DOCSLIB.ORG

(1787–1857) Vídeňský Komik V Praze

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
(1787–1857) Vídeňský Komik V Praze WENZEL SCHOLZ (1787–1857) vídeňský komik v Praze Vlasta Reittererová Institut umění – Divadelní ústav Předložená monografie vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Institut umění – Divadelní ústav (DKRVO 2015, MK000023205). Recenzent: PhDr. Adolf Scherl, CSc. Na titulní straně výjev z grafického listu Antona Johanna Gareise staršího Herrn Schauspieler Scholz achtungsvoll gewidmet – Chrysostomus Staberl, Parapluiemacher. Děkujeme Národní galerii v Praze a Národnímu muzeu za svolení k použití obrazových dokumentů z jejich sbírek. © Vlasta Reittererová, 2015 Fotografie © Národní galerie, 2015 Typografie © Honza Petružela, 2015 © Institut umění – Divadelní ústav, 2015 ISBN 978-80-7008-355-0 Obsah Úvodem 5 Wenzel Scholz jako člověk a komik 6 Vídeňská fraška a její herci 6 Scholzův život a herecký typ 10 Ohlasy a repertoár pražských hostování 16 Další Scholzovi současníci a nástupci 20 Fraška, jak ji viděla kritika 23 Pražská kritika 29 Exkurz: Johann Nestroy jako herec a autor v očích pražské kritiky 30 Česká scéna 40 Epilog 42 Přehled Scholzových pražských vystoupení 46 Vybrané kritiky Scholzových pražských vystoupení 61 Dokumenty 108 Scholzovy paměti 108 Wenzel Scholz: Události a pozoruhodnosti 110 Jak byl objeven komik Scholz 130 Měšťané ve Vídni a pražský pamětní list 131 Resumé 144 Vlasta Reittererová WENZEL SCHOLZ Úvodem Na začátku této práce stál dosud neznámý grafický list s patnácti výjevy nazvaný Herrn Schauspieler Scholz achtungsvoll gewidmet, ulo- žený ve fondu Národní galerie v Praze. Vznikl v pražské dílně lito- grafa a karikaturisty Antona Johanna Gareise staršího a jeho detai- ly svědčí o tom, že je věnován pražskému hostování vídeňského ko- mika Wenzela Scholze v roce 1831 a jeho vystoupení v představe- ní Bäuerleho frašky Die Bürger in Wien. Původním záměrem textu bylo shromáždit informace o tomto Scholzově hostování a v drob- né studii přiblížit českému čtenáři vídeňského komika i jeho vztah k Praze. Během práce se ale ukázalo, že téma bude podstatně šir- ší, než jak se původně jevilo, protože Scholzovy pražské stopy byly mimořádně četné a měly velmi významné kontexty. Skromný záměr se rozrostl na studii o vídeňské frašce v jejím autentickém rakous- kém prostředí a o jejím životě na pražské scéně; studie dokumentu- je Scholzovým prostředictvím, jakou roli hrál tento žánr v dobovém pražském divadle, jak jeho hlavní představitele vidělo pražské pu- blikum a co o nich soudila kritika. Věnujeme se především textům a hereckým výkonům. Přestože se ve frašce významně uplatňovala i hudba – její role časem rostla a mnoho oblíbených kupletů vyšlo tiskem – nevytvořila se dosud pro toto téma dostatečná badatelská základna. Podrobné studium hudební složky frašek je stále v začát- cích a zůstává úkolem budoucnosti. 5 Wenzel Scholz jako člověk a komik Vídeňská fraška a její herci Vztah divadla a jeho doby je dvojsměrný. Divadlo reaguje na aktu- ální dění a slovo z jeviště vstupuje do společenství, shromážděného v hledišti. Publikum formuje své divadlo a divadlo si vytváří svoje publikum. S tím souvisí vznik a obliba určitého žánru a jeho promě- ny: romantické kouzelné hry byly reakcí na racionalismus osvícen- ství, lokální fraška reagovala na didaktičnost velkých dramat obdo- bí „Sturm und Drang“ jako žánr přístupný prostým divadelním ná- vštěvníkům. V divadle v českých zemích fungovala až do zániku mo- narchie spojnice mezi Vídní a Prahou (přes Brno, Olomouc a s vy- zařováním na další regionální scény), charakterizovaná oboustran- ným pohybem divadelních ředitelů. Bezpočet byl kapelníků, her- ců a hereček, zpěváků a zpěvaček a dalších divadelníků, pohybují- cích se mezi oběma městy. Touž cestou putoval i repertoár. Vídeň- ský singspiel v českých překladech získal na přelomu 18. a 19. stole- tí převahu v repertoáru dvojjazyčného Vlastenského divadla, počá- teční nedostatek původního českého repertoáru nahrazovaly úpra- vy vídeňských frašek. Česká scéna přijala frašky Ferdinanda Kaisera Der Zigeuner in der Steinmetzwerkstatt (Cikán v kamenické dílně) či Hut‑ macher und Strumpfwirker (Kloboučník a punčochář) Friedricha Hop- pa, obě v překladu Jana Nepomuka Štěpánka, Nestroyova Eulenspie‑ gela (Enšpígl) v překladu Josefa Kajetána Tyla a další jako vítané obohacení. Z vídeňské frašky vycházely původní české práce, počí- naje Václavem Thámem přes Štěpánka, Tyla a Klicperu až do polo- viny 19. století. Spolu s francouzským vaudevillem1 měla vídeňská fraška podstatný vliv na vývoj původní české veselohry. Z německé části dvojjazyčného pražského jeviště první polovi- ny 19. století přicházela však řada impulsů nejen pro tvorbu, nýbrž i pro oblast herectví. Vedle tragédů a charakterních herců dvorního divadla hostovali v Praze především v letních měsících vídeňští ko- mikové, a to v rozsahu, který svědčil o všeobecné oblibě osobností i žánru samotného. Počet repríz je dokladem očekávání publika, jež příslušné hry někdy už znalo z představení domácího divadla (ně- meckého i českého), a přivezl­‑li vídeňský host novinku, v pražském repertoáru se zpravidla vzápětí uchytila. Jedním ze stálých hostů pražských letních divadelních sezón byl téměř po třicet let vídeňský komik Wenzel Scholz. Lze doložit cel- kem 119 jeho pohostinských vystoupení ve 48 titulech. Poprvé přijel 1 Značná část produkce vídeňské frašky první poloviny 19. století vznikala překlady a úprava- mi francouzských předloh. Francouzskou předlohu má i řada her Johanna Nestroye a dalších. Toto obsáhlé téma není v české literatuře ještě dostatečně zpracováno. 6 v roce 1831, naposledy Prahu navštívil ještě několik týdnů před svou smrtí v roce 1857. Přehled repertoáru, který v Praze uváděl, a kri- tické ohlasy jeho vystoupení vypovídají o postavení lokální frašky v dobovém repertoáru, o tehdejším hodnocení hereckého projevu, a poskytují informace o vazbě mezi divadelním životem obou sou- částí monarchie i mezi českým a německým jazykovým prostředím. Vídeňská lidová komedie či lokální fraška (Volksstück, Lokalpos- se) navázala na tradici hanswurstiád či kasperliád 18. století. Vel- kou konjunkturní vlnu zaznamenala v období od vídeňského kon- gresu (1814/1815) do revoluce 1848, další vzestup její obliby pak na- stal zásluhou nové generace autorských a hereckých osobností, které žánr udržely do šedesátých let 19. století. Vídeňská fraška se etablovala ve třech předměstských divadlech: Theater an der Wien, Thea ter in der Josefstadt a Theater in der Leopoldstadt. S Theater an der Wien a Theater in der Leopoldstadt (od roku 1847 Carltheater) je spojeno působení ředitele Carla Carla2 a výrazných herců tohoto žánru – Wenzela Scholze, Johanna Nestroye, Aloise Groise a Karla Treumanna, nejmladšího ze jmenovaných, kterého Carl angažoval roku 1850. Všichni navázali na starší tradici lidového divadla. Ignaz Franz Castelli (1781–1862), svědek a aktér této doby, přičítal úspěch této jeho inovované podoby vrozenému smyslu pro humor u Raku- šanů, především Vídeňanů. K oblibě žánru přispíval i vídeňský dialekt: z jeviště promlouvala „nedivadelní řeč“ obyčejných lidí. Castelli, v letech 1811–1814 dvor- ní básník Kärntnertortheater, z vlastní zkušenosti vypozoroval, že uznávaní komikové z jiných německojazyčných oblastí byli ve Víd- ni úspěšní jen zřídka, „zatímco rakouští komikové, kteří se předved- li v cizině, vyvolávali smích v plných divadlech už svým komickým vzezřením a dialektem“. Dokonce i za napoleonských válek, kdy byla vídeňská divadla plná Francouzů, „smáli se cizí hosté z plna hrdla, ač nemohli rozumět jedinému slovu“.3 Předchůdci Scholzovy gene- race vytvořili a pojmenovali stálé typy, které pak procházely volný- mi cykly či sériemi frašek (východisko typizovaných figur z comme- dia dell’arte je zřejmé). Tuto praxi známe u Emanue la Schikanedera v příbězích jeho „hloupého Antona“, nalezneme ji u Nestroye. Josef Kilian Schickh, autor často uváděné frašky Die Entführung vom Mas‑ kenball [Únos z maškarního bálu], na ni navázal kusem nazvaným Entführung vom Entführung oder Onkel Emil in Amerika [Únos z únosu aneb strýček Emil v Americe],4 postava Staberla z Bäuerleho frašky 2 Carl Carl (vl. jm. Karl Andreas von Bernbrunn, 1787–1854), herec a divadelní ředitel (viz s. 33). 3 Ignaz Franz Castelli: Memoiren meines Lebens (1861), sv. 1–2, Wien 1861, nově Wien 1968, s. 74–90. 4 Podobná pokračování a „odnože“ však málokdy obstály ve srovnání s výchozím textem. Tak tomu bylo i v případě frašky Entführung vom Entführung oder Onkel Emil in Amerika. Premié­ ra 2. 9. 1835 v Theater an der Wien byla beneficí Wenzela Scholze a dočkala se komentá- ře: „Benefice pana Scholze a fiasko mají už léta téměř totožný význam a dnes uvedený kus není v této zkušenosti výjimkou. […] Primo amoroso je obvyklý zhýralec, který vězí hluboko v dlu- zích a chce si polepšit bohatým sňatkem, jeho sluha je komická figura, a schází jen podvodný agent nebo něco podobného, aby byl trojlístek běžných postav tohoto autora úplný.“ Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode, 5. 9. 1835. – Kvalitativní pokles navazující- ho kusu se týkal i Nestroyových her: premiéra kouzelné frašky Lumbacivagabundus dosáhla 7 Die Bürger in Wien [Měšťané ve Vídni], kterou zpopularizoval Wen- zel Scholz, pronikla i do loutkového divadla, např. do parodie Sta‑ berl als Freischütz [Staberl jako čarostřelec].5 Ignaz Franz Castelli charakterizuje ve svých vzpomínkách komi- ky z Theater in der Leopoldstadt v době před příchodem Wenzela Scholze.6 Jedním z nejoblíbenějších byl rodák z Prešpurku [Brati- slavy] Laroche (vl. jm. Johann Joseph
Load more

Recommended publications
  • Heinrich Heine: a Biographical Anthology
    HEINRICH HEINE A Biographical Anthology The publication of this volume by The Jewish Publication Society of America was made possible by the Nehemiah Gitelson Fund, established in loving memory of Nehemiah Gitelson ( 1853- 1932), scholar, rabbi, talmudic teacher, and merchant. The present work is the fifth issued under this Fund. The first, The House of Nasi-The Duke of Naxos, the second, Prince of the Ghetto, and the third, Pil­ grims in a New Land, were published in 1948. The fourth, The Jews, Their His­ tory, Culture and Religion, was published in 1949· HEINRICH A Biographical Anthology Edited by HUGO BIEBER English translations made or selected by MOSES HADAS Philadelphia THE JEWISH PUBLICATION SOCIETY OF AMERICA 5717-1956 Copyright @, 1956 by The Jcv.•ish Publication Society of America All Rights Reserved First Edition Library of Congress Catalog Card No.: 56·7782. PRINTED IN THE UNITED STATES OF AMERICA PREFACE It is right and fittingthat a word of tribute be expressed here in memory of the late Dr. Hugo Bieber, the author of this book. Born in Berlin, Germany, in 1883, he became a historian of Ger­ man literature and author of a number of works in this field; he was also the literary director of a German book guild. The trans­ formation of Germany in 1933, from the home of culture to the citadel of Nazism, compelled him to go to France; and in 1940 he came to the United States. Since he had made a special study of Heinrich Heine and had written a number of books on the subject, it was natural for the Jewish Publication Society to turn to him when it decided to prepare a volume on the German poet.
    [Show full text]
  • COMMEDIA DELL'arte AS CHILDREN's THEATRE The
    COMMEDIA DELL’ARTE AS CHILDREN’S THEATRE The Landlord in the Fool’s Street,1828 at Sopron by Otto G.Schindler (Vienna) first publication In August 1828 the »local farce« The Landlord in the Fool's Street, or the Disguised Beggar (Der The article represents a slightly revi- Hausherr in der Narrengasse, oder Der verstellte Bettler) was performed by the children of sed version of a paper delivered Sopron at the local town theatre.1 But probably neither the actors, nor their director Tobias at the 5th International Conference Kornhäusel or the audience had the faintest idea that this piece derived from an old and in European Drama and Theatre History in Eger (Hungary),August famous commedia dell'arte play, already inspiring European theatre audiences for more than 25-27,2003. one and a half centuries. 1 Cf. the playbill, dat. 17.08.1828; Sop- And when the well-known Viennese Nestroy-actress Elfriede Ott performs in one of her roni Levéltár, Szinházi plakátok, XV/6, popular song recitals of Viennese comedy arias the comic song Animal's Talk (Das Tiergespräch)2, 1700-1843.Cf.Vatter, Ilona: A soproni német színészet története 1841-ig. also nobody realises, that this song also derives from the same commedia dell'arte play, where Budapest 1929 (Német philologiai the piece belonged to the part of Dottore, the character of the eccentric scholar.The song was dolgozatok 40), p.76, note p.95. performed during the 19th century by the popular Viennese comedian and partner of Johann 2 Cf.the disc recording from 1965: Nestroy, Wenzel Scholz.
    [Show full text]
  • Maezene Kurzbio Korr
    Biographische Skizzen der Angehörigen des Leopoldstädter Theaterbetriebes Mäzene des Kasperls Biographische Skizzen http://lithes.uni-graz.at/maezene/ Die Kurzbiographien bieten einen knappen Überblick über die wesentlichsten Daten von: A. Personen, die eine Funktion am Leopoldstädter Theater innehatten – dazu zählen Ensemble- mitglieder (Schauspieler und Schauspielerinnen, Tänzer und Tänzerinnen, Sänger und Sängerinnen) wie allgemeines Personal (Mitglieder der Direktion, Souffleure, Wöchner, Theaterkassiere, Theatermaler und Dekorateure, Zettelausträger) B. Theaterdichter und Musiker, die für die Gestaltung des Spielplans des Leopoldstädter Theaters von wesentlicher Bedeutung waren. Zusätzlich werden zur Charakterisierung der Personen, soweit bekannt, Quellenmaterial zeit- genössischer (Broschüren-)Autoren und die mitunter sehr aufschlussreichen Tagebucheinträge des Musikdirektors und Hauskomponisten des Leopoldstädter Theaters Wenzel Müller herangezogen. Die angeführten Rollen wurden den bekannten Theaterzetteln (jene mit Datum) bzw. auch den Rollenverzeichnissen, die unregelmäßig dem jeweilig edierten Druck beigefügt wurden (jene ohne Datum), entnommen. Verwendete Literatur (wenn nicht anders angegeben): Allgemeine Deutsche Biographie (ADB); Deutsches Theater-Lexikon; Gugitz, Weiland Kasperl; Gräffer, Wiener Memoiren; k. k. privil. Theater in der Leopoldstadt (Theaterzettelsammlung); Kahn, Leopold Huber; Müller, Tagebuch; Neue Deutsche Biographie (NDB); Österreichisches Musiklexikon Online; Pies, Prinzipale; Stranden, Unpartheyische
    [Show full text]
  • Diplomarbeit
    View metadata, citation and similar papers at core.ac.uk brought to you by CORE provided by OTHES Diplomarbeit Titel der Diplomarbeit Adolf Bäuerle und die Parodie auf dem Alt-Wiener Volkstheater Verfasserin Mag. Manuela Scherf angestrebter akademischer Grad Magistra der Philosophie (Mag. Phil) Wien, 2010 Studienkennzahl lt. Studienblatt: A 332 Studienrichtung lt. Studienblatt: Diplomstudium Deutsche Philologie Betreuerin/Betreuer: em. O. Univ.-Prof. Dr. Herbert Zeman Danksagung Mein aufrichtiger Dank gilt Prof. Zeman, der mich mit fachkundigem Rat und geduldiger Unterstützung durch die Diplomarbeitsphase begleitet hat. Außerdem danke ich meinen Eltern, deren Rückhalt und Liebe mein Leben bereichern. Inhaltsverzeichnis 1. Einleitung 1 Teil 1: Ästhetische und literarische Grundlagen 5 2. Die Parodie und das Alt-Wiener Volkstheater 5 2.1. Begriffsbestimmung 5 2.1.1. Gegenwärtige Begriffsbestimmung 5 2.1.2. Historische Begriffbestimmung 7 2.2. Gattungsgeschichtlicher Überblick 12 2.3. Forschungsstand 16 3. Adolf Bäuerle und das Alt-Wiener Volkstheater 23 3.1. Sein literarisches Schaffen im Spiegel der kulturhistorischen Umstände 23 3.2. Zeitschriftenherausgeber und Journalist 30 3.3. Dramatiker des Volkstheaters 33 3.3.1. Theaterstücke eigener Erfindung 33 3.3.2. Parodien 36 3.4. Romanautor 45 Teil 2: Die literarischen Parodien – Deutung und historische Ortung 47 4. Vorlagendiskussion 47 4.1. Bereiche 48 4.2. Anwendung 52 4.2.1. Übernahme eines bestimmten Handlungsstranges 54 4.2.2. Übernahme einer gewissen Gestalt 64 4.2.3. Übernahme eines ganzen Stückes 73 4.2.4. Übernahme einzelner Szenen 82 5. Charakteristische Merkmale der literarischen Parodien Adolf Bäuerles 95 5.1. Sprachkomik 95 5.2. Mimuskomik 101 5.3.
    [Show full text]
  • Robert BARAVALLE, Ferdinand Maierhofer, Ein Grazer
    Blätter für Heimatkunde 40 (1966) rerdinand Maicrhofer, ein Oraler Volksschauspieter Von Robert Baravalle Als Ferdinand Maierhofer am 29. September 1959 sein vierzigjähriges Burgtheaterjubiläum feiern konnte, nahm ganz Österreich an diesem Festtag teil. Kaum ein Jahr später ist er an einem strahlenden Pfingst- sonntag (5. Juli 1960) in seinem schönen Heim am Schreiberweg in Wien, fast 80 Jahre alt, gestorben. Er gehört in die Reihe jener bedeu­ tenden Bühnenkünstler, die in Graz geboren wurden und sich auf der Grazer Bühne zu der hervorragenden Leistung herangebildet haben, die ihnen einen Ehrenplatz in der Theatergeschichte sichert. Die Ahnen Ferdinand Maierhofers gaben für den Volksschauspieler und Komiker gerade die rechte Mischung: Tiroler und Weststeirer. Der Großvater Johann Wilhelm Baptist Maierhofer war Uhrmacher in Lan- genwang. Sein Sohn Ferdinand machte seinen Präsenzdienst beim Feld­ artillerieregiment Nr. 13 und den Landwehrdienst beim Landwehrschüt­ zenbataillon Leoben als Unter- und Oberkanonier und Vormeister und erhielt am 31. Dezember 1880 seinen Abschied.1 Schon am 4. Mai 1878 wurde er als Ausbilfsaufseher in der Landes­ zwangsarbeitsanstalt Messendorf mit einem Gehalt von 20 fl. monatlich, 20 Prozent Teuerungszulage, täglich 70 dkg Brot, freier Wohnung, Be­ heizung und Beleuchtung sowie beigestellter Montur auf Grund des Er­ lasses des Landesausschusses vom 3. April 1878 angestellt.2 Wenig später wurde er in die Karlau als Aufseher überstellt, wo sein Sohn Ferdinand im Haus Herrgottwiesgasse 14 geboren wurde.3 Die Eltern waren nicht verheiratet, darum trug er auch offiziell den Namen nach seiner Mutter „Seiner", nannte sich aber fast immer Maierhofer nach dem Vater. Erst 1 Landwelirabschied, Original. 2 Originaldekret. Original-Taufschein. Im Taufschein und in der Matrik ist irrtümlich Haus Nr.
    [Show full text]
  • Szenarien Des Kurzweiligen, Bilanz
    Caroline Forscht, Ethel Matala de Mazza, Stefanie Retzlaff Szenarien des Kurzweiligen Zeitökonomien im populären Theater des 19. Jahrhunderts I. Ausgangsfragen und Zielsetzung Anschließend an die simple Definition Hans-Otto Hügels, der zufolge populär ist, „was unterhält“,1 setzte unser Projekt bei dem rapiden Ausbau des Unterhaltungssektors im Theater des 19. Jahrhunderts an, der sich gerade in den Großstädten vollzog. Neben älteren, aus regionalen Traditionen der Volksbelustigung hervorgegangenen Spielarten der Komödie begegnete man hier neuen, oft mit hohem technischen Aufwand produzierten Formen von Spektakeln, die von der Theaterkritik der Zeit vielfach geringschätzig behandelt wurden, aber den Nerv des großen Publikums trafen, weil sie Abwechslung und Spannung versprachen und mit temporeichen Verwicklungen lockten, die keine Langeweile aufkommen ließen.2 Die Konjunktur solcher Spektakel setzte bereits im späten 18. Jahrhundert ein und machte sich auf den Theaterspielplänen auch im Proporz der Genres bemerkbar. Dass im deutschen Sprachraum schon um 1770 der „Repertoireanteil des Trauerspiels“ bei „annähernder Konstanz des Lustspiels“ ins „Unbedeutende“ fiel,3 während sich das Musiktheater – vor allem dank der Beliebtheit von Singspielen und Zauberopern – als Massenkunst etablierte, folgte einem Trend, der sich auch andernorts in Europa abzeichnete. Seit 1800 ging die größte Zugkraft von Melodramen aus, die ihr Bühnenpersonal nach tapfer durchgestandenem Kampf gegen sinistre Gegner mit dem Happy End belohnten. Vom Paris der Revolutionszeit
    [Show full text]
  • Bockkeller: Taipeh – Wien Tuo Sen War Dann Auch Der Absolute Höhepunkt Des Abends
    Wiener Volksliedwerk 17. Jahrgang Nummer 4 August 2011 Euro 1.– sfr 2.–b ockkeller Nachlese wieneR wv lwvolkSliedweRk 20. Juni Treffpunkt Bockkeller: Taipeh – Wien tuo Sen waR dann auch deR abSolute Höhepunkt deS AbendS. [Reihe MigRationSvoRdeRgRund] WangS 18-jähRigeR SchüleR William Liu (geboReneR Hüttel doR - Mit Ming Wang & William Liu , feR taiwaneSiScheR HeRkunft) zeigte Sich auf deR Zheng SehR Walther Soyka & Karl Stirner talentieRt, die umfaSSend gebildete Ming Wang begleitete ihn auf deR nicht mindeR Reizvollen chineSiSchen Laute Pipa. Die VeRwandtS chaft eineR chineSiSchen WölbbRettzitheR (Zheng) DeRaRt angeSpoRnt gaben Soyka-StiRneR Alt-WieneR MäRSche zuR öSteRReichiSchen SchlagzitheR mit WieneR Stimmung iSt voR - und Tänze zum BeSten, daSS eS einem faSt die FReudentRänen deRgRündig duRch ihRe ZugehöRigkeit zuR gemeinSamen In StRu - in die Augen tRieb. DeR SpielRaum zwiSchen zeitgenöSSiScheR mentenfamilie beStimmt. Reizvoll eRSchien unS ein KonzeRt MuSik – die voR allem füR Ming Wang und KaRl StiRneR eine gRo - mit beiden InStRumenten gleich nach dem KennenleRnen deR ße Rolle einnimmt – und TRadition iSt an dieSem Abend be - klangvollen WölbbRettzitheR. WiR entdeckten die taiwane Si Sche Son deRS gut genutzt woRden; daS Publikum waR andächtig wie KomponiStin und Zheng-ViRtuoSin Ming Wang in einem Otta - begeiSteRt. kRin geR ASia-Lokal beim MuSizieRen füR voRwiegend eSSende SuS und Sich unteRhaltende MenSchen. IRgendwie kam unS daS be - 2. –23. Juni 2011 Wienerlieder ohne Helden kannt voR, in einem HeuRigen iSt die Situation füR MuSikauS - – Singen mit dem Publikum im Rahmen von übende auch nicht viel andeRS. UnSeRe ÜbeRlegungen fielen WIR.SIND.WIEN.FESTIVAL DER BEZIRKE bei KaRl StiRneR (ZitheR) und WaltheR Soyka (KnöpfeRl) auf fRucht - Mit Herbert Zotti , Robert Kolar , baRen Boden, ihRe NeugieR waR geweckt und wuRde SicheR nicht Rudi Koschelu , Peter Havlicek , Roland Sulzer enttäuScht – wie übRigenS auch umgekehRt.
    [Show full text]
  • Six Essays on the Young German Novel COLLEGE of ARTS and SCIENCES Imunci Germanic and Slavic Languages and Literatures
    Six Essays on the Young German Novel COLLEGE OF ARTS AND SCIENCES ImUNCI Germanic and Slavic Languages and Literatures From 1949 to 2004, UNC Press and the UNC Department of Germanic & Slavic Languages and Literatures published the UNC Studies in the Germanic Languages and Literatures series. Monographs, anthologies, and critical editions in the series covered an array of topics including medieval and modern literature, theater, linguistics, philology, onomastics, and the history of ideas. Through the generous support of the National Endowment for the Humanities and the Andrew W. Mellon Foundation, books in the series have been reissued in new paperback and open access digital editions. For a complete list of books visit www.uncpress.org. Six Essays on the Young German Novel jeffrey l. sammons UNC Studies in the Germanic Languages and Literatures Number 75 Copyright © 1972 This work is licensed under a Creative Commons cc by-nc-nd license. To view a copy of the license, visit http://creativecommons. org/licenses. Suggested citation: Sammons, Jeffrey L.Six Essays on the Young Ger- man Novel. Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1972. doi: https://doi.org/10.5149/9781469658308_Sammons Library of Congress Cataloging-in-Publication Data Names: Sammons, Jeffrey L. Title: Six essays on the young German novel / by Jeffrey L. Sammons. Other titles: University of North Carolina Studies in the Germanic Languages and Literatures ; no. 75. Description: Chapel Hill : University of North Carolina Press, [1972] Series: University of North Carolina Studies in the Germanic Languages and Literatures. | Includes bibliographical references. Identifiers: lccn 73157927 | isbn 978-1-4696-5829-2 (pbk: alk.
    [Show full text]
  • Der Wiener Vorstadt-Dramatiker Friedrich Kaiser
    DIPLOMARBEIT Titel der Diplomarbeit Der Wiener Vorstadt-Dramatiker Friedrich Kaiser: Ein zu Unrecht vergessener Zeitgenosse Nestroys? Ausgewählte Stückanalysen und ein Einblick in seine autobiographischen Schriften Verfasserin Julia Kertelits angestrebter akademischer Grad Magistra der Philosophie (Mag.phil.) Wien, 2013 Studienkennzahl lt. Studienblatt: A 332 Studienrichtung lt. Studienblatt: Deutsche Philologie Betreuer: Ao. Prof. Mag. Dr. Johann Sonnleitner Danksagung Mein Dank gilt meinem Vater, der mir mein Studium ermöglicht und mich immer tatkräftig unterstützt hat. Außerdem bedanke ich mich herzlich bei meiner Schwester Brigitte und bei meinen Freunden, besonders bei Magdalena, Christian und Sabine für ihr Interesse, ihr aufmerksames Zuhören, Ermunterungen in schwierigen Phasen und bereitwillige Hilfe bei Korrekturarbeiten. Herrn Prof. Sonnleitner möchte ich für zahlreiche Anregungen und Hilfestellungen, für seine Geduld und konstruktive Kritik während des Studiums und bei der Betreuung dieser Arbeit danken. Inhaltsverzeichnis: TEIL 1 ……………………………………………………………………...……………1 I. Einleitung ………………………….………………..……………………………..….1 1.1.Einführung……………..………………………………………………………….…1 1.2. Biographie..................................................................................................................2 1.3. Forschungsstand zu Friedrich Kaiser…………………………………………..…...7 II. Produktionsbedingungen ……………………………………………………...……9 2.1. Die Wiener Vorstadtbühnen als „Geschäftstheater“: sozio-ökonomische Rahmenbedingungen der Produktion……………………..………..9
    [Show full text]
  • German Writers on German Opera, 1798–1830
    ! "# $ % & % ' % !"# $!%$! &#' !' "(&(&()(( *+*,(-!*,(."(/0 ' "# ' '% $$(' $(#1$2/ 3((&/ 14(/ Propagating a National Genre: German Writers on German Opera, 1798–1830 A Dissertation submitted to the Division of Graduate Studies and Research of the University of Cincinnati in partial fulfillment of the requirements for the degree of DOCTOR OF PHILOSOPHY In the Division of Composition, Musicology, and Theory of the College-Conservatory of Music 2010 by Kevin Robert Burke BM Appalachian State University, 2002 MM University of Cincinnati, 2004 Committee Chair: Dr. Mary Sue Morrow ABSTRACT Standard histories of Western music have settled on the phrase “German Romantic opera” to characterize German operatic developments in the early part of the nineteenth century. A consideration of over 1500 opera reviews from close to thirty periodicals, however, paints a more complex picture. In addition to a fascination with the supernatural, composers were drawn to a variety of libretti, including Biblical and Classical topics, and considered the application of recitative and other conventions most historians have overlooked because of their un-German heritage. Despite the variety of approaches and conceptions of what a German opera might look like, writers from Vienna to Kassel shared a common aspiration to develop a true German opera. The new language of concert criticism found from specialized music journals like the Allgemeine musikalische Zeitung to the entertainment inserts of feuilletons like the Zeitung für die elegante Welt made the operatic endeavor of the early nineteenth century a national one rather than a regional one as it was in the eighteenth century. ii Copyright 2010, Kevin Robert Burke iii ACKNOWLEDGEMENTS First, I would like to offer gratitude to all my colleagues, friends, and family who supported me with encouraging words, a listening ear, and moments of celebration at the end of each stage.
    [Show full text]
  • Franz Von Suppè Et L'opérette Viennoise À L
    Franz Von Suppè et l’opérette viennoise à l’ère du libéralisme (1860-1880) José-Luis Munoz To cite this version: José-Luis Munoz. Franz Von Suppè et l’opérette viennoise à l’ère du libéralisme (1860-1880). Musique, musicologie et arts de la scène. Université Paul Verlaine - Metz, 2007. Français. NNT : 2007METZ007L. tel-01749023 HAL Id: tel-01749023 https://hal.univ-lorraine.fr/tel-01749023 Submitted on 29 Mar 2018 HAL is a multi-disciplinary open access L’archive ouverte pluridisciplinaire HAL, est archive for the deposit and dissemination of sci- destinée au dépôt et à la diffusion de documents entific research documents, whether they are pub- scientifiques de niveau recherche, publiés ou non, lished or not. The documents may come from émanant des établissements d’enseignement et de teaching and research institutions in France or recherche français ou étrangers, des laboratoires abroad, or from public or private research centers. publics ou privés. AVERTISSEMENT Ce document est le fruit d'un long travail approuvé par le jury de soutenance et mis à disposition de l'ensemble de la communauté universitaire élargie. Il est soumis à la propriété intellectuelle de l'auteur. Ceci implique une obligation de citation et de référencement lors de l’utilisation de ce document. D'autre part, toute contrefaçon, plagiat, reproduction illicite encourt une poursuite pénale. Contact : [email protected] LIENS Code de la Propriété Intellectuelle. articles L 122. 4 Code de la Propriété Intellectuelle. articles L 335.2- L 335.10 http://www.cfcopies.com/V2/leg/leg_droi.php http://www.culture.gouv.fr/culture/infos-pratiques/droits/protection.htm Université Paul Verlaine - Metz UFR lettres et langues - Allemand Ecole doctorale Piemes Histoire culturelle Franz von SUPPÈ et l’Opérette viennoise à l’ère du libéralisme (1860-1880) Thèse de doctorat de l’Université de Metz présentée par M.
    [Show full text]
  • Inhalt Ernste Dramen: 1
    Inhalt Ernste Dramen: 1. Friedrich Adler: Der Prophet Elias, Schauspiel in einem Aufzuge 2. Ludwig Anzengruber: Der ledige Hof, Volksstück 3. Ludwig Anzengruber: Elfriede, Schauspiel in drei Aufzügen 4. Ludwig Anzengruber: Aus: Die Kreuzelschreiber, Volksstück 5. Ludwig Anzengruber: Szenen aus dem Pfarrer von Kirchfeld, Schauspiel 6. Ludwig Anzengruber: Der Meineidbauer, Volksstück 7. Eduard von Bauernfeld: Frauenfreundschaft, Schauspiel in einem Auszuge 8. Eduard von Bauernfeld: Im Alter, Schauspiel in zwei Aufzügen. Nach dem Französischen des Octave Feuillet 9. Eduard von Bauernfeld: Der Alte vom Berge, Schauspiel in einem Aufzuge 10. Heinrich Bulthaupt: Viktoria, Schauspiel in einem Aufzuge 11. Anna Croifsant-Rust: Der standhafte Zinnsoldat, Drama in drei Auszügen 12. Juliane Dery: Es siel ein Reif, Drama in einem Aufzuge 13.'Max Dreyer: Drei, Drama in drei Aufzügen 14. Joseph von Eichendorff: Hermann und Thusnelda, Einzelszene 15. Johann Wolfgang Goethe: Die Geschwister, Schauspiel in einem Aufzuge 16. Johann Wolfgang Goethe: Künstlers Erdewallen. Künstlers Apotheose. Zwei kleine einaktige Dramen 17. Johann Wolfgang Goethe: Szenen aus Egmont 18. Johann Wolfgang Goethe: Szenen aus Götz von Berlichingen, Schauspiel 19. Johann Wolfgang Goethe: Philemou und Baucis-Szenen 20., Franz Grillparzer: Aus dem Drama Die Pacci, .Bruchstückszene 21. Karl Gutzkow: Liesli, Volksschauspiel in drei Aufzügen 22. Karl Gutzkow: Die Heimkehr, Szene aus dem Schauspiel Ottfried 23. Otto Erich Hartleben: Abschied vom Regiment, Drama in einem Aufzuge 24. Friedrich Hebbel: Michelangelo, Drama in zwei Aufzügen 25. Friedrich Hebbel: Der gehörnte Siegfried, in einem Aufzuge 26. Friedrich Hebbel: Genoveva-Nachspiel, in einem Aufzuge 27. Friedrich Hebbel: Szene aus den Dithmarschen 28. Paul Hehse: Die Zaubergeige, Schauspiel in einem Aufzuge 29.
    [Show full text]