Sborník Památníku Terezín
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
PAMÁTNÍK TEREZÍN TEREZÍN MEMORIAL ПАМЯТНИК ТЕРЕЗИН GEDENKSTÄTTE THERESIENSTADT Sborník Památníku terezín PAMÁTNÍK TEREZÍN TEREZÍN MEMORIAL ПАМЯТНИК ТЕРЕЗИН GEDENKSTÄTTE THERESIENSTADT Sborník Památníku terezín František Bidlo: Kellogova mírová cesta do Evropy (nedatováno) Antonín Pelc: Goebbels řeční, 1943 Adolf Hoffmeister: Hitler, Dolfus, von Papen, 1934 1 Josef Novák: U sousedů, 1934 2 Sborník Památníku terezín 3 © Památník Terezín, 2011 ISBN 978-80-87242-19-3 4 OBSAH Josef Průša – kápo v policejní věznici Terezín Ivana Rapavá (PT) ( 7 ) Walter Jacobi. „Vysloveně intelektuální typ“ v čele protektorátního SD Dalibor Krčmář (PT) ( 28 ) Velitelé strážní roty SS v policejní věznici Terezín Jan Vajskebr (PT a Národní archiv) ( 54 ) Opus magnum H. G. Adlera o ghettu Terezín Kritika standardního díla Jiří Kosta (emeritní profesor ekonomie) ( 66 ) Kulturní činnost rakouských vězňů v ghettu Terezín (1942–1944) Miroslav Kryl (UJEP Ústí nad Labem) ( 94 ) Pracovní nasazení terezínských vězňů v sudetské župě – Prosmyky a Mlékojedy u Litoměřic, Dlažkovice Tomáš Fedorovič (PT) ( 103 ) Německý archeolog Walter Lung a jeho působení v Protektorátu Čechy a Morava Miloš Hořejš (Národní technické muzeum) ( 119 ) Politické procesy s Šimonem Ornsteinem a Mordechajem Orenem – antisemitské tendence v komunistickém Československu Ivo Pejčoch (VHÚ) ( 142 ) Zprávy, recenze, literatura Miroslava Langhamerová (PT), Miroslav Kryl (UJEP Ústí nad Labem) ( 155 ) 5 Chronologický přehled činnosti Památníku Terezín v roce 2010 ( 160 ) Terezínská bibliografie za rok 2010 ( 167 ) 6 JOSEF PRŮŠA – KÁPO V POLICEJNÍ VĚZNICI TEREZÍN Ivana Rapavá, Památník Terezín Malá pevnost v Terezíně se do povědomí veřejnosti zapsala především jako po- licejní věznice pražského gestapa, jež byla zřízena v červnu 1940 a jako vězeňské represivní zařízení fungovala až do prvních květnových dnů roku 1945.1) Méně známé jsou ovšem její osudy v krátkém poválečném období let 1945 až 1948. Za účelem soustředění německého obyvatelstva2) zde vznikl internační tábor, jehož existence se po tragických zkušenostech s nacistickou mocí stala další smutnou kapitolou v historii Malé pevnosti Terezín. Svědkem obou dějinných událostí se stal Josef Průša, bývalý vězeň policejní věznice v terezínské Malé pevnosti a ná- sledně jeden z těch, kteří během prvních dvou měsíců po osvobození zajišťovali likvidaci věznice a podíleli se na založení internačního tábora. Věnujme nyní po- zornost životnímu příběhu Josefa Průši, na jehož pozadí se zrcadlí pohnuté oka- mžiky českých dějin. Josef Průša se narodil 3. října 1899 v Čakovicích. Před válkou pracoval ja- ko soukromý úředník, byl ženatý a s manželkou vychovával dvě dcery, Naděždu a starší Soňu. Torzovitost archivního materiálu nám neumožňuje se jakkoli blíže seznámit s jeho životem před tím, než se ocitl v policejní věznici gestapa v Terezí- ně. S jistotou nemůžeme ani konstatovat příčiny jeho zatčení. V jednom z pová- lečných výpovědních protokolů3) sám Průša za důvod zatčení označil svoje akti- vity v rámci odbojové skupiny ÚVOD v Praze. Charakter své odbojové činnosti ovšem blíže nespecifikoval. Josef Průša vypověděl, že byl zatčen 16. července 1942 v Čakovicích, a to příslušníkem pražské řídící úřadovny gestapa Hansem Sieber- tem. Celý následující rok strávil ve věznici na Pankráci. Během té doby absolvoval několik výslechů v nechvalně proslulém Petschkově paláci.4) Do policejní věznice v Malé pevnosti Terezín se měl dostat s transportem 10. září 1943 a setrval zde až do konce června 1945. V porovnání s ostatními vězni tedy v terezínské Malé pev- nosti zůstal poměrně dlouhou dobu, během níž byl mnohokrát přemístěn a určen na různé práce. Vůbec nejdelší dobu strávil Josef Průša v tzv. baukomandu (stavební koman- do), které spadalo pod velení dozorce Thomase Soukupa, od roku 1944 jej pak vedl Herbert Mende. Jednalo se o početně nejsilnější vnitřní komando, které zajišťova- lo drobné i větší stavební úpravy v pevnosti. V červnu 1943 se baukomando po- dílelo na nejrozsáhlejší stavební akci, kdy se započalo s výstavbou IV. vězeňského dvora.5) Průša byl v listopadu 1943 na kratší dobu umístěn do nemocničního od- dělení příslušníků SS jako ošetřovatel, poté se opět vrátil do baukomanda. V čer- venci 1944 byl umístěn na III. dvůr,6) kde se stal tzv. hofkápem. V tuto dobu zde vznikalo z terezínských vězňů tzv. komando Richard, které denně odcházelo na těžkou práci do nedalekých Litoměřic. Vykonávalo různé pozemní práce souvi- sející s budováním podzemního komplexu továren a s výstavbou pobočného kon- 7 centračního tábora v Litoměřicích.7) Jako hofkápo III. dvora Průša působil pouze několik měsíců. Na podzim roku 1944 se totiž odsud dva vězni pokusili o útěk8) a Průša byl bezprostředně poté z pozice kápa dvora odvolán a převeden zpět do baukomanda, avšak už za dva týdny se dočkal dalšího přemístění. Tentokrát se dostal na IV. vězeňský dvůr, kde již zůstal až do konce války. I zde byl Josef Prů- ša ustaven hofkápem. Toto rozhodnutí se jeví jako překvapující vzhledem k tomu, že byl z téže pozice na III. dvoře kvůli pochybení odvolán. Hofkápem IV. dvora se stal podle svých slov na návrh gen. Františka Melichara, který v tu dobu půso- bil jako písař na I. dvoře a na obsazování míst ve vězeňské samosprávě měl určitý vliv.9) Velitel věznice Heinrich Jöckel s návrhem souhlasil zřejmě proto, že se Průša jako hofkápo, až na onen zmiňovaný útěk dvou vězňů, v podstatě osvědčil. Vyzna- čoval se zvlášť dobrými organizačními schopnostmi, jichž bylo zejména ve správě IV. dvora, kde se nacházelo značné množství vězňů, bezesporu zapotřebí. Sám Průša po válce uvedl,10) že mu velitel pevnosti Jöckel přeci jen příliš nedůvěřoval, a proto ustavil druhým kápem IV. dvora Jaroslava Orzságha.11) Funkce kápa spadala do tzv. vězeňské samosprávy. Nejednalo se ovšem o sa- mosprávu jako takovou, protože její členové neměli možnost samostatného rozho- dování a museli plnit výhradně rozkazy dozorců.12) V rámci vězeňské samosprávy podléhal kápo IV. dvora přímo hlavnímu kápovi, tzv. hauptkápovi. Dle jeho po- žadavků sestavoval jednotlivá pracovní komanda a zařazoval do nich přesně daný počet vězňů. Hofkápo dále korigoval početní stav vězňů v jednotlivých celách tak, aby se všude pohyboval přibližně ve stejných relacích. Mezi hlavní povinnosti ká- pa IV. dvora patřilo vedení evidence jeho vězňů. Písemně zaznamenával příchody a přesuny vězňů z cely na celu, dále odchody vězňů, příp. datum a příčinu jejich úmrtí.13) Jak je tedy zřejmé, kápo dvora musel být organizačně schopný a do znač- né míry „zběhlý“ v administrativní práci. Kromě zmíněných povinností spočívala na kápovi dvora i poměrně značná zodpovědnost. Počet vězňů v celách, v koman- dech a při ranních a večerních apelech musel vždy přesně souhlasit. Pokud do- šlo k nesrovnalostem v počtu vězňů, byl za to potrestán právě odpovědný hofkápo společně s podřízenými kápy cely či příslušného pracovního komanda. Pozice kápa dvora v sobě nesla také určité výhody. Pozitivem jistě bylo, že hof- kápové nemuseli chodit na těžké práce. Dostávali také o poznání větší příděly jíd- la, což v bídných podmínkách, které ve věznici v Malé pevnosti Terezín panovaly, znamenalo významné přilepšení. Výhodou byla i možnost relativně volného po- hybu po pevnosti.14) Kápové tak přicházeli častěji do kontaktu s ostatními členy samosprávy a zároveň také s nově příchozími vězni, kteří jim poskytovali nejčerst- vější zprávy o průběhu a vývoji války. Josef Průša kápem IV. dvora Josef Průša se kápem IV. dvora stal někdy ve druhé polovině roku 1944.15) Z množ- ství poválečných vzpomínek přeživších vězňů16) můžeme alespoň částečně rekon- struovat jeho činnost a charakterizovat jej jako člověka. Naprostá většina býva- lých vězňů, kteří se o Průšovi ve své vzpomínce zmínili, jej hodnotila kladně, což 8 Josef Průša před celou č. 38, květen 1945 (PT) u kápů nebylo samozřejmostí. I přes prokazatelně dobrý charakter většiny kápů v policejní věznici v Malé pevnosti Terezín mohla za dobu jejich působení nastat situace, při níž byli nuceni ze strachu před dozorci vězně přinejmenším uhodit. Po válce se u jinak příznivě vnímaných členů vězeňské samosprávy sem tam objevila ona negativní svědectví.17) Tato skutečnost příhodně ukazuje určitá rizika spojená s funkcí kápů. Ti se na jedné straně snažili spoluvězňům co nejvíce pomáhat, na straně druhé ovšem museli respektovat a plnit neoblíbená nařízení dozorců. Josef Průša, zdá se, dokázal mezi požadavky vězňů a příkazy dozorců šikovně balan- covat. Přiléhavě tuto skutečnost vystihl bývalý vězeň Václav Vyšín, když na adre- su Průši poznamenal: „[…] uměl v tom bezvadně chodit“.18) V přítomnosti dozor- ců totiž na vězně okázale a záměrně nahlas křičel, čímž i u dozorčího personálu vyvolával dojem přísného a respekt budícího kápa. Průša potom vězně v tichosti uklidňoval a povzbuzoval v práci. Jeho taktika byla známá a vězni ji vnímali klad- ně. Uvědomovali si, že je Průša svým halasným nadáváním mnohdy zachránil před nevyzpytatelnými útoky dozorců. Hlasitý křik se pro Josefa Průšu stal cha- rakteristickým natolik, že je dokonce zachycen i v několika básních vzniklých v te- rezínské Malé pevnosti.19) 9 Část básně věnované Josefu Průšovi k svátku (PT) Ze svědectví bývalých vězňů v Malé pevnosti Terezín dále plyne, že byl Josef Průša výraznou osobností s přirozeným respektem. Mezi přednostmi Průši jako hofkápa je zmiňována především schopnost snadno organizačně zvládnout chod IV. dvora, zajistit naplnění jednotlivých komand a obstarat včasný nástup při ape- lech. František Šmíd např. popsal, jak si Průša dokázal poradit i ve svízelné situaci