Vyhlazovací Tábor Treblinka Ve Světle Německých Procesů (1964-1970)
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Magisterský studijní program Právo a právní věda Katedra dějin státu a práva Vyhlazovací tábor Treblinka ve světle německých procesů (1964-1970) Diplomová práce PhDr. Tomáš Vojta Brno 2018 1 2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Vyhlazovací tábor Treblinka ve světle německých procesů (1964-1970)“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 30. října 2018 .......................................... PhDr. Tomáš Vojta 3 4 Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval panu profesorovi JUDr. Ladislavu Vojáčkovi, CSc., a to za nabídku vedení diplomové práce a ochotný a vstřícný přístup. 5 6 Abstrakt Diplomová práce „Vyhlazovací tábor Treblinka ve světle německých procesů (1964-1970)“ se zabývá analýzou soudních procesů s bývalým německým personálem vyhlazovacího tábora Treblinka, který byl jedním z pilířů nacistické genocidy evropských židů v době druhé světové války. V průběhu pouhých čtrnácti měsíců během let 1942-1943 nacisté v tomto táboře masově vyvraždili bezmála 800 000 lidí, a to včetně 18 004 židů, kteří byli do Treblinky deportováni z Terezína. Autor se v práci zabývá otázkou reflexe těchto historických událostí ze strany západoněmecké justice v šedesátých letech minulého století, přičemž se snaží identifikovat klíčové právní i neprávní faktory, které přispěly k rozporuplnosti výsledných soudních rozhodnutí. V textu práce jsou využívány dostupné primární i sekundární zdroje české i zahraniční provenience, a to včetně kopií originálních soudních protokolů. Klíčová slova Druhá světová válka, Akce Reinhard, holocaust, židé, vyhlazovací tábor Treblinka, německá justice Abstract Diploma thesis Treblinka Extermination Camp in the Light of German Trials (1964-1970) is focused on the analysis of trials with former German personnel of the Treblinka extermination camp which was one the pillars of genocide of European Jews during the Second World War. There were practically 800 000 people exterminated in this camp within just fourteen months during 1942-1943 including 18 004 Jews who had arrived here from the Theresienstadt. Furthermore, author examines into the role of the reflection of these historical events as seen from the perspective of West German judiciary and strives to identify both legal as well as non- legal factors contributing to the inconsistency of final court verdicts. Generally speaking, this thesis is based on available primary as well as secondary sources including relevant trial records. Key words Second World War, Operation Reinhard, Holocaust, Jews, Treblinka extermination camp, German judiciary 7 Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 8 1 Historický exkurz ............................................................................................................. 6 1.1 Vyhlazovací tábor Treblinka a Akce Reinhard…………………................................16 1.2 Ústřední úřad pro dokumentaci národněsocialistických zločinů v Ludwigsburgu.... 20 1.3 Soudní procesy v SRN a Akce Reinhard……………………………………………23 2 První proces s personálem vyhlazovacího tábora Treblinka ...................................... 33 2.1 Kurt Franz. „Pane předsedo, to musí být nějaké mezinárodní spiknutí.“ ................... 34 2.2 August Miete. „Anděl smrti.“ ..................................................................................... 40 2.3 Gustav Münzberger. „Alles schläft, aufmachen!“ ....................................................... 43 2.4 Otto Horn. Šlechetný esesman? .................................................................................. 45 2.5 Zhodnocení prvního treblinského procesu .................................................................. 47 3 Druhý proces proti veliteli Treblinky Franzi Stanglovi .............................................. 48 Závěr ................................................................................................................................... 52 Bibliografie .......................................................................................................................... 54 8 „Les řídne, všichni obživnou, tlačí se k zavřeným nebo málo pootevřeným oknům, ale nikdo se ještě neodváží vyhlédnout. Zřejmě jsme u cíle. Vysoký zelený plot, uprostřed otevřená brána, kterou vjíždí pomalu, docela pomalu náš vlak. Je okolo půl čtvrté odpoledne, 10. října 1942. (…) Co, do dezinfekční koupele že jdeme a potom hned na práci? Stojím vysvlečený docela na konci řady. No, moc teplo na koupání zrovna není. Zprava podél řady spěchá a míjí mne esesman s čepicí-lodičkou posazenou z čela. Něco ho zpomalí, když už skoro přešel a jen mě přejel pohledem. Zastaví se, prohlédne si mne přes rameno a pak se ke mně docela natočí: „Komm du auch – pojď ty taky, oblékni se, rychle, postav se tam k těm – židovské hvězdy dolů, žádný nůž – tak…“ (…) V tomhle okamžiku, pozastaveném prozřetelností či zákonem o počtu pravděpodobnosti – podle toho, co kdo vyznává – SS Unterscharführer August Willy Miete, “Anděl smrti” s rybím pohledem a slámovými vlasy, netuší, nedostane vnuknutí, že si právě vlastnoručně vybral na dvaadvacet let dopředu svědka svých činů.”1 1 GLAZAR, Richard. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994, s. 16-17. 9 Úvod Nacistické vyvražďování židů v době druhé světové války (holocaust, šoa, Zagłada) patří v současnosti k nejvíce probádaným případům masového vraždění v lidských dějinách. Naše poznání o průběhu tohoto destruktivního sociálního procesu, který citelně zasáhl i české teritorium, je dnes relativně obsáhlé, přičemž dodnes (nejen) historiky zamrazí především obrovská míra nenávisti, krutosti a dehumanizace židovských obětí, se kterou nacisté přistoupili k realizaci svého genocidního plánu.2 Konkrétní realizace konečného řešení židovské otázky, což bylo eufemistické označení pro masovou a systematickou vraždu evropských židů, měla graduální vývoj, jehož průvodní znakem byla stupňovitá radikalizace, která nakonec vyústila v extrémní formu genocidy.3 Postupná radikalizace nacistického režimu ve vztahu k židům, z níž během války pramenilo jejich industrializované vyvražďování (nejen) v plynových komorách vyhlazovacích táborů, byla důsledkem akcelerující dynamiky, s jakou nacistický režim likvidoval nepohodlné či rasově nevyhovující skupiny osob, které se nacházely na teritoriu pod jeho kontrolou. Metoda jejich masové fyzické likvidace byla integrální součástí politiky nacistů (Neuordnung Europas). 2 Adolf Hitler se vyjádřil o židech mimo jiné těmito slovy: „On (žid – T. V.) je a zůstane věčným parazitem a škůdcem, který se bude dál šířit jako bacil všude tam, kde má k tomu odpovídající podmínky. (...) Jeho existence je stejná jako u všech škůdců: Všude tam, kde se objeví, hostitelský národ dříve či později vymírá.“ HITLER, Adolf. Mein Kampf. München: Zentralverlag der NSDAP, 1940. s. 331. Britský historik Ian Kershaw uvádí Hitlerovu poznámku z 10. července 1941: „Cítím se jako Robert Koch politiky. On objevil bacil tuberkulózy, čímž ukázal lékařské vědě novou cestu. Já jsem objevil židovský bacil – ferment společenského rozkladu. Jejich ferment. A ukázal jsem jednu věc – že stát nejen může existovat bez židů, ale také že ekonomika, kultura, umění atd. mohou existovat bez židů, a to dokonce lépe. To je ta nejcitelnější rána, kterou jsem židům uštědřil. KERSHAW, Ian. Hitler, 1936-1945: Nemesis. London: W. W. Norton & Company, 2000, s. 470. Na tomto místě německý diktátor poněkud zveličil svoji dějinnou úlohu, když moderní německý antisemitismus měl kořeny již v 19. století a v nacistickém Německu byl „pouze“ povýšen na integrální součást státní doktríny. K otázce německého antisemitismu a jeho přerodu do rasové modifikace blíže např.: VOLKOV, Shulamit. Germans, Jews, and Antisemites. Trials in Emancipation. Cambridge: Cambridge University Press, 2006, s. 67-155. 3 Mezi historiky na přelomu tisíciletí proběhl spor o tzv. „singularitu holocaustu“, když centrum debaty bylo v tom, zdali bylo vyvražďování židů nacisty za druhé světové války výjimečným případem genocid v dějinách či se jednalo „pouze“ o jeden z mnoha takových dějinných procesů. Komparačním prvkem byla destruktivní intenzita analogických událostí (např. vyhlazování původního amerického obyvatelstva, vyvražďování Arménů za první světové války, obdobné události v Africe či na ostrově Tasmánie). Podle názoru autora této práce byla nejpřesvědčivějším vyústěním této polemiky analýza izraelského profesora, pražského rodáka, Yehudy Bauera z Hebrejské university, který holocaust považuje za zmíněnou extrémní formu genocidy, a to s ohledem na několik klíčových faktorů, mezi které řadí jednak teritoriální či univerzální rozsah, jednak přímý úmysl pachatelů vyhladit totálně veškeré židovské obyvatelstvo bez ohledu na věk, pohlaví, státní příslušnost či socioekonomický status. Dalším znakem implikujícím extrémní ráz holocaustu byl dle Bauera způsob, jakým nacisté dokázali rozdělit židovské oběti tak, aby jejich část přímo participovala na genocidní mašinérii (např. židovská policie v ghettech, tzv. Sonderkommanda ve vyhlazovacích táborech). BAUER, Yehuda. Rethinking the Holocaust. Yale: Yale University Press, 2001, s. 39-67. 10 Takový „modus operandi“ byl ve vztahu vůči židům v okupované Evropě pravidlem, když se lišilo pouze načasování a volba místa „výkonu