Johann Strauss – Skladatel Valčíků
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy Johann Strauss – skladatel valčíků Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Mgr. Ivo Bartoš Vypracovala: Bc. Lucie Šumberová 2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna studijním účelům. 20. 4. 2013 ....................................... podpis 3 Děkuji panu doc. Mgr. Ivu Bartošovi za odborné vedení mé práce, za velmi cenné rady, připomínky a doporučení, které mi při psaní pomáhaly. 4 Obsah Úvod…………………………………………………………..6 1. Pojmy spjaté s tvorbou Johanna Strausse…………..7 1.1. Druh hudby…………………………………………………..7 1.2. Ţánr hudby…………………………………………………...8 1.2.1. Dělení ţánrů………………………………………..9 1.3. Souboj artificiální a nonartificiální hudby…………………...9 1.3.1. Folklor……………………………………………..14 1.3.2. Tradiční populární hudba………………………….15 1.3.3. Jazz………………………………………………...16 1.3.4. Třídění podle funkce………………………………16 1.3.5. Třídění podle sociologických kritérií……………....17 1.3.6. Třídění teritoriálně kontextové…………………….17 1.4. Funkce hudby………………………………………………..18 1.4.1. Roviny a polarity funkcí hudby……………………20 1.4.2. Funkce primární…………………………………….21 1.4.3. Funkce sekundární………………………………….22 1.4.4. Funkce terciální……………………………………..22 1.5. Lehká hudba………………………………………………….23 1.5.1. Light music…………………………………………24 1.6. Vyšší populár…………………………………………………25 1.7. Salónní hudba………………………………………………...26 2. Historicko-kulturní kontext 19. století …………………..26 2.1. Politická situace………………………………………………27 2.2. Hospodářská situace………………………………………….28 2.3. Vídeň…………………………………………………………29 2.3.1. Hudební ţivot ve Vídni 19. Století…………………29 2.3.1.1. Způsob produkce zábavné hudby………...30 5 2.3.1.2. Valčík……………………………………..31 2.3.2. Joseph Lanner………………………………………32 2.3.3. Johann Strauss starší………………………………..33 3. Johann Strauss mladší…………………………………….36 3.1. Počátky umělecké dráhy……………………………………..38 3.2. Rok 1848……………………………………………………..40 3.3. 50. Léta……………………………………………………….41 3.4. Josef Strauss…………………………………………………..43 3.5. Pavlovsk………………………………………………………44 3.6. Eduard Strauss………………………………………………..45 3.7. Vztah s Jetty Treffzovou……………………………………..46 3.8. Vztah s Angelikou Dittrichovou……………………………...47 3.9. Vztah s Adélou Straussovou………………………………….48 3.10. 60. léta…………………………………………………….....49 3.10.1. Na krásném, modrém Dunaji………………………50 3.11. Operetní tvorba………………………………………………51 3.12. Johann Strauss v dnešní době………………………………..57 3.12.1. Hudba ve filmech…………………………………..57 3.12.2. Hudba na plesech…………………………………..59 3.12.3. Hudba na koncertech……………………………….60 Závěr…………………………………………………………..61 Resumé………………………………………………………...65 Literatura……………………………………………………..66 6 Úvod Odborná i laická veřejnost rozděluje hudbu na dva okruhy, na klasickou nebo téţ „váţnou“, a na populární, mající v odborné terminologii ekvivalenty artificiální a nonartificiální hudba. Téma této práce se zabývá problematikou ţánrů na pomezí artificiální a nonartificiální hudby a příkladem skladatele, na jehoţ díle lze toto pomezí identifikovat, a kterým je Johann Strauss mladší ve své tvorbě světoznámých valčíků. Johann Strauss a jeho valčíky patří k mým oblíbeným hudebním dílům, proto jsem si poloţila otázku, jaká hudební díla to vlastně jsou, do kterého ze dvou zmíněných okruhů jsou v odborné literatuře zařazovány, jaké funkce jeho hudba plnila v 19. století a jaké funkce plní nyní. Abych mohla na tyto otázky správně odpovědět, bylo nutné nejprve objasnit všechny termíny, které jsou nějakým způsobem s valčíky Johanna Strausse mladšího spjaty. Tomu je věnována první část mé práce. Druhá část se jiţ věnuje hudbě Johanna Strausse se zvláštním zřetelem na jeho tvorbu valčíků. Při výčtu termínů v první části bylo nejprve nutné vysvětlit obecné termíny hudební druh a hudební žánr, které jsou často zaměňovány. Jaké vůbec jsou a jak se dělí funkce hudby, to jsem popsala v následující části. Poté jsem přešla k problematice dialektického vztahu hudby artificiální a nonartificiální, kde jsem si poloţila otázku, zdali jsou tyto dva okruhy skutečně v protikladu. Proto tato kapitola nese název Souboj artificiální a nonartificiální hudby. Protoţe je v literatuře hudba Johanna Strausse zařazována do rozmanitých ţánrů, povaţovala jsem rovněţ za důleţité objasnit pojmy těchto jednotlivých ţánrů. Těţiště diplomové práce je v její druhé a třetí části, která se věnuje Johannu Straussovi mladšímu a vlivům, které působily na jeho tvorbu: jeho ţivotu, rodině a jeho době. Rozhodla jsem se jeho dílo popsat v chronologických souvislostech jeho ţivota. Vzhledem k tomu, ţe téma této práce je zaměřeno převáţně na tvorbu jeho taneční hudby, zejména valčíků, kapitoly z jeho ţivota jsou tedy popsány pouze výběrově, protoţe skladatel se od 70. let věnoval zejména tvorbě operet, které, 7 ačkoliv jsou téţ spjaty s valčíky, nejsou předmětem této práce a jsou zmíněny jen okrajově. 1. Pojmy spjaté s tvorbou Johanna Strausse Veškeré informace v následujících dvou kapitolách, Druh hudby a Ţánr hudby, jsou čerpány z příslušných slovníkových hesel ve Fukačově a Vyslouţilově Slovníku české hudební kultury. 1.1. Druh hudby Termín druh (z řec. genos = rod, druh, v němčině Gattung) je ve vědách o umění chápán jako nějak vymezitelný okruh umělecké tvorby, který má určitou (např. materiálně danou) stabilitu. Tento termín pouţívá především literární věda, která ve 20. letech 20. století ustavila obor genologie (zabývající se literárními druhy a ţánry). Nejen v literární vědě, ale i v dalších vědách o umění dochází k častému pouţívání termínu ţánr, který je do značné míry analogický (viz níţe). Muzikologie tento termín vyuţívá velmi volně mj. i proto, ţe dříve se hudební produkce třídila dle hudební formy. „Pokusy o evidenci, klasifikaci a geneticko-historický výklad hudebních druhů jsou až novějšího data a v Československu je reprezentovalo zvláště úsilí L. Burlase.“1 Česká muzikologie dnes chápe dva rozčleňovací postupy: dělení druhové a dělení ţánrové. V nadřazeném patře třídění (nebo ve vyšší úrovni třídění) se jednotlivé uměnovědné obory chápou právě jako druhy umění, mezi kterými jsou rozdíly v tom, jaké pouţívají materiály (kterými mohou být např. technologické postupy, prostředky). V niţším patře třídění, v hudebních druzích, se za hodnotící kritérium pokládá zvukový materiál v závislosti na zdroji (hlasivky člověka, hudební nástroje a nové technické zvukové zdroje). Druhy hudby dělíme dle kritéria zvukového zdroje na tyto základní okruhy: hudba vokální, 1 VYSLOUŢIL a Petr MACEK. Praha, 1997, s. 168. 8 hudba instrumentální, hudba elektroakustická, kombinace výše uvedených. V těchto okruzích se můţe uplatňovat další třídění na hudbu sólovou a ansámblovou, hudbu komorní a orchestrální, hudbu pro rozmanité nástroje a nástrojové skupiny. Je důleţité brát na zřetel i přesahy ke třídění ţánrovému a formovému, ke kterým přirozeně docházet můţe. 1.2. Ţánr hudby Termín ţánr (z francouzského genre = rod, druh) v některých uměnovědách označuje specifické typové okruhy tvorby (např. v malířství: výjevy z kaţdodenního ţivota, mytologické, historické, sakrální). V literární vědě se obecně platné a trvale existující okruhy tvorby označují termínem druh (lyrika, epika, drama), zatímco v čase proměnlivé okruhy tvorby jsou označovány termínem ţánr. V české muzikologii byla situace terminologického pole neukotvená. Jak jiţ bylo výše zmíněno, hudební produkce se dlouho dělila dle hudebních forem, později se začal pouţívat termín druh. Termín hudební ţánr se v české muzikologii začal uţívat pod vlivem ruské a sovětské muzikologie, kde byly ţánry chápány jako typy heteronomně funkční hudby (zakotvené v kaţdodenním ţivotě), a odkud byl po 2. světové válce přejat. Objevily se také pokusy o tvorbu jiných termínů, které se ale neujaly. Hlavní rozdíl mezi hudebním druhem a ţánrem tkví v tom, dle jakého kritéria jsou posuzovány. Zatímco pro hudební druh je stěţejním kritériem zvukový zdroj a hudební materiál, pro ţánr platí rozmanitá (i vzájemně propojená) kritéria, která mohou probíhat napříč druhovým dělením. Pojmenování ţánru by se mělo dít s ohledem na rys, který se dle posuzovaného kritéria jeví jako dominantní. Ţánrové oblasti mohou plynule přecházet do jiných ţánrových sfér a jejich hranice vůči ostatním ţánrům se v historii elasticky mění. 9 1.2.1. Dělení ţánrů Dle Slovníku české hudební kultury jsou hudební ţánry děleny takto: Funkcionální ţánry: Jsou pokládány za historicky primární typy ţánrů. Jsou dané fungováním hudby v rozmanitých prostředích a vzhledem k různým potřebám (např. taneční hudba, církevní hudba, apod.). Formové ţánry: Jsou ustaveny dle aspektu hudební formy (např. madrigal, caccia, preludium, divertimento, nokturno, moment musical, pochod, polka, šanson, blues, symfonická báseň, ouvertura, symfonie, opera, muzikál atd.). Námětové (obsahové) ţánry: takové produkce, které směřují k určité výpovědi o realitě. Uplatňují se více v hudebně divadelní a vokální produkci, resp. v programní hudbě, měně v tzv. hudbě absolutní. jednotlivé ţánry se dále rozdělují a člení. Mezi ţánry existuje moţnost proměny, např. ze ţánrů funkcionálních se mohou stát ţánry námětové tím, ţe se oslabí původní funkční vazba. Funkcionální i námětové ţánry mohou být základem některých formových ţánrů. Stanovení ţánru je