Diplomová Práce

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Katedra právní teorie

Diplomová práce

„Squatting jako sociální a právní jev“

„Squatting as a Social and Legal Phenomenon“

Bc. Rostislav Bulín

UČO: 136098

Akademický rok 2016/2017 Prohlášení

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Squatting jako sociální a právní jev“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

Bc. Rostislav Bulín

Poděkování

Děkuji vedoucímu své diplomové práce profesoru JUDr. PhDr. Miloši Večeřovi, CSc. za jeho odborné vedení, cenné rady, ochotu a pomoc při vypracování diplomové práce. Děkuji své rodině, především mé manželce, která mi byla při psaní diplomové práce oporou, a dále svým kolegům a přátelům za poznatky a postřehy ke zpracovávané problematice.

Abstrakt

Diplomová práce na téma „Squatting jako sociální a právní jev“ se zabývá stále aktuální problematikou squattingu. Práce je rozdělena do částí, které vymezují pojem squatting a poskytuje náhled na squatting z pohledu sociologického a právního. Tato práce analyzuje squatting jako sociální jev a jako jev právní s uvedením příkladů protiprávního jednání squatterů. Cílem práce je především popis a analýza problematiky squattingu a přiblížení vzniku a historie tohoto jevu. Přínos práce by měl být dán soustředěním zdrojů zabývajících se popisovanou problematikou, použitím judikatury a uvedením praktických zkušeností a názorů autora na zpracovávanou problematiku.

Klíčová slova

Squatting, squat, squatter, sociologie, právo, sociální jev, sociálně patologický jev, extremismus, přestupek, trestný čin.

Abstract

The diploma thesis on “Squatting as a Social and Legal Phenomenon” deals with the ever topical theme of squatting. The thesis is subdivided into parts delimiting the notion of squatting and providing insight into squatting from sociological and legal points of view. This work analyses squatting both as a social and legal phenomenon, including examples of illegal behaviour of squatters. The thesis aims, in particular, at a description and analysis of squatting and depiction of the origin and history of the phenomenon. Its value should consist in bringing together the sources dealing with the described field, application of case law, and providing author´s real-live experience and opinions regarding the treated topic.

Keywords

Squatting, squat, squatter, sociology, law, social phenomenon, socially pathological phenomenon, extremism, offense, criminal offence.

Obsah

1. Úvod 6 2. Pojem squatting 8 3. Sociologické vymezení squattingu 9 3.1. Squatting jako vyjádření práva na odpor a občanskou neposlušnost 11 4. Právní vymezení squattingu 13 5. Historie squattingu 14 5.1. Nizozemsko 15 5.2. Dánsko 16 5.3. Německo 17 6. Squatting na území České republiky 18 6.1. První squat 18 6.2. Ladronka 19 6.3. Kavárna Slavia 20 6.4. Ostatní města 20 6.5. Milada 21 6.6. Autonomní sociální centrum Klinika 23 7. Squatting jako sociální jev 26 7.1. Sociálně patologické jevy 26 7.2. Extremismus 27 7.2.1. Pravicový extremismus 30 7.2.2. Levicový extremismus 31 7.3. Motivace ke squattingu 33 8. Squatting jako právní jev 35 8.1. Squatting v ústavním právu 36 8.2. Squatting v občanském právu 37 8.3. Squatting přestupkem 39 8.4. Squatting trestným činem 41 8.5. Příklady protiprávního jednání squatterů 43 8.5.1. Přestupek proti majetku 43 8.5.2. Přestupek proti veřejnému pořádku 44

8.5.3. Porušování domovní svobody 45 8.5.4. Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru 46 8.5.5. Poškození cizí věci 48 9. Legalizace squattingu 50 10. Zhodnocení a návrhy de lege ferenda 52 11. Závěr 54 12. Seznam použité literatury 56 12.1. Monografie 56 12.2. Články 56 12.3. Právní předpisy 56 12.4. Komentáře k právním předpisům 58 12.5. Judikatura 58 12.6. Zdroje z internetu 58

1. Úvod

„Velmi moudré zákony trestaly v Sýrii vždycky raději toho, kdo z nedostatku péče vykládal své předměty k pokušení než zloděje. Kdo je chud a vezme si, co nalezne, dělá v svém postavení jen to, co musí. Kdo však zanechává svůj majetek opuštěn, je vzdálen toho, co měl dělati, a následkem toho zasluhuje potrestání spíše než zloděj, který kradl. Tak uvažovali Assyřané.“

Markýz de Sade „Leonora a Klementina“1

Squatting je produktem moderní společnosti, který se neustále vyvíjí a v současné době si zaslouží pozornost celé naší společnosti. Ve squattingu můžeme vidět protiprávní činnost podezřelých individuí, ale i ušlechtilou činnost solidárního charakteru, která upozorňuje na problematiku nedostupného bydlení na jedné straně a na spekulace s nemovitostmi kulturně či jinak cennými na straně druhé. Někteří lidé vidí, že squatteři neoprávněně obsadí nemovitost, která jim nepatří a tu pak svojí činností ničí. Jiní lidé ve squattingu vidí hnutí provozující alternativní vzdělávací, kulturní a sociální činnosti bez finanční účasti státního sektoru. Squatting je životní styl, ale i forma vyjádření politických názorů. Squatting je pro některé řešením životní nebo bytové situace. Squatting je pro jiného svobodný život očištěný od zla konzumní společnosti. Squatting je kulturní, sociální a politickou alternativou. Squatting je platformou pro vznik a fungování revoltujících jednotlivců a skupin. Squatting je podhoubím pro odpůrce systému a zákulisím revoluce. Obsaď a žij! To je motto squatterů.

Z uvedeného je patrné, že na squatting je možno pohlížet z mnoha úhlů a je na něj spousta názorů. Squatting je kontroverzním tématem, které názorově rozděluje společnost. V posledních několika letech se činnosti squatterů po obsazení nemovitosti mírně mění a stejně tak se mění i postoj a taktika represivních složek státu v přístupu se squatterům. S rozvojem sociálních sítí se mění i pohled společnosti na squattery a na jejich činnosti. Squatteři často využívají různé přednášky, happeningy a workshopy, jsou aktivní na sociálních sítích a demonstracích, kde získávají podporu veřejnosti ve snaze o legitimizaci svého jednání. Ze strany represivních složek, zde převážně Policie České republiky, jsme dříve mohli vídat snahy o rychlé vyklizení squatů, přičemž mnohdy byl posuzován samotný zákonný důvod

1 Viz Obsaď a žij! Obzor. [online]. Euweb.cz. [cit. 2017-04-17]. Dostupné z: http://obzor.euweb.cz/Obsad-a-zij.pdf 6 zásahu a jeho přiměřenost. To vše prochází přirozeným vývojem a cílem této práce je přiblížit čtenáři jednání squatterů a státních orgánů a poukázat na změny ve vývoji, popřípadě nastínit další možná opatření nebo řešení problematiky squattingu.

Se squattery a některými squaty mám i osobní zkušenosti, takže bych chtěl čtenáře v mé práci seznámit i s některými mými pohledy a názory pramenícími z těchto zkušeností.

Problematika squattingu je velmi rozsáhlá. V úvodu práce vymezím squatting z pohledu sociologického a poté i právního. Při konzultacích o tématu práce a shromažďováním materiálů jsem došel ke zjištění, že povědomí o squattingu není velké a setkal jsem se s předsudky a zjednodušenými tvrzeními o squatterech. Pozorováním a získáváním poznatků o squattingu jsem došel k závěru, že je třeba čtenáři uvést stručně historii a vývoj squattingu a zprostředkovat činnost squatterů. Jedním z cílů této práce je tedy přiblížit čtenáři historii a vznik squattingu v zahraničí a na našem území, přičemž bych chtěl čtenáře seznámit s nejznámějšími a nejdůležitějšími squaty ze zahraničí, v případě squatů tuzemských si kladu za cíl podrobnější popis nejznámějších squatů doplněný u některých o jejich vývoj. Jelikož mohu využít svých zkušeností s některými squaty, ale ze zákonných důvodů nemohu uvést konkrétní skutečnosti, mohu popsat squatting z pohledu sociologického a přiblížím čtenáři problematiku extremismu, který je se squattingem spjat. Dále se ve své práci budu věnovat zjištění a popisu motivace squatterů. Dalším z cílů práce je právní vymezení squattingu z pohledu různých právních odvětví. Na popisovanou problematiku nabídnu čtenáři pohled právem ústavním, občanským, správním a trestním a uvedu příklady protiprávního jednání, které se podle mých zkušeností nejčastěji vyskytuje v souvislosti se squattingem. Před závěrem práce se zastavím u zamýšlené legalizace squattingu a návrhů de lege ferenda. V závěru práce seznámím čtenáře se shrnutím problematiky a s naplněním vytyčených cílů.

2. Pojem squatting

Slovo squatting pochází z angličtiny a v překladu znamená obsazení domu. Základem je anglické slovo squat, které má v překladu významy jako dřep, dřepět na bobku, doupě malého zvířete, neoprávněně obsadit nebo prázdný dům obsazený squattery.2 Squatterem bývá označován samozvaný nájemník, nezákonný osadník, farmář nebo australský pěstitel ovcí.3 Z uvedeného je patrné, že význam slova squat není úplně jednoznačný. Je logické, že vývoj slova se měnil postupem času tak, jak se měnily společenské poměry v dané době. Squatting je tedy činností, při které osoba nebo skupina osob neoprávněně obsadí dům, byt, nebytový prostor nebo obdobný objekt a v tomto dále přebývá, převážně za účelem vzniku funkční komunity lidí schopných k smysluplnému využívání obsazených objektů. Tomu odpovídá také motto squatterských iniciativ, které zní „Obsaď a žij!“

V literatuře a různých pramenech se můžeme setkat s tím, že je slovo squatting psáno také jako squating a squatter jako squater. To přikládám postupnému počešťování výrazů, avšak v následujícím textu bude používáno slov squatting, squatter a squat tak, jak je správné z hlediska tvoření slov v anglickém jazyce.

Squatting v dnešní době vnímáme také jako alternativní způsob života, myšlení a kultury. Squatting není jen prosté vniknutí do domu nebo bytu, ale obsazení určité nemovitosti a vytvoření určité komunity, která nabízí alternativu k politickému systému, ke konzumnímu způsobu života a k mainstreamové kultuře. To vše za budování kulturně-sociálních center, podpory alternativních umělců, pořádáním koncertů, výstav, přednášek, seminářů nebo workshopů. Squatting vytváří živnou půdu nejen pro alternativní kulturní a sociální vztahy, ale také pro alternativu politickou, díky čemuž bývá řazen k extremistickým hnutím.

2 Viz Anglický slovník. [online]. CZIN.eu. [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://slovnik.czin.eu/anglicko- cesky/?slovo=squat 3 POLDAUF, Ivan. Anglicko-český, česko-anglický slovník. 10. přeprac. vyd. Čelákovice: WD publications, 1998, s. 510. 8

3. Sociologické vymezení squattingu

Sociologie je speciální věda zabývající se studiem společnosti a zákonitostí projevujících se ve společenském životě sociálních subjektů. „Sociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společností. (…) Záběr sociologie je neobyčejně široký, od analýzy jednorázových interakcí jednotlivců na ulici až po zkoumání globálních společenských procesů.“4 Sociálními jevy rozumíme především „způsoby jednání, myšlení a cítění, které se nám vnucují, anebo hromadné druhy jednání mající svůj vlastní život nezávislý na individuálních projevech.“5

Ze sociologického hlediska je squatting zařazován pod pojem extremismus, který je zde vykládán jako „výrazné odchýlení se od obecně uznávaných a v aktuální době přijímaných norem.“6 Ve vymezení pojmu extremismus bývá problém, jelikož jeho přesná definice nebyla stanovena. Extremismus je tedy pojmem nejednoznačným, který není v českém právním řádu nijak upraven. Vyjdeme-li z toho, že slovo extremismus je odvozeno od slova extrémní, které má významy jako výstřední, krajní, okrajový nebo hraniční, je nasnadě stanovit, že jako extremistický bude označován jev vybočující z norem až na samý okraj. Ministerstvo vnitra České republiky na svých internetových stránkách vymezuje pojem extremismus jako „vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.“7 Tím, že se pojmu extremismus začalo záměnnou používat s pojmem terorismus, se uměle vytvořila rovnice, která měla dopad na podstatnou část veřejnosti ve vztahu převážně k ekologickým hnutím.8 Je však třeba říci, že pojmy terorismus a extremismus je třeba jasně oddělit. Pojem squatting také není roven s pojmem extremismus, ale squatting je některými považován jako forma extremismu. Proti tomu se však squatteři bouří, přičemž tvrdí, že se jedná o životní filozofii, o otevřené sociálně-politické hnutí bez vyhraněné a jednotné ideologie. Při tom poukazují na zahraničí, kde je mnoho

4 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999, s. 14. 5 Sociologie, východiska a přístupy (studijní opora) [online]. In: [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1422/podzim2015/NP304Zk/um/Stud.txt 6 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, s. 7. 7 Odbor bezpečnostní politiky. Co je extremismus – Ministerstvo vnitra České republiky. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/clanek/co-je-extremismus.aspx 8 Viz BARŠA, Pavel, FIALA, Petr, ed. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 75. 9 squatů výrazně apolitických.9 Růžička vyslovil názor, že zařazení squatterů mezi extremisty je poněkud sporné.10 Squatteři v České republice nestojí uvnitř politického systému, avšak brojí proti němu a také se proti němu vymezují, přesto není squatting považován za problematiku politologickou. Squattingem se nebojuje o politickou moc, i když jsou squatteři často návštěvníky různých demonstrací, ať už jde o lidská práva nebo o práva zvířat. Politický systém nerespektují a často proti němu nabízejí alternativu, snaží se upoutat pozornost a ukázat, že lze žít i jinak, svobodně, nezávisle, soběstačně, či jinak alternativně. Squatting se však pohybuje více v rovině sociologické, jelikož patří spíše do společnosti občanské a jako ideologie je vnímán spíše z pohledu filosofického a sociologického. Z pohledu sociologického bývá extremismus vymezován také jako „souhrn určitých sociálně patologických jevů, vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob a příznivci těchto skupin, s dominujícím odmítáním základních hodnot, norem a způsobů chování v aktuální společnosti.“11

Squatting je většinovou společností chápán jako něco vybočujícího ze středního názorového proudu, jako něco nenormálního a zlého. Většinová společnost pohlíží na squattery jako na outsidery, jako na ty, kteří si nejsou schopni zajistit vlastní normální bydlení, práci a náplň volného času, jako na extremisty bojující proti systému, se kterým však často sami také často nesouhlasí, ale podvolují se mu, protože je to normální. Nezřídka se stávalo, že jsme v řadách squatterů mohli najít členy nebo sympatizanty levicových či krajně levicových organizací, jako např. Antifašistické akce (dále jen „AFA“)12 a Československé anarchistické federace (dále jen „ČSAF“)13. Na druhou stranu si je třeba položit otázku, zda je úplně správné zařadit squatting v jeho původní formě pod pojem extremismus. Totiž podstatou squattingu je mimo jiné také vytváření určité společensko-politické aktivity a také snaha o realizaci kulturně-sociálních ale

9 Viz RŮŽIČKA, Vlastimil. Politologické vymezení squattingu. [online]. E-polis.cz. [cit.2017-02-09]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/politologicke-vymezeni-squattingu.html 10 Viz RŮŽIČKA, Vlastimil. Hrozba extremismu a protiextremistická politika. [online]. E-polis.cz. [cit.2017-02-09]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/hrozba-extremismu-a-protiextremisticka-politika.html 11 Tamtéž. 12 Antifašistická akce (AFA) se zabývá propagačními, informačními a praktickými formami boje se všemi autoritářskými ideologiemi a skupinami usilujícími o jakékoli formy útlaku, v první řadě s neonacismem a ultrapravicí. Viz Antifašistická akce. [online]. Antifa.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.antifa.cz/content/kdo-jsme 13 Československá anarchistická federace (ČSAF) je federací místních anarchistických skupin a jednotlivců v České republice a na Slovensku. Její hlavní činností je propagace anarchismu a boj proti kapitalismu. Viz Manifest Československé anarchistické federace. [online]. Sds.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/man_csaf.htm 10 i sociálně-politických autonomních center. Squatteři ze své podstaty nejčastěji upozorňují na spekulace s některými nemovitostmi nebo na dlouhodobé chátrání nevyužívaných domů, přičemž tisíce lidí nemá stálý přístřešek nebo obydlí.

3.1. Squatting jako vyjádření práva na odpor a občanské neposlušnosti

Pojem právo na odpor není vůbec lehké vymezit. Právo na odpor zakotvuje v Usnesení České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“) v článku 23.14 „Právo na odpor je právem politickým, které slouží k ochraně práv v plné míře přiznaným občanům, tudíž zde vyvstává na povrch možnosti vyloučení cizinců, což se považuje za adekvátní. Odpor nepřísluší právnickým osobám, protože vyžaduje jednání, jehož jsou schopni pouze lidé. Právo na odpor nepřísluší ani orgánům veřejné moci, nehledě na to, zda jsou monokratické nebo kolegiální.“15 Kysela rozumí „výkonem práva na odpor odvracení útoku směřujícího proti základům demokratického řádu právního státu, který je založen na respektu k lidským právům.“16

Podle mého názoru není squatting projevem práva na odpor v tom smyslu, ve kterém je zakotven v Listině. Už jen proto, že squatting je provozován povětšinou osobami smýšlejícími krajně levicově a často se řadícími k anarchoautonomním hnutím, jejichž cílem není užití zákonných prostředků k obraně demokratického řádu lidských práv, ale jejichž cílem je zcela odstranit stát a veškeré autority, což by podle mého v důsledku vedlo k vytvoření systému, který by nebyl schopen demokratický řád chránící lidská práva a svobody zajistit.

Od práva na odpor je nutné odlišit pojem občanská neposlušnost, která může mít více forem a která může být legálním i nelegálním prostředkem k dosažení určitého cíle. Kysela definuje občanskou neposlušnost citací Blackova právnického slovníku17 tak, že se jedná o „formu

14 „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ 15 WAGNEROVÁ, Eliška, a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 531. 16 KYSELA, Jan. Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Brno: Doplněk, 2001, s.12. 17 BLACK, Henry Campbell. Blackův právnický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1993. 11 porušování práva, která má demonstrovat nespravedlnost a neadekvátnost určitého konkrétního zákona. K tomuto porušování práva dochází záměrně s cílem upozornit a soustředit pozornost na daný zákon, který je předmětem nevole.“18 Nemusí se však jednat pouze o zákon, ale protest může být namířen i proti správnímu aktu nebo politickému rozhodnutí. Navíc je možné považovat za občanskou neposlušnost i extenzivní využívání práv, které může vést k ochromení veřejné moci.19 Formy občanské neposlušnosti mohou mít mnoho podob. Občanská neposlušnost může být prováděna individuálně nebo organizovaně a může mít mnoho podob jako např. účast na shromáždění, stávka či odmítnutí pracovat, odmítnutí amnestie, neuposlechnutí výzvy úřední osoby, vyjádření neloajality nebo lpění na byrokratických detailech. Občanskou neposlušnost lze vnímat jako nástroj k dosažení obranných, reformních nebo revolučních cílů.

Squatting jako takový není dle mého názoru formou občanské neposlušnosti, avšak provozovatelé squattingu, převážně politicky motivovaného, mohou různými způsoby občanskou neposlušnost uskutečňovat. Je to podle mě dáno spíše politickými názory squatterů než squattingem jako takovým. Je to jistě dáno tím, že squatting provozují lidé spíše levicově až krajně levicově zaměřeni, výjimkou nejsou ani squatteři s levicově extremistickými názory. Squatterům jsou různé formy občanské neposlušnosti vlastní, podle mého již ze samotné podstaty jejich převážně krajně levicového až anarchoautonomního přesvědčení. Squatteři k občanské neposlušnosti často vyzývají nebo její různé formy provozují. Uskutečňují ji však ne jako jeden z posledních prostředků po vyčerpání nástrojů řádné právní procedury, ale užívají ji velmi často jako jeden z prvních nástrojů. To podle mého plyne z jejich přesvědčení o nepotřebnosti systému demokratického právního státu, který je, podle jejich názoru, utlačuje a potlačuje jejich lidská práva a proti kterému nelze využívat obranné prostředky z repertoáru onoho „utlačovatelského“ právního řádu. Podle mého názoru je možno říci, že squatting není formou občanské neposlušnosti, a ne každý squatter je občansky neposlušný, ale mezi squattery je mnoho jedinců ochotných k občanské neposlušnosti a mezi nimi se najdou i tací, ve kterých dřímá myšlenka na revoluci.

18 KYSELA, Jan. Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Brno: Doplněk, 2001, s.11. 19 WAGNEROVÁ, Eliška, a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s.535. 12

Právo na odpor tedy chápu jako prostředek k obraně proti tomu, kdo by brojil proti demokracii a prováděl by činnost přímo směřující k destrukci demokratického zřízení a právního státu, za podmínky, že selžou zákonné postupy státních orgánů.

Občanskou neposlušnost vnímám jako prostředek pro dosažení určitého cíle, který je vymezen a který je užíván individuálně nebo kolektivně či organizovaně a může mít mnoho podob, ať už legálních nebo nelegálních. S občanskou neposlušností je možné se setkat ve větší míře než s uskutečňováním práva na odpor.

4. Právní vymezení squattingu

Pokud jde o právní vymezení pojmu squatting, tak tento pojem český právní řád vůbec neužívá. Výše jsem uvedl, že squatting je činnost, při které osoba nebo skupina osob neoprávněně obsadí dům, byt, nebytový prostor nebo obdobný objekt a v tomto dále přebývá, převážně za účelem vzniku funkční komunity lidí schopných k smysluplnému využívání obsazených objektů. Základní činnost squatterů, tedy obsazení a užívání cizího objektu, by mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Tím se dostávám k tomu, že squatting, i když zde není tento pojem výslovně jmenován, je jednáním protiprávním, jelikož „protiprávní jednání spočívá v projevu vůle, kterým je porušena nebo není dodržena právní povinnost, tj. je to projev vůle, který je v rozporu s právními normami.“20 Squatting je však nutné odlišovat od prostého zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru vniknutím například osobou či osobami bez trvalého přístřeší. V takovýchto případech se nejedná o formu squattingu, nýbrž o prosté neoprávněné obsazení objektu za účelem krátkodobého nebo i dlouhodobého získání přístřešku, skrýše nebo nahrazení funkčního bydlení například bezdomovci. Je problematické vymezit hranici mezi bezdomovectvím a squattingem. Snad jen, že vniknutí a obsazení do nemovitosti z důvodu bezdomovectví lze chápat jako jistou sociální obranu, kterou je uspokojována základní potřeba bydlení. Při tom u squattingu je naplňována

20 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), s. 161. 13 potřeba alternativního způsobu života, který si jeho provozovatelé v drtivé většině, na rozdíl od bezdomovců, sami vybrali a jeho prostřednictvím aplikují své názory na společnost a politickou, sociální a kulturní situaci. Zařazení osoby, která do nemovitosti vnikla a obsadila ji, mezi bezdomovce nebo squattery nemá vliv na naplnění skutkové podstaty trestního činu, ale může být brána jako polehčující nebo přitěžující okolnost podle trestního zákoníku.

Provozováním squattingu dochází ze strany squatterů k porušování právních norem. Nejčastěji hovoříme o porušování základních hodnot zaručených Listinou základních práv a svobod, tedy práva vlastnit. Dále můžeme hovořit o porušení norem trestního práva. Jednání squatterů mají charakter úmyslného jednání spočívajícího ve vyhledání vhodného objektu, jeho následném obsazení a užívání za účelem vytvoření určité komunity provozující společensko-politické aktivity nebo realizující kulturně-sociální či sociálně-politická autonomní centra.

Squatting je tedy jednání namířené proti právním řádem chráněným hodnotám, které má za cíl obsadit a užívat určitý objekt, na němž je třeba poukázat na chyby systému, proti kterému je squatting velmi často namířen a ke kterému se také snaží nabízet alternativu, a v tomto objektu vytvářet činnost, zpravidla společenskou, politickou, kulturní nebo sociální, kterou se lze prezentovat a poukázat na chyby systému, politickou, sociální a bytovou situaci.

5. Historie squattingu

„Prvními squattery byli s největší pravděpodobností lidé, kteří zakládali farmy na neobsazeném území v Severní Americe v 19. století, v době bojů mezi Severem a Jihem. Jiné zdroje, například Peter Jachimiak z University of Glamorgan, specialista na britské subkultury, se zmiňují o diggers (1949), kteří obsadili kopec Svatého Jiří, založili zde vlastní farmu a podporovali skupiny, jež usilují o svobodný, soběstačný a vegetariánský život.“21 V 60. a 70. letech 20. století, v době hippies,22 zažívá squatting největší svůj rozmach a další oživení nastává díky anarchistům v 70. letech, přičemž squatting dostává také více politický náboj. V 80. letech

21 RŮŽIČKA, Vlastimil. Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: Triton, 2007, s. 18. 22 Hnutí hippies vzniklo v 60. letech v USA, bylo neorganizované a jeho cíle nejednotné, avšak vypozorovat se dala vzpoura proti společnosti, mír, láska, svoboda a přátelství. Projevovalo se nekonformním způsobem života provokujícím většinovou konzervativní společnost, organizací v protestech proti válce ve Vietnamu. 14 vzniklo v Německu anarchoautonomní hnutí, jehož hlavní myšlenkou „je vytváření samosprávných skupin a zón ve společnosti a pokus o narušení homogenity majoritní společnosti.“23 Do skupiny autonomů nemusejí být zahrnování pouze anarchisté, ale v širším pojetí zahrnuje také přívržence nové levice, ekology, feministky, antifašisty a bojovníky za práva zvířat. Squatterské hnutí je někdy považováno za urbánní, sociální, levicové hnutí bojující za právo na město, což znamená, aby o podobě města rozhodovali lidé, kteří ve městě žijí.24

5.1. Nizozemsko

Jednou ze zemí, kde má squatting dlouhou historii a kde byl i dlouhou dobu částečně legální, je Nizozemsko. Již v 60. letech obsadila skupina lidí v hlavním městě Amsterodamu historické domy, které byly určeny k demolici. Úřady se rozhodly squattery vystěhovat za pomoci policie, tanků a vodních děl, což však bylo odsouzeno širokou veřejností a úřady nakonec od plánované demolice ustoupily. Ze squatu Niewumarkt se stalo informační centrum, kde squatteři sbírali informace o opuštěných objektech vhodných k obsazení. Některé zdroje uvádí, že v době největšího rozkvětu nizozemského squattingu 70. letech bylo v Amsterodamu až 20 000 squatterů.25 Nahrávala tomu skutečnost, že squatteři byli oprávněni obsadit objekt, který nebyl užíván déle než jeden rok, a tento squat musel být registrován policií. I když nizozemský trestní zákoník zakotvoval skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody, použití této skutkové podstaty se však vztahovalo na objekty, které byly aktivně užívány nebo nebyly neužívány méně než jeden rok. Nizozemské právo chrání nedotknutelnost obydlí a „podle ustáleného výkladu má každý právo na ochranu domova, nachází-li se v něm alespoň postel, stůl a židle.“26 Aby došlo k dokonání trestného činu, musel vlastník nemovitosti nebo oprávněná osoba squattery vyzvat k opuštění squatu a ti bez zbytečného odkladu výzvě

23 BARŠA, Pavel, FIALA, Petr, ed. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 173. 24 Viz Český rozhlas Plus (archiv). Za hranou. [online]. Rozhlas.cz. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3068643 25 Ban on squatting divides opinion in the Netherlands. [online]. Dw.de. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://www.dw.com/en/ban-on-squatting-divides-opinion-in-the-netherlands/a-6066879 26 VISINGER, Radek. Úvahy o squaterství z pohledu práva evropských zemí. Praha, Právní rozhledy, 16/2008, s. 583–596. 15 nevyhovět.27 Ochrana domovní svobody však svědčila squatterům v případě, že došlo k obsazení podle stanovených pravidel. Nicméně od 1. října 2010 je v Nizozemsku účinná novela trestního zákoníku, která spolu s dalšími novelizovanými zákony squatting kriminalizuje. Změna postoje nizozemské vlády jde ruku v ruce také s postupným omezováním užíváním marihuany a provozováním prostituce, ke kterým byla nizozemská společnost také jindy liberální. Nyní tedy squat nepožívá takové ochrany jako obydlí a squatterům hrozí za porušování domovní svobody až jeden rok trestu odnětí svobody a v případě použití násilí nebo zastrašování pak trest odnětí svobody až na roky dva.28

5.2. Dánsko

Další zemí, kde má squatting dlouhou tradici je Dánsko. Nejvíce squatů vznikalo v hlavním městě Kodani, přičemž nejznámější jsou squaty Ungdomshuset a Christiania. Hlavně druhý jmenovaný je zajímavý především v tom, že se jednalo o obsazení celé čtvrti. „Kodaňská čtvrť byla založena v 17. století dánským králem Christianem IV. Do roku 1971 sloužila jako vojenská základna. V září téhož roku obsadilo Christianii více než dvě stě mladých lidí. V roce 1973 došlo k prvnímu oficiálnímu přijetí Christianie jako sociálního experimentu na dobu tří let, než vláda vyhlásí konkurz na využití prostoru. Počítalo se s tím, že se komunita rozpadne. V Christianii se však realizovala celá řada zajímavých kulturních projektů. Vzrůstající počet obyvatel si vyžádal určitou organizovanost uvnitř komunity i prezentaci navenek. Christiania vytvořila vlastní zákony, které zakazují např. zbraně, prezentaci násilí a tvrdých drog. Podle nepsané dohody však policie toleruje marihuanu a hašiš, které se volně prodávají na tzv. pushing street. Vláda však kvůli prodeji nezdaněného alkoholu rozhodla o vystěhování obyvatel Christianie. Nakonec k tomu nedošlo, protože parlament souhlasil s pokračováním experimentu za dodržování přísnějších podmínek. Po letech bojů s policií i vládou se situace stabilizovala a od roku 1992 je Christiania tolerována vládou jak ministát ve státě. Žije zde přes tisíc lidí.“29

27 Tamtéž. S. 589. 28 Ban on squatting divides opinion in the Netherlands. [online]. Dw.de. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://www.dw.com/en/ban-on-squatting-divides-opinion-in-the-netherlands/a-6066879 29 RŮŽIČKA, Vlastimil. Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: Triton, 2007, s. 203. 16

5.3. Německo

V Německu je taktéž squatterská scéna pevně zakořeněna a nejznámějšími squaty jsou Tacheles a Köpi. Dnes již bývalý squat Tacheles vznikl v roce 1990 po pádu berlínské zdi, kdy skupina umělců z celého světa obsadila bývalý obchodní dům ve východní části Berlína, který koupila developerská společnost. Squatteři dům zrekonstruovali vlastními silami a tím ho zachránili od zřícení. Developer nespěchal na využití nemovitosti, a proto v roce 1998 ponechal squatterům budovu v nájmu na 10 let za symbolické nájemné jedné německé Marky ročně. Smlouva byla umělcům ještě prodloužena, ale koncem roku 2009 vypršela. Developer se mezitím dostal do finančních problémů a banka, které developer peníze dlužil, se rozhodla budovu prodat. Části squatterů banka zaplatila, aby nemovitost opustili, další část squatterů budovu opustit odmítla. V roce 2011 bylo naplánováno vystěhování zbývajících squatterů, které však neproběhlo. Dne 4.9.2012 zbývající squatteři budovu pokojně opustili a rozhodli se pokračovat v projektu Tacheles prostřednictvím 3D online umělecké galerie.30 Po 22 letech tak byl provoz squatu Tacheles ukončen.31

Druhý z popisovaných squatů na území Německa zvaný Köpi vznikl dne 23.2.1990 obsazením domu, který byl v plánované demolici. V následujícím roce se squatteři dohodli se správcem domu na jeho užívání. Poté, co se v roce 1993 změnil vlastník nemovitosti a zformuloval svůj záměr na výstavbu kancelářského komplexu, podal vlastník z nájemní smlouvy výpověď, která byla prohlášena za neplatnou. V dalších letech se vlastník nemovitosti dostal do finančních problémů a nemovitost byla umístěna do nucené správy banky, která se ji několikrát pokusila prodat v aukci. Nejspíše i kvůli mnoha protestním akcím a vlně solidarity se squattery se nenašel žádný účastník aukce, který by měl o nemovitost zájem. A když ano, tak žádost později stáhl. Squat Köpi tak dále obývají squatteři, kteří nemovitost vlastními silami opravují a udržují. V Köpi, z kterého se vyvinul obytný a kulturní projekt, je prostor pro asi 50 osob včetně jejich dětí, z nichž některé v Köpi žijí od svého narození. V rámci kulturního projektu se pořádá celá řada nekomerčních kulturních akcí, koncertů, divadel a promítání v kině. V centru se nachází i

30 The Berlin arthouse Kunsthaus Tacheles in 3D. [online]. Art-centre-tacheles-berlin.berlinin3d.com. [cit. 2017- 02-12]. Dostupné z: Tacheles 3D online art gallery - http://art-center-tacheles-berlin.berlinin3d.com/ 31 Viz Kunsthaus Tacheles. [online]. Wikipedia.org. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Kunsthaus_Tacheles 17 sportovní prostory nebo dílny, veganská a vegetariánská kuchyně a další aktivity. To vše bez příspěvků z veřejných rozpočtů.32

6. Squatting na území České republiky

6.1. První squat

O tom, který squat byl na území dnešní České republiky první, se různé prameny rozcházejí. V následujícím textu budeme vycházet z Kroniky obsazování dostupné na webových stránkách praha.squat.net, což je „mezinárodní internetový zin33 se zaměřením na zasquatované domy, travellerské komunity a jiné svobodné prostory. Vznikl z „Häusermob,“ kolektivu vytvořeného v r.1995, aby čelil masovému vystěhovávání berlínských squatů (vystěhování, mediální desinformace… důsledky rozlícení berlínského senátora pro vnitřní záležitosti). Projekt „Häusermob na netu“ se tedy rozjel počátkem roku 1997, aby pomohl zabránit zničení squatů a jejich kultury. Vznikla tedy alternativní komunikační struktura, jejímž účelem bylo zviditelnit squaty a způsob, jakým fungují, rozšířit jejich pole působnosti a také jim, díky informačním technologiím, umožnit lepší spolupráci. Dnes je squat!net mezinárodní alternativně-informační server, na němž spolupracují lidé z různých částí světa, pocházející z rozdílných podmínek (př. squate-ři/rky, punks, hacke-ři/rky atd.), kteří zkoušejí spolupracovat, sbírat novinky a důležitý materiál o squatterské scéně.“34 Podle Kroniky obsazování byl prvním squatem na území současné České republiky Dům U Divného muže ve Sněmovní ulici č. 1 na Praze 1. Tento dům na Malé straně měla od Federálního ministerstva vnitra České a Slovenské federativní republiky (dále jen „FMV ČSFR“) pronajatý Linhartova nadace.35 Nadace předložila FMV ČSFR plány na rekonstrukci objektu a jeho dalšího využití pro kulturní účely. FMV ČSFR však s Linhartovou nadací nekomunikovalo a následně rozhodlo o vyklizení objektu, ke kterému došlo dne 11. ledna 1991. Tentýž večer se podařilo několika desítkám lidí vyrazit zabedněná

32Viz Köpi. [online]. 137.Koepi137.net. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z: https://koepi137.net/history.html 33 Zin je periodikum nekomerčního charakteru vydávané fanoušky určitého oboru (z anglického fanzine, jakožto zkratky fan magazine – fanouškovský časopis). 34 Co je squat!net. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: https://praha.squat.net/co-je- squatnet/ 35 Linhartova nadace je nadací veřejně prospěnou, byla založena v roce 1987, od kdy působila v oblasti alternativní kultury. 18 okna a vniknout do objektu, ve kterém shlédli představení ruského avantgardního divadla Děrevo a poté se chystali na okupační stávku. K objektu se následně dostavili zástupci FMV ČSFR a tito se dohodli s představiteli Linhartovy nadace na opuštění a vyklizení objektu, ke kterému došlo dne 14. ledna 1991. Kronika obsazování tento konflikt považuje za první střet mezi polistopadovou politickou mocí a alternativní občansko-kulturní iniciativou.36 Dnes je nemovitost v majetku České republiky a hospodaří s ní Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která v budově zřídila Archiv Poslanecké sněmovny.37

6.2. Ladronka

Jiné prameny uvádí jako první squat na území dnešní České republiky squat Ladronka, který se nacházel na území hlavního města Prahy, v areálu zvaném Ladronka. Jednalo se o památkové chráněný statek s adresou Tomanova 1, Praha 6, který byl a dodnes je v majetku Magistrátu hlavního města Prahy. Jak uvádí Kronika obsazování, statek, který byl již několik let opuštěný a volně přístupný, obsadili aktivisté z Anarchistické federace38 s cílem vybudovat v něm Autonomní kulturně sociální centrum. Podle Kroniky obsazování se snažili squatteři svůj pobyt ve squatu Ladronka od počátku zlegalizovat. Přesto proběhlo v letech 1993 až 1995 několik policejních razií majících za cíl vystěhování squatu, které však i díky podpoře české anarchoautonomní scény, zahraniční solidaritě a podpoře některých občanských iniciativ nebyly úspěšné a Autonomní centrum bylo squattery uhájeno. Squatteři nadále jednali s Magistrátem hlavního města Prahy o legalizaci Autonomního centra nebo o poskytnutí náhradních prostor pro projekt Nadace Ladronka, což však nevedlo k žádným výsledkům. Squat Ladronka fungoval jako kulturně-sociální středisko až do jeho vyklizení dne 9. listopadu 2000. Po vystěhování squatterů z Ladronky zůstala usedlost prázdná a obrat nastal až v roce 2002, kdy Městská část Prahy 6 spolu s Magistrátem hlavního města Prahy započala rekonstrukci celé usedlosti i přilehlého parku. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2005 a

36 Kronika obsazování. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: http://praha.squat.net/stahuj/obsad.php#kronika 37 Viz Archiv Poslanecké sněmovny. [online]. Psp.cz. [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=244#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz- 2571717 38 Anarchistická federace je levicová protisystémová organizace, která odmítá současný postoj založený na moci peněz, vykořisťování přírody, zvířat a lidí. Prosazuje aktivní obranu proti fašistickým a rasistickým útokům, které považuje za jeden z nejzávažnějších problémů současnosti mající sociální příčiny v současné společnosti. 19 v dnešní době je v objektu provozována restaurace s prostory pro firemní akce, oslavy a svatby a také sportovištěm.

6.3. Kavárna Slavia

V Praze stojí za zmínku také obsazení Kavárny Slavia na rohu Smetanova nábřeží a Národní třídy přímo naproti Národnímu divadlu v Paláci Lažanských. Kavárna Slavia byla provozována již od roku 1884 a stala se místem vyjádření českého národního cítění. V roce 1948 byla znárodněna a dále byla v provozu až do roku 1989, kdy byla kavárna majitelem nemovitosti, Akademií múzických umění v Praze, pronajata americké společnosti HN Gorin, která přislíbila kavárnu znovu otevřít. To se nestalo, a proto takzvané Sdružení přátel kavárny Slavia dne 8. listopadu 1993 kavárnu protestně obsadilo. Ještě týž den uvedené sdružení kavárnu zprovoznilo pro veřejnost. Po pár týdnech okupačního provozu a po vyjednáváních Sdružení přátel kavárny Slavia s majitelem nemovitosti a jejím nájemcem byl provoz ukončen s tím, že bylo přislíbeno, že kavárna bude rekonstruována při zachování stylového prostředí a cen dostupných pro veřejnost.39 Aktivisté dosáhli svého, když se události dostalo i zahraniční pozornosti, a Akademie múzických umění v Praze vypověděla soukromé společnosti HN Gorin nájemní smlouvu. Kavárna Slavia obnovila svůj provoz až v roce 1997 a v provozu je dodnes.

6.4. Ostatní města

V 90. letech proběhlo na území dnešní České republiky několik obsazení různých nemovitostí, kdy squatterská Kronika obsazování hovoří o zhruba třiceti pokusech a obsazeních nemovitostí v různých městech jako např. v Praze, Brně, Teplicích, Plzni a dalších. Kronika obsazování uvádí, že se ve většině případů povedlo majitelům obsazených nemovitostí nebo státním orgánům za spolupráce policie v krátké době squaty zlikvidovat. V několika málo případech

39 Kronika obsazování. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: http://praha.squat.net/stahuj/obsad.php#kronika 20 došlo k vážnějšímu odporu ze strany squatterů, jako např. při obraně Ladronky, Sochorky, Zenklovky a zejména Milady.

6.5. Milada

Jeden z vůbec nejznámějších českých squatů byl ten v libeňské vile Milada. Prvorepubliková vila Milada stojí v pražské Libni poblíž ulice Pátkova. Tato nemovitost je už od roku 1978 ve vlastnictví státu. Nyní tedy, podle veřejného seznamu katastru nemovitostí, České republiky, kdy příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Otevřené zdroje hovoří o tom, že vila přestala sloužit svému účelu již v roce 1988, byla určena k demolici, a proto jí bylo i odejmuto číslo popisné a nemovitost vymazána z katastru nemovitostí. O nemovitost byl veden restituční spor, avšak rozhodnutím Nejvyššího soudu zůstala vila Milada ve vlastnictví státu. Tento spor skončil až v roce 2000, kdy už byla vila Milada squatem. K obsazení vily Milada došlo na prvního máje roku 1998 a provedli ho členové ČSAF a jejich přívrženci. Toho času pozemek, na němž vila stála, spravoval Úřad pro informace ve vzdělávání (dále jen „UIV“), který spadal pod MŠMT. Squatteři dospěli se zástupci UIV k dohodě o užívání vily za podmínky, že v ní nebudou provozovat žádnou kriminální činnost. V červnu 1998 a v předvečer konání Local Street Party40 provedli příslušníci Policie České republiky dvě razie ve squatu Milada, a navíc policie vyvinula na majitele nátlak. Ten vyústil k výzvě UIV vůči squatterům, aby vilu opustili. To se nestalo a squatteři se ve vile opevnili, protože očekávali pokus o vystěhování za asistence policie. Dne 7. října 1998 došlo k pokusu o vyklizení, ale squatteři byli dobře připraveni a za pomocí barikád zdrželi postup policie a pětici aktivistů se podařilo dostat na střechu budovy, kde zůstali. Policie vilu obklíčila a s aktivisty vyjednávala. Postupně se jejich počet snižoval, až na střeše zůstali poslední dva aktivisté. Policie od vily 9. října 1998 v odpoledních hodinách odjela a na místě zůstala pouze bezpečnostní agentura najatá správcem objektu. Dvěma zbývajícím aktivistům na střeše squatu se v noci z 9. na 10. října 1998 dostalo podpory od studentů ze sousedních vysokoškolských kolejí, když k nim byl za pomoci improvizované lanové dráhy spuštěn další aktivista s jídlem, pitím a spacími pytli. Najatá bezpečnostní agentura se pokusila slaňujícího

40 Local Street Party – se konala v Praze dne 29.8.1998 za účasti cca 2000 lidí jako akce, která měla upozornit na problémy v dopravě a na policejní násilí na předchozí akci s názvem Global Street Party. 21 aktivistu napadnout, ale v blízkosti squatu se pořád nacházelo dost přívrženců squatterů a mezi nimi a pracovníky bezpečnostní agentury došlo k několika střetům. Následně UIV bezpečnostní agenturu od vily Milada odvolal a squat na místě zůstal dál. I když byl squat těmito událostmi poničen, znovu s v něm začala rozvíjet kultura a jiné aktivity. Ve squatu, jinak zvaném také Autonomním centru Milada, se konaly hudební koncerty, squatterské festivaly, výstavy a proběhlo v něm několik schůzí anarchistických skupin. Squat Milada poskytl útočiště a zázemí také k přípravě protestů při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v roce 2000. Postupem času se kolektiv obývající Miladu vyvíjel a obměňoval a na nějakou dobu byl obydlen i apolitickými punkery a punkerkami. Kolem roku 2007 se však znovu kolektiv obměnil a mladší aktivisté squatu Milada vdechli nový život, což se projevovalo pořádáním diskuzí, přednášek, benefičních večerů a renovací interiéru a exteriéru vily. Na jaře 2009 požádal UIV o opětovný zápis vily do katastru nemovitostí a v červnu téhož roku mu bylo vyhověno. Poslední červnový den roku 2009 se pokusila soukromá bezpečnostní agentura o vyklizení squatu na objednávku UIV. Squatteři, převážně tedy členové ČSAF ve spolupráci s AFA, ztotožnili několik pracovníků soukromé bezpečnostní agentury a identifikovali v nich přívržence krajní pravice, resp. neonacistů, což dokázali pořízením fotografií těchto pracovníků a prostým porovnáním fotografií z různých demonstrací, kde tito pracovníci vystupovali na straně neonacistů. Soukromé bezpečnostní agentuře se nepodařilo squat zlikvidovat a několik squatterů se opevnilo na střeše objektu. K Miladě znovu přijela policie, která objekt obklíčila a monitorovala situaci, jelikož v bezprostředním okolí squatu se nacházely na dvě stovky squatterů a jejich přívrženců. Někteří aktivisté střechu objektu sami opustili a poslední z nich Miladu opustil až po vyjednávání s tehdejším ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem, ředitelem pražské policie a zástupci kolektivu squatu Milada a přislíbení náhradního prostoru pro autonomní centrum.41

Vyklizení squatu Milada je některými představiteli anarchistické scény považován za konec plnohodnotného squattingu v České republice.

41 Historie squattingu v česku. [online]. Janhanus.noblogs.org. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://janhanus.noblogs.org/798857-798857-historie-squatting-v-cesku-update-2009.php 22

6.6. Autonomní sociální centrum Klinika

Projekt autonomního sociálního centra v budově bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově by se však dal také považovat za squat. K obsazení budovy došlo 3. prosince 2014 poté, co budova, která patří státu a s níž hospodařil Úřad pro zastupování ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“), byla od roku 2009 nevyužívána. O budovu projevila zájem Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“), která zamýšlela přenést do budovy své sídlo. Aktivisté stojící za projektem autonomního sociálního centra Klinika (dále jen „Klinika“), kteří chtěli v budově vybudovat kavárnu, vegetariánskou jídelnu, komunitní zahradu, knihovnu, čítárnu a dílnu, se nabídli, že budovu budou spravovat do té doby, než dojde k jejímu převodu na GIBS. Zároveň požadovali zveřejnění smlouvy o převodu nemovitosti. Iniciativa Kliniky zveřejnila petici na svoji podporu, kterou za necelý týden podepsalo více než 2000 lidí. Dne 9. prosince 2014 však budovu vyklidila policie. Dne 13. prosince 2014 se konala demonstrace na podporu Kliniky za účasti asi 700 demonstrantů, přičemž někteří z nich se pokusili o znovuobsazení budovy. V dalším období došlo k vypsání výběrového řízení na dočasný provoz budovy a k legalizaci činnosti Kliniky podpisem nájemní smlouvy na jeden rok mezi ÚZSVM a fyzickou osobou zastupující projekt Kliniky. Klinika tedy obnovila svůj provoz a pořádala různé přednášky, jazykové kurzy, divadelní představení, hudební koncerty a rukodělné dílny.42

Klinika vystupuje navenek jako autonomní sociální centrum, které stojí především na autonomii, demokracii v jejím nejhlubším slova smyslu, rovnosti etnické, genderové i sociální, solidaritě, sdílení, otevřenosti a přímé akci.43 Z veřejně dostupných zpráv Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „OBP MV ČR“) o extremismu za jednotlivá čtvrtletí44 však vyplývá, že Klinika a události s ní spojené měly a mají i politický rozměr. Předně se ve zprávě za třetí čtvrtletí roku 2014 uvádí, že mobilizačním tématem napříč krajně-levicové scény bylo obsazení tzv. Kliniky a v průběhu prosince 2014 také akce na vyjádření podpory a solidarity Klinice po jejím údajném brutálním vyklizení Policií

42 Viz Autonomní sociální centrum Klinika. [online]. Wikipedia.org. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Autonomn%C3%AD_soci%C3%A1ln%C3%AD_centrum_Klinika 43 Viz K čemu se hlásíme – na čem stojí Klinika. [online]. Klinika.451.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://klinika.451.cz/2015/02/k-cemu-se-hlasime-na-cem-stoji-klinika/ 44 Čtvrtletní zprávy o extremismu Odboru bezpečnostní politiky MV. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ctvrtletni-zpravy-o-extremismu-odboru-bezpecnostni-politiky-mv.aspx 23

České republiky. V souvislosti s kauzou Kliniky byla na určitou dobu vyvolána diskuze o úplné nebo částečné legalizaci squattingu. Stejná zpráva také uvádí, že v rámci „solidarity“ s Klinikou došlo dne 14. prosince 2014 k pokusu o zapálení služebního vozidla Policie České republiky na pražských Vinohradech, kdy se k tomuto činu přihlásila Anarchistická solidární akce. Nutno podotknout, že iniciativa Klinika se od jednání Anarchistické solidární akce veřejně distancovala.45 Zpráva OBP MV ČR za následující první čtvrtletí roku 2015 uvádí, že v prostorech Kliniky proběhly akce spojené přímo s podporou a propagací anarchistické scény.46 O tom, že se v objektu Kliniky schází převážně levicoví nebo krajně levicoví aktivisté nebyly přesvědčeny pouze bezpečnostní sbory, které dění monitorovaly, ale i příznivci krajní pravice. Dne 6. února 2016 v podvečerních hodinách, tj. po dni, ve kterém se v metropoli konaly demonstrace proti islámu a politickým elitám, došlo v blízkosti Kliniky ke srocení fotbalových fanoušků různých pražských fotbalových klubů, přičemž někteří z nich měli velmi blízko ke krajně pravicové scéně. Srocený dav vyrazil z nedalekého parku k budově Kliniky, na kterou se snesla sprška kamenů a pyrotechniky. Jedna z dýmovnic vlétla rozbitou výlohou do objektu, kde došlo k následnému zahoření záclony, přičemž po celou dobu útoku na objekt se v tomto nacházelo asi 20 lidí. Ačkoliv se v následujících dnech zvedla vlna solidarity s Klinikou, pro ÚZSVM a další orgány státní správy i samosprávy to byla tzv. voda na mlýn, aby mohla být smlouva s Klinikou vypovězena, popř. nebyla prodloužena z důvodu bezpečnostních rizik. Už před vypršením nájemní smlouvy avizoval ÚZSVM, že smlouvu Klinice nehodlá prodloužit. Tak se i stalo, ale aktivisté odmítli budovu opustit, čímž byla spuštěna série trestních oznámení a civilních žalob. V následujících měsících proběhly opakované pokusy o vyklizení Kliniky pod různými záminkami, jako např. opakované nahlášení nástražného výbušného systému uvnitř budovy a její následné evakuaci. Vždy po evakuaci byl objekt předán ÚZSMV jako správci, ale poté, co policie i úředníci z místa odjeli, byla budova vždy znovuobsazena aktivisty. Aktivistům byla nabídnuta i náhradní budova, což však aktivisté odmítli a dále užívali obsazenou budovu. V květnu 2016 Klinika obdržela od Nadace Charty 77 ocenění ve formě Ceny Františka Kriegla47

45 Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2014. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/situacka04proweb-2014-pdf.aspx 46 Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2015. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-souhrnna-situacni-zprava-za-1-ctvrtleti-roku-2015.aspx 47 Cena Františka Kriegla byla založena ve Stockholmu v roce 1987. Ocenění připomíná statečný postoj československého politika Františka Kriegla, který jako jediný z tehdejších představitelů odmítl po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 podepsat potupný diktát. Současným posláním ceny je vyzvednout příkladnou statečnost, kterou v minulém roce projevili jednotlivci nebo občanské instituce v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance. Vyhlašována je 10. dubna v den narození 24 za občanskou statečnost. Finanční obnos spojený s udělením této ceny věnovala Klinika organizaci Anarchistický černý kříž,48 která pomáhá stíhaným a vězněným anarchistům. Autonomní sociální centrum Klinika bylo ještě zmiňováno ve zprávě OBP MV ČR o extremismu za období prvního čtvrtletí roku 2016. Tato zmínka se však týkala především výše popisovaného incidentu napadení Kliniky neznámými pachateli z řad fotbalových hooligans49 a také konce nájemní smlouvy na provoz Kliniky a jejího dalšího neoprávněného využívání. Co je důležité říci, tak v této zprávě se uvádí, že jak při vzniku Kliniky a také na jejím chodu se podílely osoby aktivní v rámci anarchistické scény a probíhaly na ní akce s anarchistickým podtextem, tak centrum jako takové nelze označit jako levicově extremistické, protože v obecné rovině nenaplňuje definiční znaky,50 které využívá Ministerstvo vnitra České republiky.51 Ve zprávě OBP MV ČR o extremismu za 2. čtvrtletí roku 2016 se zmiňuje nadále trvající obsazení budovy aktivisty, což je řešeno soudy a také to, že se kauza Kliniky výrazně zpolitizovala. V této zprávě je také uvedeno, že při přebírání ocenění zástupce centra Klinika uvedl, že se hlásí k českému anarchistickému hnutí a finanční obnos věnuje organizaci Anarchistický černý kříž, která následující den po předán ceny vyjádřila podporu dvěma anarchistům odsouzeným v Madridu za bombový útok na baziliku ve španělské Zaragoze.52

Provoz Kliniky tak, jak je mi v současné době znám, podle mě vykazuje veškeré znaky squattingu ve formě sociálně-kulturně-politické, ač není nikde takovéto rozdělení striktně definováno. Nebylo-li by Kliniky za současné podmínky, že nevznikne jiný squat, tak by podle mě došlo k úplnému vymýcení squattingu v jeho nejzákladnější, tedy kulturně-sociální a

Františka Kriegla. Viz Konto Bariéry – Cena Františka Kriegla. [online]. Kontobariery.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: http://www.kontobariery.cz/Projekty/Ceny/Cena-Frantiska-Kriegla.aspx 48 Anarchistický černý kříž (ABC – Anarchist Black Cross) je iniciativa, která pomáhá neautoritářsky smýšlejícím lidem, kteří se dostanou do konfliktu se státním aparátem, jsou vězněni nebo je proti nim veden soudní proces z politických důvodů. Jeden z hlavních cílů ABC je tedy zajišťovat finance a následnou právní pomoc. Viz Co je ABC? [online]. Anarchistblackcross.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: https://anarchistblackcross.cz/co-je-abc 49 Hooligans nebo také chuligáni je označení pro radikální, především fotbalové, fanoušky. 50 Ministerstvo vnitra České republiky pro svoji činnost definuje extremismus jako vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Viz Co je Extremismus – Ministerstvo vnitra. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/co-je- extremismus.aspx 51 Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2016. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-souhrnna-situacni-zprava-1-ctvrtleti-roku-2016.aspx 52 Extremismus Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2016. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacni-zprava-za-2-ctvrtleti-roku-2016-pdf.aspx 25 sociálně-politické formě. S tím by samozřejmě anarchistická scéna nevymizela, ale její aktivity by jistě pokračovaly v jiných formách.

7. Squatting jako sociální jev

7.1. Sociálně patologické jevy

Jak jsem uvedl výše, squatting je sociálním jevem a ze sociologického hlediska je řazen k extremismu. Přesnou definici extremismu v právním řádu nenalezneme, ale můžeme si vystačit s vymezením extremismu podle Chmelíka, který extremismem rozumí to, že „v obecném pojetí jde o výrazné odchýlení se od norem obecně uznávaných a v aktuální době přijímaných norem. V rovině sociologické lze extremismus vymezit jako souhrn určitých sociálně patologických jevů, vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob a příznivci těchto skupin, s dominujícím odmítáním základních hodnot, norem a způsobů chování platných v aktuální společnosti.“53 Přitom jako sociálně patologický jev vykládá Chmelík jev, který je „takovým projevem členů nebo příznivců extremistických skupin, které lze označit jako porušení právních a sociálních norem. Jde o takové projevy chování, které jsou závadné, ale samy o sobě nejsou trestné nebo takové, které lze onačit jako správní přestupek nebo kriminální delikt, které nejsou excesem, naopak vyskytují se hromadně, se stabilně charakteristickými projevy v delším časovém období.“54 Dalo by se tedy říci, že jde o sociální deviaci, jelikož se jedná o porušení nebo odchýlení od sociální normy nebo souboru norem, o jisté nekonformní projevy chování jedince nebo skupiny osob, které nerespektují pravidla požadovaná po nich normami předepsanými nebo všeobecně akceptovanými. Za nejzávažnější sociálně patologické jevy lze považovat právě extremismus, kriminalitu, závislosti a zneužívání omamných a psychotropních látek, rasismus a xenofobii, zneužívání a týrání dětí a žen a další podobné projevy.

Sociálně patologické jevy mají různé příčiny vzniku, stejně tak jsou různé teorie, které se příčinami jejich vzniku zabývají. Podle jedné z teorií, kterou lze nazvat biologicko-

53 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, s. 7-8. 54 Tamtéž, s. 8. 26 psychologickou teorií, jsou příčinou určitého sociálně patologického chování vrozené faktory u daných osob. Podle další teorie, zvané psychologické, se za příčiny některých sociálně patologických jevů považují souvislosti s určitými typy osobností. Poslední z teorií, sociální teorie, se zaměřuje na porušování norem v kontextu celé společnosti. Sociologické zkoumání zde řeší dva základní problémy – proč k sociální patologii došlo a proč jsou tyto způsoby chování a projevy pro společnost nepřijatelné. Jako hlavní příčinu vzniku sociálně patologického jevu tato teorie shledává v prostředí, ve kterém ten daný jedinec žije.55

7.2. Extremismus

Extremismus je dáván do souvislosti s existující sociální situací, stavem společnosti a společenským klimatem. V letech 1997 až 1998 provedl tehdejší Institut pro výzkum veřejného mínění (dále jen „IVVM“) rozsáhlý výzkum zabývající se problematikou příčin a projevů extremistických nálad, postojů a vzniku samotných extremistických hnutí. Na základě tohoto provedeného výzkumu byla stanovena určitá typologie členů a příznivců extremistických hnutí, jejich projevů a možných příčin extremismu.56 „Na základě tohoto výzkumu bylo možné provést následující závěry:

- Většina extremistů – členů a příznivců extremistických hnutí – jsou mladí lidé.

- Vůdčí osobnosti extremistických hnutí jsou lidé vyznačující se sklonem k mesiášství, megalomanii.

- Řadoví členové a příznivci hnutí se rekrutují v převážné míře z mladých lidí, kteří se souhrou okolností dostali, a to i na přechodnou dobu, na okraj společnosti především z důvodu ztráty zaměstnání, rodinného zázemí, jde o přistěhovalce, etnické či jiné menšiny a další.

55 Sociální patologie. [online]. Wikipedie.org. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_patologie 56 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001. S. 14. 27

- Nejrizikovější skupinou je mládež. Přispívají k tomu i skutečnosti, že mládež nesvazuje strach o majetek a prosperitu rodiny, svým věkem přirozeně směřuje k radikalismu v řešení chyb a nedostatků společnosti, které velmi citlivě vnímá.

- Mladým lidem vyhovuje černobílé vidění světa a koncentrace problému do jednoduchých hesel, hledání nepřítele, který je za všechno odpovědný, řešení situace stanovením úkolů „někým“. To vše poskytuje extremistická skupina vedená silnou osobností, ke které se obrací. Navrhovaná řešení problémů ve skupině jsou jednoduchá, zdánlivě řeší problém ihned a uspokojivě, a navíc, každý řadový člen skupiny (hnutí) je platným členem, se kterým se počítá, který problémy může řešit sám nebo se na jejich řešení spolupodílet.

- Věk sám o sobě není dostačujícím důvodem náležení mladých lidí k extremistickým hnutím.

- Nezralý mladý člověk, hledající jednoduchá řešení, snadno podléhá vlivu demagogů, kteří mu „černobílé“ vidění světa předkládají a nabízejí mu, aby se účastnil řešení věci agresivními akcemi.

- Současnost je vnímána jako bezperspektivní a příznivci extremistických hnutí v ní nevidí místo pro seberealizaci.“57

S tím souvisí také minimálně tři znaky extremismu podle Bergsdorfa. „Za prvé se extremisté domnívají, že ve své doktríně našli jediný pravdivý pohled na svět; jejich nárok na pravdu je kategorický. Proto za druhé bojují proti jiným zájmům, hodnotovým stupnicím a životním formám. Je pro ně charakteristický rigorismus ve formulacích i jednání. Přitom se vždy upnou na nějakého „obětního beránka“ nebo také universálního viníka, kterého stylizují do jediného původce hlavních zlořádů. Tím jej využívají jako obraz nepřítele, který má pak fungovat jako jednotící činitel pro vnitřní formaci. Proto se „obětní beránci“ extremistů často přeměňují v nepřítele, který ztělesňuje zlo vůbec. Fanatismus a nenávist jsou hlavní hnací síly extremistické politiky. Proto je za třetí pro extremisty obtížné akceptovat demokratický

57 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, s. 14-15. 28 pluralismus.“58 V důsledku kombinace kategorického nároku na pravdu, rigorismu a antipluralismu se extremisté obracejí nejen proti konkrétní podobě liberálního právního řádu, ale pohrdají i základními pravidly liberální demokracie. Extremismus tedy proto nezačíná až antidemokratickými metodami, ale již svými antidemokratickými cíli.59

V souladu s výše uvedeným doplním definici extremismu podle Ministerstva vnitra České republiky, se kterou pracuje i Policie České republiky. Podle této definice se tedy extremismem rozumí „vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří:

- Úcta k právům a svobodám člověka a občana

- Svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát

- Nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu

- Svrchovanost lidu

- Volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů

- Ochrana menšin při rozhodování většiny

- svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“60

58 BERGSDORF, Harald. Extremisté bez masky: porovnání levicově a pravicově extremistických stran. Praha: Občanský institut, 2004, Bulletin (Občanský institut). ISBN 80-86228-33-9. [online]. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/extremiste-bez-masky/ 59 Viz tamtéž. 60 Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-zprava-o-problematice-extremismu-2002.aspx 29

V České republice dochází nejčastěji k dělení extremismu na politický, náboženský, ekologický a národnostní. Jak vyplývá z webových stránek a různých materiálů jako např. z výročních a čtvrtletních zpráv OBP MV ČR, bezpečnostní složky v České republice pracují převážně s pojmy politický extremismus a náboženský extremismus. Politický extremismus je dále dělen na extremismus pravicový a extremismus levicový,61 pod který je často řazen i extremismus ekologický. Dle těchto zpráv je patrné, že extremismus náboženský a národnostní se u nás až na výjimky nevyskytuje.

7.2.1. Pravicový extremismus

Jako pravicový extremismus můžeme označit ideologii a aktivity vycházející z autoritarismu, krajního nacionalismu, etnocentrismu až rasismu a xenofobie. Pravicově extremistická hnutí stojí v opozici vůči vládě, centralizaci státní správy a globalizaci vnitřní politiky v oblasti národnostní, životního prostředí, sociálních menšin, ochrany práv jednotlivců atd. Projevy pravicově extremistických skupin jsou zaměřené zpravidla proti cizincům, méně přizpůsobivým domácím etnikům a někdy i proti určitým skupinám lidí na okraji společnosti (bezdomovci, narkomané, tělesně postižení apod.). Těmito projevy se extremistické skupiny zpravidla domáhají vlády pevné ruky, jakéhosi vůdcovského principu, odsunu určitých skupin obyvatelstva (v lepším případě) nebo dokonce jejich fyzické likvidace. Další skupinu osob, která se stává cílem extremistických projevů, tvoří občané židovského původu, zde hovoříme o antisemitismu.62 Pravicoví extremisté se ve svých projevech často nezříkají násilí, ale naopak jej v některých případech mohou upřednostňovat. Typické rozdělení pravicového extremismu je na nacionalismus a neonacismus, i když se tyto proudy mohou v určitých případech překrývat.63

61 Pro pravicový extremismus používají bezpečnostní složky zkratku PEX, pro extremismus levicový zkratku LEX. 62 Viz Extremismus. Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií (1997). Výroční zprávy o extremismu a koncepce boje proti extremismu. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017- 02-18]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/1997-zip.aspx 63 Viz BASTL, Martin. Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada, 2011, Politologie (Grada), s. 12. 30

7.2.2. Levicový extremismus

Pro levicový extremismus je příznačné smýšlení proti autoritarismu a politické praxi. Typické rozdělení levicového extremismu je na komunismus a anarchismus.64 Postupně se v rámci anarchismu vytvořily jednotlivé proudy, které lze dělit podle ideologického a strategického zaměření. Anarchismus odmítá autority jako demokratický právní stát, státní orgány, disciplínu a pořádek a usiluje o vytvoření společnosti bez politické, ekonomické a sociální hierarchie. Cílem je společnost bez vlády, tj. anarchie. Nová společnost by měla být podle anarchistů založena na naprosté rovnosti a vztazích postavených na principu dobré vůle a obětavosti. Anarchoautonomové usilují také o zrušení státní moci a zákonů, navíc však, na rozdíl od klasických anarchistů předpokládajících vznik přirozenějšího a sociálního řádu, odmítají jakákoliv další omezení svobody a brojí tedy nejen proti státu nebo vládě, ale i proti jinému společenskému uspořádání.

Jako je mnoho pohledů na extremismus, tak je i mnoho různých pohledů na levicový extremismu a na jeho definici nebo rozdělení. Chmelík ve své publikaci Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty vzpomíná na J. X. Doležala65 a jeho charakteristiku levicových radikálů, konkrétně účastníků Local Street Party, které Doležal rozdělil do šesti kategorií:

„1. Řídící anarchista – který je sečtělý, ideově vyzrálý alternativec. Ve jménu které ideologie vyzrával, není podstatné, důležité je, aby byla dostatečně levicová.

2. Zelený alternativec – je svým výskytem mnohem častější. Bývá dlouhovlasý či holohlavý, většinou alespoň středoškolsky vzdělaný, přiměřeně kouří marihuanu, pohrdá konzumem, tatínkem McDonaldem, až se ožení, nastoupí v tatínkově firmě. Je ekologicky orientován, pohrdá existencialismem a dalšími zastaralými směry a nechce mít problémy ve škole. Nepere se, často úspěšně dostává přes hubu. Na demonstracích podobné typy tvoří asi šedesát procent účastníků. Účastní se akcí (např. Local street party) proto, že je dobré takovou akci podpořit.

3. Stárnoucí alternativec – tvoří asi 20 % účastníků akcí, nakonec v tatínkově firmě nenastoupil, zato si pořídil ženu, případně dítě, a zařídil si nějakou nezotročující a špatně placenou práci.

64 Viz BASTL, Martin. Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada, 2011, Politologie (Grada), s. 12.. 65 Jiří X. Doležal - (* 28. února 1965 Jindřichův Hradec), je český novinář, fotograf a aktivista. 31

Autem nejezdí, neb žádné nemá, na party potká mnoho známých a pokecá s nimi. Pere se výjimečně – vlastně jen tehdy, když je napaden.

4. Rave tanečník – je na hony vzdálen nějaké politizaci mejdanu, a hlavně si chce zatancovat. Street parties, které vídáme v televizi z Berlína, jsou navštěvovány především takovými tanečníky. V našich podmínkách tvoří minimální počet účastníků akcí.

5. Anarchorowdie – je normální chuligán, který chce hulákat, zpít se, do něčeho kopat, něco rozmlátit a někomu rozbít hubu, nejlépe pak policajtům. Největší uplatnění nacházejí reprezentanti tohoto životního stylu mezi fotbalovými fanoušky a skinheady, nemálo jich však je i mezi levými alternativci. Na akcích jsou zastoupeni v mizivém počtu. Mnozí se patry ani neúčastní a chodí se jen na její zakončení porvat.

6. Punker – přichází na party hlavně proto, aby před maximem lidí předvedl, že NO FUTURE!!! Činí tak následovně: usedne v dosahu nejbližšího výčepu a okamžitě se zlije do bezvědomí, načež „vytuhne“ na chodníku. Díky malebnému oblečení, barvitému účesu a bezvládnému tělu ležícímu před hospodou je často fotografován a dělá druhý den ráno vizitku party na titulních stránkách všech deníků, přestože tvoří sotva pá promile ze všech účastníků.“66

U některých anarchistů nebo autonomně či obdobně smýšlejících jedinců se vyskytuje zvláštní způsob projevu chování, který je v souladu s jejich vnímáním alternativního života. Tento jev se nazývá squatting a jak jsem uvedl výše, zjednodušeně řečeno se jedná o obsazení cizího objektu více obdobně smýšlejícími jedinci za účelem vytvoření komunity, která upozorní na některé politické, sociální nebo kulturní problémy, a navíc umožní těmto jedincům alternativní způsob života, který je v souladu s jejich přesvědčením. Není vůbec neobvyklé, že jsou takovýmito projevy chování porušovány sociální nebo i zákonné normy. I když jsou v drtivé míře obsazovány objekty určené k demolici nebo dlouhá léta chátrající, není pochyb, že k porušování norem dochází. Squaty s sebou nesou také riziko vzniku dalších sociálně patologických jevů jako např. kriminality, zneužívání omamných a psychotropních látek nebo různých forem vandalismu. „Některé ze squatterů je však možno považovat za bezproblémové, pokud nezasáhne jiná moc a nezačne je násilně vystěhovávat z obsazených objektů. Autonomní scénu ještě doplňují některá ekologická hnutí, která jsou zneužívána radikálními

66 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, s. 15-16. 32 hnutími (např. anarchisty) jako nástroj jejich myšlenek.“67 Ve společnosti se dokonce objevily pojmy ekoterorismus nebo také enviromentální či ekologický terorismus, což jsou výrazy pro násilné jednání mající za cíl bránit životní prostředí nebo zaměřené na dílčí otázky jako např. na práva zvířat, která brání třeba různými útoky na laboratoře, kde se provádí testování výrobků na zvířatech nebo třeba na farmy, kde jsou zvířata chována pro komerční využití jako surovina v oděvním průmyslu. Mezi squattery, ale nejen mezi nimi, také mezi krajně levicově smýšlejícími je možno vypozorovat mnoho příznivců různých hnutí nebo organizací jakými jsou např. Animal Liberation Front.68 Samotní squatteři vnímají squatting velmi různorodě. Někteří z nich jej považují za určitou životní filozofii, další za přechodné řešení své životní situace a jiní v něm spatřují jakýsi předvoj sociální revoluce. Všem je však společná kritika stávajícího společenského systému, který pokládají za neetický, nemorální a založený na zisku a vykořisťování.69

7.3. Motivace ke squattingu

Jak se různí názory samotných squatterů na squatting, tak lze jistě vypozorovat i různé motivace ke squattingu. U některých se jedná o aktuální potřebu řešit svoji životní situaci a vzhledem k jejich sociální situaci, se jeví squatting jako přijatelné řešení. Někteří vidí ve squattingu ideu alternativního životního stylu oproštěného od konzumní společnosti a realizovaného v solidární komunitě obdobně smýšlejících lidí. Pro jiného se bude jednat o formu projevu politického přesvědčení, ze zkušeností mohu říci, že převážně levicově až krajně levicově smýšlejících jedinců.

U squattingu motivovaného sociální situací, nemožností bydlet ve svém nebo v pronajatém, je potřeba říci, že ne vždy se jedná o squatting jako takový. Jistě zde jsou podobné znaky, především neoprávněné obsazení cizí nemovitosti a její užívání, ale nesetkáváme se zde

67 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, s. 24. 68 Animal Liberation Front (ALF) – Fronta za osvobození zvířat – organizace založená roku 1972 ve Spojeném království aktivně bojující proti týrání, využívání a zneužívání zvířat jako např. pokusy na zvířatech, chov zvířat pro kožešinu. Viz Aktuálně o Frontě za osvobození zvířat. [online]. Gnosis9.net. [cit. 2017-02-19]. Dostupné z: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007100007 69 Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-zprava-o-problematice-extremismu-2002.aspx 33 samotnou myšlenkou squattingu. K tomuto kroku inklinují převážně jedinci ze sociálně slabších poměrů či lidé, kteří ztratili střechu nad hlavou. Bude se tedy jednat převážně o bezdomovce či lidi bez trvalého přístřeší, ale i narkomany a sociálně vyloučené jedince bez možnosti dosáhnout alespoň na bydlení sociální, na ubytovnách nebo jiným legálním způsobem.

Jinou kategorií je obsazení chátrající nemovitosti, často nějak historicky nebo architektonicky cenné, převážně skupinou squatterů s motivací záchrany dané nemovitosti a upozornění na její stav a na skutečnost, že taková cenná nemovitost chátrá, přičemž velké množství lidí nemá střechu nad hlavou, nebo upozorňují na spekulace s nemovitostmi, kdy vlastník, nejčastěji soukromý, nechává nemovitost, zpravidla prohlášenou za kulturní památku nebo jinak památkově chráněný objekt, úmyslně chátrat nebo se snaží o její vybydlení, jelikož se mu nevyplatí takovou nemovitost udržovat nebo rekonstruovat a bude raději, když ji bude moci zbourat a na jejím místě postavit nemovitost novou, větší a modernější a samozřejmě za účelem zisku.

Obdobnou motivaci budou mít jistě i squatteři, kteří obsadí nemovitost a v ní vytvoří jakési autonomní centrum, ve kterém budou za pomoci přednášek, seminářů a různých workshopů poukazovat na chybný systém, který dovolil, že je tato nemovitost opuštěná a chátrá obdobně jako celá společnost. Tito squatteři často poukazují i na nejrůznější témata jak regionální, tak i celostátní politiky. Svými akcemi na sebe poutají pozornost a tuto pak využívají k šíření svých názorů směrem ke společnosti a k odpovědným osobám. V rámci autonomních center fungují jistě i velmi záslužné kulturně-vzdělávací či kulturně-sociální činnosti, jako např. jazykové kurzy, různé dílny, komunitní pěstování plodin, vaření a rozdávání jídla bezdomovcům nebo různé sbírky věcí a jejich přerozdělování potřebným. Není nic neobvyklého, že se v takových squatech a autonomních centrech objevují lidé s převážně levicovými názory, ale často se stává, a některé zprávy bezpečnostních služeb to potvrzují, že se v takových squatech vyskytují a na jejich činnosti parazitují krajně levicoví radikálové ba až extremisté. Zde nemám k dispozici žádná empirická data, ale ze zkušeností nabytých při zaměstnání a pozorováním různých squatů a komunit, bych si dovolil odhadnout, že složení lidí ve squatech zhruba odpovídá výše uvedené charakteristice levicových radikálů při účasti na akci Local Street Party tak, jak je vystihl Jiří X. Doležal.

Squatting s sebou nese, ostatně jako i jiné projevy chování, různá rizika častějších výskytů jiných sociálně patologických jevů. Každý projev chování ve vnějším světě působící na společnost a na jedince nutně vyvolá nějakou reakci, ať už je více či méně pasivní nebo aktivní. Mám na mysli především to, že někoho nechává squatting chladným, vůbec se o něj nezajímá a jeho reakce na tento jev jsou minimální. Někdo jiný se však takto nezachová a jeho reakce mohou být od souhlasných až po naprosto odmítavé. Tím je možno vyvolat ve společnosti různou škálu reakcí od sympatizujících, podporovatelských a aktivně se připojivších k názorům squatterským, případně levicovým až krajně levicovým až po postoje odmítavé, nenávistné a v krajním případě i aktivně agresivní a útočné z jakýchkoliv příčin. Největší třecí plochy mezi radikálními příznivci a odpůrci squattingu bych viděl v rovině ideové, politické, kulturní a sociální. Mezi squattery a majoritou se dle mého názoru budou střetávat nejčastěji jejich hodnoty jakožto sociální regulativ, kdy majorita bude mít jinou představu žádoucího než squatterská komunita. „Největší úskalí squattingu je v disproporci mezi chráněnou hodnotou a hodnotou, kterou se snaží vytvořit. Squatting je nepochybně útok na majetek. Squatting ale fakticky vytváří nové obydlí, které požívá také ústavní ochrany.“70

8. Squatting jako právní jev

Předně je třeba uvést, že platný český právní řád pojmy jako squatting, squatter nebo squat nezná. V trestním právu je možno nalézt skutkové podstaty, které mohou být přiléhavé k projevům chování a jednání squatterů a které mohou těmito projevy chování a jednáním tyto skutkové podstaty naplnit. Bude se jednat především o porušování domovní svobody, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru nebo poškození cizí věci.

70 Sborník textů o squattingu. Experimentální sokolík č. 1 únor 2005. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://praha.squat.net/stahuj/sokolburt.pdf 35

8.1. Squatting v ústavním právu

Squatting vyvolává kromě společenských konfliktů také konflikty právní. Jak sami squatteři přiznávají, squatting je protiprávní. Jde především o porušení zájmů chráněných ústavním pořádkem, resp. Listinou. K porušení ústavního práva dochází především proto, že Listina je dle čl. 3 ústavního zákona číslo 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“) součástí ústavního pořádku. Ústavní právo vlastnit je zakotveno v čl. 11 odst. 1 Listiny, který zní: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“71 Tím, že squatteři nemovitost neoprávněně obsadí a užívají, brání vlastníkovi ve výkonu jeho ústavním pořádkem zaručenému právu vlastnit majetek. Za protiprávní obsazení je nutné považovat jakékoliv vniknutí a setrvání v nemovitosti bez právního důvodu. Podle usnesení Nejvyššího soudu “půjde zpravidla o nastěhování se do uvedených objektů, které jsou v době jejich obsazení volné (neobsazené). Protiprávním obsazením se přitom rozumí delší stav, byť třeba pouze přechodný a nelze za něj považovat toliko krátkodobé vniknutí (např. za účelem přespání apod.), jelikož musí představovat vyloučení možnosti užívání uvedených objektů vlastníkem nebo oprávněným uživatelem.“72 Na druhou stranu je uvedeno v čl. 11 odst. 3 Listiny, že „vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“73 I kdyby se squatteři domnívali, že vlastník porušuje toto ustanovení Listiny, nečinní je to legitimními k obsazení a užívání jeho nemovitosti. „Toto ustanovení nelze vykládat proti samotnému smyslu ochrany vlastnického práva tak, že by bylo povinností vlastníka bez jeho souhlasu, resp. bez získání ekvivalentní náhrady, strpět na úkor výkonu jeho vlastnického práva aktivity jiných subjektů, jimiž tyto subjekty realizují svůj ryze soukromý zájem. Je naopak součástí obsahu vlastnického práva věc nerušeně užívat a požívat její plody, což v případě nemovitého majetku znamená, že pouze sám vlastník rozhoduje o tom, komu poskytne oprávnění na soukromý pozemek vstupovat a jej užívat, případně z něj těžit plody v podobě dalších ekonomických aktivit vážících se k nemovitosti.“74

71 Čl. 11 odst. 1 Listiny. 72 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.1.2007, sp. zn. 3 Tdo 1387/2006. 73 Čl. 11 odst. 3 Listiny. 74 Nález Ústavního soudu ze dne 9.1.2008, sp. zn. II. ÚS 268/06 (N 2/48 SbNU 9). 36

V praxi však činí velké obtíže ustanovení čl. 12 odst. 1 Listiny, který uvádí, že „obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“75 Zde dochází ke střetům zájmů vlastníka nemovitosti a zájmů squatterů, kteří nemovitost sice neoprávněně obsadili a užívají ji, ale vytvořili si v nemovitosti obydlí, které požívá ústavním pořádkem zaručené ochrany. „Domovní svobodu přitom nelze chápat jako pouhou nedotknutelnost, nenarušitelnost obydlí (domu či bytu) v jeho hmotné podstatě, ale je třeba ji chápat šířeji, a to jako právo občana - oprávněné osoby nebýt nikým neoprávněně rušen ve svém soukromí, jež mu poskytuje obývaný dům nebo byt, a to včetně ochrany osobní integrity takové osoby v tomto prostoru.“76

8.2. Squatting v občanském právu

Vlastnictví je rovněž chráněno zákony s nižší právní silou než ty ústavní. Jedná se především o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), který v ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) uvádí, že „soukromé právo spočívá zejména na zásadě, že vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká.“77 Blíže jsou absolutní majetková práva upravena v části třetí NOZ. Jejich ochrana je upravena v § 1040 a násl. NOZ, kde je v § 1040 až 1044 NOZ upraveno klasické pojetí vlastnických žalob. „Vlastnické žaloby jsou dvě, totiž žaloba na vydání věci neboli reivindikační (§1040) a žaloba zápůrčí čili negatorní (§ 1042). K nim se přiřazuje žaloba z domnělého vlastnictví neboli publiciánská, upravená nově v § 1043.“78 Vlastník nemovitosti se za užití těchto institutů může bránit a žalobou o vyklizení nebo žalobou zápůrčí se domoci vyklizení nemovitosti, resp. uložení povinnosti zdržet se zásahů do jeho vlastnického práva.

Problém squattingu by měl být podle mého názoru řešen především prostředky občanského práva, které by mělo mít přednost před řešením instituty práva trestního. To je vyjádřením zásady subsidiarity trestní represe a užití zásady ultima ratio. Postup vlastníků neoprávněně

75 Čl. 12 odst. 1 Listiny. 76 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 8 Tdo 225/2009. 77 § 3 odst. 2 písm. e) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 78 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. Obcanskyzakonik.justice.cz. [cit. 2017-02-21]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 37 obsazených nemovitostí by tedy měl začít u volby prostředků občanského práva a tam, kde tyto k jeho ochraně nepostačují, měly by nastoupit prostředky práva trestního. Stejně by se však měly zachovat i orgány státní správy, přičemž mám na mysli především Policii České republiky. Policie by neměla přistoupit k vyklizení squatu jen pro subjektivní zájem vlastníka nemovitosti, za předpokladu, že nejsou na místě splněny zákonné podmínky pro postup podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“) nebo podle zákona č. 141/1960 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Je samozřejmě možné a asi i žádoucí, aby byly některé úkony vlastníka prováděny za asistence policie, v praxi se bude jednat především o zjištění totožnosti squatterů. Samozřejmě je třeba, aby se policie zabývala každým trestním oznámením, tedy pokud se bude jednat o trestní oznámení vlastníka domnívajícího se, že se neoprávněným obsazením jeho dlouho nevyužívané nemovitosti squatteři dopustili nějakého trestného činu, bude na místě, aby policie provedla šetření a učinila závěr o tom, zda se ve věci jedná o podezření ze spáchání trestného činu a zda jsou splněny podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení, popř. vydání usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Vlastník nemovitosti by měl v prvé řadě vyvolat spor o užívání, v praxi tedy podat zápůrčí žalobu k místně příslušnému okresnímu nebo obvodnímu soudu, který by měl na základě předložených důkazů rozhodnout. Dá-li soud vlastníkovi neoprávněně obsazené nemovitosti zapravdu a vydá-li rozhodnutí, které by squatteři nerespektovali a nemovitost nadále i přes pravomocné rozhodnutí soudu užívali, má vlastník možnost podat v souladu s § 340 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád) žalobu o vyklizení. Vznikne-li vlastníkovi nemovitosti v souvislosti s jednáním squatterů škoda, je oprávněn žádat na nich náhradu škody, která se primárně „nahrazuje uvedením do předešlý stav, není-li to dobře možné, anebo žádá-li o to poškozený, hradí se škoda v penězích.“79

79 § 2951 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 38

8.3. Squatting přestupkem

Dosud účinný zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) vymezuje pojem přestupku ve své obecné části následovně: „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“80 Ve zvláštní části v § 50 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích potom nalezneme skutkovou podstatu přestupku proti majetku, která zní: „přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek.“81

Dnem 1. července 2017 nabydou účinnosti platné zákony č. 250/1016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový zákon o přestupcích“) a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Podle nového zákona o přestupcích je přestupkem „společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.“82 V zákoně o některých přestupcích v § 8 odst. 1 písm. b) je uvedena skutková podstata přestupku proti majetku, kterého se dopustí ten, kdo „úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek.“83 Tato skutková podstata zůstala po rekodifikaci přestupkového zákona stejná, na rozdíl od vymezení pojmu přestupku. Tento rozdíl bude spočívat především v tom, že nově bude muset dojít nejen k formálnímu naplnění skutkové podstaty přestupku, ale nutné bude také materiální naplnění spočívající v naplnění společenské škodlivosti.

Pokud bude jednání squatterů naplňovat skutkovou podstatu výše uvedeného přestupku proti majetku a zároveň se ve věci nebude jednat o trestný čin, je nyní možné za toto jednání uložit pokutu do výše 20.000,- Kč, přičemž je-li tento přestupek „spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku podle stejného odstavce, uloží se pokuta do 30.000,- Kč.“84 Spolu s pokutou lze za opakované spáchání tohoto přestupku uložit také zákazu pobytu. Za opakované spáchání přestupku je považováno, když od dne nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, ze kterého byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynula doba

80 § 2 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 81 § 50 odst. 2 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 82 § 5 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 83 § 8 odst. 1. písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. 84 § 50 odst. 5 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 39 delší než 12 měsíců.85 Nově zákon o některých přestupcích počítá se sankcemi ve výši 50.000,- Kč, respektive 70.000,- Kč, je-li přestupek spáchán opakovaně. Za tento přestupek lze uložit také omezující opatření.86

Je velmi složité kvalifikovat squatting jako přestupek nebo trestný čin. Vždy bude záležet na celé řadě okolností, na celkovém kontextu, ve kterém se bude toto jednání odehrávat. Posuzovat se bude jistě způsob, jakým k obsazení nemovitosti došlo, tedy zda byl objekt volně přístupný nebo museli squatteři překonat nějakou překážku, aby se do něj vůbec dostali. Dále bude na posouzení jistě i místo spáchání, o jaký jde objekt. Svoji roli budou hrát i další okolnosti spáchání, např. doba obsazení a užívání nemovitosti, způsob užívání, osoby pachatelů, míra jejich zavinění, jejich pohnutky a záměry a v neposlední řadě také následek, který obsazením a užíváním vznikl.

Kvalifikovat squatting jako přestupek proti majetku podle výše uvedeného konkrétního ustanovení bude dle mého názoru přiléhavé v momentech, kdy squattery dochází k tzv. výročním obsazením nemovitostí, jako např. dne 30. června 2012, kdy byl krátce obsazen dříve již vyklizený squat ve vile Milada, nebo také dne 30. června 2009, kdy došlo k přesunu části squatterů z ten den policií vyklizeného squatu vily Milada do budovy bývalých parních lázní v ulici Na Slupi na pražském Albertově, přičemž zde policie razantně zasáhla a nově vznikající squat přes noc vyklidila. Jak jsem uvedl výše, o protiprávním vniknutí do cizí nemovitosti půjde, zvláště pokud se bude jednat o vniknutí po předchozím překonání překážky, avšak protiprávní obsazení vyžaduje delší stav, a nejen krátkodobé vniknutí za účelem např. přespání.

V praxi dochází velmi často ze strany squatterů při obsazování a užívání squatů k naplnění další skutkové podstaty přestupku, a to přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích tak, že squatter „neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.“87 K tomuto dochází často při výzvách ze strany policie nebo úředníků samosprávy, které jsou směřovány ke squatterům a mají za cíl je vyzvat k opuštění objektu. Z praxe není mnoho případů, kdy by squatteři výzvě ihned vyhověli a obsazený objekt opustili, i když i takovéto výjimky existují a jsou popsány ve výše citované Kronice obsazování.

85 § 91a zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 86 § 52 zák. č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 87 § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 40

Neuposlechnutím výzvy se squatteři vystavují riziku sankce pokuty až do výše 10.000,- Kč a je- li takovýto přestupek spáchán opakovaně, až do výše 15.000,- Kč. Nově je stejná skutková podstata přestupku uvedena v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích s výší pokuty až 10.000,- Kč, respektive 15.000,- Kč u opakovaného spáchání tohoto přestupku, přičemž lze uložit i omezující opatření.

Krátce se zastavím ještě u ukládání sankce zákazu pobytu podle zákona o přestupcích, kterou lze za přestupek proti majetku podle § 50 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný opakovaně uložit. Dle mého názoru je tato sankce citelným zásahem do ústavním pořádkem zaručené svobody pohybu, která samozřejmě lze omezit zákonem, avšak v tomto případě mi přijde porušení zákona o přestupcích v disproporci s tímto omezením. Navíc se uložením této sankce problém neřeší, ale pouze přesouvá tzv. k sousedům. Uvedu příklad: Kdyby správní orgán Úřadu městské části Praha 8 takovouto sankci uložil squatterovi za přestupek opakovaného úmyslného užívání cizí věci, zde pro příklad zamýšleného squatu vily Milada na Praze 8, problém se nevyřeší, ale pouze přesune, jelikož squatter, pominu-li jeho pohrdání zákony a autoritami, přesídlí za hranici městské části, zde na Prahu 388 do squatu Autonomního centra Klinika, kde bude dále vyvíjet svoji činnost a navíc bude ve své činnosti dále utvrzován, jelikož systém, proti kterému se vymezuje, jej znovu omezuje a demonstruje na něm svoji sílu a moc.

8.4. Squatting trestným činem

Squatting může být i trestným činem, pokud jednání squatterů splní podmínky trestní odpovědnosti, které jsou uvedeny v obecné části trestního zákoníku.89 Těmi rozumíme protiprávnost činu, tedy zda je jednání, kterého se squatteři dopustili, popsáno trestním zákoníkem a vymezeno jako trestný čin. Dále pak, a to je velmi důležité, jsou v trestním zákoníku zakotveny zásady subsidiarity trestní represe a ultima ratio, podle kterých se trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatní jen v případech společensky škodlivých a ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného

88 Katastrální území městských částí Praha 8 a Praha 3 spolu bezprostředně sousedí. 89 Hlava II zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 41 právního předpisu. To znamená, že se musí jednat o jednání vykazující určitou společenskou škodlivost a prostředky trestního práva budou užity až jako poslední možný prostředek, např. kdy nebude stačit projednání věci jako přestupku nebo nebude možné dosáhnout účelu sledovaného zákonem v občanskoprávním řízení.

Trestným činem může být squatting pouze tehdy, když jednání squatterů bude stejné, jako protiprávní čin, který trestní zákoník za trestný čin označuje a vykazuje znaky v tomto zákoně uvedené. K trestní odpovědnosti za takovýto čin je třeba, aby jednání squatterů bylo zaviněno úmyslně.90 S tímto v praxi problém nebývá, jelikož squatteři si vždy uvědomují, což je patrné již ze samotné povahy squattingu, že obsazují a užívají cizí nemovitost protiprávně a že tak činí vědomě a úmyslně.

Co se týče stanovení míry společenské škodlivosti, tak tato musí být posuzována případ od případu. „Nejvyšší soud (…) především uvádí, že společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Tuto společenskou škodlivost je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného činu, u něhož je nutné i zhodnotit intenzitu naplnění kritérii vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem ultima ratio, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné, nebo nevhodné.“91 Nelze totiž jednoznačně stanovit, že každé obsazení nemovitosti a její užívání, zde mám na mysli krátkodobé, bude vždy posuzováno jako společensky škodlivé natolik, aby zakládalo trestněprávní postih. Viz obsazení squatu na pražském Albertově, které jsem zmínil výše, kdy sice bylo se squattery zadrženými policií konáno trestní řízení a věc byla řešena u soudu, který ve svém prvním stupni uložil squatterům podmíněné tresty, avšak soud

90 § 13 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 91 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 682/2016. 42 odvolací toto rozhodnutí zrušil s tím, že se prvoinstanční soud dostatečně nezabýval stupněm nebezpečnosti činu pro společnost, a i když squatteři sice naplnili po formální stránce skutkovou podstatu trestného činu, po stránce materiální k tomuto naplnění však nedošlo. Soud také doplnil, že nechce dát najevo, že by jakékoli obsazení domu nebylo trestným činem.92

8.5. Příklady protiprávního jednání squatterů

8.5.1. Přestupek proti majetku

Rozebereme-li si jednání squatterů při zakládání squatů, dobereme se k závěru, že zde dochází k porušování právem chráněných zájmů společnosti. Ve všech případech, ve kterých bude mít obsazená nemovitost vlastníka odlišného od squatterů, se bude jednat o narušení práva vlastníka na výkon jeho vlastnického práva. Vzhledem k zásadám subsidiarity trestní represe a ultima ratio je na místě řešit squatting primárně jako soukromoprávní spor. Samozřejmě v případech, že skutečnosti nenasvědčují tomu, že by byl spáchán trestný čin nebo správní delikt. Potom bychom mohli mluvit o podezření ze spáchání přestupku proti majetku podle § 50 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se dopustí ten, kdo úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR bude právní kvalifikace minimálně přestupku proti majetku správná ve chvíli, kdy se ke squatterům dostane výzvy vlastníka o opuštění svého jednání nebo opuštění obsazeného objektu. „Z hlediska právní kvalifikace jednání účastníků akce Nejvyšší soud dospěl k závěru, že od okamžiku, kdy účastníci akce byli vyzváni vlastníkem, resp. pronajímatelem, objektu (prostřednictvím členů ochranky jednajících v mezích oprávnění vlastníka /pronajímatele/ objektu zastupovat, neboť to bylo vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé(…)), aby akce zanechali a prostor opustili, je třeba další pobyt účastníků v tomto soukromém objektu považovat za neoprávněné užívání cizího majetku ve smyslu § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích,93 když o úmyslném zavinění účastníků

92 Squatteři nespáchali trestný čin, když obsadili dům na Albertově. ČT24. [online]. Ceskatelevize.cz. [cit. 2017- 02-21]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1271403-squatteri-nespachali-trestny-cin-kdyz- obsadili-dum-na-albertove 93 Přestupek proti majetku podle citovaného § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích odpovídá přestupku proti majetku podle § 50 odst. 2 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích před novelou č. 204/2015 Sb., kterou se mění zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů. 43 akce ve vztahu k setrvání v objektu nelze pochybovat, zejména s přihlédnutím k následné dvojí výzvě člena hlídky Policie ČR k účastníkům akce, aby se rozešli (…). V tomto okamžiku totiž účastníci akce pobývali na soukromém pozemku (v soukromém objektu) bez přivolení vlastníka (pronajímatele) pozemku (objektu), tedy neoprávněně užívali cizí majetek.“94 Z tohoto je zřejmé dovodit, že nedojde-li ze strany vlastníka nemovitosti nebo osoby jej zastupující k projevu vůle spočívajícím ve vyřčení nesouhlasu směrem ke squatterům s obsazením a užíváním jeho nemovitosti, nebude jejich jednání právně kvalifikováno ani jako přestupek proti majetku. Zde totiž nedochází k žádnému porušení zájmu společnosti, i když nebyl souhlas s užíváním dán majitelem nemovitosti výslovně ale pouze konkludentně. Ve chvíli, kdy svůj nesouhlas vyjádří a bude patrné, že se s tímto vyjádřením nesouhlasu mohli squatteři seznámit, bude se jednat o užívání cizí věci neoprávněně, což zakládá podezření ze spáchání výše uvedeného přestupku proti majetku.

8.5.2. Přestupek proti veřejnému pořádku

V praxi bývá častá skutečnost, že se na místě zjištěného squatu nachází příslušníci Policie České republiky, kteří jsou na místo přivolání vlastníkem obsazené nemovitosti nebo jiným oznamovatelem k asistenci při vyklizení squatu nebo k vyřešení nastalé situace. Při zachování zákonného postupu a v situacích, kdy není bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo veřejný pořádek, je správně, že příslušníci policie využijí svého oprávnění podle § 63 zákona o policii a vyzvou squattery k prokázání totožnosti. Podle okolností, které by na místě byly zjištěny, bude zvolen i důvod k využití tohoto oprávnění. Budou-li již squatteři podezřelí ze spáchání trestného činu nebo přestupku, bude se jednat o důvod uvedený v § 63 odst. 2 písm. a) zákona o policii, pokud od nich bude příslušník na místě požadovat i vysvětlení,95 bude na místě využít oprávnění podle § 63 odst. 2 písm. d) zákona o policii a pokud na zjištění totožnosti squatterů bude mít právní zájem jiná osoba, zde patrně vlastník nemovitosti pro účely občanskoprávního sporu, tak příslušník policie využije ke zjištění totožnosti osoby § 63 odst. 2 písm. k) zákona o policii. Neuposlechne-li osoba výzvy příslušníka policie, může toto neuposlechnutí zakládat podezření ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona

94 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1492/2003. 95 Podání vysvětlení podle § 61 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. 44 o přestupcích, kterého se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.

8.5.3. Porušování domovní svobody

Na první pohled by se mohlo zdát, že squatting je porušením domovní svobody vlastníka, k čemuž lze najít v trestním zákoníku odpovídající právní kvalifikaci.

§ 178

Porušování domovní svobody

1) Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.

3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami.96

Jako obydlí je trestním zákoníkem definován „dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“97 Z komentáře k citovanému ustanovení je dále patrné, že se ochrana trestním zákoníkem vztahuje na „prostory, které uživatel drží k bydlení, tj. kde má svou domácnost a své soukromí.“98 To odpovídá také tomu, že objektem tohoto trestného činu, tedy zájmem chráněným zákonem, je domovní svoboda, jak ji zaručuje čl. 12 Listiny vlastníku i uživateli. Chráněn je jakýkoliv oprávněný uživatel. Zásah do domovní svobody je

96 § 178 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 97 § 133 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 98 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140–421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Velké komentáře. s. 1775. 45 možný pouze a jen na základě zákona.99 „Vniknutí do neobývaného bytu nezasahuje do ničí domovní svobody, a nezakládá proto trestný čin podle § 178.“100 Co se týče neoprávněného vniknutí do domu nebo bytu, zde je myšleno jakékoliv vejití bez právního důvodu, tedy bez souhlasu nebo proti vůli uživatele. Neoprávněným setrváním je myšleno, když se osoba dostane do domu nebo bytu sice oprávněně, ale v místě zůstává i po projevu vůle, výslovném i konkludentním, oprávněného uživatele, aby místo opustil.

8.5.4. Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru

Po osvětlení skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody je patrné, že protiprávní jednání squatterů, které není přestupkem, bude správné kvalifikovat jako trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 trestního zákoníku. Tím, že je tato skutková podstata trestního činu uvedena v Hlavě V zvláštní části trestního zákoníku, která má název „Trestné činy proti majetku“, je patrné, kterou hodnotu chráněnou trestním zákoníkem squatting znevažuje.

§208

Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru

1) Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

2) Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.

3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

99 Srovnej § 82 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád nebo § 40 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. 100 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140–421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012s Velké komentáře, s . 1776. 46

a. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b. způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.101

Squatting je postihnutelný podle odstavce prvního citovaného ustanovení. Jde vlastně o obdobu neoprávněného užívání cizí věci uvedené v ustanovení § 207 trestního zákoníku, přičemž ustanovení §207 trestního zákoníku postihuje užívání cizích movitých věcí bez oprávnění. V § 208 trestního zákoníku jde o nemovitosti, přičemž domem jiného, jak je uvedeno ve skutkové podstatě, je myšlen „nejen vlastní bezprostředně obývaný dům, ale i všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou půda, sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada, včetně objektů, které se zde nacházejí, jako např. dřevník, jakož i ohrazené přilehlé hospodářské prostory a budovy.“102 Obdobně je to i u pojmu byt jiného, pod který je nutno přiřadit nejen vlastní byt složený z obytných místností, ale i jeho příslušenství, tedy např. půdu, sklep, uzamčenou sklepní kóji, spíž nebo komoru. Nebytovým prostorem je zde myšlen prostor, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k jinému účelu než k bydlení nebo i prostory určené k provozování výroby, administrativní činnosti, obchodu, služeb, výrobní a tovární haly, kanceláře nebo provozovny. Jde-li o zásah do domovní svobody ve smyslu ustanovení trestného činu porušování domovní svobody, je na místě postihnout pachatele za trestný čin uvedený v § 178 trestního zákoníku, jelikož ustanovení § 207 trestního zákoníku je vůči tomuto ustanovení subsidiární.103

Objekt je obsazen protiprávně, když pachatel vnikne a setrvá v domě, bytě nebo v nebytovém prostoru bez jakéhokoliv právního důvodu. „Zpravidla půjde o tzv. nastěhování se do uvedených objektů, které jsou v době jejich obsazení volné, tedy neobsazené. Stačí nastěhování nábytku do bytu nebo domu jiného, zaparkování auta do prázdné garáže, navezení materiálu nebo zásob do skladu anebo umístění strojů do výrobních hal apod. Může to však být i pobyt osob v domě nebo bytě bez běžného vybavení domácnosti, pokud jim jako její zařízení slouží jen to, co tam právě mají nebo co tam k tomu účelu našly. Obsazením se rozumí delší stav, byť třeba přechodný. Nelze za něj považovat toliko přespání apod. Obsazení totiž znamená

101 § 208 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 102 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140–421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Velké komentáře, s. 2039. 103 Tamtéž, s. 2040. 47 vyloučení možnosti užívání uvedených objektů vlastníkem nebo oprávněným uživatelem (např. nájemcem), neboť obsazenou věc nelze nikomu pronajmout, když pronajímatel nemůže dostát své povinnosti přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém k smluvenému užívání. Obsazený objekt nelze ani rekonstruovat, ba ani např. bourat.“104

Za protiprávní užívání je považováno setrvání v domě, bytě nebo v nebytovém prostoru někoho jiného bez právního důvodu. „Protiprávní užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru jiného, byť to zákon nezdůrazňuje, není tak závažné jako protiprávní obsazení takových objektů. Proto bude zapotřebí v případech neoprávněného užívání uvedených prostorů, jichž občan předtím užíval po právu, pečlivě vážit okolnosti případu z hlediska náležitého posouzení povahy a závažnosti trestného činu podle § 39 odst. 1, 2 při stanovení druhu trestu a jeho výměry a v odůvodněných případech i z hlediska subsidiarity trestní represe stanovené v § 12 odst. 2 a z ní vyplývajícího principu ultima ratio.“105

8.5.5. Poškození cizí věci

Při squattingu se objevují i další jevy, které jsou s ním spojené. Nebudu se věnovat všem eventuálním možnostem chování, ke kterým může při squattingu dojít, ale určitě nelze opomenout sprejerství, které povětšinou kvalifikujeme jako trestný čin poškození cizí věci, jehož skutková podstata zní:

§ 228

Poškození cizí věci

1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

104 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140–421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Velké komentáře, s. 2040. 105 Tamtéž. S. 2041. 48

2) Stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou.

3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jejich povinnosti,

b. spáchá-li takový čin na věci jiného pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

c. spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, nebo

d. způsobí-li takovým činem značnou škodu.

4) Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.106

Sprejerství ke squattingu prostě patří. Málokdy najdeme squat, jehož venkovní stěnu by jeho noví obyvatelé nevyzdobili squatterskými, popř. anarchistickými či krajně levicovými nápisy a symboly. Na každém squattery obsazeném domě nesmí chybět mezinárodní symbol squatterů, který je na fasády obsazených domů nejčastěji nastříkán sprejem nebo namalován barvou. Tímto dochází k naplnění skutkové podstaty uvedené ve druhém odstavci citovaného ustanovení. Tímto ustanovením jsou chráněny hmotné věci movité i nemovité a též i věci opuštěné, čemuž odpovídají i opuštěné nemovitosti, které jsou cílem squatterů. Jelikož je skutková podstata uvedená ve druhém odstavci citovaného ustanovení k té uvedené v odstavci prvním Mezinárodní symbol squatterů citovaného ustanovení ve vztahu speciality, liší se v některých základních směrech. Za prvé se musí jednat o poškození zvláštním způsobem ve skutkové podstatě uvedeným, tedy postříkáním, pomalováním nebo popsáním barvou nebo jinou

106 § 228 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 49 látkou. Za druhé se u tohoto způsobu poškozené cizí věci nevyžaduje způsobení škody tak, jak je to žádoucí v obecné skutkové podstatě, kde je uvedena požadovaná způsobená škoda nikoli nepatrná, tj. minimálně 5.000,- Kč. „Předmětem útoku je cizí věc, tj. věc, která nepatří pachateli (…). Věcí zde bude zejména dům, budova, jiná stavba, dopravní prostředek apod. Útok může směřovat především na vnější povrch uvedených věcí, ale též na jejich interiér, např. na vnitřní zdi budov, zařízení jejich interiéru (…). Hodnota věci, která byla předmětem útoku, nemá žádný význam právní pro kvalifikaci podle § 228 dost. 2; musí však být alespoň taková, aby mohlo dojít k jejímu poškození, tj. ke znehodnocení dosahujícímu potřebné závažnosti.“107 Výše škody se samozřejmě zkoumá, jelikož má vliv pro aplikaci kvalifikovaných skutkových podstat uvedených v § 228 odst. 3, 4. trestního zákoníku. Z uvedeného vyplývá, že jednání squatterů, kdy barvou nebo jinou látkou stříkají nebo malují nápisy a symboly na venkovní zdi obsazených domů a na zdi interiérové, čímž dávají volný průchod své tvořivosti, je přiléhavé právně kvalifikovat minimálně jako trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 trestního zákoníku, nenaplní-li některou z kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu.

9. Legalizace squattingu

V poslední době se, jako už několikrát v minulosti, objevily zprávy o možné legalizaci squattingu. Různé návrhy hovoří o tom, že je třeba squatting legalizovat, což samozřejmě neznamená, že by mělo být legální obsazení užívaného bytu v době, kdy jeho majitelé odjedou na víkend na chatu nebo na týdenní dovolenou k moři.

Na čem se zástupci squatterů, veřejnosti, územní samosprávy i státní správy často shodnou je to, že v naší společnosti dochází k nešvarům jako jsou spekulace s nemovitostmi, které jsou obhajovány ústavním pořádkem zaručeným právem vlastnit, přičemž se zapomíná na to, že vlastnictví také zavazuje. Pro majitele lukrativních nemovitostí, kdy mnoho z nich je památkové chráněných, je mnohdy lepší nechat nemovitost opuštěnou a chátrající, přičemž doufají, že postupem času se stane nemovitost prakticky neopravitelnou, a tudíž budou úředníci mající na starosti památkovou ochranu přístupnější k jejich plánům k demolici

107 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140–421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Velké komentáře, s. 2290. 50 stávající budovy a na jejím místě výstavby budovy nové. Často se můžeme setkat s tím, že takovýmto vlastníkům vůbec nevadí, když se jejich nemovitost ocitne v hledáčku bezdomovců a tzv. sběratelů kovů, kteří z nemovitosti zcizí vše, co se dá zpeněžit, a tím přispějí k její rychlejší demolici, ale jakmile je jejich budova obsazena squattery, kteří se snaží nemovitost zachránit a provádějí vlastními silami práce, kterými stavebně technický stav budovy stabilizují, tak se začnou vlastníci nemovitosti ozývat a podávat trestní oznámení a občanskoprávní žaloby mající za cíl vyklizení nemovitosti.

V poslední době dochází k určitému posunu ve vnímání squattingu, hlavně tedy v návaznosti na činnost výše popsaného Autonomního centra Klinika. Vyvstávají určité sociální důvody, které hýbou společností, jež nazírá na squatting jinak než v minulosti. U určité části veřejnosti je patrné, že ochranu vlastnického práva již nestaví v hodnotovém žebříčku tak vysoko jako zákonodárci nebo dosud větší část společnosti, ale postupně se na tomto hodnotovém žebříčku posouvá výše potřeba sociální pomoci potřebným, solidarita, alternativní kultura apod. Na případu Kliniky je patrný také odlišný přístup Policie České republiky, kdy dříve se snažili příslušníci policie za každou cenu squat vyklidit. Dnes se začíná problematika squattingu posouvat v rovině právní tam, kam patří, tedy do soukromého práva. Již nedochází tak často k násilným vyklízecím zákrokům ze strany policie, ale k řešením diskuzí s širší veřejností a pokud dochází ke sporům mezi vlastníkem a squattery, odehrávají se tyto spory především u soudu v podobě občanskoprávního sporu, kde mají obě strany rovné postavení a jejich spor by měl soud vyřešit, prostředky k tomu jsou.

Zvláštní pozornost si zaslouží institut vyvlastnění, které je možné podle Listiny na základě zákona ve veřejném zájmu a za úplatu. Podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), se vyvlastněním rozumí „odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.“108 O vyvlastňování pozemků pro stavbu veřejně prospěšných dopravních staveb není pochyb. V případě vyvlastnění památkově chráněného domu, který nechává jeho vlastník chátrat, by také mohl být použit argument veřejného

108 § 2 písm. a) zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě. 51 zájmu, otázkou však je, jak by k němu rozhodující orgány přistupovaly a samozřejmě pozadu nezůstává ani otázka finanční náročnosti na takováto vyvlastnění.

10. Zhodnocení a návrhy de lege ferenda

Je zcela jasné, že problematika squattingu nemá jedno správné řešení a hledání kompromisů bude do budoucna velmi složitou otázkou. Jelikož se na squatting pohlíží nejen jako na sociální jev, ale také na vyjádření názorů politických, budou se při řešení této problematiky jistě střetávat nejen názory obyčejných lidí, ale také lidí z různých pater politiky, státní správy a územní samosprávy.

Domnívám se, že provozování squattingu v jeho nejčistší formě, tedy obsazení cizí nemovitosti a v ní provozování některých činností, je primárně porušením subjektivního práva vlastníka nemovitosti nemovitost vlastnit a tuto užívat. Řešení by mělo být v souladu s právním řádem takové, že by měl vlastník nemovitosti vyzvat squattery k opuštění nemovitosti, přičemž by mělo postačit pronést takovouto výzvu před anebo za účasti některého z orgánu státní správy nebo územní samosprávy, např. příslušníka Policie České republiky, zástupce orgánu státní správy nebo zástupce orgánu územní samosprávy, který by byl povinen o výzvě sepsat záznam. Pokud by nedošlo ze strany squatterů k vyklizení obsazené nemovitosti do přiměřené doby, kterou by bylo třeba zákonem stanovit, např. do tří nebo do deseti dnů, podal by majitel nemovitosti žalobu k věcně a místně příslušnému obecnému soudu, který by rozhodoval v občanskoprávním řízení o nárocích majitele nemovitosti a povinnostech squatterů, přičemž by mohlo dojít k vykonatelnosti rozsudku ihned s nabytím jeho právní moci. Pokud by se tak nestalo, teprve potom by zakládalo pokračující jednání squatterů podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle trestního zákoníku. Uvedené je podle mého vyjádřením zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající zásady ultima ratio. Zároveň je zde požadována i aktivní činnost majitele obsazené nemovitosti, která pokud by zde scházela, nemohlo by být jednání squatterů považováno za trestné. Navíc by bylo třeba zákonem stanovit některé povinnosti majitelů nemovitostí tak, aby vyjadřovaly Listinou deklarované právo vlastnit, ale aby nedocházelo k chátrání cenných nemovitostí. Porušení těchto stanovených povinností by

52 mohlo zakládat odpovědnost správně právního charakteru a v případech zvláště závažných by mělo následovat vyvlastnění nebo propadnutí nemovitosti.

Pokud chce stát řešit problematiku squattingu, je třeba, aby řešil jeho nástroje, ale nejlépe jeho příčiny. Jistě lze omezit vlastnická práva vlastníků nemovitostí nebo na jejich bedra naklást přemrštěné požadavky, aby bylo zamezeno samotnému obsazování nemovitostí. Otázkou však bude, zda společnost něco takového chce. Kladu si otázku, zda by stát neměl raději řešit příčiny, které vedou k sociálně motivovanému squattingu a až teprve potom stanovit určité povinnosti pro majitele nemovitostí. Navíc příčiny politicky motivovaného squattingu se státu podle mého názoru jistě nepodaří odstranit, protože by to znamenalo odstranění stávajícího demokratického zřízení a právního státu samotného, což si nedokážu představit.

Tato práce si neklade za cíl nacházet řešení na všechny příčiny squattingu. Dalo by se říci, že kolik je squatterů, tolik je různých důvodů ke squattingu, a proto není v silách autora práce popsat všechny důvody ke squattingu a na všechny nalézt řešení.

Ve squattingu a v některých jeho doprovodných činnostech můžeme nalézt i pozitiva. Mám na mysli především fungování různých sociálních, kulturních a vzdělávacích center za podmínek, o kterých se příspěvkovým organizacím jistě ani nezdá. Samozřejmě neschvaluji protiprávní obsazení nějakého domu, ať už je v něm provozováno cokoliv, ale musím uznat, že v takto nastolených podmínkách jsou někteří z provozovatelů hodni obdivu za jejich solidární myšlení a provozování časově a materiálně náročných projektů za vlastní prostředky a z prostředků drobných dárců, a ne za prostředky veřejné. To vše navíc pod hrozbou možného trestního stíhání nebo jiného postihu.

Věřím tomu, že naše společnost není připravena k tomu, že by stát stavěl nové objekty a přenechával je „squatterům“ k provozování autonomních sociálních a kulturních center, ale bylo by možné již stojící a mnohdy chátrající nevyužívané objekty za jasných podmínek nabízet ke krátkodobým pronájmům.

Kumulaci krajně levicově smýšlejících jedinců v řadách squatterů podle mého nelze zabránit. Z politologického hlediska je samozřejmě správně, že je ve společnosti různost politických názorů. Tato různost by se měla projevovat diskuzí o věcech veřejných a realizovat za pomocí

53 prostředků demokratického právního státu. Je věcí bezpečnostních složek, aby si poradily s možnými extremisty z krajní levice nebo i krajní pravice. Nástroje k tomu mají a zde podle mého není třeba nějaké změny.

11. Závěr

Cílem této práce není podporovat myšlenku squattingu ani proti ní brojit. Squatting je velmi rozsáhlé téma, dle mého názoru především proto, že jej doprovází mnoho dalších jevů, které s ním souvisí a jsou s ním přímo propojeny a které by mohly existovat samostatně, ale v prostředí squattingu se projevují a dávají mu jiný rozměr a sami tím jiný rozměr získávají. Přes to všechno není squatting tak popsaným tématem jako jiné sociálně patologické jevy, tato problematika je velmi složitá a snad i tím, kteří lidé squatting provozují, je složité do této komunity proniknout a získat cenná svědectví a poznatky o jejich činnosti. Z odborného hlediska toho o squattingu nebylo popsáno mnoho a už vůbec v tuzemské literatuře je rozsah pramenů k čerpání omezený. Dílčí tituly a publikace zaměřující se na problematiku squattingu nebo obecněji na extremismus, pod který je squatting v České republice často řazen, však poskytují cenný studijní materiál, který pomohl formovat mé názory na tuto problematiku. Načerpané vědomosti a ucelené názory jsem se pokusil převést do své práce, která bude, jak doufám, přínosem pro další rozvíjení studia problematiky squattingu.

Cíle práce tak, jak byly vytyčeny v úvodu práce se mi dle mého názoru podařilo naplnit. Čtenáři byl představen a vysvětlen pojem squatting a byla mu předestřena jeho historie s uvedením nejznámějších squatů jak v zahraničí, tak v tuzemsku. V práci je možné nalézt sociologické i právní vymezení squattingu a přínosem mohou být některé mé poznatky a zkušenosti o squatterech a squattingu. Jelikož jsem se squattingu ve své práci věnoval především z pohledu sociologického, abych jej popsal jako sociální jev, a právního, zaujímají tyto části v této práci stěžejní místo. Mám za to, že se mi podařilo zanalyzovat a popsat squatting jako sociální jev s jeho doprovodnými projevy ve společnosti. Stejně tak jsem zanalyzoval a popsal squatting z pohledu právního, a to v různých právních odvětvích. Popsal jsem a seznámil čtenáře s různými právními rovinami squattingu a nastínil možná řešení v odvětvích práva občanského,

54 správního a trestního, včetně příkladů protiprávního jednání squatterů a analýzy a popisu skutkových podstat některých trestných činů, kterých je možno se dopustit při squattingu.

V závěru práce jsem neopomenul zmínit aktuální téma legalizace squattingu, které doplňuji o některé své poznatky. Stejně tak v poslední kapitole, která je už obecným shrnutím zpracovávaného tématu s návrhy de lege ferenda a mými subjektivními názory.

Mým záměrem bylo shrnout problematiku squattingu a jeho vymezení z pohledu sociologického a právního, což se mi, dle mého názoru, podařilo. Tato práce by měla sloužit také jako materiál shrnující zpracovávanou problematiku, aniž by ji nějak vyčerpala. Dodávám, že se v mé práci objevují subjektivní úvahy a mé názory. Tam, kde jsem si vypomohl pracemi jiných autorů nebo použitou literaturou, jsem se s jinými názory naplno ztotožnil, což mělo přínos pro zpracování této práce. Stejně tak doufám, že bude tato práce jednou přínosem pro jiné autory, kteří se rozhodnou problematiku squattingu zpracovávat a rozvíjet nebo vyvracet mé myšlenky.

12. Seznam použité literatury

12.1. Monografie o BARŠA, Pavel, FIALA, Petr, ed. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 302 s. ISBN 80-210-1798-8. o BASTL, Martin. Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada, 2011, Politologie (Grada). 288 s. ISBN 978-80-247-3797-3. o BLACK, Henry Campbell. Blackův právnický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1993, 767 s. ISBN 80-85605-23-6. o GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). 310 s. ISBN 97880-7380-023-9. o GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999, 1049 s. ISBN 8072031244. o CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, 172 s. ISBN 8072012657. o KYSELA, Jan. Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Brno: Doplněk, 2001, 120 s. ISBN 80-7239-078-3. o POLDAUF, Ivan. Anglicko-český, česko-anglický slovník. 10. přeprac. vyd. Čelákovice: WD publications, 1998, 1072 s. ISBN 80-238-2215-2. o RŮŽIČKA, Vlastimil. Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: Triton, 2007, 207 s. ISBN 80-7254-859-X.

12.2. Články o VISINGER, Radek. Úvahy o squaterství z pohledu práva evropských zemí. Praha, Právní rozhledy, 16/2008, ISSN-1210-6410.

12.3. Právní předpisy

56 o Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017- 02-09]. o Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017- 02-09]. o Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-09]. o Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-21]. o Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-04-17]. o Zákon č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-04-17]. o Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-04-17]. o Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-09]. o Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-09]. o Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-09]. o Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2017-02-09].

12.4. Komentáře k právním předpisům o ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II. § 140 – 421. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Velké komentáře, 3632 s. ISBN 978-80-7400-428-5. o WAGNEROVÁ, Eliška, a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 906 s. ISBN 978-80-7357-750-6.

12.5. Judikatura o Nález Ústavního soudu ze dne 9.1.2008, sp. zn. II. ÚS 268/06 (N 2/48 SbNU 9). Judikatura. Pravo4u.cz – služby pro právníky [online]. Pravo4u.cz. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://pravo4u.cz/judikatura/ustavni-soud/II-us-268-06/ o Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1492/2003. Judikatura. Pravo4u.cz – služby pro právníky [online]. Pravo4u.cz. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/5-tdo-1492-2003/ o Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.1.2007, sp. zn. 3 Tdo 1387/2006. Judikatura. Pravo4u.cz – služby pro právníky [online]. Pravo4u.cz. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/3-tdo-1387-2006/ o Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 8 Tdo 225/2009. Judikatura. Pravo4u.cz – služby pro právníky [online]. Pravo4u.cz. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/8-tdo-225-2009/ o Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 682/2016. Judikatura. Pravo4u.cz – služby pro právníky [online]. Pravo4u.cz. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/7-tdo-682-2016/

12.6. Zdroje z internetu o BERGSDORF, Harald. Extremisté bez masky: porovnání levicově a pravicově extremistických stran. Praha: Občanský institut, 2004, Bulletin (Občanský institut). ISBN 80-86228-33-9. [online]. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/extremiste-bez-masky/

58 o RŮŽIČKA, Vlastimil. Politologické vymezení squattingu. [online]. E-polis.cz. [cit.2017- 02-09]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/politologicke-vymezeni- squattingu.html o RŮŽIČKA, Vlastimil. Hrozba extremismu a protiextremistická politika. [online]. E- polis.cz. [cit.2017-02-09]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/hrozba- extremismu-a-protiextremisticka-politika.html o Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. Obcanskyzakonik.justice.cz. [cit. 2017-02-21]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana- verze.pdf o Sociologie, východiska a přístupy (studijní opora) [online]. In: [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1422/podzim2015/NP304Zk/um/Stud.txt o Sociální patologie. [online]. Wikipedie.org. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_patologie o Anglický slovník. [online]. CZIN.eu. [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://slovnik.czin.eu/anglicko-cesky/?slovo=squat o Kronika obsazování. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: http://praha.squat.net/stahuj/obsad.php#kronika o Historie squattingu v česku. [online]. Janhanus.noblogs.org. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://janhanus.noblogs.org/798857-798857-historie-squatting-v-cesku- update-2009.php o Sborník textů o squattingu. Experimentální sokolík č. 1 únor 2005. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://praha.squat.net/stahuj/sokolburt.pdf o Co je squat!net. [online]. Praha.squat.net. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: https://praha.squat.net/co-je-squatnet/ o Obsaď a žij! Obzor. [online]. Euweb.cz. [cit. 2017-04-17]. Dostupné z: http://obzor.euweb.cz/Obsad-a-zij.pdf

59 o Manifest Československé anarchistické federace. [online]. Sds.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/man_csaf.htm o Antifašistická akce. [online]. Antifa.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.antifa.cz/content/kdo-jsme o Co je ABC? [online]. Anarchistblackcross.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: https://anarchistblackcross.cz/co-je-abc o Aktuálně o Frontě za osvobození zvířat. [online]. Gnosis9.net. [cit. 2017-02-19]. Dostupné z: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007100007 o Autonomní sociální centrum Klinika. [online]. Wikipedia.org. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Autonomn%C3%AD_soci%C3%A1ln%C3%AD_centrum_ Klinika o K čemu se hlásíme – na čem stojí Klinika. [online]. Klinika.451.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://klinika.451.cz/2015/02/k-cemu-se-hlasime-na-cem-stoji-klinika/ o Ban on squatting divides opinion in the Netherlands. [online]. Dw.de. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://www.dw.com/en/ban-on-squatting-divides-opinion-in-the- netherlands/a-6066879 o The Berlin arthouse Kunsthaus Tacheles in 3D. [online]. Art-centre-tacheles- berlin.berlinin3d.com. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z: Tacheles 3D online art gallery - http://art-center-tacheles-berlin.berlinin3d.com/ o Kunsthaus Tacheles. [online]. Wikipedia.org. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Kunsthaus_Tacheles o Köpi. [online]. 137.Koepi137.net. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z: https://koepi137.net/history.html o Konto Bariéry – Cena Františka Kriegla. [online]. Kontobariery.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: http://www.kontobariery.cz/Projekty/Ceny/Cena-Frantiska-Kriegla.aspx o Archiv Poslanecké sněmovny. [online]. Psp.cz. [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=244#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&u tm_campaign=firmy.cz-2571717

60 o Odbor bezpečnostní politiky. Co je extremismus – Ministerstvo vnitra České republiky. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/clanek/co-je-extremismus.aspx o Čtvrtletní zprávy o extremismu Odboru bezpečnostní politiky MV. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ctvrtletni-zpravy-o- extremismu-odboru-bezpecnostni-politiky-mv.aspx o Extremismus. Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií (1997). Výroční zprávy o extremismu a koncepce boje proti extremismu. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/1997-zip.aspx o Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-zprava-o- problematice-extremismu-2002.aspx o Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2014. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/situacka04proweb-2014-pdf.aspx o Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2015. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-souhrnna-situacni- zprava-za-1-ctvrtleti-roku-2015.aspx o Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2016. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-souhrnna-situacni- zprava-1-ctvrtleti-roku-2016.aspx o Extremismus Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2016. [online]. Mvcr.cz. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacni-zprava-za-2- ctvrtleti-roku-2016-pdf.aspx o Český rozhlas Plus (archiv). Za hranou. [online]. Rozhlas.cz. [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3068643 o Squatteři nespáchali trestný čin, když obsadili dům na Albertově. ČT24. [online]. Ceskatelevize.cz. [cit. 2017-02-21]. Dostupné z:

61 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1271403-squatteri-nespachali-trestny-cin- kdyz-obsadili-dum-na-albertove