, Následnictví), Drevo in vrabec (1999, Strom a vrabec), v níţ si je autor ještě silněji vědom postmoderní tichosti a křehkosti. Podle Denise Poniţe jazyk je:

„[…] absolutno in nepreklicno v sluţbi pesnika. Nič se ne more zgoditi, kar bi lahko pretrgalo ali vsaj ogrozilo tok, ki teče skozi lirski subjekt, ga zaznamuje in preoblikuje tolikokrat, kolikorkrat se na belino papirja odtisne nov verz, nova pesem.“70

Dalšími sbírkami jsou Nafta (2002), Lokomotive (2004, Lokomotivy), v jejichţ básních Zupan vzpomíná na dětství, kdy se chodil dívat na lokomotivy, ale podle Darji Pavlič se zde dětství zrcadlí protoţe:

„[…] je edino obdobje v človekovem ţivljenju, ko polnosti bivanja ne kali zavest o smrti. Otrok nima spominov ne pričakovanj, zanj obstaja samo bogastvo doţivljajev, s katerimi ga radodarno obsipa svet. Otrokovi čuti so ves čas zaposleni, toda občutka za čas še nima. Zato je varen in miren.“71

70 Poniţ, D.: Slovenska lirika 1950–2000. Ljubljana: Slovenska matica, 2001, s. 315. 71 Pavlič, D.: Uroš Zupan: Lokomotive. Sodobnost, 2005, 1, s. 119–120.

Prvním esejistickým dílem Uroše Zupana je soubor devíti textů s názvem Svetloba znotraj pomaranče (1996, Světlo z vnitřku pomeranče), kde se je hlavním námětem jeho úvah poezie, ale vrací se také k cestování a zajímavým místům, která navštívil.72 U sbírky šestnácti esejí s názvem Pešec (2003, Chodec) jde podle kritičky Any Ristović Čar poznat, ţe eseje psal spíše básník, neţ esejista, protoţe kaţdým odstavectm i kaţdou větou se přibliţuje k poezii, jde o poetickou rytmizaci, věta je následována větou v rytmu, ve kterém je většinou psána poezie.73 Jesensko listje (2006, Podzimní listí) svými třemi částmi pokrývá veškerá dosavadní témata Zupanové poezie a také jedno nové, očekávání dítěte. Jeho poezie je zajímavá a týká se především běţných, kaţdodenních témat:

Včeraj je umrl Dane Zajc

Oktober. Sonce sije negotovo.

Sence postopajo naokrog, kot bi oprezale za izgubljeno gostoto. Vrana

brez predaha preganja srabi par. jate vrabcev se raje.

72 Podrobněji viz Štuhec, M.: Slovenska esejistika v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2003, s. 318-320.

73 Více o knize v recenzi: Ristović Čar, A.: Cesta pod dobrimi podplati, Literatura, 2004, letnik XVI, št. 151–152, s. 263.

Zadrţuješ pri tleh. drevesa začenjajo

vaditi slačenje do golega. veter

Na nekaj pomisli in za hip

Obstane, ko pade prvi mrak.74

Název je symbolikou zrození nového namísto starého, podzimní listí opadá, ale na jaře na jeho místo přichází nové. Nechybí ani básníkův humor, který však ztratil sebeironii a stal se ohleduplnějším a pokornějším.75 Z roku 2007 pochází sbírka esejí s názvem Čitanka Panini (2007), texty chronologicky narůstají za sebou současně s dozráváním hlavního hrdiny, porte-parole autora samotného. Celou knihou čtenáře provází fotbalové zápasy a fotbal vůbec. S určitou dávkou sarkasmu lze říci, ţe se jedná o chronologicky uspořádanou subjektivní historii s obzvláštním důrazem na nejpopulárnější kolektivní sport. Dosud posledním dílem Uroše Zupana je básnická sbírka Copati za hojo po Kitajski (2008, Boty pro putování po Číně). Zupan jako překladatel vynikl hlavně překlady z jazyků zemí bývalé Jugoslávie, ale také hebrejštiny – výbor poezie Jehudy Amihaje vyšel pod názvem Ura milosti (1999, Hodina milosti) – nebo angličtiny, poezie amerického básníka Johna Ashbery vyšla ve výboru nazvaném Avtoportret v konveksnem ogledalu (2004, Autoportrét v konvexním zrcadle).

74 Zupan, U.: Jesensko listje. Ljubljana: Literarno-umetniško društvo Literatura, 2006, s. 68–69. 75 Srovnej s kritikou: Sluga, K.: Poezija ţivljenja. Literatura, september – oktober 2006, letnik XVIII, št. 183–184, s. 231–232.

 Návrh slovníkového hesla: Zupan Uroš (nar. 25. 8. 1963 Trbovlje). Slovinský básník a překladatel. Jeho autorská poetika staví na syntéze současné americké poezie, ohlasech symbolismu a modernismu, v raném období byla ovlivněna tvorbou Tomaţe Šalamuna. První básnická sbírka vyšla roku 1991 a nese název Sutre (1991, Sútry). Následovaly sbírky Reka (1993, Řeka), Odpiranje delte (1995, Otevírání delty), Nasledstvo (1998, Následnictví), Drevo in vrabec (1999, Strom a vrabec), Nafta (2002), Lokomotive (2004, Lokomotivy), jeţ je poetickou vzpomínkou na Zupanovu dětskou zálibu v lokomotivách. K esejistické tvorbě Uroše Zupana patří sbírky Svetloba znotraj pomaranče (1996, Světlo z vnitřku pomeranče) a Pešec (2003, Chodec). Mezi nejnovější díla patří básnická sbírka Jesensko listje (2006, Podzimní listí), sbírka esejí s názvem Čitanka Panini (2007), v níţ texty chronologicky narůstají spolu s vyzráváním hlavního hrdiny, a básnická sbírka Copati za hojo po Kitajski (2008, Boty pro putování po Číně).

ZUPANČIČ MATJAŢ

Narodil se 26. 4. 1959 v Lublani. Slovinský dramatik, divadelní reţisér, pedagog a také prozaik. Je synem dramatika Mirka Zupančiče. Na lublaňské AGRFT absolvoval divadelní reţii, kde dnes působí jako docent. Byl ředitelem experimentálního divadla Glej. Jeho hlavními tématy jsou hledání identity, mezilidské vztahy a nejčastěji násilí.76 Zupančič vychází z absurdního divadla, ale svým dramatům dodává prvky populárních literárních ţánrů, např. detektivky či hororu. Pro jeho dramatickou tvorbu jsou typické znaky patrné jiţ v jeho první hře, jednoaktovce s titulem Izganjalci hudiča (1993, Vymýtači ďábla), které je o lidských vztazích mezi sousedy. Drama Goli pianist ali Mala nočna muzika (2004, Nahý pianista neboli Malá noční hudba) je černá komedie navazující na tradici absurdního divadla. Popisuje problém citlivého umělce v obklopení primitivů, kteří se ho snaţí zničit, jako se jim podařilo dovést jeho předchůdce aţ k sebevraţdě. Další dvě dramatická díla jsou z jiného soudku, první se jmenuje Vladimir (1999), kde

76 Blíţe viz Poniţ, D.: Dramatika. In: Pogačnik, J. et al.: Slovenska knjiţevnost III. Ljubljana: DZS, 2001, s. 347.

jsou elementy psychoanalytické a detektivní. Zápletka je postavena na gradujícím konfliktu skupiny mladých studentů a nočního hlídače, staršího muţe Vladimíra, který se zprvu jeví jako křehký, slabý a neškodný člověk, ale nakonec se z něj vyklube diktátor a tyran. Druhé drama nese název Hodnik (2004, Chodba) a upozorňuje na krutou reálnost světa a jen honba za majetkem. S podobnou tématikou jsou také Zupančičovy dva romány Obiskovalec (1997, Návštěvník) a Sence v očesu (2000, Stíny v oku). Nejnovějším dramatem je Razred (2008, Stupeň), kde hlavní osnovu dramatu představuje analýza současného uplatnění na trhu práce a skrze něj pohled do současného globálního kapitalismu.77 Jeho dramata byla několikrát oceněna Grumovou cenou a byla uvedena i na mnoha zahraničních scénách, např. v Lucembursku, Francii, Itálii aj.

 Návrh slovníkového hesla: Zupančič Matjaţ (nar. 26. 4. 1959 Lublaň). Slovinský dramatik, divadelní reţisér, pedagog a prozaik. Zupančič vychází z absurdního divadla, avšak jeho dramata v sobě nesou i prvky populárních literárních ţánrů. K hlavním tématům jeho her patří mezilidské vztahy, coţ dokládá hned první autorovo drama, jednoaktovka Izganjalci hudiča (1993, Vymýtači ďábla), a také černá komedie Goli pianist ali Mala nočna muzika (2004, Plešatý pianista neboli Malá noční hudba). Další dvě dramatická díla potvrzují Ţupančičův zájem o jednice stojící na okraji společnosti. První – Vladimir (1999) – zobrazuje přeměnu nenápadného člověka v surového tyrana, druhé – Hodnik (2004, Chodba) – kritizuje lidskou honbu za hmotnými statky. S podobnou tématikou jsou také Zupančičovy dva romány Obiskovalec (1997, Návštěvník) a Sence v očesu (2000, Stíny v oku). Zatím posledním dílem autora je drama Razred (2008, Stupeň) o uplatnění člověka na současném trhu práce. Další díla: dramata Slastni mrlič (1993, Lahodná mrtvola), Nemir (1993, Neklid).

77 Viz recenze o knize: Bilban, T.: Za kulisami resničnostnega šova. Literatura, april 2009, letnik XXI, št. 214, s. 200.

ŢABOT VLADO

Narodil se 11. 8. 1958 v obci Šafarsko pri Ljutomeru. Slovinský prozaik a novinář. Vystudoval literární komparatistiku a slavistiku na filozofické fakultě univerzity v Lublani. Pracoval jako novinář pro slovinské noviny Delo a později jako redaktor ve vydavatelství Aleph. Nyní je nezávislým spisovatelem, publicistou a organizátorem literárních cen Kresnik. V letech 2003–2007 byl předsedou Svazu slovinských spisovatelů. Mimoměstská krajina, lesy, mraky, opuštěné nebo zničené krajiny, obce se symbolickými názvy, stavby nápadně připomínající labyrinty, to všechno je svět typický pro jeho prozaická díla. Setkáváme se v nich postavami, které bloudí po tajemných místech a stávají se jim neobyčejné a záhadné věci. Ţabot kniţně debutoval sbírkou novel Bukovska mati (1986, Buková matka). Místa a lidé spisovatelova rodného kraje v okolí obce Ščavnica představují pestrou scénu pro epické znázornění lidských osudů, které jsou poznamenány nerozlučnou opozicí eros – thanatos.78 Uţ v této sbírce novel Ţabot krátkými příběhy s překvapivou zápletkou a otevřeným koncem signalizuje svoji příslušnost k postmoderní literární generaci. Dalším dílem byl román z roku 1989 s názvem Stari pil (1989, Stará boţí muka), v kterém se autor vrací ke svým dřívějším novelám a rozvíjí je. Hlavní hrdina je Kalman z novely Pešpot Fiale Kalmana. Román je iluzí, hlavní hrdina blouzní a sní, ale nechybí ani reálný základ, „epická pravdivost a iluze jsou v Ţabotově próze nedělitelné“79. V románu Pastorala (1994, Pastorela) píše autor o duších a ne o lidech, píše o tom, co chybí po smrti a tím navazuje na Kafkova díla. „Pri pisanju Pastorale sem iskal moţnost, da bi opisal subjekt v njegovih globljih plasteh, kjer se tudi dogaja pravo človeško ţivljenje […]. Izhajam iz predpostavke, da smo ljudje, kdove zakaj – morda zaradi nekega prekletstva – utelešeni duhovi,“80 popsal genezi díla sám autor. Za tento román byl oceněn Prešernovou cenou roku 1996. V románu Volčje noči (1996, Vlčí noci) se folklorní fantastika zaměřuje na destrukci vesnické soudrţnosti prostřednictvím projevů nadpřirozených, téměř pohanských sil: ducha močálů Vrbana a jeho pomocnice, síly

78 Blíţe viz Borovnik, S.: Pripovedna proza. In: Pogačnik, J. et al.: Slovenska knjiţevnost III. Ljubljana: DZS, 2003, s. 196. 79 Glušič, H.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 214, překlad můj. 80 Cit. podle Glušič, H.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 214.

kouzelného nápoje, vlčí metamorfózy. Jistá démoničnost z románu činí dílo hororové i erotické.81 Za tento fantaskní román byl Vlado Ţabot v roce 1997 odměněn cenou Kresnik. Román Nimfa (1999, Nymfa) má širší epickou výstavbu obohacenou detektivními elementy, které mu dodávají vetší otevřenost a posilují dějovou sloţku. Zatím posledním Ţabotovým románem je Sukub vydaný roku 2003. Autor se také zabývá psaním knih pro děti. V roce 1990 vydal prózu Pikec in Puhec iščeta Mihca (1990, Pikec a Puhec hledají Míše), v níţ vypravuje o hračkách, které putují ke svému majiteli do města, a tím se rozvíjí dlouhý příběh plný nástrah a neobyčejných setkání zvířat a lidí.82 Další dílo pro děti – Skrivnost močvirja Vilindol (1994, Tajemství močálu Vilindol) – se vyznačuje pro Vlada Ţabota charaktreristickou magickou krajinou. Příběh podle Helgy Glušič vyvolává strhující hrůzu v napjaté události zasazené do reálného světa v odlehlé vesnici.83 Ţabotova díla byla přeloţena do několika jazyků, např. román Pastorala byl přeloţen do makedonštiny, Sukub do angličtiny a Volčje noči do němčiny.

 Návrh slovníkového hesla: Ţabot Vlado (nar. 11. 8. 1958 Šafarsko pri Ljutomeru). Slovinský prozaik a novinář. Jako publicista působil v deníku Delo, později se stal redaktorem ve vydavatelství Aleph. Nyní je nezávislým spisovatelem, publicistou a organizátorem literárních cen Kresnik. K postmodernismu se Ţabot přihlásil jiţ kompozicí svých prvních próz, které často čerpají z kafkovské atmosféry a strašidelných povídek E. A. Poea. Autorovým kniţním debutem byla sbírka novel Bukovska mati (1986, Buková matka) znázorňující lidské osudy pomocí opozice erotiky a smrti. V dalším díle, Stari pil (1989, Stará boţí muka), se vrátil ke svým raným novelám. V románu Pastorala (1994, Pastorela) se nechal inspirovat Kafkou a pomyslnými hlavními hrdiny jsou zde lidské duše. Volčje noči (1996, Vlčí noci) jsou fantaskní román s mytologickými prvky, obejvují se v něm nadpřirozené bytosti, kouzelné nápoje či přeměny lidí ve zvířata. Další díla: romány Nimfa (1999, Nymfa), Sukub (2003), próza pro děti Pikec in Puhec iščeta Mihca (1990, Pikec a Puhec hledají Míše) a sci-fi román pro mládeţ Skrivnost močvirja Vilindol (1994, Tajemství močálu Vilindol).

81 Více o románu v knize: Popov-Novak, I.: Sprehodi po slovenski poeziji. Ljubljana: Litera, 2003, s. 432–437. 82 Viz Glušič, H.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996, s. 215. 83 Tamtéţ.

AUTOŘI KNIŢNĚ NEPUBLIKUJÍCÍ

RUPEL DIMITRIJ

Narozen 7. 4. 1946 v Lublani, slovinský překladatel, prozaik, publicita, dramatik a politik. Ve sledovaném období jsem nenalezla nové kniţně publikované literární dílo.

ZUPANČIČ MIRKO

Narozen 4. 3. 1925 v obci Borovnica, slovinský dramatik, esejista, básník a literární historik. Během posledních let nevydal autor jiţ ţádnou novou knihu

ŢMAVC JANEZ

Narozen 6. 10. 1924 v obci Šoštanj, slovinský autor divadelních her a dramaturg. Během posledních let nenapsal ţádné nové dílo.

ZESNULÍ AUTOŘI

POGAČNIK JOŢE

Narozen 14. 3. 1933 v obci Kovor, slovinský esejista a literární historik. Od roku 1991, kdy vydal poslední knihu, jiţ pod jeho jménem ţádná nová publikace nevyšla. Zemřel 18. 8. 2002 v Mariboru a pohřben je v Záhřebu v Chorvatsku.

TORKAR IGOR

Narozen 13. 10. 1913 v obci Kostanjevica, slovinský básník, dramatik, prozaik a publicista. Zemřel 1. 1. 2004.

ZÁVĚR

Cílem mé bakalářské diplomové práce byla aktualizace stávajících slovinských hesel a návrh nových hesel do Slovníku balkánských spisovatelů, který vyšel roku 2000 v nakladatelství Libri. Mezi stávajícím autory jsem nečinila ţádné rozdíly, nehodnotila jsem, zda jsou ještě stále součástí hlavního vývojového proudu slovinské literatury či nikoliv, a snaţila jsem se ve všech případech vyhledat maximum informací z veškerých mně dostupných zdrojů, i kdyţ to nebylo vţdy jednoduché. K některým autorům mi bohuţel musely postačit jen internetové zdroje a recenze z literárních časopisů, proto nemají příslušná slovníková hesla takový rozsah a podobnou informační hloubku jako je tomu u autorů, kteří jsou zmíněni v kaţdé rozsáhlejší publikaci o slovinské literatuře, mají své vlastní internetové stránky a téměř o kaţdé jejich nové knize vycházejí recenze z pera renomovaných profesionálních kritiků.

Moje bakalářská práce se skládá ze čtyř částí. V první části jsem se věnovala celkem šestnácti autorům (Ela Peroci, Ţarko Petan, Alojz Rebula, Smiljan Rozman, Joţe Snoj, Leopold Suhodolčan, Tone Svetina, Tomaţ Šalamun, Rudi Šeligo, Veno Taufer, Saša Vegri, Maja Vidmar, Franc Zadravec, Dane Zajc, Ciril Zlobec a Ivo Zorman), kteří jsou zastoupeni v prvním vydání slovníku z roku 2000. U nich jsem doplnila bibliografické a biografické informace z období po roce 2000. U kaţdého autora jsem přeloţila do češtiny názvy děl a tyto překlady jsem uvedla v závorce za rokem vydání, pokud dílo vyšlo v češtině, pak uvádím i název a rok českého vydání. Ve druhé části práce jsem se věnovala autorům, kteří nebyli zachyceni ve slovníku, avšak dnes jsou jiţ uznávánými jmény v odborných literárněvědných pracích, ale třeba i ve středoškolských učebnicích slovinské literatury, případně autorům, jejichţ tvorba nebyla z jiných důvodů podchycena v prvním vydání slovníku. Jedná se o následující autory: Metod Pevec, Denis Poniţ, Slavko Pregl, Peter Semolič, Zorko Simčič, Andrej Skubic, Aleš Šteger, Brina Švigelj – Merat, Marjan Tomšič, Suzana Tratnik, Jani Virk, Saša Vuga, Uroš Zupan, Matjaţ Zupančič a Vlado Ţabot. U těchto autorů jsou komentáře a návrhy slovníkových hesel obsáhlejší, neboť bylo nesrovnatelně snazší k nim shromáţdit informace o biografii a bibliografii, dostupnější byli i recenze a kritiky jejich děl. Pro kaţdé nově navrţené heslo jsem se snaţila hledat inspiraci ve stávajícím Slovníku

balkánských spisovatelů. Některá hesla jsou delší, avšak nemyslím si, ţe by větší rozsah a mnoţství informací byly nějakou chybou, spíše naopak. Předposlední část mé práce tvoří autoři, kteří ve sledovaném období kniţně nepublikují (přinejmenším pokud jde o uměleckou literaturu), proto jsem je vyčlenila z výčtu autorů. Patří sem Dimitrij Rupel, Mirko Zupančič a Janez Ţmavc. V poslední části mám uvedené autory, kteří zemřeli a v daném období nevydali ţádné nové kniţní publikace. Jedná se o dva autory: Joţeho Pogačnika a Igora Torkara. Seznam pouţité literatury jsem pro větší přehlednost rozdělila na dílčí seznamy kniţních publikací, časopisů a internetových zdrojů.

Při psaní bakalářské diplomové práce jsem se naučila velmi mnoho. Naučila jsem se především z mnoha recenzí vyexcerpovat to podstatné, naučila jsem se čerpat informace z několika souběţných zdrojů, rozlišovat kvalitní a důvěryhodné zdroje od těch méně důvěryhodných, ale největším přínosem pro mne mají získané nové poznatky o slovinské literatuře, jak o té vzniklé před rokem 2000, tak i o té nejnovější. Věřím a pevně doufám, ţe moje několikaměsíční práce můţe poslouţit mým kolegům slovenistům při přípravě na zkoušku ze současné slovinské literatury a někdy do budoucna by snad mohla poslouţit i jako pomůcka při vydávání aktualizovaného Slovníku balkánských spisovatelů.

RESUMÉ

Leta 2000 se je na češkem trgu pojavil Slovník balkánských spisovatelů (Slovar balkanskih pisateljev) z namenom seznaniti bralce z doseţki posameznih balkanskih literatur od začetkov do sodobne knjiţevnosti. V knjigi so zastopani avtorji iz albanske, bosanske, bolgarske, črnogorske, hrvaške, makedonske, slovenske in srbske knjiţevnosti. Knjiga na začetku vsebuje pregled, ki v evropskem okviru bralca seznani z razvojem vseh literatur od najstarejših spomenikov do leta 1999. Slovar vsebuje informacije o največjih pripovednikih, pesnikih, dramatikih, prevajalcih, novinarjih, kritikih in zgodovinarjih jugoslovanske literature.

Cilj te diplomske naloge je posodobiti slovar ali dopolniti gesla, natančneje biografske in bibilografske podatke od leta 2000, v oddelku, ki se ukvarja s slovensko literaturo.

Odločiti sem se morala, na kakšen način bom posodobila slovar. Lahko bi podatke v vseh geslih dopolnila sistematično ali pa bi se osredotočila le na sodobno literaturo, in sicer na najbolj izstopajoče predstavnike. Izbrala sem prvo moţnost, ker mislim, da bi bila posodobitev potrebna za vse avtorje. Posamezni vpisi pa so različnega obsega, in sicer zaradi gradiv, ki so lahko bolj dostopna ali manj.Nekateri avtorji so tudi napisali več knjig, drugi manj.

Opis vsakega avtorja je sestavljen iz dveh delov. Prvi del opisuje avtorjevo ţivljenje in njegova dela po letu 2000. Drugi del je posebno slovarsko geslo, ki je povzeto iz prvega, torej gre za ključne podatke posameznega avtorja. Najprej so podani ime avtorja, datum in kraj rojstva (ter smrti), potem pa sledijo biografske note, ki predstavljajo najbolj pomembne dogodke v ţivljenju pisatelja. V oklepaju sta leto prve objave in naslov knjige v morebitnem češkem prevodu. V nekaterih delih sem tudi napisala nekaj podatkov o glavnih likih, času in motivu knjige. Če mi je bila knjiga neznana, sem si pomagala z recenzijami in članki o delih, ki sem jih našla v časopisih in tudi na internetu.

Delo je bilo razdeljeno na štiri poglavja. Prvo se ukvarja z avtorji, ki so še vedno literarno aktivni in so bili ţe omenjeni v slovarju iz leta 2000. V drugem delu so avtorji, ki še niso bili omenjeni v slovarju. Avtorje sem izbrala s pomočjo najnovejših del, ki se

ukvarjajo s slovensko literaturo, s pomočjo učbenikov za srednje šole in tudi na podlagi mojega študija literature. V tretjem poglavju so avtorji, ki več ne pišejo in se ne ukvarjajo z literaturo ali nisem dobila zadostne informacije za ustvarjanje gesla. V zadnjem delu sem naštela avtorje, ki so na ţalost umrli. Končno, tretje poglavje, obravnava torej pisatelje, o katerih ni veliko dostopnih podatkov.Pri pridobivanju informacij o sodobnih predstavnikih slovenske literature v obdobju od leta 2000 do leta 2009 sem potrebovala veliko napora in zdi se mi, da je bilo zbiranje informacij najteţje delo moje raziskave. Primarni vir informacij so bili strokovna literatura, časopisi, literarne revije in internet. Verjamem, da bo moje delo pomagalo tistim, ki se ukvarjajo s slovensko literaturo, ali mojim kolegom, ki bodo študirali najnovejšo literaturo ali se bodo pripravljali na izpite.

POUŢITÁ LITERATURA

KNIŢNÍ PUBLIKACE

Borovnik, S.: Slovenska dramatika v drugi polovici 20. stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2005. Dorovský I. a kol.: Slovník balkánských spisovatelů. Praha: Libri, 2000. Glušič, H.: Slovenska pripovedna proza v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2002. Glušič, H.: Sto slovenskih pripovednikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 1996. Golob, B.: Srce ustvarja, roka piše. Ljubljana: Mladinska knjiga, 1983. Golob, B.: Do zvezd in nazaj. Ljubljana: Mladinska knjiga, 1995. Kos, J.: Pregled slovenskega slovstva. Ljubljana: DZS, 2002. Kos, J. – Dolinar, K. – Blatnik, A.: Slovenska knjiţevnost. Ljubljana: Cankarjeva zaloţba, 1996. Mušič, J.: Veliki album slovenskih pisateljev. Ljubljana: Mladika, 2004. Novak-Popov, I.: Sprehodi po slovenski poeziji. Ljubljana: Litera, 2003. Pogačnik, J. et al.: Slovenska knjiţevnost III. Ljubljana: DZS, 2001. Pogačnik, J. – Zadravec, F.: Zgodovina slovenskega slovstva. Maribor: Obzorja, 1973. Poniţ, D.: Slovenska lirika 1950–2000. Ljubljana: Slovenska matica, 2001.

Reje, V.: Čarovnija pisanja: portreti slovenskih knjiţevnikov. Ljubljana: Študentska zaloţba, 2005. Saksida, I.: Slovenska mladinska dramatika. Maribor: Obzorja, 1998.

Sosič, A. Z. – Šiškovič, M. N.: Almanah Svetovni dnevi slovenske literature. Ljubljana: Birografika Bori, 2006. Stanonik, M.: Slovenska narečna knjiţevnost. Maribor: Slavistično društvo, 2007. Štuhec, M.: Slovenska esejistika v drugi polovici dvajsetega stoletja. Ljubljana: Slovenska matica, 2003.

Zadravec, F.: Slovenski roman dvajsetega stoletja, Prvi analitični del. Murska Sobota: Pomurska zaloţba, 1997. Zadravec, F.: Sto slovenskih pesnikov. Ljubljana: Prešernova druţba, 2004. Zadravec, F.: Pesništvo in prostost. Murska Sobota: Zaloţba Franc, 2008.

UMĚLECKÉ TEXTY Skubic, A.: Fuţinské blues. Přeloţil Petr Mainuš. Brno: Větrné mlýny, 2004. Zupan, U.: Jesensko listje. Ljubljana: Literarno-umetniško društvo Literatura, 2006.

ČASOPISY Literatura, 1998, letnik X, št. 82, 89–90.

Literatura, 2000, letnik XII, št. 111–112.

Literatura, 2002, letnik XIV, št. 129, 131–132, 137–138.

Literatura, 2004, letnik XVI, št. 151–152.

Literatura, 2005, letnik XVII, št. 163–164, 174.

Literatura, 2006, letnik XVIII, št. 184–185, 175–176.

Literatura, 2007, letnik XIX, št. 189, 195.

Literatura, 2008, letnik XX, št. 199–200, 202, 210.

Literatura, 2009, letnik XXI, št. 214.

Sodobnost, 2001, 7–8.

Sodobnost, 2002, 2.

Sodobnost, 2003, 7–8.

Sodobnost, 2004, 12.

Sodobnost, 2005, 1.

Sodobnost, 2005, 2–3.

Sodobnost, 2005, 10.

INTERNETOVÉ ZDROJE http://bos.zrc-sazu.si/sskj.html http://cobiss.izum.si http://ljudmila.org http://sl.wikipedia.org http://www.drustvo-dsp.si http://www.iliteratura.cz http://www.ljudmila.org/ludliteratura/revije.php?num=zadnja