SEVERSKÁ HOSPODÁ ŘSKÁ SPOLUPRÁCE (1947-1957)

Podobn ě jako ve zbytku Evropy se i severské státy musely vypo řádat s následky druhé sv ětové války. Ta také p řerušila předešlé debaty o další spolupráci mezi severskými státy, p řesto si m ůžeme dovolit říci, že p řisp ěla k posílení ur čité severské sounáležitosti. Všechny zem ě si také uv ědomovaly, že se nachází ve velmi složitém období, proto se stávala spolupráce aktuáln ější více, než d říve. F. Wendt považuje v této souvislosti druhou sv ětovou válku za rozhodující impulz pro pokra čování a prohlubování dosavadní spolupráce a to p ředevším ve dvou sm ěrech: spole čná obrana a spole čná hospodá řská spolupráce. 1 Vzhledem k tématice této studie se budeme nadále věnovat již jen hospodá řské spolupráci. Cílem vzájemné spolupráce m ělo být vytvo ření spole čných severských tarif ů pro dovoz a vývoz. Dále redukovat dovozní kvóty a tarifní omezení pro členské státy. Dalším cílem bylo prov ěř it spolupráci zam ěstnavatel ů a odbor ů v rámci severského trhu práce. A v neposlední řad ě cht ěli koordinovat spole čnou vn ější obchodní politiku. Vzájemná jednání se probíhala s menším či v ětším úsp ěchem až do konce 50. let, kdy byly nahrazeny jednáním o celoevropské zón ě volného obchodu (1958). Konec jednání přinesl až vstup zemí do EFTA (1960). K návratu tématiky severské hospodá řské spolupráce došlo až po roce 1967 v souvislosti plánem NORDEK. Cílem p řísp ěvku by m ělo být p řiblížení problematických bod ů modelu severské hospodá řské spolupráce a odhalení p říčin, jež vedly ve svém d ůsledku ke „krachu“ plán ů na vytvo ření spole čné severské celní a hospodá řské unie. Nejd říve se ale zastavíme u p řístup ů, skrze které lze na problematiku severské spolupráce nahlížet.

Přístupy k problematice severské hospodá řské spolupráce

Pokud se zam ěř íme na otázku u severské spolupráce a integrace, tak se nám brzy ukáže fakt, že hraje obecn ě zajímavou roli v celoevropských snahách o sjednocení. Do tohoto projektu se zapojovaly vždy výlu čně severské zem ě, které dávaly obecn ě p řednost mezivládní spolupráci, p řed nadnárodní integrací. V případ ě severské spolupráce a integrace, více než ve zbytku Evropy, má svou nezastupitelnou úlohu pov ědomí severské vzájemnosti, jež často

1 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . 1959, s. 37.

1 pomáhalo p řekonávat ekonomické, strukturální a politické odlišnosti, či hospodá řskou sílu jednotlivých zemí. V tomto sm ěru nám vyvstávají t ři možné ideové varianty, na nichž mohla vznikat severská hospodá řská spolupráce a integrace. První z nich bychom mohly nazvat ideologií nordismu . Tento p řístup p ředpokládá, že severské zem ě sdílejí spole čné hodnoty, d ědictví a jsou spojeny spole čnou minulostí. 2 Druhou z variant bychom mohli nazvat politický pragmatismus .3 V tomto p řípad ě se jedná více mén ě o využití tématu severské spolupráce, jako politického nástroje pro posílení vlastní pozice na vnitropolitické nebo mezinárodní scén ě 4. Posledním z možných impulz ů jsou čist ě hospodá řské d ůvody , ty také mnohdy byly hlavním podn ětem k zahájení severské spolupráce. 5 Z ůstává tedy jen otázkou, jaké d ůvody z výše jmenovaných p řevažovaly? Jednalo se o severskou vzájemnost, politický kalkul nebo ekonomickou nutnost?

Jednání o hospodá řské spolupráci

Idea hospodá řské spolupráce sahá až do poloviny 19. století. Již tehdy, stejn ě jako ve 40. letech 20. století, tak i dnes se prosazovala myšlenka, že malé zem ě jako je Norsko, Dánsko nebo Švédsko nedisponují dostate čně velkým trhem, který by jim zaru čil odpovídající odbyt a rozvoj obchodu. Avšak p ři propojení trh ů t ěchto t ří zemí (p řípadn ě i Finska a Islandu) se otevírají mnohem lepší možnosti pro uplatn ění domácích producent ů a zárove ň se zlepšuje

2 Mezi zastánce myšlenky severské vzájemnosti a pot řeby ekonomické integrace a spolupráce severských zemí se dá částe čně za řadit dánský autor Frantz Wendt, který tvrdí, že zde hraje d ůležitou roli ur čitý pocit sounáležitosti a solidarity. V tomto sm ěru je nutné upozo ňuje na d ůležitou roli Severské rady, která ekonomickou spolupráci mezi svými členy podporovala. Podrobn ěji: WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979.; WENDT, Franzt: Nordisk samarbeide gennem hundere år . In: WENDT, Franzt (ed): Nordisk samarbeide . Købehavn 1954.; WENDT, Franzt: The Nordic Ciuncil and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959. 3 Bo Stråth ve své knize Nordic Industry and Nordic Economic Cooperation zastává pozici spíše politického pragmatismu. Podle n ěj m ěly d ůležitou úlohu p ři vyjednávání o celní unii v 50. letech politické zájmy. Ty m ěly být p ředur čené snahou získat lepší vyjednávací pozici pro Skandinávii v rozhovorech o vytvo ření Evropské zóny volného obchodu. Proto uvádí, že je nutné, aby se na tento problém nahlíželo spíše z evropského, než pouze ze severského kontextu. Podrobn ěji: STR ǺTH, Bo: Nordic Industry and Nordic Economic Cooperation . Stockholm 1978. 4 Mezinárodní scénou je v tomto p řípad ě mín ěn p ředevším okruh severských zemí ( členové Severské rady Dánsko, Finsko, Island a Švédsko) a v sou časnosti by se dalo také okrajov ě hovo řit i o pobaltských republikách. 5 Lasse Sonne uvádí, že severské státy byly v 50.-70. závislé i na trzích a zdrojích, které se nacházely mimo ES. Tato závislost je pak mohla vést k větší hospodá řské spolupráci a postupné integraci. Podobné stanovisko zastává i norský historik Hans Otto Frøland. Podrobn ěji: FRØLAND, Hans Otto: The Political Economy of Norway's Policy towards European Integration, 1948-73 . On-line verze: (http://www.arena.uio.no/events/papers/norway48-73.pdf).; SONNE, Lasse: NORDEK. A Plan for Increased Nordic Economic Co-operation and Integration 1968-1970 . Vaasa 2007.

2 i jejich konkurenceschopnost, která jim pom ůže se lépe uplatnit na mnohem v ětších zahrani čních trzích, jako je N ěmecko, Velká Británie, Francie či USA. Tyto plány se od 19. století výrazn ěji neprom ěnily. Prvním krokem na cest ě k vytvo ření spole čného trhu m ělo být odstran ění tarifních p řekážek, a postupné vytvo ření celní unie. Na rozdíl od 20. století se d říve skandinávské státy soust ředily více na harmonizaci měr, vah a propojení m ěnového systému ve všech severských zemích, než na jednotná cla. Po válce se vzájemná spolupráce ale ubírala již jiným sm ěrem. Během války se podobn ě jako v celé Evrop ě i ve Skandinávii objevovaly r ůzné návrhy na regionální nebo celoevropskou spolupráci. Nej čast ěji se vyskytovaly v Dánsku a ve Švédsku, kde m ěly i nejv ětší podporu mezi ve řejností. 6 Podle t ěchto plán ů byla idea hospodá řské spolupráce postavena prakticky na stejných základech, jak navrhoval Viggo Rothen 7 již p řed 100 lety nebo C. F. Tietgenem 8 o čty řicet let pozd ěji. V povále čném období se stala otázka severské hospodá řské spolupráce mnohem aktuáln ější než d říve a m ěla také větší politickou podporu, než p ředcházející návrhy. Velké pr ůmyslové zem ě od t ěch dob navíc získaly výraznou ekonomickou a technologickou p řevahu, která n ěkolikanásobn ě zvýšila jejich konkurenceschopnost ve vztahu k malým zemím. Také proto se severské zem ě snažily o hospodá řskou spolupráci, což bylo n ěco, v čem doposud nikdy neusp ěly.

Spole čný skandinávský výbor pro hospodá řskou spolupráci

Konec druhé sv ětové války znamenal p řelom nejen v širší mezinárodní a evropské spolupráci, dopad m ěl samoz řejm ě i na severskou spolupráci. V severní Evrop ě se rozvíjely ideje vzájemné spolupráce a integrace, podobn ě jako v Bneluxu, či západní Evrop ě. P řesto je jen velice obtížné prokázat p římý vliv severské pospolitosti 9 na po čátky hospodá řské spolupráce. Prokazatelný vliv m ěl ale Marshall ův plán.

6 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 97. 7 Viggo Rothe (1814-1891) byl dánský ú ředník, ředitel železnic a politik. Stal se také spoluzakladatelem hospodá řských studií na koda ňské univerzit ě. 8 Carl Frederik Tietgen (1829-1901) významný dánský finan čník a pr ůmyslník, který ve své dob ě pat řil mezi nejp ředn ější p ředstavitele nejen dánského, ale i evropského finan čního a pr ůmyslového sektoru. Byl zakladatelem mnoha spole čností, které existují do sou časnosti, jako nap říklad: B&W (dnešní MAN B&W Diesel) nebo KTAS (dnešní TDC - Tele- Communications). 9

3

Dne 5. června 1947 došlo k vyhlášení Marshallova plánu, který m ěl pomoci s rekonstrukcí válkou poni čené Evropy. 10 V návaznosti na to se 9. července sešli minist ři zahrani čních v ěcí Dánska, Islandu, Norska a Švédska, p ři této p říležitosti navrhl norský ministr vytvo ření speciální platformy, na jejímž základ ě by se daly posoudit možnosti hospodá řské spolupráce ve Skandinávii. Finsko se t ěchto rozhovor ů neú častnilo, zejména kv ůli tlaku ze strany SSSR. 11 Na dalším setkání ministr ů zahrani čních v ěcí, konaném mezi 27.-28. srpnem 1947, se debatovalo o konkrétních možnostech spolupráce. Výsledkem jednání se stal Spole čný skandinávský výbor pro hospodá řskou spolupráci. 12 K jeho vytvo ření došlo na jednání v Oslo, které probíhalo ve dnech 23.-24. února 1948. Výbor se m ěl skládat ze t ří zástupc ů z každé zem ě, v ětšinou vysokých státních ú ředník ů.13 Jeho prvním úkolem se stalo vypracování studie proveditelnosti spole čných skandinávských tarif ů, jako základ pro budování spole čné celní unie. Cílem vzájemné spolupráce m ělo tedy být vytvo ření spole čných severských tarif ů pro dovoz a vývoz. Dále redukovat dovozní kvóty a tarifní omezení pro členské státy. Dalším bodem bylo prov ěř it spolupráci zam ěstnavatel ů a odbor ů v rámci severského trhu práce. A v neposlední řad ě cht ěli koordinovat spole čnou vn ější obchodní politiku. 14

UNISCAN

Ješt ě p řed dokon čením zprávy o možnostech vybudování a dopadech celení unie na Skandinávii, jako celek, iniciovala Velká Británie v roce 1949 vznik britsko-skandinávského hospodá řského fóra UNISCAN. 15 UNISCAN se m ěl stát dalším možným prost ředkem, pro získání financí od USA. Nakonec se ale stal neformálním fórem pro diskuzi ekonomických

10 The "Marshall Plan" speech at Harvard University, 5 June 1947 . On-line verze: (http://www.oecd.org/document/10/0,3343,en_2649_201185_1876938_1_1_1_1,00.html). 11 HANSEN, Svein Olav: Drømmen om Norden. Den Norske Freningen Norden og det nordiske samarbeidet 1919-1994 . Oslo 1994, s. 142-143. 12 Felles nordisk komité for økonomisk samarbeid (Joint Scandinavian Committee for Economic Cooperation), ten byl v říjnu 1954 nahrazen Nordisk komité for økonomisk samarbeid (Nordic Economic Cooperation Committee). 13 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 115, 125.; SOLEM, Erik: The Nordic Council and Scandinavian Integration . New Yor/London 1977, s. 66-67.; WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 98. 14 SONNE, Lasse: NORDEK. A Plan for Increased Nordic Economic Co-operation and Integration 1968-1970 . Vaasa 2007, s. 31-32. 15 Jednání o UNISCANu probíhala ve stejné dob ě, jako debaty mezi Francií, Beneluxem a Itálií o propojení celních unií Beneluxu a Francouzko-italskou celní unií (FINEBEL).

4 dopad ů studené války a dalších d ůležitých evropských hospodá řských záležitostí. 16 UNISCAN také p řisp ěl k posílení kontakt ů mezi Skandinávii, Rakouskem a Švýcarskem. 17 Finance od USA však nebyly jediným d ůvodem pro pokra čující rozhovory o severské spolupráci. Za jeden z hnacích motor ů diskuzí o spolupráci lze považovat i obecnou snahu o modernizaci a specializaci pr ůmyslového sektoru v skandinávských zemích.

Zpráva výboru a norské obavy

V lednu 1950 p ředložil výbor provizorní zprávu, ve které zmi ňoval, že odbourání cel mezi severskými státy by m ělo pozitivní dopad na hospodá řství členských stát ů. Výhody m ěly plynout p ředevším z velikosti trhu, který by umož ňoval lepší možnosti specializace a racionalizace výroby, a také zlepšoval konkurenceschopnost producent ů, což rozd ělené malé severské trhy nenabízely. Komitét dále poukazoval na fakt, že by vytvo ření severské celní unie bylo zcela kompatibilní s plány na obnovu válkou poni čené Evropy. 18 Nicmén ě i p řes všechna doporu čení a celkové kladné stanovisko výboru, nepanovala shoda mezi všemi členy výboru. Norský zástupce komitétu p řidal k záv ěrům prohlášení, že vzhledem k sou časné situaci v zemi se Norsko nebude moci p řipojit k celní unii. Odvolával se především na stav norského hospodá řství, které bylo poni čené více než u ostatních severských stát ů (snad možná s výjimkou Finska, které se ovšem jednání neú častnilo). Norsko po válce totiž v ěnovalo veškeré úsilí obnov ě své obchodní flotile, která se nacházela v naprosto katastrofálním stavu. Zem ě navíc zoufale pot řebovala p říliv zahrani čního kapitálu, proto se Norové orientovali na rekonstrukci obchodní flotily a exportního pr ůmyslového sektoru. Následkem toho byl ale domácí trh pom ěrn ě zanedbáván. Na domácím trhu byl sice norští producenti pom ěrn ě konkurenceschopní, potýkali se ale s nedostate čnou modernizací a ve srovnání se s dánským pr ůmyslem, natož se švédským, výrazn ě ztráceli svou konkurence- schopnost. 19 Nedostate čná konkurenceschopnost, poni čený pr ůmyslový sektor a obchodní flotila, to byly v kostce t ři hlavní d ůvody, pro č Norsko odmítalo vstup do celní unie. 20 Je pravdou, že by se Norsko skute čně potýkalo v po čáte čních letech s mnohem v ětšími problémy než Dánsko a

16 ARCHER, Clive; SOGNER, Ingrid: Norway, European Integration and Atlantic Security . Oslo 1998, s. 16-17. 17 SOLEM, Erik: The Nordic Council and Scandinavian Integration . New Yor/London 1977, s. 68. 18 Jednalo jednozna čně o narážku na možnost čerpat prost ředky poskytované prost řednictvím Marshallova plánu. 19 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 98-99. 20 FLØISTAND, Brit: Stortingets debatt om nordisk økonomisk samarbeid 1952-2002 . Oslo 2002, s. 11.; HANSEN, Svein Olav: Drømmen om Norden. Den Norske Freningen Norden og det nordiske samarbeidet 1919-1994 . Oslo 1994, s. 143.

5

Švédsko. Z tohoto pohledu by byly p řínosy mnohem menší, než p řípadné komplikace. Avšak na vzdory norským námitkám se dánský, islandský ani švédský zástupce komitétu necht ěli vzdát myšlenky na spole čný trh a celní unii a nep řipoušt ěli, že by možné problémy s celní unií mohly p řevážit nad jejím p řínosem. 21 Na druhou stranu výbor také p řipustil, ur čitou oprávn ěnost norských námitek a v záv ěre čné zpráv ě uvedl, že vzhledem k závažným problém ům v otázce norského členství není v sou časné dob ě možné vybudovat celní unii, na které by se podílely všechny čty ři zem ě. Díky tomu se rozhovory o vybudování celní unie, potažmo spole čného trhu na n ějakou dobu zablokovaly. P řesto, že p ůvodní plány na hospodá řskou spolupráci zkrachovaly díky odmítavému postoji Norska, tak to byla práv ě tato zem ě, na základ ě jejíž iniciativy byl komitét po neúsp ěšných jednáních v 50. letech požádán, aby prozkoumal možnosti zrušení tarif ů ve speciálních kategoriích pr ůmyslového sektoru. Tuto žádost p ředložila norská vláda poprvé na meziparlamentním setkání Dánska, Islandu, Norska a Švédska 3. prosince 1951. 22 Komitét zkoumal tuto otázku b ěhem prvního zasedání Severské rady v Kodani v roce 1953. Na tomto zasedání byl v podstat ě pouze oficiáln ě pov ěř en všemi členskými státy k vypracování zprávy do srpna 1954. Norsko se již od po čátk ů severské hospodá řské spolupráce potýkalo nutností se rozhodovat mezi ochraná řskou politikou, s cílem zajistit si maximální sob ěsta čnost a nezávislost na ostatních zemích, a potencionálním slibným hospodá řským r ůstem, jež by ale zvyšoval norskou závislost na okolních trzích. Naproti tomu se Norsko vydalo spíše cestou vyšších celních bariér a státních zásah ů do hospodá řství, jež nakonec vedly i k dalším problém ům p ři debatách o severské hospodá řské spolupráci. Pokud jde o ideovou dimenzi severské spolupráce, jako kooperace zemí s podobnou historií, jazykem i kulturou, tak se jednalo o bezproblémovou záležitost, která se setkávala s vysokou podporou nejen mezi politickými p ředstaviteli jednotlivých zemí ale i mezi ve řejností. 23

21 WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 58-59. 22 FLØISTAND, Brit: Stortingets debatt om nordisk økonomisk samarbeid 1952-2002 . Oslo 2002, s. 11. 23 Pro p řesné vyjád ření míry podpory neexistují vhodné výsledky ve řejného mín ění. Avšak mezi autory, zabývající se severskou spoluprácí figurují tato prohlášení jako neoddiskutovatelná fakta, která jsou sou částí ur čité severské identity a spole čné kultury. Srovnání: ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 3-25.; BRAMSNÆS, C. V.: Nordisk økonomisk samarbejde . In: WENDT, Franzt (ed): Nordisk samarbejde . Købehavn 1954, s. 76-77.; FLØISTAND, Brit: Stortingets debatt om nordisk økonomisk samarbeid 1952-2002 . Oslo 2002, s. 11-12.; HANSEN, Svein Olav: Drømmen om Norden. Den Norske Freningen Norden og det nordiske samarbeidet 1919-1994 . Oslo 1994, s. 7-8.; HILSON, Mary: The Nordic Model: Scandinavia since 1945 . London 2008, s. 11-24.; SOLEM, Erik: The Nordic Council and Scandinavian Integration . New Yor/London 1977, s. 1-18.; SONNE, Lasse: NORDEK. A Plan for Increased Nordic Economic Co-operation and Integration 1968-1970 . Vaasa 2007, s. 7-8.; WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 3-4, 12-13.

6

Vznik Severské rady

Zdaleka nejv ětším úsp ěchem severské spolupráce byla a je Severská rada, založená v roce 1952. Rada se skládá ze zástupc ů parlamentu a vlád p ěti severských stát ů a jejím účelem bylo p ředevším koordinovat kroky všech člen ů. Samotná myšlenka vytvo ření spole čného severského parlamentního výboru nebyla zdaleka nová, ale vyskytla se již v mezivále čném období. V říjnu 1938 p ředložil dánský ministr zahrani čí P. Munch 24 na setkání vlády návrh na vytvo ření stálého orgánu, který by severským zemím zajistil lepší spolupráci, plánování a koordinaci krok ů p ři prosazování spole čných zájm ů.25 Tento orgán se m ěl skládat ze zástupc ů předsed ů vlád a ministr ů zahrani čních v ěcí Dánska, Finska, Norska, Švédska a p ředsedy vlády Islandu, 26 stejn ě jako ze zástupc ů národních parlament ů. Podle návrhu m ělo docházet k pravidelným setkáním čty řikrát ro čně, za ú čelem debaty o možnostech další spolupráce. V návrhu se však nepo čítalo s tím, že by spole čné záv ěry byly n ějakým zp ůsobem závazné, nebo že by se o návrzích hlasovalo. 27 Jednalo se tedy opravdu pouze o formální zakotvení dosavadní praxe setkávání vrcholných p řestavitel ů severských zemí. Dánský návrh se ale tehdy nesetkal s dostate čnou podporou ve všech zemích, také proto nebyl realizován. B ěhem druhé sv ětové války se diskuze na toto téma rozvíjely především v Dánsku a Švédsku. Po skon čení války se ale diskuze o možném vytvo ření spole čného severského orgánu odehrávala p ředevším mezi dánskou ve řejností a touto otázkou se zabýval i dánský Rigstag 28 . Po čáte čním impulzem, který vyvolal pot řebu vytvo řit oficiální orgán, který by zahrnoval zástupce vlád i delegáty parlament ů, byly debaty o spole čné severské obran ě, kterých ne ú častnili pouze p ředsedové vlád a minist ři, ale i zástupci parlament ů.29 V této dob ě nedošlo sice ješt ě k vytvo ření žádné formální instituce, ale k dohod ě o po řádání pravidelných setkávání zástupc ů parlament ů, kte ří by mohli se svými

24 Celým jménem Peter Rochegune Munch (1870-1948), dánský historik a politik, p řední p ředstavitel Radikale a dlouhodobý člen Landstingu (horní komora dánského Folketingu v letech 1849-1953). V letech 1929- 1940 p ůsobil jako ministr zahrani čních v ěcí. Zdroj: WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 102. 25 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 102. 26 Island v této dob ě doposud sdílel spole čnou zahrani ční politiku s Dánskem, proto byl zastupován pouze přesedou vlády. 27 WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 17. 28 Rigstag byl dolní komorou dánského Folketingu v letech 1849-1953. 29 WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 17.

7 kolegy z ostatních severských zemí diskutovat možné zp ůsoby, jak čelit sou časným povále čným problém ům, se kterými se potýkala celá Skandinávie.

1949 se všechny severské zem ě, staly členy Rady Evropy, 30 samoz řejm ě s výjimkou Finska, kterému to nedovolovalo jeho postavení v závislosti na SSSR. Práv ě na poli Evropské Rady docházelo ke stále užší spolupráci mezi severskými státy, za ú čelem prosazovat specifické pot řeby jejich zemí. Od tohoto momentu již vše nevyhnuteln ě sm ěř ovalo k vytvo ření zastupitelského orgánu, jenž by zahrnoval všechny severské státy. Iniciativy se op ět ujalo Dánsko a na dvacátém osmém setkání delegát ů Severské meziparlamentní unie ve Stockholmu v srpnu 1951. Unie se m ěla podle návrhu prom ěnit v orgán volených reprezentant ů parlament ů, kte ří se m ěli spole čně se členy vlád pravideln ě setkávat za ú čelem konzultací v otázce severské spolupráce. Návrh byl schválen zástupci Dánska, Islandu, Norska a Švédska. Delegáti Finska odmítli návrh s od ůvodn ěním, že v sou časnosti není vhodná situace, aby se Finsko podílelo na vytvo ření Rady. 31 Přesto, že se Finsko nepodílelo na tvorb ě Severské rady a nebylo ani jejím členem, tak mělo zvláštní neformální status člena. Finští zástupci m ěli p řístup k dokument ům, mohli se vyjad řovat k jednotlivým problém ům a byly s nimi konzultovány další možné kroky severské spolupráce. Nem ěli ale hlasovací právo ani žádný oficiální statut. 32 B ěhem let 1953-1955, za čala ve Finsku sílit pot řeba se více zapojit do severské spolupráce. V říjnu 1955 dostala vláda oficiální mandát od Eduskunty 33 k žádosti o p řidružení k severské rad ě. Všechny čty ři členské státy poté návrh p řijaly, čímž se Finsko stalo oficiálním členem Severské Rady. 34 Rada se m ěla skládat z volených člen ů národních parlament ů. Výb ěr kandidát ů m ěl být takový, aby reprezentoval r ůzné politické názory dané zem ě. Zp ůsob volby t ěchto kandidát ů byl ponechán na každé zemi, s tím, že musel spl ňovat podmínku a zastoupení rozdílných politických názor ů. Do severské rady m ělo být zvoleno 16 zástupc ů z Eduskunty,

30 Rada Evropy je mezivládní organizace, která byla založena 5. kv ětna 1949 Londýnskou smlouvou (Treaty of London), kterou podepsalo deset stát ů: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie a hlavním cílem Rady Evropy je dodnes dosažení v ětší jednoty člen ů. V sou časnosti sdružuje 47 člen ů. Zdroj: Council of Europe - http://www.coe.int/. 31 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 15- 17, 20-22.; SOLEM, Erik: The Nordic Council and Scandinavian Integration . New Yor/London 1977, s. 40-43.; WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 17-18. 32 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 104-106. 33 Finský parlament. 34 Oficiálního p řivítání se dostalo finské delegaci na čtvrtém setkání Severské rady v Kodani 27. ledna 1956. Zdroj: 1953-1971, Finland blir med og de første fellesnordiske rettigheter innføres . On-line verze: (http://www.norden.org/no/nordisk-raad/om-nordisk-raad/nordisk-raads-historie/1953-1971).

8

Folketingu, Riksdagu a Stortingu a 5 člen ů Althingu. Dohromady se Rada skládala ze 69 volených zástupc ů národních parlament ů, p řičemž na po čet člen ů nem ěl mít vliv budoucí demografický vývoj v členských státech. Každého zasedání Rady se ú častnili také minist ři, za tímto ú čelem mohla každá vláda vyslat tolik ministr ů, kolik daný problém vyžadoval. Předsedové vlád a minist ři zahrani čních v ěcí se ú častnili každého zasedání Rady. 35

Vliv Severské rady na hospodá řskou spolupráci

Na ja ře 1954 dokon čil výbor zprávu o možnostech zrušení tarif ů ve speciálních kategoriích pr ůmyslového sektoru. Zpráva byla potom p ředstavena na druhém zasedání Severské rady v srpnu 1954. 36 Výbor se soust ředil na necelé t ři desítky odv ětví, u nichž by mohlo dojít k vytvo ření spole čného trhu. 37

Zem ědělství a spole čný trh Studie byla omezena pouze na oblast pr ůmyslových produkt ů, protože již b ěhem jednání se všechny strany shodli na tom, že do spole čného trhu nebude za člen ěno zem ědělství. 38 Snaha zabránit vytvo ření spole čného trhu i pro zem ědělské produkty byla zp ůsobena p ředevším nevhodnými klimatickými podmínkami, jež panovaly v Norsku a ve Švédsku, na rozdíl od Dánska. V obou zemích bylo zem ědělství navíc dotované, nebylo tedy orientováno na export, pouze se soust ředilo na maximální zajišt ění sob ěsta čnosti v dodávkách potravin 39 a částe čně plnilo funkci údržby krajinného rázu. 40 Spole čný trh se zem ědělskými produkty by se tak musel potýkat s mnohem v ětšími problémy než trh s pr ůmyslovými výrobky. Dánsko si také moc dob ře uv ědomovalo, že pokud by trvalo na za člen ění zem ědělských produkt ů do spole čného trhu, nem ěla by tato myšlenka žádnou šanci na

35 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 108-109. 36 Tamtéž, s. 171-173. 37 Není tajemstvím, že zpráva vznikala za úzké spolupráce s pr ůmyslovými kruhy, proto je nutné mít na pam ěti, že tak mohla spíše vyhovovat exportn ě založeným dánským a švédským producent ům. 38 Debaty o možném za člen ění zem ědělských produkt ů do spole čného trhu se táhly již od konce 40. let, avšak především díky jednozna čně odmítavému postoji Norska k zapojení této oblasti do spole čného trhu, nem ěly podobné návrhy šanci na úsp ěch. Srov. FLØISTAND, Brit: Stortingets debatt om nordisk økonomisk samarbeid 1952-2002 . Oslo 2002, s. 12-32. 39 Zajišt ění potravinové sob ěsta čnosti bylo sou částí domácí politiky všech severských zemí, navíc v této dob ě neub ěhlo ani deset let od ukon čení druhé sv ětové války a o r ůzné konflikty mezi ob ěma bloky nebyla nouze, proto není divu, že byly všechny snahy o maximální sob ěsta čnost ješt ě posilovány. 40 Krom ě již zmín ěného ú čelu hrály dotace do zem ědělství, p ředevším v Norsku, i jinou úlohu. Jednalo se o sociální rovnoprávnost, tedy dorovnávání plat ů zem ědělc ům na úrove ň d ělník ů, sou částí toho byl také boj proti vylid ňování severních, málo obydlených částí zem ě.

9

úsp ěch. 41 Za tímto tichým souhlasem Dánska se skrývala nad ěje, že i když nebude v nejbližší dob ě vytvo řen spole čný trh pro zem ědělské produkty, tak pokud bude již existovat trh pro některé pr ůmyslové výrobky, m ůže snadn ěji vzniknout i spole čný trh pro vybrané zem ědělské produkty.

Pr ůmysl a spole čný trh Dánské a švédské pr ůmyslové kruhy dlouhodob ě siln ě podporovaly myšlenku vytvo ření severského trhu pro pr ůmyslové výrobky. Ve svých plánech však často naráželi na norskou neochotu se takového projektu ú častnit, z důvodu slabé konkurenceschopnosti svých producent ů. Daným problém se zabývala i národní sdružení zam ěstnavatel ů a odbory, které na rozdíl od jasné podpory dánských a švédských koleg ů nedokázali zaujmout jasné stanovisko. Zajímavé je i to, že jednotlivé odborové organizace v Norsku vyjad řovaly obavy z nár ůstu nezam ěstnanosti, ale zast řešující odborová organice vyjád řila myšlence spole čného trhu podporu, podobn ě jako odborové organizace v Dánsku a ve Švédsku. Zmín ěné odborové organizace uvád ěly čty ři hlavní d ůvody pro č podporovat spole čný trh: 42 1. Existence krátkodobých t ěžkostí, bude v dlouhodobém hledisku mnohonásobn ě vykompenzována p řínosy spole čného trhu. 2. Existence tém ěř spole čného jazyku, úzké kulturní vazby a p ředevším všechny státy sdílejí i v ětšinu právních norem v oblasti obchodu a pracovního trhu. 3. Díky nedávno vytvo řené pasové unii 43 bude mít spole čný trh pozitivní dopad na mobilitu pracovních sil. 4. Již v sou časné dob ě je dobrá míra spolupráce mezi politickými stranami, odbory a dalšími sektory ve řejného života, proto nehrozí vznik potenciálních nedorozum ění ani v této oblasti. Na záv ěr již jen odborové organizace dodaly, že spole čný trh nebude mít negativní dopad na trh práce také proto, že již v sou časnosti existují obdobné mzdy ve všech státech pro, není nutné se tedy obávat toho, že by levn ější pracovní síla n ěkteré ze zemí konkurovala domácím

41 Požadavky na zapojení zem ědělských produkt ů byly krom ě jiného diskutovány i na úrovni skandinávských zem ědělských organizací a dánští zem ědělci souhlasili, i když neradi, že i když bude vytvořen spole čný trh, tak zem ědělské produkty budou i nadále podléhat r ůzným omezením. 42 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 166-168. 43 Podrobn ěji viz kapitola 4.3. Severská rada a další oblasti spolupráce, s. 36.

10 dělník ům. Docházelo by pouze ke zdravé pracovní mobilit ě, což by podpo řilo jeden z hlavních cíl ů všech t ří vlád, plné zam ěstnanosti. 44 Přes podporu, kterou spole čnému trhu vyjad řovaly n ěkteré organizace, nepanovala mezi členy výboru úplná shoda ohledn ě záv ěre čného doporu čení zprávy. Ze strany dánských a švédských zástupc ů se ozývala stejná doporu čení jako v roce 1950. Navíc problémy, které byly zmín ěny v poslední zpráv ě, se podle Dánska a Švédska poda řilo z větší míry p řekonat. Podobn ě jako odbory, zd ůraz ňovali p ředevším pozitivní dopad na trh práce a dále posílení konkurenceschopnosti producent ů. Samoz řejm ě p řipoušt ěli i tradi ční problémy s budováním celní unie, tedy odbourávání celních bariér a vytvoření spole čných vn ějších cel. Za tímto účelem navrhli desetileté p řechodné období, b ěhem n ěhož m ělo dojít k harmonizaci vnit řních i vn ějších cel. Sou částí záv ěre čného doporu čení byl i návrh osmi odv ětví, ve kterých by bylo možné již v prvním kroku odbourat veškerá dovozní omezení: nábytek, t ěžká chemie, barvy a laky, porcelán, k ůže a obuvnické zboží, textil, zem ědělské stroje a nakonec rozhlasové přijíma če i s příslušenstvím. 45 Zatím co dánské a švédské stanovisko bylo kladné, tak norští zástupci ve výboru byli mnohem více kriti čtí. V podstat ě poukazovaly na stejné problémy jako v roce 1950. Podle jejich názoru by z jednotného trhu Norsku plynuly pouze minimální výhody, vzhledem k tomu, že jeho nejd ůležit ější pr ůmyslové exportní komodity mají již v sou časnosti volný přístup na severské trhy. Navíc by se díky konkurenci ve zmi ňovaných oblastech mohla některá odv ětví norského pr ůmyslu dostat do závažných problém ů. Ochraná řská opat ření byla v Norsku mnohem vyšší než v Dánsku nebo ve Švédsku a pokud by vznikla celní unie, tak by byly spole čné vn ější tarifní omezení v pr ůměru mnohem menší, než jaké m ělo Norsko. V souvislosti s tím by se norští producenti museli potýkat nejen s dánskou a švédskou konkurencí, ale i s tlakem ze strany ne členských zemí. Dále norští zástupci upozor ňovali na to, že je domácí pr ůmysl nutné více chránit, protože je hendikepován, díky vyšším cenám surovin, 46 dopravní vzdáleností, 47 v ětší da ňové zát ěži a cenové kontrole n ěkterých pr ůmyslových produkt ů než u ostatních zemí. Z těchto d ůvod ů, tedy norský zástupce odmítl myšlenku spole čného trhu. 48

44 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 168. 45 Tamtéž, s. 169. 46 Ty byly zp ůsobeny nejen vyššími náklady na dopravu, ale hlavn ě vysokými cli. 47 N ěkteré podniky nebyly vždy dob ře strategicky umíst ěny a plnily p ředevším funkci zam ěstnavatele v odlehlejších regionech zem ě. T ěmto podnik ům by poté opravdu mohlo hrozit propoušt ění a následn ě by docházelo k vylid ňování t ěchto oblastí a sociálním problém ům. 48 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 126-127.

11

Poté, co se byla záv ěre čná zpráva v červnu 1954 p ředložena vládám k posouzení, tak se netrp ěliv ě čekalo p ředevším na stanovisko norské vlády. To bylo nakonec mnohem kladn ější, než stanovisko norských zástupc ů ve výboru. Vláda tak sice potvrdila podporu myšlence spole čného trhu, ale navrhovala odlišný p řístup. Navrhovala, aby se spolupráce soust ředila p ředevším na nová odv ětví, u kterých se na rozdíl od tradi ční výroby nemuseli potýkat s těžkostmi p ři snižování celních omezení. Proto norská vláda navrhla spolupráci v oblasti energetiky. 49 Podle jejich názoru se jednalo o odv ětví, které se mnohem lépe uplatní na v ětším prostoru, což by mohl poskytnout práv ě spole čný severský trh. Tento „velký plán“ na spolupráci v oblasti energetiky po čítal s tím, že by Norsko poskytlo své vodní zdroje, Dánsko a Švédsko by potom zajistili rozvodnou sí ť a kapitál pro tento projekt. Krom ě „velkého plánu“ Norové navrhovali spolupráci na poli pr ůmyslového rozvoje a inovací, 50 s cílem zajistit technickou vysp ělost a v ětší konkurenceschopnost severským producent ům. Druhé zasedání Severské rady v srpnu 1954, po řádaném v Oslu, se neslo v duchu hledání kompromisu mezi návrhem Dánska a Švédska, který zahrnoval vytvo ření severského trhu pro „stará“ i „nová“ pr ůmyslová odv ětví, a norským návrhem na spolupráci v novém velkovýrobním pr ůmyslu. Výbor nakonec dosáhl dohody na kompromisu, přesto ne jednomysln ě. P ři záv ěre čném jednání o kone čné podob ě dohody se pro vyslovili všichni zástupci Dánska i Švédska, dále t ři z pěti zástupc ů Islandu. Zástupci Norska se rozd ělili na dva stejn ě velké tábory. Osm člen ů, reprezentovaných DNA bylo pro p řijetí návrhu, ale zbývajících osm člen ů, tedy zástupc ů opozi čních stran, se stav ělo proti. Zástupci norské opozice požadovali, aby byl celý návrh nejd říve projednán na p ůdě Stortingu a teprve poté se o n ěm rozhodlo i v Severské rad ě. Tento návrh byl zamítnut pom ěrem 43:8. 51 Poté se hlasovalo o samotném návrhu: 43 člen ů bylo pro, 9 se zdrželo hlasování a 1 byl nep řítomen.52 Rada ve svém doporu čení na záv ěr ješt ě vyjád řila p řesv ědčení, že spole čný trh prosp ěje pracovnímu trhu a bude prosp ěšný nejen pro Skandinávii jako celek, ale pro každého člena. Severská rada také vyzvala vlády, aby se p řipravovaly na vytvo ření spole čného trhu pro co nejv ětší množství sektor ů. Dále se m ěli všichni členové snažit o vytvo ření spole čných tarif ů a učinit kroky, které by vedly k jejich vzájemnému odstran ění. 53 Ze strany Severské rady byl

49 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 171. 50 Tamtéž, s. 171. 51 Dva zástupci Islandu nebyli b ěhem hlasování p řítomni. 52 Zde je nutné poukázat na to, že i když se norští a islandští zástupci stav ěli proti návrhu, tak se pouze zdrželi hlasování, ale proti samotnému návrhu nehlasovali. 53 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 128-130.

12 také vyvíjen tlak na co nejrychlejší jednání vlád členských zemí. Asi nejbedliv ěji bylo sledováno Norsko, které zde zastávalo roli tzv. „troublemakera“. Na základ ě výsledk ů jednání Severské rady m ěli nyní p řevzít hlavní iniciativu vlády, které dostaly za úkol se postarat o co nejrychlejší p řípravu na vytvo ření spole čného trhu. Aby nedocházelo k nedorozum ěním nebo k ukvapenému jednání n ěkterých vlád, navrhla švédská strana setkání všech p ředsed ů vlád. To prob ěhlo ve dnech 30.-31. října 1954 v Harpsundu 54 za účasti Dánska, Norska a hostitelské zem ě Švédska. B ěhem konference se dohodli na sestavení ministerského výboru (z každé zem ě jeden zástupce), který by byl zodpov ědný za plánování a organizaci hospodá řské spolupráce. Dále m ěl být také vytvo řen Skandinávský výbor pro spolupráci 55 složený ze t ří až čty ř vládních činitel ů každé zem ě, p řičemž by byl každý člen odpov ědný za domácí koordinaci p říprav a p řípadnou komunikaci se zástupci obchodu, pr ůmyslu a s odbory. Na setkání bylo také vyhov ěno norskému p řání rozší řit záb ěr dosavadního pr ůzkumu o možnostech vzájemné spolupráce a také zvážit roli dotací, ve řejný zájem, dan ě a vládní regulace. 56 Tímto krokem si Norsko slibovalo jednak ospravedlnění vlastní pozice („troublemakera“) a také vyjmutí ur čitých odv ětví ze spole čného trhu. Od ledna 1955, tedy jen m ěsíc Harpsundské konferenci, za čaly být uvád ěny v činnost jednotlivé sektorové komise a výbory za ú čelem harmonizace a koordinace vzájemných postup ů všech t ří zemí. Proto do zasedání Severské rady v roce 1955 nebylo možné vypracovat ješt ě žádnou zprávu, z tohoto d ůvodu vznesla Rada pouze požadavek na vypracování zprávy do ledna 1956. 57 V lednu Výbor hospodá řské spolupráce p ředložil Rad ě pouze zatímní zprávu, 58 jež byla ve své podstat ě tém ěř stejná, jako p ředešlé dv ě zprávy a tudíž se potýkala i se stejnými problémy. Rada se nakonec rozhodla, že po čká na kone čnou verzi zprávy, která byla dokon čena v srpnu 1957. Tou dobou však již zapo čala jednání o celoevropské zón ě volného obchodu a proto se debata o spole čném trhu a celní unii v podstat ě vytratila bez jasného záv ěru. V roce 1960 navíc došlo k vytvo ření EFTA, které se nemuselo potýkat s takovými problémy jako severská celní unie nebo spole čný trh. Na zasedání v roce 1956 se Rada ješt ě usnesla, že se bude snažit o p řenesení debaty o vytvo ření celní unie a

54 Harpsund je oficiálním sídlem švédského premiéra. 55 Skandinavisk samarbeid komité - Scandinavian Cooperation Committee. 56 WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979, s. 59-61. 57 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 129-131 58 WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959, s. 175.

13 spole čného trhu mezi veřejnost, za ú čelem zlepšení informovanosti obyvatel a zvýšení zájmu o severskou spolupráci. 59

Severská rada a další oblasti spolupráce Severská spolupráce probíhala v mnoha r ůzných oblastech jako je kultura, vzd ělání, harmonizace legislativy, doprava 60 a cestování. V ětšinou se jednalo o bezproblémové oblasti, ve kterých probíhala spolupráce již p řed založením Severské rady, ta se poté spíše ujala role koordinátora a prost ředníka p ři jednáních o prohlubování spolupráce nebo harmonizaci legislativy. Mezi nejzajímav ější projekty spolupráce pat ří asi vytvo ření spole čné pasové unie. Severská pasová unie byla vytvo řena ve t řech krocích. V roce 1952, zárove ň se vznikem Severské rady, se severské zem ě dohodly na zrušení pas ů p ři cestování mezi členskými státy a na zp ětném p řebírání cizích státních p říslušník ů, které vstoupily ilegáln ě do z jedné severské zem ě do druhé. Dalším krokem bylo v roce 1954 rozší ření dohody o souhlas, že ob čané mohou bydlet v jakékoli ze severských zemí bez povolení k pobytu. T řetím krokem bylo odstran ění pasové kontroly pro cizince na vnit řních hranicích členských stát ů, tato smlouva byla podepsána 12. července1957 a vstoupila v platnost 1. kv ětna1958.

Záv ěr

Přesto, že by se na první pohled mohlo zdát, že lze projekty severské hospodá řské spolupráce v 50. a 70. letech považovat za neúsp ěšné, tak pozd ěji zjistíme, že je pravda n ěkde mezi tím. Ano, nejednalo se o úsp ěšný projekt, který by m ěl institucionáln ě hmatatelný výsledek jako je ESUO, EHS nebo EU, ale mezi výsledky severské spolupráce se řadí Severská Rada, Severská investi ční banka, pasová unie a další projekty. Lze tedy říci, že vyty čeného cíle severské zem ě sice nedosáhly, ale jejich spolupráci lze jist ě považovat za úsp ěšnou. Pro č ale nakonec nedokázaly severské zem ě dosáhnout spole čného cíle? Na jedné stran ě lze hledat problém v tom, že se nejednalo vždy o spole čný cíl, ale o partikulární zájmy

59 ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967, s. 130-131. 60 Jedním z příklad ů spolupráce v oblasti dopravy je založení Scandinavian Airlines System (SAS), dnešní Scandinavian Airlines. Letecká spole čnost byla založena v roce 1946 jako konsorcium Det Danske Luftfartselskab, Svensk Interkontinental Lufttrafik a Det Norske Luftfartselskap. Samotná spolupráce za čala o dva roky pozd ěji, v roce 1951 se letecké spole čnosti se rozhodly vytvo řit SAS. Zdroj: SAS Group - http://www.sasgroup.net/SASGroup/default.asp.

14 zemí, které byly zabaleny do pojmu severská hospodářská spolupráce. Mezi další problémy je možné za řadit i vn ější činitele, jako je vm ěšování SSSR, nebo t řeba i Velké Británie a Francie ve 40. a pozd ěji i v 60. letech. Ve prosp ěch však vždy hovo řila jednozna čná snaha se domluvit a ze všech jednání vyt ěžit pokud možno co nejvíce a ochota ve výsledku ustoupit z vlastní pozice za ú čelem dosažení vzájemného kompromisu.

Literatura

1953-1971, Finland blir med og de første fellesnordiske rettigheter innføres . On-line verze: (http://www.norden.org/no/nordisk-raad/om-nordisk-raad/nordisk-raads-historie/1953-1971).

ANDERSON, Stanely V.: The Nordic Council. A Study of Scandinavian Regionalism . Stockholm 1967.

ARCHER, Clive; SOGNER, Ingrid: Norway, European Integration and Atlantic Security . Oslo 1998.

FLØISTAND, Brit: Stortingets debatt om nordisk økonomisk samarbeid 1952-2002 . Oslo 2002.

FRØLAND, Hans Otto: The Political Economy of Norway's Policy towards European Integration, 1948-73 . On- line verze: (http://www.arena.uio.no/events/papers/norway48-73.pdf).

HANSEN, Svein Olav: Drømmen om Norden. Den Norske Freningen Norden og det nordiske samarbeidet 1919-1994 . Oslo 1994.

HILSON, Mary: The Nordic Model: Scandinavia since 1945 . London 2008.

SOLEM, Erik: The Nordic Council and Scandinavian Integration . New Yor/London 1977.

SONNE, Lasse: NORDEK. A Plan for Increased Nordic Economic Co-operation and Integration 1968-1970 . Vaasa 2007.

STR ǺTH, Bo: Nordic Industry and Nordic Economic Cooperation . Stockholm 1978. The "Marshall Plan" speech at Harvard University, 5 June 1947 . On-line verze: (http://www.oecd.org/document/10/0,3343,en_2649_201185_1876938_1_1_1_1,00.html).

WENDT, Franzt: Nordisk Råd 1952–1978 . Stockholm 1979.

WENDT, Franzt (ed): Nordisk samarbeide . Købehavn 1954.

WENDT, Frantz: The Nordic Council and Co-operation in Scandinavia . Copenhagen 1959.

15