OBSAH:

Jaroslav Med Viktor Dyk Nebrečela jsem jen proto, že Olga Mojžíšová, – konflikt snu nemám takové projevyTýden 19/2001 ráda. a reality

Alois Burda o P. Placákovi a M. Urbanovi 11 2001 Rozhovor s J. Žilou Jan Nejedlý Klauni z kanálu

LITERÁRNÍ OBTÝDENÍK Básně 31. května 20 Kč V. Janoty, T. Riedlbauchové Ones, The Old Ones). Tyto bytosti však „nebyly složeny z masa a krve“. Měly tvar, a V. Špačka avšak tento nebyl tvořen hmotou. Samotný viděljsem Cthulhu byl pohřben v potopeném městě hemživý R’lyehu, ale může se náhle vynořit, až hvěz- I dy budou připraveny, aby převzal vládu nad Z archivu PNP: Zemí. Kult pak bude „stále čekat, aby Ho osvobodil“. Castro také uvedl, že tyto okol- Básnické knihy nosti jsou zmíněny v Necronomiconu šíle- Genealogie pojmu Chaos ného Araba Abdula Alhazreda. Pokud jde o samotný kult, „řekl, že za centrum pova- M. Kundery Mýtus Cthulhu žuje místo uprostřed opuštěných arabských pouští, kde ukryté a nedotčené sní Irem, v díle Howarda Phillipse Lovecrafta Město Pilířů“. Štefan Švec Thurston sice jen stěží ví, co dělat s tě- Michal Svěrák mito zvláštními materiály, ale poté náhodou Dne 15. března 1937 krátce po sedmé dříve; jak je zaznamenáno v Lovecraftově objeví novinový výstřižek hovořící o ne- o Wernischově hodině ranní umírá v Jane Brown Memorial deníku z 12.–13. srpna 1925: „Napsat osno- obyčejných událostech na palubě lodi v Ti- Hospital v Providenci na Rhode Islandu je- vu zápletky k povídce »Volání Cthulhu«“1. chém oceánu. Součástí článku je obrázek ji- den z nejpozoruhodnějších tvůrců fantastic- Podtitul (Nalezeno mezi dokumenty Franci- stého basreliéfu velmi podobného tomu, antologii ké literatury první poloviny dvacátého sto- se Waylanda Thurstona z Bostonu) nazna- který vyrobil Wilcox a nalezl inspektor Le- letí – Howard Phillips Lovecraft. Jeho dí- čuje, že text je zprávou napsanou Thursto- grasse. Thurston odjíždí do Osla, aby si lo, navazující na tradici americké romantic- nem o podivuhodných skutečnostech, které promluvil s norským námořníkem Gusta- Jaroslav Vrchlický ké dekadence a gotického románu, ač ne- shromáždil z materiálů svého zesnulého fem Johansenem, jenž byl na palubě oné lo- soucí zřetelné stopy stylistické a umělecké prastrýce George Gammella Angella a také di, ale zjišťuje, že tento muž je mrtev. Nic- nevyváženosti a jisté verbální přeexponova- ze svého osobního vyšetřování. méně po sobě zanechal záznam svých zážit- Básník – vrah nosti (projevující se zejména v jeho kratších Angell, profesor semitských jazyků na ků, který prokázal, že se skutečně setkal textech), je bezesporu možno označit za Brownově univerzitě v Providenci na Rhode s hrůzným Cthulhu, když se město R’lyeh srovnatelné s díly takových tvůrců, jako by- Islandu, shromáždil několik podivných úda- vynořilo z moře následkem zemětřesení. Dvakrát M. Stoniš li E. T. A. Hoffman, H. James, nebo E. A. jů. Jako první učinil rozsáhlé poznámky tý- Ale jelikož hvězdy nebyly podle všeho Poe. Cílem této studie rozhodně není podat kající se snů a uměleckých děl mladého so- „připraveny“, město se opět ponořilo a na- komplexní a systematický výklad díla toho- chaře Henryho Anthonyho Wilcoxe, jenž ho vrátilo Cthulhu na dno oceánu. Pro Thur- to autora ve všech jeho esteticko-kultur- navštívil s basreliéfem, který vyrobil během stona je však pouhá existence této titánské ních, historických, psychologických, filo- spánku v noci na 1. března 1925. Plastika bytosti nekonečným zdrojem hlubokého Kateřina zofických, sociologických a životopisných zobrazovala zlověstně vyhlížející, nezná- znepokojení, protože dokazuje, jak slabá je souvislostech a rovinách. Naše pozornost mou entitu a Wilcox prohlásil, že ve snu, ve skutečnosti lidská nadvláda nad touto bude zaměřena pouze na jeden z jeho tra- jenž ho inspiroval k jejímu vytvoření, opa- planetou. Rudčenková Původ tohoto příběhu nicméně ve sku- dičních prvků, kterým je fenomén obecně kovaně slyšel tajemná slova „Cthulhu tečnosti spadá dokonce až za onu výše zmi- známý jako Mýtus Cthulhu. Ani tato pro- fhtagn“. Byla to právě ona událost, která ňovanou synoptickou poznámku z roku Sedm pokojů blematika však nemůže být prezentována probudila Angellův zájem, i když se s těmi- 1925. Její jádro se datuje do roku 1920 s pány bez obličeje zcela objektivním a uzavřeným způsobem, to slovy nebo snad zvuky setkal již o něko- a popisuje muže, který navštívil muzeum neboť je součástí díla složitého, jakoby lik let dříve na shromáždění Americké ar- historických památek spolu se sochou, již Chodí dokola, žadoní, žadoní fragmentárního, plného zdánlivých proti- cheologické společnosti. Na tomto zasedání sám právě vyrobil. Jedná se, mirabile dictu, o pokouřeníčko. Kudy se dáš? kladů, často chápaného zcela kontradiktor- předložil policejní inspektor John Raymond o doslovné literární shrnutí snu, který se Sedm pokojů a v každém ním způsobem, díla, které je doposud stejně Legrasse z New Orleansu bizarní skulpturu Lovecraftovi zdál na počátku roku 1920 je po bláznu a malují si vášnivě zavrhováno, jakož i neméně vášni- velmi podobnou Wilcoxovu basreliéfu. In- a který je popisován ve dvou dopisech na stěny koloděje. vě obhajováno. Proto se pokusíme spíše než spektor Legrasse tvrdil, že tato soška byla z onoho období: H. P. L. Gallomovi z ledna vynášet kategorické soudy a konečná řeše- uctívána degenerovaným kultem hluboko 1920 a H. P. L. Rheinhartu Kleinerovi z 21. – Už rodí? – Ještě ne. ní, předložit soubor interpretačních pohledů v louisianských bažinách, jehož členové stá- května 19202. Přesto jen malá část tohoto Zato hlavu má a biografických vazeb, které, jak se zdá, le prozpěvovali větu: „Ph’nglui mglw’nafh jádra zápletky si našla cestu do konečné jako před popravou. představují nové přístupy a hodnocení této Cthulhu R’lyeh wgah’nagl fhtagn“. Jeden verze příběhu. Ve skutečnosti je vše vyne- A kolik ještě zbývá? problematiky, zejména s ohledem na mnoh- z nich pak provedl překlad tohoto nepozem- cháno, kromě onoho v podstatě bezvý- dy zásadní revizi některých faktů prezento- ského vzývání: „Ve svém domě v R’lyehu ve znamného vytvoření hrůzného basreliéfu Ještě sedm dní: vaných v minulosti. snech čeká mrtvý Cthulhu.“ Legrasse také moderním sochařem pod vlivem jeho snů. po každém bláznu půl, První stopy toho, co bylo později na- hovořil s jedním okultistou – letitým mesti- Skutečnost, že Wilcox vyrobil tento basre- dva za pobledlé, zbytek zváno Mýtem Cthulhu, se vyskytují v po- cem zvaným Castro, který mu prozradil, že liéf ve svých snech, poukazuje na domi- po oslu. vídce s názvem The Call of Cthulhu napsa- Cthulhu je ve skutečnosti obrovská bytost, nantní literární vliv, kterým může být po- né pravděpodobně někdy v srpnu nebo září jež přišla z hvězd, když Země byla ještě vídka od Guye de Maupassanta Horla3. Jak (z knihy Není nutné, abyste mě navštěvo- roku 1926. Zápletka k této povídce zásadní- mladá, spolu s další skupinou tvorů pojme- uvádí S. T. Joshi ve své brilantní studii val, vydalo Klokočí a Knihovna Jana Drdy, ho významu však byla vytvořena o celý rok novaných jako Prastaří (The Great Old (Pokračování na straně 4) 2001) 2

2001 11

333 – tentokrát Závazně objednávám předplatné Tvaru od čísla...... Nejtěžší případ (IX.) aforismů v počtu výtisků každého čísla ..... Rocco!!! Kreslí Michal Jareš Praví se o žánru řečeném aforismus, že je Jméno: ...... to krátká, velmi pregnantní literární forma re- flexivního, případně satirického rázu, zakláda- (Firma, IČO:) ...... jící se obvykle na srovnání, protikladu nebo rozporu; v naší bohemistice se jeho poetikou Adresa: ...... nejdůkladněji zabývala Jiřina Táborská. Pře- devším by to však měl být živý žánr, což se mu může dařit, neboť lidské nepravosti a morální ...... neduhy jsou vskutku staré jako lidstvo samo a vyvolávají v nás stejnou měrou útrpnost jako Datum: ...... smích. Snad také proto se spojila trojice auto- rů z různých regionů a i generačně nestejnoro- Podpis (razítko):...... dá, aby pospolu vydala v nakladatelství Luděk Zaplatíte složenkou (fakturou) 18,– Kč za Kovář – Gumruch DTP knížečku Postřehy kus nebo fakturou 14,– Kč za kus při odbě- (s podtitulem 333 aforismů pro dobrou nála- ru 5 a více výtisků od každého čísla. du). Prvním z této trojice aforistů je nynější OBJEDNÁVKA na předplatné literárního časopisu pro ČR Odešlete na adresu redakce. předseda Severočeského klubu spisovatelů, dlouholetý operní zpěvák Ladislav Muška (1928). Ten usiluje ponejvíce o skeptické ero- • Kruh přátel knižní kultury Plzeň zve 6. • Galerie města Plzně zve na autorské čte- tické maximy, upoutají nás však i jiná: Samo- 6. v 19.00 na Plzeň astrologickou – Horoskop ní Jiřího Valocha v podzemní 7. 6. v 18.00. ta může být strašlivá. Záleží na tom, s kým ji Oznámili u města Plzně – pořad Jana Kotiše. 12. 6. v 15.00 • Kavárna Jabloň (Krátká 2) a Galerie sdílíte. – Nejsnáze se člověk zapomene, když bude na prostranství před obvodní knihovnou města Plzně zvou na autorské čtení Mariana hledá sám sebe. – Přímou cestu životem najde- Lochotín (Kralovická 22) koncert romské skupi- Pally 31. 5. ve 20.00. Zároveň pořádají spolu te snadno. Vede alejí průšvihů. Kartograf Jo- ny Mirosuno. 13. 6. v 19.00 uvádí Jiří Brož au- s American Center Plzeň výstavu Jaroslava sef Poláček (1925) je známější jako ilustrátor • Viola zve 6. 6. v 15.30 na básnické setká- ní Uprostřed světa s bosensko-slovinským básní- torku vzpomínkové knihy na Otu Pavla Jarosla- Milera S fotoaparátem po světě do 1. 6. a také karikaturista, jenž už roku 1993 vydal • Národní galerie – Sbírka moderního ve Varnsdorfu knihu aforismů Bonbóny. V Po- kem Josipem Ostim u příležitosti vydání jeho vu Pechovou a bratra Oty Pavla Huga. sbírky Narcis z Krasu (vydalo slovenské nakla- • Divadlo Na zábradlí v pořadu Eliadova a současného umění zve na výstavu Adrieny Ši- střezích bývá neúprosně lapidární: Měla na motové Retrospektiva. Do 16. 9. víc, než měla na sobě. – Jelikož byl na suchu, datelství Drewo a srd) v českém překladu. Úvo- knihovna uvede 4. 6. v 19.00 scénické čtení Sa- dem promluví velvyslanec RS Damijan Prelov- yang Magdalény Platzové a Andreje Schmudtka, • Galerie Franze Kafky a agentura EC- poslala ho k vodě. – Každá pitomost se tváří QUO pořádají výstavu Jana Moštěka. Do 27. 6. vážně. – Je uměním štědře podat prázdnou ru- šek a slovenský básník a nakladatel Peter Šulej. 15. 6. Christine Koschel v 16.00, 17. 6. Recitál • Památník národního písemnictví zve na l. Valachové ve 21.30. • Galerie Rudolfinum má do 2. 9. výstavu ku. Třinecký ekonom Lech Przeczek (1961), American Art z mnichovské sbírky Goetz. který píše polsky i česky, má už za sebou ně- 29. 5. v 17.00 na Jirotkova Saturnina, čte Nina • Frankofonní televize TV5 vysílá od 9. 6. Divíšková a Jiří Lábus. 19. 6. v 18.00 na Seifer- do 10. 6. již 10 pokračování cyklu 24 hodin v ... • Hollar hostí Flámskou grafiku do 8. 7. kolik knížek (mj. roku 1995 vyšla v Albrechti- •VGalerii hlavního města Prahy – zá- cích jeho sbírka aforismů Střípky). Ten je z na- tovy Všecky krásy světa, čte Tatjana Medvecká Ca me dit, který divákům přibližuje vždy kultu- a Boris Rösner, hudba Pavel Jurkovič. PNP zá- ru jednoho světového města. Tentokrát to bu- mek Troja uvidíte výstavu Restaurované barok- ší trojice takříkajíc společensky nejadresnější, ní obrazy Radany a Mojmíra Hamsíkových. také on však umí být stroze lakonický: Před- roveň vystavuje Milana Pitlacha: Evangelium dou Athény, nejen jako „kolébka kultury“, ale podle Matouše. i místo setkání s významnými literáty a umělci. • Fronta a Hoppecke Batterien pořádají běhl svou dobu a teď čekal, až ho doba dože- výstavu Pavla Brázdy Pestré hlavy ve Frontě. ne. – Pil jen příležitostně, příležitost si však • Knihovna města Plzně a Nadace 700 let Zájemci se mohou obrátit i na internet: Plzně pořádají 31. 5. od 14.00 před budovou (www.tv.org./athenes). Do 3. 6. vždy dovedl najít. – I když byla v rodině nej- • Rakouský kulturní institut zve na výsta- mladší, provozovala nejstarší řemeslo. Lech Knihovny města Plzně v ul. B. Smetany Velký • Nakladatelství Pražská scéna představilo knihovnický happening LIBRIÁDA. Čeká vás: knihu Davida Hrbka Šumný Vávra. vu V krajině – Herbert Boeckl, Oskar Laske, Przeczek tuto sympatickou knížku také sesta- Franz von Zülow ze sbírky artotéky Úřadu spol- vil, rozhodně však na něj nemůžeme vztáhnout knižní bazar, dětská dechovka, folklorní soubor • Česko-slovenský časopis Mosty přináší ve kového kancléře ve Vídni. Do 15. 9. jeho vlastní aforismus: I když nedělal téměř Meteláček, minikoncert školní družiny, divadlo 20. čísle recenzi Rudolfa Křesťana na knihu Ju- • Galerie města Plzně vystavuje Jitku Svo- nic, dovedl zkazit úplně všechno. V boudě, skupina historického šermu, hry, soutě- raje Čelka Môj svet a ja pod titulkem Fejetonis- bodovou Blízké prostory do 30. 6. a britské uměl- vln že, vystřihovánky, perličky z knihovny. ta o fejetonistovi. ce pod názvem Černá skříňka. • Muzeum Těšínska pořádá výstavu Krojo- dnů od vydání čísla s úkolem, který řešíte. Uveďte týmu odborníků a razítkem časopisu Tvar. Tři nejpo- vé stříbrné šperky a Cestou necestou – do 21. 10. K r e a vždy jméno a adresu, nezapomeňte označit heslem etičtější absolventy navíc (porota bude v tomto pří- tt ii KKP. Body – červené i ty modré – vám bude naše re- padě méně brát v potaz kvantitu, více kvalitu odpově- v ferentka na studijním oddělení sčítat a každý z vás, dí) odměníme básnickými insigniemi na závěrečném kdo během studijního roku 2001 nejméně 3x kreativ- večírku Tvaru – výsledky budou vyhlášeny v čísle

n ně odpoví, získá certifikát básníka s podpisy Našeho 21/2001. sháněl...

í í

Ivan Wernisch Ó, to by byl měl Ivan W. radost, kdyby to byl býval tušil. Vždyť k k e

e • • • o mrtvých vojácích a jejich pocitech napsal onehdá celou knihu... i

i

u u ...knihu Michala Bečváře: Vůně dne jsem

My však z dopisu Ivany Z. ocitujeme jinou část, tu, která se týka- z z r

r I přicházívá po setmění spřádal, která vyšla začátkem roku v Euromedia

e e

z z la rýmování a skoro celému týmu se moc líbila: ...Báseň, která se o o Group k. s. – Odeon, Praha 2000. Byli jsme p p anděl z Koránu a buší za ohně a za vichření rýmuje a ještě nese v rýmech trojúhelník (= smysl, vnitřní sdělení, v knihkupectvích Vyšehrad (Jindřišská), Seidl na umřelou moji duši. záhadnou výpověď...) je jako bouře s přívaly vod a hromy, které (Štěpánská), knihkupectví Nakladatelství Lido- otřásají zemí. A jedno bez druhého může být prázdný efekt, nebo vých novin (Jana Masaryka) a Daniel (Národní Rozum té bezmocnosti... překvapivý liják... což ovšem nemá vyznít jako absolutní „ano“ rý- třída). Nikde ji neměli. Letí, letí duše má... movaným básním. Rýmovanosti asi může být nula až nekonečno, V každém Křídel šum se vůkol spustil, čísle Tvaru na- co dělá báseň (...) dobrou, je onen nepopsatelný trojúhelník. zdá se mi píseň podivná. O rýmování napsala i Lucie Filipská: Četla jsem neuvěřitel- leznete úryvek (Loutky) z některé bás- ně pěkné a zároveň smysluplné verše, které se rýmovaly. Rovněž ně v češtině od Dobrý den, moji drazí. jsem četla příšerné nesmysly a ty se rýmovaly taky. Vymlouvat se O Dykovi rozličných au- Ivan Wernisch vám ale dal zabrat, jen co je pravda! Student na to, že rýmy jsou již překonané, je stejně nesmyslné, jako je po- torů žijících Pavel Babáček kvůli němu málem prostudoval Korán, ó, to by měl važovat za jedinou možnou a vhodnou formu poezie. Není to otáz- O Viktoru Dykovi (1877–1931), básníkovi, i nežijících, čes- Ivan W. radost, kdyby se to dozvěděl. Jenže jak by se to asi mohl ka formy, ale obsahu. Ostatně již Michael Frayn řekl: „Forma si prozaikovi, dramatikovi, publicistovi a politiko- kých, případně dozvědět, když takovéhle blbosti jako KKP asi nečte, Ivan. Ale vybera vás, nikoli naopak. Myšlenka přichází vždy již vtělená do vi se hovořilo na setkání, které ve spolupráci do češtiny pře- kdyby přece, náš tým odborníků ho moc pozdravuje... určité formy.“ A zde, na tomto místě, bych zapištěl: POZOR, s Národním muzeem a Prahou 10 připravila bás- ložených. Va- Do práce však. Zajímavý návrh má student Jiří Baloun: SLEČNO LUCIE! Toho pana Ferynu sice neznám, ale řekl to do- níkova společnost pod vedením historika J. To- ším úkolem bu- cela pěkně, myšlenka vtělená do určité formy... Ale vy jste to asi meše letos 11. května. I přicházívá po setmění špatně přečetla, jinak byste nemohla mluvit zvlášť o formě Přednášeli význační odborníci: J. Honcová de jakkoli tento anděl z Koránu a buší úryvek doplnit a zvlášť o obsahu, krucipísek, že vás vytahám za uši! Poezie pře- zveřejnila výsledky rozsáhlého rodopisného bádá- za ohně a za vichření ce není bábovka, aby se dala zvlášť hodnotit forma, a zvlášť ob- ní, přecházejícího do sociologické sondy. Historik v celek co nej- na umřelou moji duši krásnější – sah, no jen si zkuste dvěma třemi větami říci obsah vaší oblíbené R. Kvaček vyzvedl význam politických a národ- rozhoduje sku- Oční panenky vypustit k světu básně. Hm? Skutečně na tom obsahu tak záleží? A pak se to jako nostních událostí roku 1897 v Rakousku pro pří- tečně krása, ni- a ještě jednou vzít si krásné šaty už nějak zrýmuje? Do formy seskládá? Doufáme, že ne, to by- klon mladého Dyka, vážně se zajímajícího o soci- koli délka vý- daleko jsou hluboká blata chom se museli rozpustit. ální otázky, k národnímu hnutí. Literární vědec J. sledného útva- co spravedlivě zhltla něco z krásy. Tentokrát Vám, milí studenti, nedáme úkol z pilnosti, protože Brabec se zabýval integritou Dykovy osobnosti jedenáctá úloha bude strašlivě těžká. Vaším úkolem nebude dopsá- a žánrovou rozrůzněností jeho díla a mimo jiné ru! Pokud se Studentce Drahomíře Vaškové se v jejím návrhu povedlo za- někomu z vás ní básně jako obvykle, nýbrž výroba básně uvážlivým seškrtáním. konstatoval, že v české literatuře bychom jen těž- jímavé slovní spojení: „Miss Kompromis“. To vůbec není špatné. Prostě vytesejte to, vyholte to tak, aby to mělo hlavu a patu, autor ko hledali někoho s tak výraznou přítomností au- na základě na- Jen nevím, zda je dobré rýmovat to s „jist“. Víte, Drahomíro, rým odpustí. Škrtání je totiž taky důležitá součást tvorby, možná důleži- torského já v textu. Na výklad navázal J. Med, au- šeho úryvku by měl asi být buď důsledný, anebo žádný. Ale takovýhle kompro- tější než psaní. Což se málo ví. tor nejnovější Dykovské monografie, úvahou podaří „vyge- mis (!) vyznívá trochu neuměle. Na shledání se těší o básníkově národním snu a zklamání z jeho usku- nerovat“ báseň Ale aj! Dále vidím, že student-premiant Petr Odehnal se asi Náš Váš tým odborníků. tečnění v podobě Československé meziválečné re- tak, jak ji pů- načichal fermeže a rozžvatlal se z toho ukrutně. Vyplodil dopis vodně napsal publiky (viz str. 6–7 v tomto čísle). J. Tomeš shr- i dovednou báseň ve stylu Martina Reinera, velkého obdivovatele 11. autor, nezíská Ivana W. Ó, to by měl Ivan W. radost, kdyby to tušil. Ocituji jen nul básníkovy politické názory. Ač skladba pří- sice bod krea- báseň: tomných přímo předjímala svěží výměnu postřehů tivní, tj. červe- Je léto, ujíždíme s autobusem, šedou hvězdou, a názorů, organizátoři čas na debatu po referátech ný, získá však Kliché pod pozapomenutými stromy. Stíny, z obou stran, nevyčlenili. Příspěvky odpoledního jednání se vě- bod modrý, po- se rozlévají v udivených skvrnách po fasádách, ozvěny novaly některým místům spjatým s Dykovým ži- Tak nejsme sudí už jsem lichý – odnikud vzešlých slov. Trochu hloub, v noci uvnitř domů, znávací. Namlouval jsem si dlouhý čas, votem. Rodišti Mělníku–Pšovce, Praze s oblíbe- Původní jako se tušeně rozlehla výzva oceánu; nesmírně roztržité nými kavárnami a restauracemi, letoviskům Ná- že vrátí mi tě žalné stichý, rozlohy, která nás vábí jinam, znění „cvičné“ lyricky vemlouvavý bas. varovu, Harrachovu a Vysokému nad Jizerou. básně spolu jen aby se od nás odvrátila, nastavila matné zrcadlo Dalším tématem bloku byly peripetie označení s informacemi, Však zváživ všechna gesta lichá, ničemu, bez slova vysvětlení. Černý klavír utkvívá dál na ulice pražských Vinohrad básníkovým jménem, jak si vy, stu- všechna pápěrková klišé –, hladině, osudy tamní pamětní desky a aktivity společnosti denti, vedete, nežaluji a jsem zticha. v dosud rozechvělém tichu. nesoucí básníkovo jméno (obnovena r. 1991). budeme otisko- Syn můj u jiné je v břiše. /Prší jenom tam, na okraji, tam, kde déšť šije šaty Autoři referátů vytyčili další badatelské úkoly. vat vždy v dru- zapomnění ženám, jejich tělům, Práce čeká Společnost V. Dyka, která se zavázala I přicházívá po setmění ženám, jak zlehka mží, příliš světlým deštěm, na naše cesty./ hém, následu- anděl z Koránu a buší shromáždit peněžní prostředky na vydání sborníku jícím čísle. Nic neuspěcháme; všechno k nám v pravou chvíli přichází z jednání. Snad se podaří změnit zdrženlivý postoj za ohně a za vichření samo. Odpovídat mů- na umřelou moji duši. Mělníka nebo pánů tamního zámku... Na akci za- žete písemně, zněly ukázky z básníkovy tvorby, promítnuty byly faxem, telefo- Studentka Ivana Zapletalová vzala zmíněnou „umřelou duši“ Postáváme plaše na zastávkách, čekáme sami sebe, historické filmové záběry. Inspirativní konferenci nicky a e-mai- doslova a vypracovala báseň s názvem Pocity mrtvého vojáka. aniž se čekáme. zakončilo položení květin k pamětní desce v Dy- lově, a to do 14 kově ulici. JAN BÍLEK 3

2001 11 Čáslav. Čestná uznání: Josef Kvasničák – Cena Bohumila Polana Gymnázium Trutnov, Irena Zbiejczuková – Ta- Krcálek i stagflace :// .staže.no/=… nečnice, Čekám, Všechno je fajn a ty? – Gymná- Středisko západočeských spisovatelů, pri- zium Brno. K cizojazyčným slovníkům se obracíme mátor města Plzně a Obec spisovatelů vyhlašují Próza – ZŠ: 1. místo – neuděleno. 2. místo zpravidla tehdy, chceme-li si zjistit nebo ověřit s podporou Západočeské energetiky, a. s., lite- – Karel Schestauber: Soubor přírodních próz – znění toho kterého slova v cizím či našem ja- = Redakční článek z internetového časopisu rární Cenu Bohumila Polana. Cena se bude udě- zyce. Zajímavé, ba objevné občas bývá do Kobra: ZŠ Sušická Praha 6, Karolina Bláhová – Přátel- lovat každým rokem v poezii i próze za význam- ský úkol – ZŠ Kladno, 3. místo – Hana Bednářo- slovníku se prostě začíst. Můžeme přitom zjis- „V dějinách se dočtete o Husitské revoluci, ná díla spjatá se západočeským regionem tema- tit, že i tohle je četba vzrušující a napínavá. z cestování se můžete těšit na seznámení se z růz- vá: bez názvu, Tereza Komárková: Touhy bijí na ticky nebo osobou autora – prvně v roce 2001. zvyku řetězy – Gymnázium Semily. Čestná Učinila jsem tak v případě Velkého česko- nimy městy a státy, rozhovory obsažené v tomto Návrhy na ni mohou podávat autoři, autorská anglického slovníku Josefa Fronka – přinesla časopisu jsou vždy zajímavé a to z růzmymi lidmi uznání: Eliška Kloučková: Bezmocné loutky sdružení, nakladatelé i kulturní instituce. Do sou- aneb Slzy za druhé – ZŠ Vrchlabí I, Michaela jsem si ho z veletrhu Svět knihy, kde byl coby od sportovců až po spěváky a umělce. Včerejší lis- těže mohou být přihlášena díla publikovaná novinka hrdě prezentován ve stánku naklada- ty jsou zajímavou rubrikou ve které vám redakce Sýkorová: Tichá pošta – ZŠ Jablunkov, Magda- v předcházejícím roce, která vyšla v řádném na- léna Rysová: Povídka na jedno nadechnutí, Jizvy telství Leda jako dosud nejobsažnější. Seznam Gladiusu představí staré reklamy a letáky, které dvaceti devíti hlavních použitých pramenů to kladatelství. Vyhlášení soutěže proběhne vždy na duši – ZŠ Sedlice. vycházeli ještě v dobách kdy se se tento druh pro- potvrzuje: vychází z autorových tří slovníků v polovině května tiskem. Přihlášené knihy musí Poezie – SŠ: 1. místo – Milena Hasalová: pagace začínal používat. O tom ce se stalo v po- být zaslány ve třech exemplářích do 30. června předchozích, zahrnuje i např. slovníky oxford- Pět básní – Gymnázium Opavská, Plzeň. 2. mís- sledních měsících vás provede zajímavě a jedno- na adresu Střediska západočeských spisovatelů ské, Larousse, samozřejmě Poldaufa a Slovník to – Jan Dědič: Bez názvu – Gymnázium K Li- duše provedená rubrika, která vás seznámi se (SZS), Bedřicha Smetany 13, 301 11 Plzeň. jazyka českého i slovníky odborné, ale dokon- buši, Praha 4 a Miroslav Juráň: Básně – Integro- vším důležitým. Testy znalostí a křižovky jsou O udělení cen bude rozhodovat porota sesta- ce i Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého. Po opravdu zajímavé a poučné, dozvíte se zde o vě- vená ze zástupců Obce spisovatelů, PEN klubu, vaná SŠ technická, Zlín. 3. místo – Tomáš Svo- přehledu české mluvnice (s uvedenými para- cech o kterých se málo nebu skoro vůbec ani neví. SZS a literárních kritiků. Pro vyhlášení výsledků boda: Bolet, Závidím, Malířina, Cara – Gymná- digmaty) se nabízí patnáct se devadesát sedm Mnoho zajímavostí a pěkně spracovaná soutěže je stanoven 16. listopad, Den poezie. Ce- zium Ohradní, Praha 4, Eva Bořutová: Sídliště, stran českých slov – vtipně vytištěných tmavo- úprava celého časopisu vás dokáže opravdu na bude dotována částkou 30 tisíc korun. V pří- Poprvé. – SOŠ a SOU obchodu a služeb, Haví- červeně – jimiž probírat se znamená i příjem- hned pochitit. Bohužele tento časopis lze zakou- padě, že v regionu vznikne více děl, která si za- řov, Marek Mráz: Z poslední vteřiny tisíciletí – nou pochůzku po vlastním jazyce. pit pouze v Praze a jiných velkých městech a ješ- slouží ocenění, je možno tuto cenu rozdělit více Gymnázium Vejrostova Brno. Napínavé čtení to bude třeba pro ty, kdo tě pouze v některých trafikách. Ale opravdu stojí autorům. Naopak, jestliže nebudou k dispozici Próza – SŠ: 1. místo – Lucie Vaculovičová: neradi vidí nadměrný příliv anglicismů do češ- za to si ho koupit a kdo má zájem opravdu díla odpovídající kvality, může porota doporučit Laura – Gymnázium Komenského, Andrea Tu- tiny: jsou tam třeba negociace? Nejsou, sláva! o mnoho zajímavých věcí tak je to prostě ‚super‘ cenu neudělit. mová: Spirála – Gymnázium Partyzánská, Libe- Zato se dovíte, že jogging je jogging, leader – časák. -Celofan-“ rec, 2. místo – Sylva Poláková: Nebe, Peklo, Ráj. leader, chilli – chilli, layout – layout. Leckdo > O časopisu tradičních hodnot Gladius (au- Kam tě duše dám – SGJŠ Praha 2, Bronislav se zasměje, ale vzpomínáte na příhody, kdy si tentické znění): mujweb.cz/Pocitace/simir/Ko- Stupňánek: Číšník, dvě slečny a já – Gymnázium turista šel koupit v Německu sulc a nevěděl, bra/page/Ostatni.htm Žižkova, Brno, 3. místo – Jana Erwerthová: Svě- jak se to řekne? Jiná slova se už alespoň pravo- Výsledky soutěže dek života a smrti – Gymnázium Dvůr Král. nad pisně emancipovala: plejboj je playboy, strip- Labem, Jana Schmiedtová: Ztrémovaná Karla – týz – striptease, stupidita – stupidity... Osvěží- O cenu SGJŠ Praha 2. Čestná uznání: Kateřina Rysová: me si tady spoustu výrazů lidových, hovoro- Cesty, cesty, cestičky, Sluníčka – Gymnázium vých i argotických: chramstat, flákanec, flá- ze světa Danny Smiřického Strakonice, Lenka Vaňková: Hrdina – Gymnázi- kač, šíša, lážový, krcálek, krapítek, udělátko, um Litovel, Magda Leichtová: Matlíček a bratří- muckat se, lomcovák... Někde budeme v pře- Dne 16. května 2001 se uskutečnilo slavnost- ček, Bettersweet symphon – Gymnázium Do- kladu zklamáni pro suše věcný ekvivalent, tře- ní vyhlášení výsledků 7. ročníku soutěže „O cenu mažlice, Jana Švarcová: Moje dcera Bohuš – ba za naše vykeťasit má angličtina jen get rich • Irskou literární cenu International IMPAC Danny Smiřického“ v Národním domě na Vino- Gymnázium Frenštát pod Radhoštěm. by black marketing – zbohatnout černým ob- Dublin Literary Award dostal profesor Alistair hradech. Tento rok se soutěže zúčastnilo 456 sou- Drama: 1. místo – Hana Hejduková: Blues chodem. Nebo u šťavnatého českého rčení má MacLeod, který vyučuje angličtinu v kanadském těžících z 291 škol ( 261 měst). V porotě soutěže Tonoucího – Gymnázium Kolín, 2. místo – Lukáš z prdele kliku najdeme be bloody lucky – být Ontariu, za novelu No Great Mischief. Pojednává byli Josef Škvorecký a Zdena Salivarová, Věra Chytrý: Mý Bea(d/t)níci – English College, Pra- zatraceně šťasten, mít zatracené štěstí... Obje- o skotské rodině, která emigrovala do Kanady Brožová, PhDr. Vladimír Just, Alexandr Kliment, ha 9, 3. místo – Bartošová, Juříčková: Časová dí- víme i spoustu českých slov, jejichž významu v roce 1779, a byla napsaná již před deseti lety. Mgr. Zdeňka Krištofová, PhDr. Roman Ráž, ra – Gymnázium Žižkova, Brno, Zuzana Koubo- se můžeme leda dohadovat pro jejich specifič- MacLeod za ni vyinkasoval 100 000 irských liber. Mgr. Květa Rousková, Mgr. Martin Šafránek, Pe- vá: Stopy kladené do písku – SPgŠ a gymnázium nost či řídkou užívanost. Platí to o slovech star- • Role papíru, na kterou Jack Kerouac na- tr Šrůta, Doc. Jan Vedral. Ocenění obdrželi CD- Karlovy Vary, Jana Schmiedtová: Člověče, ne- ších, tradičních, jako třeba lidové názvy rostlin psal na stroji během dvaceti dní svou nejznáměj- ROM Josef Škvorecký – Život a dílo a soubor zlob se! – SGJŠ Praha 2. Čestná uznání: Michal – choulivka, tamarind, chejr, ale i slovech jako ší knihu Na cestě, byla vydražena v New Yorku knih. Výsledky jednotlivých kategorií: Širůčka: Vánoce – SGJŠ Praha 2, Radka Mand- nadbřišek, pokos, pokrutiny, lomař, serž, šku- za 2 miliony dolarů. Je to nejvyšší částka, která Poezie – ZŠ: 1. místo – Tereza Gallová: Mo- ryszová: Dveře – Hotelová škola Liberec. lér, učiník či mus (až při anglickém ekvivalen- kdy byla vydána za rukopis knihy. Na druhém je ruka, Myšlenky, Přání dědečkovi, Zeměkoule Zvláštní cena: Horáčková Vladislava: Po- tu se rozvzpomeneme, že jde o jakési substan- místě je Joyceův Odysseus (1 546 000 dolarů). – SGJŠ Praha 2. 2. místo – Magdaléna Rysová: znamenaná – Gymnázium Orlová. tivum od slova muset). Ale i význam leckteré- 120 stop dlouhý manuskript se stal majetkem Pohledy (soubor básní) – ZŠ Sedlice. 3. místo – Za odbornou porotu Mgr. Renáta Drábová, ho slova novějšího budeme nejdříve hledat ve soukromého sběratele. Nikola Kroulíková: V chrámu, únor, březen – ZŠ ředitelka školy Slovníku cizích slov, víte třeba, co je stagflace, kodér, kodicil... Ale například slovo logokracie ani tam nenajdete, právě tak jako slovo kontur- ka – to je tužka ke kosmetickému líčení... Mů- žeme si sice zauvažovat, je-li slovo vydoklado- SLOVENSKÉ DROBNICE (90) vat utvořeno opravdu česky, znamená-li slovo K neokrúhlemu výročiu týždenníku šia predsedníčka Českej národnej rady Dag- Spisovateľ Ludvík Vaculík, ktorý bol na vnímač „vnímavého posluchače“, jak nás slov- ník přesvědčuje, zda a kde se užívá slova tota- Mosty usporiadala redakcia stretnutie so mar Burešová. Povedala, že tie rokovania besede prítomný, prisľúbil do Mostov viac litník pro stoupence někdejšího totalitního reži- svojimi pražskými priaznivcami v priesto- mali svoj význam, výsledkom bolo prijatie prispievať. Pri stretnutí sa hovorilo aj o nut- mu. Ale i to spíše svědčí o bohatosti a obsáh- roch Slovenského inštitútu. Prvý krát pri tej- návrhu dohody v Mílovech, ale potom pri nosti rozšíriť autorský okruh a poukázalo sa losti odvedené práce. O to větší radost, podaři- to príležitosti som postrádal dobrú dušu Mo- rokovaní došlo hlasom jedného poslanca za na príklad týždenníka Domino-fórum, kde lo-li se přece jen, ze sportu, najít české slovo, stov, vydavateľku a ich niekdajšiu dlho- KDH k zvratu, ale aj to by nevadilo, ak by prispievajú mnohí vysokoškoláci študujúci na něž zde zapomněli – obšourník. Čeká do ročnú šéfredaktorku Soňu Čechovú. Náhle bol výsledok júnových volieb v roku 1992 v Prahe. Od konca vlaňajšieho roku majú dalšího vydání. ochorenie jej nedovolilo prísť, ale v zdravi- iný. S taktnosťou jej vlastnou nespomínala Mosty charakter stredoeurópskeho časopisu, JANA ČERVENKOVÁ ci, ktorú prečítali, spomenula všetky peripe- žiadne mená. Takéto zábrany nemal historik dokonca na titulnej stránke je nápis „Brati- tie deväťročnej činnosti Mostov. Jedno jej Jan Rychlík, ktorý ako je to u neho dobrým slava–Olomouc–Krakov–Budapešť “, aby aj treba uznať, že odkaz zakladateľa Mostov zvykom, najprv potešil prítomných niečím takýmto spôsobm sa zvýraznila ich zainter- a Hnutia Československého porozumenia o vlastnej osobe. Teraz to bolo o tom, že esovanosť na stredoeurópskom priestore. • Anglický spisovatel Douglas Adams, jej syna Vlada, ktorý zahynul pri autoneho- práve dokončil knihu o rozdelení federácie Keď už je reč o strednej Európe, rád by známý svou pentalogií Stopařův průvodce de v roku 1994, dôstojne splnila. a poslal ju do akademického vydavateľstva som viac doplnil informáciu o štvrtročníku po Galaxii (vyšla několikrát i česky), zemřel Na stretnutí bola už ďalšia redakčná ge- do Bratislavy. Potom spomenul vo verejnos- Kafka, ktorému v Dezertoch Časopisovania v pátek 11. května na srdeční zástavu v San- ta Barbaře v Kalifornii ve věku 49 let. nerácia Mostov – šéfredaktor Marián Hatala ti menej známe faktá k hlasovaniu o mílov- predposledného čísla Tvaru už venoval • Rasipuram Krishnaswami Nara- a redaktorka Mária Štefánková, ktorá viac skom návrhu. Obvykle sú to maličkosti, kto- Ondřej Horák odstavec. Časopis okrem ne- yan, indický spisovatel, zemřel ve spánku menej moderovala stretnutie. Za redakčný ré ovplyvňujú konanie ľudí. V tomto prípa- meckej, poľskej a maďarskej jazykovej mu- ve věku 94 let ve městě Madras. Narayan okruh pražských poradcov boli prítomní de to bola návšteva poslanca Františka Ja- tácie vychádza i v češtine a v slovenčine. Aj debutoval v roce 1935 novelou Swami and Ivan Klíma a Erazim Kohák. Neskoršie do- vorského (pred rokom tragicky zahynul pri keď pre českých čitateľov Kafku slovenčina Friends a patřil mezi nejvýznamnější indic- razila aj Jiřina Šiklová, ktorá má vždy toľko autonehode) u ministra národnej obrany Lu- určite nie je jazykový problém, jedinečná ké autory píšící v angličtině. U nás byl v ro- povinností a zástojov, že radím radšej s jej boša Dobrovského. Arogancia, s akou fede- bilingviznosť, ktorá bola znakom pre obidva ce 1985 přeložen jeho román Průvodce. prítomnosťou nepočítať, potom je to príjem- rálny minister pristupoval k členovi pred- národy, sa skutočne stráca a treba na to upo- • Britský spisovatel Simon Raven ze- mřel v sobotu 12. května ve věku 73 let. né prekvapenie. Hosťom stretnutia bol i slo- sedníctva republikovej národnej rady, vied- zorňovať. Nedávno na margo toho pozna- Byl autorem více než 30 novel a zaujal čte- venský veľvyslanec v Prahe Ladislav Bal- la Javorského k tomu, že sa postavil na re- menal v Kultúrnom živote A. J. Liehm: „Če- náře hned svou první knihou The Feathers lek. Pri stretnutí sa hovorilo aj o tom, ako sa publikové stanovisko a dohodu odmietol. si sa v tomto ohľade správajú ako vždy pro- of Death (1959), což byla homosexuální generácia, ktorá zažila Československo, bu- Zásadný zlom neskôr ešte v predsedníctve vinčne, nerobia nič preto, aby mladá gene- romance z vojenského prostředí. de vyrovnávať do konca svojho života Slovenskej národnej rady spôsobil poslanec rácia aspoň čítala po slovensky. Dokonca s otázkou, či rozdelenie bolo nutné. Či sme za VPN Milan Zemko, ktorého hlas potom chcú dabovať slovenské filmy (‚najlepšie sa zbytočne nevzdali niečoho, čo bolo rozhodol a zohral tým svoju hérostratovskú dramatické programy za normalizácie boli osvedčené. Aj keď niektorí z návštevníkov úlohu. Diskutujúci ocenili niekdajšieho mi- slovenské‘, hovorili mi všetci po novembri citovalii rôzne výsledky výzkumov verejnej nistra školstva Jan Sokola, ktorý umožnil a reč im neprekážala), nečítajú slovenskú li- mienky z roku 1992 a ako mohlo dopadnúť prijatie recipročnej dohody o štúdiu, na zá- teratúru a nezaujímajú sa o ňu...“ Publicista Postgraduální kurz referendum k otázke rozdelenia štátu, naj- klade ktorej môžu slovenskí študenti študo- Juraj Alnmer je autorom eseje Jánošík dôležitejší záver bol, že je treba zachovať vať v Českej republike za rovnocenných a Kafka, v ktorej sa dotýka nielen rozdielov Ústav pro českou literaturu Akademie z minulosti to, čo bolo dobré, a vytvárať no- podmienok s českými študentami a naopak. v národnej mentalite, ale aj viacerých iných věd ČR sděluje, že v akademickém roce vé väzby. Veď ide o dva v Európe najbližšie Rektor Univerzity Komenského v Bratisla- problémov, medzi inými normalizácie, otáz- 2001/2002 opět pořádá postgraduální kurz národy. Na stretnutí vystúpila aj slovenská ve Ferdinand Devínský v aprílovom čísle ky hraníc, alebo európskej jednoty, ktorú vi- v oboru literární vědy, tentokrát věnovaný ministerka privatizácie Mária Machová, mesačníku Dilema k tomu napísal, že „jeden dí ako jednotu v mnohosti. Zastúpenie auto- české literatuře přelomu 19. a 20. století. Výuka je rozdělena do dvou semestrů, pro- ktorá spomínala dobrú spoluprácu s českou z dôvodov svojho odchodu, ktorí udávajú tí- rov prvého čísla je reprezentatívne, príno- bíhat bude jednou do měsíce v budově ÚČL stranou v oblasti privatizácie. Hovorila to študenti“ (ktorí odchádzajú študovať do som sú autori pochádzajúci z krajín niekdaj- AV ČR. Přesný rozpis témat a přednášejí- o tom, že je treba budovať medzi obomi kra- Českej republiky – V. Č.) „je, že im české šej Juhoslávie a Rumunska, takže nie je cích bude od září 2001 přístupný na interne- jinami nielen mosty, ale aj mostíky a lávky. vysoké školy poskytujú ďaleko viac možnos- ohraničená len na višegrádsku štvorku. tových stránkách ústavu: www.ucl.cas.cz. Na niektoré narážky diskutérov z radov ná- tí sa realizovať a podstatne lepšie študijné V časopise sa diskutuje o geografickom po- Zájemci o postgraduální kurz, přede- vštevníkov o politickej zodpovednosti pred- podmienky a prostredie. I keď je treba pove- jme stredná Európa a do budúcnosti redak- vším doktorandi a mladší odborníci z literár- staviteľov Českej národnej rady a Sloven- dať aj to, že prijímacie skúšky na dobrých cia avizuje tematické čísla. V záplave rôz- něvědných pracovišť, se mohou písemně přihlásit do konce září na adrese Ústav pro skej národnej rady, ktorí v snahe nájsť vhod- českých vysokých školách sú minimálne tak nych časopisov opäť niečo kultivované, len českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3, né ústavoprávne riešenie v rámci federácie namáhavé alebo dokonca namáhavejšie ako aby to vydržalo a neskončilo len pre nedo- Praha 1, 110 00, případně e-mailem na elek- „putovali po hradoch a zámkoch“ a rokova- na väčšine dobrých slovenských vysokých statok financií. tronické adrese [email protected]. nie k ničomu neviedlo, odpovedala niekdaj- škôl.“ VOJTECH ČELKO 4

2001 11 věsti“ coby protiklad termínu logos, jímž také v jazyce, zvycích a emočních nebo Hérodotos označoval „pravdivý příběh“. Za psychologických rysech. Proto také snad výchozí vzorec mýtu jsme pak zvolili po- autor vytvořil ono podivné jméno Cthulhu, viděljsem měrně zdařilou definici J. Puhvela obsaže- aby poukázal na skutečnost, že jde o bytost, hemživý nou v jeho díle The Comparative Mytholo- jež přišla z hlubin vesmíru. I gy: „Mýtus je vyjádření myšlenkových mo- Ad 3) Jako zcela nepečlivé a nesprávné delů, jejichž prostřednictvím skupina lidí se jeví konstatování, že Lovecraftovy „mý- formuluje sebepoznání a seberealizaci, zís- ty“ jsou zároveň Lovecraftovou filozofií, kává o sobě znalosti a sebedůvěru, vysvět- neboť tou je mechanický materialismus Genealogie pojmu Chaos luje příčiny svého bytí, povahu svého okolí a všechny jeho ramifikace. V případě sa- a někdy se pokouší i narýsovat svůj budou- motných „mýtů“ pak jde o sérii zápletek na- Mýtus Cthulhu cí osud.“14 Zároveň však často slyšíme, že pomáhajících k vyjádření této filozofie. Ty- není možné mýtus vytvořit, uvěřit mu na to rozličné vzorce dějových konstrukcí vy- v díle Howarda Phillipse Lovecrafta základě rozhodnutí či vytvořit jej pouhou tvářející následně vnitřně koherentní celky Michal Svěrák vůlí. Ve smyslu citované definice jde o au- mohou být i na vyšší úrovni integrace roz- tentické modely vznikající cestou monoge- loženy na jednotlivé složky a motivy, který- (Pokračování ze strany 1) pis pro určení přesného období, ale záznam neze, polygeneze, případně difúze, což mi- mi jsou zejména: a) vymyšlená „božstva“ H. P. Lovecraft: A Life, z níž mimo jiné bo- v Lovecraftově deníku z 28. února 1925 ří- mo jiné naznačuje, že na námi zkoumaný li- a kulty nebo uctívači, kteří se kolem nich hatě čerpáme i my, není pravděpodobné, že ká: „G[eorge] K[irk] aS[amuel] L[oveman] terární fenomén není možno aplikovat zá- vytvořili; b) knihovna mytických titulů ob- Lovecraft četl tento příběh v době, kdy se telefonovali – domy se třesou ve 21:30.“ kladní mytologické teorie. Jak vyplývá sahujících ezoterické a okultní nauky jako mu zdál jeho sen z roku 1920, ale není po- Steven J. Mariconda, který důkladně popsal z následné komparativní studie, Lovecraf- např. již zmiňovaný Necronomicon18; c) fik- chyb, že ho četl před napsáním vlastního vznik povídky The Call of Cthulhu, k tomu tova soustava nejenže neodpovídá výše tivní topografie Nové Anglie (Arkham, „The Call of Cthulhu“. Je obsažen jak ve poznamenává: „V New Yorku lampy padaly uvedené definici, ale je s ní dokonce v ost- Dunwich, Innsmouth atd.)19. sbírce Masterpieces of Mystery (1920) od ze stolů a zrcadla ze zdí; samotné zdi pak rém rozporu. Na úvod musí být řečeno, že poslední Josepha Lewise Frenche, tak i v Lock and praskaly a okna se vysypala; lidé padali na Námi analyzovaná povídka přitom ob- dva body můžeme nalézt v nejasné formě Key Library (1909) od Juliana Hawthorna. ulicích.“7 Skutečností také zůstává, že pod- sahuje téměř všechny prvky, které jsou již v Lovecraftových raných dílech, ale Ve své studii Supernatural Horror in Lite- mořské město R’lyeh, které bylo tímto ze- zpracovány jako Mýtus Cthulhu ať už v Lo- všechny tři se spojily až v jeho pozdější rature Lovecraft říká, že Horla je mistrov- mětřesením vyzdviženo nad hladinu, bylo vecraftově próze nebo v dílech jiných auto- tvorbě. Je bohužel nešťastnou skutečností, ský kousek Maupassantova hororu, a píše původně Lovecraftem pojmenováno rů. Teprve nyní tedy můžeme vyslovit zá- že těmto povrchovým, i když zcela zřetel- o něm: „Líčí příchod neviditelné bytosti, L’yeh8. kladní systémové a funkční teze vztahující ným rysům byla dávána jak čtenáři, tak spi- která se živí vodou a mlékem, ovlivňuje my- The Call of Cthulhu je zřejmě také dů- se k tomuto jevu; i když některé z nich jeví sovateli a dokonce i kritiky přednost před sl druhých a zdá se být předchůdcem vojska kladným přepracováním jedné z Lovecraf- zřetelné známky jisté rozpornosti: filozofií, kterou měly symbolizovat a před- mimozemských organismů, jež přicházejí tových dřívějších povídek s názvem Dagon 1. Samotný Lovecraft nevytvořil termín stavovat. Proto se celá řada současných lite- na zem, aby si podmanily a přemohly lid- (1917). V tomto příběhu můžeme nalézt Mýtus Cthulhu. rárních odborníků domnívá, že nadešel čas stvo.“4 Cthulhu není samozřejmě neviditel- mnoho základů pro jeho pozdější práci: ze- 2. Lovecraft cítil, že všechny jeho pří- přehodnotit jisté chybné interpretace, ne- ný, ale zbývající část popisu odpovídá až mětřesení, které mělo za následek vynoření běhy (nebo alespoň některé z nich) obsahu- právem přisuzované Lovecraftově mytolo- zázračně základním událostem Lovecrafto- podmořské zemské masy; zmínka o titán- jí určité základní filozofické principy či ide- gii zejména Augustem Derlethem, který va příběhu. ském monstru přebývajícím pod hladinou je. spolu s Donaldem Wandreiem založil roku Robert M. Price poukazuje na další vý- oceánu; a – ačkoliv je toto v povídce Dagon 3. Samotnými „mýty“, pokud to může 1939 nakladatelství Arkham House, orien- znamný zdroj, kterým byla povídka ovliv- pouze nepřímo naznačeno – že pod naším být řečeno tímto způsobem, nejsou ony sa- tované především na publikování Lovecraf- něna. Tímto zdrojem je nepochybně teoso- světem se skrývá civilizace nepřátelská ne- motné příběhy ani filozofie za těmito příbě- tových děl. Nejde však pouze o výkladové fie. Teosofické hnutí je spojeno s osobou bo alespoň zcela odlišná od lidské rasy. Po- hy, ale série osnov a zápletek určených deformace pocházející z prací samotného Heleny Petrovny Blavatské, jejíž Isis Un- slední poznámka se týká obecného vlivu k vyjádření této filozofie. A. Derletha, ale i jiných autorů, jako je na- veiled (1877) a The Secret Doctrine části díla Arthura Machena na námi analy- Nyní se pokusíme studovat jednotlivé příklad Lin Carter, jehož Lovecraft: A Look (1888–98) představují západní veřejnosti zovanou povídku. Zvláště významným je tematické okruhy podrobněji. Ad 1) Termín Behind the Cthulhu Mythos je plný chyb tuto směs vědy, náboženství a mysticismu. The Novel of the Black Seal, kde jistý pro- Mýtus Cthulhu byl vytvořen Augustem a nekritických závěrů. Tato nová revizio- Pro nás bohatě postačuje samo zjištění, že fesor Gregg, podobně jako Thurston, sbírá Derlethem až po Lovecraftově smrti. O tom nistická vlna je pochopitelně spojena s ce- její příběhy o ztracených říších, jako je At- zlomky informací, které samy o sobě nepři- není žádných pochyb. Nejblíže se Lovecraft lou řadou překážek a úskalí, přičemž sama lantis a Lemurie – pocházející z údajně pra- nášejí příliš znepokojení, ale pokud jsou dá- dostal v pojmenování svého pantheonu o sobě prochází stále ještě fází vývoje. Již staré Knihy Dzyan, k níž má být právě dílo ny do vzájemných souvislostí, vypovídají a rudimentárních příběhů s ním spojených, dnes je však možno konstatovat, že na zá- The Secret Doctrine jakýmsi gigantickým o úděsné hrůze číhající na lidský druh9. když značně neurčitě hovořil o „Cthulhuis- kladě doposud uveřejněných výzkumů sto- komentářem – zažehla Lovecraftovu fanta- Avšak ani ten nejpečlivější rozbor této mu a Yog-Sothotherii“ („Cthulhuism and jíme před mimořádně významným přelo- zii. V létě 1926 četl The Story of Atlantis povídky nemůže plně vystihnout bohaté za- Yog-Sothothery“), přestože není zcela zřej- mem v literárně-historickém chápání odka- and the Lost Lemuria (1925) od W. Scotta- dostiučinění, jež se dostane každému, kdo mé, co těmito termíny opravdu myslel15. zu tohoto zakladatele americké gotiky. Zá- Elliota (ve skutečnosti jde o výtah ze dvou si ji přečte. Od proslulé úvodní pasáže, kte- Ad 2) Když Lovecraft tvrdil v dopise kladní koncepční omyly obvykle umisťuje- Scott-Elliotových knih: The Story of Atlan- rá je ostatně velmi podobná úvodu jiného Franku Belknapu Longovi roku 1931, že me do tří vzájemně propojených kategorií: tis /1896/ a The Lost Lemuria /1904/) a také díla s názvem Arthur Jermyn10 – „Myslím, „Yog-Sothoth je v podstatě nevyspělá kon- 1) že Lovecraftovi „bohové“ jsou ele- ji uvádí ve své povídce. Samotní teosofové že to nejmilosrdnější na světě je neschop- cepce, nevhodná pro skutečně vážnou lite- mentálové; jsou zmiňováni hned ve druhém odstavci. nost lidské mysli uvědomovat si celý svůj raturu“16, byl snad až přehnaně skromný, ať 2) že tito „bohové“ mohou být rozděle- Castrův divoký příběh o Prastarých obsahu- obsah. Obýváme poklidný ostrov nevědo- už zde oním „Yog-Sothothem“ mínil coko- ni mezi „Elder Gods“ (Starší bohové), je také narážky na kryptické záhady, které mosti uprostřed temných moří nekonečna liv. Jak můžeme dovodit ze zbývající části představující síly dobra, a „The Old Ones“ mu vyprávěli „nesmrtelní Číňané“; jedná se a není nám dáno cestovat daleko. Vědy, dopisu, Lovecraft využíval svoji pseudo- nebo „The Great Old Ones“ (Prastaří, Vele- o připomínku teosofické Šambaly – tibet- každá z nich směřující vlastním směrem, na mytologii jako jeden z mnoha způsobů, jak staří), kteří jsou silami zla; ského Svatého města (prototypu Šangri- tom sotva co změnily; avšak jednoho dne vyjádřit své základní filozofické ideje, je- 3) že tyto „mýty“ představují jako celek La), odkud teosofické učení údajně pochá- spojení znalostí až doposud nesouvisejících jichž hlavním rysem byla kosmologie. Tato filozoficko-teologickou obdobu křesťan- zí. Lovecraft samozřejmě nevěřil takové- nám otevřou tak úděsné pohledy na skuteč- skutečnost je blíže objasněna v dopisu za- ství. muto nesmyslu. Ve skutečnosti mu byl spí- nost a na naše ubohé postavení v jejím rám- slaném Farnsworthu Wrightovi v červenci Podle Joshiho není třeba přílišného pát- še k smíchu, když říká: „Starý Castro si ci, že z toho buď zešílíme, nebo uprchneme 1927 během opětovného postoupení povíd- rání, abychom mohli označit všechny tyto vzpomínal na ohavné legendy, před nimiž z nebezpečného světa do klidu a bezpečí no- ky The Call of Cthulhu časopisu Weird Ta- závěry za absurdní a komické. Názor, že bledly teosofické spekulace a díky jimž člo- vého věku temna“11 – až po spektakulární les: Lovecraftovi „bohové“ jsou elementálové, věk a sám svět vypadali jako cosi nového Johansenovo setkání s Velkým Cthulhu – „Nyní jsou veškeré mé příběhy založeny pravděpodobně pochází ze skutečnosti, že a pomíjivého“5. Za další vlivný zdroj může- „Otrávená vodní sláň mohutně vířila a pě- na základní myšlence, že běžné lidské záko- Cthulhu je uvězněn pod mořem a připomí- me považovat noveletu od A. Merritta s ná- nila a tlak stoupal a stoupal a statečný Nor ny, zájmy a emoce nemají v nekonečném ná svým vzhledem chobotnici; proto je také zvem The Moon Pool. Lovecraft často bás- řídil své plavidlo přímo proti rosolovitému prostoru kosmu žádnou platnost a význam. pokládán za vodního elementála. Avšak nil o tomto příběhu, jenž byl poprvé publi- pronásledovateli, který se nořil z nečisté Podle mne není nic než dětinskost v příbě- sám fakt, že přišel na tento svět z nebes aže kován v časopisu All-Story z června 1918 pěny jako trup ďábelské galeony. Ohavná hu, v němž lidská forma – a omezené lidské je uvězněn v potopeném městě R’lyehu, a který se odehrává poblíž nebo přímo na hlava sépie byla téměř na úrovni předního vášně, podmínky a měřítka – jsou zobraze- zřetelně poukazuje na to, že jeho podobnost ostrově Ponape v Karolínách. Merrittova stěžně lodi, avšak Johansen plul neústupně ny jako pocházející z jiných světů nebo ji- s chobotnicí je náhodná a voda není jeho zmínka o „měsíční bráně“ se zdá být velmi dál. Ozvala se rána, jako by vybuchl mě- ných vesmírů. Abychom úspěšně dosáhli přirozeným prostředím. Derlethovy pokusy podobná popisu obřích vrat, jejichž neuvá- chýř, plný kašovitého hnusu jako rozpolce- podstaty pravé objektivnosti, ať už času ne- vytvořit z těchto „jiných bohů“ elementály žené otevření námořníky způsobí vynoření ná medúza, zavanul sem puch tisíce otevře- bo prostoru, musíme zapomenout, že takové navíc byly postupem doby stále nesmysl- Cthulhu v R’lyehu. ných hrobů a následoval zvuk, jaký by kro- věci, jako je organický život, dobro a zlo, nější: Nyarlathotep je libovolně považován Sama povídka také jistě překvapí řadou nikář nesvěřil papíru.“12 láska a nenávist a všechny další omezené za elementála země a Hastur (který je pou- realistických extenzí, které byly následně Celý příběh je mistrovským dílem říze- atributy bezvýznamné a dočasné rasy zvané ze jednou zmíněn v povídce The Whisperer autorem asimilovány do fiktivní roviny dí- né kumulace hrůzy. V rozsahu menším než lidstvo, kdykoli vůbec existovaly.“17 in Darkness a nemusí být dokonce ani žád- la. Wilcoxova rezidence ve Fleur-de-Lys 15 000 slov a s využitím pozoruhodné tech- Samo prohlášení nemusí být schopno ným stvořením) je představován jako ele- building na Thomas Street č. 7 je skuteč- niky subnarace13 se řadí mezi jedny z nej- vyjadřovat onu filozofickou váhu, kterou mentál vzduchu20. Nejen že toto členění vy- nou, doposud stojící budovou. Lovecraft je propracovanějších Lovecraftových próz. do něho mnozí umísťují, avšak i přes znač- pustilo se všemi souvisejícími motivy dvě velmi přesný, když ji popisuje jako „oha- Nicméně skutečný význam povídky The ně obecnou formulaci první věty obsah této hlavní „božstva“ Lovecraftova pantheonu – vnou viktoriánskou napodobeninu anglické Call of Cthulhu nespočívá v tom, že je do ní pasáže (a celého dopisu) se zabývá zcela Azathotha a Yog-Sothotha, ale Derleth po- architektury sedmnáctého století, která se včleněno tolik autobiografických detailů specifickou technikou, pokud jde o „magic- té navíc tvrdil, že Lovecraft zklamal jistým naparovala svou štukovou fasádou mezi nebo že snad opravdu disponuje takovou ké“ nebo vědeckofantastické příběhy, a to nevysvětlitelným způsobem, když nestano- rozkošnými domy z koloniální éry na kopci vnitřní intenzitou. Jedná se totiž o zcela popisem mimozemšťanů. To, co Lovecraft vil elementála ohně, i přesto, že pracoval ve staré čtvrti přímo ve stínu nejkrásnější první významný příspěvek do souboru, kte- stále napadal, bylo silně zakořeněné pravi- (z Derlethova pohledu) na Mýtu Cthulhu tr- georgiánské zvonice Ameriky“ – tj. First rý bude později nazván jako Mýtus Cthul- dlo (které je možno nalézt v dílech Edgara vale po celých zbývajících deset let svého Baptist Church6. Zemětřesení, které je v pří- hu. Poměrně nejednoznačný pojem „mý- Rice Burroughse, Raye Cummingse a ji- života. Sám pak „zachránil“ Lovecrafta tím, běhu zmiňováno, bylo také skutečnou udá- tus“ (mýthos) používáme na tomto místě ve ných) líčící mimozemšťany nejen jako zce- že dodal postavu jménem Cthuga, která by- lostí. Neexistuje sice žádný dochovaný do- smyslu „fiktivního vyprávění“ nebo „po- la humanoidní bytosti ve svém vzhledu, ale la oním chybějícím elementálem ohně. Der- 5

2001 11 leth, sám praktikující katolík, nebyl pravdě- zapomnění po konečném příchodu své smr- měř postaven na roveň Bohu svou ikono- Hastura (nyní považovaného Derlethem za polovič- podobně schopen snést Lovecraftovu bezú- ti. Každé náboženství a mýtus zakládá něja- grafií vesmíru jako šíleného oceánu sle- ního bratra Cthulhu, ať už to znamená cokoliv) a Yog-Sothotha. Není bez zajímavosti, že několik těšnou ateistickou vizi, a proto vymyslel ce- ké živoucí pouto mezi bohy a lidmi; a je to pých vířících sil, v němž lidskému pokole- raných žáků jednoduše odmítalo věnovat pozornost lý systém „Elder Gods“ (vedených bohem zcela jistě toto pouto, které chtěl Lovecraft ní žádný Bůh nepomáhá před zhoubnými Derlethovým tendenčním interpretacím „mýtu“ Nodensem) jako protiváhu zlých „The Old svou anti-mytologií vyvrátit. Nicméně znal ataky rozechvělého prázdna věčného chla- a předložili několik vlastních zajímavých analýz. Ones“, kteří byli „vyhnáni“ ze Země, ale dostatečné množství informací z antropolo- du a temnoty. Tři z nich stojí za zvláštní zmínku. A Literary Co- pernicus od Fritze Leibera, která byla publikována jsou stále připraveni k návratu a zničení lid- gie a psychologie, aby si uvědomil, že vět- v Derlethově druhém dílu Lovecraftova souboru So- stva. Derleth, jak se zdá, získal vodítko šina lidských bytostí – ať už primitivních, Poznámky: 1 mething About Cats and Other Pieces (Arkham Joshi, S. T. : H. P. Lovecraft: A Life. Necro- House, 1949); je revizí několika předešlých prací, v povídce The Dream-Quest of Unknown nebo civilizovaných – není schopna při- nomicon Press; West Warwick 1996, s. 398. Kadath, kde Nodens stojí na straně hlavní- jmout ryze ateistický pohled na existenci, 2 které se objevily v magazínu Acolyte i jinde. Tato Lovecraft, Howard, Phillips: Selected Letters studie může být stále považována za jeden z nejlep- ho hrdiny Randolpha Cartera (i když ve a tak obsadil své příběhy kulty, které se I.. ed. August Derleth, Donald Wandrei, Arkham ších článků o Lovecraftovi. Leiber v ní směle pro- skutečnosti pro Cartera nic neudělal) proti svým zvráceným způsobem pokoušejí zno- House; Sauk City 1965–1976, s. 114–115. 3 hlašuje: „...věřím, že je chybou brát bytosti z »Mýtů machinacím Nyarlathotepa21. V každém pří- vu ustanovit ono pouto mezi jimi a „bohy“. Česky byla tato povídka publikována v soubo- Cthulhu« jako výlučný ekvivalent k tvorům křesťan- ru Přeludy a přízraky. Mladá fronta; Praha 1991, ji- padě mu toto vynalezení „Elder Gods“ po- Ale tyto kulty nejsou zároveň schopny po- ské démonologie nebo pokoušet se dělit je mezi zo- nak též in Fantastické povídky. Svoboda; Praha roastrickou hierarchii dobra a zla“. Matthew H. mohlo zdůraznit, že Mýtus Cthulhu je pod- chopit, že to, co považují za „bohy“, jsou ve 1968. 4 Onderdonk napsal v roce 1940 několik článků včet- statnou měrou spřízněn s křesťanstvím, skutečnosti mimozemské entity, nemající Lovecraft, Howard, Phillips: Bezejmenné měs- ně několika průkopnických studií o Lovecraftových čímž ho učinil přijatelným lidem svého po- žádný vnitřní vztah k člověku nebo k čemu- to a jiné povídky, Nadpřirozená hrůza v literatuře filozofických myšlenkách, jež zdůrazňovaly jeho a jiné texty. Aurora; Praha 1998, s. 201. někud konvenčního charakteru. koliv na této planetě; a které nedělají nic 5 mechanický materialismus a ateismus. Zároveň se Lovecraft, Howard, Phillips: Volání Cthulhu pokoušel sladit existenci „bohů“ v jeho tvorbě Důležitou součástí „důkazů“, kterou víc, než že sledují své vlastní cíle, ať už jsou a jiné horrory. Zlatý Kůň; Praha 1990, s. 28. s tímto netradičním pohledem. George T. Wetzel Derleth opakovaně citoval, aby podpořil jakékoliv. I přes své poněkud marnotratné 6 Ibid., s. 28. 7 napsal v padesátých letech sérii článků, která byla svá tvrzení, byla údajná část z Lovecraftova uvedení „bohů“ ve svých prózách zůstává Mariconda, Steven, J. : On the Emergence of završena publikováním The Cthulhu Mythos: A Stu- „Cthulhu“ and Other Observations. Necronomicon dopisu mnohokrát později citovaná také ji- Lovecraft jednou z nejsvětštějších postav dy (1955, později publikováno v H. P. Lovecraft: Press; West Warwick 1995, s. 59. Four Decades of Criticism. ed. S. T. Joshi, Ohio nými autory: v celé historii literatury. V jeho pohledu na 8 H. P. L. Lillianu D. Clarkovi z 14.–19. listo- State University Press; Athens 1980). Byly to „Všechny moje povídky, jakkoli spolu svět nemá náboženství místa, kromě úlitby padu 1925; uloženo v John Hay Library, Brown ovšem pouze osamělé hlasy a téměř všichni ostatní nesouvisejí, jsou založeny na základní báji ignoranci a bojácnosti. „Bohové“ v jeho University, Providence; jinak také srov. Joshi, S. T.: komentátoři bezmyšlenkovitě přijímali Derlethova H. P. Lovecraft: A Life. Necronomicon Press; West nebo legendě, že naši Zemi kdysi obývaly ji- příbězích symbolizují všechno neznámé, co prohlášení, jako by pocházela od samotného Love- Warwick 1996, s. 401. crafta. Teprve v průběhu 80. a zejména 90. let do- né bytosti, které se však oddávaly černé ma- leží v nekonečném prostoru kosmu, a náho- 9 Anglický spisovatel a novinář Arthur Machen chází k revizionistickým procesům, jejichž stopy gii, a proto ztratily domovské právo a byly da, se kterou mohou násilně vniknout do (1863–1947) je jedním z mnoha tvůrců, jejichž lite- můžeme nalézt v celé řadě odborných či poloprofe- ze Země vyhnány. Žijí však někde mimo náš naší vlastní říše, je palčivou reflexí bezvý- rární díla formovala vlastní Lovecraftovu práci, při- sionálních studií. Příkladem uvádíme: Murray, čemž mezi tyto autory dále řadíme Edgara Allana Will: The Dunwich Chimera and Others: Correla- prostor a jsou kdykoli připraveny Země se znamnosti naší pomíjející a bezvýznamné Poea, Lorda Dunsanyho, Algernona Blackwooda, opět zmocnit.“22 existence. Nejsme středem vesmíru a ne- ting the Cthulhu Mythos in Lovecraft Studies č. 8 ale také například Williama Beckforda, Roberta W. (jaro 1984), Necronomicon Press; West Warwick, s. Přes svoji povrchní podobnost s přede- jsme v žádném zvláštním svazku s Bohem Chamberse či Ambrose Bierceho. 10 10–24 (Obsahuje rozsáhlý rozbor vlivu řecké myto- šle citovanou pasáží dopisu “Všechny mé (protože žádný Bůh není). Po smrti zmizí- „Život je ohavná věc a z pozadí za tím, co logie na Lovecraftův cyklus); Murray, Will: An Un- známe, prokukují démonické náznaky pravdy, které compromising Look at the Cthulhu Mythos in Lo- příběhy...„ (s nímž byl Derleth dobře obe- me v zapomnění a netečný vesmír bude při- jej činí ještě tisíckrát ohavnějším. Věda, již nyní tís- známen), tato citace nezní vůbec jako Lo- hlížet. Není divu, že mnoho čtenářů a spi- vecraft Studies č. 12 (jaro 1986), Necronomicon nivá svými otřesnými odhaleními, bude možná jed- Press; West Warwick, s. 26–31 (Uvádí, že poté, co vecraftova, neboť je v každém svém bodě sovatelů nebylo schopno snést takovéto zni- nou konečným zhoubcem našeho lidského druhu – Lovecraft ponechal jiné autory přispívat do cyklu zcela v rozporu s obsahem jeho filozofic- čující poselství. jestliže jsme samostatným druhem –, protože její zá- Mýtu Cthulhu, sám nad ním ztratil faktickou kon- kých idejí. Když byl Derleth v pozdějších Poněkud triviální otázkou, která ovšem sobu netušených hrůz by smrtelné mozky nikdy neu- trolu, což vedlo k jeho postupné trivializaci.) nesly, pakliže by byly vypuštěny do světa.“ (Citace 25 letech požádán, aby předložil k nahlédnutí velmi často zajímá především čtenáře a stu- Schultz, David, E. : From Microcosm to Mac- pochází ze souboru Stín z času a jiné horrory. Zlatý rocosm: The Growth of Lovecraft’s Cosmic Vision skutečný dopis, z něhož byla citace údajně denty, je otázka skutečné výslovnosti slova Kůň; Praha 1997, s. 5). 11 in An Epicure in the Terrible: A Centennial Antho- vyňata, nemohl tak učinit, a to ze zcela pře- Cthulhu. V rozličných dopisech Lovecraft Lovecraft, Howard, Phillips: Volání Cthulhu logy of Essays in Honor of H. P. Lovecraft. ed. Da- a jiné horrory. Zlatý Kůň; Praha 1990, s. 23. kvapivého důvodu: ve skutečnosti se tato předkládá poněkud rozdílnou fonetickou 12 vid E. Schultz, S. T. Joshi, Farleigh Dickinson Uni- Ibid., s. 32. versity Press; Rutherford 1991, s. 199–219. pasáž v žádném z Lovecraftových dopisů skladbu, avšak jeho „kanonická dikce“ se 13 Tato technika nemusí i přes svoji větší složi- 26 H. P. L. Duanu W. Rimelovi z 23. července neobjevila. Pochází totiž z listu zaslaného objevuje v dopisu zaslaném Duanu W. Ri- tost a komplikovanost zničit soudržnost příběhu ja- 1934 in Lovecraft, Howard, Phillips: Selected Let- Derlethovi Haroldem S. Farnesem, sklada- melovi z 23. července 1934: ko celku. Subnarativní hrdina (Angell, Wilcox atd.) ters V. ed. August Derleth, James Turner, Arkham telem, který si krátce s Lovecraftem dopiso- „...to slovo má představovat nemotorný zde nahrazuje do značné míry hlavní postavu House; Sauk City 1965–1976, s. 10–11. (Thurston jako hlavní vypravěč) a stává se skuteč- val a který evidentně špatně interpretoval lidský pokus zachytit fonetiku absolutně ne- ným hrdinou příběhu s tím, že na sebe také upoutá Použitá literatura: směr Lovecraftova díla a navíc uvažoval lidského slova. Jméno pekelné entity bylo čtenářův zájem nebo se s ním čtenář případně iden- Burleson, Donald, R. : Lovecraft: Disturbing velmi podobným způsobem jako Derleth. vytvořeno bytostmi, jejichž hlasové orgány tifikuje. Někdy je však hlavní hrdina, ač pro autora the Universe. University Press of Kentucky; Le- Tato významná skutečnost byla poprvé nejsou podobné lidským; z tohoto důvodu významný, tak potlačen subsidiárním dějem, že čte- xington 1990. nář takřka zapomíná na jeho existenci. Blíže srov. uveřejněna v článku Davida E. Schultze nemá žádný vztah k lidskému mluvenému Joshi, S. T. : H. P. : Lovecraft: A Life. Necro- Joshi, S. T. : A Subtler Magick: The Writings and nomicon Press; West Warwick 1996. s názvem The Origin of Lovecraft’s Black projevu. Ony slabiky byly určeny fyziolo- Philosophy of H. P. Lovecraft. Borgo Press; San Joshi, S. T. : A Subtler Magick: The Writings Magic Quote23. Přesto Derleth neváhal pre- gickým vybavením zcela odlišným od naše- Bernardino 1996, s. 250–258. 14 and Philosophy of H. P. Lovecraft. Borgo Press; zentovat tuto pochybnou citaci jako hlavní ho, proto také nemohou být nikdy zcela Puhvel, Jaan: Srovnávací mythologie. Nakla- San Bernardino 1996. datelství Lidové noviny; Praha 1997, s. 12. Ve vzta- trumfovou kartu pro své chybné výklady24. přesně vysloveny lidskými hrdly. Skutečný Joshi, S. T., Schultz, David, E. (ed.): An Epicu- hu k literatuře srovnej také kapitolu „Obraz, meta- re in the Terrible: A Centennial Anthology of Es- Nyní je tedy zapotřebí znovu zpracovat zvuk – tak, jak ho mohou co nejpřesněji na- fora, symbol, mýtus“ in Wellek, René a Warren, says in Honor of H. P. Lovecraft. Farleigh Dickin- celý výše popsaný problém, i když se mno- podobit lidské orgány nebo zaznamenat na- Austin: Teorie literatury. Votobia; Olomouc 1996, son University Press; Rutherford 1991. s. 262–300. hým může zdát, že díla takových součas- še listiny – může být brán podobně jako 15 Lovecraft, Howard, Phillips: Volání Cthulhu Obsaženo v dopisu H. P. L. Augustu Derlet- a jiné horrory. Zlatý Kůň; Praha 1990. ných kritiků jako Richarda L. Tierneyho, Khlül’-hloo, s první slabikou vyslovenou hovi z 16. května 1931; uloženo v State Historical Dirka W. Mosiga a dalších jsou v tomto hrdelně a velmi zastřeně. Ono u je jako Lovecraft, Howard, Phillips: Stín z času a jiné Society of Wisconsin; jinak také srov. Joshi, S. T. : horrory. Zlatý Kůň; Praha 1997. ohledu natolik přesvědčivá, že jakýkoliv u slova full; a první slabika není nepodob- H. P. Lovecraft: A Life. Necronomicon Press; West Lovecraft, Howard, Phillips: Šepot ve tmě a ji- pokus o jejich přehodnocení je pokusem ná zvuku klul; proto písmeno h představuje Warwick 1996, s. 402. 16 né hrůzostrašné příběhy. Mladá fronta; Praha 1992. 26 Lovecraft, Howard, Phillips: Selected Letters Lovecraft, Howard, Phillips: Bezejmenné město zpátečnickým. To však nic nemění na sku- hrdelní zastřenost.“ III. ed. August Derleth, Donald Wandrei, Arkham tečnosti, že v Lovecraftových povídkách V porovnání s dopisem máme zprávy a jiné povídky, Nadpřirozená hrůza v literatuře a ji- House; Sauk City 1965–1976, s. 293. né texty. Aurora; Praha 1998. 17 není obsažen žádný vesmírný zápas „dobra od jistých osob, které tvrdí, že slyšely Lo- H. P. L. Farnsworthu Wrightovi z 5. červen- Puhvel, Jaan: Srovnávací mythologie. Naklada- se zlem“; jsou zde však zajisté rozličné zá- vecrafta vyslovit tato slova. Donald Wand- ce 1927 in Lovecraft, Howard, Phillips: Selected telství Lidové noviny; Praha 1997. Letters II. ed. August Derleth, Donald Wandrei, pasy mezi různými mimozemskými bytost- rei je popisuje jako K-Lütl-Lütl; R. H. Bar- Arkham House; Sauk City 1965–1976, s. 150. mi, ale tyto nemají žádný morální podtón low je opravuje na Koot-u-lew. Konečná 18 Kromě Necronomiconu můžeme v Lovecraf- a jsou pouze součástí historie univerza. Ne- výslovnost, kterou můžeme definitivně vy- tově díle nalézt celou řadu dalších obdobně fiktiv- existují žádní „Elder Gods“, jejichž cílem je loučit – přesto, že mnoho lidí bude stále po- ních titulů, jako jsou Pnakotické rukopisy, Kniha chránit lidstvo před „zlem“ představova- kračovat v jejím užívání – je Ka-thul-hoo. Eibon, Unaussprechlichen Kulten nebo De Vermis Mysteriis. Snaha po vyvolání iluze autentičnosti ným „The Old Ones“; tito pak nebyli nikým Wandrei uvádí, že z počátku vyslovoval pak ústí do jakési multidimenzionální hry autora se „vyhnáni“ a nejsou (kromě Cthulhu) „pola- ono jméno v Lovecraftově přítomnosti tím- čtenářem, jejímž výsledkem je značně mlhavý sou- peni“ na Zemi ani kdekoli jinde. Lovecraf- to způsobem a dostalo se mu z jeho strany bor skutečných a falešných reálií. Jednou ze studií tova vize je totiž daleko méně radostná: lid- pouze rozpačitého pohledu. na toto téma je například „Some Notes on Cthul- huian Pseudobiblia“ od Edwarda Lauterbacha pub- ská rasa není ústředním bodem ve vesmíru, Tím se také uzavírají mrazivá poselství likovaná v pozoruhodném souboru kritických esejů v němž se nenachází nikdo, kdo by nám po- z bezedných hlubin přírody temného snílka H. P. Lovecraft: Four Decades of Criticism. ed. S. mohl před entitami, které čas od času sestu- H. P. Lovecrafta, jehož melancholicky pů- T. Joshi, Ohio State University Press; Athens 1980. pují na Zemi a způsobují tak katastrofu. Ve sobivá vznešenost těch nejvášnivějších 19 K podrobnostem o tomto jevu viz Murray, Will: In Search of Arkham Country in Lovecraft skutečnosti tito „bohové Mýtu“ nejsou sku- prací, zvláštní groteskně baladická poezie Studies č. 13 (podzim 1986), Necronomicon Press; tečnými bohy (jako sám „mýtus“ není sku- ztráty, zoufalství a touhy, existenciální osa- West Warwick, s. 54–67. tečným mýtem), ale pouze mimozemšťany, mělost tak pronikavá, hluboká a přesvědči- 20 Původ této postavy je v díle Ambrose Bierce- kteří příležitostně manipulují se svými lid- vá přetrvává ještě dlouho poté, co zápletka ho, kde je Hastur chápán jako bůh pastýřů. Násled- ně se vyskytuje také u Roberta W. Chamberse, kte- skými přívrženci ve svůj vlastní prospěch. již dávno z čtenářovy paměti vymizela. rý však o něm hovoří jako o geografické lokalitě. A právě na tomto místě můžeme koneč- V jeho dílech nacházíme tragické, archety- 21 Blíže srov. Frenschkowski, Marco: Nodens- ně přistoupit k myšlenkovému jádru Love- pální spojení „lidského“ a „nelidského“, Metamorphosis of a Deity in Crypt of Cthulhu č. 87, craftova Mýtu Cthulhu. To, co Lovecraft které jako nákaza ničí vše, co mělo být pů- Necronomicon Press; West Warwick 1997. 22 Lovecraft, Howard, Phillips: Šepot ve tmě opravdu udělal, bylo vytvoření, jak příhod- vodně přirozeným životem; dokonce sa- a jiné hrůzostrašné příběhy. Mladá fronta; Praha 25 ně vyjádřil David E. Schultz , anti-mytolo- motná příroda je následně zasažena tak ja- 1992, s. 286. gie. Neboť jaký je pravý účel skrytý za vět- ko v The Colour Out of Space, která se svý- 23 Blíže srov. Schultz, David, E. : The Origin of šinou náboženství a mytologií? Pokusme se mi úzkostlivými, takřka poetickými popisy Lovecraft’s Black Magic Quote in Crypt of Cthulhu č. 48, Necronomicon Press; West Warwick 1987, s. konstruovat odpověď ve smyslu Lovecraf- kdysi úrodné a nyní zpustlé novoanglické 9–13. tovy filozofie. Člověk se často považoval krajiny zlověstně předpovídá skutečnou 24 Počátkem roku 1940 počal být Derleth po- za střed vesmíru a zalidňoval tento prostor ekologickou devastaci. V povídkách The sedlý Mýtem Cthulhu natolik, že psal povídku za bohy rozličných povah a schopností jako Shadow Over Innsmouth, The Call of Ct- povídkou. Dva díly – The Mask of Cthulhu (1958) způsoby vysvětlení přírodních jevů, jako hulhu či Unnamable zobrazuje líc našeho a The Trail of Cthulhu (1962) – obsahují povídky publikované v letech 1940–1950. Téměř každá vysvětlení své vlastní existence a jako osudu odmítnutím amerického transcen- z těchto povídek pak tvoří hotový katechismus „El- ochranu sama sebe před ponurou vidinou dentálního optimismu, v němž je člověk té- der Gods“, elementálů, „vyhnání“ zlého Cthulhu, Ivan Horák, „Bažant“, fotografie 6

2001 11 války: „Já věřím, že nad ideou národní ne- ní vyšší ideje“, a tím se jen jako by znovu utvrzoval ve svém snu o absolutnu národní- Viktor Dyk ho bytí, které ovšem nemohlo postihnout složitou národnostní situaci nově vzniklého státu. V rámci toho vznikalo u Dyka až ja- kési snově blouznivé přesvědčení o síle – konflikt snu a reality rodné země; jedině bytostné spojení s ní mohlo dát člověku sílu k revoltě, proto byl jakýkoli zahraniční odboj pouze zlomkem domácích obětí, jež rozhodly o národní sa- mostatnosti. Tímto svým přesvědčením mí- Jaroslav Med řil Dyk zcela nepokrytě proti Masarykově zahraniční akci a zároveň to dokazovalo vi- zionářský ráz Dykova pohledu na nově vzniklou skutečnost. Rozpor mezi skutečností a snem se Putovat neobyčejně rozsáhlým a žánro- děla „ironie přes rameno“, je to míněno po tom toužil ve své Válečné tetralogii, jeho u Dyka znovu a znovu promítal opravdu do vě mnohovrstevným dílem Viktora Dyka je smrtelně vážně. až mystická víra ve vyvolenost národa se všeho a my tento rozkmit mezi dvěma póly dosti obtížné, zvláště chceme-li nalézt něja- O deset let později Giuseppe Moro, ten- u něho vždy víceméně prolínaly s bytostnou můžeme vnímat jako skutečně základní kého společného jmenovatele, jímž bylo je- to smělý mořeplavec, který chce za každou skepsí básníka-individualisty. Když napsal a bytostnou konstantu Dykova naturelu: je- ho dílo od počátku vymezováno a který by- cenu splnit svůj úkol,D už ale ví, že nelze být V. Dyk ještě za války toto čtyřverší: ho srdce stále prahlo po velikosti a dokona- chom mohli považovat za charakteristický nehybný a nečinný, chce-li, aby se jeho sen losti, zatímco jeho rozum moc dobře věděl, rys celého jeho díla. Domnívám se, že jed- stal skutečností, a proto volá: A ze sna starého jsem procit, že k nim nemůže nikdy dospět. Proto cítíme ním z takových zásadních a podstatných jenž v pouta svá mne ukoval, v jeho tvorbě neustálý pocit romantické vy- charakteristických rysů je jakýsi romantický Mohu také snem svým opít se, šeredný maje v nitru pocit kořeněnosti: básníkovo toužící a chtějící já osten nesouladu mezi žitou realitou a básní- skutečnost však říká: Ustup, rabe! člověka, jenž se blamoval. je zde a není zde, je neustále na cestě za kovou představou o ní, mezi skutečností svým ideálem či snem, je poutníkem hleda- a snem. Jestliže byli romantikové prvními A básník ve svém Prologu poetickém jako by tušil, co přijde, až nastane konec jícím něco, co mu neustále uniká. I v trhavě umělci, kteří plně prožili bolestný pocit roz- z roku 1912 k tomu vědoucně dodává, jako války. A přišel konec první světové války rozryvném tempu řeči, pro Dykův styl cha- dvojenosti skutečnosti a snu, kdy moc sjed- by předznamenal svůj budoucí úděl: a sen hrstky integrálních nacionalistů se stal rakteristickém, je v častých zámlkách a ná- nocení zmizela a protiklady ztratily svůj ži- skutkem, čímž se tento sen zároveň takřka povědích přítomna ona romantická vykoře- voucí vzájemný vztah a osamostatnily se, Nepadly sny, jen snící básník padne, antikvoval a obsahově vyprázdnil; to, co něnost. pak byl Viktor Dyk po celý svůj život by- poslušen odevěkých zákonů. bylo na předválečném tíhnutí k absolutnu Viktor Dyk byl a je dodnes považován tostným romantikem. Protikladnost skuteč- národa nejcennější, jeho étos, to se pojed- za jednoho z nejčeštějších básníků vůbec, nosti a snu se u něho promítala bezmála do Úkol, který personifikoval Giuseppe nou jevilo jako poněkud nepotřebný patos. a přesto se nemůžeme ubránit dojmu, že ze- všeho: absolutno ideálu je srovnáváno Moro, se V. Dykovi vtělil do jediného cíle: Vše, co bylo v minulosti snem, se stalo sku- mě, která k němu „mluvila“ v jeho rozhod- s všední realitou, velikost snu s malostí do- obrodit a probudit svůj národ z letargie, vtě- tečností, ta ovšem nemohla mít parametry ně nejznámější básni, má mnohem spíše ob- by, toužení s nemožností jeho naplnění. Tu- lit svůj sen do absolutna národního bytí. „vyvolené země“, oběť Mesiáše byla marná rysy jeho země snů než reálných soudobých to základní konstantu Dykova naturelu nalé- A tak Dyk neustále vystupuje ve své poezii, – tak uvažoval V. Dyk při pohledu na pová- Čech. Také napsal řadu básní inspirova- záme všude, pronikla i do jeho činnosti po- publicistice, prostě všude, a pranýřuje sou- lečnou českou skutečnost, která mu připo- ných pohledem na Prahu, a přesto nenapsal litické, kde získávala zvláště tragickou di- dobého českého člověka a jeho malost. Vi- mínala „membra disiecta“; zmizelo ono vá- nikdy opravdovou báseň o Praze à la Jaro- menzi, když hleděl Dyk na politiky jako na dí v něm jakéhosi „roztomilého blbečka“, lečné prožívání mystického národního my, slav Seifert, vždy psal vlastně o sobě, ref- hrdiny antických tragédií a nechtěl vzít na jenž jde klidně jeden den na katolické osla- vše se pojednou stalo tvrdým střetem mno- lektoval své pocity a obžalovával to, co tou- vědomí jejich nízce pragmatické cíle. vy Božího těla a druhý den neméně klidně ha protichůdných zájmů a sil. Takováto re- žil milovat. Tento romantický osten nesouladu mezi oslavuje Jana Husa. V. Dyk tak neustále alita byla na hony vzdálená básníkovým Viktor Dyk vstoupil do literatury jako skutečností a snem byl v Dykovi přítomen a tvrdošíjně sní svůj sen o národě, kde by snům a představám o podobě osvobozeného příslušník individualistické generace, která od počátku. Už v jeho prvních prózách, nebylo místa pro podobnou charakterovou národa, a tak Dyk propadal nejen pesimis- se pyšnila svou negací skutečnosti. „Můj vzniklých v devadesátých letech 19. století, dvojakost a v němž by člověk naopak na- mu, ale až jakémusi mstivému vnímání pří- samotářský ideál nikomu nepodával ruku“ nalézáme romantické iluzionisty, kteří staví cházel bytostnou autenticitu ve spojení ná- činnosti, které s flagelantskou příkrostí od- – psal, a přitom po celý svůj život nechtěl proti sobě tvrdošíjně realitu a sen. Hrdina rodního s individuálním. Ale byl to opravdu mítalo skoro vše jako nezdařenou kopii, jež nic jiného než splynout s kolektivem náro- jeho povídky Smutná láska charakterizuje jen sen, protože básník nechtěl vidět, že ná- se nemohla podobat jeho snovým projek- da, stát se jeho hlasem. I když se mu to ve sám sebe, své napětí mezi snem a skuteč- rod není nadindividuální přirozená entita, cím. Jedině tak – z tohoto rozporu mezi Válečné tetralogii podařilo, přesto zůstával ností už naprosto dykovsky příznačně: „Ne- ale soubor diferencovaných jedinců. snem a skutečností – se dá vysvětlit jeho stále individualistou, bojícím se o svou mohl jsem za to. Vždy se to opakovalo stej- I když byl Dyk dlouhá léta členem poli- hořká skepse vůči skutečnosti nově vzniklé- vnitřní svobodu a nechtějícím se nechat ně: touha po vzdálené, chlad při přítomné, tické strany, nikdy se jeho sen o národní veli- ho státu, kterou mu symbolizovala přede- znásilnit ani krásou, ani láskou; proto se tak podráždění budoucností, neukojení přítom- kosti zcela nezkonformoval a nepodřídil poli- vším osobnost T. G. Masaryka. Proti Masa- často utíkal ke snům a iluzím, protože jedi- ností... Můj sen je nade mnou: ponurý, tickým partikulárním zájmům. Jeho neustálý rykově koncepci státu, v níž měl být prvek ně v nich cítil volnost bez korektivu tvrdé ostraživý, vševědoucí přízrak. Já vegetuji boj všemu navzdory, kdy chtěl být aspon nacionální tlumen prvky humanitně mrav- reality. A napsal-li „neohraničena je síla nehybný, nečinný.“ I když Dykovi stále hle- Ukřižovaným, nemohl-li být Spasitelem, jak ními, volá Dyk stejně jako před válkou i za ducha“, můžeme klidně říci, že by bylo lep-

Píseň noci 29. října

Kokardy, jásot, na praporu prapor. Viktor Dyk Srdce se v dálku rozletí. Jak je to krásné, překonati zápor Země mluví Úděl jsem tobě chystala. a býti, růsti, stavěti! Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko: Tvrdá matka byla jsem tobě. aby ztroskotala loď, anebo přistala. Leč, všichni vy, jichž srdce pýchou zhrdla, Těžce chléb jísti dala. jež opíjí den oslava: Nehýčkala jsem robě, Neoslyš slova varující: Poslyšte výkřik z básníkova hrdla. muže jsem zraňovala. neprodej úděl za čočovici. Boj teprve nám nastává! Třeba mne opustíš, Když prohlédly poprvé tvé oči vyjevené, nezahynu. Boj se sebou, se všemi zlými pudy, smutný se obzor před tebou šířil. Ale víš, se sobectvím, jež vede v sráz. Mluvila jsem o ráně zasazené, kolik sem přijde stínů? Nezapomeňme na svých otců bludy, které čas neusmířil. Kolikrát pěst bude potomek zatínat, nezapomeňte běsů v nás! a syn tvůj kolikrát tě bude proklínat? Na nás oba padal těžký stín. Vichřici strašnou ještě slyším skučet. Matka tvrdá byla jsem, ty tvrdý syn. Nezahynu, věčna jsem, Chraň, čehos nabyl, vlastí říš. Nepozdvih jsi pro mne rámě. ale žít budu s trapným úžasem: Čas není, bratři, připravovat účet, S láskou jsi nepomyslil na mě. kterak jsi zapomněl dědičný na díl? jejž rodné zemi předložíš! Když vítr zahučel, zapraštěl mráz, Kterak jsi váhal? A kterak jsi zradil? neslyšel jsi můj hlas. Jak možno kletý čin provésti vědomky? Ne na svůj zájem, ale na budoucnost A já přec mluvila, vidouc tvou psotu, Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky? hleď v moři krve prolité. bídu, jež věčně tě štve. Dokavad dýchal jsi, proč ses vzdal? A nebude-li v srdci čistá vroucnost, A z úst mých zaznělo tu: Čeho ses bál? jak uhájíme dobyté? Vezmi si své! Co je to smrt? Smrt znamená jít ke mně. Kokardy, jásot, na praporu prapor. Těžké břímě nosím. Tvá matka země Srdce se až až rozletí. Přichází radost anebo děs? otvírá náruč: možno, bys jí zhrd? Jak je to krásné, překonati zápor Slyšíš mne dnes? Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká a býti, vésti, stavěti! Matka syna prosím. pro toho, který splnil, co čeká. Haj si mne. Braň si mne. Neoslyš matky. Prosím tě, matka tvá; braň si mne, synu! Leč, všichni vy, jichž srdce náhle zhrdla, Haj si mne. Braň si mne: Ať shoří statky, Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. jež opíjí dne oslava: pole ať udupou, zničí. Opustíš-li mne, nezahynu. Poslyšte výkřik z básníkova hrdla. Zítra zas símě vzklíčí. Opustíš-li mne, zahyneš. Boj teprve nám nastává.

Chystala jsemViktor ti úděl, děcko. (ze sbírky Okno) (ze sbírky Poslední rok) 7

2001 11 ší, kdyby mluvil o síle snu, protože jedině velikosti, jemuž podřizoval vše, všechny svědectví, protože smrt byla opravdu tím Dyk, když spojoval svou touhu po transcen- v říši snů mohl nalézt obrazy, jaké neviděl své soukromé žaly a touhy. Veškeré své bo- jediným absolutnem, jež nemohla zrelativi- dentnu jen a jen s bytím národa a jeho stát- ve skutečnosti. Také svůj prapor negace je, velice často se podobající donkichot- zovat žádná ironie. ností. Vždyť hledání transcendentna a zno- Dyk nikdy zcela neodhodil, i když se po ce- ským zápasům s větrnými mlýny, vedl ve Dykův sen o národní velikosti bychom vuobjevování věčnosti předpokládá vlastně lý život snažil vyjít z temnot záporu do jménu a za naplnění tohoto svého snu. mohli s mírnou nadsázkou označit jako jis- jen opakovat to, co bylo a je základním fun- světla kladu. Chtěl se stát „světlonošem ná- A protože jej chtěl za každou cenu realizo- tou touhu po sekularizovaném království damentem křesťanství, co stálo na počátku rodní velikosti“, a přitom zůstával posedlý vat, jevil se mnohým jako poněkud zvláštní božím na zemi, které může v českém pro- naší evropské civilizace a co lze shrnout do negací, byť to byla negace vší negace, kte- postava radikála se srdcem tradicionalisty. storu vzniknout, dostane-li se národu svo- pojmu duše jako toho v nás, co je ve vztahu rou kolem sebe viděl. Doslova se vrhal na Svár snu se skutečností ovšem nenaplňoval body a samostatnosti, ty se posléze stanou k oné věčné komponentě univerza, jež všechno záporné v českém životě, jako by Dyka metafyzickou trýzní, spíše to jen a jen přirozenými zdroji osvobodivé síly a hlubo- umožňuje život v pravdě a zároveň život nebylo nic pozitivního, na čem by mohl je- podněcovalo jeho iluzionismus. Nebyl tedy kých mravních kvalit. Tento sen, podvědo- opravdové lidské bytosti, která vždy byla ho duch spočinout. I tohle myslím jen zno- romantikem máchovského rodu, jeho ideo- mě vyrůstající z uražené hrdosti liberála, je- a je víc než občanem státu či příslušníkem vu a znovu potvrzuje Dykův habitus ro- logické vnímání skutečnosti jej vedlo spíše muž se, z nedostatku jiných hodnot, staly určitého národa. Toto memento o snu, jenž mantika, který chtěl být básníkem vrouc- k politice než k metafyzice. A politiku a tra- národ a stát hodnotami absolutními, získal se nemohl stát skutečností, má svou tragic- nosti, a přitom byl rozeným ironikem, jenž dice potřeboval asi proto, aby jimi naplnil tragickou dimenzi v té chvíli, kdy odmítl kou velikost, odpovídající velikosti Viktora nesmírně toužil po lásce, a přitom dělal své srdce, aby sám sebe přesvědčil o své ak- vzít na vědomí fakt, že stát pouze zajišťuje Dyka básníka, a pro nás zcela jistě předsta- všechno proto, aby nemohl být milován. tivitě, aby jimi překonal trpkost své nikdy chod věcí, ale že je to duch, který vše pro- vuje nezanedbatelnou součást Dykova myš- Rozum a ironie mu bránily cele se ode- zcela nevyhaslé skepse. I když toužil po ab- měňuje. Všechny krize politické a sociální lenkového a tvůrčího odkazu, zvláště dnes, vzdat, proto také v celém jeho básnickém solutnu, rozum jej stále znovu a znovu pře- mají vždycky jediného společného jmeno- kdy uvažujeme o duchovních dimenzích díle nenalezneme žádnou opravdu vášnivou svědčoval, že nic kromě smrti není absolut- vatele, a tím je krize duchovní či mravní – našeho budoucího života v Evropě. milostnou poezii. Jeho jedinou láskou jako ní. Snad proto se tak úpěnlivě dovolával to věděl velmi dobře T. G. Masaryk, mno- (předneseno na konferenci Viktor Dyk, by byl národ,yk jedinou vášní sen o národní mrtvých a opíral se koncem života o jejich hem méně si to ale uvědomoval Viktor básník a politik, konané 11. 5. 2001 v Praze)

číst tu všecku novú literaturu, že abysem ani já zatím všecko nepochopil. Jen to vím, rem všichni poznajú, že se mosijú vzdát s ňú držel krok, a on říkal, že mi to závidí, že ten Hastrman na konec tej prvej knihy svých sobeckých cílů a ve prospěch celku že si takhle možu číst a psát, co chcu, kdež- z toho dokonalého kraja utékl. Prostě krása, svorně pracovat na společném díle. A po- to on se stále jen mosí kúkat lidem do řiti, krása a ješče jednú krása, že jsem zatím nic može jim aj múdrá příroda, neboť zničí tu kdežto já říkal, že někdy je lepší se kúkat do noblesnějšího nečétl. ošklivú přehradu a všecko je náhle jako dřív pěknej řiti, než číst kdejakú hovadinu, a šli A to jsem ale ešče netušil, co mňa čeká a Děti vody vlastníma rukama a úplně beze Aloise jsme spolu na pivo, a tak jsme si povyklá- v druhej knize. Tam se totiž ten Hastrman strojů makajú, aby všecko bylo skoro jako dali, že Růžena se mnú tři dny nemluvila na své panství vrací, ale ne už tenkrát, ale dřív. Aj ten kopec Vlhošť znovu navršijú, a toho Placáka jsem už nedočétl, takže ne- včil, po dvě stě letech, když kolem něho vesnice obnovijú a aj Němci se do kraja po- vim, zda je to na koncu stejně tak dobré ja- všude zuří ten pokrok. A on jen kúká, co se stupně vracajú, takže pomalu tu opět nastá-

Ze čtenářského deníku Ze čtenářského Burdy ko na začátku. mu z toho jeho krásného kraja stalo, jak je vá všeobecná ekologická harmonija a všici Petr Placák: Tož nedočétl jsem to aj proto, že jsem se to tam všecko zdevastované, rybníky, ves- se těšijú, že to tam bude jako před dvě stě pustil do toho Urbana, do tej Zelenej knihy ničky a lesy zalité blbú přehradú a ke vše- roky. A ten vůdce, co je jako Lenin, má Cestou za o Hastrmanovi, neboť to je pro mňa úplně ji- mu aj z toho nejkrásnějšího kopca, z tej Vl- k sobě aj svoju Krupskú, která je ale, čehož né počteníčko. Ona je celá zelená, aj papír, hošti, je lom na kámen. A už ho zbývá je- jsem byl moc rád, ta Katynka z prvej knihy, dobrodružstvím aj ta starodávná písmena, aj obrázky a aj ten nom kúsek a aj ten chtějú vytěžit. A on, ten protože se nečekaně ukáže, že ten Hastrman Babylon, Praha 2001; text, všecko je tak fakt úplně zelené. A nej- Hastrman se rozhodne navrátit kraju har- si ju jen na ta dvě století zamrazil, a ona se víc je asi zelený samotný ten Urban, to mo- moniu a tak nejprv bombú vyhodí do vzdu- v tej novej ekologickej době cítí jako ryba sí být fajn ekoterorista, jak to teď nazývajú chu nějaký ten stroj, co jím do toho kopca ve vodě. Takže na koncu mu, jako tomu Miloš Urban: v novinách. Oni sú to vlastně knihy dvě. Ta rýpú, a pak se jako správný terorista roz- Hastrmanovi, može useknút hlavu, on, který prvá, ta je! Jako bys ju vytáhl z tej staříčko- hodne zlikvidovat toho, kdo to zavinil. z vody pochází, se zase šťastný vrací do vo- Hastrman vej truhly, o kterej jsem vám už kdysi psal, A tak ho hledá. Tady se ta knížka trochu po- dy a stává se vodou... nebo tak nějak. jak ju měl staříček schovanú na půdě a v něj dobá pohádce o slepičce a kohútkovi, poně- Tož abyste tomu pochopili, jestli ta pr- (Zelený román) různé ty pradávné knihy. A mezi nima aj vádž, když on začne se střelmistrem, ten ho vá část tej Zelenej knihy je jen takovým jednu, co se jmenovala Morana čili svět ni- pošle na svého nadřízeného, ten na svou uměním pro umění, co z něho možeme mít Argo, Praha 2001 coty. Už ani nevím, kdo ju napsal a o čem nadřízenou a ta zase někam výš, až se po- rajc jen my, literární fajnšmekři, ta druhá už byla, ale byl to ten samý systém jako ta Ur- stupně dostane k samotnému ministrovi ži- ukazuje, jak kdysi říkali na školení, že si Mosím se vám přiznat, že jak jsem se banova kniha, co se jmenuje Hastrman. On votního prostředí, ale toho se mu bombú autor plně uvědomil společenskú povinnost včil stal tím kritikem, čtu aj já ostatní kriti- totiž ten Hastrman je též psán tak divně sta- napoprvé zabít nepodaří. A navíc pochopí, umělca se angažovat v boji za pokrok, tedy ky, že abysem se nesek a věděl, co si jako rodávně, nečte se to sice moc rychle, ale že za to možú všici, že všici sú scuknutí, že za to, aby tady zase všecko bylo, jako bylo mám myslet. A tudíž mám nejradši pana vtáhne vás to do toho texta, že jen čučíte, jak aby z toho měli prospěch, že je to taková kdysi dávno. Ten Urban tak stvořil spole- Chuchmu a taky toho pana Peňáze, protože fajnovo a tajemně se dá aj včil vykládat. unamafija, takže je zase začne zabíjet pěk- čenský román z naší žhavej súčasnosti ti dva vždycky sú in a každú knížku hodno- Ono je to o takovém vodníkovi, jako hastr- ně jednoho po druhém, od toho nahoře až a přinésl v něm inspirativní obraz bojovní- tijú tak, jak se v té chvíli ta knížka správně manovi, co je též baron, a jako takový přijel k těm dole, takže nakonec zamorduje aj to- ků za našu šťastnú ekologickú budúcnost. hodnotit má. A z toho příčiny, když jsem si kdysi ve třicátých letech minulého století, ho střelmistra. A když se to stane, tak se ne- Důležité přitom je, že ukázal, že individuál- u jednoho z nich přečétl, že ta Placákova co je včil už předminulé, to bylo ešče, než stane nic, protože všecko jede dál a dál se ní teror sice nikam nevede, ale kdybysme se kniha je fakt bomba, skoro jako ten Mácha, u nás začal ten průmyslový průser, na své těží. všici spojili a stali Dětmi vod, třeba aj tro- co furt lézl po nějakých hradech, jsem si panství a rok tam žil. Já tam v těch severních Smutně by ta knížka mohla skončit, jen- chu povinně, mohli bysme dohromady udě- přečétl aj tu Placákovu knihu. Tož přečétl... Čechách nikdy nebyl, ale moselo to tam být že pak se autor rozhodne a naščestí se uděje lat moc: kdybysme pod múdrým vedením abysem mluvil pravdu, chvílu jsem se o to moc krásné, taková idyla, ta nezkažená pří- několik zázraků, že aby bylo vidět, že cesta každý odstranili jen jednu přehradu, jednu pokúšal. No, dobré je to, moc dobré a urči- roda, ty rybníky a lesy a hory a ten český teroru, kterú šel Hastrman, je sice nic moc, továrnu nebo jen jediného nepřátela ekolo- tě si to přečtěte, ale já jsem se dál než za po- a německý lid! A to všecko v takovej velkej ale že sú mezi námi aj mladí lidi, kteří vě- gie vyhodili oknem, za chvíli tu máme úpl- lovinu nedostal, protože mňa z toho bolely harmonii, že to bylo moc harmonické. dijú, jak na to. Ti lidi si říkajú Děti vody a aj ný ráj. A stačilo by jen trochu lidem nařídit aj nohy, jak ten Placák dřív, jako za totáča, A když ju někdo narušoval, tak ho ten Has- oni spáchajú atentát na ministra zdravotnic- a trochu si je ohlídat a celý svět, celá Evro- furt někam chodil, protože to byla jeho je- trman utopil nebo zaškrtil a bylo! Ono je to tví. Jenže jen takový malý veselý atentát: pa, všici by jen kúkali, že u nás máme to, co diná svoboda a jediné dobrodružství, jen se vykládání děsně romantické, jak ten baron vydefenestrujú ho z okna na madrace, takže nikde nemajú. tam kúknul a napil a pak zase šel jinam, Hastrman pálí za takovú mladú robú, za Ka- se mu nic nestane, jen odstúpí a před tím slí- Jen škoda, že zatím takové múdré eko- a zase šlapal a tak dál. Ono je to asi celé ta- tynkú, ale pálijú za ňú aj jiní, učitel a farář, bí, že se Vlhošť už těžit nebude. Toho jejich logické vedení u nás nemáme, že ten Tomas kové to pravé upřimné umění, co čerpá ze zatímco ten severočeský lid furt po celý rok vůdca, co se jmenuje Tomáš Mor a umí vést Mor je jen vymyšlený, takže hlavní zodpo- života... však je to svatá pravda, že aj já by- slaví všelijaké pohanské svátky, že aby byl masy skoro tak múdro jako Lenin, za tu de- vědnost za budúcnost zatím leží na literatu- sem měl víc chodit. Řikal mňa to primář v jednotě s přírodú a také s ňú v tej jednotě fenestraci trochu zavřú, ale pak všici pocho- ře a nás ekoteroristech. Já osobně jsem se Vašica, co k němu chodím s hemeroidama, je. A také je to dost zamotané a samé fanta- pijú, že to myslí dobře, tu svoju Utopiju, tak rozhodl pokroku také trochu napomoc a vy- že su tlustý a že to mám z toho sedavého za- zie a sú tam aj pěkně pobúchané scény, ale ho zase pustijú a on je, tedy nás, skoro celú hodit do vzduchu tu přehradu, co je tady kú- městnání, tak abysem víc chodil. Ale já to já vám to všecko neprozradím, protože si zem jako ten Mor vede ke šťastným zítřkům, sek od nás na Smraďavce. Však tam všici jsem mu říkal, že nemožu, protože mosím to jednak mosíte přečíst sami, jednak jsem protože pod jeho zářným příkladem a vzo- majú chaty a my nic. 8

2001 11 sporu pozoruhodnou hlavu v řadě svých vi- deoprojektů a na obrazech vytvořených po- čítačovým airbrushem. Jeden takový obraz Tomu, dokázal dokonce i prodat!!! Je to prostě gé- nius ostravské pánve! Snad mi mé opomenu- tí ostatní odpustí (stejně to asi nebudou číst).

Ve spojitosti s tvou poezií mě napadá, proč jestli se nebojíš, že budeš ve svých bás- ních používat slova na úkor řeči, jak o tom píše Ivan Wernisch na záložce Hruškových Obývacích nepokojů? jsem Nebojím, už jen proto, že žádné „básně“ nejméně dva roky nepíšu. Naplnil jsem svou představu (psát tak jednoduše, jak jen to je možné) a splněné představy málokdy přinesou něco jiného než otázku – co dál? něco napsal, Ale nebyl bych to já, kdybych si trochu ne- rýpnul. Nedá se stejná úvaha Ivana Werni- sche použít také v případě vzletných, mno- hařádkových „eposů“? A ještě – varuje vů- nerozumím bec někdo před užvaněností? foto z dřívějších let, archiv J. Žily Sleduješ současnou českou literatu- 2. ru? Co tě z ní zaujalo? Současnou českou literaturu příliš ne- ani já sleduji, nijak zvlášť mě neoslovuje. V loň- Moje babička Terezka Kotásková ském roce mne ale potěšila řada textů ze byla tehdy mladá sbírky Petra Motýla Lahve z ubytovny a pře- když ji chtěl spící devším Černý beran od J. Balabána, i když unést na bicyklu tam není žádný hrdina, se kterým by se čte- spiritista Foldyna nář mohl ztotožnit (možná právě proto). Jo, za pomoci duchů a zrovna jsem dočetl Landsmannovy Pestré jenže cestu vrstvy. Ejhle, jaký jsem to regionální patri- mu zahalily její vlasy. ot, až je mi to trapné. Jak to, že tě neoslovuje něco, co příliš 26. nesleduješ? A proč se ti líbí zrovna jme- nované knihy? Vrať mi mé jméno Jednoduše, když mě něco neoslovuje, křičela na jeho záda tak to prostě nesleduji. Ále... když něco vů- ohnutá nad polévkou bec nesleduju, jak mě to může ... no, na de- baty tohoto druhu bych ti doporučil řadu Rozhovor Práskl lžící do stolu: lepších diskutérů. A proč se mi ty knihy lí- to není k žrádlu! bí? Tak tedy v Lahvích z ubytovny jsou ně- které texty prostě výborné, Motýl v nich do- s Jaroslavem Žilou káže zachytit jakousi „tresť“ života, a to je (z knihy Nejstarší žena vsi, vždy velmi těžké. Spousta krásných obrazů. Host, Brno 2001) Na Černém beranovi je to smělá, řekl bych dosti neobvyklá kompozice. Jsou to vlastně povídky, tak nějak zvláštně do sebe zapaso- Jaroslav Žila (1961) vystudoval Peda- ty ostatní na jih. Proto bude mít Morava asi Na tuto otázku sotva dokážu odpovědět. vané (to jsem nevymyslel já, jen cituju P. gogickou fakultu Univerzity Palackého vždy dvě důležitá, přibližně stejně lidnatá Zaprvé o tom nijak zvlášť neuvažuji, zadru- Hrušku). Nádherný, vrstevnatý, snad trochu v Olomouci a vydal tři básnické knihy: Drá- centra. (Pro informaci – myslím tím Brno hé: kdykoliv slyším slova poetika, k tomu praktický jazyk (i když kdo je dneska scho- py kamenů (1994), Ostrava – obležené měs- a Ostravu.) ještě samovolně dodám genius loci, mysti- pen kultivovaného patosu, spíše letí „bejt to (1995) a Nejstarší žena vsi (2000). Žije Ještě jsem zapomněl na úzký pruh Slez- ka a magičnost v kontextu české literatury nad věcí“). Skvělé obrazy! Říkám – dosud a pracuje v Ostravě. ska. To mi ovšem, po odsunu Němců, při- (a slýchám je neustále), ztrácím už tak ome- nedoceněná kniha! jde jako záležitost převážně historická a na- zenou schopnost myslet. Jestli mám ale ně- V Pestrých vrstvách se mi líbila přede- Jak jsi spokojen s kulturní atmosfé- víc mimořádně komplikovaná (v Opavě mě co společného s J. Balabánem a P. Hruškou, vším ta první, na šachtě se odehrávající rou Ostravy? asi sežerou). pak to, že jsme (doufám) přátelé a společně část. Naprosto výjimečně zachycená věc! Začnu tak trochu od lesa: nikdy jsem trpíme jakousi podivnou úchylkou – snahou Něco takového už u nás těžko vznikne (ten neměl k Ostravě nějaký zvláštní vztah. Ko- Na záložce tvé poslední knihy Nej- o dosažení stručného a sevřeného tvaru, člověk to platil svým osudem!). Navíc – ko- neckonců, v rodině mi vtloukali do hlavy, starší žena vsi Petr Hruška píše, že se ne- který vůbec nemusí být zábavný. Jo... ještě lika dialekty se tam mluví a ten třeskutý že jsme odjinud, že tady sedíme jen kvůli považuješ za básníka, přestože vydáváš spolu hráváme fotbal a floorball. hornický humor, docela jsem se u toho i na- otcově práci. Taky si nemyslím, že to tady knížky básní. Není tvrzení, že nejsem smál. Ještě zdůrazním jednu věc – je to za „komančů“ za něco stálo. Časy se ale básníkem, vlastně tvrzením, že jsem Bás- Mluvil jsi také o tom, že v Ostravě je v podstatě prvý dobrý román napsaný v mo- mění. Představa Ostravy jako města plného ník, že „vedle mne jste všichni jenom výrazně literární scéna promísena se scé- difikované ostravštině. Hodně jsem o vy- horníků a dýmu z hutí je už skoro stejná pi- básníci“? nou výtvarnou. užití dialektů uvažoval. Vlastně je to doce- tomost jako v Čechách velmi rozšířený ná- Myslím si, že lidé, kteří o sobě mluví ja- Ano, domnívám se, že je to velmi pod- la jednoduché. Jazyk vždy odráží prostředí, zor, že Ostrava leží někde daleko na severu. ko o básníkovi, se vesměs dožadují jakého- statný rys. Vždyť většina mých „intelektuál- minulost a naturel lidí, kteří jej užívají. Jsou (Nejspíše kousek pod Laponskem.) Doly si privilegia. Jako by o sobě říkali: „Pozor! ních“ přátel jsou výtvarníci. Je to pro mě to pevně propojené soustavy. Je s nimi tře- jsou zrušeny, hutě dodýchávají. Ocelové Já jsem mimořádná bytost, a proto mám velmi přínosné. ba pracovat, ale nelze jim podlehnout! Jak srdce dnes žije klopotem pokladen v hyper- právo na váš obdiv. Starejte se o mě, buďte najít správnou míru stylizace?... Jinak mi marketech. Prudce se také mění struktura ke mně tolerantní, vždyť trpím i za vás.“ Jen Proč je to podstatný rys? Proč je to tato kniha potvrdila správnost mého pře- obyvatelstva. Z průmyslového města se po- tak mimochodem – nic podobného necítím pro tebe velmi přínosné? svědčení: dělat si svoje a vůbec se nestarat malu stává spíše administrativní a snad u slov spisovatel nebo prozaik. Snad proto, Výtvarníci jsou vesměs přemýšliví lidé. o to, jestli se to někde někomu líbí nebo ne. i kulturní centrum, byť rozpadem federace že napsat jenom slušnou povídku už dá ně- Ve své podstatě řeší podobné problémy Doufám, že jsem to řekl zaobaleně a slušně. ztratilo své centrální postavení a dostalo se co práce! (když se to tak vezme, taky „zachycují“ tak na okraj státu a ten se podle toho taky chvíli), jen jinými prostředky. Čteš literární časopisy? Jak jsi spoko- chová (i když za socanů se to trochu lepší – U kterého z básníků ses například Když budu čistě osobní a omezím se na jen s jejich úrovní? nejspíš už nic jiného nezbývá). s dožadováním se takového privilegia se- pár věcí, na kterých se aktivně podílím, tak Literární časopisy čtu velmi málo. Jed- Ty se ale ptáš na kulturu! Tak tedy, na- tkal? se skvělým fotografem Viktorem Kolářem nak si nejsem jist, zda mě problémy v nich jde se tady ledacos – galerie, divadla, kluby Oni se ničeho takového vlastně nedoža- jsme vydali „kontroverzní“ publikaci Ostra- nastolované vůbec zajímají, jednak se klid- s hudebními pořady atp. Některé podniky dují, považují to za samozřejmost. Ale mu- va – obležené město. Mluvčí ostravského ně přiznám, že u řady příspěvků nejsem mají docela slušnou dramaturgii. Snad jen sel jsem se nad tou otázkou zamyslet (!). primátora pan Petr Vaněk ji překřtil na čer- schopen odhalit jejich smysl. Nerozumím, nejnovější architektuře se tady nějak neda- Dokonce jsem chvíli uvažoval, že svá tvr- nočernou Ostravu (prý tam není nic pozitiv- proč byly vlastně napsány. Zdá se mi, že li- ří. zení podložím skutečnými důkazy. Pak mi ního, co by prezentovalo obrovitý rozmach terární scéna je záležitostí poměrně malé Zkrátka leckdo si bude myslet, že jsem ale došlo: je to naprosto iracionální postoj, města v posledních letech – asi měl na mys- party lidí, kteří jsou s tímto děním vesměs zešílel, ale řeknu to: Ostravu vnímám jako postoj, který se ve mně formoval na zákla- li nové fasády nebo snad podzemní garáže i profesionálně spojeni. Mám dojem, že bý- docela příjemné město s velmi hezkým dě nejrůznějších podnětů, předsudků. Pře- vybudované pod radnicí? ... Co mi to jenom vají dosti vzdáleni od „většinového“ vnímá- okolím (vyjma Karvinska), kde se cítím devším, že je to pohled zvenčí, tedy nutně připomíná?). S malířem Alešem Hudečkem ní. Jinými slovy: literární časopisy považu- dobře. naprosto zjednodušený, přesto však ne- jsme dosud kolegové na ZvŠ. Udělali jsme ji za ekvivalenty úzce zájmových periodik, otřesitelný. Třeba je to blbost, ale myslím si pár výstav dětských prací a vymýšlíme vše- jako jsou např.: Modelářství, Terárium, Ty, když jsme se před nedávnem se- to. Tak a snad jsem z toho venku! lijaké další aktivity. S vpravdě pyramidální Akvaristika. tkali, jsi mluvil o důvodu, proč Morava osobností ostravské výtvarné scény Jiřím nemá jedno centrum. Myslíš, že by se ve tvém, Hruškově Surůvkou jsem jednu dobu vystupoval v ka- Někdo by ti taky mohl říci, že nerozu- Země je „rozlomena“ evropským roz- a Balabánově díle dalo najít něco jako baretu „Návrat mistrů zábavy“ (skvělá zku- mí, proč byly napsány tvé knihy. Literár- vodím. Řeky ústící do Odry tečou na sever, společná poetika? šenost!). Navíc používá mou tvarově beze- ní scéna je záležitostí poměrně malé par- 9

2001 11 ty lidí proto, že tzv. vysoká literatura Jak se ti zamlouvá nedávno vydaná Vzhledem k tomu, že nejspíš nebude hono- zkrátka masy nezajímá, viz např. náklad antologie V srdci černého pavouka? Ma- rována, nevidím široko daleko vhodného Hard (76) tvých sbírek. jí takovéto antologie podle tebe smysl? adepta. Navíc, v něčem jsem fatalista: věci Když se blíží maturitní zkoušky, je každá Tomu, proč jsem něco napsal, nerozu- A „ostravské“ číslo Tvaru? se, podle mé zkušenosti, zjevují ve chvíli, rada drahá a každá podaná ruka platná, to- mím ani já. Abych řekl pravdu, neustále Někdy to tak vypadá, že antologie vzni- kdy je jich nutně zapotřebí (např. vynález hoto pravidla nebo spíše úsloví se ale také dá přemýšlím, proč to vlastně dělám, má-li to kají především proto, aby se diskutovalo pěstního klínu, kola atp.). Jinak... zkoušíme vydatně zneužívat. Dokazují to znovu a znovu vůbec nějaký smysl. Myslím, že právě ne- o jejich smyslu. Myslím si, že ta kniha vy- obnovit „obávaný“ časopis pro kulturu vydávané a nakvap sestavované „obsahy“ ustálé řešení této otázky spotřebovává vět- padá docela pěkně. Takovou úpravu a vel- a emoce Landek, ale někde to zatím vázne. povinné a jiné četby, jakož i nejrůznější kniž- šinu mé „tvůrčí“ energie. Navíc... já sám korysost jsem opravdu nečekal. Mě osobně ní taháky, které mají do maturantských myslí bych nikdy nebyl schopen dojít do nějaké trochu mrzí jistá „upozaděnost“ výtvarné Ještě se tě nemohu nezeptat na tu nahustit údajně to nejelementárnější. Konec- redakce s rukopisem. Nebýt Mirka Zelin- složky. Možná je škoda, že „Černý pavouk“ „užvaněnost“, kterou spojuješ s Čechy. konců proč ne, ví-li se aspoň něco, po něja- ského, kterému jsem vrazil do ruky složku vyšel jako první z řady. Přinejmenším to je Schválně, sedni si v Praze do hospody kém čase se toto vědění může rozšířit. Tyto a zbytek zařídil sám, tak nevím, nevím. spousta „žrádla“ pro literární vědce. Na a nechej si tam něco vysvětlit! Bývá to do- základy vědomostí však mají být co možná Jinak si nemyslím, že tzv. vysoká litera- druhou stranu, mám dobrý pocit z toho, že opravdy zábavné. nejsolidnější, a to často nebývají. tura musí být nutně jen záležitostí nějaké v „Pavoukovi“ je zastoupena vlastně jen Jednou na naši zvláštní školu přijel di- Například humpolecké nakladatelství partičky (i když jistě platí, že vrána k vráně „alternativní scéna“, ne ta ostravská oficiál- stributor učebnic z nějakého v Čechách leží- a vydavatelství JAS, spravované Pavlem Do- sedá). Podle všeho záleží také na literárních ní. Když jsem si prohlížel to Ústí – tam by- cího nakladatelství. Asi po pěti minutách lejším, nyní připravilo publikaci Libuše Ulri- osobnostech a celkové kultivovanosti pro- li snad všichni, co umějí psát. Ostravské rozhovoru zakroutil hlavou a pronesl: „To je chové Obsahy z děl české literatury. První středí (kdy jsem naposledy viděl poezii ne- číslo Tvaru mi přišlo jaksi roztříštěné. divný, vy si tady na tom Ostravsku skoro ne- část knihy je věnována klasickému písemnic- bo slušnou povídku v nějakém populárním stěžujete. To jste doopravdy tak votupělí?“ tví od Kosmy po bratry Mrštíky a Wintra, ve časopise). Příkladem budiž Velká Británie. Čím ti ostravské číslo přišlo roztříště- druhé části najdeme Vybraná díla české lite- Myslím si, že Seamus Heaney (byť Ir), To- né? Proč si nestěžujete, že se musím tak ratury 20. století, bohužel ovšem vesměs po- ny Harrison, Ted Hughes a další jsou (ane- Jednak celkovou, řekněme „grafickou“ hloupě zeptat? pisné, školometské obsahy čili nejjednodušší bo byli) skvělí autoři, a přesto (aspoň co úpravou, jednak i výběrem autorů. Byl jsem Nejspíš to bude tím, že jsme otupělí. převyprávění kolem sto deseti titulů prozaic- jsem tak slyšel) jsou poměrně známí. No, docela překvapen, že se ocitám vedle někte- Copak jsi někdy v životě potkal „chytrýho kých a dramatických (poezie tu není: takto vzpomněl bych si na více věcí... rých tvůrců, kteří jsou asi trochu někde jin- vostraváka“? obsahově se převypovídává věru nesnadno) Ještě k situaci u nás – mám pocit, že ta- de (L. Romanská, F. Gabčan). Zároveň ale z pera dvaapadesáti spisovatelů včetně dra- matiků. Je to mnoho nebo málo? Ve škole se dy panuje sebevražedná tendence mluvit musím přiznat, že Šárka Nevidalová byla Chystáš novou knihu? toto období středoškoláci učí dva roky, každý a psát neustále o těch samých lidech – jak ve velmi složité a nepříjemné situaci. Skoro Společně s naším premiérem-prognosti- měsíc by si pak měli zapamatovat cosi o dvou uznalý je český Olymp! Když bavič, tak všichni jsme se totiž krátce před tím „zba- kem věřím v existenci „self destroying až třech autorech a o čtyřech knížkách, po- Novotný. Když fotograf, tak nejspíš Sau- vili“ použitelných textů v antologii. Nikdo prophecy“, jak to hezky řekl. Proto odpo- kud by se z Ulrichové neučili k maturitě, ale dek, když výtvarník, tak Kodet nebo Kní- jí toho moc nedal. vím pouze – ano. průběžně. Jistěže platí, že každý editor má žák, když spisovatel, tak asi Viewegh (jak právo na svůj výběr, ten však pak není nekri- trpí, že si ho neváží literární kritici, chu- Proč Ostrava nemá v současnosti ně- Jestli jsem dobře rozuměl tomu, co jsi tizovatelný a zpravidla přímo vybízí k výhra- dák!), když básník, tak asi někdy Jirous jaký svůj časopis a nakladatelství, kde by výše říkal, půjde o prózu. dám a k podivu. Zde se v úvodu nepraví té- (chválabohu, že občas ztropí nějaký skan- současná literatura byla prezentována Pokud to ovšem někdy udělám. Zrovna měř nic, jenom že jsou (prý!) autoři a díla řa- dál). Potenciální vyvolený by měl v zásadě a vydávána? teď mi jen pomyšlení, že bych si něco po zeni chronologicky. Proč tu potom Hrubín fi- bydlet v Praze (nebo po tom aspoň toužit) či Nejspíš proto, že není vůle. Chybí tady sobě přečetl, nahání hrůzu. guruje mezi Jaroslavem Haškem a Franzem být alespoň průměrně nadaný homosexuál, někdo, kdo toho moc nenapíše, ale je ocho- Kafkou? A co tady vůbec dělá Kafka? Což který se rozhodl odhalit své tajemství. ten věnovat se redakční a organizační práci. Připravil ONDŘEJ HORÁK psal česky? Dočítáme se, že právě Zámek „je kritikou starorakouského byrokratismu, je- hož praktiky zažil na své kůži nejprve jako po- a zbytek světa) ještě stále není krásný a do- mocný úředník, později praktikant, koncipi- konalý. ent a tajemník Dělnické úrazové pojišťovny“. Jedna z mála figur, která má přesvědči- Tak tohle česky je. vé lidské kouzlo, je italský policejní vyšet- Nicméně výrazně kafkovský je i vlastní řovatel Rinaldo Pazzi (Giancarlo Giannini), výběr. Octl se zde například Karel Nový ne- bývalý elegán s věčnou cigaretkou. Ten, bo Božena Benešová. Proč ne, když se však jakmile zjistí, jaká je pravá identita dr. Fel- zdůrazňuje, že jde o stěžejní díla české litera- la, žijícího ve Florencii klidným životem, se tury, kde je Ladislav Klíma? Deml? Durych? vydá po jeho stopě. Protože dr. Fell je ve Čep? Najdeme tu tři tituly Jana Drdy a jeden skutečnosti Hannibal Lecter a na jeho hlavu z pera M. V. Kratochvíla a J. Hubače, ale nic je vypsána slušná odměna. Pazzi však netu- z Jiřího Weila, Jiřího Muchy, Edvarda Va- ší, že geniální zločinec jeho rutinní sólové lenty aj. Rozhodně nikoli svými nejlepšími dí- fízlování prohlédl, a tak je poměrně brzy ly tady jsou zato zastoupeny J. Loukotková, odchycen a po krátké konverzaci shozen ze V. Stýblová a L. Vaňková, které zároveň spo- starožitného balkonu s provazem na krku, lureprezentují českou ženskou literaturu, ale přičemž jsou mu zároveň vyvržena střeva, dílo je po herecké stránce v podstatě jeho není tu nic z J. Gruši, A. Klimenta, K. Pecky, Hannibal což je mimochodem jedna z nejkrásnějších J. Putíka, K. Sidona nebo J. Trefulky. Z pro- sólovým partem. scén ve filmu a osobně mi přijde daleko sil- A v tom je také hlavní slabina nového zaiků narozených po 1939 (tedy z mládeže še- Je chronicky známo, že druhá pokračo- nější než pozdější masožravé orgie. A to desátileté a méně) je tu pouze Petr Prouza vání nejen těch úspěšných a slavných, ale filmu. Jako špičkový herec to sice Hopkins proto, že nepostrádá ani fascinující kulisy v rámci možného „utáhl“. Ale ono fatální (ten figuruje před Fuksem a Šotolou) a Mi- dokonce i leckterých opravdu dobrých fil- rozpadající se Florencie, ani jistou osudo- chal Viewegh, tedy ani Kratochvil, Topol, mů bývají, jako když se podruhé použije napětí, provázející herecké výkony takřka vou melancholii (oba muži jako by tušili, co všech hlavních představitelů onoho původ- Vejvoda, Zapletal atp. pytlík s čajem. Když jsem šla na kasovní tr- se musí stát, a tuší to tak, aby to tušil i di- Zrovna Viewegh je zde absolutně ztotož- ního Mlčení jehňátek, je nenávratně to tam. hák Hannibal, čekala jsem víceméně s jis- vák, viz například skvělá scéna v opeře), něn s vypravěčem Výchovy dívek v Čechách, Stávající agentka FBI Starlingová už také totou právě tento efekt. Čekala jsem zkla- ani později již ne tak dobrý „timing“. takže se můžeme dočíst perly typu: „View- není, co bývala. Výkon Juliane Mooreové mání a čekala jsem ho s nevolí, protože za Jen tak na okraj, atmosféra té části fil- egh... cítil odpovědnost vůči své ženě a dceři, zaostává – navzdory snaze – nejméně o je- prvé mám Ridleyho Scotta ráda a za druhé, mu, kdy se děj odehrává ve Florencii, silně šílel však touhou po Beátě.“ Atd. Čteme, že den rozměr (ten psychologický) za byvším Silence of the Lambs Jonathana Demma se připomíná jak svou mistrovskou vyváže- Viewegh debutoval knihou Případ dvanácté- výkonem Jodie Fosterové. Mooreová to jis- mi jeví i s devítiletým odstupem jako velmi ností, tak volnějším tempem děje, které ho patra. Inu ajta – a co když ne? Do kvízů tě neměla jednoduché, protože Fosterová slušný film v rámci svého žánru. však není na úkor napětí, jeden z nejlepších lze dát dotaz, kterépak dílo nám přibližují ty- v roli chytré, ctižádostivé, tak trochu za- Jaké bylo mé překvapení, když jsem ne- Scottových snímků, Duelanty. to věty: „Jednoho dne poslali záškodníci Ul- mindrákované holky z provinčního města spatřila horší pokračování slavné „jednič- Druhá část snímku se již odehrává riku do městečka pro léky, neboť Erich, mla- ky“ – viděla jsem totiž úplně jiný film, kte- byla takřka geniální. Avšak to, co zahrála v Americe. Hannibal se totiž nemůže nese- ďounký chlapec, měl velmi těžká zranění. Lé- rý neměl (s výjimkou představitele hlavní Mooreová, je ve výsledku prefabrikovaná tkat se svým úhlavním nepřítelem, s psy- kárník jí na radu velitele zdejších vojsk vyšel postavy) s původním Mlčením jehňátek americká nadžena z jakéhokoliv americké- chopatem bez obličeje Krendlerem, aby by- ve všem vstříc.“ Vězme však, že jedním z cílů společného vůbec nic. ho filmu z konce devadesátých let: bezvý- lo učiněno zadost žánru. Zase už se mi ale publikace je „perfektní přehled o ději literár- O Hannibalovi se v současné době píše razná, asexuální, úporně spravedlivá růže dere na rty povzdech. Kdeže zůstal ten mra- ního díla“ a „vzbuzení zájmu o přečtení kni- a ještě nějaký čas bude psát tolik, že už ze s omezeným citovým rejstříkem. zivě přesvědčivý stahovač dámských kožek hy“. Jak se ovšem dále s úlekem a úžasem do- slušnosti nebudu čtenáře obtěžovat popi- Další postavy na tom nejsou o mnoho Jame „Buffalo Bill“ Gumb z prvního dílu čítáme, „žákům se touto publikací dostane sem děje a omezím se na několik čistě lépe – Gary Oldman v roli úchylného mili- „Jehňátek“, ten generátor napětí a zla a také skutečná kvalita, která jim zůstane po celý ži- osobních dojmů. onáře Vergera dělá co může, stejně jako bezmoci a smutku, proti němuž Krendler vot“. Spíše vyšumívající kvalitititititička. Scénář byl sice smontován podle pokra- Ray Liotta v roli zkorumpovaného vyšetřo- působí jako zlá figurka z dětského čokolá- VLADIMÍR NOVOTNÝ čování původní novely Thomase Harrise vatele Krendlera. Jejich postavy jsou šablo- dového vejce... a je jisté, že se v tom směru udělalo, co se novité, a to z jednoho důvodu. Jejich cha- To hlavní, co jsem si z promítání odnes- dalo; leč z jednoho kusu masa nelze vařit rakter je zřejmě již ve scénáři místy zredu- la, je radost ze zjištění, že je Ridley Scott donekonečna. Což Ridley Scott jako zkuše- kován na soubor základních vlastností: Ver- pořád ještě velice slušný režisér. Ale když ný režisér zajisté věděl a pojal opráskané té- ger je fyzické i duševní monstrum, žijící se na to podívám z druhé strany, tak Due- ma citlivého a inteligentního masového vra- především mánií pomstít se dr. Hannibalu lanty jsem viděla třikrát, a budu-li mít příle- ha zcela odlišným způsobem. Anthony Lecterovi za to, že jej kdysi připravil o tvář. žitost, půjdu s radostí i po čtvrté, erbovního Hopkins to zjevně akceptoval (zřejmě i on Krendler je zase čistý archetyp, vyskytující Blade Runnera mám v plánu zhlédnout ješ- je natolik inteligentní a citlivý, aby vytušil, se ve všech amerických filmech, kde se tě nejméně jednou, a koneckonců i ten Ve- že to byla jediná možnost, jak se nezprone- mihne FBI (a že se FBI nemihne málokdy): třelec se dal svého času vidět několikrát po věřit očekávanému a tím pádem vydělat do- bezcharakterní a schopný, avšak zároveň sobě. Zatímco film Hannibal si s vědomím, cela slušné peníze) a zahrál úplně jiného poněkud omezený manipulátor, hatící plány že to vůbec není špatný snímek, nechám na- Hannibala než v roce 1991. A zahrál ho kladné hrdinky, jeden z těch, kteří se aktiv- příště nejspíš ujít. mistrovsky; jinak ani nemohl, protože celé ně podílejí na tom, že náš svět (tj. USA MARTINA KAPROVÁ Ivan Horák, „Motýl“, fotografie 10

2001 11 Pošli bezzábranový dopis. Trestný kabinet k dispozici.

Lenka 20 let se zájmem o přírodu a zví- řata hledá muže s výdrží pro občasné schůz- ky. O, F, výplachy nebo jen na pokec.

Literát 38/181 hledá dominantní part- nerku pro chvíle plné pokory a ponížení. Malá prsa a velké zkušenosti vítány.

Najde se pro nazrzlou multiorgastickou Po Karin z Chomutovska tichý štíhlý muž, který práci se v ložnici promění v šavlozubého tygra? 30 letý filozof perverze nabízí svá chlu- legraci 11 patá prsa vašemu přírodnímu sektu. Mo- mentálně ve výkonu trestu. Jaro 1998. (kapesní antologie privátního humoru) Pár hledá muže, který by nás bil a poni- žoval kontrolou osobní hygieny. Zároveň Klauni bude očichávat pohl. orgány a konečníky. z kanálu Něžný barbar.

Pokud se nechcete ve věci humoru do O, A, F, piss, šlapání podpatkem po var- smrti spokojit s Hlustvisihákem a anekdo- latech, závaží na pipce. Chci prožít vše, co tami o lordech, je třeba vydat se na lov existuje – vedoucí pracovník. Seznámení hledají: Chci být pochcán od více osob najed- i cestami méně schůdnými. Šťastná náho- nou. Bohumín a okolí. da mi nedávno přihrála do ruky tučnou Jsi dobře situovaný otrok, který rád líbá Muž středních let hledá štíhlou Šehere- nárty a chodidla baletky? Pak věř, že 24 le- kořist v podobě špagátem svázaného roč- zádu do 25 let pro tisíc a jednu noc. Tel. vše Klečím na kolenou a poníženě prosím níku časopisu Pervers Sex, což jest „ero- tá baletka (tč. bez angažmá) může být tvým urychlí. o přijetí do služby. Chci se plazit u Vašich splněným snem. tický měsíčník o sexu bez hranic“. Již prv- nohou jako mrcha. Předem děkuji za nekr- ní prolistování mi potvrdilo hypotézu, že Dívka VŠ 22/181 se zájmem o Káma- vavé praktiky. Lumír. štos oněch úchylných tiskovin, naleze- sútru hledá muže na úrovni. Pojďme si po- ných na popelnici před ústředím Praž- hladit nejen duše. Jsi starší Kubánec? Chceš si pokecat ských kanalizací, se významem rovná ob- a pomazlit se s vousáčem středního věku? jevu truhly s rukopisy liptákovského gé- Milane, čekal jsem Tě 26. 7., 26. 8. i 26. U porna a piva se uděláš! nia. 9. u vchodu na nádraží, ale neviděl jsem Tě. Když na prahu 90. let padla viktorián- Jestli máš ještě zájem, odepiš. Těším se. Hledáme submisivního otroka k tvrdé ská diktatura proletariátu, začali vylézat Avízo v levé ruce a kolik je hodin. výchově, při níž bude tělesně trestán a za- z děr – kromě jiných – i nejrůznější spik- stane veškeré domácí a zahrádkářské práce lenci slasti. Vstříc jim s otevřenou náručí Prý pohledný 22/175, spíš plachý hledá dle rozkazů. Scénář vše urychlí. Podmínkou přicupital šoubyznys – první bavorské pohlednou S/M dívku, která mne sváže, za- znalost práce na zahradě. Příběhy z kožených kalhot, vědomostní balí do igelitu a bude mne mučit dušením. soutěže Tutti Frutti na OK3, první re- Hledám zvrhlého chlapa, který nosí čer- klamní slogany na sex po telefonu: Malé Která štíhlá žena z Domažlic nosící pás- né gumové holiny a má rád svoji práci řez- nezbednice vypravují, Horká, mokrá, při- kové pantofle mi nechá cucat svá chodidla níka. Chci být sluhou, kterému dáš roubík pravená, Sašin nenasytný zadeček, Saju ve svém bytě? Zaplatím 300,– Kč nebo ze svých špinavých ponožek. Rád vyšpu- jako vysavač, Prstíčky si olížeme atp. Ne- uspokojím. Trvalý vztah vítán. lím, podržím i poskáču. připraveným humoristům z východního bloku bral košilatý průmysl vítr z plachet, Mladý a pohledný středoškolský učitel Hledám štíhlou ženu, která by mi chtěla dodávaje na trh ve velkém již hotové ko- hledá zralou ženu pro provozování perverz- po zvlhčení a uvolnění zastrčit ruku do zad- medie: „TYRAN – Velký, mohutně velký, ností. Mám zájem o výprasky, baštonády, ní dírky. Možno i vzájemně a současně. dvaceticentimetrový diktátor v tělové bar- kolíčky a gumisex. Navíc nabízím doučo- Nadváha vítána. Začneme dopisováním. vě. Velice přizpůsobivý, plynule nastavi- vání německého jazyka. telná rychlost samozřejmostí. S dobrou Muž, 31 let, hledá dominantní ženu baterií je Vám k dispozici 24 hod. denně. Praktikující černou magii hledá otroky- s chatou na víkendy, která si mne pozve Doplňte svůj stav o tohoto krasavce.“ ně pro rituální sex. Toužíš se zúčastnit Sab- k sobě, zamkne na několik hodin do klády Po jistém vystřízlivění začali opravdo- batu? Sloužit jako oltář temného sadistické- a bude dále mučit. Mám plaketu dárce krve. ví labužníci vyhledávat kratochvíle své- ho Kněze Propastí? Čekám na Tvůj zvrhlý Nejlépe Liberec – není podmínkou. ráznější; hlásnou troubou těchto kuliferdů dopis. Volný byt dopoledne. se stala periodika typu Pervers Sexu, jež 45 letý gay, obřezán, hledá muže žena- staví na masivní interakci se čtenáři. Ne- Hledám finančně zajištěnou kurvu, kte- té, vojáky, policajty, tetované. Mám rád O, malou část obsahu totiž tvoří privátní čte- rá ví, co chce. Muži a blázni, nepište! A, piss, všude. Malý a smradlavý úd vítán. nářské příběhy, fotografie ze soukromých alb a hlavně – neplacené seznamovací in- Hledám drsného tíráka, šoféra, policaj- 48/185 náruživý podnikatel hledá osa- Prodám, koupím, vyměním: zeráty (jistě občas redakcí připepřené). ta, dozorce, skinheada, stalinistu. Propoce- mělou slušnou ženu štíhlé postavy (malá pr- Zde se nezkrotný lidový živel vyřádil nej- né kožené rajtky, kanady, bagančata, půllit- sa výhodou, ne podmínkou) pro vzájemné Prodám roubík, udidlo, pouta, latexové více a s ním i kouzlo nechtěného, neboť ráky, atombordel. Zamaštěná prdel a chcan- holení, strkání potravin do A, bondage, mu- a PVC župany, korzety, škrabošky, postroj žádosti o hru vyndej-zandej tu najdete bez ky vítány. čení nosních dírek, 69, 6V. Přistěhování na úd s análním kolíkem. Téměř nepoužité. rafinovaných kudrlinek profipornografů. možné. Všechny inzeráty jsou autentické; na- Mladý, pohledný mysliveček (26/172), Kto ma oboznámi teoreticky aj praktic- mítnete-li, že se tím voyeursky posmívá- který nemá péro za kloboukem, hledá Čer- 24letý plenkový fetišista hledá baculku ky so základmi elektrosexu? Prípadne mi me intimním slabostem a jinakosti našich venou Karkulku, která nemá buchtu v ko- 35–X let, která preferuje gumové kalhotky, zostrojí prístroj? bližních, věřte, že tomu tak není. Někdo šíčku. Foto potěší, erotické napoví. plenky, přebalování, piss z kojenecké lahve má rád holky, jiný vdolky... My se směje- a vše s tím spojené. Povolení od manželky Kdo nahraje videokazetu na téma líbání me – nejspíš lidskému tělu, co všechno si Dva totální zasouváci hledají zanedbá- mám. zrohovatělých ženských chodidel a botiček na nás navymejšlí, a též matičce přírodě, vanou paničku pro společné čuňárny. Jsme zevnitř, oblékání ponožek, aportování pan- jak si z našich skeletů dělá bohapustou es- mladí a bezproblémoví. Naplníme tě jak Podala jsem si tel. inzerát box 1756. Lá- toflíčků? Detailní záběry rozřezávaných lo- trádu. Na vině je i kus typicky české akce: spermroli! ďo z Brna, mumlal jsi v telefonu tak, že ti diček, aniž by byly staženy s nohou. Zniče- najednou by každý chtěl vyměňovat „oje- nebyla rozumět ani adresa. Ozvi se a vyslo- né „dřeváky“ zahrňte do ceny. Platím slo- tého pionýra za neojetou pionýrku“, kde- Jmenuji se Luboš, je mi 21, jsem cel- vuj zřetelně. Naruživá tygřice střed. věku. ženkou na dobírku. jaký pomocník VB se stává božským mar- kem pohledný kluk s romantickou povahou. kýzem, každá mamina dominou, sadisti Zásadně nesouložím, ale rád se předvádím. Bisex. 27/167 začínající otrok s vadou Kdo zná a může doporučit záchody mají povolení od manželky, submisivní Chci poznat anal od ženy. Na cestu přispě- řeči nabízí své tělo k různým praktikám: O, s prasáckými inzeráty, kresbami a dírami ve otroci trpí pod knutou Svazu zahrádkářů... ji. A, kaviár, zlatá sprcha, mačkání kulí. Vše zdech kabin k chlapům? Kdekoliv. Nádraž- A taky nad tím vším trochu pláčeme – pro radost. ní hajzly především! že už nejsme schopni zažívat lásku, pokud Ráda močím na submisivní muže všemi zrovna nevisíme hlavou dolů svázaní způsoby. Pokud hledáš absolutní ponížení, Profesionální striptérka ti ukáže Světlo Polepšovna ROD vykupuje dívčí pio- v igelitovém pytli a nikdo nám nečurá do zavolej. Víkend blaha. Života. Vysoká úroveň. Pouze pro solventní. nýrské uniformy, modré cvičební trenýrky, nosu a nebuší do nás gumovou hadicí. starobylé spodní prádlo a podobné relikvie. Smutní, směšní klauni, ne nepodobni figu- Doučuji humanitní předměty s rákoskou Hledám osobního sluhu. Poslušně vy- rám z Beckettových románů. v ruce. Trestám opravdu tvrdě – bábovky, konáš všechny mé příkazy. Práce v domác- Prodám výprasky. Do rozprodání nabí- Útěchou našemu smyslu pro humor nepište! nosti, na dvoře i zahrádce. Trestám tvrdě: zím orig. videokazety s tematikou výprasků může být jen to, že zábavné estrádní pro- klystýry, cévkování, na holou. dívek. Ruším sbírku. gramy v televizi bývají ještě úchylnější. 26-letý gay hledá partnera na celý život. Na věku nezáleží – hlavně abys vypadal ja- Chlípný kmet hledá zvrhlého sadistic- Koupím mužský pohlavní hormon tes- JAN NEJEDLÝ ko Arnie z Počasíčka! kého prasáka, který ho bude ponižovat. tosteron. Jen vážné nabídky. 11

2001 11 Jan Weingart

Tvorba Jak jsem studoval nezavedených autorů filozofickou fakultu

Inu, nemyslím si, že bych vám řekl něco objevného, ale třeba vám to zrovna přijde vhod, třeba zrovna někde sedíte, čekáte Pavlína Lesová a vezmete zavděk i tímhle. Tak samozřejmě jsem k tomu směřoval, zajímal jsem se o literaturu, psal jsem bás- ničky a povídky, s prací, kterou jsem po ma- modlím se turitě dělal, jsem nebyl až tak spokojený, vždycky každý večer před spaním protože mě nenaplňovala. Naučil jsem se ji, a každým dnem mám silnější pocit a tak mě přestala bavit. Tak jsem se přihlá- že se stávám stromem sil na filozofickou fakultu a byl jsem hned napoprvé přijat, což bylo pro mě velké štěs- • • • tí. Jenže ani teď mi to nestačilo, protože planá slova protékala jsem viděl, že mi toto nejen nestačí, ale koutky úst hlavně jsem se děsil toho, že by mi toto mě- jako hlen z huby starce lo někdy stačit. Co se týče studentů, bylo nepoznamenaný světem evidentní, že se jedná o lidi všelijak za- rozbaluješ obálku za obálkou mindrákované, ať už z toho, jak vypadají, plné cizích příběhů nebo nějak psychicky pošramocené. To se ovšem v největší míře týkalo učitelů. ve vánici se jdeš utopit Učitelů se v největší míře ovšem týkalo na dně mořském voda i to, že se jednalo o lidi, kteří byli zvláštní, nebývá slaná ovšem nikoliv zajímaví. Byli to lidé průsvit- ní, byli to lidé, kterým chybělo to pro mě • • • nejdůležitější, tedy osobnost, projev ať se- beumanutější a hloupý, ale jakýkoliv projev od východu se vždycky jejich osobnosti, v jejich racionální korekci vynořuje paměť (abych..., abych...) se buďto úplně ztráceli, a klepe na tenké skořepy anebo v horším případě ani co ztratit nemě- ještěrčích vajíček li. Další věcí bylo ještě to, že co se týkalo než s prvním svařeným prací jiných lidí, všechno vždy věděli téměř vínem nejlépe, nicméně sami si málokdy zadali vypijem tím, že by něco udělali. Vím, že to zní ba- co pálí nálně a jako generalizace, ale je to tak. Na- víc někteří profesoři, ale i studenti už měli • • • pocit, že jsou dobří bez toho, že by něco mu- seli udělat. Na nižším stupni pak bylo také jak se nám bude se hojně vyskytující sebevědomí plynoucí umírat? Ivan Horák, „Klec“, fotografie z toho, že oni učí na této půdě, že oni studují v černých ponožkách na této půdě a tedy... A to bych jim na dru- často si lehnu často tleju a létat bouří hou stranu mohl skoro závidět. do své staré rakve a za oknem se přitom zubatí písku Nutno ještě podotknout, že to probíhalo v podkroví moje hvězda v prozření v jistých řetězcích. Totiž když student přijal určitého učitele za „svého“ učitele, tento napjatě čekám jsem mrtvá • • • učitel se za to odvděčil tím, že tohoto stu- osudovou ránu protože nikdo denta začal považovat za „svého“ studenta, nevím z které strany mi neřekl rozmázl’s žluto tedy za výborného studenta, neboť tento že žiju a posadil student si vybral výborného učitele. sebe A na to mě neužilo, protože... ne, že • • • do ulity po vychýleném bych nehledal svého učitele, ale nenašel se srdečním směru prostě nikdo, koho bych mohl za svého uči- na hvězdě vpíjel ses kořeny mého tele přijmout (chyba může být jistě i ve skřivaní píseň prázdna mně), a taky jsem se chtěl věnovat literatu- to ticho září obtáčeje mě zlehka ře (jak patetické!) a nikoliv nějakému strýci stojany svic drátky říkat, že je výborný, a k tomu se ještě jen tak rozlévají vůni tepla matoucími mimochodem věnovat literatuře. proplouvaje v mrákotách A tak jsem po zakončení studia přerušil zubí se mrzká tíseň s almou mater kontakt a znovu začal praco- ve tváři vat, nyní jako učitel na gymnáziu s tím, že ! se rzí a škrobem literatuře se budu po večerech věnovat, po- Vážení přátelé, blízko natetelenému nic David Schüch kud budu mít chuť a jak budu chtít já. Nebyl : šeptá a plive jsem ovšem tak naivní, abych si myslel, že od nového roku věnujeme více prosto- ru a péče rubrice Iniciálky. Jak možná víte, tím jsem na všechno vyzrál. Učení mě vcel- tato nepravidelná rubrika v Tvaru vznikla • • • Hodiny ku bavilo, vždyť jsem učil lidi ve věku, který před třemi lety z nostalgie po časopisu Ini- je pro formování každého nejdůležitější, ciály, stejně jako onen časopis byla určena za živým plotem Nahé hřbety polí a tak jsem v tom viděl nějaký smysl, ale pře- tzv. nezavedené literatuře. I dnes se domní- strouhat zbytky brázdy jak po biči ce jen jsem cítil příchuť křeče v mém roz- váme, že časopis typu Iniciál v nabídce tiš- a šípková krev těných literárních periodik chybí. Rádi by- uhlí hodnutí. chom proto stránku s Iniciálkami zařazova- opíjet prachem rozevláté paže bříz Teď by měla přijít nějaká katarze, jenže li pokud možno do každého čísla a přináše- v mazlivých dlaních koho obejmou? žádná nepřijde, protože pořád učím na li na ní co nejzajímavější výběr textů. v podpaží tma gymnáziu, literaturou se zabývám dál Vyzýváme autory, kteří dosud knižně a kdosi nenápadně a snad se později osmělím a začnu se po- nepublikovali, aby se neostýchali vybrat ze přivírá chlopeň Příteli šuplíků kopie svých nejkrásnějších textů koušet i nějaké ze svých studií někde uplat- a zaslali je spolu s několika údaji o sobě na vřeteno nepřede nit. Situace je totiž patová. Já nechybím fa- adresu redakce – nejlépe v obálce označe- pili jsme kultě (ještě jednou musím říci, že ani zde né heslem „Iniciálky“. (Neposílejte své • • • až dna sklenic jsem nebyl naivní, abych si myslel, že mě verše po e-mailu, je to příliš snadné.) dostávala jména Propastí někdo povolá a bude mi vysvětlovat, že je Stránky věnované začínajícím autorům na cestě ale nikdy Chřtánů mě tam třeba) a fakulta až tak nechybí mně, nebudou v Tvaru pojednány soutěžně, své dobré mínění o textech hodláme dát najevo roztouživ duši protože tam bohužel nevidím nic, co bych již jejich výběrem a otištěním. Z toho dů- v znameních ve Výšinách tím mohl získat. vodu si také vyhrazujeme právo některé za sluncem honit obrácených vzhůru nohama Toť vše. To jen tak, třeba vám to přišlo texty bez vracení a zdůvodňování zkrátka v záblescích křtít pak rodili se vhod, pokud jste někde seděli a čekali. Pak nepublikovat. srdcem prodchnutou Quijotové s Juany vezme člověk zavděk i tímhle. Na mocnou přílivovou vlnu nádher- ných neočtených veršů a próz se spolu poušť s Vámi, autory i čtenáři, těší Tvar v krahujcích slyšet přesto Mlýnů a Panen Připravila směr zůstávala převaha BOŽENA SPRÁVCOVÁ 12

2001 11 • • •

Psát... tak leda po paměti ztratil jsem kontakt inspiraci možná až jednou děti našich dětí Vít Janotajak tažní ptáci co od jihu se vrací Ještě mám v poště nějaké ty lístky ...od chaty je to pár kroků k lesu (Disophrol) • • • pozdí se a gymnazistky loudají se z prvních plesů Musíš se vypotit pak už ti bude líp Na malých nádražích dosud patrný je a sny si pamatuj ty první vyplní se ve vzduchu zvláštní trpký pach karbolíny A svět je hladký nemá háček ...tolik ses nezměnila ...jsi jak ten starý vtip ze starých pražců z olejové špíny co všechno skrývá tvému hmatu co teprv před pár dny konečně pochopil jsem za okny v truhlících červené begónie jak šňůrky bílých šněrovaček pod tenkou látkou letních šatů Ty prášky polykej radši dva na svou výšku Na malých nádražích prý ještě v kůlnách visí teď bych tě nepřehlédla v davu před letním kinem vyhlášky c. k. ředitelství drah Třeba jen mluvit o nemocech ...tiše se propadat ...jako když z kamen jíšku v čekárnách kamna sedlý prach kde tě to bere vystřeluje kolébán únavou a pseudoefedrinem kdo se kdy ženil v kterém roce Tam vstoupit chci kdo vrací se kdo někam pluje ještě jednou jako kdysi Vzpomínám dobře v této zemi • • • na tvoje houpačky a kolovadla po starých věcech stýská se mi Na Negrelliho viaduktu stály vagóny tak velká tíseň na mě padla tolikráts to zkoušel ztratit se projít zdí • • • it must have been part of some agony a přesto mnozí lhali že jim to nevadí O měsíci chtěl bych psát jak objeví se někdy k ránu • • • A než se naděješ tak už se z tebe stává jak odemyká sedmou bránu mučedník doby leštič cizích klik jak naklání se do zahrad Hospoda na hřišti na mezích ještě doutná loňská tráva vlasec pod tenkou čárou noci it’s not that hard chce to jenom cvik O měsíci chtěl bych psát věci odmítnuté jak v sepraném límci mraků věci nepřijaté smysly obchází srdce kardiaků pivo cmrndá se hned vedle šaten jak nedává jim večer spát do oken plácají mokrá trička • • • s velkými čísly A ne se budit v cizích bytech Když se před jarem poprvé oteplí kde bloudí hlad po jiných citech divoký česnek vyžene listy kde dozvídáš se o nevěře mosty jak kačeny rozvážně přidřeply jen tak přes zavřený dveře • • • dál už se neptej nejsem si jistý a kde snad jenom kromě špíny tě nic jinýho už nečeká Tma stydne v lucernách Ze strání pod Letnou ta ostrá vůně vpadá stydne a houstne jak krupicová kaše do městských ulic tak nějak nepatřičně v bufetech otíraj stoly od guláše metaři usnuli slunce jim hřeje záda a tíseň sedá jako prach kabáty rozepnou prozatím jenom cvičně • • • Tma vsáklá v pórech šedých stěn Jasné ráno na oběť číhá jako štika čerstvý sníh a s ní pořád stejná poetika • • • nesl jsem z Vinohrad umakartových koupelen smuteční oznámení Z letadla na chvíli zahlíd jsem staré hřiště ještě byl trochu cítit z nich Tma vzlíná z kaluží tribunu topoly dvě vyrezlé branky horký dech strojů tiskařských bobtná jak houska namočená v mlíce až zase po letech sejdeme se příště příběhů bez konce a hvězdy matné souputnice dáme si pivo někde u Malovanky zastávek na znamení Proč jsem si myslel že ti nic nedlužím? Tereza Riedlbauchová

• • • vítr mu čechrá bezvlasé větve • • • objímá ho a drsně laská Ve stromu zůstaly snopy a scvrklá jablka tahle pološílená milenka Noc je ještě slabá a my napili se vín ptáci klovají mozečky z ořechů tahle pomyslná nevěsta žlutý jazyk tápe po mé červeni jako žahadlo pod nohama zapraskaly lebky do roubu mu nasadila obolené ňadro vplouváš do soutěsky rozštěpené očnice pohlavím se tře o kůru – lámeš se o útes strom se řítí hluboko do podzimu – jektá v něm jako v prázdném vosím hnízdě padáš do hlubiny ztrácíš dech ryby se smějí sasanky ti lepí na rakev do tmy ses odvážil do hlíny zalomil překrásné ruce Miláčku, ty dávno už bez útrob můj Králi

• • •

Ze stínu mé poezie vystupuje má podoba šílená ta touha milovat voda klopýtá přes paže jak přes kameny ta touha zahryzlá do ticha ta touha těhotná kdy v břichu stoupá katedrála světla z maličkých slz kdy něha a strach se spojují a nad hladinu se spouští Ivan Horák, „Bez názvu“, fotografie tenoulinké větve vrb 13

2001 11

– nad růžovým tělem, zimomřivým a vetchým Viktor Špaček rej čepic Hájemství ducha

Pomlka v ohni, než karma vybuchne Jaro Z těla do těla. Ale ne z krabičky do krabičky, ...odkašlávají pak odbíjí měkce Figurka, vláčky, vagónky a nádražíčka nedobytné je hájemství ducha. ach achich ach achich ach a můj smutek a s chvěním se zasunou. Není to špatné jako nábytek Zdi to rychle zabílí. a potřeba prázdna vším popojet. osnova s dívčími vlasy. Můžu si zařídit vnějšek Až na pár chlupů z nosu jak chci. Zrcadly! plešatá hlava je zas celá. Zapracovaná s hlínou stojí tma Vzpomínka Zrcadly! Můžou být dvě hlavy na sobě golem, za oknem obelisk. aniž si vymění oči. Řádí naháči řádí a řádí Cosi zvenčí na oblohu bouchá. stydíval jsem se. Nos Někdo velký je uražený. k nosu A přece se usmívám. Nedobytné nikdo se skla ani netkne. Za obličejem tvář ženy. je hájemství ducha. Stydíval jsem se stydíval. Pomlka v ohni, než karma vybuchne.

Putuju Myš, pěna, Ó Štěstí Putuju klidně jak stín stolu v místnosti Myš železem za hlavičkou Ale jsou i jiné, takové... kde žárovka létá dokola. přinucena už provždy zírat ve směru dobrot Nejdříve to na balkoně hulí a pak to dlouze pláče Ale jindy jsem jak tichounká pěna Na japonský motiv zpod níž ubývá voda valem na koleji, v tunelu plném černochů a ona ví vše to o čase s kterými spí kamarádky A až bude nahá na stůl ulehne i nespí. a bude hádat Poznání neradostné aspoň ono ale jaká jídla na ni pokladou, jaká masa poněvadž A ona to musí poslouchat „Hm, vlhké a teplé, to bude losos.“ – a poněvadž vše je kruh nutno soustředit se. Ve velikém Ó řev, ze všech stran, Omyl tak pět kuchtíků líbá jak promlouvá štěstí a kuchař v tlustém Ó co kolotá kolem... Z VERNISÁŽNÍKU PATRIKA ŠIMONA

Sláva barokní Čechie! Velký, mon- Chápu, jak je sochařský a výtvarný mýtus Jako bychom hledali opravdové překva- vat s úměrou scénografie, která nesmí hned strózně pojatý podnik ve čtyřech budovách tohoto patrona u nás hluboce zakořeněn, je pení, jehož se nám nedostává... Nějaký „vel- na začátku ubít diváckou zvídavost v Praze, který má připomínat slavnou výsta- to snad nejrozšířenější figura našeho barok- ký“ obraz, kolem něhož by se „vystrojila a schopnost vnímat podstrčený materiál. vu Pražské baroko z roku 1938 – ale jinak. ního světa, nicméně když ho potkáváte na slavnost“ dalších souvislostí. Nebo (zřejmě) Najít vyvážený poměr mezi fantazií a únos- Záměrem autora projektu Víta Vlnase je výstavě, připadá vám to jako schválnost ne- neumím číst v tomto programu!? Nepochy- ností exponátů, kterým je potřeba ovšem představit méně známá a tím pádem i vý- bo neznalost míry. buji ani na okamžik o odborném a neuvěři- dát zásadně čitelný řád, v němž bude vidi- tvarně v kvalitě kolísavá díla z celého úze- Stálá barokní expozice v Jiřském klášte- telně náročném, několikaletém úsilí shro- telné, že v Čechách bylo významné cent- mí Čech, přičemž se mu podařilo nashro- ře zůstala (až na několik výjimek) nedotče- máždit tisíce věcí, dát jim alespoň pro sebe rum barokní kultury se všemi jejími odstí- máždit 1600 exponátů. Ty „naskládány“ do na. Je to chyba, neboť tím pádem je celkový řád, nechat je zrestaurovat a přesvědčit ob- ny. Umělecká kvalita je ale prvořadým li- jednotlivých expozic fungují nadmíru chao- obraz o českém baroku rozostřen do tisícera rovský tým nejrůznějších odborníků ke spo- mitem i cílem, kolem níž je možné soustře- ticky a nevyváženě. Často je umělecký jednotlivin, jež postrádají silné a přesvědči- lupráci. Nemluvě o finančním zázemí pro- dit i kuriozity. Nikoli naopak. efekt natolik zastřen popisností a historici- vé ikony, na něž jsme zvyklí. Naopak ta část jektu, který jistě procházel řadou turbulencí, Národní galerie v Praze v roce 2001 tak tou, že máme dojem, jako bychom listovali Jiřského kláštera, kde bývala gotika, poslou- kdy vzdálenost představy ke skutečné finál- splnila hlavní úkol roku. Naplánovala ho do nějakou encyklopedií s mnoha ilustracemi, žila jako místo pro pokračování výstavy (tu- ní podobě je limitována nedostatkem pro- turisticky silné sezony v obvykle vytíže- u níž je vlastně lhostejné, kdo je autorem dí- recký stan, velké obrazy instalované vedle středků, které je však nutné za každou cenu ných objektech, jakými jsou Obrazárna la, a podstatné je: koho a co zobrazují. Tato miniaturních...). V sálech, kde visel Theo- sehnat. Pražského hradu, klášter sv. Jiří, Valdštejn- metoda „ztráty středu“ se nejen poněkud dorik nebo Mistr Vyšebrodský, jsou už do- Když shrneme z pohledu diváka tuto ská jízdárna na Malé Straně a palác Kin- vymkla, ale řekl bych, že i vymstila. Expo- slova nastavované řady sádrových odlitků vskutku mimořádnou akci – dostaví se jistě ských na Staroměstském náměstí. K tomu zice, která začíná v Obrazárně Pražského a projevy dětí inspirované barokem. Zbyl tu ovace. Odborná veřejnost může být také je k dispozici „fůra“ přívěsků – lidových hradu, má samozřejmě svá čestná a výsost- také velký sv. Jiří, který zabíjí draka, bron- spokojena, neboť přece nebude kritizovat taškařic, koncertů, výletů, přednášek, o ně- ně dojímavá místa, celek je však „nakašíro- zový originál z nádvoří Pražského hradu – své vlastní příspěvky. Ale přece jen – režie co méně knih. Jen chybí to v Čechách ple- ván“. Obrazy jsou zasunuty do hřmotné in- nevědělo se „kam s ním“. Nehodil se ani do takového kasovního trháku závisí na dvou sající srdce, které by spontánně zvolalo – stalace papundeklových vln, jež mají prvo- „internacionální“ gotiky, tak zůstal pro svou základních elementech: schopnosti praco- Sláva! plánově zprostředkovat onen dojem dyna- velikost a tíhu jako zapomenutý a neskladný miky a nervozity barokních tvarů. Jsem klavír v chodbě, do níž vede jen úzké scho- však přesvědčen o tom, že nedostatek kva- diště a příliš malá dvířka. litně připravené monografie o expozici Navštívíme-li palác Kinských, kde je a mnohdy i chybějící popisky tam, kde jsou větší pozornost kladena na barokní funerá- třeba, nedovolují divákovi, který se chce lie, opět máme podivný pocit z místy až těž- o jednotlivostech něco dozvědět, vůbec kopádné instalace. Do již tak malých míst- proniknout do tématu. Místo toho jsou při- ností byly ještě „nacpány“ dřevěné dekora- praveny dvě publikace. Velký sborník na- ce, z nichž vyčuhují překrásné obrazy. Opět fouknutý do formátu A4 s reprodukcemi si uvědomíme krásu mistrovského portrétu (jen jako nutné ilustrace) naprosto nesplňu- Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic od K. je nároky na vědecký katalog, jenž by byl Škréty nebo nás zaujme srdce Clary-Aldrin- potřebný. Sešitový průvodce pro turisty gena z Teplic v průhledné schránce či figu- upozorňuje, co je v té které budově hodno rální obrazy zapůjčené z Louvru (aspoň pro pozornosti. pocit, že patříme do velké Evropy). Výborná je Valdštejnská jízdárna Další patro paláce Kinských je uzavře- s efektním proscéniem a oponou z krumlov- no, zato jsme svedeni do křivolakých skle- ského divadla a řekl bych i lidsky dimenzo- pů, kde září vitríny se zlatými a stříbrnými vaným měřítkem poměru exponátů a jejich chrámovými poklady. Kalichy, monstrance, čtivé a hbité instalace. patény, berly, ale jejich svit z chladného Leitmotivem výstavy je patron sv. Jan a temného světa je jen zoufalým křikem. Ta- Nepomucký (oblíbená postava Víta Vlnase, dy si člověk uvědomí, jak tyto předměty který o něm napsal svého času poutavou chybí v ostatních expozicích, jak jsou vydě- knihu). Tam, kde jinak něco chybí – objeví leny nejen z původního sakrálního kontextu. se Nepomuckého všudypřítomný jazyk ne- Měly raději zářit v prvním patře paláce, kde bo alespoň jeho utopená subtilní figura. by měly větší účinek. 14

2001 11 podložené samozřejmě novou smlouvou, kterou Ti posíláme, je se třeba dívat jako na starý dluh z loňského roku, kdy měla vyjít Příprava jednotlivých vydání básnických dvě vydání, jedno v Klubu přátel poezie a druhé pro normální trh. Jak víš, snažili archivu knih Milana Kundery v nakladatelství jsme se uspokojit zájem v Klubu – a na vy- dání knihkupecké se nedostalo vůbec nic. Protože jsme vázáni tento starý dluh vůči Československý spisovatel knihkupeckému trhu splatit, chceme vydat urychleně 5.000 výtisků. Urychleně proto,

Z literárního krevnost a stínovitost postav v básni Láska a život, ale zase to není to nejpodstatnější. aby knížka vyšla k fučíkovskému výročí PNP Důležité je to nové, co básně do dnešní poe- v únoru 1963. Proto Tě moc a moc naléhavě sie přinášejí. prosíme, abys pochopil naši nejlepší vůli 4) polemičnost básní jde rovněž k vyšší a výrobě knížky (znáš předobře, jak to dnes- bojovnosti naší mladé poesie. Nejde tu o po- ka v knihtisku ve výrobě chodí) nestál v ces- lemiku do vzduchoprázdna, ale do řad slán- tě. Tím spíše, že tvoje knížka ve svých dal- skistů, kteří škodili nejen v hospodářském ších 5.000 má plnit tak závažný kulturně po- a politickém životě, ale i v kultuře. S tím litický úkol. Nechceme Tě bombardovat dal- První básnickou knihou Milana Kun- souvisí šími argumenty, víme, jaká máš jako autor dery, která vyšla v nakladatelství Česko- 5) citlivost Kunderova, s jakou dovedl práva, my sami je budeme plně respektovat – slovenský spisovatel, byla sbírka Člověk vystihnout celou atmosféru slánskismu. i pokud jde o Tvé zásahy v korekturách, ale zahrada širá, vydaná v roce 1953. Lektor- 6) svéráznost zpracování mezinárodních snažně a důrazně Tě prosíme, abys, abych ské posudky na ni napsali Jaroslav Janů motivů. V Italské, Korejské a j. se učil sku- tak řekl, nekomplikoval život nám bědným a Z. K. Slabý. tečně tvůrčím způsobem u lidové písně. redaktorům i koneckonců sobě samému. Mi- 7) orosenost slovního vyjádření. Někde mochodem: Kdyby se vydání nerealizovalo, Sbírka veršů Milana Kundery „Člověk u zrodu tohoto slovního vyjádření, mám do- museli bychom zaplatit ze svého, co bylo in- zahrada širá“ je nesporně projevem silného, jem, stojí poesie ražení Eluardova. Ve spoje- vestováno do sazby. Ovšem situace by byla zdravého, originálního poetického talentu. ní s ostatními výrazovými prostředky Kun- daleko složitější. Očekáváme proto netrpěli- Především cítím z jeho veršů hluboký fond derovými dostává však nového, osobitého vě Tvoji zprávu. lidskosti, tvořivý formát nových, svěžích, zabarvení. čistých emocí. Tento básník má z čeho nabí- Nechci tvrdit, že Kunderova sbírka nemá Jako příloha tohoto dopisu byl přilo- rat, skutečně žije poesií, jeho forma se rodí chyby. Je to už zmíněná konturovitost postav, žen návrh smlouvy. Na Rumlerův dopis z plnosti prožitku s obdivuhodnou samozřej- zejména v Lásce a životě. Je to někde výra- odpověděl Kundera nedatovaným psaním, mostí a přitom je pečlivě, velmi pečlivě ško- zová nejasnost, někde vede snaha po origi- datum poštovního razítka je 31. 7. 1962: lená a poučená na české klasické tradici až nálnosti a nevšednosti k nevkusu (viz žeberní od formy erbenovské. praskot atd.). Je to konec konců – i když Milý soudruhu, Kundera si úspěšně troufá až na útvar ba- v menší míře než jinde – přecházení důleži- nechci Vám všem nijak komplikovat si- lady – kolik let už jsme nečetli v české poe- tých problémů naší doby opisem. Pro Kunde- tuaci – zkomplikovali jste si ji sami. sii baladu! ru je charakteristický tento opis zejména v zá- Smlouva, kterou jste mi poslali, je dato- Přitom jsou Kunderovy básně velmi věrečných verších knížky, kde sice skuteč- vána 4. květnem. Dnes je již srpen. Já jsem „mluvné“, dobře se přednášejí (vyzkoušel nost zpoetisuje na vyšší sférickou rovinu, ale celou dobu vůbec nic nevěděl o tom, že další jsem si to), a protože jsou vysoce obsažné tato rovina netkví vždy svými kořeny dosta- vydání Posledního máje připravujete. To mi (jak ideově, tak citově – a dokonce i dějově, tečně hluboko, její základ klouže tak trochu připadá dost nenormální, dost nepřirozené. epicky!), působí nadmíru poutavě, téměř pouze po pohledu na věci, neproniká do nich Komplikace vzniká z toho, že se zněním bych řekl: napínavě. dostatečně hluboko. Proto se mu Návrat scvr- Posledního máje, ani s tím, které jsem pře- Kunderova poesie je žhavě, vášnivě stra- kl z bývalých asi čtyř zpěvů na jeden. To pracoval pro druhé vydání, nejsem pořád do- nická, bez frází, bytostně: socialistická poli- však je výtka víc pro budoucnost. dání této knihy 19. 6. 1960 a rozhodlo vy- cela spokojen a že pochopitelně nemohu při- tičnost je v ní elementární poetickou silou. Autor by mohl uvažovat i o přidání Vý- dat ji v roce 1961 v nákladu 2000 kusů. pustit, aby vyšla věc ve znění, s kterým se už Cením si i toho, že je na Kunderových čitek a motta k původnímu oddílu Bratři, ny- Náklad byl posléze zvýšen na 2200 kusů v té chvíli neztotožňuju. verších živě znát, jak jsou mladé, mladistvé, ní Kamarádi..., jež by mohlo mít asi 8 veršů, a skladba měla vyjít v edici České básně. Kdybyste mi byli sdělili včas, že třetí vy- spontánní, nepřestylisované a nepřemistro- z nichž závěrečné by byly: „Já cítím už po Povolení cenzorního orgánu HSTD je z 24. dání připravujete, mohl jsem se na báseň vané. Leccos na nich ještě nese znak záro- celém těle, / jak vůni jabloní, jež proudí do 11. 1960. Kniha vyšla v roce 1961 (signální v klidu podívat a připravit Vám ji k vydání. dečnosti – záruku růstu, možnost růstu. Roz- zahrad, / opojnou sladkost komunismu / výtisk je z 1. 4. 1961, což je shodou okol- Já jsem však místo toho z ničeho nic dostal pínají se teprv, hledají svůj styl, sem tam ješ- z budoucnosti k nám vát.“ ností datum Kunderových narozenin), stránkovou korekturu!! tě něco ve výrazu nesedí pevně a přesně, ale ZKS avšak v Klubu přátel poezie a v nákladu Jestliže má knížka plnit „závažný kultur- cítíš, jak to v něm dorůstá a kypí (myslím 11 000 výtisků. Nakladatelská smlouva je ně politický úkol“, jak píšeš, tím víc je ne- třebas na takové obraty jako „tráva se cáka- Básnická skladba Poslední máj vyšla z 11. 2. 1961. Vydání v KPP se mohlo zbytné, abych se jejímu textu mohl ještě vě- la v jezeru ranní rosy“ – což jsou poslední poprvé v roce 1955. Ve stejném roce bylo uskutečnit i na základě nabídky Miroslava novat. Mohu se zavázat, že Vám definitivní stopy „dynamoarchistického“ vyjadřování rozhodnuto vydat dotisk tohoto vydání. Floriana Kunderovi ze 7. 2. 1961: text dám do konce měsíce září – t. j. do dvou à la Hořec nebo Kryštofek, ale stopy, z nichž K tomu se vztahuje poznámka z archivu měsíců. Protože půdorys skladby zůstane ne- se vybředává, ne do nichž se zapadá). nakladatelství Československý spisovatel: Milý soudruhu, změněn a přepracování bude znamenat buď Úhrnem soudím, že je Kunderova sbírka Klub přátel poezie založený při našem škrty nebo změny, které nebudou znamenat neobyčejně slibným objevem naší mladé po- Protože Ivan Skála nedokončil rukopis nakladatelství dosáhl již úctyhodného počtu rozšiřování textu, můžeme se jistě dohod- esie a že by měla být co nejdřív vydána. své nové básnické sbírky, dohodli jsme se dvaceti tisíc členů. Průzkum přihlášek pro- nout na tom, abych definitivní text vyznačil 22. XI. 1952 Dr. Jaroslav Janů s n. p. Kniha, že uspořádáme ve IV. čtvrtl. kázal, že se valná část čtenářů zajímá i o dru- do korektury. dotisk knihy Milana Kundery Poslední máj, hou, výběrovou řadu, v níž napříště hodláme Srdečně pozdravuje Posudek Z. K. Slabého byl rovněž která byla poctěna jako vítězná skladba na vydávat ve velkých nákladech především so- Milan Kundera kladný: varšavském festivalu mládeže. Kniha je roze- učasnou naši i přeloženou poezii. Obracíme P. S.: Smlouvu podepíšu a vrátím, jakmi- brána a je voláno po jejím novém vydání. N. se proto na Tebe s prosbou, abys na Klub ne- le mi potvrdíš dvouměsíční lhůtu pro dodání Zásadně: Doporučuji k vydání p. Kniha schválil tuto změnu dopisem z 8. zá- zapomínal a pamatoval na nás svou nejbližší definitivního textu. Zdůvodnění: Naše mladá poesie v po- ří 1955, podepsaným dr. Šebestou a Hartma- sbírkou. Těšíme se, že naši redakci brzo nav- slední době je bohužel hodně znivelisovaná. nem. štívíš a že si pohovoříme o podrobnostech. Rumlerova odpověď je z 2. 8. 1962: Asi tak, jak říká Kundera v jednom svém mottu: „... o míru vůbec, / o práci vůbec, / Nakladatelskou smlouvu na vydání re- Třetí, rovněž upravené vydání (nakla- Milý soudruhu, o straně vůbec...“ Začínající autoři nejen že edice Posledního máje v edici České básně datelská smlouva je z 30. 7. 1962) bylo děkujeme Ti za Tvoji odpověď z 31. VII. většinou nejdou do složitosti naší doby, ale podepsal Kundera 1. 7. 1960. Vedoucí re- schváleno v Československém spisovateli Máš plně pravdu v tom, že jsi měl být vyro- ani nemají náznak toho rvaní se s problémy, daktor Jiří Fried napsal do lektorské prů- do Malé edice poezie 4. 4. 1962, HSTD da- zuměn, než byl dán text do výroby. Máš z něhož mohou teprve vykřesat silnou báseň. vodky: la svolení 9. 11. 1962, signální výtisk je pravdu, když Ti to „připadá dost nenormální, V této situaci vystupuje Kunderova poesie z 11. 4. 1963. Původně navržený náklad dost nepřirozené“. Omlouváme se Ti, že nad jiné výrazně. Má několik znaků, které Reedice známé Kunderovy sbírky v pře- 5000 kusů byl snížen na 3000, ale v tiráži jsme tak neučinili, velmi nás to mrzí. Na dru- znamenají dnes u nás obrozený pohled na pracované versi svým thematem dobře dopl- je uvedeno 5000 výtisků. Odpovědný re- hé straně by bylo od nás neodpovědné, kdy- mladou poesii: ní program ČB. Doporučuji. (ČB znamená daktor Josef Rumler do lektorské průvod- bychom Ti byli posílali smlouvu, aniž vydá- 1) nový, neotřelý pohled na věci. Kunde- edici České básně.) ky napsal: ní bylo schváleno nadřazeným orgánem. ra nejde po cestách, jež už byly vyšlapány, Když zde již souhlas byl, na autora, na Tebe, neomílá otřelé pravdy, ale hledá novost a vy- Odpovědný redaktor Miroslav Flori- Úroveň Kunderova Posledního máje na Tvé právo se zapomnělo. rovnává se s ní. Základem toho pohledu je an se 28. 6. 1960 vyjádřil takto: spolu se závažností tematu si zaslouží, aby Souhlasíme s Tvou podmínkou dodání 2) prožívání básněných problémů celou vyšla v Malé edici poezie k fučíkovskému vý- definitivního textu. Velmi bychom Ti však básníkovou bytostí. Kundera se rve s problé- M. Kundera se nad první verzí svého Po- ročí roku 1963 v únoru. byli zavázáni, kdybys text mohl dodat aspoň my. Proto mu to někde ještě skřípe, proto sledního máje (Čs. spis. 1955) hluboce do 20. září. Moc a moc tě o to prosíme. Pod- můžeme mít výhrady k některým výrazům a poctivě zamyslil a báseň přepracoval. Ré- Třetí vydání Posledního máje nebylo mínku vyznač laskavě na smlouvě, na exem- i rýmům, ale tyto nedostatky, které v knize torická a plochá místa opravil nebo vypustil, bez problémů. Jejich podobu dokumentu- pláři, který nám vrátíš. jsou, nejsou to nejpodstatnější. Proto radím dva zpěvy nyní stáhl v jeden atd. Nepochyb- jí dva dopisy Josefa Rumlera a jeden do- Ještě jednou se Ti, milý soudruhu, velice i upravit jen ty nejnápadnější. ně tím básni prospěl, je ostřejší v kontuře pis Milana Kundery. J. Rumler poslal omlouváme. Děkujeme Ti za porozumění, 3) spění k epičnosti. To je to, co dnes na- a lapidárnější. Nový rukopis je po mém sou- Kunderovi tento dopis z 30. 7. 1962: i za to, že se vynasnažíš, jak píšeš, aby pů- še poesie hodně potřebuje. Autor sbírky do- du příkladem odpovědně připravené reedice. dorys skladby zůstal nezměněn, a že přepra- káže řešit na epickém či poloepickém příbě- Milý soudruhu, cování nebude znamenat rozšiřování textu. hu to, co hýbe dnešním mladým člověkem. Vedení redakce Československého spi- Mirek Florian mi vyřídil Tvůj telefonic- Přejeme Ti hodně zdaru v Tvé kumštýř- I zde mu můžeme vytknout třeba neplno- sovatele projednalo druhé, upravené vy- ký vzkaz. Na nové vydání Posledního máje, ské robotě a srdečně Tě pozdravujeme. 15

2001 11 Básnická sbírka Monology byla popr- su do sazby, a poté byl zvýšen na 15 000, provedla podle mého pokynu. Jsem tedy vi- Vážený pane Brunovský, vé vydána v roce 1957. Původní název té- což stojí i v tiráži sbírky). Nakladatelskou ník, který Ti způsobil tolik nepříjemnosti. posílám Vám maketu knížečky z edice to sbírky byl Ženské monology, jak to sto- smlouvu z 25. 5. 1964 podepsal Kundera V básni totiž tak, jak je vytištěna, jsem ne- Prstýnek. V této edici chceme vydat Mono- jí na nakladatelské smlouvě z 15. 8. 1956, 1. 6. 1964 v Brně a poslal do nakladatel- spatřoval nic nelogického: první část „nech logy Milana Kundery. Jednalo by se o 6 pe- náklad byl stanoven na 4000 výtisků. ství. O změně výše nákladu byl Kundera – dneska světlo“ a druhou část „Zhasni“ jsem rokreseb ao1 malbu na vazbu. Dle přilože- Sbírka vyšla ve skutečnosti v nákladu oslovován byl jako laureát státní ceny považoval za záměrný protiklad. Pod suges- né makety však není jasné, jak si vazbu před- 5000 exemplářů. Typografická úprava, Klementa Gottwalda – informován dopi- cí Tvého vzkazu jsem ovšem již nepřišel na stavujeme, protože plátno je speciální a dá se obálka a vazba je dílem Josefa Kaplické- sem z 26. 2. 1965: to, že jde o pokračování předchozí básně. na něj tisknout ofsetem i barevné valéry ho, což se stalo předmětem Kunderova Tedy v každém případě je to moje chyba a polotóny. Tento návrh Zdeňka Sklenáře je nesouhlasu již při přípravě svazku. Reak- Vážený soudruhu, a mrzí mne to tím víc, že jsem se po celou na jinou knihu, kdy ještě jsme speciální plát- cí je dopis z 22. 1. 1957, jehož autorem je Knižní velkoobchod provedl u knižních dobu snažil vyhovět všem Tvým připomín- no neměli, a zde je to svázáno dohromady podle šifry Ladislav Fikar: prodejen průzkum poptávky o Vašem díle kám, požadavkům na vypuštění tří básní ve s Troupovými kresbami z jiné knihy. Bude- MONOLOGY. S přihlédnutím k výsledkům stránkové korektuře, na zpřeházení pořadí me tedy rádi, když kresba nebo malba na Milý Milane, průzkumu určili jsme konečnou výši nákladu básní v prvním oddílu (v korektuře jsi to ne- vazbu by byla s půltóny. dostal jsem dnes od Tebe Tvou vášnivou na 15.000 výtisků. Tím zpřesňujeme odsta- značil, ale připojil jsi změněný pořad na Doufáme, že se Vám práce bude líbit, filipiku proti Kaplického úpravě Českých vec 4 nakladatelské smlouvy s Vámi dne 25. zvláštním papíru). Konečně jsem prosadil a těšíme se na Vaše zprávy. básní. Prosím Tě, aby ses na mě nezlobil, května 1964. i přehození kreseb – na Tvoji žádost. A sta- Přátelsky M. Váša když musím rozhodnout, aby Tvá knížka, rou poznámku jsme nahradili Tvým novým stejně jako ostatní letošní svazky této edice, Rukopis byl schválen v nakladatelství textem (rovněž ve stránkové korektuře). Pro- 1 maketa – rukopis Monologů vyšly v nynější standardní úpravě. Jsem pře- o den později, 20. 5. 1964. Na HSTD byl tože jsme měli tolik požadavků vůči tiskár- DOPORUČENĚ – EXPRES svědčen, že je to Tvůj čistě subjektivní pocit připravovaný výtisk poslán 22. 2. 1965, ně, museli jsme jim vyjít vstříc a zkrátit ter- P. S.: Návrhy bychom potřebovali do a že i Tvoji přátelé básníci, jichž ses ptal na vrátil se o tři dny později – 25. 2. 1965. Do- míny korektur. Měl jsem dobrou vůli, ale to- konce června. Po Vaší odpovědi Vám ihned jejich názor, posuzují úpravu zase víc sub- šlo zde ovšem k problémům, což o něco lik změn způsobilo, že jsem přestal spoléhat vystavíme smlouvu. – Na zadní straně ma- jektivně, a s malým nebo se žádným zřete- prodloužilo vydání Monologů, takže sig- na text předchozího vydání a plně se spolehl ketky je asi vidět, jak by měla technicky vaz- lem na edici celou a všecky okolnosti, jež nální výtisk z HSTD je až ze dne 24. 5. jenom na Tvoje připomínky a vzkazy, ba vypadat. edice s sebou přináší. 1965. Původní odpovědný redaktor K. z nichž jeden jsem zřejmě pochopil špatně Tvou sbírku budeme sázet cicerem (te- Čechák byl nahrazen Josefem Rumlerem, a osudně. Toto 4. vydání mohlo již být výsled- dy písmem větším než sbírky ostatní, pokud vedoucím redaktorem byl František Hru- Prosím Tě, soudruhu, nehněvej se na kem smlouvy, kterou uzavřel Kundera jde tedy o písmo, Tvá námitka o nečitelnos- bín. mne. Je to pro mne tak jako tak nervák. Vy- s nakladatelstvím Československý spiso- ti a nevýraznosti padá). Milane, kdybys vě- O rozhodnutí znovu vydat Monology nasnažím se, aby se to při dalším vydání ne- vatel, když souhlasil s návrhem ze 12. 9. děl, jaká to byla obtíž, když jsme v minu- informoval Jan Kristek z nakladatelství stalo. 1967: lých letech vydávali obálky individuelní, Československý spisovatel Kunderu – Tak ještě jednou odpusť a přijmi můj po- každý pes jiná ves, pochopil bys, že bylo bydlel tehdy v Brně 12, v Purkyňově ulici zdrav. Vážený soudruhu, správné vnést do této edice aspoň zvenčí 6 – dopisem ze dne 14. 5. 1964: právě připravujeme perspektivní ediční nějaký řád. Neříkej, že je to řehole a postní O tom, že Kundera měl problémy plány. V těchto výhledech chceme přihlížet roucho, celek má svoje ladění, proti němuž Vážený soudruhu, s prováděním korektur, svědčí i dopis Ja- k zastoupení kmenových autorů – jsme rádi, lze mít námitky, ale sotva jej možno zavrh- jak mám zprávy, jsou už Monology ro- na Grossmana Kunderovi ze 17. 7. 1957 že k nim můžeme počítat i Vás – a proto by- nout a limine. Když je tomu tak, že část zebrány, a proto chystáme nové vydání. Ten- při přípravě svazku Básně Františka Gell- chom vzájemné vztahy chtěli upravit rámco- básníků není s touto úpravou spokojena, tokrát jsme zařadili Tvou sbírku do Malé nera. Grossman po druhé korektuře mi- vou smlouvu, která by skýtala oboustranné rozhodli jsme se právě s Kocourkem, že bě- edice poezie. V této knižnici je pravidlem mo jiné píše: záruky a jistoty jak kmenovému autoru, tak hem roku vypíšeme soutěž na novou úpra- ilustrační doprovod. Ptám se Tě tedy, kdo by Neměj mi za zlé, že jsem některé Tvoje i nakladatelství. Nakladatelství chce vzít na vu a od příštího roku zvolíme úpravu no- měl knížku doprovodit několika kresbami, korektury neprovedl a některé provést ne- sebe závazek, že vydá v navržených termí- vou. Ale i tak to bude úprava standardní, je- nebo to snad chceš nechat na naší výtvarné mohl. Ostatní je upraveno. Nadával jsem na nech nová vydání některých Vašich knížek, den z hlavních důvodů, proč se musíme roz- redakci? Až budeš mít cestu kolem, zastav se Tebe při sdělávání první korektury, kterou autor se proti tomu zaváže, že našemu nakla- hodnout pro standardní a ne individuelní nebo napiš pár řádek. Knížku chceme brzy jsi jen tak namarkýroval a při které jsem zji- datelství přednostně předloží všechny své úpravu, je především ztrátovost naprosté odevzdat tiskárně, aby vyšla začátkem příští- stil s pomocí korektorky plno chyb už v ru- nové práce. Nad to pokládáme za svou po- většiny svazků této edice. ho roku. kopisu. Musili jsme znovu dělat sčitku s kri- vinnost, abychom Vaše práce propagovali Máš úplně pravdu, že už edice dávno ne- A ještě jeden dotaz: Považuješ text dru- tickým vydáním a revidovat text slovo od rozličnými prostředky jak doma, tak i v za- ní to, co bývala, že se zvrhla, sepsula, že do hého vydání za definitivní, nebo pro další slova. Ale už jsem se uklidnil... hraničí, a podle jejich povahy je přednostně ní přišli ti, kdo do ní nepatří a pod. I tuto věc vydání počítáš s nějakými změnami? zařazovali do masových edic. právě řešíme a během letošního roku ustano- Srdečně Tě pozdravuju Čtvrté vydání Monologů bylo schvále- Věříme, vážený soudruhu, že úprava vujeme redakční radu Českých básní, v níž Kristek no v redakci 31. 1. 1968, signální výtisk je vztahů mezi Vámi a naším nakladatelstvím budou: Závada, Hrubín, Píša, Janů a Gross- P. S.: Smlouvu Ti pošleme v nejbližších ovšem až ze dne 17. 11. 1969, takže pří- přispěje k vzájemné spolupráci, že Vám mann, tedy kolektiv, který si bude moci do- dnech. prava trvala téměř dva roky. Rukopis byl i nám bude zabezpečovat nezbytné materiál- volit větší náročnost a přísnost. přitom přijat redakční radou už 5. 6. ní záruky – Vám pro další tvůrčí práci a nám Neuměl jsem být ve své odpovědi stejně Knihu upravil Zdenek Seydl, jehož 1967, tentýž den podepsal Kundera nakla- pro další ediční činnost. Jako zevní výraz to- vášnivý jako Ty (obdivuji Tvůj korespon- jméno je uvedeno již na průvodce rukopi- datelskou smlouvu. Původně měla sbírka ho uzavíráme s Vámi tuto rámcovou smlou- denční elán, jejž jsi, miláčku, tentokrát vyna- su do sazby. znovu vyjít v Malé edici poezie v nákladu vu o vzájemné spolupráci a smlouvu nakla- ložil). Uznej naše důvody a prosím Tě, pod- V tomto 3. vydání je tisková chyba na 10 000 kusů, poté byla přeřazena do edice datelskou: rob se jim. Nepochybuji o tom, že nebudeš straně 31: zde totiž pokračuje báseň Nech Prstýnek a náklad byl na základě průzku- 1. Svolujete, abychom do roku 1972 vy- poškozen. Ostatně, Tobě se líbila obálka na rozžato ze strany 30; báseň Zhasni začíná mu poptávky zvýšen na 40 000 výtisků, dali knižně v českém jazyce tato Vaše díla: Poslední máj? Mně vůbec ne. až na straně 32, takže tento název měl být o čemž byl Kundera – stále je titulován ja- Žert, Tři sešity směšných lásek, Monology. Děkuji Ti, žes mi porozuměl, a tisknu Ti umístěn až na začátek strany 32. Naklada- ko laureát státní ceny K. Gottwalda – in- 2. Zavazujete se, že až do konce roku přátelsky ruku. telství Československý spisovatel dne 1. 6. formován 29. 9. 1969. Vedoucím i odpo- 1972 nabídnete nám přednostně k vydání P. S.: Děkuji Ti za verše pro Karlovy Va- 1965 adresovalo knižním prodejnám do- vědným redaktorem byl Josef Rumler, všechna svá nově vytvořená díla a že s jiný- ry, které hned dnes odešlu. pis o této chybě pro případnou reklamaci který se vyjádřil 31. 1. 1968 k vydání sbír- mi českými nakladatelstvími budete uzavírat se sdělením: „Protože se už kniha expeduje, ky takto: jakékoliv nakladatelské smlouvy jen po Druhé, přepracované vydání Monolo- nemáme možnost vložit do ní opravný lístek O Kunderových Monolozích se netřeba předchozí dohodě s námi. gů bylo schváleno redakční radou Česko- a žádáme vás proto, abyste na tuto chybu čte- šířit. Knížka plnila a plní nadále svoji dobrou 3. Zavazujeme se vydat do konce roku slovenského spisovatele 11. 9. 1963, nakla- náře upozornili.“ K tomuto omylu došlo úlohu – mimo jiné i získává čtenáře poezii, 1972 Vaše díla uvedená pod č. 1. Výše ná- datelská smlouva je z 21. 9. 1963, kvůli i přesto, že na Kunderovo přání proběhly ani to není maličkost. Dárkové vydání kladu bude určena podle výsledků průzkumu problémům na Hlavní správě tiskového dvě korektury a náhled. Kundera si stěžo- v Prstýnku má určitě plné oprávnění. poptávky, autorský honorář bude stanoven dohledu došlo povolení odtud až po pro- val na tento omyl, za který nesl odpověd- v rámci platného sazebníku; přesně určí tyto vedení změn ve sbírce dne 13. 12. 1963 nost odpovědný redaktor J. Rumler, jenž Téhož dne Rumler shrnul výsledek náležitosti i další podrobnosti stanoví dodat- (rukopis zde byl projednáván dvakrát). se pokusil autorovi omluvit dopisem z 3. 6. lektorského řízení (kromě Rumlera lekto- ková nakladatelská smlouva pro každé jed- Lekturu rukopisu provedli Vilém Závada 1965 (snad je to mimo jiné doklad Kunde- roval sbírku Oldřich Vyhlídal – oba notlivé dílo, kterou s Vámi uzavřeme nejmé- a A. M. Píša. Signální výtisk je ze 17. 4. rovy známé snahy o dokonalou podobu je- s kladným výsledkem): ně jeden rok před plánovaným termínem vy- 1964; náklad byl stanoven nejprve na ho knih): Pro velký zájem čtenářů a knihkupců za- dání. 5000, posléze na 6000 výtisků. Odpovědný řazujeme do kolibří edice Prstýnek jako dár- Na důkaz souhlasu se zněním této redaktor Miroslav Florian dne 29. 8. 1963 Milý soudruhu Kundero, kovou publikaci. Jde o čtvrté vydání. smlouvy podepište a vraťte nám jedno její k připravovanému vydání uvedl: ještě než předstoupím před podnikovou vyhotovení. komisi, která zváží moji vinu a vyřkne nade Kundera si za ilustrátora tohoto vydá- S přátelským pozdravem Jan Pilař Pro druhé vydání Milan Kundera své mnou ortel, aby bylo učiněno zadost Tvé ní Monologů vybral Albína Brunovského; Monology přepracoval, některé básně elimi- stížnosti, dovol mi, abych se Ti omluvil za nakladatelství o tom informovalo malíře Na dokumentu je i Kunderův podpis. noval, některé nové do překomponovaného chybu, za kterou nenese odpovědnost nikdo dopisem z 28. 5. 1968: Na okraj poznamenávám, že Milan Kun- celku sbírky přiřadil; kniha těmito úpravami jiný než já sám. Stalo se tak, žel, nikoli mou dera byl autorem velmi žádaným a nakla- rozhodně získala. Je to poezie vzrušující, čti- nedbalostí, ale jako důsledek mé asi upříliše- Vážený pane, datelství Československý spisovatel se vá, jsou v ní čísla, která patří k autorovým né horlivosti vyhovět Ti ve všem všudy. spisovatel Milan Kundera by velice uví- snažilo získat k vydání vše, co napsal, pří- uměleckým vrcholům. Nové vydání jistě A takhle to dopadlo. Snažil jsem se totiž vy- tal, kdybyste mohl ilustrovat jeho Monolo- padně uspořádal. V intencích této smlou- znovu získá širokou čtenářskou odezvu. hovět Tvému vzkazu, v kterém jsi upozorňo- gy. (O technických podrobnostech a o rozsa- vy bylo i uzavření nakladatelské smlouvy val na přehozený začátek a konec. A v tom- hu ilustrací pojednává výtvarný redaktor Mi- na Kunderův čtyřsetstránkový román Třetí vydání Monologů – v tiráži je to momentě zřejmě došlo k mému omylu: roslav Váša v příloze.) Zvolil si Vás zejmé- Velké symposion dne 25. 11. 1969. Kunde- uvedeno, že se jedná o vydání změněné – Tvůj vzkaz jsem mechanicky vyřídil tak, že na proto, že šťastně akcentujete erotické mo- ra měl odevzdat rukopis nejpozději do 1. podle poznámky odpovědného redaktora jsem do korektury vepsal pokyn, aby text ze tivy, a to tím spíše, že leckdy se Monology 9. 1970 a nakladatelství ho vydat v roce Karla Čecháka z 19. 5. 1964 „sází se z 2., str. 31 přehodili „na str. 32 kromě paginy interpretují nevhodně sentimentálně. 1971 v edici Žatva. K tomuto vydání již přepracovaného vydání z r. 1964“ v nákladu a titulu“ a ze str. 32 „celé na str. 31 kromě nedošlo. 10 000 výtisků (nejprve byl snížen na 5000 paginy“. Toto jsem ještě opakoval v po- M. Váša napsal Brunovskému 31. 5. kusů, jak to lze zjistit z průvodky rukopi- známce u imprimatur. Tiskárna vše pečlivě 1968: Připravil MICHAL BAUER 16

2001 11 nost či přece jen jisté mezery v katalozích Nejzásadnější výtkou k celému projektu novníka... místo na frontu poslán do ústavu HŘBITOV PLNÝ Národní knihovny. Nepředstavitelné bylo by mohla být otázka, proč něco takového vů- pro choromyslné... cestoval po venkově a ko- potom ověřovat autory a básně zmíněné vý- bec vydávat. Číst v celku se kniha nedá, vět- nal osvětové přednášky... rodinné panství lučně v souvislosti s časopisy. Prochroustá- šina básníků v ní uvedených si své zneuznání přivedl téměř k úpadku... psal sólové výstu- vat se haldami zaprášených Lumírů měl (bohužel) zjevně zasloužila... Ale není-li py, které přednášel v přestrojení za starého Wernischů možná čtyřicet let čas a trpělivost Ivan básnická antologie ke čtení, k čemu tedy je? vysloužilce frajtra Kalinu, aby zamaskoval Wernisch, ale projít znovu jeho byť už pro- svou zmrzačenou nohu... předseda sboru šlapanou cestu by vyžadovalo bujaré nadše- starších pravoslavné církve v Praze... vydal ní, pro povrchního postmoderního recen- K lecčemu... kulturně historickou studii Báje o Rýbrcou- zenta nepředstavitelné. Zde by tedy měl po- lovi ve svém historickém vývoji a ve světle sedlý mystifikátor pro svou zálibu pole ne- Kniha může sloužit jako dokument doby. pravdy... částečně z žertu byl nazýván prv- škandál! orané... Osel-li ho Wernisch, a pokud ano, Málokde je tak skvěle jako zde vidět drsný ním českým futuristou... psal prorakouské ( ) jak hustě, nebudeme zde už více rozebírat. zlom v lidském chápání a pojímání světa, články, byl považován za zrádce národa... Je to ostatně skoro jedno. Básně Werni- kterým byla první světová válka. Vzhledem chystal k vydání sbírku mysliveckých písní... schem vybrané většinou navozují ducha do- k tomu, že básníci jsou v antologii seřazeni ale už v následujícím roce premonstráty by svého vzniku přesvědčivě, a tak není zase podle věku, podle data narození, je válečný opustil... ředitel Muzea středního Pootaví... až tolik důležité, jsou-li v oné době zakotve- šev zřetelný naprosto jasně. Knížka by se přišel při chemickém pokusu o oko... překlá- ny autenticky či do ní až ex post vkompono- klidně dala rozdělit na tři samostatné oddíly dal okultistickou literaturu... světoznámý vány. Doporučuji vám, a sám to budu dál pro pro poezii předválečnou, válečnou a pová- chirurg... sestavil Malého kouzelníka, hoj- tento text předpokládat, že všichni autoři i je- lečnou. Válka znamenala paradoxně osvobo- nou sbírku vybraných pokusů eskamotér- jich texty jsou pravé. Doufám přitom, že ne- zení, zejména formy. Hranice tu jsou zásad- ských... stal se lékařem ve službách poslední- jsem od pravdy daleko příliš. ní a ostré, zásadnější a ostřejší, než bychom ho bucharského emíra... nějaký čas se prý Štefan Švec čekali. Vida, jak může být poezie sympto- potuloval s cikány... v Českých Budějovicích matická! založil školskou matici, napomohl zde vzniku Koncepce... Kniha nám může sloužit i jako hypertex- pivovaru, tužkárny, smaltovny, sirkárny tový adresář, výkladní skříň poezie nezařa- a dalších průmyslových závodů... zemřel hla- Výběr jmen a veršů je Wernischovi mož- zené do národního kánonu, kartotéka, v níž dy... v pominutí mysli (s výkřikem „Ať žije no omlátit o hlavu z mnoha stran. Jinak to můžeme najít perlu, svého vlastního, osobní- svatý Václav!“) spadl z pražské Koňské brá- u podobné knihy ani nejde. Sám Wernisch to ho a jen nám blízkého génia, po jehož díle ny a způsobil si zranění, jemuž podlehl... zatraceně dobře ví, a se sympatickým alibis- a osudu se při troše dobrodružné povahy mů- mem označuje v ediční poznámce celou an- žeme dál pídit sami. tologii za čistě osobní čtenářský výběr. Ne- A konečně slouží antologie k připome- Je toho mnoho... pochybuji o tom, že on i vydavatel měli při nutí a uctění památky spousty myslících, his- jejím uvádění na trh ambice větší, a tak si tu toricky sympatických a nešťastných (protože Je toho mnoho, co se dá v antologii Za- přece jen letmo načrtneme plánek citlivých píšících) mužů a žen, po nichž by jinak už ni- padlo slunce za dnem, který nebyl ještě najít. míst, do nichž je možné knihu kopnout. kdo ani nevzdechl. Kouzelná jsou často jména jednotlivých sbí- První jsou samozřejmě na řadě jména. Anebo vzdechl. Vzdechl dokonce na- rek (Básně bez dvou konsonantů pospolu, Každému zde budou některá chybět a někte- hlas, ale v úplně jiných souvislostech. Mezi SAFRA, neboližto Orla poletem na pouť or- rá přebývat. Nevím, je-li mezi zapomenuté, zneuznanými básníky najdeme i několik jentem...) či pseudonymy. Najdeme tu autory, opomíjené a opovrhované nutné řadit Elišku osobností proslulých vším možným (mimo kteří si přimýšleli šlechtický přídomek, stejně Krásnohorskou, Karla Václava Raise, Gusta- pokusů veršotepeckých). jako ty, kteří se ho zbavovali. Najdeme něko- va Pflegera-Moravského či Arnošta Procház- lik žen, které se podepisovaly jako muži, ale ku, jejichž životopisy se učil k maturitě kaž- snad žádného muže, podepisujícího se coby dý středoškolák. Na druhou stranu je pravda, Proslulé osobnosti... žena. Ženy obecně dokazují i touto antologií, že jejich básnické dílo není čteno příliš. To že jsou stvořeními rozumnějšími, a nás, na- ovšem dnes není ani dílo Adolfa Heyduka či Proslulých osobností s poetickou ambicí duté muže, převyšujícími. Vyskytlo se jich Představte si, bylo to tak. Mystifikátor S. K. Neumanna. Ale budiž. lze v knize nalézt celou řadu. Jmenujme jich totiž mezi zneuznanými básníky pomálu. Že- I. W. (o němž vlastně nikdo neví, jestli sám Už vůbec si ale nejsem jistý, patří-li do jen pár pro představu: Josef Barák, Jaroslav ny si vždy dobře uvědomovaly, že být opě- není vymyšlený) si vymyslel bezmála osm antologie zapomenutých tolik představitelů Goll, Otakar Hostinský, Božena Viková-Ku- vovanou je mnohem krásnější a inspirativněj- set jmen, přiřadil jim kilometry vlastních Katolické moderny včetně těch nejvýznam- nětická, Jaroslav Kvapil, Emil Hácha, Karel ší post než opěvovat. Vzdejme hold moud- básní a celé to vydal v nakladatelství Petrov nějších. Sigismund Bouška, Karel Dostál- Hugo Hilar, Miroslav Rutte, Michal Mareš, rosti žen a pošetilosti mužů, kteří tušíce, že na jako antologii zneuznaných básníků publi- Lutinov, ba i Xaver Dvořák a další se v po- Josef Kodíček, Rudolf Medek... Některé nich opěvovat není co, stávají se součástmi kujících mezi léty 1850–1940. Mohutná ta slední době vyhřívají na výsluní zájmu snad z nich se chronologickým řazením také do- truchlivých antologií... kniha se jmenuje Zapadlo slunce za dnem, až nečekaného, takže jejich nominace mezi stávají do zajímavé společnosti, například Nejdůležitější, co ovšem v antologii na- který nebyl a má podtitul Zapomenutí, opovrhované a opomíjené je možná trochu protektorátní prezident Hácha je bezpro- jdeme, jsou verše. Při dostatečné trpělivosti opovrhovaní a opomíjení. Z jiné historie překvapivá. Je ale pravda, že zmíněný zájem středně následován knězem Vaňkem, umu- dohledá každý něco, co mu přijde geniální, české literatury. Je to kujón ten I. W, ale může být jen záležitostí sezonní a módní. čeným v Dachau. a takový text, ať je to třeba malé čtyřverší, měl by mu tyhle legrácky už někdo zatrh- Co se týče jmen chybějících, je jasné, že Nezřídka najdeme mezi zapomenutými vždy za trpělivost stojí. A čtěte třeba několi- nout! Tohle je skutečně škandál. není možné zmínit a zaznamenat každého. poety i jména příbuzných známých autorů, krát, i zlato se někdy objevuje až po několi- Mě osobně může třeba mrzet, že v knize v jedné knize se tu tak sejde syn J. K. Tyla, kerém prorýžování... chybí Ludvík Lát se svou geniální oslavou manžel Růženy Svobodové, bratranec Jaro- No dobře... leteckých motorů, sbírkou Avia vydanou ro- slava Haška, teta Ladislava Stroupežnické- ku 1927 v Českých Budějovicích („Motore, ho, strýc Jiřího Ortena, otec Olgy Schein- Závěrem... Nebylo to tak úplně docela. Bylo to příteli, rychleji leť / pod námi Bodamské je- pflugové, synovec Jaroslava Vrchlického i trošku jinak. Ivan Wernisch už čtyřicet let zero teď!“), ale to už se nedá nic dělat. Ivan a spousta dalších. Nakonec zbývá už jen zhodnotit Werni- kutá a hraje si na archeologa v antikvariá- Slavík bude mezi těmi skoro osmi sty jmény Co potěší, je přítomnost mnoha členů schovu antologii přiléhavou metaforou. Nu- tech, vyhrabává odtud fosilní literáty, tedy zase bezpochyby postrádat Jana Opolského, Haškovy Strany mírného pokroku v mezích že co ta silná hnědá kniha připomíná nejvíc? přesněji jejich spisky, a shromažďuje je ve Jaroslava Kolmana-Cassia či Václava Čeňka zákona. U málokterého z nich je ovšem ve Hřbitov. Hřbitov jmen, z nichž většina se své soukromé bance zneuznaných. Ta teď Bendla. stručném životopisu členství ve straně zmíně- do povědomí literární veřejnosti nikdy nedo- vydala účet v podobě mohutné knihy o čty- Dál by se možná dalo do antologie střílet no. Nanejvýš je letmo připomenuto blíže ne- stane, jakkoliv moc po tom zaživa toužila. ři sta čtyřiceti stranách. Jak ale věřit literár- kvůli samotnému výběru ukázek. Už jen rozvedené přátelství s Haškem. Ale i přesto Hřbitov, který svým návštěvníkům ukáže nímu paleontologovi, který si kdysi (a to je z těch sbírek, které se mně samotnému do- oko Haškova ctitele ukápne slzu nad verši snad životní data pohřbeného, jeho stručný jen jeden příklad za všechny) vymyslel staly do rukou, je jasné, že Wernisch nevybí- stranického poslíčka Frabši, G. R. Opočen- dějepis, podařilo-li se ho dohledat, a pár ver- vlastní zkamenělinu Václava Rozehnala ral verše pro jednotlivé básníky reprezenta- ského, Luise Křikavy, Adolfa Racka, Ema- šů z pozůstalosti, o které už šedesát let větši- a prosadil ji dokonce do literárních katalo- tivní. Zjevně mu nešlo o to představit u kaž- nuela z Lešehradu, Ladislava Hájka a jiných. nou nikdo neměl zájem. Hřbitov, jakýsi opak gů? Těžko říci. dého něco pro něj typického, ostatně sám se vyšehradského Slavína, místo, kde se uložily v ediční poznámce brání tvrzením, že mu odpadky a odřezky z oficiálního literárního nešlo ani tak o básníky jako o jejich výtvory Osudy... pomníku, který je přece tolik, tolik jen vr- Otázka věrohodnosti... – hledal u každého aspoň jednu báseň zají- cholkem nad hladinu vyčnívajícím. mavou. Je přirozené, že u většiny ze zneu- Osudy ostatních, dosud nezmíněných Ač zde si jsou všichni jaksi rovni, najde- Míru věrohodnosti antologie tady tedy znaných básníků byly básně nějak zvlášť za- básníků mohou být ještě zajímavější. Třeba me rozdíly a stavovská privilegia. Nalezne- neurčíme. Snad je v tom dokonce i určité jímavé spíš výjimkami. osudy literární – zmiňme jen tragédii Josefa me malé nenápadné rovky, čtyřveršíčka kouzlo, nevědět jistě, jestli to které jméno, I výběr „zajímavých“ básní ale může být Holého, kterého si coby básníka do smrti vá- zmoklá, neudržovaná a vytržená z bůhvíja- jehož stručnou historii a trochu veršů čte- problematický. Porovnáme-li například žil třeba Viktor Dyk. Holý si svou posměš- kého kontextu, který už asi nikdy nikdo ne- me, skutečně někdo nosil. Jen naprostou na- Wernischův výbor z básní dělnického dan- nou básní o Růženě Svobodové na smrt zne- dohledá, i milence Štěstěny (jež má v tomto mátkou jsem si ověřil několik ze 781 Wer- dyho Kamila Berdycha s výborem přibližně přátelil F. X. Šaldu, a tak si podepsal umě- případě jméno Wernisch) s několika stránka- nischem vybraných jmen v katalozích Ná- stejného rozsahu v časopisu Pěší zóna č. 6 lecký ortel. Pestré mohou být i osudy občan- mi mohutných ukázek. Při vchodu a výcho- rodní knihovny a překvapen zjistil, že větši- (2000), shledáme výbor z časopisu zajíma- ské. Ivan Wernisch se vyžívá v uvádění pří- du ze hřbitova pominul editor dokonce vlast- na z nich pravděpodobně skutečně existo- vějším. Tedy, abych byl přesnější, více se lí- čin smrti jednotlivých básníků – jednoznač- ní chronologické řazení a mimo pořadí tu vala (nepadělal-li tedy Ivan Wernisch i ka- bícím osobně mně. V tom se ale, pravda, ně mu v počtu vedou souchotináři, těsně ná- otiskl několika básníkům vybrané verše, kte- talogizační lístky). U několika básní, které s Ivanem Wernischem nemusíme shodnout. sledovaní sebevrahy. Zajímavých osudů ré pro něj měly platnost a sílu motta. jinak jako by vypadly z díla výše zmíněné- Další drobné výtky můžeme cílit smě- a smrtí nám ale Wernisch v nutné zkratce Ivan Wernisch znamená už dnes v české ho Václava Rozehnala, se dokonce podařilo rem textologickým. Vyskytnou se zde drob- přináší celý puget. Vyberu opět jen namát- literatuře víc, než mohla většina z otištěných ověřit i jejich znění, a to se ukázalo být vět- né nesrovnalosti typu neoddělení slok od se- kou: ...nemanželský syn služky... vyloučen básníků pro sebe vůbec kdy doufat. Svou an- šinou autentickým (např. u Zapadlé hospo- be (např. v básni V. Autarkina Bublina a po- z malostranského gymnázia za nevhodné po- tologií všem, kteří takové štěstí neměli, pro- dy Karla Babánka). Pokud už se některého slední jsou v originále sbírky Dithyramb křikování při návštěvě císaře Františka I. kázal čest. Je to tak správné... autora či knihu najít nepodařilo, může to marnosti poslední tři řádky vybraného úryv- v Praze... okresní hejtman ve výslužbě... pro- Střih, vlajka, hymna, fanfáry, 781 čest- dokumentovat taky jen hledačovu neschop- ku odděleny – u Wernische ne). sazoval přijetí ruského cara za českého pa- ných salv, opona. 17

2001 11 ky z fronty své budoucí ženě. Druhým pra- menem jsou vypravěčovy vzpomínky z dět- ství (...). A třetím pramenem jsou vzpomínky LADĚNÍ nedávné: na dědečkovo stáří, smrt a to, co po ní následuje. Tyto tři prameny se ale navzá- jem popírají. (...) Je možné, že se různé podo- Časo-piso… citace z dobových recenzí by téhož člověka tak liší? Jde přece o stále piso- tentýž život a podle autorova přesvědčení nic piso- není tak stálého jako člověk – ve svém životě piso… se nemění. A tak se vypravěč rozhodne dě- Jakuba Šofara 23. svazek dečkův život – „věc“ – restaurovat (...). Pavel Kosatík: Ano, to jsou naše životy. Ivan Matoušek: Tvar 1991, č. 45, s. 15. mo žalář, kde přec mu jen nejlépe svědčilo.“ Hlavní chod: Logos V článku o alchymistovi O. Zacharovi (autor Album V 1. čísle obnoveného časopisu Logos, J. Dolejší) defilují opět zjevové české kultu- revue pro esoterní chápání života a kultury ry: Deml, Aleš, Váchal. Když si v Logosu (1991) 24. svazek (podzim 1990), který začala vydávat obnove- přečtete v článku o spagyrickém semináři, Ilustrační doprovod ná společnost českých hermetiků Universa- který vyvrcholil pokusem vyrobit Magisteri- Radko Tobičík: um z rozmarýnu, několik bodů postupu labo- Martin Augustin lia, psáno je v redakčním úvodu: „Budeme se při hledání transcendentní podstaty světa ratorních prací, tak jste zase doma, v poezii: Zítra zapikají Emily a člověka vracet až k samotným základům evaporace, incinerace a následně kalcinace (1991) tradice, k odkazu prastarých kultur, pokusí- tekutého zbytku nebo extrakce pevné Síry Próza Album Ivana Matouška vyšla zá- me se o vhled do celoevropského dědictví z kalcinovaného materiálu a její purifikace... sluhou Jana Lopatky už v roce 1987 v samiz- Ilustrační doprovod středověku, ale nepomineme ani nejsoučas- Zakládám tento Logos do knihovny mezi datové edici Expedice. Občanskokritickou Lucie Kantůrková nější snahy té části lidstva, která pochopila, ostatní a chce se mi vykřiknout pythagorej- výpovědí ať v přímém nebo nepřímém smys- že pravý klíč k člověku a kosmu leží v srdci ský výrok: Autos efa (Mistr řekl). Ale zkou- lu však není. Jemná, tichá, hluboce citová, ví- toho, kdo nechce rozbořit bránu, ale otevřít ji šejte esoteriku v paneláku... cevrstnatá skladba se obrací do minulosti, v míru.“ kdy projevy lásky bývaly něžné, uctivé, ostý- (...) k spisovatelské práci inspirovalo au- Mohl bych samozřejmě začít Janovým chavé. Vzpomínka na babičku a dědu má tora novely Zítra zapikají Emily Radko Tobi- evangeliem – jestliže bylo na počátku slovo, Dezerty měkké linie časem už polosmazaných, polo- číka dlouholeté přátelství s Ladislavem Fuk- pak z toho vyplývá... Jenže co s těmi, pro kte- vysnívaných letních prázdninových dní. sem. Dokonce má být tato próza jakýmsi hol- ré z toho nic nevyplývá? Nebo s těmi, pro Měsíčník pro kulturní život v místech iz (= Irena Zítková): Zapamatujte si nová dem Mistrovi. Je vskutku zajímavé pokusit se které z toho vyplývá jen a pouze jediné? a regionech Místní kultura vychází od jména. Nové knihy 1991, č. 19, s. 3. odhalit, co vše Tobičík u Fukse obdivuje a ja- Oběhnu tu velkou, složitou stavbu a pak dí- začátku roku souběžně i na internetu ké spojitosti s jednotlivými Fuksovými díly rou v plotě, přes zahradu, a stodolou se vrá- (www.ipos-mk.cz/casopis). V č. 3/2001 shr- Propojením několika časových a vyprá- můžeme sledovat (...). Po pravdě řečeno však tím (zezadu) na dvůr. Prostě beze „slov“, bez nuje některé názory na problém kolem po- věcích rovin a hlavně jejich neustálým střídá- Tobičíkova próza (...) slibuje na první pohled „literatury“ by nebylo ani esoteriky, jdou platků, které mají platit kopírovací centra za ním (mnohdy bez jakéhokoli přechodu) dosa- mnohem víc, než se skutečně v oněch asi 140 spolu světem ruku v ruce, občas si ta či ona každou prodanou kopii jakékoli tiskoviny, huje Matoušek prakticky totální destrukce stranách skrývá. Novela je jistě interesantní odskočí, zaváže si tkaničky, ale zase se krok H. Masopustová z odd. autorského práva klasického románového děje a nahrazuje jej názvem a zápletkou (...), ke kladům připočtě- srovná. Pro ty, pro které je celá oblast „ta- MK ČR: „...I z mezinárodních statistik vy- ohňostrojem vzpomínek, při kterém ani sám me až úzkostlivě promyšlenou stavbu dialo- jemna“ jen pitomostí, dovolím si citovat plývá, že z 90 % se v kopírovacích centrech hrdina neví, kdy a kde vybuchne další světli- gů a smysl pro detail a atmosféru: malé na- zkráceně Pauwelse a Bergiera: „Nesmíme jen nevyhotovují tiskové rozmnoženiny chráně- ce. Matouškův zobrazovací postup (na první dšení však asi vzbudí umělé natahování pří- jediné: Propadnout starému předsudku, který ných děl, na rozdíl od knihoven, ve kterých pohled ne nepodobný Pasternakovi, např. běhu a jeho nijak ohromující rozuzlení, pří- upírá vědě jakoukoliv možnost absolutního se téměř stoprocentně díla kopírují.“Vč. v Malé Luversové) je založen hlavně na zra- padně poněkud stereotypní popisnost. Inu, la- poznání, nebo předsudku modernímu, který 5/2001 pak byly otištěny další památkové kovém vjemu. (...) Časté je střídání úhlů po- dilo se u Mistra, ale pak už se hrálo na vlast- upírá jakýkoli experimentální obsah tradici.“ objekty, které se rozhodnutím vlády z 28. 3. hledu, obvyklé je viděno neobvykle, místo ních nástrojích vlastním tempem a vlastními Logos (1–2/2000), jenž změnil od r. 1990 2001 staly národními kulturními památkami kostrbatostmi. přímých pojmenování se na nás hrnou opisy pouze vydavatele a z revue se stal sborníkem, s účinností od 1. 1. 2003. Je mezi nimi i hrad Vladimír Píša: Naladěno podle Mistra. a popisy. O to víc pak čtenáře zaráží ne příliš udržuje stále s literaturou sousedské vztahy. Bítov. Co z toho vyplývá pro české básnic- Nové knihy 1991, č. 13, s. 3. pečlivá práce s jazykem – ať už jde o některá Dva kratší články napsala S. Rothová (v tom tvo, není nutno rozebírat. Pomalu si, veršo- „šroubovaná“ souvětí v promluvách vypravě- druhém vysvětluje, spolu s překladatelem tepci, vybírejte nějaké jiné sletiště... Růženka je typ člověka užívajícího dne, če, o neadekvátní způsob vyjadřování postav, a obohatitelem textu V. Weigertem, proč Kir- Už je to pár měsíců, co jsem tu psal o ča- kdežto Emilyiny myšlenky se točí kolem ná- či o některá klišé (...). Matouškova próza ne- ké proměnila Odysseovy druhy ve vepře, sopise Patron. Od té doby se mnohé změni- rodního osudu a odpovědnosti. (...) Právě ní jen vzpomínání a metavzpomínání na hrdi- a dostává se k německému úsloví člověk je to, lo – nejen název (Nový prostor). Na nároží v polaritě obou protagonistek příběhu je skry- novo dětství, na obyčejný, a přesto podivný co jí, čili jím, tedy jsem, podobnost slov jest a v podchodech je k mání i časopis konku- „osud“ jeho prarodičů. to jeho poselství. Autor je zjevně přitahován a jíst s německým essen a latinským esse...). renční, Nový prostor čte (podle vydavatele) Hynek Zykmund: Adorace vidění. Iniciá- aristokratičností, všemi jejími podobami, D. Ž. Bor komentuje nalezenou Meyrinkovu 60 000 čtenářů, je o něco dražší a je „k němu“ ly 1992, č. 27, s. 67. průvodními rysy i důsledky. (...) Aristokratic- odpověď neznámé pisatelce (1920) na jejích ké je i prostředí, v němž se postavy pohybu- připravován i internetový projekt. Číslo 43 sedm otázek. Bor si podle stručných odpově- jsem si koupil, přiznávám se, kvůli přiložené- Matoušek je ročník 1948, tedy debutant jí: starobylý bohatý dům ani umělecké před- dí „zkonstruoval“ otázky, komentuje je a roz- mu CD (7. výběr alternativní hudby z Indies nepříliš mladý. V jeho knížce se čtenářům měty však v ději nevystupují jen jako odbor- víjí (podle jednoho experimentu J. Hiršala) – od Majerových brzdových tabulek po Už dostává do rukou jemná, kultivovaná próza ně popsané rekvizity! Krásné věci jsou nejen do obsažného medailonu spisovatele, který jsme Doma; jaké osvěžení v dennodenním autora již vyhraněného. Klidný, vyrovnaný znakem ušlechtilosti a křehkosti, nevyznaču- až v poslední době (zásluhou nakl. Argo) zís- hnojníku obecné pop music!). Každý tu najde text je úvahou o tom, jak by asi mohlo probí- jí jen prostor – ale i čas. (...) Díky sevřenému kává zájem mladších čtenářů. Meyrink celou něco svého – N. Cavea, ústavní výchovu, ta- hat zachycení vzpomínky nad rodinným al- tvaru prózy (...) si troufám – po dlouhém ča- dobu trávil ve stínu Kafky a my jaksi zapo- rot, Kašmír. Literaturu zastupují dvě knižní bem, a to pokusem o rekonstrukci dávno mi- se – mluvit o novele. Tedy samotný námět mínáme, že jeho Golem je světový román. recenze a informace o nové kulturní hospodě nulých dějů. (...) Hlavním úskalím knihy je Tobičíkovy novely se poněkud otřásá v sou- Bor nezůstává názvu „Logos“ nic dlužen – autorovo přesvědčení, že prózou podobného boji dobových narážek, pravděpodobnosti nechává nakouknout do jednoho z esoteric- – Balbínově poetické hospůdce v Balbínově typu lze vyjádřit naše statečné, bezvýznamné a fabulace, avšak váha příběhu spočívá na kých orákul, do tarotu, který je založen na ulici. Jen toho O. Neffa by mohlo být ve předky. Čtenář sleduje především kompozič- portrétu titulní postavy, a ta ji unese. písmenech hebrejské abecedy. Pokračování stránkách naseto méně (nebo ještě míň). ní postupy a sebereflexivní komentáře. Pro- Alice Jedličková: Noblesní značí ušle- linie Kafka, Meyrink vidí ve Foglarovi. Při- Číst a redigovat – to je normální dřevaři- klamovaný záměr protiřečí vlastní povaze chtilý. Tvar 1991, č. 17, s. 14–15. náší i málo známé skutečnosti: „Za zmínku na, pantokem na pařezy a bouchat a bouchat. textu. Jsou v něm působivé detaily, které stojí, že Meyrink si při komponování Golema Proto si občas nechávám, když jsem unaven, ovšem rámec úvahy, stojící jakoby „nad ni- Zatímco český národ hltá erotické příbě- vypůjčil nejen příběh o ‚lotru‘ Babinském, nějaké záchranné texty. Ve Filosofickém ča- mi“, zbavuje možnosti otevřeného sdělení, hy různých kvalit, comicsy a nové rodokap- ale i postavu advokáta, který se stal dobro- sopise (6/2000) jsem si vyhlédl stať M. Bed- začleňuje je do „vyššího“ celku, který je vý- sy, vznikla tady próza, v níž není ani zmínky dincem chudých a žebráků, soustředěných náře, ve které se autor pod názvem Pohyb, znamově uzavřený, snadno uchopitelný a tu- o sexu, ale ani o socialismu, vězení či narko- v Batalionu /... / V Čechách mu dal románo- svár a zdroj pokouší interpretačně odvodit díž – méně působivý. manii (...), ale především jde o dílo aktuální vou formu a jméno Batalion největší český ontologická východiska z dosavadního vývo- Jan Šulc: Dvakrát z edice Ladění. Lite- a zajímavé zároveň. Koncentruje se na zásad- sběratel okřídlených plastik andělů, Josef je fenomenologie. A fenomenologie – to je rární noviny 1991, č. 22, s. 5. ní mravní problém: teta Emily se má vypořá- Hais Týnecký (román vyšel r. 1922).“ Již moje parketa, už z dob, kdy jsem se teoretic- dat se svým svědomím a rozhodnout, zda vy- zmíněný V. Weigert se zabývá rukopisem ky zabýval vědeckou orientalistikou. Jaké je (...) Matoušek do stylizačního procesu dat či nevydat své hutě na železo do rukou fa- Josefa Váchala cesta Slovenskem s Calme- to spočinutí číst: „Co znamená zjištění, že ukládá podstatu svého poselství, přičemž vy- šistů. (...) Ačkoli je téma silné, dalo by se mu tem (část Weigertova vyprávění vyšla již prafenomén neskrytosti je vždy zprvu skrytým volává dojem, že si v mysli ponechává ucele- lehce ublížit necitelným, zkresleným zpraco- v Analogonu (č. 28). A. Calmet byl mnich, prafenoménem, a tak umožňuje skrytost jako ný obrys svého projektu, zatímco ke čtenáři váním (...). Tobičík ho však převádí přes který napsal v pol. 18. století knihu o vampý- takovou? Předchůdná skrytost prafenoménu doputuje výpověď s častějšími významovými všechna úskalí v ryzí podobě. Je to i tím, že rech, démonech a dalších čeledích. Weigerto- neskrytosti je bytostným určením prafenomé- zámlkami a přeskoky, málo se starající o sou- nemusel podléhat autocenzuře ani v líčení vo vyprávění je svým způsobem i polemikou nu skrytosti. To se prokazuje běžným fenomé- vislost děje. (...) Realita se v Matouškově po- charakterů hlavních hrdinek (Emily a její s knihou J. Oliče (Neznámý Váchal – život nem, kdy skrytost zprvu vždy pokládáme za jetí neztrácí, jen se mění její uspořádání a je sestra Růženka – pozn. M. J.), ani „nepřátel“ umělce). Ve Váchalově rukopise se objevuje neskrytost, kdy skrytost se zprvu jeví jako ne- na vnímateli, aby onen analytický proces, (...). Přestože Tobičík rád využívá detailních postava partikulárního rady Kromfundela, ve skrytost. Ale bližším zkoumáním vychází na- který vypravěč (jak nemístné slovo!) podnikl, popisů, jsou tady zcela funkční, znalé a kulti- kterém autor objevuje předního českého eso- jevo, že domnělá neskrytost je skrytostí ne- dokázal domyslet. vované. Každá věta v sobě nese patřičný dra- terika K. Weinfurtera (Weinfurter byl Vácha- skrytosti a že domněle rozptýlená, prohlédnu- Zdeněk Heřman: Ještě Ladění. Tvar matický náboj a váže se na následující sděle- lův přítel, ale znal se dobře i s Meyrinkem – tá skrytost se skrývá v podobě domnělé ne- 1991, č. 26, s. 14. ní jako korálky na niti. Číst kultivovaný jazyk viz kniha Paměti okultisty; vidíte, jak to vše skrytosti.“ Je to samozřejmě jen tak zatím je dneska rovněž zážitek – underground mi souvisí se vším). Zajímavé jsou i Váchalovy lehce nahozená autorova myšlenka, ale Život ústřední postavy knihy, autorova snad promine. svérázné názory na demokracii atd.: „Zatím v podstatě už bych na ní nic neměnil. Dokon- dědečka, je rekonstruován ze tří pramenů Blanka Kovaříková: Zítra zapikají Emily. ovšem čekati dlužno, až lid úplně se vlastní ce se odvažuji říci, že bych ji i podepsal. I já vzpomínek: prvním je staré album s dopisy, Tvorba 1991, č. 19, s. 14. svobodou přesytí. Bude mu jedenkráte jako se totiž občas sám sobě nejprve nejevím, které tento muž psal během první světové vál- Připravil MICHAL JAREŠ zločinci, uživšímu několik veselých chvil mi- abych se pak naopak sobě nejevením jevil... 18

2001 11 na nestejnost při vychování, na útisky, jichž Po této exkurzi o zhoubném vlivu kou- se mu od matky dostávalo již v stáří nej- ření přechází Lacenaire ke své zpovědi Jaroslav Vrchlický útlejším. Zvyklý příliš chůvě nemohl při- o lásce. Miloval opravdu jedinkrát v životě lnouti k matce ani k otci, a tato propast me- a to – ženu jiného. Byl též milován, poměr zi nimi rostla každým dnem. Shledav, že ten trval pět roků až do smrti oné paní, kte- každý pokus dobýti srdce rodičů je marný, rá prý zůstala jeho ideálem pro vždycky. Od zatvrdil se prý a oddal se svým myšlénkám, té doby bál se Lacenaire lásky a vyhýbal se začal již v mládi pozorovati egoismus a ne- každému hnutí srdce co nejpečlivěji. BÁSNÍK citelnost, hrabivost a lhostejnost lidskou. Po nešťastném výsledku studií v Cham- Již ve škole poznal nespravedlnost a od té béry dal otec Lacenaira do obchodu. Ze za- doby „pokračoval v úloze pozorovatele“. čátku dělal dost dobrotu, ale ustavičně rost- Rozdíly, které v rodině se dělaly stále mezi la jeho teorie o nespravedlnosti ve světě. – VRAH ním a bratrem jeho, jen ho více roztrpčova- K tomu přišly zlé rány v rodině jeho otce, ly a utvrzovaly v těchto myšlénkách. nové roztržky mezi členy rodiny a Lacenai- Tato studie vyšla v souboru Studie a po- Il est un secret, qui me tue, Celá mladost Lacenairova jest plna jed- re opustil pro vždy dům otcovský. Z Lyonu dobizny roku 1892. Text byl jazykově upra- Que je dérobe auy regards curieux, notlivých případů, ústrků v rodině a ve ško- po neshodě se svým šéfem kvůli peněžním ven. Vous ne voyez ici que la statue le, kde spíše výbornými vlohami než pil- záležitostem odebral se Lacenaire do Paří- L’âme se cache à tous les yeux. ností dost dobře prospíval. V patnácti letech že, kde nějaký čas byl činným literárně V článcích a studiích literárních z let tři- 22/7 – bre 1835 Lacenaire začal psáti verše a to ve stylu Horatia, který a napsal a dal sehráti s úspěchem i nějaký cátých častá děje se narážka na vraha Lace- naň působil nejvíce. Kvůli maličkostem byl vaudeville společně se spisovatelem tenkrát naira; ano romantismus oné doby neváhal (Je tajemství, které mne vraždí, vyhnán z koleje, jednou četl zapovězené prý oblíbeným, jehož jméno ale zatajuje. klásti jméno jeho vedle ubohých obětí osu- které skrývám všetečným zrakům, knihy, jindy docela nespravedlivě byl na- Literární zaměstnání však valně mu nevy- du, vedle spisovatelů, kteří při všem neštěs- vy vidíte zde pouze podobu, řknut z bohaprázdných řečí a z ateismu. nášelo, a když utratil honorář za onen vau- tí, jež je stihlo, zůstali poctivci a byli básní- duše se schovává očím všech.) Krátce po svém prvním přijímání byl vy- deville, dal se naverbovati pod nepravým ky opravdovými: vedle Gilberta, Moreaua hnán z lyonského lycea. Navykl si choditi jménem k vojsku; ale i zde měl samé nepří- a Murgera. A přece je rozdíl mezi Lacenai- Následuje předmluva vydavatelstva za školu a s několika soudruhy se pouštěl jemnosti, takže dezertoval. Poté se stal ob- rem a těmito jmenovanými básníky příliš omlouvající a vykládající, proč vydána tato do hry na kulečníku. Nechtěl, aby jiní plati- chodním cestujícím s likéry, vedle čehož se veliký a literární společnost dnešní sotva by kniha. Stanovisko této předmluvy jest i teď li za něho a sám neměl peněz, nedostalť od zabýval falešnou hrou. přijala v střed svůj úkladného vraha jen pro- docela správné. Ať již Lacenaire při psaní rodičů nikdy ani sou – prodal tedy řecký Cestoval mezi tím po Anglii a Skotsku, to, že v šťastné chvíli zveršoval dost obrat- svých pamětí psal více méně pro domo sua slovník, který stál 20 franků, za 6. Sveden a když prohrál, dlužil se nejprve od svých ně několik politických anebo společen- – jistou míru upřímnosti pocházející třeba svým starším bratrem začal krásti peníze příbuzných a pak začal padělati směnky. ských šansonů. Jinak ovšem bylo v době hr- jen z cynismu a z toho, co tak dobře státní doma ze skříně matčiny. Již tenkrát si sesta- Do této doby spadá první vražda Lacenairo- dinů à la Antony neb Rolla, romantismus zástupce nazval „la forfanterie du crime“, vili s bratrem celou společnost zlodějskou, va, která zůstala neprozrazena a již teprve obestíral i zločin tajuplnou gloriolou a kat mu přiznávali i jeho soudcové – přece jsou jejímiž členy byli synkové nejbohatších ro- ve svých pamětech sám vypravuje. V Žene- a popraviště patřily v díle uměleckém tak příšerné a brutální stránky jeho autobiogra- din lyonských, měli vlastní žargon, který vě seznámil se s jedním Švýcarem. Zakrát- dobře k celku jako dnes rozvod nebo cizo- fie pozoruhodným dokumentem. Po před- vymyslil bratr Lacenairův a zvláštní dvoj- ko vnikl tento náhodou do tajů jeho kores- ložství. mluvě vydavatelstva následují dvě před- smyslnou řeč, ve které se dorozumívali. pondence a ačkoli jí nerozuměl, mohl přece Lacenaire byl v letech třicátých opravdu mluvy Lacenairovy, pak memoáry v žaláři Řekl-li bratr Lacenairův své matce: „Polib čerpati podezření a státi se Lacenairovi ne- populární; co psáno a básněno, to v něm sepsané, směs některých jeho básní a závě- mě,“ znamenalo to pro Lacenaira: „Jdi bezpečným. Ozbrojen dvěma pistolemi vy- v odstrašující zjevilo se skutečnosti. Rouš- rek tvoří obšírný proces a řeči státního zá- krást!“, řekl-li: „dej mi dvacet, třicet, čtyři- lákal Lacenaire Švýcara na výlet a po obě- ka romantiky ovšem brzy spadla a zbyl stupce i obhájce Lacenairova s některými cet hubiček,“ značilo to: „Vezmi dvacet, tři- dě v blízkém lesíku chtěl ho přinutiti k sou- sprostý zločinec, zajímavý jen v poměru doklady. Tyto poslední jsou z právnického cet nebo čtyřicet franků.“ boji, by dal mu takto zadostiučinění. Švýcar k celku a hlavně ze stanoviska psychologic- stanoviska velmi zajímavé. Z této krásné školy krádeží domácích se zdráhal přijati bambitku, Lacenaire stře- kého. Básnická neb umělecká cena děl La- Vylíčíme nejdříve život Lacenairův na brzy přešel Lacenaire do vyššího běhu, za- lil ho do obličeje, vtiskl mu pistoli do ruky cenairových jest, jak se šířeji zmíním, základě jeho pamětí, jeho zločiny na zákla- čal falšovati podpisy a vydírati peníze na li- a aranžoval vše, aby byla sebevražda Švý- opravdu nepatrná. dě jeho procesu a na konci podíváme se na dech. Je tak cynický ve svých pamětech, že cara patrna. Poté se vrátil klidně do hotelu, Pátral jsem dlouho a marně po pamě- básníka na základě jeho prací: soud o člo- se chlubí, že to dělal vše systematicky, že sebral své věci a odejel do Ženevy. Nemo- tech a básních Lacenairových. Z obchodu věku snadno si doplní čtenář z některých vše bylo dle jeho teorie, kterou si učinil ha nikde přijíti k penězům, dal se podruhé docela zmizely, zjevný důkaz, jak byly hl- poznámek, k nimž se během rozpravy na- o majetku a vlastnictví, a silně se brání, že k vojsku pro výpravu africkou, ale byl prý tány v době své. Náhodou dostaly se mi do skytne příležitost. by nauky a zásady encyklopedistů měly vli- znova obětí takových nespravedlností ruky z jedné privátní bibliotéky v původním vu na jeho smýšlení. „Co četl jsem u Rous- a útisků, že již z Montpellieru dezertoval. pěkném vydání z roku 1836. Tenkráte vyšly • • • seaua, Helvetia, Diderota, Voltaira,“ – pra- V té době zámožný druhdy otec jeho přišel ve dvou silných dílech s názvem: Paměti, ví – „bylo mi vše velmi známo, neboť sám úplně na mizinu, Lacenaire nikde prý ne- odhalení a poesie Lacenairovy sepsané jím Otec Lacenairův byl zámožný obchod- jsem to vymyslil a mně se při čtení jich děl mohl najíti výživy, ani v obchodě, ani v li- v konciergerii, s podobiznou a sjímkem jeho ník ve Franche-Comté, který šetrností a do- zdálo, že oni mi ukradli moje teorie o vlast- teratuře, a tu rozhodl se státi bičem lidské rukopisu; Paříž u obchodníků s novotinami brými spekulacemi zmohl se na pěkné jmě- nictví a majetku.“ Jednou šel se svým otcem společnosti. a ve všech čítárnách 1836. Ani mnohému ní. Teprve v čtyřicátém sedmém roce věku na procházku a přišli náhodou k popravová- Nebudeme sledovati Lacenaira na této dílu básnickému z doby té nedostalo se vy- svého oženil se s dívkou, dcerou svého sou- ní nějakého zločince gilotinou. „Hleď, tam cestě. Za čtyři dny naučil se žargonu zlodě- dání tak nákladného. Máme před sebou prv- seda, jejíž otec, výborný kreslič a malíř, ale to přivedeš, jestli se nepolepšíš,“ pravil jů a všem způsobům francouzských dlouho- ní vydání dramat Hugových a nemají tak též náruživý hráč, skončil samovraždou. otec. „Děsná věštba v ústech otcovských,“ – prsťáků. Klesal hloub a hloub a některé velký formát ani tak pěkný zřetelný tisk Dívce bylo osmnáct roků. Lacenaire chválí praví Lacenaire – „od chvíle této jsem byl kratší pobyty v trestnicích dodělaly to ostat- a tuhý papír jako tyto paměti Lacenairovy. velice povahu matky své, ale v tom již sva- neviditelně kopulován se strašným tímto ní. Některé jeho činy jsou pravé kousky Kniha byla za patnáct franků, dražší tedy luje na ni první zodpovědnost svého neštěs- přístrojem.“ prohnanosti a rafinerie. Mezi tím byly dny, než kterákoliv nynější prvotní edice fran- tí a své viny. Otce líčí jako člověka prchlé- Stále rostoucími přírůstky v rodině La- kdy trpěl hlad a darmo se zase v návalu lep- couzského díla literárního. Prvnímu svazku ho a brutálního, samotáře a žárlivce. Man- cenairově scvrklo se brzy nashromážděné ších citů ucházel o práci a zaměstnání. Bez- přidána jest podobizna vrahova. Obličej želství to nebylo šťastné. K tomu bylo po jmění a starý Lacenaire byl nucen chopiti se výslednost pokusů těch zatvrdila jej však rozhodně nesympatický. Veliké čelo v rám- šest roků bezdětné. Starý Lacenaire čítaje poznovu obchodu a spekulace. Žel, tenkrát nanovo a vedla jej k novým krádežím, ano ci sporých kučeravých vlasů, nepoměrně as 500.000 franků jmění nechal obchodu dařilo se mu špatně tak, že vzal syna ze stu- k úkladnému útoku vražednému, který ne- silný nos mezi malýma, plaše zírajícíma a zakoupil si blíže Lyonu velký statek, kde dií a dal jej do továrny. Mladý Lacenaire zdařen přivedl ho na třináct měsíců do žalá- očima, rty malé a tenké, brada úzká a špiča- v uzavřenosti chtěl stráviti dny svého živo- však houževnatě vymohl si další pokračo- ře. Zde začal psáti své první politické šan- tá, lícní kosti dost vysedlé, podél nich malá ta. Zde po roce dostal syna, staršího bratra vání ve školách a byl poslán do Chambéry, sony, které naň obrátily pozornost jistého vousiska, krátký knír pod nosem. Krk zdá Lacenairova, po kterém následovalo v po- kde studoval, jak sám praví, brilantně, ale filantropa, který se ho po propuštění ujal se aspoň v obvazu vysokého šátku s velkým divném tom manželství ještě třináct jiných nešťastnou náhodou sepral se s profesorem, a staral se o vydání jeho básní. Pokusy ty uzlem dle tehdejší módy velmi dlouhý. Ce- dítek. Lacenaire byl čtvrtý. Jako s jásáním který chtěl nespravedlivě trestati jednoho ovšem se rozbily, Lacenaire naléhal na fi- lý obličej připomíná hlavně v dolejší své uvítáno bylo narození prvorozence, tak ne- jeho spolužáka. Naneštěstí byl profesor lantropa, a když tento neodpovídal ani pe- části fyziognomii kuny. Chladnost a pev- rad byl on viděn. „Pospíšili si, aby se mne knězem a násilnictví Lacenairovo trestáno něz neposílal, začal krásti nanovo. Ve věze- nost je psána v rysech tváře, hořejším rtem co nejdříve zbavili; hned mě svěřili kojné, proto mnohem přísněji. Byl na patnáct dní ní v Poissy seznámil se s jistým Avrilem, jakoby škubalo lehké pohrdání. Pod podo- která se mnou odjela,“ píše ve svých pamě- uvězněn. Po několika pokusech útěku z vě- s kterým se spolčil k novým pokusům biznou je tento autograf Lacenairův: tech. zení, kde se strašně nudil, více prý než po- a podnikům. Bohužel, pozdě již seznámil se Již v první počátky života svého klade zději v konciergerii, rezignoval a psal bur- tenkráte s Eugenem Scribem, psal mu Lacenaire příčiny svého pozdějšího neštěstí leskní epopeje o dvou tisících verších, již o podporu pod jménem de Riard. Scribe a zde již pracně shledává materiál ke své te- jako všecko, co v té době psal, později zni- učinil proň, co mohl, ale bylo to jednak má- orii, kterou chce vysvětliti své zločiny. Byl čil. lo – jednak, praví Lacenaire sám, nemohl již přijat na svět macešsky, zacházeno s ním Komické intermezzo následuje nyní jsem víc nazpět. Nějaký čas zabýval se nespravedlivě a krutě v poměru k staršímu v memoárech Lacenairových. Najednou myšlénkou sebevraždy, ale brzy zvítězily jeho bratrovi a řada nespravedlností osudu svádí všecko své neštěstí a svou zločinnost jeho teorie o pomstě na společnosti a nemo- jen rostla lety a uhnětla jeho povahu, vyvo- na to, že se naučil – kouřit. „Kdyby nebylo ha zničiti celou, chtěl aspoň některé její čle- lavši zároveň touhu a myšlénku pomstiti se tabáku, byl bych ještě dnes dobrým a po- ny – kterékoliv stihnouti svým hněvem. společenskému řádu, který jediný zavinil čestným obchodníkem – ale jeho bizarní Tak dopustil se vražedného útoku v uli- jeho zločinnost. Tuto ideu provádí Lacenai- a rozkošnické dýmy otevřely mi cestu k po- ci Saint Martin a později v ulici Montorgu- re – sama sebe nazývá géniem pomsty – dů- esii a k extasi, a návratem z těchto říší tím eil – ne pro peníze, jak praví ve svých pa- sledně ve svých pamětech i básních; všady bolestnější a tvrdší cítil jsem pak skuteč- mětech, nýbrž aby připravil svému životu se staví jako oběť nesrovnalostí společen- nost!“ Lacenaire jde tak daleko, že si pra- krvavou odvetu za útisky a bezpráví vytrpě- ských. Myšlénka ta jest patrně jen kotvou, vého básníka bez kouření ani mysliti nemů- ná. které se chytá, aby si dodal romantické za- že a kdyby měl syna, zapověděl by mu kou- Tyto vraždy přivedly ho na lavici obža- jímavosti. ření až do jeho plnoletí neb až do té doby, lovaných a vyplnily na něm strašné proro- Osobu svou líčí Lacenaire velmi licho- kdy by mohl jej udělati boháčem, zahále- ctví otce jeho. Ivan Horák, „Bez názvu“, fotografie tivě. Připisuje si velké nadání a jen žaluje čem nebo básníkem (!). (dokončení příště) 19

2001 11 „krev a mlíko“ a oplývají jak krásou, tak řádky můžeme číst hodně z pocitů člověka, Ale vůbec nejde o fantazii pro jakýsi především záviděníhodnou ochotou se pro kterého rozhodně život nebyl a není jen postmoderní samoúčel, Stoniš se zcela fik- × s Kerimem prakticky okamžitě po setkání groteskní postmodernou. tivními prvky zachází v podstatě střídmě, ni- 2 a potom při každé příležitosti fyzicky spo- Jen tak do větru vzniklo jistě z radosti jak neplýtvá slovy a vždy míří zdánlivě jit. Není ovšem jasné, proč vlastně a co z to- ze psaní, ze živné půdy úspěšného (i literár- uvolněnými obrazy do zcela soudobé spole- ho ty krásky mají – pohlavní styky se tu ně) mládí, z dobré spisovatelské a doufejme čenské situace. V podtextu knihy je vlastně odehrávají „jen tak“, připusťme, že skuteč- i životní kondice. Není špatné si na stará i kritika velmi zacílená, třeba proti televizi, ně pro radost, ať už to je ředitelka místního kolena zařádit, ať už ve skutečnosti, nebo která k diskuzím o veřejných věcech zve jen muzea, Bezručova vnučka nebo poněkud jen ve spisovatelské a čtenářské fantazii, právníky, policajty a poslance, jako by běž- zašpiněná ostravská rusalka, přičemž namá- v tom se asi všichni shodneme. Ale skuteč- ní lidé byli „nesvéprávná verbež“ (tak to vi- le měla i božsky dokonalá mimozemšťanka ná literatura, skutečná moudrost a poselství dí krokodýl Alexander), nebo je tu postava a patrně ještě některé další, na něž jsem me- začínají až tam, kde už je dořáděno, dovy- sochaře, „bývalého národního umělce“, kte- zitím zapomněl. Okaté sexuálno či erotično váděno. V této knize je to například v mo- rý jako konjunkturalista od realismu by rád je samozřejmě promyšlená nadsázka, licen- mentě, kdy spisovatelova „mladá pracovitá přešel k postmodernismu, protože „teď, kdy ce či dráždivá hra, o takových věcech se žena“, postava záměrně chimérická, se v re- už chválabohu nejsem národní umělec, vi- prostě hezky sní, píše a čte, můžeme na to- álu vyloupne jako čerstvá sebevědomá dů- dím svět jinýma očima“. A když se v Ostra- to téma i dobře vtipkovat, dělat si legraci chodkyně. Na takový „gag“ je postmoder- vě přestalo fárat a rubat uhlí a doly se likvi- třeba z dalších postarších spisovatelů, to nismus už krátký, to už není psaní „jen tak dují, vidí to autor jako „hon na šachetní vě- vše a mnohem víc je v takovéto próze mož- do větru“. Škoda, že v tu chvíli se kniha že“, ovšem odstřel šachet prý už nikoho ne- né. Jen ta lehkost a barvitost pak už nepři- rychle vrací k otřepaným mluvícím zvířát- zajímá. DVAKRÁT pomíná pouze Rozmarné léto, ale mnohem kům a holkám krev a mlíko a vzápětí kon- Texty přes svou zdánlivě nezávaznou víc rozjuchaná nekonečná filmová dobro- čí. Nebo začíná? polohu fantazie a nápaditosti hry jsou nabity Miroslav Stoniš: družství chlapíka v kožených kalhotách. VLADIMÍR PÍŠA příznačnými jevy současnosti až ke konkrét- Zatímco tělesnosti vzdává Stoniš hold nostem Obce moravskoslezských spisovate- Jen tak do větru vskutku přízemní, jindy se vznáší přímo lů, kdy na zasedání ostravského střediska v nebeských výšinách. Stačí „osedlat“ pří- Lehce až do oblak autor navrhne vyloučit všechny dosavadní slušnou větu nebo rčení či frázi, trochu do- členy a přijmout do celostátní Obce zhruba myslet význam a hned je tu milenecká dvo- Skutečně tak mohou létat někteří hrdi- sto kapitalistů, přičemž každému bude lo- jice, která se za přihlížení cestujících v leta- nové nové knihy próz Miroslava Stoniše sem přiřčeno sedm spisovatelů do ochrany. Jen tak pro radost dle vznáší v oblacích nebo zrovna (doslova) Jen tak do větru (Ivo Železný, Praha 2000, Kniha má kromě těchto pasáží i průběž- ztratila hlavu. Takovéto stylistické hříčky nou druhou linii, občas jsou umístěny silně Zatímco v recenzích bývá nejdůležitější edice Česká knihovna). Ale v této knížce a cvičení zvládá Stoniš s jistotou a lehkostí, poetické kapitoly z mladších let autorových, poslední věta, v povídkách, románech vše je vylehčeno, je to jakýsi návrat někdej- ale už ne s originalitou, slovní a významo- z blízkosti jeho velmi úspěšných Povídek a próze hned ta první. Nuže, Miroslav Sto- šího poetismu s jeho nezávazností, veselým vé absurdno není zdaleka jeho objevem, ji- pod polštář, jimiž se v roce 1963 výrazně niš předkládá čtenářům v knize Jen tak do erotismem, nepokojem, jenž se vyznačuje stý Pavel Řezníček například je zpravidla odlišil od tehdejších debutujících prozaiků. větru (nakl. Ivo Železný – Česká knihovna) touhou po dálkách a cestování, s exotikou, důslednější i vtipnější. Ani nápad s mluví- kterou zde zastupuje v ostravském domku Tyto vkládané kapitolky mají čistší a v jaké- větu jak vymalovanou: „Hospoda byla po- cím psem a chytrým a vzdělaným krokodý- autorově nilský krokodýl, ovládající jen si intelektualizované poetičnosti přesvědči- loprázdná a skřípavé pero osudu ji už zapi- lem není nejnosnější – mělo to být zřejmě četbu hieroglyfů. I když vše vychází z kon- vější atmosféru než nové texty s ostravským sovalo do černé knihy bankrotů.“ Slovo × ironické zrcadlo Kerimově osamělosti, zů- krétních reálií (i jména některých osob jsou koloritem, s animálnějším viděním a proží- „osud“ a třeba i „hospoda“ použil už zřejmě stalo jen u několika situačních gagů a slov- pravá), přesto každá dílčí sekvence končí váním. mnohokrát, jak se koneckonců na českého ních hříček Jako správný spisovatel píšící uměřenou fantazií, jež nicméně stále vzbu- Pokud bychom srovnali nejnovějšího spisovatele sluší a patří, ovšem méně ob- na jedné straně o sobě, respektive svém prv- zuje dojem možné reality, úsměvné, nic ne- Stoniše s podobným typem próz u Michala vyklý „bankrot“ signalizuje buď cosi před- ním a hlavně druhém2 (druhomízovém) mlá- komplikující a vesele karikované. Ajvaze, jehož fantazie téměř nezná hranic válečného, nebo spíše postkomunisticky dí, na druhé straně pak tvořící „knihu o kni- I předcházející knihy Stonišovy nazna- a je daleko exponovanější, u čtenářů to zřej- současného. Postkomunistická současnost – ze“, nemůže Stoniš vynechat také další čovaly, že jejich autor studoval na filmové mě vyhraje ten první. Zatímco Ajvazovy postmodernistický styl! Miroslav Stoniš tak postmodernistickou rekvizitu: pár špílců fakultě AMU, odkud si odnesl směřování představy mají blízko k fantazijní monu- ale psal už dávno, vlastně už od svých za- vůči jiným kolegům spisovatelům a literár- k přesnému vidění detailů a rozložení pří- mentalitě Salvadora Dalího, přesahující běž- čátků před dobrými čtyřiceti lety (sám je ním kritikům. Někdy jsou jmenováni pří- běhu do velmi krátkých kapitol, nicméně né lidské dimenze, Stoniš je vcelku úsměv- ročník 1938), kdy se ještě dlouho potom ří- mo, většinou se však ukrývají pod Obcí vždy pro tuto chvíli zřetelně ukončených. ný a zábavnější, trochu ve stylu Rozmarného kalo místo „postmodernismus“ něco jako moravskoslezských spisovatelů, konkrétně- I zde jsou kapitolky výrazně ucelené, jako- léta Vladislava Vančury, do jehož blízkosti „snově melancholický mikrokosmos“ nebo ji pod její ostravskou pobočkou a jejím vý- by samostatné výseky ze soudobého pro- některé jeho knihy vskutku směřují, a nabízí docela jednoduše „fantazie“. Sám nyní dos- borem. Ti jmenovaní vycházejí buď se ctí, středí v Ostravě, ale tyto pestré „kamínky“ se i jméno Karla Čapka, který má jako Sto- ti usilovně staví svou nejnovější knihu do nebo jsou jejich skutky líčeny s laskavostí na sebe volně navazují a vytvářejí působivý niš pochopení pro běžnou lidskou člověčinu. více méně přímé konfrontace se svou prvo- a shovívavostí (Vladimír Macura, jemuž je mozaikovitý obraz. Manželská dvojice tele- Kniha Jen tak do větru jistě není ojedi- tinou Povídky pod polštář (1963) a opět ja- ostatně kniha věnována, Miroslav Zelinský, vizních redaktorů létá do Prahy anebo na nělou prózou v popředí soudobé literární ko před lety uvádí na scénu svého dvojníka, Jiří Suchý), nejmenovaní ztělesňují přede- chalupu do Štramberka balonem, šedesáti- produkce. Už svým názvem se hlásí do kate- spisovatele Kerima (Mirek-Kerim) i jeho vším nekonečnou spisovatelskou ješitnost letý autor s dvacetiletou orosenou dívkou gorie spíše odpočinkového čtení, více do ob- dávnou lásku Orenku. V jednom, hlavním a odtrženost od reality. V těchto místech by žije v oblacích, cestující dálkových i míst- lasti kvalitní zábavy než k zásadním dílům pásmu je Kerim patřičně zestárlý na odpo- měl Stoniš-Kerim plné právo i na velkou ních linek je už znají a zamilovanou dvoji- o naší době. Ale jsem si jist, že si zaslouží vídajících 62 let, v druhém se objevují tex- dávku hořkosti, vždyť po roce 1968 musel ci, o níž prý už psal i „pražský literární ob- pozornosti i zájmu literární kritiky, na jejíž ty z let 1958 až 1960, zatímco věčně mladá nuceně odejít z branže a živit se v dělnic- týdeník Tvar“, letadla zdraví nakláněním adresu si v knížce přečteme: „Už jsem ne- devatenáctiletá Orenka už do současnosti kých profesích, výhodami vyvolených věru křídel, Bezručovu vnučku pozval Vladimír mohl pochybovat, že je to literární kritik, přechází jen jako vzpomínka a přelud. Je-li neoplýval. Na přímočaré reflektování vlast- Macura na dlouhodobou stáž do Ústavu pro který si přivydělává pohřbíváním. A proč ne! Orenka už jen něžným fluidem, současné ních bolestí a křivd je však Miroslav Stoniš českou literaturu, kde nemusela nic dělat, Každý kritik má pohřbívání v krvi.“ dívky a mladé ženy jsou naopak vesměs příliš moudrý a zkušený autor, i když mezi byla tam pro okrasu. JIŘÍ URBANEC

vého domku s dělenými okny lze vidět stej- ne v přítomné době. Zcela opačný obraz ně v Dublinu jako v Bostonu či Amstero- pak dávají „mrkve“, jednotlivé rody čeledi Biologicko-společenské damu). Na panatlantickém spiknutí je cosi Daucaceae, z nichž většina si je navzájem uklidňujícího (zdá se, že existuje i spiknutí vnějším habitem neobyčejně podobná, po- panpacifické, typické zejména hospodář- dle běžných představ však rozdíly dostaču- skou podnikavostí Kalifornie, Japonska, jí k rozdělení do celé plejády rodů. Před- Koreje a Číny, ale neznám je z vlastní zku- stava, že stavba květů je „esenciální“ a cel- POKLESKY šenosti). ková forma, třeba „stromovitost“ či „liá- novitost“ je čímsi málo podstatným, „akci- dentálním“, je pouze jedna z možných – Stanislav Komárek Starčky a mrkve kdykoli vidím velkou kolekci starčků, nut- kavě mne přepadá touha věřit v opak. Sledujeme-li velké kolekce nejlépe ži- tradicemi, třeba v Portugalsku, je tu v ná- vých rostlin z rozmanitých konců světa, Atlantické spiknutí rodní povaze patrná jakási mírnost tak jak to umožňují třeba irské botanické zahrady, je těžko se ubránit dojmu, že cel- Není bez zajímavosti se podívat na ze- a smysl pro kompromis (též pro obchod – kový habitus a typus, „životní forma“ rost- mě, zásadně ovlivněné atlantickým klima- ne nadarmo německé sloveso handeln zna- mená obchodovat i vyjednávat); skutečný liny je cosi primárnějšího nežli konfigura- tem – v Evropě onen pás od Norska po fanatismus upřednostní věc samu před ja- ce květů, zakládající v polinnéovské bota- Portugalsko (do vnitrozemí až tak k Rý- kýmkoli ziskem. Zejména to vynikne ve nice místo rostliny v systému a ovlivňující nu), Britské ostrovy, Island a východ Se- srovnání se sousedním Španělskem, jazy- později i pohled na její původ a evoluci. verní Ameriky, zejména pak Nová Anglie. kově příbuzným a též katolickým (prosla- Tento paradox vynikne zejména tehdy, Právě v tomto pásmu s jeho mírnou luční vila se španělská inkvizice, ne portugal- když srovnáme formy, shrnované botani- a lesní bujivostí (naše běžné lesní stromy ská). Jako by míra drsnosti a radikality kou do rodu Senecio – starček – sukulenty, jsou v Holandsku mnohem větší, s jinak v řešení konfliktů rostla s mírou kontinen- „běžné“ byliny, polokeře, keře a stromy, formovanými korunami) a bukolickými tality klimatu a jeho extrémů – ne nadar- trvalky s dřevnatým kmenem ve stylu j... idylami intenzivního zemědělství (i potra- mo představoval Džingischán a jeho řádě- a další. Celek budí dojem, že „idea“ květu vinářství) se totiž udržely zbytky někdejší ní extrémní bod v této škále. Pláně Atlan- a „idea“ rostliny jako životní formy před- germánské kmenové demokracie (Anglie, tiku jako by nebyly – Nová Anglie se velmi stavují cosi volně kombinovatelného, byť Holandsko, Island) a expandovaly pak i za podobá staré, tamní městečka holand- v běžných rodech zůstává většina permu- Atlantik. I v zemích s autokratičtějšími ským či frízským (typ holandského cihlo- tačních možností neuskutečněná, alespoň Ivan Horák, „Kukátko“, fotografie 20

2001 11 Ostatně taktéž do naší jediné mocenské nerace. Žádost o vydávání měsíčníku byla Knihy předlistopadové partaje Hillig vstupuje ni- Recenze odkládaná zamítnuta na 6. schůzi české části ÚV SČSS koli z nějakého chaotického politického Jsou memoárové knihy, po jejichž pře- 28. 5. 1968. přesvědčení (kterým by se bezpochyby ne- čtení je čtenář v rozpacích. Ty mohou být Nejtrapnější z celé knihy je ovšem dovedl vykázat, ba které skutečně bytostně způsobeny vědomím autorova věku, přičemž v tomto kontextu omylů a nepřesností násle- Život jako ani nemohl mít, takže se ho tudíž nemohl zakódovaná úcta ke stáří nabádá ke snaze dující věta: „U karet se ve Švejku praví »De- ani vzdát, ani se s ním rozejít), nýbrž jedině pochopit myšlenkový svět pamětníka; příči- set kulí jako v Sarajevě«, kde se Gavrilo somnambulní kopulace z toho důvodu, aby se o poznání víc vzdálil nou rozpaků může být i motivace vedoucí Princip stal jakýmsi startérem první světové a oddálil relativně přirozenému (arciže také pisatele k vytvoření vzpomínkové knihy. Ji- války.“ (s. 230) Nechtělo se mi jí věřit, takže aneb V osidlech kolikrát převelice nestvůrnému a ještě čas- nou věcí potom je „odbornost“ titulu, čímž jsem se pokoušel papír hypnotizovat v do- těji duchovně letargickému) společenství mám na mysli to, že pamětník se vrací ob- mnění, že mám opět svou migrénu, která mi mikromatriarchátu takřečených normálních lidí s takzvanými vykle k událostem mnoho či několik deseti- znemožňuje vnímat text. Po nějaké době mi normálními zvyky a zlozvyky. Pokud však letí starým a je třeba řadu údajů, citací nebo došlo, že věc nevznikla skvrnami a bílými, Nakladatelství Knižní klub v loňském ro- k něčemu takovému dojde, je nemálo pří- jmen ověřit. Hned při čtení knihy Lumíra slepými místy mého vidění; existenci oné ce ověnčilo svou Literární cenou v té době značné Hilligovo konstatování, podle něhož Čivrného Co se vejde do života (Hynek, věty (nemluvím o syntaxi a myšlenkovém třiačtyřicetiletého Jiřího Poláčka, jehož ro- „neměl pocit, že by překročili nějakou zře- Praha 2000) jsem byl nucen vyrovnávat se se zlomu, ale o oněch dvou „nepřesnostech“) mán se záměrně goyovským názvem Spá- telnou hranici, jíž by se měl obávat. City všemi těmito skutečnostmi. Nechal jsem si tedy nechápu dodnes. Snad by si u Hynka za- nek rozumu plodí nestvůry také o něco po- postupně odumíraly, ale pořád ještě, ale- proto raději několik týdnů, abych se pokusil sloužili za tuto větu nějakou zvláštní nakla- zději vydalo. Není to ovšem první autorova spoň podle jeho soudu, nebyly na nijak do textu vstoupit znovu, tentokráte tedy s od- datelskou cenu... cena: již roku 1992 se stal laureátem Ceny alarmující úrovni.“ (s. 165) stupem (nejen časovým), abych jej mohl číst Zdá se, že memoáry Co se vejde do ži- Karla Čapka (nejde ovšem o čapkovský vav- V pestrém kontextu naší novější prózy s větším odstupem, poněvadž prvotním za- vota vznikly z potřeby reagovat na kritické řín, jejž od druhé poloviny minulého deseti- Poláčkův protagonista představuje další pří- ujetím textem jsem již prošel. poznámky vůči Čivrnému a některým lidem, letí uděluje PEN klub) za novelu Pán sítí, pad psychicky frustrovaného jedince, jehož Nejsnáze identifikovatelná je třetí věc, s nimiž se poměrně dobře znal nebo po urči- záměrně se přihlašující k „duchovnímu ky- citová i morální deprivace je do značné mí- řekněme ona správnost ve faktografii, která tou dobu stýkal (Pablo Neruda, Václav Ko- berpunku“, to znamená k literárnímu směru ry znásobována rovněž dobovými společen- především souvisí s prací odpovědného re- pecký). Mám zejména na mysli Zábranovy nebo stylu, který začal být tenkrát spojován skými nebo politickými poměry. K zvlášt- daktora. V tiráži memoárově laděné knihy zápisy, které vyšly ve dvou svazcích pod ná- rovněž s Poláčkovým jménem a s jeho tvor- ním bytostem analogického ražení patří ku- Lumíra Čivrného jsou uvedeni tři odpovědní zvem Celý život, a Paměti Václava Černého. bou (mj. i v souvislosti s prozaikovou povíd- příkladu i hlavní postava románového pam- redaktoři: kromě kmenové Zuzany Mirošov- Impulzem mohla být i snaha rehabilitovat le- kovou prvotinou Ex machina z roku 1991). fletu Radoslava Nenadála Gaudeamus, tře- ské jsou zde napsáni V. Karfík a M. Kučera, vicové a přímo marxistické myšlení. Čivrné- Připomeňme, že autorovi v roce 1994 nakla- baže těžiště této knihy známého překladate- který je rovněž autorem stručného doslovu ho kniha má tak neustálý politický podtext. datelství Winston Smith uveřejnilo fantasy le spočívá především ve vylíčení vysoko- Básník cudné mužnosti. V knihách vycháze- Svět, a též umění se mu rozpadají na pravici román V těch temných dobách, jenže ten se školské a nakladatelské sféry v prvních po- jících v nakladatelství Hynek je bohužel zvy- a levici, stejně tak přistupuje i k dějinám. tehdy nesetkal s větší kritickou odezvou. únorových desetiletích, zatímco u Poláčka kem přítomnost značného množství překlepů Pravdu bere jako něco uchopitelného, co dr- Jak se však zdá, čtvrtá knížka Jana Po- setrváváme v redukovaném prostoru světa a tiskových chyb – byť musím uznat, že to ží v ruce jednou jeden a jindy někdo druhý, láčka již nemá někdejších estetických ambi- coby umělého mikromatriarchátu, tedy v ta- jindy není záležitost titulů, jež připravuje s čím je možno manipulovat, co je možno cí ani v přešlapujícím žánru kyperpunku, ani kovém smyšleném mikroprostoru, jejž si Mirošovská –, přesto třeba rozdělení slova uchopovat a uchvacovat jako pětikorunu. v stále populárnějším žánru fantasy: jeho ro- ne-hrdina nosí v sobě a jenž mu soustavně „oc-itl“ (s. 13) vrhá knihu k současným no- Tak tedy píše v polovině 90. let o bytí „no- mán Spánek rozumu plodí nestvůry totiž zkresluje pohled též na všechny další a jiné vinám a jejich tiskové „kultuře“. Čivrný mů- vých majitelů pravdy“ (s. 149), jako by se představuje víceméně klasický psychologic- vnější a vnitřní lidské vztahy, kontakty stej- že jistě citovat z díla jiných básníků, ale měl pravda dala vlastnit. Čivrný má jistě právo ký příběh, zjevně vydatně poučený literatu- ně jako konflikty. by tak činit přesně, nebo je třeba, aby tyto ci- fedrovat levicovost, vede ho to však k jedno- rou 20. století, například možnostmi thrille- Beztvará, leč nepřetržitě přítomná psy- tace byly opraveny. „»Z těch nebylas, na něž strannému pohledu na dějiny politiky a umě- ru či moderních grotesek nejrůznějšího raže- chologická zástěna, již si autorův protago- zapomíná / člověk pro jiné. / Dnes vím: Na ní. Levicoví intelektuálové byli podle něj ti ní, jakož i makabrózním Goyovým nazírá- nista postavil mezi sebe a mezi onen záhad- tom světě žádná jiná. / A taky ne.«“ Tak uvá- správní, pravice znemožnila vše pozitivní ním našeho z kloubů vymknutého světa. Ten ně proradný svět o sobě, zástěna, s níž se dí Gellnerovo čtyřverší Čivrný (na s. 23), a působila v českých dějinách 20. století jen je zde exemplárně manifestován v podobě postupně zcela ztotožnil až splynul, se mu což je notoricky známá pasáž, nicméně re- zlo: nedopustila obranu státu v roce 1938 možná vskutku patologicky vyšinutého je- potom stává nejenom základem jeho vní- daktorům nevadí, že vypadlo slůvko „ty“, a v témže roce uštvala k smrti křehkou bytost dince, symbolizujícího paralelní umanutost mání všehomíra, ale také prapůvodem dal- čímž vznikl poněkud nesmyslný poslední Karla Čapka. Tzv. árijská periodika jsou zto- novodobé, zvláště poválečné civilizace, za- šího existenciálního nebezpečí: pokud by verš. Na následující stránce je nepřesný citát tožněna s kulturními katolickými časopisy: kládající si v různých kapitolách svých dějin tato zástěna či mámivá clona přestala jako z Holanovy básně Sen, která prostě nezačíná, Vlajka s Akordem, Řádem a Obnovou (s. 12), i v různých konkrétních režimech s ulpívají- taková existovat, potom by muselo dojít jak tvrdí Čivrný, dvěma verši: „»To, co by jinde Vlajka s Akordem (s. 74). cí posedlostí především na zhoubně paraly- k biologické nebo mentální eliminaci kon- v rakvi součkem bylo, / jak luna tuhne nad Na základě tohoto rozčlenění společnos- zujícím „spánku rozumu“. A jak se jí to da- krétní hrdinovy či ne-hrdinovy bytosti. Pro- městem...«“ (s. 24), protože Holan užil slo- ti na dobrou levici a zlou pravici hodnotí Či- ří! to také ona hilligovská nestvůra zplozená vesa „tvrdne“. (Srv. úryvek pod názvem Noc vrný poměrně neobvykle, eufemisticky řeče- Potom ovšem ani v nejmenším není di- spánkem jeho rozumu (nejednou i spánkem v čísle 5–6 druhého ročníku Kritického mě- no, i období 1945–48. „Přes militantní žur- vu, že z takové duchovní letargie zákonitě rozumu mnoha ostatních) pojímá vše kolem síčníku z roku 1939, s. 215 nebo začátek nalistiku, jež dodávala hlasitosti politice li- vyraší leckteré hominidní nestvůry, ať už po- sebe jako dění probíhající a odehrávající se knižního vydání básně Sen.) Nechtěně ko- dovců, reprezentována Helenou Koželuho- litické, válečnické, domovnické, udavačské, za zdánlivě fiktivní (ale stále hmatatelnější) micky tak působí, u vědomí nepřesnosti cita- vou, Ivo Ducháčkem a Pavlem Tigridem, by- anebo kupříkladu též takové, kterou ztěles- zástěnou, proto své partnerské vztahy vždy ce, další Čivrného věta: „Milenu polil rumě- la ta bipolarita zřejmá.“ (s. 122) Tak ko- ňuje Poláčkův románový protagonista jmé- redukuje v prvé řadě na vztah své matky nec, když se do toho začítala, když ty kruté mentuje Čivrný první tři poválečná léta, kdy nem Aleš Hillig, člověk či spíše človíček, je- a své momentální, pokaždé jakoby odněkud verše cítila v jejich přesnosti.“ Problém je se podle něj „zápas o hegemonii v obnovené hož mysl nebo mentalita v konfrontaci se shůry spadlé partnerky. rovněž se zápisem některých jmen. Zvláštní republice odehrával mezi dvěma politickými společností žel valně nepokročila za hranice A ještě víc, možná ovšem zvlášť proto si je podoba „Henry Barbusse“ (s. 94). Zma- stranami v českých zemích, tedy mezi KSČ prvního infantilního (určujícího) setkání Poláčkův nestvůrný Aleš Hillig, stejně jako tek je se zápisem jména Federico García a nársoc“ (s. 122). Není zřejmé, zda Čivrný s poučkami z pohlavní zdravovědy. Kon- jeho všichni patologicky smýšlející a pato- Lorca při skloňování: „Lorky“ (s. 150), tento závěr učinil na základě nějakého dů- krétní realita vyplývající z těchto teoretic- logicky si počínající předchůdci v moderní „Lorkových“, „Lorky“, „Lorcovy“ (vše s. kladnějšího rozboru, není mi jasné, zda četl kých poznatků potom činí z hrdiny románu, literatuře, libuje ve všech roztodivných vý- 192), vrcholí to na straně 217, kde v těsném časopisy Vývoj a Obzory; takto jednoduše rozuměj ne-hrdiny, cosi jako permanentního plodech a výtvorech civilizace, vedoucích sousedství stojí klidně v nominativu „Lor- bez dalšího rozvinutí a zdůvodnění často to- voyeura, smysl jehož žití začne postupně k chaosu, nikoli k řádu. Z toho vyplývá dal- ka“ i „Lorca“. Totéž se děje i s jiným jmé- tiž dokáže něco jen tak plácnout. (Je škoda, splývat s neustálým přistihováním, zastiho- ší utkvělá představa hlavního hrdiny ne-hr- nem, takže jednou je „hitlerismus a fašismus že to Čivrný neupřesní, zvláště tehdy, když váním, šmírováním a posléze i fízlováním. diny, podle níž jakýkoli myšlenkový nebo na straně generála Franca“ (s. 188), podru- věnuje tolik prostoru drbům a banalitám na- To, že celá historie této obskurní postavičky tělesný řád zřetelně mravně ohrožuje jeho hé se odehrává „vstup Frankův do Madridu“ př. o vztahu spisovatelů k alkoholu či že- je v knize autorem interpretována především vlastní existenci, a právě proto protagonista (s. 192) a vzápětí je uvedeno „za Francova nám.) Možná ho vede jeho levicová orienta- jako následek chorobné fixace na Alešovu nejenom vítá jakékoli „mizení“ lidí a lidi- režimu“ (s. 194). Jan Grossman, pokud vím, ce, neboť ve Vývoji i Obzorech, kam jmeno- matku, de facto tvoří spíše důsledek než pří- ček z jeho vlastního života, ale přitom v polovině 50. let již nepoužíval podobu své- vaní, dle Čivrného „militantní“ žurnalisté po činu jejího zhoubně indoktrinovaného vní- i všechno, co v něm může nějak posílit ho jména se dvěma n (tedy Grossmann), jak válce psali, lze najít články upozorňující na mání sebe sama stejně jako veškerého živo- a podpořit jeho utkvělý, vůčihledě som- je to uvedeno u Čivrného (s. 150 a 190). Ač- nebezpečí marxistického, resp. stalinistické- ta vůkolního. Zároveň ale původní ne-hrdi- nambulní výklad světa jako všeobecné ko- koli Čivrný opravuje – oním sic! – v cizím ho totalitarismu a na projevy cenzury ještě novo setrvávání v osidlech této fixace po- pulace. Odevšad na Hilliga tato vidina dolé- textu chybný zápis jména, v jeho knize jsou před únorem 1948. znamenává i jeho soukromí: pokaždé si ho há a dopadá: má-li se jí zbavit, musí ji zru- i další omyly ve jménech: např. „Chrušcov“ Naopak velmi shovívavý je Čivrný, jak přetvařuje v duchu dobrovolného mikromat- šit, odstranit – a zároveň tudíž rovněž sebe (s. 186). Když už by chtěla být úplná přes- už bylo řečeno, k Pablu Nerudovi; ze setká- riarchátu a ztotožňuje si to zejména s poci- sama. nost, mělo by se patrně uvádět Machoninovo ní s ním si libuje v příbězích týkajících se tem nepřestajného ohrožení ze všech stran. Neměli bychom však setrvávat v poku- křestní jméno Sergěj, neboť tak to lze najít, konzumace jídla a pití a dále v rádoby hu- Tento patologický dojem ohrožení šení interpretovat Poláčkův román Spánek v určitém čase, v dobových textech. morných příhodách z Československa. S hu- ochromuje mysl Aleše Hilliga do té míry, že rozumu plodí nestvůry jako generační svě- Není jasné ani to, že mezi časopisy SČSS morem má vůbec Čivrný potíže, chce poba- jako zdroj ustavičného nebezpečí si vykládá dectví nebo generační výpověď sui generis: je jmenována Generace, která měla údajně vit přihlouplými historkami a drby: např. nejen ony záležitosti erotické, tolik ho zba- autorův příběh jedné patologické psychiky vycházet souběžně s Literárními novinami, o Františku Nechvátalovi, jak se sápal na vující duševní rovnováhy a nejednou mu do- je přes všechny časové příznaky výrazně Hostem do domu a Plamenem (s. 169) a na dívku nějakého vojáka (s. 78), o opilém Ja- slova zatemňující mozek a všechny smysly mimočasový a má i ve svých humoristic- konci 60. let měly být „rdoušeny“ svazové nu Drdovi (s. 82), o poměru Jiřího Šotoly (nikoli náhodou zde s úděsem píše o „pneu- kých partiích ozřejmovat možnost reflekto- časopisy Listy, Plamen, Host do domu, Ge- k dceři sovětského velvyslance Zorina (s. matikách stydkých pysků“ nebo o „bílém vání labyrintu světa převážně jako chaotic- nerace (s. 205). Časopis Generace vycházel 139) či o vztahu Jaroslava Seiferta k vínu chlupatém mase“, jindy hrdina znenadání kého prostoru zabydleného samými blud- přece v letech 1945–47. A pokud je mi zná- a ženám (s. 200). Nevím, proč si pamětníci zjišťuje, že mu v kalhotách „rozteklé maso nými kořeny a kořínky přirozeně tápajícího mo, další pokus o vytvoření periodika na- myslí, že čtenáře bude stále dokola zajímat, ztvrdlo jako vakuově zabalené kafe, a tak se člověčího myšlení. To, že zde figurují tako- zvaného Generace se objevil až na konci ro- kolikrát byl který spisovatel opilý nebo ne- tím odlidštilo, že při doteku necítil vůbec vé signifikantní atributy jako kádrovačka či ku 1967. Tehdy skupina autorů označovaná věrný. Shovívavý je Čivrný i k Václavu Ko- nic“), ale také, obecně vzato, lidské vztahy chmelové brigády, Laxík či Beatles, vytvá- jako Generace 45 – schválena byla předsed- peckému. V tom případě volí neosobní vy- v celém spektru jejich každodenních a ne- ří pouze kulisu pro obecný proces „spánku nictvem SČSS 19. 12. 1967 – podala žádost, jádření: „I když povaha Kopeckého byla stá- každodenních projevů, ať už např. příbuzen- rozumu“. Koneckonců se tu zcela logicky aby mohl vzniknout sborník této skupiny lá ve své nestálosti a nezbadatelná ve své ských, v soužití různých generací, mezi spo- pořád pohybujeme v časoprostoru, v němž (soustřeďovala hlavně autory narozené v le- nepředvídatelnosti, fixoval se v poválečné lužáky ve škole, během vojenské služby, ne- „všechno mělo svou lhůtu a neměnné místo“ tech 1917–26). Žádost podepsali mimo jiné historii dvojí Kopecký: do procesů a po pro- bo například později v zaměstnání a samo- a kde lidé „museli udržovat při životě tolik J. Hauková, J. Hořec, J. Rumler, V. Stuchl, cesech. V první etapě dával si záležet na po- zřejmě i ve vlastním, nápadně obskurním ci- tradovaných zvyklostí a stereotypů, že jim L. Fikar, V. Maršíček, A. Vrbová. Posléze, věsti ctitele umělců a vědců, jenž všestranně tovém světě, charakterizovaném ustavičný- na nic dalšího nezbýval čas“. 8. 1. 1968, se požadavek změnil: zněl tento- pečuje o jejich blaho a tu a tam rád využije mi trapasy i pocity trapnosti. VLADIMÍR NOVOTNÝ kráte na vydávání literárního měsíčníku Ge- příležitosti k nápravě přehmatů, jež je po- 21

2001 11 stihly vinou méně kvalifikovaných činovníků vý Rýn a jeho největší starostí je nezapome- cího poštovního zaměstnance Richarda Po- anebo dokonce osobní zaujatostí pana pro- nout vybrat žumpu. pela – Paradýzo (Argo, Praha 2000). Autor, Vezmi hladinu rybníka fesora (míněn Zdeněk Nejedlý – pozn. V nové knize Vlastimila Třešňáka se ročník 1946, emigroval v roce 1968, v „no- bič vezmi M. B.). Tehdy jako by chápal tvůrčí fantazii rozkoukáváme v topograficky přesně neur- vé“ vlasti studoval, jezdil i po světě a píše. a čímsi téměř jako liberalismem podněcoval čeném (libovolném), avšak myšlenkově jas- Rozhovor s ním přinesl Babylon č. 6 /2001 pověz k odvaze a upřímnosti proti dogmatismu ně vymezeném prostoru typicky českého, (a ukázku z rukopisu Gajstova smrt), ale a sektářství. Druhého Kopeckého, po proce- bázlivě xenofobního, na sádlíčku osmahnu- jestli jsem tak dlouho čekal na tento rozho- sousedu o záminku svém sech, výstižně charakterizuje příhoda s ar- tého a pivem podlévaného nacionalismu. Ta- vor, abych v něm našel „dno“, od kterého se mádní operou.“ (s. 145–6) Poté následuje lí- to vesnice či dost ospalé městečko žije spolu mohu odrazit, pak musím konstatovat jako Když vyjde autoru poezie první kniha čení snahy po vytvoření armádní opery. Kdo se svými obyvateli způsobem, který v neza- v té pohádce: Našli rádcové moji, našli? Ne- v době, kdy jej už ani při nejlepší vůli ne- fixoval takovou dvojí podobu Václava Ko- interesovaném pozorovateli vyvolává neod- našli... lze počítat mezi „mladé básníky“, může to peckého? Někdy se mi zdá, že Čivrný musel bytný dojem nenápadného rozkladu. Ode- V deseti kapitolách, v deseti nocích (vů- znamenat leccos, avšak většinou se jedná své memoáry napsat někdy na konci 50. let hrávají se zvenčí absurdní, zevnitř zásadní bec nezkoumejte, zda na sebe navazují) ze buď o okresního poetu okrajového formá- a nikoli v polovině 90. let 20. století. Ko- spory. Problémy se točí okolo restituce sebe vypravěč (Škrabák) „vypisuje“ vzpo- tu, nebo o člověka, jehož osud je pozna- pecký jako ochránce umělců a napravovatel a vlastnických práv na půlku fotbalového mínky, pomalu vracející se paměť, léčí se menán netuctovými až výjimečnými okol- tzv. přehmatů? To je špatný vtip. Kdo asi hřiště či kolem tzv. rekonstrukce bitvy psaním, pochoduje z cíle na start. To vše ve nostmi. způsobil, že na tryzně za zabité vysokoško- o most u Remagenu. Tupou atmosféru směš- vile někde v české krajině, pod dohledem te- Básník, výtvarník a matematik Miroslav láky v listopadu 1945 nemohl vystoupit Jan né nadutosti vykreslil Třešňák skvěle. Ško- rapeuta dr. Dobrovského a literárního porad- Koryčan (1938) spadá jednoznačně do té Čep? Ale divím se zbytečně, protože Čivrný da, že zůstalo jenom u toho. Smysluplného ce dr. Smrže. Text je psán pro pana Gajsta, druhé kategorie. Jeho životní osudy vždy neuznává existenci jiných než levicových rozvoje zápletek, alespoň náznaku odůvod- boháče upoutaného na lůžko, který hraje ro- sledovaly značně křivolakou a složitou linku intelektuálů a ti správní umělci byli rovněž nění už tak mlhavě načrtnutého příběhu ne- li jakéhosi Godota a postupnou četbou získá- (po několika pokusech o akademickou kari- levicově, ba přímo komunisticky orientová- příběhu nebo dokonce nějakých zásadněj- váte dojem, že panem Gajstem, velkým čte- éru vystřídal přes třicet zaměstnání, od vý- ni, jak Čivrný několikrát zdůrazňuje. A co ších kroků k rekognoskaci terénu navozené- nářem, můžete být klidně i vy. Každý, komu zkumníka přes výčepního a hrobníka až po Kopeckého vystoupení na IX. sjezdu KSČ ho už samotným názvem DOMÁCÍ je text určen, je vlastně Gajstem. Vypravěč úředníka OPBH). Podobně složitou cestou se v roce 1949, kde mimo jiné v umění žádal HOSTÉ (Torst, Praha 2000) se čtenář nedo- utrpěl „relaps“ a prochází dvěma či možná ubíraly i osudy jeho textů, nabízené autorem uplatnění socialistického realismu? I to patr- čká. třemi realitami, vrství je na sebe a my, Gaj- v průběhu druhé poloviny minulého století tu ně byla péče o blaho umělců. Představovat Vlastimila Třešňáka není stové, musíme ve střehu pozorovat, v jakém i tam k publikování, leč nakonec knižně ni- Sám sebe pokládá Čivrný za oběť KSČ, potřeba. Ať už jako písničkáře nebo spisova- čase zrovna jsme. Vypravěč kdysi psal a je- kdy nevydané. členství v této straně ho „tížilo čtvrtstoletí“ tele, možná ještě tak jako malíře. Melancho- ho texty se stávají součástí tohoto textu, Čas se však za ta léta na Koryčanově roz- (s. 214). Zdá se, jako by se téměř celý jeho lický tón jeho hlasu, pera i štětce je známý a tento text se stává součástí původního tex- sáhlém díle příliš neprojevil, stejně jako se život odehrál mimo něj. Rád k tomu užívá a pro české povahové podnebí se stává stále tu. Hra na palimpsest, jenže nový text je zá- dosud nijak zvlášť neprojevil na něm samém; neosobní vyjádření a trpný rod: tak ho nemi- příznačnějším (bohužel stejně jako jeho roveň tím původním... Postup známý ze sci- jeho rozjařené halekání celá desetiletí pří- nula funkce poslance, byla mu dána jako dlouho marný boj o potrestání estébáckých fi literatury, v Lemově Futurologickém kon- jemně doplňuje umrněnou atmosféru mnoha stranický úkol, často nechtěl, ale kývl na do- mučitelů). Klíčem pod rohožkou (1995) vy- gresu je takové místo, kdy jsme ujišťováni, pražských veřejných interiérů. Ani v kontex- mluvu různých přátel atd. Své názory z pře- vrcholilo jeho zápolení se zkušenostmi emi- že osoby mají svou realitu „pevně v rukou“, tu české literatury není jeho jméno úplně ne- lomu 40. a 50. let hodnotí dost obvykle: grace a sebou samým v postavách pana Pra- a zároveň tušíme, že je to jenom jako, že ta známé. Jako literát se objevil na veřejnosti vlastní naivitou i naivitou jiných (s. 104). ga a pana Moritze, v Evangeliu a ostružině pravá realita je zasuta někde za tím. To jsme už v roce 1962 s autorským pásmem poezie; Černého negativní poznámky na svou adresu (1999) se v monumentálním oblouku autor- si oddechli. Jenže na konci je i tato realita fa- jeho literární dílo bylo od začátku organicky naprosto odmítá, byť jeho zdůvodnění, že sky rozepjal daleko za hranice svého dřívěj- lešná, protože ta pravá má daleko blíž k té provázáno s jeho experimenty výtvarnými, Černý „suverénně pohrdá fakty“ (s. 217) zní šího tematického a stylového domoví prapůvodní... Píše-li ke konci knihy Popel: které se dočkaly pozornosti koncem šedesá- na základě už jen faktografických omylů (i místní čtenářské trpělivosti, za což na něj „Mé rány musely být znovu otevřeny a mé tých let, kdy vystavoval doma i v zahraničí. a nesmyslů, jimiž Čivrný obdařil svou knihu zřejmě z nedostatku závažnějších důvodů kosti znovu zlámány. Tentokrát jsem se z to- Jeho básně byly naproti tomu dlouhá léta pamětí, značně komicky. Na kapitolce hnedle část bedlivé české recenzobce vytáh- ho dostal v jednom kuse. Vím, kdo jsem: Max známé jen z časopiseckých ukázek, z rukopi- o Černém je také dobře patrný Čivrného pří- la z hrníčku se zubní protézou i drápky). alias Škrabák alias Max alias Škrabák“, pak sů a z veřejných čtení. stup: dokazuje, že člověk si pamatuje jen to, S novou knihou jsou pánové Prag a Moritz jako by růže G. Steinové dokazovala, že je Vydání jeho první knihy Vláda slova co chce a jak chce. Píše, že Černý se s ním znovu na scéně. A potvrdili, že co mohli, už růže, že je růže... (Torst, Praha 2000) pak je událostí mimo- radil, zda má vstoupit do KSČ, ale „zapo- řekli. V anketě o knize roku napsal J. Halas řádnou a prudce aktuální. mněl“ sdělit jiné informace. Například tu, že Již název knihy DOMÁCÍ HOSTÉ skrý- o Paradýzu, že je to chytré a vtipné „grotesk- Texty jsou už na první pohled zajímavé rozpor mezi nimi je možno dokumentovat již vá ústřední dramatický motiv, ke kterému ta- ní romanetto“. V K revue (10/2000) zase tím, že se příliš nevážou na žádnou dobovou v roce 1950: Čivrný na známém zasedání ké autor v knize odkazuje, ale o jehož rozví- opsali záložku knihy – text je „žánrově těžko poetiku (jediný, kdo by se dal v této souvis- o socialistické poezii 22. 1. 1950 ve svém jení se takřka nepokusil (a jestli pokusil, tak vymezitelný, je reflexivní, meditativní, filozo- losti uvést a ke komu se také autor sám hlá- diskusním příspěvku vyjádřil nadšení z hlav- neúspěšně). Soupeří v něm totiž dva možné fická próza, kvazideník, mystifikační přelud sí, je Jiří Kolář) a evidentně žijí svým vlast- ních referátů L. Štolla a J. Taufera a kromě významy, jejichž svár verzálková podoba na neustále balancující na hranici snu a skuteč- ním životem. výpadu vůči Arne Novákovi zde měl zmínku obálce (i zde) zachovává: 1) Domácí v. nosti s mnohými prvky osobitého humoru, ja- „je fuk zda jsem vládl a jestli jablko o Černém, že „myšlenky a pseudomyšlenky Hosté a současně 2) Hosté, kteří zdomácně- zykového i situačního“. Co ale už neopsali, je a žezlo / leží za plotem. / je lhostejné, zda pánů, jako je Černý, dosud řádily v naší kul- li. Vyznění tohoto základního sporu přitom věta: „Na textu knihy je očividná snaha au- varhaník je majitelem křídel / či ochrany na tuře“. Inu, paměť bývá děravá. odpovídá atmosféře, kterou v knize autor na- tora vybočit z domácích »malých poměrů«, konci smetáku. / (tak-tik, andílku). sedět Obávám se, že odklad pro napsání recen- vozuje. Na první pohled aktivita, souboj, ri- nezapírat sice své češství, ale vykročit z něho u cesty, navlékat ponožky / a nepatrně slzy ze, který jsem zvolil, příliš nepomohl, abych valita, ale přitom vlastně jen pasivní trpné a překonat je.“ Na tuhle udičku se ale nemo- upouštět. / z dáli trumpety hlas. / jinoch ši- lépe pochopil Čivrného diskurz. Přečetl jsem vyčkávání, ve kterém se hosté změní v do- hu chytnout, protože Paradýzo není zas tak kuje metafory, jenže žití se obává.“ (takové, si i recenze Roberta Kvačka v Nových kni- mácí, případně se domácí natolik přizpůsobí přílišný experiment. Je jedním z nekoneč- jak říkám [vím], str. 73) hách a Jaromíra Slomka v Lidových novi- hostům, že dojde ke splynutí opačnému. ných pokusů „na to přijít“ („Ze zevrubného Koryčanovy verše mi zhusta připomínají nách. Zejména Slomkův pohled na memoá- A aktivní už pak zůstávají jenom ty rázně za- studia dosažitelných textů a v neposlední řa- tvorbu dalšího přespolního běžce na pusté rovou knihu Co se vejde do života (v Lido- vlažované chlebárny v putykách. Ale to na- dě i spisovatelského zápisníku je zřejmé, že trati české poezie, Andreje Stankoviče. A to vých novinách ze 4. 1. 2001) je značně odliš- psal (svého času o českých vlastencích) už navzdory všem pokusům o trivializaci, kte- především jazykem, oproštěným od nánosu ný od mého, což je určitě pozitivní, neboť je Karel Havlíček. A Třešňák se bohužel nikam rých se dopouštěl, náš autor v literaturu vě- unavených významových spojů, zaběhaných tu možnost více pohledů. Je jistě dobře, že dál nedostal. řil, ba až naivně v ni věřil.“), pochybovat, oslích můstků a vyvrabčených klišé. A také tento titul vyšel, avšak na rozdíl od Slomka Pokračuje ve svých osobitých jazyko- uvěřit a zase pochybovat. Vila, Gajst, Škra- mírou zaujetí textem, která sama o sobě vy- si nemyslím, že Čivrného kniha rozšíří, při- vých hrách, laškuje s významy slov a výpo- bák i literární poradce jsou jen pomocné in- bavuje verše značným energetickým poten- nejmenším jednostrannou zaujatostí, infor- vědí v různých kontextech, poetizuje svůj gredience v nesmírně těžkém úkolu, který ciálem. mace o politických a kulturních dějinách styl k místy dokonale vybroušeným tvarům, řeší filozofické ústavy stejně jako, byť trochu Stejně jako Stankovičovi, i Koryčanovi 20. století; vždyť překvapující detaily, které ale. Pánové Prag i Moritz vrší hromady svě- posunutě, i vlády – „objevit“ člověka, více spontánně fungují jak čistě hovorová, tak zde Slomek patrně našel, jsou zhusta značně tabolného rozumářství a vypiglovaných pro- a lépe a pořádně... věcná, a občas až téměř transcendentální nepřesné a banální. Nejsem si však jistý, zda mluv, ale většina z jejich nebo dokonce au- Popelova kniha není na jedno oddychové krátká spojení. Koryčan je však v té věci Slomek knihu skutečně přečetl, protože při torových pohnutek k tomu zůstává zahalena přečtení, je krajinou, kam se hned tak každé- o několik promile méně jurodivý, neb je za- jeho známém lpění na každé čárce a tečce si naprostou mlhou. Přesně tomu také odpoví- mu nechce. Je z těch, na které platí Heideg- ložením, jakož i původním povoláním mate- nedovedu představit, že mohly jeho pozor- dají plonkové pasáže a kapitoly, které se, gerovo: „Zbývá nám jediná možnost, totiž matik. Navzdory tomu však v jeho textech nosti uniknout tak zásadní omyly, jež v kni- když už není vážně kde brát, snaží být ale- v myšlení a básnění připravovat pohotovost pulzuje živý, místy až vysloveně bujarý pro- ze jsou. spoň rádoby intelektuálně zamyšlené: „Hos- pro to, až se objeví bůh, anebo v nepřítom- stor. Což je v rámci tuzemské poezie jev roz- Každopádně, budu-li číst Čivrného kni- poda se jmenovala buď DNES VEPŘOVÉ nosti boha zajít, zaniknout před bohem ne- hodně dosti výjimečný. hu jako pokus o vylepšení vlastního obrazu HODY, nebo U HAVRANŮ.“ Je to nereálný přítomným.“ „maryčka na paletě tkáně / tkáň okolo v politických a literárních dějinách 20. stole- svět nereálných postav, konzerva. Prošlá. Paradýzo, „paradajs“, nemusí být jen rá- poznání / vání / nikde neschází srdce / (v rá- tí i vylepšení hodnocení levicových (zejmé- A co k tomu pan Prag? „»Jak říkali opti- jem, napadá mě paralýza či paradox – a pa- mu) / josefe / mazurkou zblblá jablka (kakr) na marxistických) souputníků, pak tuto sna- misté a pan Moritz,« řekl a rozpažil ruce, ne- radox je protismyslnost. Jinak to ani nemůže / a čup (do rámu)! / žmoulat perfektum až hu celkem chápu a je v textu evidentní. chal je padnout do klína a podíval se mdle být, je v české tradici zvykem mít v záloze se... / usednout / prdel použít a / Vít!“ (ma- Avšak obraz, který Čivrný vytvořil, je poně- kolem sebe, »naděje umřela poslední.«“ něco opačného (pro každý případ). Jazykově ryčka na paletě tkáně, str. 21) kud pokřivený. MICHAL SCHINDLER vytříbená kniha (Popel je výrazný básník, ať I na mnohé z těch čtenářů, kteří poezii MICHAL BAUER verše píše či nikoliv), na současnou dobu ne- pravidelně nesledují, a tím pádem nejsou šetří imaginací, dokonce bych řekl, že s ní k smrti unaveni stále se opakujícími poetic- hýří... Jenže, mám-li být upřímný, text Para- kými stereotypy, působí Koryčanovy texty Paradajdajdaj, dýza přesto, že obsahuje vše, co by obsaho- vysloveně osvěžujícím dojmem. Což jsem Třešňákova hra vat měl (a mohl), nemá, aspoň z mého čte- amatérsky ověřoval na čtyřicetihlavém paradajdajdaj... nářského pohledu, „koule“. Literární DNA vzorku obyvatelstva (12 VŠ, 23 SŠ, 5 v in- 3 s plonkovými kartami má někde něco přetočeného, špatně posklá- validním důchodu, 14 rozvedených, /4 ma- Musím se přiznat, že někdy podstupuji daného, chybí jí obyčejná člověčina, čtení se le, zbytek female, 20 % mimopražských; 16 Pan Moritz prodal pekárnu a tahá teď za s knihou obrovský zápas, nosím ji stále u se- ve mně vzpřičuje. Bohužel. z nich se líbilo jednoznačně, 5 chtělo knihu starým traktorem pouťovou maringotku, ve be, čekám na vhodný okamžik pro vnik do Argo si v české literatuře stále hledá ko- půjčit, 15 přečetlo pozorně nejméně 2 texty, které příležitostně pomáhá balkánským ní. Pak část přečtu, a měsíc trvá, než se zase ně do své stáje – ne že by tam Popel nepatřil, 29 respondentů se zasmálo v průběhu čtení uprchlíkům dostat se přes hranice „do Evro- odhodlám (nejprve se odhodlávám). A když ale arab na plemeno to není. Zato kniha jako nejméně 1x, většinou však opakovaně). py“. Pan Prag si za podivných okolností pro- se odhodlám, musím ji číst znovu, protože výrobek se podařila – s obálkou a frontispi- Což je dle mého soudu úspěch, o kterém najal letní „holovilu“ a dlí z nezřejmých dů- jsem všechno zapomněl. Tak raději čekám sem O. Hamery, grafickou a typografickou se většině českých básníků může jenom vodů v nejmenované vesnici ležící nedaleko na nějaké znamení. Toto a v daleko větší mí- úpravou, formátem: prostě paradýzo. zdát. falešného Ludendorffova mostu přes nepra- ře se mi stalo s textem ve Velké Británii žijí- DANIEL TOSEVÍ VÍT FUKAR 22

2001 11 U mnohých básní není přítomen titul, v kočárku pronikavě inteligentní, s vlastní jako trest za odchýlení se od života v prav- Ještě je to dobré, ještě předpokládám, že schválně, nazvat báseň je vůlí, ocelovýma očima, věčně nespokojená, dě. Podle této logiky Kafku neustále vytváří pořád odkapává od lisu pro Vyskoče oktrojovat ji, volnému vlání s děravou pamětí a postřehem bystrého dítě- jako člověka nadpozemsky pravdivého, přiřazovat pevnější korzet, šněrovat, udidlo te, které bere radši všechno do svých rukou, čistého, majícího v sobě to „nezničitelné“. Když Jaroslav Kovanda vydal v Hostu v koňské hubě. Upřesnit znamená spočíst, že protože nikdo jiný toho není schopen. Ne- Kafkův život tak stojí nad jeho dílem. Co je první ze svých sbírek (Za oknem Erben), byl názvy má jen Den začíná, Kokosové ořechy, zpochybnitelná odbornice, jež se svých sen- ale to „pravdivé“? Zdá se, že Brod úmyslně jsem jí nadšen. I proto jsem se rád ujal šance Život stromu, Proč mě tak láká letní svoboda timentálních předchůdkyň bez milosti zbaví. odvádí pozornost od textu k člověku, od ne- říct něco i o té druhé: o sbírce Odpolední a rozsáhlejší báseň v próze Magnólie v par- My jsme si přece vždycky přály svět, který zachytitelnosti k fyzické přítomnosti, od klid (Host, Brno 2001) z letošního roku. ku. budou řídit ženy, hájí se Layla před Stepha- různosti interpretací k sobě jako autoritě Předně: mezi oběma sbírkami leží ještě Tematicky by se celá sbírka dala shrnout nie, když Saffron přebírá vládu nad „jejich“ (vždyť Kafku přece důvěrně znal více než jedna z produkce Votobie: Legenda o Sve- pod termín: okouzlení z všední krásy života Medusou, jíž vzápětí umyje a přistřihne vla- dvacet let). drupovi (Podrobněji o ní píše ve Tvaru č. a meditační dík za bytí zde. Kdyby byla sy, aby nedělala ostudu na stránkách Cos- Leccos naznačuje dlouhý citát z Brodova 4/2001 Štefan Švec). Přesto se zdá, jako by o všední kráse života, toho skutečného, a ne- mopolitanu. Velké ženy se osvobození na- románu Kouzelná říše lásky, jemuž předchá- obě „hostovské“ sbírky nějak patřily k sobě hovořila o palmách, moři, lodích, ostrovech, konec dočkávají v poněkud paradoxní for- zí vysvětlení a obhajoba, přesně charakteri- a Legenda o Svedrupovi se jeví jako odboč- písku a beduínovi. Nejen. Jsou tu samozřej- mě: peníze získané zradou ideálu jim koneč- zující roli, kterou si Brod po boku Kafky ka na jinak poctivé cestě za vlastním básnic- mě jeřabiny, řeka, olše, „radost psů / když ně umožňují složit zbraně a užívat si sladké- a později jako jeho životopisec připisuje: kým výrazem (aby nedošlo k nedorozumění: běží ulicí“. Realita se tak míchá s exotikou ho nicnedělání. „Velmi mnoho z toho, co mi z Kafky zůstalo Legenda o Svedrupovi je jakousi básnickou snu a lehounce na konci slánky vyfukuje Weldonové vypravěčka se ve sporu vel- v srdci a hlavě, vyjádřil jsem ve svém romá- skladbou, plnou dějových vsuvek, rekon- mýdlovou bublinku, s iridující tenoučkou kých žen se světem stylizuje do role objek- ně Kouzelná říše lásky v postavě Richarda struující co možná nejvěrněji dějiny z pozice stěnou, básník je ovšem uvnitř, až žensky tivní soudkyně, která se nicméně svými sym- Garty. Napsat Kafkův věcný životopis – na to jednoho hrdiny, je to sbírka, která se zmoc- něžný: „Ráno je zraněná koroptev / na stro- patiemi k velkým ženám netají. Na začátku jsem se tehdy, čtyři roky po jeho smrti, necí- ňuje poezie odlišně od těch dvou ostatních). mech rostou oči / slunce zjemnělo mlhou / vyprávění jim dává jakoby plně za pravdu til. ...tenkrát jsem dosud žil se svým nezapo- Hlavní devizou tohoto hledání je pouče- a mláďátka vycházejí ze skrýše“, to oddělení a pak ironicky a s humorem komentuje jejich menutelným přítelem, ...věděl jsem přesně, nost výtvarným uměním: nejen krajiny, ale od světa blankou je přesto znát. Někdy křivolaké osudy a nepředvídané dopady je- co by v té nebo oné situaci řekl, ptával jsem i další atributy nabývají nečekaných podob, i v autorském přístupu, že Vyskoč poměrně jich idealistického tažení. Žena potřebuje se ho a dovedl jsem si jeho jménem odpoví- které vznikají v jakési symbióze básníka necitlivě a brutálně předchozí obraz zničí: muže jako ryba jízdní kolo, hlásal plakát, dat. ...Jako je všechno špatně chápáno, bylo a malíře či sochaře. Tak v básni Pohled z ok- „Den ve kterém jsem se opět narodil / z vlá- jímž Layla se Stephanie svět provokovaly na špatně pochopeno i toto. Nikdo si nevzpo- na přejíždí vlak přes most: „přejíždí / přes ken spánku / začíná.“ A že bývají až lehce počátku své kariéry. Proroctví se, aspoň dle mněl, že Plato podobným způsobem, ovšem slepá ramena / kolem restaurací / které ode- surreálné: „Pokuřujíce z kostěné trubičky / Weldonové, beze zbytku naplnilo. Bláhový, mnohem obsáhleji po celý život na smrti vy- šly / u vody naměkko / bruslí postavy / s ru- jde bílým sálem / menuet tyrkysu mu vede kdo od ženy žraloka čeká slitování nad „ji- vzdorovával svého učitele a přítele Sokrata kama / rozvětvenýma / ještě i v zápěstí“. To- dlaň“. nými druhy“ nebo smysl pro svět, jak se jakožto živého průvodce, který dál působí, to vnímání básnického prostoru dochází své- Chce se mi říci: kde je veden slovy, do- snad jeví z něčeho tak neupotřebitelného, ja- dál žije, dál myslí, tím, že ho učinil hrdinou ho vrcholu tam, kde se podvojnost vyslovuje sahuje překvapivého efektu, kde se pokouší ko je bicykl. Od toho jsou mravoučné příbě- skoro všech dialogů, které napsal po Sokra- explicite a kde se zároveň veršová struktura slova vést, vymykají se mu. Skutečná poezie hy, aby končily ponaučením. tově smrti.“ V následující citaci se Garta- velmi zklidní, jako je tomu u básně Když ve slovech nebude: „Vůně lilií / a vůně růží / ALENA DVOŘÁKOVÁ Kafka „zcela oddává radosti z lidské velikos- v srpnu: „Když v srpnu / podpěrami pode- Velké tajemství / pro které není slov“. Ale ti“ a s Kryštofem-Brodem spolu v radostném přeš / přetížené větve stromů / vznikají další opravdu-li není slov, pak nepišme! přátelství obcují: „oba se navzájem roztomi- sochy.“ JIŘÍ STANĚK le poučují, pryč je všechen nádech ješitnosti Sbírka Odpolední klid tedy dovršila jed- Kde to jsem? Kdo mne a zdání, oba mají pocit, jako by se v nich nu z možných cest, jak vnímat prostor básně právě teď celý svět rozhodoval k nejryzejší (a celý tento proces je doplněn i básněmi té- může přezkoumat pravdě...“ Milana Kunderu Kouzelná říše měř vizuálními). Ovšem tato sbírka se stejně Jako ryba bicykl lásky rozlítila natolik, že jí ve Zrazených tes- vypořádává i s časem. Skrze postavu otce, Takto si Kafka povzdechl v dopise Feli- tamentech (Les Testaments trahis, 1993) vě- jako už ve sbírce Za oknem Erben, ovšem Velké ženy (Big Women, 1997) Fay ci Bauerové, když si přečetl článek Maxe noval úvodní část kapitoly Kastrující stín nyní prizmatem subjektu, který byl v té době Weldonové, které vydala Mladá fronta Broda ke své první knize Rozjímání: „(Max) svatého Garty (česky Host č. 4/2000). Ne- dítětem, jsou zachyceny některé dějinné udá- v překladu Jarmily Emmerové, jsou zvláštní vlastně nechválí mou knihu, ta tady přece je, štěstí podle něj spočívá v Brodově umělecké losti. Přidává se ale ještě jedna nová rovina: směsicí románových postupů, mravoučného úsudek o ní by se dal přezkoumat, kdyby k to- orientaci: „Představme si, že hlavním ko- nikoli čas vzpomínání, ale čas před chvílí příběhu a satirické anatomie, jak ji nastínil mu měl někdo chuť; ale on chválí především mentátorem Picassa by byl malíř, který by zmizelého teď. A v prostoru těchto básní Northrop Frye v Anatomii kritiky. Svět se mě, a to je na tom to nejsměšnější.“ Už za nepochopil ani impresionisty.“ (kterých je ostatně většina) lze rekonstruovat touto formou předvádí z úhlu pohledu jedi- Kafkova života se ho Max Brod pokoušel Brodovy postoje mají ovšem své kořeny svět básnického subjektu: žena, vnoučata, ri- ného, všezahrnujícího myšlenkového sché- vyvázat ze sféry lidského a povýšit na svět- v historickém vývoji emancipovaného ži- tuály spojené se zabijačkou, fotbal, pivo, matu nebo střetu takových schémat, a typic- ce. A to je, při vší dobré vůli, velmi proble- dovstva na území Čech, které do značné mí- malování, ale i Psí víno, nebo texty věnova- kými postavami proto bývají nekompetentní matická myšlenka. ry určovaly konstelace, za kterých tvořil né jiným básníkům. profesionálové všeho druhu, kteří vždy vědí, Může se spisovatel stát světcem skrze i Franz Kafka. Bylo by nespravedlivé nevzít Jaroslav Kovanda vstoupil do nového ti- jak se věci mají, čím svět trpí a jak by se měl své dílo? Vždyť literatura a teologie jsou úpl- je v úvahu. Je také třeba ocenit roli, kterou síciletí tím, že v jeho rámci nám ukázal sám změnit. Anatomie jim a jejich názorům ně odlišné kategorie. A kdo, která autorita, Brod v tehdejším pražském prostředí sehrál. sebe, se všemi přítěžky, které si s sebou (ja- úslužně dává co největší prostor, tradičně lí- dotyčného svatořečí? Jako člověka či jako li- Mimochodem je Brod nesrovnatelně lepší ko básník) přinesl z toho minulého: „Malo- čením hostin, při nichž se vedou nejrůznější teráta? Jako člověka, samozřejmě, protože, pisatel memoárů a životopisů než prozaik val jsem strniště / a začalo sněžit // Všechny řeči – u Weldonové hrají tuto roli například říká Walter Benjamin, svatý je člověk, ne dí- (a lyrik). Pražský kruh a Život plný bojů sice síly uschovat / chtělo se mně náhle / jen ve sezení hrdinek, redakční schůzky Medusy či lo. Co ale s člověkem, který se projevuje také nejsou prosty patetických pasáží a sebe- slovech veslovat // a přítomnost nežít?“ Zoein pohřeb. A pak už jen sleduje, jak se svým dílem, psaním, jež považuje za svou střednosti, ale především jsou nesmírně cen- JAKUB CHROBÁK odborníci na život sami zesměšní neboli jak nejvlastnější podstatu? Brod z něho tedy dě- ným a čtivým pramenem kulturního života převálcují sami sebe lavinou vlastního žar- lá světce „pro svou povahu“: „Kafka byl ve Prahy od přelomu století do 30. let. Ve vy- gonu. velké vážnosti – prostě pro svou povahu, své hroceném jazykovém a kulturním konfliktu U Weldonové je to ještě trochu jinak. Pí- občasné poznámky, svůj způsob rozhovoru – mezi Čechy a Němci (převážně německy Malá recenze na malou še se rok 1971 a pět hlavních hrdinek – Lay- neboť jeho literární díla nikdo kromě mne mluvícími Židy) se Brod přiklonil k sionis- la, Stephanie, Nancy, Alice a Zoe – si právo neznal. Nebylo zapotřebí děl, působil člověk mu. To byl pro něj zásadní zlom a skutečné knížku stát se odbornicemi musí nejprve vybojovat sám.“ Tyto zásadní rozpory, protimluvy a lo- východisko ze složitého propletence národ- neboli do mužského světa velkých gest, gické nedomyšlenosti jsou charakteristické nostních sporů. Je svým způsobem pochopi- S velkým nadšením bylo přivítáno Ken- ideologických schémat a moci se teprve hod- pro životopis Franze Kafky od Maxe Broda, telné, že interpretuje Kafku, kterého se pro tauří mládě (MF, 1989) a svou prvotinou se lá prodrat, ať to dopadne jak chce: navzdory Kafkova dlouholetého přítele, spravovatele sionismus také snažil získat, z tohoto hledis- Lubor Vyskoč jako třiadvacetiletý stal pří- manželům, milencům, univerzitnímu a jiné- jeho závěti, vydavatele a komentátora. ka. Zámek chápe jako podobenství o věčně slibem „mladé“ české poezie. Jenomže vzá- mu establishmentu (kdo kdy slyšel o něja- Franz Kafka. Životopis vyšel poprvé v ro- bloudícím Ahasverovi, o tragické marnosti pětí podzimní vlna revoluce protrhla hráz kých gender studies), gynekologům, nymfo- ce 1937, 13 let po Kafkově smrti. U nás vy- asimilace, Proces jako odpadnutí od božské stojatého literárního rybníka a od těch dob je mankám, vlastním dětem, ale především na- chází podruhé, poprvé vyšel v roce 1966 milosti. Založil tím tradici interpretace Kaf- všechno jinak. vzdory sobě samým. Weldonové velké ženy v Odeonu, nyní v Nakladatelství Franze Kaf- kových děl jako dešifrování náboženských Také mladý nadějný básník, místo aby nejsou feministky, ale podobně jako ostatní ky. podobenství a filozofických parabol. Takto využil publikační svobody, mizí na dlouhý profesionálové mění svět, protože jim to při- Max Brod píše, že k sepsání těchto vzpo- smýšlel až do posledka: „Protože nakonec čas v kalných vodách, vynořuje se z nich jen padá jednodušší než měnit sebe, a feminis- mínek ho pohnulo především to, že „z jeho vždy pravda zvítězí, nedělám si příliš starostí účastí v almanachu Přetržená nit (Obratník, tické rétoriky se chytají jako prostředku (Kafkových) knih a hlavně z Deníků lze na- s bizarními chybnými výklady a přesně vím, 1996) a definitivně až loňského roku minia- k naplnění své touhy po změně. Tak si také být úplně jiné, mnohem chmurnější předsta- že se nakonec moje interpretace Kafky pro- turní sbírkou Satelity na drahách, kterou často nemohou pomoci, aby oklestění nejed- vy, než když si člověk pro opravu a doplnění sadí.“ (Pražský kruh) vydalo nakladatelství Alfa-Omega. Protože – noznačného světa rodičovských, manžel- vybaví dojmy ze života, který s ním denně V současném kafkovském bádání je boj ať se na věc díváte jinak – rukopisnou sbírku ských, mileneckých a přátelských vztahů trávil“. Nato líčí Kafkovu milou a bezpro- s Brodem již dobojován. Brod není jediným (Vlak, nedostupnou) osobně v bibliografii pod tlakem ideje nekompromisního boje me- střední povahu, jeho hravost, vtip a fantazii. vykladačem Kafky. Životopis je nutno číst v potaz neberu. zi pohlavími a ideálu ženského osvobození Brodovo brojení proti pojetí Kafkovy osob- kriticky, jako dobové svědectví, které vypo- Vyskočovo zmizení je v autorském me- nevnímaly jako oběť pochybné hodnoty. nosti jako dekadentního zoufalce se nejen vídá víc o pisateli než o popisovaném. Sub- dailonku vysvětleno těžkým onemocněním, Na rozdíl od tradičních anatomií, kde dokonale míjí cílem – taková představa patří jektivní pravdivost nelze upřít mnoha dílům Vyskočovo odmlčení změnou životního ná- svět šílené profesionály nechává, aby se vy- spíš k historickým kulisám Prahy – ale pro- pražské německé literatury – v tom je její zoru. řečnili, a v neuchopitelné rozpornosti a roz- zrazuje na něj, že vědomě zaměňuje osobu prokletí –, a Brodova kniha k nim patří. Zmizení ano, návrat ne. A lze pochopi- manitosti se točí dál, představuje Weldono- s dílem. V tomto smyslu je jedinečným výkonem. Jo- telně spekulovat, jde-li opravdu o skutečný vá společnost, jež se nastupujícím odborni- Jakkoli Brod obdivoval a neúnavně pro- sef Čermák ve výborném doslovu k součas- autorův návrat či nemá-li onen návrat na cím změní po vůli. Udělá z nich tímto revo- sazoval Kafkovo dílo, z nesčetných míst ži- nému vydání vyzvedává hodnotu svědecké svědomí někdo třetí, nestačí-li si Vyskoč lucionářky a zároveň jim předvede, zač je votopisu je cítit, že romány Amerika, Proces blízkosti, bohatost nasbíraného materiálu. s psaním poezie sám a publikovat vlastně toho v každé revoluci, i té nekrvavé femi- a Zámek jsou mu nepohodlné. Kafkovo dílo Brodův Kafka je takto dalším významným ani nepotřebuje, pokorně ztišená, ba téměř nistické, loket. Čtyři hrdinky (pátá Zoe, jež proto charakterizuje převážně citacemi z de- počinem Nakladatelství Franze Kafky. Vy- bezhlasá poezie by této eventualitě i na- je jakousi kontrapunktickou malou ženou, níků, dopisů, aforismů, vlastních deníko- chází v dobrém překladu Josefa Čermáka svědčovala. spáchá příznačně nejednoznačnou sebevraž- vých záznamů a krátkých Kafkových vzka- a Vladimíra Kafky, text je opatřen poznám- Satelity na drahách jsou naplněny čtyři- du) převálcuje to, co samy zplodily: Zoeina zů. Vybírá přitom ty, které zapadají do jeho kami, které upřesňují či opravují některé atřiceti texty, poctivě spočítáno vše, i motto. dcera Saffron. Tato představitelka první ge- představy o Kafkovi (viz tři citáty z Deníků Brodovy údaje a svědčí o dokonalé obezná- Členěny pak jsou v oddíly Satelity jsou dnes nerace „osvobozených“ žen nastupující na předsádce knihy). Ty pak jako „pozitivní menosti překladatele s Kafkovým dílem večer na drahách, Bůh je láska, Jarní tání, v devadesátých letech, jimiž Velké ženy ob- obraz světa“ stojí v opozici proti „negativní- a biografií. Hloubení studní a Letní moře. razně i doslova končí, byla už jako holčička mu obrazu“ v románech, který Brod vnímá VERONIKA JIČÍNSKÁ 23

2001 11 ranoidita není při psaní k zahození, může to- nepocházel z takzvaných vyšších vrstev jednoho smilníka, kteréž na marách černý Příběhy o nemocných tiž zbystřovat pozornost k detailům, které a matka jej odjela porodit do Holandska pes sežral; O svini, kteráž sodomské ženy tě- tělech i duších vyrovnanějším a méně vztahovačným jedin- z obav před maloměšťáckým odporem okolí lo z hrobu vyryla a střeva její porůznu roz- cům zákonitě unikají. Bernhardovy texty se k nemanželskému dítěti, starost o duševní vláčela). Polský spisovatel Gustaw Herling- vyznačují nejenom touto všímavostí, ale zdraví a tedy svým způsobem i o ducha je Také editoři knihy věnují exemplové Grudziński (1919–2000) není u nás příliš i nesporným sklonem k sebemrskačství. Aby u Bernharda zvláště nápadná. Svou úzkost složce náležitou pozornost, vidí v ní „hlavní znám. Jeho nejslavnější kniha, vzpomínky to spisovatel vůbec unesl, zasypává své pró- nikdy nezastírá hrubostí, a i když ve své dů- kompoziční prostředek“ Lomnického. Mohli na věznění v sovětském koncentráku nazva- zy většími i menšími kameny a kamínky bo- slednosti proniká až k „nechutným“ koře- ve svých rozborech navázat na monografii né Jiný svět, sice byla do češtiny přeložena, davých sarkasmů, které však mnohdy mají nům bytí a dravčích mezilidských vztahů, Petra Voita z roku 1991 analyzující postave- ale až v době, kdy toto téma ztratilo skandál- podobný účel jako kamínky pohlcované zví- spílá jen málokdy. Jeho vidění je také básni- ní exempla v celém cyklu Lomnického ní příchuť a tím i zájem čtenářů. Soubor tří řaty: ulehčují, ba umožňují strávení tíživěj- vější nežli Célinovo. Většinou se uchyluje ke mravně-výchovných próz. Značný literárně- novel, nazvaný Ostrov a jiné prózy, Herlin- ších myšlenek donekonečna parafrázova- zborcení do sebe, podobně jako jeho literár- historický přínos edice lze vidět ve snaze vy- ga představuje ze zcela jiného úhlu: nikoli ných v Bernhardově textu s typickou melan- ní hrdina Walter, jehož o tolik let „přežil“. davatelů určit původ jednotlivých příběhů; jako autora politicky angažovaného, ale jako cholickou umanutostí i nespornou literární A že jsem chtěl uvozovkami poukázat i na ji- Lomnický totiž obvykle využíval starších, pozorného kronikáře lidského údělu, vyzna- bravurou. Jeho celoživotní trauma je beze- stou pikantní zpochybnitelnost tohoto slove- často pozdně středověkých pramenů, což čujícího se nesmírně kultivovaným jazykem dné, sypač tudíž ve své činnosti nikdy ne- sa, dodávám možná už trochu zbytečně. dobře vyplývá z vysvětlivek k edici, které a obdivuhodnou důsledností v otvírání nej- ustává, ale dílo se nemění v pouhou mrtvou Vždyť Bernhardovi hrdinové tu s námi zů- přesně registrují autorovy zdroje (je však za- skrytějších a nejčernějších komnat existence. hromadu navršeného štěrku, protože rána stávají, třebaže jejich stvořitel je už dvanác- rážející, že autoři neupozorňují na domácí Všechny prózy se odehrávají v Itálii, kde stále zeje a jako z kráteru sopky z ní vyletu- tým rokem po smrti. minulost příběhu o lstivé stařeně a plačícím se Herling-Grudziński po druhé světové vál- jí všechna ta obvinění a bezútěšné postřehy PETR HRBÁČ psovi z Kupidovy střely, který je dobře znám ce usadil, a vycházejí ze skutečných událos- tolik typické pro svět Bernhardova díla. z šesté části staročeské satiry Desatero káza- tí, které sice zůstaly stranou pozornosti ofici- Pozůstalost, dědictví, dluhy jsou tři té- nie božie). Tyto rozbory je možné v budouc- álních historiografů, ovšem spisovatel hodný mata, která jako vězeňské koule poutají nu doplnit o poznámky k dalšímu životu toho jména je dokáže povýšit na metaforu k vychládající zemi hrdiny prvních dvou no- Konečně Lomnický exempel z Lomnického knih. Kupidova stře- nečekaného účinku. Úvodní povídka Věž vy- vel, kdežto ve třetí je to spíše dobrovolná re- la se stala pramenem pro pobělohorskou ná- práví příběh malomocného, který byl na po- zignace na poslední komunikaci a zábavu, Šimon Lomnický z Budče je poměrně božensko-zábavnou prózu, např. pro často čátku devatenáctého století vězněn v městě jakou v závěrečné fázi života představovalo známou, v různých kulturněhistorických zatracovaný Věčný pekelný žalář (volný pře- Aostě. Herlingův popis izolace horší než setkávání u hospodské karetní hry. Téměř až souvislostech zmiňovanou osobností pozdně klad díla italského jezuity Manniho z pera smrt je nesmírně sugestivní a naznačuje, že kafkovské scenerie, barvy značně tlumené, renesančních Čech. O to víc překvapuje, že M. V. Šteyera). autorovi skutečně nejde o útěšlivé příběhy snad jen černá a bílá, či spíše šedá v různých český čtenář neměl dosud k dispozici žádné Některé příběhy v obou Lomnického pro potěchu masového čtenáře. Užíváním odstínech, a přece i kypivé obrazy plné zčer- poválečné vydání některého z mnoha děl to- knihách využívají antických látek (literárně historických témat a pesimismem přecháze- nalých hlenů a studené pěny rozstřikující se hoto plodného literáta (výjimku tvoří dra- pozoruhodné je např. zpracování starořecké- jícím až do apokalyptických vizí může při- zběsile jako voda tyrolských bystřin. (Pouče- ma). Přitom z literární produkce této epochy ho mýtu o Orestovi). Římská klasika je pak pomínat našeho Vladimíra Körnera, Herling nějšímu se neodbytně vybaví Bernhardova máme dnes vydáno leccos, a to i z tvorby au- podstatnou složkou veršovaných vsuvek, je však méně expresivní, jeho tragédie jsou sarkoidóza). To je společná esence v ovzdu- torů, již patřili k méně známým a vlivným které jsou často volnými překlady z Ovidia, intimnější. To platí také o povídce Ostrov, ší všech tří novel. (což ještě nemusí znamenat, že jsou pro sou- Vergilia apod. Verše tvoří celkově význam- kde popis přírodních krás ostrova Capri pře- Amras líčí osud dvou dvacetiletých osi- časnost méně zajímaví). Zmíněnou situaci nou (i rozsahem) součást autorových knih, chází do dramatického příběhu o zbabělosti, řelých bratrů, kteří se po dobrovolné smrti zásadně mění kniha, která otiskuje dvě pro- Lomnický jimi tlumočí také latinské senten- vášni a zradě, kde se jednotlivé časové rovi- rodičů ocitají na vlhkém a temném sídle své- zaická díla Šimona Lomnického z Budče ce z děl filozofů a církevních otců, ale plní ny spojí v závěrečném usmíření. Herling je ho strýce a pokoušejí se najít důvody k další s názvem Kupidova střela a Dětinský řá- také funkci dedikací, předmluv a epilogů. autorem bytostně křesťanským, vůči církevní existenci. Odejít, a to do života, má nakonec pek (v řadě Thesaurus absconditus vydalo V těchto částech se nám autor představuje ja- praxi je však nesmiřitelně kritický. V povíd- sílu jen starší z obou bratrů, vypravěč, roze- nakladatelství Atlantis, Brno 2000). Svazek ko servilní a konvenční literát, který se věč- ce Ostrov vyjadřuje mimo jiné pochybnost rvaný svědek mizení churavějšího Waltera, edičně připravil mladý pražský bohemista ně obává pomluv a malého ocenění svého dí- o smysluplnosti klauzury, která duchovní neschopného už snášet – jak jinak – přede- Jakub Krč za spolupráce Vojtěcha Hladkého. la; tady budeme souhlasit s tradičním hodno- pastýře až příliš vzdaluje od osudů svěře- vším sama sebe a svou chorobu. Jako kdyby Obě prózy jsou z rozsáhlého cyklu auto- cením české literární historie, podle něhož ných lidí. Středověká mentalita, charakteri- byl zoufalejším Bernhardovým já, které ne- rových mravně-výchovných knih zvoleny byl Lomnický „rýmař řemeslný a bezduchý“ zovaná všudypřítomnou hrůzou z epidemií přežilo a jehož zánik přesto vyvolává jakési velmi šťastně. Jsou typickými ukázkami (J. Vlček). Je škoda, že veršovaná složka sto- a z ní vycházející ochoty davu vybít latentní pobavení i u samotného autora. („V přírodě Lomnického spisovatelství, tíhnou v nemalé jí v komentářích k edici stranou zájmu; za- krutost na libovolné oběti, je zase námětem představuje příroda smrt v budoucnu.“) Ta- míře k beletristických postupům a mohou sluhovala by si větší pozornost i proto, že závěrečné prózy Druhý příchod. ké novela Ungenach obsahuje řadu nesmr- i svým tématem zaujmout současného čte- mravokárné básnictví je významným feno- Gustaw Herling-Grudziński je autorem telných výroků: „»Přátelství mezi těmi, kdo náře. Literatura zaměřená na praktickou, ménem literárního života renesance a huma- snad poněkud „staromódním“, jehož styl bu- milují procházky, a těmi, kdo je nemilují, ja- každodenní morálku byla velmi podstatnou nismu (srov. především básníky nekatolické- de leckterému čtenáři připadat obtížně stra- kož i přátelství vůbec je tedy nemyslitelné,« součástí kulturního života českého humanis- ho vyznání jako např. M. Dačický, J. Strejc, vitelný. Jeho zdánlivě všední příběhy jsou pravil Moro.“ mu a renesance a v době, kdy obě prózy pů- A. Šturm z Hranic, luteránské kancionály však daleko více znepokojivé než ony ele- V Ungenachu se hrdina, zdánlivě hlavní, vodně vyšly (1595 a 1609), se sklon k mra- aj.) gantní experimenty pro experiment. Ačkoli student ze Stanfordu a syn bývalého zem- vokárnosti ještě zvyšuje. K důležitým téma- V doslovu Jakuba Krče, jenž je založen tato kniha nemá šanci stát se bestsellerem, ského hejtmana Robert snaží v typicky bez- tům patřila i ta, jež nám prezentuje naše edi- především na souhrnném přehledu Lomnic- přesto patří dík nakladatelství Mladá fronta nadějných a maligně zahnívajících bernhar- ce, tedy chlípnost, smilstvo a sexuální cho- kého tvorby s množstvím citátů, celkově za její vydání, stejně jako Heleně Stachové dovských intencích ne pochopit, ale aspoň vání vůbec (Kupidova střela) a vztahy mezi chybí hlubší postižení souvislostí obou knih za kongeniální překlad a Wlodzimierzi Bo- částečně procítit minulost. Rytmus prózy je rodiči a dětmi (Dětinský řápek). Obě díla s dobovým literárním kontextem. Přitom se leckému za zasvěcený doslov. Autorů, kteří narušován i komplikován neodeslanými do- jsou zřetelně určena prostému publiku, pře- některá srovnání přímo nabízí. Lomnický se nesnaží na sebe za každou cenu upozornit, pisy a deníkovými zápisy, novela nemá pou- devším drobnému měšťanstvu, přestože jsou vstoupil v Dětinském řápku do přímé pole- dokáží však přimět čtenáře k hlubší úvaze, ze jednoho vypravěče a podobně „ikonoklas- dedikována známým aristokratům té doby miky s postilou opavského kazatele Martina nebude totiž nikdy dostatek. tickou“ roli, jakou plní ve Starých mistrech (Vilému z Rožmberka a Vilému Slavatovi Filadelfa Zámrského, když bránil využití JAKUB GROMBÍŘ Reger, zprostředkuje v Ungenachu v uvážli- z Chlumu). apokryfních příběhů a odmítal jejich ze- vějších dávkách notář Moro: „Člověk slyší Klíčovou složkou obou vydávaných děl směšňování zmíněným kazatelem, mimo- a vidí a myslí a zapomíná, co slyší, vidí Lomnického jsou exempla, krátké epické chodem ve své době také velmi známým. a myslí, a každý svým vrozeným způsobem útvary, které měly na konkrétním ději dolo- Tato „přestřelka“, která se jeví na první po- Studivá stárne v osamění, v neschopnosti a nestoud- žit etické teze autora a zároveň oživit výklad hled jako marginálie, může dobře ukázat nosti. Že je život dialog, je lež, stejně jako je a učinit ho názornějším (původně je použí- rozdílná pojetí dobové mravně výchovné Bernhardova paranoia lež to, že život je skutečnost. vali především kazatelé). Lomnický není po- prózy s beletristickou orientací. Jakub Krč I když není nic fantastického, přesto je ži- chopitelně jediným domácím spisovatelem chápe Lomnického spíše jako autora, který Známý rakouský dramatik Thomas vot jen neštěstí v podobě nestoudnosti, kratší renesance a humanismu, který promyšleně se v mnohém přibližuje už barokní homileti- Bernhard (1931–1989) se nevěnoval jen či delší období hrůzy, které se skládá z plodů pracuje s tímto žánrem, počtem zařazených ce; o jeho vlivu na pobělohorskou literaturu tvorbě pro divadlo. Jeho prozaická díla jsou znechucení a z melancholie... miliardy a mi- exempel ovšem ostatní literáty převyšuje. (především kancionálovou píseň o světcích) neméně pozoruhodná a důležitá. Před něko- liardy příčin smrti, účinků smrti... Čelíme Právě díky tomuto prvku se Lomnického není pochyb, ale v oblasti kazatelství je, lika léty vyšli v nakladatelství Prostor Staří zde obludné nesnášenlivosti stvoření, jež nás mravně výchovné texty vzdalují běžné vzdě- myslím, tato souvislost málo zřetelná. Také mistři, životopisné črty zkompletovala v ro- stále víc skličuje, znechucuje a nakonec za- lavatelné próze a směřují výrazně k beletrii. výčet typických literárních prostředků Lom- ce 1997 Mladá fronta jako Obrys jednoho ži- bíjí.“ (Tolik jakási starší a ušlechtilejší vari- O tom, že sám Lomnický jim přikládal ne- nického (kumulace synonym, oslovování vota, v roce 1999 totéž nakladatelství vypou- anta Regera notář Moro.) malou důležitost a že je pojímal jako svým čtenářů, využití přísloví atd.) mohl vést ští český překlad románu Mýcení a nyní Zestárlý samotářský lékař přežívající způsobem samostatnou složku knih, svědčí k úvaze nad literárními konvencemi doby ru- v překladu Miroslava Petříčka a Michaely v dobrovolné izolaci v zanedbaném obydlí je i rejstříky exempel, které ke svým knihám dolfínské. Lomnický je autor pozdního hu- Jacobsenové (Amras) vyšly v Prostoru Tři vypravěčem v poslední novele s podivným připojil. Už z nich je patrné, že autorovy manismu a měl by být především v tomto novely, když romány Korektura a Vyhlazení názvem Moušlování. Také on vede – jako řa- „příklady a historie“ představují tematicky kontextu posuzován. – K lepšímu pochopení už leckde z knihkupeckých pultů zmizely, da jiných bernhardovských hrdinů – vášnivý, velmi různorodou skupinu. Při důkladnějším Lomnického knih by snad také přispělo ale- a nejčerstvějším bernhardovským počinem pesimistický monolog. Také ústy této posta- čtení pak zjistíme, že se liší kompozicí i roz- spoň jednoduché vysvětlení dobových názo- tohoto nakladatelství je nyní román Beton. vy promlouvá nejvíce samotný Bernhard: sahem, najdeme zde drobná, stručně načrt- rů na hříšnost, především na pohlavní život Tři novely nemají vzájemnou souvislost, ne- „Všechny nápady, které jsem kdy měl, a po- nutá vyprávění, ale i epicky rozvinuté a vy- jako na zdroj hříchu, na místo chlípnosti v byly zamýšleny jako odkazy jedné ke druhé řád nic než zbytečnosti, šílenství. Zločin. gradované příběhy; právě v těch se Lomnic- posloupnosti hříchů, na prožitky tělesné roz- a ke třetí, vznikaly v létech 1964, 1968 Protože to, co přenášíme na papír, není ro- ký představuje jako autor se smyslem pro koše apod. a 1969 a v recenzované knize jsou řazeny zum, vážený pane, nýbrž samá směšnost, ne- účinné rozvíjení děje. Mnohá vyprávění jsou Šimon Lomnický z Budče byl velmi ob- v pořadí Ungenach, Amras a Moušlování. schopnost, ničemnost. Jakmile se probouzím, výrazně pozemská, v barvitém zobrazování líbeným a v mnoha ohledech i typickým spi- Nejstarší je raná próza Amras, nejmladší myslím si, přemítám o tom, co se musí s tě- hříšné bujnosti až pikantní, takže není divu, sovatelem české renesance. Dnešní čtenář Moušlování. Zatímco ve Starých mistrech mito papíry stát. (...) Jediná zápalka může že Lomnického Kupidova střela mohla být nepochybně vychutná kouzlo některých bar- ovládá vyprávění groteskní zhnusenost po- všechny ty papíry spálit, říkám.“ Srovnáme- vnímána ne jako výstraha, ale jednoduše ja- vitých příběhů obou knih. Zároveň však asi vzneseného rozumbrady vlastní rodinou, do- li Bernhardův pochmurný až pobuřující ži- ko velmi názorné líčení nejrůznějších situa- vytuší, že vydavatelsky dlouho utajovaná mácností a především věhlasem notoricky votní názor s takovým Célinem, vidíme přes cí, které lze prožít při hledání tělesné rozko- próza Šimona Lomnického z Budče žádnou proslulých malířských, hudebních i literár- nespornou podobnost (samozřejmě nikoliv še (autor nakonec i sám o sobě v knize říká, převratnou literární událost neznamená. Je ních děl, ve Třech novelách není atmosféra stylistickou a nezanedbatelný rozdíl je také že je „libé Venuše milovník“). Některé fabu- v mnoha ohledech konvenční, stylisticky odlidštěnosti dosud tolik vyčpělá, vypravěč v tom, že Bernhard se „rozděluje“ do většího le připomenou satirické příběhy v duchu ně- průměrná a konzervativní (závislá na pozd- budí dojem, že mu ještě o něco jde, že se je- množství postav, tu více, tu méně autobio- meckých švanků (O otci, jenž v truhlici od- ním středověku). To ovšem význam této edi- ho hrdinové trápí a tudíž (?) doufají. Obecně grafických), co Rakušanovi chybí: poťouch- kázal synům svým palici), dalším dominuje ce nikterak nesnižuje. lze prohlásit, že podezřívavost, možná až pa- lost a plebejská vitalita. I když ani Bernhard zázračnost a hrůzostrašnost (O mrtvém těle JAN MALURA ze někam dál. Prostě jsem nevěděl, jestli Najednou už mě to štvalo a rozhodl jsem se, budu na případu jeho neteře dělat, opravdu Bezpříkladné jsem něčeho nedobrého přeplněný nebo že s tím palcem musím něco udělat. Nejdřív zaplatí, vrátil jsem se k případu Koflíkové. jestli jsem vlastně úplně prázdný, splasklý jsem se snažil nůžky najít u dcer v pokoji, Už se to vleče zbytečně dlouho. Měl dobrodružství jak Masopustův kopačák. Promítal jsem si pak v kuchyni, ale ani mezi malinovým bych udělat něco jako blitzkrieg, aby to už Alberta Mohyly svůj život zpět. Bylo v něm nepočítaně oka- a banánovým pudinkovým práškem ve spí- bylo. Koflík už je také nervózní. Taky mžiků, které mi nemohly neutkvět v pamě- ži, kde jsem minule našel Eričinu propadlou u těch Šupů se mi to tenkrát příliš nepoved- ti a v kterých jsem si byl jistý tím, že jsem průkazku Klubu přátel sovětského filmu, lo, kvůli tomu morálnímu nezvedenci na opravdu chlap. Třeba jak jsme byli s Erikou nebyly. tom záchodku. A taky ten palec teď. Potře- na zájezdě v Opoli a ta Polka hrozně piště- Jak jsem šel kolem kuchyňské linky, boval bych ještě někoho dalšího do hry. Vy- la, když jsem si spletl dámský záchod s pán- napadlo mě vzít si na to nějaký nůž, ale pak táhnout nějaké eso z rukávu. I kvůli Erice ským. mi to připadlo nevhodné. Pokulhával jsem by to bylo dobré. A taky, a to je to hlavní, A najednou jsem zase nevěděl. Zase rychle po bytě a drbal se nervózně ve vla- na co jsem zapomněl, by to chtělo už něja- jsem si nebyl jistý. Věděl jsem tedy, že sech. ký případ dořešit, abych dostal zaplaceno, chlap jsem, že chlap normálně jsem, ale A když jsem zase došel na ten červený a konečně to tady doma zase normálně fun- prostě jsem nevěděl, jestli jsem chlap una- koberec v obýváku, měl jsem toho už dost, govalo, nůžtičky na nehty aby byly k dispo- vený, hrozně unavený, jestli bych si neměl a pak mě najednou napadlo, co s tím udě- zici a tak... napsal odpočinout a všechno si pořádně a s dosta- lám, jak to rychle vyřeším, a kolíbavě jsem Chtělo to někoho, kdo má za ušima F ORENC tečným odstupem promyslet, anebo jestli se rozběhl k železným futrům dveří a pla- a komu bych mohl věřit. Takových teď moc . L nezačínám být baba. Jenže i přesto, že jsem církou, jako když v halovém fotbálku dává- nebylo, uvědomil jsem si. Je ten svět teď prožíval od spartakiády v pětaosmdesátém te do prázdné, jsem tím bolavým bambulou nějaký prodejný, nějaký nespolehlivě vikla- XI. svou největší krizi, nebylo to přece ještě vů- do nich kopl. vý. Jediný, kdo... bec tak hrozné. Vždyť kdybych se i v tomto Stačil jsem ještě zaznamenat fíkus stojí- Jediný, kdo by to mohl pro mě udělat Dopolední slunce klidně, vyrovnaně, ba stavu vsadil do kontextu ostatních chlapů, cí u zdi, ale pak už jsem jen cítil ohromnou a udělal by to dobře, je můj současný jedi- až plíživě strkalo prsty paprsků do okna tak bych byl pořád ještě hodně nahoře. bolest a svalil se na záda tak prudce, že ný přítel Pumpa, na kterého jsem se mohl obýváku. Červený koberec mi za normál- Vždyť co by potom museli být ti ukoptění jsem udělal kotoul dozadu (škoda, že to ne- ve všem spolehnout. Nejprve jsem se jen ních okolností navozoval pocit bezpečí, po- chlapíčci, kdybych já teď byl baba? mohl vidět náš bývalý tělocvikář Rarita), tak díval do stropu a nic. Ale pak mi došlo, cit, že jsem doma, případně pocit, že jsem To mě zahřálo, zaradoval jsem se a roz- což by bylo bývalo v pořádku, ovšem jsem že to je to eso, které jsem potřeboval vytáh- zase doma. Ale tentokrát kontakt mezi hodl se, že si na červeném koberci, který byl samozřejmě zase dostoupl na ten bolavý pa- nout! mnou a kobercem něco narušovalo. Nebyl už zase takový jako vždycky, udělám něko- lec, poklekl jsem a lokty se opřel o stolek Ano, prohodíme si to, já budu za něj dá- jsem si dokonce ani jistý, že to jsou ty pa- lik kliků s tlesknutím. Jenže už po druhém před televizí. Byl jsem na kolenou. vat ručníky a on se do toho pořádně obuje. prsky. Něco bylo ve vzduchu, na souši ne- jsem bolestně syknul a sesul se na koberec. Když jsem si přečetl program televize, Dokázal jsem si najednou úplně jasně před- bo alespoň na vodě. Ten palec na levé noze už bolel nesnesitel- který ležel na stolku, vstal jsem a sedl si do stavit jeho zanícený a hloubavý výraz ve Na vodě byl můj žaludek. Nic jiného ně. Byla už z něho tmavě červená koule. Ně- křesla. Rozhodl jsem se, že dnes už do Po- tváři, půlčíka Petry v koutku... To byla doma nebylo, protože Erika s dcerami mi jak mi zarůstal nehet a holky to asi viděly dolí nepojedu. Na práci, kterou jsem teď haupttrefa! Teď jen jestli Pumpa osvědčí tím chtěly naznačit, že už jsem dlouho ne- a hned schovaly nůžtičky, abych si nemohl musel udělat, jsem stejně potřeboval jenom smysl pro experiment a dobrodružství. cinknul zlaťákem. Pil jsem vodu a občas ulevit. Ptal jsem se Pumpy, ale ten mi je ne- svou hlavu. Možná bych mohl zítra, až pojedu do Podo- jsem si chodil líznout kremžské hořčice, chtěl půjčit, že je má na stříhání chlupů Otázku první a zcela zásadní, totiž jest- lí, někoho, třeba na zastávce tramvaje, po- zbytku mých železných zásob, které jsem v nose a že by se mu to pak eklovalo. li si ve své soukromé praxi vedu úspěšně, prosit o cigaretu a dát ji pak Pumpovi. Jen míval strčené zezadu do toho starého dřevě- Seděl jsem na koberci tím způsobem, jsem pro tentokrát přeskočil a šel rovnou aby ten člověk měl zrovna Petry... V nej- ného rádia v kuchyni. jakým vždycky polehávají na trávníku naši k jednotlivým případům. Hejhal se od té do- horším bych ji pak mohl v bufetu v Podolí Ztrácel jsem se už v základních věcech, fotbalisté, když prohráváme 3 : 0 a oni chtě- by neozval, a protože na mě příliš nezapů- s někým za Petru vyměnit. takže bylo dost těžké pokročit v sebeanalý- jí zpětně mít důvod, proč to tak muselo být. sobil a nebyl jsem si jistý, jestli mi, když (pokračování příště)

Komu lézti do zelí? Komu vlastně? Ka- tovali, o něco starší čerství otcové rodin sbírají razítka skautské pošty nebo soutěží zícím se mravům!? vždycky tak po pěti pívech zvolali: Poďte ve vědomostních soutěžích (kolikrát bylo Že je svět na pokraji katastrofy, to víme chlapi, dem vem a dáme někomu do držky! číslo 7 taženo v lednu 1964). Jeden vyhlá- všichni dobře. Chtěl jsem nejdřív napsat To je aspoň energické řešení přetlaku... šený grázl, spolužák ze ZDŠ, který měl nej- „stejně dobře“, ale teď si tím nejsem jistý. A my? Tak třeba – sedíme u fernetu delší „dočur“ v permanentně probíhající li- Lidi vlčí, mravy se kazí, synové se posmí- a losujeme mezi sebou, kdo prosloví řeč. ze o velké přestávce, mě při nedělním pane- vají otcům. Kam to spěje? Na téma (to se taky losuje). Tuhle si jeden lákovém pražském obědě vyrušil telefo- Když jsme v junáckých letech seděli vylosoval: Za jakých podmínek bych byl nem, zda bych mu nemohl sehnat jakýsi do- v hospodě, bavili jsme se heroickými činy. ochoten přijmout místo pokladníka v česko- tisk kteréhosi vydání Babičky. Něco je tam Třeba se pily plzně na ex a prohrál ten, kdo eskymácké společnosti pro výzkum tropic- jinak a on to, grázl, musí mít. se nejdřív zblil (omlouvám se estétům, ale kých pralesů. Když je řeč přijata, zaplatíte Nedávno jsem byl na večeři se svými zkuste si tam doplnit „kdo se nejdřív po- rundu. Když je vysloven nesouhlas, zaplatí- dvěma spolužáky z VŠ, kteří se neviděli asi blinkal“, to fakt nejde). Jeden souboj skon- te rundu. A tak dokola. Jak říkám, řítíme se 12 let. Jak zasedli, hned otevřeli portmonky čil 17 : 18. Jó, bývali Čechové (Moravci...) do záhuby. Ti, co byli dříve ochotní si kvů- a vyměnili si fotky svých psů. Armagedon! statní jonáci. Zatím co my jsme takto spor- li jednomu slovu nechat rozflákat ciferník, JAKUB ŠOFAR

Obnovené premiéry 1. Inzertní Literární Servis „Jakkoli jsou problémy turbíny v elektrárně Temelín nepříjemné a jejich odstraňování stojí čas a peníze, nelze hovořit o zcela alarmujícím stavu. Turbína byla vyzkoušena bez za- tížení v roce 1996 parou z pomocné kotelny. Zkouška byla úspěšná. Zjištěné nedostatky se Literární oddíl Sny Vrchlického pořádá nábor dětí odstranily. Zůstaly však stavy, které lze navodit až při vlastním náběhu turbíny s jaderným do 1. žákovské ligy. Přednost mají epici. reaktorem.“ (F. Hezoučký, ředitel Jaderné elektrárny Temelín, Právo 4. 5. 2001)

Na papíře ten komunismus fungoval, ten vám běhal jedna báseň. Jak se ale začal uvádět do praxe, tak se vám tu a tam objevily nějaký mejlky... obrovský nesrovnalosti... Nějak vám to začalo divně zlobit... Knihu s předmluvou, obálkou, tiráží, do 100 stran, se šťastným koncem. Výzva! Koupím – do 50 korun. Ztratila se nám jedna sloka básně. Naposledy spatřena Letní tábor pro Vaše nápady pořádá ráno 18. května v JČ pionýrská skupina kolem 9.00. Zvláštní Žáčků. Pište: znamení: Touha. [email protected] Odměna jistá.

Kdo z dobrých lidí se ujme opuštěného rýmu. Zdarma. Zn: Snad ještě lidskost nezmizela.

Muž, který se nevrátil, 1959, režie Peter Solan (J. Mareš, K. Machata)

Ročník XII. Vydává Klub přátel Tvaru. Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky. Šéfredaktor Ondřej Horák. Redaktoři: Jan Beneš, Jana Červenková, Michal Jareš, Jakub Šofar. Tajemnice Blanka Davidová. Korektorka Hana Růžičková. Externí redaktorka Božena Správcová. Předseda Klubu přátel Tvaru Pavel Janoušek. Správní výbor Klubu přátel Tvaru: Michal Bauer, Daniela Hodrová, Ondřej Horák, Jaroslava Janáčková, Lubor Kasal, Mirek Kovářík, Zdeněk Mathauser, Alena Sobotková, Jiří Trávníček, Aleš Zach. Revizní komise Klubu přátel Tvaru: Vladimír Novotný, Božena Správcová, Miroslav Zelinský. Adresa redakce: 110 00 Praha 1, Na Florenci 3, telefon 228 28 399, 228 28 398 (záznamník), fax 228 28 397. E-mail: [email protected], URL: www.dobraadresa.cz/tvar. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Grafická úprava Jakub Tayari. Tiskne Česká typografie, a. s., Praha. Rozšiřuje A. L. L. production spol. s r. o., PNS, Transpress, spol. s r. o., Mediaprint–Kapa a redakce. Předplatné ČR: A. L. L. production spol. s r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 11 (02) 66 31 06 58, fax: (02) 684 77 31, e-mail: [email protected]; http://www.allpro.cz; redakce Tvaru, tel.: (02) 228 28 399 a PNS. Předplatné SR: L. K. Permanent s. r. o., P. P. č. 4, 834 14 Bratislava, tel./fax.: (07) 52 53 709, (07) 52 53 710, (07) 52 53 711, (07) 52 53 712. Objednávky do zahraničí: A. L. L. production spol. s r. o., PNS, Hvožďanská 3–5, Praha 4 a redakce. Předplatné může být hrazeno ve valutách. Distribuce pro nevidomé: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR – SONS – Na Harfě 9, P. O. Box 2, 190 05 Praha 9, tel.: (02) 66 03 87 14, URL: http://www.braillnet.cz. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p. 2001 odštěpný závod Přeprava čj. 3728/96 ze dne 4. 11. 1996., OZSeČ Ústí nad Labem, dne 21. 1. 1998, j. zn. P-326/98. • ISSN 0862-657 X • F5151 46771 • 20,– Kč • 31. května 2001