studie a články

Slib mlčenlivosti o zabíjení

Čeští Němci ve službách Obecně prospěšné nadace pro ústavní péči. Zpráva z výzkumu

Pavel Zeman

Na poli bádání o pachatelích nacistických zločinů pokročila historiografie po roce 1989 výrazně dopředu. To platí také pro bádání o pachatelích zločinů nacistické „eutanazie“. Přirozeně je i dnes pokládána otázka, v jaké míře je vyčerpán biogra- fický přístup, a naopak je kladen větší důraz na strukturální uchopení tématu.1

Bádání o pachatelích nacistických úrovně a vyšší vojenské hodnosti zločinů, pro které používá německý zločinů disponující příslušnými pravomo- historik Gerhard Paul termín tzv. pěší cemi a rozkazy, 3) relativně malá národ konečného řešení (židovské V úzkém smyslu můžeme bádání skupina čelných nacistických politiků otázky – pozn. aut.),4 je přes jeho o pachatelích nacistických zločinů a funkcionářů určující hlavní linii pokrok stále nedostatečné. Hlavní rozdělit do tří kategorií – 1) masa politiky nacionálněsocialistického překážku představuje pramenná v rámci vydávaných rozkazů bez- režimu. Tato kategorizace neplatí základna. V zásadě lze shromáždit prostředně jednajících tzv. přímých jen pro pachatele zločinů šoa2, ale biografická data pouze pro větší či vrahů: řadové mužstvo, poddůstoj- také pro pachatele zločinů nacistické menší reprezentativní skupiny této níci a nižší funkcionáři, 2) skuteční „eutanazie“.3 Historiografické bádání kategorie vrahů. Z tohoto důvodu je aktéři: funkcionáři střední a vyšší o řadových pachatelích nacistických možné rekonstruovat jejich individu-

1 K současnému historiografickému bádání o pachatelích nacistických zločinů (Täterforschung) viz např. PAUL, Gerhard – MALLMANN, Klaus–Michael: Sozialisation, Milieu und Gewalt. Fortschritte und Probleme der neuren Täterforschung. In: MALLMANN, Klaus–Mi- chael – PAUL, Gerhard (eds.): Karrieren der Gewalt. Nationalsozialistische Täterbiographien. Primus Verlag, Darmstadt 2013, s. 1–32. 2 Autor používá hebrejský termín šoa (katastrofa, velká katastrofa, zničení) namísto běžně používaného termínu holocaust (převzato z řecké verze bible Septuaginty překládající hebrejské slovo olah, tj. doslova „co je obětováno“, jako holocaust – obětina strávená ohněm), neboť holocaust implikuje teologické ospravedlnění židovské tragédie jako „božího trestu“ či vykoupení padlého lidstva skrz mučed- nickou smrt Židů. Termín holocaust začala užívat část židovského společenství v padesátých letech 20. století pro vystižení jedineč- nosti židovské katastrofy z let 1939–1945. S prvním velkým písmenem na začátku pro zdůraznění této jedinečnosti se pak stal běžným nejprve v anglosaském světě, odkud se dále rozšířil. Proti „efektu holocaust“, který začal silně působit po uvedení televizního seriálu Holocaust (režie Marvin Chomsky, 1978) se v roce 1982 postavil Alain Finkielkraut, neboť podle něj si od nynějška spojujeme genocidu se zavádějícím slovem. Můžeme jen doufat, že jeho význam byl zapomenut a že úplně nezkreslí realitu, již označuje (z francouzštiny přeloži- la Veronika Zemanová). FINKIELKRAUT, Alain: L’ Avenir d’ une négation: reflection sur la question du génocide. Édition due Seuil, Paris 1982, s. 82, pozn. 1. Francouzští autoři začali po uvedení známého filmového dokumentu Clauda Lanzmanna Šoa (Shoah, 1985) místo termínu holocaust používat ve stejném významu termín šoa. 3 K programu nacistické „eutanazie“ viz např. PROCTOR, Robert N: Rasová hygiena. Lékařství v době nacismu. Academia, Praha 2009, s. 195–243. K výzkumu pachatelů zločinů nacistické „eutanazie“ viz např. HOFFMANN, Ute: Normale Leute? Kollektivbiografische Anmerkungen zu den Tätern der NS– „Euthanasie“. In: Rotzoll, Maike – Hohendorf, Gerrit – Fuchs, Petra – Mundt, Chris- toph – Eckart, Wolfgang U. (eds.): Die nationalsozialistische „Euthanasie“ – Aktion „T 4“ und ihre Opfer. Geschichte und ethische Konsequenzen für die Gegenwart. Ferdinand Schöningh, Paderborn 2010, s. 252–258. K historiografii výzkumu dějin medicíny včet- ně programu „eutanazie“ v nacistickém Německu blíže viz JÜTTE, Robert (ve spolupráci s ECKART, Wolfgang U. – SCHMUHL, Hans – Walter – SÜß, Winfried): Medizin und Nationalsozialismus. Bilanz und Perspektiven der Forschung. Wallstein Verlag, Göttingen 2001 (k výzkumu programu „eutanazie“ zde s. 215–255 a s. 272–276). 4 PAUL, Gerhard: Von Psychopathen, Technokraten des Terrors und „ganz gewöhnlichen“ Deutschen. Die Täter der Shoah im Spiegel der Forschung. In: TÝŽ (ed.): Die Täter der Shoah. Nationalsozialisten oder ganz normale Deutsche? Wallstein Verlag, Göttingen 2003, s. 50.

paměť a dějiny 2016/02 43

PD_02_2016.indb 43 29.06.16 16:18 studie a články

ální motivaci až na výjimky5 pouze a od listopadu 1943 do dubna 1945 bezpečnosti a policie, respektive SS, v jednotlivých případech, a dobrat se na pronásledování italských Židů třeba zaměstnat i osoby dalších spe- tak zobecňujících a reprezentativ- a dalších skupin obyvatel v severní cializovaných profesí z řad techniků nějších výpovědí je problematické. Itálii v rámci Zvláštního oddělení či fotografů. Většinou však byla vý- To platí i pro dvě skupiny pachatelů nasazení R (Sonderabteilung Ein-­ běrová kritéria při přijímání nových zločinů nacistické „eutanazie“ a šoa satz R).6 Protože šlo v případě progra- zaměstnanců jednoduchá a rozhodo- německé národnosti (do podzimu mu „eutanazie“ i pozdějšího masové- vala především jejich spolehlivost. To 1938 československých státních ho vyhlazování Židů o tajný říšský bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, občanů), z nichž první pocházela program, odpovídalo tomu i získávání že v případě „eutanazie“ šlo o tajnou z jižních Čech a druhá z Čech se- zaměstnanců. Nebyla to sice instituce říšskou záležitost. Zaměstnány byly verních. Podle současných zjištění jako například Gestapo, získávající hlavně osoby se stranickým dopo- šlo o 18 osob německého původu tajné spolupracovníky (konfidenty) ručením. Nadace proto nabírala narozených v letech 1900 až 1915 pro různé úkoly, ale i její zaměstnan- na vyšší i nižší posty hlavně členy (viz příloha – tabulky č. 1 a 2). ci byli zavázáni slibem mlčenlivosti, NSDAP, jež jako spolehlivé straníky Členové obou skupin pachatelů se což nepřekvapí vzhledem k tomu, že doporučovaly většinou ústně stra- až na jednu výjimku stali v letech hromadné vraždy pacientů psychiat- nické, vládní, bezpečnostní a další 1940–1941 zaměstnanci Obecně rických ústavů v plynových komorách úřady. Velmi často rozhodovaly pří- prospěšné nadace pro ústavní péči zvláštních likvidačních ústavů nemě- buzenské vztahy a osobní známosti.7 (Gemeinnützige Stiftung für Ans-­ ly oporu v tehdy platném německém Například pozdější vedoucí likvidač- talts­pflege, dále jen Nadace), kterou právu a přitom byly organizovány na ního ústavu v rakouském Hartheimu v roce 1939 zřídila Kancelář Vůdce nejvyšší státní a stranické úrovni. Hans-Joachim Becker8 byl zaměstnán NSDAP (Kanzlei des Führers der S výjimkou lékařů a speciálních v berlínském ústředí Nadace (sídlící NSDAP /KdF/) a jejímž úkolem byl profesí, k nimž patřili například fo- od dubna 1940 v Berlíně v Tiergar- výběr a zaměstnání personálu pro tografové, nebyly vedením Nadace tenstraße 4 – odtud označení pro- realizaci programu nacistické „eu- v Berlíně při náboru řadových za- gramu „eutanazie“ jako „T4“) díky tanazie“ včetně zajištění provozu městnanců kladeny na nově příchozí příbuzenskému vztahu s Herbertem likvidačních ústavů pro tuto akci. žádné zvláštní požadavky. Ti vykoná- Lindenem9 z Říšského ministerstva Od podzimu 1941 do podzimu 1943 vali v její centrále především úřední vnitra.10 Vedoucí inspekčního oddě- se Nadace podílela na organizaci práce a často šlo o osoby, které byly lení „T4“ Adolf Gustav Kaufman11, a řízení masového vyhlazování snadno zaměnitelné. Jiná situace pa- jenž byl zodpovědný i za budování Židů v okupovaném Polsku ve vy- novala v likvidačních ústavech „eu- likvidačních ústavů pro „eutanazii“, hlazovacích táborech Akce Rein- tanazie“, kde bylo kromě lékařů, pe- zase pracoval v Nadaci díky osobní hardt (Bełżec, Sobibór, Treblinka) čovatelského personálu, příslušníků známosti s Viktorem Brackem.12

5 Jednou z výjimek je práce kanadského historika Christophera Browninga Obyčejní muži. 101. záložní policejní prapor a „konečné řešení“ v Polsku (Argo, Praha 2002), z počátku devadesátých let 20. století, která zahájila novou éru v bádání o pachatelích nacistických zločinů. Autor mohl pracovat s biografickými daty větší skupiny pachatelů díky poválečnému soudnímu procesu s příslušníky 101. záložního policejního praporu. V českém prostředí je prvním obdobným pokusem práce Vojtěcha Kyncla zkoumající roli příslušníků německých bezpečnostních složek během druhého stanného práva v protektorátu v roce 1942 Bez výčitek. Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha. Historický ústav AV ČR – Památník Lidice, Praha 2012. 6 K roli Kanceláře vůdce NSDAP v programu „eutanazie“ viz ZEMAN, Pavel: Kancelář vůdce NSDAP a akce „T4“. Paměť a dějiny, 2015, roč. 9, č. 2, s. 56–66. 7 K verbování zaměstnanců organizace „T4“ viz např. FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid. Von der Euthanasie zur Endlösungs. Verlag, Berlin 1997, s. 349–392 a GREVE, Michael: Die organisierte Vernichtung „lebensunwerten Lebens“ im Rahmen der „“. Centaurus–Verlagsgesellschaft, Pfaffenweiler 1998, s. 25–32. 8 Hans Joachim Becker (19. 11. 1909 – ?), od roku 1937 člen NSDAP, v letech 1939–1945 vedoucí Ústředního zúčtovacího místa léčebných a ošetřovatelských ústavů „T4“, 1943 vedoucí ústavu v Hartheimu, v roce 1970 odsouzen na 10 let do vězení. 9 Herbert Linden (14. 9. 1899 – 27. 4. 1945), lékař, od roku 1925 člen NSDAP, 1933 vládní rada Říšského zdravotního úřadu a ministerský ředitel Říšského ministerstva vnitra pro zdravotnictví a lidovou péči, 1941 říšský pověřenec pro léčebné a pečovatelské ústavy. Podílel se na organizování „eutanazie“ a Aktion Reinhardt, spáchal sebevraždu. 10 KLEE, Ernst: Was sie taten – Was sie wurden. Ärzte, Juristen und andere Beteligte am Kranken–der Judenmord. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main 1986, s. 78. 11 A. G. Kaufman (20. 12. 1902 – 20. 8. 1974), od roku 1923 člen NSDAP a příslušník SA, v letech 1939–1942 byl jako vedoucí inspekčního oddělení „T4“ odpovědný za budování likvidačních ústavů, najímání personálu „T4“ a komunikaci s úřady NSDAP. Po roce 1945 pracoval jako kontrolor u firmy BMW, v roce 1967 bylo zastaveno jeho trestní stíhání kvůli nemoci.

44 2016/02 paměť a dějiny

PD_02_2016.indb 44 29.06.16 16:18 Slib mlčenlivosti o zabíjení

Pachatelé zločinů „eutanazie“ Allerse17 šlo o předtištěný formulář zavražděním i fotografie částí jejich a šoa z Českého Krumlova s následujícím zněním: Zavazuji se pře- těl podle pokynu lékařů pro „vědec- de všemi mlčet o všech věcech, o nichž ké využití“,20 stejně jako fotografové Stejným způsobem byli v letech 1940– jsem se dozvěděl v průběhu opatření v centrále „T4“, kteří snímky zvětšo- 1941 zaměstnáni v Nadaci pachatelé eutanazie, a vím, že je mi také zakázá- vali, rozmnožovali a katalogizovali. z jižních Čech. Jako první v ní začali no o nich hovořit se všemi stranickými Výše zmíněnou první skupinu pa- pracovat nejpozději od 1. března 1940 a státními služebními místy. Je mi zná- chatelů tvořilo šest osob z Českého Franz Wagner (nar. 1909) a Franz Ha- mo, že v případě neuposlechnutí bude Krumlova a okolí (viz příloha – tabul­ bada (nar. 1913).13 První jako vedoucí proti mně uplatněn předpis o porušení ka č. 1), který v letech 1938–1945 patřil fotografického oddělení berlínské nařízení o utajení. Byl jsem poučen, že k Říšské župě Horní Podunají (Reichs- centrály pro „eutanazii“,14 druhý všechny věci mají povahu tajné říšské gau Oberdonau). V dosavadní odborné jako jeho zástupce. Když na podzim záležitosti.18 Z poválečného vyšetřo- literatuře je tato skupina pachatelů a v zimě 1940 bylo zapotřebí perso- vání nejsou známy případy, že by byl zločinů „eutanazie“ a šoa známá jako nálně posílit fotografické oddělení někdo z důvodu odmítnutí pracovat zaměstnanci fotografického oddělení Nadace, oba se z titulu svých funkcí pro „T4“ popraven, uvězněn nebo jinak centrály „T4“ pro „eutanazii“ v Berlí- přimluvili (a také zaručili) za přijetí trestně stíhán, s výjimkou přeložení ně, jako příslušníci Akce Reinhardt svých krajanů z Českého Krumlova, na frontu, propuštění či přeložení na v okupovaném Polsku a jako přísluš- kteří byli pro práci v Nadaci uvolně- vlastní žádost.19 Většina zaměstnanců níci Zvláštního oddělení nasazení ni z Wehrmachtu na základě naří- naopak nabízenou práci u Nadace ne- R v severní Itálii.21 Do programu zení o nepostradatelnos­ti v zázemí odmítla a údajně věřila vedení „T4“, že nacistické „eutanazie“ se zapojili (tzv. unabkömmlich). Thomas Steffl v případě zabíjení pacientů psychiat- v letech 1940–1941 jako fotografové (nar. 1909) začal pracovat v Nadaci rických ústavů postupuje podle záko- obětí „eutanazie“ ve vyhlazovacích v listopadu 1940, Franz Wolf (nar. na a se souhlasem Vůdce. Bez protestu ústavech v Hartheimu a v Hada- 1907) v lednu 1941 a Franz Suchomel pracovali i ti, kteří zastávali nejhorší maru, jako řadoví zaměstnanci fo- (nar. 1907) v březnu 1941. K nim přibyl „práci“ v likvidačních ústavech, tedy tografického oddělení centrály „T4“ v listopadu 1941 starší bratr Franze „pečovatelé“ odvádějící duševně a tě- v Berlíně i jako fotografové tělesně Wolfa Josef Wolf (nar. 1900).15 lesně postižené do plynových komor a duševně postižených pacientů na Při přijímání do Nadace museli noví a spalovači mrtvol („dezinfektoři“) Psychiatricko-neurologické klinice zaměstnanci podepsat slib mlčenli- likvidující mrtvá těla. Se smrtí byli univerzity v Heidelbergu.22 V Harthei- vosti, který je zavazoval neprozradit v každodenním kontaktu i ti, kteří mu a Hadamaru fotografovali oběti nic z toho, co pro ni měli vykonávat. vyplňovali falešné úmrtní listy a vy- „eutanazie“ před jejich zavražděním To potvrdil ve své výpovědi z roku řizovali korespondenci s úřady a pří- v plynové komoře a pořízené snímky 1963 například Franz Wolf.16 Podle buznými obětí, a rovněž fotografové zde zpracovávali před odesláním do úředního vedoucího „T4“ Dietricha pořizující snímky obětí před jejich fotografického oddělení centrály „T4“

12 FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid, s. 132. 13 ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“. Nacistický program „eutanazie“ a Němci z Českého Krumlova. Paměť a dějiny, 2013, č. 1, s. 87. 14 Hessisches Hauptstaatsarchiv Wiesbaden (dále jen HHStAW), f. Staatsanwaltschaft bei dem Oberlandesgericht Frankfurt a. M. (ab 1945), Heyde, Werner u. a., Abt. 631 a (dále jen f. Abt. 631 a), Nr. 1723, výpověď F. Suchomela, 5. 2. 1963 München, s. 2. 15 K tomu ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“, s. 87–89. 16 HHStAW, f. Abt. 631 a, Nr. 1723, výpověď F. Wolfa, 5. 9. 1963, Frankfurt am Main, s. 2. 17 Dietrich Allers (17. 5. 1910 – 22. 3. 1975) byl od roku 1932 členem NSDAP a příslušníkem SA. V roce 1940 nastoupil do organizace „T4“ a od roku 1941 byl jejím „úředním vedoucím“. V letech 1944–1945 byl inspektorem Einsatz R v severní Itálii, v roce 1968 odsouzen za pomoc k vraždě 34 549 osob na 8 let. 18 Bundesarchiv Berlin (dále jen BARch Berlin), f. R 178, Euthanasie – EVZ I/Akte 1–11, k. 25, Akte 1, výpověď D. Allerse, Frankfurt am Main, 3. 5. 1949, s. 179. Všechny dobové citace z němčiny přeložil autor studie. 19 FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid, s. 378–379. 20 MATZEK, Tom: Das Mordschloss. Auf der Spur von NS–Verbrechen in Schloss Hartheim. Kremayr & Scheriau, Wien 2002, s. 89. 21 Zatím nejpodrobněji ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“, s. 81–94. Dále také např. FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid, s. 384–385 a de Mildt, Dick: In the Name of the People. Perpetrators of Genocide in the Reflection of Post–War Prosecution in West Germany. The Euthanasia and Aktion Reinhard Trial Cases. Martinus Nijhoff, The Hague – London – Boston 1996, s. 215–216, 224–225, 266, 269, 283–284, 324, 378, 395 a 399. 22 ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“, s. 88–89.

paměť a dějiny 2016/02 45

PD_02_2016.indb 45 29.06.16 16:18 studie a články

■ Tabulka 1 – pachatelé z jižních Čech

zvláštní oddělení datum jméno datum a místo členství v politických centrála „T4“ v Berlíně vyhlazovací tábory nasazení R a místo povolání trestní stíhání po 1945 a příjmení narození stranách a organizacích likvidační ústavy akce „T4“ Akce Reinhardt (operační zóna úmrtí Jaderské pobřeží) Franz DNSAP, NSDAP, centrála „T4“ (1940–1942, zástupce ne (od léta 1945 Berlín, 24. 6. 1913 Pernek ? Berlín fotograf ne ne Habada Sudetendeutsches Freikorps vedoucího fotooddělení „T4“) denacifikován 1947) Hartheim (1940–1941, tzv. pečovatel Sobibór (1943, dozor­ Thomas 14. 10. 1943 17. 9. 1909 Rojov malíř pokojů SS-Scharführer nebo fotolaborant) centrála T4“ ce, zabit při povstání ne ne Steffl Sobibor (1941–1943, fotooddělení „T4“) 14. 10. 1943,) Udine, Terst druhý treblinský proces před Zemským Hadamar (1941–1942, fotolaborant) Franz 3. 12. 1907 18. 12. 1979 dámský Turnverein, SdP, NSDAP, Treblinka (1943–1945, policejní soudem v Düsseldorfu 1964–1965: centrála T4“ (1942–1943, fotooddělení Suchomel Český Krumlov Altötting a pánský krejčí SS-Oberscharführer (1942–43, dozorce) úkoly, pronásledování 6 let odnětí svobody za napomáhání ke „T4“) Židů) společné vraždě nejméně 300 000 osob Hartheim (1940, 1943–1945, ne (1945 vyslýchán americkými Franz fotograf – fotografování obětí „eutanazie“) 18. 9. 1909 Vyšný ? fotograf DNSAP, NSDAP ne ne vojenskými orgány, poté pobyt v SRN, Wagner centrála T4“ (1940–1945, vedoucí Rakousku nebo Kanadě) fotooddělení „T4“) Hadamar (1941, fotograf – fotografování Fiume, Terst sobibórský proces před Zemským obětí „eutanazie“) centrála T4“ 9. 4. 1907 SHF, SdP, NSDAP, Sobibór (1943–1945, policejní soudem v Hagenu 1965–1966: Franz Wolf ? Trostberg fotograf (1941–1942, fotooddělení) neurologicko- Český Krumlov SS-Unterscharführer (1943, dozorce) úkoly, pronásledování 8 let odnětí svobody, napomáhání ke psychiatrická klinika Heidelberg – fotogra- Židů) společné vraždě nejméně 39 000 osob fování postižených (1942–1943) pro „T4“

Sobibór (1943, dozor­ 26. 4. 1900 14. 10. 1943 Josef Wolf fotograf SdP, NSDAP, SS-Scharführer centrála T4 (1941–43, fotooddělení) ce, zabit při povstání ne ne Český Krumlov Sobibor 14. 10. 1943,)

Údaje byly převzaty z těchto archivních zdrojů: 1) BArch Berlin: NS 1, Reichsschatzmeister der NSDAP; BDC (Berlin Document Center), Parteikorrespondenz; R 178, Kanzlei des Führers – „Euthanasie“, Nr. 25, Akte 1; 2) BArch Ludwigsburg: B 162, Komplex Euthanasie-Verbrechen, Nr. 513, 523; B 162, Einzel- und Massentötungen von Häftlingen in den Lagern Treblinka, Nr. 3817, 3847; B 162, Massenvergasungen und Einzelerschießungen im Vernichtungslager Sobibor/Distrikt Lublin in den Jahren 1942/43, Nr. 4431, 4432, 4434, 4435, 4436, 4437, 4439, 4501–4502; 3) HHStAW: Staatsanwaltschaft bei dem Oberlandesgericht Frankfurt a. M. (ab 1945), Heyde, Werner u. a., Abt. 631 a, Dokumentensammlung Euthanasie, Nr. 1723, 1732; 4) NARA, RG 549, Records of HQ, USAREUR, War Crimes Branch, War Crimes Case Files („Cases not tried“), Box 490, Case 000–12–463 Hartheim; 5) SOkA Český Krumlov: f. Okresní národní výbor Český Krumlov 1945–1990; f. Městský policejní úřad 1882–1936

v Berlíně. K jejich další práci v berlín- masového vyhlazování Židů v okupo- díky dochovaným archivním podkla- ském fotografickém oddělení patřilo vaném Polsku se z „vrahů od stolu“ dům, především ze Státního okres- rozmnožování dokumentů centrály stali skuteční vrazi, jejichž zločiny ního archivu v Českém Krumlově26, „T4“. Vedle toho vyjížděli v doprovodu měly podobu nahánění židovských lépe rekonstruovat jejich rodinné dalších zaměstnanců na inspekční obětí do plynových komor i vražd.24 a sociální poměry a také politické cesty do různých psychiatrických Thomas Steffl a Josef Wolf byli za- aktivity před druhou světovou vál- ústavů v Německu, Rakousku, Al- biti při povstání vězňů v Sobibóru kou. Zatímco Franz Wagner a Franz sasku-Lotrinsku, Polsku, Sudetech 14. 10. 1943 a zbylí dva, Franz Wolf Habada uprchli kvůli pronacistickým a v protektorátu, kde pořizovali foto- a Franz Suchomel, působili po skon- aktivitám v jižních Čechách v roce grafickou dokumentaci.23 V této první čení Akce Reinhardt v okupovaném 1932 do Německa27 a do Čech se již fázi jejich služeb pro Nadaci se sice Polsku s dalšími příslušníky této nikdy nevrátili, Thomas Steffl, Franz ještě přímo nepodíleli na masových akce, dozorci z vyhlazovacích tábo- Suchomel, Franz Wolf a jeho bratr zločinech, ale od počátku do nich rů v Bełżecu, Treblince a Sobibóru Josef žili v Českém Krumlově a okolí byli zapojeni jako tzv. řadoví „vrazi (1940–1941 personál likvidačních až do začátku druhé světové války. od stolu“ a současně byli jejich svěd- ústavů „eutanazie“), v rámci tzv. A i po jejich zaměstnání v Nadaci zů- ky přímo v ústavech. To se změnilo Zvláštního oddělení R v severní Itálii stal Český Krumlov jejich domovskou v letech 1942–1943, kdy čtyři muži (1943–1945) v Operační zóně Jaderské obcí. Žily zde jejich rodiny, a proto ho z této skupiny (Thomas Steffl, Franz pobřeží (Operationszone Adriatisches pravidelně navštěvovali až do kon- Suchomel, Franz Wolf a Josef Wolf, Küstenland).25 ce války. Po roce 1945 se pak nikdo viz příloha – tabulka č. 1) posílili své I když je v případě skupiny pachate- z přeživších z „českokrumlovské“ kolegy z „T4“ jako dozorci ve vyhla- lů z jižních Čech pramenná základna skupiny do Čech nevrátil.28 zovacích táborech Akce Reinhardt nedostatečná, můžeme na rozdíl od Franz Wagner, který kromě funkce v Treblince a Sobibóru. Zapojením do druhé skupiny ze severních Čech, vedoucího fotografického oddělení

23 Viz např. BARch Berlin, f. R 96 I/15, Reichsarbeitsgemeinschaft Heil– und Pflegeanstalten, Abschluss– Bericht über Planung vom 4.–13. August 1942. 24 K tomu viz např. ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“, s. 92–93. 25 Tamtéž, s. 93–94. 26 Jde o materiály osobní i úřední provenience, které jsou uloženy především ve fondech Okresní národní výbor Český Krumlov 1945–1990, Městský policejní úřad Český Krumlov 1882–1936, Městský úřad Český Krumlov 1850–1945 (1950), Okresní úřad Český Krumlov 1850–1938. 27 ZEMAN, Pavel: „Tam byl ten krejčí z Čech“, s. 87.

46 2016/02 paměť a dějiny

PD_02_2016.indb 46 29.06.16 16:18 Slib mlčenlivosti o zabíjení

Nadace (1940–1945) působil sou- mu dubna a května 1945 stejně jako covali v rámci programu „eutanazie“ časně jako fotograf v likvidačním Franz Wolf zatčen Američany a jako v letech 1940–1942/43 a poté v rámci ústavu v rakouském Hartheimu válečný zajatec držen v amerických Akce Reinhardt (Thomas Steffl, Franz (1940 a 1943–1945), byl na konci zajateckých táborech v Bad Gasteinu Suchomel, Franz Wolf a Josef Wolf), druhé světové války zajat Američany v Rakousku a poté ve Flossenbürgu byly různé a navzájem se překrýva- v Rakousku a po propuštění v roce a Waidenu v Německu. Po propuštění ly. Patřila k nim ideová a politická 1946 žil v Miesburgu u Hannoveru ze zajetí se v Bavorsku v roce 1946 afinita k nacismu, kterou sdíleli již a poté se údajně vystěhoval do Ka­ shledal s rodinou odsunutou z Čes- před druhou světovou válkou v širším nady.29 Franz Habada působil v letech kého Krumlova a až do zatčení v roce kolektivu nacionálně a nejpozději od 1940–1942 jako zástupce vedoucího 1963 žil v bavorském Altöttingu. počátku třicátých let 20. století pro- fotografického oddělení Nadace Fran- V roce 1965 byl odsouzen zemským nacisticky smýšlejících Němců v Čes- ze Wagnera a současně jako fotograf soudem v Düsseldorfu v soudním pro- kém Krumlově a okolí, dále výhody Nadace. Poté narukoval do Wehr- cesu s dozorci z vyhlazovacího tábora plynoucí z vyjmutí z povinné vojen- machtu, z něhož byl po ztrátě levé v Treblince za napomáhání ke společ- ské služby, materiální zabezpečení ruky v dubnu 1944 propuštěn. Po lé- né vraždě nejméně 300 000 osob na s „prací“ spojené, poslušnost před čení a pobytu v Českých Budějovicích šest let odnětí svobody. Po propuštění autoritou, obava z trestu v případě a v Českém Krumlově se v létě 1945 z vězení se vrátil do Altöttingu, kde neuposlechnutí rozkazu, vliv kolek- vrátil do Berlína, kde byl v roce 1947 18. 12. 1979 zemřel.32 tivu stejně smýšlejících a konajících denacifikován. Další jeho poválečné Z dochovaných podkladů vyplývá, kolegů či hrdost na zvláštní a navíc osudy nejsou známé.30 Franz Wolf byl že pachatelé z jižních Čech pocházeli tajné poslání. Vyloučit nelze ani po ústupu z Terstu do Rakouska na převážně z fungujících měšťanských psychologické predispozice k násilí. začátku května 1945 zajat Američany či venkovských rodin, jejich otcové Studium motivačních faktorů těch- a jako válečný zajatec držen v ame- pracovali jako řemeslníci, dělníci, to pachatelů jednotlivě i v rámci sku- rických zajateckých táborech v Bad zemědělci nebo fotografové, měli zá- piny je s přihlédnutím k dochované Aiblingu a ve Waidenu v Německu. kladní a odborné vzdělání, v průběhu pramenné základně těžší pro obdo- Po propuštění v srpnu 1945 údajně 30. let založili rodiny, měli několik bí jejich „služby“ pro Nadaci v době pracoval do roku 1946 jako fotograf dětí a byli katolického vyznání. To realizace programu organizované pro americké okupační jednotky. Po znamená, že před svým nástupem „eutanazie“ v letech 1940–1941 než setkání s rodinou odsunutou v roce k Nadaci vedli zajištěný život, byť ne- pro období jejich služby ve vyhla- 1946 do Bavorska žil až do svého za- pocházeli z movitých poměrů. Všichni zovacích táborech Akce Reinhardt tčení v roce 1964 v Horním Bavorsku měli pozitivní vztah k nacionálnímu 1942–1943 a poté v severní Itálii 1943– a v Eppel­heimu u Heidelbergu. V roce socialismu a před druhou světovou 1945. Úřední dokumentace Nadace 1966 byl odsouzen zemským soudem válkou patřili k Henleinově Sudeto- včetně personálních materiálů jejích v Hagenu v soudním procesu s dozor- německé straně (SdP), z níž v letech zaměstnanců byla pravděpodobně ci z vyhlazovacího tábora v Sobibóru 1938–1939 přešli do NSDAP.33 Všich- zničena společně s více než polovi- za podíl na zavraždění neznámého ni také byli (včetně Franze Habady nou zdravotní dokumentace obětí počtu osob, nejméně však 39 000, a Franze Wagnera, kteří žili od roku „eutanazie“35 v rakouském ústavu k osmi letům odnětí svobody.31 Po 1932 v Německu, kde teké vstoupili v Hartheimu.36 Při studiu programu propuštění z vězení žil v Bavorsku, do NSDAP) k Nadaci povoláni z Wehr- nacistické „eutanazie“ včetně studia kde v 80. letech zemřel. Franz Sucho- machtu.34 Motivační faktory, které je jejích řadových protagonistů jsme tak mel byl po útěku z Terstu na přelo- přivedly do Nadace, kde pro ni pra- z převážné části odkázáni na pová-

28 Tamtéž, s. 91 a 94. 29 Tamtéž, s. 92. 30 Tamtéž. 31 Tamtéž, s. 93 a 94. 32 Tamtéž. 33 Tamtéž, s. 87–89. 34 Tamtéž. 35 Více než 30 000 zdravotních akt (z celkového počtu doložených 70 273 obětí z let 1940–1941) přečkalo konec války a posléze bylo ulo- ženo v durynském ústavu ve Pfafferode, odkud je převzalo v roce 1960 východoněmecké ministerstvo státní bezpečnosti. Dnes je tato dokumentace uložena v berlínském Bundesarchivu. Viz SANDNER, Peter: Die „Euthanasie“ – Akten im Bundesarchiv. Zur Geschichte eines lange verschollenen Bestandes. Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, 1999, roč. 47, Nr. 3, s. 396–397. 36 KEPPLINGER, Brigitte: Die Tötungsanstalt Hartheim 1940–1945. In: KEPPLINGER, Brigitte (ed.): Tötungsanstalt Hartheim. Oberöster­ reichischen Landesarchiv und dem Lern–und Gedenkort Schloss Hartheim, Linz 2005, s. 86.

paměť a dějiny 2016/02 47

PD_02_2016.indb 47 29.06.16 16:18 studie a články

lečné policejní a soudní materiály, obětí zavražděných rovněž plynem které vzešly z desetiletí trvajícího v Treblince od července 1942 do září vyšetřování tohoto zločinu v bývalé 1943 přežilo kolem 70.42 Spolkové republice Německo.37 I když obsahují řadu výpovědí protagonistů Pachatelé zločinů „eutanazie“ zločinů „eutanazie“, od vedoucích pro- a šoa ze severních Čech gramu „T4“ přes lékaře až po řadové zaměstnance Nadace, jejich hodnotu Obdobná situace panuje v případě snižuje to, že jde o výpovědi pachate- dochované pramenné základny lů a jejich pomocníků. Ty samozřejmě i u druhé skupiny pachatelů zločinů nelze korigovat výpověďmi obětí, ne- „eutanazie“ a šoa německé národ- boť nikdo z nich nepřežil. Jiná situace nosti, kteří pocházeli ze severních panuje v případě materiálů dokumen- Čech. Jen s tím rozdílem, že oproti tujících pozdější činnost veteránů skupině „jihočeské“ se v severo- „eutanazie“. Výpovědi pachatelů, českých archivech velmi torzovitě kteří byli během vyšetřování stejně dochovaly prameny k jejich životu jako u zločinů „eutanazie“ motivováni v Čechách do začátku druhé světové snahou vypovídat pokud možno co války. Hlavní zdroj informací o jejich nejméně nebo přiznat jen to, co již působení v likvidačním ústavu „euta- vyšetřovatelé věděli, totiž můžeme nazie“ v saské Pirně-Sonnensteinu43 konfrontovat s výpověďmi židovských proto představují poválečné policejní Personál SS tábora v Bełżecu. Zleva – Josef vězňů, kteří vyhlazovací tábory Akce a soudní materiály pocházející z vy- Oberhauser, Fritz Jirmann a , neda- Reinhardt přežili.38 A díky tomu je šetřování zločinů „eutanazie“ a šoa továno. Foto: StA München možné lépe rekonstruovat působe- justicí bývalé Spolkové republiky ní německého dozorčího personálu Německo.44 Z toho důvodu známe v těchto táborech i rozsah a podobu z této skupiny dvanácti osob (viz pří- jako u první skupiny. Narodili se v le- jimi spáchaných zločinů. A to i přesto, loha – tabulka č. 2) údaje pouze u pěti tech 1900 až 1915, pocházeli z měš- že z celkového počtu kolem 1 720 000 z nich (Reinhold Feix, nar. 1909; Emil ťanských či venkovských rodin, měli obětí Akce Reinhardt přežilo jen asi Hackel, nar. 1910; Fritz Jirmann, nar. většinou základní a odborné vzdě- 122 osob!39 Z asi 600 000 Židů zavraž- 1914; Gustav Münzberger, nar. 1903 lání, vykonávali převážně dělnická děných ve stacionárních plynových a Karl Schiffner, nar. 1901). U zbylých povolání, byli politicky organizováni komorách Bełżecu od února 1942 do sedmi jsou jejich osobní údaje známy v SdP a později v NSDAP a SS a byli konce prosince 194240 přežili jen dva, jen částečně nebo vůbec. Přesto nám převážně katolického vyznání. S pa- z 250 000 Židů otrávených v plyno- i torzovité informace u druhé skupiny chateli z jižních Čech je spojuje i to, vých komorách v Sobibóru od května pachatelů umožňují konstatovat, že že pocházejí ze stejné oblasti, v tomto 1942 do října 1943 přežilo asi 50 osob41 jejich sociální, rodinný, životní, pra- případě hlavně z Teplic a okolí. Víme, a z přibližně 870 000 židovských covní i politický status byl obdobný že s výjimkou Reinholda Feixe z obce

37 Viz např. HHStAW, f. Abt. 631 a, Dokumentensammlung Euthanasie; Bundesarchiv Ludwigsburg (dále jen BArch Ludwigsburg), f. B 162, Komplex „Euthanasie“ – Verbrechen“. 38 BArch Ludwigsburg, f. B 162, Einzel–und Massentötungen von Häftlingen in den Lagern Treblinka (dále jen Treblinka), Nr. 3817–3148; tamtéž, f. B 162, Massenvergasungen und Einzelerschießungen im Vernichtungslager Sobibor/Distrikt Lublin in den Jahren 1942/43 (dále jen Sobibor), Nr. 4425–4440; tamtéž, f. B 162, Belzec/Polen, Nr. 3162–3173. 39 GUTMAN, Israel (ed.): Enzyklopädie des Holocaust. Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden. Band II. Piper Verlag, München – Zürich 1995, heslo Bełżec, s. 18, heslo Sobibor, s. 1333–1334 a heslo Treblinka, s. 1430. 40 Tamtéž, heslo Bełżec, s. 180. 41 Tamtéž, heslo Sobibor, s. 1333–1334. 42 Tamtéž, heslo Treblinka, s. 1430. Podle polských odhadů činil počet obětí 750 000. Viz SCHWARZ, Gudrun: Die nationalsozialistischen Lager. Campus–Verlag, Frankfurt am Main 1996, s. 254. 43 K historii Pirny–Sonnensteinu zatím nejpodrobněji SCHILTER, Thomas: Unmenschliches Ermesse. Die nationalsozialistische „Euthanasie“ Tötungsanstallt Pirna–Sonnenstein 1940/41. Kiepenheuer, Leipzig 1999. 44 BArch Ludwigsburg, f. B 162, Treblinka, Nr. 3817–3148; tamtéž, f. B 162, Sobibor, Nr. 4425–4440; tamtéž, f. B 162, Belzec/Polen, Nr. 3162–3173; tamtéž f. B 162, Komplex „Euthanasie“ – Verbrechen; HHStAW, Abt. 631 a, Dokumentensammlung Euthanasie. 45 Viz např. HHStAW, f. Abt. 631 a, Nr. 1700–Dokumentensammlung Euthanasie Mo–My, výpověď G. Münzberger, 5. 4. 1963 Frankfurt am Main a tamtéž, Nr. 1713–Dokumentensammlung Euthanasie Schi–Schma, výpověď K. Schiffner, 22. 10. 1965 Bad Reichenhall.

48 2016/02 paměť a dějiny

PD_02_2016.indb 48 29.06.16 16:18 Slib mlčenlivosti o zabíjení

■ Tabulka 2 – pachatelé ze severních Čech

centrála „T4“ v Berlíně zvláštní odd. nasazení R jméno datum a místo datum povolání členství v politických likvidační ústavy vyhlazovací tábory (operační zóna trestní stíhání po 1945 a příjmení narození a místo úmrtí stranách a org. akce „T4“ Akce Reinhardt Jaderské pobřeží) ? okres Teplice- Pirna-Sonnenstein Rudi Böhm Šanov ? ? ? (spalovač mrtvol) ? ? ? ne (1943 velitel pracovního Reinhold Feix 3. 9. 1909 Horní 30. 5. 1969 Amberg holič SA, ne Trawniki (1942) tábora v Budzyńi v ne Černá Studnice SS-Oberscharführer Bełżec (1942, dozorce) lublinském distriktu) Pirna-Sonnenstein Ernst Fraps ? okres Teplice- ? fotograf ? (fotograf – fotografování ne ne Šanov obětí „eutanazie“) Pirna-Sonnenstein ne Emil Hackel 9. 11. 1910 ? řezník NSDAP, (1940–1941, spalovač (1941–1945 Wehrmacht ne po roce 1945 řidič Srbská Kamenice SS-Unterscharführer? mrtvol) údajně na vlastní žádost) (další osudy neznámé) Edwin (Erwin) ? okres Teplice- Jellinek Šanov ? ? ? Pirna-Sonnenstein (řidič) ? ne ne

? Jennik ? Sudety ? ? ? Pirna-Sonnenstein (řidič) ? ne ne

1. 3. 1943 Bełżec SDP, Sudetendeutsches Fritz Jirmann 11. 1. 1914 (zastřelen německým ? Freikorps, NSDAP, Grafeneck (kuchař, Bełżec (1941–1943, ne ne Božanov dozorcem) SS-Hauptscharführer spalovač mrtvol) dozorce) Pirna-Sonnenstein Bełżec (1942–1943, Fiume (1943–1945, ne (1945–1946 v americkém Rudolf Kamm ? 1910–1915 ? ? brusič skla SS-Oberscharführer (? zedník, dozorce) Sobibór policejní úkoly zajateckém táboře v Bad Aiblingu, Řetenice spalovač mrtvol) (1943, dozorce) pronásledování Židů) další osudy neznámé) druhý treblinský proces před Pirna-Sonnenstein Zemským soudem v Düsseldorfu Gustav 17. 3. 1903 23. 3. 1977 Garmisch- Turnverein, SdP, (1940–1942, truhlář, Treblinka Udine, Terst 1964–1965: 12 let odnětí svobody za Münzberger Novosedlice Partenkirchen truhlář NSDAP, pomocný kuchař, spalovač (1942–1943, dozorce) (1943–1945, policejní úkoly společnou vraždu nejméně 300 000 SS-Oberscharführer mrtvol?) Sobibór (1943, dozorce) pronásledování Židů) osob, vraždu 139 osob v nejméně 35 případech a pokus o vraždu Bernburg, Hadamar, ne (po 1945 pobyt v SRN Wenzel Rewald ? kolem 1910 Hartheim, Pirna- Sobibór (1942–1943, ve Stuttgartu a Ingolstadtu, 1963 (? Rehwald) ? Moldava ? zedník SS-Oberscharführer Sonnenstein stavba tábora, dozorce) ? prohlášen policií (spalovač mrtvol) za nevystopovatelného)

Turnverein, SdP, Pirna-Sonnenstein Terst (1943–1945, po 1945 pobyt v Salcburku, vyslýchán Karl Schiffner 4. 7. 1901 ? truhlář NSDAP, SA, (1940–1942, truhlář, Bełżec, Sobibór, Treblinka policejní úkoly, jako svědek v řadě vyšetřování, ale Novosedlice SS-Oberscharführer dělník, spalovač mrtvol?) (1942–1943, dozorce ) pronásledování Židů) nikdy neobžalován Pirna Sonnenstein Thuma ? Sudety ? ? ? (kuchař) ? ? ?

Údaje byly převzaty z těchto archivních zdrojů: 1) BArch Berlin: NS 1, Reichsschatzmeister der NSDAP; BDC (Berlin Document Center), Parteikorrespondenz; R 178, Kanzlei des Führers – , „Euthanasie“, Nr. 25, Akte 1; 2) BArch Ludwigsburg: B 162, Einzel- und Massentötungen von Häftlingen in den Lagern Treblinka, Nr. 3821, 3823, 3826, 3840, 3847; B 162, Massen- vergasungen und Einzelerschießungen im Vernichtungslager Sobibor/Distrikt Lublin in den Jahren 1942/43, Nr. 4428, 4430, 4432, 4433; B 162, Komplex Euthanasie-Verbrechen, Nr. 490, 514; B 162, Triest-San Sabba – Oberitalien. Fortsetzung des T4 Programms, Nr. 6646; 3) HHStAW: Staatsanwaltschaft bei dem Oberlandesgericht Frankfurt a. M. (ab 1945), Heyde, Werner u.a., Abt. 631 a, Dokumentensammlung Euthanasie, Nr. 1679, 1700, 1713; 4) SOkA Teplice, f. Národně socialistická tělocvičná jednota Novosedlice 1940-1942; Evidence obyvatel do 1945; f. Sbírka dokumentace 1460–2012

Horní Černá Studnice na Jablonecku Teplicku a od roku 1939 byli přísluš- Na rozdíl od jejich jihočeských kolegů, působilo devět členů „severočeské“ níky SS ve stejné jednotce v Teplicích. kteří byli povoláním fotografové, jako skupiny od roku 1940 v likvidačním Pro program „T4“ je měla společně fotografové pro program „T4“ také ústavu v saské Pirně-Sonnensteinu, získat SS v Teplicích.45 Další měli být pracovali a zajistili podobná místa jeden v likvidačním ústavu v Grafe- naverbováni jinými úřady, například i svým kamarádům, kteří jimi nebyli, necku a jeden v likvidačních ústavech místními úřady práce, jak vypověděl pro pachatele ze severních Čech byla v Pirně-Sonnensteinu, Bernburgu, po válce Emil Hackel.46 Pro nedostatek na základě jejich pracovní kvalifika- Hadamaru a Hartheimu (viz příloha – pramenů bohužel zatím nemůžeme ce – dělnická a řemeslná povolání tabulka č. 2). jednoznačně konstatovat, zda byli čle- – určena jiná „práce“. Rudi (Rudolf?) I když na rozdíl od pachatelů z již- nové „severočeské“ skupiny skutečně Böhm (nar. ?),47 Emil Hackel,48 Fritz ních Čech neznáme skutečné důvody naverbováni do programu „T4“ pro- Jirmann,49 Rudolf Kamm (nar. 1910 až jejich naverbování do programu „T4“, střednictvím místních župních (Říš- 1915?)50 a Wenzel Rewald (nar. 1910?)51 i u nich lze předpokládat, že význam- ská župa Sudety) a stranických úřadů, se stali v likvidačních ústavech nou roli hrály přátelské a další vazby nebo zda tomu bylo stejně jako v pří- „eutanazie“ v Pirně–Sonnensteinu, mezi nimi. Gustav Münzberger a Karl padě pachatelů z jižních Čech díky Grafenecku, Hartheimu, Brandenbur- Schiffner pocházeli z Novosedlic na kontaktům se svými krajany v Nadaci. gu a Hadamaru spalovači mrtvol. Gus-

46 Viz např. HHStAW, f. Abt. 631, Nr. 1679–Dokumentensammlung Euthanasie Gu–Haf, výpověď E. Hackel, 3. 3. 1966 Frankfurt am Main. 47 Tamtéž. 48 Viz BArch Ludwigsburg, f. B 162, Sobibor, Nr. 4432, výpověď G. Münzberger, 10. 11. 1961 Oberammergau. 49 Viz BARch Berlin, R 178, Euthanasie–EVZ I/Akte 1–11, k. 25, Kanzlei des Führers. Verstorbene, Fritz Jirmann, fol. 8. 50 BArch Ludwigsburg, f. B 162, Sobibor, Nr. 4432, výpověď G. Münzberger, 10. 11. 1961 Oberammergau. 51 BArch Berlin, R 178, Euthanasie-EVZ I/Akte 1–11, k. 25, Kanzlei des Führers. Verstorbene, Rewald, fol. 14.

paměť a dějiny 2016/02 49

PD_02_2016.indb 49 29.06.16 16:18 studie a články

tav Münzberger a Karl Schiffner52 sice již s tímto typem hromadných vražd dělené svlékárny. Odebrané oblečení po druhé světové válce vypověděli, že bohaté zkušenosti, a proto také byli a osobní věci byly opatřeny cedulka- v Pirně-Sonnensteinu pracovali jako nadřízenými z programu „T4“ pro mi a čísly proto, aby se oběti domní- dělníci, truhláři a pomocní kuchaři, nasazení v Polsku vybráni.57 Po nej- valy, že je později obdrží zpět. Ve ale s největší pravděpodobností i oni méně roční praxi v likvidačních ústa- skutečnosti sloužila pečlivá evidence patřili mezi spalovače mrtvol. U zby- vech „T4“ lze předpokládat, že již šlo odebraných věcí jejich účelnějšímu lých čtyř členů severočeské skupiny, o zkušené vrahy, zvládající bez potíží využití po zabití jejich majitelů. Po o jejichž zaměstnání v programu „T4“ psychicky a fyzicky namáhavou práci svlečení byly oběti změřeny a zváženy vypovídali po válce jiní, šlo o údajné spojenou s likvidací obětí zavraždě- a předvedeny před lékaře, kteří podle řidiče (Jennik, nar. ? a Edwin /Erwin/ ných v plynových komorách. O tom, zdravotní dokumentace přezkoumali Jellinek, nar. ?),53 jednoho fotografa jaké získali v likvidačních ústavech jejich identitu a stanovili pokud mož- (Ernst Fraps, nar. ?)54 a jednoho ku- zkušenosti, názorně vypovídá násle- no nenápadnou fingovanou příčinu chaře (Thuma, nar. ?).55 Z uvedeného dující popis průběhu celé procedury úmrtí. Ta byla později zapsána do jednoznačně vyplývá, že na rozdíl masového zabíjení tělesně a duševně úmrtních listů. Do úředních zázna- od pachatelů z jižních Čech se jejich postižených. mů se navíc uvádělo pozdější datum krajané na masovém zabíjení duševně Pacienti vybraní na smrt byli ně-­ úmrtí pacientů. Organizace „T4“ díky a tělesně postižených v likvidačních ko­likrát týdně pod dohledem trans- tomu inkasovala od úřadů finanční ústavech „eutanazie“ přímo podíleli. portního komanda „T4“ převáženi prostředky určené na péči o pacien- Při naverbování do programu jistě kvůli utajení šedivými autobusy ty i za dobu, když již nebyli naživu.61 také museli podepsat slib mlčenli- Říšské pošty do likvidačních ústa- Cizinci, Židé a vyznamenaní veteráni vosti. I když se od počátku přímo po- vů. Příbuzným a místním úřadům první světové války měli být vráceni díleli na hromadných vraždách, nikdo bylo pouze sděleno, že dotyčný byl do domovského ústavu. Většinou se z nich, až na jednu výjimku, nepožá- přeložen do jiného ústavu a s dalšími tak ale nedělo.62 Pacienti se zlatými dal o uvolnění ze zaměstnání. Byl to dotazy se mají obrátit v Berlíně na zuby a zlatými zubními můstky byli Emil Hackel, který měl být na vlast- Obecně prospěšnou společnost pro označeni křížem na zádech nebo na ní žádost v roce 1941 uvolněn z „T4“ transport nemocných (Gemeinnützige rameni, aby mohly být jejich mrtvoly a poslán do Wehrmachtu. Alespoň Krankentransport GmbH).58 Neklid- kvůli zlatu v ústech snadno identi- to vypověděl po druhé světové válce ným pacientům byly před cestou i bě- fikovány. Zvlášť označeni byli i paci- německým vyšetřujícím orgánům.56 hem ní podávány uklidňující léky.59 enti, jejichž mozek měl být po jejich Když se po ukončení organizova- Transporty byly většinou složené jen zabití uchován pro „vědecké účely“. né fáze „eutanazie“ pět pachatelů z mužských nebo ženských pacientů, Po povrchním lékařském vyšetření ze severních Čech (Fritz Jirmann, ale k obětem patřily i děti a výjimkou byly všechny budoucí oběti označeny Rudolf Kamm, Gustav Münzberger, nebyly ani transporty jen židovských na těle razítkem nebo na lepicí pásce Wenzel Rewald a Karl Schiffner) pacientů.60 Po příjezdu do ústavu byli značkou likvidačního ústavu (A–E) v letech 1941–1942 přesunulo do vy- pečovatelským personálem odvedeni a čísly velikosti tří až čtyř centimet- hlazovacích táborů Akce Reinhardt do tzv. svlékárny. V případě společ- rů.63 Někteří nazí pacienti s čísly byli v Bełżecu, Sobibóru a Treblince, měli ných transportů byly používány od- poté ve zvláštní místnosti fotografo-

52 BArch Ludwigsburg, f. B 162, Sobibor, Nr. 4432, výpověď G. Münzberger, 10. 11. 1961 Oberammergau; HHStAW, Abt. 631 a, Nr. 1713–Doku- mentensammlung Euthanasie Schi–Schma, výpověď K. Schiffner 22. 10. 1965 Bad Reichenhall. 53 Viz HHStAW, f. Abt. 631 a, Nr. 1713–Dokumentensammlung Euthanasie Schi–Schma, výpověď K. Schiffner 22. 10. 1965 Bad Reichenhall. 54 Tamtéž. 55 Viz BArch Ludwigsburg, f. B 162, Nr. 18125–Komplex „Euthanasie–Verbrechen“, Buchstaben Fi-Fr, výpověď E. Fischer 27. 1. 1966. 56 Viz HHStAW, f. Abt. 631, Nr. 1679–Dokumentensammlung Euthanasie Gu–Haf, výpověď E. Hackel, 3. 3. 1966 Frankfurt am Main. 57 SERENY, Gitta: Am Abgrund. Eine Gewissensforschung. Gespräche mit , Kommandant von Treblinka, u.a. Ullstein Verlag, Frank- furt am Main – Berlin 1979, s. 268. 58 Viz např. Howard Gotlieb Archival Research Center–Boston University, Inventory of Leo Alexander. Collection of documents from Nuremberg Medical Trials (dále jen Howard Gotlieb Archival Research center, Inventory of Leo Alexander), Nr. 242, Box 57 (Envelope marked Eu- thanasia), sdělení ředitele psychiatrického ústavu v Eglfing–Haaru u Mnichova Dr. H. Pfanmüllera z 28. 4. 1941 Dr. Rosenburgovi z Frank- furtu nad Mohanem ohledně přesunu pacienta Alberta Tillmanna (nar. 1886). 59 Tamtéž, informace ředitele ústavu v Eglfing–Haaru Dr. H. Pfanmüllera říšskému ministerstvu vnitra o překládání pacientů z 11. 1. 1941. 60 Tamtéž, sdělení ústavu v Eglfing–Haaru starostovi obce v Deidesheimu o transportu židovských pacientů z 20. 9. 1940. 61 KLEE, Ernst (ed.): Dokumente zur „Euthanasie“. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main 1985, s. 141–142. 62 GREVE, Michael: Die organisierte Vernichtung „lebensunwerten Lebens“ im Rahmen der „Aktion T4“. Centaurus-Verlagsgesellschaft, Pfaffen­ weiler 1998, s. 48.

50 2016/02 paměť a dějiny

PD_02_2016.indb 50 29.06.16 16:18 Slib mlčenlivosti o zabíjení

váni pro tzv. vědecké účely. Po skon- čení uvedené přijímací procedury byli udušeni oxidem uhelnatým v plynové komoře maskované jako koupelna. Ve všech likvidačních ústavech měl uvedený proces příjmu a zabití paci- entů víceméně stejný průběh. Většina pacientů údajně přijala vysvětlení, že budou pouze ospr- chováni. V řadě poválečných výpo- vědí personál likvidačních ústavů často uváděl na svoji obhajobu, že vše probíhalo klidně a s rutinou. Ve skutečnosti ale řada obětí tušila, že něco není v pořádku. Pro uklidnění jim proto byly podávány léky. Často muselo být použito i násilí. Mnoh- dy k jejich oklamání nestačilo ani to, že personál ústavu byl oblečen v bílém jako lékaři. Na konci celého procesu byly oběti podle velikosti plynových komor v počtu 20 až 60 osob odvedeny do údajné koupelny, Personál SS v táboře v Bełżecu. Druhý zleva v první řadě pravděpodobně Reinhold Feix. jejíž dveře byly opatřeny kukátkem, Foto: StA München aby personál mohl pozorovat jejich umírání. Ve vedlejší místnosti byl otočením kohoutu na ocelové lahvi tem. Lahve s plynem stály v ohrádce, byly označeným tělům odebrány zla- lékařem nebo jeho zástupcem64 puš- hned vedle plynové komory. Kohout se té zuby a můstky a některá těla byla těn potrubím do plynové komory oxid obsluhoval mimo ohrádku. Potom se lé- pitvána. Poté se spálila v krematoriu. uhelnatý a s pomocí tlakoměru byla kař odebral ke kukátku, hleděl dovnitř Zbylé kosti byly rozemlety ve speci- naměřena jeho potřebná koncentra- komory a ujišťoval se, zda jsou všichni álním kostním mlýnku. Popel obětí ce. Obvykle býval kohout otevřen asi nemocní mrtví. Čekalo se potom asi ještě se plnil do uren. Příbuzní zabitých deset minut. Zhruba po pěti minutách 20 minut a pak byl plyn z plynové komo- pacientů tak sice mohli urnu obdržet, byly oběti v bezvědomí a po deseti ry odčerpán. Krátce nato jsme vytáhli popel v ní však pocházel z jedné vel- minutách zemřely. Po vytažení mrtvol mrtvoly z komory, aby mohly být spá- ké hromady.67 V některých ústavech, byla místnost během jedné až dvou leny. […] Všichni zabití pacienti měli na jako například v Hartheimu, se popel hodin vyvětrána.65 šíji razítko, které pro nás jako spalovače sypal v noci do řeky, v tomto případě Emil Hackel, rodák ze Srbské Kame- mrtvol nemělo žádný význam. Museli do Dunaje.68 nice na Děčínsku a spalovač mrtvol jsme dávat pozor jen na to, zda měli na Z výše uvedeného je zřejmé, že ze saského Sonnensteinu, popsal prsou značku. To bylo znamení proto, spalovači mrtvol (úředně označovaní průběh zabíjení následovně: Krátce že takto označení mají zlaté zuby.66 Po jako tzv. dezinfektoři), k nimž patři- nato přišel lékař dolů a otočil kohou- vytažení mrtvol z plynové komory la i většina pachatelů ze severních

63 Označení pacientů nesjpíše sloužilo jako úřední doklad úmrtí, případně pro pozdější písemnou komunikaci s rodinnými příslušníky obětí a úřady. WESSELS, Anette Hiz – FUCHS, Petra – HOHENDORF, Gerrit – ROTZOLL, Maike: Zur bürokratischen Abwicklung eines Massenmords–die nationalsozialistische „Euthanasie“–aktion im Spiegel neuer Dokumente. Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, 2005, roč. 53, Nr. 1, s. 91n. 64 Otočit kohoutem na ocelové lahvi s oxidem uhelnatým byli sice oprávněni pouze jmenovitě určení a A. Hitlerem autorizovaní lékaři, často tak ale činili i jiní zaměstnanci ústavu. FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid, s. 168. 65 Celý proces od přijetí pacientů do jejich zabití je podrobně popsán a analyzován např. tamtéž, s. 164–169. 66 HHStAW, f. Abt. 631a, Archivnummer 1679, Dokumentensammlung Euthanasie Gu–Haf, výpověď E. Hackela, 3. 3. 1961 Frankfurt am Main, s. 3. 67 FRIEDLANDER, Henry: Der Weg zum NS–Genozid, s. 171. 68 Tamtéž, s. 160.

paměť a dějiny 2016/02 51

PD_02_2016.indb 51 29.06.16 16:18 studie a články

Kamm měl jako dozorce v Bełżecu a Sobibóru různé úkoly, dohlížel na třídění oblečení a osobních věcí obětí a měl také dozor nad tzv. lesním ko- mandem židovských vězňů (pracovní komando používané pro práci v lese mimo vlastní území tábora). Gustav Münzberger byl nasazen jako dozorce v Sobibóru a v Treblince. V Treblince měl kromě dohledu nad svlékáním židovských žen před jejich odchodem do plynových komor dozor nad jejich fungováním a velel židovskému ko- mandu nosičů mrtvol. Tento rodák z Novosedlic v severních Čechách byl říšským vůdcem SS Heinrichem Him­ mlerem označen za jednoho z nejza- sloužilejších členů Akce Reinhardt.70 Wenzel Rewald se údajně podílel na stavbě sobibórského tábora a jako dozorce zde dohlížel na svlékání ži- dovských obětí před jejich odchodem do plynových komor. Karl Schiffner Personál Einsatz R v Terstu. Třetí zleva Karl Schiffner. Foto: StA München byl dozorcem v Bełżecu, Sobibóru a Treblince, kde kromě dohledu na tzv. lesní komando židovských vězňů Čech, měli po příchodu do vyhlazo- Münzberger (Sobibór, Treblinka), Karl plnil i další úkoly. vacích táborů Akce Reinhardt vy- Schiffner (Bełżec, Sobibór, Treblinka) Po ukončení Akce Reinhardt na vinutý psychologický profil vrahů, a Wenzel Rewald (Sobibór). U Rein- podzim 1943 byli v rámci tzv. Zvlášt- otupělých vůči lidskému utrpení. holda Feixe je doloženo, že cvičil ního oddělení R nasazeni v letech Z jejich působení ve vyhlazovacích ukrajinský dozorčí personál pro 1943–1945 v severní Itálii v Operační táborech v Polsku v letech 1942–1943 vyhlazovací tábory ve výcvikovém zóně Jaderské pobřeží Rudolf Kamm navíc jasně vyplývá, že u řady z nich táboře v Trawnikách, působil jako do- (Fiume), Gustav Münzberger (Udine, se zřetelně projevovaly rysy psycho- zorce v Bełżecu a v roce 1943 se stal Terst) a Karl Schiffner (Terst). Zde patologického jednání. Poválečné velitelem pracovního tábora v polské měli společně s dalšími příslušníky svědecké výpovědi pachatelů zloči- Budzyńi v lublinském distriktu. Byl programu „eutanazie“ a Akce Rein- nů šoa i těch, kteří měli to štěstí, že znám svojí surovou povahou a brutál- hardt za úkol pronásledování a zatý- přežili vyhlazovací tábory, umožňují ními zločiny, které s oblibou páchal kání Židů, zabavování jejich majetku, podrobněji rekonstruovat masové i na malých dětech.69 Fritz Jirmann vypravování transportů vězňů, různé zločiny i motivace a pohnutky těch, se jako dozorce v Bełżecu podílel na policejní úkoly a boj s partyzány.71 Při kteří je spáchali. odbavování přijíždějících transportů této činnosti v sobě nezapřeli praxi Ze severočeské skupiny působili a zabíjel osoby neschopné dojít do ply- vrahů tělesně a duševně postižených, v letech 1942–1943 ve vyhlazovacích nových komor střelbou v tzv. Lazare- kterou neopustili ani v severní Itálii. táborech Reinhold Feix (Bełżec, jako tu, jámě určené k popravám. V březnu Celé období jejich působení v okupo- jediný nebyl zaměstnancem Nadace), 1943 byl nejspíše omylem zastřelen vaném Polsku i v severní Itálii v letech Fritz Jirmann (Bełżec, Sobibór), Ru- v Bełżecu při pronásledování uprchlé- 1942–1945 bylo spojeno s pácháním dolf Kamm (Bełżec, Sobibór), Gustav ho ukrajinského strážného. Rudolf různých zločinů.

69 Viz např. The National Archives (Kew), WO (War Office) 309/374, Výpověď Ilse Domke, Bergen, 1. 5. 1945. 70 KLEE, Ernst: „Euthanasie“ im Dritten Reich. Die „Vernichtung lebensunwerten Lebens“. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main 2010, s. 578. 71 K působení severočeské skupiny pachatelů v Akci Reinhardt v letech 1941/42–43 a v severní Itálii 1943–1945 viz např. BArch Ludwigs- burg, f. B 162, Treblinka, Nr. 3817–3148; tamtéž, f. B 162, Sobibor, Nr. 4425-4440; tamtéž, f. B 162, Allers Dietrich, Triest–San Sabba– Oberitalien (Fortsetzung des T4–Programms), Nr. 6645–6648.

52 2016/02 paměť a dějiny

PD_02_2016.indb 52 29.06.16 16:18 Slib mlčenlivosti o zabíjení

Ze skupiny dvanácti pachatelů zatčení v první polovině 60. let bez bádání o pachatelích nacistických německé národnosti ze severních potíží začlenit do normálního života. zločinů jako takové. Výjimku před- Čech jsou zatím známy poválečné stavují příspěvky k historii působení osudy u pěti z nich. Emil Hackel ne- Závěr německých bezpečnostních složek byl po roce 1945 trestně stíhán a žil a jejich představitelů v protektorátu73 a pracoval jako řidič v Unsingenu Další osudy dvanácti členů severo- a speciálně příspěvky k působení ně- v Hesensku. Rudolf Kamm se v letech české skupiny pachatelů zločinů meckých bezpečnostních, armádních 1945–1946 nacházel v americkém „eutanazie“ a šoa, stejně jako skupi- a politických představitelů spojených zajateckém táboře v bavorském Bad ny z jižních Čech, jsou nadále před- s nacistickým „konečným řešením Aiblingenu a jeho další osudy nejsou mětem výzkumu. Jejich obsáhlejší židovské otázky“ v protektorátu známy. Gustav Münzberger žil po vál- zpracování, na kterém autor studie a fungováním židovského ghetta v Te- ce v obci Unterammergau v Bavorsku pracuje, bude jedním z mála větších rezíně a věznice pražského Gestapa a pracoval jako truhlář. V druhém příspěvků k dosud zanedbávanému v Malé pevnosti Terezín.74 Jejich ne- treblinském procesu před Zemským studiu aktivního zapojení Němců dostatkem je, že až na výjimky nejsou soudem v Düsseldorfu byl v roce z českých zemí do vyhlazovacích zasazeny do širšího metodologického 1965 odsouzen k dvanácti rokům programů nacistické Třetí říše. Toto rámce zahraničního bádání o pacha- odnětí svobody za společnou vraždu téma patří stejně jako téma podílu telích nacistických zločinů a mají nejméně 300 000 osob, vraždu 139 českých Němců na dalších nacionál- převážně faktografický charakter. osob v nejméně 35 případech a pokus něsocialistických zločinech k těm, První domácí historické monografie o vraždu. V roce 1971 byl propuštěn která stojí i dnes spíše stranou bada- překračující toto omezení byly publi- z vězení za dobré chování a zemřel telského zájmu. A to i přesto, že v sou- kovány až po roce 2010. Práce zamě- 23. března 1977 v bavorském Gar­ časnosti je u nás i v Německu poměr- řená cíleně na řadové pachatele naci- misch-­Partenkirchenu. Wenzel Re- ně hojně rozvinuté historiografické stických zločinů spáchaných v době wald pobýval po roce 1945 ve Stutt- bádání o osudech sudetoněmeckého II. stanného práva v protektorátu byla gartu a v Ingolstadtu a v roce 1963 společenství v letech 1939–1945.72 Na publikována v roce 2012 historikem byl západoněmeckou policií prohlášen německé straně je jedním z důvodů Vojtěchem Kynclem.75 Druhá původní za nenalezitelného. Karl Schiffner žil tohoto stavu přetrvávající neochota práce, publikovaná původně německy po roce 1945 v Salcburku, byl vyslý- našich bývalých německých krajanů v roce 2013,76 kniha historičky Len- chán jako svědek, ale nikdy nebyl připomínat si problematické stránky ky Šindelářové o působení operační obžalován. Pozoruhodný je fakt, že historie z doby, kdy byly německé ob- skupiny H na Slovensku 1944/1945 pachatelé z obou skupin, kteří přežili lasti Čech a Moravy součástí nacistic- a poválečné trestní stíhání jejích válku, se dokázali v poválečné Spol- ké Třetí říše. Na české straně je důvo- příslušníků, byla publikována česky kové republice Německo až do jejich dem méně rozvinuté historiografické v roce 2015.77

72 Viz stručně např. na české straně dvanáctisvazková ediční řada UJEP v Ústí nad Labem Historie okupovaného pohraničí 1938–1945 (Editor Zdeněk Radvanovský, 1998–2006) nebo aktivity obecně prospěšné kulturně-vzdělávací a vědecké společnosti Collegium Bo- hemicum – viz http://www.collegiumbohemicum.cz (citováno k 21. 5. 2016). Na německé straně za všechny aktivity výzkumného pracoviště pro dějiny českých zemí v Mnichově Collegia Carolina – viz http://www.collegium – carolinum.de/start.html (citováno k 21. 5. 2016). 73 Viz např. Bibliografie dějin českých zemí Historického ústavu AV ČR – historická bibliografie od r. 1990 (výběrově od r. 1945) – viz http:// portaro.eu/huav/ (podle stavu k 10. 5. 2016) – po zadání příslušného tematického hesla (např. Gestapo etc.) pro vyhledání bibliogra- fických záznamů. 74 Viz příspěvky ve vědecké ročence o dějinách nacistického „konečného řešení židovské otázky“ v českých zemích, o úloze Terezína a osudech jeho vězňů Terezínské studie a dokumenty (viz např. ročníky 1997, 2002 a 2003: http://www.terezinstudies.cz/publications/ terezin– studies– documents/terezin– studies– documents.html, citováno k 21. 5. 2016) a ve Sborníku Památníku Terezín Terezínské listy (ročníky 1995–2013: http://www.pamatnik– terezin.cz/cz/historie– sbirky– a– vyzkum/terezinske– listy, citováno k 21. 5. 2016). 75 KYNCL, Vojtěch: Bez výčitek. Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha. Historický ústav AV ČR, Praha 2012. 76 ŠINDELÁŘOVÁ, Lenka: Finale der Vernichtung. Die Einsatzgruppe H in der Slowakei 1944/1945. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2013. 77 TÁŽ: Einsatzgruppe H. Působení operační skupiny H na Slovensku 1944/1945 a poválečné trestní stíhání jejích příslušníků. Academia, Praha 2015.

paměť a dějiny 2016/02 53

PD_02_2016.indb 53 29.06.16 16:18