________ _____________________ _________________________________ SVATORUSKÉ VÉDY VELESOVA KNIHA Sepsal mudrc Jagajlo Gan z rodu Starogorodských, v Novgorodě Velikém, v Suroži a Kyjevě v IX. století Překlad a vysvětlivky A. I. Asov _________________________________ _____________________ ________ 2 A tehdy vyslovili naši žreci mudrci starost o Svaté písmo Slovanů osud Véd. Pravili, že nám nesmí býti nikým ukradeny, máme-li naše Berenděje a Bojana. Bus I, 2:2 Velesova kniha je Svatým písmem Slovanů. Byla vyřezána do bukových desek novgorodskými Tuto Velesovu knihu zasvěcujeme našemu Bohu, veleknězi v 9. století našeho letopočtu a je věnována bohu Velesovi. který je naším útočištěm i naší silou... Tato kniha popisuje dějiny Slovanů a mnoha I šli jsme m naším Bohem a začali Ho velebiti: jiných národů Eurasie od dob „Praotců“ (20 tisíc let — Buď pochválen dnes jako v budoucnu a na věky př. n. 1.), a rovněž od dob historických, za jejichž věků! začátek je považován počátek 1. tisíciletí před naším letopočtem, až do 9. století našeho letopočtu. Toto slavnostně pronesli kouzelníci. Potom odešli a Okrývává před námi duchovní vesmír starých Rusů. vrátili se zpět. V této knize jsou obsaženy zkušenosti mnoha Rod IV, 1:1 tisíciletí duchovních hledání, bojů, vítězství a porážek mnoha národů, obývajících Eurasii. Velesova kniha je jediné evropské Svaté písmo, které se nám dochovalo až do současnosti. Ze svatých knih starých Řeků a Římanů, jako jsou Orfeovy Rapsodické Teogonie, díla Museionu, nebo Sibylliny knihy, se nám toho příliš nedochovalo. Antické mýty a svaté dějiny známe z volných převyprávění starověkých autorů. Dochoval se skandinávský epos, sestavený ve 13.. století, písně skaldů: „Starší Edda“ a „Mladší Edda“. Ze svatých knih druidů zbyly pouze mladší irské pověsti. Velesova kniha zaujímá v této řadě mimořádné místo, neboť je to kniha psaná pohanskými veleknězi, a proto se její text řadí k nejstarší evropské tradici. Ovšem nikoli pouze Evropské. Vyprávění o pravlasti ve Velesově knize mají mnoho společného s pověstmi staroindických Véd a staroíránské avestské literatury. Pověsti o zakladatelích rodu ve Velesově knize jsou totožné rovněž s biblickými legendami o patriarších. Máme tak možnost prostudovat základy staroslovanského védského náboženství a proniknout do ducha staré slovanské kultury. Jsem přesvědčen, že „příchod“ Velesovy knihy znamená začátek éry ruského obrození. ___________________________ Oproti českému vydání knihy tento přepis © Alexander I. Asov, 2001 neobsahuje původní runové písmo Velesovy knihy, © FAIR-PRESS, «Kniga Velesa», 2001 obrázky a přílohy. Translation © Velemíra Železná, 2002 Bratrstvo Czech edition © Dobra, 2002 Velebení Triglava © Bratrstvo (www.bratrstvi.tk), 2005 Úvod 1 „Nuž, začněte, zaprvé, – skloňte hlavu před Triglavem!“ – takto jsme začínali, velice Jej velebili, Svaroga – praotce 18 Za nimi jsouť – bohů, který nás očekává, opěvovali. Rodič, Maslenič, a Živič, a Vedič, a Listvič, a 2 Svarog – nejvyšší Bůh Božího Rodu Cvetič, a Vodič, a Zvezdič, a Gromič, a Semič, a a celého Rodu – věčně tryskající pramen, který v Lipič, a Rybič, Berezič, Zelenič, a Goryč, a létě vytéká ze džbánu, v zimě nezamrzá, napájí tou Straclič, a Spasič, a Listopadič, a Myslič, a Gostič, vodou žíznivé! a Ratič, a Strynič, a Čurič-Rodič, 3 „Pili jsme i my, dokud se náš čas nenaplnil, 19 a zde je Semargl-Ogněbog – Je čistý i zuřivý, dokud jsme se sami k němu neodebrali, rychle zrozený. To jsouť – Triglavové vespolek. k rajským blahoslaveným luhům! 20 A hle, přicházíš ty, již beze stopy smutku, a 4 A Hromovládci – Bohu Perunovi, Bohu bitev a dveřník ihned Otevírá bránu zápasů a přivádí tě sem dovnitř – jsme říkali: do tohoto překrásného Irije. „Ty, kdož oživuješ, co se zjevilo na svět, Teče tu řeka Ra, nepřestávej otáčet Koly! ta, která předěluje nebeskou Svargu a Jav. 5 „Ty, kdož vedls' nás cestou pravdy 21 A Čislobog tu odpočítává naše dny. Udává své k bitvě a tryzně převeliké!“ číslo Bohům, 6 „Ó, vy, kdož padli jste v boji, má-li být Svarogův Den, má-li být Noc, vy, kteří jste kráčeli, žijte věčným životem v a odtíná Jav od Navi. Perunově vojsku!“ Neboť On sám je jsoucí. 7 I oslavovali jsme Svantovíta. On jest bohem On sám je v Božím Dnu. Pravi i Javi! Opěvujeme Ho v písních, vždyť V noci však nepřebývá nikdo, Svantovít – to je Svět. Spatřili jsme skrze Něj širý jen náš Bůh Did-Dub-Snop. Svět. 22 Sláva Perunovi – Bohu ohnivých kadeří! To on 8 Pohleďte, jak povznáší Jav, a chrání nás před posílá střely do nepřátel, Naví! My Mu pějeme chválu! a věrné vede po cestě. 9 Jásali jsme – Jeho jsme velebili, vzývali jsme Právě on je ctí a soudem vojínů, našeho Boha, neb onen Bůh nosil Zemi se Sluncem, je spravedlivý – zlatorouný, milosrdný! a držel hvězdy, a upevňoval světlo. 23 Když zemřeš, 10 Opěvujte velikého Svantovíta: „Sláva našemu odebereš se na Svarogovy lučiny, Bohu!“ i uslyšíš Perunicino slovo: I naplňte svá srdce žalem, abyste se mohli zříci „To není nikdo jiný – než sám ruský vojín, zlých skutků, které činíme, a dosáhli tak dobra. žádný Varjag nebo Řek, Nechť obejmou se dítka Boží! pochází ze slavného slovanského rodu, 11 A rcete: přišel sem, aby opěvoval vaši Matku, „Vše, cokoli bylo stvořeno, Naši Matku Sva, – na Tvé luhy, ó, veliký Svarogu!“ není s to rozervaná mysl obsáhnout!“ 24 Nato promluví nebeský Svarog: 12 Musíte to pocítit, neb jen toho jste schopni, neb „Vykroč můj synu, se tu skrývá veliké tajemství: do té věčné krásy! kterak Svarog a Perun – jsou zároveň i Tam uvidíš děda i bábu. Svantovítem. O, jak se zaradují, jak se potěší, 13 Ti dva obestírají nebe, když tě znenadání spatří! střetá se tu Černobog s Bělobogem, Do dnešního dne prolévali slzy, kteří podpírají Svargu, a teď se mohou nechat unášet radostí aby tento Boží Svět nebyl svržen. nad tvým věčným životem 14 Za těmito dvěma – Chors a Veles, Stribog. Dále až do konce věků! – Vyšen, Lela, Letenica. 25 O takové kráse jste ještě neslyšeli. Jelikož jste 15 Dále Radegast, Koleda a Kryšeň, každý – však v Jasuňově vojsku, nejste vůbec takoví jak bezmála Svrchovaný vládce. Řekové. Dostává se vám jiné slávy. 16 Dalšími v pořadí jsou Siva, Jar a Dažbog. A hle Došli jste až k našemu Iriji, Bělojar, Lado, rovněž Kupala, zde jste spatřili přenádherné květy, a Senič, a Zitnič, a Venič, a Zernič, Ovsenič, a a stromy, a také louky. Prosič, a Studič, a Ledič, a Lutič. 26 Musíte tu vázat snopy, 17 Za Nimi následují – Ptičič, Zverinič a Milič v potu tváře chystat tato pole ke žním, a Doždič, a Plodič, a Jagodinič, a Pčelič, Nerestič, a a plíti ječmen, Klenič. Ozernič, a Vetryč, Solomič, a Gribič, a a sklízet pšenici Lovič, Besidič, a Sněžic, a Stranic, a Svjatič, a do sýpek nebeského Svaroga. Řadič, Svijetič, Korovič, a Krásíc, a Travič, a Neb to je jinší bohatství! Steblič. 27 Na zemi jste všichni přebývali v prachu, a v 3 chorobách, a strázních, teď však již nastanou pokojné dny. Věštba 28 Stáli jsme na svém místě a bili se s nepřáteli nelítostně, a když jsme se slávou padli, 1. Přílet Ptáka, který pěje o bitvách a pak přišli jsme sem, stejně jako jiní. vnitrokmenových rozbrojích 29 A hle, Matka Sva tluče křídly o své boky, celá jak v ohnivé světelné záři. A každé její pírko je 1 Tu přilétl k nám Pták, usedl na strom a začal překrásné: rudé, modré, rezavě hnědé, žluté, i zpívat, a nebyla na něm dvě stejná pírka, i zářil stříbrné, zlaté a bílé. různými barvami. A noc se změnila v den, a On 30 A září stejně, jak Slunce-car, létá si po sluneční zpívá písně o bitvách a rozbrojích. dráze1*, 2 Vzpomeňme si na to, jak se naši otcové, kteří na a stejně tak září sedmerem krás2, které jí odkázali nás nyní shlížejí s modrého nebe a tak pěkně se na Bozi. nás usmívají, bili s nepřáteli. A tak nejsme sami, 31 A Perun, jakmile Ji spatří, rozehřmí se hromy v nýbrž naši otcové jsou s námi. I pomýšleli jsme na onom jasném nebi. Perunovu pomoc a spatřili Posla letícího tryskem po A právě to je naše štěstí. nebi na Bílém Oři1. I pozvedá meč až k nebesům, A musíme roztíná oblaka, a hrom hřmí, a na nás se řine živá vynaložit veškeré úsilí, voda. A myji pijeme, neboť vše, co pochází od abychom spatřili, Svaroga, vlévá do nás život. A my to budeme píti, jak je odtínán neb to je zdroj Božího života na zemi. náš starý život od nového, 3 A tu se Kráva Zemun2 vydala do modrých polí a přesně tak, jak se roztíná začala pojídat onu trávu a dávat Mléko. I začalo téci dříví v domech ohnišťanů. to Mléko po nezměrné nebeské báni a rozzářilo se v 32 A Matka Sláva bije křídly. noci nad námi bezpočtem hvězd. A my vidíme, jak Pojďme pod naše vlajky, pro nás to Mléko září, a to je Cesta Pravdy3, jinou a jsou to Jasuňovy vlajky! se nesmíme dát. 4 Poslechni si, potomku, píseň Slávy! Chovej ve svém srdci Rus, která je a zůstane naší zemí! ___________________________ 5 A bylo naší povinností bránit ji před nepřáteli. I umírali jsme pro ni, jak umírá den bez slunce. A * Odkazy jsou na stránkách uvedených v obsahu na Slunce – Súrja tehdy nevycházelo, a byla tma. I konci knihy. V případě, že jsou uvedena dvě až tři nadcházel večer, a když večer umíral, nadcházela čísla (číslování stránek), první odkazuje na začátek noc. A nocí Svargou kráčel Veles po Nebeském kapitoly, druhé a třetí odkazuje na vysvětlivky a Mléce4. I ubíral se do svých paláců. A k Hvězdě poznámky příslušných kapitol. Polárce až k samotné Bráně5. A tam jsme čekali my, abychom začali zpívat písně a velebit Velese na věky věků, i Jeho chrám, který září velikým množstvím ohňů, a stáli jsme před Bohem jak nevinní beránci. 6 Veles učil naše praotce orat zem, a sít obilí, a žnout, do snopů vázat na polích sklizně, a postavit snop do příbytku, a uctívat Ho jako Nebeského Otce: jak Otce našeho, i Matku – Slávu.