Bakalářská Diplomová Práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2015 Denisa Míčová , DiS. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie a provozovací praxe staré hudby

Denisa Míč ová , DiS.

Dvě chrámové skladby Ignaze Holzbauera z rajhradské sbírky uložené v ODH MZM v Brně

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D.

Brno 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracova la samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………………. Podpis autora práce

Zde bych chtěla poděkovat vedoucí práce doc. PhDr. Janě Perutkové, Ph.D. za podporu, obětavou pomoc, inspirativní připomínky a cenné rad y, paní kurátorce Mgr. Ireně Veselé, Ph.D. z oddělení dějin hudby MZM za vstřícnost a ochotu, PhDr. Pavlu Sýkorovi , Ph.D. za nemalou pomoc s latinskými překlady, Mgr. Miroslavu Lukešovi a Jiřímu Hrabalovi za pomoc při práci s notačním programem, Michal u Vi límovi za cenné rady při korektuře generálbasu a v neposlední řadě své rodině za trpělivost a zázemí.

Obsah:

ÚVOD ...... 7

1. IGNAZ HOLZBA UER ...... 8 1.1. Stav bádání ………………… . …………………………………………….. 8 1.2. Životopis ………………………………………………………………… 15 1.2.1. Mladá léta, vzdělání …………………………………………… .15 1.2.2. Ve službách hraběte R ottala ……………………………………17 1.2.3. Další osudy ……………………………………………………..19 1.2.4. Mannheim ………………………………………………………21 1.3. Dílo ………… .. ………………………………………………………… .24 1.3.1. Dramatická tvorba …… . … ….. ………………………………… 24 1.3.2. Duchovní hudba ………………………………………………..28 1.3. 3. Instrumentální dílo ……………………………………………..29

2. PŮVOD EDITOVANÝCH ÁRIÍ …………………………………………………30 2.1. Hudební život rajhradského kláštera v 18. století, sbírka hudebnin ……...30 2.2. Rajhradská hudební sbírka dnes ………………………………………….32 2.3. Aria De S. Martino et Nicolao ...... 32 2.4. Aria De Resurrectione Domini …… . ……………………………………..33

3. EDICE PRAMENE ARIA DE RESURRECTIONE DOMINI ………………… 35 3.1. Ediční zpráva ……………………………………………………………...35 3.1.1. Popis pramene Aria De Resurrecti one Dom ini ...... 35 3.1.2. Vydavatelská poznámka ………………………………………..38 3.1.3. Revizní zpráva ………………………………………………….38 3.1.3.1. Recitativo ………………………………………………38 3.1.3.2. Aria ……….. …………………………………………..38 3.1.3.3. Recitativo ………………………………………………41 3.1.3.4. Alleluja …………………………………………………41 3.1.4. Texty a překlady … ……………………………………………..43 3.2. Transkripce pramene Aria De Resurrectione Domini ……………………..45

4. EDICE PRAMENE ARIA DE S. MARTINO ET NICOLAO …………………..66 4.1. Ediční zpráva ……………………………………………………………..66 4.1.1. Popis pramene Aria De S. Martino et Nicolao …………………66 4.1.2. Vydavatelská pozn ámka ………………………………………..68 4.1.3. Revizní zpráva ………………………………………………….69 4.1.4. Text a překlad …………………………………………………..73 4.2. Transkripce pramene Aria De S. Martino et Nicolao ……… .. ………….74

ZÁVĚR ……………………………………………………………………………….. .87

RESUMÉ ………………………………………………………………………………88

SUMMARY …………… …………………………………………………………… …88

PRAMENY A LITERATUR A …………………………………………………… ….89

SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………… ………… ...92

PŘÍLOHY …………………………………………………………………………….. 93

ÚVOD

Při úvahách nad tématem mé diplomové práce mi bylo jasné, že bych se chtěla věnovat nějaké skladatelské osobnosti - nahlédnou t do života hudebníka a zmapovat dějinné události, které ovlivnily jeho život a nasměrovaly jej v jeho práci . Lákala mě také práce s historickými notovým materiálem, který bych mohla znovu uvést do ži vot a jeho edicí. Proto velice vděčím paní do centce Janě Perutkové, která mě upozornila na rajhradsk é ári e Ignaze Holzbauera , které čekají na svou spartaci. K edici jsem si vybrala tyto prameny: sopránové moteto, s titulem Aria De Resurrectione Domini , kter é má čtyři části a sopránovou árii, uvedenou jako Aria De S. Martino et Nicolao. Oba manuskripty souhrnně obsahují 41 folií notového zápisu.

Cílem této práce bude tedy nejen spartace uvedených pramenů, ale také shromážd ění dostupných informací o Ignaz i Holzbauerovi a jeho tvorbě a také snaha určit původ těchto chrámových skladeb uložených v rajhradské sbírce Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.

1. IGNAZ HOLZBAUER

1.1. Stav bádání

Ignaz Jakob Holzbauer (1711 – 1783) byl jako jeden z nejdůležitějších zástupců tzv. m annheimské školy již mnohokrát předmětem muzikologického výzkumu.

První shrnutí stavu bádání o Holzbauerovi provedl německý muzikolog Hermann Kretzschmar, který ve své předmluvě k edici Holzbauerovy opery Günth er von Schwarzburg z roku 1902, předkládá přehled známých životopisných dat a osob, které se jím doposud zabývaly. 1 Cestovatel a historik Charles Burney byl podle něj prvním, kdo se o něm, ještě za skladatelova života, zmínil. 2

Po něm přišel Johann Ge org Meusel, který ovšem ve svém článku z roku 1779 uvedl řadu omylů a nepřesností. 3 Jako Holzbauerův rok narození uvádí Meusel rok 1718 , přičemž se opíral o informace z Holzbauerových italských cest ; věnoval se též jeho vídeňské, stuttgartské a mannheimské činnosti. Zcela vynechal působení na Moravě u hraběte Rottala. 4 Meusel později tento článek uveřejnil v Holzbauerově nekrologu otištěném v Cramerově Magazin der Musik roku 1783 po skladatelově smrti. 5

Tyto informace později využil i Johann Nikolaus Forkel ve svém almanachu, který také přinesl zprávu o skladatelově úmrtí. 6 Doplnil je o soupis Holzbauerových symfonií vydaných v Paříži. Z poznatků Meusela a Forkela vychází Hans Adolph Friedrich von Eschstruth ve svém pojednání v z roku 1784 v Musikalisc he Bibliothek . 7

Roku 1790, tedy až několik let po umělcově smrti, se v časopisu Pf ä lz isches M useum objevila Holzbauerova autobiografie . Brzy poté ji otiskl Speierův magazín Musikalische Korrespondenz a pod názvem Kurzer Lebensbegriff des Herrn Ignaz Holzbauer,

1 KRETZSCHMAR, Hermann. Vorwort. In Günther von Schwarzburg . Hrsg. Hermann Kretzschmar, Leipzig 1902. 2 BURNEY, Charles. The present State. London 1789. 3 MEUSEL, Johann Georg. Zuverlässige Nachricht v on Herrn Ignaz Holzbauer, kurpfälzischen ersten Kapellmeister zu Mannheim. In Miscellaneen artistischen Inhalts , Erfurt 1779. 4 „Auf seinen hernach zweymal unternommenen Reisen nach Italien (erst nach Venedig, und dann etliche Jahre darauf nach Mayland, wo er sich gegen zwey Jahre aufgehalten) machte er sich mit den damals berühmtesten Tonmeistern bekannt […].“ Tamtéž. 5 CRAMER, C. F., ed.: Magazin der Musik , Hamburg 1783. 6 FORKEL, J. N., Musikalischer Almanach für Deutschland auf das Jahr 1783 , Leipzig 178 3. 7 ESCHSTRUTH, H. A. F., Musicalische Bibliotek für Künstler und Libhaber , Marburg, 1784. 8 kurpfälzischen Kapellmeisters ji přinesl v roce 1898 Friedrich Walter v knize Geschichte des Theaters und der Musik am Kurpf ä lzischen Hofe . Hermann Kretzschmar se domníval, že ji do redakce časopisu Pfälzisches Museum , kde se objevila nejdříve, přinesl ze skladatelovy pozůstalosti Anton Klein, autor libreta dnes nejznámější Holzbauerovy opery Günther von Schwarzburg . Holzbauer svou osobní výpověď napsal někdy okolo roku 1780, během skládání své opery Tancredi , snad jako reakci na článek J. G. Meu sela a pokusil se upřesnit některé skutečnosti. Později tento svůj životopis rozšířil o dodatek, který sám datuje do roku 1782. Vypráví svůj příběh velmi emotivně. 8 Popisuje poutavě některé své prožitky, ovšem neuvádí – až na výjimky – letopočty a chronolo gické členění popisovaných událostí je pouze velmi orientační. Věnuje se oblasti citové i finanční, ale nezpracovává do hloubky údaje, tolik potřebné pro muzikology a tak je dodnes v jeho životopise několik nejasností. V první části autobiografie je jeho s loh vzletný, energický, obrací se také s velkou oddaností ke svému zaměstnavateli, falckém kurfiřtu Karlu Theodorovi, dodatek je psán starým, nemocným a odevzdaným mužem.

Ve své předmluvě ke Güntherovi předložil Kretzschmar tento Holzbauerův životopi s v původní, nijak neupravené podobě. Kromě shrnutí dosavadního stavu bádání ověřil v křestní m atrice uložené u sv. Štěpána ve Vídni zápis o Holzbauerově křtu , který se uskutečnil 17. z áří 1711, a ozřejmil i jiné skutečnosti. 9 Upřes nil také datace skladate lových působišť. Kretzschmar také poukázal na chybné datum Holzbauerova nástupu na post vrchního kapelníka na württemberském dvoře ve Stuttgartu uvedené v autobiografii. Dále věnuje pozornost Holzbauerovu dílu, jeho charakteristice a hodnocení.

Jako p ozoruhodnou charakterizuje Kretzschmar zmínku Christiana Friedricha Schubarta v jeho spisu vydaném v roce 1806. 10 Schubart v ní Holzbauera chválí jako dramatického skladatele, kritizuje však jeho kontrapunktickou práci a také komorní skladby.

8 Dle vyjádření Kretzschmara: „in dem hübschen con amore - Stil . “ 9 Rok 1711 je uveden i v Holzbauerově autobiografii. 10 SCHUBART, Christian Friedrich. Ideen zu einer Ästhetik der Tonkunst , Wien 1806. 9

Ernst Lud wig Gerber v roce 1812 zpracoval heslo Holzbauer dosti obsáhle. 11 Vychází ze skladatelovy autobiografie a dokonce z ní cituje celé části. Upozorňuje na dřívější nesprávnou dataci jeho narození, tj. rok 1718, uvádí ji na pravou míru a zasazuje ji do roku 1711. Holzbauera zmiňuje jako žáka Johanna Josepha Fuxe a začleňuje do životopisných dat holešovské působení. Totéž přebírá i Dlabacz, který uvádí Holzbauera jen velmi zběžně. 12 Friedrich Walter ve své již zmíněné knize Geschichte des Theaters und der Musik am Kurpfälzischen Hofe doplnil některé informace relevantní pro ma nnheimské období. 13

Důležitým zdrojem dalších informací pro naše účely byla disertační práce Nikolause Altmana Die Messen von Ignaz Holzbauer . 14 Vychází z předmluvy Hermanna Kretzschmara a mapuje bádání o Holzbauerovi po Kretzschmarovi. Zmiňuje disertač ní práci Franze Waldkircha Die konzertanten Sinfonien der Mannheimer im 18. Jahrhundert z roku 1931 15 a článek z téhož roku Zur Geschichte der deutschen Singmesse pocházející z pera Wilhelma Kurthena, ve kterém v detailní analýze vysoce ocenil Holzbauerovu Deutsche Messe . 16 Mezi dalšími autory, kteří se Holzbauerem méně či více zabývali, Altman uvádí Walthera Krügera, Georga Reicherta, Hildegard Wernerovou, Ursulu Lehmanovou, Eduarda Schmitta, Roberta Münstera, Warrena Kirkendalea, Eugena a Jean K. Wolfovy.

Walther Krüger považuje ve svém pojednání Holzbauerovu koncertantní symfonii za typickou pro konec jedné staré formy (concerta grossa) a ohlášení nové koncertantní symfonie. 17 V disertační práci Georga Reicherta jsou Holzbauerovy mše vícekrát zmiňovány, těžiště jeho pojednání ale leží spíše v díle jeho vídeňského současníka

11 GERBER, Ernst Ludwig. Holzbauer (Ignaz). In Neues historisch - biographisches Lexikon der Tonkünstler , II. theil, Leipzig 1812. 12 DLABACZ, Gottfried Johann. Holzbauer, Ignaz. In Allgemeines historisches Künstlerlexikon fü r Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien , Prag 1815. 13 WALTER, Friedrich. Geschichte des Theaters und der Musik am kurpfälzischen Hofe , Leipzig 1898. 14 ALTMAN, Nikolaus. Die Messen von Ignaz Holzbauer (1711 - 1783) , Diss. Bonn 1983. 15 WALDKIRCH, Franz. Die konzertanten Sinfonien der Mannheimer im 18. Jahrhundert , Diss. Heidelberg 1931. 16 KURTHEN, Wilhelm. Zur Geschichte der deutschen Singmesse. In: Kirchenmusikalisches Jahrbuch , 1931, 26, s. 76 - 110. 17 KRÜGER, Walther. Das Concerto grosso in Deuts chland . Wolfenbüttel u. Berlin, 1932. 10

Wagenseila. 18 Výhradně Holzbauerovi a jeho symfoniím věnovala svou disertační práci Hildegard Werner. 19

V roce 1953 byla vydána jeho vybraná komorní díla. Editorka Ursula Lehmann k nim také napsala stať, která byla použita v lexikonu Die Musik in Geschichte und Gegenwar t . 20 Při chronologickém řazení významných dat v životopisu vycházela z Kretschmara a věnovala se i popisu tvorby včetně vytvoření tematického katalogu Holzbauerovy ko morní tvorby . Ignazi Holzbauerovi byla taktéž věnována kapitola v disertační práci Eduarda Schmitta, kde autor vyhotovil také soupis jeho chrámového díla. 21 Holzbauerovu zhudebnění žalmu Miserere a jeho doplnění Mozartem, jakož i analýze vztahu obou skladat elů se věnuje Robert Münster ve své práci Mozart und Holzbaue r z roku 1959. 22

Warren Kirkendale ocenil ve své rozsáhlé disertační práci polyfonní formy v Holzbauerově komorní hudbě a významně doplnil soupis komorních děl vytvořený dříve Ursulou Lehman . 23 Důležité náměty pro bádání přinesl i Eugene a Jean K. Wolfovi. 24 Publikovali nové poznatky o rukopisech Holzbauerových mší komponovaných v Mannheimu a uložených v Bavorské státní knihovně (Bayerische Staatsbibliothek, München). Nikolaus Altman se ve své p ráci dále věnuje rozboru Holzbauerových mší a uvádí také přehled opisů a dat jejich provádění.

Ignazi Holzbauerovi věnovala pozornost také další muzikologická lexikografie. Hugo Riemann ve svém Musik - Lexikonu z roku 1929 neuvádí Holzbauerovu první cestu do Itálie a datace odpovídají tehdejšímu stavu bádání. 25 Nemnoho rozšířil heslo Holzbauer

18 REICHERT, Georg. Zur Geschichte der Wiener Messenkomposition in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Diss. Wien 1935. 19 WERNER, Hildegard. Die Sinfonien von Ignaz Holzbauer . Diss. München 1942. 20 LEHMANN, Ursula. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart , Band 6, Kassel - Basel - London 1957, s. 659 - 663. Bližší informace k tomu zde: on - line [cit. 7. 11. 2015]: https://books.google.cz/books?id=KlnOMKHsthUC&pg=PA200&lpg=PA200&dq=Ignaz+Holzbauer:+I n strumentale+Kammermusik&source=bl&ots=HBPzsEmWYJ&sig=97lYJyFRTopfEPPivJ_Pn0IYdH8&hl =cs&sa=X&ved=0CCYQ6AEwAWoVChMIzILxtuLLyAIVwjkaCh1woQcU#v=onepage&q=Ignaz%20 Holzbauer%3A%20Instrumentale%20Kammermusik&f=false

21 SCHMITT, Eduard. Die Kurpfälzische Kirchenm usik im 18. Jahrhundert . Diss. Heidelberg 1958. 22 MÜNSTER, Robert. Mozart und Holzbauer. Die Miserere - Bearbeitung . In Mozart – Jahrbuch 1959 , Salzburg 1960, s. 234 - 246. 23 KIRKENDALE, Warren. Fuge und Fugato in der Kammermusik des Rokoko und der Klassik . Dis s. Tutzing 1966. 24 WOLF, Eugene – WOLF, Jean K. Newly Identified Manuscripts from Mannheim. In Journal of the American Musicological Society , 1974, 27, s. 379 – 453. 25 RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Musik - Lexikon , Elfte auflage. Max Hesse’s Verl ag. Berlin, 1929, s. 777. 11 ve vydání z roku 1958. 26 První cesta do Itálie je již uvedena, je změněno období druhého italského pobytu a přidává výčet tehdy známých oper a dalších významných děl. Rok u 1972 byl vytištěn dodatek, který přináší informace o nově vytištěných dílech a knize Roberta Münstera. 27 V novém vydání z roku 1978 pak představuje Holzbauera jen velmi stručně a pro naše potřeby nedostatečně. 28

Inernational Cyclopedia of Music and Mu sician s prameny neuvádí a zmiňuje pouze základní informace a některé opery. 29 Zajímavé je, že odhaduje čas nástupu Holzbauera na místo kapelníka u hraběte Rottala na rok 1734. Jediné datum, o které se lze dnes v této záležitosti opřít, je 30. dubna 1737, kd y se skladatel oženil s Rosalií Andreidesovou. 30 Není tedy vyloučeno, že do Rottalových služeb nastoupil už v průběhu roku 1736.

Významná lexikografická upřesnění ve slovníku Die Musik in Geschichte und Gegenwart konečně přináší v roce 1957 Ursula Le hmann. Eitnerův Biographisch - Bibliographisches Quellen - Lexikon vynechává jak dva počáteční pobyty v Itálii, tak zaměstnání u hraběte Rottala, ale oproti tomu přesně vyčísluje Holzbauerův plat v dalších angažmá. 31 V charakteristice díla vychází ze Schubarta a dále přináší seznam vytištěných děl a pramenů. Helga Lühning, autorka hesla v Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters se soustřeďuje na operu Günther von Schwarzburg a mannheimské období, ve kterém byla napsána. 32 Popisuje děj opery a dále se věnuje také li bretu a vývoji charakterů postav jmenované opery. Vychází především z již výše zmíněného H. Kretzschmara a mozartovské studie H. Aberta.

Velmi podrobně předkládá Holzbauerův životopis v Lexikon zur deutschen Musik - kultur Hartmut Wecker. 33 Využívá dosta tek pramenů a literatury, ale neuvádí kompletní

26 RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Musik - Lexikon , Zwölfte völlig neubearbeitete auflage. Mainz 1958, s. 820. 27 RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Riemann Musik Lexikon , Ergänzungsband, Personenteil. Mainz 1972, s. 546. 28 BROCKHAUS, Friedrich Arnold. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Brockhaus Riemann Musiklexikon , Erster Band. Mainz 1978, s. 560. 29 SLONIMSKY, Nicolas. Holzbauer, Ignaz. In The International Cyclopedia of Music and Musicians , Fourth Edition. New York 1946, s . 842. 30 Současná lexika proto uvádějí, že nastoupil do tohoto zaměstnání nejpozději v roce 1737. 31 EITNER, Robert. Holzbauer (Holtzbauer), Ignaz. In Biographisch - Bibliographisches Quellen - Lexikon der Musiker und Musikgelehrten . Graz 1959, s. 193 - 194 . 32 LÜ HNING, Helga. Ignaz Holzbauer. In Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters , Band 3. München 1989, s. 99 - 102. 33 WECKER, Hartmut. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Lexikon zur deutschen Musik - kultur , Band 1. München 2000, s. 565 - 567. 12 výčet děl. Holzbauera hodnotí kladně a vyvrací Schubartův kritický názor na skladatelovu komorní tvorbu.

The New Grove Dictionary přináší obsáhlejší životopis a seznam děl z pera Floyda K. Gravea. 34 Struč něji informuje Baker’s Biographical Dictionary of Musicians . 35 Autor vycházel pouze z již uvedených prací Ursuly Lehmann a Hildegard Werner. Ještě skromněji pojednává o Holzbauerovi Lexikon der Oper . 36 Opomíjí důležité prameny, datace vídeňského působení a dr uhého italského pobytu přejímá ze starší literatury. V Oesterreichisches Musiklexikon najdeme pouze velmi stručný životopis obsahující základní data a informace. 37 Z díla je uveden jen výběr a odkaz na tematický katalog Ursuly Lehmannové. Autorka Andrea Har randtová vycházela z lexik a z prací Ludwiga Finschera 38 a N. Altmanna.

Lexikum, ve kterém nalezneme snad nejkomplexnější přehled o životě a díle Ignaze Holzbauera, je MGG . 39 Z velkého počtu pramenů jej shrnula Bärbel Pelker. Charakterizuje také jeho tv orbu v různých životních etapách a přináší přehled veškerých - do té doby objevených děl. Pro italský slovník Dizionario della Musica i dei Musicisti zpracovala heslo Holzbauer Gabriella Borghetto. 40 Využívá především nám již známou předmluvu H. Kretzschmar a a starší literaturu. Předkládá zde také seznam díla a jeho stručnou charakteristiku.

V české lexikografii se mnoho informací nedozvídáme. V Riegerově Slovníku naučném z roku 1863 najdeme nevelký odstavec, ve kterém jsou uvedena základní životopisná data a stručné informace o tehdy doloženém díle. 41 Datace některých Holzbauerových působišť jsou nesprávná. Ještě stručněji o něm pojednává Ottův slovník naučný , který nezmiňuje první cestu do Itálie ani pozdější italské cesty v mannheimském období. 42

34 GRAVE, Floyd K. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In The New Grove Dictionary of Music and Musicians , Volume 11. New York 2001, s. 663 - 665. 35 SLONIMSKY, Nicolas. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In Baker’s Biographical Dictionary of Musicians , Volume 3. New York 2001, s. 1602. 36 ENSSLIN, Wolfram. Holzb auer, Ignaz Jakob. In Lexikon der Oper , Band 1. Laaber 2002, s. 699 - 700. 37 HARRANDT, Andrea. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Oesterreichisches Musiklexikon , Band 2. Wien 2003, s. 785 - 786. 38 FINSCHER, Ludwig – BUSH - SALMEN, Gabriele: Die Mannheimer Hofkapelle im Zeitalter Carl Theodors. Mannheim: Palatium - Verlag, 1992. 39 PELKER, Bärbel. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In MGG, Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Personenteil 9, Stuttgart, 2003, s. 265 - 275. 40 BORGHETTO, Gabriella. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Dizionario Enciclopedico universale della Musica e dei Musicisti , Volume terzo. Torino 2004, s. 632. 41 RIEGER, František Ladislav. Holzbauer, Ignác. In Slovník naučný , Díl třetí. Praha 1863, s. 851. 42 OTTO, Jan. Holzbauer, Ignaz. In Ottův slovník naučný , Jedenáctý d íl. Praha 1897, s. 517. 13

Pazdírkův h udební slovník čerpal informace především z autobiografie uvedené v Cramerově magazínu, z práce F. Waldkircha, z Mozartovy studie Hermanna Aberta 43 a především z předmluvy H. Kretzschmara. Odkazuje také na knihu Vladimíra Helferta Hudba na jaroměřickém zámk u . 44 Životopis je zde uveden velmi zběžně s tehdy obvyklými datacemi Holzbauerových působišť. Vyzdvihuje operu Günther von Schwarzburg a přiznává skladatelův vliv na vývoj koncertantní symfonie.

V Československém hudebním slovníku osob a institucí je Ignaz Holzbauer zběžně zmíněn u hesla Rottal. 45 Jako zdroj informací autor hesla Gracian Černušák uvádí článek Věry Palečkové Hudba na holešovském zámku . 46 Slovník české hudební kultury jej uvádí v hesle Holešov pouze letmo jako zámeckého kapelníka u hraběte Rottala, za jehož působení se dostává do styku s kapelou F. X. Richter, pokládaný některými historiky za holešovského rodáka. 47 Pro české lexikum Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století zatím nejaktuálněji zpracoval Holzbauerův životopis Jiří Sehnal. 48 Jeho článek není příliš obsáhlý, ale přihlíží také k provádění Holzbauerových děl v Čechách.

Již výše uvedený Vladimír Helfert zmiňuje Holzbauera ve svém pojednání Hudba na jaroměřickém zámku ve spojitosti s podobností Míčov ých skladeb s pozd ější mi Holzbauerov ými kompozic emi . Vyslovuje také hypotézu, že se Holzbauer mohl za svého holešovského působení s Míčou působícím v Jaroměřicích nad Rokytnou setkat a nechat se tak jeho hudbou ovlivnit. Helfert odvážně hledá „ kořeny mannheimských mistrů na české půdě v zámecké barokní hudbě Míčova typu .“

Věra Palečková, autorka článku uveřejněného v roce 1949, pojednává o historii zámeckého orchestru hraběte Františka Antonína Rottala. Vychází z V. Helferta a také jako pramen uvádí Holzbauerovu autobio grafii, ale je s podivem, že opomíjí a

43 ABERT, Hermann. Wolfgang Amadeus Mozart , Erster Teil, 1923. K dispozici zde: https://books.google.cz/books?id=AnOY2gkDz9AC&pg=PA268&dq=abert+hermann+wolfgang+amadeu s+mozart&hl=cs&sa=X&ved=0CCcQ6AEwAWoVChMIhPvf_pX0yAIVg4UPCh3b - wfc #v=onepage&q=abert%20hermann%20wolfgang%20amadeus%20mozart&f=false 44 HELFERT, Vladimír. Hudba na jaroměřickém zámku , František Míča 1696 - 1745. Praha 1924, s. 254, 257. 45 ČERNUŠÁK, Gracian. Rottal, František Antonín. In Československý hudební slovník osob a institucí , Svazek druhý. Státní hudební vydavatelství, Praha 1965, s. 437. 46 PALEČKOVÁ, Věra. Hudba na holešovském zámku. Příspěvek k dějinám hudebního baroka na českých zámcích. In Časopis Moravského muzea , 1949, 34, č. 2, s. 232 - 243. 47 SETTARI, Olga. Ho lešov. In Slovník české hudební kultury , 1. Vydání. Praha 1997, s. 268. 48 SEHNAL, Jiří. Ignaz Jakob Holzbauer. In Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století , Alena Jakubcová (ed.). Praha 2007, s. 251 - 252. 14 zjednodušuje jeho životopisná data. Nesprávně v yvozuje, že manželé odešli z Holešova do Vídně až v r. 1745. Ignaze Holzbauera uvádí ve své práci Hudební život města Holešova do konce 19. století Petr Macek. 49 Představu je jej jako dvorního hraběcího skladatele a uvádí ověřená data o manželech Holzbauerových z holešovských matrik. Předkládá seznam a datace provedených oper a zmiňuje nejasnosti v bližším časovém určení konce zámecké kapely. Srovnává ji s jaroměřickou kapel ou hraběte Questenberga , přičemž č erpá z V. Helferta a V. Palečkové.

Pro svou knihu František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga čerpala Jana Perutková potřebné informace o Holzbauerovi především od B. Pelkerové a z pramenů uložených ve Víd ni a v Meiningen. 50 Poukázala na L. Bennetem nově objevenou operu Hypermnestra , premiérovanou ve vídeňském divadle U Korutanské brány v r. 1741 , kterou si nechal hrabě Questenberg opsat spolu s dalším dramatickým dílem (pasticcio Euridice ) , na kterém se Ign az Holzbauer autorsky podílel. Holzbauerova činnost z doby jeho vídeňského působení není prakticky vůbec zmapována, v budoucnu bude tedy nutné zaměřit se právě na toto méně známé období Holzbauerovy činnosti.

1.2. Životopis

1.2.1. Mladá léta, vzdělá ní

Ignaz Jakob Holzbauer se narodil nejspíše 17. září 1711 ve Vídni jako nejmladší ze tří dětí zámožného obchodníka s kůžemi Jakoba Holzbauera a jeho ženy Marie Barbary. 18. září byl pokřtěn v chrámu sv. Štěpána. V křes t ní matrice je jeho otec uveden jako obuvník, což ve své autobiografii skladatel vysvětluje tím, že otec koupil řadové domy, které dříve patřily městskému obuvníkovi, a tato přezdívka mu pak zůstala. O hudebním založení rodiny nejsou dostupné žádné informace. 51 Malý Ignaz byl velmi fixová n na svou matku, proto jej hluboce poznamenalo, když o ni ve svých necelých sedmi letech přišel. Holzbauer ji popisuje jako velmi rozumnou a starostlivou ženu, zatímco otce

49 MACEK, Petr. Hudební život města Holeš ova do konce 19. století . Gymnázium Holešov, 1985. 50 PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích , Praha 2011. 51 Hermann Kretschmar ve své předmluvě k edici opery Günther von Schwarzburg uvádí, že před kapelníkem Holzbauerem v Mannhaimu působili dva fagotisté téhož jména. KRETZSCHMAR, Hermann. Vorwort. In Günther von Schwarzburg . Hrsg. Hermann Kretzschmar, Leipzig 1902. 15 charakterizuje jako člověka příliš důvěřivého a bez potřebných vědomostí. 52 Po smrti své ženy nechal domácnost i obchod upadat, nakonec onemocněl a o živnost se museli postarat Ignazovi sourozenci, kteří práci nerozuměli a o obchod vzápětí přišli. Rodina pak žila pouze z činže za pronájem domů.

Jak vyplývá z matrik vídeňské univerzi ty, navštěvoval Holzbauer v roce 1719 Svatoštěpán s ké gymnázium spojené s univerzitou. Roku 1720 je uveden jako student v matrice filozofické fakulty. 53 Ve svém životopise píše, že na přání otce studoval nejprve právo, pak teologii. Podle Hermanna Kre t zschma ra, který čerpal z matrik tohoto ústavu, se však nejspíše jednalo pouze o hodiny náboženství na zmiňovaném gymnáziu.

Od dětství projevoval Holzbauer výrazné hudební nadání. Byl však z velké míry autodidakt, protože jeho otec studiu hudby nebyl nakloně n a nechtěl Ignazovi toto studium platit. Seznámil se tedy s žáky sboru sv. Štěpána, kteří jej tajně vyučovali zpěv a hru na různé nást r oje. Na oplátku za hudební výuku pro ně z Holzbauerova pera vznikaly jeho první dramatické kompoziční pokusy. 54 Naučil se hrát na klavír, housle a violoncello. Holzbauer ve své autobiografii vzpomíná, že jej proslulý kontroverzní páter Beyghart mnohokrát přemlouval, aby se stal jezuitou, on se však chtěl naplno věnovat pouze hudbě. Teoretické hudební znalosti nabyl z nejznám ější učebnice generálbasu té doby; jednalo se o Gradus ad Parnassum Johanna Josepha Fuxe, kterou si tajně četl na půdě. Brzy začal komponovat symfonie, koncerty a drobné skladby, které mu údajně jeho mladí učitelé ze sboru sv. Štěpána chválili. Po roce pak navštívil samotného Fuxe, aby slyšel jeho názor na své skladby a požádal jej o výuku. Holzbauer popisuje tuto příhodu velmi podrobně. Poté, co napsal pár řádek kontrapunktu noty proti notě, mu starý a nemocný Fux sdělil, překvapen velkým Holzbauerovým tal entem, že už jej nemůže více naučit a doporučil mladému skladateli další studium v Itálii. Holzbauer toužil vydat se do Itálie, pro tuto cestu však neměl dostatečné finanční prostředky. Nechal se tedy zaměstnat jako sekretář u hraběte Franze Antona Thurn - V alsassina z Lublaně, se kterým se setkal na hudebním večeru u hraběte Lamberga. 55 Byl představen

52 „ Mein Vater war zu gut, oder er hatte zu wenig Einsicht, und so ward er von sc hlechte Leuten betrogen, sein Handel nahm an .“ HOLZBAUER, Ignaz Jakob: Kurzer Lebensbegriff des Herrn Ignaz Jakob Holzbauer, kurpfälzischen Kapellmeisters. In Günther von Schwarzburg . Hrsg. Hermann Kretzschmar, Leipzig 1902. 53 KRETZSCHMAR 1902. 54 „ Diesen v erfertigte ich allerlei Komödien, sie aber lehrten mich dafür die Musik .“ KRETZSCHMAR 1902 [HOLZBAUER ca 1780]. 55 Holzbauerova známost s hrabětem Johannem Ferdinandem von Lamberg, dvorním ředitelem komorní hudby, svědčí o tom, že měl ve Vídni dobré kontakt y. 16 coby mladý virtuo z a jeho hlas se hraběti Thurn - Valsassina, který zrovna hledal zpěváka, velice zalíbil. Kvůli svému otci se Holzbauer nechal přijmout formálně jako hraběcí sekretář. V Lublani však nebyl příliš spokojen a proto když se po půl roce naskytla příležitost doprovázet jednoho mladého lékaře do Itálie, místo opustil.

Po příjezdu do Benátek v roce 1730 mu císařský sekretář Rathgeb, který pracoval na vyslanectví, zprostředkoval osobní setkání s mnohými hudebníky. Holzbauer navštívil také tamní Ospedali, světově proslulou svou hudební školou. Měl tak možnost poznat díla skladatelů benátských, jako např. A. Vivaldiho, T. Albinoniho, A. Lottiho a dalších , ale také neapolský operní styl B. Galuppiho, N. Porpory a J. A. Hasseho. Brzy však onemocněl a musel se vrátit zpět do Vídně, kde dostal nakonec od otce svolení k hudební kariéře. Po nějakém čase si tedy Holzbauer obstaral místo kapelníka u hraběte Rotta la na Moravě.

1.2. 2 . Ve službách hraběte Rottala

Přesnou dobu nástupu Iganze Holzbauera na post kapelníka zámeckého orchestru bohužel neznáme. Většina historiků, kteří se tímto problémem zabývali, se přiklání k roku 1736, protože z dostupných prame nů je známo datum jeho sňatku – 30. duben 1737. Holzbauer ve svém životopise sice data většinou neuvádí, ale některé záležitosti popisuje dosti podrobně. T o se týká i vývoje jeho vztahu se svou budoucí ženou Rosalií Andreidesovou, dcerou Michala Andreidese z Olomouce, sekretáře hraběte Arnošta ze Salmu. Z popisu událostí je zřejmé, že od jejich prvního setkání do svatby uplynulo více než pět měsíců, proto tedy historikové vyvozují rok 1736.

František Antonín Rottal patřil k jedněm z nejvýznamnějších p odporovatelů hudby na Moravě v 1. polovině 18. století. Na svém zámku v Holešově zřídil orchestr a postavil divadlo, kde se provozovala italská opera. Zdejší jeviště patřilo v té době k nejmodernějším a umožňovalo rychlou a snadnou proměnu scény. V roce 17 39 si podle holešovského vzoru nechal inovovat své jeviště i jaroměřický hrabě J ohann Adam Questenberg. I když sám Holzbauer toho ve svých vzpomínkách mnoho o své práci neuvádí, muselo toto kapelnické místo být velice důležité pro jeho umělecký postup. Dos tal zde příležitost prověřit se jako operní skladatel. V matrikách je uváděn jako componista a componista ducalis , tedy dvorní hraběcí skladatel. Zřejmě na tomto postu

17 vystřídal předchozího kapelníka a houslistu J. G. Orschlera. Holzbauer v autobiografii o cenil kvalitu tohoto tělesa. 56 První zmínky o operním životě v Holešově jsou z roku 1731. Opera byla prováděna na přání vrchnosti převážně členy hraběcí kapely, které vypomáhali členové operních společností hostujících v Brně. Byly to společnosti, jejichž i mpresárii byli: Angelo Mingotti, Filipo Neri del Fantasia a Alessandro Manfredi. Zajímavá byla občasná aktivní spoluúčast panstva na holešovských hudebně dramatických produkcích , což svědčilo o hudební vyspělosti tehdejších příslušníků moravské aristokraci e . V představeních zpívala od roku 1733 jako sopranistka také Rosalie Andreidesová, později Holzbauerová, která byla údajně po smrti svého otce vychovávána spolu s hraběcími dcerami. Dle pramenů to byla vynikající zpěvačka, která se mohla rovnat s italským i zpěvačkami z tehdejších operních společností. Zpívala také v operách svého manžela. Holzbauer za svého působení v Holešově napsal tři opery, ze kterých se dochovala pouze libreta. Byly to: Lucio Papirio dittatore (1737), Sesostris (1738) a Vologeso, re d e Parti (1739). 57

Poslední zprávy o operním provozu v Holešově jsou z roku 1740. Divadlo zaniklo z neznámých příčin. Věra Palečková se domnívala, že za to mohla smrt první ženy hraběte Rottala, Marie Cecilie, která byla velkou milovnicí umění. Podle J iřího Sehnala to však bylo spíše kvůli zhoršené hospodářské situaci, protože hraběnka zemřela až 25. 11. 1743 a z matrik mizí všechny stopy po hudebnících a pěvcích už roku 1740. Nevylučuje také, že příčinou mohl být státní smutek po smrti Karla VI. 58 Defin itivní konec pak nastal za války s Pruskem. Někteří zámečtí hudebníci našli uplatnění v Brně, jiní se zkusili prosadit ve Vídni. Dle zjištění Bärbel Pelker, Ignaz Holzbauer s chotí zůstali v Holešově prokazatelně do konce března 1741 a ještě v témže roce p řesídlili do Vídně.

56 „ Dieser Herr hatte ein vollständiges Orchester und sehr geschickte Leute, besonders in blasenden Instrumenten, und man führte Opern und italienische Komödien da auf.“ KRETZSCHMAR 1902 [HOLZBAUER ca 1780].

57 SPÁČILOVÁ, Jana: Současný stav libret itals ké opery na Moravě v 1. polovině 18. století. In Acta musicologica.cz. Revue pro hudební vědu 3, 2006, č. 2. K dispozici zde: http://acta.musicologica.cz/06 - 02/0602s06.html

58 Císař Karel VI. zemřel 20. 10. 1740 a po celé zemi byl vyhlášen státní smutek, kd y nebylo dovoleno pořádat žádná divadelní představení. 18

1.2.3. Další osudy

V dataci tohoto odchodu se historikové se svými odhady různí. Holzbauer ve své autobiografii uvádí, že byli rok po svatbě přijati v Burgtheatru a za další dva roky cestovali s manželkou do Itálie, což neodpov ídá dostupným informacím, jak na to poukázal již Kretzschmar. Stopy manželů Holzbauerových nacházíme ve Vídni roku 1741, kdy byla v divadle U Korutanské brány uvedena Holzbauerova tříaktová opera Hypermnestra na německé libreto Johanna Leopolda van Ghelena . 59 V roce 1742 pak, podle zjištění B. Pelker, Holzbauer zkomponoval baletní kompozice pro vídeňské divadlo U Korutanské brány k operám: Ambleto , La fedeltà sin’alla morte , Tarconte a Temistocle . Opisy všech těchto děl si objednal rovněž hrabě Questenberg. V témže roce byla Rosalia Holzbauerová v dostupných pramenech uvedena jako zpěvačka v d ivadle U Korutanské brány. 60 Protože manželé neměli stálý příjem, vystupovala Rosalia po nějaký čas u operní společnosti Pietra Mingottiho, s níž hostovala roku 1743 v Li nci. Roku 1744 byl Ignaz Holzbauer pravděpodobně poprvé zmíněn jako skladatel ve Wiennerisches Diarium. Jednalo se o baletní vstupy k opeře J. A. Hasseho Ipermestra , která byla uvedena v rámci svatebních oslav arcivévodkyně Marie Anny a prince Karla Alexan dra Lotrinského, kde na tanečních číslech spolupracoval s choreografem Franzem Hilverdingem. 61

V chronologii jeho dalšího působení pak Pelkerová vychází z jeho autobiografie a uvádí pobyt v Itálii v letech 1744 - 1747. Z Holzbauerova pera se dovídáme, že Rosalia zde zpívala ve třech nejslavnějších divadlech. 62 Sart ori ovšem v této souvislosti její jméno neuvádí , resp. ve svém katalogu libret ji neeviduje . 63 Manželé strávili v Itálii tři roky a žili střídavě v Miláně, Benátkách a dalších velkých městech. H. Wecker dodává, že Holzbauer obdržel četné operní zakázky v Miláně, Turíně a Benátkách. Jeho žena

59 Partitura této Holzbauerovy opery byla znovuobjevena L. Bennettem. Blíže k tomu: BENNETT, Lawrence: Ignaz Holzbauer and the Origins of German Opera in Vienna . In Eighteenth - Century Music 3, 2006, s. 63 - 90. 60 PERUTKOVÁ, Jana: František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích , Praha 2011. 61 HARRANDT, Andrea. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Oesterreichisches Musiklexikon , Band 2, ‚Wien 2003, s. 785 - 786. 62 Kretzschmar zjist il, že Rosalia zpívala v Benátkách Plistenu v Gluckově opeře Ipermestra . 63 SARTORI, Claudio: I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800. Catalogo analitico con 16 indici , Cuneo 1990 - 1994. 19 pak v jeho operách zpívala, což ji velmi proslavilo a získala tak nové příležitosti. Nejpozději v roce 1747 se ocitli opět ve Vídni. 64

Zde na něj čekalo op ět komponování baletů pro Burgtheater k operám J. A. Hasseho: Arminio , Tito Manlio a Le Constanca supera tutto . V sezóně 1748/1749 byl Holzbauer přijat novým vedením Burgtheatru do stálého angažmá jako skladatel s ročním platem 1 000 zlatých vedle Ch. W. Glucka, G. Ch. Wagenseila a B. Galuppiho. V této sezóně byla pak zde uvedena jeho opera La fata meravigliosa . Po její úspěšné premiéře následovalo dalších dvanáct repríz. Dále opět komponoval baletní hudbu, k operám Achille in Sciro (N. Jommelli) a Ezio (A . Bernasconi). 26. 7. 1750 bylo v Burgtheatru, u příležitosti narozenin arcivévodkyně Marie Anny, uvedeno pastorální operní pasticcio Euridice , na němž se autorsky podílel (předehra a árie) spolu s Wagenseilem, Jommellim, Hassem, Galuppim a Bernasconim. J. G. Meusel ve svém článku Zuverlässige Nachricht k jeho tehdejší činnosti přidává také komponování chrámových skladeb, oper a operet.

V období smutku po smrti císařovny - vdovy Elisabethy Christiny roku 1750, byl divadelní provoz zastaven, což vyhrotilo i tak špatné podmínky divadelní činnosti za vlády Marie Terezie. Holzbauer tedy rád přijal nabídku na místo vrchního kapelníka dvorního divadla ve Stuttgartu u vévody Carla Eugena z Württemberg u . Dle autobiografie to bylo 16. 8. 1750. 65 Z dochovaného praco vního dekretu ale vyplývá, že se tak stalo později. Smlouva uvádí datum 29. 11. 1751. Na tomto postu vystřídal kapelníka Brescianella, který již zestárl a na tuto funkci nestačil. 66 Holzbauerová byla angažována jako zpěvačka. Ve Stuttgartu komponoval na vév odovo přání hlavně symfonie, chrámovou a komorní hudbu. 67 K vévodovým narozeninám (11. 2. 1752) nastudoval a řídil Hasseho operu Il Ciro riconosciuto . Holzbauer ve svém životopisu vévodu a jeho rodinu chválil, a le ač byl spokojen s vysokými příjmy, po necel ých dvou

64 Jak uvádí Holzbauer: „ Da wir aber immer einen Hof vorzoge n, gingen wir wieder zurück nach Wien.“ KRETZSCHMAR 1902 [HOLZBAUER ca 1780]. 65 Což je zajímavé, protože Holzbauer jinak přesná data neuvádí. 66 „ Nachdem S. Hoch fürstliche Durchlaucht die Schwächlichkeit des Rath und Ober - Capellmeisters Brescianello, welch e mit denen zunehmenden Jahren sich immer mehrers vergrößert, und ihn außer Stande setzet, seinem dienst fernerhin nach Erforderniß vorzustehen, Selbst gnädig wahrgenommen und daher Sich zu entschließen geruhet haben, demselben unter Beybehaltung seiner bi s daher genoß enen ordinären Besoldung zur Ruhe zu setzen, an dessen Stelle […]. KRETZSCHMAR 1902. 67 „ Auch seßte er einige Serenaten. “ MEUSEL, Johann Georg: Zuverlässige Nachricht von Herrn Ignaz Holzbauer, kurpfälzischen ersten Kapellmeister zu Mannheim. In Miscellaneen artistischen Inhalts , 1779. 20 letech se začal ohlížet po novém místě, vzhledem k dvorním intrikám týkajících se jeho ženy. 68

Na přání falckého kurfiřta Carla Theodora z rodu Wittelsbachů zkomponoval pastorání operu Il figlio delle selve , která byla uvedena 15. 6. 1753 v n ově postaveném schwetzinge n ském dvorním divadle. Zámek ve Schwetzingenu byl kurfiřtovou letní rezidencí. Toto představení slavilo velký úspěch a Holzbauer byl, dle dekretu z 26. 7. 1753, přijat jako kapelník dvorního divadla v Mannheimu s ročním příjmem 1 500 zlatých.

1.2.4. Mannheim

Ignaz Holzbauer hrál v mannheimském hudebním životě podstatnou roli. Byl vedle Jana Václava Stamice a Františka Xavera Richtera jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. mannheimské školy. Přestože nejprve vykonával funkci druhého kapelníka (prvním byl Carlo Luigi Grua), zodpovídal za veškerou dvorní hudbu a jeho díla dominovala na zdejším jevišti až do roku 1760. Pracoval zde s vynikajícími hudebníky (Jan Václav a Karel Stamic, Johann Christian Cannabich, Carlo Giuseppe To eschi, Ludwig August Lebrun, Anton Filtz ad.) na rozvoji mannheimské orchestrální techniky, která měla velký vliv na vývoj instrumentální hudby. Díky kurfiřtově otevřenosti pro novinky v oblasti instrumentální hudby a opery nebyl orchestr svázán ustálenými pravidly, mohl se vyvíjet a zdokonalovat a dosáhl evropské úrovně.

Brzy po nástupu na místo kapelníka Holzbauer komponoval pro velké mannheimské dvorní divadlo italskou operu Issipile (premiérována 10. 11. 1754) a několik dalších pro divadlo Schwetzi ngen, z nichž nejúspěšnějšími byly: L’isola disabitata (15. 6. 1754) a Don Chisciotte (15. 6. 1755).

Navzdory četným služebním povinnostem, uskutečnil se svolením kurfiřta tři cesty do Itálie. Nejprve to byla studijní cesta do Říma v roce 1756. Holzba uer chtěl slyšet slavnou papežskou kapelu a vidět tamní operní představení. Na zpáteční cestě navštívil Florencii, Bolognu, Benátky a zastavil se i ve Vídni. Ve všech městech navštívil operní

68 „ Allein eine böse Frau, welche die Gnade der Herzogin genoss, und diese immer missbrauchte, verfolgte mich wegen meiner Frau, weil diese jünger war und besser aussah als sie. “ KRETZSCHMAR 1902 [ HOLZBAUER ca 178 0 ] .

21 představení, ke kterým měl mnoho výhrad, ať už se týkaly pěvecké ho umění tamních zpěváků a zpěvaček, nebo hudby . Ve Vídni pak ocenil singspiely.

Další cestu Holzbauer uskutečnil v zimě na přelomu roku 1757 a 1758. Tentokrát byl povolán do Turína k nastudování své tříaktové opery Nitteti , se kterou zde slavil velký úspěch, díky němuž obdržel pozvání ke zkomponování opery do Milána. Při návratu navštívil Paříž, kde zrovna probíhala hlavní sezóna, a slyšel tam opery i duchovní koncerty. Ve Vídni se pak koncem února roku 1758 setkal s Ch. W. Gluckem. Po svém návratu pa k upravil operu Nitteti pro potřeby falckého kurfiřta. Byla pak uvedena v Mannheimu 5. listopadu 1758. V témže roce mu vévoda udělil titul dvorního komořího.

Roku 1759 vycestoval opět do Itálie, aby pro Miláno zhudebnil operu Alessandro nell’Indie na libreto P. Metastasia. Opera měla velký ohlas, proběhlo zde třicet repríz. Na zpáteční cestě se opět zastavil na nějakou dobu v Paříži, aby se zúčastnil všech hudebních akcí. Byly zde také vydány první tisky jeho symfonií. V září 1760 se nakrátko zdržel ve Vídni. Další pozvání do Itálie již odmítal, částečně proto, že jej cestování již unavovalo a také zde nenacházel kvalitní zpěváky. Tyto umělecké cesty však výrazně napomohly Holzbauerovi rozšířit hudební obzor a přispět k jeho uznání v Itálii.

V dal ších deseti lete ch jsou znatelné vazby s Vídní. V letech 1761 - 1763 byl zmiňován ve spojení s orchest rálními koncerty v Burgtheatru, v hlavním městě habsburské monarchie rovněž bylo několikrát uvedeno jeho oratorium La Betulia liberata . 69

Po roku 1760 byl velmi zaměstnán rozvíjejícím se rušným hudebním životem u mannheimského dvora. Tři roky mu v záležitostech chrámové hudby vypomáhal jeho zástupce, vicekapelník Johann Ritschel. Po jeho odchodu až do přijetí G. J. Vogler a roku 1776 měl na starosti veške rý provoz duchovní hudby. Po smrti prvního kapelníka C. L. Gruy zaujal Ignaz Holzbauer jeho místo, obdržel zvýšení platu na 1 900 zlatých a jeho aktivity se na čas přesunuly z divadelní hudby na hudbu duchovní. Pro falcký dvůr komponoval množství chrámovýc h děl – mše, žalmy, moteta, italská oratoria, a také

69 GRAVE, Floyd K. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In The New Grove Dictionary of Music and Musicians , Volume 11. New York 2001, s. 663 - 665.

22 další italské opery: I cinesi (1756), Le nozze d’Arianna (1756), La clemenza di Tito (1757), Ippolito ed Aricia (1759), Adriano in Siria (1768).

O Holzbauerově skladatelském umění se vyjádřil s uzn áním i W. A. Mozart, se kterým se Holzbauer stýkal v letech 1777 - 1778 při Mozartově pobytu v Mannheimu. Roku 1777 přišel jeho největší úspěch s operou na německé libreto Günther von Schwarzburg , dedikovanou vévodovi Wittelsbachovi, která byla přijata velmi příznivě. Podnět ke vzniku této opery dal v roce 1773 hudební skladatel a později dvorní kapelník v Gothě Anton Schweitzer svou operou Alceste uvedenou ve Výmaru. Carl Theodor ji nechal provést ve Schwetzingenu roku 1775 a ještě v témže roce začal Holzbau er a libretista Anton Klein s prací na opeře Günther von Schwarzburg. Premiéra se uskutečnila v Mannheimu 5. 1. 1777. Hlavní význam opery tkví v použití nejen německého libreta, ale i čistě německého historického námětu , který byl vybrán v souvislosti s pů vodem falckého kurfiřta . Byl a vydána v Mannheimu v roce 1777 ( v nakladatelství Verfasser und Götz) na vlastní náklady skladatele, což bylo na svou dobu dosti neobvyklé, a opětovně pak v roce 1902 v Lipsku společností Denkmäler Deutscher Tonkunst.

Po p řesídlení dvora do Mnichova zůstal Holzbauer dále v Mannheimu. Začaly se u něj projevovat zdravotní potíže. Pro Carla Theodora však dále pracoval jako pedagog a skladatel. Roku 1779 zkomponoval italskou operu La morte di Didone na libret o P. Metastasia, o rok později ji upravil do němčiny ( Tod der Dido ) na Kleinovo libreto. Na sklonku roku 1781 se jeho sluch podstatně zhoršil, dále se však věnoval kompozici. 70 Po úplné ztrátě sluchu dokončil svou poslední operu Tancredi pro dvorní divadlo v Mnichově , a to kr átce před smrtí.

Ignaz Jakob Holzbauer zemřel v Mannheimu 17. dubna 1783.

70 Ve své autobiografii píše: „ Leider! Hat es Gott über mich anders verhängt. Nach zurückgelegtem siebenzigsten Jahre wurde zu Anfang des November 1781 mein Gehör so schwach und falsch, dass mir die Sänger in gewissen Tönen, und auch die Instrumentisten falsch zu singen und zu spielen schienen. Die tiefen und starken Töne als Bass und Hörn beleidigen meine Ohren, und die feineren Instrumente vernehme ich kaum. Die Sopranstimmen, wenn sie allein neben meinem rechten Ohre singen, vernehme ich noch am besten, wiewohl auch von diesen einige Töne mir falsch klingen. “ KRETZSCHMAR 1902 [ HOLZBAUER ca 1780 ] .

1.3. Dílo

Ignaz Holzbauer je dnes znám především díky své německé opeře Günther von Schwarzburg , která svou jedinečností položila základy ke vzniku velké německé opery a je hodnocena jako první významný pokus o německou národní operu. Vynikl však nejen jako skladatel operní, ale také chrámové, symfonické a komorní hudby. O rozsahu Holzbauerova hudebního odkazu vypovídá soupis rukopisných kompozic v pozůstal osti, který byl př iložen k jeho již vzpomínané autobiografii, která se roku 1783 objevila v časopisu Pfälzisches Museum a následně roku 1790 ve Speyerově časopisu Musikalische Korrespondenz der Teutschen Filharmonischen Gesellschaft . 71 Bohužel, část těchto zanechaných rukopi sů se nedochovala. Očekávání vdovy po skladateli, Rosalie Holzbauerové, že kurfiřt Carl Theodor tento odkaz odkoupí a ochrání jej, se nenaplnilo. 72

1.3.1. Dramatická tvorba

Těžiště jeho operní tvorby leží v italských operách seria, které skládal ve v šech působištích. Z níže uvedené tabulky vyplývá, jak málo se z jeho dramatických děl zachovalo a tak můžeme v mnoha případech rekonstruovat obraz o jeho uměleckém vývoji na tomto poli pouze z libret. 73 Holzbauerovy první známé opery spadají do působení v H olešově u hraběte Rottala. Ve Vídni psal většinou baletní hudbu do oper jiných autorů, ze kterých se však dochovala pouze libreta. 74 Dva balety zkomponoval později v roce 1754 také pro mannheimské dvorní divadlo.

K velkému úspěchu jeho pozdní opery Gü nther von Schwarzburg přispěla také nálada v tehdejší společnosti, která vítala vznik národních děl oproti italským operám a

71 „ Sinfonien und Konz erte verschiedener Art 205, Messen 21, Motetten 37, 1 Miserere, Stücke für Trompeten, Waldhorn und Klarinetten, Menuetten und Klavierstücke in ungeheurer Anzahle.“ 72 KRETZSCHMAR, Hermann. Vorwort. In Ignaz Holzbauer, Günther von Schwarzburg . Leipzig 19 02. 73 Za druhé světové války se bohužel ztratily i partitury oper Adriano in Siria a Tancredi , které odkoupilo Schloßmuseum v Mannheimu ze sbírky hraběte Nesselrode. PELKER, Bärbel. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In MGG. Die Musik in Geschichte und Gegenwart , P ersonenteil 9. Stuttgart 2003, s. 265 - 275. 74 Tamtéž. 24 jejich antickým námětům. 75 Předobraz toho, jak by tato německá národní opera měla vypadat, vytvořil žák Jakoba Friedricha Kleinknech ta a nástupce Jiřího Antonína Bendy v Gothě Anton Schweitzer svojí Alcestou . Ta sice znamenala pro vývoj na tomto poli mnoho, zejména jako inspirace pro další autory, protože po jejích představeních byla poptávka nejen ve Výmaru, kde byla premiérována, ale i v dalších německých městech, jemu se ale, jako skladateli především singspielů, podle názoru Hermanna Kretzschmara nepodařilo umělecky zvládnout rozsáhlé monology a velké scény. Libreto Alcesty , jehož autorem byl Christoph Martin Wieland, stejně jako li breto Günthera Antona Kleina, má své slabiny. I přesto, že tehdy vzbudila bouřlivé nadšení ve vlasteneckých řadách, byla jí vytýkána malá dramatičnost a sklidila kritiku tehdejších znalců. 76 Z hudebního hlediska je Holzbauerův Günther von Schwarzburg hodnoc en velmi vysoko, jako první významný pokus o německou operu, pro jeho syntézu italské sólistické opery seria s použitím mannheimských orchestrálních prvků. Dosud je ovšem málo zohledněn jeho předchozí pokus o operu seria v německém jazyce, kterou byla již zmíněná Hypermnestra zkomponovaná na libreto Johanna Leopolda van Ghelena a premiérovaná ve Vídni v roce 1741.

Wolfgang Amadeus Mozart byl přítomen při své návštěvě Mannheimu na premiéře opery Günther von Schwarzburg a v dopisech otci psal nadšeně o Holzbauerově hudbě. Podle Ursuly Lehmann se Holzbauerovy vlivy objevují v jeho Zauberflöte . 77 K Holzbauerovým nejlepším dílům patří také opera La morte di Didone , která znamenala ještě další posun v jeho tvorbě. 78

Dochované partitury i jejich části svědčí o jeho hluboké znalosti hudby své doby, skladatelské fantazii a zájmu o nové hudební proudy, odvaze experimentovat a také o velké tvořivé síle. 79

75 „ Zur ersten Aufführung der Oper am 5. Januar 1777 kam unter andern ein sehr starker Zuzug von Frankfurt a. M., wo die Handlung spielt. Die dortigen Kaufleute hatten, unbekannt mit dem System der unentg eltlichen Vorstellungen an den Hofbühnen, den zweiten und dritten Rang gegen Angebot von 2000 Thalern belegen wollen.“ KRETZSCHMAR 1902. 76 KRETZSCHMAR 1902. 77 LEHMANN, Ursula. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart , Band 6, Kasse l - Basel - London 1957, s. 659 - 663. 78 PELKER 2003. 79 Tamtéž. 25

Premiéra, Název opery/ příp. Dochovaný Místo uložení Místo libretista další pramen představení

Lucio Papi rio / 12/10/1737 Holešov libreto I - Mb Apostolo Zeno

Sesostri re d’Egitto / 12/10/1738 Holešov libreto CZ - KRa Apostolo Zeno

Vologeso / podzim/1739 Holešov libreto CZ - KRa Apostolo Zeno

Hypermnestra / léto - podzim Johann Leopold von Vídeň par titura D - MEIr 1741 Ghelen

La fata meravigliosa / 29/9/1748 Vídeň libreto D - Sl , CZ - Pu neznámý

Il figlio delle selve / partitura 15/6/1753 Schwetzingen D - B Carlo Sigismondo 6/10/1771 - upr. Mannheim Capece US - NYp, A - LA části

libreto L’isola disabitata / D - HEu, D - MHrm 15/6/1754 Schwetzingen Pietr o Metastasio části D - B

libreto L’Issipile / D/HEu, D - MHrm, D - HR, 10/11/1754 Mannheim US - Wc Pietro Metastasio části D - B

Il Don Chisciotte / 15/6/1755 Schwetzingen libreto D - DI, D - HEu Apostolo Zeno

I cin esi / Pietro Metastasio/ květen?/1756 Schwetzingen libreto D - HEu, D - MHrm, US - Wc Mattia Verazi?

Le nozze d’Arianna / 29/8/1756 Schwetzingen l ibreto D - HEu, D - MHrm, Mattia Verazi

La clemenza di l i breto Tito / D - HEu, D - MHrm, D - MZ 5/11/1757 M annheim Pietro Metastazio/ části Mattia Verazi D - B

p artitura I - Tf, D - Rp, P - La Nitteti / 1758 Turín A - Wgm, D - F, D - FTZd, Pietro Metastasio 5/11/1758 Mannheim části D - B, D - RH, D - Mbs, F - Pn, US - R

Alessandro p artitura I - Nc, P - La nell’Indie / 1759 Benátky A - Wn, D - B, D - Dl, CH - E, Pietro Metastasio čá sti CZ - Pnm

Ippolito ed Aricia / l ibreto D - MHrm, D - HEu, US - Wc Carlo Innocenzo 5/11/1759 Mannheim Frugoni/ Verazi jedna á rie D - F

D - B Fb, US - Wc, D - Rtt, D - l ibreto Adriano in Siria / 5/11/1768? MHrm, D - KA, D - W, Mannheim D - HEu, US - Wc Pietro Metastasio 11/1/1769

části D - B, A - Wgm, CH - Bu

p artitura D - B, D - Dl, D - Hs, S - Skma Günther von

Schwarzburg / 5/1/1777 Mannheim CH - Zz, D - Dl, A - Wgm, části Anton Klein D - Rtt, D - LB, I - MOe,

D - HR, D - Mbs, D - Nla

La morte di 6/7/1779 Mannheim p artitura D - B Didone / /italská verze/ Pietro Metastasio Tod der Dido / 6/6/1784 Mannheim / německá US - Wc Anton Klein podle verze/ Metastasia

Tancredi / l ibreto D - Mbs, D - B, US - Wc neznámý/ 20/1/1783 Mnichov Lorenz Hübner části – á rie D - Mbs, GB - Lbl (německá verze) duet D - Wa

1.3.2. Duchovní hudba

Holzbauerovu chrámovou hudbu vysoce hodnotil W. A. Mozart, velice příznivě se o ní vyjádřil i velký kritik jeho skladatelského umění Ch. F. Schubart, 80 i když pro něj měl a příliš málo kontrapunktu, a J. G. Meusel se o jeho mši e - moll vyjádřil jako o reformní. 81 Chrámovou hudbu komponoval Holzbauer již v rané fázi své tvorby. Tato díla potkal stejný osud, jako všechny nepublikované chrámové kompozice 18. století, totiž, že z ůstaly a prováděly se pouze v místech tehdejších působišť jejich autorů. Jeho prokazatelně nejstarším dílem je mše C - Dur, dochována v Moravském zemském muzeu v Brně, která je datována rokem 1739. 82 J. Sehnal ve svém příspěvku informuje, že hudební sbírky br něnských augustiniánů a ze Sv. Kopečku u Olomouce obsahují rané opisy Holzbauerových mší z let 1744 - 1760, a některé se zde vyskytují dokonce unikátně, což svědčí o tom, že i po svém odchodu z místa kapelníka u hraběte Rottala, udržoval i nadále kontakty s českými zeměmi. 83

Soupis Holzbauerovy chrámové tvorby provedl ve své disertační práci z roku 1958 Eduard Schmitt. 84 Tematické katalogy jeho mší vytvořili později D. Bush 85 a N. Altman. 86

Holzbauerův kompoziční styl duchovní hudby stojí, dle H. Kretz schmara, mezi Fuxem a Haydnem. 87 Jeho rané mše jsou ve znamení Fuxova chrámového stylu s běžným obsazením, zvaným „Kirchentrio“ (2 housle, Bc, většinou s podílem 2 pozounů), v mannheimském období dostávají orchestrální obsazení, což jim dodalo další kompoz iční kvalitu. Zřejmě z těchto důvodů později kritický autor mnoho mší přepracoval. 88 Nejvíce bývá ceněna jeho německá mše Lobamt , zvaná také Deutsche Messe z roku 1779.

80 SCHUBART, Christian Friedrich Daniel: Ideen zu einer Ästhetik der Tonkunst . Wien 1806. 81 MEUSEL, Johann Georg. Zuverlässige Nachricht von Herrn Ignaz Holzbauer, kurpfälzischen ersten Kapellmeister zu Mannheim. In Miscellaneen artistischen Inhalts , Erfurt 1779. 82 PELKER 2003. 83 SEHNAL, Jiří. Ignaz Jakob Holzbauer. In Starší divadlo v českých zemích do konce 18. Století . Alena Jakubcová (ed.). Praha 2007, s. 251 - 252. 84 SCHMITT, Eduard: Die Kurpfälzis che Kirchenmusik im 18. Jahrhundert . Diss. Heidelberg 1958. 85 BUSCH, Deanna D.: The orchestral Masses of Ignaz Holzbauer (1711 - 1783): authenticity, chronology, and style with thematic catalogue and selected transcriptions , Ph. D. diss. Eastman School of Mu sic, Rochester 1982. 86 ALTMAN, Nikolaus: Die Messen von Iganz Holzbauer (1711 - 1783) , Ph. D. Diss. Bonn 1983. 87 „ Es ist eine anmutige Frömmigkeit, die der Tiefe nicht entbehrt und sich in der Form grundsätzlich knapp, aber sehr mannichfaltig und immer mit sicher berechneter, schöner Wirkung äussert.“ 88 PELKER 2003. 28

Dochovala se také nejméně 4 oratoria: La Passione di Ges ù Cristo (1754), Isacco (17 57), La Betulia liberata (1760) a Il Giudizio di Salomone (1765), moteta, kantáty, duchovní árie, Te Deum, žalm, pašije litanie, mariánská antifona a miserere. 89

1.3.3. Instrumentální dílo

Instrumentální dílo Iganze Holzbauera je velmi obsáhlé. Vedle 116 jemu s určitostí připsaných symfonií komponoval jak sólové koncerty, tak také početnou komorní tvorbu, jako smyčcová tria, kvartety, kvintety, divertimenta a další instrumentální skladby.

V letech 1902 - 1906 vydal Hugo Riemann ve své edici Sinfoni en der pfalzbayerischen Schule mezi jinými také část Holzbauerových symfonií a uspořádal je v tematickém katalogu. 90 Později pokračoval s mannheimskou komorní hudbou, kde popsal 17 Holzbauerových děl. 91 Významným počinem byla v roce 1953 edice jeho vybraných komorních děl, ke které Ursula Lehmann vytvořila tematický katalog skladatelovy komorní tvorby 92 , na který v roce 1966 navázal a významně jej doplnil ve své disertační práci W. Kirkendale. 93 Znovu se pak Holzbauerovým symfoniím věnoval R. Agee v roce 1983. 94

Jeho symfonie jsou převážně třídílné, věty jsou nejčastěji označeny jako: Allegro – Andante – Presto , taneční věty nebo fugy na místě poslední části jsou výjimkou. Ve čtyřvětých symfoniích tvoří pak menuet samostatnou třetí část. Zatímco raná díla js ou jednoduchá díla podle italského vzoru, pozdější symfonie přinášejí propracovanou orchestrální techniku a dramatické kontrasty v použité hudební řeči. Některé koncerty

89 PELKER 2003. 90 RIEMANN, Hugo. Sinfonien der pfalzbayerischen Schule. Mannheimer Symphoniker. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1902 - 1906. 91 RIEMANN, Hugo. Mannheimer Kammermusik des 18. Jahrhunderts . Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1915. 92 LEHMANN, Ursula. Instrumentale Kammermusik. Das Erbe deutscher Musik , 24. Kassel: Nagels Verlag, 1953. 93 KIRKENDALE, Warren: Fuge und Fugato in der Kammermusik des Rokoko und der Klassik . Diss. Tutzing 1966. 94 AGEE, R ichard J.: Thematic index: Holzbauer. In Holzbauer, Filtz and Stamitz. The symphony, 1720 - 1840. Nex York: Garland, 1983. 29 svými vysokými požadavky na virtuozitu vypovídají o úrovni mannheimských instrumentali stů. 95

2. PŮVOD EDITOVANÝCH ÁRIÍ

2.1. Hudební život rajhradského kláštera v 18. století, sbírka hudebnin

Nejstarší moravský klášter byl založen pražskými benediktiny pravděpodobně v 11. století. Byl podřízen břevnovskému klášteru a to až do roku 1813, kdy byl ustanoven samostatným opatstvím. Za vlády probošta Antonína Pirma (1709 - 1744) započala velkorysá přestavba klášterních budov a kostela podle plánů významného českého stavitele italského původu Santiniho, která byla dokončena za působení probo šta Matouše Stehlíka z Čeňkova, kdy se začala také katalogizovat knihovna. Barokní přestavba probíhala v letech 1722 - 1739 a dle dochovaných pramenů žádal probošt Antonín Pirmus po architektu Santinim zvětšení a rozšíření jeho původního návrhu klášterního f igurálního kůru, což svědčí o velké oblibě figurální hudby za jeho éry. K vysvěcení nového chrámu došlo pak v červenci 1739. 96 Ve vztahu k této práci je zajímavá úvaha, že se popisované velké události snad mohl zúčastnit i hrabě Rottal, v jehož službách teh dy působil mladý Ignaz Holzbauer. Tato domněnka však není nijak podložena.

Hudebním životem kláštera se dlouho nikdo zevrubně nezabýval. Na základě dochovaných hudebnin se jej pokusil rekonstruovat ve své práci Pavel Žůrek, který se také hlouběji zabý val tamními skladateli a varhaníky. 97 Na svoji práci pak navázal dalšími studiemi. Rajhradská sbírka hudebnin z 18. století je významná pro svou celistvost a to jak v českém, tak i ve středoevropském kontextu. K počtu dochovaných hudebnin v Rajhradě výrazně přispěla skutečnost, že vedoucí kůru pocházeli, tak jako i v jiných klášterech, výhradně z řad místních řeholníků, a tedy i hudebniny jimi pořízené, zůstávaly dál v majetku dané instituce. Oproti tomu ve farních kostelích

95 PELKER 2003. 96 Při okázalé bohoslužbě byla provedena Caldarova mše C dur Missa Consecrationis ecclesiae . 97 ŽŮREK, Pavel: Jan Furbe a Matouš Benedikt Rutka – moravští varhaníci 18. století a jejich kompoziční činnost. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2009. 30 regenschori často měnil svá působ iště a notový materiál si bral s sebou. Ředitelé kůru v Rajhradě svým výběrem skladeb výrazně působili na vkus místních posluchačů a díky jim přicházely do kláštera nové hudební podněty. K nejvýznamnějším patřil Norbert Peschka, který tuto funkci vykonáva l v letech 1725 - 1739. Za jeho působení se v rajhradském repertoáru objevovala hudba pozdního baroka zastoupená chrámovými díly A. Caldary, J. J. Fuxe, G. Galuppiho, L. Lea, J. A. Hasseho, jehož kontrafakta světských árií byla velmi oblíbená a dalšími. Ve s tejném trendu vycházejícím a čerpajícím do značné míry z opery seria pokračovali i jeho nástupci ve čtyřicátých a padesátých letech, například Laurentius Güntner, který se orientoval také na symfonickou tvorbu, nebo Fredericus Schmidt, jenž sbírku obohatil i o moteta českých skladatelů F. X. Brixiho, A. Laubeho a jiných. Z italských operních autorů uváděných v klášteře v té době byli na repertoáru např. Jomelli, Galuppi, Piccini a Ruttini, a to přetextovanými operními áriemi. Na konci padesátých let se do č ela kláštera postavil hudebně vzdělaný probošt Bonaventura Piter. Za doby jeho působení v této pozici v letech 1756 - 1764 rajhradská hudební kultura významně vzrostla, o což se zasloužil také regenschori Methodius Talaczko, který zastával svůj post 1763 - 177 0. Pro naši potřebu je důležitá informace Pavla Žůrka, že se za Talaczkova působení dostává do Rajhradu raný klasicismus, zastoupený chrámovými skladbami F. X. Brixiho, I. Holzbauera a F. Tůmy. Kromě toho se prováděla symfonická a komorní instrumentální dí la a italské árie. Do zdejší hudební sbírky přispěl také klášterní varhaník Matěj Benedikt Rutka, který pořizoval cembalové koncerty (L Hoffmann, G. Piazza, Ch. Wagenseil), symfonie C. P. E. Bacha a rané práce J. Haydna. Ve sbírce nalezneme také jeho vlast ní skladby ve stylu rozvinutého klasicismu. Významnou osobností na postu regenschoriho byl Maurus Haberhauer (1770 - 1779), který klášterní repertoár opět výrazně nasměroval na primárně operní skladatele (G. Abos, L. Alfonsi, P. Chiarini, N. Jommeli, T. Trae tta, G. B. Galuppi, ad.). Prováděla se také soudobá chrámová díla vídeňských autorů, například M. a J. Haydna, J. Ch. Cannabicha, T. Gsura, K. Ditterse a J. K. Vaňhala. Haberhauer také skládal vlastní chrámovou hudbu a symfonie. Rozvinutý klasicismus se ve velké míře objevuje za působení vedoucích kůru Francisca Keysra a Bernarda Pivonky v osmdesátých a devadesátých letech ve skladbách F. X Brixiho, J. a M. Haydnů, J. K. Vaňhala a K. Ditterse. Chrámová díla W. A. Mozarta zněla v Rajhradě až koncem devadesát ých let 18. století.

2.2. Rajhradská hudební sbírka dnes

Obě námi zkoumané hudebniny byly přemístěny z rajhradského kláštera do Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Rajhradský hudební fond byl přebírán postupně od roku 1920, kdy byly získány především starší rukopisné a tištěné sborníky polyfonní hudby a loutnové tabulatury. Jádro sbírky, které tvoří skladby převážně z druhé poloviny 18. století, bylo převzato roku 1940, v roce 1951 pak byla přemístěna zbývající část, včetně sklad eb z 19. století. 98 Ve sbírce jsou také zastoupeny skladby rajhradských varhaníků – Jana Brixidese, Jana Furbeho a Matouše Benedikta Rutky. Sbírka je tvořena převážně rukopisy chrámových skladeb, v menší míře pak jsou zde zastoupeny rukopisné instrumentální skladby, zejména symfonie, koncerty a komorní skladby.

2.3. Aria de S. Martino et Nicolao

Tento opis obsahuje cenné údaje. Titulní strana uvádí, že hudebninu opatřil P. Adalbertus a na varhanním a violovém partu je jako písař podepsán Matěj Benedik t Rutka s přídomkem „altist“, který připojil i důležité datum: 1762. Rutka, který navštěvoval rajhradsk ou klášterní školu, zde působil nejprve jako diskantista, poté altista a roku 1767 získal místo varhaníka, což vykonával 20 let. Rutkovi věnoval svou studii rovněž Pavel Žůrek, který dále uvádí, že se Rutka podílel na opisování nově opatřených skladeb a ja ko altista je uveden v seznamu rajhradských alumnů v letech 1761 - 1763. 99

Vzhledem k tomu, že databáze RISM tuto árii neobsahuje, lze ji prozatím považovat za unikát.

98 STRAKOVÁ, Theodora: Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně , Brno 1971. 99 ŽŮREK, Pavel: K provozování světské instrumentální hudby v rajhradském klášteře v 2. polovině 18. století . Matěj Benedikt Rutka (1745? - 1824), varhaník – skladatel – úředník, a jeho význam pro hudební kultur u rajhradského kláštera. In Opus musicum 45, 2013, s. 13 - 24. 32

2.4. Aria de Resurrectione Domini

Na opisu bohužel nenalezneme podpis ani dataci. P ři studiu pramenů z databáze RISM nebyla nalezena žádná dochovaná Holzbauerova árie se stejným incipitem. Vodítkem pro časové určení vzniku opisu může být, do jisté míry posloupnost jeho signování, oproti jiným rajhradským dílům Ignaze Holzbauera. Pro názo rnější srovnání uvádíme také signatury další rajhradské Holzbauerovy árie, která zatím čeká na svou edici.

Tabulka uvedených signatur:

Aria de S . Martino et Aria de Resurrectione Aria de S [anc]to Nicolao Domini Benedicto

obstaral: Fr. Adalbertus 101 obstaral: ? obstaral: Benedictus opsal: M. B. Rutka opsal: ? Smetana 100 (částečně) 106 - - Skrin. H. Div. I. Nro 27 - - - N ro 23 102 Nro 28 - G.VI.26 G.VI.30 N.545 N.546 N.547 No 689 No 690 No 691 g.III.36 g.III.37 g.III.38 A 12.576 A 12.577 A 12.578 103

Z tabulky vyplývá, že Aria de Resurrectione Domini postrádá některá signování ve srovnání s ostatními uvedeným i prameny a oproti tomu uvádí i další signování, která by mohla znamenat jinou destinaci, než právě Rajhrad, což potvrdila svým sdělením kurátorka Irena Veselá z ODH MZM. Vzhledem k tomu, že mezi Břevnovem,

100 Benedikt Smetana byl rajhradským regenschorim v letech 1754 – 1756, zemřel v roce 1763. Blíže o něm: ŽŮREK, Pavel: Rajhradští ředitelé kůru a hudba v rajhradském klášteře 1725 - 1800. In Milovníc i a mecenáši věd a umění v řeholním rouše. Eds. Jindra Pavelková a kol., Brno 2014, s. 93 - 111. 101 Fráter Adalbertus Fiala zemřel mlád v roce 1763. Blíže k tomu: KINTER, Maurus: Vitae Monachorum , Brunae 1908. 102 Zřejmě se jedná o původní signaturu. Byla uvede na na vlepeném ozdobném věnování sv. Benediktu. 103 Signatura ODH MZM. 33

Rajhradem a Broumovem probíhaly čilé styky, nevyjímaje ani výměnu rukopisů, hudebnin i řeholníků, přivádí nás to k domněnce, že místo opisu této árie můžeme hledat právě tam. 104 V Rajhradu se pak hu debnina pravděpodobně objevila nejpozději v roce 1762, tj. v těsné blízkosti doby opisu pramene Aria de S. Martino et Nicolao ; obě árie také mohly být pro klášter získány současně.

104 O vzájemných stycích mezi uvedenými kláštery blíže: DOKOUPIL, Vladislav: Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě , Praha 1966.

4. Edice pramene Aria De Resurrectione Domini

3.1. Ediční zpráva

3.1.1. Popis pramene Aria De Resurrectione Domini

Pramen obsahuje titulní list, přeložený jako obálku, do níž je vloženo šest partů. Vykazuje velmi malé opotřebení . Party jsou sešity ručně provázkem. Vše, až na některé signatury, je prací jediného písaře, který se neoznačil. Datace chybí. Titulní list je vyroben z tmavšího, tenčího a jinak strukturovaného papíru, než jaký byl použit na partech. Na vnitřních stranách jsou zhruba uprostřed umístěny dva dobře znatelné filigrány. Na první je stylizovaný květ lilie a pod ní nápis „JANOWITZ“, na druhé straně je umístěn nápis „SIEBER“. Rozměr obálky po rozložení je 329 x 445 mm. Pro nápisy byl použit hnědý inkoust.

Titulní strana nese tento text:

Aria / Soprano Solo / Violinis duob us / Alto Viola / Violone / Organo / Holzbauer .

Dále jsou připsána inventární čísla: vlevo nahoře N. 545 (přeškrtnuto červenou křídou), vedle něj připsáno červenou křídou: No 689 , nahoře uprostřed připsáno červeným inkoustem: 106 (přeškrtnuto hnědým inkou stem) . Vpravo nahoře je přeškrtnutý nápis, psaný tenkým perem: Scrin. H. Div I. Nro 27., zřejmě označení skříně. Pod tímto nápisem se nachází svorka, pod níž je další signatura psána silným perem: g. III. 3b. V dolní části obálky je poslední ze signatur: A 12.576 , pod níž je tato árie dnes v muzeu archivována.

Hudebnina nese v partu sopránu označení „ De Resurrectione D [omi] ni “ , byla tedy zřejmě určena ke slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Má čtyři části: recitativo, aria – s tempovým označením cantabile, recitativo a alleluja. Každý part je svázán odděleně, party prvních a druhých houslí, violonu a varhan jsou svázány tím způsobem, že do přeloženého velkého formátu listu byl vlepen samostatný list. Všechny party mají přibližně stejný rozměr: 315 x 225 mm . Písmo je zdobné, velmi úhledné, rukopis dobře čitelný, notové systémy jsou vyrobeny hnědým inkoustem, černý byl použit pro hudební zápis. V partech violonu a varhan je v obou recitativech připsán part sopránu s rozdílným textem. 105 V každém partu byl v jeh o přehybu objeven při prosvícení filigrán. Vyskytují se zde buďto tři půlměsíce, nebo stylizované lilie s velkými písmeny RA.

105 Podrobnosti o těchto odlišnostech jsou uvedeny v kapitole 3.1.4. Texty a překlady. 36

Popis jednotlivých částí:

tempové počet části metrum tónina obsazení označení taktů

Recitativo 4/4 F dur - 5 S, Vl, Org 106 A ria 4/4 G dur Cantabile 36 Vln1, Vln2, Vla, S, (Da Capo) 3/8 e moll Allegretto 21 Vl, Org Recitativo 4/4 C dur - 10 S, Vl, Org Vln1, Vln2, Vla, S, Alleluja 3/8 F dur Andante Spiritoso 111 Vl, Org

Popis jednotlivých partů:

Použité Po psané Filigrány v přehybu party listy klíče zkratky strany folia Soprano solo S 4 7 C – sopránový 3 půlměsíce Violino primo Vln1 3 5 G – houslový lilie, písmeno „A“ Violino Vln2 3 5 G – houslový lilie, písmena „RA“ secondo Viola Vla 2 4 C – altový lilie, písmena „RA“ Vio lone Vl 3 6 F – basový lilie, písmena „RA“ 3 půlměsíce, Organo Org 3 6 F - basový písmena „RA"

106 Zkratky jsou objasněny v následující tabulce. 37

3.1.2. Vydavatelská poznámka

Při vytváření edice byla zachována podoba pramene až na případy, uvedené níže v tabulce, které neodpovídaly současnému notačním u systému. Ozdoby byly zapsány dle předlohy. Ve všech případech byla respektována velká a malá písmena uvedená v hudebnině. znění v prameni znění v edici poznámky po: p mez: for: mf poc: for: poco f for: f fortismo, fortiso, fortifo, ff fortisso,… t: tr

3.1.3. Revizní zpráva

3.1.3.1. Recitativo part takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky vyplývá Soprano 3/1 b1 h1 z harmonického průběhu Organo vyplývá GB značka na 1. GB značka na 3. 2/1 z harmoni ckého době době průběhu

3.1.3. 2. Aria

SOPRANO takt / znění v prameni znění v edici poznámky znak 12/7 f 1 šestnáctinová f 1 šestnáctinová s tečkou v yplývá z kontextu 13/9 f 1 šestnáctinová f 1 šestnáctinová s tečkou v yplývá z kontextu

VIOLINO I.

takt / znak znění v prameni znění v e dici poznámky h1, a1, g1 - h1, a1, g1 – 3/5,6,7 šestnáctinové šestnáctinové v triole h1 šestnáctinová s 6/10 h1 šestnáctinová tečkou 7/8 a1 šestnáctinová a1 dvaatřicetinová f1 dvaatřicetinová f1 šestnáctinová s tečko u 12/7,8 g1 šestnáctinová s g1 dvaatřicetinová tečkou h1 šestnáctinová h1 dvaatřicetinová s tečkou 13/12,13 s tečkou dle partu sopránu

g1 šestnáctinová g1 dvaatřicetinová 15/12 cis2 šestnáctinová cis2 dvaatřicetinová a1 šestnáctino vá a1 dvaatřicetinová s tečkou 16/7,8 s tečkou

e2 šestnáctinová e2 dvaatřicetinová h1 - g2 dvaatřicetiny v 35/7 - 12 h1 - g2 dvaatřicetiny sextole čtvrťová a půlová dopočítáno do celého 36 chybějící pomlky pomlka taktu

VIOLINO II . takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky h1 dvaatřicetinová h1 šestnáctinová 1/6,7 g1 šestnáctinová s v souladu s Vln1 g1 šestnáctinová tečkou d2 šestnáctinová 4/10 d2 šestnáctinová s tečkou vyplývá z harmonického 10/6 h1 a1 průběhu g2 šestnáctinová g2 šestnáctinová 31/9,10 s tečkou v souladu s Vln1 h1 šestnáctinová h1 dvaatřicetin ová 32/4 pomlka šestnáctinová pomlka osminová v souladu s Vln1 a2 šestnáctinová a2 šestnáctinová 32/13,14 s tečkou v souladu s Vln1 cis2 šestnáctinová cis2 dvaatřicetinová 33/11 cis2 c2 h1 d vaatřicetinová h1 šestnáctinová 33/12,13 g1 šestnáctinová s v souladu s Vln1 g1 šestnáctinová tečkou

h1 dvaatřicetinová h1 šestnáctinová 34/5,6 g1 šestnáctinová s v souladu s Vln1 g1 šestnáctinová tečkou čtvrťová a půlová dopočítáno do celého 36 chybějící pomlky pomlka taktu 50/3 c2 cis2 54/4 c2 cis2 v souladu s ostatními 57/1 h1 čtvrťová s tečkou h1 čtvrťová nástroji

VIOLA takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky

vyplývá z harmonického 10/6 g f průběhu vyplývá z harmonického 27/1,2 f1 g1 průběhu v yplývá z kontextu 30 for: u znaku 5 f u znaku 1 smyčců čtvrťová a půlová 36 chybějící pomlky dopočítáno do celého taktu pomlka

VIOLONE takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky 29/6 h1 c1 dle partu organa čtvrťová a půlová 36 chybějící pomlky dopočítáno do celého t aktu pomlka vyplývá z harmonického 41/1,2,3 d dis průběhu vyplývá z harmonického 55/2 c cis průběhu

ORGANO takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky

26/7,8 g fis V souladu s Vl a Vla čtvrťová a půlová 36 chybějící pomlky dopočítáno do celého taktu pomlka vyplývá z harmonického 41/1,2,3 d dis průběhu vyplývá z harmonického 55/2 c cis průběhu

3.1.3.3. Recitativo

part takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky v partu S. a Org. a1, 5/7 a1 Soprano v partu Vl. h1 6/4 c2 bez odrážky c2 s odrážkou dle harmonického c hybějící GB Organo 6/1 GB značka 6 průběhu zvolen značka sextakord

3.1.3.4. Alleluja

SOPRANO takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky

nevychází do taktu, 22/4 c2 osminová c2 šestnáctinová vyplývá 32/1 b1 h1 v souladu s Vln1 není dopočítaný takt g1 osminová g1 osminová 88/1,2 (chyba vznikla při jedna osminová pomlka dvě osminové pomlky zkrácení g1)

VIOLINO I. takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky

16/1 g1 osminová ozdoba gis1 osminová ozdoba noty bez melodických b1 příraz k a1 41/1,4 v souladu s Vln2 ozdob e2 příraz k d2 e2 bez melodické 44/1 dis2 opora k notě e2 v souladu s Vln2 ozdoby noty bez melodických f2 příraz k e2 51/1,4 v souladu s Vln2 ozdob a2 příraz ke g2 analogicky k taktům 5 a 58/5 a2 b2 25 78/2,3,4 chybí triolový trámec triolový trámec 78/5,6,7 chybí triolový trámec triolový trámec 92/1 g1 osminová ozdoba gis1 osminová ozdoba v souladu s Vln2 110/3 h1 osminová h1 šestnáctinová

VIOLINO II. takt / znak znění v prameni z nění v edici poznámky 16/1 g1 ozdoba gis1 ozdoba vyplývá z harmonického 44/1 d2 opora k notě e2 dis2 opora k notě e2 průběhu analogicky k taktům 5 a 58/5 a2 b2 25 g1 bez melodické 65/1 a1 opora k notě g1 v souladu s Vln1 ozdoby 93/6,7,8 noty bez trio lové svorky noty v triolové svorce 100/1 c2 d2 v souladu s Vln1

VIOLA takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky sextolová svorka nad sextolová svorka nad 4 pěti notami všemi šesti notami sextolová svorka nad sextolová svorka nad 16 pěti notami všemi šesti notami sextolová svorka nad sextolová svorka nad 24 pěti notami všemi šesti notami 65/1,2,3 b h v souladu s Vln1 a S

VIOLONE takt / znění v prameni znění v edici poznámky znak 4/1 f osminová f osminová s tečkou příliš krátké do tak tu, 4/2 f dvaatřicetinová f šestnáctinová zvoleno dle Vla, v souladu 4/3 g dvaatřicetinová g šestnáctinová s následujícími 4/4 a dvaatřicetinová a šestnáctinová obdobnými takty u Vl 4/5 g dvaatřicetinová g šestnáctinová f osminová s tečkou v 24/1 f osminová v sextole v souladu s Vla sextole

ORGANO takt / znění v prameni znění v edici poznámky znak dle harmonického průběhu 3/2 GB značka 6 GB značka 6/4 zvolen průtažný kvartsextakord 4/2 f dvaatřicetinová f šestnáctinová příliš krátké do takt u, 4/3 g dvaatřicetinová g šestnáctinová zvoleno dle Vla a dle 4/4 a dvaatřicetinová a šestnáctinová následujících obdobných 4/5 g dvaatřicetinová g šestnáctinová taktů v Org dle harmonického průběhu 8/1 GB značka 6 GB značka 6/4 zvolen průtažný kva rtsextakord dle harmonického průběhu 15/2 GB značka 6 GB značka 6/4 zvolen průtažný kvartsextakord dle harmonického průběhu 15/3 GB značka 5 GB značka 5 s křížkem zvolen rozvod do zvětšeného kvintakordu dle harmonického pr ůběhu 19/2 GB značka 6 GB značka 6/4 zvolen průtažný kvartsextakord 27/3 b h v souladu s Vl

3.1.4. Texty a překlady

Recitativo

Vicisti Salvator! Zvítězils, Spasiteli! Vicisti in ligno! Zvítězils na dřevěném kříži! Quia per lignum Neboť skrze dřevo peccavit primus homo. provinil se první člověk.

Aria – cantabile Iam lachrymae Stillantes, Již, tekoucí slzy, celsate rigare genas! zvedněte a zavlažte tváře! En! Animae amantes Hle! Milující duše confractas mortis Catenas! rozbité okovy smrti!

Mortale genus p laude Tleskej, smrtelné pokolení, de Sorte tua gaude, raduj se ze svého losu, qui mortem Superavit který přemůže smrt, ad vitam te vocavit. povolá tě k životu.

Recitativo

V partech violonu a varhan uveden jiný zpěvní text. Zde uvádíme z a lomítkem.

Eja orbis jam plaude / Mundus autem laetatur, Ejhle, již tleskej, světe / Svět se raduje et paeana intona a pajány zvučte de libertate tua./ de libertate sua. o tvé svobodě. / o své svobodě. Ergo Patri Creatori, Proto Otci Stvořite li, Filio Redemptori, Synu Spasiteli ac Paraclito Sanctificatori a svatému utěšiteli Semper Sit gloria, vždy budiž sláva in Sempiterna Saecula. na věky věků.

Alleluja

Alleluja….

3.2. Transkripce pramene Aria De Resurrectione Domin i

4. Edice pramene Aria De S. Martino et Nicolao

4.1. Ediční zpráva

4.1.1. Popis pramene Aria De S. Martino et Nicolao

Tato hudebnina se skládá z přeloženého titulního listu, do nějž jsou vloženy čtyři sam ostatné, z obou stran popsané listy – nástrojové party. Rubová strana titulního listu slouží zároveň jako varhanní part. Rozměry titulního listu jsou 345 x 210 mm, šířka jednotlivých partů se pohybuje mezi 210 a 213 mm. Hudebnina je vyrobena ze světle hněd ého, na některých místech lehce zvlněného papíru a nese známky menšího opotřebení. Na jejím zpracování se podílely tři písařské ruce. Na notové systémy byl v partech prvních a druhých houslí a v partu sopránu použit inkoust o něco řidší, než na hudební záp is. Nalézají se zde četné skvrny a prosakující inkoust, které ztěžovaly transkripci, stejně jako hůře čitelný notopis.

Titulní strana nese tento text:

Aria / De S. Martino, et Nicolao / à / 5. Stromenti / Soprano Solo. / Violino primo. / Violino Secundo. / Alto di Viola. / con / Organo. / Chori Rayhradensis / Auth. Holtzbauer / Procuravit / Fr Adalbertus.

Slova: „ , et Nicolao “ jsou připsána zjevně později tenkým inkoustovým perem, zřejmě až tehdy, když v klášteře vyvstala potřeba provést nějaké hudební díl o ke dni sv. Mikuláše. Tomuto odpovídá i zpracování textu v partu pro soprán.

Titulní list dále obsahuje řadu inventárních čísel: vlevo nahoře N. 547 (přeškrtnuto červenou křídou), vedle něj je toutéž křídou napsáno No 691 . Vpravo nahoře jsou pod sebou psá ny signatury: G. VI. 30 (přeškrtnuto) a G. III. 38 . Pod nimi je drobná nečitelná poznámka (snad Rutkovým rukopisem) [ Hasr. ? ] a ještě níže přeškrtnuto červeným inkoustem a v červené svorce stojí: N [ ume ] ro 28. Dole uprostřed nalézáme signaturu A 12.578 , pod níž je tato hudebnina nyní archivována.

Popis jednotlivých partů:

Organo

Jak již bylo uvedeno výše, varhanní part nalezneme na dvou vnitřních stranách titulní obálky. Je nadepsán Organo seu Violone , nad tímto označením je stejným inkoustem namalován zdob ný křížek. Tento part je signovaný iniciálami podpisu Matouše Benedikta Rutky. Notový zápis je v basovém F - klíči.

Soprano solo

Part se nachází na samostatném, z obou stran popsaném listu papíru a je nadepsán „Canto“. Zápis neodpovídá rukopisu Matouše Rutky , a proto písaře označujeme jako „B“, protože zde není nijak označen. Jeho rukopis je velice dobře čitelný, o čemž vypovídá i tabulka oprav. Byl použit sopránový C - klíč.

Violino primo

Notový part prvních houslí je nadepsán „Violino 1mo“. Nad tímto označení m se nachází načrtnutá mřížka, není nijak jinak signován. Písmo sice vykazuje jistou podobnost s Rutkovým rukopisem, není ale nijak průkazná, proto písaře označujeme písmenem „C“. Zápis je proveden v houslovém G - klíči.

Violino secondo

Part je sepsán anonym ním písařem „C“ v houslovém G - klíči. Nese označení: „Vi [o] lino 2do“ se stejnou mřížkou, jako u předešlého partu.

Viola

Na samostatném listu nacházíme violový part signovaný Matoušem Benediktem Rutkou, zde uvedeným jako „Altist“, s připojenou datací 1762. H udební zápis provedl v altovém C - klíči a nadepsal jej „Alto, Viola.

Tato árie má formu Da Capo. Hlavní tóninou je B dur, kontrastní díl je napsán v paralelní tónině g moll. Má tempové označení Andantino , pouze ve varhanním partu je uvedeno Andante . V počt u taktů se party také liší: smyčcové party uvádějí 144 taktů, part sopránu a organa pak 145.

Písaři: A (Rutka): organo, viola B: soprano C: violino primo, violino secondo

Na hudebnině se vyskytují dva druhy filigránů. Titulní list, part prvních houslí a part violy je opatřen filigránem ve tvaru velkého tiskacího písmene „A“ mezi dvěma sloupky, part sopránu a druhých houslí obsahuje filigrán tvaru stylizované lilie.

4.1.2. Vydavatelská poznámka

Při transkripci bylo postu pováno tak, že ve snaze o zachování původní podoby pramene byly upravovány pouze zjevné harmonické chyby, vzniklé opisem. Ostatní hudební artikulace byla zachována a až na drobné výjimky nebyla doplňována. Při přepisu byla zachována velká a malá písmena uv edená v hudebnině. Některá označení, rozdílná u předeslaných písařů, byla sjednocena následující tabulkou.

68 znění v prameni znění v edici poznámky p: p f:, Forte f Fini Fine tr. tr ,,,, (pod notou) staccato GB značka – 6 dle tehdejších zvyklostí GB značka – 6 s odrážkou s přeškrtnutou horní část í běžný zápis

4.1.3. Revizní zpráva

SOPRANO takt / znění v prameni znění v edici poznámky znak 31/2 e2 osminová s tečkou e2 osminová nevychází do taktu 40/3 g1 osminová g1 šestnáctinová nevychází do t aktu vyplývá z harmonického 68/1 a1 as1 průběhu 83/4 a2 g2 dle taktu 80 vyplývá z harmonického 85/1 d2 des2 průběhu 87/7 d2 bez odrážky d2 s odrážkou 128/2 f2 bez odrážky f2 s odrážkou 128/5 f1 bez odrážky f1 s odrážkou

VIOLINO PRIMO takt / zna k znění v prameni znění v edici poznámky a1 osminová a1 šestnáctinová 3/1,3 dle Vln 2 f1 šestnáctinová f1 osminová d2 osminová d2 šestnáctinová 4/1,3 dle Vln 2 b1 šestnáctinová b1 osminová g2 šestnáctinová s nevychází do tak tu, 12/3 g2 šestnáctinová tečkou zvoleno dle taktu 119 b2 dvaatřicetinová b2 dvaatřicetinová nevychází do taktu, 14/2,3 s tečkou g2 šestnáctinová s zvoleno podle taktu 119 g2 šestnáctinová tečkou nevychází do taktu – dle 15/7 pomlka osminová pomlka šestnáctinová 49 d2 osmin ová d2 šestnáctinová 20/1,3 dle Vln 2 b1 šestnáctinová b1 osminová

e2 osminová e2 šestnáctinová 43/1,3 dle Vln 2 c2 šestnáctinová c2 osminová f2 dvaatřicetinová f2 dvaatřicetinová nevychází do taktu, 46/2,3 s tečkou d2 šestnáctinová s z voleno podle taktu 119 d2 šestnáctinová tečkou 46 oblouček nad znaky 2,3 oblouček nad znaky 4,5 podle taktu 14 f2 dvaatřicetinová f2 dvaatřicetinová nevychází do taktu, 48/2,3 s tečkou d2 šestnáctinová s zvoleno podle taktu 119 d2 šestnáctinová tečkou 49/7 pomlka dvaatřicetin ová pomlka šestnáctinová nevychází do taktu nevychází do taktu, 53/3 c2 šestnáctinová c2 osminová zvoleno podle taktu 19 66 opakovací značka osminové noty rozepsáno 67 opakovací značka osminové noty rozepsáno 68 opakovací značka osminové noty rozepsáno vyplývá z harmonického 68/1,2,3,4 a1 as1 průběhu 73 opakovací značka osminové noty rozepsáno 74 opakovací značka osminové noty rozepsáno 75 opakovací značka osminové noty rozepsáno vyplývá z harmonického 85/1,2,3,4 d2 des2 průběhu vyplý vá z harmonického 86/1 d2 des2 průběhu f2 šestnáctinová f2 osminová nevychází do taktu, 119/4,5 es2 šestnáctinová es2 osminová zvoleno dle taktu 12 128/3 f1 bez odrážky f1 s odrážkou vyplývá z harmonického 132/1 gis2 g2 průběhu doplnění taktu 14 5 dle sopránového a 145 chybějící takt pomlkou varhanního partu

VIOLINO SECONDO takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky vyplývá z harmonického 40/1 es1 e1 průběhu vyplývá z harmonického 43/3 b1 c2 průběhu vyplývá z harmonického 44/5 es1 e1 průběhu 45/1 nečitelná nota f1 vyplývá z harmonického 45/2 b c1 průběhu vyplývá z harmonického 49/6 f1 e1 průběhu vyplývá z harmonického 50/1,3 c1 a průběhu vyplývá z harmonického 59/1,2,3,4 c2 b1 průběhu

66 opakovací značka osminové noty rozepsáno 67 opakovací značka osminové noty rozepsáno 68 opakovací značka osminové noty rozepsáno opakovací značka u rozepsáno, vyplývá 73 e1 osminové noty noty es1 z harmonického průběhu 74 opakovací značka osminové noty rozepsáno 75 opakovací značka osminové noty rozepsáno f1 šestnáctinová, 100/8 f1 šestnáctinová dle taktu 11 staccato vyplývá z harmonického 108/5 d2 es2 průběhu 122/1 p: „p“ u třetího znaku doplnění taktu 145 dle sopránového a 145 chybějící takt pomlkou varhanního partu

VIOLA takt / znak znění v prameni zněn í v edici poznámky 12/4 es f dle taktu 14 vyplývá z harmonického 33/4 f1 g1 průběhu vyplývá z harmonického 39/4 b c1 průběhu a1 b1 vyplývá z harmonického 42/2,3 b1 c2 průběhu vyplývá z harmonického 43/5 d1 e1 průběhu vyplývá z harmonickéh o 45/3 es1 e1 průběhu 48/4 b c1 zvoleno dle taktu 46 54/5 es1 bez béčka es1 s béčkem vyplývá z harmonického 64/2 d1 c1 průběhu 66 opakovací značka osminové noty rozepsáno 67 opakovací značka osminové noty rozepsáno 68 opakovací značka osminové noty rozepsáno vyplývá z harmonického 7 0/1 a g průběhu 73 opakovací značka osminové noty rozepsáno 74 opakovací značka osminové noty rozepsáno opakovací značka u noty vyplývá z harmonického 75 osminové noty e1 es1 průběhu, rozepsáno vyplývá z harmonického 88/4 b a prů běhu 107/1 b šestnáctinová b osminová nevychází do taktu 115/1 f1 šestnáctinová f1 osminová nevychází do taktu vyplývá z harmonického 115/5 b1 a1 průběhu 117/4 es f dle taktu 12 vyplývá z harmonického 127/2 es1, g1 es1 průběhu

vyplývá z harmonického 143/1 f1 g1 průběhu doplnění taktu 145 dle sopránového a 145 chybějící takt pomlkou varhanního partu

ORGANO takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky c1 (s poznámkou „b“) b vyplývá z harmonického 11/2,3,4 b (s poznámkou „a“) a průběhu, z voleno dle taktu g f 13 31/3 g a dle taktu 29 32/4 E F dle taktu 30 dle harmonického průběhu 51/1 nečitelná GB značka GB značka neuvedena zvolen akord v základním tvaru 54/1 „f“ u prvního znaku „f“ u druhého znaku vyplývá z harmonického 57/2 es f průběhu GB značka na první vyplývá z harmonického 61/2 GB značka u 2. znaku době průběhu GB značka na první vyplývá z harmonického 67/2 GB značka u 2. znaku době průběhu vyplývá z harmonického 69/3 a as průběhu vyplývá z harmonického 70/3 a as průběhu d c vyplývá z harmonického 73/3,4 b c průběhu GB značka mezi 2. a 3. GB značka na první vyplývá z harmonického 74/2 znakem době průběhu dle harmonického průběhu 79/1 GB značka 64 GB značka 7 zvolen dom. septakord dle harmonického průběhu 80/1 GB značka 64 GB značka 7 zvolen dom. septakord vyplývá z harmonického 84/1 A B průběhu vyplývá z harmonického 85/2 A B průběhu vyplývá z harmonického 97/4 f g průběhu es d 113/3,4 dle taktu 8 g f 114/4 A B dle taktu 9 dl e harmonického průběhu 122/1 n ečitelná GB značka GB značka neuvedena zvolen akord v základním tvaru vyplývá z harmonického 123/5 F G průběhu 127/4 c bez odrážky c s odrážkou

4.1.4. Text a překlad

Aria de S. Martino et Nicolao Árie svatého Martina a Mikuláše

O beatum Virum Ó, blahoslaven ého muže

Sanctum Martinum/Nicolaum svatého Martina / Mikuláše

Civem Caeli nebeské město, unde exultant Angeli, v němž plesají andělé, laetantur Archangeli. radují se archandělé.

Chorus Sanctorum proclamat Sbor svatých hlasitě volá,

Turba Virginum invitat zástup panen vzývá, mane nobis cum in aeternum zůstaň s námi na věky.

Tibi Caeli porta jam est jam è aporata Pro Tebe nebeská brána již je otevřena,

Tibi sedes Caeli Jam è jam è parata pro Tebe nebeské sídlo již je připraveno, fa cut te sequamur Te cum gloriamur hodláme Tě následovat se slávou in aeternum na věky.

4.2. Transkripce pramene Aria De S. Martino et Nicolao

ZÁVĚR

Ignaz Holzbauer byl nep ochybně zajímavá osobnost, která si prosadil a svoji hudební kariéru navzdory nepříznivé rodinné situaci. Jako skladatel byl velice plodný, bohužel se nepodařilo uchovat celý jeho hudební odkaz.

Navzdory našemu bádání se nepodařilo zjistit, ze kterých Holzbauerových děl námi spartov ané árie pocházejí. Jejich notové incipity nebyly identifikovány v katalogu RISM, takže není vyloučeno, že by se snad mohlo jednat o unikáty. Z předloženého seznamu dochovaných oper v kapitole 1.3.1. (Dramatická tvorba) vyplývá, že množství oper bylo ztrac eno a u některých máme k dispozici pouze libreta či jednotlivé árie . Jediným vodítkem je rok 1762, který je uveden na opisu jedné z árií. Z toho vyplývá, že árie mohou pocházet pouze z děl premiérovaných před tímto datem , ke kterým schází notový materiál . Velmi obtížný virtuozní sopránový part napovídá, že jej Holzbauer mohl věnovat své ženě, dle dochovaných pramenů vynikající zpěvačce .

Hudební analýza spartovaných děl nebyla provedena, neboť by překračovala rámec této práce a nebyla proto ani jejím c ílem. Lze ale alespoň stručně konstatovat, že se jedná o kvalitativně velmi vyspělou hudbu raného až středního klasicismu. Snad se tato práce stane zajímavým příspěvkem o skladateli, kterému není v české muzikologické literatuře věnováno mnoho prostoru. M ů že tak být podnětem pro další vědeckou činnost.

RESUMÉ

Podstatnou částí této práce je stav bádání o skladateli Ignazi Holzbauerovi, jeho biografie a přehled díla. Nejdůležitějšími zdroji informací byla cizojazyčná literatura, zejména předmluva k edici Holzbauerovy opery Günther von Schwarzburg Hermanna Kretzschmara, součástí které byla publikována Holzbauerova autobiografie, dále disertační práce a lexika.

Primárním úkolem této bakalářské práce je spartace a kritická edice dvou chrámových skladeb Ignaze Jakoba Holzbauera Aria De Resurrectione Domini a Aria De S. Martino et Nicolao pocházejících z rajhradské sbírky. V edičních zprávách je uveden popis pramenů, veškeré odlišnosti transkripce od původních rukopisů a dále texty a jejich překlad y. Práce si také všímá hudebního života rajhradského kláštera v 18. století, kdy oba opisy vznikly.

SUMMARY

The main part of this work is the condition of research of the composer Ignaz Holzbauer, his biography and general overview of his life´s w ork. The most important information source were the foreign literature, especially the introduction to Holzbauer´s opera Günther von Schwarzburg by Hermann Kretzschmar, which also contained Holzbauer´s autobiography, the dissertation works and lexicons.

The primary goal of my bachelor´s work is putting together the score of the source and critical edition of two ecclesiastical compositions of Ignaz Jakob Holzbauer: Aria De Resurrectione Domini and Aria De S. Martino et Nicolao from Rajhrad´s collectio n. The edition reports contain description of sources, all the transcription differences from the original manuscripts, texts and its translations. Furthermore, the work notices the music life of Rajhrad´s monastery in 18th century, when the both transcrip tions emerged.

Prameny a literatura:

Primární p rameny:

HOLZBAUER, Ignaz Jakob. Aria . Cz - Bm, sign. A 12576.

HOLZBAUER, Ignaz Jakob. Aria De S[anc]to Benedicto . Cz - Bm, sign. A 12577.

HOLZBAUER, Ignaz Jakob. Aria De S. Martino et Nicolao . Cz - Bm, sign. A 12 578.

Litera tura a lexika:

ALTMAN, Nikolaus: Die Messen von Ignaz Holzbauer (1711 - 1783) , Diss. Bonn 1983.

BORGHETTO, Gabriella. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Dizionario Enciclopedico universale della Musica e dei Musicisti , Volume terzo. Torino 2004, s. 632.

BROCKHAUS, Friedrich Arnold. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Brockhaus Riemann Musiklexikon , Ester Band. Mainz 1978, s. 560.

ČERNUŠÁK, Gracian. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Pazdírkův hudební slovník naučný , Část osobní. Svazek prvý. Brno 1937, s. 411.

ČERNUŠÁK, G racian. Rottal, František Antonín. In Československý hudební slovník osob a institucí , Svazek druhý. Praha 1965, s. 437.

DOKOUPIL, Vladislav: Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě . Praha, 1966.

EITNER, Robert. Holzbauer (Holtzbauer), Ignaz. In Bi ographisch - Bibliographisches Quellen - Lexikon der Musiker und Musikgelehrten . Graz 1959, s. 193 - 194.

ENSSLIN, Wolfram. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Lexikon der Oper , Band 1. Laaber 2002, s. 699 - 700.

GERBER, Ernst Ludwig. Holzbauer (Ignaz). In Neues historisch - biographisches Lexikon der Tonkünstler , II. theil. Leipzig 1812, s. 716 - 719.

GRAVE, Floyd K. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In The New Grove Dictionary of Music and Musicians , Volume 11. New York 2001, s. 663 - 665.

HARRANDT, Andrea. Holzbauer, Ignaz Jakob. In O esterreichisches Musiklexikon , Band 2. Wien 2003, s. 785 - 786.

HAVEL, Dalibor – HEILANDOVÁ, Lucie – MACUROVÁ, Zuzana et al.: An vědy a umění miloval… Milovníci a mecenáši věd a umění v řeholním rouše. Katalog k výstavě , Brno 2014.

HELFERT, Vladimír: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku , Praha 1916.

HELFERT, Vladimír: Hudba na jaroměřickém zámku. František Míča 1696 - 1745 . Praha 1924.

HOLZBAUER, Ignaz Jakob: Kurzer Lebensbegriff des Herrn Ignaz Holzbauer, kurpfälzis chen Kapellmeisters , in: Günther von Schwarzburg . Hrsg. Hermann Kretzschmar, Leipzig 1902.

KINTER, Maurus: Vitae Monachorum , Brunae 1908.

KRETZSCHMAR, Hermann. Vorwort. In Günther von Schwarzburg . Hrsg. Hermann Kretzschmar, Leipzig 1902.

LEHMANN, Ursula. H olzbauer, Ignaz Jakob. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart , Band 6. Kassel - Basel - London 1957, s. 659 - 663.

LÜHNING, Helga. Ignaz Holzbauer. In Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters , Band 3. München 1989, s. 99 - 102.

MACEK, Petr: Hudební život města Hole šova do konce 19. století . Gymnázium Holešov 1985.

MEUSEL, Johann Georg. Zuverlässige Nachricht von Herrn Ignaz Holzbauer, kurpfälzischen ersten Kapellmeister zu Mannheim . In Miscellaneen artistischen Inhalts , Erfurt 1779.

OTTO, Jan. Holzbauer, Ignaz. In O ttův slovník naučný , Jedenáctý díl. Praha 1897, s. 517.

PALEČKOVÁ, Věra. Hudba na holešovském zámku. Příspěvek k dějinám hudebního baroka na českých zámcích . In Časopis Moravského muzea , 1949, 34, č. 2, s. 232 - 243.

PELKER, Bärbel. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In MGG. Die Musik in Geschichte und Gegenwart , Personenteil 9. Stuttgart 2003, s. 265 - 275.

PERUTKOVÁ, Jana: František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích , Praha 2011.

RIEGER, František Ladislav. Holzbauer, Ignác. In Slovník naučný , Díl třetí. Praha 1863, s. 851.

RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Musik – L exikon, Elfte auflage. Max Hesse’s Verlag. Berlin 1929, s. 777.

RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Musik - Lexikon , Zwölfte völlig neubearbeitete auflag e. Mainz 1958, s. 820.

RIEMANN, Hugo. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Riemann Musik Lexikon , Ergänzungsband, Personenteil. Mainz 1972, s. 546.

SARTORI, Claudio: I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800. Catalogo analitico noc 16 indici , Cuneo 199 0 - 199 4.

SEHNAL, Jiří. Ignaz Jakob Holzbauer. In Starší divadlo v českých zemích do konce 18. s toletí . Alena Jakubcová (ed.). Praha 2007, s. 251 - 252.

SEHNAL, Jiří: Počátky opery na Moravě. Současný stav vědomostí . In O divadle na Moravě [=Acta Universitatis Pala ckianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Supplementum 21], Praha 1974, s. 55 - 77.

SETTARI, Olga. Holešov. In Slovník české hudební kultury , 1. vydání. Praha 1997, s. 268.

SCHUBART, Christian Friedrich Daniel: Ideen zu einer Ästhetik der Tonkunst . Wien 18 06.

SLONIMSKY, Nicolas. Holzbauer, Ignaz. In The International Cyclopedia of Music and Musicians , Fourth Edition. New York 1946, s. 842.

SLONIMSKY, Nicolas. Holzbauer, Ignaz (Jakob). In Baker’s Biographical Dictionary of Musicians , Volume 3. New York 2001 , s. 1602.

STRAKOVÁ, Theodora – SEHNAL, Jiří – PŘIBÁŇOVÁ, Svatava: Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně . Brno 1971.

WECKER, Hartmut. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Lexikon zur deutschen Musik - kultur , Band 1. München 2000, s . 565 - 567.

ŽŮREK, Pavel: Jan Brixides . Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2004. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jana Perutková, Ph.D.

ŽŮREK, Pavel. Zapomenutý brněnský skladatel Jan Brixid es . In Opus musicum , 2005, 37, č. 5, s. 41 - 46.

ŽŮREK, Pavel: Jan Furbe a Matouš Benedikt Rutka – moravští varhaníci 18. století a jejich kompoziční činnost . Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jana Perutková, Ph.D.

ŽŮREK, Pavel. K provozování světské instrumentální hudby v rajhradském klášteře v 2. polovině 18. století . In Opus musicum , 2013, 45, s. 13 - 24.

ŽŮREK, Pavel. „Es mir gehet wie jenem der Ketz erey unschuldig beschuldigten…“. Nové poznatky a dokumenty k životu skladatele Jana Furbeho (ca 1715 - 1775?) . In Acta musicologica , 2014, 1, s. 1 - 34.

ŽŮREK, Pavel. Rajhradští ředitelé kůru a hudba v rajhradském klášteře 1725 - 1800 . In Milovníci a mecenáši vě d a umění v řeholním rouše . Jindra Pavelková a kol. (eds.). Brno 2014, s. 93 - 111.

ŽŮREK, Pavel – ŠKVAŘIL, Lumír – MAŇAS, Vladimír: In Conspectu angelorum psallam tibi. K hudební kultuře benediktinského kláštera Rajhrad od jeho založení do začátku 18. stole tí , Brno 2014.

Internetové zdroje:

ABERT, Hermann. Wolfgang Amadeus Mozart , Erster Teil, 1923. K dispozici zde: on - line [cit. 8. 11. 2015:] https://books.google.cz/books?id=AnOY2gkDz9AC&pg=PA268&dq=abert+hermann+ wolfgang+amadeus+mozart&hl=cs&sa=X&ved=0CCc Q6 AEwAWoVChMIhPvf_pX0y AIVg4UPCh3b wfc#v=onepage&q=abert%20hermann%20wolfgang%20amadeus%20m ozart&f=false

LEHMANN, Ursula. Holzbauer, Ignaz Jakob. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart , Band 6, Kassel - Basel - London 1957, s. 659 - 663. Bližší informace k tom u zde: on - line [cit. 7. 11. 2015]: https://books.google.cz/books?id=KlnOMKHsthUC&pg=PA200&lpg=PA200&dq=Ign az+Holzbauer:+Instrumentale+Kammermusik&source=bl&ots=HBPzsEmWYJ&sig=9 7lYJyFRTopfEPPivJ_Pn0IYdH8&hl=cs&sa=X&ved=0CCYQ6AEwAWoVChMIzILxt uLLyAIVwjkaCh1wo QcU#v=onepage&q=Ignaz%20Holzbauer%3A%20Instrumentale %20Kammermusik&f=false

SPÁČILOVÁ, Jana: Současný stav libret italské opery na Moravě v 1. polovině 18. století. In Acta musicologica.cz. Revue pro hudební vědu 3, 2006, č. 2. K dispozici zde: on - line [ci t. 15. 11. 2015:] http://acta.musicologica.cz/06 - 02/0602s06.html

SEZNAM PŘÍLOH :

A titulní strana pramene Aria De Resurrectione Domini B ukázka písařsk é ruky z partu violonu ( Aria De Resurrectione Domini) C úvodní list partu sopránu s názvem skladby ( Aria De Resurrectione Domini ) D ukázka partu prvních houslí ( Aria De Resurrectione Domini ) E titulní strana pramene Aria De S. Martino et Nicolao F part violy s podpisem M. B. Rutky (písař A) a datací ( Aria De S. Martino et N. ) G ukázka partu prvních houslí (p ísař C) ( Aria De S. Martino et Nicolao ) H part sopránu (písař B) ( Aria De S. Martino et Nicolao )

PŘÍLOHY:

Příloha A Příloha B

Příloha C Příloha D

Příloha E Příloha F

Příloha G Příloha H