Vedle Mne Jste Všichni Jenom Básníci“

„Vedle mne jste všichni jenom básníci“

Miloslav Topinka „Vedle mne jste všichni jenom básníci“ Znění tohoto textu vychází z díla - tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Trigon v Praze v roce 1995. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text re dakčně zpracován. §

Text díla (Miloslav Topinka: „Vedle mne jste všichni jenom básníci“), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb.

Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Verze 1.0 z 22. 11. 2019. OBSAH

...... 8 ...... 115 „VEDLE MNE JSTE VŠICHNI...... JENOM ...... BÁSNÍCI“ ...... 178 CHRONOLOGIE EDIČNÍ POZNÁMKA „Vedle mne jste všichni jenom básníci“

„VEDLE MNE JSTE VŠICHNI JENOM BÁSNÍCI“

(Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi) Nikdy nepřiznám právo psát nebo malovat než vidoucím. To znamená lidem dokonale a vědomě zoufalým, kteří přijali heslo zjevení-vzpoura, lidem, kteří se pozvedli proti všemu a kteří, hledajíce východisko, jsou si neustále vědomi, že je nenaleznou v mezích lidskosti.

ROGER GILBERT-LECOMTE

Na Rimbauda se lze dívat v jediné perspektivě, vPoezie, perspektivě život, poezie.myšlení Je jsou to tak u Rimbaudaskandální? neoddělitelněJeho dílo i život skloubeny. odkrývají takovou soudržnost, že jen těžko nalezneme podobnou. tvrdí – RenéPobývat Char, na Zemi jako básník,

říká pro změnu Hölderlin. - Znamení absolutna. Již jako dítě s pomněnkově modrýma očima a zdánlivě nevinným čelem. Oči upřené do dálky, jako vzdálená ml hovina, rozcuchané vlasy, zmačkané šaty. Dítě bez hraček,Nic obyčejného hadříků, sestarých v téhle papírů, hlavě nevyklube, krabic a cívek, to matka pálila. Když mu jeInteligent šest, otec- ní…,definitivně ale špatně mizí. skončí. Matka pak o sobě tvrdí, že je vdova. V tvrdí o něm ředitel gymnázia.

patnácti letech získává první cenu v akademické soutěži za latinské verše. Zkouška se konala od šesti hodin ránoMám do hlad dvanácti- v poledne. V devět hodin se šel ředitel gymnázia podívat, jak si jeho svěřenec vede. Neměl napsáno ještě ani slovo. , pro hlásil. Donesli mu namazané chleby. Snědl je, za dušeného smíchu – 9 – ostatních. Pak vzal pero a ani ne za tři hodiny vychrlil 82 latinských veršů. V té doběMé píše rodné i první město básně, je to nejidiotštější některé z nich ze jsouvšech otištěny. malých provinciálníchZároveň však, jakoměst… šestnáctiletý, Je to hrůza, píšeti vysloužili svému profesorovihokynáři, co naoblékají lyceu uniformu!…Izambardovi: Připadám si jako v cizině, nemocný, zuřivý, hloupý, roz- vrácený… Je to svinstvo!… Člověk je vyhnancem ve své vlasti!!! A

Rimbaud prchá z domova. První útěk 29. 8. 1870 vlakem do- Paříže. Je chycen, skončí za mřížemi, pak odvezen domů. 7. 10. druhý útěk, tentokrát pěšky a do Belgie. To už se rozhodl: nebu de dál studovat, bude básníkem. Třetí útěk 25. 2. 1871. Prodává hodinky, aby měl na vlak do Paříže. Protlouká se, jak se dá. Spí pod mosty, vybírá zbytky z popelnic.Už je Prolézá to tady! stánky bukinistů. Ani ne za čtrnáct dní se vrací domů, pěšky. Šest dní chůze. 18. 3. 1871 je v Paříži vyhlášena Komuna. říká Delahayovi. Podle toho, co Delahaye tvrdí později, se Rimbaud v půlce dubna vydává znovu do Paříže, mezi komunardy. (Doloženo je jen to, že 13. května je již zase v Charleville.) Přespává v kasárnách, které mu později splývají s vězením. Píše pro Komunu návrh nové revoluční ústavy. Je nadšený z anarchistů, Komuna je pro něho příliš nesmělá. Měla vyhodit do vzduchuDo prdele chrám s Bohem! Matky Smrt Boží, Bohu! Vítězný Pryč s obloukjakýmkoli i Národní řádem! knihovnu. Všechno je třeba zbořit a na troskách postavit novou společnost. Tato tajemná síla, světlo k nám Poeziepromluví. vytvoří Dostaneme nové lidi, se donové vědomého jazyky, nové vztahu civilizace, k ní, tak nové jako květy jsou imožná nové hvězdy.stromy a květiny… A pak??? Tam nahoře,, říká Delahayovi, na těch vzdálených hvězdách, jsou bytosti, co myslí, co uvažují, které mají možná vědu tisíckrát rozvinutější než obyvatelé Země. Proč bychom v budoucnu nemohli s těmito úžasnými bytostmi komunikovat, vyměňovat si poznatky, myšlenky?… Proč by nás nemohly naučit rozumět svému jazyku, své poezii? Pozemský život zůstane jen jako vzpomínka na

– 10 – primitivní, barbarské časy; budeme žít meziplanetární, vesmírný život. dopisů vidoucího. Chci být básníkem a pracuji na tom, (Citováno abych se dle stal Delahayova vidoucím záznamu.) To už je období. Jde o to dojít k neznámu1 - , píše Rimbaud 13. května 1871 Izambardovi Dva dnyNeboť nato, já vje dopise někdo ojiný. je Jestližedenáct letse staršímuv mědi probudí příteli polnice,Paulu Demenymu, není to její kterémuvina. To vje r. mi 1870 jasné: už pomáhámvyšla knížka své veršů, myšlence, to Rimbaud aby se vyklubala; vysvětluje: pozoruji ji, naslouchám jí: nasadím smyčec: symfonie bouří hluboko uvnitř, nebo naráz vy- razí ven. Kdyby ti staří blbci nepřikládali pojmu „já“ samé falešné významy, nemuseli bychom teď vymetat ty miliony koster, v nichž se od nepaměti hromadily výplody jejich vylízaných mozků. A to si říkali spisovatelé!… První prací člověka, který chce být básníkem, je poznání sebe sama, ale úplné; hledá svou duši, prohlíží si ji, pokouší ji, učí ji. A když už ji zná, musí ji kultivovat! Zdá se to prosté: v celém mozku probíhá přirozený vývoj; tolik egoistů se prohlašuje za spisovatele… Je třeba být vidoucím, stát se vidoucím. Básník se stává vidoucím dlouhým, nesmírným a vědomým rozrušováním všech smyslů. V dopisech vidoucího - Nalézt jazyk, jde o vidění. Vidět jinak, zahlédnout to, do tknout se neznáma. Vyslovit vše v jediném záblesku.Bude to jazyk od srdce kpíše srdci, ani budene sedmnáctiletý v něm obsaženo Rimbaud vše. Demenymu. Nový, univerzální jazyk, kde „vůně, barvy a zvuky si odpovídají“. Všechny jazyky světa, všechny řeči: řeč ptáků, řeč kamenů, řeč mraků i řeč větru, řeč sopečných

1 Ani ne čtyři roky před smrtí odpovídáV dopise Martin z 15/5 Heidegger si na otázku, Rogeru jakým Munierovi způso- bemna anketu zůstává o Rimbaudovi, básník „žitý“, publikovanou odpovídá Rimbaud později sám: v Archives když budoucí des lettres básníci modernes, začnou na1976 horizontu, pod názvem kam „Dnes,došel on Rimbaud…“: sám: „dochází k neznámu“. A známe dneska opravdu horizont, jaký Rimbaud „viděl“? Váhám s odpovědí, zůstávám raději u otázky.

– 11 – výbuchů i řeč hvězd, řeč ticha. V každém slově je cítit ten hvězdný vítr, ten vír, malstroëm, který Rimbauda unáší k mlčení, k tichu na konci řeči. VidoucíRimbaudovi ví, nejde o formální výboje, o cvičení obraznosti. Nejde tuže člověkuž ani onení psaní, omezen o poezii, na svou ale osochu proměnu z masa vnímání, a krve. Přesahujeproměnu jividění. první nimbus, který říká jeRolland pocitovým de Renéville, tělem. Středověcí Lecomtův okultisté druh z „Vysoké je nazývali hry“, hvězdným pro jeho zářivost… Toto vzdušné tělo, jež je pokračováním a přesahem našeho těla, nemá pevnost masa a kostí. Stačí jediný vjem, a promění se.

Okamžik proměny, kdy se člověk stává vidoucím. Ta nejzáklad nější básnickáProbudit zkušenost, v člověku nejen schopnost představovaná, odpovídat psaná, nejjemnějším ale přede všímzáchvěvům, žitá, se jimiž vším jsou osobním tvořeny rizikem. vyšší stavy Balancovat hmoty nad propastí, na ostří nože. nabývá jasnozřivosti, která mu umožňuje nahlížet skutečnosti, o nichž většina lidí nemá ani, dodává tušení… Rolland Myšlenky de seRenéville. mu stávají Rimbaud viditelnými tak jako tělesa. dopisu vidoucího Básník pak vymezí množství neznáma, probouzejícího se v pravou chví- li v Probouzetuniverzální se. duši: To nabídne slovo se ještě v víc než jenom formuli opakuje své čtyřikrát.myšlenky, než záznam svého pochodu k pokroku… - neznáma spícího…, pak spící probouzející (Původně zdeobludnou napsal Rimduši, baud přeškrtl a přepsal na .) Jedinou možností, jak se stát vidoucím, je vytvořit - píše Rimbaud Demenymu. Stát se odporným, cynickým, krutým, ponořit se do bahna. Proměnit, zcela rozrušit všechny smysly. Ja kýkoli prostředek je k tomu dobrý. JakékoliNebyl to šílenství, člověk, co droga, by se spokojil zločin, sagrese. teoriemi Již jako dítě si tiskne oči pěstmi, aby zahlédl jiskření. Boří se do hlíny, do bláta, aby zahlédl Přijeďte,hvězdy. drahá, velká duše, čekáme Vás . , řekne o něm jeho přítel Delahaye. To už Verlaine odpovídá na jeho úpěnlivý dopis slovy:

– 12 – Plavba .

Rimbaudova kresba ze „sešitu desetiletého“, nazvaná Menší ze dvou gymnazistů křičí: „Pomóc!“ Opilý koráb - Začátkem září 1871 píše Rimbaud a koncem září odjíždí do Paříže. „Vyhoštěného anděla“ se ujímá Verlaine. Ne ohrabané pohyby, samá ruka,Málomluvný samá noha, chlapec, s výrazem jako velký pes. Mluví přerývavě, spíš nesměle, snadno se červená. Odpovídá jednoslabičně,Záměrně se vzdorovitě.snažím žít co nejzhýraleji. říká sedmnáctiletá Verlainova žena Matylda, která čeká dítě. Čistota dítěte, které se miluje s letní jitřenkou, prolíná s „nádhernou perverzní pubertou“, jak to pojmenoval Mallarmé. Spouští se, opájí se zlem. Pěstuje si ve vlasech vši, aby je mohl házet po každém kněžourovi. Koňům fouká do nozder tabákový- kouř. Rozbíjí a trhá, na co přijde, krade krucifix ze slonoviny, lovecký nůž Verlainova tchána, nemyje se, je drzý, chová se jako hulvát. Ver laine s přáteli mu dávají tři franky denně na jídlo. Mistr Banville mu nabídl bydlení v podkroví svého domu. RimbaudVáš ztropí Opilý výtržnost, koráb je objevujepěkný, ale se nemyslíte, nahý v okně že by a bylovyhazuje dobré zavšivené říci hned na prádlo. začátku: Je to já týž jsem mistr ten Banville,koráb, který… který – Tenmu starejpo příjezdu blbec! do Paříže říká:

zamumlá jen Rimbaud při odchodu.

– 13 – Rimbaudova kresba píšící ženy (zřejmě Rimbaudovy matky)

Mladý rebel se znamením absolutna První přijímání (1866). Sevřená pravá ruka v pootevřeném misálu U mrtvé krysy

Jinak se baví „dobrými vtipy“: v hospodě požádá Verlaina a doktora Crose, aby položili ruku na stůl, že jim předvede pokus. Pak vytáhne z kapsy nůž a pobodá je do zápěstí. Verlaina navíc na stehnech. Na fotografa Carjata se vrhá s nožem, vytaseným z Verlainovy hole. Právě od Carjata je ta nádherná RimbaudovaTen šílenecfotografie, je schopný na které všeho! má oči jako anděl, nebo spíš jako hvězdy. Postupně se s tím „zasrancem“ a zlodějem už nikdo nestýká. Doktor Cros je s Rimbaudem v kavárně. Odejde na záchod, a když se vrátí, vidí, jak mu pivo ve sklenici divně bublá. Rimbaud mu tam „z legrace“ nalil kyselinu sírovou. Cabanerovi zase tahle „malá ropucha“nasrat. nastříká sperma do sklenice s mlékem. Občas mizí mezi tuláky. Vrací se s propadlýma očima a na vše odpovídá jedním slovem: Verlaine pak, zřejmě ze – 15 – zoufalství, píše anonymní dopis Rimbaudově matce, aby si Arthura zavolala zpátky. V Nicotnébřeznu 1872studie, se Fotografie tedy vrací minulých do Charleville. časů, Hranice Sedí v světa městské, ale knihovně a čte, na co přijde. V květnu se však Duchovníhovrací do Paříže. lovu, Píše všechny tyto texty se ztratily. Zničen je i rukopis pravděpodobně rozzuřenýmA tak se záměrně Verlainovým proměnil, tchánem. aby mohl Rozrušování vstoupit do všechneznáma, smyslů. Snaha učinit se vidoucím. Riskovat vše, odvrhnout jakoukoli jistotu. řekne o něm Roger Gilbert-Lecomte.* * *

Má noclehárna byla pod Velkým vozem. Toulá se,křídla přespává se nehlučně pod širým zdvihla. nebem. závoje úsvitu Pak přichází okamžik proměny. „Bledé záblesky světla“, Odkrývá, plachým dotýkáním, v chuchvalcích mlhy. Svítání, tu nevyslovitelnouTeď je to v chvíli noci, kdyzačátku, dřu. Odzrození půlnoci něčeho do rána nového, do pěti. vnímá Minulý Rimbaud měsíc snadjsem nejostřeji.měl pokoj vV ulicičervenci Monsieur-le-Prince, 1872 píše z Paříže s oknem příteli do Delahayovi: zahrady lycea svatého Lud- víka. A pod tím úzkým oknem obrovské stromy. Ve tři hodiny ráno svíčka bledne: všichni ptáci na stromech se rozkřičí naráz: konec. Je po práci. Musel jsem se dívat na stromy, na oblohu, které se zmocni- la tahle nevýslovná hodina, první zrána. Viděl jsem ložnice v lyceu, zcela ztlumené. A již je tu přerývavý hluk, dunivé, rozkošné drkotání kár po bulvárech. – Pokuřoval jsem ze své dýmčičky a plival na taš- ky střech, protože ten můj pokoj byla mansarda. V pět hodin jsem si šel koupit nějaký chleba; to je ta pravá hodina. Všude už je na nohou plno dělníků. To je pro mě hodina, kdy se opíjím u obchodníků s vínem. Vracel jsem se pak něco sníst a uléhal v sedm hodin ráno, kdy slunce už vyhánělo svinky z úkrytu pod taškami. Ranní letní úsvit

– 16 – a večery v prosinci, to mě tu vždycky přivádí do vytržení.

Rimbaud- se probouzí se sluncem, ve tři ráno, na hranici mezi dnem a nocí. Najednou, jakoby trhlinou v čase, vytryskne světlo. Rozbřesk, sví tání. Ticho se protrhne, křik, všechno je v pohybu, chvějí se Sluncekřídla jeptáků. úmorné Něco a končí,ráno mrzne, a zároveň něco začíná. A navíc ostrý kontrast letní jitřenky a prosincových nocí. Kontrast mrazu a žáru.Svítí slunce a mrzne, to je otrava! píše Rimbaud v květnu 1873 z Roche. O dva roky později, v dopise ze Stuttgartu, vnímá totéž: * * *

Co je to pro nás, mé srdce…, Jeden z nejúžasnějších textů, který začíná slovy napsal sedmnáctiletý Rimbaud zřejmě nedlouho po svém příjezdu do Paříže, nebo možná ještě o pár měsíců dříve, po krvavém potlačení Pařížské komuny. Báseň, pro Rimbauda poněkudZávrať. nezvykle, zůstala bez názvu, teprve jeho posmrtný švagr Paterne Berrichon ji pro vydání z roku 1912 „iniciativně“ pojmenoval Co je to všechno pro nás, krev, vraždy, skřeky pomsty, peklo vzpoury,zlatý všechny oheň. ty hrůzy? Nic. Vůbec nic. Průmyslníci, princové i císařové, republiky, celé národy, všechno bude smeteno, všechno stráví Pryč s justicí, pryč s dějinami, zuří Rimbaud. Ale to nestačí. V textu se bortí oceán, vybuchují sopky, mizí kontinenty. Všechno se hroutí. Země se kymácí, rozpouští,To nic není! taje. Jsem Rimbaud v tom, jsem cítí, bezustáníjak se chvěje. v tom. A náhle, bez jakéhokoliSezóně přeryvuv pekle (verš předtím totiž končí čárkou), zcela ztlumeně dodává: a zmizím pod zemí.(Rimbaud / To není si nic: v jdu po ní stále. předvídavě vyhradil jakoprávo Ó, na toť překlad: nic! Zhola Nezval nic: jsem ten stále,závěrečný stále jsem! verš Takžetotiž překládá raději originál: jako… Ce n’est rien! j’y suis! j’y suis toujours. A Svatopluk Kadlec

)

– 17 –

Faksimile Rimbaudova dopisu Izambardovi. Při druhém útěku z domova nechává matka hledat Rimbauda četníky. 1/11/1870 ho Izambard nalézá u svých „tet“ v Douai. Předává ho četníkům. 2/11/1870 mu Rimbaud píše z Charleville. Jsem v tom. Bezustání. BeznávratněNalézt v tom,místo až a po formuli uši. Je jedno, jestli v Charleville, v Paříži, na Jávě či v Africe. Není z toho úniku. Až do smrti. Stále zde, na tomto místě. (Iluminace,- Tuláci). Ať dělá, co dělá, ono „tady, zde“ zůstává. Ale „zde“Tady znamená v Adenu, ujako Rimbauda kdekoli zároveňjinde; lepší „kdekoli možná jinde“, v Adenu upozorňuje než jinde, jeden tady z jsem jeho neznámý,nejzasvě cenějšíchtady se na současných mě úplně zapomnělo… znalců a interpretů, Alain Borer. - (dopis rodině z 10/9/1884). Roger Munier, kterého tak pronikavě zasáhlo setkání s Martinem Heidegge rem, mluví dokonce o „pasti“ místa. Kdekoli se Rimbaud ocitl, cítil- se vězněm místa, které ho obklopovalo,Jsem zde na ztuhlého armorické času pláži a prostoru. Téměř jako obseseNení se zdepak nikdo vrací krátké příslovce „zde“,Vyhoštěn „tady“, „od sem tud“, „sem“,Hrůza francouzský postav a „ici“.věcí, co jsou zde Zde (Sezóna se bude hvízdatv pekle, Zlána krev).bouřku (Sezóna,Na Pekelná shledanou noc). tady kdekoliv (Životy I). Já, který se tady dusí (Jitro opojení). Bezustání(Všední zavřený nokturno). tady v té nemožné ardenské oblasti (Demokracie). (Charleville,Jak dopis ale tady Izambardovi vymýšlet kruťárny?z 12/7/1871). (Charleville, dopis ze srpna (Vrať1871 se,Demenymu). vrať, drahý příteli, jediný příteli, vrať se. Přísahám(Roche, ti,dopis že budu z května hodný…), 1873 Delahayovi). V dopise Verlai- novi z Londýna, 4/7/1873 Něco tady odtud, zvyklosti tady se „zde“ objevuje třikrát.Tady To setéž neděje „zde“ vvůbec dopise nic Delahayovi ze Stuttgartu z 5/3/1875. Přijel jsem sem (Stuttgart, dopis rodině ze 17/3/1875). - (Charleville, dopis Delahayovi ze 14/10/1875). Přijel jsem (Janov, sem 17/11/1878; po desetidenní dopis plavbě, rodině, a je tov němž sotva ječtrnáct popi sovándní, co přechodse tady poohlížím přes svatého Gottharda;Je tady slovo vedro „cesta“ jako se v zde létě opakuje v Roche 14krát). Zítra 16. února to budou právě dva měsíce, co jsem (po zde práci)zaměstnán… … Je zde jen skalnatá suť, řeka a(dopis moře… rodině Bylo znás Alexandrie zde nanejvýš z prosince dvacet 1878). Evropanů… Zde na Kypru pro

– 19 – mě bude práce vždycky Hledal jsem práci ve všech přístavech Rudého moře, v Džeddě, Suákinu, Massaue, Hodejdě atd. Dorazil (vše v jsemdopise sem, rodině když jsemz Larnaky, to zkoušel… 15/2/1879). Tady jsem v kanceláři obchodníka s kávou… ale jestli zde zůstanu, a je třeba, abych tu zůstal… Jsem zde jak vězeň (rodině z Adenu 17/8/1880).Mám se tak dobře, jak se tady člověk může mít… Ale protože jsem v Adenu jediný trochu inteligentní zaměstnanec, (Aden, po 25/8/1880,dvou měsících, rodině). co jsem zde… Vyrazil bych asi na Zanzibar, kde je co dělat. Ostatně, zde taky… Je zde 40 stupňů vedra, uvnitř v domě: člověk tady vypotí litry vody denně (d Jsem ještě tady, ještě nějakou dobu opisZde rodině je naše z Adenu, filiálka… 22/9/1880). Dováží se sem všechno zboží z Evropy, na velbloudech. (Aden, 2/11/1880). Nemáme zde A pravidelnou po příjezdu poš do- Hararu,tu… Jsem v zde dopise v zemi z 13/12/1880: Galla. – Nepočítám s tím, že zde zůstanu dlouho… Nesmíte si myslet, že ta země tady je úplná divočina Kdo ví, jak dlouho zde zůstanu? U Vás je léto, a tady zima, to znamená, že je sice dost teplo, (Harar, ale 15/2/1881, často prší rodině). Do Hararu mi už nic nepište.(Harar, Velice 16/4/1881). brzy odjíždím, a je málo pravděpodobné, že se sem kdy vrátím (Harar,Každopádně, 4/5/1881). pokud odtud odjedu, dám Vám vědět Pošlete mi mapu nemohu se bez ní obejít, (Harar, a 9/12/1881).tady ji nikdo nemá Tady nic nového (Aden, 10/5/1882). V (Hararu), (Aden, 10/7/1882). (Harar, 21/12/1883). Můj životdopise tady rodině je doopravdy z Adenu, zlýdatovaném sen… Jsem 5/5/1884, však odsouzen se slovo žít „zde“ ještě objevujedlouho tady 10krát, v tom z prostředí,toho 4krát možná nahuštěno navždy. v odstavci o šesti řádcích. Už je to šest týdnů, co zde jsem bez práce; a k tomu vedra, co zde jsou, to už je absolutně nesnesitelné. Jenže Koncem když se téhož to tak měsíce, vezme, 29/5/1884:je zřejmé, že jsem sem nepřijel proto, abych byl šťastný. Sezóně v pekle, Alchymii slova, Měl jsem (V něco objevených docela jinéhonáčrtcích na práci,k než žít. přesněji k lze nalézt větu, kterou v konečné verzi Rimbaud vypustil: )

– 20 – Rimbaudova kresba asi z roku 1870

Nevím, jak zde tentokrát přežiju léto… zdraví mámO rok zničené, později, jeden v dopise rok tady rodině se vyrovná z Adenu pěti (14/4/1885), jinde… Všechno je výrazu je zde strašně„zde“ použito drahé. 14krát. Piju jenom čistou vodu, a přijde mě to na patnáct měsíčně!… Žije se zde strašně zle… Život, co se zde vede, je ten nejstrašnější na světě; zcela určitě už tady příští rok nezůstanu… frankůV Adenu očekávají válku, a tak předělávají celý systém opevnění. Docela by mě potěšilo vidět tohle místo rozdrcené na prach – ale ne, dokud jsem zde! Ostatně doufám, že dál už svůj život nebudu muset zbůhdarma utrácet na tomhle prašivém místě. P. Ilg sem dorazil koncem prosince 1888, ze Zejly, se čtyřicítkou velbloudů… Harar 25/2/1889, dopis cestovateliZde Borellimu: nic nového: orgie velikonočního týdne skončily… Harar 30/4/1889, dopis Ugo Ferrandimu: Vůbec zde není chladněji než v Egyptě. V poledne jeA z30 nemocnice až 35, v noci v Marseille, od 25 do po 30 amputaci stupňů… Teplotanohy, 10. v červenceHararu je 1891 tedy mnohemsestře Isabelle: příjemnější, hlavně v noci. Odjíždím. Doktor mi řekl, že mohu jet a že udělám líp, když Marseille, 20/7/1891, sestře Isabelle:

– 21 – nezůstanu v nemocnici… je tedy zbytečné psát mi sem, velice brzo už budu na cestě.

„Jsem v tom, jsem bezustání v tom.“ Až do smrti.

Rimbaudův náčrtek nosítek, které si dal zhotovit na svou poslední cestu z Hararu do Adenu (duben 1891). * * *

– 22 –

Faksimile jednoho ze čtyř lístků poznámek, psaných ve spěchu tužkou na „cestě smrti“ z Hararu do Warambotu Dost! To je za trest. – Ach! plíce hoří, ve spáncích hučí! noc se mi převaluje v očích, toKupředu! je tím sluncem! srdce… končetiny…

(Sezóna v pekle, Zlá krev)

jako rány kladivem do čéšky, každou minutu. Bolesti v pravé noze se objevují v únoru 1891, Nemohl jsem udělat sebemenší pohyb, kvůli Koleno těm strašným víc a víc natéká,bolestem noha jsem už vůbec skoro nespal. ztuhla. Při- chůzi Rimbaud kulhá. Nezbývá mu než ulehnout. Po stel si nechává přenést k pultu, mezi okno a pokladnu, aby viděl, co se děje na dvoře. Z okna je vidět i na váhu. Koncem března však firmu uzavírá a rozhoduje se odjet. V Hararu není žádný doktor. Nemůže čekat, musí dát do pořádku plno věcí. Už takhle prodělal několik tisíc franků. Navíc jeho společník, César Tian, mu dluží 37 450 franků.- Podle vlastního náčrtku si dává zhotovit nosítka přikrytá plachtou, najímá 16 černých nosičů a 7. dubna vyráží do Adenu. Je to cesta smr ti. Po 12 dnů ho nesou 300 kilometrů pouští, která odděluje náhorní rovinu Hararu od přístavu Zejly. Nosítka, pro která je v amharštině stejný výraz jako pro trůn,Celou alga, cestuse napůl jsem rozpadají. se z těch nosítekLidi jsou nemohl zcela anivyčerpáni, zvednout. tělo Přímo se kroutí na místě, v bolestech. kam mě Cesta položili, z Hararu nade do mnou Warambotu vždycky roztáhlia odtud plachtu.do přístavu Při okraji Zejly. nosítek jsem rukama vyhrabal díru. Jenom se strašnými potížemi se mi podařilo trochu převrátit na bok, abych do té díry mohl jít na stolici. Pak jsem to zasypal hlínou…

píše později, 15/7/1891, z marseillské nemocnice sestře Isabelle. Ale během té

– 24 – cesty pouští si poprvé v životě píše deník. Čtyři lístky poznámek, psaných ve spěchu tužkou. S častými škrty, přepisováním. Nic než suchý záznam, vrhaný na papír za šílené bolesti. Příchod, odchod, zůstat, vyrazit, utábořit se. Drama v poušti a běsnění živlů, nic než holá, neosobní fakta. Žádný patos, žádná přetvářka. Jenom rytmus.- Vše ostatní ztrácí smysl. Už není žádná jiná cesta, není žádné „mimo“. Zůstává jen text kost a kůže. Nikdy nebyl Rimbaud tak vzdálený poe zii, jako v těchto 11 zlomcích. Ale co je to vlastně poezie? Úterý 7. dubna Odchod z Hararu v 6 hod. ráno. PříchodI. do Degadallalu v 9.30. Bažiny v Egonu. Horní Egon, 12 hod. Z Egonu do pevnosti Ballaua, 3 hod. Se- stup z Egonu do Ballauy velice namáhavý: pro nosiče, kteří se hroutí na každém kamínku, i pro mne, kterého každou chvíli málem vyklopí. Nosítka jsou už napůl rozpadlá a lidi dočista ubití. Zkouším to jet na mule, nemocnou nohu přivázanou ke krku; za pár minut musím dolů; znovu se položit na nosítka, ta už ale zůstala asi kilometr vzadu. Příchod do Ballauy. Prší. Po celou noc zuřivý vítr

Středa 8. Vyrážíme z Ballauy v 6.30. Do GeldessyII. vstupujeme v 10.30. Nosiči se vyptávají. Není už nic, co by jim dalo tak zabrat, jako sestup do Ballauy. Ve 4 hodiny v Geldesse bouřka. Noc, vydatná rosa, a chladno.

Čtvrtek 9. Odcházíme v 7 hod. ráno. PříchodIII. do Grasley v 9.30. Je třeba počkat na abbana2 a velbloudy, co zůstali pozadu. Oběd. Vyrážíme v 1 hod.

2 Abban – amharsky vůdce karavany.

– 25 – Příchod do Bussy v 530. Vyloučeno dostat se přes řeku. Rozbíjíme tábor společně s p. Donaldem, jeho ženou a 2 dětmi.

Pátek 10. Déšť. Zvednout se před 11. hodinouIV. je vyloučeno. Velbloudi odmítají náklad. Nosítka se přesto vydávají na cestu. Do Wordži se dostávají za deště, ve 2 hod. Po celý večer a celou noc čekáme na velbloudy, kteří nejdou. Prší 16 hodin v jednom kuse, a my nemáme ani potraviny, ani stan. Trávím ten čas pod abyssinskou kůží.

V . Sobota 11. V 6 hod. posílám 8 mužů hledat velbloudy a se zbývajícími zů- stávám ve Wordži. Čekáme. V. dorážejí ve 4 hod. odpoledne a my konečně jíme, po třiceti hodinách3 hladovění (půstu), z toho 16 hodin na dešti.

Neděle 12. Z Wordži vycházíme v 6 hod. KottemVI. procházíme v 8.30. [Zastávka] u řeky nedaleko Dalahmalej, 10 hod. 40. Znovu se zvedáme ve 2 hod. Rozbíjíme tábor v Dalahmalej, ve 4.30. […] mrazivý […] Velbloudi přicházejí až v 6 hod. večer.

Pondělí 13. Vyrážíme v 5.30. Příchod do BiokabobyVII. v 9 hod. Táboříme.

3 V. – Rimbaudem použitá zkratka pro velbloudy.

– 26 – Úterý 14. Vyrážíme v 5.30. Nosičům se jde VIII.velice těžko. V 9.30 zastávka v Arruí- ně. Při příchodu se mnou práskli o zem. Ukládám 4 tolary pokuty: Múned Sújn, 1 tol.; Abdulláhi, 1 tol.; Abdulláhi, 1 tol.; Bakér, 1 tol. Vyrážím ve 2 hodiny. Příchod do Samada v 5.30.

Středa 15. Vyrážíme v 6 hod. Příchod do LasmanéIX. v 10 hod. Znovu se zvedáme ve 2.30. Příchod do Kombavorenu v 6.30.

Čtvrtek 16. Vyrážím, 5.30. Procházíme Ensou.X. Zastávka v Duduhasse v 9 hod. 1 5 Tam nalezeno 10 /2 das 1 R. Vyrážím, 2 hod. Dadap, 6.15. Nalezeno 1 6 4 5 /2 vbl 22 das 11 kůží: Adauli.

Pátek 17. Vyrážím z Dadapu, 9.30. PříchodXI. do Warambotu ve 4.30.

4 Das – zřejmě zkratka pro dabulas, amharský výraz pro jednotku míry či váhy pro obilí nebo kávu; odpovídá asi jednomu metrickému centu; význam byl- rozšířen i na pytel obsahující toto množství kávy nebo obilí. 5 R. – s největší pravděpodobností jde o remingtonku, zdokonalený druh puš ky, dodávaný evropskýmichx obchodníky v Habeši králi Menelikovi; Rimbaud se do obchodu se zbraněmichameaux pouští poprvé již1 v r. 1885. 6 Vbl., v originále , Rimbaud tak ve své obchodní korespondenci občas zkracuje slovo , velbloudi. 5 /2 velblouda není nesmysl, v Habeši se tenkrát počítali velbloudi nikoli podle počtu zvířat, ale podle toho, co se na ně může naložit; půl velblouda je tedy velbloud, na kterého lze naložit jen polovinu obvyklého nákladu.

– 27 – Rimbaud ve třiceti letech (kresba Paterna Berrichona)

Po příchodu do Zejly exploduje továrna na munici. Pavouci prchají, slaměnéDo chýše Zejly hoří. jsem Zvedá dorazil se celývítr. zničený,Nosítka, ochrnutý. přivázaná Mohl jen dvěma jsem si lany, zde seodpočinout pohupují jen ve čtyřivzduchu, hodiny, Rimbauda než odplouval v nich parníknakládají do Adenu.na parník Hodili do měAdenu. na palubu i se slamníkem, na kterém jsem ležel (museli mě nahoru na loď vytahovat na nosítkách!), a tři dny jsem si musel protrpět na moři, bez jídla. V Adenu znovu spouštění v nosítkách. Strávil jsem několik dní u p. Tiana, abych vyřídil naše obchodní záležitosti, a pak jsem se vydal do nemocnice. Tam mi po dvou týdnech anglický doktor doporučil odjet co nejrychleji do Evropy. - (Z dopisu sestřeDostal Isabelle jsem z marseillské nemocnice, 15/7/1891). V Adenu je konečně v evrop ské nemocnici. Je tu jediný pokoj pro platící pacienty.

– 28 – ho! Už je to píše šest 30/4/1891 dní, a nijak z se Adenu to nelepší, matce. jenom Vyděšený tím, že anglický jsem v klidu,doktor bolest chce nohudost povolila… okamžitě Stala uříznout, se ze pakmne se kostra: rozhoduje jde ze ještě mne párstrach. dní Zádapočkat. mám od ležení už celá opruzená; nespím ani minutu. Přitom je tu hrozné vedro. Nemocniční jídlo, za které navíc dost platím, je příšerné. Ne- vím, co dělat. Na druhé straně jsem ještě neuzavřel vyúčtování s mým společníkem, p. Tianem… Měl bych z toho vyjít asi s 35 000 franků. A mohl jsem mít víc; jenže kvůli tomu nešťastnému odjezdu ztrácím několik tisíc franků. Rád bych se dal přenést na parník a jel se léčit do Francie. Cesta by mi navíc pomohla něčím zaplnit čas. Navíc ve Francii jsou jak lékařská péče, tak i léky laciné a mají dobrou pověst… Ale všechny parníky do Francie jsou teď bohužel neustále plné, v tuhle roční dobu se všichni vracejí z kolonií. A já jsem ubohý mrzák, kterého je třeba velice opatrně přenášet. - - 9. května nakonecPřijeďte do Francie ještě odplouvá.dnes, ty nebo Po Isabella,13 dnech rychlíkem plavby ko do Marseille.nečně Marseille, V pondělí nemocnice ráno mi Početí. amputují 22. nohu.května Nebezpečí ve 2.50 hod. smrti. v noci Nutno po vyříditsílá matce vážné telegram: věci. Arthur. Nemocnice Početí. Odpovězte. Před pár dny jsem dostal poštu z Hararu od Dimitriho; vypukl hladomor, Pravou nejméně nohu 50mu lidí amputují denně chcípá 27. května. hlady. 29/5 Tessama mu zemřelpíše Sotiro 30/4 ze na Zejly: dyzentérii. Dimitri odjel do Bordelu starého Christa, už neměl co jíst.

(Počátkem června- Sotira postřelili, měsíc proležel.) Excelence, jak se Vám daří? Přeji VámTři dobré dni po zdraví amputaci a samé píše úspěchy. Rimbaud Kéž „uklidňující“ Vám Bůh dopissplní vše,guverné co si přejete.rovi Hararu, Nechť rasu se Váš Makonnenovi: život odvíjí v pokoji. Píšu Vám z Marseille, ve Francii. Jsem v nemocnici. Před šesti dny mi uřízli nohu. Teď se mi již daří dobře, do dvaceti dnů budu zdráv. Počítám, že se za pár měsíců vrátím do Hararu a pustím se do obchodu jako dřív…

24. června,

– 29 – Dnes jsem to zkusil chodit o berlích, ale svedl jsem jen pár kroků. sestře Isabelle: - Další dopisy do Afriky, Sotirovi, Armandu Savourému, Harar.Césaru ŽádnáTianovi. ze Počítá, zpráv, žeco sechodí vrátí. z Hararu, Koncem není června taková, se rána abych zajizvi tam znovula, objednává rozjel obchod. protézu. Od César Vašeho Tian odjezdu píše Rimbaudovi nedorazila z 11/6 Hararu z Adenu: žádná karavana… Káva je stále pořádně drahá, stejně jako kozí kůže a cibet ky. Politická situace v Habeši je špatná, mluví se o válce mezi rasem Allulou a Debbehem na jedné straně, proti Moganovi, kterého pod- porují Italové. Nepřímo by se tyto události mohly projevit i v Hararu, takže Vaše rodina má pravdu, když si myslí, že Vašemu kapitálu je lépe v jejích rukou než někde na cestě z Hararu.

Rimbaud pár dní před smrtí. Kresba sestry Isabelly

– 30 – - Rimbaud se obává, že v nemocnici chytne infekci, a tak 23. čer vence odjíždí vlakem na statek v Roche. Jeho stav se nelepší, ra kovinný nádor metastázuje. Je paralyzována i druhá noha. Paže je nemohoucí, dopisy Rimbaud už jen diktuje. Pije odvary z vlčího máku, co mu o šest let mladší sestra Isabella trhá v noci na zahradě. Leží při zavřených okenicích, vykládá o Hararu, o koloniálu. Občas točí klikou flašinetu, který má u postele. Chce za každou cenu odjet. Směr Marseille, a odtud první lodí do Egypta a Adenu. V předvečer odjezdu ani na okamžik nezamhouří oko, přesto 23. srpna zmešká- vlak. Do oběda čeká na další. Večer je v Paříži. Přes naléhání Isabelly, která ho doprovází, se nechce zastavit, chce rovnou na Lyonské ná draží a do Marseille. Stav se ale prudce zhoršuje, a tak místo na loď do Adenu musí 24. srpna v Marseille znovu do nemocnice.Když v noci spí, má hr Celézostrašné tělo je sny ochrnuto. Úzkostný pot, šílené bolesti, tlumené mor fiovými injekcemi.mi začíná Dokonce vyprávět uvažuje neuvěřitelné o sebevraždě. věci, které si před- stavuje,ů že se v nemocnici, píše Isabella v noci matce staly… 22/9 Zlobí z marseillské se, když mu nemocnice. nevěřím… ObviňujePo probuzení ošetřovatelky a dokonce i milosrdné sestry z odporných věcí, které nemohou být pravda; říkám mu, že se mu to asi zdálo, ale on tvrdošíjně trvá na svém a prohlašuje, že jsem hloupá husa a pitomec. Dávám se do stlaní jeho lůžka, už je to víc než týden, co odmítá, aby ho na chvíli přenesli: strašně ho bolí, když ho chtějí nadzvihnout a posadit do křesla… Jeho levá noha je stále studená a celá se třese, má v ní velké bolesti. Také levé oko je napůl zavřené. Někdy trpí tak silným bušením srdce, že se až dusí. Říká mi, když se probudí, že cítí, jak mu hoří hlava i srdce. A stále ho píchá na prsou a v zádech, na levé straně…

(Isabella, 4. října) Ilu- minací,O jeho posledních okamžicích nevíme nic. Jen z dopisů Isabelly- víme, že blouznil, že měl úžasnéSezóně vidiny, v pekle. srovnatelné s obrazy z nebo naopak upadal do stavu naprosté apatie. Slova se sklá dají do podobných vět jako v Isabella ničemu z toho

– 31 – - nerozumí. Snaží se pochopit, je plná dobré vůle – ale je mezi nimi hluboká propast. Tatáž propast, co se už dávno rozevřela mezi Rim baudemSmrt přichází a ostatními velkými lidmi. kroky. Mluví Již jakýmsi ve svém cizím,posledním nesrozumitelným, dopise jsem Ti jinýmpsala, drahájazykem. maminko, že jeho pahýl je silně oteklý. Teď je to obrovský zhoubný nádor mezi kyčli a břichem, těsně nad kostí: avšak samotný pahýl, který byl předtím tak citlivý, tak bolestivý, ho teď už téměř nebolí… Největší bolesti má v té své ubohé hlavě a v levém rameni. Avšak nejčastěji upadá do letargie, která vypadá jako bdělý spánek, během něhož až obdivuhodně jasně vnímá sebemenší hluk či šum. Na noc mu pak dávají injekci morfia. Když nespí, dovršuje svůj život v jakémsi ustavičném snění. Říká podivné, zvláštní věci, velice tiše, hlasem, který by mě okouzlil, kdyby mi neprobodával srdce. To, co vykládá, jsou sny – a přece to vůbec není totéž, jako když blouzní v horečce. Člověk by řekl, a já tomu věřím, že to dělá naschvál. Jak tak šeptal všechny tyhle věci, sestra se mne zeptala tlumeným hlasem: „Cožpak už zase ztratil vědomí?“ Ale on to zaslechl a celý zrudl: v té chvíli neřekl nic, ale když sestra vyšla, zeptal se mě: „Oni si myslí, že jsem zešílel, ale co ty, ty tomu taky věříš?“ Ne, nevěřím tomu, je z něho bytost už téměř nehmotná, a myšlenky mu unikají proti jeho vůli. Někdy se vyptává doktorů, jestli také vidí ty neobvyklé věci, jaké vnímá on, a pak si s nimi povídá. Tiše, naprosto klidně jim líčí své zážitky, slovy, která bych nesvedla zopakovat. A doktoři se mu dívají do očí, do těch jeho nádherných očí, které nikdy nebyly tak krásné a tolik rozumné, jako v té chvíli, a říkají si mezi sebou: „To je zvláštní!“ V Arthurově případu je něco, čemu nerozumějí… Rozpoznává každého. Mně občas říká Džami, ale já vím, že to říká jen proto, že to tak chce, že to patří k jeho snění, které si tím vědomě přivolává; ostatně míchá už dohromady všechno možné… a docela mu to jde. Jsme v Hararu, neustále vyrážíme do Adenu,

– 32 – je třeba sehnat velbloudy, dát dohromady karavanu; chodí se mu pak již velice lehce, s pomocí nové protézy s klouby, podnikáme několik vyjížděk na nádherných, bohatě vystrojených mulách; pak už je zapotřebí pustit se do práce, vést účetnictví, vyřídit obchodní korespondenci. Rychle, rychle, už na nás čekají, rychle zavřít kufry a vyrážíme. Proč jsme ho nechali spát? Proč jsem mu nepomohla s oblékáním? Co nám řeknou, když nedorazíme v dohodnutý den? Už mu nebudou věřit na slovo, ztratí k němu veškerou důvěru. A dá se do pláče, lituje, že jsem tak nešikovná, že tak zanedbávám své povinnosti: neboť já jsem stále s ním, a je na mně, abych na cestu všechno řádně připravila. Nepřijímá již téměř žádnou potravu, a když už něco sní, tak jen s krajním odporem. Je proto hubený jak kostlivec a barvu má jako mrtvola! A všechny ty jeho ubohé končetiny, zmrzačené, nemohoucí, dočista mrtvé! Ach bože, jak je to žalostné!

(Z dopisu Isabelly matce 28/10) Třeštění, blouznění, zřejmě po silných dávkách morfia. Tvář zkroucená bolestí. Právě v duchu pořizuje soupis zboží, které veze karavana velbloudů. Náhle otevírá oči a při zcela jasném vědomí diktuje Isabelle dopis, určený řediteli námořní paroplavby. Chce se vrátit do Adenu.

– 33 – Jeden lot: Jen jeden kel jeden lot: dva kly jeden lot: tři kly jeden lot: čtyři kly jeden lot: dva kly Pane řediteli, chci se Vás zeptat, zda jsem u Vás vyrovnal svůj účet. Chtěl bych dnes změnit přepravní společnost, o které ani nevím, jak se jmenuje, ale každopádně by to měla být společnost Afinara. Tyhle společnosti jsou všude, ale já, ubožák nemohoucí, já nic najít nemohu, a přitom Vám to řekne první pes, na kterého narazíte na ulici. Pošlete mi tedy ceník Afinarových přepravních společností v Suezu. Jsem naprosto nepohyblivý: proto si přeji být na palubě brzo. Sdělte mi, v kolik hodin se mám dát přenést na palubu

…

Byla to jeho poslední slova. Příští den, 10. listopadu 1891, v 10 hodin ráno, ve věku 37 let umírá. * * *

– 34 – Můj osud závisí na téhle knize, - pohanská negerská. Nyní už můžu prohlásit, že umění píše Rimbaud je pitomost, v květnu 1873 De lahayovi. Zatím jí říkáAlchymii slova. nebo taky napíše v závěru původního náčrtku k Každá Zliteratura definitivního je svinstvo textu, který se rozhodne vydat, tuto větu škrtá.Pekelné (O více noci, než půl století pozdějiFalešná říká konverze:Artaud už Takzcela tedy jednoznačně: básníci jsou prokleti. .) - A ve skice k úvodní části ještě s názvem Odsouzeni k věčnému za- tracení. V červenci je Rimbaud u matky v Roche. Levou ruku má zraně nou. Od dramatu v Bruselu, kdySezónu po němv pekle. Verlaine Diamantová dvakrát próza, vystřelil, - uběhlo sotva pár dní. Zalezlý na půdě sýpky mezi pytli mouky a hromadami obilí, dopisuje tvr dí pozdějiPodařilo Verlaine. se mi vymýtit Svědectví ze svého o obdobích, ducha veškerou jimiž prošel. lidskou A naprosto naději… Mlsněpřesný očekávám záznam toho, Boha… co Mořský teprve vzduchprožije. mi spálí plíce, zkažené povětří mi vylouhuje kůži… Ano, zavřel jsem oči před vaším světlem. Jsem zvíře, jsem negr. Já ale mohu být spasen. Vy jste však falešní negři, vy šílenci, ukrutníci, lakomci. Kupče, jsi negr, úředníku, jsi negr, generále, ty taky jsi negr… Dost už slov!… Křik, bubny, tanec, tanec, tanec, tanec… Už ani neumím mluvit!… Odstranil jsem z nebe modř, která je černá, a žil jsem, zlatá jiskra přirozeného světla… Poslal jsem k čertu palmy mučedníků, světlo umění, pýchu vynálezů, hrabivost loupežníků; obrátil jsem se k Východu, k prvotní, věčné moudrosti… Což jsem kdysi neměl příjem- né, hrdinské, báječné mládí, jen ho zapsat na zlatých listech – toho štěstí bylo příliš! Pro jaký zločin, pro jaký omyl jsem si zasloužil svou dnešní slabost?… Já, který se nazýval mágem nebo andělem, zbaveným veškeré morálky, jsem vržen zpátky na zem… já mám najednou svírat v náručí syrovou skutečnost!… Je třeba být naprosto moderní… Říká to doslova to, co to říká, v každém smyslu. Když se ho matka ptá, co ten text znamená, odsekne:

– 35 – Sezóna Sezóně v pekle,

není testamentem. Po Iluminací, kde se poezie prodírá- na světlo „s energií vulkánu, ničivou silou přírodníhoIluminací, kataklysmatu“, vznikají ty nejprůzračnějšíZápisníku: textyČtu-li Iluminace, psané mám „jazykemvždycky dojem rozžha až fyzický,veným do že běla,tam krápe až někde ze slov poblíž krev bodu zcela tání“. hmotně, že tam o visí nichž cáry si Šaldamasa slovného,zapsal do kterésvého pohodil dravec, jemuž nemohli dát nasycení.

Sezónu v pekle .

Statek v Roche. Zde Rimbaud v srpnu 1873 dopisuje Iluminací - Sezónou v pekle. Pár drobných, opožděnýchZnačná část ničemností, však byla napsána, nebo alespoňSezóny. v su Vrovém Alchymii stavu slova načrtnuta ještě před Historický večer, Iluminací (vidělnazývá jsem Rimbaud salón na dnětyto jezera, texty v píše úvodu v Alchymii slova; v Historickém se nepřímo večeru se zmiňuje hrají karty o textu na dně rybníka . kterýIlu- minaceje součástí ) Jiné - vznikaly nebo byly dokončeny až v letech 1873–75. skicamiRimbaud k lluminacím, většinu z nich přepisuje „na čisto“ během svého poby tu v Londýně na jaře 1874 (zápisník „vidoucího“ s texty v próze, se- Sezóny v pekle, totiž do krbu nehodil, když v listopadu 1873 na statku v Roche před očima vyděšené matky pálil zbývající výtis ky dopisy a všechny možné papíry s poznámkami

– 36 – Iluminací, Mys a Města I Města II), a zlomky veršů). Některé z (v Nezvalově vydání jde ovšem o mu pomáhá přepisovat Germain NouveauIluminace (v Nouveauově rukopise však jsou opravy Rimbaudovou rukou). - jako básnická sbírka vlastně neexistují. Rimbaud o sbírce s tímto názvem nikdy neuvažoval, nikde, ani o názvu, se ne dochovala sebemenší zmínka. Nikdo neví, zda tyto texty Rimbaud vůbec zamýšlel vydat společně jako knihu. Verlaine je považoval za navždy ztracené, od r. 1878 je nemohl najít. To, že se našly, je zázrak, píše v předmluvěIluminacích k jejich vydání. LeJde Symboliste: ale o zlomky, Jde okteré dílo, kterésestavil stojí a mimok vydání veškerou připravil literaturu, až kritik a pravděpodobně Félix Fénéon (ten,i nad veškeroukterý už 7/10/1886literaturou napsal o do revue

.). Když se ho v r. 1939 ptají, podle čeho určoval v r. 1886 pořadí textů ve sbírce, utrousí napůl žetem, napůl vážně něco o hře karet-lístků s jednotlivými texty.

Rimbaudova sestra Isabella

– 37 – Iluminace ryzí záznam -

jsou texty-záznamy. Nic než Aby se mi nového, podařilo ji dosáhnoutného vnímání, básnického myšlení. jazyka, Ostatně který právě by seto obracelchtěl Rimbaud ke všem od smyslům, poezie už v listopadu 1870, jak vzpomíná Delahaye: po- užiju klidně slova z čistě vědeckého nebo technického jazyka, nebo říkáz cizích mu řečí, tehdy pokud Rimbaud to budu při umět. jedné A z když toulek bude po zapotřebí, okolí Charleville, vytvořím si je sám… Zatím jsem jenom zahlédl cíl a prostředky. Ale chtěl bych se dostat k ryzímu záznamu nových, jiných vjemů, nových myšlenek… - o pla- meniVerlaine, a krystalu, když řekách píše v r. a 1883 květinách, o Rimbaudovi o hlasech a hledáz bronzu něco a hmotnéze zlata. ho pro přiblížení těch úžasnýchtrhlinách fragmentů Iluminací, mluví viděl, prožil, poznal Rimbaud sám mluví spíš o (Všední nokturno). Trhlina otevírající se v prostoru. Prázdno. Vše (Odjezd), to stačí. Hrdlo se zadrhlo. Přestává* * * psát. Naráží na horizont.

Verlaine a Rimbaud v Londýně. Kresba Félixe Régameye

– 38 – Morálka je slabost mozku Sezóně v pekle Vysoké hry , říkáDílo Rimbaud toho, kdo v se chce stát vidoucím,. A půlstoletí pod- léhánato jedinéRoger morálce,Gilbert-Lecomte, kterou přijímáme: básník strašlivé, morálcekterá k Rimbaudovi těch, kdo se jednouměla snad provždy nejblíže, rozhodli dodává: odmítnout vše, co není právě „ono“, přičemž si dostatečně předem uvědomují, že to nikdy nebude „ono“, ať již do- sáhnou čehokoli. s hlavou kreténa - Pro dosažení cíle je Rimbaudovi každý prostředek dobrý. Chce pryč, mimo tu evropskou civilizaci . Uva žuje dokonce, zda nemá vstoupit do řádu a odtud se jako misionář dostat na křesťanskésynem školy slunce v Číně nebo v Oceánii. V březnu 1874 odjíždí s dvaadvacetiletým básníkem Germainem Nouveauem (také ) do Londýna. Pracuje v továrně na výrobu krabic, zkouší dávat hodiny francouzštinyPařížan nebo provázet (20 let), sfrancouzské bohatými literárními turisty po Britskéma lingvistickými muzeu. znalostmi, Ještě píše, skvělá ale v hlavě možnost má konverzace,už něco jiného: hledá dává džentlmena do novin (nejraději inzerát, umělce)v němž či rodinu, které by mohl doprovázet na cestě do jižních krajů nebo do zemí Orientu.

29. prosince se narychlo vrací do Charleville, kvůli povolávacímu rozkazu. Dostává odklad, díky staršímu bratrovi Frédérikovi, který se vojákům upsal na pět let. Zuřivě se pouští do němčiny. Soused z přízemí, muzikant Létrange, ho učí na piano. Ale již 13. února 1875Freneticky vyráží do bičuju Stuttgartu. jazyk Celý měsíc zůstává v rodině profesora a historika umění Lubkeho jako domácí učitel jazyků za byt a stravu. , píše Delahayovi. Koncem února se ve StuttgartuKajícný objevuje Loyola s růžencemVerlaine, propuštěnýv klepetech, po 18 měsících z vězení. Snaží se přimět Rimbauda ke konverzi, ale setkání se zvrhne ve rvačku. Rimbaud se s Verlainem nepřel, jakkdyž mu mu teď ve Rimbaud Stuttgartu říká, zpíval končí žalmy. v příkopu Srazil na ho břehu pěstí Neckaru. Ráno ho tam najdou nějací vesničané.Vysoká ( hra , napíše Roger Vaillant do druhého čísla revue .)

– 39 – Sonety. Verlaine přivezl Rimbaudovi do Stuttgartu své nové texty, mystické Iluminací: Isabella Vezmije později si je, jestliobjevuje chceš, na a záchoděpošli je do v Bruselu Roche. Nouveauovi.Rimbauda už Třeba přestává se mu poezie podaří zajímat. najít někoho, Přesto ještěkdo by dává to vydal. Verlainovi přepsanéUž toho texty mám po krk - všechen ten promrhaný čas, na hovno. , píše Rimbaud začátkem března 1875 De lahayovi, V dubnu opouští Stuttgart, přes švýcarské Alpy se dostává do Milána. Tam se ho, zcela vyčerpaného, ujímá jakási „vznešená dáma“. Jakmile je mu líp, vydává se přes Lombardii k jihu, do Livorna.

Miláno. Zcela vyčerpaného Rimbauda se počátkem června 1875 ujímá jakási „vznešená dáma“ která bydlí ve 3. patře domu č. 39 na náměstí u katedrály (na fotografii z r. 1887 je nalevo katedrála, na domě č. 39 je vývěsní štít obchodu bratří Bocconiů). Dům byl koncem minulého století zbořen.

– 40 – Rimbaud okradený fiakristou ve Vídni. Kresba Paula Verlaina

Na cestě z Livorna do Sieny dostává těžký úžeh, z Brindisi musí být repatriován parníkem do Francie. V Marseille leží v nemocnici, pak pracuje jako noční dělník v docích. Natírá cínobrem ocelové- pláty mohutných lodních trupů, tlačí nákladní vozík ze starého přístavu do nového, a zase zpátky. Nechává se naverbovat ke kar listům,Poslal chce jsem do jeŠpanělska. všechny Vyberedo prdele, prémii a druhý den mizí. Přes léto je v Paříži. Učí v prázdninovémTímhle kursu, už pak se nezabývám. se vrací do Charleville. říká Delahayovi, který se ho vyptává na pařížské básníky. Vrhá se na jazyky, shání učebnice matematiky, fyziky, chemie; chtěl by si dodělat maturitu. Připravuje se na první velkou cestu. Chce do Varny, odtud do Řecka. V březnu 1876 ho, opilého namol,- okrade fiakrista ve Vídni. Žebrá po ulicích, prodává jako kamelot noviny před svatým Štěpánem, doufá, že se mu podaří fiakristu ob

– 41 – - jevit. Marně. Bez papírů, je eskortován až na hranice Rakouska. Roz- trhaný, vrací se pěšky přes jižní Německo do Charleville. V květnu pěšky do Bruselu,Prince pak Oranžského, Rotterdam. V přístavu Harderwijk se ne chává najmout na šest let do holandské cizinecké legie. 10. června- se naloďuje na směr Batávie, Jáva. Southampton, Gibraltar, Neapol. Poprvé proplouvá Suezským kanálem. Aden, Pa dang (Sumatra), Batávie. Lodí směr Samarang, vlakem do Kedong Džati, pak pěšky do hor, do Salatigy. Čtrnáct dní nato, během mše na Nanebevzetí Panny Marie, kam nemusel, dezertuje. 200 kilometrů prchá džunglí, mezi krátery, vodopády a obrovitými stromy, pěšky do Samarangu. Tygři, orangutáni, hroznýši, hořící vzduch Jávy, travou zarostlé ruiny buddhistických chrámů. V žádném dopise, v žádném záznamu, nikde o tomBludný všem šéfani slovo. Jako by nic z toho- neviděl. Nechává se najmout pod falešným jménem Edwin Holmes na malou skotskou plachetnici , s posádkou o deseti mu- žích. Mys u Kapského Města, kde je přepadá strašná mořská bouře, Svatá Helena, sopečný ostrov Nanebevstoupení Páně v jižním Atlan tiku, Azory, irský z takové Queenstown. kraťounké Ferryboatem cesty, skoro do to Corku, nestojí odtudza řeč ,lodí jak do Liverpoolu. V Paříži se objevuje v uniformě námořníka. Vrací se do Charleville, - píše 28/1/1877 Delahaye Millotovi. Na jaře 1877 vyráží znovu. V květnu je v Kolíně nad Rýnem, po- máhá verbířovi dobrovolníků pro holandskou armádu. Pak Brémy. Píše americkému konzulovi, aby ho vzali k americkému námořnic tvu. Podepisuje se jako John Arthur Rimbaud. Tvrdí, že je dezertér ze 47. pěšího pluku, což je pluk jeho otce. Marně. Nemá americké občanství. Objevuje se v Hamburku, nějakou dobu pracuje ve velké obchodní firmě s plodinami, pak vše, co má, prohrává v kasinu. V červnu ve Stockholmu. Odjíždí s cirkusem Loisset jako tlumočník a šéf barnumské reklamy. Belgie, Německo, Holandsko, Švédsko (ze Stockholmu je tentokrát vyhoštěn). Kodaň, Norsko. Pouští se pěšky směrem k severnímu pólu, dostává se až daleko za polární kruh.

– 42 – -

V září je už v Marseille, naloďuje se do Alexandrie. Onemocní (vysí lení z nadměrné chůze, žebra třou o břicho), v italské Civitavecchii je vysazen na břeh. Jde pěšky do Říma. Tam se potuluje celý měsíc,- zase o tom nikde ani slovo. Přes Marseille a Saint Laurent, kde měla paní Rimbaudová venkovský domek, se vrací domů. Teď už ví, kte rým směrem se vydat. Dolů, do Egypta a odtud ještě níž. Na jaře 1878 Hamburk, pak Švýcarsko. Chce se dostat do Janova a tam se nalodit. Na léto se ještě vrací do Roche, kam se rodina přestěhovala. Poprvé pomáhá matce, bratrovi a sestře při žních a tesařům při úpravě domu. 20. října vyráží. Pěšky přes zasněžené Vogézy do Švýcarska, vlakem do Altdorfu. Přechod pěšky průsmykem svatého Gottharda, Lugano, odtud vlakem do Janova. Zde se 19. listopadu naloďuje do Alexandrie.

Ležení dělostřelecké baterie v Holandské Indii – fotografie někdy z roku 1875. Rimbaud nosil stejnou uniformu, když se v květnu 1876 nechal naverbovat do cizinecké legie a odplul na Sumatru a Jávu.

– 43 –

Delahayova kresba Rimbauda z prosince 1875. Na pohřbu sestry Vitálie, která zemřela v 17 letech, se Rimbaud objevuje jako buddhistický mnich, s vyholenou hlavou. V - Alexandrii hledá práci. Marně. Až dva francouzští inženýři ho- angažují jako dozorčího sedmdesáti dělníků v lomu nedaleko Larna ky na Kypru. Vede účty, loví holuby, chytá do sítě ryby, vaří pro všech ny. Pracuje se střelným prachem, s ukradenou municí pak večer pro zábavu odpaluje petardy. Spí v chatrči na pláži. Šílené vedro, vlhko, blechy, moskyti. Syřani, Turci, Řekové, Arabové. Hádky s dělníky se stupňují. Chce nůž, nějakou zbraň. Neváhá odstřelit a použít jako stavební kámen i balvany zdobené basreliéfy z 12. století, z doby, kdy Richard Lví srdce dobyl Kypr. Horečky, podezření na tyfus.Ve 24V červnu letech měl1879 vizáž se vrací Kabyla, do Roche. snědou Pomáhá tvář domorodce. při žních. V září ho Delahaye vidí naposledy. Je k nepoznání: Vlasy již prošedivělé, lehký světlýKnížky, vous, zvláště hlas tys hlubokým s literaturou, zabarvením. jsou dobré Jenleda v kočích tomu, stále aby zakrývalyten zvláštní prašivinu lesk. Když starých přijde zdí. řeč na poezii, pokrčí jen lhostejně rameny.

– 44 – Piano, na které se učil hrát Rimbaud, když skončil s poezií. -

Na podzim Marseille, chce zase do Alexandrie. Horečka!Ale znovu Žene ho měrečky, horečka! tyfus, musí se vrátit. Zima v Roche je počátkem roku 1880 ukrutná. Rimbaud už něco takového nechce zažít. V březnu vyráží do Alexandrie, odtud znovu na Kypr.- Tentokrát je polírem na stavbě paláce pro anglického guvernéra na hoře Troodos, přes dva tisíce metru vysoko. Spí v baráku s osm desáti dělníky. Prší a přitom mrzne. Výšku snáší zle. Při potyčce- kolemsáhl spánek výplaty . se na něho vrhají dělníci. Dochází ke rvačce, při které Rimbaud zřejmě jednoho z nich zabil. Prudce mrštěný kámen za-

Rimbaud potřebuje zmizet. Nastupuje na palubu první odplou- vající lodi, z Limassolu do Egypta. Alexandrie,Hrůzná přístavy skála, Rudého bez moře:stébla trávy,Suákin pokud (Súdán), ho sem Massaua někdo (Erytrea),nepřinese. svobodný Smažíme sepřístav tu na dněDžed té díryda (Saudská jako v peci Arábie). na vápno. Hodejda (Jemen), Aden.

Vyčerpaný, hladový, dehydratovaný, slepý

– 45 – Bůh, to je slunce, Aurélii. od světla, ústa plná prachu. Ve stínu se občas zaleskne průhledný- škorpión. Bůh slunce. ( říká Nerval v ) Peklo, ze kterého není úniku. Rimbaud nastupuje jako skladník a dohlíži tel na domorodé třídičky kávy ve firmě, kterou zde nedávno založil stejně starý Alfred Bardey. Import-export, nákup kůží a kávy. - V té době běhá VerlaineDobrý ulicemi zpěv. Paříže a honí nožem Anatola France, aby z něho stáhl kůži zaživa. Mistr se totiž opovržlivě vy jádřil o Verlainově textu Koncem listopadu odjíždí Rimbaud na právě založenou pobočku firmy v Hararu. Za stravu a lože plus 150 rupií měsíčně a 1 % ze zisku. Plachetnicí se přeplaví po Rudém moři do Zejly, pak dvacet dní na koni somálskou pouští. 13.* * prosince* 1880 doráží do Hararu.

Limassol. 20. července 1880 odtud Rimbaud odplouvá první lodí do Alexandrie. Po rvačce s dělníky na hoře Troodos potřebuje co nejrychleji zmizet.

– 46 –

Harar v době Rimbaudova pobytu. Mešita na fotografii z roku 1896 se nezachovala.

- Harar byl tehdy jediné dobře opevněné město na zelené náhorní planině mezi územím Ogadenu a proláklinou Danakil, asi s třiceti ti síci lidí. Byl křižovatkou obchodních karavan. Kočovníci sem každé ráno po otevření pěti bran města přiváželi na hřbetech velbloudů a mul kůže, pštrosí péra a vejce, slonovinu a rohy nosorožců, sůl, pepř, pižmo, gumu, barevná exotická dřeva, někdy i zlato, v deskách- a kruzích. Rimbaud to skupoval a prodával bavlněné látky, skleněné nádoby na medovinu, korálky, skleněné perly, mosazné šperky, jeh ly, kastroly a jiné haraburdí. Vykupoval rovněž kávu, v této oblasti se totiž rodí nejlepší etiopská káva, pocházející z provincie Kaffa. Občas poklábosil asi s dvaceti Evropany, kteří tu žili, občas přijal pozvání na večeři od kapucínských mnichů. Většinou však toho moc nenamluvil. Spíš občas šlehal ironické poznámky. Oblékal se jako domorodec, jedl místní pokrmy. Na jeden až dva dny v týdnu vyrážel do okolí, hluboko do vnitrozemí.

– 47 – - . Jakmile vydělám 1 500–2 000 franků, pojeduAle ani pryč tady a bude nemá mi Rimbaud fajn. stání. Dva měsíce po příjezdu do Ha raru už myslí na to, kam by jelUž se pracuje v Panamě? dopise . Jakmile to začne, pojedu (15/2/1881 tam. Budu rodině) šťastný, Uvažuje když o odtud Panamě, vy- kdepadnu. se má začít kopat kanál. ptá se v témže - Chce se vrátit do Adenu, a pak na Zanzibar, k Viktoriiným vodopádům (dopisTu filiálkurodině ztady 12/3/1881). teď nemohu Je doslovaopustit, nabitýzastavilo ener by gií,to veškerý chce za obchod, každou cenu prorazit. Má v hlavě nové expedice,Jsem tu novátotiž pověřendobrodružství. naprosto vším, dočasně dokonce i řízením celé pobočky. Ale stejně se chci vydat píšena průzkumnou 7/11/1881 cestu z Hararu ještě rodině.mnohem dál… U Vás je teď zima a tady je léto. Deště ustaly; je moc hezky a dost teplo. Kávovníky dozrály. Příště se vydám na velkou expedici, možná až do Šoa – to jméno si můžete vyhledat na mapě. Nebojte se, nikdy se ne- pouštím do žádného dobrodružství bez předchozí zralé úvahy. Tady by se toho dalo dost udělat, a taky dost vydělat, kdyby celý ten kraj nebyl obklopen lupiči, kteří odřezávají cesty právě k těm nejlepším odbytištím. Nezů- stanu déle v těchhle končinách Stále. Je totéž. docela Bloudění, možné, ževyčerpávající když budu muset cesta. opustit Cesta-proměna. Aden, pojedu do Bombaje, kde najdu možnost uložit, opakuje peníze, se ve co většině mám, dopisů,u solidních co posílá bank narodině pořádný úrok, což by mi umožnilo žít z renty . Jestli se vrátím, tak jedině v létě, a to ještě budu muset, alespoň na zimu, někam dolů ke Středozemnímu moři. V žádném(Aden, 10/9/1884) případě ale nepočítejte s tím, že by se moje nátura stala méně toulavou. Naopak, kdybych měl prostředky na cestování a nebyl nucen se někde zdržovat jenom proto, abych pracoval a vydělával si na živobytí, neviděl by mě nikdo ani dva měsíce na stejném místě. Svět je tak veliký a plný nádherných krajin, že ani tisíc životů by nestačilo na to, aby je člověk navštívil. Na druhé straně se ale nechci potulovat jako žebrák – měl

– 48 – bych raději pár tisíc franků renty a prožil rok ve dvou třech různých krajích, s tím, že bych žil skromně, jen sem tam bych udělal pár malých obchodů, abych pokryl náklady. Ale žít stále na stejném místě, to jsem vždycky považoval za strašné neštěstí. Zkrátka, nejpravděpodobnější je, že člověk jde spíš tam, kam nechce, že dělá spíš to, co by nechtěl, a že žije a umírá jinak, než jak by kdy chtěl, bez naděje, že by mu to někdo nějak vynahradil. Možná, že pojedu na Zanzibar, odtud je možno vyrážet na dlouhé cesty po Africe, a snad do Číny, do (Dopis Japonska, rodině kdoví z Adenu, kam? 15/1/1885) Asi už neodjedu ani na Zanzibar, ani jinam. píše ještě 23/8/1887 z Káhiry. Ale ani ne za tři měsíce se všechno hroutí: (Aden, 5/11/1887)

(Sezóna v pekle).

„Dost už slov! … Křik, bubny, tanec, tanec, tanec…“ Fotografie z okolí Zejly, pořízená kolem roku 1890

– 49 – - Život v Habeši nebyl jednoduchý.takové Rimbaud malé expediceriskoval donákazu okolí leprou, tyfem. Hned po příjezdu do Hararu se zřejmě nakazil syfilidou, pár měsíců později morem. Z (trvala 6 týdnů), kde nalézá nová obchodní spojení pro firmu Bar dey, kupuje hovězí kůže a zakládá dvě obchodní střediska, se vrací v horečkách a bez koně, toho sežral lev. Orli, supi, šakali, zelené- želvy, černí kanci, opice s parukou,. V hyeny, noci hyeny co roztrhaly vyjí, vyrážejí nemocnou ostré, posměvačnéženu, to vše nářky,se objevuje píše Bardey. v detailních Přitahuje popisech je pach A. krve, Bardeye. protože U každý Rim denbauda obyvatelé nikde ani Hararu slovo, podřezávají ani zmínka značný počet koz, ovcí a krav, na- píchnutých na dřevěné kůly či vidlice. Ty, co se přiblíží moc blízko, lze zahnat jen házením žhavých polen. Hyeny tu vlastně čistí město od odpadků, tak jako v Adenu supi. Tamtamy, ohlušující kobylky, velké jako krevety, proti nimž museli domorodci zapalovat ohně na polích. Děti nafouklé tyfem, prožrané leprou. Do tohoNevidím monotónní nic za- jímavého,zpěv velbloudářů. co bych Vám Hladomor. pověděl, Před dveřmi, kde Rimbaud bydlel, skládali Nedivtemrtvoly, se, dvacet že Vám denně, vůbec za nepíšu:deště i čtyřicet.hlavním důvodem je, že stále nemůžu přijít na nic zajímavého,píše matce co aby sestře. se mělo A totéž říct… v jiném dopise: - Určitě slyšel, že súdánský kmen kanibalů Ňam-ňam požírá své děti. Mu sel vidět vojáky ze Šoa, jak přinášejí varlata kastrovaných cizinců, i těch, co žili v Hararu. Musel se několikrát setkat s danakilskými válečníky, kteří ženě, o kterou se ucházeli, museli nabídnout varlataTuč- ukořistěnáňák protivníkovi. Měli ve zvyku si je zavěšovat kolem krku. Danakilové (sami si říkali Afaři) vyvraždili celou posádku lodi , zmasakrovali na cestě mezi Šoa a mořem karavanu vedenou Francouzem Barralem (v dubnu 1886). Zbyly jen pohozené pušky a mrtvoly ohlodané hyenami. Když hledali zbytky těl, podařilo- se identifikovat jen jeden zub paní Barralové, který se třpytil na slunci. Na karavanu vedenou Rimbaudem osm měsíců později za

– 50 – - útočili Danakilové také. Tentokrát neúspěšně. Rimbaud při svých výpravách s sebou nenosil lahvičku se strychninem jako francouz ský cestovatel Lucereau (Rimbaud se s ním setkal v Adenu), který byl odhodlán raději se otrávit než pomalu umírat mezi šelmami- (nakonec však byl zavražděn válečnými kmeny a tělo roztrháno šelmami); neměl ani kyanid draselný, jako Achille Raffray, cestovatel a autor jedné z prvních publikací o Habeši (vyšla v Paříži 1876), který byl připraven raději spáchat sebevraždu, jen aby unikl kastra- ci. Rimbaudův zaměstnavatel Bardey měl zase ve zvyku, kdykoliv se setkal s válečníky, vypalovat světlice. Francouz Arnoux byl zavraž děn v Šoa, na cestě z Oboku v r. 1883. Totéž potkalo v srpnu téhož roku v Ogadenu italského obchodníka z Hararu, Pietra Sacconiho, který ovšem na rozdíl od RimbaudaNevidím nic jezdil zajímavého po kraji v evropském oblečení, jedl vepřovou šunku před fanatickými musulmany a pil alkohol před očima šejků. , píše Rimbaud. Krátkozraký Sotiro chodí na slony, somálské dívky si zakrývají ústa, když vidí bílé misionářenádherná s dlouhýmiměsta Sezóny bradami, v pekle. jako kdyby neměly šádor. Při svých cestách v poušti musel Rimbaud častokrát vidět faty morgány, ta Iluminacích. ze Zázračné hory, města utopená v mlze, obrovské jezero, palmy. Přeludy nad pískem rozžhavených pouští, tak jako v - Alfred Bardey líčí ve svých vzpomínkách, jak spatřil v záhybu cesty město Zejlu, za soumraku, se zlatými mešitami. Vůdce ka ravany zarytě mlčel. Bardey spočítal kupole vzdáleného města a pochopil, že toAllah není akbar Zejla, ale nějaké mnohem vzdálenější město v Arábii, které se odráželo v rozžhaveném vzduchu. Vůdce karavany jen zamumlal: ; Bůh je veliký. Rimbaud tudy projížděl Snadnonedlouho jsem předtím. viděl mešitu namísto továrny. V žádném dopise ani zmínka. Jako by neviděl. V r. 1873 píše: Mešity v Hararu snad ale vůbec nevnímal.

– 51 –

Krajina při cestě z Oboku do vnitrozemí. Polopoušť se zakrslými keři, prašná hlína, vítr. Fotografie z roku 1884

Když Bardey opouštěl Habeš, vzal si s sebou na památkuMůj pytlík život tadyčervené je doopravdy země. Rimbauda zlý sen, tohle vše nezajímá. Nevnímá snad ani- Jižní kříž,Nezlobte který se jena v mě, Hararu že Vám docela tak podrobně nízko nad líčím obzorem. své problémy. Ale vidím, že mi za chvíli bude píše 30 let rodině (polovina 5/5/1884 života!), z Adenu. a už mě A strašněpokra unavuječuje: toulat se jen tak světem, bez výsledků… Ještě nadlouho, a možná že navždy jsem odsouzen žít tady v těch končinách, kde jsem nyní už známý a kde si vždycky seženu práci; zatímco ve Francii bych byl cizincem a nenašel bych nic. Nudím se, strašně se nudím. Dokonce jsem nikdy nepoznal nikoho, kdo by se nudil tak jako já. A není to taky ubohost, O čtyřitahle roky existence později: bez rodiny, bez jakéhokoli duševního zaměstnání, ztracený mezi negry, jejichž osud by člověk rád zlepšil, ale oni se vás snaží jen využít a znemožnit vám jakoukoli záležitost včas dokončit? A to člověk musí mluvit tou jejich hatmatilkou, jíst jejich špinavá jídla, snášet tisíce trápení, způsobených jejich leností, jejich proradností, jejich tupostí! A to

– 52 – ještě není to nejsmutnější; nejhorší ze všeho je obava, že i ze mne se postupně stane kretén… Co chcete, aby se Vám odtud psalo? Že se člověk nudí, otravuje, že tu blbne? Že už toho má po krk, ale že(Harar, s tím 4/8/1888, nemůže skončit dopis rodině)atd. atd… Lidi tady v Hararu nejsou ani větší blbci, ani horší darebáci než bílí (Harar, negři 25/2/1890,z tak zvaně civilizovaných dopis matce a zemí. sestře) Ale v témže dopise, v závěru: Sezóna v pekle, Zlá krev („Kupče, jsi negr, úředníku, jsi negr,- generále, ty taky jsi negr.“ .) Rimbaud je jako hýčkané dítě, které se vzteká před každou pře kážkou. Když je v Adenu, touží po Hararu, kde je nádherné podnebí, laciné víno a výborně se tam jí. Jakmile dorazí do Hararu, kde díky- nadmořské výšce (1 850 m) a vlivu Indického oceánu je podnebí opravdu příjemné,Samota vzdychá je špatná zase věc, po tadyAdenu, i tam. kde Pokudmu to jdehorko o mne, dě lituji,lalo tak že jsemdobře. se neoženilNářky, stížnosti. a nezaložil A takyrodinu. touha Jenže být nyní jako jsem ostatní, odsouzen mít krodinu, toulání, syna: připoután k vzdálené firmě, a každým dnem ztrácím chuť pro podnebí, způsob života a dokonce i pro evropské jazyky. Ach bože! K čemu jsou dobré ty ustavičné cesty sem a tam, všechna ta námaha a všechna ta dobrodružství mezi cizími plemeny, všechny ty jazyky, co si člověk cpal do hlavy, všechno to bezejmenné trápení, pokud nemám mít jednoho dne, po několika letech, možnost si odpočinout na místě, které by se mi trochu líbilo, založit si tam rodinu, mít alespoň jednoho syna, kterému bych se věnoval po zbytek života a vychoval ho podle svých představ, vybavil ho a vyzbrojil tím nejúplnějším vzděláním, ja- kého je možno v této době dosáhnout, a viděl, jak je z něho uznávaný inženýr, člověk vlivný a bohatý právě díky vědě? Ale kdo ví, jak dlouho ještě mohou trvat mé dni tady v tom pohoří? A to tu mohu mezi všemi těmi kmeny zmizet, aniž by se o tom někdo někdy dozvěděl

(Harar, 6/5/1883, z dopisu rodině) * * *

– 53 – Danakilští válečníci

Harar. V zahradách na okraji města rostou banánovníky a kávovníky. Fotografie cestovatele Paulitschkeho z r. 1885.

1 dne . Sambuk, plachetnice jako z doby královny ze Sáby. Plavba ze Zejly do Adenu trvala 3 /2

Obvykle byl mlčenlivý, a taky smutný. Rimbaud býval často prchlivý, ale většinou zamlklý, uzavřený.- Alfred Bardey vzpomíná: Slavný cestovatel Jules Borelli,Vešel který do Rimbauda stanu a posadil dobře znal,se, aniž dokon řekl ceslovo. ho vZůstal květnu tam 1887 půl hodinydoprovázel a pak na zase dobrodružné beze slova cestězmizel. z Entotta do Hararu, později vykládá: zatvrzelém, paličatém mlčení. Doktor Beaudier, kterýKlidně Rimbauda zůstal i ošetřujedva dny, anižpo amputaci by pronesl nohy nějakou v Roche, sou- mluvívislejší o řeč. Delahaye říká o Rimbaudovi z roku 1871: I v Paříži mlčel.Skoro Promluvilnikdy jsem jen ho tehdy,neviděl když smát, chtěl zatímco někoho on násurazit. rozesmával Málokdy až se k smál, slzám ale způsobem, rád ostrými jakým výpady vyprávěl rozesmával – byl to jeden jiné. zObchodník nejbáječnějších Savouré: vypravěčů, s jakými jsem se kdy setkal!

Ale příliš velkou důvěru zřejmě nevzbuzoval. Francouzský konzul v Massaue si o tomto „individuu s podezřelými spády“, které o sobě tvrdí, že je obchodník, a nemá v pořádku papíry, vyžádal informace od svého – 55 – Tento Francouz, vysoké, suché postavy, oči šedé, malý, téměř světlý knírek, mi byl předveden karabiniéry. Má u sebe kolegydvě směnky, v Adenu: na 5 a 2,5 tisíce tolarů.

Rimbaud je podezřelý vlastně po celý život. V Paříži se po prvním útěku dostává do vězení za jízdu načerno a za urážku úředníka. V Douai ho hledá policie. Později ho hlídá policie francouzská, belgická i anglická. V Bruselu, postřelený Verlainem, stojí před- soudem. Předtím v Arrasu jsou společně s Verlainem předvedeni na komisařství za nemístné žertování na nádraží. Na Kypru je proná sledován za neúmyslné zabití. Eskortován z Vídně, ze Stockholmu. Z Adenu mu v r. 1883 hrozí vyhoštění, když zfackoval skladníka Aliho, který se na něho vrhl. Pomohl mu z toho Bardey, když se za něho jako šéf firmy zaručil. V únoru 1889 ho chtějí lynčovat a vyhostit z Hararu, když strychninovými kuličkami otrávil potulné psy. Chodili mu močit na kůže,Když co emír sušil Abdel před Šakuf domem. má Otrávilichuť si od se- všakchrchlat i berani a hyeny, co je žraly, údajně bylo zle i pár Řekům. Život v Hararu nebyl jednoduchý. Menelika,, píše fanatičtí Rimbaud musulmani svému zpříteli, jeho okolí Švýcaru se mezi Alfredu sebou Ilgovi, předhánějí, který komuje poradcem dopadne a budoucím na tvář tato ministrem velká a vzácná krále králů pocta sjednocené jeho výsosti. Etiopie, S Rimbaudem jsem se poznal koncem roku 1885, když se objevil na francouzském pobřeží Danakilů, aby zorganizoval karavanu do Šoa, vzpomíná téměř po 40 letech italský cestoval Ugo Ferrandi. Ka- ravana měla dopravit náklad zbraní, patřících jistému Labatutovi, Francouzi, který onemocněl a vrátil se do vlasti. V polovině roku 86 jsem se s Rimbaudem setkal v Tadžuře. Tam byla i karavana známého cestovatele Soleilleta, který onemocněl a odjel do Adenu, kde zemřel. Obě karavany se utábořily v palmovém háji poblíž vesnice. Rimbaud ovšem bydlel v chatrči přímo ve vesnici. Často navštěvoval jednotlivé tábory. Francoj, známý novinář a polemik, vášnivý znalec francouz- ské a latinské literatury (v latině četl plynně i ty nejtěžší Horáciovy

– 56 – texty), vedl s Rimbaudem dlouhé diskuse… Obracel se na něho s dota- zy, které se týkaly jak zeměpisných údajů, tak islámu… Rimbaud byl prvotřídní znalec arabštiny. Často diskutoval s domorodou honorací a ve své chýši vykládal Korán. Vysoký, hubený, s vlasy na spáncích již prošedivělými, evropsky oblečený, ale jen v hrubých rysech, to znamená dosti široké kalhoty, trikot, pohodlný burnus barvy khaki, do šeda, na hlavě malou šedou čepičku, jakou nosí domorodci. Slunce snášel málem jako domorodci. Pro své dennodenní vycházky měl sice mulu, ale málokdy na ní jezdil. Dvouhlavňovou pušku v ruce, doprovázel karavanu neustále pěšky. Ještě jedna důvěrnost: když musel jít močit, dřepl si na bobek, jak to dělají domorodci, kteří ho většinou považovali za muslima. Radil mi, abych to dělal taky tak… V Tadžuře jsme zůstali několik měsíců. Pak jsem musel pryč, ale do- zvěděl jsem se, že krátce po mém odchodu se Rimbaudovi podařilo dát karavanu do Šoa dohromady. To bylo v říjnu 1886. Rimbaud mi tehdy dal své krátké poznámky o Tadžuře, které jsem chtěl uveřejnit, ale sešlo z toho. Těch pár Rimbaudových lístků snad ještě někde mám. Jestli je najdu, mohl bych Vám je poslat… -

S tímto mimořádným originálem jsem se stýkalNenašel často. je. Podivně Savou nemotorný,ré, francouzský stále obchodníks levým ramenem se zbraněmi, daleko vpředu, v dopise vysunutým z 3/4/1930: před pravé… Byl to člověk se suchým, ironickým humorem, zřídka jsem ho viděl skutečně veselého; měl ale talent bavit své posluchačstvo příběhy a anekdotami, vyprávěnými slovy tak zvláštními, že se člověk ptal, odkud je mohl vyhrabat.

Jiné svědectví,Rimbaud sepsané byl vyšší, ovšem spíše hubenéaž 20/3/1934, postavy, jes nepříliš od anonymního sympatickým, francouzského až ošklivým úředníka,obličejem, kterýtakže jehose v Africehospodyně s Rimbaudem poznamenala: rovněž „Podle setkal: tohohle tady si ti Habešani žádnou pořádnou představu o francouzské rase neudělají.“… Byl schopen zasvěceně hovořit o nejrůznějších věcech… Často se vysmí- val zákonům a předpisům, jimiž opovrhoval. Tvrdil, že za Komuny

– 57 – byl v Paříži ve vězení s komunardy… V Habeši nebyl právě oblíben, pro svou dravost a honbu za ziskem. Musíme ho přiřadit k houfu těch podnikavců, kteří tuto zemi připravili o klid a jistotu. Střídavě překypoval výřečností, většinou ironickými a jízlivými poznámkami, nebo naopak mlčel, prý podle toho, jakou měl zrovna náladu. Řeč proplétal argotickými výrazy, duchaplnostmi a literárními citáty, vysmíval se svým spolustolovníkům, a pak upadal do několikadenní- ho mlčení, zavíral se v pokoji, vyhýbal se lidem. Tam jen pil, kouřil dýmku a doutníky, snad i hašiš, to se zřejmě naučil v Egyptě. Měl ovšem vynikající inteligenci a nezměrnou vůli. Dokázal čelit všem nesnázím, které ohrožovaly jeho obchod s dvěma tisíci zbraní: ať to byla náhlá smrt jeho společníků (oba zemřeli těsně po sobě), nebo neustále odkládaný odchod karavany, nikdy to nevzdal… Spal poblíž svého zboží, mezi tažnými zvířaty. Za pochodu vyvíjel mimořádnou aktivitu, měl oči všude. I když měl mulu, tři čtvrtiny cesty urazil pěšky. Byl to neúnavný chodec, vydržel hlad i žízeň. Jeho povely byly jasné, přesné, jejich tón nebyl sice brutální, ale důrazný. Dovedl si bez zbytečné tvrdosti vynutit poslušnost. Arabštinu ovládal dokonale, a tak se při bivakování mohl bavit s poháněči velbloudů a vykládat jim jejich náboženství z Koránu. Uměl ho však interpretovat ve svém zájmu. Každý z jeho okolí si myslel, že se stal mohamedánem. Chodil tak i oblečený. Svou černohnědou kůží, silně, až horečnatě zářícíma očima, obličejem zbrázděným vráskami, vousem zarovnaným na způsob náhrdelníku či obojku, tím vším si získával přízeň domo- rodců. K tomu je třeba přidat jeho znalosti řečí a místních zvyků. U svých sloužících vzbuzoval respekt. Dokázal si získat velbloudáře, sehnal jich vždycky dost. U značné části místních obyvatel byl vysoce ceněný… Ale tak jako byl aktivní během příprav a putování karavany, tak se zase zcela odlišně choval v době klidu: alkohol, tabák, hašiš. Ve chvílích, kdy vypadal zdrceně, kdy se nudil a byl rozmrzelý, holdoval většině těchto drog. V době „špatné nálady“ byl mrzutý, podrážděný, sotva jedl, ale vždycky hodně pil. K jeho oblíbeným jídlům patřily

– 58 – ostré, silně kořeněné pokrmy. Měl rád kraby, langusty, raky, ústřice, tresčí jikry, kari rýži, na jeho stole stál vždy čerstvě umletý červený pepř, jaký milují habešští berbeři. Pálí daleko silněji než všechny ev- ropské octy a hořčice dohromady… Z živých jazyků ovládal Rimbaud vedle arabštiny angličtinu, italštinu, němčinu, něco i ze slovanských jazyků. Z mrtvých jazyků ani řečtina, ani latina pro něho nebyly ničím obtížným. Snad proto, aby překvapil své společníky, takže jen zírali s otevřenou pusou, nebo aby si o něm udělali lepší dojem, začal se jednoho dne v Oboku bavit s jedním velice učeným řeckým popem. Ten měl co dělat, aby s ním udržel krok. Rozhovor probíhal v klasické řečtině, a pop o něm později mluvil jako o „vynikajícím, duchovně oslnivém člověku“…

Básník a cestovatel Victor Segalen se v Džibuti, kde se kvůli Rimbaudovi v lednu 1905 vylodil, setkává s bratry Righasovými. Byli to Řekové, žili dlouho v Hararu, pracovaliByl tostejně neobyčejný jako Rimbaud člověk, říkajípro firmu o Rimbaudovi. Bardey. Constantin Mluvil anglicky, Righas dokonce německy, pomáhal španělsky, Rimbaudovi arabsky, amharsky,zhotovit nosítka domluvil na poslední se i jazykem cestu oromo. pouští. Byl velice střídmý, nikdy nepil alkohol… Vysoký, hubený, suchý člověk, velký chodec, ach, jaký to byl úžasný chodec!… V rozevřeném burnusu, malý fez na hlavě, i když pálilo slunce, někdy jen v arabské košili, šel, stále šel… – Byl to schopný obchodník? Měl duši obchodníka? Mohl mít úspěch, kdyby měl dostatečný kapitál? – Ne, byl příliš „zvláštní“. I když byl dobrý počtář, naptá obchod se Segalen. dost nemyslil. Musel mít v hlavě něco jiného… A myslím, že měl taky nějaké potíže s rodinou, nebo něco tam, ve Francii. – Když se vám nezdál jako obchodník, pokračuje Segalen, co si podle vás přál nejvíc? Peníze ho přece lákaly. – Byl velice šetrný, velmi odolný, ale myslím si, že ani opravdu velký zisk by ho nebyl uspokojil. Dělal to jen proto, že se mu asi líbilo takhle žít.

Je to zvláštní, ale Rimbauda si lze představit, jen jak jde. Stále mění místo. Jde ulicí Paříže, jde polní cestou, brodí se sněhem, prchá – 59 – - pěšky džunglí na Jávě, jde k severnímuMusíš to číst pólu, za prodíráchůze, se pískem, pouš tí. V dubnu 1871, při svém útěkuMuž s dovětrnými Paříže, podrážkami, jde 30 až 40 kilometrů denně. Šest dní pochodu. říká Delahayovi, když mu dává číst své texty. prohlašuje o něm Verlaine. V Habeši urazí 15 až 40 kilometrů denně. Pěšky. Jen za poslední tři roky, 1888–91, jedenáctkrát doprovází karavany z Hararu na pobřeží Rudého moře a zpět, to je přes 6 000 kilometrů.- Muly bývaly za jedinou takovou cestuJsem chodec,tak vyčerpané, nic víc. že je museli utrácet. Rimbaud, když provázel karavanu, šel tři čtvrtiny cesty pěš- ky, dokonce i spával mezi zvířaty. Byl to úžasný nachodec. koni, Alainlodí . Borer spočítal, že za život urazil na šedesát tisíc kilo metrů. Jako kdyby 1,5krát obešel zeměkouli! Tisíce kilometrů pěšky,

Aden. Fotografie někdy z roku 1870

– 60 – meteoru, Stále ho něco žene, ve všechJako dopisech kometa. –totéž: Bylo rychle,nad jeho nelze síly na ztrá něcocet čas.dlouho Mallarmé čekat, v roce 1872 mluví o Bardeyovi,Z Tadžury když do oŠoa něm je poto 50letech dní hovoří,jízdy na uklouzne: koni rozžhavenou pouští, vzpomíná jeho přítel Delahaye. píše Rimbaud rodině.Jsem zpátkySomálskem z cesty cestoval do Hararu. na „mehari“, Za 11 dní na jsem velbloudu, urazil na kterýkoni šest je schopen set kilo metrů.běžet dvacet Za tři hodinnebo čtyřibez zastavení. dny vyrážím Byl znovurychlejší do nežZejly karavany: a do Hararu, kde už definitivně zůstanu.

(Aden,Děkuji 4/4/1888, Vám za Váš dopis milý rodině) dopis, kterýJeho měšvýcarský dost překvapil. přítel Alfred Vy chcete, Ilg, inženýr, aby všechno později probíhalo Menelikův strašně první ministr, rychle, amu to 27/4/1888je v Africe něco píše neobyčejně z Curychu: vzácného.

Průsmyk sv. Gottharda. Fotografie pořízená v červnu 1863. O patnáct let později prochází průsmykem Rimbaud. V listopadu, kdy je sněhu mnohem víc.

– 61 – Je zapotřebí nadlidské trpělivosti…,

Někdy to bylo k nevydržení. píše Rimbaud. Při přípravě karavany se zbraněmi pro Menelika si musel protrpětPoslední třicet měsíců, expedice z toho mě natolik půl roku vyčerpala, jen čekat, že na jsem pustém, často padlslunečním a nehnutě žárem ležel, spáleném jako kámen, předměstí necitlivý Tadžury, na slunce.než karavana vůbec mohla vyrazit. Rimbaud užJá stálev dobách, ve spěchu, kdy se jen toulal abych Ardenami, nalezl místo zbožňoval a formuli jen tak nečinně ležet, natažen na zemi. Ale nikdyČlověk to dlouho tu nevidí, nevydrží. nedotýká Nesmí se absolutně ztrácet ničehočas. než lávy a písku (Iluminace, Tuláci). Jde, a jako by nevnímal. . Jsem chodec, nic víc. Ano, ale chodec (Aden, absolutna, 28. 9. 1885, dopis rodině). ZaseRimbaud to prázdno, byl vjako Habeši při průchodu vlastně odjakživa, průsmykem bezustání, svatého a Gottharda zároveň tam vlastně nebyl nikdy. – Nikdy jsem nemohl uvěřit, upřesňuje Alain Borer. - Po Rimbaudovi smrt umění, že když zavřu oči, zůstane všechno na místě. Zavírám oči. A je konec světa.říká Roger Otevírá Gilbert-Lecomte oči. A když vše v bylotex tuzničeno, vše bylo stále na místě, změnilo se však osvětlení. Jaké ticho, panebože, jaké ticho.

* * *

Průchod průsmykem svatého Gottharda líčí Rimbaud v dopise rodi- ně ze 17. listopadu 1878 z Janova. V prvním dopise po třech letech mlčení. S poeziíIluminacích už dávno skončil.Sezóně Píše v pekle. matce a sestře, které lite raturou, poezií spíš pohrdají. A náhle tu čteme věty, které bychom spíše čekaliTibetské v Egyptské či v knihy mrtvých. Průchod průsmykem je líčen spíš jako iniciační přechod mezi životem a smrtí, jakoby Cesta,vytržen ani z ne šest metru či široká, je napravo po celé délce zasypána do téměř dvoumetrové výšky vrstvou sesutého sněhu, který ji chvíli co

– 62 – chvíli zavalí tak asi metr vysokou závějí, jíž se člověk musí prodírat v příšerné vánici z ledových krupek. A je to tady! Nikde žádný stín, nahoře, dole, ani kolem, i když jsme obklopeni samými obrovskými předměty; nikde žádná cesta, propast, ani soutěska, nikde žádná obloha: nic než bílo, na které musí člověk bezustání myslet, kterého se lze dotýkat, které lze vidět nebo taky nevidět, protože není vůbec možné odtrhnout oči od té bílé nudy kolem, natolik oslňující, že ji lze považovat za střed stezky. V té prudké vichřici není možné ani zvednout hlavu! Z obočí a vousů jsou krápníky, uši rozdrásané, krk nateklý. Nebýt stínů, kterými jsme vlastně my sami, a nebýt tele- grafních sloupů, které vedou podél předpokládané cesty, byl by tu člověk stejně ztracený, jako vrabčák v peci.

Průchod bílou tmou, bílým prázdnem. Po kolena uvězněn ve sněhu, hlavu nakloněnou vpřed, proniká vánicí do bílého světa. Jediné dvě černé stopy: telegrafní sloupy podél cesty, která rovněžPoušť sněhumizí v z tom Ilu- bílémminací. prázdnu,zimní a nocstín, se ve sněhem který kse zadušení sám proměňuje. Pouští lásky. Sníh. Ticho. Prázdno. Volání v mlze. Oslepující běl. Jako poušť. Jako z Prázdno. Prostor se trhá. Nahoře, dole, nikde kolem nic. Dotýkání se prázdna. Tady, jako později v Hararu či v Adenu. Sevřít ten okamžik, rozevřít to prázdno… * * *

– 63 – Rimbauda zřejmě vůbec nebavilo prodávat, tvrdí jeho životopisec a zasvěcený nejmodernější,znalec Alain Borer. jaký Aleexistuje měl nápady. Jako vždycky ve svém životě. Jenom nápady. Do Hararu si nechává dovézt obrovský fotoaparát,v kterých je i stříbro a zlato, proto ta drahota., i s celou laboratoří na- vyvolávání fotografií, tzn. baňky, misky a všechny ty chemikálie, K tomu zásobuJsme zdefo vtografických zemi Galla. desekNecháme na dvasi poslat roky. fotoaparátPoprvé se o a fotoaparátu já Vám pošlu zmiňuje obráz- kyv dopise zdejších z 15. krajů ledna a lidí. 1881, Dostaneme měsíc po taky příjezdu materiál do Hararu: na preparování živočichů, takže Vám budu moci poslat vycpané ptáky a zvířata, jaké v Evropě ještě nikdo neviděl. -

Nápad s fotoaparátem nebyla zase ta ková extravagance, jak by se mohlo zdát. Fotografie už existovala- víc než šedesát let, Nadar ji dovedl téměř k dokonalosti, M. Hénon, J. Borelli a jiní cestovatelé pořizovali spoustu fotek, kterými ilu strovali své cestopisy. Fotografoval i technický poradce na dvoře krále Menelika, švýcarský inženýr Alfred Ilg. A Rimbaud,Úžasný který podlepříběh Delahayova Fotografie svědectví minulých chtěl na jařečasů, 1872 sbírku pěti či šesti básní v prózeJsem (zřejmě tu, abych nenávratně dal dohromady ztracených) knihu pojmenovat o Hararu a o zemi Galla, nebo též má nyní v hlavě knihu- o zemi Galla. obrázky těch cizích končin píše 18/1/1882 už zase z Adenu svému příteli Ernestu De lahayovi. Do knihy chcechybí vložit mi přístrojefotografie, pro zhotovování map (proto potřebuje fotoaparát), mapy neprozkoumaných území, které chce sám nakreslit ( , proto je objednává). KnihuZprávy chce nabídnout o Ogadenu, Zeměpisné společnosti, která- mu pak bude financovat další cesty a expedice. Jenže, jak poznal- později, po zaslání vytáhnout peníze ze Země pisné společnosti nebylo tak snadné. Po četných urgencích fotoapa rát, objednaný v Lyonu, dojde i s kovovými deskami oklikou přes ostrov Mauritius do Adenu (stál 1 850 franků) a Rimbaud s ním koncem března 1883 odjíždí do Hararu, teď už jako šéf pobočky

– 64 – BardeyovyVšichni se tu firmy. chtějí fotografovat:Prodírá se s dokoncením přelidněným za fotku nabízejí tržištěm, 1 guineu! vleze s ním do hejna pštrosů, k nimž tu chovají málem posvátnou úctu.

(to je asi 26,5 franku). na těch- hleTřikrát fotografiích vyfotografuje není nic zajímavéhosebe, na terase domu, v banánovníkové zahradě a na hromadě sesutých kamenů mezi kávovníky ( - , píše), párkrát Harar, jednou- obchodníka s kávou, habešského jezdce na koni (zřejmě jde o plu kovníka Ahmeda Ouadyho) a svého řeckého kolegu z firmy, Kon stantina Sotira, opřeného o pušku pod banánovníky. Některé fotky jsou poněkud rozostřené, zbělely. Rimbaud si stěžuje na špatnou kvalitu vody používané k vyvolávání. Devětadvacetiletý Rimbaud se na fotkách, z nichž dvě pořizoval samospouští, podobá vyprahlé mumii. Šedé oči slepce, spálené sluncem, jakoby šeď písku, do běla rozžhavená poušť. Posílá fotografie rodině, Bardeyovi do Francie, slibuje další, na nichž prý už budou věci mnohem zajímavější, ale nepošle. V srpnu přestává fotografovat kvůli dešťům, a později už ho to nezajímá. Má už v hlavě jiné nápady. V dopise ze 14. 4. 1885 se- jen tak na okraj zmíní, že fotoaparát prodal. Bez ztráty, zdůrazňuje. Těch nápadů jsou desítky. Kvůli velké etnografické knize o Hara ru Váženýa o zemi pane, Galla zůstává v roce 1882 v Adenu, čeká na objednané knihy a cestujipřístroje. po Zamýšlízemích Gallůzformovat (východní skupinu Afrika) lovců a slonů.v tuto chvíli se snažím dát dohromady píše 22/1/1882 skupinu lovců z Adenu slonů. zbrojířiByl bych Devismovi Vám opravdu do velicePaříže, vděčný, kdybyste mi mohl co možná nejdříve odpovědět na následující otázky: Existuje nějaká speciální zbraň na lov slonů? Můžete ji popsat? Vaše doporučení? Kde je možno ji sehnat? A její cena? Jaký druh nábojů? Otrávené, tříštivé?

– 65 – Mám zájem zakoupit na zkoušku 2 kusy těchto pušek. Pokud se osvědčí tak pravděpodobně další půltucet. Děkuji Vám předem za brzkou odpověď. S výrazem hluboké úcty Váš Rimbaud. Aden (anglické kolonie).

Tři fotografické autoportréty, Harar 1883

Rimbaud na hromadě sesutých kamenů mezi kávovníky (detail)

– 66 – Rimbaud v banánovníkové zahradě

Rimbaud na terase domu, kde bydlel - zprávy z trhu. Chce si otevřít obchod přímo v buši. Z Hararu posílá svému za městnavateli Bardeyovi do Adenu Strohé, zhuštěné- údaje o tom, co nechat vyrobit, po čem je poptávka, co by se tržnídalo zprávyprodat. Náhle se prostor zničehonic, jen jako v záblesku, trhá a vy nořuje se přízračný les Bisedimo, kde se to hemží šelmami. Své Rimbaud čísloval, jako se číslují symfonie. Zachovala se jen Prosedmá, oblast psaná Hararu, někdy Sirwalu v srpnu7 ači Habeše. září 1883: Nalézt nebo nechat vyrobit bavlněnou látku (hustě tkanou, teplou a hrubou) o síle lehké plach- toviny, podélně proužkovanou červenými nebo modrými pásy o šíři 5 centimetrů, vždy 20 centimetrů od sebe. Nechat vyrobit 500 sirwalů8 – střih podle přiloženého vzorku (ne však z této tkaniny). Bude mít úspěch mezi kmeny Gallů a v Habeši, kde už je spousta zájemců, kteří chtějí právě tento druh. 9 . Ze stejné látky, jednoduchá halena vpředu uzavřená, saha- jící k bokům, s rukávy až k loktům. Nechat jich vyrobit 500. Kamis . 50 střapců spletených z červené nebo zelené vlny. Gallové a Somálci10 je připevňují k uzdám či sedlům. Dále 20 metrů dlouhýchSperraba třásní, stejné barvy, ze stejné vlny, pro přední část poprsníku u koňského postroje, sehnat od čalouníků. Poslali jsme do terénu skupinu lovců tygrů, leopardů a lvů. Dali jsme jim potřebné rady, jak stahovat kůže.

- - 7 Sirwal – hornatá oblast, kde žili habešští a galští (oromo) vojáci z armá dy rasa Makonnena, kteří se pak natrvalo usadili v Hararu; ras Makonnen, bra tranec Menelika II., byl v lednu 1887 jmenován guvernérem Hararu. 8 Sirwal – pojmenování oděvu, který se nosí v oblasti Sirwalu. - 9 Kamis, někdy též kemis – etiopský šat. 10 Sperraba – červené, zelené, žluté nebo černé třásně, jimiž Somálci, Amhar ci a kmeny v oblasti Oromo (Galla) zdobí své koně a velbloudy. – 68 – Rimbaud (vpravo) se Švýcarem Ilgem na lovu slonů (1888) 4 nebo 5 hodin od Hararu je les (Bisedimo), kde se to hemží divoký- mi zvířaty. Upozornili jsme na to lidi v okolních vesnicích, budou pro nás lovit. Máme za to, že ve Francii existují speciální ocelové pasti na chytání vlků, které by se tady daly velice dobře použít na leopardy. Je možné si to ověřit u firmy, která organizuje výpravy na lov vlků a jinou škodnou, a po vyzkoušení nám dva kusy těchto pastí poslat.

V srpnu 1883 posílá Rimbaud Sotira do Ogadenu, neprozkoumané ho somálského území mezi Hararem a pouští. Po jeho návratu zorganizuje v září tři další karavany na pobřeží, celkem jich bude padesát. Velbloudy sledují pštrosi. Sotirovy poznámky z expedice do Ogadenu Rimbaud na Bardeyovo přání přepisuje (inspiruje se stylem Livingstona a Stanleye)Zpravodaji. a posílá do Zeměpisné společnosti v Paříži. 1. února příštího roku je zpráva čtena na zasedání společnosti, má ohlas, vychází ve Rimbaud přesně určuje nadmořskou výšku, věcně popisuje, jak se každých 200 metrů mění flóra, od 800 do 2 500 metrů. Z textu je však okamžitě zřejmé, že jej psal Rimbaud: – 69 – … (Ogadinci) používají také otrávených šípů. Jed, kterému se říká „uabaj“ a který je užíván po celém Somálsku, je získáván z rozdr- cených a převařených kořenů jednoho keře. Úlomek z něho Vám zasíláme. Podle toho, co tvrdí Somálci, země v okolí tohoto keře je vždy pokryta svlečenými hadími kůžemi a všechny ostatní stromy kolem usychají. Jed zřejmě působí jen velice pomalu, protože domorodci zranění otrávenými šípy (jde totiž zároveň o válečnou zbraň) si vyříznou zasažené místo a zůstanou zdrávi. Dravá zvěř je v Ogadenu dosti vzácná. Přesto domorodci vyprávějí o hadech, o jednom druhu hada s rohy, u něhož je smrtelné dokonce i dýchnutí.

Konstantin Sotiro, Rimbaudův řecký kolega z firmy, pod banánovníky. Harar 1883, fotografoval Rimbaud.

– 70 – Nápady, stovky nápadů, po celý život. Nápad učit se na piano, nechat se naverbovat do nejrůznějších armád a vzápětí dezertovat, nápad vstoupit do řádu a vycestovat jako misionář, nápad pořídit- si v Habeši ženu, odjet s ní do Adenu a pak ji odeslat nejbližší lodí zpátky, nápad odjet na Zanzibar nebo na stavbu panamského kaná lu, nápad s telegrafem v Habeši. Kdykoli je odsouzen k nečinnosti,- kdykoli se začíná nudit, chrlí nápad za nápadem. Dovézt do Hararu sukno ze Sedanu na prostěradla, vrtat artéské studně, vyprojek tovat trasu železnice. V říjnu 1887, když se vrací od Menelika, chce nakoupit v Sýrii plemenné muly a zavést v Habeši chov nové rasy. Dva měsíce nato se pokouší dovézt materiál na vybudování továrny Figarana zbraně a Temps, a munici na somálském pobřeží. V létě 1888 ověřuje, zda by šlo v Hararu průmyslově zpracovávat gumu. Píše články do- bez odezvy. Chce, aby ho angažovali jako válečného zpravodaje. Marně. Dává dohromady karavany velbloudů, Mene likovi, králi Šoa, chce dodat několik tisíc pušek. Ani ne za rok by tak vydělal 30 tisíc franků. Ale všechny projekty selhávají, a tak se nakonec vrací k obchodu, k tomu haraburdí, jak tomu v jednom dopise posměšně říká jeho přítel Švýcar Ilg. Chce nasát všechnu vědu, pokusit se o nemožné, rychle, hned teď. Chce se stát uznávaným inženýrem, vynikajícím cestovatelem, chce napsat takovou etnografickou knihu o Africe,Pokoušel že všemse dělat vytře všechno zrak. Tolikmožné, toho ale nakonecchtěl! Charles neudělal Maurras, nic. jeden z největších pozdějších Rimbaudových pomlouvačů, prohlásil: * * *

- Do Hararu si nechal posílat z Evropy bedny a bedny knih, přes 70 svazků literatury. Ale jaké: meteorologii, trigonometrii, mineralogii, topografii a geodézii, ročenku pařížského Astronomického ústavu, čtyřkilový svazek o obloze, publikace o konstrukci potápě – 71 – cích zvonů, o výrobě střelného prachu, o telegrafii, všechny možné- brožury a příručky pro hrnčíře, koželuha, výrobce svíček, tesaře, koláře, cihláře, natěrače a lakýrníka, pyrotechnika, objednává op tické a zeměměřičské přístroje, teodolit, dalekohled. AlbumUž za pobytulesních ana polních Kypru, kdepil, děláv angličtině, políra na cenastavbě 3 palácefranky, pro obsahuje anglického 128 guvernéra ilustrací; Kapesnína hoře příručkaTroodos, tesaře,žádá matku, sbírka aby140 munákresů poslala od Merlyho,knihy: cena 6 fran- ků. K dostání u nakladatele Lacroixe, v ulici Saints-Pères v Paříži. Ale - teprve z Adenu, kdy už ví, že pojede do Hararu, objednává tu zará žející řadu titulů odborné a technické literatury. Kromě knih, které mu má obstarat matka, vkládá do dopisu další dopis, jakoby z Roche, adresovaný přímo pařížskému nakladateli Lacroixovi, s prosbou, aby mu – jak nejrychleji je to možné – zaslal další tituly, objednávané dle katalogu. Rimbaud si je zřejmě vědom toho, že přímá adresa do Afriky je málo důvěryhodná, proto volí tuto taktiku. Navíc velice přesně vnímá(chtějí i to, že po tak mne podivný rovněž, abychseznam zjistil knih cenu by publikacemohl předem o…). zpochybnit serióznost objednávky, a tak se v dopise stylizuje do role prostředníka Předstírá, že knihy jsou pro někoho, kdo velice brzy, do čtyř dnů,- vyjíždí z Francie, zřejmě do některé ze vzdálených kolonií. Matce, pro kterou musely být tituly knih stejně překvapivé, pak dává in strukce naprosto přesné. Jakmile knihy dojdou z Paříže do Roche, ať- je zabalí, přidá k nim další, které sehnala sama, a odešle do Adenu. Rimbaudův dopis je z 2. listopadu. Matce by měl (neposílámdojít, jak píše, to sám ko lemtady 20. odtud, listopadu, stálo by i smě penězi, to 8 % které navíc nechal za výlohy. poslat Firma poštovní takhle poukázkou jen připíše zčistou lyonské částku centrály na vrub adenské mého konta.firmy, uNení které nic pracuje jednoduššího…). sem připluje 11. prosince. Týden je dost dlouhá doba na to, abyste to stihli Nejbližší vyřídit. loď do Adenu odplouvá z Marseille 26. listopadu,

Rimbaud chce mít vše ještě před odjezdem do Hararu.

– 72 –

Obchodník s kávou, či spíše výrobce pytlů na kávu (dabulas), před skladem Bardeyovy firmy v Hararu na náměstí. Fotografie pořízená Rimbaudem 1883

Tituly této podivné „knihovny“ vypovídají o Rimbaudových plánech, o všech těch nápadech, co se mu rojily v hlavě, mnohem víc než občasné zmínky v dochovaných dopisech (u každé z knih je vždy uvedena přesná cena):

Pojednání o metalurgii Hydraulika města a vesnice Kapitán parníku Konstrukce námořních lodí

– 73 – Druhy střelného prachu a ledku Mineralogie Zednické práce od Demaneta Kapesní příručka tesaře (tu chtěl poslat už na Kypr) Artéské studně od F. Garniera (zároveň žádá o adresu výrobce rychloobrátkových vrtných souprav) Návod na vybudování pily Kovové konstrukce Textilie (požaduje kompletní příručku o všech druzích) Album lesních a polních pil (urguje na rodiněVyžádejte knihu, o u kterou p. Pil- tera,si psal nábřeží již z Kypru, Jemmapes, ale dosud nedostal) Ilustrovaný katalog zemědělských strojů ( píše.)

Dále objednává příručky pro řemeslníky, vše z knihkupectví Roret. Jejich úroveň byla velice dobrá, ve Francii se užívaly až do druhé světové války. (Tu potřebuji ze všeho nejvíc!) Příručka koláře Příručka koželuha Dokonalý zámečník od Berthauta Důlní technika a těžba od J. F. Blanka Příručka skláře Příručka cihláře Příručka výrobce porcelánu, hrnčíře atd. Příručka slévače všech druhů kovů Příručka výrobce svíček Průvodce výrobce zbraní (vzhledem k zákazu dovozu zbraní do Habeše se jistě uvažovalo o možnosti vyrobit si je na místě)

– 74 –

Čtyři z více než 70 svazků odborné literatury, které si Rimbaud nechal posílat do Hararu.

V témže dopise chce Rimbaud i kompletní katalog knihovny Vysoké školy inženýrské v Paříži a pokračuje v objednávce dalších titulů:

Konstruktér potápěcích přístrojů Příručka telegrafie Malý truhlář Už je to dva měsíce, co jsem Vám psal, aleMalíř dodnes pokojů jsem a budov nedostal ty arabské knihy, které jsem chtěl. (A v závěru dopisu: ) – 75 – přibližný název je „Průvodce cestovatele aneb teoretická a praktická15. ledna příručka 1881, to badatele-průzkumníka“… již z Hararu, chce po nakladateli Dozvěděl jsem Lacroixovi se, že je toknihu, velice jejíž inteligentně zpracovaný soubor všech poznatků z topografie, mineralogie, hydrografie, přírodních věd atd. atd., potřebných pro průzkumníka. Napsal to nějaký Němec či Švýcar před pár lety a bylo to přeloženo do francouzštiny. Jsem v tuto chvíli v místě, odkud si nemohu sehnat ani jméno autora, ani adresu vydavatele či překlada- tele. -

Do téhož dopisu,Chci se odesílanéhopokusit najít rodině, odbytiště vkládá pro dopis přesné pro přístroje p. Bau vtina, Orientu. výrobce Proto přesných jsem si dovolilpřístrojů Vám (psaný napsat jakoby a požádat z Adenu Vás oo čtrnáctpomoc. Chtěldní později): bych vědět, co nejlepšího se vyrábí ve Francii (nebo v cizině), pokud jde o matematické přístroje, optické a astronomické přístroje, elektropřístroje, přístroje z oboru meteorologie, vzduchotechniky, mechaniky, hydrauliky a mineralogie. Nezajímají mě nástroje chirur- gické Chtějí na mně rovněž katalogy. Rimbaud výrobců chce hraček; kompletní jde o katalogy hračky fyzikální,přístrojů zepyrotechnické, všech těchto ooborů mechanické a jakoby modely, v roli prostředníka stavebnice atd. pokračuje: Jestli ve Francii existují nějací zajímaví výrobci tohoto druhu, nebo pokud byste věděl o lepších v cizině, byl bych Vám nevýslovně zavázán, kdybyste mi mohl laskavě obstarat jejich adresy, popř. katalogy. Korespondenci v tomto směru posílejte na adresu: Rimbaud, Roche, přes Attigny, Ardeny, Francie.

Rimbauda zřejmě napadlo, že pokud se mu podaří zaujmout děti, přiláká vzápětí i pozornost dospělých. Pronikne na africké trhy, na místa dosud nedotčená civilizací, a uskuteční Zašletevšechny mi ty zároveň, nápady, co má v hlavě. Mohl by třeba všechnypokud ovšem ty přesné existuje přístroje něco do opravdu Afriky nejenseriózního, dovážet, naprosto ale přímo moderního na místě a praktického, je vyrábět. kompletní příručku píševýrobce v závěru přesných tohoto přístrojů. dopisu,

A ještě jeden úkol pro matku: zjistit, zda – 76 – v Paříži existuje nějaké knihkupectví Vysoké školy báňské. Pokud ano, obstarat a poslatKovové mu katalog.konstrukce Měsíc nato, v dopise z Hararu 15. února 1881, žádá matku, aby mu poslala knihu od Mongea, cena 10 franků. Zároveň ruší objednávku PařížRoretových a cizina. příruček pro řemeslníky. Nedošly včas, tak už je nepotřebuje. Strašně by se mu však hodila obchodní ročenka Bottina, Kdyby se podařilo sehnat nějaký starý, třebas i nekompletní svazek, co skoro nic nestojí, jen pár franků, ať mu ho okamžitě pošle (jde o renomovanou ročenku, která vychází dodnes). Slovník vojenského a civilníhoA k tomu inženýrství, může přibalit půl libry semen cukrové řepy. Pokud Abychzbudou nezapomněl, nějaké peníze, jak chtělto, že by jste poslat nenašli i anglický ten arabský slovník? Musí přeci někde doma být. cenaŘekněte 15 franků.F. Ale to zas tolik nespěchá.ať hledá mezi arabskými papíry sešit nadepsaný: Je to v arabštině. A taky tam musí být(bratru sebrané Frédérikovi), rozhovory, písně a já nevím co ještě, užitečné tomu, kdo se učíŽerty, jazyk. slovní Jestli hříčkyje tam atd. coko - liv v arabštině, tak to pošlete!

Rimbaud si velice přesně pamatujeNe- chámarabské Vám texty, poslat které asi dvacetzbyly doma kilo moka-kávy, po otci. Po k všech tíži mého těch konta, naléhavých pokud ovšemprosbách na toa úkolech,nebude příliš jimiž drahé zaměstnává clo. rodinu, věcně dodává:

- 4. května 1881 chce poslat výtisk jakýchkoli novin, kde jsou informace o veřejných pracích. Ještě ho zajímá, co se kde děje. Pře devším jestli se už Napištezačalo se pánům stavbou Wursterovi Panamského a spol., průplavu. nakladatelům Mezitím zřejměv Curychu, už dostal ať Vám poptávané na dobírku, informace nebo jakkoli o příručce budou pro chtít, cestovatele, okamžitě takžepošlou upřesňuje: od Kaltbrünnera. Stavby na moři Příručku cestovatele Jakmile dojde, ať ji matka pošle na firmu do Adenu. A k tomu ať přidá od Bonniceaua, sežene je u Lacroixe. – 77 – -

18. ledna 1882, již z Adenu, kdy má plnou hlavu projektu etno grafické knihy o Hararu a o zemi Galla, s kresbami, fotografiemi i vlastnoručně zhotovenými mapami, vkládá do dopisu rodině dopis příteli Delahayovi. Zřejmě počítá s tím,s pomocí že Delahaye nějakého bude od- borníka,mít větší třebapochopení nějakého než známéhomatka pro profesora tak báječný matematiky, projekt a sežene. že mu všechnyMatku musí ty požadované uklidňovat: knihyAž ta prácea přístroje, bude hotová a přijata Země- pisnou společností, mohl bych od nich získat prostředky na další cesty. Celá věc je náramně snadná. Prosím Vás proto, abyste jenom poslali přiloženou objednávku Delahayovi. Ten se postará o veškeré nákupy, Vy to jenom zaplatíte. Bude toho za několik tisíc franků, ale všechno se mi zase více než bohatě vrátí. Budu Vám strašně vděčný, když mi vše pošlete, jak nejrychleji to jen jde, přímo do Adenu. Zapří- sahám Vás, pošlete mi naprosto vše, co figuruje v objednávce; jakmile byste jedinou z těch položek vypustili, dostali byste mě do hrozných nesnází.

Na Delahayovi chce tedy naléhavě, vlastně hned:

– cestovní teodolit, malých rozměrů – dobrý sextant – rekognoskační buzolu Cravet, na hladinovou plochu – mineralogickou sbírku o 300 vzorcích – kapesní kovový barometr-aneroid – konopný motouz pro zeměměřiče – matematickou soupravu s pravítkem, redukčním kružítkem, trojúhelníkem, rýsovacími pery, úhloměrem, měřítkem atd. – kreslicí papíry

Dále knihy: Topografie a geodézie od kapitána Salneuva Trigonometrie pro vyšší ročníky gymnázia – 78 – Mineralogie pro vyšší ročníky gymnázia nebo nejlepší skripta z Vysoké školy báňské Hydrografie, nejlepší skripta, co se najdou Meteorologie od Marie Davyové Průmyslová chemie od Wagnera Příručka cestovatele od Kaltbrünnera (tu již žádal po matce) Rady budoucímu cestovateli Obloha od Guillemina (jenom tenhle svazek vážil 4 kg!) Ročenka pařížského Astronomického ústavu pro rok 1882 -

Rimbaud je netrpělivý. Neví, že matka Delahayovi dopis ne předala, jen mu sdělila, že syn je někde v Arábii. Peníze, které jí Rimbaud poslal, vložila do nákupu pozemků (když mu to později napíše, nabízí, že jí pošle jiné peníze, protože všechny ty knihy a přístroje doopravdy potřebuje). 22. ledna 1882, pouhé čtyři dni po předchozím, píše matce další dopis. Doufá, že ten minulý už předala Delahayovi a ten že se dal do shánění. Prosí ji, aby vše Prvníposlala zásilka přímo knih, na jehoco jste adresu mi nechali do Adenu, poslat, abydošla se až to v nezatoulalo,květnu 1881. Napadloaby všechno je přibalit pořádně do zabalila,bedny lahve jinak inkoustu, že to dopadne které se jako rozbily, posledně: takže všechny knihy plavaly v inkoustu. - ten nejlepší zeměměřičský nástroj, Z přístrojů, které objednal, ur guje především teodolit, protože to je ale kdyby byl moc drahý, mohou ho nahradit sextant- a buzola. Kdyby to mělo překazit nákup teodolitu, tak ať raději dalekohlednekupují mineralogickou . sbírku. Ale knihy ano, ty v každém pří padě. Navíc potřebuje ještě dalekohled, nejraději vojenský polní-

10. července 1882, v dopise psaném z Adenu, chce poslat něja kou dobrou mapu Hararu.

– 79 – Předměstí Adenu. Fotografie z roku 1870 A nejsmutnější ze všeho je to, že svůj dopis končíš prohlášením, že se do mých zá- ležitostí8. prosince už víc 1882, nebudete stále míchat. z Adenu, To v dopisenení ten matce: nejlepší způsob, jak pomoci člověku, který je tisíce mil daleko, cestuje mezi divokými kmeny, a přitom ve své zemi nemá jediného obchodního partnera, na kterého by se mohl obrátit!… Posledně jsem Vám poslal seznam knih, co sem chci poslat. Prosím Vás, nekašlete na moje vzkazy! Chystám se vyrazit do vnitrozemí Afriky, na několik let; a bez těch knih mi bude chybět spousta informací, které nezbytně potřebuji. Byl bych jako slepý; kdybych ty věci nesehnal, neobyčejně by mi to uškodilo. Urychleně mi proto všechny ty knihy pošlete, bez výjimky všechny. Naskládejte je do bedny, na bednu napište „knihy“ a pošlete mi je sem, vyplaceně, prostřednictvím pana Dubara. A přidejte k tomu ještě tyto dva tituly:

(mají je u Dunoda, Augustinské nábřeží v Paříži); Kompletní pojednání o železnicíchze školy v Châlons. od Couchea

Pojednání o mechanice,

– 80 – 6. ledna 1883 oznamujevědecký rodině, přístroj, že koncem zvaný grafometr března odjíždí do Hararu. Čeká, že do čtrnácti dnů dojde fotoaparát, urguje knihy. Pan Dubar mu má poslat (přístroj- na kreslení map). Týden nato,Základy 15. ledna, topografie potvrzuje (nikoliv matce, fotografie, že dostal příručkujejí dopis ose fotografii seznamem mám zakoupených v kufru; topografie knih. Chybí je nauka právě oto, kreslení co po třebovalplánů v otevřené nejvíc. Především krajině: tu knihu zde potřebuji!). -

Stejně tak po třebuje i knihy o geologii a praktické mineralogii. Žádá matku, aby mu v knihkupectví hlavního vojenského štábu sehnala nejnovějšíMi- aneralogii zároveň a nejpraktičtější geologii, učebnici topografie a geodézie (podobnou těm, z jakých se učí žáci ze Saint-Cyr) a v knihkupectví Lacroix sv. I, od Beaudanta.Počítám s tím, že si teď něco vydě- lám14. v Hararu března a 1883 že asi sděluje do roka v se dopise mi podaří z Adenu dostat rodině, nějaké že prostředky až na tři odknihy Zeměpisné a grafometr společnosti. všechno došlo. Pokud jde o knihy, budou mi velice užitečné v zemi, kam se nedostane žádná19. března, informace, pár dní žádná před zpráva, odjezdem kde dose zHararu, člověka píše postupně matce: stává tupý osel, pokud si alespoň občas trochu nepřipomene to, co se kdysi učil. V Hararu jsou dni, a především noci dosti dlouhé, takže všechny ty knihy mi pomohou vyplnit čas alespoň něčím příjemným. Musím Vám připomenout, že v Hararu není žádné místo, kde by se lidi mohli scházet, člověk je tam nucen být bezustání doma. Ostatně, chci z toho všeho sestavit obzvláště podivné album.

A objednává další knihy:

Provádění zemních prací od Debauvea, 1 sv. Zkrácené výpočty zemních prací od Lalanne-Sganzina (šlo o výpočty potřebné k budování železničních náspů) Geodézie od Debauvea, 1 sv. Hydraulika od Debauvea, 1 sv. – 81 – Vytyčování oblouků od Jacqueta, 1 sv. Základní kurs mechaniky od Delaunaye Pojednání o aplikované astronomii od Liaise

Příští den v novém dopise seznam ještě doplňuje: 1 sv . Praktická příručka pro stavitele železničních tratí od Salina,

Jak budovat železniční náspy od Nordlinga, 1 sv. Tunely a podzemní chodby od Debauvea, 1 sv. 11 Do Hararu tedy tentokrát odjíždí s plánem vytyčit a možná i začít stavět železniční trať. Otevřít cestu, proniknout do vnitrozemí. Prosadit se jako vážený obchodník, uznávaný inženýr. A přitom dát dohromady úžasnou etnografickou knihu o Hararu a zemi Galla, která by mu zajistila u Zeměpisné společnosti podporu a prostředky pro další výpravy, mimodalší průzkumné . Líčíte mi novinky cesty. Jinak z politiky, ho teď už nic moc jiného nezajímá. Civilizace, politika, Evropa, všechno je to strašně daleko. Zůstává píše z Hararu 6. května 1883-

11 Rimbaud byl jedním z prvních Evropanů, kteří si uvědomili ideální geo grafickou polohu Hararu a přišli s námětem postavit železnici, která by Harar spojila s mořem. Snažili se získat pro tento projekt Menelika – inženýr Aubry, který v r. 1883 doprovázel francouzskou Brémondovu misi, předvedl Menelikovi- vůbec poprvé miniaturní lokomotivu v chodu, a panovník byl nadšen! Rimbaud- musel o svém plánu mluvit i se svým budoucím společníkem Paulem Soleille tem, kterému se pak podařilo dostat koncesi na stavbu železniční tratě z Anko beru do Oboku. Pro finanční potíže však stavět ani nezačal. Až po Rimbaudově smrti, 1894, získali Rimbaudův poněkud vypočítavý přítel a Menelikův ministr, švýcarský inženýr A. Ilg, a Francouz Chefneux, společník Soleilleta a budoucí generální konzul Francie v Habeši, právo vybudovat železnici z Addis Abeby do Džibuti. Železnici, která vede přes Dire Dawu, pouhých padesát kilometrů od Hararu, se však podařilo dokončit až v tomto století.

– 82 – Kdybyste věděli, jak je mi to lhostejné! Už víc než dva roky jsem se nedotkl žádných novin. Všechny ty debaty jsou teď pro mě zcelarodině. nesrozumitelné. Stejně jako musulmani vím, že co se má stát, tak se stane, a to je vše. Jediné, co mě zajímá, jsou zprávy o tom, co se děje s Vámi… V - Hararu se energicky pouští do organizování expedic a navazo vání nových obchodních spojení pro firmu. Chce spojit výzkum a ob chod. Musí se však daleko víc věnovat řízení pobočky, za kterou teď jako šéf nese plnou odpovědnost. Na vyjíždky mu nezbývá čas. A tak posílá Sotira. Sotiro, podobně jako Rimbaud, cestuje oblečen jako musulman, nechává si dokonce říkat Hadži-Abdulláh aSacconi, tvrdí o sobě,který zorganizovalže je „šerif“, potomek expedici přímodo Ogadenu z okruhu současně samotného s námi, Proroka. Jedině tak se z těchto „cest do okolí“ mohl člověkbyl vrátit i se třemiživý. sluhy zavraž- děn příslušníky kmene Hammaden, na území sousedícím píše s řekou Rimbaud Wábí. Stalo25/8/1883 se to 11. do firemnísrpna, asi centrály 250 km v Adenu,od Hararu. Zpráva o tom k nám dorazila 23. srpna. Příčinou tohoto neštěstí je špatný výběr personá- lu expedice, neschopnost vůdců karavany, kteří ji omylem zavedli na obzvláště nebezpečnou cestu…, povýšenost k místnímu obyvatelstvu, Sacconiho nevhodné oblečení a chování, urážející (z nevědomosti) náboženské zvyklosti, odporující mravům a právům domorodců. Po- čátkem masakru byla hádka vůdců karavany… Příště zorganizujeme další expedice. Přes tragickou smrt Sacconiho pokračuje dopis ujištěním:

23. září 1883 urguje Rimbaud na Bardeyovi zaslání gramatiky somálštiny. Do dopisu rodině ze 7. října vkládá objednávku Koránu, v tom nejlepším překladu, nejlépe – pokud něco takového vůbec- kladvyšlo . – v dvojjazyčné verzi, francouzský překlad vedle arabského originálu. Pokud nic podobného neexistuje, stačí francouzský pře

– 83 – Harar, brána Bab el Fatuk. Fotografie z roku 1889 -

Počátkem roku 1884 se bratří Bardeyové rozhodují zavřít pobo čku v Hararu. Rimbaud ji má zlikvidovat. V blízkém Súdánu, který patřil Egyptu a Angličanům, vypuká povstání mahdistů. Derviši vyhánějí cizince, začíná válka. V prvních březnových dnech Rimbaud opouští Harar, po šesti Události,týdnech cest které v náspoušti přinutily přijíždí likvidovat do Adenu. firmu, Adenská nás stavífirma do krachuje, situace, kdyRimbaudovi se nadále končí budeme smlouva. muset 23. zříci 4. 1884Vašich dostává vynikajících oficiální služeb. výpověď: Tím- to dopisem Vám vyslovujeme uznání za Vaši práci, Vaši inteligenci, poctivost a oddanost, kterou jste vždy prokazoval při hájení našich zájmů ve všech funkcích, jež jste během čtyřletého působení v naší fir- mě zastával, zejména pak ve funkci ředitele naší pobočky v Hararu…

Rimbaud je na dně. Bez práce (plat mu ponechalitady se nedá do nikomu konce července),nic svěřit. bez výsledků. Cítí se unaven. Uspořených 12–13 tisíc franků nosí stále s sebou, v opasku, protože Banky jsou nejisté, navíc nedávají žádný úrok, stěžuje

– 84 – si v dopise domů. Blíží se třicítka, půlka života, jak píše, je pryč. Všechny projekty, všechny jeho nápady se zhroutily. Alfred Bardey však sehnal ve Francii peníze a se svým bratrem Pierrem zakládá v červnu v Adenu novou firmu. S Rimbaudem knihpodepisují . Ale obchody nový kontrakt, jdou moc ovšem špatně pouze na šest měsíců.Nevím, Rimbaud zda mi to kontraktsděluje rodině prodlouží. a okamžitě urguje nedodanou zásilku objednaných , píše 30. prosince. Angličané, podle RimbaudaJejich Gordon horší je než idiot, Egypťani jejich Wolseleynebo Turci, osel. okupovali Všechno je východní zpřevraceno, pobřeží obchody od Suezu nejdou. po Gardáfui- a doslova ruinují jakýkoli obchod. A Francou zi, aby získaliŽádný národ přístup neprovádí k cestě takdo Hararunejapnou a koloniálnído Habeše, politiku okupovali jako Francie.Tadžuru –a Jestližezřídili tamse Anglie posádku. dopustí Podle chyby Rimbauda a na něco jsou vynaloží to vyhozené peníze peníze.zbytečně, má alespoň vážné zájmy a jasné perspektivy. Ale žádná velmoc nedokáže peníze doslova vyhazovat, již předem s naprosto jistou ztrátou, na tak nemožných místech, jako to dělá Francie. -

10. ledna 1885 je Rimbaudovi kontraktSlovníku s firmou obchodu Bardey a prodlounámořní plavbyžen, ale jen na rok. Trčí v Adenu. Už nechce nové knihy, musel jich plno prodat.by Chce Vám jen je poslednímohli prodat vydání se slevou. od Guillaumina. Jsou to dva tlusté svazky, stojí sto franků a u Sautona Ale starší vydání, než- z roku 1880, ať matka nekupuje, to je mu na nic. A právě tehdy zřejmě dostává, podle pozdějšího BardeyovaIluminace. svě dectví, ztracený dopis od Verlaina, kterému se podařilo vypátrat jeho adresu. Verlaine mu asi avizoval,Dejte že chce mi s vydattím vším konečně Rimbaudsvatý pokoj! mu odepsal. Odpověď se nezachovala, ale podle Bardeye, který viděl obálku, byla více než strohá:

Všude kolem se válčí, v Adenu budují opevnění. Rimbaud šetří, jak může. Nekouří, pije jen vodu. Odmítá poslat i fotku, o kterou ho – 85 – příšerné díry. – Z platu neutratím ani halířmatka se sestrou prosí. NechceNechodí vyhazovat sem žádné za zbytečnosti. noviny, není Za tu každou žádná knihovna.cenu se chce Pokud dostat jde pryčo Evropany, z té je tu jen pár idiotů, zaměstnaných u obchodních; píše matce firem, 14. dubna.kteří vše, co vydělají, prohrají v kulečníku. Pak tohle místo s proklínáním opouštějí… Každý den pracuji od sedmi hodin ráno do pěti večer. Nikdy ani den volna. Kdy konečně takovýhle život skončí? Kdo ví? Příště nás tu budou možná ostřelovat z děl…

Aden. „Hrůzná skála, bez stébla trávy, pokud ho sem někdo nepřinese.“ Fotografie z roku 1870

– 86 – Třetí kontrakt s Bardeyovou firmou. Rimbaud jej podepisuje 10/1/1885 v Adenu.

Rimbaudův dopis rodině, psaný 22/10/1885 v Adenu. Rimbaud odchází od Bardeyovy firmy a pouští se do riskantního obchodu se zbraněmi pro Menelika. V

září 1885 se Rimbaud setkává s francouzským obchodníkem a bývalým důstojníkem Pierrem Labatutem.Domorodci Ten se už zbraně dávno neznají snažil apřesvědčit pro Evropany, Bardeye, i pro samyaby se domorodce, stal jeho společníkem je nebezpečné, a pustilaby si jese navyk s ním- doli používat prodeje zbraní Menelikovi. Neuspěl. Barr-Adžam , píše později Bardey ve svých vzpomínkách z východní Afriky, nazvaných (Neznámá země). Především to však pro zkušeného obchodníka, jakým Bardey byl, bylaJe to příliš držgrešle! riskantní píše operace. Rimbaud ale neměl co ztratit. Začátkem října dochází k roztržce s Bardeyem, Rimbaud dává výpověď ( domů). Podepisuje kontrakt s Labatutem. Ten se v něm zavazuje, že nejdéle do roka Rimbaudovi zaplatí 5 tisíc tereziánských tolarů v hotovosti a že na sebe přebírá veškeré náklady, které Rimbaud s první karavanou zbraní bude mít. A Rimbaud se pouští do jejího organizování. Teď už žádné knihy- nepotřebuje. 18. listopadu 1885 pouze žádá matku, aby napsala do. knihkupectvíStrašně tu knihu orientálních potřebuji, jazyků píše v dopise, v Paříži abych o slovník se mohl amharštiny, naučit jazyk kte země,rý sestavil kam d’Abbadiejedu a kde a nikdo kde je nemluví výslovnost žádným transkribována evropským latinkoujazykem. Až dosud tam totiž téměř žádní Evropani nebyli. Kupte mi to, jak nejrychleji můžete, potřebuji se ten jazyk naučit ještě před cestou. -

Slovník urguje osmkrát. Žádnou jinou knihu. Došel až za šest měsí ců. Je vlastně posledním z té dlouhé řady titulů Rimbaudovy africké „knihovny“. Koncem listopadu 1885 vyráží Rimbaud do Tadžury. Podle Bardeyova svědectví všechny ty knihy a příručky, pokud je neprodal, nechal v Adenu. Bedny a bedny knih, někdy pořádně tlusté a těžké svazky. Nikdo se už nikdy nedozví,. Já stále jestli ve je spěchu,vůbec četl. jen Některéabych nalezl došly místo zničené. a formuli. Spousta jich došla pozdě, v době, kdy už měl v hlavě zas dočista jiný nápad či projekt - Stejně jako fotoaparát, jako všechny ty složitě a draze nakoupené zeměměřičské přístroje, i celá Rimbau – 89 – dova knihovna, kterou si tak komplikovaně a s tolika problémy dává posílat na vzdálenost deseti tisíc kilometrů, kde není jediný titul, který by měl něco společného s literaturou či uměním, se doslova rozpouští v šedivé lávě Adenu, v té do běla rozžhavené poušti. Jako vše u Rimbauda. Zůstává jen to* ticho. * * Trhlina v prostoru.

Nemiluji ženy. Lásku je třeba znovu vynalézt… Ženy tak nanejvýš dokážou chtít zajištěné postavení

(Sezóna v pekle, Šílená panna). Ženy jsou v Habeši krásné. Hladká, sametová kůže, měděné tělo, v nosní dírce zrnko zlata, na krku náhrdelník ze šakalích Hararzubů. jeV Hararupozoruhodný tvořily plodností dvě třetiny a krásou populace. svých Již žen. jako dítě mohl Rimbaud číst v zábavných časopisech, co tenkrát ve Francii vycházely: A. Bardey popisuje, jak se často seběhly na náměstí, odhodily šaty a jen v opasku se pustily do divokého tance. Mnohé odcházely až po úplném vyčerpání. Rimbaud, jeho šéf Alfred Bardey, švýcarský inženýr a budoucí premiér krále Menelika, Alfred Ilg,Jestli Rimbaudův se zde začne přítel zase Ital pracovat, Ottorino Rosa,pravděpodobně všichni narození mě přijmou v roce zpátky, 1854, všichni staří mládenci. V Africe začíná člověk stárnoutNa pár velet, třiceti. tak na dva tři roky, do července 86 nebo 87. To mi bude 32 nebo 33 let. Začnu píše stárnout. Rimbaud Možná 29. května právě tehdy1884 torodině bude z vhodná Adenu. chvíle, abych sebral zhruba těch dvacet tisíc franků, co bych si tady měl našetřit, a odejel se domů oženit. Tam na mě ale budou koukat jako na starce, takže mě bude chtít leda tak nějaká vdova! No, už aby tady byl ten den, kdy se dostanu z tohohle otroctví a budu mít rentu tak velkou, že nebudu muset pracovat víc, než se mi bude líbit! Jenže, kdo ví, co bude zítra a co přijde potom! – Aby se člověk mohl oženit, musí mít zajištěnou rentu, ( píše matce ještě o šest let později.) Rimbaud chce být „normálním člověkem“, oženit se,

– 90 – mít syna, který by se stal inženýrem, chce být jako jiní. Ale všechno selhává, naráží, všechno se mu bortí. Žene ho to bezustání k něčemu jinému. Žádá matku, aby mu pomohla sehnat vhodnou partii. Ale nikde ani zmínka o tom, že žije s Habešankou. Už od počátku roku 1884 v Hararu. Dopisy matce z té doby jsou kratší, úsečnější, jako by něco skrýval. Podle dochovaných svědectví byla vysoká, hubená, jemných rysů, dosti hezká, ne moc černá. Byla křesťanka, oblékala se evropsky. Kouřila cigarety. Francouzsky mluvila málo, ale Rimbaud toho taky moc nenamluvil. Vzal ji s sebou do Adenu. Françoise Grisardová,- která v Adenu uklízela v Bardeyově domě a jako jediná měla přístup do Rimbaudova bytu v druhém patře, později vykládala, že se Rim baud ke své Habešance choval velice pěkně. Snažil se ji „vychovávat“, učil ji francouzsky. Chtěl prý, aby studovala v Evropě. Večer, když se setmělo, ji bral ven, na procházku do adenského přístavu, pozorovat- připlouvající lodě. Nikdo je nikdy neslyšel promluvit. Ani slovo. Asi po roce ji poslal pryč. Začalo ho zajímat něco jiného. S Pierrem Labatu tem (mimochodem ženatým s domorodkou) vymýšlejí dobrodružný- plán, jak rychle zbohatnout: dodat zbraně Menelikovi, který se právě chystal na střetnutí s králem Johannesem (Johannes zbraněMůj nepotře bože, smilování,boval, měl ukryjjich dost mě, odchovám Angličanů). se strašně Aby špatně! se mohl – Jsempustit skrytý do podobného a zároveň obchodu,nejsem skrytý potřebuje být Rimbaud volný, na nikom nezávislý. - Gazzetta (Sezóna di v Torino, pekle, Pekelná noc). V září 1885 odpovídá krátkým dopisem italskému cestovateli Augustovi Franzojovi, dopi sovateli listu který čeká v Tadžuře na povolení pro vědeckouMilý pane expedici Franzoj, a Rimbauda promiňte se mi, zřejmě ale tu ptal, ženu zda jsem svou bez domorodou slitování poslalženu vezme pryč. Dám na připravovanou jí pár tolarů, aby cestu mohla s sebou: odjet lodí, co kotví v Rasali a pluje do Oboku, a pak ať už si jde, kam chce. Už jsem měl to strašidlo před očima dosti dlouho. Kdybych nebyl tak padlý na hlavu a netahal

– 91 – ji sem ze Šoa, nemusel bych se dneska jak pitomec starat o to, jak ji dopravit nazpět. Váš Rimbaud.

Od té doby až do konce Rimbaudova pobytu v Habeši se o žádné jiné domorodé ženě, se kterou by delší dobu žil, žádná zpráva ani svědectví nedochovaly. Nepotvrdily se ani fámy o dětech, které prý RimbaudPokud v Habeši jde zanechal.o ženy, zaměřil Již citovaná se Rimbaud zpráva na anonymního domorodky. Vfrancouzského Adenu 1884 měl úředníka, habešskou sepsaná ženu. ovšem Vykládalo až v roce se i 1934,o ženě obsahuje z kmene Argobba,i tuto pasáž: s níž měl mít více dětí, všechny ale zmizely a nezanechaly po sobě žádné stopy či vzpomínky. Je třeba podotknout, že Argobbanky patří v okolí Hararu k nejkrásnějším domorodkám.

* * *

Habešanka, se kterou Rimbaud žil v Harant a Adenu od počátku roku 1884 do září 1885.

– 92 – V -

září 1885 posílá Rimbaud pryč Habešanku, 8. října podepisuje kontrakt s Labatutem. Nápad byl geniálně prostý: nakoupí v Lutychu a ve Francii staré, z armády vyřazené pušky s nárazní kovým zámkem, po 7–8 francích za kus, a prodají je Menelikovi výměnou za zboží v hodnotě 40 franků za pušku. Menelik měl platit ve zlatě, slonovině a pižmu. Když se připočte marže z prodeje zboží a odečtou náklady spojené s dopravou, s rizikem atd., dalo by se ani ne do roka z pořizovací hodnoty 15–20 tisíc franků dosáhnout zisku nejméně 50–60 tisíc franků, to znamená 25 až 30 tisíc zlatých franků pro každého. 14. října mu firma Bardey vystavuje propouštěcí certifikát, je volný. Koncem listopadu se vyloďuje v Tadžuře nedaleko Oboku (dnešní Republika Džibuti). Planina v Adenském zálivu na úpatí sopečných hor. Dvě kamenné mešity, v okolí pár palem. Rozpálený vzduch, do běla rozžhavený písek, nedostatek pitné vody. Francouzi- tu měli pevnost, v ní seržanta a šest vojínů. Městu vládl paša Abú Bekr, bývalý sultán ze Zejly. Rimbaud tu měl dát dohromady ka Jakmileravanu velbloudů,tenhle obchod která úspěšně by 2 040 dokončím, pušek a 75 tisíc nábojů dopravilauvi- dodíte Menelikova mě někdy na sídla podzim na 1886 území ve Francii.Šoa, do Nové Ankoberu. zboží už Je chci plný nakoupit elánu. sám. Věřím, že to dopadne dobře. Musíte v píšeto věřit 22. i říjnaVy, už rodině, kvůli mně; moc to potřebuji. Kdybych za tři nebo čtyři roky mohl k tomu, co už mám, přidat nějakých sto tisíc franků, opustil bych tuhle nešťastnou zemi blažený štěstím.

Počítá s tím, že do tří měsíců karavana vyrazí. Ale věci se komplikují. Všude naráží na nepovolnost a chamtivost Abú Bekra, kterého je nemožné obejít při shánění velbloudů. Týdny a měsíce ubíhají. V Tadžuře se v té době formují i karavany dalších Evropanů (Barrala, Savourého, Borelliho). Labatut zůstává v Adenu, zajišťuje tranzit zbraní do Tadžury. Koncem roku je vše v Tadžuře, ale nejsou velbloudi. Stávkují velbloudáři. Rimbaud se chce připojit k jiné karavaně. Marně. Barralova karavana, která

– 93 – - vyrazila 31. prosince 1885, je v březnu 1886 zmasakrována Dana kily. Rimbaud měl jít stejnou cestou. 12. dubna dostávají Labatut- a Rimbaud od guvernéra Oboku příkaz zastavit jakékoli dodávky zbraní do Šoa. Na zákazu se dohodli Angličané s Francouzi. Rim baud zahrabává celý náklad do písku, aby nebyl zabaven. Píšou protest do Paříže, na ministerstvo zahraničních věcí, nakonec se jim podaří od francouzského guvernéra Oboku potřebný tichý souhlas získat. Ve chvíli, kdy je vše připraveno, Labatut vážně onemocní a odjíždí do Francie. Rimbaud čeká, až se uzdraví, ale v polovině září- se dozvídá, že Labatut umírá na rakovinu hrtanu. Vědecká karavana Augusta Francoje už mezitím vyrazila. Rimbaud se nevzdává. Spo juje se s novým společníkem, francouzským obchodníkem Paulem Soleilletem, jehož karavana má povolení úřadů. Obě karavany by- mohly vyrazit společně. 9. září však Soleillet náhle umírá na mrtvici v hotelu Svět v Adenu. Soleillet znal kraj, navíc měl o celém obcho dě jednat s Menelikem. Rimbaudovi nezbývá než všechno zajistit sám. Od 15/9/1886 do 7/4/1887 nepíše nikomu ani řádku. Sedm- měsíců naprostého mlčení. V listopadu 1886, po téměř ročních přípravách, po naprosto bez hořícímocném pouští, půlročním čekání, se Rimbaudovahrůznou karavana měsíční vydává krajinou, na cestu jak směrem k Ankoberu: 100 velbloudů, 34Egyptského velbloudářů, Bosporu. 500 kilometrů sopečnou zemí Danakilů, Karavany vyrazily - to později popisuje v dopise řediteli Nejdelší a nejobtížnější cesta, na jakou se kdy pustil. (Ilu minace, Po potopě). Po čtyři měsíce se s velbloudy prodírá buší, směrem k Asalskému jezeru. Tam naplňuje pytle solí a nakládá je na- muly. Smlouvání s velbloudáři, kteří požadují vyšší mzdu. Dochází voda. Rimbaud popojíždí podél karavany na malém habešském ko níkovi, u pasu dvě pistole, přes rameno nabitou karabinu. Většinu cesty však jde pěšky. Dává povely v arabštině, amharštině i v řeči- oromo. Šestá zastávka je na široké pláni, lemované kostmi mrtvých velbloudů. Sem tam zakrslý gumovník. Právě tehdy zaútočili Dana

– 94 – kilové, fanatičtí musulmani, kteří již delší dobu karavanu sledovali. Skrývají se v lávovém poli, občas se vynoří jen jejich kopí a štíty z nosorožců, ale vzápětí mizí jak džinové. Do uší se zařezávají jejich válečné pokřiky. Útok se podařilo odrazit, karavana jde dál. (Byl to- vlastně jediný útok na Rimbaudovu karavanu za celých deset let jeho pobytu ve východní Africe. Na rozdíl od mnoha ostatních Ev ropanů se totiž Rimbaud dokázal přizpůsobit mravům, zvyklostem i oblečení domorodců, mluvil jejich jazykem.) 6. února doráží do Ankoberu, hlavního města provincie Šoa. Ale Menelik tam není. Je v Entottu, kam vyjel ztrestat emíra Hararu Abdulaje. (Entotto je dnes malá osada na předměstí Addis Abeby.) Rimbaud se vydává za ním. Ještě předtím se však na něho v Ankoberu vrhají skuteční i falešní věřitelé zemřelého Labatuta, včetně rozvětvené rodiny Labatutovy domorodé ženy. Musí platit jeho dluhy. V Entottu ho Menelik nechává několik dní čekat, než ho vůbec přijme, a pak mu blahosklonně sděluje, že po dobytí Hararu už o zbraně nemá zájem. A odprodat je jinam mu zakazuje. Chvíli je chce dokonce i zabavit, ale pak se přeci jen rozhoduje zbraně odkoupit. Nabízí však směšně nízkou částku, zbytek ať si Rimbaud vymůže na rodinách mrtvých- dlužníků. Nakonec, po intervenci Švýcara Ilga, dostává Rimbaud od Menelika směnku, kterou mu má v Hararu proplatit Menelikův bra tranec, ras Makonnen. Menelik Rimbauda odřel tak, že na obchodě nevydělal vůbec nic. Tak tak že pokryl náklady s expedicí spojené.- 1. května opouští na koniBěhem Entotto. 5–6 Menelik let několik se chtěl evropských stát císařem ob- chodníkůcelé Etiopie. dodalo Snažil Menelikovi se rozšířit 25 území, tisíc pušek. které To ovládal. postačilo K tomu Amharcům, potře abyboval si podrobilidesítky tisíc všechny pušek. kmeny ( sousední Gallie,

vysvětluje Rimbaud.) Když u Čelenka ve čtvrthodinové bitvě porazil hararského emíra- Abdulaje (ten měl totiž všeho všudy jen pártyranizovat stovek remingtonek), obyvatelstvo, dobyli jeho vojáci už bez většího odporu Harar. Město zdemolova li, vykradli, podpálili, co se dalo, a začali – 95 – jak to negři mezi sebou dokážou Egyptský Bospor (citace z Rimbaudova článku pro- ). Menelik sám zabral nejen zbraně a munici, ale i domy povražděných Evropanů, s jejichž varlaty zavěšenými kolem krku se vraceli jeho vítězní vojáci. Uložil městu 75 000 tolarů pokuty a vrátil se do Entotta. Se záměrem usnadnit pohyb své ar mády otevřel novou cestu z Entotta do Hararu. Rimbaud si na něm alespoň vymohl souhlas, aby se po této nové, neprozkoumané cestě mohl jako jeden z prvních Evropanů vydat.

Mladý danakilský bojovník. Fotografie z roku 1887. Do vlasů si Danakilové vtírali tuk, který jim ztužoval účes.

– 96 – Vyráží sám, bez lidí, bez karavany. Cestovatel Jules Borelli, kterého Rimbaud kvůli vědeckým výzkumům vzal s sebou, vyjel až den po- něm. Cesta nebyla nebezpečná, nebylo to peklo Danakilů uprostřed pouště. Spíš stezka vyšlapaná slony, obklopená kávovníky a mimó zami. Divoká zvířata, místy mírumilovní domorodci. Rimbaud si Iluminace.dělá poznámky tužkou do bloku. Suchý, záměrně strohý popis, bez jakýchkoli zbytečných adjektiv. Žádná literatura. Ale ani žádné nové 4. etapa: Zeměpisnou pokračování výšku Mindžaru určuje (planiny): podle druhu 25 kilometrů. vegetace. Stejné plodiny. Mindžaru chybí voda; dešťovou vodu uchovávají v jámách. * * * 7. etapa: Jsme v kraji beduínů, nazývaném Konella, horká země. Keře a mimózové háje plné slonů a divokých zvířat. Královská cesta směřuje k vřídlu horké vody, pojmenovaném Fil-Uáha, a k Havaši. Táboříme v tomto směru, 30 kilometrů od Kassamu. * * * 14. etapa: 20 kilometrů, Herna. Nádherná údolí ověnčená lesy. Jde se v jejich stínu. Kávovníky… * * * 15. etapa: Burka, údolí pojmenované podle řeky nebo prudkého horského potoku s mohutným průtokem vody. Teče dolů do Ennyi. Rozlehlé lesy. – 30 kilometrů. * * *

– 97 – 18. etapa: jezero Jabatha, harramojská jezera. Harar. – 40 kilo- metrů.

Hlavní směr celé cesty: zdálo se mi, že mezi SSV a JJV.

Je to cesta pro konvoj naložených mul; poštovní kurýři ji však urazí pěšky asi za deset dní. V Hararu Amharci pokračují – jak je známo – v zabavování, vy- dírání a raziích; je to zkáza celé země. Město se stalo kloakou. Až do našeho příjezdu nesměli Evropané opouštět město! To všechno ze strachu, který Habešané mají z Angličanů. – Cesta do Issy je velice dobrá, cesta z Geldessy do Héreru rovněž.

(Popis cesty ze Šoa do Hararu, který Rimbaud zaslal 26. 8. 1887 z Káhiry Bardeyovi)

Abban, vůdce karavany velbloudů – 98 –

Hararu je hlad, mor, pár zabarikádovaných Arménů a Řeků.- Loupeže, vraždy. Od nového guvernéra města, rasa Makonnena, dostává Rimbaud směnku na 8500 tereziánských tolarů. 30. čer vence 1887, tedy o tři měsíce dřív, než předpokládal, je Rimbaud už v Adenu. Předává francouzskému vicekonzulovi detailní vyúčtování- celého obchodu, s ohledem na Labatutův podíl. Dobrodružný plán na rychlé zbohatnutí se zhroutil. Vyčerpaný Rimbaud, po 21 měsí cích příšerné námahy, která byla na nic, se vydává do Oboku a odtud lodí do Egypta. Bere s sebou mladého domorodého sluhu Džamiho, kterého zachránil před smrtí hladem v Hararu. Vysedají v Massaue,- kde Rimbaud chce zinkasovat 7 500 tolarů z Makonnenovy směnky, a po zastávce v Suákinu odplouvají nejbližší lodí do Suezu. Rim baud tam navštěvuje francouzského vicekonzula Luciena Labosse. V Káhiře jsou před 20. srpnem. Ze strachu, aby ho na lodi neokradli, nosí Rimbaud na sobě ustavičně opasek s asi šestnácti tisíci franků. Opasek se zlatem váží přes osm kilo, Rimbaud si stěžuje na průjem. Zřejmě úplavice. V Káhiře ukládá peníze na úrok do banky Crédit Lyonnais. Po dvou letech trmácení a strádání má našetřeno jen tolik, co měl již předtím. V Káhiře, kde si chtěl původně jen odpočinout, Egyptskéhovymýšlí spoustu Bosporu, projektů, aby nemusel zpátky do Adenu. Rediguje „článek ve formě dopisu“ řediteli významných egyptských novin, Octavovi Borellimu (bylJe otázkou, to bratr jaký cestovatele je a jaký Julesebude postoj Borelliho), Menelika kde vpopisuje průběhu expedici italsko-habešské z Tadžury války. do Šoa. Je zřejmé, Pouští seže tentov něm postoj i do vyloženě bude závislý politických na vůli Johannese, úvah: jeho bezprostředního souseda, a nikoli na diplomatických machinacích vlád, které jsou od něho příliš daleko. Těmto piklům ostatně ani nerozumí a nikdy jim nedůvěřoval. Menelik si nemůže dovolit Johannese neuposlechnout, a Johannes, velice dobře informovaný o diplomatických intrikách, do nichž je Menelik zapleten, se jim dokáže ve všech případech včas vyhnout. Už mu přikázal, aby vybral své nejlepší vojáky, a Menelik je

– 100 – musel poslat do císařova ležení v Asmaře… Je třeba znovu opakovat… nechtějí tu cizince, ani jejich vměšování, ani ovlivňování věcí z jejich strany, ani jejich přítomnost pod jakoukoli záminkou, ať již je to v Šoa či v Tigré - nebo v zemi Galla… (pozn.: kde vládne Menelik), (pozn.: ovládaném Johanne sem IV.), Článek vyšel nadvakrát, 25. a 27. srpna (Vlasy1887. Rimbaudovimám úplně šedivé. to zvedlo Myslím, sebevědomí, že na tom novinový jsem dost výstřižek špatně… Jsemnosí strašněněkolik unavený.dní stále Au jsemsebe. teď Kromě bez zaměstnání.toho píše z Káhiry Bójím se,tři žedopisy ztratím matce i to málo, co mám… A přece, do Evropy odjet nemohu. Mám pro to řadu důvodů: nejspíš bych tam v zimě umrzl; a pak jsem si příliš navykl na toulavý a volný život; a taky nemám žádné postavení. Budu tedy muset strávit zbytek svých dní v trmácení, útrapách a strádání, s jedinou perspektivou, udřít se k smrti… Nezůstanu zde dlouho: nemám zaměstnání a všechno je tu příliš drahé…)

a dlouhý dopis Bardeyovi,- v němž je popis cesty z Entotta do Hararu, včetně ryze komerčních- informací v závěru. Téhož dne, 26/8/1887, posílá žádost Země pisné společnosti do Paříže, aby mu financovali novou cestu. Zřej mě někam k Rudolfovu jezem nebo na Zanzibar. (Dopis se Zprávyztratil, odochovala Ogadenu se však odpověď generálního tajemníka společnosti Charlese Maunoira: odmítavá. Přesto, že po zveřejnění mu chtěli uveřejnit fotografii v Albu portrétů osob, které si vydobyly jméno v geografii nebo jako cestovatelé – 1/2/1884 ho z Paříže žádali o zaslání fotografie se jménem a osobními údaji, jež- považuje za vhodné uveřejnit, jako např. místo a datum narození, soupis publikovaných prací atd.; Rimbaud tehdy neodpověděl, ad resu ani ostatní údaje o sobě raději nikomu nedával. I tentokrát je odmítnutí „zdvořilé“: suma, jakou požaduje, je prý příliš vysoká, a navíc, navrhovaná trasa nekoresponduje přímo s francouzskými- politickými zájmy. Charles Maunoir však Rimbaudovi doporučuje, aby pracoval nadále jako obchodník, dělal si poznámky, pak je zre digoval a někde vydal, udělal si jméno, a pak aby požádal o podporu

– 101 – příslušné ministerstvo. Vyčlenil by se tak z řady začátečníků, žádost by měla větší naději na podporu ze strany rozhodujících úředníků.) Bardey posílá Rimbaudův dopis se záznamem cesty z FigaraEntotta a do Temps.Hararu Zeměpisné společnosti. Otiskují jej, ale nic nezaplatí. Rimbaud to ještě zkouší s novinářskými „zprávami“, které posílá do Bez odezvy. Po několika týdnech v Káhiře mizí proti proudu Nilu, snad až někam do Súdánu, a přes Massauu se vrací zpátky do Adenu. Píše do Bejrútu francouzskému konzulovi, aby mu pomohl získat ze Sýrie 4 kusy plemenných mul, dobré rasy. Zřejmě zakázka pro Menelika. 15. prosince žádá ministra v Paříži o povolení vylodit materiál k Kdyžvýrobě mi pušek neseženete a munice, zbraně aby obešel zákaz dovozu. Povolení, zakážuje nejdřív vám odmítnuto, obchodovat. pak Nedostanete uděleno, pak velbloudy. znovu zamítnuto. Menelik totiž zuří: , vzkazuje zdejším Evropanům Rimbaud se v té- době seznamuje s největším dovozcem zbraní do Habeše, Armandem Savourém. Savouré měl finance, Rimbaud zase nápady. Savouré od jíždí nakoupit zbraně do Evropy, Rimbaud připravuje půdu na místě. Vyráží na bleskovou cestu do Hararu – plachetnicí, parníkem, šest- dní koňmo, sám, bez karavany, a zase zpět. Za 11 dní 600 kilometrů! Savouré nakupuje v Evropě 3 200 pušek a 500 tisíc nábojů, a naklá- dá vše na parník Marseille-Obok. Nápad obejít Aden a vylodit vše v Oboku byl Rimbaudův. Aby zmátl celníky v Suezu, vymýšlí Rim baud lest: přikrýt zbraně vrstvou sýrů, a deklarovat vše jako sýry. Pomohlo příšerné vedro. Sýr tak smrděl, že celníci na palubu ani nevkročili. V Oboku Rimbaud vybírá místo vylodění, kreslí detailní- náčrtky. Z Oboku chce náklad přepravit plachetnicemi do Ambadú, aby přelstil Angličany, a teprve tam dát dohromady karavanu na ces tu do vnitrozemí. Chce obejít i Abú Bekra a sehnat velbloudy z Hararu od rasa Makonnena. Vyběhá i potvrzení francouzských úřadů, i když konzul v Oboku Lagarde nedoporučuje francouzským obchodníkům karavanu doprovázet, aby to nevypadalo, že se Francouzi vměšují do záležitostí Italů. Nesouhlasí ani s průchodem karavany přes Džibuti,

– 102 – protože i když bude doprovázena výhradně Habešany, bude určitě- napadena Angličany. Nakonec všechno úsilí selhává. Povolení na dovoz zbraní je zrušeno (podsekretář ministerstva námořnictví a ko lonií v Paříži to potvrzuje dopisem). Savouré sděluje Rimbaudovi,- že nesplnil, co od něho očekával. Bude si muset nalézt v Habeši jiné spojení. Rimbaudovi se hroutí další projekt. Vidina rychlého zbo hatnutí na obchodu se zbraněmi se rozplynula. Vrací se do Hararu. Zakládá tam vlastní firmu, import-export. Jeho partnerem v Adenu je bohatý obchodník César TianBez a Bardeyova rodiny, ztracený firma. Pouštímezi negry se do, jaknákupů píše kůží, kávy, slonoviny, zlata, pižma, prodává látky, sklo, všechny možné výrobky dovážené z Evropy. Co chcete, aby se Vámdomů, odtud pokračuje psalo v nudném, jednotvárném obchodování. Stýká se jen s hrstkou Evropanů. Z Hararu na pobřeží a zase zpět. Moderní Francie. , píše rodině 25. února 1890. V HararuDrahý ho básníku zastihuje- dopis od Laurenta de Gavotyho, ředitelevůdce školy malé dekadentů literární revue a symbolistů. Dopis je ze 17. července 1890, z Marseille. , za číná. Žádají ho o spolupráci jako Rimbaud na dopis samozřejmě neodpověděl.* * * Ale taky ho nezahodil.

Příbor a plechový hrnek Rimbauda v Hararu. Hrnek si prý vyrobil sám.

– 103 – Na Rimbaudovi je všecko výjimečné, mimolidské, zázračné, píše ve Zápisníku Jeho předčasná zralost… je stejně monstrózní jako všecek jeho další vývoj: za rok stráví a proběhne to, k čemu po- třebujísvém jiní celých Šalda. desetiletí. Jeho revolta je mnohem radikálnější než revolta Lautréamontova… jde ke kořenům věci. Z

Rimbauda se stává mýtus. Prorok, mág, anděl, satan, nadčlověk,- uličník, bůh. Vzývají ho futuristé, dadaisté, surrealisté. Italští fašisti u něho obdivují žízeň pomystika dobrodružství. v divošském V Německu stavu v něm panger manisti vidíSamohlásek „německého“ a Opiléhobásníka korábumezi Francouzi. Katolíci v něm uctívají hledačedopisů Boha, vidoucího a Iluminací , jak říká Claudel. Rimbauda si přisvojili symbolisti, Rimbaudaodporný, hnusný Harar. esoterici a vyznavači kabaly. Surrealisti v něm nalézají revolucionáře, ale jeho africké období odmítají: Jacques Vaché, jejich předchůdce, s despektem vykřikuje něco o Rimbaudově obchodnickém úspěchu v koloniálu. Breton mluví znechuceně o politováníhodné kašpařině, kdy při každé příležitosti chrastí Rimbaudův opasek plný zlata. V Sovětském svazu vyzvedávajíSezónu Rimbauda v pekle komunarda. Rimbauda se dovolávají pařížští studenti při májových bouřích v roce 1968. Existencialisti srovnávají se zpovědí Stavrogina,- Rimbaud je pro ně zoufalec bez naděje typu Kierkegaarda, tragický člověk Šestova, hledač nedosažitelného jako hrdinové Dostojevské ho. Rimbaud génius, Rimbaud vidoucí, Rimbaud mystik, nebo Rimbaud rebel, homosexuál, narkoman, zloděj a vrah, bezcitný výlupek, kšeftař se zbraněmi? Studenti gymnázií, kteří v roce 1990 demonstrovali v ulicích Paříže, skandovali jedním dechem dvě jména: Rimbaud a Rambo. Ostatně, při hledání přiléhavého jména pro tohoto filmového hrdinu inspirovalo tvůrce předlohy právěNeboť Rimbaudovo já je někdo jméno. jiný.

– 104 – Fámy narůstají. Ani jeho současníci netušili, kam zmizel. Delahaye si ho představuje někde mezi Zulukafry nebo jako černošského krále. Verlaine, nežIluminacím se mu podařilo sehnat Rimbaudovu adresu do seAdenu, básník vykládá věnuje přátelům umělecké cosi práci. o Hératu, prý kdesi v Afghánistánu.- Až v předmluvě k profesor píše o Rimbaudově v Hazaru. cestě do Asie, kde Ve Francii byl Rimbaud v měst ském registru evidován jako Někteří z těch, kdo- ho znali, ho považovali za mrtvého. Jiní o něm pohoršeně tvrdili, že se stal lovcem zaběhlého dobytka v Adenském zálivu, vylupo- vačem ztroskotaných lodních vraků, handlířem a podvodníkem,- podloudným obchodníkem se zbraněmi, otrokářem někde v Ugan dě, který se snažízloděj, zbohatnout vrah, obchodník na obchodu s lidským s otroky. masem. Izambard, kte rému Rimbaud v květnu 1871 adresoval „dopis vidoucího“, o něm prohlašuje: Už chybí jen Rimbaud kanibal, dodává Alain Borer.

Rimbaudův cestovní kufr

– 105 – Bezustání zrazován většinou svých obdivovatelů či nízkých duchů, kteří tím, že ho odsuzují, odsuzují sami sebe, zůstává Rimbaud trvale zkušebním kamenem. Ukazujeneváhá napsatmeze každého Roger Gilbert-Lecomte,jedince, protože sám na takové hranici žil… Ať již viděl nebo neviděl za tyto meze (což nelze samozřejmě ověřit, pokud neprožijeme znovu jeho zkušenost, a za jakou cenu!), žil přinej- menším naprosto otevřen všemu, co je právě mimo ně. Odtud v jeho díle ony černé díry, co se všichni ti, kteří se obávají závrati, snaží sprostě zamaskovat… Takový Rimbaud se objeví jednou za tisíc let!

- Pomluva, že obchodoval s otroky, se udržela ještě sto let po jeho smrti. Naprosto přesvědčivě a důkladně ji vyvrátil právě Alain Bo rer. I kdyby Rimbauda v Habeši něco podobného napadlo, musel by na to okamžitě zapomenout. Na obchod s otroky zde měli monopol- Arabové. Třeba Mohamed Abú Bekr, bývalý sultán ze Zejly, který- měl jedenáct synů rozmístěných poČerný, celém s krajitenkými a rodinu rty a takuhýbavým rozvět pohledem,venou, že sestrašný odhadovala člověk, na tři tisíce členů. Nepřítel všech evrop Nebezpečnýských cestovatelů lotr; a obchodníků. popisuje ho ve svých pamětech A. Bardey. nazývá ho Rimbaud v jednom z dopisů. Abú Bekr se stal absolutním pánem Tadžury, malého přístavu nedaleko Adenu, odkud bylo možno kontrolovat přístup do Somálska. Vybíral daně,- přiděloval velbloudy a vůdce karavan, likvidoval protivníky, měl pod palcem i celou mafii obchodu s otroky. Každý černoch nebo pří slušník kmene Galla, transportovaný do Arábie na malé plachetnici, které se říkalo bútr, mu vynesl půl riálu. Rimbaud na něho narazil,- když organizoval karavanu se zbraněmi pro krále Menelika. - Někteří z Rimbaudových životopisců a interpretů opírali svůj „ob jev“ toho, že se Rimbaud v Africe zapletl do obchodu s otroky, o krát kou pasáž z jednoho z četných Rimbaudových dopisů švýcarskému inženýrovi Alfredu Ilgovi, z konce roku 1889 (od února 1888 do- února 1891 napsal Rimbaud Ilgovi dvakrát více dopisů, než matce a sestře; dopisy jsou plné průpovídek, pronikavých postřehů, nará

– 106 – žek i ironických šlehů). Rimbaud zde Ilga žádá, aby mu sehnal mulu a dva chlapce-otroky. Rimbaudovi chyběl personál, a tak se zachoval stejně jako spousta tehdejších Evropanů v Habeši. Savouré, Labatut a většina ostatních FrancouzůPřipadám měli mezi si domorodým jako otrokář. personálem Vybízím je všechny,spoustu abytakto se koupenýchvrátili domů, otroků. ale oni Slavnýodmítají. cestovatel Jules Borelli tehdy dokonce někomu psal: dobrou mulu, žádného mezka Rimbaud, jak vyplývá z následných dopisů Ilgovi, chtěl především - Nikdy, a k níjsem potřeboval žádného otroka dva chlapce. nekupoval Ilg nesehnal a nechci s Rimbaudovitím začínat. Plně ani chápumulu, aniVaše ty dobré dva chlapce-otroky. úmysly, ale ani pro23/8/1890 sebe bych mu to nikdyz Addis nedělal. Abeby Takhle odpo vídá: se neodpovídá otrokářovi, poznamenává Alain Borer. Žádný Evropan, tedy ani Rimbaud, by se tehdy v Habeši neodvážil zaplést do obchodu s otroky. Obviňovat RimbaudaJe pravda, z obchodování že Rimbaud obchodoval s lidským smasem otroky? je – Tonesmysl. je absolutně Už Philippe nemožné, Soupault se vyptávalRimbaud jednoho žil Francouze, mezi Habešany, který dokoncežil dlouhá žil léta s Habešankou. v Habeši: Kdyby obchodoval s otroky, vesničané by ho vyhnali. Abyste v téhle zemi zněla mohl odpověď. žít, musíte si získat důvěru obyvatel.

Rimbaud si sám ani nedokázal koupit otroka pro svůj domorodý personál, jako většina ostatních Evropanů v Habeši, proto se obrátil se žádostí na přítele Ilga. Rimbaudův sluha, mladý Džami, kterého- s sebou vzal i na cestu do Káhiry, nebyl otrok. Jeho jméno vyslovoval Rimbaud ještě těsně před smrtí, když blouznil po morfiových in jekcích, a odkázal mu ze svého jmění 3 000 franků v bankovkách a 750 tolarů. Sestra ArthurIsabella mě závěť pověřil, splnila, abych ale několika peníze mohladomorodcům předat jižtam jen dole rodině. předala Džami určitou zmizel. částku Doslechla peněz. Ale se všichni jen, že pomřeli se oženil, při epidemiiměl dítě acholery brzy nato v roce zemřel. 1892, takže to po Arthurovi zdědily jejich rodiny. Kdyby tohle bratr věděl, určitě by žádné peníze neposílal.

– 107 –

Rimbaudův dopis švýcarskému inženýru Ilgovi, Harar, 18. listopadu 1890. „K 25. dubnu 90 jsem Vám dle výpisu z účtu č. 19 dlužil 1 242 tolarů… Vy mi dlužíte: 28. dubna – za láhev koňaku Vašim lidem zaplacen 1,- tolar, téhož dne Vašim lidem při návratu zaplaceno za mulu 15,- tolarů…“ Jistě, lze ještě namítnout, že Rimbauda nijak nevzrušovalo, když viděl karavany otroků prodávaných do Arábie. Že mu to, stejně jako ostatním Evropanům, co tehdy v Habeši žili, nijakOtroctví nevadilo, v Habeši že se neodstranilproti tomu nebouřil Rimbaud, (otroctví ale železnice. bylo v Habeši zrušeno až v roce 1897). Naprosto přesně na to odpovídá Alain Borer: Právě ta, kterou chtěl postavit. stáleZbývá ona dichotomieještě obvinění „dílo Rimbauda × ze zrady, zpronevěření× se poezii. Geniální básník, který zradil své ideály, který ztroskotal. V pozadí je život“, „básník-génius muž činu, zrádce- ideálů“, která vůbec není spojena jen s meziválečnou avantgardou. Tento mýtus inicioval vlastně již Rimbaudův posmrtný švagr Pa terne Berrichon, když po posvěcení Claudelem vydává Rimbauda ve dvou svazcích – dílo (upravené, probrané, s dodatečně přidanými názvy některých básní a korespondenci z Afriky a Arábie (rovněž neúplná; korespondence z posledních tří let Rimbaudova života byla objevena až v šedesátých letech; podle reálného odhadu jsou- však dvě třetiny Rimbaudovy korespondence ztraceny). Právě o tuto vydanou korespondenci se opírali surrealisté, když znechu ceně mluvili o Rimbaudově ztroskotání. To, že dal přednost činu,- akci, osobní angažovanostiodpornému jako moderní uvěznění člověk, poezie vyzdvihovalo jazykem zase jen pár dadaistů (HuelsenbeckRevolučním aj.). Artaud poselství vnímá RimbaudovoJá, kterého od mlčenípsaná poezie jako vzpouru nudí čím proti dál víc, jsem došel k tomu, že celá francouzská (týž Artaud,poezie za který posledních 18/3/1936 130 let v je obsažena výlučně v dvanácti píše: sonetech Gérarda Nervala, několika básních Baudelaira a v „Sezóně v pekle“ Arthura Rimbauda.

) - Na konci dubna 1921 dává Rainer Maria Rilke na zámečku Berg am Insel nedaleko Curychu, kde pobývá už téměřDuinské půl roku, elegie, dohro mady pár skic, poznámek a náčrtůZávěti dopisů, vNebo nichž takový se vyrovnává Rimbaud: se ztroskotáním téměř desetileté snahy dokončit které začal psát v lednu 1912. V této říká:

– 109 – Jednou z nezřízeného srdce zatřást řečí tak, aby na okamžik byla božsky „nepoužitelná“ – a pak se odporoučet, neohlédnout se, být kupcem. – Vyblít se na slávu / jen Arthur uměl, A co? píše v poslední sbírce- František Halas. Z onoho úporně tradovaného mýtu o dvou Rimbaudech, básní- kovi od roku 1854 do roku 1875, a dobrodruhovi, obchodníkovi a zrádciNikdy „ideálů zcela nepochopíš mládí“ v letech Rimbauda, 1876–1891, vychází většina výpo vědí o Rimbaudovi, ať již obdivných,Dopis-Oceán. či zatracujících. parafrázuje později André Breton Apollinairův verš z básně Tajemství Rimbaudova odmlčení, záměrného a za plného vědomí uskutečněného odvržení poezie, odvržení jakékoli „literatury“, dráždí. Nutí každého, kdo podstoupil to riziko a pokusil se ještě po Rimbaudovi něco psát, abyNechuť se s tímto k Rimbaudovu rozhodnutím osudu. vyrovnal. Možná ne- spravedlivá,Lze samozřejmě ačkoliv tehdynasadit u mne i ostře velmi morální silná: chlapec kritérium, obskakovaný na které maminkoumá Jiří Kolář se vzbouříplné právo: proti prostředí, píše ohromující básně, a stane na konci díla v útlém věku. S ničím není spokojen, všechno je špatné, nemůže žít – a potom, když už je všechno ztraceno, začne vydělávat na tom, co už snad ani nemůže být víc špinavé: na lidském zotročení a vraždění. Na pašování zbraní a kupčení s nimi. To se mi tenkrát nelíbilo – a možná, že se mi to nelíbí ani dnes. V tomto směru je podle mého Rimbaudův odkaz přeceněn na úkor Baudelairova.

Kolář je na rozdíl od jiných alespoň vnitřněVy máte důsledný. rád Cézanna? Ve vnímání Rimbauda- jsme se však neshodli. Breton podobně přísné morálníToho pána, kritérium který senasazoval neodvážil třeba přiznat, na Cézanna: že pro své se potřeboval vzpomíná ženská těla?Car tier-Bresson na Bretonovu podrážděnou otázku. Koupající Rimbaud vlastně, jak si přesně povšiml Michel Butor, kromě tří let naprosté odmlky (od 14/10/1875 do 17/11/1878 – dopis s líčením přechodu svatogotthardského průsmyku), nikdy psát nepřestal. Po

– 110 – Sezóně v pekle,

jejíž skici vznikaly několik měsíců před bruselským dramatem s Verlainem (na textuIluminací, pracoval, škrtal, přidával, měnil jednotlivéIluminací, pasáže, po návratu z Bruselu jej na statku v Roche už jen dopisoval), píše ještě některé z případně přepracovává ty texty jež vznikaly v předchozím období (to vše během svých „naučných“ cest, kdy vstřebával jazyk za jazykem a prověřoval- si, kterým směrem se vydat z Evropy). V Habeši chce napsat velkou etnografickou knihu, dokonce ji chce doplnit vlastnoručně vyměřený mi a nakreslenými mapami, kresbami a fotografiemi. Píše precizní „zprávy z trhu“, píšeFigara zprávy a Temps. pro pařížskou Zeměpisnou společnost,- chce se stát dopisovatelem pařížských novin z Afriky, dokonce pár článků posílá do Tam je ale házejí do koše. (Hono rář, jaký za ně Rimbaud žádá, se jim zdá příliš vysoký.) Píše dopisy, záznamy, poznámkyve dne zv cest.noci jenArmand psát u Savouré, ubohého který stolu. ho v roce 1888 navštívil v Hararu, dokonce tvrdil, že neví, kdy vůbec Rimbaud spí. Viděl ho totiž Rimbauddopisu píše vi- idoucího na své poslední cestě somálskou pouští, kdy ho nesou na nosítkách. Nejde tedy o psaní, ale o poezii. Měsíc po napsání Kovář, kategoricky Slunce a tělo,žádá Hledačky Paula Demenyho, vší, Má bohéma, aby spálil Spáč všechny v úvalu, básně,V zelené které hospůdce mu poslal předtím (meziSezóny nimi v pekle jsou takové texty, jako např. atd.). Po dopsání vymámí na matce, která jinak obracela každý dvacetník, zálohu tiskaři v Bruselu (na celkem 500 výtisků). 22/10/1873 si vyzvedává autorské výtisky, pět jich rozdává přátelům v Latinské čtvrti a v Charleville, jeden nechává Verlainovi ve věznici. Zbytek pak demonstrativně pálí v krbu v Roche. Nezaplacený zbytek nákladu zůstává téměř třicet Sezónylet bez povšimnutí ve sklepě u bruselského nakladatele. Odříznuto, spáleno. Rimbaud si však naprosto přesně pamatuje, komu výtisky vznešené rozdal: dámě, z Milána, kde je v červnu 1875, píše Delahayovi, aby mu poslal svůj exemplář. Rimbaud ho chce zřejmě věnovat oné která tam o něho pečovala. – 111 – 1873–75 tedy ještě píše. Ale už jenom typografická úprava pravidelného verše ho podle svědectví přátel přivádí k zuřivosti. Nemůže to ani číst, natož něco takového psát. Na cestě z Livorna do Sieny v červnu 1875 dostává těžký úžeh. Záhadné období. Nevíme nic, než že musel být za pomoci francouzského konzulátu v Livornu repatriován lodí do Marseille. Leží zde v nemocnici, pak se přes Paříž vrací domů. Leží ve starých slovnících,Od chvíle, co učí se se vrhl nové na ajazyky nové ajazyky: rozhodl arabsky, se stát inženýremamharsky, nebo z rozpadlého technikem, řecko-ruského slovníkuje rusky,pro poezii dokonce ztracený. i hindí. Chce pryč. říká o něm Verlaine,Sen: Já jsem Brie, Roquefort… 14. října 1875 v dopise Delahayovi poslední „sýrová“ báseň Pouští se zuřivě do hudby, bez vědomí- matky si pronajímá piano. Sousedi si stěžují, kvůli těm příšerným zvukům, co trhají uši, nemohou spát. 18. prosince umírá v sedm nácti letech sestra Vitálie. Rimbaud si stěžuje na šílené bolesti hlavy (zřejmě ještě následky úžehu), nechává si oholit hlavu. Na pohřbu se objevuje jako buddhistický mnich. Proměna je skončena. Tři roky cest, bez jediného záznamu, bez dopisu. Až 17. listopadu 1878, v den, kdy umírá jeho otec, aniž by to ovšem Rimbaud věděl, píše rodiněSám z si, Janova. při plném Popis vědomí, přechodu vyoperoval svatogotthardského poezii průsmyku. Nic než bílo, nahoře, dole, nikde nic. Bílé prázdno. , napíše o něm později Mallarmé. Když se jeho zaměstnavatelAbsurdní, Bardey směšné, vrací odporné, v r. 1883 z léčení v Evropě doPatoky, Adenu, byly říká to saméRimbaudovi patoky. překvapeně, že se doslechl o tom, že prý psal poezii. odpovídá mu Rimbaud. Ti, co ho znali z Afriky, si připadali jak v Jiříkově vidění, když se později dozvěděli, že byl jedním z největších francouzských básníků. Rimbaud mlčel. Nikdy nikomu nic nevykládal. Jakoby chtěl vymazat vše, co bylo. Cestovatel Borelli, s nímž se Rimbaud setkává v Habeši

– 112 – -

(v květnu 1887 spolu podnikají průzkumnou cestu z Entotta do Ha raru: stezka slonů, kostry naPřes bitevním všechny poli ty u dlouhé Čelenka, hodiny, hyeny, co pahýl jsme spolustromu, strávili, o který nikdy se jsemopíral se hofrancouzský neptal na nic cestovatel z jeho předchozího Lucereau, života když byla on zavražděn), mi o tom taky vzpomíná: nikdy nic neříkal. – Byl zcela oddán obchodu, nikdy nemluvil o své minulosti, Pod touto přemrštěně upjatou skořápkou, občas trochu nevrlou, ne- dával sebemenší záminku, aby hopotvrzuje někdo podezříval jiný očitý svědek,z jeho geniálních B. Croce. schopností básníka a spisovatele. O Verlainovi se nikdy ani slovem nezmínil. Jen jednou mi naznačil, že znechucen bohémským životem, k čemuž ho zavlekla jeho neklidná a dobrodružná povaha a prostředí, do něhož se jako úplný mladík dostal, rozhodl se definitivně a náhle opustit Francii. zahlédl neznámo, se Pryč s tím! Už ani slovo! - Ta oslňující trhlina, kterou rozevřel, aby však zřejmě nikdy nezacelila. Prázdno. Ti cho.Právě Někdo o tohle to nazve jde, žíznínasrat po na absolutnu, celou poezii, jiný ztroskotáním, zradou. Ale jizva zůstala otevřená po celý život. odsekne Rimbaud pár měsíců před smrtí doktoru Beaudierovi, který ho v srpnu 1891 ošetřuje na statku v Roche a vyptává se na jeho psaní. Když Segalen navštívil 30. října 1905 Rimbaudovu sestru Isabellu a jejího muže Paterna Berrichona, zmínila se JakIsabella byl naposled o podivné nemocný Rimbaudově- fóbii: na konci života Rimbaud nejenže častonesnášel jsem žádnou mu předčítala. zmínku oKdyž svém jsem psaní, narazila ale ani na cizí verše, verše. třebas jen na jeden verš, úpěnlivě, zazna mě žádal,menává abych Segalen ho přeskočila. Isabelliny Měl vzpomínky, doslova hrůzu z poezie. Čtu v poslední větě p. Mallarméa, Rimbaud by už nic nenapsal, i kdyby zbohatl,že tvrdila „ten, kým Isabella. byl kdysi, už víc nebyl, v žádném směru“. píše Myslím Rimbaudova si naopak, sestra že si a „poezii svědek vyoperoval jeho posledních zaživa, okamžiků v dopise z r. 1896,

– 113 – při plném vědomí“ jen na povrchu; že poezie byla nedílnou součástí jeho povahy, a to, že se přinutil zůstat lhostejný k literatuře, bylo jen výsledkem jeho úžasné vůle a nějakých vyšších důvodů, ale – jak bych to jen vyjádřila?… Myslel stále ve stylu Iluminací, a k tomu navíc při- bylo něco nekonečně zjihlého, jakýsi druh mystického vytržení. Viděl stále úžasné věci. Jak to doopravdy je, to jsem si uvědomila až velice pozdě, kdy už neměl sílu se přemáhat.

Jistě, i Isabellino svědectví je zapotřebí vnímat s vědomím, že už v 90. letech se po Paříži šíří fáma- o otrokáři z Ugandy, že Rimbaud je terčem těch nejhorších pomluv.- Právě tehdy začíná vznikat mýtus o Rimbaudovi-mystikovi a proro kovi. Ale jedno je naprosto zřejmé. Nejsou dva Rimbaudové, Rim baud geniální básník do r. 1875 a Rimbaud muž činu, obchodník, vynikající vůdce karavany, ztroskotanec či zrádce poezie v dalších šestnácti letech. Jakkoli rozostřenyRimbaud jsou stopy v Etiopii i veškerá byl stejný svědectví jako Rimbauda vzpomínky kdysi. na něho z doby pobytu v Africe, je jisté, čeho si všiml již jeho životopisec Pierre Petitfils: Jsem v tom, jsemJizva, bezustání která ho v tom. poznamenala po té úžasné proměně, nezmizela. Zůstala rozevřená, jako trhlina v prostoru, až do smrti. Tomu novému, zcela neznámému prostoru, kterýVedle nás mne dodnes jste všichniprostupuje, jenom rozpouští básníci. a proměňuje, jsme zatím ostýchavě říkali poezie. Ale u Rimbauda nejde jen o poezii. Nádherná urážka, kterou měl Roger Gilbert-Lecomte právo vyslovit. I za Rimbauda.

– 114 – CHRONOLOGIE

1854 20. října, Charleville, 6 hod. ráno 12

Jean-Nicolas-Arthur Rimbaud. Narozen v domě dědečka z matčiny strany. Matka, Vitalie Cuifová, 29 let, dcera sedláka ze statku v Roche, 50 km od Charleville. Přísná, rezervovaná, bigotní katolička. Ani mladá, ani krásná, měla však zdědit farmu s 23 ha půdy. Otec, Frédéric Rimbaud, 40 let, kapitán 47. pěšího pluku, bývalý bojovník v Alžírsku (1842–50).Vojenská Těsně korespondence před Arthurovým narozením musel odjet do Lyonu. Válečná kniha Zanechal poRozprava sobě rukopisy o vojenském umění řečnickém (více než 700 hustě- psaných Arabskoustránek velkého gramatiku formátu), slovních (se spoustou hříček náčrtů a pří- asloví. plánů), , detailně komen tovanou a sbírku arabských Pokoušel se překládat a komentovat Korán. S Vitalií Cuifovou se žení 1853, téhož roku, 2/11, narozen první- syn Frédéric. Mladší bratr matky, strýc Charles August, tulák a notorický alko holik. Dožil se 94 let. Starší bratr, strýc Jean, přezdívaný Afričan, prchá 1841 jako dobro volník do Alžírska, aby se vyhnul soudu. Umírá měsíc po Arthurově narození, ve 30 letech. Jméno Rimbaud pochází od „ribaud“ – loupežný raubíř najímaný ve středověku za žold. Do francouzštiny se dostalo přes okcitánštinu („rimbaldus“) z němčiny, kde „Ribbe“ znamenalo „kurva“. -

12 Hodina narození nemusí být přesná. V té době bývalo obvyklé, že se hodi ny záměrně posunovaly o něco napřed, aby se např. nezmeškala mše. – 115 – 20/11

Gérardje Arthur de pokřtěn. Nerval vydává v lednu 1854 (zařazeny na závěr souboru próz, nazvaného ). Chiméry 1855 Dcery ohně 26/1 na úsvitě (kolem 7. hod.) se v zasněžené Paříži věší v ulici U staré lucerny Gérard de Nerval. Nenašli u něho nic než skici k nedokončené

AnglickýAurelii. cestovatel Richard Burnton, přestrojený za arabského obchodníka, proniká na 10 dní do Hararu, který byl po staletí pro Evropany uzavřen.

v květnu

Kapitán Rimbaud odjíždí na Krym, kde se válčí. Vrátí se Livingstoneaž za rok. objevuje vodopády na Zambezi (Viktoriiny).

1857 4/6 narození Rimbaudovy sestry Viktoríny Pavlíny Vitálie, za měsíc Vycházejívšak umírá. Baudelairovy (první verze).

1858 Květy zla 15/6 narození sestry Vitálie.

– 116 – -

Arthur je dítě-samotář. Zavírá se v budce záchoda a hodiny pozo A.ruje F. Moebiustanec bzučících sedí na lipské much. hvězdárně a objevuje jednostranné plochy (Moebiova páska).

Nadar pořizuje z upoutaného balónu první „leteckou“ fotografii.

1859

Paní Rimbaudová odjíždí na měsíc za manželem do Sélestatu, kde Zsídlí Uruguaje jeho pluk. připlouvá Vrací se do znovu Francie těhotná. Isidore Ducasse, Lautréamont.

1860 1/6 - narozena sestra Isabella, „anděl strážný“ posledních měsíců Rim baudova života. Po Rimbaudově smrti se z něho snaží udělat hrdinu Počátkema svatého. září

otec definitivně mizí od rodiny. Nedá již o sobě vědět. 1861Matka zůstává sama se čtyřmi dětmi. Od té doby tvrdí, že je vdova. V říjnu

je Arthur zapsán jako externistaFrancouzští soukromého Robinsoni anebRossatova Nová ústavu.Kaleidonie Geniální žák. Za vynikajícíObydlí pouště výsledky získává knižní ceny (Jules Verne, Ferrimore Cooper, od J. Morlenta, kapitána Mayna Reida – k této dobrodružné pětisetstránkové knížce, kterou ilustroval Gustav Doré, se Rimbaud zřejmě často vracel, tak byla opotřebovaná). Matka je přísná, moralizuje. Arthur jí přes všechny zákazy utíká za dětmi v chudinské čtvrti. – 117 – 1863

VDevítiletý USA odstraňuje Rimbaud Lincoln píše „romány“ otroctví. z exotického prostředí.

1864 Sešit desetiletého -

– mezi domácími úkoly na nečisto, sedmi kresba mi a texty ve francouzštině i latině (včetně kaněk a pravopisných chyb), první dvě části rozsáhlejší prózy: líčení imaginární rodiny s vlídným otcem a milující matkou přechází v satiru ze školního prostředí („K čemu mi je nějaká latina!… Nechci žádné zaměstnání… MaxwellBudu rentiérem!“) formuluje elektromagnetickou teorii světla.

Desetiletý Rimbaud se spolužáky z Rossatova ústavu (Charleville, 1864). Rimbaud sedí v první řadě, třetí zleva.

– 118 – 1865–66

Soukromá škola neodpovídá představám matky, navíc je dost drahá. Rimbaud přechází do gymnázia, kam chodí i seminaristi. Matka mu platí hodiny latiny, řečtiny a francouzštiny. Premiant v naškrobené košili, vymydlený, napomádovaný. Vyniká v latině, chce studovat hudbu. Týdně dostává od matky 10 centimů na zaplacení židle při nedělní mši.

První přijímání, krátká krize mysticismu. Na fotce sevřená pravá Vruka USA v zavražděnpootevřeném Lincoln. misálu.

Nobel vyrábí dynamit.

1868

8/5 Latinské verše. posílá v naprosté tajnosti mladému císařskému princi k prvnímu přijímání oslavnou ódu (60 hexametrůVědce v vlatině, domácnosti. ztraceno). Zároveň před zděšenými spolužáky prohlašuje o císaři Napoleonovi III., že Vycházíby zasloužil úplné galeje. vydání Čte Baudelairových Figuierova a první Lautréamonta (zbývajících pět zpěvů až v r. 1869). Květů zla Maldororův 24letýzpěv Gerard Manley Hopkins pálí své verše (v deníku píše o „vraž- dění neviňátek“) a vstupuje do jezuitského řádu. Nejtrýznivější úkol, jaký si uložil, je „mít oči sklopené k zemi“; zakazuje si pozorovat kvetoucí stromy.

– 119 – 1869 15/1

Bylo to jaro (Volba básníka), publikuje Rimbaud6/11/1868 v akademickém pedagogickém bulletinu latinskou veršovanou kompozici na téma z Horácia 1/6kterou napsal : „Budeš básníkem,“ říká mu Apollon. Anděl a dítě.

2/7ve stejném bulletinu tiskne latinskou kompozici - 15/11 . vyhrává akademickou soutěž – za 3 hodiny 82 latinských hexamet Vrů prosinci o numidském králi Jugurthovi. TextUbožáků publikován Novoroční dárky sirotků. Revue pro všechny píše pod vlivem Hugových prvou dochovanou báseň ve francouzštině, Posílá ji do Charles Cros– dělá je odmítnut, pokusy s barevnoudoporučeno fotografií. text o třetinu zkrátit.

U nakladatele-tiskaře Alberta Lacroixe, který pro I. Ducasse vymys- lel pseudonym Lautréamont, vychází prvých šest zpěvů Maldorora. Nebyly však dány do prodeje.

Otevřen Suezský kanál.

1870 2/1 Novoroční dárky sirotků Revue pro všechny.

OdZkrácené 14/1 otištěny v - nový profesor rétoriky, jednadvacetiletý Izambard. Miluje Baude laira a parnasisty. Jako republikán nenávidí Napoleona III. Sbližuje

– 120 – Chrám Matky boží v Paříži, - se s Rimbaudem, půjčuje mu Villona, Voltaira, Rabelaise, Hugův parnasisty. Začíná Rimbaudovo přátel 12/3ství s zaznamenáváDelahayem. G. M. Hopkins do deníku: „Oko, poté co se dívalo do slunce, je slepé ke všemu ostatnímu.“

Současný Parnas

Rimbaud čte revue s verši Verlaina a Baudelaira, čte Ovidia, Elifase Léviho, knihy o magii a zasvěcení. Zajímá se Dubeno kabalu a okultní vědy. Karel Orleánský Ludvíkovi XI –

Kompozice Karel chce na Ludvíkovi Květenvyprosit milost pro Villona, kterému hrozí šibenice. 24/5

Vzrušení (Vjem), Ofélie Credo in unam posílá Rimbaud 47letémuSlunce a tělo Théodoru. de Banville dopisSoučasném s básněmi Parnasu. a především 165veršovýCredo in text unam je napsáno (známý též jako ) Chce, aby text otiskl v - V dopise tvrdí, že je mu 17 let. tak, aby se Lecontu de Lisleovi a jeho přátelům líbilo – text je vy šperkován všemi možnými postavami z mytologie (Astarté, Ariadna, nahé tělo Evropy, Nymfa, Léda, Héraklés); klišé s velkými písmeny (Oceán, Vesmír, Slunce, Člověk, Žena, Láska, Příroda). Banville na Červenecdopis odpověděl, ale verše neotiskl. Srdce pod sutanou (intimity jednoho seminaristy).

19/7Rimbaud Francie píše vyhlásila válku Prusku, válečné operace blízko Charle ville. Republikánská horečka.

– 121 – Georges Izambard (1848–1931), Rimbaudův profesor rétoriky na gymnáziu v Charleville // Ernest Delahaye (1853–1930). S Rimbaudem se seznamuje na charlevillském gymnáziu. Naposledy se oba přátelé setkávají v září 1879 v Roche. Kováře

Rimbaud píše prvou verzi ostře protibonapartistického 24/7(Verlaine o něm později prohlásí: „trošku moc socdemácké“).

Izambard odjíždí k „tetám“ do Douai.Teatrum chimicum ars aurife- Rimbaudrae. Venuši má klíče Anadyménskou od jeho bytu, chodí si tam číst. V charlevillské Uknihovně muziky. nachází alchymistický spis Píše (odporná ženská s vředem na řiti), Srpen 13/8 - La Charge Tři polibky Prvnípublikuje večírek v ultrakonzervativním čtyřstránkovém satirickém tý deníku báseň (později přejmenovanou na ).

– 122 –

Charleville. Dům, ve kterém Rimbaudovi bydleli v letech 1869–1875. // 15/8 Rimbaud gymnazista píše Co zdržuje Ninu, Vyplašených dětí.

pak první verzi Nechává si- růst vlasy až na záda, jako romantici. Kouří dýmku. Prodává knížky, které vyhrál v soutěžích. Při procház 29/8ce s matkou a sestrami mizí.

30/8 první útěk vlakem do Paříže. Kvůli31/8 Prušákům musí oklikou, přes Charleroi, kde stráví celý den . Odtud má peníze jen na lístek do Saint Quentin, dál jede načerno. na pařížském Gare de Nord Záříchycen a uvězněn, mj. i za urážky úředníků. 2/9 porážka u Sedanu, Napoleon III. kapituluje.

– 123 – 4/9 pád císařství.

Po šest dní Rimbaud odmítá dát adresu matky. Pak to nevydrží. Z vězení v Mazas píše dopisy matce, císařskému prokurátorovi, na policejní komisariát v Charleville, Izambardovi. Ten za něho platí dluh 13 franků a zavazuje se, že ho ubytuje. Arthur je předán do vlaku a odjíždí k Izambardovým „tetám“ do Douai (železnice do Charleville byla uzavřena). Tam je dva týdny doslova hýčkán. Izambard ho seznamuje s 26letým Paulem Demenym, který „už 26/9vydal knihu básní“. Na jeho radu Rimbaud přepisuje své texty. přiváží Izambard Rimbauda do Charleville – matka ho okamžitě zfackuje. Izambard vstupuje do Národní gardy, Rimbaud cvičí vedle něho Říjens koštětem. Odmítá pokračovat ve studiích, chce být novinářem. 7/10 Sněno pro zimu Už za týden, druhý útěk. Vlakem do Fumay (ve vlaku píše ), odtud pěšky na sever do Charleroi. Přespává v „Zeleném kabaretu“, přemlouvá majitele, aby spolu začali vydávat časopis.- Marně.20/10 Vydává se do Bruselu. Dva dny zůstává u Izambardova přítele Du randa, buší na dveře u Izambardových „tet“ v Douai. Šťastné období, plné světla. Verše se chvějí jak křídla ptáků. Sněno pro zimu, Spáč v úvalu, V zelené hospůdce, Mrš- Rimbaudka, Skvělé přepisuje vítězství prou Sarrenbrucku, Demenyho 7 sonetů,Skříň, Má které bohéma napsal při útěku do Belgie ( Hledačky vší ), každý na samostatnou stranu (jak to tehdy vyžadovaly tiskárny). v tomto svazku nejsou, zřejmě byly napsány později. Matka ho nechává hledat četníky.

– 124 –

Charleville. Starý mlýn, kdeOpilý je dnes koráb. Muzeum Arthura Rimbauda, a rameno řeky Maas. V těchto místech Rimbaud začátkem září 1871 napsal

Listopad 1/11 ho nalézá Izambard. Předává Rimbauda četníkům. Už se nikdy neuvidí, do srpna 1871 si však píšou. Havrany, Sedění, Celníky.Gymnázium v Charleville je kvůli válce zavřené, je v něm špitál. Rimbaud se touláObrazy po okolípřírody s Delahayem. Píše V charlevillské knihovně čte Saint-Simona, Proudhona, Humboldtovy , knihy o alchymii a kabale („řeči ptáků“). Chce nalézt jazyk, který by se obracel ke všem smyslům, „vytvořit novou řeč“.

– 125 – 24/11 ráno, když Paříž obsazují Prušáci, umírá v hotelovém pokoji v ulici Faubourg-Montmartre 24letý Lautréamont.

1871 1/1 Prušáci okupují Charleville.

„Bismarck je ještě větší idiot než 28/1Napoleon příměří I.,“ prohlašujeuzavřené ve Rimbaud. Versailles, ztráta Alsaska a Lotrinska.

Únor -

Škola se zase otevírá, v městském divadle. Rimbaud by se měl při 17/2pravovat Thiers na předsedoumaturitu, alevlády. odmítá dál studovat.

25/2

Rimbaudův třetí útěk, vlakem do Paříže. Objevuje se v ateliéru karikaturisty André Gilla. Když nezastihne nikoho doma, lehne si na kanape. Gill ho probudí, dá mu pár drobných mincí a vyhodí ho. Rimbaud se potlouká po ulicích, vybírá popelnice, prolézá stánky Březenbukinistů. U konce s dechem, vrací se pěšky domů. 240 km za 6 dní. 10/3 je v Charleville. Skrývá se v jeskyni vyhloubené výbuchem granátu,Pouště lásky.kterou objevil v lese u nedaleké vsi Romery. Delahay mu tam denně nosí kus chleba, víc nechce. „Budu svobodný!“ Začíná psát 18/3 vyhlášena Komuna.

– 126 – Ardenský pokrok všakRimbaud 17/4 je nadšený. Do školy, která už je opět v původní budově, nechce. Píše pro (spíš aby uklidnil matku), ten přestává vycházet. Dle Delahayova svědectví13/5 se vydává do Paříže. Pěšky. Údajně mezi komunardy v kasárnách Babylon (později se mu to asociuje s vězením). Doloženo, že 26/6/1873 je už zase v Charleville. Dle tajného záznamu francouzské policie, ovšem až z návrh (kdyrevoluční Rimbaud komunistické a Verlaine ústavy. sledováni v Londýně), „Raimbault patřil za Komuny mezi pěší střelce revoluce“. Delahayovi čte svůj Píše verše inspirované Komunou: Květen„Kurva Paříž, rudá kurva s prsy ztěžklými boji“.

Co je to pro nás, mé srdce: Začátkemv tom “. května – ve ztraceném dopise Izambardovi – posílá text „To nic není! Jsem v tom, jsem bezustání 13/5 dopis vidoucího Zmučené srdce Popravené srdce první Izambardovi, přikládá báseň (překládáno též jako vidoucího). „Já je někdo jiný.“ „Pracuji na tom, abych se stal vidoucím.“ Izambard sebereaguje “. podrážděně. Celá teorie je jen zmatený blábol, nesmysl. „Nechci Vám psát, že jste šílenec, to byste byl štěstím bez 15/5 dopis vidoucího druhý Demenymu. Probouzení neznáma „dlouhým, nesmírným a vědomým rozrušováním všech smyslů“. Až dosud veškerá poezie jen rýmovaná próza. Záměrně žít co nejzhýraleji, „vytvořit obludnou duši“. Odvrhnout jakoukoli jistotu. Vyslovit vše v jediném záblesku.

– 127 – Pařížský válečný zpěv, Mé malé milenky Dřepění 22–28/5K dopisu krvavýpřidává týden Komuny, 40 tisíc Pařížanů postříleno.(„jak 29/5 vás vnenávidím!“) 15 hod. u Pere a Lachaise (tvrdá popraveni karikatura poslední kněžoura). komunardi.

Červen 10/6 tak to chci…

Rimbaud v dopise Demenymu:Sedmiletí básníci, „Spalte, Chudí v kostelespalte a Srdce všechny šaška verše, které jsem Vám,Zmučené já hlupák, srdce). dal…“ A posíláRuce nové Jeanny-Marie, texty: Milosrdné sestry, První přijímání Spravedlivý(tj. nový název člověk pro Píše (136 veršů), (vzpoura proti příliš smířlivému Hugovi: „jsem 14/7prokletý“).

Co se říká básníkovi o květinách. posílá Théodoru de Banville 160 sarkastických veršů na favorizo vanádopise témata . parnasistů, Nádherná urážka šéfa Parnasu. „Dostal jsem se dál?“ ptá se v připojeném-

Sbližuje se s „hospodskou krysou“, vyznavačem okultismu a poe zie, anarchistou a homosexuálem Charlesem BretagnemVyjevené (ročník děti,1836), Dřepění, který seCelníci, zná s UkradenéVerlainem srdce (ročník 1844). Na jeho raduZmučené posílá srdcev září VerlainoviSedění dva dopisy. Do prvéhoMé malépřikládá milenky, texty: První přijí- mání a Paříž se zalidňuje (zaseHledačky nový název vší, pro Hlava fauna, Večerní) a modlitba,; k druhémuNoční hlídači připojuje: Samohlásky . . Píše nové verše: (ztraceno), Verlaine na druhý dopis odpovídá: „Přijeďte, drahá, velká duše,“ a posílá peníze na cestu. Radí však vynechat v básních neologismy, drsná slova, vědecké termíny.

– 128 – Charleville, kavárna „Svět“ na náměstí u nádraží. Rimbaud se zde scházel s Charlesem Bretagnem. Fotografie je někdy z roku 1900. Září Opilý koráb. -

Začátkem září píše Rimbaud Chce oslnit Pařížany. Zá vrať, zachycená 10/9 zcela záměrně starou formou.

Kolem odjíždí vlakem do Paříže. Měsíc bydlí v bytě Verlainova tchána, pak ho vyženou. 17letá Matylda, Verlainova žena, čeká dítě (narozeno 30/10). škaredých brachů Verlaine seznamuje Rimbauda s pařížskou bohémou. Na jedné večeři setkání s Mallarmém: Rimbaud mu připadá jako holka z ulice, pradlena, kvůli velkým, narůžovělým Říjenrukám.

- Na Carjatově fotografii z října má oči jako vzdálená mlhovina. Pár nocí přespává v ateliéru Charlese Crose, ale i ten ho vyhazuje. Ver

– 129 – zutistůlaine mu najde bydlení v podkroví u Théodora de Banville. I tam ztropí skandál a musí pryč. Nakonec přespává na lavici v klubu (literární kroužek přátel Charlese Crose, kteří na všechno kolem sebe reagují slovem „zut!“ – „a dost! už toho mám po krk!“), kde pomáháAlba Cabanerovi,zutistů pianistovi a snílkovi s homosexuálními sklony, obsluhovat u baru. Sonet na díru do prdele, Píše do (celkem 22 textů). Parodie, politické satiry, erotické hříčky,zutistech obscenity (např. psaný společně s Verlainem). O ostatních si nedělá iluze: až na Verlaina sami „posraní Listopadškrabalové“.

V půlce listopadu je klub uzavřen, kvůli nezaplaceným daním. Rimbaud se potlouká po Paříži, krade knížky bukinistům, pije absint, kouří hašiš. V Louvru se nudí: „Samé sračky!“ Delahayovi,- který ho v listopadu přijíždí navštívit, ukazuje zdi Panteonu se stopami po střelbě z doby Komuny: „Kulky… samé kulky…,“ opa 15/11kuje bezustání. se objevuje s Verlainem na premiéře v divadle Odeon. Oba špinaví, 16/11zablácení. Peuple souverain: - jedovatá recenze v „Byl tam celý Parnas… Saturn ský básník Verlaine nabídl rámě šaramantní slečně Rimbaudové.“ Koncem listopadu se Rimbaud stěhuje do mansardy v ulici Campagne-Première na Montparnassu, kterou mu našel Verlaine. „Nechávám se cynicky vydržovat.“Nicotné studie

Připravuje sbírku s názvem (nerealizováno).

– 130 – 1872 Duchovní lov

Píše (zničeno Verlainovým tchánem).

Scény s Verlainem. Křik, hádky, rvačky. Rimbaud Verlaina využívá, 13/1strhává, zesměšňuje.

Verlaine škrtí svou ženu Matyldu. Ta i s dítětem utíká na šest týdnů z Paříže.

Verlainova kresba Rimbauda z června 1872, Paříž // Hudba „zjemňuje mravy“. Verlainova kresba Rimbauda, hrajícího na piano (zima 1875)

– 131 – Únor škaredých brachů.

Rimbaud vyvolá skandál při setkání Při recitaci jednoho obzvláště rozbředlého sonetu vykřikuje za každou slokou jakoby do rytmu: „sračka!“. Když ho Carjat okřikne, vrhá se na něho nožem z Verlainovy hole a zraňuje ho. Rimbaud je arogantní, provokuje. Pro ostatní buď nesnesitelný „šíle nec“, nebo pouhý „zasranec“. Když už to s ním není k vydržení, Verlaine Březen(zřejmě) píše anonym Rimbaudově matce, aby si ho zavolala zpět.

Rimbaud se vrací do „vyhnanství“ v Charleville. S Verlainem si však píšou (většinu dopisůFotografie pálí Matylda). minulých časů Hranice světa Píše básně v próze (ztraceno), text (ztraceno).

VysedáváPláč, Řeka v u charlevillské Cassis, Michal knihovně, a Kristýna, mění Komedie prozódii. žízně, Zvláštní, Dobrá tajemná ranní melancholie.myšlenka, Slavnosti Prosté, trpělivosti, jakoby písňové Píseň popěvky,z nejvyšší skorověže, Věčnost, nic, prázdno: Zlatý věk, Mladé manželství, Slavnosti hladu, Paměť.

Rimbaud je v Roche, nudí se. Píše Verlainovi: „Můj život je ztracený.“ KvětenVerlaine to bez Rimbauda nevydrží a posílá peníze na cestu. 10/5 se Rimbaud vrací do Paříže. Bydlí v ulici Monsieur-lePrince,Dobrý později žák, v hotelu ClunyHanba). poblíž Sorbonny. Homosexuální styky s Verlainem (Verlaine píše text Rimbaud text Rimbaud se rozhoduje vše skončit a odjet. Sám. Bez Verlaina.

– 132 – Červenec 7/7

V neděli píše dopis na rozloučenou a nese ho Verlainovi domů. Nepředpokládá, že se s ním uvidí. Setkávají se však nečekaně na ulici. Verlaine se už domů nevrátí. Pouští z hlavy i doktora, kterého měl přivést nemocné Matyldě. Odjíždí s Rimbaudem z Paříže. Do Belgie. V Arrasu jsou zadrženi pro podezřelé chování. Musí zpátky do Paříže, kde nasedají do vlaku na Charleville. Přenocují u Charlese Bretagne, který jim pomůžeRomance překročit beze slov. belgické hranice.

21/7Verlaine píše v Bruselu Setkávají se s komunardy.

přijíždí do Bruselu Matylda s Verlainovou matkou. Přemluví Verlaina, aby se s nimi vrátil. Ten jim však na hranici utíká Vz vlakupůli srpna a vrací se k Rimbaudovi. Matyldu už nikdy nespatří. nechává paní Rimbaudová hledat syna policií; není ještěsynů plnoletý. slunce.Rimbaud s Verlainem raději mizí z Bruselu. Iluminací.Na útěku vlámskou krajinou. Bruggy, kanály. Prvotní stav Ranní letní úsvit v chuchvalcích mlhy. Slova-meteority prvních Září 7/9

8/9nasedají v Ostende na loď do Doveru. Rimbaud vidí poprvé moře. večer jsou v Londýně. Kouř továren, mlha. Doky, krčmy a bordely, opium v čínské čtvrti. Táhlé houkání sirén.

– 133 –

Londýn – dům č. 34 na Howland Street, kde Rimbaud s Verlainem bydleli na podzim 1872. // Mladý londýnský kočí. Rimbaudova kresba z roku 1873 -

Bydlí spolu na Howland Street, v bytě po komunardovi Vermer schovi. Žijí z Verlainova dědictví a peněz, co posílá Verlainova matka. Stýkají se s komunardy,Iluminace sleduje je britská policie.

ListopadRimbaud píše texty v próze ( ).

- Počátkem listopadu sděluje matce, že je s Verlainem v Londýně. Ta okamžitě vyráží do Paříže za Verlainovou matkou a ženou Matyl

– 134 – dou. Chce Arthura uchránit před skandálem. Matylda totiž požádala oProsinec rozvod a u soudu mají být čteny i Rimbaudovy dopisy Verlainovi.

Na matčin příkaz se Rimbaud vrací do Charleville. Prochází se městem v buřince. Verlaine zůstává v Londýně. „Rimbaud už tu není. Příšerné prázdno. Všechno ostatní mi je fuk.“ Sezóně v pekle evangelické prózy . Rimbaud načrtává první skici k (tzv. 1873) Leden

Verlaine volá o pomoc, je prý vážně nemocen. Verlainova matka posílá Rimbaudovi telegramŠílená a pannalístek naa pekelný cestu. manžel.Jakmile se Rimbaud objeví, Verlaine se jakoby zázrakem uzdravuje. Pokračují ve společném londýnském pobytu. -

Učí se anglicky, snaží si přivydělat provázením francouzských tu Březenristů po Britském muzeu. 25/3 se Rimbaud zapisuje do čítárny Britského muzea. (Ve stejné době tam vysedává i Marx.) Četba E. A. Poea. Markýze Sada mu do veřejné čítárny odmítají půjčit.

Verlaine je nervózní z rozvodového řízení, které pokračuje v jeho nepřítomnosti. Rozhodne se vrátit a dát věci do pořádku. Rimbaud odjíždí s ním.

– 135 – Duben 4/4 jsou v Doveru, odtud lodí do Ostende. Po týdnu v belgickém Namuru odjíždí Verlaine k tetě do belgického 11/4Lucemburska. Pokus smířit se s Matyldou selhal. na Velký pátek se Rimbaud nečekaně objevuje na statku v Roche. Setkává se zde s celou rodinou, která řeší vzniklé problémy: požár stodoly a stájí, ztráty z loňské sklizně, odchod farmáře. „Jaká sračka a jaká hrůzná nevinnost, ti venkované,“ píše Rimbaud Delahayovi.Sezónu v pekle. pohanská, neger- ská kniha. Fausta Začíná psát Říká jí zatím nebo taky Chce, aby mu Delahaye poslal Goethova a nové překlady Shakespeara. - Od Verlaina ho dělí pár desítek kilometrů. Setkávají se vždy v neděli, na půl cesty, v Bouillonu (belgické Arde ny) či Sugny. Pravidelně přijíždí i Delahaye. O Matyldě teď Verlaine nechce ani slyšet. Navrhuje Rimbaudovi, 25/5aby odjeli do Londýna. Rimbaud souhlasí.

27/5odjíždějí do Antverp, odtud lodí do Anglie.

- potřetí v Londýně. Žijí z peněz Verlainovy matky, občas si přivydělávají hodinami fran couzštiny. Chodí do divadla, celé dny tráví v čítárně Britského muzea. Ale zároveň zuřivé hádky, křik a krev. Rimbaud Verlaina zesměšňuje, ponižuje. Verlaine vyhrožuje sebevraždou, návratem k Matyldě.

– 136 – Červenec

Další ostrá scéna. Verlaine popadne připravený kufr a první lodí odplouvá do Antverp. Zoufalého Rimbauda nechává v Londýně bez prostředků. Ještě z lodi mu však posílá dopis: „Jestli se do tří dnů neudobřím se svou ženou, vpálím si kulku do držky… Chceš, abych Tě objal, až budu chcípat?“ Psát mu Rimbaud může do Bruselu, na 4/7poste restante.

5/7Verlaine píše Matyldě, matce i paní Rimbaudové.

Rimbaud odpovídá Verlainovi: „Tvoje žena nepřijede… Vrať se! Jedině se mnou můžeš být svobodný… Uvědom si, co jsi byl, než jsi mě poznal!“ 6/7Do Bruselu přijíždí Verlainova matka. Matylda na dopisy nereaguje.

Paní Rimbaudová odepisuje Verlainovi.Romancí Rozmlouvá beze slov. mu sebevraždu. Verlaine píše příteli Lepelletierovi. Oznamuje mu, že se zabije, 8/7a žádá ho, aby se postaral o vydání

Verlaine si sebevraždu rozmyslel. Posílá telegram Rimbaudovi: „Dobrovolník Španělsko. Přijeď. Hotel Liégeois…“ Ještě téhož dne večer je Rimbaud v Bruselu. Verlaine najímá dva propojené pokoje v hotelu Couitrai, jeden pro 9/7sebe a matku, druhý pro Rimbauda.

Rimbaud odmítá zůstat. Je rozhodnut odjet do Paříže. Verlaine se celý den opíjí.

– 137 – 10/7

V 6 hod. ráno vychází Verlaine z hotelu. V 9 hod. kupuje pistoli ráže 7mm se 6 náboji… V poledne se opilý vrací do hotelu. × Jdou s Rimbaudem do hospody, ve 2 hod. odpoledne se vracejí do pokoje. Tam Verlaine na Rimbauda 2 vystřelí. Jedna kulka jde mimo, druhá zasáhne levé zápěstí. Verlainova matka, která je po celou dobu s nimi, ránu rychle obvazuje. Rimbauda odvedou do nemocnice, kde se nechává ošetřit. Chce ihned odjet do Paříže. Paní Verlainová mu dává 20 franků. Večer v 7 hod. jdou na nádraží. Verlaine má zbraň u sebe. Prosí Rimbauda, aby neodjížděl. Vyhrožuje. Pak jakoby pro něco sahá do kapsy. Vyděšený Rimbaud alarmuje policistu. Všichni tři jsou předvedeni k výslechu, Verlaine zadržen. V zabavené peněžence 11/7nalézá policie tři Rimbaudovy dopisy.

12/7Zahájeno soudní líčení.

Rimbaud znovu v nemocnici. Vyslýchán policií. 16/7Zabavují mu veškeré písemnosti, psané Verlainem.

Verlaine se musí podrobit lékařské prohlídce. Zpráva soudního lékaře konstatuje, že na těle byly zjištěny stopy po praktikování aktivní i pasivní pederastie. A upřesňuje, že tyto 17/7praktiky byly prováděny v době zcela nedávné.

Rimbaud operován, ze zápěstí mu vyjímají kulku.

– 138 – 19/7

Rimbaud stahuje žalobu. Podepisuje, že jako poškozený nemá vůči Verlainovi žádné nároky. Prohlašuje, že šlo o pouhou nehodu, že 20/7opilý Verlaine nebyl při smyslech.

RimbaudSrpen propuštěn z nemocnice. Po několika dnech odjíždí do Roche. 8/8 - volal se, ale 27/8 Verlaine odsouzen na 2 roky vězení a 200 franků pokuty. Od rozsudek potvrzen. Sezónu v pekle.

Rimbaud se zavírá na půdě sýpky v Roche a píše Peklo, co prožil a co prožije. Slova z ohně a žhavé lávy. Matka mu dává peníze na zálohu tiskaři v Bruselu.

500 výtisků. 53 stran, z toho 17 prázdných. Prázdné stránky jsou mezi jednotlivými oddíly. Na obálce natištěna symbolická cena: 22/101 frank. si Rimbaud v Bruselu vyzvedává autorské výtisky. Jeden nechává ve věznici Verlainovi, s tím nejstručnějším věnováním: „P. Verlainovi 24/10A. Rimbaud.“ Sezóny v pekle:

odjíždí do Francie. Rozdává dalších 5 výtisků Forainovi, Ponchonovi a Ginestovi v Paříži, Delahayovi a Millotovi Listopadv Charleville. Zbytek pálí v krbu v Roche.

Rimbaud je v Paříži. Všichni se od něho odvracejí, kvůli němu je teď Verlaine ve vězení.

– 139 – Začátkem prosince

se v kavárně Tabourey poblíž Odeonu setkává s 22letým básníkem Germainem Nouveauem. Nouveau je nadšen Rimbaudovými texty. „Poezie mi nic neříká, mám raději cesty,“ přerušuje ho Rimbaud. Iluminací. Před Vánoci se vrací do Charleville a Roche. 1874Píše nové texty V půli března

25 či 26/3 je Rimbaud v Paříži. odjíždí s Germainem Nouveauem do Londýna. Bydlí spolu na Stamford Street. Iluminace. Rimbaud si přivydělává hodinami francouzštiny. DubenPřepisuje na čisto S opisováním mu pomáhá Nouveau. 4/4

Stanleyse zapisují zahajuje do čítárny expedici Britského ze Zanzibaru muzea. k řece Kongu, až k jejímu ústí.

15/4–15/6 v Paříži první výstava impresionistů.

Červen

Nouveau zničehonic odjíždí do Francie. Výhrůžky pařížských literátů byly zřejmě míněny vážně: pokud se bude stýkat s Rimbaudem, nikdo ho nebude tisknout. Rimbaud onemocní, má závratě. Je na dně, píše matce.

– 140 – Červenec 6/7

přijíždíPoklady paní habešskéhoRimbaudová císařství, se starší dcerou Vitálií do Londýna.- Rimbaud je provází po městě. Zavede je i do Britského muzea na výstavu ukořistěné Angličany po ví tězství nad císařem Theodorem v r. 1868. Vitálie si píše deník. Rimbaud tráví celé dny v čítárně Britského muzea. Matka nechce odjet, dokud si syn nenajde práci. Dlouho to však 31/7spolu nevydrží.

paní Rimbaudová s Vitálií odjíždějí do Charleville. -

Rimbaud opouští Londýn, zřejmě hledat práci v přístavu Scarbo Říjenrough.

Ve Francii je povolán k odvodu, ale nedostaví se. Bratr Frédéric se Listopaddá naverbovat místo něho, na 5 let. 7 a 9/11 Times:

vychází Rimbaudovi inzerát v hledá džentlmena nebo Prosinecrodinu, které by mohl doprovázet do jižních krajů či do zemí Orientu. 29/12 - spěšný návrat do Charleville, kvůli formalitám spojeným s odkla dem vojenské služby. Měří 168 cm. 1875Strachu z odvodu se nezbaví po celý život. Egypťané přebírají kontrolu nad Hararem.

16/1

Verlaine po 18 měsících propuštěn z vězení.

– 141 – Únor 13/2

Rimbaud vyráží do Stuttgartu. Měsíc ubytován v rodině profesora Lübkeho jako domácí učitel.

Verlaine1 si zjišťuje Rimbaudovu adresu a koncem února se objevuje ve Stuttgartu. Marně se snaží přimět Rimbauda ke konverzi. Rvačka. 2 Po 2 / dnech Verlaine odjíždí. S Rimbaudem už se nikdy neuvidí.- Iluminací, Rimbaud se o poezii přestává zajímat. Je už jinde. Dává však Verlai novi přepsané texty aby je poslal Nouveauovi do Bruselu: Duben„Třeba se mu tam podaří najít někoho, kdo by to vydal.“

zutista Koncem měsíce Rimbaud opouští Stuttgart. Chce se dostat na řecký ostrov Keos, kde bývalý Henri Mercier má továrnu na mýdlo.

„Ztraceno, spáleno, opuštěno.“ „Pryč s tím!“

ČervenNamáhavý přechod švýcarských Alp. 5 6/6

či vedova molto civile v Miláně – padá vysílením u katedrály. Ujímá se ho jakási „vznešená dáma“ (Verlaine ji později nazve ). Jakmile je mu líp, vydává se přes Lombardii k jihu, do Livorna. Chce se dostat do Španělska.

Na cestě z Livorna do Sieny těžký úžeh. jeZáhadné 15/6 období. Generál Paoli Pár dní v nemocnici v Livornu. Na zásah francouzského konzulátu repatriován parníkem z Brindissi do Marseille.

– 142 – -

Tam leží týden v nemocnici, po propuštění pracuje po nocích v do cích. Nechává se naverbovat k španělským karlistům, vybere prémii Červeneca zmizí. 14/7

- je v Paříži. V té době je zde i paní Rimbaudová s oběma dcerami. Vitálii, která trpí vleklým zánětem kloubní vystýlky, nechává vyše třit pařížským specialistou. Rimbaud tvrdí sestře Isabelle, že pomáhá při výuce v prázdninovém Říjenkurzu. 6/10 je již zase v Charleville. Zavírá se ve skříni na půdě a vrhá se na jazyky. Španělština, holandština, italština, řečtina, arabština, amharština, hindí, ze starého řecko-ruského slovníku ruština. Shání učebnice matematiky, fyziky, chemie. Chce si dodělat maturitu, a pak jít na techniku. Chce nasát všechnu vědu. 11/10„Pro poezii je Harar je ztracený,“ obsazen tvrdí egyptskou Verlaine. armádou (expediční sbor 1200 mužů). Do města přicházejí první evropští obchodníci a kato- ličtí misionáři, kterým je povoleno vyzvánět na kostelní zvony.

14/10 Sen. Dle v dopise Delahayovi Rimbaudova poslední, „sýrová“ báseň Bretona testament.

Skok do hudby. Jazyky a hudba. Bez vědomí matky si pronajímá piano a improvizuje. Kakofonie, stížnosti sousedů.

– 143 – 1875. Rimbaud si promýšlí, jak se nechá naverbovat ke španělským karlistům. Kresba Paula Verlaina.

Princ Oranžský

, na který se Rimbaud jako rekrut holandské cizinecké legie naloďuje v červnu 1876. Prosinec 14/12 umírá sestra Vitálie (17 let). Rimbaud si stěžuje na šílené bolesti hlavy. Na pohřbu se objevuje jako buddhistický mnich, s vyholenou 1876hlavou. Povstání Indiánů v USA, vítězství Siouxů, masakr u Little Big Hornu.

Mallarmé vydává (200 výtisků pro bibliofily).

Alexander Graham Faunovo Bell vynalézá odpoledne telefon.

Rimbaud chce pryč. K dosažení cíle je mu každý prostředek dobrý. Uvažuje o tom, že vstoupí do řádu a odjede jako misionář na Blízký Březenvýchod.

Vyráží přes Bavorsko (Mnichov) do Vídně. Chce se dostat do Varny a odtud na řecký ostrov Keos. Ve Vídni okraden fiakristou. Bez papírů a bez peněz je eskortován na rakouské hranice. KvětenPěšky přes Mnichov, Štrasburk a Méty do Charleville. 17/5

18/5Pěšky do Bruselu. je v Rotterdamu. se v holandském přístavu Harderwijk nechává najmout na 6 let do cizinecké legie, spolu s dalšími 96 rekruty (z toho 6 Francouzů). Mají potlačit vzpouru v sultanátu Atžeh na Sumatře. Rimbaud měří 177 cm.

– 145 – Červen 10/6

Prince oranžského, Utrecht, Den Helder, přístav Nieuwe Diep. Nalodění na směr Jáva. 26/6Southampton, Gibraltar, Neapol.

Rimbaud poprvé proplouvá Suezským kanálem. 19/7Aden, zahlédnutý jen z lodi.

22/7Padang (Sumatra).

30/7vylodění v Batávii (Jáva). lodí směr Samarang, vlakem do Kedong Džati, pak pěšky džunglí Srpendo hor, do Salatigy. 15/8 vybírá druhou půlku prémie a dezertuje. Prchá 200 km džunglí do 30/8Samarangu. - chetnici Bludný šéf, se pod falešným23/10 jménem nechává najmout na malou skotskou pla 6/12 která pluje do Anglie. Hrozivá bouře u Kapského Města, Svatá Helena, ostrov Nanebevstoupení Páně, Azory, irský Queenstown.

– 146 – Prosinec 7/12

- ráno v irském Corku, lodí do Liverpoolu, odtud do Francie. Germain Nouveau ho potkává v Paříži v uniformě anglického ná 9/12mořníka.

1877je v Charleville. Květen Básník Charles Cros a Edison vynalézají fonograf.

Zimu tráví Rimbaud v Charleville či Roche. Na jaře vyráží znovu.14/5

Kolín nad Rýnem. Brémy. Píše bez odezvy americkému kon Vzulovi, červnu chce k americké maríně. Hamburk. -

ve Stockholmu. S cirkusem Loisset Belgie, Německo, Ho landsko, Švédsko. Ze Stockholmu tentokrát vyhoštěn. Kodaň, Norsko, pěšky směrem k severnímu pólu (dostává se až za 70. rovnoběžku).

ZáříKoncem léta návrat do Charleville. Dlouho zde nevydrží, chce pryč.

Rimbaud je v Marseille. Odplouvá do Alexandrie. Na lodi onemocní zánětem pobřišnice, v italské Civitavecchii je vysazen na břeh.

Pěšky do Říma, kde zůstává celý měsíc. Přes Marseille a Saint Laurent se vrací do Charleville.

– 147 – 1878

LedenRimbaudova rodina se definitivně usazuje v Roche. Gentleman’s Magazine Vyjevené děti, Ubožáčci. Londýnská revue tiskne text Napod jaře názvem Jako autor uveden Alfred Rimbaud.

je Rimbaud v Hamburku. Možné je ovšem i Švýcarsko (dle Isabelly).

LétoO Velikonocích v Paříži, kde právě probíhá světová výstava.

Říjen v Roche – poprvé pomáhá při žních. 20/10 opouští Charleville. Chce se vyhnout zimě. Pěšky přes zasněžené Vogézy do Švýcarska. Přechod průsmykem sv. Gottharda. Průchod bílou tmou. Oslepující běl. ListopadLugano, odtud vlakem do Janova. 17/11 19/11

29/11Janov, lodí do Egypta.

Alexandrie. Marně hledá práci. Přijímají ho až dva francouzští inženýři jako dozorčího v lomu na Kypru, 24 km od Larnaky.

– 148 – Prosinec 16/12

Larnaka. Pracuje se střelným prachem. Učí se moderní řečtinu. 1879Hádky s negramotnými dělníky. Vedro, moskyti. května V červnu Koncem horečky, podezření na tyfus. Září se vrací do Roche. Pomáhá při žních.

Přijíždí za ním Delahaye. Je to jejich poslední setkání. Rimbaud je k nepoznání. Má vizáž Kabyla. 21.O poezii října nechce– Edisonova ani slyšet: žárovka „Tímhle se zuhelnatělým už se nezabývám.“ vláknem japonské bavlny svítí celých 40 hodin.

Listopad

Rimbaud odjíždí do Marseille. Chce odplout do Alexandrie, ale onemocní. Vysoké horečky, recidiva břišního tyfu. Musí se vrátit.

1880Zimu přečká v Roche.

- V březnu vyráží přes Marseille do Egypta. Z Alexandrie lodí na Kypr. Firma jeho bývalých šéfů však zkrachova la. Rimbaud nalézá práci jako polír na stavbě letní rezidence pro anglického guvernéra na hoře Troodos. Při potyčce kolem výplaty se na něho vrhají nespokojení dělníci. Rvačka, při které Rimbaud zřejmě jednoho z nich zabil. Prudce mrštěný kámen zasáhl nešťastnou náhodou spánek.

– 149 – Červenec

Kolem 20/7 Rimbaud potřebuje zmizet. opouští ostrov. První lodí odplouvá z Limassolu do Alexandrie. Bloumá po přístavech Rudého moře, hledá práci. SrpenSuákin, Massaua, Džedda, Hodejda (zde opět onemocní).

Počátkem srpna Aden. „Hrůzná skála, bez stébla trávy.“ Mazeran, Viannay, Bardey a spol. Nastupuje jako skladník a dohlížitel na domorodé třídičky kávy ve firmě

10/11V říjnu se A. Bardey vrací z Hararu, kde založil novou pobočku. Jejím vedením pověřuje Pincharda, Rimbaudovi nabízí místo zástupce. Prosinec podepisuje Rimbaud kontrakt. 13/12

1881 přijíždí do Hararu. Michelsonův pokus vylučuje existenci éteru jako nositele světelných vln. Naváže na něj Einstein ve své speciální teorii relativity, jejímž základem je postulát konstantní rychlosti světla ve vakuu.

Zahájena stavba Panamského průplavu.

Leden -

Rimbaud chce fotografovat Harar a zvířata v Evropě dosud nevidě ná. Ještě před odjezdem do Hararu objednává celé svazky odborné literatury a technických příruček. Z Hararu si píše o další: průvodce cestovatele, měřicí přístroje, fotoaparát, přístroje na preparování

– 150 – zvířat a ptáků. Chrlí nápad za nápadem: vrtat artéské studně, konstruovat námořní lodě, potápěcí zvony, vyrábět z ledku střelný Únorprach, zavést v Habeši telegraf.

Harar přes příznivé klima Rimbaudovi nesvědčí. Je často nemocen, nakazí se syfilidou. DubenChce odtud pryč. Nejraději až do Panamy, na stavbu průplavu.

V Adenu vypukl mor. - Do Hararu přijíždějí A. Bardey a P. Mazeran. Pobočka se stěhuje do bývalé rezidence Nadi Paši. Rimbaud a Con stantin Righas bydlí v 1. patře, s jedinými dvěma okny směrem na Květen/červennáměstí.

Rimbaud riskuje, ale je úspěšný. Navazuje nová obchodní spojení.- Nakupuje slonovinu. Z Evropy dochází bedna objednaných knih. Přibalené lahve inkous 10/6tu se cestou rozbily, „knihy plavou v inkoustu“.

Rimbaud onemocní, dva týdny na lůžku. Jakmile je mu líp, vydává se na expedici do Bubassy (50 km na- jih od Hararu). Cestuje v turbanu a červeném plášti, jen s dvěma domorodci z kmene Galla. Zakládá dvě obchodní střediska, naku Červenecpuje hovězí kůže. Vrací se v horečkách, bez koně. Toho sežral lev.

Opět vysoké horečky. Nakažen morem.

– 151 – Srpen 5/8 posílá matce svůj první půlroční plat. ZáříTa za to nakupuje pozemky. 10/9

se A. Bardey vrací do Adenu.

22/9V Hararu zůstávají Rimbaud, Mazeran, Sotiro a Constantin Righas.

Rimbaud, zřejmě zklamán, že nebyl jmenován vedoucím pobočky, dává výpověď. Dle podmínek kontraktu nemůže z Hararu odjet Prosinecihned, musí čekat na náhradu. 9/12

1882opouští Harar. A. Bardey ho jmenoval svým zástupcem v Adenu. 18/1 je v Adenu, nastupuje v Bardeyově firmě.

Chce napsat velkou etnografickou knihu o Hararu a o zemi Galla,- s kresbami, fotografiemi i vlastnoručně zhotovenými mapami. „Nutně potřebuje“ teodolit, sextant, buzolu, barometr, dalekohled, motouz pro zeměměřiče, pravítko, kružítko, úhloměr, sbírku s 300 vzorky minerálů, další svazky odborné literatury z geodé zie, mineralogie, průmyslové chemie, hydrografie, meteorologie a astronomie. Urguje matku, prosí o pomoc i Delahaye.

– 152 – Věří, že kniha bude přijata Zeměpisnou společností (A. Bardey je od prosince 1880 jejím členem) a že tak získá prostředky na další cesty. Chce z Adenu pryč: na Zanzibar, k Viktoriiným vodopádům, zpátky do Hararu a odtud do provincie Šoa. Od pařížského zbrojíře Devisma požaduje informace o speciálních Dubenpuškách na lov slonů, 2 ks hned objednává.

Matka mu nabízí, aby se vrátil do Roche. Odmítne. Kvůli válce mezi Egyptem a Tureckem se A. Bardey rozhoduje Angličanéomezit činnost ostřelují pobočky Alexandrii, v Hararu. okupují Káhiru.

Listopad

Rimbaud stále v Adenu. Nudí se. 16/11 . Aden je peklo, žhavý kráter. „Není tu nic,“ píše Rimbaud matce iJe Kompletní rozhodnut pojednání vrátit se odo železnicích. Hararu, ale zatím to nejde. Urguje fotoaparát a další knihy. Mezi požadovanými tituly je

Nápad1883 vytyčit a postavit železnici, která by Harar spojila s mořem. 28/1 -

Rimbaud zfackuje skladníka Aliho. Musí k soudu, hrozí mu vy hoštění. Pomůže mu A. Bardey: skladníka propustí, za Rimbauda se zaručí.

– 153 – Březen 14/3 - - konečně došly bedny s knihami a přístroji. Chybí jen 3 tituly a grafo metr. Dorazila i bedna s fotoaparátem a přibalenými miskami, baň kami a chemikáliemiPraktickou na vyvolávání příručku fotografií. pro stavitele železničních tratí - Rimbaud objednává a další literaturu, potřebnou k realizaci nového nápadu (bu dování železničních náspů, tunelů, vytyčování oblouků, provádění 20/3zemních prací, pojednání o aplikované astronomii). podepisuje nový kontrakt na 3 roky, jako šéf pobočky Bardeyovy firmy v Hararu.

Pobočka Bardeyovy firmy v Hararu. Rimbaud bydlel v prvním patře.

– 154 – 22/3 odplouvá z Adenu do Zejly, odtud do Hararu. V Hararu to není taková dřina jako v Adenu. Víc zeleně, lepší vzduch. Rimbaud fotografuje: Harar, tržiště, obchodníka s kávou, řeckého Květenkolegu z firmy Sotira, habešského jezdce na koni.

Třikrát vyfotografuje i sebe, fotografie posílá 6/5 rodině. Ale něco se zlomilo. Lituje, že se neoženil, že nemá syna, ze kterého Srpenby vychoval uznávaného inženýra.

Rimbaud přestává fotografovat. Nejdřív kvůli dešťům, pak už ho to nezajímá. Pouští se do organizování expedic a navazování nových obchodních Záříspojení. Posílá Sotira na průzkumnou cestu do somálského Ogadenu.

zprávy z trhu. Tři další expedice, jedné z nich se zúčastní. Chce spojit výzkum 23/9a obchod. Posílá Bardeyovi věcně strohé

Říjenurguje gramatiku somálštiny. 7/10 objednává Korán v dvojjazyčné verzi, francouzský překlad vedle 5/10–7/11arabského originálu. Lutèce - prokletém básníkovi. - publikuje VerlaineIluminací. v pařížské revue studii o Rim baudovi jako Lituje, že se zřejmě navždy ztra tily úžasné fragmenty – 155 – Prosinec 10/12 Zprávu o Oga- denu posílá Rimbaud Zeměpisné společnostiZprávě do Paříže (na Bardeyovo přání přepsal a upravil Sotirovy poznámky ze srpnovéGeorg Cantor, expedice; matematik Sotirův transfinitna, přínos je ve který zešílel,náležitě když zdůrazněn). přemýšlel o alefech za alefem 2, uveřejňuje - tostí (o podstatě nekonečna, jak nekonečno překročit). Základy všeobecné teorie rozmani 1884 Leden Mazeran, Viannay, Bardey a spol.

Firma bankrotuje. Vykázaná ztráta dosahuje milionu franků. Zavinily ji prodělečné pobočky v Indii, Řecku a Alžírsku. Likvidace však postihuje i zatím prosperující Aden, Zejlu a Harar.

Domorodé chýše v okolí Zejly. Fotografie cestovatele Paulitschkeho z roku 1885

– 156 – 14/1

V sousedním se bratří Súdánu Bardeyové zuří povstání rozhodují mahdistů. zavřít pobočku Derviši vyhánějí v Hararu. cizince. Začíná válka.

Únor 1/2 Zpráva o Ogadenu Zpravodaji Rimbaudova čtena na zasedání Zeměpisné společnosti v Paříži. Přijata k publikaci ve společnosti.

Rimbaud žije s Habešankou.

BřezenLikviduje pohledávky a sklady pobočky.

Počátkem března odjíždí s poslední karavanou z Hararu. Habešanku bere s sebou.

Počtvrté přes Adenský záliv, v sambuku, plachetnici jako z doby- královny ze Sáby. 1 Sambuk plul v noci, kdy se zvedal vítr. Přes den bezvětří, horko, ti cho. Nic se nepohnulo. Cesta trvala 3 /2 dne. Vyplouvalo se navečer, 23/4tři noci na moři, ráno v Adenu.

Aden. Rimbaud dostává oficiální výpověď, tříměsíční odstupné a písemné poděkovánídubnu za prokázané služby.Prokletí básníci:

V Paříži vycházejí v Verlainovi Corbière, Rimbaud, Mallarmé. 253 výtisků.

– 157 – Květen 5/5 - se Rimbaud stěhuje i s Habešankou do pronajatého domu, pět ki lometrů od Adenu.

Je bez práce. Čeká na návrat A. Bardeye, který odjel do Francie shánět peníze na další podnikání. Červen„Můj život tady je doopravdy zlý sen,“ píše domů.

Bardey a spol. A. Bardey byl úspěšný. Po návratu do Adenu zakládá společně se 19/6svým bratrem Pierrem novou firmu, s nimi Rimbaud podepisuje kontrakt na 6 měsíců. obchodOkamžitě . urguje nevydodanou zásilku objednaných knih. O návratu do Hararu nemůže být řeč, politické zmatky ochromily Září Egyptská armáda opouští Harar. Nový emír Abdulaj, dosazený Ang- ličany, nenávidí cizince.

10/9

„Raději v Adenu, než někde jinde; tady mě nikdo nezná, tady se na Francouzimě úplně zapomnělo,“ zřizují posádku píše v Rimbaud Tadžuře, rodině.aby získali přístup k cestě do Hararu a Habeše. V Súdánu se válčí. Angličané okupují východní pobřeží od Suezu po Gardáfui a podle Rimbauda „doslova ruinují jakýkoli obchod“.

– 158 – 30/12 má Rimbaud ušetřeno 13 000 franků. 1885Ale „všechno je zpřevraceno, obchody nejdou“. Leden 10/1

Rimbaud prodlužuje kontrakt s Bardeyovou firmou o 1 rok, za stejných podmínek jako dosud: 150 rupií (tj. 300 franků) měsíčně, možnost ubytování ve firmě, strava zdarma. Zajišťuje nákupy kávy.- Iluminace. Dostává dopis od Verlaina, kterému se podařilo vypátrat jeho ad resu. Verlaine chce vydat „Dejte mi s tím vším konečně svatý pokoj,“ odpovídá Rimbaud dle Bardeyova svědectví.

Rimbaud šetří. Nekouří,Slovníku pije jen obchodu vodu. Z aplatu námořní neutratí plavby. ani halíř. Knihy, které tak urgoval, už nepotřebuje. Plno jich rozprodal. Píše Dubensi jen o poslední vydání -

Rimbaud trčí v Adenu. Stěžuje si na žaludeční potíže. Prodává fo Všudetoaparát. kolem „Bez se ztráty.“ válčí, v Adenu budují opevnění.

14/4

„Moc by mě potěšilo, kdybych tohle město viděl rozdrcené na 1/6prach probíhá – ale ne v Pařížidokud nejslavnější tu jsem.“ pohřeb století. Katafalk s Victorem Hugem vystaven pod Vítězným obloukem.

– 159 – Září

Setkání s francouzským obchodníkem Pierrem Labatutem, který žije v Ankoberu (provincie Šoa) a těší se přízni krále Menelika. Labatut Rimbauda přemluví k riskantnímu obchodu, na němž se dá rychle zbohatnout: nakoupí v Evropě staré, vyřazené pušky, dopraví je i s náboji do Ankoberu a tam vše se ziskem prodají Menelikovi.

Rimbaud se zbavuje Habešanky, nemilosrdně ji posílá pryč. Opouští Říjenpronajatý dům, stěhuje se do hotelu Svět. 8/10 - podepisuje kontrakt s Labatutem. Zavazuje se zorganizovat ka ravanu a zajistit přepravu zbraní. 14/10Roztržka s Bardeyem. Rimbaud dává výpověď.

- mu Bardey vystavuje22/10 .propouštěcí certifikát. Je volný. „Dělali všechno, aby si mě udrželi. Ale poslal jsem je k čer Listopadtu,“ píše domů 18/11 stále v Adenu. Připravuje se na odjezd do Tadžury, odkud by měla vyrazit karavana se zbraněmi. Objednává z Paříže slovník amharštiny.

Konec listopadu – Tadžura. Do běla rozžhavený písek. Rimbaud začíná formovat karavanu velbloudů. Spory s vládcem města Abú Bekrem.

– 160 – 31/12 vyráží z Tadžury karavana jiného francouzského obchodníka, L. Barrala. V březnu 1886 je zmasakrována Danakily nedaleko Amojsy. Barral i jeho žena zavražděni. Rimbaud má jít po stejné 1886trase. Únor -

Rimbaud zablokován v Tadžuře. Bydlí v chatrči mezi domorodci, vy kládá jim Korán. „Nezbývá než čekat. Je třeba nadlidské trpělivosti.“ DubenKomplikace, průtahy, vydírání. Stávka velbloudářů. Francouzské úřady, ve snaze vyjít vstříc Angličanům, zakazují jaký- koli dovoz zbraní do Šoa.

12/4 - nařizuje francouzský guvernér Oboku sultánovi Tadžury, aby za stavil formování Rimbaudovy karavany. Rimbaud nechá celý náklad zbraní zahrabat do písku, aby nebyl 15/4zabaven.

Rimbaud a Labatut protestují na ministerstvu zahraničních věcí Květenv Paříži. Dopis stylizoval spíše Labatut.

Francouzský guvernér Oboku L. Lagarde na návštěvě v Tadžuře. Rimbaud od něho získává tichý souhlas, karavana může vyrazit. Ale Labatut vážně onemocní, musí do Francie.

– 161 – La Vogue, -

VIluminací. Paříži časopis symbolistů, publikuje v pěti číslech (kvě ten až červen) Rimbaudovy verše z roku 1872 a převážnou část JakoIluminace, autor uveden: „Zesnulý A. Rimbaud“. Všechny tyto texty – v jiném pořadí – vycházejí koncem roku knižně pod názvem s předmluvou Paula Verlaina, nákladem Červenec/srpen200 výtisků. Tadžuru opouští vědecká karavana italského novináře a cestovatele Augusta Francoje.

Rimbaud stále čeká. Ale zprávy o Labatutovi jsou špatné. Má rakovi nu hrtanu, do Afriky se už nevrátí.

Rimbaud hledá nového společníka. Spojuje se s francouzským obchodníkem a cestovatelem Paulem Soleilletem, jehož karavana Zářízbraní pro Menelika má potřebné povolení k odchodu. 9/9

Soleilleta raní v Adenu mrtvice, umírá. VRimbaudovi Paříži umírá nezbývá, P. Labatut. než všechno zajistit sám.

Říjen

Rimbaud předává italskému cestovateli Ugo Ferrandimu detailní Listopadmeteorologickou zprávu a poznámky o Tadžuře (ztraceno).

Rimbaudova karavana vyráží. 100 velbloudů, 34 velbloudářů, 2 040 pušek, 75 tisíc nábojů. 500 km buší, „hořící pouští“, „hrůznou měsíční krajinou“.

– 162 – Karavanu přepadají fanatičtí Danakilové, útok odražen. 1887Rimbaud jde většinu cesty pěšky podél velbloudů. Únor 6/2

dorazí karavana do Ankoberu. Menelik tam není. Vyjel ztrestat emíra Hararu Abdulaje. Poráží ho v bitvě u Čelenka, obsazuje Harar.

Na Rimbauda se v Ankoberu vrhají věřitelé a rodina Labatutovy domorodé ženy. Musí platit „dluhy“. Veřejný proces s Labatutovou vdovou. Seznamuje se s cestovatelem Julesem Borellim. „Konečně někdo inteligentní!“

Rimbaud se vydává za Menelikem do Entotta. -

Čeká na přijetí, seznamuje se se švýcarským inženýrem a Meneli kovým poradcem Alfredem Ilgem.

Menelik Rimbauda podvede. O staré pušky za tak „přemrštěnou“ cenu už nemá zájem, hrozí jejich zabavením. Po Ilgově intervenci zbraně za směšnou cenu odkoupí. Platí však směnkou, kterou má Rimbaudovi proplatit nový guvernér Hararu, ras Makonnen (otec Květenbudoucího císaře Hajle Sellasiého). 1/5 - se Rimbaud a Borelli vydávají po nové, neprozkoumané cestě z En totta do Hararu (500 km). Rimbaud jede na koni, sám, bez karavany. Borelli vyráží až den po něm. Rimbaud si dělá poznámky. Strohý, suchý popis.

– 163 – Iluminace. 21/5 večer Žádné nové je Rimbaud v Hararu. Město je vypleněno. Hlad, mor, loupeže a vraždy. Rimbaud vyřizuje s rasem Makonnenem proplacení Menelikovy 30/7směnky a mizí. Bere s sebou mladého domorodého sluhu Džamiho. - je v Adenu. Předává francouzskému vicekonzulovi detailní vy účtování celé transakce se zbraněmi, s ohledem na Labatutův podíl. Nejenže nic nevydělal, ale přišel i o část úspor, které do obchodu vložil. 21 měsíců strádání, trmácení, hrůzné námahy, a na nic. SrpenPotřebuje si odpočinout. -

5/8Počátkem srpna je v Oboku, odtud lodí do Egypta. 17letého Dža miho bere s sebou.

Loď staví v Massaue. Rimbaud chce zinkasovat Makonnenovy směnky, ale jako „podezřelé individuum“ je zadržen karabiniéry. Francouzský konzul si pro jistotu ověřuje jeho totožnost u svého- kolegy v Adenu. Zastávkai v Zejle . v Suákinu. Příští lodí do Suezu. Navštěvuje zde fran couzského20/8 vicekonzula Luciena Labosse, který přechodně působil

Ještě23/8 před je v Káhiře. Bydlí v hotelu Evropa. - píše domů: „Vlasy mám úplně šedivé.“ Trápí ho revmatismus, pal čivé bolesti v levém koleně. Stěžuje si na průjmy (úplavice).

– 164 – -

Veškeré své úspory, přes 16 000 zlatých franků (tj. 8 kilogramů zla ta), ukládá do banky Crédit Lyonnais. Po celou dobu je měl ukryté v opasku, který nosil ustavičně na sobě.

Chce odjet na Zanzibar. Není tam tak draho jako v Káhiře, nemusel- by utrácet za oblečení. Co by vydělal, to by ušetřil. Nepřišel by ani o 4% úrok z šestiměsíčního depozita, Crédit Lyonnais tam má spo jení. A dá se odtud cestovat do vnitrozemí! - Rediguje poznámky o své cestě z Tadžury do provincieEgyptského Šoa a do Bosponi.Hararu. „Článek ve formě dopisu“ posílá bratrovi cestovatele Borel 25liho, a 27/8který je ředitelem významných káhirských novin, Pouští se v něm i do vyloženě politických úvah. 26/8 článek vychází. Rimbaudovi to zvedlo sebevědomí. - - žádá pařížskou Zeměpisnou společnost, aby mu financovala expe dici na Zanzibar a k Rudolfovu jezeru. Odmítnut. Trasa prý neko responduje s francouzskými politickými zájmy. Téhož dne píše A. Bardeyovi. V dopise detailní popis nově otevřené cesty z Entotta do Hararu, včetně ryze komerčních informací.Zpravo Část- dopisudaji; se záznamem cesty posílá Bardey Zeměpisné společnosti (4/11 čteno na jejím zasedání v Paříži, přijato k otištění ve opětně bez jakéhokoli honoráře). Temps a Figara, Rimbaud se chce stát dopisovatelem pařížských novin. Posílá články do nabízí „strašně zajímavé věci“. ZáříOdmítnut. Požadovaný honorář se jim zdá příliš vysoký.

Rimbaud mizí z Káhiry. Vydává se proti proudu Nilu, snad až do Súdánu. Přes Massauu se vrací do Adenu. – 165 – Říjen 8/10

12/10Aden. „Měsíc tu zůstanu, pak na Zanzibar.“

- píše do Bejrútu francouzskému konzulovi, aby mu pomohl získat ze Sýrie čtyři plemenné muly té nejlepší rasy (zakázka pro Mene Listopadlika). 5/11 v dopise rodině: „Asi už neodjedu ani na Zanzibar, ani nikam jinam.“-

V Habeši se schyluje k válce, Menelik se potřebuje vyzbrojit. Rim baud se znovu vrhá do obchodu se zbraněmi. Láká ho možnost 22/11rychlého výdělku. Ale zákaz dovozu trvá.

- žádá matku, aby mu zjistila jméno a adresu poslance za Ardeny. Chce ho požádat o podporu při vyřizování žádosti o povolení dovo Prosineczu zbraní do Habeše, kterou posílá do Paříže. 15/12 - píše do Francie poslanci Fagotoví a ministrovi námořnictva a ko lonií. Žádá o povolení vylodit materiál k výrobě pušek a munice. Vybudování továrny by prospělo expanzi francouzského průmyslu,- embargo na zbraně by nebylo porušeno. Zamítnuto. Rimbaudův nápad s továrnou na munici realizuje poz ději Alfred Ilg v Ankoberu.

– 166 – 22/12 píše do Paříže Armandovi Savourému, největšímu dovozci zbraní do Habeše. Savouré má finance, vlivné styky a potřebné povolení. 1888Hledá někoho schopného na místě. Rimbaud mu nabízí spolupráci. Vzniká francouzská Indočína.

Únor

Rimbaud je stále bez zaměstnání. Uvažuje o odjezdu do Hararu. BřezenChce se pustit do průmyslového zpracování gumy.

Seznamuje se s významným francouzským obchodníkem Césarem Tianem, který se v Adenu usadil už v roce 1869.

Blesková cesta do Ambadú, Hararu a zpět do Adenu, na příkaz Savourého.

Rimbaud má připravit vylodění nákladu zbraní a jejich přepravu do vnitrozemí. Pro vylodění navrhuje Obok, tím se vyhnou Adenu. Osobně vybírá místo, posílá Savourému detailní náčrtky. Aby přelstili Angličany, přepraví náklad plachetnicemi z Oboku do DubenAmbadú. Odtud vyrazí karavana. 13/4 anglickou lodí do Zejly. Zastávka v Berbeře na somálském pobřeží, odkud kdysi vyrážely karavany do Hararu.

– 167 – 16/4

Zejla. Komplikace s přípravou karavany.

17/4Pokus obejít Abú Bekra a sehnat 200 velbloudů z Hararu od rasa Makonnena nevyšel. Savouré připlouvá do Oboku s nákladem 3 200 pušek 22/4a 500 tisíc nábojů.

Rimbaud je v Ense. Celý projekt ztroskotává. Rimbaudovi se nepodařilo včas zformovat karavanu. Savouré mu sděluje, že bude nucen nalézt si v Habeši Květenjiné spojení. 3/5 je Rimbaud v Hararu. Cesta byla těžká. Deště, husté mlhy, bouřky. 15/5Nešlo rozdělat oheň, tábor napadly hyeny. je udělené povolení k přepravě zbraní definitivně zrušeno.

Rimbaud zůstává v Hararu. - Zakládá vlastní firmu, import-export. Nakupuje a prodává kávu, gumu, slonovinu, kůže, látky, zlato, pižmo, kadidlo, provazy, skleně né misky, kastroly a další „haraburdí“. Jeho partnerem v Adenu je César Tian. Udržuje kontakt i s Alfredem Bardeyem.

Nápad dovézt do Hararu sukno na prostěradla ze Sedanu.

– 168 – Harar, pohled jihovýchodním směrem. Fotografie Édouarda-Josepha Bidaulta z r. 1883. Rimbaud tuto fotku znal, o Bidaultovi se zmiňuje v dopise Borellimu z 25/2/1889: „Kolekci fotografií, která je teď kompletní, se mu zatím nepodařilo udat… a tak tráví čas rozjímáním.“ Srpen

4/8V Hararu poměrně klid, obchody jdou. Ale Rimbauda to moc nebaví. píše rodině: „Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by se nudil tak jako já.“ „Ztracený mezi negry, nucený „mluvit tou jejich hatmatilkou“. ZáříBojí se, že i z něho se „postupně stane kretén“. -

Rimbauda navštěvuje cestovatel Borelli, který se vrací z nové expe dice. Odjíždí uražen – Rimbaud ho nechal před odjezdem zamést Listopaddům. -

Savouré s novým společníkem vyráží s karavanou zbraní do Anko beru (250 velbloudů). V Hararu přespává u Rimbauda. – 169 – Prosinec -

Koncem roku navštěvuje Rimbauda Alfred Ilg s karavanou 40 vel bloudů. Přepravuje strojní zařízení pro Menelika. Zůstane 6 týdnů, 1889do 5/2/89 (problémy s velbloudy). Pro finanční potíže pozastavena stavba Panamského průplavu.

Únor

Návštěva maďarského cestovatele hraběte Telekiho, který se vrací z průzkumné cesty po Keni.

Rimbaud tráví strychninovými kuličkami potulné psy. Močí mu na kůže, které suší před domem. Chcípají však i berani a hyeny, zle je Březeni několika Řekům. Rimbauda málem zlynčují a vyhostí z Hararu. V boji s mahdisty umírá císař Johannes IV. (zasažen zatoulanou stře- lou v bitvě u Metemmy).

Rimbaud žije v malém domě, bydlí jen s mladým sluhou Džamim. Mlčenlivý, nikomu se s ničím nesvěřuje. Pokračuje v nudném, jednotvárném obchodování, s minimálním rizikem.

Karavany s kávou. Pokaždé 40 velbloudů, na každém zvířeti 400 kg kávy. Cesty z Hararu na pobřeží, a zase zpět. V Zejle, která je pod anglickou nadvládou, působí Sotiro.

Dopisy Césaru Tianovi, Alfredu Bardeyovi, Armandu Savourému, pravidelná korespondence s Alfredem Ilgem. Obchodní informace, zmínky o politické situaci, občas ironické šlehy a sarkastické poznámky.

– 170 – 8/6 umírá G. M. Hopkins, ve věku ani ne 45 let.

20/12 - V dopise z žádá Rimbaud Ilga, aby mu sehnal dobrou mulu a dva chlapce-otroky. Později z této zmínky vzejde fáma, že se Rim 1890baud v Africe zapletl do obchodu s otroky. 25/2 píše matce a sestře: „Lidi tady v Hararu nejsou ani větší blbci, ani horší darebáci než bílí negři z tak zvaně civilizovaných zemí.“

Země je zbídačená, nejsou peníze. Platidlem se stává káva. Rimbaud Červenecruší objednávky. Neshody s Césarem Tianem. - Moderní Francie. Rimbaud dostává dopis z Marseille od Laurenta de Gavotyho, ře ditele malé literární revue Žádají ho o spolupráci jako „vůdce školy dekadentů a symbolistů“. (Rimbaud neodpověděl. SavouréDopis zůstal staví založen v Džibuti mezi budovy, účetními které skoupilknihami.) na světové výstavě v Pa- říži 1889. Chce prosadit, aby tudy šlo veškeré zboží z Afriky.

Obchod narušen sporem Angličanů s domorodými kmeny. Rupie devalvuje.

Prosinec Hararu hrozí hladomor. Menelikův konflikt s Italy. Rozvoj francouzského přístavu Džibuti.

– 171 – 1891 Menelikův konflikt s Italy. Rozvoj francouzského přístavu Džibuti.

8/1

Znovu aféra s dluhy po Labatutovi. Menelik dává zabavit zboží, které má Rimbaud v Entottu u Alfreda ÚnorIlga.

Rimbaud si stěžuje na bolesti v pravém koleně. Domnívá se, že jde Březeno křečové žíly. Koleno natéká. 15/3

27/3se už nemůže postavit. Uléhá, firmu řídí z lůžka pod oknem. mu matka posílá pomádu a punčochu na křečové žíly. odjet . V Hararu není žádný doktor. Rimbaud se koncem března rozhoduje-

Zavírá firmu. Podle vlastního náčrtku si dává zhotovit nosítka a na Dubenjímá 16 nosičů. 7/4 v 6 hod. ráno vyrážejí z Hararu. Cesta smrti. Šílené bolesti. Nosítka se napůl rozpadají. Rimbaud si poprvé v životě píše deník. 4 lístky poznámek, psaných ve spěchu tužkou. Nic než suchý záznam. Text kost a kůže.

– 172 – 17/4 v 16.30

19/4ve Warambotu, vzdáleném 10 km od Zejly.

Rimbauda i s nosítky nakládají v Zejle na loď do Adenu.

V Adenu stráví několik dní u Césara Tiana vyřizováním obchodních záležitostí, pak se vydává do nemocnice. Odmítá amputaci, chce do KvětenFrancie. 9/5 Amazonka

20/5odplouvá lodí z Adenu.

21/5Marseille.

22/5Z lodi rovnou do nemocnice Početí. posílá domů telegram. Prosí matku nebo Isabellu, aby okamžitě 23/5přijely.

27/5přijíždí matka. Rimbauda neviděla 12 let. amputace pravé nohy.

– 173 – 30/5

Rimbaud píše do Hararu rasu Makonnenovi. Ujišťuje ho, že se za Červenpár měsíců vrátí a pustí se do obchodu. 9/6

Přes Rimbaudovy prosby matka odjíždí. Povinnosti v Roche. 17/6Rimbaud od té doby píše jen sestře Isabelle.

24/6odpovídá na dopis Césara Tiana.

26/6Rimbaud zkouší chodit o berlích. Svede jen pár kroků. Píše Isabelle.

29/6posílá dopis Sotirovi a Savourému (oba ztraceny).

Červenecobjednává protézu, rána se zajizvila. 2/7–20/7 - další dopisy Isabelle (zachovány), Césaru Tianovi a Sotirovi (ztra 23/7ceny). - opouští nemocnici. Má strach z tyfu a neštovic, které tam řádí. Vla Srpenkem, ve speciálním kupé, odjíždí do Roche. Musí dvakrát přesedat.

Měsíc v Roche. Je chladno a prší. Rimbaudův stav se zhoršuje. Pahýl otéká, je paralyzována i druhá noha. Paže je nemohoucí, dopisy

– 174 – na venkov . Rimbaud už jen diktuje. Pečuje o něho Isabella. Občas ho vyvezou

Nesnáší jakoukoli zmínku o svém psaní. „Nasrat na celou poezii,“ odsekává doktoru Beaudierovi, který ho ošetřuje. Isabellu, která mu předčítá, přerušuje v okamžiku, kdy narazí na verše.

23/8Za každou cenu chce zpátky do Afriky.

24/8odjíždí vlakem do Marseille, Isabella ho doprovází.

Marseille. Chce odplout první lodí do Egypta a odtud do Adenu. Musí však znovu do nemocnice.

Rakovinný nádor metastázuje. Celé tělo je ochrnuto. - Iluminací. Rimbaud blouzní po morfiových injekcích. Vidiny srovnatelné s ob razy z Isabella, která je s ním, ničemu nerozumí: „Říká Říjenpodivné, zvláštní věci.“ 20/10

25/10je Rimbaudovi 37 let.

Umírající Rimbaud (podle svědectví Isabelly) souhlasí, aby přišel zpovědník. Hrdlo má ale stažené křečí. Kněz mu nedává hostii, z obavy, že ji vyzvrátí.

– 175 – Listopad 9/11 -

Rimbaud diktuje Isabelle dopis řediteli námořní paroplavby. Ne chce zmeškat loď do Adenu: „Sdělte mi, v kolik hodin se mám dát 10/11přenést v na10 palubu.“hod. ráno umírá. 10/11Tělo převezeno do Charleville. - Relikviář. Básně V Paříži, u nakladatele Léona Genonceaux, vychází sbírka Rim baudovy poezie, nazvaná , s předmluvou Rodolpha Darzense. Kvůli sporům mezi Darzensem a Léonem Genonceaux je 14/11toto vydání v 10 hod. velice rychle staženo z oběhu. pohřeb 1. třídy, s 5 zpěváky a 8 dětmi ze sboru. 20 sirotků nese 1892svíčky. Za pohřebním vozem jdou 2 osoby: matka a sestra Isabella. Iluminace a Sezónu v pekle v jednom

Léon Vanier vydává v Paříži 1893svazku, s předmluvou Paula Verlaina. 12/12

Z Alžíru píše Rimbaudovi do Adenu Germain Nouveau. Dopis 1895adresuje na francouzský konzulát. Neví, že Rimbaud zemřel. V říjnu Sebrané básně -

vycházejí u Vaniera Rimbaudovy , opět s Ver lainovou předmluvou.

– 176 – 1896 8/1

1898umírá Paul Verlaine. Dílo: Básně Iluminace, Jiné iluminace, Sezóna v pekle, - Mercure de France vydává Rimbaudovy texty pod názvem s předmluvou Pa terna Berrichona a Ernesta Delahaye. Paterne Berrichon se 1897 1907oženil s Rimbaudovou sestrou Isabellou. 2/8

1917umírá Rimbaudova matka. 20/6 umírá sestra Isabella.

– 177 – EDIČNÍ POZNÁMKA

Sto let po Rimbaudově smrti připravil Alain Borer, jeden z nejza svěcenějších současných znalců a interpretů Rimbaudova života a díla, ve spolupráciDílo-život Arthura s téměř Rimbauda dvacítkou specialistůArthur Rimbaud, nejrůznějších Oeuvre- myšlenkovýchvie proudů, různých generací a z více světadílů, k vydání publikaci ( , Éditions du centenaire, nakl. Arléa, 1 426 stran, Paříž 1991). Nejde jen o sebrané spisy, uspořádané jako „celý Rimbaud, nic než Rimbaud, poprvé“, ale zároveň o zevrubně komentovaný soubor všech stop, které Rimbaud po sobě zanechal, včetně různých va riant výroků připisovaných Rimbaudovi, tak jak je zaznamenali jeho současníci. Publikace je doplněna slovníkem amharských- výrazů, kterých je v Rimbaudově korespondenci plno, přehledem míst, s nimiž se lze setkat při čtení Rimbaudových dopisů a zázna mů, a detailní rimbaudovskou bibliografií. Borerovo vydání Rimbauda vychází důsledně z principu jednoty života a díla. Předchozí vydání tuto jednotu porušovala. Začal s tím vlastně, jak připomíná Alain Borer, již Rimbaudův posmrtný švagr Paterne Berrichon, když v r. 1912 vydal s Claudelovým požehnáním- zvlášť tzv. dílo, a vedle toho Rimbaudovu korespondenci z Afriky- a Arábie. Odtud se tradují dva Rimbaudově: Rimbaud básník v le tech 1854 až 1873–75, a RimbaudSrdce pod muž sutanou činu, obchodník Abdo Rim bo, zrádce ideálů z mládí v letech 1876 až 1891. Navíc Berrichon nevydával všechno: např. „propustil“ až po smrti- manželky, Rimbaudovy sestry Isabelly. Borer ve své publikaci „očišťuje“ Rimbaudovy texty od názvů, při- daných dodatečně z „iniciativy“ editorů (suché deníkovécestovními záznamy, zápisky, které psal Rimbaud, nesený v nosítkách pouští, za příšerných bo lestí během oné „cesty smrti“, nazval Berrichon – 178 – Co je to pro nás, mé srdce… pojmenoval Závrať, text začínající slovy - atd.), a všude tam, kde je to možné, přistupuje k chronologickémuDopis barona zřazení Koziprdu, Rimbaudových veršů. Definitivně vyřazuje ze sebraných spi sů texty, které Rimbaud prokazatelně nenapsal (např. barona z Koziprdu který překvapivě figuruje Iluminacív českém vydání Rimbauda v KPP z r. 1985, připravenémdopisů vidoucího A. PohorskýmSezóny – dvě v pekle citace. tam červeně lemují texty ve stejné grafické úpravě, jako úryvky z druhý dopis či vidoucího ) Rimbaudovo „dílo“ za těch sto let jako by narůstalo akrecí.nej- podivuhodnějšíIzambard vytáhl a nejobjevnější z šuplíku ze všech. Ten se však dodnesaž v roce nenašel 1928. . Vzpomíná si všakPouští ještě lásky na jeden dopis, rovněž z května 1871, aExaktní vlastním verze nákladem Sezónu byla v nalezenapekle. až r. 1957, korespondence z let 1888–91 až v r. 1965. Rimbaud sám publikoval jen tři básně Pak se vytrhávaly jeho básně z dopisů, bez ohledu na kontext, řadily se libovolně. Začal s tím už Verlaine, který Rimbaudovy texty sestavoval způsobem, jakým pořádal své přednášky (např. r. 1893 v Lunéville): v podroušeném stavu po absintu, vrávoraje, rozložil si všechny popsané papíry po zemi a četl je tak, jak je náhodně na přeskáčku ze země zvedal. Rimbaudovo dílo, které Verlaine připravil k vydání v r. 1895, bylo uspořádáno obdobně.Iluminací Ani chronologické uspořádání textů nemůže být zcelaIluminace přesné (např. u většiny textů se určení data jejich vzniku pohybuje v časovém rozmezí i několika let, proto Borer ponechává pohromadě). Zavádějící je i datum, připsané k některým textům přímo Rimbaudem. Pokud Rimbaud básně datoval, pak dnem, kdy je přepisoval, nikoli dnem, kdy vznikly. Borer jako editor si je navíc plně vědom faktu, že dílo i život Arthura Rimbauda zůstávají rozostřené, „stejně jako jeho fotografie z Hararu“. Při četbě Rimbauda, při pokusu o jakoukoli interpretaci či komentář jeho díla nebo života, si je třeba bezustání připomínat, – 179 – že jedna třetina „díla“ a dvě třetiny korespondenceNoční jsou hlídači, ztraceny nebo zničeny (např. spoustuProkletým Rimbaudových básníkům dopisů spálil Verlainův tchán či Delahayova žena). Ztracena je báseň Duchovní o nížlov Verlaine v předmluvě k říká, že je zdaleka nejkrásnější z toho, co Rimbaud napsal. Ztracen je i (zřejmě nedokončený),Hranice na kterém světa Rimbaudovi záleželoNicotné tolik, studie že iprosil Fotografie matku, minulých aby se pokusilačasů dostat text zpátky od Verlainových- tchánů. Ztracen je text , ztraceny jsou a na dvacet dalších titulů, včetně pozná- mek a skic k projektu knihy o Hararu a zemi Galla, kterou Rimbaud připravoval v Hararu a Adenu. Nedochoval se ani dopis, který Rim baud poslal Verlainovi někdy vIluminací. roce 1885 z Adenu. (Verlainovi se tehdy podařilo vypátrat Rimbaudovu adresu a napsal mu, zřejmě kvůli připravovanému vydání A Rimbaud mu odepsal.) Na druhé straně se však zachovala četná svědectví, která nebyla dodatečněuž jenom nijak typografickácenzurována úprava či záměrně pravidelného přikrašlována, verše přiváděla takže je Rimbaudalze považovat k zuřivosti. za věrná, nezkreslená. Např. svědectví o tom, že od r. 1873 -

Předchozí vydání Rimbauda o těchto ztracených textech či do pisech většinou mlčela, jako by je Rimbaud nikdy nenapsal. Vydat celého Rimbauda však znamená ukázat i tato prázdná místa, ony „černé díry“, vrátit je tam, kam patří. Borer nemá strach z prázdného prostoru, chybějícím titulům či dopisůmDíla-života. jsou v publikaci věnovány bílé stránky, časově vložené tam, kam zřejmě patří. Tato prázdná místa se stávají nedílnou součástí Navíc, pokud by se ztracený text našel, není třeba ho uvádět v dodatcích, ale stačí si ho- zařadit na připravené prázdné místo. Borerovo vydání Rimbauda- tak vytěsňuje i předchozí nejkompletnější vydání souborného Rim baudovaArthur Rimbaud, díla, včetně Oeuvres korespondence complètes, psané Rimbaudem i Rimbau dovi, v pařížském nakladatelství Gallimard, v edici Plejáda, z r. 1972 ( Bibliothèque de la Pléiade,

– 180 – -

Gallimard, Paříž 1972 – rozšířené vydání z r. 1946). Jak Borer je dovatě poznamenává, v Plejádě, kam mají přístup jen klasici, byl Rimbaud vzat na milost až v r. 1946. Zlom ků a skic k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi Chrono- Zlogie rozsáhlé rimbaudovské literatury, jež byla použita při psaní a na ně navazující , postačí uvéstLes poètesjen ty nejvýznamnějšímaudits tituly: Prokletí básníci, Paul Verlaine, , Messein, Paříž 1920 (reedice knižního vydání z Arthurr. 1884, Rimbaud, Vanier, Paříž); česky Girgal, Praha 1946. StéphaneDelahaye témoin Mallarmé, de Rimbaud Fourbis 1991 (pův. vydání 15/5/1896, The Chap Book, Chicago). (reedice textů, vydaných v pařížském nakladatelství Messein 1923 a 1925); uspořádali a komentovali Frédéric EigeldingerReliques: a André Rimbaud Gendre, Àmourant. la Baconnière, Mon frère Neuchâtel Arthur. 1974.Le dernier voyage de Rimbaud. Rimbaud catholique. Dans les Isabelleremous Rimbaudová, de la bataille. Rimbaud tel que je l’ai connu Mercure de France, Paříž 1921. Georges Izambard, Vie d’Arthur Rimbaud, Le Passeur, Nantes- 1991 (reedice vydání Revuez r. 1947, d’Ardenne Mercure et d’Argonnede France, Paříž). Jean Bourguignon,Le DoubleCharles Rimbaud, Houin, , Payot, Pa- říž 1991 (vycházelo v 1896–1901). Victor Segalen, Bibliothèque artistique et lit téraire, FontfroideRimbaud 1986 (původní publikace Mercure de France, Paříž 1906).Oeuvres: vers et proses Paul Claudel, Rimbaud, předmluva k vydání Rimbaudova díla z r. 1912 ( , Mercure de France, Paříž 1912). Jacques Rivière, , Kra, Paříž 1930; reedice Gallimard, Paříž 1977 (původní text je z r. 1914). – 181 – Le Grand Jeu Arthur Rimbaud, Correspondance Revueinédite (1870–1875),, No. 2, printemps, Paříž 1929. Roger Gilbert-Lecomte, úvodRimbaud k: le voyant, Éditions des Cahiers libres, Paříž 1929. André Rolland de Renéville,Rimbaud le voyou, Au Sans Pareil, Paříž 1929. Benjamin Fondane, Rimbaud Éditions Complexe, Brusel 1990 (reedice z r. 1933). René Étiemble,Rimbaud Yassu Gauclère,– Abyssinia, , Gallimard, Paříž 1966 (reedice z r. 1936).Rimbaud en Abyssinia Enid Starkie,Arthur Rimbaud, Clarendon Press, Oxford 1937 (franc. vydání , Payot, Paříž 1938). Enid Starkie, Le Temps des Assassins: Faber and essai Faber, sur Londýn Rimbaud, 1938 (franc. vydání v nakl. Flammarion, Paříž 1982, přeložil Alain Borer). Henri Miller, Éditeur P. J. Oswald, 1970Flagrant (originál délit: vyšelRimbaud v New devant Yorku, la New conjuration Directions, de 1946).l’imposture et du truquage André Breton,Arhur Rimbaud, Oeuvres, , Thésée, Paříž 1949. René RenéChar, Char, Oeuvres complètes úvod k vydání Rimbaudova díla z r. 1957. ( Le Club français du livre, Paříž 1957; přetištěno v: Le Mythe de, Gallimard, Rimbaud, Bibliothèque de la Pléiade, PařížGenèse 1983). du Mythe (1869–1949), René Étiemble, Structure du Mythe, vycházelo 1952–68; díl I.:- L’Annie duGallimard, Centenaire, Paříž 1968 (reedice z r. 1954); díl II.: Gallimard, Paříž 1970 (re edice z r. 1952);Rimbaud, díl IV.: système solaire ou trou noir?, Gallimard, Paříž- 1967 (reedice z r. 1961). René Étiemble, Rimbaud. La Clef alchimique P.U.F./Écriva ins, Paříž 1984.Rimbaud et la révolte moderne, David Guerdon,La Vie de Rimbaud , R. Laffont, Paříž 1980. André Dhôtel, Gallimard, Paříž 1952. André Dhôtel, , Albin Michel, Paříž 1965.

– 182 – Rimbaud par lui même, Vie d’Arthur Rimbaud Yves Bonnefoy, Život Rimbaudův, Seuil, Paříž 1961. Henri Matarasso, Pierre Petitfils,Arthur Rimbaud, Correspondance, Hachette, Paříž(1888–1891), 1962 (česky: Odeon, Praha 1968). JeanAujourd’hui, Voellmy, Rimbaud… předmluva k: Gallimard, Paříž 1965. Rimbaud en (uspořádalAbyssinie Roger Munier), Archives des lettres modernes,Un Sieur No. Rimbaud, 160, Minard, se disant Paříž négociant…, 1976. Lachenal et Alain Borer, , Seuil, Paříž 1984. Alain Borer, Rimbaud d’Arabie, Ritter, PařížRimbaud, 1984. l’heure de la fuite, - Alain Borer, Seuil, Paříž 1991. Alain Borer, Rimbaud, Gallimard, řada Découver tes, Paříž 1991. Combat spirituel ou immense dérision? Essai Pierred’analyse Petitfils, textuelle d’Une Julliard, Saison Paříž en enfer, 1982. Yoshikazu Nakaji,„Génie“ de Rimbaud, L’ardente patience d’Arthur Rimbaud, José Corti, Paříž 1987. Roger Munier, Édition Traversière, Paříž 1988. Roger Munier, Improvisations sur Rimbaud, José Corti, Paříž 19891993. . Michel Butor, Arthur Rimbaud, „Je suis ici dans La les Différence, Gallas“, Paříž

Alain Jouffroy, Arthur Rimbaud: une question de présence. Éditions du Rocher, Monako 1991. Jean-Luc Steinmet2,Les voyages de Rimbaud, Tallandier, Paříž 1991. Claude Jeancolas, Balland, Paříž 1991.

Z české literatury o Rimbaudovi je zapotřebí připomenout dvě významné knihy:Život J. A. Rimbauda, J. A. Rimbaud božský rošťák Jindřich Štýrský, Odeon, Praha 1930. F. X. Šalda, , Aventinum, Praha 1930.

– 183 – Sezóna v pekle. Bezpochyby nejlepším textem o Rimbaudovi je však jeho

Chronologie,

zejména Dílo-životdatace a výběr Arthura některých Rimbauda biografických údajů, se opírá o detailní, časově rozlišený životopisný přehled, který pro Borerovu publikaci sestavil Remi Duhart (i do tohoto pečlivě připraveného textu se však vloudily chyby – k Rimbaudově rvačce se skladníkem Alim nedošlo v r. 1884, jak uvádí Duhart, ale již v r. 1883, kdy byl Rimbaud v Adenu), dále o časovou posloupnost dat spojených s Rimbaudovým pobytem- v Africe, zpracovanou Jeanem Voellmym pro vydání Rimbaudovy korespondence z let 1888–1891 (Gallimard, Paříž 1965), a o chro (J.nologii, A. Rimbaud, jíž Jean-Luc Oeuvres, Steinmetz,Poésies, profesorVers univerzity nouveaux, v Nantes, Une saison doplnil en enfer,trojdílné .paperbackové Illuminations, vydání Rimbaudova díla ve Flammarionu I. II. III uspořádal, předmluvou, vysvětlivkami a chronologií opatřil Jean-Luc Steinmetz,Magazine Flammarion, littéraire, řada GF,- Paříž 1989). Tentýž autorMagazine sestavil ilittéraire, zevrubný biografickýPassage přehled, de Rimbaud,publikovaný ve zvláštním čísle časopisu vě novaném Rimbaudovi ( L’homme de No. toutes 289, les ruptures . Paříž, červen 1991). Toto číslo mj. přináší i rozhovor M . T . s Alainem Borerem o Rimbaudovi ( )

– 184 – Frontispis: Carjatova fotografie Rimbauda z října 1871

Fotografie, kresby a náčrtky, použité jako výtvarný doprovod, byly převzaty převážně z následujících rimbaudovských publikací: A. Dhȏtel, La Vie de Rimbaud, A. Michel 1965; P. Petitfils, Rimbaud, Julliard 1982; A. Borer, Un Sieur Rimbaud se disant négociant, Lachenal et Ritter, 1984; A. Borer, Rimbaud d’Arabie, Seuil 1991;- Grands Écrivains/Rimbaud, No. 22, E.P.I. Většina z nich je majetkem Muzea A. Rimbauda v Charleville-Mézières, některé pak francouz ské Národní knihovny. Dobové, většinou anonymní fotografie byly převzaty z publikace C. Jeancolase, Les voyages de Rimbaud, Balland 1991. Miloslav Topinka „Vedle mne jste všichni jenom básníci“

Ilustrace na obálce z archivu autora/Voltaire Redakce Markéta Teuchnerová

Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. elektronické vydání Verze 1.0 z 22. 11. 2019

ISBN 978-80-274-0326-4 (epub) ISBN 978-80-274-0327-1 (pdf) ISBN 978-80-274-0328-8 (prc)