I I Československá I Vědecká Společnost I Pro Mykologii
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
I I ČESKOSLOVENSKÁ I VĚDECKÁ SPOLEČNOST I PRO MYKOLOGII I ^ ^ ^ l in n x u R iíciisl I ACADEMIA / PRAHA I KVĚTEN 1991 I ISSN 0009 - 0476 k i • j| Í ČESKÁ MYKOLOGIE Časopis Cs. včdeckc společnosti pro mykologii k šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické pošt. přihr. 106. 111 21 Praha 1 Ročník 45 Číslo 1-2 Květen 1991 Vedoucí redaktor : prof. RNDr. Zdeněk Urban, DrSe. i Redakční rada : RNDr. Dorota Brillová, CSc.; RNDr. Marie Červená, CSc.; RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.: RNDr. František kotlaba, CSc. (zástupce ved. red.); inž. Cyprián Paulech, CSc.; RNDr. Václav Šašek, CSc. V ýkonný r e d a k to r : RNDr. Mirko Svrtek, CSc. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: Národní muzeum. Václavské nám. 6K. 115 79 Praha 1. telefon 26 94 51-59. 4. sešit 44. ročníku vyšel 26. listopadu 1990 O li S A 11 J. Šutara : Pseudoboletus. nový rod řádu Boletales ................................................................................ 1 P. V am pola : Antrodiella parasitica. nový druh chorošů ...................................................................... 10 F. Kotlaba : Ekologie a zeměpisné rozšíření dvou pevníkú - Columnocystis abietina a Stcreum gausapatum - v Československu .......................................................................................................... 15 M. V áňová : Nomen novum, nomenklatorické zmény a taxonomická přeřazení v řádu Mucoralcs ................................................................................................................................................................................. 25 S. V ondrová : Echinostelium minutum a další myxomycety vypěstované ve vlhkých komůr kách ............................................................................................................................................................................................... 2^ Abstrakty referátů přednesených na <S. konferenci československých my- kologů v Brně (28. VIII.-1. IX. 1989) ....................................................................................................... 33 Z. Pouzar : Dr. Vladimír Skalický šedesátníkem ......................................................................................... 54 V. Janěařík: K šedesátinám lng. Hany Červinkové, CSc................................................................................... 59 R eferáty o literatuře: Chamuris George P.: The non-stipidate stereoid fungi (F. Kotlaba a Z. Pouzar. sir. 14): Alois Černý: Parazitické dřevokazné houby (!•'. Kotlaba. sir. 62) Obsah ročníku 44 ( l 0) a seznam rodových a druhových jmen hub (M. Svrěek) Pseudoboletus, nový rod řádu Boletales Pseudoboletus, a new genus of Boletales Josef Sutara Byl studován povrch třeně hřibů, které isou obvykle kladeny do rodů B o letu s a X erocom u s. Bylo zjištěno, že zástupci těchto dvou rodů mají povrch třeně plodný, tvořený kaulohymeniem s výtrusorodými kaulobazidiemi. Výjim kou v této skupině je druh Boletus parasiticus, jehož povrch třeně je sterilní, pokrytý trichodermem. Tento druh je zde oddělen do nového rodu nazvaného Pseudoboletus. Je navržena nová kombinace Pseudoboletus parasiticus. Druh Pseudoboletus parasiticus je podrobněji popsán. Je připojeno několik pozná mek k anatomii a taxonomii této skupiny hřibů. The stipe surface of the boletes which have been placed usually in the ge nera B oletu s and X erocom u s was studied. It was found that members of both these genera have the stipe surface fertile, composed of a caulohymenium with sporulating caulobasidia. An exception in this group is the species B o le tus parasiticus whose stipe surface is sterile, covered with a trichodermium. This species is here separated into a new genus named Pseudoboletus. A new combination, Pseudoboletus parasiticus, is proposed. The species Pseudoboletus parasiticus is described in detail. Several notes on anatomy and taxonomy of this group of boletes are appended. U lupenatých hub [Agaricales] je povrch třeně zpravidla neplodný U hřibovitých hub (B o le t a le s ) je však odlišná situace. Velká většina hři bů má značnou část třeně plodnou, tvořenou více nebo méně organizo vaným kaulohymeniem s roztrušenými výtrusorodými kaulobazidiemi. O bazidiích na třeni hřibovitých hub již psala celá řada autorů (např. Melzer 1919, Němec 1926, Watling 1985 atd.]. Kaulohymenium má mno ho podobných rysů jako hymenium hymenoforu. Na třeni hřibů se vysky tuji i některé další struktury analogické se strukturami hymenoforu, např. laterální stratum, kaulosubhymenium apod. (viz Lohwag et Perin- ger 1937, Šutara 1989). Je známo, že znakům hymenoforu je obvykle přikládána značná taxonomická důležitost. Je tedy zřejmé, že u hřibo vitých hub by měly být považovány za taxonomicky významné i některé analogické znaky vyskytující se na povrchu třeně. Rada případů této pro blematiky byla již diskutována v některých dřívějších článcích (viz Suta ra 1987a,1987b], Při zkoumání histologické stavby skupiny hřibů zařazených obvykle do rodů B o le tus Fr. ss. stricto a X erocom u s Quél. jsem prostudoval povrch třeně následujících dru hů: Boletus aereus Bull.: Fr., Boletus appendiculatus Schaeff., Boletus auripes Peck, Boletus calopus Pers.: Fr., Boletus edulis Bull.: Fr., Boletus erythropus Pers., B oletu s fra g ilip es Martin, Boletus fragrans Vitt., Boletus jrostii Russell in Frost, Boletus gentilis (Quél.) Big. et Guill., Boletus griseus Peck, Boletus junquilleus (Quél.) Boud., B oletu s leg u ei Boud., Boletus lignicola Kallenb., Boletus luridus Schaeff. : Fr., Boletus moravicus Vacek, Boletus parasiticus Bull. : Fr., Boletus pinophilus Pil. et Dermek, Boletus pseudo- regiu s (Hubert) Estades, Boletus pulverulentus Opat., Boletus queletii Schulzer, B oletu s ra d ican s Pers. : Fr., Boletus regius Krombh., Boletus reticulalus Schaeff., Boletus retipes Berk, et Curt., Boletus rhodoxanthus (Krombh.j Kallenb., Boletus rhodopurpureus Smo- tlacha, Boletus satanas Lenz, Boletus separans Peck, Boletus speciosus Frost, X erocom us arm en iacu s (Quél.) Quél., Xerocomus badius (Fr.) Kiihner ex Gilbert, Xerocomus chry- sen teron (Bull.) Quél., Xerocomus porosporus Imler, Xerocomus rubellus (Krombh.) Quél., Xerocomus subtomentosus (L. : Fr.) Quél. Všechny výše uvedené druhy (až na jediný) mají podstatnou část třeně pokrytou plodným kaulohymeniem s větším nebo menším počtem kaulobazidií. Z celé této skupiny hřibů jenom druh Boletus parasiticus má třeň neplodný, pokrytý trichodermem. Tento druh je svými vlastnostmi natolik vý jimečný, že zasluhuje, aby byl umístěn do zcela samostatného rodu. Pro tento nový rod navrhuji jméno Pseudoboletus. 1 ČESKÁ MYKOLOGIE 45 (1—2) 1991 Pseudoboletus Šutara gen. nov. Genus Pseudoboletus cum generibus B oletu s et X erocom u s valde affinis est, sed su- perficie stipitis hymenio nullo tecta atque fructificatione parasitica discrepat. Typus: Boletus paraslticus Bull. 1790 : Fr. 1821. Rodová charakteristika: Pokožka klobouku tvořená tricho dermem. Trama rourek je přechodného typu mezi typem boletoidním a phylloporoidním, někdy je spíše boletoidní. Výtrusy pod světelným mikroskopem hladké, podobného tvaru, jaký mají výstrusy rodů B oletu s a X erocom u s. Cystidy hladkostěnné, neinkrustované, jednotlivě roztrou šené. Povrch třeně sterilní, pokrytý trichodermem. Pod pokožkou tře ně není přítomno laterální stratům. Roste paraziticky na zástupcích ro du Scleroderma Pers. Rod Pseudoboletus se od nejblíže příbuzných rodů B oletu s a X e r o c o m us liší sterilním povrchem třeně a parazitickým způsobem života. Po dle současného stavu vědomostí patří do rodu Pseudoboletus pouze jeden druh — Pseudoboletus parasiticus. Není však vyloučeno, že tam náleží i druh Xerocomus astraeicola Imazeki, který roste paraziticky na zástup cích rodu A straeu s Morg. Tento japonský druh jsem bohužel zatím neměl možnost studovat a nemohu se tedy vyjádřit k jeho rodové příslušnosti. Pseudoboletus parasiticus (Bull. : Fr.) Sutara comb. nov. Boletus parasiticus Bulliard, Herb. Fr., t. 451, f. 1, 1790 (basionym) : Fries, Syst. My col. 1: 389, 1821. Versipellis parasitica (Bull. : Fr.) Quél., Enchir. p. 159, 1886. 9 Xerocomus parasiticus (Bull. : Fr.) Quél., Fl. Mycol., p. 418, 1888. Klobouk nejdříve polokulovitý, potom klenutý, nakonec rozložený, 25—50 (70) mm široký, kožově žlutý, žlutoolivový, žlutohnědý, hnědo- |i olivový nebo hnědý; povrch jemně plstnatý, ve stáří obvykle částečně oly- salý, za sucha někdy políčkovitě rozpukaný. Pokožka klobouku se po aplikaci čpavku zbarvuje do hnědá. Rourky až 6 mm dlouhé, nejprve světle žluté, potom citronově žluté či zlatožluté, nakonec žlutoolivové, žlutohnědé nebo hnědoolivové, široce připojené a obloukovitě sbíhavé na třeň. Póry podobně zbarvené jako stě ny rourek, v mládí drobnější, ale v dospělosti poměrně dost rozšířené a v místech, kde sbíhají na třeň (tj. okolo vrcholu třeně), nápadně lupe- novitě protáhlé. Otlačená místa na pórech nejprve slabě modrají a nako nec zvolna zhnědnou. Třeň 30—70 (90) mm dlouhý, 4—15 (20) mm tlustý, téměř válcovitý, ve spodní části zahnutý a směrem dolů vřetenovitě zašpičatělý. Povrcn třeně bez plastické ornamentiky (tj. bez síťky a bez žeber), v nejranněj ším mládí celý jemně plstnatý a olivově či hnědoolivově zbarvený, v po zdějších stadiích na světle žlutavém či žlutohnědavém podkladu jakooy poprášený tmavě hnědými plstnatými zrníčky nebo velice drobnými šu pinkami. D u ž n i n a světle žlutá v celé plodnici kromě tenké vrstvy nad rour kami, kde je sytě žlutá, a kromě spodní části třeně, kde je oranžová nebo až červenorezavá;