Masarykova universita
Filosofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Jitka Ondrušková
(FAV, bakalářské kombinované studium)
Eva Houdová a její filmová tvorba v Belgii
Inventář osobního fondu
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D.
Brno 2009
Poděkování
Děkuji paní Evě Houdové za zapůjčení materiálů z osobního archivu, za vstřícnost a trpělivé zodpovídání mých dotazů a doc. PhDr. Jiřímu Voráčovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce a především za cenné rady při jejím dokončování.
Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů.
29. 7. 2009 ……………………………………………………………..
OBSAH
1. Úvod ...... 5 2. Osobní fond Evy Houdové – inventář ………...... 9 2.1. Titulní list inventáře ………………………………………………………………….9 2.2. Úvod inventáře ……………………………………………………………………...10 2.2.a. Eva Houdová ……………………………………………………………………...10 2.2.b. Osobní fond Evy Houdové ………………………………………………………..21 2.3. Inventární seznam …………………………………………………………………..24 2.3.1. Filmové materiály ………………………………………………………………...24
2.3.1.1. Autorsko–režijní tvorba ………………………………………………………...24 2.3.1.2. Ostatní tvorba …………………………………………………………………..36 2.3.1.2.a. Střih …………………………………………………………………………...36 2.3.1.2.b. Asistence režie ………………………………………………………………..42 2.3.1.2.c. Skript ………………………………………………………………………….43 2.3.2. Ostatní materiály ………………………………………………………………….44 2.3.3. Korespondence ……………………………………………………………………45 2.3.4. Fotografie …………………………………………………………………………48
2.3.5. Televizní uvedení autorsko–režijních filmů Evy Houdové……………………….50 3. Závěr ...... ………………………………....51 4. Resumé ...... 53 5. Přílohy ………………………………………………………………………………...54 5.1. Literatura a prameny ………………………………………………………………..54 5.2. Rozhovor ……………………………………………………………………………60 5.3. Filmografie ………………………………………………………………………….67 5.4. Používané zkratky …………………………………………………………………..72 5.5. Dokumentační příloha ………………………………………………………………73
1. Úvod
Eva Houdová je filmařkou žijící a tvořící v Belgii, kam odešla do exilu na konci šedesátých let a kde později získala filmové vzdělání. Tématem předkládané práce je její filmová tvorba v období od druhé poloviny sedmdesátých let minulého století až po současnost. Práce je založena na výzkumu archivních pramenů a jejím cílem je sestavení inventáře osobního fondu Evy Houdové a dokumentace jejího díla a života.
Dílem a tvorbou Evy Houdové se zabývám již delší období a některé části mé práce vznikaly během mého studia, např. rozhovor na téma její tvorby, který je součástí přílohy, jsem s filmařkou vedla v roce 2006. Předkládaná bakalářská práce tedy svým tématem navazuje na mou dřívější práci, kterou rozvíjí a rozšiřuje o výzkum dalších zdrojů a jejich systematické zpracování.
Pro zpracování tématu jsem zvolila jednak metodu rešerše archivních pramenů, jednak metodu orální historie (rozhovor – zjišťování a ověřování informací; životní příběh - osobní motivace).
Oblast vyhledávání a ověřování pramenů pokrývají především 3 oblasti: české zdroje, belgické zdroje a osobní archiv Evy Houdové.
Z českých zdrojů jsem se nejprve snažila vyhledat informace k filmařce a jejím autorsko–režijním filmům v knihovně Národního filmového archivu. Jako hlavní hledisko řešerše jsem volila rok uvedení těchto filmů. Sledovala jsem časopis Československá kinematografie v zahraničím tisku,1 ovšem podařilo se mi dohledat pouze dva krátké články, které již jsou zmíněny v knize Český film v exilu.2
1 Filmové aktuality, Filmový monitor, Interpressfilm. 2 Škapová, Zdena (1990): Jméno z exilu: Jana Boková. Film a Doba, XXXVI, č. 12 (prosinec), s. 682; (–) (1975): Češka Eva Houdová má úspěch v belgickém filmu. Československá kinematografie v zahraničním tisku, č. 8A, s. 12.
5 Z českých zdrojů jsem vyhledávala také v elektronických zdrojích Národní knihovny v Praze, nicméně hledisko tematické (jméno režisérky, díla), ani časové (rok uvedení filmu) nepřineslo žádné výsledky. Podařilo se mi dohledat články publikované v roce 1990, kdy byl na 27. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech uváděn film Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême (Na Západ aneb národní hrdost na broušené sklo). Údaj uvedení filmu na karlovarském festivalu byl pro mě stěžejním. Bibliografický katalog ČSFR Články v českých časopisech (1990) obsahoval sekci článků věnovaných filmu, prošla jsem všechny články věnující se karlovarskému festivalu a také články odkazující na dokumentární film. Až na jednu stručnou zmínku mi však již všechny články byly známy z osobního archivu Evy Houdové.3
K dalším zdrojům patřily mezinárodní filmové databáze Film Index International a Index to Film Periodicals, které obsahují zejména odkazy na periodika o filmech, na kterých se nepodílela jako režisérka.
Výsledky těchto rešerší však ukázaly především to, že většina informací z rešeršovaných zdrojů není na dostatečné úrovni podrobnosti. V případě novinových článků je pak jejich informační i odborná hodnota pro mou práci velmi malá.
Mezi další zdroje patří filmový archiv Cinémathèque royal de Belgique (dále jen filmový archiv) a knihovna Bibliothèque royale de Belgique (dále jen královská knihovna) v Bruselu. Většina belgických novinových článků i v rozmezí několika let, omílá tytéž základní informace, často však chybné (např. o Houdové příchodu do Belgie), a charakterizuje filmařku a její tvorbu přes osobní příběh emigranta. Celkově byl objem výsledků z rešerší malý.
3 Hrozková, Eva (1990): Dvojí zeptání. Lidové noviny, III, č. 133 (10. 8.), s. 5; Hrozková, Eva (1990): ››Bruslíme v Bruselu‹‹ aneb s Evou Houdovou o vandrování ››na zkušenou‹‹…; Fórum, č. 33 (12. – 18. 9.), s. 9; Ovsíková, Jana (1990): Promarněná příležitost na tomto místě a v tomto čase…? Svobodné Slovo, XLIV, č. 170 (24. 7.), s.5; Ovsíková, Jana (1990): Odešla studentka, vrátila se profesorka. Kolikrát nevím, kdo vlastně jsem, říká Eva Houdová. Svobodné Slovo, XLIV, č. 173 (27. 7.), s. 5.
6 Nejbohatším zdrojem pro mou práci je tedy osobní archiv filmařky. Eva Houdová si uchovává propagační materiály k jednotlivým filmům, pozvánky na promítání filmů, smlouvy se společnostmi, které se podílely na produkci jejích autorsko–režijních filmů, a další materiály.
Archiv obsahuje také korespondenci spojenou především s udělováním finančních dotací na její autorsko–režijní tvorbu a výstřižky z novin, v nichž se psalo jednak o filmech, na kterých se podílela, jednak o její režijní tvorbě, nebo o ní samotné. Mnoho těchto materiálů či obsažených informací v osobním archivu mě během jejich zpracovávání navedlo k mnoha dalším stopám.
Mnoho informací bylo taktéž možné zjistit přímo od Evy Houdové. Rozhovory s filmařkou se týkaly ověřování informací z řešerší i z jejího osobního archivu, ale také produkční a distribuční cesty jejích vlastních dokumentů a ohlasů v místech, kde byly jednotlivé filmy uváděny. Prostor zůstal také pro vzpomínky na její osobní příběh exilu a filmové tvorby.
Z autorsko–režijních filmů jsem zhlédla Auto-stop, Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême, A l’aire libre, Portrait de groupe avec lunette a La parenthèse et le retour en Bohême, ale první dva dokumenty Renée Pietrafesa, compositeur-interprète a Stefan Marinov, le disident disident se mi bohužel nikde zhlédnout nepodařilo.4 Filmový archiv v Bruselu má pouze negativní kopie k uvedeným dvěma filmům.5
Při své práci jsem narážela především na problém s ověřováním informací, které byly často neúplné nebo se rozcházely s jinými. Snažila jsem se informace ověřovat také kontaktováním osob, které byly s konkrétní událostí přímo spojeny nebo pracují pro instituci, kde by bylo možné údaj dohledat v interních materiálech. Jen zřídka však toto úsilí vedlo k jednoznačnému potvrzení či vyvrácení nejasností. V mnoha ohledech tak má
4Film Stefan Marinov, le disident disident Eva Houdová ztratila a film Renée Pietrafesa, compositeur- interprète má pouze na formátu 16mm, který však během našich setkání nikdy nenašla. 5Z ostatních režijních filmů Evy Houdové vlastní bruselský filmový archiv negativní kopie k Auto-stop a La Parenthèse et le retour en Bohême. Pozitivní kopii má pouze k dokumentu Portrait de groupe avec lunette.
7 práce sleduje výběrem materiálů i interpretací některých událostí podání Evy Houdové. Tato nevyváženost směrem k linii příběhu vyprávěného filmařkou je snad částečně napravena zaměřením vlastní práce právě na zpracování jejího osobního archivu.
Výsledkem mé bakalářské práce je přehled filmové práce Evy Houdové od poloviny sedmdesátých let minulého století až po současnost, a to v podobě inventáře osobního fondu. Inventář obsahuje všechny standardní části, počínaje životopisem sledované osoby a konče inventárním seznamem všech nalezených a identifikovaných materiálů. Inventární seznam je tematicky členěn dle oboru a povahy materiálů (především na autorsko–režijní a ostatní tvorbu). Součástí inventárního seznamu je mimo jiné také soupis korespondence odrážející autorské, produkční a distribuční podmínky filmové tvorby Evy Houdové.
Předkládanou práci doplňuje dokumentační příloha, která má tři části: tištěnou část, jež obsahuje vybrané klíčové materiály a kopie fotografií; CD přílohu, která obsahuje veškeré naskenované materiály uvedené v inventárním seznamu, stejně jako uvedené zahraniční článkové zdroje; DVD přílohu (2 nosiče), která obsahuje autorsko–režijní filmy, které bylo možné získat.
8 2. Osobní fond Evy Houdové – inventář
2.1. Titulní list inventáře
Držitel a správce fondu: Ústav filmu a audiovizuální kultury, Filosofická fakulta Masarykovy university, Brno.
Název fondu: Fond tvorby Evy Houdové.
Časové rozpětí fondu: 1971 – 2003 (v r. 1971 Eva Houdová studovala 1. rok na INSAS).
Druh archivní pomůcky: inventář.
Místo uložení: Filosofická fakulta Masarykovy university, Ústav filmu a audiovizuální kultury, Arna Nováka 1, Brno 602 00.
Zpracovatel fondu a inventáře: Jitka Ondrušková.
Místo a datum zpracování: Zlín, 12. 7. 2009.
9 2.2. Úvod inventáře
2.2.a. Eva Houdová
Eva Houdová-Mathias6 se narodila 22. dubna 1947 ve Dvoře Králové nad Labem. Ve svém zatím posledním autorsko–režijním filmu La Parenthèse et le retour en Bohême (Závorka a návrat do vlasti) vypráví o svém dětství a snu jít studovat film. Pro politický profil jejího otce, který se svými názory vyjadřoval proti komunistickému režimu, jí však tehdy nebylo povoleno studovat na umělecké škole a byla nasměrována na studium elektrotechniky. Vyučila se vakuovou mechaničkou v národním podniku Tesla, v závodě ve Vrchlabí, kam v roce 1966 také nastoupila do zaměstnání. Již při zaměstnání pak vystudovala střední odbornou školu pro pracující, taktéž ve Vrchlabí.
V jednom z rozhovorů pro belgický online časopis Webzine vzpomíná na své zaujetí filmem již od dětských let, kdy ji otec, sám milovník filmu, brával několikrát týdně na filmová představení.7 Jejím prvním vpravdě fyzickým setkáním s filmem, často citovaným v časopiseckých článcích,8 byla účast v komparsu při natáčení Hoří, má panenko ve Vrchlabí. Při plesových scénách vystupovala jako figurantka, v jednom ze záběrů filmu jsou zachyceny její nohy.
V období celospolečenských snah o uvolnění komunistického režimu zažádala Houdová hned v roce 1967 o vízum do Francie, nevedly ji k tomu zatím důvody politické, ale touha cestovat. Když jí však bylo vízum uděleno, nevycestovala právě proto, aby mohla být přítomna tolik očekávaným změnám v Československu. K rozhodnutí emigrovat ji, jako mnoho jiných, přivedl až sled událostí po vojenské invazi 21. srpna 1968 na území Československa. Využila svého víza a 17. října 1968 odjela na zájezd do Paříže
6 Eva Houdová-Mathias nepravidelně užívá příjmení svého manžela Pierra Mathiase, který v roce 2007 zemřel. Nadále v textu budu užívat jen její rodné příjmení. 7 Vlaeminck, Jean-Michel (2001): Eva Houdova. Webzine (online), N° 47, (1. 2.). Umístěno na adrese URL: http://www.cinergie.be/entrevue.php?action=display&id=330, 12. 7. 2009. 8 Vlaeminck, Jean-Michel (2001): La parenthèse et le retour en Bohême. Webzine (online), N° 47 (1. 2.). Umístěno na adrese URL: http://www.cinergie.be/article.php?action=display&id=245, 12. 7. 2009.
10 s Cestovní kanceláří mladých, do vlasti se již se zájezdem nevrátila.9 Během léta 1969 se jí podařilo navštívit autostopem ještě jednou Československo, ale po dalších dvacet let se již domů nepodívala.10
Po příjezdu do Francie vystřídala různá zaměstnání – hlídání dětí, roznášení soukromé pošty apod. V této době ocenila krajanskou pomoc, především od emigrantů z roku 1948.11 Po necelém roce v Paříži přišla konečně příležitost. V pařížské redakci revue Svědectví se dozvědela o možnosti stipendia v Belgii nabízeném pro deset československých studentů asociací Le coeur ouvert sur le monde.12 Stipendium pokrývalo náklady na studium, bydlení a další nutné výdaje. Houdová stipendium získala a po neúspěšném pokusu o přijetí na obor režie na Institut National Supérieur des Arts du Spectacle et des Techniques de Diffusion13 (INSAS) byla o rok později, v roce 1970, přijata na týž institut na obor střih-skript.
Krátce po dokončení studií v roce 1973 byla zaměstnána ve společnosti Meuter-Titra, kde pracovala v oddělení dabingu a postsynchronizace. Po necelém roce Eva Houdová ze zaměstnání odešla, od této doby až do současnosti vždy pracovala tzv. na volné noze. Vedle své filmové tvorby působí od roku 1985 také jako profesorka na INSAS v Bruselu a na Institut des arts de diffusion (IAD)14 v Louvain-la-Neuve, kde vyučuje střih a skript. Kromě filmové tvorby a pedagogické profese je také často členkou v porotách belgických filmových festivalů.15
9 Příběh svého odjezdu z Československa vypráví Eva Houdová v interview s Jean-Marie Chauvier v dokumentu Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. 10 Ovsíková, Jana (1990): Odešla studentka, vrátila se profesorka. Kolikrát nevím, kdo vlastně jsem, říká Eva Houdová. Svobodné Slovo, XLIV, č. 173 (27. 7.), s. 5. 11 Ovsíková, Jana (1990): Odešla studentka, vrátila se profesorka. Kolikrát nevím, kdo vlastně jsem, říká Eva Houdová. Svobodné Slovo, XLIV, č. 173 (27. 7.), s. 5. 12 Le coeur ouvert sur le monde – asociace zaměřená na pomoc uprchlíkům; jedním z jejích cílů byla pomoc studentům. Představitelem asociace byl Dominique Pire, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1959 (asociace vznikla ve stejném roce). 13 Státní vysoká škola múzických umění a mediálních technik. 14 Vysoká škola mediálních umění. 15 Festival des Libertés, Festival international du film francophone de Namur, Festival international du film fantastique de Bruxelles.
11 Od roku 1969 do roku 1987 měla Houdová statut politického uprchlíka Organizace spojených národů, belgické občanství získala až po téměř 18 letech exilu v Belgii. V roce 1971 byla v Československu v nepřítomnosti odsouzena za trestný čin opuštění republiky k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně.16 Trest byl zahlazen generální amnestií politických trestných činů z 8. prosince 1989. Eva Houdová nadále žije a pracuje v Bruselu.
Práce Evy Houdové zasahuje do mnoha oblastí, podílela se na mnoha filmech svých přátel a kolegů ze studií. Rozsah její filmové činnosti je široký – režie, střih, skript, asistence režie. Většinu objemu její práce představuje především střih a skript. Pracovala doposud přibližně na devadesáti filmech. Její tvorba je velmi rozmanitá a nelze ji jednoznačně zařadit do nějaké kategorie. Pracuje na celovečerních filmech, dokumentárních filmech,17 experimentální tvorbě, nebo také např. v roce 1981 stříhala animovaný film Věry Neubauer The Decision.18 Režírovala osm filmů, z nichž je sedm filmů autorských.
V době po dokončení studií pracovala Eva Houdová většinou na střihu jiných filmů. Dokument Renée Pietrafesa, compositeur-interprète je její autorsko–režijní prvotina. Portrét mladé, v Paříži žijící, uruguayské muzikantky s osobitým pohledem na hudbu i život natočila v roce 1977. Na dokumentu se podíleli pouze tři lidé - režisérka, kameraman a zvukař. Při práci na filmu zužitkovala nejen znalosti z čerstvě vystudovaného oboru střih a skript, ale i četné zkušenosti ze spolupráce na filmech svých kolegů. Film financovala z vlastních zdrojů, založila také společnost Belladona Films, která jej produkovala. Dokument nebyl nikdy distribuován do televize. V listopadu 1977 byl promítán na festivalu krátkometrážních filmů MÉDIA 10-10 v Namuru a také v roce 1981 na festivalu Films documentaires de Belgique et d’ailleurs v Bruselu.19
16 ABS, archiv Brno-Kanice, vyšetřovací spis č. V-7491. 17 Pro zajímavost uvádím, že překládala titulky k dokumentu Věry Chytilové Consciousness of Continuities (Vědomí souvislostí). 18 Věra Neubaer také pracovala jako asistentka režie na posledním autorském dokumentu Evy Houdové La Parenthèse et le retour en Bohême. 19 Viz Inventární seznam FMA 6 a FMA 15.
12 Na webových stránkách Renée Pietrafesy, ze kterých patrně čerpalo i mnoho autorů zmiňujících se o díle Evy Houdové na jiných webových stránkách, se lze dočíst, že dokument byl oceněn na mezinárodním hudebním festivalu v Besançonu (Festival international de musique de Besançon). Sama Eva Houdová o ocenění tohoto filmu nic neví, film na festival ani neposílala. V osobním archivu filmařky se dochoval pouze písemný souhlas Renée Pietrafesy z 26. června 1977, ve kterém dává Evě Houdové souhlas k promítání filmu, který je nazván Renée Pietrafesa Bonnet.20 Pro upřesnění informací týkající se ocenění jsem též kontaktovala Renée Pietrafesu, ale odpověď jsem doposud nezískala. Dlužno dodat, že také rok ocenění na festivalu je na webu Renée Pietrafesy v každé jazykové verzi jiný.21 Ani z emailové korespondence s paní Adèle Bernengo z produkčního týmu výše zmíněného festivalu nelze uvedené informace potvrdit ani vyvrátit. Součástí hudebního festivalu se od roku 1976 stal také festival hudebního filmu a choreografie (Festival International du Film Musical et Chorégraphique). V programu festivalu z roku 1977 je uvedeno pouze Renée Pietrafesa Bonnet (Belgique).22 Účast filmu na festivalu je tedy zřejmá, ale žádné další informace o ocenění či o tomto konkrétním filmu se v archivu festivalu bohužel nedochovaly.23
Rok poté zachytila v dokumentu Stefan Marinov, le disident disident příběh bulharského disidenta, fyzika Stefana Marinova, který odešel na Západ, protože mu nebylo umožněno dokončit jeho výzkumný projekt a pro své protesty byl třikrát zavřen v psychiatrické léčebně. Marinov v dokumentu prezentuje závěry svých výzkumů, které zpochybňují některé části Einsteinovy teorie relativity. Dokument byl produkován naprosto stejným způsobem jako předchozí snímek a podílel se na něm také stejný produkční tým. Ještě téhož roku byl dokument uveden v programu projekcí Musée du cinéma (dále jen filmové
20 Viz Inventární seznam FMA 1. 21 V anglické verzi jejího životopisu je uvedeno, že film Evy Houdové byl v Besançonu oceněn v roce 1976, ve francouzské verzi je uveden rok 1977, shodný s rokem produkce dokumentu, ve španělské verzi rok uveden není. Odkaz: http://www.pietrafesa.org/biography.htm. 12. 4. 2009. 22 Tento separát jsem vyžádala, viz Inventární seznam FMA 5. 23 Z emailové korespondence s Adèle Bernengo (Festival international de musique de Besançon Franche- Comté), 27. - 28. 1. 2009.
13 muzeum) v Bruselu, v roce 1979 na festivalu krátkometrážního filmu v Namuru a na festivalu Films documentaires de Belgique et d‘ailleurs v roce 1981.24
V případě těchto prvních dokumentů nežádala režisérka o finanční podporu státní instituce, jelikož v té době ještě nevěděla, jak vlastně systém dotací funguje. Své první dva dokumenty sama nabízela na výše zmíněné festivaly.25
Ve třetím autorsko–režijním snímku opustila Houdová na krátko žánr dokumentu a natočila krátký dvanáctiminutový hraný film Auto-stop. Film natočila v roce 1979 podle stejnojmenné povídky ze sbírky Nécrologies belgického spisovatele a právníka Pierra Mertense. Hlavní roli ztvárnil italský herec Giulio Brogi. V měsíčníku Espace libre se ke svému jedinému hranému snímku vyjádřila: „Auto-stop jsem natočila po velmi bolestivém rozchodu. Chtěla jsem změnit své myšlenky a požádala jsem o novelu belgického spisovatele Pierra Mertense. Poslal mi Auto-stop, příběh o promeškané lásce, který vybral ze své sbírky Nécrologies. Auto-stop byl vyprávěn v první osobě, což mi přišlo trochu delikátní, a tak jsem jej adaptovala. Nestarám se o to, jestli se to povedlo, ale film je pořád distribuovaný a vypadá, že je velmi ceněn.“26 V krátkém fikčním snímku jde o introspekci dospělého muže, který si během jednoho večera rekapituluje ve svých myšlenkách rozpadající se vztah s jeho přítelkyní.
Snímek Auto-stop byl již financován ze státních dotací. Na základě scénáře odeslaného společně s postupem práce získala Belladona Films, produkční společnost Houdové, příspěvek 600.000 BEF na financování svého projektu.27 Ze soukromého archivu režisérky jsem k tomuto snímku nalezla také potvrzení o zapůjčení rukopisu stejnojmenné povídky z depozitáře autorských rukopisů společnosti Société des Auters & Compositeurs Dramatiques v Paříži28 a taktéž souhlas Pierra Mertense k adaptaci
24 Viz Inventární seznam FMA 11, FMA 14 a FMA 15. 25 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009. 26 Dedry, Brigitte & Raes, Corinne (1987): Eva Houdova, La mémoire d’un passé conjugué au présent (Portrait du cinema belge). Espace libre, N° 8 (fèvrier), s. 7. 27 Viz Inventární seznam FMA 18, FMA 19, FMA 20, FMA 22 a KOR 2. 28 Viz Inventární seznam FMA 17.
14 povídky.29 Z dostupných zdrojů jsem nalezla informace, že film byl uveden celkem na čtyřech belgických festivalech, z čehož v roce 1982 byl zařazen v soutěžní sekci festivalu krátkometrážního filmu MÉDIA 10-10 v Namuru.30
Po tomto ojedinělém výletu k hranému filmu se po následující léta věnovala Houdová ve své režijné tvorbě už výhradně dokumentárním filmům. V roce 1985 to byl anketní dokument Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême, který přinesl téma, jež znala velmi dobře – život českých emigrantů. Režisérka a její přátelé, kteří rovněž přišli do Bruselu díky stipendiu, se po sedmnácti letech mimo Československo zamýšlejí nad důvody svého odchodu a nad svou integrací v Belgii. Film vypráví o prostých věcech, stescích i malých radostech všedního dne. Třebaže jde vlastně o tragické osudy, má dokument celkově humorný charakter. Bruselští Češi se již v Belgii cítí doma, ale zároveň nechtějí ztratit svou vlastní identitu. V dokumentu proběhnou krátké úryvky ze srpna 1968, ale víc než o zachycení historie Československa jde především o osobní výpovědi jednotlivých protagonistů. Interview vede Jean-Marie Chauvier.31 V rozhovoru pro měsíčník Espace Libre Eva Houdová říká: „Naše přání bylo ukázat Belgičanům, jak se člověk stane politickým emigrantem, jak je těžké se integrovat, ukázat celé martyrium.“32
Zajímavá byla také produkční cesta dokumentu. Produkci dokumentu řídila Comité du 1er mai (CM). Projekt získal státní dotaci 350.000 BEF a technické zázemí filmu poskytla bruselská společnost Centre de Video de Bruxelles (CVB).33 CM vznikla v roce 1977 v souvislosti s tehdejší situací v Československu a v ostatních zemích sovětského bloku. Organizace sdružovala osoby politicky angažované v různých proudech belgické levice. Zaměřovala se na všechny země sovětského bloku a usilovala o vytvoření nové solidarity mezi Východem a Západem. Mezi členy organizace patřila tehdy i Eva Houdová a její přátelé – protagonisté dokumentu.
29 Viz Inventární seznam FMA 16. 30 Viz Inventární seznam FMA 14, FMA 23, FMA 24 a FMA 25. 31Jean-Marie Chauvier je levicově orientovaný belgický novinář, dnes píšící pro Le Monde Diplomatique. 32DEDRY, Brigitte & RAES, Corinne (1987): Eva Houdova, La mémoire d’un passé conjugué au présent (Portrait du cinema belge). Espace libre, N° 8 (fèvrier), s. 7. 33 Viz Inventární seznam FMA 29. Na produkci se ještě podílelo studio Mediaform Production (studio v Liége), které zaplatilo zpracování zvuku.
15 Dle slov režisérky byl film natočen přímo pro účely CM, která doufala, že se jí díky tomuto dokumentu podaří rozvířit debaty o situaci v Československu. Společnost organizovala několik setkání, kde po promítání filmu následovaly diskuze na téma emigrace.34 Skutečnost, že film byl promítán na setkáních této organizace se mi z jiných zdrojů nepodařilo ověřit.35 Z dochované smlouvy mezi CVB a CM však vyplývá, že CM byla oprávněna film promítat a využívat ve svůj prospěch.36 V rozhovoru Houdová uvedla, že Radio – Television belge de la Communauté française (RTBF) neměla o dokument zájem. V osobním archivu filmařky lze dohledat korespondenci s žádostí o vysílání v televizi.37 Dokument se nakonec v televizi vysílal k dvacetiletému výročí srpnových událostí v Československu v roce 1988.38 Program byl nazván Histoire: Il y a 20 ans à Prague a obsahoval také reportáž, kterou v srpnové Praze natočili Raoul Goulard a Bob Sentroul.39 Dokument byl promítán na projekcích neziskové organizace, která pomáhá uprchlíkům, Aide aux Personnes Déplacées (APD) v Bruselu40 a na festivalech v Belgii i v zahraničí.41 V České republice byl promítán na festivalu v Karlových Varech v roce 1990, v sekci Exilová tvorba, a poté v roce 2002 na Febiofestu v Praze společně s dokumentem La Parenthèse et le retour en Bohême.
34 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009. 35 CM vydávala taktéž informační a analytický věstník D’ici, d’Est (Odtud, z Východu), věstník se mi však nepodařilo najít, podobně ani materiály, které by potvrzovaly promítání filmu na setkáních organizovaných CM. Přes několik emailů s různými osobami, se mi podařilo navázat kontakt s Jean-Marie Chauvier, ale ani tento kontakt nevedl k potvrzení či vyvrácení uvedených informací. 36 Viz Inventární seznam FMA 29. 37 Viz Inventární seznam KOR 5. 38 Viz Inventární seznam KOR 6, KOR 7 a TVU 1. 39Jeden z týmů belgické televize se v Praze 20. srpna 1968 chystal natočit „Neuf millions“, reportáž o nadšení a víře v budoucnost, nakonec však přivezl jiné záběry. 40 Viz FMA 36, FMA 37, FMA 38. Organizace pomáhá uprchlíkům především z hlediska právní a sociální pomoci, založil ji otec Dominique Pire v Belgii již v roce 1949. Organizace funguje dodnes a právě pro její účely natočila Houdová v roce 1990 dokument A l‘aire libre. Odkaz: http://www.aideauxpersonnesdeplacees.be. 11. 6. 2009. 41 Viz Inventární seznam FMA 33, FMA 34, FMA 35 a FMA 41.
16 V roce 1990 následoval dokument A l’aire libre natočený pro účely APD. Houdová byla organizací o natočení filmu přímo požádána. Dokument se měl zabývat tématem uprchlíků všech možných národností a jak režisérka sama říká: „Pro ně bylo důležité, abych ten film natáčela já, protože jsem byla jediná filmařka, kterou znali, a která byla zároveň i emigrantka. Mezi všemi těmi národnostmi, o kterých se v dokumentu mluví, neznali jediného filmaře. Museli by tedy hledat Belgičana, ale to oni nechtěli. Pamatuji si, že mi říkali, že neví proč by měli hledat Belgičana, když je to film o jejich práci s emigranty. Tím pádem si zvolili mě, protože jsem představovala to, co oni potřebovali.“42 Dokument ukazuje „městečko“ vybudované organizací APD pro uprchlíky ze všech částí světa, protagonisté dokumentu jsou z Maďarska, Polska, Chile, Iránu, Kambodže i Afriky. Vedle vyprávění uprchlíků o jejich strastech ve vlastní zemi a integraci po příjezdu do Belgie, zazní v dokumentu také výpovědi lidí, kteří mají uprchlíky za sousedy a bydlí s nimi ve stejné čtvrti. V dokumentu vystupují i zaměstnanci APD, kteří hovoří o vzniku organizace a realizovaných programech. Dokument tak z perspektivy této neziskové organizace ukazuje problematiku uprchlíků v Belgii, jak z hlediska práva a postupů, které z něj vyplývají (např. uprchlické tábory), tak ve vztahu k problematice integrace. Společnost APD si produkci filmu financovala sama, ale posléze získala ještě státní dotaci 200.000 BEF. Film sloužil k vnitřní práci této asociace a byl také nesčetněkrát promítán v dalších organizacích pracujících s uprchlíky.43
Krátce poté natočila Houdová Portrait de groupe avec lunette, film o astronomech z bruselské observatoře. Jacqueline Aubenas ve slovníku dokumentárního filmu Dic Doc, le dictionnaire du documentaire, 191 réalisateurs Communauté Francaise de Belgique o tomto díle píše: „Eva Houdová zpodobňuje ty, kteří si pro své snění vybrali ne zemi, ale nebe – astronomy z bruselské observatoře. Zachytila poezii života těchto vědců, kteří
42 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009. 43 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009.
17 před kamerou hovoří vědecky o počasí a naopak prostě o nebeských tělesech, a ukázala tak přitažlivou stránku jinak nepřístupné vědy.“44 Projekt dokumentu Houdová původně vypracovala na podkladě kritérií zadaných produkční společnosti Gsara,45 která vyhlásila soutěž pro filmaře na téma spojené s nocí. Návrh nebyl přijat, přesto se ho rozhodla zrealizovat. Přepracovala jej však již více podle svých představ a finanční podporu se jí podařilo získat od Centre de l’Audio-visuel à Bruxelles du Ministére de la Communauté française de Belgique (CBA), společnosti Paradise Films a RTBF. CBA je kulturní organizace města Bruselu, která podporuje filmy bruselských filmařů (zejména s tematikou zajímavou pro občany města) a finanční podporu čerpá z dotací města Bruselu. Vzhledem k tomu, že dokument se odehrává v bruselské observatoři, poskytla CBA projektu poměrně štědrý příspěvek, jak dokládá písemné rozhodnutí CBA,46 jednalo se o částku 800.000 BEF a bezplatné zapůjčení technického vybavení CBA.
Na pátém ročníku festivalu Filmer à tout prix v roce 1991 získal dokument zvláštní cenu poroty.47 Z hlediska distribuce však nebyl dle filmařky příliš úspěšný. Eva Houdová vypráví o těžkostech, kdy se CBA snažila Portrait de groupe avec lunette nabízet na různé festivaly: „Hlavním důvodem nezájmu bylo pravděpodobně to, že film je hodně belgický, dokonce by se dalo říct, že to byl takový bruselský soukromý vtip. Bruselský humor přitom zpracovaný Češkou, a to se hodně líbilo, myslím, že proto film dostal tady tu cenu. Na jiné festivaly ho nechtěli, nerozuměli, že je tam i ten český stupeň.“48 I přes tuto informaci jsem film našla v katalogu festivalu krátkometrážního filmu MÉDIA 10-10 v Namuru ve stejném roce.49 V roce 1992 byl též v programu projekcí filmového muzea v Bruselu.50
44 Aubenas, Jacqueline (1999): Dic Doc, le dictionnaire du documentaire, 191 réalisateurs Communauté Française de Belgique. Wallonie-Bruxelles: Comissariat général aux relations internationales de la Communauté française de Belgique – Service général de l’audiovisuel et des Multimédias, s. 228. 45 Produkční společnost, která především zpracovává témata určená k povědomí sociálních, politických a kulturních aspektů společnosti. Odkaz: http:// www.gsara.be/. 12. 5. 2009. 46 Viz Inventární seznam KOR 8. 47 Viz Inventární seznam FMA 54 a KOR 9. 48 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009. 49 Viz Inventární seznam FMA 56 a FMA 57. 50 Viz Inventární seznam FMA 58.
18 Vzhledem k tomu, že se na produkci podílela také RTBF, byl dokument několikrát uveden i v televizi. Dlužno dodat, že spíše v neatraktivních časech.51
V roce 2001 se Eva Houdová vrátila k problematice emigrace a zpracovala téma návratu Čechů žijících v emigraci zpět do vlasti. V dokumentu nazvaném La Parenthèse et le retour en Bohême (Závorka a návrat do vlasti) se zabývá zejména otázkou, kterou zemi čeští emigranti v Bruselu shledávají jako vlastní. Jsou to ti stejní protagonisté, přátelé Houdové, jejichž příběhy zachytila v dokumentu Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême (Na Západ aneb národní hrdost na broušené sklo). Vydává se s nimi na cestu zpět domů do Čech, na Moravu a do Slezska.
V dokumentu se lze seznámit s příběhy jednotlivých osob, kteří se buď rozhodli vrátit, nebo se pouze čas od času vracejí na návštěvu příbuzných a míst svého dětství, a dobrovolně tak přijímají roli turisty ve vlastní zemi. V dokumentu často zazní otázka, kam se sami tito lidé po letech strávených v exilu řadí, zda se cítí víc Čechy nebo Belgičany. Dokument tak dává nahlédnout do různých osobních tragédií exilu. Příběhy propojuje zejména motiv narušení životů komunistickým režimem a emigrací, jak u těch, kteří odjeli, tak u rodin a přátel, kteří zůstali. Je zřejmé, že režisérka zde pro belgické publikum naznačuje také širší historické souvislosti Československa, nechává zaznít vzpomínky na německou okupaci i problematiku odsunu sudetských Němců. Vedle osudu emigrantů si všímala i osudu lidí, kteří v Československu zůstali. Houdová zde vypráví také svůj osobní příběh. Závěr dokumentu vyznívá existenciálně a velmi osobně, kdy na konci konstatuje, že sama žádné zakončení mezidobí - osobní zkušenosti s exilem nenachází, a nechává tak tuto „závorku“ svého života otevřenou v očekávání odpovědí.
Prvním z producentů filmu byla bruselská společnost COBRA Films. Jak ukazuje dochovaná korespondence, získala tato společnost jako koproducenty také CBA a RTBF. CBA přislíbilo uvolnit částku 700.000 BEF na výrobu filmu a bezplatné zapůjčení technického vybavení.52
51 Viz Inventární seznam TVU 2, TVU 3, TVU 4. 52 Viz Inventární seznam KOR 14.
19 Od RTBF se zachovalo písemné potvrzení vyjadřující přízeň ke koprodukci a uvolnění koprodukčního vkladu ve výši 800.000 BEF na výrobu filmu a také pozdější korespondence stvrzující částku 712.615 BEF jako účast na koprodukci.53 Finanční příslib získal film také od Ministère de la Communauté française (dále jen ministerstvo), celková výše dotace byla 1.500.000 BEF.54 Z dochované korespondence je patrné, že to byla především společnost Cobra Films, která vyjednávala podmínky s CBA, RTBF a ministerstvem. Mohlo by se tedy zdát, že to byla Cobra Films, která zastupovala Evu Houdovou ve věci získávání dotací u všech zúčastněných subjektů. Rozhovor s Evou Houdovou postavil tuto domněnku do jiného světla. Podle jejích slov, jednak dnes ministerstvo málokdy udělí dotaci filmu, který nemá příslib od televize a za druhé, filmař(ka) – žadatel(ka) nemůže ministerstvo se svým projektem oslovit přímo. V případě jiných organizací, které poskytují finanční dotace na filmovou tvorbu, to možné je, ale ministerstvo je v tomto ohledu poněkud specifické. Režisérka tedy musela najít někoho, kdo za ni bude u ministerstva žádat o podporu na produkci filmu. Společnost Cobra Films si režisérka vybrala, protože pro ni během své dlouholeté filmařské praxe mnohokrát pracovala jako střihačka. Ve skutečnosti to byla však Houdová, která se aktivně zapojila do procesu získávání dotací.55
V současné době dokončuje Eva Houdová dokument Vue sur Méres, který režírovala. Není to ale její autorský film, jde o zakázku městské čtvrti Bruselu. Film se věnuje tématu žen, které jsou matky a zároveň se v nějaké formě věnují umění.
53 Viz Inventární seznam KOR 12, KOR 17. 54 Viz Inventární seznam KOR 15. 55 Rozhovor s Evou Houdovou vedla Jitka Ondrušková, 2009.
20 2.2.b. Osobní fond Evy Houdové
Dějiny fondu
Fond tvorby Evy Houdové obsahuje písemné i nepísemné dokumenty, které souvisí s jejím dílem. Fond vznikl především ze dvou hlavních zdrojů:
1) Z činnosti Evy Houdové, která si uchovává různé materiály spojené s její profesní činností. Jsou to především propagační materiály, korespondence, pozvánky na projekce a jiné podobné materiály k filmům, na kterých se podílela. Dále fotografie a filmy. Z tohoto zdroje pochází velké množství fondu.
2) Z mé badatelské činnosti, především ve filmovém archivu a královské knihovně v Bruselu. Z prvně jmenovaného zdroje pochází především separáty z katalogů a programů filmových festivalů.
K osobnímu archivu Evy Houdové jsem měla otevřený přístup ve dvou hlavních etapách: na začátku roku a poté později v květnu 2009.
21 Obsah a uspořádání fondu
Fond obsahuje 188 inventárních jednotek, které jsou členěny a pořádány v následujících kategoriích. Časový údaj v závorce udává časové rozmezí, které dokumenty dané kategorie pokrývají.
Filmové materiály
• Autorsko–režijní tvorba (1977 – 2003) • Ostatní tvorba (1975 – 2003) – Střih – Asistentka režie – Skript Ostatní materiály (1985 – 1991) Korespondence (1977 – 2000) Fotografie (1971 – 2003) Televizní uvedení autorsko–režijních filmů Evy Houdové (1988 – 2003)
Eva Houdová mi její fond zapůjčila a umožnila mi z něj vytvořit kopie. Zdrojem mi byly vždy originály, není-li uvedeno jinak. V některých případech mi Eva Houdová věnovala originály těchto materiálů, které budou součástí dokumentační přílohy mé bakalářské práce.
Fond filmových materiálů obsahuje propagační materiály, synopse, dialogové listiny, smlouvy, separáty katalogů a programů filmových festivalů, a jiné. Ostatní materiály obsahují dokumenty, které se netýkají konkrétních filmových děl. Korespondenci tvoří převážně dopisy týkající se produkce, resp. procesu získávání finančních dotací. Fotografie jsou z velké části pracovní snímky (natáčení, festivaly). Ostatní pochází ze studijních let nebo z osobního života.
22 Televizní uvedení autorsko–režijních filmů není kompletní zápis, kdy byly snímky uvedeny v televizním vysílání v Belgii. Zdrojem mi byly poznámky nebo výstřižky v osobním archivu Evy Houdouvé, které jsem následně ověřila v královské knihovně.
Jednotlivé inventární jednotky jsou v kategorii filmové materiály a televizní uvedení autorsko–režijních filmů Evy Houdové vždy uvedeny názvem filmu, ke kterému se vztahují. Kategorie ostatní materiály a korespondence nejsou uvedeny názvy filmu, jelikož mají jiný charakter.
U inventárních jednotek je uvedeno z jakého zdroje pochází,56 a to buď formou poznámky pod jednotlivým heslem nebo přímo v úvodu kategorie.
56 V případě uvedení zdrojů u příslušných inventárních jednotek uvádím oficiální názvy institucí bez ohledu na jejich předchozí uvedení v textu bakalářské práce.
23 2.3. Inventární seznam
Poznámka 1: V případech, kdy údaj datace v originálním dokumentu schází, je doplněn v hranatých závorkách jako pravděpodobný nebo orientační. Poznámka 2: Jméno Evy Houdové uvádím v některých odůvodněných případech pouze zkratkou EH.
2.3.1. FILMOVÉ MATERIÁLY
2.3.1.1. Autorsko–režijní tvorba
Poznámka 1: Formát A4, volné listy, jednostranný tisk, nepaginováno (není-li uvedeno jinak).
FMA 1 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Písemný souhlas Renée Pietrafesy Bonnet k udělení autorských práv k užití její hudby ve filmu Renné PIETRAFESA BONNET, zároveň udělující souhlas k veřejnému vysílání, 1 list, strojopis, francouzsky, 26. 6. 1977. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 2 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Krátká synopse, 1 list, strojopis, francouzsky, 1977. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique )
FMA 3 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Synopse s technickými údaji filmu a životopisem Renée Pietrafesy, 3 listy, sešité, strojopis, francouzsky, 1977. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique ) Pozn.: Obsahem je i velmi krátká informace o EH.
FMA 4 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Propagační materiál Belladona Films, formát A5, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, holandsky, anglicky a německy, [1977]. (zdroj: osobní archiv EH )
24 FMA 5 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Separát katalogu 5e Festival du film musical et choréographique v Besançonu, formát A 5, 1 list, francouzsky, 11. – 14. 9. 1977. (zdroj: archiv Festival international de musique de Besançon Franche- Comté) Pozn.: Film v provizorním seznamu projekcí uveden pod názvem Renée Pietrafesa Bonnet.
FMA 6 Renée Pietrafesa, compositeur-interprète Separát katalogu festivalu MÉDIA 10-10, 4èmes journées du court métrage belge v Namuru,57 3 listy, francouzsky, 5. – 6. 11. 1977. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Program festivalových projekcí není ve filmovém archivu k dispozici.
FMA 7 Stefan Marinov, le dissident dissident Písemný souhlas Stefana Marinova k veřejnému vysílání, 1 list, rukopis, francouzsky, 2. 3. 1978. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Stefan Marinov dále předává veškerá práva k prodeji a pronájmu filmu společnosti Belladona Films.
FMA 8 Stefan Marinov, le disident disident Technické údaje se synopsí filmu, 2 listy, strojopis, francouzsky, [1978]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Text na hlavičkovém dopisním papíře společnosti Belladona Films.
FMA 9 Stefan Marinov, le disident disident Propagační materiál Belladona Films, formát A5, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, holandsky, anglicky a německy, [1978]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 10 Stefan Marinov, le disident disident Kopie fotografie Stefana Marinova použitá k propagačnímu materiálu Belladona Films, 1 list, [1978]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 11 Stefan Marinov, le disident disident Program Musée du cinéma v Bruselu - říjen 1978, projekce 3. 10. v 18.15 hod., formát 58,5x20,8 cm, 1 list, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 1978. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Film uveden v sekci nových belgických filmů po projekci krátkého filmu Rythmes režisérky Corrine Vandersleyen.
57 Název festivalu je v katalozích každého ročníku uváděn střídavě s diakritikou a bez diakritiky. V inventárním seznamu budu v textu názvu festivalu užívat diakritiku.
25 FMA 12 Stefan Marinov, le disident disident Materiál z projekce 3. 10. v 18.15 hod. ve filmovém muzeu v Bruselu, 1 list, strojopis, francouzsky, 3. 10. 1978. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Obsahem jsou synopse k filmům Rythmes a Stefan Marinov, le disident disident s krátkým životopisem a filmografií Evy Houdové. Chybí druhý list – pokračování filmografie.
FMA 13 Stefan Marinov, le disident disident Materiál z projekce 3. 10. v 18.15 hod. ve filmovém muzeu v Bruselu, 2 listy, sešité, strojopis, holandsky, 3. 10. 1978. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Obsahem jsou synopse k filmům Rythmes (přeškrtnuto) a Stefan Marinov, le disident disident s krátkým životopisem a kompletní filmografií Evy Houdové.
FMA 14 Stefan Marinov, le disident disident Separát katalogu festivalu MÉDIA 10-10, 5es journées du court métrage belge v Namuru, 5 listů, paginováno, francouzsky, 26. – 28. 10. 1979. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Film uveden v abecedním seznamu filmů na str. 30 a jeho anotace na str. 76, u které je přirazena i anotace filmu Auto-stop, který však v abecedním seznamu filmů chybí, program festivalových projekcí není ve filmovém archivu k dispozici, projekce filmu v neděli 28. 10. je odvoditelná ze znaku DIM58 v abecedním seznamu filmů.
FMA 15 Stefan Marinov, le disident disident Program festivalu Films documentaires de Belgique et d‘ailleurs v Palais des Beaux-Arts v Bruselu, projekce 11. l. v 18 hod., formát 54,7x20,1 cm, 1 list, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 9. – 11. 1. 1981. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Na přední straně programu jsou jmenováni někteří režiséři, jejichž filmy jsou promítány v rámci tématu « La defénce et l‘illustration » du film belge,59 mezi režiséry je uvedena i Eva Houdová. Na projekci v 18 hod. navazoval film Renée Pietrafesa, compositeur-interprète, u kterého není uveden čas projekce. V programu je též uveden film Io sono Anna Magnani (9. 1. ve 20 hod.), střih: Eva Houdová.
FMA 16 Auto-stop Písemný souhlas Pierre Mertense k filmové adaptaci jeho povídky Auto-stop, 1 list, rukopis, francouzsky, 15. 9. 1977. (zdroj: osobní archiv EH)
58 DIM – dimanche (neděle). 59 Obrana a zobrazení belgického filmu.
26 FMA 17 Auto-stop Potvrzení o zapůjčení rukopisu stejnojmenné povídky Pierre Mertense z depozitáře autorských rukopisů společnosti Société des Auters & Compositeurs Dramatiques v Paříži, zapůjčení na období 22. 11. 1977 – 22. 11. 1980, formát A5, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, 5. 12. 1977. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 18 Auto-stop Materiál Ministère des affaires économique k hodnocení žádosti Belladona Films o uznání filmu jako belgické produkce, 3 listy, sešité, strojopis, paginováno, francouzsky, [1978]. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Uznání filmu jako belgické produkce je nutný krok v žádosti o finanční dotaci na belgickou filmovou produkci.
FMA 19 Auto-stop Zápis z procès-verbal de la réunion du 6. 2. 1978 komise, která se zabývala jednotlivými žádostmi o udělení finanční podpory na belgickou filmovou produkci, 1 list, strojopis, francouzsky, 6. 2. 1978. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn: V sekci krátkometrážních filmů (4 filmy) je Auto-stop jediným snímkem, který podporu získal (600.000 BEF), jedním z členů komise byl i Pierre Mertens, na dokumentu je obtisk razítka data 21. 3. 1987.
FMA 20 Auto-stop Oznámení o udělení finanční dotace 600.000 BEF, 1 list, strojopis, francouzsky, [1978]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Obsahem je i posudek komise, který sděluje, že fim má slíbenou koprodukci ve Francii. V posudku je též uvedeno, že při hlasování se 6 členů komise vyjádřilo kladně a 1 člen se zdržel hlasování. Je možné se domnívat, že tímto členem komise mohl být Pierre Mertens, jelikož jde o adaptaci jeho povídky.
FMA 21 Auto-stop Přepis závěrečných titulků, 1 list, rukopis, francouzsky, [1979]. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique)
FMA 22 Auto-stop Separát měsíčníku De film produktie in België, zápis o udělení státní dotace 600.000 BEF, 3 listy, oboustranný tisk, paginováno, holandsky, září 1980. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Údaj uveden na str. 7 v sekci krátkých filmů.
27 FMA 23 Auto-stop Separát katalogu 10e Recontres internationales du jeune cinéma v Bruselu a Liége s programem krátkometrážních filmů, projekce 22. 10. ve 21 hod., 4 listy, francouzsky, 16. – 26. 10. 1980. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Festival probíhal 16. – 22. 10. 1980 v Bruselu a 24. – 26. 10. 1980 v Liége.
FMA 24 Auto-stop Separát katalogu 4e Festival international de films de femmes v Bruselu, 4 listy, oboustranný tisk, francouzsky a holandsky, 23. – 29. 4. 1981. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Program festivalových projekcí není ve filmovém archivu k dispozici. V katalogu je též uveden film Berlin de l‘aube à la nuit, střih: Eva Houdová.
FMA 25 Auto-stop Separát katalogu festivalu MÉDIA 10-10, 6es journées du court métrage belge v Namuru, 8 listů, paginováno, francouzsky, 27. – 28. 3. 1982. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Film uveden v soutěžní sekci na str. 12. Součástí katalogu je i abecední seznam všech filmů uvedených na festivalu v letech 1972, 1973, 1975, 1977 a 1979; film Renée Pietrafesa, compositeur-interprète uveden na str. 51 - listopad 1977 a film Stefan Marinov, le disident disident uveden na str. 54 - říjen 1979.
FMA 26 Auto-stop Program festivalu MÉDIA 10-10, 6es journées du court métrage belge v Namuru, projekce 27. 3. v 15 hod., formát 30x22 cm, 1 list, 3x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 27. – 28. 3. 1982. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Film uveden v soutěžní kategorii fikčních filmů, filmů bylo celkem 6 a promítaly se za sebou od 15 hod.
FMA 27 Auto-stop Separát měsíčníku Het Filmvakblad, zápis o zhlédnutí filmu komisí Ministère des affaires économiques 15. září 1982, 3 listy, paginováno, holandsky, Nr 36, leden 1984. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Hlasování komise uvedeno na str. 12,60 na str. 17 je uvedeno hlasování pro film Bruxelles-Transit, střih a skript: Eva Houdová.
60 Osobně mi nebylo příliš jasné, proč komise hodnotí film, kterému už dříve udělila finanční dotaci, v knihovně Cinémathèque Royal de Belgique jsem na můj dotaz nedostala dostatečnou odpověď, Eva Houdová mi podala informaci takovou, že komise hodnotí filmy znovu pro jakýsi typ kontroly, aby ověřili správnost udělené finanční dotace.
28 FMA 28 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Dialogová listina NA ZAPAD (TO THE WEST!), 15 listů, strojopis, paginováno, anglicky, [1985]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 29 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Koprodukční smlouva mezi CVB a CM, 5 listů, sešité, strojopis, paginováno, francouzsky, březen 1985. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Ve smlouvě je kromě jiného uvedeno, že CM je zodpovědná za realizaci filmu, finanční ohodnocení účastníků realizace filmu, za práva na rozmnožování filmu a veřejné projekce. Smlouva také informuje, že CM obdrží dotaci 350.000 BEF od ministerstva, a že CVB je zodpovědné za zapůjčení technického vybavení k výrobě filmu a výrobu dvou exemplářů videozáznamu, jeden pro CM a druhý pro CVB, které bude zodpovědné za jeho archivaci.61
FMA 30 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Kopie propagačního materiálu, 2 listy, oboustranný tisk, francouzsky a částečně anglicky, [1985]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Materiál na zadní straně krátce informuje o činnosti CM.
FMA 31 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Propagační pohlednice k filmu vydaná společností Vidéobus,62 standardní formát oboustranné pohlednice, francouzsky, 1985. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 32 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Technické a distribuční údaje s anotací NA ZAPAD or THE NATIONAL PRIDE OF A PIECE OF BOHEMIAN CRYSTAL, 1 list, strojopis, anglicky, [1985]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 33 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Program festivalu Filmer à tout prix v Bruselu, projekce 27. 9. ve 21.45 hod., formát 40x22cm, 1 list, 3x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 26. – 27. 9. 1985. (zdroj: osobní archiv EH)
61 Dnes je film na VHS formátu stále k dispozici v archivu společnosti, v katalogu lze vyhledat dle jména režisérky. Odkaz: http://www.cvb-videp.be/. 12. 6. 2009. 62 Velmi často je jméno společnosti uváděno rozlišně, ať už je uvedeno Vidéobus, Centre de Ressource Vidéo de Bruxelles nebo Centre Video Bruxelles, jde pořád o jednu a tu samou společnost.
29 FMA 34 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Separát katalogu 15th Film festival Rotterdam, 2 listy, oboustranný tisk, paginováno, holandsky a anglicky, 24. 1. – 2. 2. 1986. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Film uveden na str. 99.
FMA 35 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Separát programu 15th Film festival Rotterdam, projekce 25. 1. ve 13.30 hod., 2 listy, oboustranný tisk, anglicky, 24. 1. – 2. 2. 1986. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique)
FMA 36 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Kopie čtvrtletníku Réfugiés d´hier, réfugiés d´aujourdhui63 společnosti APD64 s oznámením o projekci filmu 28. 2. 1986 v 19.45 hod. v kulturním centru Jacques Franck v Bruselu, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, N° 28, 1er trimestre, 1986. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 37 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Pozvánka společnosti APD na projekci filmu 28. 2. 1986 v 19.45 hod. v kulturním centru Jacques Franck v Bruselu, 1 list, francouzsky, 28. 2. 1986. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Hlavní událostí byla projekce, ale zároveň šlo i o společenské setkání (bar, občerstvení). Vstupné bylo 150 BEF (100 BEF pro studenty).
FMA 38 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Obsahem identická pozvánka s FMA 37 s krátkou anotací filmu, formát pohlednice, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, 28. 2. 1986. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Pozvánka je barevně a formátem odlišná od pozvánky FMA 37.
FMA 39 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Smlouva mezi CM a Evou Houdovou, 2 listy, strojopis, francouzsky, 12. 12. 1986. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Smlouva upravuje mimo jiné práva na veřejné vysílání.
63 Čtvrtletník se dnes jmenuje Action Réfugiés. 64 V tomto starším ročníku je ve čtvrtletníku název společnosti uveden jako Aide belge aux personnes déplacées. Společnost se jmenuje Aide aux personnes déplacées a ve všech ostatních dokumentech je její název takto uveden.
30 FMA 40 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Smlouva mezi CVB a Médiathèque de la communauté française de Belgique65 na distribuční období 1. 2. 1987 – 31. 1. 1982, 3 listy, sešité, strojopis, francouzsky, 1. 2. 1987. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 41 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Separát katalogu 15e Festival du film de Strasbourg, 5 listů, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 24. – 31. 3. 1987. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Film uveden v kategorii Objectif Belgique, l’Oeil Ouvert66 na str. 42, mezi členy poroty festivalu na str. 7 je uvedena i Eva Houdová. Program festivalových projekcí není ve filmovém archivu k dispozici.
FMA 42 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Pozvánka Evy Houdové na belgicko–český večer spojený s projekcí filmů Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême a La parenthèse et le retour en Bohême dne 17. 5. 2003 ve 20 hod. v kulturním centru Jacques Franck v Bruselu, 1 list, francouzsky, 17. 5. 2003. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Vstupné bylo dobrovolné a výtěžek byl určen ve prospěch organizace APD.
FMA 43 A l’aire libre Propagační materiál, formát 16,7x25,1cm, 1 list, francouzsky, 1990. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Eva Houdová si na něj napsala rok 1990.
FMA 44 A l’aire libre Propagační materiál k vybraným kulturním událostem v prostoru Fnac v Bruselu, v jehož programu je projekce filmu 10. 12. 1990, formát A3, 1 list, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 1990. 67 (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Projekce filmu byla zorganizována k 40. výročí založení APD, po projekci probíhala veřejná diskuse uváděná několika osobami, jednou z nich byla i Eva Houdová.
65 V katalogu lze dnes podle jména autorky nalézt jen několik filmů, na kterých se nepodílela režijně. Odkaz: http://www.lamediatheque.be/. 12. 6. 2009. 66 Volně lze přeložit jako Zaměřeno na Belgii, otevřený pohled. 67 Na letáku je chyba v názvu: A L’AIR LIBRE d’Eva Houdova. Název filmu je A l’aire libre.
31 FMA 45 A l’aire libre Čtvrtletník Réfugiés d´hier, réfugiés d´aujourdhui věnovaný tématu filmu s pozvánkou společnosti APD na první veřejnou projekci filmu v kulturním prostoru Botanique v Bruselu 27. 6. 1991 v 18.30 a 20.30 hod., formát A3, 1 list, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, N° 49, 2e trimestre, 1991. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Součástí projekce byla debata s režisérkou a protagonisty dokumentu.
FMA 46 Portrait de groupe avec lunette Smlouva mezi Paradise Films a Evou Houdovou, 5 listů, sešité, strojopis, francouzsky, 12. 2. 1990. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 47 Portrait de groupe avec lunette Scénář filmu, 11 listů, sešité, strojopis, paginováno, francouzsky, duben 1990. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 48 Portrait de groupe avec lunette Dialogová listina, 11 listů, sešité, paginováno, francouzsky, [1990]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 49 Portrait de groupe avec lunette Dialogová listina, 11 listů, sešité, paginováno, anglicky, [1990]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 50 Portrait de groupe avec lunette Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, [1991]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 51 Portrait de groupe avec lunette Kopie propagačního textu, 1 list, strojopis, anglicky, [1991]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 52 Portrait de groupe avec lunette Separát katalogu festivalu Filmer à tout prix v Bruselu s programem projekcí, projekce 11. 4. ve 22 hod, 6 listů, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 9. - 13. 4. 1991. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Film uveden na str. 56. Program projekcí je součástí katalogu.
32 FMA 53 Portrait de groupe avec lunette Propagační pohlednice festivalu Filmer à tout prix, standardní formát oboustranné pohlednice, francouzsky, [1991]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Eva Houdová si na tuto pohlednici poznamenala, že její film získal speciální cenu poroty.
FMA 54 Portrait de groupe avec lunette Tisková zpráva o udělení zvláštní ceny poroty 5. ročníku festivalu Filmer à tout prix, 1 list, strojopis, francouzsky, [13. 4. 1991]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Zpráva také informuje, že tato cena je dotovaná částkou 75.000 BEF společností Meuter-Titra.68
FMA 55 Portrait de groupe avec lunette Propagační pohlednice vydaná společností Paradise Films, formát pohlednice 19,8x13,5 cm, oboustranný tisk, francouzsky, [1991]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 56 Portrait de groupe avec lunette Separát katalogu festivalu MÉDIA 10-10, 1° Festival international du court métrage v Namuru, 4 listy, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 16. – 23. 11. 1991. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique) Pozn.: Film uveden na str. 14.
FMA 57 Portrait de groupe avec lunette Separát programu festivalu MÉDIA 10-10, 1er Festival international du court métrage v Namuru, projekce 17. 11. ve 14 hod., formát 52x27cm, 1 list, 3x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 16. - 23. 11. 1991. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique)
FMA 58 Portrait de groupe avec lunette Program Musée du cinéma v Bruselu – březen 1992, projekce 24. 3. v 18.15 hod., formát 69,6x22 cm, 1 list, 4x přeložen, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 1992. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Film uveden v sekci nových belgických filmů na str. 2.
68 Během rozhovoru Eva Houdová uvedla, že cenu – finanční obnos 75.000 BEF na další produkci nikdy nedostala/nevyužila, cena byla částka na použití filmového materiálu společnosti Meuter-Titra.
33 FMA 59 La parenthèse et le retour en Bohême Projekt Evy Houdové Parentheses and the return to Bohemia,69 9 listů, částečně paginováno, anglicky a francouzsky, [2000]. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Jde pravděpodobně o nekompletní materiál – několik listů uvádí projekty již zrealizované, probíhající a plánované projekty společnosti COBRA Films, následuje synopse s finančním rozpočtem filmu.70
FMA 60 La parenthèse et le retour en Bohême Smlouva mezi Evou Houdovou a COBRA Films, 5 listů, sešité, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, 13. 1. 2000. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 61 La parenthèse et le retour en Bohême Míchací plán zvuku ZÁVORKA/RETOUR EN BOHEME – formulář Jan Štorek, 12 listů, oboustranný tisk, česky a francouzsky, 19. 1. – 12. 9. 2000.71 (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Ručně vepsané údaje, předtisk formuláře v anglickém jazyce.
FMA 62 La parenthèse et le retour en Bohême Míchací plán zvuku LA PARENTHÈSE - formulář Cosmas Antoniadis, 2 listy, francouzsky, 24. 6. 2000. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.:Ručně vepsané údaje.
FMA 63 La parenthèse et le retour en Bohême Pracovní plán natáčení „Zavorka a navrat do Cech“ 8. – 17. 7. 2000, 4 listy, paginováno, česky a částečně anglicky, 2000. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 64 La parenthèse et le retour en Bohême Pracovní plán natáčení „Parenthèse Navrat do Cech“ 6. – 14. 9. 2000, 1 list, oboustranný tisk, anglicky, 2000. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 65 La parenthèse et le retour en Bohême Kopie dialogové listiny, 4 listy, oboustranný tisk, paginováno, francouzsky, [2000]. (zdroj: osobní archiv EH)
69 Tehdejší pracovní název v angličtině, finální anglický název filmu je The time out and the return to Bohemia. 70 Eva Houdová se domnívá, že to nebyl finální finanční rozpočet. Uvedla, že rozpočtů bylo vytvořených několik. 71 10. list je poslední list, kde je uvedeno datum (12. 9. 2000), na posledních dvou listech datum uveden není.
34 FMA 66 La parenthèse et le retour en Bohême Synopse, 2 listy, paginováno, francouzsky, [2000]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 67 La parenthèse et le retour en Bohême Synopse The Time out and the Return to Bohemia, 1 list, anglicky, [2000]. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 68 La parenthèse et le retour en Bohême Podklad pro závěrečné titulky k filmu, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, 2001. (zdroj: osobní archiv EH)
FMA 69 La parenthèse et le retour en Bohême Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, anglicky a částečně česky, 2001. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Název uveden dvojjazyčně: La parenthèse et le retour en Bohême a The time out and the return to Bohemia.
FMA 70 La parenthèse et le retour en Bohême Viz FMA 42.
35 2.3.1.2. Ostatní tvorba
Poznámka 1: Formát A4, volné listy, jednostranný tisk, nepaginováno (není-li uvedeno jinak). Poznámka 2: Všechny uvedené materiály v této kategorii pochází z osobního archivu Evy Houdové.
2.3.1.2.a. Střih
FMO 1 La question royale, režie: Christian Mesnil Propagační materiál, formát 22,4x27,3 cm, 4 listy, sešité, oboustranný tisk, francouzsky, holandsky, anglicky, německy a španělsky, 1975.
FMO 2 La question royale, režie: Christian Mesnil Propagační materiál k projekci 12. 12. 1995 ve 20.30 hod. v kulturním prostoru Espace Delvaux ve Watermal-Boisfort, formát 32x21 cm, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, 1995.
FMO 3 Le Compromis, režie: Christian Zerbib Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, [1978].
FMO 4 Io sono Anna Magnani, režie: Chris Vermorcken Plakát, formát 42x60 cm, oboustranný tisk, francouzsky, holandsky, anglicky, německy a španělsky, 1979. Pozn.: Na zadní straně plakátu jsou texty věnované Anně Magnani a synopse.
FMO 5 Io sono Anna Magnani, režie: Chris Vermorcken Separát programu kulturního prostoru Botanique v Bruselu – říjen 1987, projekce 3. 10. 1987, formát 9,5x20 cm, 3 strany, sešité, oboustranný tisk, francouzsky, říjen 1987. Pozn.: Film uveden na str. 16,72 po projekci následoval film Grosso Modo, střih: Eva Houdová.
FMO 6 Berlin de l’aube à la nuit,režie: Annik Leroy Propační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, německy a anglicky, [1980].
72 V programu je u projekce filmu uvedeno: Hommage à Eva HOUDOVA et J. PIERREUX – pocta Evě Houdové a Jacqueline Pierreux (producentka filmu).
36 FMO 7 Bruxelles - Transit, režie: Samy Szlingerbaum Propagační pohlednice, standardní formát oboustranné pohlednice, francouzsky, 1980. Pozn.: Na zadní straně je uvedeno, že film byl vybrán na festival v Locarnu, Londýně a Berlíně.
FMO 8 Bruxelles - Transit, režie: Samy Szlingerbaum Propagační materiál, formát 49,5x21 cm, 1 list, 4x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky a holandsky, [1981]. Pozn.: Uvedena informace, že film byl oceněn na filmovém festivalu v Rotterdamu a Berlíně v roce 1981, obsahem jsou krátké životopisy režiséra a herců Helene Lapiower a Borise Lehmana, obsahem je i krátký text v jidiši a synopse.
FMO 9 Bruxelles - Transit, režie: Samy Szlingerbaum Propagační materiál, 7 listů, sešité, oboustranný tisk, francouzsky, [1981]. Pozn.: Obsahem je příběh exilu režisérových rodičů, rozhovor s režisérem a jeho krátké CV, fotografie.
FMO 10 Couple Regards Positions, režie: Boris Lehman, Nadine Wandel Propagační materiál, 1 list, francouzsky, 1983.
FMO 11 Couple Regards Positions, režie: Boris Lehman, Nadine Wandel Podklad pro závěrečné titulky, 2 listy, strojopis, francouzsky, 1983.
FMO 12 Grosso Modo, režie: Marie-Hélène Massin Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, 1983.
FMO 13 Leila and the Wolves, režie: Heiny Srour Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, anglicky a francouzsky, 1984. Pozn.: Na zadní straně je synopse.
FMO 14 Leila and the Wolves, režie: Heiny Srour Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, anglicky a francouzsky, 1984. Pozn.: Identický materiál s FMO 13 s ručně vepsaným poděkováním Heiny Srour Evě Houdové za obětavou pomoc na filmu, který by bez ní nevznikl.
FMO 15 Leila and the Wolves, režie: Heiny Srour Separát programu 38th International film festival v Edinburghu, 1 list, anglicky, 23. 8. 1984. Pozn.: Obsahuje filmografii režisérky a synopsi filmu, je též uvedena informace, že film získal Grand Prix (Agence de cooperation culturelle et technique, Paris) za nejlepší scénář v roce 1979.
37 FMO 16 Leila and the Wolves, režie: Heiny Srour Separát materiálu z mezinárodního filmového festivalu v Mannheim– Heidelbergu, udělení ceny za nejlepší film z třetího světa – cena 5.000 DM, 2 listy, strojopis, německy, [1984].
FMO 17 Leila and the Wolves, režie: Heiny Srour Propagační materiál k projekci filmu v kině Gate Notting Hill v Londýně 11. 4., formát 14,2x20,9 cm, 1 list, oboustranný tisk, anglicky, 11. 4. [rok neuveden]. Pozn.: Na zadní straně je uvedeno, že film získal 6 festivalových cen.
FMO 18 Nomade Bernard Gauber, režie: Marie-Christine Lambert Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, [1984].
FMO 19 Monsieur tout blanc, režie: Stéphane Lejeune Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, [1986].
FMO 20 Monsieur tout blanc, režie: Stéphane Lejeune Plakát, formát 45,5x62 cm, francouzsky, [1986].
FMO 21 Doucement, maman travaille, režie: Alexandre Wajnberg Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, [1986].
FMO 22 Dis-moi, Marie, režie: Sophie Kotányi Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, [1986].
FMO 23 Leonor Fini, režie: Chris Vermorcken Plakát, formát 30,1x40,2 cm, 1 list, francouzsky, 1987.
FMO 24 Leonor Fini, režie: Chris Vermorcken Pozvánka na projekci 9. 12. 1987 v kině Actor’s Studio v Bruselu, formát 21,5x14,8 cm, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a holandsky, 9. 12. 1987.
FMO 25 Otomar Krejca, režie: Kamal Dehane Propagační materiál, formát A3, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, 1990.
FMO 26 Les enfants de Bobath, režie: Jacques Borzykowski Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, holandsky a anglicky, 1990.
FMO 27 L’employé du temps, režie: Michel Jean Bélanger, Yves Warson Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, 1990.
38 FMO 28 Djarama Boé, režie: Sophie Kotányi Propagační materiál (barevný), 1 list, oboustranný tisk, německy, 1991.
FMO 29 Djarama Boé, režie: Sophie Kotányi Propagační materiál (černobílý), 1 list, oboustranný tisk, německy, 1991.
FMO 30 La Sainteté Stéphane (1961-1986), režie: Gérard Preszow Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, 1993.
FMO 31 Capoeira, Bel Horizon, režie: Sallustio Basile Program kulturní akce Capoeira, Bel Horizon – Amérique latine, enfants des rues v kulturním prostoru Botanique v Bruselu, 1 list, 2x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 8. – 14. 11. 1995. Pozn.: Akce věnovaná problematice dětské kriminality v zemích Latinské Ameriky, každý den festivalu byla projekce filmu v 18 a 20 hod., během týdne proběhly 2 projekce filmu Gosses de Rio (1990), režie Thierry Michel a 2 projekce filmu Juliana (1988), režie Fernando Espinoza, Alejandro Legaspi; součástí programu byly debaty a hudební představení.
FMO 32 Capoeira, Bel Horizon, režie: Sallustio Basile Propagační materiál, 1 list, francouzsky, [1995].
FMO 33 Capoeira, Bel Horizon, režie: Sallustio Basile Pozvánka na projekci 21. 5. ve 20.30 hod. v Résidence Palace vBruselu, formát 21x9,8 cm, průsvitný materiál, francouzsky, 21. 5. [1995].
FMO 34 Capoeira, Bel Horizon, režie: Sallustio Basile Propagační materiál, 1 list, francouzsky, [1995]. Pozn.: Eva Houdová si na přední stranu poznamenala, že film stříhala v listopadu 1995.
FMO 35 Capoeira, Bel Horizon, režie: Sallustio Basile Program festivalu L’Amérique Latine en mouvements v kulturním prostoru Botanique v Bruselu, projekce 21. 10. v 18.30 hod., 1 list, 2x přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 15. – 21. 10. 1997.
FMO 36 Amor Fati, režie: Sophie Kotanyi Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, [1996].
FMO 37 Amor Fati, režie: Sophie Kotanyi Propagační pohlednice, formát pohlednice 21x10,5 cm, oboustranný tisk, německy, [1996].
FMO 38 Autour de la mort d’un cochon, režie: Bénédicte Emsens Kopie synopse, 1 list, francouzsky, 1996.
39 FMO 39 Autour de la mort d’un cochon, režie: Bénédicte Emsens Separát zprávy o udílení cen společnosti Société Civile des Auters Multimedia (SCAM) za rok 1997 – udělení ceny v kategorii audiovize za nový film Bénédicte Emsens, 7 listů, francouzsky, 10. 12. 1997. Pozn.: Materiál byl původně sešitý, Eva Houdová si ponechala jen část věnovanou kategorii audiovize, kategorie v oblasti literatury chybí. Materiál obsahuje také posudek společnosti SCAM a krátký profesní životopis režisérky.
FMO 40 Boma – Tervuren, le voyage, režie: Francis Dujardin Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, [1999].
FMO 41 Boma – Tervuren, le voyage, režie: Francis Dujardin Pozvánka na premiéru 22. 10. 1999 ve 20 hod.v Théâtre du Résidence Palace v Bruselu, formát 29,6x10,5 cm, 1 list, přeložen, francouzsky, 22. 10. 1999. Pozn.: Po projekci následovala debata a hudební představení tria Barouti.
FMO 42 Boma – Tervuren, le voyage, režie: Francis Dujardin Materiál pro média, 15 listů, sešité, paginováno, francouzsky, [1999].
FMO 43 Vers des rêves impossibles, režie: Chris Vermorcken Pozvánka ke zhlédnutí filmu 13. 4. ve 21.30 hod. na RTBF 2 a 16. 4. ve 23 hod. na RTBF 1, formát 21x8,5 cm, francouzsky, 13. 4. [1999].
FMO 44 Vers la mer, režie: Annik Leroy Separát z materiálu CBA - oceněné filmy z produkce CBA za rok 1999, 1 list, francouzsky, 1999. Pozn.: V materiálu uvedeno, že film získal Prix des Ecrans Documentaires v Gentilly.
FMO 45 Vers la mer, režie: Annik Leroy Text kritiky Philippa Simona, 2 listy, francouzsky, 1. 10. 1999. Pozn.: Jde o stejný text, který se nachází na webu filmového magazínu Cinergie.73
FMO 46 Vers la mer, režie: Annik Leroy Propagační materiál, formát A3, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 1999.
73Odkaz: http://www.cinergie.be/critique.php?action=display&id=596. 11. 6. 2009.
40
FMO 47 Vers la mer, režie: Annik Leroy Kopie udělení ceny Michael Moore Award for Best Documentary, 38. Ann Arbor Film Festival v Michiganu v USA, 1 list, anglicky, 19. 3. 2000.
FMO 48 Vers la mer, režie: Annik Leroy Materiál k projekci 6. 6. 2000 ve 20.30 hod. v kulturním prostoru Botanique v Bruselu, 1 list, nepravidelný formát, francouzsky, 6. 6. 2000.
41 2.3.1.2.b. Asistentka režie
FMO 49 Mystéres de Robert Houdin, režie: Jean-Luc Muller Propagační pohlednice, standardní formát oboustranné pohlednice, anglicky, [1995].
FMO 50 Mystéres de Robert Houdin, režie: Jean-Luc Muller Propagační materiál, formát A5, 1 list, anglicky, [1995].
FMO 51 Mystéres de Robert Houdin, režie: Jean-Luc Muller Kopie fotografií předmětů a představení Roberta Houdina, 5 listů, francouzsky, [1995]. Pozn.: U fotografií jsou popisky.
FMO 52 Mystéres de Robert Houdin, režie: Jean-Luc Muller 2 kopie fotografií, 1 list, francouzsky, [1995]. Pozn.: Na jedné z fotografií je Eva Houdová během natáčení, pod fotografii si připsala, že jde o ztracenou asistentku mezi projektory, u druhé fotografie má poznamenáno, že jde skutečně o Copperfielda, kterému právě přinesla kazetu s filmem.
FMO 53 Mystéres de Robert Houdin, režie: Jean-Luc Muller 2 kopie fotografií, 1 list, francouzsky, [1995]. Pozn.: Eva Houdová si poznamenala, že jde o fotky, které jí zapůjčil John Gaughan.74
FMO 54 La tete à l’envers, režie: Violaine de Villers Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky, [1995].
FMO 55 La tete à l’envers, režie: Violaine de Villers Separát z výroční zprávy CBA za rok 1995 – cena poroty na La Mo-Viola, 2e Festival Internazionale delle Done v Turíně, 1 list, paginováno, francouzsky, [1995]. Pozn.: Str. 43, Eva Houdová si k filmu napsala poznámku: asistentka režie a střih.
FMO 56 Revivre, režie: Violaine de Villers Propagační materiál, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, 1996.
FMO 57 Revivre, režie: Violaine de Villers Separát dokumentu Diffusions TV 1996 - vysílání 12. 4. ve 22. 30 hod. na RTBF v programu Grand Documents, 1 list, paginováno, francouzsky, 1996. Pozn.: Str. 72.
74 John Gaughan je výrobce kouzelnických pomůcek, spolupracuje např. s Davidem Copperfieldem.
42 2.3.1.2.c. Skript
FMO 58 Tumultes, režie: Bertrand Van Effenterre Plakát, formát 45x32 cm, oboustranný tisk, francouzsky a anglicky, [1990].
FMO 59 Tumultes, režie: Bertrand Van Effenterre Propagační materiál, formát 42x29,7 cm, 1 list, přeložen, anglicky, [1990].
FMO 60 25 degrés en hiver, režie: Stéphane Vuillet Propagační leták, 1 list, oboustranný tisk, francouzsky a holandsky, [2003].
43 2.3.2. OSTATNÍ MATERIÁLY
Poznámka 1: Formát A4, volné listy, jednostranný tisk, nepaginováno (není-li uvedeno jinak).
OST 1 Curriculum Vitae Evy Houdové, 3 listy, sešité, strojopis, francouzsky, [1985]. (zdroj: Cinémathèque Royal de Belgique)
OST 2 Plakát 15th Film Festival Rotterdam 1986, holandsky, 1986. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Plakát obsahuje separáty fotografií režisérů, kteří festival navštívili. Eva Houdová v centru plakátu.
OST 3 Program kulturní akce Femmes en création v Salon des Arts Ménagers, workshop Femmes et cinéma 8. 11. v 14.30 hod., formát A5, 1 list, přeložen, oboustranný tisk, francouzsky, 26. 10. – 11. 11. 1991. (zdroj: osobní archiv EH) Pozn.: Protagonistky workshopu Femmes et cinéma: režisérky Marie Mandy, Eva Houdová a produkční Jacqueline Pierreux.
44 2.3.3. KORESPONDENCE
Poznámka 1: Formát A4, volné listy, jednostranný tisk, nepaginováno (není-li uvedeno jinak). Poznámka 2: Všechny uvedené materiály v této kategorii pochází z osobního archivu Evy Houdové.
KOR 1 Dopis Pierra Mertense adresovaný EH vyjadřující se k projektu Auto-stop, 1 list, rukopis, francouzsky, 1. 6. [1977]. Pozn.: V dopise též Houdovou informuje o založení CM.
KOR 2 Dopis Ministere de l’education nationale et de la culture française (service de l’animation et de la diffusion culturelles) adresovaný EH obsahující podmínky a udělení dotace 600.000 BEF na produkci filmu Auto-stop, 1 list, strojopis, francouzsky, 27. 4. 1978.
KOR 3 Dopis vydavatelství Editions Jacques Antoine udělující EH právo na 50.000 BEF, 1 list, strojopis, francouzsky, 6. 11. 1978. Pozn.: Kopie dopisu byla též odeslána Pierru Mertensovi.
KOR 4 Dopis British Film Institut adresovaný EH potvrzující její pracovní ujednání na střihu Leila and the Wolves, 1 list, strojopis, anglicky, 12. 10. 1983. Pozn.: Kromě informace o finanční odměně na produkci filmu a uhrazení cestovních výdajů je i obsahem zmínka, že čekají jen na formalitu – získání pracovního povolení od britských úřadů.
KOR 5 Kopie dopisu Fondation Dominique Pire adresovaný řediteli RTBF Robertu Stephanovi žádající o uvedení filmu Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême v televizním vysílání, 1 list, strojopis, francouzsky, [1987]. Pozn.: V případě kladného rozhodnutí odkazují na kontaktní adresu EH. Dopis je podepsán pěti osobami.
KOR 6 Dopis RTBF adresovaný CVB oznamující souhlas k vysílání filmu Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême, 1 list, strojopis, francouzsky, 24. 11. 1987.
KOR 7 Dopis CVB adresovaný EH oznamující potvrzení souhlasu RTBF k vysílání filmu Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême, 5 listů, sešité, strojopis, paginováno, francouzsky, 25. 11. 1987. Pozn.: V příloze je kopie materiálu tiskového oddělení televizní stanice RTBF k vysílání 15. 8. ve 21.45 hod.
45 KOR 8 Dopis CBA adresovaný EH oznamující souhlas k udělení dotace 800.000 BEF na produkci Portrait de groupe avec lunette, 1 list, strojopis, francouzsky, 17. 10. 1989.
KOR 9 Dopis studia Meuter-Titra adresovaný ředitelství festivalu Filmer à tout prix udělující poukaz v částce 75.000 BEF na novou produkci Evy Houdové, 1 list, strojopis, francouzsky, 13. 4. 1991.75
KOR 10 Kopie faxového dopisu Festival international du film sur l’art (FIFART) v Montreuilu adresovaný režisérovi Gérardu Preszowi oznamující udělení ceny města Iasi za jeho film La Sainteté Stéphane (1961-1986) – nejlepší portrét umělce, 2 listy, francouzsky, 28. 8. 1997.
KOR 11 Dopis COBRA Films adresovaný CBA žádající o pomoc při produkci La parenthèse et le retour en Bohême Evy Houdové, 1 list, francouzsky, 24. 9. 1998.
KOR 12 Kopie faxového dopisu RTBF adresovaný COBRA Films oznamující vyslovení přízně k účasti v koprodukci La parenthèse et le retour en Bohême s případnou částkou 800.000 BEF, 1 list, strojopis, francouzsky, 2. 10. 1998.
KOR 13 Kopie faxového dopisu COBRA Films adresovaný CBA oznamující vstup RTBF do koprodukce a upřesňující žádost společnosti COBRA Films o 700.000 BEF na produkci La parenthèse et le retour en Bohême, 1 list, francouzsky, 14. 10. 1998.
KOR 14 Dopis CBA adresovaný COBRA Films oznamující souhlas s podpisem koprodukční smlouvy mezi CBA a COBRA Films a s uvolněním částky 700.000 BEF na produkci La parenthèse et le retour en Bohême, 1 list, francouzsky, 30. 10. 1998.
KOR 15 Dopis Ministére de la Communauté française adresovaný COBRA Films, udělující dotaci 1.500.000 BEF na produkci La parenthèse et le retour en Bohême, 2 listy, francouzsky, 26. 5. 1999.76 Pozn.: V příloze je posudek komise.
75 Finanční poukaz byl určen na vyvolávací práce a náklady spojené se zpracováním 16 nebo 35 mm filmu ve studiu Meuter-Titra. 76 V dopise se o La parenthèse et le retour en Bohême mluví jako o televizním filmu. Na můj dotaz Eva Houdová uvedla, že pro ministerstvo všechny filmy v koprodukci s RTBF jsou televizní filmy, a že tato koprodukce je pro ně určitým ujištěním, že film bude alespoň jednou vysílán v televizi, a je tak příslibem návratnosti finančních investic. Pro COBRA Films i režisérku byla La parenthèse et le retour en Bohême vždy autorským filmem a nikdy ji nenazývali televizním filmem.
46
KOR 16 Kopie faxového dopisu RTBF adresovaný COBRA Films zabývající se prvním ohodnocením potenciálního přínosu RTBF na část postrodukce a zvuku La parenthèse et le retour en Bohême, 1 list, francouzsky, 15. 7. 1999.
KOR 17 Dopis RTBF adresovaný COBRA Films oznamující nové zhodnocení účasti RTBF – 712.615 BEF na koprodukci La parenthèse et le retour en Bohême, 1 list, francouzsky, 8. 11. 1999. Pozn.: Součástí dopisu byla příloha s detailním návrhem nového příspěvku RTBF, kterou EH již nemá k dispozici.
KOR 18 Dopis CBA adresovaný COBRA Films zabývající se návrhem smlouvy koprodukce La parenthèse et le retour en Bohême, 1 list, francouzsky, 30. 11. 1999. Pozn.: Součástí dopisu byla příloha s návrhem smlouvy mezi CBA a COBRA Films, kterou EH již nemá k dispozici. V dopise CBA též žádá o zaslání kopie smlouvy mezi EH a COBRA Films a koprodukční smlouvy RTBF.
KOR 19 Kopie faxového dopisu Ministére de la Communauté française adresovaný COBRA Films uvádějící poznámky komise po přezkoumání projektu La parenthèse et le retour en Bohême, 2 listy, francouzsky, 15. 2. 2000. Pozn.: Dopis obsahuje konkrétní připomínky komise k jednotlivým chybějícím údajům či dokumentům.
KOR 20 Dopis studia KF s.r.o. adresovaný COBRA Films potvrzující zájem o vstup do koprodukce Závorka a návrat do Čech, 1 list, česky, 9. 5. 2000. Pozn.: Studio KF s.r.o. žádá částku 200.000 Kč na náklady při přípravě a natáčení.
47 2.3.4. FOTOGRAFIE
Poznámka 1: Fotografie pochází z osobního archivu Evy Houdové a jde pouze o naskenované kopie.
FOT 1 Eva Houdová s profesorem André Delvaux (INSAS). Brusel, 1971.
FOT 2 První vlastní bydliště Evy Houdové v emigraci. Brusel, 1973.
FOT 3 Eva Houdová s profesory Jean-Claude Neckelbrouck (s kamerou) a Jean- Jacques Mathy (úplně vpravo) – studia na INSAS. Brusel, 1973.
FOT 4 Profesor Jean-Claude Neckelbrouck a Eva Houdová – studia na INSAS. Brusel, 1973
FOT 5 Eva Houdová. Brusel, 1974.
FOT 6 Natáčení Nosferat ou les eaux glacées du calcul egoïste. Zleva Jacques Campens, Maurice Rabinowicz (režisér) a Eva Houdová. Brusel, 1974.
FOT 7 Natáčení Bruxelles – Transit. Eva Houdová a herci Heléne Lazioves a Boris Lehman. Brusel, 1979.
FOT 8 Natáčení Bruxelles – Transit. Eva Houdová a režisér Samy Szlingerbaum. Brusel, 1979.
FOT 9 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová, herec Giulio Brogi a Nancy Badoux (maskérka). Brusel, 1980.
FOT 10 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová a 1. asistent kameramana Georges Lorrquin (úplně vlevo). Brusel, 1980.
FOT 11 Natáčení Auto-stop. Giulio Brogi. Brusel, 1980.
FOT 12 Natáčení Auto-stop. Brusel, 1980.
FOT 13 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová, Marie Vermeiren (asitentka režie) a Giulio Brogi. Brusel, 1980.
FOT 14 Natáčení Le Lit. Heinz Bennent a Eva Houdová. Belgie, 1982.
FOT 15 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová (vlevo od kamery) a režisérka Heiny Srour (vlevo od EH) a pracovní tým. Damašek, 1984.
48 FOT 16 Natáčení Leila and the Wolves. Heiny Srour (dole), Eva Houdová a pracovní tým. Damašek, 1984.
FOT 17 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová a Heiny Srour (v pozadí vpravo). Damašek, 1984.
FOT 18 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová a Heiny Srour. Libanon, 1984.
FOT 19 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová ve střižně. Londýn, 1984.
FOT 20 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Zleva Lída Weger, Jiří Jírů, Jan Weger a Martin Petráš. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985.
FOT 21 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Jiří Jírů a Eva Houdová. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985.
FOT 22 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Annik Leroy (kameramanka) a Eva Houdová. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985.
FOT 23 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Brusel, 1985.
FOT 24 Natáčení Tumultes. Eva Houdová a Bruno Cremer. Francie (Bretaň), 1990.77
FOT 25 Eva Houdová, Věra Chytilová a Tina Kopecká při setkání na festivalu českého filmu v Bruselu, který Eva Houdová pomáhala organizovat. Brusel, 7. – 30. 11. 1990.78
FOT 26 Natáčení Le fils du requin. Eva Houdová, Agnès Merlet (režisérka, vpravo od EH) a pracovní tým. Francie, 1993.
FOT 27 Natáčení La parenthèse et le retour en Bohême. Zleva Jan Štorek, Jan Weger, Rimvydas Leipus, Antoin Schlirf a Eva Houdová. Brno, 2001.
FOT 28 Eva Houdová a Věra Neubauer. Belgie (Ardeny), 2003.
77 S Bruno Cremerem se Eva Houdová setkala již v roce 1986, kdy pracovala jako skriptka na filmu Falsch bratrů Dardennových. 78 Šlo o retrospektivu přibližně 50 filmů za posledních 30 let českého filmu. Své filmy osobně uvedli Věra Chytilová (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště) a Jaromil Jireš (Žert). Slavnostní večer proběhl v Palais des Beaux–Arts a další projekce proběhly v bruselském filmovém muzeu.
49 2.3.5. TELEVIZNÍ UVEDENÍ AUTORSKO–REŽIJNÍCH FILMŮ EVY HOUDOVÉ
Poznámka 1: Nejde o kompletní zápis a zdrojem ke všem uvedeným údajům mi byly informace z osobního archivu Evy Houdové, které jsem následně ověřila v bruselské královské knihovně.
TVU 1 Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême Premiéra v pondělí 15. 8. 1988 ve 21.35 hod. na RTBF 1. Télépro, N° 1797 (11.8. 1988), s. 28. Pozn.: Film uveden v pořadu Il y a 20 ans à Prague. Týdeník obsahuje článek Vivian Bourdon L’après-coup de Prague o Evě Houdové a jejím filmu na str. 2.
TVU 2 Portrait de groupe avec lunette Premiéra v úterý 16. 4. 1991 ve 23.05 hod. na Télé 21. Télémoustique, N° 3402 (11. 4.), s. 98.
TVU 3 Portrait de groupe avec lunette Repríza v pátek 19. 4. 1991 v 17.20 hod. na Télé 21. Télémoustique, N° 3403 (18. 4.), s. 50.
TVU 4 Portrait de groupe avec lunette Repríza v neděli 6. 3. 1994 v 17.10 hod. na Arte 21. Le Soir, N° 54 (5. - 6. 3.), s. 18.
TVU 5 La parenthèse et le retour en Bohême Premiéra ve čtvrtek 20. 6. 2002 ve 20.45 hod. na La Deux. 79 Vers l‘avenir, N° 142 (20.6.), s. 17. Pozn.: Deník obsahuje článek Vanessy Deom Elle est retournée en Bohème pour voir ce qui avait changé o Evě Houdové a jejím filmu na str. 16.
TVU 6 La parenthèse et le retour en Bohême Repríza v neděli 23. 6. 2002 ve 23.05 hod. na La Une. Télépro, N° 2520 (20. 6.), s. 14.
TVU 7 La parenthèse et le retour en Bohême Repríza v neděli 15. 6. 2003 v 11.00 hod. na La Deux. Télépro, N° 2571 (12. 6.), s. 14.
79 Film byl v televizních programech uveden jako La parenthèse ou le retour en Bohême.
50 3. ZÁVĚR
Závěrem práce mohu konstatovat, že se mi podařilo vytvořit přehledný inventář osobního fondu Evy Houdové, který reprezentuje její osobní příběh a bohatou filmovou tvorbu od jejího příchodu do Belgie po současnost.
Zpracování osobního archivu filmařky je kompletní,80 ale považuji za důležité podotknout, že předkládáný osobní fond Evy Houdové nepokrývá vše, co lze k její tvorbě dohledat. Inventární seznam obsahuje veškeré nalezené a identifikované materiály, ale např. informace k uvedení autorsko–režijních filmů na festivalech nelze považovat za úplné, zejména k těm filmům, které již neprodukovala společnost Belladona Films. Sama Houdová nevedla tyto informace ve zvláštní patrnosti a její archiv i vzpomínky tak odkazují jen k některým. Stejně tak jiné možné materiály odkazující na její činnost nelze kompletně dohledat. Přiloženou filmografii nelze také vnímat jako úplnou, režisérka při rozhovorech se mnou několikrát uvedla, že si už nevzpomíná na všechny krátké filmy, na kterých spolupracovala, a že je často ani ve své filmografii neuváděla. Uvedená filmografie je výsledkem společného úsilí a hledání. Její rozsáhlá tvorba se vztahuje z velké části k nezávislé produkci, ale také k experimentálním projektům. Dohledávání materiálů je tedy obtížné. Podobně ani rešerše nelze považovat za úplné, neboť jejich výsledek je podmíněn mnoha faktory, jak subjektivními (formulace požadavku, volba databází), tak objektivními (typ dotazovacího jazyka, limity automatických rešeršních systémů, limity dohledávání u starších, nedigitalizovaných údajů).
Ze zpracovaného inventáře vyplývá, že nejen její autorsko–režijní filmy, ale také množství ostatních filmů, na kterých pracovala, se věnuje různým rovinám exilu – příchodu do cizí země, problémům integrace, hledání kořenů, touze po rodné zemi, vykořenění, a to vždy velmi osobně, v rovině konkrétních osudů a příběhů (např. Bruxelles-Transit, Amor Fati). Lze tedy usuzovat, že nejen její autorská, ale
80 Nezpracovala jsem pouze novinové výstřižky článků týkající se filmů, které stříhala, nebo na kterých pracovala jako skriptka. Články se většinou věnovaly pouze obsahové stránce filmů nebo jejich uvedení v distribuci.
51 i ostatní filmová tvorba se svým způsobem stále vrací k reflexi jejího vlastního exilového osudu. Převážná většina filmů, na kterých se podílela, je také nezávislou produkcí filmařů z řad kolegů a přátel. Někteří z nich jsou tvůrci, jejichž kořeny také nejsou v Belgii.
Houdové autorsko–režijní tvorba se také v mnoha směrech dá identifikovat s konceptem „kinematografie s přízvukem“ Hamida Naficy.81 Jeho pojmový a metodický aparát, především základní složky stylu s přízvukem (námět, situovanost režiséra a modus produkce) v mnohém odráží styl tvorby Houdové.
Má práce je svým charakterem příspěvkem k výzkumu tvorby západoevropské větve generace tvůrců posrpnové vlny v roce 1968, kteří vystudovali a filmovu praxi zahájili až v nové zemi. Mnoho získaných informací a materiálů tak může být využito k dalšímu badatelskému zpracování exilové problematiky této generace.
81 Naficy, Hamid (2008): Kinematografie s přízvukem. Iluminace, XX, č. 2 (70)., s. 7–34.
52 4. RESUMÉ
This thesis deals with the film work of Eva Houdová-Mathias, who emigrated from
Czechoslovakia in 1968, and after some time settled in Belgium. In Brussels, at the Institut National Supérier des Arts de Spectacle, she graduated in the field of editing and scripting. Since the time, she has participated in a large number of films, not only Belgian ones, as a film editor and scriptor. In addition to her profesional qualification (editing/scripting), she creates her own films, in particular documentaries.
Using different research methods (background research, some methods of oral history etc.), I have made an attempt to gather as much information and materials as possible concerning her film work. As fas as her original work is concerned, I also mentioned a production and distribution background. However, the main aim of the thesis is to treat
Eva Houdová’s personal archive and to create a well-arranged inventory of it. The inventory list is arranged by the subject and character of documentation materials (as her original and other film work in particular); a part of the inventory list also contains a list of correspondence reflecting the production and distribution context of her original work.
The thesis work is complemented by a documentary annex consisting of 3 parts: a printed one covering the most interesting materials and copies of photographs, a CD containing all scanned materials included in the inventory list as well as articles found in foreign periodicals and DVDs containing Eva Houdová’s available original film work (Auto-stop,
Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême, A l’aire libre, Portrait de groupe avec lunette, La Parenthèse et le retour en Bohême).
53 5. PŘÍLOHY
5.1. LITERATURA A PRAMENY
LITERATURA
VORÁČ, Jiří (2004): Český film v exilu. Kapitoly z dějin po roce 1968. Brno: Host.
VORÁČ, Jiří (ed.) (2008): Iluminace, XX, č. 2 (70). Praha: Národní filmový archiv.
PUBLIKOVANÉ PRAMENY
AUBENAC, Jacqueline (1999): Dic Doc, le dictionnaire du documentaire, 191 réalisateurs Communauté Francaise de Belgique. Wallonie-Bruxelles: Comissariat général aux relation internationales de la Communauté francaise de Belgique – Service général de l’audiovisuel et des Multimédias, s. 228–229.
PALLISTER, Janis & HOTTELL, Ruth (2005): French-Speaking Women Documentarians, A Guide. New York: Peter Lang Publishing, Inc., s. 37.
PERIODIKA ČESKÁ
HROZKOVÁ, Eva (1990): Dvojí zeptání. Lidové noviny, III, č. 133 (10. 8.), s. 5.
HROZKOVÁ, Eva (1990): ››Bruslíme v Bruselu‹‹ aneb s Evou Houdovou o vandrování ››na zkušenou‹‹… . Fórum, č. 33 (12. – 18. 9.), s. 9.
NAFICY, Hamid (2008): Kinematografie s přízvukem. Iluminace, XX, č. 2 (70)., s. 7–34.
54
OVSÍKOVÁ, Jana (1990): Promarněná příležitost na tomto místě a v tomto čase…? Svobodné Slovo, XLIV, č. 170 (24. 7.), s.5.
OVSÍKOVÁ, Jana (1990): Odešla studentka, vrátila se profesorka. Kolikrát nevím, kdo vlastně jsem, říká Eva Houdová. Svobodné Slovo, XLIV, č. 173 (27. 7.), s. 5.
ŠKAPOVÁ, Zdena (1990): Jméno z exilu: Jana Boková. Film a Doba, XXXVI, č. 12 (prosinec), s. 682.
(–) (1975): Češka Eva Houdová má úspěch v belgickém filmu. Československá kinematografie v zahraničním tisku, č. 8A, s. 12.
PERIODIKA CIZOJAZYČNÁ
BOURDON, Viviane (1988): L’après-coup de Prague. Télépro, N° 1797 (11.8.), s. 2.
CALMÉ, Roger (1990): La nostalgie ne résiste pas aux souris (Ils avaient vingt ans en soixante-huit. Ils ont choisi l’exil). Le Soir, (16. –17. 6.), s. 7.
DANVERS, Louis (1991): Le documentaire a la cote, Un festival (‹‹Filmer à tout prix››), un cycle CBA sur le petit écran: le réel se fait un fameux cinéma ! L’Express, N° 2073, (29. 3. – 4. 4.), s. 93.
DEDRY, Brigitte & RAES, Corinne (1987): Eva Houdova, La mémoire d’un passé conjugué au présent (Portrait du cinema belge). Espace libre, le magazine du theatre et
du cinema Belges, N° 8 (fèvrier), s. 4–9.
DEOM, Vanessa (2002): Elle est retournée en Bohème pour voir ce qui avait changé. Vers l‘avenir, N° 142 (20.6.), s. 16.
55 GILLEMON, Daniele (1979): Le Festival du court métrage à Namur: primeur du documentaire. Le Soir, N° 254 (31.10.), s. 20.
GRODENT, Michel (1987): A l’ouest de Prague: plaisir à la périphérie. Le Soir, N° 44 (20. 2. ), s. 24.
GUÉRA, Tootsie (1989): Elles font toutes leur cinéma ! Flair, N° 15 (11. 4.), s. 68.
HELFGOTT, Hilda (1985): Go West young girl! „Na Západ“ ou la fierte nationale d’un cristal de boheme. Cinema en marge, Cinema en marche, Commission Francaise de la culture de l’agglomeration de Bruxelles, N° 28 (décembre), s. 6–7.
HOUDOVÁ, Eva (2002): La parenthese et le retour en Boheme d’Eva Houdova. Le Moniteur du Film en Belgique, N° 207 (juin), s. 18–19.
LEGRAND, Dominique (2002): Etre Tchèque, ou l’evidence occultée. Le Soir, N° 142, (20. 6.), s. 31.
LOUIS, Theodor (1979): A la Maison de la Culture de Namur. Les cinquièmes journées du court métrage belge. La Libre Belgique, N° 305 (1. – 2. 11.), s. 24.
MASSIN, Heléne-Marie & RAVYTS, Lilane (1983): Proffession Monteuse, Eva Houdova ou la qualité de la vie. Cinema en marge, Cinema en marche, Commission Francaise de la culture de l’agglomeration de Bruxelles, N° 8 (septembre), s. 1.
MASSIN, Heléne-Marie & RAVYTS, Lilane (1983): Eva Houdova, la qualité de la vie. Visions, le mensuel belge d’actualié cinematographique internationale, N° 11
(septembre), s. 27.
MAURY, Pierre (1988): Tchèques en Belgique. Le Soir, N° 189 (13. – 15. 8.), s. 33.
56 PAUL, Evelyne (2001): Tout le charme de la Bohême. Eva Houdova. SABAM magazine, N° 27 (décembre), s. 23.
SIMON, Philippe (2001): Au-dela de l’exil, La parenthèse et le Retour en Bohême d’Eva Houdova. Webzine (online), N° 56 (1. 12.). Umístěno na adrese URL:
http://www.cinergie.be/critique.php?action=display&id=405 30. 11. 2008.
VANHELLEMONT, Marc (1990): Cinéma tchèque royal. Cinergie, N° 71 (octobre), s. 21.
VANINA, Suzane (2002): Eva Houdova: une facon d’etre soi. Cinema belge, journal de l’audiovisuel belge et des professionnels de l’image, N° 103 (mai), s. 76.
VLAEMINCK, Jean-Michel (2001): La Parenthèse et le Retour en Bohême. Webzine (online), N° 47 (1. 2.). Umístěno na adrese URL: http://www.cinergie.be/article.php?action=display&id=245 30. 11. 2008.
VLAEMINCK, Jean-Michel (2001): Eva Houdova. Webzine (online), N° 47, (1. 2.). Umístěno na adrese URL: http://www.cinergie.be/entrevue.php?action=display&id=330 30. 11. 2008.
VLAEMINCK, Jean-Michel (2001): Rimvydas Leipus. Webzine (online), N° 50, (1. 5.). Umístěno na adrese URL: http://www.cinergie.be/entrevue.php?action=display&id=306 12. 1. 2008.
(–) (1985): Bruxelles tchèque, dix-sept ans après. Le Soir, N° 259, (6. 11.), s. 8.
(–) (1985): ‹‹NA ZAPAD›› ou la fierté du Tchécoslovaque en exil. La Cité, N° 265, (13. 11.), s. 12.
(–) (1991): Le prix du festival: Filmer à tout prix. Le Soir, N° 92 (19. 4.), s. 11.
57 (–) (1975): Profils, une monteuse script EVA HOUDOVA. Pour le cinéma belge, N° 13 (juillet – août), s. 13.
(–) (2002): L’exil comme une parenthèse qu’on referme. La libre Belgique, N° 171 (20. 6.), s. 52.
ORÁLNÍ PRAMENY (osobní rozhovory)
DETAILLE, Thierry: říjen 2006 (Brusel). HOUDOVÁ, Eva: podzim 2006, listopad 2008, květen 2009 (Brusel).
BIBLIOGRAFICKÉ A FILMOGRAFICKÉ DATABÁZE
Film Index International. London: British Film Institute. Index to Film Periodicals. Paris: International Federation of Film Archives. ANL – články v českých novinách, časopisech a sbornících. Národní knihovna v Praze. ČNB – česká národní bibliografie. Národní knihovna v Praze. Jednotná informační brána < www.jib.cz>. Cinémathèque Royal de Belgique
58 ARCHIVY A INSTITUCE
Archiv bezpečnostních složek, Brno–Kanice. Cinémathèque Royal de Belgique, Brusel. Bibliothéque royal de Belgique, Brusel. Centre de l’audiovisuel à Bruxelles, C.B.A, Brusel. Cinergie Bruxelles, Brusel. Osobní archiv Evy Houdové, Brusel.
CITOVANÉ FILMY
Hoří, má panenko (Miloš Forman, ČSSR, 1967).
59 5.2. ROZHOVOR
Vaší autorsko–režijní prvotinou byl dokument o uruguayské hudebnici. Jak jste se k tomuto námětu dostala?
Renée Pietrafesa studovala v Paříži a byla velice populární, jedna z jejích kamarádek byla Belgičanka Annik Lerroy, s níž jsem potom stříhala spoustu různých filmů, to ona mě vlastně nechala poznat tu Renée. Já jsem v té době vycházela zrovna z INSASu a chtěla jsem dělat film, jelikož mezitím jsem jenom stříhala. Takže ten film je vlastně o Renée, jak žije v Paříži a jak si představuje svoji úlohu jakožto hudebnice, protože ona je velice levičářská, chce dělat hudbu pro celý svět, ale ne nějak to prodávat, ale opravdu jít do ulic a tam hrát hudbu pro všechny, aby za to nemusel nikdo platit a hudba je potěšila v životě a tak dále. A to mě v té době docela fascinovalo, protože ona to byla taková opravdu komunistka v tom správném slova smyslu. A samozřejmě výborná pianistka a také žačka Pierre Henry, velice slavného francouzského skladatele. Věnovali se tehdy takové dost experimentální hudbě, Renée např. hrála na piano na veřejném koncertě, do toho byla puštěná připravená páska, zároveň tam někdo seděl v kabině a hudbu míchal, takový elektroakustický proces, který jsem já do té doby neznala. To byla celá taková jedna generace hudebníků, kteří takhle hráli, a také chvíli i velká móda, zůstaly z toho nějaké výzkumy experimentální hudby, které my už neznáme, protože to bylo tehdy takové dost teoretické. Nakonec pak odjela do Uruguaye a stala se z ní učitelka, dnes je ředitelkou Akademie Múzických umění v Monte Videu a stále si píšeme. Tehdy jsem měla samozřejmě šílenou radost, že ten film byl konečně hotov, ale byl to film, který se dělal s nulovým rozpočtem, všichni jsme na tom pracovali úplně zdarma, já jsem osobně platila ten pásek a ten zvuk mi udělal jeden kluk taky zdarma, střih jsem dělala taky já, a nakonec se teda musela zaplatit jen ta kopie.
60 Ale i Váš další dokument se týkal opět přinejmenším velmi zajímavého člověka, jak jste se k tomuto tématu dostala tentokrát?
Stefan Marinov, bulharský fyzik, to bylo taky takové jedno setkání, on se mi sám přihlásil, telefonoval mně: „Evo, Evo… já jsem Stefan Marinov a jsem tady v Bruselu, abych dokázal, že nejsem blázen…“. A tak tím pádem mě to samozřejmě ihned zajímalo, jenže jsem neměla absolutně žádnou představu o filmu. Stali se z nás pak kamarádi, nemohl se zde dostat k práci, protože o něm komunisti nechali kolovat, že je blázen, že i dokonce tady místní belgičtí různí vědci s ním nechtěli nic mít. A tak si dal od několika doktorů vypsat takový zápis, že není blázen, a bylo mu dokonce vyměřeno velice vysoké IQ, protože on mluví asi deseti jazyky. Než se dostal do Belgie byl v Bulharsku ve vězení, komunisté ho chtěli nějak umlčet, protože se tehdy se Sacharovem chtěli dostat společně na nějakou laboratorní práci, aby dokázali, že ta Einsteinova teorie není pravdivá, tedy, že v každým případě nejsou všechny složky té teorie pravdivé, no a samozřejmě bulharští komunisté se z toho skoro zbláznili. Zároveň šíleně kritizoval také samozřejmě tehdejší jejich komunistický režim, a jelikož měl garanci od Sacharova, tak byl pro ně velice nebezpečný, tak ho teda uvěznili. Šel do nějakého psychiatrického ústavu, jenže tam si samozřejmě všichni hned uvědomili, že není blázen. Stal se z něj vězeň, co překládal od rána do večera, třeba do japonštiny nebo do čínštiny, neboť on mluví všemi těmito jazyky.Tehdy mi všechno právě vyprávěl a potom tu byl šílený skandál, protože on byl tak zoufalý, že se chtěl zabít, a napsal všem novinářům tady v Bruselu dopis, jelikož všichni o něm tvrdí, že je blázen, a on není a nemůže to nijak dosvědčit, tak že toho dne spáchá sebevraždu před nějakým velkým objektem tady v Bruselu, a že tam všichni musí být, aby na tom participovali. Nakonec to neudělal, ale ty dopisy poslal, a tak zde o něm mluvili, v novinách o něm psali, a pak najednou několik osob přece jenom přiznalo, že si myslí, že není blázen, že je jen tak beznadějný a je prostě schopen to udělat, ale že to neznamená, že je blázen. Dostal tady nějakou práci jako učitel fyziky a tady žil asi tři roky. Stali se z nás kamarádi a čas od času jsme se vídali. Udělali jsme půlhodinový film, znova bez jakýchkoliv finančních prostředků.
61 Takže Vaše filmy jste většinou dělala bez jakékoliv finanční podpory od místních institucí?
Většinou ne, pouze na první a druhý jsem neměla žádné finanční prostředky. Kdežto Auto-stop jsem už dělala s podporou zdejšího ministerstva kultury. A to vždycky říkám studentům, že když člověk na něčem opravdu lpí a věří v to, tak musí vždycky něco investovat. Nemůžete žádat od společnosti, aby vám hned na všechno dala. Musíte se sami sebe nejdřív zeptat, jestli to opravdu za to stojí, nebo jestli to není třeba tak dobré. Když vám na to nikdo nechce dát peníze, tak to znamená, že jste buď šíleně originální nebo jste dost špatní. Z toho potom vyvozuji, že ty moje scénáře se asi někomu líbily, když mi na to dali peníze.
A byly vaše dokumenty k vidění v Belgii v televizi nebo byly promítány na festivalech?
Proběhly na některých festivalech, ale na kterých, to vám už neřeknu. Do televizí ale nešly, já jsem je totiž ani nenabízela. V té době jsem byla mladá a ještě jsem necítila nějakou tu potřebu. Potom mi říkali – víš, ale takovéhle filmy můžou jít taky do televize. Ačkoliv třeba ta Pietrafesa, ale i ten Marinov jsou takové osobité filmy. Mám však dojem, že nemají tu televizní kvalitu. Prostě to není ještě dostatečně dobrý obraz ani zvuk, aby to vyhovovalo těm jejich kritériím. Možná jsem vlastně sama věděla, že to jsou dost takové amatérské filmy.
Po Vašem příchodu do Belgie jste nejprve zkusila přijímací zkoušky na obor režie, ale až následující rok jste úspěšně složila zkoušky na obor střih a skript. Když se podívám na vaši filmovou tvorbu, věnovala jste se převážně střihu. Co vás tedy lákalo víc? Nechtěla jste se původně věnovat spíše autorské tvorbě, respektive režii?
No, to máte tak, uvědomila jsem si, že sehnat peníze na hraný film je šíleně těžké. To znamená, že člověk se opravdu musí zapsat do toho svého osudu jakožto režisér. Já jsem nikdy neměla chuť pracovat jenom jako režisérka. Odjakživa jsem měla chuť
62 dělat střih, odjakživa jsem měla chuť dělat skript, abych mohla být na filmech těch druhých lidí. Pro mě to byl takový celý osobní okruh, že jsem nikdy nechtěla říct, já jsem režisérka a já režíruji. Mně se zdá, že je to tím pádem takové dost limitované. A ta osobní zkušenost, ta moje cesta mi ukázala, že kdybych byla jenom režírovala, tak bych si sice asi trošku zajistila to svoje ego, ale nepoznala bych nikdy tolik lidí a tolik různých filmových možností. Mě navíc naplňuje ten skript, když pracujete na dlouhých filmech jako skriptka, tak to je opravdu obrovská zkušenost, a o to bych byla přišla. A tady byla ještě otázka financí. Když jste režisérka tady v Belgii, tak z toho skoro nemůžete žít, anebo pracujete pro televizi, a pak už ale absolutně nemáte čas na žádnou tvorbu, protože televize vás ihned zaškatulkuje do směrů, které ona potřebuje, ne které vy si vyberete. Takže to byl vlastně výběr mé svobody. Nikdy jsem ani nemohla pomyslet, že bych pracovala s někým, kdo by mi říkal, co mám dělat. A když jsem stříhala, tak to bylo vždycky s lidmi, kteří už mě znali a kteří mi dovolili, abych stříhala tak, jak já jsem chtěla. Ne, že by oni do toho neměli co říct, ale pracovali jsme společně. Ale já jsem to nemohla dělat jinak. Skript jsem také dělala pro lidi, které jsem znala, a kteří mě tím pádem také o to požádali, anebo to byli producenti, kteří mě znali a kteří mi zavolali, protože si mysleli, že jsem dobrá a tak dále. Vždy to bylo s lidmi, které osobně oceňuji, a proto v té mé filmografii nenajdete skoro jediný film, který není dobrý. Což není absolutně nějaké přehánění, nějaké mé ego, měla jsem třeba tři nabídky a vždycky jsem si vybrala to, co se mi zdálo nejtvořivější. Tím pádem jsem pracovala kolikrát na filmech, které byly špatně placené, nebo jsme na to nikdo neměl moc peněz, ale dělali jsme to všechno společně, a vznikl z toho dobrý film. Takováhle tvůrčí cesta není možná, jestli člověk myslí na peníze a na slávu. Protože ta sláva nikdy nepřijde hned. Protože děláte na filmu, který nikdo nezná, a také toho člověka, se kterým vy pracujete, ještě nikdo nezná. A vy jste jeden z těch, kteří s ním pracují a vědí, že je vynikající. No, nejsem chudá, ale slavná taky nejsem, ale mám aspoň tuhle filmografii, a absolutně za žádný z těch filmů se nestydím. A nejenom to, jsem moc ráda, že jsem na nich pracovala.
63 Tématem české emigrace jste se začala poprvé zabývat v dokumentu Na Západ aneb národní hrdost na broušené sklo. V rozhovoru v časopise Espace libre jste uvedla, že polemiky, které tento dokument vyvolal, Vám vzaly chuť k dalšímu natáčení. O jaké polemiky šlo?
Tak to nebyly úplně polemiky o filmu, jako spíš o tom, jestli existují šťastní a nešťastní emigranti. Protože ten můj film vlastně dával spíše slovo těm lidem, kteří tu emigraci zažili velice šťastně. Je to velice humorný film. To jsou všechno lidé, kteří v tom roce 1985, kdy jsme film dělali, byli už po 17 letech úplně integrovaní. Vyprávějí v tom filmu věci, jako kdyby už byli Belgičané. Takže za těch 17 let už mají děti, rodiny, mají tam zkrátka své místo. Já jsem tam taky. Na jednu stranu se ten film líbil těm, kdo byli rádi, že se všichni takhle výborně integrovali, ale na druhou stranu zde bylo plno poznámek od emigrantů, kteří to takhle necítili, a kterým tím pádem přišlo, jako kdybychom my Češi dávali najevo, že jsme lepší než ti ostatní. Což je úplně směšné, protože v tom filmu si všichni ze sebe dělají srandu. Nikdo to prostě nebere vážně. To je takový film, kde se všichni smějí všemu. To znamená strašně český film. Jsou to vlastně takové perličky, všechno se to rychle střídá, to je možná i tím, že jsem byla tehdy možná energičtější, tak jsem to stříhala hodně krátce. Takže to absolutně nemá nic společného s tím, že by se ti Češi nějak chtěli ukázat, že jsou lepší nebo chytřejší na tu emigraci než jiní. Ten film vlastně ukazuje, že Češi absolutně nepotřebují pomoc jinou než intelektuální. Potřebují, aby jim někdo naslouchal, vyměnil si s nimi názory, ale nepotřebují, aby pro ně někdo organizoval nějaké sbírky a finanční podpory. Protože my jsme se vlastně všichni přes nějakou svou inteligenci, a trošku toho humoru z toho vylízali sami. A některým se zdálo, že tohle ten film přehání. Víte, když člověk udělá film, který ho stál mnoho energie, a potom, když slyší takovéhle ohlasy – tak mě to v té době dost štvalo, ale dneska už si na to ani nevzpomínám.
64 V dokumentu Závorka a návrat do vlasti už ale tolik legrace není, alespoň podle mého názoru. Vy jste se vlastně s protagonisty dokumetu Na Západ aneb národní hrdost na broušené sklo vydala na cestu do České republiky, do míst odkud pocházejí.
Ano, v tom druhém filmu už je ten smutek i z toho, že jsme opustili naši vlast, ale zároveň jsme nenašli to, co jsme hledali na Západě. Což je samozřejmě mnohem horší, protože dokud člověk má naději, tak je to dobré. Já neříkám, že nejsem šťastná, ale zároveň bych si nikdy v životě nemyslela, že je člověku lépe v cizině než doma, a to Vám pak dojde, že vlastně ti komunisti vám v určitém smyslu zkazili život. Takže, když jsme dělali Na Západ aneb národní hrdost na broušené sklo, ten český osud byl pořád před námi, kdežto když se v dokumentu Závorka a návrat do vlasti vracíme, tak jsme si uvědomili, že jsme už prožili více života v cizině, že jsme zde cizinci, to je ta tragika osudu exilovaných lidí. V Česku o nás pořád píšou, jako kdybychom byli nějací zbohatlíci. Ale je pravda, že v tom roce 1990 všichni spěchali zpátky do Čech nebo na Moravu. Nikdo s námi nechtěl mluvit. Já jsem se setkala s mnoha lidmi, které jsem znávala dříve, a byly tam takové ty dlouhé pomlky: „No to víš, Evo, ty už to tady neznáš.“ Potom jsem tam přijela točit Závorka a návrat do vlasti, to bylo o 10 let později. Já jsem chtěla ten film udělat pro Belgičany, protože jeden můj kolega tady ve škole se mě pořád ptal, proč se teď nevrátím do České republiky, když už je všechno v pořádku. Oni nechápou, že my jsme tady strávili, já nevím, dvacet pět let, máme tady rodiny, děti. No, ale on pořád, že všichni uprchlíci vždycky říkají, že je to provizorní, a nakonec tady všichni zůstávají a berou jim práci. To mě tak vyprovokovalo, že i když jsem o tom už opravdu neměla chuť nic dělat, tak jsem si řekla, že ještě jeden film, a pak s tím skončím. Jenže říkám si, skončila jsem s tím nějak moc smutně. Možná ještě něco udělám, ale to bude zase něco jiného. Už na tom trošku pracuji.
65 Všechny Vaše režijní dokumenty se týkaly převážně vykořenění, problémů emigrace, a to nejen české. Ve Vaší filmografii jsem však narazila na dokument Portrait de groupe avec lunette, který se týká zcela jiného tématu, a za který jste také dostala cenu. Co Vás přivedlo k takové změně tématu?
Víte, ono v životě není nikdy nic nevinné. Byl vypsán konkurz na námět, který by mohl zaujmout. V té době se totiž řešilo, jaká témata jsou vlastně zajímavá pro společnost. Chtěla jsem se zúčastnit a nakonec z toho vzešel dokument o astronomech z bruselské observatoře.
A co Vy sama, přijala jste Belgii jako místo, které by Vám mohlo být domovem?
Belgie není zrovna moc příjemná země pro někoho, kdo ji nezná, protože to je opravdu země, kde člověk musí určitě takových pět let žít a teprve potom si začíná znova vytvářet svůj prostor. Ale já si vzpomínám, když jsme přijeli, tak jsme si všichni říkali, jak je ta Belgie ošklivá, šedivá, že jsou tady jenom staří lidé. Prostě to bylo hrozné. Měli jsme možnosti, mohli jsme klidně jet do Ameriky. Teď už je to ale jiné než v 70. letech. Teď už bych tam určitě nechtěla.
66 5.3. FILMOGRAFIE
REŽIE
A l’aire libre (1990) Prod: APD – Image vidéo, bar., 38 min., video 3/4 Broadcoast, Belgie
Auto-stop (1979) Prod.: Belladona Films, bar., 12 min., podle novely Pierra Mertense ze sbírky Nécrologies, 35 mm., Belgie
Parenthèse et le retour en Bohême, La (2001) Prod.: Cobra Films – CBA – RTBF; bar., 50 min., 16 mm, Belgie
Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême (1985) Prod.: CVB – CM, bar., 52 min., video 3/4 Broadcoast, Belgie
Portrait de groupe avec lunette (1990) Prod.: CBA – Paradise Film – RTBF, bar., 40 min., 16 mm, Belgie
Renée Pietrafesa, compositeur-interprete (1977) Prod.: Belladona Films; bar., 45 min., 16 mm, Belgie
Stefan Marinov, le disident disident (1978) Prod.: Belladona Films; bar., 35 min., 16 mm, Belgie
Vue sur Méres (2009) Prod.: Centre de promotion culturelle, Atelier de Production – Maison des cultures et de la cohésion sociale de Molenbeek-Saint Jean de Bruxelles; bar., 60 min., Vidéo digitale, Belgie
67 STŘIH
Amor fati (Sophie a Zsolt Kotányi, Maďarsko – Německo – Belgie, 1997) Apres les vents les sables (Claude Zaccaï, Belgie, 1975) – asistentka střihu Assurance-vie (Jacques Deglas, Belgie, 2002) Attitudes (Michèle Blondeel, Belgie, 1980) Autour de la mort d'un cochon (Bénédicte Emsens, Belgie, 1995) Ayez le sourire (Chris Vermorcken, Belgie, 1977) Belle endormie, La (Marc Levie, Belgie, 1978) Berlin de l'aube à la nuit (Annik Leroy, Belgie – Německo, 1980) Boma tervueren, le voyage (Francis Dujardin, Belgie, 1999) Bruxelles - transit (Samy Szlingerbaum, Belgie, 1979) Capoeira (Basile Sallustio, Belgie, 1995) Céline - un film de cinq ans (Pierre Mathias, Belgie, 2003) Compromis, Le (Christian Zerbib, Belgie, 1978) Coupe de soleil (Ferdinand Moy, Belgie, 2002) Couple, regards, positions (Boris Lehman, Belgie, 1983) Crayon entre les dents (série RTBF, Jean-Pierre Berckmans, Belgie, 1976) Decision, The (Věra Neubauer, Velká Británie, 1981) Dis-moi, Marie (Sophie Kotányi, Belgie, 1983) Djarama Boé (Sophie Kotányi, Německo, 1991) Doucement, maman travaille (Alexandre Wajnberg, Belgie, 1983) Employé du temps, Le (režie: Michel Jean Bélanger – Yves Warson, Belgie, 1990) Enfants de Bobath, Les (Jacques Borzykowski, Belgie, 1990) EKHO (Annik Leroy, Belgie, 1975)82 F.E.M.I.S Paris (Arthur da Costa, Belgie, 1989) Figurants (Alain Abraham, Belgie, 1987) Grosso Modo (Marie-Hélène Massin, Belgie, 1983) Hannah (Vinciane Moeschler, Belgie, 2007) Île oubliée, Le (Chris Vermorcken, Belgie, 1976) Il y a maldonne (John Berry, Francie – Belgie, 1987)
82 První film Annik Leroy.
68 Io sonno Anna Magnani (Chris Vermorcken, Belgie, 1979) Jeux de plage (Christian Olivier, Belgie, 1980) Leila and the wolves (Heiny Srour, Velká Británie – Libanon – Belgie – Holandsko, 1984) Leonor Fini (Chris Vermorcken, Belgie, 1984) Marcheurs d'entre-Sambre-et-Meuse (Henri Storck, Belgie, 1974) - asistentka střihu Monsieur tout blanc (Stéphane Lejeune, Belgie, 1986) Mots et la mort, Les (Bernard Cuau, Francie – Česká republika, 1995)83 NBC (Annik Leroy, Belgie, 1975) Nomade Bernard Gauber (Marie-Christine Lambert, Belgie, 1984) Nuit des temps, La (Michel Clarence, Belgie, 1983) Otomar Krejca (Kamal Dehane, Belgie, 1990) Palais de merveilles (Claude François, Belgie, 1981) Paradis terrestre (Annik Leroy, Belgie, 1973) Pas perdus (Marie André, Belgie, 1980) Personne (Arthur Da Costa, Belgie, 1985) Petite fugue pour tram vicinal (Jacques Campens, Belgie, 1990) Plaisir en France (Bernard Cuau, Francie, 1992) Polonais 1981-1982 (Rafael Nedzynski, Belgie, 1983) Poupée, La (Marc Levie, Belgie, 1978) Question royale, La (Christian Mesnil, Belgie, 1975) Rue de la Samaritaine (Marie-Jo Jamar, Belgie, 1984) Sainteté Stéphane, La (1961-1986) (Gérard Prezsow, Belgie, 1993) Sous les ailes de mon père (Marysia de Pourbaix, Belgie, 2008) Tijd om gelukkig te zijn (Frans Buyens, Belgie, 1981) Vers des rêves impossibles (Chris Vermorcken, Belgie, 1999) Vers la mer (Annik Leroy, Belgie, 1999)
Vie d' artiste, La (Pico Berkovitch, Belgie, 1980)
Voor de glimlach van een kind (Lydia Chagoll, Belgie, 1982) 25 degrés en hiver (Stéphane Vuillet, Belgie, 2003)
83 Eva Houdová pracovala také jako asistentka režie, střih dokončil Olivier Douant, neboť Bernard Cuau během natáčení zemřel.
69 SKRIPT
Air de rien, L’ (Mary Jimenez, Belgie – Kanada, 1988) Années 80, Les (Chantal Akerman, Belgie, 1983) Belhorizon (Inés Rabadan, Belgie, 2005) Bruxelles - transit (Szlingerbaum, Belgie, 1979) Démon de midi (Christian Paureilhe, Španělsko – Francie – Belgie, 1979) Falsch (Jean-Pierre – Luc Dardenne, Belgie, 1986) Fantasie de la frère du monde (Jean-Marie Bouchet, Belgie, 2009) Far West (Jacques Brel, Francie – Belgie, 1974) – asistentka skript Fils du requin, Le (Agnès Merlet, Francie – Belgie, 1993) Hannah (Vinciane Moeschler, Belgie, 2007) Homme à la valise, Le (Chantal Akerman, Francie, 1984) Jeux de plage (Christian Olivier, Belgie, 1980) Leila and the wolves (Heiny Srour, Velká Británie – Libanon – Belgie – Holandsko, 1984) Lit, Le (Marion Hänsel, Belgie – Švýcarsko, 1982) Maintenant (Inès Rabadan, Belgie, 2002) Matin calme (Annick Ghijzelings, Belgie, 2004) Moitié de l'amour, La (Mary Jimenez, Belgie – Kanada, 1985) Nosferat ou les eaux glacées du calcul egoïste (Maurice Rabinowicz, Belgie, 1974) Pas perdus (Marie André, Belgie, 1980) Premier amour (Marie André, Belgie, 1991) Rue du pied de grue, La (Jacques Grand-Jouan, Francie, 1979) Tumultes (Bertrand Van Effenterre, Francie – Belgie, 1990) Vous savez que vous feriez une merveilleuse ingenue ? (Pierre Dupont, Belgie, 1974)84 25 degrés en hiver (Stéphane Vuillet, Belgie – Francie – Rusko – Španělsko, 2004)
84 Diplomová práce Pierra Duponta na INSAS.
70 ASISTENTKA REŽIE
Mots et la mort, Les (Bernard Cuau, Francie – Česká republika, 1995) Mystéres de Robert Houdin (Jean–Luc Muller, Francie, 1995) Revivre (Violaine de Villers, Belgie, 1996) Sièges (Marc Hérouet, Belgie, 2008) Tête à l'envers, La (Violaine de Villers, Belgie, 1993)
71 5.4. POUŽÍVANÉ ZKRATKY
APD – Aide aux personnes déplacées CBA – Centre de l’Audio-visuel à Bruxelles du Ministére de la Communauté française de Belgique CM – Comité du 1er mai CVB – Centre Video de Bruxelles INSAS – Institut National Supérieur des Arts du Spectacle et des Techniques de diffusion RTBF – Radio – Television belge de la Communauté française
72 5. 5. DOKUMENTAČNÍ PŘÍLOHA
Poznámka: Všechny přiložené materiály pochází z osobního archivu Evy Houdové a jsou to originály nebo jejich kopie.
73 AUTORSKO–REŽIJNÍ TVORBA
ART 1 Propagační materiál Belladona Films, [1977].
ART 2 Propagační materiál Belladona Films, [1978].
ART 3 Propagační pohlednice vydaná Vidéobusem, 1985.
ART 4 Pozvánka (malý formát) společnosti APD, 1986.
ART 5 Pozvánka společnosti APD, 1986.
ART 6 Propagační materiál APD, 1990.
ART 7 Čtvrtletník Réfugiés d´hier, réfugiés d´aujourdhui, N° 49, 2e trimestre, 1991.
ART 8 Separát programu kulturního prostoru Fnac v Bruselu, [1991].
ART 9 Propagační materiál, [1991].
ART 10 Propagační materiál, 2001.
ART 11 Pozvánka Evy Houdové a kulturního centra Jacques Franck, 17.5.2003.
OSTATNÍ TVORBA
OTV 1 Plakát, původní formát 42x60 cm (nafoceno), [1979].
OTV 2 Propagační pohlednice, [1980].
OTV 3 Propagační materiál, 1983.
OTV 4 Propagační materiál, 1984.
OTV 5 Plakát, původní formát 30,1x40,2 cm (nafoceno), [1987].
OTV 6 Propagační materiál, 1990.
OTV 7 Propagační materiál, 1990.
OTV 8 Propagační materiál, 1991.
OTV 9 Propagační materiál, 1993.
OTV 10 Propagační materiál, 1995.
OTV 11 Propagační pohlednice, [1995].
OTV 12 Propagační materiál, [1995].
OTV 13 Propagační materiál, [1993].
OTV 14 Separát propagační pohlednice, [1996] .
OTV 15 Propagační materiál, [1996].
OTV 16 Propagační materiál, 1996.
FOTOGRAFIE
Poznámka: Fotografie jsou naskenované kopie.
FOTO 1 Eva Houdová s profesorem André Delvaux, INSAS. Brusel, 1971.
FOTO 2 První vlastní bydliště Evy Houdové v emigraci. Brusel, 1973. FOTO 3 Eva Houdová s profesory Jean-Claude Neckelbrouck (s kamerou) a Jean-Jacques Mathy (úplně vpravo) – studia na INSAS. Brusel, 1973
FOTO 4 Profesor Jean-Claude Neckelbrouck a Eva Houdová – studia na INSAS. Brusel, 1973 FOTO 5 Eva Houdová. Brusel, 1974. FOTO 6 Natáčení Nosferat ou les eaux glacées du calcul egoïste. Zleva Jacques Campens, Maurice Rabinowicz (režisér) a Eva Houdová. Brusel, 1974
FOTO 7 Natáčení Bruxelles – Transit. Eva Houdová a herci Heléne Lazioves a Boris Lehman. Brusel, 1979.
FOTO 8 Natáčení Bruxelles – Transit. Eva Houdová a režisér Samy Szlingerbaum. Brusel, 1979.
FOTO 9 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová, herec Giulio Brogi a Nancy Badoux (maskérka). Brusel, 1980. FOTO 10 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová a 1. asistent kameramana Georges Lorrquin (úplně vlevo). Brusel, 1980.
FOTO 11 Natáčení Auto-stop. Giulio Brogi. Brusel, 1980.
FOTO 12 Natáčení Auto-stop. Brusel, 1980.
FOTO 13 Natáčení Auto-stop. Eva Houdová, Marie Vermeiren (asistentka režie) a Giulio Brogi. Brusel, 1980.
FOTO 14 Natáčení Le Lit. Heinz Bennent a Eva Houdová. Belgie, 1982.
FOTO 15 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová (vlevo od kamery) a režisérka Heiny Srour (vlevo od EH) a pracovní tým. Damašek, 1984. FOTO 16 Natáčení Leila and the Wolves. Heiny Srour (dole), Eva Houdová a pracovní tým. Damašek, 1984.
FOTO 17 Natáčení Leila and the Wolves. Eva Houdová a Heiny Srour (v pozadí vpravo). Damašek, 1984. FOTO 18 Leila and the Wolves. Eva Houdová a Heiny Srour. Libanon, 1984. FOTO 19 Leila and the Wolves. Eva Houdová ve střižně. Londýn, 1984. FOTO 20 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Zleva Lída Weger, Jiří Jírů, Jan Weger a Martin Petráš. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985.
FOTO 21 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Jiří Jírů a Eva Houdová. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985. FOTO 22 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Annik Leroy (kameramanka) a Eva Houdová. Zimní stadión Forest National v Bruselu, 1985.
FOTO 23 Natáčení Na Západ ou la fierté nationale d’un cristal de Bohême. Brusel, 1985. FOTO 24 Natáčení Tumultes. Eva Houdová a Bruno Cremer. Francie (Bretaň), 1990. FOTO 25 Eva Houdová, Věra Chytilová a Tina Kopecká při setkání na festivalu českého filmu v Bruselu, který Eva Houdová pomáhala organizovat. Brusel, 7. – 30. 11. 1990.
FOTO 26 Natáčení Le fils du requin. Eva Houdová, Agnès Merlet (režisérka, vpravo od EH) a pracovní tým. Francie, 1993.
FOTO 27 Natáčení La parenthèse et le retour en Bohême. Zleva Jan Štorek, Jan Weger, Rimvydas Leipus, Antoin Schlirf a Eva Houdová. Brno, 2001.
FOTO 28 Eva Houdová a Věra Neubauer. Belgie (Ardeny), 2003.