NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO 13 PROSINEC 2014

Boček & Zubík Foglarovská hrůza Co nás na horrorech štve Socialistický Zombi Mord Třináctky a zrcadla v horroru Třináct zastavení Pátku třináctéhoObsah ...... 4 Co nám na/v horroru pije krev? ...... 8 Asami – Polonahá královna japonských krváků ...... 18 Fasshon heru ...... 26 Zrůdné zrcadlo & Ďábelská vidina (Michael Scott) ...... 28 Zrcadlení strachu ...... 30 Poslední přání (Daniel Barták) ...... 36 Český horror vstává z hrobu podruhé aneb Pionýři hororu 2! ...... 44 Petr Boček a Miloslav Zubík ...... 46 Výprodej nočních můr (Petr Boček, Miloslav Zubík) ...... 53 Budeme se bát divadelní večer na motivy povídek P. Bočka a M. Zubíka ...... 55 Trinásť, Pánboh pri nás ...... 56 Zombeavers ...... 58 Tak Sakaguchi ...... 66 Plyšák (Vít Martin Matějka) ...... 67 Koledu, nebo vám něco provedu (Honza Vojtíšek) ...... 72 O večeru halloweenském (Michaela Neuvirtová) ...... 77 Horrorové třináctky ...... 81 13 hororových povídek / 13 hororových povídek znovu ...... 85 Wrong Turn 6 ...... 87 K – Horror aneb o co jde v korejském horroru? ...... 88 Rastislav Blažek a Roman Mališka ...... 93 Socialistický Zombi Mord ...... 96 Strach a smrt v díle Jaroslava Foglara ...... 98 Smrt ve Stínadlech (Josef Blažek) ...... 108 Reipu zonbi: Lust of the dead ...... 115 Brány na druhú stranu ...... 117 Swamp Thing – Bažináč ...... 120 Polský fi lmový a televizní horror V. 1980–1989 ...... 122 NYX (Robert Poch) ...... 128 Bloody Xmas Fest 14.–17. 11. 2014 ...... 132 Frank Darabont ...... 136 The Canal ...... 144

E-mail: [email protected] www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek Externí spolupracovníci a spolupracovnice: Lucia Andaľová, Josef Blažek, Roman Bílek, Martin Skuřok, Andrea Parezová, Martin Štefko, Krzysztof Gonerski Ilustrace: Dávid Marcin (9, 11, 12, 13),Martin Slávik (38, 41, 43, 68), Helena Štěpánová (73, 75) Korektury: Zuzana Kocurková, Lucia Andaľová Sazba: Július Muránsky HOWAR D – 13/2014

Zrcadlo, zrcadlo…

Již sám pohled do zrcadla je občas pěkný horror. Obzvláště, je-li to v pátek třináctého. Nebo je-li vám třináct a v jeho odrazu spatříte první jebák, rašící hned vedle vašeho nosu (a to vědomí, že je to jen první ze třinácti, které se za ním přijdou podívat, než dojdete do školy…). Hádáte správně, v tomto čísle jsme téma- tické zrcadlo nastavili právě třináctce a zrcadlům v horroru. Jak bychom také mohli ve třináctém čísle jinak. Obzvláště, když to jsou tak výživná témata. Nevěříte? Zalistujte dál… Kromě toho, že je to nominálně sympatické číslo a toho, že je to v podstatě jubilejní číslo (už to s námi táhnete celé tři roky), je to také číslo předvánoční a tak jsme se pokusili naservírovat vám toho jako dárek více. Abyste měli co číst schovaní na záchodě, až se vaše početná rodina u uschlého koštěte (které stejně za chvíli vzplane od odborně zapálené svíčky) bude trapně pokoušet békat nějaké ty koledy, nebo když se zdravotníci budou pokoušet vytáhnout kapří klíční kost z krku vašeho hysterického otce. Všeho je tedy více. Rozhovory se nám povedly hned tři a v mezinárodním rozměru. Na tělo jsme se dostali japonské hereč- ce Asami, vyzpovídali sympatickou autorskou dvojici Petr Boček & Miloslav Zubík a po bolševicku si došlá- pli na dva z tvůrců současného slovenského horrorového hitu Socialistický Zombi Mord, Rastislava Blažka a Romana Mališku. Více, celkem šest, je i povídek. Tentokrát jsme zůstali na domácí půdě. Na stránky Howarda se svým pří- během vrací Robert Poch, nováčkem je Daniel Barták, ke svému článku tradičně tématickou povídkou přispěl Josef Blažek. Dali jsme prostor i prvním třem výherním povídkám halloweenské soutěže stránek Horor-Web a vy si je můžete přečíst v pořadí od prvního místa po třetí (Matějka, Vojtíšek, Neuvirtová). Kromě tématické povídky přináší Choze hloubkový rozbor horrorové a strašidelné tématiky v díle Jaro- slava Foglara. Caelos se podělí se svou alkoholovou paralelou horrorového festivalu v Chotěboři. Více je sa- mozřejmě i recenzí, jak na fi lmy, tak i na knihy. Ta herní je sice jen jedna, ale zase na celou sérii. I těch osob- nostních profi lů je více. A aby toho nebylo málo, jako vánoční dárek souběžně s tímto číslem vychází i naše elektronická antologie českých a slovenských horrorových komiksů „Kreslený strach“, kterou si můžete zdarma stáhnout současně s tímto číslem. Můžete se tedy již teď těšit, že dostanete tradiční dávku zajímavého horrorového čtení. Stejně jako můžete věřit, že se s dalším číslem přiřítíme dříve, než se stihnete postavit před zrcadlo a tři- náctkrát vyslovit jméno Howard. A možná přijde i Skippy…

Honza Vojtíšek

Červen 2013 – 5/2012

HOWAR D NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS R ČÍSLO RR Prosinec 2012 NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO ISLÝ 10 RR HORR HORR RRO SLÝ HOWAR D NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS EZÁV HOR ISLÝ ISLÝ HORRO ČÍSLO NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS ROVÝ 11 VÝÝ ČERVEN 2014 ČASOPČČAČASČASO R NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS RRO ORROORR HORR IS

ISLÝ ČÍSLO

NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS 12 komiks Fulciho dech

RRO Ĥ RRRRO ZÁŘÍ 2014 ORR HORRHOR Bo 2014 Foglarovská hr þ Co nás na horrorechek & Zubík štve ISLÝ Socialistický Zombi Mord T Ĝ ináctky a zrcadla v horroru AmityvillePPsi v horroru NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS Anna Šochovájších záporák ČÍSLO CichowlasPavePavPavel & vvhvhoSoukupRadecki hoh icch ave ho MiloMilMiloslavvee Švandrlík llS So rror Ĥ 13 Polský horrorMartinilo Štefko za Weekend of slavsFear 2014ukup u Ženyartar Alfredart Hitchocka Zora Ulla KeslerovátČinik Š nyy Šva PROSINEC 2014 Alf tefkt lf ndrl fredaredr edada o ík HitHiH chocch ka

[ 3 ] Třináct zastavení Pátku třináctého Čím jiným uvést třinácté číslo vašeho oblíbené- správně mlaskavé a mezi mlaďochy zařve i takový ho magazínu než textem o nejvýznamnější třináctce borec, jakým je Kevin Bacon. Režisér Sean S. Cu- fi lmového horroru. O té, kterou nosí na dresu hoke- nningham byl se svým snímkem ve správný čas jový brankář a příležitostný táborový vedoucí Jason na správném místě a jako jeden z vůbec prvních sur- Voorhees. ferů naskočil na obří vlnu slasherů, které tehdy právě začínala. Jistě netušil, že právě pokládá základy její- Zastavení první – mu nejdůležitějšímu pohonu. o Jasonovi bez Jasona Zastavení druhé – pytel pyčo! Poprvé se začali teenagěři v okolí Crystal Lake Jednička měla úspěch, ale něco jí chybělo. Tím ztrácet ve velkém v roce 1980 (Friday the 13th), kdy něčím byl ikonický zabiják, schopný utáhnout sé- se naplno rozeběhly snahy o znovu otevření dětské- rii skrze dekády. A tak přichází Steve Miner v jedné ho tábora. V něm se před lety utopil malý chlapec ze svých světlejších chvilek (Friday the 13th Part 2, Jason, když táboroví vedoucí místo dohlížení vesele 1981) a naplno představuje hlavní hvězdu a bezkon- kopulovali jako králíci. Pomsta na sebe nechala čekat kurenčně nejlepšího slasherového zabijáka všech dlouho, ale stála za to. Vraždy jsou vynalézavé, triky dob. Příběh je samozřejmě naprosto podružný, opět

[ 4 ] HOWAR D – 13/2014

skupinka mlaďasů, opět vraždění a opět zábava. žánru. Čtyřka (Friday the 13th: The Final Chapter) Navíc netrpí neduhem současných vyvražďovaček, jede v kolejích hluboko vyjetých předchozími díly tedy postavami, které divák touží zavraždit více než a jako původně plánované zakončení celé série fun- zabiják. Jason po plátně pobíhá s hlavou ovázanou guje skvěle. pytlem a působí tak dostatečně zlověstně, i když do- konalé to ještě není. Zastavení páté – nudný začátek Jenže tvůrci míní, ale peněženky producen- Zastavení třetí – maska tů mění. A tak se rok po Poslední kapitole objevu- Dokonalé to totiž začne být až ve chvíli, kdy si je Nový začátek (Friday the 13th: A New Beginning), nasadí svou proslulou hokejovou masku, za kterou který se bohužel svým pojetím až zvráceně odchyluje by po zbytek série schovával své emoce, kdyby ně- od původních dílů. A to i kvalitativně, protože vraždy jaké měl. S Jasonem se vrátil i režisér Miner a to rov- jsou unylé a nekreativní a zásadní pojítko se čtvrtým nou v nejlepším horroru své kariéry (Friday the 13th dílem, Tomy Jarvis, je jen slabou nálepkou na divá- Part III, 1982). Ten je prezentován v, z dnešního po- kovu bolest. Pětka se prostě nepovedla a fanoušci hledu legračním, 3D a tak to Jason pálí proti divákům toužící po krvi vzývali Satana, aby jim vrátil Jasona. s nebývalou vervou. Trojka je mým nejoblíbenějším dílem i proto, že naprosto dokonale naplňuje žánro- Zastavení šesté – Jason žije! vá schémata v naprosto všech směrech. Od postav, A Satan jako správnej kámoš samozřejmě fan- přes posloupnost děje, až po adoraci záporáka, kte- dy vyslyšel a v roce 1986 se tak pan Voorhees vra- rý si pro sebe krade celý snímek pouhým mrknutím cí v plné polní (Jason Lives: Friday the 13th Part VI). svého jediného oka. Zastavení čtvrté – poslední kapitola? Po Stevu Minerovi přichází na režisér- skou stoličku další šikovný řemeslník, Jo- seph Zito, který své kvality dokázal úžas- ným Vrahem Rosemary. Na povel dostává řadu zajímavých a v žánru zkultovnělých herců jako Corey Feldman nebo Crispin Glover, který zde mimo jiné předvádí nej- úžasnější taneční kreaci v historii celého

[ 5 ] A protože se nacházíme v druhé polovině osmdesá- Zastavení osmé – čáry máry tých let dvacátého století, na vše je nahlíženo hez- V sedmém díle (Friday the 13th Part VII: The New ky odlehčeně. Takže i tento Pátek dostává facelift Blood, 1988) přichází na scénu někdo ještě šíleněj- ve formě drobných vtípků, které se tu a tam již do- ší, než Jason – režisér John Carl Buechler. Ten totiž stávají na hranu trapnosti, ale nikdy ji výrazně nepře- přivádí na plátno hlavní kladnou hrdinku vybavenou kračují. A dovolte mi citovat největšího znalce série, telekinetickými schopnostmi a celý snímek se místy tedy mne: „Po shitové pětce se vrací Jason Voorhees od Křišťálového jezera přesouvá někam do Bradavic. v plné síle, aby dokázal, že zdaleka nepatří do sta- Na režisérovu obranu musím dodat, že ona tele-dí- rého železa. S ním samozřejmě jeho nemesis Tomy venka je pouze rychlým zástupem za Freddyho Kru- Jarvis, který se tímto stává možná nejsympatičtější egera, na kterého autoři nakonec nesehnali práva. postavou série (pomineme-li Jasona).“ A vyřešili to opravdu kuriózně.

Zastavení sedmé – Zastavení deváté – seriálový krok stranou výlet do New Yorku V roce 1987 byl na vrcholu síly jak Jason, tak Osmý díl (Friday the 13th Part VIII: Jason Takes celý slasherový žánr jako takový. Producenti se toho Manhattan, 1989) vypouští Jasona mimo jeho přiro- snažili využít, jak jen to šlo a přišli tak s ideou seriálu zené loviště a on se tak na palubě výletní lodi vydává (Friday the 13th), který se nakonec dočkal tří sezón, až do největšího amerického města. Bohužel, Jason čítajících dvaasedmdesát epizod. Bohužel, název je není žádný zapálený turista a jeho dovádění ve vel- to jediné, co má seriál s příhodami slavného bran- koměstě postrádá eleganci lesních honiček. Působí káře společného. Tady sledujeme sourozence, kteří unaveným dojmem a z jeho smutného pohledu je cítit zdědí starožitnictví, kdysi plné prokletých předmětů touha po návratu domů, do panenské přírody v okolí a v jednotlivých epizodách se snaží tyto předměty Crystal Lake. získat zpět od osob, které si je zakoupily. Je to lep- ší, než to zní, ale k sérii o Jasonovi to nepatří ani Zastavení desáté – do pekla a zpět vzdáleně. Jako marketingový trik ale název funguje Jestliže výlet na Manhattan jsme ohodnotili jako skvěle. nudný a nepovedený, o devátém díle (Jason Goes to

[ 6 ] HOWAR D – 13/2014

Zastavení dvanácté – rozbít hubu Freddymu V dalších Jasonových příhodách se konečně po- dařilo naplnit sen, který v hlavách producentů osci- loval někdy od poloviny osmdesátek. Totiž posta- vit proti sobě dvě velké slasherové ikony, Freddyho a Jasona (Freddy vs. Jason, 2003). Rozpaky budil Ronny Yu na místě režiséra, ale v jeho prospěch mlu- vila povedená Chuckyho nevěsta. A byla to dobrá volba. Crossover funguje prakticky ve všech mysli- telných aspektech, oba borci mají dostatečný pro- stor a Freddyho řádění v depresivních Jasonových snech je něco, při čem musí každý pravověrný fa- Hell: The Final Friday, 1993) toto tvrdit nemůžeme. noušek hýkat blahem. Škoda, že plány na další díl Je totiž ještě mnohem horší a osmička je proti němu této přesdržkové zůstaly dodnes u ledu. esencí slasheru. Tady totiž Jasonův duch přeskakuje z člověka do člověka, aby se dostal ke svojí sestře, Zastavení třinácté – remake se kterou chce zplodit sebe sama. Nebo tak něco, Své mapování života Jasona Voorheese uza- většinu detailů se mi podařilo vytěsnit. Tedy až na ty vřeme v roce 2009, kdy režisérský nýmand Marcus zábavné, jakými jsou odkazy na slavné osmdesátko- Nispel, který měl za sebou už znásilnění Texaského vé horrory. Jenže ty tu jsou dohromady asi tři a zbylý masakru motorovou pilou, přivedl na světlo světa průjem rozhodně nezachraňují. Tohle se opravdu ne- předělávku Pátku (Friday the 13th). Opět mi dovolte povedlo a s devátým dílem tak přichází nejhorší Pá- citovat komentář, napsaný bezprostředně po prvním tek třináctého vůbec. (a navždy posledním) zhlédnutí. Lépe bych to totiž dnes nevystihl: „Jason Voorhees, rychlý jako blesk Zastavení jedenácté – a mrštný jako kočka, si ve své podzemní dílničce vy- vesmírné dobrodružství rábí pasti a poplašná zařízení. Občas si tam donese nějaké to tělo (k večeři?) či zajatce. Marcus Nispel si Po sračkoidní devítce se série na dlouhých osm natočil další (ukecaný!) Texaský masakr, aniž by bral let odmlčela, snad v hledání ještě šílenějšího nápa- sebemenší ohledy na sérii Pátek 13 a její tradice. Mi- du. A zadařilo se. Co takhle poslat Jasona do bu- chael Bay je rakovinou současného horroru a nový doucnosti a rovnou do vesmíru. Překvapivě to vypa- Pátek pak jeho zatím největším vyprodukovaným ná- dá a funguje o poznání lépe, než zní. Jednak se vrací dorem. Děcka ovšem budou hýkat nadšením.“ nejslavnější Jasonův představitel, Kane Hodder, jed- Děcka sice nadšením hýkala, ale ne dostatečně nak se tu v drobné, ale výrazné roli mihne sám Da- a na další zářez do série se zatím čeká. Modleme se vid Cronenberg a jednak mají autoři evidentně cit pro u oltáříku s ostatky Jasonovy maminky, ať jde o něco původní díly. Na ty odkáží například v zábavné scén- podobně šíleného jako crossover z roku 2003. Po- ce s hologramem. Výrazným krokem vedle je až vy- kračování remaku nás totiž nezajímá. lepšený „future“ Jason, který mé sympatie opravdu nezískal. Coby tečka za klasickou sérií to ale funguje docela dobře. Roman Kroufek

[ 7 ] Co nám na/v horroru pije krev?

Ano, je to tak. Pokračujeme v negativním duchu. Lucia Andaľová Protože ač jsme nekompromisní a ti úplně nejvíc nej- Keď vidím, že na začiatku fi lmu sa sformuje sku- větší horroroví fandové a horrorové fanynky, jsou pinka aspoň štyroch ľudí s politicky korektným za- věci, které nás na horroru prostě vytáčí. Ať už to je stúpením rás a pohlaví, je mi všetko jasné. Ideál- cokoliv. Zde tedy našich patnáct plivnutí. ne mi už v prvej tretine zrýchli pulz veta „Musíme ostať pokope!“. Vo väčšine prípadov sa totiž hrdino- Roman Kroufek via krátko na to rozdelia, aby ich mohol vrah/príše- Vybrat tři věci, které mě štvou na horroru? Hmm, ra/duch po jednom pohodlne odstrániť, lebo v USA a proč ne třináct, nebo třicet? Možná bych jich vy- sa v najnevhodnejšej chvíli a) pokazí baterka, b) za- myslel i tři sta. Ale budiž, zkusím se zaměřit na to, co seknú dvere, c) pokazí štartér na aute. A samozrej- mne opravdu dokáže vytočit, anebo spíš rozesmut- me, „dobré dievča“ vždy prežije. Alebo dobé dievča nit, protože nač se kvůli tomu vztekat. Začnu srdeční a černoch, ako naznačili v rasovo citlivom Event Ho- záležitostí. Remaky. Moc dobře vím, že předělávka rizon (1999). nijak neubírá originálnímu dílu na atraktivitě, ani ne- Mlčky tolerujem ešte ďalšiu vec, ktorá sa snižuje jeho kvality. Ale prostě nejsem s to akcepto- do horroru tlačí zrejme z akčňákov s Vinom Die- vat pošlapávání, poplivávání, poblití a bůhví co ještě selom (sorry, Arnold, si už za zenitom). Kladný hrdi- snímků, na kterých jsem vyrůstal, které formovaly jak na so smrteľným zranením (otvorená zlomenina, tri žánr, tak mne, a které dnešním fanouškům už nic ne- guľky v bruchu a podobne) nielenže nepadá na zem řeknou. a nezvíja sa v agónii, ale zvláda fyzicky náročné čin- A hopla, hned jsme u druhého aspektu současné- nosti. Strata dvoch litrov krvi evidentne neovplyv- ho pojetí žánru, který mne mimo jiné nutí zůstat mimo ňuje schopnosť šoférovať auto, oháňať sa motoro- horrorový fandom dneška. Fanoušci, houfy a houfy vou pílou alebo kladivom a zachraňovať kamarátov. mladých (jo, jsem starej, vím to) diváků (o čtenáře jde Z vlastnej skúsenosti pritom viem povedať, že do- jen v případě upírských ság), pro které je Vřískot sní- kázať sa udržať na nohách po výstrele z brokovnice mek z doby před jejich narozením a Úsvit mrtvých môže byť problém aj bez noža v chrbte. znají jenom jeden. Jejich kolbištěm je Facebook, věr- Ale to, čo ma otravuje zo všetkého najviac, sú ným nástrojem uložto a místo deníčku slouží csfd, dlhé erotické scény, pri ktorých človek zabudne, že kde se dohadují o tématech nudnějších než veliko- vlastne pozeral horror. Najhorší je ten moment, keď si noční Urbi et Orbi. Jejich výhodou pak budiž fakt, že to uvedomí a začne sa cítiť v spoločnosti spoludiváka dospějí, tu a tam si dokonce najdou partnery či práci trápne. Ak si chcete ten pocit vyskúšať, odporúčam a fanoušky horroru zůstanou jen výjimečně. A těch The Ganzfeld Haunting (2014), kde vlastne dobré pár výjimek, které přetrvají, pak má smysl poznat. dve tretiny fi lmu budete pozerať na dve zdrogova- No a totéž lze říci o současných autorech, kteří né bozkávajúce sa a obchytkávajúce sa dievčence se z těchto fanoušků často rekrutují. Cápek odkroutí a keď už to vyzerá, že si to rozdajú na gauči, vo dve- dvacátý rok a už, už stát se slavným. Je celkem jed- rách sa objaví tretia. „Fíha, bude trojka? Či príde aj no, jestli je přesvědčený o svém umu spisovatelském inštalatér, policajt a sused? Jáááj, to je ten duch, čo či režisérském, důležité je prorazit něčím velkým, ně- bol na začiatku... škoda.“ čím, co změní svět. Udělat ebook či vytisknout pár knih nebo koupit digitální kameru je dnes snadnější Honza Vojtíšek než vyplnit sudoku v Blesku a internet tak zaplavují Znáte to. Hlavními hrdiny horroru, na který zrov- tuny a tuny balastu. Jeho největší chybou není, že na koukáte, je banda škaredých, vylízaných nesym- vznikl, ale že mu autoři nevěnovali další půlrok po- patických hovádek, ale jedna z těch postav je přeci korné práce. Fakt, že místo snahy postupně se vy- jen skvělou kombinací vámi vyznávané krásy a ne- psat sérií povídek či vytočit (ehm) pomocí kraťasů, skutečných sympatií (což někdy, díky intelektuálně- se rovnou vrhají na ságy a celovečeráky, je pak jen -vzhledové výbavě ostatních, není něco zas až tak smutným dokreslením jejich přebujelých eg. obtížného). Prostě vás ta postava zaujme, hrozně

[ 8 ] HOWAR D – 13/2014

[ 9 ] moc, buď vzhledem, nebo chováním, nebo kom- inteligentní šimpanz už prostě ne. Každý dneska pře- binací obojího. Uhrane vás její charisma, dokáže ce ví, že toho zmetka je třeba rozcupovat alespoň ve vás vzbudit přesně ty pocity, co by kladná postava na 13 kousků a rozemlít mu palici na kaši, aby znova v horroru měla – bojíte se s ní, bojíte se o ni, rádi bys- nevstal! Vážení tvůrci, vymyslete něco nového! te ji přitulili a schovali ve vlastním náručí. A pak bum, Natočit dobrý horror není jednoduché. Na tom se odkráglují ji jako první a vy máte zkažený fi lm. Proto- myslím shodneme. Jen mi pořád nejde do hlavy, proč že vám vzali to nejmilejší z něj a ještě musíte do kon- si to nemyslí začínající fi lmaři, amatéři a dokonce i fi l- ce přetrpět s těmi nesympatickými hovádky. Tedy, mová studia. Ti totiž horror przní, jak se dá a tak se v první řadě mě štve, že v horrorech dost často mně k nám dostává záplava levných špatností, které žánr nejsympatičtější postavy umírají zpravidla jako první. slušně devalvují. Čest výjimkám. Je škoda, že když Zastávám názor, že kdo v příběhu zemře, měl by už se ukáže, že někdo umí, bývá horrorový žánr zpra- zůstat mrtvý, pokud jeho vzkříšení či obživnutí není vidla jen jeho odrazovým můstkem. Horror je nejspíš nosnou linií příběhu, zápletky, pointy. Zkazit veškerý masami spojován s určitou mírou brakovosti, a tedy požitek z fi lmu, často již tak pošramocený odkráglo- odsouzen být na okraji zájmu. My jsme s tím vlastně váním nejsympatičtější postavy, mi zaručeně dokáže i spokojeni, ale stejně si občas při sledování některé- závěr, v němž hrdina/hrdinka porazí zlo a jako máv- ho z velkofi lmů pokládám otázku, jak by asi ten který nutím kouzelným proutkem najednou zázračně obživ- režisér či studio mohlo horrorový žánr pozvednout. nou všechny postavy, které zlo předtím během děje „Jé, ty máš ráda horrory?“ „A jaký je podle tebe již sejmulo. Dojemné happy endy v horroru? Ale fuj… nejstrašidelnější horror?“ Tak tuhle otázku slyšel snad Chuť mi zaručeně zkazí tu více, tu méně spoi- téměř každý fanda horroru. Autorem je zpravidla prů- leroidní úvodní předtitulkové scény. Však víte, ještě měrný fi lmový konzument, který jednoduše lační jste se ani pořádně neusadili, nesetřeli překvapivě po jednorázovém receptu na strach. No a za otázku vyteklou pěnu ze zrovna otevřeného piva, na obra- bych zabíjela především proto, že na ní, podle mého, zovce, monitoru, plátnu, vyžehlených fotříkových neexistuje jednoznačná nebo snadná odpověď. Člo- trenclích nebo na čem všem horrory sledujete, ještě věk může zkusit sestavit žebříček nejstrašidelnějších ani pořádně nenapsali, kdo to natočil a jméno hereč- fi lmů, ale každého děsí něco jiného a jednoduše ne- ky, u níž budete celý fi lm doufat, zda je ukáže, ale už existuje nadfi lm, který bych mohla doporučit všem vám v několikaminutovém, zpravidla rychlém a akč- jako 100% naháněč strachu. Navíc takový člověk ním sestřihu naservírují to nejpodstatnější z celého za vámi ještě zpravidla přijde a řekne vám, že ten fi lm fi lmu. Dívka prchající lesem, neustále se ohlížející, byl nudný. A váš status znalce klesne na nulu! látky na sobě mnohem méně než krve, záběr na os- tří, plující lesem za ní, pak hlasitý výkřik, cákanec Martin Skuřok krve a náhle znehybnivší tělo dívky padající do me- HORROR chu, objímané roztahující se kaluží krve. V úplně tom Na horroru mě, když nad tím tak přemýšlím, sere nejhorším případě záběr na jejího vraha. Pak střih, sám horror. To je věta, co? Nuže, nevím, jak to po- rozjásaná kinderpunková hudba, holka v kalhotkách jmout, aby mne alespoň část z vás pochopila, nicmé- a triku (a v tom úplně nejhorším případě ta samá, co ně pokusím se o to, jak nejlépe mi to má roztěkaná před chvílí prchala v těch samých, jen mnohem více mysl dovolí. znečištěných kalhotkách, lesem) poskakující na po- Nejsem klasický fanoušek horroru. Jsem fa- steli, prolínající se s úvodními titulky, bavící se/tele- noušek fi lmu, knih, divadla her, fotografi e, jednodu- fonem se s kýmsi, domlouvající na ten úplně nejvíc še umění celkově. Nezaměřuji se na jeden žánr, ale nejlepší víkend někde na samotě v lesní chatě. At- na všechny. Není to o tom, že bych koukal pouze mosféra? Jak z toho můžou vykřesat nějakou atmo- na horrory, byt měl plný merchandisingu (i když něco sféru, když všechno podstatné (kde, co a jak se jim se najde), zdi by mi zdobili horrorové plakáty a ne- stane, případně z čích rukou) vykecají hned na začát- vylezl bych ani s košem, aniž bych na sobě neměl ku? A zkazí tak, alespoň mně, veškerý možný požitek tématické tričko. Horror je prostě jen jeden z žánrů, stran napětí a pointy? Tohle nezachrání ani sebesym- který mám opravdu rád. To, že jsem obecně zařazen patičtější postava. Jediným kladem je, že v těchto jako nějaký ortodoxní fanoušek, za to já nemůžu, to případech zcela určitě na závěr nikdo zázračně ne- mě vtáhl horror sám. Nicméně štve mě jeho postave- obživne. ní v kultuře, které se mi nelíbí. Horror jakožto žánr má imho v sobě obrovský Andrea Parezová potenciál, který ještě zdaleka nebyl vytěžený. Nabízí Klišé, klišé a ještě jednou klišé. Některá jsou sne- pohled na odvrácenou stranu světa, na temnou stra- sitelná, jiná velmi otravná. Kupříkladu takový syn- nu lidské duše, která je magicky přitahována ke vše- drom nesmrtelného či náhle oživšího záporáka patří mu, co by vás v reálném životě nutilo utíkat, až by do kolonky uvedené v pozdějším pořadí. Ne, tohle se vám od podrážek kouřilo. Tu stranu duše, která si se prostě nevyhne snad žádnému slasheru. Jestli se libuje v trhání muších křídel, násilném pornu a ško- nechají nachytat postavy ve fi lmu, tak podprůměrně dolibě se směje, když spadne dítě a vybije si všechny

[ 10 ] HOWAR D – 13/2014

slyšel jako o moderním horroru. Že je to budoucnost a žánr to posunulo dál. To možná jo, ale je důležité kterým směrem, že jo. Vždyť on to ani není horror (ostatně jako 90 % exploitation). Je to jen slepenec technicky dobře natočených násilných scén, okolo kterých je jako výplň neoriginální příběh, který lidi za- jímá asi jako příběh v pornu. Protože nejdůležitější informací kterou vám někdo poskytne, že to je přece ten fi lm, ve kterém se šuká kojenec. Opravdu si myslím, že podobné fi lmy klasický horror poškozují. Myslím samozřejmě v očích veřej- nosti. Podle mě by se horror měl prezentovat trochu víc než jako „krvák“. Horror je přeci styl umění jako každý jiný žánr. Tak proč mám pocit, že je z pohledu nehorroráře vnímán jako divný kámoš, kterého ostat- ní berou pro jeho divnost, ale moc se s ním neba- ví? SCIFI-FANTASY-HORROR. Jak já tohle spojení nesnáším. Schválně se podívejte na nějaký maga- zín s tímhle označením. Horror tam má asi tak velké zastoupení, jako jedna sekunda v hodině. A já o to nestojím, díky. A neskutečně mě štve, že horror má tohle postavení a že když se třeba mí přátelé dozví, že píšu horror, myslí si, že jsem přinejlepším blázen a přinejhorším je chci všechny zabít. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, přeci jen je to z části pravda. Bohužel si myslím, že horror se tohohle nikdy ne- zbaví a vždycky bude mít tuhle „vedlejší“ roli zlého bráchy ostatních žánrů. Není to ani tak o neschop- zuby. Kdyby se horroru chtělo, mohl by být rovno- nosti, jako spíš o tom, že tenhle žánr na to, aspoň cenným soupeřem jakémukoli jinému žánru. Jenže… v nynější době, nemá. No a to mě prostě štve. Vždy čtete SCIFI-FANTASY-HORROR. Ten pro- kletý nápis, ta naprosto mimózní kategorie, která FANOUŠCI k sobě sedí jako kyselá okurka s jahodovou šlehač- Jo, přesně tak, serete mě vy. Teda, nemyslím to až kou. Nějak nejsem sto pochopit, co má taková fan- tak ostře, víceméně všichni lidé fandící horroru, kte- tasy společného s horrorem. Já prostě nechci, aby ré, jsem měl tu čest za svůj život různě poznat, jsou mí oblíbení horroroví pajduláci stáli ve stejné rovině skvělí, inteligentní a zábavní lidé. Myslím spíš fanouš- s trpajzlíkama, elfama v legínách a třeba draky. Fan- ky jako jistou energii, tvarovatelnou hmotu, masu. tasy by měla pod svá křídla vzít spíš pohádky, k těm Na letošním Bloody Xmas Festu (mimo jiné zřej- má nejblíže. Jenže horroru se tohle postavení zřejmě mě posledním), kde jsem taky trochu přemýšlel o to- líbí, protože se asi bojí být něčím víc a tak je rád, že je mhle článku, uvědomil jsem si jednu věc. Fanoušci pod křídly někoho většího, díky kterému si taky užívá mě serou. V téhle zemi se určitě najdou tisíce fan- tu svoji chvilku slávy. dů horroru, z nichž minimálně stovky budou ti praví, Jde mi o to, že ať si to chceme přiznat nebo ne, kovaní fandové, u nichž není alfou a omegou jejich horror je tak trochu béčkový žánr. Ale nemusel by jim fanouškovství stáhnutí fi lmu z internetu. Tohle samo- být. Teď jako bych slyšel davy s pochodněmi, kte- zřejmě trochu zavání elitářstvím, nechci říkat, kdo je ré sborově křičí a chtějí upálit toho kacíře Caelose. lepší a kdo horší jen proto, že má doma o pět dévédé Jasně, já to beru a možná je to čistě můj subjektivní víc. Ale vyčkejte, dostanu se k jádru kólie. názor, který se mnou nikdo na téhle planetě nesdílí. De facto vše tvoří fanoušci, tedy my. Když se děje Na to můžu říct jen: No a co. něco, co nemá své fanoušky, spotřebitele, nemůže to Osobně nejsem, lépe řečeno absolutně nejsem, existovat. To díky nám, fanouškům, může existovat fanouškem exploitation. Tenhle subžánr mi prostě to, co máme rádi, díky naší podpoře. Teď to zní jako vadí naprosto zbytečným zobrazováním násilí. Film bych psal o pirátství, co? Ne, štve mě jiná věc. založený pouze na samoúčelném násilí je pro mě Štve mě příšerná neaktivita horrorových fandů. nudný. Další věcí, co mi na něm vadí, je to, že jeho Názorný příklad, horrorové akce. I když pořádáte velká obliba podle mě stahuje obecný horror do béč- malou akci, kde je účast dvaceti lidí ta nejvyšší meta, kových vod, dál od cesty čistokrevného umění. stejně vám těch lidí přijde pět a jsou to ještě kamará- A třeba takový Srpski fi lm. Oblíbené to téma di, kteří přišli jen, protože jste to do nich hustili mě- všech horrorových diskusí. Mnohokrát jsem o něm síc v kuse. A teď si vemte, že uspořádáte ambiciózní

[ 11 ] velký festival, kde dorazí známý zahraniční host, tu- má zvednout sedinku a jít někam, kde by se sezná- zemští zajímaví hosté, jsou tam kvanta kvalitního pro- mil s ostatními, kde by si rozšířil obzory, pobavil se gramu, projekcí, přednášek a další a další věci. A ono a co je důležitější, podpořil horror a také lidi, kteří se vám tam dorazí tolik lidí, že to nepokryje ani náklady na československé komunitě podílí aktivně, to už ne. na vodu, která se tam za dobu akce proplachovala Vždyť ono je doma teplo, že jo. na záchodech. A další rok dorazí méně lidí, další ještě Tenhle text není o tom, že bych chtěl někoho méně, až to skončí jako letošní BXM, kde bylo tak tři- shazovat. Je to o tom, že chci, ať sakra všichni zved- cet lidí a 99 % procent byli tvůrci nebo účastníci pro- neme prdel a ukážeme kolik nás je. Ať se podporují gramu. Samozřejmě, že se absolutně nevyplatí tako- tuzemské věci (kterých skutečně není málo), ať jsou vou akci dělat. A hlavně nemá smysl pořádat něco, horrorové akce narvané až k prasknutí. A další věci. co pořadatel musí dotovat z vlastní kapsy, nemluvě Možná potom bychom trochu pozvedli horror z toho o tom, že pak vypadá pořadatel jako kretén. A toho místa, kde se v Česko-Slovensku momentálně na- kreténa z něj dělají fanoušci. Znám to i z vlastní zku- chází. A pak bychom mohli třeba vidět v televizi fi lmy, šenosti a člověk se pak před majitelem prostoru, kde na které koukáme na youtube. Spisovatelé by si ne- se akce koná, cítí jako debil. A to mě štve. Řešení je museli vydávat knihy vlastním nákladem a prodávat samozřejmě další akci nedělat, že jo. Přivádí mě to je z kapsy, ale vydavatelství by měla zájem. Bohužel ještě k bodu jedna, samozřejmě to není příliš dobrá tohle všechno stojí a padá na fanoušcích. Kde není propagace horroru. poptávka, není samozřejmě ani nabídka. Vystupme Na druhou stranu na internetu, tam jo. Tam je ka- a ukažme kolik nás je. Bez toho se budeme plácat ždý druhý odborník a největší fanda. Jenže jakmile pořád stejně. A to mě štve.

[ 12 ] HOWAR D – 13/2014

ZVUK jsem už psal, je to pud, jenže vylekat někoho tímhle A teď přestanu kázat a opřu se do něčeho jiného. způsobem prostě není žádné umění, je to laciné jako Co se týče ozvučení, štve mě více věcí, takže bych thajská pouliční šlapka. Vždy když něco takového si, snad to nebude ctěnému čtenáři vadit, dovolil po- ve fi lmu vidím, hned mě to otráví a ihned mi v hla- jmout tenhle bod víceúrovňově. vě vybouchne despektová bomba, která mě nutí fi lm Zvukové lekačky. Nenávidím je. Nesnáším, když předem zařadit do kategorie „Chcípněte všichni, co je ticho jako v posteli po velmi špatném sexu a na- se na tomhle fi lmu jakkoli podíleli“. jednou se ozve vžuuuum! Jasně, čekal jsem to. Ale Druhou věcí u zvuku, jež horrory doprovází a kte- jasněže se do prdelky leknu, protože to je sakra při- rá mě štve, je řev. Nebetyčně nenávidím uřvané hys- rozená reakce do psích koulí! Myslím si, že horrorový terické krávy, které půlku fi lmu proječí, jako kdyby jim žánr jako takový nabízí mnohem širší spektrum mož- někdo vyměnil venušiny kuličky za padesátimetrový ností, než se spoléhat na úplně základní lidský pud ostnatý drát, což je třeba jeden z důvodů, proč by- a děsit takhle laciným způsobem. A přitom mi přijde, tostně nesnáším žánr found footage, který je ve větši- že existují stovky fi lmů (nebo možná desítky, jsem ně případů založený hlavně na tom, že nějaká hyste- zvyklý přehánět), které na těchhle pitomých vžum le- rická ženská hodinu ječí do kamery. Oh yeah, děsivé, kačkách staví celou děsivost snímku. A to je hod- opravdu děsivé. Přitom nejděsivější mi přijdou rty ně špatně. Jistě, nemám nic proti tomu, když je ten- oné uřvané hrdinky, protože moc dobře vím, že když hle efekt použit správně a tam, kde se opravdu hodí. se od sebe odpojí, budou mé zvukovody opět tor- Nebo když je lekačka jedna. Jinak je to bohužel jen turovány jejím odporným hlasem. Abych tedy neha- podobný efekt, jako s takovou tou prankovou apli- něl jen ženské pohlaví, úplně stejně na mě samozřej- kací, kterou jistě všichni znáte, musíte najít nějakou mě fungují i mužští protagonisté, kteří mají ve scénáři červenou tečku uprostřed vlajky sovětského sojuzu, pouze „áááááááá“ a „Všichni tu chcípneme!“. U nich čumíte na monitor z jednoho centimetru, když v tom je to spíš ale takový pocit trapnosti, poněvadž každé na vás vybafne nějaká trapná držka a ozve se řev, malé dítě ví, že muži jsou drsní, zásadně se ničeho ze kterého dostanete infarkt, protože kamarád, kte- nebojí a nikdy nebrečí. rý byl tak hodný, že vám tuhle aplikaci chtěl ukázat, Ohledně audia v horrorových fi lmech by mě toho nastavil zvuk na reprobednách na akustickou demo- napadlo víc, nicméně tyhle dvě věci jsou na vrcholu lici zdi. Prostě každý se lekne, pokud to nezná. Jak pomyslného TOP žebříku.

[ 13 ] R o zh o v o r

Ujíždíte-li na japonských horrorových krvácích, pro dospělé problém, případně gravure modelky, aby s Asami jste určitě již měli tu čest. Charismatická hrály v erotických scénách žánrových fi lmů. gravure modelka, pornoherečka, stylová záporač- ka, malá vzrůstem ale velká zápalem, charismatem Jak a proč jste se vlastně dostala k herectví? a schopnostmi. (Polo)nahá, drsná, uřvaná, zalitá krví. Co se vám na něm líbí? Věnujete se herecky i ně- Takovou ji můžete znát z fi lmů. Pokusili jsme se ji čemu jinému než fi lmu (televize, divadlo)? prostřednictvím rozhovoru představit i z jiné stránky. Dveře do světa fi lmu mi otevřel Noboru Iguchi Pravda, rozhovor je to poměrně skoupý, Asami však a já se tak mohla stát herečkou. Dělali jsme společně evidentně patří k herečkám, které za sebe nechávají snímek Oira Sukeban. Miluji hraní různých rolí v růz- raději mluvit své role a tělo. Děkujeme Kurandu Mit- ných fi lmech. Stejně tak zbožňuji akční scény. Dělala sutakemu, že nám rozhovor zprostředkoval. jsem už nějaké televizní zakázky, ale doposud žád- „Byla jsem docela plachá japonská školačka.“

Chce-li našinec vyhledat nějaké informace nou divadelní produkci. V budoucnu bych to ale ráda o vás, zpravidla narazí jen na dvě základní: to- zkusila. čila jste fi lmy pro dospělé a hrajete v horrorech. Mohla byste, pro ty z nás, kteří by rádi věděli víc, Ke klasickému fi lmu vás prakticky přivedl No- o sobě něco říct? boru Iguchi, hodně jste točila i s Yoshihiro Nishi- Byla jsem docela plachá japonská školačka. Když murou. Filmy obou těchto režisérů vypovídají jsem byla menší, hodně jsem se zajímala o masky o jejich až na hranici bizarní nenormálnosti bujné a speciální efekty v horrorových fi lmech. Myslím, že fantazii. Jací jsou oba ve skutečnosti? Jak jste se tohle mě ovlivnilo, když jsem si vybírala kariéru a za- ke spolupráci s nimi dostala a jak se vám s nimi měřila se na žánrové snímky. spolupracovalo? Jsou to vskutku prapodivní lidé. Ale vážně, mys- Bylo by strašně jednoduché, a pro mnohé zce- lím si, že to jsou velmi talentovaní a vizionářští fi lmaři. la jistě zajímavé, ptát se Vás na vaši pornokarié- ru, ale to, samozřejmě, dělat nebudeme. Jen by nás zajímalo, z čeho pramení ten boom obsazová- ní bývalých pornohereček a gravure modelek (Mi- nase Yashiro, Sasa Handa, Mihiro, Aino Kishi, Aya Kiguchi atd.) do nové vlny japonského gore a akč- ních fi lmů? Je to protože, přiznejme si, jsou po- dobné japonské fi lmy plné erotiky, a herečky s po- dobnou zkušeností s tím nemají problém? Nebo to je v Japonsku naprosto přirozený kariérní pře- chod od jednoho fi lmařského žánru ke druhému? V nedávné době mělo mnoho hereček nebo je- jich zastupujících agentur s nahotou problém. Bylo tak jednodušší obsadit herečky, které nemají s fi lmy

[ 14 ] HOWAR D – 13/2014

Já ten fi lm nedávno viděl, ale nikde jsem si vás tam nevšiml. Opravdu jste tam hrála? Hrála jsem tam hrdinku Tamami, která je zrůdou. Se vším tím mejkapem a digitálním zkreslením obli- čeje jsem k nepoznání.

V závěrečných titulcích fi lmu Karei naru eroga- mike no ichizoku: Shinsô reijô wa denki shitsuji no yume o miru ka jste uvedena i jako „Action coordi- nator“. Podílíte se tedy na fi lmech i jinak, než jen herecky? Kaskadéřinu, bojová umění a choreografi i soubo- jů jsem se začala učit po natočení Oira Sukeban. I z toho důvodu mě pro tento snímek najali nejen jako herečku, ale zároveň i jako koordinátorku kaskadér- ských scén.

Ve fi lmech hrajete postavy různé, kladné (Ka- taude mashin gâru), neutrální (Deddo sushi) i zápor- né. U těch záporných bych se rád chvíli zastavil, protože jde vidět, že si je hrozně užíváte a v ně- kterých případech (Robo-geisha, Fasshon Heru) si pro sebe kradete celý fi lm. Že mají herci a hereč- ky raději záporné role je známé, proč je tomu tak u vás? Co vás na tom tak baví? Zbožňuji, když můžu ve fi lmu hrát záporačku! Je to zábava. Děláte věci, které v reálném životě dělat nemůžete. Jak jsem řekla, s Iguchim jsem se poprvé sešla u fi l- mu Oira Sukeban, s Nishimurou jsem poprvé pra- Která z vašich záporných rolí je Vaše nejob- covala na snímku Akanbo shôjo. Podílela jsem se líbenější? Který váš fi lm máte nejraději – dobře, i na vizuálních efektech, a tak jsem s Nishimurou pra- je nám jasné, že to je vždycky ten poslední fi lm, covala velmi úzce. Oba považuji za své mentory. takže který jiný váš fi lm, než Gun Woman, máte nejraději? Když je ta příležitost, tak mi to nedá se ne- Musím říct, že Mayumi ve fi lmu Gun Woman je zeptat. Na IMDb i na jiných fi lmových databázích zatím moje nejoblíbenější role. Je to i proto, že mi jste uváděna jako herečka i u fi lmu Akanbo shôjo. role a scénář byly psány přímo na tělo, ale kdybych

[ 15 ] Miluju scénu z Deddo sushi, v níž si se sushi šéfkuchařem přehazujete z pusy do pusy syrové vejce. Je to tak nechutně bizarní, až je to nádher- né. Při podobných scénách vypadáte, že vám to nečiní vůbec žádný problém, objevila se ale v ně- jakém vašem fi lmu scéna natolik ujetá, že jste si i vy sama už říkala, jestli už to není moc? Hmm… Myslím, že ne. Pokud scéna do fi lmu pa- tří, je třeba ji udělat. Myslím.

Často jezdíte své fi lmy podporovat osobní účastí na fi lmové festivaly různě po světě (USA, Německo). Jistě ten zájem těší. Existuje nějaký zásadní rozdíl mezi Vašimi fanoušky tady u nás na Západě a Vašimi domácími fanoušky? Jsem velmi šťastná, že mám tolik skvělých fa- noušků po celém světě. Nemyslím si, že jsou rozdíly mezi fanoušky v Japonsku, Evropě nebo Spojených státech. Jedno příjemné překvapení během fanouš- kovské akce ve Spojených státech bylo, že za mnou přišlo velké množství fanynek. Většina mých fanouš- ků jsou muži, takže tohle bylo skvělé. měla vybrat i další fi lmy, tak Kataude mashin gâru a Oira Sukeban jsou mí dva favorité. Japonsko je u nás někdy vnímáno jako země podivných a zvláštních zálib, koníčků a mód (např. Hrajete převážně v horrorech nebo ve fi lmech, Kaopan, Takameri, Burusera). Jaké bylo nejpodiv- které mají k horroru více či méně blízko. Jaký máte nější nebo nejbizarnější přání vašeho fanouška? vztah k horroru? Bojíte se ráda? Zahrála byste si Už chtěl někdo poslat použité kalhotky? třeba ráda i v nějakém klasickém atmosférickém Když jsem točila pornofi lmy, měla jsem dost div- horroru nebo vás baví spíše ta komediálně-bizarní ných fandů, ale teď jsou moji fanoušci skvělí. Žádné rovina, v níž se často objevujete? bizarní požadavky. Akorát jeden chlapík v Německu Jako herečka zbožňuji divné komediální krvavé chtěl, abych mu napsala svoje jméno v japonštině snímky. Ale jako divačka nemám horrorové snímky na jeho rameno. Tak jsem to udělala. Později si po- moc ráda. Jsem pokaždé hrozně vystrašená. dle toho mého podpisu nechal udělat tetování, aby to

[ 16 ] HOWAR D – 13/2014

měl napořád. Bylo to celkem překvapení, ale vlastně vypráví? Koho v něm hrajete? Jak se vám natáče- mě to docela dojalo. Řekla jsem: “Páni, díky, že jsi lo? Co bylo na natáčení nejhorší? Nějaká zábavná tak velký fanda!” historka z natáčení? Můj poslední fi lm Gun Woman je jeden z nej- Sledujete nějak, jak si vaše fi lmy stojí mimo skvělejších fi lmů, jaké jsem kdy dělala. Japonsko? Je ten zájem o ně a o Vás jako hereč- ku ze zahraničí velký? Co máte v plánu do budoucna? Na co se mů- Ano. Chci hodně cestovat, více se potkávat s fa- žeme těšit? Nějaký další horror? noušky po celém světě. Zároveň mám strašně ráda Několik nových projektů je v produkci a o několi- navštěvování různých festivalů v různých zemích. ka dalších se mluví. Horror, akce, komedie… Spousta Jsem velmi vděčná, že se mým fi lmům daří tak dobře různých žánrů. Určitě očekávejte další fi lmy s Asami v zámoří a že mám svoje zahraniční fanoušky. V bu- v blízké budoucnosti! Velice děkuji! doucnu bych ráda pracovala na více fi lmech v mezi- národní produkci. Ne, to my děkujeme!

Zatím vaším posledním fi lmem, je akční Gun Honza Vojtíšek Woman. Už z jeho traileru je očividné, že pro vás příprava na natáčení a samotné natáčení neby- překlad: lo asi zrovna jednoduché, spíše poměrně nároč- Martin Štefko né. Mohla byste o tom fi lmu říci pár vět? O čem Kurando Mitsutake

[ 17 ] P R O FIL Asami Polonahá královna japonských krváků

[ 18 ] HOWAR D – 13/2014

Ve svých rolích Asami působí jako akční, drsná, povídají. V Japonsku jde o věc velmi oblíbenou. Gra- tvrdá, ukřičená děva, která vám bez mrknutí oka na- vure modelky mají své internetové stránky a profi ly kope sedací soupravu, ustřelí koule a ojede vás při- a vydávají i desítky DVD s krátkými fi lmy. Je třeba říci, pínacím penisem. Když se s ní však setkáte osob- že v dobách bezskrupulózní internetové pornografi e, ně, vyloupne se z ní příjemná mladá usměvavá dívka, kdy během pouhých několika kliků zhlédnete od os- s typickou japonskou úslužností, věčně se uklánějící líků kopulujících s Mexičankami v lidových krojích až hlavou s ještě typičtějším japonským „Hai“ a rozto- po Obituse kochajícího se orchidejemi, může návrat milou pihou na špičce nosu. Ve fi lmech ostrá drsňač- na začátek erotického průmyslu (kterým svým způ- ka, v níž je cosi mužského, ve skutečnosti dívka, kte- sobem gravure modeling je) působit velmi funkčně. rou byste rádi přivedli ukázat domů mamince. Od gravure modelingu je již jen krůček ke kla- sické pornografi i. Tzv. fi lmy pro dospělé začala Asa- Pouhých 160 cm vysoká Asami Sugiura se na- mi natáčet v pouhých devatenácti letech v dub- rodila v Tokiu v srpnu 1985. Z toho mála informací, nu 2005. Natočila jich, různého ražení, skoro pět které o jejím soukromém životě lze dohledat, vyplý- desítek. O jejich schopnostech svědčí např. oceně- vá, že má ráda zpěv, karaoke a bojová umění. Jako ní za nejlepší herecký výkon v kategorii Pink Grand mnoho jejích žánrových kolegyň, i ona se k fi lmu do- Prix v roce 2008 nebo nejlepší herečka o rok později. stala v Japonsku ne zcela netypickou cestou. Začala Pornofi lmy přestala natáčet v listopadu 2008 a za- jako modelka, později gravure modelka. Gravure mo- čala se věnovat „klasické“ kinematografi i. I když ona deling je specifi cký tím, že ačkoliv v něm jde v pod- sama tvrdí, že pornografi i nijak neopustila, jen prostě statě o erotiku, nejde v něm o nahotu. Dívky na fot- začala točit trochu jiné fi lmy. V mnohých z nich však kách a krátkých videích se mnohdy sice svlékají, ale na svou průpravu nezapomněla a nedělá ji problém pouze maximálně do spodního prádla nebo plavek, nadále se objevovat v lechtivých fi lmech v ještě lech- někdy však ani to ne, někdy si prostě s divákem jen tivějších situacích. Zatím má na kontě zhruba 53 rolí

[ 19 ] kill me: Todokanakutemo aishiteru (2005), v němž ztvárnila hlavní roli mladičké fotografky, která na ulici balí chlapy, vodí si je domů, kde s nimi spí, přitom si je tajně natáčí na video a tyto nahrávky pak prodává obchodům a půjčovnám s pornofi lmy. Přitom se však zaplete s ženatým úředníkem, který se do ní zamilu- je. Celé je to hozeno do takového příjemně milého rozpoložení, že případný český remake by asi nejvíc sedl v podání dua Jarchovský – Hřebejk, i když ti by určitě ubrali na tom souložení. Hned následující rok se však Asami setkala se svým takřka dvorním režisérem Noboru Iguchim, který ji obsadil do jedné z jejích nejlepších rolí v jednom z je- jích nejlepších fi lmů. V typicky japonsky bizarně ulítlé krvavé komedii Oira Sukeban (2006) Asami hraje hlav- ní roli chlapce (!), který má neustálé problémy s míst- ními gangy a z každé školy ho dříve či později vyrazí. I díky své dívčí tváři (pro kterou se stává častým terčem posměchu) se rozhodne nastoupit jako dívka na jednu dívčí školu, ovšem i zde se mu nakonec problémy ne- vyhnou, dojde na nějaké ty potyčky, střílení, mutace, krev, kulomety v prsou a pahýlech nohou a dokonce i na transgenderové proměny a nezbytný závěrečný souboj dvou nahých školaček (Asami má na sobě jen tenisky a díky tajemné látce, která jí byla vstříknuta, jí, coby chlapci, kterého hraje, narostla prsa, její protiv- nice má zase jen kozačky a jelikož i jí byla vstříknuta ona látka, zmutovala pro změnu v dolních partiích, tak- že tu máme rvačku dvou sličných japonských transek). v komediích, horrorech, akčních fi lmech, sci-fi a ro- Úvodní půlhodinu si Asami ukradla zcela pro sebe, mantických dramatech. svého puberťáka, vydávajícího se za holku, kolem ně- Formulace „přešla od pornofi lmu k normálnímu hož se motají polonahé školačky (a samé Japonky, jen fi lmu“ však není zcela pravdivá. První fi lm totiž na- považte!) a hrozně na něj/ni letí, zvládla výborně. točila již v roce 2005, tedy v roce, kdy začala s fi lmy Zřejmě už takovou tradicí Japonců je dotáčet pro dospělé. Jde o romantické drama Kiss me or klasickým celovečerním fi lmům, již tak dost ujetým,

[ 20 ] HOWAR D – 13/2014

ještě ujetější kraťasy, které daný příběh buď ješ- bratra. Na Asami zbyla vedlejší, přesto výrazná, role tě rozvíjí, nebo prostě jen projektují ještě větší psy- její souputnice. Zatloukání hřebíků do hlavy, vrtáková chické narušení tvůrců. A tak jako má Tôkyô zankoku podprsenka, gejzíry krve, Asami ohánějící se motoro- keisatsu svůj 63-fun-go a Kataude mashin gâru svůj vou pilou, gejzíry krve… Co chtít více? Třeba gejzíry The Hajirai Machine Girl, k němuž Asami namluvila krve? prolog, má svůj sequelový kraťas i mutantně cyber- Joshû Ayaka: Itaburi mesu chôkyô (2008) si punkový krvák Mîtobôru mashin (2005). Jmenuje se můžete užít v případě, že jste, samozřejmě, fanda Meatball Machine: Reject of Death, má 10 minut Asami, po nocích se vám zdá, že ji ve vězení poni- a v roce 2007 jej natočil Yoshihiro Nishimura. Začíná žujete, šikanujete a znásilňujete anebo máte občas dívkou, která si rozřeže zápěstí a najde v něm podiv- rádi soft porno s dějem (ona ta nadstavba je vždycky ný vypínač. Když ho zapne, sledujeme muže, soulo- fajn). Asami zde hraje manželku, které se po nocích žícího s Asami, která se později změní v šílené zmu- zdá, že je jako vězeňkyně ve vězení ponižována, ši- tované polonahé monstrum, které se plouží ulicemi kanována a znásilňována. Začne ji to psychicky su- a kosí vše živé. Prostě klasika. žovat a manžel jí poradí, ať si zajde k psychiatrovi. To V roce 2008 se Asami objevila v roli sekretář- by jako letmá výplň mezi erotickými scénami stačilo, ky, která spí se svým šéfem v silně hard erotickém ne? Tento fi lm by se dal považovat za Asamin mezi- romantickém dramatu (a ani jedno z těch tří žánro- stupeň mezi čistou pornografi í a dějovým/zápletko- vých specifi k bych rozhodně neupřednostňoval ani vým fi lmem (byť striktně žánrovým). neupozaďoval) Shin kankin tôbô: Gekijô-ban. Kro- Že se však Asami již v roce 2008 ukazovala mě nich ve fi lmu sledujeme ještě dívku uvězněnou i ve vážnějších fi lmech a rolích, dokazuje čistý atmo- ve sklepě, kterou tam drží, znásilňuje a stockholm- sférický horror Akanbo shôjo (2008) o mladé dív- ský syndrom v ní pěstuje podivné, na první pohled ce Yoko, kterou si po patnácti letech ze sirotčince velmi humorné, individuum maskující se jako sumi- vyzvednou její rodiče. Za patnáct let se však toho sta s plynovou maskou na hlavě. Není to zrovna nic strhujícího, ale máte-li slabost pro japonskou erotiku a (polo)nahé Asiatky a fetiš na plynové masky s cho- botem, mohlo by vás to zaujmout. Noboru Iguchi si Asami hýčká, a tak ji obsadil do vedlejší role ve svém dalším šíleném gore krváku. V jeho Kataude mashin gâru (2008) se Asami setka- la se svou gravure model kolegyní Minase Yashiro. Ta si střihla hlavní roli asijské studentky v nezbytné školní uniformě, která se, s rotačním kulometem mís- to ruky, vydává na krvavou pomstu za vraždu svého

[ 21 ] hodně změnilo, Yoko má dost velký problém navá- a vycvičeny v gejši-zabijáky. Během tréninku pod- zat kontakt s matkou, která ji odmítá a místo toho stoupí obě množství operací, díky nimž se z nich sta- celou svou mateřskou péči věnuje fi ktivnímu dítěti. nou napůl robotky. Yoshi však odhalí temnou stranu Jenže se zdá, že to dítě zase tak fi ktivní nebude a to zabijáckého spolku a rozhodne se zlu postavit, tím se je právě čas pro Asami, kterou v tomhle fi lmu prostě však, konečně, musí postavit i své sestře. Hlavní roli nepoznáte. Yoshie se zhostila Asamina gravure model kolegyně Noboru Iguchi si s Asami prostě rozumí a dokáže Aya Kiguchi, ve fi lmu si zahrál i Yoshihiro Nishimura. plně využít její schopnosti. Když v roce 2009 nato- Ve stejném roce se objevila i v šestidílném ro- čil trikově vymazlenou tradičně ulítlou krvavou sci- mantickém televizním seriálu Haken no osukaru: -fi taškařici Robo-geisha (2009) a nabídl jí vedlejší ‚Shôjo manga‘ ni ai o komete (2009). roli kruté, zlomyslné postavy jménem Tengu, zrodila I Japonci mají své X-meny a není třeba podotý- kat, že mnohem krvavější a ujetější. V Sentô shôjo: Chi no tekkamen densetsu (2009) režisérské trojice Noboru Iguchi, Yoshihiro Nishimura, Tak Sakaguchi, vyprávějící o mladé dívce, která v den svých šestnác- tých narozenin zjistí, že není normálním člověkem, ale mutantem a musí se postavit jak mutanty nená- vidějícím lidem, tak i lidi nenávidějícím mutantům, se tradičně uřvaná Asami objeví v kratičké záporné ro- ličce s nádherným skonem. Na role nejplodnějším rokem byl pro Asami be- zesporu rok 2010, kdy se objevila v celkem třinácti fi lmech. Zmiňme jich však jen pár a začněme akčně krvavou gangsterskou střílečkou Bakuhatsu! Suke- ban hantazu: Sôkatsu nagurikomi sakusen (2010), v níž se Asami v čele dívčího gangu, opásaná nábo- jovými pásy s lidskými prsty místo nábojů, postaví Yakuze a řádně jim nakope, co vás jen napadne. Ne- vážně se beroucí béčkový úlet je vyváženě absurdní se jedna z nejlepších rolí Asami, která si pro sebe i krvavý a Asami v něm zabíjí již jen svými badass v pohodě ukradla značnou část fi lmu. Takřka popel- pohledy. kovský příběh vypráví o dvou sestrách Yoshie a Ki- Ještě ve stejném roce vzniklo pokračování před- kue. Yoshie hrozně vzhlíží ke gejše Kikue, která je cházejícího snímku Gyakushu! Sukeban hantazu: ve všem upřednostňována a ráda by se jí vyrovna- Jigoku no ketto. Ve westernově laděném akčňáku la. Jednoho dne jsou obě sestry v podstatě uneseny se tentokrát Asami změní v masakrální lowbudget

[ 22 ] HOWAR D – 13/2014

„amerických fotbalistek“, jimž z podprsenek šlehají dračí hlavy. Mládežnická podívaná na nedělní dopo- ledne v duchu Power rangers, želvy ninja, Knight Ri- der kromě prostoduché romantiky, hodně, ale oprav- du hodně jednoduchého karate (asi jako když jste se v mládí vraceli z kina z nového Van Damma a cestou jste si zkoušeli okoukaná komba) nabídne ještě robo- tickou ženu demolující město nebo robotického mra- vence. Je to prostě takové celé robotické a jakoby natočené roboty pro roboty. To v Karei naru erogamike no ichizoku: Shinsô reijô wa denki shitsuji no yume o miru ka (2011) už Asami zase řádí sice pořád ve vedlejší, ale již zase výrazné roli. A tentokrát je to opravdu úlet. Protože jak má tento fi lm dlouhý název, tak je trhlý. Považte sami. Klasická jihoamerická romantická sci-fi teleno- badass kombinaci Clinta Eastwooda a Nevěsty z Kill Billa a kosí padouchy sólo. Nechybí ustřelené kon- četiny, zabití batolete ani občasné wtf momenty, kdy dívky chytají vystřelené kulky do ruky a Asami mění jejich směr letu. Kromě hlavní role Asami nazpívala skladbu k závěrečným titulkům. O Fasshon Heru (2010) si více přečtete v recen- zi na jiném místě tohoto čísla, dodejme tedy jen, že se v něm Asami objevila po boku kolegyně z porno- branže Saori Hara. Doslova na pár sekund se objevila v akčním kr- váku Gó Ohary Gosurori shokeinin (2010). Stane se tak hned na začátku fi lmu, ve scéně v herně, jejíž ma- jitelku přijde zabít hlavní hrdinka, gothička se smrtí- cím deštníkem, Yuki, aby pomstila smrt své matky. Asami se tu mihne jako přítelkyně jednoho z hráčů. Na stejných pár sekund, a to ještě pouze ve verzi určené pro západní trh, se mihla v ulítlé zombie řežbě Nihon bundan: Heru doraibâ (2010), při jejímž vzni- ku tvůrci hulili možná více, než je zdrávo. vela o zamilovaném robotovi natočená v Japonsku. O pár vteřin více, snad celou minutu, jí Nobo- Příběh o domácím robotovi, který se zamiluje do své ru Iguchi daroval ve svém dětském akčňáku o mo- paničky a rozhodne se jí bránit před nekalými úkla- torce transformující se v robota ovládajícího karate dy mocichtivé ženy, jejích robotů a osobní strážkyně Denjin Zabôgâ: Gekijô-ban (2011). Asami se zde (v podání Asami) je hrozně ukecaný, pořád v něm ně- mihne jako jedna ze záporné trojice robotických kdo kecá a to i během erotických scén. Obecně řeče- no hrozná, jednoduchá a prostoduchá blbost, ale pro svůj hudební do- provod a multižánrovost (romantika, sci-fi , gore, erotika) má silný poten- ciál zaujmout. A hlavní hrdina hrozně připomíná Krytona. V šílené fekální ko- medii Zonbi asu (2011) o zombících, vylézají- cích ze záchodů a meta- jících po svých obětech exkrementy, Noboru Igu- chi své oblíbenkyni na- bídl zase jen okrajovou

[ 23 ] K zombíkům se Asami vrátila v půl- hodinovém kraťasu Takashi Hiroseho Moratorium (2012) o skupince lidí pr- chajících v dodávce před zombie apo- kalypsou. Společně s ní si ve fi lmu za- hrál i Kurando Mitsutake, pozdější režisér a tvůrce dosavadní životní role Asami. Se zombíky bojuje i v Reipu Zon- bi: Lust of the Dead (2012) Nayouki To- momatsua, kde hraje jednu ze čtveřice přeživších žen ukrývajících se v jednom domě před nadrženými zombíky. Tihle zombíci totiž kašlou na vaše mozky, chtějí buchty vašich dcer, sester, mile- roličku jedné ze zombie, v níž je lehce přehlédnutel- nek a manželek. To, co na první pohled ná. Potěší fakt, že zdejší zombíci neutíkají, ale krásně vypadá jen jako další bezduchá japonská gore řezni- se plouží, jako za starých dobrých časů a z počátku čina plná nahoty a (i lesbické) erotiky, již v úvodní scé- to má docela příjemnou atmosféru. Kromě fekálního ně prolínající Asamino znásilnění s útokem zombíků humoru překvapí japonská verze Dwayne Dibbleyho, s kalhotami na půl žerdi na nebohé Japonky, může vymazlená estetika některých záběrů a všimnete-li si při hlubším pohledu asociovat jakousi metaforu toho, ho, také Asamin skon. že jen tupý bezmozek si ženu bere proti její vůli. Kro- Hlavní roli si Asami po delší době střihla v typicky mě toho lze z fi lmu vycítit poctu dnes již kultovní ro- japonsky bizarní akční verzi červené karkulky Hon- merovce Night of the Living Dead (televizní záběry) tô wa eroi Gurimu dôwa: Reddo suwôdo (2012), i jejímu pozdějšímu Saviniho remaku (ženská armáda v níž nechybí vlkodlaci, polonahé školačky v ohrože- fasující zbraně a trénující střelbu do rozkroku muž- ní, spousta kung fu a Asami ohánějící se katanou se ských zombie). I když je fi lm částečně obsažnější, sexy tetováním vedle levého oka. než by se dalo očekávat, přesto překvapí, že se do- Svým způsobem neutrální roli, tedy ani klad- čkal hned čtyř pokračování. Dvě, Reipu zonbi: Lust nou, ani zápornou, ztvárnila v další z bláznivých, kr- of the Dead 2 a 3 Tomomatsu natočil v roce 2013. vavých gore komedií Noboru Iguchiho o obživlém, V prvním pokračování se Asami mihne v sotva vteři- krvežíznivém a nadrženém sushi terorizujícím je- novém fl ashbacku, ve druhém na pár okamžiků déle den hotel Deddo sushi (2012). Plno kung-fu, krva- a hned mnohočetně naklonovaná. Kolik místa jí To- vých fontán, trocha nechutností, hromada humoru, momatsu daroval v letošním čtvrtém, Reipu zonbi: digitálních triků, ale taky nějaká ta nahota, létající Lust of the dead – kurôn miko taisen (2014), a pá- kalmar a zástupy mluvícího, létajícího, souložící- tém, Reipu zonbi: Lust of the dead – arata naru ho a hladového sushi. Asami zde hraje vedlejší roli zetsubô (2014), díle, je zatím otázkou. manžela hoteliéra, která mu zahýbá s místním su- Od krváků k dramatu si odskočila ve středome- shi šéfkuchařem a ukáže nám, jak bizarně a zároveň trážním fi lmu amerického rodáka točícího (a zřejmě nechutně i nádherně lze projevit vzájemné city, byť žijícího) v Japonsku Normana Englanda, který má převážně tělesné. za sebou i jeden díl Gojiry, New Neighbor (2013).

[ 24 ] HOWAR D – 13/2014

England nás seznamuje s mladou pětadvacetiletou stroj, který nabídne nekrofi lnímu vůdci jednoho gan- sekretářkou, kterou sexuálně obtěžuje její šéf a mat- gu, s nímž má nevyřízené účty. Onen od pohledu ka jí neustále vnucuje, aby se vdala a tak se zajistila velmi nepříjemný gangsta boss totiž může za jeho dříve, než zestárne a stane se nepřitažlivou. Hlavní pochroumanou nohu, znetvořenou tvář a mrtvou hrdinka jednoho dne zjistí, že se do vedlejšího bytu manželku. A vycvičenou Mayumi mu chce nabídnout někdo nastěhoval. Od té doby z vedlejšího bytu noc jako nahou mrtvolu k sexuálním hrátkám, s pistolí co noc doléhají zvuky sexuálních radovánek a hlavní schovanou na tom nejabsurdnějším místě. Nekrofi l- hrdinka zjistí, že její novou sousedku, v podání prá- ní akční krvák Gun Woman (2014) natočil její herec- vě Asami, každou noc navštěvují jiní muži a dokonce ký kolega z Moratorium, Kurando Mitsutake, Asami i ženy. Je sousedčinou bezostyšnou sexualitou na- v něm neřekne ani jedno slovo a zhruba třetinu fi lmu tolik fascinována, že se jedné noci rozhodne její ne- odehraje oblečená jen do dvou zduřelých bradavek, zamčený byt tajně navštívit. A jak známo, kdo chce krásně rostlého bobra, hodinek, rukavic, vlasů a ně- vědět hodně, hodně se toho dozví… kolika litrů krve. Zdá se, že Noboru Iguchi myslí na Asami ještě Asami však (ať už nahá, zalitá krví, nebo obleče- častěji a více než já. Tradiční vedlejší roli ji totiž věno- ná a vzteklá) neusíná na vavřínech a kromě objíždění val i ve svém letošním akčním thrilleru Raivu o smr- festivalů s Gun Woman (např. USA, Německo nebo tícím závodu v ulicích města, přenášeném televizí, Španělsko) točí dále. Ve stadiu postprodukce, s pre- v němž se závodníci snaží svých soupeřů zbavit vše- miérou plánovanou na příští rok, se nacházejí hned mi možnými i nemožnými prostředky. Trailer vypa- dva fi lmy, v nichž si zahrála. Jde o romantické dra- dá… No prostě tradičně – motorové pily místo rukou, ma podle románu Tadashi Yoyogi v režii Asako Fukai rvačky, krev, vyděšené mladé Japonky a někde mezi a Ai Watanabe nazvané Tsunagaru a akční fi lm Ke- tím líbezná tvář Asami. n‘ichi Fujiwary se slibným názvem Iron Girl: Ultima- Pokud je člověk v herecké profesi trpělivý a sna- te Weapon. živý, na každého dříve či později čeká ta jedna život- Jak se tedy, i podle rozhovoru s ní na jiném mís- ní role. Asami je ještě mladá a určitě má toho ještě tě tohoto čísla, zdá, Asami svým fanouškům a fa- hodně před sebou, takovou rolí však pro ni je zatím nynkám ještě neřekla poslední slovo (ať už verbálně postava zfetované trosky Mayumi, kterou si pro svůj nebo řečí těla). ďábelský plán pomsty od překupníků s bílým masem koupil jistý muž. Chce totiž z Mayumi vycvičit vraždící Honza Vojtíšek

[ 25 ] R E C ENZE Fasshon heru

O Japoncích je známé, že pro ně jsou hranice jsou srozumitelné všude po světě – nahota, humor, toho, co je už moc, trochu někde jinde, než je tomu gore. Jejich kombinace ale nemusí být něco, co každý v případě evropského nebo amerického diváka. divák snese. Důvod je celkem jednoduchý – když se Nebojí se do svých fi lmů vkládat prvky, které jsou v jedné chvíli někomu prdí do obličeje a ve druhé se opravdu úchylné, ujeté, praštěné anebo prostě jen usekává penis, není to rozhodně pro každého. stupidní. Nejlepší na tom pak je, že jim to většinou Právě podobné scény jsou ale kořením tohoto vytváří celek, který dává smysl. Snímek Fasshon fi lmu, který má jinak neskutečně jednoduchou heru je toho dalším důkazem, protože tady se dějovou linii. Tři chlapíci si po baseballu, který je scenárista, ale i lidé na place, místy skutečně utrhli mimochodem v Japonsku celkem populární a do jisté ze řetězu. míry za to může i japonská manga, chtějí trochu užít. Jeden z nich se bude ženit, tak aby se s tou svobodou Režie: Jun Tsugita nějak důstojně rozloučil. Pěkně se zde ukazuje, Scénář: Jun Tsugita jak jsou Japonci úchylní, když si osahávají zadky Délka: 75 min. poskytovatelek rozkoše (jsou zde tři a jednou z nich Původ: Japonsko je Asami), aby si vybrali tu, která jim bude nejlépe Rok: 2010 vyhovovat. Jakmile si vyberou, po jednom s nimi Hrají: Asami, Yûya Ishikawa, jdou na pokoj a postupně umírají velmi vynalézavými Wani Kansai, Miyavi Matsunoi a hravými způsoby. Podobné hry ale rozhodně není možné doporučit k domácímu užití. Hra „useknu ti Film Fasshon heru je možné najít i pod názvem ho, když se ti postaví“ není zrovna nevinná. Horny House of Horror, což je přece jen sdílnější Chlapíci prostě vlezli do salónu, z kterého jeho název, ale na druhou stranu takový trochu tuctový. zákazníci nevycházejí živí a sami to zjistí nepěknou Pro Japonce zase potěšující, že tohle šlo i na DVD cestou. Co je překvapivé, je skutečnost, že i v těch v zahraničí. Fasshon heru je snímek, který může bizarnostech a úchylnostech, které jsou místy již mimo Japonsko zaujmout, obsahuje totiž prvky, které pornografi cké, existuje příběh a dokonce jsou zde

[ 26 ] HOWAR D – 13/2014

také emotivní momenty, které v závěru mohou i chytnout za srdce a vy s hrdiny trochu soucítíte. Tohle jsou prostě Japonci. Oni dají dohromady něco, co vám nejprve zní jako naprostá slátanina, z které nikdy nic pořádného nemůže vzejít, jenže pak se na to podíváte a zjistíte, že jim to zase jednou vyšlo. Asami ztvárnila jednu ze společnic salónu a je to ona, kdo prdí, vezme si do parády prvního kunčafta a je pořádně vzteklá, když je třeba. V jednu chvíli je zde opravdu úchvatně šílená. Je na ní strašně moc vidět, že jde do každé scény naplno, což je moc dobře. Dokáže se odvázat a dokonale pak zapadá do vyznění celého snímku, kde navíc ukazuje, že má smysl pro humor. Fasshon heru je v první řadě šílená komedie, která je zároveň kombinací pornografi e a pořádného gore krváku, ale ve druhé řadě je to stále fi lm s příběhem, který právě díky prostředkům, jež jsou použity, vyznívá tak jedinečně. Je to pořád Japonsko, takže to nesedne každému, ale ten fi lm má smysl, dokáže pobavit a rozhodně dokáže i znechutit. A i když jsou bizarní, tak nápady se tady doslova hýří.

Martin Štefko

[ 27 ] R E C ENZE Zrůdné zrcadlo & Ďábelská vidina Michael Scott

Dva eroticky laděné příběhy z počátku devade- zajímavým rozřešením. Závěr je lehkým zklamáním. sátých let 20. století o zrcadlu, které neodráží krásu, Zbytečně rychlý a jaksi nedořečený. Omluvou by se ale prolévá krev a rozsévá bolest a utrpení. zdálo být, že má příběh pokračování, ale ne moc pře- svědčivou, protože to nutně kazí dojem z celé knihy. Image Román oplývá zajímavými charaktery, dobře bu- Překlad: Jana a Dušan Rovenští dovaným napětím i ráznými scénami, v nichž jde Vydavatel: Cesty, 1993 do tuhého a Scott zachází až do buněk krve. Počet stran: 264 Ano, je to v podstatě brak, čistá žánrovka, kte- rá vám neodhalí zákoutí lidské duše a psychiky, ne- Refl ection odkryje člověka s jeho temnými i světlými stránka- Překlad: Jana a Dušan Rovenští mi, nevlije do žil neutuchající radost ze života a sílu Vydavatel: Cesty, 1994 do dalších dní. Ne. Pouze vám zpříjemní ty chvíle, Počet stran: 302 které s knihou strávíte. A to je dostatečná satisfak- ce za věnovaný čas a případné fi nance. Chcete-li Ve Zrůdném zrcadle se s titulní aktivní dekora- slušnou dávku bezproblémového horroru, pohled cí setkáváme prostřednictvím londýnského starožit- do zrůdného zrcadla je dobrou volbou. níka Jonathana Frazera. Ten na něj čirou náhodou O rok mladší Ďábelská vidina se zpočátku jeví narazil na jedné aukci a pořídil za neuvěřitelných jako klasické pokračování. Všeho je více. Akce, krve, pouhých 50 liber. Je velké, nehezké a špinavé. mordů, obětí, postav. Ale jen zpočátku. Many, dce- A po převozu do jeho dílen u prostorného domu, ra mrtvého starožitníka Frazera, skončila na vozíku kde jeho přítel a zaměstnanec restauruje nakoupe- a žije v rodinném sídle sama, jen se svou ošetřovatel- né a získané starožitnosti, náhle ožije a začne být kou, jejím manželem fl ákačem a zrcadlem, zatímco hladové. A ve Frazerově domě a jeho okolí najednou Londýnem obchází divoká bestie vraždící lidi, vyku- začnou umírat lidé a vypadá to na nešťastné náho- sující jejich jazyky a živící se jejich krví. Zdánlivá ne- dy. Jenže kolem domu se začne pohybovat podivný hoda přivede do teď již života skoro zbaveného síd- zjizvený muž a chtít zrcadlo, o němž prohlašuje, že la a zpět do příběhu i inspektorku Margaret Harren. je jeho, zpět. Zrcadlo zatím sílí, skvrny na jeho skle Těsně před nehodou totiž měla Many dojem, že se se pohybují čím dál výrazněji, a obyvatelé Frazero- do domu někdo snažil dostat. Po nehodě ji navštíví va domu mu podléhají čím dál více. Zrcadlo má totiž podivný muž, který se představí jako János Ujvary, své kořeny v hluboké minulosti, tak temné, jako jeho bývalý tajný společník Manina otce. A má evidentní samotná existence. Něco z něj chce ven, a k tomu zájem o zrcadlo. Které, zdá se, pořád žije vlastním ži- je potřeba krev. votem. Tak jako vždycky, i za starých časů. Zrůdné zrcadlo je klasický působivý devade- Rozjezd románu je tedy řádně krvavý a svižný, sátkový horror v knižní podobě (které byly vždycky v častých epizodách se vrací k bestii, kráčející uli- obecně lepší a působivější, než ty fi lmové). Na deva- cemi a živící se lidskou krví, a v případě Many a její- desátá léta je ještě hodně příjemný. ho osudu po předchozích událostech i atmosférický. Zajímavě a působivě namíchaná kombinace čistě Slibně se jeví rovněž tradiční historický zápletko- dějových, ryze horrorových a více či méně erotických vý oblouk, který nám tentokrát nezpříjemňuje nikdo scén a situací, v nichž se mísí brutalita s erotikou menší než hraběnka Bathory. (a to je dobrá kombinace) a psychologií v pestře pro- Jenže nakonec se ukáže, že Scott si s akčněj- myšleném a vystavěném příběhu, těkajícím ze sou- ším a monumentálnějším rozjezdem přestal vědět časnosti do minulosti blíže i hodně vzdálené. rady a vypadly mu opratě z ruky. Četnost postav se Horror se zajímavou pointou, ale již ne moc mu rozsype, část z nich na čas z příběhu vypadává

[ 28 ] HOWAR D – 13/2014

a linie mnohých z nich jsou ukončovány čistě jen Ďábelská vidina tak nakonec zůstává jen dů- z nutnosti (např. inspektorka Harren). Ve střední části kazem, že dvakrát do stejné řeky je obtížné vstou- příběh razantně zbrzdí, začne se utápět jen v nutném pit a nestačí jen to samé oživit důraznější kvantitou. řízení jednotlivých postav, neustálém opakování stej- Protože postavíte-li domek z karet jednou, přidáte-li ných informací a vyvrcholení zápletky zdá se v nedo- příště karet více, je také větší šance, že se vám roz- hlednu. Její návrat je násilný a náhlý, jakoby si autor sype. A to se, naneštěstí, Scottovi stalo právě s Ďá- vzpomněl, že musí příběh někam dovést. Mikropříbě- belskou vidinou. hy obětí jsou výrazným oživením a zpětně se jeví jako nejlepší částí románu. Neboť stejně jako ve Zrůdném zrcadlu, i zde Scott všechno zakončuje nezáživně, suše a ještě více násilně (ne ve smyslu obsahu, abys- te se netěšili, ale formy), než Zrůdné zrcadlo. Honza Vojtíšek

[ 29 ] Zrcadlení strachu Zrcadlo, zrcadlo, kdo tajný v tobě přebývá, kdo na německou horrorovou kinematografi i. Ta je pro zrůdný za mnou se skrývá, kolik krve litrů v těle mám, mě zahalena rouškou tajemství, stejně jako reggae zda připojím se k bizarním hrám? Zrcadlo, zrcadlo z Čukotky. Tento snímek svými gore vizemi vzbudí řekni, kdo je v zemi zdejší, nejděsivější a nejdivněj- mrazení nejen v zátylku. Film, jenž odstartoval kariéru ší...? Nebo alespoň, který horror o tobě je nejlepší? dnes uznávaného německého režiséra, ve své pod- statě není vůbec špatný. Ittenbach se zde ujal i scé- Španielsky režisér Jesús Franco v sedemdesia- náře a hlavní role. Příběh je jednoduchý jako facka, tych rokoch natočil viacero úchvatných fi lmov, v kto- ale kdo by ve dvaceti psal nějaké intelektuální best- rých sa prelína horror a erotika. Al otro lado del sellery, že? Vše odstartuje, a život jednoho středo- espejo (1973) patrí medzi jedny z najlepších. Vzhľa- školáka změní, nález podivného a zdánlivě nedobyt- ného kufříku. V něm se ukrývá jakýsi bizarní deník a obskurní postarší zrcadlo. Před zlou mocí zrcadla deník varoval velmi důrazně, ale hlavní hrdina To- mmy si z toho nic nedělal. Naopak, hrdě si jej po- věsil do svého pokoje. Krvavá lázeň je odstartová- na v momentu, kdy do zrcadla pohlédne Tommyho dívka. Kouzla a čáry zapůsobí tak vehementně, že se nebohá dívka následně během pár okamžiků ocit- ne na onom světě. Tím začínají brutální a krvavé vize hlavního hrdiny. Zrcadlo mu do snů vysílá tolik zla, že jej není schopen vstřebat a pomalu ztrácí přehled co je realita a co fi kce. Od tohoto momentu je ke zkáze už jen krůček. Samozřejmě, že tento video fi lm trpí neduhy dostupných fi lmařských prostředků doby, rovněž i tím, že se zde režisér na své židli teprve uve- lebuje. Navíc věnovat se režii, scénáři a ještě hlavní dom na rôzne podmienky cenzúry v Európe vznikli roli… s tím měl kolikrát problém i Woody Allen a to tri rôzne verzie (v španielčine, taliančine a francúzšti- je celkem zkušený player. Jisté je, že pokud budete ne), každá s trochu iným zostrihom scén. Dokonca sa chtít vědět, jak brutální dovedlo být zrcadlo v Západ- v nich menili i niektoré vedľajšie motívy a herci. Fran- ním Německu v roce 1989, musíte sáhnout po tomto cúzska verzia je považovaná za tú „pravú režisérsku“. krví zbroceném snímku. Samotná zápletka je dosť drsná. Otec nevesty, tajne posadnutý svojou dcérou, spácha v deň jej svadby samovraždu. Odvtedy sa jej zjavuje v zrkadlách a na- báda ju, aby zvázdala mužov a potom ich zabíjala. Franco tu zahmlieva hranicu medzi nadprirodzenom a pozemským šialenstvom a dráždi zmyselnými scé- nami, pričom neskĺzava k ničomu explicitnému. Film je tak vzrušujúci, desivý a smutný zároveň. Pokud máte zájem o zrcadlo, které se koupe v krvi jako Čachtická paní a na podlahu mu s čvach- táním vypadávají střeva, doporučuji debutový sní- mek německého režiséra Olafa Ittenbacha Black Past (1989). Bez sekání rukou či bodání vidličkou do oka přiznávám, že nejsem žádným odborníkem

Mirror mirror (1990) je prvým, a ako to často býva, vraj najlepším fi lmom zo série, v ktorej sa dé- mon vstupujúci cez zrkadlo do nášho sveta zmocňuje

[ 30 ] HOWAR D – 13/2014

ľudských duší pomocou plnenia prianí. Film začína tomu množství vlekoucích se scén, tanečních kreací, dosť akčne a ak neupútajú pozornosť úvodné scény, které se prolínají v rámci „briskního“ střihu s důleži- tak celkom určite sa to podarí hlavnej postave, old- tými událostmi, či dialogů, ze kterých budete koulet school gothičke Megan. Je v meste nová, zlomená očima jako Hurvínek se zamotaným špagátkem. Do- z otcovej smrti a celá škola sa jej posmieva pre nemo- stanete pořádnou porci klišé, na které si určitě vzpo- tornosť a to, ako sa oblieka. Keď jej nepriateľov za- menete dřív, než byste pětkrát řekli „Candyman“. Ser- čnú prenasledovať bizarné nehody, smiech ich prej- víruje se podlý boj o dědictví, slepý prorok, pavouci, de. Herečka Rainbow Harvest (to je jej reálne meno!) havran, utišování vědomí drogami, zlá starší sestra je v tomto fi lme skutočne temná a sexy, zatiaľ čo jej a dokonce i banda pochybných metalistů. Ti zkou- fi lmová matka, skvelá Karen Black, jej tvorí optimis- ší na hudební vystoupení, které pak mají presentovat tický a farebný protipól. Celkovo vzaté, na tú dobu to v sirotčinci. Naopak krom dvou sourozenců nedosta- bol skvelý kúsok a priam si pýtal pokračovanie. nete žádné další siroty… jakoby vymřeli… to mě dě- silo asi nejvíc. V tomto americkém snímku dostanete všechny předem očekávané věci, na které si po pře- čtení upoutávky k fi lmu vzpomenete. A tomu odpo- vídá i český název: Havraní tanec: Zrcadlo pověz mi… 2 Jaký dabing, takový fi lm… bohužel. Prokleté zrcátko se vrací a to už po třetí. Ale tentokrát trochu jinak. Tentokrát se jedná spíše o erotický thriller (taková ta typická lehce erotická deva- desátka) s horrorovými prvky. Hlavním zlem Mirror, Mirror III: The Voyeur (1995) je Cassan- dra, která zmizí krátce po tom, co jejího manžela, který brigád- ničil coby drogový dealer, se- jmul policajt. Do jejich domu se pak přestěhuje její milenec (kterého hraje známý zlý pysk Billy Drago), kterému tam něco A i v něm, v odlesku zrcadla spatříte svou vydě- nesedí. Nakonec zjistí, že Ca- šenou tvář. Problém Mirror, Mirror 2: Raven Dance ssandra je uvězněna jako duch (1993) je, že jste spíše vyděšeni samotným zpraco- v zrcadle. Anthony ji však ne až váním snímku, než dějem, který tvůrci ve stylu pej- tak hrdinně vysvobodí a zjistí skokočičkovského dortu ukuchtili. Sourozenci Marlee jednu pro něj celkem zajímavou a Jeffrey jsou po smrti rodičů posláni do církevního věc. Ona je totiž Cassandra sirotčince. „Shodou nešťastných náhod“ je v instituci nadržená jak důchodce před po letech vytaženo z komory staré zrcadlo, jenž má Kaufl andem. A tak se na nás být údajně opředeno kletbou. S ním má zkušenosti z obrazovky vyvalí nějaké to i slepá řádová sestra Aja, která kdysi na vlastní kůži souloživo. Problém je ovšem v tom, že Cassandra je poznala jeho moc. Tvrdí, že v zrcadle je ukryt démon tak trochu žárlivý duch (a hlavně je duch, že jo) a tak a ten čerpá sílu z mladých neposkvrněných lidí, kteří se jí samozřejmě příliš nelíbí, když si Anthony vrzne nemohou rozpoznat jeho zlou moc. Zrcadlový démon jinde. Tahle série má velmi sestupnou tendenci, čili je schopen na sebe vzít jakoukoli podobu a vychází každý díl je horší a horší. A to zrovna tenhle díl nasta- z tajných představ a přání svých obětí. Marlee je tak vil pomyslnou laťku docela hodně nízko. postavena nejen proti démonickému zrcadlu, ale také Zatím posledním příspěvkem do série Mirror, mi- proti intrikám své nevlastní hamižné sestry, chlípným rror, která měla po prvním fi lmu sice docela dobře na- choutkám slizkého lékaře, v démony nevěřící hlavní šlápnuto, jenže to by nesměl přijít díl druhý a hlavně sestru či alkoholem zmítaného správce. Mladá dívka třetí, který je rozhodně nejhorší, je Mirror, Mirror IV: ze všeho nejvíc miluje tanec a tak se pomocí oprav- Refl ection (2000). Čtverka ale přináší mírné zlepšení. du hrozivého dabingu protančí celým fi lmem. Mix po- Nicméně to zlepšení je tak mírné, že by se to dalo při- nurého a tajemstvím opředeného sirotčince, zrcadla rovnat k tomu, když vás někdo místo sedmdesátkrát, s ukrytým démonem a pohnutého osudu osiřelých bodne do břicha nožem jen devětašedesátkrát. Tak sourozenců není zrovna něčím novým. Přesto by se nebo tak, pořád je to na hovno. Tentokrát jde taky však při troše snahy mohlo povést, aby tento fi lm pů- spíše o lehce erotický fi lm, ale přeci jen má o dost sobil alespoň na emoce. No, nestalo se tak… Brání blíže k horroru než trojka. Pětice lidí je za silné bouře

[ 31 ] samozřejmě tristně hororově klišovitý, je zapojení zr- cadla, jenž má sloužit k oživení příběhu a snad nové- mu pohledu na věc. Svým způsobem to tak funguje, ale pravda je taková, že v téhle štole se už dávno vše vytěžilo. A tak je dokola omíláno to, co už tu bylo a ještě se to tvůrcům moc nedaří.

lapena zrcadlem, které s nimi nemá moc dobré plá- ny, respektive hlavně jeho přízrační obyvatelé. A co musí udělat? Musí samozřejmě udělat něco, aby se z toho dostali a jako bonus přinejmenším živí. Musím Juhokórejský fi lm Geoul Sokeuro (2003) má ale říct, že duchové v zrcadle jsou pěkní zvrhlíci. všetky devízy ázijského duchárskeho hororu: hrozi- V roce 1993 se objevil již sedmý díl ze svým vú atmosféru, logiku, dobré herecké výkony a riadnu způsobem populární série Amityville s podtitu- dávku mystiky. Bývalý policajt v ňom kúsok po kúsku lem A New Generation (Image zla). Tentokráte se odhaľuje desivú pravdu o čudných samovraždách v obchodnom dome, ktorý majú znovu otvoriť po veľ- kom požiari. Ako kvalitný fi lm sa o pár rokov (bohuži- aľ) dočkal amerického remakeu, pričom sa motívy príbehu „rozdelili“ do dvoch fi lmov, Mirrors a Mirrors II. Tie bohužiaľ, na rozdiel od kórejského originálu, stavajú oveľa viac na krvavých scénach ako na at- mosfére. Režisér Hanny R. Saputra mě překvapil, když jsem totiž mrknul na jeho profi l na ČSFD, všechny jeho fi lmy byly šedé, což jsem osobně snad ještě neviděl, přičemž na IMDB to není o moc lepší. A to těch fi lmů není zrovna málo. Nicméně, k horroru Mi- rror z roku 2005 se lze dostat celkem snadno. Podle IMDB je fi lm o dívce Kikan, která skrze zrcadla vidí mrtvé, jenže… Je to lež. Kikan totiž v zrcadle nevi- dí vůbec nikoho, ona vidí mrtvé normálně a že jsou mrtví, pozná tak, že je v zr- cadle nevidí. Mindfuck jak do domu hrůzy dostaneme pomocí zrcadla. Hlavní- vyšitý. Kikan k téhle schop- mu hrdinovi fotografovi Keyesovi jej daruje podivný nosti přišla tak, že sebou bezdomovec. Tím se sled událostí pořádně rozběh- fl ákla o podlahu a bylo to, ne. V zrcadle je totiž ukryté démonické zlo, které za- náhle měla tuhle super- čne protagonisty tohoto poněkud fádního příběhu schopnost. Kam se na to zcela pohlcovat. Keyesovi přátelé umírají a nakonec hrabe kousnutí pavoukem, se on sám musí do zrcadla podívat, aby v něm viděl nebo hromadné znásilně- vlastní minulost. Otázkou jen je, jestli jí je schopen ní netopýry. Bohužel, fi lm čelit? Šmrnc devadesátkových hororů teče z tohoto je hrozně nudný. Například zrcadlového amityvillského dílu jako kýbly slizu a pro v první hodině se nesta- diváka nepřináší nic nového. Zábavný je pouze český ne téměř nic, nepočítám-li dabing, který rovněž šlape v duchu doby a zpříjem- modrého ducha oběšen- ní vám hluchá místa ve snímku samotném. V době ce, který vypadal jak z te- vzniku tohoto fi lmu již měla série o Amityville poně- levizní produkce šedesá- kud vystřílené náboje a ani tento béčkový videosní- tých let. Místy připomíná mek to nedokázal zachránit. Životabudičem, který je hongkongské Oko, ale

[ 32 ] HOWAR D – 13/2014

absolutně se s ním nedá srovnávat. Co se týče he- se tam celkem pěkná ženská vybourá a tak trochu si reckých výkonů, jsou spíše k smíchu. Většina herců poničí obličej. Ne moc, prostě vzal maskér zaschlý měla za úkol blbě čumět (a tak blbě čumí), anebo kečup a trochu jí ho máznul na tvář, nic z čeho bys- přehrávat, což je případ hlavní hrdinky. Co mě ale za- te si sedli na zadek. Ale abych to nezdržoval (už mě ujalo, je hudba. Přišlo mi, že vykrádá všechny horro- dost zdržel tenhle vesměs nudný fi lm), na scéně se rové klasiky. Chcete-li do tohohle jít, klidně běžte, objeví zrcadlo, v jehož odrazu už nemá na tváři ke- běžte si třeba do pekla. Já to přetrpěl jen kvůli vám. čup, ale je zase krásná (jako by se nestačilo umýt). Musím říct, že z Chermin (2007) mám pocit jako A to se jí samozřejmě líbí. Jenže ono je to zrcadlo z každé jiné duchařiny z Malajsie. Tedy jako kdybych pěkná svině, protože ji chce posednout. A to se sa- si na hodinu a půl zdříml a nic se mi nezdálo. Už jen mozřejmě nelíbí nikomu. Pak přijde nějaké to vyhá- ty úvodní titulky za doprovodu ucajdané hudby, kte- nění duchů a podobné špumprnákle, de facto nic co ré vypadají, jako když začínáte koukat na ubrečený byste už desetkrát neviděli. romantický fi lm… Každopádně jako romantik musím „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejdě- hudbu ocenit, je vážně celkem hezká a posloucha- sivější?“ I tak by se dalo vytvořit motto snímku Dark telná po celou dobu fi lmu. A co k fi lmu? Na začátku Mirror (2007), jenž je remakem stejnojmenného fi lmu

[ 33 ] z roku 1946. Původní fi lm v hodnocení na ČSFD do- Vráťme sa však k remakom Geoul Sokeuro. Keď sahuje 71%, zatímco tato inovace se drží na rovných sa zapozeráme do prvého z nich, Mirrors (2008), po- třiceti procentech. Přiznávám, že tím mě tento sní- tešia nás celkom kreatívne zomieranie a dej približne mek vyděsil již dopředu. Ale nic není tak horké jak analogický k prvej polovici fi lmu Geoul Sokeuro. To se uvaří, takže po zhlédnutí si myslím, že zase tak je fajn. Druhá polovica fi lmu je však, pri všetkej úcte, zlé to není. Pravda, musíte přežít první půlku, kte- divná zlátanina. Otázniky v hlave aspoň trochu kritic- rá je nudná jako autogramiáda Bořka Slezáčka, ale ky mysliaceho diváka a ponúknuté „vysvetlenia“ stra- pak fi lm dostane jakýs takýs spád. Deborah s man- šenia v zrkadlách fi lm dosť kazia. Ak sa rozhodnete si želem Jimem a jejich synem se nastěhují do nové- fi lm pozrieť, otázka „Prečo?“ by mala byť v ten deň ho domu v Seattlu. Ten vyměnili za původní bejvák tabu. Celkovo vzaté, dobré hodnotenie na IMDB fi l- v L. A. Deb se živí jako fotografka a nový dům si vy- mu dali asi len tí, čo: 1. nevideli vyššie spomenutý brala, neboť ji fascinovala záplava překrásných oken originál, 2. nemajú tendenciu klásť otázky. Teda asi a zrcadel v interiéru. V takovém domě je přeci radost 90 % Američanov. tvořit, no ne? Jenže tento nový příbytek je opředen Nenároční tínedžeri určite zašli do kina aj na pokra- podivným tajemstvím. Po krátké době se začnou dít čovanie, Mirrors II (2010). Tí s lepšou pamäťou možno divné věci. Hlavní hrdinka spatřuje přízraky a to vů- bojovali so silným pocitom déja vu. Hoci odrazy v zr- bec neprospívá jejímu duševnímu zdraví, ani idylce kadle majú zrazu celkom iný dôvod vraždiť (prevzatý rodinné pohody. Rozhodne se tedy, že tohle děsupl- né sudoku vyluští a přijde záhadě na kloub. A pak se začnou dít věci… Upřímně nejhorší postava fi lmu je modelkovská sousedka, kterou bych zabil na potkání a nemusel bych být ani duch záhadně zmizelého ma- líře, který předtím domek obýval. Tenhle fi lm má něco do sebe, ale také má početné zastoupení slabých míst a pofi dérních hereckých výkonů. Do zrcadlové- ho tématu rozhodně patří, stejně jako původní noiro- vý thriller, který dokonce získal nominaci na Oscara za námět. Na špičku zakrvácených zrcadlových rámů dosáhne však jen stěží. Přínosem budiž tedy jen roz- uzlení celé záhady a Lisa Vidal v roli Deb.

[ 34 ] HOWAR D – 13/2014

z originálu), je to „Same shit, different day“. K tomu pekel za chaotičnost a nedotaženost. Navíc, konec sa pridávajú klišovité scény, vrátene jednej skutočnej potěší, neboť není komponovaný dle čekaných klišo- perly v sprche (po prvé, nepoznám ženu, čo si holí aj vitých not. V současném stavu tohoto žánru nakonec stehná, a po druhé, netuším, ako sa na takom mies- dostanete velmi slušný nadprůměr, který sice nesrazí te dá porezať). Plejáda lacných nápadov však nekon- fajnšmekry do kolen, ale rovněž je neurazí. Širokým čí – človek by sa čudoval, kde všade v domoch majú masám pak tento snímek navodí mrazivou atmošku, Američania zrkadlá. Plus, v Amerike mŕtvoly nesmrdia po které se několik dní budou česat hodně rychle, a kobercová lepiaca páska nič nevydrží. aby u zrcadla netrávili zbytečně mnoho času. Žánr nevyhnutelného zla, které přichází přes prokletý špígl, se v roce 2013 pokusili oživit tvůrci amerického fi lmu Oculus (2013). K rozpoutání pek- la na zemi, vlastně v jednom domě, jim posloužilo pouze jedno zrcadlo. Za tuto střídmost byli odměně- ni poměrně zdařilým snímkem. Sourozenecká dvo- jice se v dospělosti rozhodně vypořádat s traumaty z mládí a pomstít se zrcadlu, které sice neříkalo kdo je na světě nejkrásnější, ale z obdivovatele svého ob- razu v něm dokázalo udělat lidskou bestii. Deset let před hlavní dějovou linií fi lmu se v rodině Russello- vých stala tragédie, která obě děti nezapomenutelně poznamenala. Chlapec Tim to slízl měrou vrchova- tou a za domnělou vraždu rodičů byl šupem poslán To je tak když si koupíte zrcadlo na eBayi. Tvůrce do nápravně výchovného ústavu. Tam se hlavně ni- trapného Blooded natočil svou variaci na nudný Ocu- kdy nezbavil toho, co se v jejich rodném hnízdě ode- lus a vzniklo z toho ještě něco horšího než samot- hrálo. Dívka Kaylie, která stejně jako její bratr dobře ný Oculus, což už je fakt problém. Prostě, tři idiotští ví, co bylo příčinou tragické události, se nikdy ne- spolubydlící si koupí zrcadlo a rozhodnou se zachytit vzdala touhy po pomstě starožitnému démonickému nějakou tu paranormální aktivitu, znáte to, tyhle kra- zrcadlu. Zatímco bratr bručel v báni, ona se vypra- viny zrovna letí. Nedělají to samozřejmě jen tak pro covala na odbornici nejen na zlo ukryté v onom zr- zábavu, chtějí prachy, protože se se svou prací chtě- cadle, ale i na starožitnosti. Přesně v době, kdy je jí zúčastnit soutěže o milión dolarů. A vlastně, ono její bratr propuštěn, se jí naskytne možnost ono po- dnes ještě letí found footage žánr, protože není nic sedlé zrcadlo na chvíli vlastnit. Přesvědčí bratra, aby jednoduššího, než vzít kameru, hysterickou ženskou, se pokusili jednou pro vždy odstranit toto zlo z povr- pár špatně rozeznatelných záběrů a udělat z toho hit. chu zemského. Tím odstartují spád událostí, které již Teda vlastně pardon, on už není rok 1999. Hele, vy- nejdou zastavit. Tvůrcům se povedlo oprostit od la- serte už se na found footage, ten žánr byl vyprázdně- ciného lekacího pozlátka a fi lm presentovali tak, že ný už v Blair Witch Project. Búhú, hrozně se bojím zr- divák je vtažen do víru událostí takovou měrou, že nitých záběrů podlahy, zad, kliky od dveří a tmy. The kolikrát neví, kde mu hlava stojí. Střídání reality, dé- Mirror (2014) režiséra Edwarda Boaseho nedoporu- monické fi kce a dávných vzpomínek však má hlavu čuji fakt nikomu. a patu. Divák je tímto přístupem zcela jistě zasko- čen, ale nakonec zjistí, že tohle zdánlivě nespořáda- Lucia Andaľová né klubko událostí se rozmotat dá. A to i tak, že si Roman Bílek nemusí klepat na hlavu a posílat tvůrce do horoucích Martin Skuřok

[ 35 ] Poslední přání Daniel Barták

Martin Vozábal, posilněn lahví Captaina Morga- „Pan Vozábal?“ řekl jeden z nich. na, vběhl do tramvaje. Jako zázrakem se mu neza- „Ano?“ polkl naprázdno. motaly nohy a neuklouzl na náledí schovaném pod „Dobrý den, poručík Horák a poručík Janda, poli- jemnou vrstvou nového sněhu. Ztěžka dosedl na po- cie České republiky,“ řekl urostlý, plešatý muž v civilu slední sedačku a rukama se opřel o opěradlo před a ukázal služební průkaz. sebou. Snažil se uklidnit. Svaly v jednom ohni, plíce Vozábal na ně zíral jako na zjevení. Tak brzo je těsně před explozí. Celý se chvěl. Ne zimou, i když nečekal. Rychle se vzpamatoval a napadl ho ďábel- i ta se do něj dala, ale hrůzou! Před sebou viděl do- ský plán. Nejlíp bude, když strhne pozornost na ně- hasínající vodnatě modré oči, které ho za života při koho jiného. Na syna. každé příležitosti nenávistně propichovaly, a kvůli „Co zase Roman provedl?“ řekl konečně. „Něko- kterým několik posledních dní pořádně nespal. Zno- ho na fotbale zmlátil nebo hodil po pořadateli dělo- vu se otřásl a rozkašlal, přičemž ten děsivý výjev zmi- buch? Jestli ho chcete strčit do pasťáku, máte moje zel. Snad navždy. požehnání. Stačí říct. Nebo mám někde něco pode- Teď už jen odtud co nejrychleji vypadnout. Ruká- psat?“ vem šedého pleteného svetru si utřel zpocené čelo „Nebylo by lepší si o tom promluvit uvnitř? Mů- a rozhlédl se kolem. Prázdná souprava byla překva- žeme?“ zeptal se policista, a aniž by čekal na od- pivě čistá, jakoby přes den nemusela absolvovat de- pověď, protáhl se spolu se stejně urostlým kolegou sítky cest přes celou Prahu. Skelné oči zabloudily mezi Vozábalem a Olgou, která zrovna přišla z obý- na vrchol řidičovy kabiny a zaostřily na čtveřici ru- váku. Šli do kuchyně. Posadili se ke stolu a nasávali dých čísel rozdělených dvojtečkou. Brýle nosil jen ticho. Napětí v místnosti se po chvíli nedalo snést. nablízko. Na dálku viděl i ve svých šedesáti jako os- „Co je s Romanem?“ vykřikla Olga, nervózně tříž. Znaky před ním však byly rozmazané a chvíli tr- mačkající utěrku, kterou bůhví proč sebrala na ku- valo, než je dokázal rozluštit. Za deset minut půlnoc. chyňské lince. Za deset minut Štědrý den. Zajímavá informace, ale Vozábal pozoroval, jak se celá klepe a pocítil jis- k čemu vlastně. té zadostiučinění. Ten spratek byl její výmysl. On ni- „Zavíráme,“ zařval Vozábal. Postavil se a zavrá- kdy děti nechtěl. To, že vysadila prášky, mu došlo, voral. „Zavíráme, do hajzlu!“ až když jí vyrostly prsa a břicho. Na potrat už bylo Nepohnula se však ani vločka. pozdě. Tak to tedy ne! Neměl čas tady otálet. Jestli jim Nikdy nepochopil, proč tak najednou vyměnila chtěl utéct, musel okamžitě pryč. ten báječný svět plný večírků za probdělé noci, po- Vstoupil do uličky a zamířil rovnou k řidiči. Jenže srané plínky, nekonečný dětský pláč a dožadovaní ouha. I když souprava stála, připadal si jako na roz- se prsu. Věci, na kterých Olze vždycky tolik záleželo, bouřeném moři. Jeho nohy klopýtaly sem a tam. Na- spláchla bez mrknutí oka do záchodu. Jen, aby moh- jednou mu fakt, že se dostal až sem, připadal jako la být matkou. nadlidský výkon. Jenže s tím se Vozábal nehodlal smířit. Potom, co Udělal další dva kroky a chytil se madla nad se- se Roman narodil, začal Olgu kibicovat. Dával jí jasně bou. Hlava se mu točila, žaludek bouřil. Musel si sed- najevo, že ho ten uřvaný parchant na druhou kolej jen nout. Na sedačku, na podlahu, kamkoliv. Místo toho tak neodstaví. Nebyl náročný. Chtěl nerušeně spát, ale strčil ruku do kapsy kalhot, odkud po chvíli šát- teplé jídlo, čisté oblečení a uklizený byt. Přesně to, rání vytáhl balíček papírových kapesníků. Přiložil si co Olga najednou zanedbávala. O sexu ani nemluvě. ho k uchu. A vyžadoval to tvrdě i za cenu jejího pláče a sem tam „Ty jedna proradná krávo! Já jsem ti říkal, že to nějaké té modřiny. byla náhoda,“ zaječel do něj, jako by držel telefon. „Paní Vozábalová, kdy jste svého syna viděla na- Výčitky patřily jeho ženě Olze, kvůli které před chvílí posledy?“ řekl konečně Horák. tak kvapně opustil jejich společný byt. „Celé to byla „No. V sobotu večer.“ Zamyslela se. „Ano, v so- náhoda,“ řekl znovu smířlivěji a živě si vybavil dva botu večer, když si šel po televizi lehnout.“ muže, stojící to pondělní ráno po Zlaté neděli před „A od té doby jste s ním nemluvila?“ prahem jeho bytu. „Ne. Má Pavla a spoustu dalších kamarádů,

[ 36 ] HOWAR D – 13/2014

přítelkyni Aničku,‘ řekla. Pak si ale na něco vzpomně- Dívali se z okna, bavili se, smáli se, četli si. Prostě dě- la. „Říkal, že pude ráno s klukama na fotbal a…“ lali to, co tak normální smrtelníci v tramvaji dělají. „Prosím tě, nebuď včerejší. Nechápu, že mu to Vozábal nechápal, kde se tam vzali. Vypadalo to, ještě baštíš. Sám hrát fotbal neumí a liga už dávno jakoby je někdo uvěznil uvnitř skel a oni tam teď žili. skončila. Kopačky mají dovolenou,“ vyjel po ní Vozá- To přece není možné? Promnul si oči a doufal, že se bal. Začal v něm kypět vztek. Všechno to byla její jich tak zbaví, ale nepomohlo to. vina! Kluk neposlouchal, rostl jako dříví v lese, a to Jak tak na ně Vozábal s otevřenou pusou zíral, jenom kvůli její benevolentní výchově. Nakonec se všiml si ho stařík s brýlemi a brašnou přes rameno. z něj stal lidský parazit, živící se cizím strachem. On Div, že právě on. Přes ty své půllitry toho moc vi- sám se ho bál, i když by to nikomu nepřiznal, a všech dět nemohl. Ale zřejmě viděl! Na tváři se mu usadil těch jeho potetovaných holohlavých kumpánů, kteří úsměv a cosi, co přes skleněnou tabuli nebylo slyšet, na Romana čas od času čekali před domem. I teď se procedil mezi zuby. Jako na povel se hlavy ostatních při pomyšlení na ně lehce chvěl. Cítil z nich agresi. otočily a zaměřily svou pozornost dovnitř tramvaje. Stačilo málo a byli schopni člověka přizabít. A nejen pozornost. Začali se zvedat a natahovat k vr- Vozábal se zhluboka nadechl a už trochu klidněj- cholům skleněných tabulí, aby se ve vteřině všech- ší se otočil k Horákovi. „Vůbec nechápu, co mají ti na okna nad nimi otevřela dokořán. Dovnitř se vedral mladí kluci v palici. Na místo pořádného fandění se zatuchlý vzduch. nahánějí po polích a mlátí se do hlavy. Věřte mi, kdy- Tramvaj naplnil řev, vřískání, nadávky. Každý se bych měl na něj víc času…“ chtěl do ní dostat, ale v té strašné tlačenici se to ni- „A vy?“ oslovil Janda Vozábala. komu nedařilo. Jen paže se vecpaly do oken a začaly „Co já?“ se po něm natahovat. „Kdy jste ho viděl naposledy?“ Jako by vylézaly z hrobů, napadlo Vozábala, kte- „Co já vím? Možná ve čtvrtek. Jsem pořád mimo rý se mohl strachy zbláznit. Sípal o pomoc a nekoor- domov, nemám čas se ještě starat o kluka.“ dinovaně kolem sebe máchal rukama. Chtěl je ode- „Dobře,“ vzal si slovo opět Horák. „Je tedy běž- hnat. Bál se, že se ho některá z nich dotkne a vtáhne né, že váš syn tráví dny i noci mimo domov?“ ho do říše mrtvých. „No, běžné?“ Olga se zarazila a podívala se V té agonii si vůbec nevšiml, kdy les rukou zmi- na manžela. zel a s nimi i jejich majitelé. Najednou bylo po všem. „Miláčku, teď máš jedinečnou příležitost uká- Vozábal mohl opět popadnout dech a pokusil se zat tady pánům, jak si ho vychovala. No, nestyď se! zklidnit. Tramvaj zastavila, dveřmi pronikl čerstvý Pochlub se!“ vzduch. Svítalo! Pryč byla noc se svými strachy. Svět „Ano. Proč?“ řekla Olga po chvíli, kdy nevěřícně se zvolna probouzel do svátečního dne. koukala na manžela. „Stalo se něco?“ Vozábala zaplavil blažený pocit. Snad poprvé Horák se koutkem oka podíval na kolegu, kte- v životě si připustil, že na kouzlu Vánoc přece je- rý lehce přikývl. „Paní Vozábalová, stala se tragická nom něco je. Klid, pohoda, vědomí, že se na oka- událost. Váš syn byl nalezen mrtvý. A my máme dů- mžik může zastavit a vydechnout. Sám nic podobné- vodné podezření, že se jedná o vraždu.“ ho nezažil. Ani jako dítě, ani teď v dospělosti. Vánoce pro něj vždycky znamenaly stres, hádky rodičů, če- Vzpomínka odešla a Vozábal se vrátil do své hou- kání na dárky, které nikdy nedostal. pavé reality. Už neměl sílu, ani chuť se dál držet ma- Vykoukl ze dveří. Chytil se madla, pravou nohou dla. Pustil se. Podlomila se mu kolena a balíček s ka- chtěl došlápnout na první schod. Místo toho jím však pesníky, do kterého ještě cosi mrmlal, mu vyklouzl propadl a nějakým kouzlem se ocitl před vlastním by- z prstů a on se poroučel za ním. tem. Na dveřích pod kukátkem visel adventní věnec. Jak padal, uslyšel vrznutí dveří. Hlava se střetla „Tak ho tam přece jen dala,“ řekl do ticha, aniž by s podlahou a on koutkem oka zahlédl plížící se tma- zkoumal, jak se tam ocitl. Byl přece ve snu, nebo ne? vou postavu. Smrt? Vozábal se jí nebál. Proč taky? Vtom se mu vybavila jen několik hodin stará hádka Ztrácel se ve snu, kam za ním Smrt nemohla. Aspoň s Olgou. doufal. Zdálo se mu, že stojí v rohu prázdné tramvaje. Domů přišel pod parou jako poslední dny skoro Čas už se dávno přehoupl na vánoční stranu a jemu vždycky. Po synově smrti si vzal v práci neplacené přišlo, že není sám. Nedokázal to vysvětlit, nikoho volno. Všichni jeho důvody chápali, soucítili s ním. neviděl, jen ten sžíravý pocit uvnitř břicha si trval Zamířil rovnou do kuchyně, kde Olga zády na svém. Zmateně se rozhlédl kolem. Nikde nikdo. k němu krájela na lince okurku do salátu. Od chvíle, Samozřejmě. Pohledem zabloudil k oknu a… leknu- co se to Romanovi stalo, se snažila zabavit čímkoliv, tím se mu málem zastavilo srdce. jen aby na tu hroznou věc nemusela myslet. Moc jí „Ježišikriste!“ vyjekl a udělal dva kroky vzad. to ale nešlo. V oknech kolem dokola, se zrcadlily postavy lidí. „To je dost, že jdeš. Už jsem si myslela, že se ti Ženy, muži, mladí, staří. Seděli, stáli, houpali kočárek. něco stalo,“ řekla, aniž by se ohlédla.

[ 37 ] [ 38 ] HOWAR D – 13/2014

„Já jsem ti říkal, aby sis to nechala vyškrábnout. „No jistě. Oni říkali, že…že se to čerstvejm ne- Nemůžeš říct, že ne. Teď máš, co si chtěla.“ božtíkům stává.“ Klapání nože ustalo. Nikdo se nepohnul ani o píď. „Cože?“ Jen neposlušné slzy se začaly valit Olze z očí. Položi- „No, že jsou zmatení.“ la nůž vedle zpola nakrájené okurky a opřela se o ku- „O čem to sakra mluvíte?“ chyňskou linku. „No, podívejte. Jak bych vám to nejlíp…? Každý „Martine, ty jsi zas pil?“ Stále k němu otočená rok, v předvečer vánoc vybíráme… šťastlivce, kterým zády se pokusila o bojovný tón. Její manžel nepat- plníme jejich poslední přání.“ řil mezi vyznavače domácího násilí (aspoň si to Olga „Kdo my?“ zeptal se Vozábal. myslela), ale pravdou bylo, že už ji párkrát uhodil. „Na tom nezáleží. Děláme to pro ty, kteří natáhli Možná si to někdy i zasloužila, ale teď si to rozhodně bačkory dřív, než mohli projezdit lítačku nebo pro ty, nechtěla nechat líbit. Zvlášť, když se otřel o to nej- co zemřeli přímo v některé z pražských tramvají nebo cennější, co ještě měla. O vzpomínku na syna. při srážce s ní. Ty bereme přednostně.“ Prudce se otočila a ke svému překvapení drže- „Co je to za blbost? Nechápu, co to má společ- la zase nůž v ruce. Pěkně před sebou, aby ho viděl. ného se mnou? Vždyť jsem celý život jezdil na čer- Vozábal se jí díval zpříma do očí a začal vztekle no.“ Vozábal se zarazil. Znělo to šíleně, ale najed- rozhazovat rukama. nou to dávalo smysl. Vzpomněl si na starého muže „Co to meleš?“ Jazyk se mu pletl, jeho slova však s brašnou a silnými brýlemi. To on rozpoutal davové zasahovala cíl přesně jako hrot otráveného šípu. „Vo- šílenství o to, komu bude splněno poslední přání. To pít sem se nechal už tenkrát, když jsem ti dovolil toho znamenalo, že to co viděl v tramvaji, byly obrazy duší smrada donosit!“ vtisknuté do skla nebo něco takového. Ach bože! Ale Nereagovala. Jen jemně pootevřela ústa a její jak to že to vyhrál on? Tomu co ho právě napadlo, bojovně vyhlížející ruka povadla. Připadala si jako nemohl, hlavně nechtěl uvěřit. zhypnotizovaná. Najednou vůbec nechápala, jak se „Ano, přesně tak. Patříte mezi ty druhé. Ale bez do tohohle člověka mohla kdy zamilovat. obav, měli jsme tady i natvrdlejší případy.“ „Proboha proč to říkáš? Tohle přece nikdo nemo- „Ale já…,“ Vozábalovi přeskočil hlas. Neznámý hl tušit,“ řekla konečně a takřka uvolnila rukojeť. měl pravdu! Vzpomněl si, jak se mu v tramvaji podlo- Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Fac- mily nohy a on to vzal hlavou o roh jedné ze sedaček. ka ji odhodila stranou a i přes snahu zachytit se dřezu Aspoň takhle mu to utkvělo v paměti. Jednoduché, ji srazila k zemi. Nůž dopadl vedle ní. Z očí jí vytryskly prosté, jak jen smrt může být. další slzy bolesti a hněvu. Najednou nevěděl, co to zjištění pro něj zname- „Všechno je to tvoje vina! Rozumíš! Tvoje!“ za- ná. Snad jen… řval a předklonil se. Chtěl ji znovu udeřit, ale zarazil „Takže já můžu mít přání?“ řekl už v trochu lep- ho táhlý zvuk zvonku, bouchání na vchodové dveře. ším rozpoložení a začal přemýšlet. Vypočítavost bý- „Policie! Otevřete!“ vala v jeho životě silným hráčem. Nakonec to ne- Vozábal nechal Olgu Olgou a vzal nohy, na kte- vypadalo zas tak zle. Netušil, jaké výhody by měla rých sotva stál, na ramena. Sebevražedný úprk, při případná smrt na ulici nebo třeba doma na kanapi, kterém se takřka netrefi l mezi futra a z přízemního ale tady určité bonusy byly. okna spíš vypadl, než vyskočil, skončil na zastávce Jenže co si přát? Chtěl něco neotřelého, výjimeč- v prázdné tramvaji. ného. „Ano, to je ono,“ takřka vykřikl, když ho po chví- Vozábal si při té vzpomínce uvědomil, že vůbec li přemýšlení cosi napadlo. Bylo to svým způsobem nechápe, co tady dělá. Ať ve snu nebo ve skutečnos- docela vzrušující. Jakoby chytil zlatou rybku. ti tohle už nebyl jeho domov. A až se Olga dozví i ten „Tak já si tedy přeju…“ zbytek, pokud jí to ti policajti už dávno nevyzvonili, „Ale no tak. Nemůžete mít víc než jedno přání,“ nejen, že tu nebude vítán, ale rovnou si může tisk- skočil mu do řeči hlas. „a to už jste vyslovil. Počítají nout parte. se i vaše nejniternější přání.“ Musel pryč, jenže nemohl. „Cože?“ „Co je!“ zařval, aniž by chtěl. Ani pohnout se ne- „Proč myslíte, že jsme tady?“ mohl. „Ale já si nic nepřál!“ trval si na svém Vozábal. „Je všechno v pořádku?“ oslovil ho někdo. „Počkejte. Budu si na vás …“ Vozábal sebou leknutím prudce trhl. Nikdo už ho neposlouchal. Ani jeho tělo, které se „Ptám se, zda je něco v nepořádku?“ začalo samovolně hýbat. Bez jeho vědomí si děla- „Kdo? Co? Je tu někdo?“ koktal Vozábal. Zmate- lo, co chtělo. Jakoby mu vůbec nepatřilo. Vozábalovi ně se otáčel dokola. Nikde ani noha. Přesto tu někdo se rozbušilo srdce. Chtěl to zarazit, ale nevěděl jak. mluvil. „Co po mě chcete?“ A pak zazvonil na zvonek. „No co, jenom dělám svou práci,“ řekl hlas. Po chvíli, kdy už se zdálo, že nikdo není doma, „Cože?“ se dveře otevřely, ale Olga se v nich jen mihla. Její

[ 39 ] slavnostní vzhled mu však neunikl. Nalíčená, vla- Já blbec, nechal jsem v zapalování klíčky, prošlo sy upnuté do culíku, na sobě bílou košili s dlouhou mu hlavou, když uviděl, že na straně spolujezdce ně- sukní, kterou zakrývala zástěra. Rozvzpomněl se kdo sedí. Chlap? Takhle z dálky mohl jen hádat. na dobu, kdy jejich život byl jedna velká párty. „Co tam děláš? Koukej vypadnout!“ zařval a roz- My něco slavíme? máchlým gestem vetřelci naznačil, kde je jeho místo. Olga zmizela v kuchyni. Uvnitř vozu se ale nic nedělo. „To jsem ráda, že už jsi doma,“ zaslechl Vozábal „Do hajzlu,“ zaklel. Celá ta situace ho dost zner- vlídnost v ženině hlase, která ho zaskočila. Zpozorněl. vózňovala. Bezděky se podíval na hodinky. Nepatřily jemu, Když se objevil před čumákem Renaulta, měl přesto se mu zdály povědomé. Důležitější však byl v hlavě určitý plán, jenže další pohled skrze přední pro něj čas, který ukazovaly. Dvě minuty po jedné sklo mu ho okamžitě vymetl z hlavy. odpolední. Štědrý den! Víc jak třináct hodin od oka- „Nazdar fotr, to je ale náhoda co?“ ozval se ze mžiku, co jí tak strašně ublížil. sedadla smrti známý hlas, jehož majitel začal vystu- Se sevřeným srdcem vstoupili do chodby, která povat z vozu. Roman měl na svých šestnáct let cel- spojovala všechny místnosti v bytě. Před dřevěnou kem vysokou, šlachovitou postavu. Jeho plešatá hla- předsíňovou stěnou si začal, aniž by chtěl sundávat va svítila do dálky. Trochu kontrast proti černé bundě boty. A pak… s nášivkou Prague Boys na prsu. Vozábal vykřikl hrůzou. Zprvu myslel, že si s ním Vozábal na nic nečekal. Bylo mu srdečně jed- pohrává fantazie, posmrtné delirium tremens, ale no, kde se tam ten hajzl vzal. Během okamžiku stál opak byl pravdou. V podlouhlém zrcadle vedle věšá- u dveří a chytil kluka pod krkem. ků na něj zíraly vodnatě modré oči! Zdálo se, že i ony „Ještě jednou se na to auto jenom podíváš a pří- ho vidí. Ale to přece… ne! Roman je mrtvý! sahám bohu, tě zabiju,“ vyprskl Vozábal a odstrčil „Co se tu proboha děje?“ Vozábal dostal hyste- Romana stranou. Doufal, že ho povalí na zem, ale rický záchvat. „Můj syn zemřel! Chci pryč! Rozumíte? syn jeho nával zuřivosti ustál. Pryč!“ řval jako smyslu zbavený. „Tady nejsi doma! Tady se tě nikdo nebojí!“ zařval „To nejde,“ řekl neoblomně mužský hlas. „Musíte, Roman a rozmáchl se. Pěst sice Vozábala zasáhla dohlédnout, aby i vaše přání bylo do puntíku splněno.“ jen do ramene, ale s takovou razancí, že sebou řízl „Jaké přání? Žádné jsem neměl! Proč si se mnou do bahna. takhle hrajete? Co jsem vám udělal?“ „Tohle jsem chtěl vždycky udělat. Za to, jak se „Nebojte se. Hlavně se uklidněte a pozorně se dí- chováš k mámě,“ řekl Roman pobaveně, když se blí- vejte, tak jako doposud. Vše bude tak, jak jste si přál. žil k překvapenému otci. Místo toho, aby do něj začal Váš syn je naživu!“ kopat, jak měl původně v plánu, mu jen plivl do tváře Vozábal se znovu podíval do zrcadla. Pořád tomu a otočil se zády. nemohl uvěřit. Vždyť je mrtvý! Ten policajt to řekl, on „Ty hajzle,“ zařval Vozábal a vymrštil se na nohy. sám to viděl na vlastní oči! Sám byl překvapený, jak rychle to zvládl. Zloba mu To, o co se pokoušeli slavní mágové i všelijací zatemnila mozek a vybičovala ho k nadlidskému vý- šarlatáni, se podařilo jemu, Martinu Vozábalovi z Pra- konu. Bez přemýšlení skočil odcházejícímu synovi hy, tím, že nechtěně vyřkl své nejniternější přání? po nohách a povalil ho. Pak mu už nedalo práci si Proboha! Jakoby mrtvé mohli zpátky do života vrátit na syna sednout, začít do něj mlátit hlava nehlava. zase jenom mrtví! Jenže Roman nereagoval. Krev vytékající mu Ty vzpomínky se mu vybavily ostře jako nůž za- z hlavy, se vsakovala do hlíny vedle kamene, na kte- píchnutý v zádech. Kdyby mohly svědčit, okamžitě rý dopadl. by dostal doživotí, nebo trest smrti. A to si myslel, že Když si Vozábal uvědomil, co se stalo, nasedl je uzamkl do hlubin zapomnění a klíče zahodil nezná- do auta a ujel. Byla to nehoda, nechtěl kluka zabít. mo kam. Jenže ta škaredá, blátivá neděle čtyři dny před Vánoci se vrátila. Přitom šlo jenom o náhodu. „Tak ty už si tady,“ vytrhl Vozábala ze vzpomí- nek hlas manželky, která právě vyšla z kuchyně. Měla Zahnout na polní cestu ho donutil přeplněný mo- rozpuštěné vlasy, po zástěře ani památky. Radostné čový měchýř. Nebýt toho, tak by se to nikdy nestalo. přivítání však nepatřilo jemu, on už mohl jen pozo- Pokračoval by na Prahu a jeho život by se vzápětí rovat. nezhroutil jako domeček z karet. „Když si mi ráno volal z nemocnice, abych pro Když vypnul motor svého nového Renaulta, vů- tebe někoho poslala, myslela jsem, že si ze mě ně- bec netušil, co na něj osud chystá. Doběhl k nejbliž- kdo dělá srandu.“ Pohladila syna po štětinkách ros- šímu keři a rychle rozepnul poklopec. Úleva, která toucích vlasů. Objala ho a začala brečet. „Vždyť už z něj okamžitě vytryskla, se nedala s ničím srovnat. jsme tě takřka pohřbili.“ O to víc ho překvapilo, když se za ním ozval táhlý Roman ji stiskl. Nebrečel, přemýšlel, jakým pek- zvuk klaksonu. Leknutím si pomočil boty a ještě neu- lem si ta drobná žena musela projít. Vždyť ani on sám pravený se otočil k autu. v jednu chvíli nevěděl, kdo vlastně je. Díky nárazu

[ 40 ] HOWAR D – 13/2014

na kámen utrpěl nejen otřes mozku, ale i krátkodo- bou ztrátu paměti. Teď ale bylo všechno v pořádku. Ráno ho pustili na revers z nemocnice, odkud ho sem přivezl matčin bratr. „No tak se ukaž,“ řekla Olga, a aniž by ho pustila, se na něj podívala. „Nic už tam nemám. Ta boule je skoro pryč. A těch pár stehů už mi taky vyndali.“ „To je dobře. Kdyby se mi ten hajzl dostal do ru- kou… Jak ti to mohl udělat?“ Se slzami v očích ho začala pusinkovat. Roman cítil po celém obličeji její vlhkou lásku, která mu byla svým způsobem nepříjemná. „Mami, no tak,“ zarazil ji. Odtáhl se. „Už si volal Aničce?“ zeptala se matka. „Rozešli jsme se. Teď je s… někým jiným.“ „To je mi líto.“ „Nemusí. Stejně jim to dlouho nevydrží.“ Olga se na něj dívala, jakoby zkoumala svatý ob- rázek. „Ty máš ale vlasů.“ „No,“ řekl a pohledem zabloudil do kuchyně. „Taky mám pořádnej hlad. V nemocnici vařili jen samý blafy.“ „Promiň, málem bych ze samého štěstí zapo- mněla.“ Odebrali se do kuchyně a Vozábal sledoval, jak si jeho syn sedá na stejnou židli, kterou před pár dny zabral poručík Horák. „Ale pořád to nechápu,“ řekla Olga, když zača- la na talíř nandávat řízky. „Jak si vás s Pavlem mohli splést? Vždyť to není jen tak, aby člověka označi- li za mrtvého.“ Otočila se na Romana a ukázala mu talíř, na kterém ležely dva kuřecí řízky a kopec bram- borového salátu. „Chtěla jsem ti to nechat na večeři, ale proč čekat? Vždyť už teď je co slavit, ne? Zvlášť, když vím, jak to máš rád. Bude ti to stačit?“ „Nebude, ale přidat si můžu vždycky, že jo?“ „Ale to víš, že jo.“ Olga položila jídlo na stůl a šla si nandat pro sebe. „Jednoduše. Předloni jsme se přece s Pavlem vsadili, že si necháme narůst pořádný hára, když Sparta nevyhraje titul. No a nevyhrála. Pak jsme se s těma pačesama šli vyfotit na občanku. No, a když jsme se pak ostříhali, nenašel se nikdo, kdo by nás podle těch fotek rozeznal. Když nás potom našli, ne- měli jsme ani jeden svoji bundu. Já měl Pavlovu a on zase moji.“ „A to jako proč?“ Otočila se na Romana Olga s ukazováčkem v puse, z kterého slízávala salát. „Na důkaz přátelství. Taková blbost. Mělo nás to při té bitce držet pohromadě. No a v náprsních kap- sách jsme měli doklady, podle kterých nás pak iden- tifi kovali. Bože, ty Plzeňáci nás úplně rozprášili. Vů- bec jsem nevěděl, která bije. Strašnej chaos. Pavel musel zůstat někde sám…,“ zlomil se mu hlas. Vozábalovi na jeho vyprávění něco nesedělo. Ne- věděl přesně co, ale z Romanových úst snad nikdy

[ 41 ] neslyšel pravdu. Jen samé lži a vytáčky. I teď mu to Po chvíli se mu skutečně podařilo vyprostit a znovu znělo falešně. sebou prásknout o zem. Vedle, projelo mu hlavou, „Prosím tě, vůbec mi to nepopisuj. Když si před- když jí jen těsně minul roh schodu. stavím, co se ti všechno mohlo stát. Chudáci Pavlovi „No tak starej. Nemáme na to celou noc,“ vy- rodiče. Co teď asi musí prožívat? A ještě k tomu ty jel na něj muž a znovu ho sebral z podlahy. Vozábal Vánoce. Měl si víc štěstí než rozumu. Taková blbost! se ještě jednou pokusil vzepřít, ale už neměl šanci. Kdyby tě na té polní cestě nenašel ten taxikář, mohl Muž ho takřka vynesl z tramvaje a táhl ho po kolejích si dopadnout stejně jako Pavel. Pane bože, úplně ve směru jízdy. se mi sevřelo srdce. Ale to ti povídám, odteďka se Jako býka na porážku, napadlo Vozábala, když z domu nehneš na krok, rozumíš? A nekoukej na mě přemýšlel, co po něm ten chlápek může chtít. Pak si tak. Prostě už jsem řekla. Kdyby tady byl tát…“ za- ale uvědomil, že je to nakonec jedno a úplně se mu razila se. Tuhle výhrůžku už nikdy nechtěla vyslovit. odevzdal. Proč také ne? Vždyť co můžu ztratit? „A kde je vlastně?“ zeptal se Roman. Deset metrů od soupravy ho muž strhl na kolejiš- „Kdo?“ tě a klekl si mu na hrudník. Tlak kolene na bránici byl „Fotr. Už ho našli?“ tak silný, že takřka nemohl dýchat. Když se pak z něj „Nevím a nechci se o něm bavit. Přestal pro mě neznámý zvedl, Vozábal si uvědomil, že je spoután. existovat. Od té chvíle, co pro něj přišli policajti, se Okolo zápěstí a kotníků měl utažené smyčky, které vypařil jako pára nad hrncem. Jako by to tušil, neřád ho znehybňovaly a bránily mu opustit kolejiště. Na- jeden,“ řekla a chvíli přemýšlela. „Zvláštní věc s těma konec se k němu muž sehnul a přikázal mu, aby se policajtama. Zvoní, buší na dveře, řvou to jejich ‚Poli- ani nehnul, načež mu ústa zacpal roubíkem. cie, otevřete!‘ a když jim člověk jde otevřít, jsou pryč.“ Fajn, řekl si Vozábal pro sebe, když na odchá- „Možná viděli, že vyskočil z okna a běželi za ním.“ zejícího maskovaného muže zíral. Máš, co si chtěl. „Možná,“ znovu se zarazila a Vozábal s ní. Jak Několikrát sebou sice v pudu sebezáchovy zašku- mohl Roman vědět, že utekl oknem? Dedukce nebo bal, ale pak se oddal trýznivému tichu, které nastalo. mu to už řekla? Vzápětí to Olga pustila z hlavy a po- Co dál? Chtěl se mermomocí dostat na druhou stra- kračovala: „Ale bavme se o příjemnějších věcech. nu a teď tomu byl blíž, než kdy doufal. Jen ten způ- Na světě je už tak tolik hrůz. Třeba dneska v noci, sob mu trochu neseděl. Zavřel oči a přemýšlel, co se tady na zastávce, nějací grázlové přepadli řidiče to tady vlastně děje. Nepřišel na nic, zvlášť když ho tramvaje, s kterou pak o kus dál přejeli nějakýho chu- z přemýšlení vytrhl prudký náraz světla, který se mu dáka. Byl úplně na maděru. Ale už dost! Užijme si tvůj prodral skrze víčka na sítnice. Tramvaj ožila! návrat mezi živé a Martin ať si hnije v pekle.“ „Zhasni to!“ pokusil se zařvat, ale roubík propus- „Myslím, že peklo by k němu bylo milosrdnější,“ til jen nesrozumitelné zachrochtání. Nicméně to po- ušklíbl se Roman a Vozábal se otřásl hrůzou. Jak to mohlo. Znovu ho přikryla tma, která však netrvala myslel? déle než mrknutí oka. Ale i to Vozábalovi stačilo, aby Náhle se Vozábal probudil na studené podlaze se mu v hlavě vše poskládalo. tramvaje, na kterou v alkoholickém opojení přistál. V kabině řidiče spatřil Romanovy vodnatě mod- Z úst mu šla pára a v jeho očích se zračil zmatek. Po- ré oči, nasycené zlobou. Nebylo těžké jimi pronik- malu si uvědomoval, kde vlastně a jak se tam dostal, nout a dostat se k tajemstvím, které jejich majitel tak ale to nebylo to, co potřeboval vědět. Něco ho tížilo, úpěnlivě střežil. něco tak palčivé, ale on si nemohl vzpomenout. Zů- Najednou Vozábal věděl, proč ho Roman na té stal jen ten pocit, který vás nutí na to pořád myslet. polní cestě nezkopal do bezvědomí. Rozhodně ne Podíval se na kabinu řidiče. Dvě minuty po půl- kvůli tomu, že by na to neměl koule. Byl to projev aro- noci. Jak dlouho jsem…? Co vlastně? Spal? Byl gance a nadřazenosti. Vždyť jen několik minut před- omráčený? tím utloukl svého nejlepšího kamaráda Pavla, který Začal Štědrý den. To co jsem před chvílí viděl, se mu přebral holku. Toho samého kamaráda, s nímž teprve stane, prošlo mu hlavou, jako fakt, nad kterým o hodinu dříve čelil bok po boku plzeňským chuligá- už nebylo třeba přemýšlet. nům při domluvené bitce. Tramvaj stála pořád na místě a nad ním se sklá- V důsledku se Romanovi nakonec hodilo, že ho něl muž v bomberu, s černou šálou přes ústa. Vozábal poslal do nemocnice, kde si ho spletli s Pav- Co chce? Pomoct mi? lem. Nejen že ho nikdo nepodezíral z vraždy, ale mohl Muž ho drapl v podpaždí a začal ho zvedat. Vozá- i v klidu spřádat plány, jak se zbaví jeho. Čímž de fac- balovi nepříjemně zaškubalo v rameni. Nával bolesti to odstraní i nepohodlného svědka. vystřídalo překvapivé zjištění. Já žiju! Vtom si vzpo- S pomocí kamarádů mu nedalo mnoho práce, ně- mněl. Proboha, co bude s mým přáním? Roman pře- kolik hodin před ofi ciálním propuštěním, tajně opustit ce musí žít, už jenom kvůli Olze. nemocnici a dostat se nepozorovaně k jejich bytu. Ale to musím nejdřív zemřít! Uvědomil si. Zahrát si na policii a vyštvat vystrašeného Vozábala Začal sebou škubat jako smyslu zbavený a vů- ven, pak už byla hračka. Někdo z nich musel z kola bec si nepřipouštěl, že to co dělá, je naprosto šílené. ven a Roman byl na tahu.

[ 42 ] HOWAR D – 13/2014

Perfektní plán, napadlo Vozábala a znovu se- „Tak tohle bylo moje poslední přání?“ řekl prázd- bou škubl. Najednou se mu nechtělo umřít, když si né soupravě, opět čisté jako slovo Boží. vzpomněl na to, co řekla, vlastně teprve řekne, Olga. „Ano. Doufám, že jste spokojený. Váš syn zůstal „Na světě je už tak tolik hrůz. Třeba dneska v noci, naživu.“ tady na zastávce, nějací grázlové přepadli řidiče tram- „Výborně,“ procedil Vozábal mezi zuby a zvedl vaje, s kterou pak o kus dál přejeli nějakýho chudáka. oči v sloup. Znovu si uvědomil, proč nemá rád Váno- Úplně ho rozčtvrtili.“ Aniž by to tušila, mluvila o něm. ce. Znamenaly pro něj čas hádek, nesplněných přání, Po tvářích mu stékaly slzy. Chtělo se mu zase žít, čas umírání. ale bylo už pozdě. Karty byly rozdané. Tramvaj se dala do pohybu. Zavřel oči.

Daniel Barták se narodil ve znamení štíra roku 1973. Již od mala mu imponovaly záhady a tajemství, stej- ně jako bojové sporty. Patří k těm z mála, kteří se živí svým koníčkem, je profesionálním trenérem bojových umění MMA a Brazilského jiu-jitsu. Se psaním začal poměrně nedávno, i díky práci mu na něj nezbývá mno- ho času. Přesto již zabodoval povídkou Spisovatel a povídkami Dovolená snů, Já, ty a Dvojitý agent ve 2., 4. a 5. antologii českého hororu. Má rád dynamické příběhy, mající spád, které jej vtáhnou do jiných světů.

[ 43 ] Český horror vstává z hrobu podruhé aneb Pionýři hororu 2!

Česká kinematografi e nikdy nebyla z žánrově 2) jaké jsou hlavní postavy a jejich charakteriza- nejpestřejších a jeden z mnoha žánrů, které na to do- ce (věk, vzdělání, zaměstnání, povahové rysy důleži- plácely a doplácejí, je horror. Ani v nejmenším nepo- té pro příběh (cholerik, snílek apod.), způsob života, chybujeme, že se i čeští diváci rádi bojí a že i čeští rodinné nebo partnerské zázemí, sny, cíle, skrývaná fi lmaři umí pořádně vyděsit (bez ironie). Chceme tedy tajemství…) český fi lmový horror vykopat z hrobu, pustit do něj 3) zápletku, děj a pointu. trochu šťávy a zakřičet „ONO TO ŽIJE!“ Proto loni vznikli Pionýři hororu, zcela výjimečný seriál krát- Zdůrazňujeme, že délka/košatost námětu/scéná- kých horrorových fi lmů od různých domácích tvůr- ře by měla zhruba odpovídat požadované délce fi l- ců. Po úspěšné první řadě připravujeme řadu dru- mu, která je 5–10 minut. hou, a pro tu opět hledáme české fi lmaře, kteří se Film musí být primárně v češtině (nebo srozumi- nebojí horroru! telný českému divákovi). Naším cílem je český horror rozhojnit, zviditelnit Autor musí vlastnit veškerá autorská práva k při- a napravit horrorovému žánru reputaci u diváků, kte- hlašovanému fi lmu, což se týká zejména použité hud- ří ho považují pouze za primitivní podívanou plnou by, herců a případné literární či jiné předlohy, a nese krve, násilí a nechutností. Nechceme horror ani paro- plnou právní zodpovědnost za jeho obsah. dovat – chceme diváka poctivě strašit a ukázat mu, Film nesmí být před premiérou nijak veřejně dis- jak tématicky i stylově pestrý tento žánr je. Preferuje- tribuován. me proto horrory mysteriózní, postavené na zajíma- vém tématu, myšlence, pointě a tajemné atmosféře, Přihlašování fi lmů ve kterých nejde jen o mučení a zabíjení na sto způ- Autor nám zašle na [email protected] sobů a o hektolitry falešné krve. Českého diváka ur- svůj námět/scénář, abychom posoudili, zda splňuje čitě potěší zasazení horrorového příběhu do českých podmínky projektu a zda se pro projekt hodí či ne. reálií, nebo čerpání inspirace z naší historie, mytolo- Pokud projekt schválíme, autor může fi lm přihlásit gie nebo zvyklostí. Vyzýváme tedy všechny odvážné do projektu. a nápadité domácí fi lmaře, aby přispěli svou straši- Autor může přihlásit schválený fi lm od 2. 11. 2014 delnou troškou do našeho horrorového mlýna! do 14. 1. 2015 zasláním online přihlášky na našem webu www.pionyrihororu.cz a zasláním zápisného Požadavky 1 000 Kč na náš účet 1087014046/3030 vedený u Air Aby byla skutečně zachována pestrost žán- Bank, a. s. ru a co nejvyšší kvalita, požadujeme od zájemců Do 1. 4. 2015 musí každý přihlášený autor zaslat o účast v projektu, aby nám nejdříve poslali k posou- hrubý materiál pro výrobu upoutávky na celý projekt. zení svůj námět/scénář, který by se měl co nejvíce Přihlášený autor dodá fi lm online přes libovol- shodovat s naší výše nastíněnou vizí. A ze kterého nou úschovnu, přičemž stahování musí být chráněno bychom měli jasně vyčíst: heslem (nebo odkaz zaslán na ofi ciální e-mail Pioný- 1) o jaký horrorový subžánr se jedná (duchařinu, rů hororu) a nesmí být omezeno časově ani počtem upířínu, zombiárnu…), jeho téma a myšlenku. stáhnutí.

[ 44 ] HOWAR D – 13/2014

Přihlášený autor dodá kompletně hotový fi lm a sami, a který k němu přivede nové diváky a vás do 16. dubna 2015. Filmy zaslané později nebudou propojí s dalšími zajímavými tvůrci. Možnost pomoci zařazeny do projektu. prošlapat horroru cestičku do českých a moravských Autor dodá společně s fi lmem i podepsané po- luhů a hájů, aby se tu mohl defi nitivně zabydlet! tvrzení toho, že dodržel všechna stanovená pravidla, a že postupuje veškerá autorská práva na snímek or- Na Vaše fi lmy se těší Josef „choze“ Blažek, Adela ganizátorům projektu. Po ofi ciální premiéře může au- Blažek Hrivnáková, Michal Sikora, Pavel Klein a další tor snímek distribuovat samostatně, ovšem se zacho- členové pionýrského týmu. váním loga Pionýrů hororu na začátku a konci fi lmu. Vyhrazujeme si právo vyřadit ze soutěže fi lmy, které: Nesplňují uvedené podmínky. Termíny Podobají se jinému již přihlášenému fi lmu. 14. 12. 2014 Začátek registrace – podávání Jsou v rozporu s dobrými mravy a obecně zá- námětů/scénářů a přihlášek vaznými předpisy ČR nebo mohou být považovány 14. 1. 2015 Konec registrace za vulgární, obscénní, hanlivé, s rasistickou témati- 16. 1. 2015 Vyhodnocení přihlášek a začátek kou nebo propagující fašismus a nacismus, komuni- soutěže smus a jiné extrémní strany a hnutí. 1. 4. 2015 Odevzdání hrubého materiálu (pro výrobu seriálové upoutávky) Nabízíme 16. 4. 2015 Odevzdání fi nalizovaných snímků Účast v úspěšně nastartovaném originálním 30. 4. 2015 Premiéra projektu, který vaši osobu a tvorbu zviditelní lépe, než kdybyste svůj snímek distribuovali samostatně

[ 45 ] R o zh Petr Boček a Miloslav Zubík o v o r

S některými lidmi je prostě radost dělat rozhovor. ráno do ústavu (tedy základní školy) chodili spolu. Je na co se ptát, jsou v komunikaci příjemní a zá- Jednou jsem měl sen: na pro mne neznámém ná- bavní a odpoví rychle a přesně tak, jak to máte rádi. městí dav lidí lynčuje brutálním způsobem muže, A kromě toho, samozřejmě, píší skvělé povídky, s pa- kterému není vidět do tváře. Když se nakonec otočil, třičným nadhledem, švihem a důrazností. Přesně ta- s hrůzou jsem zjistil, že jsem to já. Ráno vše líčím Pe- kové je autorské duo Petr Boček a Miloslav Zubík. trovi a on řekne: „Tak to napiš.“ Vznikla tak naše prv- Rozhovor s nimi se dělal doslova sám. ní povídka Dovolená, kterou jsme si nejdříve trochu pohazovali jako horký brambor, ale za výsledkem si Kdy, jak a proč se sešly autorské cesty pánů stojíme. Bočka a Zubíka? PB: Já jsem chrudimský rodák a byl jsem vždyc- S horrorem jste začali až jako spolupracující ky zdejším patriotem. Chrudim jsem miloval a věřil, dvojice, nebo ještě předtím každý zvlášť? že v ní ztvrdnu nadosmrti. A v urničce i poté. Nic- PB: Tak já jsem byl grafoman už od dětství. méně, po dokončení studia na pedagogické fakul- Psal jsem ledacos: pohádky, povídky, plagiáty Ost- tě jsem zjistil, že tu bude problém se zaměstnáním. rova pokladů, verneovek, mayovek, povídek Šimka Manželka pochází z Lanškrouna, a tak jsme šli tam. a Grossmanna… Až na gymnáziu jsem vyplodil prv- A náhodou jsem se na tamní základní škole sešel ní hrůzné povídky. Vždycky jsem miloval démonické s poněkud zasmušilým, leč charismatickým kolegou pověsti, třeba převyprávěné Adolfem Wenigem, a tak „I jedno téma se dá napsat v mnoha variantách“ Milošem. Záhy jsme zjistili, že máme spoustu společ- některé příběhy vycházely právě z nich. No, dnes- ných zájmů a zálib, a to například právě horror a taky ka je uchovávám jako relikvii, nejsou úplně blbé, ale podobný smysl pro humor. Nejprve jsme vymetli ce- k publikování to nikdy nebylo. Pak mě posedla temná lou zdejší videopůjčovnu a koukali na horrory, dost múza za studijní stáže ve Volgogradu v prvním polo- jsme četli a poměrně brzo, tak kolem roku 1994 nebo letí roku 1989. Ne že by mě tehdejší Sojuz nějak dě- 1995 jsme začali společně psát. sil, ale měli jsme tam dost volného času… No, byla MZ: Já jsem rodák lanškrounský a zase si to tak to tehdy trochu divočina, vládla tam prohibice, hygi- neužívám. Miloval jsem hlavně Valašsko, odkud po- enické potřeby, maso a máslo byly na lístky, ale ku- cházeli rodiče a my tam se sestrou trávili v dětství podivu už tam vládla větší volnost než u nás. Sice každé prázdniny. Po tragické smrti rodičů jsem půl neměli co „do huby“, ale takřka na každém rohu byly roku bydlel v Mostě u sestry, která se tam provdala, „videosalóny“, v nichž se na větším televizoru před ale nakonec jsem se vrátil na rodnou hroudu. Mys- publikem, rozsazeným na rozviklaných židlích, z vi- lím, že jsme se nejdříve s Petrem sešli lidsky a po- deokazet prezentovaly americké i evropské horrory. sléze autorsky. Společných slabostí i zálib jsme měli Vzpomínám si, že jsem tam třeba poprvé viděl fi lm víc, namátkou mě napadají větrníky, sýrové smažen- Satan přichází. Inspirovalo mě to, a tak jsem tam ky a horrory. Bydleli jsme kousek od sebe, tudíž jsme psal různé vědeckofantastické, humorné i horrorové

[ 46 ] HOWAR D – 13/2014

povídky. Některé jsme pak přepracovali Lanškrounska, Strašidla chrudimská), což ale- pro Mrazivé příběhy, třeba A třetí host spoň trochu souvisí s horrorem. Dál se je…, Optimální řešení a Přízrak tře- už léta snažím mapovat letec- tího typu. Takže to jsou původem asi kou historii Chrudimska vůbec nejstarší naše texty, které byly (kolem stovky článků, publikovány. knížky Letecká Chrudim MZ: Mě zase inspirovaly ko- 1871–1925 a 1926–1939). miksy například v tehdejším Ohníč- Delší dobu také zpraco- ku, jako byl Pavouk Nephila a další. vávám téma, které by se Tak jsem se pokoušel jen tak pro dalo nazvat fi lmové a tele- sebe o podobné. Ale stejně je vizní Chrudimsko (např. kníž- ten Petr hrozně ukecaný… Mi- ka Filmová Chrudim), tj. bá- mochodem i já jsem byl na půl- dám, co se v regionu natočilo roční stáži v Rusku a byl to a které osobnosti fi lmu a televi- skutečně zážitek. Kdysi jsme ze mají k těmhle místům vztah. uvažovali, že o tom napíše- K tomu lze připočíst i ledacos dal- me knížku. Třeba už jen ta šího (jsem jedním z autorů vlasti- představa, jak se obří so- vědné encyklopedie Chrudim, kníž- cha Matky – Vlasti s me- ky Na paměť Josefa Ressela, DVD čem v ruce dává na po- Chrudimské letopisy, jako archivář chod… se podílím na přípravě výstav, věnuju se přednáškové činnosti, moderová- Zpočátku oba, aktuálně už jen je- ní besed s osobnostmi …), je to zkrát- den, ale přesto, aktivně působíte na pedago- ka dost pestré. No, čtenáře Howarda by gickém postu ve školství. Už se v tomto ohledu možná spíš zajímal fakt, že s kolegou z ar- někdy vaše horrorová tvorba otočila proti vám? chivu Ivo Šulcem jsme napsali scénář k zábavnému „Učí naše děti a podívejte, co píšou za hrůzy…“ „malému velkofi lmu“ Chrudimátor, který byl realizo- PB: Vzhledem k tomu, že horrory jsme začali víc ván poloprofesionálně v letech 2010–2011, měl pre- publikovat až po mém odchodu ze školství, s ničím miéru v chrudimském kině a vyšel na DVD, včetně takovým jsem se, alespoň přímo, nesetkal. O tom, fi lmu o fi lmu. V obou jsem si taky s gustem zahrál. že jsme psali humoristické texty a sem tam horro- S kolegou Zubíkem jsme začínali jako autoři humori- ry předtím vědělo jen pár sympatizujících kolegů. stických textů, a to povídek, aforismů a různých hří- Jedna kolegyně nám dokonce ty úplně první povíd- ček v časopisech Paroháč a Trnky–Brnky. ky doma přepisovala na textovém editoru T602, ne- MZ: Myslím, že podstatné bylo řečeno. Jenom boť my jsme tehdy ani počítačem nedisponovali. No, bych chtěl zdůraznit, jak znamenitě jsme se s kole- úplná doba kamenná… Jen teď se mi třeba v archivu gou bavili při psaní humoristických textů a aforismů, stává, že kolegové, kteří mě znají jako vtipálka i se- riózního badatele a úředníka v jedné osobě, se diví, jaké že literatuře se to věnuju. No, a bývalí žáci nám občas vzkážou, že naši knihu četli a líbila se jim. MZ: Školství jako takové je často horror, z růz- ných důvodů, a na druhé straně také inspirací. S pří- mou kritikou z očí do očí jsem se ještě nesetkal, ale věřím, že někteří „znalci“ naší tvorby si mezi sebou třeba leccos šuškají.

Kromě horrorových věcí máte na kontě ně- jaké monografi cké publikace a encyklopedie. I v této oblasti působíte jako dvojice? Čemu se literárně věnujete kromě horroru? PB: Jedná se většinou o regionálně zaměřené encyklopedie a monografi e. Společně jsme se po- díleli (spolu s dalším početným kolektivem) na ob- jemné knize Krajem koruny země – Vlastivěda Lanškrounska a přispívali jsme do sborníku Lanš- krounsko. Já sám se věnuju problematice pověstí, především démonických (publikace Pověsti Lanš- krounska, Panoptikum strašidel a tajemných míst

[ 47 ] které skutečně většinou vznikly na jednom akční scény, mordy, dialogy, charakte- místě, ve stejnou dobu a rukou spo- ry postav? lečnou. PB: Nakonec můžeme říct, že oba PB: Přesně tak. Jed- píšeme v podstatě všechno. Miloše nou jsem při tvůrčím vý- jsem zpočátku rád pověřoval psa- buchu smíchu dostal do- ním erotických scén, on mě třeba konce astmatický záchvat. zase pilováním dialogů. Teď půso- MZ: No, doufám, že se bím jako takový cizelér, kdy dávám bavili i čtenáři. textům konečnou podobu a dě- lám korektury. O různých možnostech MZ: No, děláš to někdy a variantách tvůrčího pro- lépe, někdy hůře. Řekl bych, že cesu autorské dvojice jsme Petr je více epik a já lyrik. v Howardu už hovořili v rozho- voru s polskými kolegy, před- Již od prvního svazku stavu tedy máme. Jak často se jste pravidelnými účast- vám ale stane, že nějaký nápad níky série Antologií čes- neprojde v rámci společné tvor- kého hororu. Jak k této by? Co se s tím nápadem stane? spolupráci došlo? Co Ožije v samostatné tvorbě jednotli- si o tom projektu my- vého autora? slíte? PB: Když jsem četl v Howardu onen PB: S redaktorem Antologií Mila- zmíněný rozhovor, říkal jsem si: „Tak to- nem Kalinou jsme spolupracovali už v době, hle víceméně platí taky o nás.“ Osudy ná- kdy vydával časopis Král horor. Ten pak zanikl a on padů jsou různé. Málokdy se ale stane, že by byl se nám ozval až po letech, s tím, že z povídek pub- nápad a priori odmítnut. Tedy až na momentální úle- likovaných časopisecky vytvořil první Antologii. Nás ty, které tvůrce–myslitel sám nakonec ohodnotí jako to samozřejmě potěšilo a potom jsme už nabízeli „kravinu“. Pravda, někdy si námět přehazujeme jako další texty sami. Nakonec jsme se, tuším jako jediní, horký brambor a zkoušíme, co by z toho mohlo vze- objevili ve všech pěti svazcích. Což nás hřeje, pro- jít. Když toto utrpení trvá příliš dlouho a výsledek se tože hlavním cílem Antologií je v podstatě lovit další stále rovná nule, vrhneme se raději na něco perspek- a další autory. Myslím, že je to velmi dobrá platforma tivnějšího. Ale námět nebo opravdu pouhý nápad za- pro začínající tvůrce, přičemž tam, dle mého soudu, píšeme do přehledu, k němuž se pak často vrací- už vykrystalizovalo více nadaných stálic (Martin Šte- me. Samostatná horrorová tvorba jednotlivce v naší fko, Petra Slováková, jeden autor, který jako by vám dvojici je vcelku častá, ten druhý ale dělá určitého z oka vypadl a další). Ostatně, je to jedna z nemno- cenzora a má právo do textů zasáhnout, nicméně ha šancí k publikování horrorů u nás. A řekl bych, výsledek publikujeme opět pod jmény celé dvojice. že úroveň posledních Antologií je už dost vyrovnaná. Takže existují povídky víceméně Bočkovy a vícemé- ně Zubíkovy, další vznikly opravdu společnými sila- mi. Zubík – Boček je naše „fi remní značka“, i humo- ristické texty jsme publikovali pod zkratkou ZUBO. A kdysi, úplně na začátku, kdy jsme si mysleli, že horrory autorů s českými jmény nikdo nebude číst, vymysleli jsme si pseudonym Dead Hunter. Ten jsme nakonec použili až v názvu našeho profi lu na Twit- teru (twitter.com/VeryDeadHunter) a odpovídajícího e-mailu ([email protected]). MZ: Souhlasím. Já jsem jenom větší pesimista. Když mě něco napadne a začnu na tom pracovat, tak po chvíli nabudu pocitu, že jsem to už někde četl nebo viděl. Petr mě uklidní rozumnou větou, že i jed- no téma se dá napsat v mnoha variantách. I proto se mi líbí, že v nové knize se u několika povídek objeví dva možné konce.

A přesto letmo nakoukneme do zákulisí ku- chyně. Píší se, každému zvlášť, lépe nějaké pa- sáže nebo scény? Atmosférické popisy, vypjaté

[ 48 ] HOWAR D – 13/2014

V medailoncích zmiňujete, že jste publikova- li v časopise Král horor, o jehož existenci jsem do té doby vůbec nevěděl. Mohli byste o tom ča- sopise říci něco bližšího, trošku ho představit těm, co o něm neví? PB: Neřest zvaná kouření má u kolegy Zubíka ne- zanedbatelné výhody. Třeba to, že má díky návště- vám trafi k dobrý přehled, co vychází za časopisy. Takhle sehnal časopis Horror, který zanikl dřív, než jsme do něj stačili vůbec něco poslat a pak i Král ho- ror. Ten začal vycházet s podtitulem Měsíčník tiché hrůzy v roce 2003. Jeho šéfredaktorem byl Milan Kali- na, současný redaktor Antologií českého hororu a už tehdy přišel s vizí hledání „českých Kingů“. Dle jeho slov bylo původním záměrem vydat největší antologii horroru v České republice a časopis měl být takovým odrazovým můstkem. Prvních pět čísel bylo „papíro- vých“, další měla už „jen“ elektronickou podobu, což tehdy některé přispěvatele odradilo od další spolu- práce. Inu, tenkrát byla tahle forma novinkou. Kromě původní povídkové tvorby českých autorů obsaho- val i recenze knih nebo fi lmů. Objevil se v něm třeba Vždycky se Milanu Kalinovi ozvu a napíšu své míně- i článek Otomara Dvořáka o legendárním démonic- ní, zejména o tom, co a proč mě zaujalo v tom pozi- kém Hagenovi z lomu Amerika. Z uveřejněných po- tivním smyslu slova. vídek pak později Milan Kalina sestavil 1. antologii MZ: Z vrozené skromnosti si myslím, že naše po- českého hororu. Jinak mám k dispozici jen pár čísel vídky jsou vždy vyvrcholením Antologie. časopisu Král horor, z těch dalších už si moc nepa- matuju. Kde kromě již zmíněných antologií lze na vaši MZ: Lépe bych to nenapsal, i když mám hezčí horrorovou tvorbu narazit? písmo. PB: První horrorové povídky, když nepočítám sa- mizdat pro kolegy, vyšly v letech 1998–1999 kupodivu v humoristickém časopise Paroháč (Šprýmař, Není nad dietní stravu, Černá vdova, Terapie a Skuteč- ný ráj), než zanikl. Roku 2003 se v dnes již neexis- tujícím Králi hororu objevily naše texty Tvář za zdí, Maska, Večírek a už podruhé Šprýmař. Ano, rych- lý konec byl zprvu osudem vícero subjektů, v nichž jsme publikovali, nebo případně to zamýšleli. Tak zmizelo nakladatelství Magnet, časopis Horror i Král horor. Ale nemusíte mít strach, že Howard v dohled- né době přestane vycházet, když s námi dělá rozho- vor, neboť tohle prokletí jsme už překonali (například Antologie českého hororu v plné parádě pokračují). V roce 2012 nám vyšla v nakladatelství Akcent kníž- ka Mrazivé příběhy, teď v roce 2014 v Nové formě Výprodej nočních můr, dohromady obsahující skoro stovku povídek a minipovídek. Kromě toho se něco objevilo na Horor-Webu a na webu Vlčí bouda. Pět našich textů se dočkalo divadelního zpracování – po- vídky Maska, Konečné vítězství softwaru, Okeni- ce a Důchod, dále 13 rad postavám hororů byly zdramatizovány lanškrounským Divadlem Ve středu, přičemž představení mělo premiéru v listopadu 2014. Info o našich aktivitách najdete na našem profi lu Twi- tteru (twitter.co/VeryDeadHunter). MZ: Není co dodat, kolega byl rychlejší. Asi se v práci víc fl áká.

[ 49 ] V roce 2012 vám v nakladatelství Akcent vyšla PB: Knížka Výprodej nočních můr vyšla v nakla- sbírka skoro půl sta horrorových povídek Mrazivé datelství Nová forma, obsahuje 32 povídek, 17 mini- příběhy. Jak k vydání knihy došlo? Jaké byly reak- povídek, místo závěru jsme umístili 13 upřímně mí- ce? Jak jste s ní a jejím prodejem spokojeni? Jak něných rad hororovým postavám. Od té první se liší se na ni díváte s odstupem těch dvou let? už tím, že vznikla během pouhých dvou let, kdežto ta PB: Vše začalo nenápadně. Moje žena si někdy první obsahuje texty, které jsme psali v průběhu i více v létě roku 2011 všimla inzerátu, že nakladatelství než patnácti roků. Měla by tedy být homogennější. Akcent hledá nové autory. Samozřejmě mladé a na- Já bych ale řekl, že je i temnější a černohumornější, dějné. Což na nás sedělo, neboť nám ještě nebylo jedná se téměř výhradně o horrory. Někteří čtenáři padesát. Já jsem ale tehdy měl připravenou dětskou po přečtení Mrazivých příběhů vyjádřili přání, aby- knížku, a tak jsem ji tam poslal. Při té příležitosti jsem chom psali delší povídky. Takže těch je tam opravdu se zmínil i o tom, že s kolegou píšeme horrory. Bylo mi víc. Na druhou stranu mě oslovila knížka 66+6 horo- řečeno, že o ten zaslaný text není zájem, ale abychom rů ve sto slovech a já zatoužil pokusit se o něco po- zkusili poslat horrory… Ty jsme měli pěkně uložené dobného. Pravda, nejvíc nám vyhovovala délka mezi „u ledu“, neboť jsme už léta nevěřili, že je ještě někdy 100–200 slovy, ale bavilo nás to. Nakonec jsme ne- uplatníme. Většinu povídek bylo nutno upravit a taky vydrželi čekat, až se bude vydávat další antologie to- přepsat ve wordu. Narychlo jsme jich předělali asi de- hoto typu a rozmístili jsme tyhle krátké texty mezi ty set a poslali je. Bylo nám řečeno, že nejsou špatné, delší v naší knížce. ale že je jich málo. Tak jsme dodali další. Rozmýšlení MZ: U několika povídek se zase nabízel alterna- typu „vydat–nevydat“ trvalo ještě řadu měsíců, kdy tivní konec, tak jsme ho tam přidali, jak to bývá i v bo- původní povídky došly a my jsme upravili i některé nusech k fi lmům na DVD. Svazek je zase poněkud ob- ty původně spíš humoristické. Pak jsme dopisovali jemný, jak už je to u nás zvykem. My s Petrem máme nové, až jich bylo skoro padesát. Poté se defi nitivně vždycky obavy, že bychom se už nemuseli další kni- rozhodlo, že Mrazivé příběhy hy dožít, a tak tam vrazíme budou realizovány, a na konci všechny hotové texty. léta 2012 jsme se konečně PB: Knížku můžete sa- dočkali. mozřejmě sehnat tak, že si MZ: Říkali jsme si, že se ji objednáte přes náš e-mail nám splnil sen, ale uvědo- ([email protected]), movali jsme si, že tam jsou nebo přes www.stahujkni- povídky velmi různorodého hy.cz. K dostání snad bude ražení, zdaleka ne všechny v našem regionu i v někte- čisté horrory. V duchu jsme se rých kamenných obchodech. utěšovali, že bude jen dobře, když nevyjdou recenze. Měli Máte za sebou něko- jsme obavy, že se to bude lí- lik desítek společných po- bit jen nám. Hodnocení prv- vídek. Co takhle román? ních dvou antologií v tu dobu Už jste o něm přemýšleli? ještě nebylo a my jsme ne- Nebo se o něj pokusili? věděli, na čem vlastně jsme. PB a MZ: Když někdo Pak jsme s překvapením zjis- píše povídky, obvykle se tili, že recenzi otiskl prestižní od něj očekává, že v rám- časopis XB-1 a že nás dokon- ci autorského vývoje přejde ce chválí. na „vyšší formu“, tj. román. PB: Vlastně lze říct, že My se držíme Čechovovy zá- negativní ohlasy na knížku sady, že krátkost je sestra ta- jako celek se nám nikdy ne- lentu. Myslíme, že povídka je donesly. Zhruba po roce jsem nám nejvlastnějším žánrem zjišťoval, kolik výtisků se pro- a snad nám i jde. Román není dalo. Prý zhruba tři sta, což jen dlouhou a ještě delší po- bylo víc jak polovina nákladu. vídkou, vyžaduje promyš- I teď knížku vnímáme jako povedenou, byť bychom lenou strukturu a obáváme se, že se v něm „ztratí“ do ní dneska možná některé texty už nezařadili. mnoho dobrých nápadů. Navíc máme takový neduh, že po deseti stránkách povídky už uvažujeme, jak se Prakticky před pár dny vám vyšla druhá po- postav co nejelegantněji, pardon, nejhrůzněji zbavit. vídková sbírka. Ztraťte pár slov i o ní. Co v ní na- Vždycky si připomínáme slova Ondřeje Neffa, že pro jdeme. Liší se nějak výrazně od té první? Kde se sci-fi a horror je nejvlastnější forma povídky, protože dá sehnat? román přináší obvykle jen drolení nebo natahování

[ 50 ] HOWAR D – 13/2014

jinak dobrého nápadu. Ale: nikdy neříkej nikdy, ostat- povídek. I když, pravda, při čtení jeho Střev jsem se ně Neff se téhle zásady taky nedržel. až orosil. Často na mě zapůsobily třeba jednotlivé povídky z antologií, aniž jsem většinou od autorů četl Co považujete za svůj největší autorský cokoliv jiného (třeba Morell: Krásné nestříhané vla- úspěch? sy hrobů, Vercoe: Mouchy, Jeter: Opravdová láska, PB: Která povídka se nejvíc povedla? Adeptů Lumley: Slunce, moře a tichý křik, Grath: Zápach…). je víc a všechno je relativní. Když jsem dělal první MZ: Já jsem si samozřejmě prošel horrorovou korektury našich knih, říkal jsem si: „Tahle je dobrá, klasikou a doslova mě dostalo Kingovo To, předtím tahle horší …“ Při pátém kole korektur jsem říkal to mne ještě zaujala povídková kniha Tichá hrůza. Dnes samé, ale o jiných povídkách. Prostě při každém pře- skutečně dávám přednost spíše thrillerům. V posled- čtení bylo moje hodnocení jiné. Pak si stačilo přečíst ní době mezi mé oblíbené autory patří D. Koontz, text od nějakého skutečného Mistra a chvílemi jsem J. Connoly a hlavně Mo Hayder (musí to být hrozně měl chuť to všechno vymazat z počítače. Nebo jdete ulítlá baba). do pražského Neoluxoru a tam vidíte ty metráky knih, až je vám blivno cokoliv dalšího psát. Ty kupy 50 od- Co od vás, ať už jako autorské dvojice, nebo stínů čehosi s obrovskou reklamou, která je prostě samostatně píšících jedinců, můžeme očekávat všude… Takže, největší úspěch je, že nás lidi čtou, že v nejbližší i vzdálené budoucnosti? se jim to i líbí, že o nás třeba někdo projeví zájem při PB a MZ: Věříme, že nás neopustí múzy ani čte- sestavování antologie, že nás někdo požádá o roz- náři a že budeme psát další a další dobré texty. Po- hovor… Prostě, když vidíte, že to má smysl. dílíme se na chystané antologii eroticko–horrorových povídek, připravuje se další antologie českého horro- Z vaší tvorby, snad i díky tomu lehce převažují- ru, budeme vděčni za jakékoliv další výzvy. címu ironizujícímu (možná až škodolibému) humor- nému tónu, nabývám dojmu, že si hrozně užíváte Děkujeme za rozhovor realistickou formu zla a horroru. Mýlím se? Máte to nějak s poměrem oblíbenosti nadpřirozeno/realis- Honza Vojtíšek tično, nebo to neřešíte a tvoříte, jak to přijde? PB: Miloš dává nepokrytě přednost thrillerům a realisticky pojatým horrorům. Já mám rád oba typy, realistické i fantastické, ale pravda je, že mě taky spíš napadají realistická témata. Prostě: myslím, že nej- větším nepřítelem člověka je zase člověk. A totálním horrorem je srážka s blbcem. Ale jinak tohle dilema moc neřešíme: v našem přehledu námětů, které by- chom chtěli zpracovat, je těch fantastických pořád taky dost. A ten humor? To už je takový náš pohled na život. A obranná reakce. Lepší legrace než trapná uplakanost. Zasměj se nad sebou dřív, než se ti bu- dou smát jiní. Navíc je to pak snad i působivější. A zá- bavnější. Pro nás jako autory a snad i pro čtenáře. MZ: Jenom stručný dodatek. Ctím zásadu, že ur- čité zlo je v každém z nás, jenom záleží na tom, kdy a v jakém momentě vyplave na povrch.

Zapomeňte na jména Lovecraft, Poe, King (případně Barker) a zmiňte pár vašich inspirač- ních a oblíbených autorů a autorek, případně, proč zrovna oni. PB: Tak těch oblíbenců bude dost. Ze starší li- teratury mám třeba dost rád povídky Gustava Mey- rinka pro jejich expresivní „ulítlost“, kombinaci je- dovatého humoru s halucinogenní fantazií. Týká se to ovšem jen některých jeho děl, která ještě nejsou zatížena jeho mnohomluvnými mystickými pojed- náními. Nedávno mě „nakopla“ knížka autora Klubu rváčů Chucka Palahniuka , jeho „román z povídek“ Strašidla. Chvíli mně trvalo, než jsem si zvykl na jeho styl, pak mě ale potěšily skvělé pointy jeho cynických

[ 51 ] 13 rad postavám hororů: 1) Pokud jste hororovou postavou, nedělejte si plané iluze, že to s vámi skončí dobře.

2) Zásadně nenavštěvujte domy se špatnou pověstí, hřbitovy, staré nemocnice, tajné laboratoře a pusté chaty hluboko v lesích. Jinak se záhy ocitnete tam, kde končí trávicí trubice. Je až s podivem, kolik na první pohled soudných lidí posedne neodbytná touha něco prohlédnout, vypátrat a prošmejdit uprostřed noci, větrné smršti či divoké bouře. Jako by jim nestačilo sympatické slunné odpoledne.

3) Nikdy nechoďte sami do temných sklepů se slovy: „Počkejte tady, hned se vrátím.“ Oni nepo- čkají a vy se nevrátíte.

4) Nelistujte v nalezených denících, nečtěte ve starých knihách, nadto psaných nesrozumitelným jazykem. Nejhorší, co byste mohli v této souvislosti udělat, je vyslovit něco z těch podivných slov nahlas. Možná by to byla poslední činnost, které jste se aktivně účastnili.

5) Neotvírejte zazděné místnosti, zapečetěné truhlice, neskládejte nalezené hlavolamy. Nenos- te si domů cizí talismany, sošky a dětské panenky. Nevoďte si domů cizí vilné ženy, podivně bledé děti, nápadně ochotné penzisty, muže s maskou na obličeji a motorovou pilou v ruce.

6) Vězte, že mimozemšťané nikdy nepřicházejí v míru.

7) I když budete mít auto po technické kontrole a budete si třebas měsíc trénovat jeho nastarto- vání, stejně vám nenaskočí, až vás bude pronásledovat nějaká nestvůra. Přijměte to se sto- ickým klidem: jinak to prostě v hororu nebývá. Musíte věřit, že autor vás aspoň nechá odjet s vřískajícím démonem na kapotě.

8) Masoví vrazi a příšery neumírají jen tak. I když je roztřískáte na kaši, v nestřeženém okamžiku se jakoby nic zvednou a vpadnou vám do zad.

9) Pokud trpíte nějakou fobií, pak vězte, že si ji pěkně užijete.

10) V hororu jezte jen doma vlastnoručně připravenou svačinu. Všechno ostatní jsou blafy, které vás v nejlepším případě připraví o život, v horším o lidskou přirozenost. V domácnosti přívě- tivě působícího masového vraha si můžete pochutnat na steacích z bližního svého, abyste nakonec byli upraveni na mražený polotovar i vy.

11) Věřte všem snům a předtuchám, určitě na ně dojde. Nejhůř v hororech dopadnou nafoukaní posměváčkové a naivní realisté.

12) Naopak nevěřte technice. Pokud neočekávaně a zdánlivě bez příčiny spustí vaše rádio, uvě- domte si, že patrně hraje vaši pohřební znělku. Civění na zrnící obrazovku je také nebezpečný sport. Nikdy nevíte, co z ní vyleze: jestli porucha signálu nebo krvelačný démon.

13) Budete-li autorovi protivní, pak vás odpraví co nejdřív, budete-li pro něj v nějakém směru za- jímaví, budete úspěšně unikat všem nástrahám osudu. Tedy: až do bolestivého a nechutného konce.

[ 52 ] HOWAR D – 13/2014 Výprodej nočních můr ECENZE Petr Boček, Miloslav Zubík R

Dva roky po své povídkové prvotině se sympatic- v mantinelech daného žánru. Od nepříjemně syro- ké horrorové duo představuje s další dávkou několika vých realistických záseků (do masa), jako výtečný desítek povídek. Klecový chov, až čistě nechutné Sobotní obřa- dy, po klasicky švandrlíkovskou Jámu mrtvých, až Vydavatel: Nová Forma, 2014 po nadpřirozeně atmosférické mrazírny typu Dýňová Počet stran: 386 kalamita, Japonskem nasáklou Smrd, příjemně lo- vecraftovské Věřte-nevěřte nebo turistickou Po se- Od již zmíněné prvotiny Mrazivé příběhy se Vý- zóně s náhlými odskoky k hutnému napínavému thri- prodej nočních můr liší v mnohém, přesto základ, lleru s odhalenými zuby schovanými za límcem. jímž je v podstatě horrorová tvorba v různých odstí- Boček se Zubíkem do své tvorby nejednou zapo- nech, zůstává i nadále stěžejní a bytelný. jují cosi jako sociální kritiku stávajících poměrů v růz- Liší se v počtu stran, ných odvětvích společnos- kterými Výprodej docela ti a lidského života. Což by nabobtnal. Neliší se však teoreticky mohlo působit moc počtem povídek, ne- rušivě, oběma se však daří boť tentokrát Boček se to dávkovat takřka nezna- Zubíkem zavítali i do pro- telně (některé školní příbě- stornějších a obsáhlejších hy), v souladu s příběhem vod a v některých přípa- a jeho pointou (yuppie ži- dech se pěkně rozepsali. votní styl, novinařina), není Což je mnohdy plus, ob- to nic násilného. zvláště, máte-li rádi širší Autorům se musí ne- uvedení do okolí, prostředí chat jedno, u některých a charakteru postav. Ně- příběhů se řídí ze čtenář- kdy to moc nepomohlo, ského hlediska velmi po- nevybavím si však žádný zitivním heslem: „Když už konkrétní případ, u kterého nepíšeme nic moc origi- by to bylo vyloženě na ško- nálního, napíšeme to ales- du. Autoři rovněž u někte- poň dobře.“ I když se jim rých povídek sáhli k docela ta originalita zase nějak nezvyklému kroku a uvedli striktně nevyhýbá, abyste u nich i alternativní konce. si nemysleli. V kontrastu k delším A Zubík s Bočkem povídkám (jedna z nich dobře psát umí, proti tomu na celých třicet stran) kni- žádný dišputát. Rodí se ha obsahuje tři bloky kra- nám v nich, pokud se tak tičkých povídek, v nichž již dávno nestalo, a průpra- nejlépe vystupuje autor- vu k tomu mají, potěšující ský smysl pro ironický, základ české horrorové li- přesto mrazivý, vtip. Ob- terární tvorby. zvláště Broučci II jsou pomyslným drahokamem Takže není třeba rozvažovat, zda píší dobře, nebo mezi perlami. dostatečně kvalitně, ale spíše se ptát: Proč o nich, Obecně ubylo přímočarého, až groteskního hu- sakra, není slyšet více? Že by psali, na české pomě- moru. Ironie a jakýsi kulturně-sociální výsměch sa- ry, málo fantasy? mozřejmě zůstal, celkově však i ty humorněji laděné povídky obsahují více hutnější a mrazivější atmosfé- ry, než tomu bylo v předchozí sbírce. Ubylo také širší žánrové rozkročení. Celkově vza- to jde o žánrově čistě horrorovou sbírku, kličkující Honza Vojtíšek

[ 53 ] Vrhněte se do víru lidských slabos, úchylek, strachu a úzkos. Seznamte se s démony, monstry a besemi. Probádejte temná zákou lidské duše. Ano, právě začíná nefalšovaný Výprodej nočních můr. Přečtěte si novou povídkovou knihu dvojice autorů příznivě přijatých Mrazivých příběhů, která přináší skvěle namíchaný koktejl hrůzy a černého humoru!

Petr Boček Miloslav Zubík

Výprodej nočních můr

32 povídek 17 minipovídek 13 upřímně míněných rad hororovým postavám

www.stahujknihy.cz, twier.com/VeryDeadHunter, [ 54 ] e-mail: [email protected] HOWAR D – 13/2014 Budeme se bát divadelní večer na motivy povídek P. Bočka a M. Zubíka

Lanškrounský ochot- nický spolek Divadlo Ve středu projevil už v roce 2013 zájem o dramatizaci povídek z knihy P. Bočka a M. Zubíka Mrazivé pří- běhy. Od obou autorů ob- držel souhlas a začal při- pravovat tematický literární večer s názvem Budeme se bát. Vše zkomplikova- la rekonstrukce divadelní- ho sálu zdejšího Kulturní- ho centra, a tak se hojně navštívená premiéra ode- hrála až 7. listopadu 2014. Nic nebylo ponecháno ná- hodě: stoly zdobila stylově upravená lahev kvalitního vína a slané chipsy v po- době pavučin a netopýrů. Pořadem prováděla reži- i do nové knížky Výprodej nočních můr. Divadelní sérka souboru Růžena Štefl ová. Formálně se jednalo soubor také uvedl dramatizaci žánrově spřízněné po- o kombinaci scénického čtení s dramatizacemi poví- vídky Obchodní spojení, které se neuskutečnilo další- dek Maska, Konečné vítězství softwaru, Důchod ho regionálního spisovatele Františka Uhra. Součástí a exkluzivně pro toto představení napsané Okenice. večera byla beseda s autorskou dvojicí Boček–Zubík Ke scénickému čtení bylo původně určeno 13 rad a autogramiáda spojená s prodejem jak Mrazivých postavám hororů, které nakonec autoři zařadili příběhů, tak právě vyšlé novinky. Jak večer zhodno- tit? No, jednoznačně jako po- vedený. Uveďme vyjádření re- cenzenta v regionálním tisku: „Autorům nechybí smysl pro humor, často černý, dokázali by být nápaditými komentáto- ry v leckterém pořadu. Velkou měrou k vydařenému večeru přispěl nejen herecký výkon herců Divadla Ve středu, ale i hudební vystoupení skupiny Hlasy ve tmě, a možná i první svatomartinské víno, které bylo možno ochutnat pod originální etiketou Budeme se bát.“

P. Boček M. Zubík

foto: Linda Netušilová

[ 55 ] Trinásť, Pánboh pri nás

Ak vás oblieva pot vždy, keď uvidíte číslo 13, možno tpríte triskaidekaphobiou. S týmto číslom sa spája veľké množstvo povier a hrá svoju úlohu v ma- gických obradoch a okultizme. Ako hovorí biblia, poslednej večere sa zúčastni- lo 13 ľudí vrátane Judáša, ktorý zradil Krista. Z toh- to zrejme vyrástla pomerne rozšírená povera, že ak za stolom sedí 13 ľudí, ten, ktorý od neho prvý vsta- ne, čoskoro zomrie. Americký prezident Franklin De- lano Roosevelt (1993–1945) mal z tej predstavy pa- nický strach. Ak hrozilo, že sa na služobnom obede alebo slávnostnej večeri zídu v tomto počte, prizval hoci aj na poslednú chvíľu niekoho zo svojho sekre- tariátu, aby boli štrnásti. Istá podobnosť sa nachádza v nórskej legende. Podľa nej si dvanásť vikingských bohov usporiadalo hostinu. Nepozvaný trinásty hosť Loki, urazený, že ho odignorovali, ich práve v najlepšom prepadol a jed- ného z nich zabil. Výsledkom toho celého bol Rag- narok – vojna bohov a sled živelných katastrof, ktoré takmer vyhladili ľudstvo. Ako sa dá postrehnúť, stále ide o 12 dobrých postáv a jedného zloducha. To sa dá vysvetliť aj tým, že podľa tradičnej numerológie je číslo 12 sym- bolom dokonalosti. Možno majú niektorí z nás sk- úsenosť, že ak sa snažíme niečo dobré ešte viac vylepšiť, celé sa to skazí a vznikne niečo ako Blair Witch 2. Podobne je to s číslom 13. Tak ako stôl, ktorý má jednu nohu dlhšiu, než ostatné, evoku- je nedokonalosť, prehnanosť a nestabilitu – čo pre tých, ktorí nedokážu na takomto krivom stole balan- sovať, končí nešťastím. Aby toho nebolo málo, v anglofónnych krajinách sa traduje, že ľudia, ktorých mená majú 13 písmen, vedia ostatným narobiť veľké problémy. Ako príklady dal francúzsky kráľ Filip IV. Pekný rozkaz na likvidáciu sa núkajú Charles Manson (sektár a masový vrah), templárskeho rádu v noci na piatok 13. októbra 1307. Theodore Bundy (sériový vrah a sociopat), Ladislav Nasledovalo masové zatýkanie a upaľovanie jeho čle- Hojer (český sériový vrah a kanibal), Ľubomír Harman nov, ktorých obvinil z uctievania Behemotha, aby zís- (slovenský ostrostrelec a samovrah) a Lucia Anďalo- kal majetok, ktorý si nazbíjali v Svätej zemi. vá (zväčša neškodná autorka článku). Tento „nešťastný“ dátum v sebe okrem čísla 13 Veľké problémy ľudia očakávajú aj vtedy, keď tri- a hroznej historickej udalosti kombinuje aj symboli- násty deň mesiaca padne na piatok. Napríklad prie- ku piatka ako významného dňa v kresťanskej tradícii. myselník Henry Ford v ten deň zásadne nepracoval V piatky sa najmä v stredoveku zvykol držať prísny a pre istotu ani neopúšťal dom. Povera o nešťastnom pôst – a to nie len na Veľký piatok, kedy mali ukrižo- dni sa podľa odborníkov zakorenila v stredoveku, keď vať Krista. Okrem mäsa a vajec si zbožní nevoľníci

[ 56 ] HOWAR D – 13/2014

mali odoprieť aj alkohol, sex a inú zábavu. Piatok Hoci mnohé z vyššie uvedeného nemá žiadne ra- sám osebe bol v takých podmienkach v podstate cionálne zdôvodnenie, i tak sa mnohí ľudia tomuto utrpením (presný opak dnešného trendu!). Navyše, číslu vyhýbajú. V mnohých krajinách sa takéto ozna- dodnes v španielsky hovoriacich krajinách veľa ľudí čenie miestnosti alebo poschodia vynecháva alebo verí, že tá nešťastná potýčka medzi Kainom a Ábe- nahrádza číslom „12A“. Niekto tiež vidí znamenie lom sa odohrala práve v piatok 13. v tom, že jedinou neúspešnou misiou na Mesiac bolo To však nie je jediná trinástka, ktorá straší v ka- práve Apollo 13 (hoci sa nakoniec astronauti vrátili lendári. Čoskoro tu máme 13. december, kedy má domov živí a zdraví). V piatok 13. októbra 1972 v An- meniny Lucia. Podľa tradície sa v tento deň nesmie dách havarovalo uruguajské lietadlo, pričom zomrelo rúbať drevo, priasť ani šiť, lebo by to privolalo ne- 29 ľudí. To by nebolo nič, ale v ten istý deň v Rus- šťastie. Hoci je deň pomenovaný podľa talianskej ku takmer okamžite po štarte padlo ďalšie lietadlo svätice, Lucia je v slovanských krajinách známa pre- do jazera, čo neprežilo 174 ľudí. A v piatok 13. januá- dovšetkým ako bosorka či striga a jej sviatok je na- ra 2013 narazila na útes talianska loď Costa Concor- jdôležitejší zo stridžích dní, kedy majú zlé sily naj- dia. Škoda dosiahla 1,5 miliardy €, teda 41,5 miliardy väčšiu moc. V tento deň sa mali zlietať na metlách, českých korún. Keďže nás čakajú v roku 2015 takéto hrabliach či stolčekoch na vrcholoch hôr a sláviť sa- piatky hneď tri, máme sa na čo tešiť. bat. Samozrejme, v počte trinástich, aby ich zlé čary mali silnejší účinok. V novšej „čarodejníckej“ praxi sa tiež číslo 13 objavuje, a to na tarotovej karte Smrť. Lucia Anďalová

[ 57 ] R E C ENZE Zombeavers Zatímco autoři některých uměleckých děl si za- kládají na jinotajích a hrách se slovy ve chvíli, kdy pojmenovávají své výtvory, jiní mají rádi přímočařej- ší přístup. Mezi ty druhé patří například Munch se svým Výkřikem, Poe s Havranem, Mendez s Big Ass Spiderem a nově také Jordan Rubin, se svými Zom- beavers, tedy zombie bobry. Jejich název nenechá nikoho na pochybách o náplni sledovaného snímku.

Režie: Jordan Rubin Scénář: Jordan Rubin Délka: 77 min Původ: USA Rok: 2014 Hrají: Bill Burr, Rachel Melvin, Hutch Dano, Rex Linn

I když, v oplzlejší části naší redakce nutně došlo k určitému zklamání, protože místo olezlých pách- Psal jsem, že každý horror s přerostlými zvířaty noucích rozkládajících se bobrů (vagina) dostala potřebuje respektovat určitý kánon, bez kterého by pouze olezlé páchnoucí rozkládající se bobry (Cas- byl fanoušek zklamaný. Ale ruku na srdce, i ten nej- tor sp.). Připomíná mi to památný aprílový žert, když zarytější fanda ve skrytu duše doufá, že tato pravi- jsem korektorce s potutelným úsměvem půjčoval dla budou porušena a on dostane něco víc. A Zom- Ptáky od Hitchcocka s tím, ať na ně kouká o samotě. beavers mu tuto vzpouru proti pravidlům poskytují Anebo Eraserheadovo zklamání z Díry u Hanušovic. ve své poslední třetině, kdy se zvrtnou v hodně zá- Ale dost už ze zákulisí Howarda, vraťme se k snímku bavný zombiefest. samotnému. Dávají tak svým zpracováním i pojetím trochu Jak jsem naznačil, hlavními hrdiny jsou oživlé vzpomenout osmdesátkovým peckám jako Night of mrtvoly hlodavců, které na rozdíl od svých živých the Creeps. Samozřejmě nejsou natolik sofi stikova- druhů neokusují kmeny stromů, ale lýtka polonahých nou hostinou pro hardcore fandy, ale právě jim nej- prsatic. Což fi lm samozřejmě přenáší do zcela nové více poskytnou příjemné momenty prostoupené leh- roviny, a on tak naplňuje své žánrové zaškatulková- kou nostalgií. ní – ekohorror. Naštvaná zvířata v nich prostě musí Jo vlastně, ještě jsem zapomněl na příběh. Je likvidovat neschopné lidi a je jedno, jestli jde o bobry tam, ale jak jste asi pochopili, trochu je upozaděn nebo krokodýly. na úkor zábavy. Trochu víc. Ale vůbec to nevadí. Mezi další nepsaná pravidla patří dostatek po- Po druhém zhlédnutí dávám zombie bobrům překva- hledných mlaďochů na porážku, zkušený lovec drs- pivě plnou palbu a řadím je mezi fi lmy, které si, po- ňák a samozřejmě nějaká ta nahota. Ta je bohužel dobně jako třeba v úvodu jmenovaný Big Ass Spider, trestuhodně zanedbávaná a omezuje se na něko- našly cestu do mé fi lmotéky. lik bradavek, což je u fi lmu takového názvu vylože- ně zklamání. I když na druhou stranu si asi dokážete představit, jak pusto a vymeteno bude pod spodním dílem plavek současných hereček. Roman Kroufek

[ 58 ] HOWAR D – 13/2014

Na tuhle recenzi jsem si brousil zuby už docela bouchače, za kterého hrajete a taky okolo tzv. Terror dlouho, protože hry ze série Spllaterhouse se do horro- Mask, což je maska na Rickově ksichtě, která z něj rového časopisu hodí jako prdel na hrnec. Celá sérka dělá bouchače. Pak je tady jeho holka Jennifer, která je notně brutální, krvavá, ale také humorná se spous- se pak stane i jeho ženou, budou mít spolu syna Da- tou narážek na známé fi lmy. Některé díly více, některé vida a v neposlední řadě je tady Dr. Henry West, uni- méně a některé, jak už to tak bývá, vůbec. My se podí- verzitní profesor parapsychologie. A v každém díle váme na zuby všem dílům postupně, ovšem pro začá- de facto Rick zachraňuje Jennifer, která ale stejně tek je potřeba zmínit něco obecnějšího. párkrát umře, sem tam ji Rick zabije, takže je z toho docela telenovela. První Splatterhouse (jap. Supurattāhausu) vyšel v Japonsku už v roce 1988 na arkádové automaty pod značkou Namco (1989 v US). O rok později byla hra portována na japonskou herní konzoli PC Engi- ne (to samé co TurboGrafx-16), ale paradoxně ne- byla první hrou ze série, která na konzole vyšla, tou byl spin off Splatterhouse: Wanpaku Grafi tti, kte- rý v tom samém roce vyšel na Nintendo Entetain- ment Systém (NES) a který je naprosto boží, i když od prvního dílu série se Wanpaku Grafi tti lišilo skoro ve všem. Ale o tom později. Co se od prvního dílu příliš nelišilo, byl díl druhý, který vyšel v roce 1992 na Segu. Ten byl příběhovým pokračováním prvního dílu, ale co do hratelnosti se lišil minimálně (vlastně vůbec), stejně jako díl třetí, který se odehrává pět let po událostech druhého dílu a uzavírá původní trilogii série, která se rozšířila po dlouhých 17 letech (zdra- vím Duke Nukema). V roce 2010 vyšel na Playstation SPLATTERHOUSE 1 3 reboot pod jednoduchým názvem Splatterhouse. (arcade verze) Předcházel mu ovšem ještě jeden zářez do série a to freeware PC hříčka Living Hell. Mimo jiné, pokud si Hra začíná a já sleduju dvě postavy, které se utí- zahrajete Splatterhouse z roku 2010, jako bonusy se kají schovat před bouřkou do obrovského starého vám v něm odemknou všechny tři původní díly Spla- panství. Sotva vejdou dovnitř, protne rozbouřenou tterhouse, které si lze zahrát. Až na nintendovské oblohu výkřik. Dveře se zaklapnou a já sleduju dal- Wanpaku Grafi tti. ší animačku, ve které se Terror Mask pomalu snáší Tak mě napadá, že jsem měl možná začít tím, na Rickův obličej, kde se sama „obleče“ a fi nito. Hra co, jak a proč se to vlastně hraje. Splatterhouse je začíná. sidescrollová mlátička, tedy chodíte z jedné strany Já, coby Rick, se probouzím v jakési jeskyni, zřej- obrazovky na druhou a mlátíte všechno živé i neži- mě je to jakési sklepení onoho panství, kde jsme se vé co vám přijde pod ruku, ať už svými pěstmi, nebo s Jenny ukryli. Jenže Jenny nikde, na mém ksichtě zbraněmi, které sem tam najdete válející se na zemi. maska a hned si to ke mně solí jakési podivné po- Tedy něco jako Double Dragon, Vigilante, nebo jim stavy. A tak jim dám, proč ne. Dostanou pěstí pří- podobné hry, které jsme měli za našeho mládí tolik mo do mrtvolného ksichtu a poroučí se k zemi. Hned rádi. Tedy pokud je vám třicet a více. na to najdu sekáček na maso a začíná ta pravá sran- Příběhově není série Splatterhouse zrovna ori- da. Hlavně proto, že se změní animačka zabití, kdy ginální, nicméně u tohohle typu her je příběh jen po zásahu odletí nepřátelům useknutá hlava. Musím proto, aby se, jak se říká, neřeklo. Ale samozřejmě říct, že grafi cky je hra vážně vyvedená a to co se týče tady je a celý se točí okolo Ricka Taylora, hlavního hlavní postavy i nepřátel, tak i interaktivního pozadí,

[ 59 ] čímž myslím to, že třeba hned v prvním levelu jsou Wanpaku Grafi tti, která není ani sequelem a ani pre- u zdi připoutané zombie, které mi zvracejí do cesty quelem, či vůbec nějakým quelem. Jede si prostě a ono to, světe div se, zraňuje. Hned v prvním le- svoje a je to ryze komediální díl. velu najdu ještě jednu zbraň, dřevěný trámek jako měl Dwayne Šutrák Johnson v Kráčející skále. S tím už samozřejmě nesekám hlavy, ale nepřátele doslo- va odpaluju na zeď a člověk u toho má takový ten správný pocit síly (nebo rozuměj, bláznivě se u toho chechtám). Zvlášť parádní je tahle zbraň v levelech, kde jste po pas ve vodě, protože se nepřátelé krásně rozpliznou o zeď. Každopádně, v prvním levelu zabi- jete pár příšer a čeká vás první boss, což není klasic- ký „šéfi k“, tedy obrovská obluda, kterou musíte po- razit, ale jakési zubaté žížaly, které vyskakují z krvavé hmoty, kterou je celý pokoj zaprasen. Tohle je jedna ze zvláštností série, klasičtí bossové jsou tady také, ale často bojujete například jen proti posedlému levi- tujícímu nábytku, či obrácenému kříži, okolo kterého poletují zkrvavené hlavy. Klasické bossy najdete taky, třeba chlápka s motorovkama místo rukou (brokovni- ce si s ním poradí), nebo zrcadlového Ricka, či konec SPLATTERHOUSE: konců fi nal bosse, což je obří hlava trčící ze země WANPAKU GRAFITTI a dvě mrtvolné ruce, které po vás sahají z okrajů ob- razovky. Mimo jiné, v japonské verzi vám obří ruka (NES verze) fi nal bosse ukáže klidně i fakáče. Tahle hra byla první ze série, kterou jsem hrál. Jakmile začne level druhý, určitě si nejde nevšim- Nicméně tehdy jsem absolutně netušil, že vůbec ně- nout, že se změnilo prostředí, ale také hudba, která je jaká série Splatterhouse existuje, myslel jsem si, že mimo jiné hodně dobrá (osobně na mě nejvíc zapů- existuje pouze tato nintendovská hra. Pak jsem si sobila hudba ve čtvrtém levelu, jakožto i celý level). ale zahrál na PC freewareovku Living Hell, kde byly Změna hudby i prostředí přijde s každou další úrovní reklamy na Splatterhouse z roku 2010, tak jsem se a je to fajn, protože tak má každá svou osobitou at- na to mrknul a díky tomu vlastně objevil celou tuhle mosféru. Úrovní je dohromady sedm, přičemž v sed- sérii. Zápletka hodná románu, ovšem kdo by se s tím mém utíkáte z hořícího panství, protože jste na kon- psal, že jo. Každopádně, když jsem tuhle hru poprvé ci šestého levelu udělali něco, na co nemůžete být spustil, až tak nějak moc mě to nevzalo. Vizuálně to pyšní, ale museli jste to udělat. A sice zabili Jennifer. bylo relativně hnusné, moc jsem nevěděl, o co jde, Co se mi na prvním Splatterhouse líbí, je přede- jen jsem šel dopředu, pak se objevil nějaký upír, který vším vizuální zpracování, sice tady ještě nejsou patr- začal tancovat a já ho nemohl sejmout, prostě div- né různé horrorové trademarky, ale krom toho, že je nost. Ale pak, když jsem hrou procházel dál, došel to parádní řežba, je také se pořád na co koukat, ne- jsem například do pokoje, kde na posteli ležela hol- ustále se někde něco hýbe, upí, trpí a skučí. Dalším ka, najednou se všechno začalo nějak měnit, hlava jí kladem je určitě ovládání, které je i na věk hry docela začala rotovat a mě hned napadlo, že to vypadá jako přesné, člověk má opravdu pocit, že ovládá chlápka parodie na Vymítače ďábla. A došlo mi, že ten upír v montérkách a ne šesti tunového golema. Hratel- vlastně taky trochu tancoval jako Michael Jackson. nost je vůbec na velmi dobré úrovni, jen do někte- Postupně, jak jsem se hrou prokousával, tak jsem ze- rých bossů by se mohlo trochu míň bušit, často jsem jména u bossů a mini bossů měl párkrát i otevřenou se vztekal, že je snad nesmrtelný. I když za to možná hubu. Vždyť kde jinde bojujete proti bezhlavým pe- nemůže hra, ale moje vlastní neschopnost. čeným kuřatům, která vyskakují z trouby a do toho Celkově je první Splatterhouse dobrá pařba vás otravují létající nože? Anebo proti létajícím kni- i dnes a grafi cky rozhodně neurazí. Taky to není žád- hám, které vypadávají z knihovny a podnikají na vás ná sofi stikovaná sága, u které byste proseděli hodi- nálety? Wanpaku Grafi tti je opravdu jedna z nejdiv- ny, maximálně za necelou hodinu to máte dohrané nějších her, které si lze na Nintendo Entertainment a můžete se těšit na závěrečné titulky, kterým dělá System zahrát. společnost krásně udělaný výjev Ricka stojícího před Co se týče příběhu, hra začíná tak, že manga hořícím panstvím. Posléze se objevující Terror Mask, Jennifer pláče u hrobu, když v tom uhodí blesk a z hro- která se pekelně zasměje a dává tušit pokračování, bu vyleze hlavní hrdina Rick už s maskou na hlavě. které ale přišlo až o tři roky později. Ještě dříve při- Jennifer klasicky po japonsku zaskáče parkrát juchů šla další hra do série, a sice již zmiňovaný spin off dance, jenže jí radost dlouho nevydrží. Přijde totiž

[ 60 ] HOWAR D – 13/2014

Wanpaku Grafi tti taky odlišná od zbytku série, je to- tiž opravdu těžká, což se o ostatních Splatterhouse hrách opravdu říct nedá. Každopádně se ve hře utká- te ještě s levitujícími motorovkami, po kterých násle- duje scéna z fi lmu Alien. Na stole leží ženská (asi Ripley) a z břicha jí vyskakují pavouci. Ale ve skle- něných nádobách v pozadí jsou zavření facehuggeři, takže je to jisto jistě z Aliena, i když tam nikomu z bři- cha pavouci samozřejmě neskáčou. Divné na tom všem je ale to, že když zabijete dost pavouků, Riple- yová se posadí, zívne si a v klidu odejde (?). Další věcí, co stojí za zmínku je souboj v kostele, kde po vás jde kozel. Na tom by nebylo nic divné- ho, ovšem že je na zemi místo pentagramu židov- ská Davidova hvězda je docela divné. Další naráž- kou na fi lm, která přijde za chvíli, je Cronnenbergova další blesk, bouchne do hrobu vedle a z něj vyletí Moucha, čili najdete úplně stejný přístroj, ze kterého obří dýně, neboli Pumpkin King, což je hlavní zápo- pak vyjde moucha a prdí na vás malé mušky. Šíle- rák téhle hry. No a jak už asi tušíte, unese Jennifer. ných nápadů je ve hře docela dost, dostat se může- Rick na nic moc nečeká, pouští se za svou milou te třeba i do Japonska, kde se probijete do čajovny. hřbitovem, který je prvním levelem. Nepřátel tady Tam si sednete, dáte si čaj a fešná gejša vám věnuje není mnoho, pouze zombie (které ale vypadají trochu taneček. To samé se vlastně opakuje i v Egyptě, kde jako hleny), létající kříže a.k.a. náhrobky a nějací rů- je sexy polonahá Kleopatra. Ono je asi celkem zby- žoví psi, kteří vypadají trochu jako žvýkačka. On ani tečné vypisovat všechny horrorové narážky, kterými Rick nevypadá moc jako bouchač, ubylo muskulatu- je hra prošpikována skrz na skrz. Můžu ale říct, že ry a přidalo se bříško, vlastně vypadá jako roztomilá zažijete opravdu nevídané věci. postavička ze South Parku. Po cestě taky potkáte Ještě bych měl zmínit nějaké technické aspek- upíra, který vám prvně s bandou zombie zatancuje ty hry. Grafi cky je hra lazená spíš manga komiksově ve stylu Michaela Jacksona. Pak začne útočit, není (a proč ne, ofi ciálně vyšla pouze v Japonsku, anglická to nijak obtížná věc, stačí jen likvidovat zombie a vy- verze je amatérský překlad) a připomíná mi to situaci, hýbat se střelám, které na vás upír hází. Jenže… kdy točíte horror, ale nemáte prachy. Nezbývá vám Jak už jsem se zmínil nic jiného, než to pojmout zá- u první hry série, s bossy je bavně a originálně, což je pří- to v celé téhle sérce trochu pad i Wanpaku Grafi tti, pro- divné. Hned poté co sejme- tože možnosti NES rozhodně te upíra, čeká vás další boss, nebyly tak velké, aby mohla což jsou posedlé knihy. Ale grafi ka her někoho vystrašit. ani to není fi nální boss téhle I tak je ale grafi ka na svou stage, protože pak se do- dobu pěkná, detailní (v rám- stanete do pokoje s dívkou, ci možností) a hlavně se po- rotující hlavou a posedlými řád něco děje, takže je po- levitujícími židlemi. A je to řád na co koukat. Co se týče docela těžké. Až všechno za- ozvučení, je to takové to kla- bijete, postupujete do druhé- sické nintendovské skřeho- ho levelu, kde je jeden z nej- tání. Největším kladem téhle těžších „mini“ bossů ve hře. hry je prostě její originalita Je to obří krysa, která na vás a humor, vždyť i úplný konec posílá své malé kopie. Když je tak trochu na hlavu, ale se dostanete až k ní, sejme- vlastně vysvětluje, proč se te ji jednou ranou, jenže pro- hra vůbec nestará o příběh blém je se k ní vůbec dostat. Splatterhouse série a jede si Kromě malých krys totiž fou- svoje. To ale prozrazovat ne- ká vítr a dopředu můžete po- budu, byl by to totiž už moc stupovat pouze, pokud neú- velký spoiler i na mě. A mů- točíte, těžko se to vysvětluje, žeme konečně trochu zváž- ale je to příšerně těžké a sko- nět a vrátit se do původní ro jsem u toho pokaždé roz- série, která pokračuje regu- mlátil klávesnici. V tomhle je lérním druhým dílem.

[ 61 ] trámek v prvním díle). První změna, které si lze všim- nout, je vzhled Terror Mask. Má více kostěný de- sign, tedy už nevypadá jako hokejová maska Jasona Vorheese. I když tak Rick stejně pořád vypadá. Další změnou je určitě trochu detailnější grafi ka, ale není až tak pěkná jako v prvním díle. Kdybych to měl říct za- ujatě za sebe, tak je vlastně grafi ka dvojky ošklivější než v jedničce. Nicméně o grafi ku tady stejně moc nejde, jde především o horror, brutalitu a krev. Ze za- čátku to tak nevypadá, ale level 3, to už je jiná liga, krvavost graduje až k fi nálnímu bossovi třetího leve- lu, který je, jak už je v téhle sérii zvykem, děsně div- ný. Ze začátku na vás útočí zahradnické nůžky a mo- torová pila. Posléze parta zkrvavených oběšených zombie kojenců (nevím jak to líp nazvat). Celkově jsem ale s druhým dílem celkem nespokojen. Na to, že byl vypuštěn o víc jak tři roky později, se nezmě- nilo skoro nic, nic nového do série nevnáší a grafi cky je dokonce hnusnější. Taky mi nepřijde moc šťastné dávat věci do popředí, aby se zvýšil dojem prostoro- vosti, protože například v levelu, kde jsou knihovny, mě docela štvalo, že na mě útočily useknuté ruce, které byly docela malé, a když jsem si nevšiml, že jich tam napadalo víc, tak mě zranily. On je asi tenhle pro- blém patrný jen v tom levelu s knihovnami, ale jed- nou jsem na něj prostě narazil, tak jej zmínit musím. Když nad tím tak přemýšlím, tak o druhém dílu se toho příliš napsat nedá, přeci jen se od toho prv- SPLATTERHOUSE 2 ního až tak neliší. Ale přesto jsem byl z něčeho vylo- (Sega Genesis verze) ženě nadšený. Vzhled nepřátel je daleko více horro- rový a krvavý než v díle prvním. Krev cáká daleko Druhý díl se překvapivě odehrává po událostech více a to my přece máme rádi. Na stranu druhou ov- prvního dílu, kdy se hned na začátku v atmosférické šem tady nejsou až tak kulervoucí bossové. Tedy animaci dostáváme k docela překvapující informaci, jsou dobří, působiví (zvláště výše zmínění kojenci), že Jennifer žije a Rick se musí vrátit zpátky do domu. jenže už si z nich člověk prostě nesedne na zadek. Dál už se s tím hra nepáře, Rick se probouzí opět Hra v podstatě začíná být lepší ve druhé polovině, s maskou na obličeji ve vypáleném lese (či co to je) kdy už je řádně krvavá, dokonce se podíváte i do ja- a opět nastává klasika, objeví se nepřátelé a vy je kéhosi pekla, kde zachráníte Jennifer, která vás pak musíte nakopat do jejich hnilobných zadnic. Hratel- po zbytek hry doprovází, a po překonání fi nálního bo- ně je hra téměř totožná jako první díl, opět jsou tady sse utopíte celý barák v jezeře. Když na to tak kou- pěsti, kopy, kop ve výskoku, skluz a zbraně, které na- kám, zní to vlastně dost divně. A zábavně. cházíte při průchodu levelem (v tom prvním najdete Na konec musím zmínit, že se mi opravdu ale železnou tyčku, která dělá stejný efekt jako dřevěný opravdu nelíbí poslední potitulková romantická ani- mačka, protože je tam Rick v objetí s Jenny, zapa- dá (nebo vychází?) slunce a celé to vypadá jako z Disneyovského princezničkovského fi lmu. Každo- pádně, Rick a Jennifer jsou konečně spolu. A můžou si hrát na doktora, protože takhle se přece dělají děti. SPLATTERHOUSE 3 (Sega Genesis verze) Třetí zářez do série přináší výtečné osvěžení, pro- tože grafi cky se hra hodně, ale opravdu hodně zlep- šila, přibylo pár nových věcí a celkově jsem byl ze hry potěšen. Takže o co jde. Mezi druhým a třetím dílem se spolu Rick a Jenny vzali a mají spolu syna Davi- da a víc se toho vlastně v působivém intru nedozvíte.

[ 62 ] HOWAR D – 13/2014

v pekelného superbouchače. Vedle je pak ukazatel života, který už není vyobrazen lidskými srdci, ale klasickým červeným proužkem. A poslední změnou, která je patrná na první pohled, je časomíra. Takže na každý level máte jen omezené množství času. Nic- méně se vám asi nikdy nestane, že by čas došel. Další změnou, kterou už jsem trochu načal, je grafi ka. Třetí díl je tím opravdovým gore splatter vio- lence horrorem, takový má Splatterhouse být. Straš- ně se mi líbí monstra, kterým člověk ubije vršek hla- vy, takže jim zůstane místo hlavy jen krvavá miska (spodní čelist) ze které trčí jazyk a přesto dál útočí. Monstra jsou celkově velmi nápaditá a hlavně už vy- padají horrorově. A je jich dost, zatraceně dost. Ně- která jsou skoro neškodná, některá jen tak do počtu a pak jsou tady monstra, která vám jednou ranou uberou skoro celý život. Což je taky fajn, že má kaž- dý typ nepřátel své vlastnosti, v předchozích dílech každý zásah ubíral jedno srdce. Ale tady toho zase vydržíte o mnoho víc a to i na vyšší obtížnost. Bossové jsou ve trojce taky skvělí. Pamatuji se třeba na souboj s plyšovým medvědem, kterého po- sedl démon. Samozřejmě v dětském pokoji, plyšoví medvídci se v téhle hře opravdu běžně nevyskytují. Zástupy krvavých a zdeformovaných monster, to jo, těch je tady hromada. Ale přivádí mě to na myšlenku, Čeho si však lze všimnout už v něm, Terror Mask zase že jednotlivé místnosti jsou vlastně takovými děsivý- změnila svůj vzhled a to dál od hokejové masky Jaso- mi komiksovými obrázky, například v některých míst- na Vorheese směrem k originálnímu kostěnému de- nostech nenajdete ani nepřátele, ale jen škubající se signu. Sice furt vidíte velkého chlápka v bílé masce, mrtvolu, poletující nábytek, nebo vznášející se tváře. takže mu trochu podobný je, ale už je to o trochu lep- To samozřejmě dodává tu správnou horrorovou at- ší. Po zapnutí hry bije hned do očí o mnoho víc detail- mosféru, protože mačkat pořád jen čudlíky a kydlit ní grafi ka. Změnila se i samotná hratelnost, neboť hra nepřátele, to bychom si vůbec neužili některá půso- jemně přechází do třetího rozměru. Pořád sice cho- bivá panorámata, která na nás hra chrlí. díte do stran, ale teď můžete chodit i nahoru a dolů! Taky se mi hodně líbí přechodové obrázky, které Kromě toho je tady mapa, takže si můžete zvolit svou vypráví příběh, jsou vážně pěkné, až na to, že Rick cestu, což ještě více umocňuje dojem prostorovosti. v masce na nich vypadá jako někdo z cenobitů Pin- Rickovi navíc přibyla komba, takže už jen neboxuje headovy družiny. Což tedy není žádný zápor, jen mi a nekope, ale dělá i otočku, čelíčka a další špumpr- přijde důležité to zmínit. Stejně jako chechtající se je- nákle. Krom toho přibyl i POW bar ve spodku obra- lení hlava na zdi, na kterou si jistě všichni horroroví zovky, který když se naplní, může se Rick proměnit fanoušci pamatují z Evil Dead. Co se mi opravdu nelíbí, je řev monster, který sly- šíte při průchodu hrou prakticky neustále. Zní to, jako když škrtnete kusem plechu o beton a fakt se to moc dobře neposlouchá. Na druhou stranu, hudba je tady nejlepší z celé série, to má někdy člověk až chuť se zastavit a jen tak se zaposlouchat. Jenže to by ne- měla existovat ta prokletá časomíra. Jak já nenávi- dím časomíry… Třetí díl je z celé původní série poslední, protože porazíte nepřítele, který vás do toho všeho vlastně zatáhl a po celé tři, respektive čtyři hry byl s vámi, Terror Mask. Je ale docela na prd, že se nedočkáte žádného epického zakončení, v tomhle mě hra tro- chu zklamala. Tři obrázky a titulky. Tímto bych ukončil onu retro pasáž recenze na sérii Splatterhouse a můžeme se přesunout blíže k současnosti.

[ 63 ] protože je tady taky „pow bar“. Ale v podstatě jde o to samé, jdete z leva do prava a kydlíte všechno, co vám přijde pod ruku či mačetu. Rozdíl je samozřejmě ve vzhledu hry, díky pseudo 3D detailní líbivé grafi - ce si člověk může náležitě vychutnat podivná mon- stra (zombie kůň vede!). Výtka se najde hned, pokud jste pozorně četli předchozí text, píšu, že maska se postupně transformovala z hokejové masky Jasona Vorheese do své osobité kostěné podoby. Nicmé- ně tady je vše při starém a Rick vypadá jako Jason Vorhees nejvíce z celé série. Vlastně jsem si při prv- ním spuštění hry, kdy jsem ještě o nějaké Splatter- house sérii nevěděl, myslel, že to opravdu Jason je. A proč si vlastně tuhle hru zahrát? Protože je to dobrá horrorová mlátička s opravdu krásným a hlav- ně krvavým vizuálem. Proč ji nehrát? Protože jste ne- hráli předchozí hry, díky nim si to daleko více užijete. A další věcí a de facto jedinou výtkou, kterou ke hře mám, byť to není zrovna důvod proč ji nehrát, je ovlá- dání. On se totiž Rick ovládá, jako by to byl zastara- lý sovětský tank. Ovládání je těžkopádné a nepřes- né. Ovšem tenhle neduh jde do pozadí díky opravdu povedenému vizuálu. Doslova povinnost pro hráče a fandu horroru v jednom. SPLATTERHOUSE 2010 (PS 3) Tady vás asi trochu zklamu, hru jsem hrál sotva dvacet minut a proto toho o ní mnoho napsat nemů- LIVING HELL (PC) žu. Hratelně se to drží trademarku série, mlátíte vše, V roce 2009 vyrobilo Nerlaska studio freeware co vám přijde pod ruku. Ovšem tady jsme se z dvou- poctu, či jednodušeji řečeno remake Splatterhouse rozměrného a pseudotřírozměrného prostoru přesu- a pojmenovalo jej Living Hell. A Caelos si ji stáhnul nuli do regulérní 3D, což je ovšem trochu problém. a řekl: „Dobré to jest!“ Pro tenhle typ hry je 2D jako dělané a absolutně ne- Vážně, v době kdy jsem se k tomuhle kousku ná- chápu, proč áčkové hry tohle opomíjejí. Vždyť nemu- hodou dostal, jsem z něj byl hodně nadšený, protože sí být vše 3D, nejde o vzhled, ale především o zába- jsem jen čuměl, co se to všechno na obrazovce ob- vu, ergo o hratelnost. jevuje. Přitom jinak to není až tak odlišné od prvního Jak lze asi vyčíst z předchozích řádků, nový re- Splatterhouse z roku 1988, respektive spíše trojky, boot Splatterhouse mě vůbec za srdce nechytl. Je- likož nejsem majitel PS 3 toustovače, hrál jsem to u kamaráda a oprav- du jsem se moc neba- vil. Respektive bavil, ale ne tak moc, jak bych če- kal. V podstatě všechny hry série toho nabízejí o mnoho víc, i když jsou oproti tomuhle panicovi dědci. I ta relativně nepo- vedená dvojka mě bavi- la více než tohle. Což mě přivádí na myšlenku, že některé hry by měly zů- stat tam, kde jsou, proto- že dnešní doba i přes své možnosti nemůže nabíd- nout to, co ony nabídly před dvaceti lety.

[ 64 ] HOWAR D – 13/2014

SPLATTERHOUSE RESUME HODNOCENÍ Původní série má tu výhodu, že nestárne. Nabízí Splatterhouse maximum žánru a v třech dílech z žánru maximum vytěžila, samozřejmě po hratelnostní stránce. Proto rozhodně nezklame i v dnešní době, která je stejně zaplavena kreténskými hrami bez nápadu, s hratel- Splatterhouse 2 ností pro tříleté děti. Splatterhouse je sice taky kre- ténská hra, jenže byla kreténská už před dvaceti lety, kdy ještě lidé nebrali hru, v níž člověk spojí tři stejné symboly, jako vrchol zábavy. Co se týče nové doby, Splatterhouse 3 strašně rád bych si koupil a zahrál hry typu Living Hell, kdyby měly adekvátní délku (což Living Hell nemá). Myslím si, že v dnešní době si lze zahrát ka- ždou hru z této série a rozumný člověk nemůže říci, Wanpaku Grafi tti že by se nudil. Prvotní trilogie je horrorová krvavá řežba, u Wanapaku Grafi tti zase můžete objevovat popkulturní narážky a u Living Hell si užijete to samé jako u starých her, akorát v moderní, teď už oprav- Living Hell du horrorové grafi ce, ke které nepotřebujete fantazii. Akorát ten PS3, pokud ho máte, za nový Splatter- house neutrácejte, v podstatě to nemá cenu, ta hra je špatná a je to nejhorší díl celé série. Splatterhouse 2010

Martin Skuřok

[ 65 ] P R O FIL Tak Sakaguchi

Len čo sa Tak Sakagushi (*1975) objavil na strie- hákových krížov ako v druhovojnových propagan- bornom plátne, japonské ženy boli z neho paf. Vlast- distických fi lmov Tretej ríše. Sakaguchi ako hlavná ne, nie len japonské a nie len ženy. Isté je, že na fa- kladná postava celým tým chaosom prejde ako pán. núšikovských stránkach nájdete okrem jeho výšky Navyše, dokazuje, že aj muž po tridsiadke dokáže (175 cm) a váhy (78 kg) aj veľkosť topánok (42) a krv- zahrať výrastka v polepšovni. nú skupinu (A). Režisér, herec a choreograf bojových Hoci všetkých 19 fi lmov, v ktorých sa zatiaľ ob- scén, Tak Sakagushi. javil, bolo úspešných minimálne v domovskom v Ja- Napriek neodškriepiteľnej charizme sa o herec- ponsku, dlho čakal na rovnaké ocenenie, ako mu kú kariéru nepokúšal. Kariéra si ho našla sama. Pred priniesol Versus. Prišlo v roku 2006 s fi lmom Death 15 rokmi bol Sakaguchi pouličným bitkárom a zarábal Trance Yujiho Shimomuru. Sakaguchi v tomto skôr si na živobytie ilegálnymi zápasmi. Už ako veľmi mla- fantasy fi lme mal tiež na starosti bojové scény a pre- dý totiž ovládal bojové umenia ako kickbox, čínsky svedčil kaskadérov, aby si rozdávali skutočné údery, bajíquán a shaolin-kempo, čím si vydobyl u súperov aby vyzerali realistickejšie. veľký rešpekt. Práve tam, v improvizovanom ringu Práca v zábavnom priemysle sa mu podľa všet- na ulici rodnej Ishikawy, ho objavil začínajúci režisér kého zapáčila. Sakigake!! Otokojuku (2008) a Yoroi: Ryuhei Kitamura. Keďže nemal peniaze na zaplate- Samurai Zombie (2008) vyšli z jeho vlastnej dielne. nie etablovaného herca, charizmatický a vrtký Saka- Napísal k nim scenár, režíroval ich a samozrejme si guchi sa skvele hodil do hlavnej úlohy vo fi lme, ktorý v nich aj zahral. Najmä Yoroi sa právom radí medzi pripravoval. perly ázijských zombie fi lmov, keďže prvý útok ne- Skúsený bojovník dodal nízkorozpočtovému mŕtvych prichádza už v prvej minúte fi lmu. zombie horroru Versus (2000) ten pravý šmrnc akč- V roku 2013 fanúšičky takmer odrovnala správa, nými kúskami, ktoré si sám vymyslel. Rola väzňa že sa oženil s producentkou Mayou Fukuzawa, ktorú KSC2-303 ho preslávila a z lacného fi lmu sa stala kul- spoznal na natáčaní Sentô shôjo: Chi no tekkamen tová záležitosť medzi vyznávačmi horrorov s podtó- densetsu (2010), kde si zahral hlavnú zápornú úlohu. nom absurdného humoru. Do natáčania sa tak vložil, Navyše im odkázal, že s herectvom končí a rozpraco- že ho to stálo zlomené rebrá a vyrazený zub – nebolo vaný fi lm Death Trance II končí v prepadlisku dejín. to však nič, na čo by nebol v podstate už zvyknutý. Nebola to tak celkom pravda. V súčasnosti pracu- Doslova zo dňa na deň sa mená herca i režiséra stali je na fanúšikmi vymodlenom fi lme názvom Re:Born. pojmami doma aj v zámorí. Ako sa herec vyjadril, mal by to byť „posledný, a úpl- S režisérom Kitamurom nakrútili ešte viacero ne najlepší fi lm,“ ktorým zakončí kariéru na striebor- snímok podobného razenia. Z nich treba spomenúť nom plátne. Samotné natáčanie má odštartovať za- minimálne Battlefi eld Baseball (2003) a jeho ešte čiatkom roka 2015. zvrátenejší remake Deadball (2011), v ktorých sa ba- lansuje na hrane vkusu, čierneho humoru a bezhlavej vyvražďovačky. Najmä v remakeu sa objavuje viac Lucia Anďalová

[ 66 ] HOWAR D – 13/2014 Plyšák Vít Martin Matějka

„Lásko!“ srdce mi bušilo v hrudníku jako pneu- díval, všiml jsem si, že trochu šilhá. Tělo plyšového matický buchar. Už jsem nebyl nejmladší a čtyři pa- čerta zakrývalo bílé tričko s nápisem Necronomicon tra v tempu o sobě dávala vědět. Chvíli jsem zápa- a černý plášť. Musel jsem se začít smát. Vskutku sil s klíči. Když konečně zaznělo cvaknutí a dveře se originální výhra. Celý den jsem ho měl položeného otevřely, rozrazil jsem je a bez meškání letěl do ku- na stole vedle klávesnice, do které jsem zběsile bušil. chyně. Asta, naše fena staforda, se vyděšeně krčila Ta mnohem zajímavější výhra totiž spočívala na pelechu. v něčem jiném. Od pořadatelů soutěže jsem dostal „Lásko!“ nabídku, že když dokážu rozepsat příběh do knihy, Klára si akorát utírala ruce do utěrky. bez jediného zaváhání mi ji vydají. Jen ta uzávěr- „Co se děje?“ vykulila na mě oči, ale koutky úst jí ka byla vražedná. Do konce října. Zbývaly mi sotva cukaly v úsměvu. Nedivil jsem se. Musel jsem vypa- tři měsíce. Prvních několik týdnů jsem se trápil, ale dat směšně. Zadýchaný, rudý, s očima navrch hlavy dnes jako by se to zlomilo. Čertík ze mě nespouštěl a zběsile mávající rukama. Teprve po chvíli jsem měl oči a já psal jednu stránku za druhou. v plicích tolik vzduchu, že jsem mohl nějaký použít „No, pořád lepší, než od nějaké milenky,“ pokrči- i na tu slavnou novinu. la rameny Klára a přistoupila ke mně. „Já jsem vyhrál!“ „Nechceš si rozbalit i další výhru?“ zeptala se Pobavený úsměv byl nahrazen úsměvem nechá- svůdně a jedním tahem rozvázala tkaničku na košil- pajícím. ce. Výstřih se ještě více prohloubil a nad látku vy- „Co?“ koukla nalitá bradavka. „Literární soutěž! Tu hororovou,“ snažil jsem se Je jasné, že jsem chtěl. vysvětlit. … „A jó,“ protáhla, takže bylo jasné, že pořád neví. „Tohle se nedá!“ Klára se ode mě odtáhla a nahé „Tak to je paráda.“ tělo zakryla peřinou. Nenávistně koukala na čertíka. Chytl jsem ji kolem pasu a zvedl do výšky. Brá- Ten seděl na komodě naproti posteli a nepřítomně nila se, smála se, ale já ji líbal jako smyslů zbavený. šilhal přímo před sebe. Deset dní uběhlo ode dne, Asta nakoukla do kuchyně, a když uviděla, že ta bou- kdy jsem ho dostal a den ode dne Kláru víc a víc roz- ře, co se přehnala bytem, ji nijak neohrozí, radostně čiloval. se k nám přidala. Vyskakovala na nás, vrtěla ocasem „Co je, zase?“ a vesele poštěkávala. „Říkala jsem ti to už několikrát. Prostě mě ten … blbej plyšák rozčiluje. Pořád jen sedí a upírá na nás „Co to je?“ Klára stála ve dveřích ložnice, na sobě oči, jako kdybychom byli kus žvance.“ jen průhlednou košilku a nedůvěřivě se dívala na věc, „To si děláš srandu, že se bojíš plyšové hračky.“ ležící na jejím polštáři. Dal jsem do hlasu co nejvíc pohrdání, i když jsem „To mi dnes přišlo. Je to cena za první místo v té někde hluboko v sobě dával Kláře za pravdu. I já jsem hororové soutěži.“ měl poslední dobu pocit, jako by na nás zíral. Ale „Aha,“ chlad v Klářině hlase byl neklamnou znám- u sebe jsem to dával za vinu tomu, že jsem se pořád kou toho, že tohle je to poslední, o čem by chtěla trápil s tím románem. Pokaždé, když jsem vstal od po- zase slyšet. Trochu mě to zamrzelo, ale divit jsem se čítače a smazal svoji několikahodinovou práci, šel jsem jí nemohl. Od vyhlášení výsledků jsem doma nemlu- do ložnice, hodil sebou na postel a nahlas si stěžoval vil prakticky o ničem jiném. Když jsem dnes otevřel plyšové hračce, jakoby si snad měla sednout k počíta- krabici, kterou mi předala pošťačka, hořel jsem ne- či ona. Proto jsem se na něj při milování se svou přítel- dočkavostí. Nešlo o to, že je to jen hloupá plyšová kyní občas podíval, jestli je obrácený ke zdi. Tak jsem hračka. Ale byla to vůbec první věc, kterou jsem kdy ho vždy před sexem ukládal. Tentokrát jsem na to mu- získal za své literární pokusy. sel zapomenout, i když bych dal ruku do ohně, že jsem Z krabice na mě vykoukly nejprve černé rohy. Ty ho před sprchou otáčel čelem ke zdi. následovala kulatá rudá hlava s velikýma očima zíra- „Jo, bojím. A je mi jedno, co si o tom myslíš, ale pů- jícíma upřeně před sebe. Když jsem se na ně chvíli jde z bytu,“ Kláře se do hlasu začala vkrádat hysterie.

[ 67 ] [ 68 ] HOWAR D – 13/2014

„Dobrá, dobrá,“ pronesl jsem konejšivě, vylezl „To se dneska moc nepředvádíš.“ z postele a strčil plyšáka do komody. Čertík se ale nezatvářil ani trochu provinile. Spíš „Je to lepší?“ zeptal jsem se, lehl si k ní a objal posměšně. Vstal jsem a šel si do kuchyně udělat ji. Stočila se mi do náručí, ale bylo jasné, že nálada kafe. Když už voda v konvici bublala, dolehl ke mně je defi nitivně pryč. Přitáhl jsem si jí ještě blíž a zavřel z obýváku rachot, následovaný kňučením. Rozeběhl oči. Stejně jsem byl dneska unavený. jsem se tam. Těsně předtím, než jsem se propadl do sladké- Asta stála uprostřed místnosti a vrčela. Mor- ho nevědomí, zaslechl jsem z komody tiché škrábání. da nakrčená, stažené pysky odhalovaly bílé tesáky. … Z čumáku jí odkapávala na podlahu krev. Pohled upí- Když jsem se druhý den probudil, slunce už pro- rala na plyšáka, ležícího u stolu na zemi. Chytl jsem nikalo mezi listy žaluzií. V bytě bylo ticho. Klára už fenu za naježený hřbet a přitáhl ji k sobě. Vztekle se odešla do práce a Asta asi ještě chrápala. Vstal jsem ohnala. Jeden z tesáků zachytil kůži v dlani a roztrhl a ještě poslepu se došel vymočit. Když jsem se vra- ji. Nejprve jsem nic necítil. Pak se vyřinula krev. cel do ložnice, všiml jsem si, že je u počítače ně- „Asta!“ zařval jsem. jaký červený fl ek. Seděl tam čertík, opřený o jeden Zblázněná fena jako by teprve teď poznala, z reproduktorů. Chvíli jsem na něj překvapeně koukal na koho zaútočila. Zakňučela, svalila se na záda a přemýšlel, jestli se mi události včerejšího večera jen a ukázala mi břicho. nezdály. „Ty krávo pitomá, co to do tebe vjelo? Místo!“ za- Nakonec jsem došel k závěru, že to je asi Klářin hnal jsem ji na pelech a sám si šel do kuchyně najít způsob omluvy za to, že včera tak vyváděla. Udělal něco, čím bych si mohl ruku zavázat. jsem si kávu a zasedl k počítači. Otevřel jsem rozdě- Když jsem si ránu vydesinfi koval, zjistil jsem, že lanou knihu a napsal pár vět. Věci najednou dáva- to není tak vážné, jak to zprvu vypadalo. Jednoduchý ly mnohem větší smysl. Pokračoval jsem a úplně se obvaz úplně stačil. Asta se na pelechu třásla. Ještě do práce ponořil. jednou jsem se na ni zamračil a šel uklidit obývák. V poledne jsem vyběhl s Astou ven. Celé dopo- Tam ale nebylo po krvi ani památky. Jen rudá plyšová ledne ležela na pelechu a spala. Když jsem ji zkusil hračka ležela uprostřed místnosti, jako by se nechu- zavolat k sobě, abych ji podrbal, jen na mě rozespale melilo. Zvedl jsem ji a položil na stůl. Když ve dveřích vykoukla. Do obýváku ale ani nevkročila. tentokrát zacinkaly klíče, byl jsem o dvacet stránek … dál. „Tak tohle je fakt vtipný,“ Klára znovu hubovala. Extempore jsem před Klárou samozřejmě za- „Co je zase?“ tloukl. Řekl jsem jí, že mi sjel nůž při krájení chleba, „Co je? Tohle!“ strčila mi před obličej hrst kalho- za což jsem si vysloužil dost pohrdavý pohled. Pořád tek. Byly rozsápané na kusy. lepší, než přiznat, že jsem měl problém s Astou. Na- „A to si jako myslíš, že tohle jsem udělal já, jo?“ víc kvůli hračce. „Ne, Asta asi! Copak já vím? Ale jestli je to zase … nějaký s tvých pitomých pokusů, jak mě vystrašit, tak Druhý den jsem zase zasedl k práci, ale krize ze si to dost pěkně přestřelil.“ včerejška se vrátila v plné síle. Několik hodin hyp- „Jasně, nemám celý den na práci nic jiného, než notizování kurzoru, spokojeně blikajícího na ploše, ti trhat kalhotky. Nejspíš ti to potrhala pračka a ty sis bylo bez efektu. Nakonec jsem vzal plyšáka za hlavu toho doteď nevšimla,“ odfrkl jsem a uraženě odešel. a vztekle jím mrštil do rohu. Zraněná ruka zabolela Abych Kláru nerozčiloval, uklidil jsem Čertíka a obvazem prosákla čerstvá krev. do svého šuplíku a odpoledne, když se vrátila z prá- Rána se rozkrvácela natolik, že jsem se rozho- ce, se věnoval jen revidování. Nebylo ale co revido- dl převázat si obvaz. Sehnul jsem se pro plyšáka, vat. Zíral jsem na text a četl ho stále dokola, ale ne- abych ho vrátil na jeho výsostné místo, ale ve chvíli našel jsem jedinou chybu. Každé slovo, každá tečka, kdy jsem ho uchopil, mi rukou projela ostrá bolest až každá čárka, vše tam mělo své místo a vše sedělo do ramene. Chtěl jsem hračku pustit, ale rukou mi jako pověstná část těla na hrnec. projela křeč, takže jsem ho sevřel o to pevněji. Vykři- Teprve když jsem si v kuchyni naléval whisky, do- kl jsem. Zamotala se mi hlava. V chodbě zakňučela šlo mi, že do šuplíku s jejími kalhotkami jsem včera Asta. hodil čertíka. … … Probral jsem se na zemi. Ruka slabě brněla, ob- Další den se nedařilo standardně vůbec nic. Jako vaz z ní byl strhnutý a rána rozestoupená. Překvapivě každé ráno jsem si udělal své rituály a poté zasedl však nekrvácela. Co se to stalo? Proběhlo mi hlavou. k počítači. Čertíka jsem posadil na stejné místo jako Plyšák seděl spokojeně na stole vedle reproduktoru. včera, protože jsem došel k závěru, že mi asi nosí Pomalu jsem se zvedl, musel jsem se opřít o žid- tvůrčí štěstí. Ale ani po hodině jsem neměl dohroma- li. Pohled mi padl na monitor. V levém dolním rohu dy jedinou kloudnou větu. Vyčítavě jsem se na hrač- textového editoru bylo číslo 280. Chvíli jsem na to ku podíval. nechápavě zíral. Když jsem ho dnes otvíral, určitě

[ 69 ] tam bylo minimálně o padesát stránek méně. Zběžně Asta plyšáka nenáviděla. Od té události s kous- jsem přejel pohledem text. Nic mi neříkal. Sedl jsem nutím pokaždé, když jsem ho vyndal ze skříně a polo- si na židli a myší jel zpátky po stránkách a hledal mís- žil na stůl, zakňučela a vlezla v kuchyni pod stůl. Tam to, které jsem si pamatoval naposled. Bylo opravdu ležela a třásla se, dokud jsem ho zase neschoval. Co o padesát stránek zpět. Hned jsem se dal do čtení. dělala, když jsem ho poslední dny krmil krví nevím, O hodinu déle jsem byl na konci. Bylo to úžas- ale několikrát jsem musel v kuchyni utírat louže moči. né. Zápletku, kterou jsem už pomalu uzavíral, jsem Ale teď jsem potřeboval od Asty pomoc. na posledních několika stránkách rozvíjel a s pře- Zavřel jsem ji do pokoje, který dosud sloužil jako kvapivou lehkostí v ní pokračoval dál a dál. Román skladiště nepotřebných věcí, a z šuplíku jsem vytáhl s pár postavami v omezeném prostoru náhle vyprá- čertíka. Vypadal pořád stejně. Krvežíznivá usmívající věl epický příběh přesahující několik staletí. Kde jsem se hračka, s šedým nápisem Necronomicon na bílém na to přišel? tričku, na mě šilhala a tvářila se posměšně, jako vždy. Chtěl jsem okamžitě pokračovat dál, ale cítil jsem „Jenom trochu. Neubliž jí moc!“ pronesl jsem se unavený a slabý. Slova se mi najednou hledala až k němu důrazně. příliš těžko. Koukl jsem na hodiny a rozhodl se, že si Otevřel jsem dveře do pokoje a hodil ho na zem. raději převážu ruku, protože Klára se mohla vrátit ka- Kvílení trvalo jen chvilku. ždou chvíli. … … „Opravdu? Tak děkuji,“ Klára se slzami v očích „Uf, už nemůžu,“ posadil jsem se už potřetí položila telefon. na pařez. Klára se na mě tázavě podívala. „Pořád nic?“ zeptal jsem se. „Vždyť jsme venku sotva půl hodiny.“ „Ne,“ zavzlykala. Obešel jsem stůl a položil jí ruce Pokrčil jsem rameny. Jak jsem jí měl vysvětlit, že na ramena. Zabořila mi obličej do břicha a rozplakala nějaké pitomé nedělní venčení psa je vedle toho, co se naplno. se rodí v mém textovém editoru jen podružný pro- „Kde může sakra být. Hloupá koza jedna pito- blém? Že tvořím své životní dílo? A že jako za všech- má!“ no, i za něj platím? A platím krví. Trvalo mi další dva „Určitě se objeví. Takhle utekla už tolikrát.“ dny, než jsem to pochopil. „Jenže nikdy nebyla pryč tak dlouho.“ To malý, rudý plyšový čertík mi pomáhá. To on mě „Vystřelila za tou srnou jak smyslů zbavená. Asi inspiruje k dalšímu pokračování díla. On mi pomáhá pak ztratila cestu domů, to se jim někdy stává. Neboj ve skládání slov za sebou. Už teď jsem věděl, že dílo, se, určitě se vrátí,“ pohladil jsem ji po vlasech. které píšu je jedinečné, a splní všechny mé dosavad- „A co když ne?“ zavzlykala Klára. ní sny do poslední tečky. Když jsem ho pročítal zpět- Mlčel jsem. Snažil jsem se nemyslet na studené ně, nedokázal jsem se odtrhnout. Revize nebylo tře- tělo feny, ležící v dolíku po vyvráceném stromu. Na- ba. Vše bylo dokonalé hned na první pokus. házel jsem na něj několik větví. Stejně tak jsem se A cena? Malá, hodně malá. Jen trochu krve. Něco snažil nemyslet na rovnou stovku nových stran tex- málo mých sil. Zprvu chtěl jen pozornost. Proto ten tu, které jsem ještě nestihl přečíst, a na které jsem se vztek, když jsem ho zavřel do komody. Ale když chci třásl jak malý. víc, musím i víc dát. To všechno stojí za to. I když kro- … mě psaní, které si nepamatuji, už jen spím, nebo se Práce na knize se zpomalila. Po skoku, který jako duch ploužím po bytě. jsem udělal díky Astě, jsem denně psal sotva deset Sobotu jsem celou prospal. V neděli se ale nade stránek. Nebylo jiného zbytí, plyšák si bral příliš. I tak mnou objevila Klára s vodítkem v ruce, a oznámila jsem se pohyboval na hranici únosnosti. mi, že nám naplánovala výlet do lesa. Zkusil jsem Vztah s Klárou se hroutil. Asta pro ni byla praktic- se z toho vykroutit, protože jsem cítil šanci, že bych ky jako dítě. A i když to nikdy neřekla nahlas, dávala mohl pokračovat ve psaní, ale nenechala se odbýt. to za vinu mně. Nikdy by to nepřiznala, protože fena „Jsem asi nemocný, nebo já nevím,“ snažil jsem utíkala častěji jí, ale několikrát to z ní v hádkách má- se bagatelizovat můj náhlý úbytek sil, postavil se lem vylétlo. A hádek stále přibývalo. a čekal, až se mi přestane točit hlava. Chtěla, abych přestal psát, a vrátil se do normál- „Nezanítila se ti ta rána?“ přistoupila ke mně ní práce. Ale, já to všechno opustil kvůli tomu, abych a zkusila mi zkontrolovat obvaz na ruce. mohl dopsat svou knihu. Jedním z jejích argumentů „Ne!“ vyjekl jsem. Nechápavě na mě zírala. bylo, že stejně doma chřadnu a slábnu. Marně jsem Trapnou chvíli ticha jsem přerušil tím, že jsem vy- se jí snažil vysvětlit, že to co teď tvořím je jedinečné, razil za vesele pobíhající fenou. geniální a zajistí nás do konce života. Nevěřila. Ne- … chtěla věřit. Začal jsem propadat zoufalství. Jak přibývaly Pomalu se blížil konec října a já jsem pořád nebyl stránky, rezervy mých sil se tenčily. Cítil jsem, že se s příběhem hotov. Můj slib, že nejpozději o půlnoci blížím na jejich dno. Nakonec jsem se nerozmýšlel jednatřicátého října odešlu hotový rukopis, se začínal tak dlouho. Potřeboval jsem pomoc. zdát čím dál tím méně splnitelný.

[ 70 ] HOWAR D – 13/2014

… potřeboval, že mě od toho zrazovala, to jsem ještě V lese byl klid, listí šustilo pod nohama. Šel jsem chápal. Ale aby mě kvůli tomu opouštěla? zamyšleně po cestičkách klikatících se mezi stromy. „Jo, k vůli tomuhle. Takový svinstvo může napsat Dnes byl ten den, kdy jsem měl udeřit prstem do klá- jen nějaký úchyl. Zvrhlík.“ vesnice poslední znak. Dnešní půlnocí končí můj sen, „Je to horor, ty takové jsou.“ že by byl rukopis vydán. Chybělo ještě příliš mnoho. „Je mi z tebe špatně. Na zvracení. Stejně jako ze Odhadem i víc než sto stran textu. To bylo nestíha- mě. Ježiš, dyť já jsem roky žila vedle někoho, kdo má telné. v hlavě takový zvěrstva.“ V hlavě jsem zvažoval jednotlivé možnosti, takže Křičela. Tvář měla zkřivenou vztekem a možná jsem si ani nevšiml, že jsem došel k místu, kde v do- i smutkem. Nechápal jsem to. Otočil jsem se k po- hledu od cesty ležel vyvrácený strom. Prodral jsem čítači a přečetl si poslední odstavec. Co se jí na tom se holým křovím k němu. sakra nelíbilo. Vždyť to bylo naprosto geniální. Jen Díra po jeho ze země vytržených kořenech byla kdyby to mohla dočíst do konce. Takhle to možná vy- pokrytá spadaným listím. Z jednolitého povrchu jako znívá jako bezmyšlenkovité násilí, ale kdyby to mohla prsty čnělo k nebi několik opadaných větví. Stál jsem dočíst do konce, pochopila by. tam a snažil se vybavit si, jaký to byl pocit, když Asta, Ale to už nestihne, protože já to nestihnu dopsat. vrtící ocasem, přiběhla ke mně, celá roztoužená Prošla kolem mě a postavila si kufr do předsíně. po pohlazení. Snažil jsem se vybavit si Klářin úsměv Pak se vrátila do ložnice a na postel položila dosud při venčení v lese. prázdnou sportovní tašku. V hlavě jsem měl ale prázdno. Asi tak na sto stran Jen něco kolem stovky stran. Nic víc. Tak málo, textu. tak blízko. … Došel jsem ke skříni v předsíni, kde jsem měl Už když jsem otevřel dveře od bytu, vycítil jsem, u nářadí schovanou papírovou krabici od bot. Její že je něco špatně. Za okny se pomalu šeřilo. V ok- víko bylo špinavé od zaschlé krve. Vrátil jsem se nech protilehlých bytovek poskakovaly plamínky sví- k ložnici a díval se, jak si Klára dál vztekle hází oble- ček k oslavě svátku. Došel jsem obývákem ke dveřím čení do tašky. do ložnice. „Jen pár stran, nic víc,“ zašeptal jsem a hodil ply- „Co děláš?“ zeptal jsem se, i když bylo na první šového čertíka na postel vedle sportovní tašky. pohled jasné, co se děje. Klára si balila věci. Vrhla Pak jsem zavřel dveře. na mě vzteklý pohled. „Dobře, řekneš mi alespoň proč?“ zkusil jsem to Vít Martin Matějka (*1982) žije v Plzni. Se psa- jinak. ním se potýká již od dětství, kdy se pokoušel vytvo- Zaklapla kufr a postavila ho vedle postele k ně- řit českého Bigglese a objevil sci-fi , fantasy a horror. kolika dalším, již plným taškám. Pak se ke mně otoči- Po dlouhou dobu psal do šuplíku, pak ale začal do- la, dala ruce v bok a kývla hlavou k něčemu za mnou. sahovat prvních úspěchů, druhým a čtvrtým místem „Kvůli tomuhle.“ v povídkové soutěži Horor Webu v roce 2013, prv- Otočil jsem se. Za mnou stál můj pracovní stůl, ním místem (s povídkou, kterou jste si právě přečet- na kterém svítil monitor. Kurzor výsměšně blikal li) stejné soutěže v letošním ročníku, třetím místem na konci poslední věty napsané dnes dopoledne. v soutěži Rokle šeré smrti (2014). Neustále se po- „Kvůli tomuhle?“ nemohl jsem uvěřit vlastním kouší o fantasy, zřejmě spontánně se nejlépe ale cítí uším. Že mě nepodporovala, když jsem to nejvíc v horroru. Snad díky zaměstnání. Pracuje jako lékař.

[ 71 ] Koledu, nebo vám něco provedu Honza Vojtíšek

„Zas seš sám, máš strach? Já ho zažehnám. Tentokrát poděkovala Amanda a po sekvenci ti- Pojď jen za mnou, poznáš brzo duši svou.“ chých zvuků odcházející ošetřovatelky a klapnutí Institut klinické smrti vstupních dveří se dům ponořil do ticha. Törr Amanda byla původně ráda, když z Pepperellu odcházela za Jasonem na západní pobřeží. Vůbec Těsně před tím, než Amanda O‘Connor spustila ne kvůli městečku samotnému, to měla celkem ráda, záclonu zpět, se z nedalekého javoru uvolnil posled- jako spíše kvůli otci. Kdyby se jí někdo zeptal, ne- ní suchý list a v houpavém pohybu se snesl k zemi dokázala by pořádně vysvětlit proč, v podstatě mezi ke svým kamarádům. nimi žádný problém nebyl. Otec ji měl rád, věděla to, Milovala podzim. Až teď jí došlo, jak hrozně jí ona měla ráda jeho, ale vždycky jí jejich vztah připa- v LA chyběl. Vlastně střídání ročních období obecně. dal jaksi chladný, nevýrazný a po matčině smrti se to Ale podzim vždycky milovala. Jak bez něj mohla ty tři ještě zhoršilo. Nebo spíše dostalo do popředí, neboť roky vydržet? Všechny ty barvy, proměnlivost oblo- to vztah s matkou přestal rozmělňovat a zakrývat. hy, náhlá objímavá síla větru. Vůně blížícího se sněhu Pronikavě silný vztah s živelným Jasonem a od- ve vzduchu. chod do velkoměsta, se zdály být vysvobozením. Až ji takový náhlý náraz citu, vzpomínek a myšle- Které se nakonec změnilo v naprostý životní krach. nek zarazil. Ten nečekaný pohyb uprostřed prázdné Nevyčítala později Jasonovi ani tak to, že ji ponížil skořápky. Myslela si, že už je se vším srovnaná. Že už a zradil jako ženu, ale to, že ji znehodnotil jako lid- ji nic nemůže překvapit. Ale massachusettský podzim skou bytost, odhodil, vyždímal, zahodil do prachu. se jí ještě dokázal dostat pod kůži. K srdci vyschlému Doslova zničil. Zadupal v ní jakoukoliv jiskérku života. a válejícímu se v prachu jako ten javorový list. Dohnal ji za okraj propasti sebeúcty, prázdnoty, ne- V dálce za padajícím listem proběhl ohyzdný návisti k sobě samotné. Cítila se zbytečná, prázdná, skřet. v podstatě mrtvá. „I když ani ten sex s tebou za nic Za ní se ozvalo klapnutí kliky. Rychle se otočila. nestojí, pořád to je lepší, než s tebou trávit čas ji- „Ach…,“ usmála se. „Pam.“ nak. Při něm je alespoň prostor pro vlastní fantazii „Zrovna usnul, slečno Amando,“ usmála se ošet- a zábavu.“ S ozvěnou jeho slov se poté často budila řovatelka a chtěla zase odejít. s výkřikem na jazyku a touhou rozběhnout se hlavou „Pamelo?“ zastavila ji. Když na ni ošetřovatelka proti zdi. pohlédla, pokračovala. „Jděte už dnes domů. Zvlád- Otočila se ke stolku, sáhla po ovladači a zapnula nu to sama.“ televizi. Do tiché místnosti se vedral zvuk speciální- „Ale…“ snažila se protestovat s výrazem, že je jí ho vydání Bizarních bláznů. Právě končil medailonek služba vším. o muži, kterého vzrušovaly vaječné skořápky. Násle- „Jděte,“ nenechala se Amanda odbýt. „Nemusí- doval vpravdě obskurní klip nějaké asijské kapely. me tu být dvě. Dnes ne. Čeká vás doma syn, ať si Šikmooká žena s výrazně nalíčeným obličejem zpí- dnešní den užije, běžte mu ho zpříjemnit.“ vala směšným hlasem ještě směšnější hatmatilkou. „On…“ byla neústupná. Pozvolné tempo nakonec vygradovalo v punkovou „Pamelo! Přece nechcete, aby od vašich dve- motorovku. Inugami Circus Dan, odhalil titulek zřej- ří odcházeli s nepořízenou,“ usmála se, aby zmírnila mě název kapely. Amandu napadlo, jak zajímavé by účinek svého důrazného tónu. Zdálo se, že Pamela asi bylo udělat to na jejich koncertě. pochopila. „Kdyby něco, zavolám.“ Nakonec se rozhodla. Přijala to jako další polož- „Dobře,“ nakonec přikývla. „Děkuji vám.“ ku na cestě životem. Udělá to. Byl to delší proces, ale „A pošlete Freddieho k nám,“ rozloučila se s ní o to jí připadal logičtější. Nehodlala to zbrkle uspě- Amanda. „Mám tu pro něj něco speciálního.“ chat. Nejdříve se rozhodla, pak začala hledat mož- „Děkuji,“ zopakoval Pamelin tichý hlas. „Nechám nosti. Byla ráda, že i přes ten životní otřes se roz- dveře pootevřené, abyste slyšela.“ hodla zůstat v LA. Tady to půjde lépe. Pod lampou

[ 72 ] HOWAR D – 13/2014

je největší tma. Člověk se nejlépe skryje mezi davem jiných lidí. Otci nic neřekla, v Pepperellu by všechno trvalo déle. Připadala by si tam jako pod dohledem. Krásně si to rozplánovala. Našla vhodné místo, rozhodla se pro způsob, teď už jen sehnat potřebné propriety a počkat na nejvhodnější dobu. A pak přišel ten telefonát. Otec vážně onemocněl. Přišlo to náhle, nemoc vtrhla do jeho života prudce a ze všech sil se jej z něj snažila vytrhnout. Spíše než samotná informace ji rozesmutnil fakt její existence. Kdyby přišla třeba jen o tři dny později. Narušil jí plány. Bude muset vše odložit. Co když to pak bude muset všechno absolvovat znovu? Nevracela se ráda. Přesto jí Pepperell dokázal alespoň trochu okamžitě zaplnit to prázdno uvnitř. Bylo to jako návrat ze školy. Zpátky k matce. Otec byl stejně strohý jako vždycky, jen trochu netečnější. Komunikoval, snažil se vtipkovat, ale bylo vidět, jak s nemocí bojuje. Amanda by se nebyla schopná rozhodnout, na koho z nich vsadit. Měla v plánu Halloween prostě vynechat. Nejen s ohledem k otci, ale ani ona sama nějak nechtěla sledovat ty radující se koledníky. „To ať tě ani nenapadne,“ oponoval rázně otec v silné chvilce, když se o tom jen letmo zmínila. „Do- kud budu živ, nebudou od mého domu odcházet děti s nepořízenou. Navíc je uslyším rád.“ Usmál se na ni. „Jen sem nech ten život vklouznout. Rád si to po- slechnu.“ „Jenže já na život nemám náladu,“ odpověděla mu v duchu. A tak nakonec, i s pomocí Pamely, všechno při- pravila. Dýni, nějaké ty kostlivce, svíčky a hromadu sladkostí. Dokonce i něco upekla. Vypnula televizi. Z náhle utichlého zvuku se vy- louplo klepání na dveře. Rychle vyšla z místnosti. Sousedovic Michael se sestrou Rosemary. Byl s nimi dokonce i jejich pes Cujo. V životě by ho nepo- znala. Byl zabalený do špinavého potrhaného jutové- ho pytle, na hlavě, trochu výš než obvykle, mu svítily červené oči. Jakoby se zrovna před chvílí vyhrabal z hrobu. Při pohledu na Masonovic děti se jí hlavou letmo mihla vzpomínka na její dětské pokusy o hallo- weenskou masku. Byly jednodušší, ale zato domá- cí výroby. Michael s Rosemary opravdu budili hrůzu. Michael za sebou táhl vyhřezlá střeva. Nechutně se v odlesku domovní lampičky leskla. Z pod levého ra- mene mu trčel obrovský kuchyňský nůž. Rosemary měla v břiše krvavé stopy po vidlích a hlavu podivně nakloněnou na stranu. Na odhaleném krku se chlubi- la umně zhotovená replika čerstvé sečné rány. „Koledu, nebo něco provedu,“ zakřičeli oba ko- ledníci a Cujo, jakoby vycítil povahu své nové role, jejich výkřik doprovodil táhlým zavytím. Pokusila se o úsměv a strčila před ně mísu se sladkostmi. Každý si vzal po jedné, a když do ní Mi- chael sahal podruhé, vysvětlil to. „To je pro Cuja.“

[ 73 ] „Jasně,“ přisvědčila Amanda. zůstaly v ruce vytržené z pantů. Tohle byl ale oprav- Sotva stačila vyběhnout do patra zkontrolovat dový život. Její život. Právě teď stavěný na hlavu. stále spícího otce, když se rázným bušením ozval Ještě když brala za kliku, zařezával se jí zvuk další koledník. Zřejmě nějaký nedočkavý puberťák, broušeného ostří kosy do uší. Když ale otevřela dve- napadlo Amandu, když sbíhala ze schodů. ře, stál tam skoro ve stejné pozici, jako když mu je Pro ten důraz bušení se ani nepodívala okýnkem zavírala před nosem. Po brousku ani stopy. Zdálo se a rovnou otevřela. jí to snad? Výraz starcovy tváře to zpochybňoval. Za dveřmi stál starý škaredý muž s tváří tak se- „To nedostaneš!“ zapíchla mu prst skoro do tvá- schlou, že to nemohla být maska, ale skutečný ob- ře. „Ne dneska! Ne takhle!“ ličej. Na sobě měl černý hábit s širokou kapucí „Neodejdu odsud bez koledy,“ nehnul ani brvou. a v ruce třímal kosu. Amanda střelila pohledem po je- Na okamžik ji napadlo, zda promluvil opravdu, nebo jím ostří, bylo lehce narezlé a hodně zubaté. Údržbu zda to jen nezaznělo v její hlavě. tahle smrtka zřejmě trochu zanedbávala. „Ne!“ odsekla. „Nepustím tě!“ „Koledu, nebo vám něco provedu,“ zachrčel sta- „Najdu způsob.“ řík hlasem podobným skřípání kovu o kov. Až ji na- Sotva opět zavřela dveře a otočila se, jista si, padlo, že má všechny zuby kovové, jako ten sym- že teď už se otec musel probudit určitě, zahlédla paťák z bondovky. dvě krysí těla, dobíhající halou ke schodům do pa- Bez řečí se otočila pro mísu. Smrtka však odmítla. tra. „Najdu způsob,“ zazněl jí v hlavě opět ten hlas. „Tímhle mě neuspokojíte,“ ozvalo se zpod kápě. Všechno v ní najednou začalo působit automaticky, A sakra, napadlo Amandu, pán jede v chlípně mnohem rychleji, než její vlastní mysl. Bez rozmyslu dvojsmyslném pubertálním humoru. či zaváhání přiskočila ke své kabelce na věšáku a vy- „Chci něco masitějšího,“ doplnila smrtka, jako by táhla z jejího nitra ten podivně tvarovaný kus kovu. jí četla myšlenky. Zeldu, jak jí říkala, si pořídila až po svém rozhodnutí. „Nejste už na to starý?“ odpověděla a doufala, že Měla to být její poslední kamarádka. Až do konce. pochopí ten dvojsmysl. Schody brala po třech, zastihla je ještě v chod- „To už je můj úděl…“ bě, pár metrů od dveří otcovy ložnice. Byly obrovské, Jeho prohlášení nechala Amanda bez odpovědi ohyzdné a neskutečně rychlé. Lysé ocasy se za nimi a jen dál zůstala nehybná v pootevřených dveřích. při běhu táhly takřka nehnutě, jako mrtvoly zabale- Jako živý zátaras. né v koberci. Doufala, že ty výstřely byly slyšet až Stařík v hábitu jí hleděl do očí. Promluvil až před dům. Pouhé dva. Pro každou jednu. Vzhledem po chvíli. k tomu, kde vyrostla možná překvapivé, ale střílet jí „Jen tak neodejdu, Amy,“ ujistil ji. „Chci, co mi naučil až Jason v LA, v rámci bezpečnosti. Zjistila, že patří.“ pro to má vlohy. Byla nejlepší střelkyní jejich střelni- „Naser si, cukrouši, to je to jediné, co ode mě ce. dostaneš,“ odsekla důrazně a třískla dveřmi, sama Odkopla nehybná tělíčka od dveří a nakoukla do- překvapená, kde se to v ní vzalo. vnitř. Takřka okamžitě se ozvalo zaklepání. Tentokrát „Co se děje?“ zazněl otcův hlas z postele. klasické, jen kloubem prstu, žádné bušení. „Nic,“ snažila se odpovědět co nejklidněji. „Jen Ignorovala jej. Rozhodla se jít opět zkontrolovat trochu straším koledníky. Ať si užijí, když je ten svá- otce, zda ho náhodou neprobudili. tek. Chtěl bys něco?“ Stála zrovna na třetím schodě, když se ozval ten „Ne,“ hlesl a zabořil hlavu zpět do polštáře. „Jen zvuk. Žila ve městě sice delší dobu, a moderní tech- nech pootevřeno, ať slyším.“ nika i do tak malé díry jako Pepperell vtrhla již dávno, „Dobře,“ hlesla a přivřela dveře, jak nejvíce to šlo, ale zaslechnete-li ten zvuk jednou, už ho nikdy ne- aniž by se zaklaply. zapomenete. Natolik je broušení kosy výrazné a je- Byla rozhodnutá ho skopnout z verandy, pří- dinečné. padně to nechat vyřídit Zeldu, ale nedostala se ani Stačily jen dva tahy brousku po ostří, aby jí došlo, na první schod. že tady vůbec nejde o ni. Samotnou ji to zjištění pře- Šli jí naproti. kvapilo, protože by to celé situaci poskytovalo fan- Podivně zbarvená temná skvrna, rozlévající se tastický ráz a to jí připadlo směšnější ještě více, než po schodech. Ale zdola nahoru. Na podkladu svět- starý dědek koledující na Halloween v masce smrtky. lého mramoru schodiště to vypadalo, jakoby z blízka Přesto se jí zježily všechny chloupky na těle, včet- hleděla do zrnící obrazovky. ně těch, které sotva začaly opět vystrkovat hlavičky Tisíce mravenců na pochodu. Vytanula jí dáv- po její ranní hygieně. ná informace ze školy, že je mravenec schopen Seskočila ty tři schody najednou a prostor unést mnohonásobně větší tíhu než kolik sám váží. ke dveřím zdolala jen několika dlouhými skoky. Být Po schodech se jich k ní valilo tolik, že ani netrvalo to všechno jen nějaký halloweenský komediální tele- dlouho, aby uvěřila, že by byli schopni otce odnést vizní kousek, ve vzteku prudce otevřené dveře by jí jedna dvě.

[ 74 ] HOWAR D – 13/2014

[ 75 ] „Kurva,“ vyhekla ze sebe, když jí došlo, že na ně je rozmázla. Jiní vylézali zpod peřiny. Vystřelila rukou je i Zelda krátká. Rychle se však otočila, proběhla a prudce ji odtrhla. Byli všude. Skoro nešlo vidět ot- kolem otcovy ložnice dál chodbou až do koupelny. covo pyžamo. Vzala první dva spreje, co jí přišly pod ruku a krabič- Otec na ten prudký pohyb zareagoval. Jeho nos- ku zápalek z lékárničky. ní dírky zavibrovaly v hlubokém výdechu, naklonil Až se čtvrtou zápalkou odhadla správnou vzdá- ve spánku tvář a pootevřel ústa. Místo povzdechu se lenost od trysky, aby proud chemikálie plamen ne- z nich vyhrnulo klubko červů. Po chvilce otec skousl zhasl, ale vzňal se od něj. Blafl o to nádherně. a dva červy překousl na půl. Obě jejich poloviny se Sežehla plamenem první linii a pomalu postupo- zbrkle kroutily na jeho rtech. vala dolů. Na pátém schodišti odspodu už tak nepo- „Ne,“ vydechla Amanda a upustila peřinu. „Pro- spíchala a dopřála si chvilku oddechu, než spotřebo- sím, ne!“ vala druhý sprej. Společně s jejími slzami se jí pohnuly nohy. Padla Poslední tři mravence z radostí rozšlápla. na kolena vedle otcovy hlavy. Smetla mu z tváře i rtů Stačil jediný pohled ke dveřím, aby zjistila, že ne- červy a lehce jej políbila na tvář. Všimla si prvního zvyklý koledník pořád čeká. červa zavrtávajícího se pod kůži na krku. Co má dělat? „Promiň,“ hlesla, vyškubla červa z rány, rozmáčk- Bude mít Zelda vůbec nějaký účinek? la ho v prstech a stále na kolenou se otočila ke dve- Zelda! řím. Rychle se plácla přes přední kapsy a rychlým po- Vyskočila na nohy, ještě naposled pohlédla hybem hodným zbrklého puberťáka si přejela přes na otce a vyběhla z jeho ložnice. zadek. Nakonec si zašátrala ve výstřihu. Asi dva- Když otevírala dveře vstříc starci, ještě nikdy ne- krát musela Zelda tam, když nebylo kam jinam ji dát. byla tak odhodlaná. Dokonce ani v okamžiku Velkého Na její známé tvary ale nenarazila. Rozhodnutí ne. Panice však nepropadla. Musela ji nechat naho- „Má vaše koleda zvláštní jméno nebo jde jen o její ře. Buď u schodiště, nebo v koupelně. povahu?“ vmetla smrtce do svraštělého obličeje. Cestou kolem otcovy ložnice jen pootevřela dve- „Mám napsáno O‘Connor,“ zazněla odpověď. ře a strčila hlavu dovnitř. Už chtěla jít dál, když si „Jen a pouze O‘Connor, nic více?“ vyhrkla dych- všimla letmého pohybu tam, kde ležela otcova tvář. tivě. „Otče?“ hlesla potichu. „Přesně.“ Nic se nezměnilo, jen pohyb zaregistrovala i kou- „Dobře,“ usmála se. „Vyhrál jste,“ pokrčila rame- sek níž. Na peřině. ny a po chvíli ticha dodala: „Můžeme tedy jít. Jen si „Táto?“ řekla hlasitěji a vstoupila dovnitř. cestou zavolám.“ Bylo to nemožné, ale jakoby ten pohyb slyšela. Zdálo se, že ho to nijak nepřekvapilo. „Uvědomu- Jakoby k němu docházelo přímo u jejích uší a ne pár jete si, že mu nepomůžete na moc dlouho,“ promlu- metrů od ní. Navíc na místě, kde by neměl být slyšet. vil, než se pohnul. Neznělo to jako otázka. Přiskočila k posteli a skoro vykřikla. „Každý jeho den navíc je cennější a smyslupl- Otec ležel nehybně. Mrtvý nebo spící, na to teď nější než jakákoliv má minuta,“ pronesla odhodlaně Amanda nemyslela. Protože její pozornost plně za- a zavěsila se do něj. Ani to s ním nehnulo. „Jste jedi- městnával ten pohyb. ný, kdo má o mě zájem.“ Ti nechutní červi lezli skoro všude. Po peřině, Do očí jí zablesklo světlo pouliční lampy, odraže- polštáři i otcově tváři. Pár se jich kroutilo i na pod- né ostřím jeho kosy, když vyšli do ulice a vmísili se laze kolem jejích chodidel. Jen zvedla špičky a tiše mezi ostatní koledníky.

[ 76 ] HOWAR D – 13/2014 O večeru halloweenském Michaela Neuvirtová

„Dobrý večer, vážení posluchači, vítejte u pravi- „Najednou však Joshe přepadl podivný pocit. delné sobotní společné tvůrčí zábavy, kterou jsme Pocit jakési kdysi dávno zapomenuté úzkosti. Tato nepříliš tvůrčím způsobem nazvali Příběh. A jelikož je úzkost se mu vracela každoročně na přelomu října dnes poslední říjnový den, je nejvhodnější čas na pří- a listopadu. Pokoušel se ji zahnat, jak jen mohl, ale běh strašidelný. Pro ty, kteří nás poslouchají poprvé, nešlo to. Vzpomínky se mu začaly vracet a on se zne- zopakuji ve zkratce pravidla naší hry, jejímž cílem je pokojivě uchýlil k lahvi whisky, aby zahnal tyto své vytvoření krátké povídky, na níž se můžete se mnou neblahé stavy.“ podílet právě vy. Vyprávět započnu já a po určitě „Tak vám děkujeme, pane, za vaše zajímavé vy- části vyzvu někoho z vás, aby v ní pokračoval. Takto právění a nyní bych se s dovolením zase na chvíli ujal se budeme střídat, dokud se nedobereme zdárného slova já,“ přerušil ho trochu netrpělivě Ted, což dělal konce, čímž společně vytvoříme další dozajista velmi vždy ve chvílích, kdy měl pocit, že by se příběh mohl zajímavou povídku. Dnešní příběh se bude tematicky začít ubírat jiným směrem, než měl v úmyslu. jmenovat O večeru halloweenském a začneme hned Posluchač s nachraptělým hlasem se ani neroz- po písničce, kterou je Ghost Story od Cold Play.“ loučil a zavěsil. „A než budem pokračovat, poslechněte si píseň – Maybe I‘m just a ghostDisappear when anybo- od Johna Lennona Jealous Guy.“ dy‘s close – Brian si usrkl ze šálku kávy a zaposlouchal se do písně, přičemž se nekontrolovatelně začal propa- Brian se pohodlně usadil do křesla s kávou, aby dat do svých dávných vzpomínek. si poslechl svou oblíbenou sobotní rozhlasovou rela- ci. Úmyslně nerozsvítil jediné světlo, aby to vypadalo, – I was dreaming of a past And my heart was že není doma a tudíž mu na dveře netloukla ta zpro- beating fast – padená děcka v maškarách škemrající o cukroví. Tak jako tak by se jich mnoho k jeho domu ani neobtěžo- „Ještě jednou tě s tím chlápkem uvidím, tak si valo zavítat. V ulici totiž platil za nerudného samotá- mě nepřej.“ ře, který málokdy někoho pozdraví, natož se s někým „Briane, nezačínej zas! Ať chceš nebo nechceš, dá do řeči. Nikdo o něm téměř nic nevěděl a to mu budeš se muset smířit s tím, že se s Richardem pro- více než vyhovovalo. stě vídat budu. Když s někým pracuješ, tak to totiž ani jinak nejde.“ – Every time I try to pull you close You disappear – „No jo, to je vlastně pravda, já zapomněl, že sko- ro všichni choděj každej blbej den s kolegama z prá- „O halloweenském večeru zůstal Josh nečeka- ce na kafe nebo oběd nebo dokonce večeři!“ ně doma sám“, započal moderátor Ted Stubbs vy- „Ale no tak, víš, že projednáváme pouze pracov- právění poněkud přehnaně temným hlasem. „Usadil ní věci. Je toho tolik, že se to v práci prostě stihnout se u krbu a pustil si televizi s tím, že prožije poklidný nedá. A navíc, nevím, čeho se bojíš. Richard je za- a ničím nerušený večer. Nakonec mu ani nevadilo, že daný.“ Nancy neměla čas. Však si od ní alespoň odpočine… „To ty taky, Polly.“ Tak a teď je to na vás, moji milí. Kdopak se mi dovolá a naváže na mé vyprávění?“ – I‘m just a jealous guy – Jako obvykle to hodnou chvíli trvalo, než vůbec někdo zavolal. Jednalo se totiž o radiovou stanici „Po dvou panácích se mu udělalo lépe a on si s dosahem jedné městské čtvrti, tudíž posluchačů spokojeně zapnul televizi. V půli fi lmu ho ale vy- měla poskrovnu. rušil podivný šramot. Jakoby někdo přešlapoval „Ano, už tu máme prvního posluchače na drátě,“ po drobných kamíncích, jež se nacházely kolem ce- zvolal s neskrývanou radostí Ted. „Chcete nám říci lého domu. Vypnul zvuk televizoru a zaposlouchal něco o sobě, nebo se hned pustíte do vyprávění?“ se. Neslyšel však už nic. Když však chtěl zvuk zase „Hm, pokud by to nevadilo, tak bych hned něco zapnout, zmáčkl špatné tlačítko a omylem přepnul dodal k tomu vašemu příběhu,“ pravil hlas muže na jiný program, kde právě běžely mimořádné regi- v nejlepších letech, který nejspíše trpěl nějakým na- onální zprávy. Moderátor v nich varoval spoluobča- chlazením, neboť značně chraptěl. ny, aby nevycházeli ze svých domovů, neboť z ne- „Ale jistě pane, jen pokračujte,“ vyzval ho Ted. dalekého ústavu před několika málo hodinami utekl

[ 77 ] nebezpečný delikvent. Tak a kdopak se nám to do- „Hezký večer, Amy, a teď už The Doors a Back volal tentokrát,“ přerušil Ted nečekaně své vyprávění Door Man.“ před koncem, aby využil toho, že má dalšího zájem- Ach, ty vzpomínky... Někdy jsou zkreslené, ně- ce, který se chce podílet na jeho hře. kdy jsou úmyslně zkreslené. Detaily se rozplývají, ale „Ehm, dobrý večer,“ ozval se lehce nervózní žen- to hlavní si člověk zapamatuje, ať už chce nebo ne. ský hlas. „Dobrý večer, dobrý večer, s kým máme tu čest?“ – I‘m a back door man I‘m a back door man – zeptal se Ted, který už podle hlasu tušil volající. „Tady je Amy Mitchellová. Já jsem z Prodloužené Brian už si nevzpomínal, zda to byla první listo- ulice a ráda bych taky s vámi vám jako něco povědě- padová, či poslední říjnová sobota, ale bylo to jedno. la do toho fi lmu, teda chci říct do té rozhlasové hry, Ve skutečnosti to byla neděle, velmi sychravý a po- jestli můžu? Já jsem teda…“ temnělý den. Polly už měla být dávno doma, ale ne- „Ale jistě, Amy, jen do toho!“ přerušil ji trochu ne- byla. Telefon nebrala. Brian přecházel po bytě sem trpělivě Ted. Amy Mitchellová volala Tedovi celkem a tam, potily se mu ruce. Na mozek se mu draly neu- často, ale Ted z jejich zmatených vět nikdy moc ra- těšené představy, které nemohl nikterak zahnat. Na- dost neměl. konec už to nevydržel. Kolem deváté hodiny nase- „Takže, teda… Kde jsme to skončili? Jo už vím, dl do auta a jel do Richardova domu. Adresu zjistil uprchlý blázen, že ano, Tede, chci říci, pane hlasateli.“ z Pollyina adresáře. Proč jen u jeho jména měla na- „Ano,“ zavrčel Ted. kreslené kolečko? Asi proto, že srdíčko by bylo moc „Tak ten delikvent, ten byl hodně nebezpečný, nápadné, usoudil, za což si v mžiku připadal hloupě. protože když ještě nebyl zavřený, tak… ehm… tak Městem projel, aniž by dodržoval povolenou někoho zabil, tedy chci říci, někoho sprovodil ze svě- rychlost, když se však blížil do Richardovy ulice, zpo- ta. No za to byl vlastně zavřený. A nebyl ve vězení, malil a dokonce vypnul světla. Zastavil uprostřed uli- protože si to vůbec nepamatoval. Tak ho dali do toho ce a baterkou, kterou si prozřetelně vzal s sebou, sví- blázince. Totiž nejdřív ho vyšetřovali a pak ho až tam til na čísla domů, aby našel osmsetpatnáctku. zavřeli. A...“ Moc času mu to nezabralo a stanul před menším „Děkujeme, Amy, mnohokrát a nyní je čas na dal- patrovým domkem s udržovanou zahrádkou. Nahoře ší písničku, kterou bude…“ se svítilo. „Já děkuju, že jsem mohla zase vyprávět s vámi – The men don‘t know But the little girls under- ten příběh... A já... Přeju vám hezký večer.“ stand –

[ 78 ] HOWAR D – 13/2014

„Tak to byli losangelesští The Doors. A my bu- Jak tam tak tenkrát stál před Richardovým do- deme pokračovat v našem příběhu, který se začíná mem, nebyl si jist ničím, ani sám sebou. Nevěděl, co ubírat tím správným strašidelným směrem,“ pronesl udělá. Vnímal jen svůj nezměrný vztek, který každou trochu nabubřele Ted. další vteřinou nebezpečně vzrůstal. Ještě jí dá jed- „Snad vlivem varujících zpráv či svých nepříjem- nu šanci, ještě jednou vytočí Pollyino číslo. To však ných pocitů, vstal pro jistotu Josh z lenošky, aby zkon- neměl dělat. Z otevřeného okna v přízemí se ozval troloval, zda nezapomněl zamknout dveře. Hlavní zvuk mobilu jeho ženy. „Polly“ – ta písnička od Nir- vchod byl v pořádku, vydal se tedy ještě přes chodbu, vany. Nesnášel ji. Teď ještě mnohem víc, než kdyko- aby se ujistil, že i dveře na zahradu jsou řádně zajiště- li předtím. Nesnášel je obě. Mobil nikdo nevzal. Ni- ny. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že je kdo nesešel z horního patra. Brian přímo zuřil a nebyl zapomněl zamknout. Byly sice zavřené, avšak kdokoli schopný se uklidnit. Obešel dům a zkusil zadní dve- mohl vzít zvenku za kliku a vejít do jeho domu. Přitom ře. Ach, jak často je lidé nechávají otevřené. Potichu si však téměř zřetelně vzpomínal, jak odpoledne, poté, vešel dovnitř a ocitl se přímo v kuchyni. Mobil stále co zalil záhony na zahradě, zamykal. Nebo to bylo vče- zvonil. Majitelka nepřicházela. Brian po chvíli ukončil ra? Nebyl si jist. Nicméně ihned došel do předsíně pro vytáčení a zaposlouchal se do ticha. klíče a svou chybu napravil. Když se vracel do obý- „No konečně to vzdal,“ zaslechl seshora roze- vacího pokoje, vyděsila ho rána. Něco těžkého spad- smátý Pollyin hlas. lo v horním patře. Otřásl se hrůzou... A teď je zase „Tak chceš tu sušenku, kočičko moje?“ To byl Ri- řada na někom z vás. Tak kdo má nějaký nápad, jak to chard! s Joshem bude dál?“ vyzval Ted posluchače. Ani tentokrát to netrvalo dlouho a v radiu se roz- – I‘m goin‘ down to shoot my old lady You know drnčel telefon. „A kdopak se nám dovolal tentokrát?“ I caught her Messin‘ ‚round with another man – „Mohu pokračovat?“ zeptal se chraptící hlas. „Ale jistě, jistě.“ Teď už Brian na nic nečekal, popadl paličku „Přesto se však rozhodl spolknout svůj strach na maso, ležící na lince a během několika sekund se a vyhnat toho vetřelce ze svého domu, ať je to, kdo ocitl nahoře. Nesnažil se být potichu. Rozrazil dveře je to. Popadl deštník, jedinou aspoň trochu užitečnou a tam nalezl přesně to, co čekal. Svoji ženu v posteli věc, kterou shledal poblíž a potichu se vydal nahoru s tím, s tím… nechutným… Vůbec neváhal, nad ničím do schodů. Když stanul na horní podestě, minul vel- se nerozmýšlel. Popadl tu děvku za vlasy a odhodil ji ký fíkovník a opatrně nahlédl do pokoje pro hosty, do kouta takovou silou, že když při pádu narazila hla- který byl prázdný. Udělal dva dlouhé kroky a přiblížil vou o roh skříně, zůstala ležet bez hnutí. Ta síla, jakou se ke dveřím do ložnice. Zůstal stát na prahu a po- do toho dal, ten její úděsný pád a to, že zůstala ležet malu naklonil hlavu, aby viděl dovnitř. Deštník přitom bez hnutí, ho přivedlo zpátky do příčetnosti. Vyděsil třímal v ruce připraven udeřit případného vetřelce. se a padl na kolena ke své nebohé ženě. Rozklepal V pokoji nebyla úplná tma, neboť byl osvětlován lam- se a nebyl schopný ničeho. Richard mezitím zavolal pou z ulice. Očima přelétl od stolu k posteli, nikoho záchranku. Bylo však již pozdě. neviděl, vše bylo na svém místě. Až na jednu věc. Brian se totálně zhroutil. Byl odsouzen za neúmy- Květináč s ibiškem, který měl své místo na okně, le- slné zabití na dvanáct let. Měl totiž dobrého právníka, žel rozbitý na zemi. Tak to byla ta rána.“ a tak vražda z afektu nebyla prokázána. Ve vězení se „Výborně, pane, děkujeme za pokračovaní!“ pře- choval slušně, čímž si trest o čtyři roky zkrátil. rušil ochraptělého muže Ted. Jak nerad na toto všechno vzpomínal. Jak ne- Ten opět bez rozloučení zavěsil. smírně litoval toho, co udělal. Co udělal své milované „No, musím, říct, že se tu sám trochu začínám Polly. Takový trest si ta proradná děvka prostě ne- bát,“ pronesl s úsměvem moderátor. „A proto si teď zasloužila. Naproti tomu on sám byl toho názoru, že na odlehčení dáme jeden song. A bude to, bude to... z toho vyvázl příliš lehce. Ale do vězení by se dobro- Hey Joe a Jimi Hendrix.“ volně nevrátil. Jak tak Brian poslouchal radiovou hru, začal z toho mít zvláštní pocity. Náhle vstal a šel zkontro- – Hey, Joe You better run on down Goodbye eve- lovat dveře. Také měl dvoje ve svém domě. Hlavní rybody – a na zahradu. Oboje však byly řádně zamčené. Ne- patrně si oddychl, přičemž se zlobil sám na sebe, „Tak a pokračujem! Opatrně vešel do pokoje, že má úzkostné pocity z nějaké rádoby strašidelné když tu zpod postele vyběhla s šíleným mňoukáním rozhlasové pohádky. Úzkostné pocity však měl spí- mourovatá kočka a vyskočila z otevřeného okna. še z něčeho jiného. Ať chtěl nebo nechtěl, musel se Josh si znatelně oddychl a pomyslel si, že okno ne- znovu ponořit do své dávné minulosti. smí zapomínat zavírat. Nebylo to poprvé, co sem ta sousedovic mrcha vlezla. A zase nám zvoní telefon. – Hey joe I said where you goin‘ With that gun in Teda dneska vás musím pochválit za účast. Kdopak your hand – se nám to dovolal teď?“

[ 79 ] „Prve jste říkal, že se nemusím představovat,“ Moc dobře věděl, že je teď v jeho domě. Že na něj zachrčel mužský hlas. čeká. Jako šílený archanděl Gabriel, který přišel vy- „Nemusíte, nechcete-li,“ pronesl rozpačitě Ted. konat své poslání. Tak konečně je na čase, aby jeho „A… a klidně tedy hned pokračujte.“ duše zaplatila za ten hrozný čin a došla alespoň ně- „Josh zabouchl okno a sešel po schodech dolů jakému poklidu. Nechtělo se mu však vstát, přesto zpět do obývacího pokoje. Usedl do křesla, zakryl se přese všechno by nejraději nahoru nechodil. dekou, když tu jeho pohled spočinul na okně. To, co Ale vstal. Vstal a šel. Vystoupal schody, vyhnul tam uviděl, bylo tak děsivé, že z toho málem dostal se fíkovníku, minul pokoj pro hosty a ložnicí vešel infarkt. Přes celou okenní tabuli bylo napsané rudou do koupelny. Nedíval se kolem sebe. Nenesl si žád- barvou: VÍM, CO JSI UDĚLAL A DNES V NOCI ZA TO nou zbraň. Stanul před umyvadlem a zíral na sebe ZAPLATÍŠ.“ do zrcadla. Stál tam v té tmě, trochu osvětlován po- Brian si setřel pot z čela a přemýšlel, zda místo uliční lampou. Stál tam a čekal. rozhlasu nedá přednost televizi. „Josh vyskočil z křesla a rozběhl se do kuchyně „I‘m rolling thunder, pouring rain I‘m coming on k telefonu, aby zavolal na policii. Když v tu chvíli usly- like a hurricane My lightning‘s fl ashing across the sky šel mužský hlas z horního patra. ČEKÁM NA TEBE You‘re only young but you‘re gonna die I won‘t take V KOUPELNĚ. TAK TO NEPRODLUŽUJ. SÁM VÍŠ, no prisoners, won‘t spare no lives Nobody‘s putting ŽE JSI NEBYL ŘÁDNĚ POTRESTÁN. A DNES NADE- up a fi ght I got my bell, I‘m gonna take you to hell I‘m ŠEL ČAS TO NAPRAVIT. VYROVNAT STARÉ ÚČTY. gonna get ya, Satan get ya“ TAK UŽ NEČEKEJ NA NIC A POJĎ NAHORU. NIKDO TI STEJNĚ NEPOMŮŽE, MILÝ BRIANE.“ Brian tiše naslouchal tomu chraplavému hlasu, „Tak ale teď vás musím přerušit, pane,“ ozval se tomu démonovi minulosti, který tiše zpíval píseň. trochu nervózně Ted, „vy jste totiž zaměnil…“ Tentokrát od AC/DC. A hrůzou přitom pozoroval svůj To už ale Brian vypnul rádio a seděl ztuh- odraz v zrcadle. Pozoroval, že to jeho ústa se pohy- lý ve svém křesle, neschopný pohybu, neschopný bují, že to je on, kdo zpívá. V tom chraplavém hlasu normálního uvažování. V domě bylo naprosté ticho. nalezl sám sebe. Své svědomí, které nad ním získalo Po asi pěti minutách přišel k sobě a přemýšlel nad moc. tím, co se toho večera událo. Komu jen patřil ten A byly to jeho vlastní ruce, jež sáhly po žiletce, chraplavý hlas? No komu asi! Moc dobře to věděl. kterou toho rána nechal ležet na umyvadle.

Michaela Neuvirtová (*1988) je absolventkou Masarykovy uni- verzity oboru germanistika a literatura. A právě literatura je jejím největším zájmem a zároveň zdrojem inspirace pro vlastní tvorbu. Za své největší dosavadní úspěchy považuje loňské první místo za horrorovou povídku Čert v literární soutěži serveru Horor Web (tehdy Necronomicon) a druhé místo za povídku 31. případ majora Zemana v literární soutěži karlovarské knihovny.

[ 80 ] HOWAR D – 13/2014 Horrorové třináctky Ne, nebojte se, nezměnili jsme zaměření. Po- kud očekáváte polonahé vyděšené třináctileté slečny zbrocené smrtelným potem, musíte se poohlédnout jinde. Objektem následujících řádků jsou „pouze“ fi l- mové horrory, v jejichž názvu nebo zápletce fi guruje číslo 13. Protože by bylo zázrakem, kdyby se tomuto sympatickému číslu horrorový žánr vyhnul.

Nejde začít lépe, než smrtí, kterou zpravidla věci končívají. V 13 Ghosts (1960) zazobaný strýc umírá a ponechává svému synovci Cyrusovi (a jeho rodi- ně) velký barák ve kterém jsou údajně také schová- Přivdaná Louisa přijíždí se svým manželem Johnem Haloranem s plánem přesvědčit tchyni, aby změnila svou závěť, která je k rodině a budoucím pozůstalým dost nepříznivá. V této její snaze ji nezastaví ani náhlá smrt manžela Johna. Naruší ji až šílenec se sekerou, který začne vraždit zámecké osazenstvo. Film vznikal docela hektickým způsobem a poměr- ně rychle. Inspirace a snaha svézt se na vlně Psy- cha je výraznou slabinou snímku. Pěkná kombinační snaha Louise je sice dobrou dějovou zápletkou, ne- dokáže však vytvořit ani náznak atmosféry. Pozdější rozplétání a odhalování tajemství Haloranovic rodiny a smrti jejich nejmladší dcery, včetně identity vraha, je již horkou jehlou šitý závěr, který je svou okázalou povrchní komplikovaností spíše k smíchu, než aby to ny kvanta peněz. Paráda. Strýc byl tak trochu div- vyvolalo nějaké nepříjemné pocity nebo to na něja- ný a vymyslel speciální brýle, které každému vtipně kou dobu zasáhlo divákovo uvažování. Film působí zvětšují oči. A mimo to jimi lze vidět duchy, kterých je suše, místy dost nudně. Jeho největším problémem barák údajně plný (no, já brýle neměla, tak proto jsem je předvídatelnost. Jakmile docvakne spojení prvního asi celou dobu viděla místo duchů trapné obláčky). fl ashbacku s objevením se vraha, fi lm odhalí všech- Duchové jsou navíc nejspíš duchy tragicky zesnulých ny karty a pak už jen zbývá sledovat odhalené, což kuchařů, protože řádí nejradši v kuchyni. Ti hajzlo- moc zábavné už není. A k onomu docvaknutí dojde vé se dokonce neštítí sáhnout na vaši mouku! To se zbytečně brzo. nedá snášet! Taky je všem vlastně docela jedno, že Kdo by nechtěl dědit. Mnozí lidé se touto myš- vidí ducha. Zejména synovi Buckovi, jehož pokerface lenkou opájí, jako by to bylo to nejhezčí v životě lid- při spatření ducha dosáhl hvězdných výšin a který ském. Bohatá tetička z Uzbekistánu, zapřený otec aspiruje na nejotravnější postavu fi lmu. Na konci fi l- z Filipín… Detektiv Monk a jeho rodina v remaku mu se šmírovací brejle samy rituálně obětují. Jedná Thir13en Ghosts (2001) podědí po bohatém strýci se nejspíš o metonymické vyjádření toho, že fi lm měl být raději zničen. Bohužel se nepodařilo. Inu, radši dejte remake. Sorry Wille. Většina známých režiséru si dříve či později střih- ne svůj horror. Buď u nich začínají, nebo si je chtějí vy- zkoušet, protože už neví coby. Francis Ford Coppola patří k těm nedočkavým, kteří si na nich pilovali svůj režisérský um. Jedním z prvních jeho režisérských počinů je černobílá Dementia 13 (1963). Film silně inspirovaný Psychem a sám letmou inspirací pro Fri- day The 13th, z produkce Rogera Cormana nás přivá- dí do Irska na zámek rodiny Haloranů, kam se každý rok sjíždí rodina na výročí pohřbu nejmladší dcery.

[ 81 ] krásný skleněný baráček. Strýc má poněkud podivné osobnosti. Když se mu navíc do rukou dostane dítě koníčky a ve sklepě si vydržuje 12 duchů, což záhy úhlavního nepřítele, je jen málo myslitelných happy- zjistí i dědicové. Ti brzy ještě k tomu odhalí, že barák endů, které by mohl Rinjin 13-gô (2005) ve své špi- není vůbec barák, ale stroj! Člověk si dnes nemůže navé atmosféře nabídnout. být jistý už ničím! Navíc se ukáže, že strýc není tak Už je to zpravidla tak, že když si pouštíte asijský docela mrtev a plánuje všemi mastmi mazanou lest, horror, o kterém nevíte vůbec nic, čekáte jen další va- jak získat 13. ducha. Z původního Castlova braku riaci jejich klasické duchařiny. Thajský fi lm 13 game zůstalo nezměněno snad jen to, že postavy k uzře- sayawng (2006) vám udělá radost minimálně tím, ní ducha potřebují speciální brýle. Film se vyznaču- že duchařinou není. Je to horrorově laděný thriller je zejména desítkami záběrů na duchy, kteří naráží o mladém Phuchitovi, který se zaplete do hry, v níž do skla. Asi nový trend. musí splnit 13 úkolů, na jejímž konci jej čeká štědrá Taky máte dojem, že je málo horrorových fi lmů fi nanční odměna. A úkoly to nejsou jen tak ledajaké. o hudebních skupinách (v nesnázích)? To by vás mohl Jenže když se vám začne zdát, že jsou řazeny trochu potěšit fi lm 13 Seconds (2003) o skupině muzikan- podivně, někde po pátém fi lm začne ztrácet na tem- tů, kteří se vydají do jednoho domu natočit videoklip. pu a dochází k příliš mnoha náhodám, možná se vám Když se však objeví první mrtví, muzikanti začnou stane, že vás prostě přestane zajímat, jak to skončí. o dalším pobytu přemýšlet jako o blbém nápadu. Z fi lmu nakonec zbude jen pocit promarněného po- Chápete? Nabízí se jim krev, monstra, útočník se se- tenciálu. A odporná pachuť po jednom z úkolů. kerou, prostě všechno, co v klipu určitě zaujme, a oni Že má Stephen King strach z určitých čísel, by nejsou spokojeni. Na první pohled sice levný, přesto vám, pokud se o něj alespoň trochu zajímáte, mělo v oblasti monster a krve nijak přizdisráčský snímek být známo. Nepřekvapí, že jako spoustu jiných osob- moc úspěchu nepobral. Jen považte, pouhá dvě hod- ních věcí (od fetu až po zranění) i toto promítl do své- nocení na ČSFD a v obou případech odpad asi nepo- ho díla, přesněji řečeno povídky. A protože fi lmové těší. Ale znáte lepší důvod, proč se na něco podívat? verze by se dočkal i Kingem napsaný oblastní tele- Šikana je špatná, áno. Dokonce i v Japonsku. fonní seznam, dostalo se příběhu skeptického spi- A ten soused z čísla 13 se chová fakt divně. Jak by sovatele, objíždějícího strašidelná místa, domy a jiné taky ne. Za uťáplým mladíkem se táhne nejenom dimenze našeho světa, fi lmové verze s velmi sluš- křivda ze školních let, ale také mnohočetná porucha ným obsazením. Vždyť Samuel L. Jackson coby ře- ditel hotelu, neústupně odrazující Johna Cusacka, chystajícího se noc v pokoji číslo 1408 (2007) lite- rárně zpracovat do své nové knihy, patří k jeho nej- příjemnějším postavám. S originalitou si příběh, jak už to tak u zatvrzelých skeptiků bývá, moc nezadá, naštěstí tohle není zrovna tradiční slabá kingovská fi lmová adaptace.

[ 82 ] HOWAR D – 13/2014

průser – roku 2013, 13. dne přišel… 13. MĚSÍC! A taky se všem zasekly hodinky na 13:13, všichni se začínají chovat divně a téměř celému lidstvu náhle přijde jako dob- rý nápad pozabíjet se mezi sebou. A taky pronášet zby- tečné dialogy ve zbytečných scénách. Jediní lidé, kte- ří jsou celkem v cajku, jsou lidé narození v přestupném roce. Ačkoli špatné dialo- gy se nevyhnuly ani jim. Po- kud po zhlédnutí zjistíte, že jste se narodili v přestupném Představte si Tarantinův Reservoir Dog‘s, roce, můžete snad už jen spáchat sebevraždu. Po- v němž se loupežníci sejdou ve starém skladišti, kte- kud se totiž apokalypsa bude jen trochu podobat té ré však bylo útočištěm sadistického vraha, potulují Asylumácké, nechci přežít! se po něm jako špatně naladěná televize roztřese- Vašich deset prstů odpočtu je pryč. Potřebuje- ní duchové sadistových obětí a děsí je oběšené kry- me však ještě tři a tak se přesouváme k vašim no- sy. A tohle všechno v levnější, ukecanější a vlastně hám. Na řadě je váš palec, roztomile se strachy tulící i komičtější verzi nabízí 13 Hours in a Warehouse ke svému menšímu bratříčkovi. Patří mu totiž kanad- (2008). Víme, že tvůrci mají rádi Tarantina a z jaké- ská zombie pohodovka s vlkodlačí lady Katharine hosi neznámého důvodu na něj odkazují vykradenou Isabelle v roli jednoho z 6 studentů forenzních věd, konverzační scénou, víme, že mají divnou předsta- kteří neberou praxi na lehkou váhu a přišli si prohle- vu vůbec ne strašidelných, ale hrozně komických du- dat pár mrtvých těl rozesetých po okolí malebného chů a neschopnost nacpat do děje něco zajímavého. titulního tábora 13 Eerie (2013). Prohledáno bude Proč sakra ten fi lm točili? 13 hodin v pekle, pro divá- nakonec i pár z nich. A to až na morek kostí, neboť ka zmáčknutých na 90 minut. Ale i to je moc kruté. se ukáže, že kolem bývalého tábora smrti koluje pár Nejen fi lmy však je znečištěn horrorový fanda. nepěkných historek. Místní kriminálník v podmínce 13: Fear is real (2009) je prostě jen další sračková a vášnivý uživatel marihuany prudí historkami o ex- rádoby reality show. Tentokrát ovšem, snad aby se perimentech na vězních, nicméně dokud zombie sli- mohla dostat do našeho výčtu – i s třináctkou v ná- záci ve vězeňských uniformách nezačnou prorážet zvu! V ní se objeví 13 pravděpodobně nejhorších podlahy srubů, jsou podivné storky této existence herců na světě, kteří dostávají pseudošokující úkoly všem buřt. Následuje klasická zombie naháněčka se od jakéhosi „tajemného“ mistra a jejich hlavním úko- záběry, které se neštítí zabrat detaily mordů všech lem je přežít. Úkoly jsou nepřekvapivě nudné a pito- kategorií. Nicméně klišé zde stříká ze všech stran, mé. Tohle jim prostě nemůže žrát už ani ten nejpito- stejně jako tělní tekutiny, takže jeden vězeňský mun- mější Američan. dúr nezůstane suchý! Další peckou našeho smrtelného odpočtu, je fi lm Zdá se, že Američanům již i v remacích začal do- 13/13/13 (2013). Ovšem tuto třináctku bych nepřála cházet dech a sahají po kdejakém kousku. Bylo mi ani chlípnému knězi, tahle bestie pochází totiž od stu- totiž velkou záhadou, proč se rozhodli zremakovat dia Asylum a věc se má následovně. Lidstvo má zrovna nepovedený a ještě k tomu thajský kousek.

[ 83 ] Obzvláště, když z něj, díky hlavnímu hrdinovi, udělali fi lm potřebuje i obsah, ne jen jeho levnou instantní v podstatě komedii. Hlavní hrdina 13 Sins (2014) je karikaturu. tedy na pohled sympatičtější, než jeho thajský před- O horroru se sympatickým názvem 13 (2014) obraz, a celý příběh o klasickém srabáckém lůzro- lze říci jen málo. Pochází z Indie, režíroval ho Sure- vi, jež má mentálně postiženého bratra, rasistického sh, hraje v něm Manoj Bharatiraaja a premiéru měl otce, těhotnou černošskou snoubenku, zrovna před 19. září 2014. Zda v něm dojde na klasické indické chvílí ho vyhodili z práce a právě v tu pravou chvíli tanečně–zpěvná čísla, nevíme. Sami uznáte, že více je mu učiněna nabídka přijít k penězům, je svižnější důvodů ke zhlédnutí tohoto horroru netřeba. Prostě a přímočařejší, než thajský bratříček, přesto je však jsme jen chtěli dodržet třináct položek, no… ještě nezáživnější. A není to jen proto, že Američané vypustili jeden z nejpůsobivějších úkolů (jsou to pro- Honza Vojtíšek stě srabáci). Ale proto, že už dávno zapomněli, že Andrea Parezová

[ 84 ] HOWAR D – 13/2014 13 hororových povídek

13 hororových povídek znovu ECENZE R

13 More Tales of Horror Editor: A. Finnis Překlad: Hana Březáková Vydavatel: Talpress, 1996 Počet stran: 350

13 Point Horror Again Editor: A. Finnis Překlad: Hana Březáková Vydavatel: Talpress, 1997 Počet stran: 334

Antologii anglo-amerických horrorových povídek 13 hororových povídek sestavil v roce 1994 A. Fi- nnis. Na českých pultech se objevila o dva roky poz- ději. Na první pohled je sympatická již tím, že povíd- ky v ní obsažené, byly psány exkluzivně právě pro ni, nejde tedy o nějaký kompilační recyklát, jak se ob- čas stává. Horrorové příběhy, mrazivé ve svém pojetí klasických i neklasických věcí a míst, ať už to jsou svéhlavá piana, staré domy, podivní krvežízniví tvoro- vé, opuštěné stanice metra, tajemné stopy ve sněhu, kouzelné prsteny a další častí návštěvníci námi oblí- bených příběhů. Až se chce ale napsat, že to je, spo- lečně se stylovým přebalem, to nejpozitivnější, čím může Finnisův výběr čtenáře oblažit. Už je docela zvykem, že anotace knihy dost mlží a v rámci nějakých tržních vztahů se to dá přehléd- nout. Pokud je ale anotace, hovořící o mistrovsky na- psaných povídkách, v tak velkém rozporu se skuteč- starého nevysvětlitelného (titulního) fenomenu. Nut- ným obsahem, nelze si toho nevšimnout a nezmínit to. no říci, že jej do příběhu zapracoval dobře. Přesto Tvrzení v anotaci se totiž přiblížily (a na to slovo povídka sama zaujme hlavně svým futuretro náde- bych kladl velký důraz), pouhé dvě z celkem třinácti chem, neboť příběh, psaný v roce 1994, se odehrává povídek. První z nich je J. R. E. Ponsford Grahama v roce 2004, tedy z pohledu autora v budoucnosti, Mastertona. A to takřka doslova. Neblíží se k ní ori- z pohledu dnešního čtenáře již v minulosti. Ty dese- ginalitou, neboť příběh šikanovaného chlapce, který tileté odstupy tak umožňují už jen zábavný náhled zkusí cokoliv, aby se svého trápení zbavil, originali- na to, o kolik se autor ve své předpovědi budouc- tou neoplývá. V tomhle ohledu jede v zaběhnutých nosti sekl. Silný sci-fi nádech však funguje pouze kolejích. Zaujme však poutavým a ležérně strhujícím jako forma, obsah nijak zvlášť neurčuje ani neome- stylem, jakým je napsán. Ač ne nejlepší, určitě nejčti- zuje, ten zůstává věrný horrorovému příběhu o po- vější povídka antologie. Na místo té nejlepší se to- divném návštěvníkovi jednoho mládežnického večír- tiž hrne závěrečná Kostní moučka Johna Gordona. ku. Tradičních příběhů o věcech, silně ovlivňujících V podstatě rodinný příběh, v němž sice tušíte, o co a podmaňujících své majitele, se zhostily Margaret asi jde a k čemu to vede, napíná ale hrozně dlou- Bingley a Diane Hoh. Nutno podotknout, že příběh ho a prakticky po celou dobu vás drží v nepříjemně té první, o titulním prstenu, umožňujícím číst svému působícím atmosférickém napětí. Opravdu pohlcující nositeli myšlenky ostatních, je mnohem působivější, čtení, napsané vytříbeným stylem. než svou majitelku k smrti milující Piano Diane Hoh. Ostatní příběhy však kolidují někde mezi slabouč- Pro knihomoly má vcelku nepříjemnou pointu Něco kým průměrem a solidním podprůměrem. K těm prv- ke čtení Phillipa Pullmana a částečně neotřele půso- ním jistě patří z dnešního pohledu zajímavé futuretro bí Janeček a jeho domeček o domu, který zotroču- Malcolma Rose Ďáblovy stopy. Vychází z jednoho je své obyvatele.

[ 85 ] Nejspodnější poličky kvality si drze osobují Kup- Stejně jako v předchozí antologii, i základní ká- ci Davida Belbina, veskrze nemastná neslaná po- men této spočívá v bezpečně průměrných příbě- vídka zcela bez chuti, která si titul nejhorší povídky zích, v čele s klasickým děti versus démon soubojem antologie získala hlavně svou formou a vyprávěním Ratanový obojek Garry Kilwortha, v těsném závě- zcela bez života a zájmu. su s Delikventkou Maresy Morgan s velmi příjem- O rok později se Finnis vrátil a s ním několik sta- nou antihrdinkou v hlavní roli. Tímto vlakem se pak rých a několik nových autorů a autorek. veze i pointově lehce, ale krásně prokouknutelný, Oproti předchozí antologii se 13 hororových po- přesto dobře napsaný Benátský přítel Johna Gor- vídek znovu honosí hlavně originálnějším a pestřej- dona, v podobě v podstatě retrospektivního rozho- ším přístupem k zápletkám a pointám příběhů. Ne voru dvou dívek, skrytě erotizující lesní setkání Susan že by to tedy pomohlo nějak zvlášť, ale alespoň ne- Price Náprstníky, mysteriózní drama o vyrovnání se jsou ty povídky od začátku tak lehce čitelné. K nej- s objevenou schopností Vražedná síla Malcolma lepším příběhům (snad paradoxně) patří tři lehce so- Rose a při troše dobré vůle i lehce rozpačitá Past ciálně kritické příběhy nastiňující temnější stránku na duchy Lisy Tuttle o mladé milovnici horrorů, která současného reálného života. Jde o Bumerang Davi- v sousedství objeví dům horrorového autora a roz- da Belbina, příběh čerstvě dostudované dívky, která hodne se jej navštívit. není schopná vyletět z domácího hnízda, neskuteč- K nejslabším povídkám pak patří úvodní Angeli- ně mrazivě nervní večer s babičkou Bábinka (Colina čin pokoj Laurence Staiga, který zpočátku velmi at- Greenlanda), aspirující na nejlepší zářez knihy a my- mosférický rozjezd o odhalování tajemství renovací steriózně laděný příběh o penězích jako prostřed- procházejícího domu zabije neoriginálním, suchým ku temných sil Pro pár drobných (Stana Nichollse). a hlavně nepřekvapivým závěrem. Suše nakonec do- K těmto by se, více tématicky, méně kvalitativně, padne i příběh souseda, který už nechce nést tíhu mohla připojit i závěrečná, lehce kafkovská povíd- svého letitého tajemství, Hrdina (Philip Gross). ka Dennise Hamleyho Náš pacient, náš pán, o muži Za nejpodivnější a nejzvláštnější, ovšem rozhod- ztraceném v chapadlech zdravotnictví. Povídce ov- ně ne nejhorší a nejslabší, považuji Důkaz existence šem trochu škodí její přehnaně pomrkávající komický andělů Grahama Mastertona, zvláštní a v konečném pohled, projevující se hlavně ve jménech postav,v, jež důsledku (ve smyslu rozhodnutí špatné/dobré) hod- jakoukoliv možnou atmosférumosféru ststahujíahují ke dnu. ně rozporuplný pokus o fantasy horrorovou povíd- ku bez zjevné přítomnosti zla. Což je třeba říci, že je hodně odvážný a vzhledem k žánru netypický krok. Nepřekvapuje mně, že se o to pokusil zrovna Master- ton, jen nevím, zda mě tím nějak zasáhl. Možná je to zklamání, že se příběh mladé dívky, která se vyrov- nává s tím, že se jí místo vytoužené sestřičky narodil bratříček, nakonec vydal jinou cestou, než jsem oče- kával, pořád velké. Dvojice třináctipovídkových antologií zcela jis- tě nepatří k tomu nejreprezentativnějšímu a nejkva- litnějšímu, co si z horrorových antologií v češtině můžete přečíst. Ani zdaleka ne. Na druhou stranu je na ní příjemné a potěšující, že obsahuje originální povídky psané přímo pro ni, a že dává prostor těm méně známým autorům a autorkám, tedy příležitost, nahlédnout do tvorby i mimo kolotoč těch neustále publikovaných a protáčených jmen. A to, společně s žánrově velmi příznivými a ucházejícími obálkami, alespoň za jedno rande naslepo stojí.

Honza Vojtíšek

Hodnocení Třináct hororových povídek

Třináct hororových povídek znovu

[ 86 ] HOWAR D – 13/2014

Wrong Turn 6 ECENZE R „Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy…“ Hlavní hrdina samozřejmě začne postupně od- božský Kája v tom má jasno a já s ním musím zas halovat divoká tajemství své rodiny, která mu, jako a znova souhlasit. Je to jako včera, kdy jsme se spo- správnému samci, velmi rychle zachutnají. No, kojeným pochrochtáváním sledovali, kterak rodinka a abychom tu měli alespoň jednu vyloženě kladnou kanibalů nahání v lesích Elizu Duschku. Jenže kdeže postavu, tak tu je hrdinova nabíječka, která však zby- loňské pachy jsou, série Wrong Turn se v roce 2014 tek rodiny láká hlavně coby dobře stavěná inkubační vyhoupla ke svému šestému dílu a Howard samo- komora. zřejmě nemohl chybět. Wrong Turn 6 samozřejmě není žádná objev- ná pecka, která by redefi novala žánr nebo utkvě- Režie: Valeri Milev la na dlouhé roky v paměti. Je z něj však cítit láska Scénář: Frank H. Woodward k žánru, byť v té jeho nejpokleslejší podobě, a to se Délka: 90 min vždy počítá. Tvůrcům samozřejmě chyběly prachy Původ: USA a triky jsou tak většinou nechutně digitální, což bru- Rok: 2014 tálně snižuje jejich realističnost, ale nakonec to ani Hrají: Anthony Ilott, Aqueela Zoll, moc nevadí. Sadie Katz, Roxanne Pallett Celý snímek se totiž vymyká realitě a, vzhledem k plytké znalosti předchozích dílů, nejsem si ani jist, I když nechybělo mnoho a chyběl by. Kvalita to- nakolik je konzistentní v rámci série. Pokud však hoto mixu vyvražďovačky a buranského horroru kaž- máte chuť na buranskou podívanou ne nepodobnou dým dílem povážlivě klesala a jedinou jistotou se tak předělávce 2001 maniaků, zkuste po něm sáhnout. staly pouze postavy kanibalů, které si to bohorovně Bavil jsem se výrazně více než u posledních pokusů rázovaly z dílu do dílu a i já jsem už přestal počítat, o reinkarnaci Texaského masakru motorovou pilou. kolikrát zemřely. Šestý díl se vydal tam, kam se nakonec dostanou Roman Kroufek všechny slashery. Ne, vesmír to není, ten nás čeká tak někde kolem devítky, desítky. Tentokrát se podí- váme trochu více do rodinného zázemí nenažraných zabijáků a nastíníme si něco z jejich historie. A tady se ke slovu dostává pravý americký buranov se vším tím znásilňováním, incestem a genetickými vadami. Toto lákadlo každého fanouška zvráceností je však v úvodu umně skryto za pozlátko luxusního ho- telu hluboko v lesích, který zdědí hlavní hrdina pří- běhu. Aby se v nově nabitém bohatství necítil sám, přiveze si s sebou dostatek mladého masa na po- rážku ve formě rozmazlených přátel. Ti mají ve zvyku intenzivně chlastat a ještě intenzivněji souložit, což je nutně předurčuje do role snadné kořisti.

[ 87 ] K – Horror aneb o co jde v korejském horroru?

David Kalat, autor monografi e věnované součas- nému japonskému horrorovému fi lmu, J-Horror, the Defi nitive Guide to The Ring And Beyond nemá žád- ných pochyb. Korejský horror je pro něj „prostě jen J-Horror natáčený v Koreji“.1) Byť zkratka J-horror, jak je lehké si domyslet, znamená „japonský horror“, tento termín se nevztahuje k horrorovému fi lmu Země vycházejícího slunce obecně, ale pouze k jeho části, pro niž Kalat nachází trefné označení: „dead wet gi- rl“.2) Charakteristickými vlastnostmi základu J-horro- ru je totiž duch mrtvé představitelky něžného pohlaví a všudypřítomný motiv vody se symbolickými kono- tacemi. Je jasné, že duch mrtvé ženy/dívky a motiv vody s sebou přináší řadu dalších vlastností J-horro- ru, jako specifi cký styl nedořečené hrůzy, moderní entourage (scenérie moderních metropolí, technolo- gie různého druhu atd.) nebo navázání na pro Asiaty všeobecnou víru v existenci nadpřirozených bytostí a jejich vztah s dočasným světem. Je možné se ptát: proč o tom všem mluvím, když tématem tohoto článku má být korejský horror? Pro- tože dvě věci jsou neoddiskutovatelné. Zaprvé, kdy- by nedošlo k mezinárodnímu úspěchu Hideo Naka- tova Ringu (1998), svět by se snad nikdy, a rozhodně ne v takové míře, nezajímal o fi lmový horror z tohoto regionu. Za druhé se naproti tomu nedá skrýt, že vliv estetiky J-horroru na strašidelné fi lmy ze sousedních zemí, přinejmenším v prvních letech přelomu stole- tí, byl jak značný, tak i viditelný. A přesto K-horror (z „korean horror“) hodně rychle nalezl svou vlast- ní uměleckou cestu, byť by bylo nepravdou, kdy- bychom prohlásili, že korejský horror se od vlivů J-horroru zcela osvobodil. Filmová recyklace Přišel čas položit nejdůležitější otázku: čím vlast- dam), i přesto, že představují dominující směr korej- ně K-horror je? David Kalat tvrdí, že zkratka K-horror ských fi lmových horrorů, nijak nevyčerpávají bohat- se vztahuje, v největším možném zjednodušení, ství subžánrů moderního horroru z Koreje. V tomto k současným duchařinám, tedy tomu, čím ve své článku tedy používám termín K-horror v jeho obec- podstatě je J-horror. Ovšem duchařské příběhy (kuei ném chápání, pojmenovávám jím zároveň jak du- chařiny (např. Gabal), tak i fi lmy, které nejen že před- 1) David Kalat, J-Horror: The Defi nitive Guide to The Ring And stavují jiné žánry horroru, ale jejich žánrové zařazení Beyonds, New York 2007, str. 181. je diskutabilní (např. Tel mi sseomding). Naštěstí 2) Tamtéž, str. 9. na otázku, co je K-horror můžeme odpovědět ještě

[ 88 ] HOWAR D – 13/2014

jinak: upozorněním na ty jeho aspekty, které se jeví ve světě smrtelníků drží ani ne tak pomsta jako spíše nejcharakterističtější a nejvýznamnější. nenaplněná láska. Je to jen jedna ze součástí, kterou Poslužme si za tímto účelem konkrétními fi lmo- režisér podrobil „fi lmové recyklaci“, ale dokonce pře- vými příklady. Tohle je jeden z nich: Pon (2001) Ahn tvoření pouze tohoto jediného zavádí do horroru no- Byeong-ki. Na první pohled se děj fi lmu zdá být re- vou kvalitu ve vztahu k originálu.

inkarnací příběhu o vraždící videokazetě známého ze Ještě jasnějším příkladem „fi lmové recyklace“ je slavného Kruhu. I zde máme totiž co do činění s po- Gwoemul (2006) Bonga Joon-hoa, v němž byly pře- mstou ze záhrobí, opět nás děsí dlouhovlasá Asiat- tvořeny takřka všechny základy konvence monster ka (tentokrát Korejka), a znovu se nástrojem pomsty movies (však jde o fi lm o velkém zmutovaném pulci, ukazuje být všeobecně používaný přístroj – mobilní požírajícím lidi). Ať už jde třeba o titulní bestii, která telefon a zase je hlavní hrdinkou mladá novinářka, místo toho, aby srovnávala města se zemí a exter- snažící se rozlousknout temnou záhadu telefonátů minovala bezradné lidstvo, připomíná spíše obrov- ze záhrobí. Ahn ovšem chápe tyto podobnosti pou- ské, exotické zvíře, které uteklo ze ZOO a jeví se být ze jako výchozí body k odvyprávění vlastního, autor- nejšťastnějším, když ho nikdo nevyrušuje. Stejně tak ského příběhu o pomstě, lásce a mezilidských vzta- i hlavní hrdina (vlastně antihrdina) je vzdálen posta- zích, založených na falši a neupřímnosti. Jeho fi lm je vě kladného vědce připraveného obětovat život pro možné vnímat také jako snad ne příliš pronikavý, ale záchranu lidstva a zneškodnění bestie. Podobných trefný portrét společnosti současné Jižní Koree. Na- ústupků od všeobecně přijímané konvence je v Bon- víc, i esteticky se Pon rozhodně odlišuje od Nakato- gově fi lmu hned několik. Korejský režisér však recy- va fi lmu: je mnohem dynamičtější, efektivnější a když klací neprohnal jen zápletku, obehrané motivy a dra- už je v něm možné zahlédnout nějaké vlivy, tak spíše maturgické úskoky, ale samotný horrorový žánr, když amerického horroru. Výpůjčky z japonského horroru, vytvořil horror, v němž největší hrůzu vzbuzují chtiví, jako dlouhovlasý duch nebo motiv pomsty ze záhro- pokrytectvím prolezlí lidé. bí, jsou samozřejmě přítomné, ale zdají se být pouze Gwoemul je také dokonalým příkladem násled- povrchní. A stejně povrchní se zdá být počáteční po- ků použití fi lmové recyklace. Měnit fi lmové konvence cit, že Ahnův fi lm je pouze „kopií Nakatova horroru“. můžeme mnoha způsoby, mimo jiné zaváděním ele- Protože tento fi lm je ukázkou jedné z nejcharakteris- mentů kanonických pro jiné žánry. V Bongově fi lmu je tičtějších vlastností K-horroru, kterou nejlépe vysti- tak postava hlavního hrdiny smolaře fi gurkou typic- huje slovo recyklace. kou pro komedii a učinění z netvora „komorní“ zvířát- Jak známo, recyklace spočívá v: „opětovném pře- ko, snažící se pouze přežít v nehostinném prostředí, tvoření substancí nebo materiálů obsažených v odpa- zvýrazňuje jiné aspekty fi lmu: ocenění rodiny, kritiku du ve výrobním procesu za účelem získání substancí korejské společnosti nebo satiru korejsko-americ- nebo materiálu prvotního nebo jiného významu“.3) Po- kých vztahů, tedy elementy typické pro jiné žánry. užijeme-li odpovídající analogii, můžeme tuto defi nici Následkem fi lmové recyklace je totiž hybridizace. vztáhnout k „fi lmové recyklaci“, kde přetváření budou podléhat použité konvence, motivy, dramaturgické Korejský hybrid postupy a dokonce i fi lmové styly a žánry. V případě Překračování žánrových a estetických hranic není Pon bude součástí konvence ustanovené J-horrorem, ve světě asijského horroru nic nového. Ba naopak, která podlehla změně, například motiv pomsty ze zá- v době všudypřítomného postmodernismu je to vše- hrobí. V korejském fi lmu ducha zavražděné studentky obecně využívaná praxe. Ale hybridizace, na niž na- rážíme v korejských horrorech, není pro postmo- 3) http://slownik.ekologia.pl/115_Leksykon_ekologii_i_ochrony_ dernismus typickým slučováním vysokého umění srodowiska/410_1_R_0_recykling.html s nízkým, nýbrž spojováním paralelních žánrů. Neboť

[ 89 ] jako jediní z Asiatů se Korejci vyškolili ve spojování Nejpřekvapivější na korejských „mixech“ však horroru s prvky sociálního nebo etického dramatu. není to, že jejich tvůrci nemají žádné zábrany využívat „Filmový slovník“ uvádí, že tématem psychologické- často odlišné fi lmové žánry (horror a komedie), ale to, ho fi lmu jsou „(…) emocionální a psychické problémy že tyto žánrově-stylistické koktejly vycházejí výbor- hrdinů, jejich konfrontace s traumatickým dětstvím, ně. Je totiž potřeba hodně schopností, aby se např. nemožností vzpamatovat se po tragické nehodě nebo horror sladil s komedií. Korejci tohle umění zvládají, smrti nejbližších osob (…) a také narůstající psychická o čemž je možné se přesvědčit, zhlédneme-li, prav- degradace, způsobovaná emocionální krizí, schizo- da, dokonalosti vzdálené, přesto povedené komedi- frenií, stavem dojímající, melancholické refl exe (…)“.4) ální horrory (Gwishini sanda, Sisilli 2km nebo Gu- Spojení horroru s psychologickým dramatem se ne- miho gajok, který je navíc… muzikálem). čerpá pouze v tématice, ale také ve využití takových Největší uměleckou hodnotu však nepochybně prvků psychologických fi lmů, jako budování psycho- obsahuje již zmíněný Janghwa, Hongryeon. Arto- logie postav, narůstající dramaturgické napětí, zvlášt- vost tohoto snímku je ostatně zajímavým příkladem ní role hudby a zvukových efektů apod. fi lmu, který má v největším možném měřítku recyklo- Snad nejvýznamnějším představitelem mixu vaný charakter, přesto je imitací jen zdánlivou a po- horroru a psychologického dramatu je příběh dvou vrchní, ale řemeslo v tomto případě dosahuje natolik sester Janghwa, Hongryeon (2003) Kim Ji-woo- dokonalé úrovně, že se stává uměním. A dodejme, že Kimův fi lm není jen perfektní realizací, ale také ob- sahem, který má spíše rozměr antické tragédie než mělké schématické duchařské povídačky. Řemeslník – umělec Art-house horrory, tedy umělecké horrory, jsou další vlastností jihokorejského horroru. Je těžké říci, zda se jich v této zemi produkuje více, než kdekoliv jinde na světě, ale faktem je, že tvoří významnou sku- pinu. Kromě Janghwa, Hongryeon je třeba zmínit Akasia (2003), Jigureul jikyeora! (2003), 4 Invong shikta (2003), Geomi sup (2004), Shinderella (2006), na. Na první pohled to je fi lm o strašidelném domě, Bunhongsin (2006), Gidam (2007), Byeolbit so- ale společně s rozvinutím děje odhalujeme, že meze guro (2007), Yoga Hakwon (2009), Bakjwi (2009) horroru o domě, v němž straší, a dokonce podob- nebo v uměleckém přístupu k horrorovému žánru nosti k J-horroru, které se v tomto fi lmu objevují (po- nejkrajnější – „horror o duchách bez duchů“, Sore- msta ze záhrobí, dlouhovlasé upírky, temná minu- um (2001). Uměleckost těchto fi lmů nespočívá nutně lost zahalena tajemstvím), jsou v podstatě druhořadé v jejich originálnosti a inovativnosti, ale spíše na per- vzhledem k rozehrávajícímu se dramatu hlavní hrdin- fektní realizaci s hlubokým, pronikavým zamyšlením ky. Dramatu, které – dodejme – takřka věrně ilustru- nad povahou člověka a obklopujícího jej světa. je výše použitý citát z „Filmového slovníku“. Jen pro Již jsem zmínil, že ne všechny korejské artové úplnost doplňme, že v Kimově fi lmu můžeme obje- horrory vynikají originalitou všech svých prvků (např. vit i jiná „cizí tělesa“, než jen prvky psychologického Bunhongsin), přesto nepřestávají být uměleckými dramatu (např. thriller nebo rodinné drama). díly. Reprezentují totiž virtuózně uskutečněnou fi lmo- vou recyklaci. Možná by se dalo říci řemeslo dovede- 4) Rafał Syska (red.), Słownik fi lmu, Kraków 2005, str. 150. né k uměleckosti.

[ 90 ] HOWAR D – 13/2014

Andrzej Pitrus v článku Kino je někde jinde pu- nejen fi lmovou kritikou, ale navíc dosahují komerč- blikovaném v Kinie dokonce tvrdí, že imitačnost ko- ního úspěchu. Tak jako Janghwa, Hongryeon, kte- rejského populárního fi lmu (a tedy ne jen horrorové- rý vidělo přes tři miliony Korejců nebo Bakjwi Park ho) je vlastností, která kinematografi i z Korejského Chan-wooka s návštěvností přes dva miliony diváků. poloostrova odlišuje. Je to špatné? Pitrus objasňu- Neboť v protikladu k japonskému fi lmovému horro- je: „V západním pojetí dobré i zlé může být to, co je ru, kde artové horrory režírované mimo jiné Kiyoshi zcela autonomní. Z asijského pohledu – obdiv může Kurosawou, S. Tsukamotem, Sionem Sonem, Taka- vzbudit také kopie, pod podmínkou, že vychází z pod shi Miikem (některé fi lmy), G. Ishiiem a jinými, jsou ruky mistra. Umělce, ale řemeslníka“.5) Samozřejmě, navštěvovány jen nepočetnou diváckou základnou že rozhodná většina korejských horrorů jsou díla ře- fi lmových maniaků, korejské horrory s vysokými meslná. „Řemeslná“ v tomto případě znamená: ne- uměleckými hodnotami mohou počítat s milionovou obvykle efektivně zrealizovaná, profesionálně nato- návštěvností, aniž by při tom cokoliv ztratili ze své čená, vizuálně atraktivní (vysoká kvalita realizace je artovosti. To je další pozitivní následek mistrovství fi l- ostatně takřka norma mezi představiteli korejského mové recyklace, kterým vládnou Korejci. horroru). Se zápletkou už je to trošku horší, obzvláš- tě, máme-li na mysli fi lmy, které „napodobují“. Shrnutí V korejském horroru narazíme také na fi lmy, je- Popisuje tedy vyčerpávajícím způsobem K-horror jichž tvůrci nemají ambice cokoliv přetvářet, a už jedno slovo „recyklace“? Jasně, že ne. Ale schop- vůbec ne vytvářet novou kvalitu z toho nejrecyklo- nost korejských tvůrců osvěžovat ohrané záplet- vanějšího odpadu – zcela se spokojují s věrným opa- ky a postupy, tvůrčí přetváření všeobecně známých kováním pravidel a příběhových schémat známých vzorců se mi zdá podstatnou vlastností korejského z originálů. V tomto ohledu je standardním příkladem fi lmového horroru. Podstatnou také proto, že, jak Jiikhimyeon jukneunda (2000) režisérů Kim Gi-hun píše Pitrus, nejen fi lmový průmysl, ale i korejské hos- Kima a Kim Jong-seoka, který je korejskou verzí podářství tuto recyklační metodu využívá k vytváření I Know What You Did Last Summer (1997) Jima Gil- nových kvalit a zdokonalování těch, které již existu- lespieho a z novějších příkladů 7 Kwang Gu (2011), jí.6) Horror je v tomto ohledu pouze málo významným v němž se do očí bijící podobnost s americkou vetřel- příkladem skutečnosti těchto metod. Navíc, vždyť čí tetralogií, The Thing (1982), Leviathan (1989) a do- právě na schopnosti neustálého přetváření zastara- konce i s Gwoemul nejeví vůbec náhodná. lých formulí a konvencí, nejen horrorový fi lm, ale fi lm A ještě jedna věc. „Artové horrory“ vznikají nejen obecně, zakládá svůj úspěch. Korejci stále mají ještě v Jižní Korei – v tomhle jejich výjimečnost nespočívá. hodně co říci… tedy spíše natočit. Výjimečné je totiž to, že mnoho z nich je chváleno Krzysztof Gonerski Přeložil: Honza Vojtíšek 5) http://fi lm.onet.pl/wiadomosci/publikacje/artykuly/4-festiwal- -filmowy-era-nowe-horyzonty-cieszyn-2004,2,3804797,wiado- mosc.html 6) Tamtéž.

[ 91 ] Každý den, od půlnoci do rána.

hororfi lm.tv [ 92 ] HOWAR D – 13/2014

Socialistické mordkyně zombíků vtrhly na plátna docela drahé. Kde všude jste peníze (ale třeba i lo- československých kin a klubů a září jako čerstvě pro- kace, interiéry) sháněli? Jak přejí slovenští spon- litá krev. Bylo by neodpustitelné, kdybychom si toho zoři a investoři horrorovému žánru? nevšimli a nenatáhli na skřipec někoho, kdo v nich RB: Peniaze sme sa snažili zohnať kde sa dalo, ale má prsty. O otázky se soudružsky rozdělili Roman nakoniec to skončilo tak že sme sa na to poskladali

Kroufek s Honzou Vojtíškem, vyslýchat se nechali z vlastných úspor. Prvotný rozpocet bol 280 000 Sk OZHOVOR scénárista, režisér, herec a kdo ví co ještě všechno (cca 10 000 €) ale časom sa to ešte navýšilo. Prachy R v tom fi lmu dělal, Rastislav Blažek a producent Ro- išli hlavne do prenájmu priestorov a na rekvizity a ku- man Mališka. lisy. Zvyšok zhltla postprodukcia. „Niektoré staršie paní si spomínali, že presne tak to bolo.“

Kolik času uběhlo od úplně prvotního nápadu A sponzori neprajú, pretože miera pirátstva je natočit Socialistický Zombi Mord (SZM) k premié- taká veľká, že by to nebola investícia, ale dar. A kto ře? Kolik času zabralo samotné natáčení? by chcel len tak vyhodiť peniaze na to, aby si to niek- RB: No scenár sme začali písať v 2005 a rozhod- to zadarmo z torrentu pozrel? (okrem teda bláznov nutie došlo ešte predtým, takže celková realizácia ako sme my?) bola cca 9 rokov. A natáčanie zabralo okolo pol roka, RM: Prvotný rozpočet na fi lm bol idealistických ale keďže tam boli výrazné prestávky, často v dĺžke aj 3 000 € ale celkové náklady na výrobu sa vyšplhali viac ako 3 mesiace tak posledné zábery sme dotočili do fi nálnej podoby fi lmu niečo cez 19 000 €. A tre- v roku 2008. Nuž nie sú prachy, nieje muzika. ba tiež spomenúť, že tvorcovia fi lmu na ňom praco- vali zadarmo tisícky hodín. Peniaze sme sa vyskla- Jaký byl konečný rozpočet fi lmu? Místy, hlav- dali z vlastných zdrojov, celkovo štyria ľudia poskytli ně ze začátku, to vypadá na amatérské poměry vlastné fi nancie na výrobu. Zohnať peniaze na takýto

[ 93 ] projekt bolo v tej dobe nemožné, boli sme všade slušne odmietaní. Situácia je možno dnes už iná, uvidíme keď budeme zháňať fi nančné prostriedky na ďalší projekt.

Proč jste se rozhodli pro socialistický retro look, když je to na první pohled evidentně (nejen fi nančně) náročnější? A herečky moc socialisticky svazácky nevypadají. Měly vůbec tradiční sociali- stické bobry? RB: To bola vlastne základná myšlienka odvode- ná z mangy a akčných fi lmov. Prosto baby v škol- ských uniformách a veľké zbrane a teda aj skutočné, nie len tie ženské. A jediné obdobie, kde mali žiač- ky uniformy (aj keď len príležitostne) bol socializmus a zväzáčky. Lenže po pozretí ako reálne uniformy vy- zerali sme nechceli, aby to bolo suché a nesexi a tak sme tie uniformy vylepšili. A čuduj sa svete, niektoré staršie paní si spomínali, že presne tak to bolo. Bob- RB: Jednoznačne zámer . ry nevieme, nekontrolovali sme či baby až tak využili Stanislavského metódu. Role školníka evidentně potřebovala něko- RM: Bobry ani ich okolie sme bohužiaľ nevideli... ho, kdo zvládá alespoň trochu plynně mluvit rus- ky. Nakonec podle jména herce lze usuzovat, že Jak obtížně se vám vlastně sháněli rekvizity? s ruštinou neměl žádný problém. Jak dlouho jste Např. staré škodovky, s nástřikem Veřejné bez- ho hledali? pečnosti… RB: Potrebovali sme herca, ktorý by zahral rus- RB: No ťažko. Chceli sme pôvodne policajný ži- kého školníka a rovno na kasting nám prišiel ukrajin- gulák, ale zohnali sme len škodovku za nejakých ský školník. No nezober ho. 2 700 sk a bez STKáčky. Prestriekali sme ju sprejmi a bolo. Ostatné autá zapožičali kamaráti. Jak probíhá natáčení fi lmu, který má dva reži- séry a jednu režisérku? Notně, pro blaho libida moderního diváka, RB: Demokraticky. A to je niekedy na škodu. Ale upravit uniformy svazaček byl záměr, nebo jste pri nedostatku peňazí to bolo paradoxne nakoniec prostě nesehnali originály? prospešné pretože “každý chvíľu ťahal pílu”.

[ 94 ] HOWAR D – 13/2014

Natočili jste před SZM ještě něco, nebo je to Co vás obecně ovlivnilo, nejen vyloženě při váš první fi lm? Proč jste se rozhodli hned pro ce- nebo pro natáčení SZM, ale k natočení horrorové- lovečerní formát, který většinou funguje jako spo- ho fi lmu obecně? Kde jste brali inspiraci? lehlivý zabiják amatérských snímků? RB: Na začiatku bola porada hlavných čelnov RB: Je to náš prvý celovečerný fi lm. Predtým našej skupiny a zhodli sme sa na tom, že pôjdeme sme nakrútili iba kraťasy a jeden stredometrážny fi lm do celovečerného fi lmu, ale iba takého ktorý chce- Tehlo. Ktorý bol mimochodom tiež horor, aj keď pa- me robiť všetci. A tento námet všetkých tak nadchol, rodický. No a keď sa chce človek posunúť ďalej, musí že ostatné už išlo samé. Sme totiž fanúšikovia ho- spraviť niečo viac, nie sa len točiť dokola v kraťasoch. roru a akčných fi lmov. Plus horor je základný žáner Ale je pravda, že sme mali ešte aspoň rok počkať. a v našom prípade, keďže tam bolo aj veľa akcie, tak sa ľahšie stratí začiatočnícke herectvo. Kdo pracoval na maskách a tricích, které mi- nimálně ke konci fi lmu vypadají už docela pěkně? Jaká je současná existence fi lmu? Kolik má RB: Tak tejto úlohy sa zhostili dve Zuzky a to Zu- za sebou projekci, kde všude je možné jej vidět? zana Paulini a Zuzana Fiebigerová. Chceli sa to na- Utržil už nějaké výrazné úspěchy? Je veřejně se- učiť a tento fi lm bol ideálna príležitosť. Dnes už vedia hnatelný? Případně kdy bude? samozrejme omnoho viac a preto je niekedy trauma- RB: Film si distribuujeme sami a premietame ho tizujúce pre nich pozerať svoje staré práce. Ale ja si v mestských jednosálových kinách. Úspech je už len myslím, že do toho fi lmu sú presne také aké majú byť. to, že väčšine ľudí, čo fi lm vidia, sa páči. A pracuje- me na DVD, malo by byť hotové v decembri 2014. Jaké byly největší překážky při natáčení? RM: Film sa premietal na viecerých fi lmových RB: Peniaze a nedostatok skúseností. festivaloch na Slovensku a bol premietaný vo viace- rých lokálnych mestských kinách, ktoré prejavili záu- Jakožto milci klasických old school zombie se jem. Momentálne dobiehajú premietania v novembri nemůžeme nezeptat, proč jsou socialistické zom- a pripravujeme vydanie na DVD a distribúciu cez in- bie tak rychlé a akční? ternet tzv. VOD. Dátumy nechceme sľubovať aby to RB: Aby nepôsobili komicky, ale nebezpečne. zase nebolo osem rokov, ale budeme fanúšikov o vy- RM: Pretože sú to mladé študentské zombie, daní a ďalšej distribúcii včas informovať na našej FB ktoré ešte nestihli poriadne vyhniť. stránke alebo stránke fi lmu.

Mohli byste v krátkosti říci pár slov o lidech, Co od vás můžeme očekávat do budoucna? co se na fi lmu podíleli? Tedy režie, scénář, hlavní Už na něčem pracujete? Ať už společně nebo sa- herci/herečky a ostatní důležití členové a členky mostatně? štábu? Byli to všechno přátelé a kamarádi, nebo RB: Ja osobne na ničom nepracujem, preto- jste je hledali podle profese, schopností a v přípa- že ešte stále si tento fi lm pýtal celého človeka. Ale dě herců/hereček konkursem? do budúcnosti by som rád spravil jedno sci-fi . Ostat- RB: Hercov sme našli konkurzom. Na ten nám ní rôzne, pretože po fi lme sme sa rozdelili. prišlo cca 300 ľudí. A zvyšok štábu sme dali doko- RM: Určite zase niečo šialené, ale hádam za krat- py už počas našich predchádzajúcich projektov. Ale ší čas a v lepšom prevedení. počas nakrúcania sa k nám pridali aj niektorí ľudia z komparzu a pomáhali dobrovolnícky. Kaskadérov nám zasa robili ľudia z klubu historického šermu Var- Ďakujeme za rozhovor a česť ďalšej práci. gar. Pri najpočetnejších scénach vypomáhali aj ľudia z AnimeCrew.

[ 95 ] R E C ENZE Socialistický Zombi Mord Jen co jsem dokoukal a dopsal recenzi na Zom- uvědomíte několik věcí. Jednak autoři mají k žánru beavers, vrhl jsem se na ještě větší zombie bizar. vztah a rádi si s ním a v něm hrají. Dále snímek vypa- Vždyť co by mohlo být pro našince zajímavějšího, dá dražší, než pravděpodobně byl a retro pojetím si než celovečerní slovenský retro horror, plný oživlých autoři jistě přidělali hromadu starostí. No, a nakonec mrtvol. No dobrá, několik atraktivnějších věcí mne uklidňující zjištění, že herci ve slovenských nezávis- napadá, ale víte, jak jsem to myslel. Prostě spojení lých horrorech neumí hrát stejně, jako ti v českých. Slovenska a zombie se ode dneška nebude užívat Příběh je v rámci subžánru víceméně klasický, pouze v souvislosti s Elánem a Mečiarem. s několika rozkošnými odchylkami od zaběhnutých klišé. Mezi standardní propriety rozhodně patří pů- Režie: Rastislav Blažek, Peter Čermák, Zuzana Paulini vod oživlých mrtvol, za který jsou odpovědné jak ji- Scénář: Rastislav Blažek, Peter Čermák, nak, než ozbrojené složky. Mezi nedobrovolnými dár- Zuzana Paulini, Igor Kovacs ci masa pak drtivě převažují teenageři, což je dáno Délka: 94 min jednak standardy amatérských fi lmů, jednak faktem, Původ: Slovensko že se většina děje odehrává ve škole. Rok: 2014 A to je první z několika zábavných odchylek Hrají: Boris Bitukov, Viktor Gschweng, od normálu. Zombie sice nahání své oběti v uzavře- Hanka Harencarová ném prostoru, což jistě není znakem originality, ale tím prostorem je škola, což s sebou nese zajímavé V recenzi se záměrně vyhnu většině zákulis- momenty. Například postavu školníka s militantní mi- ních informací, které vám v mnohem syrovější po- nulostí, který velmi rychle odhalí budoucí vývoj situ- době zprostředkuje rozhovor v tomto čísle Howar- ace a rozhodne se zasáhnout dle svého nejlepšího da. Zaměřím se tedy pouze na výsledek, který ze vědomí a svědomí. Mimochodem školník je nejzá- všech těch peripetií vylezl. Už od prvních záběrů si bavnější a nejlépe zvládnutá postava.

[ 96 ] HOWAR D – 13/2014

Zábavná je i snaha autorů nastolit retro feeling, pokusy o humor, které v podobných dílech většinou což se daří s rozdílnými úspěchy. Zásahový vůz Ve- maskují autorskou nemohoucnost a opravdu vtip- řejné Bezpečnosti startuje nostalgii, aby ji stejně ných momentů je zde až překvapivě málo. Holt ne rychle zabrzdil vzhled skoro všech herců, kteří mají každý je Peter Jackson, i když si to o sobě skoro ka- ke klasickým pionýrům na míle daleko. Celkově ale ždý myslí. přístup autorů v tomto směru vnímám pozitivně. Sestříhat to na údernou půlhodinku, měli by- Výtky, které k SZM mám, jsou až trapně schema- chom před sebou jeden z nejzajímavějších sloven- tické a mohl bych je s úspěchem aplikovat na prak- ských kousků. Takhle se nemůžu ubránit pocitu, že ticky každý podobný pokus. Největším zabijákem je za cenu celovečerní stopáže zůstala kvalita samotná celovečerní formát, který se autorům nedaří naplnit, někde na půli cesty možností autorů. Stejně jako mé a bojím se, že by se to nepovedlo, ani kdyby reži- hodnocení. sérů bylo patnáct. Při obou projekcích jsem se tak po nějakých 30 minutách začal nudit. O nehercích jsem již psal, trochu je vyvažují tu a tam povedené triky. Za další negativum čistě subjektivně pokládám Roman Kroufek

[ 97 ] Strach a smrt v díle Jaroslava Foglara

„Veliké a děsivé tajemství leželo zaprášené někde a svou tvorbou skauting zároveň propagoval. Jeho ve spleti ulic města, v tajemných zákoutích, dvorech mottem bylo, že užitečnost knihy je důležitější než a věžích. Tajemství, kolem kterého přecházely celé její umělecká úroveň a jeho modus operandi spočí- generace hochů, až osud rozhodl, aby Rychlé šípy val právě ve zručném zabalení výchovných a vzdě- začaly nevědomky rozplétat jeho vlákna, zamotaná lávacích snah do atraktivních dobrodružných příbě- a zpuchřelá.“ hů, které mohli čtenáři prožít taky, pokud byli ochotní (Záhada hlavolamu) zvednout zadek. Hlavní role v jeho knížkách a komiksech hrají pre- Minule jsem pitval pozapomenutý horrorový od- pubertální městští hoši, nacházející východisko z ka- kaz humoristy Švandrlíka, dnes si posvítím na další- ždodenní nudy a správný životní směr v hlubokém ho populárního domácího autora, jehož si nespojuje- přátelství s jimi obdivovaným, charakterově i fyzicky me s horrorem, ačkoli v jeho díle o horrorové prvky dokonalým a inspirativním vrstevníkem nebo s par- není nouze a některé jsou dokonce notoricky známé. tičkou správných kamarádů. Partičky řečené kluby Řeč je o Jaroslavu Foglarovi a jeho románech mívají svou základnu – klubovnu a podnikají dobro- a komiksech pro mládež, které odchovaly už několik družné výpravy po městě i do přírody, jež jsou obvyk- generací čtenářů, včetně autora tohoto článku. Snad le korunovány letním táborem. nikdo nerozuměl klukovské duši a touze po dobro- družství tak, jako duchovní otec ikonického chlapec- kého klubu Rychlé šípy, vedeného největším správňá- kem všech dob, Mirkem Dušínem. Foglar se při psaní opíral nejen o vzpomínky na vlastní dětství, ale pře- devším o bohaté zkušenosti skautského vedoucího

Kde je v tom nějaký horror? Inu, specialista na romantiku klukovských dobrodružství se neza- lekl ani romantiky temnější, ze které kdysi vyrostl horrorový žánr. Už jako dítě miloval tajemné příběhy a jako dospělý se po nich přímo pídil a používal je jak ve své tvorbě, tak při práci s mládeží. Třebaže se vy- hýbal nadpřirozeným motivům, byl mistrem ponuré

[ 98 ] HOWAR D – 13/2014

atmosféry, záhad a po letech rozplétaných starých stromů, tisíce stínů tančilo mezi nimi a zdálo se, že tragédií, a své hrdiny často paralyzoval dlouhodo- za každým stromem číhá přikrčená lidská postava. bým strachem, vystavoval okamžikům intenzívní hrů- Uvědomil jsem si, že mám strach.“ zy, nutil bojovat o holý život, anebo je konfrontoval se (Vrah přijde v noci) smrtí v jejich okolí. To vše a ještě více najdeme v jeho klíčových dílech, jako je prvotina Přístav volá, Chata „A v té noci plné neklidu a šumu v korunách stro- v Jezerní kotlině a hlavně jeho opus magnum, stína- mů dělo se něco divného v táboře!“ delská trilogie Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří (Hoši od Bobří řeky) a Tajemství Velkého Vonta, ale i v pozdějších pra- cech (komiksová trilogie Modrá rokle, Ztracený ka- marád a Jeskyně Saturn, Strach nad Bobří řekou) a povídkách. Pojďme se tedy na foglarovský horror podívat pěkně zblízka. Foglarovský soumrak „Začalo se podivně stmívat a mnohem dříve než jindy. Zdálo se, že se blíží bouřka. Bylo ji cítit ve vzdu- chu, les temně hučel vzmáhajícím se větrem. Nastal neklidný, strašidelný soumrak.“ (Vrah přijde v noci)

Na chlapecký tábor v lesích nebo na město padá podivný předčasný soumrak s bouřlivou nocí Zásadně za zhoršených klimatických podmí- a na postavy padá úzkost a strach z neznámého ne- nek útočí tajemný stalker v Chatě v Jezerní kotlině bezpečí, které v tu dobu ožívá a ohrožuje je na živo- z roku 1939 („A pak – všechny ty divné návštěvy – což tě. Mnohá Foglarova díla dýchají tísnivou atmosférou, jsem si uvědomil až později – přicházely jen za oškli- při jejímž budování si autor pomáhá v prvé řadě popi- vých větrných večerů, kdy pršelo nebo bylo sychravo sem sychravého počasí. Nejlépe je to vidět na malém či vůbec bylo nepříjemné počasí.“) a když ve Strachu prostoru jako v povídce Vrah přijde v noci. Skautský nad Bobří řekou (1991) vtrhne do Československa vedoucí je v ní varován policií, že k jeho táboru míří nacistická armáda, stane se tak za hrozné sněhové vrah na útěku, a zatímco před ním tábor zabezpeču- vánice. je, nad krajem se zlověstně rychle smráká a přichází noční bouře, což průběžně umocňuje hrdinův strach: „Jen mlhy, mlhy, zasmušilé černé nebe a brzké soumraky se ukládaly nad městem. A snad to byly „Od kopců za řekou se ozvalo vzdálené zlověstné právě ty podivné nezimní večery, zahalené do mlhavé zadunění hromu. Nebe se občas rozsvítilo bleskem. tmy, co jednomu z chlapců kteréhosi dne vnuklo tak- Celý kraj dostával v sinavém přísvitu děsivý a ne- řka úděsnou myšlenku.“ skutečný vzhled. A v lese se přitom osvětlily kmeny (Strach nad Bobří řekou)

[ 99 ] Poznáváte ji? Tu starou, ponurou a záhadnou čtvrť, nejstarší část města, kam nechodí slunce ani elektřina, pročež její úzké a křivolaké uličky po se- tmění ještě stále zalévá charakteristické zelenavé světlo pouličních plynových lamp, přispívající k její- mu přízračnému, skličujícímu vzhledu. Čtvrť se špat- nou pověstí, opředená legendami, která každého dobrodružství lačného hocha neodolatelně láká jako siréna a proto se tam opakovaně vydává, i když je to obvykle minimálně o držku. Stínadla!

„Vítr naříkal ve vikýřích. Z blízkých sadů haraši- lo po ulicích suché spadalé listí. Po nebi se v divém zmatku honila roztrhaná mračna a mezi nimi chvílemi prohlédl úzoučký srpek měsíce. Někde daleko začal výt v některé kůlně pes, dlouze a naříkavě. Oběma hochům se večer nikdy nezdál být tak příšerný a strašidelný.“ (Přístav volá) Až na to, že to nejsou Stínadla. Píše se rok 1934, první stínadelský román vyjde až za sedm let a čte- Ve městě se pak Foglar opírá vedle nevlídného náři čtou výše uvedenou ukázku v historicky první fo- počasí i o genius loci starých čtvrtí s pochmurnou, glarovce Přístav volá. Pasáž se týká titulní Přístavní chaotickou architekturou, po setmění matně osvětle- čtvrti, o níž se dále dozvídáme: nou nazelenalým svitem pouličních plynových lamp, hlavních symbolů foglarovské městské romantiky. „Přístavní čtvrť měla velmi špatnou pověst. (…) Do- Ale o tom víc v dalším bodě. šlo zde také víc než kde jinde k mnoha hrubým zlo- činům, i několik hochů se zde ztratilo, aniž byli kdy Kdo se bojí, vypátráni. Nechoďte do Přístavní čtvrti! Nechoďte nesmí do Stínadel! do Přístavní čtvrti! (…) Říkalo se také, že v Přístavní čtvrti v podvečer, když už je v jejích uličkách tma, chodí „Byla to čtvrť starodávných spletitých uliček, vše- muž se zrůdně utvářenou hlavou, který sbírá odpadky lijak točených, křivolakých. Tajemné domy a domečky a živí se jimi. Jeho zjev je prý tak hrozný, že musí mít se tísnily v ustavičném šeru a na jejich malé zapácha- hlavu zabalenou do šátku, aby aspoň trochu zakryl její jící dvorečky málokdy zasvitlo slunce. Mnohé uličky znetvoření a nemůže jít po ulici za denního světla.“ tu spojovaly tmavé průchody, pro neobeznámeného chodce naprosto nepozorovatelné. (…) Lampáři roz- Přístavní čtvrť je prototypem foglarovské tajem- žehávali plynové lampy. Každá rozhodila kolem miho- né čtvrti, do níž po vzrušení bažící hrdinové podnika- tavou zelenou zář a lidé v jejím okruhu se svými mrt- jí často riskantní průzkumné výpravy, tak jako chodil volně bledými obličeji vypadali jako duchové.“ Foglar v dětství zkoumat magické uličky Staré Prahy,

[ 100 ] HOWAR D – 13/2014

které ho uhranuly na fotografi ích Josefa Šetelíka. Zatímco v Přístav volá Foglar strašil jen dále ne- Na tomto motivu postavil své nejslavnější dílo, stína- rozváděnou zmínkou o zmizelých dětech a epizod- delskou trilogii, jejíž první díl, Záhada hlavolamu, vy- kou se znetvořeným mužem, pro Stínadla si vymyslel šel knižně v roce 1941. Po komiksech v Mladém hla- jedinečné dětské pozadí i památný přízrak – Vonty sateli se tu čtenáři opět setkali s oblíbenými Rychlými a Široka. Oni do sebe uzavření, nepřátelští chlapci, šípy a poprvé se s nimi vydali do mysteriózní čtvrti kteří mají vlastní pozoruhodnou, hierarchicky uspo- s originální a propracovanou mytologií, do čtvrti, kde řádanou organizaci bez dospělých s bohatou histo- záhady a nebezpečí číhají doslova na každém kro- rií a tajnými rituály, jsou dobrým důvodem, proč se ku – do Stínadel! ve Stínadlech neustále ohlížet přes rameno. A zved- nete-li pohled k černým obrysům stínadelských „Stínadla! Tajuplná, nebezpečná čtvrť, do které se střech, možná uvidíte přeskakovat z jedné na dru- teď už zase několik týdnů neodvážil ani jeden chlapec hou Široka, nepolapitelného enigmatického fantoma z Druhé strany. Čtvrť propletená křivolakými uličkami v bílé masce. Navíc ve vontských, potažmo stínadel- s nesčetnými schůdky a zábradlíčky, uličkami škrá- ských skříních se skrývá tolik děsivých kostlivců, že bajícími se vzhůru do kopců a zase řítícími se jako není divu, že při pronikání sem Rychlé šípy přepadají do hlubiny, plná průchodů s nezbádanými tajemný- podobné úzkostné pocity jako Jiřího na útěku z Pří- mi zákoutími a záhadnými dvorečky za zdmi domů. stavní čtvrti. A v tomto bludišti žijí spousty hochů, kteří jsou doce- la jiní než hoši z kterékoli jiné čtvrti města. Uzavření „Když most přebíhal, připadalo mu, jako by unikal do sebe, nepřátelští vůči každému chlapci, který zde z nějakého hrůzného chapadla.“ nebydlí a sem nepatří.“ (Přístav volá) (Stínadla se bouří) „Za několik minut došli k Rozdělovací třídě, pře- běhli její koleje a Stínadla je pohltila jako nějaká veliká černá nestvůra.“ (Stínadla se bouří)

„Byli v nepřátelském cizím území, byli ve Stína- dlech. Vniknutí sem působilo na ně dojmem vpadnutí do černé neznámé vody s bahnitým dnem.“ (Záhada hlavolamu)

A jak už jsou Rychlé šípy uvnitř, Stínadla se inten- zivně vsakují do všech jejich smyslů. Vedle specifi cké architektury a pouličního osvětlení patří k místnímu

[ 101 ] koloritu i pach zatuchliny („Podivný zápach úzkých svoje sýčkování, doprovázené ještě neklidným otáče- uliček, který nebylo cítit nikde jinde než tady.“), nebo ním se dozadu.“ pravidelné vyzvánění kostelních zvonů, které mají ka- (Tajemství Velkého Vonta) ždý své jméno:

„Večerní zvony se rozhlaholily do tmy, dnes jako- by nějak výhrůžně. Snad jen mlha tak zkreslovala je- jich zvuk! (…) „A co je tohle? – Slyšíte to? – Jaký je tohle zvon?“ stísněně šeptl Rychlonožka. Jeho tvář přelétl podivný výraz strachu. „Ten jsme tu ještě ne- slyšeli! Není to – není to Umrlčí prst? Víte, když někdo umře –“ (Stínadla se bouří)

Strašidelnou zvukovou kulisu ve Stínadlech ne- tvoří jen zvony, ale i vontská válečná píseň, ohlašující skutečnou, všudypřítomnou hrozbu:

„A z bludiště stínadelských uliček sem zaznívala bojovná píseň Vontů. Neměla žádná slova, byl to be- zeslovný nápěv, nahánějící hrůzu.“ (Záhada hlavolamu)

Bezeslovný nápěv nahánějící hrůzu, který se mi- mochodem vyskytl u Foglara už dříve:

„Zase chvíli poslouchali. Bylo slyšet kvílení větru, ale opět a opět se ozýval zpěv, podivný a strašidelný, beze slov a často bez nápěvu! Pavel cítil, jak mu mráz běží po zádech.“ (Chata v Jezerní kotlině)

A kde se vzal samotný název Stínadla? V Záha- dě hlavolamu Foglar naznačuje jeho možnou odvo- zenost od dříve zde snad stojícího popraviště (sta- ročesky stinadlo), což ve stejnojmenném černobílém Kde ještě najdeme u Foglara výpravy do staro- seriálu z roku 1969 ilustruje použitý erb Stínadel bylých a mystických městských zákoutí? Tajemná s obrázkem popravčí sekery. Miloš Dvorský v knize Řásnovka (1965) nás seznamuje se stejnojmennou Mýtus jménem Stínadla pak vysvětluje, že v 19. sto- čtvrtí, podobně jako Stínadla se vyznačující zvlášt- letí Mácha, Erben a další obestřeli romantickým ta- ní semknutostí místní mládeže a to díky foglarovské jemnem nejeden šibeniční vrch, což milovníku a sbě- stolní hře Fan-tan. Jinak ale jde o moderní a rušnou rateli morbidit Foglarovi jistě neušlo. Název Stínadla čtvrť protkanou železnicí, která sice na počátku pů- lze ale také vztáhnout ke stínům, ve kterých se tato sobí na hrdinu přízračně, ale kde mu nehrozí žádné čtvrť utápí, a někteří v něm vidí dokonce akronym zvláštní nebezpečí, naopak tu na útěku z domova na- se skrytým významem, např. stín a dlažba nebo Ústí chází dočasné útočiště. nad Labem. Podle Dvorského ale byla inspirací ná- Rok po Řásnovce Foglar vydal Poklad Černé- zvu spíše skutečná ulice a sídliště Stínadla v Ledči ho delfína (1966), kde výjimečně lokalizuje i přizná- nad Sázavou, kam Foglar v dětství dojížděl za pří- vá svou inspiraci, když vysílá dvojici kluků do „uliček buznými. Asanace Stínadel pak měla být tématem staré Prahy, do bludiště uliček a plácků a tajuplných plánované čtvrté knihy o nich s pracovním názvem zákoutí, kde večer ještě hoří starodávné plynové Budou se Stínadla bourat?, k jejímuž napsání se ale lampy a kde je plno stínů.“ V komiksu Modrá rokle spisovatel už nedostal. (1984) se hlavní hrdina vydává do nejmenované okra- jové čtvrti pátrat po svém sportovním rivalovi a mís- „Pak ještě lampáři s dlouhými tyčemi v rukou za- to něj tu nachází nové kamarády, nepřátele i záhadu. čali rozžehávat plynové lampy a jejich žlutozelené mi- Ve Strachu nad Bobří řekou, volném pokračová- hotavé světlo změnilo ulice i uličky a zákoutí ve stra- ní Hochů od Bobří řeky, nachází chlapecký klub do- šidelné bludiště. (…) Sem kdybych šel milionkrát, tak časnou klubovnu v opuštěné věži u kanálu ve staré budu vždycky mít strach,” začal Rychlonožka zase a spletitě uspořádané čtvrti V závětří, kde žijí hlavně

[ 102 ] HOWAR D – 13/2014

velmi staří lidé. Faktem ale zůstává, že zdaleka nejlé- mě něco pronásleduje, že mě někdo pozoruje!“ (…) pe tento svůj motiv Foglar rozvinul ve zmíněné, noto- „Jak je to zvláštní a hrůzné,“ zašeptal zadumaně Pavel ricky známé stínadelské trilogii. a v duchu zase viděl Ludvu, jak škrtá ve skrýši zápalku Rovněž třeba dodat, že jeho hrdinové nepodni- a jak zdrceně šeptá: „Bylo to tu zase! Přišlo to zase!“ kají výpravy pouze do starobylých městských zá- (Chata v Jezerní kotlině) koutí, ale také do neméně záhadné a záludné kraji- ny za městem. To je případ zejména idylické kotliny Se strachem z podivného neznámého stalkera se skrývající podivný náhrobek v Chatě v Jezerní kotli- u Foglara poprvé setkáváme už v jinak skrz na skrz ně nebo uzavřeného lomu v komiksové trilogii Mod- idylické foglarovce Hoši od Bobří řeky (1937). Zde rá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn, nad ho pocítí chlapci z titulního klubu na letním táboře, nímž se vznáší přízrak zmizelého a zde možná uto- kterým obchází nikým neviděný přízrak, zanecháva- nulého chlapce. jící jim potměšilé vzkazy podepsané Zelená příšera.

„Od té chvíle začali hoši tajně věřit, že je dnem i nocí pozoruje někdo cizí a zlý, ač si to dosti dobře nedovedli představit. A přece, kdyby měli jen trochu více otevřené oči, mohli postřehnout ledacos, co je mohlo přivést na stopu. Pravda – byly zde sice dvě oči, které viděly více než ostatní a mnohé si domyslily, ale tyto oči si vše nechaly pro sebe.“ (Hoši od Bobří řeky)

Strach (nejen) nad Bobří řekou „Tu do myslí hochů vstupovala podivná tíseň z ně- čeho neznámého – a přece očekávaného – a rdousila jejich jindy tak bujaré veselí a radost ze života. Byl to strach.“ (Strach nad Bobří řekou)

Foglar mnohé své postavy mučí dlouhotrvajícím strachem, s nímž se často nemají komu svěřit. Opět to platí už o hrdinovi jeho prvotiny, který se ale – po- dobně jako třeba hrdina foglarovky Pod junáckou vlajkou – bojí pouze odhalení, že se zapletl do krá- deže. To Ludva Grygar v Chatě v Jezerní kotlině a později Jan Tleskač v Záhadě hlavolamu se obá- vají přímo o svůj život, aniž by si byli jisti, kdo nebo co jim o něj vlastně usiluje.

„19. října, čtvrtek. Je večer. Po včerejším radost- ném dnu svírá mne dnes zase hrůza před něčím, o čem sám dobře nevím, předtucha nějakého veliké- Děs foglarovského stalkingu asi nejlépe vystihu- ho nebezpečí. Bojím se! Je to předtucha, jakou prý je Pavel z Chaty v jezerní kotlině: „Nejsem zbabě- někdy mívají lidé před svou smrtí! Tolikrát jsem o tom lec a dovedu přijmout ránu od protivníka, kterého vi- četl! Ale můj děs vzniká i ze skutečných událostí!“ dím. Ale z nepřítele neznámého a záludného na mne (Záhada hlavolamu) jde hrůza!“ Foglarovi hrdinové se ale nestrachují pouze „Bojím se o svůj život. Něco se kolem mne děje, o vlastní život. „Vladimíre Dratuši! Ani deset takových víš, čemu nerozumím a co je mně nepřátelské. Sám závor tě nemůže uchránit od toho, co se má stát, ani už nevím, kdy to začalo. Mám pořád dojem, že když mrtvý promluvil!“ Tato záhadná, zlověstná slova

[ 103 ] pronesená v Tajemství Velkého Vonta (1986) taju- dopustí i někteří chlapci z klubu Hochů od Bobří řeky plným cizincem zcela paralyzují Velkého Vonta a je a obavy z odhalení kolaboranty poznamenají i jejich na Rychlých šípech, aby ho proti jeho vůli ochráni- tradiční letní tábor, jenž pojmenují Tábor strachu. li před děsivým tajemstvím, které ho dusí. V komik- Jeden z hochů se navíc ocitá ve vlastní spirále sové trilogii Modrá rokle (1984), Ztracený kama- strachu, když je mu odcizena přechovávaná protina- rád (1987) a Jeskyně Saturn (1990) zase pomáhá cistická báseň, která v případě objevení Nepřítelem chlapecký klub Saturn výčitkami svědomí zničenému znamená rozsudek smrti pro něj i jeho blízké. chlapci Viktorovi pátrat po jeho ztraceném kamarádu Elvim. Ten pravděpodobně utonul v zatopeném lomu „V jeho srdci se usídlila hrůza, když si onu ztrá- za městem, což si Viktor dává za vinu. Foglar tento tu uvědomil – a to bylo velmi, velmi brzy, ještě tentýž samizdatový komiks vytvořil během 80. let v nesou- nešťastný večer – a ta hrůza ho měla provázet, mučit, rodém, ale velmi funkčním tandemu s výtvarníkem ničit a děsit po všechny další dny, dnešním večerem Kájou Saudkem, jenž mu svou kresbou s častým šra- počínaje!“ fováním vtiskl pozoruhodně temnou atmosféru. (Strach nad Bobří řekou)

Pozdní Strach nad Bobří řekou pak Foglar obto- Vteřiny hrůzy čil kolem strachu vůbec největšího – strachu českého „A Jiří spatřil něco strašně nestvůrného. Muži od le- národa z nacistické okupace, strachu, jež kdysi zaží- vého spánku až k rameni z hlavy vystupoval ohromný val osobně nejen coby příslušník národa odsouzené- nádor – zvící lidské hlavy. Jiřímu bleskly hlavou poví- ho k vyhlazení, ale také jako známý představitel Ne- dačky o znetvořeném muži z Přístavní čtvrti. Nebylo po- přítelem zakázaného skautingu. Při psaní zužitkoval chyby, že je to on, muž v černém, který stojí před ním! vlastní mrazivý zážitek, kdy poté, co nacisté zakázali Ten objev i pohled na znetvořeného muže byly dílem jeho skautskému klubu činnost, zariskoval a tajně vy- zlomku jediné vteřiny. Ve smrtelné hrůze se Jiří šílenou nesl z úředně zapečetěné klubovny klubové vybave- rychlostí obrátil za Lexou. Ale muž příšera byl rychlejší.“ ní. Téhož smrtelně nebezpečného kousku se v knize (Přístav volá)

[ 104 ] HOWAR D – 13/2014

Zkomírám hrůzou. Potácel se v děsu. Hrůza bije v povídkách (Venda z města, Mezi nebem a zemí, do jeho duše. Tělem mi projelo bodnutí děsivé hrů- Vteřiny hrůzy, V nebezpečí života), románech nebo zy. Tyto obraty a také názvy povídek a románových komiksech. Foglar sám si jako malý při sáňkování kapitol jako Vteřiny hrůzy, Večer hrůzy, Chvíle hrů- zranil záda a silně na něj zapůsobila i nehoda jeho zy nebo Hodina hrůzy ukazují, že Foglar své hrdiny vrstevníka, který se těžce zranil při pádu z městských nejen rád trýznil vleklým strachem, ale také je často hradeb a jehož slova „Maminko, tatínku, odpusťte mi, uváděl do situací, z nichž jim i čtenářům běhá mráz že jsem si tak zkazil život!“ zakomponoval o víc jak po zádech. Obvykle takových, kdy bojují o holý život půlstoletí později do Tajemství Velkého Vonta. Hned (viz další bod) nebo se setkávají se svými zlověstný- dva pády z výšky a jedno zranění zad se objevují mi pronásledovateli zmíněnými v bodě předchozím. v Modré rokli, zatímco její pokračování straší uto- nutím – Foglar tu mj. recykluje zápletku s uvězněním „A v té sinavé záři Pavel hledí vzhůru, přimrazen v zatopené jeskyni, už dříve použitou v komiksech hrůzou! Tam nahoře se cosi nevýslovně ohyzdného o Rychlých šípech. A v Tajemné Řásnovce je před šklebí a chechtá. A jak záře blesku skomírá, v tom utopením zachráněn chlapec, který – jak se zdá – po- zlomku vteřiny ještě Pavel s úděsem pozoruje, že to dobné nehody morbidně přitahuje. neznámé se najednou pohybuje s kočičí obratností po schůdkách k němu – k němu – k němu! Pavel vy- „– a najednou se jeho ruce rozmáchnou do prázd- křikne hrůzou a jeho jediná myšlenka v tom děsu je na, červená zář lampy mizí, pod nohama už necítí utéci, utéci!“ podlahu zvonice – a jen letí a letí, závratnou rychlos- (Chata v jezerní kotlině) tí – kolem je tma – nechápe, co se s ním děje – v hr- dle mu odumírá výkřik hrůzy – Tleskač přepadl přes zábradlí!“ (Záhada hlavolamu)

Ano, utéci, utéci! Šílený běh panickým strachem zachváceného hrdiny před nebezpečným pronásledo- vatelem – prodloužení oněch chvilek hrůzy – je dalším častým foglarovským výjevem. Hned dvakrát si takhle zaběhají hrdinové foglarovek Přístav volá a Chata v jezerní kotlině, Stínadla se bouří otvírá zběsilý útěk Jiřího Rymáně ze Stínadel a v povídce Rozsvícený čaj vyděšeně prchá pomatenému páru okultistů dokonce sám Foglar, jelikož jde o zpracování jeho skutečného zážitku. Není divu, že po přestálém děsu pronásledují Foglarovy postavy často noční můry. Váhy života a smrti „Věděl jen jasně, že je s ním konec, uvědomoval si to i v šíleném děsu zcela zřetelně. Zapadl pod led a nemohl objevit otvor, kterým se dolů, do té zelené tmy, propadl!“ (V nebezpečí života)

Důležitou součástí Foglarova výchovného po- selství bylo varování před klukovskou nerozvážností, která může mít tragické následky. Chlapecká dobro- družství měnící se v jediném okamžiku v nervydrása- jící boj o přežití, najdeme napříč jeho dílem, ať už

[ 105 ] Tři pamětihodné pády z výšky pak popisují Záha- da hlavolamu a Stínadla se bouří, kde padají Mirek Dušín (z vysokého žebříku), Široko (ze střechy) a pře- devším Jan Tleskač. Tleskačův pád ze zvonice byl velmi pravděpodobně inspirován skutečným pádem chlapce ze zvonice kostela v Petrské čtvrti v Praze na začátku 19. století. Chlapec tehdy pád jako zázra- kem přežil a vyrostl z něj jeden z našich nejvýznam- nějších básníků, Karel Hynek Mácha.

„Pak Jindra pomalu a jako ve snách přistoupil a sejmul čepici. Stál tiše a významně jako člověk, který se modlí u hrobu. Teď teprve si Červenáček a Rychlonožka jasně uvědomili, co se vlastně stalo. Smeká se přece jen před mrtvým! A Jindra smekl!“ (Stínadla se bouří) nebo odkrývání tajemství podivného hrobu v Chatě v Jezerní kotlině. Při pátrání obvykle hraje důležitou Zmíněné zoufalé zápasy o svůj život postavy ob- úlohu nějaký písemný dokument (deníky v Záhadě vykle vyhrávají. Ty, které neuposlechly varování, se hlavolamu a Ztraceném kamarádovi nebo dopisy ale Foglar – sám jako malý několikrát konfrontova- v Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta), kte- ný se smrtí svých blízkých – nebojí potrestat vážným rý je buď vodítkem, nebo v závěru objasňuje, co se onemocněním nebo rovnou fatálně, např. chlapce, stalo. Závěrečný díl stínadelské trilogie je mimocho- co skočí uhřátý do vody nebo kluky bruslící na ten- dem inspirován vyprávěním, jež Foglar slýchal v dět- kém ledě v komiksových příbězích o Rychlých ší- ství, o chlapci, který si prý v jeho rodném domě hrá- pech. Smrt otevírá a uzavírá také Chatu v Jezerní val na půdě a beze stopy zmizel. kotlině – začíná předčasným úmrtím hrdinova otce v boxerském ringu a končí objasněním dávné smr- telné nehody chlapce v krajině za městem. Doslova nasáklá smrtí je pak stínadelská trilogie, v níž je zmí- něna smrt celkem 6 postav (4 dětských), z nichž žád- ná nezemřela sešlostí věkem. A při jedné ze svých komiksových eskapád Rychlé šípy dokonce objeví kostru dávno pohřešovaného fi latelisty. Není radno bloumat po starých půdách… Čímž se dostáváme k poslednímu bodu – rozplé- taní starých tragédií, majících ve svém středu mrtvé- ho, často dítě. Vedle stínadelské trilogie, kde tento motiv najdeme v každém díle (pokaždé jde o ně- koho jiného), sem patří i již zmíněné pátrání Rych- lých šípů po zmizelém sběrateli známek Maxmiliánu Drápovi, pátrání klubu Saturn po možná utopeném Elvim v Ztraceném kamarádovi a Jeskyni Saturn

[ 106 ] HOWAR D – 13/2014

Závěr s STB v 50. letech, k níž se ale hned po revoluci opa- Tvorba Jaroslava Foglara není pouze oslavou kovaně přiznal. Absence žen v jeho tvorbě i životě klukovského přátelství, slunných dnů a klubovních (nikdy se neoženil) a jeho letitá práce v chlapeckém a táborových her a nabádáním ke zdravému životní- oddíle pak vedly k spekulování o jeho sexuální ori- mu stylu a rytířskému chování – jsou to také za pří- entaci, které se nepotvrdilo. V roce 1992 jej přepad- zračného svitu plynových lamp a sychravého počasí li a neúspěšně se jej pokusili okrást dva učni, tedy podnikané riskantní výpravy do pochmurných uliček ti, kterým zasvětil své životní pedagogické a literár- starobylých čtvrtí a vyděšení hrdinové pronásledova- ní dílo. Roku 1995 byl dlouhodobě hospitalizován ní záhadnými děsivými útočníky, odhalující zapome- v Thomayerově nemocnici v Praze, kde o čtyři roky nuté hrůzné historie a poprvé se setkávající se smrtí. později ve věku 91 let zemřel. Díky těmto opakovaně používaným horrorovým mo- tivům můžeme hned několik Foglarových nejslavněj- Josef Blažek ších titulů označit za pozoruhodný příspěvek do po- kladnice dětského horroru.

„Stínadla vydala svá poslední tajemství, setřela svou tajemnost. Po bouřích se uklidnila, ztišila a přija- la na sebe tvářnost obyčejné čtvrti. Na jak dlouho? Kdo to ví –“ (Záhada hlavolamu) JAROSLAV FOGLAR (1907–1999) Populární český autor literatury a komiksů pro mládež a redaktor dětských časopisů (Skaut-Junák, Mladý hlasatel, Vpřed, ABC.) a významný představitel českého skautingu s přezdívkou Jestřáb. Knižně de- butoval v polovině 30. let, v obdobích 1948–64 a pak od začátku 70. let až do roku 1989 nesměl publikovat ani veřejně vystupovat a jeho knihy a komiksy zmize- ly z obchodů a knihoven. Po revoluci byly znovu vy- dávány ve velkém a o jejich autorovi vzniklo několik dokumentů. Jeho dílo mělo řadu napodobitelů a epi- gonů, ale kult osobnosti, který si spisovatel vědomě budoval, nekritická adorace ze strany části jeho fa- noušků, i jeho příliš dokonalí hrdinové a schématic- ké příběhy vyprovokovali ke kritice i mnoho jeho od- půrců. Kritizován byl i za nedobrovolnou spolupráci

[ 107 ] Smrt ve Stínadlech Josef Blažek

Já, Hačiřík Emil ze Stínadel, prohlašuji dobrovol- Stínadel, jako Kocouří hrádek nebo Dvůr u červené- ně a za zcela jasného vědomí toto: ho raka, se staré barabizny všelijak groteskně pro- plétají a hroutí do sebe, jakoby se navzájem požíra- Umírám a mým vrahem jsou Stínadla. Když jsme ly. A nad tím vším temně duní zvony stínadelských před týdnem vylovili s Širokem ježka v kleci ze stoky kostelů… pod svatojakubským kostelem, cáklo mi do úst sto- Krátce po přestěhování, ještě než jsem se se- kové bahno, ta černá žluč a jed vylučovaný Stínadly. známil s Rezavými klíči a Širokem, mi tatínek přinesl Hned se mi udělalo zle a dosud ležím s horečkou, jež z práce mapu Stínadel. Vysvětlil mi, že není ani zda- mě čím dál víc sžírá a rozkládá, a jistě bude příčinou leka přesná a že přesný plán Stínadel ani neexistu- mé smrti. Tu horečku mi přivodila Stínadla jako trest. je. To byl pro mne zlomový moment. Stínadla mne Trest za to, že jsem jim vyrval víc tajemství, než kdo- od počátku fascinovala a umínil jsem si, že to budu koli jiný, a že jsem nahlédl do jejich pokřivené duše já, kdo první takový plán vytvoří. I kdybych tu kvůli a nepřišel z toho o rozum. Ale nepřicházím o něj prá- tomu měl prolézt každý barák, věž, zákoutí, průjezd vě teď, kdy se potácím na prahu smrti? a dvoreček. Vontové ať se pachtí za ježkem v kleci - Jak to bylo s vylovením ježka, jsem již vypsal Re- mým hlavolamem budou samotná Stínadla! zavým klíčům. Byla to jediná vontská parta, co mě A tak jsem zprvu i postupoval. Začal jsem v naší mezi sebe přijala, když jsem se sem před dvěma ulici a v rozšiřující se spirále prolézal přilehlé okolí. lety přestěhoval. Pro ostatní Vonty jsem byl jen při- Všechny objevy jsem pak doma zakresloval do ta- vandrovalec, se kterým nechtěli nic mít. Abych se jí tínkovy mapy a zapisoval si do sešitů. Vedle zmize- odvděčil, předal jsem partě klíče od Vránovy skrýše lých domů a ulic nebo zastavěných či naopak uta- a teď jim i sepsal, jak to bylo s ježkem, po němž se jených zahrad a průchodů jsem si zaznamenával usilovně pídí jako všichni Vontové, jen z jiného důvo- i letopočty napsané na domech, domovní znamení, du. K ničemu jim to ale nebude. Přes Uctívače ginga pídil se po původu názvů domů, ulic i těch kostelních se do skrýše nedostanou a ježka má Široko a tomu ho nikdo nevezme. Na ničem z toho ale nezáleží. Je tu jiné, mnohonásobně důležitější a hrozivější tajem- ství, za jehož odhalení brzy zaplatím cenu nejvyšší, a které se mnou nesmí zemřít. Ale od začátku. Stěhovat se do Stínadel bylo jako stěhovat se do zakletého zámku. Tatínek sem šel za prací a když jsem se ho na ni ptal, řekl mi, že jeho prací je ten za- kletý zámek strhnout. Říká se tomu asanace a dělá se to se starými neutěšenými čtvrtěmi měst - celé se zboří a přestaví do modernější podoby. A tatínek stojí v čele asanačního výboru, který se chystá takto pře- budovat Stínadla, aby dál nehyzdila tvář města. Stínadla! Jen z toho názvu mi běhal mráz po zá- dech! Od tatínka jsem věděl, že pochází od popraviš- tě, co tu kdysi stávalo. Dosud tu lidé straší svoje děti katem, co tu tenkrát mučil odsouzené a stínal jim hla- vy. Byl pověstný svou krutostí a podle něj… ale ne, však se k tomu ještě dostanu. Ve Stínadlech jako by se čas zastavil a motal se v jakési přepodivné smyčce. Většina čtvrti ještě stá- le nebyla elektrifi kována a tak zdejší úzké, křivolaké a všelijak propletené uličky po setmění pořád osvět- lují svým tlumeným zelenavým svitem pouliční plyno- vé lampy. Mnoho domů je tu vlhkých a jaksi odporně zatuchlých a v nejstarších a nejzapadlejších koutech

[ 108 ] HOWAR D – 13/2014

zvonů, zapředl řeč s mnoha starousedlíky… a velmi že se nade mnou tyčí několikapatrové domy. Tehdy brzy také začal odhalovat první stínadelská tajemství jsem cítil, že se dostávám Stínadlům pod kůži. A teh- a s nimi skutečnou povahu tohoto přízračného, děsi- dy poprvé se mě Stínadla, ta hladová nestvůra, po- vého a nebezpečného místa. kusila spolknout. Existuje několikero Stínadel. Jedny se nacháze- Do nejdelšího podzemního úseku jsem se vydal jí nad našimi hlavami. Zjistil jsem to, když jsem přes na starém nafukovacím člunu, který jsem našel vy- nějaké půdy pronikl na různé střechy. Tam nahoře se hozený ve smetí. Koryto se svažovalo stále víc a říč- rozkládá svět sám pro sebe, liduprázdný svět staro- ní proud byl ke mně, vetřelci, stále neurvalejší a vý- bylých věží a strmých střech, kde vám jediný chybný hružně kolem mne klokotal. Udržet provaz, co jsem krok může přivodit smrtelný pád. Součástí toho světa přivázal k mříži při vstupu, bylo čím dál těžší. V tom jsou i domovní půdy, v jejichž prachu a pavučinách jsem se s člunem ocitl na jakémsi rozcestí, kde se leží pohřben nejeden doklad nějaké staré hrůzné tra- koryto větvilo do několika menších, vedlejších koryt gédie. Stínadla jsou totiž divadlem, které hrají jen tra- a voda se jimi propadala kdovíkam. Proud se tu točil gédie. Já tam nahoře ale učinil jeden ze svých prvních ve zběsilém víru a v něm se vratký člun v mžiku pře- a dosud nejúžasnějších objevů - že díky pozoruhod- vrátil a zmizel v rozšklebené tlamě jednoho z koryt ně spletité architektuře čtvrti je hned na několika mís- a já s ním. tech možné přejít po střechách z jednoho konce Stí- Padal jsem úžasně dlouho. Aspoň mi to tak připa- nadel až na druhý! Jak jsem se dozvěděl později, tato dalo. Dopadl jsem dobře - do hluboké vody. Baterku vzdušná Stínadla se stala osudným Janu Tleskačovi jsem utopil a tak když jsem se dohrabal na břeh, za- i Karlu Dymorákovi. Jejich temné a smutné příběhy čal jsem poslepu postupovat podél zdi, dokud jsem vypovídají hodně o povaze Stínadel…. neobešel a tak nezmapoval celý prostor, kam jsem se Další Stínadla se nacházejí pod našima nohama. zřítil. Voda odsud dál pokračovala několika dalšími Stínadelské podzemí je provrtané starými, napůl za- koryty klesajícími hlouběji pod zem a pak tu byla ješ- sypanými klášterními chodbami a kanalizačními tu- tě jakási nízká, úzká chodba. Nechtěl jsem se pou- nely jako ementál. Tato podzemní Stínadla se před štět do neznámého podzemí, abych se neztratil, ale rokem stala osudnými Mažňákovu otci a nyní mně. vyškrábat se zpátky nahoru a vrátit se na povrch stej- A pak jsou tu samozřejmě Stínadla nejznámější, ta nou cestou bylo nemožné. Vykročil jsem tedy chod- na povrchu. Pochmurné bludiště uliček, průchodů, bou a modlil se, aby mě vyvedla na denní světlo. náměstíček, plácků, schodišť… Stínadla, kde zemřel Netuším, jak dlouho jsem nazdařbůh bloudil pod- Robert Komour, aby mohla být vontská mládež spo- zemím. Chodba se několikrát větvila a já brzy ztra- jena proti vetřelcům zvenčí, aby vznikli Vontové… til pojem o směru i o čase zde stráveném. Neustále Ve Stínadlech je smrt zakuklena ve všem. jsem ale postupoval dál, i když se chodba snížila jen To ale není vše. Jsou i Stínadla denní, Stínadla na jakýsi nizoučký světlík u země a já se musel dál noční, Stínadla různých ročních dob, Stínadla uvnitř plazit po břiše, polykat pavučiny a prach a odhánět Stínadel… Stínadla se přetvářejí před očima jako ob- krysy. Děsil jsem se toho, že se světlík zúží natolik, že razce v kaleidoskopu, stále jiná a stále stejná, všech- v něm uvíznu a krysy se do mě ještě zaživa začnou na stejně nebezpečná, stejně nasáklá zoufalstvím, zahryzávat. hrůzou a smrtí. Postupně jsem poznal všechny tváře Na místo toho světlík ústil do jakéhosi tmavého Stínadel a mnohé jejich záhady a tajemství. Některá komína. Nezbývalo mi, než se do něj vsoukat a zku- stála zdánlivě osamocená, jiná se splétala do jakých- sit jím vyšplhat nahoru. Zdálo se to, že to půjde - ko- si podivných řetězů, ale všechna dohromady skláda- mín byl dost úzký, abych se v něm mohl zapřít o stě- jí jeden velký zlověstný obraz Stínadel. A v samém ny a mezi neomítnutými cihlami byly mezery, kam středu toho obrazu se nachází tajemství největší, nej- jsem mohl pohodlně vklínit prsty i špičky bot a špl- temnější a nejničivější, jež jsem objevil v jakési třinác- hat. Opatrně jsem stoupal vzhůru, když se jedna z ci- té stínadelské komnatě a zažil přitom ty nejstrašnější hel pod mými prsty rozpadla, její kousky mě zasáhly chvíle svého života. do očí a já ztratil rovnováhu a nezadržitelně klouzal Stalo se to, když jsem prozkoumával betono- komínem dolů, zajíkaje se hrůzou. Přitom jsem se vé koryto Černé vody. Je to potok sbírající splašky udeřil hlavou o zeď a ztratil vědomí. z celých Stínadel, z valné části uvězněný pod domy Po kdovíjaké době jsem zase přišel k sobě. Ko- a dlažbou ulic. Některé tyto úseky jsem prošel pěš- lem stále panovala černočerná tma. Pád mě stál pár ky po úzkých a kluzkých postranních římsách, jiný- pálících odřenin, ale jinak jsem byl v pořádku. Posle- mi jsem se probrodil v gumákách. Připadal jsem si pu jsem šmátral rukama okolo - nad sebou jsem na- jako cestovatelé po Amazonce, o kterých jsem četl, hmatal ústí komína a kolem sebe ze tří stran cihlové co hledali bájné zlaté město a bojovali s nepřátelský- zdi. Seděl jsem na kamenné podlaze pokryté smetím mi indiánskými kmeny, pralesními šelmami, hmyzem a jak jsem šmátral okolo, najednou jsem nahmatal a nemocemi. Akorát že já putoval celé hodiny v za- krabičku povědomé velikosti. V náhle nabyté naději tuchlé, černočerné tmě plné zlobně pištících krys pro- jsem s ní zatřásl a ona vydala ten nejkrásnější zvuk světlované jen mou baterkou a s tísnivým vědomím, - zvuk harašení zápalek uvnitř! Vylovil jsem z kapsy

[ 109 ] kapesník, vytáhl z krabičky jednu zápalku, škrtl s ní síňka s podlouhlým dubovým stolem a židlemi okolo a držíc kapesník za jeden konec, zapálil jsem ten dru- a za ním se skutečně rýsovaly nějaké dveře. Dychti- hý. Nikdo si nedokáže představit tu radost a štěstí, že vě jsem k nim vykročil, ale už v půli cesty jsem po- aspoň na chvíli opět vidím světlo! znal svůj omyl - dveře totiž patřily velké staré skříni. V mihotavém světle plamene rychle šplhajícího Přesto jsem ji otevřel pro případ, že by v ní mohly po kapesníku, jsem před sebou spatřil jakousi míst- být uschovány rezervní klíče od vchodových dveří. nost. Z polotmy vystupovaly obrysy nějakých stolů Na několika policích tu byla vyrovnána hromada mu- a žebřů, rozestavěných po poměrně velkém prosto- čicích nástrojů a pár tlustých černých knih. Prohrabal ru s vysokým stropem. Z něj viselo několik řetězů jsem se policemi, ale žádné klíče nenašel. Už jsem a háků a naproti na zdi se zablýskla sbírka majestát- chtěl skříň zklamaně zavřít, když mě zarazila přítom- ních mečů. Ve středu místnosti trůnil velký dřevěný nost knih. Jaké knihy se mohou nacházet v mučírně? špalek. Napadlo mě, že je to snad nějaká kovárna, Vzal jsem do ruky tu, co byla nejblíž po ruce, polo- ale pak jsem na protější zdi zahlédl pohupovat se žil ji na stůl, otevřel a ve svitu louče se pokusil něco jakýsi stín a ten jediný pohled stačil, abych s údě- málo přečíst. sem pochopil, kde jsem se to ocitnul. Byl to stín vi- „Vyznání na mukách posluhovačky perníkářské sící oprátky. Kateřiny Prilucké z Rakova Léta Páně 1455 v sobotu Nebyla to kovárna. Byla to mučírna. Spoře ozá- po svatém Václave, jsa obviněna, že dítě svoje do ra- řená neklidným plamenem na mne působila tak stra- kovského rybníka hodila a od něho umrlého odešla. šidelně a neskutečně, že mi na okamžik blesklo hla- K útrpnému právu přikročeno bylo, na kterémžto trá- vou, že jsem zemřel a teď jsem v pekle. pení a po něm toto vyznala: Nic jsem jakživ víc neu- Po levé straně stál nakřivo jakýsi široký žebřík. činila, než k čemu se znám, že jsem dítě svoje zabila V první chvíli jsem myslel, že vede někam nahoru a proto to udělala, aby nehladovalo. Tu my purkmi- ven z místnosti, ale teď jsem si všiml, že nevede ni- str a rada stínadelský, majíce Pána Boha věčného kam a že jsou na obou jeho koncích uvázány pro- na své paměti, pováživše bedlivě přiznání i vyznání vazy a z boku má rumpál. Uvědomil jsem si, že to její jak před trápením, na trápení a po trápení, tak- není žádný žebřík, ale skřipec, mučicí nástroj, na kte- to v tom nalezli: Poněvadž se předně proti pátému rém se dříve natahovali odsouzenci a tak byli nuceni přikázání Božímu mordu dopustila, aby podle práva k přiznání nebo trestáni. Napravo ode mne stálo hru- království tohoto, jiným mordýřům na výstrahu cej- bě opracované dřevěné křeslo. Ze sedátka i opěradla ch do tváře jí vypálen byl a ona do kola vpletením pro ruce vystupovaly špičaté hřeby, opěradla a nohy ztrestána, jakož i travičky a čarodějnice trestány jsou. byly opatřené několika řemeny. Nahoře na opěradle Leč místo znamení jí svou ukrutností pověstný mistr pak mělo připevněnou jakousi kovovou klec ve tvaru popravčí ten Pachole žhavým železem celou skráň lidské hlavy. Ucukl jsem odporem a zavadil o něco propálil, až čelist i zuby jí viděti bylo. Stalo se dne ut studeného u mých nohou. Byl to jakýsi pohrabáč, supra.“ jenže tenhle pohrabáč měl na konci kovové písmeno. Poděšeně jsem dočetl ten skoro pět století sta- Ten výklenek, kam jsem se propadl a z něhož jsem si rý rukopisný soudní zápis, odhodil zvetšelou, hrůzně celou místnost prohlížel, nebylo nic jiného než pec, objemnou popravčí knihu do prostoru a s odporem v níž se dříve žhavila železa a jimi mučeni lidé! odskočil od stolu. To u něj musel sedávat soudce Přehodil jsem hořící kapesník přes konec pohrabá- s písařem a zaznamenávat výpovědi podezřelých če dřív, než mi plameny začnou olizovat prsty a vyštra- na mučidlech. Můj pohled padl na snad patnáct dal- chal se z pece. Opatrně jsem kráčel místností, svítíce si ších černých knih na polici otevřené skříně a já k ní na cestu svou provizorní pochodní. Musel jsem rychle prudce přiskočil a přibouchl její dveře, abych se na ně najít nějaký zdroj světla nebo cestu ven, než kapesník a uskladněné mučící nářadí katovo nemusel dívat. dohoří. Vzápětí jsem našel oboje. Napravo jsem spatřil Jako v odpověď se ode dveří ozvala vzdálená starobylé dveře s kováním táhnoucím se od pantů a se rána. Vzal jsem si louč a přešel ke dveřím. Zasle- zamřížovaným průzorem a vedle nich na zdi zavěše- chl jsem venku něčí šouravé, blížící se kroky a vy- nou louč. Překotně jsem tam vyrazil, sundal louč a za- koukl průzorem do chodby. Chodbou plula ke dve- pálil ji o dohořívající kapesník. Louč prozářila místnost, řím planoucí louč! Někdo sem jde! Jsem zachráněn! zdaleka ne celou, ale silněji než pohrabáč s kapesní- Už jsem chtěl na svého zachránce vykřiknout, když kem, který jsem odložil vedle dveří. Uklidněn, že už v tom příchozí uhnul s loučí a já mu pohlédl do tváře! nemusím tolik spěchat, jsem zkusil studenou masivní Žádnou neměl! kliku, ale bylo zamčeno. Opřel jsem se do dveří vší si- Postava v černém kráčející s loučí obřadně chod- lou, ale byly těžké a bytelné a naděje, že se mi je po- bou měla hlavu zakrytou krvavě rudou kápí. Výkřik mi daří vypáčit nebo vyrazit pramalá. Loučí jsem si aspoň odumřel v hrdle a já v bezbřehé hrůze topornými kro- posvítil do průzoru v nich a zahlédl jím začátek jakési ky couval ode dveří. Něco ve mně křičelo, že musím ve tmě tonoucí chodby. utéci, a já se divoce rozhlédl po místnosti. Bez roz- Otočil jsem se zpět do místnosti, abych zjis- mýšlení jsem se vrhl k peci, ale zakopl jsem o knihu til, zda nemá ještě jiný východ. Napravo byla jakási ležící na zemi, kam jsem ji předtím odhodil.

[ 110 ] HOWAR D – 13/2014

[ 111 ] Za sebou jsem uslyšel, jak se kroky přede dveř- Měl jsem dvě možnosti - zůstat, kde jsem, a dou- mi zastavily. Do ticha zarachotil klíč odemykající zá- fat, že nebudu odhalen, anebo se pokusit uprchnout. mek dveří. Ten hrozivý zvuk mě vzpamatoval. Zvedl K útěku se nabízely opět jen dvě možnosti - mohl jsem knihu na zemi - důkaz o mé přítomnosti v mu- jsem vyběhnout z mučírny dveřmi, anebo zkusit vy- čírně - a s ní v jedné a loučí v druhé ruce rychle zalezl šplhat komínem. Já i kapucíni jsme měli ke dveřím do pece. Chtěl jsem se vydrápat do komína, ale to zhruba stejně daleko, ale oni seděli obtěžkáni meči už se dveře strašidelně pomalu a tiše otevřely. V po- za stolem a na mé straně byl moment překvape- slední chvíli jsem ještě stihl uhasit louč hrstí popela ní. Dveře zůstaly po jejich příchodu odemčeny, ale v peci. od pohledu byly těžké a já se bál, že by mne mohlo Postava v kápi vstoupila do mučírny a zůsta- příliš zdržet jejich otvírání. Navíc jsem netušil, kam la stát. Nekonečně dlouho ten příšerný zjev - ztě- chodba za nimi vede. Pokud nechali tyto dveře ode- lesnění smrti - strnule hleděl do místnosti a naslou- mčeny, jistě tak učinili, protože hlavní přístupové chal hrobovému tichu. Mohl zaslechnout prásknutí dveře do podzemí předtím zamčeli, aby je tu nikdo dveřmi skříně nebo hluk, co jsem způsobil při úprku nemohl překvapit. Ne, útěk dveřmi byl příliš riskantní. do pece? Zahlédnul snad průzorem ve dveřích svět- Druhou možností byl komín. U něj jsem bezpeč- lo mé louče? Je od dveří vidět do vnitřku pece nebo ně věděl, kam vede - do světlíku - a že v něm nejsou ne? Dívá se na mne právě teď? Co budu dělat, jestli žádné překážky. K otvoru světlíku to muselo být jen ano a on ke mně v příštím okamžiku vykročí? U no- pár metrů, jinak bych se při pádu jistě potloukl váž- hou se mi válela uhašená pochodeň, ale byl jsem tak něji. A výhod skýtal mnohem víc - pec byla od mužů ochromen strachem, že bych ji jen stěží dokázal po- u stolu daleko, což mi dávalo značný náskok. Ještě zvednout k obraně. Mohl jsem se jen modlit, abych důležitější bylo, že komín pro ně byl příliš úzký a ne- nebyl objeven. mohli mě do něj tedy následovat. Samozřejmě hro- Vzápětí se z chodby ozvaly další kroky. Do míst- zilo, že i tentokrát se pode mnou rozdrolí cihla nebo nosti vešla další postava, stejná jako ta první, a za ní prostě uklouznu, ale věřil jsem, že se dokážu v komí- další a další a další a další, a ta, poslední, za sebou ně včas zapřít a pád zastavit. Nemusím ani vyšplhat zavřela dveře. Šest zlověstných černočervených ka- až ke světlíku, už po pár metrech budu mimo jejich pucínů beze slova předstoupilo před zeď, na níž vise- dosah. ly popravčí meče, jeden po druhém je sňalo a stanu- Nebylo času nazbyt a tak jsem se rozhodl jednat. lo s nimi okolo soudního stolu. Kapucín stojící v čele Zbytky nespáleného dříví v peci pode mnou zapraš- stolu promluvil a jeho hlas zahřměl tichem mučírny. těly už když jsem lezl z pece ven a bylo jisté, že mě „Dědici popravčího mistra Pacholeho, věrní kato- zradí i tentokrát. Nemělo tedy cenu snažit se vstát vi holomci a synové stínadelští! Dvojnásobní vyvrhe- pomalu a potichu, ale naopak bylo třeba vrhnout se lové vyloučení ze společnosti lidské, jež se nás jako do komína co nejrychleji. V tom jsem si v slabém od- osoby morem nakažené straní neb jsme pro ni zjeve- lesku loučí u stolu všiml, že z popravčí knihy u mých ním stejně strašným, ne-li strašnějším přes to a právě nohou čouhá jakýsi notýsek. Nevím proč - snad proto, jak důležitou úlohu v ní zastáváme! Pozvedně- abych měl důkaz, že se mi celá ta hrůza jen nezdála - me naše popravčí meče!“ jsem se po něm natáhl a strčil si ho za košili. A hned Všichni kapucíni současně pozvedli meče, zase poté prudce vstal a vrazil prsty do první nahmatané je sklonili a usadili se okolo stolu. Pak se dali do ho- mezery mezi cihlami. voru, jenž ke mně dozníval jen tlumeně a zkreslený Neviděl jsem ani neslyšel, co se děje v místnos- ozvěnou. I tak jsem po chvíli vyrozuměl, že se nějak ti a ani na to nemyslel. Soustředil jsem se pouze týká stínadelských zvonů. na šplhání, hledání mezer prsty a přitahování se se Zíral jsem na to prapodivné společenství a po- střídavým zapíráním zády o zeď, nedbaje rozbolavě- zvolna mi docházelo, že nejde o žádné záhrobní lých prstů. Během pár vteřin jsem tak zdolal něko- obludy, ale o jakýsi hrůzu nahánějící, tajuplný spo- lik metrů, když se tma v komíně prosvětlila a ke mně lek. Můj děs poněkud ustoupil a já rychle zvažoval se ze zdola donesly poplašené výkřiky, znějící děsivě své možnosti. Možná nešlo o nadpřirozené fi gury, blízko. ale jsou uctívači krutého stínadelského kata oprav- „Leze nahoru! Běžte ven! Odřízněte mu cestu du méně nebezpeční? Šance, že mne každou chvíli shora!“ objeví byly vysoké - sice jsem sebral knihu z podla- V tu chvíli mne napadla úděsná myšlenka. Co hy, ale stále po sobě zanechal děsivě mnoho stop. když mí pronásledovatelé doběhnou k hornímu ústí Vzpomínal jsem si na tři - chybějící louč v drža- komína dřív, než dosáhnu vývodu světlíku, a co když dle u dveří, cejchovací železo odložené vedle dveří na mě shora něco shodí, aby mě srazili nazpátek? a skříň s chybějící knihou. Ještě že jsem ji v rozrušení Zvedl jsem hlavu a pokusil se v slabě osvětleném ko- z obsahu knihy zavřel! A co když se spiklenci rozhod- míně zahlédnout otvor světlíku, ale nikde jsem ho ne- nou rozdělat v peci oheň, aby se ve studené a vlhké viděl. Jak daleko může být? A jak dlouho může mým mučírně ohřáli? Krabička od zápalek, co jsem našel, pronásledovatelům trvat, než dorazí k ústí komína? byla jistě jejich! Jestli nad mučírnou stojí nějaký vysoký dům a komín

[ 112 ] HOWAR D – 13/2014

ústí až na střeše, tak to jistě zabere i několik minut- tím, než byl poslán do učení zámečnickému řemeslu. Ne! Zaplašil jsem horečnaté myšlenky a pokračoval Jmenoval se Jan Tleskač. v usilovném výstupu. Během pár vteřin jsem urazil Bylo to v dobách ještě před založením Vontské další metr, když jsem ucítil kouř. Mí pronásledovatelé organizace. Chlapci z okolních čtvrtí se těm stínadel- zapálili v peci pode mnou oheň! ským od pradávna posmívali, že žijí na někdejším po- Proboha! Jak to, že jsem na to nepomyslel dřív? pravišti a že jim v žilách koluje katovská krev. Nikdo Hrůza mi dodala křídla. Zuřivě jsem se hrabal vzhů- ale nebyl opovrhován více než nalezenci jako Tles- ru komínem, který se plnil kouřem. Ten světlík! Ten kač, děti přicházející odnikud a - jak se předpoklá- světlík tu přece musí někde být! Kouř stoupající ko- dalo - nikam nesměřující. Tímto přesvědčením byly lem mě štípal v očích i nose a já se rozkašlal. Noha nakaženy i milosrdné sestry, jež měly děti v sirotčinci se mi smekla a já se v poslední chvíli zapřel v komíně na starost, a tak se k nim chovaly velmi krutě. rukama a zastavil hrozící pád. Chvíli jsem s křečo- Tleskač si tu naštěstí našel dobrého kamará- vitě napnutými svaly a divoce bušícím srdcem se- da, chlapce jménem Speráz. Speráz byl stejně jako trvával na místě a se zavřenýma očima dýchal přes Tleskač bystrý a technicky nadaný. Společně objevi- rukáv košile. Zezdola nestoupal jen čím dál hustější li ve sklepních prostorách sirotčince vstup do pod- kouř, ale také sílící žár. I bez něj jsem měl z vynalože- zemních chodeb a po nocích do nich tajně podnikali né námahy a přestálého strachu tvář zbrocenou po- výpravy. Při jedné z výprav narazili na polozasypanou tem, který mi stékal do očí. Otřel jsem si ho rukávem, středověkou mučírnu, v níž před staletími provozoval naposledy se přes něj nadechl a pokračoval v cestě své krvavé řemeslo popravčí mistr jménem Pachole, vzhůru. A po pár vteřinách jsem ho nahmatal! Vstup jehož jménem dosud strašily jeptišky děti v sirotčinci. do světlíku! Speráz a Tleskač následně přivedli do mučírny něko- Odněkud shora se ke mně donesl vzdálený křik, lik dalších důvěryhodných chlapců a při tajném rituá- ale já ničeho nedbal a cpal se do světlíku. Sotva jsem lu hrdě prohlásili sebe za následovníky stínadelského se i s nohama nasoukal dovnitř, zaslechl jsem, jak kata a mučírnu za svou tajnou základnu. Spolek jim za mnou komínem něco s rachotem proletělo a ránu, měl pomoci čelit nepřízni osudu a okolí tím, že se bu- jak to dole dopadlo. Kdybych se jen o pár chvil zpoz- dou moci opřít jeden o druhého. dil… Ale kouř, deroucí se do světlíku mi nedal čas Sperázovi, který byl zvolen do čela spolku, ale k přemýšlení a nutil mě rychle se plazit pryč. Brzy jsem tento účel nestačil. Pokud byli chlapci odsouzeni se ocitl v chodbě, kterou jsem sem přišel a pokračoval k opovržení společností jako kdysi jejich pochmurný dál vzpřímeně. Netrvalo dlouho a narazil jsem na jakýsi vzor, Speráz si přál, aby byli po jeho vzoru i obává- zrezivělý žebřík a vydal se po něm vzhůru. Po pár met- ni. A aby tak, jako on surově trestal odsouzence, oni rech jsem se tak ocitl v chodbě, která mě záhy přivedla ztrestali ty, co jim ubližovali. ke krytému korytu Černé vody a to mě za pár minut vy- Krátce poté se v sirotčinci stalo několik znepo- vedlo ven na ulici. Podle zvonění jsem s hrůzou zjistil, kojivých, hrozivých nehod, jejichž oběťmi byly ty mi- že už je po půlnoci a utíkal domů. losrdné sestry, které se k dětem chovaly nejkrutěji. Doma bylo boží dopuštění - naši mě už několik Pro Speráze to ale byl jen začátek velkého tažení hodin hledali a byli strachem bez sebe. Přiznal jsem proti nepřátelům spolku. Toužil se pomstít celým Stí- se, že jsem vlezl do koryta Černé vody a zabloudil nadlům a přišel s vyšinutým, fantastickým plánem, v něm, aniž bych to dál rozváděl. Naši sice byli rádi, v němž hlavní roli hrály stínadelské zvony, jejichž zvo- že se mi nic nestalo, ale na druhou stranu na mě byli nění se pravidelně rozléhalo do všech koutů Stínadel. rozzlobení jako nikdy a nic víc ani nechtěli slyšet, Speráz byl stínadelskými zvony od dětství po- tak jsem se radši nechal poslat do postele. Vyprávě- sedlý a tvrdil, že k němu promlouvají. Nejradši měl ní o mém příšerném zážitku s podivným katovským ten, kterému se říkalo Umrlčí prst, protože zvonil spolkem jsem si zatím nechal pro sebe, až si v kli- pouze, když někdo zemřel. Speráz dokonce věřil, že du uspořádám v hlavě, čeho jsem to dnes byl vlast- zvonění zvonů může smrt nejen oznamovat, ale i při- ně svědkem. Na druhý den si mě naši zavolali a dali nášet. Na tuto myšlenku ho přivedly katovy zápisky, mi měsíční domácí vězení. Téměř jsem je uvítal. Ce- které nalezl v mučírně. Popravčí v nich popisoval své lou noc se mi zdálo, že se motám v podzemí a honí pokusy s mučením odsouzenců různými zvuky. Ač mě postavy v katovských kápích. Bál jsem se ukázat je při svých pokusech nikdy neodhalil, katovský mi- na ulici, natož abych podnikal nějaké průzkumy. Mís- str pevně věřil, že existují tóny, které mohou člověku to toho jsem se pustil do zkoumání sešitu odnesené- v mžiku rozvázat jazyk, uspat ho, připravit o rozum ho z mučírny. nebo i o život. Ukázalo se, že je to deník. Vyrozuměl jsem z něj, Speráze napadlo, že kostelní zvony by takový- že si ho psal jakýsi chlapec, vyrůstající před lety mi tóny mohly zasáhnout celou čtvrť. Musely by být v jednom místním sirotčinci. Jako dvouletý byl nale- ale už při výrobě patřičně uzpůsobeny a poté by jimi zen kdesi ve Stínadlech a jediné, co měl u sebe, byl musely být ve hlavních stínadelských zvonicích na- zvláštní kovový hlavolam s hvězdicí v kleci. Chlapec hrazeny zvony stávající. Provést takovou výměnu ne- si začal psát deník, když mu bylo třináct, rok před nápadně by bylo možno učinit jediným způsobem

[ 113 ] - postupně v průběhu mnoha let v rámci běžného na- což znamená, že nemohu být nikdo dospělý, ale nic hrazování opotřebovaných zvonů. Aby se celý proces víc o mně nevědí. urychlil, mohlo by se jejich opotřebení tajně pomoci. A najednou mne napadlo, jak mohu zjistit odpo- Vyměněné zvony by pak od začátku byly opatřeny věď na tu první otázku - jak daleko pokročil spolek zvonovými srdci, s nimiž by vyzváněly zcela neškod- se svým plánem. Ani kdybych snad byl schopen na- ně. Až v den, na nějž by byl určen smrtelný úder, by jít znovu cestu do skrýše spolku, nenašel bych odva- jednotliví členové spolku na zvonicích vyměnili oby- hu se do ní opět vydat. A pokud byla skrýš už jednou čejná srdce zvonů za ta nesoucí smrt. V prvé řadě by prozrazena, spolek ji už sotva bude dál používat a jistě ale samozřejmě musely být objeveny ony tóny. z ní odnesl vše, co by ho prozradilo. Také dost možná Speráz i zbytek spolku ale měli jak dost času, tak skrýš zpovzdálí sleduje, zda se do ní vetřelec nevrá- dost nenávisti a vzteku, které je poháněly. Výjimkou tí. Ale měl jsem ještě jinou možnost, byť ani ta nebyla v jejich řadách byl jen Tleskač. Ten se nechtěl Stí- bez rizika. Mohl jsem, ne, musel jsem navštívit jednot- nadlům mstít, chtěl jim jen uniknout. Cítil, že ve Stí- livé stínadelské zvonice a nenápadně se v nich vyptat, nadlech bylo všechno pokřivené a otrávené a že to zda nebyl ten který zvon v posledních letech vyměněn pokřivovalo a otravovalo mysli a duše lidí, co tu žili, za nový. A pokud ano, tak jakým zvonařstvím. Dost čehož byl nejlepším důkazem samotný spolek. A nej- možná ponesou všechny zvony vyrobené spolkem ně- rozumnější věc, co mohl člověk udělat, bylo ze Stí- jakou zvláštní značku. Musel bych si ale dát pozor - co nadel utéci, pokud tedy vůbec bylo něco takového když spolek některé svoje členy dosadil přímo do sa- možné, když už jimi byl člověk jednou ocejchován. motných kostelů? I sám Tleskač si přivydělával jako Tleskač by ze zvrhlého a zlovolného spolku nej- zvoník! Ve svém oběžníku Rychlé šípy naznačily, že radši vystoupil, ale ze spolku se nevystupovalo. Na- Tleskač dělal na nějakém zázračném vynálezu. Dozvě- štěstí měl už brzy odejít ze sirotčince do učení k zá- děly se z deníku, o jaký vynález šlo? A dozvěděly se mečnickému mistru a k tomu se upnul. I Tleskač nosil z něj i o zvonech? Musel jsem je navštívit a zjistit to. ve své hlavě plán, zatím spíše jen myšlenku, o níž ne- K ničemu z toho jsem se ale nedostal. Před dvěma řekl ani svému nejlepšímu příteli, který se mu každým týdny mne vyhledal Široko, s kterým jsem se poznal dnem víc a víc vzdaloval. Myšlenku o níž věřil, že ho už dříve, abych mu pomohl vylovit ze svatojakubské dokáže z bezútěšných prokletých Stínadel vysvobo- stoky utopeného ježka v kleci. Jak už jsem psal, jež- dit. Myšlenku na úžasný vynález, který by svým způ- ka jsme ze stoky sice vylovili, ale já za to zaplatil cenu sobem osvobozoval každého člověka. O jaký vyná- nejvyšší. Nakazil jsem se při tom nevyléčitelnou nemo- lez mohlo jít ale v deníku ani náznakem neprozradil. cí roznášenou krysami, stejně jako přede mnou starý Tady deník končil. Po jeho dočtení jsem měl jasno Mažňák, když ježka ve stoce utopil. A stejně jako on v tom, na jaký strašlivý spolek jsem to narazil a můj teď zemřu. Spolek bude muset odhalit a zastavit ně- děs z něj se ještě znásobil. Jak jsem sám mohl vidět, kdo jiný a tomu je určeno toto prohlášení. chlapci ze spolku dorostli v dospělé muže, ale stále Na začátku jsem napsal, že mě Stínadla zavraž- se scházeli ve své pekelné skrýši, a jak jsem mohl dila. Napsal jsem i proč, ale teď mi dochází, že jsem slyšet, stále pokračovali v naplňování svého šíleného se mýlil. Nešlo o to, že jsem pronikl do jejich tajem- plánu. Otázky, které mne napadaly byly: Jak daleko ství, že jsem zjistil, co jsou zač. Nešlo vůbec o mě. ve svém plánu zatím pokročili? A jaký byl další osud Celou dobu šlo o jejich zbourání a o mého tatínka, Jana Tleskače? který ho má jako vedoucí asanačního výboru řídit. Odpověď na druhou otázku jsem zjistil záhy. Dal Ale který ho řídit nebude, protože bude zlomený smr- mi ji oběžník Rychlých šípů, donesený kýmsi do Stí- tí svého jediného syna. Určitě na jeho místo nastoupí nadel. Rychlé šípy v něm psaly, že na zvonici svato- někdo jiný. A určitě toho člověka záhy potká nějaká jakubského kostela vyhrabaly z prachu deník, který podobná tragédie. si Tleskač vedl coby zámečnický učeň. Tento druhý Stínadla jsou totiž věčná. A pokud vás nepokřiví deník zachycoval jeho poslední chvilky. Když jsem k obrazu svému… tak vás zabijí. slyšel o tajemné postavě, stoupající k Tleskačovi těs- ně před jeho smrtí nahoru na zvonici, znovu jsem si Pozn. aut. vzpomněl na hrozné nehody, co se přihodily milo- Emil Hačiřík nepodlehl zákeřné nemoci, jak se srdným sestrám v sirotčinci. Tleskač byl jediný, kdo obával. Záhy se uzdravil a prohlášení o vylovení ježka věděl o ďábelském plánu spolku, nesouhlasil s ním s Širokem i prohlášení o tajném spolku z Tleskačo- a jistě na něm odmítal spolupracovat… a teď jsem já va sirotčince si odložil. Pár měsíců nato na Krope- tím, kdo ví. A spolek ví zase o mně. natce spadl při hře do otevřeného koryta Černé vody Ne, neví. Vědí, že někdo byl v jejich skrýši a vy- a ve studené vodě se vážně nachladil. Na následky slechl krátkou část jejich hovoru. Pravděpodobně nachlazení zemřel o tři týdny později. Těsně předtím vědí i o tom, že si ten někdo odnesl Tleskačův deník předal Rezavým klíčům prohlášení o vylovení ježka. (nebo ho do knihy tajně schoval sám Tleskač?). Ale Druhé prohlášení beze stopy zmizelo. nevědí, nemohou vědět ani tušit, kdo jsem. Dokázal jsem se sice protáhnout úzkým komínem mučírny, Foto: Josef Blažek

[ 114 ] HOWAR D – 13/2014 Reipu zonbi: ECENZE Lust of the dead R

Název snímku by se dal asi nejlépe přeložit jako „Znásilňující zombie: Chtíč mrtvých“. Tohle je samo Režie: Naoyuki Tomomatsu o sobě něco, co dokáže diváka k fi lmu přilákat, Scénář: Jirô Ishikawa a Naoyuki Tomomatsu protože to je přesně ten název, který rozhodně Délka: 73 min. vzbudí zvědavost. Jak moc asi úchylný snímek Původ: Japonsko bude? To je první otázka, která se nabízí. A hned Rok: 2012 druhá: Jak je možné spojit zombie a chtíč? Pokud Hrají: Rina Aikawa, Yui Aikawa, tedy odhlédneme od toho, že zombie většinou touží Kazuyoshi Akishima, Asami po mozcích anebo po jakémkoli kousku lidského těla, na kterém si nevylámou zuby. Určitá odpověď Japonci se nebojí spojovat různé žánry, ale co je se nabízí ve chvíli, kdy zjistíte, že se jedná o japonský ještě důležitější, když už ty žánry spojí, a ať vypadají snímek. jakkoli nespojitelně, tak nakonec fungují. Neříkám, že

[ 115 ] fi lm je jako celek skvělý, ale právě to propojení žánrů i o to, aby měl nějakou hloubku. Bohužel si vůbec je pro ně typické a většinou opravdu dobré. Snímek nejsem jistý, že tohle bude na diváka fungovat. Reipu zonbi: Lust of the dead spojuje zombie žánr Co také určitě nefunguje, to je digitální krev. s komedií, sociálním dramatem a samozřejmě také se Rozprskne se, ale pak najednou ve vzduchu mizí, softpornem. Možná jsem měl začít tím softpornem, jako kdyby se rozplynula. Tohle je hodně velká škoda, protože to je hlavní stránka fi lmu a ze všech těch protože gore je jinak povedené, masky jsou výborné žánrových prvků je ho rozhodně nejvíce. a je vidět, že v tomhle si Japonci libují a nedělá jim Snímek začíná tak, jak si fanoušci Asami nepřejí. problém pořádně herce namaskovat, aby vypadal Anebo přejí? Hned v první scéně je znásilněna svým opravdu odpudivě. Pokud máte verzi, kde jsou manžílkem. Je to sice softporno, ale ono žádné ještě za titulky scény z natáčení, možná až tam si znásilnění ve fi lmu na diváka nepůsobí zrovna uvědomíte, jak moc je to gore ve fi lmu dobré. Což příjemně. Kromě toho, že se uvede ona nahá část také není asi úplně ono uvědomit si to až ve „fi lmu fi lmu, tak se také prezentuje to, o co především o fi lmu“. ve fi lmu jde. Muži se mění na znásilňující zombie Pokud chcete snímek vidět hlavně proto, že se a rozsévají kolem sebe apokalypsu. Asi není tak v něm nachází Asami, tak si z ní užijete docela dost. těžké si odmyslet ty zkrvavené oči a uvědomit si, Co se týká zombie, není to až tak skvělý fi lm, protože že chlap, který znásilňuje, nepotřebuje ani tak moc zombie se zde projevují hlavně tou krví, která jim teče povzbuzovat nějakou infekcí, prostě to udělá. Co z očí, a spuštěnými kalhotami. Snímek kazí digitální na to ženy? animace, ale i skutečnost, že se poselství, které zde Ženy se samozřejmě rozhodnou svým nepřátelům překvapivě je, ztrácí v nánosu zbytečných scén, které – mužům – postavit. Asami se samopalem vypadá jsou opravdu jen pro potěchu oka muže – například skutečně skvěle, stejně jako další japonské herečky, scéna lesbická. Film ale nezachází do detailů a dá se které si na sebe navléknou cosplay modýlky a vezmou snést i v případě, že nechcete hardcore porno. si cokoli, co střílí, a perou to zombie chlápkům rovnou do terče, který mají chlapci samozřejmě na spoďárech. Není to jediná scéna, která skutečně stojí za to, ale přece jen docela vyčnívá. Překvapuje pak skutečnost, že snímek není tak ujetý, jak by se dalo od japonských tvůrců čekat. Naopak, díky různým prostřihům na televizní vysílání, se fi lm snaží Martin Štefko

[ 116 ] HOWAR D – 13/2014 Brány na druhú stranu

Fascinácia vlastným odrazom je oveľa staršia než A čo keď už ostali zo zrkadla len črepy? Odpor- zrkadlá samotné. Už od nepamäti sa ľudia skláňali úča sa črepy zabaliť do látky a zakopať do zeme, aby nad pokojnú vodnú hladinu, aby sa mohli poobdivo- už nič neodrážali. Druhou možnosťou je rozomlieť vať a upraviť. Ako hovoria už grécke báje, viacerým ich za tým účelom na prach. Ak si nemôžete dovoliť sa v nej zjavila okrem vlastnej tváre aj ich budúcno- nové zrkadlo, čierni otroci v Amerike odporúčali čre- sť. Z tohto dedičstva sa dodnes zachovali zaujímavé py na sedem hodín vložiť do potoka alebo rieky teč- povery a mýty. úcej smerom na juh. Kedysi boli všetky lesklé povrchy drahé a vzác- ne. Keďže ľudia boli na seba vždy zvedaví, postupne Zrkadielko, povedz mi... sa zdokonaľovali v ich výrobe. Od vyleštených ka- Nie len zlá kráľovná zo Snehulienky a Harry Po- meňov sa prepracovali ku zrkadlám z bronzu či iných tter používali zrkadlo ako prostriedok na zobrazenie

kovov, až nakoniec prišlo benátske zrkadlo zo skla vzdialených ľudí a miest či dokonca na komunikáciu. pokrytého tenkou vrstvičkou striebra, ktoré je pre Samozrejme, aj na predpovedanie budúcnosti. Toto nás už úplnou samozrejmosťou. Bohužiaľ, je krehké, okultné umenie sa nazýva catoptromancia alebo a z toho pramení asi najznámejšia povera spojená so enoptromancia. Jasnovidci v starom Grécku na na- zrkadlom. hliadnutie za oponu času a priestoru vešali zrkadlo na niti nad vodnú hladinu tak, aby sa jej spodnou Sedem rokov nešťastia hranou tesne dotýkalo, a pozorovali odrazy, ktoré sa Nepríjemná predstava. U nás zrejme pretrva- v zrkadle objavili. la z rímskych čias, keď sa verilo, že život človeka je Podobne poslúžilo i zrkadlo visiace na stene nad rozdelený na sedemročné obdobia a rozbitie zrkadla nízkym stolom. Keď sa naň položila misa s vriacou poškodí človeka, ktorého tvár sa v ňom práve vtedy vodou, stúpajúca para na jeho povrchu vykreslila ob- odrážala. Aj staroveké ázijské národy si dávali veľ- razce, ktoré mali naznačiť budúcnosť. ký pozor, lebo zrkadlo používali ako ochranu domo- Ďalší spôsob, známy hlavne na slovensko-ma- va pred zlými duchmi. Démoni sa jednoducho zľakli ďarskom pohraničí, využívali najmä ženy, ktoré chceli svojho odrazu a ušli. vedieť, ako sa vodí ich manželom na cestách. Medzi

[ 117 ] [ 118 ] HOWAR D – 13/2014

dve zrkadlá stojace oproti sebe sa postaví horiaca vnáša do vzťahu tretiu osobu. Horšie však je, že keď sviečka a pohár s vodou. Do pohára sa vhodí snubný človek hlboko spí, jeho duch sa oddelí a pri potulkách prsteň a obrazy, ktoré vytvorí odraz svetla z rozvíre- po izbe sa môže v zrkadle zaseknúť a dotyčný na- nej hladiny napovedia, čo muž práve robí. Iná, anglo- vždy uviazne v stave medzi snom a bdením. Podob- saská tradícia zas odporúča dievčatám, aby si večer ne, židia, ale i iné národy zvyknú v dome, kde niekto pred zrkadlom rozčesali vlasy a potom zjedli jablko. umrel, pozakrývať všetky zrkadlá, aby sa v nich ne- Kým ho budú jesť, v zrkadle sa za ich chrbtom objaví božtíkova duša podobne nezasekla. Naopak, Srbi, tvár ich budúceho manžela. Chorváti a Bulhari často ukladajú zrkadlo zosnulému Čo sa však príliš neodporúča, je pozeranie sa do truhly, aby sa náhodou jeho duch nevrátil. do zrkadla potme, alebo pri svetle sviece. Môže sa stať, že okrem svojej tváre zahliadnete aj tváre by- V krajine za zrkadlom tostí, ktoré na tom mieste žijú s vami. A až keď si ich Podľa starej čínskej legendy, kedysi boli zrkad- všimnete, tak si začnú všímať vás... lá bránami do ďalšieho vesmíru plného duchovných bytostí. Tie prefíkane imitovali osoby a zvieratá, ktoré Vidíš ma, nevidíš ma cez ne videli v našom svete a učili sa. Potom raz – Zrkadlo by malo byť za správnych podmienok údajne v roku 2697 pred Kristom – naraz cez tieto schopné ukázať pravú tvár osoby, ktorá sa doň po- brány prešli, zaútočili na náš svet a začali nás požie- zerá – teda skôr tvár, akú nosí jej duša. Preto ska- rať. Až cisár Huang Di inváziu zrkadlových monštier zených a zlými duchmi opantaných ľudí ukazuje ako zastavil pomocou mocného kúzla a poslal ich späť netvory, prípadne ako telá v rozklade. Démoni, du- za zrkadlo. chovia a upíri žiadnu dušu nemajú, a preto nemajú Duchovia či démoni vstupujúci do nášho sve- v zrkadle žiadny odraz. Pre dosiahnutie najlepších ta cez zrkadlo môžu tiež narobiť vážne problémy – výsledkov sa odporúča priložiť skúmanej osobe zr- ako napríklad Bloody Mary alebo Candyman. Podľa kadlo k tvári, keď spí. mestských legiend stačí na ich privolanie párkrát zo- Treba však postupovať opatrne. Podľa východ- pakovať ich meno pred zrkadlom. ných tradícií je nebezpečné mať zrkadlo v blízkosti postele, a najmä, ak sa v ňom spiaci človek odrá- ža. Podľa feng shuei zrkadlo pri manželskej posteli Lucia Anďalová

[ 119 ] R E C ENZE Swamp Thing Bažináč Tímto textem splácíme čtenářům jeden z mno- kromě jiného zcela přetvořil původní pojetí Bažiná- ha komiksových dluhů, které se za ty dva roky naší če, které znáte také z Cravenovy nepříliš podaře- existence nahromadily. A je myslím více než vhod- né adaptace. Zatímco v původním pojetí byl Baži- né, když v čísle, které zdobí úžasná příloha ve formě náč vědcem, přetvořeným v rostlinu, Moore přichází komiksové antologie, představíme jedno z nejzásad- s koncepcí elementála, oživlé rostlinné hmoty, která nějších monster kresleného světa. Je jím samozřejmě převzala Hollandovo vědomí. Alec Holland, člověk–rostlina. Máme tak čest s opravdovým monstrem, které opouští své lidské kořeny a odpoutává se od přízem- Scénář: Alan Moore ní existence. Není to však odpoutání jednoduché, Kresba: Stephen Bissette, John Totleben mimochodem už proto, že v úvodu prvního booku, Překlad: Viktor Janiš který je předmětem recenze, je Bažináč mrtvý. A to Vydavatel: BB/art & Crew většinou plány komplikuje. Rok českého vydání: 2003 Zpočátku tak sledujeme nejen Bažináčův návrat mezi živé tvory, ale také hledání jeho identity, pro- My se s ním neseznámíme v okamžiku jeho prv- stoupené notnou depresí a odmítáním nově objeve- ního objevení na stránkách House of Secrets, ale ného já. A to na pozadí souboje s jinou rostlinnou o něco později, kdy se scénáře ujal Alan Moore. Ten bytostí, které trochu rupne v bedně a rozhodne se

[ 120 ] HOWAR D – 13/2014

vyhladit celé lidstvo. Nechybí samozřejmě osudová Komiksového Bažináče s klidným srdcem dopo- žena Abby, i když její osudovost je zcela abstraktní ručuju jak fandům, kteří ho pravděpodobně dávno a něco jako klasickou love story opravdu nečekejte. znají, tak náročnějším čtenářům, kterým se při pohle- Nezapomínejte, že jde o dílo Alana Moora, takže du na supermanovi trenky nekontrolovatelně cukají pokud patříte mezi komiksové panny a panice, kteří koutky úst. Tohle je něco trochu jiného. A bude vás tu a tam zavadí o Spidermanovo skotačení, budete to bavit. asi lehce v šoku. Jednak je Moore scénárista, který opravdu píše příběh a bude po vás vyžadovat, abys- Roman Kroufek te ho četli (hromady textu samozřejmostí), jednak nebude respektovat žádná zaběhlá pravidla. V sáze o Bažináčovi to došlo až tak daleko, že jej můžeme považovat za vůbec první mainstreamový komiks pro dospělé, komiks, který zavrhl defi novanou a léta re- spektovanou cenzuru a položil tak základy Vertiga, jako odnože DC, zaměřené na to nejdrsnější. Kromě scénáře tomu napomáhá i vynikající kres- ba, která příjemně osciluje mezi béčkovým fi lmem a nefalšovaným artem. Některé strany by bez pro- blémů mohli na zeď nejen u Obitusů, ale i v Louvru. Osobně mne pak velmi mrzí, že české vydání je čer- nobílé. Místy to asi působí intenzivněji a pomáhá to budovat atmosféru, ale barevný originál by jistě fun- goval také a vždy je lepší mít dílo tak, jak ho autoři zamýšleli. Pro úplnost ještě dodám, že kromě zmiňované- ho úvodního příběhu a jeho přirozeného závěru v po- sledním sešitě nazvaném Pohřeb, obsahuje první book ještě krásnou story o strachu v každém z nás.

[ 121 ] Polský fi lmový a televizní horror V. 1980–1989

Osmdesátá léta jsou obecně považována za zla- až o nějakých třicet let později a přemírou využívání tou éru fi lmového horrorového žánru. Přinesla mno- zdevalvovali. To vše doprovází výtečně zvolená hud- ho fi lmů, k nimž se prostřednictvím remaků a dalších ba a trefné obsazení dvou hlavních ženských postav. částí sérií fi lmový průmysl vrací dodnes a najde se Předlohy se až na pár ojedinělých odskoků a závěr mnoho fanoušků a fanynek, jež na horrory z této de- drží Kondratiuk vcelku věrně, veškeré úkroky z vyty- kády nedají dopustit. Po ne početně, ale výrazově čené linie jsou však jen k dobru. a zjevně horrorově atmosféricky slabších letech se- dmdesátých, se trochu příjemně oteplilo i v polském fi lmovém a televizním horroru. Mnohé poznávací a průvodní jevy však zůstaly – valná většina příbě- hů má historické ukotvení a stále se jedná převážně o psychologickou stránku hrůzy. Navzdory faktu, že se v polských horrorech častěji promenují vlkodlaci a upíři. Velkému prostoru se, kromě toho, začíná do- stávat nahotě a erotice.

Patrně nejznámějšímu (ne nutně nejkvalitnějšímu) polskému horroru Wilczyca (1982) Marka Piestra- ka jsme se v Howardu věnovali nejen v recenzi, ale i prostřednictvím rozhovoru se samotným režisérem. Kvalitativně silně rozporuplný a kolísavý příběh hra- běcího správce Kacpera, jehož těsně před svou smrtí prokleje manželka Maryna a slíbí mu, že, bylo-li jeho jediné slovo, jíž se mu od něj dostalo „čubka“, ne- bude mu po smrti čubkou, ale vlčicí, která si jej na- V jasných a jistých vodách adaptace zahranič- jde, Piestrak natočil podle románu J. Gierałtowského ního „historického“ příběhu si hned v roce 1980 Wadera. Marynino mrtvé tělo skončí pohřbeno s ků- zaplaval Janusz Kondratiuk, který do scénáře za- lem vraženým do srdce, Kacper však, zdá se, své- daptoval a pro televizi natočil klasickou lesbicko- mu osudu neunikne ani poté, co se přesune do sídla -upírskou novelu Sheridana Le Fanu Carmilla. A ač hraběte Ludvíka a podlehne kouzlu jeho ženy. Vcelku točil pro televizi a část fi lmu jsou v podstatě jen di- komplikované natáčení probíhalo během nehostinné- vadelní rozhovory mezi kulisami, Kondratiuk se ne- ho a nepřejícího výjimečného stavu, který byl v Pol- bál experimentovat a svůj černobílý, či fi ltry obarvený sku vyhlášen Jaruzelským kvůli dělnickým nepoko- fi lm prošpikoval vpravdě podivnými scénami a po- jům. Navzdory svým (ne)kvalitám si Vlčice získala stupy v podobě hrátek s obrazem, jeho rychlostí, již obdivuhodný počet návštěvníků, jen v Polsku ji v ki- zmíněnou barevností, roztřeseností a zaseknutostí. nech zhlédlo na dva miliony diváků, prolétl zahranič- Kondratiuk již tehdy ve vypjatých scénách využíval ními kiny, včetně těch československých a získal si něco, co nejen hollywoodští horroroví tvůrci objevili auru kultovního rozporuplného počinu, který je stejně

[ 122 ] HOWAR D – 13/2014

chválen jak v Polsku („Není to velké fi lmové dílo, ale má něco, čeho se nedostává všem současně toče- ným horrorům – atmosféru (…) A nevyskytují se zde hloupí puberťáci a debilní humor!“ nebo v zahraničí (jeden z běloruských diváků k fi lmu napsal, že všech- ny současné fi lmy, v nichž se objevuje vlkodlak, jsou pro něj jen pohádkou pro děti ve srovnání s tím, co nabízí Piestrakova Vlčice), jakož i označován za je- den z nejhorších a nejslabších polských horrorů. Di- vácký úspěch Vlčice Piestrak v rozhovoru, otištěném v knize Polski horror, czyli o fi lmie grozy słów kilka, komentuje slovy: „Vlčice se na plátna kin dostala tak- 20. století vypráví o Piotru Strumieńském, který žije řka současně s Enter the Dragon (1973), prvním kara- se svou ženou Olou na malém statku. Sužují ho však te fi lmem v Polsku a přesto měla ohromnou návštěv- silně erotické představy spojené s jeho první, zemře- nost. Myslím si, že se prostě trefi la do společenské lou, manželkou, kromě toho se mu nabízí přítelkyně poptávky po tomto druhu fi lmu, trefi la se do divác- jeho známého a vyzývavými pohledy s ním fl irtuje kého gusta. A že nyní při horrorech kina zejí prázd- jejich služka. Ola s ním naopak nechce spát, místo notou… Možná divák nemá v oblibě krvavá jatka dal- toho se intimně sbližuje s rodinným známým, starým šího Saw nebo Hostelu, ale šel by do kina na dobrý chlípníkem, který u toho málem zemře. Piotrův syn se horror, v němž jsou emoce, tajemno, schopnost vy- stává mužem díky místní verzi bláznivé Viktorky. Tedy volat strach a ne jen násilí.“ převážně hezké ženy, nahota, příjemně a pozvolna Marek Piestrak se narodil roku 1938 v Krako- rozvíjený příběh s krásnou (erotickou a jiskřivou) poe- vě. V roce 1961 vystudoval Fakultu vodních sta- tikou a jedno poměrně drásající trauma, to vše zaba- veb Gdaňské Polytechniky, o sedm let později režii lené do silně mysteriózního oparu. V roce 1984 získal PWSTiF v Lodži, diplom získal v roce 1974. Filmovou za tento fi lm Nowicki na KSF „Młodzi i Film“ v Kosza- praxi začínal v Hollywoodu při natáčení Rosemary‘s lině cenu za režisérský debut. Kritiky a diváky obecně Baby (1968) svého krajana Romana Polanského. však fi lm nakonec, kdo ví proč, nezaujal. V letech 1969-78 natočil pěknou řádku dokumentár- Pomineme-li propojovací linii televizního seriá- ních fi lmů. Je označován za polského Eda Wooda. lu ze šedesátých let Opowieści niezwykle, prvním Piestraka fascinoval americký, respektive hollywood- polským horrorovým fi lmem, který se nejvíce přiblížil ský, fi lm. Byl jedním z prvních, kdo v Polsku začal na- tehdejší současnosti je 49 minutové Powinowactwo táčet žánrové fi lmy, v době, kdy to nebylo zrovna ob- (1984) Waldemara Krzystka. Děj fi lmu se totiž ode- vyklé. A sahal k nim pravidelně. Jeho fi lmy jsou plné drsných policajtů, satanistů, kouzel, magie, dobro- družství, laserových zbraní, robotů, zombie, vlkodla- ků a nejednou i smrti. Od zmiňovaného Eda Wooda jej, dle názoru jednoho z fanoušků, odlišovaly tři zá- kladní věci: „1) Nikdy se nepovažoval za génia a moc dobře si uvědomoval „nízkožánrovost“ svých fi lmů. 2) Některé jeho fi lmy dosáhly poměrně velkého komerč- ního úspěchu. Svého času měl docela úspěch nejen v Polsku, ale i v Československu a Rusku. Zdejším divákům totiž přinášel ducha západní kinematogra- fi e. 3) Tkvěl v něm opravdový potenciál a v nejednom hrává v roce 1982 a vypráví o učiteli Krzysztofovi, jeho titulu je možné objevit fragmenty prozrazující, že který od té doby, co jeho žena Gośka odjela na sti- měl talent.“ V našem seriálu se k Piestrakově dílu ješ- pendijní studium do Spojených států, žije sám. Kr- tě nejednou vrátíme. zysztof po své ženě teskní a snaží se jí často psát. Při psaní scénáře k fi lmu Widziadlo (1983) se Doufá, že z Polska odjede a přidá se ke Gośce, uvě- režisér Marek Nowicki nechal inspirovat slavným domuje si ale, že to v tuto chvíli není možné. Jedné a oblíbeným románem Karola Irzykowského Paluba noci se Krzysztofovi zdá podivný sen. V něm v noční z počátku 20. století, v němž literární historici spat- mlze běží po louce plné fi alových květů. Na nedale- řují částečného předchůdce pozdějších děl Jamese kém železničním náspu se blouznivě potácí ženská Joyceho nebo Thomase Manna. Irzykovského spí- postava, z dálky se blíží světla přijíždějícího vlaku. še novela než klasický román je do fi lmové podoby Než Krzysztof stihne k ženě doběhnout a zachránit ji, takřka nepřeveditelná, snad proto pro svou fi lmovou sen konči. O měsíc později se noční můra, rozšířená verzi Nowicki využil pouze několik vybraných motivů o následující chvíle, vrací a Krzysztof začíná přemýš- a scén. Příběh více mysteriózně-erotického psycho- let o významu této vize. Ve stejnou dobu mu přijde logického dramatu než čistého horroru, z počátku dopis od Gośky, v němž mu jeho žena oznamuje, že

[ 123 ] se chce rozvést a provdat za Američana. Krzyszto- in fl agranti, ve vzteku Anastazju zabije. Mladý citli- fovi se zhroutí celý svět. Při prohlížení encyklopedie vý umělec Jęzory upadá do šoku. Když se později s reprodukcemi různých obrazů narazí na díla mladé mezi otcem a synem rozpoutá zuřivý argumentační malířky Lucyny Siematycké, které se silně podobají boj, koho Anastazja milovala více, zjeví se její duch situacím z jeho snů. Rozhodne se umělkyni nalézt. a oznámí jim, že jejím nejlepším milencem byl Dya- Dva z obrazů se ukazují být o několik měsíců starší, panaszův správce Kozdroń. Jęzory propadne tvůrčí než byly učitelovy noční můry. Obsah třetího obrazu krizi a Anastazjin duch začne ovlivňovat osudy svých však Krzysztof pozná ještě dřív, než jej Lucyna do- pozůstalých. Nažene Jęzora do náruče ženy starající maluje. Jak se zdá, série těchto obrazů předpovída- se o jeho sestry, při jejich svatbě však začne nahlas jí jakési neštěstí. Krzysztof na umělkyni dotírá, aby předčítat Jęzorovy milostné dopisy, které jí psal. Obě rychle začala malovat čtvrtý obraz, což Lucyna zpo- sestry donutí požít jed, podněcuje rolníky ke vzpou- čátku odmítá. Později však svolí a s Krzysztofem se ře a svého bývalého milence Kozdroně utopí v bah- sblíží. Krzysztofa však přijde varovat její sestra Marta, ně. Nakonec vše dovede k obrovské tragédii, aby aby se s Lucynou nestýkal, jinak že dojde k tragé- si na jejich troskách zatancovala se svými dcerami. dii. Powinowactwo Waldemar Krzysztek natočil po- Jde tedy o „klasické“ psychologizující drama zaha- dle vlastního scénáře. Premiéru měl fi lm v říjnu 1984, lené do mysteriózně horrorového duchařského opa- ve stejném roce byl v Gdyni nominován na Zlatého ru s lehce surrealistickou snovostí. Jeden ze dvou Lva za nejlepší fi lm. komentářů k fi lmu na ČSFD si kromě toho stěžuje Divadelní hru W małym dworku polského diva- na zbytečně velký počet mrtvých. Witkiewicz svou delního autora, spisovatele, malíře, fotografa a fi lo- hru začal psát v roce 1921, poprvé se na divadel- sofa Stanisława Ignacy Witkiewicze podle vlastní- ní prkna dostala v roce 1923 v Toruni, ale posled- ho scénáře v roce 1984 do fi lmu W starym dworku, ní scénu dopsal až v roce 1925. Tiskem hra poprvé czyli niepodległość trójkątów zadaptoval režisér vyšla až v roce 1948. Kromě Kotkowského adapta- Andrzej Kotkowski. Psychologická duchařina nás ce se dočkala, pod svým původním názvem, ještě přivádí mezi obyvatele malého statku a jejich spleti- dalších tří televizních adaptací (1970, 1976 a 1995). té problémy. Anastazja, krásná žena statkáře Dyapa- V roce 1984 byl na Gdaňském fi lmovém festivalu nasze, manžela totiž podvádí s jeho synem, Jęzorym, oceněn autor hudby k fi lmu Zbygniew Raj. Ofi ciální z prvního manželství. Když je Dyapanasz načapá premiéry se fi lm dočkal v dubnu 1985. Nejznámějším polským horrorem možná je Piestrakova Vlčice, za ten nejlepší je však mnohý- mi považováno Medium (1985) Jacka Koprowicze, první polský fi lm zcela věnovaný okultní tématice. K jeho vzniku přispěla vlna obrovského zájmu o pa- rapsychologické jevy a existenci nadpřirozených ta- jemných sil, s nimiž mohou nakládat pouze vybraní jedinci. Koprowiczův snímek, vyznačující se režiséro- vou poetickou představivostí a vnímavostí, je svéráz- nou koláží horroru, psychologického thrilleru a my- steriózní temné krimi, s notnou dávkou magična. Nebál bych se jej dokonce označit za polské giallo. Příběh, odehrávající se ve třicátých letech 20. stole- tí, nás seznamuje s pěticí postav, které se z podiv- ných a mnohdy nevysvětlitelných důvodů dělají po- divné a nečekané věci. Policejní komisař se probudí na pláži v koši a z předešlé noci si nic nepamatuje, z Varšavy vlakem přijíždí Andrzej, který neví ani kde a proč je, učitelka Luiza během vyučování najednou odejde ze školy, v muzeu ukradne několik desetiletí starou sukni a na pláži se setká s hrbatým mužem, jevící evidentní známky hypnózy. Okultista Wagner společně se svou parapsychologicky nadanou se- strou coby medium navazuje kontakt s neznámou osobu s obrovskou mocí ovládající na dálku několik osob. Blíží se zatmění slunce, komisař Selin nako- nec, i díky zvláštním déjà vu stavům, začíná odha- lovat pozadí podivuhodností onoho dne, které mají svůj původ v jisté krvavé tragédii, k níž došlo na den přesně před třiceti lety, tedy v roce 1897. Film plný

[ 124 ] HOWAR D – 13/2014

způsobem operuje s problémy fyzické povahy člově- ka a ukazuje, že hrozbou pro člověka může být psy- chika jeho samotného. To všechno je podbarveno scénami spiritistické seance, vraždy, znásilnění mě- nícího se ve fyzickou lásku, oceňovanou hudbou Da- nuty Zankowské a jakousi alegorickou dvojvýznam- ností, např. když démonický profesor na přednášce tvrdí, že titulním labyrintem je ženské nitro, zatímco Tadeusz bloudí v podzemním labyrintu Paláce Kultu- ry. Kałuszkův barevný fi lm se své premiéry dočkal až v únoru 1989. Žánrově rozvrkočenou psychologickou upírskou romanci Lubie nietoperze (1985) jsme recenzova- li v prvním čísle Howarda. Není však žádný důvod ztratit o ní pár slov znovu. Neboť si je jistě zaslou- ží. Upírská tématika měla vždy hodně společného s (pravda, trochu pokřivenou a temnou) romantikou, intimitou a sexem. I v dobách dávno před tím, než se uvzdychaní upíři na slunečním světle začali třpy- tit jako diamanty nebo navštěvovat různé akademie. Na svou dobu výrazně feministický scénář, na němž spolupracoval s uznávanou spisovatelkou Krystynou Kofta, zfi lmoval Grzegorz Warchoł, který se ve fi lmu napínavých scén, pohlcujícího tempa, skvěle vykres- nakonec mihl i v jedné z vedlejších roliček. Děj, jež lených a odehraných postav, atmosféry, krve, erotiky je spojením klasických upírských motivů a sentimen- se natáčel v Sopotách, Gdaňsku a Západním Berlí- tálních příběhů o síle lásky, vypráví o mladé a velice ně. Premiéru měl v půlce září 1985 a do konce roku krásné Ize, pocházející z dobré rodiny. Ta společně (tedy za necelé tři měsíce) jej vidělo přes půl milionu se svou tetou vede malý obchůdek. O Izu se uchází diváků a divaček. Následující rok byl za režii Jacek Marceli, který však během milostných hrátek s Izou Koprowicz oceněn na Mezinárodním festivalu krimi- zemře. Iza totiž nabývá dojmu, že je upírkou. Jed- nálních fi lmů Cattolica. Docela zvláštní u tohoto fi l- noho dne se Iza setká s psychiatrem Rudolfem Jun- mu je, že vzniklo poměrně hodně scénářů pro jeho gem a požádá ho, aby ji vyléčil z vampyrismu. Jung remake. Jeden z nich (ten americký) nese název The na upíry sice nevěří, ale Izabelin rentgen jej přesvědčí Loop a jeho děj se odehrává v arizonské poušti. minimálně o tom, že s ní opravdu není něco v pořád- Jako diplomovou práci natočil absolvent po- ku a tak se rozhodne jí pomoci a přijme ji do nemoc- lonistiky a Televizní a radiové fakulty Slezské Uni- nice. Iza však nedokáže své pudy ovládnout a vraždí verzity Andrzej Stefan Kałuszki (*1952) v roce 1985 i v nemocnici. Jung navíc zjišťuje, že se do Izy zami- středometrážní snímek Labirynt. Zpočátku hlavně loval a ukazuje se, že ani on jí není lhostejný… „War- psychologické drama, postupně přerůstající v tem- choł ve svém fi lmu míchá různé styly bez hlubšího ný psychologický horror, vypráví o kunsthistorikovi, smyslu a režisérského konceptu. V Lubie nietoper- třicátníku Tadeuszovi. Ten se po letech vrací ze za- ze zaznívají ozvěny gotického horroru, romance, fraš- hraničí. Když z Polska odcházel, nechal v něm svou ky, erotického fi lmu a specifi cké poesie pro dospě- snoubenku Wandu. Na letišti však Tadeusze nikdo lé,“ píše se v jednom z komentářů k fi lmu, který však nečeká a klíče do zámku jejich někdejšího bytu ne- zároveň neopomíná podotknout, že si fi lm zaslouží pasují. Wanda zrovna pro televizi natáčí program o varšavském Paláci kultury (Pałac Kultury i Nauki) a tak se tam za ní Tadeusz vydá. Ve stejné době se v Paláci objevuje i plavkyně Judyta, která shodila do vody svého kolegu, který se bojí výšek, teď svého činu lituje a snaží se objasnění svého neuváženého činu nalézt na přednášce psychotroniky. Tadeusz se s Wandou pohádá a nakonec v Paláci zůstává za- vřený. Společně s Judytou, která omdlela na zácho- dě. Tadeusz bloudí po prázdných chodbách Paláce a začíná propadat vlastní představivosti, díky čemuž napadne ochranku. Judyta se stane svědkyní tohoto incidentu, proto ji Tadeusz začne honit a po dostiže- ní v nejvyšším patře Paláci ji znásilní. Film zajímavým

[ 125 ] pozornost již proto, že to byl po hodně dlouhou dobu prakticky jedi- ný celovečerní polský fi lm s upírskou témati- kou. Za pozornost kromě toho jistě stojí i pro sluš- né herecké výkony hlavní představitelky Katarzyny Walter a Marka Barbasie- wicze, jehož Rudolf Jung je mnohými označován za životní roli. Nezane- dbatelnou složkou kvalit fi lmu je i hudba Zbignie- wa Preisnera. K nejslavnějšímu pol- skému horrorovému spi- sovateli S. Grabińskému se polský fi lmový horror vrá- 1986. Ve stejném roce byl fi lm nominován na cenu til prostřednictvím Zygmunta Lecha. Ten do scénáře Złote Lwy. Zcela jistě na tom měl svůj podíl slušný a následně televizního fi lmu Problemat profesora výkon Eugeniusze Kujawského v hlavní dvojroli. Czelawy (1985) převedl Grabińského variaci na Ste- Filmový a televizní scénárista a režisér Zygmunt vensonovu klasiku Podivný případ dr. Jekylla a pana Lech se narodil 30. července 1946 v Poznani. Režii Hyda Problemat Czelawy. Bezmála hodinový barev- vystudoval roku 1978 na PWSFT v Lodži, diplom zís- ný fi lm vypráví o mladé a krásné ženě slavného psy- kal o tři roky později. V roce 1985 kromě profesora chiatra Stanisława Czelawy, kterou každou noc sužu- Czelawy adaptoval další Grabińského povídku, ten- jí velmi nepříjemné představy, že ji, zatímco její muž tokrát W domu Sary. Dom Sary (1985) natočil v rám- tvrdě spí, navštěvuje a obtěžuje opilý a neurvalý muž, ci neformálního televizního cyklu Opowieści niesa- který navíc vypadá jako její manžel. Obrátí se proto mowite. Erotičnem nabité (jak u Grabińského nijak na jednoho psychiatra. Ukáže se, že nejde o před- nepřekvapí) komorněji pojaté gotické drama s oprav- stavy, onen muž je skutečný, z masa a krve a psychi- du překrásnou titulní hrdinkou (v souladu s náde- atrovo vyšetřování brzy odhalí velmi podivuhodnou chem a jiskřivostí Grabińského předlohy a průnikem a mrazivou skutečnost. Sice levné a televizní, přesto erotiky nejen do polské kinematografi e i obnaženou), povedené zpracování s notnou dávkou mysteriózní- skvělou trikovou/maskérskou scénou a dobře na- ho a psychologického horroru, v němž naštěstí ob- psaným scénářem volně navazuje na biblický příběh sah značně převyšuje formu, mělo premiéru v dubnu o Sáře, Tobiášovi a Asmodeovi. I když Grabińského Sára s tou biblickou si nejsou takřka ničím podobné. Grabińského Sára je velmi krásná a smyslná žena, více než stoletý netvor, upír, který svou krásu a půvab udržuje vysáváním životní energie z mladých partne- rů. K Sáře se nastěhuje doktor Wiktor Stefański, kte- rý se stal svědkem smrti svého přítele právě rukou Sáry. Stefański se rozhodne proti Sáře a Asmodeovi, který jí dělá komorníka a spokojuje se s dušemi jejich obětí, bojovat tím, že se s ní odmítne sexuálně stýkat a odstaví ji tak od zdroje životní energie. To Stanisław Rózewicz sáhl po zahraniční jisto- tě a natočil svou barevnou osmadvacetiminutovou televizní povídku Diabeł (1985) podle stejnojmenné povídky francouzského spisovatele Guye de Maupa- ssanta. Prostý a jednoduchý příběh o zlu, ukrytém uvnitř člověka, vypráví o staré umírající hospodyni, jejíž syn, po celé dny pracující na poli, najme ženu, která se má o matku starat. Dohoda zní, že peníze dostane paušálně, až její práce skončí. Ženě tedy vel- mi záleží na tom, aby umírající hospodyně zemřela co nejdříve. A proto se mění v ďábla. V prostotě a jed- noduchosti je někdy ta pravá síla, jak o tom nejednou

[ 126 ] HOWAR D – 13/2014

přesvědčuje jak právě Maupassant, tak i Rózewiczo- spoustu situací a ke všemu plynně přebíhá mezi va adaptace. Mrazivá a působivá přesně tam, kde žánry. Jak trefně podotkl jeden polský divák: „Je to má, s atmosférickou a plně funkční klíčovou scénou. historický fantasy horror s prvky sci-fi . Zní to divně? Jen je možné, že i vám bude po zhlédnutí pořád vrtat Přesto tomu tak je.“ První třetina fi lmu se odehrává hlavou ta blonďatá mladice… v oparu atmosféricky nahuštěného horroru, v němž Výpravný celovečerní snímek scénáristy a re- na fi lm z východního bloku konce osmdesátých let žiséra Jacka Koprowicze Alchemik (1988) vznikal není překvapivě nouze o krev a příjemné náznaky souběžně se čtyřdílným seriálem Alchemik Sendivi- gore gradující v silně alienizující porod. Druhá třetina us. Odehrává se v době, kdy žil nejslavnější polský svým kostýmově-historickým dramatem zvolní, spád alchymista Michał Sedzivój, respektive Sindigovius nabírá až s příchodem satanistů, aby se všechno roz- Polonus, který se nepochybně stal předlohou hlav- pletlo ve třetině poslední, kdy dojde k velmi překva- ního fi lmového hrdiny Sendiviuse, jehož strastiplné pujícímu – dnešními slovy takřka wtf – závěru. Lehce peripetie, uprostřed temného 16. století, v dobách rozplizlý a neukočírovaný příběh zachraňuje výpra- zapálených nábožensko-fi losofi ckých sporů, mění- va, kostýmy a herecké výkony. Alchemikovým pro- cích se hodnot a krvavých bojů o moc, sledujeme. blémem (kromě žánrové rozpínavosti) může být fakt, S alchymistou Sendiviusem se setkáme v okamži- že byste si ho nejvíce užili v době jeho vzniku a při ku, kdy se snaží přesvědčit knížete Frederyka, že zná patřičném věkovém rozhraní. Souboj s časem již ně- a ovládá tajemství transmutace – tedy přeměny růz- jakou dobu prohrává, dnes už může působit značně ných kovů ve zlato. Během jeho podvodného pokusu úsměvně a snad i naivně. Např. proto, že zpočátku je Sendivius proveden kobkami hradu a varován, že slibně rozjetá horrorová atmosféra nakonec ustou- pokud neuspěje, čeká ho osud jeho mučených a po- pí fantasy žánru s lehkými sci-fi kopanci. Ale to už pravovaných předchůdců. V kobkách hradu objeví bychom prozrazovali moc. Film je nakonec sestří- nejen šílenou těhotnou ženu, vykřikující, že nechce hán jen ze zhruba 60–70% původně plánovaných porodit potomka monstra potulujícího se po zámku natočených materiálů. S největší pravděpodobností (nebojte, porodu se dočkáte), ale i slavného Seto- na to měl vliv snížený rozpočet. Prvotní plány počíta- na, znalce transmutace a tajemství kamene mudrců. ly s největším rozpočtem v historii polské kinemato- Po Setonově smrti se Sendivius vydává za jeho man- grafi e. Obrovská infl ace konce osmdesátých let 20. želkou, o níž je přesvědčen, že manželova tajemství století však rozhodla jinak a donutila ke škrtům. Spe- zná. Ta je však satanistkou a donutí Sendiviuse, aby ciální efekty původně vznikaly v pražských ateliérech se účastnil satanského rituálu, během něhož dojde na Barandově, Koprowicz se však nakonec rozho- k obětování dítěte. Po překažení rituálu vpádem in- dl je do fi lmu nepoužít. Premiéra proběhla v červen- kvizitorů se Sendivius, zbaven všech nadějí na odha- ci 1989. lení tajemství, uchyluje do kláštera, kde spílá bohu. Zde ho zastihne Frederykův pobočník, s nímž Sen- V textu použité citace recenzí divius nakonec odhalí velmi překvapivé pozadí Se- a komentářů pochází z www.fi lmweb.pl. tonových tajemství a schopností. Jak vidno, příběh Alchemika je rozkročen opravdu široce, obsahuje Honza Vojtíšek

[ 127 ] NYX Robert Poch

…as the wind was blowing Příval husté neprostupné černě přikryl celý svět across her freshly dug grave… na dobu dvaačtyřiceti měsíců. V ostražitě ponuré krajině nad poli, smíšený- Říká se těm událostem mnoha jmény, například: mi lesy, vřesovišti a mokřady tma nesená větrem Den posledního soudu, Armageddon, Boží soud, jako černý neprůhledný závoj Smrti. Temnota, hus- Dny temnoty, Trest boží…, vědci ty události pojme- tá dusivá barva nyxu se valila nad střechami, otíra- novali „Vychýlení dne“ a na vině je podle nich pět la se o lesklé důlky spících oken, stékala po stude- důležitých faktorů: nárůst populace, zhoršování kli- ných zdech domů. Světlo pouličních lamp bylo tmou matických podmínek, nedostatek vody, limity ze- rozostřené. Staré vyčerpané prostitutce v krátkých mědělství a nedostatek energie. Ale pro mě to vždy minišatech se mrazivá temnota svezla po ramenou. byly dny temnoty, jak o nich prorokoval Joel1). Vím, Blouznícímu narkomanovi zachumlanému v papíro- že slovo temnota je vědecky nepřesné, je ale obtíž- vých krabicích pod hromadou smetí tma osahávala né najít jiný, vhodnější termín pro stav, který téměř špinavý a zarostlý obličej. Opilec, motající se v závra- způsobil vymření lidstva. Temnota je slovem – a ob- ti, se rozplynul ve tmě. Parta mladých lidí se vesele zvláště po těch událostech – které ještě i dnes mno- smála až do chvíle než rozmarný smích zadusil černý hé lidi uvádí do mdloby, protože vyvolává tolik hrůz- dotyk temnoty. Vracející se voják z války v Iráku se ných vzpomínek, děsivých asociací a emocí. A právě těšil domů, až políbí manželku a děti, ledový dech o vzpomínkách a emocích je tenhle příběh. Myslel temnoty se smísil s jeho rychlými kroky. jsem si, že jsem připravený na všechno, ale temnota Temnota rozplynula řidiče městské dopra- překonala cokoli, co jsem si uměl představit v nejdi- vy a dálkových linek, šoféry přetížených kamiónů, vočejších fantaziích. Nikdo nebyl připravený na něco ale i osobních automobilů, zčernila nejen hlídače takového, protože na náhlou smrt není připravený ani na pravidelných obchůzkách, ale i děti znuděně se- nejlépe vycvičený voják. dící ve školních lavicích a jejich vystresované učitele, také pacienty v nemocnicích, zdravotní sestry i léka- Pamatuji si, že najednou uprostřed dne, bylo ře, stařenky a starce v domovech pro seniory, a v ne- přesně dvanáct hodin a jedna minuta středoevrop- poslední řadě i kojící matky a čerstvě narozená mi- ského času, se z nebe vyvalila hustá tmavá mlha. minka. Muzikanti v hospodách dohráli poslední kus, ta- 1) „Slunce se ponoří do tmy a měsíc bude krvavý, než přijde velký nečníci dotančili uprostřed rozjíveného tance, jiní se a strašlivý den…“ Bible, Kniha Joel, 2:31 právě chystali k obědu a temnota se plíživě vsakovala

[ 128 ] HOWAR D – 13/2014

a ulpívala na strojích a stěnách továren, na jaderných Stařec, to on mi vyprávěl příběhy o dnech, co při- reaktorech, na lodích na moři a na mezinárodní kos- jdou, o časech neúprosné, vražedné a nepřekonatel- mické stanici ISS. né temnoty. I já se domníval, že šlo o pouhé spe- Temnota ulpívala na stěnách budov, ve kterých kulace starcovy chorobné mysli, ano, tohle jsem si úřadovala vláda a Poslanecká sněmovna i horní ko- o starcových slovech myslel, samotná realita dnů, mora parlamentu. Usadila se v chodbách Pražského které nastaly, kdy Zemi dusila temnota, starcovo Hradu i v kancelářích prezidenta republiky. Pronikla blouznění ale překonaly. do všech zákoutí ministerských budov a rozlévala se ovzduším. Znovu se mi pod víčky chvěl míhavý plamínek, Spolykala stromy v parcích a kolem cest, chvěla až z nejskrytějších hlubin mého podvědomí vytrysk- se nad ulicemi, své ledové dlaně natahovala po klikách lo několik krůpějí slabých vzpomínek, maličké per- vchodových dveří, ohmatávala zaparkovaná auta, pro- ly, než mi zase vyklouzly zpod víček dříve, než jsem nikala lesklými vlaky na nádražích. Tma hltala i široké je stačil uchopit. Ten stařec mi vyprávěl o snech, řeky, ztěžka padala na předměstské zahrady, kůlny, za- ve kterých slyší vyprávět zářivou bytost, anděla, hradní domky, pergoly, altány. Přikrývala ovocné sady, o tom, že přijde Armageddon, a když si ho následov- keře angreštu, keříky černého a červeného rybízu, čer- níci zakrváceného kříže tolik přejí, tak Soudný den stvě posečenou trávu, a trny rudých růží. opravdu nastane. Ale zemřou nevinní, zase jen ti sla- Čerň se valila od severu k jihu, od východu k zá- bí, bezmocní, zoufalí, zase ti, kdo se nebudou moci padu, jako kdyby se nemělo už nikdy rozednít a jako ukrýt před zvrácenou chlípnou krutostí davu, a zase kdyby už navždy nemělo vyjít Slunce. budou hubeni hanebnou a ponižující smrtí lidé, vy- Padala na ztichlé náměstí, na celé čtvrtě, plazila tlačení na okraj společnosti. Silní, mocní a bohatí, ti se do uliček i dvorů, na zahrady i hřbitovy, na kamen- samozřejmě přežijí, protože to je, jak tvrdil stařec, né schody a ušlapané chodníky, na asfaltovou i polní dané a přirozené. cestu a do kteréhokoli zátiší. Stařec se smutkem v hlase také vyprávěl: „Arma- Temnota. Valila se světem bez slunečního svitu geddon, jak si ho představují následovníci Beránka, tisíc dvě stě šedesát dní. Lidé se báli, bylo pro ně je ale nepřirozený, konec světa nemůže nikdy pro- nepříjemné a děsivé když takovou temnotu viděli. běhnout v souladu s přírodními zákony, protože na- Nikdo nic podobného nezažil a neznal, ani nejstarší stane jen za podmínek, že ho způsobí katastrofa za- obyvatelé, aspoň kam jejich paměť sahala. Lidé už viněná zase jen buď lidmi, nebo přírodou. A nikoli jak od nepaměti jsou přece uvyklí, po západu Slunce se by si přáli všichni kněží a studenti Nového Zákona nad krajem snesla noc a nad městem a krajinou se a obzvláště Zjevení svatého Jana, že ho způsobí hří- rozklenulo nebe plné hvězd, a po noci znovu vyjde chy, ba právě naopak! Armageddon zaviní zejména Slunce. Ale takovou tmu neměli k čemu připodobnit. ti, všichni svatouškové, kdo budou usilovat o návrat Vyvalila se černá smola z prasklých gigantic- do zelené a ekologické společnosti, kdo budou usilo- kých sudů a prýštivým lepkavým proudem zaplavila vat, aby se celá Západní civilizace vrátila nazpět před město a celý kraj. Tma barvy grafi tu zdusila světlo, průmyslovou revoluci.“ ztěžkla ovzduší a v lidech probouzela zapomenutý Vzpomínal jsem na starce, připomínal si jeho pro- strach dětství z černých míst, z opuštěných domů, ze rocká slova, když jsem se bál a sám uprostřed té- starých sklepů, ze zaprášených prostor. Byla to hrůz- měř vylidněného Šumperka pochopil, že počet oby- ná a strašlivá tma, rozlézala se vzduchem jako čer- vatel města, celého kraje, České republiky a zřejmě ná pára. Temnota, hltající svět jako nenasytný žrout, i veškerého světa je pouhým stínem zalidnění před a když cokoli přikryla, zmizelo to. dny temnoty. Ve městě ve kterém jsem prožil dětství, V ty děsivé dny, ukrytý ve sklepě domu a třesoucí studoval, pak s manželkou vychovával dvě děti, žilo se jako osika, jsem vzpomínal na příběhy, které jsem před dny temnoty téměř dvacet osm tisíc lidí, a teď často slýchával od jednoho starce, s dlouhým a peč- jich zde sotva přežívá jen s vypětím všech sil šest livě pěstěným plnovousem. Lidé se starci štítivě vy- spolu se mnou. Zbytky těl manželky a dětí jsem našel hýbali, pro všechny byl špinavý, zarostlý a osamělý u nádražní stanice Velké Losiny, nedaleko domu kde opilec, spával v nádražní hale, ale pro mě takový roz- jsme bydleli tolik šťastných a krásných let, a pocho- hodně nebyl. Já nemám tendence vnímat a oceňovat val jsem je s náležitou úctou a pietou. lidi s ohledem na jejich sociální status nebo postave- Pro nás, kdo jsme přežili je realitou podvýživa, ní, a nakonec nemá nakonec každý člověk v nenávis- znečištění a návrat černého moru, malomocenství, ti to, co mu překáží? tuberkulózy a tyfu, chorob, které byly vymýceny. Stařec byl chudobný ale čistý a přes svůj pokro- Svět se vrátil společensky, ekonomicky a technicky čilý věk pořád vábný a nečekal na někoho jiného, aby o stovky let nazpět až do krutého období pár desí- mu pomohl, to mi připomínal při každé příležitosti, tek let po pádu Římského impéria. Není dost zdrojů a pak ještě dodával: „Jestliže čekám na někoho jiné- na to, aby bylo možné Západní civilizaci vrátit tam, ho, aby mi pomohl, já sám nejsem nic! Takže hledáš- kde byla před zkázou, a ti, co hrůzy přežili, zemřou -li pomoc, hledej ji na konci vlastní paže.“ a generace po nich budou zapomínat.

[ 129 ] Ochromený strachem na sklonku podzimu Pečlivě pěstěný plnovous. Ale dnes se zaschlými ve věku sedmačtyřiceti let a zase jsem si připomínal, skvrnami. Zubní protéza ležela rozdupaná na podla- kolik času muselo uplynout, abych se ponořil do my- ze. Zprohýbaná francouzská hůl na roztrhaném bři- šlení starce, abych alespoň trochu porozuměl jeho chu. Starci temnota rozdrtila obličej a nohy i ruce prorokování, co chtěl a musel asi sdělit, je přece to- zbavila trupu. lik obtížné s přibývajícími léty, které prudce ztrácely Poklekl jsem. Se slzami v očích jsem opatrně na ceně, znovu vidět světlo, ale já neslyšel ani nevní- vzal hůl a položil ji vedle pošlapaného těla. Sundal mal budoucnost, protože mou duši pohlcovala sa- jsem kabát a snažil se jednotlivé části těla poskládat, mota a nejen mě, ale celé město a svět a všechny lidi abych je odnesl a našel důstojné místo, kde bych je v něm a vlastně snad i celý vesmír. s pietou pohřbil. Ale přemohla mne nevolnost. Sklonil Myslel jsem, že ona událost postihla na různých jsem hlavu a zvracel tak dlouho, dokud jsem neměl a prostorově i časově oddělených místech skupinky černé kruhy před očima. Až žaludek odmítl zvracet méně než padesáti lidí, že se jednalo o nějaké séri- a mozek přestal vysílat signály, svalil jsem se na bok. ové hromadné neštěstí, ale šlo o katastrofu, kterou Ležel jsem na podlaze. Svět se roztočil. Divoký rej. způsobil démon šílenství, Temnota. Přiměl všechny Jízda na kolotoči. Kruhový pohyb se zrychloval. Kři- lidi, aby se čtyřicet dva měsíců zabíjeli navzájem. čel jsem. Přicházel jsem o rozum. Ztrácel vědomí. A jako démonka Lyssa, dcera Nykty a Urana, přiměla Realita mizela. Má duše se drala z těla ven. Hrůza, Herakla k tomu, aby zabil manželku a děti, tak i tem- děsivá nepopsatelně strašlivá hrůza všude kolem. nota, šířící se městy a kraji, popouzela lidi k ohavným Tohle opravdu chtěli? To si vážně přáli? Arma- vraždám. geddon? Konec světa? Aby krutou zkázou a nevý- Tisíc dvě stě šedesát dní trvala temnota. Dusila slovně bolestivým zmarem byli zabiti nevinní? Staří, svět a lidi. Byla to noční můra plná hrůzných zvuků, nemocní a slabí? Co to říkal stařec: „Armageddon je výstřelů, dávivých skřeků, chňapajících rukou, ohňů ale popření řádu přírody. Je negací života a všeho lid- pochodní, lesku nožů a praskotu kostí. Pak se tem- ského, čistého a krásného. Čekání na konec světa, je nota náhle zvedla, tedy abych byl přesný, rozpustila kruté, nesmyslné a chorobné, je disharmonické a od- se, jako cukr v horkém čaji, jako mlha v ranním sou- poruje čemukoli humánnímu.“ mraku. Světlo se vrátilo nazpět. Ale Slunce mělo po- Když jsem se uklidnil, zvedl jsem oči a díval se pelavou barvu. Obloha se potáhla šedým plátnem. na starce, tedy na to, co z něj zbylo. Prsty starcovy Já vyšel z úkrytu, vkročil do města a všiml si, že ruky svíraly v ruce pomačkaný kousek papíru, před- na ulicích se rozkládala mrtvá zohyzděná těla starců, tím jsem si útržku nevšiml. Opatrně jsem papírek vy- mladých mužů, žen, dětí a mrzáků. V hrůze mi došlo, táhl ze sevření prstů. Byl velice pomačkaný, text byl co démon šílenství, temnota, způsobila. obtížně čitelný. Chvíli trvalo, než jsem suchou krev Hledal jsem blízké, a když jsem je pochoval, utíkal z textu očistil alespoň natolik, abych, když jsem vy- jsem celou cestu po kolejích až do hlavní budovy šum- hladil papír, mohl číst. Šlo o rukou psaný úryvek tex- perského nádraží, abych se znovu setkal se starcem. tu.: I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on Vstoupil jsem do vestibulu. Míjel jsem na studené zemi spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným zbytky roztrhaných těl, poházené končetiny a utrhané mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. 2) hlavy, jako by tu vybuchla bomba. Seděl jsem tam, v opuštěné nádražní hale plné Nádražní hala. roztrhaných těl, a ta slova četl pořád dokola. Stěny ušpiněné od lidských a možná i zvířecích Nevěděl jsem, co jiného dělat. Svět umřel a já tekutin a vnitřností. spolu s ním. Chladný vzduch plný zápachu. Starcovu mrtvolu jsem našel u výdejny jízdenek. On jediný z města si nechal narůst dlouhý plnovous. 2) Bible, kniha Numeri, 22:31

[ 130 ] HOWAR D – 13/2014

[ 131 ] Bloody Xmas Fest 14.–17. 11. 2014

Tak nám opět v Chotěbořském hotelu Fantazie Jelínek), či toho jak moc těžké je natočit na Sloven- proběhl od čtrnáctého do sedmnáctého listopadu sku fi lm. Akorát těch lidí mohlo být více (ale slibuji, že další ročník tradičního Bloody Xmas Festu. Ročník je to fakt naposledy co to zmiňuji). to byl zřejmě poslední a to kvůli upadajícímu zájmu Samotný festival odstartoval v pozdním páteč- účastníků, který nebyl vzhledem k ambicím BXM ni- ním odpoledni. Dík českým drahám (udělal jsem si kdy obzvlášť velký, to si musíme bohužel přiznat. Ten- výlet po Pardubicích apod.) jsem přijel relativně poz- hle ročník byl ale takřka komorní, nesoucí se ve skoro dě a tak vám neřeknu, zda se promítal předfi lm In the rodinné atmosféře. Čím to bylo? Samozřejmě účastí, Jungle: The Making of Cannibal Holocaust (2003), která byla velmi, ale opravu velmi, slabá. Řekl bych, který je překvapivě dokumentem o fi lmu Kanibalo- že nejvíc se tam sešlo tak třicet lidí a to vlastně téměř vé. Nicméně po něm následovalo zahájení festiva- všichni nějakým způsobem tvořili program. Na dru- lu, kde pořadatelé Marek Dobeš, Andrea Parezová hou stranu to bylo dobré, protože se člověk se všemi a Zdeněk Skokan představili veškerý program a jak seznámil, nebyl problém ke komukoli přisednout, což bude vlastně celý festival probíhat. A to už jsem sti- bylo fajn. Ale dělat takový festival pro tak malý po- hl. Musím se ale přiznat že jsem to poslouchal tak čet účastníků asi nebude to pravé ořechové, bohužel. na půl ucha, protože hned po zahájení začínala první A to se tvůrci programu opravdu snažili, přednášky přednáška festivalu Uwe Boll rules!, kterou jsem měl měly zajímavá témata, fi lmy byly vesměs kvalitní, od- na svědomí já a tak jsem si ji v hlavě trochu připra- byla se tam i česká premiéra zahraničního fi lmu, který voval. Týkala se fi lmů, které berou inspiraci v počíta- si dokonce tvůrci přijeli sami uvést! Pokud tedy bere- čových hrách (a bohužel jsou skoro všechny špat- me Slovensko jako zahraničí, že jo. né). Dal jsem si nějaký ten panák na kuráž a pustil Z takové té lidské stránky jsem byl naprosto spo- se do toho. Účast byla docela malá, protože pátek kojen, poznal jsem spoustu nových a zajímavých lidí, se nesl, alespoň z toho co jsem vypozoroval, v du- hodně jsem se zasmál, hodně toho vypil a dozvěděl chu družení se, k čemuž samozřejmě patřil i nějaký se pár nových věcí, o kterých bych zřejmě nevěděl. ten alkohol. Tudíž jsem vynechal i poslední dva fi lmy, Ať už se to týká kvalitních krátkých fi lmů, nebo tře- slovenské Zlo (2012) a britský The Last Horror Mo- ba něco z maskérství (které předváděl mistr Pavel vie (2003). Víte co, družení a pivo mají přednost, tak- že jsem se samozřejmě zhu- lákal jako vepř s lidmi, které jsem vlastně nikdy předtím neviděl (čest jim, že se ukázali aspoň na ten jeden den) a po- znal je až na BXM. Když už pak nikdo nechtěl pít, odebral jsem se kymácivým zombie stylem na hotel (nebydlel jsem v hotelu Fantazie) a po cestě zažil ještě pár dobrodružství s chotěbořskými opilci a opil- kyněmi. Někdo se chtěl rvát, někdo mě chtěl doprovodit, klasika páteční noci. Sobota pro mne nezača- la příliš dobře, probudil jsem s krásnou velkou opičkou, ale musel jsem zatnout zuby a vyrazit, protože jsem měl

[ 132 ] HOWAR D – 13/2014

jsem zamířil na oběd a nějaké to pivo, abych zabil čas do přednášky Honzy Vojtíška Horroroví spratci. Honza se pustil do tématu o všech dětech, dětičkách a fakanech, kteří nám někdy nahnali ve fi lmu strach. Je vidět že Honza má přednášky zvládnuté, přeci jen v tom už má nějakou praxi a tak měl vše kvalitně při- pravené a zábavně to podal. Nebyl pomalu ani čas se vyčůrat a začal další bod programu, což byl Blok krátkých soutěžních fi lmů. Pokud to nevíte, součástí Bloody Xmas Fes- tu byla soutěž amatérských a studentských fi lmařů, z nichž pouze jeden si odnesl hlavní cenu, videoka- meru JVC, kterou do soutěže věnovala fi rma… (chvil- ka napětí) JVC. Projekce krátkých fi lmů byly rozdě- leny do dvou bloků (druhý byl v neděli) a já mám trochu hokej v tom, kdy se který promítal. Minimálně dobré byly samozřejmě všechny, mně utkvěl v hlavě přednášku v, pro alkoholiky, zabijáckém čase (jede- nejvíc hlavně Masožravý obraz (2013) od Dominika náct ráno!). Mé přednášce předcházel Robert Šibl, a Mariána Skuciusů, který byl narvaný skvělými kr- který hezky a připraveně hovořil na téma Když pří- vavými efekty, měl relativně dobrou pointu a hlavně roda zabíjí, což bylo, jak je z názvu patrné, o vše- tam byl Kramlák. možných zvířatech v horroru. Moje přednáška A už Sobota byla prostě parádní a pro mě to byl tako- jste hráli Texaský masakr? se nesla v poopičním vý vrchol celého festivalu. Začalo to tím, že jsem si duchu a hlavně jsem si všiml, že jsem to malinko ne- mohl nakrmit ego a ve čtyři odpoledne jsem byl sou- domyslel, protože byla tak z poloviny stejná jako ta částí propagace knížky 66+6 hororů ve sto slovech včerejší, tato se totiž týkala naopak her, které svou kterou zaštiťoval název Jak chutná mladá krev čes- inspiraci našly ve fi lmu. Lovecraft: Fear of the Unk- kého horroru? Autorů se nás tam sešla rovná půlka, nown (2008), což byla projekce fi lmu, která měla ná- mimo mé maličkosti také Honza Vojtíšek, Martin Šte- sledovat, měla nějaký problém, tuším, že se promí- fko a Josef „choze“ Blažek. Pojali jsme to víceméně talo něco jiného, ale mě to bylo stejně fuk, protože jako sebepropagaci, takže každý řekl něco o sobě,

[ 133 ] knihy a zároveň jedna z pořadatelů BXM, Andrea Pa- rezová. Pro účely křtu byla použita umělá krev, kte- rá sice při samotném procesu křtění vypadala dobře, ale po zaschnutí už bohužel tolik ne. A málem bych zapomněl, po celou dobu křtu vedle maskér Pavel Jelínek proměňoval pána Studny Evilminda na kva- litní zombie s vyhřezlým mozkem. Tímto pro mne sobota, bohužel, skončila, proto- něco přečetl a občas se rozvířila diskuse, kterou vy- že mi bylo blbě ještě z pátku a to jsem nevěděl, že volával hlavně Rastislav Blažek. A ten, dámy a pá- mě čeká nabitá neděle, ze které mi bude blbě ještě nové, ten může za jeden z nejlepších zážitků festi- v pondělí. Holt, těžký úděl návštěvník festivalu má. valu. Aspoň pro mě. Rastislav Blažek je totiž jedním Neděle. Kromě toho že byl tenhle den docela z tvůrců slovenského akčního zombie horroru Soci- dost alkoholový, byl hlavně o přednáškách. Před- alistický Zombi Mord (2014), jehož projekce byla nášející to do publika hustili už od samotného rána. další na programu. Krátce si fi lm uvedli a šli se dru- Svou návštěvou poctil BXM Pavel Žďárek, hudeb- žit na bar, zatímco já jsem zůstal v potemnělém sále ník, fi lmař, skladatel a čert ví co ještě, kterému patřily a přiznávám, že s ma- v programu dva body, linkatým despektem, Ducháček Movies – jsem začal koukat 15 let natáčení horo- na to, co se na plátně rů a později odpoled- děje. Ze začátku nic ne Prokletí tištěných moc, říkám si. Jen- časopisů o hororu že netrvalo dlouho, (což se Howarda sa- moje huba se otevře- mozřejmě netýká, la a spodní čelist pa- ten se směle prohá- dala a padala, až mi ní internetem!). Je mi úplně upadla. Totální líto že jsem se s ním kulervoucí nářez, ten ani nepozdravil, snad fi lm mě fakt dostal. bude příležitost jin- Po skončení fi lmu se dy. Z přednášek mě jeho čtyři tvůrci vrátili určitě hodně překva- a začali nám vykládat, pil Robert Šibl, který co všechno za tímhle ve svém bloku Tep- parádním kouskem stojí. Musím říct, že kluci sloven- lý horor přednesl všechny známé gay horrory. Ani ští umí za prvé točit fi lmy a za druhé to jsou velcí jsem netušil, že jich tolik je, i když si je asi odpustím. sympaťáci, takže diskuse s nimi byla fajn. Všechna Na rozdíl od mých přednášek měl tu svou kvalitně čest pánové, že se vám tenhle fi lm povedl, protože připravenou, ať už znalostmi, či obrazovou prezen- po tom co jsem si vyslechl, kolik měl na cestě překá- tací. Dále byli představeni Pionýři hororu 2 a Hon- žek, tak to je fakt velký úspěch. Každopádně, potom za Vojtíšek se zabýval problematikou fi lmů podle co nám ukázali fi lm, všechno řekli a osobně pokecali, skutečných událostí. Samozřejmě jsem si vychutnal se sebrali a odfrčeli zpátky na Slovensko. Však taky i Druhý blok soutěžních fi lmů a byl celkem zvěda- nebyl čas, protože začínal další bod programu, křest vý, kdo vyhraje, protože porotci tohle tajemství ostře nové povídkové knížky Honzy Vojtíška Útočiště. střežili. Asi jako žena svůj první robertek. Než jsem Křtitelnicí a zároveň kmotrou se stala žena z přebalu se ale dozvěděl, kdo vyhrál, oslavili jsme společně

[ 134 ] HOWAR D – 13/2014

s Markem Dobešem deset let od vzniku jeho zombie seděl v natřískaném autě do Kolína, odkud jsem na- komedie Choking Hazard (2014). stoupil na svou dlouhou cestu domů. A kdo že vyhrál soutěž? Potvrdil se můj tip, vyhrál Bloody Xmas Fest 2014 nebyl až tak obrov- samozřejmě parádní animovaný fi lm, součást seriá- skou akcí, ale na druhou stranu můžu snad mluvit lu Pionýři hororu, Třída smrti (2013) Pavla Souku- za všechny zúčastněné, že jsme si to pořádně užili. pa. Kromě výherce, který si odnesl kameru, nepřišli Kdo nedorazil, udělal obrovskou chybu, protože není zkrátka ani ostatní soutěžící, kteří dostali věcné ceny. nic lepšího, než strávit víkend ve společnosti bezvad- Následující slovenský fi lm Attonitas (2012) jsem vy- ných lidí, které všechny spojuje jedna vášeň. A tou je nechal, protože nemám rád found footage žánr a šel horror. se radši společně s Captainem Morganem připravo- vat na svou přednášku. Už tehdy jsem si říkal, že je Martin Skuřok všude nějak míň lidí… Foto: Marek Dobeš Moje přednáška Hostorie hororových video- her příliš velkou návštěvnost neměla, ale to nevadilo, hlavně že jsem si to užil já. A víte, co dělalo tvrdé jád- ro BXM? Oni oslavovali. A tak jsem se přidal. Začátek si ještě pamatuji, ale pak už se moje paměť omezila jen na útržky, takže je můžu dát, tak jak následovaly. Chlastací hra – divné otázky – plný půllitr vína – ta- xík – nemohl jsem se dostat do hotelu – pondělí. V pondělí jsem se probudil, dá-li se to tak nazvat. Vhodnější by bylo spíš říct, mrtvola vstala z hrobu. Odhlásil jsem se z hotelu a vyrazil s ukázkovou koco- vinou do hotelu Fantazie, abych stihl přednášku Hon- zy Vojtíška o Asami: polonahé královně japonských krváků. Ač musel mít Honza minimálně podobnou kocovinu jako já, zvládl přednášku parádně a dozvě- děl jsem o Asami i to, co jsem nechtěl. Přednáška končila fotkou, na které byl Honza s Asami a to byl vlastně úplný konec Bloody Xmas Festu i přesto, že na programu ještě něco zbývalo. Bohužel už nezbý- valo moc lidí, co by se na tu poslední fi lmovou pro- jekci chtělo dívat a tak jsme se po vzájemné dohodě rozhodli, že už na to tzv. sereme. Ani jsem vlastně nepobral, jak se ti všichni lidi vytratili a najednou jsem

[ 135 ] P R O FIL Frank Darabont

Vykupitel lidských duší Frank Darabont je uznávaný režisér, scénárista, ve francouzském městě Montbeliard, v táboře pro producent, ale také člověk, který nemá slovo kom- uprchlíky roku 1959. Po neúspěšné revoluci v Bu- promis ve svém slovníku. V momentě, kdy ucítí pří- dapešti roku 1956 emigrovali jeho rodiče z totalit- ležitost vrhnout se do nějakého zajímavého projektu, ního Maďarska. Tento emigrantský úděl zná mno- udělá to střemhlav a své vize se doslova drží jako ho uprchlíků z bývalého Východního bloku. Stejně klíště. Nejvíce se proslavil fi lmovými adaptacemi děl jako pro mnohé jiné byla i pro rodinu Darabontových svého dlouholetého přítele Stephena Kinga. Jako je- Francie jen přestupní stanicí v cestě za velkou louži. diný může při natáčení podle jeho předloh cokoliv Malý Frank tak školní docházku absolvoval v Holly- změnit, ale nedělá to bez mistrova souhlasu, aby je- woodu. V zemi tisíce možností, kde i on začal snít jich kamarádský vztah neohrozil. Což ve fi nále nej- svůj Americký sen. K fi lmu jako takovému tíhnul už více ocení diváci, pro které výsledný efekt spojení od té doby. Vždyť kde jinde by to mělo člověka chytit těchto dvou persón více než přínosný. Darabont do- za srdce, když ne právě v Hollywoodu. První place- vede pořádně vyděsit, ale i z krvavých a strašidel- nou práci u obdivovaného fi lmu dostal v roce 1981. ných scén se snaží vytěžit něco navíc. Kolikrát si vy- Jednalo se o funkci asistenta. Těžko říct, jestli níz- stačí s málem, ale vetkne svým scénám duši, kterou korozpočtový horrorový snímek Hell´s Night (Pekel- jiní režiséři často opomíjejí. Nejen tohle, ale to, co ná noc) zapříčinil jeho obdiv k tomuto žánru. Nebo aplikuje do svých fi lmů, z něj například udělalo mezi za to třeba mohla stejně stará představitelka hlavní fi lmovými fanoušky režiséra nejlépe hodnoceného fi l- role Linda Blair, která se již ve čtrnácti letech stala mu všech dob. Ano, skoro ve všech fi lmových žeb- říčcích se někde na špici bude objevovat jeho fi lm v hlavních rolích s Timem Robbinsem a Morganem Freemanem. Byť Frank Darabont není čistě horrorový režisér, jeho jméno je s tímto žánrem neodmyslitelně spjato. A navíc kolik znáte fi lmů, o kterých prohlásí všechny generace diváků, že je to „báječný biják“? Život tohoto fi lmového režiséra jako by byl fi l- movým snímkem, který točí on sám. Narodil se

[ 136 ] HOWAR D – 13/2014

hvězdou kultovního vymítacího snímku The Exorcist (Vymítač ďábla, 1973). Svět fi lmu Franka fascinoval a rozhodl se udělat vše pro cíl, který si vytýčil. Tou- žil se totiž stát uznávaným scénáristou. Díky tomuto předsevzetí si v následujících šesti letech ve fi lmo- vých studiích vyzkoušel snad všechny profese. Ještě předtím, pln neutuchajícího elánu, přesvěd- čil Darabont Stephena Kinga, aby mu dovolil zfi lmo- vat jeho povídku Žena v pokoji (sbírka Noční směna). Krátkometrážní snímek The Woman in the Room vzniknul v roce 1983 a zrodilo se tím přátelství mezi oběma výjimečnými tvůrci. Stephen King prodal Da- rabontovi práva na natočení povídky za symbolický Ale zpět k Franku Darabontovi. Svůj scénáris- jeden dolar. Výsledkem byl velmi potěšen a řadí jej tický sen chytil za pačesy hned při první příležitos- ke svým nejoblíbenějším fi lmovým adaptacím. O kva- ti. Bylo mu byl svěřeno pokračování kultovní ságy litě tohoto díla svědčí také fakt, že byl nominován o Fredym Kruegerovi A Nightmare On Elm Street na Oscara za nejlepší krátký fi lm. Franku Darabon- 3: Dream Warriors (Noční můra v Elm Street 3: Bo- tovi se tak pomalu otevřely dveře nejen režisérského jovníci ze sna / 1987). Režie se ujal Chuck Russel světa, ale také ke Stephenu Kingovi a dalším fi lmo- a třetí díl se stal pořádným komerčním trhákem. Díky vým adaptacím podle jeho předloh. Ve fi lmu se obje- tomu se Frank Darabont stal žhavým zbožím na ho- vili Michael Cornelison (John), Dee Coxton (jeho mat- llywoodském scénáristickém trhu práce. Spoluprá- ka) a Brian Libby (vězeň). Za kameru se postavil Juan ce se líbila i režisérovi a tak byl Frank přizván hned Ruiz Anchía. Ještě se vraťme k natočení za onen sym- k jeho dalšímu projektu The Blob (Sliz, 1988). Film bolický dolar. Stephen King vždy podporoval začínají- byl opět úspěšný a oba autoři dále stoupali na ceně. cí tvůrce. Takto vzniknul jeho projekt „Dollar Babies“, Mimochodem na rok 2016 se chystá remake tohoto ve kterém dává nabídku mladým fi lmařům a studen- bijáku. Další nabídky práce na sebe nedaly dlouho tům, kteří za určitých podmínek mohou zfi lmovat jeho čekat, Franku Darabontovi bylo svěřeno napsat po- povídku za symbolickou částku. Především díky této kračování dalšího kultovního horroru The Fly II (Mou- fi lmové adaptaci poskytl Stephen King Darabontovi cha 2, 1989). Ovšem co se mu povedlo s Noční mů- v roce 1987 předkupní práva na povídku Rita Haywor- rou, tentokráte nezafungovalo. Druhý díl Mouchy se tová a vykoupení z věznice Shawshank (sbírka Čty- nesetkal s přílišným ohlasem a u mnoha fanoušků ři roční doby). Podobnou zkušenost má i tuzemský zcela propadl. Darabont však své odhodlání nehod- horrorový režisér Robin Kašpařík, který rovněž za je- lal vzdát a střemhlav se vrhl na nabídky soukromých den dolar dostal práva na povídku Jsem brána (sbírka televizí, kde se ujal povídkových projektů. Napsal ně- Noční směna) podle níž natáčí stejnojmenný fi lm, je- kolik epizod pro oblíbené Tales from the Crypt (Pří- hož premiéra se chystá na příští rok. běhy ze záhrobí, 1989) a přidal také ruku k dílu v tří

[ 137 ] povídkovému projektu Two-Fisted Tales (Odvážné Clint (Tim Matheson), jenž vlastní malou stavební fi r- příběhy, 1992). Dalším seriálovým scénáristickým mu. Žije na venkově se svou ženou (Jennifer Jason počinem byl The Young Indiana Jones Chronicles Leigh) zdánlivě spokojený život. Problém je v tom, že (Mladý Indiana Jones, 1992). Ten se sice dočkal velmi si to myslí jen on, nikoliv jeho choť. Ta touží po tom příznivých kritik, avšak byl po dvou sezónách ukon- vrátit se ze zapadákova zpět do New Yorku. Spolu čen. Vznikl i videofi lm The Adventures of Young In- se svým milencem vymyslí plán, jak se Clinta zbavit diana Jones: Daredevils of the Desert (Mladý In- a ještě shrábnout peníze z prodeje jeho fi rmy. Jeví se diana Jones: Pouštní anabáze, 1992) v režii Simona to jako bezchybná lest, však vše má své mouchy… Wincera. Producentem osudů nezletilého dobyvatele V roce 1994 se začaly dít velké věci. Vyšlo soubor- ztracené archy byl věhlasný Steven Spielberg. K to- né vydání krátkých fi lmů Nightshift Collection, po- muto projektu se později ještě společně vrátili čtyřmi dle Kingových povídek ze sbírky Noční směna, kde je videofi lmy The Adventures of Young Indiana Jo- samozřejmě zastoupena i Darabontova The Woman nes: Travels with Fater (Mladý Indiana Jones: Puto- in the Room. Darabont napsal scénář k fi lmu Fran- vání s otcem, 1996), The Adventures of Young In- kenstein, který režíroval Kenneth Branagh a v hlavní diana Jones: The Phantom Train of Doom (Mladý roli se objevil Robert De Niro. Pompézně oživená le- Indiana Jones: Přízračný vlak, 1999), The Adventu- genda vznikla především díky magaúspěchu Coppo- res of Young Indiana Jones: Oganga the Giver and lova Draculy (1992). Film se dějově odehrává v roce Taker of Life (Mladý Indiana Jones: Oganga, vlád- 1794. V arktickém moři zachrání posádka lodi kapitá- ce nad životem a smrtí, 1999) a The Adventures of na Waltona, která míří na severní pól, na smrt vyčer- Young Indiana Jones: Adventures in the Secret paného a před umrznutím těsně uniknuvšího dokto- Service (Mladý Indiana Jones: Dobrodružství v tajné ra Victora Frankensteina. Ten začne vyprávět příběh službě, 2000). Formát videofi lmů byl zapříčiněn tím, svého života a trochu bláznivého pokusu, jenž změnil že žádná televizní stanice nechtěla v tomto projektu jeho život. Byť tato verze známé legendy není vůbec pokračovat. Spielberg s Darabontem stejně nakonec špatná z fi nančního hlediska propadla. připravený seriál natočili a sestříhali jej do výše zmí- Rok 1994 byl pro Franka Darabonta však důležitý něné podoby. hlavně proto, že napsal a natočil svůj nejoceňova- Ale byl čas se opět vrátit k plnohodnotnému fi l- nější fi lm The Shawshank Redemption (Vykoupení mu. S tímto plánem začal Frank Darabont už v době, z věznice Shawshank). Film produkovala společnost kdy psal televizní scénáře a představil svůj druhý re- Castle Rock Entertainment, která se věnuje natáčení žijní kousek, celovečerní fi lm Buried Alive (Pohřben fi lmových adaptací podle Kingových děl. Ta vznikla zaživa, 1990). Televizní fi lm vypráví o muži jménem poté, co režisér Rob Reiner natočil snímek Stand by

[ 138 ] HOWAR D – 13/2014

Me (Stůj při mně, 1986). Poprvé tak představil na stří- skutečně dokončí“. I přestože Darabont nakonec brném plátně dílo Stephena Kinga, které nebylo pri- ve snímku několik změn udělal. Asi nejrazantnější oritně horrorem. Do té doby byl spisovatel brán pře- bylo odsazení afro-amerického herce Morgana Fre- devším jako „mistr strachu“, což mu vyneslo i jeho emana do role Reda. Podle původní předlohy to totiž kultovní status mezi fanoušky, ale bylo by výraznou byl zrzavý Ir. Připomínkou tohoto podvodu na divá- chybou domnívat se, že King píše jen horrory. Film ky je pak scéna, v níž na otázku Andyho, hlavní po- je příběhem čtyř přátel, kteří se vydali najít mrtvého stavy fi lmu, proč se mu říká Red, Freeman odpovídá kamaráda. Na konci cesty najdou přátelství na celý „Možná proto, že jsem Ir“. Při obsazení role Reda se život. Děj se odehrává ve fi ktivním městečku Castle prý jednalo o sázku na jistotu, protože Freeman měl Rock, na jehož počest byla nová fi lmová společnost na rozdíl od Tima Robbinse v hlavní roli, za sebou již pojmenována. Franka Darabonta fascinovalo to, že dvě nominace na Oscara. Darabont se rozhodl svůj fi lm se důsledně držel původní předlohy a proto jí na- scénář natočit sám a také se staral o obsazení hlav- bídl svůj chystaný projekt. Castle Rock s nadšením ních rolí. Role Andyho byla původně nabídnuta Kevi- tuto nabídku přijal. Stand by Me byla natočena po- nu Costnerovi a ten ji přijal s nadšením. Bohužel se dle povídky Tělo, která pochází z Kingovy povídko- mu protáhlo natáčení fi lmu Waterworld (Vodní svět, vé sbírky Čtyři roční doby, stejně jako povídka Rita 1995), kde hrál hlavní roli a podílel se spolu s Kevinem Haywortová a vykoupení z věznice Shawshank, jenž Reynoldsem i na režii. Dodnes toho otevřeně lituje. byla předlohou nového Darabontova projektu. Sám Mezi dalšími herci, kterým byla hlavní role ve sním- Darabont prohlásil, že „Castle Rock bylo prvním a je- ku nabídnuta, byli Tom Cruise, Charlie Sheen či Tom diným místem, kam jsem scénář poslal. Jako scéná- Hanks. Každý z nich však již měl něco nasmlouvá- rista jsem měl dost zkušeností s jinými studii, abych no nebo se mu jednoduše do projektu dle předlohy věděl, jak hodně může být materiál poškozen.“ Stephena Kinga moc nechtělo. Naopak na roli Reda Ve svém fi lmu se rovněž drží původní knižní před- chtěla Castle Rock někoho jiného, ve hře byli Robert lohy, byť samotný snímek poněkud roztáhl. Sám Ste- Redford, Clint Eastwood či Harrison Ford. Darabont phen King byl k adaptaci své povídky na začátku však zatvrzele prosazoval Freemana, který ho očaro- poněkud skeptický a na Darabontovu adresu poté val svou důstojností a především hlubokým a skvě- prohlásil „že by si ani za milion let nemyslel, že fi lm le zabarveným hlasem. Ten byl podstatný, protože

[ 139 ] v mnoha scénách provázel děním na platně v roli vy- příliš nakloněn, ale testovací publikum na nový konec pravěče. reagovalo tak dobře, že se rozhodl pro jeho pone- Rozpočet byl stanoven na 25 milionů dolarů chání ve fi lmu. a začalo se natáčet v polorozpadlé věznici v Ohiu. The Shawshank Redemption mělo premiéru Interiéry byly však tak zdevastované, že se je tvůrci na fi lmovém festivalu v Torontu (10. září 1994) a pár rozhodli postavit ve studiu. Původně chtěl Reiner fi lm dní poté ve Spojených státech amerických (24. září natočit sám a nabídl za scénář Darabontovi 2,5 mili- 1994). Další rok pak následovaly premiéry v Asii a Ev- onů dolarů. Vzhledem k tomu, že i tato Kingova po- ropě. U nás se začal tento fi lm promítat 6. července vídka byla poskytnuta za onen jeden dolar a napsání 1995. Film měl jak je za mořem dobrým zvykem ně- scénáře trvalo osm týdnů, zvažoval Darabont nabíd- kolik verzí plakátů, na jednom z nich, který se mimo- ku celkem dlouho. Nakonec však odmítl a rozhodl se chodem objevil v žebříčku nejlepších fi lmových pla- fi lm za podpory Castle Rocku natočit sám. Výraznou kátu všech dob, stojí motto Strach dělá z lidí vězně. postavu ředitele věznice Samuela Nortona v podání Naděje jim dává křídla. Problémem fi lmu byl fakt, že Boba Guntona Darabont namixoval z charakterů ně- napoprvé v kinech neuspěl. Kasovní úspěch nebyl kolika ředitelů, kteří se objevují v původní povídce. takový, jak se očekávalo. Při uvedení vydělal 18 mi- V konečném důsledku postava nezapře svůj předob- lionů dolarů, což bylo považováno za propadák. Při raz v prezidentu Spojených států Richardu Nixonovi. ohlášení nominací na Oscara vydělal sice ještě dal- Postarší knihovník Brooks Hatlen, jemuž je v původní ších deset milionů, ale tohle všechno bylo považová- předloze věnován jen jeden odstavec se stane výraz- no za neúspěch, protože to sotva stačilo na pokrytí nou postavou fi lmu, k čemuž přispívá výrazným vý- nákladů. Z Oscarových nominací se rovněž nepo- konem i jeho představitel James Witmore. Darabont vedlo proměnit v úspěch ani jedinou. Je třeba si uvě- tvrdil, že mu bylo potřeba dát mnohem více prostoru, domit, že tento biják se v nominaci setkal se snímky neboť symbolizuje původní Kingovu myšlenku institu- jako Forrest Gump a Pulp Fiction, které jsou již také cionalizace vězňů, odsouzených na doživotí. Změna považovány za klasické. Samozřejmě se strhly deba- oproti knize nastala také v příběhu mladého Tommy- ty o tom, co bylo příčinou neúspěchu fi lmu. Jednou ho, jenž odhalil Andyho nevinu. V knižní předloze je z příčin byl prý nejasný a matoucí název. Koneckon- pouze převezen do jiného vězení, zatímco ve fi lmu ho ců ten se nelíbil ani Stephenu Kingovi „Jeden z důvo- kulkou zbaví života kapitán Hadley. Darabont rovněž dů mohl být název, který nesděluje žádnou informa- přidal pár motivů a scén, které v Kingově knize ne- ci a nevyvolává žádný obraz v mysli potencionálního nalezneme vůbec. Nejznámější z nich je scéna, kdy návštěvníka kina. Naneštěstí, nikdo nedokázal vy- Andy pouští vězňům rozhlasem árii z opery Figaro- myslet nějaký lepší a to včetně mě. Nikdy jsem ne- va svatba. Toto Franka napadlo již při psaní scéná- měl rád název své vlastní povídky a dodnes nemám. ře, kdy pro své lepší rozpoložení poslouchal právě Část Rita Hayworthová a mu trochu pomáhá, ale stá- Mozartovu operu. Podle něj „symbolizuje svobodu le je to těžkopádné…“ Uznávaný fi lmový kritik Roger ducha, stejně jako knihy v Andyho knihovně sym- Ebert jej dokonce označil za příšerný. Další z důvodů bolizují svobodu mysli.“ Tahle scéna je mezi diváky neúspěchu byl přisuzován faktu, že se jednalo o ne- jednou z nejoblíbenějších, zatímco Stephen King se horrorovou fi lmovou adaptaci od horrového spisova- nechal slyšet, že ji nikdy neměl rád. Některé změny tele. Ani Tim Robbins nebyl v době natáčení tak zná- byly jednoduše vynuceny fi nančními okolnostmi. Pa- mým hercem a Morgan Freeman sice za sebou měl matujete scénu, kdy si přijde Andy k Redovi objednat Oscarové nominace, ale předtím nikdy nehrál v žád- při promítání fi lmu plakát Rity Hayworthové? Původ- ném vězeňském dramatu a snímek tak vůbec neza- ně měl být ve fi lmu, stejně jako v knize, promítaný padal do jeho hereckého portfolia. snímek Billyho Wildera The Lost Weekend (Ztrace- Jenže o rok později se vše neuvěřitelně změnilo. ný víkend, 1945). Paramount Picture, vlastník práv, Nejenže bylo „Vykoupení“ nominováno na Oscara, však chtěla za objevení se fi lmu na plátně příliš vel- ale zároveň nastal jeho úspěch u diváků. V roce 1995 kou částku. Nakonec se ve fi lmu skutečně dočkáme byl fi lm uveden do videopůjčoven a stal se nejpůjčo- Rity Hayworthové, což vlastně dává i odpověď na to, vanějším titulem roku. Zpráva o „mimořádném bijá- proč zrovna její plakát si Andy objednal. Však sám ku“ se Amerikou valila jako lavina a Franku Darabon- Andy tvrdí, že její fi lm Gilda (1946) viděl ve vězení tovi se karta obrátila přímo v ruce. Ted Turner vlastnil „za jeden měsíc třikrát“. Největší změnou je samotný nejen distribuční společnost, ale i slavnou kabelovku. závěr. V knize vše končí Redovým rozhodnutím vydat Sám sobě prodal práva na fi lm za pakatel a jeho sle- se do Mexika a najít tam Andyho. Ve fi lmu vše končí dovaný TV kanál začal fi lm reprízovat, jak nejmasiv- shledáním obou přátel na sluncem zalité pláži. Tento něji to jen šlo. Během pár let snad za mořem neexis- závěr navrhnuli producenti z Castle Rocku. Prý pů- toval nikdo, kdo by tento fi lm neviděl. vodní scénář „…končí jen nadějí a nikoliv jejím napl- Po fenomenálním úspěchu The Shawshank něním. Nelze sledovat hlavní hrdiny, jak mluví o tom, Redemption však Frank Darabont nehodlal usnout že se znovu sejdou a neukázat to. Diváci by se cítili na vavřínech a pilně se vrhnul do práce. Rozhodl se, podvedeni.“ Samotný Darabont nebyl tomuto závěru že si rovněž musí osahat roli producenta. Prvním jeho

[ 140 ] HOWAR D – 13/2014

projektem byl snímek Black Cat Run (Běh černé holčičky. Jenže tento muž i přes své rozměry vypadá kočky, 1998), ke kterému napsal scénář a jenž reží- na to, že by ani mouše neublížil. Do myslí všech se roval D. J. Caruso. Muž, který poté natočil fi lmy jako tak vkrádá myšlenka, zda je opravdu tím, kdo spá- Two for the Money (Maximální limit, 2005), Distur- chal tento opovržení hodný čin. Tentokráte Darabont bia (2007) či Eagle Eye (Oko dravce, 2008). Produ- sázel na hereckou jistotu a do hlavní role angažoval kovaný fi lm i s malým rozpočten nakonec přinesl vel- Toma Hankse, kterého chtěl už do svého předchozí- mi slušnou podívanou. ho fi lmu. Byť nejprve byla role Paula Edgecomba na- Tahle zkušenost Franku Darabontovi stačila, aby bídnuta Johnu Travoltovi, ale ten ji odmítnul. Film se se vrhl do produkování dalšího snímku. Přidal k tomu okamžitě stal žhavým zbožím a výdělečným podni- ještě posty scénáristy a režiséra. A opětovně šáhl kem. Vynikající Michael Clark Duncan si za svůj výkon po předloze Stephena Kinga. S rozpočtem šedesá- vysloužil Oscarovou nominaci a Stephen King ozna- ti milionů dolarů tak vznikla The Green Mile (Zelená čil snímek jako nejvěrohodnější adaptaci svého díla. míle, 1999) v hlavní roli s Tomem Hanksem. Tento- Dalších nominací na nejprestižnější fi lmovou cenu se kráte už nebylo o čem pochybovat a kombinace, ze dočkal Frank Darabont za scénář, spolu s Davidem které předtím byli diváci poněkud na rozpacích, nyní Valdesem za nejlepší fi lm a také byl fi lm nominován zafungovala okamžitě. Snímek se hned po uvedení za nejlepší zvuk. Snímek se umístil na pátém místě do kin stal kasovním trhákem. „Zelená míle“ je basa, v anketě posluchačů „Filmy, které musíte vidět“ rá- kde odsouzenci čekají, než dojde k vykonání rozsud- dia Capital FM v Londýně. Darabont také získal cenu ku smrti, k němuž byli odsouzeni. Paul Edgecomb kritiků Broadcast Film Association 2000 v kategorii v podání Toma Hankse je hlavní bachař, který na tom nejlepší adaptace a scénář. Z dnešního pohledu se není zdravotně zrovna nejlépe. Píše se rok 1935 a on tento fi lm stal druhým nejznámějším a nejoblíbeněj- se snaží o to, aby se ani v poslední instituci neztráce- ším fi lmem Franka Darabonta. la naděje a liská důstojnost. Jednoho dne mezi od- Jak již bylo zmíněno, Frank Darabont se věno- souzence přibude dvoumetrový obr John Coffey (Mi- val, ve spolupráci se Stevenem Spielbergem, příbě- chael Clark Duncan), který měl údajně zabít dvě malé hům z mládí Indiany Jonese. Zisk, který měl ze svou

[ 141 ] zfi lmovaných Kingových adaptací, mu dopřával na- sladkého topguna chladného nájemného zabijáka prosto volnou ruku a nic ho netlačilo. Tvrdí se, že se jen tak nevidí. Poté Darabont produkoval a reží- po takových úspěších máte právo na přešlap. Osob- roval i pilotní díl seriálu Raines (Vize zločinu, 2007) ně si nemyslím, že by další Darabontův biják The s Jeffem Goldblumem v hlavní roli. Bohužel seriál byl Majestic (2001) nějaký krokem stranou byl. Ano, utnut po první sedmidílné řadě. nebavíme se o horroru, ale přesto se bavíme o vel- Následně uznal, že je čas vrátit se ke svým koře- mi dobrém snímku! Pravdou je, že Darabont popr- nům a rozhodl se adaptovat další Kingovu předlohu. vé neadaptoval nějaké dílo Stephena Kinga a také si V rámci jeho předchozích adaptací sáhl až po neče- nenapsal scénář. Zato dodržel stopáž, tento fi lm je kaně horrorovém díle a vytvořil fi lm The Mist (Mlha, podívanou ve sto dvaapadesáti minutách. V hlavní 2007). Původní novele odehrávající se v nákupním roli se objevil výborný Jim Carrey a opět dostal pro- centru, dal nečekaně psychologický rozměr. Tento- stor dokázat, že je nejen výborný komediální bavič, kráte se krom režie ujal i scénáře a rozhodl se nic ne- ale hlavně skvělý herec, který s naprostou bravurou ponechat náhodě. Obklopil se množstvím zkušených zvládne i dramaticky vážné role. Po Peteru Weirovi herců, kteří místy předvádějí až úžasné, vpravdě di- The Truman Show (1998) a Miloši Formanovi Man vadelní, výkony. Tentokráte nesázel na herecké hvěz- on the Moon (Muž na měsíci, 1999) dokázal i Dara- dy první kategorie, ale vytvořil výborně fungující tým, bont režisérsky vyzdvihnout skvělé Carreyho herecké kde jeden nepřevyšuje druhého. Rozpočet na sní- umění. Film se s přílišným úspěchem u fanoušků ne- mek byl pouhých 18 milionů dolarů, což se upřímně setkal a například u nás putoval rovnou do videopůj- promítlo na některých tricích, které už v době své- čoven. Ale stejně jako i ostatní Darabontovy snímky ho vzniku působily poněkud zastarale. V kinech se dozrál a nyní na něj mnoho fanoušků změnilo názor. fi lm opět setkal s neúspěchem, ale nahoru mu po- Darabont natočil snímek o honech na čarodějnice mohly mimo americké tržby a zisk z prodeje DVD. v Americe padesátých let. Inspirací mu byl geniální Je vidět že spojení Darabonta a Kinga si získalo již režisér předešlé éry Frank Capra. Bohužel i přes vý- množství fanoušků. A propos nepřipomíná vám ten- borné obsazení a neotřelý námět se fi lm z komerční- hle ekonomický vzorec něco? Tentokráte Darabont ho hlediska stal propadákem. do předlohy zasáhl výrazně, nejmarkantnější je zcela Po The Majestic Frank Darabont své kroky zase jiný konec příběhu, který prý zvedl ze sedačky i sa- směřoval k produkci. Opětovně pomohl D. J. Caru- motného mistra strachu Stephena Kinga. Vůbec se sovi, tentokráte k celovečernímu debutu určenému mu nedivím, protože Darabont dostal mnohem lepší pro stříbrná plátna. Zaštítil snímek The Salton Sea nápad na grand fi nále než King a dokázal ho parád- (2002) a Valem Kilmerem v hlavní roli. Výkonnou pro- ně prodat. Tenhle návrat se tomuto zručnému režisé- dukci obstaral ve fi lmu Collateral (2004) režiséra Mi- ru opravdu povedl. Fanoušci byli nejdříve poněkud chaela Manna. Pokud jste náhodou tento biják nevi- v rozpacích, že režisér opět nevsadil na vězeňské děli, vřele ho doporučuji, neboť trpíte-li negativním prostředí, kde se pohybuje jako ryba ve vodě, ale názorem na Toma Cruise je celkem velká pravděpo- bylo vidět, že tento pán dobře věděl, co dělá. Před- dobnost, že ho po tomto snímku změníte. Vidět hrát tím spíše sázel na humanistická témata, která umí

[ 142 ] HOWAR D – 13/2014

chytnout za srdíčko, nyní však vytáhl z rukávu kartu, Los Angeles čtyřicátých a padesátých let ožívá přes- jenž přináší vědeckofantastický příběh o konci světa. ně podle mustru, na který jsme si u Franka Darbonta A není nouze ani o pořádně hnusný inverzní šmejd zvykli. Vždyť jeho dva nejlepší fi lmy také nesou pat- z vesmíru. Mlha pokryla vše, aby se pod její rouš- řičný nádech trochu pozapomenuté éry. kou mohly objevit krvelačné bestie, které se snaží Na rok 2016 chystá Frank Darabont pokračování vymýtit lidský rod. Přesto horrorové prvky jako tako- dobrodružné fantasy Snow White and the Hunts- vé použil jen jako ingredienční omáčku, která spus- man (Sněhurka a Lovec), jejíž první díl režíroval Ru- tí nevídaný psychologický kolotoč. V marketu se tak pert Sanders. Tohle zavání velkým očekáváním, ne- odehrává mnohem větší hrůza, než jaká číhá venku boť Darabont nemá s takovýmto typem fi lmu vůbec za okny pokrytými mlhou. V podstatě se zde dočká- zrádné zkušenosti. Osobně si myslím, že to pro něj me samotné ideové podstaty horrorou, stísněnosti byla osobní výzva a on se rozhodnul tuto hozenou a panického strachu. Laciných lekaček je v každém rukavici zvednout. Jak tohle skončí, si budeme mu- druhém horroru plný šuplík, tady utočíme na prvotní set počkat, neboť premiéra snímku je zatím stano- centra strachu. Toho, co je někde uvnitř nás, v lidské vena na 22. dubna 2016. Z informací zatím prosák- psychice. V takto tíživé situaci začnou lidé chybovat, lo, že fi lmové studio se rozhodlo vynechat Sněhurku starat se sami o sebe a až hystericky podléhat pani- a natočí prequel původního fi lmu, v němž vsadí pou- ce. Pokud už nic jiného, tak naprosto fascinující vý- ze na Lovce. Snímek by měl nést název Huntsman. hon Marcii Gay Harden v roli náboženské fanatičky Uvidíme jak tato, zatím samými otazníky vonící, po- paní Carmody, jednoduše musíte vidět! dívaná nakonec dopadne. V roce 2010 přichází Frank Darabont s produkcí, Ze všech Darabontových profesí jsme ještě jed- podílel se i jako režisér a scénárista, první série po- nou nevyjmenovali. Je totiž také hercem. Objevuje se stapokalyptické zombárny The Walking Dead (Živí v drobných cameo rolích jako jakýsi pomyslný bon- bónek pro pozorného diváka. Vždyť touto „úchylkou“ trpí množství režisé- rů úplně stejně. Alfredem Hitchcockem počínaje a třeba Dušanem Klainem konče. Franka Darabonta jste moh- li zahlédnout v minisérii The Shining (Osvícení, 1997) režiséra Micka Garri- se. Stephen King totiž nikdy nebyl spo- kojený se slavnou Kubrickovou verzí a tak si s Garisem natočili vlastní verzi. Darabont jako kamarád se mohl na pár okamžiků v této verzi objevit. Režisér John Carpenter mu zase poskytl mož- nost ukázat se ve svém snímku Vam- pires (Upíři, 1998). Následoval seri- ál Entourage (Vincentův svět, 2004), mrtví). Seriál je inspirován původním, stále probíha- fi lm o jednom z nejslavnějších monster všech dob jícím komiksem Roberta Kirkmana. Tvůrci rozehráli v režii Petera Jacksona King Kong (2005) a napo- určitou hru, kdy se oproti původnímu komiksu růz- sledy jsme Darabonta mohli zahlédnout v povedené né situace a hrdinové mění. Kdo ještě žije v komiksu, osmiminutové komedii The United Monster Talent nemusí nutně žít v televizním zpracování a naopak. Agency z roku 2010. Seriál dosáhl velkého úspěchu a aktuálně probíhá Jsme v úplném závěru a snad jsem vám alespoň již pátá řada. Ovšem bez Franka Darabonta. Ten do- něčím přiblížil osobu tohoto pozoruhodného režisé- stal po skončení první série padáka přímo od stani- ra. Možná není čistě horrorovým režisérem, ale urči- ce AMC, přestože první série byla nejúspěšnějším tě se dá říct, že tenhle žánr má nadmíru rád. Navíc seriálem, který kdy tato společnost vyprodukovala. do něj vnáší přesahy, které nejsou zcela běžné a při- V roce 2013 se objevil další seriál, kde se Darabont bližuje jej tak mnohem širšímu publiku. Někdy je tře- podílel jak na režii, tak na scénáři. Mob City se ode- ba se vykořenit z minoritní škatulky, otevřít pořádně hrává v mafi ánském prostředí a je naladěno na noiro- její víko, aby do ní vniknul závan čerstvého vzduchu. vou žánrovou vlnu. Jako by ožilo oblíbené Sin City, Jinak bychom se točili v kruzích jako slepé myšky. ovšem bez svého komiksového nádechu. Rukopis Frank Darabont je určitě režisér s osobitým stylem Franka Darabonta je prý na tomto díle nepopiratelný a pořádným žánrovým přesahem. I proto jsem se mu a šestidílná gangsterka se nese přesně v jeho duchu. rozhodl věnovat tento článek. V kritikách se ovšem objevila tvrzení, že už má ten- to skvělý tvůrce již poněkud vystřílené náboje. Ov- šem hodnocení fanoušků tomu příliš neodpovídá. Roman Bílek

[ 143 ] R E C ENZE The Canal

Původně jsem zamýšlel zrecenzovat na tomto které v jejich rukou nepůsobí vůbec lacině. Nečekejte místě Babadook, ale nenašel jsem dokonalou příle- záplavy krve ani zástupy démonů, tady se naštěstí drží- žitost k jeho projekci. Buď nebyl doma klid, a to by me hodně při zemi. Hlavním cílem totiž je vybudovat co mi bylo líto, anebo jsem byl doma sám a to bych se nejintenzivnější atmosféru. A to se jim daří na jedničku. podle všeho moc bál. A tak spí Babadook dál na dis- Kromě zatím uvedených aspektů přispívají k atmo- ku a já vám raději představím snímek, který by mohl sféře i civilní a uvěřitelné výkony prakticky všech her- váš hledáček snáze minout. A to by byla velká škoda. ců. Vévodí jim samozřejmě Rupert Evans, který od dob Hellboye patřičně vyzrál. Jeho David je nejistý, zmatený Režie: Ivan Kavanagh a šílenství, které jej prostupuje, je dokonale uvěřitelné. Scénář: Ivan Kavanagh The Canal je čistě irským horrorem a i tady může Délka: 92 min být zakopán pes jeho kvalit. Vzpomeňme například Původ: Irsko o pár let starší Dorothy Mills, která se sice odehrávala Rok: 2014 v jiném univerzu než Canal, ale atmosférou a poci- Hrají: Rupert Evans, tem, který jsem po jejich dokoukání měl, jsou si více Antonia Campbell-Hughes, Selena Brabazon než podobné. Jediné, co mi chybí k absolutnímu hodnocení a za- Protože The Canal si i přes svůj přízemní název řazení po bok klasik žánru je absence nějaké zásadní vaši plnou pozornost zaslouží. V době, kdy se každé a výrazné scény či momentu, která by posunula The další pokračování horrorů z dílny Jamese Wana vel- Canal ještě o level výše. Ale i kvalitní atmosférická po- kohubě hlásí rok dopředu rovnou jako nejstrašidel- dívaná pro dospělé diváky je myslím slušné hodnocení. nější fi lm všech dob, je existence nenápadného at- mosférického horroru příjemným pohlazením po duši Roman Kroufek fandy introverta. Příběh The Canal z počátku působí poměrně tuc- tově. Hlavnímu hrdinovi se ztratí manželka a on tak zůstává sám pouze se svým malým synem. Postupně se propadá stále hlouběji a hlouběji do neodbytných pocitů, že v jeho okolí není vše v pořádku. Na starém fi lmu sleduje vraha, který kdysi žil ve stejném domě jako on, slyší divné zvuky a stále více má dojem, že se to kolem něj hemží duchy a podobnými stvořeními. Divák společně s ním celou dobu hraje s tvůrci hru, ve které se dohaduje, zda jde o pouhé výplo- dy šíleného mozku, nebo hrdinu a jeho synka oprav- du pronásleduje nadpřirozeno. Samozřejmě se stou- pající stopáží se stále více tlačí na pilu, ale nikdy se nepřekročí hranice trapnosti vedoucí k posměchu na nesprávném místě. Naopak, tvůrcům patří dík za to, že umně pracu- jí s náznaky a ke strašení využívají klasické propriety,

[ 144144 ] HOWAR D – 13/2014

Co všechno dokáže jedno jediné slovo? Chcete se p bíjí? Co když je realita reáln tečným není ta správná cesta? Nemáte už ostatních plné zuby? Mrazivé a té odpov povídkovéě disbírky na Úto ější, než si myslíte? Co když spojit p mnohé otázky m jisti se nem řesv stran ůžete být ničišt ůžete odhalit ve ědčit, že láska za- českého horroru m ě. Protože bát se je fajn, když nejde o u samotného autora. č říjemné s ím. Alespo třinácti horrorových povídkách ůžete objednatň ne nav uži- p kru- říbězích Honzy Vojtíška. P www.kniznieshop.cz, vášAukru život. nebo Ale řes 160

[ 145 ]