JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra: Zpěvu Studijní program: Zpěv

Domenico Cimarosa: se zaměřením

na ztvárnění postavy Paolina

Bakalářská práce

Autor práce: Ondřej Líňa Vedoucí práce: doc. MgA. Mgr. Monika Holá, Ph.D. Brno 2019

Anotace Bakalářská práce pojednává o opeře Il matrimonio segreto skladatele Domenica Cimarosy, shrnuje faktografické údaje o životě skladatele, jeho operní tvorbě a kompozičním stylu. Zaměřuje se zejména na roli Paolina, její ztvárnění a hudební nastudování Komorní operou JAMU. Popisuje přínosy a úskalí rozdílných pohledů aktérů tvůrčího procesu na danou roli.

Annotation

The bachelor thesis deals with the Il matrimonio segreto written by , summarizes factual data about the composer´s life, his opera work and compositional style. It focuses on the role of Paolino, his potrayaland musical performance of the Komorní opera JAMU. It describes benefits and difficulties of different perspectives of the creative proces.

2

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne……….

…………………………………………………… Ondřej Líňa

3

Na tomto místě bych rád poděkoval doc. MgA. Mgr. Monice Holé, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, režisérce Kateřině Reichové a všem kolegům za spoluvytváření inscenace.

4

Obsah Obsah ...... 5

1 Úvod ...... 6

2 Domenico Cimarosa ...... 7

2.1 Operní tvorba ...... 10

2.2 Kompoziční styl ...... 11

3 Il matrimonio segreto ...... 12

3.1 Děj opery ...... 13

4 Postava Paolina ...... 15

4.1 Charakter postavy z pohledu interpreta ...... 15

4.2 Charakter hudebního zpracování postavy Paolina z pohledu interpreta ...... 16

4.3 Koncepce režie ...... 23

4.4 Úskalí procesu vytváření postavy ...... 24

Závěr ...... 28

Seznam notových zápisů ...... 29

Použité informační zdroje ...... 30

Knižní zdroje: ...... 30

Internetové zdroje: ...... 30

Audiovizuální zdroje:...... 31

Obrazový materiál: ...... 31

Obrazová příloha: ...... 32

5

1 Úvod

Janáčkova akademie múzických umění poskytuje svým posluchačům ojedinělý prostor pro realizaci malých i velkých hudebních projektů, jež je seznámí s procesem vytváření plnohodnotného jevištního díla. Nabízí také nedocenitelný zdroj zkušeností a možností experimentování. Letošním počinem Komorní opery JAMU v letním semestru byla komická opera Il matrimonio segreto italského skladatele Domenica Cimarosy, ve které jsem ztvárnil svým absolventským výkonem roli Paolina.

Před samotným nastudováním a zkoušením opery, by se měl každý interpret zabývat svojí rolí a přínosem, který může dané hře poskytnout. Je nutné k roli přistupovat od začátku komplexně, tedy jak po stránce hudební, tak i herecké. V dnešním operním světě totiž nejsou operní pěvci pouze virtuosními koncertními mistry, je nutné, aby také dokázali ztvárnit danou postavu herecky. Proto se chci ve své práci tomuto procesu věnovat. Své názory, které získám studiem partitury, libreta a kontextu díla ve skladatelově životě, chci dále konfrontovat s režijním záměrem. Případně také s pohledem dirigenta. Tento vhled do procesu zkoušení a následného provádění na jevišti, by měl ukázat komplexnost, se kterou je nutné přistupovat ke každému podobnému dílu. Nejde totiž pouze o krásný zpěv, ale i o herecké situace, kterých je obzvláště v komické opeře mnoho. Z dřívějších zkušeností s těmito studentskými představeními vím, že doba, kdy dílo ve zkušebnách vzniká, je tvůrčí a plná střetů různých názorů, pohledů a kompromisů, jež nakonec utváří konečné dílo.

6

2 Domenico Cimarosa

Narodil se 17. 12. 1749 v Averse, ležící pět kilometrů severně od italské metropole Neapol. V křestním listě narozeného Domenica je jeho příjmení zaznamenáno se dvěma mm. Skladatel se za celý život takto podepsal pouze v díle Vlastenecký hymnus z roku 1799. Ve všech ostatních dílech je podepsán s jedním m. Historikové spekulují i o tom, že se chtěl jen zbavit plebejského nádechu ve svém jméně.1 Životní situace rodiny nebyla příliš příznivá, neboť otec Gennaro Cimmarosa byl v této době nezaměstnaný kameník a matka Anna di Francesca Cimmarosa žena v domácnosti. Vzhledem k tomu byla rodina nucena ke stěhování do blízké Neapole, kde otec nalezl uplatnění při práci na paláci Capodimonte, jež se mu nakonec stala osudnou, zemřel následkem pádu z lešení. Matka následně přijala místo pradleny v místním klášteře San Severo di Padri Conventuti. Zde mladý Domenico začal studovat u otce Polcana literaturu, v níž rychle postupoval a prokázal tak velmi dobrou schopnost učení. Poté co jeho učitel slyšel, jak dobře napodobuje zpěv a hru na cembalo, jež sám otec Polcano provozoval, začal ho učit i základům hudby společně s literaturou, řečtinou, latinou a náboženstvím.

Roku 1761 byl přijat na Conservatorio di San Maria di Loreto, kde studoval kontrapunkt, zpěv u kastráta Giuseppe Aprile a hru na několik nástrojů, z nichž nejlépe ovládal housle a cembalo. Během svého jedenáctiletého studia pracoval u mistrů Gennara Manny, Antonia Sacchiniho a možná také u Niccoly Picciniho. U posledního jmenovaného některé zdroje uvádí, že se nekryje odchod Cimarosy z konzervatoře s příchodem Niccola Picciniho, tím pádem vznikají pochyby o této spolupráci. Během studia skládal spíše mše a moteta, tedy duchovní hudbu, jež byla provozována samotnými studenty konzervatoře v místní farnosti. Z nejvýznamnějších děl můžeme jmenovat například Messa a tre F Dur nebo jeho absolventskou práci Quoniam tu solus Sanctus pro čtyři hlasy, hoboj, trubku, housle a basso continuo, kde se projevilo jeho mistrovské ovládnutí moderního kontrapunktu. Po ukončení konzervatoře se již spíše věnoval světské hudbě a opeře.

1 ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his . Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124.

7

Mnozí řadí Cimarosovo neapolské období na vrchol hudební světové tvorby. Neapol, kosmopolitní metropole, mezi jejímiž obyvateli byli i Římané, obyvatelé Byzantské říše, Švábska, Anjou i aragonští Španělé čítala roku 1802 asi 437 000 obyvatel a byla tak největším městem v Itálii. Zde se také sdružovala šlechta, čítající stovky členů, což s sebou přinášelo velmi dobré prostředí pro mladé skladatele. Když k tomu připočteme ještě více než 400 chrámů a kaplí, dostaneme místo, které hudbou a společenským životem žilo a stalo se mladému Domenicovi živnou půdou jeho dalších úspěchů.2

Hned prvním z nich byla jeho první „commedia per musica“ Le stravange del conte, jež představilo Teatro dei Fiorentini. Toto intermezzo bylo součástí jeho další opery Le magie di Merlina e Zoroastro, která ale neprorazila. Le stravange del conte sklidilo takový úspěch, že si divadlo objednalo a uvedlo další tři opery, a to (1773) I sogni per amore a I matriomonio in ballo (obě 1776). Po odjezdu Niccoly Picciniho do Paříže a Giovanniho Paisiella do Petrohradu ještě vzrostla popularita Cimarosy a v následujících deseti letech uvedl v různých divadlech v Neapoli dalších dvacet čtyři oper. Po velkém úspěchu se svými intermezzy dostal objednávku také z Říma, kde se tato forma těšila velké oblibě. V roce 1778 uvedl jako svoji první operu v milánské La Scale L´ítaliana in Londra. Následujícího roku byl jmenován mimořádným varhaníkem v Neapolské královské kapli a o rok později maestrem na Conservatorio Ospedaletto v Benátkách. Po velkém úspěchu svých oper však více cestoval mezi různými městy Itálie, kde díla uváděl a svým dvěma oficiálním funkcím se tolik nevěnoval.

Roku 1787 dostal pozvání ze dvora ruské carevny Kateřiny Veliké, kde zastoupil Giuseppa Sartiho na místě vedení dvorní kapely. Na cestě do Ruska navštívil ve Florencii velkovévodu toskánského Leopolda, který ho pozval, aby otestoval jeho kladívkový klavír.3 Dále pokračoval do Vídně, kde strávil asi dvacet čtyři dní na dvoře Josefa II., Císaře Svaté říše Římské, který si ho zval, aby mu hrál a zpíval. Tyto

2 ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124. 3 LAZAREVICH, Gordana a Jennifer E. JOHNSON. Cimarosa, Domenico (opera). Oxford Music Online [online]. Oxford University Press, 2002, 2002 [cit. 2019-01-20].DOI: 10.1093/gmo/9781561592630.article.O901072. (dále jen The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa) 8 kontakty posílily jeho postavení na vídeňském dvoře a připravily půdu pro jeho další pozdější úspěchy. Po krátké zastávce ve Varšavě dorazil 3. prosince 1787 do Petrohradu.

V Petrohradě představoval své nové i již starší upravené opery v Ermitáži a divadle carského paláce Gatčině. Nově zde uvedl operu seria a dřívější opery a I due baroni di Rocca Azzurra byly upraveny, aby vyhovovaly místním podmínkám a souboru. Krátce po Domenicově příjezdu se druhým kapelníkem stal španělský skladatel Martín y Soler, jehož opery měly větší úspěch. Roku 1791 způsobila ekonomická krize propouštění zpěváků italského souboru a nakonec zde zbyli pouze tři členové. To ve spojení se zimou, která způsobovala Cimarosovi značné zdravotní potíže, znamenalo odjezd z Ruska okamžitě po skončení kontraktu v témže roce.4

Již za jeho působení v Petrohradě, dva roky před plánovanou premiérou, se začaly připravovat jeho některé opery ve Vídni, tak aby mohly být uvedeny bezprostředně po angažmá v Rusku. Během skladatelovy zastávky ve Varšavě ale zemřel Josef II., který měl v plánu Cimarosu pozvat na svůj dvůr. Novým císařem se však stal velkovévoda Leopold II. a ten ho hned po příjezdu do Vídně jmenoval kapellmeistrem dvorní kapely a pověřil ho napsáním opery, kterou se stalo Il matrimonio segreto. Toto nové dílo bylo uvedeno 7. 2. 1792 v Burgtheater a mělo takový úspěch, že Leopold II. nařídil představení tentýž večer opakovat ve svém paláci po slavnostní večeři pro účinkující.5 Krátce po premiéře císař umírá a Cimarosa se po uvedení dalších oper La Calamita dei cuori a Amor rende sagace vrací zpět na domácí půdu do Neapole. Zažíval obrovský úspěch na mezinárodní scéně. Jeho opery byly uváděny v Berlíně, Kodani, Hamburku, Londýně, Praze, Stokholmu, Petrohradě, Vídni a v mnoha italských městech. Josef Haydn dokonce řídil 13 Cimarosových oper pro rodinu Esterházy. V Neapoli se stal opět varhaníkem v královské kapli a uvedl přepracované opery L´Italiana in Londra a I due baroni di Rocca Azzurra, do kterých přidal scény v neapolském dialektu.6

Po obsazení Neapole francouzským republikánským vojskem byla roku 1799 vyhlášena Parthenopská republika. Cimarosa se poté přidal na stranu liberálů, zvláště svým

4 The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa 5 Napříkad v ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124. 6 The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa 9 vlasteneckým hymnem, jehož text napsal Luigi Rossi. Ten byl uveden 19. května 1799 při slavnostním symbolickém pohřbívání královské vlajky. Již za měsíc se však vrátil do města král Ferdinand IV. a Cimarosa se tak dostal do složité situace. Přízeň krále se snažil znovu získat oslavnou kantátou, přesto byl 9. prosince 1799. Po přímluvě několika vlivných přátel byl nakonec ušetřen popravy, nicméně byl donucen Neapol opustit a na sklonku života se uchýlil do Benátek. Zde pracoval na tragické opeře , kterou však nedokončil a zemřel 11. ledna 1801. Díky jeho proslulosti vznikly spekulace o jeho otravě, které však oficiální zpráva vlády vyvrátila a podle všech současných zdrojů je tato příčina smrti spíše spekulací. Důvodem úmrtí měl být zánět střev nebo rakovina žaludku.

Sedm dní po smrti byla uvedena jeho nedokončená Artemisia v Teatro La Fenice. Obecenstvo si údajně vyžádalo, aby se v momentě, kdy skladatel napsal poslední notu, stáhla opona divadla.7

2.1 Operní tvorba

Jevištní tvorba Domenica Cimarosy čítá šedesát děl, ze kterých je většina komických. Jak již bylo zmíněno výše, byl uváděn na největších operních scénách Evropy. Velmi populárním se stal ve Vídni, kde se jeho opera Le trame deluse hrála šestnáctkrát a Il pittore parigino dokonce sedmadvacetkrát. Některé ze svých oper také skladatel přebásňoval neapolským dialektem, aby měly úspěch i v Neapoli, nicméně i tak byly populární po celé Evropě.8

Například Eugene Delacroix staví Cimarosu na stejnou úroveň jako Mozarta. Goethe, který jeho hudbu slyšel při návštěvě Říma, napsal Schillerovi z Neapole chválu na jeho opery. Po návratu do Výmaru režíroval opery Le trame deluse a Il matrimonio segreto. Dokonce poskládal pasticcio z děl Die theatralischen Abendteuer (1791), společně s částmi Mozartova Der Schauspieldirektor v roce 1797. To ukazuje velikost skladatele, který je v dnešní době možná trochu opomíjen.9

7 CHIESA, M. T.: Cimarosa e il suo tempo, Milán 1939- XVIII 8 The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa 9 ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124. 10

Vedle již zmíněné opery Il matrimonio segreto, jež je rozhodně nejhranějším Cimarosovým dílema, může být dále jmenována například opera Caio Mario, 3 biblické opery - Assalone, La Giuditta, Il Sacrificio abramo, nebo také Il Convito di Pietra, La Ballerina amante a Le Asturie feminili.

2.2 Kompoziční styl

V raných dílech před jeho angažmá v Rusku je orchestrace spíše jednodušší. Používá smyčce, hoboje, horny, trubky, flétny a občas fagot. Orchestr má primárně funkci doprovodu vokální linie, smyčce jsou často nejaktivnější. Při jeho práci v Rusku si můžeme všimnout používání klarinetů i celkově plnějšího a silnějšího zvuku.10 Tento fakt je nejvíce patrný právě v Il matrimonio segreto, které je prvním dílem zkomponovaným po návratu z Ruska. Dílo je barevnější a motivicky nezávislejší. Rytmická složka hudby slouží ke zvýraznění akce a temperamentu děje.

Ve své tvorbě většinou neužívá da capo árií. Jeho árie mají mnoho kontrastních částí zvýrazňující změnu nálady a situace v textu. K tomuto účelu používá tempo, rytmus i klíč a jeho čísla tím pádem zní více flexibilně a spontánně. Místo opakování ve stylu da capo volí skladatel kontrastní části v rychlém tempu, což je dobře patrné například právě v Il matrimonio segreto v arii Paolina Pria che spunti in ciel l´aurora (Dříve než se rozední), která je rozdělena na lyrickou pomalejší část a rychlou závěrečnou.

Často používá vtipné a temperamentní ansámbly. I to můžeme sledovat v Il matrimonio segreto, které tak může být definováno jako ansámblová operu v Mozartovském stylu Figarovy svatby. Dílo je plné duetů, trií, kvartetů, kvintetů a finálových sextetů, které dotváří komickou situaci a celou operu tak oživují.

10 The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa 11

3 Il matrimonio segreto

Zápletka této nejslavnější Cimarosovy opery pochází již z divadelní hry The Clandestine Marriage z Londýna roku 1766. Autoři George Colman st. a Garrick David se inspirovali sérií obrazů Williama Hogartha Marriage a la mode11. Zajímavostí také je, že tohle téma již bylo zpracováno dvěma skladateli. Prvním z nich byl Josef Kohaut se svou operou La mariage caché z roku 1768 v Paříži. Druhým Francois Derienne s jednoaktovou Le mariage cladestin z roku 1790 taktéž z francouzské metropole.12

Premiéra Cimarosovy verze 7. 2. 1792 se konala v Burgtheater dva měsíce po smrti Mozarta a měla dokonce větší úspěch než některé z jeho oper. Základem úspěchu bylo výborné libreto, které velmi dobře sedí Cimarosově hudbě a také bravurní obsazení, které obstarali velmi kvalitní pěvci. Například Santi Necini, který ztvárnil roli Paolina, přišel do Vídně ze dvora Esterházyů, kde se již setkal s několika rolemi Domenica Cimarosy a v roli mladého úředníka exceloval. Traduje se, že první představení opery mělo takový úspěch, že ještě tentýž večer přikázal císař Leopold II. provést operu znovu v prostorách svého paláce.13

V prvních dvou letech po premiéře bylo dílo uvedeno v Lipsku, Drážďanech, Berlíně, Paříži, Miláně, Florencii, Neapoli, Turíně, Madridu, v Lisabonu dokonce při otevírání divadla a v mnoha dalších městech. Do konce 18. století, tedy v průběhu osmi let, se ve Vídni představení hrálo sedmdesátkrát a tento trend trval až do toku 1884.

11 Viz. Obrazová příloha číslo jedna a dvě 12 LAZAREVICH, Gordana. Matrimonio segreto, Il. Oxford Music Online [online]. Oxford University Press, 2002, 2002 [cit. 2019-01-20]. DOI: 10.1093/gmo/9781561592630.article.O008882. Dále jen The New Grove Dictionary – Matrimonio segreto 13 Napříkad v ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124. 12

Eduard Hanslick napsal o opeře: „Full of sunshine - that is the right expression for Cimarosa´s music. It has the genuine light, golden color that is only fitting for a musical comedy“14

Do poloviny 19. Století se také provádělo v několika jazycích a několika názvech jako například Die heimliche Ehe, Le mariage secret, Il segreto e l´intigo della lettera, Lo sposalizio segreto a Il matrimonio notturno.

3.1 Děj opery

Zápletka příběhu se odehrává v italské Boloni 18. století a dobře zachycuje všechny zásadní znaky opery buffa.15 Tato komická jevištní forma je charakteristická námětem každodenního života lidí, jednoduchými charaktery a situacemi. Důležitý je rychlý spád, humor a časté zesměšnění vyšších společenských vrstev. To vše skladatel věrně obsáhnul a přidal rychlý spád recitativů, podpořen vynikajícím libretem, což podtrhuje komické situace.

Bohatý Boloňský kupec Geronimo (buffo bas) zamýšlí provdat obě své dcery Elisettu (soprán) a Carolinu (soprán) bohatému šlechtici, protože sám touží po titulu a společenském růstu. Mladší dcera Carolina se však již před nějakým časem tajně vdala za mladého Geronimova úředníka Paolina (), nicméně kvůli jeho postavení svůj sňatek skrývá.

Na začátku opery Paolino uklidňuje svoji tajnou manželku, která již těžce snáší život ve lži. Chce po manželovi, aby pravda vyšla najevo. Ten ji však tiší svým plánem, který má vytvořit pozitivní situaci, pro jejich veřejné přiznání. Geronimo za své dcery nabízí vysoké věno, a proto se Paolino domluví s hrabětem Robinsonem (baryton), že se šlechtic bude ucházet o ruku starší Elisetty. Tím pádem bude touha otce uspokojena a nic nebude bránit jeho požehnání pro již oddané manžele. Paolino tedy předává dopis

14 ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124 Překlad autora: Plná slunečního svitu - to je správný výraz pro Cimarosovu hudbu. Má pravé světlo a zlatou barvu, jež jediná pasuje hudební komedii. 15 CIMAROSA, Domenico. Tajné manželství (Il Matrimonio Segreto). [Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1967].

13

Geronimovi a ten s nadšením návrh pozvání Robinsona přijímá a všem oznamuje, že jeho starší dcera Elisetta bude hraběnkou. Ta se ve své pýše naparuje před svoji mladší sestrou, která se ironický klaní, z čehož Elisetta usoudí, že jí Carolina závidí. Potyčku mezi nimi uklidňuje teta Fidalma (mezzosoprán). Příchozí nápadník hrabě Robinson se naneštěstí hned na první pohled zamiluje do Caroliny. Starší sestra tuto situaci nenese dobře. Carolina se o samotě svěřuje hraběti, že nemůže být jeho ženou, protože byla vychovávána jako prosté děvče. Zároveň se v téže árii Perdonate, signor mio vysmívá vyšší stavům parodováním námluv šlechtických mužů a žen a užívání cizojazyčných slov. Hrabě ji uklidňuje a ujišťuje, že se mýlí a ze svého záměru neustupuje. Jeho názor nezmění ani Paolino. Jednání nakonec končí velkým ansámblem, ve kterém jsou všechny postavy zmatené svými pocity a nastalou situací.

Druhé dějství začíná duetem Geronima a Hraběte Se fiato in corpo avete, ve kterém Robinson sdělí, že si vezme Carolinu i bez věna a ještě otci vybrané dívky přidá polovinu slíbené částky. Ten samozřejmě souhlasí. Paolino, který rozhovor vyslechne, si zoufá a to si přicházející Fidalma vyloží jako vyjádření citů k ní. Hned ho uklidňuje tím, že se ráda stane jeho ženou. Paolino omdlévá a Fidalma se ihned svěřuje Carolině o jejich plánované svatbě. Z jejich reakcí pozná, že k Paolinovi také chová city a začne spřádat plány jak se mladé překážky zbavit. Mezitím dělá Carolina, jež nepochopila nedorozumění, Paolinovi žárlivou scénu. Ten ji uklidňuje, že se jeho city k ní nemění a jeho láska trvá. Jako protiklad vyjádření milostných emocí následuje árie Hraběte Son lunatico, bilioso, který se snaží odradit Elisettu od svatby s ním. Důvodem mají být jeho neduživost, cholerická nátura, pokleslost ducha nebo záletnictví. Elisetta, však jeho úmysl prohlédne a žárlí na Carolinu. Ta nyní překáži své tetě i sestře. Ty se nakonec dohodou, že přemluví Geronima, aby ji poslal hned další den do kláštera. Po tom co obchodník, i přes naléhání mladší dcery souhlasí, chce Carolina se svým manželem v noci uprchnout. Jsou však přistiženi a donuceni se přiznat. Prosí o odpuštění a otec Geronimo jim ho přes všechny své výčitky dává. Hrabě svolí ke svatbě s Elisettou a všichni jsou nakonec šťastni.16

16 CIMAROSA, Domenico. Tajné manželství (Il Matrimonio Segreto). Český překlad libreta [Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1967].

14

4 Postava Paolina

4.1 Charakter postavy z pohledu interpreta

Jak vyplývá z výše uvedeného, je Paolino tenorovou rolí v Cimarosově opeře Il matrimonio segreto. V rámci Komorní opery JAMU jsem měl příležitost ztvárnit tuto roli ve čtyřech uvedeních. Díky dlouhému procesu hudebního nastudování, jevištnímu zkoušení a také psaní této práce jsem postavu zkoumal a vytvořil si na ni následující názor.

Z mého pohledu je Paolino mladý muž, který uniká řešení problémů, jež si sám způsobil a tím se také dál více zamotává do vzniklé situace. Tento pohled na danou postavu je sice dle mého názoru správný, ale zároveň velmi zjednodušený.

Tato složitost celku spočívá v tom, že se v opeře primárně řeší důsledky zásadního životního rozhodnutí, jež většinou bývá hlavní zápletkou příběhu. Pokud by se děj odehrával kolem plánování tajné svatby, mohli bychom lépe pochopit motivace a překážky jednotlivých postav. V Il matrimonio segreto jsou však manželé sezdáni již několik týdnů, situací před svatbou se autor vůbec nezabývá. Tím pádem může vznikat dojem, jako bychom se začali dívat třeba na seriál až od pátého dílu celé série.

I přesto můžeme s jistotou tvrdit, že je Paolino mladým mužem, zamilovaným do krásné Caroliny, jež se zdá mnohem přívětivější než její sestra Elisetta. Jejich láska je tak silná, že navzdory společenskému postavení se rozhodnou pro tak důležitý životní krok jako je svatba. A zde se naskýtá první otázka, na kterou nám libretista bohužel nedává odpověď a to kdo s tímto nápadem přišel a jaká byla jeho motivace. Původní hra The Clandestine marriage z roku 1977 dokonce začíná téměř stejně jako opera. Není tedy možné říct, který ze dvou zamilovaných tento zásadní životní krok inicioval, což by vypovídalo více o charakteru daných postav. V každém podobném příběhu stačí pouze láska, ale co by to bylo za operu buffa, kdyby neřešila, kdo koho přemlouvá a kdo se chce vdávat, respektive ženit více. Právě tato forma opery se nezaobírá psychologickou hloubkou. je v první řadě jevištní forma určená pro pobavení publika a neslouží tedy tolik k filozofickým úvahám o smyslu života nebo společnosti. Není ani

15 příliš logická, protože pokud by se oba zamilovaní odvážili svůj sňatek přiznat, nebylo by o čem celý večer hrát. Hlavním hybatelem děje je tedy láska dvou lidí.

Nemůžeme také říci, že by obě mladé postavy byly hlavou v oblacích a my sledovali příběh podobný Romeu a Julii, pro které byla jejich zamilovanost na prvním místě, a na vzniklé obtíže a komplikace se tolik neohlíželi. Paolino s Carolinou si totiž plně uvědomují následky svého rozhodnutí, což se projevuje v jejich chování. Mladý muž je schopný problém řešit a podle libreta neustále uklidňuje strachující se novomanželku. Je tedy nohama na zemi, přesvědčený o příznivém osudu jejich manželství a sebejistý i při oznámení příchozího dopisu od hraběte Robinsona. Postaví se také hraběti ve věci jeho lásky ke Carolině, i když způsobem odpovídajícím jeho postavení. Působí tedy, že by měl být schopný problém vyřešit. Z toho vyplývá mé přesvědčení o jeho dominantním postavení ve vztahu k manželce. Pokud by byly jejich role v manželství obrácené, vyplývalo by z toho také větší sebevědomí mladé ženy. Pak by pravděpodobně působila jistěji i v postavení vzhledem ke své rodině a dokázala by si sňatek dle svého přání prosadit. Takto působí spíše jako méně průbojná dívka, která jde v srdci za svým štěstím, ale její nízké sebevědomí jí nedovolí podstoupit další kroky. Tento postoj by dával smysl i vzhledem ke vzájemným vztahům ostatních postav. Například vztah Caroliny a Elisetty není rovnocenný, starší sestra se cítí nadřazeně. Mladší sestra po svatbě najde svou sebejistotu, přesto situace, které v průběhu opery nastávají, stále poukazují na dominantní postavení Elisetty. Všechny zmíněné okolnosti zřetelně naznačují, jaké role by tajní manželé ve svém vztahu zastávali.

4.2 Charakter hudebního zpracování postavy Paolina z pohledu interpreta

Hudební nastudování bylo pro mě velkou výzvou. Předchozí semestry jsem již ztvárnil postavu Tamina z Kouzelné flétny, která se pěvecky k postavě Paolina blíží a dvě komické postavy v operetách Jacquese Offenbacha a Friedricha von Flotowa, jež mě svým charakterem připravily na komickou stránku opery. Z mého pohledu je Paolino kombinací lyrického zpěvu mozartovského typu a komiky charakteristické pro operu buffa. Oproti Mozartově roli Tamina, není Paolino tolik jednotvárný. Nemyslím tím, že by charakter jedné z hlavních postav Kouzelné flétny byl jednoduchý. Cimarosa u svého

16 hrdiny však mnohem častěji mění hudební motivy a náladu. Rozsah partu se pohybuje mezi tóny d a c2. Zpěvák tak nezůstává stále ve stejné poloze, což nakonec napomáhá nejen pěvecké technice, ale hlavně výrazu a herectví samotnému. Z hlediska pěvecké techniky není role jednoduchá. Jedná se o lyričtější tenor s větším množstvím ozdob a koloratur, které jsou často psané v závěru čísla. Pro zpěváka, jenž není připraven na tuto problematiku, může být obtížná obzvláště samotná arie Pria che spunti in ciel l´auror (Dříve než se rozední). Ta se při první zkušenosti může zdát jednoduchá. Její zákeřnost tkví právě v opakovaných ozdobách, u kterých je nutná intonační jistota a důležitá kombinace odlehčení a napětí. Může se stát, že přílišné odlehčení fráze naruší dechovou oporu a naopak zase větší tlak způsobí těžkopádnost, která se projeví ve ztuhnutí těla a krku.

17

17 Notový zápis číslo 1 – Příklad melodických ozdob v arii Pria che spunti in ciel l´auror

Po nelehké pomalé části navíc následuje velmi rychlá, jež obsahuje právě delší běhy ve vyšší poloze. Dle mého názoru je tato část nejobtížnější z celé opery, protože se zde projeví důsledky všech chyb, které tomuto místu předcházejí. Navíc je důležité zmínit, že zpěv doplňuje herecká akce a ta někdy nemusí respektovat pěvecké možnosti herce. Zde je velmi důležitá komunikace s režisérem, který si nemusí tyto obtíže uvědomovat.

17 CIMAROSA, Domenico. Il matrimonio segreto: Klavírní výtah. Milán: Ricordi, 1976. Dále jen Klavírní výtah 18

18 Notový zápis číslo 2 – Závěr rychlé části arie Pria che spunti in ciel l´auror

Jako pozitivum je důležité zmínit začátky tří náročných duetů s Carolinou, Hrabětem a Fidalmou. Všechny začínají na tónu f1 respektive d1 a pokračují melodicky směrem dolů. To může pomoct ke správnému nasazení tónu s velkou mírou hlavové resonance,

18 Klavírní výtah 19 kterou poté využijeme v melodii směrem dolů. Pokud tento jev spojíme s měkkým nasazením a dechovou oporou, můžeme z tohoto bodu vycházet do zbytku duetu.

19 Notový zápis číslo 3 – Začátek duetu Paolina a Caroliny z prvního jednání

20 Notový zápis číslo 4 – Začátek duetu Paolina a Hraběte z prvního jednání

21 Notový zápis číslo 5 – Začátek duetu Paolina a Fidalmy z druhého jednání

19 Klavírní výtah 20 Tamtéž 21 Tamtéž 20

Zajímavostí může být v tomto případě začátek duetu s Hrabětem, který otevírá stejný melodický postup jako duet s Fidalmou. Nicméně závěrečný akord předešlého recitativu je v tónině D dur a prvním tónem duetu je f1, navíc je pěvec je v moment nástupu acapella. Z hlediska pěvecké techniky tedy musí myslet na měkké nasazení, velmi dobrou dechovou oporu, možné problémy spojené s přechodovým tónem a zároveň na perfektní intonaci, která je tím hlavním, co divák slyší.

Přes všechnu živost frází s četnými ozdobami se však Paolino nedostává nikdy do stavu hněvu, spíše setrvává ve svém zoufalství, které je krásně vyjádřeno lyrickými a často molovými frázemi obohacenými o ozdoby připomínající vzlyky. Velmi zajímavé je finále druhého dějství, jež začíná útěkem Paolina a Caroliny z domu. Celá scéna je v nižší poloze a velmi dobře tak evokuje tiché plížení domem.

Jak již je v této práci zmíněno, opera Tajné manželství by mohla být nazvána ansámblovou operou. Z většiny ansámblů však Paolino zpívá pouze ve finále obou dějství. V nich je často v unisonu s nejvyšším ženským hlasem, což však neznamená, že se jedná o jednodušší part, neboť se pohybuje stále na dvou nebo třech přechodových tónech, což zpěváku může činit velké obtíže.

Mnoho recitativů, jež tato opera obsahuje, se staly výzvou nejen z hereckého hlediska, ale hlavně z toho pěveckého. Temporytmus recitativů vychází z italského jazyka a pro nás, kteří nejsme rodilí mluvčí, to může být obtížné. Důležité tedy je naučit se nejprve výborně text, který pak aplikujeme na rytmus, který však nekopíruje věrně notový zápis, ale je na interpretovi samotném, jak je schopný výrazově recitativ pojmout. Na jednu stranu se tedy může zdát osvobozující volnost rytmu, ale s tím musí jít ruku v ruce dobrá znalost zákonitostí italského jazyka. Dále je důležité dbát na výbornou návaznost mezi postavami, aby vznikl dojem rozhovoru, který posouvá děj. Příkladem je rozhovor Paolina a Caroliny z druhého jednání, kdy mladá žena nalezne manžela v mdlobách v naručí tety Fidalmy. Následuje delší recitativ, ve kterém se mladík snaží vysvětlit své družce, jak celá situace vznikla. Ta ho ale neposlouchá a tak vzniká hádka, ve které na sebe zpěváci musí rychle navazovat a volit dobře rychlé reakce tak, aby vytvořili dojem skákání do řeči a krátké pauzy, které zvýrazní vážnost situace. Scénicky jsem se s touto formou setkal poprvé a tato zkušenost pro mě byla velkým přínosem.

21

22 Notový zápis číslo 6 – Příklad rozhovoru Paolina s Fidalmou

22 Klavírní výtah 22

4.3 Koncepce režie

Studentka druhého ročníku oboru režie Kateřina Reichová přenesla celý děj opery do současné doby. Geronimo zůstal i nadále bohatým obchodníkem, ale v opozici vůči vyššímu postavení stál taxikář Paolino, který byl dobrým známým celé rodiny. Z pohledu režisérky je Paolino schopný mladý muž, jenž si plně uvědomuje své místo a zdá se být plně smířený s osudem osobního řidiče. Svého největšího štěstí dosáhl tehdy, kdy se do něj konečně zamilovala Carolina, se kterou se zná již z dětských let, protože byli velmi dobrými kamarády. To je také důvod, proč ostatním osobám nejsou podezřelé jejich časté společné chvilky. Carolina hraje ve vztahu mnohem dominantnější roli, protože Paolino ji miluje již od dětství a od začátku pro něj byla pro své vyšší postavení nedosažitelnou. Tím pádem by se nikdy neodvážil požádat někoho takového o ruku. Plně mu důvěřuje, nicméně přestává být trpělivá a uvědomuje si důsledky jejich společného rozhodnutí.

Důležitou změnou oproti originální inscenaci je dříve zmíněné dobové umístění do současnosti a také rozdělení děje na tři důležité fáze. Původní verze se totiž odehrává pouze v domě Geronima. Oproti tomu naše představení začínalo na tržišti před domem obchodníka, pokračovalo na benzínové pumpě a končilo v polorozpadlém sídle hraběte. Pojítkem mezi těmito třemi místy se staly společné cesty taxíkem, které byly vtipnou nicméně pro herce náročnou vsuvkou. Celou atmosféru dotvářela projekce, která měla napomáhat popisu míst, kde se scény odehrávaly.

23

4.4 Úskalí procesu vytváření postavy

Na procesu vytváření herecké postavy se podílí velkou měrou režisér i herec. Společnou práci ovlivňuje zkušenost a charakter obou aktérů, nicméně to neovlivňuje fakt, že herec musí splňovat základní požadavky, aby zapadl co celkové koncepce. Režisér však musí do určité míry respektovat vnímání herce. Obě strany musí na začátku procesu zkoušení přinést svůj osobní vklad. Jak jsem již v dřívější kapitole zmínil, herec musí mít povědomí o své postavě, o jejím charakteru a základních vztazích s ostatními rolemi. Režisér má naopak koncept, do kterého vkládá danou postavu. Těchto několik faktorů ovlivňuje celkovou spolupráci a tvůrčí proces.

První a zásadní rozpor vzniknul již na prvních zkouškách naší inscenace Komorní opery. Při úvodu do studia nám byly sděleny základní charakteristiky a celková koncepce. Hned na začátku se střetly naše názory na základní charakterové vlastnosti postavy, kterou jsem měl ztvárnit. Jak jsem již zmínil, jednalo se hlavně o otázku rozdělení rolí ve vztahu mezi mladými manžely a to hlavně co se týče dominantního postavení jedné či druhé postavy. Do každé role se snažím dostat kousek sebe, protože jen tak se mi zdá role autentická. Celý tento názor jsem měl podepřený samostatným nastudováním opery. Byl jsem přesvědčen, jak blíže popisuji v kapitole o pohledu interpreta, o dominanci Paolina ve vztahu s Carolinou. Režie však přinesla opačný názor. Záhy bylo jasné, že dva dominantní lidé nemohou být v tak blízkém vztahu. Rozhodně by to nebyl krásný romantický příběh, jaký spolu dle děje opery mladí lidé prožívají. Byl jsem tedy nucen přistoupit na cestu, kterou nastavila režie. Hledal jsem situace a způsob, jak přesto do Paolina vložit svou osobu. Herecká práce se neomezuje pouze na opakování toho, co režisér řekne. Důležité jsou právě osobní vklady, názory, vlastní podtexty a emoce.

Pravdou je, že na začátku každé inscenace nikdo nevidí přesný směr a výsledný produkt. Celou dobu jsem však s rolí submisivnějšího manžela bojoval a jelikož se mé herecké kolegyně do své dominantnější role vžily perfektně, přestával jsem mít postavu Caroliny rád. Dokonce jsem ji místy nenáviděl. V tomto případě nezbývalo nic jiného než hledat kompromisy a hranici toho kam až můžeme zajít, abychom se do role vcítili, uspokojili přání režie a nenarušili celý koncept díla. Nejvíce tomu pomůže najít důvody a opodstatnit své chování. Celý čas zkoušení jsem byl nucen tyto motivace nacházet a 24 vytvořit alespoň bod, ke kterému budu směřovat. Výrazně mi pomohla drobná změna v ději, kterou si režie dovolila udělat hned na začátku představení. V originálním příběhu jsou dva mladí manželé sezdáni již několik týdnů, konkrétně asi dva měsíce. Naše představení ale začalo cestou ze svatby, což znamená, že emoce spojené s tímto zásadním životním rozhodnutím jsou stále čerstvé. Dává tedy smysl, že se Carolina strachuje o jejich společnou budoucnost a Paolino ji místo racionálního přesvědčování uklidňuje. Chce si přece ještě chvíli užít ty krásné chvilky, protože již ví o řešení, které později odhalí. Tento pohled se pak promítá do téměř celého zbytku opery. I když se situace zamotává, oba jsou čím dál více zoufalí a rozhodnutí, které by ústilo v řešení, je v nedohlednu, Paolino věří, že se celá situace urovná. Tento pohled mi výrazně pomohl a přinesl s sebou cestu právě k zásadnímu rozhodnutí o útěku. Po incidentu, kdy si Fidalma špatně vyloží Paolinova slova a začne mladého muže svádět, je Carolina právem naštvaná. Má pocit, že tohle podvádění je důvodem, proč chce Paolino jejich svazek držet v tajnosti. Tato scéna je důsledkem vyhrocené situace a Carolina je k nezastavení. Nechce si nechat nic vysvětlit. Nyní nastává moment, kdy se celá moje představa a koncepce režie sešla a já měl možnost ukázat Paolina, tak jak jsem si ho představoval. Aby ho totiž Carolina poslouchala, musí se zachovat jinak než obvykle. Tak aby dostal možnost situaci obhájit a vysvětlit proč se to všechno stalo. Zde se nabízí věta recitativu - Ah, no, che tu cosí morir mi fai. (Ne, takto mi způsobíš smrt.). K této větě celá scéna směřuje. Po rezolutním „A dost!“ přichází konečně vysvětlení a nakonec i uklidňování v Paolinově arii Pria che spunti in ciel l´aurora (Dříve než se rozední).

25

Notový zápis číslo 7 – Recitativ Paolina a Caroliny

I díky škrtům, které se musely kvůli délce představení provést, mají Paolino s Carolinou jiný vztah než v plném znění. Vrcholem této scény a celé opery je jejich společné přiznání k manželství, které uzavřeli. Celý střet mého názoru s režijním se tedy vyřešil díky vzájemnému naslouchání a nepřestávajícímu hledání detailů, které dotvořily výsledný produkt. Toto mé objevení cesty také pomohlo k vytvoření vztahů s dalšími postavami, které se od nalezení již zmíněného kompromisu odvozovaly mnohem snadněji, než kdybych hledal vazby s každým zvlášť.

26

Zajímavý jev vznikl rozsáhlými škrty, které měly zkrátit představení na odpovídající délku. Není to problém, se kterým bych se v praxi nemohl u jiné role setkat. Po již zmíněné árii Paolina, ve které uklidňuje již naslouchající Carolinu, přijíždí celé osazenstvo do domu hraběte. Následuje scéna, ve které většina postav kromě Elisetty a Robinsona odchází ze scény. V originálním libretu se později několikrát objeví Paolino se svými plány ohledně útěku, což bylo v naší verzi úplně vypuštěno. Vznikla tedy více než půl hodinová pauza mezi mými výstupy. Z hereckého hlediska to byla velmi zajímavá zkušenost, protože tak dlouhý čas může dát zpěvákovi čas na alespoň malou regeneraci nebo může znamenat opadnutí koncentrace a celkového napětí, které je pro výkon nezbytné. Vzhledem k obtížnostem čísel před mojí přestávkou se nabízel pocit úlevy a jakéhosi splnění si svého před ne tak složitým finále. Díky tomuto vědomí, byla má snaha o soustředění na další výkon maximálně zvýšená. Protože absence napětí neovlivní pouze vlastní výkon, ale také do jisté míry ostatní zpěváky, kteří celou dobu staví drama, jež vyvrcholí krátce po mém návratu na scénu. Pokud bych přišel na jeviště bez potřebné koncentrace, celé finále by mohlo ztratit spád. I tento běžný jev musí herci zpracovávat již během aranžovacích zkoušek, aby byli na takové situace připraveni. Je totiž třeba si uvědomit, že během celého procesu zkoušení se představení nehraje v kuse, nýbrž po jednotlivých scénách.

27

Závěr

V práci Il matrimonio segreto se zaměřením na ztvárnění postavy Paolina jsem si dal za cíl nejen fakticky zhodnotit dílo Domenica Cimarosy a jeho inscenaci v komorní opeře, ale také popsat obtíže, které vznikly při vytváření představení. Každá inscenace přináší nové zkušenosti. Tentokrát to pro mne znamenalo uvědomění si důležitosti vztahu mezi režií a hercem. Pro tvůrčí prostředí je velmi důležité naslouchání, uvědomění si své role a přijetí hranic. Po dobu procesu vytváření se pomyslná hranice mezi aktéry stále posunuje v několika rovinách. Uvědomil jsem si, že z pozice herce mám volnou cestu k vytvoření postavy odpovídající mým pocitům, zároveň však respektující přání opačné strany, celkový koncept a obsah opery. Písemné zpracování pro mě znamenalo ještě hlubší uvědomění si nejen určité svobody v rámci tvorby postavy, ale taky respektu k režii. Pokud bych nad názorem druhé strany nepřemýšlel, neotevřely by se mi další možnosti a má postava by se zůstala plošší. Z této zkušenosti budu i nadále čerpat.

28

Seznam notových zápisů Notový zápis číslo 1 – Příklad melodických ozdob v arii Pria che spunti in ciel l´auror...... 18 Notový zápis číslo 2 – Závěr rychlé části arie Pria che spunti in ciel l´auror...... 19 Notový zápis číslo 3 – Začátek duetu Paolina a Caroliny z prvního jednání...... 20 Notový zápis číslo 4 – Začátek duetu Paolina a Hraběte z prvního jednání...... 20 Notový zápis číslo 5 – Začátek duetu Paolina a Fidalmy z druhého jednání...... 20 Notový zápis číslo 6 – Příklad rozhovoru Paolina s Fidalmou...... 22 Notový zápis číslo 7 – Recitativ Paolina a Caroliny...... 26

29

Použité informační zdroje

Knižní zdroje:

1. CHIESA, M. T.: Cimarosa e il suo tempo, Milán 1939- XVIII

2. CIMAROSA, Domenico. Il matrimonio segreto: Klavírní výtah. Milán: Ricordi, 1976.

3. CIMAROSA, Domenico. Tajné manželství (Il Matrimonio Segreto). Český překlad libreta [Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1967].

4. GARRICK, David a George COLMAN. The Clandestine Marriage. 1995. ISBN 9781551110271 / 155111027X.

5. ROSSI, Nick a Talmage FAUNTLEROY. Domenico Cimarosa: his life and his operas. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1999. ISBN 9780313301124.

6. TROJAN, Jan. Dějiny opery. Brno, 1979.

7. TROJAN, Jan. Dějiny opery: tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8.

Internetové zdroje:

1. The New Grove Dictionary - Domenico Cimarosa - LAZAREVICH, Gordana a Jennifer E. JOHNSON. Cimarosa, Domenico (opera). Oxford Music Online [online]. Oxford University Press, 2002, 2002 [cit. 2019-01-20]. DOI: 10.1093/gmo/9781561592630.article.O901072. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/10.1093/gmo/9781561592630.00 1.0001/omo-9781561592630-e-5000901072

30

2. The New Grove Dictionary – Matrimonio segreto - LAZAREVICH, Gordana. Matrimonio segreto, Il. Oxford Music Online [online]. Oxford University Press, 2002, 2002 [cit. 2019-01-20]. DOI: 10.1093/gmo/9781561592630.article.O008882. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/10.1093/gmo/9781561592630.00 1.0001/omo-9781561592630-e-5000008882

Audiovizuální zdroje:

1. CIMAROSA, Domenico. Il Matrimonio segreto [videozáznam na DVD],RM Arts,Schwetzinger Festspiele, 1986

Obrazový materiál:

1. HOGARTH, William Hogarth. Marriage à la mode. Výběr. London: National Gallery; English edition, 1970. ISBN 0901791083.

31

Obrazová příloha: Příloha číslo 1 - William Hogarth - Marriage a la Mode - The Marriage Settlement

32

Příloha číslo 2 - William Hogarth - Marriage a la Mode - The Inspection

33