Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta

Ústav sv ětových d ějin Seminá ř nejnov ějších d ějin

Robert Šindler Diplomová práce

„Reflexe politických a spole čenských událostí na Slovensku v letech 1939-1945 na stránkách románové a povídkové literatury“

„The Reflections of Political and Social Development in Slovakia between the Years 1939 and 1945 on the Pages of Novels and Short Stories“

Praha 2008

Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Martin Ková ř, Ph.D.

1

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatn ě, výhradn ě s použitím odborné literatury a pramen ů, uvedených na konci práce.

V Praze, dne 28. dubna 2008 Robert Šindler

2 Obsah

Úvod ………………………………………………………………………. 5

První kapitola - Slovenský stát a jeho historie ………………………… 8 1. 1. Autonomní Slovenská zem ě (krajina) …………………………… 8 1. 2. Samostatný stát – Slovenská republika ……………………….…. 9 1. 3. N ěmecká a ma ďarská menšina ………………………………….. 12 1. 4. Židé …………………………………………………………….... 15 1. 5. Komunistická strana …………………………………………….. 16 1. 6. Hospodá řství …………………………………………………….. 17 1. 7. Malá vojna ………………………………………………………. 18 1. 8. Válka s Polskem …………………………………………………. 19 1. 9. Ú čast slovenské armády na tažení proti Sov ětskému svazu …….. 20 1. 10. Opozice, rezistence……………………………………………… 23 1. 11. Slováci v zahrani čním odboji …………………………………... 25 1. 12. Slovenské národní povstání …………………………………….. 26 1. 13. Represe …………………………………………………………. 30 1. 14. Vláda Štefana Tisy ……………………………………………... 31 1. 15. Záv ěr …………………………………………………………… 32

Druhá kapitola - Reflexe Slovenského státu na stránkách beletristické literatury – obecná část ……………………………………………………………… 34 I) Bezprost řední povále čná literatura ………………………………….. 34 II) Literatura první poloviny padesátých let …………………………... 35 III) Literatura konce padesátých a po čátku šedesátých let ………….… 36 IV) Literatura druhé poloviny šedesátých let …………………………. 38 V) Literatura doby normalizace ……………………………………….. 39

Třetí kapitola - Reflexe Slovenského státu na stránkách beletristické literatury – konkrétní část ……………………………………………………………... 41 I) Bezprost řední povále čná literatura ……………………………..…..... 41 II) Literatura první poloviny padesátých let ……………………………. 53 III) Literatura konce padesátých a po čátku šedesátých let ……………... 64

3 IV) Literatura druhé poloviny šedesátých let …………………………... 85 V) Literatura doby normalizace ………………………………………... 104

Záv ěr ………………………………………………………………………. 137

Resumé …………………………………………………………………….. 139

Prameny a literatura ……………………………………………………… 141

4

Úvod

Tato diplomová práce se zabývá odrazem d ějů na Slovensku v letech 1939- 1945 na stránkách domácí slovenské prozaické literatury vzniklé v dob ě trvání komunistického režimu. Je založena p ředevším na analýze vybraných prozaických děl. Ta v této práci zastupují primární prameny. Sekundární literatura byla využita především p ři práci na pojednání o situaci na Slovensku za války. Vzhledem k významu d ějin druhé sv ětové války a Slovenského národního povstání (SNP) pro komunistický režim jsou historické práce z doby p řed rokem 1989 více či mén ě zasaženy z toho vyplývajícími nedostatky. N ěkteré skute čnosti jsou zaml čeny, jiné neúm ěrn ě zveli čeny a u dalších je pok řivena jejich interpretace. Snažil jsem se proto využívat p ředevším práce kritické v ůč i p ředchozí interpretaci a práce z posledních let, které p řinášejí aktuální stav historického poznání. Práce Jozefa Jablonického Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja z roku 1969 p řináší informace o jednotlivých aktérech – jednotlivcích, skupinách i politických stranách – slovenského odboje proti Tisovu režimu. Vzhledem k datu a místu svého vydání je samoz řejmé, že obsahuje řadu již překonaných údaj ů a interpretací, avšak i p řesto se jedná o p řínosné dílo, nebo ť autor se zam ěř il i na ty ú častníky, jejichž podíl na odbojové činnosti byl v předešlých i následujících letech ignorován či zkreslován. Kniha stejného autora Povstanie bez legend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania z roku 1990 se vypo řádává s některými dezinterpretacemi a nedostatky ve výkladu d ějin SNP. V ěnuje se nap říklad roli partyzán ů na zahájení povstání, situaci u jednotek na východním Slovensku či pr ůběhu okupace ve vybraných oblastech. Práce Ivana Kamence Po stopách tragédie z roku 1991 p řináší komplexn ě a kvalitn ě zpracované d ějiny slovenských Žid ů v dob ě první Slovenské republiky. Práce stejného autora Slovenský stát z roku 1992 obsahuje stru čný p řehled d ějin tzv. slovenského štátu. Kniha Charlese K. Klimenta a B řetislava Nakládala Slovenská armáda 1939-1945 z roku 2006 obsahuje stru čné nastín ění organizace Slovenské armády a jejího nasazení na bojištích druhé sv ětové války a p řehled v jí používané výzbroje a výstroje. Články r ůzných autor ů ve sbornících Slovenská republika 1939- 1945 o čami mladých historikov I – V p řinášejí výsledky aktuálního bádání, které rozši řuje či opravuje dosavadní stav poznání d ějin vymezené časové periody.

5 První kapitola této práce je v ěnována stru čnému nastín ění historických událostí, které jsou spjaty s d ějinami tzv. slovenského štátu. V podkapitolách je nastín ěn vznik prvního samostatného slovenského státního útvaru, jeho hospodá řský a politický vývoj, ú čast na vojenských podnicích Hitlerovského N ěmecka, podíl na holocaustu, p řípravy a pr ůběh Slovenského národního povstání, jakož i zánik tohoto státního útvaru v důsledku postupu jednotek Rudé armády. Ve druhé kapitole je p řiblížen obecný vývoj tzv. povstalecké literatury. Je roz člen ěna do podkapitol, které kopírují její jednotlivé vývojové fáze. Jedná se o bezprost ředn ě povále čnou literaturu (z autor ů nap říklad Katarína Lazarová či Peter Jilemnický), literaturu první poloviny padesátých let (Peter Karvaš či Alfonz Bednár), literaturu konce padesátých a po čátku šedesátých let (Vladimír Miná č, Rudolf Jašík či Ladislav M ňačko), literaturu druhé poloviny šedesátých let (Juraj Špitzer či Juraj Váh) a literaturu z doby normalizace (Peter Hajdúk, Anton Baláž či Miloš Krno). P ři časovém vymezení t ěchto fází jsem využil periodizaci, kterou ve svém díle o povstalecké literatu ře použil Ivan Kusý, 1 nebo ť ji pokládám za vyhovující, a čkoli se nemohu ztotožnit s jeho hodnocením t ěchto jednotlivých etap. Obsahem t řetí kapitoly jsou rozbory vybraných literárních d ěl, respektive analýzy jednotlivých d ěl, posuzovaných v dobovém kontextu a s přihlédnutím ke skute čným událostem (v tomto ohledu je d ůležitá první část diplomové práce). Od konce války do pádu komunistického režimu v Československu vznikla celá řada prozaických d ěl v ěnovaná událostem spjatým s historií Slovenska v době trvání druhé sv ětové války. Vzhledem k rozsahu této práce proto bylo nezbytné u činit výb ěr, který by však byl pokud možno co nejvíce reprezentativní. V rozborech jsou zastoupeny knihy ze všech vývojových etap. Za řazena jsou díla r ůzného rozsahu – od povídek po románové trilogie, od r ůzn ě zkušených a významných autor ů i s různou mírou um ělecké úrovn ě. N ěkterá jsou čist ě literární fikcí, jiná jsou více či mén ě inspirována skute čnými událostmi. D ěj n ěkterých se odehrává na Slovensku, děj jiných v zahrani čí; d ěj n ěkterých je zasazen do vojenského prost ředí, d ěj jiných do civilního. Rozdílné je v nich zastoupení partyzánského prvku. Knihy se liší i množstvím komunistické ideologie v nich obsažené – od úplné konformity po leh čí či v ětší kritiku. V rozborech d ěl není sledována ani tak literární kvalita či využití

1 KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984.

6 různých literárních prost ředk ů, jako spíše vztah k historické realit ě tak, jak se odráží v ději a v charakterech a chování jednotlivých postav. Na tomto míst ě bych cht ěl pod ěkovat svému konzultantovi doc. PhDr. Martinovi Ková řovi, Ph.D. za odbornou pomoc a cenné rady a p řipomínky.

7 První kapitola Slovenský stát a jeho historie

1. 1. Autonomní Slovenská zem ě (krajina) Ve dnech 5. a 6. října 1938 se v Žilin ě sešli zástupci Hlinkovy Slovenské Ľudové strany (HS ĽS) a ob čanských stran. Výsledkem složitých jednání byl tzv. žilinský protokol, který obsahoval požadavek autonomie. Pražská vláda návrh odsouhlasila a již 7. října byla jmenována slovenská autonomní vláda v čele s Jozefem Tisem. V úst řední vlád ě zastupoval Slovensko ministr Karol Sidor. Na tento krok navázalo Národní shromážd ění, které 19. listopadu p řijalo ústavní zákon o autonomii Slovenské krajiny. Oficiální název státu se zm ěnil na Česko-Slovensko. HS ĽS za čala na Slovensku prosazovat vlastní mocenský monopol. Dne 9. října byla zakázána komunistická strana a v listopadu vznikla Hlinkova Slovenská Ľudová strana – Strana slovenské národní jednoty (HS ĽS – SSNJ). Ta se stala jedinou slovenskou politickou stranou. Ve volbách do Slovenského sn ěmu 18. prosince byly zavedeny jednotné kandidátky. 2 K upevn ění moci posloužili odsun státních zam ěstnanc ů, u čitel ů a voják ů české národnosti. 3 Ve dnech 9.-13. října probíhala bez výsledku československo-ma ďarská jednání o úprav ě hranic. Rozhodnout proto m ěla arbitráž ve Vídni. Arbitrážní jednání skon čilo 2. listopadu a znamenalo ztrátu velké části Podkarpatské Rusi a rozsáhlých území na jihu Slovenska. Navíc již 11. října N ěmecko obsadilo Petržalku a D ěvín. Německé územní požadavky v ůč i ČSR ovšem nebyly zdaleka uspokojeny, nebo ť Hitler cht ěl získat celý českomoravský prostor. Hranice Česko-Slovenska garantovaly velmoci v Mnichov ě, a tak bylo pot řeba najít prost ředek, jak tyto garance anulovat. Tímto nástrojem se m ěli stát Slováci. Kdyby vyhlásili samostatnost, česko-slovenský stát by se rozpadl a nacist ům by nestálo nic v cest ě. Hned v říjnu proto za čala řada jednání mezi význa čnými n ěmeckými a slovenskými představiteli, jejichž cílem bylo p řesv ědčit slovenské politiky, aby vyhlásili samostatnost. 4

2 Srv. ARPÁŠ, Róbert: Od autonómie k samostatnosti . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , Katedra histórie Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela – Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. 3 BYSTRICKÝ, Valerián: Vys ťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-1939 , Historický časopis , 1997, ro čník 45, č. 4. 4 KOVÁ Č, Dušan: Dějiny Slovenska , NLN, Praha 2002, s. 213-214.

8 Pražské vlád ě neušlo, že slovenští politikové vedou jednání s německými představiteli a že dochází k násilnostem ze strany Hlinkovy gardy (HG). Tiso se navíc opakovan ě nedostavoval na dojednaná setkání a nedržel se daných slib ů. Proto se rozhodla reagovat. Brzy ráno 10. b řezna 1939 provedla armáda v čele s velitelem VII. sborové oblasti v Banské Bystrici, generálem Bed řichem Homolou, po předchozím vyhlášení stanného práva zásah, pozd ěji nazývaný jako tzv. Homol ův pu č, proti části HS ĽS a gardist ům. 5 Vojsko v klidu a bez incident ů obsadilo ve řejné budovy, bez odporu odzbrojilo p říslušníky HG a zatklo n ěkolik ľuďáckých p ředák ů. Několik dalších bylo pod policejním dozorem, jiní utekli do N ěmecka. P ři svém postupu se nez řídka setkalo s nadšeným souhlasem místních obyvatel. 6 Z technického hlediska dopadla operace dob ře, z politického hlediska ovšem p řišla pozd ě, v tehdejší situaci již nic ne řešila a události vedoucí k odtržení Slovenska spíše urychlila. Do čela autonomní vlády byl jmenován Jozef Sivák, který funkci nep řijal. K 11. b řeznu jej proto nahradil Karol Sidor. Nacisté doufali, že tento radikál ochotn ě vyhlásí samostatnost, nicmén ě Sidor p řekvapiv ě odmítl. Avšak ani jeho kabinet nem ěl dlouhého trvání, nebo ť vyhlášení samostatného státu již bylo „na spadnutí“.

1. 2. Samostatný stát – Slovenská republika Jednání mezi n ěmeckými a slovenskými p ředstaviteli, jež se nesla v duchu kombinace slib ů a nátlaku, nakonec naplnila nacistické cíle. Po Tisov ě návšt ěvě v Berlín ě skute čně vyústila ve vyhlášení samostatného státu, k němuž došlo v poledne 14. b řezna 1939. Slovenský stát byl vyhlášen Sn ěmem Slovenské zem ě, který vzešel z voleb s jednotnou kandidátkou. Státotvorný akt m ěl podobu recitace písn ě „Hej, Slováci“. Nová republika se rozkládala na území o rozloze 38 055 km². Podle s čítání obyvatel z roku 1940 na n ěm žilo 2 653 053 obyvatel, z nichž se 85 procent hlásilo ke slovenské národnosti. Na Slovensku vedle nich žily po četné menšiny Čech ů, Němc ů, Ma ďar ů, Žid ů, Rusín ů a Rom ů. Část české menšiny se po vyhlášení autonomie, respektive samostatnosti odst ěhovala či k tomu byla donucena. 7 Území státu se členilo na 6 žup a 61 okres ů. Hlavním m ěstem byla Bratislava, ve které

5 GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, spole čenském a kulturním život ě, Paseka, Praha, Litomyšl 2004, s. 235. 6 FEIERABEND, Ladislav Karel: Politické vzpomínky I , Atlantis, Brno 1994, s. 121. 7 K postavení Čech ů v první Slovenské republice srv. RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914-1945 , Academic Electronic Press, Ústav T. G. Masaryka, Bratislava, Praha 1997, s. 192-199.

9 sídlily všechny centrální instituce. 8 Nejvyšším zákonodárným orgánem byl Sn ěm Slovenské republiky, který ovšem rychle ztrácel na politickém významu. 9 Ješt ě menší význam m ěla Státní rada, jakási obdoba horní komory parlamentu. Rozhodující význam m ěl prezident, vláda a HS ĽS. Díky jejímu postavení narostla členská základna strany z 50 000 osob v roce 1937 na 300 000 osob v roce 1943. Především uvnit ř vlády a strany probíhal mocenský boj mezi konzervativním a radikálním k řídlem, kterého obratn ě využívali nacisté k ovládání vývoje na Slovensku. Se státem byla v mnoha ohledech úzce spjata katolická církev. 10 Avšak Vatikán, a opatrn ě i domácí katolický klérus, nesouhlasil zdaleka se všemi činy slovenských politik ů, což se týkalo p ředevším pr ůniku nacionáln ěsocialistické ideologie a z ní vyplývajících opat ření. Ješt ě rezervovan ější stanoviska zaujímala evangelická církev. Nov ě vzniklý samostatný stát uznalo 26 stát ů. N ěkteré jen de facto. S tím jak se Slovensko zapojovalo do nacistického vále čného úsilí a jak se měnila mapa Evropy, po čet t ěchto stát ů se postupn ě zredukoval. Z ůstaly tak jen Německo, jeho spojenci a n ěkteré neutrální státy. V listopadu 1940 Slovensko přistoupilo k Paktu t ří. Slovenský stát sice vykazoval znaky samostatnosti, avšak ve skute čnosti byl satelitem nacistického N ěmecka, které druhého dne, tj. 15 b řezna, provedlo okupaci zbytku českých zemí. N ěmecké vojenské jednotky se nezastavily na slovenských západních hranicích, ale dorazily až k Váhu a Malým Karpat ům. Dot čené území zůstalo formáln ě sou částí Slovenska, nicmén ě vznikla zde tzv. ochranná zóna, ve které n ěmecká branná moc z řídila své posádky. Navíc nacisté vnutili slovenským činitel ům tzv. ochrannou smlouvu z 18. b řezna 1939, kterou slovenská strana podepsala až 23. b řezna v souvislosti s ma ďarským vpádem. Tato smlouva p řipoutala v otázkách zahrani ční politiky, vojenství a hospodá řství Slovensko pevn ě

8 K organizaci státní správy srv. TIŠLIAR, Pavol: K otázke organizácie a fungovania štátnej správy na Slovensku v rokoch 1938-1945 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov II , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2003. 9 Srv. PODOLEC, Ondrej: Postavenie a činnos ť Snemu Slovenskej republiky v prvej etape štátnej samostatnosti . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003; PODOLEC, Ondrej: Charakter legislatívnej činnosti v Slovenskej republike 1939-1945. In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. 10 K této problematice srv. PETRANSKÝ, Ivan A.: Katolícka cirkev v období prvej Slovenskej republiky . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2002.

10 k Německu. To naopak garantovalo slovenské republice nezávislost a územní integritu. V Berlín ě nicmén ě ješt ě nem ěli jasno ohledn ě budoucnosti tohoto malého státu. To p řinesl až krach polsko-německých jednání. V důsledku toho se Slovensko stalo v německé propagand ě tzv. vzorovým státem, tedy vábni čkou pro další státy. V první fázi existence samostatného státu se mnozí činitelé oddávali iluzi, že budou budovat stát sice autoritativní, avšak se specifickými rysy, odlišnými od nacistického režimu. 11 Ministr vnitra a zahrani čních v ěcí Ferdinand Ďur čanský se dokonce snažil o na N ěmecku nezávislejší politiku. Konzervativci si také uv ědomovali, že je d ůležité udržet stabilitu státu, kterou by radikální zásahy podkopaly. Uvnit ř strany se ale formovala radikální opozice, která měla oporu hlavn ě v HG. V jejím čele stáli p ředevším Alexander Mach a Vojtech Tuka. Vadila jim přítomnost řady osob spjatých s předchozím státem na d ůležitých postech, které jim politici z umírn ěné části HS ĽS ponechali, nebo ť za n ě nem ěli dostate čně kvalifikované náhradníky. Nespokojenost radikál ů vyvolával i podle nich nedostate čně razantní postup p ři řešení tzv. židovské otázky. V ideologické rovin ě se opírali o nacionální socializmus. Z mocenského hlediska spoléhali na n ěmecký tlak. Ten se dostavil v lét ě 1940. V té dob ě již panovala na Slovensku vyhrocená situace, která mohla p řer ůst v politické nepokoje. V kv ětnu Tiso p řijal Machovu již v únoru podanou demisi na funkci hlavního velitele HG a šéfa Ú řadu propagandy. Nacisté si nep řáli n ějaký avanturistický pokus radikál ů, nicmén ě stav, kdy radikálové ztráceli pozice, jim taktéž nevyhovoval. 12 Hitler si po porážce Francie ud ělal čas na slovenské záležitosti a pozval si slovenské činitele na jednání do Salcburku, která se uskute čnila 27. a 28. července. Prezidentovi Tisovi zde bylo d ůrazn ě p řipomenuto, že Slovensko je n ěmeckým satelitem. Výsledkem sch ůzky byla rekonstrukce vládního kabinetu, ze kterého vypadl Ďur čanský, jehož posty si rozd ělili Tuka a Mach, který se zárove ň vrátil do čela HG. Dalším z výsledk ů Salcburku byl p říchod n ěmeckých poradc ů, tzv. beráter ů, na Slovensko. Došlo tak k realizaci myšlenky, se kterou již d říve p řišel vůdce n ěmecké menšiny Franz Karmasin. První z nich p řišli zhruba m ěsíc po jednáních. Jejich po čet se v pr ůběhu doby m ěnil. V pr ůměru šlo o dvacet osob, které

11 Politický režim slovenské republiky v letech 1938-1940 lze charakterizovat jako organický etatizmus. Srv: KOPE ČEK, Lubomír: Slovensko v éře první diktatury: politický režim a jeho prom ěny (1938/1939-1945), Politologický časopis , 2004, ro čník 11, č. 1. 12 K situaci v ľudové stran ě v tomto období srv. BAKA, Igor: Hlinkova slovenská ľudová strana od 6. októbra 1938 do salzburských rokovaní v lete 1940 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003.

11 měli další pomocníky. Jejich úkolem bylo poskytování rad, ale p ředevším dohled nad konáním slovenských institucí, v nichž p ůsobili. 13 Konzervativní k řídlo HS ĽS se ovšem nevzdalo, a čkoli se muselo p řizp ůsobit nov ě vzniklé situaci. Každopádn ě radikál ům zdaleka neprošli všechny jejich návrhy na zm ěny mocenského systému. Období od léta 1940 do léta 1942 je dobou fašizace slovenské spole čnosti. Nejvíce se to projevilo p ředevším ve vztahu k židovskému obyvatelstvu. V mnoha oblastech naopak snaha radikál ů narazila na odpor jejich odp ůrc ů z řad ľudové strany či odp ůrc ů režimu na d ůležitých postech. Radikál ům se navíc nedostávalo ani plné podpory z Berlína. N ěmci si uv ědomovali d ůležitost fungujícího slovenského státu, a proto jim vyhovovalo, pokud si konzervativci udržovali ur čitou p řevahu nad radikály, které ovšem nešlo eliminovat. Ti tak fungovali jako prost ředek n ěmeckého tlaku, nebo ť nutili konzervativce p řijímat řadu opat ření, k nimž by se sami t ěžko odhodlali. Vliv radikál ů ovšem upadal. Mnozí se kompromitovali p ři politických dobrodružstvích či defraudacích r ůzného druhu. Část z nich p řešla do tábora konzervativc ů, v četn ě nap říklad A. Macha. Po tzv. Sznackého afé ře upadl vliv i samotného Tuky. 14 Po porážce u Stalingradu už m ěl Tis ův tábor situaci na Slovensku pod kontrolou a za čal s demontáží části opat ření, které vycházely z nacionáln ěsocialistických zásad. Postupn ě ovšem rostla opozice v ůč i režimu jako takovému. Tento odpor našel sv ůj projev ve Slovenském národním povstání.

1. 3. N ěmecká a ma ďarská menšina Na po čátku existence československé republiky vznikla řada politických subjekt ů n ěmecké menšiny na Slovensku. Postupem času z nich vykrystalizovaly dv ě hlavní – Karpaton ěmecká strana a Spišskon ěmecká strana. Prvn ě jmenovaná dominovala v hlavním m ěst ě a na st ředním Slovensku. Vznikla p řed volbami 1929 a představovala zpo čátku spíše voln ější sdružení s cílem získat podporu od co nejv ětšího po čtu slovenských N ěmc ů. Z pohledu ideologie se jednalo o k řes ťansky orientovanou, antisocialistickou a zpo čátku aktivistickou stranu se silným vlivem katolického kléru. V roce 1935 se strana slou čila s Henleinovou Sudeton ěmeckou stranou a postupn ě v ní došlo k pr ůniku nacionální ideologie. Po mnichovských

13 HRADSKÁ, Katarína: Nemeckí poradcovia na Slovensku v letech 1940-1945: Prípad Dieter Wisliceny , Dizerta ční práce umíst ěná na internetové adrese http://www.dejiny.sk ( http://www.dejiny.sk/eknihy/hrad1.htm ). 14 KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 80.

12 událostech byla strana ú ředn ě zakázána. Její nástupkyní se stala N ěmecká strana na Slovensku. Spišskon ěmecká strana fungovala jako autonomní sou část ma ďarských politických stran. Její p ůsobnost byla regionáln ě omezená na Spiš. V jejím čele stál nejprve Karl Bruckner, kterého v roce 1922 nahradil Andor Nitsch. 15 Německá strana na Slovensku ( Deutsche Partei in der Slowakei ) vznikla 8. října 1938. Zakladatelem a v ůdcem strany byl zem ědělský inženýr Franz Karmasin. V po čáte ční fázi se strana p ředevším aktivn ě podílela na rozkladu Česko- Slovenska. Po vzniku samostatného slovenského státu plnila roli jediného reprezentanta n ěmecké menšiny. Strana vykonávala svoji politiku v souladu s německými zájmy. Byla sice sou částí politického systému slovenské republiky, ale její činnost byla řízena p ředevším prostřednictvím slovenského referátu v úřad ě Volksdeutsche Mittelstelle . Karmasinova strana vykonávala prost řednictvím svého špionážního ú řadu (tzv. Wepner-Amt ) výzv ědnou službu ve prosp ěch N ěmecka, především pro bezpe čnostní službu SS ( Sicherheitsdienst – SD ).16 Německá strana byla prost řednictvím svého p ředsedy personáln ě propojena s vládním Státním sekretariátem pro záležitosti n ěmecké menšiny, v jehož čele stál práv ě Karmasin. Strana m ěla vlastní paramilitární organizaci - Freiwillige Schutzstaffel (FS). Po vypuknutí Slovenského národního povstání organizovala vlastní domobranu ( Heimatschutz ). Deutsche Partei vydávala denník Grenzbote a týdeník Deutsche Stimmen . N ěmecká strana kontrovala také odbory a všechny ostatní menšinové organizace slovenských N ěmc ů.17 Díky tomuto výsadnímu postavení a díky nacistickým vále čným úsp ěch ům rostla členská základna strany. V prosinci roku 1942 m ěla strana 63 930 člen ů organizovaných ve 150 místních organizacích. 18 Na Spiši ovšem musela p řekonávat tradi ční proma ďarskou orientaci místního n ěmeckého obyvatelstva. Aktivní odpor vyvíjeli jen n ěme čtí komunisté.

15 LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992, s. 231. 16 K organizaci n ěmecké bezpe čnostní služby na Slovensku srv. SCHVARC, Michal: Z anonymity k oficialite – organizácia Sicherheitsdienstu na Slovensku v rámci Pohotovostnej skupiny H Sipo a SD . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , Katedra histórie Fakulty humanitných vied – Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateje Bela – Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 17 SCHVARC, Michal: Organiza čná štruktúra Deutsche Partei 1938-1945 . In: ŠMIGEL. Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. 18 GABZDILOVÁ, So ňa: Nemecká komunita v živote slovenskej spolo čnosti 1938 – 1945 , Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3.

13 V dob ě p řed povstáním a v jeho pr ůběhu se slovenští N ěmci často stávali ob ětmi etnicky motivovaného násilí. Mnozí partyzáni považovali v rámci kolektivní viny i civilisty odpov ědné za nacistické zlo činy. Týkalo se to p ředevším n ěmeckých obyvatel st ředního Slovenska, částe čně i Spiše. Mnozí N ěmci z Hauerlandu p řečkali dobu do p říchodu n ěmecké armády v okolních lesích. Heimatschutz, obdoba říšskon ěmecké domobrany ( Volkssturm ), se neprojevil jako p říliš efektivní a funk ční prost ředek sebeobrany. 19 Část N ěmc ů se p řidala k partyzán ům. 20 Prohra nacistického N ěmecka ve druhé sv ětové válce p řinesla radikální zásah do života n ěmecké komunity. S postupem Rudé armády docházelo k evakuaci osob. Nejprve prob ěhla evakuace v oblasti Spiše. Bylo o ní rozhodnuto koncem října 1944 a skon čila v lednu 1945. V té dob ě za čala řízená evakuace n ěmeckého obyvatelstva ze st ředního Slovenska. Jako poslední byla evakuována Bratislava a Žitný ostrov. Většina N ěmc ů odtud odešla v únoru a b řeznu následujícího roku. 21 Jedinou politickou stranou ma ďarské menšiny byla od roku 1940 Ma ďarská strana na Slovensku ( Szlovenszkói Magyar Párt, MSS), která pokra čovala v činnosti Sjednocené krajinské k řes ťansko-socialistické a ma ďarské národní strany. V jejím čele stál až do konce roku 1944 hrab ě János Eszterházy. Strana vyvíjela svoji činnost v rámci mantinel ů recipro ční politiky, kterou vzájemn ě uplat ňovaly v otázce p řístupu k menšinám bratislavská a budapeš ťská vláda. Maďarská strana byla siln ě orientována na Ma ďarsko, a tak se zm ěny na tam ější politické scén ě odrazili i v ní. Szállasyho nástup k moci se projevil r ůstem fašistických tendencí v MSS a Eszterházyho odchodem z vedení. Ani jedno ale nezabránilo pokra čujícímu rozkladu strany, jejíž definitivní konec p řineslo osvobození Bratislavy, kde m ěla hlavní opera ční pole. 22

19 Podrobn ěji srv. SCHVARC, Michal: Heimatschutz – medzi realitou a ilúziou (Organizácia a formovanie nemeckej domobrany) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2004. 20 Pod vedením J. Elischera vznikla první partyzánská skupina. N ěme čtí partyzáni byli většinou soust řed ěni do partyzánského oddílu Ernsta Thälmanna. Srv. GABZDILOVÁ, So ňa: Nemecká komunita v živote slovenskej spolo čnosti 1938 – 1945 , Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3. 21 OLEJNÍK, Milan: Postavenie nemeckej menšiny na Slovensku po porážke nacistického Nemecka , Človek a spolo čnos ť, 1998, ro čník 1, č. 2. 22 LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992, s. 241.

14 1. 4. Židé První protižidovská opat ření p řijala již autonomní vláda. Po vyhlášení samostatnosti diskrimina čních jev ů p řibývalo. Tzv. židovská otázka byla zpo čátku řešena na konfesionálním základ ě, avšak radikálové záhy prosadili rasové hledisko. V důsledku toho byly ob ětmi zv ůle i konvertité. Dne 9. zá ří 1941 bylo p řijato vládní na řízení 198/1941 Sl. z.. - tzv. židovský kodex. Jednalo se o soubor p řísných protižidovských zákon ů, které byly inspirovány t ěmi norimberskými. Viditelným znakem byla povinnost nosit ozna čení v podob ě žluté šesticípé hv ězdy. 23 Na po čátku diskrimina čního procesu byly r ůzná omezení p ři výkonu povolání, návšt ěv ve řejných institucí a hospodá řské postihy. Stát zpo čátku umož ňoval i emigraci, ze které finan čně profitoval. Postupn ě docházelo k ekonomické a spole čenské izolaci židovské komunity. Po salcburských rokováních došlo k radikalizaci řešení tzv. židovské otázky. Vyvrcholení tohoto trendu představuje vyvezení slovenských Žid ů do n ěmeckých koncentra čních tábor ů v březnu až říjnu 1942. V ětšina postižených našla v nacistických lágrech smrt. V této vln ě se jednalo o 58 000 osob. Slovensko za každou ob ěť N ěmecku ješt ě zaplatilo 500 říšských marek. Po vstupu n ěmeckých jednotek tento osud postihl dalších 12 000 Žid ů.24 Válku tak p řežilo 10 000 židovských obyvatel. 25 Antisemitizmus byl sou částí ideologie HS ĽS. 26 Avšak jeho krajní projevy byly z velké části instrumentem k zisku moci. Židovská otázka posloužila radikál ům jako prost ředek k mocenskému a ekonomickému vzestupu – likvidace Žid ů byla provázena arizací jejich majetku. Postup slovenských orgán ů se stal ter čem kritiky z Vatikánu, nicmén ě slovenská strana tyto aktivity ignorovala. Naopak N ěmecko protižidovskou politiku slovenského státu podporovalo. Na Slovensko byl vyslán beráter Dieter Wisliceny. 27 Tragédie Žid ů pat ří k nejstinn ějším stránkám d ějin první

23 KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 111. 24 Blíže k druhé vln ě v regionáln ě vymezeném prostoru srv. KARCOL, Marián: Deportácie Židov z Oravy v rokoch 1944-1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 25 Osud slovenských Žid ů za války zpracoval Ivan Kamenec. Srv: KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991. 26 KOVÁ Č, Dušan: Dějiny Slovenska , NLN, Praha 2002, s. 227 27 HRADSKÁ, Katarína: Nemeckí poradcovia na Slovensku v letech 1940-1945 : Prípad Dieter Wisliceny . Dizerta ční práce umíst ěná na internetové adrese http://www.dejiny.sk (http://www.dejiny.sk/eknihy/hrad1.htm ).

15 slovenské republiky. Situaci podtrhuje skute čnost, že Slovensko bylo jedinou neokupovanou zemí, která uskute čnila deportaci Žid ů vlastními orgány. 28

1. 5. Komunistická strana Na základ ě usnesení autonomní vlády ze dne 23. ledna 1939 byla komunistická strana na Slovensku rozpušt ěna. Sekretariát Exekutivy Komunistické internacionály (KI) v únoru rozhodl o transformaci slovenského kraje KS Č na samostatnou organizaci. V kv ětnu 1939 tak vznikla organiza čně samostatná Komunistická strana Slovenska (KSS). Tato ovšem nebyla sekcí KI a v Moskv ě m ěla spole čné zahrani ční vedení s Komunistickou stranou Československa (KS Č) v čele s Klementem Gottwaldem. Na Slovensku v čele strany p ůsobilo I. až V. ilegální úst řední vedení. T ěm byla pod řízena oblastní vedení, která koordinovala činnost okresních organizací. Nejnižším organiza čním prvkem byli stranické bu ňky o 3-5 lidech. KSS vydávala řadu tiskovin. V jejím rámci fungovala Revolu ční mládež Slovenska. Strana se pokusila s omezeným úsp ěchem organizovat jánošíkovské bojové družiny. P řípravy na válku se SSSR v lét ě 1941 s sebou p řinesly zvýšenou represi ze strany státních orgán ů. Úst ředn ě státní bezpe čnosti (ÚŠB) se poda řilo slušn ě zmapovat organizaci ilegální KSS. Strana ztratila spojení s bu ňkami na východní části území státu. 29 Spolupráci s ostatními sou částmi opozice zt ěžovala vedle krajn ě levicové politické ideologie i nekonzistentnost programu. Strana musela respektovat zahrani čně-politickou orientaci SSSR. Ten až do roku 1941 spolupracoval s nacistickým N ěmeckem. KSS se proto musela odvrátit od politiky národní fronty, což v podstat ě eliminovalo možnost spolupráce s většinou ostatních politických stran. V dob ě do vypuknutí operace Barbarossa tak KSS operovala s myšlenkou sov ětského Slovenska. 30 V roce 1942 se KSS pokusila o navázání spolupráce na platform ě spole čného protifašistického boje, avšak ned ůvěra u ostatních politických subjekt ů trvala. P řekonala ji, částe čně, až Váno ční dohoda z prosince 1943.

28 KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 113. 29 LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992, s. 235. 30 ARPÁŠ, Róbert: Slovenská otázka v odboji . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

16 Během SNP p ůsobila na povstaleckém území legáln ě. Opírala se o p ředevším o partyzánské jednotky. Ty ovšem respektovaly p ředevším autoritu svých úst ředních štáb ů. Navíc zájmy KSS a KS Č nebyly vždy zcela v souladu. Na sjezdu 17. zá ří 1944 v Banské Bystrici se strana slou čila se sociální demokracií. V roce 1948 se KSS nakonec op ět sjednotila s KS Č.31

1. 6. Hospodá řství Hospodá řská krize t řicátých let na Slovensko tvrd ě dolehla. V druhé polovin ě dekády se situace sice za čala op ět pomalu zlepšovat, nicmén ě nezam ěstnanost zůstávala stále pal čivým problémem. Po vzniku samostatného státu došlo k významnému r ůstu slovenské ekonomiky. N ěmecké zbrojení s sebou p řineslo vále čnou konjunkturu, která se projevilo i na Slovensku, jehož pr ůmyslová struktura byla vhodná pro vojenské pot řeby. Vedle r ůstu poptávky v N ěmecku podpo řily r ůst i německé investice, zákony na podporu pr ůmyslu, da ňové úlevy a infla ční vlivy. Svoji roli sehrála i výstavba vodních elektráren a silni čních a železni čních cest. K roku 1943 se tak zvýšil celkový objem pr ůmyslové výroby oproti roku 1943 o 63 procent. Nejvíce rostly chemický, kovozpracující a kožed ělný pr ůmysl. Došlo rovn ěž k rozvoji t ěžby ropy, d řeva a r ůzných rud. To se samoz řejm ě projevilo na poklesu nezam ěstnanosti, kterou ješt ě snižoval každoro ční odchod pracovník ů za prací do Říše. 32 Stinnou stránkou hospodá řského vývoje bylo silné p řipoutání k n ěmeckému vále čnému hospodá řství a stále v ětší pronikání n ěmeckého kapitálu, stejn ě jako nar ůstající administrativní kontrola z n ěmecké strany. N ěmci zcela ovládli t ěžbu ropy a hornictví, rovn ěž m ěli pod kontrolou zbrojovky. Základy pro kontrolu slovenského hospodá řství položil již tajný protokol obsažený v ochranné smlouv ě z 23. b řezna, kterým se slovenská strana zavázala p řizp ůsobovat svoji ekonomiku n ěmeckým pot řebám. N ěmecká říšská banka se podílela na založení Slovenské národní banky, do níž byl navíc vyslán n ěmecký poradce. Další beráte ři sm ěř ovali do dalších institucí. Nacistickou kontrolu prohloubila pro Slovensko nevýhodná obchodní

31 Blíže k dějinám KS Č srv. RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa: od po čátk ů k převzetí moci , Academia, Praha 2002. 32 PR ŮCHA, Václav a kol.: Hospodá řské a sociální d ějiny Československa 1918-1992. 1. díl – období 1918-1945 , Dopln ěk, Brno 2004, s. 520-538.

17 smlouva z června 1939 a smlouva o branném hospodá řství z ledna 1940, která postavila dvacet šest podnik ů pod p římý n ěmecký dohled. 33 Rok 1943 p ředstavuje kulmina ční bod r ůstu hospodá řství. Následující doba byla ve znamení stagnace a propadu. Tento negativní vývoj prohloubilo povstání a s ním spojený p říchod n ěmeckých jednotek. 34 V jejich d ůsledku došlo k dezorganizaci infrastruktury, nedostatku surovin a pohonných hmot, vysávání zem ě okupa čními útvary a odvážení strojového vybavení do Říše. Vliv slovenských orgán ů na chod hospodá řství byl minimalizován. 35 Z celkového pohledu lze konstatovat, že slovenská strana si uhájila do ur čité míry vlastní zahrani ční obchod, celní a m ěnovou samostatnost a v omezené mí ře i hospodá řskou politiku. Slovenští národohospodá řští činitelé se též pokoušeli o politiku lavírování, kdy plnili hlavní n ěmecké požadavky, zatímco ty mén ě d ůležité se snažili brzdit. Tyto částe čné úsp ěchy skon čily na podzim 1944, kdy došlo k uzav ření dohody o zásobování n ěmecké armády, a tím k plnému pod řízení Slovenska německým pot řebám.

1. 7. Malá vojna Dalším a velmi pal čivým problémem nov ě vzniklého státu byly územní ztráty ve prosp ěch sousedního Ma ďarska. Již d říve byla víde ňskou arbitráží odstoupena území na jihu. Nyní se Ma ďarsko pokusilo p řipojit spolu s Podkarpatskou Rusí i území na východ ě Slovenska. V noci z 22. na 23. b řezna 1939 p řekro čily ma ďarské jednotky hranici a postupovaly ve dvou proudech na Sobrance a na Stak čín. Slovenská armáda byla v neut ěšeném stavu. Po odchodu d ůstojník ů a mužstva českého p ůvodu zna čně poklesla bojeschopnost jednotek dislokovaných na území Slovenska, nejvíce u technicky zam ěř ených zbraní. Slovenská vláda již 15. b řezna mobilizovala p ět ro čník ů zálohy, nebo ť na východní části ma ďarsko-slovenské hranice docházelo k poty čkám. Dne 18. b řezna, b ěhem jednání o ochranné smlouv ě

33 MI ČKO, Peter: Vplyv nacistického Nemecka na slovenské hospodárstvo v rokoch 1939- 1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005. 34 K situaci na povstaleckém území z hospodá řského hlediska srv. MI ČKO, Peter: Hospodárske fungovanie povstaleckého územia po čas bojov s nemeckými jednotkami . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. 35 MI ČKO, Peter – CHLADNÁ, Zuzana: Hospodárska situácia Slovenska v rokoch 1944 – 1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939- 1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

18 s Německem, p řistoupili slovenští politici na z řízení hrani ční komise, která ukon čila svoji činnost 22. b řezna. Po ma ďarském vpádu Slovenská armáda postupn ě p řesouvala do ohrožené oblasti další jednotky, jejichž úkolem bylo posílit již nasazené sou části VI. sboru 36 podplukovníka Malára. Poda řilo se sestavit i četu obrn ěných automobil ů OA vz. 30. Cílem bylo zastavit ma ďarský postup a posléze p řejít do protiútoku, což se poda řilo jen částe čně. Po zastavení hlavního ma ďarského náporu vznikla v podstat ě patová situace. Slováci se sice chystali na v ětší útok s t ěžko odhadnutelným výsledkem, avšak zásah n ěmeckých míst boje ukon čil a 26. b řezna došlo k zastavení palby. Slováci dokázali p řes všechny p řekážky zmobilizovat vojsko a p řisunout do místa boj ů posily. Zastavili ma ďarský postup, nicmén ě zabránit ztrát ě 1 600 km² území se 70 tisíci obyvatel nedokázali. 37

1. 8. Válka s Polskem Dne 1. zá ří 1939 rozpoutalo nacistické N ěmecko válku s Polskem, 38 čímž za čala druhá sv ětová válka. 17. zá ří se, v souladu s paktem Ribbentrop-Molotov z 24. srpna, p řidal Sov ětský svaz. Tak došlo ke čtvrtému d ělení Polska. 39 Na tažení proti Polsku se podílelo i Slovensko. Důvodem slovenské ú časti byla jednak snaha získat zp ět území ztracená v letech 1920, 1924 a 1938, 40 jednak zahrani čně-politické okolnosti, p ředevším snaha rozvíjet dobré vztahy s nacistickým N ěmeckem, které v této dob ě p ředstavovalo mocenského garanta ve st řední Evrop ě. Participace Slovenska se projevila ve dvou sm ěrech. P ředevším posloužilo svým územím jako nástupním prostorem pro německé jednotky ze skupiny armád Jih. Ú čast slovenských pozemních sil v síle sboru m ěla v tažení z celkového vojenského hlediska spíše symbolický význam. Nasazeno bylo i slovenské letectvo a protivzdušná obrana. Zajiš ťovaly ochranu slovenského území, tj. p ředevším zbrojovek, letiš ť, komunikací a pozemních

36 Slovenské jednotky byly rozd ěleny do dvou částí - na severu stála skupina Stak čín, na jihu skupina Michalovce. 37 KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 25. 38 ZALOGA, Steve: Polsko 1939: zrození bleskové války , Grada Publishing, Praha 2007. 39 GILBERT, Martin: Druhá sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2006; KEEGAN, John: Druhá sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 1996. 40 K problematice spišského a oravského území srv. MAJERIKOVA, Milica: Slovensko- po ľský spor o Spiš a Oravu . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

19 jednotek, proti nep řátelskému letectvu a pr ůzkum p řed vlastními pozemními jednotkami. Po p říletu n ěmeckých bombardovacích jednotek se podíleli na letecké ochran ě jejich letadel. Nárokovaná území Slovensko získalo mezistátní smlouvou s N ěmeckem z 21. listopadu 1939. Slováci získali jen požadovaná území, o další části Polska, jež do časn ě okupovali, slovenští p ředstavitelé zájem neprojevili. Definitivn ě také zanikla možnost p řípadného rozd ělení Slovenska mezi Polsko a Ma ďarsko. Oproti tomu se Slovenskou republikou p řerušili diplomatické styky Velká Británie a Francie. Tehdejší režim tak definitivn ě ztratil alternativu k t ěsné spolupráci s N ěmeckem. To bylo se slovenskou spoluprácí spokojeno. Zapojení bylo ze slovenské strany vnímáno jako d ůležitý krok k postupné revizi jižní hranice, 41 nicmén ě v tomto ohledu nebylo ni čeho dosaženo. 42

1. 9. Ú čast slovenské armády na tažení proti Sov ětskému svazu Dne 22. června 1941 krátce po t řetí hodin ě ranní zahájily n ěmecké jednotky operaci Barbarossa – rozsáhlou úto čnou operaci proti Sov ětskému svazu. V útoku Němce podporovala řada jejich spojenc ů. Mezi nimi se nacházela i slovenská jednotka. Tukova vláda pochopila na základ ě r ůzných informací, že se N ěmci chystají k útoku na Sov ětský svaz. Provedla proto řadu opat ření, která m ěla ochránit území republiky proti p řípadnému sov ětskému protiútoku sm ěrem na Slovensko. Na řízena byla i skrytá mobilizace. N ěmci p ůvodn ě s frontovým nasazením slovenského vojska nepo čítali, Hitler ale nakonec s jeho aktivní ú častí souhlasil. Ministr národní obrany Čatloš ani prezident Tiso z toho nebyli p říliš nadšeni, ovšem ministerský p ředseda Tuka zastával v této záležitosti jednozna čně pozitivní stanovisko. 43 Rychlá skupina 44 pod velením plukovníka generálního štábu Rudolfa Pilfouska p řekro čila 24. června Dukelský pr ůsmyk a již 27. června zajistila n ěmecké 454. zajiš ťovací divizi p řechod p řes řeku San. Odtud pokra čovala p řes Drogoby č do Samboru. Zde se setkala s armádní skupinou pod velením generála Čatloše, která

41 Ma ďarsko se navíc k N ěmecku nep řidalo a zachovalo neutrální postoj. 42 Problematiku ú časti Slovenska na válce proti Polsku komplexn ě zpracoval BAKA, Igor: Slovenská republika a nacistická agresia proti Po ľsku , Vojenský historický ústav, Bratislava 2006. 43 MI ČIANIK, Pavel: Vstup Slovenska do vojny proti ZSSR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. 44 Jednotka byla pod řízena 17. armád ě (Carl-Heinrich von Stülpnagel) ze Skupiny armád Jih (Gerd von Rundstedt).

20 sem dorazila ze Slovenska, a došlo k reorganizaci slovenských sil. Rychlá skupina byla dopln ěna, a 7. července tak vznikla Rychlá brigáda. Armádní skupina p řešla do pod řízenosti velitele týlového prostoru Skupiny armád Jih a vykonávala strážní a zajiš ťovací úkoly v oblasti západn ě od linie Lvov-Stryj. Rychlá brigáda se p řesunula přes Djakovce k Lipovci, kde svedla 22. července neúsp ěšný boj o toto m ěsto se sov ětskou 44. horskou st řeleckou divizí generála Tka čenka. 45 Porážka u Lipovce negativn ě ovlivnila stav brigády, která byla po t řech dnes za člen ěna do nov ě vzniklé Rychlé divize, která se skládala z jednotek p ůvodní Rychlé brigády a z části jednotek armádní skupiny. 46 Z další části jednotek této skupiny vznikla Zajiš ťovací divize. Zbytek byl odeslán dom ů na Slovensko. Rychlá divize sloužila nejprve jako pohyblivá záloha Velitelství Skupiny armád Jih. Poté v polovin ě zá ří st řežila pob řeží Dn ěpru jižn ě od Kyjeva, zatímco německá vojska dobývala tuto ukrajinskou metropoli. Dalším významn ějším úkolem divize byla ú čast na obklí čení dvou sov ětských armád u Azovského mo ře na p řelomu zá ří a října. V listopadu Rychlá divize zajiš ťovala ochranu pob řeží Azovského mo ře. Dne 17. listopadu za čal sov ětský protiútok do týlu vojsk, která dobývala Rostov na Donu. Část slovenské divize se podílela na obran ě proti této sov ětské operaci. Od prosince se s ostatními jednotkami p řesunula na obranou linii na řece Mius, kde setrvala až do léta roku 1942. Slovenská divize se podílela na obnovené n ěmecké ofenzív ě a 22. července dosáhla Rostova na Donu. 47 Krátce na to p řekro čila Don a postoupila až na Kavkaz, kde z ůstala v obranném postavení po dobu n ěkolika m ěsíc ů.48 Po stalingradské porážce 49 n ěmecká vojska rychle ustupovala, a tak byla Rychlá divize v únoru 1943 přesunuta na Krym, kde strávila jaro a léto. Zde také došlo k jejímu p řejmenování na 1. p ěší divizi. Ta byla na podzim nasazena v první linii u Melitopolu, kde došlo

45 Pr ůběh bitvy u Lipovce popsal T. Klubert, srv. KLUBERT, Tomáš: Boj p ři Lipovci, Vojenská história , 2003, ro čník 7, č. 1. 46 Detailn ěji srv. MI ČIANIK, Pavel: Sformovanie Rýchlej divízie a jej nasadenie do bitky o Kyjev . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. 47 Více ke slovenské ú časti p ři dobývání Rostova srv. ŠTIBRANÝ, Viliam: Slovenskí vojaci v boji o Rostov na Done . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002. 48 K pobytu slovenské jednotky na kavkazském bojišti srv. ŠTIBRANÝ, Viliam: Boj o kótu 260 (Slovenská Rýchla divízia na Kaukaze v auguste a v septembri 1942) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. 49 Bitvu o Stalingrad zpracoval A. Beevor, srv. BEEVOR, Antony: Stalingrad: Osudné obklí čení , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2003.

21 k hromadnému p řechodu slovenských voják ů na sov ětskou stranu. 50 Zbytek divize ustoupil p řes Od ěsu a Moldávii do Rumunska a Ma ďarska, kde budoval obranná postavení. Zm ěna charakteru jednotky se odrazila i ve zm ěně názvu na 1. technickou divizi. Morálka mužstva nebyla dobrá a docházelo k četným dezercím; po vypuknutí SNP byla divize odzbrojena. Místem posledního nasazení jednotky byl Bako ňský les, kde byla v březnu 1945 zajata Rudou armádou. Zajiš ťovací divize plnila strážní úkoly na Ukrajin ě a v Bělorusku. M ěla na starost ostrahu železni čních a silni čních tras, vojensky významných objekt ů, sklad ů a most ů. Vykonávala i protipartyzánské operace. Nejprve se nacházela u Drogoby če, v zá ří se p řesunula do oblasti kolem Šepetovky a v říjnu byla dislokována do prostoru Žitomir-Ovru č. V únoru 1942 p řevzala i ostrahu d ůležité železni ční trat ě Pinsk- Gomel. 51 Postupn ě nar ůstala síla místního partyzánského hnutí, které navíc zesílilo po p říchodu svazk ů Kovpaka, Saburova a dalších. Slovenské jednotce začaly nar ůstat bojové ztráty i po čty dezertér ů. Vojáci navazovali nežádoucí styky s místním obyvatelstvem i partyzány. 52 V listopadu rozhodl generál Kitzinger, vojenský velitel Ukrajiny, o p řesunu divize do prostoru severn ě od trat ě Brest-Gomel, kde m ěla vykonávat protipartyzánskou činnost. Části divize byla p řesto i nadále částe čně nasazovány na jih od trat ě, kde pomáhaly n ěmeckým jednotkám tím, že partyzán ům p řehrazovaly během jejich útok ů ústupové cesty. Nicmén ě z hlediska velení negativní jevy v divizi přetrvávaly. Potvrzením této skute čnosti byl p řechod stotníka Nálepky v noci ze 14. na 15. kv ětna 1943 k partyzán ům. Tyto dezerce p řim ěly velitele divize, plk. Pilfouska, aby vyhlásil stanné právo. Dalším z řady opat řením byl p řesun divize do oblasti Minsku, který za čal koncem června. Situace v jednotce se ale nezlepšila, a tak Němci za čali uvažovat o zm ěně jejího využití. K 1. srpnu 1943 byla Zajiš ťovací divize p řejmenována na 2. p ěší divizi a n ěmecké velení si pohrávalo s myšlenkou jejího nasazení na front ě u Vitebska. Z toho nakonec sešlo a jednotka byla přesunuta

50 K problematice p řechodu slovenských voják ů u Melitopolu srv. LACKO, Martin: Události 30. októbra 1943 p ři Kachovke – mýty a skuto čnosti . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. 51 Podrobn ější informace o p ůsobení Zajiš ťovací divize v letech 1941 a 1942 uvádí BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (september 1941 – november 1942), Vojenská história , 1999, ro čník 3, č. 4. 52 K problematice vztahu p říslušník ů divize s místním obyvatelstvem viz MEDVECKÝ, Matej: Represie príslušníkov Zais ťovacej divízie civilnému obyvate ľstvu na obsadenom území ZSSR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002.

22 do Itálie, kde se podílela p ředevším na opev ňovacích pracích. V Itálii byla v říjnu 1943 p řejmenována na Technickou brigádu. a v dubnu 1944 na 2. technickou divizi. Při osvobozování Lombardie bojovala po boku partyzán ů a poté se stala sou částí Skupiny československých vojsk v severní Itálii. 53

1. 10. Opozice, rezistence Na Slovensku fungovala v různé intenzit ě již od po čátku existence ľuďáckého režimu opozice. Z po čáte čního období uve ďme nap říklad skupinu kolem agrárníka Jána Lichnera či aktivity evangelických duchovní v Liptovském seniorátu. Na Slovensku též p ůsobily sou části Obrany národa. Velký význam m ěla skupina Stanislava Mareše, která p ředevším organizovala p řechody českých d ůstojník ů do exilu. Nejsiln ějším uskupením byla v letech 1940-1941 skupina Demec soust řed ěná kolem advokáta z Brezna nad Hronom Michala Zibrína. Slovenský odboj se v po čáte ční dob ě soust ředil p ředevším na zajišt ění tras pro ilegální odchody Čech ů a Slovák ů za hranice a etablování spojovacích kanál ů s československými exilovými orgány, p ředevším p řes Turecko a Švýcarsko. Čechoslovakisticky byla orientována skupina Flóra, která se soust ředila okolo osoby Kv ětoslavy Viestové. Tato organizace p ůsobila p ředevším zpravodajsky. Do Londýna odesílala informace získané v řadách státního, bezpe čnostního a vojenského aparátu. Mimoto pomáhala českým ute čenc ům z protektorátu a sov ětským z německých tábor ů. Též pomáhala politickým v ězňů m a jejich rodinám. Její pokus o sjednocení celého slovenského odboje se nezda řil. Jedním z hlavních d ůvod ů byla její zmín ěná čechoslovakistická orientace, která neodrážela názor v ětšiny odbojových činitel ů.54 Po roce 1943 její význam upadal. Za zmínku stojí v tomto stru čném vý čtu ješt ě nap říklad p řevážn ě z Čech ů složená skupina Justícia nebo odbojová činnost sedmdesátiletého Vavro Šrobára. 55 Do konce roku 1943 vznikla řada odbojových organizací. Často byly navzájem personáln ě propojené. Jejich základem byla předchozí stranická p říslušnost

53 Podrobn ější informace o p ůsobení Zajiš ťovací divize v letech 1942 a 1943 uvádí BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (november 1942 – október 1943), Vojenská história , 2000, ro čník 4, č. 3-4. 54 Blíže ke slovenské otázce v odboji: SYRNÝ, Marek: Slovenská otázka v ob čiansko- demokratickom odboji na Slovensku v rokoch 1939-1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. 55 K problematice činnosti tzv. ob čanského odboje srv. JABLONICKÝ, Jozef: Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja , Epocha, Bratislava 1969.

23 či osobní a rodinné vazby. V této dob ě za čal být poci ťován nedostatek v existenci odbojového úst ředí, které by sjednotilo množství jednotlivých skupin. Toto p řání bylo tlumo čeno i z londýnského exilu, který ve svých plánech po čítal s budoucím ozbrojeným vystoupením na Slovensku, které bylo t řeba koordinovat. 56 Východiskem se nestala ani Slovenská národní rada, založená v prosinci roku 1943 po jednáních mezi Jánem Ursínym, Jozefem Lettrichem, Ladislavem Novomeským a Gustávem Husákem. Ta krátce po svém zrodu vydala programové prohlášení, které je známo jako Váno ční dohoda. Zpo čátku sjednotila do ur čité míry komunisty a agrárníky, postupem času se p řidali i n ěkte ří další politici. Nicmén ě ani tento orgán se v dob ě p říprav nestal centrálním politickým reprezentantem odboje. Tuto roli zastávala až od 1. zá ří 1944. 57 Odpor rostl i v armád ě, v jejímž rámci se postupem času etablovalo tzv. Vojenské úst ředí p ři Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici. V jeho čele stál, od b řezna 1944 do časn ě, od kv ětna pak definitivn ě, podplukovník Ján Golian, který formáln ě zastával funkci ná čelníka štábu velitelství. Toto úst ředí p řipravovalo vypuknutí povstání po vojenské stránce. Golian spolupracoval se Slovenskou národní radou, nicmén ě se cítil být pod řízen československé exilové vlád ě. Po hospodá řské stránce mu pomáhali Peter Za ťko a Imrich Karvaš. Až do roku 1944 bylo slovenské území z hlediska partyzánské činnosti v podstat ě klidnou oblastí. Ur čitou výjimku p ředstavovalo jen p ůsobení bojových jánošíkovských družin, jejichž organiza ční statut byl schválen v kv ětnu 1942. 58 Vzniklo n ěkolik družin, ovšem význam t ěchto skupin leží spíše v symbolické rovin ě. Odboj se po neúsp ěchu jánošíkovských formací soust ředil p ředevším na pomoc sov ětským ute čenc ům a dalším, režimem stíhaným lidem. Z nich se poté rekrutovali první p říslušníci partyzánských oddíl ů. V horách tak postupn ě vznikaly první významn ější partyzánské formace. Nejdále se v tomto sm ěru pokro čilo na východním Slovensku, kde za čal p ůsobit partyzánský oddíl Čapajev. Avšak ani

56 K problematice zahrani čního odboje a SNP srovnej nap ř.: HOLÁK, Martin: Vypuknutie SNP v kontexte aktivít československého zahrani čného odboja v Londýne . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. 57 ŠEV ČÍKOVÁ, Mária: Povstalecká Slovenská národná rada (Na okraj problematiky) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003; ŠEV ČÍKOVÁ, Mária: K niektorým aspektom povstaleckej SNR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. 58 GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984, s. 88.

24 v této dob ě nebylo do partyzánského hnutí zapojeno více než jen n ěkolik stovek osob. V lét ě ovšem došlo k rychlé akceleraci. V noci z 25. na 26. července 1944 byla v oblasti Liptovské Osady vysazena skupina nadporu číka Veli čka. 59 Tak za čala historie partyzánských výsadk ů, které organizoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí v Kyjev ě.60 Postupn ě byly vysazeny další organizátorské výsadky, kolem kterých vznikaly v ětší partyzánské formace. Tyto jednotky za čaly vykonávat partyzánskou činnost, čímž došlo k rychlému zhoršení bezpe čnostní situace na Slovensku. Jelikož standardní mocenské prost ředky nesta čily, byla pov ěř ena likvidací partyzánských skupin armáda. Na 10. srpen p řipadl za čátek rozsáhlé protipartyzánské akce slovenské armády. Tato operace pod velením generála Turance skon čila pro vládu naprostým krachem; partyzáni byli v čas varováni. Stup ňující činnost partyzán ů a neúsp ěch armády v boji s nimi p řinutily vládu vyhlásit 11. srpna stanné právo. To ovšem nep řineslo v ětší výsledek, nebo ť mocenský aparát se již nacházel ve stadiu zna čného rozkladu; jeho zna čná část spolupracovala s antifašisty nebo se p řinejmenším chovala alibisticky. 61 Symptomatické je i to, že informace o p řípravách povstání se dostaly i k samotné ÚŠB, avšak ta neprovedla žádný rázný zákrok. N ěkte ří její příslušníci byli dokonce napojeni na odboj. 62 Mezitím partyzáni pokra čovali v dalším budování své infrastruktury. Velmi aktivní byli například v Turci. 63

1. 11. Slováci v zahrani čním odboji Proti odtržení Slovenska z Česko-Slovenska se postavili slovenští legioná ři v manifestu k poslanc ům sn ěmu. Po okupaci českých zemí se k české emigraci

59 Tamtéž, s. 207. 60 Ukrajinský štáb partyzánského hnutí byl založen 20. června 1942 z rozhodnutí Úst ředního výboru VKS(b)U. V jeho čele stál nám ěstek lidového komisa ře vnitra Ukrajinské SSR generál Timofej Amvrosijevi č Stroka č. Po opera ční stránce byl pod řízen Úst řednímu štábu partyzánského hnutí v Moskv ě. Od kv ětna 1944 cvi čil partyzány, kte ří m ěli být odesláni na Slovensko. Tam vyslal celkem 53 organizátorských výsadk ů. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 300; http://www.encyclopediaofukraine.com (http://www.encyclopediaofukraine.com/pages/S/O/SovietpartisansinUkraine1941hD75.htm ) 61 K problematice rozkladu režimu srovnej nap ř.: PODOLEC, Ondrej: Ticho p řed búrkou (Sonda do nálad slovenskej spolo čnosti na jar 1944) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. 62 Podrobn ěji: MEDVECKÝ, Matej: Ústred ňa štátnej bezpe čnosti a prípravy SNP . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 63 K rozvoji partyzánského hnutí v dob ě p řed vypuknutím povstání srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 159-174.

25 v Polsku za čali p řidávat i osoby slovenské národnosti. Známý je odlet n ěkolika slovenských letc ů v červnu 1939. 64 Do exilu odešli i významní vojenští činitelé – velitel letectva mjr. Ambruš a generální inspektor armády gen. Viest. Na západní fornt ě bojovali vojáci slovenské národnosti v 1. československé divizi ve Francii, v RAF, v pěším praporu u Tobrúku a v 1. československé samostatné obrn ěné brigád ě. Na východní front ě tvo řili zna čnou část 1. československého armádního sboru v SSSR, v četn ě 2. československé samostatné paradesantní brigády, a v ětšinu 1. československé smíšené letecké divize. 65 Slovenští politici se podíleli též na činnosti československých exilových politických orgán ů. Byli p řítomni v Československém národním výboru ve Francii i v exilové vlád ě ve Velké Británii. Zde zasedali i v obdob ě legislativního sboru, ve Státní rad ě. Část politik ů ovšem stála v opozici v ůč i Benešov ě exilové reprezentaci. 66 Další část se sice ú častnila na její činnosti, vnit řně se ale zcela neztotož ňovala s jejím programem – zejména problematikou řešení tzv. slovenské otázky, 67 nicmén ě tito politici odkládali řešení sporných otázek v rámci snahy o udržení jednoty odboje na povále čnou dobu.

1. 12. Slovenské národní povstání Když 27. srpna partyzáni obsadili Brezno a p ředevším Ružomberok a zlikvidovali n ěkolik menších n ěmeckých jednotek u Vrútek, nacisté už nemohli nadále ne činn ě p řihlížet a německá vojska pod velením obergruppenführera SS a generála Zbraní SS Gottloba Bergera se s Tisovým souhlasem 68 vydala na pochod. Jejich p říchod zapo čal dopoledne 29. srpna. 69 Vojenské úst ředí ihned nezareagovalo, nebo ť vy čkávalo, jak zareaguje politické vedení státu. Avšak Čatloš ův rozhlasový

64 K úletu letc ů podrobn ěji: SÚDNY, Boris: Úlet osem člennej skupiny slovenských vojenských letcov z Pieš ťan do Po ľska d ňa 7. júna 1939 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002. 65 KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 137-140. 66 Problematika protibenešovské opozice v exilu je komplexn ě zpracována v KUKLÍK, Jan – NĚME ČEK, Jan: Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýn ě 1939-1945 , Karolinum, Praha 2004. 67 ARPÁŠ, Róbert: Slovenská otázka v odboji . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 68 Tiso svolil k intervenci 28. srpna 1944. Srv. JABLONICKÝ, Jozef: Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja , Epocha, Bratislava 1969, s. 178-179. 69 VAJSKEBR, Jan: Zásah n ěmeckých vojenských sil z Protektorátu proti Slovenskému národnímu povstání . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov IV , KHi FHV - ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005.

26 projev pro n ě byl zklamáním. Po jeho skon čení tedy podplukovník Golian vydal rozkaz k zahájení povstání. Došlo tak k prodlev ě a navíc ministr ův projev vnesl další dezorientaci do d ůstojnického sboru. Bojové operace za čaly na západ ě. Jako první zahájily operace bojové skupiny Ohlen a von Junck. První z nich vyrazila z Byt če sm ěrem na Žilinu, druhá potom postupovala od Čadce. Povstalci byli po jednom dni boj ů donuceni vyklidit Žilinu a zaujmout obranné postavení u Stre čna. Zde za čali posledního srpnového dne tvrdé boje o nadvládu nad strategickým údolím. N ěmci zde využili skute čnost, že výšiny u Starhradu v rozporu se svým p říslibem neobsadili Veli čkovy partyzáni. Po jejich ovládnutí donutili povstalce 4. zá ří ustoupit a hned dalšího dne obsadili i Vrútky. Fronta se stabilizovala až p řed Martinem. Dv ě divize Východoslovenské armády pod velením generála Malára m ěly v plánech povstalc ů za úkol udržet karpatské pr ůsmyky, čímž by otev řely cestu sov ětským jednotkám. N ěmci tomu samoz řejm ě hodlali zabránit. Úkolem byla pov ěř ena armádní skupina Heinrici ze sestavy skupiny armád Severní Ukrajina. Německé jednotky provedly odzbrojení východních divizí b ěhem 31. srpna. Zatímco německá strana m ěla jasný plán, který rychle provedla, na slovenské stran ě panoval chaos a nerozhodnost. Tím došlo k odpadnutí jedné z nejd ůležit ějších částí celého povstaleckého plánu, na čemž nezm ěnil nic fakt, že část mužstva p řešla k partyzán ům nebo na povstalecké území. 70 Německé jednotky druhého dne obsadily Poprad a t řetího zá řijového dne dosáhly Telgártu. Zde provedli povstalci a partyzáni po dvou dnech protiútok, p ři němž vesnici osvobodili. Fronta se zde poté na delší čas stabilizovala. Mezitím postupovala bojová skupina SS Schäfer od východu na Liptov. Tato formace dosáhla již 6. zá ří Ružomberku. Povstalci je zastavili až u Bieleho potoku, čímž jim přehradili cestu na Banskou Bystricu. Postavení slovenské strany v této oblasti dále zhoršil p říchod bojové skupiny Volkmann, která za čala 4. zá ří okupovat Oravu. V noci z 31. srpna na 1. zá ří se k okupa čním jednotkám p řidala bojová skupina SS Schill, 71 která druhého dne zajistila hlavní m ěsto Bratislavu a poté Trnavu 72

70 K problematice selhání Východoslovenské armády srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 276-306. 71 Jednalo se o elitní, dob ře vyzbrojenou jednotku složenou z příslušník ů Zbraní SS a pozemního vojska. Bojová skupina m ěla sílu ekvivalentní pluku a skládala se ze t ří prapor ů. První z nich tvo řili zkušení podd ůstojníci z přípravného kurzu pro d ůstojníky z Josefova. Srv. http://forum.panzer-archiv.de/ (http://www.forum.panzer-archiv.de/viewtopic.php?t=5692).

27 s Nitrou. 73 Následn ě zahájila postup proti povstalc ům na st ředním Slovensku podél toku Nitry. Mezi 3. a 9. zá řím svedla boj o Ba ťovany, které nakonec dobyla. V ranních hodinách 8. zá ří 1944 zahájila Rudá armáda karpatsko-dukelskou operaci, která si vynutila stažení části jednotek n ěmecké 1. tankové armády z nasazení proti slovenským povstalc ům. Ti toho využili a p řeskupili se. Nep řítel ale tla čil na jihozápad ě, kde bojová skupina SS Schill dobyla 14. zá ří Prievidzu, odkud pronikla na sever do Turce. Jelikož sou časn ě trval tlak divize Tatra a 21. zá ří padl Martin, rozhodl Golian o opušt ění Tur čianské kotliny. Ve stejné dob ě skupina Schill obsadila Handlovou na opa čném konci svého opera čního pásma. Na severu N ěmci obsadili Dolný Kubín a Kra ľovany, čímž došlo ke spojení s divizí Tatra a od říznutí Oravy od povstaleckého území. Nicmén ě nadále postupovala p ředevším bojová skupina SS Schill. Jedna její část dobyla 27. zá ří Žarnovicu a odtud vyrazila na Banskou Štiavnicu, kterou obsadila 9. října. Její druhá část dobyla 3. října Žiar nad Hronom. Skupina Schill se tak dostala velmi blízko ke Zvolenu. Nic na tom nezm ěnil ani p řílet 1. československého samostatného stíhacího pluku pod velením štábního kapitána Františka Fajtla, ani postupný p řílet jednotek 2. československé samostatné paradesatní brigády pod velením podplukovníka Vladimíra P řikryla. 74 Povstalecké území se postupn ě zmenšovalo, ovšem p ředevším v severní a východní části byla fronta již delší dobu stabilizovaná bez v ětších výkyv ů. Jelikož se nekonala Bergerova blesková akce, vsadil nový n ěmecký velitel na Slovensku, obergruppenführer SS a generál Zbraní SS Hermann Höfle, na taktiku masivního generálního útoku na zbylé povstalecké území. 75 Plánovaný útok za čal 18. října. N ěmecké jednotky zaznamenávaly úsp ěchy prakticky ve všech oblastech a navíc od 22. října postupovaly i na jihovýchod ě od Lu čence. Povstalc ům nezbývalo než ustupovat či p řecházet v podob ě partyzánských oddílu do týlu n ěmeckých sil. Ty dobyly 26. října Zvolen a o den pozd ěji i Banskou Bystricu. 1. československá armáda p řestala klást ozbrojený odpor jako jednotný

72 SOKOLOVI Č, Peter: Odchod trnavskej posádky do povstania . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. 73 K pr ůběhu okupace jihozápadního Slovenska srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 210-231. 74 Historii této jednotky zpracoval Ji ří Šolc. Srv. ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. 75 KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 121.

28 útvar. Její velitel, generál Viest, vydal v noci z 27. na 28. říjen rozkaz o p řechodu na partyzánský zp ůsob boje. N ěmecké jednotky zatím čistily území od zbytk ů povstaleckých jednotek a partyzánských oddíl ů. Povstání symbolicky zakon čila vojenská slavnost v Banské Bystrici, kterou 30. října 1944 uspo řádal gen. Höfle za spoluú časti prezidenta Tisa, který sloužil slavnostní mši. Generálové Viest a Golian byli 3. listopadu zat čeni v Pohronském Bukovci. Zbytky paradesantní brigády, povstaleckých jednotek a partyzáni se uchýlili do hor, kde se jednak snažili zachránit p řed okupa čními silami, jednak vyvíjeli bojovou činnost do spojení s postupující Rudou armádou. To ovšem znesnad ňovalo nep říznivé po časí, nápor n ěmeckých jednotek a nejednota panující mezi jednotlivými skupinami. Nap říklad vztah mezi velitelem parabrigády plukovníkem P řikrylem a velitelem partyzánského štábu 76 plukovníkem Asmolovem m ěl daleko k bezkonfliktní spolupráci. 77 Slovenské národní povstání skon čilo vojenskou porážkou povstalc ů. P říčin bylo hned n ěkolik. Vojenské úst ředí nesta čilo dokon čit p řípravy na povstání a nedokázalo do n ěj zapojit zna čnou část posádek. Zmatek na východ ě p řipravil povstalce o bojov ě nejhodnotn ější sou část slovenské armády a znemožnil plánované spojení s Rudou armádou. Posádky na západním Slovensku se nesta čily zorientovat či zareagovat. 78 Vybavení povstaleckých jednotek nedosahovalo kvalit n ěmeckého. Vedle techniky se nedostávalo ani mnohého vojenského materiálu, k čemuž velmi přisp ěla ztráta n ěkolika d ůležitých sklad ů. P řílišná aktivita partyzán ů v nevhodný okamžik vedla, z hlediska plán ů Vojenského úst ředí, k před časnému vypuknutí bojové činnosti. P řed povstáním a ani v jeho pr ůběhu povstání neexistovala ideální koordinace mezi vojskem a partyzány, kte ří byli pod řízeni p ředevším vlastnímu velitelství a jako celek sledovali vlastní cíle. 79 Stávalo se i to, že n ěkteré partyzánské

76 Z rozhodnutí SNR a se souhlasem ÚŠPH fungoval od 18. zá ří 1944 Hlavní štáb partyzánských oddíl ů na Slovensku jako úst řední koordina ční a řídící orgán partyzánského hnutí na Slovensku. Ná čelníkem štábu byl jmenován Karol Šmidke, který m ěl k dispozici dva zástupce, podplukovníka Manicu a majora Daxnera. Štáb byl umíst ěn v Banské Bystrici, odkud se 26. října přest ěhoval do prostoru Nízkých Tater. K 29. říjnu 1944 byla jeho p ůsobnost rozší řena na celé československé území, a proto byl p řejmenován na Hlavní štáb partyzánského hnutí v Československu, v jehož čele stál plukovník Alexej Nikiti č Asmolov. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 89. 77 ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997, s. 117. 78 K pr ůběhu okupace Pováží srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 232-238. 79 K cíl ům partyzánského hnutí srv. LACKO, Martin: Otázky okolo sovietskeho partizánskeho hnutia . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská

29 oddíly nedorazily na dohodnutá stanovišt ě, čímž poskytly nep říteli další výhodu. Jejich nasazení p římo na front ě nebylo na druhou stranu p říliš vhodné. Logi čtější by bylo, kdyby od za čátku p ůsobily v týlu n ěmeckých vojsk, která ostatn ě nem ěla po četní p řevahu, a tak by pro n ě taková činnost p ředstavovala velký problém. Svoji roli sehrála i rozt říšt ěnost politické části odboje. Golianovo Vojenské úst ředí se tak nemohlo v dostate čné mí ře op řít o politický element, jehož roli dokonce muselo v po čátku povstání suplovat.

1. 13. Represe Slovensko se stalo autoritativním státem, který postupn ě demontoval řadu demokratických zásad. Byla upravena řada zákon ů či p řijaty nové, které posunovaly právní řád sm ěrem k totalitnímu z řízení. HG získala po ur čitou dobu možnost neomezen ě šikanovat své odp ůrce. Státní aparát byl obohacen o politickou policii s výkonnou pravomocí – Úst řednu státní bezpe čnosti. V Ilav ě byl z řízen koncentra ční tábor; 80 podmínky v něm se ovšem ani zdaleka neblížili pom ěrům v nacistických lágrech či sov ětských gulazích. Řada osob byla odsouzena za politické delikty a n ěkterým z nich byl ud ělen trest smrti. Ani jeden z nich ale nebyl vykonán. Stalo se tak i v důsledku toho, že slovenská justice byla personáln ě velmi spjata s předcházející československou republikou a vzdorovala pr ůniku radikálních vliv ů.81 Tento relativn ě liberální p řístup se ovšem netýkal slovenských Žid ů. Situace se ovšem radikáln ě zm ěnila po vypuknutí povstání. Na Slovensko dorazila v srpnu utvo řená opera ční skupina H bezpe čnostní policie a SD pod velením obersturmbannführera SS, vrchního vládního rady dr. Josefa Witisky. 82 Řádily rovn ěž okupa ční bojové jednotky a speciální protipartyzánské jednotky SS. 83

republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 80 VICEN, Jozef: K problematike Zais ťovacieho tábora Ilava v rokoch 1939-1945 (Perzeku čno-represívny prostriedok) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005. 81 RYCHLÍK, Jan: Perzekúcia odporcov režimu na Slovensku 1938-1945 (K problematike charakteru ľuďáckého režimu) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005. 82 Štáb skupiny se skládal z 95 p říslušník ů. Pod řízeno mu bylo p ět, resp. šest oddíl ů. Téma zvláštních represivních jednotek zpracoval Old řich Sládek. Srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 62- 65. 83 Na území Slovenska operovala stíhací skupina SS Slovensko, která spadala pod stíhací svaz SS Jihovýchod. Protipartyzánské operace prováděly jí pod řízené Abwehrgruppe 218 Edelweiß, stíhací skupina 232 Josef a bojová skupina Sn ěhurka. Část mužstva tvo řili Slováci. Srv. UHRÍN, Marián: Protivníci 2. slovenskej partizánskej brigády M. R. Štefánika . In: KOŽIAK, Rastislav –

30 Sekundovali jim slovenští radikálové v řadách jednotek HG. Podíl na represích m ěli i etni čtí N ěmci. Výsledkem bylo 186 masových hrob ů, které obsahovaly 3956 mrtvol. Po čet zcela či částe čně vypálených vesnic se zastavil na hodnot ě 90. 84 Židovské obyvatelstvo postihla další vlna represí, tisícovka osob byla zast řelena na míst ě, dalších tisíce byly deportovány do koncentra čních tábor ů. Do N ěmecka byly odvle čeny rovn ěž desítky tisíc osob nežidovské národnosti. Nutno dodat, že zlo čin ů se dopustila i druhá strana. Partyzáni nap říklad zlikvidovali řadu osob v pravnianské oblasti, jejichž jedinou vinou bylo to, že byli N ěmci. Rovn ěž popravy ve Sklabin ě ukazují, že partyzáni si se zákonností hlavu často p říliš nelámali. 85

1. 14. Vláda Štefana Tisy Již od za čátku léta 1944 se zvažovala rekonstrukce vlády. Povstání se stalo definitivním impulsem pro tento krok, který byl oficiáln ě od ůvodn ěn špatným zdravotním stavem Vojtecha Tuky. Dne 5. zá ří 1944 byla jmenována nová vláda, v jejímž čele stanul dosavadní p ředseda Hlavního soudu Slovenské republiky Štefan Tiso. Ten se ve svém p ředchozí ú řadu zasloužil o to, že se slovenské soudnictví nedostalo pod kontrolu radikál ů. N ěmci, kte ří si p řáli p ředevším udržení po řádku, tak dali p řednost tomuto konzervativci p řed n ěkým z radikáln ější části HS ĽS. P řízna čné je, že mnoho politik ů se snažilo za každou cenu vyhnout jmenování do ministerské funkce, nebo ť si jasn ě uv ědomovali, že dny ľuďáckého režimu jsou se čteny. I Tiso chápal p řevzetí ú řadu spíše jako povinnost než jako napln ění n ějakých mocenských ambicí. Kabinet nastoupil v dob ě, kdy rozsah jeho moci ur čovalo probíhající Povstání a zárove ň osvobozovací postup sov ětských, československých a rumunských vojsk. 86 Vláda se nep říliš úsp ěšn ě snažila p řesv ědčit n ěmecké velitele, aby zmírnili negativní projevy p ři organizování evakuace slovenských obyvatel

NAGY, Imrich (eds.), Acta Historica Neosoliensia , 2005, ro čník 8; POTOCKÝ, Peter – UHRÍN, Marián: Slovenskí dobrovo ľníci v špeciálnych jednotkách Otta Skorzenyho I. a II. In: Druhá svetová. Ob časník o moderných dejinách Slovenska, http://www.druhasvetova.sk ; (http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2006080003 ; http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2006090004 ). 84 FREMAL, Karol: Slovenská republika po 29. auguste 1944 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB - ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 85 GABZDILOVÁ, So ňa: Nemecká komunita v živote slovenskej spolo čnosti 1938 – 1945 , Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3. 86 Podrobný pr ůběh osvobozování území Slovenska zpracoval Karel Richter. Srv. RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005.

31 během pohybu fronty. Rovn ěž jí nezbylo než vyhov ět stup ňujícím se n ěmeckým nárok ům na po čet Slovák ů zapojených do zákopových prací. Stejn ě dopadl n ěmecký požadavek na mobilizaci deseti ro čník ů. Kabinet nedokázal n ěmeckým orgán ům zabránit v zatýkání slovenských obyvatel bez v ědomí slovenských institucí. 87 Omezené možnosti p ři prosazování svých rozhodnutí se pokusila vláda vylepšit vybudováním vlastní vojenské síly – Domobrany, jež byla pod řízena novému ministrovi národní obrany Haššíkovi. 88 Vedle toho došlo k reorganizaci četnictva a státní bezpe čnosti. Aktivn ě p ůsobila p ředevším Hlinkova garda. V jejích řadách pak p ředevším Pohotovostní oddíly a polní jednotky. Rozklad státního aparátu m ěl p řeklenout institut vládních pov ěř enc ů, kte ří m ěli mimo řádné výkonné pravomoci pro ur čitou oblast. S tím, jak postupovala vojska 2. a 4. ukrajinského frontu, nar ůstal rozsah osvobozeného území. Košice byly osvobozeny 19. ledna, Poprad 28. ledna, Banská Bystrica 25. b řezna, Bratislava 4. dubna a Žilina 30. dubna. Poslední zbytky Slovenska byly vy čišt ěny od n ěmeckých jednotek k 3. kv ětnu 1945. Na svobodném území docházelo k obnovování československé státnosti. N ěmeckou a ľuďáckou moc zde nahrazovaly sov ětské a československé orgány. Krátce p řed pádem Bratislavy se z ní p řest ěhovali mocenské orgány do Holí če a Skalice. Odtud se zakrátko přest ěhovali do Rakouska, kde byli jejich p ředstavitelé zajišt ěni americkými okupa čními orgány. Tiso se p řed zat čením sta čil p řesunout do bavorského Altöttingu, kde ho potkal stejný osud. 89

1. 15. Záv ěr Slovenská republika vznikla jako vedlejší produkt jedné z fází evropské krize v dob ě krátce p řed druhou sv ětovou válkou. A čkoli v ětšina politik ů a obyvatel původn ě usilovala o autonomii v rámci Československa a vznik samostatného státu nep řijala s nadšením, ve své v ětšin ě ho po čase akceptovali. P řes všechna negativa byla pro v ětšinu z nich slovenská republika menším zlem v porovnání nap říklad

87 PODOLEC, Ondrej: Až do poslednej chvile… ( Činnos ť vlády Štefana Tisu) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006 88 Do Domobrany bylo mobilizováno 41 533 osob. Z tohoto po čtu se jich na Slovensku nacházelo jen 26 633. Dv ě t řetiny z nich se beze zbraní podíleli na opev ňovacích pracích. Srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 134. 89 KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 137.

32 s osudem Čech ů nebo Polák ů.90 Po čáte ční úsp ěchy v sociální a hospodá řské oblasti ješt ě posílily pozitivní vztah slovenských ob čan ů k novému státnímu z řízení. Lze též konstatovat, že vznik první slovenské republiky byl symbolickou te čkou za procesem zformování moderního slovenského národa, 91 který byl dokon čen práv ě v rámci Československa. Po celou dobu však existovaly skupiny obyvatel, které nový stát nep řijaly za sv ůj. N ěkte ří se nesmí řili s rozbitím Československa, jiným vadil nedemokratický režim v čele státu. Navíc se nevyhnuteln ě blížil pád nacistického N ěmecka, garanta slovenské státnosti. S tím v mnohém souviselo postupné p řibývání r ůzných negativních jev ů vnit řního života zem ě a jejich nabývání na významu. To vedlo ke spole čenskému pohybu, který se projevoval odklonem stále v ětší části obyvatel od Tisova režimu 92 a p říklonem k obnovení Československa, ovšem za podmínky rovnoprávného postavení Čech ů a Slovák ů.

90 Srv. KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992, s. 85. 91 Konrétní p říklady tohoto procesu uvádí Dušan Ková č. Srv. KOVÁ Č, Dušan: Dějiny Slovenska , NLN, Praha 2002, s. 195-200. 92 K spole čenským náladám na ja ře roku 1944 srv. PODOLEC, Ondrej: Ticho p řed búrkou (Sonda do nálad slovenskej spolo čnosti na jar 1944). In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM Trnava, Trnava 2004.

33 Druhá kapitola Reflexe Slovenského státu na stránkách beletristické literatury – obecná část

I) Bezprost řední povále čná literatura Doba trvání SNP byla p říliš krátká na to, aby b ěhem ní vzniklo a bylo vydáno rozsáhlejší prozaické dílo s povstaleckým nám ětem. Vedle poezie se tak objevovaly především útvary publicistické. Tato mezera se za čala vypl ňovat po osvobození. Zpo čátku se jednalo o vydané zápisky, 93 eseje, 94 vzpomínky 95 či povídky; 96 Petr Jilemnický si v knize ur čené d ětskému čtená ři97 „ohmatával“ prost ředí Čierného Balogu. Po tomto po čáte čním, p řípravném období, jež zpravidla následuje po významných událostech toho typu, jakou byla sv ětová válka, p řišla po roce 1947 doba prvního vzep ětí povstalecké literatury. Podíl na n ěm m ěli již etablovaní auto ři i „nová čci“, kte ří si jako „bránu do sv ěta literatury“ zvolili práv ě události spjaté se SNP. Zkušení auto ři pocházeli z řad spisovatel ů tzv. lyrizované prózy a naturalizmu. Svoji tvorbu p řizp ůsobili nové zkušenosti a zkombinovali své postupy s novým povstaleckým nám ětem. Mezi tyto literární po činy pat řily Hory ml čia od Jozefa Horáka, situované do izolované horské samoty, Na zemi sú tvoje hviezdy od Ľuda Ondrejova, jež je záv ěrem jeho horské trilogie, či Z vl čích dní Jána Bodenka, v němž se autor zam ěř il na „inividuálnu podobu ľudského konfliktu v Povstaní.” 98 Výrazn ě vy čnívaly Kronika Petra Jilemnického a Farská republika od Dominika Tatarky. Autor se v ní zam ěř il na zachycení atmosféry ve slovenském stát ě a na analýzu pocit ů inteligence. Mezi debutanty pat řily Hela Volanská ( Stretnutia v lesoch ), Juraj Váh (Nieko ľko ľudí ), Elena Kovalová ( Mŕtvi sa dívajú ), Katarína Lazarová ( Kamaráti ) či Vladimír Miná č ( Smr ť chodí po horách ).

93 KARVAŠ, Peter: Most (1945). 94 Nap říklad KORENKO, Ján Juraj: Umenie msti ť sa (1945). 95 ČAJAK, Ján: Po stopách generála Viesta (1947). 96 Nap říklad KRNO, Miloš: Viadukt (1946). 97 V knize Tri rozprávky (1945) je hlavním hrdinou chlapec z Čierného Balogu Janko Giertli. 98 TRUHLÁ Ř, B řetislav: Ve ľká inšpirácia. Slovenská próza a SNP , Obzor, Bratislava 1967, s. 14

34 Podrobn ěji se budu zabývat knihami Kataríny Lazarové Kamaráti , Vladimíra Miná če Smr ť chodí po horách a Petra Jilemnického Kronika . První dva auto ři zpracovávají vlastní zážitky, Jilemnický p řevedl na stránky své knihy vzpomínky obyvatel jedné partyzánské obce. V prvním p řípad ě se jedná o zachycení „kolektivního zkušenosti” partyzánské skupiny z boje proti spole čnému nep říteli. U Miná če jde o niterný prožitek hrdiny, který hledá sám sebe b ěhem krizové situace. Kronika , jakožto dílo zkušeného socialisticko-realistického autora, je um ělecky propracovan ějším a politicky vyprofilovan ějším dílem, jež ukazuje cestu k díl ům následující periody.

II) Literatura první poloviny padesátých let Padesátá léta se v literární oblasti vyzna čovala nadvládou socialistického realizmu. Nejednalo se ani tak o reakci spisovatelské obce na čtená řskou poptávku, ale spíše o d ůsledek mocenského tlaku a administrativních opat ření komunistického režimu. Literatura byla zaangažována ve prosp ěch politiky. Byla vyžadována díla snadno srozumitelná široké ve řejnosti, podporující ideologii komunistické strany a týkající se režimem up řednost ňovaných témat. 99 Komunistické hnutí samo sebe považovalo za progresivní proud, nicmén ě po získání nadvlády nad spole čností se projevovalo v mnoha ohledech siln ě tradicionalisticky. D ůvodem byl strach z ohrožení vlastního postavení. Tato tendence se odrazila i v literatu ře. Komunisté se sice odvolávali na n ěkteré avantgardní um ělce a proudy z doby p řed druhou sv ětovou válkou, nicmén ě po nástupu k moci prosazovali 100 doktrínu tzv. schematizmu, která odmítala modernistické proudy a naopak podporovala tradicionalizmus. Někte ří spisovatelé zm ěnili svoji tvorbu tak, aby vyhovovala novým požadavk ům. Vedle nich publikovali um ělci již v d řív ějších dobách socialisticky zam ěř ení. Dopl ňovali je debutanti. Auto ři, kte ří se odmítli pod řídit, m ěli zakázáno publikovat. Naopak ti, jež tvo řili v souladu s mocenskými požadavky, získali četná

99 Jednalo se o témata jako je kolektivizaci venkova, budování pr ůmyslové základny, protifašistický odboj, oslava SSSR a naopak poukazování na negativní chování imperialistického Západu a pom ěry v n ěm. 100 K Srv. BAUER, Michal: Ideologie a pam ěť . Literatura a instituce na p řelomu 40. a 50. let 20. století , H & H, Jino čany 2003.

35 privilegia. V souvislosti s mocenským tlakem na spisovatele nelze opominout ani perzekuci um ělc ů z řad davist ů.101 Po roce 1956 došlo, v souvislosti se zm ěnami v celospole čenském m ěř ítku, k částe čnému uvoln ění tlaku na um ěleckou obec, nicmén ě v publikované literatu ře se to, až na výjimky, projevilo až v šedesátých letech. V rámci slovenské prozaické tvorby na sebe roli avantgardy vzal Alfonz Bednár, kterému již v roce 1954 vyšel román Sklený vrch . I v n ěm se autor dotýká témat jako jsou budování pr ůmyslu a Slovenské národní povstání. Nicmén ě Bednár se zam ěř il p ředevším na vnit řní prožitky hlavních hrdin ů, kte ří nejsou jen literárními typy, jednajícími podle zavedených schémat, ale komplikovanými bytostmi. Román vybo čoval i svou formou, nebo ť autor ho vystav ěl jako deník, jejž si vedla hlavní hrdinka. Dal tak vzniknout čtená řsky náro čnějšímu dílu, které p ředb ěhlo svou dobu. Podrobn ěji se budu zabývat knihami Miloše Krna Lavína , Petera Karvaše S námi a proti nám a Alfonze Bednára Hodiny a minúty . První z nich pat ří té skupiny literárních d ěl, jež vznikla v souladu s požadavky schematizmu. Druhé dílo ukazuje, že za ur čitých okolností mohlo vzniknout p řínosné dílo, a čkoli autor pracoval s literárními typy a preferovanými nám ěty. Hodinami a minútami Bednár navázal na Sklený vrch .

III) Literatura konce padesátých a po čátku šedesátých let Dvacátý sjezd Komunistické strany Sov ětského svazu m ěl dalekosáhlé politické i spole čenské d ůsledky v celém evropském (i mimoevropském) komunistickém bloku. V literatu ře p ředstavuje výrazný impuls sm ěrem k ukon čení období nejv ětší konformity autor ů v ůč i tlaku režimu Tatarkova satira Démon súhlasu , která vyšla v roce 1956. 102 Tak se otev řely nové možnosti pro tv ůrčí činnost, která již nebyla tolik v zajetí politických vliv ů a vymanila se z požadavk ů doktríny schematizmu. Doba p řelomu padesátých a šedesátých let se na literárním poli nesla ve znamení rozmachu, a to p ředevším kvalitativního. V povstalecké literatu ře se to projevilo p říchodem tzv. druhé vlny povstalecké prózy, kterou tvo řily díla p ředevším Vladimíra Miná če, Alfonze Bednára, Rudolfa Jašíka a Ladislava Ťažkého. 103

101 Nap říklad Vladimír Clementis byl odsouzen k trestu smrti a popraven, Daniel Okáli strávil dev ět let ve v ězení. 102 Poprvé vyšla v časopise Kultúrny život . Následovalo n ěkolik knižních vydání. 103 Srv. PETRÍK, Vladimír: Slovenský román sedmdesátých let , Československý spisovatel, Praha 1987, s. 19.

36 V této period ě se objevila řada pokus ů o komplexní pohled na vále čné události. V dílech se oproti p ředchozím obdobím rozší řil časový, prostorový i spole čenský záb ěr, což se projevilo tím, že se v knihách vyskytuje více postav z různých oblastí a d ěj se odehrává na více místech sou časn ě. Není proto divu, že dob ě přelomu desetiletí dominovaly románové útvary, nez řídka v podob ě trilogií. Auto ři se p ři vykreslování svých hrdin ů v ěnovali více prostoru vykreslení jejich vnit řního sv ěta, jejich myšlenek, pocit ů a motivací k čin ům. Postavy p řestávaly být ryze kladnými či zápornými literárními typy. Vedle zmín ěných velkých románových celk ů vznikla i díla menšího rozsahu, která rozsáhlé romány dopl ňovala. Byly napsány monografie o n ěkterých postavách z povstalecké minulosti, dobrodružná a detektivní díla, a postupn ě za čala vycházet i memoárová literatura. 104 K již etablovaným spisovatel ům se p řidala další generace autor ů a navíc za čala postupn ě vycházet díla i t ěm literát ům, kterým byla v p ředchozí dob ě znemožn ěno publikovat. Podrobn ěji se budu zabývat Miná čovou Generácií , Jašíkovým Námästím svätej Alžbety , Krnovým Vrátím se živý , Cádrovým Jediným d ňom života a Mňačkovou Smr ť sa volá Engelchen . První dílo pat ří mezi základní kameny druhé vlny povstalecké prózy, a pokouší se o komplexní pohled na vále čné i povále čné události. Rudolf Jašík se rovn ěž řadí k nejd ůležit ějším p říslušník ům této „literární vlny“. I on se pokusil o syntetický román, 105 avšak nesta čil ho dokon čit p řed svou smrtí. Jeho p ředchozí dílo, Námästie svätej Alžbety , se zabývá probouzejícím se milostným vztahem v kontrastu s represemi. Krnova knížka Vrátím se živý je příkladem díla, které jakoby „zamrzlo“ v p ředchozím pojetí literatury. Svou roli v tom sehrály osobní um ělecké p ředpoklady, stejn ě jako nám ět díla, kterým je ú čast kapitána Jána Nálepky v bojích druhé sv ětové války. Cádr ův román Jediný de ň života je „zástupcem“ literatury s dobrodružnou zápletkou. M ňačkovu knihu lze vnímat v řad ě d ůležitých ohled ů jako protipól nejen v ůč i Miná čov ě Generácii , ale, v širším pohledu, i jako protipól, ba v řad ě ohled ů i jako p římou negaci, nekritické adorace partyzánského hnutí v ůbec.

104 Prvním po činem byly v roce 1959 Tri Duby od Jozefa Modrovicha, které mají podobu beletrizovaných reportáží z prost ředí kombinované letky, jež operovala z letišt ě Tri Duby, a letecky tak podporovala SNP. 105 JAŠÍK, Rudolf: Mŕtvi nespievajú (1961).

37 IV) Literatura druhé poloviny šedesátých let Druhá polovina šedesátých let je v československém kontextu spjata s procesem kulturního, spole čenského a politického uvol ňování, jenž vyústilo v tzv. pražské jaro. 106 Spole čnost, a um ělci byli jednou ze skupin v jejím čele, tehdy řešila aktuální otázky, a tak historické téma Slovenského národního povstání ustoupilo do pozadí a uvolnilo místo pal čiv ějším problém ům sou časnosti, což se výrazn ě projevilo i v kvantit ě d ěl. Demokratiza ční pohyb byl násiln ě p řerušen invazí vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. 107 Poté byl nastartován proces tzv. normalizace, který m ěl dopad i na povstaleckou prózu. V krátkodobém horizontu, tj. v prvních letech, ovšem p řetrvával v podstat ě p ředchozí stav, povstalecká tématika stála v pozadí za sou časnými záležitostmi. Vzhledem k uvedeným p ředpoklad ům není p řekvapující, že v tomto období došlo k opušt ění snah o komplexní pojetí a syntézu p ředchozího vývoje, jak se o to pokoušeli auto ři v druhé vln ě. Na po čátku této periody vydal sice Ladislav Ťažký rozsáhlejší román, 108 nicmén ě ten se zabývá formou deníkových zápisk ů nasazením mladého p říslušníka Slovenské armády na východní front ě. Autor navíc čerpal z vlastních zážitk ů, což op ět limituje možnost všeobecn ějšího záb ěru. Ve stejné dob ě Miloš Krno vydal v rychlém sledu t ři díla s povstaleckým nám ětem.109 Ovšem už samotná forma d ěl – jednalo se o novely – sv ědčí o tom, že možnost uceleného pojetí byla omezená. V této period ě vznikají p ředevším díla zam ěř ená na jednotlivé části a úseky vále čné a povstalecké historie. Nadále též pokra čovalo vydávání vzpomínkové literatury, jež za čalo v p ředchozím období. Spisovatelé se v tomto období mohli pustit i do literárních experiment ů, což se projevilo i v povstalecké literatu ře. Podrobn ěji se budu zabývat Špitzerovým Patrím k vám , Bohú ňovou Zranenou jazvou , Lánikovým C o Dante nevid ěl, Be ňovými Salvami pod kon čiarmy a Váhovým Skleným okem a Lili Marlen . První dv ě knihy se zabývají zneužitím moci v padesátých letech. Špitzerovo dílo je p ředevším rehabilitací nespravedliv ě odsouzeného spolubojovníka. Bohú ňova kniha propojuje neblahý osud Žid ů za druhé

106 K problematice tzv. pražského jara srv. VAN ČURA, Ji ří: Nad ěje a zklamání: Pražské jaro 1968 , Mladá fronta, Praha 1990. 107 FIDLER,. Ji ří: 21.8.1968. Okupace Československa - bratrská agrese , Havran, Praha 2003. 108 V roce 1964 vyšel román Amenmária , na který voln ě navázal v roce 1979 román Evanjelium čatára Matúša. 109 Jednalo se o knihy Jastrabia po ľana (1963), Výstrel sa vracia (1965) a Ťažká hodina (1965).

38 sv ětové války s jejich perzekucí za komunistického režimu. Díla Lánika a Be ňa pat ří do memoárové literatury. Lánikova kniha je vzpomínkami židovského v ězn ě koncentra čního tábora, který utekl, aby varoval sv ět. Be ňo zpracoval své zážitky ná čelníka štábu partyzánského oddílu zbeletrizováním jeho kroniky. Váh ův experimentální po čin vyšel sice knižn ě až v roce 1978, ovšem jedná se o dílo vydané z poz ůstalosti a autor jej koncipoval již v roce 1968. 110

V) Literatura doby normalizace Normaliza ční režim sedmdesátých a osmdesátých let s sebou v literatu ře přinesl jistou recesi schematizmu v „m ěkčí podob ě“, která je v d ějinách literatury ozna čována i jako novoschematizmus. Op ět se tak objevila angažovaná literatura a snaha o revitalizaci socialistického realizmu. Situaci v literární oblasti ovlivnila i skute čnost, že na rok 1974 p řipadlo t řicáté výro čí Slovenského národního povstání. Tím se automaticky dostaly do pop ředí povstalecká a vále čná tématika. Vládnoucí normaliza ční režim z návratu tématu mohl t ěžit, nebo ť SNP bylo všeobecn ě vnímáno jako pozitivní krok, který v sob ě spojoval boj proti nacizmu a zárove ň boj za socializmus. Tak mohl zvýšený zájem o toto téma pomoci posílit legitimitu „konsolida čního“ režimu. 111 V této periodě tvo řila široká plejáda autor ů. Z hlediska zkušeností se jednalo o již etablované spisovatele i o debutanty. Z pohledu v ěku šlo o autory, kte ří druhou sv ětovou válku a Slovenské národní povstání prožili v produktivní v ěku, dále o literáty, zaživší tyto události v d ětském v ěku, a nelze opominout ani spisovatele, jež se narodili až po skon čení války. Z žánrového hlediska lze sledovat návrat románu do dominantní pozice. Podrobn ěji se budu zabývat Hajdúkovým Ostrovem a Nie sme z rodu bohatierov , Suchlovým Voják si nosí pušku sám , Chliebom a klú čem od Deve čkové, Andruškovou Pamätí srdca , Moricovou Smrtí tridsa ťsedmi čky , Balážovým Snem pivníc , Čep čekovými Madonami a ter či, Be ňovými Nádejnými ozvenami a Krnovou trilogií Ctnostný Metod , Udatný Radúz a Stato čný Celo . Hajdúk se zam ěř il na nep říliš frekventovaná témata – v první knize si všímá myšlenkových proces ů

110 PETRÍK, Vladimír: Slovenský román sedmdesátých let , Československý spisovatel, Praha 1987, s. 19. 111 K problematice tzv. normalizace srv. MELANOVÁ, Miloslava – PEKNÍK, Miroslav (eds.): Česká a slovenská spole čnost v období normalizace / Slovenská a česká spolo čnos ť v čase normalizácie , VEDA, Bratislava 2003.

39 důstojník ů slovenské armády v zázemí p řed vypuknutím povstání a ve druhé pak odbojem a pr ůběhem osvobozování Bratislavy. Český autor d ětských knih Jan Suchl věnoval jednu knihu slovenskému povstání. Deve čková zpracovala historii partyzánské jednotky z česko-slovenského pomezí. Andruškova kniha se v ěnuje roli žen ve vále čném konfliktu. Rudo Moric si na pozadí velkých boj ů všímá ú časti nejmenší vojenské jednotky – družstva. Balážovo dílo se dotýká vztahu mezi vesni čany a partyzány, kte ří „snili stejný sen“. Čep ček zpracoval své zážitky z italské fronty, a dal tak vzniknout nevšednímu literárnímu po činu. Miloš Krno napsal trilogii, a pokusil se tak navázat na druhou vlnu autor ů. Be ňo vytvo řil novoschematický p říb ěh frontového vojáka a povstalce.

40 Třetí kapitola Reflexe Slovenského státu na stránkách beletristické literatury – konkrétní část

I) Bezprost řední povále čná literatura 1) Román Kamarádi je literárním zpracováním zážitk ů ú častnice Slovenského národního povstání. Jeho autorka, Katarína Lazarová, 112 se k tématu povstání vrátila i ve svém dalším díle. 113 P říb ěh jednotky poru číka Miloše za číná ústupem a obklí čením partyzán ů v oblasti tzv. Jelenských skal (spole čně s nimi tu byly další skupiny – p říslušníci parabrigády, 114 partyzáni, rozhlasáci a civilisté). Do oblasti dorazily též protipartyzánské síly z řad SS 115 a, tak řka ve stejnou dobu, i organizátorský výsadek d ůstojník ů Rudé armády. 116 Jeho p říslušníci dali jednotlivé skupiny dohromady a utvo řili z nich partyzánskou jednotku „Mstitelé“. Milošova skupina dostala zpravodajské a strážní úkoly. Na Nový rok podnikl nep řítel ofenzívu za pomoci ma ďarského d ůstojníka, 117 který utekl od partyzán ů. Ti útok odrazili a za čali se p řipravovat na p řechod p řes fronty, jejž realizovali v podob ě náro čného pochodu p řes vrchol Chabence za velmi špatného po časí. Hlavním hrdinou románu je poru čík Miloslav Hrdý (Miloš), rozhodný, nepochybující velitel, dob ře pe čující o své muže. Jediné jeho zaváhání p řišlo p ři jednání s Ma ďary, jimž Miloš nejprve ned ůvěř oval, ale po dobrých zkušenostech a

112 Katarína Lazarová se narodila v roce 1914 ve Vý čapech-Opatovcích v rolnické rodin ě. Po maturit ě absolvovala obchodní školu. Aktivn ě se zú častnila SNP jako členka 1. čs. partyzánské brigády. Po válce pracovala na ú řednických pozicích v různých zájmových svazech. Vedle povstalecké literatury se zam ěř ila na aktuální spole čenská témata, jako je nap ř. kolektivizace. Napsala i řadu detektivních román ů. Lazarová se pokoušela o částe čnou diferenciaci postav a problematiky, avšak z celkového pohledu se nedokázala vymanit z limit ů socialistického realizmu. Zem řela v Bratislav ě v roce 1995. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 344-345. 113 Kniha Traja z neba (1950) pojednává o nacistických zv ěrstvech p ři protipartyzánských akcích. 114 K historii parabrigády srv. ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. 115 Srv. část 1. 13. první kapitoly této práce; v odborné literatu ře srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 62-65. 116 K rozvoji partyzánského hnutí v dob ě p řed vypuknutím povstání srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 159-174. 117 K účasti Ma ďar ů v povstání srv. JANEK, István: Účas ť Ma ďarov v SNP a v partizánských bojoch . In: In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM Trnava, Trnava 2004.

41 po vysv ětlení od spolubojovníka Gregora, že nep řítelem nejsou p říslušníci jiného národa, ale fašisté, své zaváhání rychle napravil. Miloš p ředstavuje ideál „nového” velitele, p ředur čeného k tomu, aby nahradil „staré kádry“ prvorepublikové armády. 118 Mohutný četa ř Gregor je p ředstavitelem postaršího zkušeného komunisty, jenž je spolehlivým členem bojové jednotky. Má jasno v tom, za co bojuje, a dokáže vhodn ě poradit i v nejt ěžší situaci. P ředstavuje ost říleného bojovníka za „nový řád“, pro kterého je povstání vrcholem v řad ě životních (i spole čenských) konflikt ů.119 Absolvent pr ůmyslové školy Mat ěj, jenž se zapojil do odboje pozd ěji, je zástupcem mladé generace, která dozrává v bojích za svobodu vlasti. Stejn ě jako mnozí další spolubojovníci jeho úrovn ě, ani on ješt ě není politicky vyhran ěn. 120 O to více vyniká avantgardnost komunist ů. Jednozna čně kladný hrdina je ruský major Morozov, s p řehledem organizující partyzány a velitel skupiny, jenž si v každé situaci umí poradit. Morozovova role je ur čena již popisem jeho hlasu („klidný, p říjemný, hluboký“). 121 I všechny ostatní osoby p ůvodem ze Sov ětské svazu se vyzna čují vyrovnaností, odhodláním a p ůsobí jako novodobí v ěrozv ěsti. Další z řady p řízna čných kladných hrdin ů je Zuzka, mladá žena hledající svého bratra, který byl vysazen na Slovensku v řadách paradesantní brigády. B ěhem cesty za ním narazila na Milošovu skupinu. Jelikož nemohla pokra čovat dále kv ůli obklí čení, z ůstala u jednotky a u čila se od léka řovy ženy ošet řovat zran ěné. Nevzd ělávala se jen v oblasti medicíny, ale i v politických záležitostech. K povstání se p řidala bez jasného úmyslu, ale pod vlivem Olgy, Gregora, Rus ů a komunist ů obecn ě pochopila „pravý smysl” povstání. Spole čně s Milošem symbolizují nad ějný, základ nového socialistického státu.

118 Slovenští d ůstojníci z povolání, kte ří state čně bojují po boku partyzán ů se objevují i u jiných autor ů. Srv. podporu číka Paluše ve Smrti tridsa ťsedmi čky od Ruda Morice, d ůstojníky z románu Kronika od Petera Jilemnického nebo kapitána Labudu v Mináčov ě Generácii . Negativn ě jednající d ůstojníky zastupuje podplukovník Pavel Jozef Janík, který vystupuje rovn ěž v Miná čov ě Generácii . 119 Podobnými postavami jsou Vargica v románu Smrt chodí po horách a starý Krap v románové trilogii Generace od Vladimíra Miná če, Lexo Bezák v románu Kronika od Petera Jilemnického či starý Priesol v románu Lavína od Miloše Krna. 120 Komunistická kritika v tom spat řovala nedostatek. Srv. KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984, s.126. 121 Ke stereotypu neomylného sov ětského partyzánského velitele srv. řadu partyzánských velitel ů v románu Kronika od Petera Jilemnického, majora Sv ětlova v románu Lavína od Miloše Krna či poru číka Achmadulina v románu Salvy pod kon čiarmy od Ladislava Be ňa.

42 Ošet řovatelka Olga, manželka léka ře skupiny, p ředstavuje v románu „zajímavý prvek“. Stará se o ran ěné a p ůsobí jako uv ědom ělá komunistka na mladou Zuzku. Olga šla do povstání i p řes své t ěhotenství, respektive práv ě proto, nebo ť cht ěla být sou částí boje, jenž p řinese výsledky hlavn ě pro další generace. Její ú čast na pochodu p řes Chabenec je velmi symbolická. Je sou částí spole čného symbolu v podob ě p řechodu do lepší budoucnosti. Zárove ň její nenarozené dít ě p ředstavuje zárodek budoucího „lepšího žití”. Narození dít ěte na konci p říb ěhu je „š ťastnou te čkou” a p říslibem mírového života. 122 Pitoreskní, ale p řesto pozitivní hrdina, je cikán Imrich Topás. Jsou s ním časté problémy, nebo ť ob čas žebrá a krade, ale v jádru je to dobrosrde čný člov ěk, deformovaný životem v chudob ě. Když se s ním zachází vlídn ě, je jeho chování lepší. Navíc pomohl zlikvidovat zrádce. Na konci románu se dozvíme o jeho nevylé čitelné nemoci. Negativní postavy se nevyskytují jako jednotlivci, nýbrž jako skupiny. Jedná se o n ěmecké a ma ďarské vojáky, esesmany, chamtivé vesni čany či uprchlíky z řad bohatších obyvatel. Další zápornou skupinou jsou vyšší d ůstojníci československé armády, kte ří vydali p řed časný rozkaz k ústupu, nepostarali se o vojáky, neochránili civilisty a v ůbec vedli špatn ě povstání. Výjimku tvo ří ma ďarský d ůstojník pomáhající N ěmc ům, vesni čanka snažící se p řisvojit si vojenské zásoby a udava č Ond řej. Ten se ani nedo čká trestu, nebo ť b ěhem pochodu spadne do propasti. Spíše negativním hrdinou je malí ř, který p řišel k oddílu spolu se Zuzkou. Je vykreslen jako povýšená osoba. V horách je bez řádného d ůvodu, jeho činnost je v podstat ě zbyte čná, nebo ť vyhledává výst řední a nep řirozená témata. Marnost jeho po čínání je podtržena jeho smrtí. Zbyte čně se pohádá a v roz čilení na út ěku spadne ze srázu. 123 Celý p říb ěh je vypráv ěný chronologicky v jedné d ějové rovin ě. Situován je převážn ě do partyzánské oblasti kolem Jelenské skaly. Dílo je um ěleckým zpracováním osobních prožitk ů. Zachycuje vále čné téma, ale ob čas p ůsobí trochu jako dobrodružný román pro d ěti. Psychologie postav není propracovaná, chybí

122 Podobnou funkci má partyzánská svatba ke konci p říb ěhu v románu Ladislava Be ňa Salvy pod kon čiarmy . 123 Podobnými postavami jsou Ervín Zachar v Krnov ě Lavín ě a Valér Ferkodi č v Miná čov ě Generácii . Ferkodi č na rozdíl od malí ře nep řivodil smrt sob ě, ale zavinil zbyte čnou a nesmyslnou smrt jiné osoby, Hanky Krapové.

43 složit ější zápletka, všechny problémy se brzy a podez řele snadno vy řeší. Na knize je znát, že se jedná o prvotinou. Některé situace p ůsobí až komicky. Nap říklad moment, kdy se vesni čanka pod ělí o skromné zásoby jídla a jako jedinou odm ěnu p řijme kousek rudé stužky, jež nosí bojovníci na čepici pro snazší identifikaci i jako symbol sp řízn ění s ideály povstání. Stejn ě tak problém s neochotnými vesni čany, kte ří se p řestanou chtít d ělit o své jídlo, je vy řešen tím, že velitel poradí svým bojovník ům, aby slušn ě poprosili a pochválili selce, jak má hezké d ěti. 124 To snadno p řekonalo jak hmotný nedostatek vesni čan ů, tak jejich strach z n ěmecké odvety. Autorka se tímto zp ůsobem velmi snadno vypo řádala se z řejm ě nejv ětším problémem všech partyzánských skupin, totiž se zajišt ěním proviantu od domácích obyvatel. Tento složitý jev je popsán a řešen s ned ůvěryhodnou jednoduchostí a efektivností. Negativn ě p ůsobí i jasn ě z řetelná dávka komunistické propagandy. Vše, co je spjato se SSSR, 125 je bezchybné, chudí lidé jsou dobrosrde ční a jejich p řípadné nedostatky jsou zp ůsobeny jejich chudobou. V ůč i tomu jsou do kontrastu staveni příslušníci d ůstojnického sboru československé armády, 126 bohatší lidé. N ěkdy jsou k tomu použité i drobné narážky, kdy nap říklad Gregor p řeb ěhl frontu za první sv ětové války v roce 1917, 127 v roce „velké říjnové socialistické revoluce”, 128 což je také zd ůrazn ěno. Když partyzáni chrání uprchlé civilisty, ne činí tak z oby čejného lidského soucitu, nýbrž proto, že jde o budoucí budovatele. Autorka zd ůraz ňuje a oslavuje internacionalizmus boje proti nacizmu – přítomností bojovník ů r ůzných národností i debatou o tomto problému mezi Milošem a Gregorem. Jak již název nazna čuje, autorka pojednává o fenoménu „frontového kamarádství”. Jsme sv ědky toho, jak si pomáhají jednotliví členové oddílu mezi sebou, stejn ě jako oddíly skupiny navzájem a nakonec dojde i na spolupráci mezi partyzánskými brigádami. V mnoha p řípadech s ohrožením vlastního života. I tento nám ět by ale mohl být více propracován do hloubky. Místo toho p řechází motiv

124 Ješt ě více nesmysln ě vyznívá vým ěna zásob za kousek rudé stužky. 125 Srv. VEBER, Václav: Komunistický experiment v Rusku 1917-1991 aneb Malé d ějiny SSSR , Set out, Praha 2001; HILDERMEIER, Manfred: Geschichte der Sowjetunion 1917-1991: Entstehung und Niedergang des ersten sozialistischen Staates , C. H. Beck, München 1998. 126 Srv. FIDLER, Ji ří – SLUKA, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938 , Libri, Praha 2006. 127 Srv. GILBERT, Martin: První sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2005; KEEGAN, John: První sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2003. 128 Srv. FIGES, Orlando: Lidská tragédie: ruská revoluce 1891-1924 , Šev čík, Beta- Dobrovský, Praha, Plze ň 2000; WADE, Rex A.: The Russian Revolution, 1917 , Cambridge University Press, Cambridge 2005; VEBER, Václav: Leninova vláda: Rusko 1917-1924 , Triton, Praha 2003.

44 kamarádství spíše do rovin množiny lidí, pokra čujících v boji i po pádu povstání. Někte ří zárove ň bojují za vít ězství komunizmu. Projevem kamarádství je i používání křestních jmen. P říjmení jsou použita jen v jednom míst ě a to s dokumentární funkcí. Příb ěh kon čí symbolicky. Olze se narodí zdravé dít ě, bojovníci si p řísahají, že spolu budou strážit odkaz povstání a hned se pouští do práce na výstavb ě nové republiky, kde se bude dob ře žít každému, i oby čejnému cikánovi.

2) Román Smrt chodí po horách je knižním debutem Vladimíra Miná če129 se silnými autobiografickými prvky. Skládá se ze dvou d ějových linií, které sledují příb ěh dvou brat ří, Jana a Petra Lotárových z Klanc ů, v dob ě mezi vánocemi roku 1944 a koncem války. 130 Oba brat ři bojovali v horách proti okupant ům, ale Petr utrp ěl vážné zran ění, a ukrýval se proto ve vesnici. N ěmci zjistili, kde se skrývají partyzáni a kdo s nimi ve vesnici spolupracuje. P ři jejich zátahu byl zat čen i Petr Lotár. Jan Lotár se se skupinou partyzán ů p řesunoval ke skupin ě velitele Ludvíka. B ěhem zásobovací cesty se v jedné vesnici dozv ěděli o zatýkání v Klancích. Partyzáni se rozhodli, že přepadnou vlak s uv ězn ěnými. Místo kýženého cíle ale p řepadli vojenský transport a přivolali na sebe trestnou výpravu. Byli obklí čeni a prod ělali t ěžké boje, ale nakonec se jim poda řilo uniknout ze smrtelného sev ření. Po čase dokázali p řejít frontu a spojit se s jednotkami Rudé armády. 131 Zajatci byli uv ězn ěni, Židi odtransportováni do lágr ů, zbytek rozd ělen. Petr byl ve skupin ě, která byla p řevezena do koncentra čního tábora Mauthausen. 132 Poté se dostal do Dachau 133 a zde se do čkal konce války.

129 Vladimír Miná č se narodil v roce 1922 v Klenovci. Po maturit ě studoval na filozofické fakult ě v Bratislav ě. Zú častnil se SNP a zažil v ězn ění v nacistických koncentra čních táborech. Po válce byl činný jako noviná ř, spisovatel, scénárista a také jako politik a funkcioná ř. Byl mj. šéfredaktorem Kultúrného života a p ředsedou Matice slovenské. Ve svých pracích se v ěnoval především povstalecké tématice. Zam ěř il se však i na dobové spole čenské problémy a je rovn ěž autorem řady kulturn ě-politických esej ů. Miná č zastával významné pozice v komunistické stran ě. Aktivn ě se podílel na normaliza čním procesu a byl oporou režimu ve slovenském literárním prost ředí. K polistopadovému vývoji zaujmul negativní stanovisko. Zem řel v Bratislav ě v roce 1996. Srv. MIKULA, Valér a kol .: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 383-384. 130 K dějinám druhé sv ětové války srv. GILBERT, Martin: Druhá sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2006; KEEGAN, John: Druhá sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 1996. 131 K tématu Rudé armády b ěhem druhé sv ětové války srv. ZALOGA, Steve J.: The Red Army of the Great Patriotic War 1941-45 , Osprey Publishing, Oxford 1984; GLANTZ, David M.: Colossus reborn: The Red Army at War: 1941-1943 , University Press of Kansas, Kansas 2005; MERRIDALEOVÁ, Catherine: Ivanova válka: Rudá armáda 1939-1945 , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2007. 132 K historii koncentra čního tábora Mauthausen srv. MARŠÁLEK, Hans: Die Geschichte

45 Ob ě dv ě d ějová pásma se navzájem neprolínají, ani nepodmi ňují. Vycházejí ze stejného po čátku a p řes rozdílný pr ůběh kon čí podobným záv ěrem, dávají stejnou odpov ěď na otázku po smyslu existence. To d ůležité na Petrov ě p říběhu za číná výslechem a pobytem ve v ěznici, jež je p řípravou na vrcholný prožitek, na pobyt v koncentra čním tábo ře Mauthausen, kde dospívá k poznání skrze negativní zkušenost utrpení „na hran ě života a smrti“. Represe zde, v kontrastu s druhým pásmem, vystupuje jako extrémní projev „staré morálky“. Pobyt v Dachau není sice bez útrap, ale z perspektivy p řechozí zkušenosti je vlastn ě již „jen“ čekáním na osvobození, které snad p řijde d říve než smrt. Jan ův p říb ěh má po čátek v p řesunu, během n ěhož odpadávají ti s nejslabší v ůlí a pochybující o smyslu dalšího boje. Zbytek dorazí na místo ur čení. P řestože mají stále pochybnosti o smyslu svého konání, p řece jen to, že vydrželi pochod, je základem pro jejich dozrání b ěhem další fáze. Vrcholem Janova p říb ěhu je boj o život na vyvýšenin ě v n ěmeckém obklí čení. Dosud pochybující partyzáni zde dozrávají za spolupůsobení rozhodujícího činu a vlivu uv ědom ělých komunist ů. Vše symbolicky završuje p řechod skupiny p řes frontu k Rudé armád ě, k nové spole čnosti s novou morálkou. Příchod do koncentra čního tábora Mauthausen znamená pro Petra Lotára vstup do „pekla na zemi“, do místa, kde nahlédne na lidskou existenci zbavenou „nánosu“ civilizace a humanizmu, v co nejv ětší možné mí ře degradovanou na úrove ň bestie či (z jiného úhlu) pouhé ú četní jednotky. Po p říchodu do tábora jsou v ězni „ocejchováni“ p řid ěleným číslem, jímž musí nahradit p ůvodní jméno, jež z každého člov ěka d ělá individualitu. Jsou poníženi kompletním oholením, oble čeni do chatrných šat ů, jež nechrání p řed nep říznivými pov ětrnostními vlivy a svojí uniformitou dále zbavují v ězn ě osobních odlišností. Jsou decimováni k smrti vy čerpávající prací a bestiálním chováním jejich v ěznitel ů.134 Zatímco v ězni jsou ob ětmi tohoto dehumaniza čního procesu, jejich v ěznitelé, příslušníci SS, 135 stojí na „druhé stran ě“. I oni jsou prost řednictvím p ůsobení výchovy a prost ředí odlidšt ěni a díky tomu mohou chladnokrevn ě likvidovat své

des Konzentrationslagers Mauthausen, Dokumentation , Österreichische Lagergemeinschaft Mauthausen, Wien 1974; 133 K historii koncentra čního tábora Dachau srv. ZÁME ČNÍK, Stanislav: To bylo Dachau , Paseka, Praha, Litomyšl 2003. 134 K podmínkám v koncentra čním tábo ře Mauthausen srv. BERDYCH, Václav: Mauthausen: k historii odboje v ězňů v koncentra čním tábo ře Mauthausen , Naše vojsko, Praha 1959. 135 K represivní roli SS srv. WILLIAMSON, Gordon: SS – Hitler ův nástroj teroru: ucelená historie – od pouli čních boj ůvek k Waffen-SS , Svojtka & Co., Praha 2007.

46 vězn ě, a ť už jako sadisti čtí dozorci či jako uhlazení správci s čítající mrtvé v ězn ě „jako rohlíky na krám ě“. Výrazným charakterem je kápo Willy, v ěze ň, jenž má ale jako říšský N ěmec v tomto absurdním systému vyšší postavení než ostatní v ězni, v četn ě možnosti tyranizovat je a dokonce je zabíjet za neposlušnost. Willy tak svým absurdním postavením i absurdním d ůvodem pro likvidaci spoluv ězňů p ředstavuje symbol poklesu člov ěka na dno lidské existence. Naopak d řevorubec Blaho, d ělník a komunista, hraje v Petrov ě p říb ěhu roli pozitivní vedlejší postavy. Má na sv ět jasný pohled, je si jistý sám sebou, svou pravdou. Nep řetva řuje se a neuhýbá ani tvá ří v tvá ř tyranii. P ůsobí jako jistý mravní záchytný bod v prost ředí relativizace hodnoty lidského života. 136 I díky tomuto faktoru v sob ě Petr nalézá dostatek v ůle, aby dokázal všechny útrapy p řežít. Pro Jana je rozhodujícím bodem boj o udržení obklíčené kóty a následný únik z obklí čení. To je ten rozhodující aktivní čin, který je ráznou a kone čnou odpov ědí na všechny otázky a pochyby, kv ůli nimž nebojuje jen s nep řítelem, ale v první řad ě sám se sebou. Jan tak zastupuje ty, jež pochybovali, zda má smysl pokra čovat za nep říznivých podmínek v horách v boji proti okupant ům i po porážce SNP. 137 Zde v bezprost ředním a nelítostném boji o holý život se dokon čuje formování Janova charakteru. Rozhodný, zkušený a p ředvídavý velitel Ludvík a zasloužilý bojovník ze špan ělské ob čanské války Vargica hrají roli „ukazatel ů správného sm ěru”. Jan Lotár byl zpo čátku bojovníkem spíše z povinnosti, z rozhor čení, do boje vstoupil jaksi podv ědomn ě z lásky k vlasti a svým zp ůsobem ve vleku událostí, Vargica a Ludvík v ěděli od za čátku za č a pro č bojují. 138 Oba p ředstavují typy bojovník ů – uv ědom ělých partyzán ů s komunistickým p řesv ědčením a s jasným odhodláním. Tito muži nepochybují, ne řeší, pro č se skrývají v horách a snášejí utrpení. Zde se spojuje boj za národní osvobození s po čátkem boje t řídního, který má

136 Postava staršího, zkušeného d ělníka-komunisty s pevným charakterem a p řesv ědčením se objevuje u více autor ů. Srv. starého Krapa v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če, četa ře Gregora v románu Kataríny Lazarové Kamarádi , lesníka Gondáše v románu Kronika od Petera Jilemnického či starého Priesola v románu Lavína od Miloše Krna 137 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 138 Pro Vargicu platí stejné srovnání jako u Blaha. Postavami podobnými Ludvíkovi jsou nap říklad poru čík Hrdý v Kamarádech od Kataríny Lazarové či podporu čík Paluš ve Smrti tridsa ťsedmi čky od Ruda Morice.

47 být další, logicky navazující fází. Jan Lotár zde dozraje a nalézá smysl existence v boji za svobodu, za p řežití. Smyslem je mu život sám, poznání tak prosté, bez složitých filozofických, mravních a náboženských systém ů, ale p řitom tak zásadní. Ačkoli oba brat ři žijí v jiných podmínkách – jeden aktivn ě bojuje a „spoluvytvá ří d ějiny odporu“, druhý musí v podstat ě pasivn ě čekat a je vlá čen událostmi, oba dospívají ke stejnému záv ěru, k oslav ě lidské existence, jež je základem všeho ostatního. Za zmínku stojí ješt ě dv ě vedlejší postavy. Marta je Petrovou p řítelkyní. Po jeho zat čení se jí chce zmocnit udava č Gruner, ale ona se mu ubrání a dokonce ho zabije. Poté ute če do hor za Janem, ale p ři obran ě vyvýšeniny umírá. 139 Marta je zbyte čnou ob ětí nesmyslné války. 140 Gruner je zase zástupcem domácích zrádc ů, kte ří zrazují z mrzkých d ůvod ů. Byl dokonce p řed razií zat čen, ale partyzánská eskorta nesplní své úkoly, nebo ť se zastaví v hospod ě, aby „chlapci” popili trochu alkoholu a Gruner jim ute če. Toto je náznak částe čné kritiky partyzán ů, jež ale v řad ě dalších d ěl s touto tématikou není pravidlem. 141 Kniha Smrt chodí po horách je ozna čována jako román; ve skute čnosti ale není klasickým p ředstavitelem tohoto žánru. Dílu totiž nedominuje popis postav, d ějů a zápletek, nýbrž, naopak, vykreslení charakter ů postav, jejich úvah, myšlenek, pochybností. Není tak d ůležité, co hrdinové d ělají, ale jak o tom p řemýšlejí. Autor klade v ětší d ůraz na vnit řní stránku, na niterný prožitek a psychologii postav, které často mluví více samy se sebou než mezi sebou. Jde tak do zna čné míry o jakousi lyrizovanou epiku či báse ň v próze, jež má ve slovenské literatu ře jistou tradici. Miná č nakro čuje ke zevšeobecn ění své individuální zkušenosti, jež je pak ve v ětším rozsahu uskute čněna v jeho dalším díle s povstaleckou tématikou – v trilogii Generácia . Z díla doslova „sálá“ touha žít, jež je odrazem autorova osobního prožitku v SNP 142 a v koncentra čním tábo ře, je jeho vyrovnáním se s touto životní skute čností a projevuje se nap říklad splýváním autorské řeči a monolog ů postav. Žití je předpokladem pro další skutky. Stejn ě tak je kniha základem pro další autorovu

139 Podobný osud potkal Milku Pú čikovou v románu Lavína od Miloše Krna. 140 Ješt ě více je nesmyslnost smrti mladého d ěvčete zd ůrazn ěna v osudu Hanky Krapové v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če. 141 Nekriticky jsou partyzáni pojati u Miloše Krna, Ladislava Be ňa či Antona Baláže. Naopak Alfonz Bednár a Ladislav M ňačko k nim zaujali diferencovan ější a kriti čtější p řístup. 142 Mezi pam ěti ú častník ů SNP pat ří: NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , FEDORA, Jozef: Svedkovia nesmú ml čať či KRUŽLIAK, Peter: Skrvavený potok.

48 tvorbu. Miná č se po n ěkolika letech k tématu slovenského národního povstání vrátil v již zmín ěné Generácii. I v té postavy hledají smysl svého žití, své místo a svou roli v celkové existenci. Postava Petra Lotára se navíc objevuje v další Miná čov ě díle, 143 které napsal bezprost ředn ě po knize Smrt chodí po horách . Kniha je čerstvým, surovým sv ědectvím. Obsahuje porci prokumunistické agitace (nap říklad stav ění kontrastu mezi spíše pozitivn ě lí čené chudé, p ředevším komunisty, a spíše negativn ě lí čené p říslušníky buržoazie, nekritický obdiv Rudé armády, nad ějný „pohled na východ“), jež ale nep ůsobí p říliš agresívn ě. Hlavní hrdiny nelze charakterizovat jako charakterov ě ploché, jednozna čně a bezpochybn ě pozitivní a neomylné, jako je tomu u n ěkterých jiných d ěl s nám ětem partyzánského boje.

3) Peter Jilemnický byl po druhé sv ětové válce zkušený autor, 144 což mu umožnilo již v roce 1947 publikovat román o povstalecké činnosti v okolí obce Čierny Balog – Kroniku . Příb ěh je celkem prostý. V červnu 1944 p řistál poblíž Čierného Balogu 145 výsadek sov ětských partyzán ů; následné vyhlášení stanného práva p řisp ělo k radikalizaci situace a partyzáni za čali scházet do vesnic ješt ě p řed za čátkem SNP; 146 v samotném Čierném Balogu prob ěhla mobilizace a byl zde ustaven národní výbor; v dob ě SNP panoval ve vesnici relativní klid, 147 p řed koncem povstání ale

143 Jedná se o román Včera a zajtra (1949), který pojednává o Lotárov ě hledání si místa ve spole čnosti po návratu z tábora. 144 Peter Jilemnický se narodil v roce 1901 v Kyšperku. Vystudoval st řední hospodá řskou školu v Chrudimi a po maturit ě na u čitelském ústavu v Levicích se v ěnoval u čitelskému řemeslu na Kysucích. V roce 1926 odešel s Interhelpem do Sov ětského svazu, kde vystudoval žurnalistiku. Po několika letech se vrátil na Slovensko, kde op ět u čil. První polovinu války strávil v protektorát ě, od roku 1943 byl v ězn ěn za odbojou činnost. Po válce pracoval jako ú ředník a v roce 1948 se stal kulturním atašé v Moskv ě, kde následujícího roku zem řel. Jilemnický se od po čátku své kariéry zam ěř il na sociáln ě orientovanou problematiku, často spjatou s Kysuckem. Tato jeho socialistickorealistická díla jsou poznamenána agita čností, tézovitosti a zjednodušováním. V ěnoval se i zobrazování d ějů v SSSR. Činil tak ovšem angažovan ě a tudíž zkreslen ě. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 260-261. 145 Horehronská obec v okresu Brezno ležící pod Veporskými vrchy. 146 K situaci p řed vypuknutím povstání srv. část 1. 10. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srov. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990. 147 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO,

49 vesnicí prošli vojáci a partyzáni a po nich i N ěmci, jejichž pobyt si vyžádal n ěkolik ob ětí. Po odchodu N ěmc ů se v okolí na čas usadili partyzáni a došlo na ob časné poty čky s N ěmci, kte ří zmasakrovali místní cikánskou populaci. V lednu pak Baložané s pomocí voják ů a partyzán ů zlikvidovali n ěkolik n ěmeckých patrol a odrazili t ři silné útoky. Následn ě pro n ě válka skon čila. Autor rozd ělil dílo do dvou časových rovin. V jedné jsme sv ědky rozhovoru lesníka Gondáše s kroniká řem, p řičemž slova autora – kroniká ře jako postavy nejsou uvedena. Ve druhé části již sledujeme vlastní události v obci a p řilehlých osadách. Tato starší časová rovina je rozd ělena do částí, kdy Gondáš vypráví v ich-form ě o svém podílu na událostech, a do částí, ve kterých popisuje, co v té dob ě d ělali ostatní vesni čané, partyzáni, vojáci a N ěmci. D ěj nás zavede i do p řilehlých les ů a údolí a do blízkého Hronce. Hlavním hrdinou je lesník Gondáš, zkušený pracovník a skromný člov ěk s pevným charakterem, již delší dobu činný v komunistickém hnutí, 148 vždycky připravený nezištn ě pomoci partyzán ům. Díky tomu, že žil v hájovn ě odlou čené od obce, je vhodnou osobou pro pozorování událostí v obci, podílí se na událostech a zárove ň má jistý odstup. Další výraznou postavou na „správné stran ě“ je Lexo Bezák, aktivní organizátor odbojové činnosti a osv ědčený kádr komunistické strany, stojící v pozadí událostí, jeho slovo je bráno za „bernou minci”, zastává pozici ideového v ůdce. 149 Spojení mezi Bezákem, partyzány a lidmi v obci zajiš ťují spojky, nej čast ěji Šimon Sihel čík, jenž se ú častní nebezpe čných misí, p řestože má doma t ěhotnou manželku. Adam Pan čík je „pravou rukou“ Bezáka v obci, práv ě on zajiš ťuje na míst ě v ětšinu naplánovaných akcí. Aktivním členem odboje je d ělník a komunista Robo Liš čiak, který má na starosti milici dohlížející na po řádek v obci. Ďuro Drabant m ěl být p ůvodn ě spojkou s Bezákem, ale sám odešel do hor p řipojit se k partyzán ům, což se mu i p řes potíže poda řilo. Valér Urban je ost řílený revolu ční bojovník, nechyb ějící na jediné stávce a stojící v čele národního výboru. Z anonymity vystupují významněji ješt ě další

Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 148 Hrdina v podob ě staršího zkušeného d ělníka-komunisty s pevným charakterem a přesv ědčením se objevuje u více autor ů. Srv. Vargicu v románu Smrt chodí po horách a starého Krapa v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če, četa ře Gregora v románu Kataríny Lazarové Kamarádi či starého Priesola v románu Lavína od Miloše Krna. 149 Bezák zde tedy plní roli, kterou u jiných autor ů v ětšinou zastávají komisa ři partyzánských jednotek. Srv. postavy komisa ře Andreje v románu Sen pivníc od Antona Baláže či komisa ře Bendeho v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če.

50 vesni čané – řezník Slámka, Liš čiakov ův spolupracovník Debnár či Gondáš ův kolega z lesní správy Janko Kraj ča. Specifické role mají Beta Jarab čanová a Miško Strme ň. Jarab čanová je nejchudší obyvatelkou vesnice. P řesto, respektive v autorov ě kompizici práv ě proto, je to ona, kdo se postaral o t ěžce zran ěného partyzána Fjodora, kterého se ostatní odmítli ujmout. Mladý Miško je žákem místní školy, jenž se rozhodl pomoci sousedce s polními pracemi a na konci p říb ěhu p řivolal pomoc p ři n ěmeckém pokusu o p řepad. 150 Autor jej navíc postavil do kontrastu s jeho otcem, který se k povstání přidal vlažn ě, nesdílel nezištné a spontánní nadšení mnohých soused ů a ob čas ud ělal chybu, kterou ale dokázal následn ě napravit. V knize se vyskytují i postavy československých voják ů: ženista nadporu čík Zvara, jenž organizoval opev ňovací práce a získával pro spolupráci demotivované ma ďarské vojáky, poru čík Tóno Fukas z parabrigády, 151 který pomáhal bránit obec proti N ěmc ům, či kapitán Benia č, jenž se p řidal k obránc ům vesnice. Na t ěchto postavách Jilemnický nazna čil rozdíly mezi partyzány a p říslušníky pravidelné armády, jež ale nejsou nep řekonatelné. 152 P řízna čné je to, že si vybral zrovna Benia če a ne rodáky Zvaru a Fukase. Za kolektivního kladného hrdinu je možno ozna čit partyzány r ůzných národností. V čele jednotlivých skupin stojí vždy sov ětští velitelé (Šukajev, 153 Jegorov, 154 Popov, 155 Sadilenko 156 ). Za zmínku stojí i p ět bratr ů Kozlovc ů v jedné

150 K roli d ětského hrdiny srv. postavu Lojzy v povídkovém souboru Voják si nosí svou pušku sám od Jana Suchla či Fra ňa Čambala ve sbírce povídek S námi a proti nám od Petera Karvaše. 151 K historii parabrigády srv. ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. 152 Slovenští d ůstojníci z povolání, kte ří state čně bojují po boku partyzán ů se objevují i u jiných autor ů. Srv. poru číka Hrubého v románu Kamarádi od Kataríny Lazarové, podporu číka Paluše ve Smrti tridsa ťsedmi čky od Ruda Morice nebo kapitána Labudu v Miná čov ě Generácii . Naopak negativním p ředstavitelem je podplukovník Pavel Jozef Janík, který vystupuje rovn ěž v Miná čov ě Generácii . 153 Podplukovník Michal Illarionovi č Šukajev p ůsobil jako partyzán již na území SSSR, v Polsku velel 1. voron ěžskému partzánskému svazku. P řed vypuknutím SNP p řešel na Slovensko. Bojoval na východním a st ředním Slovensku a u hranic s Ma ďarskem jako velitel svazku Stalin. 25. února 1945 se se svými lidmi spojil s Rudou armádou. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 285 a 263. 154 Plukovník Alexej Semjonovi č Jegorov se narodil v roce 1914. Tento zkušený partyzán z Ukrajiny byl v noci ze 7. na 8. srpna 1944 vysazen v čele skupiny na Slovensku nad Prašivou v Nízkých Tatrách. Z ní zformoval 1. Stalinovu partyzánskou brigádu. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 106. 155 Konstantin Karpovi č Popov p ůsobil na Slovensku nejprve jako vojenský poradce u 2. partyzánské brigády M. R. Štefánika, posléze jako velitel velitel 2. slovenské národné brigády. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 212. 156 Alexej Michajlovi č Sadilenko vedl partyzánský svazek Chruš čov operující v oblasti

51 jednotce. Partyzáni vystupují jako dynamická síla stojící v čele boj ů a osvobozující okupované zem ě. Na rozdíl od armády jsou vykresleni jako tak řka bezchybní jedinci v čele s geniáln ě rozhodujícími veliteli. Tito jediní vystupují v rámci partyzán ů z literární anonymity. Podobné je to s Němci – hromadným záporným hrdinou –, kte ří okupují zemi, vysávají ji, odvád ějí a zabíjejí lidi. I z jejich řad vystupuje jménem jen n ěkolik jedinc ů: p říslušník SS Müller, jenž vedl likvidaci cikánské osady, Hermann Köck, stojící v čele jednotky rabující a vypalující část obce, Kornel Lischka, jenž se stal členem SS jen kv ůli osobnímu prosp ěchu, a proto nem ěl problém „p řimhou řit oko“, pokud z toho mohl mít zisk. V řadách vesni čan ů vystupují také záporné postavy, nap říklad intrikánský a chamtivý kramá ř Cút, jehož syn arizoval ve m ěst ě a on sám postrkoval rychtá ře k zákroku proti partyzán ům. V situaci, kdy N ěmci kontrolovali ob čany b ěhem vydávání osv ědčení o po čtu člen ů domácnosti, sice kryl v souladu s notá řem sousedy, ale jen ze strachu z pomsty, nebo ť i jemu bylo jasné, že N ěmci brzy odejdou. K dalším záporným postavám pat ří p řekupnice Dóbriška či rychtá ř Sim čík. Autor se mnohem více v ěnoval vykreslení postav kladných, mezi nimiž zcela dominují komunisté a partyzáni. Autor nám p ředkládá obraz výhradn ě komunistického odboje. Kdo není ozna čen jako komunista, je alespo ň chudý. Ostatní skoro jako by ani neexistovali. Pohled na partyzány je zna čně nekritický. 157 Nikdy neodešli z boje poraženi, nedopustili se žádných chyb v boji s nep řítelem, ani nepravostí v ůč i civilist ům. Tuto roli v knize zastávají zbojníci, kte ří p řišli okrást vesni čany o jídlo, vydávajíce se za partyzány. Jilemnický um ělecky zpracoval skute čné události. Inspiroval se reáln ě existujícími lidmi, 158 které p řevedl do literárních typ ů. Nez ůstal jen u popisu, ale do příb ěhu zapracoval i sv ůj pohled na p říčiny „spole čenských pohyb ů” a na to, kdo stál v jejich čele. Povstání je prezentováno jako vyvrcholení dlouhodob ějšího procesu. Zatímco Lazarová a Miná č vycházeli z vlastních zážitků, Jilemnický se SNP nezú častnil, nebo ť byl internován v pracovním tábo ře u n ěmecké Desavy. Jestliže

Tisovec-Lu čenec. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 242. 157 K roli partyzán ů v odboji a Slovenském národním povstání srv. části 1. 10. a 1. 12. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984; JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend . Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990. 158 TRUHLÁ Ř, B řetislav: Národní um ělec Petr Jilemnický , SNKLHU, Praha, 1959, s. 94.

52 Lazarová popisuje jednotu v boji proti spole čnému nep říteli a u Miná če je leitmotivem oslava lidské existence a vyjád ření radosti z p řežití t ěžké životní zkoušky – u obou vystupují komunisté jako nejlepší z nejlepších – Jilemnický zd ůraz ňuje vedoucí úlohu komunist ů ješt ě více. Kronika se stala nejen základním dílem povstalecké literatury, ale i d ůležitým „stavebním kamenem“ povstalecké legendy. Komunistická kritika ho hodnotila výhradn ě pozitivn ě. Ivan Kusý uvádí, že „zohrala úlohu avantgardy pre novú etapu socialistického realizmu v slovenskej literatúre...“ 159 Autorova literární zkušenost a skute čnost, že schematizmus ješt ě zcela neopanoval literární pole, umožnily, aby, přes všechny nedostatky, šlo – p řirozen ě v kontextu doby – o um ělecky p řijatelné dílo.

II) Literatura první poloviny padesátých let 1) Lavína Miloše Krna je druhým dílem genera ční románové trilogie 160 z oblasti Liptova. Stejn ě jako v p ředchozím díle je čtená ř i zde sv ědkem událostí v Pohorelé a jejím okolí. Zatímco d ěj Dvou cest se odehrával mezi dv ěma sv ětovými válkami, v Lavín ě autor 161 pokro čil v čase do období konce druhé sv ětové války. Pokud jde o d ějovou linii románu, mladý Janko Priesol byl odvelen na východní frontu, 162 kde p řešel na sov ětskou stranu, prod ělal paravýcvik v Moskv ě163 a byl vysazen na Slovensku, aby zde za čal organizovat partyzánskou skupinu, do jejíhož čela se postavil sov ětský velitel. Partyzáni nejprve p řečkali výpad slovenských voják ů; p ři povstání pak obsadili vesnici a její okolí, odrazili n ěkolik

159 KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava, 1984, s. 119. 160 Dve cesty (1953), Lavína (1954), Mí ľový krok (1977). 161 Miloš Krno se narodil v roce 1922 v Bratislav ě. Vystudoval právnickou fakultu bratislavské univerzity a zú častnil se SNP. Po válce pracoval na velvyslanectví v Moskv ě, redaktorem v deníku Pravda, tajemníkem Svazu slovenských spisovatel ů a úst ředním dramaturgem u Slovenského filmu. V mnoha svých prozaických i básnických dílech se v ěnoval problematice SNP. Tato díla jsou ovšem výrazn ě poznamenána schematizmem a je z nich velmi patrná komunistická angažovanost autora. Krno byl rovn ěž autorem knih pro d ěti, p řekladatelem a scénáristou. Zem řel v Bratislav ě v roce 2007. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 319-320. 162 K účasti slovenské armády na n ěmeckém tažení v ůč i SSSR srv. část 1.9. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 83-105; BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2. 163 K tomuto tématu srv. ŠOLC, Ji ří: Za frontou na východ ě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní front ě za druhé sv ětové války (1941-1945) , Sv ět k řídel, Cheb 2003.

53 německých útok ů a pomáhali i na jiných úsecích. 164 Pohorelá byla strážena jen milicí a když se to N ěmci dozv ěděli, obsadili ji. Zni čit partyzány v horách ale nedokázali. Místní maloburžoazie se z části alibisticky p řidala k odboji, z části kolaborovala. Když se na po čátku dubna p řiblížila Rudá armáda, 165 provedli partyzáni útok na n ěmeckou posádku a vesnici osvobodili. Miloš Krno tento p říb ěh vypráví chronologicky, v er-form ě a v jedné d ějové linii, která se odehrává v Pohorelé, v sousedních obcích a osadách a v p řilehlých horách; malé „odsko čení“ do Ružomberku a Banské Bystrice nehraje z celkového hlediska v ětší roli. Lavína je p ředevším románem sociálním a politickým. Povstání vytvá ří podmínky pro jasn ější polarizaci charakter ů. Postavy jsou jasn ě vymezeny z t řídního hlediska. Jejich p ůvod a postavení p ředem ur čují jejich chování v kritické dob ě. Malý důraz je kladen na psychiku postav; ty jsou bu ď jednozna čně kladné nebo jednozna čně záporné. Janko Priesol p ředstavuje ideální typ partyzánského bojovníka. 166 Jeho otec, horník, jenž zahynul na demonstraci, je jasnou ob ětí kapitalizmu. Janko tedy pochází z proletá řského prost ředí, navíc má frontové zkušenosti. Za své p řesv ědčení byl i ve vězení. Janko je laskavý, ale nesmlouvavý člov ěk, vždy se dokáže správn ě rozhodnout, je respektovaný a jeho slovo má váhu. Jestliže mladý Priesol je hlavní postavou mezi kladnými hrdiny, majitel koželužny Ondrej Zachar stojí v čele t ěch záporných. Zatímco jeho otec provozoval malou dílnu s p řátelským ovzduším a d ůrazem na kvalitní práci, „Ondrej predstavuje už iný typ: skuto čného podnikate ľského dravca, za každú cenu sa ženie za ziskom.“ 167 Vlastní jednu továrnu, má spoustu pen ěz na hotovosti, n ěkolik vkladních knížek, je členem mnoha správní rad, je členem Ľudové strany, 168 má konexe a špicla

164 K roli partyzán ů v odboji a Slovenském národním povstání srv. části 1. 10. a 1. 12. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984; JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend . Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990. 165 K tématu Rudé armády b ěhem druhé sv ětové války srv. ZALOGA, Steve J.: The Red Army of the Great Patriotic War 1941-45 , Osprey Publishing, Oxford 1984; GLANTZ, David M.: Colossus reborn: The Red Army at War: 1941-1943 , University Press of Kansas, Kansas 2005; MERRIDALEOVÁ, Catherine: Ivanova válka: Rudá armáda 1939-1945 , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2007. 166 V období novoschematizmu vytvo ří Ladislav Be ňo ve svém románu Nádejné ozveny podobného hrdinu – Andreje Havrana. 167 TRUHLÁ Ř, B řetislav: Miloš Krno , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1987, s. 44. 168 K dějinám HS ĽS srv. LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992, s. 109-121; 221-231.

54 mezi komunisty. Je lakomý a podez řívavý: dceru cht ěl provdat za šéfa místních gardist ů, protože by to bylo výhodné pro podnik; dodával zboží výhodn ě N ěmc ům, povstalc ům poslal zásilku jen proto, že mu to válce vynese potvrzení o povstalecké činnosti. Zprvu spoléhal na N ěmce, že obnoví a udrží po řádek, ale jakmile si uv ědomil, že prohrají, p řenesl své nad ěje na americké vojáky. K dalším negativním postavám z řad místních ob čan ů pat ří majitel pily Gazdík, jenž se zapojil do odboje z oportunních d ůvod ů, či doktor Hlavá č, jehož účast v odboji se projevuje jen v politických jednáních. Obtloustlý a líný podstarosta Blaškovi č si cht ěl pro zm ěnu hlavn ě zajistit ú řednické místo pro povále čné období, přestárlý notá ř Schlosser se sice p řidal k nekomunistickému odboji, po p říchodu Němc ů ale spoléhal na n ěmecky zn ějící jméno a železný k říž z první sv ětové války; 169 když m ěl dodat seznam komunist ů v obci, rad ěji se ob ěsil. Velitel gardist ů Ludo Sokol si zase potrpí na uniformy a d ělá mu dob ře moc vyplývající z jeho postavení. Okupa ční moc zt ěles ňují povýšený prušácký generál von Binder, chladnokrevný profesionál major von Kessel a surový nadporu čík Schulze. Vojáci se chovají zcela typicky pro brutální okupanty: zabírají kvartýry, vynucují si proviant, rabují, zatýkají, mu čí p ři výsleších, popravují. Když se jim nepoda ří partyzány zni čit v boji, snaží se o to r ůznými lstmi. Žádná jim ale nevyjde, protože partyzáni jsou bu ď chyt řejší nebo byli v čas varováni místními lidmi. 170 Kladní hrdinové, partyzáni a jejich pomocníci v obci, se rekrutují z řad místního proletariátu. Vedle Janka jsou to jeho d ědové Priesol a Paško. P ředevším starý Priesol, dlouholetý člen komunistické strany a vážený d ělník, pomáhal v obci zajiš ťovat pomoc pro bojovníky v horách. Je to bodrý, zkušený člov ěk, který se nezalekne žádného problému. 171 Ve výboru strany s ním sed ěla mezi jinými i vdova po horníkovi Pú čiková, kterou N ěmci použili jako živý štít p ři výpadu proti partyzán ům, p ři n ěmž zahynula. Její dcera Milka pracovala v ú řad ě komposesorátu, odkud udržovala telefonní spojení s partyzány. P ři záv ěre čném boji o Pohorelou byla smrteln ě zran ěna, 172 takže Janko ztratil svoji lásku.

169 Srv. roli „odbojá řů z řad buržoazie“ v románu Sklené oko a Lily Marlen od Juraje Váha. 170 Partyzáni a vesni čané spolu dokázali udržet spojení i p řesto, že vesnice byla hlídána. Srv. podob ě neschopné strážní jednotky v Be ňových Salvách pod kon čiarmy . 171 K tomuto typu literárního hrdiny srv. postavy Vargici v románu Smrt chodí po horách od Vladimíra Miná če, četa ře Gregora v románu Kataríny Lazarové Kamarádi starého Krapa v románové trilogii Generace od Vladimíra Miná če či lesníka Gondáše v románu Kronika od Petera Jilemnického. 172 Podobn ě zahynula postava Marty v románu Smrt chodí po horách od Vladimíra Miná če.

55 V horách se Janko mohl spolehnout na Imra Poliaka, který po získání zkušeností vyrostl v dobrého velitele a ke konci byl p řesunut v utajení do obce, aby rychle zajistil obecní ú řad. Hrn čiar je „živel”, kterého žene touha po odplat ě za příko ří, jež mu byla zp ůsobena p řed povstáním, kdy mu na Orav ě sebrali pole. Fero Juráš zase bojuje i proto, aby pomstil malou dcerku, kterou mu zabili N ěmci p ři jednom výpadu proti Pohorelé. Ondro Sochor stál v čele milice udržující p řed příchodem N ěmc ů ve vsi po řádek. Jožo Piatka byl zpo čátku vystrašený, ale v boji se zocelil a p ři útoku s sebou strhl i pasivní vojáky. Konce války se ale nedo čkal. Domácím partyzán ům pomáhali sov ětští bojovníci, v první řad ě major Sv ětlov, ost řílený z partyzánských boj ů ve své vlasti, jehož rozkazy a proslovy byly vždy p řijímány jednozna čně pozitivn ě a s nadšením; neexistovala vojenské situace, ve které by si neporadil. 173 Spolu s ním jsou u skupiny i další, nap říklad Akakij, Gruzínec, který bez váhání post řílel zajaté vlasovce. Sov ětští ob čané se v knize vyskytují, jejich role je nezpochybniteln ě kladná, ale dostávají relativn ě málo prostoru. Autor se více soust ředil na vykreslení rozdílu mezi místními obyvateli. Miloš Krno je silný v popisu pr ůběhu konkrétních událostí, jednotlivé postavy ale p ůsobí nev ěrohodn ě. D ěj je soubojem partyzán ů s N ěmci, p řičemž nekomunisté jsou bu ď zcela pasivní, anebo intrikují. Partyzáni jsou prakticky bezchybní a jediní vzdorující. Armádní d ůstojníci jsou bojácní a líní, opoušt ějí bojové úseky a zanechávají nespokojené mužstvo. Nekomunistický odboj je pouhou fraškou, jeho členové se k n ěmu p řipojují jen z egoistických d ůvod ů a nejednou kolaborují. Když se bojuje, povalují se v bezpe čí. N ěmci vyhrávají jen díky zrad ě armády, proti partyzán ům se jim skoro nic neda ří. Takový je obraz, jež nám autor „maluje“ o pr ůběhu povstání v Pohorelé a jejím okolí, obraz zjednodušující, pok řivený a siln ě zideologizovaný. Na knize je velmi znát doba vydání a tehdy převládající literární trend stejn ě jako autor ův sv ětonázor.

2) Kniha Petera Karvaše S námi a proti nám je literárním po činem zkušeného autora reportáží, dramat, prozaických útvar ů i teoretických prací a zárove ň ú častníka Slovenského národního povstání. 174

173 Ke stereotypu neomylného sov ětského partyzánského velitele srv. podobné postavy v Jilemnického Kronice , v Kamarádech Lazarové či v Be ňových Salvách pod kon čiarmy . 174 Peter Karvaš se narodil v roce 1920 v Banské Bystrici. Pocházel z intelektuáln ě a

56 S námi a proti nám se skládá z necelé t řicítky krátkých prozaických útvar ů, jež mají pr ůměrný rozsah čty ři stránky. Pokrývají období postupn ě od po čátku povstání 175 do února roku 1945 176 v chronologickém sledu. Každý p říb ěh tvo ří samostatnou d ějovou linii. Setkáváme se zde na jedné stran ě s partyzány a vojáky r ůzných národností, na druhé stran ě, s n ěmeckými vojáky či neochotnými a prosp ěchá řskými civilisty. Ti všichni p ředstavují r ůzné lidské typy; n ěkdy mají jméno, jindy jsou anonymní, což ješt ě více podtrhuje, že se jedná o typy reprezentující v ětší skupinu lidí, je to ukázková forma tzv. odindividualizování postavy. Autor d ěj vypráví pomocí ich- formy, postavy mluví osobitým jazykem. Nejedná se tedy o prosté vzpomínky, ale o pe čliv ě vybrané, „typizované st řípky“. Autor dokázal na malé ploše jasn ě vystihnout charakter daného typu a jeho roli v povstání, což je výsledek zkušenosti dramatika a noviná ře. P říjemn ě p ůsobí p řítomnost ironického humoru. Kladným hrdinou je nap říklad železni čář, strojvedoucí motorového vlaku, rozhodnutý, že nesmí dovézt na místo ur čení skupinu generál ů a vyšších důstojník ů,177 aniž by p řitom ohrozil slovenské civilisty. Student pr ůmyslové školy Fra ňo Čambal je pro zm ěnu šestnáctiletý dobrovolník, 178 který se p řihlásil do poprav čí čety, jež m ěla popravit skupinu N ěmc ů. Fra ňo sice p řed masovou popravou zaváhá, pak ale „state čně a odpov ědn ě“ sv ůj úkol splní. Hlavním hrdinou další povídky je britský spoja ř,179 jenž zastupuje anglosaské ú častníky SNP. Autor si

um ělecky orietovaného m ěšťanského prost ředí. Vystudoval gymnázium a nastoupil na České vysoké učení v Praze. V roce 1941 však byl kv ůli židovskému p ůvodu internován. Po propušt ění pracoval v Neografii. SNP se z ůč astnil ve Svobodném slovenském vysíla či a p řispíval do povstaleckého tisku. Po válce p ůsobil jako dramaturg Novej scény, kulurní atašé v Bukurešti, tajemník Svazu slovenských spisovate ů či redaktor Kultúrného života . Karvaš se nejprve podílel na negativních jevech padesátých let, posléze svou vinu zmírnil liberáln ějším p řístupem v Kultúrnom život ě. V dob ě normalizace byl kv ůli p ředchozím pokus ům o zobrazení p ůsobení totalitního režimu na jednotlivce postižen citelným omezením činnosti. Karvašovy prvotiny byly ve znamení existencializmu. Autor se postupn ě literárn ě posunul k socialistickému realizmu. Je autorem řady divadelních a prozaických d ěl. V ěnoval se i divadelní teorii. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 272-274. 175 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 176 K pr ůběhu osvobozování Slovenska srv. RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005 177 K problematice mise generála Otta srv. POVAŽSKÝ, Jozef: Koniec legendy o misii generála Paula von Otta , Nový život Turca, Martin 1996. 178 K roli d ětského hrdiny srv. postavu Lojzy v povídkovém souboru Voják si nosí svou pušku sám od Jana Suchla či Miška Strmen ě v románu Kronika od Petera Jilemnického. 179 K anglickým a americkým sty čným misím srv. DOWNS, Jim: Druhá svetová vojna: tragédia OSS na Slovensku , Magnet-Press, Bratislava 2004.

57 nicmén ě neodpustil kontrast mezi oby čejným vojákem, jehož hodnotí kladn ě, a jeho nad řízenými, jež p ředstavuje jako intrikány. N ěmecký velitel praporu, protagonista další části knihy, p ředstavuje typ chladn ě uvažujícího, bezcitného d ůstojníka Wehrmachtu, který se pro vít ězství Říše dopouští nehumánních zlo čin ů.180 Dalším záporným hrdinou je ob čan Banské Bystrice, typ m ěšťáka, jenž se neztotožnil s povstáním, staral se o své sobecké zájmy a ší řil defétizmus, což ost ře kontrastuje nap říklad s výše uvedeným, oby čejným železni čářem. Komunistická kritika Karvaše chválila, že dokázal provést typizaci a zárove ň nezlikvidovat individuálnost tak, jako se to stalo u mnoha schematizmem postižených d ěl. Slovy Ivana Kusého: „Dielom, ktoré už odráža nové požiadavky na literatúru v zmysle vtedajších teórií typizácie, je Karvašova kniha S nami a proti nám (1950). Zárove ň je príkladom, že to nemusí znamena ť umeleckú diskvalifikáciu.“ 181 Z dnešního pohledu je možno konstatovat, že autor vybral typy lidí tak, aby jednozna čně vyhovovaly komunistickému sv ětonázoru. Ne vše p ůsobí zcela negativn ě, ale n ěkteré p říb ěhy jsou ned ůvěryhodné a poplatné dob ě vzniku.

3) Kniha Alfonze Bednára 182 Hodiny a minuty je rozd ělena do čty ř novel, které na sebe nenavazují, ani spolu p římo nesouvisí. Spole čný mají jen obecný nám ět a podobnou výstavbu. Ve všech se setkáváme se dv ěma časovými rovinami, s povále čnou p řítomností a, retrospektivn ě, s povstaleckou minulostí, p řičemž autor ukazuje podmín ěnost sou časné tou minulou či existující souvislost mezi nimi. První novela, Sousedé , je situována do N ěmci okupované vesnice Závodí. Když do vsi dorazila n ěmecká jednotka, hospodá ř Letanovský si uv ědomil, že by se

180 Podobnými postavami jsou velitel bezpe čnostního aparátu na Slovensku v románu Sen pivníc od Antona Baláže či obersturmführer SS Erich Jahnke v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če. 181 KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984, s. 138. 182 Alfonz Bednár se narodil v roce 1914 v Neporadzi. Po absolvování gymnázia v Nit ře a Tren čín ě studoval na filozofické fakult ě v Praze a Bratislav ě. V dob ě druhé sv ětové války pracoval jako u čitel. Po jejím skon čení nastoupil na pov ěř enictvo informací. Poté p ůsobil v Pravd ě a u Čs. státního filmu v Bratislav ě. Bednár se v ěnoval p řekládání anglické a americké literatury. Tento vhled do anglosaského sv ěta moderní literatury mu umožnil vytvo řit díla, která nebyla poznamenána schematizmem. Krom ě povstalecké tématiky se v ěnoval i problematice rolnického vztahu k půdě a zásah ům do n ěj v pr ůběhu 20. století, v četn ě násilné kolektivizace. V sedmdesátých a osmdesátých letech vydal řadu d ěl, která skryt ě kritizovala negativní skute čnosti normalizované spole čnosti. Bednár je i autorem n ěkolika filmových scéná řů ..Zem řel v roce 1989 v Bratislav ě. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 72-74.

58 prozradilo, že u n ěj p řespává židovská rodina Schnitzerových, 183 a proto poslal sousedovu dceru Marku Bernadi čovou, aby je dob ěhla varovat. Ta však narazila i na partyzány, a tak se nemohla vrátit dom ů. Její otec se ji ráno vydal hledat, ale byl zat čen. N ěmci se dozv ěděli o Židech a partyzánech. 184 Letanovský je musel pod hrozbou p řivést. Partyzáni je ale osvobodili a zabili část N ěmc ů. Marka se schovala s dětmi na faru. Letanovský byl za trest na návsi ob ěšen. Tesárovi partyzáni se ke konci úsp ěšn ě podíleli na obran ě Malé Poruby. Pokud jde o typologii hlavních postav, rolník Letanovský se zdá být dobrým člov ěkem. P řes hrozící nebezpe čí pomáhal židovské rodin ě Schnitzerových, když je nechával p řes noc spát u sebe doma. Kv ůli tomu byl vyslýchán a popraven. Na konci příb ěhu ale zjiš ťujeme, že se preventivn ě sám udal a, aby se zachránil, prozradil existenci partyzán ů.185 Na druhou stranu ale nenahlásil, když na n ě narazil, a německý velitel ho vinil z toho, že zavinil smrt jeho voják ů. Letanovský je tedy postavou, kolísající mezi dobrými a špatnými skutky. Jeho syn Jožo se v p říb ěhu z doby okupace objevil, jen když obvi ňoval souseda Bernadi če z toho, že Letanovské udal. To mu z ůstalo i po válce, kdy se stal p ředsedou MNV, zneužívající své funkce. 186 Mladý Letanovský je zástupcem tzv. „zásluhá řů ”, kte ří a čkoli nem ěli tak řka žádné zásluhy na osvobození vlasti, drali se vzhůru. Velitel partyzán ů Tesár, po válce místop ředseda ONV, je nejednozna čnou postavou: v kritické dob ě sice obstál a jeho p ůsobení ve funkci je v po řádku, sou časn ě ale rezignoval na snahu prosazovat své zám ěry. Pozitivními postavami jsou soucitný fará ř Stachovi č187 a Mária Bernadi čová, jež se za války zapojila do partyzánského hnutí, ale po válce byla vylou čena z vysoké školy kv ůli domn ělé zrad ě jejího otce. Zajímavou postavou je i velitel n ěmecké jednotky Iffland.

183 K problematice osudu slovenských Žid ů za války srv. KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991; LIPSCHER, Ladislav: Židia v slovenskom štáte 1939-1945 , Print- Servis, Bratislava 1992. 184 K problematice partyzánského hnutí v Československu srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984. 185 Letanovský zradil, aby se pokusil zachránit sám sebe, nebo ť se ne zcela neoprávn ěně obával o sv ůj život. Naproti tomu Pucík v románu Lavína od Miloše Krna udal vesnici, aniž by mu bezprost ředn ě hrozilo nebezpe čí. Krno cht ěl jen ukázat na mravní nedostate čnost „panského synka“. Zrada Kone čného v románu Smr ť sa volá Engelchen od Ladislava M ňačka umož ňuje autorovi navodit situaci, kdy ho popraví vlastní bratr. Oproti nim komisa ř Andrej v románu Sen pivníc od Antona Baláže nic neprozradil, a čkoli byl násiln ě vyslýchán. 186 S tématem zneužití moci se se setkáme v novelách Patrím k vám od Juraje Špitzera a Zranená jazva od Jána Bohún ě. 187 Fará ř Stachovi č je v příb ěhu kladným hrdinou. Oproti n ěmu jsou hradecký fará ř v románu Ostrov od Petera Hajdúka, d ěkan Solár v Krnov ě trilogii ( Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ) či kaplan Bér a prelát Konvalinka v románu Sklené oko a Lily Marlen od Juraje Váha aktivní prorežimní činitelé.

59 Vzhledem k tomu, že jde o p ředstavitele n ěmecké okupa ční moci a d ůstojníka Wehrmachtu, by se dalo o čekávat, že bude hrát negativní roli. Není to ale tak jednoduché; mimo jiné p řemítal o kolektivní vin ě a uvažoval, jak zajistit klid ve vsi. Bednár zkrátka nechal Ifflanda jednat jinak, než bychom p ři pohledu na p ředchozí díla o povstání čekali od n ěmeckého velitele. 188 Druhá novela Kolébka za číná v „p řítomnosti”, kdy Zita Černeková poslouchá rozhlasový p řenos soudního p řelí čení, ve kterém je nespravedliv ě odsouzen její bývalý milenec Majerský. 189 Poté se d ěj p řesouvá do doby okupace vesnice Lieskov, kdy došlo k mnoha dramatickým událostem, jež mají po skon čení války své „osudové“ d ůsledky. Nakonec se d ěj vrací zp ět do p řítomnosti, kdy Černeková vy čítá manželovi, že proti Majerskému sv ědčil. Ten se hájí tím, že v rádiu neodvysílali celou jeho výpov ěď . Černeková je kladnou hrdinkou, ob ětí. P řed válkou jí ublížil Majerský, za války byl její manžel v horách, zatímco ona se musela starat o syna a nakonec ješt ě prožila nep říjemnou „návšt ěvu“ esesman ů, plnou ponížení a strachu z toho, že najdou Majerského a všechny je zabijí. Majerský je na jedné stran ě zápornou postavou, zejména pro své činy p řed válkou; ani jeho chování za války ho nestaví do pozitivního sv ětla. Na druhou stranu se v kritickém okamžiku zachoval v jistém ohledu state čně. Po válce, kdy se mu na rozdíl od družstva da řilo, byl zat čen a obvin ěn z rozvracení hospodá řství, za což byl i odsouzen. 190 Majerský tak nejprve unikl trestu, ale nakonec byl stejn ě potrestán, i když zaujatým soudem. Jednozna čně záporným hrdinou je oberscharführer SS Obmann, který zastupuje represivní moc ve své krutosti a zvrácenosti. 191 A čkoli v novele p římo nevystupují, jsou zápornými hrdiny i činitelé nového režimu, zodpov ědní za jeho nespravedlnosti a reprezentovaní projížd ějícími černými limuzínami a vykonstruovaným procesem s Majerským.

188 Podobným typem n ěmeckého d ůstojníka byl major Hans Peter Jürgens v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če, který byl sice také povýšený, ale ochránil profesora Melichara p řed zat čením. Naopak p říslušníci jednotky SS v románu Sen pivníc od Antona Baláže podobnými ohledy „netrpí“. 189 K tématu politických proces ů srv. KAPLAN, Karel – PALE ČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu , Barrister & Principal, Brno 2001. 190 Problematiku násilné kolektivizace v Československu v ucelené podob ě zpracoval Karel Jech. Srv. JECH, Karel: Kolektivizace a vyhán ění sedlák ů z půdy , Vyšehrad, Praha 2008. 191 Srv. postavy p říslušník ů z opera čního oddílu SS v románu Sen pivníc od Antona Baláže, obersturmführera SS Ericha Jahnkeho v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če či příslušníka n ěmecké branné moci v povídkové sbírce S námi nebo proti nám od Petera Karvaše.

60 Bez zajímavosti není ani paralela mezi zem ědělským referentem Černekem, jež se cítí být zneužit mocí, když použili a odvysílali jenom část jeho výpov ědi, a oberleutnantem Halsem, velitelem posádky v Lieskovci, který viní Hitlera a lidi kolem n ěj z toho, že se musí podílet na represích. Stejn ě jako u Černeka ho to ale nezbavuje podílu na vin ě. Třetí novela Hodiny a minuty nás p řivádí do vesnice Mol čany t ěsn ě p řed odchodem n ěmecké posádky nadporu číka Schrimma. Ten m ěl zajistit zlikvidování most ů na cestách od obcí obsazených partyzány a spo řádaný odchod jednotky. Sou časn ě pomáhal místní žen ě, arizátorce a udava čce Gizele Gáborové, utéci s cenným majetkem, nebo ť si myslel, že spolu budou po válce žít. Mezitím partyzánská skupina šesti lidí v čele s Mišem Porubským vyrazila zlikvidovat most do jedné ze sousedních vsí a betonové kryty na další cest ě. Schrimm se snažil zajistit organizovaný ústup, ale pod tlakem postupující armády došlo k rozkladu jeho plánu. 192 Další postava novely, inženýr Mitúch, na po čátku povstání 193 poru čík jedné z východoslovenských divizí, 194 se nenechal zajmout N ěmci a v p řevle čení se dostal dom ů, kde se jistou dobu skrýval. Krátce po zat čení se mu poda řilo uprchnout k partyzán ům. P řestože pomáhal partyzán ům, nebyl v obci p říliš oblíbený, zejména pro sv ůj vztah s Gizelou Gáborovou. 195 Kalkbrenner byl n ěmecký voják, ubytovaný u Mitúch ů, který se s nimi sp řátelil a dodával jim cenné zboží. 196 Mitúch mu obstaral civilní oble čení, aby se nemusel nadále ú častnit války. T ěsn ě p řed koncem p ředal Mitúchovi nálože ur čené ke zni čení most ů. Když vypukly boje, utekl z vesnice. Krátce poté jej zatkli partyzáni

192 K pr ůběhu osvobozování Slovenska srv. RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005. 193 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 194 K selhání velitelství dvou východoslovenských divizí srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990, s. 276-306. 195 Jde o další problematizaci typu kladného povstaleckého hrdiny. Ve schematické literatu ře by nebylo možné, aby kladný hrdina udržoval styk se zrádkyní. 196 Kalkbrenner spolupracoval s místními, ale nebyl to zástupce typu vojáka, který dal přednost internacionalizmu p řed nacionalizmem. Kalkbrenner se na rozdíl N ěmc ů v románu Smr ť sa volá Engelchen od Ladislava M ňačka a Ma ďar ů v románu Kamarádi Kataríny Lazarové nep řidal k partyzán ům

61 a zast řelili ho, 197 t řebaže sám nikoho nezabil, styd ěl se za nacistická zv ěrstva, pomáhal partyzán ům i Mitúchovým a cítil se být „ čistý”; stal se ob ětí kolektivní viny – zem řel, protože byl N ěmec. 198 Partyzáni sehráli pon ěkud neštastnou roli nejen zabitím Kalkbrennera, ale i tím, že nep římo zp ůsobili vesnici škodu. V poslední novele Rozestav ěný d ům čtená ři sledují události ve vsi Velké Dvorce a na m ěstském sídlišti závodu MZ. St ředobodem událostí na vesnici je nemravné po čínání místního funkcioná ře Ignáce Dugase, které vyvrcholilo odstran ěním k říže z louky u cesty. 199 Na sídlišti se pak odvíjejí vztahy v milostném trojúhelníku mezi doktorem Martinem Dubovským, jeho ženou Evou a kultpropkou So ňou Malenovou. Ob ě d ějové linie spolu souvisí a proplétají se navzájem. Hlavní postava, MUDr. Martin Dubovský, jenž stál za války v čele partyzánské skupiny (vále čné události jsou pro n ěj spojeny s tragickými událostmi, nebo ť nechal popravit svého bratra Fera za to, že dezertoval a dal se na zbojni čení; esesák zvaný Pif-Paf-Russe mu zabil matku; krom ě toho zahynul i jeho otec), představuje kladného hrdinu, zlomeného nep říznivými okolnostmi doby; 200 jeho manželská nev ěra – osa, kolem níž se to čí d ěj novely – je d ůsledkem deziluze. Zatímco Dubovského manželka Eva, u čitelka, symbolizuje nad ěji a schopnost zachovat si zdravý rozum, 201 jeho milenka So ňa Malenková je typickým produktem své doby (její otec, advokát Malena, skon čil ve v ězení po neúsp ěšném pokusu p řejít hranice; 202 ona sama byla vylou čena z vysoké školy a po čase zam ěstnána jako osv ětová pracovnice ve spole čenském dom ě nového sídlišt ě, kde organizovala kulturní akce a politické p řednášky) – navenek p ůsobí jako p ředstavitelka nové, nad ějné generace, ale ve skute čnosti tomu, co p řednáší, nev ěř í. Soňa Malenová je paradoxní postavou. Je ob ětí t řídního boje, ob ětí vydírání člov ěka zneužívajícího

197 K represím srv. část 1. 13. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. FREMAL, Karol: Slovenská republika po 29. auguste 1944 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB - ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 198 K problematice kolektivní viny Němc ů srv. JASPERS, Karl: Otázka viny: p řísp ěvek k německé otázce , Academia, Praha 2006. 199 K postavení církví v Československu srv. DACÍK, Tomáš: Církevn ě politický vývoj u nás po 2. sv ětové válce , CERM, Brno 2000; VAŠKO, Václav: Dům na skále 1, Církev zkoušená 1945- za čátek 1950 , Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd ří 2004; VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – kv ěten 1960 , Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd ří 2004. 200 K problematice padesátých let v Československu srv. KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel: Gottwaldovi muži , Paseka, Praha, Litomyšl 2004; KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948-1953 , SPN, Praha 1991. 201 Nebyla jen pasivní ú častnicí, což ilustruje nap říklad jeden z jejích čin ů - zabití vraha Martinovy matky kladivem do hlavy. 202 K problematice falešných p řevad ěčů , tedy p ředevším k akci Státní bezpe čnosti s krycím názvem Kameny srv. http://www.totalita.cz/ (http://www.totalita.cz/stb/stb_a_kameny.php).

62 politickou funkci. Sama se stává ši řitelkou nebezpe čných tezí, klame ostatní lidi a narušuje manželství Dubovských. Zvláš ť odsouzeníhodnou postavou je plánovač emzetky Vlach, který vydíral So ňu; je to člov ěk moráln ě zpustlý a zárove ň zneužívající svou moc; podobn ě je tomu i v případ ě Ignáce Dugase, jenž byl za povstání sice u partyzán ů, ale pak dezertoval a nakonec je prozradil; 203 po válce ud ělal kariéru – stal se tajemníkem národního výboru, čehož využíval k vlastnímu obohacování, což se mu nakonec stalo osudným. 204 V novele tak zastupuje všechny, kte ří se po válce p řihlásili o podíl na moci, a čkoli žádné zásluhy nem ěli, spíše naopak. Propojení povstalecké minulosti s povále čnou p řítomností nebylo ojedin ělé. Zatímco ostatní spisovatelé to pojímali tak, že slovenské povstání bylo jednou fází a komunistické p řevzetí moci další fází „velkého historického procesu“, Bednár nabízí kriti čtější pohled. Odmítl zjednodušený a demagogický pohled na povstání. Prost řednictvím p říb ěhů, ve kterých do poslední chvíle není jasné, jak dopadnou, kde je pravda, jaký charakter opravdu mají jednotlivé postavy a jak se nakonec zachovají, 205 ukázal, že povstání m ělo i své stinné stránky. Poda řilo se mu vymanit ze schématu typických postav, jeho hrdinové jsou problemati čtí a nelze u nich dop ředu odhadnout, jak se zachovají. Nejsou to neživé modely, ale individuální osobnosti. Autor u n ěkterých postav naboural dosavadní zavedený stereotyp. Partyzáni měli pochybnosti o smyslu svého po čínání a ne vždy se zachovali správn ě; n ěmecký velitel nezvolil cestu tvrdé represe, a čkoli by se to čekalo; podvodník jednal ne čekan ě charaktern ě; člov ěk, který doposud pomáhal druhým, projevil po tlakem zbabělost; fará ř nekolaboroval s N ěmci, ale snažil se prosp ět jiným; strani čtí představitelé naopak zneužívali svého postavení. Bednár zam ěř il svou kritiku i na povále čnou, respektive poúnorovou dobu. V jeho knížce se setkáváme s funkcioná ři, kte ří se chovají nemoráln ě, kradou, poškozují nevinné lidi a chovají se sobecky a arogantn ě. Vidíme zneužívání moci v zinscenovaném soudním procesu, nedostatky plánování a pokrytectví. Kniha je proto též kritikou nové, t řídní morálky a pok řivených pom ěrů. Není proto p říliš divu,

203 K dějinám gestapa srv. BUTLER, Rupert: Gestapo: d ějiny Hitlerovy tajné policie 1933- 1945 , Svojtka & Co., Praha 2004. 204 Na agita ční sch ůzce se proti n ěmu ve řejn ě postavili lidi, popral se s vlastním otcem a někdo mu podpálil rozestav ěný d ům. 205 S tímto prvkem nejasnosti rolí jednotlivých postav pracuje i Juraj Váh ve svém románu Sklené oko a Lily Marlen .

63 že dílo se v dob ě svého vydání nesetkalo s p říliš dobrým kritickým ohlasem. Novela Rozestav ěný d ům dokonce mohla vyjít až v roce 1962. 206 V zásad ě lze shrnout, že Hodiny a minuty byly pro dobovou slovenskou literaturu „živou vodou“.

III) Literatura konce padesátých a po čátku šedesátých let 1) V letech 1956, 1959 a 1961 207 vyšly t ři knihy Vladimíra Miná če, které dohromady tvo ří kompaktní románovou trilogii s názvem Generácia . Obsah prvního dílu, jak napovídá název, se odehrává v dob ě od roku 1943 do vypuknutí boj ů. D ěj knihy za číná v Bratislav ě, kde se student Marek Uhrín potkal s někdejším p řítelem Jankem Krapem, aktivním komunistickým odbojářem. 208 Když Krap splnil své úkoly ve m ěst ě, vrátil se do hor a Marek odešel (poté, co jej odmítla milovaná dívka) s ním. Po čase se vrátil do Bratislavy, kde nicmén ě nepanovala mezi odbojovými činiteli harmonie, a proto vyrazil ješt ě jednou do hor. V té dob ě se již situace za čala zost řovat – byl zat čen Krap ův otec a post řelen hajný, který ukrýval partyzány. Za Markem dorazila jeho vysn ěná Olina, kterou její otec jako t ěhotnou vyhodil z domu. To už ale vypuklo povstání a partyzáni se za čali p řipravovat na st řet s N ěmci. Druhá kniha pokrývá dobu vlastních boj ů b ěhem Slovenského národního povstání. 209 D ěj za číná st řety mezi n ěmeckými jednotkami a jednotkami kapitána Labudy, které podporoval Krap ův partyzánský oddíl. 210 Uhrín i Krap byli b ěhem boj ů zran ěni a Janko se v nemocnici zamiloval do mladé léka řky Emy. Po porážce povstání pokra čovali Labudovi a Krapovi muži v boji s nep řítelem. Když partyzáni zlikvidovali n ěmeckou hlídku, N ěmci zatkli za pomoci slovenských gardist ů v ětší skupinu Slovák ů. Zatímco Olinu Ferkodi čovou dostal z v ězení její bratr Valér, který

206 Do pozd ějších vydání byla za řazena ješt ě novela Cizí . 207 Jednotlivé díly trilogie nesou následující názvy: Dlhý čas čakania , Živí a m ŕtvi , Zvony zvonia na de ň. 208 K problematice slovenského domácího odboje srv. JABLONICKÝ, Jozef: Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja , Epocha, Bratislava 1969, s. 178-179. 209 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 210 K tématu partyzánského hnutí na území Slovenska srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984

64 vstoupil do gardy, 211 Hanka Krapová byla ve v ězení zabita. Když se to Labuda dozv ěděl, zlikvidoval nemalé množství n ěmeckých voják ů, zárove ň p ři tom ale nesmysln ě zahynula řada jeho bojovník ů a další se dostali do obklí čení. Partyzáni se však dokázali spojit se sov ětskou jednotkou. V záv ěru knížky se Janko a Ema, stejn ě jako Marek a Olina, rozhodli pro spole čný život. Poslední díl pokrývá dobu do komunistického únorového p řevratu 1948. 212 Marek Uhrín nastoupil do redakce levicových novin. Kapitán Labuda se vrátil dom ů ochrnutý a ujal se jako národní správce bratislavského hotelu s kavárnou pochybné pov ěsti. Olina si zatím zvykala na denní stereotyp pé če o domácnost a malého syna. Bývalí gardisté Ignác August Kolenatý a Vendelín Brada za čali získávat nekalými zp ůsoby peníze, které pot řebovali na protistátní činnost. Jankovo soužití s Emou nefungovalo bezchybn ě. Krap byl zat čen. Volby skon čily v zásad ě nerozhodn ě213 a lidé mu vymohli propušt ění. D ěj vrcholí tzv. „únorovými událostmi“. Marek s Olinou i Janko s Emou k sob ě našli cestu a op ět spolu za čali žít, zatímco Kolenatý a Brada skon čili ve v ězení. Děj Miná čova díla postupuje chronologicky v n ěkolila liniích, které jsou více či mén ě propojeny prost řednictvím vztah ů mezi jednotlivými postavami. T ěch se vyskytuje v trilogii opravdu hodn ě. Žádná z t ěchto postav není v pozici hlavního hrdiny, a čkoli n ěkteré jsou pro d ěj více d ůležité, jiné mén ě; vyskytují se i postavy vysloven ě epizodní. P říb ěh se odehrává p ředevším v Bratislav ě a Priehybech. Autor použil p ři vypráv ění d ějě er-formy. Jednu z hlavních postav p ředstavuje Marek Uhrín, student filozofie plný nejistoty, hledající své místo ve sv ětě. Ú čast v povstání mu p řinesla cenné životní zkušenosti a pocit užite čnosti, schopnost rozhodnout se a odhodlat se k odvážnému činu. Od po čátku d ěje je v opozici v ůč i vládnoucímu režimu, nicmén ě je to nesouhlas spíše spontánní. Zkušenosti z boje za svobodu, s nelidskostí režimu, s bídou prostých lidí, stejn ě jako vliv Krapa a dalších ho p řivedly do komunistické strany. Jeho p řijetí bolševických myšlenek nebylo rychlé, ale spíše pozvolné a promyšlené. 214 V procesu

211 K problematice Hlinkovy gardy srv. ŠÍPOŠ, Pavel: Organizácia a činnos ť Hlinkovej gardy v Tatranskej župe , Katolícka univerzita v Ružomberoku, Filozofická fakulta, Ružomberok 2003. 212 K problematice p řevratu z roku 1948 srv. VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948 , NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008. 213 K problematice Česloslovenska v letech 1945-1948 srv. KALINOVÁ, Lenka: Východiska, očekávání a realita povále čné doby: k dějinám české spole čnosti v letech 1945-1948 , Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, Praha 2004. 214 Srv. postavu primá ře Varon ě v románu Jediný de ň života od Fedora Cádry.

65 jeho dozrávání sehrála roli i skute čnost, že se zamiloval do Oliny a musel se postarat o ni a o její dít ě. Olina Ferkodi čová, dcera bohatého architekta a poslance, m ěla pom ěr se stotníkem Labudou; jeho následek bylo její t ěhotenství. Poté, co ji otec vyhodil z domu, našla zachránce v Markovi. Po válce zažil jejich vztah krizi: Marek trávil hodn ě času v práci a nenosil dom ů moc pen ěz; Olina poci ťovala zoufalství ze stereotypního zaopat řování skromné domácnosti a malého dít ěte. Navíc zjistila, že čeká s Markem dalšího potomka. Nakonec se jim poda řilo vzájemný vztah upevnit. 215 Ján Krap je od za čátku aktivním ú častníkem odboje. Stejn ě jako jako otec je přesv ědčeným komunistou, je ale impulzivn ější a dokáže strhnout lidi; n ěkdy ovšem jeho impulzivita vede ke zbrklosti. Má v sob ě hodn ě morální síly, která se dopl ňuje s pevnou v ůlí. 216 P řed nástupem komunist ů k moci se trochu odcizil lidem v místní chudinské kolonii, ale dokázal si k nim najít cestu zp ět. Tito lidé si pak vynutili jeho propuštění z v ězení. Kapitán Labuda stál b ěhem povstání na stejné stran ě jako Uhrín a Krap. Tato postava je nicmén ě komplikovan ější. Labuda si z války odnesl četná traumata, během boj ů na Slovensku se pak rozhodn ě p řidal na protin ěmeckou stranu. Projevil se jako rozhodný a kvalitní velitel; sou časn ě se ale nechal snadno strhnout k individualizmu a bylo pro n ěj obtížné pod řídit se cizímu velení. 217 Toto sobectví se projevilo i v jeho soukromém život ě. Po zran ění s trvalými následky se dostal do špatného psychického stavu, nebo ť jeho živelný temperament se t ěžko snášel s jeho postiženým t ělem. V zásad ě lze říci, že kapitán Labuda p ředstavuje hrani ční postavu oscilující mezi dobrem a zlem. V celkovém pohledu přeci jen pat ří spíše k t ěm lepším. V trilogii se objevuje řada postav, které sice nejsou vysloven ě záporné, ale nepat ří ani mezi ty kladné. Vždy u nich existuje n ěco, co je v tomto smyslu diskvalifikuje. Nap říklad sebev ědomý podplukovník Pavel Jozef Janík, bývalý legioná ř a prvorepublikový d ůstojník, se p řidal k povstání a zastával odpov ědné

215 Srv. s dcerou ná čelníka ÚŠB Cela Poliaka Magdou z románové trilogie Miloše Krna (Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ), která se z kategorie „zlaté mládeže“ dostala mezi odbojá ře. 216 Postava Jána Krapa je podobná postav ě Janka Priesola z románu Lavína od Miloše Krna či Andreje v románu Nádejné ozveny od Ladislava Be ňa. 217 Postava kapitána Labudy je podobná postav ě nadporu číka Jankecha v románu Ostrov od Petera Hajdúka.

66 velitelské místo, avšak selhal, čímž p řisp ěl k vojenskému neúsp ěchu povstání. 218 Bankovní ú ředník Švéda se sice p řidal k odboji, ale z vypo čítavosti. B ěhem odbojové činnosti se krátce po smrti mnoha partyzán ů cynicky vysmíval bolševik ům a ješt ě nazna čoval, že je to jejich vina. Když nep řestal ani po varování, Krap ho zast řelil. 219 V Miná čov ě díle se p řirozen ě objevuje i řada vysloven ě negativních postav, jako nap říklad priehybský okresní velitel Hlinkovy gardy Lemnický. Obraz N ěmc ů je rozporuplný. Jeden z nich, major Hans Peter Jürgens, bere nasazení do pole bere jako povinnost, ale hnusí se mu jakékoli náslií; nechová se krut ě a dokonce zachránil profesora Melichara, jednoho z organizátor ů odboje, p řed zat čením gardisty; současn ě ale obdivuje Hitlera jako sjednotile N ěmecka, válku považuje za pozitivní d ějinný pohyb a místními obyvateli pohrdá. 220 Obersturmführer SS Eriche Jahnke byl vychován v Hitlerjugend a kadetce SS v „dokonalý produkt“ nacistického režimu. Prod ělal tažení ve Francii, výsadek na Krét ě a boje v kotli u Možajska. Doba strávená na front ě ho sice zbavila n ěkterých iluzí, nicmén ě to nic nezm ěnilo na jeho povýšeném chování a pohrdání ostatními národy. Pobyt v Priehybech pro n ěho p ředstavoval p říjemnou dobu strávenou mimo frontu. Zpo čátku byl spíše pasivní, po čase se ale odhodlal k velké protipartyzánské akci v sou činnosti s gardisty. Nižší d ůstojník Jonathan Debner je plný nenávisti a šovinizmu; když vid ěl p říslušníka parabrigády, zranil ho st řelbou do nohou, poštval na n ěj psa a pak ho teatráln ě popravil ob ěšením. 221 V řadách gardist ů se setkáváme nap říklad s Valérem Ferkodi čem, Olininým bratrancem, který v poklidu proplouval životem bez jasn ějšího cíle; 222 jeho nejd ůležit ějším skutkem byl nep římý podíl na brutálním znásiln ění Hanky Krapové Sám ji o ale dlouho nep řežil, nebo ť ho zlikvidovali Labudovi vojáci. Vždy opatrný a korektní Vincent Ulrich si vzal bohatou Židovku, ale poté byl rád, že „v čas“ zem řela,

218 Postav ě podplukovníka Pavla Jozefa Janíka se podobá postava stotníka Hermana v románu Sklené oko a Lily Marlen od Juraje Váha či postava bezejmenného velitele roty v povídkovém souboru Smr ť tridsa ťsedmi čky od Ruda Morice. 219 K dalším podobným postavám srv. „buržoazní odbojá ře“ v románech Lavína od Miloše Krna a P ředsunutý od Petera Hajdúka či postavu advokáta Radúze Kucbela v Krnov ě románové trilogii ( Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ). 220 Charakterov ě podobnou postavou je plukovník von Binder v románu Lavína od Miloše Krna. 221 Srv. s postavami p říslušník ů SS v románu Sen pivníc od Antona Baláže či nadporu číkem Schulzem v románu Lavína od Miloše Krna. 222 Srv. skupinu kolem Ervína Zachara v románu Lavína od Miloše Krna, která si hrála na partyzány, aby zažila dobrodružství.

67 takže mohl vstoupit do POHG. B ěhem akce proti partyzán ům projveil naprostou chladnokrevnost, když nemilosrdn ě zast řelil nevlastního bratra.. Politické oportunisty 223 reprezentuje majitel brynzárny Krempašský v Priehybech, který manipuluje s rolníky a štve je proti komunist ům. Za povstání usiloval o to, aby stanul v čele odboje, nebo ť se pro tuto roli cítil p ředur čen rodem, majetkem a známostmi, ale neusp ěl; 224 po válce se mu poda řilo docílit zat čení několika bývalých partyzán ů z řad komunist ů, v četn ě Krapa. August Šerner, bývalý lékárník, za čínal jako básník, pozd ěji se snažil prosadit se jako prorežimní spisovatel, až nakonec po zhnusení cynizmem svých koleg ů napsal n ěkolik protirežimních text ů a „stal se odbojá řem“. 225 V osvobozené republice se p řidal k demokrat ům, aby kone čně uspokojil své ambice a stal se d ůležitou politickou figurou. Na čas se mu to povedlo, nicmén ě únor 1948 se nezadržiteln ě blížil. Ľuďáky reprezentují kn ěz Verný, 226 který kdysi žehnal bojovník ům z POHG, a jeho bývalé „ove čky“ – gardisté Kolenatý, Brada a Ulrich. Internacionální prvek p ředstavují jednak sov ětští partyzáni, nap říklad Ar ťom a Ljoša, ale p ředevším politický komisa ř oddílu Bende. Tento komunista p ůvodem z Ma ďarska se ú častnil boj ů po první sv ětové válce na stran ě Ma ďarské republiky rad, jako interbrigadista prošel špan ělskou ob čanskou válkou, byl v ězn ěn v koncentra čním tábo ře. Je to ob čas sm ěšn ě p ůsobící padesátník s nemocným srdcem, který se snaží usm ěrňovat mladé partyzány za pomoci svých životních zkušeností; za všech okolnotí si stojí za svou pravdou, i když proto ztráci oblíbu u lidí ve svém okolí. 227 Miná čovy postavy nejsou schematické typy, které charakterizují jejich činy. Autor v tomto ohledu mohl navázat na svoji prvotinu, ve které p ředevším na postav ě Jána Lotára dokázal, že se umí zam ěř it na vnit řní prožitek postav. V Generácii autor své hrdiny obda řil myšlenkami, pochybnostmi a morálním vývojem. Jejich skutky nejsou jen výslednicí vn ějších vliv ů a zákonitostí; svoji roli hrají i individuální

223 Stejný prvek se v podob ě povále čné činnosti Cela Poliaka vyskytuje i v románové trilogii (Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ) od Miloše Krna. 224 Podobnou postavou je majitel koželužny Ondrej Zachar v románu Lavína od Miloše Krna. Ten se sice nesnažil stanout v čele odboje, ale pro jistotu poslal materiál i povstalc ům. 225 Šerner je svým „um ěleckým“ založením a hraním si na odbojá ře podobný postav ě Ervína Zachara v románu Lavína od Miloše Krna. 226 Podobnou postavou je d ěkan Solár v románové trilogii ( Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ) od Miloše Krna. 227 Komisa ř Bende se vyzna čuje vysokým mravním kreditem. V tom se neliší od partyzánských komisa řů u jiných autor ů, nap říklad od Andreje v románu Sen pivníc . Na rozdíl od nich ale nedokáži vždy prosadit svoji autoritu v ůč i partyzán ům.

68 charakterové a psychologické vlastnosti. V jeho první knize se vyskytují postavy spjaté s povstáním. V trilogii využil v ětšího časového a geografického prostoru k vylí čení více postav. Jeho cílem bylo vytvo řit román se širokým záb ěrem, spole čenskou syntézu, která by navázala na čist ě „zážitkovou literaturu“. Tím hodlal dosáhnout komplexn ějšího vykreslení dobových d ějů. Z pohledu komunistické kritiky se to Miná čovi poda řilo. Ivan Kusý zkonstatoval, že „…Miná č svojou Generáciou oslobodil slovenskú povstaleckú prózu – ale nilen ju – práve od nedialektického absolutizovania hotových „výsledkov“, „hotových hrdinov“, takých p řízna čných pre hrdinov a sujety schematických próz.“ 228 Takové hodnocení je ovšem z dnešního pohledu neudržitelné a opomíjí roli Alfonze Bednára. Psychologické vykreslení postav navíc v ětšinou p ůsobí povrchn ě, až naivn ě. Pohled na jednotlivé složky odboje i celé spole čnosti je zjednodušený a ideologicky podmín ěný. Mnohé postavy autor p římo charakterizuje hned na po čátku jejich vstupu do d ěje, ješt ě než se sta čí jakkoli projevit, a tak vlastn ě částe čně popírá svoji metodu. Často a dovedn ě pracuje s ironií a b řitkým sarkazmem, bohužel však velmi jednostran ě. Miná čů v pokus o zachycení spole čenských a v té souvisloti i individuálních pohyb ů v letech 1943-1948 je tedy v zásad ě nefunk ční, nebo ť vycházel z premis a o čekávání vycházejících s marxistické ideologie. Záslužné je to, že postavy na rozdíl od p ředchozích typ ů „oživly“, by ť jen omezen ě a podmín ěně.

2) V roce 1958 vyšla Rudolfu Jašíkovi 229 kniha Nám ěstí svaté Alžb ěty , jejímž mottem je souboj mezi láskou mladého páru a brutalitou fašizmu, respektive nacizmu. Pokud jde o obsah knížky, mladý Igor Hamar miloval sousedovu dceru, Židovku Evu Weinmannovou. Poté, co Židé museli za čít nosit žlutou Davidovu hv ězdu, se za čal odvíjet neblahý osud člen ů místní komunity. Igor cht ěl Evu

228 KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984, s.188. 229 Rudolf Jašík se narodil v roce 1919 v Turzovce. Do roku 1938 pracoval v Ba ťových závodech ve Zlín ě, poté se vrátil do Turzovky. V zá ří 1941 narukoval na východní front, kde byl odsouzen za sabotáž k trestu smrti. Byl ale amnestován. P řechod k Rudé armád ě se mu nepoda řil. Zú častnil se SNP a vstoupil do komunistické strany. Svoji literární tvorbu za čal básn ěmi, ale knižn ě debutoval románem z Kysuc v dob ě hospodá řské krize. Po románu Nám ěstí svaté Alžb ěty rozpracoval mimo jiné rozáhlý spole čenský román z východní fronty i domácího zázemí, jehož nedokon čené torzo bylo vydáno až po jeho brzké smrti. Zem řel v Bratislav ě v roce 1960. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 253-254.

69 zachránit a plánoval, že ji nechá pok řtít, což se mu ale nepoda řilo. 230 Když n ěme čtí vojáci a gardisté za čali sbírat Židy k transportu, byla mezi zat čenými i Eva, která strávila noc v židovské škole a ráno byla spolu s ostatními vedena na nádraží, kde měla nastoupit do vlaku a odjet do koncentra čního tábora. 231 Smrt ji ale zastihla dříve, ješt ě na nádraží, kde ji zast řelil jeden esesman. Igor se pomstil tím, že zabil jednoho z d ůstojník ů Hlinkovy gardy. 232 Jašík umístil p říb ěh svého chronologicky a er-formou vypráv ěného díla do Nitry. Založil je na skute čném tragickém osudu Žid ů,233 na druhou stranu si pohrál s historickými skute čnostmi – p říchod p říslušník ů n ěmeckých ozbrojených sil a přímé násilné represe tohoto rozsahu se ve skute čnosti odehrály v pozd ější dob ě. Tento posun umož ňuje v ětší gradaci d ěje a jasn ější kontrast v chování hlavních hrdin ů. Igor Hamar žil na malom ěstské periferii, obýváné nejchudšími obyvateli, což byli z velké části Židé. Centrem této části „m ěsta pod vini čným vrchem“ bylo nám ěstí svaté Alžběty. Igor ův otec zem řel na tyfus, když chlapec chodil do první třídy, matku mu postupn ě stravovala rakovina. Gymnázium Igor nedostudoval, protože musel pomáhat matce; živil se pomocnými pracemi na nádraží a u povoznictví soused ů Schlesingera a Weinmanna, jehož dceru Evu miloval. Doopravdy dosp ěl až v souvislosti s tragickými dobovými událostmi; nedovedl pochopit, pro č musí Eva a ostatní Židé nosit hv ězdu a pro č je chce Hitler zlikvidovat. V dob ě, kdy se od nich lidé za čali odvracet, jim pomáhal. Igor se dopustil i špatných čin ů – nap říklad když cht ěl získat peníze na Evin k řest, vykradl zlatnictví. P řestože si odnesl jen sádrové napodobeniny, p řece jenom šlo o krádež. Eva Weinmannová, skromná a dobrosrde čná dívka, Igora velmi miluje; láska je pro ni stále d ůležit ější, nebo ť cítí podv ědomý strach z nadcházející tragédie. Igor si ji nast ěhoval k sob ě, ale vzáp ětí ji ztratil, když si pro ni p řišli gardisté. Na nádraží

230 Fará ř nevystupuje jako aktivní prorežimní činitel jako je tomu u hradeckého fará ře v románu Ostrov od Petera Hajdúka či d ěkan Solár v Krnov ě trilogii ( Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ). Nicmén ě nejd říve je ochoten pomoci jen za peníze a pozd ěji ani za n ě. To fará ř Stachovi č v novele Sousedé ze sbírky Hodiny a minuty pomohl zcela nezištn ě a ješt ě s nasazením vlastního života. 231 K tématu koncentra čních tábor ů srv. SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentra ční tábor , Argo, Praha 2006; MOULIS, Miloslav – CÍLEK, Roman: Zapome ňte, že jste byli lidmi…, nacistické koncentra ční tábory – symbol barbarství , Epocha, Praha 2005. 232 K problematice Hlinkovy gardy srv. ŠÍPOŠ, Pavel: Organizácia a činnos ť Hlinkovej gardy v Tatranskej župe , Katolícka univerzita v Ružomberoku, Filozofická fakulta, Ružomberok 2003. 233 K osudu slovenských Žid ů srv. KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991; LIPSCHER, Ladislav: Židia v slovenskom štáte 1939-1945 , Print-Servis, Bratislava 1992.

70 byla Eva sv ědkem toho, jak n ěmecký d ůstojník zcela zbyte čně a navíc sadisticky a cynicky zabil malého chlapce p řed zraky jeho vlastní matky. Eva se cht ěla postarat o mrtvolku dít ěte, aby ned ěsila ostatní. Vykro čila sm ěrem k ní a neuposlechla výzvy k zastavení. Po pár krocích byla i ona zast řelena. Další postava knihy, Flórik, vlastnil holi čství na nám ěstí svaté Alžb ěty. Toužil p řemístit se z periferie na hlavní t řídu. Se zm ěnou pom ěrů ucítil p říležitost. 234 Prodal živnost a nastoupil na sekretariát Hlinkovy strany. 235 Okresní ná čelník se zajímal hlavn ě o to, jak se co nejvíce obohatit na arizaci. 236 Flórik si cht ěl p řijít rovn ěž na své, a proto slíbil bohatému židovskému kožešníkovi Helderovi, že ho dostane s manželkou za hranice. Místo toho je zavraždil a jejich majetek si přivlastnil. P ři zatýkání se cítil dob ře; na chvíli byl „pánem“, kterého ostatní museli poslouchat. Dlouho si ale majetku a sebev ědomí neužil, nebo ť ho Igor v pomst ě zabil. Žlutý Dodo, Igor ův genera ční druh a velký frajer, se pohyboval v prost ředí podsv ětí. Vidina pen ěz ho p řivedla až k okresnímu tajemníkovi HS ĽS. Ten se pot řeboval zbavit n ěkterých Žid ů, hlavn ě majitele obchodu s vínem, který arizoval, a jeho p říbuzných – potencionálních d ědic ů. Dodo m ěl sestavit seznamu Žid ů, kte ří „porušili“ na řízení o povinném nošení Davidovy hv ězdy. Za jednu osobu dostal sto korun. Taková byla tehdy cena židovského života. Jašík ve svém siln ě lyrizovaném románu, který je výrazn ě zapln ěn literárními výrazovými prost ředky, oslavuje lásku a odsuzuje ty, kte ří ji ni čí. Autor použil dv ě dějové linie. V jedné sledujeme p ředevším Igorovo po čínání a jeho vztah k Ev ě. Ve druhé vidíme Flórik ův vzestup. Tyto dv ě linie se protnuly v tragickém záv ěru, který naplno odkryl kontrast mezi jednáním obou skupin. Na jedné stran ě jsou Židé, chudí lidé a komunista; na druhé N ěmci, gardisté, arizáto ři a kriminální spodina spole čnosti. Autor stojí jednozna čně na stran ě první skupiny. Komunista Maguš pomohl, jak jen bylo v jeho silách, chudí lidé mají plno starostí s vlastní obživou a nemají čas na intriky. Když nacisté odvád ěli Židy, tito lidé s nimi soucítili a n ěkte ří demonstrovali sv ůj nesouhlas. Židé jsou hlavní ob ětí románu; Jašík mezi nimi p říliš

234 Flórik je typem m ěšťáku, který je schopen ud ělat vše pro sv ůj vzestup a obohacení. Podobná postava se vyskytuje v románu Madony a ter če od Štefana Čep čeka v podob ě doktora Kapky. 235 K dějinám Hlinkovy strany srv. LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992, s. 109-121; 221-231. 236 Jako podobn ě neschopné vykresluje Juraj Váh ve svém románu Sklené oko a Lily Marlen osazenstvo místní ÚŠB.

71 nediferencuje, pop řípad ě jejich nedostatky dává do souvislosti s nep říznivou dobou. Němci se chovají bu ď jako bezcitné stroje, či p římo jako odporní sadisté. Gardisté se jim snaží sekundovat, ale p ůsobí spíše sm ěšn ě. Nemají na práci nic d ůležitého, a tak se v práci bu ď povalují, nebo se snaží získat ne čisté p říjmy. Rudolf Jašík na relativn ě malém prostoru poukázal na katastrofální osud Žid ů237 a také na skute čnost, že nešlo jen o jejich tragédii; v neposlední řad ě poukázal na morální zpustlost viník ů. Dílo je sice poznamenáno autorovou ideologickou orientací, ale ne p říliš agresivn ě. Úst řední myšlenka, tj. skute čnost, že láska je absolutní hodnotou, kterou lze na čas potla čit a výrazn ě pošlapat, ale ne natrvalo zahubit a nahradit nenávistí, má navíc univerzální platnost.

3) Kniha Miloše Krna Vrátím se živý je p říb ěhem jednoho z hrdin ů československého odboje, generála in memoriam Jána Nálepky. Skute čný Ján Nálepka 238 se narodil 20. zá ří 1912 ve Smižanech a v roce 1931 zakon čil maturitou U čitelský ústav ve Spišské Nové Vsi. Poté pracoval jako u čitel. Roku 1934 nastoupil výkon vojenské prezen ční služby. Za dva roky odešel do zálohy v hodnosti podporu číka p ěchoty a vrátil se „ke kanto řin ě“. V b řeznu 1939 byl zmobilizován. Jako velitel roty v rámci p ěšího pluku 20 se zú častnil protiútoku proti ma ďarským silám u Sobranc ů. Poté sloužil jako velitel podd ůstojnické školy v Kamenici nad Cirochou. Tažení proti Polsku prod ělal v čele polní roty. B ěhem nasazení byl zran ěn st řepinou z granátu. Poté sloužil u r ůzných jednotek. Války proti Sov ětskému svazu se ú častnil nejprve v rámci velitelství Ladislav, poté ve štábu Zajiš ťovací divize. 239 Následn ě se stal pobo čníkem velitele a ná čelníkem štábu pěšího pluku 101. Zárove ň zastával funkci zpravodajského d ůstojníka. V červenci 1942 povýšil na stotníka p ěchoty, 240 což byla nejvyšší hodnost, kterou dosáhl b ěhem svého života. 241 S plukem se zú častnil ostrahy části d ůležité železni ční trat ě Pinsk-

237 K osudu evropských Žid ů srv. GÖTZ, Aly: „Kone čné řešení“: p řesun národ ů a vyhlazení evropských Žid ů, Argo, Praha 2006; HILBERG, Raul: The destruction of the European Jews , Harper and Row, New York 1979. 238 LÁNÍK, Jaroslav (ed.): Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 , Ministerstvo obrany ČR - AVIS, Praha 2005, s. 202-203. 239 K účasti slovenské armády na n ěmeckém tažení v ůč i SSSR srv. část 1.9. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 83-105; BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2. 240 Slovenský druhovále čný ekvivalent hodnosti kapitán. 241 Dne 7. kv ětna 2004 jmenován do hodnosti brigádního generála in memoriam .

72 Gomel. Tou dobou již spolupracoval s partyzány. Tato spolupráce se prohloubila po přesunu do Jelska v roce 1943. K Saburovovým partyzánům242 nakonec 15. kv ětna 1943 p řešel i s částí své jednotky. Zde se stal velitelem 1. čs. partyzánského oddílu v SSSR. Zahynul p ři osvobozování ukrajinského m ěsta Ovru č. S literárním Jánem Nálepkou se setkáváme b ěhem nasazení v Ovru či, 243 kdy je zhnusen N ěmci páchanými krutostmi, ale nezasahuje proti nim, nebo ť by to nem ělo velký smysl; snaží se jen udržet své vojáky mimo a postupn ě v sob ě nechával uzrávat rozhodnutí, že musí místním aktivn ě pomoci. Po n ěkolika marných pokusech se mu poda řilo navázat spojení s partyzány. Zárove ň si dokázal získat p říze ň svých slovenských i n ěmeckých nad řízených. Zatímco oni v n ěm vid ěli vzorného velitele, spolupracoval s protistranou pod krycím jménem Repkin. Po čase se i s jednotkou přesunul do vesnice v dnešním B ělorusku, kde m ěli na starost ostrahu železni ční trat ě. Nálada v mužstvu byla pod Nálepkovým vedením stále více protin ěmecká, Slováci N ěmc ům již p římo škodili. 244 Nálepka se p řesto dokázal ubránit podez ření. Zárove ň p řipravoval hromadný p řechod voják ů pluku k partyzán ům, což se mu ale nepoda řilo a jednotka byla p řesunuta do Jelska. Zde nechal Nálepka st řílet svá d ěla na n ěmecké pozice, a proto musel uniknout k partyzán ům, 245 kde se postavil do čela československého oddílu. Zahynul, když se s partyzány podílel na osvobozování Ovru če. Miloš Krno vykreslil Jána Nálepku jako p říkladn ě pokrokového člov ěka. Již v mládí se vzorn ě u čil, hodn ě četl (v četn ě knih sov ětských autor ů) a p řemýšlel.

242 Generálmajor Alexandr Nikolajevi č Saburov se narodil v roce 1908 v obci Jaruški ve vjatské gubernii. B ěhem základní vojenské služby vstoupil do komunistické strany. Po jejím skon čení pracoval mimo jiné jako p ředseda kolchozu. Koncem t řicátých let vstoupil do řad Lidového komisariátu vnitra (NKVD). Po n ěmeckém vpádu se ocitl v týlu nep řítele. Stal se jedním z hlavních organizátor ů partyzánského hnutí. Postupn ě kolem sebe soust ředil silný partyzánský svazek, se kterým se p řesunul z Ruska na Ukrajinu. Zde se jeho oddíly dostaly do styku i se slovenskými vojáky Zajiš ťovací divize. Po roce 1944 p ůsobil na r ůzných postech v rámci lidového komisariátu, resp. ministerstva vnitra. Za svoji partyzánskou činnost obdržel mezi jinými vyznamenáními i Zlatou medaili Hrdiny Sov ětského svazu. Srv. SABUROV, Alexandr Nikolajevi č: Partyzánské jaro , Naše vojsko – Tatran, Praha 1972; http://www.knowbysight.info ( http://www.knowbysight.info/SSS/05696.asp ). 243 K nasazení Zajiš ťovací divize srv. BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (september 1941 – november 1942), Vojenská história , 1999, ro čník 3, č. 4; BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (november 1942 – október 1943), Vojenská história , 2000, ro čník 4, č. 3-4. 244 K tématu vztahu p říslušník ů Zajiš ťovací divize s místním obyvatelstvem srv. MEDVECKÝ, Matej: Represie príslušníkov Zais ťovacej divízie civilnému obyvate ľstvu na obsadenom území ZSSR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002. 245 K sov ětskému partyzánskému hnutí srv. SLEPYAN, Kenneth: Stalin’s Guerillas: Soviet Partisans in World War II , University Press of Kansas, Lawrence 2006.

73 Přestože byl tedy spíše „studijní typ“, p řevyšoval vrstevníky i ve sportovních a herních dovednostech – byl všestrann ě velmi nadaný. Od studentských let nev ěř il v Boha, stýkal se s d ělníky a bou řil se proti zpáte čnickým profesor ům. Jeho činnost na front ě byla logickým vyúst ěním jeho vlastností, schopností a vlivu d ělnického prost ředí. Na bojištích v Sov ětském svazu Nálepka politicky dosp ěl. 246 Z pokrokov ě smýšlejícího mládence se stal uv ědom ělý soudruh. Navíc si dokázal získat vojáky svým charizmatem. Za zády nad řízených formoval myšlení pod řízených v protifašistickém duchu, pomáhal místním sov ětským ob čan ům, organizoval út ěky zat čených, materiáln ě pomáhal partyzán ům, dodával jim informace a spolupracoval při jejich diverzních akcích. Da řilo se mu vyhýbat se podez ření, dokonce se jevil jako schopný velitel. Navíc odhalil n ěmeckého špiona. N ěmc ům neškodil zbrkle, ale spíše s d ůvtipem. I Nálepkovi se nepoda řilo úpln ě vše, ale v celkovém pohledu jsou jeho nezdary zanedbatelné nebo jsou v krátkém čase nahrazeny úsp ěchem. V Krnov ě díle se setkáváme i s dalšími slovenskými d ůstojníky. N ěkte ří s Nálepkou více či mén ě spolupracují, ale nikdo z nich nedosahuje jeho kvalit, naopak všichni mají v ůč i n ěmu n ějaký handicap. Poru čík Pavlík je mu blízký a pomáhá mu, ale na rozdíl od Nálepky v ěř í stále v Boha, postrádá jeho uv ědom ělost a neuvažuje o zm ěně politických pom ěrů v obnovené republice. Podobn ě i nadporu čík Lieskovan. Ob ěma po čase „p řestal chutnat partyzánský chlebí ček“, 247 oba zahynuli během SNP. 248 Stotník Čambal je sice také zapojen do odboje, ale je to spíše impulzivní pijan. Politicky je navíc Nálepkovi vzdálen ješt ě více a má spojení na západní zpravodajce. Odmítl p řejít s Nálepkou k partyzán ům a po jeho p řechodu byl zat čen. Mezi slovenskými d ůstojníky se objevují i vysloven ě záporné postavy. Nadporu čík duchovní správy Rudolf Deák a zpravodajský d ůstojník nadporu čík Hobza p ředstavují prorežimní figury. Hobza p ůsobil na štábu na ministerstvu, byl v Hlinkov ě gard ě a na východní frontu se p řihlásil dobrovoln ě z přesv ědčení; vývoj

246 K sov ětsko-německé válce srv. GLANTZ, David M.: Souboj titán ů: jak Rudá armáda zastavila Hitlera , Jota, Brno 2005. 247 KRNO, Miloš: Vrátím se živý , Naše vojsko, Praha 1984, s. 230. 248 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994.

74 na front ě jej zklamal, ale p řesto v ěř il v Hitlerovy tajné zbran ě.249 V zásad ě se jedná o provládního nadšence, který se snaží v ěř it ve vít ězství i za nep říznivých okolností. Velitel pluku podplukovník Žiak 250 je naivní a nep říliš aktivní, což poskytuje Nálepkovi dostatek volnosti. Za zmínku ješt ě stojí postava velitele Zajiš ťovací divize, plukovníka Palfouska, nebo ť je odrazem skute čné osoby, plukovníka Rudolfa Pilfouska. 251 Z n ěmeckých d ůstojník ů je t řeba zmínit nadporu číka Brauniase, zpravodajského d ůstojníka a tedy Nálepkova hlavního protivníka. Ve srovnání s ním ale nevyniká intelektem, a tak ho slovenský kapitán n ěkolikrát obelstí a využije pro své cíle. Nep říliš bystrý Braunias je v podstat ě zneuznaný nižší d ůstojník, který marn ě sní o velké karié ře. Nálepka má mnoho souv ěrc ů v řadách mužstva. Za všechny jmenujme svobodníka Čaplovi če. Ost řílený tiska řský d ělník, který v ěř í v komunistickou ideologii, fungoval jako morální vzor, p ředevším ve vztahu k ostatním p říslušník ům mužstva. V ětšina z voják ů jde za Nálepkou, i když vesm ěs ne z tak pevného přesv ědčení jako Čaplovi č. Negativní postavou mezi nimi je jen desátník Kováč, jehož otec byl obchodníkem a p říslušníkem HG a jehož syn sloužil p řed p říchodem k pluku u Rychlé divize, kde si vysloužil povýšení a vyznamenání. V knize se vyskytují i postavy místních obyvatel. Starý u čitel Ivan Sokolov pomohl Nálepkovi ujasnit si své postavení a možnosti 252 a zprost ředkoval mu styk s partyzány. Jeho dcera Tá ňa se do Nálepky zamilovala. Byl to oboustranný cit a oba si plánovali po válce spole čnou budoucnost. Padli ale p řed jejím koncem. Nálepka u

249 K problematice Hitlerových tajných zbraní srv. HOGG, Ian V.: Německé tajné zbran ě: st řely, rakety, zbran ě a nové technologie t řetí říše , Ivo Železný, Praha 2003. 250 Ve skute čnosti velel ve sledovaném období p ěšímu pluku 101 pplk. M. Palkovi č. Srv. BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (september 1941 – november 1942), Vojenská história , 1999, ro čník 3, č. 4, s. 32. 251 Rudolf Pilfousek se narodil v roce 1899 v Habarticích. Sloužil jako d ůstojník československé armády. V jejím rámci to dotáhl až na ná čelníka štábu 6. divize v hodnosti podplukovníka generálního štábu. Jelikož se hlásil k německé národnosti, byl po Mnichovu propušt ěn. K 31. srpnu 1939 nastoupil do činné služby ve slovenské armád ě. S ní se zú častnil války proti Polsku. V roce 1940 byl povýšen na plukovníka generálního štábu. Na po čátku války se SSSR odjel na východní frontu jako velitel Rychlé skupiny. Poté v následujících dvou letech velel Zajiš ťovací divizi během jejího nasazení na Ukrajin ě v bojích proti partyzán ům. V kv ětnu 1944 p řevzal velení 2. divizní oblasti na Slovensku. Koncem války se z řejm ě stal p říslušníkem SS a v hodnosti standartenführera SS byl nasazen v rámci 16. divize tankových granátník ů SS. Srv. http://vojenstvi.cz ( http://vojenstvi.cz/vasedotazy_52.htm ); http://forum.valka.cz ( http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/59421 ). 252 Sou časn ě mu pomohli knihy Jak se kalila ocel od N. A. Ostrovského a Co d ělat? od V. I. Lenina. Krom ě t ěchto odkaz ů na sov ětské autory se v knize objevují i motivy, kdy Nálepka obdivuje sov ětské z řízení, jako nap říklad když p řemítá o výhodách kolchozního systém či o v ětší samostatnosti myšlení sov ětských lidí.

75 Ovru če na Ukrajin ě, Tá ňa symbolicky u Košic, kde ji gestapo zatklo jako vysazenou parašutistku. P řed Nálepkou udržovala Tá ňa vztah s Alexandrem Binenkem, jehož zatkli N ěmci a mu čili ho. On jim proto podepsal spolupráci a za čal se hlásit k ukrajinským nacionalist ům; 253 udal dokonce Nálepku. Pozd ěji svého činu litoval a varoval slovenské vojáky; vzáp ětí byl ale zast řelen N ěmci. U čitelka Meležová žila navenek s N ěmci, ale ve skute čnosti získávala informace pro partyzány. 254 Ti jsou zastoupeni p ředevším jejich velitelem A. N. Saburovem a komisa řem Nálepkova oddílu Fjodorovem. Všichni jsou ob ětaví, odvážní a houževnatí lidé, kterým nechybí smysl pro humor a velká životní moudrost. Kniha se jmenuje Vrátím se živý . Práv ě takto se Nálepka lou čil s matkou p řed odjezdem z dovolené. Jak ale víme, živý se dom ů nevrátil. Místo n ěj dorazil do Československa jeho odkaz, k n ěmuž se posledním odstavcem hlásí i tato kniha. Zobrazuje ho ale ve velmi deformované podob ě. Z p říznivce slovanské vzájemnosti dělá komunistu. Nálepka jakožto jediný slovenský Hrdina Sov ětského svazu p římo vyzýval k uchopení a využití komunistickým literárním autorem. 255 Beletristické dílo má jist ě právo na literární licenci, Krn ův román je však spíše komunistickou hagiografií s cílem využít populární osobnosti ke zd ůrazn ění úsp ěšnosti komunistické ideologie a vojenské sounáležitosti se Sov ětským svazem. Se stejným cílem vznikl o Nálepkovi i film. 256

253 Literární Nálepka p řišel b ěhem svého p ůsobení u partyzán ů do styku s tzv. bulbovci. Ty autor vykreslil jako sobecké nacionalisty, kte ří místo aby bojovali s N ěmci, tak rad ěji bojují s bolševiky, zatímco s N ěmci udržují tichý mír. Chováním, vlastnostmi a prost ředím jsou pravým opakem saburovc ů. Více k problematice zahrani čních dobrovolnických jednotek srv. TEJCHMAN, Miroslav: Ve službách T řetí říše: Hitlerovy zahrani ční jednotky , Mladá fronta, Praha 1999. 254 V podobné roli vystupuje Marta Goldová v románu Ladislava M ňačka Smr ť sa volá Engelchen . 255 O Jánu Nálepkovi vyšla za komunizmu řada knih: BERLINSKIJ, D.: Hrdina Sov ětského svazu Ján Nálepka (Repkin) , Naše vojsko, Praha 1952; ŠALGOVI Č, Viliam: Ján Nálepka – u čite ľ, partizán, hrdina , Osveta, Bratislava 1962; ANDRÁŠ, Matej a kol.: Kapitán Ján Nálepka , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1976 a další. 256 Zajtra bude neskoro , 1972, režie Martin Ťapák, v hlavní roli Milan K ňažko.

76 4) V roce 1959 vydal Fedor Cádra 257 knihu Jediný de ň života , v ěnovanou pokusu o záchranu jednoho lidského života na pozadí konfliktu, který si vyžádal miliony dalších. Gymnaziální profesor Robert Hargaš byl t ěžce ran ěn v boji, a vyhledal proto pomoc u rodiny Martišových. Profesor Martiš mu odmítl pomoci, ale jeho dcera Viera ho p řesv ědčila a poslala ho pro doktora Maturu. Ten se však zachoval stejn ě jako Martiš, nebo ť m ěl oprávn ěné podez ření, že jeho manželka udržuje s Hargašem milostný vztah. Maturová proto zajela do Topolník ů pro svého p řítele, doktora Varon ě, který zran ěného ošet řil, odvezl do nemocnice a odoperoval. Záchranná akce ale neušla sousedovi Ve čerovi, jenž pracoval u ÚŠB. 258 Tak za čal závod, ve kterém se hraje o Hargaš ův život. Aktéry jsou na jedné stran ě pracovníci ÚŠB a gestapa, 259 na druhé doktor Varo ň a komunisté. V rámci represivního aparátu probíhá zárove ň boj o moc. Hargaš je ú ředn ě prohlášen za mrtvého a je v rakvi dopraven do úkrytu na hřbitov. Ten je ale prozrazen. Varo ňovi se poda ří odvézt Hargaše pry č, ale ten po cest ě do hor um řel. Maturová jela varovat Martišovi, ale zem řela p ři dopravní nehod ě. Profesor Robert Hargaš p ředstavuje typ komunisty – intelektuála. 260 U čil na gymnáziu, odkud byl vyhozen. Poté u čil hru na klavír a agitoval na sch ůzích. Když na n ěj byl vydán zatyka č, odešel do ilegality a posléze i bojoval v SNP. 261 Byl zran ěn v bojích u Zálumenic. Z posledních sil se mu poda řilo dojít ke svému bývalému kolegovi Martišovi. Jelikož dostal plynovou flegmónu, byla nutná operace v nemocnici, která by mu dala šanci na p řežití.

257 Fedor Cádra se narodil v roce 1926 v Novém M ěst ě nad Váhem. Po maturit ě vystudoval ekonomii na Vysoké škole politických a hospodá řských v ěd v Praze. Poté pracoval jako redaktor v Pravd ě, Životu a Sv ětě socialismu . Od roku 1956 p ůsobil v Čs. rozhlasu jako zahrani čněpolitický komentátor. V roce 1969 byl propušt ěn. Své romány v ěnoval p ředevším druhovále čnému odboji. Zpracoval i téma p říslušník ů pomocných technických prapor ů. V dob ě normalizace nemohl publikovat. Zem řel v rodném m ěst ě v roce 1998. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 114. 258 K ÚŠB srv. CHRE ŇOVÁ, Júlia: Štruktúra ústredných orgánov na Slovensku v rokoch 1939-1945 , Archívna správa MV SSR, Bratislava 1977, s 71. 259 K dějinám n ěmecké tajné státní policie srv. BUTLER, Rupert: Gestapo: d ějiny Hitlerovy tajné policie 1933-1945 , Svojtka & Co., Praha 2004. 260 Srv. ARON, Raymond: Opium intelektuál ů, Mladá fronta, Praha 2001. 261 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994.

77 Petr Ve čera byl mladý, sebev ědomý, arogantní a nep říliš inteligentní agent ÚŠB. Hodil se jen na hrubou nádeni činu. Nedávno se nast ěhoval do domku naproti Martišovým. Jeho d řív ější majitel, knihkupec Izák Steinmann, byl odtransportován. 262 Martiš ho nechal na gymnáziu propadnout a řekl mu, že na gymnázium nemá rozumové schopnosti. Když se pokusil navázat za zády svého šéfa styky s gestapem a dostat se tak na jeho místo, skon čilo to fiaskem. Okresní ná čelník Ml čúch byl totiž obratný manipulátor. Dokázal získat pot řebné informace o Hargašovi od malé Zuzky Maturové, pomoci odbojá řů m vým ěnou za pas do Švýcarska od Varo ňova bratra a zabránit tomu, aby ho místní šéf gestapa Wiesner mohl obvinit ze spolupráce s bandity. 263 Primá ř Varo ň se postupn ě vypracoval v kladného hrdinu. Již p řed touto akcí pomohl ošet řit amerického pilota, ale tehdy šlo o mnohem mén ě riskantní akci. Hargašovi zpo čátku pomohl jen proto, že ho o to poprosila jeho známá Marta Maturová. A nejprve cht ěl Hargaše jen zbavit bolesti morfiem a nechat ho tak v klidu zem řít, ale po krátké úvaze a za sou časného tlaku mladé Viery Martišové se rozhodl ho p řevézt na operaci do nemocnice. Pln ě se zapojil do jeho záchrany a nakonec s ním odjel do hor. Vzdal se tak dobré kariéry na klidném, nekompromitujícím míst ě.264 Jolana Zarajová m ěla již na léka řské fakult ě problémy s ÚŠB, pobyla dokonce ve vyšet řovací vazb ě a jakožto komunistka byla vylou čena ze studií a nastoupila do zam ěstnání v nemocnici jako sestra. Zajiš ťovala Varo ňovi styk s komunisty. Postupn ě mezi nimi vznikl milostný vztah a ona s ním odjela do hor. Hrobník Herna, pijan a v ůbec celkov ě velmi zpustlý člov ěk, v kritickém momentu nezištn ě pomohl ukrýt Hargaše, a čkoliv to od n ěj nikdo ne čekal. Marta byla znud ěná, nev ěrná manželka doktora Matury. K Hargašovi se chodila u čit hrát na klavír. Postupn ě to p řerostlo v milostný vztah, který byl ale spíše platonický a dosti problematický. Marta hledala spíše rozptýlení a kompenzaci nedostatk ů ve vztahu se svým manželem. Hargašovi zajistila pomoc u primá ře Varon ě. Nebylo to z n ějakého politického p řesv ědčení, ale čist ě spontánní pomoc

262 K osudu slovenských žid ů za války srv. KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991; LIPSCHER, Ladislav: Židia v slovenskom štáte 1939-1945 , Print-Servis, Bratislava 1992. 263 Srv. postavu komisa ře ÚŠB Čelka v románu Sklené oko a Lily Marlen od Juraje Váha. 264 Primá ř Varo ň je tedy další postavou, která za číná jako neutrální a b ěhem d ěje se z ní stane kladná. Srv. s postavami Marka Uhrína v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če, podporu číka Joríka v románu Předsunutý od Petera Hajdúka či Cyrila Šubíka v románové trilogii (Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ) od Miloše Krna.

78 milovanému člov ěku. Když jela z Topolník ů do Lieskova, aby varovala Martišovi, měla dopravní nehodu. Z vozu se sice dostala, ale následn ě ji srazili projížd ějící Němci. Martina láska byla v mnohém spíše hledáním rozptýlení v pro ni nudném život ě. Profesor Martiš se zdráhal pomoci a i on špatn ě dopadl. P ři zátahu byl zast řelen p říslušníky gestapa. Viera, studentka medicíny, která Hargašovi, svému bývalému u čiteli francouzské literatury, pomohla, byla našt ěstí u své babi čky. Samo Holá ň pracoval jako řidi č lokomotivy v kamenolomu a zárove ň šlo o velmi aktivního komunistického ilegální pracovníka. On Varo ňovi pomáhal zajistit odvoz Hargaše. Na konci si vzal jeho automobil a jel zast řelit Ve čeru, což se mu poda řilo. 265 Odvrátit Martiš ův tragický konec už nedokázal a byl rád, že sta čil utéci před p říslušníky gestapa. Zápletka Cádrova díla se to čí okolo pokusu zachránit zran ěného člov ěka, jemuž hrozí smrt. V této mezní situaci se projevují charaktery jednotlivých postav. Někte ří se zachovají zcela podle p ředpokladu. Negativn ě nap říklad Ve čera či Matura a pozitivn ě t řeba Holá ň či Zarajová. Další nepat ří na první pohled ani do jedné skupiny a rozhodují se v konkrétní okamžik podle okolností. U primá ře Varon ě je to velký krok ve zm ěně vlastní osobnosti. Autor se zam ěř il p ředevším na rozvinutí napínavé fabule, nicmén ě lze vypozorovat i ideologické zabarvení. V bezpe čnosti jsou lidé bu ď neschopní či intrikáni. 266 Ostatní z vyšších vrstev jsou bu ď egoisti čtí nebo se teprve musí odhodlat k dobrému činu. Lidé z nižších sociálních pater spole čnosti se bez váhání v kritické situaci zachovali správn ě a pomohli p ři záchran ě partyzánského života. Kniha není příliš zatížena schematizmem v jednání postav a v celku se jedná o čtivé dílo s napínavým p říb ěhem.

265 Holá ň je m ěstskou obdobou rozhodných partyzánských velitel ů a komisa řů , kte ří se vyskytují v dílech Miloše Krna, Petera Jilemnického, Vladimíra Miná če, Ladislava Be ňa, Antona Baláže, Anny Deve čkové a dalších. 266 Srv. s vykreslením pracovník ů sekretariátu HS ĽS v románu Nám ěstí svaté Alžb ěty od Rudolfa Jašíka.

79 5) Smr ť sa volá Engelchen je M ňačkovým vále čným románem s autobiografickými prvky, 267 ve kterém se st řídají dv ě časové roviny, v nichž sledujeme p říb ěh hlavního hrdiny, partyzána Volodi. První za číná jeho zran ěním páte ře p ři osvobozování Zlína a pokra čuje pobytem v nemocnici. Volo ďa se postupn ě zotavuje z vážného zran ění zad, op ět získává cit do nohou a za číná znovu chodit. Na konci odchází z nemocnice, aby našel vále čného zlo čince Engelchena. Volo ďa se ve vzpomínkách vrací do doby p řed koncem války, kdy byl členem partyzánského od řadu p ůsobícího v okolí Vizovic. 268 Vybavuje si první sv ěř ené úkoly, seznámení se s Martou, se kterou navázal milostný vztah, či likvidací německého generála, jenž jí ublížil. Tím na sebe partyzáni poštvali ve zvýšené mí ře gestapo a další jednotky. 269 Za ob ět této štvanice padla osada Ploština, jež byla jejich základnou. Na konci na sebe navázala jedna část od řadu tyto n ěmecké represivní síly a zbytek pomohl Rudé armád ě p řekro čit pohrani ční pr ůsmyky. 270 Hlavním hrdinou, jehož prost řednictvím autor promlouvá, je partyzán s přezdívkou Volo ďa. Je to mladý muž s komunistickou orientací, a čkoli členem strany není. P řipojil se k od řadu, plnil r ůzné úkoly a zamiloval se do odbojové pracovnice Marty. V ěř il, že po válce budou žít spolu. Na konci války prod ělal vy čerpávající pochod p řed Jagdkommandem. 271 Po válce se v nemocnici b ěhem

267 Ladislav M ňačko se narodil v roce 1919 ve Valašských Kloboukách. D ětství prožil v Martin ě, kde se vyu čil lékárníkem. Pracoval jako stavební d ělník. V roce 1939 se neúsp ěšn ě pokusil o út ěk do SSSR. O rok pozd ěji byl zat čen za pokus o p řechod n ěmecko-nizozemských hranic a putoval do koncentra čního tábora a na nucené práce. V roce 1944 se mu poda řilo utéci a zapojilo se do odboje na Valašsku. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany a za čal pracovat jako redaktor v Rudém právu a v Pravd ě. Poté p ůsobil jako zpravodaj z řady evropských a asijských zemí a jako šéfredaktor Kultúrného života . V této dob ě se za čalo ochlazovat jeho stranické nadšení. V roce 1967 emigroval do Izraele. V následujícím roce se vrátil a zapojil se do tzv. pražského jara. Po sprnové okupaci emigroval do Rakouska. M ňačkovy rané básnické, divadelní i prozaické práce jsou v zajetí schematizmu. Obrat nastal partyzánským románem Smr ť sa volá Engelchen . Poté kritizoval v Opožd ěných reportážích i dobové spole čenské nešvary. V tom pokra čoval i v rakouském exilu. Zem řel v roce 1994 v Bratislav ě. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 390-392. 268 Kritický pohled na činnost partyzán ů v této oblasti p řináší Jaroslav Pospíšil. Srv. POSPÍŠIL, Jaroslav: Hyeny , Lípa, Vizovice 1996. 269 K nacistickému represivnímu aparátu srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 62-65. 270 K osvobozování Moravy srv. ŽAMPACH, Vojt ěch: Od Hronu k Vltav ě: podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa , Futura, Praha 2006. 271 Srv. podobný motiv v románu Kamarádi Kataríny Lazarové nebo ve sbírce povídek Smr ť tridsa ťsedmi čky Rudy Morice.

80 zotavování z t ěžkého zran ění trápil spoluvinou za tragický osud Ploštiny. 272 Z fyzického trápení ho vysvobodila pé če dr. Brázdy. Psychické trauma mu pomohla překonat láska k sest řičce Elišce, odpušt ění od matky Raškové z Ploštiny a soust řed ění se na pomstu – na dopadení Engelchena. Hlavní ženská hrdinka Marta Goldová pracovala v p řísné konspiraci. Naoko pracovala pro p říslušníka SD Wilczeka, který ji nasazoval jako prostitutku vyšším armádním d ůstojník ům, a získával tak informace o jejich smýšlení. 273 Ve skute čnosti Marta pracovala pro protinacistický odboj. Její osoba byla mnohem d ůležit ější než celý Nikolaj ův od řad, práv ě ona byla napojena na výše postavené velitelství. Marta byla Židovka, která našla úto čišt ě u Rašk ů na Ploštin ě. Pro ty se stala jejich vlastní dcerou. Likvidace Ploštiny ji zasáhla velmi intenzivn ě. Navíc se musela vyrovnávat s tragickým osudem Žid ů za války, kterou sama p řežila, na rozdíl od prakticky celé své rodiny. 274 Zlé bylo rovn ěž to, že byla svým okolím ve m ěst ě považována za skute čnou prostitutku, „která to táhne s Němci“. Její pravou úlohu znalo jen velmi omezené množství lidí. 275 Díky svému postavení dokázala získat informaci o chystaném p řepadu, ale již nestihla paseká ře varovat, a tak jen skryt ě p řihlížela drásavým událostem. Po válce se odst ěhovala do Kanady. I tam ji ale dostihly kruté vzpomínky a nakonec spáchala sebevraždu. Zdravotní sest řička Eliška se starala o Volo ďu v nemocnici. Postupn ě spolu navázali milostný vztah. Láska k Elišce, kterou opustil p řítel Zdeno, jenž prod ělal totální nasazení v říši, mu pomohla p řekonat t ěžké období, kdy se jeho zran ění nelepšilo a hrozilo, že z ůstane invalidní. Volo ďa si v rozhovorech s Eliškou ulevil od svých traumat a láska k ní zafungovala jako nejlepší lék. 276 Partyzánský velitel Nikolaj pat ří mezi kladné hrdiny, ale p řece jen nezapadá do archetypu. Je to zkušený bojovník, dokáže se postarat o zhruba sedmdesát bojovník ů, umí se správn ě rozhodnout a svoji v ůli prosadit. I on ale chybuje, což je u sov ětského partyzánského velitele celkem ne čekané. 277 Jednou p řišla Marta

272 K likvidaci Ploštiny a dalších obcí srv. IVANOV, Miroslav: A ho řel snad i kámen , Panorama, Praha 1982. 273 K tomuto zp ůsobu kontrarozv ědné práce srv. NORDEN, Peter: Salon Kitty , Südwest- Verlag, München 1970. 274 K osudu evropských Žid ů srv. GÖTZ, Aly: „Kone čné řešení“: p řesun národ ů a vyhlazení evropských Žid ů, Argo, Praha 2006; HILBERG, Raul: The destruction of the European Jews , Harper and Row, New York 1979. 275 Srv. s postavou u čitelky Meležové v románu Vrátím se živý od Miloše Krna. 276 Podobnou roli zastává zdravotnice Štefka v novelistickém triptychu Pamät sdrca od Petera Andrušky. 277 U ostatních autor ů se nevyskytuje velitel partyzánského oddílu, který by se dopustil

81 zmlácená, jeden n ěmecký generál na ni použil bi č na psy. Nikolaj si na n ěj potom s od řadem po čkal a zlikvidoval ho. B ěhem této akce navíc partyzáni uko řistili p řísn ě tajné, velmi d ůležité dokumenty, čímž upoutali více pozornosti. Tato chyba nebyla jediná. P ři jiné akci zajali partyzáni jednotku n ěmeckých technik ů, jejich velitele Volo ďa zast řelil, 278 ostatní Nikolaj propustil. Jde o humánní gesto, které ale m ůže mít paradoxní následky. Tito muži z hlediska n ěmeckého velení selhali a mohli být převeleni do trestných jednotek, jež se poté podílely na vále čných zlo činech. M ňačko nazna čuje možnost, že by tito propušt ění zajatci mohli být mezi členy komanda, které se ú častnilo likvidace Ploštiny. Nikolaj taktéž nedokázal rozpoznat špiony a tím ohrozil od řad i osadu. V jednom okamžiku navíc ud ělal velmi hloupou v ěc; omylem vyst řelil z panzerfaustu a zabil se. M ňačko p říb ěh ješt ě vygradoval tím, že Nikolaj potom chyb ěl v d ůležitých chvílích, kdy se jeho zástupce Griška rozhodl opustit osadu, což zpe četilo osud Ploštiny. Kdyby neud ělal osudovou chybu, mohlo vše dopadnout jinak. I on tak nese sv ůj podíl na ob ětech mezi paseká ři. Inženýr Kubis byl navenek čelný funkcioná ř NSDAP ve Zlín ě, vedoucí zvláštního odd ělení v Ba ťových závodech a otec syna Alfréda, který padl na východní front ě, prost ě „vzorný N ěmec“. Ve skute čnosti byla jeho arizovaná vila ve Zlín ě centrem odbojové skupiny zam ěř ené na získávání d ůležitých informací. Marta byla formáln ě jeho pod řízenou v továrn ě. Díky zrad ě Bati a Mach ů se N ěmci dozv ěděli nejen o partyzánech a Ploštin ě, ale i o zlínské bu ňce v Kubisov ě vile, kterou ihned zlikvidovali. Kubis je stejn ě jako Marta člov ěk, který žije dvojí život. Je to navíc N ěmec na významné pozici. U toho bychom v dílech p ředchozích let vlastenecké chování rozhodn ě ne čekali. Student Fred je Kubisovým synem, jenž údajn ě p řišel o život na východní front ě. Ve skute čnosti byl u partyzán ů. V od řadu dostal na starost dohled nad Ba ťou a Mach ů. Po Nikolajov ě smrti Fred p řestal na chvíli plnit sv ěř ený úkol a partyzánský soud ho odsoudil; poprav čí četa se ale k výkonu trestu neodhodlala. 279 Po válce se

takové chyby v dob ě války. Už u Bednára ve sbírce Hodiny a minuty se na n ěkolika místech objevili partyzáni, kte ří se nezachovali správn ě, ale nešlo o postavu samotného velitele či o sov ětské ob čany. Pozd ěji se u Ruda Morice se povídkovém souboru Smr ť tridsa ťsedmi čky objevila kritika Veli čkovy absence u Stre čna, avšak samotní partyzáni nehrají v příb ěhu aktivní roli. 278 Volo ďa váhal a psychicky se vyrovnával s tím, že poru čík bude na rozdíl od ostatních popraven. S touto skute čností se vyroval díky tomu, že d ůstojník m ěl u sebe knihu, která nesla ex- libris Žida Armina Weisse. Poru čík nesl sv ůj podíl viny, podíl na arizaci a tedy na zlo činech páchaných na Židech. 279 Srv. s postavou partyzána Volkmana v novele Patrím k vám od Juraje Špitzera.

82 z Freda, jenž cítil vinu za smrt svého otce, stala troska. V této postav ě vidíme partyzána, který se po roce 1945 nedokázal vyrovnat s traumaty p ředchozí doby. V Peterovi ze Srbska m ěl od řad spolehlivého, chladnokrevného, ale i krvela čného bojovníka. V kritické situaci však na chvíli selhal i on. Skupinu v tu chvíli „zachránil“ sov ětský partyzán Dimitrij, který do té doby platil spíše za „udržovatele dobré nálady“. Na t ěchto dvou hrdinech vidíme, že lidské povahy jsou složité a zejména ve vypjatých situacích lidé n ěkdy jednají jinak, než bychom čekali. Op ět se jedná o kontrast v ůč i schematizmem poznamenaným díl ům. Další hrdinka knihy, Jožina, nesm ělá vesnická dívka se za války velmi zm ěnila. Došlo ke všeobecnému uvoln ění mrav ů a ona byla sou částí tohoto „spole čenského pohybu“; vyspala se snad se všemi partyzány. 280 Jen Volo ďa jí odolával, protože cht ěl žít i v tomto ohledu poctiv ě a navíc se zamiloval do Marty. Autor Jožinu omlouvá, nebo ť doba byla nejistá a smrt mohla p řijít více než kdy jindy ne čekan ě. Živnostník René Kroupa, který za okupace kolaboroval, vid ěl ve zran ěném Volo ďovi možnost, jak získat zásluhy a vylepšit si sv ůj kredit. Odvezl ho do nemocnice a dával halasn ě najevo, že zachránil partyzána. Kroupa je zástupcem bezcharakterního, provin čního člov ěka, který se dokáže p řizp ůsobit každé situaci tak, aby z ní m ěl, pokud možno, prosp ěch. 281 M ňačko nepoukazuje jen na tyto prosp ěchá ře, ústy komunistického činitele kritizuje i nešvary páchané po válce samotnými partyzány. P řestože je tato kritika oslabena konstatováním, že „se pro n ě nic moc ned ělá“, lze v ní spat řovat další prvek vybo čení z dosavadního stereotypu. V názvu knihy se objevuje jméno n ěmeckého vojáka Engelchena, který je staven na rove ň smrti. V knize Engelchen vystupuje v roli velitele zvláštního oddílu, který provedl trestnou akci v Ploštin ě. Tento esesman, p ůvodn ě housla ř z Klingentalu, se stal symbolem zlo činu a viny. M ňačko sice vinu p řisuzuje i dalším postavám, hlavním viníkem za konkrétní zlo čin však z ůstává Engelchen, což potvrzuje i samotný název díla. Engelchena m ůžeme vnímat i jako um ělecký odraz skute čně existující osoby, oberscharführera SS ing. Kurta Wernera Tuttera. 282

280 Tato otev řenost ohledn ě sexuálního chování je rovn ěž ojedin ělá. V ostatních dílech se objevují jen vztahy založené na milostném citu. 281 Charakterov ě podobní „pseudoodbojá ři“ se objevují v románech Lavína od Miloše Krna, Sklené oko a Lily Marlen od Juraje Váha, Předsunutý od Petera Hajdúka či ve sbírce povídek S námi a proti nám od Petera Karvaše. 282 Kurt Werner Tutter se narodil v roce 1909 v Praze. Vystudoval n ěmeckou techniku a nastoupil ke koncernu AEG. Byl aktivní v sudeton ěmeckém hnutí jako redaktor, organizátor a městský zastupitel v Praze. B ěhem války p ůsobil na r ůzných pozicích v rámci jednotek Abwehru. Ke konci války byl velitelem v rámci protipartyzánských jednotek SS. Po válce byl agentem StB. Zem řel

83 V díle vystupují dva zrádci, kte ří mají hlavní podíl na osudu Ploštiny – Ba ťa a Mach ů. Když p řišli mezi partyzány, byli podrobeni výslechu. Volo ďa jim ned ůvěř oval a m ěl pocit, že narazil na nejasnosti v jejich výpov ědích. Nikolaj se ale zdráhal zlikvidovat je bez jasného d ůkazu. Proto byli postaveni pod Fred ův dohled. Pak ve zmatku utekli a znova se s nimi setkáváme v okamžiku, kdy pomáhají s likvidací osady. Po válce byli popraveni. Dalším zrádcem byl pacholek Kone čný, který šel udat partyzány a jejich pomocníky v jeho vsi. Nic ho k tomu nenutilo, nic mu p římo nehrozilo. 283 Volo ďa donutil četnického velitele Pospíšila, 284 aby mu odhalil jeho totožnost. Poté partyzánský soud zrádce odsoudil k trestu smrti. Trest vykonal jeho vlastní bratr, který se poté dokonce p řidal k partyzán ům. Zatímco první z bratr ů prokázal naprostý nedostatek charakteru, druhý naopak vysokou morální úrove ň, když aktem popravy a riskováním vlastního života zkusil smýt vinu svého bratra. Skute čnost, že N ěmci v knize nevystupují jen jako záporní hrdinové, potvrzují Willy a Martin, které Petrova skupina zachránila p řed polními četníky. Oba se p řidali k partyzán ům, prokázali jim platné služby a v jeden okamžik celou skupinu zachránili. 285 Volo ďa z toho nebyl p říliš nadšený, protože to komplikovalo obecné vnímání „p řítel – nep řítel“. Kolektivním, v ětšinou anonymním, a p řesto klí čovým hrdinou knihy je paseká ř, obyvatel osad na úbo čích pohrani čních vrch ů. Živí partyzány, poskytuje jim příst řeší, stará se o n ě. To vše nezištn ě, n ěkdy ani ne zcela dobrovoln ě. Proto by si alespo ň zasloužil, aby ho partyzáni ochránili nebo se o to alespo ň pokusili. Ladislav M ňačko nám p ředkládá obraz partyzánského boje a života, který je zna čně složit ější, než bylo do té doby zvykem. Už samotný fakt, že hlavní hrdina řeší problém viny partyzán ů za tragický osud Ploštiny, je pozoruhodný. Podíl na strašlivém konci Ploštiny zde nesou jak n ěme čtí nacisté v čele s Engelchenem a jeho v roce 1983 v německé Kötztingu. Srv. NAVARA, Lud ěk: Smrt si říká Tutter. Nacistický vrah ve službách StB , Host, Brno 2002. 283 Z dalších udava čů jmenujme sedláka Letanovského z novely Sousedé ze sbírky Hodiny a minuty od Alfonze Bednára. Mladík Pucík v románu Lavína od Miloše Krna prozradil N ěmc ům důležité údaje, aniž by na n ěj činili nátlak. S vědomými kolaboranty se setkáváme v románu Kronika od Petera Jilemnického. V tomto p řípad ě se jednalo o kolaboranty z řad bývalých sov ětských ob čan ů, kte ří se vydávali za partyzány. 284 K dějinám četnictva v dob ě okupace srv. MACEK, Pavel – UHLÍ Ř, Lubomír: Dějiny policie a četnictva III., Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939-1945) , Police history, Praha 2001. 285 Podobn ě se v románu Kataríny Lazarové Kamarádi vyskytují bývalí ma ďarští vojáci, kte ří dezertovali a p řidali se k partyzán ům. U Lazarové je cílem p ředevším podtržení internacionálního charakteru SNP. U M ňačka se jedná spíše o přidání další morální kontroverze.

84 nad řízeným Skorzenym, 286 tak i partyzáni v čele s Nikolajem a Griškou. N ěmci proto, že ji obklí čili, vypálili a mnoho paseká řů post říleli. Partyzáni proto, že odešli z osady v bláhové nad ěji, že z ůstane ušet řena. V osudový okamžik se nacházeli na jiném míst ě, a nemohli tak odrazit N ěmce či je alespo ň zadržet do té doby, než civilisté odejdou. Navíc po sob ě zanechali i stopy, nap říklad zapomenutou munici. Autor řeší vinu i na individuální rovin ě. Nikolaj ud ělal hloupou chybu, Griška se špatn ě rozhodl, Marta nedokázala v čas získat a p ředat informaci o chystaném přepadu, Fred nedokázal uhlídat podez řelé osoby a Volo ďa je nedokázal p ři výslechu jednozna čně odhalit. Navíc se spolu s ostatními vyslovil pro opušt ění Ploštiny. Mňačko v ěnuje hodn ě prostoru vykreslení psychiky postav. Jeho hrdinové mají kladné i záporné vlastnosti, v r ůzných situacích jednají rozdíln ě a vcelku p ůsobí neschematicky a hodnov ěrn ě. Konec okupace nep řinesl všem automaticky klid ani zahojení vále čných ran. N ěkterým uzdravení n ějakou dobu trvá, jiným se nepoda ří vůbec, nebo ť byli až p říliš poznamenání válkou. Mnozí z nich tak nejsou hrdiny, ale spíše ob ětmi. Jedná se o jedno z nejvýrazn ějších d ěl v ěnované tématu partyzánského boje, které v jistém smyslu pokra čuje v tom, co za čal Bednár. Demytizuje téma partyzánského boje a řeší otázku viny. V roce 1963 dílo zfilmovali Kadár a Klos. 287

IV) Literatura druhé poloviny šedesátých let 1) Špitzerovu novelu Pat řím k vám lze vnímat jako zamyšlení intelektuála 288 nad smutnými událostmi z padesátých let. Týká se to p ředevším postihu té části ob ětí, která pocházela z vlastních, komunistických řad. Jako p říklad zde posloužil tragický

286 Standartenführer SS Otto Skorzeny se narodil v roce 1908 ve Vídni, kde vystudoval techniku. V roce 1931 vstoupil do nacistické strany a krátce poté do SA. V roce 1940 p řestoupil k SS. V rámci zbraní SS bojoval na východní front ě, kde byl zran ěn. Od roku 1943 řídil r ůzné speciální operace a jednotky. Na n ěkterých akcích se podílel osobn ě. Nejznám ější je únos Benita Mussoliniho. Zem řel v roce 1975. Srv. WHITING, Charles: Skorzeny, nejnebezpe čnější muž Evropy , Alpress, Frýdek-Místek 1999. 287 Smrt si říká Engelchen , 1963, režie Elmar Klos, Ján Kadár, v hlavní roli Jan Ka čer. 288 Juraj Špitzer se narodil v roce 1919 v Krupin ě. Vystudoval gymnázium ve Zvolenu. Jeho studia na léka řské fakult ě v Praze ukon čily události z roku 1939. Jako Žid byl internován ve sb ěrném tábo ře v Novákách. Za povstání vedl židovskou partyzánskou jednotku, po jeho porážce byl příslušníkem partyzánské brigády v horním Ponit ří. Po válce vystudoval slovenský a francouzský jazyk. P ůsobil jako žurnalista a v ědecký pracovník. V šedesátých letech umožnil jako šéfredaktor Kultúrneho života publikování článk ů kritizujících události z padesátých let. Špitzer se ve svých dílech akcentoval témata spjatá s tzv. židovskou otázkou. Vedle toho se zam ěř il i na problematiku moci a násilí. Po okupaci p řišel o práci a byla mu znemožn ěna publika ční činnost. Zem řel v roce 1995 v Bratislav ě. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 357-358.

85 osud reáln ě existující osoby. 289 Špitzerovo dílo m ůžeme chápat i jako vyrovnání se s vlastním „klopýtnutím“ v kritické dob ě.290 Děj knihy je rozd ělen do t ří časových rovin. V první jsme sv ědky Ernestovy partyzánské činnosti, od jeho út ěku z v ězení a p říchod na Vtá čnik, p řes st řety s Němci za SNP i po n ěm, až k ukon čení bojové činnosti po osvobození Rudou armádou. V další sledujeme jeho práci na povále čné výstavb ě nového, socialistického školního systému, ale i jeho výslech v prostorách bývalého kláštera a pobyt ve v ězení. T řetí rovina nás p řivádí do doby po jeho propušt ění, kdy se Ernest setkával s bývalými p řáteli, navšt ěvoval místa spojená s svou činností za povstání a hlavn ě usiloval o rehabilitaci své osoby. Ernest je profesor, komunistický intelektuál, povahou spíše uzav řený a tichý. Ob čas m ěl pochybnosti o správnosti n ěkterých rozhodnutí, ale p ři vedení partyzánské činnosti se vždy pod řizoval svému veliteli Reptovi. Svým spolubojovník ům přednášel o komunizmu; sou časn ě velel menší jednotce. Když po válce pracoval na reform ě školství, op ět se pod řídil, tentokráte vysoce postavenému nad řízenému a řídil se jeho pokyny. Proto ho p řekvapilo, že byl zat čen, vyslýchán, odsouzen k absolutnímu trestu, po roce čekání na smrt omilostn ěn a poté, co strávil n ějaký čas v nápravném tábo ře, propušt ěn. Na svobod ě byl zklamán neúsp ěchem p ři snaze o očišt ění svého jména. Se stigmatem zlo čince nemohl dostat žádnou lepší práci a za čal si p řipadat zbyte čný. Navíc nemohl najít spole čnou řeč s bývalými kamarády. Za čal chodit na dlouhé procházky do míst spojených s partyzánskou minulostí, v níž byl považován za hrdinu. V minulosti existoval starý dobrý Ernest. Minulost mu vzít nemohli. P řítomnost mu vzali a necht ěli vrátit. Byl plný žalu, hanby, ponížení a zloby. To ho dovedlo k tomu, že spáchal sebevraždu.291 Základem partyzánské jednotky byli krom ě Ernesta ješt ě František Repta, Petr Gal a jistý Josef, jenž nehraje p říliš d ůležitou roli. 292 František Repta, 293

289 St ředoškolský profesor Ernest Otto se zapojil do komunistického odboje a byl zat čen ÚŠB. Poda řilo se mu utéci z nemocnice a odešel do hor, kde se p řidal k partyzán ům pod vedením Jozefa Hagary v Ponit ří pod Vtá čnikem. Po válce pracoval ve školství. Byl ale obviněn z titoizmu a odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl snížen a po čase byl propušt ěn na svobodu. Rehabilitace se nedožil, v roce 1962 spáchal sebevraždu. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 192-193. 290 Špitzer se v padesátých letech podílel na kampani proti skupin ě DAV. 291 Ladislav M ňačko ve svých Oneskorených reportážích z roku 1963 též reagoval na nespravedlivé procesy z padesátých let. Um ělecky v nich zpracoval řadu p říb ěhů osob, které komunistický režim neprávem postihl. 292 O Josefovi se dovídáme jen to, že stejn ě jako Ernest pocházel z Hradišt ě, spolu studovali v Praze, spolu vstoupili do strany, spolu pobývali ve v ězení, spolu z n ěj utekli a spolu p řišli i na Vtá čnik

86 zakladatel partyzánského oddílu, pracoval spole čně s otcem v belgických a francouzských dolech, po jeho smrti u strýce v obchod ě; poda řilo se mu utéci agent ům ÚŠB a nato odešel do hor. Je to p římo čarý člov ěk pevného charakteru. Jako partyzánský velitel se osv ědčil. Po válce pracoval jako lesník. Dokázal se postavit i komunistické státní bezpe čnosti. V Ernestovu vinu neuv ěř il. Už za války si všechno a všechny d ůkladn ě prov ěř oval. Další významná postava, Petr Gal, byl zat čen a p řed v ězením se zachránil pouze tím, že svolil s odchodem na frontu. Ovšem po cest ě odešel do hor k partyzán ům. Po válce podlehl novému režimu; pokusil se sice o intervenci v Ernest ův prosp ěch, ale když neusp ěl, napsal odsuzující článek o Ernestovi ješt ě dříve, než byl oficiáln ě odsouzen. Své vzpomínky na povstání pak p řed vydáním upravil dle p řání cenzora. Petr Gal obstál za války, ale už ne po ní. Stejn ě jako Ernest lehko p řijímal vy řč ené pravdy. Ti „naho ře“ zneužili Ernestovu a Petrovu víru v nový, lepší sv ět a nutnosti p řinést ob ěti p ři jeho budování. Dalším d ůležitým hrdinou knihy je partyzán Javorek. Stejn ě jako Ernest byl zat čen, na rozdíl od n ěj se ale odmítl p řiznat, a čkoli byl psychicky i fyzicky týrán; odmítl „lží sloužit pravd ě“. Ernest má p ři porovnávání s ním vý čitky, že se nechal zlomit, t řebaže v ůč i n ěmu nebylo použito násilí. Ernesta zlomili vyšet řovatelé psychicky; použili izolaci, ne činnost a nevyspání, p ředevším pak využili jeho pochybova čné povahy. Dostali ho do stavu, kdy za čal pochybovat sám o sob ě a snad i za čal v ěř it ve svou vinu. 294 Železni čář Horník je tvrdý chlap. Nebojácn ě bojoval za okupace a po válce měl problémy, když si dovoloval kritizovat nad řízené, kte ří na t ěch místech podle n ěj nem ěli co d ělat. Za to se dostal do nápravného tábora. Zde se s ním potkal Ernest. Horník ho spolu s dalším bývalým partyzánem Jakabem chránil p řed p ředstaviteli předchozího režimu v čele s jezuitou Fra ňem, kte ří se s oblibou mstili za sv ůj osud zav řeným komunist ům. Sov ětský partyzánský velitel Koza čuk říkal v horách

k partyzán ům; v povále čné části d ěje nehraje Josef významn ější roli. 293 Tato postava je z řejm ě odrazem Františka Hagary, ilegálního komunistického pracovníka. Ten spolu s bratrem organizoval partyzánské hnutí v horním Ponit ří a velel partyzánské brigád ě Vtá čnik, která se stala základem Hornonitranské partyzánské brigády. V padesátých letech byl uv ězn ěn. Po vzniku federace se stal ministrem ve slovenské vlád ě. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 84. 294 K problematice politické perzekuce provád ěné komunistickým režimem srv. HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí , Univerzum, Praha 1990.

87 Ernestovi, že byl zav řen v gulagu, ale že pravým komunistou z ůstane i po propušt ění z takového místa. 295 Vyšet řovatel Varhola nehledal pravdu, nýbrž pátral po vině tam, kde mu bylo řečeno, že je. Ernesta vinil ze sabotování výstavby nového školského systému, ze styk ů se zahrani čními diplomaty a z plánování p řevratu. Vy čítal mu, že už za povstání málo úto čili a tak podkopávali možnost povstání vyhrát. Jeho út ěk z v ězení měl být nezodpov ědnou akcí, nebo ť p řihoršil ostatním soudruh ům. P řesv ědčoval Ernesta, že jednal špatn ě, nutil jej pochybovat o sob ě samém. Vykládal mu, že jeho osud není d ůležitý, že se musí ob ětovat ve prosp ěch celku. Vysv ětloval mu, že není důležitý jeho pohled na jeho činy, ale pohled ostatních na n ě; navíc se nehodnotí, jaké se zdály být tehdy, ale jak se jeví nyní. P ředhazoval mu, že je na „druhém břehu“ a že musí „p řeplavat řeku, by ť je studená”; je pro n ěj p řece lepší být na „správné stran ě“, t řeba i mrtvý. Varhola je jeden z t ěch, kte ří plní rozkazy, které se z morálního hlediska nesmí uposlechnout. Ernerst ale nem ěl klid ani po výslechu; celý rok čekal na popravu, každý den ho nechali p řipravit se, aby mu po chvíli řekli, že „až zítra“. Za povstání se nebál, protože na to nem ěl čas. Ve v ězení m ěl ale spoustu času p řemýšlet a strach ho dostihl a p řemohl. Každodenní čekání na smrt ho psychicky zdeptalo a zanechalo rány v jeho duši. P řed odchodem se mu jeden z dozorc ů sv ěř il, že je mu to líto, že je ale úředník, a proto v ěř il v to, co se mu řeklo, jednal „ú ředn ě“. 296 V knize se setkáváme i s nejmenovaným stranickým funkcioná řem, „jedním z nejvýše postavených v zemi“. Ernest pro n ěj pracoval a plnil jeho p říkazy. Funkcioná ř se jej ale po zat čení odmítl zastat a konstatoval, že je-li Ernest nevinný, pak on by musel být on sám vinen. Do novin navíc napsal bojovný text proti zrádc ům povstání a o maskovaných nep řátelích ve stran ě. Zajímavým prvkem je v tomto p řípad ě paralela s událostí z doby okupace. Partyzán Volkman tehdy p řišel o rodi če a stal se z n ěho tvrdý až agresivní bojovník. Při jedné zastávce v obci se ale opil a zapomn ěl pušku v hospod ě. Našel ji komisa ř jednotky a on byl dle odsouhlasených zákon ů oddílu odsouzen k trestu smrti. Všichni cítili, že to není správné, že Volkman ud ělal hloupou chybu, v jeho p řípad ě snad i

295 K sov ětským pracovním tábor ům srv. APPLEBAUM, Anne: Gulag. Historie , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2004; SOLŽENICYN, Aleksandr Isajevi č: Souostroví Gulag: 1918- 1956: pokus o um ělecké pojednání. 1-3. díl , OK Centrum, Praha 1990. 296 Podobní, a čkoli anonymní, vyšet řovatelé se vyskytují i v Bohú ňov ě Zranené jazve .

88 omluvitelnou. 297 Všichni nicmén ě ml čeli, p řísné zákony si totiž odsouhlasili spole čně. Volkman byl popraven a p ři následném německém útoku citeln ě chyb ěl. Ernest m ěl pochybnosti o správnosti vykonání trestu. Bylo mu řečeno, že tu pušku mohl vzít nep řítel a n ěkoho z partyzán ů s ní zast řelit. Oponoval, že se nic takového nestalo, na čež dostal jasnou odpov ěď , že se musí trestat nejen to, co se stalo, ale i to, co se mohlo stát. Ernest si ale i tak myslel, že ztráta života byla p říliš tvrdým trestem. Stejn ě jako ostatní ale nic ne řekl. O pár let pozd ěji se Ernest ocitl v podobné situaci. Všem bylo divné, že by Ernest zradil, málokdo tomu opravdu v ěř il, ale všichni zůstali zticha. Autor cht ěl na tomto p řípadu ukázat, že byly schváleny p řísné zákony, které se obrátily do vlastních řad, že se nepostupovalo lidsky. Zákony jsou lidský výmysl a v p řípad ě dosud poctivých lidí by se podle něj nem ělo postupovat nejp řísn ější cestou a m ěla by existovat možnost odpušt ění. V čele by m ěli stát lidé, kte ří dokážou opravdu vést, tj. mluvit s lidmi a poté se kvalifikovan ě rozhodnout. Vnímavost ke starostem a pot řebám druhých nelze za řídit zákonem. Špitzer vytvá ří kontrast mezi tehdejšími stranickými a státními špi čkami 298 a mezi velitelem Reptou. Ten vždy vše prodiskutoval s pod řízenými partyzány a pak vydal správné rozhodnutí. Vesni čané z Gápelu poh řbili Volkmana do stejného hromadného hrobu jako ostatní padlé partyzány. Byl sice odsouzen a popraven, ale oni ho uložili „mezi své“, přestože se provinil. Ernest vzpomínal, jak cht ěl Volkman p řed smrtí ješt ě n ěco říci, ale už na to nedošlo. Jeho p ředpokládaná slova: „I po smrti pat řím k vám, t řebaže jsem si vaší kulku nezasloužil. Považujte m ě za svého, jsem na vašem b řehu, i když mrtev.“ Volkman se posmrtn ě do čkal p řijetí mezi své druhy. Ernestovi to neumožnili, a proto se zast řelil. Autor tak napravuje tento nedostatek, symbolicky ho tímto dílem za řadil zpátky do spole čnosti, ze které byl vylou čen. Špitzer odhaluje nespravedlivé stíhání osob z řad bývalých partyzán ů.299 Ukazuje krutost psychického „lámání osobnosti“, kterou p řestál spíše

297 Podobn ě srv. zaváhání partyzána Freda Kubise v románu Ladislava M ňačka Smr ť sa volá Engelchen . 298 Srv. KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel: Gottwaldovi muži , Paseka, Praha, Litomyšl 2004; KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948-1953 , SPN, Praha 1991. 299 Řada partyzánských velitel ů byla po nástupu komunist ů k moci nespravedliv ě odsouzena ve vykonstruovaných procesech. N ěkte ří byli odsouzeni k trest ům smrti, jiní k trest ům odn ětí svobody. N ěkte ří se do čkali propušt ění a rehabilitace. Z řady postižených jmenujme nap říklad Josefa Trojana, Viliama Žingora či Michala Se čanského. Srv. HALAJ, Dušan: Generálmajor Viliam Žingor , DATPRESS, Banská Bystrica 1990; http://www.czsk.net ( http://www.czsk.net/svet/clanky/cr/partpopravy.html).

89 přímo čarý člov ěk, než v ěč ně pochybující a tudíž zranitelný intelektuál. Kritizuje, že se ve frázích ztrácejí konkrétní lidé. Vypo řádává se s faktem, že skute ční partyzáni byli odstaveni a do čela se prodrali lidé bez zásluh. Na mušku si bere nap říklad násilný vznik družstev, 300 na čemž ukazuje šikanu od ú řad ů, které si sami vytvo řili. Tyto ú řady nevysv ětlovaly výhody, ale rychle a silou konaly bez ohledu na názory lidí. Je to kritika z pozice levicového intelektuála psaná po čátkem šedesátých let. Nejde tedy proti samotnému komunistickému z řízení, ale proti – z jeho úhlu pohledu – „pok řivení“ v padesátých letech. Na záv ěr nám autor prost řednictvím reklamního pouta če sd ěluje, že se jednalo o „zlatý v ěk grotesky“. 301

2) Jánu Bohú ňovi vyšla jediná autorská kniha. 302 V roce 1966 se zam ěř il na osud Žid ů za války 303 i v letech následujících, 304 a to prost řednictvím hlavního hrdiny Ericha Grünsteina v díle Zranená jazva . S ním se setkáváme v okamžiku, kdy byl po zat čení eskortován komunistickou bezpe čností k výslechu. B ěhem p řevozu se pokusil o sebevraždu. Následuje pobyt v nemocnici a série tvrdých výslechů. Erich je tak řka zlomen a moc nechyb ělo a podepsal by vykonstruované obvin ění. 305 B ěhem uv ězn ění vzpomíná na události z doby druhé sv ětové války. S jejím nástupem se za čaly zhoršovat životní podmínky Žid ů, rodiny Grünstein ů nevyjímaje. Rodina se cht ěla zachránit s ňatkem dcery Blanky s tzv. „hospodá řsky d ůležitým Židem“, inženýrem Lachsem. Plán se ale nezda řil a Erich se ocitl v transportu. B ěhem spojeneckého náletu byl vagón poškozen a hlavnímu hrdinovi se poda řilo spole čně s Ferem Spitzem utéci. Pomohli jim d ělníci z pily – dali jim zásoby a vytvo řili ve vagónu s d řívím pro Švýcarsko skrýš. Grünstein a Spitz dojeli ve vlaku až do jedné stanice v Rakousku poblíž

300 Problematiku násilné kolektivizace v Československu v ucelené podob ě zpracoval Karel Jech. Srv. JECH, Karel: Kolektivizace a vyhán ění sedlák ů z půdy , Vyšehrad, Praha 2008. 301 ŠPITZER, Juraj: Patrím k vám , Československý spisovatel, Praha 1964, s. 95. 302 Ján Bohúň se narodil v roce 1906. Pod pseudonymem Ujo Mirko sestavil řadu pohádek. V mezivále čném období organizoval kulturní akce davist ů. Po válce pracoval až do roku 1970 jako ředitel hotelu v Praze. Zem řel v roce 2000. Jeho starší bratr Emo Bohú ň byl rovn ěž spisovatelem. Srv. http://www.slovakia-in.host.sk (http://www.slovakia-in.host.sk/sin07-2001/kultura/kultura10.html). 303 K postavení slovenských Žid ů za války srv. KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991; LIPSCHER, Ladislav: Židia v slovenskom štáte 1939-1945 , Print-Servis, Bratislava 1992. 304 K osudu Žid ů po roce 1945 srv. HEITLINGER, Alena: Ve stínu holocaustu a komunismu: čeští a slovenští židé po roce 1945 , G plus G, Praha 2007. 305 K politickým proces ům srv. KAPLAN, Karel – PALE ČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu , Barrister & Principal, Brno 2001.

90 hranic. Zde ale vlak zastavil kv ůli poškozené trati. Oba se museli vydat ven z úkrytu, aby se najedli a napili. Venku narazili na Hanse Klebera. Ten jim slíbil, že je p řevede přes hranice, když mu pomohou vyloupit vagón s proviantem. Erich ale Hanse zast řelil a oba ute čenci se rozd ělili. Fero se ztratil a on využil vagónu k út ěku do Švýcarska. Následn ě vstoupil do československé zahrani ční armády a byl zran ěn v boji. Po válce se vrátil do Československa. Erich Grünstein pocházel z židovské rodiny obchodníka s látkami a galanterním zbožím. Byl nadaný a vystudoval práva. Upoutali ho marxistické ideje a stal se komunistou. Zbavil se sice náboženského p řesv ědčení, ale pro nacisty a jejich spojence nadále z ůstával Židem, což jen potrhoval jeho velký nos. Erich je bojácný, intelektuální typ, který bojuje se strachem. Své p ůvodní p říjmení Grünstein si nahradil p říjmením Guri ča – po svém zachránci, mistrovi na pile, Jozefu Guri čovi. V dob ě tzv. kultu osobnosti byl zat čen a vyšet řovatel se snažil z n ěho dostat násilím přiznání. 306 Nejprve mu nadával za to, že m ěl v úmyslu pomoci utéci vále čnému zlo činci – že si tak zachra ňoval p ředevším sv ůj život, nebylo bráno v potaz. Pak je mu p ředhazována loupežná vražda. Podle vyšet řovatele nezabil Hanse v n ějakém hn ěvivém roz čilení, ale ze zištných d ůvod ů, nebo ť si cht ěl p řivlastnit nakradené zlato. Nakonec je vin ěn z toho, že napomáhal zahrani čnímu špionovi. Tím nebyl myšlen nikdo jiný než František Spitz. František Spitz byl Erich ův starší kamarád z chudší rodiny. Byl sportovn ě nadaný a dívkami vyhledávaný. Potuloval se po kavárnách a v ěnoval se jazzové hudb ě. Rozhodl se nebýt ani Židem ani marxistou. Cht ěl asimilovat. 307 Skon čil ale v transportu spolu s Erichem. V moment ě, když ten zast řelil Hanse, Fero se naštval, nebo ť v Hansovi vid ěl možnost záchrany, kterou zni čil p řecitliv ělý a rozmazlený Ejí ček. V ten okamžik se jejich cesty rozd ělili a setkali se až po válce v Československu. Spitz u Grünsteina p řespal. To se stalo Erichovi osudným, nebo ť tak podle státní moci spolupracoval s údajným židovským nacionalistou a nep řátelským agentem. Hans Kleber byl podd ůstojník SS, který p ůsobil jako dozorce ve tábo ře smrti. 308 Vyzna čoval se tím, že týral a utloukal v ězn ě a posléze je okrádal. Nakonec

306 K vazebním podmínkám srv. TOMEK, Prokop: „P řípad Dr. Doležel a spol.“ – vazební podmínky osob „P řípadu Kr čma ň“, Securitas imperii , 2001, ro čník 7. 307 K problematice identity židovského obyvatelstva srv. ČAPKOVÁ, Kate řina: Češi, N ěmci, Židé?: národní identita Žid ů v Čechách: 1918-1938 , Paseka, Praha, Litomyšl 2005. 308 K tématu koncentra čních tábor ů srv. SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentra ční

91 utekl a s sebou si vzal vedle naloupených cenností i dva v ězn ě. Na hranicích mezi Východní markou a Švýcarskem si namluvil Hildu, dceru sedláka Heinricha. Kleberovým cílem bylo dostat se do Ameriky a tam se úsp ěšn ě usadit. K tomu pot řeboval hodn ě pen ěz. Kradl tedy lihoviny a jiné na černém trhu dob ře zpen ěžitelné zboží z železni čních vagón ů. Grünsteinovi se Spitzem nabídl, že je převede p řes hranice, pokud mu Erich ův strýc dob ře zaplatí. Erich Hansovi nev ěř il. Klebera považoval za zlo čince, za hnusnou karikaturu člov ěka. Protivilo se mu, že by si m ěli zachránit život za pomoci tohoto odporného jedince. Poslední kapkou bylo, když Fero, Heinrich a Hans za čali hrát karty a Hans použil jako kapitál do hry kopu zlatých zub ů.309 V moment ě, kdy po nich cht ěl, aby mu odevzdali zbran ě, ho Erich zast řelil. Heinricha, který nebyl o moc lepší než Hans, zabil Helmuth. Helmuth Krüger byl jedním ze dvou v ězňů , kte ří utekli s Hansem z lágru. Život si vykupoval tím, že u Heinricha kopal novou studnu ve skále. Byla to vy čerpávající d řina, která z n ěj vysávala životní energii. Helmuth, n ěmecký komunista, necht ěl p ři této otrocké práci zahynout tak jako jeho kolega, mladý polský Žid Stanislaw Janowicz, a tak zabil člov ěka, který mu p řekážel v cest ě za přežitím. Jozef Guri ča, mistr na pile, se samoz řejmostí zorganizoval pomoc pro ute čence Fera a Ericha. Po válce na stranické sch ůzi odmítl hlasovat pro vylou čení nespravedliv ě obvin ěného soudruha. Erich tolik odvahy nem ěl, na podobné sch ůzi podlehl tlaku doby a hlasoval pro vylou čení jiného podobn ě nesmysln ě stíhaného člov ěka. Jozef Guri ča byl d ělník zocelený tvrdým životem. V obtížných zkouškách opakovan ě usp ěl. Erich byl v porovnání s ním slabý intelektuál, který sice za války přemohl strach, ale poté mu op ět na čas podlehl, a musel ho znovu p řekonat. V díle vystupují i komunisti čtí vyšet řovatelé, ale nemají jména. A v ětšina z nich je často literárn ě zastoupena reproduktory či lampami. Výrazn ější jsou dva. Jeden z nich Erichovi oznamuje, že všichni nejsou stejní, že za ním stojí více lidí, včetn ě n ěkterých lidí z bezpe čnosti, a že má být trp ělivý a state čný, nebo ť tento omyl se brzy vysv ětlí. Druhý z nich je tím prvním ozna čen za p říslušníka, který se dopouští svévole a p řekra čuje p ředpisy. 310

tábor , Argo, Praha 2006; MOULIS, Miloslav – CÍLEK, Roman: Zapome ňte, že jste byli lidmi…, nacistické koncentra ční tábory – symbol barbarství , Epocha, Praha 2005. 309 K problematice židovského zlata srv. ZIEGLER, Jean: Švýca ři a smrt, Svojtka & Co., Praha 2000. 310 K fungování StB srv. KAPLAN, Karel: Nebezpe čná bezpe čnost , Dopln ěk, Brno 1999.

92 Ján Bohú ň ve svém díle spojil dv ě časové roviny. Chronologická se v ěnuje Erichovým prožitk ům z doby nejv ětší komunistické zv ůle, zatímco ta retrospektivní sleduje jeho zážitky z doby nacistické nadvlády. Autor ob ě roviny intenzivn ě propojil. Dochází k častému a výraznému prolínání čas ů. Vyskytují se velmi podobné události. Vedle t ěchto paralel Bohú ň použil mnoho dalších literárních figur a jde tedy o velmi stylizované dílo. Vedle motivu srovnání dvou násilnických režim ů311 je dalším dominantním prvkem souboj se strachem, s p řirozeným lidským pudem, který je navíc u Ericha díky vrozeným vlastnostem a výchov ě spíše v ětší než u ostatních. Zran ěná jizva je zna čně orientována na niterné prožitky hlavního hrdiny, které se odehrávají na pozadí historických událostí. Levicový intelektuál Bohú ň si vzal na paškál první polovinu padesátých let, dobu kterou on a jeho kolegové vnímali jako odchylku od komunizmu a ne jako jeho nejvýrazn ější projev. 312 Erich se vydal práv ě cestou komunizmu, tedy zvolil jinou cestu než byl židovský nacionalizmus. P řesto se paradoxn ě dostal do podez ření z napomáhání sionistickým nacionalist ům. On prožil za války četné útrapy a odnesl si z ní jizvy, jak tu vn ější na nose, 313 tak ty vnit řní na duši. Jako ob ět války a navíc marxista ne čekal, že bude nucen op ět prožívat mu čení a boj s vlastním strachem. Erich p řekonal strach za války, když se odhodlal k tomu, že zast řelil Hanse. Podobn ě usp ěl i v souboji s komunistickým vyšet řovatelem, kterého na konci p říb ěhu pobodal psacím perem. I záv ěr knihy je spíše opatrn ě optimistický. Vedle špatných skutk ů byly zaznamenány i četné úsp ěchy, ne všichni p ředstavitelé režimu byli špatní, a v celkovém hledisku jde vývoj správným sm ěrem. Kniha Jana Bohún ě je v mnohém podobná té Špitzerov ě. Na rozdíl od něj neupozor ňuje na konkrétní tragický osud jednoho člov ěka, a čkoliv i ten lze zobecnit sm ěrem k zrazeným partyzán ům z dob SNP, ale prost řednictvím osudu Ericha Guri či na neš ťastný osud komunist ů židovského p ůvodu, kte ří doufali, že spole čnost založená na marxistickém základ ě se zbaví starých rasových

311 K problematice srovnání obou totalitních režim ů srv. BESANÇON, Alain: Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust , Themis, Praha 2000. Ke zlo činému charakteru komunistických režim ů srv. COURTOIS, Stéphane et al.: Černá kniha komunismu: zlo činy, teror, represe , Paseka, Praha, Litomyšl 1999. 312 K problematice padesátých let v Československu srv. KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel: Gottwaldovi muži , Paseka, Praha, Litomyšl 2004; KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948-1953 , SPN, Praha 1991. 313 Na západní front ě byl ran ěn ve tvá ři st řepinou granátu a z ůstal mu trvale poškozený nos.

93 předsudk ů.314 Prost řednictvím postav Julia Švábika a Ernesta Weinera autor upozor ňuje i na smutný povále čný osud řady interbrigadist ů a ú častník ů SNP.

3) Jozef Lánik je autorský pseudonym Alfréda Wetzlera. 315 Ten spole čně s jedním ze svých spoluv ězňů , Rudolfem Vrbou, dokázal utéci z nacistického vyhlazovacího tábora Osv ětim-Birkenau. 316 Oba pak sepsali v Žilin ě zprávu, jež měla informovat sv ět o nacistických zv ěrstvech, o tom, co se skrývá pod pojmem „p řesídlení na východ“, o tom, co se opravdu d ěje v táborech p ředstavovaných sv ětu představovány jako „pracovní“. Zárove ň cht ěli p řinutit odpov ědné činitele k tomu, aby se snažili podle svých možností zastavit další vyhlazování v táborech. V knize Co Dante nevid ěl sledujeme p říb ěh Žida Karla. Na za čátku byl spole čně s dalšími o velikonocích 1942 shromážd ěn v sere ďském tábo ře. Poté byli naloženi do nákladních vagón ů a p řes Žilinu a polskou Zwardo ň odtransportováni do tábora v B řezince. Zde prošli „p řijímacím procesem“, byli za řazeni na baráky a do pracovních komand. 317 N ěkolik v ězňů zapojených v tajné organizaci p řipravovalo út ěk dvou v ězňů , kte ří m ěli za úkol odevzdat dokumenty odhalující zr ůdnou tvá ř nejen Osv ětimi. 7. dubna 1944 Karel a Valér utekli ke slovenským hranicím, kde jim pomohl odbojá ř Tadeusz, který je p řes n ě p řevedl. Doma se o n ě postarali další odbojá ři, jež jim zajistili úkryt. Zde oba sepsali zprávu na základ ě svých zážitk ů a dokument ů, odnesených z tábora. Posléze se setkali i se zástupcem Mezinárodního

314 Nejvýznamn ějším projevem nové vlny antisemitizmu v Československu byl proces s Rudolfem Slánským. V ětšina obžalovaných byla židovského p ůvodu. Srv. LONDON, Artur: Doznání: V soukolí pražského procesu , Československý spisovatel, Praha 1969; STRÖBINGER, Rudolf: Vražda generálního tajemníka. Poslední Stalin ův exemplární proces: soud s Rudolfem Slánským , Petrov, Brno 1991. 315 Alfréd Wetzler se narodil v roce 1918 v Trnav ě. Studium na zdejším gymnáziu musel ukon čit z důvodu p řijetí protižidovských opat ření v roce 1941. Pracoval krátce jako d ělník v ciheln ě, kde byl zat čen pro podez ření ze sabotáže. Po krátkodobém propušt ění byl op ět zat čen a v roce 1942 skon čil v pracovník tábo ře v Seredi, odkud byl deportován do Osv ětimi. Odtud se mu v roce 1944 poda řilo utéct spolu s Rudolfem Vrbou. Na Slovensku sepsali správu o koncentra čních táborech a poté se zapojil do odbojové činnosti. Zú častnil se SNP. Po válce žil v Bratislav ě. V roce 1968 byl vylou čen z KS Č a nemohl publikovat. Od té doby pracoval v cestovním ruchu. Zem řel v roce 1988 v Bratislav ě. Srv. www.rokovania.sk (http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/1112EF4E25277978C1257258003F0571/$FILE/Zdroj.h tml) 316 O osv ětimském koncentra čním a vyhlazovacím tábo ře byla napsána řada odborných i memoárových knih. Z mnoha jmenujme nap říklad: HÖSS, Rudolf: Velitelem v Osv ětimi , Academia, Praha 2006; KRAUS, Ota – KULKA, Erich: Továrna na smrt: dokument o Osv ětimi-Birkenau , Naše vojsko, Praha 1964; DWORKOVÁ, Debórah – PELT, Robert Jan van: Osv ětim: 1270 až sou časnost , Argo, Praha 2006. 317 Karel pracoval nejprve v Leichenkommandu a poté v Planierungskommandu. Zárove ň byl ur čen písa řem bloku 9.

94 červeného k říže, kterému p ředali svou zprávu a zodpov ěděli jeho otázky. Nakonec čekali pod krycími jmény na osvobození zem ě. Kniha je rozd ělena do t ří v ětších celk ů. První, nejobsáhlejší a nejd ůležit ější, zahrnuje p říjezd do tábora a pobyt v n ěm. Druhá část zachycuje út ěk z tábora a návrat do vlasti. T řetí popisuje sepisování zprávy a rozhovory s vlivnými lidmi. V první části se autor soust řeďuje p ředevším na popis táborového života, nacistických brutalit a fungování vyhlazovací mašinérie. V ěnuje se i chování v ězňů a příprav ě út ěku. Nejp ůsobiv ější jsou pasáže popisující tzv. parademarsch s ceremoniálem - tj. brutální masakrování v ězňů jako trest za pokus o út ěk p ěti z nich, selekce v ězňů nezp ůsobilých k práci, likvidaci mrtvol, život dyzenterik ů, chladnokrevná vražda Holan ďana lopatou na ramp ě či nahnání zpola vykastrovaného Marcela na dráty pod nap ětím. V takovémto prost ředí samoz řejm ě dochází k polarizaci povah, a tak máme možnost sledovat na jedné stran ě reprezentanty represivního režimu: cynického táborového doktora Thilla, 318 který provádí selekce v ězňů a rozhoduje o jejich život ě a smrti, p řísnou rapportführerin Drechslerovou z ženského tábora, krutého blockfürera Lausmanna, který vymýšlí hr ůzné zp ůsoby poprav, sadistického dozorce Palitsche 319 či velitele B řezinky Schwarzhubera. 320 Postavami na pomezí jsou šéf baráku Hamele, dlouholetý v ěze ň, jeho zástupce Pinkus a Stephan/Štefan, kápo jednoho z pracovních komand, nap ůl N ěmec,

318 Hauptsturmführer SS Heinz Thilo se narodil v roce 1911. Do SS vstoupil v roce 1934. Po ukon čení léke řských studiích p ůsobil nap říklad jako gynekolog v rámci projektu Lebensborn. Od července 1942 byl činný jako táborový doktor v Osv ětimi. Velmi často se podílel na selekcích žid ů. Po likvidaci Osv ětimi p ůsobil v Gross-Rosen. V roce 1945 spáchal sebevraždu. Srv. http://www.deathcamps.org ( http://www.deathcamps.org/occupation/auschwitzmen.html ). 319 Hauptscharführer SS Gerhard Palitzsch se narodil v roce 1913. Sloužil postupn ě v koncentra čních táborech Lichtenburg, Buchenwald a Sachsenhausen, kde se stal velitelem bloku. V kv ětnu 1940 byl p řevelen do Osv ětimi, kde p řevzal funkci ná čelníka velitel ů bloku. Na podzim 1943 byl, z řejm ě za trest kv ůli nelegálnímu obohacování, p řevelen jako velitel do pobo čného tábora v Brn ě. Krátce poté byl ale zat čen kv ůli tzv. przn ění rasy a uv ěznen v Osv ětimi. Byl odsouzen k trestu smrti, který byl zm ěnen na p řevelení k trestní jednotce SS. Údajn ě padl v bojích o Budapeš ť. Podle mnoha sv ědectví pat řil k nejkrut ějším dozorc ům. Srv. HÖSS, Rudolf: Velitelem v Osv ětimi , Academia, Praha 2006, s. 122; http://www.deathcamps.org ( http://www.deathcamps.org/occupation/auschwitzmen.html ). 320 Obersturmführer SS Johann Schwarzhuber se narodil v roce 1904. V roce 1933 vstoupil do SS a v témže roce byl za řazen jako strážný do koncentra čního tábora v Dachau. Zde se vypracoval na velitele bloku. V roce 1938 byl p řevelen do Sachsenhausenu, kde zastával funkci ná čelníka velitel ů bloku. V zá ří 1941 p řijel do Osv ětimi. Zde se stal v březnu následujícího roku velitelem tábora ochranné vazby a po osamostatn ění B řezinky tedy zárove ň i zástupcem velitele. Koncem roku 1944 byl p řevelen do Dachau a nakonec byl pov ěř en likvidací Ravensbrücku. Zde byl zat čen Brity a odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v roce 1947. Veliteli B řezinky byli Sturmbannführer SS Fritz Hartjenstein a po n ěm Hauptsturmführer SS Josef Kramer. Srv. http://www.deathcamps.org (http://www.deathcamps.org/occupation/auschwitzmen.html ).

95 nap ůl Polák. Jde sice o v ězn ě, ale o takové, kte ří dostali v systému ur čitou moc a zneužívají ji ve sv ůj prosp ěch. Naopak mezi masou v ězňů vyniká n ěkolik jedinc ů, kte ří pomáhají obstarávat d ůkazy a zajistit út ěk Karla a Valéra. Jedná se o dobrosrde čného kápa z planierungskommanda Pavla a jeho zástupce Wladka, spoluv ězn ě Roberta, Buba, Laca, ob ětavého člena sonderkommanda Filípka, tlumo čnici Malu pracující na štábu SS či zajatého ruského vojáka Vasila. Jde o příslušníky r ůzných národností, vržené do tohoto vražedného Babylónu, kte ří se přesto v ětšinou n ějak domluví a navzájem si pomohou. Je to kontrast vůč i celkovému běsn ění a nenávisti v souvislosti s válkou. Druhá část zachycuje Karla a Valéra na jejich út ěku z „m ěsta smrti“. Vzhledem k tomu, že dobu, po kterou bylo vyhlášeno aktivní pátrání, p řečkali v krytu, soupe řili po cest ě p ředevším sami se sebou, s vlastní únavou a celkovým vy čerpáním. Odbojá ř Tadeusz, který jim pomohl v kritickém pohrani čním úseku, představuje člena širší ilegální organizace, 321 který riskuje sv ůj život, aby pomohl ostatním a zárove ň své okupované vlasti. Ve t řetí části jsme sv ědky rozhovor ů, v nichž Karel a Valér informují především mezinárodního dopisovatele a poté i pracovníka Červeného k říže, Švýcara Warena. Rozhovor ob čas p řipomíná spíše výslech. P ředevším Waren jim zpo čátku moc nev ěř í. Jeho chladné, nep řístupné a dosti pasivní chování je postaveno do kontrastu s osv ětimskými v ězni, kte ří riskovali vlastní životy, aby opat řili d ůkazy a pomohli tak zachránit životy dalších potenciálních ob ětí. Výsledkem jejich akce tak krom ě záchrany vlastních život ů bylo v podstat ě jen to, že zpráva byla odvysílána v BBC, ale nic velkého na záchranu dalších Žid ů p řed osv ětimskými krematorii nebylo podnikuto. Kniha tedy nekon čí happy endem, naopak je to záv ěr s otev řeným koncem s prvkem vyjad řujícím ur čitou marnost ob ěti. Wetzler svoji životní zkušenost p řevedl do literární podoby n ěkolikrát. Poprvé ve zmín ěné zpráv ě, podruhé v dokumentární brožu ře, která vyšla hned krátce po válce. 322 Kniha Co Dante nevid ěl je tedy t řetím po činem. Jedná se o um ělecké, románové zpracování s chronologickým kompozi čním postupem. D ůraz je kladen především na co nejp ůsobiv ější a nejautenti čtější (v rámci um ěleckého zpracování látky) podání zážitku. S tím souvisí st řídmé využití um ěleckých literárních

321 K problematice polského odboje srv. LUKAS, Richard C.: The Forgotten Holocaust: The Poles under German Occupation 1939-1944 , The University Press of Kentucky, Lexington 1986. 322 LÁNIK, Jozef: Oswiecim, hrobka štyroch milionov ľudí , Povereníctvo SNR pre informácie, Košice 1945.

96 prost ředk ů. Za zmínku stojí skute čnost, že autor použil formu vypravování v er- form ě. Zárove ň vydal knihu pod pseudonymem a ani hlavní hrdina nenese jeho skute čné jméno. Lze v tom spat řovat snahu o p ředejití p řílišného vyzdvihování vlastních zásluh a snad i pokus o zevšeobecn ění své zkušenosti. Zajímavým prvkem je i využití kontrastu za použití jména a p říjmení. Zatímco záporní hrdinové vystupují pod p říjmeními (p ředevším se jedná o esesmany, s nimiž p řicházeli čast ěji do styku - Lausmann, Palitsch, Drechslerová, Thillo a další), kladní hrdinové jsou identifikováni pomocí k řestních jmen (jde vesm ěs o spoluv ězn ě zapojené do organizace út ěku). Pod k řestním jménem se objevují i p řevad ěč Tadeusz a odbojá ř Vendelín. Zajímavostí je, že funkcioná ř Mezinárodního červeného k říže je také jen Waren, tedy je vlastn ě za řazen mezi ty spíše špatné. P říjmení a jméno mají v naprosté v ětšin ě p řípad ů jen osoby s okrajovým významem pro d ěj románu. 323 Dílo je vyzrálým, p řesto však působivým sv ědectvím, je varováním do budoucna a zárove ň je obžalobou neschopných a p řitom odpov ědných činitel ů.

4) Ladislav Be ňo324 p ůsobil za války jako ná čelník štábu partyzánského oddílu Vysoké Tatry, 325 jenž pat řil do sestavy brigády Za svobodu Slovan ů.326 Salvy pod kon čiarmy jsou fakticky literárn ě zpracované pam ěti, respektive velitelské zápisky.

323 Podobn ě pracuje s použitím k řestních jmen, respektive p říjmení Katarína Lazarová v románu Kamarádi . 324 Ladislav Be ňo se narodil v roce 1921 v Prestavlkách. Po maturitě na gymnáziu v Banské Štiavnici v roce 1941 za čal u čit na lidové škole. Aktivn ě se zapojil do SNP. Po válce byl d ůstojníkem čs. armády. Od roku 1950 pracoval postupn ě jako u čitel, ředitel školy, výzkumný pracovník a vedoucí redaktor Slovenského pedagogického nakladatelství. Od roku 1971 potom jako vedoucí literárního odd ělení na ministerstvu kultury a poté od roku 1978 jako tajemník Svazu slovenských spisovatel ů. Při psaních svých d ěl, zam ěř ených na druhovále čné údálosti, čerpal částe čně z vlastních zážitk ů. Jeho díla jsou však velmi poplatná komunistické ideologii. Srv. http://www.books.sk ( http://www.books.sk/writer_card.jsp?id=13 ). 325 K roli partyzán ů v odboji a Slovenském národním povstání srv. části 1. 10. a 1. 12. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984; JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend . Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990. 326 Zárodkem brigády byla patnácti členný organizátorský výsadek, který byl vysazen pod velením Ladislava Kaliny a Jevgenije Pavlovi če Volanského v noci z 5. na 6. srpna. Skupina se postupn ě rozrostla na brigádu s několika stovkami partyzán ů. V čele brigády stál nejprve Kalina, kterého posléze nahradil Vo ľanskij. Štáb brigády sídlil v zá ří a říjnu ve Zvolenském hrad ě, odkud se přesunul do oblasti u m ěsta Revúca. Oddíly brigády p ůsobily na velmi rozlehlém území a t ěšili se proto zna čné samostatnosti. Jádro brigády se spojilo u Zlaté Idy s Rudou armádou. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 326-327.

97 Autor podává stru čnou historii jednotky od výcviku v Abarov ě u Kyjeva a vysazení patnácti členné organiza ční skupiny u Liptovské Osady až po spojení s 1. československým armádním sborem. Čtená ř m ůže sledovat po čáte ční osvobozovací boje v Liptov ě, n ěmecký protiútok, rozpad p ůvodní skupiny a vznik oddílu Vysoké Tatry, 327 diverzní akce proti n ěmeckým autokolonám, posádkám, významné železni ční trase Žilina-Poprad či letišti Mokra ď. Oddíl p řestál n ěkolik n ěmeckých ofenziv, i když musel za t ěžkých podmínek ustoupit hluboko do hor, jednou dokonce až na polské území. Partyzán ům se poda řil i pokus o osvobození zajatého spolubojovníka z rukou gestapa. Ke konci došlo i na partyzánskou svatbu. 328 Be ňo vypravuje p říb ěh chronologicky, v jedné časové rovin ě. Vlastní roli potla čil použitím er-formy. Pohybuje se v jedné d ějové rovin ě, která se odehrává v prostoru východní části Liptovské kotliny. V knize nevystupuje žádný hlavní hrdina. Setkáváme se zde s mnoha partyzány, a to jak s p říslušníky oddílu Vysoké Tatry, tak se členy jiných skupin. Vedle partyzán ů vystupují v knize mnozí vesni čané, p ředevším z opera čního pásma oddílu. Autor v ěnoval málo prostoru p římé charakteristice postav. Jejich povahy měly vyplynout nep římo z jejich skutk ů, hlavn ě v bojových situacích. Souboje však působí dosti podobn ě a stejn ě tomu je i s jejich ú častníky. Všichni jsou state ční, nebojácní a velmi odolní. V ětšinou mají až neuv ěř itelné št ěstí. Velitelé si vesm ěs dokáží snadno poradit i ve velmi t ěžkých situacích; když nastane nejv ětší krize, padne nap říklad mlha, která zakryje p řed zraky nep řítele ústupovou cestu. Velitelem oddílu byl Vasil Achmadulin. Autor ho charakterizuje jako dobrého velitele, který postupuje tvrd ě proti nep říteli, je na sebe p řísný, v ůč i pod řízeným lidský a spravedlivý. Umí si poradit v každé situaci a je neomylný. Vždy se objeví na správném míst ě a pokud prohraje, tak vždy oproti velké p řesile. Je to další p ředstavitel stereotypu sov ětského partyzánského velitele. 329

327 Partyzánský oddíl Vysoké Tatry se skládal p ředevším z obyvatel podtatranských vesnic. Pat řilo k němu necelých dv ě st ě p říslušník ů. Svojí aktivní činností v oblasti východn ě od Liptovského Hrádku narušovali n ěmecké zájmy na zdejší strategické dopravní tepn ě. Podíleli se na osvobození Liptovského Hrádku či Pribyliny. Dne 2. února 1945 se spojili s 1. čs. armádním sborem v SSSR. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 322. 328 Podobný motiv symbolického zakon čení p ředchozích strádání a smrti – narození dít ěte – využila i Katarína Lazarová v román ě Kamarádi . 329 Prakticky stejnými vlastnostmi se vyzna čují sov ětští partyzánští velitelé nap říklad v Jilemnického Kronice , v Kamarádech Lazarové či v Krnov ě Lavin ě.

98 Krom ě n ěj se objevují ješt ě další sov ětští partyzáni. Jmenujme komisa ře oddílu Leonova, staršinu Skorobogatého, radistku Babi ňagrovou, námo řníka Vachromejeva či jednookou Tamaru. Ti všichni jednali v podstat ě bezchybn ě. Nakonec i Stupnikov, který neopatrn ě vpadl do nep řítelem obsazeného domu, tak učinil pouze proto, že neovládl touhu bít nep řítele a byl tedy p říliš aktivní, což není nijak velké provin ění. Velitelé pod řízených sou částí jsou Štefan Morávka, 330 Aurel Grešo, Jano Medvecký, Šándor Lu čan a Laco Hronec. Vidíme v nich state čné, bystré a rozvážné velitele, kte ří se všemi pod řízenými dob ře vychází, objevují se svými rotami vždy tam, kde je jich pot řeba a dokáží prohlédnout každou n ěmeckou lé čku. Laco Hronec se stal ná čelníkem štábu oddílu a tak v knize zastává roli, jež p řipadla v reálu samotnému autorovi. Kniha je rozd ělena do více než padesáti krátkých kapitol. Vystupuje v nich mnoho postav partyzán ů. V ětšina z nich se objevuje jen v jedné, dvou kapitolách. Častěji se objevují nap říklad Kuban čík, Tarage ľ, Uli čný, doktor Brüll, Katrak či Vrbi čan. Internacionální rozm ěr331 je v díle vyjád řen p řítomností sov ětských partyzán ů, polské skupiny, která se po čase odlou čila a odešla pokra čovat v boji ve své vlasti či n ěmeckých p řeb ěhlík ů. Zbyte čným dojmem p ůsobí zmínka o inženýrovi Zababurinovi, který emigroval p řed sov ětskou vládou, a proto je považován za nespolehlivého, „protože už jednou zradil”. 332 Vesni čané, s výjimkou n ěkolika málo zrádc ů, up římn ě a rádi spolupracují s oddílem. S nadšením odevzdávají své zbran ě, st řelivo, ošacení i jídlo. 333 To vše ve velkém, a čkoliv jsou vesnice ob čas pod dohledem n ěmeckých voják ů. Cesta se vždy, jako zázrakem, najde. 334 Nejd ůležit ějšími vesni čany jsou p ředstavitelé revolu čních

330 Štefan Morávka se narodil v roce 1911. P řed povstáním byl velitelem četnické stanice na Štrbském Plese. V partyzánském oddílu Vysoké Tatry p ůsobil jako jeden z pod řízených velitel ů a zástupce velitele celého oddílu. Zahynul v boji na Grúniku 14. ledna 1945. In memoriam byl povýšen do hodnosti kapitána. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 171. 331 S výrazným zd ůrazn ěním internacionální rozm ěru SNP se setkáváme nap říklad u Kataríny Lazarové v Kamarádech , Vladimíra Miná če v Generácii a Antona Baláže ve Snu pivníc . 332 Orgány sov ětské moci unesly z Československa velké množství ob čan ů do SSSR. Mezi ně pat řili i ruští a ukrajinští emigranti. Srv. BYSTROV, Vladimír: Únosy československých ob čan ů do Sov ětského svazu v letech 1945-1955 , Themis, Praha 2003. 333 Srv. podobn ě bezkonfliktní a nadšen ě kooperativní vztah mezi vesni čany a partyzány v románu Kamarádi od Kataríny Lazarové či v románu Sen pivníc od Antona Baláže. 334 Srv. podob ě neschopné strážní jednotky v románu Lavína od Miloše Krna.

99 národních výbor ů, jako je Poruben či Ilavský, kte ří dokáží zajistit neuv ěř itelné množství zásob. Ostatní vesni čané se rovn ěž vesm ěs jen mihnou. Na p řebalu knihy je uvedeno, že autor hovo ří o úsp ěších, ale i neúsp ěších partyzánského hnutí. P ři bližším pohledu zjistíme, že je to pravda jen v omezené mí ře. Partyzáni sice ob čas prohrávali a museli se stáhnout, ale to proto, že byli vy čerpáni, zatímco nep řítel byl odpo čatý a v p řesile. P ři vyrovnaných po čtech vít ězili oni. Odpoutání se jim vždy povedlo, a to za celkem malých ztrát. P řišli především o ovládané území, ale jen do časn ě. P ři p řepadu letišt ě nedorazila jiná partyzánská skupina, jež m ěla bojovat po boku Achmadulinovy jednotky. P řesto vyrazili sami na zte č a letišt ě obsadili. Zápletka kolem ze zrady k řiv ě obvin ěné partyzánky Jany Pajánkové p ůsobí p říliš um ěle. Osm partyzán ů sice odešlo dom ů, ale to v extrémn ě t ěžké situaci a jeden z nich si to po krátké chvilce rozmyslel. Celkov ě lze konstatovat, že partyzán ům ob čas n ěco nevyjde, ale vždy to má n ějaký objektivní d ůvod a nedostatek je promptn ě odstran ěn. Be ňo se dokázal vyhnout schematickému vykreslení postav, ale to p ředevším proto, že jednotlivci hrají v jeho díle v naprosté v ětšin ě minimální roli jako individuality. D ůležitý je celek, kolektiv oddílu. Popis vztah ů uvnit ř jednotky a mezi partyzány a vesni čany je p říliš bezkonfliktní a p ůsobí ned ůvěryhodn ě. Lí čení pr ůběhu bojových st řet ů není p říliš p řesv ědčivé. Salvy pod kon čiarmy jsou především p řehledem událostí, kronikou bez v ětší dávky literární licence.

5) V roce 1968 napsal Juraj Váh 335 dílo Sklené oko a Lily Marlen , které bylo vydáno až z poz ůstalosti po jeho p řed časné smrti. Nám ětem knihy jsou události v jednom st ředoslovenském m ěste čku b ěhem doznívajícího povstání. Martina T. navštívila motospojka povstalecké jednotky a p ředalal mu balík pro Andreje Hornunga, majitele p řilehlého autoservisu. B ěhem p ředávky zast řelil voják procházejícího Gabriela Flóriše. Na radnici tou dobou probíhala zmatená sch ůze RNV. To již n ěme čtí vojáci vyhán ěli z m ěsta poslední povstalce. Spolu s

335 Juraj Váh se narodil v roce 1925 v Žilin ě. Na zdejším gymnáziu v roce 1945 maturoval. Následující vysokoškolská studia nedokon čil. P ůsobil krátce jako mládežnický funkcioná ř a poté od roku 1949 jako dramaturg v různých divadlech. Stejnou profesi vykonával od roku 1974 v banskobystrickém rozhlase. Je autorem řady divadelních p ředstavení. V nich se v ěnoval vojnové tématice v širším záb ěru i mimo druhou sv ětovou válku a SNP. V dalších se zam ěř il na politické a spole čenské problémy sou časnosti. Je rovn ěž autorem n ěkolika prozaických d ěl. Zabýval se i divadelní kritikou. Zem řel v roce 1976 v Žilin ě. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 592-593.

100 armádními jednotkami dorazilo i SD. 336 N ěmci p řevzali archiv ÚŠB 337 a za čali s represemi. 338 I slovenští činitelé se pokusili o akci. Namí řili ji p ředevším proti místním duchovním, které podez řívali z napojení na Londýn. Martin T. se snažil najít Hornunga, aby mu p ředal zásilku. Zkusil to nejprve u obuvníka Jonáše, který přechodn ě ukrýval povstalce, ale neusp ěl. Pak p řes svojí p řítelkyni Jolanu Kadlecovou, jejíž bratr Vladislav se aktivn ě zú častnil boj ů, ale nedopadl o moc lépe. Obchodník a protestantský kurátor Seiler nejenže nev ěděl, kde je Hornung, ale navíc ješt ě žádal splacení dluhu, který u n ěj m ěl. Když ani u n ěj nepochodil, zašel za Vilmou T ŕpkovou, která u Hornunga uklízela, ale ani ta mu nepomohla a ješt ě ho podez řívala ze spolupráce s N ěmci. Celou dobu ho navíc sledovali tajní, kte ří doufali, že je zavede za Hornungem. Povstalci se pokusili o protiútok na m ěsto, ale ten neusp ěl. Martinovi T. se na chvíli dostal do nemocnice, nebo ť mu praskly v ředy. Když se vrátil, vzal balík a chtěl ho zanést T ŕpkové, o které byl p řesv ědčen, že má na Hornunga kontakt, ale necht ěla mu ho říci. Po cest ě ho ale sebrali lidi od ÚŠB, které ten balí ček velmi zajímal. Jenže b ěhem zatýkání se balí ček ztratil. Našli ho N ěmci, kte ří mezitím pozatýkali řadu lidí a vyžádali si i ty osoby, jež zajistil Čelko. Část z nich zast řelili, část odeslali do Říše. Juraj Váh vypráví chronologický p říb ěh o jedné d ějové linii za použití vyprav ěč e v t řetí osob ě jednotného čísla. D ěj se odehrává výlu čně v nejmenovaném slovenském m ěst ě v časovém rozp ětí mezi p říchodem n ěmeckých vojsk a dobou krátce po konci povstání. Na záv ěr se dozvídáme i osudy n ěkterých postav po konci děje. P ředevším tedy kdo p řežil druhou sv ětovou válku a kdo ne, pop řípad ě n ěkteré okolnosti. Hlavním hrdinou je Martin T. Jeho biologickým otcem byl autoopravá ř Hornung. Matku mu uškrtil její manžel. Když osi řel, ujmul se ho po čase práv ě Hornung. Martin T. trp ěl žalude čnými obtížemi a nebyl v po řádku ani po psychické stránce, často vid ěl sv ět p říliš naivn ě a p ůsobil tak dojmem slabomyslného. Lidi ho

336 K působení SD srv. SCHVARC, Michal: Z anonymity k oficialite – organizácia Sicherheitsdienstu na Slovensku v rámci Pohotovostnej skupiny H Sipo a SD . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. 337 K ÚŠB srv. CHRE ŇOVÁ, Júlia: Štruktúra ústredných orgánov na Slovensku v rokoch 1939-1945 , Archívna správa MV SSR, Bratislava 1977, s 71. 338 K represím srv. část 1. 13. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. FREMAL, Karol: Slovenská republika po 29. auguste 1944 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB - ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

101 měli tak trochu za blázna. Živil se jako pomocný nevyu čený opravá ř hodin. Jeho celoživotním problémem byla otázka identity. Jeho matka byla n ěmecké a otec slovenské národnosti. 339 Toto ješt ě prohloubila otázka skute čného otcovství. Šikana v sirot činci se rovn ěž podepsala na jeho psychickém stavu. Hornung ův syn Emil mu dával najevo, že ho nemá rád. V dob ě probíhající války a tedy vyost řených vztah ů nebyl pro N ěmce dostate čně n ěmecký a pro Slováky z ůstával nap ůl N ěmcem. 340 Milostný vztah s Jolanou Kadlecovou nebyl p říliš pevný a b ěhem d ěje se rozpadl a zm ěnil se až v nenávist. Martin T. se proto tolik snažil p ředat balí ček, protože Hornung pro n ěj p ředstavoval pevný bod v jeho nejisté existenci. Autor podrthl jeho problém s identitou tím, že tuto postavu nikde nejmenuje p říjmením, ale používá jen inicálu T. N ěmecké zat čení nep řežil a po válce ho všichni považovali za spolupracovníka gestapa. 341 Jeho jméno se tak ani nedostal na pam ětní obelisk ob ětem n ěmecké okupace. Tragika jeho života tak nalezla pokra čování i po jeho smrti. Andrej Hornung byl jedním z iniciátor ů povstání. I oba jeho synové se do n ěj zapojili. Emil padl p ři útoku na N ěmci obsazenou budovy pošty. Jano byl sou částí armádní jednotky, jež se pokusila po n ěkolika dnech o marný protiútok. Hornung má v d ěji velký význam, p ředevším jako adresát balí čku a domn ělý významný článek zpravodajské sít ě, nicmén ě vystupuje v podstat ě jen jako pasivní postava. Ostatn ě krom ě podílu na propuknutí povstání i zde ve m ěst ě a stycích s vojáky nezastával v protinacistickém odboji v ětší role. Zam ěstnanci ÚŠB se projevili jako neschopní ú ředníci. 342 Inspektor Bakaj se snažil využít n ěkterých zjišt ění k vlastnímu obohacení a dosáhl jen toho, že byl zat čen N ěmci a tvrd ě vyslýchán, nebo ť byl podez řelý ze spolupráce s povstalci. Jeho nad řízený mu nepomohl. Konce války se nedo čkal, zem řel v nacistickém v ězení. Jeho nad řízený, komisa ř Čelko, se snažil vypátrat Hornunga a dokázat zapojení místního kléru do odboje, nebo ť ješt ě p řed povstáním tyto církevní hodnostá ře zatkli, ale brzy je museli po tlaku shora propustit. Čelko v obou ohledech selhal. Nakonec byl rád, že ho N ěmci nepotrestali, a on tak p řežil válku. Po jejím skon čení byl

339 Podobn ě sám autor, jehož vlastní jméno zn ělo Heinrich Herzog. 340 K problematice n ěmecké komunity na Slovensku srv. GABZDILOVÁ, So ňa: Nemecká komunita v živote slovenskej spolo čnosti 1938 – 1945 , Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3. 341 K dějinám n ěmecké tajné státní policie srv. BUTLER, Rupert: Gestapo: d ějiny Hitlerovy tajné policie 1933-1945 , Svojtka & Co., Praha 2004. 342 Podobn ě popisuje Rudolf Jašík ve svém románu Nám ěstí svaté Alžb ěty zam ěstnance sekretariátu HS ĽS. Šéf se obohacuje a zbytek je neschopný.

102 odsouzen, ale po osmi letech ho propustili. M ěl n ějaké malé zásluhy a navíc znal některé kompromitující informace. Obersturmführer SS Altmann, zástupce velitele einsatzkomanda, byl příslušníkem SD. Považoval se za inteligentního p říslušníka elity, marn ě čekal na služební postup a choval se povýšen ě.343 Obdivoval st ředov ěké chrámy a v ůč i ženám se dokázal zachovat s nádechem rytí řskosti. To když pustil Jolanu Kadlecovou. Vy řešil místo místní ÚŠB p řípad ohledn ě Hornunga a balí čku pro n ěj. Další osoby nejsou tak propracovány. Jmenujme členy RNV drogistu Kollárika a obchodníka Seilera, kte ří se h řáli pocitem d ůležitosti díky ú časti na dějinné události, ale ve skute čnosti to byli m ěšťáci malého morálního formátu. Stavitel českého p ůvodu Havlásek nabízel svému židovskému známému Kohnovi pomoc, ale když na n ěj ude řili nacisté, ihned ho prozradil, aniž by se snažil ho krýt. 344 Velitel místní vojenské jednotky stotník Herman se neprojevil zrovna jako schopný voják, 345 i když ho částe čně omlouvá špatná vybavenost jeho mužstva těžkými zbran ěmi. Emil Hornung položil v povstání život, ale p řed jeho vypuknutím se choval hrubiánsky k Martinovi T. i své p řítelkyni Žele. Jolana T., která by m ěla Martinovi jako jeho milenka v ěř it p ředevším, ho opustila, nebo ť stejn ě jako její bratr nabyla dojmu, že Martin je kolaborant gestapa. Dala tak na úsudek člov ěka, který se sice také zú častnil povstání, ale na druhou stranu se k ní choval oškliv ě, dokonce ji bil. Obchodník s nábytkem Šedo byl jmenován novým vládním komisa řem. Nicmén ě tuto roli nep řijal s nadšením a po prozrazení Hornungova úkrytu ho schoval u sebe doma, kde byl v bezpe čí. Místního preláta Konvalinku a kaplana Béra považovala ÚŠB za zrádce režimu a ú častníky zpravodajského odboje. Svoji roli sehrál i fakt, že Konvalinka se nem ěl rád s Tisem. Na konci p říb ěhu ovšem vysvítá, že Bér spolupracoval s gestapem a Konvalinka, zastávající siln ě antibolševické názory, ho přinejmenším kryl. Nejvýznamn ějším místním činitelem odboje se nakoenc ukázal být arizátor a gardista MUDr. Žalman. 346

343 Srv. chování velitele komanda E14, hauptsturmführera SS Heusera, v románu Antona Baláže Sen pivníc . 344 Srv. s postavami „odbojá řů z řad buržoazie“ v románu Lavína od Miloše Krna nebo v románu Předsunutý od Petera Hajdúka. 345 Z dalších armádních d ůstojník ů, kte ří bojovali na „správné stran ě“, ale zdaleka nedosahovali takových bojových a morálních kvalit jako partyzáni je možno uvést majora Ďurov čika v románu Ostrov od Petera Hajdúka či bezejmenný velitel roty v povídkovém souboru Smr ť tridsa ťsedmi čky od Ruda Morice. 346 Podobn ě komplikované postavy, které nejsou jednozna čně kladné či záporné, nebo o nichž to až do konce p říb ěhu není jasné, se vyskytují v novelách Alfonze Bednára Hodiny a minuty . Naopak zcela jasn ě vyprofilované osoby najdeme u autor ů, kte ří psali v zajetí schematizmu. Srv.

103 Juraj Váh napsal propracované existenciální drama plné tajemna, zvrat ů, pochybností a nejistoty. Martin T. je ideální p řípad hlavního hrdiny v díle tohoto literárního sm ěru. Má potíže s identitou, je částe čně izolován od okolí a často pobývá ve své samot ě, cítí se odcizen a uv ědomuje si, že nepat ří pevn ě do žádné skupiny, snaží se poznat svoji minulost. Zdánliv ě ned ůležitá v ěc, kterou je doru čení balíku po pádu povstání, se pro n ěj v tu chvíli stává smyslem bytí. Sklen ěné oko v názvu knihy je zhmotn ěno v p říb ěhu náhradním okem trafikanta, u kterého kupuje Martin T. cigarety. Tento trafikant byl donaše čem ÚŠB. Lili Marlen, resp. Lili Marleen 347 byla potom jedna z nejoblíben ějších písní hraných během druhé sv ětové války. A čkoliv si získala mnoho poslucha čů i mezi spojeneckými vojáky, funguje ve Váhov ě díle jako symbol pro n ěmeckou okupa ční moc. Váhovo dílo je p řínosným kamenem do mozaiky d ěl o SNP, nebo ť p řináší pohled z pozice existencionálního literárního sm ěru. Vydáno bylo v roce 1978, nicmén ě z poz ůstalosti. Autorem je datováno na rok 1966. Do kontextu kulturního diskurzu šedesátých let dílo pln ě zapadá. Autor se vyhnul komunistické agitaci i typovému zjednodušování postav. Vzniklo tak pon ěkud čtená řsky náro čnější dílo plné literárních figur, která má co říci i dnešnímu čtená ři.

V) Literatura doby normalizace 1) Peter Hajdúk se zam ěř il na téma osvobozování Slovenska. V díle Ostrov zpracoval na malém vzorku situaci v armád ě t ěsn ě p řed vypuknutím povstání. 348 Spojovací prapor slovenské armády zajiš ťoval výcvik spojovacích rot p řed odesláním k Polní armád ě.349 D ěj této knihy se odehrává v jedné z nich. Spojovací

Janka Priesola v románu Miloše Krna Lavína nebo Andreje Havrana v románu Ladislava Be ňa Nádejné ozveny . 347 Slova písn ě napsal Hans Leip p řed odchodem na frontu v roce 1915. Hudbu složil Norbert Schultze v roce 1938. Píse ň se stala v podání Lale Andersen, respektive Marlene Dietrich velmi populární mezi vojáky na n ěmecké i spojenecké stran ě. Srv. http://www.britannica.com (http://www.britannica.com/eb/article-9048251/Lili-Marleen ). 348 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 349 K problematice slovenské armády srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006.

104 dvojrota byla posádkou v Hradci, kde zabrala školní budovu. V tomto zastr čeném míst ě p řežívali v podstat ě v poklidu. Doba ale nabírala na dynamice. Jednoho dne přijel major Solman z generálního štábu, aby získal místního velitele, majora Ďurov čika, k akci plánované Vojenským úst ředím. Ten souhlasil. Posádku navštívil i partyzánský komisa ř, který cht ěl rovn ěž získat d ůstojníky polopraporu na svou stranu. Tato návšt ěva nedopadla p říliš úsp ěšn ě - domluvili se jen na vzájemné komunikaci. Na d ůstojníky se snažil p ůsobit i místní fará ř, ten s nejmenším úsp ěchem. V ěci urychlila kapitulace rumunské armády. 350 Podporu čík Jankech za čal neoficiáln ě organizovat pochodovou hotovost. V hospod ě se setkal s kamarádem, který sloužil jako partyzánská spojka. Po rozhovoru s ním si ujasnil sm ěr pochodu. Posledním impulzem bylo zast řelení n ěmeckých generál ů v Martin ě. V posádce se řadili jednotku do pochodové kolony, zni čili komunika ční prost ředky v okolí, zav řeli fará ře pod zámek, nadbyte čnou munici p řenechali partyzán ům a vyrazili na Turiec. Autor omezil d ěj vypráv ěný chronologicky er-formou prostorov ě i časov ě. Příb ěh se odehrává b ěhem n ěkolika srpnových dní, jež p ředcházeli vypuknutí boj ů na Slovensku, v do časn ě posádkové vesnici Hradci. P ředm ětem jeho zájmu je demoralizovaná armáda, která p řešlapuje na míst ě. Režimu se sice odcizila, ale teprve hledá samu sebe, resp. její jednotlivé části a jednotlivci tak činí. Hlavním hrdinou je energický a temperamentní nadporu čík Jankech. Je synem výprav čího, který byl po vzniku samostatného státu povýšen na p řednostu. Vystudoval u čitelský ústav a po krátký čas se kanto řin ě v ěnoval. Po odchodu českých d ůstojník ů se chopil p říležitosti, jak utéci p řed vdavekchtivou kolegyní a opustit odlehlé p ůsobišt ě. Hodn ě pil a choval se neurvale k pod řízeným. Nebyl žádným horlivým p říznivcem vládnoucího režimu, ale ani aktivním odp ůrcem. Nenechal si moc radit do života a v podstat ě vy čkával, co p řinese m ěnící se doba. Nějakou dobu mu trvalo, než si uv ědomil, co je pot řeba ud ělat. Poté rázn ě a rychle jednal, bylo mu jasné, že N ěmci již konají a další vy čkávání slovenských vojsk jim nahrává. Vyrazil tedy na pomoc povstalc ům. Ostatn ě domníval se, že vojáci by asi ani nic jiného jen tak lehce neakceptovali. 351

350 K pádu režimu Iona Antoneska srv. TEJCHMAN, Miroslav: Královský povel , Magnet, Praha 1970. 351 Nadporu čík Jankech se typov ě podobá kapitánovi Labudovi z románové trilogie Generácia od Vladimíra Miná če.

105 Jeho nad řízený, major Martin Ďurov čík, je d ůstojník "staré školy". Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích a v ůbec zachoval si ur čitý vztah ke staré republice. Hodn ě spoléhal na svého p řítele Solmana a jeho koncepci. Nakonec se sice vydal stejnou cestou jako Jankech a dvojrota, ale do poslední chvíle nebylo jasné, zda se odhodlá k činu nebo bude čekat na rozkaz z generálního štábu. 352 Čerství poru číci Ján Joštiak a Juraj Stacho p řišli hned z akademie a nem ěli moc zkušeností. Podobn ě jako n ěkolik desátník ů aspirant ů se teprve rozkoukávali. Ostatn ě Ďurov čík a Jankech je k zásadnímu rozhodování ani nepouštěli. Major Solman z generálního štábu p řijel rekognoskovat situaci u útvaru a především zjistit názor jeho velitele. V náznacích ho seznámil s plány Vojenského úst ředí, a tedy londýnské emigrace, na vojenské vystoupení v p říhodnou chvíli. Tento d ůstojník není vysloven ě zápornou postavou, ale reprezentuje nefunk ční, zastaralou a nepružnou koncepci, která nemá šanci na úsp ěch a nemá podporu u mužstva a obyvatel. Jednozna čně negativní postavou je místní fará ř. Je aktivním p ředstavitelem vládnoucího režimu v Hradci. Na d ůstojníky se snaží p ůsobit v pron ěmeckém zájmu, varoval p řed spol čováním s Rusy, partyzány a benešovci, mluvil o nutnosti spojení křes ťanské Západu s N ěmeckem proti barbarským Asiat ům. 353 Jeho zápal a řeči o prznitelích dcer a manželek či rudé záplav ě p ůsobí sm ěšn ě.354 Mezi vojíny je patrná politická diferenciace. N ěkte ří, p ředevším ti rolnického p ůvodu, doufají p ředevším ve vlastní p řežití a návrat k rodin ě na grunt. Jiní, hlavn ě ti z d ělnického prost ředí, jsou stoupenci komunistické myšlenky. Ti pomýšlejí na boj za jinou spole čnost. Pokud by se d ůstojníci nerozhodli jít cestou boje s N ěmci a stávajícím režimem, oni by vyrazili v řadách partyzánských oddíl ů bez nich a nejspíše tedy zárove ň proti nim. Setkáváme se krátce i se dv ěma partyzány. Politický komisa ř Luká č z oddílu Proletá ř zkoušel získat Jankecha. P říliš neusp ěl, protože Jankech nebyl ochotný k tomu, aby ho n ěkdo pou čoval vzletnými řečmi o tom, co má a co nemá d ělat. Michal Harabín, Jankech ův spolužák z u čitelského ústavu, kamarád, poru čík v záloze a

352 Ďurov čík není sice nijak zvláš ť kladný hrdina a jeho odchod do odboje je spíše v ěcí rozumu než citu, p řesto však není vyložen ě zápornou postavou jako nap říklad podplukovník Pavel Jozef Janík v Miná čov ě románové trilogii Generácia. 353 Typov ě se tak hradecký fará ř podobá d ěkanovi Solárovi z románové trilogie ( Ctnostný Metod, Udatný Radúz, Stato čný Celo ) Miloše Krna. 354 Tento fakt autor vygradoval tím, že Jankech ho donutil pod pohr ůžkou vypít velkou dávku borovi čky a p ři odchodu jednotky ho nechal zav řít do školního kumbálu.

106 bratislavská spojka komunistické strany v jedné osob ě, byl tím, kdo nakonec Jankecha získal. Byl nasazen na front ě, kde se brat řil s místními a odmítal nosit stuhu německého železného k říže. M ěl rozhled a dokázal uhádnout nadporu číkovy myšlenky i úmysly. 355 Hajdúk si dal za cíl vykreslit pomocí románu situace ve slovenské armád ě. Vidíme armádu řízenou d ůstojníky se zastaralým myšlením, amatérsky sp řádající povstalecké plány, d ůstojníky nejisté a utáp ějící tuto nejistotu v alkoholu, d ůstojníky bez férového p řístupu k mužstvu, d ůstojníky bez jasného ideového vedení, důstojníky rychle povýšené do svých hodností bez odpovídajících zkušeností. Tato armáda vytvo řila plán na povstání, který m ěl otev řít v p říhodný okamžik p řístupy pro Rudou armádu. 356 Takový plán autor hodnotí prost řednictvím nadporu číka Jankecha jako nefunk ční a alibistický. Sám si díky rozmluv ě s partyzány a díky vlastní originalit ě myšlení dokázal spo čítat, že to nem ůže vyjít, že je to málo a že se na to musí jinak. Vyrazil proto do boje, aby se popral o možnost získat zp ět ztracenou čest národa. Celkov ě jdou ale d ůstojníci do povstání spíše jaksi pasivn ě, v d ůsledku vývoje a bez v ětšího osobního nadšení. 357 Autor, dobrý vyprav ěč , vytvo řil čtivé, svižné dílo s umn ě vystaveným příb ěhem, které se snaží o pr ůnik do psychologie p ředstavitel ů armády. Postavy jako jednotlivci sice netrpí schematizmem, který známe z d ěl padesátých let, ale obsazení rolí je stereotypní. Fará ř je fanatik, bohá č je zbab ělec snažící se vyhnout boji a hlavn ě se obohatit, vojáci d ělnického p ůvodu mají nejpokrokov ější názory, partyzáni mají vždy pravdu, a když jim náhodou n ěco nevyjde, je to hlavn ě chyba toho druhého. Navíc se Hajdúk snaží čtená ře p řesv ědčit o vlastní, tedy komunistické, interpretaci vojenských událostí z doby po čátku povstání. Peter Hajdúk toto téma

355 Pokus komisa ře tedy zkrachoval. To by se komisa řů m v dílech Miloše Krna, Ladislava Be ňa, Petera Jilemnického či Antona Baláže nestalo. Na druhou stranu tato problematizace typu partyzánského komisa ře je limitován tím, že jednal zrovna s Jankechem, tedy impulzivní a nevyrovnanou postavou. Navíc vše zakrátko napravil jiný partyzán, nep říliš typov ě odlišný od Luká če. 356 K boj ům v Dukelském pr ůsmyku srv. RICHTER, Karel: Apokalypsa v Karpatech: boje na Dukle bez cenzury a legend , Ostrov, Praha 2003. 357 Z díla tak vyplývá, že nerozhodnost armády stála za porážkou SNP. To je sice z části pravda, ale mnohem d ůležit ějším faktorem byla z hlediska času nedisciplinovanost partyzán ů, kv ůli níž nesta čilo Vojenské úst ředí dokon čit všechny p řípravy. Srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990

107 rozvinul v knihách Ostrov v bou ři358 a Úsvit nad ostrovem ,359 které na Ostrov navazují.

2) V knize Předsunutý (slovenský název Nie sme z rodu bohatierov ) nás Hajdúk zavádí do prost ředí bratislavského odboje na ja ře 1945. Autor vypráví p říb ěh mladého vojáka v prost ředí plném intrik i pr ůběh boje o osvobození slovenského hlavního m ěsta. Na tomto pozadí probíhá navíc „vnit řní boj o hrdinovu duši”. Dělost řelec československé armády, podporu čík Jorík byl v b řeznu roku 1945 vysazen v prostoru obce Sekule. 360 Jeho úkolem bylo navázat v Bratislav ě spolupráci s málo známou civilní odbojovou skupinou Jest řáb, ve které m ěl fungovat jako spojovací d ůstojník. Jorík se s členy této skupiny kontaktoval, ale postupn ě zjistil, že jim jde jen o získání zásluh a ne o skute čný odboj. 361 Navázal proto spolupráci s jinou odbojovou skupinou, která skute čně provád ěla záškodnickou činnost. Od té první již jen získával peníze, které cht ěl použít na vlastní zabezpe čení po válce. Po příchodu Rudé armády 362 na kraj m ěsta p ůsobil jako p ředsunutý d ělost řelecký návod čí, a pomáhal tak osvobodit Bratislavu. 363 V této pozorovateln ě našel t ěsn ě před příchodem osvobození smrt. Podporu čík Štefan Jorík je absolvent strojní pr ůmyslovky pocházející z Podbrezové. Svoji misi bere jednoduše jako p řid ělený úkol. 364 Hlavn ě ho p řežít a pokud možno získat další hv ězdi čku na nárameník. Postupn ě zjiš ťuje, že Jest řáb funguje spíše jen teoreticky. S touto skupinou se de facto rozchází a nadále ji využívá jen jako zdroj financí a krytí. Od za čátku si s t ěmito kupci nesedl a díky jejich povýšenému chování provází nap ětí každé jejich setkání.

358 Ostrov v búrke (1980) pojednává o jednotce v dob ě boj ů SNP. 359 Úsvit nad ostrovom (1981) se v ěnuje osud ům hrdin ů v dob ě po skon čení války. 360 K problematice výsadk ů ze SSSR srv. ŠOLC, Ji ří: Za frontou na východ ě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní front ě za druhé sv ětové války (1941-1945) , Sv ět křídel, Cheb 2003. 361 K problematice slovenského domácího odboje srv. JABLONICKÝ, Jozef: Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja , Epocha, Bratislava 1969, s. 178-179. 362 K tématu Rudé armády b ěhem druhé sv ětové války srv. ZALOGA, Steve J.: The Red Army of the Great Patriotic War 1941-45 , Osprey Publishing, Oxford 1984; GLANTZ, David M.: Colossus reborn: The Red Army at War: 1941-1943 , University Press of Kansas, Kansas 2005; MERRIDALEOVÁ, Catherine: Ivanova válka: Rudá armáda 1939-1945 , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2007. 363 K tématu osvobození slovenského území srv. RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005. 364 Jorík tak kontrastuje s jednozna čně a odpo čátku uv ědom ělými bojovníky, kte ří se vyskytují ve schematických či novoschematických dílech, srv. nap ř. Janka Priesola v románu Lavína od Miloše Krna či Andreje Havrana v románu Nádejné ozveny od Ladislava Be ňa.

108 Členové skupiny Jest řáb, obtloustlý arizátor textilního obchodu Ondris, noblesní, namyšlený a panova čný advokát doktor Viliam Tur čányi s krycím jménem Lev, malý a ješitný sta řík říkající si Vlk p ředstavují negativní hrdiny. Bojují sice též proti N ěmc ům, ale zase ne tak moc. Dodávají sice n ějaké informace z hospodá řské oblasti, ale když mají p řiložit ruku k dílu nap říklad položit miny na tra ť či p řipevnit je na vagón (železni ční technik, solidní pan Manica, další člen skupiny), tak dávají rychle ruce pry č. Neustále dávají Joríkovi na vědomí vlastní d ůležitost a jeho povinnost je poslouchat. 365 Dokonce ho cht ějí využít k protisov ětské akci. Mají v úmyslu vytvo řit ozbrojenou sílu, která sama p řevezme osvobozené m ěsto a zajistí jeho chod. Tím cht ějí vyšachovat komunisty. Celkov ě p ůsobí jako sm ěšná panská spole čnost hrající si na ilegalitu z egoistických d ůvod ů - zabezpe čit si pozice na dobu po odchodu N ěmc ů a pádu zbytku lu ďáckého režimu, s kterým si sice nikterak moc nezadali, ale taky proti n ěmu p říliš nevystupovali. Oproti nim komunistický odboj, reprezentovaný p ředevším osobou Vojáka je představen jako aktivní, uv ědomn ělý, rozhodný, složený z lidí, jež se neohlížejí na své individuální zájmy. 366 Voják je protikladem šéfa Jest řáb ů Lva. Zatímco Lev se snaží strhnout mladého podporu číka sm ěrem k intrikám, Voják mu ukazuje cestu správným sm ěrem, p řičemž mu zpo čátku i vynadal za ne činnost a neohrabanost. Členkou skupiny je i mladá odbojá řka Olga. Mezi ní a Joríkem došlo k citovému vzplanutí. K nim m ůžeme p řiřadit i sov ětské partyzány, jež vystupují jako charakterov ě pevné, válkou zocelené, se vším si rady v ědící a bodré postavy, které nakonec padnou za svobodné Slovensko. V záv ěre čné fázi p řichází ke slovu i Rudá armáda, která tu zaujímá jednozna čně pozitivní roli. Vystupuje jednak jako mohutná osvobozují síla a jednak jako malá úderná skupina, jež má zabezpe čit p ředsunuté stanovišt ě, což se jí ale p řes zd ůrazn ěné hrdinství nepoda řilo. Jorík má své chyby a v ůbec to není n ějaký monumentální hrdina s jasným přesv ědčením a pevným charakterem. Sv ůj úkol plní sv ědomit ě, ale p říliš nadšení či vlastní iniciativy zpo čátku neprojevuje. Jde mu hlavn ě o vlastní p řežití, pokud možno se zásluhami a pop řípad ě i s n ějakým zabezpe čením na dobu po válce. Po setkání s

365 Srv. podobné postavy v románu Sklené oko a Lili Marlen od Juraje Váha, v románu Lavína od Miloše Krna či sbírce povídek S námi a proti nám od Petera Karvaše. 366 Stejn ě je vykreslen komunistický odboj nap ř. v románech Salvy pod kon čiarmy od Ladislava Be ňa, Jediný de ň života od Fedora Cádry, Sen pivníc od Antona Baláže, Lavína od Miloše Krna a v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če.

109 Vojákem sice za čne provád ět záškodnické útoky, ale na druhou stranu za peníze vytahané ze Lva nakoupí cennosti, které si uschová ve zdi svého p říbytku. Za n ě si po válce chce za řídit firmu. Pod vlivem Vojáka a díky za čínajícímu vztahu s odbojá řkou Olgou v n ěm ale nakonec b ěhem boje o m ěsto p řeváží ta lepší část jeho já a z oby čejného vojáka Joríka se stává hrdina. Žádný velký hrdina, ale zase ne bezvýznamný. Štefan Jorík vyhrál p ředevším boj sám se sebou. Toto vnit řní vít ězství jdoucí ruku v ruce s vít ězstvím vále čným ale p řichází t ěsn ě p řed jeho vlasteneckou smrtí. Autor vypráví d ěj s drobnými výjimkami chronologicky. D ůraz je kladen na děj p ředložený v jedné časové rovin ě. Jak vyplývá z p ředloženého obsahu, fabule je jednoduchá a podaná na relativn ě malé ploše. Autor se nebojí hrubších výraz ů v dialozích ani sexuálních motiv ů.367 Charakterové vlastnosti postav nejsou p ředloženy autorovým popisem, ale pomocí jejich skutk ů a jejich dialog ů.368 V n ěkterých případech pomáhá již nap říklad popis oble čení. Hajdúk nám p ředkládá obraz civilního, tzv. demokratického odboje jako spolek povýšených intrikán ů a staví je do kontrastu s komunisty a rudoarm ějci. V Joríkovi máme vid ět oby čejného člov ěka se skromným p ůvodem, který se sice do časn ě nechá zlákat špatnou stránkou své osobnosti, ale nakonec v n ěm za p ůsobení ideově správných vliv ů p řeváží to dobré, což je potvrzeno hrdinskou smrtí. Jorík není z rodu bohatýr ů, avšak vít ězství ve válce nep řinášejí jen bohatý ři, ale i široká skupina lidí, p řičemž z mnohých se stávají drobní hrdinové. Peter Hajdúk si zvolil kombinaci bratislavského prost ředí a vojenských reálií, což je spíše výjime čný jev. V ětšina podobných d ěl je totiž situována do r ůzných povstaleckých oblastí st ředního Slovenska. Není to jediný p řípad, kdy si tento autor vybral málo frekventovaný prostor. Jeho další kniha Ostrov je situována do prost ředí malé vojenské posádky t ěsn ě p řed vypuknutím Slovenského národního povstání.

3) Jan Suchl je český autor, který se v ěnoval tvorb ě pro d ěti i dosp ělé. Zabýval se rovn ěž literaturou z horolezeckého prost ředí. Jiné jeho knihy mají téma sociálního nap ětí. Toto vše je pak obsaženo v díle Voják si nosí svou pušku sám , jehož d ěj se

367 Vulgární část jazyka využil též Štefan Čep ček ve svém románu Madony a ter če. 368 Stejn ě minimalistický je autorský popis postav i v románu Salvy pod kon čiarmy od Ladislava Be ňa.

110 odehrává v horském prost ředí v napjaté dob ě Slovenského národního povstání; 369 vzhledem k autorovu zam ěř ení v knize celkem logicky vystupuje i dětský hrdina. 370 Kniha je rozd ělena do t ří povídek. V první z nich sledujeme ú čast Jana Lazara v povstání. P řed jeho vypuknutím za ním p řišli partyzáni, aby vzal co nejvíce jídla a přišel za nimi na Prašivou. To ud ělal a v horách již z ůstal. Poté bojoval u Necpal a po ústupu dostal za úkol namáhavý transport ran ěných p řes Krížnou do nemocnice ve Starých Horách. Zde se p řipojil ke strážnímu oddílu. Po pádu Banské Bystrice byl zran ěn do nohy, a proto se vrátil dom ů. Op ět za ním p řišli partyzáni, aby je zavedl do partyzánských bunkr ů. V lesích narazili na další lidi, p řepadli gardistickou chatu a připojili se ke Asmolovovu štábu. Obsahem druhé povídky je služba Aloise Horkého na obrn ěném vlaku „Mstitel “. 371 Lojzovi bylo teprve patnáct let, 372 a tak neprošel mobilizací, a čkoli narukovat cht ěl. Nakonec se ale p řece jen cesta našla – dílenský mistr Šovan si ho vzal do montážní čety, ur čené k opravám trati v p řípad ě nouze. Lojza se ú častnil několika st řet ů, b ěhem jednoho byl i ran ěn. Když zahynul strojv ůdce, dokázal Lojza s „mašinou“ odjet z bojišt ě. Po dalším n ěmeckém postupu ale museli vlak opustit a Lojza ustoupil do Donoval, kde se potkal s rodákem ze stejné vesnice, Janem Lazarem, a s bývalým u čitelem Ilavským. Všichni t ři se pak zú častnili známého pochodu z tábora pod Soliskem p řes Chabenec do Lomnisté doliny, 373 což je nám ětem t řetí povídky. Asmolov ův štáb ustoupil z Donoval do hor. Partyzáni m ěli v plánu spo řádan ě ustoupit ješt ě hloub ěji

369 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 370 Jan Suchl se narodil v roce 1928 ve Zdíkovci u Vimperka. Roku 1949 maturoval na obchodní akademii v Liberci. Pozd ěji dálkov ě vystudoval žurnalistiku v Praze. Pracoval na r ůzných funkcích v Nisanu a Tesle Liberec. Od roku 1969 byl redaktorem Severo českého nakladatelství. Od roku 1971 byl jeho ředitelem, posléze šéfoval nakladatelství Československý spisovatel. Po roce 1990 rozjel vlastní nakaldatelství Erika. Suchl je autorem mnoha knih s cestopisným a horolezeckým nám ětem. Napsal též řadu knih pro d ěti a mládež. Mezi jeho díla pat ří i knihy pro dospělé zam ěř ené na spole čenskou problematiku. Spolupracoval i s rozhlasem a na kont ě má i n ěkolik p řekladatelských po čin ů. Srv. http://www.vimperk.cz (http://www.vimperk.cz/index.php?artid=104&lang=cz&mode=normal ) 371 K problematice povstaleckých obrn ěných vlak ů srv. KME Ť, Ladislav: Povstalecké pancierové vlaky , Železni čné opravne a strojárne, Zvolen 1974. 372 Srv. postavy Fra ňa Čambala ve sbírce povídek S námi a proti nám od Petera Karvaše nebo Miška Strmen ě v románu Kronika od Petera Jilemnického. 373 Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 99 a 151.

111 do masivu Nízkých Tater, ale N ěmci je p ředešli a na tábor zaúto čili. P řes osm stovek muž ů se sp ěšn ě vydalo na pochod. Jejich cílem byla Latiborská ho ľa, ale zastihla je sn ěhová bou ře a tak došli jen do Lomnisté doliny. Suchl ve své knížce používá autorskou řeč ve podob ě ich-formy. V první povídce promlouvá prost řednictvím Jana Lazara, ve druhé skrze Aloise Horkého, ve třetí pak hovo ří u čitel František Ilavský. Všichni t ři hrdinové museli p řekonat sami sebe. 374 Lazar bojoval po boku partyzán ů, byl unaven a navíc zran ěn. Vrátil se proto dom ů ke své žen ě Katce, která nedávno porodila dít ě. A čkoli byl zklamán předchozím vývojem a i noha ho stále bolela, sbalil se a vyrazil doprovodit skupinu partyzán ů. Nakonec v sob ě našel sílu a v horách s nimi z ůstal. Úsp ěšný p řepad gardist ů mu dodal novou energii. Jano Lazar je mladý muž, nep říliš nadšený svým zam ěstnáním jídlonoše v lázních. Je členem komunistické strany a pomoc partyzán ům je pro n ěj samoz řejmostí. Mladý Lojza Horký s nadšením využil nabídky mistra z železni čních dílen a přidal se k osádce obrn ěného vlaku. Jejich dílenský v ůz byl sice také pancé řovaný, ale nebyl osazen kulomety a na obranu m ěli jen oby čejné pušky. Mechanici tak byli odsouzeni v podstat ě k pasivnímu p řečkávání bojových situací a v p řípad ě leteckého útoku bez jakékoli možnosti aktivní obrany. Tento skli čující pocit p řítomnosti v „ocelové rakvi“ a zran ění zp ůsobené st řepinou n ěmeckého granátu p řivedlo Aloise k úvahám o odchodu. Uvažoval, že pokud se p řihlásil dobrovoln ě, m ůže také kdykoli odejít. Z t ěchto úvah ho ale vytrhl útok n ěmeckých letadel, b ěhem n ěhož p řišel o život strojvedoucí Harvát. Lojza zapomn ěl na všechny poraženecké úvahy, chopil se řízení lokomotivy a odjel s ní do bezpe čí. Alois Horký je mladý chlapec, bystrý a houževnatý. Dlouho se cítil odstr čen dosp ělými a své za řazení v díln ě sta řičkého Buriše považoval za nespravedlivé. 375 Cht ěl stát po boku dosp ělých, což se mu splnilo za řazením do čety. Záchranou lokomotivy ukázal, že je platným p říslušníkem osádky. Všichni t ři pak spole čně museli p řemoci p ředevším fyzické utrpení, když unavení p řekonávali za velmi nep říznivých pov ětrnostních podmínek vrcholky Nízkých Tater z liptovské na hronskou stranu, aby se dostali do bezpe čí. Šlo o

374 Motiv p řekonání sama sebe p ři náro čném pochodu se objevuje i v románu Smr ť sa volá Engelchen od Ladislava M ňačka. 375 Srv. postavu Františka Bureše v Kachy ňov ě filmu Prá če (1960).

112 celodenní pochod, 376 plný nástrah, bez v ětší p řestávky. Mnoho voják ů a partyzán ů ho nezvládlo. I Lojza by byl zahynul, ale Jano a Ilavský mu pomohli a spole čně ho nesli poté, co už p řestal vládnout vlastním nohám. František Ilavský, zvaný Činka, je učitelem t ělocviku s levicovou orientací. Je to odolný člov ěk, který v této t ěžké chvíli vystupuje v ůč i Lojzovi do jisté míry v otcovské roli. V poslední povídce se vyskytují i skute čné postavy z doby SNP. Setkáváme se zde s generálem Asmolovem, 377 majorem Studenským, 378 kapitánem Kuchtou 379 a Janem Švermou 380 . Asmolov je kladen do protikladu v ůč i československým generál ům Viestovi 381 a Golianovi. 382 V jejich p řípad ě autor uvažuje o zbab ělosti. P řipouští sice, že jejich situace byla složitá a že není vše úpln ě jasné, nicmén ě jejich hodnocení uzavírá tím, že za své omyly zaplatili vlastními životy. Asmolov naproti tomu jedná rozvážn ě, moud ře, má dobrý vztah s vojáky 383 a dokáže si udržet štáb v organizované podob ě.

376 P řechod Chabence se objevuje i románu Kamarádi od Kataríny Lazarové. 377 Alexej Nikiti č Asmolov byl zkušeným sov ětským partyzánským velitelem. Na Slovensku vykonával funkci ná čelníka HŠPO, respektive HŠPH. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 16. 378 Major Ivan Ivanovi č Studenskij-Skripka stál v čele sov ětské vojenské mise vyslané štábem Kon ěvova 1. ukrajinského frontu k Velitelství 1. československé armády na Slovensku. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 268. 379 D ůstojník úto čné vozby Cyril Kuchta se podílel na zlikvidování skupiny kolem generála Otta. B ěhem SNP vykonával funkci ná čelníka opera čního odd ělení HŠPH. Po válce z ůstal v armád ě. V padesátých letech byl krátce perzekvován. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 137-138. 380 Jan Šverma se narodil v roce 1901 v Mnichov ě Hradišti. Studia práv na Univerzit ě Karlov ě nedokon čil. Stal se redaktorem r ůzných komunistických novin a časopis ů. Absolvoval Leninskou školu v Moskv ě. V roce 1929 stál na Gottwaldov ě stran ě a byl poslancem Národního shromážd ění. Za války pobýval v exilu v Pa říži a v Moskv ě. SNP se zú častnil jako zástupce moskevského vedení KS Č. Zem řel p ři p řechodu Chabence 10. listopadu 1944. Srv. http://www.phil.muni.cz (http://www.phil.muni.cz/fil/scf//komplet/sverma.html). 381 Generál Rudolf Viest se narodil v roce 1890 v Revúci. V roce 1915 byl zajat a vstoupil do čs. legií. V československé armád ě zastával r ůzné velitelské a štábní funkce. S osamostatn ěním Slovenska nesouhlasil. V jeho nové armád ě byl sice jmenován do funkce generálního inspektora, ale v srpnu 1939 odešel do exilu. M ěl podíl na organizování čs. vojska ve Francii a ve Velké Británii. Po vzniku 1. čs. armády na Slovensku byl jmenován jejím velitelem. Dne 3. listopadu byl N ěmci zat čen. Po výsleších byl vykonán trest smrti. Srv. http://www.muzeumsnp.sk (http://www.muzeumsnp.sk/osobnost/viest.htm). 382 Generál Ján Golian se narodil v roce 1906 v Dombováre. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích na Morav ě a Vysokou školu vojenskou v Praze. V čs. armád ě zastával r ůzné velitelské a štábní funkce. Ve slovenské armád ě byl povýšen a jmenován do r ůzných štábních funkcí, mimo jiné i na východní front ě. S novým státem se nesmí řil a po návratu z fronty za čal ve funkci ná čelníka štábu Velitelství pozemního vojska p řípravovat plány na vojenské povstání. V čele Vojenského úst ředí pak stanul v po čáte ční fázi v jeho čele. Byl zat čen spolu s generálem Viestem. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Srv. http://www.muzeumsnp.sk (http://www.muzeumsnp.sk/osobnost/golian.htm). 383 Ve skute čnosti byl vztah mezi Asmolovem a parabrigádou dosti napjatý. Srv. ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha

113 Jan Šverma je vylí čen jako state čný bojovník, který se nevzdal i p řes špatný zdravotní stav. Odmítl evakuaci do SSSR, zatímco v p řípad ě Viesta a Goliana autor nazna čuje možnost, že m ěli v úmyslu využít p řistavená letadla. Šverma pochod nep řežil. Byl slabý, zmatek p ři odchodu, zp ůsobený probíhajícím n ěmeckým přepadem, navíc zp ůsobil, že šel v cizích, menších botách. 384 První dv ě povídky dnes p ůsobí celkem p řijatelným dojmem. Jano je sice komunista, ale povídka je o znovunalezení smyslu ú časti v povstání; Lazar tedy nevystupuje jako typ dokonalého partyzána-komunisty. V p řípad ě mladého Lojzy je to p ředevším p říb ěh dospívajícího chlapce, který se chce zú častnit vále čného dobrodružství a po n ěkolika akcích pozná, že není p říjemné riskovat život. Poslední povídka je sice o velkém vyp ětí sil p ři zdolávání náro čného úkolu, kdy je d ůležité um ět si sáhnout na dno svých sil a v p řípad ě nouze pomoci svému spolubojovníkovi, p řítomnost švermovského tématu je ale dominující, což potvrzuje i její název, který je shodný s názvem celé knihy. B ěhem p řesunu z Donoval nabídl Horký Švermovi, že mu vezme pušku a tím mu uleví. Šverma s díky odmítl, nebo ť „pušku si nosí každý voják sám“.

4) Anna Deve čková se v knize Chlieb a klú č zam ěř ila na literárn ě zpracovaný popis historie partyzánské jednotky p ůsobící na moravsko-slovenském pomezí v poho ří Bílých Karpat. Na za čátku sledujeme nejd ůležit ější st řípky ze života hlavního hrdiny Michala a jeho kamaráda, partyzánského velitele Miloše Uhra. 385 Potom probíhá formování oddílu a dochází k prvním st řet ům s n ěmeckými vojsky. Následn ě se oddíl spojí s dalšími skupinami do partyzánské brigády. 386 Následn ě jsme sv ědky běžných starostí s výcvikem, zásobováním a zajiš ťováním informací. Partyzáni zažijí

1997. 384 B ěhem procesu s Rudolfem Slánským bylo obžalovanému kladeno za vinu i to, že zavinil Švermovu smrt, srv. P ŘIKRYL, Vladimír: Za vlády tmy , Naše vojsko, Praha 1993, s. 120. 385 Miloš Uher se narodil v roce 1914. Pracoval na r ůzných d ělnických pozicích. Byl zat čen při pokusu o p řechod ma ďarsko-jugoslávských hranic. Poté pracoval v Myjav ě, kde se podílel na přípravách povstání. Za povstání velel partyzánskému oddílu Hurban. V bojích u Cetuny 27. února 1945 padl i se svým zástupcem A. Jakubíkem. In memoriam hrdina SNP. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 299. 386 Šlo o 2. československou partyzánskou brigádu J. V. Stalina. Ta vznikla spojením jednotlivých partyzánských oddíl ů v oblasti Malých Karpat. Jejím velitelem byl podplukovník Ilja Dibrava, pozd ěji Jozef Brunovský. Brigáda se skládala z dvanácti oddíl ů. N ěkteré z nich tvo řili bývalí vlasovci a ma ďarští vojáci. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 62.

114 několik výpad ů nep řítele a sami podniknou řadu útok ů na n ěmecké či gardistické hlídky, na posádky Wehrmachtu a na dopravní infrastrukturu. Musejí se též postarat o ran ěné. N ěkolikrát se jim poda ří osvobodit zat čené spolubojovníky či vesni čany. Po čátkem dubna 1945 se spojí s Rudou armádou a pak po jejím boku osvobozují přilehlé území. Vrcholem d ěje je souboj partyzán ů s n ěmeckou protipartyzánskou jednotkou 387 u Cetuny. 388 Autorka zvolila pro svou knihu formu rozhovoru. Vede dialog s ú častníkem povstání, spolubojovníkem známého velitele Miloše Uhra. Jednou časovou rovinou je vlastní rozhovor vedený v místnosti p ři vrátnici továrny, kde je Michal zam ěstnán na rizikovém pracovišti. Retrospektivn ě se ve vzpomínkách oba vrací do doby p řed povstáním, za n ěj i po jeho pádu. V ětšinou vypráví samotný Michal; autorka, jež uvádí, že je jeho genera čním druhem, se ob čas rovn ěž vrací do minulosti a uvádí vlastní zážitky či to, co se dozv ěděla od dalších pam ětník ů z řad vesni čan ů i partyzán ů. V knize vystupuje řada postav partyzán ů a vesni čan ů. P řinejmenším část z nich žila i ve skute čnosti. Vedle Miloše Uhra jsou to velitel brigády podplukovník Ilja Danielovi č Dibrava, 389 jeho nástupce Jozef Brunovský, 390 velitel jednoho z oddíl ů jiné brigády Ján Repta, 391 šéfléka ř brigády MUDr. Bed řich Placák 392 či u čitel Milan Slávik. Dalším skute čně existujícím hrdinou povstání je Miloš Uher. Narodil se jako nejstarší syn v rodin ě ková ře; nejprve pomáhal sedlák ům, pak na stavbách, v Čechách byl asistentem zem ěměř iče, po vojn ě se marn ě ucházel o místo

387 V tomto p řípad ě se jednalo o Abwehrgruppe 218 - Edelwei β. Srv. http://www.kopaniciarexpres.sk/ (http://www.kopaniciarexpres.sk/clanok.php?id_cl=1612). 388 K tomuto st řetu došlo 27. února 1945. Po boku N ěmc ů bojovali i p říslušníci Pohotovostního oddílu HG. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 34. 389 Podplukovník Ilja Danielovi č Dibrava byl vysazen v zá ří 1944 v Žabokrecích u Martina. Stal se prvním velitelem 2. čs. partyzánské brigády J. V. Stalina. Padl 13. října 1944. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 54. 390 Jozef Brunovský p řešel v říjnu 1943 frontu u Melitopolu. Prod ělal parašutistický výcvik a byl vysazen spolu s Dibravou. U druhé Stalinovy brigády sloužil jako ná čelník štábu a po smrti Dibravy jako její velitel. V padesátých letech byl perzekvován. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 32-33. 391 Ján Repta se stal v srpnu 1944 zástupcem velitele 2. partyzánské brigády M. R. Štefánika. Koncem m ěsíce odešel do oblasti u Brezové pod Bradlom, kde založil samostatn ě operující oddíl formáln ě spadající pod druhou Štefánikovu brigádu. Srv. JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970, s. 236. 392 O své ú časti napsal knihu vzpomínek. Srv. PLACÁK, Bed řich: Partyzáni bez legend , KOS, Praha 1992.

115 pohrani čníka. Když došlo k válce s Polskem, byl mobilizován, ale utekl a pokusil se dostat do Jugoslávie, v Ma ďarsku byl však zat čen. Po propušt ění pracoval v myjavské armaturce, jež vyráb ěla munici. Miloš se zapojil do sabotování výroby, tj. vyráb ění zmetk ů, m ěl problémy s gardisty, což ho na čas p řivedlo znovu do v ězení. Za povstání stál v čele partyzánského oddílu. V boji padl a zanechal po sob ě manželku s dcerou. Uher vynikal charizmatem, p řátelskou povahou a velkou silou. Původem, vlastnostmi i chováním p ředstavuje ideální typ budoucího partyzánského velitele. 393 Samotný Michal pocházel z chudé rodiny a matka mu zem řela v šesti letech. V Lubin ě se vyu čil u peka ře; jako mladík chodil strhávat ľuďácké letáky a nahrazoval je komunistickými. Na vojn ě si ud ělal kurz, který mu umožnil být za řazen jako vrchní kucha ř. Když byla jeho jednotka p řevelena na Duklu, využil v Giraltovcích svých problém ů s ušima a nechal se hospitalizovat. Poté odjel na dolé čení do Bratislavy. Po vypuknutí povstání si vyzvedl v kasárnách pušku a vyrazil do Lubiny za Milošem, s nímž se znal již z doby u čení. V oddíle p ůsobil nejd říve jako kucha ř, po čase p řešel do bojové části. Po válce pobyl n ějaký čas v nemocnici a poté vedl soukromou pekárnu. Po znárodnění šel pracovat do dol ů na Ostravsko. Nakonec zakotvil v továrn ě na úpravu kov ů. Ostatní partyzáni jsou p ředstaviteli rozli čných sociálních skupin, ú častnících se povstání – místní vesni čané, slovenští vojáci, sov ětští uprchlíci a p říslušníci výsadk ů, židovští ute čenci, Poláci či lidé z Protektorátu Čechy a Morava. 394 Kniha formální výstavbou syžetu p řipomíná Jilemnického Kroniku . Liší se v ší ři záb ěru. Deve čková se nezam ěř ila na jednu vesnici, ale na konkrétní partyzánskou jednotku, která operovala v té části Bílých Karpat, který leží pod Ve ľkou Javorinou. Jilemnický nechal mluvit o vále čných událostech jen lesníka Gondáše a sám do d ěje nezasahoval; pasivní byl i p ři povále čném rozhovoru. Krom ě odlišností po formální stránce je zde rozdíl i v ideovém zám ěru. Zatímco Jilemnický cht ěl na p říb ěhu jedné vesnice ukázat spole čenský pohyb a síly, jež mu stály v čele, cílem Deve čkové je ukázat nejd ůležit ější události z doby existence oddílu a upozornit na její odkaz – na tvrd ě vybojovanou svobodu.

393 V původu hrdiny srv. Janka Priesola z románu Lavína od Janka Priesola. Ke zp ůsobu velení srv. Ludvíka v románu Smrt chodí po horách od Vladimíra Miná če či poru číka Hrubého v románu Kamarádi od Kataríny Lazarové. 394 K účasti Čech ů v SNP srv. RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914-1945 , Academic Electronic Press, Ústav T. G. Masaryka, Bratislava, Praha 1997, s. 239- 242.

116 Ob ě díla jsou, p řirozen ě, ideologicky zabarvená. Kronika je ale literárn ě lépe zpracovaná a kompaktn ější. Chlieb a klú č má zase v ětší dokumentární, respektive pseudodokumentární p řínos.

5) Kniha Petera Andrušky 395 Pamä ť srdca je cyklem čty ř novel. Vlado Gábriš organizuje pobyt studijní skupiny v rekrea čním st ředisku a p ři posezení na konci posledního dne zavzpomíná na své zážitky z války a povstání. 396 Autor tyto vzpomínky rozd ělil do čty ř novel, pojmenovaných po čty řech ženách, jež m ěly pro mladého vojáka osudový význam. První novela nese jméno Mária. Vladova jednotka se cestou na frontu na čas ubytovala v blíže nespecifikované vesnici. Hlavní hrdina byl ubytován v chalup ě vdovy Márie, jejíž muž zahynul ve válce. 397 Noc p řed odjezdem na bojišt ě došlo mezi Márií a Vladem k milostnému styku, b ěhem n ěhož on dozrál jako muž. Prožili krásný okamžik n ěhy, který na chvíli p řekryl vále čné b ěsn ění. Na za čátku druhé novely, pojmenované Angela, byl Vlado zran ěn. 398 Vzhledem ke svému zran ění dostal dovolenou a navštívil svou, mezitím již osvobozenou, 399 vesnici. Setkal se s Angelou, se kterou chodil p řed odchodem do války, ale láska už, hlavn ě z jeho strany, vyprchala. 400 Po návratu k jednotce se

395 Peter Andruška se narodil v roce 1943 v Trnovci nad Váhom. Vystudoval pedagogickou fakultu v Nit ře. Pracoval jako u čitel, redaktor Slovenských poh ľadov a od roku 1987 jako tajemník různých spisovatelských organizací. Od roku 1998 p ůsobí na nitranské univerzit ě. D ěj jeho knih je často situován do prost ředí jihoslovenského venkova. Vedle toho zachytil na stránkách svých d ěl různé historické události. V některých p řípadech se pustil i do kritiky n ěkterých dobových spole čenských nešvar ů. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 53-54. 396 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Jiří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 397 K dějinám druhé sv ětové války srv. GILBERT, Martin: Druhá sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2006; KEEGAN, John: Druhá sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 1996. 398 Gábriš se stal ob ětí nep řátelské minometné palby. Jeden granát dopadl blízko n ěho a zp ůsobil mu t ěžké zran ění oka. P řes okamžitou léka řskou pomoc Vlado o oko p řišel. 399 RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005. 400 Významnou roli v tom sehrál fakt, že Vlado Gábriš byl oficiáln ě prohlášen za mrtvého. Angelu si poté namluvil ú ředník z lesní správy, jenž byl navíc p říslušníkem Hlinkovy gardy.

117 Vlado dobrovoln ě p řihlásil do partyzánského výsadku, 401 aby mohl bojovat po Ma ťov číkov ě boku. Jméno t řetí novely p řipomíná partyzánskou spojku Zuzku. Vlado s Ma ťov číkem se p řipojili k partyzánskému oddílu, 402 s nímž se zú častnili p řepadu obce Jablo ňovo, ve které byl p řipraven k odjezdu transport se zajatci. Po cest ě k vesnici se Vlado Zuzce sv ěř il, že ji má rád. Ona mu nazna čila, že ani on jí není lhostejný. B ěhem akce Zuzka, stejn ě jako Ma ťov čík, zahynula. Poslední novela je pojmenována po Štefce. Vlado se po válce nechal přemluvit k operaci oka 403 a poté se vrátil dom ů, kde si našel místo správce cihelny. Ve m ěst ě potkal dívku, o níž myslel, že je to zdravotnice Štefka, do které se zakoukal v lazaretu. Ukázalo se, že to ona není, a čkoliv jí byla podobná a m ěla dokonce stejné jméno. Nicmén ě za čali spolu chodit a po čase se vzali. Jak již bylo řečeno, hlavní nám ětem cyklu novel jsou ženy a jejich role a postavení ve válce. 404 To je čtená ři ukázáno na n ěkolika ženách, se kterými se setkává mladý voják Vladimír Gábriš na své cest ě vále čným d ěním. Mária p ředstavuje ženu - ob ěť války, jež ztratila muže na front ě a jež se musí postarat o rodinu. Setkání s mladým a nezkušeným Vladem v ní probudilo touhu a něhu. Chvilka spole čného št ěstí dodala Vladovi sebev ědomí a jí pomohla na chvíli zapomenout na vále čné útrapy. Angela je prostá dívka, která nevydržela čekat na svého chlapce, jenž odešel k partyzán ům a československému vojsku na východní front ě.405 Vlado jí nic nevy čítá, doba je zlá a okolnosti nep říznivé, nicmén ě vztah kon čí. Posléze kv ůli ní neporuší své zásady a nepom ůže jejímu manželovi v postupu jen kv ůli d řív ějšímu vztahu. Štefka zastupuje ženy zdravotnice, tyto „and ěly“ v pekle vále čné v řavy. 406 Pom ůže, dodá nad ěji, ale život b ěží dál. Zuzka je aktivní ú častnicí boje, která pracuje p ředevším jako spojka, ale když je pot řeba, chopí se i zbran ě. Její

401 K tématu výsadk ů ze Sov ětského svazu srv. ŠOLC, Ji ří: Za frontou na východ ě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní front ě za druhé sv ětové války (1941- 1945) , Sv ět k řídel, Cheb 2003. 402 K účasti partyzán ů na vále čném úsilí na území Československa srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984. 403 Vlado dlouho odmítal nechat se operovat n ěmeckým léka řem, ale nakonec svolil. Doktor Schulz mu zran ěné oko nahradil sklen ěnou kuli čkou. 404 K roli žen na vále čném snažení b ěhem druhé sv ětové války srv. CASSIN-SCOTT, Jack: Women at War 1939-1945 , Osprey Publishing, Oxford 1980; LEWIS, Brenda Ralph: Women at War: The Women of World War II – at Home, at Work, on the Front Line , Reader’s Digest, Pleasantville 2002. 405 K působení československých jednotek na východní front ě srv. RICHTER, Karel: Přes krvavé řeky: československý odboj bez cenzury a legend , Ostrov, Praha 2003. 406 K roli zdravotnic na front ě srv. KUHN, Besty: Angels of Mercy: The Army Nurses of World War II , Atheneum Books for Young Readers, New York 1999.

118 smrt je symbolicky zbyte čná, zast řelil ji již umírající n ěmecký voják v situaci, kdy již boj kon čil. Na jejím osudu je ilustrována krutost války a marnost zabíjení v kontrastu s vitalitou mladé ženy a nad ějí na milostný vztah mladého páru. Vlado nakonec z ůstane s ženou, kterou potkal až po válce. Skute čnost, že s ní se ožení a žije, symbolizuje Vladovo vyrovnání se s vále čnou zkušeností (nepotkal ji během války, ale má jméno a podobný vzhled jako jedna z žen, které potkal v dobách boj ů). Nyní žije civilní, ob čanský život, vzdálený od boj ů. Na válku mu ale zůstaly vzpomínky, srde ční vzpomínky - pam ěť srdce. A tu nyní p ředal svým host ům. Peter Andruška je pak p ředal čtená řů m Vladova p říb ěhu. Krom ě žen vystupuje v textu i n ěkolik d ůležitých muž ů. Partyzánský velitel Grigorij je pro Vlada vzorem houževnatého bojovníka, který i p řes ztrátu nohy neustává v boji proti nep říteli, nadporu čík Vojta symbolem vzorného velitele, který se stará o své vojáky a vede je state čně do boje, ve kterém sám umírá. Nejd ůležit ější je Vlad ův spolubojovník Ma ťov čík, se kterým bojoval nejprve jako partyzán, poté spolu sloužili ve Vojtov ě rot ě, aby nakonec skon čili op ět u partyzán ů. Je to Vlad ův vále čný kamarád, spolubojovník, osoba, o níž se v p řípad ě pot řeby m ůže op řít. Zajímavá je postava doktora Schulze. Gábriš sice podlehl naléhání a nechal se od n ěj ošet řit, ale stále nehodlal zapomenout na fakt, že je n ěmeckého p ůvodu. P řipouští možnost smí ření do budoucna, ale nehodlá zapomínat na ob ěti, jež N ěmci zp ůsobili. V knize se prolíná chronologicky vypráv ěný d ěj s úvahami o život ě, válce a ženách. Text je psán civiln ě, v ich-form ě, bez p řílišného patosu. P říjemn ě p ůsobí absence komunistické propagandy. Jedná se o sv ěží a čtivé dílo o válce, ženách a život ě, které sám autor pozd ěji p řepracoval do románové podoby pod jménem Za horami je môj domov .

6) Rudo Moric v ěnoval svou literární tvorbu p ředevším d ětem, zárove ň je ale autorem n ěkolika knih pro dosp ělé. 407 Jednou z nich je Smr ť tridsa ťsedmi čky ,

407 Rudo Moric se narodil v roce 1921 ve Ve ľkých Su čanech. Absolvoval u čitelský ústav v Bánovcích nad Bebravou a p ři zam ěstnání pedagogickou fakultu v Bratislav ě. Pracoval jako u čitel a zú častnil se SNP, b ěhem n ěhož byl zajat a v ězn ěn. Po roce 1948 p ůsobil jako dramaturg Školfilmu, pracovník Výskumného ústavu pedagogického a tajemníkem Svazu slovenských spisovatel ů. Od roku 1959 byl ředitelem vydavatelství Mladé letá. Mimoto byl i politicky činný. Ve své tvorb ě se zam ěř il především na literaturu pro d ěti a mládež, často ve spojitosti se sportem či povstaleckou tématikou. Někdy se zam ěř il na dobové spole čenské problémy, avšak zde často uvízl ve schematizmu. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 398-399.

119 věnovaná zážitk ům d ělost řeleckého družstva pod velením desátníka Martina, které je sou částí čety podporu číka Paluše. V první povídce bylo výše zmín ěné družstvo sou částí obrany u Stre čna. 408 Během jeho nasazení byli vojáci sv ědky p řechodu medi čky Zacharíkové p řes frontu v p řevle čení za chlapce. Studentka jednoho z nich ošet řila a p řislíbila, že se brzy vrátí s proviantem. Dorazila ale v dob ě leteckého p řepadu a puma ji t ěžce zranila. Německá ofenziva donutila vojsko k ústupu. V Príbovcích se podporu čík Paluš oženil, což je náplní druhé povídky. Chlapci z družstva mu zajistili ubytování a vystrojili svatbu. Klid ale netrval dlouho, a tak se d ělost řelci p řesunuli hloub ěji do poho ří Ve ľké Fatry. Jedno družstvo ale pod tlakem nep řítele muselo ustoupit jinou cestou a ocitlo se i s d ělem v horském sedle. Třetí povídka je v ěnována úsilí, jenž Paluš a Martinovo družstvo v ěnovali výstupu na h řebeny s t ěžkým d ělem. Ve čtvrté povídce byli čty ři p říslušníci družstva nasazeni jako obsluha d ěl obrn ěného vlaku Hurban. Zú častnili se tak výpadu proti n ěmeckému op ěrnému bodu v lesovn ě u Čremošného. Poslední povídka zachycuje družstvo p ři ú časti na obran ě Banské Bystrice. Desátník Martin na konci ustupuje spolu s dv ěma chlapci do hor. D ělo bylo zni čeno, „um řelo”. 409 Autor použil p ři vypráv ění ich-formu a postupuje chronologicky od po čáte čních boj ů na severozápad ě povstaleckého území až po konec povstání po pádu Banské Bystrice. Hlavním hrdinou je tu kolektiv 410 - nejmenší vojenská jednotka. Družstvo se skládá z velitele desátníka Martina, t ří voják ů - Imra Vladára, Fera Hlohov čana, Vila, a záložníka Štefana Krkán ě. Fero má z této p ětice nejv ětší obavy p ři n ěmeckých útocích, což jen utvrdilo zran ění, které utrp ěl hned na po čátku boj ů. I kv ůli tomu by byl nejrad ěji co nejd říve doma u svého vína. „Pehatý Vilo”, nejmladší z nich, je pro sv ůj v ěk ter čem ironických poznámek. P ůvodcem bývá železni čář Krká ň. Ten v kritickém okamžiku nahradil strojv ůdce, který byl zabit n ěmeckým odst řelova čem, a odjel s vlakem do bezpe čí. 411 Moric nejde p ři popisu postav voják ů p říliš do hloubky. Věnuje se p ředevším jejich bojové činnosti. Zam ěř uje se na frontové zážitky, nikoli prožitky.

408 K boj ům u Stre čna srv. STEINER, P.: Bitka o stre čniansku ties ňavu (31. 8. – 3. 9. 1944) , http://www.druhasvetova.sk (http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2007080011 ). 409 Jednalo se o kanón proti úto čné vozb ě vz. 37. 410 Podobn ě je hlavním hrdinou kolektiv v románu Salvy pod kon čiarmy od Ladislava Be ňa. 411 Se stejným motivem se setkáváme i v Suchlov ě knize Voják si nosí svou pušku sám .

120 Výrazn ější postavou je velitel čety protitankových kanón ů podporu čík Paluš. Je to p řesv ědčený komunista, a proto mu všichni p řezdívají Ľavý; n ěkte ří v dobrém, jiní ve zlém, což se týká p ředevším ostatních d ůstojník ů. S ústupem od Stre čna nesouhlasil, zdál se mu p řed časný a hlavn ě p říliš rozsáhlý. Autor ho charakterizuje jako spravedlivého velitele, který diskutuje s mužstvem, s nímž udržuje dobré vztahy. Mluví dob ře o Rusech a v debatách nemá konkurenta. 412 Ľavý tak p ůsobí jako kontrast v ůč i vyšším d ůstojník ům, v ůč i „t ěm naho ře”. 413 B ěhem ústupu se ješt ě v Turci oženil se sympatickou dívkou Julkou. Chlapci ji ubytovali u skromných, ale hodných lidí, 414 kte ří rádi p řijali mladou ženu jako svou dceru. Paluš zahynul p ři záv ěre čných bojích p řed Bánskou Bystricou. Osud obou žen v p říb ěhu je tedy smutný. Zatímco medi čka Zacharíková je t ěžce zran ěna a o jejím osudu se více nedozvídáme, novomanželka Julka p řišla záhy po s ňatku o manžela. Z dalších voják ů - kladných hrdin ů vystupují ješt ě velitelé dvou dalších družstev, Furták a Hrn čiar, a velitel vlaku, nadporu čík Kontra. Vyšší velitelé nevystupují jako jednotlivci, ale jako mužstvem neoblíbený sbor. Jediný je zmín ěn konkrétn ě; velitel roty se chová povýšen ě v ůč i Palušovi, ale i on je postavou anonymní. Na Moricov ě knize je pozoruhodné zejména zachycení partyzán ů.415 Autor je zmi ňuje ve dvou p řípadech, p řičemž ani jedna zmínka není p říliš lichotivá. Když uvízlo Hrn čiarovo družstvo v Gäderské dolin ě, cht ěli si místní partyzáni d ělo přisvojit, a čkoliv ho nepot řebovali a bez munice jim stejn ě bylo k ni čemu. Až podporu čík Ľavý vydiskutoval jeho navrácení. Nechovali se tedy zcela logicky. Minimální, nicmén ě zajímavá, je jejich role hned na za čátku p ři obranných bojích u Stre čna. Partyzáni se neudrželi pod n ěmeckým náporem u kamenolomu v Dubné a nep řítel posléze z tohoto bodu ost řeloval pozice p ěchoty, nacházející se v postavení před d ělost řelci. Martinovo družstvo kulomet číky zlikvidovalo. K podobné záležitosti došlo i ve skute čnosti. 416

412 Srv. postavu poru číka Hrubého v románu Kamarádi od Kataríny Lazarové, d ůstojníky z románu Kronika od Petera Jilemnického nebo velitele Ludvíka v románu Smrt chodí po horách od Vladimíra Miná če. 413 Srv. nap říklad postavu podplukovníka Pavla Jozefa Janíka v Miná čov ě trilogii Generácia . 414 Chudí, ale dobrosrde ční lidé jsou postaveni do kontrastu v ůč i t ěm bohatším ve vsi, kte ří byli ochotni ubytovat jen d ůstojníka. 415 K účasti partyzán ů na vále čném úsilí na území Slovenska srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984. 416 Podle dohody m ěli Veli čkovy partyzáni obsadit výšiny na pravém b řehu Váhu. Na místo ur čení ale ani nedorazili, čehož využil nep řítel, který vyhnal slabou obranu a poté odtud post řeloval obránce údolí a řídil d ělost řeleckou palbu a letecké p řepady. Srv. KLIMENT, Charles K. –

121 Moricova kniha zachycuje život voják ů b ěhem konfliktu, kdy se st řídá obrovské vyp ětí a odpo činek, a kdy je každé p říjemné zpest ření více než vítané. Je to dílo nekomplikované a um ělecky st řídmé, pocházející z pera ú častníka povstání. Je jen škoda, že je zatíženo prvky komunistické agitace.

7) Baláž ův417 Sen pivníc z roku 1977 je knihou s tématikou SNP, která se snaží zobrazit vztah mezi partyzány a vesni čany. V lednu posledního vále čného roku dorazilo do vesnice n ěmecké komando. 418 Několik lidí zabili p říslušníci komanda na míst ě. V ětšinu muž ů a dv ě mladé ženy odvedli na služebnu do m ěsta. Zde byli všichni soust řed ěni ve sklepních prostorech ve zna čně stísn ěných podmínkách. Vedle nedostatku prostoru je trýznil hlad a špatný, vydýchaný vzduch. Postupn ě byli odvád ěni k tvrdým výslech ům. N ěkte ří je nep řežili. N ěmci cht ěli získat informace o partyzánském oddíle, 419 který p ůsobil v okolí d ědiny. Lstí se jim navíc poda řilo zajmout komisa ře oddílu Andreje, ale jeho totožnost nezjistili, p řestože ho podrobili nejkrut ějšímu zacházení. Ani vesni čané ho neprozradili, a čkoliv jim nacisté vyhrožovali okamžitou smrtí. Po dlouhé dob ě pobytu ve sklepích byli n ěkte ří odvezeni do Říše, další kopali zákopy. Dcera nejbohatšího z nich byla nasazena jako pracovní síla v kancelá ři. Mezitím navštívil úřadovnu velitel bezpe čnostních sil na celém Slovensku. P řestože místní činitele pochválil, všude byl z řejmý pokra čující ústup. Oddíl b ěhem jednoho p řepadu osvobodil zajaté muže. Spole čně pak ubránili d ědinu a spojili se s Rudou armádou. 420

NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 114. 417 Anton Baláž se narodil v roce 1943 v Lehot ě pod Vtá čnikem. Vystudoval žurnalistiku v Bratislav ě a poté pracoval jako noviná ř. Díky svým knihám se za řadil mezi hlavní autory spole čenského románu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Ve svých dílech se v ěnuje významným historickým událostem (SNP, Únor 1948, budování socializmu) a soudobým spole čenským problém ům, v četn ě t ěch ekologických. Je autorem n ěkolika rozhlasových her. Srv. MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005, s. 60-61. 418 K problematice t ěchto oddíl ů srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 62-65. 419 K účasti partyzán ů na vále čném úsilí na území Slovenska srv. GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941-1945 , Naše vojsko, Praha 1984. 420 K tématu Rudé armády b ěhem druhé sv ětové války srv. ZALOGA, Steve J.: The Red Army of the Great Patriotic War 1941-45 , Osprey Publishing, Oxford 1984; GLANTZ, David M.: Colossus reborn: The Red Army at War: 1941-1943 , University Press of Kansas, Kansas 2005; MERRIDALEOVÁ, Catherine: Ivanova válka: Rudá armáda 1939-1945 , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2007.

122 Příb ěh je vypráv ěn chronologicky v jedné časové rovin ě a er-formou. Odehrává se v časov ě a p ředevším místn ě omezeném prostoru - od ledna 1945 do osvobození; ve vsi, jejím okolí a na služebn ě komanda. Nejvýrazn ější postavou je komisa ř partyzánského oddílu Andrej. P ředstavuje vzorový p řípad internacionálního proletá ře. 421 Otce mu zabili ma ďarští kontrarevolucioná ři, on putoval za prací do Francie a Belgie, v Pa říži se p řidal k dělnickému hnutí, prošel špan ělskou ob čanskou válkou. V roce 1940 byl zat čen, uv ězn ěn a posléze odeslán do koncentra čního tábora. 422 Z toho se mu poda řilo utéci spolu se sov ětským ob čanem Sašou. Spolu pak založili ve slovenských horách partyzánský oddíl, Saša se stal velitelem, Andrej komisa řem. Andrej se vydal po odchodu komanda z vesnice na pr ůzkum, ale padl do rukou voják ů, kte ří ve vsi po nějaký čas z ůstali. Na ú řadovn ě komanda byl krut ě vyslýchán, ale svoji totožnost neprozradil. Andrej je tvrdým životem a vírou v komunistickou myšlenku zocelený bojovník, který dokázal vzdorovat i nejtvrdším ranám osudu. Vesni čané k n ěmu vzhlíželi s velkou úctou a d ůvěř ovali mu. Saša se pohybuje po v ětší část díla mimo děj, nebo ť je zran ěný z p ředchozích boj ů. Ke konci vede rozhodn ě sv ůj oddíl ve st řetu se zabezpe čovací ústupovou jednotkou SS. Dalším členem oddílu je u čitel zvaný Poru čík. Kdysi nebyl n ějak proti režimu a válku v poklidu p řežíval. Když p řišli N ěmci, lekl se a uprchl. N ěmci si pro n ěj sice šli jen jako pro tlumo čníka, ale když vid ěli, že p řed nimi utekl, odvlekli jeho ženu a dceru. Poru čík se poté p řidal k partyzán ům, aby se pomstil a aby se pokusil smýt ze sebe vinu. Cítil se provinile za svou chvilkovou zbab ělost, která pravd ěpodobn ě stála jeho blízké život. Vše cht ěl napravit svojí činností v odboji. V knize vystupují i mnozí vesni čané, ale jen málokte ří mají v ětší význam pro děj. V ětšina vystupuje anonymn ě a jako celek. Z t ěch významn ější lze uvést starého, mluvného, bodrého a v ěkem zkušeného železni čáře Jambora, který p ůsobil jako mravní opora zat čených v podzemních prostorách komanda. Z anonymity vystupují nap říklad ješt ě Martinko, který nahradil Andreje na pozici komisa ře oddílu, Adamko, jeden z nejchudších ve vsi, který se na konci d ěje vrhl do boje, aby získal trochu té

421 Dalším zástupcem typu komisa ře partyzánského oddílu – internacionalisty je komisa ř Bende v románové trilogii Generácie od Vladimíra Miná če či komisa ř Leonov v románu Salvy pod kon čiarmy od Ladislava Be ňa. 422 K tématu koncentra čních tábor ů srv. SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentra ční tábor , Argo, Praha 2006; MOULIS, Miloslav – CÍLEK, Roman: Zapome ňte, že jste byli lidmi…, nacistické koncentra ční tábory – symbol barbarství , Epocha, Praha 2005.

123 lidské d ůstojnosti či mladá Anna Martinková, kterou p říslušníci komanda odvlekli na služebnu. I ona zde byla podrobena mu čení. Sedlák Kamenický, lu ďák a zdaleka nejbohatší obyvatel vesnice, p ředstavuje postavu spíše zápornou. Partyzán ům pomáhal z oportunizmu, cht ěl se zabezpe čit na dobu po válce. 423 Jeho pomoc oddílu ale N ěmci odm ěnili smrtí. Mezi vesni čany pustili informaci, že zradil a udal je. Jeho dceru Magdalénu N ěmci vyslýchali a poté sloužila jako p řekladatelka spis ů na ú řadovn ě komanda. Jeho velitel po ní cht ěl podepsat dva její obrázky, které se mu líbily a chtěl si je nechat. Ona odmítla. Vytvo řila si z toho sv ůj osobní boj. Ona žila v ůbec v trochu jiném sv ětě než ostatní vesni čané. Od mládí se pohybovala v klidu a blahobytu usedlosti a po st řední škole šla studovat malí řství do Bratislavy. Magdaléna je v porovnání t řeba s Annou naivní, životem nezkušená. Cítí a je jí to i dáváno najevo, že mezi ostatní vesni čany nepat ří. Ke konci p říb ěhu ji Heuser zast řelil ránou do týlu. 424 Není zcela jasné pro č, z řejm ě věděla p říliš mnoho z dokument ů, jež zpracovávala. Zcela zápornými hrdiny jsou p ředstavitelé represivního aparátu – standartenführer SS stojící v čele bezpe čnostního aparátu na Slovensku, 425 velitel komanda E14 hauptsturmführer SS Heuser, 426 esesman Noak, "d ůstojník s rákoskou", obersturmführer SS Lesslop a gestapák peka ř Maday. Noak je spenglerovec, právn ě vzd ělaný člov ěk a brutální sadista, který se vyžívá v krutém zacházení s vyslýchanými. Je mistrem výslechové techniky a má na to podrobné příru čky a n ěkolik let zkušeností. Velitel komanda stojí v čele b ěsnící jednotky, přesto se snaží vypadat jako džentlmen, který zachránil Kamenickou p řed znásiln ěním p říslušníky své jednotky a obdivuje její obrázky s p řírodními výjevy. Obersturmbannführer pohrdá smradlavými sedláky, p říslušníky divošského, emocionáln ě založeného slovenského národa. Lidské životy jsou pro n ěj jen čísla do

423 Sedlák Kamenický tak p řipomíná p říslušníky tzv. demokratického odboje, tak jak je zobrazují Juraj Váh ve svém románu Sklené oko a Lily Marlen či Miloš Krno ve svém románu Lavína . 424 Magdaléna Kamenická je ob ětí nacist ů, ale na rozdíl od Hanky Krapové z Miná čovy románové trilogie Generácie či Marty z jeho románu Smrt chodí po horách se nejedná o aktivní bojovnici proti nacist ům. Svoji pasivitou a marným zp ůsobem života p řipomíná postavu malí ře z románu Kamarádi Kataríny Lazarové. 425 Je literárním odrazem skute čného velitele opera ční skupiny H bezpe čnostní policie a SD, respektive velitele bezpe čnostní policie a SD na Slovensku standartenführera SS, vrchního vládního rady dr. Jozefa Witisky. Srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 62. 426 Je literárním odrazem skute čného velitele opera čního oddílu 14 hauptsturmführera SS, kriminálního rady dr. Georga Heusera. Srv. SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991, s. 359.

124 statistik. 427 Svoji fyzicky a mentáln ě ne zcela fit manželku by nechal v klidu zem řít při nacistické akci proti duševn ě postiženým, alespo ň by se mohl znova oženit a zplodit d ědice. Poslední dva pochází z řad slovenských N ěmc ů. Mezi N ěmci se našli i charaktern ější jedinci. Otec a syn z řad nespolehlivých slovenských N ěmc ů kopali masové hroby pro popravené či umu čené p ři výsleších. Nakonec skon čili rovn ěž pod zámkem ve sklep ě. Stanuli tak v jedné řad ě s vesni čany, i když p ři nakládání k transportu zaváhali, místo aby vyrovnan ě nastoupili, zkoušeli p řemluvit velitele, p řičemž argumentovali svojí národností - beztak marn ě.428 Autorovi se poda řilo vykreslit celkem dob ře p říb ěh jako takový. Jednání a charakter postav je však na mnoha místech schematické a málo uv ěř itelné. Vztahy jsou v mnoha ohledech p říliš nekonfliktní, nevyskytl se kup říkladu žádný spor mezi partyzány a vesni čany p ři zásobování oddílu, ani nedošlo na žádné osobní antipatie, ať už mezi partyzány a vesni čany či partyzány samotnými. 429 Vzhledem k datu vydání a p ředchozímu p řekonání literárního schematizmu bychom od Balážova díla čekali víc. Dílo se jmenuje Sen pivníc . Snem pivníc je komunistická budoucnost, za kterou bojují partyzáni, a v kterou doufají chudí rolníci, kte ří je živí. Pro tuto nad ěji spole čně umírají, a ť už v horách, v d ědinách či práv ě sklepích nacistických okupant ů. Cílem Balážova díla je práv ě poukázat na tuto sounáležitost mezi rolníky a partyzány.

8) Madony a ter če jsou debutem Štefana Čep čeka, který v n ěm p řevedl své životní zkušenosti do sv ěta literatury. 430 Dílo je zam ěř eno na životní p říb ěh Jána Bakaly od nástupu do školy po návrat z italské fronty v roce 1945.431 Ján ův otec zem řel, když byl ješt ě dít ě. Matka ješt ě za

427 Podobnými typy jsou nadporu čík Schulze v Krnov ě Lavín ě či obersturmführer SS Erich Jahnke v Miná čov ě Generácii . 428 Podobn ě diferencovaný p řístup k Němc ům použili i Ladislav M ňačko ve svém románu Smr ť sa volá Engelchen či Alfonz Bednár ve své sbírce Hodiny a Minuty . 429 S podobn ě nekonfliktním vztahem se setkáváme u Ladislava Be ňa v jeho románu Salvy pod kon čiarmy nebo u Kataríny Lazarové v jejím román ě Kamarádi . 430 Své zážitky z italské fronty literárn ě zpracoval i Štefan Žáry ve svých knihách Apeninský vzduch (1947), Dolu na juhu (1955) a Azúrová anabáza (1972). 431 K pr ůběhu boj ů na italské front ě srv. GRAHAM, Dominick: Boje o Itálii 1939-1945: složitá cesta spojenc ů ze Sicílie ke kone čnému vít ězství , Jota, Brno 2006; ATKINSON, Rick: The Day of Battle: The War in Sicily and Italy, 1943-1944 , Henry Holt and Company, New York 2007.

125 jeho života koketovala s právníkem Kapkou. Mladý Bakala navšt ěvoval lidovou školu a poté gymnázium. Prožíval první lásky a navázal p řátelství s vále čným invalidou. Po ukon čení st řední školy šel studovat práva do Bratislavy. Zároveň pomáhal v mlékárenském obchod ě. To už byla válka se Sov ětským svazem v plném proudu. 432 Jeho matka mu nejprve za řídil odklad, ale po odhaleném úplatká řství musel i Bakala narukovat. Po krátkém výcviku byl novope čený dragoun odeslán na italskou frontu. Zde byl nasazen p ředevším v zásobování. Když se provalily machinace jeho nad řízeného, byl p řevelen k bojové části divize. B ěhem boje o jednu kótu byl zran ěn a zbytek války prožil v r ůzných lazaretech. V jednom lazaretním vlaku ho zastihl konec druhé sv ětové války. 433 Čep ček vystav ěl p říb ěh o jedné časové rovin ě. D ěj se chronologicky odehrává v Bakalov ě rodné Kamo če, v hlavním m ěst ě Bratislav ě a na n ěkolika r ůzných místech v Itálii. Autor vypráví d ěj v první osob ě jednotného čísla. Na autenticit ě přidává i Čep ček ův pon ěkud drsn ější slovník, osobitá ironie a smysl pro podtrhnutí vhodných detail ů.434 Ján Bakala se narodil v Kamo če, malém podhorském m ěst ě. Jeho otec byl nižší ú ředník místního pozemkového ú řadu. Nešlo tedy o chudou rodinu, ale ani nijak výrazn ě dob ře situovanou. Jeho otec ale brzy zem řel a matka za čala žít s doktorem Elemérem Kapkou. K n ěmu si malý Ján vybudoval spíše negativní vztah. Nicmén ě dokázal zajistit jeho matce dobré místo na pošt ě a ta si tak po čase mohla zakoupit nájemní d ům. Ján studoval bez v ětších problém ů, nem ěl problémy získat si kamarády a navázat milostné vztahy. M ůžeme ho ozna čit za oby čejného malom ěstského člov ěka. Na sv ět kolem sebe se dívá se sm ěsicí pragmatizmu a kriticizmu. 435 Postava Jána Bakaly zcela dominuje. Vyskytují se i další postavy, ale žádná nedosahuje ani zdaleka jeho d ůležitosti v d ěji. V ětší význam mají jen t ři z nich.

432 K účasti slovenské armády na n ěmeckém tažení v ůč i SSSR srv. část 1.9. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 83-105; BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2. 433 K dějinám druhé sv ětové války srv. GILBERT, Martin: Druhá sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2006; KEEGAN, John: Druhá sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 1996. 434 Podobn ě s jazykem pracuje Peter Hajdúk ve smém románu Předsunutý . 435 Podobn ě jako Marek Uhrín v Miná čov ě Generácii je Bakala p řed odchodem do války oby čejným mladým mužem. Zatímco Uhrín se vyvinul v angažovaného komunistu, Bakala z ůstal v tomto ohledu stejný. Jen poznal nesmyslnost války a povrchnost vzletných slov o „evropské výchov ě“.

126 Ján ův otec byl nižším ú ředníkem pozemkového ú řadu, který si p řivyd ělával shán ěním informací pro dr. Kapku. Nebyl to p říliš ambiciózní člov ěk, šlo spíše o snílka, který se netla čil p říliš vzh ůru. Nenapl ňoval tak p ředstavy své manželky, která naopak toužila po solidním spole čenském postavení. Neváhala se proto chopit příležitosti a zkusila zlepšit si status po Kapkov ě boku. Doktor Elemér Kapka je p římo zt ělesn ěním „zkažené buržoazie“. Vet řel se do přízn ě vdané ženy, snažil se koupit si malého Jána, dopoušt ěl se podvod ů a machinací a navšt ěvoval no ční podniky, což se mu taky stalo osudným. Zapomn ěl si tam aktovku a tak byly náhodou odhaleny jeho nezákonné operace. Byl zat čen a čekal na rozsudek. A nebyl by to on, kdyby se nesnažil pomocí úplatku získat léka řské dobrozdání o svých údajných psychických problémech. Vyskytuje se i mnoho dalších postav, ale ty mají jen epizodní charakter. Jejich p řítomnost je bu ď vzpomínkou na osoby, s nimiž se autor setkal a natolik mu utkv ěly v pam ěti, že je p řevedl do literárního sv ěta anebo je jejich funkcí dokreslení těch spole čenských jev ů, na které Čep ček kriticky poukazuje. Jako p říklad lze uvést majitelku obchodu s mlékárenským zbožím, která ředí mléko vodou pro zvýšení svého zisku. Válka v Čep čekov ě podání není žádným hrdinským podnikem. 436 Naopak. Setkáváme se s podvody, marodérstvím, nekompetentností, špatnými vztahy mezi důstojníky, podd ůstojníky a mužstvem, v ěč ným ustupováním, demoralizací, alkoholizmem, častou návšt ěvou prostitutek či falešným hrdinstvím. Vidíme válku očima oby čejného vojáka, který se nesnaží být hrdinou, ale jde mu jen o to, aby se co nejsnadn ěji tímto konfliktem protloukl a p řežil ho. Nenarazíme na skv ělou bojovou morálku, soudržný kamarádský kolektiv a jasný cíl, ale naopak vidíme armádu v rozkladu. V podobném rozkladu je i domácí spole čnost, ale zde v bojovém útvaru je to markantn ější, nebo ť zde p ůsobí extrémní podmínky vále čné zóny. Autor se ve svém díle zam ěř il na kritiku tzv. „evropské výchovy“. Hlavní hrdina ve škole absolvoval katechizmus, u čil se o antické vzd ělanosti a moderní filozofii a poslouchal vypráv ění o Hannibalovi a jeho vojenské genialit ě. Tuto

436 Čep ček na rozdíl od jiných autor ů neheroizuje vále čné snažení, na rozdíl od naprosté většiny autor ů knih s tématem partyzánské války ne činí z účasti v boji n ějaký bod p řem ěny neuv ědom ělého člov ěka v zoceleného bojovníka za lepší sv ět.

127 výchovu propojil s válkou. 437 Prohnilá a pokrytecká spole čnost založená na falešné morálce a pochybném vzd ělání p řivedla zemi do obrovské konflagrace. Čep ček kritizuje spole čenské jevy z levicových pozic a mnohdy p říliš zjednodušuje spole čenské vztahy, nicmén ě se vyhnul p římé komunistické agitaci. Hlavní postavy navíc nejsou jen neživotnými typy. Jist ě hodn ě pomohla skute čnost, že kniha vznikla na základ ě skute čných zážitk ů. P ředevším druhá část díla, odehrávající se na italské front ě, je tak p řínosem pro antivále čnou slovenskou literaturu.

9) V roce 1981 vyšla Be ňova kniha Nádejné ozveny , která se svým nám ětem týká událostí SNP. 438 Tentokráte autor p řidal i d ěje vztahující se k ú časti slovenské armády na válce proti Sov ětskému svazu. 439 Děj knihy se to čí okolo ú časti Andreje Havrana ve vojenském d ění druhé sv ětové války. Po výcviku b ěhem základní prezen ční služby byl v roce 1943 odeslán se svým 21. spojovacím praporem na východní frontu k P ěší divizi. 440 Postupn ě prošel r ůznými místy Ukrajiny, tak jak byl odesílán se svým rádiorojem k jednotlivým útvar ům divize, aby zajiš ťoval spojení. Díky radiostanicím m ěl p řehled o d ění v celé Evrop ě. Už p řed p říjezdem nepat řil k prorežimn ě nalad ěným lidem a jeho pobyt na území bývalého SSSR ho v tomto jen utvrdil. Hnusila se mu n ěmecká zv ěrstva 441 a naopak pomáhal místním lidem a partyzán ům. Se sov ětskými lidmi navazoval četná p řátelství. Ob čas spole čně s podobn ě smýšlejícími vojáky provedli i operaci p římo škodící N ěmc ům. Oproti tomu ve služb ě neoplýval zbyte čnou aktivitou. Prod ělal ústup p řes Rumunsko do Ma ďarska. Zde se se skupinou dalších

437 Jedná se o paralelu s nacionalistickým profesorem Kantorkem z románu Na západní front ě klid (1929) od Ericha Maria Remarqua. 438 K pr ůběhu SNP srov. část 1. 12 první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990; KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006; ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. Z pam ětí srv. NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. 439 K účasti slovenské armády na n ěmeckém tažení v ůč i SSSR srv. část 1.9. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 83-105; BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2. 440 Jednalo se o 1. p ěší divizi, nástupnickou jednotku Rychlé divize. Srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945 , Levné knihy KMa, Praha 2006, s.100. 441 K nacistickým zv ěrstv ům na východ ě srv. RUBENSTEIN, Joshua – ALTMAN, Ilya (eds.): The Unknown Black Book: The Holocaust in the German-Occupied Soviet Territories , Indiana University Press, Bloomington 2007.

128 voják ů nenechal na rozdíl od ostatních odzbrojit a dal se na út ěk s cílem na Slovensku. P řes ur čité ztráty se jim poda řilo probojovat na Slovensko, kde se p řidali k povstání. Havran zde sloužil nejprve jako spojka velitelství s pod řízenými útvary a poté jako velitel roty. S tou se po pádu SNP probil z obklí čení a dostal se s ní až do rodných Kasanic. Zde zlikvidoval p řilehlou posádku n ěmeckých d ělost řelc ů. Když německé represivní síly zajaly rukojmí z řad kasanických ob čan ů, Havranovy muži přepadli kolonu a civilisty osvobodili. Be ňo chronologicky vypráví nekomplikovaný p říb ěh s jednou d ějovou linií. Děj se odehrává mezi rokem 1943 a zimou 1944/1945. Začíná a kon čí sice ve slovenských Kasanicích, ale v ětšinou se s hlavním hrdinou setkáváme na r ůzných místech na Ukrajin ě (nap ř. ve Vojince, Aleksovce či Od ěsse), v Rumunsku, Ma ďarsku a na povstaleckém území Slovenska, p ředevším v oblasti kolem Zvolena. Autor vypráví d ěj ve t řetí osob ě jednotného čísla. Vypráv ění obohatil o dokumentární, respektive pseudodokumentární vsuvky. Hlavním hrdinou je dvaadvacetiletý Andrej Havran. Jeho otec Štefan byl chudý rolník, který m ěl s manželkou Rozálií n ěkolik d ětí. Protože byl Andrej velmi nadaný a oni by mu nedokázali zajistit studium, svolili s tím, že jejich syna ur čitou formou adoptují manželé Novákovi z Prahy, kte ří pravideln ě jezdili na letní prázdniny do Kasanic. Profesor Novák mu zajistil studium gymnázia a poté i právnické fakulty, jenže to už p řišla okupace 442 a Andrej se vrátil na Slovensko. Nastoupil základní vojenskou službu a po výcviku byl odeslán na východní frontu. Zde mu tak řka vše vychází, dokáže si poradit v každé situaci a je p řirozenou autoritou pro ostatní. P řestože je oby čejný podd ůstojník u spoja řů , významn ě se podílí na zásobování nap říklad od ěsských partyzán ů. Havran není v komunistické stran ě, ale čtená ř není na pochybách, že do ní po skon čení války díky svému p ůvodu, zkušenostem, talentovanosti a dobrosrde čnosti vstoupí. 443 Naproti tomu jeho nad řízený, nadporu čík Bartolomej Gre ňa, je symbolem zkaženého d ůstojníka. Pocházel sice také z chudé rodiny, ale byl apatický a snadno ovlivnitelný. Vstoupil dobrovoln ě do armády a zú častnil se se svojí rotou tažení proti

442 K problematice n ěmecké okupace srv. MACDONALD, Callum: Praha ve stínu hákového kříže: pravda o n ěmecké okupaci 1939 – 1945 , Melantrich, Praha 1995. 443 Podobn ě suverénním velitelem je Janko Priesol ze schematického románu Lavína od Miloše Krna. Uvést lze i Janka Krapa z románové trilogie Generácia od Vladimíra Miná če, a čkoli ten v povále čné dob ě krátce zaváhal.

129 Polsku. 444 Na východní front ě si též vydobil n ěkolik vyznamenání. Nyní se se spojovacím praporem vrací zp ět. Souhlasí s režimem a v ůč i voják ům se chová zbyte čně povýšen ě a nadut ě.445 Andrej ho nemá rád i z dalšího, ryze osobního důvodu. Gre ňa m ěl namluvenou jeho sestru Julii, ale opustil ji po dokon čení vojenské akademie. U činil tak navíc poté, co ji p řivedl do jiného stavu. Místo ní si nakonec vzal dceru kasanického velkostatká ře Olgu Stankovianskou. Na jeho vojenské pouti Havrana doprovází p ředevším jeho soused z Kasanic Július Dvonka, syn místního železni čáře. Smýšlí stejn ě jako Andrej a i v ostatních ohledech je mu podobný. Ke konci je velitelem jedné z čet Havranovy roty. Totéž se dá říci o Karlu Rajmanovi, který se odlišuje hlavn ě tím, že sloužil jako tankista. Tak řka všichni bohatí ob čané Kasanic mají záporné vlastnosti a podporují vládnoucí režim, nejhorliv ěji místní fará ř446 a sedlák Stankoviansky, 447 který ubytoval N ěmce na svém statku a udal partyzány. Jeho dcera Olga je namyšlená sle činka, která si vzala frontového hrdinu Greňu. Navíc spala s n ěmeckým nadporu číkem Scherfelem. Jedinou výjimkou je obchodník Tomašovský. Ten se snaží držet neutrální pozice. Autor ho vybral asi proto, že jeho dcera Gabriela miluje Andreje. Velitel Hlinkovy gardy 448 nadzbrojník Arnošt Brziak je sm ěšná figurka. Jeho syn v žárlivosti zabil svého soka, ale díky vlivu jeho otce neskon čil ve v ězení, ale narukoval do armády, kde cvi čil brance. Lé čil si p ři tom své komplexy, tedy vojáky šikanoval. Velitel pluku, podplukovník Wildner, podlézal N ěmc ům a neohlížel se na zájmy vlastních voják ů, sov ětští ob čané, s nimiž p řišel Havran do styku, jsou, s jedinou výjimkou zbohatlého sedláka, vždy milí, p řátelští lidé cele oddaní komunistickému režimu. Celkov ě lze konstatovat, že Be ňovy Nádejné ozveny jsou dílem, které velmi připomíná schematizmem poznamenaná díla z padesátých let. Spole čenské vztahy jsou vykresleny naprosto zjednodušen ě a chování voják ů, v četn ě Havrana

444 K problematice slovenské ú časti na tažení proti Polsku srv. BAKA, Igor: Slovenská republika a nacistická agresia proti Po ľsku , Vojenský historický ústav, Bratislava 2006. 445 Srv. prorežimní d ůstojníky nadporu číka Deáka a Hobzu v románu Vrátím se živý od Miloše Krna. 446 Podobnými negativními postavami z řad duchovních jsou hradecký fará ř v románu Ostrov Petera Hajdúka, fará ř v románu Nám ěstí svaté Alžb ěty od Rudolfa Jašíka či d ěkan Solár v románové trilogii ( Ctnostný Metod , Udatný Radúz , Stato čný Celo ) od Miloše Krna. Naopak fará ř Stachovi č v Bednárov ě novele Sousedé ze sbírky Hodiny a minuty se N ěmc ům zaru čil za vesni čany a s nasazením vlastního života pomohl uprchlík ům. 447 Sedlák Stankoviansky je obdobou továrníka Zachara v románu Lavína Miloše Krna. 448 K problematice Hlinkovy gardy srv. ŠÍPOŠ, Pavel: Organizácia a činnos ť Hlinkovej gardy v Tatranskej župe , Katolícka univerzita v Ružomberoku, Filozofická fakulta, Ružomberok 2003.

130 samotného, na front ě p ůsobí zna čně naivním dojmem. Je to sv ět vykreslený černobíle a proto nev ěrohodn ě. Postava Andreje Havrana p řipomíná jakéhosi slovenského druhovále čného prosov ětského supermana.

10) V letech 1978, 1984 a 1985 vyšly t ři knihy Miloše Krna, které dohromady tvo ří kompaktní celek románové trilogie. 449 První díl za číná na po čátku existence slovenského státu, 450 kdy se Metod Šubík p řist ěhoval do hlavního m ěsta, aby se ujal významného ú řednického místa. Postupn ě se zabydlel, získal funkce a majetek, zajistil synovi kondice, aby zvládl maturitu. Jeho manželka za čala obstarávat velké nákupy jídla a cenností, najali si i služku. Mladí studenti okolo Ivana Hu ťana založili komunistickou bu ňku napojenou na odbojového činitele Belana. Tiskli a distribuovali letáky, tropili provokace v kavárnách, agitovali mezi ostatními studenty a pomáhali s přesunem ute čenc ů z Protektorátu. 451 Šubík arizoval železá řský obchod a jeho p ůvodního majitele, Singera, v n ěm zam ěstnal. Jeho syna držel na ministerstvu. Pak p řišla válka se SSSR 452 a pom ěry se p řiost řily. Šubík nevydržel na něj vyvíjený tlak a p řestal je chránit. Záv ěr tohoto dílu je ve znamení porážky u Stalingradu. Šubík zase za čal více pochybovat a Kucbel zašel ješt ě dál, když pomohl Ivanovi od zat čení. Šubíkova manželka se pokusila propašovat do Švýcarska diamanty, ale chytli ji celníci.Cyril se opil, když zjistil, že jeho rodi če vlastní ve řejný dům, a p řejelo ho auto s n ěmeckých generálem. Druhý díl, který autor v ěnoval dob ě od jara 1944 až po osvobození Bratislavy, nese v názvu jméno Radúze Kucbela. Hlavním motivem je zde skute čnost, že si ve řejný notá ř získal odbojá řské zásluhy. Kucbel za čal s Kosem, ředitelem Lesných plod ů, p řesouvat část pen ěz na fond pro povstání a p řemluvil Šubíka, aby zatla čil na propušt ění zat čeného výrobního mistra, komunisty. Když se Šubíkovi nepoda řilo p řemluvit Poliaka k tomuto činu, u činil tak za pomoci drobné lsti sám. V horách se již za čali formovat partyzáni a p ři jednom lovu zajali Šubíkova spole čníka, hospodá řského činitele, který d říve sloužil u SS a m ěl sebou fotky svých

449 Jedná se o romány Ctnostný Metod , Udatný Radúz a Stato čný Celo. 450 K dějinám slovenského státu srv. KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992. 451 K dějinám Protektorátu Čechy a Morava srv. BRANDES, Detlef: Češi pod n ěmeckým protektorátem: Okupa ční politikia, kolaborace a odboj 1939-1945 , Prostor, Praha 2000. 452 K účasti slovenské armády na n ěmeckém tažení v ůč i SSSR srv. část 1.9. první kapitoly této práce. V odborné literatu ře srv. KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939-1945, Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 83-105; BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2.

131 zv ěrstev. 453 Po krátké dob ě za čali i obsazovat území. To už ale zapo čala intervence německých vojsk. Kucbel po krátkém výletu na povstalecké území p řijel do Bratislavy a za čal si vyráb ět zásluhy. Poda řilo se mu též p řesv ědčit Šubíka, aby nep řijímal poslanecký mandát a dokonce aby uvolnil peníze pro odboj. P říslušník ÚŠB navštívil Kucbela a varoval ho, že je sledován. Kucbel m ěl též varovat Cyrila Šubíka. Brzy na to byla Bratislava osvobozena. Ve t řetím díle sledujeme povále čné osudy postav až po dobu krátce p řed únorovým komunistickým pu čem. Tato část trilogie, zam ěř ená p ředevším na Poliaka, je ve znamení povále čného souboje Demokratické strany s komunisty. 454 Demokraté se dohodli s lu ďáky, které inkorporovali do své strany, a spole čně vyrazili do boje proti levici. Sledujeme, jak ve stran ě postupn ě získávají navrch lidé typu Poliaka a Solára a odsouvají agrárníky p ředstavované Kucbelem či Letkem. První povále čné volby vyhrála Demokratická strana a to p ředevším díky špinavé práci, kterou neúnavn ě organizoval Celo Poliak ze svého stranického sekretariátu. Toto vít ězství by takovému Šubíkovi sta čilo, ale Poliak a Solár organizují za pomoci z ciziny násilné p řevzetí moci. Na fa ře shromaž ďovali ilegální tiskoviny a zbran ě. Krátce před koncem roku 1947 tuto sí ť ale rozbily bezpe čnostní orgány. 455 Trilogie má t ři hlavní postavy: Metoda Šubíka, Radúze Kucbela a Cela Poliaka. „Nejpropracovan ější“ z nich je Šubík. Do Bratislavy p řišel z Liptova, kde působil jako vzorný ú ředník finan ční správy a tajný člen Hlinkovy strany. Po vzniku nového státu byl povolán na ministerstvo, kde získal díky vlivu d ěkana Solára důležitý post ministerského rady. Tak řka zárove ň se stal p ředsedou správní rady spole čnosti Lesné plody a usadil se ve vile, která d říve pat řila židovskému majiteli. Tu čné p říjmy mu p řicházely i z arizovaného železá řského obchodu a domu, v n ěmž byla provozována prostituce. Šubík si velmi zakládal na svém náboženském založení a vlasteneckém cít ění. Sv ůj kariérní postup pokládal za odm ěnu za dosavadní pilnou práci pro národ. Ob čas m ěl pochybnosti o chování N ěmc ů, o vývoji na front ě456 či o

453 Tento p říslušník SS se jich dopustil na území Jugoslávie. K těmto zlo čin ům srv. AVRAMOV: Smilja: Genocide in Yugoslavia , BIGZ, Belgrade 1995. 454 Podobný prvek povále čného soupe ření mezi komunisty a odp ůrci je p řítomen i v románové trilogii Generácia od Vladimíra Miná če. 455 K problematice Česloslovenska v letech 1945-1948 srv. KALINOVÁ, Lenka: Východiska, očekávání a realita povále čné doby: k dějinám české spole čnosti v letech 1945-1948 , Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, Praha 2004; VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948 , NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008. 456 K problematice sov ětsko-německé války srv. GLANTZ, David M.: Souboj titán ů: jak Rudá armáda zastavila Hitlera , Jota, Brno 2005.

132 správnosti n ěkterých krok ů vlastní vlády, a postupn ě se stále více vzdaloval od slepé důvěry ve správnost dosavadního vývoje, ale nebyl s to p řekro čit vlastní stín. Potýkal se s mravními dilematy, často neobstál. Dokázal si to i p řipustit, ale vždy si našel ospravedln ění či omluvu pro sv ůj negativní skutek. V n ěkterých p řípadech m ěla jeho špatná rozhodnutí velmi negativní vliv na jiné lidi. Když se pokusil o pom ěr se služkou Hankou, dopadlo to tak, že on vyvázl bez poskvrny, ale Hanka byla vyhozena a skon čila jako prostitutka. Po n ějakou dobu držel ochranou ruku nad dv ěma Židy, Singerem otcem a synem, ale po čase je chránit p řestal, aby se tak očistil v n ěmeckých o čích. V situacích, kdy se neum ěl rozhodnout, uhýbal za pomoci své oblíbené v ěty "Co já vím?". Touží po klidu a harmonii, vzpomínal sentimentáln ě na své d ětství v p řírod ě a špatnému vlivu m ěsta p řičítal sv ůj mravní úpadek. Když bylo stále jasn ější, že N ěmecko prohraje, chytil se možnosti mít druhé želízko v ohni a navázal širší spolupráci s Kucbelem. 457 Dokonce i pomohl uv ězn ěnému komunistovi, ale u činil tak jen proto, že si cht ěl zajistit zásluhu. Po válce toužil především po klidném a zajišt ěném život ě a snažil se více či mén ě odolávat Poliakovu tlaku. Nepat řil k úpln ě nejhorším a dokázal ud ělat i dobrý skutek, ale často se jeho chování vyzna čuje alibizmem a naivitou; byl též dosti manipulovatelný. Metod Šubík je vykreslen jako navenek bohabojný a spo řádaný, p řitom ve skute čnosti oportunní a pokrytecký m ěšťák, který se ohání zbožností a národem, ale ve skute čnosti nedokáže dodržovat mravní zásady a svými skutky národu škodí. Ve řejný notá ř Radúz Kucbel je čechoslovakista, 458 evangelík a s vládnoucím režimem není srozum ěn, ale je velmi opatrný a díky svým konexím si dokázal udržet velmi slušný životní standard pro sebe a svou dominantní manželku, a čkoliv musel v po čáte čních vále čných letech dávat najevo spole čenskou pod řízenost v ůč i Šubíkovi a hlavn ě Poliakovi. Byl též členem správní rady Lesných plod ů a se Šubíkem se setkával i soukrom ě. Pomáhal mu p ři arizaci a radil ve finan čních otázkách. Neúsp ěchy N ěmc ů na front ě mu dodaly spole čenské odvahy. B ěhem povstání se vypravil na povstalecké území, ale pobyl tam jen chvíli. Situace tam byla neut ěšená a nebezpe čná. Rad ěji využil návrhu „povereníka“ Letky a vrátil se do Bratislavy, kde organizoval ob čanský „odboj“ – vedle n ěkolika mali čkostí hlavn ě sed ěl v kavárn ě či si vymýšlel falešné zásluhy. Po válce se díky t ěmto zveli čeným či vymyšleným

457 Srv. chování majitele koželužny Ondreje Zachara či p ředstavitel ů tzv. demokratického odboje v románu Lavína od Miloše Krna. 458 K čechoslovakizmu srv. JOHN, Miloslav: Čechoslovakismus a ČSR 1914-1938 , Baroko & Fox, Beroun 1994.

133 čin ům vyšvihl na čelnou pozici v Demokratické stran ě. Kucbel je člov ěk, který myslí především na peníze a konexe. Má schopnost p řežít slušn ě v každé dob ě.459 Celo Poliak je p řednostou ÚŠB, členem správní rady Lesných plod ů a předsedou Slovensko-německé spole čnosti. Udržuje čilé kontakty s činiteli německého vyslanectví. Zatímco Šubík vzhlíží k vedení HSLS a ke k řes ťanským ideál ům, Poliak si oblíbil Hitlera, N ěmce a jejich ráznost. Tu p řenáší i do svého úřadu. O vít ězství N ěmc ů byl p řesv ědčen do poslední chvíle, spoléhal fanaticky na Hitlerovy tajné zbran ě; po válce se nemén ě fanaticky zapojil do neúsp ěšného pokusu o pu č. Zastupuje p říznivce nacionálního socializmu v řadách slovenské mocenské elity. Děkan Solár je biologickým otcem Metoda Šubíka a Jolky Poliakové. Proto se také tento vlivný duchovní a poslanec stará o dobré zajišt ění obou rodin. Je sice činitelem katolické církve, ale jeho skute čný život má ke k řes ťanským ideál ům daleko. Nest řídm ě jí, nevyhýbá se neslušným a nevhodným řečem, vede sexuální život a nezdráhá se podílet se na organizaci násilných akcí. Symbolizuje pokryteckost, tmá řství a intrikánství církve (p ředevším té katolické) a nepotizmus a klientelizmus mezi mocenskou elitou. 460 Etelka Šubíková, Jolka Poliaková a Truda Kucbelová jsou typické m ěšťácké pani čky. Hledí p ředevším na peníze, šperky, dobré jídlo a klevety. Autor staví jejich mamon do protikladu s Kucbelovou bývalou spoluža čkou, Markou Herdovou. Její muž, interbrigadista, zem řel v ilavském v ězení. Ona pak žila sama velmi skromn ě v chudinské čtvrti; navíc se zapojila do nebezpe čné práce v odboji. Krno postavil v mnohém do kontrastu starší a mladší generaci. Z tohoto schématu vybo čují jen výjimky. Belan, vlastním jménem Benický, je jednou z výjimek v té starší. Je to ost řílený, spolehlivý a odvážný komunistický pracovník,461 který se podílí na protifašistickém odboji, zajiš ťuje distribuci nelegálních tiskovin a bojuje v horách za povstání. Po válce je poslancem za KSS. 462

459 S postavou Radúze Kucbela srv. p ředstavitele bratislavského odboje v románu P ředsunutý od Petera Hajdúka. 460 D ěkan Solár se řadí k prorežimním duchovním. Takový je i hradecký fará ř v románu Ostrov od Petera Hajdúka. Naopak fará ř Stachovi č v novele Sousedé ve sbírce Hodiny a minuty pomáhal odp ůrc ům režimu a pronásledovaným. 461 Srv. postavy Lexa Bezáka v románu Kronika od Petera Jilemnického a Sama Holán ě v románu Jediný de ň života od Fedora Cádry. 462 K dějinám komunistické strany v Československu srv. RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa: od po čátk ů k převzetí moci , Academia, Praha 2002.

134 S Belanem spolupracovala skupinka mladých student ů. Mezi nimi vynikal technik Ivan Hu ťan, mladý zapálený marxista, který nejvíce pomáhal s tiskem a distribucí leták ů. Vedle toho dou čoval Cyrila Šubíka, Metodova syna, a získal ho pro komunizmus. B ěhem ilegální činnosti se zamiloval do Leny, která utekla z transportu mladých lidí ze SSSR na nucené práce v říši. Lenu ale brzy zatkli. Hu ťan byl po skon čení války činný na sekretariátu KSS. Edo Bachleda se vyzna čuje tím, že stále používá frázi "z hlediska d ějinného vývoje"; po válce pracoval v redakci komunistických novin. Da ňo Jánošík na vše hledí z národohospodá řského hlediska; po válce zahynul v bojích s benderovci. Robert Čalovka byl prchliv ější povahy. Nedokon čil studia a skon čil jako technik v rozhlase. Zde provedl sabotážní akci. Ostatní ho brzdili p řed dalšími kousky, ale on si nedal říci. Byl zat čen a p řed nejhorším ho zachránila jen skute čnost, že kdysi zachránil topící se Magdu Poliakovou, dceru policejního p řednosty. Díky tomu byl jen odvelen na frontu. Po válce zradil své ideje, stal se národním správcem a navíc si odmítl vzít Magdu, kterou p řivedl do jiného stavu. Mládenci jsou nevyzrálí, nadšení marxisté, kte ří jsou usm ěrňování ve svém mládeneckém nadšení zkušeným Belanem. V protikladu k nim postavil Krno studenta Zoltána Kelemena. M ěl bohatého otce a tak dobu studia zasv ětil spíše bar ům, muzice a d ěvčat ům. Bezstarostn ě proplul vále čným obdobím a po jejím konci šel k demokratické mládeži. Ani d ěti hlavních hrdin ů nez ůstali pozadu. Cyril Šubík si pod Hu ťanovým vlivem osvojil socialistické názory a za čal kreslit protirežimní letáky. Magda Poliaková varovala bratra svého zachránce p řed zat čením, ukradla propustky z otcovy kancelá ře a recitovala v rádiu pokrokové básn ě. Genera ční spor je zde tedy dopln ěn a vyztužen sporem ideologickým. 463 Zatímco p ředstavitelé vrchnosti zab ředávali stále více do morálního bahna, studenti vyzrávali od drobných kavárenských provokací p řes ší ření leták ů po aktivní účast v ozbrojeném odboji. V poslední části jsou z nich zdatní strani čtí pracovníci. Nová morálka zvít ězila nad tou starou. Miloš Krno vytvo řil chronologicky a er-formou vypráv ěnou románovou trilogii, která je založená p ředevším na sati ře, karikatu ře a ironii. 464 Není tu žádná

463 Srv. vývoj postavy Magdy Poliakové s postavou Oliny Ferkodi čové z románové trilogie Generácia od Vladimíra Miná če a postavy Cyrila Šubíka s vývojem primá ře Varon ě v románu Jediný de ň života od Fedora Cádry. 464 Tento prvek obohatil slovenskou povstaleckou prózu. Srv. KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984, s. 235.

135 výrazná zápletka. Spíše sledujeme st řípky událostí z osmi vále čných a povále čných let v život ě hlavních hrdin ů. Autor nám p ředkládá sv ůj pohled na tehdejší spole čnost. Postavy jsou zástupci jednotlivých politických proud ů a charakterových skupin. Některé postavy jsou propracovány podrobn ější, zejména Metod Šubík, jiné p ůsobí ploše a naivn ě. Sledujeme spole čenskou elitu, jak hromadí funkce, majetky a zásoby potravin, zatímco oby čejní lidé „t řou bídu s nouzí“, krmí psi šunkou, zatímco mnozí jiní hladoví, hraje karty o velké sumy, zatímco mnoho jiných tvrd ě pracuje od rána do ve čera, bere úplatky, každou chvíli navšt ěvuje zábavní podniky a chodí za prostitutkami, a čkoliv má plná ústa k řes ťanské morálky. Oni se zašti ťovali prací pro národ, ale ve skute čnosti „hrabali pro sebe“. Této pok řivené morálce a falešnosti se autor vysmívá svým ironickým vykreslením událostí.

136 Záv ěr

Tzv. „povstalecká literatura“ prošla r ůznými vývojovými etapami. N ěkdy byla státem respektive vládnoucím režimem podporována, jindy stála na pokraji jejich zájmu a vlastn ě i vývoje povále čné slovenské prózy. Lze konstatovat, že tato podpora sice znamenala nár ůst kvantity produkce povstalecké literatury, avšak ne její kvality. Naopak díla, která stojí i dnes za pozornost, vznikala p ředevším v období, které je možné zhruba vymezit XX. sjezdem KSSS v únoru 1956 a vstupem sov ětských vojsk do Československa v srpnu 1968. Doba uvoln ění rozhýbala „stojaté vody“ „povstalecké literatury“. Objevily se nové postupy a témata; padla n ěkterá tabu. Nejvýrazn ěji je to vid ět na dílech Alfonze Bednára, Ladislava M ňačka, Juraje Špitzera, Jána Bohún ě, Rudolfa Jašíka či Juraje Váha. Hodnota zna čné části literárních d ěl z padesátých let a z období normalizace je citeln ě menší až nulová. V padesátých letech se činnost spisovatel ů zm ěnila tak řka jen na kopírování zavedených vzor ů. Úslužnost panující moci více či mén ě potla čila tv ůrčí iniciativu autor ů. Díla z této doby mají jednoduchou zápletku, charakterov ě jednozna čné postavy a jejich d ěj je do zna čné míry p ředvídatelný. Ve v ětší mí ře absentuje prvek p řekvapení a nejednozna čnosti. Na p říkladu Krnovy Lavíny je to názorn ě vid ět. Normaliza ční éra sice neznamenala ani v literatu ře úplný návrat k nejhoršímu období, avšak výrazn ě se omezila kriti čnost, experimentování a tv ůrčí svoboda. Rovn ěž došlo k recidiv ě n ěkterých p řekonaných postup ů, v důsledku čehož se hovo ří o tzv. novoschematizmu, který je patrný nap říklad v dílech Antona Baláže či Ladislava Be ňa. V rámci povstalecké literatury vznikla i díla, která nespadají ani do skupiny těch avantgardn ějších z nich, ani do skupiny t ěch zna čně poznamenaných schematizmem či ideologií. V jejich p řípad ě je to podmín ěno bu ď dobou vzniku, spisovatelovým zám ěrem nebo um ěleckými kvalitami autora. Uve ďme nap říklad díla Petera Jilemnického, Petera Andrušky, Ruda Morice či Štefana Čep čeka. Povstalecká literatura z vyt čeného období a prostoru je celkov ě více či mén ě poznamenána komunistickou ideologií, nebo ť Slovenské národní povstání a související události byly pro tehdejší režim jedním ze základních prvk ů jeho legitimizace. P řesto nelze jednozna čně ozna čit celou tehdejší literární produkci věnovanou tomuto tématu za prostou hodnoty pro dnešního čtená ře. P ředevším díla kritická v ůč i chybám komunistického režimu či díla, v nichž ideologický náboj

137 absentuje či je zastoupen jen minimáln ě, mají svým čtená řů m co říci i po pádu komunistického režimu a n ěkterá z nich pat ří mezi základní díla moderní slovenské literatury. Obsah t ěchto knih v ěrn ěji a p řitažliv ěji reflektuje historickou realitu. Ani tato díla ve své v ětšin ě nekopírují skute čnost; vždy je ve v ětší či menší mí ře p řítomna autorova literární licence. Avšak ta nep řer ůstá ve viditelné a úmyslné p řekrucování a dezinterpretace s prvoplánovitým ú čelem adorace či naopak dehonestace vybraných dějů, jednotlivc ů či skupin osob, což je, spolu s um ěleckými nedostatky, problém schematických či novoschematických d ěl.

138 Resumé

Tato práce je věnována odrazu d ějů na Slovensku v letech 1939-1945 na stránkách domácí slovenské prozaické literatury vzniklé v dob ě trvání komunistického režimu. Tato beletristická literatura zastává roli primárních pramen ů. Sekundární literatura byla použita p ředevším p ři práci na historickém a literárním úvodu. Snažil jsem se používat p ředevším práce z doby po pádu komunistické totality, které se vypo řádávají s předchozími dezinterpretacemi anebo p řinášejí aktuální poznatky historického bádání. Práce je rozd ělena na tři části. V první jsou stru čně nastín ěny historické události, které se odehrály na Slovensku v dob ě trvání tzv. slovenského štátu – jeho vznik a vývoj, jeho ú čast na vojenských akcích Hitlerovského N ěmecka, Slovenské národní povstání či postupné osvobozování zem ě a pád Tisova režimu. Druhá kapitola p řibližuje jednotlivé etapy vývoje tzv. povstalecké literatury. Obsahem t řetí kapitoly jsou rozbory vybraných d ěl s přihlédnutím k jejich reflexi historické skute čnosti. Z množství d ěl povstalecké prózy byl vybrán pokud možno reprezentativní vzorek. V rozborech d ěl je sledován vztah k historické realit ě tak, jak se odráží v ději a v charakterech a chování jednotlivých postav.

Résumé

This diploma thesis is focused on the reflections of the development in Slovakia between the years 1939 and 1945 on the pages of Slovak domestic prosaic literature, which was written in the period of the communist regime. This literature serves the role of primary sources. I have analysed the secondary literature mainly to compose the historical and literary introduction. I have strived to use mainly the studies written after the fall of the communist regime, which challenge previous misinterpretations or bring new knowledge of historical research. The thesis is divided into three parts. The first chapter is the analysis of the historical events, which occurred in Slovakia in the period of the so-called Slovak state – its creation and development, its participation in military actions of Hitler’s Germany, Slovak National Uprising or its gradual liberation and the fall of Tiso’s regime. The second chapter focuses on particular phases of development of the so-

139 called uprising literature. The third chapter is comprised of analyses of selected prosaic pieces with consideration to their reflection of the historical reality. Preferably representative sample was chosen from the set of pieces of uprising literature. These analyses are focused on relation to historical reality as it is reflected in the plot and in the characters and behaviour of particular figures.

140 Literatura

Monografie

-ANDRÁŠ, Matej a kol.: Kapitán Ján Nálepka , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1976. -APPLEBAUM, Anne: Gulag. Historie , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2004. -ARON, Raymond: Opium intelektuál ů, Mladá fronta, Praha 2001. -ATKINSON, Rick: The Day of Battle: The War in Sicily and Italy, 1943- 1944 , Henry Holt and Company, New York 2007. -AVRAMOV: Smilja: Genocide in Yugoslavia , BIGZ, Belgrade 1995. -BAKA, Igor: Slovenská republika a nacistická agresia proti Po ľsku , Vojenský historický ústav, Bratislava 2006. -BAUER, Michal: Ideologie a pam ěť . Literatura a instituce na p řelomu 40. a 50. let 20. století , H & H, Jino čany 2003. -BEEVOR, Antony: Stalingrad: Osudné obklí čení , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2003. -BERDYCH, Václav: Mauthausen: k historii odboje v ězňů v koncentra čním tábo ře Mauthausen , Naše vojsko, Praha 1959. -BERLINSKIJ, D.: Hrdina Sov ětského svazu Ján Nálepka (Repkin) , Naše vojsko, Praha 1952. -BESANÇON, Alain: Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust, Themis, Praha 2000. -BRANDES, Detlef: Češi pod n ěmeckým protektorátem: Okupa ční politikia, kolaborace a odboj 1939-1945 , Prostor, Praha 2000. -BUTLER, Rupert: Gestapo: d ějiny Hitlerovy tajné policie 1933-1945 , Svojtka & Co., Praha 2004. -BYSTROV, Vladimír: Únosy československých ob čan ů do Sov ětského svazu v letech 1945-1955 , Themis, Praha 2003. -CASSIN-SCOTT, Jack: Women at War 1939-1945 , Osprey Publishing, Oxford 1980. -COURTOIS, Stéphane et al.: Černá kniha komunismu: zlo činy, teror, represe , Paseka, Praha, Litomyšl 1999.

141 -ČAPKOVÁ, Kate řina: Češi, N ěmci, Židé?: národní identita Žid ů v Čechách: 1918-1938 , Paseka, Praha, Litomyšl 2005. -DACÍK, Tomáš: Církevn ě politický vývoj u nás po 2. sv ětové válce , CERM, Brno 2000. -DOWNS, Jim: Druhá svetová vojna: tragédia OSS na Slovensku , Magnet- Press, Bratislava 2004. -DWORKOVÁ, Debórah – PELT, Robert Jan van: Osv ětim: 1270 až sou časnost , Argo, Praha 2006. -FIDLER,. Ji ří: 21.8.1968. Okupace Československa - bratrská agrese , Havran, Praha 2003. -FIDLER, Ji ří – SLUKA, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938 , Libri, Praha 2006. -FIGES, Orlando: Lidská tragédie: ruská revoluce 1891-1924 , Šev čík, Beta- Dobrovský, Praha, Plze ň 2000. -GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, spole čenském a kulturním život ě, Paseka, Praha, Litomyšl 2004. -GEBHART, Jan – ŠIMOV ČEK, Ján: Partyzáni v Československu 1941- 1945 , Naše vojsko, Praha 1984. -GILBERT, Martin: Druhá sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2006. -GILBERT, Martin: První sv ětová válka: úplná historie , BB Art, Praha 2005. -GLANTZ, David M.: Colossus reborn: The Red Army at War: 1941-1943 , University Press of Kansas, Kansas 2005. -GLANTZ, David M.: Souboj titán ů: jak Rudá armáda zastavila Hitlera , Jota, Brno 2005. -GRAHAM, Dominick: Boje o Itálii 1939-1945: složitá cesta spojenc ů ze Sicílie ke kone čnému vít ězství , Jota, Brno 2006. -GÖTZ, Aly: „Kone čné řešení“: p řesun národ ů a vyhlazení evropských Žid ů, Argo, Praha 2006. -HALAJ, Dušan: Generálmajor Viliam Žingor, DATPRESS, Banská Bystrica 1990. -HEITLINGER, Alena: Ve stínu holocaustu a komunismu: čeští a slovenští židé po roce 1945 , G plus G, Praha 2007.

142 -HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí , Univerzum, Praha 1990. -HILBERG, Raul: The destruction of the European Jews, Harper and Row, New York 1979. -HILDERMEIER, Manfred: Geschichte der Sowjetunion 1917-1991: Entstehung und Niedergang des ersten sozialistischen Staates , C. H. Beck, München 1998. -HOGG, Ian V.: Německé tajné zbran ě: st řely, rakety, zbran ě a nové technologie t řetí říše , Ivo Železný, Praha 2003. -CHRE ŇOVÁ, Júlia: Štruktúra ústredných orgánov na Slovensku v rokoch 1939-1945 , Archívna správa MV SSR, Bratislava 1977. -IVANOV, Miroslav: A ho řel snad i kámen , Panorama, Praha 1982. -JABLONICKÝ, Jozef: Povstanie bez legiend. Dvadsa ť kapitol o príprave a za čiatku Slovenského národného povstania , Obzor, Bratislava 1990. -JABLONICKÝ, Jozef: Z ilegality do povstania. Kapitoly z ob čianskeho odboja , Epocha, Bratislava 1969. -JABLONICKÝ, Jozef – KROPILÁK, Miroslav: Slovník Slovenského národného povstania , Epocha, Bratislava 1970. -JASPERS, Karl: Otázka viny: p řísp ěvek k německé otázce , Academia, Praha 2006. -JECH, Karel: Kolektivizace a vyhán ění sedlák ů z půdy , Vyšehrad, Praha 2008. -JOHN, Miloslav: Čechoslovakismus a ČSR 1914-1938 , Baroko & Fox, Beroun 1994. -KALINOVÁ, Lenka: Východiska, o čekávání a realita povále čné doby: k dějinám české spole čnosti v letech 1945-1948 , Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, Praha 2004. -KAMENEC, Ivan: Po stopách tragédie , Archa, Bratislava 1991. -KAMENEC, Ivan: Slovenský stát , Anomal, Praha 1992. -KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948-1953 , SPN, Praha 1991. -KAPLAN, Karel: Nebezpe čná bezpe čnost , Dopln ěk, Brno 1999. -KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel: Gottwaldovi muži , Paseka, Praha, Litomyšl 2004. -KAPLAN, Karel – PALE ČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu , Barrister & Principal, Brno 2001.

143 -KEEGAN, John: Druhá sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 1996. -KEEGAN, John: První sv ětová válka , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2003. -KLIMENT, Charles K. – NAKLÁDAL, B řetislav: Slovenská armáda 1939- 1945 . Levné knihy KMa, Praha 2006. -KME Ť, Ladislav: Povstalecké pancierové vlaky , Železni čné opravne a strojárne, Zvolen 1974. -KOVÁ Č, Dušan: Dějiny Slovenska , NLN, Praha 2002. -KRAUS, Ota – KULKA, Erich: Továrna na smrt: dokument o Osv ětimi- Birkenau , Naše vojsko, Praha 1964. -KUHN, Betsy: Angels of Mercy: The Army Nurses of World War II , Atheneum Books for Young Readers, New York 1999. -KUKLÍK, Jan – N ĚME ČEK, Jan: Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýn ě 1939-1945 , Karolinum, Praha 2004. -LÁNIK, Jozef: Oswiecim, hrobka štyroch milionov ľudí , Povereníctvo SNR pre informácie, Košice 1945. -LACKO, Martin – TESÁREK, Pavel: 1. východomuslimský pluk SS na Slovensku (október 1944 – február 1945 , Univerzita svätého Cyrila a Metoda, Katedra histórie, Trnava 2006. -LEWIS, Brenda Ralph: Women at War: The Women of World War II – at Home, at Work, on the Front Line , Reader’s Digest, Pleasantville 2002. -LIPSCHER, Ladislav: Židia v slovenskom štáte 1939-1945 , Print-Servis, Bratislava 1992. -LIPTÁK, Ľubomír (ed.): Politické strany na Slovensku 1860-1989 , Archa, Bratislava 1992. -LUKAS, Richard C.: The Forgotten Holocaust: The Poles under German Occupation 1939-1944 , The University Press of Kentucky, Lexington 1986. -MACDONALD, Callum: Praha ve stínu hákového k říže: pravda o n ěmecké okupaci 1939 – 1945 , Melantrich, Praha 1995. -MACEK, Pavel – Uhlí ř, Lubomír: Dějiny policie a četnictva III., Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939-1945) , Police history, Praha 2001. -MARŠÁLEK, Hans: Die Geschichte des Konzentrationslagers Mauthausen, Dokumentation , Österreichische Lagergemeinschaft Mauthausen, Wien 1974.

144 -MERRIDALEOVÁ, Catherine: Ivanova válka: Rudá armáda 1939-1945 , Šev čík, Beta-Dobrovský, Praha, Plze ň 2007. -MIKULA, Valér a kol.: Slovník slovenských spisovate ľov , Kalligram, Bratislava 2005. -MOULIS, Miloslav – CÍLEK, Roman: Zapome ňte, že jste byli lidmi…: nacistické koncentra ční tábory – symbol barbarství , Epocha, Praha 2005. -NAVARA, Lud ěk: Smrt si říká Tutter. Nacistický vrah ve službách StB , Host, Brno 2002. -NORDEN, Peter: Salon Kitty, Südwest-Verlag, München 1970. -POSPÍŠIL, Jaroslav: Hyeny , Lípa, Vizovice 1996. -POVAŽSKÝ, Jozef: Koniec legendy o misii generála Paula von Otta , Nový život Turca, Martin 1996. -PR ŮCHA, Václav a kol.: Hospodá řské a sociální d ějiny Československa 1918-1992. 1. díl – období 1918-1945 , Dopln ěk, Brno 2004. -RICHTER, Karel: Apokalypsa v Karpatech: boje na Dukle bez cenzury a legend , Ostrov, Praha 2003. -RICHTER, Karel: Dobývání domova. Osvobození Československa bez cenzury a legend (I. část) , Ostrov, Praha 2005. -RICHTER, Karel: Přes krvavé řeky: československý odboj bez cenzury a legend , Ostrov, Praha 2003. -RUBENSTEIN, Joshua – ALTMAN, Ilya (eds.): The Unknown Black Book: The Holocaust in the German-Occupied Soviet Territories , Indiana University Press, Bloomington 2007. -RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa: od po čátk ů k převzetí moci , Academia, Praha 2002. -RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914- 1945 , Academic Electronic Press, Ústav T. G. Masaryka, Bratislava, Praha 1997. -SHIRER, William K.: Vzestup a pád T řetí říše: D ějiny nacistického Německa , L. Marek, Brno 2004. -SLÁDEK, Old řich: Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945 , Naše vojsko, Praha 1991. -SLEPYAN, Kenneth: Stalin’s Guerillas: Soviet Partisans in World War II , University Press of Kansas, Lawrence 2006. -SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentra ční tábor , Argo, Praha 2006.

145 -SOLŽENICYN, Aleksandr Isajevi č: Souostroví Gulag: 1918-1956: pokus o um ělecké pojednání. 1-3. díl , OK Centrum, Praha 1990. -STRÖBINGER, Rudolf: Vražda generálního tajemníka. Poslední Stalin ův exemplární proces: soud s Rudolfem Slánským , Petrov, Brno 1991. -ŠALGOVI Č, Viliam: Ján Nálepka – u čite ľ, partizán, hrdina , Osveta, Bratislava 1962. -ŠOLC, Ji ří: Padáky nad Slovenskem. 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR , Ares, Praha 1997. -ŠOLC, Ji ří: Za frontou na východ ě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní front ě za druhé sv ětové války (1941-1945) , Sv ět k řídel, Cheb 2003. -TEJCHMAN, Miroslav: Ve službách T řetí říše: Hitlerovy zahrani ční jednotky , Mladá fronta, Praha 1999. -VAŠKO, Václav: Dům na skále 1, Církev zkoušená , Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd ří 2004. -VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – kv ěten 1960 , Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd ří 2004. -VEBER, Václav: Komunistický experiment v Rusku 1917-1991 aneb Malé dějiny SSSR , Set out, Praha 2001. -VEBER, Václav: Leninova vláda: Rusko 1917-1924 , Triton, Praha 2003. -VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948 , NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008. -WADE, Rex A.: The Russian Revolution, 1917 , Cambridge University Press, Cambridge 2005. -WHITING, Charles: Skorzeny, nejnebezpe čnější muž Evropy, Alpress, Frýdek-Místek 1999. -WILLIAMSON, Gordon: SS – Hitler ův nástroj teroru: ucelená historie – od pouli čních boj ůvek k Waffen-SS , Svojtka & Co., Praha 2007. -ZALOGA, Steve: Polsko 1939: zrození bleskové války , Grada Publishing, Praha 2007. -ZALOGA, Steve J.: The Red Army of the Great Patriotic War 1941-45 , Osprey Publishing, Oxford 1984. -ZÁME ČNÍK, Stanislav: To bylo Dachau , Paseka, Praha, Litomyšl 2003. -ZIEGLER, Jean: Švýca ři a smrt , Svojtka & Co., Praha 2000.

146 -ŽAMPACH, Vojt ěch: Od Hronu k Vltav ě: podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa , Futura, Praha 2006.

Literárn ě-historické práce

-KUSÝ, Ivan: Povstalecká próza , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984. -PETRÍK, Vladimír: Slovenský román sedmdesátých let , Československý spisovatel, Praha 1987. -TRUHLÁ Ř, B řetislav: Miloš Krno , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1987. -TRUHLÁ Ř, B řetislav: Národní um ělec Petr Jilemnický , SNKLHU, Praha 1959. -TRUHLÁ Ř, B řetislav: Ve ľká inšpirácia. Slovenská próza a SNP , Obzor, Bratislava 1967.

Články

-ARPÁŠ, Róbert: Od autonómie k samostatnosti , in: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -ARPÁŠ, Róbert: Slovenská otázka v odboji . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -BAKA, Igor: Hlinkova slovenská ľudová strana od 6. októbra 1938 do salzburských rokovaní v lete 1940 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -BYSTRICKÝ, Valerián: Ťaženie slovenskej armády na východnom fronte v roku 1941, Vojenská história , 1998, ro čník 2, č.2. -BYSTRICKÝ, Valerián: Vys ťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-1939 , Historický časopis , 1997, ro čník 45, č. 4.

147 -BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (september 1941 – november 1942), Vojenská história , 1999, ro čník 3, č. 4. -BYSTRICKÝ, Jozef: Zais ťovacia divízia na okupovanom území Ukrajiny a Bieloruska (november 1942 – október 1943), Vojenská história , 2000, ro čník 4, č. 3- 4. -FREMAL, Karol: Slovenská republika po 29. auguste 1944 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB - ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -GABZDILOVÁ, So ňa: Nemecká komunita v živote slovenskej spolo čnosti 1938 – 1945 , Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3. -HOLÁK, Martin: Vypuknutie SNP v kontexte aktivít československého zahrani čného odboja v Londýne . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -JANEK, István: Účas ť Ma ďarov v SNP a v partizánských bojoch . In: In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM Trnava, Trnava 2004. -KARCOL, Marián: Deportácie Židov z Oravy v rokoch 1944-1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -KLUBERT, Tomáš: Boj p ři Lipovci , Vojenská história , 2003, ro čník 7, č. 1. -KOPE ČEK, Lubomír: Slovensko v éře první diktatury: politický režim a jeho prom ěny (1938/1939-1945), Politologický časopis , 2004, ro čník 11, č. 1. -LACKO, Martin: Otázky okolo sovietskeho partizánskeho hnutia . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -LACKO, Martin: Události 30. októbra 1943 p ři Kachovke – mýty a skuto čnosti . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -MAJERIKOVA, Milica: Slovensko-po ľský spor o Spiš a Oravu . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika

148 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -MEDVECKÝ, Matej: Represie príslušníkov Zais ťovacej divízie civilnému obyvate ľstvu na obsadenom území ZSSR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002. -MEDVECKÝ, Matej: Ústred ňa štátnej bezpe čnosti a prípravy SNP . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -MI ČIANIK, Pavel: Sformovanie Rýchlej divízie a jej nasadenie do bitky o Kyjev . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -MI ČIANIK, Pavel: Vstup Slovenska do vojny proti ZSSR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -MI ČKO, Peter: Hospodárske fungovanie povstaleckého územia po čas bojov s nemeckými jednotkami . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -MI ČKO, Peter: Vplyv nacistického Nemecka na slovenské hospodárstvo v rokoch 1939-1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005. -MI ČKO, Peter – CHLADNÁ, Zuzana: Hospodárska situácia Slovenska v rokoch 1944 – 1945. In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -OLEJNÍK, Milan: Postavenie nemeckej menšiny na Slovensku po porážke nacistického Nemecka , Človek a spolo čnos ť, 1998, ro čník 1, č. 2. -PETRANSKÝ, Ivan A.: Katolícka cirkev v období prvej Slovenskej republiky . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2002.

149 -PODOLEC, Ondrej: Až do poslednej chvile… ( Činnos ť vlády Štefana Tisu) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006. -PODOLEC, Ondrej: Charakter legislatívnej činnosti v Slovenskej republike 1939-1945. In: Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , Hi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -PODOLEC, Ondrej: Postavenie a činnos ť Snemu Slovenskej republiky v prvej etape štátnej samostatnosti . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -PODOLEC, Ondrej: Ticho p řed búrkou (Sonda do nálad slovenskej spolo čnosti na jar 1944) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -POTOCKÝ, Peter – UHRÍN, Marián: Slovenskí dobrovo ľníci v špeciálnych jednotkách Otta Skorzenyho I. a II. In: Druhá svetová. Ob časník o moderných dejinách Slovenska. -RYCHLÍK, Jan: Perzekúcia odporcov režimu na Slovensku 1938-1945 (K problematike charakteru ľuďáckého režimu) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005. -SCHVARC, Michal: Heimatschutz – medzi realitou a ilúziou (Organizácia a formovanie nemeckej domobrany) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -SCHVARC, Michal: Organiza čná štruktúra Deutsche Partei 1938-1945 . In: ŠMIGEL. Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -SCHVARC, Michal: Z anonymity k oficialite – organizácia Sicherheitsdienstu na Slovensku v rámci Pohotovostnej skupiny H Sipo a SD . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , KHi FHV – ÚVV UMB – ŠVK v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

150 -SOKOLOVI Č, Peter: Odchod trnavskej posádky do povstania . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -STEINER, P.: Bitka o stre čniansku ties ňavu (31. 8. – 3. 9. 1944) , http://www.druhasvetova.sk (http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2007080011 ). -SÚDNY, Boris: Úlet osem člennej skupiny slovenských vojenských letcov z Pieš ťan do Po ľska d ňa 7. júna 1939 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Tnave, Trnava 2002. -SYRNÝ, Marek: Slovenská otázka v ob čiansko-demokratickom odboji na Slovensku v rokoch 1939-1945 . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -ŠEV ČÍKOVÁ, Mária: K niektorým aspektom povstaleckej SNR . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2004. -ŠEV ČÍKOVÁ, Mária: Povstalecká Slovenská národná rada (Na okraj problematiky) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -ŠTIBRANÝ, Viliam: Boj o kótu 260 (Slovenská Rýchla divízia na Kaukaze v auguste a v septembri 1942) . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939- 1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -ŠTIBRANÝ, Viliam: Slovenskí vojaci v boji o Rostov na Done . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , KH FF UCM v Tnave, Trnava 2002. -TIŠLIAR, Pavol: K otázke organizácie a fungovania štátnej správy na Slovensku v rokoch 1938-1945 . In: LACKO, Martin (ed.), Slovenská republika 1939- 1945 o čami mladých historikov II , KH FF UCM v Trnave, Trnava 2003. -TOMEK, Prokop: „P řípad Dr. Doležel a spol.“ – vazební podmínky osob „P řípadu Kr čma ň“, Securitas imperii , 2001, ro čník 7. -UHRÍN, Marián: Protivníci 2. slovenskej partizánskej brigády M. R. Štefánika . In: Acta Historica Neosoliensia , 2005, ro čník 8.

151 -VAJSKEBR, Jan: Zásah n ěmeckých vojenských sil z Protektorátu proti Slovenskému národnímu povstání . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov IV , KHi FHV - ÚVV UMB v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -VICEN, Jozef: K problematike Zais ťovacieho tábora Ilava v rokoch 1939- 1945 (Perzeku čno-represívny prostriedok) . In: ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.), Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov IV , KHi FHV – ÚVV UMB, Banská Bystrica 2005.

Sborníky

-MELANOVÁ, Miloslava – PEKNÍK, Miroslav (eds.): Česká a slovenská spole čnost v období normalizace / Slovenská a česká spolo čnos ť v čase normalizácie , VEDA, Bratislava 2003. -KOŽIAK, Rastislav – NAGY, Imrich (eds.): Acta Historica Neosoliensia , 2005, ro čník 8. -LACKO, Martin (ed.): Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov I , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2002. -LACKO, Martin (ed.): Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov II , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2003. -LACKO, Martin (ed.): Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov III , Katedra histórie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Trnava 2004. -LÁNÍK, Jaroslav (ed.): Vojenské osobnosti československého odboje 1939- 1945 , Ministerstvo obrany ČR - AVIS, Praha 2005. -ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter (eds.): Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov IV , Katedra histórie Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela – Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2005. -ŠMIGEL, Michal – MI ČKO, Peter – SYRNÝ, Marek (eds.): Slovenská republika 1939-1945 o čami mladých historikov V , Katedra histórie Fakulty

152 humanitných vied – Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateje Bela – Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2006.

Časopisy

-Človek a spolo čnos ť, 1998, ro čník 1, č. 2. -Človek a spolo čnos ť, 2004, ro čník 7, č. 3. -Historický časopis, 1997, ro čník 45, č. 4. -Politologický časopis, 2004, ro čník 11, č. 1. -Vojenská história, 1998, ro čník 2, č.2. -Vojenská história, 1999, ro čník 3, č. 4. -Vojenská história, 2000, ro čník 4, č. 3-4.

Beletrie

-ANDRUŠKA, Peter: Pamä ť srdca , Smena, Bratislava 1976. -BALÁŽ, Anton: Sen pivníc , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1977. -BEDNÁR, Alfonz: Hodiny a minuty , Československý spisovatel, Praha 1964. -BE ŇO, Ladislav: Nádejné ozveny , Obzor, Bratislava 1981. -BE ŇO, Ladislav: Salvy pod kon čiarmy , Obzor, Bratislava 1975. -BOHÚ Ň, Ján: Zran ěná jizva , Mladá fronta, Praha 1969. -CÁDRA, Fedor: Jediný den života , Naše vojsko, Praha 1962. -ČEP ČEK, Štefan: Madony a ter če, Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1979. -DEVE ČKOVÁ, Anna: Chlieb a klú č, Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1976. -HAJDÚK, Peter: Předsunutý , Naše vojsko, Praha 1976. -HAJDÚK, Peter: Ostrov , Naše vojsko, Praha 1977. -JAŠÍK, Rudolf: Námestie svätej Alžbety , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1960. -JILEMNICKÝ, Peter: Kronika , Mladé letá, Bratislava 1984. -KARVAŠ, Peter: S námi a proti nám , Mladá fronta, Praha 1954. -KRNO, Miloš: Lavína , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1974.

153 -KRNO, Miloš: Ctnostný Metod , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1980. -KRNO, Miloš: Stato čný Celo , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1985. -KRNO, Miloš: Udatný Radúz , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1984. -KRNO, Miloš: Vrátím se živý , Naše vojsko, Praha 1984. -LÁNIK, Jozef: Co Dante nevid ěl, Naše vojsko, Praha 1966. -LAZAROVÁ, Katarína: Kamarádi , Naše vojsko, Praha 1953. -MINÁ Č, Vladimír: Generácia , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1969. -MINÁ Č, Vladimír: Smrt chodí po horách , Československý spisovatel, Praha 1974. -MŇAČKO, Ladislav: Smr ť sa volá Engelchen , Vydavate ľstvo politickej literatúry, Bratislava 1963. -MORIC, Rudo: Smr ť tridsa ťsedmi čky , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1977. -SUCHL, Jan: Voják si nosí pušku sám , Severo české nakladatelství, Ústí nad Labem 1974. -ŠPITZER, Juraj: Patrím k vám , Československý spisovatel, Praha 1964. -VÁH, Juraj: Sklené oko a Lili Marlen , Slovenský spisovate ľ, Bratislava 1978.

Memoáry

-FEIERABEND, Ladislav Karel: Politické vzpomínky I , Atlantis, Brno 1994. -HÖSS, Rudolf: Velitelem v Osv ětimi , Academia, Praha 2006 -LONDON, Artur: Doznání: V soukolí pražského procesu , Československý spisovatel, Praha 1969 -NOSKO, Július: Takto bojovala povstalecká armáda , NVK International, Banská Bystrica 1994. -PLACÁK, Bed řich: Partyzáni bez legend , KOS, Praha 1992. -PŘIKRYL, Vladimír: Za vlády tmy , Naše vojsko, Praha 1993. -SABUROV, Alexandr Nikolajevi č: Partyzánské jaro , Naše vojsko – Tatran, Praha 1972. -VAN ČURA, Ji ří: Nad ěje a zklamání: Pražské jaro 1968 , Mladá fronta, Praha 1990.

154

Diplomové a dizerta ční práce

-HRADSKÁ, Katarína: Nemeckí poradcovia na Slovensku v letech 1940- 1945: Prípad Dieter Wisliceny , Dizerta ční práce umíst ěná na internetové adrese http://www.dejiny.sk ( http://www.dejiny.sk/eknihy/hrad1.htm ). -ŠÍPOŠ, Pavel: Organizácia a činnos ť Hlinkovej gardy v Tatranskej župe , Katolícka univerzita v Ružomberoku, Filozofická fakulta, Ružomberok 2003.

Internetové zdroje

-http://www.books.sk ( http://www.books.sk/writer_card.jsp?id=13 ) -http://www.britannica.com ( http://www.britannica.com/eb/article- 9048251/Lili-Marleen ) -http://www.czsk.net ( http://www.czsk.net/svet/clanky/cr/partpopravy.html) -http://www.deathcamps.org (http://www.deathcamps.org/occupation/auschwitzmen.html ) -http://www.druhasvetova.sk (http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2006080003 ; (http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2006090004 ) -http://www.encyclopediaofukraine.com (http://www.encyclopediaofukraine.com/pages/S/O/SovietpartisansinUkraine 1941hD75.htm ) -http://forum.panzer-archiv.de ( http://www.forum.panzer archiv.de/viewtopic.php?t=5692 ) -http://forum.valka.cz ( http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/59421 ) -http://www.knowbysight.info ( http://www.knowbysight.info/SSS/05696.asp ) -http://www.kopaniciarexpres.sk (http://www.kopaniciarexpres.sk/clanok.php?id_cl=1612 ) -http://www.muzeumsnp.sk ( http://www.muzeumsnp.sk/osobnost/golian.htm ; http://www.muzeumsnp.sk/osobnost/viest.htm ; -http://www.phil.muni.cz (http://www.phil.muni.cz/fil/scf//komplet/sverma.html ) -www.rokovania.sk (http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/1112EF4E25277978C1257258

155 003F0571/$FILE/Zdroj.html ) -http://www.slovakia-in.host.sk ( http://www.slovakia-in.host.sk/sin07- 2001/kultura/kultura10.html ) http://www.totalita.cz/ ( http://www.totalita.cz/stb/stb_a_kameny.php ) http://vojenstvi.cz ( http://vojenstvi.cz/vasedotazy_52.htm ) http://www.vimperk.cz (http://www.vimperk.cz/index.php?artid=104&lang=cz&mode=normal )

156