Využití Simultánního Přepisu U Osob Se Sluchovým Postižením

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Využití simultánního přepisu u osob se sluchovým postižením

Diplomová práce

Brno 2013

Vedoucí diplomové práce: Autor práce: PhDr. Lenka Doležalová, Ph.D. Ing. Michaela Camperová

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 10.12.2013 …………………………………

Ing. Michaela Camperová Poděkování

Zde bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce PhDr. Lence Doležalové, Ph.D za cenné rady, odborné, vstřícné i příjemné vedení a velkou trpělivost, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Poděkování patří také Ing. Martinovi Novákovi za cennou pomoc a mému otci za jazykovou korekturu. Děkuji také respondentům za jejich ochotu, spolupráci a čas, který věnovali při vyplňování dotazníku. V neposlední řadě rovněž děkuji mé rodině a mému příteli, kterým vděčím za jejich trpělivost a velkou podporu při zpracování diplomové práce. OBSAH

OBSAH ...... 4

ÚVOD ...... 5

1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ ...... 7

1.1 VYMEZENÍ POJMU SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ ...... 7

1.2 ETIOLOGIE A KLASIFIKACE SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ ...... 8

1.3 KOREKCE SLUCHOVÝCH VAD ...... 11

1.4 CHARAKTERISTIKA OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM ...... 15

2 KOMUNIKACE OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM ...... 21

2.1 KOMUNIKACE A JEJÍ VÝZNAM ...... 21

2.2 AUDIO-ORÁLNÍ KOMUNIKAČNÍ SYSTÉMY ...... 23

2.3 VIZUÁLNĚ-MOTORICKÉ KOMUNIKAČNÍ SYSTÉMY ...... 27

2.4 RECEPCE PSANÉHO TEXTU JEDINCŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM ...... 32

3 SIMULTÁNNÍ PŘEPIS MLUVENÉ ŘEČI ...... 36

3.1 VYMEZENÍ PŘEPISU ...... 36

3.2 ZÁKLADNÍ PRINCIPY PŘEPISŮ A JEHO TYPY ...... 38

3.3 VÝVOJ PŘEPISU V ČESKÉ REPUBLICE ...... 44

3.4 ORGANIZACE PŘEPISOVATELSKÝCH SLUŽEB U NÁS I V ZAHRANIČÍ ...... 47

4 ANALÝZA VYUŽITÍ SIMULTÁNNÍHO PŘEPISU...... 58

4.1 METODOLOGIE A CÍLE VÝZKUMU ...... 58

4.2 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU ...... 60

4.3 ANALÝZA DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ...... 61

4.4 ZÁVĚRY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ...... 85

ZÁVĚR ...... 94

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 97

SEZNAM GRAFŮ ...... 104

SEZNAM TABULEK ...... 105

SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 106 SEZNAM PŘÍLOH ...... 107

ÚVOD

Schopnost porozumět mluvené řeči hraje základní úlohu v komunikaci mezi lidmi, ve vzdělávání, sdílení myšlenek a udržování mezilidských vztahů. Lidé s postižením sluchu tak ve většinové „slyšící“ společnosti musí čelit komunikačním bariérám. Tyto bariéry jsou o to více závažné při komunikaci s úřady nebo na soudních jednáních, kde porozumět správně každému slovu je obzvláště důležité.

Na druhou stranu panuje rozšířený mýtus, že všechny osoby se sluchovým postižením ovládají znakový jazyk nebo jsou schopny odezírat. Pravdou je, že především osoby s vrozenou vadou sluchu z velké části znakový jazyk ovládají a upřednostňují před jinými formami komunikace. Ale pro osobu, která ztratí sluch v průběhu svého života, je naučit se znakový jazyk podobně obtížné, jako začít se učit jakýkoli jiný cizí jazyk. Tento proces bývá často ještě obtížnější, protože znakový jazyk má svou gramatiku a vyjadřovací prostředky naprosto odlišné od mluveného slova. Také odezírání nelze považovat za plnohodnotný komunikační prostředek pro každého. Odezírání je velmi náročná mentální činnost přirovnatelná k toku titulků ve filmu, kde místo slov jsou vidět pouze rychle se střídající jedno až dvě písmena.

Zákon č. 155/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjmenovává deset komunikačních systémů, ze kterých si mohou osoby se sluchovým postižením vybírat ten nejvhodnější podle jejich potřeby. Jedním z nich je služba Přepis mluvené řeči v reálném čase. Díky novým informačním technologiím je možné přepis zpřístupnit téměř kdekoli a kdykoli. V současné době v západní Evropě a v USA představuje přepis mluvené řeči běžně nabízenou službu, zatímco situace v České republice je stále jiná.

Tato diplomová práce se zabývá problematikou komunikace osob se sluchovým postižením se slyšící společností. Zaměřuje se na využití služeb simultánního přepisu mluvené řeči, to znamená převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro velkou část neslyšících je přepis mluvené řeči jediným prostředkem, který jim pomáhá překonat jejich znevýhodnění ve slyšící a řečí komunikující společnosti. K této problematice není v současné době příliš mnoho dostupných publikací, nicméně existuje mnoho dostupných článků na internetu. Z tohoto důvodu bych se proto ráda ve své diplomové práci zabývala problematikou přepisu mluvené řeči v reálném čase.

Diplomová práce je členěna na dvě části, teoretickou a praktickou a je rozdělena do čtyř kapitol. Teoretická část práce má charakter monografické procedury. Jedná se o teoretický výzkum zpracovaný za pomoci techniky obsahové analýzy, analýzy informačních zdrojů a nestandardizovaného rozhovoru.

První kapitola uvádí do problematiky sluchového postižení. Zabývá se nazíráním na sluchové postižení jak z lékařského hlediska, tak i z pohledu samotných Neslyšících. Dále jsou v ní vyjmenovány kompenzační pomůcky a stručně popsána charakteristika osob se sluchovým postižením.

Druhá kapitola je zaměřena na komunikaci osob se sluchovým postižením, která je rozdělena na audio-orální a vizuálně-motorické komunikační systémy. V této části je vymezeno i samotné čtení psaného textu jedinců se sluchovým postižením.

Třetí kapitola se věnuje komunikačnímu systému - písemnému záznamu mluvené řeči v reálném čase, který slouží ke zprostředkování informací osobám s různým stupněm postižení sluchu. V úvodu jsou vymezeny základní pojmy terminologie a popsána specifika simultánního přepisu. Zároveň je v kapitole přiblížen vývoj simultánního přepisu v České republice. Nemalý prostor je věnován organizacím, které poskytují přepisovatelské služby pro sluchově postižené jak u nás, tak i v zahraničí.

Praktickou část diplomové práce tvoří čtvrtá kapitola. Jedná se o kvantitativní výzkum za použití technik dotazníku, obsahové analýzy a analýzy dokumentů. Hlavním cílem diplomové práce je komplexní analýza teoretických a empirických zdrojů týkajících se problematiky poskytování služeb simultánního přepisu přepisovateli a využívání těchto služeb osobami se sluchovým postižením. Cílovými skupinami výzkumného šetření byli osoby se sluchovým postižením a přepisovatelé.

1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ

1.1 Vymezení pojmu sluchového postižení

Sluch je jeden z nejdůležitějších smyslů člověka se schopností rozumět všem zvukům řeči a slyšet širokou škálu dalších zvuků okolního prostředí. Díky dokonalému a složitému nástroji přírody - lidskému uchu má sluch pro člověka mimořádný význam pro rozvoj řeči a mezilidské komunikace. Řeč je nezbytná pro tvorbu a formulaci myšlenek a tím také pro vývoj inteligence.

Dnes žije v České republice zhruba půl milionu nedoslýchavých a neslyšících. Z nich naprosto rozhodující část tvoří starší lidé, jejichž ztráta sluchu přichází s věkem. Vrozenou nebo v dětství získanou sluchovou vadou trpí přibližně 0,15% populace (Hrubý, J. 1999). Dle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2013 bylo u 360 miliónů lidí (přes 5% světové populace) diagnostikováno středně těžké až těžké sluchové postižení (Deafness and hearing loss, [online]). Podle jiných údajů trpí poruchou sluchu více než 500 miliónů lidí a odhaduje se, že tento počet se do roku 2015 zvýší na 700 miliónů. Hlavním důvodem tohoto nárůstu je rostoucí množství hluku v našem okolí. Především mladí lidé jsou denně vystaveni hluku a to má navíc za následek zvyšující se výskyt tinnitu. (Nedoslýchavost – častý problém dnešní doby [online]).

„Sluchové postižení je u obyvatelstva jedním z nejrozšířenějších somaticko-funkčních postižení.“ (Leonhardt, A. 2001, in Horáková, R. 2012, s. 11).

Dle Z. Aksenovové ([online]) lze sluchovou vadu definovat jako zhoršení sluchového prahu, které je trvalé, nemá tendenci ke zlepšení a nelze jej ovlivnit léčbou. Pojem porucha sluchu se používá v případě přechodného zhoršení sluchu. Sluchová vada i porucha sluchu mohou být důsledkem onemocnění nebo poškození kterékoliv části sluchového orgánu sluchové dráhy, případně centrální nervové soustavy. Pojmy sluchová vada a porucha sluchu se někdy označují souhrnně jako sluchové postižení.

Označení sluchové postižení tvoří heterogenní skupinu, která je diverzifikována především podle stupně a typu sluchového postižení. R. Horáková (2012) definuje tři základní kategorie osob: neslyšící, nedoslýchavé, ohluchlé, dále sem řadí i jedince

s presbyakuzií1. Každá z těchto kategorií se liší různorodou kvalitou (jejíž konkrétní strukturu limitují další faktory, hlavně kvalita a kvantita sluchového postižení), dobou (v níž postižení vzniklo), mentální dispozice jedince a péče (která mu byla věnována), další přidružené postižení atd. T. Skákalová (2011) tuto kategorizaci doplňuje ještě o uživatele kochleárního implantátu. Tyto kategorie jsou blíže popsány v následující podkapitole.

Je nutné si uvědomit, že postižení sluchu (jakékoliv) znamená, že se člověk bude setkávat s komunikačními bariérami, které budou zasahovat do všech sfér života a zároveň ho tak budou významně ovlivňovat. Lidé s postižením sluchu mají stejné komunikační potřeby jako všichni ostatní. Mnohem častěji než lidé slyšící však narážejí na nedorozumění či neochotu druhé strany uzpůsobovat komunikační kanály potřebám protistrany. Možná je to dáno tím, že na rozdíl od zrakového či jiného tělesného zdravotního postižení není to sluchové tak viditelné (Dilemata určování kvality života, Mandys J. [online]).

1.2 Etiologie a klasifikace sluchového postižení

Etiologie hledá a vysvětluje příčiny nemocí, poruch, vad a ostatních chorobných stavů. Je důležitá pro stanovení správné diagnózy, prognózy, prevence a profylaxe (Edelsberger, L. 2000). Existuje celá řada vlivů, které negativně působí na lidský sluch. V případě zjištění poruchy sluchu se provádí zkouška sluchu pomocí záznamu audiometrického vyšetření - audiometrie. Tato metoda odhalí velikost ztráty sluchu.

Sluchové vady je možno dělit podle různých kritérií. Klasifikace sluchových vad se v odborných publikacích uvádí podle následujících kritérií:

 místo vzniku postižení

 období vzniku postižení

 stupeň postižení

1 Presbyakuzie (stařecká nedoslýchavost) znamená poruchu sluchu projevující se zhoršením slyšení tónů vysokých frekvencí; současně se zhoršuje rozumění řeči (Horáková, R. 2012). 8

1. Místo vzniku postižení - poruchu sluchu rozlišujeme dle toho, která část ucha je postižena. I. Šlapák, P. Floriánová (1999) a M. Lejska (2003) rozlišují dvě základní skupiny sluchových vad:

a) periferní nedoslýchavost či hluchota

- převodní vada (konduktivní porucha) – vzniká anomálií vnějšího nebo středního ucha. Příčinou této vady sluchu je každá překážka, která znemožňuje proniknutí zvuku z vnějšího prostoru do vnitřního ucha, například neprůchodnost zvukovodu ušním mazem, zúžený či uzavřený zvukovod – arterie zvukovodu, perforace bubínku aj. Jedinec slyší méně, ale rozumí – jde o kvantitativní postižení sluchu;

- percepční vada (senzorineurální porucha) – vzniká v důsledku porušení funkcí vnitřního ucha, sluchových buněk či sluchových nervů. Percepčních vad je mnohem více než převodních. Jedinec slyší hodně, ale špatně rozumí – jde o kvalitativní postižení sluchu;

- smíšená vada (mixta) – vzniká jako kombinace převodního a percepčního typu. Lékař může odstranit vnější překážku, ale sluch nezlepší z důvodu postižení vnitřního ucha.

b) centrální nedoslýchavost či hluchota – představuje komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. Mozek nedokáže zpracovat zvukový signál normální cestou.

2. Období vzniku postižení – dělí M. Lejska (2003) tyto vady sluchu na:

a) vrozené (hereditární) - k tomu dochází v důsledku dědičnosti nebo v době zrání plodu a dítě se s takovou vadou narodí.

geneticky podmíněné – časté jsou hereditární vady sluchu děděné autozomálně recesivně. Existuje celá řada genů, které mohou mít vliv na vrozený stav sluchu. Nejčastějším z nich je gen GJB2 pro connexin 26 (Horáková, R. 2012).

kongenitálně získané - v prenatálním období jsou rizikovými faktory nemoci matky, zejména v 1. trimestru (např. zarděnky, spalničky, toxoplasmóza) nebo RTG záření. V perinatálním období se jedná např. o protahovaný porod, nízká porodní hmotnost pod 1500g, Rh – inkompatibilita, asfyxie nebo poporodní

žloutenka. Tyto vady a poruchy sluchu způsobují vždy poruchu vývoje řeči (od opožděného vývoje řeči po trvalý defektní vývoj řečové funkce) a tím i komunikační schopnosti.

b) získané (postnatální) – vznikají až po narození.

prelingválně získané (před vývojem řeči) – tyto vady sluchu mají různý dopad na komunikační možnosti. Řeč se nejen nevyvíjí, ale dokonce získané řečové stereotypy se rozpadají. Mezi tyto příčiny můžeme zařadit infekční choroby, degenerativní choroby, traumata hlavy a uší, onkologické onemocnění, nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích, opakované hnisavé záněty středního ucha.

postlingválně získané (po dokončení vývoje řeči a v průběhu života) – jsou nejčastějšími sluchovými vadami, jejich počet narůstá s přibývajícím věkem. Mezi tyto příčiny patří presbyakuzie, traumata (akustické a mechanické), dlouhodobé působení silné hlukové zátěže, toxiny, ušní nádory, onemocnění vnitřního ucha, onemocnění mozkových nervů, drah a sluchových center.

3. Stupeň postižení – pro zachycení velikosti ztráty sluchu Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala v roce 1980 klasifikaci stupňů sluchového postižení. Stav sluchu se vypočítává jako průměr hodnot audiogramu na kmitočtech 500 Hz, 1000 Hz a 2000 Hz, a to na lepším uchu. Výsledná průměrná ztráta sluchu se udává v decibelech (dB) (Krahulcová, B. 2003).

Velikost ztráty sluchu podle WHO Název kategorie ztráty sluchu 0 – 25 dB Normální sluch

26 – 40 dB Lehké poškození sluchu

41 – 60 dB Střední poškození sluchu

61 – 80 dB Těžké poškození sluchu

81 dB a více Velmi těžké poškození sluchu až hluchota Tabulka 1: Klasifikace sluchových vad dle WHO (www.who.int)

V surdopedické praxi se pro označení velikosti ztráty sluchu často používají termíny: nedoslýchavost (lehká, střední, těžká) a hluchota (praktická, totální). Většinou bez uvedení konkrétní ztráty vyjádřené v decibelech.

1.3 Korekce sluchových vad

Korekcí lze obecně chápat jako postupy, které se snaží o náhradu ztracené nebo nevyvinuté části těla včetně její funkce (Lejska, M. 2003). Podle R. Havlíka (2008) patří korekce sluchových vad jedinců v oblasti sluchadlové protetiky k nejobtížnějším a měla by spadat do kompetence jen špičkových odborníků ve specializovaných centrech.

Rychlý vývoj techniky a různých komunikačních i informačních systémů přináší v dnešní době nové možnosti i pro osoby se sluchovým postižením. Technické pomůcky představují široké spektrum speciálních zesilovacích elektroakustických přístrojů, které umožňují osobám se sluchovým postižením překonat následky postižení. Tyto pomůcky jim umožňují nejen usnadnit vzájemnou komunikaci, ale také stát se nezávislými na druhých např. při vyřizování některých svých osobních záležitostí.

Individuální zesilovače sluchu

Sluchadlo

V dnešní době jsou sluchadla nejčastěji používanou kompenzační pomůckou pro osoby se sluchovým postižením, které mají zachovány alespoň minimální zbytky sluchu. Účelem sluchadel je účinnější přenos zvuku do vnitřního ucha. Sluchadla slouží hlavně ke zlepšení vzájemné komunikace, k lepšímu poslechu a porozumění druhému.

Sluchadlo představuje miniaturní elektroakustický přístroj, jehož úkolem je zesilovat a modulovat zvukové vjemy. Zesílené zvuky jsou vedeny do sluchového analyzátoru, do ucha. Zvuk je sluchadlem dostatečně zesílen a speciálně modulován podle typu a stupně sluchové vady (Lejska, M. 2003).

Sluchadlo se skládá z mikrofonu, zesilovače, reproduktoru, regulátoru hlasitosti, přepínače programů, indukční cívky a může být vybaveno přímým audiovstupem (Horáková, R. 2012). Sluchadlo je napájeno zdrojem elektrické energie (baterií). Externí součástí sluchadla je ušní tvarovka umístěná v uchu. Individuální tvarovka je zhotovena podle „otisku“ ucha konkrétního člověka. Univerzální tvarovka je sériový výrobek různých tvarů a velikostí, který lze volně zakoupit v obchodě s protetickými pomůckami.

Existuje celá řada sluchadel, která jsou přizpůsobena různým sluchovým ztrátám a jsou individuálně nastavena podle potřeby jejich uživatelů. Na výběru sluchadel se podílí

odborná pracoviště - foniatrie, která na přání zákazníka provedou výběr vhodného sluchadla na základě lékařské diagnózy, audiologického vyšetření a individuálních nároků pacienta (Kašpar, Z. 2008).

Sluchadla lze dělit podle mnoha kritérií. M. Lejska (2003) užívá přehledné dělení sluchadel:

1. podle tvaru (konstrukčního provedení)

a. závěsná sluchadla – nejpoužívanějším typem sluchadel. Mikrofon, elektronika, sluchátko i napájecí zdroj jsou zabudovány do pouzdra tvaru půlměsíčku či háčku, které se nosí za uchem. Zesílený zvuk je veden do zvukovodu hadičkou zakončenou ušní tvarovkou.

b. individuální (nitroušní) sluchadla – jsou přímo vyráběna podle otisků boltce a vnějšího zvukovodu. Podle hloubky zavedení do zvukovodu rozlišujeme boltcová (vyplňují dutinku boltce), zvukovodová (vkládána do vchodu zvukovodu) a sluchadla kanálová (ukryta ve zvukovodu)

c. kapesní sluchadla – v malé krabičce je vestavěn mikrofon, elektrické obvody a napájecí zdroj. Ke krabičce se připojuje ohebnou šňůrkou sluchadlo, které je zakončeno tvarovkou vkládající se do ucha.

d. brýlová sluchadla – sluchadlo nebo kostní vedení je uloženo ve straničce od brýlí

2. podle způsobu přenosu akustického signálu:

a. sluchadla pro vzdušné vedení – u většiny závěsných a nitroušních sluchadel je zvuk přiváděn do ucha vzdušnou cestou. Reproduktor vysílá akustickou energii tvarovkou do zvukovodu, kde je rozkmitán bubínek, poté je přenášena energie na soustavu středoušních kůstek a odtud dále do vnitřního ucha.

b. sluchadla pro kostní vedení – používáním kostních sluchadel (brýlová a krabičková sluchadla s kostním vibrátorem, BAHA sluchadlo) je možné obejít převodní poruchu sluchu ve středouší. Elektrický signál ze zesilovače je předán místo sluchátka do vibrátoru umístěného na spánkové kosti. Vibrace jsou kostí vedeny do vnitřního ucha.

3. podle způsobu zpracování akustického signálu

a. sluchadla s analogovým zpracováním – zvuk zachycený mikrofonem je převeden na elektrický signál, který je dále předán do zesilovače ke zpracování a tento upravený elektrický signál je poté veden do reproduktoru, kde je zpětně převeden na zvuk.

b. sluchadla s digitálním zpracováním – zpracování zvuku se od výše uvedeného popisu liší jiným způsobem úpravy zvuku a to prostřednictvím analogově- digitálním převodníkem, který zvukový signál převede do digitální formy, tj. na binární kód (kombinace čísel 0 a 1). Po jeho matematickém zpracování přichází na řadu digitálně-analogový převodník, který signál převede opět na signál analogový, dále zesilovač a reproduktor. Tato sluchadla jsou řízena mikroprocesorem.

4. podle stupně zesílení – sluchadla pro lehké, středně těžké, těžké a velmi těžké sluchové vady.

(Kašpar, Z. 2008; Lejska, M. 2003; Šlapák, I., Floriánová, P. 1999; Horáková, R. 2012).

Kochleární implantát

Kochleární implantát představuje nitroušní elektronickou smyslovou náhradu, která elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha zprostředkovává sluchové vjemy. Kochleární implantace je indikována u jedinců ohluchlých nebo u dětí, které se narodily s oboustranným těžkým postižením sluchu s prakticky nevyužitelnými zbytky sluchu, u nichž ani intenzivní rehabilitace s výkonnými sluchadly neumožňuje vnímání a rozvoj řeči (Holmanová, J. 2005).

Kochleární implantát je tvořen vnitřní a vnější částí. Vnější (viditelná) část, která je zavěšena na ušním boltci, mikrofonem zachytává zvuky, v řečovém procesoru vybere a zakóduje informaci (především řečovou), kterou pomocí vysílací cívky předá přes neporušenou kůži do vnitřní části. Energie a informace je přenášena elektromagnetickou indukcí. Vnitřní (implantovaná) část, uložená pod kůží, obsahuje indukční smyčku, přijímač a svazek 22 (24) elektrod umístěných v hlemýždi vnitřního ucha, které nahrazují sluchové buňky a případně další zevní elektrody (Kabelka, Z. 2009 [online]).

Kandidáti na kochleární implantaci musí projít celou řadou náročných vyšetření, aby se prokázalo, zda splňují stanovené podmínky. Každý kandidát je pak komplexně posuzován v implantační komisi, jejímiž členy jsou zástupci obou klinických center, logoped, psycholog, představitelé pojišťoven a zástupci organizací neslyšících (ZOUZALÍK, M. 2007 [online]).

Kochleární implantát je technicky velmi vyspělá smyslová náhrada, ale přesto nelze očekávat, že ihned po dobře provedené operaci zcela nahradí funkci vnitřního ucha. Výsledná kvalita sluchu a optimální poslech závisí na době vzniku a délce hluchoty, na věku implantovaného jedince, jeho osobních předpokladech, technické dokonalosti přístroje, ale také na mnoha dalších faktorech, mezi které řadíme i rehabilitaci. Kvalitně provedená rehabilitace sluchu a řeči u dětí i dospělých je nezbytným předpokladem pro dobré využití kochleárního implantátu.

Úspěšnost využití kochleárního implantátu je individuální a liší se především věkem, kdy byla diagnostikována sluchová vada a kdy začala rehabilitace, typem a stupněm sluchové vady, intelektem a nadání pro řeč, rodinou a absencí dalšího přidruženého postižení (www.ckid.cz [online]).

Kmenový implantát

Kmenový implantát je určen osobám, u nichž byl sluchový nerv oboustranně poškozen např. u osoby ohluchlé po úrazech či operativním odstranění neurinomů (nádorů nervové tkáně – např. u pacientů postižených neurofibromatózou II. typu).

Kmenový implantát se používá k obnovení sluchových vjemů prostřednictvím elektrické stimulace elektrodami v blízkosti kochleárních jader v laterálním výběžku mozkového kmene. Jeho zavedení je složitý neurochirurgický zásah, při kterém se místo do hlemýždě implantují elektrody ve tvaru terčíku pod strop čtvrté mozkové komory k jádrům nejnižší etáže sluchové dráhy. Skládá se z vícekanálového nosiče elektrod a přijímače/vysílače s jednou zemnící elektrodou. Tedy vše funguje na stejném principu jako u kochleárního implantátu, i vnější část vypadá stejně (Horáková, R. 2012; Wildová, O. [online]).

Kompenzační pomůcky pro běžné užívání

V této části kapitoly jsou vymezeny nejčastěji využívané kompenzační pomůcky usnadňující vnímání zvuku, které mohou a také nemusí se sluchadlem2 spolupracovat. Pro hlubší pochopení a rozšíření s těmito pomůckami lze seznámit se v odborných publikacích a na webových stránkách jednotlivých výrobců a dodavatelů těchto pomůcek. J. Hrubý (1998), Z. Kašpar (2008), T. Skákalová (2011) a E. Souralová (2005a) poukazují na další pomůcky, které využívají osoby se sluchovým postižením:

a) poslech jiným způsobem – kolektivní zesilovací apartury, indukční smyčky, pojítka, telefony se zesílením zvuku;

b) pomůcky umožňující vizuální komunikaci – SMS zprávy, videotelefony, počítač s internetovým připojením (e-mail, chat -ICQ, MSN, Skype, ooVoo aj.), televizory s teletextem a skrytými titulky;

c) signalizační pomůcky – světelné/vibrační/akustické signalizace zvonění bytového/domovního zvonku, pláče dítěte, zvonění telefonu; světelný/vibrační budík, vibrační kuchyňské minutky;

d) pomůcky v edukaci – indikátory hlásek, fonátory, artikulační zrcadlo, špátle, přístroje pro vizuální záznam hlasitosti a kmitočtového složení mluvy.

1.4 Charakteristika osob se sluchovým postižením

Termín „sluchové postižení“ je příliš široký a neznamená vždy jen ztrátu sluchu. Pro účely výchovně-vzdělávací péče, způsobu komunikace a dalších přístupů je nutné tento termín dále upřesnit podle různých kritérií (např. období vzniku, druhu, typu, stupně a místa poškození). Teprve po přesnějším určení charakteru je možné konkretizovat specifické potřeby jedinců s daným postižením. Vždy je důležité brát na zřetel individuální rozdíly a osobní charakteristiky jednotlivých osob (Strnadová, V. 1998).

Je důležité si uvědomit, že pojmy „Nedoslýchavost, ohluchnutí a prelingvální hluchota jsou tři úplně rozdílná postižení se zcela odlišnými a často dokonce vzájemně protichůdnými potřebami.“ (Hrubý, J. 1997, s. 32).

2 pod pojem „sluchadlo“ rozumíme jak sluchadla, tak i kochleární a kmenový implantát 15

Současný přístup k lidem se sluchovým postižením se rozděluje do dvou skupin - medicínský a kulturně antropologický. Z medicínského hlediska je na osobnost se sluchovým postižením nahlíženo jako na jedince s postižením. Cílem je takto „poškozené“ jedince nejen léčit nebo alespoň do nejvyšší možné míry kompenzovat např. sluchadly, kochleárními neuroprotézy, ale také naučit mluvenou řeč a začlenit jedince do slyšící společnosti (Freeman, R. D. 1992). Kulturně antropologické hledisko se zaměřuje na sebepochopení a sebepojetí neslyšících. Mnozí z nich odmítají být zařazováni mezi zdravotně postižené. Tito jedinci se cítí být příslušníky jazykové a kulturní menšiny Neslyšících, která má vlastní znakový jazyk, historii, podobné osudy a problémy (Procházková V., Vysuček, P. 2007; Hrubý, J. 1997).

Nedoslýchaví

Pojem nedoslýchaví zahrnuje osoby, u nichž došlo ke zhoršení sluchu, ne však jeho úplnému vymizení. Ztrátu sluchu lze do značné míry kompenzovat sluchadly. Podle J. Hrubého (1997, s. 33) jsou to „všichni ti, kteří se sluchadlem alespoň v tiché místnosti rozumějí mluvené řeči i bez odezírání.“

A. Leonhardt (2001) považuje za nedoslýchavé také osoby, u nichž poškození sluchového orgánu způsobuje narušení sluchové vnímání do té míry, že za pomocí sluchadel mohou vnímat mluvenou řeč a pomocí zpětné vazby mohou kontrolovat vlastní řeč.

J. Potměšil (1999, s. 29 in T. Skákalová 2011) chápe nedoslýchavost jako „vrozenou či získanou částečnou ztrátu sluchu, která bývá příčinou opožděného nebo omezeného vývoje mluvené řeči.“ S pomocí sluchadel mohou nedoslýchaví rozvíjet řeč spontánně sluchovou cestou, i když někdy opožděně.

Nedoslýchaví představují heterogenní skupinu osob se sluchovým postižením. Lehká nedoslýchavost se projevuje jinak a nese s sebou jiné důsledky než velmi těžká nedoslýchavost. Jedinci s lehkou nedoslýchavostí slyší řeč z vzdálenosti větší než 3 m, nezvládá sledovat šeptání nebo mluvu v hlučném prostředí. Jejich řeč je srozumitelná, občas se vyskytují vady výslovnosti především sykavek. Jedinci se střední nedoslýchavostí slyší hlasitou řeč do 3 m. V hlučném prostředí rozumění řeči selhává i za pomocí sluchadel. Jejich řeč je srozumitelná, výslovnost často narušená. Jedinci s těžkou nedoslýchavostí slyší hlasitou řeč na vzdálenost menší než 1 m. Sluch nestačí na běžnou

slovní komunikaci, srozumitelnost řeči je narušena. Tito jedinci, kteří nezvládnou mluvenou řeč vnímat sluchem, vnímají řeč zrakem - odezíráním (Sovák, M. 1972 in Pulda, M. 1992).

Podstatnou část nedoslýchavých tvoří starší lidé, protože zhoršení sluchu je fyziologickým důsledkem stárnutí3.

Prelingválně neslyšící

Jako neslyšící označujeme osoby se sluchovými ztrátami blízkými 100%, dle audiometrické klasifikace je ztráta v pásmu nad 90 dB. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou jako neslyšící definováni lidé, u nichž je slyšení poškozeno v takovém rozsahu, že ani s největším zesílením neslyší žádné zvuky. Nepomáhají jim sluchadla a kochleární implantáty jim mohou pomoci, jen pokud jsou implantovány před druhým rokem života (Hrubý, J. 1997).

A. Leonhardt (2001) označuje za neslyšícího jedince, u kterého se v raném věku (v pre, peri- či postnatálním období) před ukončením základního rozvoje mluvené řeči (v prelingválním věku) vyskytlo těžké postižení sluchu.

Prelingválně neslyšící se musí tento mluvený jazyk učit umělou cestou za pomoci specializovaných logopedů. Využívá se k tomu zrakových, hmatových vjemů a pohybu. Ke komunikaci využívá i odezírání, které je pro ně náročné a vyčerpávající (Strnadová, V. 1995).

Pro ně je přirozená komunikace ve znakovém jazyce již od raného dětství. Takový komunikační prostředek je pro osoby důležitý pro zdravý sociální, kognitivní a citový vývoj. Dítě se musí také naučit mluvený jazyk jako druhý jazyk a to s důrazem na čtení a psaní (Hrubý, J. 1997).

Postlingválně ohluchlí

Ohluchlí jsou lidé, u nichž ke ztrátě sluchu došlo v průběhu svého života po osvojení vývoje řeči. Na rozdíl od prelingválně neslyšících mají ohluchlí již osvojenou řeč. Mluvená

3 stařecká nedoslýchavost - presbyakusis 17

řeč se postupně může zhoršovat, ale zůstává srozumitelnou (Procházková, V., Vysuček, J. 2007).

Hlavní problém této skupiny osob však spočívá v psychologické stránce. Náhlá ztráta sluchu způsobuje často duševní otřes, který se projeví dočasnou nemluvností, uzavíráním do sebe a neochotou komunikovat s lidmi. Na rozdíl od malého dítěte prožívají dospělí lidé ztrátu sluchu psychicky velmi špatně, protože znají cenu zvuku (Hrubý, J. 1997). Mnoha ohluchlým mohou výrazně pomoci kochleární implantáty, díky kterým se po včasné implantaci mohou vrátit do světa slyšících.

Ohluchlí většinou komunikují mluveným či psaným jazykem s využitím odezírání, nemají problémy se čtením a porozuměním písemného projevu. Dojde-li ke ztrátě sluchu ve vyšším věku, může být pro ohluchlého velmi náročné trénovat své schopnosti - odezírání a komunikace ve znakovém jazyce. Zatímco mladí ohluchlí se často naučí znakový jazyk a snadno se včlení do komunity N/neslyšících.

Uživatelé kochleárního implantátu

Skupina jedinců s kochleárním implantátem je poněkud specifická. V 80. letech 20. století se nejdříve kochleární implantace začaly provádět pouze u dospělých ohluchlých osob. Později se začaly kochleární implantáty přidělovat i dětem jak ohluchlým, tak i prelingválně neslyšícím. A tak postupně vyrůstá nová generace osob s kochleárním implantátem.

Nejočekávanějším přínosem kochleárního implantátu je, aby umožnil uživateli rozumět řeči. Je nutné si ale uvědomit, že kochleární implantát nemůže nahradit sluch v plném rozsahu, pouze významně usnadňuje odezírání a pomáhá identifikovat zvuky z vnějšího prostředí. Uživatelé kochleárního implantátu zůstávají nadále osobami se sluchovým postižením, protože pokud sundají procesor, přestanou slyšet (Hrubý, J. 1998).

Přínos kochleární implantace nelze před operací s přesností odhadnout a je zcela individuální. Podle hodnocení Centra kochleárních implantací u dětí je 65% dětí schopno rozumět řeči bez odezírání či dokonce používat telefon, mluví v rozvitých větách a jejich řeč je dobře srozumitelná. Dosavadní zkušenosti ukazují, že nejlepší výsledky mají zpravidla děti implantované brzy po ohluchnutí a také ty, které se narodily neslyšící a implantáty jim byly voperovány kolem 2. roku věku. Většina těchto dětí s kochleárním implantátem navštěvuje běžné mateřské a základní školy. U všech dětí se zlepšily 18

rozumové a jazykové schopnosti, děti jsou sebevědomější, vyrovnanější a mají větší zájem o kontakt se slyšícím okolím (www.ckid.cz [online]).

Nemusí tomu tak samozřejmě být ve všech případech, neboť individuální možnosti a dispozice jsou velmi různé.

Hluchoslepí

Pojem hluchoslepí čili odborně osoby s duálním senzorickým postižením označuje osoby, které mají poškozeny současně oba smysly - sluch a zrak. (Horáková, R. 2012)

Společnost pro hluchoslepé – Lorm s.r.o. definuje hluchoslepou takto: „Hluchoslepota je jedinečné postižení dané různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí.“ (www.lorm.cz [online]).

Výskyt osob s úplnou ztrátou sluchu a zraku, ke které došlo ve velmi raném období, je zcela výjimečný. Častějším projevem je současné a postupné zhoršení sluchu a zraku (různého stupně, typu a doby vzniku). Hluchoslepý jedinec s převahou sluchového postižení nemá problémy s orientací v prostředí. Zraková vada umožňuje vizuální příjem informací v omezené míře. Pro komunikaci využívá daktylografiku, taktilní prstovou abecedu, modifikovaný znakový jazyk nebo taktilní znakový jazyk. Hluchoslepý jedinec s převládajícím zrakovým postižením kompenzuje nedostatečnou funkci zraku a sluchu většinou hmatovým vnímáním. Pokud mu to aktuální stav sluchu dovolí, zvládá komunikaci s okolím mluvenou řečí. Jinak se dorozumívá reliéfním Braillovým bodovým písmem, případně Lormovu abecedu (Horáková, R. 2012).

Šelestáři

Do skupiny se sluchovým postižením patří i jedinci, kteří trpí ušními hluky nebo šelesty (tinnitus). Tinnitus je zvukový vjem bez přítomnosti zdroje zvuku ve vnějším prostředí, které výhradně slyší jen postižení. Šelesty vznikají ve sluchovém orgánu nebo jeho okolí a projevují se s různou intenzitou hučením, zvoněním, klepáním, pískáním, bzučením, skřípáním aj., které jsou pro ně velmi nepříjemné. Zvuky mohou být občasné až trvalé a jejich monotónnost může být pro jedince nesnesitelná. Ušními šelesty trpí velká 19

část osob se sluchovou vadou (Skákalová, T. 2011). Tato skupina ale nevyžaduje specifický přístup z hlediska vzdělávání a komunikace.

Shrnutí

Jedinci se sluchovým postižením tvoří velmi heterogenní skupinu, jejíž variabilita je dána především různou strukturou a hloubkou sluchové vady a dobou, kdy k postižení došlo. Sluchové postižení lze klasifikovat podle místa vzniku postižení sluchového orgánu, doby vzniku a důsledků a podle stupně poškození. Příčiny sluchového postižení se pak dělí na prenatální, perinatální a postnatální. Diagnostikou sluchových vad se zabývá lékařský obor otorinolaryngologie a foniatrie. Odborný lékař na základě odborného vyšetření doporučí typ kompenzační sluchové pomůcky, především sluchadla a kochleární implantát. Dopad sluchového postižení na osobnost jedince může být v závislosti na druhu a stupni postižení velmi závažný, projevuje se především v oblasti vnímání, paměti, pozornosti, řeči i chování. Celkovou úroveň rozvoje osobnosti samozřejmě také určují sociokulturní podmínky, v nichž probíhala včasná i následná surdopedická intervence.

2 KOMUNIKACE OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM

2.1 Komunikace a její význam

Komunikace, její způsoby, komunikační prostředky a cesty jsou základem pro vytvoření efektivního lidského společenství. Jakákoliv překážka v ontogenetickém nabývání komunikačních schopností má rozsáhlé a závažné důsledky.

Samotný pojem komunikace (z lat. communicatio) podle J. Klenkové (2006) znamená obecně lidskou schopnost užívat výrazové prostředky k vzájemnému dorozumívání, sdělování informací a vytváření, udržování i pěstování mezilidských vztahů. Komunikace je proces výměny, dorozumění a zprostředkování zpráv nebo informací všeho druhu.

Podle B. Krahulcové-Žatkové (1996, s. 12) komunikace znamená „obousměrný tok informací uvnitř jediného subjektu, zachycení signálů ze zevního světa a obousměrný tok informací mezi lidmi. Komunikace se uskutečňuje sdělovacím procesem, jímž individuum vzhledem k jiným lidem projevuje své city (složka projevová), svou vůli (složka vybavovací) a své myšlenky (složka dorozumívací)“. Zpětnou vazbou je jakýsi druh reakce na obdrženou informaci, které mohou být slovní (odpověď, dotaz, potvrzení), emocionální (citové reakce) nebo tělesné projevy.

V. Strnadová (1998, s. 128-130) rozděluje jazykovou komunikaci podle funkce na sdělovací, uchovávací a poznávací (popis a sdělení veškeré lidské činnosti, zkušenosti, znalosti), společenskou (navazování, udržování a řízení mezilidských vztahů, sdělení vnitřních prostředků a zážitků) a tvořivou a estetickou (jazyk jako prostředek umělecké tvorby).

Jedním z nástrojů mezilidské komunikace je řeč, jejímiž sdělovacími prostředky mohou být mluvené jazyky formou mluvené řeči nebo psané podoby jazyka (např. český jazyk) nebo znakové jazyky (např. český znakový jazyk).

Jazyk je základní podmínkou pro zdravý vývoj každého jedince, který je základním nástrojem myšlení a porozumění okolnímu světu i sobě sama. Pomocí jazyka člověk poznává, pojmenovává a uchopuje okolní svět, rozvíjí svůj vnitřní svět, své prožívání. Pokud si dítě neosvojí jazyk ve svém raném dětství, má to ničivé důsledky pro jeho vývoj po celý jeho život a výsledkem může být i neúspěšná socializace a závažné psychologické

problémy. V tomto případě je důležité umožnit osobám se sluchovým postižením komunikovat a vzdělávat se v jazyku, který je přístupný jeho smyslové výbavě (Procházková, V., Vysuček, P. 2007).

Odlišnost způsobu komunikace jedince se sluchovým postižením se odvíjí nejen dle typu a stupně sluchového postižení ale i prostředí, ve kterém sluchově postižené dítě vyrůstalo a jakou formu dorozumívání si jeho rodiče zvolili.

Níže uvedený výčet komunikačních systémů vychází ze zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob4, který vešel v platnost v roce 2008 a kterým se mění stávající zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči5 a o změně dalších zákonů (www.sagit.cz [online]). Zde jsou kromě jiného formulovány jejich definice, právo na užívání těchto systémů, vzdělávání s jejich pomocí a také právo na jejich výuku. Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob se pro účely tohoto zákona rozumí:

1) český znakový jazyk - je základním komunikačním systémem neslyšících osob v České republice, které ho samy považují za hlavní formu své komunikace

2) komunikační systémy vycházející z českého jazyka

znakovaná čeština – využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka;

prstová abeceda – využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy;

vizualizace mluvené češtiny – zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace;

4 v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb. 5 Slyšící veřejnost má stále ještě v povědomí pojem znaková řeč, který byl v zákoně z roku 1998 používán jako nadřazený pojem pojmům český znakový jazyk a znakovaná čeština. Z lingvistického hlediska je tento termín nesprávný a zavádějící. 22

písemný záznam mluvené řeči – je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase;

český znakový jazyk, znakovaná čeština a prstová abeceda v taktilní formě, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo, taktilní odezírání, vibrační metoda Tadoma – tyto komunikační systémy jsou určeny pro osoby s hluchoslepotou (ve své práci se dále problematikou hluchoslepých osob nebudu zabývat).

Pro dorozumívání s jedinci se sluchovým postižením existují dva základní komunikační systémy: audio-orální reprezentovaný mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti a vizuálně-motorický zastoupený především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami (Souralová, E. 2005b).

2.2 Audio-orální komunikační systémy

Audioorální komunikační systémy, především mluvená podoba jazyka, jsou ve své zvukové a psané podobě základním a nejdůležitějším prostředkem komunikace a získávání informací. Nezbytným předpokladem porozumění sdělovaného obsahu je existence dostatečné komunikační a jazykové kompetence.

Mluvená řeč

Komunikace mluvenou řečí je nejpoužívanějším způsobem mezilidské komunikace a pro člověka je její zvládnutí základní podmínkou úspěšné socializace do majoritní společnosti. Čím méně je řeč jedince se sluchovým postižením srozumitelná, tím komplikovanější je integrace a omezenější interkulturní komunikace (Souralová, E. 2005b).

Mluvená řeč, její snížená kvalita, problémy v obousměrné komunikaci, nižší srozumitelnost, problematická efektivita ve vyučovacím procesu, omezená doba užívání a mnohé jiné související okruhy problémů byly a jsou již léta předmětem sporů. Ze strany osob s těžkým sluchovým postižením bývá orální řeč odmítána z důvodu její náročnosti, obtížnosti osvojení, nepřirozenosti a omezených možností sociálního využití. Naopak odborníci, výhradně slyšící, věnující se výchově a vzdělávání, profesionální péči nebo sociální rehabilitaci osob se sluchovým postižením, akcentují potřebu artikulovaného mluvení, které je důležitým předpokladem z hlediska stimulace pojmotvorného procesu, 23

tvorby slovních forem myšlení a zvládnutí psané podoby jazyka. Rozvoj dovedností vztahujících se k mluvené řeči, příprava na vyučování mluvené řeči, reedukace sluchu a nácvik odezírání musí být rozlišovány podle příčin, velikosti sluchových ztrát i schopností dítěte (Krahulcová-Žatková, B. 1996).

Výhodou mluvené řeči je, že dítě se učí jazyk většinové společnosti, jazyk, kterým komunikují v rodinách i ostatní členové rodiny, kteří jsou slyšící. Tedy rodiče se nemusí učit znakový jazyk. Mluvená řeč souhlasí s její grafickou podobou, při výuce psaní a čtení nemusí překonávat rozdíly odlišného jazyka. Zvládnutí mluveného jazyka přispívá k integraci dítěte se sluchovým postižením do společnosti a účasti na dění v ní.

Nevýhodou je, že mluvená řeč není použitelná pro všechny, protože ne všechny osoby se sluchovým postižením jsou schopni dosáhnout takového rozvoje řeči, aby postačovala jako plnohodnotný komunikační systém (Šedivá, Z. 2006). Hlavním důvodem je to, že jedinci se sluchovým postižením nejsou pro auditivní vnímání mluvené řeči dostatečně smyslově vybaveni.

Vytvoření mluvené řeči u člověka se sluchovým postižením je cílem individuální logopedické péče, která využívá speciálních metod založených na zrakovém a hmatovém vnímání k dosažení srozumitelného mluveného projevu. U jedinců se sluchovým postižením jsou z důvodu absence zpětné sluchové kontroly narušeny všechny fáze mluveného projevu (respirace, fonace i artikulace), čímž se mluvená řeč osob se sluchovým postižením stává nápadně odlišnou od mluvené řeči slyšících. Chybí jim vjem zvuku, díky kterému by mohli korigovat mluvní projevy a učit se správně vyslovovat jednotlivé hlásky. Sluchové postižení se nejvýrazněji projevuje v narušení:

 respirace (dýchání) – nedostatečná koordinace mezi vdechem a výdechem, hlasité dýchání, časté přerušení výdechu, apod.,

 fonace (tvorby hlasu) – kolísání síly i výšky hlasu, monotónnost hlasového projevu atd. jsou přímo závislé na stupni a typu sluchové vady a na době jejího vzniku,

 artikulace (výslovnosti) – specificky změněná artikulace téměř všech samohlásek a souhlásek (Krahulcová-Žatková, B. 1996; Horáková, R. 2012; Souralová, E. 2005b).

Srozumitelnost řeči u těchto jedinců je individuální a závisí na několika faktorech – na stupni sluchového postižení a využívání zbytků sluchu, na době, kdy k postižení sluchu došlo, na vývojové úrovni řeči, kam jedinec dospěl, než ohluchl, na logopedické péči apod.

U jedinců s nedoslýchavostí spočívá řečová výchova hlavně v korekci výslovnosti některých souhlásek a obtížných hláskových spojení, v modulování dynamiky řeči a nácviku intonace. U jedinců prelingválně sluchově postižených je vyvozování mluvené řeči mnohem obtížnější. Jejich mluvená řeč je narušená již ve fázi fonace, protože tito jedinci většinou neví, že součástí mluvené řeči je zvukový komponent. Může ho poznamenat jen prostřednictvím taktilně vibračního vnímání na krku či hrudníku mluvící osoby. Jejich hlas bývá nepřirozený (chraptivý, tlačený, drsný, nepřiměřeně vysoký nebo nízký). Narušena bývá také dynamika a rytmizace mluveného projevu. U jedinců postlingválně ohluchlých může být narušena dynamika řeči a její intonace. V oblasti artikulace pak dochází hlavně k nezřetelné artikulaci některých souhlásek (Krahulcová-Žatková, B. 1996).

Čtení a psaní

Recepce (čtení) a produkce (psaní) písemné formy mluveného jazyka je po mluvené řeči druhým nejrozšířenějším způsobem komunikace ve většinové společnosti slyšících.

Mnoho lidí většinové společnosti se domnívá, že pokud není možné se dorozumět s jedincem s těžkým sluchovým postižením pomocí mluvené řeči, pak to bude možné pomocí psaní vzkazů na papír. Tato domněnka, že znalost českého jazyka je u každého automatická, je mylná. Základní podmínkou komunikace psanou podobou jazyka je znalost českého jazyka. Český jazyk je pro osoby se sluchovým postižením cizím jazykem, který se učí stejně jako slyšící společnost například anglický jazyk. Písemný projev neslyšících lidí může často po gramatické stránce připomínat projev cizinců, kteří se učí český jazyk. Osoby se sluchovým postižením nemají možnost naučit se český jazyk spontánně odposloucháváním a napodobováním toho, co slyší. Porozumění i produkce písemné formy řeči jsou ovšem ovlivněny jak chybějícími sluchovými vjemy, tak i obtížností gramatiky českého jazyka (Souralová, E. 2005b). Tato problematika bude blíže seznámena v následující podkapitole 2.4 Recepce psaného textu jedinců se sluchovým postižením.

Odezírání

Vizuální percepce řeči (odezírání) je nedílnou součástí komunikace slyšících i osob se sluchovým postižením a ve vzájemné interkulturní komunikaci zaujímá prvotní místo. Zrak je v případě neslyšícího člověka jedinou vnímací cestou, kterou může při dorozumívání s ostatními využít, protože nejen odezírání ale i sledování znakového jazyka se uskutečňuje na základě zrakových vjemů.

M. Sovák (in Krahulcová, B. 2002, s. 193) definuje pojem odezírání následovně: „Řeč druhých lidí vnímá neslyšící odezíráním mluvních pohybů, mimiky, gestikulace, vnímání celé aktuální situace, hodnocením situace předchozí i toho, co bude pravděpodobně následovat.“ V. Strnadová (2008, srov. Janotová, N. 1999) odezírání charakterizuje jako metodu vnímání a porozumění obsahu mluvené řeči zrakem, během které odezírající osoba sleduje pohyby úst, mimiku, gesta a další projevy hovořící osoby s cílem uhodnout obsah sdělení.

Odezírání nemůže však nikdy plně nahradit sluch, je jen jeho nedokonalým zastoupením. Podle V. Strnadové (2008) z mluvené řeči lze odezřít pouze menší část (30 %) sdělení, především samohlásky a souhlásky zřetelně tvořené v přední části úst. Všechno ostatní si proto musí odezírající v podstatě na základě různých souvislostí domýšlet, co se mu chce druhý člověk sdělit. K úplnému porozumění pak napomáhá využití zbytků sluchu, znalost kontextu aj. Z tohoto důvodu může (i při maximální koncentraci odezírajícího jedince a při splnění podmínek pro odezírání) dojít k omylům a záměnám hlásek, následně i k záměnám slov, a tedy i k špatnému pochopení sdělované informace. Zde může vzniknout nebezpečí vzájemného nedorozumění, že oba komunikační partneři nemusí sami včas rozpoznat, že k nějakému omylu došlo. A pokud se projeví důsledky tohoto omylu, mohou pak obviňovat jeden druhého. Další nevýhodou odezírání je, že se při příliš dlouhém mluveném projevu bez přestávky člověk rychle unaví (Strnadová, V. 2008).

Abychom člověku se sluchovým postižením usnadnili proces odezírání, je třeba zajistit vhodné podmínky, které se dělí na dvě skupiny - vnější a vnitřní. K vnějším podmínkám patří podle V. Strnadové (1998) navázání a udržování zrakového kontaktu, vhodné osvětlení, vzdálenost a pozice mluvící osoby, přiměřené tempo řeči a rytmus, viditelnost mluvních pohybů mluvícího, hláskové okolí, způsob výslovnosti mluvící osoby, znalost tématu, o kterém se bude mluvit a zkušenost s odezíráním. Vedle vnějších podmínek hrají

při průběhu odezírání roli i podmínky vnitřní. U každého člověka jsou vnitřní předpoklady pro úspěšné odezírání jiné. Lidé se od sebe liší nejen vnímáním, pozorností, pamětí, postřehem a pohotovostí, ale také schopnostmi převádět zrakové signály do pojmů, způsobem zpracování informací v centrální nervové soustavě, mírou dovedností, zkušeností, znalostí, tréninku, slovní zásobou. Různí lidé jsou v odezírání i za stejných vnějších podmínek různě úspěšní. Mluvíme o interindividuální variabilitě. Pokud tentýž člověk odezírá pokaždé s jiným úspěchem v závislosti na zdravotním stavu (funkce zraku, nemoci a bolesti), únavě, pozornosti, emoční a motivační stránce, míře uspokojení potřeb, pak hovoříme o intraindividuální variabilitě.

Kromě vnějších a vnitřních podmínek velice záleží i na vrozených dispozicích a nadání konkrétního jedince, který se dá cíleným tréninkem zlepšovat, nikoliv naučit. N. Janotová (1999) uvádí, že rozvíjení zrakového vnímání probíhá u těchto jedinců se sluchovým postižením na základě intenzivního tréninku ve třech základních fázích:

 primární (globální) odezírání – dítě si na základě častého opakování vytváří přímé spojení mezi pojmem a faciálním obrazem tohoto pojmu,

 lexikální odezírání – dítě spojuje faciální obraz s konkrétním jevem a při vlastním vyslovování také s proprioreceptivním vnímáním vlastní artikulace,

 integrální odezírání – je výsledkem, kdy jedinec zrakem vnímá projev mluvící osoby komplexně a dokáže si pro pochopení obsahu doplňovat to, co se mu nepodařilo odezřít.

2.3 Vizuálně-motorické komunikační systémy

Důležitou roli v komunikaci osob se sluchovým postižením hrají vizuálně-motorické komunikační systémy, které označuje E. Souralová (2005b, s. 23) jako: „soubory vizuálněpohybových signálů tvořených pohyby jedné nebo obou rukou, které ukazují, napodobují nebo symbolizují jednotlivé předměty, pojmy a činnosti.“. Přenos informací je produkován pomocí specifických vizuálně-pohybových prostředků (tvary, pozice, postavení a pohyby rukou, pozice hlavy, mimika) a přijímán zrakem příjemce.

Vizuálně-motorické komunikační systémy užívané v komunikaci, výchově a vzdělávání osob se sluchovým postižením je možné rozdělit do dvou skupin – přirozené a uměle vytvořené komunikační systémy (Langer, J., Kučera, P. 2012). Mezi přirozené

znakové jazykové systémy se řadí národní znakové jazyky neslyšících, které vznikaly dlouhodobým vývojem. Do uměle vytvořených systémů, které vycházejí z většinového mluveného jazyka (českého jazyka), patří zejména prstové abecedy, manuálně kódované mluvené jazyky (např. znakovaná čeština) a Gestuno.

Znakový jazyk

Zákon č. 384/2008 Sb.6 považuje český znakový jazyk za základní dorozumívací prostředek neslyšících a definuje ho jako: „přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.“ (Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, §4 [online]).

Jeho cesta k uznání komunikačního systému jako plnohodnotného jazyka byla velmi dlouhá a statut znakového jazyka nebyl příliš vysoký. Znakový jazyk byl považován spíše za doplňkovou formu komunikace. Až dlouholeté zahraniční výzkumy7 (i výsledky výzkumu v ČR od roku 1993) prokázaly, že znakový jazyk je plnohodnotným komunikačním systémem s vlastním lexikonem a gramatikou, která se velice liší od gramatiky českého jazyka, tudíž není odvozen od žádného mluveného jazyka a je na mluvených jazycích zcela nezávislý. Díky těmto výzkumům se podařilo rozvířit názory naprosté většiny slyšící populace, která se domnívala, že znakový jazyk je primitivní systém založený na pantomimě a přirozených posuncích, nebo ho považovali za uměle vytvořený komunikační systém kopírující jednotlivé národní mluvené jazyky (Jazyk znakový, jazyk přirozený, 2005 [online]).

Dle M. Komorné (2008, s. 56) se český jazyk a český znakový jazyk liší pouze způsobem své existence. Český jazyk je jazykem audio-orálním (tj. založen na zvuku, vnímáme ho tedy sluchem a produkujeme ho pomocí mluvních orgánů). Český znakový jazyk je jazykem vizuálně - motorickým (tj. vnímáme jej pomocí zraku, je založený

6 Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb. 7 Roku 1960 publikoval americký jazykovědec William Stokoe práci, ve které zveřejnil výsledky rozsáhlé lingvistické analýzy amerického znakového jazyka a současně prokázal, že znakové jazyky neslyšících mají všechny potřebné rysy přirozených jazyků, a jsou tedy plnohodnotnými jazyky. 28

na tvarech, pozicích a pohyby rukou, hlavy obličeje a horní části těla). Dalším základním rozdílem obou jazyků je simultánnost recepce a produkce znakového jazyka a existence znakového jazyka v trojrozměrném prostoru. Znaky se realizují ve znakovém prostoru, který je zhruba vymezen rozpaženými lokty, temenem a pasem. A. Macurová (2001, s. 72) upozorňuje na to, že trojrozměrný prostor je „základnou pro celou řadu gramatických struktur znakových jazyků.“ Při produkci mluvených jazyků klademe jednotky (hlásky, slova, věty) za sebe, tedy lineárně. Při produkci ve znakovém jazyce jsou všechny jednotky vnímány simultánně (současně, najednou). Znakový jazyk lze produkovat pomocí dvou složek. Manuální složka je vyjádřena místem, kde se znak ukazuje, tvarem ruky, kterou je znak tvořen, pozicí a pohybem znakující ruky nebo rukou. Nemanuální složka je vyjádřena mimikou, pohyby hlavy, očí, úst a pohyby horní části trupu (Macurová, A., 2001). Dalším specifickým rysem znakového jazyka je existence tzv. klasifikátorů, specifických znaků, inkorporace, slovosledu znakového jazyka aj. Je vidět, že český znakový jazyk vyjadřuje gramatické významy zásadně jinak než čeština (Komorná, M. 2008).

Je třeba zdůraznit mylnou domněnku většinové společnosti, že znakový jazyk není mezinárodní ani univerzální, i když neslyšící uživatelé různých národních znakových jazyků se při vzájemné komunikaci dorozumí téměř bez problémů. Tito osoby komunikují v mezinárodním znakovém systému, který je uměle vytvořeným systémem a vznikl vzájemným přejímáním znaků a jejich případnými úpravami tak, aby byly znaky pro obě strany co nejlépe srozumitelné. Základní gramatická stavba znakových jazyků je většinou podobná na celém světě. Mezi společné gramatické vlastnosti patří trojrozměrný prostor, simultánnost, používání klasifikátorů, nemanuální složka jazyka a základní pravidla slovosledu. Naopak každý národní znakový jazyk má svoji lexikální (znakovou) zásobu, které jsou většinou jiné (Tetauerová, I. 2008).

V. Strnadová (1998) zastává názoru, že označení „znakový jazyk neslyšících“ není zcela přesné, protože uživatelé znakového jazyka nejsou pouze neslyšící lidé. Znakový jazyk mohou užívat také slyšící děti neslyšících rodičů, pro něž je znakový jazyk mateřským jazykem a dále lidé, kteří si znakový jazyk osvojují jako svůj druhý jazyk. Mohou se jej naučit jak kontaktem s neslyšícími jedinci (např. sourozenci, přátelé, spolupracovníci), tak i v některém z výchovně-vzdělávacích zařízení (např. v mateřské škole).

Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu (Horáková, R. 2012).

Znakovaná čeština

K termínu znakovaná čeština uvádí J. Hrubý (1997, s. 188): „Znakovaná čeština není jazykem, ale umělým systémem, pomůckou, kterou vymysleli slyšící, aby se snáze domluvili s neslyšícími.“. Z lingvistického hlediska je znakovaná čeština uměle vytvořeným systémem, který je plně závislý na českém jazyce, pro potřeby interkulturní komunikace.

Znakovaná čeština je založena na tom, že se ústy zřetelně vyslovuje česká věta a pod její jednotlivá slova se užívají znaky vypůjčené z českého znakového jazyka. Naučit se znakovanou češtinu je proto pro slyšící populaci mnohem snadnější – nemusí se učit nový gramatický systém, pouze aplikují jednotlivé znaky na svou dosavadní znalost češtiny. Avšak málokdo si uvědomuje, že jí dobře rozumějí jenom nedoslýchaví a malá část neslyšících, kteří perfektně odezírají. Pro neslyšící pak zvládnutí znakované češtiny je náročné, protože ta využívá jiné gramatické struktury než jejich přirozený jazyk, znakový jazyk. Z tohoto důvodu může dojít k nedorozumění mezi slyšícím uživatelem znakované češtiny a neslyšícím uživatelem českého znakového jazyka.

Odlišnou gramatiku českého znakového jazyka a znakované češtiny lze ukázat na jednoduchém příkladu.

Věta v češtině zní: „Kolik roků je tvé mamince?“

Znakovaná čeština: KOLIK + ROKŮ + JE + TVÉ + MAMINCE

Český znakový jazyk: MÁMA + TVOJE + ROKŮ + KOLIK

Gestuno

Gestuno je obdobně jako znakovaná čeština uměle vytvořeným systémem. Bylo vytvořeno jako nadnárodní a internacionální znakový systém určený zejména pro tlumočení oficiálních textů. Gestuno se nedočkalo širšího uplatnění v praxi a je používáno pouze poměrně úzkou skupinou profesionálů (Krahulcová-Žatková, B. 1996).

Makaton

Dalším z uměle vytvořených znakových systémů je Makaton. Makaton je jazykový program, který využívá systém manuálních znaků (adaptovaných ze znakového jazyka neslyšících) doplněné mluvenou řečí a symboly, které poskytují základní prostředky komunikace, podněcuje rozvoj mluvené řeči i porozumění pojmům u dětí i dospělých s poruchami komunikace. Byl vytvořen ve Velké Británii v 60. - 70. letech 20. stol. logopedkou M. Walker v rámci řešení projektu zaměřeného primárně na umožnění komunikace dospělým neslyšícím osobám, které měly potíže s osvojováním nových poznatků, nebo dětem s mentálním postižením a autismem, které sice slyšely, ale špatně mluvené řeči rozuměly a verbálně nekomunikovaly. Dnes se tento komunikační systém používá především u osob s kombinovaným postižením ve školách, nemocnicích, výcvikových a sociálně-vzdělávacích centrech a domovech pro děti i dospělé (Langer, J. In Ludíková, L. 2006).

Prstová abeceda

K dalším uměle vytvořeným znakovým kódům patří daktylní (prstové) abecedy, které umožňují reprodukovat mluvenou řeč v plném rozsahu. Používají se souběžně s orální a psanou formou řeči a jsou založeny na různých polohách a postavení prstů ruky, které zastupují písmena abecedy. V České republice, jako jedna z mála zemí, existují dva typy prstové abecedy:

 jednoruční prstová abeceda – abeceda artikulovaná jednou rukou, které připomínají tvary malých tiskacích písmen, podobnost avšak není vždy tak zřetelná jako u abecedy dvouruční. Komunikace jednoruční prstovou abecedou je náročnější pro produktora (vyžaduje se dobrá jemná motorika ruky) i pro recipienta (rozlišení od sebe znaky pro jednotlivá písmena je náročné). Slyšící pedagogové a logopedi ji nejčastěji používají ve školách pro sluchově postižené jako podpůrnou metodu při analyticko-syntetické metodě nácviku čtenářských dovedností v předškolním věku. Podporuje zapamatování slov, pomáhá při vyvozování jednotlivých hlásek a vizuální fixaci gramatiky českého jazyka.

 dvouruční prstová abeceda – kopíruje tvary velkých tiskacích písmen české abecedy. Je preferována dospělými osobami se sluchovým postižením z důvodu její pohodlnější a jednodušší percepce a produkce. Tvary písmen vytvarované rukama 31

jsou zřetelné, dostatečně velké a vzájemně snadno rozlišitelné. Užívá se zejména pro hláskování jmen nebo slov, pro něž neexistuje samostatný znak, nebo slouží k dorozumění se slyšícím okolím (Hudáková, A. 2008; Souralová, E. 2005b; Slowík, J. 2010).

Kromě jednoruční a dvouruční prstové abecedy se můžeme při komunikaci s jedinci se sluchovým postižením i s další variantou smíšené prstové abecedy nebo v komunikaci s osobami s hluchoslepotou s pozměněnou variantou prstové abecedy např. prstová abeceda do dlaně, daktylografika, taktilní prstová abeceda, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, Lormova abeceda aj.

B. Krahulcová (2002) se zmiňuje o dalších jazykových prostředcích ve vizuálně- motorickém komunikačním systému:

 pomocné artikulační znaky (PAZ) – slouží jako účinná pomůcka při rozvíjení zvukové stránky mluvené řeči, podporují správnou artikulaci příslušné hlásky,

 Hand-Mund systém, Chirografie, Cued speech – jsou systémy znaků tvořených určitými tvary prstů a pozicemi dlaně, které doprovázejí mluvený projev s cílem usnadnit odezírání.

2.4 Recepce psaného textu jedinců se sluchovým postižením

Čtení je pro člověka velmi důležitou celoživotní činností. Prostřednictvím čtení získáváme nové informace, které svým významem obohacují celou osobnost člověka. Při čtení textu je člověk schopen prožívat různé emoce, představy, které mohou ovlivňovat jeho chování a myšlení v každodenních situacích.

Mnoho lidí se domnívá, že neslyšící lidé sice nemohou jejich sdělení vnímat zvuky, ale když mají oči, tak jim mohou jednoduše napsat, a jsou v domnění, že neslyšící si to přečtou a odepíšou bez problémů. Ale opak je pravdou. Znalost českého jazyka není u každého automatická. Základní podmínkou schopnosti užívat ke komunikaci psanou podobu jazyka je znalost tohoto jazyka. Tyto jedinci s těžkým sluchovým postižením jsou tak při čtení a psaní v podobné situaci, jako slyšící člověk při kontaktu s textem psaným v cizím jazyce, který moc dobře neovládá.

V souvislosti s problematikou čtení a porozumění textu u osob se sluchovým postižením je potřeba si uvědomit, že při procesu získávání čtenářských dovedností

(čtenářské gramotnosti) hraje významnou roli zvuková stránka osvojeného jazyka. Kvůli absenci zpětné sluchové vazby znemožňující příjem zvukové formy řeči nemají osoby se sluchovým postižením adekvátní podmínky pro rychlé porozumění čteného textu (Čítanka pro děti se sluchovým postižením, Lukáčová, J. 2011 [online]).

„Čtení může mít pro dítě se sluchovým postižením ještě důležitější význam než pro dítě slyšící.“ (Daňová, M. 2008, s. 17).

Slyšící čtenář zná a umí používat jazyk dávno předtím, než se naučí číst a psát. Poznává jen jinou podobu téhož jazyka. Naproti tomu neslyšící čtenář se seznamuje s češtinou teprve prostřednictvím písma. Je tedy v jiné situaci. Potřebuje pomoc k tomu, aby porozuměl významu psaného textu. Jinak si takto sice osvojí mechanické čtení bez porozumění, ale není motivován k četbě. Není přitom podmínkou, aby dítě umělo napsaná slova dobře vyslovit. Abychom mohli neslyšícímu dítěti pomoci porozumět psanému textu, musíme si ujasnit, co neslyšícím lidem dělá při čtení největší problémy (Strnadová, V. In Červenková, A. 1999).

V. Strnadová (1998, s. 234 – 237 srov. např. Komorná, M. 2008, s. 33) ve své publikaci vymezuje výčet nejčastějších problémů, se kterými se neslyšící čtenáři potýkají při čtení. Neslyšící čtenáři mají problémy s velikostí slovní zásoby. Obtížné jsou pro ně abstraktní výrazy, pochopení, ironie a nadsázky, problémy mají s přenesenými významy a s užíváním slovních spojení. Neznají často synonyma (např. stonat – marodit – být nemocný), homonyma (např. jeřáb - stroj, pták nebo strom), antonyma, hovorové české výrazy (např. střelit – prodat). Tápou ve frazeologii a obrazných vyjádřeních (např. „Vzal nohy na ramena.“), konvečních pravidlech, hovorových výrazech i ve způsobu, jakým se slova sdružují do vyšších celků. Neslyšící často zaměňují podobně vypadající slova (např. „pila“ {napila se} x „pila“ {nástroj}) a mají potíže rozpoznat odlišnost významu při změně délky samohlásky (např. péče x peče). Problémové je i ohýbání slov, kde často nejde k rozpoznání, že jde pouze o jiný tvar téhož slova. Problematické je porozumění při užití předložek a méně užívaných spojek, slovesných vazeb. Ve všech tvarech činí problémy zájmena (kromě „já“, „ty“ a „my“). Kvůli absenci sluchu neznají pojmy, které představují slovo (např. žába kváká, stromy šumí). Neslyšící nemusí zvládnout vyhledat informace, které vyplývají z kontextu. Velký problém představuje pochopení gramatického významu, zvláště kvůli rozdílnosti gramatiky českého a českého znakového jazyka.

Z takto výše popsaných důvodů je zřejmé, proč dochází k nedorozuměním a omylům v každodenním kontaktu jazykem, který člověk málo ovládá. Neslyšící člověk s malou znalostí českého jazyka velmi obtížně dešifruje obsah informací z běžného psaného textu, i když zná použitou abecedu. A tak vzniká podle V. Strnadové (In Červenková, A. 1999, s. 24) začarovaný kruh: „Neslyšící člověk nerad čte, protože nezná jazyk, a tedy čtenému textu nerozumí. A protože málo čte, má méně příležitostí daný jazyk lépe poznat, porozumět smyslu psaného textu.“

A. Macurová (In Souralová, E. 2002, s. 12) představuje několik důležitých předpokladů, bez nichž by se mohla schopnost čtení jen velmi obtížně rozvíjet:

 čtenář by měl být smyslově vybaven tak, aby byl schopen vnímat materiální nositele jazykového znaku (písmena, mezery mezi řádky, odstavce), tedy zvládnout optickou analýzu slova;

 čtenář by měl být schopen rozpoznat výrazy nesoucí nějaký význam a identifikovat jejich význam lexikální a gramatický;

 na základě zkušenosti se světem by měl být čtenář schopen přiřadit význam celého textu.

Výuka čtení u dětí se sluchovým postižením se od výuky slyšících dětí odlišuje zejména způsobem osvojování českého jazyka. Zatímco slyšící dítě užívá mluvený jazyk, ve kterém jsou texty psány, a k osvojeným hláskám mluveného jazyka při výuce přidává grafémy, dítě neslyšící se nejdříve seznamuje s grafémy a k nim se učí přidávat hlásky mluveného jazyka (fonémy), který mu byl dosud neznámý. Už od předškolního věku je kladen velký důraz na výuku čtení s porozuměním pomocí globální metody a následně metody analyticko-syntetické. Čtením globální metodou se děti učí poznávat grafickou podobu slova jako celku pomocí reálných předmětů a následně obrázků vzájemným porovnáním a pojmenováním. Až dojde k porozumění a zapamatování pojmů, může se přejít k výuce čtení analyticko-syntetickou metodou. V. Vaněčková (1996) dále rozčleňuje analyticko-syntetickou metodu na akusticko-kinestickou, kdy dítě dělí slova na slabiky a hlásky, rozlišuje jednotlivé konkrétní hlásky sluchem i vnímáním artikulačních pohybů mluvidel a uvědomuje si jejich pořadí (analýza) ve slově; a na optickou, kde dítě zrakem dělí slova na jednotlivé slabiky a písmena (analýza) a z jednotlivých písmen skládá slabiky a slova (syntéza). Postupně se úroveň zvyšuje ve všech složkách výuky, která je zaměřena nejen na osvojení čtecí techniky, ale především na porozumění obsahu čtených slov, vět a

později textů. Čtení s porozuměním je záležitostí vzdělávání celoživotního charakteru, což především souvisí s osobním i profesním životem.

Všechny zmiňované obtíže v porozumění textu u neslyšících, často ovlivňují jejich negativní postoj ke čtení. Jednou z možností, jak tento negativní postoj ovlivnit, je upravit texty tak, aby jejich úroveň souhlasila s aktuální úrovní jazykových kompetencí. Upravené texty mohou neslyšící motivovat a podněcovat je k další četbě (Souralová, E. 2002). Při úpravě textů pro neslyšící se využívá již vzniklých literárních textů nebo celých děl, která jsou upravovaná tak, aby byla pro čtenáře se sluchovým postižením srozumitelná, ale přitom neztratila svou uměleckou ani jazykovou hodnotu.

Shrnutí

Potřeba komunikovat je vlastní každému člověku, a proto se u osob se sluchovým postižením klade velký důraz na rozvoj komunikačních dovedností a na správnou volbu odpovídajícího komunikačního prostředku, pomocí něhož dochází nejen k mezilidské komunikaci, ale především k uspokojování základních potřeb člověka a k rozvoji osobnosti jedince. Nabízí se celá řada komunikačních systémů u osob se sluchovým postižením, které lze dělit na dvě skupiny: audio-orální (mluvená řeč, čtení a psaní a odezírání) a vizuálně- motorické (znakový jazyk, znakovaná čeština, prstová abeceda i méně známé např. Gestuno a Makaton). U jedinců se sluchovým postižením, především prelingválně neslyšících, se mohou objevit potíže s chápáním textu i problémy se čtením s porozuměním. Neslyšící čtenář s nedostatečnou jazykovou kompetencí (způsobenou právě sluchovým postižením, které znemožňuje spontánní a přirozené osvojení mluveného jazyka) nebo čtenářskou zkušeností si literární díla nemůže přečíst v originální podobě. Jednou z možností, jak neslyšícím čtenářům čtení zpřístupnit a usnadnit, je vhodně upravit literární texty.

3 SIMULTÁNNÍ PŘEPIS MLUVENÉ ŘEČI

3.1 Vymezení přepisu

Až donedávna byla velká část osob se sluchovým postižením v nerovnoprávném postavení. Pokud nepoužívali ke komunikaci český znakový jazyk či znakovanou češtinu, byli odkázáni pouze na odezírání, které není spolehlivé (viz kapitola 2.2 Audio-orální komunikační systémy). V říjnu 2008 však nabyl účinnosti novelizovaný zákon č. 155/1998 Sb., ve znění zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008), který uvádí celkem deset komunikačních systémů, mezi nimiž si lidé se sluchovým postižením mohou volit podle své potřeby. Nejčastěji se uplatňují tyto komunikační možnosti (Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob [online]):

1. Překlad z/do českého jazyka do/z českého znakového jazyka, který je určen pro komunikaci s uživateli znakového jazyka

2. Vizualizace českého jazyka, který je určen pro komunikaci slyšících a neslyšících uživatelů českého jazyka:

 do znakované češtiny (Česká komora tlumočníků znakového jazyka {dále jen „ČKTZJ“} používá termín „transliterace“),

 do písemné formy (ČKTZJ používá termín „transkripce“, MU a ČKTZJ termín „přepis“ a zákon termín „písemný záznam“),

 pomocí výrazné výslovnosti („artikulace“, ČKTZJ používá termín „vizualizace“),

 prstová abeceda.

Dle výše zmíněného zákona se pojem písemný záznam mluvené řeči v praxi rozumí jako „převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase“. Jedná se o doslovný přepis z náslechu v reálném čase (dále „přepis“). Tento přepis slouží k zprostředkování informací osobám s jakýmkoliv sluchovým postižením, jejichž mateřštinou je český jazyk. Vedle výrazu „písemný záznam mluvené řeči“ se běžně používají další pojmy „simultánní přepis“, „transkripce mluvené řeči“ a „vizualizace mluvené řeči“.

V současné době těmto osobám přepis dává možnost získat plnohodnotné informace. Dříve neměly k dorozumívání jinou možnost než obtížné a nespolehlivé odezírání anebo psaní na papír, jehož sdělení jsou většinou zredukována do holých vět nebo dokonce do jednoho slova. Přepis mohou využívat i neslyšící, kteří komunikují běžně pomocí znakového jazyka. Ti si s jeho pomocí mohou i ověřit, jak se dané sdělení vyjádří v českém jazyce.

Simultánní přepis je běžnou komunikační pomůckou, která se běžně používá ve vzdělávání (školení, přednášky, konference), v zaměstnání (jednání, setkání) nebo v běžném životě (vyřizování u lékaře, v bance, na úřadě, při kulturních, společenských a dalších akcích).

V Evropě lze rozlišit dvě koncepční východiska poskytování služby písemného přepisu mluvené řeči (Služba simultánní přepis jako součást vizualizace z pohledu osob se sluchovým postižením, [online]):

a) tradice soudních a parlamentních zapisovatelů – tyto školy používají termín speech-to-text-reporter („kdo zajišťuje textový report, záznam mluveného slova“) s běžnou zkratkou STTR;

b) tradice synchronního tlumočnictví – tyto školy používají termín text interperter (německy Textdolmetscher, holandsky schrijftolk atd.).

České termíny přepis a transkripce myšlenkově úplně neodpovídají ani jednomu z těchto pojetí:

 termín report je ekvivalent termínu zápis, který v češtině vzbuzuje, je používán tam, kde cílem je mít k dispozici záznam promluvy jako celku;

 termín transcription jako ekvivalent českého přepis se v britské angličtině používá jen zřídka. Pojem textový tlumočník není v češtině běžný a není ani přesný.

Mimo Evropu především v USA se užívá řada dalších termínů, které jsou obsahově velmi blízké evropskému pojmu STTR:

 CART (Communication Access Real-Time Translation) – Remote CART (přepis online), Educational CART (běžný přepis ve školství), Onsite CART (běžný přepis v jiných situacích) a Group CART (distribuce přepisu pro více osob současně);

 Transcription – Audio Transcription (přepis zvukových záznamů), Legal Transcription (přepis právních jednání), Phone Transcription (přepis telefonních hovorů) a Video Transcription (přepis videí);

 Captioning – Closed Captioning (individuálně dostupné titulky filmů a videí), Open Captioning (titulky filmů a videí bez individuální volby) a Remote CART Captioning (přepis online).

3.2 Základní principy přepisů a jeho typy

Simultánní přepis mluvené řeči probíhá tak, že přepisovatel či přepisovatelka (dále jen „přepisovatel“) naslouchá mluvený projev a současně zaznamenává mluvenou řeč do písemné podoby v počítači pomocí elektronické klávesnice. Záznam přepisu je pak ihned promítán na obrazovce/displeji.

Předpokladem funkčního systému převodu mluveného slova do psaného textu je práce profesionálních přepisovatelů a technické vybavení.

Přepisovatel je osoba, která za úplatu převádí pro osobu/osoby se sluchovým postižením mluvenou řeč do textové podoby. Přepisovatel je mostem v komunikaci mezi dvěma lidmi, z nichž jeden je se sluchovým postižením, a zprostředkovává zvukový vjem pro neslyšícího ve formě textu (Etický kodex přepisovatele [online]). Realizace přepisu mluveného slova je pro přepisovatele náročná práce, protože přepisovatel musí:

- zvládat techniku psaní - rychlost psaní (až 400 úhozů za minutu) s co největší přesností (někde se uvádí procenta např. nejméně 96 procent);

- zvládat psaní v reálném čase - v ten samý moment poslouchat a zároveň přepisovat text;

- mít jazykové schopnosti - znalosti gramatiky, interpunkce, větná struktura, pravopis, slovní zásoba (lingvistika);

- mít počítačové znalosti a technické dovednosti – umět pracovat s programy (textovými editory), zajišťovat potřebnou techniku – aparaturu přímo na místě (dataprojektor, promítací plátno) a umět vyřešit technické problémy;

- mít obecné znalosti o kultuře neslyšících, např. komunikace s osobami se sluchovým postižením;

- profesně se neustále rozvíjet, tzn. zvýšit svou profesionální úroveň, znát aktuální trendy, zákony, literaturu a technologii týkající se poskytování služeb simultánního přepisu;

- znát základní pravidla přepisu a dodržovat etický kodex

(Info-Zpravodaj 1/2012, s. 22; Studentům s handicapem pomáhají v nové technologii [online]).

Vedle vyškoleného přepisovatele je k realizaci simultánního přepisu potřeba mít k dispozici technické vybavení. V případě jednání menšího rozsahu si přepisovatel obvykle přinese většinu vlastního vybavení s sebou, tzn. přenosný počítač a klávesnici. V případě akce velkého rozsahu, kde bude text promítán na velké plátno, je potřeba mít v místnosti k dispozici dataprojektor, plátno či plazmovou obrazovku a přepínač.

V současné době přepisovatel používá pro přepis na místě zpravidla notebook. V notebooku musí být nainstalovaný vhodný textový editor, nejvíce používaný je software Microsoft Word. Pro dobrou viditelnost přepisovaného textu na plátně se osvědčuje nastavení modrého pozadí a tučného bílého písma (nejlépe Arial Narrow) velikosti 36. Textový editor musí být nastaven na celou obrazovku. Pro snadné rozpoznání mluvčího se doporučuje dát na začátek textu jméno mluvící osoby a to naprogramováním do slovníku software. (např. ve Wordu po nastavení funkce automatických oprav se v případě zapsání „mn:“ naskočí jméno „Martin Novák:“) (NOVÁK, M. [online]).

Text simultánního přepisu se může zobrazovat na libovolném zobrazovacím zařízení:

 na obrazovce běžného monitoru PC nebo na příručním displeji chytrého telefonu (tzv. smartphone) nebo tabletu, pokud je text určen pro jednu osobu;

 na větší obrazovce nebo plátně pro malou skupinu osob;

 promítáním na velkou (plazmovou) plochu pro velkou skupinu osob.

V případě větší skupiny tří či více lidí se sluchovým postižením, není-li k dispozici v místnosti projektor, je možnost využít systém takzvaný Polygraf, který vyvinulo Středisko pro pomoc se specifickými nároky Masarykovy univerzity. Polygraf umožňuje skupině sledovat stejný přepis prostřednictvím přenosu obrazového výstupu z notebooku přepisovatele na malé notebooky či tablety uživatelů (Polygraf [online]).

Pro přepis lze provádět dvěma typy klávesnic:

- „klasická“ klávesnice QWERTY8, na které se text zapisuje vyťukáváním jednotlivých písmen. Jsou i vyškolení přepisovatelé, kteří pomocí programu Microsoft Word s velkým seznamem automatického vkládání používají velký seznam zkratek, jenž se expanduje na celá slova nebo věty.

- akordová klávesnice, kde se na rozdíl od klasické klávesnice netisknou klávesy pro jednotlivá písmena obsažená ve slově, ale aktivuje se několik kláves současně, kde tyto klávesy reprezentují celá slova, fráze nebo zavedené zkrácené formy (Jašová, J. 2008, s. 16).

V zahraničí se používají různé typy akordových klávesnic, mezi známé patří:

- systém Palantype (Velká Británie), která obsahuje 29 kláves zobrazené ve třech řadách, a jsou setříděny podle způsobu nejčastějších fonetických slabik v angličtině. Přepisovatel tak slova rozděluje do fonetických slabik;

- systém Velotype (Holandsko), u níž klávesy na klávesnici se dělí do tří částí. Levá část zapisuje nejběžnější souhlásky, které slabiku začínají. Pravá část obsahuje souhlásky, které slabiku obvykle ukončují. Prostřední část zapisuje samohlásky. Text se potom nezapisuje po hláskách, ale po celých slabikách (Functioning of the keyboard [online]);

- systém Stenotype (USA), která obsahuje 22 klávesů a jsou obvykle černé bez znaků. Klávesnice se od předchozích dvou systémů liší tím, že místo slabik obsahuje stenografické značky, které jsou pak softwarově převáděny do psaného textu. (např. kombinací značek P L jedním tahem odkazuje na písmeno M). Systém je zpravidla fonetický, například slovo „cat“ se napíše jedním tahem vyjadřující počáteční K, samohláska a konečné T (Stenotype [online]).

Psaní na akordové klávesnici je oproti psaní na klasické klávesnici 2 – 3x rychlejší a vynaloží méně energie. Tedy přepisovatel dokáže napsat až 1000 úhozů za minutu (Hodonská, V. 2001, s. 12). K těmto speciálním klávesnicím je potřeba mít software, který prostřednictvím slovníku převede do psaného textu v příslušném jazyce.

8 v ČR se běžně používá klávesnice QUERTZ 40

Obrázek 1: Typy klávesnic: 1 - QWERTY, 2 - Palantype, 3 - Velotype, 4 – Stenotype (www.microsoft.com, www.quadibloc.com)

Samotný proces simultánního přepisu je možné realizovat třemi způsoby:

a) přepis s přepisovatelem na místě

b) online přepis na dálku

c) online automatický přepis

Přepis s přepisovatelem na místě

Princip přepisu s přepisovatelem na místě je poměrně jednoduchý. Přepisovatel fyzicky přítomný na místě konání akce naslouchá mluvený projev a zaznamenává přepis na klávesnici připojené zpravidla k přenosnému počítači. Záznam přepisu se pak ihned promítne na obrazovku pro osobu či skupinu osob se sluchovým postiženým.

Výhody: Nevýhody: - přepisovatel si dokáže ledacos domyslet z - nedostatek přepisovatelů kontextu, porozumět i v prostředí, které bývá - vysoké cestovní náklady přepisovatelů hodně zašuměné, a v pozadí bývají ruchy - nutnost přesunu veškerého technického - přepisovatel dokáže porozumět z kontextu, i vybavení na místo když se člověk opakuje, zadrhává

Tabulka 2: Výhody a nevýhody přepisu s přepisovatelem na místě

Online přepis na dálku

Online přepis je založen na vzdáleném připojení přepisovatele pomocí internetu do aplikace používané pro přepis. Díky tomu je možné, aby přepisovatel pracoval z libovolného místa, kde existuje připojení k internetu, tedy například z kanceláře nebo z domova. Z místa konání přednášky je hlas mluvčího přenášen prostřednictvím internetové telefonie nebo mobilního telefonu do přepisovacího centra nebo kamkoli přepisovateli. Přepisovatel si pomocí webového rozhraní aplikace vytvoří a otevře dokument Microsoft Word. Na jeho pozadí běží programový kód, který téměř v reálném čase odesílá přepisovaný text na server, odkud je dále zobrazován na webovou stránku (je-li k dispozici projektor, přepisovaný hlas je zobrazován na plátno). Text je však dostupný odkudkoli pomocí webového prohlížeče a lze jej tak sledovat na i na počítači, notebooku či na displeji mobilního telefonu. Podmínkou pro úspěšný přepis je navštívit příslušnou webovou stránku (Bumbálek, Z., Zelenka, J., Kutil, I. 2011 [online]).

Obrázek 2: Princip systému online přepis s přepisovatelem na dálku (kzv.kkvysociny.cz)

Výhody: Nevýhody: - široká dostupnost - ztráta osobního kontaktu přepisovatele s - uplatnění pro každého mluvčím - zjednodušení práce přepisovatelů - nutnost použití mikrofonu - přepisovatelem kdokoli - nízké cestovní náklady přepisovatelů - více "přepisovaných akcí"

Tabulka 3: Výhody a nevýhody online přepisu na dálku 42

Online automatický přepis

Myšlenkou online automatického přepisu je řešení systému automatického rozpoznávání mluvené řeči. Přepisovatel by tak nechal svou dosavadní práci počítači a sám by fungoval víceméně jako korektor textového záznamu nebo jako „stínový“ mluvčí (Přepisovatel nepřítomen - přesto můžeme začít… [online]). Automatický přepis funguje velice podobně jako online přepis na dálku. Avšak hlas mluvčího se přenáší prostřednictvím internetové telefonie nebo mobilního telefonu volající na speciální číslo, které se samo propojí se serverem. Přes server se mluvený projev automaticky převádí do psané podoby, které se pak ihned zobrazuje na webové stránce, která se promítá účastníkům akce. Ačkoli se systémy automatického rozpoznávání řeči stále vylepšují, pořád ještě nejsou vhodné pro přepis v běžném, různými zvuky narušeném prostředí a situacích, kde záleží na přesném pochopení komunikace. Nyní se automatický přepis testuje pomocí NewtonDictate9 (Novák, M. 2008 [online]).

M. Novák ve svém rozhovoru upozorňuje, že automatický přepis „nikdy nebude fungovat stoprocentně. Vždycky tam budou nějaké chyby. Pokud přednášející mluví dobře a výrazně a pokud bude mít server slovník, který má přednášející, tak to může dobře přepsat, ale pokud ne, tak přepíše nesmysly. Záleží hodně na mluvě člověka a na jeho slovní zásobě. Myslím si, že v automatickém přepisu není budoucnost. Musí u toho být vždycky nějaký člověk, který bude přepis opravovat. Nebo uvažujeme o tom, že by šel přepis přes tzv. stínového mluvčího, to znamená, že by člověk, na jehož hlas je software zvyklý, zvuk poslouchal a pak ho přeříkával – přepis by probíhal na základě jeho hlasu.„ Software je jednak přizpůsoben výslovnosti stínového mluvčího, jsou eliminovány rušící zvuky a jednak stínový mluvčí má navíc možnost ještě provádět online korekturu u nesprávně rozpoznaných výrazů (Motejzíková, J. 2012, s. 21).

V současné době se v České republice nejvíce využívají přepisy s přepisovatelem přímo na místě a nově i přepisy online na dálku. Automatický přepis je stále ve fázi testování.

9 Rozpoznávání se děje za účasti firmy Newton Technologies, a.s., která se specializuje na systémy pro diktování řeči. 43

3.3 Vývoj přepisu v České republice

Přepis mluvené řeči v reálném čase je ve vyspělých zemích již řadu let zavedenou službou, známou pod zkratkou CART10 v USA a STTR11 ve Velké Británii. U nás taková služba oficiálně existuje od roku 2008 (Z historie simultánního přepisu [online]). Výjimkou je Masarykova univerzita, která zajišťuje přepis svým studentům se sluchovým postižením jako garantovaný servis od roku 2005.

Až donedávna byla velká část osob se sluchovým postižením v nerovnoprávném postavení. Uživatelé českého znakového jazyka mají k dispozici síť tlumočníků do českého znakového jazyka a jejich služby si mohou objednat prostřednictvím tlumočnických center, kdežto osoby se sluchovým postižením, jejichž mateřským jazykem je čeština a neužívají znakový jazyk ani znakovanou češtinu, byly do roku 2008 odkázány pouze na odezírání, které není spolehlivé. Přitom lidé s nedoslýchavostí nebo ohluchlí tvoří početnější skupinu, než jsou uživatelé znakového jazyka. Právě pro ně se simultánní přepis mluvené řeči jeví jako vhodný komunikační prostředek.

Impulsem pro urychlené zavedení přepisu s přepisovatelem byla přednáška pořádaná v organizaci České unie neslyšících Praha v roce 2006, kdy se zjistilo, že ohluchlí lidé, kteří neovládají český znakový jazyk a odezírání, mají s jejich užíváním potíže, a že mají problémy s porozuměním mluvenému slovu přednášejícího, i když měl dobrou výslovnost. Z toho důvodu se Ing. Martin Novák vyjádřil o užitečnosti simultánního přepisu mluvené řeči. První přepisy se uskutečnily koncem roku 2006 v Centru sociálních služeb organizace ČUN Praha především na přednáškách určené pro ohluchlé členy. Protože přepisy sklidily velký úspěch, rozhodli se iniciátoři ČUN v přepisech pokračovat v roce 2007 na různých přednáškách pro všechny osoby s různým postižením sluchu v oblastní organizaci ČUN Praha a podle praktických zkušeností postupně vytvářet pravidla pro přepisy (Winter, J. 2008 [online]).

V říjnu 2008 vstoupil v účinnost zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, kterým byl definován mj. nový komunikační prostředek – písemný záznam mluvené řeči v reálném čase. A to díky velkému úsilí Mgr. Věry Strnadové, které se v roce 2007 podařilo prosadit do legislativní úpravy

10 Communictions Access Realtime Translation - přepis mluvené řeči v reálném čase, simultánní přepis mluvené řeči 44

komunikační prostředek pod názvem „písemný záznam mluvené řeči v reálném čase“. Velmi důležitou částí tohoto zákona je možnost u osob se sluchovým postižením si svobodně vybrat nejvhodnější způsob komunikace se společenským okolím a zajišťuje jim právo na tlumočníka (Novák, M. 2008 [online]).

Vznikla situace, kdy klienti se sluchovým postižením po celé ČR, kteří potřebují kterýkoliv z typů tlumočení ke komunikaci se slyšícím okolím, si mohou objednat tlumočnické služby prostřednictvím Centra zprostředkování tlumočení pro neslyšící (Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící [online]). Avšak pro lidi nedoslýchavé nebo ohluchlé, kteří neovládají znakový jazyk a byli odkázáni pouze na nespolehlivé odezírání, přepisovatelská služba v ČR oficiálně neexistovala. V září 2008 se ČUN rozhodla pomoci řešit tyto problémy pilotním projektem Simultánní přepis mluvené řeči za finanční podpory Nadace Vodafone ČR s cílem vytvořit podmínky pro to, aby se zajišťování simultánního přepisu mluvené řeči stalo běžnou sociální službou, kterou budou moci lidé se sluchovým postižením využívat kdekoli v České republice. Tzn. rozšířit místa pro realizaci přepisu, zvýšit dostupnost vyškolených přepisovatelů, zajistit osvětu o simultánním přepisu pro osoby se sluchovým postižením a zvýšit kvalitu přepisu.

ČUN postupně vybudovala ve spolupráci s organizací Interinfo a pracovníky České televize tým přepisovatelů, mezi nimiž je i několik mistrů světa v rychlopsaní. Od té doby ČUN začala zajišťovat simultánní přepis mluvené řeči na akcích nejrůznějšího druhu. Počet zájemců o tyto služby se každým rokem násobí (Winter, J. 2013, s. 10-11).

Zvlášť důležité se ukázaly simultánní přepisy mluvené řeči při soudním jednání, kde dříve byli lidé nekomunikující znakovým jazykem odkázáni pouze na odezírání, které je nespolehlivé, znemožňuje plné porozumění průběhu jednání, limituje obhajobu a může tak krátit práva účastníků, jejž pro ně mohou mít při soudním řízení fatální následky. Tito občané mají pak díky přepisu přehled o průběhu řízení stejně jako slyšící účastníci a mají tak možnost zasahovat do něj a účinně se bránit. A to díky projektu „Odstraňování diskriminace osob se sluchovým postižením při soudním jednání“, v jehož rámci proběhlo v roce 2010 několik seminářů „Neslyšící občané před českými soudy“. Ty přispěly k navázání spolupráce mezi neslyšícími občany a justičními institucemi a k lepší informovanosti veřejnosti o možnostech komunikace osob se sluchovým postižením

11 Speech To Text Reporting – přepis mluvené řeči do psaného, tj. textového výstupu 45

při soudním jednání. Tento projekt byl úspěšný a podařilo se seznámit soudy se službou simultánního přepisu natolik, že se již samy obracejí na CZSP se žádostí o zajištění přepisu (Winter, J. 2010 [online]; Seminář Neslyšící občané před českými soudy [online]).

V roce 2010 bylo na Ministerstvu práce a sociálních věcí zaregistrováno Centrum zprostředkování simultánního přepisu ČUN (dále „CZSP“) jako poskytovatel nové sociální služby podle zákona č. 108/2006, o sociálních službách jako součást dle §56 Tlumočnické služby, kterou budou moci využívat bezplatně osoby se sluchovým postižením preferující komunikaci prostřednictvím mluveného jazyka (Z historie simultánního přepisu [online]).

Vzhledem k nedostatku přepisovatelů a nákladů na jejich služby spojené s cestováním jsou limitovány počty uživatelů, kteří by chtěli takovou službu využít. Z tohoto důvodu vznikla myšlenka přepisu online na dálku, která by zpřístupnila uživatelům se sluchovým postižením tyto hlasové služby kdykoli a kdekoli.

V rámci projektu eScribe opět podpořený grantem Nadace Vodafone ČR a částečnou podporou grantu MHMP, který rozšiřuje původní projekt Simultánní přepis mluvené řeči, navázala ČUN spolupráci s ČVUT. Cílem projektu eScribe bylo vytvořit technické zázemí pro poskytování online přepisu na dálku, kdy přepisovatelé mohou být na libovolném místě (doma, v kanceláři, v kavárně atd.), kde existuje připojení k internetu, a hlas mluvčího se přenáší do jejich sluchátek. Přepisovaný text se pak ihned zobrazuje na webové stránce, kterou sledují účastníci dané komunikace (Winter, J. 2013, s. 10-11).

Protože se online přepis na dálku osvědčil, pracovníci ČVUT a ČUN založili v roce 2012 sociální firmu Transkript online s.r.o., jejímž cílem je nabízet profesionální online přepis mluvené řeči pro osoby se sluchovým postižením jako komerční službu a ze zisku pak podporovat další rozvoj této služby (Winter, J. 2013, s. 10-11).

Služba eScribe funguje v praxi tak, že když klient se sluchovým postižením přijde do některé z prodejen či finančních center a požádá o online přepis, klientský pracovník se spojí telefonicky s přepisovatelem a otevře soubor pro přepis na webové stránce společnosti Transkript online. Od této chvíle se veškeré promluvy pracovníka, přenášené přes telefon do sluchátek přepisovatele, ihned zobrazují v textové podobě na monitoru. Oba účastníci rozhovoru tak mají jistotu, že neslyšící klient dostal všechny potřebné informace a správně jim porozuměl (Čížek, M., Bumbálek, Z. 2013, s. 10-11 [online]).

Další průlomovou akci pro zájemce uskutečnil Transkript v srpnu 2013 – online přepis komentované prohlídky v pražské Botanické zahradě na zapůjčených tabletech. Účastníci akce si prohlídku nemohli vynachválit.

V rámci vývoje a rozšiřování služby se vývojáři Transkript nyní zaměřují na aplikace online přepisu pro tablety a chytré telefony tzv. eScribeDroid, který umožňuje přepis na dálku, a to kdekoliv v terénu, kde je dostatečné internetové pokrytí mobilním 3G signálem nebo Wi-Fi. V praxi by to fungovalo tak, že prostým stisknutím tlačítka se vyvolá hovor s přepisovatelem. Po jeho vyzvednutí se jednak automaticky otevře soubor pro přepis a jednak se veškerý zvuk z klientova okolí přenáší do sluchátek přepisovatele přes internetovou telefonii mikrofonem v tabletu. Přepisovatel je po přijetí hovoru připraven zaznamenávat mluvenou řeč, jejíž textová podoba se zobrazuje na displeji klientova zařízení. Nyní je tato aplikace uvolněna do testovacího režimu pro omezenou skupinu uživatelů a možná se objeví na Android Marketu i App Storu v průběhu příštího roku. Díky této novince by měl klient možnost zažádat o službu kdykoliv a prakticky všude, kde potřebuje přepis řeči při jednání tváří v tvář. Nejčastěji si klienti o službu zažádají u doktora, na úřadech, ale třeba i v obchodech, na ulici s kamarádem apod. (Čížek, M., Bumbálek, Z. 2013, s. 10-11 [online]).

3.4 Organizace přepisovatelských služeb u nás i v zahraničí

Centrum zprostředkování simultánního přepisu - Česká unie neslyšících

Centrum zprostředkování simultánního přepisu České unie neslyšících (dále jen „CZSP ČUN“) je organizace, která poskytuje od roku 2010 sociální služby tlumočení formou simultánního přepisu mluvené řeči osobám se sluchovým postižením po celé ČR ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. CZSP ČUN zajišťuje na vyžádání přepisy na akcích nejrůznějšího druhu, a to:

 simultánní přepis s přepisovatelem na místě,

 online simultánní přepis s přepisovatelem na dálku prostřednictvím internetu či jiné komunikační architektury,

 online simultánní přepis s automatickým rozpoznávacím softwarem prostřednictvím internetu a se stínovým mluvčím,

 další doplňkové služby – zajištění přepisu technickým asistentem a zapůjčení technických zařízení pro zajištění přepisu.

Klienti mohou kontaktovat CZSP ČUN prostřednictvím SMS, emailu, telefonicky, online přes Skype nebo osobně a podá objednávku o zajištění simultánního přepisu mluvené řeči. Objednávka by měla obsahovat následující informace: kontaktní údaje klienta, datum, čas, místo přepisu, účel a typ zajišťovaného přepisu, preference konkrétního přepisovatele a popř. další požadavky. Podle účelu přepisu koordinátor informuje klienta, zda tuto službu hradí z dotace CZSP ČUN, nebo jiná instituce (např. soud, škola, policie) a se souhlasem klienta koordinátor také vyjednává platbu u jiných institucí. Poté se s klientem spojí koordinátor CZSP ČUN a zajistí mu přepisovatele (Centrum zprostředkování simultánního přepisu [online]).

Podle účelu koordinátor informuje klienta, zda tuto službu hradí Centrum, nebo jiná instituce (např. soud, škola nebo policie). Koordinátor se souhlasem klienta také vyjednává platbu u jiných institucí. O případné změně plátce je tlumočník informován.

Telekomunikační centrum pro neslyšící - Unie neslyšících Brno

Telekomunikační centrum neslyšících (dále jen „TKCN“) vzniklo v roce 2011 v rámci projektu „Minimalizace komunikační bariéry při vstupu neslyšících na trh práce“ a je součástí organizace Unie neslyšících Brno, o.s. TKCN nabízí komplexní služby pro osoby se sluchovým postižením, které kombinují propojení všech momentálně dostupných komunikačních kanálů (mobilní telefony, telefonní pevné linky, faxy, internetovou telefonii, psací telefony, online tlumočení atd.) s asistenční činností speciálně vyškolených operátorů (Spuštěno telekomunikační centrum neslyšících [online]).

TKCN zprostředkovává i službu online simultánní přepis pro klienty se sluchovým postižením, kteří vyžadují přepis mluveného slova například na pracovním jednání, na schůzi v organizaci neslyšících i nedoslýchavých, u lékaře, na větší či menší přednášce, na jednání na úřadu i u soudu.

Klienti si mohou objednat tuto službu emailem či telefonicky do Centra. Online přepis funguje tak, že klient zavolá na pevnou linku či mobilní telefon do Centra, následně položí mobilní telefon před přednášejícího. Centrum sdělí klientovi IP adresu, kterou si zadá do svého počítače a následně bude na něm zobrazován přepisovaný text v reálném čase (Telekomunikační centrum pro neslyšící [online]). 48

Transkript online

Transkript online s.r.o. (dále jen „Transkript“) založená v roce 2012 je sociálně zaměřená společnost, jejímž posláním je pomáhat odbourávat komunikační bariéry svých klientů. Hlavní činností společnosti je poskytování služby profesionálního přepisu online a vývoj specializovaného software pro mobilní zařízení. V rámci svých komerčních aktivit se Transkript zaměřuje především na korporátní klienty s velkým počtem zákazníků, mezi kterými jsou tak i osoby se sluchovým postižením (Transkript online [online]). V současné době zajišťuje společnost Transkript online přepisy dvěma institucím, které umožňují svým klientům se sluchovým postižením komunikovat pomocí simultánního přepisu mluvené řeči. Jsou to pobočky Poštovní spořitelny a prodejny Vodafone ČR na mnoha místech po celé České republice12 (Winter, J. 2013, s. 10-11).

Transkript nabízí svým klientům tyto služby:

 řešení online přepisu na klíč v distribuční síti klienta

o kompletní ICT zajištění služby

o služby profesionálních přepisovatelů z celé ČR (více než 500 úhozů/min.)

 školení správné a efektivní komunikace s neslyšícími klienty

 CSR a budování lepší image ve vztahu ke komunitě neslyšících

 profesionální přepis audio a video nahrávek

 tvorba video titulků

 digitalizace dokumentů

 korektury textů

Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity - Teiresiás

Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity – Teiresiás (dále jen „středisko Teiresiás“) vzniklo jako samostatné univerzitní pracoviště v Brně v roce 2000. Jeho úkolem je zajišťovat v souvislosti s výukou poskytování služeb

12 k roku 2013 nabízí služby online přepis 73 poboček Poštovních spořitelen a 12 prodejen Vodafone ČR 49

studentům s různým typem postižení. Jednou ze základních služeb poskytovaných studentům se sluchovým postižením kromě překladu do českého znakového jazyka je vizualizace synchronního přepisu (dále jen „přepis“) během přednášky či semináře ve vysokoškolském prostředí, případně při jakékoli obdobné akci mimo prostředí univerzity. Masarykova univerzita (dále jen „MU“ je první univerzitou v České republice, která začala zajišťovat přepis svým studentům se sluchovým postižením jako garantovaný servis od roku 2005 (Středisko Teiresiás [online]).

Středisko Teiresiás zajišťuje přepis:

 vizualizační (probíhá simultánně v reálném čase, není korigován ani redigován a tedy ani uchováván);

 registrační (probíhá simultánně, nikoli nutně v reálném čase, odpovídá diktafonové nahrávce, může být po přechodnou dobu uchován za účelem vytvoření obsahového nebo orientačního zápisu a je v takovém případě korigován a redigován);

 obsahový (je určen ke studiu a vzniká z registračního zápisu srovnáním s jinými dostupnými prameny);

 orientační (je určen ke studiu a vzniká z registračního nebo obsahového zápisu s redukcí o pasáže známé nebo nahraditelné jinými prameny).

Středisko Teiresiás má vlastní přepisovatelský dispečink, který koordinuje tým školených přepisovatelů. Zde mohou studenti požádat o přepisovatelské služby:

 bez předběžné žádosti, pokud MU organizuje pravidelné akce (přednášky, semináře), o nichž je předem známo, že se jich účastní jedinci se sluchovým postižením;

 s žádostí o přepis, pokud se jedná o nepravidelné nebo příležitostné akce konaných na MU (Směrnice o postavení znakového jazyka [online]).

S rostoucím počtem uchazečů o tyto služby vznikla situace, kdy tři a více studentů se sluchovým postižením nemohlo sledovat jediný monitor přepisovatelova přenosného počítače. V roce 2010 středisko Teiresiás vyvinulo vlastní řešení a výsledkem je systém Polygraf s cílem zajistit přístup vizualizace přepisu pro velké skupiny studentů.

Obrázek 3: Použití systému Polygraf při přímé výuce (obr. vlevo), titulky k zrcadlené prezentaci (obr. vpravo) (www.ruce.cz)

Aplikace Polygraf umožňuje přenést mluvený projev v podobě psaného textu do elektronických zařízení neslyšících studentů.

Systém Polygraf funguje tak, že ve výuce, kterou navštěvují studenti se sluchovým postižením, je přítomen přepisovatel s notebookem (na obr. ve výřezu vlevo dole), který pořizuje přepis mluveného slova s použitím textového editoru např. Microsoft Word rozšířený o nainstalovaný komponent Polygraf add-in. Ten obstarává „sdílení“ textu přepisu s přenosnými zařízeními přes bezdrátovou síť. Zároveň s tím další hardware, který je součástí systému, zachycuje video signál z počítače přednášejícího a přenáší jej na přenosná zařízení uživatelů v podobě neustále obnovovaného obrazu. Přenos textu přepisu stejně jako obrazovky s prezentací na přenosná zařízení, která mají k dispozici studenti (na obr. ve výřezu vpravo nahoře), probíhá nepřetržitě přes vlastní síť Wi-Fi (Polygraf [online]).

Uživatelská zařízení (mobilní telefony, tablety či notebooky) s nainstalovaným Polygrafem přijímají obsah – přepisovaný text a „zrcadlenou“ obrazovku s prezentací. Obsah lze zobrazit na přenosných zařízených následujícími způsoby:

 zobrazení pouze přepisovaného textu – přepis se neustále aktualizuje, ale uživatel se může vracet zpátky v textu;

 zobrazuje se pouze „zrcadlený“ náhled na obrazovku s prezentací, která se neustále aktualizuje a zároveň přepis v podobě titulků.

Obrázek 4: Schematické znázornění funkčnosti systému Polygraf (www.teiresias.muni.cz)

Hlavní funkcí Polygrafu je:

- nastavitelné zobrazení přepisu,

- komunikační rozhraní pro posílání textových zpráv mezi přepisovatelem a uživateli,

- vizualizace přepisu v podobě titulků,

- nastavitelné zobrazení zrcadlené prezentace,

- možnost připojení titulků k zrcadlené prezentaci.

ORGANIZACE PŘEPISOVATELSKÝCH SLUŽEB V ZAHRANIČÍ

Každý stát má organizování zapisovatelských služeb trochu jinak. Většina států má asociaci přepisovatelů, která registruje a vzdělává profesionální přepisovatele. Ti mají kontakty s agenturami/organizacemi, které přímo poskytují služby přepisovatelů.

Německo - VerbaVoice

V Německu mohou využít přepisovatelské služby (v němčině „Schriftdolmetschen“) osoby se sluchovým postižením, kteří preferují německý jazyk. Přepisy jsou prováděny zpravidla s přepisovatelem na místě a to konvenční metodou (psaní na QWERTY klávesnici), s rozpoznáváním řeči nebo pomocí speciální klávesnice stenografie (Bundesverband der Schriftdolmetscher Deutschlands [online]). Zájemci o přepisovatelské

služby se mohou obrátit na agentury, které jsou téměř v každé spolkové zemi (Schriftdolmetscher [online]). Zvolila jsem si agenturu VerbaVoice.

Německá agentura VerbaVoice GmbH od roku 2009 poskytuje osobám se sluchovým postižením přepisovatelské služby s přepisovatelem na místě po celé spolkové zemi Bavorsko. Jako jediná agentura v Německu nabízí také online přepisy na dálku svým klientům po celém Německu (Schriftdolmetscher Vermittlung [online]). VerbaVoice zajišťuje online přepisy mluvené řeči, jímž se text zobrazuje na monitoru počítače, tabletu či chytrém mobilu. Kompenzuje tak nedostatek přepisovatelů a kvalifikovaných tlumočníků v Německu, kteří nestačí uspokojovat komunikační potřeby osob se sluchovým postižením. (VerbaVoice [online]).

VerbaVoice nabízí tři metody přepisovatelských služeb:

- konvenční metoda – přepisovatel vyťukává na běžné klávesnici a používá klávesové zkratky;

- metoda rozpoznávání řeči – přepisovatel přeříkává hlas mluvčího do počítače a pomocí softwaru pro rozpoznávání řeči se v reálném čase zobrazí text. Pokud dojde k chybě výsledku přepisu, přepisovatel může jej korigovat;

- stenografie – přepisovatel píše na speciální klávesnici, která netvoří písmena, ale slabiky a pomocí software převádí klávesové zkratky do slov. Přepis na stenografii je rychlejší než na běžné klávesnici.

Níže uvedený obrázek popisuje řešení přepisu online v praxi.

Obrázek 5: Řešení online přepisu v praxi VerbaVoice (www.helpnet.cz)

Holandsko - Triple-B

Podle sdružení rychlopísařů Nederlandse Schrijftolken Vereniging si mohou zájemci se sluchovým postižením požádat o přepisy simultánního přepisu mluvené řeči (v holandštině „schrijftolk“) přes agenturu Tolknet nebo Triple B, nebo si může vyhledat konkrétního přepisovatele/tlumočníka na registru Stichting RTG. Přepisovatelé používají pro přepis speciální klávesnici – Veyboard nebo Velotype. Přepisovatel vyťukává na klávesnici po slabikách, nikoliv po jednotlivých písmenech a díky těmto speciálním klávesnicím jsou přepisy rychlejší (Nederlandse Schrijftolken Vereniging [online]).

Obrázek 6: Typy akordových klávesnic – Velotype (obr. vlevo), Veyboard (obr. vpravo) (www.schrijftolk.org)

Od roku 2004 holandská agentura Triple-B poskytuje lidem se sluchovým postižením tlumočnické a přepisovatelské služby. Úkolem agentury je zprostředkování mezi tlumočníky a klientem a mezi tlumočníky a vládou (ohledně proplácení odměny za práci ze strany tlumočníků).

Agentura Triple-B nabízí tyto služby:

- holandský znakový jazyk (NGT)

- znakovaná holandština (NmG)

- vizualizační (artikulační) tlumočení

- simultánní přepis s pomocí speciální klávesnice V-Board

- hlasový tlumočník – přeříkává hlas mluvčího, jehož hlas není srozumitelný

- tlumočení pro osoby s hluchoslepotou

Registrovaný žadatel o tlumočnické služby si prostřednictvím poptávkového formuláře může vybrat vhodného tlumočníka či přepisovatele anebo jim nabídne agentura tlumočníka dle požadavků žadatele (Triple-B [online]).

Velká Británie - 121 Captions

Ve Velké Británii se pro přepisovatelské služby používá zkratka STTR „Speech To Text Reporting“ neboli „Captioning“, kterou lze volně přeložit do češtiny jako přepis mluvené řeči do psaného, tj. textového výstupu. Tato služba je poskytována v souladu se zákonem o zamezení diskriminace z důvodu zdravotního postižení „Disability Discrimination Act“. Přepisovatelé používají pro přepis mluvené řeči dva typy klávesnic – Palantype nebo stenografickou klávesnici propojenou s notebookem, pomocí které se aktivuje několik kláves současně – kde tyto klávesy reprezentují celá slova, fráze nebo zavedené zkrácené formy. Speciální softwarový program převádí hlasové vstupy zpět do psané angličtiny, které je následně zobrazen ke čtení na obrazovce. STTR vytváří doslovný přepis všeho, co je řečeno, při rychlosti přes 200 slov za minutu a zároveň poskytuje doplňující informace, jako je smích nebo potlesk, aby uživatel mohl sledovat celkovou atmosféru při akci. Přesnost přepisu na těchto klávesnicích je 95% (Working with a speech-to-text reporter [online]).

Ve Velké Británii může zájemce o přepisovatelské služby kontaktovat jak agentury, tak i konkrétní přepisovatele v národním registru komunikačních profesionálů NRCPD (National Registers of Communication Professionals [online]).

Agentura 121 Captions se specializuje na komunikační podporu pro všechny osoby se sluchovým postižením a je první agenturou, která poskytuje simultánní přepis online ve Velké Británii a v Evropě s více než 500 přepisovatelů ve více než 15 jazycích. Poskytovatel 121 Captions nabízí kromě tlumočnických a poradenských služeb, vzdělávacích kurzů také přepisovatelské služby v následujících formách (121 Captions [online]):

- přepis s přepisovatelem na místě

- online přepis s přepisovatelem na dálku (remote speech-to-text)

- živé titulky online – které se vysílají přes internet na celou obrazovku, video, webové vysílání nebo televizní program

- zápisy ze schůzky, konference apod.

Obrázek 7: Zobrazování přepisu mluvené řeči na displeji tabletu (obr. vlevo), Online přepis na dálku s použitím software Text on Top (obr. vpravo) (121captions.com)

Spojené státy americké – Lisa B. Johnston

Ve Spojených státech amerických se pro přepisovatelské služby používá název Communication Access Real-Time Translation (CART). Jedná se o přepis mluveného slova do textu v reálném čase. Přepisovatelé používají pro přepis stenografický stroj, notebook a specializovaný software. Remote CART je služba, kdy přepisovatel neboli stenograf může přepisovat přímo na místě nebo na dálku. V USA mohou zájemci vyhledat přepisovatele CART na webových stránkách asociace National Court Reporters Association (NCRA). Po výběru zvoleného státu, města a typu přepisovatelských služeb se zobrazí seznam kontaktů na agentury nebo přepisovatele, na které se může zájemce o tyto služby obrátit (National Court Reporters Association [online]). Pro zajímavost jsem si zvolila přepisovatele jako samostatného poskytovatele služby CART.

Lisa B. Johnston je profesionálním přepisovatelem, držitelkou několika certifikátů týkající se přepisovatelské práce a členkou několika asociací týkající se oblasti přepisovatelství a sluchového postižení. Paní Johnston poskytuje přepisovatelské služby:

- individuální CART – přepis pro jednoho klienta a text se zobrazuje na notebooku

- projektový CART – přepis pro větší skupiny a text je promítán na plošné obrazovce

- remote CART – online přepis s přepisovatelem na dálku, kdy přepisovatel poslouchá přes sluchátka mluvenou řeč a jím přepisovaný text je zobrazován na monitoru klienta přes internet.

Paní Johnston zajišťuje přepisy na místě především ve státě Florida a přepisy na dálku kdekoliv. Klienti se mohou na paní Johnston obrátit s žádostí o simultánní přepis v následujících situacích – výuka, konference, školení a kurzy, návštěva u lékaře, veřejné

akce, svatby a dalších akcí, kde je potřeba takové komunikace (Providing CART for the Hearing Impaired [online]).

Shrnutí

Pro lidi se sluchovým postižením je prioritou překonávání komunikační bariéry způsobené sluchovou vadou. Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob definuje možnosti komunikačních systémů, ze kterého si mohou jedinci se sluchovým postižením svobodně zvolit ten, který odpovídá jejich potřebám. Jeden z nich je využití služeb simultánního přepisu mluvené řeči, které mohou výrazně zjednodušit život lidí se sluchovým postižením, zejména jim umožnit snadnější přístup k informacím. Pojem simultánní přepis se rozumí převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Vyškolený přepisovatel zajišťuje přepis na místě nebo online přepis na dálku. V České republice zajišťuje tyto služby několik center: Centrum zprostředkování simultánního přepisu ČUN, Telekomunikační centrum pro neslyšící, středisko Teiresiás a Transkript online. Středisko Teiresiás vyvinulo aplikaci Polygraf, které nabízí možnost zobrazit přepis přednášky či jiného mluveného projevu v reálném čase v podobě textu na obrazovce notebooku, tabletu či chytrého telefonu.

4 ANALÝZA VYUŽITÍ SIMULTÁNNÍHO PŘEPISU

4.1 Metodologie a cíle výzkumu

Výzkumné šetření zaměřené na analýzu využití služeb simultánního přepisu poskytovaných uživatelům se sluchovým postižením na území České republiky bylo realizováno v období léto/podzim 2013. Osloveny byly dvě skupiny respondentů:

- osoby se sluchovým postižením (výzkumný soubor = N1), které alespoň jednou využili službu simultánního přepisu; - přepisovatelé (výzkumný soubor = N2), kteří zaznamenávají mluvený projev do písemné podoby v reálném čase.

Dominantním cílem diplomové práce je komplexní analýza teoretických a empirických zdrojů týkajících se problematiky poskytování služeb simultánního přepisu přepisovateli a využívání těchto služeb osobami se sluchovým postižením. Parciálními cíli tohoto výzkumu bylo:

- zjistit názory na úroveň přepisovatelských služeb z pohledu osob se sluchovým postižením i přepisovatelů; - zjistit spokojenost těchto služeb ze strany osob se sluchovým postižením a ze strany přepisovatelů; - vymezit chyby, kterých se dopouští během přepisovatelské situace jak samotní klienti se sluchovým postižením a přepisovatelé pro sluchově postižené, tak slyšící účastníci komunikace; - vymezit požadavky kladené jedinci se sluchovým postižením na osobnostní předpoklady a profesionální schopnosti přepisovatelů; - vymezit požadavky kladené přepisovateli během simultánního přepisu a schopnosti užívat tyto služby.

Vzhledem k cílům výzkumu byly formulovány následující hypotézy:

H1: Přepisovatelské služby využívají osoby se sluchovým postižením všech věkových kategorií. Mezi skupinou osob se sluchovým postižením věkové kategorie nad 30 let a mladší třiceti let není zásadní rozdíl.

H2: Přepisovatelské služby pro komunikaci se slyšící osobou více vyhledávají jedinci nedoslýchaví a ohluchlí než jedinci s těžkým sluchovým postižením.

H3: Jedinci se sluchovým postižením, kteří navštěvovali alespoň jednu běžnou základní nebo střední školu (popř. v integraci), preferují přepisovatelskou službu před tlumočnickou službou.

H4: Frekvence využívání přepisovatelských služeb je u studentů se sluchovým postižením vyšší než u jedinců, kteří nestudují.

H5: Jedinci se sluchovým postižením z Prahy jsou více informovaní o existenci online přepisu na dálku než jedinci žijící mimo Prahu.

H6: Vlastníci chytrého mobilního telefonu/tabletu s připojením k internetu mají větší zájem o využití služby online přepisu na dálku, jehož přepis by se zobrazoval na displeji přímo v mobilu/tabletu, než ti, kteří takové zařízení s připojením k internetu nemají.

H7: Přepisovatelé s větším počtem úhozů za minutu (400 a více) přepisují častěji než přepisovatelé, kteří nedosahují počtu 400 úhozů za minutu.

H8: Přepisovatelé s praxí nad 6 let mají lepší teoretické povědomí o problematice sluchového postižení než přepisovatelé s praxí do 6 let.

H9: Přepisovatelé vlastnící certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu je srovnatelný u přepisovatelů věkové kategorie do 30 let i u přepisovatelů věkové skupiny nad 30 let.

H10: Většina přepisovatelů je ochotna provádět simultánní přepisy pouze v kraji svého bydliště.

H11: Počet přepisovatelů, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, mají větší zájem o akreditovaný studijní obor Přepisovatelství.

4.2 Charakteristika zkoumaného vzorku

Kvantitativní výzkumné šetření bylo provedeno pomocí dotazníků vlastní konstrukce na základě studia odborné literatury a na základě vlastních praktických zkušeností. Dotazník byl anonymní. Zahrnoval otázky úvodní, zjišťovací, filtrační, otevřené, polootevřené i uzavřené.

Dotazníkové šetření u skupiny respondentů N1

Pro soubor N1 se dotazník sestával z 24 otázek (viz Příloha č. 3). Dotazník obsahoval úvodní otázky č. 1 – 6, které zjišťovaly především tyto sociodemografické údaje: pohlaví respondentů, věk, bydliště, ekonomická aktivita, vzdělání a typ školy. Další otázky polozavřeného a otevřeného typu č. 7 – 14 se týkaly zjištění typu a vzniku sluchového postižení, využití sluchových a kompenzačních pomůcek, míra slyšení pomocí sluchových pomůcek, formy komunikace a typ služeb pro komunikaci se slyšící osobou. Následující otázky č. 15 – 24 byly zaměřené na klíčové údaje o způsobu využití služeb simultánního přepisu, např.:

- povědomí o možnosti využití přepisovatelských služeb; - frekvenci využívání přepisovatelských služeb; - spokojenost a kvalitu služeb poskytovaných CZSP ČUN a střediskem Teiresiás; - ohodnocení práce přepisovatelů; - pozitivní či negativní zkušenosti osob se sluchovým postižením s využitím služeb simultánního přepisu apod.

Dotazníkové šetření u skupiny respondentů N2

Dotazník pro soubor N2 obsahoval 23 otázek (viz Příloha č. 4). V dotazníku byly úvodní otázky uzavřeného typu č. 1 – 4 zjišťující základní sociodemografické údaje: pohlaví respondentů, věk, bydliště a vzdělání. Zbývající otázky polozavřeného a otevřeného typu č. 5 – 23 byly zaměřené na klíčové údaje o způsobu poskytování přepisovatelských služeb, např.:

- frekvenci a způsob poskytování přepisovatelských služeb; - oblasti a místo působení poskytování přepisu; - vzdělávání a praxe přepisovatelů; - sebehodnocení poskytování přepisovatelských služeb; - pozitivní či negativní zkušenosti přepisovatelů s poskytováním těchto služeb; 60

- vytýčení chyb, kterých se v průběhu přepisovatelské situace podle přepisovatelů dopouští samotní jedinci se sluchovým postižením a slyšící účastníci komunikace; - vyjádření návrhů na zlepšení přepisovatelských služeb apod.

Dotazníky s odkazem na webovou stránku dotazníku k vyplnění byly distribuovány pro:

- skupinu respondentů N1 e-mailem a vytvořením skupiny na sociální síti Facebook; - skupinu respondentů N2 prostřednictvím pracovníků ČUN a střediska Teiresiás.

Celkem bylo rozesláno 165 dotazníků, návratnost byla 70, tj. 42,4 %. Tabulka č. 4 ukazuje podrobnější statistiku respondentů.

Respondenti Posláno Zodpovězeno Návratnost Uživatelé přepisu (N1) 103 51 49,5 % Přepisovatelé (N2) 62 19 30,6 % Tabulka 4: Statistika respondentů

4.3 Analýza dotazníkového šetření

Jednotlivé položky dotazníků pro soubor N1 a N2 byly analyzovány, významnější z nich graficky znázorněny a okomentovány. Absolutní četnost a percentuální vyjádření vytvořených v grafech jsou vždy vztaženy k velikosti souboru N1=51 a N2=19.

Univariační analýza souboru respondentů se sluchovým postižením (N1)

Otázka 1: Pohlaví respondentů se sluchovým postižením

Odpovědi Podíl muž 12 24 % žena 39 76 % Tabulka 5: Pohlaví respondentů se sluchovým postižením

Dotazníkového šetření se celkem zúčastnilo 51 osob se sluchovým postižením, z toho 12 (24 %) mužů a 39 (76 %) žen.

Otázka 2: Věk respondentů se sluchovým postižením

Graf 1: Věk respondentů se sluchovým postižením

Průměrný věk respondentů je 29,88 let. Nejpočetnější skupinou jsou respondenti ve věku 19-30 let, kteří tvoří 57 % z celkového počtu. Dále se dotazníkového šetření zúčastnilo 6 % osob ve věku do 18 let, 29 % osob ve věku 31-40 let, 4 % osob ve věku 41-50 let, 2 % osob ve věku 51-60 let a 2 % osob ve věku 61 a více let.

Otázka 3: Bydliště respondentů

Graf 2: Bydliště respondentů se sluchovým postižením

Oblast ČR je zastoupena 14 kraji. Nejvíce respondentů (37 %) bylo z kraje Hlavního města Praha. Z Jihomoravského kraje vyplnilo 13 % respondentů. Středočeský kraj stejně jako Moravskoslezský kraj zastupuje 10 % respondentů. Ze Zlínského kraje dotazník vyplnilo 8 % respondentů. 6 % respondentů bydlí v Jihočeském kraji. Stejný počet respondentů (4 %) žije v Královéhradeckém kraji, Libereckém kraji a v Ústeckém kraji. Nejméně respondentů zastupuje Olomoucký a Pardubický kraj (2 %).

Otázka 4: Vzdělání respondentů se sluchovým postižením

Graf 3: Vzdělání respondentů se sluchovým postižením

Z oslovených respondentů se sluchovým postižením mají 2 osoby (4 %) základní vzdělání, 5 informantů (10 %) je vyučeno a 19 osob (36 %) má úplné střední vzdělání. Vyššího odborného vzdělání dosáhla 1 osoba (2 %) a vysokoškolského vzdělání 24 osob s postižením sluchu (46 %).

Otázka 5: Typ školy, kde respondent absolvoval ZŠ a SŠ

Graf 4: Typ školy, kde respondent absolvoval ZŠ a SŠ

Početná skupina respondentů (37 %) navštěvovala ZŠ a SŠ školu pro sluchově postižené a 27 % respondentů běžnou školu (integrace). Do ZŠ pro sluchově postižené a SŠ v integraci docházelo 20 % dotazovaných. ZŠ běžného typu a SŠ pro sluchově postižené studovalo 14 % respondentů. Pouze jeden dotazovaný (2 %) navštěvoval ze začátku ZŠ běžného typu, poté přešel do ZŠ pro sluchově postižené, a SŠ pro sluchově postižené.

Otázka 6: Ekonomická aktivita

Graf 5: Ekonomická aktivita V současné době je zaměstnáno 45 % informantů, což je v dnešní době, charakteristické četnou nezaměstnaností handicapovaných, možné považovat za úspěch. Druhou početnou skupinu tvoří 39 % studentů. Pětina studentů uvedla, že pracují při studiu. 6 % respondentů pobírá invalidní důchod. Bez práce jsou 4 % respondentů a další 4 % jsou na mateřské dovolené. Starobní důchodce (2 %) upřesnil svoji odpověď, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná. Otázka 7: Typ sluchové vady

Graf 6: Typ sluchové vady

Graf č. 6 ukazuje četnost zastoupení různých stupňů sluchových vad u osob se sluchovým postižením. Dle audiologického hlediska se v 30 % vyskytuje nedoslýchavost – lehká (ve 2 %), středně těžká (v 6 %) i těžká (ve 22 %). Velká většina respondentů (70 %) má hluchotu – z toho 41 % tvoří praktická hluchota a 29 % úplná hluchota.

Otázka 8: Období vzniku sluchové vady

Graf 7: Období vzniku sluchové vady

Mezi respondenty se sluchovým postižením je 31 osob (61 %) s vrozenou vadou sluchu. U 19 osob (37 %) došlo ke ztrátě sluchu před 6. rokem věku. Jeden respondent (2 %) ztratil sluch v dospělosti.

Otázka 9: Typ sluchové pomůcky

Graf 8: Typ sluchové pomůcky

Se stupněm sluchového postižení souvisí možnosti nabízené kompenzace. U osob se sluchovým postižením jsou většinou (v 86 %) využity nějaké sluchové pomůcky. Nejvíce jsou využita sluchadla – v 57 %, po nich kochleární implantát – ve 29 %. Ve zbylých 12 % případů není nasazena žádná sluchová pomůcka. Jeden respondent (2 %) ve své odpovědi označil možnost „jiná“ s poznámkou, že je uživatel kochleárního implantátu, které nyní nepoužívá a čeká na reimplantaci.

Otázka 10: Míra slyšení pomocí sluchadla nebo kochleárního implantátu

Graf 9: Míra slyšení pomocí sluchadla nebo KI

Z uvedeného grafu č. 9 vyplývá, že pomocí sluchadla nebo kochleárního implantátu většina respondentů (61 %) slyší dobře, ale občas nerozumí mluvené řeči. Mluvenou řeč rozumí bez problémů 15 % respondentů. 10 % respondentů slyší pomocí sluchových pomůcek špatně a mluvenou řeč vůbec nerozumí. Zbývajících 14 % respondentů nemohlo odpovědět, protože nenosí sluchovou pomůcku.

Otázka 11: Využití technické kompenzační pomůcky pro komunikaci - kromě sluchadel (v %)

Graf 10: Technické kompenzační pomůcky pro komunikaci

Z grafu č. 10 vyplývá, že převážná většina osob se sluchovým postižením komunikuje písemnou formou SMS (v 98 %), prostřednictvím e-mailu (v 94 %) a chatu (v 88 %). Komunikaci přes video chat např. přes webovou kameru využívá 35 % osob. Pro poslech 10 % respondentů používá indukční smyčku. Zbývajících 10 % lidí komunikuje jiným způsobem – s využitím přepisovatelských služeb, sociální sítě Facebook, zesíleného telefonu pro nedoslýchavé a hlasový rozpoznávač řeči v mobilním telefonu.

Otázka 12: Komunikační formy při komunikaci s osobou se sluchovým postižením (v %)

Graf 11: Komunikační formy při komunikaci s osobou se sluchovým postižením

Dle grafu č. 11 je patrné, že za nejčastěji užívané komunikační prostředky při kontaktu s ostatními osobami se sluchovým postižením označilo nejvíce respondentů český znakový jazyk (55 %) a verbální komunikaci včetně odezírání (53 %). Prstovou abecedu občas používá 23 % respondentů a to většinou z důvodu hláskování písmen neznámého slova, se kterými se respondent setká poprvé. 21 % informantů upřednostňuje znakovanou češtinu. 20 % informantů občas komunikuje s protějškem mluvenou řečí bez odezírání. Záleží vždy na okolnostech a typu a stupně sluchové vady komunikačního partnera. Ke komunikaci mezi sebou navzájem občas užívá 21 % respondentů psanou formou např. ICQ, SMS zprávy, e-mail.

Otázka 13: Komunikační formy při komunikaci se slyšící osobou (v %)

Graf 12: Komunikační formy při komunikaci se slyšící osobou

Při komunikaci se slyšícím protějškem se drtivá většina osob se sluchovým postižením (76 %) snaží přizpůsobit, nejčastěji komunikuje mluvenou řečí a využívá odezírání. Druhým častým způsobem navázání kontaktu se slyšícím světem je písemná forma komunikace – 23 % ji využívá velmi často a 20 % často. Občas je možné při komunikaci se slyšícím využít prstovou abecedu, jak uvádí 18 % respondentů. Podle 14 % respondentů je možné bez problému komunikovat se slyšícími mluvenou řečí bez odezírání. Jen malá část neslyšících upřednostňuje český znakový jazyk, tzn., že si pro komunikaci se slyšícím zajistí tlumočníka.

Otázka 14: Typy služeb pro komunikaci se slyšící osobou

Graf 13: Typy služeb pro komunikaci se slyšící osobou

Graf č. 13 ukázal, že se většina osob se sluchovým postižením (67 %) dorozumí se slyšící osobou sama, aniž by musela využívat služby. Z nabízených služeb pro komunikaci se slyšící osobou jsou dále využívány přepisovatelské služby 41 % respondentů, tlumočnické služby 25 % respondentů. 16 % informantů vyjmenovalo jiné další způsoby komunikace: služby přes operátora O2 Hovor pro neslyšící, písemná komunikace (na papírek, e-mail, SMS, chat, MyDictate) nebo pomoc rodičů.

Otázka 15: Zdroj informací o přepisovatelských službách

Počet Podíl respondentů Centrum zprostředkování simultánního přepisu ČUN 3 6 % Středisko Teiresiás 19 37 % Internet 3 6 % Noviny/časopis 0 0 % Od přátel/známých 14 27 % Konference 1 2 % Kulturní a společenské akce 5 10 % Jiné 6 12 % Tabulka 6: Zdroj informací o přepisovatelských službách 68

V tabulce č. 6 můžeme vypozorovat, že první informace o simultánním přepisu se dozvědělo 6 % respondentů přímo od organizace CZSP ČUN a 37 % respondentů od střediska Teiresiás. 6 % respondentů se o této službě dočetlo na internetu. 27 % informantů se dozvědělo prostřednictvím kamaráda či známého. Pouze 2 % osob se s přepisem poprvé setkalo přímo na konferenci. 10 % dotázaných se se službami přepisu mluvené řeči seznámilo na kulturní či společenské akci. Dalších 12 % dotázaných uvedlo, že se s přepisy poprvé setkali na kurzu účetnictví, v zaměstnání, od přepisovatelky nebo přímo od kolegy Martina Nováka.

Otázka 16: Frekvence využívání přepisovatelských služeb

Graf 14: Frekvence využívání přepisovatelských služeb

Několikrát týdně využívá přepisovatele pro komunikaci se slyšícím protějškem pouze 16 % respondentů a několikrát za měsíc je to 18 % osob. Přepisovatelské služby několikrát za rok využívá 27 % dotázaných. Nejvíce osob se sluchovým postižením (39 %) sleduje přepis pouze jednou za rok a méně.

Otázka 17: Situace, kdy sluchově postižený potřebuje přepisovatele (v %)

Graf 15: Situace, kdy SP potřebuje přepisovatele 69

Nejčastěji informanti vyžadují přepisovatele ve vzdělávání (ve škole, na kurzech a školení). Jedná se o 39 % respondentů. V případě, že by se sluchově postižený měl účastnit konference, vyžaduje přepisovatele 16 % z nich velmi často, 8 % často a 23 % jen občas. Přítomnost služby simultánního přepisu na kulturních a společenských akcích vyžaduje velmi často 8 % dotázaných, 10 % často a 24 % občas. Z grafu č. 15 vyplývá, že se přepisovatelské služby málo využívají u lékaře, na úřadě a u soudu.

Otázka 18: Hodnocení přepisovatelských služeb CZSP ČUN (v %)

Graf 16: Hodnocení přepisovatelských služeb CZSP ČUN

Následující výroky v grafu č. 16 týkající se přepisovatelských služeb, které poskytuje CZSP ČUN, ohodnotilo 20 respondentů známkováním jako ve škole: 1 - nejlepší, 5 - nejhorší. Největší počet klientů (90 %) je hodně spokojeno s personálem, který je příjemný a ochotný a vystupuje s profesionálním přístupem. Skoro polovina respondentů (45 %) vždy dostává odpovědi na jejich dotazy týkající se poskytování služeb přepisu. CZSP ČUN vždy zajistí přepis pouze 25 % klientům, 40 % klientům službu většinou zajistí a 30 % klientům jen někdy. Někdy nastanou situace, kdy z důvodu nízkého rozpočtu CZSP ČUN není schopno poskytovat přepisy každému. Rychlost zajištění přepisu hodnotí 10 % klientů za špatnou a 10 % klientů za velmi špatnou.

Otázka 19: Hodnocení přepisovatelských služeb střediska Teiresiás (v %)

Graf 17: Hodnocení přepisovatelských služeb střediska Teiresiás

Přepisovatelské služby, které poskytuje středisko Teiresiás svým studentům Masarykovy univerzity, ohodnotilo celkem 24 studentů. Z grafu č. 17 vyplývá, že jsou studenti celkově spokojeni s poskytováním přepisovatelských služeb na půdě Masarykovy univerzity. Rychlost zajištění přepisu považuje 4 % studentů za špatnou. Studenti jsou víceméně spokojeni poskytováním poradenských služeb týkajících se přepisu.

Otázka 20: Ohodnocení práce přepisovatele (v %)

Graf 18: Ohodnocení práce přepisovatele

Respondenti ohodnotili práci přepisovatele opět známkováním jako ve škole (1 – nejlepší, 5 – nejhorší). Výsledky grafu č. 18 ukazují, že většina oslovených osob se sluchovým postižením je spokojena s prací přepisovatele v průběhu tlumočené situace. Zde se zmíním o drobných nedostatcích ze strany přepisovatele. Respondenti (27 %) si všimli, že přepisovatelé mají trochu problémy s odbornými termíny, které se vyskytují

například na přednáškách na VŠ, na konferencích apod. S přepisem v reálném čase není spokojeno15 % respondentů a 4 % respondentů není vůbec spokojeno. 10 % dotázaných se setkalo s neochotou ze strany přepisovatelů přepisovat doplňující informace mimo domluvenou akci.

Otázka 21: Informovanost o online přepisu na dálku

Odpovědi Podíl ano 32 63 % ne 19 37 % Tabulka 7: Informovanost o online přepisu na dálku

Již v posledních třech letech se v České republice pomalu rozvíjí služba online přepisu na dálku, kdy jedinci se sluchovým postižením mají možnost sledovat přepis bez fyzické přítomnosti přepisovatele, který přepisuje např. v kanceláři. Podmínkou pro klienta je mít zobrazovací zařízení s připojením na internet. Dle tabulky č. 7 se o službě přepisu online dozvědělo 32 (63 %) respondentů a zbývajících 19 (37 %) respondentů tuto službu nezná.

Otázka 22: Zájem o bezplatné služby online přepisu na dálku pro soukromé účely

Odpovědi Podíl ano 37 73 % ne 14 27 % Tabulka 8: Zájem o bezplatné služby online přepisu na dálku

Velká část dotazovaných uvedla, že by měla zájem o bezplatné služby online přepisu na dálku pro soukromé účely například při jednání na úřadě, při vyřizování v bance, v zaměstnání, v divadelním představení apod. Tuto skutečnost uvádí 73 % informantů. Zbývajících 27 % respondentů nemá zájem využít tuto službu.

Otázka 23: Používání chytrého mobilního telefonu nebo tabletu/iPadu (v %)

Graf 19: Používání smartphone nebo tabletu 72

Ideálním zařízením pro online přepis jsou tablety, které kombinují kvalitní mikrofon pro snímání hlasu a velký displej pro zobrazení přepisu. Aby však mohl online přepis spolehlivě fungovat, vyžaduje se kvalitní připojení k internetu. Podle výsledku grafu č. 19 37 uživatelů používá chytrý mobilní telefon, z toho 89 % s připojením k internetu a 11 % bez připojení k internetu. 15 respondentů uvedlo, že vlastní tablet – z toho 67 % s připojením k internetu a 33% bez připojení k internetu.

Otázka 24: Zájem o využití služby pomocí online přepisu v mobilu/tabletu

Graf 20: Zájem o využití služby pomocí online přepisu v mobilu/tabletu

Do budoucna se plánuje rozšířit službu online přepisu na dálku i mimo komerční sféru s možností komunikovat se svým okolím pomocí aplikace eScribeDroid, která umožní zobrazení online přepisu mluvené řeči na tabletu nebo chytrém mobilním telefonu (Technika pomáhá handicapovaným [online]). Z grafu č. 20 je patrné, že by tuto službu uvítalo 35 respondentů (69 %), ale pouze zdarma. 13 respondentů (25 %) by bylo ochotno zaplatit tuto službu za určitý poplatek. Pouze 3 respondenti (6 %) neprojevili zájem o tyto nové služby.

Univariační analýza souboru přepisovatelů (N2)

Otázka 1: Pohlaví přepisovatelů

Odpovědi Podíl muž 3 16 % žena 16 84 % Tabulka 9: Pohlaví přepisovatelů

Dotazníkového šetření se celkem zúčastnilo 19 přepisovatelů, z toho 3 muži (16 %) a 16 žen (84 %).

Otázka 2: Věk přepisovatelů

Graf 21: Věk přepisovatelů

Nejpočetnější skupinu tvoří respondenti ve věku 19-30 let, která tvoří 74 % z celkového počtu. Dále se dotazníkového šetření zúčastnilo 10 % osob ve věku do 18 let, 11 % osob ve věku 31-45 let a 5 % osob ve věku 46-60 let.

Otázka 3: Dosažené vzdělání přepisovatelů

Graf 22: Dosažené vzdělání přepisovatelů

Z oslovených přepisovatelů 2 osoby (10 %) mají základní vzdělání, 10 osob (53 %) dosáhlo úplného středního vzdělání. Vysokoškolský titul drží 7 osob (37 %).

Otázka 4: Bydliště přepisovatelů

Graf 23: Bydliště přepisovatelů

Oblast ČR je zastoupena 14 kraji. Převážná část respondentů (42 %) žije v kraji Jihomoravském. Z kraje Hlavní město Praha odpovědělo 21 % respondentů. 11 % respondentů bydlí v Moravskoslezském kraji. Královéhradecký kraj stejně jako Pardubický kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj a Zlínský kraj zastupuje 5 % respondentů.

Otázka 5: Místo působení přepisovatelů

Graf 24: Místo působení přepisovatelů

Početná skupina respondentů (58 %) je ochotna poskytnout přepisovatelské služby pro osoby se sluchovým postižením v celé České republice, ale to ovšem záleží na mnoha faktorech – proplacení cesty tam a zpět, výše honoráře za jednorázový přepis v jiném kraji, proplacení ubytování v případě přepisů delší než 1 den. Záleží na konkrétní nabídce/zakázce – na požadavcích a finančním ohodnocení. 32 % přepisovatelů je ochotno pracovat v Jihomoravském kraji, kde mají možnost provádět přepisy především studentům 75

se sluchovým postižením Masarykovy univerzity v Brně. O přepisy v Praze má zájem 21 % respondentů. Stejný počet přepisovatelů (11 %) je ochotno přepisovat v následujících krajích - Liberecký, Olomoucký a Pardubický. V pěti krajích – Královéhradecký, Moravskoslezský, Středočeský, Ústecký a Zlínský je ochotno přepisovat 5 % respondentů.

Otázka 6: Oblasti poskytování přepisu

Graf 25: Oblasti poskytování přepisu

Nejvíce respondentů (79 %) provádí přepisy ve vzdělávací oblasti (např. přednášky a semináře na VŠ, školení a kurzy). 63 % respondentů poskytuje přepisy na konferencích. Na kulturních, společenských a veřejných akcích – divadelní představení, plesy, benefiční koncerty, republikové shromáždění, demonstrace apod., které se zúčastňují osoby se sluchovým postižením různého druhu, přepisuje 32 % respondentů. S přepisem u soudního jednání má zkušenosti 21 % respondentů a u lékaře 5 % respondentů.

Otázka 7: Frekvence poskytování přepisovatelských služeb

Graf 26: Frekvence poskytování přepisovatelských služeb

Graf č. 26 ukazuje frekvenci poskytování přepisovatelských služeb. Přepisovatelské služby pro klienty se sluchovým postižením několikrát týdně zajišťuje 47 % přepisovatelů, několikrát za měsíc 37 % informantů a několikrát za rok 16 % respondentů.

Otázka 8: Způsob přepisu

Graf 27: Způsob přepisu

Dle grafu č. 27 je patrné, že všichni přepisovatelé poskytují přepisy fyzicky přímo na místě. Pouze pětina přepisovatelů provádí i přepisy online na dálku. 11 % respondentů odpovědělo „jiné“ a uvedli, že vytváří skryté titulky v České televizi nebo přepisují audionahrávky.

Otázka 9: Délka praxe v přepisování pro osoby se sluchovým postižením

Graf 28: Délka praxe přepisu pro osoby se sluchovým postižením

Téměř polovina dotázaných (47 %) poskytuje přepisy osobám se sluchovým postižením již 3-5 let. Čtvrtina respondentů (26 %) má zkušenosti s přepisy 0-2 roky. Téměř čtvrtina respondentů má bohaté zkušenosti s poskytováním přepisovatelských služeb – z toho 11 % má praxi v délce 6-9 let, 5 % v délce 10-19 let a 11 % v délce 20 let a více. Nejdelší praxe přepisovatele je 25 let. Dříve, než vznikla tato služba pro neslyšící,

pracoval (i nyní stále pracuje) respondent už 20 let pro Českou televizi na skrytých titulcích a to nejen ve zpravodajství, ale vytváří skryté titulky i k pořadům České televize.

Otázka 10: Získaná praxe v rámci organizace pro sluchově postižené

Odpovědi Podíl ano 19 100 % ne 0 0 % Tabulka 10: Získaná praxe v rámci organizace pro sluchově postižené

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda přepisovatelé vykonávali praxi v rámci nějaké organizace, která se zaměřuje na osoby se sluchovým postižením. Všichni respondenti (100 %) na tuto otázku odpověděli kladně.

Otázka 11: Absolvent státem akreditované zkoušky v oblasti přepisu

Odpovědi Podíl ano 11 58 % ne 8 42 % Tabulka 11: Absolvent státem akreditované zkoušky v oblasti přepisu

Úspěšných absolventů, kteří složili státem akreditované zkoušky např. z rychlopsaní, ze zpracování testu nebo z kancelářského psaní na stroji, je 58 % respondentů. 42 % respondentů neabsolvovalo žádné zkoušky, které souvisí s přepisy.

Otázka 12: Rychlost přepisu (počet čistých úhozů za minutu)

Graf 29: Rychlost přepisu

Z grafu č. 29 vyplývá, že 37 % respondentů zvládá psát na klávesnici průměrnou rychlostí 200 – 399 úhozů za minutu. Průměrnou rychlost 400 – 599 úhozů za minutu dosahuje téměř polovina písařů (47 %). Opravdoví mistři (16 %) dokážou psát průměrnou rychlostí 600 – 799 úhozů za minutu. Nejlepší průměrnou rychlost uvedl respondent 750 úhozů za minutu. Přepisovatelé upozornili na to, že rychlost úhozů za minutu se odvíjí

v délce doby přepisu bez zastavení. S rostoucí dobou přepisu bez zastavení přímo úměrně klesá rychlost přepisu, protože pozornost i soustředěnost postupně klesá a rychlost se kvůli chybovosti (kvůli opravování) dosti zpomaluje.

Otázka 13: Typ klávesnice pro přepis mluveného projevu

Graf 30: Typ klávesnice pro přepis

V českých zemích se nejčastěji používá klávesnice QWERTZ. Nejvíce respondentů (81 %) používá pro přepis klávesnici QWERTZ bez používání speciálních zkratek. Zbývajících 19 % přepisovatelů používá klávesnici QWERTZ s pomocí speciálního zkratkového systému vyvinutého pro češtinu. Jde o zkratky, které aplikují při psaní a díky takové zkratce se rozbalí celé slovo. Nikdo z dotázaných nepoužívá tzv. akordovou klávesnici, jako jsou například Palatype, Velotype nebo stenografický stroj.

Otázka 14: Zvládání přepisu všech projevů mluvené řeči

Graf 31: Zvládání přepisu všech projevů mluvené řeči

Přepsat všechen projev mluvené řeči v reálném čase je pro přepisovatele hodně náročná činnost. Není reálné, aby přepisovatel zvládl přepisovat úplně vše, co právě slyšel. 11 % respondentů stíhá vše přepsat do písemné podoby. Většina respondentů (84 %) uvedlo, že přepis většinou stíhá. Pouze 5 % písařů přiznalo, že spíš nestíhají vše přepsat. 79

Otázka 15: Požadavek na předem připravené materiály

Graf 32: Požadavek na předem připravené materiály

Písemné materiály si pravidelně předem žádají 11 % přepisovatelů. Na přepisovatelský výkon se připravuje 84 % přepisovatelů, ale není to pravidlem. 5 % respondentů uvádí, že se na přepisy nepřipravuje vůbec. Někteří přepisovatelé upozorňují na to, že na některé situace není možné se předem připravit. Přepisovatelé by uvítali, kdyby v případě větších konferencí bylo přepisovatelům zajištěna předem jména lidí, kteří mají být představeni, aby nedošlo ke směšným překlepům ve jméně.

Otázka 16: Nejčastější problémy při přepisu

Graf 33: Nejčastější problémy při přepisu

S nejčastějším problémem se 79 % přepisovatelů setkává s příliš rychlou mluvou mluvčího bez ohledu na přepisovatele. Toto se týká i tlumočníků znakového jazyka, kteří hodně rychle mluví při překladu ze znakového jazyka do mluvené češtiny. Informantům (74 %) vadí šum a ruch v místnosti, kde je hodně lidí (např. na přednáškách, na konferencích). Přepisovatelé (63 %) mají potíže s přepisem cizích slov nebo odborných termínů, se kterými se setkali poprvé. Třetina respondentů má potíže s technikou (např. výpadek bezdrátové sítě pro přenos obsahového sdělení na sekundární obrazovku

klienta, nekompatibilita přepisovatelského počítače s dataprojektorem). Čtvrtina respondentů měla problém s rozuměním mluvené řeči jedince se sluchovým postižením, na jehož hlas není zvyklý. Mezi jiné problémy, se kterými se respondenti (16 %) během přepisu setkali, jsou:

- nevhodné zázemí pro přepisovatele (nepohodlná, nízká nebo špatně umístěná židle a/nebo nevhodně vysoký či umístěný stůl či jeho úplná absence – z těchto důvodů je pak přepisovatel nucen mít klávesnici na klíně);

- hádka účastníků, kdy mluví jeden přes druhého;

- špatné telefonické připojení při přepisu na dálku.

Otázka 17: Nepříjemná situace pro přepisovatele v průběhu přepisu

Odpovědi Podíl ano 10 53 % ne 9 47 % Tabulka 12: Nepříjemná situace pro přepisovatele v průběhu přepisu

Pro deset dotazovaných přepisovatelů (53 %) nastala někdy během přepisu nepříjemné situace. Devět přepisovatelů (47 %) žádnou nepříjemnou přepisovatelskou situaci nezažilo.

Přepisovatelé uváděli příklady svých nepříjemných zkušeností:

- přehnaně rychlý a nestrukturovaný projev mluvčího bez ohledu na přepisovatele;

- proslov přednášejícího není vázán na opěrné body (např. v prezentaci), a sám postrádá zjevnou strukturu. To pak znemožňuje přehledné členění produkovaného přepisu. To zřejmě nevadí přímo přepisovateli, ale ztěžuje to situaci neslyšícímu;

- přednášející nedělá pravidelné přestávky;

- přepis názorů přednášejícího, které se radikálně rozcházejí s názory přepisovatele;

- špatná akustika v místnosti – není slyšet přednášejícího;

- psychologicky vzato není problém, pokud přepisovaná akce trvá i více než 4-5 hodin, pokud jde o rozsah předem avizovaný. Jakmile ale trvání překročí ohlášený limit, rozpoložení přepisovatele a tedy i kvalita přepisu exponenciálně klesá v řádu minut;

- bezohlednost na přepisovatele (nebere se na přepisovatele ohled);

- nejhůře se zapisují fakta, čísla apod.;

- mnoho cizích termínů, přičemž přednášející drmolí postupy a cizí názvy velice rychle – tím vzniká obava ze strany přepisovatele, aby případná nepřesnost neuškodila později neslyšícímu například u zkoušky;

- stresující je selhání techniky během přepisu, nebo když nestíhá vše přepsat;

- při špatné výslovnosti přednášejícího pak dochází k trapným překlepům ve jméně;

- rozčílení přednášejícího, že jej klávesnice ruší nebo nepříjemná konfrontace s učitelem, který nechápal práci přepisovatele;

- u přepisů na vysoké škole je nepříjemné, že si někdy vyučující plete přepisovatele se studentem;

- zrušení uživatelovy účasti na přepisovatelských akcí na poslední chvíli;

- u přepisů na VŠ berou studenti přepisovatele na lehkou váhu, nechce se jim jít do školy, nebo nestíhají. Pro přepisovatele není příjemné i to, že nemají schválený přepis bez přítomnosti studenta a ti je přemlouvají, aby jim přepisovatelé přepisovali i když tam nebudou.

Otázka 18: Situace, ve kterých přepisovatelé nechtějí přepisovat

Dle etického kodexu přepisovatele CZSP ČUN „má přepisovatel právo odmítnout výkon své profese z důvodu pro něj špatných pracovních podmínek nebo v případě, že by nedokázal být neutrální vůči přepisovanému sdělení, a poškodil tak klienta, svou osobu nebo profesi. Přepisovatel přijímá jen takové závazky, které odpovídají jeho schopnostem, kvalifikaci a přípravě. Nese plnou zodpovědnost za kvalitu práce.“ (Etický kodex přepisovatele [online]). Níže jsem vyjmenovala situace, ve kterých respondenti nechtějí přepisovat nebo mají obavy přepisovat:

- přepis u soudu z důvodu nedostatečné kompetence;

- obavy z přepisu u předmětů z Přírodověděcké, Lékařské fakulty a Fakulty informatiky, nebo přepisy na laboratorním cvičení nejrůznějších oborů, kde je dominantní částí vazba na vizuální demonstrace (vzorce na tabuli, modely, obrázky apod.), které není dobře možno uvádět v přepisu;

- obavy z přepisu na konferencích, kde by mohly zaznít neznámé termíny pro přepisovatele, kde by došlo k nerozumění přednášejícímu a kde se často

vyskytuje šum okolo. Případné použití sluchátek by dodalo přepisovateli více odvahy;

- přepis v cizím jazyce;

- zdlouhavé dojíždění na krátké přepisy nebo vzdálené oblasti od bydliště přepisovatele vzhledem k jeho časové vytíženosti;

- přepisy na laboratorním cvičení nejrůznějších oborů, kde je dominantní částí vazba na vizuální demonstrace (vzorce na tabuli, modely, obrázky apod.), které není dobře možno uvádět v přepisu.

Otázka 19: Požadavek na vylepšení technických záležitostí

26 % dotázaných zatím vyhovuje dosavadní technika pro přepisy. Zbývajících 74 % respondentů by chtělo vylepšit následující technické záležitosti:

- pro přepis s přepisovatelem na místě mít oddělené monitory zvlášť pro přepisovatele a pro uživatele se sluchovým postižením z důvodu většího pohodlí;

- ergonomicky optimální místo pro přepisovatele, aby popř. viděl na mluvícího i na plátno;

- zajištění vhodné (ideálně výškově nastavitelné) židle;

- zajištění prodlužovačky pro adaptér od notebooku v případě delších přepisů;

- kvalitnější a méně hlučné klávesnice (v současné době s rostoucí kvalitou konstrukce stoupá i vydávaný hluk);

- zajištění kvalitnějšího ozvučení (mikrofon), kvalitnějšího přístup k hlasovému projevu pro přepisovatele na místě, kde jím vydávaný hluk nevyrušuje (např. sluchátka pro přepisovatele);

- dobré osvětlení;

- schopnost přepisovatelů řešit problémy i bez „technika na telefonu“, tzn. více rozumět a umět používat dataprojektor a vše s tím spojené;

- odstranit problémy v případě Polygrafu a jeho propojení s iPady (tablety).

Otázka 20: Účast vzdělávacích kurzů pro přepisovatele

Odpovědi Podíl ano 12 63 % ne 7 36 % Tabulka 13: Účast vzdělávacích kurzů pro přepisovatele

Více než polovina dotazovaných (63 %) uvedla, že se průběžně vzdělává a účastní se kurzů, seminářů, konferencí nebo přednášek spojených s problematikou přepisovatelství pro osoby se sluchovým postižením, kde se mohou dozvědět o komunitě osob se sluchovým postižením, o zásadách komunikace s nimi, o simultánním přepisu, o standardech kvality sociálních služeb, nasbírat si osobní zkušenosti klientů při přepisech na různých akcích apod. Zbývající část 36 % respondentů uvedla, že se neúčastní vzdělávacích kurzů. Jeden respondent svoji neúčast vysvětlil tím, že dosud neměl možnost se jí zúčastnit. Ale plánuje školení přepisovatelů, které bude v nejbližší době.

Otázka 21: Zájem o studijní obor Přepisovatelství

Graf 34: Zájem o studijní obor Přepisovatelství

Do budoucna se uvažuje o vytvoření tříletého akreditovaného studijního programu Přepisovatelství, kde by si zájemci osvojili teoretické poznatky a získali praktické dovednosti nezbytné pro poskytování kvalitních přepisovatelských služeb. O toto studium by mělo zájem 37 % přepisovatelů, 26 % respondentů se ještě nemohlo rozhodnout. Zbývajících 37 % informantů o to nemá zájem.

Ve volné odpovědi této otázky řekl přepisovatel svůj názor, že si nedokáže představit, co by se přepisovatelé celé tři roky učili. Domnívá se, vzdělávací kurz pro přepisovatele svým obsahem pokrývá komplex nutných znalostí a schopností pro práci přepisovatele. Co se týče tréninku rychlosti a přesnosti psaní všemi deseti, které zabere delší dobu, lze trénovat doma. Další přepisovatel uvedl, že si není jistý, jaké by měl pak člověk uplatnění do budoucna po absolvování studia v oboru Přepisovatelství.

Otázka 22: Teoretické povědomí o problematice sluchového postižení

Graf 35: Teoretické povědomí o problematice sluchového postižení

Z grafu č. 35 vyplývá, že 58 % dotázaných má minimální teoretické povědomí o problematice sluchového postižení a o jejich specifikách komunikace.

Otázka 23: Zájem o celorepublikové setkání přepisovatelů

Odpovědi Podíl ano 13 68 % ne 6 32 % Tabulka 14: Zájem o celorepublikové setkání přepisovatelů

O celorepublikové setkání přepisovatelů má zájem 68 % respondentů. 32 % respondentů o to neprojevilo zájem.

4.4 Závěry výzkumného šetření

Na výzkumném souboru N1 se podílelo 51 uživatelů simultánního přepisu. Výzkumný vzorek tvořilo 12 mužů a 39 žen. Z toho bylo 15 nedoslýchavých (z nich měl 1 lehkou nedoslýchavost, 3 středně těžkou nedoslýchavost a 11 těžkou nedoslýchavost), 36 neslyšících (z nich 21 mělo praktickou hluchotu a 15 úplnou hluchotu). Z počtu 44 respondentů, kteří nosí sluchadlo nebo kochleární implantát, velká většina (31 respondentů) slyší dobře a občas nerozumí mluvené řeči. Více než polovina respondentů se dorozumí se osobou se sluchovým postižením mluvenou řečí s odezíráním a českým znakovým jazykem. Tři čtvrtiny osob se sluchovým postižením komunikuje se slyšící osobou mluvenou řečí s odezíráním. O přepisovatelských službách se nejvíce respondentů dozvědělo prostřednictvím střediska Teiresiás (37 %) a od přátel i známých 27 % respondentů. 34 dotázaných uvedlo, že využívá přepisy zpravidla několikrát ročně a méně. Přepisovatelské služby nejvíce objednává 20 osob se sluchovým postižením (39 %) 85

ve škole, na kurzech a školení. Téměř všichni dotázaní jsou celkově spokojeni s přepisovatelskými službami, které poskytují organizace CZSP ČUN a středisko Teiresiás. Respondenti měli možnost ohodnotit silné a slabé stránky práce přepisovatelů. Mezi slabší stránky zařadili především psaní v reálném čase, neochotu přepisovat mimo domluvené, dále pak odbornost, přesnost psaní a jazykové schopnosti. Mezi silnými stránkami dominuje včasný příchod na domluvené místo, rychlost psaní a počítačové znalosti. Online přepis na dálku zná 32 respondentů a využilo by ho 37 respondentů. Do budoucna se plánuje tuto službu rozšířit o další možnost komunikovat s okolím pomocí přepisu online se zobrazováním textu v mobilu nebo tabletu. O tuto službu by mělo zájem 35 respondentů (94 %).

Na výzkumném souboru N2 se podílelo 19 přepisovatelů. Výzkumný vzorek tvořili 3 muži a 16 žen. Více než polovina dotázaných je ochotna provádět přepisy mluvené řeči po celé České republice. Většina z dotázaných poskytuje přepisy především ve vzdělávací oblasti (15 osob) a na konferenci (12 osob). Polovina respondentů poskytuje přepisovatelské služby několikrát týdně a třetina respondentů několikrát za měsíc. Všichni poskytují přepisy s přepisovatelem na místě a pouze pětina z nich poskytuje online přepisy s přepisovatelem na dálku. Všichni přepisovatelé praxi v přepisovatelství získali v rámci nějaké organizace, která se zaměřuje na osoby se sluchovým postižením. 11 absolventů úspěšně složilo státem akreditovanou zkoušku z rychlopsaní, ze zpracování na PC nebo z kancelářského psaní na stroji. Dobrý přepisovatel přepisuje rychlostí větší než 400 čistých úhozů za minutu. Tento předpoklad splňuje 32 přepisovatelů (63 %), z toho 8 přepisovatelů s rychlostí více než 600 úhozů za minutu lze považovat za mistry v rychlopsaní. 16 respondentů se přiznalo, že spíše stíhají přepsat všechny projevy mluvené řeči. Více než polovina dotázaných mezi častější potíže při přepisu zařadila neporozumění mluvčímu, cizí slova a odborné termíny, šum a ruch v místnosti. Přepisovatelé by pro svoji práci chtěli vylepšit ozvučení v místnosti, kvalitnější židli a ergonomicky optimální místo pro přepisovatele. Většina dotázaných má obavy z přepisu při laboratorním cvičení, kde není možné vizuální demonstraci uvádět v přepisu, u soudu z důvodu nedostatečné kompetence, na konferenci z důvodu neznámých termínů i špatné akustiky, a přepis v cizím jazyce. Více než polovina přepisovatelů uvedlo, že má základní přehled o problematice sluchového postižení a ví, jak s takovými osobami komunikovat.

Vyhodnocení hypotéz:

Bivariační analýza souboru respondentů se sluchovým postižením (N1)

Využití služeb simultánního přepisu ano ne celkem osoby se sluchovým postižením do 30 let 11 21 32 osoby se sluchovým postižením nad 31 let 10 9 19 celkem 21 30 51 Tabulka 15: Využití služeb simultánního přepisu dle věkové kategorie

Hypotéza byla verifikována.

10 respondentů se sluchovým postižením věkové kategorie starší 30 let a 11 respondentů se sluchovým postižením ve věku do 30 let využívá přepisovatelské služby při komunikaci se slyšící osobou. Věk tedy nemusí být rozhodující faktor, zda jedinec se sluchovým postižením potřebuje zajistit přepisovatelskou službu pro kontakt se slyšící společností či nikoliv.

H2: Přepisovatelské služby pro komunikaci se slyšící osobou více vyhledávají jedinci nedoslýchaví a ohluchlí než jedinci s těžkým sluchovým postižením.

Využití služeb simultánního přepisu ano ne celkem nedoslýchavost (20 – 80 dB), ohluchlost 6 10 16 těžké postižení sluchu - hluchota 15 20 35 celkem 21 30 51 Tabulka 16: Využití služeb simultánního přepisu dle typu sluchové vady

Hypotéza byla falzifikována

Z počtu odpovědí nedoslýchavých a ohluchlých jedinců, zda pro komunikaci se slyšícím účastníkem využívají přepisovatelskou službu, se hypotéza nepotvrdila. Počet kladných odpovědí respondentů skupiny jedinců nedoslýchavých a ohluchlých, která je početně zastoupena o třetinu méně než skupina s těžkým postižením sluchu, nás informuje, že osoby s nedoslýchavostí a jedinci ohluchlí nepotřebují služby přepisu tak často.

Preference služby přepisovatelské před ano ne jiné celkem službou tlumočnickou docházka do běžné ZŠ a/nebo SŠ (integrace) 10 1 4 15 docházka do školy pro sluchově postižené 3 4 4 11 celkem 13 5 8 26 Tabulka 17: Preference služeb

Hypotéza byla verifikována.

Jedinci se sluchovým postižením, kteří docházeli alespoň do jedné běžné základní nebo střední školy (integrace), preferují přepisovatelské služby před službami tlumočnickými. Jedná se o 10 respondentů. Sloupec „jiné“ znamená, že dotázaný se sluchovým postižením by zvolil obě služby dle konkrétní potřeby.

H4: Frekvence využívání přepisovatelských služeb je u studentů se sluchovým postižením vyšší než u jedinců, kteří nestudují.

jednou Frekvence využívání několikrát několikrát několikrát ročně a celkem přepisovatelských služeb týdně měsíčně ročně méně studenti 6 4 2 8 20 ostatní 2 5 12 12 31 celkem 8 9 14 20 51 Tabulka 18: Frekvence využívání přepisovatelských služeb

Hypotéza byla verifikována.

Studenti se sluchovým postižením vyhledávají a objednávají přepisovatelskou službu častěji než „ostatní“ (tzn. pracující, nezaměstnaní, jedinci v invalidním nebo starobním důchodu a matky na mateřské/rodičovské dovolené). Z celkového počtu 20 studentů využívá přepisovatelskou službu několikrát týdně nebo měsíčně 10 studentů. Ze skupiny „ostatní“ se u 31 respondentů jedná o 7 osob. Frekvence využívání přepisovatelských služeb vyplývá z potřeby zajištění přepisovatele pro výuku především na vysokých školách, kde jsou studenti se sluchovým postižením integrovaní.

H5: Jedinci se sluchovým postižením z Prahy jsou více informovaní o existenci online přepisu na dálku než jedinci žijící mimo Prahu.

Povědomí o online přepisu na dálku ano ne celkem osoby se sluchovým postižením žijící v Praze 11 8 19 osoby se sluchovým postižením žijící mimo Prahu 21 11 32 celkem 32 19 51 Tabulka 19: Povědomí o online přepisu na dálku

Hypotéza byla falzifikována

Na základě bivariační analýzy vyplynulo, že skupina z Prahy s počtem 11 osob se sluchovým postižením zná službu online přepisu na dálku méně než osoby se sluchovým postižením žijící mimo Prahu, jejichž počet je 21.

Zájem o online přepis na dálku v mobilu/tabletu ano ne celkem vlastním chytrý telefon a/nebo tablet s připojením k 32 1 33 internetu nevlastním takové zařízení 16 2 18 celkem 48 3 51 Tabulka 20: Zájem o online přepis na dálku v mobilu/tabletu

Hypotéza byla verifikována.

Z celkového počtu 33 uživatelů se sluchovým postižením, kteří vlastní chytrý telefon a/nebo tablet s připojením k internetu, má 32 uživatelů zájem o služby online přepisu na dálku, díky němuž by se přepis zobrazoval na displeji přímo v mobilu a/nebo tabletu. 16 respondentů, kteří nevlastní chytrý telefon ani tablet anebo je vlastní bez připojení k internetu, má zájem o tuto službu, kterou by mohli využít někdy v budoucnu.

Bivariační analýza souboru přepisovatelů (N2)

H7: Přepisovatelé s větším počtem úhozů za minutu (400 a více) přepisují častěji než přepisovatelé, kteří nedosahují počtu 400 úhozů za minutu.

několikrát několikrát Frekvence poskytování přepisovatelských služeb měsíčně a celkem týdně méně počet úhozů za minutu: 0 - 399 6 1 7 počet úhozů za minutu: 400 a více 3 9 12 celkem 9 10 19 Tabulka 21: Frekvence poskytování přepisovatelských služeb

Hypotéza byla falzifikována

Bylo zjištěno, že rychlopísaři s počtem 400 a více úhozů za minutu přepisují méně často než přepisovatelé, kteří při psaní nedosahují počtu 400 úhozů za minutu. Jedná se o 6 pomalejších přepisovatelů a o 3 rychlejší přepisovatele.

H8: Přepisovatelé s praxí nad 6 let mají lepší teoretické povědomí o problematice sluchového postižení než přepisovatelé s praxí do 6 let.

Povědomí o problematice sluchového postižení ano ne celkem praxe 0-4 let 8 2 10 praxe 5 let a více 8 1 9 celkem 16 3 19 Tabulka 22: Povědomí o problematice sluchového postižení

Hypotéza byla falzifikována

Míra teoretického povědomí o problematice sluchového postižení nesouvisí s délkou praxe přepisovatelství. Znalosti o problematice sluchově postižených má stejný počet přepisovatelů s praxí do 4 let a s praxí delší než 4 roky.

H9: Počet přepisovatelů vlastnící certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu je srovnatelný u přepisovatelů věkové kategorie do 30 let i u přepisovatelů věkové skupiny nad 30 let.

Certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu ano ne celkem přepisovatelé do 30 let 8 8 16 přepisovatelé nad 30 let 3 0 3 celkem 11 8 19 Tabulka 23: Certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu

Hypotéza byla falzifikována.

Možnost získat certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu nabízí v současné době celá řada organizací nebo škol. Je možné konstatovat, že přepisovatelé bez ohledu na věk mohou certifikát získat na základě absolvování závěrečných zkoušek.

H10: Většina přepisovatelů je ochotna provádět simultánní přepisy pouze v kraji svého bydliště.

pouze v kraji i mimo kraj Místo působení přepisu celkem mého bydliště mého bydliště místo působení přepisovatelů 5 14 19 Tabulka 24: Místo působení přepisu

Hypotéza byla falzifikována

Bydliště přepisovatelů není dle průzkumu rozhodujícím faktorem pro místo působení přepisu. 5 přepisovatelů je ochotno přepisovat pouze v kraji svého bydliště, zatímco 14 přepisovatelů je ochotno přepisovat i mimo kraj svého bydliště.

H11: Přepisovatelé, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, mají větší zájem o akreditovaný studijní obor Přepisovatelství.

Zájem o studium v oboru Přepisovatelství ano ne nevím celkem přepisovatelé se ZŠ a SŠ vzděláním 4 5 3 12 přepisovatelé s VŠ 3 2 2 7 celkem 7 7 5 19 Tabulka 25: Zájem o studium v oboru Přepisovatelství

Hypotéza byla falzifikována 91

Z tabulky č. 25 vyplynulo, že ne každý absolvent základního a středního vzdělání by chtěl zkusit studovat akreditovaný studijní obor Přepisovatelství, který se plánuje otevřít v budoucnu. Zájem o toto studium mají 4 přepisovatelé a 5 přepisovatelů o to neprojevilo zájem.

Návrhy pro speciálně pedagogickou praxi

Intervence u uživatelů přepisů se sluchovým postižením

- zvýšit informovanost o tom, jak si mohou jedinci se sluchovým postižením přepisovatelské služby zajistit; - povzbudit dospělé osoby se sluchovým postižením k vyššímu užívání přepisovatelských služeb; - v rámci možností s časovým předstihem zajistit přepisovatelům materiály předem, aby se přepisovatel mohl lépe připravit; - z důvodu nedostatku přepisovatelů včas oznamovat poskytovateli přepisovatelské služby svoji nepřítomnost; - v rámci přednášek na vysokých školách přepisovatelé požadují 100 % účast studenta, přepisovatelé provádí přepisy pro ně nikoliv pro sebe.

Intervence u přepisovatelů do mluvené řeči v reálném čase

- zkvalitnění a odborná příprava na poskytování služeb simultánního přepisu, např: o trénink rychlosti a přesnosti přepisu, o přepisovatel by měl být vzdělaný v oboru, který zapisuje, o zdokonalení jazykových schopností, především v oblasti gramatiky; - pravidelné školení a kurzy pro přepisovatele zaměřující se na různé oblasti v souvislosti s těmito službami; - zvýšení informovanosti o problematice osob se sluchovým postižením a z toho vyplývající odlišnosti v komunikaci; - zvýšení počtu přepisovatelů; - v případě přepisovatelské akce delší než dvě hodiny zajistit dva přepisovatele, kteří se budou střídat v přepisování.

Intervence u slyšících účastníků komunikace

- zvyšovat informovanost slyšící veřejnosti o problematice osob se sluchovým postižením a z toho vyplývající odlišnosti v komunikaci; - zvyšovat informovanost veřejnosti o specifikách přepisovatelských služeb pro osoby se sluchovým postižením, např.: o brát ohled na práci přepisovatele, o jasný a zřetelný projev mluvčího, o pravidelnější přestávky mluvčího.

Shrnutí

Poslední kapitola se věnuje výzkumnému šetření. Dotazník byl zpracován metodou univariační a bivariační analýzy, přičemž jednotlivé výsledky byly analyzovány, zpracovány graficky a okomentovány. V závěru podkapitoly jsou popsány návrhy pro speciálně pedagogickou praxi.

ZÁVĚR

Tato diplomová práce s názvem Využití simultánního přepisu u osob se sluchovým postižením se zabývala problematikou sluchového postižení, především komunikační bariérou vyplývající z tohoto postižení. Jedním z prostředků, jak se mohou osoby se sluchovým postižením cítit jako rovnocenní partneři v komunikaci se slyšící společností, je využití služeb simultánního přepisu mluvené řeči.

Jak je známo, dříve osoby se sluchovým postižením neměly možnost si svobodně zvolit takový komunikační systém, který by odpovídal jejich potřebám. Díky přijetí zákona č. 155/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vzniku nových informačních technologií a organizací, které poskytují přepisovatelské služby, mohou osoby s různým stupněm sluchového postižení využívat služby přepisu mluvené řeči v reálném čase s přepisovatelem na místě nebo s přepisovatelem na dálku. Přepisovatelská služba se spíše využívala na konferencích a na přednáškách, nyní se přibližuje individuálním potřebám neslyšících. V budoucnu se počítá vyřešit komunikační překážky neslyšících vytvořením softwaru pro automatické rozpoznávání řeči, který by nahradil centrum přepisu a také umožnil využívat přepis na mobilních telefonech nebo tabletech.

Dominantním cílem diplomové práce byla komplexní analýza teoretických a empirických zdrojů týkajících se problematiky poskytování přepisovatelských služeb přepisovateli do písemné podoby v reálném čase a využívání těchto služeb osobami se sluchovým postižením. Zaměřila jsem se na současnou situaci v České republice, zjišťovala jsem názory a postoje na úroveň přepisovatelských služeb u jedinců se sluchovým postižením a u přepisovatelů.

Pro splnění cílů výzkumného šetření byly stanoveny hypotézy, které byly poté zkoumány a výsledky byly zhodnoceny. Z celkového počtu jedenácti hypotéz byly čtyři potvrzeny a sedm vyvráceno.

Verifikované hypotézy se týkaly následujících tvrzení: přepisovatelské služby využívají jedinci se sluchovým postižením všech věkových kategorií; osoby se sluchovým postižením navštěvující alespoň jednu běžnou základní nebo střední školu preferují přepisovatelskou službu před tlumočnickou službou; frekvence využívání přepisovatelských služeb je u studentů vyšší než u těch, kteří nestudují; vlastníci chytrého

mobilního telefonu/tabletu s připojením k internetu mají větší zájem o využití služby přepisu v mobilu/tabletu.

Tvrzení, u nichž byly hypotézy falzifikovány, se týkaly oblasti: přepisovatelské služby více vyhledávají jedinci nedoslýchaví a ohluchlí než jedinci s těžkým sluchovým postižením; osoby se sluchovým postžením z Prahy mají lepší povědomí o online přepisu na dálku než ti jedinci žijící mimo Prahu; přepisovatelé s větším počtem úhozů za minutu přepisují častěji než přepisovatelé s menším počtem úhozů za minutu; přepisovatelé s delší praxí mají lepší teoretické povědomí o problematice sluchově postižených; počet přepisovatelů vlastnící certifikát v oblasti přepisu je u přepisovatelů mladší; starší věkové skupiny srovnatelný a většina přepisovatelů je ochotna přepisovat pouze v kraji svého bydliště.

Celkově lze z výzkumu shrnout, že osoby se sluchovým postižením jsou spokojeny s přepisovatelskými službami, které poskytují organizace Centrum zprostředkování simultánního přepisu ČUN a středisko Teiresiás.

Výsledky závěrů šetření nám poskytly informace, které byly východiskem pro sestavení doporučení pro speciálně pedagogickou praxi. Zkvalitnění a lepší organizace zajišťování přepisovatelských služeb v každodenním životě jedinců se sluchovým postižením a zvýšení informovanosti slyšící veřejnosti o specifikách komunikace s osobami se sluchovým postižením je předpokladem k lepšímu zapojení těchto osob do světa slyšících.

Během výzkumného šetření byl proveden rozhovor s Ing. Martinem Novákem, vedoucím Centra zprostředkování simultánního přepisu ČUN, který je po úpravě uveden v příloze č. 1.

Resumé

Diplomová práce „Využití simultánního přepisu u osob se sluchovým postižením“ je zaměřena na problematiku komunikace osob se sluchovým postižením s majoritní společností. Konkrétně se jedná o přepis mluvené řeči v reálném čase. Teoretická část je členěná do tří kapitol. Zabývá se uvedením do problematiky sluchového postižení, dále vymezuje komunikační formy osob se sluchovým postižením a simultánní přepis jako službě pro uživatele se sluchovým postižením. Závěrečná empirická kapitola je zaměřena na analýzu využívání přepisovatelských služeb osobami se sluchovým postižením a poskytování těchto služeb přepisovateli v České republice.

Summary

The diploma thesis called “Using of Speech to Text Report in Real Time for people with hearing impairment“ is focused on the problematic of the communication of persons with hearing impairment with major society. Especially it analyses speech to text report in real time. The theoretical part is divided into three chapters. It deals with the basics of the field of hearing impairment, define communicative forms of persons with hearing impairment and speech to text service for users with hearing impairment. The final empirical part is focused on analysis of usage speech to text services by users with hearing impairment and providing these services by transcribers in Czech Republic.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Použitá literatura

ČERVENKOVÁ, A. Co a jak číst se sluchově postiženým dítětem. 1. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 80 s.

DAŇOVÁ, M. Metodika úpravy textů: pro znevýhodněné čtenáře. vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 189 s. ISBN 978-80-247-2389-1.

EDELSBERGER, L. a kol. Defektologický slovník. 3. vyd. Praha: Nakladatelství H&H, 2000. 418 s. ISBN 80-86022-76-5.

FREEMAN, R. D. Tvé dítě neslyší?: průvodce pro všechny, kteří pečují o neslyšící děti. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1992. 359 s.

HAVLÍK, R. Sluchová propedeutika. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. 209 s. ISBN 978-80-7013-458-0.

HODONSKÁ, V. Televizní titulky na prahu století. Gong: čtvrtletník sluchově postižených. Praha: ASNEP, 5/2001, s. 120. ISSN 0323-0732.

HOLMANOVÁ, J. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. 2. vyd. Praha: Septima, 2005. 93 s. ISBN 80-7216-213-6.

HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0.

HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 1. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, SEPTIMA, 1997. 240 s. ISBN 80-7216-006-0.

HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 2. díl. 1. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, SEPTIMA, 1998. 321 s. ISBN 80-7216-075-3.

HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 2. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, SEPTIMA, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6.

HUDÁKOVÁ, A. Prstová abeceda pro tlumočníky. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 125 s. ISBN 978-80-87153-96-3.

JANOTOVÁ, N. Odezírání u sluchově postižených. 1. vyd. Praha: SEPTIMA, 1999. 52 s. ISBN 80-7216-82-6.

JAŠOVÁ, J. Konference INSPO 2008 byla i pro ohluchlé. Unie: časopis České unie neslyšících. Praha: Česká unie neslyšících, 5-6/2008, roč. XVII, s. 30.

KAŠPAR, Z. Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. 117 s. ISBN 978-80- 87218-15-0.

KLENKOVÁ, J. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 224 s. ISBN 80-247-1110-9.

KOMORNÁ, M. Psaná čeština českých neslyšících – čeština jako cizí jazyk. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka o.s., 2008. 80 s. ISBN 978-80-87218-29-7.

KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 303 s. ISBN 80-246-0329-2.

KRAHULCOVÁ-ŽATKOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy těžce sluchově postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 209 s. ISBN 80-7184-239-7.

LANGER, J. Problematika péče o osoby s kombinovaným postižením. In LUDÍKOVÁ, L. a kol. Základy speciální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 78 s. ISBN 80-244-1479-1.

LANGER, J., KUČERA, P. Komunikace s osobami se sluchovým postižením. In: L. LUDÍKOVÁ, Z. KOZÁKOVÁ a kol. Specifika komunikace s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 72 s. ISBN 978- 80-244-3094-2.

LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. 156 s. ISBN 80-7315-038-7.

LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. 211 s. ISBN 80-967180-8-8.

MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk I. Speciální pedagogika. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2001, roč. 11, č. 2, s. 69-75. ISSN 1211- 2720.

MOTEJZÍKOVÁ, J. Co je simultánní přepis mluvené řeči. Info-Zpravodaj 1/2012, s. 21

PROCHÁZKOVÁ, V., VYSUČEK, P. Jak komunikovat s neslyšícím klientem? Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 28 s. ISBN 978-80-86991-18-4.

PULDA, M. Surdopedie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. 76 s. ISBN 80-7067-190- 4.

SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení: učební text pro studenty speciální pedagogiky. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011. 94 s. ISBN 978-80-7435-098-6.

SLOWÍK, J. Komunikace s lidmi s postižením. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 160 s. ISBN 978-80-7367-691-9.

SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 74 s. ISBN 8024404338.

SOURALOVÁ, E. Surdopedie I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 53 s. ISBN 80-244-1007-9.

STRNADOVÁ, V. Jaké je to neslyšet. Praha: Česká unie neslyšících, 1995. 165 s.

STRNADOVÁ, V. Odezírání jako schopnost. 1. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 70 s. ISBN 978-80-87153-27-7.

STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících I. - Hluchota a jazyková komunikace. Praha: FF UK, 1998. 279 s. ISBN 80-85899-45-0.

ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Septima, 2006. 64 s. ISBN 80-7216-232-2.

ŠLAPÁK, I.; FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z othorinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999. 88 s. ISBN 80-85931-67-2.

TETAUEROVÁ, I. Mezinárodní znakový systém. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 95 s. ISBN 978-80-87153-13-0.

VANĚČKOVÁ, V. Příprava na čtení sluchově postižených dětí v předškolním věku. Praha: Septima, 1996. 15 s. ISBN 80-85801-82-5. WINTER, J. On-line přepis mluvené řeči. Veřejná správa. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2/2013, s. 10-11. ISSN 1213-6581.

Internetové zdroje

121 Captions [online]. [cit. 2.10.2013] Dostupné na WWW: .

AKSENOVOVÁ, Z. Komunikace s osobami se speciálními potřebami [online]. [cit. 12.7.2013] Dostupné na WWW: .

BÍBOVÁ, P. Jazkyk znakový, jazyk přirozený [online]. [cit. 15.7.2013] Dostupné na WWW: .

BUMBÁLEK, Z.; ZELENKA, J.; KUTIL, I. eScribe II: Online přepisovací centrum [online]. [cit. 6.3.2013] Dostupné na WWW: .

Bundesverband der Schriftdolmetscher Deutschlands [online]. [cit. 6.10.2013] Dostupné na WWW: .

Centrum kochleárních implantací u dětí [online]. [cit. 9.6.2013] Dostupné na WWW: .

Centrum zprostředkování simultánního přepisu [online]. [cit. 11.5.2013] Dostupné na WWW: .

Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící [online]. [cit. 11.5.2013] Dostupné na WWW: .

ČÍŽEK, M.; BUMBÁLEK, Z. Simultánní přepis online aneb Jak slyšet očima. Mosty: časopis pro integraci [online]. Praha: Národní rada osob se zdravotním postižením, 2013, roč. 14, č. 4, s. 40 [cit. 15.10.2013]. ISSN 1805-9562. Dostupné na WWW: .

Etický kodex přepisovatele [online]. [cit. 24.3.2013] Dostupné na WWW: .

100

Functioning of the keyboard [online]. [cit. 13.10.2013] Dostupné na WWW: .

KABELKA, Z. Kochleární implantace [online]. [cit. 9.6.2013] Dostupné na WWW: .

LUKÁČOVÁ, J. Čítanka pro děti se sluchovým postižením [online]. [cit. 28.7.2013] Dostupné na WWW: .

MANDYS, J. Dilemata určování kvality života [online]. [cit. 15.6.2013] Dostupné na WWW: .

National Court Reporters Association [online]. [cit. 26.10.2013] Dostupné na WWW: .

National Registers of Communication Professionals [online]. [cit. 2.10.2013] Dostupné na WWW: .

Nederlandse Schrijftolken Vereniging [online]. [cit. 14.10.2013] Dostupné na WWW: .

Nedoslýchavost – častý problém dnešní doby [online]. [cit. 8.5.2013] Dostupné na WWW: .

NOVÁK, M. Historie přepisu v České republice [online]. [cit. 22.8.2013] Dostupné na WWW: .

NOVÁK, M. Simultánní přepis mluvené řeči [online]. [cit. 25.2.2013] Dostupné na WWW: .

NOVÁK, M.; PEŇÁZ, P.; SOLDÁN, J. Služba simultánní přepis jako součást vizualizace z pohledu osob se sluchovým postižením. Studijní materiály pro školení přepisovatelů „Úvod do teorie přepisovatelství“ ze dne 9.11.2013 [online]. Praha: Česká unie neslyšících, 2013.

Polygraf [online]. [cit. 30.9.2013] Dostupné na WWW: .

Poslední trendy v pojetí definice hluchoslepoty v zahraničí a v České republice [online]. [cit. 29.4.2013] Dostupné na WWW: .

101

Providing CART for the Hearing Impaired [online]. [cit. 28.10.2013] Dostupné na WWW: .

Přepisovatel nepřítomen – přesto můžeme začít… [online]. [cit. 25.2.2013] Dostupné na WWW: .

Seminář Neslyšící občané před českými soudy [online]. [cit. 20.8.2013] Dostupné na WWW: .

Schriftdolmetscher [online]. [cit. 6.10.2013] Dostupné na WWW: .

Schriftdolmetscher Vermittlung [online]. [cit. 6.10.2013] Dostupné na WWW: .

Směrnice o postavení znakového jazyka a dalších komunikačních systémů sluchově postižených na Masarykově univerzitě [online]. [cit. 25.9.2013] Dostupné na WWW: .

Spuštěno telekomunikační centrum neslyšících [online]. [cit. 25.9.2013] Dostupné na WWW: .

Stenotype [online]. [cit. 2.10.2013] Dostupné na WWW: .

Středisko Teiresiás [online]. [cit. 30.9.2013] Dostupné na WWW: .

Studentům s handicapem pomáhají v nové technologii [online]. [cit. 30.9.2013] Dostupné na WWW: .

Technika pomáhá handicapovaným [online]. [cit. 30.10.2013] Dostupné na WWW: .

Telekomunikační centrum pro neslyšící [online]. [cit. 25.9.2013] Dostupné na WWW: .

Transkript online [online]. [cit. 10.10.2013] Dostupné na WWW: .

Triple-B [online]. [cit. 13.10.2013] Dostupné na WWW: .

102

VerbaVoice [online]. [cit. 6.10.2013] Dostupné na WWW: .

WILDOVÁ, O. Kochleární implantáty [online] [cit. 9.6.2013] Dostupné na WWW: .

WINTER, J. Co znamená simultánní přepis mluvené řeči [online]. [cit. 12.8.2013] Dostupné na WWW: .

WINTER, J. Přepis mluvené řeči pro neslyšící účastníky soudního řízení [online]. [cit. 20.8.2013] Dostupné na WWW: .

Working with a speech-to-text reporter [online]. [cit. 16.10.2013] Dostupné na WWW: .

World Healgh Organization : Deafness and hearing loss [online]. [cit. 25.5.2013] Dostupné na WWW: .

Z historie simultánního přepisu [online]. [cit. 22.8.2013] Dostupné na WWW: .

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách [online]. [cit. 25.8.2013] Dostupné na WWW: .

Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči [online]. [cit. 20.7 2012] Dostupné na WWW: .

Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob [online]. [cit. 20.7.2012] Dostupné na WWW: .

ZOUZALÍK, M. Kochleární implantát – naděje nebo prokletí [online]. [cit. 9.6.2013] Dostupné na WWW: .

103

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Věk respondentů se sluchovým postižením ...... 62

Graf 2: Bydliště respondentů se sluchovým postižením ...... 62

Graf 3: Vzdělání respondentů se sluchovým postižením ...... 63

Graf 4: Typ školy, kde respondent absolvoval ZŠ a SŠ ...... 63

Graf 5: Ekonomická aktivita ...... 64

Graf 6: Typ sluchové vady ...... 64

Graf 7: Období vzniku sluchové vady ...... 65

Graf 8: Typ sluchové pomůcky ...... 65

Graf 9: Míra slyšení pomocí sluchadla nebo KI ...... 66

Graf 10: Technické kompenzační pomůcky pro komunikaci ...... 66

Graf 11: Komunikační formy při komunikaci s osobou se sluchovým postižením ...... 67

Graf 12: Komunikační formy při komunikaci se slyšící osobou ...... 67

Graf 13: Typy služeb pro komunikaci se slyšící osobou ...... 68

Graf 14: Frekvence využívání přepisovatelských služeb ...... 69

Graf 15: Situace, kdy SP potřebuje přepisovatele ...... 69

Graf 16: Hodnocení přepisovatelských služeb CZSP ČUN ...... 70

Graf 17: Hodnocení přepisovatelských služeb střediska Teiresiás ...... 71

Graf 18: Ohodnocení práce přepisovatele ...... 71

Graf 19: Používání smartphone nebo tabletu ...... 72

Graf 20: Zájem o využití služby pomocí online přepisu v mobilu/tabletu ...... 73

Graf 21: Věk přepisovatelů ...... 74

Graf 22: Dosažené vzdělání přepisovatelů ...... 74

Graf 23: Bydliště přepisovatelů ...... 75

Graf 24: Místo působení přepisovatelů ...... 75

104

Graf 25: Oblasti poskytování přepisu ...... 76

Graf 26: Frekvence poskytování přepisovatelských služeb...... 76

Graf 27: Způsob přepisu ...... 77

Graf 28: Délka praxe přepisu pro osoby se sluchovým postižením ...... 77

Graf 29: Rychlost přepisu ...... 78

Graf 30: Typ klávesnice pro přepis ...... 79

Graf 31: Zvládání přepisu všech projevů mluvené řeči ...... 79

Graf 32: Požadavek na předem připravené materiály ...... 80

Graf 33: Nejčastější problémy při přepisu...... 80

Graf 34: Zájem o studijní obor Přepisovatelství ...... 84

Graf 35: Teoretické povědomí o problematice sluchového postižení ...... 85

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Klasifikace sluchových vad dle WHO (www.who.int) ...... 10

Tabulka 2: Výhody a nevýhody přepisu s přepisovatelem na místě ...... 41

Tabulka 3: Výhody a nevýhody online přepisu na dálku ...... 42

Tabulka 4: Statistika respondentů ...... 61

Tabulka 5: Pohlaví respondentů se sluchovým postižením ...... 61

Tabulka 6: Zdroj informací o přepisovatelských službách ...... 68

Tabulka 7: Informovanost o online přepisu na dálku ...... 72

Tabulka 8: Zájem o bezplatné služby online přepisu na dálku ...... 72

Tabulka 9: Pohlaví přepisovatelů ...... 73

Tabulka 10: Získaná praxe v rámci organizace pro sluchově postižené ...... 78

Tabulka 11: Absolvent státem akreditované zkoušky v oblasti přepisu...... 78

Tabulka 12: Nepříjemná situace pro přepisovatele v průběhu přepisu ...... 81

Tabulka 13: Účast vzdělávacích kurzů pro přepisovatele ...... 84

105

Tabulka 14: Zájem o celorepublikové setkání přepisovatelů ...... 85

Tabulka 15: Využití služeb simultánního přepisu dle věkové kategorie ...... 87

Tabulka 16: Využití služeb simultánního přepisu dle typu sluchové vady ...... 87

Tabulka 17: Preference služeb ...... 88

Tabulka 18: Frekvence využívání přepisovatelských služeb...... 88

Tabulka 19: Povědomí o online přepisu na dálku ...... 89

Tabulka 20: Zájem o online přepis na dálku v mobilu/tabletu ...... 89

Tabulka 21: Frekvence poskytování přepisovatelských služeb ...... 90

Tabulka 22: Povědomí o problematice sluchového postižení ...... 90

Tabulka 23: Certifikát o absolvování zkoušek v oblasti přepisu ...... 91

Tabulka 24: Místo působení přepisu ...... 91

Tabulka 25: Zájem o studium v oboru Přepisovatelství ...... 91

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Typy klávesnic: 1 - QWERTY, 2 - Palantype, 3 - Velotype, 4 – Stenotype (www.microsoft.com, www.quadibloc.com) ...... 41

Obrázek 2: Princip systému online přepis s přepisovatelem na dálku (kzv.kkvysociny.cz) ...... 42

Obrázek 3: Použití systému Polygraf při přímé výuce (obr. vlevo), titulky k zrcadlené prezentaci (obr. vpravo) (www.ruce.cz) ...... 51

Obrázek 4: Schematické znázornění funkčnosti systému Polygraf (www.teiresias.muni.cz) ...... 52

Obrázek 5: Řešení online přepisu v praxi VerbaVoice (www.helpnet.cz) ...... 53

Obrázek 6: Typy akordových klávesnic – Velotype (obr. vlevo), Veyboard (obr. vpravo) (www.schrijftolk.org)...... 54

Obrázek 7: Zobrazování přepisu mluvené řeči na displeji tabletu (obr. vlevo), Online přepis na dálku s použitím software Text on Top (obr. vpravo) (121captions.com) ...... 56

106

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Rozhovor s Ing. Martinem Novákem, vedoucím Centra zprostředkování simultánního přepisu ČUN

Příloha č. 2: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

Příloha č. 3: Dotazník pro výzkumný soubor N1 – uživatelé se sluchovým postižením

Příloha č. 4: Dotazník pro výzkumný soubor N2 – přepisovatelé

107

Příloha č. 1

Další službou, která může výrazně zjednodušit život lidí se sluchovým postižením, zejména jim umožnit snadnější přístup k informacím, je služba simultánní přepis mluvené řeči. Tuto službu začala provozovat organizace Česká unie neslyšících před několika lety. O službě, o zkušenostech s ní i o problémech spojených s její realizací jsem si popovídala s Ing. Martinem Novákem, vedoucím Centra zprostředkování simultánního přepisu.

Na začátek mi prosím představte službu „přepis mluvené řeči“?

Služba simultánního přepisu je kompletní zajištění přepisu mluvené řeči v reálném čase na základě objednávky klienta. Klient zadá požadavek pracovníkům poskytující sociální službu a na základě toho se pro klienta realizuje zakázka, jejímž cílem je zajistit plnohodnotnou komunikaci pro klienta z náslechu v daném okamžiku a přepsání do psané formy.

Při jaké příležitosti jste se poprvé o této službě dozvěděl?

V zahraničí je tato služba již běžnou součástí. Nejčastěji jsem se s touto službou setkával při jednáních Mezinárodní federace mladých nedoslýchavých už v roce 1995. Dnes je v těchto zemích služba velmi rozvinutá.

Co Vás přivedlo k myšlence realizovat projekt simultánní přepis mluvené řeči?

U nás ještě tato služba nebyla jako součást běžné nabídky pro osoby se sluchovým postižením. Řadě lidem ale takováto služba chyběla a neměli o ní dokonce ani potuchy, že by něco takového mohlo existovat. Na Masarykově universitě už byla zaváděna v roce 2005, ale v ostatních místech ČR se o simultánním přepisu nic nevědělo.

Simultánní přepis je pro všechny osoby se sluchovým postižením, které preferují český jazyk. Využívají tuto službu i jedinci s hluchoslepotou?

Ano, v zákoně o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob je to dáno. Záleží na typu kombinovaného postižení. To znamená, zda je větší postižení zrakové nebo sluchové. V případě ještě dobrého zraku se písmo poměrně hodně zvětší. V případě, že už nelze použít zrak, se přenáší přepsaný text na elektronickou desku s Braillovým písmem a zde si to daná osoba čte v daném okamžiku. Je to ale dost náročné.

Při jakých příležitostech klienti přepis nejčastěji využívají?

Nejčastěji je tato služba využita u velkých akcí, kterých se zúčastní více jak 5 lidí, kde si klienti nemohou individuálně domluvit jiný způsob komunikace a jsou nuceni respektovat tempo projevu ostatních (individuální akce = myšleno, že v daném prostoru není víc jak dvě osoby, se může klient

108

domluvit třeba na zpomalené mluvě a dalších možnostech). V budoucnu ale počítáme, že žádosti o zajištění individuální komunikace budou stoupat.

Kdo si službu nejvíce objednává?

Nejvíce si službu objednávají ti, kteří už tuto službu zažili a nemají možnost využít jiného komunikačního systému.

Kolik máte průměrně ročně objednávek?

Za rok 2013 už to bude zhruba 523 objednávek. Za celou dobu existence této služby je to asi více jak dva tisíce objednávek. Každým rokem jejich počet stoupá.

Kolik dní předem je ideální si přepis objednat?

Záleží na měsíci, ve kterém je realizován určitý počet přepisů. Například říjen a listopad jsou měsíce, kdy je objednávek pro přepis velké množství, zatímco třeba červenec a srpen jsou měsíce s menším počtem přepisů. Pokud tedy budete chtít přepis v říjnu či listopadu, tak je dobré to už měsíc předem domluvit a pokud o prázdninách, tak stačí tak týden před akcí.

Kolik máte přepisovatelů?

Nedávno jsme zrealizovali školení přepisovatelů a došli jsme k číslu 59 přepisovatelů. Je nutné ale upozornit, že z tohoto počtu je asi 19 velmi aktivních a zbytek jsou příležitostní přepisovatelé.

Kde vyhledáváte zkušené přepisovatele?

Různě, ze začátku jsme oslovili některé lidi, kteří pracovali pro Českou televizi, dále pak ve sdružení školy ZAV jsme získali spoustu velmi sympatických lidí a pak v průběhu se zapojovali v dalších letech lidé, kteří chtěli pomáhat osobám se sluchovým postižením. Musíme je také vytrénovat na to prostředí, ve kterém přepisují.

Jak hodnotíte práci přepisovatelů?

Jsem moc vděčný těmto lidem, jelikož simultánní přepis je pro osoby se sluchovým postižením velmi důležitá kompenzační pomůcka. Bohužel se moc nedaří získávat granty na podporu vzdělávání, a tak vše řešíme za pochodu. Za tu dobu se z těchto lidí stali profesionálové.

Zaměstnáváte přepisovatele na plný úvazek?

Simultánně přepisovat je pro přepisovatele velmi náročná činnost. Toto nelze dělat každý den v osmihodinovém režimu. Obecně se nedoporučuje takovéto lidi zaměstnávat na plný úvazek, jelikož by mohli přijít k úrazu nebo by si mohli zničit ruce. Přepisování na plný úvazek není možné. Podobně jako u tlumočníků znakového jazyka se doporučuje maximálně poloviční úvazek.

109

Co byste se chtěl v poskytování přepisu zlepšit?

Především bychom potřebovali získat více lidí. Příští rok bychom službu rádi poskytovali s možností využití tabletů pro klienty. Dále bychom rádi častěji organizovali celorepubliková školení. A také bychom potřebovali získat nové lidi pro samotný přepis. Počet osob, které máme, nám nestačí. To vše je závislé na dotacích, které jsou velmi omezené.

Přepis je státem oficiálně uznaná služba. Dostáváte od státu na přepis finanční podporu?

Bohužel tohle je největší problém, který tuto službu brzdí. MPSV dlouhou dobu odmítalo dát aspoň část dotace, až v roce 2013 dalo 390 000,- Kč. V rámci navýšení dotace do konce roku 2013 jsme měli slíbeno 500 000,- Kč navíc, přitom jsme žádali jen 200 000,- Kč, bohužel MPSV nakonec nedalo nic.

Kolik stojí jedna hodina přepisu?

Simultánní přepis je poměrně hodinově náročná činnost. V současné době nejvyšší odměnu dáváme přepisovatelům 350,- Kč/hodinu. Je to nejvyšší sazba uznaná MPSV, přesto to neodráží správné ohodnocení. Rádi bychom dávali 500,- Kč/hodinu, bohužel to není v našich možnostech.

Budou moci lidé se sluchovým postižením používat ke komunikaci online přepis mluvené řeči v mobilu a/nebo v tabletu?

Od příštího roku bychom rádi poskytovali přepis pomocí tabletu. Již máme domluveno s operátorem speciální tarif pro přenos zvuku klasickým telefonováním (šíření zvuku přes internet není kvalitní a vypadává poměrně často pozn.) a pak speciální aplikaci pro tablety, kde se bude přepis zobrazovat v reálném čase. Na začátku roku 2014 bychom rádi spustili pokusné testování.

Jaké máte plány do budoucna?

Já bych rád zmínil především plány, které jsou v našich možnostech. Přál bych si toho poměrně hodně, ale za ta léta, která nám ukázala, jak je náročné celé Centrum zprostředkování simultánního přepisu řídit a financovat, si říkám, že pokud se situace s dotacemi MPSV nezlepší, není v našich možnostech službu vylepšit. Budeme se muset pokusit orientovat trochu jiným směrem a samozřejmě budeme potřebovat získat podporu u osob, které tuto službu velmi potřebují. Chtěli bychom zvýšit počet našich přepisovatelů. Nakoupit potřebnou techniku pro realizaci přepisů a hlavně zajistit tolik přepisů, kolik budou klienti v České republice potřebovat a tím jim umožnit plnohodnotnou komunikaci.

110

Příloha č. 2

423

PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 384/2008 Sb.

ZÁKON o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1 Úvodní ustanovení

(1) Tento zákon upravuje používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob jako jejich dorozumívacích prostředků. (2) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv. § 2 Definice základních pojmů

(1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. (2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí. § 3 Komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob

Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka. § 4 Český znakový jazyk

(1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace. (2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost,

111

systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. (3) Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu. § 5 zrušen

§ 6 Komunikační systémy vycházející z českého jazyka

(1) Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma. (2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk. (3) Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob. (4) Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace. (5) Písemný záznam mluvené řeči je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem. (6) Lormova abeceda je dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení. (7) Daktylografika je vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení. (8) Braillovo písmo s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma. (9) Taktilní odezírání je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího. (10) Vibrační metoda Tadoma je založena na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího. § 7 Používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob

Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na a) používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, b) vzdělávání s využitím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, c) výuku komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, kterou upravuje jiný právní předpis1).

112

§ 8

(1) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb právo na tlumočnické služby zajišťující tlumočení v jimi zvoleném komunikačním systému uvedeném v tomto zákoně. Podmínky poskytování tlumočnických služeb stanoví jiný právní předpis2). (2) Neslyšícím a hluchoslepým osobám, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), jsou tlumočnické služby při soudním řízení poskytovány bezplatně. (3) Neslyšícím a hluchoslepým žákům středních škol a neslyšícím a hluchoslepým studentům vyšších odborných škol a vysokých škol, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. § 9

Rodiče, u jejichž dítěte byla diagnostikována praktická nebo úplná hluchota3) nebo hluchoslepota, mají právo na bezplatnou výuku v kurzech komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. § 10

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou a) podmínky a rozsah tlumočnických služeb poskytovaných bezplatně neslyšícím a hluchoslepým žákům a studentům podle § 8 odst. 3, b) obsah a rozsah kurzů podle § 9. § 11 a 12 Těmito ustanoveními byly novelizovány jiné zákony.

§ 13 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 8 až 10, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1999. * * *

Zákon č. 384/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (20. října 2008). Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r.

113

Příloha č. 3

Dotazník pro výzkumný soubor N1 – uživatelé se sluchovým postižením

Cílem mé práce je analýza využívání služeb simultánního přepisu a zjištění Vaší spokojenosti s těmito poskytovanými službami, popřípadě co by se v této oblasti ještě mohlo zlepšit.

Tímto Vás chci poprosit o pár minut věnovaných k vyplnění dotazníku, který bude podkladem k výzkumné části mé diplomové práce. Dotazník je anonymní.

Předem děkuji za pomoc a věnovaný čas.

Na Vaši spolupráci se těší Michaela Camperová

1. Vaše pohlaví: a) muž b) žena

2. Váš věk: a) do 18 d) 41 - 50 let b) 19 – 30 let e) 51 - 60 let c) 31 - 40 let f) 61 let a více

3. Ve kterém kraji žijete a) Hlavní město Praha f) Královéhradecký kraj j) Plzeňský kraj b) Jihočeský kraj g) Liberecký kraj k) Středočeský kraj c) Jihomoravský kraj h) Moravskoslezský kraj l) Ústecký kraj d) Karlovarský kraj ch) Olomoucký kraj m) Zlínský kraj e) kraj Vysočina i) Pardubický kraj

4. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní d) vyšší odborné b) středoškolské, ukončené výučným e) vysokoškolské listem f) jiné nedefinované vzdělání (prosím c) středoškolské, ukončené maturitou upřesněte):

5. Kde jste absolvoval/a základní a střední školu? a) pouze ve školách běžného typu (integrace) b) pouze ve školách pro sluchově postižené c) ZŠ pro sluchově postižené + SŠ/SOU běžného typu (integrace) d) ZŠ běžného typu + SŠ/SOU pro sluchově postižené e) jiné (prosím uveďte): 114

6. Jste: a) student d) na mateřské/rodičovské dovolené b) pracující e) starobní důchodce c) nezaměstnaný f) jiné (prosím, uveďte):

7. Typ sluchové vady: a) lehká nedoslýchavost d) praktická hluchota b) středně těžká nedoslýchavost a) úplná hluchota c) těžká nedoslýchavost e) jiné (prosím, uveďte):

8. Vznik sluchové vady: a) vrozené postižení (od narození) b) získané postižení (před 6. rokem věku) c) získané postižení (po 6. roce věku) d) získané postižení v dospělosti (po 18. roce života)

9. Jakou sluchovou pomůcku využíváte: a) sluchadlo c) žádnou b) kochleární implantát d) jiné (prosím, uveďte):

10. Při použití sluchadla/el či kochleárního implantátu slyším: a) dobře a rozumím mluvené řeči bez problémů b) dobře a občas nerozumím mluvené řeči c) špatně a nerozumím vůbec d) nemohu odpovědět – nenosím sluchadlo ani kochleární implantát

11. Využíváte technickou kompenzační pomůcku pro komunikaci (kromě sluchadel)? a) indukční smyčka b) e-mail c) SMS d) chat (např. ICQ, MSN, Skype, Whatsapp) e) video chat (např. přes webkameru) f) jiné (prosím, uveďte jaké):

12. Které komunikační formy využíváte při komunikaci s osobou se sluchovým postižením? (můžete označit více možností) velmi často často občas zřídka nikdy Mluva bez odezírání Mluva s odezíráním Český znakový jazyk Znakovaná čeština Prstová abeceda Psaná forma

115

13. Které komunikační formy využíváte při komunikaci se slyšící osobou? (můžete označit více možností) velmi často často občas zřídka nikdy Mluva bez odezírání Mluva s odezíráním Český znakový jazyk (se zajištěním tlumočníka) Znakovaná čeština Prstová abeceda Psaná forma

14. Jaké služby nejčastěji využíváte pro komunikaci se slyšící osobou? (můžete zaškrtnout více možností) a) tlumočnické služby b) přepisovatelské služby c) nevyužívám žádné služby, dorozumím se sám/sama d) jiné (prosím, uveďte):

15. Kde jste se poprvé dozvěděl/a o přepisovatelských službách? a) Centrum zprostředkování simultánního přepisu České unie neslyšících b) středisko Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky c) internet b) noviny/časopis c) od přátel/známých d) konference e) kulturní a společenské akce, kde byl realizován simultánní přepis mluvené řeči f) jinde (prosím, uveďte kde):

16. Jak často využíváte přepisovatelské služby? a) několikrát týdně b) několikrát měsíčně c) několikrát ročně c) jednou ročně a méně

17. Kde využíváte přepisovatelské služby? velmi často často občas zřídka nikdy u lékaře na úřadě u soudu ve škole, na kurzech, školení na konferenci na kulturních a společenských akcích jinde

116

18. Ohodnoťte, prosím, následující výroky týkající se přepisovatele (Známkujte jako ve škole 1-nejlepší, 5-nejhorší): nevyužil/a 1 2 3 4 5 jsem včasný příchod na domluvené místo rychlost psaní přesnost psaní psaní v reálném čase (v ten samý moment

poslouchat a zároveň přepisovat text) jazykové schopnosti (pravopis, slovní zásoba,

větná struktura) odbornost počítačové znalosti (práce s textovými editory) technické dovednosti (vyřešení technických

problémů) komunikační dovednosti s osobami se

sluchovým postižením ochota přepisovat mimo domluvené

19. Ohodnoťte, prosím, následující výroky týkající se přepisovatelských služeb, které poskytuje Centrum zprostředkování simultánního přepisu ČUN (Známkujte jako ve škole 1-nejlepší, 5-nejhorší): nevyužil/a 1 2 3 4 5 jsem příjemný a ochotný personál profesionální přístup vždy odpovídá na Vaše dotazy vždy Vám zajistí přepis rychlost zajištění přepisu poradenství

20. Ohodnoťte, prosím, následující výroky týkající se přepisovatelských služeb, které poskytuje Středisko Teiresiás (Známkujte jako ve škole 1-nejlepší, 5-nejhorší): nevyužil/a 1 2 3 4 5 jsem příjemný a ochotný personál profesionální přístup vždy odpovídá na Vaše dotazy vždy Vám zajistí přepis rychlost zajištění přepisu poradenství

117

21. Slyšel/a jste o online přepisu na dálku? (mluvčí by mluvil do bezdrátového mikrofonu a jeho promluva by se přenášela internetem do online přepisovacího centra, odkud by se promluva v textové podobě přenášela přes internet na monitor Vašeho PC/notebooku) a) ano b) ne

22. Využil/a byste tuto službu bezplatně pro soukromé účely (např. při jednání na úřadě, v bance, v práci nebo na školení)? a) ano b) ne

23. Používáte chytrý mobilní telefon (tzv. smartphone) nebo tablet? bez připojení k s připojením k nevlastním takové

internetu internetu zařízení chytrý mobilní telefon tablet

24. Do budoucna se plánuje rozšířit o další službu s možností komunikovat se svým okolím pomocí přepisu online na dálku v mobilu/tabletu. Měl/a byste u sebe chytrý telefon nebo tablet, na kterém by se zobrazoval text přepisu mluvené řeči. Výhodou bude možnost mít ho neustále u sebe. Uvítal/a byste tuto službu? a) ano, ale pouze zdarma b) ano, i za poplatek c) ne

Zde je prostor pro Vaše náměty, poznámky a připomínky:

118

Příloha č. 4

Dotazník pro výzkumný soubor N2 – přepisovatelé

Jsem studentka 5. ročníku Masarykovy univerzity v Brně, obor Speciální pedagogika. V současné době zpracovávám diplomovou práci na téma Využití simultánního přepisu u osob se sluchovým postižením, jehož součástí je i dotazník určený přepisovatelům. Cílem mé práce je analýza využívání služeb simultánního přepisu a zjištění spokojenosti nejen klientů ale i přepisovatelů s těmito službami, popřípadě co by se v této oblasti ještě mohlo zlepšit. Tímto Vás chci poprosit o pár minut věnovaných k vyplnění dotazníku, který bude podkladem k výzkumné části mé diplomové práce. Dotazník je anonymní. Předem děkuji za pomoc a věnovaný čas. Na Vaši spolupráci se těší Michaela Camperová

1. Vaše pohlaví: a) muž b) žena

2. Váš věk: a) do 18 d) 46 - 60 let b) 19 – 30 let e) 61 let a více c) 31 - 45 let

4. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní b) středoškolské, ukončené výučným listem c) středoškolské, ukončené maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

5. Kde jste ochoten/ochotna poskytnout přepisovatelské služby pro neslyšící? Můžete zaškrtnout více možností: a) Hlavní město Praha f) Královéhradecký kraj j) Plzeňský kraj b) Jihočeský kraj g) Liberecký kraj k) Středočeský kraj c) Jihomoravský kraj h) Moravskoslezský kraj l) Ústecký kraj d) Karlovarský kraj ch) Olomoucký kraj m) Zlínský kraj e) kraj Vysočina i) Pardubický kraj n) celá Česká republika

119

6. V jaké oblasti provádíte přepisy pro osoby se sluchovým postižením nejčastěji? (můžete zaškrtnout více možností): a) na úřadě e) konference b) u lékaře f) kulturní akce c) u soudu g) jiné – upřesněte: d) ve škole, na kurzech, školení

7. Jak často poskytujete přepisovatelské služby pro osoby se sluchovým postižením? a) několikrát týdně b) několikrát za měsíc c) méně než 1x za měsíc

8. Provádíte přepis (můžete zaškrtnout více možností): a) méně než 1x za měsíc b) s přepisovatelem na místě c) online s přepisovatelem na dálku d) c) jiné – upřesněte:

9. Délka praxe v přepisování pro lidi se sluchovým postižením. Uveďte počet let:

10. Vykonával/a jste tuto praxi v rámci nějaké organizace zaměřující se na osoby se sluchovým postižením? a) ano b) ne Pokud jste předchozí otázku zodpověděli záporně, kde jste vykonával/a praxi spojenou s přepisováním? (volná odpověď)

11. Jste absolventem státem akreditované zkoušky z rychlopsaní / ze zpracování textu na PC / z kancelářského psaní na stroji? a) ano b) ne

12. Jaká je Vaše průměrná rychlost zápisu (vyplňte počet úhozů za minutu)? (volná odpověď)

13. Jaký typ klávesnice používáte pro přepis mluveného projevu? a) klávesnice QWERTY bez používání speciálních zkratek b) klávesnice QWERTY s používáním speciálních zkratek (zkratky definované samostatně, speciálně nastavený program ZAVPIS apod.) c) akordová klávesnice (např. Palantype, Velotype apod.)

14. Stíháte vždy zaznamenat a přepsat všechny projevy mluvené řeči? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

120

15. Ulehčilo by vám, kdyby vám přednášející předem připravil materiály, o čem bude mluvit? a) ano, vyžádám si písemné materiály c) ne b) ano, ale není to pravidlo d) jiné – upřesněte:

16. Jaké problémy Vám dělají nejčastěji při přepisu? (můžete zaškrtnout více možností) a) neporozumění mluvčímu d) šum a ruch v místnosti b) neporozumění mluvčímu, který je e) špatná technika sluchově postižený f) jiné – upřesněte: c) cizí slova, odborné termíny

17. Jaké technické záležitosti byste chtěl/a vylepšit? (volná odpověď)

18. Nastala někdy situace, kdy Vám bylo přepisovatelství nepříjemné? a) ano b) ne

Pokud jste předchozí otázku zodpověděli kladně, popište nepříjemnou situaci (volná odpověď):

19. Vyjmenujte situace, ve kterých nechcete přepisovat (např. přepis u soudu z důvodu nedostatečné kompetence) (volná odpověď):

20. Účastníte se aktivně vzdělávacích kurzů spojené s přepisováním? a) ano b) ne

21. Do budoucna se uvažuje o vytvoření tříletého akreditovaného studijního programu přepisovatelství, kde byste si osvojili teoretické poznatky a získali praktické dovednosti nezbytné pro poskytování kvalitních přepisovatelských služeb. Měl/a byste o toto studium zájem? a) ano b) ne c) nevím

22. Máte alespoň teoretické povědomí o problematice sluchového postižení a o specifikách komunikace osob se sluchovou vadou? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

23. Měl/a byste zájem o celorepublikové setkání přepisovatelů? a) ano b) ne

Zde je prostor pro Vaše náměty, poznámky a připomínky:

121