Abies Alba ) Na Valašsku (Okr
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
ISSN 1211-3026 Čas. Slez. Muz. Opava (A), 59: 217-232, 2010 Spole čenstvo členovc ů (Arthropoda) zimujících na jedli b ělokoré (Abies alba ) na Valašsku (okr. Vsetín, Česká republika) Lukáš Spitzer - Ond řej Konvi čka - Robert Tropek - Magdaléna Rohá čová - Ivan H. Tuf & Old řich Nedv ěd Assemblages of overwintering arthropods on white fir ( Abies alba ) in the Moravian Wallachia region (West Carpathians, Czech Republic). – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 59: 217-232, 2010. Abstract: Assemblage of arthropods overwintering under bark scales of the white fir in the Moravian Wallachia region (West Carpathians, Moravia, Czech Republic) is described. We monitored altogether 77 full grown tree individuals in 12 localities and altogether collected 2079 individuals of arthropods. Part of them, 1923 individuals were belonging to 61 species of arthropods, remaining 156 individuals were not identified to the species level. The most represented groups were beetles, namely the fungus weevil Brachytarsus nebulosus and the ladybird Aphidecta obliterata . Ground beetles of the genus Dromius were also abundant. Findings of locally distributed ground beetles Dromius angustus , D. quadraticollis , longhorn beetle Pogonocherus ovatus and Sphaeriestes aeratus were interesting from the faunistic point of view. Dominant species among true bugs were Gastrodes abietum and G. grossipes . Dominant spider species were Segestria senoculata and Diaea dorsata ; findings of Centromerus brevivulvatus and Moebelia penicillata were remarkable. Exceptional was also centipede fauna including relict species Lithobius borealis and L. pelidnus and snakefly Inocellia crassicornis . Arthropod assemblages were surprisingly rich and show common use of fir bark for living and overwintering. The proportion of white fir should thus be increased in natural and semi- natural woodland. This could be done by replacement of clear cutting by selective cutting methods whit accent to natural rejuvenation of white fir seedlings. Keywords: faunistics, endangered species, Abies alba, Araneae, Coleoptera, Heteroptera, Chilopoda, Raphidioptera, eastern Moravia. Úvod Přezimování bezobratlých živo čich ů pat ří mezi často studovaná témata. Strategií, jak p řežít nep říznivé podmínky mimo vegeta ční sezónu, je celá řada (cf. Nedv ěd 2000). Mezi často zmi ňované strategie pat ří migrace na v ětší (nap ř. u motýla Danaus plexippus (Linnaeus, 1758) (Gibo 1981)) či menší vzdálenost (nap ř. u sluné čka Harmonia axyridis (Pallas, 1773) (Nalepa et al. 2000)). Další variantou je vyhledání úkrytu p římo v míst ě nebo poblíž biotopu vývoje druhu. Zimující živo čich je zde nucen bránit se nebezpe čí úhynu vystavením kriticky nízkým teplotám, které nedokáže pokrýt zvýšeným zastoupením protimrazových substancí v hemolymf ě (Nedv ěd 2000; Prinzing 2001). Pokud je pokles teploty pod letální hladinu nepravd ěpodobný, je obvyklou strategií zimování na otev řených, vn ějším klimatickým podmínkám exponovaných místech, p říkladem mohou být sluné čka (Coleoptera: Coccinellidae). V podhorských podmínkách však hrozí náhodné extrémní výkyvy teplot, často bez p řítomnosti ochranné sn ěhové pokrývky. Bezobratlí pak často volí strategii zimování v úkrytech, nap ř. v půdě, v listovém a trouchniv ějícím opadu či pod k ůrou živých strom ů (cf. Starý et al. 1987). Strategiemi p řezimujících brouk ů a jejich preferencemi pro typ úkrytu se zabýval Pavel (2009). Podle studie spole čenstev hmyzu zimujícího pod k ůrou různých druh ů strom ů jsou pro zimující bezobratlé ideální stromy s rozpukanou borkou odhalující p řístup k vnit řním vrstvám borky (Pavel 2007), kde se dá p ředpokládat nejvyšší a nejstabiln ější teplota a vlhkost (Prinzing 2003a). Toto je typické nap ř. pro starší jedince jilmu horského ( Ulmus glabra ), jedle b ělokoré ( Abies alba ) nebo javoru klenu ( Acer pseudoplatanus ). Naopak buk lesní ( Fagus sylvatica ) charakterem své borky nenabízí dostate čné množství vhodných úkryt ů. Zimující jedinci mohou pat řit k fytofág ům 217 specializovaným na daný druh stromu či k indiferentním druh ům, které vyhledávají úkryt pouze podle jeho kvality a vhodnosti (Prinzing 2003b), ne podle druhové p říslušnosti stromu. Úkryty nemusí být obsazeny pouze zimujícími bezobratlými ve stavu hibernace, ale mohou být vzhledem ke stabilní teplot ě využívány i jako lovišt ě pro živo čichy, kte ří jsou schopní aktivity i za teplot blízkých bodu mrazu, nap ř. larvy dlouhošíjek (Raphidioptera) či páte říčků (Coleoptera: Cantharidae) (H ůrka & Čepická 1978). V přirozených lesích st ředních poloh Valašska v minulosti p řevládaly jedlobu činy s přím ěsí smrku, javoru a dalších d řevin (Vrška 1998; Pavelka & Trezner 2001; Vrška et al. 2001). Vzhledem k tomu, že javor klen i jilm horský dosahují v podhorských oblastech obvykle marginálního zastoupení v porostech (Zlatník & Zvorykin 1935), koncentrují se zimující jedinci na zbývajících druzích strom ů, zejména na jehli čnanech. Borka smrk ů zůstává po celý dosp ělý život stromu v zásad ě podobná a nabízí jen velmi malé úkryty bez možnosti proniknout do jejích hlubších vrstev. Borka jedlí je charakteristická lehce se odlupujícími nejsvrchn ějšími v ětšími šupinami k ůry, které umož ňují bezobratlým sledovat p ři hledání zimovišt ě hloub ěji uložené praskliny až k nepromrzající vrstv ě t ěsn ě p řiléhající k sekundárním meristém ům (K řístek & Urban 2004). Borka jedlí se však s rostoucím v ěkem a pozicí stromu v porostu a v souvislosti s holose čným hospoda řením výrazn ě m ění (P říhoda 1959). Pokud je strom ponechán solitérn ě jako tzv. výstavek či na hranici porostu, bývá pravideln ě vystaven výrazným zm ěnám vn ějších klimatických podmínek a často trpí tzv. korní spálou (velikost odlupujících se šupin borky se zv ětšuje, snižuje se i jejich p řilnavost k hlubším vrstvám borky). Toto vede k porušení stabilního vlhkostn ě-teplotního prost ředí v hlubších vrstvách borky (cf. Jan čařík 2004). Jedle b ělokorá ( Abies alba) pat ří mezi nejvýrazn ěji ubývající d řeviny v lesích st řední Evropy (Chmela ř 1958). V porovnání s přirozeným stavem došlo k řádovému poklesu jejího zastoupení v komer čních lesích (Tka číková & Tka čík 2005; Vrška et al. 2009). V minulosti došlo k výrazným změnám v propor čním zastoupení jednotlivých d řevin. V polovin ě 18. století došlo v d ůsledku lesní pastvy ke snížení podílu buku lesního (z p řirozeného podílu 66 % na 25 %) a k výraznému nár ůstu zastoupení jedle b ělokoré (z p řirozeného podílu 15 % až na 63 %). Ostatní vzácn ější d řeviny si udržely stabilní podíly v jednotkách procent. Smrk se stále vyskytoval jen v nejvyšších polohách. Jednotné hospoda ření vedoucí k monokulturním smr činám na konci 20. století vedlo naopak k silnému potla čení zastoupení jedle až k nepatrným 3 % (Pavelka & Trezner 2001). Kolísání zastoupení jednotlivých druh ů strom ů v porostech ponechaných p řirozenému vývoji je také známé, dáno je to i tak řka dvojnásobnou dobou dožití jedle v porovnání s bukem. V dlouhodobém horizontu vede i vzhledem k nedostate čným rozlohám p řirozených les ů k poklesu zastoupení jedlí (Leibundgut 1990; Scherzinger 1996). Jedle d říve pravd ěpodobn ě nejlépe zmlazovala p ři pomístních větrných polomech či sesuvech, kdy došlo k částe čnému otev ření porostu (Šamonil et al. 2009). Dnešní nízké zastoupení jedle je zp ůsobeno jednak absencí t ěchto p řirozených sv ětlin, které jsou záhy zalesn ěny, jednak faktem, že jedle nepat ří mezi žádané d řeviny z hlediska pot řeb d řeva řského pr ůmyslu a není tak často vysazována a z řejm ě i absencí lesní pastvy skotu a prasat. Negativn ě se na zastoupení jedle vzhledem k její nižší rezistenci na zne čišt ění ovzduší projevil i rozmach t ěžkého pr ůmyslu na velkém území České republiky, v podmínkách Valašska zejména na Ostravsku (cf. Tkačíková & Tka čík 2005). V kombinaci s dalšími faktory, s potla čeným p řirozeným zmlazením jedle tlakem zv ěř e a nevhodným sv ětelným podmínkám v ke řovém patru lesa zp ůsobenými lesnickou preferencí stejnov ěkých porost ů došlo v mnoha oblastech až k vymizení jedle z lesních porost ů. Proces snižování zastoupení prob ěhl intenzivn ěji v komer čních lesích, nevyhnul se však ani p řírod ě blízkým les ům v rezervacích (Vyskot 1968; Batelka 1979; Vrška et al. 2001). 218 V tomto p řísp ěvku p řinášíme poznatky o druzích členovc ů zjišt ěných pod borkou jedle bělokoré a zhodnocení jejího významu pro zimující spole čenstva. Materiál a Metodika Studovaná oblast Materiál byl sbírán ve st ředních nadmo řských výškách (350–700 m n. m.) bývalého okresu Vsetín. Jde o navzájem propojený komplex lesnaté pahorkatiny v povodí řeky Vsetínské Be čvy tvo řený h řebeny Javorník ů, Hostýnsko-Vizovických a Vsetínských vrch ů. Pahorkatina je tvo řena bohatou mozaikou luk, pastvin a les ů. Podíl les ů dosahuje cca 55 % území. V lesních porostech dominuje smrk ( Picea abies ), cca 25 % zaujímají listnaté lesy s p řevládajícím bukem lesním ( Fagus sylvatica ), který je doprovázen minoritním javorem klenem (Acer pseudoplatanus ) dosahujícím zastoupení kolem 1 % a jedlí b ělokorou ( Abies alba ) s cca 3% zastoupením (Pavelka & Trezner 2001). Geomorfologicky oblast spadá do Hostýnsko-vsetínské hornatiny a severního výb ěžku Vizovické vrchoviny (Czudek 1972). Nejvyšší horou je Ve ľký Javorník (1071 m n. m.), jehož vrchol leží na slovenské stran ě poho ří. Geologický podklad tvo ří komplexy slepence, jílovitých pískovc ů magurského flyše a dalších p řevážn ě kvartérních usazenin zlínského souvrství ra čanské jednotky (Pavelka & Trezner 2001). Dle Quitta (1971) leží vyšší polohy Vsetínského bioregionu v chladných klimatických regionech CH6 a CH7. Podnebí je teplejší a sušší než v severn ěji položených částech Moravskoslezských Beskyd (oblast leží v částe čném srážkovém stínu Hostýnské vrchoviny, má tak kontinentáln ější charakter). Pr ůměrná teplota klesá s nar ůstající nadmo řskou výškou z 8,0 °C (Vsetín) na 5,0 °C na horských h řbetech. Pr ůměrný ro ční úhrn srážek nar ůstá na výškovém gradientu od 768 mm (Byst řička) po 1100 mm (horské h řbety) (Culek 1996). Sb ěr dat Zimující členovci byli sbíráni od prosince 2007 do b řezna 2008.