HUDEBNÍ ROZHLEDY 03 2006 | ročník 59 | cena 40 Kč

ondřej kukal leden ve znamení mozarta Domaslav, Záviš a Jan z Jenštejna udební škola hl. města Prahy ymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Josef Suk uvádí mladé talenty

Rudolfinum, Dvořákova síň Alšovo nábřeží 12, Praha 1 12. března 2006, 19.30 hodin

Josef Suk, L. Hrdinová, J. Boková, O. Šroubková, J. Fišer, J. Mráček, D. Mirzoev - housle V. Petr - violoncello R. Raková - klarinet Pražská komorní filharmonie, dirigent Marko Ivanovič 10 LET Vivaldi, Dvořák, Sibelius, Chausson

1996 - 2006 [email protected] obsah

Nelehký úkol, provedení Smetanovy Mé vlasti na Pražském ROZHOVOR jaru, letos připadl dirigentovi, houslistovi a skladateli, Ondřeji 3 · Ondřej Kukal: Nejvíc mě teď láká komponování… Kukalovi. Hrát na housle začínal, když mu bylo pět, Pražskou kon- zervatoř absolvoval Brahmsovým koncertem a Hudební fakultu UDÁLOSTI pražské AMU již Houslovým koncertem, který si sám zkompo- 5 · Leden ve znamení Mozarta noval. Jako dirigent z rodu instrumentalistů působil u celé řady orchestrů – od těch studentských, přes poslání koncertního mis- FESTIVALY, KONCERTY tra v PKO až po Český komorní orchestr, Českou fi lharmonii, 7 · Wellerův Schubert a Mozart orchestr BBC či Filharmonii Hradec Králové, kde působí jako šéfdirigent. Zdálo by se, že mu v životě vše skvěle vychází, ale 8 · Ivan Moravec s Pražskou komorní fi lharmonií rány osudu přicházejí většinou nečekaně… → strana 3 9 · Zelenkův Bronzový had 9 · Mladota Ensemble a francouzská romantička Louise Farrenc  Roční projekt Mozart Praha 2006, pořádaný u příležitosti oslav 250. výročí narození W. A. Mozarta, zahájilo 2. ledna před- HORIZONT stavení Dona Giovanniho v Národním divadle. Z celé řady kon- 14 · Nová sezona jazzu na Hradě začala holdem saxofonu certů a dalších akcí, které po něm následovaly, však patřila k těm 15 · John McLaughlin – věčný žák ve škamnách školy života nejvýznamnějším zejména dvě vystoupení České fi lharmonie pod taktovkou Manfreda Honecka: první (25. ledna), na kterém byl DIVADLO – · BALET · MUZIKÁL vedle Mozartovy Symfonie č. 41 C dur, K 551 „Jupiter“ předsta- 16 · Apollo et Hyacinthus ven projekt s názvem Requiem – W. A. Mozart a smrt hudbou a 18 · Všechny takové nejsou (Così fan tutte v Plzni) slovem, autorem jehož scénáře byl sám dirigent, a druhé (27. led- 20 · Balet Gala aneb setkání v Praze na), v rámci kterého zazněla předehra z opery , K 527, Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ a Koncert A dur pro kla- ZAHRANIČÍ rinet a orchestr, K 622. → strana 5 28 · Světová operní divadla  V jediném večeru nazvaném Balet Gala se 2. února na scéně III. Opera v Berlíně Národního divadla představili nejenom sólisté baletu Zlaté kap- 31 · Idomeneo, Rè di Creta ve Vídni ličky, ale také čeští tanečníci, kteří působí v předních zahranič- 35 · Tisíc metrů čtverečních pro Mozarta ních souborech. Přestože v jejich hierarchii stojí na příčkách nej- 35 · Krok správným směrem – česká účast na Midem 2006 vyšších, Gala večer je vlastně jedinou příležitostí, jak tyto uměl- 36 · Střípky z amerického hudebního života ce představit domácímu publiku. Letos jsme se tak např. setkali s první sólistkou English National Ballet v Londýně Dariou Kli- STUDIE, KOMENTÁŘE mentovou, prvním sólistou baletu Deutsche Oper am Rheim 40 · Zlatá éra české opery v Düsseldorfu Michalem Matysem, prvním sólistou Bayerisches III. Aby se nezapomnělo – Libuše Domanínská Staatbalett München Lukášem Slavickým či sólisty düsseldorf- 42 · Co snad nevíte o starší české hudbě ského baletu Deutsche Oper am Rheim Andreou Kramešovou a III. Domaslav, Záviš a Jan z Jenštejna Filipem Veverkou. → strana 20 44 · 75 let Společnosti Antonína Dvořáka Období středověku nepatří právě mezi ty nejslavnější etapy 48 · Když se řekne tanec dějin české hudby. Srovnáme-li domácí skladatelské úspěchy na poli jednohlasého liturgického zpěvu s produkcí okolních kra- KNIHY jin, nezbývá totiž než konstatovat, že jsou alespoň ve starším 50 · Lilli Lehmannová: Umění zpívat; Praha mého dětství a mládí období spíše skromné. Nicméně v pozdním středověku se české 50 · Eugenie Du ová: Reduta. Divadlo na Horním náměstí země přece jenom důstojně a s příkladnou horlivostí do skládání nových liturgických zpěvů zapojily. Až na výjimky jsou ale všech- SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ ny tyto skladby díly neznámých tvůrců, z nichž mnozí – jako např. 52 · S Petrofem od kolébky jeden z prvních českých autorů, jehož známe jménem, mnich 55 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách Domaslav, strávili svůj život v některém z početných klášterů, III. Přemysl Otakar Špidlen představujících ve středověku vzácná zázemí vzdělanosti a kul- 58 · Hudební nástroje evropského středověku tury vysoké úrovně. → strana 42 III. Cimbál a psalterium REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ 60 · Od fi rmy k fi rmě 62 · Recenze CD

  editorial kramerius by se asi divil

Vážení a milí čtenáři, na jeho stránkách vyhradili místo, budou obě mimořádná téma dnešního úvodníku mě napadlo během mé návštěvy byť vystoupení České fi lharmonie pod taktovkou rakouského zle poničených, přesto stále okouzlujících Vysokých Tater, dirigenta Manfreda Honecka, na kterých zazněla výhradně kde jsem si zakoupila jedny z nabízených zdejších novin a díla W. A. Mozarta a z nichž to druhé, situované do prostor nestačila se nad některými předkládanými informacemi krásného Stavovského divadla, se konalo stejně jako obdob- divit. Přitom tradice novinářského cechu má své hluboké né slavnostní koncerty v Salcburku a Vídni v den Mozar- kořeny, jejichž počátky najdeme již na sklonku 15. století tových narozenin 27. ledna! Mimořádný zážitek ale při- v podobě rukopisných svodů zpráv, a tak by se leckdo mohl nesl posluchačům i večer s Ivanem Moravcem a Pražskou domnívat, že se některé, v podstatě školácké chyby, nemo- komorní fi lharmonií či projekt v Národním divadle nazva- hou dnes již přihodit. Nejstarší zpravodajský text tohoto dru- ný Balet Gala, kde se představila celá řada vynikajících čes- hu u nás představují rukopisné, tzv. Jindřichohradecké novi- kých sólistů včetně těch, kteří působí v předních zahranič- ny, které letos oslaví rovných 511 let od chvíle, kdy se pod ních souborech. Kdo nalezl zalíbení v našich seriálech, jistě husím brkem neznámého novináře zrodily. Dne 22. března si si nenechá ujít Zlatou éru české opery s Libuší Domanín- ale žurnalistická obec připomene ještě jedno – ne sice kula- skou či Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách, té, ale velmi významné výročí – a to plných 198 let od úmrtí kde tentokrát Rafael Brom zpovídal Přemysla Otakara Špid- otce českého novinářství, mimo jiné spisovatele, nakladate- lena, na jehož nástroje hraje nejen celé osazenstvo Smeta- le a popularizátora, Matěje Václava Krameria (1753–1808). nova kvarteta, ale např. i Mistr Josef Suk či Ivan Žena- Člověka, který pečlivě dbal nejen o vysokou úroveň obsa- tý. Cyklus Co snad nevíte o starší české hudbě se v tomto hové stránky svých Pražských poštovských a od roku 1791 díle věnuje trojici středověkých autorů známých pod jmény Krameriu sových c. k. vlastenských novin, ale rovněž o kvalitu Domaslav, Záviš a Jan z Jenštejna a zajímavou studii k 75 zveřejňovaných zpráv a sdělení. Obávám se, že kdyby Krame- letům Společnosti Antonína Dvořáka přináší i dr. Marké- rius nahlédl do většiny tištěných médií dnes, asi by byl poně- ta Hallová, která nám zároveň na dalších stránkách připo- kud překvapen, kam až dospěla jím tak pracně budovaná a mene výročí předčasně tento svět opustivšího talentované- prosazovaná linie. Anžto v našich novinách a časopisech se ho skladatele Jaroslava Novotného. Jako pokaždé se také lze dočíst doslova a do písmene opravdu všechno. Už jsem si vydáme napříč operními premiérami v Čechách a na Mora- sice zvykla na řadu fatálních až šokujících nesmyslů, které vě, navštívíme několik zajímavých představení v zahraničí, zde lze najít, přesto se ale pokaždé ještě objeví něco, s čím prostřednictvím Aleše Bendy si připomeneme fenomenál- člověk jaksi nepočítá a co ho zaskočí. A to zpravodajské dení- ní osobnost McLaughlina, který v březnu v rámci festiva- ky našich již zmíněných sousedů nejbližších nevyjímaje, kde lu Kytara napříč žánry vystoupí ve Smetanově síni, a díky – jak jsem se nakonec sama přesvědčila – není situace o nic Marku Šimůnkovi se seznámíme s historií Hradce Králové, růžovější. Ve slovenských novinách SME ze dne 16. 2. 2006 kde byla před 142 lety (v roce 1864!) založena fi rma Petrof. přitáhl totiž moji pozornost velký titulek Ředitelem Národ- I když se většině z nás zdá, že Pražské jaro je ještě daleko, ního divadla cizinec? Přiznám se, že u slova cizinec, skvícího vůbec tomu tak není a než se nadějeme, budeme se připra- se nad fotografi í Jiřího Bělohlávka, mne přece jenom trochu vovat na jeho první koncert. Letos se bude konat výjimeč- píchlo u srdce, ale vrchol mne teprve čekal: pod dirigento- ně 11. května a to u příležitosti 60. výročí festivalu formou vým snímkem se pyšnil tento hrdý popisek: Václav Bělohlá- repliky jeho 1. koncertu z roku 1946! Každoročně uváděné vek, který byl šéfem Slovenské fi lharmonie, nemá se Sloven- Smetanovy Mé vlasti, kterou tentokrát posluchačům před- skem právě dobré zkušenosti. Dobré ne? staví s Českou fi lharmonií Ondřej Kukal, o němž se řadu Nicméně ti z nás, kteří v této branži pracují, velmi dobře informací dozvíte v rozhovoru s dr. Milošem Pokorou, se vědí, jak jednoduše se může něco takového přihodit (byť však dočkáme hned následujícího dne… by nemělo!), a tak se nad tím většinou pouze velkoryse po- I tentokrát je tedy výběr témat více než bohatý, a tak vám, usmějí. Nemusí to totiž trvat nijak dlouho, a mohou podob- milí čtenáři, přejeme s naším časopisem příjemné chvíle ný problém řešit sami… aktivního odpočinku i pohody. Doufejme však, že podobných renonců bude přece jenom časem ubývat, a pojďme se již raději podívat, co konkrétní- ho jsme pro vás připravili v našem březnovém čísle. Samo- zřejmě, že jedněmi z nejvýznamnějších událostí, jimž jsme Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 3 | 2006 | ročník 59 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava Sjednocená organizace nevidomých Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy a slabozrakých ČR člen AHUV, za fi nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné tel.: (+420) 266 038 714 Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Sazba: studio Togga, Praha [email protected], www.press.sk Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK Odevzdáno do sazby: 9. 2. 2006 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová fi rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Evidenční číslo MK ČR E1244 Redakční rada: Lubomír Brabec, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje ISSN 0018-6996 Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Hořínek, Ivan Štraus, Jan Vičar fax: (+420) 225 341 425 administrace vývozu tisku Na titulní straně Ondřej Kukal Externí spolupráce: Jitka Slavíková SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 Foto Jiří Skupien Výtvarné řešení: František Štorm e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 www.hudebnirozhledy.cz Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovor

Když sleduji, s jakou euforií své myšlenky sdělujete, jak je ondej kukal umíte okamžitě demonstrovat, napadá mě, že byste mohl být pro studenty přitažlivým pedagogem… nejvíc m te láká Přiznám se, že když už jsem se v hudbě nějaký čas pohyboval, komponování… díval jsem se třeba na takové učitele základních škol trochu svrchu. Dnes si jich nesmírně vážím. Mám tři děti, všechny  Miloš Pokora na něco hrají, ale sám zjišťuji, že bych učit nedovedl. Spíš s nimi muzicírovat, zpívat, všelijak dovádět, to ano, ale syste- Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal (1964) maticky jim něco vysvětlovat, to ne. Na pedagogické poslání představuje onu rovinu jiskřivé hudebnosti, v jejímž svě- tedy nepomýšlím, neinklinuji k tomu, byl bych v tom smě- tě se cítíme podivuhodně uvolněně a přirozeně. Sám měl ru hrozný individualista. Zvlášť jedna vlastnost mě k tomu štěstí na skvělé hudební rodinné zázemí, s houslemi začí- naprosto chybí – trpělivost. nal, když mu bylo pět, Pražskou konzervatoř absolvoval Brahmsovým koncertem a Hudební fakultu AMU vlastním Ale trpělivě pracovat s orchestrem dovedete… Houslovým koncertem. Jako dirigent z rodu instrumenta- To je něco jiného. Dirigování, stejně jako housle, to jsou mé listů působil u řady orchestrů – od těch studentských, přes lásky, koníčky a když říkám, že slovo práce k tomu nějak ne- poslání koncertního mistra v PKO až po Českou fi lharmo- jde, často se mi kvůli tomu smějí. I když ponechám stranou nii nebo orchestr BBC. Pravidelně spolupracuje se SOČ- tak důležité úkoly, jakými jsou povinnost dbát o co největší Rem, okouzlen osobností Josefa Vlacha, osobním umělec- věrnost notovému zápisu či snaha o co nejvytříbenější zvu- kým kontaktem s jeho dcerou, houslistkou Janou Vlacho- kovou kulturu a sugestivnost podání, je pro mne nesmírně vou, a dalšími kolegy z Nového Vlachova kvarteta inspi- vzrušující nechat se jako hudebník obohacovat samotným ruje interpretační kreace Českého komorního orchestru, repertoárem. Třeba starými českými mistry (následoval plní šéfdirigentské poslání u Filharmonie Hradec Králo- sugestivní příklad jedné posedle opakované disonantní pro- vé a v květnu bude například na Pražském jaru dirigo- dlevy v Koželuhově symfonii), v jejichž instrumentální hud- vat Smetanovu Má vlast. To vše musí stihnout vedle své bě objevuji úžasná místa a kteří mě stále víc přitahují. Nebo stále bohatší aktivity skladatelské. I když řada jeho skla- třeba ve Dvořákových raných symfoniích. To jsou jedinečné deb, namátkově třeba Houslový koncert, který mu nedáv- doklady zrání – skladatelská technika je v nich již úžasná, no provedl Pavel Šporcl, Clarinettino nebo 1. symfonie, už ale ty nápady, kterými jsou prostoupeny, si člověk napopr- v koncertních sálech defi nitivně zdomácněla, je tu ještě vé nezazpívá. Je vidět, že skutečně „dvořákovská“ invence jedna poloha Kukalova tvoření – tajemnější a ještě také se dostavuje až později. Teď mě například čeká v České fi l- zjitřenější, nastavující zrcadlo tvůrci, který se po nedáv- harmonii Dvořákova Čtvrtá a vážně uvažuji, že se pustím né dramatické nemoci – zánětu mozku – doslova podruhé i do prvních tří symfonií tohoto autora. Pozorovat, jak na narodil. Rozhovor s ním, prokládaný vtipnými ukázka- to postupně Dvořák přicházel, jak nacházel sám sebe, mě mi u klavíru i momenty z nahrávek, byl nádherně spon- nesmírně baví. tánní… foto Jiří Skupien rozhovor

Všichni jsme si oddechli, když jsme zjistili, že po té hroz- se svými kolegy – instrumentalisty sílu zhmotnělých nápa- né nemoci zase začínáte dirigovat. Změnily se nějak vaše dů na nejbližším vlastním koncertním vystoupení. Jinými pracovní úvazky? slovy, že jde o autora, který si svou imaginaci dovede doslo- Znovu jsem se dostal k nejvýznamnějším orchestrům (Slo- va ohmatat a který věří na nevyčerpatelnost neoklasicist- venská fi lharmonie, Státní fi lharmonie Brno, Česká fi lhar- ně okouzlené invence“. Najednou jsem ale ve vaší hudbě monie), zcela nedávno jsem dirigoval mozartovský program postřehl nejen jinou zvukovost, ale i jiné inspirace… se SOČRem a myslím, že si už mohu opět troufnout na vel- Zkolaboval jsem druhý den po svém vystoupení s Českou fi l- mi náročný repertoár. Na zmíněném únorovém fi lharmo- harmonií, na němž jsem dirigoval Vokální symfonii Vladimí- nickém koncertu jsem provedl např. Dvořákovu Čtvrtou a ra Sommera a zpaměti Symfonii č. 7 A dur, op. 92 Ludwiga v premiéře symfonickou větu s názvem Žalm od mladého van Beethovena. Teď už věřím – s odstupem času se to říká skladatele Slavomíra Hořínka. S Českým komorním orches- lehce – v určitou spravedlnost, v to, že se jisté věci asi mají trem, kde mám vskutku báječné umělecké druhy (Jana Vla- stát. Člověk chce být úspěšný, chce dosáhnout toho a onoho chová, kontrabasista Jakub Waldmann, dirigent Andreas a leckdy přitom shonu na některé věci zapomíná. Proto asi Sebastian Weiser a další) a s nímž se teď chystám znovu do musí do jeho života zasáhnout něco, co ho přiměje k tomu, zahraničí, jsem například ve fi lharmonickém cyklu na jed- aby o této cestě zapochyboval. Sám si na chvíle v nemocnici nom koncertě dirigoval díla starých českých mistrů spolu vůbec nepamatuji, což mi leckdo závidí. Možná, že jsem byl s Milhaudovým Cembalovým koncertem a Haasovou Studií už předtím nemocný, možná že jsem byl jenom přetažený, pro smyčcový orchestr a na dalším večeru kromě Rejchovy nevím. Faktem je, že když jsem se konečně probouzel z neko- Symfonie a Mozartova Flétnového koncertu Schönbergovu nečného bezvědomí, nevěděl jsem, že tomu se řekne židle a Zjasněnou noc. Posledně zmíněný počin bych obzvlášť zdů- tomu zase stůl. Jména, tváře nebo to, kolik kdo napsal sym- raznil. Tento Schönbergův opus mě totiž vždy přivádí do fonií, to vše ze mne vypadlo, na druhé straně jsem si ovšem extáze, jako bych velmi ostře vnímal, že se jím něco v histo- velmi ostře vybavoval, že to fi s jsem jednou hrál moc vyso- rii hudby defi nitivně završuje a že dál už se takovým způso- ko. Stejně přesně mi uvízly v paměti i nastudované skladby, bem vlastně nedá jít. jenže jsem nevěděl, jak se jmenují. Teď se to všechno vrací, ale stále se ptám, čím to je, že ta hudba v člověku do nejmen- A co vaše šéfdirigentské poslání u Filharmonie Hradec ších detailů uvízne a všechno ostatní zmizí. Stále přemýšlím, Králové? kde je vlastně její základ, jestli je to v tom, že oktáva je nej- Už vloni jsem s ní například vystupoval s mladičkým Luká- příjemnější, že potom následuje kvinta a vše to končí septi- šem Vondráčkem v rámci Talichova Berouna. Přijali mě mou, ve které je napětí, zdali je to ona pouhá hra kmitočtů, moc hezky, obrovsky mně v životě pomohli. Viděli, že se co nás tak vzrušuje nebo něco úplně jiného. Ptám se na to dostávám sám k sobě a s úsměvem říkali, že jsem nějak méně stále víc a moc to na mě působí. přísnější než před nemocí. Pracuji s hradeckým orchestrem Ale ptal jste se na ty nové obzory. Opravdu mě teď nejvíc velmi rád, dělám s ním skladby, na které mám chuť, nedáv- láká komponování. Po 1. symfonii mě nesmírně povzbudil no třeba ve Francii Verdiho Rekviem. Petr Eben, když řekl: „Pane Kukale, vy budete jednou v živo- tě dělat jenom skladbu.“ Zůstávám věrný svému stylu, mož- 12. května budete dirigovat v rámci druhého zahajovací- ná, že jsem v tom padesát let pozadu, ale stále ctím zásadu, ho koncertu Pražského jara Smetanovu Mou vlast. Co to že skladatel by si měl umět svá díla sám zadirigovat nebo pro vás znamená? zahrát. Stále komponuji (převážně u klavíru, ne na počítači) Svěřovat se s tím, jak mi je toto dílo blízké, by mohlo vyznít rád instrumentální koncerty, brzy budu mít všechny pro dře- jako fráze. Spíš bych chtěl říci, jak obrovskou radost mám věné dechové nástroje, nicméně z celkového pohledu jsem se z toho, že na mě pořadatelé nezapomněli. Možná si vzpome- ocitl vskutku jinde než dříve. Nikdy bych si například nepo- nete, že jsem měl „Vlast“ dirigovat na Pražském jaru s Čes- myslel, že budou v kostele hrát mé Veni, sancte spiritus!, že kou fi lharmonií už v roce 2003, ale pak mi to nemoc pře- budu komponovat hudbu na Žalm 40 a Žalm 42 nebo že mi kazila. Pražská komorní fi lharmonie s dirigentem Michelem Swie- rczewskim a barytonistou Romanem Janálem uvede v rámci Zatím jsme nehovořili o vašem komponování ani o vašich letošních Pražských premiér skladbu na báseň Jakuba Dem- vystupováních v roli houslisty. Může jediný hudebník tyto la s názvem Píseň vojína šílence. tři svébytné tvůrčí oblasti vůbec zvládnout? To opravdu stojí za úvahu. Dlouho jsem se ve třech oborech Komponovat na Demla, jediného českého „prokletého bás- angažoval naplno a s houslemi jsem projezdil snad celý svět níka“, hluboce věřícího a zároveň věčně pochybujícího kně- kromě Austrálie. Po tom, co mě potkalo, mi však hodně li- ze, prosyceného intenzívní smyslovostí, je vskutku velké dí skutečně radilo, abych to nepřeháněl, a tak jsem se zatím sousto. Tím víc mě, poté co jsem si poslechl záznam této – zvláště když jsem poznal, jak znamenitě si počíná v PKO bezmála půlhodinové skladby z její českobudějovické pre- Antonín Hradil – veřejného (to slovo podtrhuji) vystupování miéry, ale udivilo, že vaše zhudebnění Demlovy básně půso- v roli houslisty vzdal. A to přesto, že když jsem se uzdravoval, bí jako ucelený, ryze „hudební příběh“. Stejně mě překva- byla to právě hra na housle, která mi pomohla nejvíce, a pilo, jak přirozeně zacházíte s oním neustále se vracejícím že si dobře uvědomuji, že jde o obor, na němž si člověk snad příznačným motivem, který nás zahlcuje svou vtíravou zvu- nejlépe ověří své vlastní nedostatky. U dirigování to buď jde, kovostí (bicí, táhlé a naplno rozrezonované paralely žesťů) nebo nejde, u komponování, které mě nyní nejvíce přitahu- nebo třeba s onou protepleně vyprávěcí vokální linkou, oba- je, zase přicházejí nebo nepřicházejí nápady, ale jak přesně lovanou permanentně „zpívajícími“ fi gurami dřev. Dosud poznáte, zdali jsou dobré nebo k ničemu? nepoznanou atmosféru jsem ale například objevil i ve vašem zvláštně „epickém“ Hobojovém koncertu… Instinkt mi napovídá, že váš nynější silnější vztah ke kom- Myslím, že mě na té básni nejvíce přitahovalo právě ono ponování přece jenom nějak souvisí s tím, co jste si v  o- mučivé pochybování. Nové nápady, o nichž hovoříte – je zají- mayerově nemocnici prožil. Až dosud jsem znal Kukala mavé, že se stejným dojmem se mi už svěřilo více kolegů –, se především jako autora, jehož hudba – abych použil vlast- naštěstí dostavily samy. Je to něco, na čem jsem bezezbytku ní, při jiné příležitosti publikovaná slova – „vyvěrá z roz- závislý, a zároveň něco, co člověk, na rozdíl od práce s těmi- košatělé muzikantské praxe komponujícího interpreta, to nápady, sám vůbec neovládá. Něco, co dostává od něko- z přetlaku jeho imaginace a z jeho posedlé touhy ověřit si ho nahoře darem. • události leden ve znamení mozarta Praha, Rudolfi num, Stavovské divadlo  Hana Jarolímková

Roční projekt Mozart Praha 2006, který zahrnuje více než foto Zdeněk CHrapek 190 koncertů, operních představení, výstav a hudebních fes- tivalů prezentovaných u příležitosti oslav 250. výročí naro- zení Wolfganga Amadea Mozarta, zahájilo 2. ledna předsta- vení Dona Giovanniho v Národním divadle, které na konci měsíce přispělo v koprodukci s Divadlem F. X. Šaldy v Liber- ci i českou premiérou Mozartovy opery Apollo et Hyacin- thus, KV 38. Záhy po něm pak následovala Kouzelná fl étna ve Státní opeře Praha, vystoupení Pražské komorní fi lhar- monie a mezzosopranistky Sophie Marilley v mozartovském programu v kostele sv. Šimona a Judy či recitál Dagmar Pec- kové v SOP a vystoupení Rozhlasových symfoniků s několika sólisty ve Dvořákově síni Rudolfi na. Vedle celé řady dalších akcí včetně úspěšného vystoupení Ivana Moravce či poloscé- nického provedení Mozartova oratoria La Betulia libera- ta, KV 118 šesticí sólistů, speakrem Bořivojem Navrátilem, Manfred Honeck členy Pražského fi lharmonického sboru a Symfonickým or- chestrem hl. města Prahy FOK v čele s Jakubem Hrůšou, Česká fi lharmonie a Mozartovo patřila k nejvýznamnějším počinům v rámci mozartovské- (či Honeckovo?) Requiem ho projektu, zahrnujícího v současnosti celkem 17 institucí První ze dvou vystoupení České fi lharmonie pod taktovkou a společností (koordinací jejichž aktivit byla pověřena spo- Manfreda Honecka připadlo na středu 25. ledna, kdy jsme lečnost BVA International v čele s Jiřím Hubačem) samo- se vedle provedení Mozartovy Symfonie č. 41 C dur, K 551 zřejmě i několikerá účast České fi lharmonie. Poprvé jsme „Jupiter“ mohli stát svědky výjimečného projektu s názvem mohli její vystoupení, kterého se jako sólista účastnil i talen- Requiem – a smrt hudbou a slo- tovaný klavírista Lukáš Vondráček, na vštívit 19. a 20. ledna vem, autorem jehož scénáře byl sám hostující dirigent. Z jeho v rámci jejích pravidelných abonentních koncertů, podruhé průvodního slova lze vyrozumět nejen dirigentovu snahu na mimořádném koncertě dirigovaném Rakušanem Man- o hudební zprostředkování Mozartovy představy o smrti a fredem Honeckem 25. ledna a potřetí v onen nejvýznamněj- jeho postoje k ní, jaké částečně vyplývají např. z jednoho ší jubilejní den 27. ledna, kdy se na realizaci slavnostního skladatelova dopisu otci, ale rovněž o hudební zprostředko- podvečera, jehož televizní přenos připravený v koprodukci vání vnějších okolností, které Mozartovu dodnes záhadnou s Českou televizí společností BVA International s. r. o. byl smrt provázely. Projekt, v němž se po třech úderech zvonu zařazen do celosvětového projektu 24 hours Mozart, vysíla- zastupujícího umíráček (jimiž kompozice rovněž končí) za- ného prostřednictvím sítě EBU do 33 zemí světa, podílely čne rozvíjet působivá koláž, jejímž centrem je do tří různě ještě Národní divadlo a Hlavní město Praha. Manfred Honeck obklopen čtveřicí sólistů: zleva Topi Lehtipuu, Michaela Kaune, Gerhilda Romberger a Daniel Borowsky foto Zdeněk CHrapek události obsáhlých bloků rozdělené Requiem pro sóla, sbor a orchestr, ho recitátora Jana Potměšila i poměrně hlasově vyrovnané K 626 opředené čtyřmi gregoriánskými chorály, Mozartovou pětice sólistů: německé mezzosopranistky Gerhildy Rom- Zednářskou smuteční hudbou c moll, K 477 a díly Laudate berger, fi nského tenoristy Topi Lehtipuua, polského basis- Dominum, K 339 a Ave verum corpus, K 618, mezi který- ty Daniela Borowského a především technicky i výrazově mi je slyšet působivý přednes Mozartova zmíněného dopi- vynikající hamburské rodačky, dnes členky Německé opery v su otci ze 4. dubna 1787, básní Nelly Sachsové (Kdo ví, jaké Berlíně, sopranistky Michaely Kaune. Nelze však nezmínit postavení hvězd a Když na letnice) či slova Božího (Zje- rovněž výborný výkon pozounisty Roberta Kozánka, jehož vení sv. Jana 6, 8 – 17 a Zjevení sv. Jana 21, 1 – 7), je sle- sólo v části Tuba mirum opět připomnělo, jak skvěle dispo- dem refl exí a obrazů, dávajících však posluchačům neome- nované „dechaře“ náš první orchestr má… zený prostor k vlastním úvahám. Z hlediska ryze hudební- ho kromě v oblasti instrumentace několika převzatých pod- Stavovské divadlo nětů od Mozartova žáka Josepha Eyblera či Süssmayrovy – důstojné místo Mozartových oslav kompletace části Lacrimosa Honeck ve své koláži prezen- Druhé vystoupení České fi lharmonie bylo ještě slavnostněj- tuje výhradně části komponované Mozartem. Výsledkem je ší, protože se odehrálo přímo v den výročí Mozartova naro- přes počáteční nedůvěru většiny Mozartových obdivovatelů zení, 27. ledna, a to přímo tam, kde Mozart naslouchal vele- neuvěřitelně působivý celek, který přes svůj ryze subjektivní úspěšnému přijetí svých tří oper (Figarovy svatby a dvojice charakter, vyjadřující však uchopení naznačených námětů psané přímo pro Prahu, Donu Giovannimu a opeře objed- s velkou snahou o všeobecnou nadčasovou platnost, dokáže nané českými stavy u příležitosti korunovace Leopolda II. absolutně strhnout a ve chvílích závěrečného Moteta Ave českým králem a nazvané La clemenza di Tito): v krásných verum corpus, zpívaného sborem v naprostém pianissimu, prostorách tehdy ještě novotou se skvícího Stavovského diva- posluchače dovést až k pocitu naprostého vnitřního vyrovná- dla. Koncert, který se stal, jak bylo již řečeno, součástí celo- ní. K výjimečnosti zážitku však tentokrát přispěly i výkony světového projektu 24 hours Mozart, rámovala samozřej- všech účinkujících: České fi lharmonie, jíž tento typ hudby mě vystoupení v obou s Mozartovým životem těsně spjatých vyhovuje nesrovnatelně lépe než preciznost smyků a souhry rakouských městech, v rodném Salcburku a tehdy ne zrovna nástrojových skupin kterou vyžadují Mozartovy symfonie, přátelsky mu nakloněné Vídni. V Salcburku se tohoto slav- a skvělého Pražského fi lharmonického sboru, sugestivní- nostního úkolu zhostila pod vedením Riccarda Mutiho skvě- lá Vídeňská fi lharmonie a řada světoznámých sólistů v čele Vynikající Sharon Kam si opět získala srdce posluchačů. s Cecilií Bartoli (která musela zastoupit původně ohlášenou Renée Fleming), omasem Hampsonem, Mitsumi Uchi- dou či Gidonem Kremerem, Vídeň reprezentoval Symfonic- ký orchestr Vídeňského rozhlasu, vídeňští Sängerknaben a sbor Viennensis, do jejichž čela se postavil Bertrand de Billy a s nimiž vystoupili sólisté Sandrinne Piau, Dietmar Kersc a Wolfgang Bankl. Ani Praha však nevsadila pouze na orchestr, čili Českou fi lharmonii. Kromě zajímavě sestaveného programu opí- rajícího se o Mozartova díla, která skladatel Praze přímo věnoval, pozvala vynikající izraelskou klarinetistku Sharon Kam, která na originální basový klarinet předvedla Kon- cert A dur pro klarinet a orchestr, K 622, Mozartem psaným pro skvělého pražského klarinetistu Antona Stadlera. Sha- ron Kam není českému publiku nikterak neznámá, a tak se od ní očekával jako ostatně již pokaždé perfektní výkon. A protože mu i tentokrát dostála v míře vrchovaté, mohli js- me si vychutnat všechny valéry jejího měkkého tónu, spí- še k romantismu směřující mnohotvárný výraz i dokonalou techniku, kterou nepoznamenala ani pro tento nástroj s při- danou tercií typicky prodloužená délka, kvůli níž musela sólistka do hry zapojit i palcové a malíkové hmaty. Bezpochy- by se tak jednalo o vrchol večera, který rámovala předehra z opery Don Giovanni, K 527 a Symfonie č. 38 D dur zvaná „Pražská“, kterým však ještě do dokonalosti (jistě i vzhle- dem k nepříjemně suché akustice divadla) nemálo chybě- lo. Kdo Mozarta někdy hrál, velmi dobře ví, jak jsou jeho díla, byť vypadají velmi jednoduše, křehce až průzračně, na interpretaci obtížná, a tak zahrát je se vším, co k nim patří, bývá – a to zejména pro velké symfonické orchestry – nema- lým oříškem. Nicméně oslava proběhla důstojně a jistě se s oběma rakouskými, salcburskou i vídeňskou, mohla bez problémů měřit. •

foto Zdeněk CHrapek festivaly, koncerty wellerv schubert

a mozart foto archiv Praha, Rudolfi num  Vladimír Říha

Prvními v řadě několika lednových i únorových koncertů České fi lharmonie k Mozartovu výročí byly koncerty 19. a 20. 1., kdy s ČF v Rudolfi nu vystoupil v Praze poprvé (mimo festival Pražské jaro 1990) v programu s díly Mozarta a Schuberta rakouský dirigent Walter Weller. Weller stejně jako Honeck diriguje v tmavém obleku bez typického fraku a podobně jako on vnáší i do pojetí děl, které s orchestry studuje, řadu netradičních prvků. To si mohli ověřit rovněž posluchači pátečního koncertu, kteří ale stejně přišli spíše na devatenáctiletou vycházející klavír- ní hvězdu Lukáše Vondráčka než na nepříliš u nás známého dirigenta. Přitom dirigent má ve svých 66 letech obrovské zkušenosti, což u bývalého koncertního mistra Vídeňských fi lharmoniků a šéfa vlastního kvarteta není nic zvláštního. Vždyť byl i žákem Szella a Böhma, před Liborem Peškem vedl Royal Liverpool Philharmony Orchestra a je dokonce doma i v operních divadlech. Mozartova Symfonie č. 9 C dur, K 73 byla vybrána spíše na rozehrání, jak u skladby asi patnáctiletého skladatele lze očekávat. Byla však zahrána velice kultivovaně, byť hlavní chod měl teprve přijít. Dobrým předkrmem byl Mozartův Klavírní koncert č. 24 c moll, K 491. Skladbu z roku 1786, jeden z posledních klavírních koncertů Mozarta, podal Von- dráček – též bez fraku, jen v tmavé košili – s bravurou a citem pro rokokový půvab dílka a jeho hravost. Každopádně jsme mohli u sólisty pozorovat velký pokrok, kdy jeho dospělost přináší první ovoce ve zralejším přístupu k interpretovaným skladatelům. Vrcholem večera bylo ale bezesporu až závě- rečné podání Symfonie č. 9 C dur jiného Vídeňáka, Franze Schuberta. Tzv. Velká symfonie (dříve pod číslem 7) je plná monumentality, melodických pasáží, rytmické uvolněnosti a roztančenosti. V ní se Weller i ČF mohli blýsknout a stalo se tak s pozoruhodnou lehkostí a energií, které doslova vyzý- valy k tanci. Tak tempově zahranou „Velkou“ jsme v Praze již dlouho neslyšeli! Ukázalo se již po několikáté, jaká dob- rá kombinace je ve spojení českých muzikantů a rakouských dirigentů, což nakonec je fakt potvrzený i historií. • Mladistvý zápal Lukáše Vondráčka. mozartovo sacra“, rozdělil je do dvou částí a šestnácti čísel – předehry, dvanácti árií a tří sborů – kde vystupuje šest hlavních postav „dtské oratorium“ (není vůbec zahrnut Holofernes!) a jeden recitátor, předná- Praha, Obecní dům  Vladimír Říha šející úryvky z Knihy Judith. Dílo (dle Köchelova seznamu 118) se spíše podobá italské opeře serii a střídá náročné, čas- K méně známým a prováděným dílům W. A. Mozarta pat- to koloraturní árie s pasážemi sboru, důležitý je i recitátor, ří i jeho první oratorium Betulia liberata, které napsal který vypráví samotný příběh jinak dost statický. v 15 letech během cest po Itálii, když se s otcem zastavili Inscenátoři zvolili formu scénického koncertu, tj. semista- v Padově. Místní mecenáš si dílo u mladého génia objednal ge, a udělali dobře, protože dodali skladbě trochu živosti. a Mozart ho zřejmě s pomocí otce Leopolda složil na ital- Režisér, známý divadelník Přemysl Rut, byl i autorem úpra- ské libreto známého Pietra Metastasia. Nevíme ani, zda-li vy, výtvarník Jiří Voves použil toho mála co mohl, aby pódium bylo skutečně uvedeno, Mozart později části z něho použil vedle orchestru zaplnil scénickými prvky (zadní stěna měs- pro jiné skladby. ta) a kostýmy (ukázkami rokokových oděvů z doby Mozar- Proto pochvalme dramaturgii Symfonického orchestru hl. tovy), nejvíce mu ale pomohla práce se světlem a promítání města Prahy FOK a dirigenta Jakuba Hrůšu, že se k němu diaobrazů – viz hvězdy v závěru díla v setmělém sále. vrátili a uvedli dvakrát na přelomu ledna a února (31. 1. a Stejně jako opera Apollo a Hyacinthus obsahuje skladba 1. 2.) jako příspěvek Pražských symfoniků k výročí narození pasáže plné krásy i místa slabší, na rozdíl od opery si tu skladatele. V bohužel nepříliš zaplněném sále (píši o prvním však upravovatelé nepomohli jinými skladbami, a tak diri- koncertu) tak zaznělo dílo na starozákonní námět: příběh gent, orchestr a hlavně sólisté měli obtížnou úlohu upoutat neohrožené židovské ženy Judith, která půvabem okouzlí pozornost diváka po celou dobu. Mladý Jakub Hrůša dělal asyrského vojevůdce Holoferna, jehož vojsko obléhá židov- co mohl, ale na tak obrovské dílo by patrně potřeboval více skou Betulii (zřejmě Jeruzalém). Zabije ho a jeho useknu- zkoušek. Otázkou do pranice pak bylo především pěvecké tá hlava podnítí židovské vojsko k útoku a Asyřany k útě- obsazení, na operu seriu nemáme moc dobrých zpěváků a ob- ku, Betulia je osvobozena. Mozart označil dílo jako „azione stáli s přimhouřením očí jen basista Tomáš Jindra (Achior) festivaly, koncerty a zejména sopranistka Pavla Vykopalová (Amital), ostatní Mimořádný koncert k výročí Wolfganga Amadea Mozarta měli dost problémů, což bylo znát hlavně u hlasově namá- 30. ledna v prostorách Rudolfi na byl jedinečnou událostí. haného tenoristy Aleše Brisceina (Ozia). Snad jen předsta- Drobnou pihou na kráse celé akce byl snad jen po grafi cké, vitelka Judithy altistka Jana Levicová ještě vybočila z prů- textové i informační stránce ne příliš vydařený informační měru. S velkým prostorem měl ale problémy i jinak skvělý leták ke koncertu. recitátor Bořivoj Navrátil, kterému nebylo moc rozumět. U První půlka večera patřila Mozartově Serenádě Gran Partita. režie oceňme nápad s „vykukujícím“ Pražským fi lharmo- Členové Pražské komorní fi lharmonie zahráli tuto výrazově nickým sborem (sbormistr Jan Rozehnal) za zdí a zmíněný obtížnou skladbu pod citlivým vedením dirigenta Tomáše závěr, kdy sbor a sólisté zpívají již na pódiu. Hanuse s přesvědčivou jistotou, intonačně nebývale přesně Uvedení oratoria bylo nesporně dobrým příspěvkem k mozar- a barevně naprosto vyrovnaně. Finální věta možná byla tro- tovskému výročí, příště by však stálo za to pozvat zahraniční chu rychlejší, než se dá na živo na dechové nástroje technicky pěvecké specialisty a udělat akci větší propagaci, aby sál byl zahrát, ale efekt rozhodně nepostrádala. Z celkově bezchyb- dostatečně zaplněn. A možná rovněž zvážit, zda by nebylo ných výkonů všech hráčů nelze nezmínit alespoň poutavý lepší uvést jej na divadle, aby vyzněly veškeré jeho nuance výkon hobojisty Vladislava Borovky a kontrabasisty Davida (recitátor, překlad, sbor aj.). • Pavelky. Vrcholem koncertu však bylo vystoupení Ivana Moravce v Mozartově Koncertu č. 25 C dur. Od tohoto mozartovského specialisty se dal jistě čekat výjimečný výkon, to co ale v doprovodu Pražské komorní fi lharmonie předvedl, vyra- ivan moravec s pražskou zilo dech nejenom mně, ale podle ovací zjevně i celému „ru- dolfi nskému“ obecenstvu. Jeho tónová barevnost je v Mo- komorní filharmonií zartovi naprosto nedostižná, sametově jemné fráze ohromu- Praha, Rudolfi num  Michal Matzner jící. Nabízí se čerstvé srovnání s nedávným vystoupením bez- pochyby velice talentovaného klavíristy Lukáše Vondráčka Když v paměti pátrám po koncertech Pražské komorní fi l- s Mozartovým Koncertem č. 24 v rámci abonentního koncer- harmonie, na kterých jsem byl v posledních letech přítomen, tu České fi lharmonie. I když nelze pochybovat o technické nevybavuje se mi žádný, který by neměl dobrou úroveň. připravenosti Lukáše Vondráčka, ve srovnání s Moravcem Pražská komorní fi lharmonie je věkově mladý orchestr byla jeho tónová kultura pramalá. s atraktivním repertoárem, přitažlivým cyklem koncertů Tomášem Hanusem velice dobře vystavěná Mozartova Sym- pro děti a dramaturgicky velice poutavě řešeným projek- fonie č. 40 g moll byla pak skvělou tečkou za touto po všech tem Krása dneška. stránkách pozoruhodnou hudební událostí. •

O jeden z nevšedních zážitků lednové koncertní produkce se postaral Ivan Moravec. foto archiv festivaly, koncerty plze!ská filharmonie a jaroslav vod!anský Plzeň, Měšťanská beseda  Jaroslav Smolka

V rámci svého I. abonentního symfonického koncertu cyk- lu A provedla Plzeňská fi lharmonie dvě Čtvrté symfonie – B dur, op. 60 Ludwiga van Beethovena a e moll, op. 98 Johannese Brahmse. K jejich nastudování a řízení pozvala Jaroslava Vodňanského. Ten prokázal suverénní profesi a smysl pro možnosti tělesa: dosáhl vyrovnaného, barvitého a přiměřeně dynamicky modifi kovaného orchestrálního zvu- ku bez závažnějších nedostatků. Dirigentova koncepce zřej- mě vyšla z obdobného postavení těchto děl v rámci symfo- nické tvorby svých autorů. Obě vyjadřují totiž uklidnění, oddech bez nápadných výbojů, lyrická zastavení s názna- ky introspektivních inspirací. Je známo, jak Čtvrtá B dur

foto archiv přináší po výbušné Eroice návrat k převaze výrazu štěstí, Bronzový had v podání Ensemble Inégal. uspokojeného klidu a ve slohové rovině návrat k haydnov- ským a mozartovským východiskům v souvislosti s Beetho- venovým zasnoubením s Terezou Brunschwickovou; a jak zelenkv bronzový had také Johannes Brahms v souvislosti s oddechovou pohodo- vostí použil ve Čtvrté e moll některých tradičních postupů. Praha, kostel sv. Šimona a Judy Jaroslav Vodňanský vyšel z této základní společné dispozi-  Petr Pokorný ce obou děl a podal je s klidem bez výraznějších výkyvů. Už jsem ovšem slyšel interpretace obou děl s rychlejšími tempy Přes mrazivé počasí a špatnou dopravní přístupnost kon- v tanečních větách, vedenými dnes módní snahou ve scher- certní síně se v kostele sv. Šimona a Judy sešlo 3. února četné zech závodit, kdo je zahraje rychleji, nebo Brahmsovu fi nální publikum na 2. koncertu cyklu FOK Barokní opera a ora- větu s větší mírou hrdinského patosu apod. Ani by mne však torium. A nikdo ani v nejmenším nelitoval. Na programu nenapadlo očekávat něco takového od dirigenta, hostujícího bylo po dlouhá období zapomenuté velikonoční oratorium byť v dobrém, přece jen krajském orchestru. Jednota kon- Jana Dismase Zelenky Bronzový had (Il serpente di bronzo). cepce při podání obou symfonií byla sympatická a společně Libreto je dílem drážďanského dvorního básníka Stefana se znamenitým výkonem Plzeňské fi lharmonie vedla k cel- Benedetta Pallaviciniho. Zelenka skladbu napsal pro potře- kové příjemné atmosféře abonentního večera. • by katolického dvorního kostela v Drážďanech roku 1730. Tehdy byla provedena, pak ale skončila v archivu. A je záslu- hou Adama Viktory a jeho souboru Ensemble Inégal, že si mladota ensemble toto mimořádné dílo našlo opět cestu k posluchačům. Kro- mě popisovaného živého provedení, které bylo přenášené i a francouzská romanti#ka Českým rozhlasem, existuje už i nahrávka na CD, vydaná fi rmou Nibiru. louise farrenc Zelenkova skladba je svým způsobem výjimečná. Úvod a Praha, Lichtenštejnský palác závěr patří dvojitému sboru, mezitím se střídají recitativy  Julius Hůlek a árie. Zelenkova hudba se svou dramatičností a melodič- ností a také svým přirozeným temperamentem značně odli- Od svého debutu v roce 2003 má Mladota Ensemble, původ- šuje od běžné produkce barokních oratorií. Je strhující i ně komorní sdružení Sukova komorního orchestru (Mar- pro dnešního posluchače. Však to také publikum po dozně- tin Kos – housle, Dana Klimánková – Truplová – hous- ní posledních tónů dalo velmi zřetelně najevo neutuchají- le, Karel Untermüller – viola, Tomáš Strašil - violoncello, cím potleskem, takže účinkujícím nezbylo, než zopakovat Tomáš Vybíral – kontrabas, Štěpán Kos – klavír), za sebou orchestrální úvod. pořádný kus práce. Přestože každý člen souboru je ve svém Zásluhu na mimořádném úspěchu ovšem mají také účin- nástrojovém oboru výraznou individualitou (i sólistickou), kující. Všech pět pečlivě vybraných sólistů přesně odpoví- výsledkem jejich spolupráce je příkladná, osobitě kompakt- dá dnešním představám živého barokního zpěvu. Křišťálově ní komorní souhra. Jejich projev je dynamický, energický, jasný soprán Gabriely Eibenové zářil i krásně se pojil s rov- hrají s očividnou chutí a zaujetím, ale neafektovaně, a poži- ným a čistým altem slovenské pěvkyně Petry Noskaiové. tek ze hry si dovedou vychutnat a předat dál účinně a do Jejich duet patřil k nejkrásnějším místům celého oratoria. detailu. Technické problémy jakoby neexistovaly. Zcela neuvěřitelným altem disponuje německý pěvec Kai Právě technický aspekt upoutal pozornost na jejich vystou- Wessel. Tenorový part výborně zpíval barokní hudby zna- pení z kraje roku (10. 1.) už v úvodním Koncertu pro klavír a lý a mnohokrát osvědčený Jaroslav Březina. Děj oratoria, orchestr č. 14 Es dur (K. 449) Wolfganga Amadea Mozarta. vycházející z vyprávění ze 4. knihy Mojžíšovy (Nu 21, 4–9) Bravurním podáním sólového partu to demonstroval Ště- přepokládá v té době neobvyklé vystoupení Boha. Roli Boha pán Kos, mladší bratr houslisty Martina Kosa. Rovnocen- Zelenka přidělil basu. Skvěle se jí zhostil holandský pěvec, ným pendantem k tomuto aspektu byla preciznost výrazo- učitel a odborník na barokní zpěv Peter Kooij. vá, sledující profi l celku i sebemenší detail. Zdravou rov- Podobně mezinárodní bylo i složení orchestru. Jeho zvuk byl nováhou věcnosti a imprese Štěpán Kos přispívá k potřebě jednolitý a vyrovnaný, v detailu dopodrobna propracovaný vskutku „nové“ mozartovské interpretace odpovídající vku- a velmi pečlivě dynamicky odstíněný. Celek pečlivě nastu- su vyspělého posluchače dnešních dnů. doval a bezpečně dirigoval duchovní otec projektu Adam Povaha nástrojového obsazení Mladota Ensemble se logic- Viktora. • ky obráží v jeho repertoárovém profi lu a dramaturgickém festivaly, koncerty přínosu, tedy v možnosti záslužně se zabývat méně známý- stal v roce 2001, ve stejném roce získal 1. cenu v mezinárod- mi i zcela neznámými díly od duetů po sextety, která by- ní soutěži v Košicích, v dalších letech to byly první ceny na chom jinak asi stěží kdy uslyšeli. Přímo kabinetní ukázkou mezinárodních soutěžích v Polsku a Itálii. Koncertoval už těchto možností a snah se tentokrát stalo provedení čtyřvě- s mnohými našimi předními orchestry i dirigenty a to jak tého Kvintetu č. 2 pro klavír a smyčce E dur, op. 31 fran- u nás, tak i v zahraničí. Na uvedeném večeru provedl Mozar- couzské romantičky Louise Farrenc (1804–1875), klavírist- tův klavírní koncert A dur, KV 414 pianisticky velmi kultivo- ky, skladatelky a badatelky, která se svým manželem, fl étnis- vaně a s neobyčejným zaujetím, posluchač měl pocit, že si tou a vydavatelem Aristide Farrenkem, realizovala edici „Le sám řídí i orchestr. Posluchačka 1. ročníku JAMU v Brně ve trésor des pianists“ věnovanou historické hudbě pro strunné třídě Doc. Vlaďky Slávikové, Terezie Fialová, uzavřela ten- klávesové nástroje. Dílo jistě pozoruhodné, každým coulem to úspěšný večer přesvědčivým podáním Mozartova koncer- typicky romantické, kde sentiment místy teče plným prou- tu d moll, KV 466. I ona je laureátkou dalších soutěží, mj. dem. V rámci vzorné interpretace právě posledně zmíněný jako členka Puella trio i mezinárodní soutěže Marie Yudiny aspekt byl pojat s chvályhodným vkusovým cítěním (v této v Petrohradě 2005. souvislosti nelze nezmínit skvělá sóla Karla Untermüllera). U všech čtyř sólistů je pozoruhodné, že se buď věnují ještě Kvintesencí usilování i aktuálního „rozpoložení“ Mladota dalšímu nástroji, nebo komorní hře (Jakub Sládek získává Ensemble byl Smyčcový kvintet G dur s kontrabasem, op. 77 první ceny i ve čtyřruční hře, a i Richard Reiprich jednu ze Antonína Dvořáka, dílo charakteristické velkými technický- svých prvních cen získal v soutěži Per quattro mani), což mi nároky a velkou individuální úlohou jednotlivých partů. svědčí o jejich širokém muzikantském záběru. Mohli bychom jen opakovat, co už bylo v této recenzi řečeno. Se sólisty spolupracoval orchestr Státní fi lharmonie Brno Dvořák byl podán jako vskutku poutavý rozsáhlý děj, a to od za řízení Jakuba Kleckera. Velkým nedostatkem koncert- začátku první věty až po samý závěr věty čtvrté. Komorních ního sálu v Redutě (zvaného Mozartův) ovšem je, že nemá sdružení, jakým je Mladota Ensemble, není mnoho. Cha- pódium, takže chtěl-li někdo mladé účinkující nejen slyšet, rakteristický esprit a originální kreativita daného smyčco- ale i vidět, musel si stoupnout… • vého kvinteta s klavírem přinášejí objevné poznání nových hodnot. Bylo by proto žádoucí, aby záruka nesporné kvali- ty našla odezvu v možnosti pravidelné koncertní nahrávací festival doteky hudby činnosti. • a poezie si poslucha#e koncert laureát získal klavírní soutže amadeus $ Miloš Pokora Brno, Reduta  Věra Lejsková Existuje bezpočet způsobů propojení hudby a poezie. Od těch samočinných, protože jeden fenomén je obsažen v dru- Útlá knížečka s názvem „Mozartovy cesty Brno 2006“ nám hém, přes vzájemné inspirování až po uměle prokomponova- předkládá nepřeberné množství akcí, které se váží k letoš- né multimediální celky. Iniciátorům festivalu Doteky hudby nímu výročí tohoto hudebního génia – koncerty komorní, a poezie, jehož 7. ročník proběhl pod záštitou ministra kul- orchestrální, sborové, opery, přednášky, besedy, výstavy i ki- tury a starosty Městské části Prahy 1 na přelomu prosince na… 2005 a ledna 2006 v Zrcadlové kapli Klementina a Galerii V Brně jsme však nečekali na „mozartovskou inspiraci“, Lichtenštejnského paláce, však šlo o něco jiného než o pro- až bude ofi ciálně vyhlášena: z iniciativy dvou brněnských pojení dvou svébytných světů v rámci určité kompozice. Vsa- základních uměleckých škol, ZUŠ Františka Lýska a ZUŠ dili na paralely, obě sféry před námi demonstrovali prostřed- na ulici Veveří 133, zde byla v roce 1992 založena soutěž nictvím prvotřídních hudebníků a mistrů mluveného slova pro pianisty do 11 let nazvaná Amadeus; věkové ohraničení ve své přirozeně živé podobě – a jako v minulých ročnících, připomínalo skutečnost, že malému Mozartovi, když v roce opět jim to vyšlo. Dokonce lze konstatovat, že si pro tuto 1767 v Brně koncertoval, bylo právě 11 let. Soutěž se koná ideu festivalu získali vlastní návštěvníky – koncerty čtvrté- každoročně, je mezinárodní, a vždy s velkou účastí mladých ho a pátého ročníku byly téměř vyprodané a při tom zatím adeptů klavírního umění, pro mnohé z nich pak je význam- posledním neklesla návštěvnost jednoho koncertu pod sto ným začátkem jejich další umělecké kariéry (např. Lukáš posluchačů. Zvláště magistrát a také ministerstvo jsou jejich Vondráček!). aktivitě nakloněni a rovněž tak citlivé věci jako jsou hono- V rámci akcí Mozartovy cesty Brno 2006 se 2. února usku- ráře už mohou být vypláceny na důstojné úrovni. Ostatně, tečnil v beznadějně vyprodaném koncertním sále Reduty od kdy se tento festival ustálil do dnešní podoby a vůbec jak koncert laureátů této soutěže, a to vskutku reprezentačně: hledal svou tvář, nechme vyprávět osobu nejinformovanější zazněly nejen sólové Mozartovy skladby, ale i jeho koncer- – jeho ředitele, spolumajitele agentury EM-ART a fl étnis- ty s orchestrem. tu známého kvarteta s názvem Ensemble Martinů v jedné Devítiletá Tereza Marečková, žákyně Ludmily Fialové osobě, Miroslava Matějku: „Idea festivalu Doteky hudby a v ZUŠ Veveří 133 Brno, přednesla velmi precizně a s oprav- poezie se rodila na přelomu let 1998 – 9. Chtěli jsme teh- dovým zaujetím Mozartovu Fantasii d moll, o její neoby- dy vytvořit něco, co by fungovalo jako osvědčený protipól čejné muzikálnosti svědčí i to, že stejně úspěšně hraje i na literárních klubů Viola a Lyra pragensis a současně ně- housle! Mezinárodní soutěže Amadeus se zúčastnila už tři- co, co by se mohlo nabízet v koncertní formě nejrůznějším krát (samozřejmě vždy v jiné kategorii) a vždy získala cenu. pořadatelským subjektům v různých koutech země. Nemí- Jakub Sládek, rovněž devítiletý, žák Mgr. Armine Stepanyan nili jsme ovšem kopírovat ani Violu ani Lyru. Také jsme v ZUŠ Kloubouky u Brna se představil 1. větou Mozartovy se snažili, aby hudba a poezie spolu navzájem vstupovaly sonáty D dur, i on je už dvojnásobným laureátem této sou- do nějakého celistvého tvaru, ale protože jsme festivalem těže, a uspěl i v jiných soutěžích. Profesionální výkon podal hudebním, nešlo nám o literární pásmo doprovázené hud- i patnáctiletý Richard Reiprich ze ZUŠ Chrást u Chrudi- bou. Naopak – chtěli jsme, aby to byly koncerty, do nichž mi, který své první mezinárodní úspěchy získával za vede- poezie vstupuje a aby to přitom zhruba vycházelo tak na ní své maminky, Milady Reiprichové, nyní je žákem Doc. dvě třetiny hudby a třetinu poezie. A také, aby koncerty Aleny Vlasákové. Absolutním vítězem soutěže Amadeus se probíhaly bez potlesků a aby se s ukázkami z pokladnice poezie v zájmu zachování kompoziční integrity prolínaly pokud možno celé skladby (pouze výjimečně jejich jednotli- vé části). Spolu s dramaturgem literárně hudebních pořa- dů Janem Riedlbauchem jsem přitom vždy usilovali, aby tato propojení měla svou logiku, ať už stylovou, v podo- bě společných inspiračních zdrojů, osobní (skladatelé a básníci se navzájem osobně znají) nebo náladovou. Pře- ČESKÁ FILHARMONIE stože jsme neměli v počátečních fázích zdaleka potřebné fi nanční zázemí, podařilo se nám pro naši ideu na základě hraje všem osobních kontaktů zapálit od prvního okamžiku vynikající ... čtenářům Hudebních rozhledů herce (namátkou vzpomínám na Radovana Lukavského nebo Gabrielu Vránovou), postupně se to však zlepšovalo a doporučujeme když jsme se rozhodli z důvodů nákladů na propagaci fes- tival soustředit do kratšího termínu (defi nitivně od pátého ročníku) a zvolili si pro to koncertně relativně méně „nabi- 9+10/3/06 tý“ přelom konce prosince a ledna, našli jsme, myslím pro- zatím optimální podobu celé akce.“ čtvrtek a pátek 19.30 hodin Každý, kdo se hlouběji zamyslí na programovou představou posledního ročníku Doteků hudby a poezie i těch předešlých, Dvořákova síň, Rudolfinum si určitě všimne ještě několika dramaturgických momentů, které jako by byly v každém ročníku posedle akcentovány. „Vytyčili jsem si tři pilíře, které budeme ve všech ročnících zachovávat,“ říká Miroslav Matějka. „Zaprvé – vždy se Sir Colin Davis snažit prezentovat soudobou hudbu, zadruhé – klást zvlášt- ní důraz na hudbu Bohuslava Martinů a zatřetí – zhruba dirigent celou jednou třetinou dávat prostor mladým umělcům (ať už hudebníkům nebo hercům) do 35 let. K tomu přistupuje ještě zařazování tzv. minicyklů, například pořadů věnova- ných těm, kteří odešli krutě předčasně (Wolker) nebo byli J. HAYDN - Symfonie č. 102 B dur Hob I:102 nějakým způsobem umlčováni, a navíc – protože nechce- me ztratit návštěvníky, kteří jsou zvyklí na čistě hudební E. ELGAR pořady – neopomeneme vřadit do každého ročníku vedle - Symfonie č. 1 As dur op. 55 literárně – hudební série také sérii čistě hudební“. Jak se tyto cílené dramaturgické momenty odrazily na zatím posledním ročníku Doteků hudby a poezie, si ukažme na Jedna z největších dirigentských hvězd jubilejní koncertní několika příkladech. V průběhu osmi koncertů zněla tři- sezony provede s Českou filharmonií skladby vzniklé krát hudba Bohuslava Martinů, byly demonstrovány sou- na půdě Spojeného království, aby později získaly dobé kompozice Ivana Kurze, Václava Riedlbaucha, nedáv- proslulost u posluchačů na celém světě no zesnulého Luboše Fišera a – v české premiéře – Luboše Sluky, prostor k celovečernímu recitálu dostal mladý hous- lista Roman Patočka s klavíristkou Silvií Ježkovou, v cyklu Odešli předčasně zazněla na recitálu Ivana Ženatého poezie Vstupenky nyní katolického básníka Jana Zahradníčka, Vladimíra Holana ONLINE a Jiřího Haubera. Snad nejinspirativnějším a dramaturgic- ky nejsmělejším projektem (provázeným veskrze soudobou na www.ceskafilharmonie.cz hudbou), naštěstí zachyceném pro budoucí generace na zvu- kové nahrávce, však patřilo pásmo, v němž Radovan Lukav- ský, jako jeden z posledních hereckých pamětníků, vzpomí- Přímá cesta ke vstupenkám: Informační servis ná na éru V. Buriana, J. Marvana, J. Voskovce, J. Wericha, tel. 227 059 227, fax: 227 059 327 J. Ježka a vůbec celého Osvobozeného divadla. To všechno e-mail: [email protected] festivalovou dramaturgii i její umělecký profi l ctí, stejně jako online na www.ceskafilharmonie.cz některé pořady z minulých ročníků (např. Jihoamerické ryt- my prolínané poezií jihoamerických držitelů Nobelových cen, pořad Než růže zkamení… s verši F. Hrubína, J. Orte- na, V. Závady, J. Riedlbaucha, T. Riedlbauchové, J. Zelenky, J. Skácela, J. Hory, J. Prevérta, R. Rollanda či J. Zahradníč- ka, pořad Mozart na Bertramce s poezií J. Seiferta, večer věnovaný J. Ortenovi, básníkům blízkým B. Martinů, Zpě- vům sladké Francie či pásmo Svět je báječné místo k nar- ození), které se dokonce budou reprízovat i na jiných mís- tech republiky. Každému festivalu se něco takového hned tak nepodaří. •

sloupek_rozhledy_9+10_06.indd 1 10.2.2006 12:22:42 STÁTNÍ OPERA PRAHA WILSONOVA 4, PRAHA 1 tel.: +420/224 227 266 e-mail: [email protected] www.opera.cz BOHEMIA TICKET Malé nám. 13, Praha 1 tel.: +420/224 227 832 Na Příkopě 16, Praha 1 tel.: +420/224 215 031 e-mail: [email protected] www.bohemiaticket.cz

Sicilské nešpory I Vespri Siciliani © JAROSLAV MALINA, TYPO PAVEL HRACH

Dirigent: HILARY GRIFFITHS | Režie: KAREL KŘÍŽ | Scéna: JAROSLAV MALINA | Kostýmy: KRISTINA MATRE KŘÍŽOVÁ |

Choreografie: PAVEL ĎUMBALA | PREMIÉRA 23. 3. 2006

PARTNER MEDIÁLNÍ PARTNEŘI STÁTNÍ OPERY PRAHA festivaly, koncerty festival doporu#ujeme  Pavel Blatný BRNO PRAHA Národní divadlo Brno Česká fi lharmonie Byl jest jeden festival (jak začínají staré pohádky) a to ten, Janáčkovo divadlo Rudolfi num který nedávno v Brně skončil (Moravský podzim). A na něm 24. 3. 2006 30.3., 31. 3. 2006 B. Smetana: Prodaná nevěsta – premiéra B. Martinů: Symfonie č. 5 H 310 „zavzněla“ (jak píše Erben) i jistá má orchestrální skladba. Režie: O. Havelka / Dirigent: P. Vronský H. Bartoň: Po západu slunce (premiéra) Ta měla sice premiéru už na předcházejícím „Pražském jaru“, A. Honegger: Concerto da camera pro fl étnu, Filharmonie Brno ale provedení v rodném městě mělo pro mne cenu zlata. Tady anglický roh a smyčce ji teprve uslyší všichni moji nejbližší, blízcí i vzdálenější: ka- Besední dům Symfonie č. 3 „Liturgická“ 30.3., 31. 3. 2006 Sólisté: J. Zelba – anglický roh, R. Pivoda – fl étna marádi, kamarádky, rodinní příslušníci všeho druhu, spolužáci Čarovný zvuk fl étny… Dirigent: V. Válek etc. atc. – tedy ti, které jsem v Praze všechny postrádal! Na W. A. Mozart: Kouzelná fl étna sekretariátu festivalu jsem se dozvěděl, že letos program festi- Sólisté: M. Gurbaľ, T. Kořínek, M. Masaryková, Sukova síň L. Máčiková, R. Sehnoutková, A. Plachetka, 22. 3. 2006 valu nebudou posílat jen „svým“ pravidelným zájemcům, ale M. Olbrzymek F. Schubert: Sonáta D dur D 384 nechají jej roznést do VŠECH bytů v našem rozlehlém městě. Český fi lharmonický sbor J. L. Dusík: Sonáta B dur, op. 69 č. 1 Zkoprněl jsem radostí (jaká to reklama pro můj opus) a spadl Filharmonie Brno F. Schubert: Sonáta (Duo) A dur D 574 Dirigent: C. Richter J. L. Dusík: Sonáta G dur č. 2, op. 69 mi kámen ze srdce: nemusím posílat pozvánky sám, což by G. Demeterová – housle, G. Lukšaité-Mrázková pak fi nančně obsáhlo řádskou tisícovku. Ušetřím a přijde jich ČESKÉ BUDĚJOVICE – kladívkový klavír nakonec víc, než bych sám obeslal. Jihočeské divadlo Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK Leč podle tázavých pohledů při náhodných setkáních, při DK Metropol Rudolfi num dotazech à la „nebude se tvá novinka hrát někdy v Brně?“ 3. 3. 2006 11. 3. 2006 nebo „Letos nebude festival?“– jsem to pochopil. Programy s E. Kálmán: Čardášová princezna – premiéra G. Fauré: Téma a variace cis moll, op. 7 (opereta) připojenou objednávkou lístků byly totiž roznášeny současně F. Chopin: Barkarola Fis dur, op. 60 Režie: D. Hlubková j.h. / Dirigent: A. Moulík Balada As dur, op. 47 s reklamami a ty moji nejbližší i nejvzdálenější do jedno- Scherzo E dur, op. 54 HRADEC KRÁLOVÉ ho vyhazují do popelnic – jak jsem dodatečně zjistil. Takže R. Schumann: Davidsbündlertänze Filharmonie Hradec Králové jsem mohl (od jednoho svého příznivce, dokonce stálého N. Paganini-F. Liszt: Etuda Es dur návštěvníka koncertů) slyšet – na mou otázku zda přijde na Sál DK Střelnice Etuda gis moll (La campanella) 2. 3. 2006 Klavír: E. Indjić festival – „Jaký festival?“ Nakonec ale přece jen vše dopadlo G. Ph. Telemann: Koncert pro 3 trubky, Smetanova síň dobře: Janáčkova opera byla plná, konečně tam byli všichni, 2 hoboje, smyčce, tympány a basso 28. 3. 2006 continuo D dur, TWV 54:D3 kteří chodí pilně každý rok a z mých blízkých zase ti, co žádné J. Haydn: Stvoření W. A. Mozart: Koncert pro 3 klavíry pozvánky nepotřebují a které ani sám nezvu, protože vím, že Sólisté: S. Houdová-Šaturová, J. Březina, P. Mikuláš a orchestr F dur, K 242 „London Konzert“ Český fi lharmonický sbor Brno, sbormistr P. Fiala stejně přijdou. Než však připojím závěrečnou perličku, mu- R. Strauss: Sinfonia Domestica, op. 53 Dirigent: P. Altrichter sím říci, že na tomto koncertě byla má novinka na začátku Sólo: J. Houdek st., J. Houdek ml., K. Houdek programu, po ní následoval klavírní hit 19. století (Griegův – trubky, Z. Kolářová, M. Hršel, J. Hršel – klavíry Symfonický orchestr Českého rozhlasu Dirigent: T. Hanus koncert) a na závěr hit „samyj mogučij“ – Čajkovského „Pa- Rudolfi num tetická symfonie“. Dodejme ještě, že to vše bylo pochopitelně LIBEREC 7. 3. 2006 napsáno na plakátě, item na programu. A tu o pauze kon- Divadlo F. X. Šaldy S. Proko ev: Skytská suita pro velký orchestr, op. 20 certu potkávám přítele, kterého jsem ani nečekal a přívětivě 24. 3. 2006 H. P. Dott: Koncert pro dva klavíry a orchestr jej zdravím. „Právě jsem přišel“ hlaholí srdečně, „to víš, je tu G. Puccini: Madame Butterfl y C. Saint-Saëns: Symfonie č. 3 c moll, op. 78 můj Čajkovský, tak jsem přišel jen na druhou půlku – ale co Režie: V. Věžník / Dirigent: F. Babický Sólisté: N. Emödy, A. A. Zahra – klavír Dirigent: V. Válek ty tady vlastně děláš?“ Zatvářil se tázavě: „Ty už snad také OLOMOUC chodíš na Čajkovského?“ Moravská fi lharmonie Olomouc Pražská komorní fi lharmonie Reduta Švandovo divadlo na Smíchově 16.3.2006 20. 3. 2006 „Čas – barva – emoce“ J. Haydn: Symfonie č. 22 Es dur L. Janáček: Mládí D. Šostakovič: Koncert pro klavír, trubku M. Srnka: Ranní Hajahu pro bicí nástroje a smyčce č. 1 Skladba pro 5 nástrojů (česká premiéra) I. Stravinskij: Suita č. 2 pro malý orchestr Moldau Remixed pro hoboj, violu a harfu Sólista: K. Košárek – klavír, P. Nedbal – trubka (česká premiéra) Dirigent T. Netopil G. Grisey: Vortex Temporum (česká premiéra) Sólisté Pražské komorní fi lharmonie a hosté OPAVA Národní divadlo Praha Slezské divadlo Opava Národní divadlo 5. 3. 2006 9. 3., 10. 3. 2006 B. Smetana: Dalibor Mozart? Mozart! – česká premiéra baletu Režie: J. Andělová Pletichová / Dirigent: J. Snítil www.narodni-divadlo.cz Petit Mort / Requiem PARDUBICE Choreografi e: J. Kylián, P. Zuska Komorní fi lharmonie Pardubice Dirigent: O. Dohnányi, J. Chalupecký Státní opera Praha Sukova síň Domu hudby Mozart? Mozart! 23. 3. 2006 6., 7., 8. 3. 2006 G. Verdi: Sicilské nešpory – balet / premiéra ANEB MALÁ MOZARTOVA SMRT A VELKÁ NESMRTELNOST L. van Beethoven: Fidelio, předehra op. 72 b W. A. Mozart: Koncert pro klavír a orchestr Choreografi e: P. Ďumbala Petite Mort / Requiem Dirigent: H. Griffi ths Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart č. 11 F dur K 413 a Richard Rentsch M. I. Glinka: Kamarinskaja Choreografie: Jiří Kylián / Petr Zuska P. I. Čajkovskij: Mozartiana, suita op. 61 ZLÍN Dirigent: Oliver Dohnányi / Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Jan Chalupecký Sólistka: N. Sawoscianik (Polsko) – klavír Účinkuje orchestr Národního divadla Dirigent: L. Svárovský a Pražský komorní sbor. Dům umění Tančí sólisté a soubor baletu ND 17. 3. 2006 ČESKÁ PREMIÉRA PLZEŇ W. A. Mozart: Don Giovanni 9. března 2006 Velké divadlo J. K. Tyla Plzeň Koncertní provedení za účasti sólistů MET New York v Národním divadle 28. 2. 2006 Reprízy: 10. 3., 12. 3., 29. 4. W. A. Mozart: Così fan tutte – premiéra Dirigent: P. Tiboris (USA) a 13. 5. 2006 Režie: J. Kališová / Dirigent: P. Šnajdr horizont

Primární inspirací této sestavy se staly nahrávky skupiny nová sezona Saxology: výběrem z jejího repertoáru složil Štěpán Marko- vič hold elitním tenorsaxofonistům, jako např. Joe Hender- jazzu na hrad za#ala sonovi (Black Narcissus), Wayneu Shorterovi (Footprints a holdem saxofonu Witch Hunt), Ramonu Rickerovi (Morning Star) a dalším saxofonovým velikánům (ve standardu Herbieho Hancocka Praha, Pražský hrad  Aleš Benda Dolphin Dance). Program doplnily skladby Matúše Jakab- čice (Light and Easy, Room No. 5 a 269 Summer Street) Třetí ročník koncertního cyklu na Hradě zahájil 19. led- a Luboše Šrámka (Lullaby of Kirkland), jež respektovaly na 2006 za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klau- „saxologické“ vedení hlasů, inklinující spíš k polyfonii než se a členů diplomatického sboru projekt, který speciálně k harmonické sazbě tradiční saxofonové sekce. Přestože se pro tuto příležitost připravil Štěpán Markovič. Spolu se ve výběru objevily aranžérské rukopisy rozdílných osobnos- čtyřmi mladými českými saxofonisty a rytmikou sestavenou tí, jako jsou např. Jim McNeely, Bob Mintzer nebo profesor z osvědčených slovenských sólistů představil v Nové galerii Saxologie Ramon Ricker, dokázal Štěpán Markovič se svými kapelu Markovič Saxtet, se kterou složil poklonu saxofonu spoluhráči vtisknout projektu jednotnou tvář. Všichni hráči a jazzovým mistrům tohoto nástroje. Saxtetu se vypořádali s náročnými party se ctí a jen v nej- Do povědomí jazzové veřejnosti pronikl dvaadvacetiletý Ště- obtížnějších pasážích občas probleskla pochopitelná inter- pán Markovič v roce 1980 na Slánských jazzových dnech se pretační úzkost, se kterou věnovali větší pozornost notám, svým sextetem E. S. P. Z eléva v mistra dospěl v TOČRu, než hudbě. kde se musel profesně vyrovnat kolegům, jako byli Milan V improvizovaných chorusech projevil suverenitu přede- Ulrich, Bedřich Kuník, František Kryka, ale hlavně Miro- vším protagonista večera, jenž svou invencí neomylně zamí- slav Krýsl. Neúprosný dril, se kterým leader saxofonové sek- řil k muzikální a múzické podstatě každého tématu. Zvláš- ce dbal na „krautgartnerovsky“ přesné frázování a perfekt- tě v náročné disciplině, jakou je umění udržet napětí při ní souhru, ocenil saxofonista při domácích i zahraničních přednesu balady (Lullaby of Kirkland), demonstroval Ště- angažmá, kde se díky nabytým zkušenostem skvěle uplatnil pán Markovič zbytečnost rozborů typu „co tím chtěl básník jako vyzrálý profesionál. říci“. Své nápady s vyspělou technikou a znamenitou eru- V úvodu letošního premiérového koncertu cyklu Jazz na Hra- dicí formulovali pianista Luboš Šrámek, kytarista Matúš dě představil Štěpán Markovič kvarteto, ve kterém témata Jakabčic a kontrabasista Juraj Griglák a bubeník Dano Šol- Billa Evanse (Time Remembered) a Joe Hendersona (Inner tys k tomu navíc přidal sympatickou dávku mladistvého elá- Urge) spolu s ním rozvedli pianista Luboš Šrámek, kontra- nu. Saxofonisté Marcel Bárta a Rostislav Fraš artikulovali basista Juraj Griglák a bubeník Dano Šoltys. Tato čtveřice hudební myšlenky s přehledem, který si poněkud nesmělejší se kompaktním projevem postarala také o komorní prolog David Vrobel záhy jistě také osvojí. druhé poloviny koncertu skladbou Billa Evanse (Very Ear- Štěpán Markovič vzdal úctu saxofonu a jeho uznávaným ly). Programovým těžištěm večera se však stalo vystoupení virtuózům s espritem, ale zároveň s pokorou opravdového ansámblu s pětičlennou melodickou sekcí (Marcel Bárta kumštýře. Dokázal tak, že nepatří mezi jedince, kteří si o a David Vrobel altsaxofony, Štěpán Markovič a Rostislav svých plánech jenom nechávají zdát, ale dovedou je uskuteč- Fraš tenorsaxofony a Kateřina Stupková barytonsaxofon) a nit v celé kráse. • rytmikou rozšířenou o kytaristu Matúše Jakabčice.

Štěpán Markovič, kontrabasista Juraj Griglák a bubeník Dano Šoltys foto Miloslav Hušek horizont john mclaughlin vný žák ve škamnách

školy života foto Ivan Prokop  Aleš Benda

Není mnoho smrtelníků, kteří se mohou pochlubit tím, že po nich pojmenoval svou skladbu. Jedním z nich je kytarový samouk z anglického Yorkshiru, kterého na začátku kariéry ovlivnil Django Reinhardt a jenž proto s přáteli, mezi nimiž byli Georgie Fame, Brian Auger, Ginger Baker nebo Graham Bond, zkoušel hrát blues a swing. Poz- ději začal hudebně sympatizovat a spolupracovat s nastupu- jícími hvězdami rockové scény, jako byli Jack Bruce, Mick Jagger nebo Eric Clapton a v roce 1969 přesídlil do USA, aby nastoupil ve skupině Lifetime bubeníka Tonyho Willi- amse. Už dva dny po jeho příjezdu do New Yorku došlo k historickému setkání s Milesem Davisem, jehož zásluhou si britský mladík zahrál na albech a přede- vším na přelomovém titulu, kterým nastala éra jazz-rocku: John McLaughlin Právě na desce je snímek nazvaný John Mc- Laughlin. vaganesh, mandolinista U. Shrinivas, a zpěvák Shankar V roce 1970 pod mentorským dohledem indického guru Mahadevan. Kapela Remember Shakti v roce 1999 absol- Sri Chimnoye přijal kytarista jméno Mahavishnu, které se vovala evropské turné a živé záznamy z koncertů vydala na objevilo také v názvu jeho nové kapely. V technicky virtuóz- CD  e Believer. Na začátku třetího tisíciletí koncertovala ním, energií sršícím a neuvěřitelně přesném projevu sku- v Bombaji a nahrávky z tohoto vystoupení mohou fanoušci piny, jejímž členem byl i pražský klávesista , skupiny slyšet na albu Saturday Night in Bombay (název se mu ve šťastném poměru povedlo kombinovat indické je reminiscencí na slavný debut „fl amenkového“ tria v San hudební prvky, jazz a rock. Alba Inner Mounting Flame Francisku). A protože John McLaughlin nedávno dokončil a Between Nothingness and Eternity se stala nezbytným nahrávání a míchání nového alba , mohou se minimem pro nováčky z nastupující jazzrockové generace. příznivci jeho výletů do krajin indické hudby těšit na další V roce 1975 kytarista rozpustil druhou verzi Mahavishnu nevšední zážitek. Orchestra a založil skupinu Shakti (název znamená v sans- Kytarový virtuóz, z jehož nástroje tryskají gejzíry dvaatři- krtu tvůrčí moudrost, krásu a sílu), se kterou ještě na vinylo- cetinových a čtyřiašedesátinových not, udivuje schopností i vých LP Shakti, a Natural Elements v závratném tempu zřetelně artikulovat detail každé fráze. dal akustickými prostředky prostor meditativní poloze svého Byl prý už milionkrát napaden za to, že hraje příliš rychle hudebního naturelu. Hvězda španělského fl amenka Paco de příliš mnoho not a on sám připouští, že to byly výtky jistě Lucía a brilantní americký kytarista Al Di Meola se v osm- oprávněné. Ale s přibývajícím věkem pochopil, že každý jsme desátých letech dvacátého století postarali o další stylový nějaký a jak stárneme, stále se něco nového učíme. Na zákla- zlom britského kolegy a výsledkem byla exploze virtuozity dě životních zkušeností došel k poznání, že matematika ryt- na albech Friday Night in San Francisco, Passion Grace mu je univerzální, a proto si na ni žádná kultura nemůže & Fire nebo  e Guitar Trio. dělat vlastnický nárok a že indická muzika je v podstatě vel- V osmé dekádě minulého století ale John McLaughlin mi funky, protože je velice oduševnělá a má v sobě své vlast- pokračoval zároveň v experimentech, které přinesly výsled- ní blues. Jenom v Indii se podle jeho názoru nachází druhá ky v podobě různých hybridů klasiky, jazzu, rocku a východ- hudební škola, ve které se improvizace vyvinula na podob- ní hudby. Na albu Belo Horizonte jsou mezi jeho partnery nou úroveň jako v jazzu. John McLaughlin nesmírně rád jak Paco de Lucía, tak francouzská pianistka jarrettovské- hraje s muzikanty z různého kulturního prostředí. Miluje ho ražení Katia Labeque, která se s dalšími francouzskými dobrodružství, která taková setkání přinášejí, protože jedi- spoluhráči objevuje i na titulu . Občas- ně spontaneita prý odhalí naši pravou podstatu. né reinkarnace si mohli příznivci „Ve chvíli, kdy někdo začne mluvit o hudbě, ničí ji. O hudbě poslechnout na živých nahrávkách Adventures in Radioland by se nemělo mluvit, ta se má jenom hrát, poslouchat a má (s proroctvím  e Wall Will Fall nahraným víc než 3 roky těšit“, tvrdí věčný žák ze škamen školy života. Respekt k jeho před pádem berlínské zdi) nebo na záznamu z pařížských umělecké autoritě proto velí zanechat dalších zbytečných koncertů  e Heart of  ings. Na rozsáhlejším projektu slov a vydat se na jeho pražský koncert. John McLaughlin Mediterranean Concerto jej doprovodil London Symphony představí českému publiku Remember Shakti na jednom Orchestra a partnerkou byla opět Katia Labeque. Aby stylo- z koncertů festivalu Kytara napříč žánry 18. března 2006 ve vě neustrnul, nahrál v roce 1993 John McLaughlin s akus- Smetanově síni Obecního domu. • tickým kytarovým seskupením e Aighetta Quartet poctu jazzovému pianistovi Billu Evansovi (Time Remembered), podílel se na snímcích varhaníka Joe DeFranceska (Tokyo Live), o rok později vydal coltranovské album A er the Rain a v roce 2002 převedl s podporou orchestru I Pommerigi Musicali di Milano z psané do akustické podoby svou suitu  ieves and Poets. Na sklonku minulého tisíciletí dvojcédéčkem Remember Shakti znovu oživil indickou inspiraci. Z původní skupi- ny se v novém obsazení objevil jenom hráč na tabla Zakir Hussain, s nímž v současné sestavě působí perkusista V. Sel- divadlo – opera · balet · muzikál

ho Mozarta Lucio Silla, kterou ovšem už vloni v předstihu apollo et hyacinthus nachystali právě k výročí jako velkolepý projekt! To však věru Praha, Stavovské divadlo  Josef Herman není náš případ. Velikána jsme kuriózně předvedli tak trochu ve skladatelských nedbalkách, ovšem zcela podle oné obchod- ní honby za dalším z „prvních“ uvedení, která kapitáni opery Kulturní svět oslavuje výročí božského W. A. Mozarta tak, Národního divadla vystavují jako kdysi hradní páni lovecké jak spotřební společnost umí – bombasticky, honbou za nej- trofeje. Proto bylo premiérou prohlášeno jediné zatím plá- větším, za prvním… Je dobře, že se objevily pochybnosti nad nované provedení inscenace ve Stavovském divadle, přestože takovým holdem, byť i ony patří do života spotřebních demo- v Liberci, kde bude na repertoáru, se hrála o sedmnáct dní kracií, v nichž se všechno musí mediálně protřepat, a byla dříve a opakovaně. Ani o českou premiéru nešlo, jak mylně by nuda, kdyby se žádný pochybovač nenašel. Také si však uvádí program k inscenaci, Mozartova juvenilie v Čechách myslím, že se Mozart slaví tak bombasticky ani ne pro svou zazněla přinejmenším už v roce 1956 v loutkovém provedení, geniální hudbu, ale především coby prosperující obchodní posléze tedy v tiskové zprávě slevili na „první uvedení v čes- marka, jejíž cenu takové výročí ještě zvýší a třeba Mozarto- kém kamenném divadle“, diváky však nechali v klamu. Holt vy koule podraží. dnes není důležitá pravda, ale výnosný reklamní slogan. Národní divadlo v Praze se do oslav zapojilo ve stejné obchod- Sama inscenace nestojí za tolik slov jako okolnosti jejího ní logice. Je zvláštní, že tandem Daniel Dvořák – Jiří Nekva- vzniku, ale nikoli proto, že bych ji považoval za marnou. sil nezatoužil po vlastním inscenačním veleprojektu, vždyť Ve vizuálním řešení se sice Daniel Dvořák už také opaku- právě s Mozartem a na Mozartovi před deseti lety stoupali je, ani jakési antické pískoviště plné drceného korku není vzhůru. Jediný oslavný kus (pokud za něj nepovažujeme další nijak novým vynálezem, leč s prostorem zachází debutují- variantu remaku Dona Giovanniho podle Kašlíka), inscena- cí režisér Oldřich Kříž citlivě a významově. Také pěvce ve- ci Mozartovy opery Apollo et Hyacinthus, si objednali u libe- dl ke konkrétnímu jednání v konkrétních situacích, a že to recké opery! Jak jinak nazvat koprodukci, na níž se Národní bylo velmi komplikované pro míru stylizace, kterou své díl- divadlo podílelo už obligátní Dvořákovou výpravou, přípra- ko v duchu opery seria obdařil mladičký Mozart. Kříž zjev- vou programu a fi nančním příspěvkem, který umožnil, a to ně napodobuje to, co zřejmě viděl na zahraničních cestách, ovšem považuji za vůbec nejcennější na celém projektu, při- což mu však v mých očích slouží ke cti, tam je totiž třeba zvat mladé sólisty. Jak k tomu přišla zrovna liberecká opera, se přiučit. Pár neobratností se dalo prominout, hlavně, že která zatím šla za naprosto odlišnou poetikou, se sotva dá nezůstal jen u výtvarně pěkných obrazů, u efektního svícení vysvětlit jinak než zase jen marketingově. A že mozartovské napříč jevištěm, zkrátka u vnějškových atrakcí, ale srozumi- oslavy v možná vůbec nejdůležitějším mozartovském Stavov- telně vyprávěl antický příběh a pokoušel se do něho promítat ském divadle měly vypadat zcela jinak, je snad zřejmé. významové souvislosti s naší současnou zkušeností – právě to Jediným rozumným důvodem, proč k výročí zahrát ope- zdejší opeře chybí nejvíc! Se svým citem pro operní herec- ru jedenáctiletého génia, který ji v roce 1767 složil pro salc- tví by v budoucnu mohl dobře promluvit do podoby zdejšího burskou školní akademii, by mohl být objev zapomenutého operního divadla, jen aby dostal příležitost a pokud možno veledíla. Povedlo se to ve Vídni s operou o deset let starší- lepší nežli byla tato.

Martin Šrejma (Oebalus) a Christina Vasileva (Hyacinthus) foto Karel Kubát foto Karel divadlo – opera · balet · muzikál

Oproti mým kolegyním z deníků bych nelámal hůl ani nad mladými sólisty, kteří jsou vesměs na samém počátku slib- malomš(áci né kariéry. Liberecká druhá „předpremiéra“ sice naznačila, že obsazení může být značně nevyrovnané, role Hyacinta koprodukce i hostování?  vůbec nesedla Michyio Keiko, nicméně pražské obsazení je Praha, Stavovské divadlo Lenka Šaldová na zdejší poměry pozoruhodné. Vévodila mu už renomova- ná Christina Vasileva, která po romantickém repertoáru, Ve Stavovském divadle se v lednu odehrála premiéra opery jemuž se věnuje, zpívala Mozarta kultivovaně, bez přemíry Maloměšťáci eodora Veidla – v rámci cyklu Český triptych vibrata, s citem pro frázování, muzikálně. Výtečně se uvedla II – Terezín. Pocta terezínským autorům byla tak rozšířena také Kateřina Kněžíková v roli Melie, s pěkným hlasovým nejen na oběti fašismu, jakou byl např. Rudolf Karel (jehož tembrem a technikou – jedna z největších nadějí domácí sop- Ilseiným srdcem v červnu 2004 cyklus začal) – sudetoně- ránové školy. Dobře se uvedly také Kateřina Jalovcová v roli mecký skladatel eodor Veidl byl totiž internován a zemřel Zephyra a Stanislava Jirků v roli Apollona, jediný mužský v Terezíně po válce, kdy tu byl zřízen sběrný tábor pro oby- hlas Martina Šrejmy v roli krále Oebala trochu zanikal, jak- vatelstvo určené k odsunu. koli i tento pěvec zřejmě právem míří vysoko. Inscenace tak Národní divadlo Praha u příležitosti premiéry vydalo pozo- deklarovala, doufejme, razantní nástup nejmladší pěvecké ruhodnou dvojjazyčnou publikaci manželů Reittererových generace, potřebujeme ho jako sůl. „ eodor Veidl a jeho operní dílo“, obsahující kromě doku- Liberecký sbor a orchestr se sice v Praze vytáhl, v Liberci mentace k jednotlivým skladatelovým operám a k jeho živo- však chyboval podstatně víc a je zřejmé, že tuto hudbu inter- tu též přesahové studie o dobovém kontextu a texty skladate- pretovat bez zkušenosti s tzv. autentickou interpretací už le samotného, které ho představují jako racionálního, vzdě- není úplně únosné a právě ty, mám dojem, dirigentovi Mar- laného autora. Vzhledem k uvedení komické opery Malo- tinu Doubravskému chybí. Tedy zase spíš výtka adresova- měšťáci je obzvláště zajímavý text, v němž Veidl uvažuje ná způsobu přípravy nežli dirigentovi a samotným hráčům. o hudebních prostředcích, kterými lze dosáhnout komiky: Tento způsob oslav se mi zkrátka zdá hodně nešťastný. mj. jde podle něj o dynamické kontrasty, intervalové sko- ky, zejména prováděné staccatem, vytrvalé staccato, silný Národní divadlo Praha – Wolfgang Amadeus Mozart: Apol- akcent na nesprávné době taktu, tvrdošíjné opakování silně lo et Hyacinthus. Latinské intermezzo o třech dějstvích akcentovaného akordu nebo jednotlivého tónu v dynamicky z roku 1767. Libreto P. Rufi nus Wild, dirigent Martin kontrastujícím kontextu, vzájemná odpověď (vysoko a níz- Doubravský, režie Oldřich Kříž, scéna a kostýmy Daniel ko, piano a forte). Skladatelovy teoretické názory odráží i Dvořák, prý česká premiéra 29. ledna 2006 ve Stavovském opera Maloměšťáci, v níž se Veidl nikterak nehlásí k dobo- divadle, první provedení 12. ledna 2006 v Divadle F. X. Šal- vým snahám o moderní operu (Berg, Milhaud…), ale zruč- dy v Liberci, koprodukční projekt Národního divadla v Pra- ně navazuje na veseloherní operní tradici, jakou v Německu ze s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci. • představuje např. Gustav Albert Lortzing. Operu na námět komedie Augusta von Kotzebua Němečtí maloměšťáci na konci minulého roku nastudoval sou-

Zleva Silvia Fichtl (Paní Špačková), Katharina E. Leitgeb (První kmotra) a Astrid M. Hofer (Druhá kmotra) foto Hana Smejkalová divadlo – opera · balet · muzikál bor divadla z německého Regensburgu, na jediném (!) pražském představení se podílel orchestr a sbor Národní- ho divadla v Praze (a Kühnův dětský sbor) – sbor přitom ovšem nepůsobil vůbec jistě a orchestr se sice partituru tech- nicky naučil, leč o detailnějším propracování a dynamickém

sladění orchestru s interprety nemohla být řeč. Což mě utvr- foto Marta Kolafová zuje v pochybnostech o této formě koprodukce – nezdá se mi zrovna účelné, aby orchestr Národního divadla studoval (a to jistě narychlo) novou operu kvůli jedinému provede- ní. Za smysluplnější bych považovala hostování kompletní německé inscenace – pražskému publiku i skladateli by to posloužilo úplně stejně, jen by asi ve statistikách (o něž jako by současnému vedení ND šlo především) „hostování“ nevy- padalo tak efektně jako „premiéra“. Samotná inscenace režiséra (a regensburského intendanta) Ernö Weila je řemeslně profesionálním divadlem s povětši- nou nikterak výjimečně oslnivými, leč profesionálními pěvec- Zleva Jiří Hájek (Guglielmo) a Tomáš Kořínek (Ferrando) ko-hereckými kreacemi interpretů. Radostně barevná scéna Daniela Dvořáka evokuje jak pokroucené mravy v městeč- ální projev, zejména však jiskřivý bezpečně vedený soprán. ku (kubisticky tvarované domky) i hravost znějící z Veidlovy S Janou Tetourovou coby Dorabellou tvoří krásnou dvojici hudby (stavba na točně i s doplňky připomene dětskou sta- – Tetourová je herecky zkušenější, jejímu hlasu role doko- vebnici). Inscenátoři akcentují, zdá se mi, satirickou, gro- nale vyhovuje a málo platné, ona přece jen dvojici domi- teskní rovinu vyprávění o do sebe zahleděném městečku více nuje. Jejich partnery jistě zvládli další talentovaní „mladí- nežli autoři opery sami – Veidlem s úsměvným nadhledem ci“ Jiří Hájek (Guglielmo) a Tomáš Kořínek (Ferrando), pojednané postavičky vidí jako loutky s pingpongovými míč- radost všechny čtyři poslouchat a dívat se na jejich souhru. ky místo očí a obříma ušima. Jemně ironicky ukazují i jedi- K tomu Radka Sehnoutková coby svižná Despina a chorvat- nou postavu bez karikujících obličejových doplňků – přícho- ský barytonista Dali Mor coby chlapácký Don Alfonso, který zího Macourka: v bílém oblečku a červené šále připomene ovšem víc spoléhá na výraz nežli techniku – všichni potvrdili nejspíše tak trochu pokleslého operetního milovníka. Jeho známou pravdu, že interpretace této opery přímo odvisí od milá Sabina si sice v opeře prosadí svatbu, nicméně charak- osobního šarmu interpretů. ter vzpoury proti malosti obyvatel městečka získalo její roz- Všem zásadně prospěla režisérka Jana Kališová důrazem hodnutí až v regensburské inscenaci, kde Sabina postupně na přirozené, byť stylizované a občas vyostřené jednání ve odkládá groteskní doplňky, a stává se tak druhou postavou vypointovaných situacích. Kališová se k opeře vrátila po s lidskou tváří. Zvolená jevištní koncepce vede po čase k jis- dlouhé odmlce, díky za to, a právě titulem, s nímž před čtr- tému stereotypu, ale je alespoň koncízní a čitelná. nácti lety v Českých Budějovicích s operou takřka začínala (byla její druhá, po Rusalce). Tehdy však Mozartovu hořkou Národní divadlo Praha v koprodukci s  eater Regens- hříčku chápala problémověji nežli nyní v Plzni, kde na konci burg –  eodor Veidl: Maloměšťáci. Nová instrumenta- příběhu nechala všechny prožívat nezkalené štěstí. Inu, mož- ce Widmar Hader a Andreas Willscher, dirigent Raoul né to je, pravděpodobné nikoli. Ke spokojenosti však stači- Grüneis, režie Ernö Weil, scéna a kostýmy Daniel Dvo- lo samotné režijní vymalování situací, které dnes bývá spíše řák, sbormistr Lukáš Vasilek, sbormistr Kühnova dětské- na začátku vskutku ambiciózních inscenací coby nezbytný ho sboru Jiří Chvála. Premiéra 19. 1. 2006 ve Stavovském předpoklad možných interpretací. divadle. • Inscenaci plzeňští diváci bouřlivě aplaudovali, docela rád jsem se přidal. všechny takové nejsou Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte, komická opera o dvou dějstvích. Dirigent Plzeň, Divadlo J. K. Tyla  Josef Herman Jiří Štrunc, režie Jana Kališová, scéna Miloň Kališ, kostý- my Jan Růžička. Premiéra 28. ledna 2006. • Nejen v životě, ale ani na jevišti. Inscenace Mozartovy opery Così fan tutte bývají velmi odlišné, neboť se zvláště v posled- ní době přišlo na to, že vlastně anekdotu o záměně milov- nických párů lze vykládat různě, dokonce ani ne tak úplně zvesela. Lze to doložit třeba na neprávem vykřičené poslední mládí bez invence berlínské inscenaci, v níž se aktérům nejen zkomplikovaly Brno, Reduta  Lenka Šaldová vzájemné vztahy, ale dokonce dosavadní životní styl. Premiéra nového nastudování opery přesně v den Mozar- Brněnské Národní divadlo poskytlo již podruhé v Redutě tových dvěstěpadesátin však takovou ambici nemá. Zákla- prostor mladému opernímu inscenačnímu týmu – ovšem dem jejího úspěchu je pečlivé hudební nastudování dirigenta výsledky jsou velmi různé. Jiřího Štrunce, jakkoli se orchestr nevyvaroval nepřesností Slovinský režisér a výtvarník Rocc (vlastním jménem Rok a jakkoli předehra byla poněkud rozháraná. Štrunc usiloval Rappl) v říjnu v inscenaci Zouharovy vtipné opery Noci o vyhrávání detailů partitury, volil tomu přiměřená tempa, dnem rozehrál asociativní, poutavé divadlo – dobře poro- aniž by je příliš protahoval, zachoval esprit Mozartovy vtip- zuměl skladatelovu citu pro nadsázku i základnímu mini- né hudby i její hravost. Nejvíc si vyhrál s výrazem, krásně malistickému hudebnímu gestu. Zouharova sugestivní, vel- zněly některé měkké dohry a mezihry, a orchestr nepřekrý- mi divadelní hudba vyjadřující různé afekty ho inspirovala val pěvce. k vytvoření emotivních výstupů, sjednocených originálním Obsazení je druhou jistotou inscenace. V Plzni pravidelně estetickým viděním: nepsychologizoval, ale v jednoduchém dávají příležitost mladým nadějím a vyplácí se to. Marie prostoru (podlaha pokrytá pískem a jedna zástěna) rozvíjel Fajtová tu výtečně nastudovala už Norinu z Dona Pasquala hru tvarů a barev, při níž výrazně tvarovaný kostým učinil ze a roli Fiordiligi dala mladistvý půvab i přirozeně komedi- zřetelně gestikulujícího herce také výtvarný objekt. divadlo – opera · balet · muzikál

Jiřího Nagyho jako by naopak hudba Rimského-Korsakova (Mozart a Salieri) neinspirovala vůbec. Režisérův názor na miniatury operní divadlo vychází z domácí estetiky let sedmdesátých, střetnutí Mozarta a Salieriho zaranžoval jako konverzač- v národním divadle ku, do níž patrně měly tajemnou, imaginativní rovinu vnést Praha, Národní divadlo $ Lucie Dercsényiová rádoby vznešené, okázalé příchody „Osudu“ v dlouhém pláš- ti a širokém klobouku (doprovázené červeným nasvícením). Tanečníci baletu Národního divadla v Praze se představují Všechno je na první pohled jen jako – Osud zvedne smyčec a nejenom jako interpreti titulů daných dramaturgickým plá- z orchestru zazní housle, Petr Levíček coby Mozart rádoby nem divadla, ale někteří z nich pravidelně vstupují na pole uličnicky vyskočí na klavír, Jurij Gorbunov ilustruje Sali- tvůrčí – a nutno říci, že většinou velmi zdařile. Kromě toho, eriho strach z génia koulením očí a chytáním se za srdce. že ovládají a znají svá těla, přemýšlejí o smyslu, významu Hereckou bezradnost ani tolik nepřičítám výborně zpíva- pohybu a chtějí býti více než „pasivními“ nositeli myšlenek jícím interpretům, spíše režisérovi, který situace rozehrává těch druhých a s nimi spojeného pohybového vyjadřování. polopatisticky, bez špetky invence. Pocit nudy nezahnal ani Nejenom, že umí sdělovat, ale mají co sdělovat – v jejich spolehlivě hrající orchestr vedený Pavlem Šnajdrem. výpovědích nezaznívají falešné tóny, jsou ryzí, osobití a nel- Jiří Nagy podle programu údajně zrežíroval i koncertní pro- ze přehlédnout profesionalitu, kterou s sebou jejich chore- vedení Mozartova Requiem – patrně rozhodl, že se bude ografi e nesou. Jejich vidění se nezaostřuje pouze na tanec odehrávat za plného světla. Ve slavnostním Mozartově sále jako významotvornou výpověď, zasazenou do určitého este- se v nesnesitelných klimatických podmínkách opět blýsknul tického rámce. Jsou schopni vidět tvorbu v celém kontextu sbor Janáčkovy opery, orchestr vedený Janem Štychem a divadelního vnímání a jeho dopadu na diváka – mají jasnou sólisté Jana Štefáčková, Richard Samek a Ladislav Mlej- představu o vizuální podobě díla, umně pracují se svícením nek. ladícím s danou atmosférou a kostýmy. Večer s názvem Miniatury, který byl těmto mladým chore- Národní divadlo Brno – Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsa- ografům z řad tanečníků souboru ND letos věnován, nesl kov: Mozart a Salieri – Wolfgang Amadeus Mozart: Requi- opětovně název Miniatury a konal se 22. ledna ve Stavov- em K 626. Dirigenti Pavel Šnajdr a Jan Štych, režie Jiří ském divadle. Dramaturgicky jej tentokrát sjednocoval Nagy. Premiéra 22. 1. 2006, psáno z reprízy 27. 1. 2006. • výběr etnické hudby, která je už sama o sobě nositelkou kul- turních znaků určité skupiny lidí, jejich smýšlení a tempe- ramentu. O to více pak může inspirovat autory v uchopení a podání samotného gesta. V úvodu zaznělo Tango de los exilados v podání Vanessy Mae. Sólový duet, jehož obrysy byly ostré jako žiletka, zazna- menával emoce soustředěné do přímých linií – emoce jakoby W. A. Mozart v podání Petra Levíčka spoutané do kroků tanga. Tereza Podařilová a Jiří Kodym dodali vášnivému, milostnému tanci šarm a precizní prove- dení, kdy energie se soustředila do brilantně vykreslené křiv- ky těl. Choreogra a tohoto Tango de rosas – Zuzana Šimá- ková – se pak představila v dalším opusu také jako interpret-

foto Jana Hallová ka. A to v meditativiní kreaci Saburau, kde si hrála nejenom s taneční formou, ale výrazně pracovala s barvami kostýmů, kdy se tanečníci převlékali z bílé do červené. A pohrávali si se sloupky s kalifragickými nápisy – „kdo věří, že v živo- tě je víc služebníkem, nikdy se nestane pánem“… Šimáková opustila vážnou rovinu svých výpovědí v titulu Pasta e Bas- ta. Kromě dvou tanečníků do této taneční komedie zapoji- la dva herce (Janu Markovou a Michala Novotného – čle- ny Divadla na Vinohradech). Dokázala sladit pohybový roz- ptyl interpretů, vtipně rozehrát a roztančit elegantní hříčku, plnou vtipných nápadů. Radost prýštila i z dívčího duetu Yulunga, ve kterém se před- stavily Klára Jelínková a Natálie Benyovszká, které byly zároveň autorkami. Jejich tanec byl vtipný, nápaditý a zvláš- tě Klára Jelínková zaujala velkým vnitřním prožitkem, který provázel její spontánní taneční projev. Muzikálnost a schopnost originálního tanečního projevu ukázala také Sylva Nečasová ve své Cumbii. Taneční kvar- tet na španělské rytmy se proměňoval v náladách a pohybo- vých strukturách. Na taneční formu se soustředila Hana Urbanová v titulu Jsou (hudba Johann Sebastian Bach, Dama Dama). Její pas de deux byla „forsythovsky“ laděná – strohý, bezemoč- ní, chladný tanec vynikal na odhalených prostorách záku- lisí. Určitou samoúčelností zůstala poznamenána choreo- grafi e Tomáše Rychetského. Jeho Židovské písně na hudbu e Klezmatics, byly sice nabity mnoha pohybovými nápady, bohatě navrstvenými, význam sdělení však občas vyprchával a tanečníci ve tmavých šatech splývali s černým horizontem a ztráceli se v mdlém svícení. divadlo – opera · balet · muzikál

Choreografi e tanečníků baletu ND vypovídají o jejich vnitř- sólista Les Grands Ballet Canadiens de Montréal a Natalia ním světě, kterému dávají konkrétní podobu ve fyzickém Horečná – sólistka Scapino Ballet Rotterdam. projevu a výrazu, v nichž se odrážejí jejich dosavadní jevišt- Na programu večera byly ukázky z klasické a soudobé taneční ní zkušenosti, znalost tanečního umění a schopnost nalé- tvorby. Tanečníci vystoupili v ukázkách pas de deux a sólových zat podobu hudby v tanci a naopak. Šéf baletu Petr Zuska variací z klasických baletů – a to nejenom v jejich původních tak dává každoročně šanci tanečníkům-choreografům, aby verzích, ale také v nových nastudováních, která tak dala mož- si tu tříbili tvůrčí názory, jejichž ztvárnění se jeví jako slib- nost srovnání přístupů práce s původním krokovým mate- ná alternativa jejich další kariéry. riálem a jeho obohacováním. V narušení klasických linií, v náhlých a nečekaných pohybových zvratech nacházejí jejich Národní divadlo Praha – Miniatury. Choreografi e Tomáš tvůrci prostor pro nalézání nových struktur, svěžích, odlehče- Rychetský, Zuzana Šimáková, Hana Urbanová, Klára ných momentů. Mnohotvárnost tanečního vyjadřování pak Jelínková, Martin Winter, Sylva Nečasová, Natálie Benyov- nastínily současné choreografi e, do nichž jejich autoři obtis- szká. Stavovské divadlo, premiéra 22. ledna 2006. • kují zřetelně své vnímání a prožívání pohybu. Gala večer se také stal příležitostí pro předání Ceny Philip Morris Ballet Flower Award za rok 2005. Cenu pro nejlep- balet gala šího baletního umělce v oboru klasický tanec za rok 2005 obdržel Jiří Kodym, sólista baletu ND – v Gala vystoupil aneb setkání v praze s první sólistku souboru Terezou Podařilovou v závěreč- Praha, Národní divadlo  Lucie Dercsényiová ném Pas de pas de deux z baletu Oněgin v choreografi i Joh- na Cranka. Cenu pro začínajícího tanečníka pak převzala Na scéně Národního divadla se v jediném večeru představi- Andrea Smejkalová, sólistka brněnského baletu, která tan- li nejenom sólisté baletu ND, ale také čeští tanečníci, kteří čila variaci z Pas de deux z baletu Korzár. působí v předních zahraničních souborech. Přestože v hie- Národní divadlo Praha – Balet Gala. Choreografi e Ale- rarchii souboru stojí na příčkách nejvyšších, netěší se, zvláš- xej Ratmanskij (Pas de deux z baletu Louskáček), Youri tě u nás, takovému zájmu médií jako jejich kolegové z jiných Vamos (Pas de deux Modrý pták z baletů Šípková Růžen- uměleckých oborů. Gala večer je tak jedinou příležitostí, jak ka, Romeo a Julie), Ivan Liška (Ricarcare), Ben Stevenson představit tyto umělce domácímu publiku. (Pas de deux z baletu Popelka), Marius Petipa (Variace Tentokrát v Praze vystoupila první sólistka English Natio- z baletu Korzár), Petr Zuska (On we go), Alexandr Glazu- nal Ballet v Londýně Daria Klimentová, dále Michal Matys nov (Pas de deux z baletu Raymonda), Mario Radačovský – první sólista baletu Deutsche Oper am Rheim v Dűssel- (Strata… ), Ed Wubbe (Nicht Zutreff endes Streichen), dorfu, Lukáš Slavický – první sólista Bayerisches Staatbal- Kenneth MacMillan (Pas de deux z baletu Šípková Růžen- lett Műnchen, Andrea Kramešová a Filip Veverka – sólisté ka), John Cranko (Pas de dex z baletu Oněgin). 2. února baletu Deutsche Oper am Rheim v Düsseldorfu. Ze sloven- 2006. • ských kolegů vystoupili Mário Radačovský – do r. 2004 první

Romeo a Julie v podání Michala Matyse a Andrey Kramešové. foto Roman Sejkot V meditativní kreaci Saburau vystoupila v rámci večera, pořádaného Národním divadlem a nazvaného Miniatury, Zuzana Šimáková. foto Roman Sejkot divadlo – opera · balet · muzikál

Ano, zaskočena jsem byla. Tak krátce po škole jsem vůbec nepředpokládala, že bych mohla tancovat sólové role. Kon- kurence je velká, ale jen malé procento tanečnic má to štěs- foto archiv tí tančit sóla. Už vůbec by mě nenapadlo, že bych tancovala dokonce hlavní roli, jako je Odetta/Odilie.To je sen každé baletky. Byla to pro mě velká výzva a řekla bych i zkouška. Zpočátku jsem o sobě pochybovala, zdali na to vůbec mám. Protože na nastudování role nebylo příliš času, neměla jsem možnost se tím zbytečně zatěžovat. To mi možná pomohlo úspěšně představení zvládnout.

A co Nikia v Bajadéře? Další titul původního petipovské- ho repertoáru, který je dokladem toho, že klasický balet není mrtvý. Nebo vy vnímáte klasiku jako něco, co už vyšlo z módy, ale zkrátka se to stále ještě tančí? Nejprve jsem měla možnost ztvárnit roli Gamzatti, která je protipólem Nikie a byla mi charakterově bližší. Role Nikie pro mě byla další novou zkušeností a rozhodně obohatila můj výrazový slovník. Klasický balet pro mě rozhodně není mrtvý. Myslím, že stále má čím oslovit diváky, protože se uvádí v různých nastudováních, technicky i choreografi cky náročnějších. Tím se neustále vyvíjí a zájem diváků o něj neustává.

Jaký je váš vztah k současné taneční tvorbě? Je něco, co vás na ni zásadně oslovuje? Asi výběr hudby je vaší generaci bližší, snad je v něm pro vás více spontánnosti… Můj vztah je určitě kladný, přestože jsem měla více pří- ležitostí se uplatnit v klasickém repertoáru. Myslím, že kva- litní hudba vždy osloví diváky, ať už je klasická nebo moder- ní. Já osobně nepreferuji žádný druh hudby, rozděluji ji jen na dobrou a špatnou.

Co je pro vás při studováni role důležité? Vždy se snažím se svou rolí na jevišti nějak ztotožnit a vystih- Andrea Smejkalová nout její charakter. Balet je umění beze slov, kde se děj vyja- dřuje pouze pohybem. Nejde svoji roli prostě jen „odcvičit“, andrea smejkalová protože divák by to poznal. S cenou Philip Morris Ballet Flower Award je také spojena klasický balet není mrtvý fi nanční odměna. Už víte, jakou si uděláte radost?  Lucie Dercsényiová Sice ještě nemám konkrétní představu, ale nejspíš budu investovat do bydlení. • Andrea Smejkalová (1984) je absolventkou Taneční kon- zervatoře v Brně (2002). Do baletního souboru brněnské- ho Národního divadla nastoupila ihned po ukončení stu- jií kodym dia a již v první sezoně dostala několik sólových příležitos- tí. Od sezony 2005/2006 je sólistkou souboru. Při pří- nechtl jsem být ležitosti udělení ceny Philip Morris Ballet Flower Award jsem ji oslovila a položila jí několik otázek. sólistou, ale nejlepším

Jaké pocity provázejí vaše čerstvé ocenění Ballet Flower sboristou Award?  Daniela Klívarová Jsem velmi šťastná, velice mě potěšilo rozhodnutí odborné komise o udělení této ceny. A chtěla bych poděkovat všem, Jiří Kodym (1979) je absolventem Taneční konzervato- kteří mi k dosažení tohoto ocenění pomohli. Je to pro mě ře v Praze a stáže v Kolíně nad Rýnem (1997). Ve stej- určitě velká motivace k další práci. ném roce se stal členem sboru baletu pražského Národní- ho divadla, kde na jaře roku 2002 získal sólovou smlouvu Od letošní sezony jste sólistkou brněnského baletu – co vše a řadu zajímavých rolí včetně Oněgina ve stejnojmenném vám postavení sólistky přináší? baletu, za nějž byl v roce 2005 nominován na cenu  álie Jelikož jsem již předtím tančila sólové role, není to pro mě a zároveň obdržel prestižní ocenění Philip Morris Ballet taková změna. Jen cítím větší zodpovědnost, protože jako od Flower Award sólistky se ode mě pochopitelně víc očekává. Jak dnes vzpomínáte na své začátky? Jste na začátku své umělecké kariéry – prozatím jste tan- Dnes se tomu směji. Nikdy jsem vlastně nechtěl dělat balet. čila převážně role klasického repertoáru. Velkou výzvou Představoval jsem si, že vystuduji taneční konzervatoř a pro vás jistě byla Odetta/Odilie v Labutím jezeru – neby- budu se soustředit na společenské tance a rock’n’roll, anebo la jste tak trochu zaskočena, že tato role přišla tak brzy budu tančit v taneční skupině typu UNO, kterou si pamatuji – v angažmá jste byla teprve třetím rokem! z dětských let. Teprve po přijímacích zkouškách na konzer- divadlo – opera · balet · muzikál

Vaculíka. Pracovně jsme potom na sebe neměli štěstí. Sešli jsme se až nyní. Terezka je prostě úžasná, vyhovujeme si a myslím, že i já i ona jsme rádi, že jsme se k sobě dostali prá- vě v Oněginovi.

foto Roman Sejkot Kromě nominace na cenu  álie jste za ztvárnění Oněgi- na obdržel také Philip Morris Ballet Flower Award, jaký je to pro vás pocit? Je to úžasné. Sám pociťuji, že tato sezona je pro mě ve všech směrech výjimečná, nejen co se týká práce, ale i zdra- ví. Oněgina ve své dosavadní kariéře považuji za absolutní vrchol a jsem rád, že tyto pocity se mnou sdílí nejen divá- ci, ale také odborníci. Ceny Philip Morris Ballet Flower Award si opravdu cením, beru ji jako určité zhodnocení mé dosavadní práce. Myslím si, že každé ocenění motivuje do dalšího úsilí.

Zaujala vás v poslední době nějaká choreografi e, ve které jste vy sám netančil? Utkvěla mi v paměti choreografi e Honzy Kodeta Povídání s Frídou, která byla součástí nedávného absolventského kon- certu. Po shlédnutí jsem si postesknul nad tím, že už nejsem ve škole, anebo že Honza tuto choreografi i nepostavil pro soubor Národního divadla v Praze.

Uvažujete o tom, že byste se vy sám začal zabývat choreo- grafi í? Určitě ne. Ani mě to nikdy nenapadlo. Tuto schopnost obdi- vuji.

Nemáte ambice tančit v některém ze zahraničích soubo- rů? Tím, že jsem balet původně nikdy nechtěl dělat, byla „zlatá kaplička“ jakoby tím nejvyšším, čeho jsem mohl dosáhnout. Hlavně bych věděl, že bych se za pár let ze zahraničí chtěl Jiří Kodym vrátil, tak by to pro mě bylo pouze jako přechodná stani- ce. Tady si mohu vytvářet zázemí. Určitě to ale souvisí i se vatoř jsem zjistil, do čeho jdu a počáteční krůčky na klasice sebevědomím. Jsem šťastný, kde jsem. Teď přišla nomina- mě vůbec nebavily. Tomu odpovídalo i mé ohodnocení, kte- ce na álii a Philip Morris Ballet Flower Award… a je to ré bylo pouze dostatečné. Vzpomínám ale na své první pro- jako pohádka. • fesorky, Evu Melicharovou a Olgu Šulcovou, jež mi pomoh- ly tyto začátky překlenout. Do Národního divadla v Praze jsem nastoupil nejdřív do sboru. A za to jsem vděčný. Byla to dobrá škola. Měl jsem příležitost se na jevišti „otrkat“ delibesova sylvie a postupně se připravit na sólové příležitosti, které začaly pomalu přicházet. Musím ovšem podotknout, že toto období v janá#kov divadle pro mě bylo složité, jelikož jsem zastával názor, že chci být Brno, Janáčkovo divadlo  Věra Lejsková raději nejlepším sboristou, než nejhorším sólistou. „Sylvie, tygři se milují, i hrdý lev, jen ty…“ Jaké role vás lákají ztvárnit? Příběh inspirovaný pojmy věčně stejnými – láskou, odmítá- Odjakživa mě nelákaly vlastně žádné, byl jsem rád, že na tom ním, překážkami – a je to jedno, zda se odehrává v rovině jevišti vůbec jsem. Když potom ale příležitosti přicházely, bohů či obyčejných lidí, takový příběh je i obsahem baletu byly s mým zjevem spojeny zamilované lyrické role, i když Sylvie (Léo Delibes), který byl uveden jako první brněnská mě osobně by spíš bavily ty temnější a výrazovější. Proto jsem baletní premiéra tohoto roku, 13. ledna v Janáčkově divadle byl také rád, když mě vybrali pro ztvárnění Oněgina. Tajně v Brně. Mimochodem je tomu právě 130 let, co balet vznikl, jsem si to přál. Bál jsem se, abych nebyl obsazen jako Len- jeho světová premiéra byla v pařížské Opeře 14. června 1876, skij. Role Oněgina byla velkou výzvou a příležitostí tančit v té době patrně v přísně klasickém provedení a v půvabných náročná a zároveň krásná pas de deux, ztvárnit charakter a balerinkách… dějovou linku současně a prožít v tak nadčasovém díle pří- Choreografi e brněnského představení se ujal tanečník a cho- běh, se kterým se divák i tanečník může ztotožnit dodnes. reograf Bronislav Roznos (současně i režisér a libretista), V tomto směru je Oněgin pro mě ideální a myslím, že tako- svého času absolvent Taneční konzervatoře v Brně, v sou- vá role zase jen tak nepřijde. časné době šéf baletu ve Zwickau, a jakožto tvořící už v 21. století, pojal choreografi i velmi dobře. Netají to, v podtitulu Byl jste také za ni nominován, stejně jako vaše jevištní uvádí, že je to „současně romantický balet“, čili si užijeme partnerka, Tereza Podařilová, za roli Taťány, na cenu při kouzelné Delibesově hudbě i hodně erotiky, a to nejen  álie. Jaká byla vaše spolupráce? té „klasické“ mezi muži a ženami. Výkony sólistů byly skvě- S Terezkou Podařilovou jsem měl možnost spolupracovat, lé; dokonale vybaveni klasickou technikou se dovedli vžít do když jsem vstoupil do projektu Jana Kunovského Sirael a velmi náročného výrazového tance, navíc ve značně složitých do role Romea v baletu Romeo a Julie v choreografi i Libora podmínkách scény. I když na pohled byla velmi jednoduchá: divadlo – opera · balet · muzikál tvořily ji totiž aluminiové kostky různých velikostí, které Statutární město Brno, pod záštitou primátora statutárního města Brna Richarda Svobody, se daly zasouvat a různě sestavovat, největší měla rozměry za finanční podpory MK ČR pořádá v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno 19. ročník festivalu Expozice nové hudby. 4 × 4 metry. Dalo se po nich chodit, tančit i šplhat – musím však přiznat, že místy mně ti aktéři v nich uzavření či po nich šplhající připadali jako opice – leč i výtvarník má právo na svůj názor! Tím je Roznosův dlouholetý spolupracovník, Robert Schrag. O to více jsem obdivovala všechny taneční- ky, především Richarda Kročila (Aminta), který měl v pod- statě hlavní roli – vzdor názvu baletu jeho taneční kreace na ploše kostky vysoko nad úrovní jeviště, kdy se odhodlá- val ke smrtelnému skoku pro nemožnost získat lásku Syl- vie (Lenka Čechová), budil úžas. Dlužno přiznat, že před- stavení nepostrádalo dramatických scén – např. balet lovců, či Amor (Karel Audy) vrhající místo šípů červené balónky, který posléze musel být svou matkou Venuší (Hana Litte- 19.–23. března 2006 rová) patřičně zkrocen; skvěle provedená tanečně i výtvar- Loutkové divadlo Radost / Bratislavská 32, Brno ně byla scéna, kdy se Sylvie koupe v lesní studánce a svádí ji Satyr (Ondřej Smrž). Ještě mi zbývá uvést dva další výborné neděle 19. března 2006, 19.30 (foyer, velký sál) středa 22. března 2006, 19.30 (velký sál) Z ANTIKY DO AFRIKY NAROZENINY sólové tanečníky, Markétu Habalovou (Daphné) a Tomáše VLASTIMIL PEŠKA / MARTIN SMOLKA PODIVUHODNÉHO KOUZELNÍKA Koudelu ( yrsis). Spolehlivý orchestr Janáčkovy opery měl TOMÁŠ ONDRŮŠEK ALVIN LUCIER pevně v rukou dirigent Jan Zbavitel, ostatně taková příjem- Camerata Brunae / Afro Break Alvin Lucier – zvukové objekty Scéna a kostýmy: Hana Kubešová Charles Curtis – violoncello ná hudba se i dobře hraje! Hauke Harder – zvukové objekty V programu, v němž byl uveřejněn rozhovor s Bronislavem pondělí 20. března 2006, 19.30(velký sál) PARNÍK Z VYSOKÝCH HOR Roznosem, mě udivila jedna jeho věta – cituji: „Překvapilo mě, čtvrtek 23. března 2006, 19.30 (velký sál) STEPAHN WITTWER, JAN-BAS BOLLEN, SAM HAYDEN, EXPERIMENT V INDICKÉ KUCHYNI HERMANN MEIER, RUTH CRAWFORD... jak kvalitní sólisté v Brně jsou“. Přece jako absolvent brněnské JOHN CAGE Taneční konzervatoře, musel vědět, že brněnský balet vždy Steamboat Switzerland Amelia Cuni – zpěv Werner Durand – drones patřil ve svém oboru k našim špičkovým souborům! úterý 21. března 2006, 19.30 (velký sál) KDYŽ DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ … Ray Kaczynski – bicí HAUKE HARDER / PAVEL ZEMEK Francesco Sanesi – bicí Národní divadlo Brno – Léo Delibes: Sylvie. Dirigent Jan MOENS Praha Zbavitel, režie, choreografi e a libreto Bronislav Roznos, scéna Robert Schrang. Premiéra 13. ledna 2006 v Janáč- ARS/KONCERT, spol. s r. o., Úvoz 39, 602 00 Brno kově divadle. • tel.: +420 543 420 951, fax: +420 543 420 950, e-mail: [email protected] www.enh.cz www.mhf-brno.cz www.arskoncert.cz

Uprostřed Richard Kročil jako Aminta foto Luděk Svítil zprávy z domova hudba v praze

Gutta Musicae vedená Svatoplukem Jány- šem pokračovala (3. 2.) v řadě Koncertů 17.17 ve studiu Ypsilon programem nazva- ným Michna naše chlouba. Hostem byl „žijí- cí klasik“ Jiří Suchý. Soubor předvedl písně a skladby českého barokního muzikanta, básní- ka, ale i majitele šenku Václava Adama Mich- ny z Otradovic. Zazněla také hudba Michnovy doby, písně Jana Amose Komenského, sklad- by V. Otty i Claudia Monteverdiho. * Montever- di naše láska byl název předchozího (13. 1.) koncertu ve studiu Ypsilon.

České fi lharmonické kvarteto ve složení Pa- foto Jan Kačír vel Eret – I. housle, Zuzana Hájková – II. hou- 6. ročník benefi čního večera Trebbia uspořádala 13. 1. ve spolupráci se Státní operou Praha Galerie sle, Jiří Poslední – viola a Jakub Dvořák – vio- Miro, jejímž ředitelem je PhDr. MgA. Miro Smolák. Na slavnostním koncertu vystoupili sólistka Státní opery Praha Alena Miro, barytonista Richard Haan, houslistka Gabriela Demeterová, klarinetistka Lud- loncello se představilo pražskému publiku ve mila Peterková, harfi stka Kateřina Englichová, orchestr Státní opery Praha řídil František Drs. Večer Španělské synagoze na závěrečném koncer- zahájila světová premiéra symfonické předehry Trebbia od Juraje Filase. V průběhu večera byly pře- tě cyklu Neznámá hudba pražských synagog dány Ceny Trebbia 2004 ve dvou oblastech: za podporu umění ji obdrželi paní Meda Mládková, zakla- (19. 12.) a dále v Sukově síni v koncertním datelka a ředitelka Muzea Kampa a prezidentka Nadace Jana a Medy Mládkových, německý galerista cyk lu Českého spolku pro komorní hudbu a sběratel Richard H. Mayer a zakladatel a předseda předsednictva akciové společnosti Czech Inter- national Ing. Zdenek Grondol. Cenu za tvůrčí činnost získali velvyslanec Slovenské republiky v České (25. 1.). Toto těleso budou moci posluchači republice Ladislav Ballek, francouzský sochař tádžického původu Amri Aminov a monacká sochařka příště zastihnout na koncertě (21. 3.) v Gale- německého původu Emma de Sigaldi. Benefi ční šeky v hodnotě 200 000 Kč získané z prodeje Obra- rii Rudolfi num v rámci cyklu Pražské premiéry zových poukázek miro v roce 2005 a s přispěním reklamních partnerů 6. ročníku galavečera Trebbia 2006 pořádaném Českou fi lharmonií. byly uděleny Nadaci Plaváček manželů Juraje a Deany Jakubiskových a Farnosti Třeboň, jako příspě- vek na restaurování oltářního obrazu „Korunování Panny Marie“. Kromě toho se uskutečnila dražba unikátního grafi ckého listu Jiřího Anderleho s názvem „Capriccio Musici“. Slavnostního večera, který Koncertní cyklus Ti nejlepší pořádaný vysílala přímým přenosem ČT 2, se zúčastnila celá řada významných hostů v čele s předsedou vlády pražskou HAMU každý rok začal nový roč- Jiřím Paroubkem a ministrem kultury Vítězslavem Jandákem. sla ník v lednu třemi koncerty – v Sále Martinů se představily postupně Filharmonie Hradec škol pro sérii koncertů zakončenou vždy v Requiem a dalšími duchovními skladbami se Králové (13. 1.), Severočeská fi lharmonie Tep- nějakém světovém hudebním centru, kterým pardubičtí fi lharmonikové pod taktovkou e- lice (21. 1.) a Jihočeská komorní fi lharmonie letos byla Praha. vla odora Guschlbauera představili také ve Fran- České Budějovice (28. 1.). Hradeckou fi lhar- cii (30. 1.–3. 2.), a to ve městech Sochaux, monii řídil hornista ČF Ondřej Vrabec v dílech Dijon a Štrasburk. F. Chauna, D. Šostakoviče a J . Brahmse – Soubor tradičních japonských bicích sólistkou byla houslistka Daniela Oerterová, nástrojů Yamato byl v lednu ve Vídni senza- Teplickou fi lharmonii Lukáš Vasílek v dílech cí metropole, hrál (17.–29. 1.) rovněž před Projekt Jazz do regionů připravila na letoš- J. Křičky, A. P. Borodina, B. Martinů, U. Gior- vyprodaným hledištěm sálu nového komple- ní rok brněnská agentura ArtBrno – má za dana a J. B. Foerstera – sólistou byl violista xu Museumsquartier. Tvoří ho 10 bubeníků úkol zlepšit situaci klubového jazzu v kraj- Pavel Nikl a Jihočeskou fi lharmonii řídil hobo- (pět mužů a pět žen), kteří v programu Kami- ských městech. S podporou České spořitelny jista ČF Vojtěch Jouza v dílech I. Jiráska, W .A. zari (Hrom) hrají na různé druhy bubnů Daiko, připravila na únor, březen a duben sérii kon- Mozarta a L. van Beethovena – sólistou byl dále na strunné nástroje a fl étny. V Praze je certů tří sestav – Erik Rothenstein Quintetu klavírista Jan Bartoš. vla jejich vystoupení plánováno (5. 3.) do Kongre- (Slovensko – Srbsko), tria J. Honzáka Face of sového centra. vla the Brass (ČR) a Miriam Bayle Bandu (ČR–Slo- Pražská komorní fi lharmonie připomněla vensko). Vystoupí na 12 až 14 koncertech ve výročí W. A. Mozarta mj. reprízou dětského Cyklus Hudba mezi obrazy pokračoval městech jako Olomouc, Ostrava, Liberec, pořadu Wolfi , to je přece císařovna! z cyk- (19. 1.) v Galerii HAMU koncertem Českého Ústí n. Labem, Písek, Teplice aj. V podzimní lu Ach, ty slavné děti aneb Hudební velikáni noneta (Mozart). části se k nim připojí i vystoupení zahraničních v krátkých kalhotách. Uvedla ho v sobotním kapel (Rakousko, Maďarsko, Polsko, Němec- odpoledni (7. 1) v Rudolfi nu, PKF řídil Jakub ko). vla Hrůša, spoluúčinkovali Bambini di Praga a hudba v #echách mladiství sólisté (mj. i klarinetistka Renata Violoncellista Jan Páleníček a Filharmonie Raková), tradičním režisérem i moderátorem Komorní fi lharmonie Pardubice uvedla Hradec Králové pod taktovkou Petra Vron- byl Ilja Šmíd a malého Mozarta představoval dva nejslavnější opusy Wolfganga Amadea ského přednesli Variace na rokokové téma Jan Řezníček. vla Mozarta. K oslavám 250. výročí jeho naro- P. I. Čajkovského, a to (18. 1.) v Městském zení přispěla (22.–27. 1.) festivalem Mozar- divadle v Náchodě a (19. 1.) v sále Filharmo- Houslista Pavel Šporcl byl po návratu z tovy dny, v jehož průběhu zaznělo Requiem nie v Hradci Králové. Dále zazněla Čajkovské- amerického zájezdu sólistou koncertu Nizo- (pod taktovkou rakouského dirigenta eo- ho suita Mozartiana a Mozartova symfonie zemského studentského orchestru (28. 1.) dora Guschlbauera se zahraničními i domá- Jupiter. Před koncertem se uskutečnila bese- ve Smetanově síni. Dopolední koncert řídil cími sólisty a Pražským komorním sborem). da s L. Hurníkem. Otto Tausk (Nizozemsko) a zazněla v něm se Dalším festivalovým projektem byla dvě před- Šporclem díla A. Dvořáka (Romance f moll) stavení Mozartovy Figarovy svatby (26. 1. a Základní umělecká škola V. Talicha v Berou- a C. Saint-Saënse (Introdukce a Rondo cap- 27. 1). Filharmonie nastudovala operu ve spo- ně uspořádala v rámci oslav výročí W. A. riccioso), dále NSO hrál Čajkovského Symfo- lupráci s Hudební fakultou Akademie múzic- Mozarta (26. 1.) žákovský koncert a (27. 1.) nii č. 5 a skladbu nizozemského autora Bar- kých umění pod režijním vedením Martina orchestrální koncert, svěřený Orchestru žáků ta Vismana Brilantní valčík. NSO je sestavo- Otavy. U dirigentského pultu byl šéfdirigent a přátel ZUŠ (Mozart, Brixi, Rossini). ván každý rok nově ze studentů hudebních orchestru Leoš Svárovský. S Mozartovým zprávy z domova

Johanna Georga Pisendela, Tartiniho Concer- hudba na morav to G dur pro fl étnu, smyčce a continuo, Con- JITŘENKA PEŠKOVÁ certo d moll pro hoboj, smyčce a continuo od 30. 9. 1930 – 28. 1. 2006 a ve slezsku Alessandra Marcella a Double concerto pro fl étnu, hoboj a orchestr Gottfrieda Heinricha Dne 28. ledna 2006 zemřela po těžké ne- Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně Stolzela. moci muzikoložka a hudební historička připomněla 250. výročí narození W. A. Mozar- PhDr. Jitřenka Pešková (nar. 30. září ta koncertem, který (26. 1.) řídil Jakub Hrůša. Jazz v Zemance, nová brněnská koncert- 1930). Záliba v hudbě ji po maturitě Zazněla předehra k opeře Idomeneo, Klarine- ní série, začal (19. 1.) vystoupením sloven- přivedla na Filozofi ckou fakultu Univerzi- tový koncert A dur (se sólistou Jiřím Kundlem, ské královny scatu Miriam Bayle s kapelou ty Karlovy, kde vystudovala hudební vědu prvním klarinetistou orchestru) a Symfonie složenou z pražských instrumentalistů v čele a etnografi i. Studium završila diplomo- č. 39 Es dur. Hrůša, který je od letošní sezo- s Petrem Dvorským a Pavlem „Bady“ Zboři- vou prací „Vranického Oberon a jeho vliv ny šéfdirigentem tělesa, je současně hlavním lem. Pořádající agentura 24-7promotion ve na rozvoj singspielu“. Nejdříve působila dirigentem Pražské komorní fi lharmonie. Po spolupráci se společností Tradewind a Zema- v Čs. souboru písní a tanců a od roku vítězství v mezinárodním konkurzu je rovněž novou kavárnou založila novou tradici jazzo- 1965 v hudebním oddělení Národní kni- asistentem šéfdirigenta Orchestre Philhar- vých večerů, harmonicky korespondujících hovny ČR, v letech 1977 až 1989 ve funk- monique de Radio France Myung-Whun Chun- s reprezentativním prostředím kavárny. Zla- ci vedoucí hudebního oddělení. Odtud se ga. * V Domě umění ve Zlíně dirigoval Aleš tá éra předválečného brněnského funkciona- odvíjela veškerá její oborová a odborná Podařil (2. 2.) v programu tamní fi lharmonie lismu se ideálně překrývá s obdobím swingu. činnost, zejména ta, která byla spojena s koncert mladých korejských umělců. Zazněly Špičkové jazzmany bude kavárna hostit pra- budováním zdejšího Souborného hudeb- klavírní a violoncellové koncerty W. A. Mozar- videlně každý třetí čtvrtek v měsíci. Zpěvačka ního katalogu. Zde měla rozhodující podíl ta, L. v. Beethovena, L. Boccheriniho a F. Men- Bayle působí v Praze. O její univerzalitě svědčí na realizaci a metodice katalogizačních delssohna-Bartholdyho. i dvouletá zkušenost z norské rockové kapely prací, včetně uplatnění dosažených a spoluautorství na scénické hudbě. Jádrem výsledků na mezinárodním poli – byla Hudební agentura C.E.M.A. uspořádala jejího repertoáru jsou jazzové standardy, kte- personálním garantem české spolupráce (9. 2.) slavnostní zahajovací koncert 3. roč- ré obohacuje scatovými improvizacemi. s RISM (Mezinárodním soupisem hudeb- níku Cyklu koncertů staré hudby nazvané- ních pramenů), která právě v době jejího ho Barbara Maria Willi uvádí. V konventu Komorní orchestr Quattro s dirigentem působení dosáhla vskutku prestižní mezi- Milosrdných bratří v Brně vystoupil barok- Markem Štilcem vystoupil (1. 2.) v rámci národní úrovně a ohlasu. Po koncepční a ní soubor Collegium Marianum s uměleckou letošních mozartovských oslav na festivalu metodické stránce se výrazně zasloužila vedoucí Janou Semerádovou. Zazněla Fanta- v Třebíči. Na programu byly Mozartovy kon- o rozvoj hudebního knihovnictví a hudeb- sie (Imitation des Caracteres de la Danse) od certy pro fl étnu a Dvojkoncert pro fl étnu a ně dokumentační práce doma i v zahrani- harfu. Sólisty byli harfi stka Jana Boušková, čí, zde dlouhá léta zejména v mezinárodní fl étnista Jan Ostrý a sólofl étnista vídeňské Mozart Gala s Dagmar Peckovou zahájil letoš- organizaci IAML (Mezinárodním sdružení Volksoper Hansgeorg Schmeiser, který patří ní výroční mozartovský rok ve Státní opeře Pra- hudebních knihoven), nejprve jako tajem- ha. Před zcela vyprodaným hledištěm zazpívala k předním mozartovským interpretům. Dagmar Pecková čtyři Mozartovy árie, dvě oper- nice České národní skupiny IAML, později ní (Vitellie z opery La clemenza di Tito a Donny jako její místopředsedkyně. Specializova- Elvíry z Dona Giovanniho) a dvě koncertní („Ch´io nou muzikologickou literaturu redakčně mi scordi di te? – Non temer, amato bene“ a „Ah, divadlo i autorsky významně obohatila o výsled- lo previdi – Ah, t’ invola agl’ occhi miei“). Orches- ky rozsáhlého hudebně historického pra- tr Státní opery Praha přispěl do programu také samostatnými vstupy, předehrami k operám Don Přehlídka České divadlo pokračovala v led- menného výzkumu, zvláště tematic kým Giovanni a La clemenza di Tito a Koncertem pro nu mj. uvedením dvou představení s hudební katalogem březnické hudební sbírky klavír a orchestr B dur č. 6, v němž sólový part tematikou. V Laterně Magice hostoval (8. 1.) (1983), bibliografi ckým katalogem čes- (stejně jako v árii „Ch´io mi scordi di te”) hrál diri- kokrumlovských mozartian (1981, spo- gent večera, Vojtěch Spurný, s nímž Dagmar Pec- soubor Divadla F. X. Šaldy z Liberce s americ- ková v posledních letech často spolupracuje. sla kým muzikálem Donaha! autorů Davida Yaz- lečně s J. Zálohou) a tematickým katalo- beka a Terrence McNallyho. Hudební téma gem světoznámé lichtenštejnské hudeb- měla i hra Letní salón francouzské autorky ní sbírky z Kroměříže (1988, společně Coline Serreau, se kterou hostovalo (22. 1.) s J. Sehnalem). Velký ohlas měly roz- ve Švandově divadle Městské divadlo Zlín sáhlé a odborně vysoce fundované – hlavními hrdiny hry jsou členové pěvecké- mono grafi cké výstavy, které uspořádala ho kvarteta, jejichž osudy v různých dobách v Národní knihovně, za všechny je třeba ukazují dějiny Francie 20. století. Role kla- připomenout mozartovskou výstavu dou mimořádné pěvecké nároky na činoher- k 200. výročí premiéry Dona Giovanni- ce. * Švandovo divadlo v Praze uvedlo v cyklu ho v Praze v Zrcadlové kapli pražského Scénických rozhovorů (10. 1.) dialog s oper- Klementina. V souvislosti s tím se také ní pěvkyní Evou Urbanovou, moderátorem zasloužila o nový rozvoj mozartovského byl David Hrbek. * Divadlo na Fidlovačce zase bádání u nás. V samém závěru své od- mělo 10. 1. na programu derniéru americké ho borné působnosti (počínaje rokem 1995) muzikálu Šumař na střeše (J. Stein, J. Bock, ještě stačila zásadně inovovat koncepci S. Harnick), který uvádělo divadlo s velkým a uspořádání Archivu a knihovny Pražské úspěchem osm let. V režii Juraje Deáka v něm konzervatoře. Nezištně obětavá a pilná slavil zasloužený úspěch v hlavní roli mlékaře práce Jitřenky Peškové, obdařená navíc Tovjeho Tomáš Töpfer, který oslavil při dernié- hřejivě lidským přístupem, znamená ne- ře 55 let. Přeplněné divadlo uspořádalo Töpfe- sporný a těžko docenitelný přínos. Bude rovi i souboru několikaminutové ovace vstoje. nám všem chybět, ale zůstane trvalým vla odkazem i příkladem. Julius Hůlek foto Jan Kačír zprávy z domova

JAN FRANK FISCHER rzné 15. 9. 1921 – 27. 1. 2006 Porota 40. ročníku národní soutěže Con- certino Praga vybrala (19. 1.) postupující do Odešel další skladatel – jeden z posled- mezinárodního kola. Usedli v ní Daniel Veis ních té generace, která byla pozname- (předseda), Jana Brožková, Roman Novotný, nána dvojím útlakem – nacistickým a František Novotný a František Malý. Hodnotili komunistickým. Někdo hledal tu svou jis- nahrávky celkem 27 komorních souborů (13 totu u pánaboha, někdo posléze u „rod- foto Jiří Skupien duí, 9 trií, tři kvarteta a dvě kvinteta). V obo- né“ strany, někdo v izolaci uvnitř vlastního Nakladatelství Doron Praha vydalo paměti muzi- rech duo a trio byly v každém oboru národní světa. Nevím, jak na tom byl J. F. Fischer, kologa, popularizátora hudby, rozhlasového a soutěže uděleny první a druhá cena a tři čest- ale já ho znal jako výborného muzikanta a televizního komentátora koncertů, PhDr. Jiřího ná uznání. V oboru kvarteto nebyly uděleny Pilky, Výpravy proti času. Autor ve své knize sle- slušného člověka – a to není málo. S jeho ceny, avšak byla udělena dvě čestná uzná- duje období více než 60 let a píše o lidech, kte- hudbou jsem se setkával na koncertech ní. V oboru kvinteto nebyly uděleny ceny ani ré během své profesionální dráhy potkal a mezi a někdy i jako její jakýsi „tlumočník“. To nimiž nechyběli skladatelé, interpreti, fi lmaři či čestná uznání. Porota vybrala celkem pět nej- když jsem v „husáckém“ kabaretu nastu- režiséři. Text doplňují dokumentární (většinou úspěšnějších účastníků soutěže z oborů duo unikátní) fotografi e. Autogramiáda byla uspořá- dovával s herci jeho výborný šanson „Par- a trio, kteří postupují do Mezinárodní rozhla- dána 24. 1. v prodejně Radioservisu v budově don – já musím“ nebo později, když jsem sové soutěže Concertino Praga. Českého rozhlasu v Praze. v Národním divadle korepetoval pro skla- datelskou přehlídku části jeho poslední Stanice Český rozhlas 3 – Vltava připravila manova Amadea bylo hitem přehlídky Rekvi- opery Copernicus. Byl to člověk vysoký, u příležitosti 250. výročí narození Wolfganga em za Kouzelnou fl étnu – téměř zapomenu- hubený, tichý, milující harfu, pro níž napsal Amadea Mozarta speciální program. Mozar- tý televizní snímek ČST z roku 1968 režiséra spoustu krásné muziky, ale také divadel- tova hudba zněla na Vltavě po celý víkend. Václava Kašlíka. Mnohem větší nabídku měla ník, který měl na kontě snad stovku scé- Oslavy zahájil (27. 1.) celovečerní pořad Vivat vídeňská přehlídka v kině Metro (10.–31. 1., nických hudeb, hudbu ke slavnému české- Mozart. Na další den byl připraven přímý pře- prodloužena do 26. 2.), kde mohli diváci zhléd- mu polyekranu v režii Emila Radoka, k fi l- nos z Metropolitní opery v New Yorku – v ko- nout kolem třiceti snímků. Nazývala se Koho mům, opery i písničky, z nichž ta o „lodích, mické opeře Così fan tutte zpívala pod tak- milují bohové a obsahovala i dva snímky toho- plujících do Triany“ se stala hitem. Psal tovkou uměleckého šéfa MET Jamese Levi- to jména (britský a německý), dále Amadea a muziku čistou, technicky bezpečnou, zvu- na v roli Dorabelly česká mezzosopranistka další snímky se scénáristickou účastí Zdeň- kově vynalézavou a současnou, leč mód- Magdalena Kožená. Vltava se pak (29. 1.) při- ka Mahlera Zapomeňte na Mozarta (režie ním trendům nepodléhající… Myslím, že pojila k projektu Evropské vysílací unie Speci- M. Luther) a rakouský třídílný televizní fi lm i upřímnou – existuje-li taková. Je po něm ální den Eurorádia. Prostřednictvím satelitní Wolfgang (režie J. Herz), několik zfi lmování prázdno a teskno. sítě se uskutečnila a odvysílala série přímých Mozartových oper (většinou v režii J. P. Pon- Milan Jíra přenosů koncertů ze Salcburku, Říma, Brati- nella), Dona Giovanniho v režii J. Loseye či slavy, Versailles, Swetzingen, Londýna, Augs- rakouské dokumenty z 50 let. Jeden z nich International Ballet Gala představil 11. 1. ve burku, Prahy a Vídně. Nesmrtelný Mozart (1954) uvedlo (27. 1.) Státní opeře Praha šestnáct světových taneč- i pražské kino Ponrepo – zachycuje scény ze níků z Francie, Ruska, Německa, České repub- Bertramka – Muzem W. A. Mozarta a manže- tří insenací Vídeňské státní opery té doby: liky a USA. Program večera tvořila kombinace lů Duškových – zahájila v lednu cyklus koncer- Figarovy svatby, Dona Giovanniho a Únosu klasického baletního umění a současné balet- tů k Mozartovu roku. Na slavnostním koncer- ze serailu. vla ní tvorby na choreografi e Georga Balanchina, tě (28. 1.) zazpívali sopranistka Iveta Jiříková Knihovna Institutu Cervantes, která nese José Limóna, Kennetha MacMillana, Maria a barytonista Vladimír Chmelo za doprovo- jméno mexického spisovatele Carlose Fuent- Petipy ad. K největším špičkám patřili Charles du pianistky Ireny Romanské árie z Figarovy ese, se otevřela (17. 1.) pro veřejnost. Jejím Jude, hvězda Pařížské opery a ředitel baletu svatby a Dona Giovanniho, zazněla i koncertní posláním je poskytovat informace a dokumen- Národního divadla v Bordeaux, Polina Semi- árie Bella mia fi amma, addio! vla taci o jazycích a kulturách Španělska a španěl- onova, přední sólistka Berlínské opery, Igor Kontexty hudební pedagogiky, mezinárod- sky mluvících zemí. Fond již obsahuje více než Zelensky, přední sólista Bal- ní hudebně vědeckou konferenci, pořádá při deset tisíc titulů na různých nosičích (knihy, letu a Kirovova baletu, Maria Alexandrova a příležitosti významných jubileí osobností čes- noviny a časopisy, CD, DVD, CD-ROM, noto- Sergej Filine, současné legendy Velkého diva- ké hudební pedagogiky, psychologie, estetiky vé záznamy, mapy, diapozitivy atd.) a z růz- dla v Moskvě, Oksana Kutcheruk a Roman a teorie, Doc. PhDr. Františka Sedláka, CSc. ných oborů (literatura, jazyk, hudba, fi lm, ději- Mikhalev, kteří působí v Národním divadle (1916–2000), Prof. PaedDr. Luďka Zenkla, ny, ekonomie, politicko-společenské aktuality v Marseille. Miláčkem publika se stal sedm- CSc. (1926), Prof. PaedDr. Jaroslava Herde- atd.). Mezi nimi lze najít i prameny v katalán- náctiletý Danil Simkin, který všechny uchvátil na, CSc. (1931) a Prof. PhDr. Ivana Poledňáka, štině, galicijštině, baskičtině a češtině. Kata- sólovým tancem na hudbu legendy francouz- DrSc. (1931) Pedagogická fakulta Univerzity log si lze prohlédnout ve studovně nebo na ského šansonu Jacquese Brela v choreogra- Karlovy, katedra hudební výchovy. Konferen- internetových stránkách Institutu Cervantes fi i Ben van Cauwenbergha. Velký úspěch skli- ce se uskuteční ve dnech 6.–7. 4. v Brandýse v Praze http://praga.cervantes.es. dil i se svým otcem Dmitrim Simkinem (oba nad Labem-Staré Boleslavi a bude tematicky působí ve Státním divadle ve Wiesbadenu) zaměřena na aktualizaci hudebně psycholo- v choreografi i Stephana osse na hudbu gického a didaktického odkazu Františka Sed- Erratum Franka Sinatry a Paula Anky. Pověstnou třeš- láka a na oblasti odborného zájmu ostatních Do recenze Jaroslava Smolky v č. 2 se před ničkou na dortu byl jednoaktový balet Hen- jubilantů. Bližší informace získáte na adrese: koncem prvního odstavce na straně 53 vlou- ryho Purcella e Moor´s Pavane ve slavné [email protected] dila chyba, matoucí smysl textu: podle Sta- choreografi i José Limóna, který předvedli linova přání komponoval sovětskou hymnu přední sólisté Národního baletu v Bordeaux. Filmy s námětem W. A. Mozart a jeho hudba společně s Aramem Chačaturjanem Dmitrij Galavečer pořádal Mezinárodní balet Praha se letošní rok promítají na mnoha přehlídkách. Šostakovič a ne Solomon Volkov, jak se to v koprodukci s německou společností Auro- V lednu vidělo dvě z nich Brno a Vídeň. V Brně omylem dostalo do tisku: ten nekomponoval Arts Music International. sla (6.–11. 1.) měla jen malý rozsah, v kině Sca- a v dané době byl ještě dítě. Autorovi i čtená- la promítli šest snímků a vedle známého For- řům se omlouváme. Zpracoval Petr Veber zahranií

ké skupiny vedené Schuchem, Kochem a Doebbelinem uvá- svtová operní divadla děly vedle Goetha a Lessinga také singspiely a opery (Grét- ry, Salieri, Piccini, Paisiello). V roce 1892 byl podle návrhů iii. opera v berlín vídeňských architektů Helmera a Fellnera postaven operní  Lenka Šaldová dům, původně nazvaný Divadlo Pod lipami, v roce 1898 pře- jmenovaný na Divadlo Metropol. Před první světovou vál- Berlín je dnes doslova rájem pro operní milovníky. Nabídka kou tu sídlila slavná Metropol-Revue a po roce 1918 operet- je až neuvěřitelně široká a rozmanitá: v jednom měsíci je tu ní divadlo s interprety jako Fritzi Massary, Max Pallenberg, k vidění na dvacet operních inscenací – od Monteverdiho až Richard Tauber ad. po současnou operu. A na své si tu přijdou diváci konzerva- Dnešní Německá opera Berlín je nejmladší: vznikla jako tivní stejně jako ti, kteří touží po nových, originálních výkla- první berlínská měšťanská opera (tedy jako kontrapunkt dech. V sezoně 2005/2006 se v Berlíně uskuteční dvaadvacet k dvorské opeře) v roce 1912. V roce 1925 se z ní stala opera operních premiér (a ještě dvě další pro děti, dále koncerty, městská – „Die Städtische Oper“. Operní dům, který takto písňové večery a na čtyřicet workshopů), na repertoáru tří ofi ciálně převzalo město Berlín, vedl dirigent Bruno Walter (!) berlínských velkých operních domů je celkem sedmase- (žák Gustava Mahlera), hrál se tu běžný repertoár i neznámá dmdesát inscenací. A to ještě v Berlíně existuje jedna alter- díla 19. století, Mozartovy opery i skandální novinky (Křen- nativní operní scéna: Neukölner Oper. kova opera Jonny vyhrává, Weillova díla Protagonista a Car Komickou operu Berlín (Komische Oper ), Státní se dává fotografovat). Na konci dvacátých let se stal inten- operu Pod lipami (Staatsoper Unter den Linden) a Němec- dantem Carl Ebert, jehož režie Maškarního plesu a prvního kou operu Berlín (Deutsche Oper Berlin) v roce 2004 sjed- uvedení Weillovy Záruky patří k vrcholům předválečné éry notilo zřízení s názvem „Opera v Berlíně“ pod jednu inten- tohoto operního domu. Ebert po nástupu nacionálního soci- danturu. Ač má každý operní dům své umělecké i ekonomic- alismu emigroval (v Glyndenbournu založil festival), diva- ké vedení, rozhodují teď tedy o podobě berlínského operního dlo bylo demonstrativně přejmenováno na Německý operní divadla společně. dům (Deutsches Opernhaus) a sám Goebbels dohlížel na Pokladny všech tří divadel jsou dnes propojené, operní domy to, aby se tu hrál německý repertoár. Došlo dokonce k pře- spolupracují na propagaci, koordinují hrací plány. Jedním stavbě interiéru, aby vyhovoval reprezentativním účelům: do z viditelných dokladů jejich společné marketingové strategie hlediště, které původně hlásalo rovnoprávnost všech v pub- byla v minulé sezoně např. tzv. Janáček-Karte: na repertoáru liku, tak mj. přibyla lóže pro vůdce. berlínských scén bylo pět Janáčkových oper a baletní večer Jiřího Kyliána na hudbu Cháveze, Haydna a Janáčka. A kou- Historie nedávná pil-li si divák vstupenku na tři Janáčkova dila, mohl jako pré- Bomby za druhé světové války zasáhly a velmi poničily všech- mii zdarma zhlédnout titul čtvrtý. Nežli se ale podrobněji ny tři operní domy. Státní opera Pod lipami byla za války dostaneme k současnému opernímu dění v Berlíně, podívej- kompletně zničena dokonce dvakrát – v roce 1955 tak byla me se na bohatou tradici, ze které vyrůstá. otevřena zcela nová budova, ovšem postavená Richardem Paulickem po vzoru původní stavby. Budova na rohu Unter Historie dávná den Linden a Behrenstraße byla sice také kompletně zniče- Nejstarší z berlínských operních domů je dnešní Státní ope- na, jako zázrakem ale zůstalo téměř nepoškozeno hlediště ra Pod lipami, někdejší Královská dvorská opera. Návrhy na – dodnes tak kontrastuje moderní poválečná architektura reprezentativní operní budovu si císař Friedrich II. objednal s neobarokním hledištěm (po restaurování v roce 1986 má u architekta Georga Wenzeslause von Knobelsdorff , otevře- kapacitu 1270 míst). na byla v roce 1742 operou Carla Heinricha Grauna Cleo- Nová budova Německé opery Berlín na Bismarckstraße byla patra e Cesare. Tehdy začala též více než 250letá spoluprá- dostavěna až v roce 1961 (soubor, od roku 1954 opět vedený ce Státní opery s vynikajícím Státním, tehdy Královským Carlem Ebertem, mezitím hrál v Admiralspalast a v ea- orchestrem (založeným v roce 1570), jehož kapelníkem byl ter des Westens) – architekturu postavenou z téměř deva- např. Giacomo Meyerbeer a jehož symfonické koncerty (pra- desáti betonových desek navrhl Fritz Bornemann a Hans videlně se konaly od roku 1842) řídil např. Felix Mendels- Uhlmann ji doplnil dvacet metrů vysokou plastikou z nere- sohn-Bartholdy. Renomé orchestru i operního domu udržo- zavějící oceli, představující stylizované šosy dirigentova fra- vali dirigenti Joseph Sucher, Felix von Weingartner, Karl Muck, Richard Strauss, Leo Blech, po první světové válce Staatsoper Unter den Linden (už v divadle s názvem Staatsoper Unter den Linden) Wil- helm Furtwängler, Erich Kleiber, Otto Klemperer, Alexan- der von Zemlinsky, Bruno Walter, Herbert von Karajan. Prestižní operní dům od počátku sledoval významné momen- ty v dějinách opery: v roce 1821 tu měl premiéru Weberův Čarostřelec, Richard Wagner tu řídil první berlínské uvede- ní Bludného Holanďana (1844) a Tristana a Isoldy (1876), Otto Nicolai v roce 1848 dirigoval první uvedení svých Vese- lých paniček windsorských, premiéra Vojcka se v roce 1925 uskutečnila za přítomnosti Albana Berga. Nastudoval ho dirigent Erik Kleiber, který o pět let později uvedl ve světo- vé premiéře též Milhaudova Christopha Kolumba. Werner Egk v roce 1938 dirigoval první uvedení svého Peer Gynta. V roce 1928 byla budova (nikoli již původní – ale po požá- ru v roce 1843 znovu postavená Carlem Ferdinandem Langhasem) kompletně přestavěna, aby technicky dostá- la požadavkům moderního divadla (instalována byla točna, spodní a postranní jeviště apod.). Dnešní Komická opera Berlín stojí na rohu Behrenstraße a Unter den Linden, kde se hrálo divadlo od roku 1764 – herec- foto archiv zahranií

noval díla od klasiky a romantiky až k současné opeře: prv- ního uvedení se tu dočkala díla Paula Dessaua Odsouzení Lukullovo (1951), Einstein (1974) a Leonce a Lena (1979). Z doby po znovusjednocení Německa patří k nejvýznamněj- ším událostem uvedení barokních oper Cleopatra e Cesa- re, Croesus, L´opera seria a Griselda – vše pod vedením René Jacobse, na historické nástroje je zahrál Freiburger Barockorchestr. V roce 1992 se stal uměleckým vedoucím a hudebním ředitelem Daniel Barenboim, který mj. uskuteč- nil cyklus Beethovenových symfonií a klavírních koncertů a s režisérem Harry Kupferem wagnerovský cyklus. Harry Kupfer byl na začátku osmdesátých let šéfrežisé- rem Komické opery Berlín a jedním z nástupců rakouské- ho režiséra Waltera Felsensteina, který v Berlíně po dru-

foto archiv hé světové válce rozvíjel svou vizi tzv. hudebního divadla Faust, poslední noc, režie Petr Mussbach (Staatsoper Unter den Linden) (Musiktheater). Nový název operního domu odkazuje k tra- dici francouzské „Opéra comique“ (ze sklonku 18. století) ku na obří taktovce. Hlediště s kapacitou 1865 míst a výbor- a k první berlínské Komické opeře, která existovala pod nou akustikou připomíná nahrávácí studia z 50. let (stěny vedením Hanse Gregora v letech 1905–1911. Koncepce rea- obložené dřevem, decentní barevnost, nenápadné osvětlení, listického, iluzívního hudebního divadla, kterou po válce žádné klasické lóže). Walter Felsenstein a jeho spolupracovníci (dirigenti Otto Moderní budova byla otevřena (Mozartovým Donem Gio- Klemperer, Rudolf Kempe, Arthur Grüber, Kurt Masur a vannim) 24. září 1961 – tedy jen pár týdnů po vzniku berlínské v neposlední řadě Václav Neumann) modelově uskutečňo- zdi, která Německou operu jako jediný operní dům uzavřela vali, byla považována za jeden z klíčových poválečných pří- v západní části města. Intendanturu převzal Gustav Rudolf stupů k opeře. Felsenstein v podstatě navazoval, v ideálních Sellner, generálním hudebním ředitelem se stal mladý diri- podmínkách, které mu NDR jako vzorové scéně poskytovala gent Lorin Maazel, vedle něj tu působily takové dirigentské (neomezená zkoušecí doba apod.), na zásady K. S. Stanislav- osobnosti jako Karl Böhm a Eugen Jochum, od otevření zpí- ského. V kontrastu k pojímání divadla jako tzv. kostýmova- vali význační interpreti z celého světa – svou kariéru tu v prů- ného koncertu usiloval o zdivadelnění opery, pěveckou hvěz- běhu let začali např. Evelyn Lear, Gundula Janowitz, José du na jevišti vystřídal pravdivě jednající „zpívající herec“, van Dam, Pilar Lorengar, Leonie Rysanek, Anja Silja, Ag- který slovy režiséra „musí vše, tedy i svůj zpěv vytvářet sám nes Baltsa, Barbara Hendricks, Siegfried Jerusalem ad., pra- jako nutný projev svého vnitřního stavu, jako nezbytný výraz videlně tu vystupovali (či vystupují) osobnosti jako Plácido svého chtění a jako nutnou reakci na jednání svých partne- Domingo, René Kollo, Dietrich Fischer-Dieskau, Birgit Nil- rů.“ Felsenstein byl ve své době velmi dobře znám (a diskuto- sson, Jess omas, Catarina Ligendza, Edita Gruberová. ván) i v Československu – díky hostování Komické opery na Dramaturgie Německé opery od počátku kombinovala zná- Pražském jaru v letech 1956 a především v roce 1962 s profi - má klasická díla s novinkami, ba přímo si nová díla objedná- lovými inscenacemi: s Otellem a s Příhodami lišky Bystrouš- vala: pro první sezonu složil Giselher Klebe operu Alkmene, ky (Revírníka zpíval Rudolf Asmus). Pražské představení v následujících letech pro Německou operu vznikly opery Janáčkovy opery bylo 170. reprízou! Po Felsensteinově smrti Hanse Wernera Henzeho Mladý lord (premiéru dirigoval (poslední jeho inscenací byla v roce 1975 Figarova svatba) Christoph von Dohnányi) a Zrádné moře, díla Ariberta Rei- místo intendanta a šéfrežiséra zaujal jeho žák Joachim Herz manna, Wolfganga Rihma, Borise Blachera a dalších (nejen a Felsensteinovy ideály nadále rozvíjel. německých) skladatelů. Prvního uvedení se tu dočkala další Henzeho díla (Elegie za mladé milence), Dantonova smrt Současnost Gottfrieda von Einem, V kárném táboře Erwina Hartun- Felsensteinovy inscenace Příhod lišky Bystroušky a Otella ga ad. natočila německá televize (Otello vyšel též na VHS), insce- V první sezoně tu Aidu inscenovali Wieland Wagner a Karl nační styl Götze Friedricha (a umění dirigentů Jiřího Kou- Böhm, ambici vytvořit profi lové wagnerovské inscenace měli ta a Rafaela Frübecka) přibližují záznamy Tristana a Isoldy oba významní intendanti – režiséři: na konci šedesátých let a Mistrů pěvců norimberských na DVD, z Německé opery inscenoval Prsten Niebelungův Gustav Rudolf Sellner (s je na DVD dostupný např. ještě záznam Hugenotů (režie dirigentem Lorinem Maazelem), v první půli osmdesátých John Dew, 1987), Salome (inscenační tým Giuseppe Sinopo- let pak (s dirigentem Jesusem Lopezem Cobosem) Götz Fri- li – Petr Weigl – Josef Svoboda, 1990) či nejnověji edrich, který určoval podobu Německé opery od roku 1981. (režie Luca Ronconi, 1987), ze Státní opery Pod lipami mj. Po nástupu na pozici intendanta zahájil inscenací Janáčkovy Otello (režie Jürgen Flimm), Figarova svatba (režie omas opery Z mrtvého domu – s výtvarníkem Josefem Svobodou, Langhoff ) a nejnověji Così fan tutte (režie Doris Dörrie), kostymérem Janem Skalickým a dirigentem Václavem Neu- orchestr řídí ve všech třech případech Daniel Barenboim. mannem. Již před nástupem Götze Friedricha se v Němec- Vedle toho existuje velké množství audionahrávek, přede- ké opeře představili také další čeští umělci: třemi inscena- vším ze Státní opery Pod lipami. cemi (Jenůfou, Prodanou nevěstou a Meyerbeerovým Pro- Novodobá tradice je ovšem především dobře čitelná pří- rokem) Bohumil Hrdlička (v té době již žijící v západním mo v současném berlínském operním životě. V posledních Německu), jednou inscenací Václav Kašlík. Významným letech všechny tři berlínské domy očividně hledají nové Fiedrichovým spolupracovníkem (a ještě častěji spolupra- jevištní impulsy, otvírají se nejrůznějším režijním vizím – covníkem režiséra Güntera Krämera) byl též dirigent Jiří zvou inscenátory ze zahraničí (Robert Jones, Calixto Bie- Kout (nastudoval např. Tristana a Isoldu, Věc Makropulos, to, David Alden, David Pountney), rozhlížejí se po jiných Lady Macbeth z Mcenského újezdu, Káťu Kabanovou ad.) uměleckých oborech (fi lmová režisérka Doris Dörrie, čino- – vedle Caspara Richtera, Gerda Albrechta, Daniela Baren- herní režisér Michael alheimer), dávají šanci nejmlad- boima, později Horsta Steina, Giuseppe Sinopoliho ad. ší generaci (Vera Nemirova, Sebastian Baumgarten, Katja Státní opera Pod lipami si v době Německé demokratické Czellnik). Při vší odlišnosti naturelu a divadelních před- republiky zachovala mezinárodní reputaci, repertoár zahr- stav jednotlivých osobností jejich inscenace spojuje snaha zahranií přiblížit díla – slovy dirigenta Paula McCreeshe – „emo- opeře uvedou Fragmenty: Lo sposo deluso, L´oca del Cairo, cionální realitě moderního člověka“. V čele všech tří ber- duchovní hudba) a vedle toho jsou k vidění inscenace nedáv- línských operních domů v tuto chvíli ostatně stojí režisé- né (skandální Bietův Únos ze serailu, Così fan tutte režisér- ři střední generace, kteří se k takovému chápání operního ky Doris Dörrie) i inscenace v dobrém slova smyslu klasic- divadla hlásí: v Komické opeře Andreas Homoki, ve Státní ké, tradiční. opeře Pod lipami Peter Mussbach, v Německé opeře Kirs- Komická opera nadále zčásti navazuje na ideály, které vyzná- ten Harms. Originální osobnosti – troufám si říci, že v pří- val Walter Felsenstein: proto se tu vše zpívá v německém padě obou pánů jedni z nejvýznamnějších současných světo- překladu – a byť tu hostují nejrůznější interpreti, i současné vých režisérů. Andreas Homoki se nyní v Berlíně předsta- vedení se snaží uchovat stálý operní soubor, se kterým sys- vuje především jako pronikavý interpretátor ruských/ sovět- tematicky pracuje šéfdirigent Kirill Petrenko. Jak vysoká je ských titulů (Evžen Oněgin, Láska ke třem pomerančům, hudební úroveň berlínských inscenací snad naznačí některá Zlatý kohoutek), Peter Mussbach na jedné straně inscenuje jména dalších stálých dirigentů: Daniel Barenboim (pro rok klasiku (Traviata, Veselá vdova), na straně druhé je spolu- 2007 plánuje mj. cyklus symfonií Gustava Mahlera) a Kent autorem původních projektů: Takemitsu – my way of life, Nagano ve Státní opeře Pod lipami, šéfdirigentem Němec- Schrekerův Vzdálený tón ad. ké opery byl do nedávna Christian ielemann. Vedle inspirativních inscenací z posledních let ovšem na Jak je snad patrno, berlínské scény nabízejí opravdu velmi repertoáru berlínských scén najdeme inscenace deset, ale kvalitní, atraktivní a rozmanitou zábavu – či ještě jinak řeče- i dvacet let staré. V Německé opeře je tak k vidění mnoho no: berlínské operní divadlo přímo kypí životem. Velmi peč- inscenací Götze Friedricha (Figarova svatba, Evžen Oněgin, livě se tu též starají o své (i potenciální) publikum, o čemž Aida, Maškarní ples, Tannhäuser, Bludný Holanďan ad.), svědčí množství workshopů i kurzů, které mají pomoci mla- Johna Dewa (Andrea Chenier, Faust) či Lucia z Lammer- dým lidem od mateřské školky až po vysokou školu při hle- mooru režiséra Filippa Sanjusta s nestárnoucí Editou Gru- dání vztahu k opeře, speciální prohlídky scén, moderované berovou, která zpívala titulní roli už na premiéře před čtvrt koncerty, přednášky před představením, diskuse s inscená- stoletím. Na repertoáru Komické opery zůstávají inscenace tory. A projekty, jakými jsou v této sezoně v Komické ope- Harryho Kupfera: Bohéma, Netopýr a Traviata, ve Státní ře např. Hip H’Opera© – Così fan tutti, kombinující rap a opeře Pod lipami jeho wagnerovské inscenace či Kouzel- recitativy, árie a HipHop-Beats, nebo premiéra fotbalového ná fl étna v režii Augusta Everdinga. Vedle sebe tu existují oratoria Hloubka prostoru u příležitosti mistrovství světa dvě (někdy i tři) inscenace téhož titulu odrážející různé vize v Německu. V Německé opeře bylo v této sezoně uvedeno operního divadla: Salome Harryho Kupfera a Achima Freye- další z děl na objednávku (Odyssee – nádech), které vytvo- ra, Madame Buttefl y Calixta Bieta a Piera Luigiho Samari- řila Isabel Mundry v těsné spolupráci s režisérkou a chore- taniho, Traviata Harryho Kupfera, Friedricha Götze i Pete- ogra ou Reinhild Hoff mann a dramaturgyní ersií Bir- ra Mussbacha atd. Na festivalu Pucciniho oper, který uspo- kenhauer, prvního německého uvedení se tu dočkala Sofi ina řádala v této sezoně Německá opera, se sešly na jedné straně volba Nicholase Mawa. Ve Státní opeře Pod lipami Dani- inscenace Tosky z roku 1969 (!) či Friedrichova Bohéma z el Barenboim studuje Tristana a Isoldu a Peter Mussbach roku 1988, na straně druhé např. nejnovější inscenace Děv- uvede ve světové premiéře dílo současného francouzského čete ze Zlatého západu a Triptychu. Podobně v rámci oslav skladatele Pascala Dusapina Faustus, poslední noc. To jen Mozartova výročí vznikají inscenace nové (Peter Konwit- tak namátkou – jako pozvánka do německé metropole, do schny režíruje v Komické opeře Così fan tutte, v Německé operního ráje… • Deutsche Oper Berlin foto archiv zahranií idomeneo, rè di creta ve vídni Vídeň,  eater an der Wien  Jitka Slavíková

Od 8. ledna 2006 má Vídeň „staronový“ operní dům – e- ater an der Wien. Historie začíná v roce 1801, kdy divadlo nechal vybudovat , herec, zpěvák, libretista a dra- matik Emanuel Schikaneder (1751–1812). Splnění dávného snu mu umožnil zejména mimořádný úspěch opery na jeho libreto, jímž navždy vstoupil do historie: Mozartovy Kouzel- né fl étny. Provoz v budově, vystavené podle návrhů archi- tekta Franze Jägera, byl zahájen 1. 6. 1801 operou Fran- ze Teybera Alexander, rovněž na Schikanederovo libreto. Dům na Weinzeille patřil k největším a nejmodernějším divadlům tehdejší doby. Schikaneder stál v jeho čele do roku 1806 a rok před svým odchodem se zasloužil o premiéru prv- ní, tříaktové verze Beethovenova Fidelia. Beethoven zde na Schikanederovo pozvání tehdy bydlel; právě tady se pokoušel zhudebnit jeho libreto k opeře Vestin oheň (Vestas Feuer), upustil však od tohoto záměru ve prospěch Fidelia. Ostatně v jedné části foyeru divadla rekonstruovaný Beethovenův pokoj pobyt slavného Mistra připomíná. Divadlo prospero- valo, v letech 1846–48 byl jeho ředitelem i Albert Lortzing. Později se přeměnilo ve významnou operetní scénu a opera se sem vrátila až v polovině minulého století, kdy zde pře- chodně hrála Vídeňská státní opera (1945–55); už tehdy bylo divadlo odborníky označováno za ideální scénu pro Mozar- tova díla. foto Wiener Staatsoper/Axel Zeininger 8. ledna se inauguračním koncertem s Vídeňským symfo- Angelika Kirchschlager (Idamante), Neil Shicoff (Idomeneo) nickým orchestrem za řízení Plácida Dominga, klavíris- tou Tzimonem Barto, barytonistou omasem Quasthoff - Ještě diskutabilnější je režijní a scénografi cké pojetí. Výtvar- em a houslistou Julianem Rachlinem proměnila v posled- ník John Macfarlane zvolil pro celou operu jednotně konci- ních letech muzikálová scéna opět v divadlo operní. Pro- povanou scénu: do mírného půlkruhu vztyčené příkré scho- gram Mozartova roku 2006 zde nabídne téměř 80 večerů dy, vyhnané do impozantní výše natolik, že už zbylo jen tro- s umělci světového renomé, kromě koncertů také pochopi- chu místa na občasnou zadní projekci obřích očí – patrně telně Mozartovy opery (Idomeneo, Lucio Silla, La clemen- boha moře Poseidona (nelaskavý kritik by asi napsal smut- za di Tito, Kouzelná fl étna, Così fan tutte, Don Giovanni), ný pohled skladatele). Aréna zaujme v prvních chvílích, pak scénické provedení duchovního singspielu Die Schuldigkeit už zevšední a nastoluje otázky: zda není škoda tak zmenše- des ersten Gebots (Povinnost zachovávat první přikázání) v ného jeviště (je), zda vskutku velmi dynamicky rozpohybo- nastudování Nikolause Harnoncourta, v srpnu zazní opera vaný sbor i sólisté na strmých stupních neuklouznou (stalo na donjuanovské téma Flammen (Plameny) Erwina Schul- se), či zda obavy nepovedou až ke klaustrofobickým pocitům hoff a (světová premiéra v Brně 1932), v choreografi i Joh- (já jsem je měla). Ta dynamičnost je všudypřítomná, Willy na Neuimeiera bude v září uvedeno Requiem a v listopadu Decker a Karin Voykowitsch nenechají protagonisty v kli- zazní světová premiéra opery Odio Mozart / I hate Mozart du; je sugestivní, když například áriím jednotlivých postav (Nenávidím Mozarta) s hudbou Berharda Langa na libre- naslouchají na scéně jejich protějšky, pozorují je a němě to Michaela Sturmingera o aférách, intrikách a zákulisních doslovují vzájemné vztahy. Impozantní jsou výstupy černě bojích provázejících zkoušky na Mozartovu operu: inscena- oděných „holohlavých“ sboristů (což navozují bílé pokrýv- ce je nakonec zmařena nároky skladatele na interprety. Zají- ky hlav), když vytvářejí působivé obrazy: sbor obstoupí Ido- mavé téma! menea při jeho velké árii Fuor del mar se zrcadlovými ští- Mozartův operní rok zahájila 27. ledna premiéra Idomenea ty, v nichž se poté vzhlíží Elettra a v árii Idol mio vyzpívává v koprodukci Vídeňské státní opery a eater an der Wi- své domnělé vítězství v soupeření s Iliou o lásku Idamanta. en. Slibovala být událostí už kvůli ohlášenému nastudování Tytéž štíty modře nasvícené navozují iluzi moře při loučení hudebním ředitelem Vídeňské státní opery Seiji Ozawou; ten Idomenea s Idamantem a Elettrou, kteří mají na jeho pří- ale pro onemocnění zrušil své umělecké závazky a zastoupil kaz odjet do Argosu, a posléze se rozpadnou, čímž naznačí jej Peter Schneider. Nemoc ve stejnou dobu, tedy dva týdny – symbolicky – zjevení mořského netvora. Efekt velké opony před premiérou, postihla i režiséra Willy Deckera a zkoušek s bílými racky, do níž se halí Ilia a Idamante při recitativu se ujala jeho asistentka Karin Voykowitsch. Původní režisé- a něžném milostném duetu S´io non moro a questi accenti, rovy intence se jistě nezměnily, otázkou ale zůstává, zda by mizí v následujícím výstupu, kdy opona ustoupí a odhalí sta- orchestr vrstvil i pod Ozawovou taktovkou tolik hráčských ré známé schody poseté mrtvými racky (!). Ještě jeden pod- nepřesností, nemilosrdně obnažených v suché akustice diva- manivý obraz nabídne sbor, když se v jednom šiku objeví v dla. Schneiderovi nelze upřít smysl pro vyjádření všech emo- závěru opery na nejvyšším stupni arény. Nikoho nenechá cí bohatě instrumentované partitury, orchestrální zvuk byl na pochybách, že nastává happyend: černé obleky ustoupily ale příliš robustní bez mozartovské transparentnosti, které bílé barvě naděje. Happyend je poněkud zvláštní: Idaman- tak sugestivně dosáhli Manfred Honeck a Jakub Hrůša při te odmítne Idomeneovu korunu a sbor zpívá závěrečné věty pražských lednových provedeních Requiem a duchovní hry Scenda Amor, scenda Imeneo, e Giunone ai regi spos (Ať Betulia liberata s Českou fi lharmonií a FOKem. sestoupí Amor, ať sestoupí Hymen a Héra ke královskému zahranií páru) jaksi navíc; královský pár Idomeneo a Ilia zmizel mezi prostým lidem. Jinak divák bez dechu sleduje pestré pohy- bové pásmo na schodech a občas se i lekne (Idomeneovi třikrát upadne sekyra, kterou má obětovat syna Idamanta bohu Poseidonovi). Velké štěstí měl však Willy Decker na pěvce, kteří přes všechnu tu gymnastiku zvládají náročné mozartovské party a navíc jsou skvělými herci a vášnivě vyjadřují niterné pocity, vášně, lásku a nenávist. Elettru zuřivé zklamání nad koneč- nou prohrou vede k rozhodnutí následovat “bratra Oresta do temných propastí”: explicitně to znázorní přeřezáním žil. Pak ji nechá režisér ze scény v klidu odejít… Naštěstí je Bar- bara Frittoli svrchovanou pěvkyní. S hlubokou intenzitou dramatického projevu a se sopránem tmavé barvy, vzrušují- cím a vášnivě neklidným dala v plné míře vyznít slavné závě- rečné vysoce dramatické árii Oh smania, o furie, s omračující něhou vyzpívala naopak niternou árii Idol mio v 2. aktu. Ob- lý, měkce tvořený tón Genie Kühmeier (Ilia) byl poněkud limitován úzkým rejstříkem barevnosti hlasového projevu, nicméně árii v 2. dějství Se il padre perdei naplnila skutečně nehledanou vroucností. Angelika Kirchschlager byla suve- rénním Idamantem, bohužel její přirozené vibrato je poně- kud větší. Neilu Shicoff ovi se nepodařilo překonat pěvecké úskalí Idomenea, jehož part zpíval bez koloratur (jako ostat- ně na nahrávkách i Plácido Domingo, Deutsche Grammo- phon, dir. James Levine, a Luciano Pavarotti, Decca, dir. John Pritchard); obdivuji ho však, že dokázal přijmout bez- výhradně Deckerův výklad této role: od prvních tónů opery stale týž ubohý, shrbený, neduživý stařec ve fi alovém plášti, který šplhá na obří židli, padá z ní, máchá zmíněnou seke- rou. Postupný vývoj od odhodlání vzepřít se slibu Poseido- novi obětovat vlastního syna až k rezignaci je cudně skryt. foto Wiener Staatsoper/Axel Zeininger Bezvýhradný obdiv zaslouží v rozsáhlých sborových pasážích Soile Isokoski (Elsa) a Johan Botha (Lohengrin) Arnold Schönberg Chor (sbormistr Erwin Ortner), zvuko- vorů se Kosky ještě před premiérou vyjádřil, že Wagnerovy vě mimořádně vyvážený a intonačně precizní. opery, především Lohengrin a jeho postavy, mu připadají Inscenací Idomenea je v tomto roce přehršel, od milánské jako vyloženě snící a snové – svého času také Götz Friedrich La Scaly již v prosinci 2005 přes Mnichov, Stuttgart, Karls- inscenoval Lohengrina jako Elsin sen (1979 v Bayreuthu). ruhe, Gran Teatro del v Barceloně, saský Chemnitz, Ve Vídni se však jedná spíše o zlý sen. Celé představení je vel- Drážďany, Hamburk, Mnichov, Varšavu, Salcburk s Mag- mi statické, např. v 1. jednání, kdy se lid chystá do boje, sedí dalenou Koženou (tam dokonce koncertně zazní i adaptace sbor na židlích – a židle jsou pro představení málem rekvi- Richarda Strausse na německý text Lothara Wallersteina) zitou číslo jedna. I v průběhu dalších dějství se sbor zjevuje až po říjnové uvedení v Tokiu či v samém závěru roku ve Stát- převážně s židlemi, které si přináší, na židlích málem bez ní opeře Praha (premiéra 7. 12.). Je z čeho vybírat. Vídeňská hnutí vedle sebe sedí i Lohengrin s Elsou ve velkém milost- inscenace tomuto ranému, nicméně již geniálnímu Mozar- ném duetu. Kupodivu na zemi, zato málem na jakémsi dět- tovu opernímu dílu zůstala hodně dlužna. ském hřišti, sedí a pikle před Elsinými dveřmi kují Fried- P. S. V posledních 50 letech byl ve Vídeňské státní opeře rich s Ortrudou. Elsin hrad je prezentován jako žlutozelený Idomeneo uveden dvakrát: v roce 1971 v nastudování Jaro- domeček, s velkou žlutozelenou kytkou a jezírkem – samo- slava Krombholce a režiséra Václava Kašlíka a v roce 1987 zřejmě s labutí, opět žlutozelenou. Téměř celé představení s dirigentem Nikolausem Harnoncourtem v režii Johanes- je na scéně i opuštěné dětské nákladní autíčko – snad sym- sa Schaafa. bol Elsina ztraceného bratra. Abych ony žlutozelené zkráti-  eater an der Wien – W. A. Mozart: Idomeneo. Dirigent la: tuto ošklivou barvu umělých hmot 50. let zde nese vše, co Peter Schneider, režie Willy Decker, výprava John Macfar- režisér (Kosky) a scénárista (Klaus Grünberg) považovali za lane. Premiéra 27. 1. 2006. • vhodné zdůraznit proti jinak tmavému až černému pozadí, vyzdobenému jakýmisi „transformátory“, jejichž tvar při- pomínají i fantaskní kostýmy Elsina svatebního průvodu. Potemnělou atmosféru tedy rozráží i budova kostela a v závě- lohengrin rečném dějství bůhví proč nad pódiem zavěšená vzducholoď s dětskými obrázky domků a stromů. Režisérova představi- ve víde!ské státní opee vost si vykládá Lohengrina jako volání všech po lásce: říká, Vídeň, Staatsoper Wien  Jana Vašatová že voláme tehdy, když druhého nevidíme. Proto se rozhodl, že Elsa bude slepá. Budiž, tato licence by se snad snesla, Státní opera ve Vídni se odkazu Richarda Wagnera věnuje kdyby chvílemi nepůsobila nejen nepatřičně, ale až směšně. soustavně už od svého znovuotevření před 50 lety. V součas- Přitom skvělá Elsa Soile Isokoski se světlým jasným hlasem né době je zde na repertoáru kompletní tetralogie Prsten a dokonalou artikulací by jistě dokázala působit přesvědči- Niebelungův, Tristan a Isolda, Bludný Holanďan a Parsifal, vě jak v momentech bezbrannosti, tak v momentech odhod- k nimž 3. prosince loňského roku přibyla nová inscenace lání i bez tohoto postižení. Jejím protějškem byla Janina Lohengrina. První vídeňská scéna si k realizaci pozvala aus- Baechle, vášněmi a „mocichtivostí“ smýkaná a přitom jako tralského režiséra Barrie Koskyho, který se po opeře v Syd- kámen chladná Ortruda, která na sebe poutala pozornost ney stále více uplatňuje také v Evropě. V jednom z rozho- díky svému skutečně dramatickému pěveckému a výrazné- zahranií mu hereckému projevu. Manžel této „Lady Macbeth“, Fried- mozartovského roku) a pořádá ji vídeňský Da Ponte Insti- rich, ztvárněný Falkem Struckmannem, s úžasným wag- tut. Kurátorem výstavy, která shromáždí exponáty téměř nerovským hlasem a pěveckým projevem, vytvořil herecky z celé Evropy, a zároveň ředitelem Institutu, je univerzit- dokonale rozpolcenou postavu brabantského hraběte, které- ní profesor Herbert Lachmayer. S ním jsem se před časem mu jde sice o vládu v zemi, ale netroufl by si za svým cílem sešla ke krátkému rozhovoru. jít bez ohledu na všechno, nebýt ambiciózní a dominantní manželky. Německého krále Heinricha představoval poně- Pane profesore, váš institut je pojmenovaný po Mozartově kud nevýrazný Kwangchul Youn. Titulní role Lohengrina, libretistovi, Lorenzovi Da Ponte. Kdy a proč byl založen? syna rytíře svatého grálu Parsifala, patřila vídeňským obe- Institut jsem založil před čtyřmi lety a nyní jej už dva a půl censtvem oblíbenému Johanu Bothovi, jehož jasný tenor a roku vedu. Záměrem bylo, aby v tehdejší obtížné situaci pro vynikající schopnost vtělit do hlasu výrazový prožitek jsou výzkum, na který stát poskytoval stále méně prostředků, byla pro tuto náročnou roli jako stvořené. Orchestr, vedený Sem- prostřednictvím soukromých mecenášů vytvořena kulturně jonem Byčkovem, hrál skvěle – i když jsem si chvílemi vzpo- badatelská instituce, která by zpracovávala téma opery zhru- mínala na jasnou artikulaci frází a vyvážení každého tónu, ba pozdního osmnáctého století. Je totiž jisté, že opera jako jak to v Praze před nedávnem předvedl ve Wagnerově tet- neuvěřitelně důležité společenské médium nebyla v osmnác- ralogii dirigent John Fiore. Původně měla zpívat Otrudu tém století žádné muzeum, nýbrž živoucí společnost. Úlohou slavná Agnes Baltsa – myslím, že nezpívala ani premiéru, institutu je především provozovat základní výzkum a na dru- a důvod bych si troufl a uhodnout. Po inscenační stránce je hé straně veřejnosti objasňovat kulturně-společenské pozadí představení Lohengrina vyloženě ošklivé, navíc, když Wag- opery, ale také zúrodnit a zlepšit operní praxi. To znamená, ner začíná být sentimentální, stává se režisér bezradným a že institut spolupracuje nejen s vědci různých oborů, aby- režie nudnou. Myslím, že by bylo v tomto skvělém pěveckém chom naše téma objasnili kulturně-vědecky, ale spolupracu- a hudebním nastudování lepší koncertní provedení – konec jeme také s velkými dirigenty, režiséry, aby institut pomohl konců měla většina kostýmů stejně civilní charakter (návrhy zlepšil samotnou operní praxi. Spolupracujeme i s univerzi- Alfred Mayerhofer), a alespoň by scéna, v závěru ještě žluto- tami, aby se v podstatě dohnalo manko této doby, která stá- zeleně nasvícená, nikoho nerušila. Takto lidé o přestávkách le více vystupuje proti intelektuálům, proti duševním věd- z divadla i odcházeli. cům, kdy, dá se říci, jsou hospodářství a technologie tím nej- důležitějším ze všeho. Abychom tyto důležité evropské kul- Staatsoper Wien – Richard Wagner: Lohengrin. Dirigent turní obsahy nenechali zapadnout. Proto spolupracujeme Semjon Byčkov, režie Barrie Kosky, scéna Klaus Grünberg, také s Prahou, a při přípravě mozartovské výstavy udržuje- kostýmy Alfred Mayerhofer. Premiéra 3. 12. 2005, psáno me hodně kontaktů s nejdůležitějšími pražskými sbírkami z reprízy 15. 12. 2005, tzn. ze čtvrtého představení. a muzei. Praha je jednak prezentována jako důležité mozar- tovské město na naší velké výstavě, která v Albertině potrvá (Jako postskriptum dovolte malou pozvánku: loni na podzim, půl roku, ale také s Prahou a s jejími kulturními zařízeními, 5. listopadu, bylo k výročí 50. let poválečné existence Vídeň- studijními a výzkumnými institucemi vlastně stále buduje- ské státní opery otevřeno její zcela nové muzeum, mapující me evropskou badatelskou síť. právě oněch posledních 50 let. Nachází se nedaleko od operní budovy, ve dvoře – Hanuschhof – , do něhož se vchází z Goe- Se kterými pražskými institucemi spolupracujete? thestrasse. Muzeum a jeho expozice nejsou na první pohled Spolupracujeme s Národním muzeem, s jeho hudebním veliké. Na hlavních panelech jsou chronologicky prezentová- oddělením, dále s Uměleckoprůmyslovým muzeem, s Muze- ny jen některé z důležitých inscenací a zajímavých materiá- em hlavního města Prahy a s Národní galerií. To znamená, lů. Jsou zde však k dispozici interaktivní obrazovky a každý že jsou to důležité přední instituce a jejich oddělení. Spo- má možnost si vyhledat z databáze sezon, dirigentů, pěvců, lupráce nás velmi těší, je vynikající. Obzvláště potěšitelné inscenátorů, skladatelů, děl apod. to, co ho zajímá. Mimocho- je i to, že můžeme průběžně budovat dlouhodobý kulturní dem – Václava Neumanna a jeho slavná provedení Rusalky vztah s novými členskými zeměmi EU, který začíná právě koncem 80. let v databázi hledat nemusíte, jsou na jednom touto výstavou v Albertině. Praha zde bude – na rozdíl od z hlavních panelů. Kurátorem muzea a expozice je Peter Bla- roku 1991, kdy byla mozartovská výstava „Kouzelné tóny“ ve ha, šéfdramaturg Státní opery ve Vídni.) • Vídni, tentokrát při naší výstavě Mozart Experiment Auf- klärung velmi dobře zastoupena. víde! pokra#uje Jsou některé exponáty z Prahy? Z Prahy přijde velmi mnoho exponátů, vycházejících z v oslavách mozarta pražských kruhů kolem Mozarta. Zastoupeno bude samo- zřejmě divadelní prostředí a operní dům, v němž byl poprvé výstava v albertin uveden Don Giovanni, tedy Stavovské divadlo. To zname-  Jana Vašatová ná, že návštěvníci si budou moci vytvořit představu, jakým městem byla Praha v Mozartově době, jaké bylo její kultur- Po velkolepém startu oslav na konci ledna se ve Vídni ní ovzduší. konají a také chystají další akce, které připomenou výročí Wolfganga Amadea Mozarta. Nejsou to jenom koncerty Na počátku jste hovořil o mecenáších. Odkud je Da Ponte a divadelní představení. V budově proslulé vídeňské gale- Institut fi nancován? rie Albertina bude 17. března otevřena rozsáhlá výstava, Naše fi nancování obstarává nadace, která nechce být jme- věnovaná Mozartovi a jeho době, která by měla zajíma- nována, protože chce zůstat jako mecenáš v pozadí. My ale vým způsobem dokumentovat nejen atmosféru osvícen- pro výstavu dostaneme peníze od města, především z Víd- ství, ale také experimentů, které ho provázely v oblasti ně, ale také něco od Spolkové země Rakousko, od sponzorů života a umění. Název výstavy je mnohoznačný a těžko z průmyslu – z toho musíme udělat rozpočet. Výsledky naší přeložitelný „Mozart Experiment Au lärung“ ve Vídni práce jsou zřetelné, a tak má institut na realizaci této výsta- na sklonku 18. století, a zahrnuje v sobě jak ono osvícen- vy v Albertině značný podíl. Jejími producenty jsme my, Da ské experimentátorství, tak pokus o jeho výklad. Výstava je Ponte Institut, ne Albertina. Albertina pouze poskytuje pro součástí projektu „Wiener Mozartjahr 2006“ (Vídeňského tuto výstavu prostor. zahranií

Na výstavě tedy nebude jen hudba. Pokud tomu dobře rozumím, budujete zajímavými prostředky most od his- torie k dnešku…. Ano. To znamená, že výstava je tematická. Samozřejmě, že se ani ona neobejde bez hudby, a to jak reprodukova- né (budete se moci např. orientovat pomocí audiosystému, který také přinese znějící ukázky instrumentální hudby a důležitých operních děl), tak i živé, protože jednou denně tu bude pořádáno matiné. K tomu vystavujeme také denní předměty té doby, abychom ukázali rozdíl mezi rokokem a klasicismem. Nelze zapomenout, že revoluční architektura byla rýsována na rokokových stolech. Můžete mi ještě něco říci o Lorenzovi da Ponte? Kdo to byl? Lorenza da Ponteho můžeme nazvat patronem našeho insti- tutu, který si vzal jeho jméno. Dožil se více jak devadesá- ti let a byla to a je úžasná osobnost. Pod původním jmé- nem Emanuele Conegliano ho nikdo nezná. Byl pokřtěným Židem z Cenedy (dnešní Vittorio Veneto), kde se narodil r. 1749. Stal se abbém, byl benátským volnomyšlenkářem, ve své době velkým milovníkem a podobně jako Casanova velkým svůdcem. Měl pohnutý život; také pak žil téměř deset let ve Vídni, kde proti němu rovněž bylo hodně intrikováno. Byl ale geniálním doplňujícím prvkem v páru s Mozartem, jak se to promítlo ve třech jistě nejvýznamnějších operách – Figarově svatbě, Donu Giovannim a Così fan tutte. Pak

repro archiv repro byl donucen Vídeň opustit a odešel do Londýna. Roku 2005 Wolfgang Amadeus Mozart jako Rytíř zlaté ostruhy, anonym, olej na plátně, 1777, jsme měli dvousté výročí da Ponteho emigrace do Ameriky, Mezinárodní muzeum a hudební knihovna v Boloni kde zůstal od roku 1805 do roku 1833. Pro nás je duchem, objímajícím celý svět, který spojuje pozdní osmnácté sto- Jak je výstava koncipována? letí se stoletím devatenáctým. Proto se také nazýváme Da Výstava bude zahrnovat téměř celou Albertinu, tedy více než Ponte Institutem, a v říjnu jsme v New Yorku uspořádali dva tisíce metrů čtverečních, a po celé výstavě bude položen důstojnou oslavu. Dá se říci, že je to osobnost, která urči- koberec, navržený od Franze Westa, významného rakouské- tým způsobem tematizovala revoluční sílu tohoto století ve ho mezinárodně uznávaného umělce. Chceme prostřednic- skandalizovaných operách, a když byl Figaro jako divadelní tvím moderních rokokových rób současných módních návr- hra ve Vídni zakázán, mohl být zpíván. Figaro byl tedy uve- hářů Alai, Diora a Lacroixe také ukázat aktuálnost osm- den jako opera, zatímco divadelní hra od Beaumarchaise náctého století. To znamená, že děláme výstavu, která uka- byla zakázána. zuje důležitost tohoto „début des siecles“ počátku věku. Je- li „fi n des siecles“ konec věku kolem roku 1900 považován Co myslíte, jak bylo možné, že da Ponte napsal první lib- za odeznělý, pak je Mozartova doba právě počátkem věku. reto pro Vídeň, a hned bylo úspěšné? To znamená, že v době osmdesátých let osmnáctého století Podivuhodné a zajímavé na da Pontem je, že Josef II. jím byl v podstatě vzniká moderní individualismus ještě před fran- tak zaujat, že ho učinil dvorním básníkem, ačkoli nenapsal couzskou revolucí. Před národními státy existovala nadná- žádné libreto, jen přeložil jedno od Glucka. Císař Josef II. rodnost. Byla to universalistická rozprava před specializací, to prý tehdy řekl nonšalantně: ´Budeme tedy mít panenskou před diferenciací vědy a druhů umění. Doba byla uspěchaná, múzu.´ Přes první neúspěch se Salierim si jej Josef považo- propojená, začalo se s koncipováním a objevováním indivi- val a dal mu ještě jednu šanci, zatímco jeho protivník Casti, dualismu, který je pro nás dnes samozřejmostí. Myslím si, že také libretista, se pokusil spolu s dalšími da Ponteho zničit pro dnešní mladé lidi na začátku 21. století je osmnácté stole- – což se jim pak po Josefově smrti svým způsobem podařilo. tí důležité a příkladné. My bychom se z něj také měli poučit. Úspěšná byla i da Ponteho spolupráce s jinými skladateli, Neboť si myslím, že jestli v případě konce věku kolem roku např. Cosa rara s Martínem y Soler. Se Salierim se da Pon- 1900 existovalo něco jako produktivní dekadence, pak tím te dočkal úspěchu i v opeře Axur, re d´Ormus. spíše v Mozartově době. Myslím si, že v naší neoliberalistic- ké společnosti, zaměřené na výkon, je důležité vidět, že kul- Ano, ale on přece původně nebyl básník. Byl snad tak vel- tura je oklika, která se vyplatí. Že nelze všechno chápat jen ký talent? z hlediska ekonomické optimalizace, nýbrž že kultura má co Byl poeta, například v Benátkách psal posměšné básničky. činit s uměním žít – s uměním, které lidem činí život tako- Mohla jste si u da Ponteho objednat posměšnou básničku, vým, aby stálo za to, ho žít. Mozart, da Ponte i Casanova, to aby jmenovaný nepřítel dostal přinejmenším infarkt. Měl byli takříkajíc svobodní duchové této doby: Mozart zastával vrozený talent na poezii a byl absolutně vzdělaný, znal lite- téměř celý život svobodné povolání, a tito lidé měli velké raturu. Dá se říci, že byl skutečně geniální poeta a libretis- sebevědomí a v podstatě svobodu myšlení, kterou zastávali ta. Například Riccardo Muti objevil, že v Così fan tutte je i svobodní zednáři. Mozart přece byl svobodným zednářem. samá dvojsmyslnost. Dvojznačnost a jízlivost textu tohoto Lóže v Praze či ve Vídni tehdy jistě byly samými špičkami libreta jsou uměleckým dílem i v literárním smyslu, proto pokroku, rovnosti, bratrství a tolerance. Svobodní zednáři by náš institut, který se zabývá také výzkumem libret, chtěl tehdy byli určitě nositeli těchto demokratických myšlenek. i tento často opomíjený druh textu vyzdvihnout z temnot Nesmí se zapomínat, že Amerika se svou Deklarací práv je nepovšimnutí. koneckonců základem svobodného zednářství. Washington, Výstava Mozart Experiment Au lärung je v Albertině ve Jeff erson, ti byli také svobodnými zednáři. Vídni otevřena od 17. března do 20. září letošního roku. • zahranií tisíc metr #tvere#ních krok správným smrem – pro mozarta #eská ú#ast  Eva Jelínková na midem +--/ Rakouská metropole se rozhodla trvalou expozicí připo-  Jiří Štilec menout významné, téměř jedenáctileté období, jež letos obzvláště oslavovaný Wolfgang Amadeus Mozart strávil ve Letošní jubilejní 40. ročník veletrhu MIDEM ve dnech Vídni. Po téměř půldruhém roce rekonstrukčních prací tak 22. až 26. ledna v Cannes přinesl vedle tradičního, i když bylo otevřeno muzeum v tzv. Figarově domě v Domgasse 5, tentokrát poněkud chladnějšího středomořského slunce kde se nachází jeden z Mozartových vídeňských bytů. Jde o potvrzení některých dlouhodobějších trendů nejen v oblas- jediný jeho byt, který se zachoval až do dnešních dnů. Slav- ti gramofonového průmyslu, ale i v celé oblasti hudebního nostní otevření nového „Mozartova domu“ proběhlo symbo- showbusinessu jako obchodu a zároveň nástroje národní licky v den Mozartových narozenin 27. ledna. sebepropagace. Byt v Domgasse, kde Mozart s rodinou pobýval od září 1784 Výsledná statistika je pro pořadatele důvodem k oslavě, do dubna 1787, byl největším a také nejnákladnějším byd- všechny kvantifi kovatelné parametry vykazují „růst“. Počet lištěm během jeho vídeňských let. Skladatel v domě obýval účastníků z 92 zemí se přiblížil k symbolickému číslu 10.000 čtyři pokoje, k dispozici měl navíc dva kabinety a kuchyň. (bylo jich 9.798, což je o 5 procent více než v roce 2005), Muzeum města Vídně se v prvním patře domu pokusilo o počet vystavujících společností stoupl o osm procent na cel- dobovou rekonstrukci tohoto bytu – v dalších dvou podlažích kových 2 313, přičemž největší podíl na nárůstu měly USA, zřídilo ovšem ještě obsáhlou výstavu přibližující Mozartovu Španělsko, domácí Francie a Belgie. dobu i jeho životní poměry. Nejvyšší podíl na účasti na letošním jubilejním MIDEM Cesta Mozartovým domem probíhá pro návštěvníka poně- 2006 měly země a společnosti západní Evropy – cca 28 pro- kud neobvykle – odshora dolů. Z horního třetího patra se cent, USA a Velká Británie po 18 procentech, domácí Fran- postupně schází dvěma podlažími s výstavou až do prvního cie 12 procent, Skandinávie 6,3 procenta, Asie 5,5 procenta, patra s Mozartovým bytem; v přízemí se nachází kavárna a východní Evropa včetně České republiky 4,5 procenta. v suterénu ještě prostory pro koncerty, semináře a speciál- Statistické údaje z letošního MIDEM rovněž zachycují, kte- ní programy. Jen v tomto domě tak W. A. Mozartovi patří rým aktivitám se zastoupené společnosti – často paralelně 1000 metrů čtverečních. – věnují: převažuje zde nahrávání (50 procent společnos- Expozice v horních patrech Mozartova domu se zaměřuje tí), dále obchod nakladatelskými právy (35 procent společ- obzvláště na oněch zhruba deset let, jež Mozart až do své ností), prodej licencí (33 procent), produkční společnosti smrti strávil ve Vídni – je to doba vzniku mnoha děl, jež skla- (31 procent), distribuce (28 procent společností), 50 pro- dateli zajistila jedinečné místo v dějinách hudby. K nim pat- cent společností zastoupených na MIDEM se věnuje mana- ří především tři velké daponteovské opery Le nozze di Figa- gementu umělců, 35 procent společností patřilo do oblasti ro, Così fan tutte a Don Giovanni, jakož i Mozartovo posled- digitální technologie včetně mobilních telefonů, 33 procent ní velké dílo, nedokončené Requiem. Výstava ve třetím patře společností a subjektů se zabývá vývozními a dovozními akti- přináší řadu podrobností k nejrůznějším géniovým vídeň- vitami v oblasti hudebního produktu a hudební zábavy. ským bydlištím, ale vykresluje též osobní i společenskou situ- Dominantní postavení mají na veletrhu nejrůznější druhy aci, v níž se Mozart v 18. století nacházel. Zvláštní pozor- a žánry populární hudby a vše, co k této oblasti patří. Stá- nost je věnována osobám, jež měly pro skladatele prioritní le silnější pozici mají fi rmy a společnosti, které se zabývají význam: císař, zadavatelé, mecenáši, spolupracovníci, přáte- digitální distribucí, šířením a prodejem hudební informace lé, divadelní funkcionáři a další současníci. Expozice o patro níž se zabývá především Mozartem – oper- ním skladatelem, přičemž hlavní důraz se klade právě na opery libretisty Lorenza de Ponteho a Requiem. Tato část výstavy zahrnuje též analýzu vídeňského hudebního prostře- dí a portréty dalších skladatelů, mezi nimiž byli jak Mozar- tovi přátelé, tak i jeho souputníci. První patro domu v Domgasse 5 zabírají zrekonstruované a adaptované místnosti, které Mozart spolu s manželkou Kon- stance, dětmi, třemi služebníky, psem Gaukerlem a papouš- kem Starlem obýval. Byt Wolfganga a Konstance Mozarto- vých býval tehdy hlučným a neklidným místem. Pořádaly se tu domácí koncerty a zkoušky, proudila tu zábava, hrál se tu třeba i biliár. Jako základ pro rekonstrukci skladatelových životních poměrů sloužil seznam Mozartovy pozůstalosti, v němž je s úpornou pečlivostí uvedeno obrovské množství kusů nábytku a dalších součástí domácnosti. • foto archiv zahranií po síti internetu. Je samozřejmě obtížné odhadnout, do jaké míry ovlivní tento nepochybně sílící trend i distribuci tzv. stípky z amerického klasické hudby, ale například při rozhovoru se zástupci spo- lečností eMusici.com, Digital Rights Agency nebo Orchard, hudebního života bylo zřejmé, že se s tímto typem šíření klasické hudby do Birmingham, Alys Stephens Center, New York, budoucna počítá, i když zatím není jasné, jakým směrem Avery Fisher Hall  Eva Vičarová půjde hlavní vývojový proud. Předešlý půlrok jsem strávila v USA a tak bych se ráda se čte- Svědčily o tom i některé přednášky a semináře, které se na náři Hudebních rozhledů podělila o své postřehy a hudební MIDEM letos spolu s množstvím koncertů (mimochodem zážitky z měst Birmingham a New York. na jednom z nich za Slovensko vystoupil úspěšně v samo- Birmingham je největším městem a kulturním centrem statném bachovském recitálu skvělý klavírista Miki Škuta) jižanského státu Alabama. Jeho populace včetně několika a dalších akcí konaly. předměstí už přesáhla jeden milión obyvatel a je převáž- Z klasické hudby bylo zastoupeno celkem asi 1000 účastníků ně černošská. Přesto se v některých sférách zdejší kultury a 520 společností z 55 zemí. s černochy téměř nepotkáte. Například na koncertech tzv. Vedle avizovaných celebrit typu Lorina Maazela a Barbary vážné hudby. I přes obdobný počet obyvatel Birminghamu Hendricks se dostalo mimořádné pozornosti dvěma sklada- třeba s Prahou nelze tato dvě centra v žádných parametrech telským osobnostem – Bélovi Bartókovi a Györgu Kurtágo- srovnávat. Poloha státu Alabama město automaticky odsou- vi, mimo jiné svědectví o tom, že Maďaři dokáží velmi dobře vá na periferii. I tak jsou místní hudební organizátoři čilí. propagovat hudební kulturu své země. Na podzim v Birminghamu hostoval broadwayský muzikál V inovované a proměněné soutěži MIDEM CLASSICAL Lion King, vyprodán byl i koncert R&B hvězdy Peabo Bryso- AWARDS se českým společnostem a umělcům letos neda- na a nejen česká komunita, čítající na čtyřicet lidí, ocenila řilo (s výjimkou Pražského fi lharmonického sboru na labe- říjnové vynikající vystoupení Talichova kvarteta (Šostako- lu Capriccio v nahrávce symfonií Dmitrije Šostakoviče a vič, Mendelssohn, Franck) v rámci 53. sezony Birmingham- Rafaela Kubelíka – archivní reedice Beethovena na značce ské společnosti pro komorní hudbu. Orfeo). Porota této – pro vážnou hudbu záslužné akce – se Byla jsem překvapena, kolik zdejších hudebníků s Prahou výrazně rozšířila. Je v ní 14 zástupců hudebních časopisů, udržuje kontakty. Ostatně není bez zajímavosti, že součas- rozhlasových stanic a dalších institucí. Z východní Evropy ný americký velvyslanec v Praze pochází právě z Birmingha- je v porotě zastoupen pouze šéfredaktor polského časopisu mu. Z birminghamských profesionálních hudebních insti- MUZYKA 21 Jan A. Jarnicki. tucí je nejdůležitější Alabamský symfonický orchestr (ASO). Mezi vítěznými nahrávkami a produkcemi (podrobný Jeho historie se datuje od roku 1933. Situace mezi léty 1984– seznam viz www.midem.com) se objevily společnosti – Alia 1997, kdy bylo těleso z ekonomických důvodů zrušeno, svěd- Vox a Harmonia Mundi – po dvou nahrávkách, dále Häns- čí o tom, že ani v Americe to státní kulturní instituce nema- sler Classic, francouzská společnost Naïve, EMI Classics, jí snadné. Sezona ASO v současnosti trvá deset měsíců a Virgin Classics, BIS a Hyperion. Cenu pro mladého umělce nabízí posluchačům devět programových cyklů (Mistrovská získal belgický houslista Yosiff Ivanov, „umělcem roku“ se díla, Symfonický cyklus, Vokální cyklus, Populární hudba, stal Mariss Jansons a v kategorii Síň slávy byl oceněn Diet- Koncertní mistr a přátelé, koncerty pro mladé lidi, rodiny rich Fischer–Dieskau – cenu předávala Christa Ludwig. a školy). Díky tomuto rozptylu je dramaturgie žánrově pes- Velmi silnou pozici si pro sebe vydobylo na letošním MIDEM třejší a vynalézavější, než je tomu v případě zdejší operní Finsko. Na štítě byl Jean Sibelius, v pozadí velmi promyš- scény. Ta letos uvádí tituly Netopýr, Don Giovanni a Mada- lená a bohatě dotovaná podpora celé fi nské hudební kultu- ma Butterfl y. ry a především propagace Finska v celosvětovém měřítku. V rámci podzimních koncertů ASO zazněly z české hud- Rakousko samozřejmě v předvečer nejslavnějšího lednové- by Dvořákův Karneval a 7. symfonie, Suita z Janáčkových ho hudebního výročí „zabodovalo“ mozartovským večerem Příhod Lišky Bystroušky a Sukova Pohádka, z americké a krásným mozartovským ohňostrojem. soudobé hudby premiéry skladeb Erika Ewazena a Micha- Českou republiku reprezentovala v rámci plochy Evropské ela Torkeho. Z dalších zajímavých počinů stojí za zmín- unie samostatná expozie, která propagovala českou hudeb- ku provedení Händelova Mesiáše a večer nazvaný „Portal ní kulturu a zároveň i Českou republiku. Komisařkou české to Eastern Europe“, v němž koncertní mistr ASO Dani- účasti se stala dr. Lenka Dohnalová, produkčně tuto akci el Szesz představil hudbu Maďarska a Rumunska (Bartók, zajistila agentura C.E.M.A. a David Dittrich. Expozice se Enescu, Porumbescu, Vécsey a Márkos). ASO se na pódiu soustředila nejen na propagaci tradičních a zavedených také sešla s muzikálovou hvězdou, jazzovým combem či zpě- institucí a festivalů z České republiky jako je Národní diva- vačkou country music a uvedla koncert přenášený rozhla- dlo, Česká fi lharmonie, Muzeum české hudby, Pražské jaro sem k uctění památky bojovníka za černošská práva Mar- atd, ale dala prostor i dalším středním a menším subjektům tina Luthera Kinga jr., který strávil několik let v birming- a institucím. hamském vězení. V souvislosti s faktem, že stále více roste a sílí počet tzv. Symfonický orchestr jsem slyšela hrát několikrát. Naposle- „národních stánků“, což bylo zřejmé nejen v případě tak dy na tříkrálovém večeru nazvaném Apalačské jaro (řada silných kultur a ekonomik jako je Velká Británie, Němec- Mistrovských děl). Tomuto opěvovanému a patrně nejslav- ko, Španělsko, Itálie, Švédsko, Švýcarsko atd., ale i v pří- nějšímu kusu americké hudby 20. století předcházela pře- padě zemí, které se o své místo na evropském a světovém dehra z hudby k Aristofanově komedii Vosy od R. Vaugha- trhu musejí velmi vehementně hlásit – pobaltské republiky, na Williamse, závěr večera patřil Čajkovského Symfonii č. 2. Maďarsko a další, je zřejmé, že i naše účast ve společných Dirigoval šéf orchestru Christopher Confessore. Orchestr národních barvách (pro další roky bychom dokonce mohli měl kultivovaný a vyvážený zvuk, v průběhu večera se uká- zvážit společnou česko-slovenskou účast) je určitě vykroče- zalo, že jeho největší síla je v barvě. Taneční melodie Willi- ním správným směrem. • amsovy předehry zněly čistě a rytmicky přesně, bohužel jim chyběl větší dynamický rozptyl a lyričtější výraz. Samotná skladba mě zklamala. Její kompoziční styl je schematický a uvážíme-li, že pochází z roku 1909, pak i značně eklektický. Apalačské jaro je nejznámější skladbou Aarona Coplanda. zahranií

Orchestr ji jistě nehrál poprvé. Dirigent opět vsadil na bar- vu (úvod a závěr kompozice na ní přímo staví) a interpre- Lorin Maazel, který je ve funkci již čtvrtým rokem, vlád- tační přesnost. Zejména ve střední části díla však nedocílil ne orchestru úsporným, ale přehledným gestem. Těleso má jednotného tahu a některé části této osmidílné suity mi při- plný a zároveň jemný zvuk, překvapily mě však nepřesné padaly více odehrány, než dobře zahrány. Naopak vyrovnaně nástupy v prvním čísle programu. vyzněla Čajkovského symfonie. Dirigent dokázal z orchest- Waltonův „symfonický koncert“ nezastírá Elgarův vliv. ru vytěžit výraz, ke kterému živelný náboj lidových melodií V jeho sazbě se střídají lyrické pozdněromantické pasáže vybízí. Účinkující večera byli odměněni ovacemi ve stoje. s energickými plochami hudební řeči čtyřicátých let minu- Ty se v Americe už zřejmě staly běžnou součástí potlesku, lého století. Myslím, že houslistovi jeho debut vyšel. Stradi- neboť následovaly po všech hudebních produkcích, kterých vari z roku 1715 v jeho rukou zpívaly a tvořily s orchestrem jsem se zúčastnila. vyrovnaný celek. Při poslechu prvních dvou vět Dvořákovy O soudobou hudbu v Birminghamu pečuje Aliance birming- symfonie mě občas napadalo, jestli nejsou interpretovány hamských skladatelů, která každoročně pořádá šest koncer- až příliš střídmě. Taneční krok Maazela, kterým k úžasu tů. Většinou se konají v malé, leč útulné „Měsíční kavárně“. publika doplnil své dirigentské mistrovství na počátku třetí Po hrůzném útoku hurikánu Katrina na jižní pobřeží USA věty, mé pochybnosti zvrátil. Dvořákovy melodie byly náhle a zejména New Orleans se v Birminghamu – podobně jako vroucné, temperamentní a slovanské… Lorin Maazel pře- i v dalších amerických městech – objevil nový hudební feno- svědčil, proč právě on stojí v čele orchestru, jehož historie mén: vynikající černošští jazzoví hudebníci, kteří opustili začala v roce 1842 a jenž má za sebou více než čtrnáct tisíc proslulou kolébku jazzu a v roli potulných muzikantů hle- vystoupení. dají nová působiště a způsob, jak přežít… Když jsem po koncertě kráčela večerním New Yorkem a Vzdělávacím ústavem, do jehož struktury jsem nejvíce pro- přemýšlela nad Dvořákem a názory, které v textu nové- nikla, je Birmingham-Southern College. Škola s dvanácti ho CD „Secrets of Dvořák´s Cello Concerto“ prezentuje sty studenty je v systému amerického bodování považována Michael Beckerman, usmála se na mě z plakátu na Carne- za jednu z nejkvalitnějších humanitně zaměřených vzděláva- gie Hall Magdalena Kožená. V tu chvíli jsem si připadala cích institucí amerického Jihu, patrně i proto, že roční škol- jako doma… • né se pohybuje ve výši sedmnácti tisíc dolarů. Akademický školní rok začíná již na konci srpna, dělí se na tři semestry a končí v květnu. V listopadu 2005 škola oslavila sto pade- sát let svého trvání koncertem, jehož hudební složku vesměs zajistili studenti a pedagogové její hudební katedry. Zazně- la na něm kromě Sibeliova Houslového koncertu (sólistkou byla Karen Bentley Pollick) a Beethovenovy Chorální fanta- zie i nová díla jejích pedagogů, celoamericky známých skla- datelů Dorothy Hindmannové a Charlese Masona. Samotná hudební katedra je akreditována pro bakalářský a magisterský stupeň a jejích padesát studentů zde studuje kompozici, hru na hudební nástroj, zpěv a hudební výcho- vu, k tomu absolvuje povinné přednášky z předmětů hudeb- ní teorie a historie. Členové katedry i její studenti se v prů- běhu školního roku několikrát veřejně prezentují prostřed- nictvím přehrávek, soutěží, společenských akcí i recitálů. Zvláštní úctě se mezi nimi těší Mildred Allen, emeritní sólistka newyorské House, William de Van, klavírista mezinárodního renomé a reprezentant fi rmy Steinway, dále nositel prestižní americké skladatelské ceny Roma Prize 2005, Charles Mason, a violoncellista Craig Hultgren, který založil a úspěšně řídí mezinárodní soutěž skladeb pro sólové violoncello Hultgren Solo Cello Works Biennial. Můj poslední hudební zážitek souvisí s krátkou studijní ces- tou do New Yorku a návštěvou koncertu Newyorské fi lhar- monie. Za dirigentským pultem stál její šéfdirigent Lorin

Maazel a program sestával z Wagnerovy předehry k Bludné- foto archiv mu Holanďanovi, Houslového koncertu Williama Waltona Velký sál Alys Stephens Center, kde se konají koncerty Alabamského symfonického se sólistou Jamesem Ehnesem a Dvořákovy Symfonie č. 7. orchestru. Překvapilo mě, že koncert byl vyprodán. Přesto, že skladby nepatřily k převratným repertoárovým novinkám. Přesto, že třicetiletý Kanaďan James Ehnes v Avery Fisher Hall debu- toval a nebyl jistě takovým lákadlem, jako nedávné vystoupe- ní Angel y Gheorghiu či Gidona Kremera. Přesto, že stejný program byl hrán již potřetí. Avery Fisher Hall v areálu Lincolnova centra má specifi c- kou atmosféru. Hned ve foyeru jsou instalovány přehrávače se skladbami, které fi lharmonie připravuje k provedení. Na každém patře je instalována miniexpozice z historie i sou- časnosti orchestru, s fotografi emi všech šéfdirigentů a video- záznamy jejich dirigentských stylů. Při jejich prohlídce se mi občas vybavovaly některé pasáže mistrné knihy Normana Lebrechta věnované dirigentskému kultu. zprávy ze zahranií

trilogie Hvězdné války, Patriot, Harry Potter a loučenou. V Sarajevu umělec zpíval poprvé divadlo čarodějův kámen, Harry Potter a vězeň z Az- před 40 lety. Vytrvale shromažďoval fi nanční kabanu atd.). V roce 2005 napsal dvaasedm- prostředky pro dětské oběti bosenské války Skandál v Paříži vyvolala premiéra Dona desátiletý skladatel hudbu ke čtyřem fi lmům: a v roce 1997 mu byla udělena zvláštní cena Giovanniho v Palais Garnier. Zasloužil se o Hvězdné války III. – Válka světů, Revenge of za shromáždění téměř 9 milionů dolarů na zří- to rakouský fi lmový režisér Michael Haneke, the Sith (režie George Lucas), Memoirs of a zení centra hudební terapie pro děti v Mosta- proslulý svými depresivními, ponurými a sado- Geisha a Mnichov. Na letošní letní Filmové ru. Na koncertě 8. 4. 2006 ho má doprovázet masochistickými fi lmy. Don Giovanni byl jeho noci v Tanglewoodu bude John Williams řídit sopranistka Carmela Remiglio a Sarajevský operním debutem. Jakmile spadla opona po Tanglewood Esplanade Orchestra, jako sólis- fi lharmonický orchestr. premiéře 27. 1., vyhrnuly se předem informo- té se představí violoncellista Yo-Yo Ma (ve vané televizní štáby do foyeru, aby natočily výběru z Memoirs of a Geisha) a herec James publikum lačnící po režisérově krvi. Děj opery Earl Jones (který bude vypravěčem ve Velké se odehrával v hlavním štábu jakési multiná- suitě z Hvězdných válek). Jiný významný kon- rzné rodní společnosti, Don Giovanni byl výkonným cert Johna Williamse a dalších umělců (klaví- ředitelem s neomezenou mocí včetně sexuál- rista Emanuel Ax, sopranistka Renée Fleming Příležitost pro mladé operní pěvce. Ve ní sféry. Kritizována byla i malátnost hudební- a houslista Itzhak Perlman) čeká 3. 4. 2006 dnech 31. 5. – 2. 6. 2006 se uskuteční v ber- ho provedení (dirigoval Sylvain Cambreling) a na newyorské Julliard School, kdy bude Wil- línské Komické opeře burza pro mladé pěvce příliš „těžkopádný“ Mozart. liams dirigovat Juilliard Orchestra na galave- z celého světa. Organizuje ji v USA i Evropě čeru ke 100. výročí založení této školy, jejímž několikrát do roka společnost s názvem New Cleveland Opera je bez generálního ředite- je absolventem. York International Opera Auditions (Newyor- le. Dirigent Robert Chumbley rezignoval po ský mezinárodní operní konkurs) a účast- 18 měsících, i když měl kontrakt na 5 let. Cle- Valery Gergiev obdržel Cenu Herberta von ní se ho ředitelé a vedoucí pracovníci oper- velandský tisk uvádí dva různé důvody jeho Karajana za rok 2006. Cenu uděluje Fest- ních divadel. Veškeré podrobné informace na odchodu: jednak že Chumbley chce získat spielhaus Baden-Baden, který ve zdůvodně- www.nyiop.com dostatečný čas pro komponování dvou oper, ní uvedl, že Gergiev je „jedním z nejvýznam- anebo že rada opery mu dala na výběr mezi nějších umělců současné doby“. Generální a Operalia , světová operní soutěž Plá- dobrovolnou rezignací či výpovědí. umělecký ředitel petrohradského Mariinské- cida Dominga, se uskuteční ve Valencii (Špa- ho divadla a hlavní hostující dirigent newyor- nělsko) ve dnech 24.–30. 10. 2006. Další Galavečer na počest Maji Plisetské. V lon- ské Metropolitní opery Valery Gergiev převez- informace na: www.operalia.org, e-mail: ope- dýnské Covent Garden se 12. 2. uskuteč- me cenu ve výši 60.000 dolarů v Baden-Bade- [email protected] nil slavnostní večer na počest 80. narozenin nu 12. 6. 2006. legendární ruské primabaleriny Maji Pliset- ské. Umělkyně během své 60leté kariéry tan- Zubin Mehta bude řídit Vídeňské fi lharmoni- Prix de Lausanne, 34. ročník mezinárodní soutěže ky na novoročním koncertě 2007. Bude to již pro mladé tanečníky (věková hranice 18 let) se čila na všech významných světových scénách konal ve švýcarském Lausanne. Poprvé v historii a stala se symbolem zlaté éry moskevského počtvrté, v předchozích letech dirigoval Meh- soutěže byli účastnici vybíráni pro čtvrtfi nále na Velkého divadla, jehož sólistkou byla od roku ta Vídeňské fi lharmoniky na Nový rok v letech základě videa. Do následujících kol – demi fi nále a 1943. Kromě tance se věnovala i oboru chore- 1990, 1995 a 1998. Tento rok se 1. ledna fi nále – bylo vybráno dvaasedmdesát kandidátů, ografi e, v němž debutovala v roce 1974 bale- taktovky ujal Mariss Jansons a dirigoval mj. kteří se pak představili v Lausanne v Palais de Beaulieu (od 23.–29. 1. 2006). Soutěž patří tem Anna Karenina na hudbu svého manžela Straussovy valčíky, koncert byl vysílán živě a k nejprestižnějším a nejnáročnějším světovým Rodiona Ščedrina. Byla také ředitelkou Tea- natočen na CD. Vstupenky na novoroční kon- baletním soutěžím. Laureáti soutěže získávají tro Lirico de Espana. Na večeru, jehož se cert jsou distribuovány prostřednictvím lote- stáže na význačných školách a ocenění Prix de umělkyně zúčastnila, tančily velké osobnosti rie, registraci lze učinit na www.wienerphil- Lausanne je začátek jejich úspěšné profesionální harmoniker.at. Zubin Mehta, dřívější hudební kariéry. Letošními laureáty se stali tři chlapci současného baletu, mj. Darcey Bussell, Lean- – Sergej Polunin a Vadim Muntagirov z Ruska a ne Benjamin, Viacheslav Samodurov, Svetla- ředitel Montreal Symphony, Los Angeles Phil- Chengwu Guo z Číny. Spolu s nimi byly oceněny na Zakharova, Ilse Liepa ad. harmonic a New York Philharmonic, dirigoval tři dívky – Hyang Gee Hong z Korey (na snímku), Vídeňskou fi lharmonii poprvé v roce 1961. Shino Mori z Japonska a Yijing Zhang z Číny. ld V roce 2001 se stal čestným členem tohoto osobnosti orchestru.

John Williams získal dvě oscarové nomina- Daniel Barenboim byl 26. 1. 2006 jmeno- ce za hudbu k fi lmům Memoirs of a Geisha ván nositelem Hudební ceny Ernsta von Sie- (Gejša, režie Rob Marshall) a Mnichov (režie mense, která je označována za „Nobelovu Steven Spielberg). John Williams, jeden z nej- cenu v oblasti hudby“. Je určena skladatelům, populárnějších a nejúspěšnějších amerických interpretům a muzikologům, kteří se význam- skladatelů, je nositelem 5 Oscarů (Šumař na ným způsobem zasloužili o rozvoj meziná- střeše, 1971; Čelisti, 1975; Hvězdné války, rodního hudebního života. Porota nazvala 1977; E. T. mimozemšťan, 1982 a Schindle- dirigenta a klavíristu Barenboima „univerzál- rův seznam, 1993), 17 Grammy, tří Zlatých ním hudebníkem“ a ocenila jeho „výjimečnou globů, dvou Emmy a pěti cen BAFTA, udělo- interpretaci“ klasicko-romantického reperto- vaných British Academy of Film and Television áru a propagaci soudobé hudby. Cenu ve výši Arts. Vedle fi lmové hudby je uznáván také jako 150.000 euro převezme Barenboim ve Vídni autor koncertních děl a dirigent. S dosavad- 12. 5. 2006. Umělec prohlásil, že dvě třetiny ními 45 oscarovými nominacemi je po Waltu částky hodlá věnovat na renovaci Berlínské Disneyovi druhým nejúspěšnějším umělcem; státní opery, jejímž je generálním ředitelem, Disney byl nominován 59krát. John Williams a zbývající část nadaci, kterou chce založit. složil dosud hudbu k 101 fi lmům včetně tří televizních (mj. Dobrodružství Poseidonu, Operní superstar Luciano Pavarotti vystou-

JFK, Schindlerův seznam, série Indiana Jones, pí v dubnu 2006 v Bosně na koncertě, který Sieber foto Jean-Bernard bude součástí jeho světového turné na roz- zprávy ze zahranií

před pěti lety, kdy jeden z chlapců tvrdil, že BIRGIT NILSSON byl sexuálně obtěžován jedním ze zaměst- 17. 5. 1918 – 25. 12. 2005 nanců. Ředitel a zakladatel sboru (v roce 1968) Walter Turnball zaplatil 2000 dolarů foto archiv Legendární švédská sopranistka Birgit za kauci obviněného muže a nechal ho dále Nilsson zemřela na Boží hod 2005 ve dohlížet na chlapce. Muž byl později usvěd- věku 87 let. Narodila se ve městě Vast- čen a odsouzen na 2 roky do vězení a měs- ra Karup v provincii Skane 17. 5. 1918. to doporučilo, aby bylo vedení sboru propuš- Debutovala 9. 10. 1946 v roli Agáty ve těno. Skandál měl za následek, že se sboru Weberově Čarostřelci ve Stockholmské nadále nedařilo shánět sponzorské příspěv- královské opeře krátce poté, co zača- ky a následkem byly nevyhnutelně vzrůstající la studovat na Švédské královské aka- dluhy, které dosáhly téměř 5 milionů dolarů. demii hudby. Již v následujícím roce V lednu se bývalý newyorský primátor David Jana Vonášková-Nováková a Jan Páleníček vy- v témže operním domě zazářila jako Ver- Dinkins připojil ke kampani za záchranu sbo- stoupili 27. a 28. 1. ve dvou anglických měs- diho Lady Macbeth. Během své dlouhé ru a Charles Rangel, který je reprezentantem tech (Bedworth, Warwick), kde se za doprovodu Harlemu v Kongresu, sehnal za měsíc milion Orchestra of the SWAN ze Stratfordu pod taktov- kariéry vystupovala na nejprestižnějších kou Davida Curtise představili v Brahmsově Dvoj- světových scénách včetně Glyndebourne dolarů. To bylo ale málo a školský odbor měs- koncertu a moll. (1951), Bayreuthu (1954–1970), londýn- ta dal sboru výpověď z jeho sídla. Nynější pri- ské Covent Garden (od roku 1957), milán- mátor New Yorku Michael Bloomberg prohlá- rických prostorách v Jeruzalému, v moder- ské La Scaly (od roku 1958), newyorské sil, že nazrála doba ukončení činnosti sboru, ních galeriích v Jaff ě a Hedeře, v kulturních Metropolitní opery (1959–1983), hosto- a vedení sboru propustilo veškerý personál a domech kibuců Ein-Harrod, Kochav Yaeir a vala dále ve Vídni, Římě, Mnichově, Chica- ukončilo hudební výuku. Proti vystěhování ze Yagur a v nově postaveném kulturním cent- gu atd. V roce 1966 zpívala při předsta- školy se studenti i rodiče sboristů odvolali k ru Sapeer v Negevské poušti. Turné se usku- vení v Metropolitní opeře obě role Alžběty soudu a obvinili školský odbor rovněž z poku- tečnilo díky spolupráci českého zastupitelství i Venuše (které se pochopitelně na jeviš- su o diskreditaci sboru a rasových předsudků. v Izraeli a místních agentur. ti nesetkají). Byla označována za jednu Osud slavného sboru je nejistý. z největších wagnerovských pěvkyň 20. Brněnští komorní sólisté, komorní smyč- století, zejména pro nedostižné interpre- Mozartova hudba a lidský mozek. Francouz- cový orchestr s uměleckým vedoucím Jiřím tace rolí Brünnhildy a Isoldy. Právě s Isol- ský týdeník L´Express upozornil, že Mozarto- Besperátem, odcestovali 22. 1. 2006 na kon- dou debutovala s obrovským úspěchem va hudba má pozitivní stimulační vliv na lidský certní turné do Španělska, které obsáhlo osm v Metropolitní opeře v roce 1959 a byla mozek. Autorem objevu je specialista na nos- vystoupení v koncertních sálech měst Avilla, okamžitě označena za následovnici jiné ní, krční a ústní dutiny a na psychoakustiku Oviedo, Lugo, Monforte de Lemos, Tarrago- velké skandinávské pěvkyně, norské sop- Alfred Tomatis, podle něhož rytmus Mozar- na, Avilés, Miranda de Ebro, Burgos. Jako ranistky Kirsten Flagstad, která tuto roli tových skladeb překvapivě připomíná tlukot sólista se představil violoncellista Jan Škrdlík v New Yorku zpívala mezi oběma svě- srdce embrya v matčině lůně. Systematický v Koncertu c moll pro violoncello a smyčcový tovými válkami. K nezapomenutelným poslech opusů má potom kladný vliv zejmé- orchestr J. Chr. Bacha. Zajímavostí na progra- postavám Birgit Nilsson patřily i Straus- na na pacienty trpící nespavostí, depresí či mu bylo Banalissimo uznávaného brněnské- sovy hrdinky – Salome, Elektra, Mar- úzkostmi. ho muzikologa a skladatele Miloše Štědroně, šálka a Barvířova žena, dále Pucciniho který tuto skladbu věnoval právě Janu Škrd- Turandot, Verdiho Lady Macbeth a Aida. Händel a kastráti je název výstavy v Hän- líkovi. Dílo je charakteristické virtuózním vio- Pěveckou kariéru ukončila v roce 1984, delově muzeu v Mayfair, Londýn. Výstava loncellovým partem a pohrává si s banální ale nadále vedla pěvecké mistrovské kur- nabídne od 29. 3. do 1. 10. 2006 portré- hudbou všeho druhu. V programech zazněla sy. Naposledy stanula na jevišti v dubnu ty slavných kastrátů, kteří zpívali v Hände- díla i dalších skladatelů – J. Zacha, J. V. A. Sta- 1996 při galakoncertu na počest 25. lových dílech (Senesino, Nicolini, Bernacchi, mice, J. Myslivečka, W. A. Mozarta, B. Britte- výročí působení Jamese Levinea v Metro- Carestini, Caff atelli, Conti a Guadagni). Kro- na a J. Turiny. politní opeře a ve svých 77 letech všech- mě obrazů, partitur, kreseb, tisků ad. nabíd- ny okouzlila úžasným přednesem zpěvu ne výstava i jedinou dochovanou nahrávku s Komorní fi lharmonie Pardubice se vráti- Brünnhildy z Valkýry. Vedle mimořádné hlasem posledního kastráta, Itala Alessand- la (3. 2.) z velmi úspěšného turné ve Fran- vokální techniky disponovala i neobyčej- ra Moreschiho (1858–1922), na níž Moreschi cii, které zahrnulo koncerty v Domě umě- ně působivým jevištním projevem. Mezi nazpíval v letech 1902 a 1904 se sborem Six- ní v Sochaux, v rozměrném chrámu z roku kolegy byla velmi oblíbená pro svůj smy- tinské kaple v Římě skladby Victorii, Palestri- 1933 v Dijonu a v Hudebním a kongresovém sl pro humor. Právě od ní pochází dnes ny, Mozarta, Rossiniho, Tostiho a také papeže paláci ve Štrasburku. Poslední koncert byl už okřídlený výrok, co nejvíce potřebuje Leona XIII. vyvrcholením celého turné: v téměř vyproda- představitelka Isoldy: „pohodlné boty“. ném sále naslouchalo programu z děl W. A. js Mozarta 1 800 návštěvníků. Zazněly chrámo- vé sonáty KV 145 a 225, Missa brevis KV 220, #eská hudba Ave verum corpus a Requiem. Spoluúčinko- Harlem Choir umlčen kvůli skandálu a dlu- val Pražský komorní sbor a sólisté v meziná- hům. Slavný harlemský chlapecký sbor, kte- v zahrani#í rodním obsazení, za dirigentským pultem byl rý vystupoval i s Lucianem Pavarottim, musel Rakušan eodor Guschlbauer. opustit městskou školu po obvinění z korup- Octopus pragensia, vokální soubor, absol- ce. Sbor začínal jako kostelní soubor v Harle- voval úspěšný zájezd v Izraeli. Na devíti kon- Premiéra opery Martina Smolky na námět mu a během 38 let se stal světově proslulým. certech uvedl dva programy z hudby české- pohádky Jana Wericha Princez na Koloběžka, Od roku 1993 měl k dispozici bezplatně sídlo ho středověku, renesance a raného baro- v Německu dávaná s titulem Das schlaue v Choir Academy of Harlem a členové sboru ka. Všechna vystoupení se setkala s mimo- Grätchen, se koná v sobotu 4. března odpo- byli nazýváni „anděli z Harlemu”. Sbor praco- řádným ohlasem a soubor si přivezl vedle ledne v operním divadle v Norimberku. val dál přes skandál sexuálního zneužívání a pochvalných kritik i další pozvání. Vystoupe- problémy s dluhy. Finanční problémy začaly ní se konala v různorodém prostředí: v histo- Zpracovala Jitka Slavíková studie, komentá#e zlatá éra #eské opery

iii. aby se nezapomnlo foto archiv libuše domanínská  Lenka Šaldová Libuši Domanínskou snad netřeba představovat, tedy jen krátká připomínka na úvod jejího povídání: narodila se v roce 1924 v Brně, po válce nastoupila v brněnském Státním diva- dle a v roce 1955 získala angažmá v pražském Národním divadle, kde vytvořila na šest desítek rolí. Dodnes se zaujetím sleduje domácí operní divadlo – s pochopením, že každá doba je jiná. A jaká tedy byla ta, ve které stála na jevišti ona?

Zpěvák roste na úkolu Za války jsem se v Neukirchen sama připravovala na závě- rečné zkoušky za čtvrtý ročník konzervatoře – zpívala jsem na nich už monolog Anežky ze Dvou vdov! Poprvé mě slyšel dirigent Jaroslav Vogel, tehdy šéf brněnské opery, a hned mi nabídl angažmá. Jenomže divadla se zavřela a já zůstala v Reichu – ale alespoň jsem viděla, že už se o mně ví. Pan dirigent mi pak po manželovi vzkázal, abych se naučila Kra- savu, takže po válce, ještě než jsem nastoupila v divadle, už jsem ji s celým ansámblem zkoušela. Antonín Balatka, můj kantor z konzervatoře, pak řekl, že by na začátek snad pře- ci jen byla lepší Blaženka – a tak jsem v prvním roce zpíva- la Blaženku, Terinku, Mařenku, Vendulku, Hančí, Anežku ze Dvou vdov, Laurettu v Giannim Schicchim a Lidunku z opery V studni. Ani jsem nad tím neměla čas uvažovat – dokončovala jsem pátý-šestý ročník konzervatoře a všechny role brala vlastně jako studijní úkoly. A to jsem se učila nejenom chodit po jevišti a zpívat, ale taky vařit, dělat hospodyňku. Měla jsem velké štěstí, že jsem se na začátku kariéry setkala s lidmi, kteří mi velice pomáhali. Tajemství studoval režisér Saša Machov a dirigent Antonín Balatka – a na roli Blažen- ky mě připravili tak, že jsem si v ansámblu připadala úplně samozřejmá, vůbec mi nepřišlo, že bych mezi těmi obrov- skými kumštýři byla začátečník. Pannu Rózu zpívala Marie Řezníčková, která se mě ujala nejen jako učitelka, stála při mně i v dalších letech, pomáhala mi. Když nebylo večer před- Libuše Domanínská jako Jenůfa v brněnské inscenaci Její pastorkyně, 1952 stavení, zkoušeli jsme v Brně i třikrát denně, začínali jsme v devět hodin – a já třikrát týdně mívala s Marií Řezníčko- tovala, na druhou jsem měla ansámblovky a na třetí zkoušky vou hodinu o půl osmé ráno, aby se začínalo z klidu, ne až jevištní. A kolik jsem vedle toho ještě nastudovala písňových bude hlas unavený po zkouškách. V roce 1947 jsem na zájez- cyklů! Ale on zpěvák roste na úkolu – když jdete z úkolu do dě v Karlových Varech zpívala Mařenku, Taťánu v Oněgino- úkolu, je to náročné, ale táhne vás to nahoru. Když máte vi, Rusalku, Jitku v Daliborovi – to byl na mladý hlas pěkný dobré vedení. nápor. A paní Řezníčková vždycky ráno klepala na dveře: „Vstávej, Libuško, jdeme do školy!“ Dennodenně mě prohna- Společné muzicírování la u klavíru – a na to já věřím. Když jsem začínala, páni dirigenti většinou ovládali hru na Hned druhý rok jsem studovala Krasavu a Rusalku – obojí klavír natolik, že si mohli sami korepetovat. To bývala veli- s režisérem Otou Zítkem. A ten mi také velice, velice pomo- ká výhoda, protože muzikantský pohled korepetitora se koli- hl. Byl to strašně přísný pán: celé odpoledne jsem se třeba krát velice lišil od pohledu, kterou měl na roli dirigent – a musela učit jenom sedat si. Ale zase jsem to brala jako výu- někdy to začalo i skřípat. Korepetitor měl v tom případě za ku, kterou potřebuji – šla jsem do totálního nasazení pře- úkol nastudovat jen takovou tu abecedu. Ovšem já se rad- ci jen hned po třetím ročníku, takže jsem se toho na škole ši učila party sama, teprve až když jsem se v nich trošičku nestihla tolik naučit. Mařenku jsem studovala zase se Sašou vyznala, žádala jsem o korepetice. Machovem a s dirigentem Bohumírem Liškou, mým dalším Mladí kolegové dnes mají možnost poslouchat různé nahráv- profesorem z konzervatoře – ten mě taky proháněl, pořád ky, a tak už možná nesedí tolik u klavíru, jako jsem seděla já jsem byla jako žačka. A zaplať Pánbůh za to – i když tehdy – my doma neměli ani rádio. A tak jsem se držela notového mi to třeba nebylo vždycky vhod, taky jsem se kolikrát roz- zápisu a snažila se vycházet z toho, co do něj skladatel na- plakala, když mě kritizoval. psal. A respektovat připomínky dirigentů, abych vytvořila Od začátku mi ale dirigenti nějak věřili – a když zpěvák cítí, fi guru, kterou jsem měla zpívat. že mu dirigent věří, tak by se rozdal. Už jako konzervatorist- Když sedl ke klavíru František Jílek, to byl muzikant, to ka jsem v rozhlase dostávala od Břetislava Bakaly velmi těžké byla radostná práce! Pan dirigent Chalabala nehrál, ten tam úkoly: Stabat Mater, Svatební košili… Ve dvaadvaceti letech vždycky musel mít klavíristu. Sám původně hrál na housle jsem už v Bratislavě zpívala Beethovenovu Missu Solemnis. – a snad proto tak nesmírně cítil se zpěvákem: sama jsem Museli jsme se učit strašně rychle. Jednu roli jsem korepe- jako dítě hrála na housle a myslím, že tvoření tónu na hous- ličkách je lidskému hlasu strašně blízké. Zdeněk Chalabala studie, komentá#e zvláště lpěl na takových těch frázích, i nám předzpěvoval, Káťu Kabanovou jsem poprvé studovala v rozhlase s Břeti- až chudák úplně ochraptěl. Byla s ním krásná spolupráce – slavem Bakalou – a ten mně navodil představu, že Káťa je jak třeba hlídal, abychom správně vyslovovali! Zpívali jsme taková čistá duše, nezdůrazňoval její nevěru. V Brně jsem všechno v českém překladu a všichni dirigenti velmi dbali se potom nad Káťou střetla s Oskarem Linhartem – řek- na to, aby nám bylo rozumět. Zvlášť v komediálních rolích la jsem mu: „Kdyby byla Káťa tak založená, jak ty ji chceš, jsme tak navazovali krásný kontakt s publikem. tak by neskákala do vody, ale našla by si dalšího milence.“ S panem dirigentem Ančerlem jsme kolikrát zažili různé A on nakonec akceptoval můj názor, že Káťa je duše čistá. rychlovky – a byly to přitom těžké věci. Profesor Kabeláč se Stejně jako později dirigent Jaroslav Krombholc, když jsem mnou sám nakorepetoval svou symfonii a já pak přišla rov- mu řekla, že tu roli radši nebudu zpívat vůbec nežli tak, jak nou k orchestru. Na poslední chvíli jsem v rozhlase zaska- chce on. Střetů bylo moc – nebyla jsem ten typ, který odkývá kovala Stravinského – pan profesor Šaroun mě vždycky nau- všechno. Když nechtěl dirigent Vogel udělat pauzu v místě, čil kousek a já jsem to šla nahrát. Až jsem se divila, že jsem kde Jenůfa spadne u dveří (než zazpívá „Kde to jsem…“), to zvládla. Ale když vám někdo věří, tak to musíte splnit. vymáhala jsem si, že to je přeci moje pauza! A když na mě Zavolal si mě v Brně takhle v pondělí pan ředitel Zítek: zakřičel, abych si nemyslela, že když jsem přišla z Janáčko- „V sobotu zpíváte Markétku.“ Bránila jsem se: „Pane ředi- vy opery, tak mám patent na Janáčka, řekla jsem mu, že on teli, já to vůbec neznám, neumím ani šperkovou árii.“ A on taky nemá patent na Janáčka. To přece nemá nikdo, každý říká: „Vždyť na to máte celý týden!“ A to jsem byla teprve si může Janáčka tvořit, jak mu velí srdíčko. Ale nakonec js- druhý rok u divadla! me se domluvili… Jednou jsem se vrátila z hor a dočetla se na fermanu, že Byla jsem odjakživa trošku prostořeká – takže když jsem mám za pár dní zpívat Butterfl y. Myslela jsem, že je to omyl v Brně přišla na jeviště, kde stála Kalábova výprava k Tajem- – nezpívala jsem ji přes deset let, naposledy v Brně. Předsta- ství, ptala jsem se: „Jak to, že máme kostelní věž vzhůru noha- vení měl řídit dirigent Oldřich Pipek, tak jsem mu vyložila ma?“ A když mi bylo řečeno, že je to odraz ve vodě, tak jsem situaci: „To absolutně nemůžu dělat!“ A on říká: „Víte co, si neodpustila poznámku: „Tak to já taky budu chodit po nechcete se sejít, abychom se podívali, v jakém to je stavu?“ hlavě?“ Vylomeniny si režiséři vymýšleli již tehdy, ale vždyc- Začali jsme zkoušet, sjeli jsme půl opery – a ono asi opravdu, ky to rychle splasklo. A třeba v takové „šátečkové“ Proda- co se člověk v mládí naučí… Druhý den jsme se sešli zase, ve né nevěstě se sice hrálo mezi šátky, ale scéna nezasahovala čtvrtek mi přišel Pinkerton, v pátek jsme měli režijní zkouš- do výkladu postav: zpívalo a hrálo se úplně normálně, vztah ku (já v Národním divadle tu Buttefl y předtím ani nevidě- Mařenky a Jeníka zůstával smetanovský. Dnes jako by se la!) – a v sobotu jsem Butterfl y zpívala. Ono moc záleží na režiséři báli svěřit něco do rukou představitelů – v mé době dirigentovi: z dirigenta Pipka šel takový klid, že se zpívalo režiséři chtěli, abychom my přesvědčili diváky o tom, že hra- opravdu výborně. A měl krásná gesta – vedle toho byli i diri- jeme opravdové lidi, kteří se milují, nenávidí… genti, kteří byli sice vynikající muzikanti, ale nesměli jste se dívat moc na ruce, protože ty vás spíš mátly. Národní divadlo Nemohu ani povzpomínat na všechny ty báječné dirigenty, Byla jiná doba: všichni jsme měli dlouhodobé smlouvy a na kteří mi ukazovali cestičku. Jak byl obětavý dirigent Přemysl prvním místě jsme museli mít divadlo, pak teprve koncer- Charvát: těch záskoků, co oddirigoval! A jaká krásná práce ty, hostování. A byli jsme s kolegy nějak naladěni na stejnou byla s panem dirigentem Kuchinkou! Byl pohotový muzi- vlnu. Po prázdninách jsme všichni seděli v chodbě před sprá- kant – co ten se nadirigoval proti některým druhým dirigen- vou opery a byli jsme šťastní, že už začíná sezona, všichni tům! Každý z nich měl svůj přístup – ale všichni byli tělem jsme se na ni těšili. i duší muzikanti, a to v tom nejkrásnějším slova smyslu. To Když jsem ve Vídni zpívala bez alternace Abigail, vždycky nebyla představení, že bychom se sešli a nějak se to odehrálo. mi tam říkali: „Vždyť máme Nabucca zase pozítří, zůstaňte To bylo skutečné muzicírování. Kolikrát to pro nás zpěváky tu, nevracejte se do Prahy.“ A já jim říkala: „To já musím, byla událost. Ono to tak jiskřilo. A orchestr s námi taky spo- v Národním divadle je Prodaná nevěsta a pan dirigent Cha- lupracoval – věděla jsem, že když tam přede mnou nastoupí labala trvá na tom, že Mařenku musím zpívat já.“ Stejně tak housličky nebo klarinet, že do té hudby krásně vplynu. když Drahuška Tikalová, se kterou jsem v Brně alternovala Jenů u, měla nějaký jiný úkol, dirigent Vogel trval na tom, Režiséři že musím přijet zpívat já. A Jaroslav Krombholc by si vůbec Ota Zítek, stejně jako Saša Machov, vycházel z partitury – nikoho do své inscenace nepustil – chtěl řídit jen to obsaze- oba chtěli, aby zpěvák hudbu cítil, aby znal i mezihry, ne aby ní, se kterým operu nastudoval. ztratil fi guru, jakmile zavře pusu, přestane zpívat. Zpěvák Když jsem později žádala o další hostování ve Vídni, ředitel musel být neustále v určitém tahu podle hudby. Nejenom Seidel mi řekl: „Buď Vídeň, nebo Praha, to si rozmyslete.“ dirigenti, ale i režiséři – potom Miloš Wasserbauer, stejně A já volila radši Národní divadlo – byla jsem pyšná na to, že jako činoherní režisér Oskar Linhart – cítili muziku, vychá- v něm mohu zpívat. Pupeční šňůru, která mě s Národním zeli z hudební stránky. V Praze jsem se pak setkala s Bohu- divadlem spojovala, jsem si prostě nikdy nechtěla nechat milem Hrdličkou – ten (stejně jako v Brně Zítek) chtěl, aby odstřihnout. • každý krok, každé gesto byly zdůvodněny vnitřním prožit- kem. A museli jsme dodržovat stylizaci určitého pohybu na hudbu: v Rusalce například velice dbal na taneční pózy. Později mi režiséři nechávali hodně volnosti – chtěli jen, abych dodržovala prostorovou režii. Ladislav Štros, který byl podle mě hodně ovlivněný právě Hrdličkou, měl i kon- krétní pohybové nároky, ale co se citové stránky role týkalo, tu nechávali režiséři na mně. Václav Kašlík už hodně jezdil po světě a byl zvyklý režírovat tak, aby do inscenace mohli vstupovat další interpreti. Luděk Mandaus mi říkal: „Vy tu Jenůfu cítíte“, – a nechal mě hrát ji tak, jak jsem byla zvyklá z Brna. A totéž Hanuš ein, Karel Jernek. studie, komentá#e co snad nevíte o starší #eské hudb iii. domaslav, záviš a jan z jenštejna  Hana Vlhová

Období středověku nepatří mezi nejslavnější etapy dějin čes- většinou věnovány poctě českých světců a měly touto ces- ké hudby. Alespoň ne hudby „umělecké“ ve smyslu „umě- tou uzpůsobit univerzálně rozšířený kánon zpívaných modli- le“, tedy „znale“ složené. Srovnáme-li domácí skladatelské teb domácímu prostředí. Z takového zázemí pravděpodobně úspěchy na poli jednohlasého liturgického zpěvu s produkcí vyšel i jeden z prvních českých autorů, jehož známe jménem. okolních – především pak západních a jihozápadních – kra- O prozrazení své identity se postaral sám, když vpletl do ver- jin, pak nezbývá než konstatovat, že jsou alespoň ve starším šů jedné ze svých sekvencí své jméno Domazlaus a přidal období spíše skrovné. Nic naplat, jak už jsme si řekli v před- za něj přívlastek predicator, aby bylo jasné, že byl členem chozím čísle, Čechy po dlouhou dobu zůstávaly územím na řádu dominikánů (Ordo fratrum praedicatorum). Autora okraji, ba doslova periferií hudebního dění a svůj opožděný českých liturgických zpěvů Domaslava zná česká hudební vstup do dějin křesťanského světa doháněly po celý středo- a literární věda necelých sto let (poprvé byla jeho identita věk jen s velkými obtížemi. Svůj podíl na této ne příliš utě- „odhalena“ v roce 1915) a celé toto období vyplnila dohady o šené situaci mají i čeští panovníci. Není tajemstvím, že zbož- tom, kdy přesně žil, ve kterém klášteře tvořil a které skladby ným přáním každého českého badatele o středověké hudbě je mu vlastně možno připsat. Na počátku těchto úvah stál je najít alespoň nepřímý doklad o tom, že osvícení panovníci Domaslav, řádový dominikánský autor jedné, snad dvou sek- jako Václav II. či Karel IV. k sobě povolali proslulé skladatele vencí, odborná literatura však z něj postupně vytvořila ima- nové hudby, aby tak dodali liturgické hudbě na svém dvoře ginární skladatelskou osobnost, autora celé řady liturgic- zvláštního lesku. Nenajdou, neboť se tak patrně nikdy nesta- kých skladeb včetně celých rýmovaných offi cií (tj. antifon, lo. U Karla IV. to překvapí o to více, že jeho přítel a svým hymnu a responsorií, které vyplnily celodenní modlitby) k způsobem vzor papež Kliment VI. ve stejné době proslul v poctě svatého Václava a svaté Ludmily, mnicha, jenž během Avignonu jako významný mecenáš nového umění a hudby a svého života přeběhl z řádu dominikánů k benediktýnům, k jeho poctě dokonce vzniklo několik vícehlasých motet. a který se měl ve své době – na začátku 14. století – dokon- Zůstaneme-li však na půdě jednohlasu, pak musíme s potě- ce stát vůdčí osobností „české skladatelské školy“! Až tepr- šením konstatovat, že se české země alespoň v pozdním stře- ve nedávno se podařilo odhalit, že většina těchto spekulací dověku – doslova v poslední etapě! – důstojně a s příkladnou byla od provopočátku postavena na nesprávných údajích o horlivostí zapojily do skládání nových liturgických zpěvů. stáří některých rukopisů a že vidina vytvořit postavu českého Až na výjimky jsou všechny tyto skladby výtvory neznámých středověkého skladatele, jenž by se šíří své tvorby vyrovnal autorů, jejichž profi l si dnes můžeme vykreslit jen v mat- evropským skladatelským osobnostem, svedla některé bada- ných barvách. Mnozí strávili svůj život v některém z počet- tele natolik, že ve svých úvahách rádi přimhouřili oko nad ných klášterů, které ve středověku často představovaly vzác- tou či kterou nesrovnalostí. Musíme se tedy znovu, o jedno ná zázemí vzdělanosti a kultury vysoké úrovně. Zde – někde století později, spokojit s tím, že s Domaslavovým jménem mezi modlitebními lavicemi, knihovnou s učenými texty a lze spojit nanejvýš dva mešní zpěvy – sekvenci ke svatému písařskou dílnou, ve kterých vznikaly drahé pergamenové Václavu Dulce melos cum concentu a pro svátek Božího Těla kodexy – se pohybovali naši nejstarší „skladatelé“, kteří se De superna ierarchia. odvážili rozšířit osvědčený repertoár o nové zpěvy. Ty byly Zastavme se však u těchto dvou zpěvů a řekněme si, jak vlast- ně vypadalo dílo jednoho z nejproslulejších autorů našich Zpívající mniši (1. pol. 15. stol.) nejstarších hudebních dějin. Domaslav byl bezesporu zběhlý v latinské poezii a byl s největší pravděpodobností i vyško- leným zpěvákem. V žádném případě však nebyl skutečným „hudebním skladatelem“. Melodie, společná oběma sekven- cím, je staršího původu a Domaslav ji použil, neboť ji ze své- ho kláštera důvěrně znal – patří původně sekvenci k zakla- dateli jeho řádu, svatému Dominikovi. Kdo by se chtěl poza- stavit nad nedostatkem Domaslavovy invence, tomu nechť je podáno toto utišující vysvětlení: Domaslav si počínal napro- sto legitimně, stejně jako celá řada jeho středověkých kole- gů–skladatelů, kteří se běžně uchylovali ke starším, osvěd- čeným nápěvům. Přehlédneme-li kupříkladu mešní zpěvy, které byly vytvořeny k tak prominentnímu českému světci, jakým byl hlavní patron svatý Václav, pak musíme konsta- tovat, že jejich autoři bez výjimky sáhli po melodiích cizí- ho původu, pro svůj účel je nanejvýš mírně upravili a nově složili pouze jejich texty. Bouřlivým spekulacím o Domaslavovi se plně vyrovnají dlouholeté diskuse o identitě dalšího proslulého skladate- le českého středověku Záviše. Jeho jméno prozrazuje český původ a svedlo nejednoho historika k lákavé možnosti zto- tožnit jej s některou z postav českých dějin, ať už se Závišem z Falkenštejna či s pražským univerzitním mistrem Závišem ze Zap. První zmínky o Závišově autorství v záhlaví jedno- hlasých zpěvů pocházejí krátce po roce 1400 a objevují se znovu v polovině 15. a na začátku 16. století. Lze-li těmto dobovým svědectvím důvěřovat, pak Záviš nebyl pouze běž-

repro archiv repro ným tvůrcem liturgických zpěvů, nýbrž i autorem hodnotné studie, komentá#e

české milostné poezie! Domaslava jsme si mohli představit jako pokorného mnicha, jenž chce sloužit v prvé řadě důstoj- né podobě liturgie svého kláštera. Záviš se nám rýsuje jako jeho přesný protipól, jako láskou vnitřně rozervaný student („žák“), jehož tvůrčí potenciál významně ovlivnil reperto- ár českých diecézních kostelů a pronikl i do liturgie pozd- ních utrakvistů 15. a 16. století. Snad žádný graduál z tohoto období nevynechá jeho proslulé Kyrie Inmense conditor poli. Za ním zpravidla následuje Gloria prokládané písní Patri et fi lio, jehož nápěv silně připomíná Závišovu milostnou píseň Jižť mne všě radost ostává. Všechny zpěvy lze považovat za vynikající zástupce pozdní jednohlasé tvorby nejen v čes- kém ale i v evropském kontextu. Přesto však dosud zvída- vým badatelům unikl jeden podstatný detail: Kyrie s tropem, jehož text se shodným začátkem (Inmense conditor poli) se nápadně podobá Závišově zpěvu, se nachází již v rukopise z konce 12. století, v tropariu, které zakoupila Svatovítská kapitula pro svou knihovnu v roce 1235 (o tomto rukopi- se jsme psali již v minulém čísle v souvislosti s liturgický- mi „reformami“ pražského děkana Víta). Závišovo slavné Kyrie je pouze pozdním přepracováním tohoto staršího tro- pu. Jeho text byl jen částečně rozšířen, opatřen rýmy a doda- tečně obohacen o obraty, v nichž přišla ke slovu v této době módní úcta k Panně Marii. Také melodie je nová, čeká-li však nyní čtenář dychtivě na kouzelné slovo „původní“, bude i v tomto případě zklamán. Je složena z jednoduchých melo- dických frází ve frygickém modu, do kterých byly v pozdním středověku zahaleny celé desítky nových liturgických zpěvů (Kyrie, Sanctus, Agnus, Alleluia, sekvencí či responsorií), a to nejen v Čechách, nýbrž v celé střední Evropě! Snad jen nedopatřením se všechny tyto zpěvy s podobnými frygickými repro archiv repro nápěvy začaly v české literatuře opatřovat nálepkou „závi- Závišovo alleluia (Vyšehradský kodex, 1. pol. 15. stol.) šovské“ a katalog skladeb tohoto jistě pozoruhodného české- ho autora se tak neprávem podstatně rozšířil. Kdy a kde však Záviš skutečně žil a tvořil? Pokud znal staré Kyrie Inmense conditor poli, které později přepracoval, pak se musel pohy- bovat v blízkém okolí Svatovítské katedrály, ba mohl dokon- ce být členem jejího početného sboru duchovenstva. Ve zdej- ších rukopisech se objevují první nenápadné stopy po jeho skladbách ještě před rokem 1400, zdá se tedy, že jeho činnost lze datovat nejspíše do poslední třetiny 14. století. Závišovo jméno se někdy objevuje v sousedství další slav- né postavy českých středověkých dějin hudby: arcibiskupa Jana z Jenštejna, jemuž podle některých badatelů sloužil jako důvěrník a zpovědník. Zanechme však již úvah o Závi- šově identitě a řekněme si něco o tomto třetím českém stře- dověkém autorovi. Jako jedna z mála osobností evropských hudebních dějin splňuje naše představy o skladateli v pra- vém slova smyslu, o autorovi, jenž si byl vědom kvalit své- ho díla, a který je díky své výjimečně vlivné pozici dokázal začlenit do zpěvního kánonu nejen na území Čech. Jenštej- nova postava dodnes nenašla v českých hudebních dějinách dostatečného ocenění. Jeho skladby, které jsou z drtivé vět- šiny určeny pro mariánské svátky a slavnost Božího Těla, se přitom vyznačují vynikající jazykovou úrovní (Jenštejn v nich nezapřel, že strávil svá studentská léta v Paříži) a čas- to i skutečně novými, půvabnými melodiemi. Jeho sekvence Decet huius cunctis horis, kterou napsal pro svátek Navšíve- ní Panny Marie – jenž byl mimochodem uveden do církevní- ho kalendáře právě na jeho popud – se ustálila takřka v celé střední Evropě a pronikla dokonce i přes Alpy až do Itálie. Konec svého života strávil tento pražský arcibiskup a kardi- nál v Římě. Zdejší Vatikánská knihovna dodnes uchovává vzácný kodex, do něhož byly zapsány všechny cenné Jenštej- novy skladby: hymny, sekvence i rýmovaná offi cia. Na jejich kritické vydání stejně tak jako na jejich řádné zhodnocení se však dosud čeká. • repro archiv repro Závišovo Kyrie (kodex Franus, 1505) studie, komentá#e

doklady o jeho širokých aktivitách, nezbývá než vyjádřit vděk 01 let spole#nosti těm, kteří k dosud živé historii tohoto spolku – ve své většině nezištně – přispěli. A to bychom měli mít na paměti zvláště antonína dvoáka v době, kdy naše společnost chápe práci bez odměny za čiré  Markéta Hallová bláznovství, podivínství či – ještě hůře – za slabost. Iniciátorem myšlenky vybudování Dvořákova pomníku 29. března 1931 se v Brožíkově sále Staroměstské radnice v Praze byl Čechoameričan Jan Josef Kovařík (1870–1939), v Praze sešli příbuzní, potomci, přátelé, interpreti a ctitelé houslista a violista, jenž končil studia na Pražské konzer- Antonína Dvořáka, aby založili spolek, jenž měl za prvotní vatoři právě v době, kdy Antonín Dvořák obdržel nabídku, úkol postavit pomník Antonína Dvořáka v Praze. Netuši- aby vyučoval mladou americkou generaci kompozici a aby li, že se výsledku nikdo z přítomných nedočká a že i přes stál v čele nedlouho předtím založené Národní konzervatoře intenzívní snahu a nemalé soukromé fi nanční příspěvky to hudby v New Yorku. A jak je známo, za skladatelova poby- bude trvat ještě plných 69 let, než se stane přání skutečnos- tu v USA se stal jakýmsi jeho sekretářem. Kovařík přijel tí. Pomník světově proslulého skladatele byl v Praze odhalen na přelomu dvacátých a třicátých let do Prahy s penězi na až 4. června 2000. pomník vybranými od amerických Čechů, a tím dal impuls Spolek však vykonal už počínaje prvými roky své existen- pro vznik spolku, jenž se třináct let jmenoval Spolek pro ce zcela zásadní práci pro uchování dvořákovských pamá- postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze. Také tek (stejně jako památek významných Dvořákových žáků, paní Anna Dvořáková, tehdy již dvacet sedm let vdova po zvláště Josefa Suka, Vítězslava Nováka a Julia Fučíka) pře- skladateli, vítala návrh na postavení pomníku svého slav- devším založením Dvořákova muzea v Praze, a pro zpří- ného manžela v Praze a těšila ji představa vzniku instituce, stupnění Dvořákových skladeb hudební veřejnosti prací na která bude pečovat o Dvořákův odkaz. Že se celá akce udá- Souborném vydání díla (od 50. let minulého stol.). To je asi la v nejvyšší čas, ukázalo i to, že paní Dvořáková zemřela za ten nejmarkantnější přínos práce velké řady převážně dob- necelé čtyři měsíce po zahajovacím aktu, 14. července 1931. rovolníků nejrůznějších – často i s hudbou na prvý pohled Ve své závěti určila pro spolek ve své době značnou částku: nesouvisejících – profesí. Ty sdružoval především obdiv ke 20.000 Kč. Následně oznámil syn skladatele Antonín, že se skladateli, jenž náš svět obohatil svou geniální tvorbou, ale rodina rozhodla věnovat spolku jako základ pražského Dvo- vedl je také pocit povinnosti přispět po létech ostré kritiky řákova muzea i vybavení skladatelovy pracovny a některé a znevažování Dvořákova významu k narovnávání náhle- jeho osobní památky. du na jeho tvůrčí odkaz i osobnost. Tento spolek překonal Prvým předsedou Spolku pro postavení pomníku Mistra složitá léta 2. světové války i léta protispolkových nařízení Ant. Dvořáka v Praze se měl stát Josef Zubatý, ve své době za komunistického režimu. A prohlížíme-li dnes nejrůznější uznávaný indolog, avšak zároveň vynikající hudebník, který

Snímek ze slavnostního ustavení Spolku pro postavení pomníku Mistra Antonína paní Anny Dvořákové Josef Suk, Karel Hoff mann (České kvarteto), JUDr. Jaroslav Dvořáka 29. března 1931 na Staroměstské radnici. Uprostřed paní Anna Dvořáková Patera, Richard Veselý a Jiří Herold (České kvarteto), Karel Moravec (Ševčíkovo s dcerou Magdou Šantrůčkovou, od ní vpravo Julie Dvořáková a Antonín Dvořák kvarteto), v pozadí mj. Alois Hába, Jaroslav Křička, Jindřich Feld st. a ing. Otakar (tj. syn skladatele s chotí), JUDr. Maxmilián Leiser (prvý předseda Spolku), vlevo od Šourek (první místopředseda Spolku). foto archiv SAD foto archiv studie, komentá#e pro Dvořáka anonymně pořizoval klavírní výtahy k někte- močním aktu (9. 12. 1933) promluvil jménem spolku Otakar rým symfoniím, ke Stabat Mater, opeře Dimitrij (I. verze), Šourek. Mimo jiné z titulu své funkce měl Josef Suk hovo- předehrám oper Vanda, Šelma sedlák ad. Navrhován nebyl řit při pietní vzpomínce u Dvořákova hrobu na Vyšehradě pouze jako blízký spolupracovník Dvořáka, ale také pro- 30. dubna 1935. Řeč připravil, ale vzhledem k jeho zdravot- to, že byl jeho prvým biografem. První skladatelovu mono- ním obtížím ji musel přednést herec Rudolf Deyl st. Netrva- grafi i připravil v roce skladatelových pětačtyřicetin (1886) lo dlouho a životem vyčerpaného Josefa Suka ranila na bene- s názvem Antonín Dvořák: Eine biographische Skizze (vydá- šovském nádraží 29. května mrtvice a Suk zemřel. no v Lipsku). Pouhých osm dní před ustavujícím aktem se Tato velká ztráta proslaveného skladatele nebyla pro spo- však plodný život Jos. Zubatého uzavřel (21. 3. 1931). Pro- lek, bohužel, v těchto letech ztrátou jedinou. Od roku 1933 to byl navržen za předsedu advokát Maxmilián Leiser, jenž zemřeli zakladatelé spolku: klavírista Roman Veselý (1933), koncipoval prvé stanovy spolku a jenž byl znám svým vzta- následně pak violista Českého kvarteta Jiří Herold (1934), hem k hudbě. Prvým místopředsedou nového spolku se akademický malíř Hugo Boettinger (1934) a primárius Čes- stal další Dvořákův životopisec, Otakar Šourek, jenž právě kého kvarteta Karel Hoff mann (1936). dokončoval čtvrtý díl své obsažné dvořákovské monografi e. K hlavním aktivitám spolku, při nichž byli získáváni noví Ten měl také při zahajovacím aktu hlavní proslov. Za prvého členové a spolkové prostředky na pomník, patřilo i konání jednatele spolku byl zvolen gymnaziální profesor a hudební drobných komorních, ale především velkých koncertů s čis- spisovatel Jan Miroslav Květ, zabývající se především Dvo- tě dvořákovským programem. Na nich účinkoval roku 1933 řákovým rodokmenem a mládím (publikoval později v práci: orchestr České fi lharmonie s Václavem Talichem, Zden- Mládí Antonína Dvořáka, vyd. Orbis Praha 1943) a shro- ka Ziková, Jan Konstantin a spoluúčinkoval pražský Hla- mažďováním dvořákovských památek především z regionu hol (palác Lucerna, 10. 5.), či roku 1936 orchestr pražské- skladatelova dětství v Kralupech nad Vltavou. Mezi členy ho Radiojournalu s dirigentem Fr. Stupkou a mj. sólistou prvého výboru nalézáme jména jako Josef Suk, Vítězslav Rudolfem Firkušným (tehdy čtyřiadvacetiletým). Druhý Novák, Karel Hoff meister, Jan Branberger, Richard Stretti, ze jmenovaných koncertů pořádaný Spolkem tentokrát ve či jméno prvé interpretky Rusalky, Růženy Maturové. Skla- Smetanově síni navštívil i prezident Edvard Beneš (23. 4.). A datel a právník zároveň, Silvestr Hipman, se ujal nevděčné jak se můžeme mj. dočíst v Kronice Spolku: „koncerty měly role pokladníka, právník a hudební spisovatel Josef Bachtík plný úspěch umělecký, společenský i fi nanční…“ funkce zapisovatele. Po úmrtí Josefa Suka byl valnou hromadou 22. května 1936 Hugo Boettinger přispěl k ustavení spolku svými čtyřmi zvolen předsedou Richard Stretti, právník, hudební skla- kresbami Dvořáka, z nichž byl skladatelův portrét z profi lu datel a organizátor, který setrval ve funkci až do své smrti vybrán pro diplom zakládajícího člena (tj. osoby, jež přispěje (1968). na pomník částkou minimálně 500 Kč), další pak na letáky Do válečných let připadl i rok oslav 100. výročí narození k propagaci spolku. Antonína Dvořáka, které inicioval právě Spolek pro posta- Následovaly dary pro pomník od dalších členů Dvořákovy vení pomníku. Protože si výbor představoval, že by měly rodiny. A naopak, spolek se koncem roku 1931 rozhodl vypo- Dvořákovy oslavy probíhat na celonárodní úrovni, dopo- moci v nuzné situaci jediné tehdy ještě žijící sestře Antonína ručil je centrálnímu řízení tehdejší protektorátní Kulturní Dvořáka, Janě Strakové z Velvar, a to částkou 500 Kč. Pří- rady. Z těchto oslav v roce 1941 existuje i zajímavý fi lmový spěvky řady soukromníků i spolků na pomník na sebe nedaly dokument. Je dokladem toho, že se staly oslavy projevem dlouho čekat. Do roka se přihlásilo na 400 individuálních i národního uvědomění a národní hrdosti a měly prakticky korporativních členů a dárců z domova, ale i ze zahraničí. protiněmecký, protiválečný charakter. Po atentátu na říš- V počátku se výbor spolku scházel v archivu Umělecké bese- ského protektora Heydricha (27. 5. 1942) by takto již pro- dy. Hledal ale místnosti pro Dvořákovo muzeum, a to ales- bíhat nemohly. Jako dozvuk oslav následoval ještě koncert poň prozatímní. Žádal proto radu hl. města Prahy o propůj- České fi lharmonie s mladičkým Rafaelem Kubelíkem 8. září čení výstavního sálu Městské knihovny. Zásluhou Otakara 1942, v jehož programu zazněly poprvé souborně Dvořáko- Šourka se však podařilo získat od rady města Prahy proná- vy Legendy. jem Dienzenhoferova barokního letohrádku poblíž Karlova, Za prvé desetiletí existence získal spolek na 500 členů. přezdívaného od 19. století „Amerika“ (za symbolickou jed- Postavit pomník se však nepodařilo. Proto (a také z důvodu, nu korunu). Tam se sice již začalo s kolektováním sbírek pro že původní pojmenování bylo nesprávně citováno a zejmé- jiné – a sice hygienické – muzeum, ale to následně souhla- na v tisku komoleno) se spolkový výbor rozhodl spolek pře- silo s přenecháním budovy pro Dvořáka. A v této půvabné, jmenovat krátce a účelně na Společnost Antonína Dvořá- ač stylově skladateli cizí budově zůstalo Dvořákovo muzeum ka (SAD). Stalo se tak na mimořádné valné hromadě 28. dodnes, přesto, že se záhy ukázalo, že objekt vily „Amerika“ června 1944. je malý a spolek hledal další výstavní prostory i možnosti pro Historické začátky tohoto spolku jsou naší veřejnosti málo uložení svých sbírek. Ve čtyřicátých letech jednal například známy, proto jim byl věnován větší prostor. Z pochopitel- vážně i o vile zv. Grébovka (1946). ných důvodů se v této stati nemůžeme zabývat popisem dal- K prvému vystavení dvořákovských památek ve velké míst- ších aktivit se stejnou důkladností. Proto stručněji: po vál- nosti l. patra letohrádku „Amerika“ došlo v červnu 1932. ce byl Společností objednán (a zaplacen) model pomníku Budova ještě nebyla vybavena elektřinou (k tomu došlo až Antonína Dvořáka pro Prahu u sochaře Josefa Wagnera roku 1937, přičemž z úcty k Dvořákovi provedly tehdy Elek- (1901–1957); ten stačil vytvořit několik návrhů v sádře. K trické podniky zavedení elektřiny zdarma), ani topením realizaci za jeho života ale nedošlo. Měnová reforma odpo- nebyla dostatečně zabezpečena, takže bylo možno připra- mohla SAD od nashromážděných fi nančních prostředků, a vovat jen krátkodobé akce v letním období. Dobové prame- tak se čekalo dále. Teprve v 90. létech minulého století se ny o výstavě sdělují, že ač “nebylo možno činiti téměř žád- začaly „hýbat ledy“. Roku 1991 – v rámci akcí ke 150. výročí nou reklamu, byla navštívena velmi hojně“. Výstava památek narození A. Dvořáka – nechala SAD za předsednictví Jar- Antonína Dvořáka se opakovala za velkého zájmu veřejnosti mila Burghausera (od 1984 do 1997) umístit alespoň symbo- znovu roku 1934. To bylo už za předsednictví bývalého Dvo- licky kámen pro budoucí pomník v Praze Na Klárově. Pro- řákova žáka a zetě, skladatele Josefa Suka (zvolen 9. června běhla akce poklepu se slavnostními projevy řady hostů, ale 1933). Zástupci spolku se také účastnili Sukovy slavnostní na vlastní sochu v bronzu nebyly prostředky. Teprve Martin promoce na Masarykově univerzitě v Brně, kde mu byl, jak Stropnický, který strávil několik let v diplomatických služ- známo, udělen titul dr. honoris causa; při zmíněném pro- bách a poznal zájem o Dvořáka v zahraničí, se jako ministr studie, komentá#e kultury ČR začal vážně zabývat otázkou realizace pomní- Antonína Dvořáka (s Gottwaldovou! bustou u vchodu). Tu ku slavného skladatele v Praze. Podpořil původní myšlen- vystřídala po deseti letech expozice nová. To však už připra- ku SAD a za tehdejšího předsednictví klavíristy Radoslava vovalo státní muzeum, jehož prvním ředitelem se stal Karel Kvapila (1997–2003) rozhýbal možnosti směrem k Magis- Mikysa (v jeho čele do r. 1973, poté opět činný v SAD). trátu hl. m. Prahy. Tehdejší člen výboru, od r. 2003 předse- K dalším aktivitám společnosti patřily vedle velkých výstav da SAD, dirigent Radomil Eliška začal připravovat právní v Praze (např. v Divadle hudby, v Obecním domě, v Umě- ad. podklady k tomu, aby se mohl pomník vytvořit co nejdří- leckoprůmyslovém muzeu, v Městské knihovně) aj. tradiční ve, nejlépe v rámci evropských oslav Praha – město kultury vzpomínkové slavnosti zvláště u Dvořákova hrobu na Vyše- 2000. Vzhledem k tomu, že syn Josefa Wagnera Jan Wagner hradě, v září pak oslavy skladatelova narození zvané Dvořá- (1941–2005) zdědil otcovy vlohy a působil jako akademický kova Nelahozeves a Velvary, Dvořákův Turnov a Sychrov, sochař, mohl se ujmout zvětšení modelu na sochu Antoní- ale i Sukovy Křečovice. Jejich organizování přejalo poslé- na Dvořáka v nadživotní velikosti. Přičiněním skladatelo- ze od 70. let Muzeum Antonína Dvořáka (posléze součást va pravnuka houslového virtuóza Josefa Suka byl nakonec Národního muzea). Pro širší veřejnost byly pořádány kro- pomník umístěn před Rudolfi num, tedy do míst, kde Dvořák mě koncertů, přednášky, besedy, výlety. Alba SAD dodnes působil jako ředitel Pražské konzervatoře a dirigent Čes- dokládají více než 800 osvětových akcí. Na nich vedle aktiv- ké fi lharmonie. Za podpory dalších sponzorů a s podporou ního K. Mikysy nalézáme jména dalších činovníků: Jindři- pražského magistrátu byl pomník dokončen a odhalen u pří- cha Jaroše, Václava Tvrzníka a velkou řadu dalších. K akcím ležitosti festivalu Pražské jaro (4. 6. 2000). Jeho umístění společnosti byly zvány přední osobnosti naší kultury, kte- vzhledem k nejisté situaci s řešením Palachova náměstí není ré také SAD postupně vyznamenávala za jejich přínos dílu defi nitivní, ale můžeme říci, Praha má důstojný Dvořákův Antonína Dvořáka diplomem čestného členství. Od počátku pomník. Snad ani v budoucnu už o něj nebude ochuzena. padesátých do sedmdesátých let se stalo ‚dvorním souborem‘ Muzeum Antonína Dvořáka se dosud tísní v původních pro- společnosti především Dvořákovo kvarteto. storech, zůstává v letohrádku Ke Karlovu, rozšířily se ale Od 80. let 20. stol. byla nucena SAD přejít pod křídla České prostory pro jeho depozitáře. Sbírky Společnosti A. Dvořá- hudební společnosti (1981), výměnou za ztrátu právní sub- ka zvláště z doby prvé republiky tvoří jeho základní vklad. jektivity a za podmínky předání svého jmění (jak fi nancí, Původně spolkové, čili soukromé Muzeum A. Dvořáka bylo tak sbírek) však mohla pořádat muzikologické konference, roku 1956 zestátněno a sbírky do něho postupně ze SAD vydávat i svůj trojjazyčný časopis Zprávy (prvá čísla nazvaná přecházely. Vlastními aktivitami (mimo základní dar Dvo- Zprávy Komise pro koordinaci dvořákovského bádání ČHS) řákových dědiců) Společnost Antonína Dvořáka pro muze- či sborníky. A sjednocování dvořákovských sbírek pod křídly um např. získala autograf Sonatiny pro housle a klavír, op. jediné instituce, státního Muzea Ant. Dvořáka, zadalo také 100 (r. 1934), od A. Rektoryse cennou Dvořákovu korespon- impuls a umožnilo mj. práci Milanu Kunovi a jeho spolu- denci s Leošem Janáčkem (1934), r. 1937 zakoupila Dvo- pracovníkům na kritické edici dvořákovských dopisů a doku- řákovu korespondenci s Adélou Marguliesovou, Wihanovu mentů, jež byla završena vydáním desetidílné edice u Editio kadenci ke Dvořákovu violoncellovému koncertu h moll, op. Supraphon-Bärenreiter Praha (1987–2004). 104 (Dvořákem nepřijatou) jí věnoval Bohuš Heran; paní Samostatně mohla začít Společnost Antonína Dvořáka pra- Zdenka Mařatková darovala posmrtný sádrový odlitek hlavy covat opět po roce 1989. Za předsednictví Jarmila Burghau- Ant. Dvořáka zhotovený Josefem Mařatkou… V 80. létech sera uspořádala společně s Akademií věd ČR i mezinárod- pak SAD předala muzeu i nověji získaný rukopis Dvořákovy ní dvořákovský kongres na zámku Dobříš (1991). Politické I. symfonie „Zlonické zvony“. Jistě by se hodilo vzpomenout změny umožnily například i ojedinělý zájezd členů SAD do dlouhé řady správců sbírek ještě z doby soukromého muzea, USA na oslavy 100. výročí Dvořákova pobytu ve Spillvillu ve za všechny jmenujme J. M. Květa. státě Iowa (1993). Před rokem 1954, kdy dle tehdejšího autorského zákona Dnešní uspěchaná doba plná změn v životě jednotlivců není mělo být dílo uvolněno z práv původních vydavatelů pro nakloněna tomuto druhu spolkového života, přesto SAD další publikování, se na půdě SAD vytvořila Ediční komise ve svých aktivitách nepolevila, i když dostala konkurenta pro Souborné vydávání díla Antonína Dvořáka. Předsedal v Mezinárodní společnosti Antonína Dvořáka, kterým je o. jí nejprve Otakar Šourek, posléze Antonín Čubr, jejími čle- p. s. Radoslava Kvapila. ny byli František Bartoš, Jiří Berkovec, Jarmil Burghauser, Dlouhou řadu odhalování desek připomínající místa Dvo- Jan Hanuš, Ladislav Láska, Ant. Pokorný, Karel Šolc. Tato řákových pobytů (či jeho žáků), které nechala společnost komise připravovala skladby k vydání nejprve u Orbisu, poté od počátku své existence zhotovovat u významných výtvar- pro SNKLHU, následně Supraphonu ad. V průběhu dal- níků, SAD zatím zakončila slavnostním odhalením drobné ších padesáti let publikovala více než 2/3 Dvořákových děl, pamětní desky navržené architektem Al. Doleželem na kos- některé poprvé. Všichni výše jmenovaní tak měli zásluhu na tele sv. Vojtěcha v Praze (2004). Tím – společně s koncer- zpřístupnění Dvořákových skladeb hudebníkům a poslucha- tem v prostorách kostela – se podílela na mezinárodní kon- čům nejen u nás, ale postupně na celém světě. Komise již ferenci věnované novým edičním zásadám připravovaného nestačila připravit a vydat některé opery a sbory, ale i přes- kritického vydání díla Ant. Dvořáka, projektu pod vedením to, že současný trend vede k vydávání kritických edic podle muzikoložky Jarmily Gabrielové z FFUK a AVČR. exaktnějších pravidel, má pro poznání Dvořákova díla prá- Se svým předsedou Radomilem Eliškou chystá SAD nejno- ce zmíněné ediční komise SAD stále zásadní význam. Její věji slavnostní připomínku vzniku spolku 29. března 2006 dlouholetý člen, hudební skladatel Jan Hanuš, se také stal na historickém místě, v Brožíkově sále Staroměstské rad- roku 1997 čestným předsedou Společnosti. nice, a výstavku ze své historie v sále Muzea Ant. Dvořáka V padesátých letech zásluhou SAD, jmenovitě pak Karla (od 28. 3.). Těší se ze spolupráce s tímto muzeem za vede- Mikysy (členem výboru zvolen 1943, posléze v letech 1947– ní Jarmily Tauerové, i z mnohaleté kolegiální spolupráce se 1984 jednatelem) byly postupně otevřeny pamětní síně ve zahraniční společností – e Dvořák Society for Czech and skladatelově rodném domě v Nelahozevsi (1951), v mís- Slovak Music ve Velké Británii za předsednictví Grahama tech Dvořákových pobytů v Lužanech (1951) a na Sychrově Melvilla-Masona. • (1951), v domě, v němž bydlel a tvořil Josef Suk v Křečovi- cích (1953), v domě Vítězslava Nováka ve Skutči (1955) a ve spolupráci s Vlastivědným kroužkem ve Zlonicích (1954). Roku 1951 byla otevřena i nová expozice v pražském Muzeu studie, komentá#e tragický osud jaroslava novotného  Markéta Hallová

Jméno jednoho z nejnadanějších žáků Vítězslava Nováka Jaroslava Novotného (1886–1918) je dnes, bohužel, až na malé výjimky téměř zapomenuto. Novák, příkrý a náročný pedagog, jemuž prošla rukama dlouhá řada adeptů kom- pozice, z nichž se později mnozí zapsali do historie české i slovenské hudby výrazněji jako Emil Axman, Václav Dobi- áš, Alois Hába, Ilja Hurník, Otakar Jeremiáš, Jindřich Jin- dřich, Karel Boleslav Jirák, Vítězslava Kaprálová, Vilém Petrželka, Václav Štěpán, Boleslav Vomáčka, Ladislav Vycpálek, Ján Cikker, Dezider Kardoš, Alexander Moyzes, Evžen Suchoň… měl údajně už roku 1909 po prvém koncer- tu Novákovy školy v hotelu „Central“ na adresu tehdy třia- dvacetiletého Novotného pronést: „Stoupl si mi rovnou na ramena!“ Ve svých vzpomínkách sám Novák uvádí: „…nejmilejší můj žák, Jaroslav Novotný, osobně spřátelen s trojicí Štěpán – Vycpálek – Kouba, byl povahou největším jejich protikladem – dětsky dobrosrdečný a také vrtošivý. V jedné hodině prohlásil, že vůbec nechá hudby a věnuje se profesuře. Týden na to, že nechá profesury a věnuje se hud- bě. Což nakonec i učinil a vzbudil krásné naděje, jichž vypl- nění mu Osud odepřel.“ (V. Novák: O sobě a o jiných, Praha 1964, s. 200). Osud si s Jaroslavem Novotným neblaze zahrál. Patřil ke generaci fi n de siecle a svými prvými díly (převážně písněmi) tíhl k melancholii. Jeho oblíbenými básníky, jež se rozhodl zhudebňovat, byli Max Dauthenday, Antonín Sova, Richard Dehml, ale především Jan Neruda, byť byl generačně jejich předchůdcem. Zvláště jeho tvorba (Hřbitovní kvítí, Písně kosmické, Ze srdce) rezonovala s Novotného pocity (píše cyk- ly písní se shodnými názvy), jež mohly na prvý pohled prame- archiv repro nit ovšem stejně dobře z módní atmosféry doby konce století Devatenáctiletý Jaroslav Novotný na fotografi i v indexu studenta libující si ve smutku, beznaději i morbidnosti. Václav Štěpán Karlo-Ferdinandovy univerzity však zdůraznil, že u Novotného „neobjevíme nic dekadent- ního, chorobného ani estétsky vypiplaného…“ Většina sou- ly. Soudě z kritik pro Hudební revue, je jedním z prvých časníků se však přikláněla k příměru, že jako Neruda měl i v Praze, koho příznivě upoutal Arnold Schönberg. Novotný ‚na rtech smích a v duši žal‘. Ke konci studií u V. Nováka se Jaroslav Novotný šťastně Novotný poznal už v mládí smutek po ztrátě matky, a jako oženil (1909) s půvabnou dcerou pražského cukrovarnické- jediný syn byl proto vychováván otcem, profesí gymnaziálním ho inženýra Olgou Vlčkovou, jejíž rodina měla hudbu v obli- profesorem, posléze ředitelem v Jičíně, skladatelově rodišti. bě, tchán hrál údajně na mnoho nástrojů. Záhy se mladým Maturoval již v Praze na Smíchově, na místním reálném a manželům narodil syn Jaroslav (1910) a počátkem roku 1913 vyšším gymnáziu (r. 1905). Vykazoval jak vlohy k matemati- dcera Natálie (tehdy komponuje píseň Světice má). Podobně ce, tak nadání kompoziční. Pravděpodobně tento svár mezi jako Novák vyzpívá své erotické opojení i Jaroslav Novotný. dvěma zájmy měl na mysli Vítězslav Novák, když se ve svých V souvislosti se vztahem k Olze vzniká jeho písňový cyk- vzpomínkách zmiňoval o vrtošivosti svého žáka. U Nováka lus Věčná svatba, zvl. v písni Od těla Tvého mají sněženky studoval mladý Jaroslav Novotný soukromě skladbu mezi vůni, Tak dobře Ti v mé náruči, ale snad i podvědomé obavy roky 1905–1910. Zároveň se však zapsal na studia matema- v písni Mne rozťala samota kdys jako bezduché dřevo (pře- tiky, fyziky (ale i hudební vědy) na tehdejší Karlo-Ferdinan- klad O. Zieleckého). Píše také Píseň písní na stejnojmen- dově univerzitě. Aby toho nebylo málo, bral ještě klavírní ný biblický text (části: Jala jsi srdce mé, Aj, jak jsi ty krásná hodiny u Rudolfa Frimla. Vrtošivost se změnila v rozhodnu- ad.). Narození dětí se záhy odráží v tvorbě písňového cyklu tí, univerzitu po dvou letech studia (1907/8) opouští. Živí se z let 1912/13 Dětské písně (Houpačka, Pampeliška, Petrklí- jako učitel hudební školy, vyučuje teorii a skladbu soukromě če, Kouzlo máje) a Dětství Ježíšovo. Roku 1913 vzniká dále (jeho žákem byl Václav Kálik), působí jako sbormistr ve spol- Smyčcový kvartet G dur (který r. 1922 premiérovalo Čes- ku Tovačovský (a posléze Lukes, kde premiéroval některé ké kvarteto ), r. 1914/15 dvouvětá Klavírní sonáta. Počínaje Vycpálkovy sbory), je korepetitorem opery nově otevřeného rokem 1913 se v jeho skladbách uvolňuje tonalita, kompo- Vinohradského divadla. Po celý rok 1911 přispívá intenzívně nuje polymelodicky, bitonálně až polytonálně, atonálně… svými recenzemi do Hudební revue. S výjimkou tohoto roku O. Maňour ve své studii o Novotného tvorbě (v Hudební průběžně komponuje. O budoucí dráze je tedy, zdá se, roz- vědě XLI, 2004, č. 1–2, s. 159 ad.) hovoří výstižně jako o hud- hodnuto. Je plný energie, a ačkoliv jeho skladby nesou hlav- bě mezi rozumem a citem. Novotný jde tehdy v Čechách ně zpočátku znaky impresionismu (ovšem impresionismu pravděpodobně jako prvý podobnou cestou jako Schönber- novákovského, tj. obdoby písňových cyklů V. Nováka: Melan- gův žák Alban Berg, a to aniž o něm pravděpodobně věděl. cholie, Údolí nového království, Melancholické písně o lásce, Roku 1914 vstupuje do mladého skladatelova života první Erotikon), vyvíjí se jeho zájem k expresi a, snad vzhledem světová válka. Z počátku nenápadně. Jaroslav Křička pozdě- k matematickým vlohám, ke konstrukci druhé vídeňské ško- ji vzpomínal, že hráli s Novotným tenis, když přinesl Löwen- studie, komentá#e

ti svého pluku 1. června 1918 v Miassu pod Uralem. V pře- střelce mezi legionáři a komunisty jej zasáhla střela do če- la. Pohřben byl tamtéž ve společném hrobě. Ačkoliv se zdál

repro archiv repro Jaroslav Novotný svému okolí veselý, ve věcech, které byly po jeho smrti zaslány do Prahy – a jsou dochovány ve Vojen- ském archivu – nalezneme vedle jeho posledních skladeb i jednu kresbičku, která svědčí o vnitřním rozpoložení Jaro- slava Novotného nejlépe. Nakreslil si ji, jak bývalo jeho zvy- kem, na okraj notového papíru. Je to návrh k vlastnímu Ex libris s prázdnou šibenicí jakoby čekající na svou oběť, a nad ní stahující se mračna zastiňující slunce… Za své vojenské zásluhy byl v březnu 1920 Jaroslav Novot- ný vyznamenán ‚pro memoria‘ československým válečným křížem. A za zásluhy o hudbu? Jeho skladby se snažili pro- vádět skladatelovi současníci – přátelé ve dvacátých až čty- Vlastnoruční kresbička Jaroslava Novotného z válečných let. řicátých letech, a také vydávat u Hudební Matice Umělec- Dochováno ve Vojenském historickém archivu. ké Besedy; dnes zní jeho dílo velmi málo, vzniklo několik bach ml. zprávu o sarajevském atentátu a „… Novotný pro- hudebněvědných prací, ale spíše se na něho zapomíná… jevil lítost nad přerušenou hrou…“ (Tempo XV, 1936, s. 121). 28. března t.r. uplyne od narození Jaroslava Novotného 120 Tehdy netušil, jak krutý obrat tím nastává v jeho dosavad- let. • ním životě. Dále Křička o svém kamarádovi píše: „Vesele na- rukoval, vesele v kterési garnisoně pochodoval a velel, s důvě- rou šel do ohně, s úsměvem na smrt…“ (J. Křička, Tempo XV, když se ekne tanec 1936, s. 121). Není to tak doslovně.  Helena Kazárová Jako milující manžel a nedlouho otec rodiny odcházel nerad. Ve druhém roce války byl nucen narukovat do Salcburku, Tanec je kulturní aktivita, kterou není jednoduché přímočaře kde navštěvoval c. k. rakouskou důstojnickou školu. V led- a absolutně vyhovujícím a všeobjímajícím způsobem defi no- nu 1916 byl poslán na haličskou frontu. Ve svých ‚feldpost- vat. Mnohé slovníky a encyklopedie se o to pokoušejí a dosa- kách‘ si Křičkovi stěžoval na roční odloučení od rodiny, ale hují výsledků, se kterými je možno polemizovat. Podívejme žil v naději, že se brzy vrátí. 9. 6. 1916 psal: „Nad vším tím se postupně na nejčastější sporná tvrzení těchto defi nic. mořem kakofonie, v němž se topí můj sluchový orgán, vítězí Nejprve se zeptejme, zda je tato činnost spjata jen s lidským jásavý zpěv skřivanů a ironické křehotání žab. Píseň života rodem, či zda lze tanec pozorovat i u zvířat. Podobná dis- nad branami smrti. Jistě se vrátím!“ A v listopadu téhož roku kuse probíhá mezi odborníky též v případě defi nování zpěvu. sděluje Vycpálkovi: „Harmonika je mi tu jediným hudebním Osobně mám za to, že pouze člověk je schopen označovat požitkem a staré noviny od ledna jedinou lektyrou, ale zatím věci a jevy slovy a při této činnosti je antropocentrický. Tudíž jsem při dobrém humoru“. V létě 1917 byl zajat. Posléze se pokud vymyslel slovo „tanec“, vztáhl ho na činnost, kterou dostal do čs. legií. Jak vyčteme z vojenské karty v pražském provozoval zřejmě nejprve sám, a teprve druhotně se ter- Vojenském historickém archivu, 1. září 1917 vstoupil dobro- mínu začalo používat i pro pohybovou aktivitu zvířat, která volně do čsl. vojska v Borispole. Jeho spolubojovník, spiso- něčím tanec lidských bytostí připomíná. vatel František Langer, se s ním sešel ještě v zajetí, v kasár- Slovníkové defi nice nám také velmi často podsouvají nách v Proskurově; Novotného znal z Prahy z Vinohradské- myšlenku, že tanec je umění. Samotné slovo umění je ho divadla – tehdy býval mladý skladatel vždy ve smokingu, ovšem dvojznačné. Pokud autoři mají na mysli umění ja- nyní: „Novotný byl v zaprášené čapce a munduru rakouského ko určitou schopnost, dovednost, pak s tím lze souhlasit. kadeta, s bluzou rozseknutou kozáckou šavlí a pohmožděni- Pokud ovšem má být podle nich tanec vždy uměním jako nou po ní na zádech. Neměl nic více, než co měl na sobě a „zvláštním odvětvím lidské činnosti s převahou funkce es- po kapsách, ale stále svou veselost… vždy jsi jej viděl s noto- tetické“ slovy Mukařovského, pak nemají pravdu. Tanec, vým papírem v ruce, vždy měl rozpracovanou nějakou kom- podobně jako zpěv, je kulturní aktivita, která může, ale ne- pozici“ (HR XII, 1919, s. 423 ad.). Ve své povídce Muzikant musí mít parametry uměleckého díla. Když si zpíváte při Novotný Fr. Langer již vzpomíná na společné legionářské sprchování v koupelně, nenazvali byste to asi uměleckým období (vyd. v knize Železný vlk, P. 1925), mj. píše: „Novot- výkonem, a s tancem je to obdobně. ný byl opravdový muzikant, již dávno nestříhaný, s veselým Lze tedy nějakým způsobem určit nutnou a zároveň obličejem, na kterém se ustavičně střídaly nejrůznější druhy postačující podmínku pro defi nici tance? Téměř všichni se úsměvů. Byl pln hudby, a když přišel mezi nás, nemluvilo se shodnou, že k tanci je potřeba „pohyb“ a „rytmus“. Pohyb zprvu o ničem jiném než o hudbě, tónech, rytmu, zkrátka my je projevem energie a rytmus tvoří pro ni určitou strukturu. všichni… jsme (při přesunu vlakem) po několik dní bláznili V oblasti rytmu je nejužší spojení tance s hudbou. Viditel- muzikou.“ Jak patrno, v případě Novotného neplatí ‚Inter ný rytmus je tedy výsledkem tance, ale zároveň rytmus bývá arma silent musae‘, nadále komponoval, vedl pěvecký sbor mnohdy i popudem k zahájení taneční aktivity. Primum in (přeložen k I. dělostřeleckému pluku Jana Husa, kde byl ofi - causando, ultimum est in causato? Rytmus je skutečně klíčem ciálně kapelníkem od dubna 1918)… Zjednodušuje z pocho- k pochopení tance. Ti, co to popírají, mají většinou před pitelných důvodů svou vyjadřovací řeč. Harmonizuje národ- očima různé divadelní evoluce, které se mohou v programu ní písně, též různé hymny (Kde domov můj, Bože, cos Pol- jako tanec divákovi předestírat, ale ve skutečnosti o tanec ve ska, Bože, carja chrani apod., též Kdož jste boží bojovníci), svém vlastním významu nejde. Rytmus je záležitost záhadná. ale pravděpodobně v tuto dobu komponuje i složité sbory na Je to esence bytí, prolnutí duševního, smyslového, tělesného. slova P. Křičky, J. Kopty a opět J. Nerudy, z nichž Moje bar- Dalo by se tedy říci, že tanec je lidská činnost, která vzniká va červená a bílá a Plno Vám přinesem písní doznaly vyzna- na základě vnitřního či vnějšího rytmu. Rytmus totiž nemusí menání v soutěži v Rusku. Na bojišti (zvláště r. 1917 v zaje- být slyšitelný, může být vytvořený uvnitř tanečníka samého tí) komponuje i svůj další Smyčcový kvartet (F dur), pláno- a teprve sekundárně vizualizovaný v pohybu. Zde se dos- vaný do tří vět, poslední však zůstala po čtyřicátém taktu táváme k dalšímu důležitému aspektu: s tancem bývá spojo- partitury torzem. Jaroslav Novotný padl jako prvý ze čtrnác- váno vyjadřování duševních stavů člověka a opět: tanec sám SYMFONICKÝ ORCHESTR může být právě tímto stavem „vygenerován.“ Míra emocio- nality v tanci však může být různě intenzívní. Duševní stav je HL. M. PRAHY FOK jako impuls, který má své pokračování v rytmu, jenž je buď sekundárně vizualizován pohybem člověka v prostoru a nebo Smetanova síň Obecního domu se člověk nechá slyšitelným rytmem (často spojeným s hudeb- Kostel sv. Šimona a Judy ní skladbou) přivést do duševního rozpoložení, které nach- ází své vyjádření skrze pohyb. V prvním případě to tedy je Dvořákova síň Rudolfina zjednodušeně duševní pohnutka – rytmus – tanec, ve druhém Klášter sv. Anežky České rytmus – duševní pohnutka – tanec, přičemž ono iniciující nebo vyjadřované duševno je úzce spjato jak s intelektem, tak i s emocionálními reakcemi našeho podvědomí. Tanec je tedy výsledek jak působení vůle, tak podvědomí, obé je zase zpětně velmi citlivé na rytmus. Serge Baudo Tančící člověk nemusí chtít vědomě něco konkrétního vyjádřit, a přesto se jeho pohyb bude lišit od účelových ryt- Jiří Kout mických pohybů, které někdy používáme při práci. Tančící člověk ale naopak může cíleně chtít cosi vyjádřit, v tom Jean–Claude Casadesus případě bude mít jeho projev divadelní charakter a jeho vůlí řízené pohyby se tomu tvarově a dynamicky maximálně Yan Pascal Tortelier podřídí. Nahradíme-li tedy slovo „činnost“ výrazem „pro- jev“, budeme blíž pravdě. Tanec je pohybový projev člověka, Leonard Slatkin který vzniká na podkladě vnitřního či vnějšího rytmu. Tento projev je buď sám sobě účelem (když si člověk tančí sám pro Libor Pešek sebe), nebo směřuje ke sdílení (když se tančí společně), či vi- zualizaci psychických pochodů (když se tančí pro diváka). Maxim Šostakovič Po přečtení této defi nice, která jistě není konečná, je jasné, že tanec je činnost primárně lidská. Na závěr naší malé eseje, která by vás měla inspirovat k dalšímu přemýšlení o pojmu Mirijam Contzen „tanec“, uveďme dva humorné výroky slavných: „Tanec je neustálá změna stanoviště, jejímž výsledkem je velmi neefek- Pascal Rogé tivní pocení.“ (Karel May) „Tanec je telegram zemi s prosbou o zrušení gravitace.“ (Fred Astaire) • Jean Marc Luisada Jacques Taddei Scénické provedení polky v 19. století Alberto Zedda Guy Touvron Eugen Indjić Pierre–Laurent Aimard Pavel Šporcl Václav Hudeček Matthias Kirschnereit

PRODEJ VSTUPENEK: POKLADNA FOK – U OBECNÍHO DOMU Č. 2, PO – PÁ 10.00 – 18.00 HODIN, WWW.FOK.CZ repro archiv repro knihy

vých knih. Z jedné z nich, nazvané Mein Weg, vybral a pře- ložil muzikolog Oldřich Pulkert obsáhlou kapitolu Praha mého dětství a mládí a připojil ji k Umění zpívat. Obraz česko-německé Prahy v polovině 19. století v ní líčí autorka živým stylem, se smyslem pro detail, se zjevnou empatií k osudům jiných i s přirozenou nostalgií, s jakou hovoříme o mládí. Její vyprávění má kouzlo morstadtovské rytiny a jis- tě dokáže zaujmout všechny milovníky staré Prahy. Značný historický přínos pak mají pasáže o stycích Lehmannovy rodiny s Wagnerem, medailonky tehdejších pražských uměl- ců (v poznámkách doplněné O. Pulkertem) či líčení dobové atmosféry za pruského vpádu v roce 1866.

Lilli Lehmannová: Umění zpívat; Praha mého dětství a mládí; Edition RESONUS, Praha 2005, I. vydání, 209 stran včetně obrazových příloh. • lilli lehmannová umní zpívat; praha mého dtství a mládí  Jaroslav Someš

V dějinách světové opery najdeme nejedno slavné jméno, jehož osud je spojen s Prahou. Je tomu tak i v případě němec- ké sopranistky Lilli Lehmannové (1848-1929). Přišla sem jako čtyřletá se svou matkou Marií Loeweovou, původně zpěvačkou a později harfi stkou Stavovského a Prozatímní- ho divadla. U ní se Lilli v Praze naučila zpívat, v 17 letech tu debutovala jako 1. chlapec v Kouzelné fl étně a odtud pak odstartovala svou mezinárodní kariéru, která ji vedla přes eugenie dufková Berlín a Bayreuth (podílela se na prvním provedení Ringu) do všech evropských metropolí a také do newyorské Met. reduta. divadlo Lehmannová prý nevynikala mimořádným rozsahem hlasu, měla však mimořádný rozsah repertoáru – zpívala Violettu na horním námstí i , Paminu i Isoldu. Tajemství jejího úspěchu spo-  Rudolf Pečman čívalo ve vynikající technice spojené s vysokou inteligen- cí a zřejmě také v obdivuhodné vitalitě. Na scéně působila PhDr. Eugenie Du ová, muzikoložka, divadelní vědkyně, do svých 61 let a své koncertní vystupování ukončila až po redaktorka, lexikogra a, dramaturgyně baletu bývalého sedmdesátce. Státního divadla v Brně, archivářka, nás ze své pracovní Stejně jako její matka, věnovala se i ona také pedagogické žně obohatila nyní spisem, který je věnován nejstarší diva- činnosti. Mezi její žákyně patřila např. Geraldina Farrarová delní budově v Brně, spjaté (jako „Taverna“) např. s jede- nebo Olive Fremstadová. Svou pěveckou metodu Lehman- náctiletým Mozartem, který se tu představil jako hvězdný nová popsala v knize Meine Gesangkunst, kterou poprvé klavírní virtuos 30. 12. 1767. vydala už v roce 1902 a v pozdějších vydáních doplňovala. Sborník Eugenie Du ové přináší přehršel studií a článků Zachytila v ní své osobní pěvecké a pedagogické zkušenosti a k historii tohoto brněnského divadla. Autorka se obklopi- dokumentovala je řadou zcela konkrétních rad a návodů. Je- la se znalci divadelnictví i dějin divadla a dějin opery, ale i jí spis byl a je překládán po celém světě. Pod názvem Umění těmi, kdož horují pro dějiny města Brna, pro archeologii, zpívat nyní vychází také v češtině. Je samozřejmé, že jenom z kdož se podíleli na nové rekonstrukci. Tak vzniklo dílo, kte- knihy se ještě nikdy nikdo zpívat nenaučil. Že přímý kontakt ré zevrubně přibližuje a osvětluje dějiny Taverny (Reduty): pedagoga a žáka je nezbytný. Ale instrukce Lilly Lehman- Milena Flodrová otevírá spis historickým prologem o Brně, nové jsou tak názorné, že mohou i dnes plnit funkci jakési Margita Havlíčková se zamýšlí nad historií divadla na Zele- konzultace. Navíc se tu v příkladech pracuje s němčinou (a ném trhu v 18. století. Poznatky Jana Trojana nás seznamu- nikoli třeba s italštinou), která při zpěvu činí svými souhlás- jí s časem italské opery (podnikatelé a impresáriové – např. kovými shluky obdobné obtíže jako čeština, takže pro naše Mingotti, Filippo Neri del Fantasia, Alessandro Manfredi, domácí prostředí může být seznámení se s Gesangkunstem ale i Petrioli, Ferrari i Crosa – provozují hlavně díla ital- paní Lehmannové dvojnásob užitečné. Pro překlad takové- ská, mezi nimiž vynikají opery Galuppiho, Porpory, Sarriho ho díla je třeba skutečného odborníka – úkolu se s úspěchem nebo Vivaldiho), ale i s léty pozdějšími, kdy vítězil němec- zhostil známý foniatr, MUDr. Oldřich Lacina. ký singspiel nad italskou operou seria, semiseria a buff a. Lehmannová je však autorkou také několika vzpomínko- Marie Terezie zrušila (1741) italskou operu ve Vídni; Brno se podrobilo tereziánskému rozhodnutí, němčina vytlačila italštinu. Taverna však stále spoluvytvářela mj. i architek- tonický obraz města. I v letech po světové válce tomu tak bylo. A tak spolu výtečně korespondují studie Josefa Němce a Vojena Drlíka, který si hlouběji všímá metamorfóz drama- turgických, ansámblových, národnostních i politických až doby poměrně nedávné. U Bořivoje Srby se pak dočítáme, že v l9. století, po napoleonských válkách, spolupracovali s německým vedením Taverny i příslušníci rodu italských Sacchettiů, neboť spoluvytvářeli jevištně-výtvarné a deko- rační kompozice brněnské scény. Znalec sémiotiky a sémi- ologie, působící dlouhá léta ve svazku Divadla Reduta, totiž Ivo Osolsobě, inklinuje k úvaze o divadle plném paradoxů k problematice muzikálu, který nalezl půdu i v Redutě, zatím- co dvojice Marka Pešky a Dany Zapletalové nás seznamuje s archeologickými nálezy v prostoru našeho divadla (usku- tečňovaly se v roce 2003). Reduta skrývá pozůstatky gotic- kých domů, „Taverna“ se objevuje i v 17. století, kdy 1645 bylo Brno obléháno Švédy. Archeologický článek anticipuje závěrečnou stať obou Petrů, Valenty a Kvíčaly, a Miroslava Pražská konzervatoř – Meleny; dovídáme se v ní vše podstatné o průběhu novodo- bé nejnovější rekonstrukce Reduty. Vše souzní se vstupním Seouloratorio Academy slovem paní doktorky Du ové, v němž připomíná, že minu- lost Reduty nyní není mrtvá. „Chodíce kolem barokního Par-  Aleš Kaňka nasu (tj. sousoší Johanna Bernharda Fischera z Erlachu na Zeleném trhu, pozn. R. P.), vnímáme i symboliku tohoto díla, odrážející velkou dobu baroka, a Redutu, provždy již v Skupina pedagogů Pražské konzervatoře se v polovině února historii zapsanou jako národní divadlo brněnské“ (s. 13). My vrátila z úspěšné pedagogické mise v Soulu, Jižní Koreji. Zú- pak blahopřejeme, že k poznání dějů kolem Reduty přispívá častnili se jí A. Kaňka, M. Němcová, F. Maxián, P. Kudelásek, V. Kočí, i nové dílo, o němž jsme tu podali zprávu. J. Soběhartová, J. Marková, Z. Lászlóová a A. Kužela. Dva týdny zde vyučovali třicet čtyři korejských studentů v rámci projektu Eugenie Du ová: Reduta. Divadlo na Horním náměstí, Conservatory – Seouloratorio Academy. Projekt vznikl za vydavatel Bedřich Maleček – BM Typo, Brno 2005, 207 stran, četné obrazové přílohy, kresby. • podpory velvyslance ČR v Soulu, PhDr. Tomáše Smetánky, přibližně před rokem. Jeho iniciátorem byl korejský sbormistr a dirigent, Young Chul Choi, velký obdivovatel a propagátor české hudby. velká soutěž Zahájen byl vloni v létě na Pražské konzervatoři. Po tři týdny zde korejští zpěváci a hudebníci navštěvovali lekce nástrojové výuky, hudebních rozhledů zpěvu i hudební teorie. Tzv. 2. semestr se uskutečnil letos v únoru v Soulu. Pobyt našich pedagogů byl skvěle organizován. Kromě Vážení čtenáři, každodenních lekcí byl připraven i doplňkový poznávací program Jiřího Bělohlávka zná jistě každý, kdo se o vážnou místních pamětihodností. Dostalo se nám i ofi ciálního přijetí hudbu alespoň trochu zajímá a tudíž nás vůbec v rezidenci českého velvyslance. Pokud jde o úroveň jednotlivých nepřekvapilo, že všechny vaše odpovědi byly tentokrát studentů, byla zde řada výjimečně disponovaných zpěváků i za tím správné. Ve slavné Metropolitní opeře v New Yorku ještě méně vyspělých instrumentalistů. Nicméně většina z nich debutoval tento náš významný dirigent, který od sezony 2006–2007 nastupuje do čela Symfonické- dosáhla za krátkou dobu dvou týdnů pozoruhodného pokroku. ho orchestru BBC, provedením Janáčkovy Káti Doufejme, že jejich hudební vývoj bude zdárně pokračovat v lé- Kabanové a to přede dvěma lety den po Štědrém tě tohoto roku, kdy opět zavítají do Prahy. Young Chul Choi, večeru, tedy 25. prosince 2004. Děkujeme všem za který v Soulu pravidelně pořádá oratorní koncerty, má v plánu odpovědi a trojici vylosovaných čtenářů blahopřejeme! koncertovat i v Praze. Ve spolupráci s dalšími českými hudebními  Dr. Silvia Fecsková, Bardejov (Slovensko) institucemi má rovněž zájem vybudovat v Soulu knihovnu a  Libuše Gruberová, Plzeň fonotéku díla Antonína Dvořáka. Martin Gono, Krakovany (Slovensko) otázka na bezen: Který houslista světového renomé považoval „stradivárky“ Přemysla Otakara Špidlena za originální nástroj? O aktuálním dění ve škole, koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci nyní pravidelněji než doposud seznamovat Své písemné odpovědi zasílejte do 16. března 2006 na stránkách Hudebních rozhledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 otázkami, které lze zaslat e-mailem na [email protected] nebo na nebo na e-mailovou adresu [email protected] adresu Pražské konzervatoře či Hudebních rozhledů. svt hudebních nástroj$

čtyři tisíce lidí. A hned na to potkala Hradec pohroma z nej- s petrofem od kolébky větších – třicetiletá válka. Vojenská historie Hradce však  Marek Šimůnek zdaleka neskončila… Roku 1766 rozhodl císař Josef II. pře- tvořit Hradec Králové v moderní vojenskou pevnost, která Po lednovém a únorovém čísle, v nichž jsme se kromě aktu- by měla odolat náporu Prusů. Neuvěřitelné náklady – téměř alit a vizitky Asociace výrobců hudebních nástrojů věno- 6,5 milionu zlatých daly roku 1789 vzniknout unikátnímu vali shrnujícímu úvodu, pojednávajícímu o fi rmě Petrof, architektonickému dílu o rozloze 320 hektarů, jehož základ budeme v informacích o mnohaleté historii tohoto našeho tvořilo historické jádro Hradce obehnané hradbami ve tvaru největšího výrobce klavírů pokračovat. Nyní však již mno- osmicípé hvězdice. Nedobytná pevnost však svůj účel nikdy hem podrobněji. nesplnila. Zcela paradoxně doslova „za jejími branami“ pro- Dosažená tradice obchodní značky Petrof jakož i stov- běhla roku 1866 jedna z největších bitev 19. století, tzv. Prus- ky kladných ohlasů jsou k tomu nakonec jistě dostateč- ko – rakouská bitva U Hradce Králové, v níž Prusové slavně ným důvodem. Vždyť nejkvalitnější nástroje opouštějící zvítězili a téměř 250 000 rakouských vojáků se ve zmatku brány královéhradecké továrny zná dnes již celý hudební rozprchlo. Královéhradecká pevnost zklamala. svět. Snad také z toho důvodu získal Petrof v roce 2002 významné ocenění prestižní agentury Who is who – titul Salon republiky Rodinné stříbro, čímž se ocitl ve vzácné společnosti dalších V době „pevnostní historie“ měla zelenou především vojen- 49 podniků, na které můžeme být v České republice prá- ská architektura a uvnitř hradeb byl rozvoj průmyslu výraz- vem pyšní, které vnímáme s úctou a kterých si vážíme jako ně omezen. Výjimku tvořila továrna F. V. Červeného (1842), skutečného národního, tedy rodinného stříbra. Následující která zde vyráběla své žesťové nástroje, a dlouhodobě prospe- řádky vám tedy přiblíží více než sto let trvající nelehkou, rující královéhradecký pivovar (1844-6). Nové továrny proto avšak úspěchem završenou cestu čtyř generací rodu Petro- vznikaly až za ochranným pásmem pevnosti – jednou z prv- fů. A čím začít nejlépe? Určitě městem, kde fi rma vznikla ních byla továrna na výrobu klavírů Petrof (1864). Násled- a dodnes mu zůstala věrná… né zrušení pevnosti jako vojenského objektu dalo impulz k „osvobozování města z pout hradebních“, které trvalo až do Slavná minulost Hradce Králové první světové války. Na konci devatenáctého století nabral Stejně jako je Česká republika považována za srdce Evropy a Hradec Králové po staletích nové síly, aby rozkvetl v plné Praha za srdce své země, je možné pokládat Hradec Králové kráse, tentokrát v české vlastenecké centrum – v ohnisko za srdce východočeského regionu, které mnohokrát v histo- celé české literární tvorby. Své stopy tu zanechal světoznámý rii bilo ve stejném rytmu a dosáhlo stejného lesku jako jeho spisovatel Karel Čapek, autoři české národní hymny Franti- pražský protějšek. V dějinách území dnešní České republi- šek Škroup a Josef Kajetán Tyl, vynikající dramatik Václav ky sehrál Hradec, později nazvaný Králové, významnou úlo- Kliment Klicpera, tiskař a nakladatel Jan Hostivít Pospí- hu, k níž jej předurčila jeho výhodná poloha na soutoku řek šil, básník Karel Jaromír Erben, spisovatelé Alois Jirásek, Labe a Orlice. Prvotní známky osídlení dokládají archeo- Rudolf Těsnohlídek a mnoho dalších. Urbanistickou tvář logické nálezy ze 3. tisíciletí před Kristem. O nebývalý roz- Hradce Králové ovlivnili zásadním způsobem architekti svě- květ města po stránce politické, ekonomické i duchovní se tového jména, jejichž díla vznikala s příchodem 20. století: zasadila česká a polská královna Eliška Rejčka, která stála mezi největší patřil jistě zakladatel moderní české archi- na počátku dlouhé řady královen, součástí jejichž věna se tektury Jan Kotěra a jeho žáci, mezi nimiž vynikal zejmé- město stávalo, aby v případě, že královna ovdoví, měla zajiš- na Josef Gočár, jehož jedinečný regulační plán, díky němuž těný svůj ekonomický příjem. Z této skutečnosti je odvozen město získalo pověstné přízvisko Salon republiky, byl reali- i celý název města, totiž Hradec Králové ve smyslu „Hradec zován již v druhé polovině dvacátých let. Vyrostly zde pat- Královny“ (patřící královně). rové automobilové garáže, městské lázně s umělým vlnobi- Lesk Hradce opečovávaného královnou se na počátku 14. tím a další zcela unikátní stavby evropského rozměru, které století pomalu rovnal slávě hlavního města Prahy. Na počát- svojí originalitou a technickým řešením výrazně předběh- ku 15. století zde žilo odhadem 5000 lidí, což z Hradce čini- ly svou dobu. Jedno z nejslavnějších období Hradce Králo- lo nejdůležitější správní středisko severovýchodních Čech. vé přerušily dramatické okolnosti nástupu fašismu v letech Také za panování krále Vladislava II. Jagellonského však 1938-1939. Léta nadcházejícího socialistického hospodář- náležel Hradec k nejbohatším českým městům, aby vzápětí ství se projevila řadou omezení, avšak Hradec Králové si musel odolávat řadě tvrdých existenčních zkoušek v podobě jako zázrakem či možná díky nebývalému respektu prvo- císařské nemilosti, smrtonosných požárů, ničivých záplav a republikových osobností dokázal udržet původní urbanis- téměř půl roku trvající morové epidemie, při níž zahynulo na tickou koncepci a všestranným kulturním a průmyslovým rozvojem dosáhl rozměru skutečné metropole východních Čech, která se dnes právem pyšní mimo jiné i bohatým kul- turním životem. Kdo by neznal světově známý divadelní

repro archív repro soubor Drak, festival Divadlo evropských regionů ( eatre European Regions), považovaný za nejdůležitější středoev- ropskou teatrologickou akci, nebo mezinárodní jazzový fes- tival Jazz jde městem (Jazz Goes To Town). Hradec Králové je jedním z nejstarších a nejkrásnějších čes- kých měst, v němž se spojuje tradice uznávané urbanistiky, kultury, umění a průmyslu. Dokládají to klavíry značky Pet- rof, které pamatují nejen krvavou bitvu u Hradce Králové a následné bourání hradeb, ale i celý vznik předválečného roz- voje města. Kam jinam patří mistrovské hudební nástroje, než do salonu, navíc salonu republiky. Tradice města Hradce Králové – drahokamu na mapě světových měst – jsou navždy nerozlučně spojeny s tradicí Petrofu – vzácného šperku na mapě světového klavírnictví. Petrof a Hradec Králové – to je zosobnění tradic, řemesla a krásy. • Hradec Králové, dobová rytina z roku 1839 svt hudebních nástroj$ aktuáln namm show &''(  Markéta Kadlecová

Dvaadvacátého ledna 2006 se uzavřely brány 104. mezinárod- ního hudebního veletrhu pořádaného Národní americkou asociací obchodníků s hudebními nástroji všeobecně zná- mou pod zkratkou NAMM. Tato organizace vznik la před 104 lety v New Yorku jako malá skupina 52 zakládajících čle- nů. Dnes sdružuje 9.000 členů z 85 zemí celého světa a o její prestiži se nedá pochybovat. Krom zimního veletrhu v Ana- heimu pořádá i letní výstavu nazvanou NAMM Summer Session, která se letos bude konat v Austinu (Texas). Veletrh NAMM není otevřen veřejnosti, je určen výhradně odborníkům. Letos se ho zúčastnilo rekordních 81 315 regis- trovaných účastníků z 92 zemí světa, přitom počet vystavo- vatelů dosáhl čísla 1 462. V odborném tisku se psalo přímo o povinnosti navštívit tuto bezpochyby největší hudební výsta- vu na americkém kontinetě. NAMM se navíc tradičně snaží návštěvníkům nabídnout také celou řadu doprovodných programů a seminářů, kte- ré jsou zaměřeny jak na potřeby maloobchodníků, deale- foto archiv rů, obchodníků prodávajících přes internet, provozovatelů Anaheimské konferenční centrum hudebních škol, tak na potřeby výrobců a vývozců hudebních nástrojů a elektroniky. Zaměřují se na zkušenosti s podpo- rou prodeje, na různé metody cenové politiky, na způsoby prezentace v maloobchodních prodejnách i v terénu. Pokud byste chtěli využít všech možností (nabízených v rámci regis- trace zdarma), museli byste si přivstat, abyste stihli ranní sérii moderovaných snídaní Univerzity NAMM, která začí- nala již v 8.00 a účastníci byli od 8.30 v šedesátiminutovém bloku seznámeni s vybranými akcemi či produkty. A měli byste o zábavu postaráno až do večera. Přitom všude kolem vás je neustále přítomna hudba; každý výstavní den zahaju- je krátký koncert v lobby, později můžete obědvat pod širým nebem a poslouchat koncerty probíhající před halou nepře- tržitě po všechny čtyři výstavní dny. Tato mimořádná hudeb- ní akce samozřejmě každý rok přitáhne i mnohé hvězdy ze světa hudby, letos to byli například Bill Ward z Black Sab- bath a Max Weinberg, bubeník Bruce Springsteena.

AMATI-Denak AMATI-Denak se této výstavy zúčastňuje pravidelně jako vystavovatel, od založení pobočky Amati USA v New Jersey roku 1998 sdílí stánek (stejně jako zastoupení) se Struna- lem America. Je to vynikající příležitost pro všechny naše americké a kanadské distributory a dealery přijet si prohléd- nout nové nástroje a osobně si pohovořit přímo se zástupci Stánek Amati USA a Strunal America Amati. Také termín konání – na samém začátku roku – je velmi výhodný pro jednání o roce uplynulém a plánech na rok začínající, takže často přijíždějí i zájemci z Asie a Evro- py. I letos nás navštívili zákazníci ze čtyř kontinentů. Ale největší počet návštěvníků stánku je pokaždé samozřejmě z USA a Kanady, mnozí si přicházejí nástroje prohlédnout a vyzkoušet, nebo přicházejí s nápady na jejich vylepšení.

Všechno probíhá, jak jinak, když jsme v Americe, v příjemné foto archiv přátelské atmosféře. Možná se na uvolněné náladě podepi- suje i příjemné slunečné počasí, které vysoce oceňují všichni

účastníci ze severnějších šířek. Pohled do vzdušného lobby konferenčního centra Letos jsme vystavovali opět na tradičním místě u jednoho ze vstupů do haly C, exponáty byly vybrány s ohledem na zvyk- PETROF losti a potřeby severoamerického trhu. Nově jsme předved- Firma PETROF vystavovala společně se svým dealerem li naši novou studentskou kompaktní B tubu, která je nyní pro USA, společností GIC. Jejich společný stánek o rozlo- připravena na testování přímo u amerických zákazníků. Na ze 300 m2 byl největší mezi výrobci pian. Kromě 65 mode- více novinek si budou muset naši zákazníci počkat do Frank- lů PETROF standardní výroby zde společnost uvedla na furtu, který je pro nás určitě největší obchodně-propagační trh nový koncertní klavír s označením P 210 PASAT. Jeho a kontraktační akcí v roce. unikátní konstrukce vznikla ve vývojovém oddělení fi rmy svt hudebních nástroj$ repro archiv repro

Stánek Amati USA a Strunal America pod vedením ing. Vaculíka. Nový nástroj svými vlastnostmi, designem a vysoce kvalitním provedením vzbudil obrovskou pozornost mezi návštěvníky a ostatními vystavovateli, PET- ROF přímo na místě prodal 32 klavírů a získal poptávku na foto archiv dalších 50 kusů. Za úspěch lze považovat i skutečnost, že zákazníci společ- nosti PETROF z Kanady, Hong Kongu, Indonésie, Mexi- ka, Francie, Lotyšska a Japonska potvrdili své předpoklady odběru na rok 2006.

Na závěr bych se ještě chtěla zmínit o Anaheimském konfe- renčním centru, protože to je budova, která si určitě zaslouží pozornost i z architektonického hlediska. Její základ – Aré- na – se datuje do roku 1967. Od té doby prošel objekt třemi přístavbami (naposledy na přelomu tisíciletí) a výsledkem je dokonale sladěná vzdušná budova o pěti halách, sálu pro bankety a divadla, která nabízí vystavovatelům přes 75 tisíc metrů čtverečních výstavní plochy a výborné technické záze- mí. Navíc vzdušné prosklené lobby otevřené po celé výšce budovy vytváří dojem jednoho velkého prostoru spojeného dlouhými eskalátory a severní a jižní terasy objektu nabízejí příjemné místo k relaxaci nebo konzumaci rychlého oběda. Nakonec – bylo to jediné relativně tiché místo široko dale- ko, takže mnozí vyřizovali neodkladné obchodní telefonické hovory právě tam. Organické propojení s nejbližšími hotely Hilton a Marriot, kde se koná část veletržních akcí, zvětšu- je disponibilní prostory. Ráda bych se s vámi rozloučila krásným mottem NAMM – believe in music – věřte v hudbu a za rok v Kalifornii zase na shledanou. • svt hudebních nástroj$ pohled do svta houslaského emesla v #echách iii. pemysl otakar špidlen Rafael Brom

Genius loci pražských ulic by bohatě zaplnil rozsáhlou ency- klopedii i v dnešní hektické době, kdy se v jednom jediném domě střídají obchody rychleji než módní vlny. V tomto ohle- du dostává stálý houslařský ateliér status téměř historické památky. V Praze je několik takových míst – patří sem i ate- liér v Jungmannově ulici v domě číslo 32. Sem přesídlil roku 1926 Otakar Špidlen, syn houslaře Františka a otec Přemys- la Otakara (narozen v Praze 18. června 1920), po nedlouhém působení v Křižovnické ulici č. 71, kde byla dílna otevřena v roce 1909. Je to tedy téměř sto let, co existuje houslař- ský ateliér rodu Špidlenů, v němž se tvoří nové a restaurují vzácné historické, ale i současné housle. Zde působí Přemysl Otakar Špidlen, který reprezentuje třetí generaci houslařského rodu, dnes nejstaršího činné- ho v Čechách a dále pokračujícího v osobě Přemyslova syna Jana Baptisty i v jednadvacátém století. Sem jsem také jed- nou zavítal i já, a bylo to před pětadvaceti lety, když jsem uzavíral diplomovou práci na katedře hudební vědy Filo- zofi cké fakulty Univerzity Karlovy na téma současné české houslařství. Léta předtím i potom jsem chodíval jen okolo, příležitostně se zastavil u spíše nenápadné jednodílné úzké výlohy, kde Mistr Špidlen vystavoval několik reprezenta- foto archiv Přemysl Otakar Špidlen při práci tivních houslových částí, fotografi í a referencí významných světových osobností houslového světa nebo jsem prochá- zel Františkánskou zahradou a hledal očima korpus hous- řic), učitelský pomocník, písmák a houslař – zakladatel tak lí vystavený slunečním paprskům za oknem prvního patra. zvané krkonošské houslařské školy. Počítají se k ní i Špi- Tam bydlela maminka a sestra Přemysla Otakara. Ten kor- dlenové, spolu s rodem Pilařů, činných v Hradci Králové, pus, i s nasazeným krkem a opatřený prvními nátěry mořid- pocházel z ní Jan Vedral a Herclíkové a další houslaři. Z díl- la, stál ještě počátkem února tohoto roku na letitém, patinou ny sklenařického Františka Vitáčka doputoval tedy Franti- stáří zhnědlém ponku v ateliéru Špidlenů, když jsem s mis- šek Špidlen během několika desítek let – přes pozoruhod- try houslaři rozmlouval. Otázek, kterými jsem si upřesňoval nou ruskou anabázi – až do Prahy, kde dále budoval rodin- obraz o fenoménu houslařský rod a jeho proměny, jsem si nou fi rmu jeho syn Otakar. Tradice krkonošské školy byly mohl připravit nepočítaně, odpověď téměř na všechny jsem v tomto období obohaceny o poznatky, které přinesla práce už ale mohl znát předem. Když byl Jan ještě klouček, objevil s dokonalými italskými, francouzskými i německými nástro- se v hraném fi lmovém dokumentu Čs. televize, kde ho jeho ji restaurovanými v dílně carské konzervatoře v Moskvě, a otec zasvěcoval do tajů svého řemesla, a není to zase tak dáv- také o zkušenosti z praxe v Křižovnické ulici, v blízkosti teh- no, co Fero Fenič vybral Přemysla Otakara Špidlena do pro- dejšího sídla Pražské konzervatoře. jektu GEN. Premiéra dokumentu, jehož scénáristkou byla Nástroje Otakara Špidlena vykazují proto už znaky pražské tehdejší studentka FAMU Mira Erdevički, byla 9. 8. 1993. houslařské školy, v jejíchž zásadách vychoval také svého syna Kromě toho vyšla v roce 2003 monografi e s názvem Špidle- Přemysla. Jeho učednická léta probíhala v příznivém pro- nové – čeští mistři houslaři, s podtitulem Co nevíte o hous- středí dílny, kterou prošla řada dalších houslařů – mezi nimi lích…, kterou vydala nákladem vlastním rodina Špidlenů. Karel Pilař, J. B. Herclík a Přemysl Herclík, Julius Hubič- Jejími autory jsou Libuše Hubičková, Přemysl Otakar Špid- ka, synové berlínského Antonína Pilaře Jaroslav a Antonín len a Jan Baptista Špidlen. a mnoho dalších. Kromě toho byli častými návštěvníky dílny Dostupnost informací o rodu je navýšena na internetových mnozí známí a konečně i slavní houslisté, včetně Váši Pří- stránkách, kde je zaznamenán i rozhovor s Janem v pořa- hody a Jana Kubelíka. Přemysl se seznamoval s taji hous- du Dva na jednoho stanice Český rozhlas 1 Radiožurnál. lařského řemesla nejen v dílně svého otce, ale docházel i Starší literaturou o rodu Špidlenů jsou dvě knihy – takřka ke Karlu Josefovi Dvořákovi (člen starobylého pražského nedostupná encyklopedie Čeští houslaři od Karla Jalov- houslařského rodu). Jeho průběžný a prozatím neofi ciální ce (přístupná nejspíše k prezenčnímu studiu v centrálních učební poměr probíhal souběžně se studiem na reálném knihovnách) a Umění houslařů Vladimíra Pilaře a Františ- gymnáziu a zároveň se studiem hry na housle a hudební ka Šrámka, kterou vydal Panton v roce 1986. teorie na Pražské konzervatoři. Tam byl žákem houslového Houslařské jméno Špidlenů je podle všech pramenů známé pedagoga a člena České fi lharmonie Stanislava Nováka, v přesně 125 let. Rodina pochází z kraje proslulých Raisových teoretických disciplínách ho vedli Karel Novák a skladatel Zapadlých vlastenců – ze Sklenařic v Krkonoších. V chu- Jaroslav Řídký. Přemysl Otakar Špidlen vstoupil do řádné- dém horském prostředí, podobně jako v Krušnohoří, dopl- ho učebního poměru u svého otce po maturitě na gymnáziu ňovali lidé svůj tkalcovský výdělek i houslařinou, jak tomu a uzavření hudebních studiích na konzervatoři státní zkouš- bylo třeba v blízkých výše k severu položených Pasekách nad kou. Výuční list nese datum válečného roku 1940 a členy Jizerou, kde žil a tvořil Věnceslav Metelka (rodák ze Sklena- zkušební komise byli také houslaři Karel Josef Dvořák a Juli- svt hudebních nástroj$ us Hubička. Velkou nadějí pro mladého Přemysla byla doho- Tradičním modelem v dílně Špidlenů jsou především práce da o učení v dílně mistra houslaře Ansalda Poggiho z Bolo- Antonia Stradivariho, který se stal vzorem už pro Františ- gni. Italský mistr si Špidlenova jména vysoko cenil a neváhal ka Špidlena za doby jeho působení v carském Rusku. Po pří- mladého adepta rodu přijmout, celá záležitost musela být ale chodu do Prahy se soustředil na model konkrétních houslí, v důsledku válečných událostí zrušena. na které hrával Jan Kubelík, je to slavný nástroj z roku 1715 Přemyslova cesta k houslařskému ponku měla i další peri- pojmenovaný Emperor, a kromě toho na housle Guarneriho petie – byl totiž vášnivý lyžař a v letech 1946-48 byl dokonce del Jesù z roku 1740. Přemysl převzal tento vzor a postupem členem českého národního lyžařského týmu. Svému zájmu času dospěl k jeho modifi kacím, ovlivněných také modelem občas obětoval i domácí povinnosti a tehdy usměrňovala jeho stradivárek z roku 1715 nazvaných Cremonese. Mezi jeho sjezdy otcova autorita. Zimní sporty jsou stálou zálibou Mis- pracemi nalezneme i model Guarneri del Jesù, ze Stradiva- tra Špidlena, bohužel patří k nim i pády – jeden z nich posti- riho předloh zhotovil i repliku houslí zvaných podle vévody hl i levou ruku houslaře, považovaného za nejlepšího české- z Camposelice. Dílna v Jungmannově ulici hostila řadu zna- ho mistra 20. století. Omezená hybnost však nebrání Mis- menitých virtuózů a mistr Špidlen měl příležitost vidět mno- tru Špidlenovi v práci na dalších opusech, jak dosvědčuje ho vynikajících nástrojů – nepochybně byly mezi nimi i stra- nástroj odložený během besedy na pracovním stole obnove- divárky z roku 1671, které patřily Davidu Oistrachovi. ného ateliéru v přízemí domu v Jungmannově ulici. Dílna Znalost dokonalých předloh, znamenité vedení a talent při- vznikla v původně dvoupatrovém domě, jak jsem již zmínil, vedly Přemysla k vítězství v mnoha prestižních soutěžích – v roce 1926. Otakar Špidlen pak dům koupil a vybudoval dal- v roce 1947 byl na soutěži v Haagu nejlepší mezi českými ší patra, a budova tak získala dnešní vzhled. Obchod i dům účastníky, v roce 1960 získal v belgickém Lutychu zlatou byl po roce 1948 zkonfi skován a v několika málo prostorách medaili za kolekci nástrojů pro smyčcové kvarteto, v roce zůstala jen dílna a byt v prvním patře. Po více než čtyřiceti 1962 dostal 1. a 3. cenu v soutěži Henryka Wieniawského v letech se vše vrátilo do rukou rodu, a tak se dostalo i na dílnu, polské Poznani, v roce 1967 opět v Poznani získal 2. cenu, jejíž široké okno s horním obloukem ústí do Františkánské přičemž první nebyla udělena. Soutěžní léta zákonitě vystří- zahrady. Její zařízení je standardní – tři pracovní stoly, nářa- dalo období zasedání v porotě soutěží – bylo to v letech 1974 dí, nástroje v různé fázi výroby, klasický vařič na ohřívání a 1977 při Čajkovského interpretační soutěži v Moskvě, 1977 klihu a jak to tak bývá na pracovních stolech nebo v jejich v Poznani, v roce 1979 v italské Cremoně, 1980 v New Yor- blízkém okolí, fotografi e dětí. Podobenku nejmladších rato- ku, 1982 v Salt Lake City a v roce 1985 byl předsedou poro- lestí rodu, Františka (1996) a Josefi ny (1998), má jejich otec ty a jedním z organizátorů I. československých houslařských Jan Špidlen zavěšenu na stěně po své levé ruce. A na stojanu soutěží v Hradci Králové. Během soutěží i mimo ně – na se „zrajícími“ houslemi je zavěšen jeden z posledních opu- výstavách v Paříži či v Japonsku (Sapporo, Tokio, Fucuo- sů mladého mistra zhotoveného na popud Janova mladého ca, Kjoto ad.), přednášel na témata dějin a problematiky souputníka a přítele, virtuóza Pavla Šporcla. Tradiční for- českého a světového houslařství. Přemysl Otakar Špidlen je mát dostal revolučně provokativní povrchovou úpravu – jsou zakládajícím členem Kruhu umělců houslařů, který vznikl opatřeny modrým lakem. v roce 1958 ze záměrem vyčlenit houslařství z oboru živnos- tenských řemesel a uznat je za umělecký obor. Byla to jediná cesta k zachování oboru v jeho tradiční podobě. Jedním z iniciátorů této proměny byl právě Otakar Špidlen, autor manifestu Obrana houslařství jako umění. Přemysl se

foto archiv stal dědicem nejen oboru, ale i hnutí za jeho pokračování. Za tuto myšlenku se postavila celá plejáda soudobých čes- kých umělců včetně Václava Holzknechta, malíře Františ- ka Bílka a Ludvíka Kuby, houslových virtuózů Spytihněva Šorma a Alexandera Plocka a dalších, včetně uměleckých souborů a institucí českých i slovenských. Přehled jmen, kte- rý doprovází manifest dostupný na internetových stránkách Kruhu umělců houslařů, dokumentuje širokou podporu umělců všech oborů, a nejspíše i proto byla petice úspěšná. Přemysl Otakar je expertem Státní sbírky hudebních nástro- jů při Českém muzeu hudby a světově uznávaným znalcem. Je členem mnoha národních houslařských společností a od roku 1971 jediným domácím členem Mezinárodní dohody mistrů houslařů a uměleckých smyčcařů (Entente interna- tionale des maitres luthiers et archetiers d´art), v níž zase- dají takové osobnosti, jako jsou Jacques Français, Andrew Hill, Etienne Vatelot či Walter Hamma. Nástroje Přemysla Otakara Špidlena jsou větší měrou zná- mé spíše ve světě – hlavně v Německu a Japonsku, ale mno- hé z nich hrají i v domácím prostředí – jsou v instrumentáři třeba České fi lharmonie či hrají v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. O jejich kvalitách svědčí reference hous- listů, mezi něž patří členové legendárního Smetanova kvar- teta, houslový virtuóz Ivan Ženatý, patřil mezi ně i slavný světový virtuóz Yehudi Menuhin a majitelem Špidlenových stradivárek je i rodinný přítel, houslový virtuóz Josef Suk. Mistr Josef Suk, vnuk skladatele Josefa Suka, patří mezi těch několik málo vyslanců vážné hudby, jejichž jméno zná snad každý, kdo by byl na něj tázán. Během své veleúspěšné Housle Přemysla Otakara Špidlena z roku 1951, zhotovené podle kariéry, kdy např. působil jako sólista České fi lharmonie, slavných stradivárek „Emperor“ Jana Kubelíka s níž nahrál celou řadu děl českého i světového repertoáru, svt hudebních nástroj$ koncertoval s nejúspěšnějšími zahraničními orchestry včet- ně Newyorské fi lharmonie, věnoval se intenzivně hře komor- ní, působil jako umělecký vedoucí Sukova komorního orches- tru a zamiloval si rovněž po vzoru svého dědečka violu, s níž 13. MEZINÁRODNÍ VELETRH REKLAMNÍCH SLUŽEB, MARKETINGU A MÉDIÍ  jeden čas vystupoval po celém světě téměř tak často, jako s houslemi, získal celou řadu i těch nejprestižnějších oceně- ní. Stal se např. šestinásobným držitelem pařížské Grand Prix du Disque de l´Academie Charles Cross, Edisonovy ceny z roku 1972 nebo ceny Wiener Flötenuhr z roku 1974, vlastní Zlatou a Platinovou desku Supraphonu (1986, 1999), Zlatou desku Columbie (1977), Světovou cenu A. Dvořáka (2001), Medaili za zásluhy 1. stupně (1999), byl poctěn čest- ným doktorátem AMU v Praze (2003) a nejvyšším francouz- ským řádem Rytíř čestné legie. K jeho aktivitám ale patřilo rovněž pedagogické působení na vídeňské Univerzitě hudby a výtvarného umění (Universität für Music und darstellen- de Kunst) či členství v mnoha porotách prestižních meziná-  13. MEZINÁRODNÍ VELETRH POLYGRAFIE, PAPÍRU, OBALŮ A BALICÍ TECHNIKY rodních soutěží, ve Dvořákově nadaci pro mladé interpre- ty Praha nebo v umělecké radě MHF Pražské jaro, kde byl posléze jmenován jejím čestným prezidentem. A protože k rodině Špidlenů má Josef Suk velmi vřelý vztah, otázky, které jsem mu chtěl ohledně práce Přemysla Otaka- ra Špidlena položit, prý již zodpověděl v úvodu monografi e nazvané Špidlenové – čeští mistři houslaři. Především zde zdůrazňuje přátelské vztahy, které pojily jeho předky s rodem Špidlenů a přetrvávají dodnes. Josef Suk stále navštěvuje dílnu, do které chodil už jeho dědeček a vra- cí se tam rád zejména po návratech ze zahraničních turné, na nichž se setkává i s věhlasnými mistry houslaři. V jejich dílnách slýchává slova chvály na mistra Přemysla Špidle- na, kterého označují za nejlepšího českého houslaře. Jeho věhlas snad nejlépe ze všech dokumentuje příhoda, kterou Mistr Suk popisuje v úvodu monografi e a kterou mi převy- právěl i Mistr Špidlen při rozhovoru v jeho ateliéru. Josef Suk navštívil za svého pobytu v New Yorku tamního hous- laře Jacquesa Française a při této příležitosti mu představil housle Přemysla Špidlena. Newyorský mistr houslař přiložil k českému nástroji další dvoje housle – z každé strany jedny ZAREGISTRUJTE SE – a v této poloze uviděli kolekci další nenadálí návštěvníci dílny – houslisté Isaac Stern, Alexander Schneider a Rug- A ZÍSKEJTE ZLEVNĚNOU VSTUPENKU giero Ricci. První z nich, velký znalec prací Antonia Stra- (registrace na www.reklama-fair.cz) divariho, se hned začal o sbírku zajímat a po prozkoumání každého nástroje se mistra Française přímo zeptal na jemu dosud neznámé housle. Špidlenovy „stradivárky“ považoval za originální nástroj a proto se přímo ptal, z kterého roku Stradivariho tvorby housle jsou. Když se dozvěděl pravdu, vůbec ho to prý nepřekvapilo, protože Mistra Špidlena už 29. – 31. března tehdy považoval za oprávněného dědice legendárního ital- ského houslaře.   Stejnou chválu, jaká přichází od Mistra Josefa Suka a z úst 2006 jeho světově proslulých kolegů houslistů, zazněla i při náv- štěvě violoncellisty Smetanova kvarteta Antonína Kohou-  VÝSTAVIŠTĚ  ta, rovněž pamětníka houslařského ateliéru a obchodu rodu Špidlenů. Podle slov Mistra houslaře mají všichni členové PRAHA - HOLEŠOVICE slavného českého komorního souboru jeho nástroje. Když získal Antonín Kohout violoncello z dílny Přemysla Špidle- www.reklama-fair.cz na a zahrál v souboru první tóny, zjistil, že jeho zvuk se sku- tečně ideálně pojí s houslemi Giuseppa Guarneriho del Jesù, na které tehdy hrál primárius souboru Jiří Novák. Od té doby hrával Antonín Kohout na Špidlenovo violoncello do konce činnosti Smetanova kvarteta. Pověst souboru zvýšila na jeho zájezdech do Japonska také skutečnost, že mnozí studenti ze „země vycházejícího slunce“, kteří získávali zku- Pořadatel: M.I.P. Group, a.s. šenosti v Praze, práce Mistra Špidlena znali a poznali, a tak Hollarovo nám. 11, 130 00 Praha 3 se navzájem čeští hudební vyslanci ve světě, nejen v Japon- Tel.: 267 315 585-8 • kontaktní osoba: sku, podporovali a představovali v té nejlepší podobě. Monika Hrubalová, ředitelka veletrhu e-mail: [email protected], [email protected] svt hudebních nástroj$

písemných a ikonografi ckých památek. Zatímco v písem- hudební nástroje nostech se psalterium objevuje již v raném středověku, zvláš- tě zásluhou sv. Augustina (354–430) a latinského textu Bib- evropského stedovku le, přeloženého sv. Jeronýmem (ok. 347–420), přináší ikono- grafi e tento nástroj až okolo 11. a 12. století. Kromě toho se iii. cimbál a psalterium mezi psalteria zařadily nástroje desetistrunné obdélníkové- Lukáš Matoušek ho tvaru (psalterium decacordum), vyvolané v život Pseudo- Jeronýmovou epištolou Dardanovi, prokazatelně známou již od prvých desetiletí devátého století. Cimbál Dnes nemůžeme s jistotou říci, zda byl „vznik“ desetistrun- Důkazy o existenci cimbálu ve středověku jsou poměrně vel- ného psalteria ovlivněn také fénickým psalteriem, které mi řídké. Ikonografi cká dokumentace je bohatší až v 15. sto- mělo pravoúhlý rám a deset strun paralelně tažených od letí. To by nasvědčovalo zřejmě většímu rozšíření nástroje jedné dlouhé strany ke druhé, jak je to zobrazeno na fénické v Evropě až v této době. Nástroj se do Evropy dostal pravdě- skřínce ze slonoviny z osmého století z Nimrudova paláce. podobně z Blízkého Východu. Perský santir (název je nejspí- Jedno je však jisté – Pseudo-Jeronýmovo decacordum zane- še odvozen z řeckého psaltérion, který má původ v aramej- chalo ve středověku hluboké stopy. Snad se desetistrunné ském názvu psanterin) byl rozšířen po islámském a byzant- psalterium používalo i ke hře, což by mohly potvrdit verše ském světě a není tedy divu, že právě odtud pocházely prv- trubadúra Guirautze de Calanson z počátku 13. století, z ní vlivy. Z první poloviny 12. století je zachováno nejstarší nichž se dozvídáme, že se hrála estampida na desetistrunné známé zobrazení cimbálu na reliéfu ze slonoviny, které je psalterium. Rovněž tak i ve 14. století Jean Lefévre v La Viel- byzantsko-jeruzalémského původu. Na známém portálu špa- le uvádí desetistrunné psalterium, které souzní s harfou. nělské katedrály v Santiago de Compostela z konce 12. stole- Jméno nástroje psalterium má původ v řeckém názvu psal- tí můžeme identifi kovat nástroj na klíně jednoho ze 24 apo- térion, známém od klasických dob a označujícím strunný kalyptických starců rovněž jako cimbál. nástroj drnkaný prsty (psallo – drnknout, psalmós – prs- Z 15. století se nám zachovala již bohatší dokumentace iko- ty). Traduje se, že středověké psalterium pochází z Blízké- nografi cká a rovněž ojedinělé písemné zmínky včetně nej- ho Východu a že se do Evropy dostalo v době křižáckých staršího popisu v Liber viginti artium Pavla Žídka. „Dul- výprav. Psalterium užívané v Evropě mělo dutý resonátor, ce melos je nástroj obdélníkový pouze s jedním vyhloubeným nad jehož vrchní deskou, opatřenou jedním nebo více reso- otvorem. Na jeho povrchu procházejí kovové struny. Vydávají nančními otvory byly přes pražce taženy struny. Nástroj měl hlasy a zvuky podivuhodné sladkosti, když jsou tlučeny dřív- četné tvarové modifi kace, jejichž obrys vycházel v zásadě ze kem nebo netvrdým, poněkud vyztuženým brkem“. čtyř geometrických obrazů – čtverce, obdélníku, trojúhelní- Cimbál nemíval jen obdélníkový tvar, jak o tom hovoří Pavel ku a lichoběžníku. Nejužívanější byl nástroj ve tvaru „prase- Žídek a jak to známe z dobových vyobrazení, ale rovněž tvar čího rypáku“, tedy lichoběžníku s kratšími hranami, prohnu- lichoběžníkový (což také dokazují dobová vyobrazení). „Jed- tými dovnitř. Toto přirovnání se však tvaru psalteria dostalo ním vyhloubeným otvorem“ Žídkova popisu rozumějme, že až později. Od doby Isodora Sevilského (ok. 560–ok. 636) se nástroj byl dutý (skříňový) a ve vrchní desce byl resonanční tvar psalteria (spolu s citharou – tedy harfou) přirovnával k otvor. Kovové struny byly taženy z jedné strany na druhou lidské hrudi nebo též k srdci. A od dob Pseudo-Jeronýmovy občas pouze přes pražce, ale mnohem častěji byly vedeny epištoly se k těmto přirovnáním připojuje i tvar štítu. ještě přes kobylku. Každá struna byla kobylkou rozdělena Struny byly kovové a často byly nataženy sborově, tedy vždy na dvě nestejně dlouhé části a proto mohla vyluzovat dva více strun pro jedinou tónovou výšku. Sborové psalterium s různě vysoké tóny. označením tónových výšek můžeme spatřit ve francouzském Zajímavé je, že Žídek hovoří kromě dřevěných paliček (zřej- traktátu z roku 1373, jehož autorem je pravděpodobně skla- mě to byly paličky lehčí – viz zdrobnělina „ligniculum“ – dřív- datel Jean Vaillant. Kovové struny psalteria uvádí Jean de ko, dřívečko) i o hře poněkud vyztuženým brkem. Je tím zřej- Gerson a dokonce se zmiňuje o materiálu. V Tractatus de mě myšlena osa, která zbude po odrání tzv. praporu z ptačí- Canticis (ok. 1424–26) jsou uvedeny struny ze stříbra nebo z ho pera. Úder do struny takto upraveným brkem skutečně mosazi. Dokonce se můžeme domnívat, že Gerson chtěl zdů- vydává „zvuk podivuhodné sladkosti“, jak Žídek píše. raznit tenkost strun zdrobnělinou „chordulas vel argentas Pavel Žídek k názvu nástroje uvádí: „nazývá se dulce melos, vel ex electro“. V Gersonově Colectorium super Magnifi cat protože vytváří nejsladší souzvuk svou zvonivostí“ a dodává, (1427–28) se ve spojení s psalteriem objevují struny mosaz- že svým zvukem se mu líbí nejvíce ze všech nástrojů. Z latin- né a zlaté. Kovové struny psalteria však uvádí již v polovině ského názvu dulce melos nepochybně vznikl anglický název 13. století Bartholomaeus Anglicus v De proprietatis rerum dulcimer, francouzský doulcemer nebo doucemell, italský a rovněž rozeznává různé materiály. dolcemela, španělský dulcema nebo duçoemel. Dnes uží- Psalterium „je trsáno brkem drženým v ruce“, píše Pavel Ží- vaný německý název Hackbrett (dosl.: řeznické prkno na dek. Od Jeana de Gerson se dozvídáme, že psalterium musí sekání masa) se mi ani v obměněných podobách nepodařilo být „dotýkáno“ lehce k provozování zvonivých zvuků. Autora dosud ve středověkém písemnictví objevit, stejně jako Han- básně La Clef d´Amour z doby okolo 1280 inspiroval možná sem Sachsem uváděné názvy, které se vyskytovaly od 15. sto- „zvonivý“ zvuk psalteria, neboť k němu a ke dvěma dalším letí a jejichž kořen nutno hledat v řeckém tympanon – bicí trsacím nástrojům (kvinterně a citole) přiřadil ještě nástroj nástroj. Možná, že středověká terminologická víceznačnost bicí timbre, patřící mezi zvonce. Blízkost „zvonivého“ stře- skrývá cimbál v některém dalším názvu, který dosud není dověkého psalteria s cimbálem (o níž bylo již hovořeno) nám zcela jednoznačně vysvětlen. Mnohde se může cimbál skrý- může potvrdit i Pavel Žídek, neboť jeho dulce melos (cimbál) vat i v názvu psalterium, neboť oba nástroje si často byly ve vytváří „nejsladší souzvuk svým zvoněním“. středověku podobné a rozlišovaly se pouze technikou hry. Psalterium mělo struny tažené rovnoběžně s nejdelší hranou Vždyť renesance znala pro cimbál italský název salterio te- nástroje nad celou resonanční deskou. Hráč je držel nejčas- desco (německé psalterium). těji přitisknuto k hrudi tak, že nejdelší struny měl nejvý- še (tedy pod bradou) a směrem ke strunám kratším a tedy Psalterium vyšším postupoval při hře dolů (tedy k pasu). Vedle boha- Existence psalteria ve středověké Evropě není tak jedno- tých ikonografi ckých dokladů potvrzují toto držení nástro- značná, jak by se dalo usuzovat z poměrně velkého množství je i písemnosti. Pravděpodobně až k Bartholomaeu Anglicu svt hudebních nástroj$

(pol. 13. století) sahají kořeny Gersonovy zdánlivě nejasné poznámky, že psalterium zní odshora, vycházejíc od spod- ních zvuků a sestupuje dolů k vyššímu ladění.

Jiný způsob držení psalteria byl znám při hře s nástrojem archiv repro na klíně, kdy hlubší struny byly u pasu hráče a směrem ke kolenům se postupovalo do vyšších poloh. Při obou způso- bech držení mohly hrát obě ruce (častěji pomocí plekter z ptačích per, ale i pouhými prsty, nebo kombinací obojího). Z ikonografi ckých pramenů jsou známá i držení opačná, kdy nejvyšší struny jsou u hráče nejblíže, ale to je celkem řídký úkaz a můžeme jej přejít jako určitou neobvyklost. V českém výtvarném umění se setkáváme s držením psalterií v jedné ruce. Struny jsou při tomto držení v poloze svislé souběžně s osou hráčova těla a hráč má možnost ke hře použít jen jednu ruku. Pavel Žídek (jehož traktát Liber viginti artium vznikl mezi lety 1459–63 v Plzni) použil při popisu hry na psalteri- um singulár – „trsá se brkem drženým v ruce“. Držení psal- teria v poloze, kdy struny nástroje jsou rovnoběžné s osou hráčova těla můžeme považovat za způsob, který je typický pro České země. Hra na psalterium byla zřejmě dost rozšířená, neboť psalte- rium je často zobrazováno a to nejen v rukou krále Davida. Z různých písemností se dovíme o existenci hráčů na psal- terium. Okolo roku 1310 měl Ludvík Navarský ve svých služ- bách hráče na psalterium, mezi minstrely z doby Ludvíka X. (1314–1316) je i Le Borne du psalterion, a o jiném hráči na psalterion víme, že obdržel plat na dvoře Filipa Smělého v polovině 14. století. Jako většina nástrojů středověku i psalterium nemělo jen jediný název. Tak se s tímto nástrojem můžeme setkat i pod řadou pojmenování, která jsou obměnami názvů canon Cimbál obdélníkového tvaru, 2. pol. 15. století. Giovanni Boccati (původ nutno hledat v arabském názvu qánún) nebo nab- (činný 1445 - 1480), Madona s dítětem, detail (Perugia, Pinacoteca Vannucci) lum, nabulum apod. (vychází z řeckého nábla[s]). Také se ovšem často můžeme setkat se jménem psalterium u nástro- jů příbuzných, především u roty, která měla s největší prav- děpodobností své počátky shodné s trojhranným psalteri-

em. Naopak pod názvem psalterium se často může ukrývat archiv repro cimbál. Velmi rozšířený nástroj, zvláště v jižní Evropě, bylo polo- viční psalterium. Tvarově rovněž velmi rozmanité, ale vž- dy jakoby vzniklé přepůlením některé tvarové modifi ka- ce „celého“ psalteria. V písemnostech bývá uváděno pod názvem micanon, michanon, demy canon, medius canon, mezzo canone, meo canno, meo cano, medio canno, medio cano, metzkanone, medicinale apod. Vzhledem k tomu, že se názvosloví důsledně přidržuje obměn původního arabského jména qánún a že nástroj sám byl rozšířen především v již- ních zemích Evropy, můžeme se právem domnívat, že polo- viční psalterium je nástroj původu arabského. Také existen- ce hráče na poloviční psalterium je zaznamenána. V roce 1349 patřil mezi hudebníky normanského knížete jakýsi Jehan Bonet de Rains, hráč na demy canon. Na poloviční psalterium se hrávalo podobně jako na psalte- rium „celé“ buď prsty, nehty nebo mnohem častěji plektrem. I u polovičních psalterií známe vyobrazení, na nichž má hráč plektrum jen v jediné ruce a kombinuje tedy techniku trsací s technikou drnkací. O polovičním psalteriu se podle mého názoru dočteme v Žíd- kově traktátu Liber viginti artium v defi nici Ala. Nenech- me se tedy zmást názvem ala (křídlo), neboť defi nice jas- ně popisuje poloviční psalterium. „Ala integra (křídlo celé) je nástroj dokonalého trojúhelníku, ale media ala (polovič- ní křídlo) polotrojúhelníku, mající kovové struny natažené vzhůru. Na něm hráč svým uměním vytváří zvuky velmi slad- kých melodií trsáním oběma rukama pomocí brku, jako citharedus na citharu. Málokteří umí hrát na celé křídlo, ale mnozí jenom na poloviční.“ • Velké psalterium, hrané i rukou, která nástroj přidržuje ve svislé poloze. (vybrané statě z připravované knihy) David v iniciále B-eatus vir, Brevíř probošta Jana z Roudnice, Čechy po 1360 (Praha, Knihovna Národního muzea, XIII C 1, fol. 17r) revue hudebních nosi$

zvláště v Římě, Miláně a New Yorku. Její repertoár zahrnoval téměř všechny posta- vy koloraturního a lyricko-dramatického sopránu (Medea, Norma, Tosca, Turan- dot, Gioconda, Lucia di Lammermoor, Aida aj.) První nahrávkou (8.111024) jsou Leon- cavallovi Komedianti z roku 1954 (Giu- seppe di Stefano – tenor, – soprán, Tito Gobbi – baryton, Rolando Panerai – baryton, Nicolai Monti – tenor, Sbor a orchestr milánské La Scaly v čele s Tullio Serafi nem), druhou (8.111025) je Mascagniho Sedlák kavalír z roku 1953 (Maria Callas – soprán, Giuseppe di Ste- fano – tenor, Rolando Panerai – baryton, Anna Maria Canali – mezzosoprán, Ebe Ticozzi – mezzosoprán, Sbor a orchestr milánské La Scaly v čele s Tullio Serafi - nem), třetí (8.111026-27) Pucciniho Mada- me Butterfl y z roku 1955 (Maria Callas – soprán, Nicolai Gedda – tenor, Lucia Da- foto Zdeněk Chrapek nelli – mezzosoprán, Mario Carlin – bary- Smyčcové kvarteto Kapralova Quartet, které nese jméno významné české skladatelky Vítězslavy ton, Plinio Clabassi – bas, Enrico Campi Kaprálové (1915–1940), vydává ve společnosti ARCODIVA ve spolupráci s lucemburskou společností MusicEnterprise novou produkci. Členky tohoto kvarteta (Rita Čepurčenko, Simona Hurníková, – bas, Sbor a orchestr milánské La Scaly Světlana Jahodová a Margit Klepáčová) si pro svoji novou nahrávku vybrali Smyčcový kvartet č. 5 v čele s Herbertem von Karajanem) a čtvr- Bohuslava Martinů, Meditaci na svatováclavský chorál Josefa Suka a samozřejmě i dílo Vítězslavy tá (8.111028-29) Rossiniho Turek v Itálii Kaprálové třívětý Smyčcový kvartet, op. 8. Patronkou prezentace v pátek 10. února v Galerii Miro a z roku 1954 (Maria Callas – soprán, Nicola kmotrou nové produkce byla Hana Hegerová, která bude se smyčcovým kvartetem Kaprálové umělecky Rossi-Lemeni – bas, Nicolai Gedda – tenor, spolupracovat, mimo jiné i na svém jubilejním koncertu. Na fotografi i zleva Rita Čepurčenko, Simona Jolanda Gardino – mezzosoprán, Piero de Hurníková, Jiří Štilec, Světlana Jahodová, Margit Klepáčová a Hana Hegerová. Palma – tenor, Franco Calabrese – bas, Mariano Stabile – baryton, Sbor a orches- tr milánské La Scaly v čele s Giandreou V celkových prodejích CD fi rmy SUPRA- šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Mar- Gavazzenim). Doporučujeme! PHON za rok 2005 jsou v oblasti klasic- tinů ve Zlíně, hlavního dirigenta Pražské ké hudby hned dvě alba houslového virtu- komorní fi lharmonie a asistenta šéfdiri- osa Pavla Šporcla na vrcholu hitparády. genta Orchestre Philharmonique de Radio Poetické skladby americké autorky Mar- Zlatou deskou již oceněné CD se sklad- France, jeho mimořádný talent jen potvr- garet Brouwerové (*1920) vycházejí pod bami Paganiniho se umístilo na obdivu- zuje. Strmě se vyvíjející dirigentská kari- titulem Margaret Brouwer: Orchestrál- hodném druhém místě hned za multipla- éra Jakuba Hrůši v zahraničí nasvědčuje, ní skladby (Aurolucent Circles, Mandala, tinovou nahrávkou cyklu symfonických že máme před sebou uměleckou osobnost Pulse: 50th Anniversary Fanfare, Remen- básní Bedřicha Smetany Má vlast s Čes- s velkou budoucností. Titul vychází pod rances, Sizzle) jako součást prestižní prů- kou fi lharmonií řízenou Rafaelem Kube- objednacím číslem SU 3867-2. kopnické edice fi rmy NAXOS – NAXOS líkem. Novinkové album s hudbou Anto- AMERICAN (CLASSIC). Jsou pro ně nína Dvořáka je za pouhý měsíc prode- charakteristické nové a velmi neobvyklé Technologií hybridního SACD je rovněž jů už na třetím místě jejich celoročního zvuky a nástrojové kombinace a pro uve- nahrán titul Hiromi – Spiral, kde se před- žebříčku. V jarních měsících chystá Pavel denou fi rmu je nastudovala perkusionistka stavuje čerstvá absolventka prestižní bos- Šporcl k novému CD i koncertní turné po Evelyn Glennie a Liverpoolská královská tonské Berklee College of Music Hiromi Čechách a Moravě. fi lharmonie v čele s Gerardem Schwar- Uehara, považovaná za jednu z největších zem. Titul vychází pod objednacím číslem mladých nadějí jazzového piana. Na svém 8.559250. Johann Sebastian Bach je autorem více již třetím albu ovšem velmi výrazně pre- než 200 kantát, od rozsáhlých skladeb pro zentuje i své skladatelské ambice. Pro čes- sólisty a sbor až po kantáty sólové. Nová ké posluchače je určitě rovněž zajímavé to, Více než devadesátiminutový Smyčco- nahrávka fi rmy NAXOS (CLASSIC), že členem jejího tria je vedle kontrabasisty vý kvartet Mortona Feldmana, ovlivněný vydaná pod objednacím číslem 8.557621, Tonyho Greye i slovenský bubeník Martin hudbou Antona Weberna a premiérovaný obsahuje celkem pět Duchovních kantát Valihora, který v minulosti spolupracoval v roce 1980, tedy rok po svém dokonče ní, pro alt (Vergnügte Ruh, beliebte Seelen- např. s Richardem Müllerem. Nahrávka, nahrálo pro fi rmu NAXOS (CLASSIC) lust, BWV 170, Widerstehe doch der Sün- kterou vydává fi rma TELARC – TELARC uskupení Group for Contemporary Music, de, BWV 54, Gott soll allein mein Her- CLASSICS (CLASSIC) pod objednacím které se již čtyřicet let řadí k nejlepším seve- ze haben, BWV 169, Bekennen will ich číslem SACD 63631, je však zároveň k dis- roamerickým ansámblům moderní hudby, seinen Namen, BWV 200, Schlage doch pozici i jako standardní CD verze. již mnohdy uvádí i ve světové premiéře. gewünschte Stunde, BWV 53) v podání vynikající norské altistky Marianny Bea- Edice NAXOS HISTORICAL (CLAS- České klarinetové kvarteto, mimořádný te Kiellandové. SIC) přináší tento měsíc především čty- multižánrový soubor, přichází na hudeb- ři operní nahrávky s nezapomenutelnou ní trh s novým CD, nazvaným Polyfonie. Nejtalentovanější dirigent z naší nejmlad- Marií Callasovou. Čtveřice pochází z mi- Jedná se o první nahrávku souboru, kte- ší generace Jakub Hrůša (nar. 23. 7. 1981), lánského operního domu La Scala, kde rá obsahuje hudbu ryze klasickou, skladby žák Jiřího Bělohlávka, se v dalším z titu- se nahrávalo v rozmezí let 1953–1955 a to J. S. Bacha, J. P. Sweelincka, B. M. Čer- lů, vydaných v této době (10. února) fi r- s vynikajícími dirigenty, jakými byli Her- nohorského a dalších autorů. CD vychází mou SUPRAPHON, představuje společně bert von Karajan, Tullio Serafi n nebo u společnosti CLARTON. Současně České s Pražskou komorní fi lharmonií v reperto- Giandrea Gavazzeni. klarinetové kvarteto svoji novou nahrávku áru sestaveném z děl Antonína Dvořáka Závratná kariéra italské sopranistky řec- podporuje koncertním turné pod názvem (Česká suita op. 39, B 93, Valčíky B 101 a kého původu (1923–1977) začala již v roce Polyfonie a meditace. CD vychází pod čís- Polonéza Es dur B 100). Obdivuhodně zra- 1947 ve Veroně. Poté pokračovala na před- lem 0077-2131. lý výkon mladého umělce, v současné době ních evropských a amerických scénách, revue hudebních nosi$

Dne 13. ledna vychází u fi rmy SUPRA- poctu hudbě Raye Charlese, který ovlivnil PHON ještě další nesporně zajímavý titul, její první muzikantské kroky, a to přímo a sice novodobá premiéra oratoria Fran- po boku pravé Charlesovy ruky, Davida tiška Xavera Brixiho k velikonočnímu Vel- „Fatheada“ Newmana a Edie Henderso- kému pátku nazvaného Jidáš Iškariotský na – trubka, Mitch Steina – kytara, Mar- (Judas Iscariothes, Oratorium pro die sac- ka Johnsona – tenorsaxofon, fl étna, Raye ro Parasceves). Jedná se o originální sklad- Drummonda – bas, Al Fostera – bicí a Gary bu českého mistra 18. století na původ- Smulyana – barytonsaxofon – CD 83419). ní text dnes již neznámého autora, v níž k ústřední postavě Jidáše (tenor) promlou- vají v duchu barokní poetiky tři alegoric- Slavný rumunský skladatel, houslista a ké postavy – Spravedlnost (bas), Smrt (alt) dirigent George Enescu (1881–1955) je a Naděje (soprán). Oratorium je ukázkou autorem pouze jedné opery – Oedip (1932). Brixiho kontrapunktického mistrovství a Tato opera se velmi úspěšně hrála asi pat- nastudovali jej sólisté Ludmila Vernerová, náct let, premiéru měla v Pařížské opeře Pavla Kšicová, Jiří Vinklář a Miloslav Pod- roku 1936 a dnes vychází ve vynikajícím skalský, které doprovodila Musica Bohe- obsazení Vídeňské státní opery (Monte mica v čele s dirigentem Jaroslavem Krč- Pederson – basbaryton, Elis Silone – bas, kem. Titul vychází pod objednacím číslem Davide Damani – baryton, Michael Roi- SU 3866-2. der – tenor a Sbor a orchestr Vídeňské státní opery v čele s Michaelem Giele- nem). Nahrávka vychází u fi rmy NAXOS Firma TELARC – TELARC CLASSICS (CLASSIC) na dvou CD pod objednacím (CLASSIC) nabízí v reedici čtveřici výbě- číslem 8.660163-64. Doporučujeme! rů z oper W. A. Mozarta, nahraných pod taktovkou sira Charlese Mackerrase. Pod foto Petr Horník objednacím číslem CD 80345 výběr z Kou- Dvě světové premiéry z oblasti soudo- zelné fl étny, kterou nastudovali Barbara bé americké vážné hudby, e Here And Gabriela Beňačková Hendricks, June Anderson, Jerry Halley, Now Christophera eofanidise a Raul Ve čtvrtek 2. 2. proběhla na Žofíně pre- omas Allen a Skotský komorní orchestr Revere´s Ride Davida del Tredici doplňu- zentace dvou nových kompaktních dis- a sbor, pod číslem CD 80399 výběr z ope- je na nahrávce fi rmy TELARC – TELARC ků společnosti ARCODIVA, na nichž se ry Così van tutte, na jejímž nastudování se CLASSICS (CLASSIC) zpracované tech- představují naši vynikající pěvci, Gabriela podíleli Felicity Lott, Nuncia Rodile, Jer- nologií SACD Lamentace z Bernsteinovy Beňačková a Štefan Margita spolu s klaví- ry Halley, Alessandro Corbelli, Skotský Symfonie č. 1 „Jeremiáš“. Pod taktovkou ristkou Katarínou Bachmannovou a har- komorní orchestr a Edinburský festivalový Roberta Spana díla nastudoval Atlantský fi stkou Kateřinou Englichovou. Jako pat- sbor, pod číslem CD 80442 výběr z Dona symfonický orchestr a sbor. Titul vychází roni obou produkcí přišli všem umělcům Giovanniho s Bo Skovhusem, Alessandrem pod objednacím číslem SACD 80638. popřát hodně úspěchů hudební skladatel- Corbellim, Christiane Brewer, Jerry Hal- ka Sylvie Bodorová, tisková mluvčí společ- leyem, Felicity Lott a Skotským komor- Carl Philip Emanuel Bach (1714–1788) nosti Zentiva Věra Kudrnová i oba kmo- ním orchestrem a sborem a konečně výběr byl velice plodným skladatelem, který psal tři, americký dirigent John Fiore, který z Figarovy svatby s Alastairem Milesem, především pro své oblíbené nástroje – cem- pokřtil nahrávku Gabriely Beňačkové a Alessandrem Corbellim, Nucciou Rodile, balo a clavichord. Za jeho života vyšlo tis- Karel Gott jako kmotr novinky Štefana Carol Vaness a opět Skotským komorním kem celkem osmnáct sbírek. Jeho sklad- Margity. orchestrem a sborem. by sice později dobovému vkusu Vídeňanů Na CD Slzy a úsměvy (UP 0084) Štefa- přestaly vyhovovat, získaly si však značnou na Margity je natočen stejnojmenný cyk- Producenti fi rmy TELARC (CLASSIC) oblibu u Haydna, Mozarta a Beethovena. lus slovenského tvůrce dvacátého století však mysleli rovněž na milovníky jazzu, Nová nahrávka fi rmy NAXOS (CLAS- Mikuláše Schneidera-Trnavského (1881– pro které pod labelem DISCOVER JAZZ SIC), kterou její producenti nazvali C. P. 1956), Maďarské lidové písně s doprovo- připravili reedice titulů André Previn E. Bach: Sonáty a ronda a sestavili ji např. dem harfy Bély Bartóka a nově napsaný with Joe Pass and Ray Brown – A er Hours ze Sonáty d moll Wq 51/4, Sonáty fi s moll písňový cyklus Sylvie Bodorové Sadaj, (jedenáct standardů jazzového mainstrea- Wq 52/4, Sonáty A dur Wq. 55/4, Ronda slnko sadaj, kde se jako host představuje mu v podání pianisty André Previna, kyta- d moll Wq. 61/4, Sonáty C dur Wq. 65/47 Gabriela Beňačková. Cyklus využívá spo- risty Joe Passa a kontrabasisty Ray Brow- či Ronda B dur Wq. 58/5, je zároveň ukáz- jení obou pěvců, klavíru a harfy. na – CD 83302), Dizzy Gillespie – To Bird kou umění klavíristy Christophera Hinter- CD Slovenské písně (UP 0001) Gabri- With Love (jedna z posledních nahrá- hubera, jenž se během své dosavadní kari- ely Beňačkové přináší výběr několika vek trumpetisty Dizzyho Gillespieho, kde éry stal laureátem již několika mezinárod- cyklů Mikuláše Schneidera-Trnavského, vzdává poctu Charliemu Parkerovi společ- ních soutěží a spolupracoval s dirigenty Piesne o matke, Drobne kvety a Zo srd- ně s Paquitem D´Riverou, Antoniem Har- jako V. Ashkenazy či Y. Kreizberg. ca. V premiéře zaznívají mladistvé a dosud tem a Jackie McLeanem – altsaxofony, nenahrané písně Mikuláše Schneidera- Benny Golsonem, Cliff ordem Jordanem Zbrusu nová nahrávka dvou nejslavněj- Trnavského ze studentského období. a Davidem Sanchezem – tenorsaxofony a ších děl Georga Friedricha Händela, Vod- V odlišné verzi cyklu Sadaj, slnko, sadaj Bobby McFerrinem – zpěv – CD 83316), ní hudby a Hudby ke královskému ohňo- Sylvie Bodorové se jako host Gabriely Dave Brubeck – Young Lions and Old stroji, vychází pod objednacím číslem Beňačkové představuje Štefan Margita. Tigers (nahrávka k pětasedmdesátinám 8.557764 u fi rmy NAXOS (CLASSIC). Kompaktní disk obsahuje i bonus se dvěma klasika jazzového piana, na které se podí- S obrovským nasazením a vervou obě díla úpravami lidových písní Jaroslava Krčka lejí Brubeckovi kolegové, pokrývající bez- pod taktovkou Kevina Mallona nastudo- Teče voda, teče a Zazpívej slavíčku. mála tři muzikantské generace: Jon Hen- val kanadský soubor staré hudby Aradia Celá produkce vznikala za pomoci fi rmy dricks – zpěv, Michael Brecker – tenors- Ensemble. Nahrávka vychází současně na Zentiva na konci roku 2005 v Sále Martinů axofon, Christian McBrida – kontrabas, SACD (6.110115) a DVD-Audio (5.110115). v Lichtenštejnském paláci, zvukovými mis- Ronnie Buttacavoli – křídlovka, Josua Doporučujeme! try byli Václav Roubal a Karel Soukeník, Redman, James Moody a Joe Lovano – režisérem obou kompaktních disků byl tenorsaxofony – CD 83349) a Roseanna Jaroslav Krček. Vitro – Catchin Some Rays (kde původem texaská zpěvačka moderního jazzu skládá Zpracovala Hana Jarolímková revue hudebních nosi$

Monteverdi Productions Ltd. 4 kantáty pro vánoční příležitosti, Monteverdi Productions Ltd. jejich polyfonní souhra. Podobně, e Bach Cantata Pilgrimage nahrané o Vánocích 2000 v kos- e Bach Cantata Pilgrimage snad s výrazem ještě radostněj- – souborné nahrávky duchovních tele sv. Bartoloměje v New Yorku. – souborné nahrávky duchovních ším, je řešeno i č. 3 další kantáty kantát J. S. Bacha, sólisté, e Stejně jako v českém římskoka- kantát J. S. Bacha, sólisté, e Wir müssen durch viel Trübsal in Monteverdi Choir, e English tolickém prostředí, jsou Bachovy Monteverdi Choir, e English das Reich Gottes eingehen BWV Baroque Soloists, John Eliot Vánoce radostně jásavé. Nepřevlá- Baroque Soloists, John Eliot 146, árie altu, jemuž rovněž poly- Gardiner dá tu však prostý výraz, navazující Gardiner fonně odpovídají a jeho zpěv bar- na písňovou a pastorální lyriku, vitě kolorují sólové housle, Ich will Vol 14 CD 843183011322 jaké známe v české hudbě už od Vol 24 843183010721 (CD nach dem Himmel zu. Zvláštní Vánoční kantáty, New York, St. baroka a zejména pak v tvorbě 1 843183010820, CD 2 hudbu nacházíme v některých sin- Bartholmew’s 25. 12. 2000 kantorů období klasicismu. Vánoč- 843183010929) foniích a chorálech. Geniálním vyjá- – Gelobet seist du, Jesu Christ ní radování lipského mistra je inte- CD 1: Pro třetí neděli po Veli- dřením psychické deprese ve stavu BWV 91, Christum wir sollen lektuální, spojené často s doko- konocích (Jubilate) – Zámecký bolestného soucitu a pláče je sin- loben schon BWV 121, Dazu nalou polyfonní technikou. To je kostel Altenburg 14. 5. 2000 – fonia ke kantátě Weinen, Klagen, ist erschienen der Sohn Gottes výrazně patrné ve všech vstupních Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen Sorgen, Zagen BWV 12. Ve stínu BWV 40, Unser Mund sei voll větách, kde vesměs radostně jubi- BWV 12, Ihr werdet weinen und silného působení tohoto hudeb- Lachens BWV 110, Katharine lují trubky, v chorálech na konci heulen BWV 103, Wir müssen ního obrazu nechá dirigent zpívat Fuge (BWV 91, 121) a Joanne jednotlivých kantát i v jiných čís- durch viel Trübsal in das Reich následující vstupní sbor v nízké Lunn (BWV 110) – soprán, Robin lech. Nejednou ze zpěvu vyslyšíte Gottes eingehen BWV 146, dynamice, jež působí jako bolestný Tyson (BWV 91, 40) a William jemnou stylizaci radostného sním- Brigitte Geller – soprán, Willi- dech. Podobného efektu pak dosa- Towers (BWV 121, 110) – alt, ku, třeba při sborovém zhudebnění am Towers – alt, Mark Padmore huje i v úvodním chorálu kantáty James Gilchrist – tenor, Peter slov, která dala i titul kantátě Unser – tenor, Julian Clarkson – bas Wir müssen durch viel Trübsal in Harvey – bas Mund sei voll Lachens BWV 110, CD 2 Pro čtvrtou neděli po Veli- das Reich Gottes eingehen BWV Členové nahrávacího týmu live či v bohatých jubilacích tenoru konocích – Kostel sv. Panny 146, kde takový tiše bolestný sbo- nahrávek nejsou uvedeni. v árii Christenkinder, freuet euch!, Marie, Warwick, 21. 5. 2000 rový zpěv působí jako kontrast k Celkový čas 71:17 7. čísle kantáty Dazu ist erschi- – Wo gehest du hin? BWV 166, předchozí až výhrůžně znějící sin- enen der Sohn Gottes. Z tohoto Es ist euch gut, dass ich hingehe, fonii. Ta koncertantně uplatňuje  Jaroslav Smolka obsahového zaměření vychází i BWV 108, Sei Lob und Ehr dem sólové varhany, jejichž členitý part interpretační koncepce zejména höchsten Gut BWV 117 (Sváteč- i kadence pozoruhodně přispívají Dirigent John Eliot Gardiner sborových partií: všechny chorály ní příležitost nespecifi kována), k výrazu odporu proti Kristovým s Monteverdiho sborem a orche- i sborové zpěvy jsou přednášeny Robin Tyson – alt, James Gil- mučitelům. Gardinerova interpre- strem e English Baro que So- při vší přesnosti prostě. Tady nikde christ – tenor, Stephen Varcoe tace velmi citlivě reaguje na tyto loists začali na přelomu století není ani názvuk na hudební výraz – bas obsahové souvislosti, svědčící o se zajímavým, všestranně velmi mystiky biblické, liturgické či jiné Členové nahrávacího týmu live Bachově vyvinuté hudebně dra- náročným projektem. Rozhodli se náboženské poezie, na jejíž slova nahrávek nejsou uvedeni. matické vloze a citlivosti. Vrcholně provést a u té příležitosti vždy i Bach své kantáty komponoval. Celkový čas: CD 1 76:53, CD 2 mistrovská hudba se tu setkává živě nahrát všechny duchovní kan- Dokonale hraje i orchestr Anglic- 51:48 s kongeniálně dokonalým interpre- táty Johanna Sebastiana Bacha kých barokních sólistů: čistě, zře- tačním ztvárněním. v různých kulturních centrech svě- telně, barvitě, slohově přiměřeně  Jaroslav Smolka ta při evangelických obřadech ve dnešním znalostem o interpretační dnech roku, pro které skladatel jed- praxi barokní epochy. Všemu vlád- Kantáty, tvořící program obou CD notlivá díla psal. Organizovalo se ne suverénní technika: pěvci zpívají se skladbami pro povelikonoč- to jistě obtížně: k interpretaci skla- vrcholně barokní hybné a nejedno- ní neděle, jsou ve výrazu pravým deb, vázaných na jednotlivé neděle duché jubilační linie až instrumen- opakem hudby vánočního jásání. a sváteční dny, musí vycestovat tálně dokonale, instrumentalisté V klíčových číslech je tu vše sou- vždy všech 18 sborových pěvců a krásně zpívají. A dirigent John středěno k výrazu bolesti, soucitu případní přizvaní sólisté i 33 hráčů Eliot Gardiner, duše toho všeho, s Kristovým utrpením, lítosti. Jen orchestru. Snad proto jednotlivé je dokonale nad věcí. Z některých ojedinělé světlé hudební obrazy díly vycházejí postupně a na pře- frází vycítíte, jak hluboce má zažitý vyjadřují naději a cestu k boží posi- skáčku. Ze dvou svazků (jednodes- text jednotlivých hudebních čísel, le. Takové je např. č. 3 kantáty Ihr kový č. 14 a dvoudeskový č. 24) lze jak neotřele a nápaditě sleduje werdet weinen und heulen BWV zjistit, že vyšly ještě tři další, totiž smysl zpívaného textu a staví hud- 103, líbezná árie Kein Artz ist außer čísla 1, 8 a 10. Jsou pojmenovány bu právě z respektu k jejímu smys- dir zu fi nden, kompozičně řešená podle míst, kde byly nahrávky usku- lu. Radost poslouchat. nejdřív jako dialog sólového altu se tečněny. Tento svazek 14 zahrnuje sólovými houslemi a potom i jako revue hudebních nosi$

HARMONIA MUNDI HMC né koncertantní dílo co možná HARMONIA MUNDI 907407 jeho dispozice. U chrámové vokální 901867 autenticky nejen v hudebním textu, Arvo Pärt: A Tribute hudby, jež je na tomto CD zastou- Antonín Dvořák: Koncert pro ale i s respektem k nejuznávanější, Dopo la vittoria, e woman pena snad až příliš monolitně, pro violoncello a orchestr h moll op. tj. české interpretační tradici. Na with the alabaster box, Berliner to hovoří ještě jeden důvod. Byl 104, Jean-Guihen Queyras – vio- tu jeho výkon zřetelně navazuje: Messe, Solfeggio, Magnifi cat, to právě takový a ne jiný prostor, loncello, e Prague Philharmo- součinnost s českým orchestrem a Bogorodice Děvo, I am the true který inspiroval sborové zpěváky nia (Pražská komorní fi lharmo- dirigentem (ještě k tomu původně vine, Which was the son of... a dirigenta, pokud jde o míru užití nie), řídí Jiří Bělohlávek, Antonín violoncellistou) se mu evidentně Estonian Philharmonic Chamber výrazových prostředků, dynamiky, Dvořák, Dumky, Jean-Guihen vyplatila. Jeho výkon je nejen krás- Choir, eatre of Voices’ frázování či agogiky. Právě to, jak Queyras – violoncello, Isabelle ný v barvitém a bohatě výrazově Pro Arte Singers, řídí Paul Hil- slyšeli sami sebe v konkrétním pro- Faust – housle, Alexander Melni- modifi kovaném tónu, ale i v krys- lier, 1996–2004 storu výrazně ovlivnilo jejich výkon. kov – klavír talicky čisté intonaci, vyváženosti Hudební režie Brad Michel ad., A právě to by, soudím, mělo zůstat Hudební režie Martin Sauer, zvu- kantabilních a technických úseků zvuková režie Chris Barrett ad. zachováno i ve výsledku. Prostě - ková režie Philipp Knop, Teldex sólového partu, v důslednosti frá- Celkový čas 70:16 rád bych jako posluchač měl šanci Studio Berlin, Rudolfi num Praha zování. Je to velkolepý zážitek i u být ve stejné situaci jako oni. (Koncert) a Teldex Studio Berlin nás, kde jsme hýčkáni po deseti-  Ivan Žáček Popisovat výkony všech tří těles (Dumky), 2004 letí skvělými snímky Miloše Sádla, znamená hýřit superlativy. Jedno- Celkový čas 69:43 Josefa Chuchra, Daniela Veise, Tento disk fi rmy Harmonia Mundi, litost, homogennost i ušlechtilá Miroslava Petráše aj. i koncertní- jež si již před lety jistě získal srdce barevnost všech hlasů je u eston-  Jaroslav Smolka mi výkony dalších violoncellistů. každého audiofi la jak svou vynalé- ského souboru obdivuhodná, u Zvláštním experimentem je orches- zavou dramaturgií, tak i interpre- anglických těles se tak trochu před- Pro dvořákovské CD mladé vio- trální obsazení s téměř plnými tační úrovní své produkce, přináší pokládá – v zemi s nejvyšší kultu- loncellové hvězdy první velikosti dechy, ale málo početným smyč- autorský profi l Arvo Pärta (1935). rou a tradicí sborového zpěvu na Jean-Guihena Queyrase zvolila covým orchestrem, kdy původní Jistě netřeba představovat tohoto světě – jako samozřejmost. Velkou edice Harmonia mundi neobvyk- sestava Pražské komorní fi lharmo- Estonce, sídlícího dnes v Berlíně - devizou titulu je i osobnost Pau- lou, nicméně plně reprezentativní nie nebyla posílena. Vím, s jakým jednu z nejvýraznějších postav sou- la Hilliera, zpěváka, sbormistra, kombinaci: Koncert h moll a kla- úspěchem se setkala tato snaha dobé hudby, tvůrce, jenž vpravdě muzikologa, jehož zájem sahá od vírní trio Dumky. Za partnery mu třeba i v Beethovenově Deváté, spoluvytváří její dějiny. CD přináší středověké sborové tvorby až po zvolila pro koncert české umělce, ale tady u vrcholného Dvořáka už průřez vokální tvorbou Arvo Pärta, dnešek a jenž mimořádnou pozor- v dechové složce na plné symfonic- si nejsem jist, že je to optimální tvorbou převážně – až na Berlín- nost věnuje právě dílu Arvo Pärta, ké obsazení posílenou Pražskou řešení. Režie i nahrávací technika skou mši – a cappella. Nahrávky o němž napsal monografi i (1997). komorní fi lharmonii (v anglickém udělala jistě mnoho pro to, aby vznikaly odděleně v letech 1996 Pärt je – při vědomí, že každé srov- titulu na první straně i v bookletu se menší obsazení smyčců leckde až 2004 v různých lokalitách a se nání kulhá – jakýmsi novodobým titulovanou e Prague Philhar- dobře prosadilo, Bělohlávkovu třemi různými sbory, estonským Franckem. Stejně jako on se opájí monia) s jejím zakladatelem Jiřím záměru byla příznivá i Dvořákova Filharmonickým komorním sbo- opulentní sytostí, pestrostí zvuku. Bělohlávkem, v Dumkách dva dal- instrumentace, v orchestru se opí- rem a anglickými tělesy eatre of Zvuku jako kvality o sobě. Před- ší renomované sólisty: houslistku rající značnou měrou především o Voices a Pro Arte Singers. Přes- stavuje v evropské hudbě, k jejíž Isabelle Faustovou a klavíristu dechové témbry. Zejména onen tože byly pořízeny v chrámových duchovní tradici se jednoznačně Alexandra Melnikova. Je zajíma- nadšený vrchol fi nální věty, kde se prostorách i sálech zcela odlišných hlásí, jakýsi pól extrémního sono- vé, že se v bookletu uvádí jen ruský k violoncellu připojuje houslová akustických charakteristik, je disk rismu. Zvuk, barva, její fyziologický původ klavíristy Melnikova. Podle kantiléna v čele se sólem koncert- velmi dobře zvukově sjednocen a dopad je mu prostředkem i cílem. některých údajů ze stručného umě- ního mistra, však přece jen vyznívá vyvážen. Jinou otázkou zůstává, To se nemusí každému líbit, ale leckého životopisu houslistky Faus- trochu chudě. Jinak je ale Bělohláv- jestli právě tento cíl – sjednocení vynalézovost, fantazii, cit pro verti- tové lze snad soudit na maďarský kův orchestr dokonalý a tvoří se zvuku – je u takto produkovaných kální proporce, apartnost v osazo- původ, umělecká kariéra violon- sólistovým výkonem kongeniální titulů vždy jen tím jediným mož- vání zvukového prostoru – při veš- cellisty Queyrase se tu datuje od celek. Jean-Guihen Queyras zají- ným. Jisté je, že tato zvukařská kerém nesmírném tradicionalismu listopadu 2002, kdy mu byly uděle- mavě vede i v Dumkách. Nepřetla- fi losofi e zcela převládá... Předsta- – Pärtovi upřít nelze. Přiznám ny hned dvě prestižní ceny, Pierra čuje se s partnery, ale interpretace vím-li si ovšem, jakých všech mož- se však, že po poslechu tohoto Bouleze a Nadace Glenna Goulda je koncipována tak, že violoncello ných manipulací a zásahů do stere- monotematického disku se mi tro- v Torontu. Ty mu otevřely cestu je prvořadé. Přitom jsou všichni tři ofonního obrazu a jeho perspektivy chu zastesklo po nějaké – jakékoli k uplatnění ve většině nejvýznam- sólisté přesní a všestranně skvělí, bylo užito, jde na mne trochu děs. – horizontální logice, útvarnosti, nějších hudebních center na světě; i tady je patrný vyvinutý smysl pro Možná bych dal, alespoň někdy, struktuře, tektonice. Ale stávám národnost tam však uvedena není. osobitou vůni Dvořákovy hudby. pro změnu, přednost originální, se poněkud příliš privátním, a tak Mladý violoncellista měl zřejmě neupravené podobě zvuku. Zvuku raději skončím. v úmyslu podat Dvořákovo vrchol- respektujícího původní prostor a revue hudebních nosi$

ARCODIVA UP 0077 – 2 131 do Stevensonovy vícehmatové SUPRAPHON SU 3858-2 to žádnou dnes známou skuteč- Alfred Schnittke: Suita ve sta- polyfonie přece jen vnáší místy Jan Dismas Zelenka: Ouverture ností potvrdit ani vyvrátit. To však rém stylu pro housle a klavír; rozpačitou strnulost a menší tóno- a 7 concertanti in F, Sonáta č. 3 platí i o druhém názoru na určení Ronald Stevenson: Tři groundy vou tvárlivost. Je to však polyfon- B dur pro hoboj, housle, fagot těchto skladeb: Zelenka je možná pro sólové housle a Recitativ a ní výkon stále ještě obdivuhodný. a basso continuo, Concerto a 8 připravil pro svého mistra Johan- Air pro housle a klavír; Bohuslav Stevensonův Recitativ a Air pro concertanti in G, Hipocondrie a 7 na Josefa Fuxe a jeho vídeňskou Martinů: Sonáta č. 3 pro housle housle a klavír už není tak slohově concertanti in A, Symphonie a 8 dvorní kapelu, která v této době a klavír H 303 rigidní: zejména klavír sem vnáší concertanti in a (jen III. a V. věta) byla v Praze a u příležitosti zdej- Ivana Tomášková – housle, Rena- souzvukové myšlení 20. století, Soubor Collegium musicum od ších korunovačních slavností pre- ta Ardaševová – klavír historická inspirace je patrná hlav- cembala řídí Václav Luks, sonátu miérovala Fuxovu operu Costanza Hudební režie Petr Řezníček, ně na klenuté melodické linii houslí. hrají Elsa Frank – hoboj, Eckhard e fortezza (a Zelenka s ní u této zvu ková režie František Šlech- Tu přednáší Tomášková barvitě a Lenzing – fagot a Václav Luks příležitosti hrál na kontrabas). tický, 2005 s velkolepým smyslem pro gradační – cembalo Při tomto předpokladu by ovšem Celkový čas 56:46 účinnost tektonického oblouku, na Hudební režie Zdeněk Zahrad- bylo nutné počítat s větším obsa- velké ploše stoupajícího k vrcholu ník, zvuková režie Jiří Hesoun, zením: nejméně tak početným, na  Jaroslav Smolka a krátce pak poklesajícího k závě- 2005 jaké byl Zelenka zvyklý z Drážďan. ru. Velmi krásná a ve výrazových Celkový čas 67:21 Také tady se hrálo v mnohem vět- Vydavatelství ArcoDiva přišlo se prostředcích rozmanitá je Sonáta ším obsazení, než mají tyto sním- zajímavým recitálem brněnského č. 3 Bohuslava Martinů. Interpret-  Jaroslav Smolka ky s pouhými třemi primy, dvěma dua Ivana Tomášková – Renata ky citlivě zvládají stavbu i citový sekundy a violami, violoncellem, Ardaševová. V převzatých nahráv- náboj rozlehlého díla, v nosnících V Supraphonu vyšla na CD s jede- kontrabasem a ostatními liniemi kách Českého rozhlasu Brno z let tektonického rozvoje založeného náctiletým zpožděním, v bookletu partitury po jednom. Zvuk souboru 1998 (Schnittke a Stevenson) na technicky náročných liniích a nijak nevysvětleným, pozoruhodná Collegium 1704 je přece jen útlý a uvedlo na český trh trvalých nosičů pasážích, ale co chvíli jihnoucího digitální nahrávka instrumentál- neodpovídá orchestrální atmosfé- zvuku slohově historicky oriento- vyhraněně česky lidově prostou ních skladeb Jana Dismase Zelen- ře, ve které byl Zelenka roku 1723 vaná díla skladatelů druhé poloviny lyrikou až typického „studánkové- ky. Zatímco starší české snímky v souvislosti s Fuxovou operou i 20. století a přidalo k nim nahrávku ho“ melodického náboje. Renata zejména orchestrálních skladeb, vlastním melodramatem. Výrazně poslední sonáty Bohuslava Marti- Ardaševová je houslistce spoleh- pokud vůbec byly nahrány, byly je to patrné ve srovnání se zařaze- nů z roku 1994. Alfred Schnittke livou vpravdě komorní partnerkou: interpretačně koncipovány tra- nou komorní skladbou – Sonátou komponoval svou Suitu ve starém je přesná, úhozově rozmanitá a dičně, je pojetí Václava Lukse a č. 3. Nejen ona, ale i orchestrální slohu ve velmi přísně dodrženém přitom velmi ukázněná. Ani jednou jeho kolegů výrazně poznamenáno skladby tu znějí komorně. rámci raného klasicismu. Neuvá- housle nekryje a přitom je v celko- nekompromisním úsilím o historic- dí se, je-li to hudba plně originální vém výsledku jejího klavíru nejen ky poučenou barokní interpretaci, či je-li do nějaké míry založena na dost, ale je zřetelné všechno výra- jak ji její obětaví nadšenci pěstovali převzetí či citaci historické hudby. zové bohatství, jež se v něm uplat- v 80. a 90. letech. To je zásadně Skladatelova kázeň tváří v tvář ňuje. To je ovšem rovněž zásluhou bez vibrata, křehkým, do maximál- historickému stylu je obdivuhodná nahrávacího týmu brněnského roz- ní dynamiky nikde nezesilovaným a nejsou-li to úpravy starých před- hlasu, jehož zvuk je v obou nástro- tónem, s převahou rychlých až vel- loh, je nutné se s úctou sklonit i jích barvitý a vyrovnaný a má boha- mi rychlých temp. Jsou to výkony před živou invencí a žánrovou čis- tě širokou stereofonní bázi. velmi vyrovnané, pozoruhodně totou jednotlivých vět. U nás málo čisté v intonaci a komorně znějí- známý skotský skladatel Roland cí. Zdá se mi, že ona komornost, Stevenson vytvořil své Tři groundy vyjádřená jak způsobem hry, tak i ( ree Grounds) jako transkripce počtem nástrojů, jimiž jsou obsa- cembalové sonáty Henryho Purcel- zeny jednotlivé orchestrální sku- la pro sólové housle. Pokusil se tu piny, je tu příliš velká. Václav Luks dodržet i vícehlas předlohy, která je vyslovuje v bookletu názor, se kte- ovšem z povahy cembala důsledně rým přišli jen jako s dohadem bez akordická či polyfonní. Výsledkem jakékoliv pramenné opory někteří jsou značné virtuózní nároky na čeští muzikologové: že skladatel sólistu, srovnatelné s požadavky orchestrální díla, jež souhrnně Johanna Sebastiana Bacha v par- označil jako „šest koncertů, ve spě- titách a sonátách. Ve výkonu Ivany chu komponovaných v Praze roku Tomáškové, ve Schnittkeho Suitě 1723“, psal pro kapelu hraběte hrající velmi živě a rozmanitě, to Hartiga a ta je snad hrála. Nelze 61. mezinárodní hudební festival praÏské jaro prague spring 61st international music festival Pod zá‰titou prezidenta republiky Václava Klause Ve spolupráci s Ministerstvem kultury âR Spolupofiadatel hlavní mûsto Praha RECITÁLY

17. kvûten, Rudolfinum Bernarda Fink – mezzosoprán Anthony Spiri – klavír Dvofiák, ·kerjanc, Ipavec, GerÏiniã, Pavãiã, Guastavino, Buchardo

22. kvûten, Zrcadlová kaple Klementina Mary Farbood – cembalo Bach, Kalabis, Scarlatti

23. kvûten, Obecní dÛm Garrick Ohlsson – klavír Beethoven, Korte, Smetana

26. kvûten, bazilika sv. Jakuba Ale‰ Bárta – varhany Kuchafi, Mozart

27. kvûten, Rudolfinum Edita Gruberová – soprán Friedrich Haider – klavír Mozart, Schubert, Brahms, Strauss

29. kvûten, Rudolfinum Shlomo Mintz – housle, viola Adrienne Krausz – klavír Mozart, ·ostakoviã

Podrobn˘ program na www.festival.cz Vstupenky v prodeji: ■ SíÈ Ticketpro, www.ticketpro.cz • tel.: +420 296 333 333 fax: +420 234 704 204 • e-mail: [email protected] ■ Pokladna PraÏského jara, nám. Jana Palacha, Praha 1 tel.: +420 227 059 234 PraÏské jaro, o. p. s., Hellichova 18, 118 00 Praha 1 tel.: +420 257 310 414 • fax: +420 257 313 725 Generální partner Oficiální partner e-mail: [email protected] 1946 11. kvûten – 3. ãerven 2006 11 may – 3 june 2006 2006 250. VÝROČÍ NAROZENÍ WOLFGANGA AMADEA MOZARTA

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ A OSTATNÍ PARTNEŘI

www.mozartpraha2006.cz

POŘADATELÉ PROJEKTU