Dny Evropské Kuchyně

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Školní jídelna p řipravila pro své strávníky projekt Dny evropské kuchyn ě. Strávníci mohou b ěhem školního roku 2013/2014 poznat a ochutnat jídla, která se va ří v některých evropských zemích. Jako devátou jsme vybrali špan ělskou kuchyni .

Jídelní ček na pátek 13.6.2014

Špan ělská česneková polévka Sopa de ajo español Kr ůtí palea (kr ůtí dušené maso se zeleninovou rýží) Turquía paella (guiso de pavo con arroz de verduras) sladký špan ělský salát, ovocná š ťáva dulce ensalada española, jugo de fruta

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje Bon apetito

Špan ělská kuchyn ě

Špan ělská kuchyn ě je ovlivn ěna stravováním Arab ů a Žid ů, kte ří žili na Pyrenejském poloostrov ě ve st ředov ěku, stejn ě jako kuliná řským um ěním „nového sv ěta“ (viz mnohasetleté špan ělské koloniální panství v Americe) a na severu i francouzskou kuchyní. Existují jídla typická pro celou zemi, by ť jsou v otázce stravování mezi jednotlivými špan ělskými regiony samoz řejm ě rozdíly. Podobn ě jako jinde ve St ředomo ří se tu velmi hojn ě užívá olivový olej, jehož je Špan ělsko nejv ětším producentem i konzumentem na sv ětě, a také další charakteristické sou části jižanské kuchyn ě: česnek, cibule, raj čata, papriky... Ke špan ělské kuchyni neodmysliteln ě pat ří zeleninové saláty. Vlivu Arab ů lze p řičíst používání ko ření jako šafrán a římský kmín, rozší ření medem slazených sladkostí či p řidávání ovoce a mandlí do nejr ůzn ějších jídel. Špan ělské stravovací zvyklosti se výrazn ě liší od našich. Snídan ě není p říliš d ůležitá. Hlavním jídlem dne je ob ěd, který má často n ěkolik chod ů. Podává se ale až mezi 13:30 a 16. hodinou. Po ob ědě následuje siesta, odpo činek, b ěhem n ěhož je neslušné nap ř. dojednávat pracovní sch ůzky. Tomu odpovídá v ětšinou i pracovní doba. Ve čeře už je leh čí, ale neza číná d říve než ve 21 hodin, výjimkou není ani 23. hodina! V restauraci je pot řeba dávat pozor, zda je v cen ě zahrnuta DPH ve výši 7 % (IVA incluido / no incluido). Cenov ě výhodné jsou tzv. menú del día, která se skládají z několika chod ů.

Jídlo Jamón serrano – sušená šunka. P řívlastek serrano nazna čuje, že se sušila v horách. Dnes je horský vzduch často nahrazen umíst ěním v nějakém sklípku. Noha zabitého prasete (kýta) se nechá n ěkolik dní v mo řské soli, potom se s ůl odstraní a šunka se pov ěsí na místo s předepsanou teplotou a vlhkostí, aby dozrála. Podle typu šunky se m ůže nechat sušit až dva roky. Sušení šunku ut ěsní, proto m ůže viset ze stropu špan ělských bar ů, aniž by bylo kolem ní hejno much. Jde o jakousi špan ělskou verzi parmské šunky.

Paella – nejslavn ější špan ělské jídlo je založené na rýži, jejíž p ěstování p řinesli do zem ě Arabové. Pochází z Valencie, ale d ělá se po celé zemi v mnoha variantách. Název paella označoval p ůvodn ě pánev se dv ěma držadly, na níž se jídlo p řipravuje. Do pánve s rýží se p řidává nej čast ěji ku řecí maso nebo mo řské plody, dále zelenina (cibule, česnek, raj čata, papriky), z ko ření zejména šafrán, pokud je k dispozici. Dnes je šafrán kv ůli vysoké cen ě často nahrazován barvivem a mletou paprikou. Chut ě všech surovin se vst řebají díky dlouhému va ření na mírném ohni. Tortilla espa ňola – národní jídlo, omeleta ze syrových brambor, vajec a cibule. Často se servíruje studená. Gazpacho – hustá studená polévka, rozma čkaná sm ěs raj čat, papriky, česneku, cibule, strouhanky, citrónu a oleje. Charcutería – obecné ozna čení pro sušené vep řové produkty, nap ř. ko řen ěné klobásky známé jako chorizo. Lomo – plátek masa z vep řového h řbetu (nachází se pod žebry zvířete). Pescado, mariscos – ryby a mo řské plody. Jedí se všude, po celé zemi jsou velmi oblíbené, ale nejlepší jsou samoz řejm ě p římo na pob řeží. Bacalao – nasolená treska, která se p řed va řením namá čí, aby znovu získala vlhkost. Bocadillo – obložená bageta s nejr ůzn ějšími p říchut ěmi. Sendvi č – v ětšinou se pod ním rozumí dva kousky chleba s vloženým plátkem sýra a šunky. Churros con chocolate – podlouhlá kobliha smažená ve vrstv ě oleje (a tedy hodn ě mastná), která se namá čí v čokolád ě. Flan – dezert podobný francouzskému crême caramele. Jedná se o kolá č z křehkého nekvašeného těsta, na n ěmž je otev řená vrstva pudinku. Turron – mandlová nebo o říšková pasta s medem, sko řicí a piniovými o říšky. Tapas – malé pikantní jednohubky, které se podávají p řed jídlem, ale i během celého dne a hlavn ě ve čera ke sklence vína nebo sherry. Tapas se jedí rukama bez p říbor ů a talí řků. V barech se kdysi dávaly k pití zdarma, dnes už tento zvyk mizí a většinou se za n ě platí. Název tapa znamená v překladu „víko“ a vznikl v Andalusii, kraji sherry. Majitelé tamních bar ů pokládali často p řes sklenku drinku plátek chleba, aby zabránili v přístupu mouchám. Pozd ěji se vyvinul zvyk dávat na plátek chleba malý slaný kousek jídla, který m ěl povzbudit chu ť k pití. Z toho se vyvinuly tapas. Dnes je možné setkat se s velkým množstvím druh ů t ěchto jednohubek – bývají to nap ř. olivy, sušené maso nebo sýr, bramborový salát, cizrna se špenátem, kousky nejr ůzn ějšího masa nebo mo řských plod ů, an čovi čky atd.

Pití Káva – bývá silná a Špan ělé jí dávají p řednost p řed čajem. Vynikající je také „café con leche“, tedy káva s mlékem, která se podává ve v ětším hrnku s velkým množstvím mléka. Čokoláda – Špan ělé ji dovezli z Mexika a přijali s nadšením. Jako nápoj se často k snídani pije hustá čokoláda spolu s koblihou churro. Horchata – studený mlé čný nápoj z mandlí nebo tzv. tyg řích o řech ů (špan ělsky chufas), což ve skute čnosti nejsou o řechy, ale hlízy šáchoru jedlého. Granizado – ledová t říš ť s příchutí, nej čast ější bývá citrónová. Je velmi sladká, ale v lét ě dokonale osv ěží.

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na st ředu 21.5.2014

Polévka Š či letní (zeleninová polévka) Суп Научно летом Sankt Peterburg Stroganov (hov ězí nudli čky) s t ěstovinovými nudlemi Санкт Петербург Строганов ( говядина лапша ) с макароны лапша salát z kysaného zelí s mrkví, ovocná š ťáva салат из квашеной капусты с морковью , фруктовый сок

ř ř Kolektiv kucha ek ŠJ Hradská Vám p eje Приятного аппетита ! Ruská kuchyn ě

Ruská kuchyn ě má sv ůj p ůvod v oby čejné strav ě rolník ů, kte ří často žili ve velmi drsném klimatu. Živili se především bramborami, kapustou, okurkami, cibulí a samoz řejm ě chlebem. Jednoduchou stravu si ochucovali kysanou smetanou, koprem či petrželí. Na dlouhou zimu v ětšinou nakládali zeleninu a z ovoce si dělali džemy.

Sklize ň žita, je čmene, pšenice a prosa umož ňovala výrobu mnoha druh ů chleba, pala činek a lívanc ů, ale také vodky, piva a kvasu. Brambory, které p řivezl do Ruska podle legendy car Petr I. Veliký z Holandska, nejprve n ěkte ří konzervativci odmítali jako „ ďáblovo jablko“, ale v roce 1840 bylo jejich hromadné sázení na řízeno a brambory se staly „druhým chlebem“ nejchudší vrstvy obyvatelstva.

Krom ě rolnické stravy položily základ ruské kuchyni i dary p řírody jako nap ř. ryby, zv ěř ina, houby, bobulovité ovoce a med. Základní potraviny mají v ruské kuchyni stále významné postavení. Pat ří k nim tmavý chléb, na který jsou Rusové hrdí a považují ho za nejlepší na sv ětě, brambory (kartoška) a kaše (kaša), která bývá ovesná nebo z pšenice, pohanky či prosa. Obilná kaše náleží k historicky nejstarším jídl ům v ůbec. Všudyp řítomnou ingrediencí v Rusku je kysaná smetana. Jídlo Borš č – polévka, jejímž základem je vývar z kostí a masa (v Rusku obvykle hov ězího) spolu s červenou řepou a jinou zeleninou. Bohatší verze této polévky se podává se slušnou porcí zakysané smetany. Ukrajinská varianta se p řipravuje spíše z vep řového masa a klade d ůraz na syt ě červenou barvu. Šči - kapustová polévka, která byla po tisíc let nej čast ějším prvním chodem ob ěda jak u chudých lidí, tak u šlechty. Krom ě samotné kapusty obsahuje maso, mrkev nebo petržel a ko ření. Také do š či se p řidává smetana. Kyselejší varianta se p řipravuje z kyselého zelí. Soljanka – velmi hutná polévka s kusy masa nebo ryby se zeleninou. Kyselo-slanou p říchu ť jí dodávají p řísady jako olivy, citron, raj čata, nakládané houby a okurkový nálev.

Rassolnik – další kyselo-slaná polévka z nakládané zeleniny. Jejím základem je okurkový nálev a samoz řejm ě jsou v ní obsaženy i neutralizující p řísady jako nap ř. ledvinky, dr ůbeží droby, brambory, zelenina. Navrch se p řidává op ět smetana. Ucha - rybí polévka. Lapša - slepi čí nudlová polévka. Okroška – studená zeleninová polévka, která se d ělá z kvasu (viz kapitola pití). Zelenina nejr ůzn ějšího druhu m ůže být smíšena s masem nebo rybou, takže se rozlišuje okroška zeleninová, masová a rybí. Bílý kvas, který se pro výrobu používá, je kyselejší než kvas ur čený k pití. Do okrošky se p řidává va řené vejce a samoz řejm ě smetana. Šašlik – obdoba tureckého „šiš kebabu“ – marinované kousky masa grilované na jehlici. Maso je prokládáno cibulí. Šašlik je velmi populární v řad ě zemí bývalého Sov ětského svazu. Jeho název zřejm ě p řevzali ruští kozáci od krymských Tatar ů, jejichž území kdysi pat řilo k Turecku. Bliny – tenké pala činky podobné francouzským crêpes. Nej čast ěji se d ělají z pšeni čné mouky, mén ě často z pohanky či jiných obilovin, s nejr ůzn ějšími sladkými i slanými nápln ěmi. Mastí se máslem a někdy se p řidává kysaná smetana. Pelmen ě - malé knedlí čky ( či tašti čky) z tenkého t ěsta pln ěné masem. Va ří se ve vod ě a podávají s máslem a/nebo smetanou (p řípadn ě ho řč icí, k řenem, octem...). Jsou podobné italským ravioli. Vareniky – obdoba pelmení, knedlí čky se však plní nejr ůzn ějšími nápln ěmi slanými i sladkými. Vareniki jsou spojené spíše s ukrajinskou než s ruskou kuchyní. Kartoška kroška – rozkrojená brambora ve slupce, na kterou si m ůže člov ěk dát p řísady podle svého výb ěru. Jedná se o běžné pouli ční jídlo a bývá skute čně výborné. Pirožki – tradi ční pokrm z kynutého (nebo i jiného) t ěsta pln ěného nap ř. masem, vejci, bramborami, zelím, houbami, tvarohem a jinými nápln ěmi. Syrniki – tvarohové tašti čky zdobené džemem, medem nebo smetanou Hov ězí Stroganoff – dnes sv ětoznámé jídlo, které se zrodilo v Rusku. Kousky hovězího masa s cibulí, houbami a kyselou okurkou se podávají s nakyslou smetanovou omá čkou. Kaviár - rybí jikry považované v mnoha zemích za pochoutku. Nejkvalitn ější kaviár pochází z Íránu a Ruska - z oblasti Kaspického mo ře. Cena kaviáru závisí na druhu ryby a na množství použité soli a konzerva čních látek. Čím mén ě t ěchto látek obsahuje, tím je jeho cena vyšší a doba trvanlivosti kratší. Pravý kaviár, který je nejdražší, je černý a dělá se z jiker jesetera. Vzhledem k jeho vysoké ceně a také k vymírání populace jeseter ů v důsledku jejich lovu se jedí i jiné druhy kaviáru, nap ř. z jiker lososa, které jsou červené. Zatímco ve sv ětě je kaviár symbolem luxusu, v Rusku je b ěžn ější pochutinou, i když také pom ěrn ě drahou. Rusko je nejv ětším producentem kaviáru na sv ětě. Tradi čně se kaviár podává s toastem a máslem nebo se dává na bliny. Zmrzlina (moroženoje) – je národní vášní, Rusové jí spo řádají tuny a není neobvyklé vid ět je jíst zmrzlinu venku i v zim ě.

Pití Čaj – v Rusku velmi oblíbený nápoj, který se pije tém ěř ke každému jídlu. Čaj je vždy slazený, ale ne vždy cukrem, b ěžné je i slazení džemem. Chloubou domácností bývají krásn ě zdobené samovary, které pat ří k ruské kultu ře už od 18. století. Samovar slouží k rychlejšímu oh řátí vody, tradi čně za pomoci d řev ěného uhlí. Vnit řkem samovaru prochází trubice s dřev ěným uhlím, která oh řívá okolní vodu. Na vrcholu samovaru je potom konvi čka, v níž se oh řívá velmi silný čajový koncentrát. Malé množství tohoto koncentrátu se následn ě nalije do hrní čku a zalije horkou vodou. Dnes už se používají spíše elektrické samovary, které fungují podobn ě jako rychlovarná konvice. Káva – je v zemi také b ěžn ě k dostání, ale zdaleka ne tak oblíbená jako čaj.

(P řevzato ze stránek http://www.mundo.cz/rusko/kuchyne)

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na pond ělí 14.4.2014

Krevetový krém reker Cream Pe čená norská treska se sezamovou krustou, š ťouchané brambory s pažitkou, zeleninový salát s norskou zálivkou Stekt norsk torsk med sesam skorpe, potetmos med gressløk, vegetabilsk salat med vinaigrette norsk ovocná š ťáva fruktjuice

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje God appetitt! Norská kuchyn ě

Všechny podoby ryby Norská kuchyn ě je, stejn ě jako každá jiná, založena na možnostech zem ě, kde se rozvinula. V případ ě Norska je t řeba mluvit spíše o mo ři než zemi. Všechny možné druhy severoatlantických mo řských ryb a nejr ůzn ějších mo řských potvor se tu pojídají stále ve velkém, navzdory tvrzení zlých jazyk ů, že (neoficiálním) národním jídlem je – jako skoro všude jinde – pizza (což minimáln ě o studentských kolejích samoz řejm ě platí). P ři návšt ěvě rybích trh ů se nenechte zmást slovníkem a tím, že t řetina ryb se česky jmenuje z nedostatku našich kontakt ů s mo řem prost ě „treska“ – jsou to opravdu všechno zna čně odlišn ě chutnající ryby. Ryby mohou mít ovšem i velmi ne čekanou podobu. P řírodní podmínky totiž vyžadují, aby domorodci um ěli v návalech rybá řského št ěstí zakonzervovat p řebyte čnou potravu také na mén ě šťastné časy. Tradi čním zp ůsobem je sušení ryb na vysokých d řev ěných konstrukcích, které m ůžete obvykle už zdaleka lokalizovat pomocí čichu – zvlášt ě v oblíbeném souostroví Lofoty, které je tradi čně doménou rybá řů . Sušenou rybu pak m ůžete t řeba okrajovat a házet ke žvýkání hladovým dětem, anebo ji na pár nocí naložit do kýble s vodou, aby se vám op ět prom ěnila v (tém ěř ) čerstvou. Sušená ryba rozmá čená v kýblu vody (a následn ě i jakémsi louhu) je ostatn ě základem slavného „aromatického“ pokrmu zvaného lutefisk (skute čně doslova „louhová ryba“). Na anglické wikipedii m ůžete najít i podrobný recept. Není asi divu, že tento pokrm je oblíbeným ter čem jedovatých (i doslovn ě!) poznámek t ěch, kte ří mu až tak moc nefandí. Další možností „archivace“ rybí bílkoviny je její rozemletí na mou čku, z níž pak m ůžete upatlat želatinovité útvary r ůzných podob – rybí puding ( fiskepudding ), karbanátky či knedlí čky (fiskeboller ). Samy o sob ě tyto výtvory asi nadšení nevyvolají, ale osmažené a v kombinaci s dobrou ko řen ěnou omá čkou či v jiné speciální norské úprav ě se dají skute čně konzumovat (ba jsou prý i „dobré“ – alespo ň tak to tvrdí domorodci). Mlé čné a jiné živo čišné produkty Norsko má ovšem p řece jen své zdroje potravy taktéž na pevné zemi. Je jimi hlavn ě skot všeho druhu. V nížinat ějších oblastech se hojn ě chovají krávy, v těch vyšších pak ovce a kozy. Krom ě masa ( salámy a klobásy jsou tu také oblíbené) se hojn ě využívá jejich mléko , a to op ět p ředevším k výrob ě trvanliv ějších sýr ů všeho druhu. Na své si p řijdou zvlášt ě milovníci kozích sýr ů (hledejte nápisy geitost, čte se „jajtust“). Norskou specialitou je zvlášt ě nasládlý hn ědý sýr (s přídavkem kozího mléka, ale bez zápachu), ale i bez výrazn ější chuti. Hn ědý sýr se často konzumuje v kombinaci s marmeládou. Plody V klidném mikroklimatu fjord ů a údolí se ovšem mohou urodit i š ťavnaté plody ovoce a zeleniny, kterou by člov ěk v těchto oblastech ne čekal: třešn ě, jablka, jahody atd. Dají se často zakoupit cestou u silnice, podobn ě jako t řeba brambory nebo jiné farmá řské produkty ( med, marmelády ). Často nemusíte ani zajížd ět mezi pole na statek – sta čí si vzít pytlík ve stánku u silnice a v kasi čce nechat žádaný finan ční obnos. V lesnat ějších oblastech a na severu se uplatní i sb ěr lesních plod ů. Specialitou severního Norska jsou morušky, které se vyskytují pom ěrn ě vzácn ě a jejich nalezišt ě jsou tajemstvím, které si nesd ělují ani domorodci mezi sebou. Jejich botanický název zní ostružiník moruška . Pe čivo Norsko má také své tradi ční druhy pe čiva, i když op ět nelze čekat zázraky: listov ě tenké suché a křupavé placky se jmenují flatbrød (tedy doslova „plochý chléb“), m ěkčí bramborové placky se nazývají obvykle lomper . Norsko je ovšem dnes už samoz řejm ě dob ře zásobeno bohatou produkcí pe čiva n ěmeckého a francouzského typu. Ko ření Severské kraje nejsou tradi ční doménou výrazných ko ření, p řesto zde m ůžete narazit na p ůvodní bylinkové sm ěsi, používané t řeba práv ě na tradi ční rybí stravu. Z cizokrajných ko ření je tu v oblib ě zvlášt ě kari a kardamon (zato tradi ční český kmín tu budete hledat pon ěkud obtížn ěji). Pití Norské zvyky ohledn ě pití se nijak výrazn ě neliší od t ěch našich. Vzhledem k vynikající kvalit ě vody prakticky kdekoliv v zemi je b ěžné pít vodu z kohoutk ů. Velmi rozvinutý je tu také zvyk pití kávy a do jisté míry i čaje. Zvlášt ě u mládeže samoz řejm ě dominují b ěžné limonády všech p říchutí. Stravovací zvyky V Norsku je hlavním jídlem dne ve čeře. Ob ěd, zvaný po anglicku prost ě lunsj ( či též lønsj, jak se to ostatn ě vyslovuje), je obvykle jen v ětší sva činka v podob ě obloženého chleba (smørbrød), salátu, apod., kterou si lidé p řinesou do práce nebo p římo na míst ě provizorn ě vyrobí ze zakoupených surovin. Kultura sva čin (tzv. niste(mat) ), podobných t ěm našim z 80. let, tedy chleb ů se sýrem, salámem a p řípadn ě trochou zeleniny je dodnes v Norsku velmi živá a netýká se jenom ob ědů, ale hlavn ě oblíbených túr a výlet ů všeho druhu. V Norsku není dovoleno kou řit v restauracích, kavárnách, v barech ani na jiných ve řejných prostranstvích a toto pravidlo se tu také poctiv ě dodržuje. (P řevzato ze stránek http://www.mundo.cz/norsko/kuchyne)

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na čtvrtek 20.3.2014

Fasoláda – řecká fazolová polévka Φασολάδα - Ελληνική φασολάδα (Fasoláda – Ellinikí fasoláda) Hov ězí nudli čky Stifado, opékaný brambor Noodles βοείου κρέατος στιφάδο , πατάτες τηγανητές (Noodles voeíou kréatos stifádo, patátes tgantés) řecký salát Ελληνική σαλάτα (Ellinikí saláta)

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje Καλή όρεξη (Kalí órexi)

Řecká kuchyn ě Řekové rádi užívají života a jídlo a pití je jedním z projev ů tohoto užívání. Místní lidé se scházejí s přáteli a jedí v restauracích vcelku pravideln ě bez ohledu na spole čenské postavení. Řecká kuchyn ě pat ří k nejlepším na sv ětě a celá řada místních jídel se stala dob ře známými i v zahrani čí. St ředomo řské klima umož ňuje p ěstování mnoha zem ědělských plodin, takže si Řekové potrpí na čerstvé ingredience, podobn ě jako je tomu i v jiných st ředomo řských kuchyních. Nejcharakteristi čtější a nejstarší p řísadou je olivový olej, který je obsažen tém ěř v každém jídle. Dále se hojn ě používají olivy (nejznám ější jsou černé olivy z města Kalamata), raj čata, papriky, lilky, cukety, cibule, brambory, zelené fazole a okra (jedlý ibišek). Ko ření se celou řadou bylinek, asi nejtypi čtějšími je oregano, máta a muškát. Co se tý če druh ů masa, maso z ovcí a koz je daleko b ěžn ější než ze skotu, pro jehož chov nejsou v Řecku p říznivé podmínky. Sv ětoznámý je sýr feta, tvarohový sýr ve slaném nálevu z ov čího či kozího mléka (sýr „balkán“ je naše obdoba fety). Zcela b ěžná jsou samoz řejm ě rybí jídla, zejména na pob řeží. Oblíbený je také jogurt, do n ěhož se často p řidává vyhlášený řecký med. V Řecku se p ěstuje mnoho druh ů ovoce – pomeran če, vodní melouny, broskve, hroznové víno, ale i takové druhy jako fíky, opuncie, lokvát a kiwi. Ovoce je však p řece jen dražší než salátová zelenina. Ačkoliv se Řekové nemají s Turky p říliš v lásce, v řecké kuchyni je jasn ě patrný vliv turecké a balkánské kuchyn ě, což je poz ůstatek dob Osmanské říše. Zajímavé je, že jídla se v Řecku donedávna podávala vlažná, protože Řekové to tak mají nejrad ěji. Starý vtip říká, že manželka volala manžela k ob ědu se slovy: „Poj ď jíst, než ti to jídlo zteplá!“ V ětšina restaurací se však už p řizp ůsobila chuti turist ů, kte ří cht ějí jídlo horké.

Jídlo Tzatziky – studený pokrm z filtrovaného (p řecezeného) jogurtu (v Řecku i Turecku bývá z ov čího či kozího mléka), okurek a česneku. P řidává se také olivový olej, ocet a bylinky (kopr). Gyros (řecká výslovnost „jiros“) – řecký fast food, který se rozší řil po celé Evrop ě. Jde o ko řen ěné maso opékané na obrovské vertikální grilovací jehle. Maso se opéká postupným otá čením grilu a od kraje se postupn ě od řezávají jednotlivé kousky. Jde o obdobu tureckého döner kebab a arabské šawarmy. V Řecku se nej čast ěji prodává v pit ě (chlebová placka) s raj čaty, cibulí a s tzatziki, v dnešní dob ě už také s hranolkami. Názvem gyros se ozna čuje nejen grilované maso, ale i celý takto vytvo řený sendvi č, n ěkdy se zase celému sendvi či říká “souvlaki”. Na gyros se používá ku řecí, vep řové nebo jehn ěč í maso. Souvlaki – fast food z malých kousk ů masa a někdy zeleniny, grilovaných na menší jehlici v horizontální poloze. Jde o obdobu tureckého šiš kebabu. Podávat se m ůže také jako sendvi č v pit ě se stejnými p řísadami jako gyros nebo p římo na jehle anebo na talí ři nap ř. s rýží. Terminologie je dost matoucí, protože pro sendvi č s gyrosem se také n ěkdy používá název souvlaki. Řecký salát (choriatiki salata – doslova „vesnický salát“) – salát, který je v Řecku všudyp řítomný. Obsahuje raj čata, papriky, okurky, cibuli, olivy a sýr feta, to vše je ochuceno oreganem a zalito olivovým olejem. Chorta – salát ze spa řených list ů špenátu, pampelišek nebo jiných zelených sou částí rostlin. M ůže obsahovat i mo řské řasy. Na listy se dává olivový olej a citron. Taramosalata – nasolené rybí jikry z běžn ějších ryb (nap ř. z parmice nachové) se smísí s česnekem, cibulí, olivovým olejem a citronovou š ťávou, n ěkdy také s bramborami nebo drobky chleba. Vznikne r ůžová pasta, která se potom jí s chlebem jako p ředkrm. Musaka (moussaka) – mezinárodn ě známé řecké jídlo. P řestože se d ělá i v Turecku, na Balkán ě a na Blízkém východ ě a slovo pochází z arabštiny, je musaka známá p ředevším jako řecké jídlo. Tvo ří ji n ěkolik na sebe kladených a zape čených vrstev r ůzných pochutin. T ři základní (tradi ční) vrstvy jsou tvo řeny plátky lilku (mén ě často cuket), mletým jehn ěč ím masem a bešamelovou omá čkou (ta se d ělá z horkého mléka a jíšky z mouky a tuku), dále se p řidávají raj čata, ko ření a často také brambory. Pasticio (pastitsio) – další zape čené jídlo s několika vrstvami. Zapékají se tak t ěstoviny (makaróny) spojené sýrem a vají čkem s mletým masem a bešamelovou omá čkou. Obsažena jsou i raj čata a ko ření. Pokrm se m ůže d ělat i bez masa. Tyropita – tašti čky z filo t ěsta (voda, mouka, olej) pln ěné vají čky a především sýrem (nej čast ěji feta). Spanakopita - tašti čky z filo t ěsta (voda, mouka, olej) pln ěné vají čkem, sýrem a především špenátem. Boureki – obecné ozna čení pro filo t ěsto pln ěné zeleninovými a masovými nápln ěmi. Obdobn ě existuje v Turecku börek, v bývalé Jugoslávii burek Bugatsa (bougatsa) – vrstvy filo t ěsta pln ěné pudinkem, sýrem či mletým masem. Řekové si na bugatsu často odsko čí na sva činu v pr ůběhu pracovní doby (brzy ráno doma v ětšinou nesnídají). Loukaniko – vep řová pikantní klobáska. Saganaki – slaný a aromatický grilovaný nebo smažený sýr, který se podává jako p ředkrm. Dolmades – vinné listy pln ěné rýží nebo zeleninou, p řípadn ě i masem. Jemista (Yemista) – pln ěná raj čata, papriky či jiné druhy zeleniny. Po vydlabání se zelenina naplní rýží či jiným obsahem podobn ě jako dolmades. Keftedes – v oleji smažené kuli čky z ko řen ěného mletého masa. Známé jsou v mnoha jiných zemích, nap ř. v Turecku jako köfte a v Bulharsku jako kjufte.

Avgolemono – tradi ční polévka, která se va ří ve svátek. Doslovný p řeklad zní “vejce citron”. Základem polévky je ku řecí vývar, který se va ří s rýží a kousky masa, než se do n ěj p řidají dv ě základní p řísady – vejce a citron. Fasolada – fazolová polévka, také jedno z řeckých národních jídel. D ělá se z fazolí, spousty olivového oleje a různých druh ů zeleniny. Psarosoupa – rybí polévka, vedle r ůzných druh ů ryb obsahuje zeleninu a olivový olej. Baklava – sladkost známá v zemích bývalého Osmanského impéria, vrstvy filo t ěsta s oříšky a medem. Kataifi (kadaifi) – sladkost známá v zemích bývalého Osmanského impéria. Nudle či nit ě z filo těsta se zabalí do klubka nebo vále čku, potom se oh řívají s máslem nebo olejem a jsou p řelity velmi sladkým sirupem či medem. Chalva – cukrovinka známá od Řecka až po Pákistán. D ělá se z krupice nebo sezamových semínek. Je slazená medem nebo cukrem, p řidává se do ní máslo nebo rostlinný tuk a často také rozinky, sušené ovoce, o říšky či mandle. Loukoumi (tur. lokum) – m ěkká lepkavá cukrovinka vyráb ěná ze škrobu a cukru. P řipomíná želé a pochází z Turecka. Loukoumades (tur. lokma) – kuli čky nebo tašti čky z těsta namo čeného v medu a ochuceného sko řicí smažené v oleji podobn ě jako koblihy. Rizogalo - rýžový pudink.

Pití

Káva – „ řecká káva“ je obdobou turecké kávy a dědictvím osmanské říše. Až do turecké okupace severního Kypru v roce 1974 se jí říkalo turecká káva, od té doby se ozna čení zm ěnilo na řecká... Velmi jemn ě namleté kávové boby se va ří v konvi čce a potom nalijí do šálku, v němž po vypití zůstane kávová sedlina. V zemi je populární také rozpustná káva, které se říká „ Nes “ nebo „Nescafé“. V lét ě se pije řecká specialita – frappé , osv ěžující chlazený nápoj s pěnou navrchu. D ělá se z rozpustné kávy (Nescafé), vody a cukru. Pokud chcete p řidat mléko (což lze rozhodn ě doporu čit), řekn ěte, že chcete frappé s mlékem („me ghála“). Čaj – je zde daleko mén ě populární a vždy sá čkový. Voda – lze ji vcelku bezpe čně pít z kohoutku. Nejb ěžn ější zna čkou balené vody je Loutraki.

(P řevzato ze stránek http://www.mundo.cz/recko/kuchyne)

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na pátek 7.2.2014

Slovenská kapustnica s klobásou Slovenská zel ňačka s klobásou Bryndzové halušky so slaninou Brynzové halušky se slaninou čučoriedkový čaj bor ůvkový čaj

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje dobrú chu ť Slovenská kuchyn ě Slovenské jídlo je velmi podobné tomu, na jaké jsme zvyklí u nás. Možná proto je mezi Čechy slovenská kuchyn ě tak oblíbená. Nejenže jsou slovenské pokrmy dob ře známé, ale n ěkterá jídla a ingredience jsou dostupné i u nás. Asi nejznám ější jsou legendární halušky s brynzou – knedlí čky z bramborového t ěsta s ov čím sýrem. Ty se považují za národní jídlo. Slovenská kuchyn ě je ale mnohem bohatší. Byla ovlivn ěna českou, moravskou, n ěmeckou, rakouskou a zejména ma ďarskou kuchyní. Proto jsou n ěkterá jídla p řekvapiv ě pálivá – ochutnejte t řeba perkelt .

Vyp ěstuj si sám Tradi ční slovenská kuchyn ě využívala suroviny dostupné v dané lokalit ě. Často používané jsou tak houby, zelí, ov čí a kravské mléko. Nejoblíben ější surovinou jsou ale brambory, které jsou základem mnoha vynikajících jídel v četn ě halušek . Na ty nefalšované doporu čujeme zajet si na Slovensko – v České republice p řece jen nejsou tak dobré. P říprava halušek ze sá čku se považuje za ryzí barbarství. Strava bývala vždy spíše chudší s p řevahou bezmasých jídel, jako jsou halušky s brynzou, zelím, tvarohem, nebo pirohy pln ěné tvarohem, marmeládou, ovocem a posypané mletým mákem či o řechy, rezance s mákem a tvarohem, nebo r ůzné kaše a syté polévky - proslavená je t řeba kapustnica . Život byl tvrdý a lidé jedli to, co si mohli sami vyp ěstovat na svých polí čcích – brambory, zelí, hrách a fazole. Sváte ční jídla obsahovala i maso. Nej čast ěji to bylo maso skopové a jehn ěč í, vep řové a dr ůbeží. Další oblíbenou surovinou bylo ov čí mléko, ze kterého se vyráb ěla pestrá škála jídel – podmáslí, tvaroh, smetana a sýry. Tradi ční p řílohou je bílý chléb, který je zvykem nabízet k mnoha jídl ům.

Na Slovensku nezhubnete I když jsou slovenská jídla velice chutná, nejsou příliš zdravá - v tom se podobají české kuchyni. Velice oblíbená jsou typická novodobá hospodská jídla – smažený řízek, hranolky a sladké nápoje . I Slováci mají velice rádi uzeniny a sami d ělají úžasné čabajky . Pro kuchyni je typické použití masa, zejména vep řového, a kmínu, který je doslova všudyp řítomný. Jídla se nej čast ěji ochucují také paprikou, pep řem, majoránkou, samoz řejm ě nechybí ani cibule a česnek.

Krajové speciality Za specialitami m ůžete zamí řit do typické slovenské koliby, která nabízí nejen národní pokrmy, ale hlavn ě charakteristickou atmosféru. Zde na vás dýchne to pravé Slovensko. Ceny jsou podobné t ěm českým, dávejte si ale pozor na velká turistická centra, kde bývají vyhnané velkou poptávkou. Nejvíc si pochutnáte na krajových specialitách, například na skopovém mase p řipravovaném v tatranském podh ůř í. Zkuste také skalický trdelník, zvolenskou údenú pe čenku, horniacke údené mäso, šarišské placky, so ľnohradské halušky, revúcke gu ľky so so ľou, spišské pirohy, liptovské droby, tatranskú svie čkovicu, živánsk ů pe čenu nebo škvarkové pagá če.

Sýry Sýr je opravdu základ slovenské kuchyn ě. Nejslavn ější je brynza , která je sou částí slovenského gastronomického d ědictví. Je to p řírodní sýr s dlouholetou tradicí, který se vyrábí z hrudkovitého sýru z ov čího mléka, nebo ze sm ěsi sýr ů z ov čího a kravského mléka. Její barva je bílá, spíše do žluta. Obsahuje mnoho užite čných mikroorganism ů a vyzna čuje se lahodnou chutí i v ůní po ov čím sýru. Pravou slovenskou brynzu smí v Evropské unii vyráb ět jen Slovensko. Ošt ěpok je uzený pa řený sýr žlutavé barvy a jemné chuti vyráb ěný ve tvaru šišek, p ůvodem ze severního Slovenska. Ošt ěpok se dá použít i na zapékání či smažení. Obvykle se ale jeho použití omezuje jen na sýrové mísy a saláty. Parenica je další sýrová specialita s dlouhou historií. Na její výrobu se používá syrové mléko. Existuje varianta uzená a neuzená. Sýr je typický svým tvarem sto čeného pásku. Dalším pa řeným sýrem je korbá čik , který se vyrábí ve tvaru zapletených cop ů z tenkých pramínků.

Maso Maso je základem mnoha pokrm ů. Nabídkou restaurací budou asi zklamáni vegetariáni, protože maso je sou částí skoro každého tradi čního jídla. P ředevším je oblíbené maso vep řové, hov ězí a dr ůbež. Nabídku zpest řuje také zv ěř ina, která je lehce dostupná po celý rok. Jehn ěč í maso není v sou časnosti moc populární. Příkladem masového jídla je živánka - vep řové maso s cibulí, klobásou, slaninou a brambory. Nepohrdn ěte ale ani tradi čními jitrnicemi.

Dezerty a malá slaná jídla Ze sladkých jídel doporu čujeme rýžový nákyp, o řechovník, makovník, laskonky, trotle, medovníky, žemlovku a medvedie labky nebo vynikající pa řené, respektive va řené pln ěné buchty. Zkuste i ma čacie o či – sladkost p řipomínající tvarem ko čičí o či. Přikousnout si m ůžete i vynikající slané pochoutky - brynzové pirohy, rezance s tvarohem a slaninou, granadýr nebo bramborové placky – haru ľa.

Nápoje Z nealkoholických nápoj ů zkuste z mléka vyráb ěnou žin čicu .

(P řevzato ze stránek http://slovensko.orbion.cz/stat/pruvodce/jidlo-2834/)

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na st ředu 29.1.2014

Minestrone Polévka Minestrone Tagliatelle di pollo Verona con pomodori e olive, penne di pasta Veronské ku řecí nudličky se sušenými raj čaty a olivami, t ěstovinové penne insalata romana con salsa italiana, succo di frutta římský salát s italskou zálivkou, ovocná š ťáva

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje buon appetito

Italská kuchyn ě Italská kuchyn ě bývá v nejr ůzn ějších žeb říčcích řazena mezi nejlepší kuchyn ě sv ěta , s francouzskou kuchyní často soupe ří dokonce o první místo. Italské jídlo se neuv ěř iteln ě rozší řilo po sv ětě, ostatn ě i po čet pizzerií v České republice je toho d ůkazem. Italská kuchyn ě zárove ň pat ří k nejstarším na sv ětě, protože p ůvod řady pokrm ů je možné vystopovat až k Etrusk ům, Řek ům a Říman ům. Vliv na ní m ěly arabská a židovská kuchyn ě, samoz řejm ě také francouzská a další. Dnešní italská kuchyn ě je známá velkými regionálními rozdíly , kuchyn ě na Sicílii se m ůže dost podstatn ě lišit od kuchyn ě Toskánska nebo Lombardie. P řesto mají všechny spole čné prvky. Jídlo p řipravené na Apeninském poloostrov ě je, podobn ě jako u jiných kuchyní St ředozemí, velmi často zdravé, Italové mají k dispozici mnoho kvalitních a čerstvých ingrediencí. Italská kuchyn ě je cen ěna také pro nenáro čnou p řípravu mnoha jídel. K nejpoužívan ějším surovinám pro p řípravu zdejších pokrm ů pat ří těstoviny , rýže , stovky druh ů vynikajících sýr ů, maso , ryby a mo řské plody, sušená šunka prosciutto, raj čata , papriky, kuku řice, cukety, lilek, arty čoky, olivy a hojn ě používaný olivový olej , kapary, pomeran če, česnek, bazalka a jiné bylinky… Nechybí ani klobásy a salámy , slovo salám dokonce pochází z italského „salame“ (solená uzenina, maso) – p ůvodn ě latinsky „salare“ - solit. Nejznám ějším salámem je mortadella. Široce rozší řené je pití vína a také kávy (samoz řejm ě italského espressa a z n ěj odvozených kávových nápoj ů). Vyhlášená je také pravá italská zmrzlina . Italský ob ěd (pranzo) bývá vydatný a Italové mu v ěnují hodn ě času. Za číná obvykle předkrmem ( antipasto ), následuje první chod ( primo ), kterým bývá polévka, t ěstoviny nebo risotto, pokra čuje se druhým chodem ( secondo ), kterým je masové nebo rybí jídlo a na záv ěr může ješt ě p řijít dezert ( dolci ) nebo ovoce ( frutta ). Ve čeře už bývá mén ě vydatná a jí se podobn ě jako nap ř. ve Špan ělsku pozd ěji než ve st řední Evrop ě.

PIZZA

Pizza je p římo symbolem italské kuchyn ě, a čkoliv je dnes už celosv ětov ě rozší řená . O historii pizzy i původu tohoto slova se vedou spory. Faktem je, že chlebové placky s přísadami jako olivový olej, bylinky, raj čata a sýr konzumovali už sta ří Římané a ješt ě p řed nimi už také Řekové a Egyp ťané. Podle jedné z teorií souvisí slovo pizza etymologicky s ozna čením „pita“, které se v dnešních kuchyních Balkánu a Blízkého východu používá pro chlebovou placku. Slovo m ůže pocházet z byzantské řečtiny („pitta“ - kolá č). Je ale také možné, že pochází ze staroegyptského slova „bizan“, tedy kousat.

Po celém sv ětě existuje celá řada regionálních variant pizzy. Ta italská pochází z Neapole a je to tenká placka kulatého tvaru, která se pe če v peci a dává se na ni v ětšinou raj čatový protlak a sýr, navrch potom rozmanité další p řísady. Pizza se v Neapoli prodávala už od 18. století jako kolá č s raj čaty, v té dob ě už také existovaly speciální restaurace – pizzerie. V roce 1889 se za čal na pizzu p řidávat sýr, konkrétn ě m ěkký sýr mozzarella vyráb ěný z buvolího nebo kravského mléka.

Výrobní postup Základ pizzy se nazývá korpus a vyrábí se z těsta tvo řeného silnou moukou (tj. moukou s vysokým obsahem protein ů), vodou, solí a kvasnicemi. Korpus bývá v ětšinou neochucený, ale m ůže být také dochucen česnekem, bylinkami nebo dokonce pln ěný sýrem. T ěsto by m ělo být u pravé neapolské pizzy velmi tenké a formované ru čně (vyhazováním do vzduchu), i když nap ř. pizza chicagského stylu v Americe má naopak tlustý korpus. Pizza se v ětšinou pe če v kamenné peci ( často položená p římo na cihly) nad zdrojem horka. Pece mohou být vytáp ěné d řevem nebo uhlím, čast ěji jsou to však elektrické nebo plynové pece. Pravá neapolská pizza musí být k řupavá, k řehká a vo ňavá.

Nejb ěžn ější druhy pizzy Výhodou pizzy je možnost p řidat si na t ěsto p řísady podle vlastní chuti, takže existují stovky variant. P řece jen však existuje n ěkolik základních a nejrozší řen ějších druh ů. Navíc Italové se drží omezeného po čtu druh ů, nap ř. varianty s ananasem nebo kuku řicí se tu prakticky nevidí. Raj čatový základ (sugo di pomodoro) obsahují tém ěř všechny druhy pizzy.

Margherita - základní druh pizzy, na kterém je raj čatový protlak, sýr mozzarella a bazalka. Vznikl v roce 1889, kdy p řijela na návšt ěvu do Neapole savojská královna Margherita. Místní jí přichystali pizzu s přísadami v barvách italské národní vlajky, která potom byla podle královny pojmenována. Pizza al Prosciutto – ke t řem základním p řísadám se p řidá italská sušená šunka prosciutto. Pizza al Funghi – ke t řem základním p řísadám se p řidají houby. Samoz řejm ě je možné p řipravit také r ůzné kombinace jako „pizza al Prosciutto e Funghi“. Marinara – pizza obsahující raj čata, česnek, oregano a panenský olivový olej. Capricciosa – v překladu doslova „rozmarná“ pizza. Obsahuje raj čata, mozzarellu, houby, arty čoky, šunku (italské prosciutto), vejce natvrdo, černé olivy a panenský olivový olej. Quattro staggioni – doslova pizza „ čtvero ro čních období“. Obsahuje stejné ingredience jako capricciosa, ty ale nejsou smíchané. Pizza je tedy rozd ělená na čty ři čtvrtiny s rozdílnými p řísadami. Quattro formaggi – pizza se čty řmi druhy sýr ů, kterými jsou nej čast ěji mozzarella, stracchino, fontina a gorgonzola. Jeden z nich m ůže být p řípadn ě nahrazen sýrem ricotta. Pizza alla Bismarck – m ůže obsahovat r ůzné p řísady, tou nepostradatelnou je však sázené vejce rozlité na povrchu pizzy. Velmi často je na pizze také šunka či salám. Sicilská pizza (sfincione) – vznikla v sicilském Palermu a vyzna čuje se tlustším t ěstem, do n ějž jsou jednotlivé p řísady zape čeny. Obsahuje v ětšinou sýr pecorino a an čovi čky. Pizza m ůže mít čtvercový tvar, což je b ěžné p ředevším ve Spojených státech, kde se tento druh velmi rozší řil. Pizza bianca – tzv. bílá pizza neobsahuje raj čatový protlak, namísto toho se na ni dává pesto nebo mlé čné výrobky, jako je kysaná smetana. Calzone (ripieno) – není pizza kulatého tvaru, ale závitek ve tvaru p ůlm ěsíce, který m ůže obsahovat raj čata, mozzarellu nebo sýr ricotta, salám či jiné p řísady b ěžné u klasické pizzy.

TĚSTOVINY Italská kuchyn ě je proslulá hojným využíváním t ěstovin. Jedná se o potravinu vyráb ěnou z nekynutého t ěsta z pšeni čné či pohankové mouky (nebo krupice) a z vody. Dále mohou t ěstoviny obsahovat vejce (d ělí se proto na vaje čné a bezvaje čné) a zeleninové extrakty. Vyskytují se v desítkách r ůzných tvar ů a připravují se va řením ve vod ě. Jsou typické pro kuchyn ě mnoha r ůzných kultur a zemí, ale s velkou pravd ěpodobností vznikly v Itálii, odkud také pocházejí nejslavn ější recepty. První historická zmínka o nich pochází už z čas ů starého Říma. Těstoviny se d ělí na suché a čerstvé. Suché neobsahují vejce a mají trvanlivost až dva roky, čerstvé vydrží v lednici jen po dobu n ěkolika dní. V Itálii se podle zákona sm ějí suché t ěstoviny (pasta secca) vyráb ět pouze z tvrdé pšenice durum , která má vyšší obsah proteinu a lepku. V jižní Itálii je b ěžn ější suchá varianta, zatímco na severu zem ě dávají p řednost čerstvé vaje čné variant ě. Těstoviny se v Itálii va ří zp ůsobem „ al dente “, to znamená, že mají být pevné (je nutné je kousat, „dente“ znamená italsky zub), ale zase ne p říliš tvrdé. Populární metodou, jak ur čit, zda jsou t ěstoviny al dente, je hodit je na ze ď – když na zdi drží, jsou hotové. V různých částech sv ěta se t ěstoviny vyráb ějí i z jiných druh ů pšenice než z pšenice durum, ale potom nemohou být va řeny al dente a jsou m ěkčí.

Druhy t ěstovin Spaghetti (špagety) – dlouhé (cca 30 cm) a tenké (cca 2 mm) válcovité t ěstoviny. Jejich název pochází z italského slova „spago“, tedy provázek. Jedí se často s tomatovou omá čkou, která obsahuje bylinky (oregano, bazalka), olivový olej, maso či zeleninu. Ve sv ětě je k nim často p řidávána bolo ňská omá čka ( ragù alla bolognese ) s mletým masem v raj čatové omá čce a strouhaným parmezánem. Spaghetti alla bolognese však v žádném p řípad ě nepochází z Bologn ě. V Itálii jsou b ěžn ější spaghetti alla carbonara obsahující vejce, tvrdý sýr pecorino romano, neuzenou slaninu guanciale a černý pep ř. Bucatini – tlusté dlouhé t ěstoviny podobné špagetám, ale duté. P řipravují se nej čast ěji s omá čkou zvanou amatriciana založenou na sušené slanin ě guanciale, ovčím sýru pecorino, raj čatech a olivovém oleji. Vermicelli – kulaté a velmi tenké t ěstoviny, ješt ě o něco ten čí než špagety. Používají se mén ě často. Maccheroni (macaroni) – podlouhlé t ěstoviny, které jsou na rozdíl od špaget duté a výrazn ě kratší. Jejich hlavní charakteristikou ale není jejich tvar, nýbrž typ t ěsta, z něhož se vyráb ějí. Neobsahují vají čka. Penne – duté válcovité t ěstoviny, na koncích od říznuté diagonáln ě. Název je plurálem italského slova „penna“ – pero, brko. Vyrábí se ve dvou variantách – penne lisce jsou hladké, penne rigate mají na sobě brázdy. Servírují se s omá čkami jako pesto či marinara a jsou populární p řísadou do salát ů. Častým zp ůsobem jejich úpravy jsou penne all´arrabbiata , tedy s omá čkou, s raj čaty, česnekem, chilli, olivovým olejem a někdy bazalkou. Rigatoni – duté válcovité t ěstoviny (trubi čky), které jsou oproti penne v ětší a na koncích od říznuté rovn ě, nikoliv diagonáln ě. Fettucine – v překladu doslova „stužky“, ploché tlusté nudle z mouky a vajec. Jedí se s hov ězím nebo ku řecím ragú (masovou omá čkou). Oblíbené jsou také fettucine alfredo , tedy s máslem, parmezánem a případn ě dalšími p řísadami. D ělají se v ětšinou čerstvé, ale v obchodech je možné koupit i suché fettucine. Velké, velmi široké (2-3 cm) fettucine se jmenují pappardelle . Tagliatelle – jsou podobné fettucine, ale jsou užší. Jejich název pochází z italského „tagliare“ (krájet, řezat) a jsou typické pro oblasti Emilia-Romagna a Marche. Jedí se nej čast ěji s různými druhy masa, klasikou je pro n ě bolo ňská omá čka. Linguine – znamená v překladu „jazý čky“, což nazna čuje jejich tvar – jsou ploché (nikoliv kulaté jako špagety) a také o něco širší, ale zase ne tak široké jako fettucine. Zatímco špagety se v ětšinou podávají s jídly obsahujícími maso a raj čata, linguine doprovázejí spíše mo řské plody a pesto. Často se používá jejich celozrnná verze. Fusilli – dlouhé tlusté t ěstoviny spirálovitého tvaru. Krom ě b ěžné a celozrnné varianty se vyskytují také různ ě zabarvené fusilli ( červenou barvu tvo ří řepa, zelenou špenát, černou inkoust sépie apod.). Lasagna (plurál lasagne) – velmi široký a plochý druh t ěstovin, který se typicky podává ve st řídavých vrstvách prokládaný nap ř. sýrem, r ůznými omá čkami, mletým hov ězím masem, klobásou, špenátem apod. V jižní Itálii jsou lasagne spojené s raj čatovou omá čkou nebo masovým ragú, na severu zem ě zase spíše s bešamelem p řevzatým z francouzské kuchyn ě (bešamel se p řipravuje z horkého mléka a jíšky z mouky a tuku). Ravioli – pln ěné t ěstovinové tašti čky. Uvnit ř m ůže být nap ř. maso, zelenina nebo sýr ricotta. Bývají obsaženy v polévce nebo omá čce. Tortellini – t ěstoviny ve tvaru prstenu pln ěné masem či sýrem. Mohou být sou částí polévky („in brodo“) nebo se podávají v masovém vývaru. Pizzoccheri – jsou krátké tagliatelle (t ěstoviny ve tvaru stuhy) vyráb ěné z 80 % z pohankové mouky a z20 % z pšeni čné mouky. Gnocchi – nejsou t ěstoviny v pravém slova smyslu, jsou to hutné m ěkké knedlí čky. P řipravují se z běžné pšeni čné mouky, krupice, brambor, chlebových drobk ů apod. Doprovázet je m ůže nap ř. raj čatová omá čka, pesto nebo rozpušt ěné máslo se sýrem.

ITALSKÉ SÝRY Gorgonzola – sv ětoznámý plnotu čný plís ňový sýr vyráb ěný v Piemontu a Lombardii na severu Itálie. Na rozdíl od konkuren čního francouzského roquefortu se vyrábí z kravského (eventueln ě kozího) mléka, nikoliv z ov čího. Podle doby zrání m ůže být krémový (snadno roztíratelný) nebo pevn ější (pokud zraje déle). Podle jedné z teorií byl poprvé vyroben už v roce 879 v měste čku Gorgonzola na východ od Milána, kde se plíse ň vyskytovala p řirozen ě. Dnes je plíse ň výsledkem složitého procesu a vzniká p řidáním bakterií. Během doby zrání, které trvá asi 4 m ěsíce, se do sýra vpichují m ěděné jehlice. Ty vpouští dovnit ř vzduch, čímž urychlují vznik plísn ě, a uvnit ř sýra se vytvo ří typické modré žilky. Gorgonzola má široké použití, může se rozpustit na risottu, podávat ke kuku řičné kaši (polent ě), p řidává se na krátké t ěstoviny (penne, rigatoni apod.) a také je sou částí pizzy quattro formaggi ( čty ř sýr ů). Parmiggiano-Reggiano (parmazán, parmezán) - zrnitý drobivý sýr vyráb ěný z čerstvého a částe čně odtu čněného kravského mléka. Slovo parmazán či parmezán se používá pro nápodoby originálního sýra Parmigianno-Reggiano, který se smí vyráb ět pouze v oblasti m ěst Parma, Reggio Emilia (odtud název), Modena, Bologna a Mantova. Mléko pro jeho produkci musí pocházet výhradn ě z voln ě se pasoucích krav, které se pásly pouze na zeleném krmivu. Sýr zraje po dlouhou dobu, ten nejstarší (a podle znalc ů nejlepší) dokonce 24-30 m ěsíc ů. Sýr se snadno rozpouští, proto se používá do polévek, omá ček a jako posyp na t ěstoviny, risotto a jiná jídla. Grana Padano – zrnitý sýr produkovaný na velkém území v severní části Itálie. Je to jeden z nejstarších tvrdých sýr ů na sv ětě, poprvé ho vyrobili cisterciá čtí mniši p řed cca 1000 lety. Jeho název pochází ze slov „grana“, tedy zrno, a „Padano“, které odkazuje na Pádskou nížinu. Jeho výroba je podobná jako u Parmigianno-Reggiano, zraje však kratší dobu (cca 9 m ěsíc ů), proto je mén ě drolivý a jemn ější. Je obecn ě považovaný za mén ě kvalitní sýr než Parmigianno, ale Italové mu často dají p řednost kv ůli nižší cen ě. Pecorino romano – tvrdý slaný sýr z ov čího mléka vhodný ke strouhání a podobn ě jako parmezán používaný hlavn ě na t ěstoviny. Vyráb ěl se už koncem 19. století v oblasti Lazio, ale kv ůli zákazu p řisolování sýra místními ú řady se mnoho výrobc ů p řesunulo na Sardinii, odkud dnes pochází v ětšina produkce. Název tohoto pikantního sýra pochází z italského „pecora“, tedy ovce. Ricotta – ov čí nebo kravský m ěkký syrovátkový sýr. Základní surovinou pro jeho výrobu je sladká syrovátka, čirá výživná tekutina, která se po srážení mléka oddělí od tvarohu a je tak vedlejším produktem výroby sýr ů. Ricotta je čerstvý sýr odlišný od dlouho zrajících sýr ů, je čist ě bílý, má relativn ě nízký obsah tuku a rychle se kazí. Svojí strukturou je trochu podobný tvarohu. Používá se do moučník ů, dezert ů a jako nápl ň do pe čiva, ale také do t ěstovin (ravioli). Mascarpone – krémový čerstvý sýr, který se vyrábí ze smetany z kravského mléka p ůsobením kyseliny vinné. Výsledný produkt, který má p ůvod v severní Itálii, obsahuje okolo 45 % tuku, takže se n ěkdy používá namísto másla. Tento smetanový krém je ale p ředevším d ůležitou sou částí dezertu tiramisu. Mozzarella – sn ěhobílý m ěkký sýr vyráb ěný z mléka domestikovaného vodního buvola („Mozzarella di Bufalla Campana“) nebo z kravského mléka („Fior di latte“). Mléko se srazí po p řidání sy řidla, tvaroh (stále v syrovátce) se potom nakrájí na kusy a nechá usadit. Následn ě se va ří ve vod ě a míchá, dokud se syrovátka neodd ělí a nevznikne pevná lesklá hmota. Z ní se odkrajují jednotlivé kousky a (ideáln ě ru čně) se formují do ovál ů a nakládají do slaného roztoku. Mozzarella se musí zkonzumovat vden výroby, protože obsahuje hodn ě vody, ale naložená ve slaném nálevu či syrovátce a vakuov ě balená vydrží mnohem déle. P řidává se do salát ů, na pizzu, t ěstoviny a má i řadu dalších využití. Velmi známý je salát caprese pocházející z Kampánie a tvo řený nakrájenou mozzarellou, raj čaty, bazalkou, solí, pep řem a olivovým olejem. Název sýra pochází z italského „mozzare“, tedy od říznout.

DALŠÍ ITALSKÁ JÍDLA Risotto – klasické italské jídlo založené na rýži va řené ve vývaru, která je dopln ěná masem, rybou a/nebo zeleninou. Italské risotto se chutí dost podstatn ě liší od českého rizota, pod nímž si p ředstavíme hmotu z převa řené rýže, masa, hrášku a mrkve. Pro p řípravu italského risotta se používá kulatozrnná rýže s nízkým obsahem škrobu, která má schopnost dob ře absorbovat tekutiny a rozkládat škrob. Rýže se nejprve krátce va ří ve sm ěsi cibule nebo česneku s máslem nebo olivovým olejem. Každé zrnko rýže je tak pokryto tukem. Dále se p řidá bílé nebo červené víno a poté postupn ě vývar. Risotto by m ělo být sice krémové, ale zárove ň by m ělo jít kousat (podobn ě jako u t ěstovin by m ělo být „al dente“) a zrnka by m ěla být odd ělená. M ělo by se jíst ihned, jinak ztrácí tyto svoje vlastnosti. V Itálii existuje bezpo čet variant risotta. Nap ř. tzv. černé risotto (risotto al nero) je obarvené inkoustem ze sépie. Polenta – kuku řičná kaše, která byla d říve považována za jednoduché venkovské jídlo, dnes se však objevuje i na jídelních lístcích luxusních restaurací. B ěhem dlouhého va ření kuku řice dochází k želatinování škrobu, čímž se kaše stává hladší a krémov ější. Její struktura se m ůže lišit podle toho, zda byla kuku řice namletá nahrubo nebo najemno. Polenta se podává nejčast ěji jako p říloha k masu, zelenin ě apod., ale dobrá je i samotná se sýrem gorgonzola a vínem. Ze své p ůvodní vlasti, kterou je oblast Friulsko-Julské Benátsko, se rozší řila nejen do celé Itálie, ale také do Chorvatska (palenta či pura), Černé Hory (ka čamak), Bulharska, Rumunska (m ămălig ă) a dalších zemí. Pesto – omá čka pocházející z Ligurie z oblasti italského m ěsta Janova (odtud také název „pesto alla genovese“). Název pochází z italského „pestare“, tedy mlátit, tlouci, protože pesto se tradi čně připravovalo v mramorovém moždí ři s pomocí d řev ěného tlouku. St ěžejní sou částí pesta jsou sušené listy bazalky, které se rozet řou v moždí ři nebo jiné nádob ě spolu s česnekem, solí a piniovými o říšky. Následn ě se p řidají sýry – v ětšinou parmezán a ov čí sýr pecorino – spolu s olivovým olejem. Existuje také sicilská varianta pesto „alla siciliana“, která obsahuje sušená raj čata a namísto piniových o říšk ů mandle. Pesto se obvykle jí k t ěstovinám, nap ř. špagetám, ale m ůže se využívat i na brambory, chleba, sýry, do salát ů nebo do polévky minestrone. Minestrone - hutná italská zeleninová polévka. Název je tvo řen italským slovem „minestra“, v p řekladu polévka, a p říponou -one, která nazna čuje, že jde o velkou (sytou) polévku. Minestrone m ůže obsahovat nejr ůzn ější druhy zeleniny (podle sezóny a dostupnosti), nap ř. raj čata, cibuli, celer, mrkev, brambory atd., dále fazole a často se p řidávají také t ěstoviny nebo rýže. Polévka je v ětšinou vegetariánská, ale n ěkteré varianty obsahují i maso. Mortadella – proslulý m ěkký salám p ůvodem z Bologni, který se vyrábí z jemn ě namletého vep řového masa. Minimáln ě 15 % jeho objemu tvo ří malé kostky tuku z krkovice, nedílnou sou část potom tvo ří ko ření jako černý pep ř, bobule myrty, muškátový o říšek, koriandr a pistácie, n ěkdy také olivy. Mortadella se obvykle krájí na tenké plátky a konzumuje s bílým pe čivem. Prosciutto – vynikající sušená šunka, jejíž nejslavn ější varianta pochází z m ěsta Parma ( parmská šunka ) v provincii Emilia-Romagna. Známe ji obvykle jako neva řenou šunku servírovanou nakrájenou na tenké plátky (prosciutto crudo), Italové však znají i va řenou šunku – prosciutto cotto. Jihoslovanský název pršut pochází práv ě z italského slova prosciutto, které samo vychází z latinského „perexsuctum“, tedy zbavený vody. Pravé prosciutto se vyrábí z vep řové kýty, která se nejprve o čistí a okrájí se z ní šlachy. Následn ě se nasolí a nechá ležet po dobu cca dvou m ěsíc ů. B ěhem tohoto období je opatrn ě stla čována, čímž ztratí maso veškerou krev. Poté je šunka zbavena soli a na řadu m ěsíc ů nebo až na dva roky pov ěšena do v ětraného prostoru, kde se vysuší. Kvalita šunky závisí i na vzduchu, který tímto prostorem proudí, lepších výsledk ů se dosahuje v chladn ějším klimatu. Prosciutto se často podává jako p ředkrm, nap ř. se žlutým melounem, mozzarellou nebo čerstvými fíky. Krom ě toho se p řidává do salát ů, na pizzu, k va řené zelenin ě jako je ch řest či hrášek, jako nápl ň do masa a samoz řejm ě velmi často do sendvi čů (panini). Vzhledem k nezam ěnitelné chuti této šunky vám ur čit ě bude chutnat i samotná. Pancetta – italská slanina, která se nakládá do soli, ko ření muškátovým o říškem, fenyklem, černým pep řem, chilli papri čkami a česnekem a minimáln ě t ři m ěsíce suší. Carpaccio – oblíbený p ředkrm ze syrového masa nebo ryby (hov ězí, telecí, zv ěř ina, losos nebo tu ňák), které je nakrájeno na tenké plátky a podává se nej čast ěji pokapané citrónem, olivovým olejem a čerstv ě mletým pep řem anebo s různými studenými omá čkami, parmezánem apod. Saltimbocca – telecí říze čky nebo závitky s plátky prosciutta a se šalv ějí. Marinují se ve vín ě, oleji nebo slané vod ě. V překladu znamená toto slovo „ská čou do pusy“. Panini – jsou italské sendvi če. Slovo panini je množným číslem slova „panino“ (chlebí ček), které je zase odvozené ze slova „pane“, tedy chléb. Ve sv ětě (i v České republice) se dnes ozna čení panini, které už je mezinárodn ě známé, používá b ěžn ě i pro jednotné číslo. Panino je horizontáln ě rozkrojený malý bochník chleba (nap ř. ciabatty) pln ěný šunkou, sýrem, salámem, zeleninou apod. N ěkdy je stla čený grilem a podává se horký. Ciabatta – italský bílý chléb z pšeni čné mouky a kvasnic široce používaný na sendvi če. Focaccia – plochý v peci pe čený italský chléb, na n ěmž mohou být bylinky, olivový olej, cibule, maso či zelenina. T ěsto je podobné t ěstu na pizzu, ale focaccia je mnohem tlustší. Tiramisu – proslulý italský dezert tvo řený vrstvami v káv ě namo čených piškot ů a sm ěsí vaje čných žloutk ů, cukru a krémového sýra mascarpone. Piškoty se namá čí v espressu (silné káv ě), n ěkdy navíc také v rumu, vín ě, brandy či alkoholickém likéru. Biscotti – tradi ční suché a křupavé sušenky, které se pe čou dvakrát, poprvé ve form ě bochníku t ěsta, podruhé nakrájené. Díky tomu jsou velmi suché a mají velkou trvanlivost. T ěsto je tvo řeno moukou, cukrem, vejci, pinovými o říšky a mandlemi, neobsahuje kvasnice ani tuk. Biscotti se často podávají ke kávovým nápoj ům a k džusu. Pochází z italského m ěsta Prato, takže se také nazývají „biscotti di Prato“. Podobným produktem jsou i „cantuccini “ (r ůžky) známé hlavn ě v Toskánsku. Cannoli – zákusek pocházející ze Sicílie. Jde o trubi čky pln ěné sladkým krémem, který v ětšinou obsahuje sýr ricotta. Zmrzlina (gelato) – neodmysliteln ě pat ří k Itálii. Zmrzlina byla sice známá už ve starov ěku a Italové ji převzali od Arab ů na Sicílii, ale tu pravou italskou zmrzlinu za čali p řipravovat teprve oni. Není vyrobená z vody, rostlinných tuk ů a um ělých p řísad, ale ze smetany či mléka, cukru a čerstvého ovoce (nebo oříškového pyré, kakaa či jiných p řírodních p řísad). Vynález „gelata“ v moderní podob ě se p řipisuje florentskému kucha ři Bernardu Buotalentimu, který prezentoval v 16. století recept a zp ůsob mrazení sm ěsi na dvorním banketu Kate řin ě Medicejské. Široce rozší řená se italská zmrzlina stala až ve 20. a 0. letech 20. století poté, co byl v severoitalském m ěst ě Varese uveden do provozu první zmrzliná řský vozík. Od zmrzliny vyráb ěné z mlé čných produkt ů se liší sorbet , ledová t říš ť s ovocem a cukrem, n ěkdy s vínem či likérem.

KÁVA Espresso – je koncentrovaný nápoj uva řený protla čením horké vody pod tlakem p řes vrstvu jemně namleté kávy. Tento typ kávy vymysleli a rozší řili Italové, dnes je nejrozší řen ějším zp ůsobem pití kávy na sv ětě, zejména od 90. let, kdy její popularitu rozší řil rostoucí po čet mezinárodních řet ězc ů specializovaných na kávu. Chuti a látky obsažené v kávě jsou p ři tomto zp ůsobu p řípravy v nápoji vysoce koncentrované. Silný černý nápoj také obsahuje na jednotku vyšší množství kofeinu než klasický „turek“. Pro kvalitu espressa je důležitý správný zp ůsob p řípravy: voda o teplot ě 90 °C musí být tla čena p řes kávu pod ur čitým tlakem po dobu cca 25 vte řin, výsledkem je malý šálek s 30 ml nápoje s jemnou p ěnou na hladin ě. Espresso (nebo také presso) je kv ůli dražšímu vybavení na jeho p řípravu spojováno s posezením v kavárn ě, ale dnes už je b ěžné koupit si kávovar i dom ů. Espresso je základem pro výrobu dalších nápoj ů jako cappuccino, latte, mocha nebo macchiato. Cappuccino – kávový nápoj, který tvo ří z jedné t řetiny espresso, z jedné t řetiny horké mléko a z jedné třetiny mlé čná p ěna. Je to další italský „vynález“ patentovaný v Milán ě na za čátku 20. století. Název pochází od mnich ů – kapucín ů, jejichž roucho p řipomínalo barvu tohoto nápoje. Vrstva p ěny na povrchu, která se vyrábí v presova či, by m ěla být tlustá aspo ň 1,5 cm a neobsahovat bublinky vzduchu. Na ní se n ěkdy ješt ě přidává ješt ě strouhaná čokoláda, sko řice apod. Teplota nápoje by m ěla být kolem 70 °C, takže se dá konzumovat ihned po p říprav ě. Caffè latte – znamená v p řekladu káva (a) mléko. Je to kávový nápoj tvo řený espressem a jemn ě našlehanou vrstvou mikrop ěny. Oproti cappuccinu se podává ve v ětším objemu (280 ml) a obsahuje v ětší podíl mléka. Ve sv ětě se často používá zkrácený název „latte“, ale p ři objednání latte v italské restauraci byste dostali pouze sklenici mléka. Italové pijí caffè latte v ětšinou doma a k snídani. Od caffè latte se liší latte macchiatto , a sice tím, že espresso se p řidává do mléka (mlé čné mikrop ěny), nikoliv mléko do espressa. Caffè macchiato – kávový nápoj z espressa a pouze malého množství zp ěněného mléka. „Macchiato“ znamená italsky n ěco jako pot řísn ěný, ozna čený - mléko tvo ří jen „skvrnu“ na espressu. Mléko m ůže být horké („caldo“) i studené („freddo“). Caffè mocha – je variantou caffè latte, která vychází z turínského kávového nápoje zvaného Bicerin a je tedy také italským vynálezem. Oproti caffè latte se k nápoji p řidává ješt ě čokoláda ve form ě kakaového prášku nebo sirupu. Název „mocha“ je odvozen od stejnojmenného p řístavu v Jemenu, který byl v 15. století dominantním exportérem čokolády. Caffè corretto – káva (espresso) s trochu alkoholického likéru, kterým bývá nej čast ěji grappa, mén ě často sambuca anebo jiný alkoholický nápoj. Caffè lungo – espresso s dvojnásobn ě v ětším množstvím vody. Zatímco p říprava b ěžného espressa v presova či trvá maximáln ě 30 vte řin, p říprava „caffè lungo“ (dlouhá káva) m ůže trvat až minutu. Káva je slabší, ale více ho řká, protože ve vod ě se stihnou rozpustit i látky, které b ěžné espresso neobsahuje.

DALŠÍ NÁPOJE Voda – b ěžná voda z kohoutku („acqua normale“) je v Itálii většinou docela dobrá a v baru ji často dostanete zdarma. Spremuta – čerstv ě vyma čkaná ovocná š ťáva, v ětšinou z citrusových plod ů. Chinotto – nealkoholický nápoj ze stejnojmenného citrusového ovoce (citrus myrtifolia). Má mírn ě ho řkou chu ť. Podává se s plátkem citrónu. Pije se hlavn ě v Itálii a na Malt ě (Kinnie).

(P řevzato ze stránek http://www.mundo.cz/italie/kuchyne) Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Školní jídelna p řipravila pro své strávníky projekt Dny evropské kuchyn ě. Strávníci budou moci b ěhem školního roku 2013/2014 poznat a ochutnat jídla, která se va ří v některých evropských zemích. Jako t řetí jsme vybrali rakouskou kuchyni .

Jídelní ček na úterý 3.12.2013

Rindsuppe mit Fleisch und Nudeln Hov ězí polévka s masem a celestinskými nudlemi Alpine Knodel mit Vanillecreme Alpský knedlík s vanilkovým krémem Tee mit Citrone, Obst čaj s citronem, ovoce

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje Guten Apetit

Rakouská kuchyn ě

Rakouská kuchyn ě bývá často redukována pouze na víde ňskou kuchyni, a čkoli obsahuje i tradi ční kucha řské um ění bývalého Rakouska-Uherska. Vedle samotných krajových specialit je tato kuchyn ě ovlivn ěna p ředevším svými sousedy, tedy Čechy a Ma ďary. Pokrmy a zp ůsoby jejich p řípravy tak byly často p řebírány a za čle ňovány do vlastní rakouské kuchyn ě. Jako p říklad m ůže sloužit t řeba guláš, který je p ůvodem z Ma ďarska.

Mezinárodn ě je známá p ředevším díky mou čník ům a sladkostem, z nichž nejoblíben ější jsou Mozartovy koule nebo dort Sachr. Mimo to se ale v posledních letech vyvíjí i regionální kuchyn ě, která se zam ěř uje p ředevším na produkty z daného kraje a jednoduchost přípravy. V Tyrolsku se nap říklad vyrábí jedine čné horské sýry.

Rakouská kuchyn ě je nám velmi blízká, pokrmy jsou stejné, nebo velmi podobné pokrm ům českým. Rakouských specialit je tu celá řada – všichni z nás jist ě znají víde ňský řízek, oblíbené jsou i tyrolské špekové knedlíky se zelím, víde ňské tvarohové knedlíky, císa řský trhanec, žemlovka, kynuté knedlíky s povidly, jablkový závin, jablka v županu, Sachr ův dort, víde ňská káva a mnohé jiné rakouské dobroty.

Charakteristika rakouské kuchyn ě

Rakouská kuchyn ě je prost ě a jednoduše excelentní. A ť totiž zamí říte do jakékoliv restaurace, všude vám připraví skute čné pochoutky. Pravdou ale z ůstává, že rakouská kuchyn ě je jakousi k řižovatkou, na které se setkávají n ěmecké, italské, ma ďarské a samoz řejm ě české pokrmy. Nej čast ější položkou v jídelní čku Rakušan ů z ůstává maso, ale ani vegetariáni nemusí zoufat. I pro n ě se tu totiž najde mnoho dobrého.

Maso

O víde ňském řízku (v originále Wiener Schnitzel) se říká, že je nejtradi čnějším ze všech tradi čních rakouských jídel. Ve skute čnosti je to trochu jinak, protože na červenalý řízek z telecího masa ve skute čnosti pochází z Milána. Vyhlášeným a vskutku tradi čním pokrmem je oproti tomu nap říklad Tafelspitz, hov ězí špi čka va řená v zeleninovém vývaru s bramborem a zeleninou. Ob čas se k ní p řidává výborn ě chutnající jable čný k řen.

Tyrolské knedlíky a Spätzle

Tiroler Knädel jsou vlastn ě knedlíky z uzeného masa, slaniny a vajec. Spätzle jsou potom t ěstovinové halušky se sýrem nebo zelím. A ť už jsou s jakoukoliv p říchutí, vždy je na nich bohatá porce dozlatova osmažené cibulky. Její používání ve velkém množství je typické pro rakouskou kuchyni – nap říklad u víde ňského guláše nebo víde ňské rošt ěné. Pokrmy se s oblibou p řipravují na husím sádle.

Ryby

Oblíbeným pokrmem v Rakousku jsou ryby. Mnoho Rakušan ů dává p řednost dováženým obyvatel ům mo ře (chobotnice, kalamáry, tu ňáci apod.), ale ochutnat m ůžete i ryby z rakouských vod. Po čítejte však s tím, že jsou pom ěrn ě drahé. Pokud budete pobývat u horských alpských jezer, ur čit ě ochutnejte alpského sivena (Seibling), který se podává p řipravený na mnoho r ůzných zp ůsob ů. Pro oblast Wachau je zase typický osmažený kapr nebo na roštu ope čený candát s tatarkou.

Uzeniny

Samostatnou kapitolou jsou r ůzné druhy párk ů a klobás (Würstl). Pochutnat si m ůžete nap říklad na pálivých párcích, dlouhých bílých vinných klobásách i malých páre čcích, klausovkách.

Sladkosti

Dobré jídlo by m ěl korunovat sladký mou čník. Pokud pat říte mezi jejich ctitele, budete mít v Rakousku plné ruce a o či práce s výb ěrem. Pokud si neobjednáte zrovna sv ětoznámý Sachr ův dort (Sachertorte), m ůžete sáhnout po tyrolských nebo salcburských nocích, pala činkách či po tzv. opilém kapucínovi. To je vlhký mou čník s alkoholem.

Nápoje

Typickým rakouským nápojem je káva, která se podává na mnoho zp ůsob ů. Když se posadíte do kavárny, můžete si vybrat nap říklad kávu mocca ( černá p řekapávaná káva), brauner (mocca s mlékem), melange (káva s našlehaným mlékem), kapucin (káva s našlehaným mlékem a trochou čokolády) nebo t řeba einspäner (víde ňská káva).

Víde ňské laskominy

Servírka je u vás d řív, než si stihnete pro číst lístek. M ůžete dostat malinké expreso, t řeba i s mlékem zvláš ť. Za chvíli je na stole alpakový tácek s okrajem jako z krajky, na n ěm krajkový ubrousek, v šálku káva, džbáne ček s mlékem a samoz řejmostí je zde ke káv ě i sklenice vody. Z nabízených sladkostí si m ůžete vybrat známý dort Esterházy. Je složený z několika vrstev o říškového t ěsta, spojených lahodným krémem a politých cukrovou polevou s čokoládovým zdobením. Z Vídn ě je však pochopiteln ě nemožné odjet bez ochutnávky Sachrova dortu.

Geniální Sacher

V roce 1832 pracoval ve Vídni šestnáctiletý kuchtík Franz Sacher. Dal se najmout do služeb kanclé ře Metternicha a samoz řejm ě toužil n ějak zaujmout. Kanclé ř často po řádal noblesní ve čírky pro víde ňskou smetánku a své evropské partnery. Franz proto vytvořil dort p řelitý tlustou vrstvou čokolády a pln ěný meru ňkovou marmeládou. A byl tak na sv ětě vynález, srovnatelný snad jen s objevem plísn ě na camembertu. Jeho syn pak v roce 1876 založil honosný hotel Sacher a ten dnes pat ří k Vídni stejn ě neodmysliteln ě jako ob ří kolo v Prátru. Hotel má p ět hv ězdi ček a jako jediný právo na ozna čení Sacher Torte.

(P řevzato ze stránek http://rakousko.infonacesty.cz/rakouska-kuchyne)

Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na pátek 8.11.2013

Français soupe aux poireaux Francouzská pórková polévka Rôti de poitrine d'oie au romarin, légumes gnocchi, chou à l'oignon Pe čená husí prsa s rozmarýnem, zeleninové špecle, cibulové zelí Crème au chocolat à la pêche, du jus de fruit čokoládový krém s broskví, ovocná š ťáva

Kolektiv kucha řek ŠJ Hradská Vám p řeje Bon appétit !

Francie je zemí labužník ů. P říprav ě jídel je v ěnována velká pé če a va ření a hodování má zde velkou tradici. Dobré jídlo je zkrátka jedním z pilí řů celé francouzské kultury. Francie je velká zem ě rozd ělená na jednotlivé oblasti, které mají rozdílné speciality. Popsat stru čně francouzskou kuchyni by bylo velmi obtížné, proto se omezíme na pár základních a skv ělých pokrm ů, se kterými se nej čast ěji setkáte na svých cestách po Francii, stejn ě jako ve francouzských restauracích po celém sv ětě. Francouzská kuchyn ě používá mnoho ko ření. Je to pestrá kuchyn ě, bohatá na ryby, mo řské plody, masové výrobky, maso, omá čky, víno, sýry, houby, bylinky a mnoho dalšího. Také čerstvá zelenina je ve francouzské kuchyni velmi d ůležitá, stejn ě tak i čerstvé pe čivo, p ředevším slavné francouzské bagety. Maso Francouzi milují ve všech možných úpravách, steaky, dušené ragú, vyráb ějí z n ěj nejr ůzn ější paštiky (terrine nebo pâté). Z masa konzumují, hov ězí, vep řové, skopové, jehn ěč í, dr ůbež, králíky, zv ěř inu, ryby a mo řské plody. Vnit řnosti jsou ve Francii velmi oblíbené, nap říklad ledvinky, drš ťky, žaludky nebo játra, které p ředevším z hus a kachen jsou slavné po celém sv ětě. Za francouzskou specialitu také platí žabí stehýnka a šneci. Mezi mo řské plody konzumované s oblibou musíme na prvním míst ě za řadit úst řice, kterých se ve Francii p ěstuje mnoho druh ů, rozdílných tvar ů. Úst řice tak mají mnoho názv ů a ješt ě se číslují dle velikosti. Dále pak konzumují slávky, h řebenatky (mušle svatého Jakuba), raky, kraby, langusty a nejr ůzn ější druhy malých mo řských šnek ů a mušlí (Coquillages). Francouzi povýšili va ření na formu um ění a dali sv ětu nejznám ější gastronomické p říru čky a encyklopedie (Escoffier, Larousse) a práv ě z Francie pochází i nejslavn ější pr ůvodce po restauracích, Guide Michelin.

Některé z typických francouzských jídel: Andouillette - speciální klobáska z hov ězích nebo vep řových žaludk ů, ko ření a vína. Charakteristická je její “silná” v ůně. Boeuf Bourguignon - maso po burgundsku - dušené hov ězí maso na červeném vín ě s bylinkami, houbami, mrkví, cibulí a dalším. Bouillabaisse - slavná hustá rybí polévka, p ůvodem z Marseille. Jedná se o rybí vývar se spoustou ryb a mo řských plod ů, zeleniny a ko řením jako šafrán, pep ř a dalším. Cassoulet - dušené maso s fazolemi, maso vep řové nebo dr ůbeží, ale bývá i skopové. Pochází z jihofrancouzské oblasti Languedocu. Confit de canard - Kachní konfit, pomalu pe čená nasolená kachní stehna pono řená ve vlastním sádle. Coq au vin - kohout na vín ě - dušený kohout (ku ře) ve vín ě, houbách, česneku, bylinkách. Další přísady se liší podle jednotlivých region ů. Podobná jídla jsou i z králíka, jehn ěč ího nebo k řepelek. Foie Gras - delikatesa. Ztu čnělá husí nebo kachní játra. Fondue Savoyarde nebo oblíbený sýr Raclette - kdy se bochník sýra nah řívá o topné t ěleso a rozpušt ěný sýr se nožem stírá na talí ř nebo pe čivo, obvykle se podává s bramborem, salátem, sušenou šunkou a dalšími p řílohami. Choucroute garnie - známé alsaské jídlo, p ůvodem z N ěmecka, p řipravuje se ze zelí va řeného s vínem, klobáskami, uzeným nebo soleným vep řovým masem (b ůč kem) a brambory. Les Escargots - šneci - velmi oblíbený p ředkrm. Šneci se va ří n ěkolik hodin, ve vín ě nebo vývaru. Tradi čně se servírují ve speciálních talí řích s otvory, po tuctu nebo p ůltuctu, n ěkdy se vkládají zp ět do vymytých ulit, zalité bylinkovým máslem a česnekem. Šneci se vyndávají z ulit za pomoci speciálních klešti ček a vidli čky. Tradi čně je na šneky nahlíženo jako na postní jídlo, a tak bývají typickým pokrmem na Št ědrý den. Navarin ragout - ragú z dušeného jehn ěč ího masa se zeleninou a bylinkami. Paupiette - telecí roláda nebo závitek. Pe če se nebo dusí ve vývaru nebo vín ě a plní se zeleninou. Může se d ělat i jiného masa v jednotlivých oblastech. Pomme de terre gratiné - zape čené brambory, na plátky nakrájené zape čené brambory. Pot-au-feu - hrnec na ohni - dušené hov ězí ve vývaru se zeleninou a bylinkami. Quiche - nejr ůzn ější slané kolá če zape čené se smetanou, sýrem, masem, lososem apod. Nejznám ější je Quiche Lorraine, z Lotrinska. Podávají se nej čast ěji se salátem, teplé i za studena, bývají b ěžn ě sou částí poledního menu. Ratatouille - provensálská specialita, dušená zelenina s provensálskými bylinkami. Skládá se p řevážn ě z raj čat, paprik, lilku, cibule, cuket a ko ření. Rillettes - velmi pomalu pe čené na drobno nakrájené vep řové maso v sádle, po vychladnutí se podává jako pomazánka. Soupe l'oignon - francouzská cibulová polévka, z cibule a hov ězího vývaru, zapékaná se sýrem a krutony nebo topinkou z bílého chleba. Steak frites - hov ězí steak s hranolkami - oblíbené francouzské jídlo, plátek masa z grilu, oby čejn ě se konzumuje se salátem. Tarte flambée - známá alsaská specialita, zape čený kolá č z velmi tenkého t ěsta, na který je nakladena cibule, špek a smetana. Tripes a la mode de Caen - aneb drš ťky po Caensku – normandská specialita. Drš ťky a telecí noži čky se zeleninou, dušené v calvadosu a jablečném cideru. Velmi oblíbené a známé jsou i dezerty: Créme Brulée - pudinkový krém s krustou, která vzniká grilováním. N ěkdy se flambuje p římo na stole. Pravd ěpodobn ě je p ůvodem z Anglie. Crepe Suzette - pala činka s omá čkou z karamelu, pomeran čové š ťávy, k ůry a flambovaná na pomeran čovém likéru (Grand Marnier nebo Cointreau) Mille-feuille - žloutkové řezy, v p řekladu zvané tisíce lístk ů, s polevou. Profiteroles - malý v ětrník pln ěný krémem nebo zmrzlinou, často zalitý rozpušt ěnou čokoládou, podávaný s kousky ovoce. Tarte Tatin - jable čný kolá č zape čený s karamelem. Kolá č se pe če obrácen ě, tzn. t ěstem navrch a vrstou jablek vespodu. (P řevzato ze stránek http://www.restaurant-guide.cz/kuchyne/francouzska-kuchyne.html) Základní škola Zlín, Štefánikova 2514, p řísp ěvková organizace Školní jídelna Hradská 5189, 760 01 Zlín

DNY EVROPSKÉ KUCHYN Ě

Jídelní ček na pátek 18.10.2013

Zöldséges csirkeleves - Slepi čí polévka se zeleninou Sertés ragu, teljes ki őrlés ű kenyér - Vep řové ragú, celozrnný chléb leveles saláta napon szárított paradicsom - listový salát se sušenými tomaty gyümölcslé – ovocná š ťáva

Další jídla ma ďarské kuchyn ě, která b ěhem roku ve školní jídeln ě p řipravujeme

Segedinský guláš s houskovým knedlíkem Hov ězí perkelt, tarhon ě Vep řové maso po Bako ňsku, dušená rýže

kolektiv kucha řek ŠJ Hradská

Pro ma ďarskou kuchyni jsou charakteristické kuliná řské zázraky, v nichž nesmí chyb ět červená mletá paprika, cibule, raj čata a ani zelené paprikové lusky. Jsou to jídla velmi sytá a chu ťov ě harmonická. Pat ří k nim proslulá ma ďarská gulášová polévka (gulyás), ku ře na paprice s haluškami anebo pln ěné zelí . Z polévek se mezi ma ďarské speciality řadí rybí polévka (halászlé) a va řená slepice v nudlové polévce (Újházy tyúkhúsleves). Z mou čných jídel uve ďme nudle s tvarohem (túrós csusza) nebo závin (pln ěný višn ěmi, tvarohem, mákem apod.) a charakteristické zákusky jako somlói galuska nebo vargabéles. V Ma ďarsku se obvykle jídlo skládá ze t ří chod ů, z polévky, hlavního jídla a mou čníku. Ma ďarská kucha řská kultura rozlišuje t ři významn ější krajové kuchyn ě: alföldskou (Velké ma ďarské nížiny), severoma ďarskou a zadunajskou. Co se tý če ochucení, má ta alföldská v oblib ě chut ě sladké, slané a štiplavé. V samotné alföldské kuchyni se projevují zna čné rozdíly mezi pokrmy pocházejícími ze severní a z jižní části ma ďarské nížiny. V kuchyni severního Alföld se p řipravují typické polévky jako je gulášová či t ěstovinová s brambory zvaná „lebbencsleves", s oblibou se zde konzumují jídla připravovaná na zp ůsob perkeltu čili našeho guláše a pokrmy ze suchých t ěstovin. V jižním Alföld jsou zase oblíbena jídla z vep řového masa a dr ůbeže nap ř. bá čská rýže s masem. Přízna čné pro kuchyni jižního Alföld jsou rovn ěž i v ěhlasné ma ďarské rybí polévky „halászlé". Jejich p říprava se však r ůzní podle toho, zda si ji dáváme na Dunaji nebo na Tisze. Ochutnávku této speciality byste ur čit ě nem ěli opomenout! K vynikajícím a proslulým produkt ům Velké ma ďarské nížiny Alföld pat ří bezesporu cibule z Makó, paprika z Kalocsa, jablka ze Szabolcs, švestky ze Szatmár, meru ňky z Kecskemét, uherský salám Pick a paprika ze Szeged, csabajské a gyulajské klobásy... a tento vý čet není zdaleka úplný. V severoma ďarské kuchyni jsou více p řítomny chut ě sladkokyselé a ko ření jako estragon, saturejka a mate řídouška, kuchyn ě zadunajská dává p řednost sladkoslaným a sladkokyselým kombinacím. Nahlédneme-li pod pokli čku balatonské kuchyn ě, jsme ve š ťastném sv ětě. Setkávají se zde suroviny z vody, pahorkatiny a nížiny, což p řeloženo do gastronomické řeči znamená, že jsou p ři va ření k dispozici ryby, jejichž králem je balatonský candát, zv ěř ina, skot a místní ovoce i zelenina. Známou specialitou je balatonská rybí polévka halászlé, která je nejlahodn ější, když se va ří z co nejvíce druh ů ryb, kterým vévodí kapr a sumec. Rovn ěž zv ěř inové pokrmy stojí host ům Balatonu za ochutnání. Na st ůl restaurací p řicházejí z mohutných les ů poho ří Bakony a Keszthely a z vrchoviny Somogyi srn čí, jelení, divo čák, muflon a dan čí, z rozlehlých lu čních porost ů pak zajíc, bažant či koroptev. Ma ďaři mají v oblib ě i sladké pochoutky. Sladká v ůně tradi čního kürt őskalács vévodí každému váno čnímu trhu, nezapomenutelný zákusek somlói galuska (piškot s bohatou čokoládovou polevou a lehkou šleha čkou), dort Dobos vrstvený s čokoládovým krémem a pokrytým vrstvou karamelu. (p řevzato ze stránek http://cz.gotohungary.com/a-jaka-je-madarska-kuchyne)