UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

SOUČASNÁ ČESKÁ SPOLEČNOST A HOMOSEXUALITA V DOSPĚLÉ POPULACI

Diplomová práce

Olomouc 2009

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D. Ivana Mottlová

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury, který je v práci uveden.

V Olomouci 24. června 2009 ……………………………… Ivana Mottlová

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Miroslavu Dopitovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, za jeho trpělivost a cenné rady a připomínky, které mi poskytl při jejím zpracování.

3

OBSAH:

1. Úvod 5 2. Historie lidské homosexuality 7 2.1 Kulturní a časové proměny v evropském pojetí homosexuality 7 2.2 Homosexualita v některých mimoevropských kulturách 13 2.3 Homosexualita v českých zemích 14

3. Příčiny vzniku homosexuality 16 3.1 Biologická teorie 16 3.2 Psychosociální teorie 17 3.3 Kombinované teorie 19 3.4 Pokusy o léčbu homosexuality 20

4. Homosexuálové jako subkultura 23 4.1 Symbolika 25 4.2 Organizace 26 4.3 Média 27 4.4 Kultura 28 4.5 Sportovní akce 30 4.6 Veřejné instituce 30 4.7 Obchody 31 4.8 Feminizace jazyka v homosexuální komunitě 32

5. Česká společnost a homosexualita 35 5.1 Stereotypy a předsudky 35 5.2 Diskriminace 38 5.3 Veřejné mínění 43 5.4 Registrované partnerství 48

6. Školství a homosexualita 55 6.1 Homosexualita v osnovách 55 6.2 Homosexualita ve výuce 59 6.3 Diskriminace a šikana homosexuální minority ve školství 61 6.4 Prevence a řešení problémových situací 62

7. Závěr 64

8. Literatura 65

9. Seznam příloh 68

10. Anotace

4

1. ÚVOD Doby, kdy bylo téma „homosexualita“ ve společnosti velké tabu, jsou jiţ dávno pryč. Homosexualita se pomalu ale jistě stává tématem probíraným ve veřejných diskusích. Mluví se o ni na školách, na pracovištích, v médiích. Téma své diplomové práce jsem si vybrala z části proto, ţe právě toto tabuizované téma je dnes velice aktuální a spíše proklamované, a také proto, ţe několik homosexuálů je také z řad mých přátel. V diplomové práci jsem si dala cíl zjistit historii, příčiny vzniku a projevy homosexuality jako subkultury a postavení tohoto tématu v současné české společnosti, jak se staví k této problematice, zda je vzhledem konzervativní či liberální vůči homosexuální minoritě. Dále jsem se pokusila zjistit i místo tématu homosexualita a v osnovách základních českých škol. V první kapitole se zaměřuji na historii lidské homosexuality, jak byla chápána v minulosti a jak je chápana v dnešní době v různých kulturách, neboť pohledy na ni se v rámci historie a společnosti liší. Samostatnou podkapitolu jsem věnovala homosexualitě v českých zemích. Ve druhé kapitole jsem se pokusila představit nejčastější teorie na vznik homosexuality. Zabývám se biologickými, psychosociálními a kombinovanými teoriemi, avšak ţádná však nebyla 100% potvrzena, takţe příčina není dosud známá. Následující kapitola pojednává o české homosexuální subkultuře. V úvodu jsem se zaměřila na definice subkultury z různých zdrojů. Poté jiţ popisuji jednotlivé znaky této sexuální minority, jako je vlastní symbolika, organizace, místa setkávání či specifické zvláštnosti v jazyce. Kapitola Společnost a homosexualita ukazuje názory české společnosti na tuto minoritu. Jelikoţ i v dnešní době je mnoho obyvatel naší země neinformovaných nebo zastávají konzervativní názory, setkáváme se s různými druhy předsudků a diskriminace. V této kapitole vycházím z výzkumu Pavlíny Janošové a srovnávám je s výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění, které mi rovněţ byly zdrojem informací. Neopomenula jsem ani i boj českých homosexuálů za prosazení práva registrovaného partnerství. Poslední pátá kapitola se zaměřuje na tuto problematiku z pohledu našeho školství. Porovnávám zde výukové programy českých škol a zmiňuji i Rámcový

5 vzdělávací program pro základní vzdělávání. Poukazuji na homosexualitu ve výuce, zda je nějakým způsobem vyučována a jakým způsobem. Poukázala jsem i na moţnou šikanou homosexuální minority ve školství, ale i způsoby prevence jak se jí bránit.

6

2. HISTORIE LIDSKÉ HOMOSEXUALITY

Společnost a kultura, ve které ţijeme ovlivňuje naše chápání přirozenosti. Co vnímá jedna kultura za normální a přirozené, jiná můţe tvrdě odsuzovat či dokonce sankcionovat. Ne jinak je tomu s homosexualitou. V některých kulturách je homosexuální styk mladých chlapců něčím posvátným a nutným pro jejich vývoj v zdravého a silného muţe.1 Toto pojetí je pro naši kulturu zcela nepředstavitelné a označili bychom je mezi homosexuální pedofílii. Pokud se homosexualita historicky a zeměpisně liší, je zde předpoklad, ţe je to dáno tolerancí dané kultury. Avšak ani toto rozdělení není tak zcela jednoduché. Antická homosexualita je něčím jiným neţ homosexualita v dnešní západní společnosti. Sám termín „homosexuál“ vznikl aţ na konci 19. století. Naproti tomu antická řečtina neměla výrazy pro odlišení homosexuálního a heterosexuálního chování.2 V roce 1867 definoval právník Carl Heinrich Ulrichs homosexualitu jako „třetí pohlaví“, jako mezistupeň mezi muţem a ţenou, a o něco později byla vyslovena poprvé myšlenka, ţe homosexualita je vrozená.3 Jejím autorem byl lékař Hirschfeld.

2.1 Kulturní a časové proměny v evropském pojetí homosexuality

Stejnopohlavní praktiky se vyskytovaly pravděpodobně na mnoha místech světa. Zprávy o nich pocházejí ze starověké Číny, z Japonska, z islámské oblasti a z některých indoevropských kultur. Také náboţenské rituály, týkající se kultu plodnosti, rozšířené kolem Středozemního moře, v sobě zahrnovaly homosexuální praktiky.4 Zmínky o homosexuálním chování jsou doloţeny i ze starověkého Egypta či Mezopotámie, o kterých víme, ţe zde byla rozšířena muţská prostituce, v babylónském chrámu bohyně Ištar měli dokonce muţští prostituti zvláštní nevěstinec pod náboţenskou záštitou a pod vedením velekněze.5

1 BENEDICTOVÁ, R. Kulturní vzorce. Praha: Argo, 1999. 2 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004. 3 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 46-47. 4 Tamtéţ, s. 37. 5 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR, Brno: Masarykova univerzita, 2006, Diplomová práce.

7

Ve starém Egyptě byla společnost rozdělena do několika společenských vrstev. Pro kaţdou vrstvu pak platila jiná pravidla. Samostatnou skupinou byli faraóni a celá královská rodina. Faraón byl vtělením boha Slunce na Zemi (ať uţ kteréhokoliv, v dějinách se to měnilo) a měl tedy i jiná práva neţ obyčejní lidé. Mnozí faraóni uléhali na loţe jak s muţi, tak se ţenami, dnes bychom řekli, ţe byli bisexuální. Je však moţné, ţe někteří byli homosexuálové a s ţenami uléhali jen kvůli zachování rodu. Zmínky o homosexualitě nacházíme na nástěnných malbách,v hrobkách, na svitcích i na destičkách uloţených v hrobech. V určité kalendářní dny, ve kterých byl mezi bohy spáchán sexuální přestupek, se od Egypťanů vyţadovalo, aby se vystříhali pohlavního styku. Tak se jednou bůh pouště Sutech pokusil znásilnit homosexuálním stykem boha nebe Hora. Tato „hanba“ ulpěla jen na „dole leţícím“, kdeţto „silnější“ jako vítěz triumfoval nad přemoţeným. A proto se Sutech před devítkou bohů chvástal, ţe na Horovi prý učinil „dílo člověka“. Ve vyprávění pověstí je uţíváno symbolismu, a tak kdyţ Sutech zranil Hora na oku, mohla to být naráţka buď na homosexuální anální styk, nebo na kastraci. Naproti tomu, ve stejné době, ale v níţinách řek Eufrat a Tigris, ve městě Babylon, byl incest a homosexualita něčím nepřípustným. Zatímco incest se trestal vyhnáním z obce nebo smrtí, byl přistiţený homosexuál uspán a proměněn v eunucha (vykastrován). Chamurapiho zákoník věnuje téměř celou čtvrtinu zákonů úpravě vztahu mezi muţem a ţenou.6 V Číně byly muţské akty z hlediska taoismu povaţovány za zbytečné plýtvání muţské energie, jeţ má za následek narušení rovnováhy muţského a ţenského principu. Homosexuální chování bylo trestáno u indiánských kultur Aztéků a Inků, rovněţ staří Ţidé stejnopohlavní sexuální styk trestali ukamenováním.7

Starověké Řecko

Příčiny poměrně hojně rozšířeného homosexuálního chování ve starověkém Řecku jsou připisovány obdobným tradicím jako na Nové Guiney. I u nich existovala představa, ţe dospělý muţ sexuálním aktem přenáší na mladého jinocha muţskou

6 FEKEOVÁ. E. Problematika homosexuality ve výuce na českých školách. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 17-18, Diplomová práce. 7 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 35-36.

8 sílu, jak fyzickou, tak psychickou. V Thébách a v Théře byly svazky mezi muţi a chlapci uzavírány na posvátných místech.8 Staré Řecko bylo patrně jedinou historicky doloţenou společností, kde byla homosexualita po určitou dobu a v určitých kruzích právoplatným ekvivalentem heterosexuality.9 Ve Starověkém Řecku bylo mnoho svobodných občanů, kteří praktikovali homosexuální akt na mladých otrocích. Tito lidé však sebe samých nepovaţovali za homosexuály.10 Sami Řekové pouţívali termín „pederastie“ – láska k chlapcům. Šlo zde o vztah mezi učitelem a ţákem. Řekové věřili, ţe mezi učitelem a ţákem musí vzniknou pevný svazek, jehoţ součástí je vzájemná láska s erotikou. Jen tehdy bude ţák obdivovat svého učitele a dobrovolně se podřídí jeho autoritě a zároveň bude mít učitel skutečný zájem předat ţákovi to nejlepší, co ví a umí. Ve Spartě byla homosexuální pedagogika pevnou součástí vojenského výcviku.11 Z párů homosexuálních muţů byly sestavovány elitní vojenské jednotky Sparty, Kréty a Théb, kdy se očekávalo, ţe snaha ochránit milovaného partnera povede u vojáků k větší statečnosti a obětavosti. Tuto myšlenku ostatně prosazoval i Platon.12 Ţenská homosexualita je v řeckém období takřka neznámá. Výjimkou je básnířka Sapfó. Zmínka o ní spadá do 6. století př. Kr., tedy přesně do období, kdy se začíná v Řecku vyskytovat homosexualita v muţské podobě. Sapfó ţila na ostrově Lesbos, kde zaloţila estétskou školu pro dívky a kde byla ţenská homosexualita rozšířena. Zemřela tragicky kvůli neopětované lásce jedné dívky.13

Starověký Řím

Římský svět byl velmi ovlivněn řeckou kulturou. Homosexualita zde byla po určitou dobu trpěna vedle heterosexuality jako „řecký zvyk“, ale postupem času

8 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 32, Diplomová práce. 9 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 41. 10 Tradiční rodina : HOMOSEXUALITA - fakty versus mýty [online]. , [cit. 2009-03-4]. 11 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004. s. 84–85. 12 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR, Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 32, Diplomová práce. 13 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 43.

9 začala být brána jako určitý důkaz nedostatku muţnosti.14 Trestnou začala homosexualita být vydáním zákoníku císaře Theodosia Velikého z roku 390. Ač se traduje, ţe podle něho byly veškeré projevy homosexuality postaveny mimo zákon a trestány upálením, skutečnost byla trochu jiná. Upálením měli být trestáni pouze pasivní feminní muţi, jejich maskulinních protějšků se to netýkalo. Trestné nebyly tedy sexuální praktiky (homosexualita), ale chování muţe, který se prezentoval ţensky. Muţský gender byl chápán jako aktivní, ţenský jako pasivní.15

Středověk

Příchodem Konstantina Velikého na císařský trůn začala dlouhá éra odmítání homosexuality společností, která byla určována převládajícím způsobem ţidovsko- křesťanské tradice.16 Homosexualita byla povaţována za hřích a zvrhlost. Homosexuální chování se trestalo smrtí, vězením, nucenými pracemi, bičováním. Tyto tresty však postihují většinou jen příslušníky niţší společnosti, dělníky a chudinu. Zajímavé je, ţe jen zřídka jsou trestány lesbické ţeny. Zřejmě i v minulých dobách platilo, ţe ţenská homosexualita je méně nápadná. 17

Renesance

V období renesance se myšlení a cítění člověka odpoutává od dominujících postojů církve, někteří významní muţi se začali veřejně hlásit k homosexuální orientaci, jako např. Michelangelo. V 18. století opět převládla přísná morálka. Teoreticky muţská homosexualita nebyla vůbec tolerována, nicméně na dvoře ve Versaille se vyskytovala v hromadném a dosti bizardním provedení. Několik šlechticů zde zaloţilo řád Sodomitů, kteří měli zakázán poměr se ţenami. Ludvík XIV. později tento řád zrušil.18

14 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s.43. 15 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004, s. 92. 16 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 43. 17 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 34, Diplomová práce. 18 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 44-45, Diplomová práce.

10

Novověk

Celkově nepříliš vstřícnou epochu novověku narušuje v 18. století pouze Anglie , která pokládá homosexualitu za módní a moderní. Ke konci 18. století však úřady proti homosexualitě většinou zasahují pouze v případech svedení mladistvých nebo v kauzách znamenajících společenská faux pas.19 Teprve na konci 19. století začala širší veřejnost homosexualitu více reflektovat a pro řadu osobností přestalo být existenčně nebezpečné se k ní přiznávat. Poměrně dobře je znám milostný poměr básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. Odhalení homosexuálního zaměření však stále mohlo znamenat společenské znemoţnění a konec slibně začínající kariéry. 20 Janoušková (2006) uvádí případ Oscara Wilda, který byl za homosexualitu odsouzen na dva roky vězení, bylo zakázáno prodávat jeho knihy, hrát jeho hry a veřejně se o osobě zmiňovat. Od 19. století se hovoří jiţ o homosexualitě jako relativně stálé sexuální preferenci v kontextech právních, sociálních, medicínských a psychologických. Od konce 19. století začínají vznikat první spolky, zabývající se homosexualitou a usilující nejprve o odstranění trestnosti homosexuality, a později také o ukončení patologizace a diskriminace homosexuálních lidí.21

Situace ve společnosti se v novověku celkově značně posunula směrem ke svobodě jednotlivce, a to i ve středních a niţších vrstvách. Přelom 20. století byl ve znamení počátků zviditelňování individuality, variací ţivota a také sexuálních zvláštností. Příznivý vývoj byl narušen nástupem fašismu a vypuknutím 2. světové války.22 Nejkrutější pronásledování homosexuálů nastalo v Německu během nacistické éry. Homosexuálové byli jiţ od roku 1934 evidováni v tzv. „růţových seznamech“. Během nacismu bylo z homosexuality obviněno přes 50 000 muţů, kteří museli volit buď kastraci, nebo deportací do koncentračních táborů. V koncentračních táborech

19 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 34, Diplomová práce. 20 Projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002, s. 504. 21 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007. 22 Tamtéţ, s. 46-47.

11 byli homosexuálové označování zvláštními růţovými trojúhelníky.23 Tato opatření byla důsledkem zaostřeného posuzování homosexuality v paragrafu 175 z roku 1871. Nyní byl stejnopohlavní akt vnímán jako „smilstvo proti přírodě, t.j. jednání mezi osobami, které se podobá souloţi. Nacistická ideologie vinila gaye z toho, ţe „promrhávají rozplozovací silou muţů“. Homosexualita byla jedním z důvodů pro vyloučení z řad SS.24 Po druhé světové válce byl však osud homosexuálních vězňů a vězeňkyň zamlčován a aţ v osmdesátých letech se začalo nesměle mluvit o těchto obětech nacismu. Homosexuální vězni a vězeňkyně měli obrovskou úmrtnost a většina z nich nepřeţila válku.25 Po druhé světové válce začal ve vyspělých státech Evropy postupný proces dekriminalizace homosexuality. Avšak ne všude stejnou rychlostí. Zatímco v České republice a např. v Maďarsku k ní došlo v roce 1961, v Anglii ještě do roku 1984 platil zákon z roku 1967 o tom, ţe dobrovolný homosexuální styk mezi staršími lidmi nad 21 let sice není povaţován za zločin, ale nadále se na něj pohlíţí jako na amorální.26 Homosexuální styky dodnes nebyly povoleny v Tasmánii a asi polovině států USA. Nadále existuje zákaz propagace homosexuality ve Finsku a v Lichtenštejnsku. V Rakousku pozbyl tento zákon platnost v roce 1996.27 Rada Evropy se poprvé vyslovila proti diskriminaci homosexuálů ve své rezoluci 756 a doporučení 924 z roku 1981. V roce 1984 Evropský parlament přijal rezoluci proti sexuální diskriminaci v zaměstnání. V roce 1994 přijal Evropský parlament rezoluci A3- 0028/94, v níţ se praví:28

„Členské státy se vyzývají, aby ukončily nerovnoprávné jednání s osobami homosexuálně orientovanými v právním a administrativním poskytování sociálního zabezpečení a dále u sociálních výhod, práv převzetí, práv dědických, práv bydlení, trestního práva a všech následných úprav, kterých se toto týká.“

23 Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002, s. 504-505, http://www.multikultura.cz/clanky/10-projekt-varianty-o-homosexualech/ [cit. 2009-04-07]. 24 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 47. 25 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007. 26 Tamtéţ. 27 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 50–51. 28 PROCHÁZKA, I.- JANÍK, D.- HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR, Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003.

12

Amsterdamská dohoda členských států Evropské unie z roku 1999 zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboţenství, názorů, invalidity, věku a sexuální orientace.29 Úsilí o demedicinalizaci homosexuality bylo součástí snah o její zrovnoprávnění. Poprvé byla homosexualita vyřazena z Amerického seznamu nemocí v roce 1973. V roce 1992 byla homosexualita vyřazena z Mezinárodní klasifikace nemocí, která má evropskou platnost.30

2.2 Homosexualita v některých mimoevropských kulturách

Dlouhou dobu existovala představa i mezi odbornou veřejností, ţe homosexualita u přírodních národů je povaţována za zvrácenost a vůbec se u nich nevyskytuje. Teprve však na přelomu století, v souvislosti s teoriemi S. Freuda a následným rozvojem antropologických výzkumů, začal tento názor pozvolna ztrácet své opodstatnění.31 Jak uvádí Janošová (2004), vědci Beach a Ford zkoumali 76 různých etnických společenství. Pouze u 27 národů zjistili, ţe u nich není homosexualita společensky vůbec přijímána a sankce za praktiky tohoto druhu se pohybovaly v různých stupních přísnosti, od zesměšnění aţ k trestu smrti. Zbývajících 49 kmenů se k homosexualitě stavělo loajálně nebo ji povaţovalo za součást sexuálního nebo náboţenského ţivota muţů. Například u etnik Keraki a Kiwai a kmene Marind Anim v Nové Guineji je homosexuální styk iniciací do dospělosti. Sedmi aţ desetiletí chlapci jsou uváděni homosexuálním stykem, kde hrají roli příjemců semene, do náboţenského a vojenského světa dospělých muţů. Po několika letech v adolescentním věku zastávají roli dárců. Jakmile se však oţení a zaloţí rodinu, nesmějí se těchto aktivit účastnit. V jiných kmenech je homosexuální styk upřednostňován před stykem heterosexuálním, který slouţí pouze k udrţení kmene. U společenství Chukchi na Sibiři je homosexualita obecně zamítána.Tento zákaz se však nevztahuje na šamana, jemuţ je díky jeho zvláštnímu sociálnímu postavení povoleno udrţovat vztahy se ţenami i s muţi.

29 http://www.iniciativa.cz/www/index.php/index.php?page=clanek&id=33 [cit. 2009-04-7]. 30 Tamtéţ. 31 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 35-36.

13

2.3 Homosexualita v českých zemích

O situaci v Čechách je dochována první významná zmínka aţ z roku 1353, kdy vydal Karel IV. tzv. Karolinský trestní kodex, podle něhoţ měly být homosexuální styky krutě trestány. Toto samozřejmě navazuje na princip dominujícího náboţenství, křesťanství, v českých zemích. Během vlády Marie Terezie byl homosexuální akt trestán smrtí, určité zmírnění v trestnosti přinesla pro Čechy vláda Josefa II., který roku 1787 vydal zákon, v němţ sníţil trest za homosexuální praktiky na vězení. Toto pojetí homosexuality u nás existovalo aţ do konce monarchie.32 Na konci 19. století se do českých zemí dostává téma homosexuality do veřejného prostoru. Uţ v roce 1895 se články v časopise Moderní revue postavily na stranu Oscara Wilda. Během První republiky několik let vycházel časopis Hlas sexuální menšiny a na něj navazující Nový hlas. Homosexuální chování však zůstávalo trestné podle paragrafu 129 trestního zákona z roku 1852, a to přesto ţe se o změně tohoto paragrafu intenzivně diskutovalo.33 V komunistické éře vyšel roku 1950 zákon 86/1950 Sb., podle něhoţ byla homosexualita trestána vězením. V roce 1961 vyšla úprava toho zákona pod označením 140/1961 Sb. (znění obou zákonů viz Příloha č.1), podle níţ byla homosexualita trestána jen v určitých případech (v paragrafu 241 trestnost pohlavního styku s osobou stejného pohlaví mladší 18 let, homosexuálního pohlavního styku vzbuzujícího veřejné pohoršení, zneuţití závislosti osoby stejného pohlaví a homosexuální pohlavní styk s osobou téhoţ pohlaví za úplatu).34 Poslední změna v trestním zákonu ve vztahu k homosexuálnímu chování se uskutečnila v roce 1990 (Zákon 175/1990 Sb.). Homosexualita byla zrovnoprávněna s heterosexualitou. Paragraf 241 byl zrušen a zákonem tolerovaná věková hranice pro homo- i heterosexuální pohlavní styk je patnáct let. Dokončení reformy trestního práva neznamená automaticky úplné zrovnoprávnění a odstranění diskriminace homosexuálních ţen a muţů. Nejzávaţnějšími poţadavky, která lesbická a gay hnutí v současnosti prosazují, je uznání registrovaného partnerství a přijetí

32 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 44–45. 33 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007. 34 Tamtéţ.

14 antidiskriminačních právních norem, poskytující ochranu bez rozdílu sexuální orientace.35 Návrh zákona o registrovaném partnerství se projednává od roku 1995, kdy byl poprvé zamítnut. Prosadit se ho podařilo aţ v roce 2006.

35 STEHLÍKOVÁ, D., PROCHÁZKA, I., HROMADA, J. Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: SOHO, 1995.

15

3. PŘÍČINY VZNIKU HOMOSEXUALITY

„ Máma si dělala výčitky, jestli mé budoucí zaměření nezpůsobila. když se s otcem- alkoholikem rozvedla, protože jsem neměla mužský identifikační vzor.“ Veronika

„ Když jsem se mámě svěřil, že jsem na kluky, nechtěla tomu věřit. Stále mne přesvědčovala, že jsem si jen nějaký nesmysl vzal do hlavy. Opakovala, že pokud ví, tak nikdo z příbuzných není teplej, natož ona nebo táta, tak proč bych tedy měl být zrovna já.“ Marcel

Snad kaţdý homosexuálně orientovaný člověk si jednou za ţivot poloţil otázku, proč právě on. Zda si za svoji orientaci můţe sám, nebo snad někdo z jeho příbuzných, či to způsobily záţitky a zkušenosti, kterými doposud prošel. Snaţí se najít příčiny, které jeho homosexuální orientaci způsobily. Jednoznačnou odpověď však společnost ještě nenašla. Není zcela jasné, proč několik procent lidí v kaţdé společnosti je přitahováno osobami stejného pohlaví. Na příčiny vzniky homosexuality jsou různé teorie.

3.1 Biologická teorie

Kurt Freund uvádí ve své knize Homosexualita u muţe, stanovisko, ţe homosexualita můţe být vrozená. Dále Freund zmiňuje, ţe jiţ v r. 1952 F. J. Kallmann na základě studia dvojčat prokázal, ţe porucha můţe vzniknout ve velice raném stadiu vývoje plodu, s čímţ se Freund ztotoţňuje, ale konstatuje, ţe dosud nebylo prokázáno, jak při tomto působí zmiňované hormony, i kdyţ je zde značné podezření, ţe tu souvislost existuje.36 K podobné teorii vlivů v prenatálním období se přiklání i Janošová (2002), která uvádí, ţe na začátku nitroděloţního vývoje má lidský zárodek základy obojího pohlaví, kdy k jeho rozlišení, zakódovaném v chromozomech, dochází asi po 4 aţ 5 týdnech a k formování sexuální diferenciace centrální nervové soustavy přibliţně v 6.

36 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, s. 159.

16 měsíci. V určitém období, trvajícím asi týden, můţe dojít k rozhodující hormonální nevyváţenosti. Není vyloučen ani vliv toxických látek a proţitý stres matky. Těmito zjištěními byl vysvětlován vyšší výskyt homosexuality muţů narozených za války.37 Pod biologickou teorií pak můţeme zařadit i názory, zahrnující přesvědčení o genetických dispozicích vzniku homosexuality. Nedávné objevy v genetické oblasti vedly k podpoření teorie vzniku homosexuality cestou genetických vlivů. Těmito novými objevy byly vysvětleny průzkumy z předválečných let, které poukazovaly na častější výskyt homosexuálních jedinců v příbuzenstvu.38 Roku 1993 vědci D. Hamer a S. Le Vay z Národního výzkumu rakoviny v USA při zkoumání pohlavních chromozomů u muţů zjistili, ţe na hrotu dlouhého raménka pohlavního chromozomu X v oblasti označované Xq 28 se pravděpodobně nachází gen nebo geny odpovědné za homosexuální orientaci. U homosexuálních muţů, u nichţ byla nalezena příslušná shoda alel, byli zjištěni v příbuzenstvu z matčiny strany další homosexuálně zaměření jedinci. U lesbických ţen však genové zvláštnosti nalezeny nebyly.39

3.2 Psychosociální teorie

Janošová (2002) uvádí, ţe nejvíce současných odborníků se shoduje v tom, ţe prostředí můţe ovlivnit predispozice k určitému sexuálnímu zaloţení pouze v prvních letech ţivota jedince, a to asi jen do 3. roku ţivota. Působí na ně pravděpodobně chování rodičů a další psychogenní faktory. Uţ Sigmund Freud připisuje způsob, jakým se psychosexualita vyvíjí, speciálním vztahům mezi rodiči a dětmi. U homosexuality však předpokládá rozhodující biologické činitele, kdy cílem psychoanalýzy není vyřešit problémy homosexuality, ale odhalit psychické mechanismy, které o orientaci rozhodují. Tyto pak shrnuje do fixace na matku, narcismu, strachu z kastrace, skutečnosti nepřítomnosti či nepřijatelnosti otce, a také vlivu rozvodů a nešťastných manţelství rodičů.40

37 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 28. 38 Tamtéţ, s. 25. 39 http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/podminenost.phtml [cit. 2009-03-04]. 40 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, s. 189.

17

Freud se domnívá, ţe normální vývoj u jedince probíhá tak, ţe: „První objekt erotické apetence je vlastní osoba a toto zaměření se jen postupně přenáší na objekt heterosexuální. Mezistadiem je objekt stejnopohlavní. Homosexuální muž zůstává mezi vývojovým stadiem autoeroticismu (narcismu) a heterosexualitou.“41 Freudův ţák Alfred Adler rozuměl muţské homosexualitě jako projevu nedostatku odvahy a strach z odmítnutí či selhání, protoţe se často vyskytuje u jedinců se značnými pocity méněcennosti a u lidí ctiţádostivých a egoistických.42 Podle Janouškové (2006) vedou k zamyšlení i teorie C. Allena, publikujícího v letech 1940, který se domnívá, ţe chlapec, jehoţ otec v období jeho raného vývoje není přítomen, není silnou osobností či si chlapce nevšímá – si za otce najde náhradu, kdy si můţe jako vzor vybrat svou matku. Toto se můţe stát i v případech, ţe otce nenávidí, je-li např. brutální či alkoholik. Stejně tak se homosexuální zaměření v pozdějším věku můţe u chlapce vyskytnout z důvodu nepřítomnosti matky a nepřátelství vůči ní, kdy se Allen domnívá, ţe láska k matce je: „Mostem umoţňujícím muţi milovat ţeny.“ Kdyţ hoch matku nemiluje a není - li jí milován, snadno začne opovrhovat ţenami, vyhýbá se jim a často se pak stává, ţe dojde k erotickému vztahu s jiným muţem. Někteří z Allenových kolegů se domnívají, ţe nejlepší prevencí homosexuality jsou sympatie mezi otcem a synem.43 I. Bieber na základě svých výzkumů, v nichţ porovnával dětství a vztahy uvnitř rodin 83 homosexuálních a 84 heterosexuálních ţenatých muţů, dospěl k závěru, ţe homosexuální muţi byli často v dětství citově fixováni na matky, a jejich otcové neplnili příliš dobře rodičovskou roli, takţe byli syny jakoţto vzor odmítnuti.44 Mezi psychosociální teorie bychom mohli zařadit i teorii svedení neboli teorie vlivu sexuálního zneuţití. Tato teorie je jednou z nejstarších, přesto se v dnešní době se k ní přiklání stále méně odborníků. Tato teorie vysvětluje vznik homosexuality následkem negativního sexuálního záţitku, kterým můţe být předčasný sex, znásilnění apod. Tuto teorii u nás připouštěl

41 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962. s. 189. 42 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, Diplomová práce. 43 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha:. Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, s. 193-1940. 44 SEUTTER, R., ROVERS, M. Emotionally Absent Fathers: Furthering the Understanding of Homosexuality. Journal of Psychology and Theology, 2004, roč. 32.

18 v roce 1996 V. Tůma. 45 Podle něj dívky, které byly v období psychického dozrávání pohlavně zneuţity, se později stávaly prostitutkami nebo lesbičkami. Současné důkazy a poznatky v medicínských a psychologických oborech tuto teorii spíše vyvracejí.46 S dalšími zajímavými teoriemi přišli Kraft-Ebing, Klaesi, kteří tvrdili, ţe homosexualita vzniká následkem excesivní masturbace, nebo ji nazývali „komplexem impotence“, protoţe podle nich má u muţe příčinu ve strachu ze selhání při heterosexuálních stycích.47 Jiný psychologický pohled vidí homosexualitu jako projekci člověka, který sám sebe pociťuje jako eliminovaný, který má pocit, ţe nepatří k ţádné skupině a proto se cítí smutný. Tímto tlakem se formují homosexuální sklony. Jinak řečeno homosexuál trpí komplexem, ţe nikam nepatří a ţe v první řadě nepatří do skupiny stejně starých vrstevníků, např. chlapci, kteří byli ve své skupině odsunutí na okraj nebo se takto cítili. Cítí se osamocení, přejí si náklonnost, srdečnost a muţské teplo.48

3.3 Kombinované teorie

Jedná se o teorie, domnívající se, ţe ke vzniku homosexuality vedou kromě biologicky podmíněných dispozici i psychologické a sociální vlivy. Tuto teorii uvádí Ivo Pondělíček ve své knize Kaţdopádně sexualita. Ten uvádí, ţe ke vzniku sexuálního zaměření je rozhodující stavba sexuálních center v mozku, zda jsou vyvinuta muţsky či ţensky. Ke vzniku homosexuality jsou pak nutné 3 fáze, během nichţ se tato pohlavní odchylka vytváří:

1. fáze - Ve druhé třetině nitroděloţního ţivota nedochází u plodu k produkci muţských pohlavních hormonů nebo dochází pouze k jejich nedostatečné produkci

2. fáze - Kvůli nedostatku pohlavních hormonů se sexuální centra plodu nediferencují muţsky a zůstávají tedy, jak byla zaloţena, víceméně ţenská .

45 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 29. 46 Tamtéţ. 47 Tamtéţ, s. 30. 48 Tradiční rodina – Homosexuální ţivotní styl (online), www.tradicnirodina.cz [cit. 2009-03-04].

19

3. fáze - Během ţivota tu pak sehrají úlohu některé psychologické, výchovné a sociální vlivy. Ty mohou vrozené dispozice buď utlumit nebo zvýraznit. Pokud se ale jedinec s těmito dispozicemi uţ nenarodil, pak ţádné provokující prostředí ani vypěstované návyky tuto homosexuálně orientovanou osobnost nevytvoří.49

Je málo pravděpodobné, ţe by vznik homosexuality se dal vysvětlit pouze jednou zcela jasnou příčinou. Většina odborníků se shoduje v závěru, ţe na vzniku homosexuální orientace se podílí více faktorů. Formují ji především biologické vlivy, v menší míře pak vlivy postnatální u geneticky disponovaných jedinců. V kaţdém případě je homosexualita stavem dobrovolně nezvoleným a vůlí neovlivnitelným.

3.4 Pokusy o léčbu homosexuality

Aţ do doby, kdy byla homosexualita vyřazena z mezinárodní klasifikace nemocí, tedy do roku 1992, hledali vědci způsob, jak ji odstranit či vyléčit. Tyto snahy zaznamenaly největší vzestup během druhé světové války. Prvotní snahy měly dosti drastický charakter. V dnešní době se většina odborníků domnívá, ţe homosexuální orientaci nelze změnit a odmítá snahy o její léčbu.

Léčbou homosexuality se zabýval i Kurt Freud. Ten předpokládal, ţe pacient s bisexuálními tendencemi můţe po čase vlivem heterosexuálního tréninku přejít na výlučnou heterosexualitu. Skepticky se však stavěl k léčbě jednoznačné homosexuality.50

Léčbu můţeme rozdělit podle následujících metod:

Metoda hormonální - zde lékaři podávají muţské hormony androgeny, o kterých se domnívají, ţe jich mají muţští pacienti nedostatek.51

Metoda kastrace - dochází k odstranění varlat a nahrazují se„ správně fungujícími“.Ty však bývají mnohdy organismem odmítána a z pacienta se stává

49 PONDĚLÍČEK, I. Každopádně sexualita. Praha: Otakar II., 2000, s. 153. 50 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha, 1964. 51 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno, 2006, s. 35, Diplomová práce.

20 místo heterosexuála homosexuální kleštěnec.52 Kastrace způsobuje sníţení sexuálního pudu, nikoli inverzi sexuálních proţitků. Někteří homosexuální muţi o ni sami ţádali, ale vzhledem k tomuto důvodu jim lékaři nevycházeli vstříc.53

Metoda averzivní - tato metoda vycházela z představy, ţe homosexualita je naučená a lze ji proto odnaučit. Léčba byla zaloţena na vytváření podmíněných reflexů, které časem bez posilování vyhasínali. Neţádoucí chování bylo potlačováno např. tím, ţe muţským homosexuálním pacientům byl před promítáním fotek sexuálně přitaţlivých muţů aplikován apomorfin, který vyvolával nevolnost a zvracení, ţádoucí chování bylo posilováno tak, ţe před promítáním ţenských aktů byl homosexuálním muţům aplikován testosteron. Jiné pokusy o odnaučení spočívaly v aplikaci elektrických ran do dlaně při promítání diapozitivů s homosexuální tematikou apod.54 U nás podobné pokusy prováděl do 50. let Kurt Freud, později však od těchto praktik upustil.

Stereoaktické metody - při této metodě se neurochirurgové pokoušeli operačně zasáhnout do mozkových center, která řídí sexualitu. V několika případech se jim dokonce podařilo orientaci změnit. Výsledky ovšem byly neúměrné škodám způsobeným na zdraví pacientů a dále zde existovalo velké riziko úmrtnosti. U nás nebyly tyto zákroky z etického důvodu nikdy pouţívány.55

Dörnerova metoda - jedná se o dávkování správných pohlavních hormonů matkám v těhotenství ( pokusy byly prováděny na laboratorních zvířatech). Později se mezi odborníky vyskytla obava ze zásahu do vývoje jiných oblastí embrya a léčba byla zamítnuta.56

Starší psychoanalytická metoda - pacientům se podávala droga LSD, která měla vyvolat fantazie, v nichţ se pacienti měli zbavit nepříjemných pocitů z dětství, které

52 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno, 2006, s. 35, Diplomová práce. 53 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 30. 54 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 35, Diplomová práce. 55 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 31. 56 Tamtéţ, s. 32.

21 byly podle této teorie příčinou opačné sexuální orientace. Léčba se přestala aplikovat po prokázání škodlivosti drogy na zdraví jedince. U nás se tato metoda pouţívala ještě v 60. letech 20. století.57

Pozdější psychoanalytická metoda - pacient byl veden k tomu,aby se soustředil na heterosexuální sloţku své sexuality. Gerard J.M. van den Aardweg (2003) přirovnává homosexualitu k závislosti na alkoholu nebo tabáku. Pacient by se měl zcela koncentrovat na myšlenky heterosexuální a potlačit ty homosexuální. Dále zdůrazňuje významnou úlohu silné vůle, která je nápomocná úspěšnému uzdravení se.58

Pokusy o adaptaci v současnosti - někteří homosexuálně orientovaní lidé se kvůli výhodám manţelství a rodičovství pokoušejí vzdát se ţivota s preferovaným pohlavím. Malého procenta úspěšnosti lze docílit jen u částečně bisexuálních jedinců, kteří mají velkou motivaci a silnou vůli. Častěji se však stává, ţe místo adaptace dojde k maladaptaci, coţ je falešná adaptace, která má vţdy nepříznivý dopad na duševní zdraví. Sexuologové se spíše snaţí pacientovi pomoci přijmout homosexualitu jako skutečnost a v jejím kontextu najít východisko pro ţivotní směřování.59

57 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 30. 58 AARDWEG, G. J. M. van den. Terapie homosexuality - rádce pro postižené a poradce. Hnutí pro ţivot ČR, 2003, s. 91. 59 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 32.

22

4. HOMOSEXUÁLOVÉ JAKO SUBKULTURA

Přesná definice subkultury nebyla zatím vytvořena. Pojem byl poprvé pouţit ve 40. letech v několika významech ve společenských vědách. Zřejmě nejstarší definici pojmu subkultura vytvořil v roce 1947 Gordon: „Subkultura je pododdělení národní kultury, sloţené z kombinace sociálně situačních sloţek, jako je třídní status, etnický původ, městské nebo venkovní osídlení a náboţenská příslušnost, které tvoří svou kombinací fungující jednotu, jeţ integračně upevňuje na ni se podílející jedince.“60

Subkultura je systém hodnot, norem, zvyků, případně symbolů a rituálů, který je speciální a charakteristický pro určitou skupinu, jeţ je součástí struktury jiné velké skupiny, společnosti mající svoji kulturu. Subkultura mívá společné prvky s touto kulturou, ale zároveň i výrazné odlišnosti, dodávající jí jistotu autonomie. Subkultura se sama někdy přímo definuje v protikladu ke kulturnímu prostředí, v němţ se nachází (kontrakultura). Subkultura zakládá většinou odlišný ţivotní styl skupin a ovlivňuje i sociální postavení členů.61 Subkultura je "soubor specifických norem, hodnot, vzorů chování a ţivotní styl charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, jíţ je tato skupina součástí ". 62 Subkultury mají tendenci k vytváření subkulturních hranic, které plní funkci sebeudrţení a sebeochrany. Důleţitým znakem subkultury je viditelné odlišení od kultury dominantní. Subkultura většinou vzniká na základě kombinace více činitelů, např. etnická příslušnost, věk, náboţenství, politická orientace, vzdělání apod. 63 Kateřina Nedbálková ji definuje jako soubor specifických norem, hodnot, vzorů chování a ţivotních stylů charakterizujících určitou skupinu v rámci dominantní kultury.64 Roland Girtler popisuje společnost jako nejednotný celek, který se skládá z určitého počtu skupin, vytvořených za různými cíli a k uspokojování velmi širokého

60 GORDON, Milton M. The Concept of the Sub-culture and its Application. Social Forces. 1947, roč. 26, č. 1, s. 40-42. 61 UNIVERSUM-všeobecná encyklopedie. Praha: Odeon, 2002, IV. díl. 62 SOUKUP, V., Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Karolinum, 1996, s. 90. 63 MERTOVÁ, R. Dobročinný spolek Medáků ve Starých Střešovicích - Historie vzniku a proces přerodu squatu v kulturní a komunitní centrum. Praha, 2002, Diplomová práce. 64 NEDBÁLKOVÁ, K. Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 317-332.

23 spektra různých zájmů. Některé tyto skupiny jsou vysoce váţené, jiné mohou být povaţovány naopak za špatné. Kaţdá skupina má vlastní symboly a rituály, ke kterým patří společná řeč, určitý typický kroj či specifické triky pro přeţití. Členem některých skupin se člověk stává jiţ při narození, do jiných během svého ţivota vstupuje dobrovolně nebo pod vlivem okolností. Girtler upřednostňuje spíše pojem okrajová kultura neţ subkultura, který je podle něj přesnější, neboť výraz subkultura znamená něco pod hlavní kulturou, něco podřízeného hlavní kultuře. A to okrajové kultury nejsou, naopak jsou s hlavní kulturou v protikladu, ale samozřejmě ne vţdy a proto není úplně vhodný ani pojem kontrakultura. Ne o kaţdé skupině lze však říci, ţe je „okrajová“. Jako okrajovou můţeme podle Girtlera označit jen tu skupinu či kulturu, kterou okolní společnost vnímá jako nebezpečnou, neslušnou, špatnou či zlou. Výraz „neslušnost“ zahrnuje jmenovitě kaţdé jednání, které je postihováno buďto trestně nebo pouze pohrdáním.65

Podle R. Girtlera homosexuální subkultura vzniká, jestliţe někteří lidé pociťují v určitých situacích tlak sociálního systému a cítí se omezováni při naplňování svých tuţeb. Nehodlají-li se tomuto tlaku přizpůsobit, vytvářejí alternativní prostředí, alternativní systém, tedy subkulturu. Subkultura homosexuálů se konstruuje především na základě dvou faktorů, kterými jsou prostor a čas, ve kterém skupina můţe uskutečňovat sama sebe. Čas, ve kterém existuje, je nejčastěji obdobím volného času, často v kontrastu s pracovním časem, který je dobou tajnosti a skrývání. Subkultura homosexuálů je prostředím s tolerantním postojem k něčemu, co je majoritní populací vnímáno jako deviantní, prostředím, které svým aktérům zabezpečuje jistou ochranu, a důleţitým faktorem je také to, ţe poskytuje prostor, ve kterém dochází k sociální interakci. Protoţe tato místa bývají často jedinými, kde nemusejí jedinci svoji sexuální orientaci skrývat, vyvíjí se ve skupině hluboká emoční zaangaţovanost, dochází zde k resocializaci, která pomáhá neutralizovat dřívější koncepty homosexuality jako něčeho perverzního a hříšného. 66 Subkultury se vyznačují vlastními symboly, organizacemi, medií, kulturou či sportovními akcemi.

65 GIRTLER, R. Okrajové sociální kultury. Brno: Masarykova Univerzita, 2001. 66 NEDBÁLKOVÁ, K. Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 317-332.

24

4.1 Symbolika

V rámci homosexuální subkultury se vytvořily v průběhu doby symboly označující tuto minoritu. Některé symboly z minulosti zanikly, jiné přetrvávají po dlouhá léta a nebo vznikají nové.

Symboly lesbiček: 67

- Dvojbřitá sekyra (labrys ) – symbol odvozen od válečné sekyry bájných amazonek. Pouţívá se od sedmdesátých let v podobě šperku.

- Symbol Venuše – zdvojené zobrazení znaku Venuše jako bohyně lásky a i biologického symbolu ţeny. - Ruce – dvě ruce sloţené do tvaru vagíny vyjadřují právo lesbiček na sebeurčení od sedmdesátých let. Mezi novější znamení lesbického hnutí vzniklé v Německu dnes patří i kovbojské holinky, flanelové košile, nápadně velké pánské hodinky či zapalovače Zippo.

Symboly gayů: 68

- Lambda ( )– řecké písmeno lambda přijato jako symbol na kongresu homosexuálů v r. 1974. Představuje první písmeno slova „ liberation “ ( osvobození ). - Symbol planety Mars- dva propojené astronomické symboly planety Mars jsou symbolem gayů. - Kožená vlajka – symbol poprvé uţit v r. 1989 při volbě „Mister Leather San Francisco “, vztahuje se ke kůţi a sadomasochismu . - Plyšový medvídek – naznačuje , ţe gayové mají někoho, s kým se mohou pomazlit.

Společné symboly: 69

- Duhová vlajka- nejznámější symbol gayů a lesbiček, který byl vytvořený pro pochod Gay Pride v San Francisku v roce 1978. Symbolizuje různorodost uvnitř gay a lesbické komunity.

67 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 30, Diplomová práce. 68 Tamtéţ. 69 BASS, E., KAUFMAN, K. Láska je láska. Knižka pre lesbicků, gejsků a bisexualnu mladež a jej spojencov. Bratislava: Aspekt, 2003, s. 263-264.

25

- Kruhy svobody – Ze začátku 90. roků se začali nosit náušnice se šesti kovovými krouţky v barvě duhy jako vlajka. Je to hra se slovíčkami, vycházející z vlasteneckého sloganu „ let freedom ring“ ( nechejte svobodu znít) a znamená odhodlání k osvobození od předsudků. - Trojúhelníky – růžový, černý, růžovo-modrý - v nacistických táborech smrti během 2. světové války museli vězni na oblečení nosit barevné symboly, které označovali jejich příslušnost k určité skupině. Ţidé museli nosit ţluté hvězdy. Gayové museli nosit růţové trojúhelníky a lesby, stejně jako prostitutky a ostatní „asociální“ ţeny, černé trojúhelníky. Po skončení války byla většina lidí osvobozených, ale lidé s růţovými trojúhelníky byli povaţování za zločince a byli přesunuti do vězení. - Na začátku 70. roku začali gayové a lesby nosit takové trojúhelníky, aby vyjádřili svoji hrdost a to, ţe odmítají být nadále utlačováni. Trojúhelníky tak připomínají, aby lesby a gayové nikdy nezapomněli na historii. Trojúhelníky se nosí cípem dole, tak jak je nosili během holocaustu. - Fialová barva - existují různé teorie o tom, jak se fialová barva začala dávat do souvislosti s gaymi a lesbami. Jedna tvrdí, ţe v Anglii v 16. století byl takový zvyk, ţe muţi, kteří se nechtěli ţenit a ţeny, které se nechtěly vdávat, to dávali najevo tím, ţe nosili fialovou barvu. Jakkoliv to začalo, souvislost mezi homosexualitou a fialovou barvou se zachovala po generace. - Červená stuha – symbolizuje solidaritu s oběťmi AIDS.70

4.2 Organizace

15. května 1897 byla v Berlíně zaloţena první organizace ve světě, která se programově hodlala zabývat zrovnoprávněním gayů a lesbiček - Wissenschaftlich – humanitäre Komitee. Toto datum lze povaţovat za počátek organizovaného boje za práva těch, kterým byla po staletí upírána. V 60. létech byla ve Velké Británii zaloţena organizace Gay Liberation Front (Fronta za osvobození homosexuálů). V téţe době v Holandsku vznikají tzv. "cestovatelské kluby", jejichţ členové mohli

70 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 27, Diplomová práce.

26 v různých městech najít místo, kde se scházejí stejně orientovaní lidé 70. léta jsou v duchu sjednocování jednotlivých organizací v různé celky. V roce 1978 vznikla v Anglii International Gay Association (později Gay and Lesbian Association) Od prosince 1996 existuje organizace ILGA-Evropa, sdruţující zhruba 230 organizací. IGLYO - Mezinárodní gay a lesbická mládeţnická organizace pro střední Evropu ILGHRC - Mezinárodní gay a lesbické komise pro lidská práva – prosazování a obhajování lidských práv homosexuálů Ze zahraničních organizací jsou u nás známé např.: Gemini (Sofie), LBL (Dánsko), SETA (Finsko, sdruţuje organizace v celé zemi); Arci Gay (Itálie, sdruţuje na 13 tisíc členů), Homeros Lambda (Maďarsko), COC (Nizozemí), FILO (Polsko), HOSI (Rakousko), Triangle (Rusko), SKUC Magnus (Slovinsko), Gay Liberation Front (New York), Quest (Velká Británie) a další.71 Mezi organizace bojující v České republice za práva gayů a lesbiček bychom mohli zařadit občanské sdruţení eLnadruhou, Gay a lesbickou ligu, Logos či brněnskou organizaci STUD.

4.3 Média

V souvislosti s rozvojem povědomí o homosexualitě a také s tlakem na zrovnoprávnění této menšiny se v průběhu století objevují různé informace, ale také třeba přímo i programy v různých médií či články v časopisech s homosexuální tématikou. Uţ v roce 1895 vycházejí u nás články na téma homosexuality v časopise Moderní revue. Během První republiky několik let vycházel časopis Hlas sexuální menšiny a na něj navazující Nový hlas.72 Pod hlavičkou SOHO ( Sdruţení organizací homosexuálních občanů) vycházel od roku 1990 deset let společenský měsíčník SOHO revue ( později SOHO ABSOLUT revue).Postupně dále vycházely časopisy Promluv ( 1993 – 1998), Alia a Inkognito.73 V současné době u nás vychází několik časopisů určené gayům. Většina z nich je ale pornografická, snad jenom Amigo se snaţí erotiku na svých stránkách omezit

71 http://www.scalex.cz/sophia/taland/41.htm [cit. 2009-02-24]. 72 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 12. 73 Tamtéţ, s. 13.

27 a nabízí i seznamovací inzeráty a nějaké informační články.74Dále vycházejí časopisy Studna, Náš svět. Několik čísel v časopise Biograf se zabývá ţivotem a problémy homosexuálů. Významným feministickým časopisem na Slovensku je Aspekt, který vydává od roku 1993 zájmové sdruţení ţen Aspekt snaţící se o vzdělávání v oblasti zaměřené na otázky rodové problematiky. Homosexualitu bychom našli třeba v souvislosti s televizním magazínem České televize „Q“. Je to zábavný queer magazín, který je určen gayům, lesbám a transgender lidem. „Q“ propojuje kulturní, společenská a politická témata, nahlíţená pohledem queer komunity. 75Jeho předchůdcem v letech 2004 a 2005 byl měsíčník LeGaTo, jehoţ poslední půlrok je dostupný v internetovém archivu České televize (http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1126673688-legato.html).76 Na vlnách Českého rozhlasu 1 se vysílal od roku 1998 osm let pravidelný pořad Bona Dea, který je teď dostupný uţ jenom v online archivu – http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/porady/_zprava/6643.77 Od února 2006 začalo vysílat poloamatérské internetové rádio Rogy (www.radio.rogy.cz). Na tomto webu jsou k nalezení informace ze ţivota gayů a leseb z celého světa. Na internetu je k nalezení on-line studijní centrum gay a lesbických studií s názvem „Q centrum“, které slouţí jako mezioborové informační centrum. Webová stránka je členěna podle jednotlivých oborů na: umění, psychologii, antropologii a historii. Kaţdý obor obsahuje sekci knih, kde jsou anotace nejdůleţitějších publikací a bibliografii, dále linky na různé odborné zdroje a texty, nejen české ale i zahraniční. 78

4.4 Kultura

V oblasti kultury se homosexualita objevuje častěji, neţ by si kdokoliv mohl myslet.

74 NEDBÁLKOVÁ, K. a kol. Láska je láska ...když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Brno: STUD, GaTe, 2007. 75 http://www.ceskatelevize.cz/program/10209689753-02.03.2009-23:10-2-q.html?deid=1885 [cit. 2009-02-24]. 76 NEDBÁLKOVÁ, K. a kol. Láska je láska ...když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Brno: STUD, GaTe, 2007, s. 13. 77 Tamtéţ. 78 http://q.gl.cz/ob-qcentrum/ [cit. 2009-02-24].

28

Jako hlavního zástupce homosexuálně-kulturních projektů se dají zvolit festivaly Mezipatra, které pořádá občanské sdruţení STUD Brno a jedná se o jednu z nejvýznamnějších kulturních a společenských akcí pro gay a lesbickou komunitu. Přestoţe jde primárně o filmový festival, jeho návštěvníci mohou navštívit i četné výstavy, doprovodné besedy a koncerty. Za zmínku stojí dokumentární výstava Historie gay a lesbického hnutí v české republice.79 Dalším významným festivalem je Duhová vlna (Queer Parade), který se koná v České republice kaţdoročně a je tradiční přehlídkou gay hrdosti. Tyto přehlídky mají za cíl nejen zviditelňovat lesbické, gay, bi- a translidi a další sexuální minority, ale především upozorňovat na konkrétní společenské problémy a diskriminaci, jíţ musí menšiny čelit. Mezi obecné cíle queer průvodů patří hrdé přiznání sexuální orientace, podpora tolerance a různorodosti a zmirňování homofobních postojů. Jsou tedy manifestacemi za podporu tolerance a barevnosti společnosti, za její zdravý a obohacující multikulturní charakter.80 Kulturní festival „L2“, který je určený především lesbickým, bisexuálním a transsexuálním ţenám, volně navazuje na tradici jarních festivalů pořádaných v uplynulých letech pod názvem Apriles. Náplň festivalu proto tvoří převáţně semináře, kurzy tvůrčího rázu a klasické přednášky. Součástí bývá dále konference českých a slovenských organizací bojujících za práva gayů, leseb, translidí a „queer“ menšin. Souběţně s programem probíhají na dalších místech doprovodné sportovní a kulturní akce. Akci pořádá občanské sdruţení eLnadruhou. 81 Festival se koná s finanční podporou grantových nadací Global Fund for Women a Slovak-Czech Women’s Fund a je určený nejen ţenám patřícím k výše uvedeným sexuálním menšinám, ale i sympatizantům a sympatizantkám z řad široké veřejnosti.82 V posledních letech vzniklo i několik amatérských divadelník spolků pro gaye či lesby. Nejznámějšími je praţské Perfidní divadlo (http://www.perfidnidivadlo.cz/) či divadlo s názvem Studividlo, které spolupracuje s brněnským gay spolkem STUD (http://dividlo.stud.cz).

79 http://www.mezipatra.cz/ [cit. 2009-02-24]. 80 http://www.queerparade.cz/ [cit. 2009-02-24]. 81 http://www.elnadruhou.cz/cz/festival [cit. 2009-02-24]. 82 http://www.gay4you.estranky.cz/clanky/gay-zpravy/14_-rocnik-festivalu-elnadruhou [cit. 2009-02- 24].

29

4.5 Sportovní akce

Významnými a oblíbenými příleţitostmi, kde se gayové a lesby mohou setkávat, seznamovat a sdílet společné záţitky jsou sportovní akce, pořádané mnoha organizacemi. Oblíbené jsou výlety do přírody spolky jako je např. Valach, který je neformální spolek mladých gayů z Valašského regionu, dále výlety spolku Pěšky atd. Tato skupina pořádá výlety jiţní Moravou pro gaye, lesby, bisexuály a přátele několikrát do roka, krom prázdnin. „Pěšky atd.“ nemá ţádná omezení, na výlet je zván úplně kaţdý a vše podléhá filosofii absolutní volnosti. Významnými sportovními organizacemi je Gaysport, zastřešující mnoho sportovních akcí. Ať uţ se jedná o volejbal, fotbal, košíkovou či stolní tenis. O místech a konáních jednotlivých akcí se lidé dozví na internetových stránkách. Pratety, současně se vznikem Pratet (volejbalový oddíl) vzniklo i sdruţení Centrum turistiky a sportu, které má svůj badmintonový oddíl, oddíl aerobiku a stolního tenisu,…Lesbický sportovní klub-jedná se o lesbický fotbalový a volejbalový klub, který se schází kaţdou neděli na Letné Praha. Golfský proud83 je brněnská skupina gay kluků, kteří se schází v krytém bazénu na Kraví Hoře. Kromě plavání občas vyráţí na různé další akce, jako jsou výlety do přírody (často na kolech), prohlídky zajímavostí, nebo jen posezení v nějakém gay podniku v Brně...

4.6 Veřejné instituce

Prostor subkultury se dá rozdělit na prostor veřejný a soukromý. Soukromý prostor jsou vlastní domovy a nedá se tak zcela přesně prozkoumat, zatímco veřejný prostor ano. Patří jsem diskotéky, bary, veřejné toalety, atd. Veřejné toalety tvořily před rokem 1989, tedy v době, kdy oficiálně ţádné homosexuální podniky neexistovaly, významnou část veřejné homosexuální subkultury. Byly místem setkávání a navazování kontaktů s člověkem stejně orientovaným. Tento způsob byl charakteristický zejména pro muţe, zatímco ţeny se seznamovaly spíše v heterosexuálním prostředí. Jestliţe bývá subkultura často asociována s něčím skrytým, podzemním a tajným, v tomto případě to platí takřka

83 http://plavani.stud.cz/ [cit. 2009-02-24].

30 doslova, neboť toalety se nacházejí většinou v podzemí, ukryty před zraky ostatních lidí.84 Diskotéka patří k nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším místům homosexuální subkultury. Tato instituce v sobě zahrnuje také některé aspekty charakteristické pro jinou velmi důleţitou část homosexuální subkultury, kterou jsou homosexuální bary.85 Komerční gay podniky pak najdeme prakticky jen ve velkých městech- Praze, Ostravě, Plzni, Brně, kde existují také větší komunity. Pro gaye je typické, ţe mnoho z nich se stěhuje do měst. Na nich oceňují jak jejich anonymitu, tak častější moţnost setkání s dalšími gayi.86 Seznam některých gay barů, diskoték a jiných míst se dají najít na internetových stránkách www.gaylife.cz Je postřehnutelné, ţe ceněnými hodnotami jsou zde fyzická přitaţlivost a krása těla. S tím souvisí fakt, ţe starší muţi (nad 40 let) se s mladšími na těchto místech příliš nemísí a baví se spíše odděleně. Zatímco mladší muţi většinou tancují na tanečním parketu, starší se baví buď u baru, nebo pozorují tanečníky stojíce u stěn tanečního sálu. Tato místa také pojímají specifickou skupinu uvnitř homosexuální subkultury, kterou jsou skrytí homosexuálové obávající se odhalení a spojování své osoby s tzv. otevřenými homosexuály, kteří se spíše pohybují v oficiálně existujících gay institucích a organizacích. 87

4.7 Obchody

V posledních letech vzniklo několik obchodů, které prodávají zboţí se zaměřením na homosexuální tématiku. Jedná se převáţně o internetové obchody - Queershop88 - na stránkách tohoto internetového obchodu najdeme nabídku různých lesbických, gay a trans knih, queer literaturu faktu, festivalové suvenýry a šperky a Pinkshop.cz89 tento obchod je jedním z největších internetových gay obchodů. Většina zboţí je

84 NEDBÁLKOVÁ, K. Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 317-332. 85 Tamtéţ. 86 PROCHÁZKA, I. Coming- out: Průvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky hledají sami sebe. Brno: STUD Brno Praha: Gay iniciativa v ČR, 2002, s. 11. 87 NEDBÁLKOVÁ, K. Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 317-332. 88 http://www.queershop.cz/ [cit. 2009-02-24]. 89 http://www.pinkshop.cz/ [cit. 2009-02-24].

31 spíše erotického charakteru, dále nabízí různé gay doplňky, gay knihy, pohlednice, kalendáře a časopisy.

4.8 Feminizace jazyka v homosexuální komunitě 90

Sloboda (2002) se pokusil zaměřit se na jazykové a komunikační jevy v praţské homosexuální komunitě. Zaměřil se na praţské homosexuály, protoţe je zde největší, poměrně homogenní a koncentrovaná skupina homosexuálů, která je svým rozsahem naprosto výsadní v republice. Naprostá většina se navzájem zná, přesto je jiţ natolik veliká, ţe je zde prostor pro dělení na menší taktéţ homogenní skupiny, které se scházejí na určitých místech, v určitý den za určitým účelem. Sloboda sledoval několik měsíců komunikaci homosexuálních jedinců v podnicích výhradně určeným příslušníkům této komunity, jako jsou kluby, diskotéky, čajovna nebo soukromý večírek pořádaný internetovými stránkami kluci.cz Jak uvádí Sloboda (2002) je logické předpokládat, ţe větší zţenštilost, tedy inklinace k větší genderově feminní identifikaci, vede k rozsáhlejšímu a častějšímu uţívání feminních jazykových prostředků a naopak. Slovník určité skupiny je pak dále přejímán jejími novými členy.

Sloboda rozdělil tzv. feminní slova dle trojího druhu: 1. slova rodu ženského, která se pouţívají pro označení muţů. Např. pánové- dámy, kluci-holky,děvčata. 2. slova (většinou vlastní jména), k nimţ se připojí ženská koncovka. Např. Petr-Petruška, Honza-Janička, Jaroslav-Jarunka. Záměna jmen za ţenské se většinou děje v případech, kdy se mluvčí pokouší být vtipný. Dotyčného, jehoţ jméno mutuje, chce pošťouchnout a adresáta výpovědi pobavit. 3. slova nová, která jsou zřídkavá, ale přesto se objevující s gramatickým ţenským rodem

Nejvýznamnějším kritériem pro jakési logické dělení způsobů feminizace jazyka v homosexuální komunitě je kontext pouţití určitého slova, který často koresponduje s citovým zabarvením pouţitého slova:

90 SLOBODA, Z. Feminizace jazyka v homosexuální komunitě. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 2002, č. 4 , s. 6-8.

32

1. kamarádství 2. výsměch, poníţení, ironie, pokus o vtip 3. nadávky

Sloboda (2002) se během svého výzkumu často setkal s těmito výrazy:

Děvče/ děvčata (někdy i holky) – pouţíváno nejčastěji při výrazech kamarádství spíše feminnějšími homosexuály (číšník: „Tak co si dáte, děvčata?“ Při výzvě k tanci: „Tak jdem na to, holky.“) i v pejorativním, výsměšném smyslu při zdůraznění feminních znaků. Slovo kráva často nahrazuje běţně pouţívané slovo vůl nejen v situacích zvolání ( „Já jsem ale kráva,“ kdyţ se něco nepovede. „Chová se jako kráva.“) ale zastupuje výraz vůl i jako automatizovanou „vycpávku“ vět. Dvě velice frekventované nadávky jako jsou děvka a kurva, které plní roli a mají obsah jako při konverzaci mezi heterosexuálními muţi hovořícími o ţenách. Zcela charakteristickým slovem jsou výrazy teta, tetka, které vyjadřují jiţ na první pohled feminního, zţenštilého homosexuála. („Vidíte tamtu tetu?“ „Jeţíš, to je teta.“) Teta se ovšem pouţívá i pokud skupina homosexuálů pohybujících se na veřejnosti odhaduje, kdo z kolemjdoucích je potencionální homosexuál („Ten, co de proti nám, tak to je určitě tetka.“). Pro vyjádření zţenštilosti, jako například jemných (ţenských) gest rukou, mimiky v obličeji, způsob posedu nebo postoje nebo dikce řeči, pouţívá se výrazů být vykroucený nebo být vykroucenina. Dalším čistě specifickým výrazem pro tuto societu je blebza. Slovo se uţívá jako oslovení („Čau, blebzy.“). Původ slova blebza vznikl nejspíše přesmýknutím ve slově lesba, která se také výjimečně pouţívá k humornému oslovení, obdobně jako např. děvčata. Naprosto fatální význam v jazyku praţských homosexuálních muţů má slovo buzna (nebo buzerant), které se mezi heterosexuální společností povaţuje za nejhrubší nadávku. Mezi homosexuály však nikoliv. Dostalo humorné, nebo dokonce neutrální aţ pozitivní citové zabarvení. Kromě oslovení (podobně jako děvčata, lesby atd.) dostalo slovo buzna význam slov označujících homosexualitu, zastupuje slovo homosexuál, homosexuální, homosexuálové. Důvod k tomu je jasný- úspornost. Buzna je o mnoho jednodušší na vyslovení.

33

Poměrně frekventovaným slovem je přídavné jméno drahá, které se pouţívá jako oslovení. Nejčastěji nabývá smyslu ironizujícího a pouţívá se jako důrazné oslovení („Drahá, uţ bysme měli jít!“-pobídka k partnerovi), ale také ve smyslu veselého, laškovného („Jakpak se máte, drahá?“-počáteční věta konverzace osob, co k sobě mají relativně blízký přátelský vztah). Toto slovo sice na první pohled obsahuje naráţku na femininnost adresáta, ale zpravidla se jako naráţka na zţenštilost nepouţívá, spíše naopak-ironicky vůči viditelně nefemininním jedincům. V konverzaci okrajové, přesto často pouţívané, je pojmenovávání partnerů. Není nezajímavé, ţe často se o svém příteli homosexuální muţi vyjadřují jako o ženě (Tak co, co dělá tvoje ţena?“) nebo o manţelce („Manţelka je nemocná,“ odpověď na otázku, kde má dotazovaný partnera). Tohoto označení partnera se pouţívá zřejmě ze dvou důvodů. Prvním je recese označování jako u heterosexuálních párů a druhým moţná obrana „co kdyby to někdo slyšel, jelikoţ i v běţném ţivotě, pokud nemají za sebou veřejný coming-out, mluví o svém příteli, jako by to byla ţena-přítelkyně, aby tak nevzbudili podezření a zároveň nemuseli „lhát“. Výrazným feminizující prvek mluvy homosexuálních muţů jsou také zdrobněliny, jejichţ výskyt je při běţné konverzaci srovnatelný, ne-li častější, jak u ţen (např. „srdíčko“, „človíček“, „bříško“, „kocourek“, „zlatíčko“). Vyšší frekvence pouţívání je patrnější u zţenštilejších jedinců, ovšem nepopíratelně významným faktorem je vliv rodiny a prostředí.

Míra automatického pouţívání feminních jazykových prostředků je závislá na dvou faktorech:

1. míře identifikace jedince s opačným pohlavím 2. intenzitě s jakou se jedinec pohybuje ve společnosti, jejíţ módním trendem a humorizujícím prvkem je mluvit jako ţena i za předpokladu, ţe míra identifikace s ţenou je malá dokonce ţádná. Existuje jistá psychologicko- sociální návykovost feminizace jazyka i u jedinců, kterým je v běţném ţivotě a i v méně feminizované homosexuální společnosti mluvit, případně se i chovat, femininně naprosto cizí.

34

5. SPOLEČNOST A HOMOSEXUALITA Díky společenské a politické situaci se u nás o homosexualitě příliš nemluvilo a ani veřejnost se moc nezajímala o toto téma. Aţ s pádem komunismu se začala homosexuální tématika dostávat do některých oblastí veřejného ţivota. Stále je však povědomí a znalosti o gay a lesbické minoritě nízké, povrchní a převáţné získané z médií. Lze tedy očekávat, ţe veřejnost bude ovlivněna jistými předsudky vůči těmto skupinám obyvatelstva.

5.1 Stereotypy a předsudky

Heterosexualita je v naší společnosti normativní a dominantní sociální institucí. Určuje mnohé normy a hodnoty, jsou jí podloţeny tradiční sociální instituce jako je manţelství a rodina. Homosexualita je něčím, co se vymyká normě a je asociální. Avšak heterosexuální identita by nemohla existovat, kdyby neexistovala identita homosexuální. Heterosexuální společnost homosexualitu nutně potřebuje pro svou existenci, jinak by v ní pozitivní norma heterosexuality ztrácela smysl.91 Důraz není kladen na oddělení homosexuálního od heterosexuálního, ale na oddělení muţského a ţenského. Na Slovensku v roce 1995 z sociologického výzkumu agentury FOCUS vyplynulo, ţe představy o správné ţeně a správném muţi stavějí na vlastnostech potřebných pro vyrovnaný partnerský vztah muţe a ţeny. Základním pravidlem ideální ţenskosti je skromnost, něţnost, citlivost, ţena mnohé strpí a podle dotazovaných čeká na muţe. Ţenská identita se spojuje s činnostmi: být ovládaná, poslušná, pasivní a poddajná. Ideální muţ neukazuje city, ví co chce, je vytrvalý a čeká na ţenu. Muţská identita se spojuje s činnostmi jako zmocnit se, vzít, ovládat a potvrdit silou, kdyţ je to potřebné. „Normálnost“ a sexuální identita jsou popsané v kontextu ovládání ţeny muţem. V tomto úhlu pohledu se homosexualita, jako ovládání muţe muţem, povaţuje kdyţ ne za duševní chorobu, tak aspoň za zmatek v rodové identitě.92 V naší civilizaci převládá názor, ţe muţ je skutečným muţem, kdyţ dává přednost ţeně.

91 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004, s. 79. 92 CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003.

35

Cviková a Juráňová ve své knize Růţový a modrý svět uvádějí 4 imperativy mužnosti a většina kultur se přihlásila k tomuto muţskému ideálu:93 1. no sissy stuff (nic zţenštělého) -i kdyţ dnes víme, ţe muţi mají stejnou citovou potřebu jako ţeny, stereotyp muţské úlohy jim vnucuje obětování jisté části svojí lidskosti. Vzhledem k tomu, ţe opravdový muţ má být očištěný od úplné ţenskosti, musí se vzdát značné části sebe samého. 2. skutečný muţ je the big wheel (velké zvíře) - vyţaduje si nadřazené postavení vůči druhým. Muţskost se měří úspěchem, mírou moci a obdivu. 3. the sturdy oak (pevný dub) - ukazuje potřebu nezávislosti a soběstačnosti. 4. give them Hell (pošli všechny k čertu) - klade důraz na povinnost být silnější neţ druzí a to i přes násilí, je-li to nutné.

S touto problematikou se spojuje termín „gender“, který označuje kulturní a sociální stereotypy a očekávání, která se pojí k jednotlivým pohlavím. Dva lidé stejného pohlaví mohou ţít v různých genderech. Homosexuální muţ můţe mít jiný gender neţ muţ heterosexuální, neboť muţství homosexuála se můţe pojit s jinými představami neţ muţství heterosexuála. Gender je sociální konstrukt a počet genderů je dán sociálně, teoreticky a můţe jich být nekonečně mnoho.94

Téma odlišného sexuálního proţívání bylo a je obklopeno nesčetnými pejorativními předsudky. Často můţeme slyšet, ţe ţivotní styl homosexuálů je pouze sexuální zvráceností, posedlostí sexem a častým střídáním partnerů. Výzkum,který se prováděl roku 1992 v Americe toto však nepotvrdil. Ukázal, ţe 55,5% gayů a 71,2% lesbiček ţije v trvalém partnerském vztahu.95 A teze o tom, ţe muţská homosexualita zahrnuje sklon k znásilňování se nikdy neprokázala. Většina odborníků potvrdila, ţe jde o problém rodový nikoliv pohlavní.96

Další chybnou domněnkou, kterou homofóbní jedinci často prezentují je, ţe homosexuálové stavějí svoji orientaci na obdiv. To však není pravda, mnoho gayů

93 CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003, s. 71. 94 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004, s. 30-31. 95 http://www.gaysouthafrica.org.za/homosexuality/lifestyle.asp [cit. 2009-03-13]. 96 CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003, s. 73.

36 a leseb svoji orientaci naopak skrývá před strachem z reakce z jejich okolí. To, co společnost povaţuje za normální u heterosexuálních párů, bere jako vychloubání se u homosexuálních párů. Například drţení se heterosexuálního páru za ruce. Přijde nám to zcela normální a mnoho lidí si toho ani nevšimne,nepozastaví se nad tím. Naproti tomu ve stejné situaci homosexuální pár vzbudí rozruch a je za to odsuzován. Heterosexuálové mohou mluvit o svých partnerech,nosit jejich fotky v peněţence, mít je vystavené na stole, nosit snubní prsteny, líbat se na nádraţích na rozloučenou. Pokud by to stejné udělal homosexuál tak je společností odsouzen. Většina lidí se domnívá, ţe takovéhoto chování by se měli na veřejnosti zdrţet a schovávat se. Homosexualitě podle nich veřejný prostor nepatří. I v případech, kdy lidé homosexualitu tolerují, povaţují ji za něco, co se nemá prezentovat na veřejnosti. Homosexualita je soukromou preferencí, která nemá být dávána najevo, aby instituce spojené s heterosexualitou nebyly zpochybněny. Otevřeně ukazovat, ţe člověk je gay nebo lesba se povaţuje stále za neslušné. 97 Ne kaţdý jedinec, který udrţuje sexuální poměr s osobou stejného pohlaví je homosexuálně zaměřený. Tato problematika se týká i silně homofobních prostředí jako je např. armáda či vězení, kde nebývá homosexuální styk výjimkou. Vězňové se většinou za homosexuály nepovaţují a homosexualitu striktně odmítají. A přesto jim to nebrání v sexuálním styku v jinými muţi. Pohlavní styk mezi dvěma muţi ve vězeňské prostředí není pouze otázkou vzrušení a ukojení, ale i potvrzením hierarchie a moci v rámci vězeňské subkultury. Výše postavený má právo na sex s níţe postaveným. Aktivní sexuální rolí potvrzuje svou nadřazenost, aniţ by ho kdokoliv mohl nařknout z homosexuality. Pokud má starší a silnější stabilního partnera, blíţí se tento vztah homosexuální iniciací. Starší uvádí mladšího do pro něj neznámého vězeňského prostředí.98 Další stereotyp vykresluje gaye jako zţenštilé muţe, pokleslé komediální typy, kteří si libují ve sladkých barvách a řečech, povoláním jsou kadeřníci nebo módní návrháři a kaţdý jejich pohyb je karikaturou ţenství. Zde se však spíše jedná o feminního homosexuála nebo transgendera. Feminní muţi mají silnou tendenci chovat se jako ţeny. Často se v uzavřených společnostech gayů za ţeny i převlékají. Toto jim umoţňuje uvolnit od napětí, kdy svoji ţenskost musí před okolní společností

97 FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004, s. 80. 98 Tamtéţ, s. 90.

37 zakrývat. Na rozdíl od transsexuálů však mají rádi své tělo a netouţí po změně ţádné jeho části.99 Lesbická ţena bývá nezřídka vykreslována jako nepříjemná, chladná osoba, která má výlučně typicky muţské zájmy, klade silný důraz na budování kariéry a chybí jí dostatečné mnoţství přátel, řada z nich je feministkami nenávidící muţe, oblečené ve flanelových košilích. Ovšem být feministkou neznamená nenávist vůči muţům, ale touha získat některá politická, sociální a jiná i pro ţeny. I v některých učebnicích můţeme najít příklady, které podporují předsudky proti stejnopohlavním párům:100 „ Ţena pohlavně dospívá dříve neţ muţ. To však neznamená, ţe dříve pociťuje i pohlavní touhu. Naopak, potřeba sexuálního styku a touha po něm se u ţeny nejen probouzí později, ale vyţaduje i spolupůsobení muţe…..“ Mezi lidi existuje mnoho dalších předsudků. Úspěšným způsobem, jak se jich zbavit by mohla být větší informovanost společnost. Některé české gay nebo lesbické organizace jiţ uspořádaly několik akcí, kde se společnost mohla s touto minoritou seznámit. Příkladem by mohly být festivaly eLnadruhou, Mezipatra či Queer Pride. Důleţité je i začít s informovaností u mladších generací, tudíţ zařazením homosexuální problematiky do školních osnov a výuky.

5.2 Diskriminace

I kdyţ podle průzkumů veřejného mínění, konaných v posledních letech, se ukazuje, ţe česká společnost je stále více tolerantnější vůči gayům a lesbám, neznamená to, ţe u nás neexistuje diskriminace nebo ţe se příslušníci homosexuálních minorit nesetkávají s homofobií. V našich zákonech je poměrně dobře zajištěná ochrana proti diskriminaci zatím aspoň v oblasti pracovních vztahů. Zákoník práce a zákon o zaměstnání zakazují diskriminaci jak v práci, tak i při hledání zaměstnání. Zaměstnavatel nesmí znevýhodňovat uchazeče o místo jenom kvůli jejich sexuální orientaci, nesmí zaměstnancům na jiných pozicích dávat různý plat nebo je omezovat v povýšení jenom proto, ţe jsou homosexuální nebo heterosexuální. Zákon, který by výslovně

99 FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, s. 170. 100 CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003, s. 226.

38 zakazoval diskriminaci v ostatních oblastech ţivota, jako je například vzdělávání, bydlení, poskytování sluţeb, zdravotní péče, u nás zatím chybí.101

V rámci Evropské unie homosexuální muţi a ţeny i jejich zastánci usilovali o prosazení tří, pro ně významných, hodnot. Jednalo se o:102

1, odstranění homosexuálního chování a jeho zrovnoprávnění s heterosexuálním v trestním zákoně- Československo bylo jednou z prvních zemí, která dekriminalizovala souhlasné homosexuální chování mezi dospělými jedinci v roce 1961. Avšak stále přetrvávala trestnost homosexuálního chování, pokud byl partner mladší 18 let. Poslední změna v trestním zákonu ve vztahu k homosexuálnímu chování se uskutečnila v roce 1990. Homosexualita byla zrovnoprávněna s heterosexualitou.

2, vytváření tolerantního společenského prostředí a přijetí antidiskriminačních- zákonů včetně vyřazení homosexuality ze seznamu nemocí- Sexuální orientace nebyla v České republice zařazena mezi antidiskriminační podmínky dané ústavním zákonem. V roce 1991 nebyl přijat návrh poslankyně tehdejšího Federálního shromáţdění K. Samkové. Aby v ústavní Listině lidských práv a svobod byla zařazena sexuální orientace vedle pohlaví, rasy, jazyka, náboţenství, politického názoru, národnostního či společenského původu mezi podmínky zakazující diskriminaci. Do zákoníku práce 155/2000 Sb., byla v roce 2000 přijata antidiskriminační podmínka zakazující znevýhodnění na základě sexuální orientace v souladu s doporučením Evropské unie. Poprvé byla homosexualita vyřazena z Amerického seznamu nemocí v roce 1973. V roce 1992 byla homosexualita vyřazena z Mezinárodní klasifikace nemocí, která má evropskou platnost.

3, uznání stejnopohlavních svazků-První návrh zákona o registrovaném partnerství byl v roce 1995 při projednávání zamítnut vládou. Konečné prosazení a schválení

101 NEDBÁLKOVÁ, K. a kol. Láska je láska ...když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Brno: STUD, GaTe, 2007. 102 PROCHÁZKA, I., JANÍK, D., HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR. Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003.

39 zákona nastalo aţ v roce 2006. Homosexuální páry od tohoto roku mohou uzavřít tzv. registrované partnerství.

Projekt : Společenská diskriminace lesbických ţen, gay muţů a bisexuálů v České republice103

V letech 2002-2003 byla vypracována evropskou sekcí Mezinárodní asociace gayů a lesbiček studie o diskriminaci lesbických ţen, gay muţů a bisexuálů. Byl vytvořen dotazník, který byl distribuován ve dvou fázích. V první fázi na jaře roku 2002 byli poţádáni o vyplnění členové a návštěvníci několika gay a lesbických sdruţení (například LOGOS, STUD, Lambda, A-klub), zveřejněny na gay stránkách (www.gay.iniciativa.cz, www.kluci.cz, www.004.cz) s prosbou o jejich vyplnění a zaslání e-mailem autorům. V první fázi odpovědělo 177 respondentů, velmi nízké bylo zastoupení ţen. Druhá fáze byla realizována v lednu aţ červnu 2003. Při této fázi projektu bylo získáno 90 respondentů. Celkově tedy odpovědělo na dotazník 267 respondentů. Nejvíce respondentů se charakterizovalo jako gay (171 respondentů), za bisexuálního muţe se povaţovalo 10 dotázaných, za lesbickou ţenu se označilo 62 respondentek, dalších 24 se povaţovalo za bisexuálku. Z hlediska věku bylo nejvíce respondentů mladších 40 let (88 %) a dosáhli alespoň středoškolského vzdělání (81 %). Podle bydliště nejvíce respondentů ţilo v Praze (43 %). Většina osob uvedla, ţe ţijí v Čechách (71 %), z Moravy bylo 64 osob (24 %). S partnerem stejného pohlaví v čas vyplnění dotazníku ţilo 117 osob (44 %). Ţeny ţily ve vztahu významně častěji (59 %) neţ muţi (35 %).

Zde jsou jen některé vybrané zpracované výsledky výzkumu:

Zkušenosti s diskriminací

S nejméně jednou z dále uvedených forem diskriminace se setkalo 173 osob (65 % souboru). Mezi nimi bylo 111 muţů (61 %) a 62 ţen (72 %). Bisexuálové uváděli diskriminaci častěji neţ homosexuálové. S ţádnou diskriminací se tedy nesetkalo 24

103 PROCHÁZKA, I., JANÍK, D., HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR. Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003.

40

ţen a 70 muţů. S narůstajícím vzděláním stoupal počet těch, kteří se s diskriminací nesetkali. Nejmenší podíl osob, kteří diskriminaci nezaţili byl podle bydliště mezi obyvateli Prahy.

Zkušenost s fyzickým násilím

„ Šly jsme s přítelkyní po ulici a držely se za ruce. Přišli k nám dva neznámí muži, nadávali nám, že jsme lesby a že by nám to oni „ukázali“. Když jsme jim daly najevo, ať neobtěžují, jeden z nich mne udeřil a pak utekli.“

Lesbická žena, 25-40 let

Celkem 39 respondentů (15 %) zaţilo nějakou zkušenost s násilným jednáním, při němţ útočník věděl nebo předpokládal, ţe oběť je homosexuál nebo bisexuál. Mezi napadenými mírně převaţovali muţi (16 %), ţen bylo jedenáct (13 %). Zatímco u většiny ţen se jednalo o jednorázovou zkušenost, více neţ polovina těchto muţů byla napadena opakovaně.

Pachatelem útoku byla nejčastěji neznámá osoba. Ţádná ţena svou negativní zkušenost neohlásila na policii. Muţi tak učinili v sedmi případech (tedy ve čtvrtině deliktů). Sedm muţů neohlásilo delikt policii, protoţe se báli prozrazení své sexuální orientace. Šest osob (zejména ţeny) uvedlo, ţe by se policie případem stejně nezabývala anebo by jej nedokázala vyšetřit. Z konkrétních příkladů útoků bylo v šesti případech zmíněno sexuální násilí.

Zkušenosti s verbálním obtěžováním

„Když jsme se s partnerem na veřejnosti krátce políbili, tak k nám přišla neznámá paní a řekla nám, ať to neděláme, že tam jsou děti a že na nás nejsou lidé zvědaví.“ Gay muž, 18-25 let

„Když jsem byla s přítelkyní v restauraci, tak nám jedna paní poslala lístek: Lesby, táhněte odsud, tady pro vás není místo.“ Lesbická žena, 26-40 let Celkem 100 osob (38 % souboru) se někdy v minulosti stalo cílem slovního či písemného obtěţování, výhrůţek nebo vydírání od svého okolí.Takovou negativní

41 zkušenost proţily častěji ţeny neţ muţi a bisexuálové. Jedinci, kteří zaţili zkušenost s verbálním obtěţováním, se častěji setkali i s fyzickým násilím. Čtyři pětiny jedinců, kteří se s verbálním obtěţováním setkaly, proţily takovou zkušenost opakovaně. Z forem jednání respondenti nejčastěji uváděli slovní nadávky a uráţky. Jako pachatel slovních útoků byl nejčastěji označen neznámý člověk, přibliţně pětina respondentů označila za pachatele známého, spoluţáka a spolupracovníka.

Obtěžování v zaměstnání

Čtvrtina respondentů (n-61) se setkala v zaměstnání s některou z forem obtěţování. Muţů bylo 43 (27 %) a ţen 18 (21 %). Muţi i ţeny se nejčastěji setkali s homofóbními poznámkami. Muţi na druhém místě uváděli homofóbní vtipy.

Zkušenosti s diskriminací ve zdravotnictví

Celkem osmnáct respondentů (7 % souboru), devět ţen a devět muţů uvedlo, ţe zaţili diskriminaci ve zdravotnictví. Třetina odpověděla, ţe tají svou orientaci před svým lékařem.

Diskriminace ve službách

Celkem 35 osob (13 %) uvedlo, ţe se s diskriminací kvůli své sexuální orientaci setkali při vyuţívání sluţeb, například při návštěvě barů, občanských sdruţení, restaurací, hotelů a sportovních klubů.

Diskriminace v rodině

Čtvrtina souboru zaţila ve své rodině někdy diskriminaci. Nejčastější formou bylo agresivní a poniţující jednání. S vysokou četností se objevila nadměrná kontrola a vyhnání z domu. Čím niţší bylo vzdělání respondenta, tím častěji se setkal s diskriminací v rodině. Menší míru diskriminace jsme zjistili u respondentů v malých a krajských městech.

Z průzkumu vyplynulo, ţe klima pro ţivot g/l minority v České republice je jedno z nejvstřícnějších v Evropě, dá se říci, ţe i v celém demokratickém světě. Česká společnost není homofóbní, i kdyţ se s homofóbními projevy, především extrémistů

42 a lidí s osobními problémy, setkáváme. Pomoci k odstranění diskriminace můţe kaţdý- tolerancí, vlastním zájmem, návštěvou akcí pořádaných menšinou, rozvíjení diskusí doma, ve škole, s lidmi v okolí, nebýt lhostejný- mnohdy stačí podpis petice,…

5.3 Veřejné mínění

Prostředí a společnost, ve které ţijeme a ve které jsme socializováni utváří naše normy, hodnoty, postoje, přesvědčení a vzorce chování. Naše společnost staví na existenci dvou pohlaví, které se navzájem sexuálně přitahují. Dnes uţ vím,ţe je-li tomu jinak, nemusí se jednat o zvrácenost či patologii. Postoje české společnosti vůči sexuálním menšinám byli a jsou mapovány různými výzkumy veřejného mínění a studiemi několika osob či organizací např. Gay iniciativa v ČR. Trendy ukazují jednoznačný posun směrem k liberalizaci postojů v průběhu 90. let, zhruba od přelomu tisíciletí však dochází ke zpomalení vývoje a v některých specifických otázkách dokonce dochází k poklesu liberálních postojů ( dle výzkumů CVVM v letech 2005 a 2007 např. v postojích k manţelství stejnopohlavních párů a k adopcím těmito páry).104 Společenské postoje k homosexualitě ovlivňuje i zveřejnění své sexuální orientace významnými osobnostmi politiky, kultury a veřejného ţivota. Mezi české osobnosti, které se veřejně přihlásily k homosexualitě či bisexualitě patří tenistka Martina Navrátilová, bývalý senátor Václav Fischer, který i po tomto zveřejnění byl jistou dobu nejpopulárnější politik v zemi, dále Martin Krafl, mluvčí kanceláře bývalého prezidenta Václava Havla, pop zpěvák Pavel Vítek a televizní moderátor Jan Musil. Jejich veřejné přiznání k jisté sexuální orientaci nevyvolalo ţádnou výraznější negativní odezvu.105 Významnými psychology a sexuology, kteří se zajímají o homosexualitu a postoje české společnosti je Petr Weiss, Ivo Procházka a Jaroslav Zvěřina. Ti v roce 1998 porovnali postoje k homosexualitě na reprezentativním vzorku populace a potvrdili

104 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 36. 105 PROCHÁZKA, I., JANÍK, D., HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR. Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003.

43 převahu liberálních postojů v české společnosti. Přesto stále dominovali spíše medicinizující pohledy na homosexualitu, nejčastější odpovědí bylo vnímání homosexuality jako nemoci. Výhradně restriktivní postoje však vyjádřilo pouze 6% muţů a ţen.106 V roce 2000 uveřejnila Pavlína Janošová svůj průzkum veřejného mínění. Cílem této práce bylo zjistit, jak a v čem se liší postoje vybraných skupin v otázkách homosexuality, jak a v čem se na jejich názoru podílejí faktory, jako je např. výška dosaţeného vzdělání, pohlaví a věk respondentů, faktor osobní víry (věřící nebo nevěřící), profese atd. Průzkum se prováděl pomocí dotazníku (v příloze) , který odevzdalo a vyplnilo 408 respondentů. Z toho bylo: 155 muţů, 251 ţen, 2 pohlaví nevyplnili; 227 věřících, 173 nevěřících, 8 se nevyjádřilo; 209 vysokoškoláků (nebo studujících VŠ), 188 středoškoláků (nebo studujících SŠ), 8 se vzděláním SOU a 3 se neidentifikovali; 93 mladších neţ 19 let, 234 věkové rozmezí 20-24 let, 45 věkové kategorie 25-34 let, 34 straších neţ 34 let a 2 neuvedli svůj věk. Z těchto čísel je patrné, ţe zkoumaný vzorek však nebyl zcela reprezentující, neboť zde byl větší počet věřících neţ nevěřících.

Po vyhodnocení dotazníků byli některá zjištění překvapivá:107

Na otázku: „Kdo ovlivnil nejvíc Váš názor na homosexualitu a lidi, kterých se to týká?, byla nejčastější odpovědí televize, tisk, škola. Zajímavé je, ţe ačkoliv takřka 50% respondentů bylo členy nějaké církve, uvedlo pouhých 12% dotázaných vliv církve nebo náboţenské organizace.Toto číslo svědčí o slabším vlivu církví v naší společnosti, pravděpodobně následkem situace, v níţ se náboţenství ocitlo v letech komunismu. Více neţ ¼ českých respondentů uvedla, ţe na ně při utváření jejich postoje k homosexualitě nikdo nepůsobil. Hlavní příčinou můţe být postoj naší společnosti k homosexualitě před rokem 1989, kdy byla značně tato problematika opomíjena. (viz. příloha: Tab.1.1) Mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním se o tomto tématu, ať uţ v rodině nebo mezi známými diskutuje (vysokoškoláci téţ častěji zvolili více neţ jednu variantu)

106 PROCHÁZKA, I.- JANÍK, D.- HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR. Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003. 107 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000, s. 105-185.

44 neţli mezi středoškoláky, kteří většinou uvedli pouze jeden směr, který na ně působil. (viz. příloha: Tab. 1.2) Nejvíce jsou církevními a náboţenskými postoji ovlivněni respondenti ve věkovém rozmezí 20-24 a 25-34 let. Vliv školy a televize na utváření postojů k homosexualitě se objevoval častěji u skupiny nejmladších, přičemţ se vzrůstajícím věkem se sniţoval. U skupiny nejmladších byl zjištěn, poněkud niţší vliv ze strany rodiny a známých a nejniţší počet osobních setkání s někým odlišně orientovaným. Diskuse s přáteli či rodinou na toto téma velmi často vyvolává právě konfrontace s někým, kdo se ke svému odlišnému sexuálnímu zaměření přizná, nebo jej projeví. Začátek vnějšího coming-outu se ovšem odehrává skoro pravidelně po dvacátém roce.(viz. příloha: Tab. 1.3) Některé jiné vlivy působící na postoje respondentů: „Setkání s lidmi, kteří se zabývají tímto tématem. Vlastní obava. Semináře a práce v RIAPSu a zájem o psychologii. Smrt Fredyho Mercuryho. Pobyt v USA.“

V otázkách týkajících se registrovaného partnerství muţi statisticky častěji volili variantu, která zpochybňovala význam tohoto zákona a na rozdíl od ţen hlasovali významně častěji proti jeho uzákonění. (viz. příloha: Tab. 2.1, Tab. 3.1) Respondenti, kteří se identifikovali jako věřící, rozhodli statisticky významně častěji proti schválení toho zákona, případně se distancovali od jednoznačné volby pro nebo proti jeho uzákonění. Dotázaní, kteří uvedli, ţe nejsou věřící, by naopak statisticky významně častěji vznik tohoto zákona podpořili. (viz. příloha: Tab. 3.2) Poznámky k vlastnímu rozhodnutí pro nebo proti zákonu o registrovaném partnerství:“Ano, pokud nebude obsahovat legalizaci sňatku.“, „ Ano, pokud nebude obsahovat právo na adopci.“

Při otázce č. 7, která se týkala výchovy dítěte projevili muţi větší odmítavost rozhodnout se pro nějaké nabízené řešení. Muţi významně častěji volili moţnost „ţádné z uvedených ţadatelů“ nebo pro výchovu jedním dospělým jedincem, ať jiţ muţem, nebo ţenou. (viz. příloha: Tab. 4.1) Všechny věkové kategorie shodně upřednostnily výchovu jednou ţenou. V otázce „jeden muţ“ se liší pouze skupina lidí ve věku 25-34 let, kteří tuto volbu uvádějí častěji neţ ostatní. To můţe být způsobeno, ţe muţi touţí po rodičovské roli

45 mnohem později neţ ţeny, většinou aţ někdy v této věkové hranici. (viz. příloha: Tab. 4.2) Jiné varianty pro výchovu a poznámky respondentů: „Nedovedu si představit, že by heterosexuální dítě vychovával homosexuální mozek. Myslím, že by to hodně ovlivnilo jeho budoucí sexuální život a snad i orientaci.“, „ Protože u homosexuálního páru hrozí to, že budou učit žít dítě v homosexualitě, přidělil bych jim dítě opačného pohlaví.“, „Dvěma mužům, protože muž se nemůže nechat oplodnit.“, „ Dvěma mužům nebo ženám, protože dva lidé jsou pro výchovu dítěte lepší než jeden.“

V případě vlastní homosexuality by ţeny častěji postrádaly moţnost mateřství, kdeţto muţi by se více obávali bezpartnerského ţivota. V tomto případě se pro vysvětlení nabízí několik důvodů: skutečnost, ţe rodičovství vnímají ţeny jako důleţitější neţ osamělost. Naopak muţi, kteří častěji preferují pro homosexuálně zaloţeného jedince abstinenci, mají logicky z osamělosti větší strach. ( viz. příloha: Tab. 5.1) Výsledky odpovědí na tuto otázku překvapivě svědčí pro skutečnost, ţe pro vysokoškolsky vzdělané lidi z tohoto souboru je partnerský a rodinný ţivot větší hodnotou neţ pro respondenty se středním vzděláním.( viz. příloha: Tab. 5.2) Zde se nejmladší skupina lišila výrazně lišila od ostatních tím, ţe doporučovala homosexuálním lidem namísto pohlavní zdrţenlivosti souţití v homosexuálním páru. Odmítání představy osamělého ţivota je v případě nejmladších účastníků průzkumu celkem logické. Pro většinu z nich je v dospívání důleţité sdílení s druhým člověkem, ať uţ ve vztahu přátelském nebo milostném Na otázku, zda respondenti někdy četli knihu nebo časopis, který se týká homosexuality, nepatrně větší procento muţů uvedlo, ţe je přečtená literatura na téma homosexuality nezaujala. Eventuální důvody v tomto případě mohou souviset s větším sociálním cítěním ţen. Ne, ţe by byla otázka homosexuality aktuálnější pro ţeny, avšak ţeny se ve svém sociálním cítění ukazují jako empatičtější a čtená věc je moţná, spíše zaujme svou tématikou, která je jim navíc bliţší vzhledem k jejich profesnímu zaměření. V úvahu by mohl být vzat také fakt, ţe pokud jedinec osobně nesouhlasí s tím, co čte, můţe čtenou věc ohodnotit negativně jako nezajímavou, ačkoliv jej zaujala (viz. příloha: Tab. 6.1). U nás v České republice je významnou institucí zaměřující se na výzkum veřejného mínění Centrum pro výzkum veřejného mínění, které provedlo několik

46

šetření na výzkum tolerance českých obyvatel k jiným menšinám v České republice. V roce 2003, 2007 a 2008 se konal výzkum s názvem „Jak jsme tolerantní?“. Respondenti měli za úkol vybrat ze 14 různých skupin, koho by nechtěli mít za sousedy.108 Zatímco v roce 2003 nechtělo mít za sousedy aţ 42 % dotázaných109 , zatímco v roce 2008 tento názor sdílí uţ 29 % Čechů. V tabulce 7 jsou porovnány aktuální výsledky se zjištěními z předchozích výzkumů, které na toto téma Centrum pro výzkum veřejného mínění realizovalo. Z průzkumu bylo zjištěno, ţe Češi starší 60-ti let častěji odmítají bydlení vedle mladých osob a osob s homosexuální orientací. Voliči KSČM téţ častěji nechtějí mít za své sousedy homosexuály. Kromě osobního postoje, koho by daný člověk nechtěl mít za souseda, byly v rámci tohoto tématu zjišťovány i názory lidí na to, zda je podle nich česká společnost jako celek tolerantní k zmíněným skupinám.110 V naprosté většině případů převaţuje podíl Čechů, kteří se domnívají, ţe lidé v ČR jsou tolerantní k dané sociální skupině nad těmi, kteří zastávají opačné stanovisko. V tabulce 8 je pak časové seřazení výsledků aktuálního průzkumu s výsledky dřívějšími.111 Centrum pro výzkum veřejného mínění se zabývalo v roce i názory občanů České republiky na práva homosexuálů a lesbiček na uzavření sňatku, na uzavření registrovaného partnerství a na adopci dětí. Podle 69% oslovených by homosexuální páry měly mít právo uzavřít registrované partnerství, čtvrtina oslovených s tímto názorem nesouhlasila. Vůči tomu, aby homosexuálové a lesby měli práva uzavřít sňatek a adoptovat děti, se veřejnost vymezuje spíše negativně. Je to více neţ 67% respondentů. V roce 2005 , kdy Centrum pro výzkum veřejného mínění poloţilo stejnou otázku112 poprvé, se postoje české společnosti mírně radikalizovaly ve směru

108 Znění otázky: „Následující otázka se bude týkat lidského souţití. V seznamu, který máte před sebou, jsou vypsány různé skupiny lidí. Můţete prosím vybrat všechny ty, které byste nechtěl mít za sousedy? a) Lidé jiného náboţenského přesvědčení, b) lidé jiné barvy pleti, c) tělesně handicapovaní lidé, d) lidé závislí na drogách, e) chudí lidé, f) mladí lidé, g) lidé jiného politického přesvědčení, h) lidé s homosexuální orientací, i) staří lidé, j) lidé s kriminální minulostí, k) psychicky nemocní lidé, l) lidé závislí na alkoholu, m) bohatí lidé, n) kuřáci.“ 109 http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100199s_ov30324.pdf [cit. 2009-03-13]. 110 Znění otázky: „Nyní se budeme podobně bavit o toleranci. Jsou podle Vás lidé v České republice tolerantní, snášenliví anebo netolerantní, nesnášenliví k těmto skupinám obyvatel? a) K lidem jiného náboţenského přesvědčení, b) k lidem jiné barvy pleti, c) k tělesně handicapovaným lidem, d) k lidem závislým na drogách, e) k chudým lidem, f) k mladým lidem, g) k lidem jiného politického přesvědčení, h) k lidem s homosexuální orientací, i) ke starým lidem, j) k lidem s kriminální minulostí, k) k psychicky nemocným lidem, l) k lidem závislým na alkoholu, m) k bohatým lidem, n) ke kuřákům.“ Moţnosti odpovědí: „velmi tolerantní“, „spíše tolerantní“, „spíše netolerantní“ a „velmi netolerantní“. 111 http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100780s_ov80430.pdf [cit. 2009-03-13].

47 k odmítání práv těchto párů na uzavření sňatku a adopci dětí ( viz Příloha: Tabulka č.9)113.

5.4 Registrované partnerství

Svazek dvou osob můţe mít z hlediska práva různou podobu. Na jedné straně se můţe jednat o zcela neformální souţití dvou osob, na straně druhé o souţití formální, které vzniká za zákonem stanovených podmínek a vyplývají z něj zákonem stanovená práva a povinnosti. Pokud jde o partnerské souţití osob stejného pohlaví, většina zemí ţádnou právní úpravu nemá a neumoţňuje gayům a lesbám svůj vztah podle zákona formalizovat. Z hlediska práva pak nejsou osoby v stejnopohlavních svazcích vůbec povaţovány za partnery či partnerky. V poslední době však řada zemí, zejména v Evropě, ale i dalších zemí světa, začíná vztahy stejnopohlavních párů uznávat právně a poskytovat jim některá práva dříve přiznávaná pouze manţelům. Právní forma souţití stejnopohlavních párů přijatá v jednotlivých zemích se nicméně odlišuje. V některých zemích, např. ve Španělsku, Holandsku, Belgii nebo Kanadě, mohou stejnopohlavní páry uzavírat manţelství, a to za shodných podmínek jako páry heterosexuální. Z toho svazku jim pak plynou i stejná práva a povinnosti jako manţelům. Většina zemí umoţňujících stejnopohlavním párům jejich vztah nějakým způsobem právně upravit však spíše volila cestu tzv. registrovaného partnerství. Práva a povinnosti, které z uzavření tohoto svazku registrovaným partnerům či partnerkám vyplývají, se v jednotlivých zemích významně liší. Zatímco někde se svým rozsahem téměř blíţí instituci manţelství, jinde zákony registrovaným párům přiznávají jen velmi omezená práva a ve srovnání s manţely je i nadále podstatným způsobem znevýhodňují.114

112 Otázka: „Myslíte si, ţe homosexuálové a lesbičky by měli mít právo: a) uzavřít sňatek, b) uzavřít registrované partnerství (odlišné od manţelství), c) adoptovat děti?“. 113 http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100694s_ov70607.pdf [cit. 2009-03-13]. 114 Ottosson, D. (ILGA). LGBT World Legal Wrap Up Survey, November 2006, http://www.ilga- europe.org/europe/issues/international/lgbt_world_legal_wrap_up_survey_november_2006 [cit. 2009- 04-07].

48

Boj za schválení zákona

V naší zemi začaly vznikat zárodky zákona o registrovaném partnerství v r. 1992, kdy zákon začalo sestavovat Sdruţení organizací homosexuálních občanů (SOHO). V té době (r. 1992/ 1993) se vládou připravovala rodinně právní novela občanského zákoníku, do které měla být vsunuta určitá ustanovení týkající se homosexuálních vztahů. Tyto paragrafy však byly vládou zamítnuty. V r. 1995 je předloţena dvěma poslankyněmi první verze zákona o registrovaném partnerství, kdy však k jejímu projednání vůbec nedojde po četných odkladech. V r. 1997 přichází do sněmovny první ucelený návrh zákona o společném souţití, který předkládají poslanci Rujbrová, Gavlasová a Zvěřina, v r. 1998 je zákon jiţ v prvním čtení zamítnut. 115 V r. 1999 předkládají poslanci Zahradil, Horáková, Kupčová a Rujbrová nový návrh zákona, obdobný předešlému, kdy návrh dokonce doporučuje Zemanova vláda, avšak nakonec je poslanci opět zamítnut.116 Z doby projednávání tohoto zákona je znám postoj lidoveckého poslance Pavla Tollnera, který hovořil o homosexualitě, řešené poslanci v parlamentu, jako o „zvrácenosti“ a „prasečinách“. …Je mi líto, že kolegu Dostála, jinak obhájce kdejakých práv a vzor tolerance, takto nečekaně opět přemohla jeho známá až osvícenská nesnášenlivost, která jej vždycky pravidelně přepadá v momentě, kdy jde o katolickou církev a náš slavný svatý řád (pozn.: Řád německých rytířů), který je též její součástí, a stejně jako když jde o katolíky a konečně o vše, co jenom trochu páchne kadidlem. Jako by katolíci už dávno nebyli menšinou v této zemi. Pokud jde o mne, nerad bych nechal kolegu Dostála v nejistotě a při vší úctě k jinak sexuálně orientovaným dodávám s filmovým klasikem: „Buzerant rozhodně nejsem.“117 V roce 2001 schválila svůj první návrh zákona o registrovaném partnerství Zemanova vláda, avšak po předloţení sněmovně jí byl návrh vrácen zpět k dopracování a poté jiţ nikdy nedopracován, z důvodu nových voleb.118 Zde je několik výroků poslanců, které zazněly při projednávání tohoto zákona:119

115 JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, Diplomová práce. 116 http://www.partnerstvi.cz/rp-1999/ [cit. 2009-04-07]. 117 Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002, s. 513, http://www.multikultura.cz/clanky/10-projekt-varianty-o-homosexualech/ [cit. 2009-04-07]. 118 http://www.partnerstvi.cz/rp-2001/ [cit. 2009-04-07].

49

* Proč tento zákon nenabízí obdobné právní možnosti druhovi a družce? Já si nemyslím, že by bylo dobré pro muže a ženu, kteří mají k dispozici tradiční institut manželství, nabízet něco jiného v podobě manželství druhé kategorie alias čert druhé kategorie z Dalskabátů, hříšná ves. Autor zákona, ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš

* Nechci se dožít toho, jak dva pánové vysvětlují svému synovi, který z nich je maminka. šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý

* Lidé, kteří mají odlišnou sexuální orientaci, jsou plnohodnotní lidé jako kdokoli jiný, mají právo na to, aby tento hluboký osobnostní rys nalezl usnadnění v našem právním systému. vicepremiér Vladimír Špidla

V roce 2002 se zrodila myšlenka na realizaci veřejné kampaně na podporu přijetí zákona o registrovaném partnerství. Pořádalo se mnoho besed s homosexuální tématikou v mnoha městech, vyhlašovaly se soutěţe o nejlepší slogan kampaně (např. „Stejná práva, stejné povinnosti.“, „Jsme 2 a to nám není 1.“, „Vezmeš si mě? Nemůţu! Proč?“), na mnoha místech byly k vidění billboardy s touto tématikou (viz Příloha č.4), sbíraly se podpisy na petice pro schválení registrovaného partnerství atd.120 Zastánci tohoto zákona doufali, ţe to pomůţe a při dalším projednávání bude zákon schválen. Avšak zákon předloţený v dubnu 2004 celkem devíti poslanci různých politických stran skončil neschválením v únoru 2005.121

Dalším neúspěchem skončil návrh zákona předloţený v dubnu 2004 celkem devíti poslanci různých politických stran, který skončil neschválením v únoru 2005. Teprve 29. 4. 2005 byla skupinou jedenácti poslanců předloţena poslední, aktuální platná verze zákona o registrovaném partnerství, která byla připravena ve spolupráci s Gay a lesbickou ligou.

119 Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002, s. 513, http://www.multikultura.cz/clanky/10-projekt-varianty-o-homosexualech/ [cit. 2009-04-07]. 120 http://www.partnerstvi.cz/rp-kampan_2002/ [cit. 2009-04-07]. 121 http://www.partnerstvi.cz/rp-2004/ [cit. 2009-04-07].

50

16. 12. 2005 byl tento zákon poslaneckou sněmovnou schválen, zejména zásluhou poslanců ČSSD a KSČM, výraznými odpůrci byli jiţ tradičně poslanci KDU- ČSL a ODS.122 Na podporu zákona byla vypracována petice (viz Příloha č.5), kterou podepsalo i mnoho významných českých osobností, např. J. Bohdalová, K. Broţová, K. Fialová, E. Holubová, I. Chýlková, J. Jirásková, H. Maciuchová, G. Osvaldová, D. Prachař, S. Rašilov, P. Rychlý, K. Gott, D. Hůlka, J. Korn, D. Rath, J. Ruml, R. Uzel.123 Následně byl zákon dne 26. 1. 2006 schválen i senátem. Kdyţ konečně prošel parlamentem, zastavuje se na Hradě u prezidenta Klause. Klaus se jiţ dříve netajil se svým názorem, ţe zákon není o liberalizaci homosexuálních vztahů, ale je spíše o získání určitých privilegií, výsad a výhod, které kopírují privilegia pro tradiční rodinu a manţelství.124 Prezident Klaus dne 16. 2. 2006 zákon vetuje a vrací zpět poslanecké sněmovně. Začíná boj o získání 101 poslaneckých hlasů k jeho přehlasování. Opět se objevují souhlasná i nesouhlasná stanoviska poslanců. Dne 15. 3. 2006 poslanecká sněmovna přehlasovala prezidentovo veto nejtěsnějším moţným výsledkem – 101 hlasem a zákon byl definitivně schválen. Klíčovou roli zde sehrál patrně i hlas poslance ČSSD Roberta Kopeckého, který přišel zvednout ruku pro zákon těţce nemocný s otravou krve. Zákon o registrovaném partnerství byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 3. 4. 2006 jako zákon č. 115/2006 Sb. s účinností od 1. 7. 2006. 125

Přínos zákona126

Uzavíráním registrovaného partnerství je v České republice pověřeno dle vyhlášky a jednotlivých krajů 14 matrik, obřady se uskutečňují zejména na radnicích. Registrované partnerství můţe uzavřít jen osoba starší 18ti let, svéprávná, svobodná, rozvedená či ovdovělá, a to pouze s osobou stejného pohlaví, kdy alespoň jeden z partnerů musí být občanem ČR. V případě, ţe se jedná o našeho

122 http://www.partnerstvi.cz/rp-2005/ [cit. 2009-04-07]. 123 http://www.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=1491 [cit. 2009-04-07]. 124 BUCHERT, V., KOPECKÝ, J. Klaus: Zákon o gayích je tragickým omylem. MF Dnes, 10.2.2006, s. 6. 125 http://www.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=364 [cit. 2009-04-07]. 126 Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.

51 občana s trvalým pobytem v ČR, je tento povinen při ţádosti o uzavření registrovaného partnerství předloţit rodný list, občanský průkaz, osvědčení o státním občanství ČR, případně rozsudek o rozvodu manţelství či partnerství, úmrtní list manţela či partnera. Partnerství zaniká smrtí jednoho z partnerů, jeho prohlášením za mrtvého nebo rozhodnutím soudu o zrušení partnerství. Informace o tom, ţe člověk vstoupil do této instituce, je uvedena i v občanském průkazu, kde je v kolonce stav uvedeno: „ partner “. Ačkoliv zde není uvedeno jeho jméno, i tak můţe tato informace být pro některé z gayů či lesbiček nepříjemná. V případě zániku registrovaného partnerství je do kolonky stav vepsáno: zaniklé partnerství.

Nejstěžejnější zákonem získané „výhody“, na které mají homosexuálové žijící v páru nárok :

- vzájemná vyţivovací povinnost po dobu partnerského souţití (předchází vyţivovací povinnosti dětí; neplní-li ji jeden z partnerů, určí mu soud na návrh druhého partnera její výši) - zastupování druhého partnera v běţných záleţitostech (vyřizování věcí na úřadech) - neomezení stávajících rodičovských práv pro partnera, který má jiţ dítě z předešlého heterosexuálního vztahu (partnerství není překáţkou pro styk tohoto dítěte se svým rodičem a pro svěření tohoto dítěte do výchovy svému rodič ) - právo na informace o zdravotním stavu partnera - právo odepřít výpověď z pozice svědka proti partnerovi - získání dědických práv po smrti jednoho partnera (registrovaní partneři budou hned v první skupině blízkých dědiců) - právo uţívat byt, který je v nájmu druhého partnera

Nevýhody zákona:127

Zákony České republiky uvádějí celkem 87 práv a povinností manţelů. Zákon o registrovaném partnerství jich párům stejného pohlaví umoţňuje či ukládá 37. 128

127 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 40.

52

Diskriminační důsledky, které vyplývají z případné neexistence statusového svazku osob stejného pohlaví či z jejich odlišných právních důsledku od právních důsledků manţelství lze rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. V soukromém právu znevýhodnění partneru spočívá v tom, ţe neexistuje institut společného jmění partnerů ani společný nájem bytu. Ve veřejném právu přetrvává odlišné zacházení v oblasti daňového práva (zejména u daně dědické a darovací), práva sociálního zabezpečení (např. neexistence vdovských a vdoveckých důchodu), správního práva (bylo by například ţádoucí, kdyby i partneři měli právo odepřít vysvětlení podle zákona o Policii CR a podle celního zákona, mají-li analogické právo podle trestního rádu a zákona o přestupcích), práva cizineckého a nabývání státního občanství a v dalších oblastech.

Uzavřením registrovaného partnerství nedochází mezi partnery či partnerkami ke vzniku společného jmění a pozůstalé partnerky či partneři nemají nárok na vdovský či vdovecký důchod. Také jsou znevýhodněni v oblasti dědického práva; zatímco občanský zákoník zařazuje pozůstalé registrované partnerky a partnery do 1. dědické skupiny, zákon upravující dědickou daň na tuto skutečnost vůbec nepamatuje. Pokud jde o daň dědickou, ale i darovací, pohlíţí právo na registrované partnery či partnerky jako na osoby, které nejsou v ţádném příbuzenském svazku a zařazuje je pro výpočet daně aţ do 3. skupiny, kde je samozřejmě daňová sazba nejvyšší. Tím, ţe jsou registrovaným párům upírána tato majetková práva, nerespektuje stávající právní úprava vůbec skutečnost, ţe i stejnopohlavní partneři či partnerky spolu tráví celý ţivot, budují společnou domácnost a majetek a v případě materiálního nedostatku jednoho se vzájemně podporují stejně jako je tomu u páru manţelských.

Zákon o registrovaném partnerství gaye a lesby zcela jednoznačně znevýhodňuje také v oblasti rodinného práva - u rodičovských práv, adopcí, výchovy dětí a reprodukčních práv. Nejenţe je stávající právní úprava otevřeně diskriminuje, ale ani nedbá na nejlepší zájem dětí ţijících v těchto rodinách. Tím, ţe současné právo vůbec nereflektuje existenci gay a lesbických rodin, v nichţ vyrůstají děti,

128 MIKŠANÍKOVÁ, T., HACSI, B., ORLANDO, D. Nejen pro LGBTIQ komunitu. Praha: eLnadruhou, 2008.

53 neumoţňuje ani registrovaným stejnopohlavním rodičům společné zdanění, čímţ tyto rodiny zcela jednoznačně znevýhodňuje oproti rodinám heterosexuálním.

54

6. ŠKOLSTVÍ A HOMOSEXUALITA

Významnou oblastí, která ovlivňuje vztah společnosti a gay-lesbické minority, je vzdělávání. V České republice se naštěstí nedá mluvit o tom, ţe by školy a další vzdělávací instituce cíleně šířily nepravdivé či nenávistné informace o gayích a lesbách. V minulosti ovšem došlo k pokusům vzdělávání takto ovlivňovat. Mezi lety 2003-2004 byla nevládními subjekty masově šířena publikace „Terapie homosexuality“129 od holandského psychoterapeuta van den Aardwega. K jejímu staţení došlo aţ po delší době, a to díky upozornění nevládních organizací. Její autor prezentoval jako vědecké takové názory o homosexualitě, které jsou v příkrém rozporu s fakty a převládajícím názorem odborníků zabývajících se touto oblastí. Právník ligy lidských práv Jiří Kopal uznal, ţe tato kniha by se dala pouţívat v hodinách, ovšem jako názorná ukázka tiskoviny, která k diskriminaci v podstatě nabádá.130 Nelze bohuţel vyloučit, ţe se podobné aktivity budou opakovat i v budoucnu a můţeme pouze jen doufat, ţe školská zařízení budou příště ostraţitější, čemuţ by jistě napomohlo takové vzdělávání učitelů, výchovných poradců a poradkyň a metodiků a metodiček primární prevence, které by je dostatečně seznámilo s aktuálními informacemi z této oblasti.131

6.1 Homosexualita v osnovách

Na českých základních školách se do září 2007 učilo podle osnov vytvořených podle tří vzdělávacích programů. Tyto programy jsou Obecná škola, Základní škola a Národní škola. Všechny tři programy obsahují osnovy předmětů Občanská výchova, Rodinná výchova a Přírodopis – předmětů, které se dotýkají tématu této diplomové práce. Na internetových stránkách Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy jsou všechny tři dokumenty volně ke staţení. Porovnala jsem obsahy jednotlivých osnov. Nutno podotknout, ţe osnovy jsou jen hrubým nárysem toho, co se v hodinách

129 Text této publikace je ke staţení na adrese: http://www.homosexualita.cz/terapie.pdf [cit. 2009-04- 06]. 130 http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=153233 [cit. 2009-04-06]. 131 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 40.

55 skutečně odučí. Kaţdá škola si osnovy upravuje podle svých potřeb a je na kaţdém učiteli, jak důkladně a jakým způsobem danou látku probere.

Osnovy jsou v programu Obecná škola rozdělené podle ročníků.132 V šesté třídě je v osnovách zadané téma „Pouţívání kulturního slovníku v souvislosti se sexualitou“. V dnešní době je to více neţ aktuální. Děti ve svém okolí, ale někdy i v médiích, slyší výrazy označující pohlavní orgány, sexuální orientaci nebo samotný pohlavní styk. Děti vědí, ţe jsou to slova dospělých, a tak, aby zapůsobili před kamarády, uţívají jich v konverzaci s vrstevníky. Často ale neznají pravý význam daného slova a uţívají ho v nesprávných souvislostech. Dospělým to můţe přijít směšné, ale děti takto získávají nesprávné postoje, díky hanlivému označení odsuzují homosexuály, aniţ by věděly kdo vlastně ti homosexuálové jsou. Pouţívání správného a nevulgárního slovníku při konverzaci na téma sexualita je základem pro kulturní projev mládeţe. V sedmé třídě osnovy udávají téma „Sexuální chování a zdraví, etická stránka sexuality, vliv postojů, víry, morálky; sexualita a sdělovací prostředky, přenos HIV / AIDS“. Opět záleţí na učiteli, jak danou látku pojme, rozhodně by však neměl vynechat téma homosexuality – právě v kontextu vlivu postojů, víry a morálky. Bylo by chybou mluvit o homosexualitě pouze v souvislosti s nemocí AIDS. Ano, tato choroba byla na svém začátku téměř výlučnou záleţitostí homosexuálů, dnes tomu tak ale zdaleka není a virem HIV se můţe nakazit heterosexuál stejně jako homosexuál. Osnovy sexuální výchovy pro osmý ročník odráţí blíţící se dobu, kdy ţáci budou moci podle zákona legálně provozovat sex. Téma je naznačeno takto: „Sexuální chování a ochrana zdraví, vyloučení rizikového chování, antikoncepce, zdravotní a etický problém interrupce, nemoci přenosné pohlavním stykem včetně viru HIV / AIDS, přejímání zodpovědnosti za své jednání“. Zvláště u tématu „rizikové chování“ můţe učitel zmínit častou promiskuitu homosexuálů. Neměl by ale zapomenout dodat, ţe tato promiskuita a s ní spojené rizikové chování můţe být často důsledkem přístupu okolí ke vztahům osob druhého pohlaví. Ţe homosexuál

132 http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho-programu- obecna-skola-cj-12035-97-20-vcetne-vsech-zmen-a-doplnku-2-cast-pro-6-9-rocnik-aktualizace-k-1- zari-2006 [cit. 2009-04-06].

56 můţe být v podstatě nucen mít jen náhodné známosti, protoţe jeho okolí by dlouhodobý vztah dvou muţů (nebo dvou ţen) neakceptovalo. V devátém ročníku je rodinná výchova zaměřena ryze prakticky – na výchovu ţáků k tomu, jak vést domácnost a jak být dobrým rodičem. Osnovy myslí na to, ţe ani osvěta v předchozích ročnících nemohla být u všech ţáků zcela účinná a ţe se mezi nimi najdou tací, kteří během pár let budou nuceni zaloţit rodinu. Zcela mi ale v osnovách pro devátou třídu chybí téma „výběr partnera“, ve kterém by měl moţnost učitel ţáky motivovat k tomu, aby neţ zahájí s partnerem intimní ţivot, ho důkladně poznali. A také by to byla moţnost jak ţákům říci, ţe v jejich věku bývá zcela běţné, ţe proţívají homosexuální fantasie, a ţe se nemusejí obávat homosexuality po jednom záţitku s osobou stejného pohlaví.

Vzdělávací program Základní škola133 nemá osnovy rozdělené podle ročníků, ale pro šestá aţ devátý ročník má učivo Rodinné výchovy rozdělené do témat, z nichţ jedno je Sexuální výchova. Toto téma je rozděleno do tří částí – učivo, co by měl ţák umět a příklady rozšiřujícího učiva. Homosexuality se dotýká téma „Postoje k sexualitě a sexuálnímu chování - sexuální orientace, promiskuita, prostituce, pornografie; předsudky a diskriminace“, které učiteli ukládá povinnost vypěstovat v dětech liberální postoj k lidem s odlišnou sexuální orientací. Učitel by měl pádnými argumenty zbourat zdi předsudků, postavených v dětských duších třeba jejich rodiči, kterým se nedostalo osvěty, a kteří mají o homosexuálech zkreslenou představu a tu přenáší na své dítě. V rozšiřujícím učivu je učiteli dána moţnost pohovořit s dětmi na téma pohlavní příslušnost, pohlavní orientace, pohlavní role. Učitel můţe dětem s ohledem na jejich věk a vyspělost přednést, jak rozličná je sexualita lidí, nadnést domněnku mnoha národů, ţe neexistují pouze dvě pohlaví, ale ţe jich je několik. Debata vedená na toto téma by v dětech měla vytvořit ţádoucí neodsuzující postoje k lidem se změněnou sexuální orientací.

Z pohledu učitele Občanské výchovy mi vzdělávací program Národní škola134 přijde jako nejméně vhodný. Předmět Rodinné výchovy je zcela pohlcen a podřízen

133 http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho-programu- zakladni-skola-cj-16-847-96-2-vcetne-vsech-zmen-a-doplnku-aktualizace-k-1-zari-2007 [cit. 2009-04- 06]. 134 http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho-programu- narodni-skola-cj-15724-97-20 [cit. 2009-04-06].

57 předmětu Občanská výchova. Témata jsou vlast, stát a právo, teprve v devátém ročníku se Rodinná výchova přiklání k člověku jako osobnosti. Látka neobsahuje jiţ tolik faktů k zapamatování a je zde spíše prostor pro diskusi a zamyšlení nad osobností mladého člověka, budováním vztahů a začleněním se do společnosti.

Vše lze shrnout a říci, ţe obsah hodin věnovaných sexuální výchově záleţí na učiteli, který dané téma s dětmi probírá. Je tedy v nejlepším zájmu dětí i školy, aby učitelé byli obeznámeni s tématem homosexuality, měli informace pravdivé a ověřené a znali odpovědi na otázky, které jim děti budou k tomuto tématu klást. Problémem zůstává, ţe předmět Rodinná výchova či Občanská výchova bývá svěřen do výuky učitelům, kteří nemají aprobaci na tento předmět a je to pro ně jen způsob, jak naplnit úvazek. Tito učitelé, bez řádného pedagogického vzdělání v této oblasti, nemohou být dětem stejně kvalitními učiteli Rodinné výchovy jako učitelé aprobovaní. Rodinná výchova a Občanská výchova se tak stávají předměty okrajovými a doplňkovými, od kterého ani ţáci, ani učitelé nic převratného nečekají. Přitom jsou to předměty, ve kterých se zvědavým a zvídavým dětem v pubertě můţe dostat odpovědí na otázky, které je trápí. Správně informovaný a aprobovaný učitel má v sexuální výchově jedinečnou moţnost formovat ţáky v lidi tolerantní k odlišnostem a zodpovědné v sexuálním chování.

Od září roku 2007 přichází do škol Školní vzdělávací program, který si kaţdá škola individuálně vytváří na základě Rámcového vzdělávacího programu135. Rodinná výchova jiţ není předmětem s vlastním názvem, ale náplň zůstává, jen je zaobalená do průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova. Vyučována jsou témata pro ţáky aktuální, nebo jimi vyţádaná. Výuka se uskutečňuje prakticky, prostřednictvím vhodných her, modelových situací, cvičení a diskusí k danému tématu. Přínos tohoto průřezového tématu je v tom, ţe ţák se zde naučí porozumět sobě i druhým, získá nezraňující tolerantní postoj ke všem lidem, ať jsou sebevíce odlišní, a naučí se utvářet dobré mezilidské vztahy, ve třídě i mimo ni. To samozřejmě nejsou všechny cíle tématu, pouze ty dotýkající se tématu homosexualita.

135 http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani-verze-2007 [cit. 2009-04-06].

58

Prvky rodinné výchovy můţeme také najít ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Je určená pro první stupeň, ale jiţ zde se ţáci v oblasti Člověk a jeho zdraví setkávají se základy sexuální výchovy a tedy i prvními informacemi o lidské sexuální orientaci. Je vhodné jiţ od prvního stupně dětem vtiskávat, ţe homosexualita je varianta, ne úchylka nebo nemoc. Na druhém stupni je Rodinná výchova obsaţena ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, v tématickém okruhu Výchova ke zdraví, kde jsou s dětmi diskutovány zdravé a nezdravé vztahy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost jsou ţákům v tématickém okruhu Výchova k občanství vtiskávány tolerantní postoje k lidem odlišným od většinové společnosti.136

6.2 Homosexualita ve výuce

V České republice je sexuální výchova zahrnuta ve vzdělávacích oblastech Člověk a jeho zdraví. Téma homosexuality by se ve výuce na základní škole zcela jistě mělo objevit. V pedagogické práci a oblasti je moţno díky sexuální výchově ţáky a mladé lidi motivovat, aby konali v sexuálním ţivotě zodpovědně.Mnoţství informací o lidské sexualitě, které ţáci na základní škole obdrţí, plně závisí na učiteli – na tom, jak je schopen s ţáky mluvit o tomto citlivém tématu, objasnit zákonitosti volby sexuálního partnera, variace lidské sexuality, na tom, jak je učitel schopen například ţákům devátých tříd beze studu přednést teorii pohlavního styku, prevenci pohlavních chorob a vtisknout jim zásady nerizikového sexuálního chování. Mnoho učitelů (přiznejme si, spíše učitelek) se tomuto tématu vyhne se slovy, ţe ţáci jiţ všechno vědí buď z předchozích ročníků, nebo od kamarádů či rodičů. Opak bývá pravdou. Mezi ţáky se šíří informace, které jsou často zkreslené či nepravdivé, a dítě tak získává falešné představy o vztazích mezi muţem a ţenou, o sexu či o sexuálních

136 Pro srovnání v rámci britského národního vzdělávacího programu se ţáci s touto tématikou seznámí v třetím a čtvrtém vzdělávacím období, tedy ve věku kolem 11-16 let, v rámci předmětu Osobnostní, sociální, zdravotní a ekonomická výchova, která je po všechny ţáky povinná. V rámci tohoto předmětu se ţáci mohou zapsat semináře, který se nazývá Lidská osobnost. Tento seminář je jiţ nepovinný a je na ţácích či rodičích zda své dítě do něj zapíší nebo ne. Zde se ţáci učí o změnách lidského těla během puberty, o právních otázkách a následcích braní drog, o sexualitě a odlišnostech sexuálních preferencí lidí. Tento seminář se snaţí u ţáků probudit povědomí o lidské různosti a důleţitých změnách v ţivotě. ( http://curriculum.qca.urg.uk/ [cit. 2009-05-014]).

59 orientacích či odchylkách. Sexuální výchova v přiměřeném rozsahu je nástrojem, jímţ v ţácích můţe učitel vybudovat základy pro zdravý sexuální ţivot. Protoţe dítě, které je ve škole informováno o homosexualitě jako o variantě sexuální orientace, je schopné se se svou případnou odlišnou sexuální orientací vyrovnat lépe neţ ţák, který ve škole ani doma nedostal informace dostatečné k tomu, aby svou odchylku přijal. Ještě na mnoha školách se pouţívají učebnice, kde lze najít stereotypní či diskriminující příklady pohledu na sexualitu a sexuální chování. Zde jsou některé z nich:137

„ Ţena pohlavně dospívá dříve neţ muţ. To však neznamená, ţe dříve pociťuje i pohlavní touhu. Naopak, potřeba sexuálního styku a touha po něm se u ţeny nejen probouzí později, ale vyţaduje i spolupůsobení muţe…..“

„….kdyţ se chce dospívající děvče nebo mladá ţena muţům líbit, působit na ně přitaţlivě, nemusí to ještě znamenat, ţe touţí po pohlavním styku. Kdyţ vzbuzuje muţovu aktivitu, je to především z touhy po blízkosti a něze, coţ však ( vzhledem na odlišné sexuální proţívání) mohou jen těţko pochopit.“

„ I vyvrcholení sexuálního spojení (orgasmus) žena prožívá méně častěji než muž. Touha a potřeba prožívat orgasmus se u ženy vyvíjí jen postupně a vyžaduje hodně porozumění ze strany partnera. Optimální schopnost zažít orgasmus ženy z pravidla dosahují až po několika rocích uspořádaného a soustavného sexuálního života.“

V roce 2002 vznikl projekt Varianty138, který je vhodným tématickým námětem v rámci multikulturní výchovy pro pedagogy. Poskytuje základní údaje o homosexualitě. Praktickým cílem je, aby studenti pochopili příčiny vzniku homosexuality, dokázali rozlišit mezi homosexualitou, sexuální deviací a mezi homosexuálním chováním, jednáním a sebeidentifikací, chápali příčiny a projevy psychologické zátěţe homosexuálů, uměli vysvětlit pojem coming out, uvědomili si

137 CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003, s. 115-116. 138 Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002, s. 481–515. [online], [cit. 2009-04-06].

60 kulturní podmíněnost vnímání homosexuality a získali strukturovaný názor na homosexualitu. Tento projekt poskytuje také bohatou nabídku praktických aktivit s uvedením jejich cíle, velikosti skupiny, potřebného času, pomůcek (přípravy) a detailního popisu postupu (ukázka viz Příloha č.6 : Nepříjemný záţitek).

6.3 Diskriminace a šikana homosexuální minority ve školství

Mnozí lidé by asi byli překvapeni, kdyby jim někdo řekl, ţe společenské znevýhodnění homosexuálně orientovaných lidí je problémem, který se týká i mládeţe. Někdo by moţná namítnul, ţe se zde vytváří nějaký pseudoproblém, neboť se jedná přece o děti, takţe jaképak sexuální minority? Sexuální identita se však začíná projevovat v období dospívání, takţe pro mládeţ na druhém stupni základních škol a zejména na středních školách je toto téma rozhodně aktuální. Přesto však ve společnosti houţevnatě přetrvává dojem, ţe sexuální orientace je věcí natolik soukromou, ţe nemá se vzděláváním nic společného. Zahraniční výzkumy ovšem ukazují, ţe vztah mezi sexuální orientací studentů s podmínkami pro jejich vzdělávání je překvapivě úzký. U nás je uţ obecně známo nebezpečí šikany a některé cesty, jak mu čelit. Zkušenosti také ukazují, ţe pravděpodobnost, ţe se mladý člověk stane obětí šikany, je vyšší, pokud vykazuje nějakou odlišnost v porovnání se svými vrstevníky. Málokdo si však uvědomuje, ţe existuje úzká spojitost mezi odlišnou sexuální orientací a pravděpodobností, ţe její nositel bude muset čelit šikaně. 139

V USA bylo v rámci populačních studií americké mládeţe zjištěno, ţe studenti hlásící se ke gay, lesbické orientaci jsou čtyřikrát častěji obětí šikany, neţ je tomu u běţné populace. Šikanovaní mladí lidé jsou vystaveni mnohdy zcela extrémnímu stresu, která má obvykle negativní vliv nejen na jejich studijní výsledky a ochotu setrvávat na škole, ale i na jejich dlouhodobé psychické a sociální fungování.140 Problém šikany je velmi dobře znám i v České republice, přičemţ v posledních letech naštěstí začíná přibývat projektů, které se snaţí přispívat k její prevenci a řešení. Ačkoliv zahraniční výzkumy velmi přesvědčivě ukazují vztah mezi sexuální

139 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 40-41. 140 RYAN, C., RIVERS, I. Lesbian, gay, bisexual and transgender youth: victimization and its correlates in the USA and UK. Culture, heath and sexuality, 2003, roč. 5, č. 2, s. 103-119.

61 orientací a šikanou, u nás zatím chybí studie, které by podobný vztah prokázaly i u české populace. V praxi se sice psychologové a pedagogové setkávají s takovými případy, avšak podle všeho se jedná pouze o špičku ledovce. Otázka šikany bohuţel není zdaleka jediným problémem, se kterým se mohou mladí gayové a lesby setkat. Problémy bývají mnohdy i ve vztazích v rodině, coţ vede k častému sociálnímu vyloučení či dokonce bezdomovectví u této části mládeţe.141

6.4 Prevence a řešení problémových situací

Ačkoliv nejsou známa přesná čísla je zřejmé, ţe školy a jejich zřizovatelé, respektive kontrolní orgány, by měly v daleko větší míře dbát na to, aby byly pro homosexuálně orientovanou mládeţ bezpečným, či alespoň relativně bezpečným místem. Prevence v této oblasti by měla být záleţitostí především pedagogů a metodiků prevence na školách. Intervence v konkrétních problematických případech by měla spadat do kompetence školních psychologů či pedagogicko- psychologických poraden.

Ve světě existují alespoň ve velkých městech samostatné programy věnované této ohroţené skupině populace, coţ se však v České republice zatím zcela neděje. Jedná se o programy zaměřené na intervenci a pomoc v kritických ţivotních situacích, přičemţ zásadní význam v této oblasti má práce streetworkerů ve velkých městech. Svůj smyl má i kvalitní poradenství pro mládeţ i rodiče. U nás takové poradenství nabízí poměrně velké mnoţství organizací, ale zkušenosti ukazují, ţe ve skutečnosti často nedisponují pracovníky a pracovnicemi, kteří by měli odpovídající vzdělání a zkušenosti. Proto by bylo vhodné vytvořit specializovanou síť pracovníků a pracovnic, kteří by byli schopni poskytovat takové sluţby na opravdu profesionální úrovni.142 Mnoho českých organizací pořádá na školách besedy se zaměřením na homosexuální tématiku. Výhodou je, ţe besedy vedou kvalitní lektoři zvenčí, kteří ţákům zprostředkovávají aktuální a podrobné informace. Často přijde na besedu i host, mladý gay nebo lesba, který probírané téma doplní o zkušenosti člověka jehoţ

141 Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR, Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007, s. 41. 142 Tamtéţ.

62 se problematika dotýká v kaţdodenním ţivotě. Takovými organizacemi nabízejícími své programy je například brněnský STUD, GaTe či LOGOS.

Doporučení ministerstvu školství, mládeţe a tělovýchovy

Na základě analýzy situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v České republice (2007) byla vypracována pro oblast školství tato doporučení:

1. Zajistit, aby v rámci studijních oborů zaměřených na péči o seniory byl náleţitá pozornost věnována LGBTI seniorům a specifikům jejich ţivotní situace.

2. Provést studii šikany ve školách, se zaměřením na propojení šikany se sexuální orientací obětí, nebo v rámci dotačních programů podpořit provedení takové studie.

3. Podporovat zvyšování kvalifikace školních psychologů, metodiků primární prevence a pracovníků a pracovnic pedagogicko-psychologických poraden směrem k větší citlivosti k problémům LGBTI mládeţe a schopnosti tyto problémy rozpoznávat a efektivně řešit.

4. Prostřednictvím dotačních programů podpořit vytvoření sítě pracovnic a pracovníků poskytujících poradenství LGBTI mládeţi na profesionální úrovni.

5. Zváţit doplnění rámcových vzdělávacích programů ve smyslu povinnosti informovat ţáky a studenty o existenci a ţivotě sexuálních minorit (LGBT lidí).

63

7. ZÁVĚR Problematika homosexuality je velice obsáhlé téma. Lze na ni pohlíţet z několika úhlů a vţdy bude názor jiný. Postoj společnost k homosexualitě je v kaţdé době a společnosti jiný. Někde je homosexualita zatracována či dokonce trestána smrtí, jinde je zase upřednostňována před stykem heterosexuálním či má dokonce posvátný charakter. Mnoho lidí z oblasti medicíny, psychologie či sociologie se pokusilo zjistit co je příčinou vzniku homosexuality, ovšem ţádná teorie nebyla plně verifikována. Homosexualita začala být později chápána v rámci sexuologie jako „normální“, avšak minoritní projev lidské sexuality a byla vyškrtnuta z mezinárodního seznamu nemocí. Ale ani prohlášení, ţe homosexualita není nemoc a ţe jedinci, kteří se jako homosexuálové identifikují nejsou pro společnost nebezpeční, nezamezily různým předsudkům. Společenské předsudky vytváří hlavní problém homosexuality. Výzkumy prováděné na toto téma v České republice ukázaly, ţe česká společnost je k homosexuálům sice poměrně liberální, ale jisté rezervy se zde však stále najdou. Po dlouhém legislativní procesu schválení zákona o registrovaném partnerství, které znamenalo uznání homosexuálního partnerství jako hodnotného vztahu, jsou i nadále tito lidé v některých oblastech našeho práva diskriminování, např. dědické právo či právo rodinné. Společnost udělala velký pokrok, i přes existenci konzervativních jedinců opírajících se o předsudky. Nezbývá, neţ veřejnost i nadále o homosexualitě informovat a objasňovat homosexualitu jako variantu lidského chování, proţívání, sebeuvědomování, hledání citových vztahů a ţivotního stylu. Povaţuji za důleţité začít uţ od těch nejmladších z nás, tedy u dětí. Aby z dětí vyrostli lidé s liberálními postoji k homosexuálům a odlišnostem vůbec, je třeba je takto vychovávat jiţ na základních školách. Proto by předměty zabývající se nejen homo- ale i heterosexualitou učili aprobovaní učitelé. Pokud se však podíváme do Rámcově vzdělávacího programu, zjistíme, ţe tato problematika není zde dostatečně zmíněna. Učitelé by měli navštěvovat různé semináře či workshopy, kde by se naučili, jak tuto problematiku vyučovat. I v dnešní době existuje mnoho pedagogů, kteří nechtějí nebo se stydí s ţáky na toto téma bavit. Učitel jako vzor má jedinečnou moţnost poloţit v dětech základy pro toleranci k odlišně cítícím lidem.

64

8. POUŢITÁ LITERATURA

AARDWEG, G. J. M. van den. Terapie homosexuality - rádce pro postižené a poradce. Hnutí pro ţivot ČR, 2003.

Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Dţamily Stehlíkové, duben aţ říjen 2007.

BASS, E., KAUFMAN, K. Láska je láska. Knižka pre lesbicků, gejsků a bisexualnu mladež a jej spojencov. Bratislava: Aspekt, 2003.

BENEDICTOVÁ, R. Kulturní vzorec. Praha: Argo, 1999.

BUCHERT, V., KOPECKÝ, J. Klaus: Zákon o gayích je tragickým omylem. MF Dnes, 10.2.2006, s. 6.

CVIKOVÁ, J., JURÁŇOVÁ, J. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt a Občan a demokracia, 2003.

FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jan Piskiewicz, 2004.

FEKEOVÁ, E. Problematika homosexuality ve výuce na českých školách. Brno: Masarykova univerzita, 2007, Diplomová práce.

FREUND, K. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962.

GIRTLER, R. Okrajové sociální kultury. Brno: Masarykova Univerzita, 2001.

GORDON, M. The Concept of the Sub-culture and its Application. Social Forces. 1947, roč. 26, č.1, s. 40-42.

JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000.

JANOUŠKOVÁ, O. Homosexuální menšina v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, Diplomová práce.

MERTOVÁ, R. Dobročinný spolek Medáků ve Starých Střešovicích - Historie vzniku a proces přerodu squatu v kulturní a komunitní centrum. Praha, 2002, Diplomová práce.

MIKŠANÍKOVÁ, T., HACSI, B., ORLANDO, D. Nejen pro LGBTIQ komunitu. Praha: eLnadruhou, 2008.

NEDBÁLKOVÁ, K. a kol. Láska je láska ...když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Brno: STUD, GaTe, 2007.

65

NEDBÁLKOVÁ, K. Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 317-332.

Ottosson, D. (ILGA). LGBT World Legal Wrap Up Survey, November 2006, http://www.ilga- europe.org/europe/issues/international/lgbt_world_legal_wrap_up_survey_november _2006 [cit. 2009-04-07].

PONDĚLÍČEK, I. Každopádně sexualita. Praha: Otakar II., 2000.

PROCHÁZKA, I. Coming- out: Průvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky hledají sami sebe. Brno: STUD Brno Praha: Gay iniciativa v ČR, 2002.

PROCHÁZKA, I., JANÍK, D., HROMADA, J. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v ČR. Praha: Gay iniciativa v ČR, 2003.

RYAN, C., RIVERS, I. Lesbian, gay, bisexual and transgender youth: victimization and its correlates in the USA and UK. Culture, health and sexuality, 2003, roč. 5, č. 2, s. 103-119.

SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Karolinum, 1996.

SEUTTER, R., ROVERS, M. Emotionally Absent Fathers: Furthering the Understanding of Homosexuality. Journal of Psychology and Theology, 2004, č. 32, s. 43-49

SLOBODA, Z. Feminizace jazyka v homosexuální komunitě. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 2004, č. 4 , s. 6-8.

STEHLÍKOVÁ, D., PROCHÁZKA, I., HROMADA, J. Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: SOHO, 1995.

UNIVERSUM-všeobecná encyklopedie. Praha: Odeon, 2002, IV.díl

Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství

66

Internetové zdroje

- http://www.homosexualita.cz/terapie.pdf [cit. 2009-04-06]. - http://www.iniciativa.cz/www/index.php/index.php?page=clanek&id=33 [cit. 2009-04- 07]. - http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/podminenost.phtml [cit. 2009-03-04]. - Tradiční rodina-Homosexuální ţivotní styl (online) , www.tradicnirodina.cz [cit. 2009- 03-04]. - http://www.tradicnirodina.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=27&Itemi d=75>., [cit. 2009-03-4]. - http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=153233 [cit. 2009-04-06]. - http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho- programu-obecna-skola-cj-12035-97-20-vcetne-vsech-zmen-a-doplnku-2-cast-pro-6- 9-rocnik-aktualizace-k-1-zari-2006 [cit. 2009-04-06]. - http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho- programu-zakladni-skola-cj-16-847-96-2-vcetne-vsech-zmen-a-doplnku-aktualizace- k-1-zari-2007 [cit. 2009-04-06]. - http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho- programu-narodni-skola-cj-15724-97-20 [cit. 2009-04-06]. - http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni- vzdelavani-verze-2007 [cit. 2009-04-06]. - http://curriculum.qca.org.uk/ [cit. 2009-05-14]. - http://www.queershop.cz/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.pinkshop.cz/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-1999/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=364 [cit. 2009-04-07]. - http://www.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=1491 [cit. 2009-04-07]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-1999/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-2001/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-kampan_2002/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-2004/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.partnerstvi.cz/rp-2005/ [cit. 2009-04-07]. - http://www.ceskatelevize.cz/program/10209689753-02.03.2009-23:10-2- q.html?deid=1885 [cit. 2009-02-24]. - http://q.gl.cz/ob-qcentrum/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.mezipatra.cz/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.queerparade.cz/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.elnadruhou.cz/cz/festival [cit. 2009-02-24]. - http://www.gay4you.estranky.cz/clanky/gay-zpravy/14_-rocnik-festivalu-elnadruhou [cit. 2009-02-24]. - http://plavani.stud.cz/ [cit. 2009-02-24]. - http://www.gaysouthafrica.org.za/homosexuality/lifestyle.asp [cit. 2009-03-13]. - http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100199s_ov30324.pdf [cit. 2009-03-13]. - http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100780s_ov80430.pdf [cit. 2009-03-13]. - http://www.cvvvm.cas.cz/upl/zpravy/100694s_ov70607.pdf [cit. 2009-03-13] - http://www.scalex.cz/sophia/taland/41.htm [cit. 2009-02-24]. - Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002. s. 513, http://www.multikultura.cz/clanky/10-projekt-varianty-o-homosexualech/ [cit. 2009-04-07].

67

9. SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č.1: Zákony o homosexualitě z let 1950 a 1961

Příloha č.2: Homosexualita v názorech současné české společnosti – výzkum P. Janošové (tabulky)

Příloha č.3: Výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění (tabulky)

Příloha č.4: Billboardová kampaň (obrázky)

Příloha č.5: Petice na podporu zákona o registrovaném partnerství

Příloha č.6: Projekt Varianty – Nepříjemný záţitek (aktivita)

68

Příloha č.1: Zákony o homosexualitě z let 1950 a 1961

Zákon 86/1950 Sb. - poslední stav textu

§ 241

Pohlavní styk s osobou téhoţ pohlaví

(1) Kdo se pohlavně stýká s osobou téhoţ pohlaví, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok.

(2) Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 a) s osobou mladší neţ osmnáct let, nebo b) za úplatu.

(3) Kdo se nabídne k pohlavnímu styku s osobou téhoţ pohlaví za úplatu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta.

Zákon 140/1961 Sb. - stav k 26.12.1962 /platil aţ do 30. 6. 1990, byl zrušen zákonem 175/90 Sb./

§ 244

Pohlavní styk s osobou téhoţ pohlaví

(1) Kdo se po dovršení osmnáctého roku svého věku pohlavně stýká s osobou téhoţ pohlaví mladší neţ osmnáct let, nebo kdo se pohlavně stýká s osobou téhoţ pohlaví, zneuţívaje její závislosti, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ pět let.

(2) Stejně bude potrestán, kdo a) za pohlavní styk s osobou téhoţ pohlaví přijme nebo poskytne úplatu, nebo b) pohlavním stykem s osobou téhoţ pohlaví budí veřejné pohoršení.

69

Příloha č.2: Homosexualita v názorech současné české společnosti – výzkum P. Janošové (JANOŠOVÁ, P., Homosexualita v názorech současné české společnosti. Praha: Karolinum, 2000.)

Tabulka 1.1 – četnost vlivů, které na respondenty u daného tématu působily (celý vzorek)

Kdo ovlivnil nejvíc Váš názor na homosexualitu a lidi, kterých se týká? Procenta %

A, církev nebo náboţenská organizace 12,01 B, televize, tisk, škola 39,22 C, rodina a známí 19,85 D, osobní setkání s někým z nich 17,16 E, nikdo na mě v tomto směru nepůsobil 26,47 F, ....( různé) 9,07 nevyplnili 0,49

Tabulka 1.2 – četnost vlivů, které na respondenty u daného tématu působily (rozdíly mezi VŠ a SŠ)

Kdo ovlivnil nejvíc Váš názor na homosexualitu a lidi, Procenta % kterých se týká? VŠ SŠ A, církev nebo náboţenská organizace 13,41 0,11 B, televize, tisk, škola 41,15 37,77 C, rodina a známí 25,84 14,36 D, osobní setkání s někým z nich 18,18 16,49 E, nikdo na mě v tomto směru nepůsobil 21,05 31,38 F, ....( různé) 11,96 7,45 nevyplnili 0,48 0,53

Tabulka 1.3- četnost vlivů, které na respondenty u daného tématu působily (rozdíly mezi věkovými kategoriemi)

Kdo ovlivnil nejvíc Váš názor na Procenta % homosexualitu a lidi, kterých se týká? 0-19 20-24 25-34 35-více A, církev nebo náboţenská 6,45 15,25 15,56 5,58 organizace B, televize, tisk, škola 55,91 36,44 31,11 29,41 C, rodina a známí 12,9 24,58 20,0 5,88 D, osobní setkání s někým z nich 6,45 18,64 28,89 17,65 E, nikdo na mě v tomto směru 25,81 24,15 26,67 41,18 nepůsobil F, ....( různé) 3,23 9,75 20,0 14,71

70

Tabulka 2.1- ohodnocení významnosti instituce registrovaného partnerství respondenty (rozdíly mezi muţi a ţenami)

Je zákon o registrovaném partnerství pro Procenta % homosexuálně orientované důležitý? muţi ţeny Ano 38,71 46,61 Moţná 31,61 29,48 Ne 18,71 7,17 Nevím 10,32 15,54 nevyplnili 0,65 1,20

Tabulka 3.1- zachycující případné osobní rozhodnutí dotázaných v otázce legalizace registrovaného partnerství (rozdíly mezi muţi a ţenami)

Procenta % Jak byste se rozhodl(a) v případě možnosti hlasovat? muţi ţeny Ano 41,94 58,17 Ne 36,13 17,13 Nevím 21,29 23,11 nevyplnili 0,65 1,59

Tabulka 3.2- zachycující případné osobní rozhodnutí dotázaných v otázce legalizace registrovaného partnerství (rozdíly věřící a nevěřící)

Procenta % Jak byste se rozhodl(a) v případě možnosti hlasovat? věřící nevěřící Ano 37,0 72,25 Ne 40,09 15,03 Nevím 21,59 11,56 nevyplnili 1,32 1,16

Tabulka 4.1- znázorňující postoje k určitým netradičním náhradním řešením pro výchovu dítěte v dané situaci (rozdíly mezi muţi a ţenami)

Procenta % Výchova dítěte- Vaše rozhodnutí v dané situaci muţi ţeny 1 ţena 61,94 71,31 1 muţ 42,58 31,47 Dvojice ţen 18,71 25,10 Dvojice muţů 13,55 19,52 Ţádný z uvedených 27,74 15,94 Kdokoliv schopný se o dítě postarat 3,23 3,98 .....(různé) 3,23 1,59 nevyplnili 0,65 2,39

71

Tabulka 4.2- znázorňující postoje k určitým netradičním náhradním řešením pro výchovu dítěte v dané situaci (rozdíly mezi věkovými kategoriemi)

Procenta % Výchova dítěte- Vaše rozhodnutí v dané situaci 0-19 20-24 25-34 34-více 1 ţena 73,12 63,98 71,11 73,53 1 muţ 31,18 35,59 48,89 32,35 Dvojice ţen 24,73 22,88 24,44 11,76 Dvojice muţů 12,9 17,37 22,22 11,76 Ţádný z uvedených 16,13 24,58 11,11 14,71 Kdokoliv schopný se o dítě postarat 3,23 4,23 2,22 2,94

Tabulka 5.1- názory respondentů na největší sociální handicapy takto orientovaných (rozdíly mezi muţi a ţenami)

Co by Vám nejvíc vadilo, kdybyste byli takto Procenta % orientovaní? muţi ţeny Nemoţnost mít dítě 19,35 29,88 Osamělý ţivot 30,97 21,12 Odsouzení společnosti 52,90 52,99 Do této situace bych se nemohl(a) dostat 8,39 7,17 ...různé 16,13 15,54 neuvedli 0,65 1,2

Tabulka 5.2- názory respondentů na největší sociální handicapy takto orientovaných (rozdíly mezi VŠ a SŠ)

Co by Vám nejvíc vadilo, kdybyste byli takto Procenta % orientovaní? VŠ SŠ Nemoţnost mít dítě 29,19 23,40 Osamělý ţivot 31,1 16,49 Odsouzení společnosti 53,59 53,19 Do této situace bych se nemohl(a) dostat 4,31 11,17 ...různé 17,22 14,36 neuvedli 0,96 1,06

Tabulka 6.1- popisuje obeznámenost dotázaných s touto tématikou z nějaké konkrétní literatury, tiskovin apod. (rozdíly mezi muţi a ţenami)

Četli jste někdy knihu nebo časopis, který se týká Procenta % homosexuality? muţi ţeny Ano 42,52 46,61 Ne 52,90 52,99 neuvedli 2,58 0,40

72

Příloha č.3: Výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění (www.cvvm.cas.cz)

Tabulka 7 : Koho byste nechtěl/a mít za sousedy? – časové srovnání (%)

III/2003 III/2005 III/2007 III/2008 Drogově závislé 85 87 87 89

Alkoholiky 86 87 81 83

Lidi s kriminální minulostí 78 77 77 78

Psychicky nemocné lidi - - 51 59

Homosexuály 42 34 29 29

Lidi jiné barvy pleti 24 22 24 26

Kuřáky - - 19 21

Bohaté lidi 16 16 10 12

Lidi jiného náboženského přesvědčení 8 7 6 8

Chudé lidi 7 8 6 7

Lidi tělesně handicapované 5 2 4 5

Mladé lidi 8 9 4 4

Staré lidi 6 3 3 4

Lidi jiného politického přesvědčení 6 4 4 4

73

Tabulka 8 : Jsou podle Vás lidé v ČR tolerantní k těmto skupinám obyvatel? – časové srovnání (%, kladné odpovědi)

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2003 2005 2007 2008 k lidem s jiným náboženským přesvědčením 69 65 71 72 70 70 86 86 89 87

k mladým lidem 70 65 74 75 73 73 82 78 87 87 k lidem s jiným politickým přesvědčením 51 46 52 58 53 55 80 77 79 79

ke kuřákům ------78 76 k lidem tělesně handicapovaným ------83 75 78 75

k bohatým lidem 41 40 49 44 43 40 62 59 66 69 k chudým lidem 62 58 60 62 59 58 74 64 67 65 ke starým lidem 62 63 64 68 63 67 82 67 68 63 k lidem jiné barvy pleti 42 37 49 49 50 43 52 55 59 57

k homosexuálům 29 27 44 38 42 39 42 49 57 53

k alkoholikům ------18 34 47 47 k lidem drogově závislým ------23 36 39 38

k lidem s kriminální minulostí ------21 34 34 35

74

Tabulka 9: Homosexuálové a lesbičky by měli mít právo ... (%) – časové srovnání

2005 2007 ano ne ano ne Uzavřít sňatek 42 58 36 57

Uzavřít registrované partnerství 62 30 69 24

Adoptovat děti 28 72 22 67

75

Příloha č.4: Billboardová kampaň 2002 (http://www.partnerstvi.cz/rp-kampan_2002/billboardova_kampan.phtml)

Verze A

Verze B

Verze C

76

Příloha č.5: Petice na podporu zákona o registrovaném partnerství

PETIČNÍ ARCH Č. Nevyplňovat! Vyplní petiční výbor.

PETICE PRO ZÁKON O REGISTROVANÉM PARTNERSTVÍ Adresát: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v současné době Sněmovna rozhoduje o novém poslaneckém návrhu zákona o registrovaném partnerství. Zákona, jehož obdoba dle zkušeností ze zahraničí již v řadě zemí pozitivně ovlivnila nejen život párů osob stejného pohlaví, ale také jejich příbuzných, přátel a de facto celé společnosti. Zákona, který směřuje k naplnění myšlenek humanity a rovnosti lidí v jejich základních právech, jako je právo legitimně upravit svůj partnerský svazek bez ohledu na pohlaví a citovou orientaci. A konečně zákona, který má z výše uvedených nebo jiných důvodů naši plnou podporu, což stvrzujeme svým podpisem.

jméno a příjmení adresa trvalého bydliště podpis

Petiční výbor: Tereza Kodíčková, Kateřina Beňová, Martin Strachoň, Slavomír Goga | Zástupce petičního výboru: Slavomír Goga, Řehořova 21, 130 00 Praha 3 | Kontakt: [email protected] | Info: www.partnerstvi.cz Podepsanou petici prosím zašlete na adresu: GLL, Šmejkalova 75, 616 00 Brno

77

Příloha č.6: Projekt Varianty – Nepříjemný záţitek (aktivita) 143

Cíle studenti • znají pojem coming out a umějí vysvětlit psychologická a společenská rizika s ním spjatá • dokáţou odhalit nejčastější předsudky vůči homosexuálům a racionálně je vyvracet • chápou psychickou zátěţ homosexuálně orientovaných jedinců

Velikost skupiny do 25 studentů

Čas 40 minut

Pomůcky • kopie textů 6.1.A – Coming out – výpověď gaye a 6.1.B – Coming out – výpovědi lesbiček

Popis / postup

1. Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na situaci ze svého ţivota, kdy museli rodičům o sobě sdělit něco velmi nepříjemného, co ovšem nemohli změnit. Situace mohou studenti zapsat na papír. 2. Studenti si navzájem sdělí své záţitky. Není nezbytné nutit ke sdílení nepříjemných záţitků kaţdého studenta, postačí několik výpovědí k rozpoutání diskuse. 3. Diskutujte se studenty nad vylíčenými situacemi. Diskusi můţete řídit pomocí následujících otázek

Je sdělení nepříjemných skutečností jednoduché? Proč? • Odpovídá rodičovská představa o vás vždy realitě či vašim představám? Pokud ne, jaké to má důvody? V čem se představy liší? • Proč je obtížné prosazovat vlastní postoje a stanoviska? • Je podle vás v mezilidských vztazích lepší milosrdná lež nebo sdělení pravdy i za cenu, že se s tím ostatní budou těžko smiřovat? Může dlouhodobé lhaní nějak poškodit mezilidské vztahy? Jak? • atp.

143 Kolektiv autorů. Interkulturní vzdělávání I : projekt Varianty. Praha: Člověk v tísni, 2002, s. 496-502. dostupné online: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b06gayove.pdf [cit. 2009-04-07].

78

4. Seznamte studenty s pojmem coming out. Rozdejte studentům Výpovědi o coming outu, tak aby polovina třídy měla text 6.1.A a druhá text 6.1.B, a dejte jim čas k přečtení.

Hodnocení / reflexe

Diskutujte se studenty nad přečtenými texty.

• Co vás ve článku nejvíce zaujalo? Co bylo hlavním problémem autorů výpovědí? Čeho se nejvíce obávali?

• Jednali byste jinak než lidé z výpovědí? Proč? Myslíte, že je výhodnější svou sexuální orientaci skrývat? Proč ano, proč ne? • Pokuste se seřadit následující hypotetické situace podle toho, jak obtížné by bylo sdělit vašim rodičům pravdu:

1. berete drogy a jiţ svůj stav nezvládáte 2. čekáte dítě a potřebujete poradit, zda se rozhodnout pro sňatek, nebo pro přerušení těhotenství 3. nezvládáte své studijní povinnosti a chcete ukončit studium 4. jste gay nebo lesbička a nechcete dál lhát svému okolí

• Zdůvodněte své volby. Které z uvedených situací se dají trvale a dlouhodobě změnit? Jaká jsou podle vás optimální řešení daných situací? Hrají v předpokládaných rekcích rodičů roli předsudky? Pokuste se je pojmenovat a případně vyvrátit. • Souhlasíte s názorem, že „každý člověk je jiný“? Proč? Proč je podle vás obtížné lišit se od většiny? • Znáte někoho ze svého okolí (není třeba jmenovat), kdo se setkal s problémem, jak sdělit pravdu o své homosexualitě okolí? Jak svůj problém vyřešil?

Variace / pokračování

Studenti ve 2–5, maximálně šestičlenných skupinách připraví pětiminutový výstup pro následující situaci. Následuje diskuse o pouţitých argumentech i o způsobech argumentace. Váš dobrý kamarád (kamarádka) je homosexuál. Jeho rodiče, kdyţ jim to sdělil, se s tím absolutně nedokázali vyrovnat, přestali s ním mluvit a chtějí ho vyhodit z domu. Přítel ví, ţe vás jeho rodiče mají rádi, a poţádal vás, abyste společně za jeho rodiči zašli a pokusili se rodičům celou situaci znovu vysvětlit. Co byste rodičům řekli? Jak byste podpořili svého kamaráda?

79

Coming out - výpověď gaye

Text 6.1.A

V ţádné době není lehké být „jiný“. Není snadné přiznat si a říct nahlas: „Jsem gay.“ A co teprve rodičům! Jenţe měli by to vědět. I kdyţ je utrpení, vidět je neinformované, nepřipravené, tápající. Kdyţ nevědí, co mají říct. Moji rodiče naštěstí ten „nápor pravdy“ vydrţeli. Mám takový pocit, ţe 7. srpna 1997 jsem se pro ně podruhé narodil. Kaţdý porod bolí, ale stálo to za to. A kdybych měl na vybranou, udělal bych to znovu. Být sám sebou je jediná cesta k tomu být člověkem a jako člověk ţít. Říct, nebo neříct pravdu o sobě? Ţít ve lţi? Jak by ses zachoval(a) ty? Moţná jsem šílenec, ale jsem v pohodě, a proto to řeknu zítra (7. 8. 1997). Jsem sám a budu na to sám, ale přeţijou to, nic jinýho jim nezbývá. Často mi mamka říkala, ţe ošklivá pravda je lepší neţ sebehezčí leţ. Nechci a nebudu lhát. Nestydím se za to, kdo jsem. Stydět by se měli ti, kteří to nepochopí. Kdo mě nemá rád, nebude mě mít rád ani jako gaye. Kdo se mnou dosud mluvil a přestane mě nyní akceptovat, nebral mě nikdy. Od slov je k činům někdy dlouhá cesta. Jsem na konci a bolí mě nohy. Jiţ cestou z prázdninové brigády jsem přemýšlel, jak na to. Asi mi nebudete věřit, ale celou cestu jsem se usmíval. Přišlo mi to, co udělám, strašně komický. Není přece zvykem, aby děti seznamovaly rodiče se svou citovou orientací. Bylo by legrační, kdyby kaţdý chlapec uspořádal rodinnou hostinu, sešlost nebo poradu, na které by prohlásil, ţe je heterosexuál. Do schodů se mi šlo uţ hůře. – Byl u nás výjimečně klid. Bratr byl u kamaráda, mamka v křesle a taťka na pohovce. Klidný, i kdyţ ve tváři trochu křečovitý, jsem usedl do křesla. Digitálky ukazovaly 17.56. Říkám si: „Ještě čtyři minuty a pak to řeknu.“ – Mezitím se vedly rodinné řeči o ničem. Navrhl jsem, ţe udělám kávu. Sedli jsme si. Mamka začala jíst. – „Komplikace, sakra,“ pomyslel jsem si při pohledu, jak klidně jí. Počkal jsem, aţ dojí. Teď uţ mi bylo opravdu špatně. Moţná jsem zbledl, nevím, pamatuju si jenom intenzivní tlukot srdce. Buch buch buch. „Mami, víš, jak jsem říkal, ţe aţ přijde čas, tak ti něco řeknu? Tak teď nastal ten čas. Bude to ale něco hrozného.“ Mamka: „Jeţíši, ty uţ nechceš studovat?“ – „Nemá to cenu, to bys neuhádla.“ – Jak mi později prozradila, myslela si, ţe se musím ţenit. – „Já jsem totiţ na kluky.“ „Proboha!“ rozbrečela se. „Proč nás bůh tak trestá?“ Vypadala velmi infarktózně. Proto všechny předem varuju, řekněte to radši dřív, nebo rodiče, obvykle matky, ten infarkt opravdu dostanou. „Musel jsem vám to říct. Vţdycky říkalas, ţe je lepší ošklivá pravda neţ hezká leţ.“ „Petříčku,“ pokračovala mamka s brekem: „A nedá se to změnit? A jak jsi na to přišel?“ Drţela se za srdce a brečela. – Následovaly otázky jako z učebnice o coming outu: „A víš to jistě? Ani doktor ti nepomůţe? Co budeme dělat? Jak to bude vypadat, kdyţ si budeš vodit domů kluky? Co řekneme lidem, aţ se budou ptát, proč se neţeníš?“ – „V devatenácti?“ – „Kdo to ví? Kdo za to můţe? Jak se to stalo? Proč?“ Mamka neustále brečela. Hrůza! Taťka jen mlčel, je kliďas (díky bohu). Nebral to tragicky. Tvářil se jako obvykle. Normálka. Ţádný údiv, reakce, nic. Klídek. Samotnýho mě to překvapilo. V duchu jsem si říkal, jak to ţe taky neděláš kravál? Záleţí ti na mně vůbec?

80

O.K. Aspoň ten mi to nekomplikoval. – Máma brečela. Taťka říkal, ať nebrečí, ţe ten infarkt opravdu dostane. Mamka začala mít otázky… „A kdo se bude o tebe starat? Kdo ti bude vařit, prát? Kdo tě bude čekat v noci s teplou večeří?“ Nějak nechápala, ţe holek, který čekaj na manţela s teplou večeří, od dob její svatby poněkud ubylo. „Bude čekat kluk,“ odpověděl jsem. Neakceptovala to. Pořád mě litovala. Říkala, ţe to nepřeţije. Nechápala, ţe nestojím o její lítost. Chci, aby mě přijali. Teprve teď se stanu jejich synem. Předtím jsem byl dítě. Zoufale jsem vysvětloval, ţe není čeho litovat. Pomůţou mi jenom, kdyţ budou zdraví a budou mě tolerovat. „Ale co kdyţ narazíš na nějakýho zlýho člověka a co nemoci?“ „To se mi můţe stát, stejně jako ostatním,“ řekl jsem. Následoval krátký seznam lidí, kteří to o mně uţ vědí. Díky internetu můţete být u mého coming outu. Sedím tu a píšu. Mamka asi nemůţe usnout. Taťku jsem poprosil, aby ji uklidnil. Začínám si plně uvědomovat výhody dnešního dne. Je krásný nelhat. V budoucnu nebudu muset vymýšlet kostrbaté, nepravděpodobné příběhy o tom, jak někam jedu, s kým jsem, co budu dělat, o čem budeme mluvit. Teď uţ se nebudou ptát, co měla která holka na sobě. Stejně jsem si to nikdy nepamatoval. Nebudou mít „otravný“ řeči u televize, která z dívek je hezčí. Nebudou se ptát na můj oblíbený typ. A nevýhody? Ty si uvědomím asi později. Ale teď se cítím volný. Spadla ze mne všechna tíha. Jako bych se znovu narodil.

81

Coming out – výpověď lesby

Text 6.1.B

Tak ještě ţiju. A přitom… ŘEKLA JSEM TO! Fuj, a ještě teď je mi při té vzpomínce úplně špatně. Vybalila jsem to na naše večer v obýváku. Přišla jsem k nim a zeptala se, jestli mě mají rádi. „Jo, máme.“ Taťka hned na mě: „Ţe ty jsi těhotná?“ a „Bereš drogy, viď?“ „Ale ne, ptejte se dál, třeba se trefíte.“ Pak to mamka zkusila: „Ţe ty chodíš s Andreou?“ „No, vlastně jo.“ A bylo to venku! Mamka dostala šok, řekla něco v tom smyslu, jestli to myslím váţně, já ţe smrtelně váţně, a tím pro ten večer skončila její komunikace se mnou. Taťka, ţe prej to nebudu mít v ţivotě jednoduchý a ţe jim teď musím dát čas. Ale mluví se mnou normálně. Mamka celej večer brečela a já jsem z toho byla taky celá špatná. Teď můţu jen čekat a doufat, ţe se vztah s mamkou vrátí do starých kolejí. Vlastně to ani moc nebolelo, ale taky mi ţádný extra velký kámen ze srdce nespadl. Kdybych pár let počkala, určitě bych na to byla víc připravená. Ale uţ nebudu pořád muset lhát a bát se prořeknutí. A to za to stojí.

* * *

Mé zkušenosti jsou zvláštní. Já jsem se s tím nedokázala smířit ani to nikomu říct. Je mi 25. Skončilo to tenkrát pokusem o sebevraţdu a dneska uţ vím, ţe zbytečnou – mé okolí to přijalo docela v pohodě. Takţe já radím: co nejrychleji se s tím smířit a říct to okolí, nikomu nepřeju, co jsem proţila já.

* * *

Mám uţ svůj coming out rok za sebou. Byl to opravdu krušný rok. Rodiče mou orientaci prostě nechtěli brát, a tak mě, slušně řečeno, vyprovodili z baráku. Rok jsem se protloukala a hledala sama sebe, abych dnes mohla říct: jsem smířená sama se sebou, jsem, co jsem, a nechci to změnit. Hodně mi pomohli kamarádi, o které jsem se mohla opřít, kteří mi byli vţdycky nablízku. A taky láska… Kdybych dneska znova měla projít vším tím „humusem“, asi bych to zabalila na nejbliţším stromě… a uţ bych nebyla. Dnes mě okolí bere spíš jako člověka, neţ jako „teplou holku“ – prostě si zvykli. S rodiči se o tom uţ nebavíme, tak nějak si taky zvykli, moţná někde uvnitř doufají, ţe se změním. Já zas doufám, ţe časem pochopí i tento „omyl“. Jen mám teď bohuţel pocit, ţe jsem snad jediná na světě… alespoň v místě svého bydliště. Kvůli své „osudové lásce“ jsem přišla o hezké přátelství, a dnes nemám ani lásku, ani fajn kamarádku. A tak se cítím hrozně osamělá…

Chce se mi řvát. Téma „coming out“. Tolik bolesti, strachu atd. Mám pocit, ţe situace nebude normální, dokud toto téma vůbec tématem BUDE. Opakovaně si čtu ty příspěvky, čtu si ty příběhy a je mi někdy těţko, přetěţko. Mnohokrát se tu vlastně kříţí jednotlivé rubriky a témata, ať uţ jde o partnerské souţití, vztah k náboţenství, toleranci. Vţdy to směřuje k jedinému – jinakosti, neboli odlišnosti. Proč máme uvaţovat, zda, kdy a komu „to“ řekneme? Proč my samy pouţíváme výrazy jako „vyrovnala jsem se s tím“, nebo dokonce „smířila“? Je-li přirozené to, co

82 cítíme – a já myslím, ţe ano – je to celé nesmysl vnucený nám okolím. A proč? Pouze a jedině pro jedno statistický číslo – 4%. No řekněte samy, uvaţuje jinak holka, jak se má „vyrovnat“ s tím, ţe miluje nějakýho kluka? Trápí se tím, jak šetrně sdělit rodině, ţe je „na chlapy“? A to se strachem, zda ji pro to rodina neodvrhne?! Přemýšlí, komu ze svých přátel nebo v práci to řekne, ţe je heterosexuální? Můţe se vůbec někde ukázat se svým přítelem? Dokonce veřejně a za ruku? Nebo si představuje, zda a jak se má pro ostatní označit jako hetero, aby uţ nemusela lhát nebo si hlídat, co říká? Zdá se vám to šílený? Jo, moţná to tak je, ale proč by to u „nás“ mělo být jinak? Ano, blahopřeju všem dívkám, které v sobě našly sílu ke coming outu. Ano, uţ nemusí „lhát nebo se bát přeřeknutí“. A já jim to přeju! Ale přitom cítím, ţe je to – takhle postaveno – celý nějak vedle. Ksakru PROČ? Máte snad pocit, ţe mě to nějak bere? No, máte pravdu, mám s tím totiţ velmi bolestnou osobní zkušenost. Ne za sebe, ale… Potkala jsem jednu velmi vzácnou bytost. Jsem šťastná, ţe jsem ji potkala, a vděčná za lásku, kterou jsme spolu proţily. Proč minulý čas? Inu, „coming out“. Náš vztah skončil, neboť ona nedokázala jít proti všemu lety nastřádanému a ţivenému okolo sebe a taky v sobě. Já pak uţ dnes nepláču pro (zřejmě) ztrátu tohoto vztahu, ale víc pro to, jak ona půjde s touto zátěţí svým ţivotem dál. Na mně se to pochopitelně do budoucna velmi silně podepsalo taky. Vţdyť – jaká jinakost? Co to je?? Četla jsem nedávno kdesi jednu odpověď F. Gála, kde říká, ţe přece VŠICHNI jsou jiní neţ např. on. Na světě nejsou dva stejní lidé. Takţe vlastně VŠICHNI jsou JINÍ. Jiní neţ já, neţ ty… Celých 6 nebo kolik miliard lidí je JINÝCH. Tak proč někteří z nich mají trpět jen proto, ţe někoho milují??

83

10. ANOTACE Diplomová práce „Současná česká společnost a homosexualita v dospělé populaci“ pojednává o problematice homosexuality v rámci české společnosti. Popisuje jednotlivé vybrané úseky, jako je historie homosexuality, moţné příčiny jejího vzniku, projevy české homosexuální subkultury, názory české společnosti na tuto minoritu či problematika homosexuality ve vzdělávání ţáků. Homosexualita je v práci chápána jako sociální konstrukt, který se mění v závislosti na době a společnosti, ve které ho vnímáme.

Klíčová slova: Homosexualita, subkultura, česká společnost, vzdělávání

ANNOTATION

The diploma thesis „ Present Czech society and homosexuality in adult population“ deals with homosexuality within the scope of the Czech society. Some individual partitions such as history of homosexuality, possible reason of its origin, utterances of Czech homosexual subculture, opinion of Czech society of this minority or problem of teaching about homosexuality at Czech schools. Homosexuality is in this thesis presented as a social construct changing in dependence on the time and society in which is perceived.

Keywords: Homosexuality, subculture, Czech society, education

84