Janáčkova Akademie Múzických Umění V Brně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Divadelní fakulta

Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie

Divadelní manažerství se zaměřením na produkční management

Organizační principy Autonomního sociálního centra Klinika

Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Eva Sýkorová

Vedoucí práce: PhDr. Roman Vido, Ph.D.

Oponent práce: doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D.

Brno 2016

Bibliografický záznam

SÝKOROVÁ, Eva. Organizační principy Autonomního soci|lního centra Klinika [The organization principles of the Autonomous cultural and social centre Klinika]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, 2016. 58 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Roman Vido, Ph.D.

Anotace

Bakalářská diplomová práce se zaměřuje na organizační principy kolektivu, který využívá horizontální struktury na příkladu Autonomního sociálního centra Klinika v Praze. V první části práce vymezuje pojmy: squat, squatting, management, autonomie, anarchismus, DIY a subkultura. Druhá část popisuje fungování Autonomního sociálního centra Klinika, které je doplněno rozhovory s vybranými členy kolektivu Klinika a zástupci 3 vybraných projektů, které na Klinice byly realizovány.

Klíčová slova

Organizace

Vedení

Sqaut

Autonomie

Autonomní sociální centrum Klinika

Abstract

The Bachelor thesis focuses on the organizational principles of a collective which utilizes a horizontal structure at the example of the Autonomous cultural and social centre Klinika in Prague. The first part of the thesis defines the terms: squat, squatting, management, autonomy, anarchism and DIY subculture. The second part describes the functioning of the Autonomous cultural and social centre Klinika. which is complemented by interviews with the selected members of the Klinika´s collective and representatives of three selected projects which were implemented at the Klinika.

Key words

Organization

Leadership

Squat

Autonomy

The Autonomous cultural and social centre Klinika

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracovala samostatně s užitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, dne 30. května 2016 Eva Sýkorová

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Romanu Vidovi, Ph.D za trpělivý a vstřícný přístup a cenné rady při konzultacích. Dále Janovi, Jolaně a Hynkovi z kolektivu Autonomního sociálního centra Klinika, Martinu Hůlovi, Jiřímu Malinovi a Bc. Aleši Vymetalovi za poskytnutí rozhovorů k výzkumné části práce. A děkuji všem lidem, kteří tvoří a podporují Autonomní sociální centrum Klinika za to, že neustupují, nebojí se a dokazují, že v dnešní době není pouze jedna cesta.

Obsah

Předmluva ...... 9

Úvod ...... 11

Pojmosloví ...... 13

1.1 Squat, squatting ...... 13

1.2 Komunita, hnutí ...... 16

1.3 Management vs. anarchismus a autonomie ...... 18

1.3.1 Anarchismus a vedení ...... 19

1.3.2 Autonomie a vedení ...... 20

1.4 Subkultura ...... 23

1.4.1 Do It Yourself ...... 25

Autonomní sociální centrum Klinika ...... 28

1.5 Vznik a vývoj situace ...... 28

1.6 Náplň činnosti ...... 33

1.7 Fungování ...... 36

1.8 Financování ...... 38

Klinika vs. vybrané realizované projekty...... 40

1.9 Rádio StreetCulture ...... 40

1.10 Rodinné divadlo ...... 42

1.11 Martin Hůla ...... 42

1.12 Den pro Kliniku ...... 44

1.12.1 Rozdělení do skupin aneb struktura v organizaci Kliniky? ...... 45

1.12.2 Rozdělení funkcí ...... 46

1.12.3 Program ...... 47

1.12.4 Hodnocení Dne pro Kliniku – jaké byly cíle? ...... 47

Závěr ...... 49

Citovaná literatura ...... 52

Referenční literatura ...... 53

Citované zdroje ...... 54

Seznam zkratek ...... 57

Seznam příloh...... 58

Předmluva

„Mor|lně zralí lidé jsou ti, kteří dorostou k potřebě nezn|mého a cítí se neúplní bez jisté anarchie ve svých životech – kteří se naučí mít r|di jinakost vedle sebe.“

Zygmunt Bauman

Na tomto místě bych ráda zdůvodnila, proč jsem si vybrala organizační principy v autonomním kolektivu jako téma své bakalářské diplomové práce.

Vzhledem k zaměření mého studia, tedy divadelního manažerství, mě již dlouhodobě zajímají pracovní kolektivy a jejich forma fungování. Přiznám se, že je mi blízká jistá forma antiautoritářské společnosti nebo komunity, která funguje na principech horizontální struktury a zároveň upozorňuje na současné společenské problémy. Uvědomuji si ale problém přenesení horizontální struktury z autonomního (možná by někdo řekl anarchistického) prostředí do toho oficiálního. Sama jsem zkoušela vybrané principy autonomního vedení a horizontální struktury používat při vedení sekce Off-program v rámci festivalu

SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2016. Na tomto projektu jsem si uvědomila limity horizontální struktury. Při výzkumu jsem se blíže seznámila s organizačními principy Kliniky a zároveň jsem poznala i jejich nedostatky.

V průběhu výzkumu mě velmi zasáhla celá kauza kolem Kliniky a zároveň celý výzkum dost ovlivnila. Jen v týdnu před odevzdáním této práce byly třikrát anonymně ohlášeny bomby v objektu Kliniky a celá mediální kauza se nafoukla ještě do větších rozměrů. Klinika je pro mě místem svobody. I přes to, že ne vždy

9 souhlasím s tím, jak funguje. I díky Klinice a její činnosti jsem si uvědomila, jak moc je důležité se někdy bouřit a být radikální a bojovat za své ideály.

V Brně, 29. května 2016 Eva Sýkorová

Úvod

Důvodem vzniku této práce je jedinečnost projektu Autonomního sociálního centra Klinika v České republice, ať už se podíváme na jeho kulturní aktivity, tak především principy, na kterých Klinika funguje – komunitní centrum pro obyvatele Prahy, které klade důraz na samosprávu a rovnost, působící v budově bývalé plicní polikliniky, o kterou se majitel (stát) dlouhodobě nestaral a zanedbával ji. Právě upozornění na nefungující bytovou situaci v Praze, je jedním z klíčových bodů vzniku Kliniky. Další jedinečností projektu je jeho finanční fungování, které se odklání od tradičně založeného pobírání grantů od státu a korporátních společností. Klinika nabízí odlišný

žebříček hodnot oproti jiným, podobným projektům. Možnost realizovat se, fungovat na principu solidarity a spolupráce činí Kliniku místem, které má v Praze a v České republice své místo. Vzpomeňme si na podobná autonomní centra v zahraničí (např. Metelkovo město v Lublani, kodaňskou Christianii nebo drážďanské centrum AZ Conni), která jsou podporována tamní samosprávou a fungují legálně.

Bakalářská diplomová práce je zaměřena na principy fungování

Autonomního sociálního centra Klinika z pohledu vedení většího kolektivu osob.

Bylo zkoumáno 5 principů vedení autonomního hnutí, které vymezil Simon

Western v publikaci Management, business, anarchism (Stoborod a Swann,

2014). Jaké principy vedení jsou uplatňovány v kolektivu Autonomního sociálního centra Klinika? To byla hlavní výzkumná otázka pokládána v rozhovorech s oslovenými členy kolektivu Kliniky. Druhou stranou mince se stávají výpovědi 3 oslovených zástupců projektů, které na Klinice vznikly nebo

11 dočasně nalezly své útočiště. Při těchto rozhovorech jsme se zaměřili na vnímání fungování Kliniky vnějším prostředím, především pak na vnímání horizontální struktury. Poslední rozhovor je zaměřen na organizaci Dne pro

Kliniku, který kolektiv Autonomního sociálního centra Klinika pořádal v lednu

2015. V první části jsou vysvětleny základní pojmy prolínající se celou bakalářskou prací. Jejich vymezení má za úkol pomoci pochopit kontext vybraného tématu a především pak empirickou část práce. Ta je tvořena již výše zmíněnými rozhovory.

1 Pojmosloví

Úvodní kapitola přináší vymezení základních pojmů, které se objevují v celém textu bakalářské práce. Každý pojem je vysvětlen nejen lingvisticky, ale je také přiblížen jeho historický vývoj V poslední řadě je třeba zmínit, že vysvětlení vybraných pojmů je důležité pro pochopení kontextu práce a také principů, na kterých funguje Autonomní sociální centrum Klinika.

Vysvětlenými pojmy jsou squat a sqautting, komunita, management a jeho propojení s anarchismem a autonomií, subkultura a Do It Yourself.

1.1 Squat, squatting

Je důležité si hned v úvodu ujasnit, že významů a definic pojmů squat a sqautting je mnoho, ale žádná z nich není právní definicí, ačkoliv se na právo velmi často odkazují.

Začněme tedy lingvistickým vymezením slova squat, které pochází z anglického jazyka. Podle Oxfordského slovníku toto slovo znamená “sedět či dřepět skrčený s ohnutými koleny a patami blízko stehen”, dalším významem je

“protiz|konné obýv|ní neobydlené stavby nebo pozemku” (Oxford Learner´s

Dictionaries, 2016). Druhý význam tohoto pojmu je vhodný pro naši práci.

Můžeme tedy říci, že osoba nezákonně obývající budovu je squatter. Bohužel vymezení squatterství není tak jednoduché, jak se zdá. Je třeba se zaměřit na jeho historický vývoj a především na jeho kontext v dnešní době.

Z historického pohledu se poprvé slovo squatter objevilo na konci 19. století jako označení pro osobu, která neoprávněně osídlila půdu na úkor jejího majitele. V tomto případě se jednalo o přistěhovalce, kteří osídlili neobydlenou

13 půdu v Severní Americe a zakládali na ní své farmy. Dalším příkladem squattingu může být subkultura diggers, jejíž stoupenci obsadili kopec Svatého

Jiří, kde založili farmu, na které podporovali skupiny a jedince, kteří chtěli vést soběstačný, svobodný a vegetariánský život (Růžička, 2007, s. 18). Ve všech historických příkladech, které zde uvádíme, lze nalézt paralelu s dnešním chápáním slov squat a squatter. Z českého prostředí stojí za zmínku aktivita spisovatele Jaroslava Haška a prvního nakladatele jeho Dobrého vojáka

Švejka Františka Sauera. Ti působili v žižkovské anarchistické skupině

Černá ruka, ta poskytovala bydlení chudým obyvatelům Prahy. Tato organizace obsazovala byty, které byly přetvořeny na sklady nebo k hospodářským účelům (A2, 2005).

Z jakého důvodu osoby neoprávněně osidlují budovy nebo pozemky v cizím vlastnictví? Tyto důvody můžeme rozdělit do dvou skupin. První z nich je ekonomická nutnost, tedy vyřešit vlastní nepříznivou bytovou otázku. Dá se

říci, že v tomto případě můžeme mluvit o určitých politických pohnutkách – odpověď na bytovou politiku daného státu nebo města. Na jedné straně stojí slabší sociální vrstvy (studenti, důchodci, nezaměstnaní ad.), které nemají, kde bydlet (velmi často z důvodu vysokých nájmů ve městech) na straně druhé se ve městech nachází mnoho opuštěných budov, o které se jejich majitelé nestarají. Druhým důvodem je ideologická nutnost, kdy dojde k obsazení nevyužívaného objektu. V tomto případě squatteři poukazují na potřebu vybudování nového kulturního nebo sociální prostoru, ve kterém by se mohli jako komunita scházet a zároveň se tak otevřít široké veřejnosti. Mají touhu žít v názorově sblížené společnosti a vyvažovat tak společnost většinovou. Tyto squaty velmi často nabízejí alternativní kulturu pro obyvatele města, zároveň

14 poukazují na možnou alternativu k hodnotovému žebříčku většinové společnosti. Dále se touto cestou snaží upozornit na problematiku opuštěných, chátrajících objektů v soukromém vlastnictví – do jisté míry tedy dochází k prolnutí první důvodu s druhým. V případě Autonomního sociálního centra

Klinika jde právě o druhý důvod sqauttingu. Kolektiv Kliniky svým obsazením bývalé plicní polikliniky v Jeseniově ulici upozornil na dlouhodobé zanedbávání této budovy jejím majitelem.

Squatting není vyjádřením rezignace na společnost a její situaci, ale možností, jak společnost upozornit na určité problémy (bytová situace, územní plánování měst, ekologický styl života) a následně tuto situaci změnit.

V této diplomové bakalářské práci je nutné věnovat pozornost pojmu pr|vo na město, s kterým v 60. letech minulého století přišel francouzský sociolog, filozof a geograf Henri Lefebvre ve své studii Le Droit { la ville. Právem na město se rozumí vliv obyvatel města na podobu místa, kde žijí bez ohledu na jejich ekonomickou sílu. Obyvatelům měst je v současné době přiřazená role producenta statků a služeb ve městě. Tyto statky a služby, které vyrobili, sami následně konzumují. O podobě měst v dnešní době rozhodují politici, developeři a vrstva obyvatelstva, která je ekonomicky dobře zajištěná. Z měst se tak vytrácí sociální rámec místa, kde by se všichni jeho obyvatelé mohli setkávat a rozhodovat o jeho podobě. Města se tak podle Lefebvra stávají nástrojem kapitalismu, kdy v jejich centrech najdeme ekonomicky silné aktivity, naproti tomu ty slabší jsou vytlačovány na městskou periferii. (A2, 2012)

Lefebvrovu myšlenku dále rozvíjí současný geograf Erik Swyngedouw v rozhovoru pro kulturní čtrnáctideník A2, ve kterém používá pojem rebelující architekti (PIXOVÁ, A2. 2016, 12(9), s. 20 – 21). Tento pojem poukazuje na

15 nespokojenost jedince se sociální situací kolem sebe. Swyngedouw tyto osoby označuje jako architekty života. Můžeme říci, že právě Swyngedouw poukazaje na fakt, že každý z nás může ovlivnit stav společnosti svým postojem a stanoviskem. Jako současná hnutí rebelujících architektů označuje např.

Occupy Wall Street ve Spojených státech amerických nebo nejaktuálnější Nuit debout v Paříži. Tyto kolektivy využívají veřejného prostoru ve městě, aby poukázaly na svou nespokojenost se sociální situací, ale zároveň i na využívání města jako nástroje kapitalismu a kolbištěm pro bohaté developery a obyvatele města. Zároveň by se dalo říci, že tyto akce, se stávají jakýmisi performačními manifesty, které poukazují na transformování každodenního života do veřejného prostoru. Swyngedouw dále v rozhovoru upozorňuje na existenci

Autonomního sociálního centra Klinika jako na podstatný prvek v určité exkluzivitě města. „…projekty typu Klinika dělají současné město vzrušujícím a zajímavým. Jsou to přesně tyto aktivity, které odlišují Prahu od jiných měst, kterou jí dod|vají jedinečnost, jakou „bobo“ turisti, jako jsem j|, chtějí ve městech vidět.“ (PIXOVÁ, A2. 2016, 12(9), s. 20 – 21). Jak se ukázalo v zahraničí – squaty se stávají místy, které jsou pro turistiku města velmi výhodná a zároveň městu přináší finance. Vzpomeňme si na již zmíněnou Christianii v Kodani, která v podstatě už s autonomním centrem a squattingem nemá nic společného a je spíše jakýmsi „zábavním parkem autonomie.“

1.2 Komunita, hnutí

Pojem komunita pochází z latinského slova cummunitas – společenství.

Komunita je společenství, pospolitost živých osob, které mají společné zájmy a cíle. Pro dosažení kolektivních cílů, které si komunita stanoví je důležitý

16 fyzický kontakt mezi jejími jednotlivými členy. Z pohledu squattingu není jasně definovaný jeden společný cíl jednotlivých komunit (viz. zmíněné důvody squattingu výše). Podle Velkého sociologického slovníku (Petrusek a kol., 1996, s. 212) je komunitou “...sociologický útvar charakterizovaný jednak zvl|štním typem soci|lních vazeb uvnitř, mezi členy, jednak specifickým postavením navenek, v r|mci širšího soci|lního prostředí. [...] Jinou oblastí studií komunit je výzkum tzv. -komunitních hnutí, formujících se jako protest vůči odcizujícím mechanismům moderní společnosti.” Toto vysvětlení pojmu už blíže popisuje i samotnou ideologii, na které je squatting založen. Tedy vytvořit prostor pro sdílení aktuálních problémů ve společnosti, reakci na politickou situaci a možnost tak vzdorovat proti nastavenému systému.

U squattingu (ať už je realizován z jakéhokoliv důvodu), můžeme nalézt právě znak pospolitosti jednotlivých členů komunity a odhodlání bojovat za stanovené cíle a ideály, což nalezneme v dalším vysvětlení tentokrát pojmu komuna - (z fr. commune, a to z lat. communis = obecný, společný).

“...společenství lidí, kteří se rozhodli žít alternativním způsobem života, jenž zpochybňuje hodnoty a životní styl převažující ve společnosti. Odmítnutí společensky uzn|vaných hodnot může mít různě radik|lní podobu. Život v komunitě zpravidla předpokl|d| odmítnutí soukromého vlastnictví a jeho nahrazení vlastnictvím společným; zvl|štní důraz býv| kladen na soběstačnost vzhledem k okolnímu světu.” (Petrusek a kol., 1996, s. 207).

S pojmem komunita se pojí i pojem hnutí, který můžeme rozšířit o oblast sociální a protestní. Hnutí jako takové rezonuje v dnešní době především díky rostoucí globalizaci ve společnosti (především protestní hnutí jako Occupy Wall

Street, Arabské jaro, Nuit debout). Pojem hnutí označuje skupinu nespokojených

17 osob (kolonizovaných, ovládaných, manipulovaných apod.), které se rozhodly vzbouřit vládnoucí moci nebo systému, ve kterém žijí a uplatňovat kolektivní sociální požadavky vůči těmto strukturám. Je podstatné si uvědomit, že všechny uvedené pojmy se v případě squattingu prolínají.

1.3 Management vs. anarchismus a autonomie

V této podkapitole si definujeme pojem management, jelikož Autonomní sociální centrum Klinika v této bakalářské práci zkoumáme především z pohledu jejího vztahu k vedení. Následně bude přiblíženo užití managementu v anarchistických a především autonomních hnutích.

Pojem management pochází z anglického jazyka (avšak vychází z lat.manus = ruka). Podle Velkého sociologického slovníku (Petrusek a kol.,

1996, s. 585) znamená ovládání, zacházení, vedení. Tento pojem je spojen s řízením podniků a projektů. Vedoucí pracovníci jsou nazýváni manažeři.

Definici jako tohoto pojmu je hned několik, např. podle teorie K. H. Chunga je management proces systematického plánování, organizování, vedení a kontroly organizačních činností k dosažení organizačních cílů. K dosažení vytyčených cílů manažer své svěřence motivuje na základě jejich potřeb. K této motivaci využívá podněty (např. ohodnocení, odměny). Je důležité si uvědomit, že pojem management není nutno chápat pouze v souvislosti s vedením určité organizace.

Tedy nedívat se na něj pouze z pohledu podniku nebo ekonomiky. V současné době se na tento pojem nahlížet i jako na určitý způsob vedení lidí. Pro management je typické, že pro vedení nebo řízení vytváří různé organizační struktury, buď vertikální, nebo horizontální. Tyto struktury fungují na principu

18 hierarchie, kdy jsou si jednotlivé složky / osoby nadřízeny nebo podřízeny. Do určité míry tedy management vychází z principu moci a nadřazenosti.

V našem případě je ale důležité se na management podívat z pohledu anarchismu a autonomie. Oba tyto pojmy totiž hierarchii a princip moci vylučují, proto se v jejich případě často užívá výrazu „vedení“. V následujících dvou podkapitolách budou vysvětleny tyto dva pojmy, zároveň bude přiblížen i jejich vztah k managementu / vedení a pro větší komplexnost i jejich historický vývoj.

Jako inspirací nám slouží publikace Management, business, anarchism (2014), kterou sestavili Konstantin Stoborod a Thomas Swann. V současném digitálním a virtuálním světe jsou obě tyto ideologie označovány jako „Networked social movements“. Využívají nejmodernějších digitální technologie ke komunikaci, sdílení zkušeností, vyjadřování politických názorů nebo manifestacích. Velký potenciál pro obě tato hnutí skýtají sociální sítě. Z historického hlediska jde o přirozený vývoj komunikačních prostředků a jeho využití u radikálně orientovaných uskupení.

1.3.1 Anarchismus a vedení Anarchismus (z lat. anarchos = bez vládců, anarchia = bezvládí) (Petrusek a kol., 1996, s. 71), je ideový směr, který se později přetvořil v hnutí. Podstatou anarchismu je odmítnutí vlády a organizace společnosti. Má mnoho odnoží, např. anarchoindividualismus nebo anarchokomunismus apod.

Jedním z prvních anarchistů byl William Godwin, který ve své stati

Zkoumání politické zodpovědnosti (1793) upozorňuje na fakt, že v dosavadních uspořádáních společnosti byly vytvořeny vždy dvě skupiny lidí. Ti, kteří jsou u moci (většinou králové, vůdci, bohatí) a větší část je pak v pozici podřízených.

V jeho podání je způsob, jak odstranit tuto nerovnováhu ve společnosti,

19 vzdělávání jedinců. Poprvé použil pojem anarchismus Pierre Joseph Proudhon v pracích Co je vlastnictví (1840) a Systém ekonomických protikladů neboli filozofie bídy (1846). V těchto publikacích pracuje s pojmy vzájemnosti a spravedlnosti, které by dle jeho, ideje měly tvoři základ ekonomického, sociálního a morálního zrovnoprávnění člověka. Celý proces by se měl odehrávat bez organizace nebo mocenského donucení. Současná podoba anarchismu se více váže s problémy ekologie, rasismus, sexismus, globalizace.

Nyní se již dostáváme ke vztahu anarchismu a vedení. Jak bylo zmíněno výše, anarchisté odmítají jednotlivce jako vůdce nebo lépe řečeno lídry, což je podpořeno anarchistickým sloganem „No Gods, No Masters“ (Bez bohů, bez pánů). Historicky bylo vedení spojeno s určitou událostí nebo kultem osobnosti, např. s králem nebo s vojevůdcem. V dnešní době je pojem lídr spojován se sportem, politikou nebo obchodem. U takto označených osob je předpokládáno,

že pomocí svého charisma a příslušnosti k určité elitě ovlivňují ostatní členy společnosti. Vedení v anarchistickém pojetí bylo vždy chápáno spíše jako dočasné, v širším kolektivu a bez formální pozice nebo moci nad ostatními

členy kolektivu. Pozice lídra v anarchistickém kolektivu je vyměnitelná s jakýmkoliv jiným členem (Swann a Stoborod, 2014, s. 676–680).

1.3.2 Autonomie a vedení Slovo autonomie (z řeckého autonomia, a to z auto – sám a nomos – zákon) Velký sociologický slovník definuje jako „…relativní samostatnost vzhledem k okolí. Vztahuje se k jednotlivci, ke skupině, k organizaci, podniku a také ke státu, k jejich samostatnému určování cílů a samostatnému rozhodování.“ (Petrusek a kol., 1996, s. 116). Autonomie se objevuje např. v právu (autonomie vůle jako jeden z principů soukromého práva) a v politice

(vysoká míra samosprávy určitého politického celku). Opakem slova autonomie je heteronomie, tedy poslušnost cizím nebo vnuceným zákonům a pravidlům.

Na rozdíl od anarchismu, u autonomie se předpokládá určité vedení ze strany skupiny nebo jedince.

Z pohledu vedení je autonomie jednou z jeho nových forem, které se projevilo v současných protestních hnutích jako je např. Occupy Wall Street,

účastníci Arabského jara (zejména protesty na náměstí Tahrir v Káhiře) a v českém prostředí můžeme mluvit právě o Autonomním sociálním centru

Klinika. To sice vzniklo jako sqaut, ale za rok a půl své existence se spíše přeměnilo v protestní hnutí. A proto se více zaměřme. Jejich hlavním cílem je dosažení změny v hodnotovém žebříku a upozornění na sociální a ekonomickou nerovnost, kterou nastavil současný kapitalistický systém globálního světa.

Vedoucí a rozhodovací funkci u protestních hnutí přijímá kolektiv. Protestní hnutí tak vytvářejí horizontální strukturu, která zároveň zaručuje určitou sounáležitost celého kolektivu. Společným nositelem myšlenky protestu je kolektiv, který zaujímá společné stanovisko, ale každý má možnost na tomto stanovisku určitým dílem participovat. Můžeme samozřejmě nalézt řadu „lídrů“ u protestních hnutí, ale tento pojem je třeba opravdu chápat pouze v uvozovkách.

Simon Western ve svém příspěvku v publikaci Management, business, anarchism (Swann a Stoborod, 2014, s. 680) uvádí pět faktorů, které se v současném autonomním vedení objevují a činí z něj inspiraci pro vedení kolektivů a pracovních skupin. Jedná se o spontánnost (angl. spontaneity), autonomii (angl. autonomy), vazby / sítě (angl. networks), vzájemnost (angl. mutualism) a ovlivnění (angl. affect).

Spont|nnost

Předpokladem autonomního kolektivu je jeho spontánní vznik bez předem určených pozic a rolí. Výhodou spontánnosti je udržování sice nestabilních sítí v kolektivu, ty ale na druhou stranu dokáží využít vůdčího potenciálu každého člena skupiny a neupřednostňují pouze malou elitní skupinu osob. Díky spontánnosti kolektiv získává individuální přístup k práci od každého člena a celý projekt se tak stává neustále dynamickým.

Autonomie

Tento pojem jsme si přiblížili již v úvodu této podkapitoly. Předpokladem je, že každá osoba se může stát lídrem v určitém okamžiku projektu. Principem autonomie je nevyužití nátlaku jako prostředku k získání moci jedince nebo určité skupiny a zároveň víra v osobní svobody jako základ sociální spravedlnosti.

Vazby / sítě

U tohoto pojmu můžeme mluvit o příslušnosti k určité sociální skupině.

Zvlášť pokud se zaměříme na slovo networks ve významu vazeb. V současné době, jde ale především o význam tohoto pojmu jako sítí (digitálních a virtuálních), které pomáhají propojovat jednotlivé autonomní kolektivy, případně jim umožňují komunikovat se svými členy a sympatizanty.

Vz|jemnost

Vzájemnost je ve vedení autonomního kolektivu nejpodstatnější složkou zároveň propojuje autonomii a anarchismus. Jak již bylo zmíněno v podkapitole

1.3.1 Anarchismus a vedení, tento pojem poprvé použil v anarchistickém smyslu

Pierre Joseph Proudhon. Jednoduše lze říci, že její podstatou je vzájemná odpovědnost, vzájemný souhlas a vzájemný prospěch pro kolektiv a jeho celkovou spolupráci. Je ale důležité si uvědomit, že u vzájemnosti se střetávají zájmy jedince se zájmy kolektivu.

Ovlivnění

Můžeme mluvit o určitém osobním vkladu, který jedinec do kolektivu vnáší. Nejčastěji se jedná o ideologii, kterou jedinec vyznává (osobní svoboda, rovnostářská společnost, antikapitalismus). Tento osobní vklad se tak stává i motivací pro jedince, v tom smyslu, že se podílí na společné myšlence kolektivu, do kterého patří.

1.4 Subkultura

Pojem subkultura poprvé popsal Milton M. Gordon ve 40. letech minulého století na základě sociologického zkoumání přílivu imigrantů v Chicagu v 20. letech 20. století. Subkulturu popisuje jako „podskupina n|rodní kultury, kter| byla složen| z kombinace soci|lních faktorů, jako je třída, etnický skupina, n|božensk| víra apod.“ (Smolík, 2010, s. 64). Velký sociologický slovník subkulturu definuje jako “soubor specifických norem, hodnot, vzorů chov|ní a životní styl charakterizující určitou skupinu v r|mci širšího společenství, příp.

23 tzv. dominantní či hlavní kultury, jíž je tato skupina konstitutivní souč|stí.”

(Petrusek a kol., 1996, s. 1248).

Důležitým znakem subkultury je právě odlišení se od hlavní, dominantní kultury. Tím se tak stává minoritní kulturou. Subkultury vznikají většinou jako skupiny, do jisté míry se podílí na dominantní kultuře a fungování tzv. širšího společenství. Minimálně tím, že se dotýkají citlivých a aktuálních témat, které dominantní kultura právě řeší a prožívá. Vznik subkultur je spojen i s rozmanitostí dominantní kultury. V případě, že stojí subkultura v opozici vůči dominantní kultuře, vzniká tzv. kontrakultura, která se dá popsat jako opoziční, kontrastní kultura. Typický je pro ni nesouhlas s hodnotami a idejemi dominantní kultury, bez které ale není schopna fungovat, protože na ni reaguje a odlišuje se od ní.

Albert. K. Cohen popisuje vznik subkultury jako neschopnost se podřídit pravidlům a hodnotám majoritní kultury. Proto si vytváří vlastní pravidla a hodnoty, na kterých staví svůj statut a žebříček hodnot.

Velmi často se objevuje výraz subkultura ml|deže, který tyto městské kmeny řadí mezi revoltu dětí vůči jejich rodičům, potažmo životu střední třídy.

Dá se tak předpokládat, že jedinci, kteří v dospívání patřili k určité subkultuře a hodlali tak vzdorovat svým rodičům nebo systému, ve kterém vyrůstali, v pozdějším věku subkulturu opustili a zařadili se tak mezi střední třídu. Tento názor je ale trochu zkreslený. Městské subkultury se rozšířily do několika sfér, které už jen nevzdorují rodičovskému diktátu. Kniha Kmeny (Souček, Veselý,

Vladimír 518, 2011), mapující současné městské subkultury v českém prostředí, jasně dokazuje, že subkultury pojímají osoby napříč věkem a postavením ve společnosti.

V případě squattingu můžeme mluvit hned o několika subkulturách, případně by se jejich spojení dalo popsat i jako squatterská subkultura. Mezi nejčastější subkultury, které ve squattingu existují, patří punk, hard core, straight edge, techno, skinheads, anarchisté. Všechny mají společné znaky: odmítají globalizaci, rasovou a náboženskou nesnášenlivost, sexismus, xenofobii a homofobii. Dalším společným znakem je hudba, která v případě těchto subkultur vytváří jednu z platforem, jak vyjádřit svůj názor.

1.4.1 Do It Yourself Princip života ve squatech je spojován i s fenoménem Do It Yourself

(udělej to sám, dále jen DIY), který můžeme do určité míry považovat za životní filozofii, např. Smolík uvádí DIY jako jednu ze subkultur mládeže (Smolík, 2010).

Tento fenomén je stavěn na teorii, že každý člověk je schopen si svépomocí zajistit vše potřebné ke svému životu. Speciálně u DIY při výrobě různých každodenních předmětů, bez jakékoliv odborné pomoci. DIY se tak řadí mezi trvale udržitelné způsoby života.

V tomto případě je dobré uvést historický vývoj tohoto fenoménu. Název pro tuto subkulturu se objevil až v 60. a 70. letech minulého století. Podle několika zdrojů šlo především o vzdor tehdejší mládeže proti nadnárodním korporacím a konzumnímu způsobu života, případně o vytvoření více esteticky hodnotných výrobků. Tento úhel chápání DIY se objevoval především v západní

Evropě a Severní Americe. Naproti tomu ve východním bloku Evropy bylo DIY chápáno spíše jako vylepšení tehdejší životní úrovně obyvatel, kdy nebylo mnoho výrobků dostupných pro většinu obyvatelstva.V tomto směru můžeme mluvit o kutilství, které se promítalo např. do vyrábění vlastních módních doplňků nebo předmětů každodenního života. Ve východní Evropě se vytvářely

25 komunity chatařů, trampů nebo zahrádkářů. DIY se tedy promítlo v trávení volného času obyvatel. V oblasti kultury pak docházelo k vydávání samizdatové literatury a časopisů, nahrávání hudby (většinou punková, undergroundová nebo hard corová hudební scéna), natáčení vlastních audiovizuálních děl (v českém prostředí jde o poměrně velký fenomén) nebo vytváření dalších žánrů umění. S vývojem nových postupů, jak si “něco vytvořit sám” se objevila i nutnost najít místo, kde tyto aktivity / výsledky práce prezentovat. Tak začaly vznikat první alternativní kluby a prostory

(Arts Lexikon, 2012).

U kultury, která vzniká pod heslem DIY, je velmi těžké rozpoznat, kdo je konzumentem a kdo producentem. Protože se v dnešní době potírá fakt, že je nutné být “profesionálním umělcem” - tedy být odborně vzdělaný v oboru umění, autorem i nositelem myšlenky se tak stává každý z nich.

Co je ale důvodem DIY kultury v dnešní době? Především fakt, že masmédia, která utváří náhled na umění a kulturu většinové společnosti, nepřináší její autentický odraz. DIY tak přináší možnost, jak se seberealizovat a prezentovat bez nutnosti využití masmédií. Stávají se tak protipólem pasivní masové kultury. Často se jedná o umění a kulturu politicky angažovanou, stojící mimo hlavní, všeobecně přijímaný proud. Jemně ironický náhled na současný stav tohoto fenoménu přináší francouzský teoretik umění Nicholas Bourriaud ve své knize Postprodukce. „Vzd|lenost mezi výrobou a spotřebou v našem každodenním životě se každým dnem zmenšuje. S využitím koupených nahraných desek můžeme i bez znalosti not vytvořit hudební skladbu. Z širšího pohledu lze

říci, že spotřebitel customizuje a adaptuje kupované výrobky pro sebe, pro své potřeby. Přepín|ní televizních programů je rovněž „výrobou“, je to jak|si nesměl|

26 produkce v r|mci odcizeného času z|bavy: s prstem na d|lkovém ovladači si vytv|říme vlastní program. Systém Do it yourself bude brzy fungovat ve veškeré kulturní produkci.“ (Bourriaud, 2004, s. 32). Můžeme tento jeho výrok - který je sice 12 let starý, ale stále trefný – vnímat jako varovný prst, ale je důležité si uvědomit, že ekonomické podmínky v současné době kultuře příliš nepomáhají.

DIY tak přináší možnost, jak vytvářet alternativní kulturu a umění bez vysokých finančních nákladů. Mohou tak vznikat kulturní centra, kluby, divadla nebo nízkoprahové kluby pro sociálně znevýhodněné vrstvy, kde je možné aktivitu

DIY prezentovat nebo přímo vytvářet. Autonomní sociální centrum Klinika je jasným důkazem, jak DIY funguje u velkého projektu. Veškeré opravy objektu bývalé plicní polikliniky (kromě elektrických a vodovodních rozvodů) provedl kolektiv Kliniky svépomocí. Stejně je tomu i u programu. Jeho bližší popis najdeme v kapitolách 2. Autonomní sociální centrum Klinika a 3. Klinika vs. vybrané realizované projekty.

2 Autonomní sociální centrum Klinika

Následující kapitola přibližuje samotné Autonomní sociální centrum

Klinika, především jeho fungování. Je ale nutné zde uvést i vznik Kliniky. Pro lepší pochopení a orientaci v „kauze Klinika“ jsou v podkapitole 2.1 Vznik a vývoj situace popsány její podstatné momenty. Celá činnost Kliniky se tak stává spíše mediální kauzou a ubírá pozornost náplni činnosti Kliniky.

Tato kapitola je tvořena také rozhovory s Janem a Jolanou, kteří jsou

členy kolektivu Kliniky od jejího počátku. Rozhovor s Janem proběhl v lednu

2016 v prostorách Kliniky. Při rozhovoru jsme se zaměřili především na uplatnění horizontální struktury a kolektivu jako rozhodovacím orgánu Kliniky.

Jolana je členkou programové skupiny Kliniky, přirozeně byl tedy rozhovor zaměřen na programovou náplň a postup realizace projektů. Rozhovor s Jolanou se pak více zaměřuje na akci Den pro Kliniku, které je věnovaná podkapitola

3.4 Den pro Kliniku. Posledním respondentem je Hynek, který není členem kolektivu Klinika, ale je (jak se sám označuje) „externista“. Rozhovor s ním byl veden na téma výroční zprávy Kliniky za rok 2015, které je Hynek hlavním iniciátorem. Z důvodu ochrany osobních údajů nejsou uváděna celá jména respondentů.

2.1 Vznik a vývoj situace

Rok 2014

Iniciativa Klinika je tvořena lidmi z akademické, umělecké a sociální sféry. Mezi hlavní představitele patří Mgr. et Mgr. Arnošt Novák (v současné době pedagog na FHS UK), Ivo Mathé (nezávislý pražský umělec), Anna

Hausnerová (sociální pracovnice), Mgr. et Ing. Tereza Virtová (politoložka, sociální antropoložka), Martina Sosnová (aktivistka). Je nutné připomenout, že uvedené osoby nejsou lídry nebo vedoucími představiteli Autonomního sociálního centra Klinika, ale pouze zástupci uvedené iniciativy (Projekt:

Autonomní sociální centrum Klinika, s. 6, 2014).

Autonomní sociální centrum Klinika vzniklo 29. listopadu 2014 po obsazení bývalé plicní polikliniky v Jeseniově ulici v Praze na Žižkově. Tento objekt nebyl od roku 2009 nijak využíván a pouze chátral. Jeho vlastníkem je stát a správa objektu spadá pod Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM). Plán byl pro aktivisty jasný. Vytvořit v Praze sociální a kulturní centrum, které nebude financováno z veřejného rozpočtu, grantů nebo od velkých společností a poskytne obyvatelům Prahy a především městské části Praze 3 komunitní centrum, kde budou realizovány jazykové kurzy, dílny a workshopy, vznikne zde komunitní zahrada nebo klub pro rodiče s dětmi atd.

Aktivisté z iniciativy Klinika vnikli do objektu a začali ho postupně vyklízet a čistit. Budova byla totiž po celých pět let využívána sociálně slabými vrstvami obyvatelstva jako přechodné bydlení. Celý svůj projektový záměr aktivisté sepsalia poslali s předstihem na pražský magistrát, radnici Prahy 3 a majiteli budovy (viz. příloha A). Jedno z potřebných razítek pro vznik Kliniky aktivisté získali od pražského magistrátu. Ostatní dva úřady se o projekt více nezajímali až do jeho obsazení aktivisty (Český rozhlas, 3. 12. 2014).

Arnošt Novák, jeden ze zástupců iniciativy Klinika, pro server

Aktuálně.cz:

V pondělí 1. prosince navštívila Kliniku státní policie spolu s ředitelkou

ÚZSVM. Začalo vyjednávání, jak s obsazeným objektem naložit. Aktivisté dostali třídenní lhůtu na vyklizení objektu. Ta však byla po několika hodinách zkrácena na dva dny. V této chvíli začalo být pro aktivisty velmi klíčové získat zájem médií a veřejnosti. Chátrající objekt konečně začal dýchat a proměňovat svou podobu.

Zlomem byl i fakt, že ÚZSVM začal vyjednávat s Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), která projevila zájem o objekt (Naše

Praha 3.cz, 2014).

Celý spor začal nabírat na obrátkách právě po uplynutí lhůty dvou dnů k vyklizení objektu, kdy se začala o spor a aktivisty z iniciativy Klinika zajímat protiextremistická složka státní policie. Během dalších deseti dnů Klinika nabízela kulturní vyžití v podobě přednášek, diskuzí a koncertů. 9. prosince

2014 opět do objektu vnikla policie a došlo k jejímu naprostému uzavření.

Přitom byli zadrženi 3 aktivisté, kteří odmítli objekt opustit (Český rozhlas, 9.

12. 2014).

13. prosince 2014 proběhla první demonstrace na podporu Kliniky. Byl to jeden z prvních projevených názorů veřejnosti, který iniciativu Klinika podpořil. Od prvního vyklizení bývalé polikliniky vzniklo několik petic na podporu projektu, demonstrace ale byla jasným důkazem, že obyvatelé Prahy se zajímají o městský prostor, ve kterém žijí. Podle údajů ze Souhrnné situační zprávy o extremismu za 4. čtvrtletí roku 2014, kterou vydalo Ministerstvo vnitra

České republiky, se demonstrace na podporu Kliniky zúčastnilo okolo 700 osob

(Ministerstvo vnitra České republiky, 2016). Od této první podpůrné demonstrace internet zaplavili fotografie veřejně známých osobností z umělecké, politické a akademické sféry. Je nutné podotknout, že aktivisté od prosince 2014 obývali objekt bývalé plicní Kliniky nelegálně.

Rok 2015

24. ledna 2015 proběhl v Praze Den pro Kliniku. K hlavnímu městu se následně přidaly iniciativy také v Brně, Pelhřimově, Žďáru nad Sázavou, Ostravě a Košicích a v Žilině. V Praze byla na programu demonstrace a večerní program.

Popis této akce je obsahem podkapitoly 3.4 Den pro Kliniku.

Na začátku února 2015 vyhlásil ÚZSVM veřejné výběrové řízení na výpůjčku bývalé plicní polikliniky v ulici Jeseniově 60 na pražském Žižkově.

Výpůjčka byla nabízena s podmínkou, že ve chvíli, kdy bude GIBS připravena objekt převzít do své správy, nebude smlouva již prodloužena. Do výběrového

řízení se přihlásili celkem tři zájemci. Iniciativa Klinika výběrové řízení vyhrála a byla s ní podepsána roční smlouva o výpůjčce (Respekt, 2015).

Od 3. dubna 2015 byl objekt předán do rukou iniciativy Klinika, který začal dům opravovat. Celá kauza se pak vyhrotila na začátku dubna 2015, kdy

31 vláda České republiky rozhodla, že objekt zůstane v jejím vlastnictví. ÚZSVM uvedl, že celý objekt bude v nejbližších dnech převeden pod správu GIBS.

Na konci léta 2015 se stala Klinika největším sběrným místem v České republice pro pomoc uprchlíkům v rámci uprchlické krize. Zároveň se objevily názory, že v objektu jsou schovávaní nelegální migranti a tím zvyšuje riziko teroristického útoku. Policie ČR na tyto názory reagovala vyjádřením „Klinika nepředstavuje ž|dné bezpečnostní riziko pro Českou republiku“ (Deník

Referendum, 2016).

Rok 2016

6. února 2016 byl proveden na Autonomní sociální centrum Klinika žhářský

útok. Podle aktivistů se jednalo o pravicové extrémisty, kteří se účastnili protiislámských demonstrací, které se ten den konaly v Praze. Jedním z možných důvodů útoku na Kliniku, je její dlouhodobé zapojení do pomoci uprchlíkům (Český rozhlas, 2016). Policii se nepovedlo pachatele útoku vypátrat. Starostka Prahy 3

Vladislava Hujová se v otevřeném dopisu vládě České republiky, který byl uveřejněn na webových stránkách městské části Praha 3, vyjádřila „Nechceme, aby Praha 3 byla bojištěm levicových a pravicových extremistů.“ (Městská část Praha 3, 2016).

Několik dnů před žhářským útokem obdržel ÚZSVM od Stavebního úřadu

Prahy 3 upozornění, že budova bývalé plicní kliniky je zkolaudována pouze jako plicní středisko a tím pádem je nutné neprodloužit smlouvu o výpůjčce. Během měsíce března se ukázalo, že žádné kolaudační rozhodnutí neexistuje a plicní středisko fungovalo 55 let nezkolaudované. Zájem GIBS o objekt ochabl a o jeho využívání přestal přemýšlet (Aktuálně.cz, 2016).

Roční smlouva o výpůjčce objektu vypršela 3. března a nepovedlo se jí obnovit. Kolektiv Kliniky odmítl opustit budovu a od té chvíle ji obývá nelegálně, dlouhodobě se však snaží uzavřít smlouvu o výpůjčce s městem k legálnímu užívání objektu. I přesto na Klinice každý den probíhá pravidelný program pod názvem #occupyklinika.

16. dubna byl u městského soudu v Praze zapsán

Kolektiv ASC Klinika, z.. s.. Důvodem vzniku tohoto spolku byly dlouhodobé problémy v komunikaci s radnicí Prahy 3 a ÚZSVM.

V květnu 2016 bylo Autonomní sociální centrum Klinika oceněno

Chartou 77 cenou Františka Kriegla „Za odvahu dokazovat v dnešní době, že pomoc bližnímu je spr|vnou cestou pro každého, kdo chce zůstat skutečným

člověkem.“ (Konto Bariéry, 2016). Finanční částku 25 000 Kč, která je s cenou spojená, věnoval kolektiv Kliniky Anarchistickému černému kříži – organizací, která podporuje vězněné radikální aktivisty a politické vězně.

Dalším zvratem v celé situaci byly nahlášené bomby v objektu Kliniky

20., 24. a 27. května 2016, které se později ukázaly jako falešné. Polici se během zásahů opakovaně snažila squat vyklidit.

2.2 Náplň činnosti

Hlavním cílem Kliniky je vytvořit autonomní místo v Praze, které bude nabízet kulturní, edukativní a sociální aktivity obyvatelům Prahy. Veškeré aktivity jsou nezávislé na tržním prostředí velkoměsta. Důležitým aspektem je spoluúčast na sestavování programu ze strany obyvatel města. Tedy vytvoření prostoru, který plyne z jejich potřeb.

Jan v rozhovoru uvedl v rozhovoru, program se tvoří především z toho, co vyžadují návštěvníci, ale jednotlivé aktivity musí být schváleny na plénu, které je hlavním rozhodovacím orgánem Kliniky „…cel| Klinika je hodně organick| a lidé sem chodí s n|pady. Tím d|vají taky najevo, co chtějí, aby se tady dělo, co jim chybí. A tak je cel| Klinika myšlen|, že ta iniciativa jde od lidí z venku.

To je rozhodně nejdůležitější věc na způsobu fungov|ní Kliniky. Tady to nestojí na lidech, kteří tady bydlí. Od zač|tku bylo jasný, že tady bude skupina lidí, ale z|roveň bylo dopředu rozhodnuto, že ten program a věci, které se tady konají, nesmí být jenom jejich iniciativou a na jejich bedrech.“ (Jan, 27. 1. 2016, s. 4 – 5).

V rámci Kliniky funguje programová skupina, která má na starosti menší projekty, jako jsou např. přednášky. Zařazení větších projektů do programu

Kliniky je projednáváno na plénu. „Když sem někdo přijde s tím, že chce tady udělat třeba předn|šku, tak je automaticky odk|zaný na programovou skupinu, aby se to nemuselo řešit na tom vnitřním plénu. Protože ta programov| skupina m| kalend|ř a všechny ty detaily může projednat s tím člověkem a nemusí se to probírat se všema.“ (Jan, 27. 1. 2016, s. 2). Jak se zjistilo z rozhovoru s Jolanou, kalendář programová skupina začala používat po roce fungován Kliniky. Do té doby poměrně často docházelo k překrývání akcí nebo zmatkům v komunikaci.

Oblasti činností, které Klinika zajišťuje lze rozdělit do 4 kategorií:

 Sociální a společenské dění

o Kavárna, lidová jídelna, knihovna a infoshop, komunitní

zahrada, komunální dílna, free shop, Mamatata klub,

cyklodílna.

 Vzdělávání

o Lidová žižkovská univerzita, workshopy a dílny, tělocvična,

přednášky

 Kultura a umění

o výstavy, divadelní a taneční představení, autorská čtení,

filmová promítání, koncerty

 Sociální bydlení

o ubytování pro 5 – 7 osob, které se zároveň starají o ASC

Klinika

(Projekt: Autonomní sociální centrum Klinika, s. 3-5, 2014)

Z Výroční zprávy 2015 není jasné kolik jednotlivých akcí (koncerty, filmová promítání, přednášky apod.) se na Klinice za rok 2015 uskutečnilo. Na otázku, zda plánuje kolektiv Kliniky vydávat výroční zprávy pravidelně a zda považuje současnou podobu za přijatelnou (chybí v ní podstatné informace právě o návštěvnosti a četnosti akcí), odpověděl Hynek, který je iniciátorem myšlenky vzniku výroční zprávy. „V r|mci aktu|lních možností to dopadlo asi nejlépe, jak to dopadnout mohlo. Samozřejmě byla vůle d|t tam více tvrdých dat, ale nestíhalo se to. Jmenuje se to výroční zpr|va a drží to z|kladní strukturu výroční zpr|vy - tedy ten hlavní "fór" (to že vůbec Klinika vyd| výroční zpr|vu, přestože to po ní nikdo nechce a na rozdíl od neziskových organizací to nem|

"nak|zané") tam je, ale samozřejmě rezervy to m|...“ (Hynek, 25. 5. 2016, e-mailová komunikace).

Jan považuje za jeden z největších úspěchů (a zároveň splněným poslání

Kliniky) velký počet přednášek, které na Klinice probíhají. „V současné době jsou tady

35 kulturní akce koncerty, čtení poezie a potom hodně navštěvovaný, a z mého podhledu i dost důležitý, jsou předn|šky.“ (Jan, 27. 1. 2016, s. 5). Přednášky jsou realizovány v rámci Lidové žižkovské univerzity. Jejich témata jsou především levicová, lidskoprávní, ekologická nebo sociální. Jan také upozorňuje na fakt, že velká část kolektivu Kliniky jsou lidé pohybující se v akademickém prostředí a proto je nutné hledat paralelu mezi obsahem programu Kliniky a zájmy kolektivu.

2.3 Fungování

Autonomní sociální centrum Klinika funguje na principu horizontální struktury organizace. Hlavním rozhodovacím orgánem je plénum, které probíhá každý týden a má diskuzní podobu. Jan v rozhovoru uvedl, že na začátku fungování Kliniky se uvažovalo o rozdělení kolektivu do dvou diskuzních okruhů a tak vytvořit strukturu ve vedení. První skupina měla být tvořena lidmi přímo z Kliniky a měla mít rozhodovací pravomoce. Druhá skupina měla být tvořena vnějším prostředím – tedy lidmi, kteří nejsou přímou součástí kolektivu

Kliniky, ale i tak se mohou účastnit vnějších plén a diskutovat o připravovaných akcích Kliniky. Podotýká, že tento model se nepodařilo aplikovat. Podoba těchto plén je poměrně časově náročná, protože se musí dojít ke konsensu.

Pléna jsou otevřená všem, ale Jan paradoxně uvádí, že není tak úplně jednoduché se o nich dozvědět, protože přesný čas a den se nikde neuvádí.

„… v tuhle chvíli m|me jedno plénum jednou týdně, na které může přijít de facto kdokoliv, kdo se o tom dozví. Ale z|roveň dozvědět se o tom už je dostatečný filtr.

Protože tyhle informace nikde nevisí na internetu, ale musíš se lidí pt|t. A na ta pléna chodí poměrně dost lidí, minim|lně deset se n|s sejde vždy, někdy je n|s třeba i třicet. A samozřejmě se plén účastní i lidé z těch vnějších projektů, které na

Klinice vznikají, jako třeba soci|lní pr|delna Jelen v lavoru nebo lidé ze

Zdrojovny.“ (Jan, 27. 1. 2016, s. 2).

Podstatné na fungování Kliniky je její založení na potřebě lidí podílet se na společném projektu a tak měnit veřejný život. Právě zde nacházíme již dříve zmíněné ovlivnění (podkapitola 1.3.2 Autonomie a vedení), kdy jedinci (v tomto případě lidé z vnějšího prostředí) vidí jako motivaci se zapojit do projektu a přinést vlastní myšlenky a nápady, jak celý projekt posunout dál. Klinika se prezentuje jako autonomní místo, které není zaměřeno pouze na subkultury, které se objevují ve squattingu nejčastěji. Dalším aspektem ve fungování Kliniky je právě využívání sociálních sítí jako komunikačního kanálu s vnějším prostředím. To je další rozdíl oproti jiným squatům v České republice. Jejich komunity byly uzavřené a o jejich fungování (alespoň tom programovém) bylo těžké se dozvědět. „Pr|vě když začaly ty problémy s policií po prvním obsazení bar|ku, tak jsme na plénu řešili, jestli se m|me otevřít třeba skrz soci|lní sítě a komunikovat takhle s veřejností. A byly tady n|zory pro a proti, ale ty lidi, kteří byli pro, dok|zali podat p|dný argumenty. A j| si osobně myslím, že bylo dobře, že jsme začali komunikovat skrz Facebook..“ (Jan, 27. 1. 2016, s. 5 – 6)

Jedním z rizikových faktorů fungování kolektivu na principu horizontální struktury je jeho občasná nevyrovnanost jedinců při diskuzích, kdy může být

„slyšet“ pouze jeden jedinec, který k tomu má určité dispozice. I zde nacházíme další princip fungování uvedený v podkapitole 1.3.2 Autonomie a vedení – totiž vzájemnost. Ten je sice nejpodstatnějším principem autonomního vedení, ale také nejrizikovějším. Podle v kolektivu Kliniky dochází k tomuto problému:

„Pravdou je, že něčí hlasy jsou opravdu více slyšet (kvůli rétorickým dispozicím, vzděl|ní apod.), ale poř|d dokola se snažíme tyto nerovnosti nach|zet, mluvit

37 o nich a popřípadě eliminovat. Z vlastních zkušeností z předchozích kolektivů, ve kterých jsem participoval, je tento z hlediska rovnov|hy nejlepší.“

(Jan, 20. 5. 2016, s. 3).

Naopak výhodami horizontální struktury je rovnost hlasů a možnost do rozhodování o chodu kolektivu zapojit více lidí a nutnost konsensuálního rozhodování. Podobnost s organizací jiných institucí je patrná především ve zkušenostech členů kolektivu z jejich pracovního života, které pak uplatňují i ve fungování Kliniky.

2.4 Financování

Jedním z principů Kliniky je odmítnutí tržní logiky. Veškerý program a aktivity, které na její půdě vznikají, jsou zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. Kolektiv Kliniky se tak snaží upozornit, že kultura, vzdělání nebo potraviny nejsou výsadou určité skupiny lidí, ale jsou právem pro každého.

Aktivisté z Kliniky dále odmítají přijímaní grantů nebo dotací od státu nebo korporátních společností. Je to snaha o vymanění se z tržní logiky a podpora myšlenky soběstačnosti celého projektu. Jan ale v rozhovoru uvedl, že není jisté, zda na podobných principech bude Klinika fungovat i v budoucnu. „…už jsme měli hodně nabídek na nějaké granty nebo na dary od firem, neziskovek, ale zatím jsme to vždycky s díky odmítli. Ale neřík|m, že to takhle bude vždycky. Protože jsou tady takový hlasy, že třeba granty od st|tních organizací jsou v pohodě.“

(Jan, 27. 1. 2016, s 3).

V současné době plynou příjmy Kliniky především z benefičních akcí, chodu kavárny nebo příspěvků od dobrovolných dárců na transparentní účet

Kliniky (k 29. 5. 2016 činila suma příjmů od dobrovolných dárců 147 257 Kč).

Centrum na tomto principu financování funguje přes rok a zatím se neobjevily

žádné problémy, které by ohrozily jeho chod.

Náklady spojené s provozem Kliniky jsou odběr elektrické energie a spotřeba vody (kolektiv Kliniky se snaží přejít na obnovitelné zdroje energie).

Dalším nákladem bylo zaplacení pokuty ÚZSVM za neopuštění objektu. Tato suma činila 40 000 Kč.

3 Klinika vs. vybrané realizované projekty

Klinika jako autonomní sociální centrum ve svém projektovém záměru deklaruje, že přinese české společnosti a především obyvatelům Prahy alternativní kulturu. Kulturu, která není mainstreamová, staví se do opozice proti hodnotovému žebříčku a rozvíjí sociální život. Vybrali jsme 4 realizované projekty, které na Klinice vznikly nebo dočasně nalezly své útočiště. Jeden z projektů (Den po Kliniku) byl realizovaný přímo kolektivem Kliniky.

Pomocí rozhovorů s jejich realizátory jsme zjišťovali, jakým způsobem fungovala spolupráce s Klinikou. Hlavní otázka v tomto výzkumu:

Je horizontální struktura organizace, při vedení takovéto instituce funkční?

Dotazovanými byli: redaktor internetového rádia StreetCulture Jiří

Malina, principál Rodinného divadla Bc. Aleš Vymetal, hudební producent a grafický designer Martin Hůla. Rozhovory byly vedeny také se členy kolektivu

Klinika Janem a Jolanou, kteří se podíleli na organizaci akce Den pro Kliniku.

Vzhledem k tomu, že se jedná o akci, která byla pořádána kolektivem Kliniky je jí v bakalářské práci věnován větší prostor.

3.1 Rádio StreetCulture

Žižkovské internetové rádio StreetCulture funguje na principech DIY. Do svého vysílání zařazuje pouze vlastní autorské pořady. Zajímavostí je, že je jediné internetové rádio takového charakteru ve Střední Evropě – funguje na principech DIY a ve veřejném prostoru. Vysílat začalo v roce 2011 ve vlastních prostorech s barem. V roce 2015 se kolektiv rádia rozhodl z finančních důvodů

40 nalézt prostory, které by s někým mohli sdílet. Vybrali si Autonomní sociální centrum Klinika, kterému nabídli vysílání a možnost participovat na projektech rádia. Hlavním důvodem výběru Kliniky byla podobná ideologie obou kolektivů.

(Jiří Malina, 17. 5. 2016, e-mailová korespondence).

Od března 2016 rádio opustilo Kliniku z důvodu nejisté situace a současně nelegálního obývání Kliniky po neprodloužení smlouvy o výpůjčce objektu.

Zajímavé je porovnání StreetCulture a Kliniky – dvou projektů, které by si v mnohých rysech mohly být podobné. Oba pracují s veřejným prostorem a na principech DIY. Dala by se u obou tedy předpokládat horizontální struktura organizace.

„Kolektiv Kliniky nás od začátku vtáhnul do svého dění a umožnil nám

účastnit se jeho porad. Přesto bylo znát, že my jako alternativní médium a platforma pro různé názory, nejsme tak sešněrováni konkrétním společenským a politickým názorem a svým způsobem jsme si připadali mnohem názorově svobodnější. Naopak jsme měli rozhodovací nástroje vertikální oproti horizontálnímu pojetí kolektivu Kliniky.“ (Tamtéž)

Spolupráce StreetCulture a Autonomního centra Klinika byla podle

Maliny vzrušující zkušeností a zároveň měl kolektiv rádia možnost sledovat

Kliniku z blízkosti a poznat tak, jak autonomní centrum pracuje s veřejností.

„Spolupr|ce byla pro StreetCulture z|sadní a hodně n|s ovlivnila v tom, že jsme zjistili, že jsme svým způsobem svobodnější než samotné autonomní centrum a z|roveň jako médium jsme paradoxně měli mnohem hůře nastavené své vlastní

PR oproti Klinice.“ (Tamtéž).

3.2 Rodinné divadlo

Další vybranou kulturní iniciativou, která na Klinice působila, je Rodinné divadlo, které bylo založeno v roce 2011. Zaměřuje se na loutkohereckou tvorbu a pracuje na principech metody divadla osvobození (Rodinné divadlo, 2016).

Na otázky odpovídal principál divadla Bc. Aleš Vymetal v e-mailové komunikaci.

Divadlo na Klinice působilo během roku 2015, kdy nazkoušelo v prostorách Kliniky novou inscenaci. Zároveň spolupracovali s klubem

Mamatata, který na Klinice realizuje setkání pro rodiče s dětmi. „Klinika je místo

že lidé chodící na Kliniku, budou mít o podobnou aktivitu z|jem a tím, že se zapojí

- podpoří činnost našeho divadelního spolku a vznik nového představení“

(Vymetal, 17. 5. 2016, e-mailová komunikace).

Spolupráci divadla a Kliniky popisuje Vymetal jako bezchybnou přesto,

že není hierarchická. „Klinika nám poskytla prostor, kde jsme zkoušeli a hráli a to vzájemně bezúplatně[…]. Co se týká organizačního zajištění ze strany Kliniky bylo vše, paradoxně k minimálnímu hierarchickému organizačnímu uspořádání, bezchybné.“ (Tamtéž)

3.3 Martin Hůla

Martin Hůla (také známý jako Bonus a Martin Tvrdý) je český hudební producent, rapper, grafický designer. V roce2011 obdržel cenu české hudební

42 kritiky Apollo za album Náměstí Míru. Svou tvorbu vytváří zásadně na principech DIY a pod licencí Creative Commons. Hůla byl požádán o rozhovor především kvůli jeho zkušenostem s fungováním autonomních center a squatů v zahraničí. Zároveň je i jednou z osobností české kulturní scény.

K fungování Autonomního sociálního centra Klinika se Martin Hůla vyjádřil po svém vystoupení na benefičním koncertu pro Kliniku v březnu 2016.

Přiznal, že s organizací spokojený nebyl, zároveň upozorňoval na určitou absenci nasazení pro práci v kolektivu Kliniky. „Když to řeknu ve zkratce - ž|dn| propagace ze strany Kliniky přestože to byl benefit, zvukař přišel úplně těsně před zač|tkem akce a nebyl připravenej, na místě nikdo nebyl schopnej zajistit projekci, nebylo ž|dný z|zemí, podium jsme museli nejdřív uklidit atd. A jakkoliv to respektuju a podporuju, tak Klinika na mě nepůsobí jako příliš vlídnej prostor, tak jak to zn|m třeba ze squatů a center z Německa. Nejlepší co zn|m, je podle mě v Dr|žďanech AZ Conni, v Berlíně je ještě p|r takovejch starejch dobrejch, třeba

Køpi137, ale podle mě jsou zajímavý pr|vě ty příklady, kdy se to zofici|lní.

Tacheles na jedný straně a pak je spousta míst v Holandsku, Španělsku…“

(Hůla, 22. 5. 2016, e-mailová komunikace).

Fungování na horizontální úrovni v institucích jako je Klinika, podle Hůly možná je. Ale je podle něj důležité, aby všichni členové kolektivu byli při své práci důslední

(Tamtéž)

Stejně jako předchozí respondenti se přidává k názoru, že činnost Kliniky je pro českou společnost podstatná. Především díky tomu, že její činnosti

43 a aktivity vznikají z potřeby obyvatel. „Klinika děl| spoustu důležitý soci|lní, komunitní a vzděl|vací pr|ce, způsobem, kterej jí vyhovuje a kterej je do jistý míry jinej....“ (Tamtéž)

3.4 Den pro Kliniku

Jednou z největších kulturních akcí, kterou Klinika pořádala, byl Den pro

Kliniku, který se konal 24. ledna 2015. Důvodem, proč jsme se ve výzkumu zaměřili právě na tuto akci, je možnost pozorovat pět principů vedení v autonomním kolektivu – tedy autonomii, spontánnost, vazby / sítě, vzájemnost, ovlivnění

(viz. podkapitola 1.3.2 Autonomie a vedení). Výzkum byl veden pomocí rozhovorů se dvěma členy kolektivu Klinika, kteří se podíleli na zajištění produkce v klubu Podnik. Pražský Podnik byl scénou, kterou si vybral právě kolektiv Kliniky pro svůj benefiční koncert. Prvním respondentem byl Jan, který byl stage managerem v Podniku v Praze. Druhým respondentem byla Jolana, která se starala o produkci v Podniku a v Café na Půl cesty.

Je třeba zmínit, že neexistují žádné dokumenty, projektové plány nebo analýzy, které by kolektivu Klinika pomohly v předprojektové fázi této akce.

Samozřejmě tento fakt vychází i z podstaty Kliniky. Tedy instituce, která funguje na horizontálním principu vedení, a v případě takových skupin budeme těžko hledat typické nástroje projektového řízení. Otázkou zůstává, zda by Klinika, při svém současném působení, šířce zaměření a fungování, neměla některé nástroje vedení používat. Při výzkumu jsme několikrát narazili právě na problém dohledání informací, které by stály na ověřených faktech. Na jakousi obhajobu kolektivu Kliniky, je ale potřeba zmínit fakt, že jejich fungování je v současné

44 době značně nejisté kvůli nelegálnímu využívání objektu bývalé plicní polikliniky. Mnoho akcí se tak děje spontánně a z jednoduché potřeby reagovat na aktuální situaci.

Jolana ve svém rozhovoru uvedla, že příprava akce byla velmi spontánní a musela proběhnout rychle, protože se jednalo o benefiční koncert na podporu tehdy vyklizené Kliniky. Odhaduje, že předprojektová fáze mohla trvat přibližně

3 týdny (Jolana 28. 5. 2016, e-mailová komunikace).

Hlavní myšlenkou Dne pro Kliniku bylo vytvoření si své vlastní „Kliniky“ kdekoliv. „…každý, kdo sympatizuje s myšlenkami Kliniky, si může ve svém místě v určený den (oblíbeném klubu, klubovně, kavárně, hospodě) uspořádat kulturní akci, která ponese ve svém názvu sousloví "Den pro Kliniku". Protože mottem a cílem Dne pro Kliniku byla hlavně snaha o to, aby si lidé vytvořili vlastní

"Kliniky" v rámci svých komunit.“ (Jan, 20. 5. 2016, s. 1).

3.4.1 Rozdělení do skupin aneb struktura v organizaci Kliniky? Při přípravách Dne pro Kliniku byl kolektiv Kliniky rozdělen do dvou skupin. Paradoxně tak tedy můžeme mluvit o jakési struktuře v organizaci této akce. Nevíme, zda toto rozdělení bylo vědomé nebo si ho kolektiv Kliniky uvědomil až později.

První skupina z nich řešila PR a propagaci a komunikaci s participujícími podniky nebo kolektivy, které se rozhodly uspořádat svůj Den pro Kliniku

(důležitý byl sběr informací o těchto akcích). V Praze bylo celkem 17 podniků nebo kolektivů, které se rozhodly připojit ke Dni pro Kliniku a uspořádat vlastní akci. Mimo Prahu pak bylo do této akce zapojeno 6 dalších měst v České

45 republice (Brno, Žďár nad Sázavou, Plzeň, Ostrava, Pelhřimov, Bečváry) a dvě na

Slovenku (Žilina a Košice).

Druhá skupina se starala o produkci v jednotlivých místech. Počítáme do ní tedy i organizátory v jiných městech. Kolektiv organizátorů čítal celkem 27 jednotlivých kolektivů, které se do Dne pro Kliniku zapojily.

„Iniciativy byly jak oslovovány, tak se přidávaly samy. Za největší úspěch považuji to, že se většina kolektivů přidala sama. Do organizace v jednotlivých místech jsme nezasahovali. Považovali jsme za samozřejmé, že akce budou probíhat v souladu s filosofií Kliniky, namátkově vyberu například to, že se snažíme nevylučovat žádnou sociální skupinu, nemít pevně stanovené vstupné, vystupovat proti diskriminaci, sexismu, rasismu, xenofobii atd.“ (Jan, 20. 5. 2016

, s. 1).

3.4.2 Rozdělení funkcí Samozřejmě by se dalo na základě předchozího textu (především na základě podkapitoly 1.3 Management vs. anarchismus a autonomie) říci, že v případě Dne pro Kliniku nebyly funkce a role produkci rozděleny. Opak je pravdou. Funkce byly rozděleny, jejich vykonavatelé jsou často i ve svém soukromém životě zaměstnáni např. jako produkční hudebních klubů.

Jedním z dotazů na Jana byl, zda považuje přispění vlastními zkušenostmi kolektivu, nebo vědomí, že patří ke skupině lidí z Kliniky, za motivující: „S|m se dlouhodobě zajím|m o jevištní technologie, tudíž je to přirozen| souč|st mého života. Každý participuje na Klinice tím, co nejlépe umí.

A j| umím toto, čili jsem to vnímal jako svůj přínos komunitě. […]Řekněme tedy, že

Den pro Kliniku vyplynul z naší přirozenosti.“ (Jan, 20. 5. 2016, s. 2). Podobně se vyjádřila i Jolana, která uvedla, že jí podíl zapojení do akcí Kliniky motivuje

46 a zároveň jí dokazuje možnost realizovat kulturní akce na základě principů, které stojí mimo zavedené postupy nebo organizace. Zároveň uvádí, že jí motivuje pořádat akce, u kterých není důležitý finanční zisk (Jolana, 28. 5.

2016).

3.4.3 Program Kolektiv Kliniky zařadil do programu Dne pro Kliniku demonstraci na podporu fungování autonomního sociálního centra. Přesné údaje o počtu demonstrujících se nepovedlo zjistit. Aktivisté z kolektivu Klinika uvedli na svých webových stránkách, že demonstrace se účastnilo 600 osob (Klinika,

2015).

Jolana v rozhovoru uvedla, že hudební program do Podniku vybírali dva

členové kolektivu Klinika. Tento výběr následně schválil celý kolektiv Kliniky na plénu

(Jolana, 28. 5. 2016).

3.4.4 Hodnocení Dne pro Kliniku – jaké byly cíle? Hlavními cíli, které si kolektiv Kliniky předsevzal, bylo probudit k aktivitě další iniciativy, ukázat sílu hnutí Kliniky a zároveň vzbudit ve společnosti potřebu dalšího autonomního prostoru. Kolektivu Kliniky jde dlouhodobě o vznik podobných center v dalších městech České republiky a pomocí nich poukázat na dlouhodobě nevyužívané a chátrající budovy. Tento cíl se kolektivu nepovedl naplnit. “…cílem této ud|losti nebyla jen z|bava, ale hlavně uvědomění si toho, že každé město potřebuje svoji Kliniku.“ (Jan, 20. 5. 2016, s. 4). Jolana naopak uvedla, že žádné cíle kromě zábavy Den pro Kliniku neměl. Jde o poměrně paradoxní zjištění, protože by se u takto angažovaného kolektivu očekávalo jednotné smýšlení a cíle.

V hodnocení na plénu bylo zjištěno, že kolektiv Kliniky nedostatečně zpropagoval akci. Tím pádem na večerní program do Podniku nedorazilo tolik návštěvníků. Jako plusový bod Jan uvedl zapojení dalších 27 míst po České republice a na Slovensku. „Den pro Kliniku byl z celkového pohledu povedený.

Naše skupina, kter| poř|dala koncerty v Podniku provedla sebereflexi, ze které vyplynulo, že jsme akci malinko předimenzovali a nedali jsme potřebné množství energie do propagace, což zapříčinilo výsledek, že se n|m nepodařilo úplně zaplnit prostor

a využít kapacity klubu.“ (Jan, 20. 5. 2016, s. 2).

Závěr

Bakalářská práce Organizační principy Autonomního soci|lního centra

Klinika si dala za cíl přinést ucelenější pohled na fungování tohoto centra a jeho kolektivu, který Kliniku tvoří. Práce je rozdělena do 3 kapitol, přičemž klíčovou otázkou bylo: Jaké principy vedení jsou uplatňovány v kolektivu

Autonomního sociálního centra Klinika? Odpověď na tuto otázku jsme hledali pomocí rozhovorů s šesti respondenty – dvěma interními členy kolektivu

Klinika, jedním externím a třemi zástupci projektů, které se v Autonomním sociálním centru Klinika realizovaly. Jako vodítko ke zkoumání tohoto jevu, jsme využili publikace Management, business, anarchism (Stoborod a Swann, 2014). Z odpovědí členů kolektivu Klinika Jana a Jolany vychází závěr,

že je naplňováno uplatňování principů: autonomie, spontánnost, vazby / sítě, vzájemnost, ovlivnění, které jsou uvedeny v Management, business, anarchism. Jak upozornil Jan, přínos vlastních zkušeností do fungování a realizace projektů je motivující pro všechny členy kolektivu. Určitou dynamiku v organizaci poskytuje spontánnost, díky které je kolektiv schopen reagovat na aktuální situace (viz. Den pro Kliniku, který byl benefiční akcí).

Dále jsme se zaměřili na fungování horizontální struktury. Ze zjištěných informací z rozhovorů vyplývá, že horizontální struktura je v mnoha případech velmi přínosná pro činnost tohoto centra. Především velký prostor se klade na iniciativu veřejnosti realizovat vlastní projekty. Hlavním problémem horizontální struktury je občasná nevyrovnanost některých diskutujících na plénech.

Z odpovědí respondentů vnějšího prostředí vychází dva závěry.

V určitých momentech hierarchie ve vedení chybí, nebo naopak jí vůbec nepocítili. Jeden z respondentů Martin Hůla byl ve své odpovědi daleko přesnější, když zdůraznil, že možnost existence antiautoritářské organizace je.

Ovšem vždy je s nutností zaměřit se na práci jednotlivců v celém kolektivu, které momentálně v kolektivu Kliniky postrádá. Dotázaní reagovali na horizontální strukturu vedení Kliniky jako neodmyslitelnou podstatu této instituce.

Aplikování principů autonomního vedení (především ovlivnění a spontánnost) by mohlo být přínosné i v jiných kolektivech, např. při organizaci uměleckých projektů na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. U těch je velmi často opomíjená právě spontánnost a aktuálnost společenských témat (většina realizovaných projektů se jich nijak v současné době nedotýká). Jsme si ale vědomi již zmíněných nedostatků těchto principů.

Proto nelze aplikovat organizační principy Autonomního sociálního centra

Klinika v plném rozsahu. Například horizontální struktura je těžko přenositelná do prostředí divadelního provozu, nelze v plném rozsahu aplikovat ani na organizaci Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER.

U tohoto projektu lze horizontální strukturu užít u nižších stupňů realizace.

Můžeme také předpokládat, že by u větší části studentů, realizujících tento festival, chyběl princip vzájemnosti.

Během výzkumu jsme narazili na určité mantinely horizontální struktury. Byli jsme odkázáni pouze na dobrovolnost a vstřícnost dotázaných.

Neexistují žádné oficiální dokumenty z plén nebo nebyly k výzkumu poskytnuty.

Některé podstatné informace chybí i v oficiálních dokumentech, které kolektiv

Autonomního sociálního centra Klinika vydává. Především obsah závěrečné zprávy 2015 neobsahuje žádné relevantní informace, které by poskytly ucelenější pohled na fungování Kliniky. Právě tyto informace by měly být veřejnosti poskytnuty.

Citovaná literatura

BOURRIAUD, Nicholas. Postprodukce. 1. Praha: Tranzit, 2004. ISBN 80-903452- 0-4.

PETRUSEK a kol., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80- 7184-164-1.

PETRUSEK a kol., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80- 7184-310-5.

RŮŽIČKA, Vlastimil. Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7254-859-0.

SMOLÍK, Josef. Subkultury ml|deže. 1. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978- 80-247-2907-7.

STOBOROD, Konstantin a Thomas SWANN. Management, business, anarchism [online]. 1. ephemera, 2014 [cit. 2016-05-10]. ISBN 978-1-906948- 25-2. Dostupné z: http://www.ephemerajournal.org/issue/management- business-anarchism

Referenční literatura

ARENDT, Hannah.. Krize kultury (čtyři cvičení v politickém myšlení). Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0424-4.

BAUMAN, Zygmunt. Globalizace. 1. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204- 0817-7.

HEATH, Joseph a Andrew POTTER. Kup si svou revoltu!. V Praze: Rybka, 2012. ISBN 978-80-87067-12-3.

SOUČEK, Tomáš, Karel VESELÝ a VLADIMÍR 518. Kmeny. 1. Praha: BIGGBOSS, 2011. ISBN 978-80-903973-2-3.

Citované zdroje

SLAČÁLEK, O. Potřeba i protest. A2 [online]. 2005, č. 1 [cit. 20-03-16]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2005/1/potreba-i-protest

PIXOVÁ, M. Kdo m| pr|vo na město?. A2 [online]. 2012, č. 5 [cit. 20-03-16]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/5/kdo-ma-pravo-na-mesto

PIXOVÁ, M. Vzbouřen| architektura. A2, 2016, roč. 12, č. 9, s. 20–21. ISSN 1803- 6635

HEŘMANOVÁ, E. DIY kultura. Arts Lexikon [online]. 26.8.2012 [cit. 12-05-16]. Dostupné z: http://www.artslexikon.cz//index.php?title=DIY_kultura

Klinika. Projekt: Autonomní sociální centrum Klinika [online]. 2014 [cit. 2016- 05-20]. Dostupné z: http://451.cz/projekt.pdf

Vznikne v opuštěné žižkovské klinice sociální a kulturní centrum?. Český rozhlas. [online]. 3.12.2014 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/vznikne-v-opustene- zizkovske-klinice-socialni-a-kulturni-centrum–1429954

ŠRAJBROVÁ Markéta. Aktivista: Úřad si myslí, že může kliniku nechat ležet ladem. Aktu|lně.cz. [online]. 9.12.2014 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z:http://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/aktivista-urad-si-mysli-ze-muze- kliniku-nechat-lezet-ladem/r~7411d3687fc911e4b5c5002590604f2e/

Magistrát bude jednat s iniciativou, která obsadila budovu v Jeseniově. Naše Praha 3.cz. [online]. 4.12.2014 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z:http://www.nasepraha3.cz/zpravy-39/magistrat-bude-jednat-s-iniciativou- ktera-obsad

Aktivisté vyčistili žižkovskou kliniku od odpadků, teď policie vyklidila je. Český rozhlas. [online]. 9.12.2014 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z:http:// http://www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/aktiviste-vycistili- zizkovskou-kliniku-od-odpadku-ted-policie-vyklidila-je--1430444

Extremismus. Ministerstvo vnitra České republiky. [online]. 27.4.2016 [cit. 2016- 05-10]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ctvrtletni-zpravy-o-extremismu- odboru-bezpecnostni-politiky-mv.aspx

ČÁPOVÁ Hana. KLINIKA MÁ KLINIKU. Respekt. [online]. 21.2.2015 [cit. 2016-05- 20]. Dostupné z: http://www.respekt.cz/fokus/klinika-ma-kliniku

NOVÁK Arnošt.Politika klacků pod nohy. Deník Referendum. [online]. 12.4.2016 [cit. 2016-05-16]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/tisk/22742- politika-klacku-pod-nohy

Se žhářským útokem jsme se vypořádali. Není důvod, proč by Klinika neměla pokračovat, říká Jakub Ort. Český rozhlas. [online]. 18.2.2016 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/se- zharskym-utokem-jsme-se-vyporadali-neni-duvod-proc-by-klinika-nemela- pokracovat-rika-jakub-ort–1585398

Starostka odeslala otevřený dopis vládě. Městsk| č|st Praha 3. [online]. 18.2.2016 [cit. 2016-05-16]. Dostupné z: http://www.praha3.cz/noviny/slovo- starostky/starostka-odeslala-otevreny-dopis-vlade.html

GALOVÁ Klára. Aktivisté zůstávají v Klinice. Kolaudační rozhodnutí neexistuje, není důvod nás vyhnat, tvrdí. Aktu|lně.cz. [online]. 12.3.2016 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/kolaudacni-listina-pro- kliniku-pry-neexistuje-podle-aktivist/r~0e39e2b8e79911e5a8d7002590604f2e/

CENA FRANTIŠKA KRIEGLA. Konto BARIÉRY. [online]. 8.4.2016 [cit. 2016-05- 22]. Dostupné z: http://www.kontobariery.cz/Projekty/Ceny/Cena-Frantiska- Kriegla.aspx

JOLANA. Dotaz [online]. 28. 5. 2016;[cit. 2016-05-28]. Osobní komunikace

HYNEK. Výroční zpr|va Kliniky – dotaz [online]. 25. 5. 2016;[cit. 2016-05-25]. Osobní komunikace

MALINA, Jiří. Dotaz – bakal|řsk| pr|ce [online]. 17. 5. 2016;[cit. 2016-05-17]. Osobní komunikace

VYMETAL, Aleš. Dotaz – bakal|řsk| pr|ce [online]. 17. 5. 2016;[cit. 2016-05-17]. Osobní komunikace

HŮLA, Martin. Ot|zky ke Klinice[online]. 22. 5. 2016;[cit. 2016-05-22]. Osobní komunikace

JAN. eva brambora rozhovor z holandu [online]. 20. 5. 2016;[cit. 2016-05-20]. Osobní komunikace

Osobní rozhovor s Janem. 27. 1. 2016; Osobní komunikace (viz. příloha B)

Seznam zkratek

ÚZSVM - Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových

GIBS – Generální inspekce bezpečnostních sborů

Seznam příloh

Příloha A – Projekt: Autonomní sociální centrum Klinika

Příloha B – Rozhovor s Janem, 27. ledna 2016, Praha

Příloha A – Projekt: Autonomní sociální centrum Klinika

Projekt:

Autonomní sociální centrum Klinika

Sociální centra jsou komunitní prostory, které fungují v celé řadě zemí Západní Evropy (v Itálii, Španělsku, Řecku, Německu, Holandsku, Velké Británii, Dánsku, ale i v Polsku či Slovinsku). V městech, kde probíhá intenzivní komodifikace městského prostoru a každodenního života jeho obyvatel, která se projevuje na straně jedné růstem nákladů na bydlení a život ve městě jako takový, a na straně druhé v rozvoji především takových aktivit, které se řídí logikou podnikání a zisku, představují sociální centra důležitá místa pro celou řadu kulturních, sociálních a politických aktivit, které spojuje to, že jsou založeny na dobrovolnosti, neziskovosti a nekomerčnosti.

Proč v Praze potřebujeme autonomní sociální centrum? Protože Praha v současnosti patří mezi nejlukrativnější města v Evropě, spolu s takovými velkoměsty jako Londýn, Berlín, Hamburk, Frankfurt či Paříž. To vede k nárůstu cen nemovitostí a nájmů. Čím dál tím více aktivit se podřizuje a/nebo je nuceno se podřizovat logice zisku a směnné hodnoty.

Praha proto potřebuje prostory, které se budou vymaňovat z této generalizující se tržní logiky, protože člověk není jen homo economicus. Pro rozvoj demokracie, kterou chápeme jako proces, kdy se lidé podílejí (anebo alespoň mají možnost se podílet) na rozhodování o věcech veřejných, o tom jak město vypadá a jakým směrem se vyvíjí, jsou takové prostory nezbytné. Praha potřebuje místa a prostory, které budou otevřeny hodnotám užitným, kde bude možné rozvíjet sociální vztahy, které přesahují úzký individuální zájem. Praha potřebuje místa a prostory, kde se lidé scházejí jakožto občané a ne jako spotřebitelé, protože taková místa a prostory jsou nezbytná pro rozvíjení participativní přímé demokracie.

Praha potřebuje sociální prostor, který bude: prostor epicentrum – místo nových kulturních, společenských a politických impulsů a šíření ekologického životního stylu; tvůrčí místo prostor škola pro všechny – přirozené propojení akademické a neakademické sféry i lidí různých generací; živá univerzita bez kreditů pro všechny generace; živá škola angažovanosti

Stránka 1 z 6

prostor kontejner – proměnlivé propojování a kombinování už existujících „ostrovů“ české a středoevropské nezávislé kultury; setkávání s „jinakostí“ prostor přístav – nízkoprahové centrum založené na nekomerční kultuře, pomoc (nejen) mladým lidem při běžném chodu centra zjistit, k čemu mají talent a naučit se s ním pracovat; přístav kde, je možné na chvíli v klidu spočinout, číst si, povídat si nebo manuálně tvořit prosto nástroj – živá, energeticky úsporná a k okolí citlivá architektura, flexibilní – reagující na požadavky programu uživatelů domu (rekonstrukce či do/stavba); prostor druhý domov – centrum otevřené po celý den, nikoli jen v době kurzů či představení;

Proč se odkazujeme na zkušenosti a tradice autonomních sociálních center?

Proč autonomní

Protože jsou založená na samosprávě těch, kdo tyto centra využívají a provozují v duchu spolupráce, solidarity a vzájemné pomoci. Nejsou závislá na státních dotacích, na grantech, ani na mecenášství bohatých sponzorů. Na rozdíl od běžných komunitních center, která zpravidla mají svého institucionálního zřizovatele, ať již státního, církevního či soukromého, autonomní sociální centra usilují o nezávislejší vztah a jsou zřizovány a provozovány zdola.

Proč sociální

Protože se neřídí logikou ziskovosti. Služby a aktivity, které se v sociálních centrech odehrávají, jsou především odvislé na potřebách a přáních jak lidí, kteří centrum provozují, využívají, tak i širší komunity a čtvrti, ve kterých se sociální centra nacházejí. Sociální, protože lidem umožňují, aby se v nich pojímali a k ostatním vztahovali podle jiné logiky, než je ta tržní. Aktivity v těchto centrech umožňují lidem, aby přestali být „podnikateli se svými životy“, kteří neustále přepočítávají a kalkulují, nakolik se jim to vyplatí a v druhých vidí konkurenty či prostředek svého podnikání. Naopak umožňují rozvíjet jiné sociální vztahy, hodnoty a subjektivity založené na sdílení, dohodě, spolupráci a vzájemné pomoci.

Proč centrum

Protože poskytují místo socializace, kde se lidé, často z odlišných sociálních skupin, a s odlišným kulturním zázemím, mohou scházet a potkávat. Jsou místem pro občanské spolky a iniciativy a se svým důrazem na iniciativu zdola, samosprávu, také důležitou sociální laboratoří a místem školy občanské angažovanosti.

Autonomní sociální centra se snaží nabourávat logiku spektáklu, kdy odborní profesionálové připravují program pro diváky a pasivní účastníky. Spíše se snaží nabízet prostor a zázemí pro aktivity kulturní, sociální a politické aktivity zdola, které nikoho nediskriminují a respektují základní principy rovnosti mezi lidmi, etniky, rasami a pohlavími.

Stránka 2 z 6

Plánované aktivity

Sociální a společenské dění

Kavárna bude důležitý prostor každodenního setkávání a socializace. Je pojata jako různorodý prostor, který neovládne jeden reproduktor ani jeden styl odpočinku a kde se budou moci odehrávat přednášky, čtení a diskuse. Nabízí originální jídelníček, obměňovaný podle sezóny a domácích surovin, levná vegetariánská jídla (vaří kolektiv Punx23), zapomenutou českou kuchyni bez magi, piva z malých pivovarů, cider, vodu z vodovodu, sodu, malinovku. Důležitá je otevřená atmosféra celého prostoru, kde lze strávit třeba celý den samostudiem, kavárenskou výukou jazyků, psaním, prací, tvorbou. Důležitou součástí kavárny je i knihovna, kdy na různých místech kavárny budou k dispozici přebytky z redakcí i domácích knihoven, dary, bez evidence, systém knihu za knihu.

Lidová jídelna bude místnost nebo část místnosti s bezbariérovým přístupem a bude sloužit pro místní obyvatele – jako princip sociálního začleňování různých skupin občanů. Budou se v ní konat pravidelné společné snídaně či večeře založené na principu naturální a pracovní výměny (dlouhodobá zkušenost německých center).

Knihovna a infoshop budou nabízet i odpovídající informační zázemí, které bude poskytovat především kontinuálně budovaná knihovna a informační centrum s nabídkou domácích a cizojazyčných alternativních tiskovin, které nejsou běžně dostupné. Bude nabízet široký výběr knih s environmentální, ekologickou, lidskoprávní tématikou a s nimi související sociologickou literaturou. Kromě toho bude obsahovat jedinečný archív časopisů, zinů a fanzinů zabývající se alternativní kulturou a politikou.

Komunitní zahrada využívající venkovních prostorů bude rozdělena do dvou částí. V jedné se bude pěstovat zelenina pro potřeby sociálního centra, druhá, veřejná část bude sloužit jako komunitní zahrada pro obyvatele čtvrti.

Komunální dílna fungující jako víceúčelová dílna, plnící roli jak praktickou, tak výukovou. Bude poskytovat základní dílenské zázemí (nářadí) pro fungování centra, ale zároveň bude i otevřena širší komunitě. Měla by rozvíjet manuální zručnost zájemců a přispívat k tomu, aby si lidé dokázali opravovat věci svépomocí.

FreeShop /Obchod zdarma je komunitním místem zacíleným na podněcování k myšlenkám recyklace, opětovného využívání a spolupráce. Všechny věci jsou zde poskytovány komukoliv, kdo o ně má zájem, ať už se jedná o oblečení či praktické a využitelné věci. To, co lidé nepotřebují mohou přinést a co potřebují ,si zase mohou odnést.

Mamatata klub bude prostor pro setkávání a potkávání rodičů s dětmi. Bude také sloužit jako tvůrčí prostor pro děti, protože podpora tvořivosti a schopnosti spolu vyjít je u dětí důležitá.

Cyklodílna bude prostor pro opravu, servis kol a jejich recyklaci, protože kola představují ekologický a sociálně dostupný dopravní prostředek.

Zázemí pro iniciativy a spolky. Místo pro občanskou angažovanost.

Stránka 3 z 6

Vzdělávání

Lidová žižkovská univerzita (LŽU) bude veřejná série přednášek, seminářů a debat lidí z akademické a neakademické sféry. Vzdělávání, diskuse a kultivaci kritického myšlení považujeme za důležité a je třeba stírat bariéry mezi odborným a expertním věděním, které se pěstuje na univerzitách a laickým věděním, podřízeném tomuto expertnímu. Přednášky a semináře se budou věnovat tématům politicko-historickým, kulturně politickým, literárním, hudebním.

Důležitou součástí LŽU bude i projekt historie Žižkova zdola, který má za cíl podrobně se věnovat bohaté a nepsané historii této jedinečné pražské čtvrti.

Workshopy/dílny se budou týkat aktuálního alternativního umění. Některé dílny budou mít verzi pro děti. Jedním z cílů dílen je vyhledávání a podpora nových lidí v jednotlivých oblastech, technická a psychologická podpora nové scény nejen v Praze. V návaznosti na projekt LŽU a stírání bariér budou dílny zaměřeny i na manuální a rukodělnou činnost. kurz pro DJe –kurz obsluhy gramců, různé styly kurz filmového dokumentu publicistické kurzy: kurz sebeobrany vůči PR průmyslu a mediální gramotnost; psaní recenze, reportáže, rozhovoru kurzy open source jazykové kurzy kurz sváření kurz výroby vlastní knihy kurz sítotisku a výroby plakátu kurz konkrétních výtvarných technik určený dětem nebo rodičům s dětmi kurz sebeobrany právní pomoc pro občanskou společnost kurz travelingu kurz přežití ve městě i v divočině kurz ekologického chování

Stránka 4 z 6

Tělocvična bude představovat alternativní podobu fit-centra bez specifického zaměření. Bude nabízet prostor bez finančního zatížení všem zájemcům o kurzy sebeobrany, boxu, jógy, CrossFitu či třeba break dancu. Tělocvična bude ale zároveň místem umožňujícím nejen tělesný, ale i duševní rozvoj a měla by tak přispívat k vzájemnému respektu a úctě.

Kultura a umění

Sál pro pořádání hudebních, divadelních a filmových produkcí, pro autorská čtení.

Galerie pro příležitostné menší výstavy fotografií, či výtvarných děl.

Sociální bydlení (co-housing)

ASC by zároveň poskytovalo bydlení pro 5 – 7 lidí, kteří by se zároveň podíleli na provozu ASC Klinika. Nešlo by o klasické bytové jednotky, jako spíše o alternativní formu komunitních bydlení (co-housing) se společnými prostory (kuchyně, sprchový kout, toalety). Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že spojení takovéto formy bydlení s provozem ASC usnadňuje jeho provoz, snižuje jeho náklady a nabízí potenciál, jak se vyvázat ze závislosti na grantech a dotacích.

Financování ASC Klinika

Autonomní sociální centr fungují na principu do-it-yourself (udělej to sám), jsou založená na samofinancování a dobrovolnosti a příklady ze zahraničí ukazují, že je potenciál, aby to dlouhodobě fungovalo.

ASC se záměrně vyhýbá závislosti na státních dotacích, grantovém systému či bohatých mecenáších.

Jako neziskový projekt, který se snaží vymanit z tržní logiky, se předpokládá symbolické nájemné, s placením výdajů za vodu a elektřinu s výhledem na co největší přechod na soběstačné zdroje (využívání obnovitelných zdrojů, či dešťové vody).

Základním zdrojem financování budou samotné aktivity sociálního centra. Základem udržitelnosti bude generace „zisku“ z některých aktivit, jako jsou koncertní a živé hudební produkce, popř. promítání a doprovodná činnost ve formě zajištění občerstvení návštěvníkům.

Dalším zdrojem financí budou benefiční akce organizované v jiných prostorách na podporu ASC, či v zahraničí.

Stránka 5 z 6

Třetím zdrojem financí bude crowfounding (hromadné financování) konkrétních projektů, výdajů, či oprav.

Případné přijetí financí z grantů by mělo projít debatou a dopředu by měly být vyloučeny granty spojené s velkými korporacemi, s diskutabilní sociální či ekologickou odpovědností (OKD, ČEZ)

Iniciátoři projektu

V současnosti je iniciátorem projektu neformální občanská iniciativa několika desítek lidí z oblasti akademické a neziskové sféry, občanského aktivismu, a alternativní a autonomní kultury.

Mgr. et Mgr. Arnošt Novák

Vystudoval Mediální studia a Sociální a kulturní ekologie na Univerzitě Karlově a v současnosti působí a vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 1993 – 98 byl aktivní v Autonomním sociálně-kulturním centru Ladronka.

Anna Hausnerová

Sociální pracovnice. Jako terénní sociální pracovnice působí v oblasti pomoci lidem bez domova na území Prahy. Dlouhodobě se zabývá problematikou absence sociálního bydlení a možností efektivní pomoci lidem ohroženým sociálním vyloučením.

Mgr. et Ing. Tereza Virtová

Vystudovala Politologii na Vysoké škole ekonomické a Sociální antropologii na Karlově univerzitě, kde momentálně pokračuje v doktorském studiu. Je rodilou žižkovačkou a osud Prahy 3 a jejích domů a obyvatel jí není lhostejný.

Martina Sosnová

Vystudovala Střední soukromou školu reklamní tvorby, obor Užitá fotografie, kterému se profesionálně nevěnuje. Prošla několika zaměstnáními počínaje komerční sférou, neziskovým sektorem konče. Procestovala jihozápadní Evropu, žila v komunitě v ovocném sadu. Momentálně se snaží najít snesitelný způsob jak žít zpět ve městě.

Ivo Mathé

Nezávislý umělec dlouhodobě působící na pražské kulturní scéně. Zabývá se výtvarným uměním a hudební produkcí. Dlouhodobě usiluje o vytvoření autonomního kulturního centra vytvářejícího alternativu k mainstreamovým a především komerčním podnikům.

Stránka 6 z 6

Příloha B – Rozhovor s Janem, 27. ledna 2016, Praha

Rozhovor s Janem, 27. ledna 2016, Praha

Jakým způsobem podle tebe, jako obyvatele Kliniky, může Klinika změnit pohled na podobná komunitní centra v České republice, která by mohla vzniknout? V Brně se již dlouhodobě usiluje o vznik podobného sociálního centra, ale jde se na to tou legální cestou, kdy kolektiv Kulturou proti chátrání spolupracuje se zastupitelstvem a hledá nějakou možnou cestu, jak využít opuštěné stavby v Brně.

Je to taková habaďůra, protože ten barák, který byl původně vytipovaný, zchátral za tu dobu, co se jednalo o jeho možném využití a poskytnutí kolektivu Kulturou proti chátrání. Teď jim nabídli nový dům, ale tam je zase problém, že je památkově chráněný. Tím pádem není možné, aby se tam provedli nějaké opravy bez povolení památkářů. Je to takový začarovaný kruh.

Myslíš si tedy, že jedinou možnou cestou, jak získat a využít opuštěné stavby, je na to jít přímo a objekt obsadit?

Určitě to není jediná cesta. Já osobně nejsem z těch, kteří zatratili zastupitelskou demokracii. Myslím si, že jedinou cestou, jak ten barák udržet, je masivní medializace, což se podaří jedině za předpokladu toho, že se podaří nějaká konfrontace s policií a majitelem a ta konfrontace je za hranou zákona. A tak se přitáhne pozornost veřejnosti, medií, společensky činných nebo významných osobností. Myslí, že se to pak dá celý líp uhájit. Ale určitě existují i jiné způsoby.

A myslíš, že právě v případě Kliniky se ta masivní medializace vyplatila? Protože ten začátek byl hodně vyhrocený, ale zároveň se pak zvedla velká vlna solidarity s Klinikou. Ale jaká je situace teď? Cítíte, že ti lidé jsou pořád s vámi a s Klinikou? Jsou s vámi, když se rozhoduje, zda se kolektivu Klinika prodlouží smlouva o výpůjčce?

Jo. Já mám pocit, že ti lidé, kteří nás podporovali před rokem, tak nás z takových 80% podporují pořád. A naopak si myslím, že jsme získali ještě více příznivců, než jsme měli před tím. Hodně jsme jich taky ztratili. Takový ty lidi, kteří se do nás projektovali, jako ty, co vyženou odsud tu lůzu. Ale ty hodně rychle zjistili, že si do nás projektovali nějaký

Stránka 1 z 8

svůj nesmysl. Ale samozřejmě my o tyhle lidi nestojíme. Klinika stojí o lidi, kteří chápou, proč tohle tady děláme. Velkou podporu pořád máme, ač třeba ten kolektiv nefunguje úplně ideálně a je to občas těžké, tak se nám ale daří působit na veřejnost motivovaně a našláple.

I na mě to takhle působí. Já Kliniku pozoruji zpovzdálí, ale mám z toho pocit, že jste hodně motivovaní a někdy to působí až idylicky. Ale je mi jasné, že tím jak je vás docela dost, tak dochází k problémům v komunikaci, k nějakému šumu. Podle mě to musí být těžký i v tom, že to nastavení té společnosti, která kolektiv Kliniky tvoří, není jasně vymezené nějaké její směřování. Určitě musí být hrozně moc názorů, jakým směrem by se ta Klinika měla ubírat.

To je zrovna aktuální téma. My máme každý týden plénum, které je hlavním rozhodovacím orgánem. A každý si do tohoto baráku projektuje něco svého. Takže teď si musíme dát dohromady a ujasnit si, jakým způsobem se bude ubírat Klinika dál. Ale osobně si myslím, že ty pléna jsou strašně důležitý. Třeba mě to hrozně moc dává a baví mě to. Protože ty jednotlivý názorový proudy se takhle můžou navzájem ovlivňovat a mísit se. Právě tím, že se konfrontujeme navzájem. Ale je samozřejmě důležitý, aby tam ti lidé chodili.

Kolik má teď kolektiv Kliniky oficiálně členů?

Před rokem, když to mělo ten největší boom, tak jsme tady řešili i nějakou strukturu. Že by se to rozdělilo na vnitřní a širší kolektiv a oba ty okruhy by měly nějaká pléna. Ten širší by měl nějaké rozhodovací pravomoce, ten vnější by měl spíš nějakou diskuzní formu a spojením by se pak realizovaly výstupy. Ale tohle se bohužel nepovedlo vytvořit, to vnější a vnitřní plénum. Takže v tuhle chvíli máme jedno plénum jednou týdně, na které může přijít de facto kdokoliv, kdo se o tom dozví. Ale zároveň dozvědět se o tom už je dostatečný filtr. Protože tyhle informace nikde nevisí na internetu, ale musíš se lidí ptát. A na ta pléna chodí poměrně dost lidí, minimálně deset se nás sejde vždy, někdy je nás třeba i třicet. A samozřejmě se plén účastní i lidé z těch vnějších projektů, které na Klinice vznikají, jako třeba sociální prádelna Jelen v lavoru nebo lidé ze Zdrojovny.

Stránka 2 z 8

A právě když mluvíš o těch dílčích projektech, tak kdokoliv může přijít s tím, že má třeba nápad na workshop a chtěl by ho zrealizovat právě na Klinice?

Jednoznačně. Je to tak jednou za měsíc, že přijde někdo s něčím novým, s nějakým projektem, který by tady chtěl zrealizovat. Ale ze začátku těch lidí s nápady sem chodilo víc. Když sem někdo přijde s tím, že chce tady udělat třeba přednášku, tak je automaticky odkázaný na programovou skupinu, aby se to nemuselo řešit na tom vnitřním plénu. Protože ta programová skupina má kalendář a všechny ty detaily může projednat s tím člověkem a nemusí se to probírat se všema. Ale pokud chce tady člověk rozjet nějakou větší soustavnější činnost, tak je právě dobrý přijít na to plénum, kde se řeší možná pro a proti pro Kliniku, kde na to sehnat peníze, možný nepříjemnosti s tím. To se takhle řešilo třeba s tou sociální prádelnou.

Financování projektů na Klinice funguje jak? Vy samozřejmě odmítáte přijímat finanční dary od nadnárodních korporací nebo větších firem…

Všechny peníze, které jsme zatím získali, nám dali dobrovolní dárci nebo jsou vydělané formou dobrovolných příspěvků na baru, kde nemáme fixní ceny, ale lidi nám platí sami, co uznají za vhodné. Takže na tom se něco vydělá. Plus benefity, které pořádáme my nebo lidi, kteří nás podporují. To je tak, že třeba v Orlové udělají benefiční koncert, kde vydělají pět tisíc a pak nám ty peníze pošlou. Nebo teď třeba bude Den pro Kliniku 20. února a my děláme benefiční koncert v Žižkostele, který je kousek tady od Kliniky. Ale už jsme měli hodně nabídek na nějaké granty nebo na dary od firem, neziskovek, ale zatím jsme to vždycky s díky odmítli. Ale neříkám, že to takhle bude vždycky. Protože jsou tady takový hlasy, že třeba granty od státních organizací jsou v pohodě. Ale s financemi zatím vycházíme v pořádku.

Já mám z toho pocit, že je to dost tím, že máte kolem sebe tolik lidí, kteří vás podporují…

Tak o tom celým je Klinika. Na té podpoře lidí začíná a končí Klinika. Kdyby tady nebyli ty lidi, kteří nás podporují, tak tady prostě není Klinika. To je to jediný, proč tady teď jsme a celý tohle to má takový úspěch. Ale zároveň by to takhle mělo být. My chceme být postavení na lidech. Na jednotlivcích, na rozhodnutí jednotlivce nás podporovat. Už tady

Stránka 3 z 8

byly takový bizáry, že by nám sem nějaká neziskovka jednou za týden na celý den posílala pracovat nějakého svého zaměstnance. Ale to jsme samozřejmě odmítli.

Jaká je návštěvnost těch akcí, které pořádáte? Třeba ty jazykové kurzy.

Tak samozřejmě některý jsou navštěvovaný víc, některé míň. Ale třeba takové jazykové kurzy pro cizince, tak to je vždycky nacpaná místnost. Na romštinu taky chodí hodně lidí. Ale na každý ten jazykový kurz chodí pravidelně minimálně pět lidí pravidelně. Já jsem teď začal chodit na němčinu tady.

Ty jednotlivé lektory na jazykové kurzy sháníte jak?

To jsou přesně lidi z řad těch našich podporovatelů. Třeba máma jednoho mého kamaráda sleduje, že její syn už delší dobu podporuje činnost Kliniky. Celá ta jejich rodina je taková angažovaná. No a ona přemýšlela, jakým způsobem by mohla Klinice pomoct. A právě se doslechla, že se tady konají jazykové kurzy a rozhodla se, že tady bude učit němčinu. Protože si uvědomila, že právě takhle může Klinice pomoct aspoň jednou týdně na hodinu a půl.

Jak moc je to náročné udržovat chod takového sociálního centra? Protože každý z vás ještě někde pracuje nebo studuje…

Je to hrozně náročné, někdy to skřípe. Ale celý se to někam posouvá a vyvíjí. Dobré momenty střídají ty špatný. Někdy se třeba stane, že si nepohlídáme časy a pak se kryjí nějaké kurzy nebo zapomeneme napsat na web a na Facebook, že se třeba nějaká akce nebo kurz nekonají. Někdy je to hrozně náročný. Třeba teď máme tři až čtyři večerní kurzy každý den. Ale je to hrozně super. Hlavně i díky tomu, že všichni ty lidi, kteří tady učí a vedou ty kurzy, tak se přihlásili sami.

A jak tady funguje pořádání kulturních akcí? Říkal jsi mi, že třeba ty jsi tady dělal divadelní představení.

To divadelní představení jsem dělal společně s jednou kamarádkou, která je absolventkou Duncan Centra. Když jsme nemohli zkoušet tady, protože tady byl jiný program, tak bylo hodně těžký najít nějaký prostory na Žižkově nebo v jeho blízkosti, aby to bylo cenově přijatelný nebo zdarma. A zároveň jsme oba rodáci z Žižkova, takže i to je důkaz toho sousedského využívání Kliniky. Pak tady asi tři měsíce fungovalo Stránka 4 z 8

Rodinné divadlo, které tady jednou týdně mělo zkoušky a vzniklo tu jejich divadelní představení. Taky tady hráli Teatr Novogo Fronta svoje představení Jungle Joke, což je představení pro děti.

Řešíte hodně to, co se na programu Kliniky objevuje? Nebo co by se mělo na jejím programu objevit. Musí ty akce projít nejen tou programovou skupinou?

Programová skupina Kliniky má tohle asi nejvíc na starosti, ale zároveň se pak některé akce projednávají na plénu. Samozřejmě se stává i to, že se nějakým způsobem spálíme, že tady uděláme nějakou špatnou akci. A pak to zpětně projednáváme na plénu. Já jsem rád, že se dokážeme zpětně reflektovat. Třeba tady byl koncert Muchy a to byla hrozně velká akce, kdy tady bylo třeba čtyři sta lidí a ještě jsme pak zpětně zjistili, že to byla oslava osmnáctých narozenin. Takže po tomhle jsme si řekli, že takový akce už teda rozhodně tady nebudou. Pak tady byla třeba výstava fotek, které části kolektivu Kliniky přišly sexistické. Z takových situací se vždycky ponaučíme. Hodně je to na té zpětné reflexi. Ale rozhodně je to o tom, že celá Klinika je hodně organická a lidé sem chodí s nápady. Tím dávají taky najevo, co chtějí, aby se tady dělo, co jim chybí. A tak je celá Klinika myšlená, že ta iniciativa jde od lidí z venku. To je rozhodně nejdůležitější věc na způsobu fungování Kliniky. Tady to nestojí na lidech, kteří tady bydlí. Od začátku bylo jasný, že tady bude skupina lidí, ale zároveň bylo dopředu rozhodnuto, že ten program a věci, které se tady konají, nesmí být jenom jejich iniciativou a na jejich bedrech.

A jiné kulturní akce, které na Klinice vznikají, jsou jaké?

V současné době jsou tady kulturní akce koncerty, čtení poezie a potom hodně navštěvovaný, a z mého podhledu i dost důležitý, jsou přednášky. Ty mají hlavně politická témata, týkají se squattingu a levicové scény. Samozřejmě je super, že hodně lidí sem chodí na ty koncerty, ale podle mě je hrozně důležitý a hlavně překvapivý, že sem chodí tolik lidí na přednášky. Všechno ale začalo koncerty, protože hodně lidí lákalo sem přijít na mejdan, dát si tady pivo. Ale v současné době už to je hodně vyrovnaný. Teď to může tak vycházet na dvě až tři přednášky a jeden koncert za týden.

Stránka 5 z 8

Podle mě je právě hrozně důležité, že Klinika nabízí ty přednáškové cykly, že má až nějaký edukativní význam.

To určitě. Je to hodně daný tím, že velká část kolektivu Kliniky jsou lidi, kteří se pohybují na akademické půdě. A tohle je taková jejich satisfakce a zároveň jejich vysněný projekt. Třeba ty předchozí squaty byly hodně subkulturní, ale tenhle barák je hodně otevřený. Lidé se nebojí sem chodit.

Myslíš si, že právě i v tom tkví ta síla Kliniky? Že se nevyčleňuje nějakou příslušností k určité subkultuře?

Myslím, že na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Podle mě to je shoda hned několika faktorů, proč se zrovna povedlo, že Klinika není uzavřené ghetto. Je to nejspíš hodně taky o tom, jakým způsobem byl ten barák obsazený. Že je na Žižkově a Žižkov je známý nějakým undergroundem a revoltou. Takže určitě i ta čtvrť v tom hrála velkou roli. Pak to taky je tím, že Kliniku obsadil věkově různorodý kolektiv a zároveň ještě z různých sfér. Byli tam studenti, pracující z různých oblastí, vysokoškolský pedagogové. Takže to bylo složením toho týmu. Ale podle mě to bylo hlavně tím, že jsme se hned po obsazení Kliniky otevřeli lidem. Právě když začali ty problémy s policií po prvním obsazení baráku, tak jsme na plénu řešili, jestli se máme otevřít třeba skrz sociální sítě a komunikovat takhle s veřejností. A byly tady názory pro a proti, ale ty lidi, kteří byli pro, dokázali podat pádný argumenty. A já si osobně myslím, že bylo dobře, že jsme začali komunikovat skrz Facebook. A zároveň i způsob toho obsazení Kliniky byl hodně důležitý. Protože se objednaly kontejnery a celý den tady běhalo třicet lidí v červených vestách a uklízeli ten barák. A i tím se dokázalo veřejnosti pomocí fotek a videí, že jsme sem sice přišli obsadit ten barák, ale nerozjeli jsme tady hned nějaký mejdan. A to je podle mě ten základ toho, proč měla Klinika od začátku takovou podporu a vzbudila zájem veřejnosti. Pak je to samozřejmě i tou náplní, tou činností, kterou Klinika produkuje. Hrozně se daří, že ty akce jsou různorodý a tak si potenciálně může každý najít to, co ho zajímá nejvíc.

Myslíš si, že se díky Klinice změnil názor na squatting mezi veřejností?

Ač to hodně lidí popírá, tak já si myslím, že je to hodně důležitý milník pro Českou republiku. Spousta lidí díky tomu nevnímá squattery jako feťáky. A abych si tyhle názory

Stránka 6 z 8

necucal úplně z prstu, tak třeba Arnošt Novák, který je aktivním členem kolektivu Klinika a žil na Ladronce, který byl historicky první český squat, říkal, že právě Ladronku zdaleka nepodporovalo tolik lidí jako Kliniku. Ladronka byla zároveň hodně subkulturní prostředí, Klinika je oproti tomu hodně otevřeným místem.

Objevily se nějaké negativní ohlasy ve spojení se sbírkou pro uprchlíky? Protože jste byli prvním sběrným místem v republice.

Ono před tou sbírkou převažovalo hodně negativních názorů na Kliniku a neozýval se názor té spící menšiny. Ale tou sbírkou se probrala ta spící menšina a participovala na té sbírce. Najednou se zablokovala ulici auty, přišlo sem asi tisíc lidí s různými věcmi do sbírky.

A v současné době je to jak?

Nějaké negativní ohlasy jsou pořád, ale v současné době je jich relativně málo na to jak je Klinika velká a co všechno se tady děje. Přibližně před dvěma měsíci to šlo trochu nahoru, kdy vznikl jeden konflikt, ale ten se podařilo vyřešit. Vesměs šlo o stížnosti typu, že jsme islamofilní centrum nebo děláme hlučné akce. Uspořádali jsme sousedské plénum, kam přišlo několik lidí, kteří si na nás stěžovali tou oficiální cestou. A došlo se ke společnému konsensu, jak ty vztahy vylepšit. Teď je relativně klid, akorát přišlo na náš společný mobil několik rasistických esemesek.

Ale i tak pořádáte nějaká sousedská setkání. Ne pouze v případě, že je třeba řešit nějaký problém.

Těch sousedských setkání za ten rok bylo asi pět nebo šest plus lidi můžu kdykoliv přijít sem do kavárny nebo na jakoukoliv akci a bavit se s námi o tom co je na Klinice baví nebo štve. Třeba je tady týpek, který na Žižkově žije několik let a od prvního dne Kliniky je tady skoro každý den a teď tady vede meditace. Nebo třeba Lukáš, který na Žižkově žil ve svým bytě, tak jak se Klinika obsadila sem naběhl a přestěhoval se sem. To jsou ukázkový příklady sousedů, kteří se do chodu Kliniky zapojili. A hodně je to i skrz free shop, který tady lidi dost využívají. Za ten jsem třeba osobně hrozně rád, že tady je. A free shop má i hodně mediální ohlas.

Stránka 7 z 8

A jak v současné době vycházíte s policií?

Teď je to teda docela vtipný. Za ten rok, co tady Klinika je přišlo asi jedenáct stížností na policii, což je hluboko pod průměrem normální žižkovské hospody. Ale paradoxní a hodně úsměvný je to, že přišel ÚZSMV od lokální policie ČR pochvalý mail, že neevidují žádnou společensky nebezpečnou činnost spojenou s aktivitami našeho centra a že na to, kolik se tady pohybuje lidí, je to tady v klidu. Tak nám to udělalo radost docela, ale na druhou stranu si říkám, jestli někde neděláme chybu…

Máš pocit, že byste měli být víc radikální?

Ne, já si myslím, že je to teď takhle v pořádku. S fungováním Kliniky teď, tak jak squatting funguje, to v jistém směru radikální zůstane.

Stránka 8 z 8