Jazyk a Jazykoveda V Interpretácii

Univerzita KomensKého v Bratislave FilozoFicKá FaKUlta, Katedra slovensKého jazyKa Občianske združenie slOvenčina jazyk a jazykoveda v interpretácii

editorKy Oľga OrgOňOvá Katarína mUziKová zuzana pOpOvičOvá sedláčkOvá

Univerzita KomensKého v Bratislave | 2014 OBSAH

Predslov 7

I. INTERPRETÁCIA A JAZYKOVEDA Lingwistyka wobec zwrotu interpretacyjnego w humanistyce 11 Stanisław Gajda (Opole) Interpretace řeči a interpretace řečí 17 Recenzentky: Doc. PhDr. Ada Böhmerová, M. A., PhD. Jan Kořenský (Olomouc) Mgr. Jana Kišová, PhD. Interpretácia a autonomizácia 21 Juraj Dolník (Bratislava)

Editorky: Prof. PhDr. Oľga Orgoňová, CSc. Mgr. Katarína Muziková, PhD. II. INTERPRETÁCIA A SOCIÁLNO-KULTÚRNE Mgr. Zuzana Popovičová Sedláčková, PhD. KONTAKTY Česko-slovenské jazykově kulturní vztahy: nová situace 33 Redakčné spracovanie: Mgr. Alena Bohunická, PhD. Mgr. Katarína Muziková, PhD. Ivo Pospíšil (Brno) Mgr. Zuzana Popovičová Sedláčková, PhD. K interpretácii inakosti sociálnej menšiny telesne postihnutých Grafická úprava: Mgr. Marek Mikušiak v diskurznoanalytickej perspektíve 43 Oľga Orgoňová – Paula Postihačová (Bratislava) Obálka: Milan Pagáč K interpretaci jinakosti v českém jazykovém prostředí 57 Korektúry résumé: Doc. PhDr. Ada Böhmerová, M. A., PhD. Jana Svobodová (Ostrava) Prestíž ako motivačný faktor pri preberaní cudzích jednotiek Publikácia vychádza s finančnou podporou grantu Filozofickej fakulty Univerzity a špecifiká nárečovej adaptácie (na príklade historických Komenského v Bratislave FG 10/2014 a grantu VEGA 2/0085/12 Cudzosť v sloven- germanizmov) 68 skom jazykovo-kultúrnom prostredí. Gabriela Múcsková (Bratislava) Specifika různojazyčné lexikální synonymie 81 © Univerzita Komenského v Bratislave, Filozofická fakulta, Katedra slovenského jazyka Diana Svobodová (Ostrava) © Občianske združenie Slovenčina Prejavy dominancie v genderovom diskurze 91 Kristína Piatková (Bratislava) ISBN 978-80-223-3695-6 Diskurz ohrozovanej rodiny (Postoje k cudzosti v neverejnom IV. INTERPRETÁCIA A POUŽÍVATELIA JAZYKA diskurze) 100 Interpretace indexikálních výrazů v českém dialogu 195 Alena Faragulová (Bratislava) Jana Hoffmannová (Praha) Sociologické a kultúrne špecifiká interkultúrnej komunikácie 107 Syntax mluvené češtiny 203 Jana Lauková (Banská Bystrica) Jiří Zeman (Hradec Králové) Francúzske osobné neurčité zámeno ON ako výzva pre III. INTERPRETÁCIA A METODOLÓGIA interpretačnú kompetenciu recipienta v rámci jazykovo Gramatika (posuvnej) hranice 117 heterogénnej komunikácie 209 Miroslav Dudok (Bratislava) Zuzana Puchovská (Bratislava) Celostnost jako metodologický princip lingvistické analýzy 126 Oldřich Uličný (Olomouc) V. INTERPRETÁCIA A JAZYKOVÝ SYSTÉM Z novších interpretácií hraníc frazeológie 131 Aspektuálno-temporálno-modálne korelácie 223 Jozef Mlacek (Ružomberok) Pavol Žigo (Bratislava) O některých základních problémech jazykové struktury 140 Substantiva tvořená sekundární kompozicí a jejich status ve slovotvorném systému češtiny 234 Ivo Vasiljev (Praha) Patrik Mitter (Ústí nad Labem) Ako niečo robiť slovami... a zarobiť (poznámky k lingvistickému inštrumentalizmu) 146 Sémantika a pragmatika gramatického čísla; aspekt slovotvorný 244 Alena Bohunická (Bratislava) Miloslav Vondráček (Praha) Jazyk ako inštitúcia 155 Nominalizacje w języku i w tekście – konfrontacja polsko- -słowacka. Zarys problematyki 254 Marek Mikušiak (Bratislava) Maryla Papierz (Krakow) Interpretačná perspektíva sociolektov v rámci stratifikácie národného jazyka 161 Variantnosť a kodifikácia (na príklade Czambelovej kodifikácie) 260 Zuzana Popovičová Sedláčková (Bratislava) Katarína Muziková (Bratislava) Archaizmus či „kváziarchaizmus“? (Na margo archaizmov Interpretace deminuce v češtině 270 v slovenských nárečiach) 171 Jana Bílková (Hradec Králové) Viera Kováčová (Ružomberok) Podstatné mená pomenúvajúce osobu ženského pohlavia Využití prozodické transkripce v interpretaci prozodické roviny vzhľadom na vek v slovenčine a srbčine 277 komunikace ze sociolingvistického hlediska 181 Stefana Paunović Rodić (Belehrad) Zuzana Pospěchová (Olomouc) Slovenské predložkové konštrukcie s adverbiálnym významom PREDSLOV vo vyučovaní cudzincov 284 Ľudmila Žigová (Bratislava) Súčasná jazykoveda sa vyznačuje otvorenou diverzifikovanosťou. Roztvá- ra sa tematicky aj metodologicky, hľadá kontakty s najrozličnejšími vednými disciplínami, preberá fundamentálne idey a nové prístupy, inšpiruje sa duchov- VI. INTERPRETÁCIA A TEXT ným svetom odborov, využíva ich pojmoslovie, a tak neustále rozširuje svoj obzor Muka obraznosti – hra se slovy, jejich formou i významem jako a obohacuje svoju pojmovo-terminologickú bázu. Toto jazykovedné „bujnenie“ sa prostředek atrakce cílové skupiny 295 začalo povestným komunikačno-pragmatickým obratom pred takmer polstoročím, keď sa pozornosť lingvistov začala čoraz koncentrovanejšie presúvať na jazyk ne- Hana Srpová (Ostrava) zbavený jeho životného prostredia a životodarnej miazgy, ako aj na jeho interakciu Diskurzné stratégie a kolektívna pamäť v politickom s rozmanitými stránkami jeho nositeľov. Lingvistika inovovala vlastnú dynamiku, a masmediálnom diskurze o súčasnom konflikte na Ukrajine 305 ktorá sa azda najvýraznejšie prejavuje v prudkosti jej obratov, čo je aj demonštrá- ciou jej paralelnosti s dynamikou humánnych a sociálnych vied. Aj ona vstúpila Zdenko Dobrík (Banská Bystrica) do éry obratov, do obdobia obracania pozornosti a myslenia na nové východiská, K jazykové interpretaci proměn etnické identity 312 perspektívy s novými zámermi, cieľmi. Na jednej strane lingvista jednotlivec strá- ca prehľad o svojom odbore, nedokáže ani len orientačne sledovať celé rozpätie Alena Jaklová (České Budějovice) diania v ňom, ale na druhej strane stojí pred nesmierne bohatou empirickou aj te- Argumentace a manipulace v novoročních projevech oreticko-metodologickou ponukou, z ktorej môže ťažiť vo vlastných výskumoch. československých prezidentů 322 V období suverénnej vlády štrukturalistickej, systémovej lingvistiky časť ja- zykovedcov prežívala a aj si uvedomovala pragmatickú krízu vlastného odboru. Jindřiška Svobodová (Olomouc) Paradigmu, v ktorej boli lingvisti uviaznutí, nepociťovali len ako epistemologickú Jazykový obraz smrti Gustáva Husáka a Václava Havla v českém reštrikciu, ktorá sa ďalej nedá udržiavať, ale aj ako izolovanosť vlastného po- znávania od reálneho životného diania, a teda ako deficit v zmysle opisovania tisku 332 a vysvetľovania jazyka. Stimulom tohto pocitu bola určite čoraz agresívnejšia Lukáš Zábranský (Hradec Králové) pragmatizácia sociálneho života – presadzovanie hesla „Naprogramovať sa na bezprostrednú užitočnosť a úspešnosť v spoločnosti“ –, ale aj aktualizácia potreby Kognitívna frazeológia a synergetická povaha frazémy ako nachádzať „poľudštený“ zmysel vo vlastnej práci, priame spojenie s reálnym živo- antropocentrická sféra jazyka 341 tom človeka a society. Malo to znamenať radikálne odstúpenie od obmedzujúcej Zuzana Kováčová (Nitra) paradigmy, od skúmania zákonitostí jazykových štruktúr a jazykového systému. Lingvistická prax ukazuje, že na čoraz rozsiahlejšom jazykovednom poli spo- Učebnice slovenského jazyka na základných školách lunažívajú systémovo orientované bádateľské aktivity s výskumami založenými s vyučovacím jazykom maďarským 352 na skôr pragmatickom chápaní náuky o jazyku. Koexistenciu takto poznačených Ľudmila Benčatová (Bratislava) jazykovedných výskumov demonštruje aj táto publikácia, vrátane spomínanej ideovej a metodologickej diverzifikovanosti. Reklamní komunikát jako předmět interpretace 360 Predkladaná kolektívna publikácia je založená na interpretácii jazyka v naj- Kamila Mrázková (Praha) širšom zmysle, teda „jazykovosti“ vykladanej ako „jazyk v rozmanitých prejavoch“. Pravda, výraz interpretácia sám podlieha rozličným interpretáciám, čo sa premietlo aj do tejto publikácie, ktorá tak nedemonštruje len spomínanú diverzifi- kovanosť, ale aj pestrosť výkladu jazyka v rozmanitých prejavoch, a to bez ohľadu na to, či sa interpretácia explicitne vyskytuje v texte. Pre čitateľskú orientáciu

7 ucelené texty sú usporiadané naznačením, čoho sa interpretácia týka: interpretácia a ... Úvodná kapitola označená ako „Interpretácia a jazykoveda“ osvetľuje túto aktivitu v spätosti s jazykovedou z troch pohľadov a po nej nasledujú kapitoly, ktoré ponúkajú výklady prejavov jazyka aj s viac alebo menej výrazným upriamovaním pozornosti na metodológiu skúmania danej oblasti jazyka. Globálny text je ukáž- kovým obrazom rozmanitosti súčasných lingvistických výskumov a výkladov a ilustráciou istého výseku súčasného stredoeurópskeho jazykovedného výskumu.

editorky

I. INTERPRETÁCIA A JAZYKOVEDA

8 Lingwistyka wobec zwrotu interpretacyjnego w humanistyce

Stanisław Gajda (Wydział Filologiczny Uniwersytetu Opolskiego)

Współczesną humanistykę z dużą mocą zdominowała wielka idea interpre- 1. tacji. Wręcz mówi się, iż po epoce wiary i epoce rozumu następuje epoka interpretacji (zob. Vattimo, 2010). Przywołuje się sądy F.W. Nietzschego i S. Fisha: „nie ma faktów, są tylko interpretacje” i „niczego poza interpretacją nie ma”. Z dziejów ludzkiej myśli wiemy, iż wielkie idee do pewnego momentu potrafią zawładnąć umysłami, wydając się uniwersalnym kluczem do rozwiązania wielu/ wszystkich niejasnych i trudnych kwestii. Zwykle jednak z biegiem czasu zyskują bardziej realny wymiar. Proponuję tu „chłodne” rozważenie idei interpretacji i paninterpretacjonizmu na tle szerszego kontekstu naukowego i metanaukowego, który stanowią różne dyscypliny nauk humanistycznych. Przywołuję przy tym kategorię zwrotu. Wśród różnych zwrotów w humanistyce wymienia się zwrot interpretacyjny. Rodzi się pytanie o stosunek lingwistyki do tego zwrotu. 2. Nie ulega wątpliwości, że wraz z narodzinami świadomości ludzie za- częli interpretować świat. Jednak źródeł refleksji nad działaniami interpretacyj- nymi, a więc pojawienia się idei interpretacji i jej dzisiejszej wszechobecności doszukiwałbym się w dwu wielkich wydarzeniach procesach. Pierwsze z nich to kopernikańska Kartezjuszowsko-Kantowska rewolucja, sprowadzająca się do przejścia od filozofii esse „być” do filozofii cogito „myślę”, czy nawet cognosco „poznaję”. Przed tą rewolucją filozofia i nauka były zorientowane na pierwotne esse i mu przyporządkowane. Od Kartezjusza i Kanta wszystko, co jest bytem, jawi się jako treść ludzkiej świadomości (zob. Jan Paweł II, 2005, s. 16 – 17). Tym samym interpretację traktuje się jako funkcję poznającego podmiotu. Polega ona na konstruowaniu schematów poznawczych, poprzez które torujemy sobie drogę do świata. Tym samym przedmiotem interpretacji, czyli wytworem ludzkiej podmio- towości, stała się również prawda. Wprowadzając ideę interpretacji do wyjaśnie- nia istoty ludzkiego poznania, wypiera się klasyczną koncepcję prawdy. Broni się ona jednak przez odwołanie do współczesnej wiedzy, m.in. dotyczącej struktury wszechświata oraz biologiczno-funkcjonalnych uwarunkowań umysłu. Drugim, nieco bliższym źródłem idei interpretacji i jej siły, stał się przełom antypozytywistyczny w drugiej połowie XIX w. Był on skierowany przeciwko traktowaniu humanistyki jako gorszej części prawdziwej nauki (ang. science). Dowodził, że nauki humanistyczne odnoszą się do innej sfery rzeczywistości, tj.

11 do kultury, oraz dysponują własnymi, odmiennymi metodami, por. słynną frazę: cymi się na transdyscyplinarne pola problemowe. Ostrożniej i wolniej niż pa- „nauki przyrodnicze wyjaśniają, natomiast nauki humanistyczne rozumieją (inter- radygmaty wpływają na zachowania badaczy, pozwalając dłużej kształtować się pretują)”. i przebijać nowym sposobom widzenia. Nie tyle powodują pełną i szeroką przebu- Takie jest tło, podglebie tzw. zwrotu interpretacyjnego i wielu innych dowę dyscypliny naukowej, ile otwierają nowe perspektywy, dzięki czemu podej- zwrotów, które przetoczyły się lub przetaczają przez humanistykę. Liczba ter- mowane problemy sprzyjają inter- i transdyscyplinarnym integracjom. Dochodzi minów zbudowanych według schematu: zwrot + różne przydawki określające wówczas do przekraczania granic, do pluralizacji, a nawet hybrydyzacji metod, może oszołomić i swoją wielkością, i wywoływanym zamętem poznawczym, por. a więc nie do wytwarzania paradygmatów. Zwroty są bowiem mniej ścisłe i ry- zwrot + językowy, kulturowy, ontyczny, etyczny, bioneuronalny itp. W ten sposób gorystyczne, bardziej otwarte na różne badawcze podniety i tolerancyjne w trak- naukoznawstwo zyskało kategorię zwrotu, która stała się obok kategorii paradyg- towaniu wyników. Mogą jednak stanowić podstawę i tło, czy też fazę przejściową matu (w sensie Kuhnowskim) najbardziej ekspansywna w ostatnim półwieczu. do bardziej określonych, zwartych i stabilnych paradygmatów (zob. Bachmann- 3. Swoistą palmę pierwszeństwa wśród zwrotów (i megazwrotów) ma niewąt- Medick, 2012, s. 12 – 24). pliwie zwrot językowy. Sam termin (ang. linguistic turn) pojawił się w latach 60. Zwroty nie są również szkołami naukowymi, lecz zogniskowaniem badań, w XX w. w filozofii języka i przypisywany jest R. Rorty’emu. Właściwy zwrot został których toku treściowe punkty ciężkości mogą zagęszczać się w metodologicznie jednak zapoczątkowany wcześniej przez J. G. Herdera i W. Humboldta, a później znaczące postawy badawcze. Jednak przeważnie proces badawczy sprowadza się kontynuowany m.in. przez L. Wittgensteina. W dyskusji nad rewolucyjnymi teza- w nich do czynności meandrujących, do odwracania się od dawnych wzorców mi I. Kanta, który zakwestionował dotychczasowe jednokierunkowe i odbiciowe postepowania oraz do zwracania się ku nowym. Stąd zwroty nie bardzo też liczą ujmowanie relacji świat – umysł, wskazując na aktywną i kreacyjną rolę umysłu się z granicami dzielącymi główne nurty badawcze ostatnich kilkudziesięciu lat, tj. w poznaniu, wprowadzili oni trzeciego „aktora” – język. W ten sposób pierwotna strukturalizm, poststrukturalizm, funkcjonalizm, neofunkcjonalizm, pragmatyzm, relacja świat → umysł → język została zastąpiona nowym ujęciem, które można neopragmatyzm, hermeneutykę, semiotykę itd. (por. termin C. Geertza gatunki by przedstawić w postaci trójkąta – jego wierzchołki to świat, umysł i język, nato- zmącone na oznaczenie obecnej w zwrotach hybrydalności i heterogenności). miast boki obrazują wzajemną interakcję. Obecnie w naukach humanistycznych można wręcz mówić o nadprodukcji Przedłużeniem zwrotu językowego stał się wręcz łańcuch zwrotów, z któ- zwrotów. Najczęściej nie następują one po sobie linearnie i/lub chronologicznie. rych znaczną część obejmuje się terminem megazwrot kulturowy (ang. Cultural Wiele z nich stanowi nie zawsze dojrzałą próbę wykrojenia nowych pól badaw Turn). Wśród tych partykularnych zwrotów kulturowych (ang. cultural turns) czych. Znaczna część dość szybko się zużywa. Trzeba jednak docenić ich ins- na pierwszym miejscu wymienia się zwrot interpretacyny, a w dalszej kolejności pirującą energię, siłę sprawczą w profilowaniu badań i dyscyplin oraz rolę we m.in. zwroty: performatywny, refleksywny, genderowy, postkolonialny, spacjalny, wzbogacaniu narzędzi badawczych, a także duży potencjał integracyjny (por. ikoniczny, translacyjny. zwrot translacyjny, zorientowany na poszukiwanie dróg i pojęć, które mogą sta- Jaki sens kryje się za terminem zwrot? W jakim stosunku pozostaje on do ter- nowić podstawę negocjacji między różnymi dyscyplinami). minu paradygmat? Tu należy zatrzymać się na chwilę nad ujmowaniem dziejów 4. Fundamentalny zwrot językowy koncentrował się na stosunku języka poznania i nauki. W (meta)historii nauki rysuje się opozycja między ujęciami kon- do rzeczywistości i umysłu (poznania). Uznawał, iż wszelkie poznanie świata oraz tynuacyjno-kumulacyjnymi, ciągłym a nieciągłym, najbardziej znanym w postaci sam świat zależą od języka (por. hipoteza E. Sapira i B. L. Whorfa). Język nie tyle nadanej mu przez Th. Kuhna. W Strukturze rewolucji naukowych wprowadził on wyraża, opisuje świat, ile strukturuje poznanie, konstruuje wiedzę oraz – w bardziej dziś już dobrze „oswojone” pojęcie paradygmatu. Th. Kuhn stawiał tezę o sko- skrajnych ujęciach – konstytuuje rzeczywistość (przynajmniej tę społeczno-kultu- kowym, rewolucyjnym charakterze rozwoju nauki. Rewolucje naukowe łączą się rową). Stopniowo jednak dyskurs humanistyczny uwalnia się od zbyt mocnego z zapaścią, odrzucaniem starego, dotychczas obowiązującego paradygmatu oraz przyklejenia do struktury języka, a rozwijający się zwrot językowy zwraca uwagę narodzinami paradygmatu nowego, lepiej radzącego sobie z nowymi wyzwania- na działalność komunikacyjnojęzykową, zdarzenia językowe, akty mowy, gry ję- mi poznawczymi i dostarczającego zasad, które pozwalają uchwycić naturę prob- zykowe, teksty i dyskursy. lemów i zarys możliwych rozwiązań. Tak zaczyna się nowy etap nauki normalnej, W ten sposób rodzi się megazwrot kulturowy, a w nim w pierwszej kolejności w którym paradygmaty ukierunkowują zainteresowania badawcze w kierunku jed- zwrot interpretacyjny. Nowe zogniskowania wskazują bowiem na wymiary kultu- nomyślności. rowe, a więc na powrót tego, co już było, lecz uległo wyparciu wskutek zawężenia Zwroty nie są paradygmatami w sensie Kuhnowskim, lecz raczej pewnymi się w zwrocie językowym do języka. Zwrot interpretacyjny ze swoim semiotycz- orientacjami, wykraczającymi poza dyscyplinarne pola badawcze i otwierają- nym podejściem do kultury (por. metaforyczne hasło: „kultura jako tekst”) stał się 12 13 przejściem do wielkiego zwrotu kulturowego i pierwszym jego wariantem. wyrażonych metaforą kultura to tekst lub nawet świat to tekst, przy czym szerokie Twarzą nowego zwrotu stał się amerykański antropolog kulturowy C. Geertz, rozumienie tekstu (nie tylko jako werbalnego wytworu kultury, np. tekst to także wprowadzający w poszukiwaniu znaczeń tzw. gęstą analizę i metodę gatunków krajobraz i genom) pozwoliło wydobyć się z hermeneutycznego zawężenia. W zmąconych. Kultura bowiem to dla niego zespoły przekonań, sieci znaczeń konsekwencji zwrot interpretacyjny usadowił się oprócz antropologii kulturowej tworzone i respektowane w określonych społecznościach („wiedza lokalna”) oraz (uznawanej za dyscyplinę wyjściową) także w wielu innych dyscyplinach, np. w ucieleśnienie w symbolach (zob. Geertz, 2005a i b). literaturoznawstwie, ale też w historii, politologii, socjologii, pedagogice. A co Zwrot interpretacyjny otworzył drogę do kolejnych zwrotów kulturowych z lingwistyką? w megazwrocie kulturowym, a także przyczynił się do zwrotów wykraczających W trosce o swą autonomię w początkach XX w. lingwistyka uzbroiła się poza zwrot kulturowy (por. zwrot translacyjny czy zwrot ontyczny). Wciąż jed- w strukturalizm. W swej najbardziej ortodoksyjnej postaci izolował on język nak pozostaje aktywny, do czego przyczynia się silne i sporne pojęcie tekstu oraz od kontekstów społeczno-kulturowych, koncentrując uwagę na abstrakcyjnym szeroki zakres inspiracji. Zwrot dokonał się bowiem i dokonuje w eklektycznym systemie języka (langue F. de Saussure’a). Do pewnego czasu dominował on w spektrum koncepcji i teorii, obejmującym m.in. socjologię rozumiejącą W. Dil- lingwistyce jako wielki paradygmat, narzucając jej określony charakter, a także theya, M. Webera i A. Schütza, hermeneutykę H. Gadamera, szkoły frankfurckiej wpływając na inne dyscypliny (mówiło się o lingwistykocentryzmie humanistyki, i P. Ricoeura, pragmatyzm J. Deweya i neopragmatyzm R. Rorty’ego i S. Fisha, mając na myśli pilotującą rolę naszej dyscypliny, zasadne więc do pewnego stop- a także różnorodne nurty postmodernistyczne. Wszystko to sprawia, iż nie stał nia byłoby mówienie o zwrocie strukturalistycznym). Jego pozycję osłabił wy- się paradygmatem, nie poddał się hermeneutyce jako fundamentalistycznej teorii chodzący z filozofii zwrot językowy, który uczynił język, przede wszystkim jego interpretacji. W rezultacie mamy jednak do czynienia ze swoistą „dżunglą inter- funkcjonowanie przedmiotem wielu dyscyplin (wiek XX określa się dlatego jako pretacyjną”. lingwocentryczny). W ten sposób humanistyka przybiera postać humanistyki interpretacyjnej, Zwrot językowy, a następnie interpretacyjny oraz kolejne zwroty nie pozo- a jej wyznacznikiem staje się uwzględnienie szeroko rozumianego kontekstu. Przy stały bez wpływu na lingwistykę, która straciła swój pilotujący charakter. Stała się czym krytyka pojęcia kultury i pojęcia tekstu owocuje stopniowym odwrotem bardziej „biorcą” niż „dawcą” zwrotów. Symptomatyczne jest przesuniecie uwagi od tekstualizmu. Interpretację zaczyna się pojmować jako doświadczanie świata, z systemu na mówiącego człowieka (homo loquens jako podmiot intencjonalny), warunek i konsekwencję jego poznawania, kompetencję nieodłącznie związaną z tekstu na dyskurs. Nie ulega wątpliwości, iż współczesne zwroty wzbogacają z naszym ludzkim byciem. Wszelkie doświadczenie (sensoryczne, mentalne i kon- naszą dyscyplinę. Godzimy się z przekonaniem, że o sensie każdej dyscypliny templacyjne) ma więc charakter interpretacyjny. Traktowana jako pojęcie pierwot- rozstrzyga jej funkcja interpretacyjna. ne interpretacja jest ze swej natury niedefiniowalna. Zarazem rodzą się pytania i niepokoje o dyscyplinarną tożsamość, o konwer Otwiera to drogę do nowej humanistyki, która kwestionuje antropocentryzm, gentny dyscyplinarny projekt lingwistyki. Obfitość zwrotów i propozycji głosi nowy, szeroki empiryzm, wracając do materialności, zacieśnienia więzi z na- teoretyczno-metodologicznych docierających do lingwistyki prowadzi do jej de- ukami ścisłymi (zwłaszcza z biologią i neuroscience), interesuje się etycznym wy- centralizacji i nadmiernej hybrydyzacji? Zamkniecie czy otwarcie? Anarchia czy miarem badań (por. zwrot etyczny), stara się budować pomosty miedzy różnymi pluralizm? podejściami i koncepcjami (por. kwestia ich korespondencji, (nie)współmierności Wydaje mi się, że lingwistyka posiada silny i stabilny rdzeń w postaci oraz zwrot translacyjny) oraz próbuje łączyć redukcjonizm z emergentyzmem. dyscyplinarnej żywej tradycji oraz wyraźną wspólnotę (społeczność) badaczy, Nie stroni też od poszukiwań praktycznej mądrości, tj. odpowiedzi na pytanie: jak co gwarantuje wybór raczej ewolucyjnej niż rewolucyjnej drogi rozwojowej. W żyć, czyli prowadzić moralnie odpowiedzialne życie w świecie, w którym każdy świetle widocznych dzisiaj w całej nauce tendencji lingwistyka będzie chyba ma swoją prawdę. Ta nowa humanistyka nie opowiada się już tak jednoznacznie rozwijać zawsze obecne w niej orientacje badawcze (choć były okresy przewagi za jednym ze stanowisk w sporze między dwoma wielkimi przekonaniami epis- niektórych z nich). Są to: temologicznymi: 1) świat to obiektywna rzeczywistość, którą da się poznać przy -- badanie budowy systemu językowego, pomocy procedur naukowych wspólnych dla społeczności badaczy i 2) życie spo- -- orientacja na funkcjonowanie języka, łeczne i kultura to konstrukty wytworzone przez ludzi, a kody, wzorce kulturowe -- lingwistyka historyczna, kształtują sposób, w jaki ludzie postrzegają świat. -- lingwistyka krytyczna (metalingwistyka), 5. O zwrocie mówi się wówczas, gdy przejawia się w pewnej liczbie dys- -- lingwistyka praktyczna (odpowiadająca na konkretne potrzeby użytkow- cyplin. Zwrot interpretacyjny upowszechnił się przez przyjęcie nowych założeń ników/nosicieli języka), 14 15 -- lingwistyka publiczna (włączająca się na zasadach partnerskich w debaty Interpretace řeči a interpretace řečí publiczne dotyczące ogólnospołecznych kwestii). Cztery pierwsze orientacje mają charakter czysto akademicki (poznawczy), Jan Kořenský piąta – stosowany, natomiast szósta – światopoglądotwórczy. (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) Podejmowana tu kwestia zwrotów stanowi domenę lingwistyki krytycznej (metalingwistyki). O ile pojęcie paradygmatów skupia uwagę na wnętrzu dyscypli- yjděme z obecného a širšího chápání konceptu interpretace: Termín inter- ny, o tyle kategoria zwrotu poszerza horyzont, skłania do śledzenia sytuacji po- pretace lze užívat v různé šíři a v závislosti na tom pochopitelně v různém znawczej jeśli nie w całej nauce, to przynajmniej na jej dużych obszarach (w V smyslu. Interpretace jako vědecko-filosofický termín má svůj základ v zaměření dziedzinach). Lingwiści zajmujący się historią dyscypliny oraz dyscyplinarną mena text (mající původně zvláštní, v podstatě mytický status, jsoucí později pro- todologią nie zawsze uwzględniają szerszy kontekst poznawczy, co ma negatyw- duktem společensko-regulativních institucí, dále pak uměleckým dílem a konečně ne następstwa zarówno dla pełniejszego poznanie przeszłości, jak i dla rozwoju vůbec textem s jakoukoli víceméně relevantní společenskou funkcí). Toto zamě- lingwistyki. ření různě souvisí s faktorem rozumění tomuto textu (v racionálním i ne-racio- nálním smyslu) a s komunikativním zprostředkováním způsobu rozumění. Takto LITERATURA priorizovaný text (tj. „hodný“ interpretace) je reflexem společenskohistorických BACHMANN-MEDICK, Doris: Cultural turns. Nowe kierunki w naukach o kulturze. skutečností, mytických stimulů a intencí, aktů uměleckých/estetických, je zde tedy Warszawa: Oficyna naukowa 2012. proto, aby k nim referoval a protože k nim referuje. Priorizace daného textu je GEERTZ, Clifford J.: Interpretacja kultur. Wybrane eseje. Kraków: Wydawnictwo UJ takto priorizací daností „za“ textem. Odtud pak je již krok ke zjištění, že jakékoli 2005a. duševní pochody (provázené nejrůznějšími např. i fyzickými aktivitami) zaměřené GEERTZ, Clifford J.: Wiedza lokalna. Dalsze eseje z zakresu antropologii interpreta- na danosti pro člověka relevantní, jsou interpretací – v závislosti na filosofických tywnej. Kraków: Wydawnictwo UJ 2005b. a noetických východiscích interpretací výlučně, zejména, především, také apod. JAN PAWEŁ II: Pamięć i tożsamość. Kraków: Znak 2005. Toto rozšíření termínu/pojmu interpretace se pak mnohde „usmiřuje“ s genea- VATTIMO, Gianni: Wiek interpretacji. In: RORTY, R. – VATTIMO, G.: Przyszłość logicky původním způsobem užití termínu interpretace v zaměření na text tím, religii. Kraków: Universitas 2010. že se rozšiřuje platnost termínu text na neverbální fakty (architektura, výtvarné dílo, film apod.). Tendence ke krajnímu rozšíření užití termínu interpretace ov- RÉSUMÉ šem kategoricky žádá nejen základní klasifikaci užití termínu interpretace (vzhle- Linguistics Towards the Interpretative Turn in the Humanities dem k typům objektů interpretace a typům interpretačních aktivit), ale vyžaduje hierarchizaci a strukturaci typů interpretačních aktivit ve funkčním smyslu, tj. Turn is a new research orientation covering the fields of study of disciplines. It is neither a paradigm modelové postižení vzájemných vztahů jednotlivých typů interpretačních aktivit nor a scientific school. In the humanities of the last half-century, among many turns, a particularly v jejich nutné nebo možné souvztažnosti a aktuálně funkční návaznosti. Zdá se great role has been played by the linguistic turn, as well as the interpretative one, stemming from the former, which gave rise to a whole chain of cultural turns. These turns have exerted a considerable výhodné zakládat modelaci a typizaci interpretačních aktivit na bázi komplexního influence upon linguistics. Metalinguistics, while concentrating on paradigms, pays attention to turns modelu komunikace v socio-sémiotickém smyslu. Nelze to učinit ovšem zcela to a lesser extent. obecně tak, že taková typologizace, hierarchizace a strukturace by mohla být ne- závislá na filosoficko-metodologických a ideologických východiscích (srov. po- drobněji Kořenský, 1988). Uvedené vymezení platnosti termínu/konceptu interpretace je spojeno s řadou otevřených otázek: Je zřejmé, že předmětem interpretace může být nejen verbální text, ale jakákoli sémiotická aktivita i lidská činnost, konání, aktivita nedoprová- zející ani nedoprovázená nutně aktivitou verbální. Vzniká oprávněná otázka, zda proces interpretace je žádoucí omezit za těchto okolností na aktivitu verbální, tedy na produkci verbálního textu. Zdá se náležité, že interpretativní proces bude mít srovnatelnou šíři jako samotný předmět interpretace. Kdybychom se takto neroz- 16 17 hodli, pak by vlastně každá interpretace jakkoli široce a všestranně chápaného a prostoru se liší zpravidla tím, kterou z uvedených složek shledávají dominantní, předmětu komunikace byla jakousi „interpretativní redukcí“ předmětu interpreta- jinak řečeno, jakým způsobem provádějí redukci tohoto interaktivního prostoru ce na verbální text. Při takto širokém chápání předmětu interpretace a prostředků na jednu z jeho složek, přičemž ostatní složky jsou nazírány ze zorného úhlu toho- interpretace je interpretací i lidská aktivita – jakkoli prostá přítomnosti verbálního to dominovaného prvku. Můžeme se zabývat textem jako souborem dat vypovída- textu – reagující na aktivitu stejného řádu. jícím o stavu a dynamice mysli autora interpretovaného textu, můžeme vnímat text V daných souvislostech pravděpodobně platí jedno významné omezení: Inter- jako nekončící interakci autora a čtenáře, můžeme text chápat jako artefakt zcela pretem je lidská subjektivita v širším slova smyslu. Interpretace se vždy uskutečňuje nezávislý na autoru a čtenáři, můžeme trvat na tom, že význam, strukturu a smysl prostřednictvím, či za účasti nějaké sémiotické soustavy, zpravidla a přirozeně ře- textu vytváří čtenář zcela nezávisle na autorovi, atd. To vše je noeticky vzato zce- čové činnosti. Jak, zda a v jakém smyslu je třeba chápat tuto sémiotickou soustavu la korektní: dialog různých řešení ovšem je smysluplný toliko tehdy, jestliže je jako „interpreta“, nikoli „pouze“ jako instrument? Zodpovězení této otázky je vý- předem axiomaticky zavedeno, který z prvků je postaven do oné „privilegované“ znamné zejména v souvislosti s úlohou tzv. nových médií v komunikaci a tedy pozice. i v procesech interpretace. Interpretace je tedy neuskutečnitelná bez nějaké sémio- Pokusme se závěrem shrnujícím způsobem formulovat základní konceptuální tické soustavy, je však uskutečnitelná za nepřítomnosti verbálního jazyka. Obli- soustavu obecné teorie interpretace, a to na takovém stupni obecnosti, kde ještě gatorní přítomnost lidské subjektivity však neznamená, že příslušná sémiotická toto schéma není závislé na filosoficko-noetických diferencích: soustava je vždy instrumentem (viz dále). Jakkoli chápaná přítomnost lidské subjektivity v interpretačních procesech -- Interpretace je komunikace: proto je žádoucí chápat každou interpretaci v kon- otvírá další problém: Interpretace má „svého“ interpretátora (jako typ podavatele, textu obecného schématu sociální komunikace. Interpretace je komunikace, komunikátora, mluvčího, autora atd.). Také interpretovaný text (v širokém smys- jejímž cílem je variabilně referovat k objektům lidského i přírodního „svě- lu slova) má svého podavatele,…, jenž produkcí textu interpretuje „svět“/objek- ta“… (tyto objekty „vykládat“). V tomto smyslu je schéma interpretace modi- tivní realitu/kontingenci/fakticitu,… a produkcí interpretace „světa“,… se stává fikací obecného schématu komunikace (srov. Kořenský, 1988). spolupředmětem interpretace. Jinými slovy: třebaže zpravidla interpretace textu -- Předmětem interpretace je text v nejširším smyslu toho slova: jde tedy nejen směřuje k poznání relace interpretovaný text – sémantika referovaného „světa“, o verbální texty, ale i o semiózy založené na jiných znakových soustavách, nelze přehlédnout přítomnost onoho spolupředmětu, tj. podavatele interpretova- popř. texty sémioticky heterogenní (hudba, výtvarné projevy, divadlo, film, ného textu. Tím se předmětem interpretace stává i pragmatický rozměr interpre- architektura, počítačová digitální projekce různého zaměření apod.). tovaného textu. Má-li proces interpretace charakter verbální aktivity, nebo jiné -- Nějaká/jakákoli sémiotická soustava, která zakládá předmět interpretace: spe- sémiotické aktivity, je třeba se ptát, zda účast dané sémiotické soustavy na procesu cifikace její funkce v komunikačním schématu je již závislá na charakteru interpretace má charakter instrumentu, jímž lidská subjektivita v procesu a pojetí procesu interpretace (např. langue-parolová instrumentalistická hypo- interpretace suverénně vládne, či zda příslušná sémiotická soustava má charakter téza vs. procesuálně emergenční hypotéza). limity, jež do jisté míry vymezuje interpretační prostor. Zodpovězení této otázky -- Subjekt předmětu interpretace jako součást interpretovaného textu: jeho podstatně souvisí s tím, zda se při výkladu podstaty semiózy obecně a vlastností funkční pozice v interpretovaném textu, popř. k/vzhledem k interpretovanému přirozeně řečové komunikace zvlášť přidržíme tradiční langue-parolové hypotézy, textu, je již závislá na filosoficko-metodologických východiscích interpretace či zda budeme věc chápat ve smyslu procesuálního monismu. (viz podrobněji výše). Je-li předmětem interpretace text v užším, či širším smyslu, je třeba se ptát, -- Subjekt interpretační aktivity chápané v rámci komunikačního schématu: spe- je-li tento text jediným, „posledním“ předmětem interpretace, nebo zda samot- cifikace jeho funkční pozice v interpretačním procesu je již závislá na filoso- ný tento interpretovaný text je interpretací jiného textu v užším slova smyslu ficko-metodologických východiscích pojetí interpretačního procesu. (v tomto případě máme co činit s metainterpretací), nebo v širším smyslu, pak jde o zprostředkovanou interpretaci „skutečnosti“. Je nesporné, že právě v této souvislosti máme co činit se zásadními diferencemi filosoficko-noetického myšlení. Proces interpretace se v komunikačním a sémiotickém smyslu realizuje v slo- žitě interaktivním prostoru podavatel/interpret – produkce interpretace – text interpretace (jako proces/jako rezultát) – recepce interpretace – (jako proces/ jako rezultát recepce). Jednotlivé způsoby výkladu tohoto interaktivního procesu 18 19 LITERATURA Interpretácia a autonomizácia ECO, Umberto: Teorie sémiotiky. A Theory of Semiotics. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2004. Juraj Dolník HOPPER, Paul: Emergent Grammar. In: Proceedings of the Thirteenth Annual Meeting (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) of the Berkeley Linguistics Society. Berkeley: Berkeley Linguistics Society 1987, s. 139 – 157. KOŘENSKÝ, Jan: Obecná teorie interpretačních procesů a řečová komunikace. In: Interpretácia ako prostriedok autonomizácie Slovo a slovesnost, 1988, roč. 49, č. 2, s. 131 – 134. ez ohľadu na to, či argumentujeme v prospech toho, že človeka stvorila prí- KOŘENSKÝ, Jan: Procesuální gramatika a linearita textu. In: Človek a jeho jazyk 1. Broda, alebo veríme tomu, že ho stvoril Boh, môžeme vychádzať z toho, že Jazyk ako fenomén kultúry. Na počesť profesora Jána Horeckého. Ed. K. Buzássy človek sa objavil na scéne pozemského sveta ako bytosť obdarená predpokladmi ová. Bratislava: Veda 2000, s. 251 – 259. na to, aby rozumela svetu vrátane seba. Boli to súčasne predpoklady na istú auto- KOŘENSKÝ, Jan: Procesuální gramatika v kontextu současných tendencí lingvistic- nomizáciu človeka, na istú mieru jeho nezávislosti od tvorcu (prírody) či stvoriteľa kého myšlení. In: Slovo a slovesnost, 2003, roč. 64, č. 1, s. 1 – 7. (Boha), teda istej slobody. Človek zostal prírodnou (biologickou) bytosťou, takže Lingvistická sekce konference o interpretačních procesech. In: Slovo a slovesnost, je riadený zákonmi prírody, a teda je úplne závislý od nej (vymknutie sa zo záko- 1988, roč. 49, č. 2, s. 130. nov znamená jeho zánik), ale ako hermeneutická bytosť je v pozícii subjektu, ktorý dokáže prírodu interpretovať, a tak sa vymaniť zo striktnej obmedzenosti životné- Článek vznikl v rámci projektu Inovace obecné jazykovědy a teorie komunikace ho priestoru, danej zákonmi prírody. Interpretáciami vytvára svet významov, vlast- ve spolupráci s přírodními vědami, reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076. Projekt je nú realitu, ktorú nazývame kultúra. Rodiaci sa (v prírode) alebo stvorený (Bohom) financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. človek sa teda autonomizoval, uvoľňoval svoju absolútnu závislosť od „vôle“ svojho existenčného zdroja („vôle“ prírody/vôle Boha) uplatňovaním svojej in- RÉSUMÉ terpretačnej dispozície. Človek sa autonomizoval interpretáciou, čiže interpretácia je prostriedok jeho autonomizácie, je autonomizačné médium. Ak interpretačnú Interpretation of Speech and Interpretation by Speech dispozíciu človeka vnímame ako jeho imanentnú vlastnosť, ktorá vzišla z „vôle“ • Interpretation is a communication process: it is useful to understand each interpretation in the jeho existenčného zdroja, interpretácie sú napĺňaním vopred daného programu context of a general pattern of social communication. Interpretation is kind of a communication („inteligentného plánu“), ktorý určuje spôsob existencie človeka subjektu. Z tohto the purpose of which is to report variably to the objects of the human or the natural „world” (to hľadiska sa svojimi interpretáciami neautonomizuje, keďže nimi napĺňa len tento „explain” the objects). In this sense, the pattern of interpretation is a modification of a general program (autonomizoval by sa vtedy, keby nekonal podľa tohto programu, čo by communication pattern (cf. Kořenský, 1988). ale znamenalo jeho zánik). Ak však porovnáme človeka ako subjekt s človekom • The object of interpretation is the text in the broadest sense of the word: it means that not only verbal texts are concerned but also other semioses, based on different sign systems or semiotically ako biologickou (prírodnou) bytosťou, je jasne autonomizovaný tvor, lebo svojimi heterogeneous texts (music, fine arts, theatre, film, architecture, computer digital projections on interpretáciami si vytvoril druhý svet – kultúru – uplatňovaním svojho interpre- various topics, etc.). tačného potenciálu, vlastných rozhodovaní a vlastnej vôle. Môžeme povedať, že • Some/any semiotic system that constitutes the object of interpretation: the specification of its func- človek je determinovaný jeho pôvodcom, ten určil, že bude existovať ako biolo- tion in the communication pattern is therefore dependent on the nature and the conception of the interpretation process (e.g. the langue and parole instrumentalistic hypothesis vs. the processual gicko- (prírodno-) interpretačná bytosť a bude striktne fungovať podľa biologic- emerging hypothesis). kých zákonov a tak, že bude realizovať svoju interpretačnú dispozíciu, čím určil aj • The subject of the interpretation object as part of the interpreted text: the subject’s functional posi- to, že bude fungovať aj ako autonomizovaná bytosť. tion in an interpreted text or its position to/with regard to the interpreted text is therefore dependent To, že interpretácia je (môže byť) prostriedkom autonomizácie, je násled- on philosophical and methodological interpretation premises (see further above). • The object of interpretation understood in the context of the communication pattern: specification kom jej povahy. Interpretácia zahŕňa aktéra, ktorý zvýznamňuje svet, a tak vytvára of its functional position in an interpretative process is therefore dependent on the philosophical ľudský svet a tým prekonáva limitovanosť prírodnej bytosti biologickým svetom, and methodological bases of the concept of the interpretative process. ktorá spočíva v tom, že bytosť sa riadi len svojimi inštinktmi. Aktér interpretuje svojho pôvodcu – prírodu (alebo aj Boha) – a tým sa prezentuje ako autonomizo- vaná bytosť. Riadi sa vlastnými interpretáciami. Ilustračne vyjadrené, potravu už

20 21 nekonzumuje len preto, aby sa nasýtil (vtedy ho riadi biologický zákon: na po- naprogramovanosťou sú jednotlivci nastavení na to, aby fungovali v duchu funda- cit hladu reaguje prijímaním potravy), ale aj preto, lebo istej potrave pripisuje mentálnych životných rolí. „V duchu“ znamená, že navodzujú situácie s bázovými osobitný význam (napr. kapor na vianočnom stole – symbol vianočnej tradície). prvkami, zodpovedajúcimi role pôvodcu, z ktorých prostredníctvom interpretá- Využijúc termíny z teórie vied, sledovaný jav môžeme uchopiť aj výrokom, že cie vzchádzajú celky, zodpovedajúce role potomka. Takou situáciou je napríklad interpretácia je prostriedok autopojetizácie nomologickej bytosti, čiže prostredníc- stavanie múrov domu: bázovými prvkami sú tehly, z ktorých vzchádzajú celky, tvom interpretácie sa bytosť striktne riadená zákonmi emancipuje na bytosť, ktorá interpretované ako základné oporné a ochranné plochy domu – múry. Takú situá- je schopná riadiť seba. Kým atribútom autonomizovaný sa dáva do popredia, že ciu bežne vnímame a opisujeme tak, že niekto narába s tehlami takým spôsobom, človek interpret (hermeneutická bytosť, subjekt) sa vymanil z absolútnej závislosti že z nich postaví múry. Ako však postupuje pri tejto činnosti? Ako anticipuje jej od svojho pôvodcu, pri výraze autopojetizácia je v popredí, že bytosť potenciálny výsledok? Tak, že svoju aktivitu usmerňuje nazeraním na ňu cez prizmu tehál, čo človek nadobúda schopnosť vytvárať si vlastný svet. Komplexný človek je nomo- sa dá explikovať otázkou, ako sa dá realizovať „múrový potenciál“ tehál. V zá- logicko-autopojetická bytosť: je podriadený zákonom aj riadi seba. Nomologická klade tohto nazerania je zážitok, ako aj skúsenosti a znalosti týkajúce sa vzťa- bytosť sa mohla autopojetizovať prostredníctvom interpretácie, ktorá ju autono- hu pôvodca – potomok. Keď teda hovoríme o descendencii v zovšeobecnenom mizovala. Tým, že sa zrodila bytosť s interpretačnou dispozíciou, začal fungovať zmysle – „vzchádzanie niečoho z niečoho“ –, nejde o číru abstrakciu v prospech interpretačno-autonomizačný mechanizmus, ktorý riadi dynamiku vzťahu medzi jednotného výkladu istého segmentu sveta, ale o jeho reálne mentálne vnímanie pôvodcom a jeho produktom. aktérmi tohto sveta. Výroky „Múry vzchádzajú z tehál“, „Tehly sú pôvodcom – múry ich potomkom“ nie sú prosté metaforické uchopovania sledovaného vzťahu Interpretačno-autonomizačný mechanizmus z pozície pozorovateľa, ale vyjadreniami toho, ako aktéri kognitívne spracúvajú tento jav. Samotní aktéri vstupujú do tohto vzťahu ako interpreti: dávajú význam Na inom mieste hovoríme o princípe autonomizácie descendenta. Descendent tomu, čo vzchádza z pôvodcu. Ale rozhodujúce pre dynamiku ľudskej reality je, sa chápe ako vyústenie descendencie v zovšeobecnenom zmysle, čiže ako to, čo že interpretáciou descendent nadobúda význam(y), ktorým(i) sa prejavuje jeho au- z niečoho vzišlo, takže descendent v tomto zmysle je výtvor, produkt so zreteľom tonomizácia. Kým význam „základné oporné a ochranné plochy domu“ sa viaže na pôvodcu. V tomto duchu sa výraz descendencia uplatnil pri výklade systému na „múrový potenciál“ tehál (zodpovedá tomu, že tehly určujú, čo z nich vzíde), nad rámcom jeho formálneho uchopovania (formálny systém); napríklad F. Miko významy „rozdeľujúce a izolujúce ľudí“, „pomyselný prostriedok nátlaku“ (porov. (1989) vysvetľuje utváranie stavby systému ako postupné „vyplývanie“ jeho prv- s frazémou pritlačiť niekoho k múru) a pod. sú prejavom autonomizácie múru kov zo seba, takže v jadre každého systému sú dva prvky, teda majú pre systém vo vzťahu k tehlám – interpretáciou sa vytvára „múrový svet“, ktorým sa prekoná- zakladajúci význam (napr. v systéme slovných druhov je to vec – dej, v systéme va rámec „tehlového sveta“. literárnych druhov epika – lyrika, v systéme výrazových kategórií operatívnosť Príklad s tehlami a múrmi demonštruje, že prostredníctvom interpretačno-au- – ikonickosť a pod.). Podľa toho jadro systému „náš svet“ tvoria prvky príroda tonomizačného mechanizmu dynamika ľudskej reality funguje ako zvýznamňo- – človek so zakladajúcim prvkom príroda. Na úrovni ontogenézy tomuto jadru vanie, ozmyslovanie descendenta, ktorý vzchádza z bázy ako druhostupňová zodpovedá vzťah jednotlivec – potomok. Prazážitkom jednotlivca je, že sa narodil, štruktúra. Naznačuje, ako sa descendent interpretáciou viaže na pôvodcu, ale aj vzišiel z niekoho, čo potom prežíva, aj si uvedomuje ako stav „byť potomkom“. ako sa autonomizuje. Tým, že ilustruje vzchádzanie celku (múr) z elementov (teh- K tomu sa pridružuje skúsenosť, že jeho interpretácie sa aj odchyľujú od inter- ly), evokuje interdisciplinárny problém, týkajúci sa vzťahu medzi mikrorovinou pretácií pôvodcu, a teda sa autonomizuje, ako aj poznatok, že on sám môže byť a makrorovinou z hľadiska určeného konceptom emergencia. pôvodcom potomka, ktorý prostredníctvom svojich interpretácií uvoľňuje svoju závislosť od neho. Nadobúda znalosť, že toto všetko sa týka každého jednotlivca, Emergentná interpretácia takže máme do činenia s mechanizmom, ktorý je v základe dynamiky ľudskej existencie. V humánno-sociálnych vedách je bežné, že sa siahne po pradávnom koncepte, Dôležité je, že v jednotlivcovi sa kumulujú dve fundamentálne životné roly: systematicky sa začne skúmať príslušný jav, čo vyúsťuje do pluralizácie konceptu. potomok a (potenciálny) pôvodca. Na jeho naprogramovanosti na túto dvojrolovú Týka sa to aj emergencie (porov. s výkladmi v zborníku Emergenz, 2011). Výraz existenciu spočíva interpretačno-autonomizačný mechanizmus ako riadiaci činiteľ emergencia sa vyskytuje so všeobecným významom „vynáranie sa“, „objavovanie dynamiky ľudskej reality. Ľudskou realitou sa tu myslia ľudské výtvory, produkty sa“ (porov. s angl. emerge). V tomto zmysle sme ho pri inej príležitosti použili a jej dynamikou prekonávanie toho, z čoho tieto výtvory, produkty vzišli. Touto v termíne emergentno-intenčný mechanizmus, ktorým sa zachytáva, že plynulá

22 23 reč prebieha ako vynáranie sa jazykových výrazov z pamäti hovoriaceho v súlade sa vychádza pri objasňovaní emergencie; pri nepredpovedateľnosti treba roz- s jeho intenciou. Koreň špecifikovaného používania siaha do začiatku sporu medzi lišovať diachrónny a synchrónny aspekt a podľa toho diachrónnu a synchrónnu dualistami a monistami, teda do obdobia, keď sa rozvíja polemika o otázke vzťahu emergenciu). Dá sa predpokladať, že neintenčná emergencia je spätá s pôsobením medzi hmotou a duchom, medzi telom a dušou, čiže aj medzi pozemskou a ne- „neviditeľnej ruky“, a teda korešponduje s fenoménom tretieho druhu, chápaného beskou sférou (medzi svätým a profánnym). Ide o to, či sa dá mentálne redukovať ako neintenčný produkt intenčných konaní (tento jav sa objasňuje v práci Dol- na fyzické. Redukovateľnosť/neredukovateľnosť bola kritériom emergentnosti. ník, 2013, s. 109 – 110). Výrazným príkladom je panika: zámerom jednotlivca je Z perspektívy dualizmu sa mentálne procesy nedajú redukovať na elementy orga- uniknúť z uzavretého priestoru a zachrániť sa, ale výsledkom je, čo nikto nemal nizmu a procesy v ňom, mentálne sa objavilo ako jav nového druhu, emergentný v úmysle – vyvolanie paniky (v sociálnych vedách je tendencia emergenciu stotož- jav, kým zo stanoviska monizmu to, čo sa zdá ako nový druh, nespočíva v ničom niť s neintenčne vyvolanými efektmi). inom ako vo vlastnostiach hmotných prvkov a vzťahov medzi nimi. Nové vý- Navodili sme dva koncepty, ktoré sa týkajú generovania vzostupných entít: skumné impulzy vzišli z britskej emergentistickej filozofie (takmer každý autor descendencia a emergencia. Oba koncepty sa vzťahujú na fundáciu, čiže na pomer citovaného zborníka sa na ňu odvoláva), ktorá išla „treťou cestou“: všímala si, čo „byť založený na niečom“ (niečo je existenčným základom niečoho): vzostup- je redukovateľné a čo nie. Vyšla zo stratifikačného modelu sveta, podľa ktorého ná (vývojovo alebo štruktúrne vyššia) entita je fundovaná (existenčne založená) bázová rovina, t. j. rovina prvkov, mikrorovina, je v základe vyššej roviny, makro- na nižšostupňovej entite. Pri nazeraní na tento pomer cez prizmu descendencie sa roviny. „Tretia cesta“ spočíva v tom, že pozornosť sa upriamuje na závislostnú aj ukazuje, že vzostupná entita je síce konštituovaná prvkami z hierarchicky nižšej autonómnu stránku pomeru medzi makrorovinou a mikrorovinou, čo sa zachytáva roviny, ale súčasne je aj autonomizovaná, čo je spôsobené tým, že jej konštituova- protikladom rezultatívne vs. emergentné. V rezultatívnych vlastnostiach celkov nie je aj formovaním jej interpretačného potenciálu. Výraz interpretačný potenciál (makrorovina) sa prejavuje ich závislosť od elementov, častí, ktoré ich tvoria, sa vzťahuje jednak na schopnosť interpretovať (interpretačná dispozícia, kompe- a teda, že sa tieto vlastnosti dajú vyvodiť z vlastností mikroštruktúry, čiže sú redu- tencia) a jednak na možnosť interpretácie. Formovaním interpretačnej schopnosti kovateľné. Napriek tomu, že sa makroštruktúra (celok) zakladá na mikroštruktúre, sa konštituoval človek (subjekt) ako vzostupná bytosť v pomere k prírode a využí- môže mať aj vlastnosti, ktoré sa nedajú vyvodiť z mikroštruktúry. Tie sa považujú vaním tejto schopnosti sa mohol autonomizovať. Zrod človeka bol zrodom bytosti za emergentné vlastnosti. Neskôr sa hovorí o silnej (neredukovateľnej) a slabej autonomizovanej prostredníctvom interpretácie. Autonomizácia prostredníctvom (redukovateľnej) emergencii; napríklad priezračnosť je silná emergentná vlastnosť interpretácie je antropotvorný mechanizmus, ktorým je človek ovládaný – musí vody, lebo sa nedá redukovať na vlastnosti vodíka a kyslíka ako jej prvkov, nedá sa interpretovať, aby sa zachoval ako bytosť svojho druhu, čím reprodukuje aj svoju vyvodiť z vlastností prvkov; skupina sa vyznačuje vlastnosťou „veľkosť“, ale táto autonómnosť – a touto ovládanosťou je určený spôsob vytvárania ľudskej reality. vlastnosť je slabo emergentná, lebo sa dá vyvodiť z mikroštruktúry. Veľkosť sku- Je to spôsob, do ktorého sa premietol mechanizmus konštituovania človeka ako piny vyplýva z počtu jej členov (pojem slabá emergencia sa však určuje aj inak). vzostupnej bytosti: z nižšej (prírodnej) roviny vzišiel človek ako bytosť vyššej Z výkladov emergencie a z diskusií o nej si pre našu potrebu vyvodíme zá- roviny, bytosť s interpretačnou schopnosťou, ktorou sa autonomizuje. V ľudských ver, že pri celkoch (makrorovina) treba rozlišovať rezultatívne a emergentné vlast- výtvoroch ako descendentoch, teda vo výtvoroch, ktoré vzchádzajú z prvkov niž- nosti, ktoré môžu byť intenčné aj neintenčné. Do úvahy treba brať aj závislosť/ šej úrovne, interpretačnej schopnosti človeka zodpovedá možnosť interpretácie, nezávislosť od kontextu. Rezultatívna vlastnosť vzchádza z invariantnej, vnútor- realizáciou ktorej sa výtvor autonomizuje. Ľudská realita sa vytvára interakciou nej, kontextovo nezávislej vlastnosti prvkov (mikrorovina), ktoré podliehajú zá- interpretačného potenciálu človeka (jeho interpretačnej schopnosti) s interpretač- konom alebo pravidlám; napríklad vlastnosť celku múr „oporná a ochranná plocha ným potenciálom jeho výtvoru (možnosti interpretácie). Interpretačná schopnosť je domu“ vzchádza z vnútornej vlastnosti tehál (jeho prvkov) „určené na realizáciu emergentná vlastnosť človeka a interpretačný potenciál výtvoru je jeho rezultatív- takej plochy“ a z pravidla, ktoré riadi „správanie“ tehál pri napĺňaní ich určenos- no-emergentná vlastnosť. Môžeme hovoriť o rezultatívnej a emergentnej interpreti. Emergentná vlastnosť je mimo pôsobenia zákonov, pravidiel a jej objavenie tácii výtvoru. Interpretačno-autonomizačný mechanizmus spočíva na emergentnej sa je viazané na istý kontext; napríklad vlastnosť „miesto popravy zastrelením“ interpretácii, takže explicitne vyjadrené, ide o emergentný interpretačno-autono- (postaviť niekoho k múru) sa objavila v špeciálnom kontexte, ktorý je poznačený mizačný mechanizmus. Descendent sa autonomizuje emergentnou interpretáciou. zámerom (múr sa zámerne používal ako miesto popravy zastrelením), a teda ide Ľudská bytosť sa rodila nadobúdaním interpretačnej schopnosti ako jej emer- o intenčnú emergentnú vlastnosť. V porovnaní s vlastnosťami tehál je to vlastnosť gentnej vlastnosti. Je to proces v duchu modelu „niečo vzniká z niečoho (aj) emer- nového druhu, nie je na ne redukovateľná ani nie je predpovedateľná (vlastnosť gentne“, ktorý zobrazuje evolučný pohyb nášho sveta. Fungovaním tohto modelu nového druhu, nepredpovedateľnosť a neredukovateľnosť sú príznaky, z ktorých je dané, že aj interpretácia môže byť emergentná: niečo vzniká z niečoho (aj) tak, 24 25 že je emergentne interpretované. Emergencia je komponentom autonomizácie. prostrednej spätosti, ktorá bola vlastná vzťahu signálu k signalizovanej entite. Tak Tým, že sa objavujú neredukovateľné vlastnosti, celky (entity makroúrovne) sa sa vytvoril priestor pre arbitrárnosť vzťahu medzi znakovou formou a významom. autonomizujú, vytvárajú vlastnú existenčnú sféru s uvoľnenou závislosťou od svo- Z bezprostrednej spätosti signálu so signalizovanou entitou vzišiel arbitrárny jich konštituentov (elementov, entít mikroúrovne). Takéto sféry sa môžu vytvárať vzťah medzi znakovou formou a významom, čo vyvolalo potrebu ich konvenč- intenčne aj neintenčne. ného spojenia. Arbitrárnosť, ktorej genézu nachádzame v interpretácii zvukových Východiskom predchádzajúceho výkladu bola téza, že človek sa rodil for- signálov a v autonomizácii zvukových útvarov, a konvenčnosť sú základné po- movaním schopnosti rozumieť svetu. Súčasťou sveta sú aj rozličné zvuky, a teda vahové vlastnosti jednoduchých (nekomplexných) jazykových znakov, tvoriacich schopnosť rozumieť im je zahrnutá do antropotvornej sily interpretačnej kompe- bázu jazykovej autopojetickej reality. Konvenčnosť vzťahu medzi znakovou for- tencie. Interpretácia prírodných zvukov patrila k autonomizácii človeka ako des- mou a významom je prvotným prejavom autonomizovanosti jazykového sveta, cendenta prírody. Predhumánna bytosť reagovala na tieto zvuky ako na signály a teda jeho autopojetickosti. inštinktívne a reflexne, teda v medziach prírodných zákonov. Nadobúdaním inter- Zo spájania bázových znakov vzchádzajú komplexné znaky, ktoré sú takisto pretačnej schopnosti vytvárala z týchto zvukov znakové formy s prisudzovaným v pôsobnosti interpretačno-autonomizačného mechanizmu. Komplexné znaky sú významom, čiže ich semiotizovala, a tak prekonávala svoju inštinktívno-reflexnú založené (fundácia) na bázových znakoch a sú ich descendentmi – to sa premieta obmedzenosť. Prírodné zvuky – signály – sa dostali do poľa pôsobnosti interpre- do ich rezultatívnej interpretácie, ktorá korešponduje s princípom kompozicio- tačno-autonomizačného mechanizmu v sfére ľudskej reality. Išlo o dve paralelne nality. Z jeho domény sa vymykajú prípady známe ako idiomatizované znaky. prebiehajúce interdependenčné interpretácie: na rovine zvuku, ktorý niečo signali- Významy takých znakov sú výrazné príklady emergentnej interpretácie. Komplex- zuje, a na rovine signalizovaného (na čo sa zvukový signál vzťahuje). Interpretáciou né znaky, ako hádzať hrach na stenu alebo streliť capa a pod., názorne demon- zo zvukového signálu vzišiel zvukový útvar s významom „nosič, sprostredkovač štrujú, ako reprodukujú nositelia jazyka interpretačnú aktivitu človeka ako jeho toho, čo mám na mysli, čo chcem vyjadriť, povedať“. Interpretáciou toho, na čo konštitučnú silu. Ako sa človek interpretáciou vyslobodil z absolútneho područia sa zvukový signál vzťahuje, sa konštituoval mentálny útvar s významom „umož- prírody, tak sa aj tieto znaky vymenili z riadenia ich konštituentmi nasadením in- ňujúci identifikovať, čo mám na mysli“. Vzostupný proces od signálu k znaku terpretačnej dispozície nositeľa jazyka, ktorá pochádza z interpretačnej dispozície si môžeme predstaviť ako rezultatívnu a emergentnú interpretáciu. Z prírodných ako antropotvornej sily, teda sily, ktorou sa vytvorila bytosť nového druhu. Me- signálov sa najprv vytvárali zvukové útvary, ktoré boli redukovateľné na signály, tonymicky vyjadrené, tieto znaky interpretujú segmenty sveta, na ktoré sa svojím ale realizáciou emergentného interpretačného potenciálu človeka sa mohli konšti- doslovným významom vzťahujú – činnosti „hádzať hrach na stenu“, „streliť capa“ tuovať zvukové útvary s emergentnými vlastnosťami, teda nezávislé od signálov, –, a navodzujú významy s emergentnými príznakmi: „zbytočne niekomu niečo ho- autonómne. Zvukovo motivované a nemotivované značkové slová naznačujú tieto voriť“, „povedať hlúposť“. Metonymický spôsob vyjadrovania sa má tu ten zmy- procesy. Na druhej rovine sa ponúka podobný obraz. Z toho, čo je späté so sig- sel, že upriamuje pozornosť na sebatranspozičnú schopnosť človeka, ktorej genéza nálom, napríklad had s napodobneným sykotom alebo blesk s inštinktívne vydá- je zrejme v schopnosti premiestňovať sa a tým zaujímať nové stanovištia, čoho vaným zvukom, rezultatívnou interpretáciou sa mohli vytvárať mentálne útvary pokračovaním je mentálne premiestňovanie sa (prechod na iné stanovisko; porov. redukovateľné na vnímané vlastnosti signalizovaných objektov, ale mohli sa aj aj s empatiou): človek ako nositeľ jazyka sa transponuje na pozíciu svojho výtvo- emergentne interpretovať, čím sa konštituovali autonomizované mentálne útvary, ru – komplexného znaku –, imaginárne sa s ním stotožňuje, „prevteľuje sa doň“, napríklad „odporný tvor“ (had) alebo „hnev nadprirodzenej bytosti“ (blesk). a tak sa vytvorila mentálna situácia, v ktorej tento znak nadobudol interpretačnú Interpretácia signálov a toho, na čo sa signály vzťahovali, čiže vytváranie dispozíciu, čím získal status svojho tvorcu – entity nového druhu. Týmto mentál- zvukových útvarov – znakových foriem – a mentálnych útvarov – významov –, nym manévrom sa znak vymaňuje z ovládanosti svojimi konštituentmi a vytvára bola súčasťou vytvárania autopojetickej reality, ktorá bola prejavom autonomizo- sa preň autopojetizačný priestor. Stretávame sa tu akoby s paradoxom, že inter- vanosti človeka ako descendenta prírody. Jazykové znaky sa už neriadili „vôľou“ pretačný potenciál znaku, chápaný ako možnosť jeho interpretácie, sa aktualizuje (zákonmi) prírody, ale viedli vlastný život s vlastným riadením. Kým signály sú transformáciou tohto potenciálu na interpretačnú schopnosť. Touto aktualizáciou ovládané inštinktmi a reflexmi, jazykové znaky ako ich (autonomizované) des- znak nadobúda dvojaký modus existencie: znak s doslovným významom a idio- cendenty sa riadia konvenciami, pravidlami. Prvotná konvencia vzišla z arbitra- matizovaný znak. rizácie konštituujúceho sa jazykového znaku. Arbitrárnosť jazykového znaku je Sledovaný jav sa opisuje v rámci vymedzenom protikladom princípu kom- následkom interpretácie zvukového signálu a autonomizácie zvukového útvaru, pozicionality s princípom idiomaticity, s ktorým korešponduje protiklad synteti- čo išlo paralelne s konštituovaním mentálneho útvaru (významu) a so stratou bez- zujúca vs. holistická interpretácia: idiomatický význam je produkt interpretácie 26 27 označovaného ako celku nezávisle od jeho častí. Dá sa opísať aj v rámci hjelm- Ešte raz si pripomeňme, že objavenie sa interpretačného inštinktu je kauzálne slevovskej koncepcie denotatívnej a konotatívnej semiotiky alebo ecovskej kon- späté so zrodom človeka ako descendenta prírody so sklonom k autonomizácii cepcie kódu a subkódu, resp. koncepcie dvojitej signifikácie (porov. Dolník, 2012, (čiže autonomizačná možnosť descendenta je daná týmto inštinktom), ktorá sa re- s. 141 – 152). Podľa toho výraz hádzať hrach na stenu denotuje činnosť „hádzať alizuje (emergentnou) interpretáciou. Na základe svojej descendentnej existencie hrach na stenu“ – denotát sa identifikuje na základe doslovného významu tohto (fylogeneticky ako descendent prírody, ontogeneticky ako descendent predkov) je výrazu, ktorý je interpretátom z významu komponentov tohto výrazu a vzťahov človek nastavený na vnímanie svojich výtvorov ako descendentov s možnosťou medzi nimi – a táto činnosť sa interpretuje ako celok, spätý s daným výrazom, autonomizácie a keďže táto možnosť je daná interpretačným inštinktom, imaginár- a tak sa dospieva k idiomatizovanému konotačnému významu „hovoriť niekomu ne ich kompletizuje týmto inštinktom (pristupuje k nim, akoby týmto inštinktom niečo zbytočne“. Vzťah medzi výrazom a denotačným významom je bázový kód disponovali). Descendent s imaginárnym interpretačným inštinktom je imaginár- a medzi týmto výrazom s jeho významom a celostným konotačným významom je nym ekvivalentom človeka ako descendenta s reálnym interpretačným inštinktom subkód. Inak: na prvotnú signifikáciu so syntetizujúcou interpretáciou nadväzuje (porov. s výkladom ekvivalencie Dolník, 2013, s. 142 – 160, v ktorej sa hovorí druhotná signifikácia s holistickou interpretáciou. Opisy na základe spomínaných o imaginárnej homogenizácii v súvislosti s jazykom). Descendent sa imaginárne termínov demonštrujú, že používatelia jazyka využívajú schopnosť syntetizujúcej kompletizuje spomínanou sebatranspozíciou, čo zahŕňa prenos interpretačného in- aj holistickej interpretácie. Ako sa dá táto dvojaká interpretačná aktivita používa- štinktu do „organizmu“ znaku. Môžeme hovoriť o imaginárnej transpozícii, o pre- teľov (a teda doslovného a idiomatického významu) vysvetliť? Prístup k jej vy- nose v rámci našej predstavivosti, mentálneho obrazu. Aktivovaný imaginačný svetleniu naznačil predchádzajúci výklad. Doplňme ho. mechanizmus riadi aj interpretáciu. Interpretácia je podložená predstavivosťou: Človek disponuje druhovými vlastnosťami a druhovými inštinktmi, t. j. predstavujeme si, že „hádzať hrach na stenu“ je to isté ako „zbytočne hovoriť vlastnosťami a inštinktmi, ktorými disponuje ako bytosť svojho druhu (sú to jeho niekomu niečo“. Aktivovaním tohto mechanizmu prechádzame z pozície synteti- dištinktívne vlastnosti a inštinkty v pomere k iným živým bytostiam). Druhové zujúceho prístupu, pri ktorom sa vnímajú konštituenty komplexného znaku, a teda vlastnosti, napríklad vedieť rozmýšľať, hovoriť, smiať sa a pod., získal vo vlast- rezultatívnej interpretácie, na pozíciu holistického prístupu, pri ktorom je vníma- nom – ľudskom, sociálnom – prostredí, mohol ich získať len v tomto prostredí, nie konštituentov deaktualizované, a teda emergentnej interpretácie. Emergentná preto sú mu vlastné, kým druhové inštinkty, napríklad interpretačný a jazykový interpretácia je, pravdaže, viazaná na kontext. Kontext fixuje istú interpretáciu inštinkt, sú mu dané, objavili sa v evolučnej etape, v ktorej sa predhumánna by- v rámci toho, čo predstavivosť ponúka: „hádzať hrach na stenu“ by mohlo byť tosť vyvíjala ako humanizujúca sa bytosť. Objavením sa interpretačného inštinktu v našej predstavivosti to isté ako zaoberať sa nezmyselnou činnosťou, odreagovať bol človek nastavený (naprogramovaný) na semiotizáciu sveta, na objavovanie sa, robiť niečo z nudy, provokovať niekoho niečím a pod., ale v špecifickom kon- znakových foriem a prisudzovanie významu týmto formám, čiže na semiotickú texte sa interpretovalo ako „zbytočne hovoriť niekomu niečo“, čo sa zafixovalo heuristiku, ktorá smerovala od objavovania jednoduchých znakov k objavovaniu v našom jazykovo-kultúrnom prostredí. komplexných znakov (zjednodušujúcou ilustráciou znázornené: od slov k vetám a textom). Z interpretačného inštinktu – z „nutkania“ interpretovať –, ktorého ob- LITERATÚRA javovanie sa bolo späté s konštituovaním interpretačnej dispozície, vzišla inter- DOLNÍK, Juraj: Sila jazyka. Bratislava: Kalligram 2012. pretačná kompetencia, ktorá sa rozvíjala od schopnosti jednoduchej interpretácie DOLNÍK, Juraj: Všeobecná jazykoveda. Opis a vysvetľovanie jazyka. 2. vyd. Bratisla- (interpretácie jednoduchých znakov) k schopnosti rezultatívnej interpretácie (inva: Veda 2013. terpretácie zložených, komplexných znakov). Uplatňovaním interpretačnej kom- GREVE, Jens – SCHNABEL, Annette: Emergenz. Berlin: Suhrkamp Verlag 2011. petencie človek sa reprodukuje ako bytosť svojho druhu, a teda si zachováva aj MIKO, František: Aspekty literárneho textu. Nitra: Pedagogická fakulta 1989. svoju autonomizovanosť. Rezultatívna syntetizujúca interpretácia spočíva v reali- zácii interpretačného potenciálu usúvzťažnených jednoduchých znakov a vzťahov RÉSUMÉ medzi nimi. Aj komplexným znakom je vlastný interpretačný potenciál, ktorý sa realizuje rezultatívnou interpretáciou, ale pôsobením interpretačného inštinktu, Interpretation and Autonomisation orientujúceho na semiotickú heuristiku, je používateľ jazyka nastavený na možnú This paper touches upon one of the most fundamental mechanisms that governs our actvities, includ- interpretáciu samotného komplexného znaku. Je to pripravenosť na možnú emer- ing our manipulation of language: the mechanisms of interpretation and autonomisation. The author gentnú interpretáciu, ktorou sa tento znak autonomizuje. Ale je to pripravenosť begins his study by reasoning about the origin of the phenomena of interpretation and autonomisation. na takú interpretáciu cez prizmu znaku ako mentálne upraveného descendenta. He finds the origin in the creation of the human being, who appeared on the evolutional scene as 28 29 a hermeneutical being that became an autonomous entity through his own interpretational disposition. The human beings are governed by the mechanisms of interpretation and autonomisation, and this fact determines the way how they shape their world. The human products, including the linguistic structures, are affected by these mechanisms. The author illustrates his explanations with metaphors and phrasal idioms.

II. INTERPRETÁCIA A SOCIÁLNO-KULTÚRNE KONTAKTY

30 Česko-slovenské jazykově kulturní vztahy: nová situace

Ivo Pospíšil (Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno)

ncipitem tohoto příspěvku je anekdota, které se jistě nebude smát každý. Dotaz- Iníková akce na jedné nejmenované české univerzitě: Jsou pro Vás slovenští studenti na Vaší univerzitě problémem? 20 % odpovědělo ano, 80 % nie. Anekdota je vždy hyperbola, ale ukazuje na problém i tendenci. Tak je tomu i v tomto případě. M. Nábělková se ve své knize (Nábělková, 2008), „pokračujícím příběhu“ češtiny a slovenštiny, dotýká nejen jazyka reklamy, internetu a SMS, ale také estetické funkce češtiny v slovenštině a naopak. Ukazuje se, že v současnosti v důsledku výrazných změn po roce 1989 a 1993 jdou čeština a slovenština často vedle sebe: tato paralelita nebo parataxe či juxtapozičnost je nápadná. Již nejde vždy o prolínání, ale o koexistenci, v níž oba jazyky vykazují vstřícné nebo ne- vstřícné pohyby, svými jazykovými tykadly, čidly zkoušejí resistenci nebo ode- vzdanost partnera. Zatímco dosud byla čeština v tomto ohledu dominantnější a v celku jí poněkud i zůstává, v jazykově estetické rovině je tomu spíše naopak. Jde opravdu o specifické diachronní vrstvy, neboť slovenština může být v českém prostředí podprahově vnímána jako starší vývojová fáze češtiny (spisovná a obec- ná čeština je jediný slovanský jazyk, který zná umlaut), jako čeština esteticky ozvláštněná svou archaičností (nepoučený člověk by v názvu díla Sieť viery pravé jen stěží čekal, že jde o češtinu). Slovenština může v jistých souvislostech působit v českém prostředí jako esteticky relevantní, jako esteticky příznaková. Málokterý Čech si přečte slovensky napsanou knihu, ale každý poslouchá hudbu a výrazné písňové texty: i v nich je zmíněná paralelita patrná, tedy texty makarónské, nebo jdoucí prostě vedle sebe, dokonce „promíšené“ televizní seriály (Staré Město/Sta- ré Mesto), kde se oba jazyky volně střídají, plynouce vedle sebe, maniakální te- lesoutěže, kde to funguje obdobně, místo Československa nebo Česka-Slovenska se již neobjevuje známý spor o tzv. pomlčku, ale jen těžce srozumitelná, ale jasně vyjádřená partnerská paralelita: ČESKO SLOVENSKO (Nábělková, 2008; Pospí- šil, 2013). Slovenština podprahově chápaná jako diachronní jazyková vrstva vzhledem k češtině tluče na bránu českého jazykového povědomí právě v slovenských pís- ňových textech. Nejde ani o to, zda se v české literatuře objevují slovenské citáty apod., ale o to, kde slovenština hraje nebo má potenci hrát úlohu poetickou, básnic- kou a básnivou na pozadí češtiny, tedy roli jevu příznakovějšího než sama čeština (Pospíšil, 2013). Funguje jako něco, co připomíná češtinu v její minulostní, tedy esteticky hodnotné dimenzi (Miroslav Žbirka/Kamil Peteraj: Čo bolí, to prebolí,

33 skupina Mako! Mako, často v originále citované slovenské písňové texty v českém hodlné české mládeže, mezinárodní úspěchy ve sportu oproti všeobecnému české- kulturním prostoru, např. z tvorby Elánu, Jany Kirschner, No Name apod.). mu úpadku v nejpopulárnějších sportech – to vše hraje podstatně jinou úlohu než Celková úloha slovenského živlu v českém prostoru se zásadně mění. Mizí v minulosti a podpůrně spolupůsobí i na roli slovenštiny jako esteticky relevant- vzájemnost, nahrazuje ji zmíněná paralelita. Značnou roli tu hraje podpůrná kom- ního fenoménu. S jistou hyperbolou bychom mohli říci, že etničtí Slováci nebo plementarita jazyka, kultury, mentality, chování a politiky. Problémem, který přímo občané Slovenské republiky řídí v České republice takřka vše podstatné: česká média výrazněji zachytila až v poslední době, je slabá reciprocita, resp. ne- místopředseda vlády, v podstatě mocnější než sám premiér, české zájmy (přesněji vyváženost či asymetrie. Vzpomeňme, že byla typická pro česko-slovenský vztah zájmy České republiky) v Bratislavě hájí Slovenka, v čele Českého rozhlasu stojí i v minulosti, dokonce na státní a politické úrovni: tzv. povereníci, KSS (Komuni- Slovák, primátorkou Prahy předtím kandidující za hnutí slovenského místopřed- stická strana Slovenska), která neměla v českém prostředí partnera, ČSAV a SAV, sedy české vlády je Slovenka již po léta zakotvená v českém/pražském prostředí, nikoli však ČAV (jde o akademii věd). Po roce 1989 to bylo už nápadné, ale kri- další desítky až stovky špičkových úředníků – etnických Slováků řídí jiné instituce tické to začalo být v situaci značné trvalé nebo sezónní (studenti) migrace Slováků anebo byli ve vládě už dříve za československé federace a zůstali v státním apará- do České republiky a hlavně jejího množství: Hegel měl asi pravdu, když jeden tu. České prostředí – jinak k těmto problémům zcela laxní – si toho začalo všímat, zákon dialektiky formuloval jako přechod změn kvantitativních v kvalitativní. a to poprvé také negativně, teprve v poslední době. Jak říká se sebevědomím jí Jev se stává nápadným, až když dosáhne určité kvantity, která postupně přechází vlastním slovenská novinářka, která suverénně slovensky moderuje pravidelnou v kvalitu a mění i hodnotové orientace. Problém je však netoliko v tom. Není kon- relaci veřejnoprávní ČT (to je na Slovensku – zatím – zcela vyloučeno), je v tom fliktní, když je více Slováků v ČR než Čechů v SR, ale jde spíše o prostor, který česká závist vůči úspěšným Slovákům, a je to možné, to nelze popřít, ale je v tom v jednotlivých zemích mají a jak jsou „připuštěni“ k výraznějším rolím v spole- jistě i asertivita, jiné jméno pro mírnou agresivitu a zveličené sebevědomí, ale pro čenském životě a jak silnou národní identitu si tu mohou zachovat, včetně jazyka. nás je podstatná jazyková stránka této zásadní změny a především problém vztahů Zde se asymetrie opět silně projevuje: obecně lze říci, že Slovenská republika již a reciprocity. Nelze asi setrvat na úhledných idylických, „diplomatických“ pohle- vzhledem k své ústavě a dalším nařízením (viz dále) akceptuje český jazyk a ko- dech, třeba se zabývat i věcmi konfrontačními a kontroverzními, nejen vstřícností, munikaci češtinou podstatně méně. Týká se to například médií, v nichž čeština ale také rezistencí, hlavně však sine ira et studio; i naše vědy mohou být prakticky není běžná, spíše naopak, stejně jako v některých novinách i kulturních časopisech užitečné v předcházení možným problémům, pomáhat uvědomovat si různá úskalí nelze vydat doslova ani jedno české slovo, maximálně se tolerují místní názvy a změny, nesetrvávat na jednou poznaném, ale podporovat především toleranci a jména; jinak se vše musí překládat. V ČR jsou noviny, kde Slováci běžně publi a přejícnost/žičlivosť, které se z našich životů stále více vytrácejí. kují v svém jazyce, ve veřejnoprávní televizi je pořad, který moderuje Slovenka Kolem Huberta Gordona Schauera (1862 – 1892), který umírá na tuberkulózu (manželka českého novináře) slovensky. Pro Čechy je to běžná situace, kterou ve věku necelých třiceti let, rodáka z Litomyšle, spoluzakladatele české moderny, dosud nevnímali nijak úkorně, začali ji kritizovat (ale hodně potichu, aby nebyli ve se kdysi rozpoutala diskuse týkající se jeho proslulého článku Naše dvě otázky: vlastní zemi obviněni z nacionalismu a xenofobie), až když přesáhla určitou míru právě k tomu se v jiném gardu vrací i Milan Kundera a před ním řada dalších, a té bylo nyní dosaženo, jak ostatně dokládají některé mediální, ale i jiné reakce, i jeho oponent Jiří Hájek. V roce jeho vlastně dvojího jubilea 2012 se k němu zejména v některých místech. vracejí i relativně mladí badatelé, i když v jejich statích se znovu objevuje to, co Slováci hrají – na rozdíl od minulosti a od Čechů na Slovensku – v životě ve statích jejich předchůdců z 60. let 20. století: retušování historicky konkrétně sousední země dominantní roli: ministr, který na zasedáních nejvyšších orgánů ukotveného problému spočívajícího v pozici českého kulturního prostoru mezi výkonné moci a s médii hovoří výlučně slovensky a slovenské občanství vymě- Německem a Ruskem; přesně tato poloha – byť se to po roce 1989 nezdálo – zno- nil za české na poslední chvíli, což by bylo na Slovensku v případě Čecha zcela vu přichází jako trvalý problém národní a státní. V „listě věnovaném veřejným nepředstavitelné, nejbohatší podnikatelé, významní herci a zpěváci, kteří trvale otázkám“, jak zněl podtitul Času, jenž, jak známo, vycházel vždy 5. a 20. v měsíci, působí v českém politickém a kulturním prostoru, představitelé bankovního sek- se 20. prosince 1886, tedy v jeho 1. ročníku, objevila uváděná krátká stať, jenž toru, hospodářství, vysocí státní úředníci, lékaři, zdravotní sestry, ředitelé nemoc- vzbudila takový rozruch již před uveřejněním v samotné redakci, o čemž svědčí nic, průmyslových podniků, kteří hovoří jen slovensky nebo často slovensky či Krátký redakční dovětek a také text T. G. M., jenž byl zprvu omylem pokládán „československy“, ale navíc masy slovenských pracujících a studentů, kteří si se za autora. Masarykův postoj k článku a jeho autorovi se ostatně měnil: i národní značnou dávkou asertivity jazykově a kulturně přizpůsobují své české okolí spíše mýty mají svůj vývoj. Zatímco tehdy byl zcela věcný a racionálně kritický, jak než naopak; z toho plynoucí vysoká míra jejich úspěšnosti v českém, ale i jiném bylo realistům vlastní, později v Čapkových Hovorech se – ovšem v jiné situaci – prostředí, což je spojeno s chutí cestovat a žít na různých místech – na rozdíl od po- vyjadřoval o Schauerovi a jeho článku přehlíživě. 34 35 I když se již po roce 1918 zdálo, že otázka existence češtiny jako kulturního Ústavy Slovenské republiky je to jinak: „My, národ slovenský, pamätajúc na po- jazyka je jednou provždy vyřešena, je to ve skutečnosti jako se vším: o vše se litické a kultúrne dedičstvo svojich predkov a na stáročné skúsenosti zo zápasov musí bojovat stále znovu, tedy permanentně. To je i otázka vztahu češtiny a slo- o národné bytie a vlastnú štátnosť, v zmysle cyrilo-metodského duchovného dedič- venštiny v tomto malém prostoru střední Evropy i úskalí, která jsou s tím spojena. stva a historického odkazu Veľkej Moravy, vychádzajúc z prirodzeného práva ná- Již se nemůžeme spokojit pouze se sledováním toho, jak se oba jazyky vzájemně rodov na sebaurčenie, spoločne s príslušníkmi národnostných menšín a etnických ovlivňují, jak čeština stále funguje jako širší kulturní kontext slovenštiny a jak skupín žijúcich na území Slovenskej republiky, v záujme trvalej mierovej spoluprá- slovenština stále více proniká do jazykového povědomí Čechů; je třeba se zabývat ce s ostatnými demokratickými štátmi, usilujúc sa o uplatňovanie demokratickej kulturními a snad i politickými transcendencemi jazykových vztahů, které jsou formy vlády, záruk slobodného života, rozvoja duchovnej kultúry a hospodárskej lakmusovým papírkem širších souvislostí a předcházet možným krizovým situa- prosperity, teda my, občania Slovenskej republiky, uznášame sa prostredníctvom cím. svojich zástupcov na tejto ústave […]“ (Ústava Slovenskej republiky, 2014). Jako Především vycházíme z názoru, že se u nás v minulých desetiletích, zejména Moravana mě těší návaznost na Velkou Moravu a cyrilometodějskou misi, jako po celou druhou polovinu 20. století až po dnešek, retušovala historická paměť, Čecha již méně absence zmínky o Československu. Podle čl. 6 „Na území Slo- tedy na jedné straně prostá objektivní registrace historických událostí, na straně venskej republiky je štátnym jazykom slovenský jazyk“, současně je však šetřeno druhé jejich interpretace pro národní a státní celek: byla často překryta umělou ide- jazyků jiných národů. Podobně je to v ústavě Polska. ologičností, v níž se ztrácela smyslová konkrétnost historických dějů, jejich roz- Charakteristické je, že obě ústavy definují stát jako národní, neboť tak se také manitost, často paradoxnost i prostá realita, jež byla známa současníkům, nikoli jmenuje (polský, slovenský), Poláci zvýrazňují své historické specifikum více, však už jejich potomkům. Ponecháme stranou interpretace nebo pro někoho jiného Slováci méně (neuvádí se například návaznost na první Slovenskou republiku, což „zkreslování dějin“ a zůstaneme u pouhého zamlčování: to bylo jistě typické i pro by mohlo mít důsledky až válečné, neboť by se tak stát mohl ocitnout ve váleč- první a druhou Česko(-)slovenskou republiku, Protektorát (ještě chovám po svých ném stavu např. s USA, Velkou Británií nebo Ruskou federací jako nástupnickým předcích retušované prvorepublikové učebnice), ale to je samozřejmé, neboť v té státem SSSR, což v případě Slovenska jako nástupnického státu Československa době zanikla československá i česká státnost a český národ stál na pokraji plánova- coby vítězného státu druhé světové války není možné, křesťanskost národa apod.), né genocidy. Tzv. komunistický režim v tom pokračoval v jiném gardu, kdy musel a stejně jako Maďaři uvádějí i svazek se zahraničními Poláky (Maďaři jsou v tom, přehodnocovat i vlastní původní stanoviska, a to např. k Masarykovi, Benešovi, jak víme, nyní ještě radikálnější). Titovi, později k Stalinovi apod. To nebylo v dějinách žádnou výjimkou, dělaly Specifické je v tomto smyslu univerzitní studium a univerzitní studenti. Vý- a dělají to i jiné instituce, včetně církví. Nicméně ani potom historické povědo- zkum, jenž jsem v roce 2012 konal mezi zahraničními studenty obecně, ukázal, mí zcela nezmizelo, ačkoli mizelo: byla to jen otázka času. Když jsem v boomu že kriticky posuzují svoji znalost praktické češtiny (češtině se mnozí vyhýbají ve roku 1968 přinesl na svou střední školu medaile s Masarykem, někteří spolužáci škole i mimo ni), většina chce poznat český politický a kulturní prostor, české nevěděli, kdo to je. Nicméně u mnohých existovala vedle oficiální státní školy dějiny a současný český život politický však znají málo, česky psát si netroufají, i domácí výchova a paměť, takže toto povědomí lehce nemizelo, jen tálo. Zdálo i když prakticky všichni chtějí po studiu zůstat v ČR. S tím je spojeno ještě něco se, že po roce 1989 to už nebude třeba připomínat: žádné osobnosti nejsou u nás hlubšího: nejjednodušším postupem cizích studentů přicházejících studovat z jiné zakazovány, ale že tu jsou diference a retušování, je jisté. Ideologie, jejíž smrti země po absolvování bakalářského nebo magisterského studia nebo po absolvová- se upřímně těšil např. František Kautman, od nás nikdy neodešla, včetně jejích ní střední školy je mechanický přenos všeho z vlastní země do českého prostředí, tragických důsledků, s tím třeba počítat. Naše dvě otázky se ocitají ve vakuu: nic kde cítí nulový odpor, jenž naopak pociťují jinde, tedy i v zemích západní Evropy, není v podstatě oficiálně zakazováno, ale také – mírně přehnaně – nikdo nic neví. kde by se svým jazykem ve veřejném prostoru neobstáli. Budují zde tedy malé Úroveň prostých objektivních znalostí při všech možnostech elektronických médií Rusko, Ukrajinu, Slovensko apod. podle vzoru přistěhovalců z jiných kulturních je patrně na nejnižší úrovni v moderních českých dějinách (Pospíšil, 2013). a civilizačních entit. To se často děje i na katedrách, kde působí ve větším počtu Nelze v této souvislosti pominout ani základní zákon České republiky, jenž – cizinci, kteří často vystupují více jako zástupci své původní země než jako uni- na rozdíl od ústav Slovenska a Polska – vychází důsledně z občanského principu verzitní odborníci na české univerzitě: chtějí tu pěstovat nikoli českou rusistiku, (není jen jasné, proč se stát jmenuje Česká republika) a český národ a český jazyk ukrajinistiku, anglistiku apod., ale své vlastní varianty. Jaký smysl má, když se jako hegemony vůbec nezná. O jazyce, jakým se v této zemi mluví, nepadne tu ani na české univerzitě v N. bude pěstovat polonistika varšavská, slovakistika bra- slovo: sousloví „český jazyk“, slovo „čeština“ se tu nevyskytují. Jistá provizornost, tislavská nebo ukrajinistika kyjevská? Odborně by vlastně šlo o filiálky těchto jako by otvírající dveře dalšímu neznámému vývoji, tu přímo zeje. V preambuli cizích univerzit při rezignaci na zisky, k nimž by se došlo vzájemnou konfrontací 36 37 metodologickou a obecně kulturní. Čestné výjimky, utvářející důsledně srovnáva- českého školství (to v průzkumu uváděli sami slovenští studenti). cí koncept, potvrzují pravidlo. Nejde o nacionalismus nebo xenofobii, ale prostě Některá česká centra se ve vztahu k slovenskému živlu liší. Praha je kos- o to, že v zájmu vědeckého poznání je právě vzájemné prolnutí těchto prostředí: mopolitní metropole, která příliv slovenských přistěhovalců, včetně studentů, po- zmizení nebo potlačení původně domácího, majoritního tuto možnost bere. hltí, zatímco Brno v podstatě již několik let postupně ztrácí svůj český/moravský Že národní identita bezprostředně souvisí s identitou jazykovou a odtud kul- jazykový charakter. turní, je asi všeobecně uznáváno. Tam, kde jazyková identita chybí, je také národní Můžeme si položit otázku, proč tento pohyb není stejně významný v opač- identita slabší. Stranou ponecháme otázku, zda není lepší vzdát se národní identity ném směru: čeští studenti, učitelé, inženýři, sportovní trenéři na Slovensku jsou, nebo ji považovat za přežitek a předsudek, jak se často tvrdí v českém prostředí. ale nedávají o sobě tak silně vědět: také mluví – až na výjimky – pouze česky, Zatím se žádnému režimu nepodařilo úsilí o národní identitu vymýtit, takže vychá- ale svým množstvím nepředstavují významný problém. Češi se projevují většinou zíme z toho, že problém národa musíme hlouběji poznat, abychom se také mohli méně asertivně, jsou méně výrazní svými aktivitami, méně průrazní, chovají se vyhnout jeho úskalím a krajnostem. spíše introvertně a dávají více najevo, že jsou sice v blízké, ale jiné zemi jen hosty. Příkladem může být Ir, který neumí erse, nikoli Irish, což pokládá za svůj Problém slovenských studentů VŠ je především velmi praktický, a to zvláště jazyk, ale my víme, že jde jen o místní variantu angličtiny; podobně Skot hovořící na školách humanitního typu, na nichž je jazyk důležitým médiem, jenž je také vý- nikoli English, ale Scottish, ale ne gaelic, má jistě oslabenou národní identitu, což znamným předmětem hodnocení. Slovenští studenti si silou prosazují slovenštinu se může, ale nemusí projevit i v nynějším referendu. Bělorus, jenž se prohlašuje nejen jako jazyk vyučovací, ale i jako jazyk závěrečných prací, včetně diplomo- za Bělorusa, ale mluví jen rusky, Ukrajinec, který se cítí jako Ukrajinec, ale mluví vých a doktorských. Počínají si při tom tak samozřejmě, že nás může napadnout, také rusky nebo suržyk, Čech, který se jako Ignaz Macha cítil Čechem, ale psal že slovenštinu sami pokládají za dialekt či variantu češtiny. Předměty jsou akre- německou poezii, než si vylepšil básnickou češtinu a začal psát nikoli Versuche, ditovány pouze v češtině. Čeští učitelé – až na výjimky – nejsou kompetentní ale Máj, měl jistě, byť slabší, problémy s národní identitou. posuzovat slovenské jazykové projevy, nejsou rodilými mluvčími, ani nemají Česko-slovenská situace se permanentně mění: dnes bychom ji mohli na- příslušnou slovakistickou kvalifikaci. Pokud se na pracovišti objeví více sloven- zvat „změnou proudění“. Již v 19. století nebyly česko-slovenské vztahy tak jed- ských učitelů, vzniká slovenská enkláva uprostřed české akreditace, jakýsi „stát noznačné, jak se zejména v českém prostředí často traduje a jak na to upozornil v státě“: slovenština se tu stává samozřejmě, ale nikoli legálně, jediným vyučo- český slovakista (Stehlík, 2009), jenž mluvil o „nezřetelnosti společné cesty“: spí- vacím jazykem. Lze to vyřešit také kolonizačně tak, že se v ČR založí slovenské še bych použil slovo „nesamozřejmost“. Po roce 1918 to byl čechoslovakismus univerzity se slovenštinou jako vyučovacím jazykem a předměty akreditovanými a obrana identity slovenštiny, delimitace od češtiny; vztah obou národů a jejich českou akreditační komisí pouze v slovenštině: zatím to nikoho – jak se zdá – ne- jazyků procházel potom známými peripetiemi 30. a 40. let 20. století. napadlo. Samozřejmě se v tom liší např. studium exaktních, přírodovědných nebo Po roce 1993 jsme někde svědky cíleného „mazání české stopy“ na Sloven- technických oborů, v nichž jazyk není tak důležitý jako v oborech humanitních sku, retušování českého vlivu v minulosti i role Československa: to se však týká nebo přímo filologických. Například slovenský student rusistiky píše své semi- jen některých ideologických a politických proudů. Na každodenních vztazích nární práce slovensky, čte ruskou literaturu rusky nebo v slovenských překladech těsně po roce 1993 se negativně podepsala masová politická psychóza. Posilují a končí slovenskou diplomovou prací. To by na Slovensku nebylo vůbec možné. se delimitační tendence, ale postupně se od radikálních puristických kroků ustu- Ale ani při studiu práva nelze od jazyka abstrahovat a také zde je to podobné. Do- puje. Tuto etapu bychom mohli nazvat stabilizující nebo konsolidační: nicméně chází až k tomu, že si slovenští studenti vynucují například v translatologických na Slovensku se právě tehdy zužuje kompetenční prostor češtiny (masmédia, tisk, disciplínách překládání z třetího jazyka nikoli do češtiny, jak zní akreditace, ale školství) a to do značné míry zůstalo za různých vlád i v dalším vývoji. Takové do slovenštiny: zde již absurdita situace dosahuje vrcholu a musí se řešit. tendence v českém prostoru nenajdeme. Expanze slovenských migrantů nastává Problémem je tedy kulturní integrace Slováků trvaleji usazených v českém za sociálnědemokratických vlád, kdy je zrušeno školné pro cizince: do té doby stu- prostoru a ovšem Čechů v slovenském. Především integrace nemusí zde znamenat dovali na českých vysokých školách občané SR jen výjimečně, šlo spíše o práva ztrátu mateřského jazyka, i když užíváme jazyk země, v níž žijeme nebo studu- a medicínu a to si mohli dovolit jen polistopadoví zbohatlíci nebo restituenti; po- jeme. Stěží si lze představit slovenského studenta nebo i barmana v Irsku, jak ve zději nastává jejich masový příliv. Nejprve se to zdůvodňuje politickými poměry: vyučování nebo ve večerním provozu mluví na své irské učitele nebo zákazní- to je doba některých slovenských „emigrantů“, ale to se ovšem netýká vysokoškol- ky slovensky. Česko-slovenský bilingvismus (ten je asi doslova nemožný, jeden ských studentů nebo snad jen v minimální míře. V určité době je to zdůvodňováno jazyk, jak známo, vždy převažuje) je nejen možný, ale i žádoucí. Vzájemný ja- ekonomicky, především lepšími pracovními příležitostmi, údajnou lepší úrovní zykový respekt znamená i respekt všeobecný. Překážkou jsou staré předsudky: 38 39 národní malost se projevuje v netoleranci k nedokonalé znalosti národního jazyka podle Masarykova výroku „já pán – ty pán“; v tom jsme bohužel ztratili takřka (posměšky, jak mluví česky Němci, slovensky Maďaři, slovensky Češi nebo čes- 25 let. Jde o problémy symetrie, reciprocity, vzájemné vstřícnosti; nemělo by být ky Slováci – to by mělo slábnout: aby národní jazyk zvyšoval svou prestiž, musí možné, že jedno prostředí bude pro příslušníky druhého národa méně otevřené: jím mluvit nejen rodilí mluvčí: jak jinak si představit to, že se angličtina dostala pokračoval by tak anomální česko-slovenský model z doby unitárního státu a čás- do současné pozice?). tečně i československé federace. Na připomínku slovenského kolegy, že například Česko-slovenský jazykový a kulturní vztah má ovšem svůj mezinárodní kon- Brno se tím, jak se stává městem česko-slovenským, vlastně vrací do doby více- text (střední Evropa, Evropa, svět), přičemž česká situace je zcela jiná než sloven- národního česko-německého Brna, lze jemně protiargumentovat nejen jinými dě- ská. Není asi na světě národ, který by byl tak laxní k vlastnímu jazyku a národu, jinami a zcela jinou rolí Němců, ale také například podobným možným návratem jako jsou Češi. Tzv. nacionalismus Slovanů je záměrný „mýtus“, který vytvářejí dnešních slovenských měst do výraznější podoby maďarsko-slovenské nebo v pří- jiné národy. Nacionalismus, xenofobie a rasismus – jak nás historie učí – byly padě Pressburgu/Pozsony/Prešporku/Bratislavy do podoby města německo-židov- v minulosti vlastní zcela jiným státům a národům. Projevovaly se v náboženské sko-maďarsko-slovenského, což by bylo jistě ahistorické. Naši představitelé se při intoleranci, vrcholící např. třicetiletou válkou, v náboženském a politickém funda- vzájemných návštěvách ujišťují o stále větším přátelství, ale tyto věci řeší málo mentalismu a civilizační nadřazenosti, genocidě, honech na čarodějnice a koncen- a spíše vůbec. Vzájemný respekt a pořádek, dodržování „pravidel hry“: ta spočíva- tračních táborech/gulazích a to jsou také bohužel podstatné evropské „hodnoty“, jí v maximální vstřícnosti ze strany hostitelského národa, na druhé straně i respekt které jsme my Evropané a naše zámořské odnože realizovali po staletí v celém ze strany hostů: s tím úzce souvisí také praktické užívání jazyka přijímajícího světě. Faktem zůstává, že Češi a Slováci nevytvářeli mohutné koloniální říše: prostředí. otázka je, zda by je vytvářeli, kdyby měli šanci, tj. patřili by k velkým národům V rozhovorech s některými slovenskými studenty jsem byl překvapen nejen s přístupem k moři. Ani problém žen a jejich politických práv, ani problém tzv. tím, že neumějí aktivně česky, ale především tím, že česky mluvit nechtějí, že černochů, obecně vztah k národnostním menšinám, rasová segregace ještě v druhé k češtině mají místy i odpor (to mi sami řekli) a že je nezajímá ani země, kde žijí, polovině 20. století rozhodně nebyly problémem Čechů a Slováků, i když v našich její minulost a současnost. Snad tomu odpovídá i fakt, že slovakistika se studuje dějinách, které ovšem nemáme společné, jak se kdysi myslelo, bychom také našli na dvou českých „kamenných“ univerzitách, zatímco čeština je na slovenských zahanbující epizody. univerzitách zcela ignorována, neboť o ni není zájem. To je už mnohem závažněj- Kontextualita česko-slovenského vztahu je dnes nejsilnější v rámci Evropské ší. Nyní se situace snad pozvolna mění: najdou se – zatím zcela výjimečně – slo- unie a souvisí s jejím stavem: znamená např. dvojrychlostní nebo trojrychlostní venští studenti, kteří jsou citlivější a méně „asertivní“ a toto chápou a podle toho Evropa, jak se o ní svého času psalo, i to, že budou Evropané druhého a třetího jednají: pasivní, ale hlavně aktivní znalost jazyka je bránou k poznání jinonárodní- řádu? Ani v letech po roce 1989 nemizí problém Západu a Východu, studené vál- ho prostředí, zájem o zemi, kde žiji nebo částečně žiji, a respekt k jejím institucím ky a železné opony, neboť řada praktických projevů těchto fenoménů nedávné a lidem je nejen otázka emocí, ale hlavně pragmatického kalkulu. minulosti je v životě běžného Evropana stále přítomná. S tím je spojena i snaha Zde může kulturně orientovaná lingvistika založená na bedlivém studiu těch- slovanských a středoevropských národů být na Západě, patřit k tzv. Západu, což to změn, ale také aplikovaná literární věda, tedy „nová filologie“, sehrát nezastupi- se ovšem myslí vysloveně politicky, ale současně se vytvářejí modely minulosti, telnou pozitivní, harmonizující roli. Bohužel se nezdá, že by o její expertízy měla které to mají podpořit: jde to někdy opravdu obtížně, protože pozice střední Evro- politická místa obou zemí obzvláštní zájem. py a Slovanů je specifická. Všichni chtějí být na Západě, ale jak se na to dívají ti, kteří jsou na Západě skutečně? A kde v Evropě začíná Západ a kde Východ? LITERATURA (Wollman, 2012). Problematické jsou také pojmy jako Ostmitteleuropa a West- History of the Literary Cultures of East-Central Europe: Junctures and Disjunctures in mitteleuropa – druhý pojem se vyskytuje zřídkakdy (Neubauer – Cornis-Pope, the 19th and 20th Centuries. I – IV. Eds. J. Neubauer – M. Cornis-Pope. Amsterdam 2004 – 2010). Momentální vojenskou, politickou a ekonomickou orientaci nelze and Philadelphia: John Benjamins 2004 – 2010. zaměňovat s hlubinnou kulturní orientací, dějiny nelze modernizovat, přizpůsobo- NÁBĚLKOVÁ, Mira: Slovenčina a čeština v kontakte. Pokračovanie príbehu. Brati- vat, „kádrovat“: to se projevilo např. v různé recepci výročí cyrilometodějské mise slava – Praha: Jazykovedný ústav Ľ. Štúra, Veda – Filozofická fakulta Univerzity v roce 2013 v České a Slovenské republice (Pospíšil, 2014). Karlovy 2008. Po malém exkurzu se ocitáme zpět v česko-slovenském řečišti. Jak dál v tak POSPÍŠIL, Ivo: Slovenská, česká a polská literatura, globalistická regionalistika a euro proměnlivém vztahu? Především nesměšovat city a resentimenty s regulérním regiony. In: Česko-slovenské vztahy, Evropa a svět. Brněnské texty k slovakistice právním prostředím, které je třeba i v jazykově kulturní oblasti teprve vybudovat VI. Eds. I. Pospíšil – M. Zelenka. Brno: Slavistická společnost Franka Wollmana 40 41 a Ústav slavistiky Filozofické Fakulty Masarykovy Univerzity 2004, s. 135 – 146. K interpretácii inakosti sociálnej menšiny POSPÍŠIL, Ivo: Naše dvě otázky aneb Cizí studenti na české univerzitě: problém kultury, kompetence, řízení a moci. In: Dialog kultur VII. Sborník příspěvků z meziná- telesne postihnutých v diskurznoanalytickej rodní vědecké konference, Hradec Králové 22. – 23. 1. 2013. Uspořádali Oldřich perspektíve Richterek, Miroslav Půža. Hradec Králové: Garamond 2013, s. 241 – 249. POSPÍŠIL, Ivo: Cyrilometodějské výročí a problémy jeho současné recepce (Několik Oľga Orgoňová – Paula Postihačová tezí a paradoxů místo úvodního slova). In: Slavica Litteraria, 2014, roč. 17, č. 1, (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) s. 5 – 24. STEHLÍK, Michal: Češi a Slováci 1888 – 1914. Praha: Toga 2009. WOLLMAN, Frank: Slovesnost Slovanů. Eds. I. Pospíšil – M. Zelenka. 2. vyd. ymedzená problematika je predmetom vyprofilovanej disciplíny o štúdiu (1. vyd. 1928). Red. E. Niklesová. Brno: TRIBUN EU 2012. Vdiskurzu telesne postihnutých tzv. „disability studies“, ktorá jestvuje (hoci Internetové zdroje na periférii záujmu) v kontexte diskurznoanalytických štúdií asi tridsať rokov. Ústava Slovenskej republiky. Dostupné na: https://www.fmed.uniba.sk/fileadmin/ Inakosť vybranej sociálnej skupiny zdravotne postihnutých chápeme vo svetle di- user_upload/admin/Veda-vyskum/ustavaSR.pdf chotómií na osi majorita – minorita, teda vnímame ju v komplexe „rizikových“ sociálnych vzťahov, ktoré oscilujú svojimi verbálnymi i neverbálnymi praktikami RÉSUMÉ medzi harmonickou interakciou a spolunažívaním na jednom póle (čo je zried- kavejšie) a rôznymi prejavmi znevýhodňovania až diskriminácie (aj jej možných The Czech-Slovak Language and Cultural Relations: A New Situation prejavov, ako sú osobitne stigmatizácia1 a segregácia2) na druhom póle prejavov In the present contribution the author deals with the new situation which has been gradually coming sociálnej koexistencie. Zvolenú problematiku tak sledujeme s ohľadom na ďal- into existence since the 1990s in the Czech-Slovak language-cultural relations on the basis of his own šie analogické sociálne javy a im zasvätené výskumné odbory, ku ktorým patria investigation and the Czech-Slovak experience, especially in the university environment. He pays napríklad genderové štúdiá, feministické štúdiá, queer štúdiá (t. j. štúdiá o posta- special attention to the modified situation after the publication of the well-known monograph by Mira vení príslušníkov LGBTI v súčasných spoločnostiach a o ich akceptácii inštitú- Nábělková asserting that many things have changed because the Czech and Slovak environments react in a different way, and some new problems and pitfalls in the language, culture and – last but not ciami i širokou verejnosťou), alebo aj tradičnejšie disciplíny venované etnickým least – in the social communication in general – have arisen. It seems to be inevitable for cultural lin- či rasovým minoritám. Príspevok teda spadá do spektra tzv. „minoritných štúdií“, guistics, together with literary scholarship oriented more on general philology and on culture research, v ktorých sa v transdisciplinárnom priereze riešia otázky minoritnej „identity“3 to systematically study these problems without their tabooization and idealization, quite openly and v záujme tolerancie akýchkoľvek podôb sociálnej inakosti a inklúzie sociálnych freely, with the intention to give adequate answers and proposals to the authorities concerned. minorít do nielen kultúrne heterogénnych komunít súčasného sveta, ale – ako zdô- razňuje toto výskumné smerovanie – aj do sociálne variabilných spoločenstiev jestvujúcich prirodzene a nezávisle od globalizačných dôsledkov postmodernej či hypermodernej doby. O cudzosti/inakosti tu bude teda reč nie v zmysle „zahranič- nosti“ indikujúcej odlišný geografický pôvod a aj kultúrny background v širokom chápaní (odlišný jazyk, históriu, tradície, rituály,...), ale predovšetkým v zmysle osobitosti sociálnej identity. Štúdium problematiky zdravotne postihnutých pozná aj vnútornú diferenciáciu prístupov, kde sa raz kladie dôraz na zdravotnú stránku problematiky („medical model“), inokedy na sledovanie vzťahov mocenských orgánov k postihnutým („gap model“), či na analýzu sociálnych podmienok existencie zdravotne postih- nutých v príslušných krajinách („social model“) (porov. Grue, 2011, s. 538 – 541). Naprieč všetkými modelmi sa pritom otázka recepcie inakosti zdravotne postihnu- tých spája raz s prístupom inštitúcií, byrokracie, prosto orgánov „moci“, inokedy s projektovaním vzťahu bežných ľudí, príslušníkov väčšiny, k tejto societe, prí- padne aj s reflexiou diania týkajúceho sa viac či menej danej minority v jej vnútri.

42 43 J. Dolník upozorňuje na dve podoby vnímania cudzosti/inakosti, pričom rozlišuje society v diskurznoanalytických publikáciách, pričom zrátal, že v päťzväzko- „pragmatizovanú cudzosť“ ako účelovo navodzovanú a ideologizovanú cudzosť, vom súbore 79 štúdií (van Dijk, 2007) je popri početných štúdiách o rasizme, popri „prirodzenej cudzosti“ ako následku obmedzenosti všeobecnej schopnosti genderi, politickej diskriminácii a pod. len jediná štúdia venovaná otázkam ľudí rozumieť svetu s prvkami inakosti (Dolník, 2014, s. 179). V našom pohľade zdravotne postihnutej minority. Podobne preskúmal tri renomované časopisy na predmet máme na pamäti aj vlastnú lingvistickú identitu, a tak naše diskurz- s medzinárodnými príspevkami (Discourse and Society 1990 – 2011; Dis- noanalytické sondy prikláňajúce sa najviac k sociálnemu modelu (rozšírenému course Studies 1999 – 2011; Critical Discourse Studies 2004 – 2011) a spra- o skúmanie telesne postihnutých nad rámec abstraktného konštruktu „ideálneho“ coval štatistiku, podľa ktorej je napríklad genderu venovaných 6340 štúdií, postihnutého) interpretujeme aj s ohľadom na verbálne počínanie nepriamo či triedam 6740 príspevkov, rasám 2870 príspevkov, ale len 873 príspevkov priamo zainteresovaných v tomto diskurze4. Všímame si preto niektoré legisla- je venovaných problematike zdravotne postihnutých (Grue, 2011, s. 534).6 tívne dokumenty a jazykové uchopovanie ich problematiky nepriamymi aktérmi Z toho ešte väčšia časť príspevkov nadväzuje na východiská M. Foucaulta ako predstaviteľmi „moci“ (porov. Foucault), ako aj priamych reprezentantov o mentálnom postihnutí (porov. Tremain a kol., 2008) a zaoberá sa len men- zdravotne postihnutých kontaktovaných nami naživo či v dostupných záznamoch tálne postihnutou populáciou. My sa preto orientujeme na telesne postihnutú z diskusných fór na internete. Pravda, pri komunikácii s našimi informátormi nie populáciu. sú pre nás natoľko dôležité samotné jazykové prejavy (najmä dialógy), dôležité je, b) Societa „chorých“ je podľa nás minoritou, ktorá je vzhľadom na svoje ob- aký dosah majú ich verbálne interakcie s nami či s inými partnermi na výslednú jektívne obmedzenia („chorobu“) bezbranná, resp. s najnižšou schopnosťou efektivitu komunikácie, ktorú spájame s mierou porozumenia zdravej väčšiny cho- individuálnej aj skupinovej rezistencie voči sociálnej nespravodlivosti a pre- rej menšine, jej rešpektovania a uznania za plnohodnotných partnerov. javom diskriminácie. Prioritu pri riešení problémovej pozície tejto minority Cudzosť ako sociálnu špecifickosť vnútri jednej (konkrétne slovenskej) v sociálnom rebríčku priraďujeme zdravotne postihnutej populácii aj preto, že kultúry podrobíme teda rozboru metódou kritickej diskurznej analýzy. Vo vše- jej obmedzenie je vizuálne „neutajiteľné“ aj pred nezasväteným a náhodným obecnosti v prácach renomovaných kritických diskurzných analytikov (počnúc pozorovateľom, teda ide o najvyššiu mieru diskreditovateľnosti takýchto ľudí M. Foucaultom, cez N. Fairclougha, T. A. van Dijka po R. Wodakovú a iných) a o reálnu hrozbu ich exklúzie zo spoločnosti. ide vždy o kritiku sociálnej nerovnosti a hľadanie ciest nápravy. Problematika c) Príslušníkom tejto sociálne rizikovej society sa človek stáva nezávisle od svo- má, pravda, rôznorodé prejavy a rôznych nositeľov, napríklad môže ísť o výskum jej vôle vnútri vlastnej kultúry, na vlastnom teritóriu, alebo sa takým rovno imigrácie a imigrantov, terorizmu a teroristov, antisemitizmu a postavenia Židov narodí (kým napríklad prisťahovalec nemusí zotrvať v nepriateľskej kraji- v spoločnosti atď. T. A. van Dijk pritom upozorňuje, že kritická analýza diskurzu ne, homosexuál nemusí priznať svoju orientáciu verejne, znevýhodňovaná (CDA) vždy smeruje k odkrývaniu toho, ako participuje samotný diskurz na (re) rodovo vymedzená skupina je aspoň fyzicky zdravá, a teda schopná brániť produkcii alebo iniciovaní dominancie väčšiny nad menšinou (Dijk, 1993, s. 249).5 sa pred nespravodlivosťou). Zdravotné postihnutie môže zasiahnuť kohokoľ- Nasledujúcu interpretáciu na báze CDA staviame pritom na kvalitatívnom výsku- vek z nás tak, ako napríklad postihla Parkinsonova choroba amerického herca me opierajúcom sa prednostne o skúsenosti samotných oslovených zdravotne R. Williamsa vo veku 63 rokov. (presne telesne) postihnutých informátorov, ktorej širší rámec dotvárame na báze postrehov účastníkov fóra zdravotne postihnutých a tie konfrontujeme s dostupný- Čo rozumieme pod pojmom telesné postihnutie vo všeobecnosti? Stotožňu- mi legislatívnymi dokumentmi k našej téme. jeme sa s definíciou WHO (World Health Organization), podľa ktorej zdravotné/ telesné postihnutie (angl. disability) sa chápe nasledovne: „Postihnutia sú termí- Motívy voľby sledovania vybranej minority a obraz jej diskurzu nom zastrešujúcim poškodenia, obmedzenia v aktivite a obmedzenia v účasti. Po- škodenie je problém vo funkcii či štruktúre tela; obmedzenie v aktivite je problém, Problematiku zdravotne postihnutej populácie a jej postavenia na Slovensku s ktorým sa jedinec potýka pri vykonávaní bežných činností a úloh; naproti tomu sme si zvolili z niekoľkých dôvodov: obmedzenie v účasti predstavuje problém, ktorý jedinec prežíva pri zapájaní sa do situácií spätých s bežným životom. Postihnutie nie je len zdravotným problémom. a) Na Slovensku, ale aj v širšom európskom, ba aj svetovom kontexte sa jej ne- Ide o komplexný fenomén, ktorý odráža interakciu vlastností ľudského tela a so- venuje náležitá pozornosť a v porovnaní s inými štúdiami problémov minorít ciety, v ktorej postihnutý jedinec žije. Prekonanie ťažkostí, ktorým čelia osoby so v rôznych kultúrach je táto problematika zanedbávaná. J. Grue vyčíslil alar- zdravotným postihnutím, si vyžaduje odstránenie fyzických i sociálnych bariér.“7 mujúce údaje o nedostatočnom zastúpení problematiky zdravotne postihnutej Pracovný obraz telesne postihnutého človeka (vo všeobecnosti) sa dá vypro- 44 45 filovať pri predstave vymedzenia chorého oproti zdravému človeku. Chorý človek adekvátnym pracovným príležitostiam, právo na súkromie a rodinný i sexuálny má vyššie spomenuté obmedzenia, ktoré vedú k jeho sociálnym znevýhodneniam, život až po možnosť samostatne rozhodovať o svojom živote. S tým úzko súvisí aj ktorými sa odčleňuje od zdravého, autonómneho protipólu. Automatická vyrovná- koncept kvality života, s ktorým primárne narába psychológia9. Dôraz sa teda kla- vacia (akomodačno-asimilačná) interakcia „prostredia“ s aktérom so špeciálnymi die predovšetkým na to, akým spôsobom sa môže daná osoba zúčastňovať na bež- potrebami generuje v našom vedomí rozšírenú dynamickú predstavu jestvovania ných aktivitách, aké má funkčné limity v porovnaní s človekom bez postihnutia. telesne postihnutého na osi obmedzenie – kompenzácia v záujme jeho smerovania Tieto sa, samozrejme, líšia v závislosti od druhu a stupňa postihnutia. Napríklad k optimálnej kvalite života (pozri nižšie). Tak možno konštatovať, že „inakosť“ pri diagnóze Detská mozgová obrna (DMO) sa okrem primárneho obmedzenia príslušníka minority telesne postihnutých je založená na zväzku „obmedzení“, kto- mobility (i keď nie vo všetkých prípadoch) často vyskytuje aj obmedzená schop- rými sa vyčleňuje príslušník tejto minority spomedzi zdravej väčšiny. Do pomy- nosť efektívne spracovávať poskytnuté informácie, ktorá však primárne nemu- selného zväzku obmedzení patrí predovšetkým: obmedzenie samostatnosti bytia, sí byť iba dôsledkom výraznejšieho narušenia kognitívnych schopností daného obmedzenie pohybu v interiéri aj v exteriéri, obmedzenie prístupu k vzdelávaniu, jedinca, ale môže byť spôsobená jeho dlhodobou sociálnou izoláciou, ktorá sa obmedzenie sebarealizácie či prístupu k adekvátnemu zamestnaniu. Na príslušné vyskytuje najmä pri pobytovom umiestnení v zariadení sociálnych služieb. Rov- obmedzenia spoločnosť (inštitucionálne) zabezpečuje príslušníkom opisovanej nako môže mať postihnutý problémy pri nadväzovaní sociálnych kontaktov, spo- society kompenzácie v záujme minimalizácie prekážok normálneho života. Tak jené s dôsledkami jeho postihnutia. „Obmedzenie v oblasti motoriky a poškodenie na kompenzáciu obmedzenia samostatného bytia telesne postihnutého jestvuje in- reči (ak sa vyskytuje – pozn. autoriek) má vplyv na socializáciu chorých s DMO. štitút osobného asistenta, ktorý poskytuje svojmu zverencovi opatrovateľské či Majú málo sociálnych skúseností (často sú izolovaní v rodine alebo v ústavnom asistenčné služby podľa diagnózy. Na kompenzáciu obmedzenia v pohybe jestvuje zariadení). Sociálny kontakt niekedy komplikujú ešte aj zmeny telesného vzhľadu škála nárokovateľných kompenzačných pomôcok (vozík pre nechodiacich, vodiaci a odlišnosť reakcií [...]“ (Končeková, 2005). Tieto skutočnosti majú zásadný vplyv pes, ale aj špeciálne čítacie zariadenie pre nevidiacich konvertujúce písmo na zvuk na možnosť aktívnej sebarealizácie človeka s postihnutím (Koubeková, 2006). a pod.), pričom osobitne obmedzenie pohybu v exteriéri by mali riešiť špeciál- Zo skúseností našich informátorov však vieme, že faktorom ovplyvňujúcim ne architektonické terénne úpravy, špeciálne dopravné prostriedky so spúšťacou socializáciu telesne (či duševne) postihnutých môže byť aj podceňovanie zo strany plošinou na nastúpenie a vystúpenie vozíčkara a pod. Na prekonanie obmedzenia zdravých z mimorodinného či mimoústavného prostredia, či automatické očakáva- prístupu k štúdiu jestvuje zákonný rámec tvoriaci priestor na integrované vyučo- nie menšieho výkonu, menšej miery adaptability a úspešnosti týchto ľudí zo strany vanie žiakov a študentov so špeciálnymi potrebami v zariadeniach pre zdravých intaktnej väčšiny (aktérov v inštitucionálnej pozícii i v bežnom živote). Zdôraz- frekventantov. Podobne aj vzhľadom na obmedzenie prístupu k práci štát vytvoril ňuje sa pritom najmä fakt ich fyzickej či inej odlišnosti, ktorý im prekáža v tom, zákonný priestor pre telesne postihnutú societu tým, že ukladá zamestnávateľom aby mohli vykonávať činnosti, ktoré sú pre človeka bez postihnutia úplne bežné, pri počte nad 20 zamestnancov povinnosť zamestnávať aj príslušníkov tejto men- napríklad študovať, chodiť do zamestnania, ale aj na záujmové aktivity (koncerty, šiny (porov. zákon č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti a zákon č. 311/2001 filmové predstavenia), založiť si rodinu a podobne. Tu dochádza/môže dôjsť k de- Z. z. Zákonník práce). Pravda, konštrukt „abstraktného“ telesne postihnutého v le- fenzívnej reakcii postihnutých pod tlakom naznačených stereotypných očakáva- gislatívnych dokumentoch nenapovedá nič o jeho reálnom postavení v spoloč- ní10 časti majoritnej populácie, ktoré sú zafixované v jej vedomí. Čiže očakávania nosti a o miere uspokojovania jeho životných záujmov na ceste k dosahovaniu majority evokované heterostereotypmi („o iných mimo seba“) môžu prechádzať optimálnej kvality života a životnej spokojnosti. Preto to, ako dôsledne jestvujúce aj do autostereotypného sebavnímania a sebahodnotenia samotných postihnutých predpisy dodržiavajú ich vykonávatelia z inštitúcií a ako to pôsobí na psychiku ako neschopných viesť plnohodnotný život (porov. aj Goffman, 2003). Upozor- postihnutých, predstavujeme a vyhodnocujeme nižšie. ňuje nás na to okrem iného nepublikovaný rozhovor s postihnutou informátorkou, ktorá reaguje skepticky na otázku, prečo by malo byť pre vozíčkara či iného Postavenie minority telesne postihnutých na Slovensku postihnutého normálne po skončení vysokoškolského štúdia hľadať príležitosť na uplatnenie sa pokračovaním v štúdiu alebo v zamestnaní, čo má garantované V roku 2010 ratifikovalo Slovensko Dohovor OSN o právach osôb so zdra- štátom (porov. vyššie zákonník práce, zákon o službách zamestnanosti, dohovor 8 votným postihnutím z roku 2006. Tento dokument garantuje a zastrešuje práva OSN). Informátorka je zamestnaná v chránenej dielni, má ukončenú dvojročnú vymedzenej sociálnej minority od práva na inkluzívne vzdelávanie (spolu so zdra- obchodnú školu a venuje sa ručnej výrobe šperkov, prevažne z drôtu. Chýba jej vými frekventantmi) vo vzdelávacích inštitúciách, ktoré im na to musia vytvo- však adekvátne ohodnotenie práce, čo je nepochybne jedným z možných faktorov riť vhodné podmienky, cez právo na rovnaký prístup k zdravotnej starostlivosti, jednak straty motivácie a chuti zlepšovať seba samu, ale aj viery v možnosť 46 47 dosiahnuť zvyšovanie kvalifikácie a zvyšovanie kvality života iných telesne lania, frekventanti špeciálnej školy pre zdravotne postihnutých vytvorili svojskú postihnutých. Tento príklad v podstate iba ilustruje silu a rigiditu spoločensky lokálnu a uzavretú „alianciu“, do ktorej neprijali žiadneho iného príslušníka vlast- zakotveného vnímania postihnutej minority majoritou v optike pasívnych ľudí, nej minority, ktorý nenavštevuje to isté zariadenie. Chápeme to ako fakt, že zažité od ktorých sa väčšia miera angažovanosti ani neočakáva, ani k nej nie sú nabá- vzorce myslenia a správania (v tomto prípade falošný „lokálpatriotizmus“) pretr- daní, prípadne ani pripustení. Iným príkladom negatívneho vplyvu na socializá- vávajú aj medzi príslušníkmi tejto minority, tak ako to v istých situáciách poznáme ciu a aktivitu telesne postihnutého je reakcia pracovníčky agentúry, predávajúcej zo správania zdravých. Uvedomujeme si, samozrejme, že na Slovensku je stále vstupenky na koncerty hudobných skupín a na iné voľnočasové aktivity. V zmysle akútny nedostatok bezbariérových základných a stredných škôl a že pracovníci stereotypu „telesne postihnutí sú nenároční a nepotrebujú také spektrum voľnoča- „normálnych“ škôl sú preťažení a nemajú dostatok času ani podmienky venovať sa sových aktivít ako zdraví rovesníci (diskotéky, koncerty hudobných skupín a pod.)“ osobitne žiakom so špeciálnymi potrebami, čo môže jednoznačne ovplyvniť výber zostala predavačka zarazená z telefonátu dvadsaťšesťročnej vozíčkarky, ktorá si školy telesne postihnutým príklonom k najbežnejšiemu riešeniu. Napriek tomu chcela kúpiť vstupenku na koncert metalovej skupiny. Na otázku, či je možné, aby vnútornú segregáciu s vylučovaním outsiderov mimo „prototypického školského sa koncertu zúčastnila aj vozíčkarka, odpovedala bezradne, že nevie, lebo takú zariadenia“ telesne postihnutých (ako „horších“ príslušníkov tej istej menšiny) ne- situáciu tam ešte nemali. považujeme za prijateľný prejav „angažovanosti“ časti minority voči inej svojej Podceňovanie individuálnych potrieb telesne postihnutých zasahuje aj kom- časti. petentných reprezentantov profesionálnych štátnych inštitúcií (napríklad úradu Aj v rámci štúdia na vysokých školách sa študent so špecifickými potrebami práce, sociálneho úradu, psychologickej poradne a pod.), ktorí by mali vedieť stretne nielen s architektonickými bariérami. Na fakultách vysokých škôl na Slo- ponúknuť aktívnemu záujemcovi adekvátne podnety na ďalší rozvoj, napríklad vensku pôsobia fakultní koordinátori pre telesne postihnutých. Služby fakultných pri rozhodovaní sa o voľbe povolania či štúdia s ohľadom na zdravotné postihnutie koordinátorov pre osoby so zdravotným postihnutím by mali byť akousi konti- jedinca. Sama spoluautorka štúdie sa pri uchádzaní o zamestnanie stretla so situá- nuálnou oporou takéhoto študenta pri vysporadúvaní sa s problémami pôsobiska ciou, v ktorej jej bola pracovníčkou príslušného ministerstva opakovane ponúkaná nedostatočne prispôsobeného jeho špeciálnym potrebám. V praxi sa – podľa tvr- možnosť zamestnať sa v chránenej dielni zameranej na výrobu textilných výrob- denia viacerých telesne postihnutých – rola koordinátora spája len s figurovaním kov, pod dozorom a bez možnosti pracovať samostatne. Túto neadekvátnu ponuku na pohovore pri uchádzaní sa o štúdium, počas samotného štúdia už je iniciatíva zástupkyňa inštitúcie opakovala napriek tomu, že adeptka niekoľkokrát zdôrazni- ponechaná výlučne na samotných telesne postihnutých študentov.12 Vozíčkari si la, že na takýto typ práce má príliš vysokú kvalifikáciu – ukončené vysokoškolské napríklad musia vyriešiť parkovacie miesto pred budovou svojej vzdelávacej in- vzdelanie II. stupňa s humanitným zameraním – a zaujímala by ju napríklad práca štitúcie, na ktoré majú síce zákonný nárok, ale reálne ho nedostanú. Ide tu teda prekladateľky, redakčné či edičné práce a pod. V komunikácii zo strany autority o zjavný rozpor medzi tým, čo deklaratívne garantuje oficiálna politika štátu/in- teda jednoznačne prevažoval fakt, že išlo o uchádzačku na invalidnom vozíku. štitúcií, a skutočným zaobchádzaním s postihnutými v praxi. Väčšina spomedzi Bez prihliadnutia na vzdelanie či individuálne schopnosti uchádzačky hlavnou postihnutých sa, pravda, svojpomocne usiluje o rýchle riešenie svojich špeciál- výhodou tohto paušálneho usmerňovania malo byť jedine to, že ide o pracovnú nych potrieb bez očakávania pomoci štátu či koordinátorov (napríklad pri riešení pozíciu vytvorenú pre človeka na vozíčku.11 individuálnych študijných plánov, zabezpečení adekvátnych podmienok výučby Iným prípadom neadekvátneho zmýšľania, ktoré stimuluje nielen následné a foriem skúšania, získavaní učebných pomôcok a uspôsobených študijných mate- konanie autorít z majoritnej populácie, ale zakoreňuje sa i v lone samotnej mi- riálov – napríklad transkribovaných do Braillovho písma pre nevidiacich –, ako aj nority, je ponímanie klauzuly z Článku 24 (Vzdelávanie) z Dohovoru o právach pri prekonávaní fyzických bariér nebezbariérového prostredia). Stretli sme sa však osôb so zdravotným postihnutím (2010). V oblasti vzdelávania objektívne jestvuje aj s prípadom, keď telesne postihnutá študentka zvolila cestu „zneužívania“ svojho možnosť integrovaného vzdelávania ľudí s rôznym typom postihnutia, neustále sa postihu a nepriamo psychicky pôsobila na vyučujúcich, aby jej robili ústupky a to- však v praxi naráža nielen na architektonické bariéry, ale aj na bariéry v mysliach lerovali jej nevedomosť. Iná študentka zasa podvádzala skúšajúcich a pokúšala sa ľudí. Náš výskumný tím v tejto veci identifikoval svojskú internú formu segregácie opakovane zneužívať špeciálne upravenú pracovnú pomôcku (PC pre nevidiacich) vnútri minority telesne postihnutých. Stretli sme sa totiž aj so situáciou, v ktorej na kompenzáciu neznalostí čerpaním informácií z pracovných poznámok zo štú- frekventanti inštitucionálneho vzdelávacieho procesu v špeciálnej verejnej škole dia namiesto písania prípravy na aktuálnu skúšku. Vidno teda, že Goffmanova pre telesne postihnutých odmietali udržiavať kontakty s človekom, ktorý je síce typológia identity ega spred polstoročia (Goffman, 2003) je platná (lebo on vyme- rovnako ako oni zdravotne postihnutý, no vzdelával sa v bežnom type základnej dzoval aj takéto „nečestné“ typy ega ako odozvu na nepriazeň silnejšej a počet- či strednej školy. Napriek tomu, že na Slovensku existuje sloboda vo výbere vzde- nejšej okolitej society). Možno azda len dodať, že nečestnosť konania nemusí byť 48 49 nutne len odozvou napríklad postihnutého na neporozumenie zo strany zdravých. zas nahoru a zas dolů. Na druhou stranu – pořadatel i DJ se nechali navést, jednali Ťažko možno zistiť, či postihnutá osoba sklon k neférovým praktikám nadobudla se mnou celou dobu jako s dospělcem, DJkou, jednou z nich a oni jedním se mnou. v sociálnej interakcii s okolím, alebo ide o univerzálnu ľudskú dispozíciu, ktorú Pokud potkají nějakýho našince, budou o něco víc chápavý, doufám teda (je tu riziko, môžu mať zdraví aj chorí. že řeknou ona není jako jiný postižený... už sem, zažila... ne já jsem lautr stejná, ať už tančím, nebo se dystroficky plazím na stage) a nejen oni – postupně si to skusila snad polovina chlapů, co tam byla. Uááááááááááááááááááááá ..“[na černobílé fotce Fenomén internet a telesne postihnutí (bezbariérová komunikácia) s rámečkem jsem já za DJ pultem. Vysoká holka, Dlouhý vlasy, pár kilo navíc, DJka, nějaký ty CD playery, mixák a prostě vybavení].“13 Doteraz sme pri viacerých sondách do vyššie prezentovaných obrazov zo ži- vota telesne postihnutých opakovane nachádzali bariéry, ktoré sťažujú každoden- Telesne postihnutá autorka v príspevku sama konfrontuje svoju nedávnu po- ný život a celkovú kvalitu života tejto minority. Jestvuje predsa jeden silný nástroj zitívnu skúsenosť s rovným zaobchádzaním ako so zdravým, pozitívne reaguje na – podľa nášho názoru – perspektívne búranie mentálnych bariér vo vedomí na to, že s ňou neznámi ľudia vedeli bez problémov nadviazať komunikáciu a spo- zdravých v zmysle prekonávania bielych miest (nedostatočných znalostí) o teles- lupráca prebehla bez komplikácií. Neformálny jazykový prejav s rôznymi slango- ne postihnutých ľuďoch. Je to svet virtuálnej komunikácie, ktorý je v mnohých vými výrazmi (porov. bacha, DJka, lautr stejný, mixák, slézt a pod.) či skratkami aspektoch považovaný za „odhumanizovaný“, nedôveryhodný (necenzúrovaný a anglicizmami typickými pre ústny mládežnícky prejav (DJ = diskdžokej, bezbar a plný pluralistických názorov a mentálneho chaosu), dokonca aj nebezpečný. = bezbariérový, like a boss, stage, CD player a pod.) dokresľuje obraz normálneho V súvise s možnosťou prekonávania pomyselných fyzických bariér, vzdialenosti mladého dievčaťa, ktoré má prirodzene nielen rovnaké túžby ako iné mladé diev- a s potenciálom bleskového šírenia informácií ho vnímame ako najsilnejšiu čatá či mladí ľudia (tancovať, chodiť na diskotéky, dokonca robiť diskdžokeja), kompenzačnú pomôcku pre telesne postihnutých. Tí svoju šancu cítia, zapájajú sa ale rovnako aj rozpráva mládežníckou rečou. do elektronickej komunikácie, zakladajú diskusné fóra na internete a odovzdávajú Pravda, vo všetkých príspevkoch na diskusnom fóre nemusí ísť vždy len si nielen navzájom potrebné skúsenosti a informácie, ale dávajú o sebe vedieť o prejav satisfakcie zo stretnutia so zdravými a o neadekvátnu idealizáciu. Rizi- aj zdravým. Ponúkajú tak nefalšované obrazy o sebe, svojich prirodzených kom, ktoré drieme aj na spontánnom virtuálnom „pokeci“ postihnutých, je akoby potrebách, o ich napĺňaní, a tak prispievajú k prirodzenému prekonávaniu odstupu „očakávanie“ návratu nechceného, ale podchvíľou sa pripomínajúceho zla, stigmy. zdravých od nich ako od „nepoznaných“, a preto stigmatizovaných. Načrieme Takýto „tieň“ dobrovoľnej diskreditácie mysle postihnutých sa vynoril na sledo- len náznakovo do pôvodom českého facebookového fóra s názvom Rozpouštíme vanom fóre v súvislosti so samovraždou známeho hollywoodskeho herca R. Wil- bariéry, prostredníctvom ktorého si používatelia s rôznym stupňom zdravotného liamsa v auguste 2014. Prvé špekulácie v prípade medializovanej samovraždy postihnutia vymieňajú rôzne postrehy, zážitky, rady a skúsenosti, diskutujú o no- R. Williamsa totiž hovorili iba o depresii ako o možnej príčine jeho skratového vinkách v oblasti zdravotného postihnutia. Zdravý čitateľ sa tak objavne dozvedá, konania. Názory diskutujúcich na rôznych fórach a sociálnych sieťach boli väč- že telesne postihnutí nie sú natoľko odlišní od zdravých, ako to tradujú stereo- šinou také, že s depresiou sa dá účinne bojovať, dá sa vyhľadať odborná pomoc typy. Mladí zdravotne postihnutí majú rovnako radi modernú hudbu ako zdraví, skôr, než bude definitívne neskoro. Jeho manželka ale neskôr zverejnila, že trpel majú záujmy, robia napríklad diskdžokejov, chodia na metalové koncerty, milujú počiatočným štádiom Parkinsonovej choroby, a stanoviská sa postupne začali me- sa a chcú mať deti. Sú vnímaví voči postojom voči sebe zo strany zdravých a ich niť. Objavili sa názory, že v takomto prípade jeho rozhodnutie postihnutí chápu, socializáciu favorizujú priaznivé zážitky z komunikácie s majoritou, ktorá ich ak- lebo lepšie je nebyť, ako bojovať s následkami takého závažného ochorenia. ceptuje, považuje za „normálnych“ a seberovných. Všimnime si príspevok od po- Toto otvorilo nielen v Čechách a na Slovensku, ale aj širšie nadnárodnú de- užívateľky s menom Hana Sheala: batu14 o tom, že zdravotné postihnutie spôsobuje akúsi dvojitú stigmatizáciu dot knutých osôb a ich rodín, vyžaduje vynaloženie enormného množstva finančných „Bacha výlev a viditelně neviditelný postižení... Z noci včera na dnešek se TO stalo. Hrála jsem v klubu, kterej je celej bezbar, až na podium/DJovnu/stage. Ta je bariérová prostriedkov na kompenzáciu postihnutí a podporu zo strany komunity. Otvorila tak, že tam jsou tři schody, a zábradlí je jen taková zábrana, aby lidi nelezli na po- sa opäť otázka odlišného vnímania kvality života a prežívania chorých a zdravých. dium, nikoliv zabradli od schodu. Prostě, sama tam nevylezu. Takže situace: jsem Od činu jednotlivca a jeho vlastného prežívania sa prešlo k diskusii o prijateľnos- v klubu bez asistence, s lidma, z nichž jeden je pořadatel akce, druhej DJ, kterýho ti života s postihnutím, pričom sa spektrum diagnóz rapídne rozšírilo za hranice vidím poprvý, už je po začátku, takže hluk... a já sem to zvládla like a boss. Žádný blbý Parkinsonovej choroby. Názory boli kontroverzné aj medzi ľuďmi s postihnutím. pocity z toho, že dominantě říkám pořadatelovi, co má dělat. Žádný blbý pocity z toho, Dominovalo pritom – azda na báze vlastnej empírie – konštatovanie sekundárneho že mu řeknu, že musíte bejt dva. Žádný blbý pocity z toho, že za chvilu slezu dolů a pak spoločenského znevýhodnenia postihnutých osôb, ktoré nebolo spôsobené priamo

50 51 ich zdravotným stavom, ale ťažkosťami ich akceptácie spoločnosťou. Všimnime rov. zákony či dohovor OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím). Pravda, si to na ukážke príspevku v skupine Rozpouštíme bariéry: takéto zaobchádzanie s bezbrannými a na prvý pohľad hendikepovanými ľuďmi „Jedna z věcí, o které se moc nemluví. Je to sice anglicky ale shrnu – Robin Williams reálne ovplyvňuje kvalitu ich života (možnosti ich pohybu, výberu a absolvova- se nezabil kvůli čistě depresi, ale měl depresi protože měl čerstvě diagnostikovanou nia štúdií, hľadania zamestnania či uspokojovania záujmov a potrieb vo voľnom Parkinsonovu chorobu. Bylo zajímavé sledovat reakce lidí na internetu, dokud bylo čase). Segregácia telesne postihnutých bežnou zdravou verejnosťou je priama mylné známo, že Robin Williams se zabil kvůli depresi, lidé projevovali s ním soucit, a daná nevedomosťou, nedostatočným poznaním identity chorých ľudí, bohatstva a bylo jím líto, že se zabil. V momentě kdy byl zjištěn fakt o Parkinsonově chorobě, lidé ich duševného sveta a vysokej miery mentálnej podobnosti so zdravými. Podlieha změnili rétoriku na to, že je lepší být mrtvý než postižení. V článku chybí (ale je to tam pretrvávajúcim stereotypom, prameniacim v nedocenení kvalít, potrieb a záujmov implikováno) že problém není zdravotní postižení, ale problém je že jsme protože jsme chorých. Osobitný problém predstavuje vnútorné vylučovanie telesne postihnu- více znevýhodněni společností, ve které žijeme, než našimi těly a našimi diagnózami. tých na pozadí výberu vzdelávacieho zariadenia, teda takých, ktorí sa nevčlenili 15 (Sociální model postižení)“ do „stavovského“ špeciálneho vzdelávacieho zariadenia, ale dali prednosť integ- Autorka konštatuje radikálnu zmenu v postojoch ľudí v okamihu, keď sa rácii so zdravými v „normálnych“ vzdelávacích inštitúciách. Ako vyliečiť takýto objavili nové informácie o príčine smrti hollywoodskeho herca. Zhrnula obsah „chorý“ diskurz? Prvým krokom k zmene je odtabuizovanie témy a jej intenzívna zahraničného článku, v ktorom sa hovorí práve o stigmatizácii postihnutých a o so- verbalizácia na serióznej (nie bulvárnej) úrovni s podporou a prejavmi priazne ciálnych dôsledkoch zdravotného znevýhodnenia. Pracovala s modelom súcitu, zo strany autorít ako dobrých vzorov. Dobrým vzorom môže byť napríklad vy- ktorý sa neskôr zmenil na deklaratívne konštatovanie: „lepší být mrtvý, než pos- tvorenie pracovnej príležitosti pre postihnutého na verejnom, teda „viditeľnom“ tižený“, ktoré sa stáva exemplárnym príkladom defenzívnosti spoločnosťou stig- mieste (učiteľ, televízny redaktor) ako podklad na ovplyvňovanie vonkajšej mien- matizovanej osoby v dôsledku zvnútornenia si negatívneho prežívania vlastného ky o reálnej sociálnej identite postihnutých. Ústretový prístup zvonka sa spätne ega. Vo vláknach, ktoré nasledovali pod príspevkom, sa rozprúdila živá diskusia, odrazí na miere úsilia postihnutého o začlenenie sa do society „normálnych“ v ktorej účastníci na seba v reakciách nadväzovali, čo nebýva zvykom. „Neskákali ľudí bez nárokov na ústupky či úľavy. Téma postavenia telesne postihnutých si do reči“, skôr si vymieňali názory k danej téme. Na úvod sa pokúsili debatu v spoločnosti sa za posledné roky rozvíja a dostáva do širšieho vedomia zdra- odľahčiť vtipom. Václav Tou: „Džine, mám pro tebe dobrou a špatnou správu: vej populácie vďaka diskusným fóram na internete. Prelomenie mentálnych ba- Jsi volný, máš parkinsona.“ Následne sa spätne dostali k známej téme zlej úrovne riér a konzervatívneho myslenia zdravých považujeme za predpoklad následných diagnostiky závažných ochorení na Slovensku a v ČR, pripojili vlastné vnímanie graduálnych zmien na ceste k reálnej inklúzii telesne postihnutých zdravými ako choroby, ktorou trpia, i to, ako im komplikuje bežný život. Nezhodli sa však v zá- seberovných partnerov v spoločnosti. kladnej otázke, aká kvalita primárneho prežívania je ešte prijateľná a dokázali by sa s ňou stotožniť, čo sa dá logicky vysvetliť odlišným psychickým, skúsenostným Poznámky 1 Stigmatizáciou rozumieme v súlade s poňatím E. Goffmana odmietavé správanie „normálneho“ a svetonázorovým pozadím diskutujúcich. aktéra voči „deviantnému“ ako „cudzorodému“ aktérovi (napríklad môže ísť o odmietavý postoj a od- mietanie interakcie bisexuála s homosexuálom, príslušníka majoritnej rasy s predstaviteľom odlišnej – minoritnej rasy, v našom prípade ide o vzťah a správanie sa zdravého voči dlhodobo chorému – Záver telesne postihnutému). Stigmatizovaný je nositeľom odlišnosti od nás, ktorí sme normálni, lebo sa Telesne postihnutí na Slovensku patria k marginalizovaným sociálnym mi- od očakávania normality neodchyľujeme. O tento predpoklad potom opierame rôzne formy diskri- minácie, ktorými často nevedomky znižujeme životné šance stigmatizovanej osoby (porov. Goffman, noritám, vystaveným rizikám znevýhodňovania predstaviteľmi majoritnej popu- 2003). lácie rovnako zo strany zástupcov verejných a štátnych inštitúcií, ako aj zo strany 2 Segregácia je opakom inklúzie, ide teda o odčleňovanie, izoláciu „inakých“ societ spomedzi väč- bežných ľudí. Považujeme ich za najzraniteľnejšiu societu na Slovensku, ktorej šiny považovanej za normu, ktorú istá menšina nenapĺňa. Prejavom segregácie môže byť napríklad obmedzenie oproti zdravej populácii pramení zo samotného druhu ochorenia, jej zakladanie špeciálnych škôl pre rómske deti oddelených od škôl s nerómskymi deťmi, vzdelávanie telesne postihnutých v špeciálnych školách, nie v normálnych školách pre zdravé deti a pod. sociálna identita je neskrývateľná a možnosť nárokovať si svoje práva je oslabená 3 Identitu sledujeme jednak vzhľadom na jej vnímanie zvonka, čiže, aký by jej nositeľ mal byť nielen zdravotnou indispozíciou, ale aj finančne – sú poberatelia sociálnych (porov. Goffmanovu virtuálnu sociálnu identitu), jednak vzhľadom na to, aký aktér je reálne (porov. príspevkov, prípadne zlých platov v chránených dielňach, pričom ich výdavky reálnu sociálnu identitu) a napokon – hoci v neposlednom rade – si všímame goffmanovskú identitu na kompenzáciu postihnutia sú veľmi vysoké. Znevýhodňovanie zo strany „moci“ ega stigmatizovaných ľudí, ktorí môžu podľahnúť tlaku vonkajších noriem a začať sa cítiť nedokona- je sekundárne, spôsobené ignoranciou, pohodlnosťou či nezáujmom autorít a skrý- lí, z čoho sa môže zrodiť pocit hanby, prípadne aj sebaponižovania a následná rezignácia na interakciu so svetom, ktorého normy nespĺňajú. Iným dôsledkom stigmatizácie ega zasa môže byť situácia, že sa vané na pozadí zákonných práv telesne postihnutých garantovaných štátom (po- 52 53 postihnutá osoba odvráti od takzvanej reality a bude sa pokúšať o nekonvenčnú interpretáciu svojej schopností, od typu zdravotného postihnutia atď. (porov. Bartmiński, 2012, s. 54 – 55). sociálnej identity. V neposlednom rade sa môžu stigmatizovaní snažiť zo svojej stigmy aj vyťažiť 12 Na niektorých univerzitách v zahraničí takíto koordinátori kontaktujú študentov aj v priebehu nejaké výhody (porov. Tížik, https://www.sav.sk/journals/uploads/02161013GOFFMAN.pdf). štúdia a zaujímajú sa o to, ako sa im darí (porov. UK v Českej republike), inde dokonca pomáhajú 4 Problematike diskurzu sa venujeme na inom mieste (porov. Orgoňová – Bohunická, 2013a; Or- telesne postihnutým študentom aj študentské výbory, v zastúpení ktorých je špeciálna funkcia refe- goňová – Bohunická, 2013b). Tu len pripomíname, že v diskurze sa venuje pozornosť nielen textu či renta pre telesne postihnutých (porov. univerzity vo Veľkej Británii). V Bratislave na UK existuje síce jazykovým prejavom, ale aj kontextu v širokom zmysle – teda aktérom, prostrediu, okolnostiam, a to Centrum podpory pre zrakovo postihnutých, to však poskytuje služby iba jednej skupine študentov v kontinuite dianí, teda nie staticky. Pripomeňme si napokon, že obsah diskurzu tvoria nielen fakty, so špeciálnymi potrebami – konkrétne nevidiacim a slabozrakým. ale aj mýty, stereotypy a predsudky, ktoré spôsobujú pohyby na osi „objektívnosť – neobjektívnosť“ 13 Rozpouštíme bariéry [diskusná skupina] www.facebook.com [webová stránka]. Facebook 2014 alebo v prípade vzťahu majority k minoritám aj „integrácia/inkúzia – exklúzia“ a pod. Porov. k tomu [cit. 23.08.2014]. Dostupné na: https://www.facebook.com/groups/203327503156600/?fref=ts aj referenciu diskurzných analytikov: „Diskurz je spôsob, konštrukt a nástroj nazerania na určitý jav... 14 Porov. napríklad http://unstrangemind.wordpress.com/2014/08/14/deeper-levels-of-stigma/. zahŕňa sociálne modely, prístupy, stereotypy a predsudky.“ (Schiffrin – Tannen – Hamilton, 2001, Tiež http://vysetrenie.zoznam.sk/cl/1000644/1417323/Za-smrtou-Robina-Williamsa-nie-su-depresie- s. 53 – 54). Len zohľadňovaním takéhoto komplexu faktorov možno dôkladne odkryť atribúty reči -Psycholog-odhalil--co-ho-mohlo-zabit- alebo tiež http://edition.cnn.com/2014/08/14/showbiz/robin- a správania aktérov, čo platí aj v nami sledovanom diskurze telesne postihnutých. williams-parkinsons-disease/ 5 Dominanciu chápe napríklad T. A. van Dijk (1993, s. 149 – 150) ako výkon sociálnej moci zo stra- 15 Rozpouštíme bariéry [diskusná skupina] www.facebook.com [webová stránka]. Facebook 2014 ny elít, inštitúcií či skupín tak, že takáto aktivita vyúsťuje do sociálnej nerovnosti, obsahujúcej politic- [cit. 23. 08. 2014]. Dostupné na : https://www.facebook.com/groups/203327503156600/?fref=ts kú, kultúrnu, triednu, etnickú, rasovú a rodovú nerovnosť. Tento reprodukčný proces môže obsahovať rôzne spôsoby uplatňovania mocenských vplyvov s viac alebo menej priamou podporou orgánov moci, ako napríklad zákony a nariadenia, legalizácia istých aktivít, či, naopak, ich zákaz, utajovanie LITERATÚRA istých praktík či ich popieranie. Kritickí diskurzní analytici pritom zisťujú, aké štruktúry, stratégie BARTMIŃSKI, Jerzy: Aspects of Cognitive Ethnolinguistics. Scheffield – Oakville: a iné signály z textov, reči, verbálnych interakcií či komunikačných aktivít majú rozhodujúci vplyv Equinox 2012. na dané diskurzy. DIJK, Teun A. van: Principles of Critical Discourse Analysis. In: Discourse & Society, 6 Osobitnú pozornosť otázke telesne postihnutých venujú nadácie založené vo Vietname, zastávajúce záujmy a presadzujúce potreby vojnových invalidov z Vietnamsko-americkej vojny (porov. Vasiljev, 1993, roč. 4, č. 2, s. 249 – 283. 2003). Pozri aj stránky fóra telesne postihnutých vo Vietname http://forum.wso.net či www.ngocen- Disabilities. WHO [online]. WHO 2013. Dostupné na: http://www.who.int/topics/dis tre.netnam.vn/ngores_E/forfr.htm; www.disabilityworld.org a www.disabilityforum.f2s.com abilities/en/ 7 Disabilities. WHO [online] WHO 2013 [cit. 22. 08. 2014]. Dostupné na: http://www.who.int/to- Discourse Studies. Anthology in 5 Volumes. Ed. T. A. van Dijk. London – Thousand pics/disabilities/en/ Oaks – New Delhi – Singapore: Sage Publications 2007. 8 http://www.employment.gov.sk/files/dohovor-osn-pravach-osob-so-zdravotnym-postihnutim-op- cny-protokol-sk-aj.pdf DOLNÍK, Juraj: Cudzosť v slovenskom prostredí. In: Studia Academica Slovaca 43. 9 Do centra pozornosti psychologických konceptov kvality života sa dostávajú najmä subjektív- Eds. J. Pekarovičová – M. Vojtech. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratisla- ne indikátory tohto multidimenzionálneho konštruktu, ako je miera spokojnosti, resp. nespokojnosti ve 2014, s. 179 – 195. s naplnením individuálnych potrieb a očakávaní a z nej rezultujúca psychická pohoda, ktorá odráža Foucault and the Government of Disability. Ed. S. Tremain. Michigan: University of stav pozitívneho emocionálneho rozpoloženia. Svetová zdravotnícka organizácia WHO definujekva - litu života ako subjektívne percipovanú pozíciu v živote človeka, posudzovanú v kontexte určitej Michigan Press, Ann Arbor 2008. kultúry, hodnotových systémov spoločnosti vo vzťahu k individuálnym potrebám, záujmom a cieľom. GOFFMAN, Erving: Stigma. Poznámky o způsobech zvládání narušené identity. Prel. Úroveň kvality života je vyjadrená mierou spokojnosti so subjektívnymi a objektívnymi možnosťami T. Prášek. Praha: Sociologické nakladatelství 2003. jednotlivca. Takto ponímaná kvalita života je ovplyvňovaná telesným zdravím, psychickým stavom, GRUE, Jan: Discourse Analysis and Disability. In: Discourse & Society, 2011, roč. 22, stupňom nezávislosti, sociálnymi vzťahmi, ekologickými charakteristikami životného prostredia a osobnými presvedčeniami (Dostupné na: http://www.who.int/topics/disabilities/en/). č. 5, s. 532 – 546. 10 Stereotypy sa vyznačujú takmer rovnakou silou ako spoločenské normy, ide o ustálené štandar- KONČEKOVÁ, Ľuba: Detská mozgová obrna. In: Patopsychológia. Bratislava: Lana dizované správanie. „Stereotypy sú štandardizované predstavy, často emocionálne zaťažené, veľmi 2005, s. 83 – 107. stabilné a takmer nezávislé od prežitých skúseností ľudí. Prenášajú sa na jedinca ako výraz verejného KOUBEKOVÁ, Eva: Sociálna akceptácia a sociálna opora v kontexte kvality života názoru (prostredníctvom rodiny, školy, autorít). Tvoria ich predstavy, ktoré majú ľudia o sebe, o „svojej“ skupine, s ktorou sa identifikujú, a o členoch iných skupín, s ktorými sa, naopak, nestotožňujú. adolescentov s telesným postihnutím. In: Psychológia a patopsychológia dieťaťa, (Napr. Slováci sú pracovití a srdeční ľudia – stereotyp Slovákov o sebe, uplatňujúci sa pri konštruo- 2006, roč. 41, č. 2, s. 161 – 173. vaní národnej identity a pod.)“. Slovník pojmov. Bratislava: Nadácia Pontis 2014 [cit. 22. 03. 2014]. ORGOŇOVÁ, Oľga – BOHUNICKÁ, Alena: Medzi štylistikou a diskurznou analý- Dostupné na: http://vzdelavanie.nadaciapontis.sk/slovnik/Slovn%C3%ADk-pojmov-1/P/Predsudky- zou. In: Jazykovedný časopis, 2013a, roč. 64, č. 1, s. 49 – 65. stereotypy-44/ 11 Tu odkazujeme opäť na „moc“ stereotypov. Jedným z ich typických nedostatkov, ako na ne pou- ORGOŇOVÁ, Oľga – BOHUNICKÁ, Alena: Stylistics and Discourse Analysis. In: kazuje A. Schaff, je zovšeobecňovanie obrazu reality. Tak v našom príklade pracovníčka Ministerstva Links and Connections. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave 2013b, práce, sociálnych vecí a rodiny SR zovšeobecnila fakt, že „telesne postihnutí majú garantovanú prácu s. 67 – 83. v chránenej dielni“, a to paušálne aplikuje na túto minoritu nezávisle od vzdelania, individuálnych 54 55 ORGOŇOVÁ, Oľga – DOLNÍK, Juraj: Používanie jazyka. Bratislava: Univerzita Ko- K interpretaci jinakosti v českém jazykovém menského 2010. Rozpouštíme bariéry [diskusná skupina] www.facebook.com [online]. Facebook 2014. prostředí Dostupné na: https://www.facebook.com/groups/203327503156600/?fref=ts SCHIFFRIN, Deborah – TANNEN, Deborah – HAMILTON, Heidi E.: The Hand Jana Svobodová book of Discourse Analysis. Oxford: Blackwell Publishers Ltd 2001, s. 51 – 53. (Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě) SIEBERS, Tobin: Disability Theory. Michigan: University of Michigan Press, Ann Arbor 2008. ijeme v době proměnlivosti a jinakosti. V českém jazykovém prostředí stejně SWANN, John – FRENCH, Sally – CAMERON, Colin: Controversial Issues in a Dis Žjako na Slovensku institucionální lingvistika momentálně řeší úkoly, které se abling Society. New York: Open University Press 2003. vyznačují zvýšenými nároky: má popsat a podchytit stav národního jazyka v rušné Slovník pojmov [online]. Bratislava: Nadácia Pontis 2014. Dostupné na: http://vzde- etapě sociolingvistizace, kdy se pozornost přesouvá od jazykového systému (před- lavanie.nadaciapontis.sk/slovnik/Slovn%C3%ADk-pojmov-1/P/Predsudky-stereo- stavovaného jakoby v ideálním a homogenním prostředí) k rušnému „jazykovému typy-44/ životu“ v sociálním prostředí různého charakteru a typu. Naplnila se tím pětačtyři- TÍŽIK, Miroslav: Erving Goffman: Stigma. Poznámky o způsobech zvládání na- cet let stará prognóza amerického sociolingvisty D. Hymese, která zazněla v rámci rušené identity. [online]. Dostupné na: https://www.sav.sk/journals/uploads/ jeho přednášky na Mezinárodních sociolingvistických dnech v Římě v září roku 02161013GOFFMAN.pdf 1969: „Rozdíl mezi lingvistickým a vpravdě sociolingvistickým popisem bude po- VASILJEV, Ivo: The Disabled and Their Organizations: The Emergence of New Pa- stupně mizet“ (Hymes, 1970, s. 23). O zveřejnění Hymesovy přednášky v časopise radigms. In: Getting Organized in Vietnam. Moving in and around the Social State. Slovo a slovesnost se zasloužil její tehdejší překladatel do češtiny F. Daneš. Eds. B. J. Tria Kerkvliet – R. H. K. Heng – D. W. H. Koh. Singapore: Institute of Rovněž F. Daneš (2005, s. 95) sám opakovaně poukazoval na komplikovanou Southeast Asian studies 2003, s. 126 – 152. situaci institucionální lingvistiky, protože aktuální komunikační a jazyková situace vede k otevírání dosud homogenní a kodifikované normy, do níž vnikají regionální Príspevok vznikol v rámci riešenia grantového projektu VEGA 2/0085/12 Cudzosť a kolokviální výrazy. Neplatí to jen pro jazyky slovanské, ale i pro angličtinu. Kla- v slovenskom jazykovo-kultúrnom prostredí. sická norma se průběžně rozšiřuje, přibývá v ní akceptovatelných variant – neboli řečeno jinak – rozhojňuje se oblast jinakosti. Doba si podle F. Daneše vyžaduje RÉSUMÉ „vybalancování protikladu“ mezi potřebou udržet kontinuitu a stabilitu spisovného jazyka a potřebou reflektovat neustálou jazykovou a komunikační proměnlivost. On the Interpretation of Otherness of the Social Minority of the Physically Challenged from the Danešovými slovy (op. cit., s. 94 – 95) je třeba nyní „chápat kodifikaci v podstatě Discourse-Analytical Perspective jako systém preferencí charakteru směrnice nebo jakési technické normy či regu- Physically challenged people constitute part of marginalized social minorities which are disadvan- lativu, tedy, podle okolností, ve smyslu sloves s ilokuční funkcí typu instrukce, taged by the majority population (e.g. by the authorities of public institutions, as well as by the com- návodu, doporučení, rady, návrhu, dání k úvaze, popřípadě i jen prosté vysvětlující mon people). Generally, their mental identities are similar to those of healthy people; they have the informace.“ Z tohoto vymezení je vidět, že nejde o striktní vnucování lingvistova same interests and needs, and the same verbal and non-verbal behaviour as the healthy people. Social marginalization of the physically challenged people influences their quality of lives. This can also názoru ostatním uživatelům jazyka, ale o to, aby si členové jazykového společen- be the cause of stigmatization, or even of inappropriate behaviour of the particular disabled person, ství mohli ověřit, zda jejich vnímání náležitosti a vhodnosti (případně závaznosti affected by disappointment and by resignation from interacting with the majority world. Recently, the – ve smyslu noremnosti) jazykových jevů se kryje s odborným hodnocením. Ko- subject of the social status of disabled people has become less of a taboo mainly thanks to internet difikace (řečená také preskripce či proskripce) může mít velkou šanci na úspěch, discussions on the various websites of the disabled, thus opening access to the healthy people. On the basis of our interpretation of the world of the disabled as a natural counterpart to the world of the pokud toto „ovlivňování“ spisovného jazyka respektuje jak živé tendence jeho healthy people we have arrived at the following conclusion. The real social inclusion of disabled peo- reálné normy, tak obecnější „vývojové rysy a tendence daného jevu nebo úseku“ ple is conditioned by breaking the mental barriers and the related inadequate (public as well as private) (op. cit., s. 96). Tím F. Daneš naráží na fakt, že detaily jazykového vývoje nelze verbal and non-verbal behaviour of members of the healthy majority towards the disabled, which can přesně postihnout teoreticky předem, ale že je nutno je sledovat a odhalovat ve only take place as a result of the thorough comprehension of this social minority. složité situaci fungování dnešních jazyků, v nichž jsou v pohybu „destandardizace a substandardizace jako výsledek velmi živých společensko-hospodářsko-kultur-

56 57 ních proměn“ (op. cit.), plných pestrého variování, jímž se rozrušuje a obměňuje ciální realita je […] složitá a mnohovrstevnatá, takže rozumní vědci uznají, že někdejší kodifikovaná norma. Proto je také vytváření mluvnic a slovníků obtížné, za hranicemi jejich dosavadních „exaktních“ metod jsou jevy třebas i zásadní, proto je žádoucí posílit informovanost veřejnosti i cestou poradenství. které unikají pozornosti buď plánovitě nebo nedopatřením, nebo nedokonalostí Podle výzvy trojice autorů (Čermák – Sgall – Vybíral, 2005, s. 107) je tře- těchto metod, a hlavně že nemají patent na výklad reality. […] Řídit společnost ba i v češtině začít stavět místo spisovnosti na pojmu standard. Ten, aby zůstal vědecky (i kdyby si to společnost demokraticky odhlasovala) znamená rezignovat otevřený a nezastarával, musí podle nich vycházet z reálného úzu. K jeho zjiště- na velkou část relevantní skutečnosti.“ Cvrčkův „biologizující pohled“ na jazyk ní mají sloužit jazykové korpusy, zejména korpusy mluvené češtiny. Podle před- tkví podle L. Zádrapy v tom, že má být vyloučeno z bádání lingvistiky všechno to, stav F. Čermáka, P. Sgalla a P. Vybírala by tím získala velice významné postavení co není vyvoditelné z jazykové materie, především pak postoje členů jazykového obecná čeština, protože ta podle nich má „už dlouho geograficky většinový cha- společenství k jazyku. L. Zádrapa kontruje, že v tomto pojetí se stávají z mluvčích rakter a šíří se dál“ a pro většinu českých mluvčích představuje „nejvlastnější ma- „jen jakési nosiče“, které korpusového lingvistu nezajímají. L. Zádrapa poukazuje teřštinu“1 (op. cit., s. 111). i na to, že Cvrčkovo pojetí přičítá dosavadní jazykové kodifikaci záporný vliv: Tzv. koncept minimální intervence (dále KMI) V. Cvrčka (2008, s. 134) je údajně slouží jen k sankcionování uživatelů češtiny za to, že se vyjadřují intuitivně postaven na tom, že posláním lingvistiky je pasivně popsat stav jazyka, proto ling svou mateřštinou (to znamená nespisovně, konkrétně obecnou češtinou), zatímco vista nemá oprávnění do jazyka nijak zasahovat. Připojena je upřesňující pasáž: by se měli přidržovat nějakých umělých pravidel, která nemají oporu v mluveném „Každý popis jazyka by měl přispívat lepší orientaci ve složité struktuře jazyka. jazyce. Místo toho V. Cvrček nabízí, jak napsal L. Zádrapa, „zrušení jakýchkoli Největší přínos pro uživatele má takový popis, který se realitě přibližuje co nejvíc závazných monopolních norem jak mluvené, tak psané češtiny a ponechání jazyka a nesnaží se podkopávat přirozenou orientaci, kterou mluvčí nabyl v rámci osvojo- i pravopisu spontánnímu vývoji, o němž se předpokládá, že vyústí v dokonalý vání mateřského jazyka. Deskripce je tedy snahou o popis toho, co v jazyce reálně spontánní řád daný územ (kosmos), oproti ztuhlému a nedokonalému řádu insti- existuje, ne toho, co by v něm mělo být“ (op. cit.). V. Cvrček se odvolává na brit- tucionálně kodifikovaného (taxis)“. Také postoj ke škole je u V. Cvrčka odmítavý: ského bohemistu Ch. E. Townsenda a jeho vystoupení na konferenci Spisovná češ- školou vštípená kodifikace natolik nepříznivě v minulosti poznamenala uživatele tina a jazyková kultura v roce 1993. Tehdy Ch. E. Townsend řekl: „Domnívám se, češtiny, že na jejich vlastní názory prostoupené preskriptivismem vlastně ani není že všechny příručky – učebnice, slovníky a jiné – by se měly řídit podle mluvčího, možné brát ohled: něco jiného o jazyce prohlašují a něco jiného v komunikaci uží- a ne naopak.“2 vají. Tím, že V. Cvrček v KMI deklaruje zaměření výhradně na reálný úzus, popírá Také V. Cvrček bezvýhradně preferuje roli úzu, který podle něho jediný do- význam reálné normy – a normy vůbec. Tu konfrontuje s kodifikací těmito slovy, káže účelně zbavit jazyk ustupujících anomálií, i kdyby měly systémovou povahu, která staví na údajně nepřekročitelné závaznosti kodifikace: „Těžko si dokážeme naopak udržuje frekventované nesystémové anomálie i „přes protesty lingvistů“ představit situaci, ve které by mluvčí použil prostředek, který není v kodifikaci, (op. cit., s. 137). Z toho přímočaře vyvozuje, že „kodifikace nemá stejnou možnost, a obhajoval jeho použití tím, že je to prostředek noremní“ (op. cit., s. 136). jako má úzus, tj. vybírat prostředky podle jejich účelnosti“3 (op. cit.). Sebevědo- Uznáváme, že v dnešním světě rozvolněných, ale stále existujících norem se mě vyzdvihl metodologickou čistotu vlastního KMI a lingvistiky založené pouze může i kodifikace spisovného jazyka skutečně jevit jako přežitek a zbytečnost, na korpusových materiálech: „Není proto překvapující, že koncept, jakým je KMI, protože právě tradiční kodifikace znamenala zejména zpřísněné, cílené a přesně mohl vzniknout až s rozvojem korpusové lingvistiky, která je svým zaměřením vymezené usměrnění jazykových norem. Na postupu je však už zmíněná substan- na reálný úzus nezbytným předpokladem k uskutečnění neintervenčního popisu dardizace, a to i v komunikaci veřejné. Je zcela přirozené, že v situacích, které jazyka“ (op. cit.). Ve shodě s tím, že nadřazuje „čistou lingvistiku“ v smyslu ling nepostulují spisovnost, se v komunikaci mísí pestré prostředky různorodé: některé vistiky korpusové všemu ostatnímu, uvádí např. V. Cvrček (op. cit., s. 51), že nemohou být i spisovné, většina bývá nespisovných. Situace postulující původně zbytná pro lingvistu je „netečnost vůči názorům veřejnosti a postojům k jazyku spisovnost (tj. situace modelové) jsou ovšem také zasahovány průnikem nespisov- vůbec.“ ných prostředků, reálný úzus je i zde tvořen prostředky různorodými, ty se pro- V Britských listech z 10. 2. 2009 vyšla odmítavá reakce L. Zádrapy, lingvisty, mítají pak do reálné normy. Jazyková situace se komplikuje a kodifikační řešení fonetika a sinologa, která už v titulku označila Cvrčkův KMI za „biologizující problematizuje. Výsledkem může být, jak se to stalo v českém prostředí i vinou jazykovědu místo jazykové politiky“. L. Zádrapa si myslí, že V. Cvrček sice vy- sporů o potřebnost/nepotřebnost kodifikace, že vznik kodifikačních příruček je od- stihl slabá místa původní teorie jazykové kultury, ale ostře mu vyčítá, že jako dalován, tím se ovšem mezera mezi normou a kodifikací opět zvětší – ba přeroste řešení nabídl naprostý opak: místo vysoké míry regulace ponechat jazyk zcela až v propast. Naštěstí v poslední době se situace lepší: vznikající české materiá- jeho osudu. Mezi mnoha výhradami zazněla i tato zobecňující celý problém: „So- ly – příručky elektronické i knižní – se sice od označení „kodifikační“ distancují, 58 59 nicméně alespoň vznikly či vznikají a se složitostí situace včetně terminologické že istý prvok nie je zahrnutý do ideálnej normy, ale sa vyskytuje v komunikátoch vágnosti se svým způsobem dokázaly vypořádat. Korpusové zdroje se v nich be- sociologicky signifikantnej časti používateľov v komunikačných sférach a situ- zesporu bohatě využívají, neznamenají však jediný korektiv pro hodnocení jevů. áciách spisovného jazyka, patrí do reálnej normy.“ Souhlasí s ním i slovníkářka J. Kořenský (2007, s. 169) vyslovil názor, že dnes sice už panuje shoda na tom, že A. Jarošová (2012), podle níž je taková reálná norma – v porovnání s celým členi- „každá příští gramatika má být po empirické stránce založena na korpusech typu tým územ – na vyšším stupni abstrakce, je languová a nejlépe vyhovuje dnešním ČNK“, ale současně by se korpusový materiál co do objektivnosti neměl přece- potřebám lexikografů. Slovenská reálná norma se pro tyto potřeby lexikografů ňovat v duchu představy, že korpus je samospasitelný a „sám generuje objektivitu zjišťuje jednak z kartotéčních podkladů, jednak z korpusových zdrojů, ale v ne- gramatiky“. poslední řadě také z rozsáhlých zdrojů internetových, v nichž se primárně sleduje Britský bohemista N. Bermel (2010, s. 51 – 62) zjišťoval, nakolik lze data kritérium použitelnosti bez ohledu na komunikační sféru, kromě toho se druhotně z korpusů pokládat za věrohodný zdroj, který umožní poznat reálný stav jazyka. přihlíží k zakotvenosti v komunikační situaci. J. Dolník (2010, s. 102) současně Pracoval s českými korpusy SYN2000 a SYN2005, ověřoval v nich morfologická shrnul rysy příslušející reálné jazykové normě ve smyslu specifické normy sociál- data v souvislosti se spoluúčastí na projektu F. Štíchy Kapitoly z české gramatiky. ní. Mluví o pětici funkcí. Podle první sociálně-unifikační funkce jde o to, aby člen Ověřoval, zda korpusová data obstojí ve vztahu k soudu o přijatelnosti pro rodilé society/národního společenství pociťoval použití osvojené reálné normy za žádou- mluvčí, který sociolingvistika preferuje před úzce chápaným soudem o gramatič- cí v sociální interakci určitého typu, tedy ve standardizovaných situacích, kde je nosti. Stanovil si trojici hypotéz: (1) silnou, podle níž frekvence dat v korpusu v souladu s respektovaným řádem a zvyklostmi, např. ve veřejných oficiálních odráží nebo vytváří preference rodilých mluvčích pro daný tvar či strukturu, tj. projevech. Jednotná norma tam napomáhá komunikaci. Díky druhé sociálně-hod- znamená spolehlivost korpusových dat; (2) slabou, podle níž frekvence v korpusu notové funkci se příslušníci daného jazykového společenství stmelují na základě sice souvisejí s preferencemi mluvčích, ale tyto souvislosti nelze přeceňovat; ko- toho, že uznávají stejnou hodnotu, dochází – Dolníkovými slovy – k respektování relace mezi daty z korpusu a preferencemi mluvčích nejsou striktní ani platné ve „hodnotového statusu jazyka“. Konkrétně v případě spisovného jazyka platí, že všech případech; pak je korpus dobrým východiskem, ale ne spolehlivou oporou; jeho hodnotový status je „umocnený prominentným miestom tohto jazykového (3) nulovou, podle níž korpusová data jsou zcela nespolehlivá. Výzkum postavil útvaru v diasystéme národného jazyka“ (op. cit.). Kromě toho reálná norma v rám- N. Bermel na variantách koncovek -a, -u v genitivu sg. u 7 substantiv4 skloňova- ci své třetí funkce stabilizačně-identifikační podporuje v jazyce kontinuitu a sta- ných podle vzoru hrad. Detailní porovnání korpusových dat a dat z dotazníku, bilitu. Postoje k reálné normě pomáhají zjistit a pochopit, nakolik jsou tyto normy který zadal v roce 2008 malé skupině 20 respondentů (ve věku od 23 do 67 let) chápány a vnímány jako skutečné kritérium správnosti; tato funkce čtvrtá nese žijících ve Velké Británii, ukázalo na platnost slabé hypotézy. N. Bermel z toho u Dolníka označení explanačně-evaluační. Poslední, pátá funkce koordinační má vyvodil: „Pro odhad přijatelnosti korpusová frekvence tedy nestačí. Musíme ji zajistit efektivitu komunikace v rámci jazykového společenství, vytvořit potřebné zkombinovat s pečlivou analýzou empirických dat. […] Obecná korelace existuje, pojítko a přispět k soudržnosti. O existenci takové normy mají uživatelé jazyka nesmí se ale přeceňovat významnost procentuálního zastoupení v korpusu vzhle- i v českém prostředí víc než tušení, třebaže by její funkce nedokázali slovně vyjád- dem k určení přijatelnosti“ (op. cit., s. 59). I když tuto studii připravil bohemis- řit: vědí o situacích, kam se spisovná čeština hodí, sahají k tomuto komunikačnímu ta-cizinec, neopomněl se v dovětku zastavit u regionálních rozdílů uvnitř České kódu podle svých možností a schopností, uznávají a oceňují špičkové mluvčí jako republiky. Jeho respondenti reprezentovali zastoupení Čech, Moravy a Slezska vyjadřovací vzory, kladou otázky týkající se náležitého jazykového chování, váží a domníval se tedy, že u Moravanů/Slezanů budou rozpoznatelné konzervativnější si spisovného jazyka a nepřejí si jeho zánik, i když sami velmi často komunikují preference, jak se obvykle traduje v lingvistických soudech, to se však neprokáza- běžně mluveným jazykem nebo se mýlí v pravopisných pravidlech. V jejich re- lo a průměrné hodnocení (v sedmibodové škále) vycházelo u Moravanů/Slezanů álných komunikátech se vyskytují variantní jevy – i v těch komunikátech, které téměř shodně s Čechy (u koncovky -a to bylo 3,02 u Moravanů/Slezanů a 3,16 se snaží přidržovat se normy. Vznikla a funguje reálná norma s širokým polem u Čechů; u koncovky -u 3,18 u Moravanů/Slezanů a 3,04 u Čechů), což znamená, jinakosti/variantnosti, která nese vývoj jazyka dál. F. Daneš (2005, s. 94) upřesnil že statistické rozdíly nebyly významné. N. Bermel to uzavřel takto: „Velké pro- myšlenku týkající se variantnosti v jazyce a zkoumání jazykových forem: tím, že centuální zastoupení tvarů v korpusu svědčí o vysoké přijatelnosti, ale zastoupení se jimi lingvisté zabývají a evidují jejich výskyt, ještě nepotvrzují, že všechny pod 50 procent se neukázalo jako spolehlivé měřítko přijatelnosti“ (op. cit.). takové formy mají stejnou hodnotu. Jinými slovy to znamená, že úzus nelze zto- J. Dolník (2010, s. 106) upozornil na rysy reálné normy oproti normě ide- tožnit s normou. ální; reálná norma totiž přebírá z běžného úzu to, co signifikantní část uživatelů S. Ondrejovič o významu jazykové normy ve slovenském prostředí napsal, jazyka přirozeně akceptuje. Říká k tomu doslova (op. cit., s. 101): „Ak sa zistí, že „sa stále viac presadzuje aj na našej domácej scéne názor, že skutočný stav 60 61 národného jazyka (jeho stratifikáciu a diferenciáciu) nemožno poznať bez prispe- dostáváme k roli jinakosti ve smyslu aktualizované variantnosti v reálné jazykové nia výsledkov výskumu reálnej jazykovej komunikácie, ale aj to, že bez takéhoto normě. prehĺbenejšieho poznania sotva možno rátať s efektívnejším a perspektívnejším I když některá výše zmíněná tvrzení se snažila vytvořit premisu, že spisovný/ normovaním (pevná je len taká norma, ktorá je akceptovateľná a akceptova- standardní jazyk je v českém prostředí vytlačován „přirozeným jazykem“ ve smys- ná)“ (2008, s. 116). Cituje v té souvislosti myšlenku E. Paulinyho, že Bratislavu lu obecné češtiny, ukázalo se například při celonárodním dotazníkovém socioling jako kulturní centrum je třeba aktuálně brát pro zjištění normy spisovného jazy- vistickém mapování postojů české veřejnosti k fenoménu spisovnosti, že celková ka za směrodatnější a důležitější než oblast jeho středoslovenského nářečního situace takto nevyzněla. Výsledky byly souborně publikovány v knižní monografii základu (op. cit., s. 119). Podle S. Ondrejoviče to určitě neznamená útlum so- v roce 2011.6 Ani lingvisté, jejichž liberální postoje jsou zřejmé, neskrývají, že ciolingvistického výzkumu reálné normy v jiných regionech, protože cenné jsou obecná čeština zatím nedosáhla úrovně společného celonárodního komunikační- závěry pocházející ze vzájemného srovnání. Pro české lingvisty je dobré vědět, že ho kódu, který by měl šanci konkurovat češtině spisovné/standardní. Za všechny střední slovenština se posunula ještě před vznikem spisovné slovenštiny do pozice uveďme názor brněnského bohemisty D. Šlosara, znalce jazykové historie, který interdialektu a rozšířila se v mluvené podobě jak na východ, tak na západ. Proto se netají kladným vztahem k řadě novodobých jazykových aktualizací. Když však také spisovná slovenština, která z ní vzešla, má svým způsobem hovorový ráz dostal otázku, zda není načase změnit postoj k obecné češtině, když ta proniká a není ani dnes mluvčími odmítána. Dá se potvrdit, že má větší „přirozenou pres- i do oblastí vymezených komunikaci spisovné, důrazně to odmítl: „Tomu já budu tiž“ na celém území Slovenska, tím se liší od vnímání a užívání spisovné češtiny oponovat vždy. Protože tímto způsobem rezignujeme na jednotu standardu: obec- v těch oblastech českého prostoru, kde jako běžně mluvený jazyk funguje obecná nou češtinou se nemluví na celém našem území. Jazyk, kterému říkáme národní – čeština. S. Ondrejovič připomněl Paulinyho domněnku z roku 1979, že kodifiko- a ten samozřejmě může mít řadu různých variet, což taky různé jazyky mají, potřebuje vaná spisovná čeština by mohla na české mluvčí působit anachronicky, dokonce mít jeden útvar společný. […] Na to nemůžeme rezignovat. I když radikální pražští usuzoval, že chce-li Čech mluvit spisovně, musí překonat určité psychické trauma lingvisté, kteří se deklarují jako pokračovatelé Pražského lingvistického kroužku, (op. cit., s. 197). K tomuto pohledu S. Ondrejovič dodal, že právě zde možná prohlašují, že spisovná čeština není jejich mateřským jazykem. Mým taky ne. Já tkví problém sporů „zástancov obecnej češtiny a zástancov spisovného jazyka“ jsem se spisovné češtině musel naučit. […] Ale ta skutečnost, že nějaký standard v českém prostředí. Stejný autor ovšem varoval před ztotožněním úzu a normy: je nám dán a nějakému standardu se musíme naučit, není na škodu. Řekl bych, že „V nijakom prípade nikto zo sociolingvistov nestotožňuje normy a úzus“ (op. cit., spíš naopak“ (Šlosar, 2008, s. 198). s. 27). Zajímavě vyzněla nedávná drobná sonda do vyjadřování školních dětí na po- H. Gladkova ukázala, že pro češtinu už přestávají být symbolické funkce ja- čátku školní docházky: stať publikovaná v roce 2005 potvrdila, že už děti mlad- zyka určující, u spisovného/standardního jazyka dochází k jejich deaktualizaci: šího školního věku jsou schopné rozlišit, co je kultivované, náležité. Jednalo se národní jazyk v této podobě potřebnou sjednocující symbolickou úlohu sehrál o žáky 2. ročníku ze dvou pražských škol, tedy z oblasti pod jednoznačným vlivem za národního obrození, momentálně u něho „lze v mnoha ohledech hovořit o situ- obecné češtiny, o to jsou výsledky cennější: 95 dětí mělo za úkol opravit čtyři aci ve vztahu k národnímu obrození přesně protikladné“ (Gladkova, 2003, s. 227). věty7, v nichž se vyskytovaly chyby, resp. jevy obecné češtiny. Průzkum F. Štíchy Připomněla pojetí Garvinovo, u něhož figuruje vedle funkce sjednocovací (ta a P. Chalupové (2005, s. 325 – 330) ukázal, že to české dítě, které má mateřštinu umožní jedinci identifikovat se s nadregionální, spisovně jazykovou komunitou), z komunikační praxe víceméně plně osvojenou, má v tomto věku poměrně přesnou funkce diferencující (ta spočívá v rozlišení spisovně jazykové komunity od je- představu o dvojí – spisovné a nespisovné – podobě její morfologie, ale i výslov- jích sousedů) a funkce prestižní (ta je založená na existenci spisovné variety jako nosti či lexika. Autoři příspěvku s uznáním konstatovali, že u některých jevů (zvl. útvaru vhodného pro prestižní komunikační situace), tuto trojici doplňuje poněkud u absence protetického v- ve spisovné češtině nebo alternativních koncovek u ad- volněji symbolická funkce referenční (frame of reference), která má odrážet, na- jektiva a zájmena s adjektivním skloňováním) je protiklad hodnot označovaných kolik (jakou mírou) se spisovný/standardní jazyk promítá do řečového chování jako spisovné a nespisovné dobře zafixovaný u většiny dětí už na počátku školní a normy. H. Gladkova popsala povlovný ústup ideálně chápaného spisovného ja- výuky české mluvnice, a to evidentně i u mnohých, které patří (či teprve budou zyka z oblasti vymezené jako široká kulturní komunikace: tam se nyní (ideální) patřit) k žákům průměrným a podprůměrným. Konkrétně u zájmena von neopra- spisovná (kodifikovaná) čeština pociťuje stále častěji jako nadstandard, ne už jako vilo tento nespisovný tvar na spisovnou podobu on jen 16 % respondentů, tvar standard. Na její místo se tlačí aktualizovaná podoba standardního5 jazyka, oboha- novýho ponechalo bez opravy na nového dokonce jen 12 % žáků. Překvapením covaná z normy a i z širšího úzu, tedy vlastně reálná norma – v komunikační rea- bylo, že asi polovina žáků vnímala coby „kulturně nižší“ slova furt a řvát (i když litě prostoupená i některými (společnými) prostředky z reálného úzu. Opět se tím kontext zde nebyl náležitě upřesněn – pozn. J. S.), jedinci opravovali i slovo holka 62 63 na děvče, dívka (i tady zadavatelé testu mohli volit promyšleněji, pokud jim šlo jen Závěrem si troufnu s nadějí dodat: Těšíme se na moderní výkladové slovníky, o nespisovnou pádovou koncovku – pozn. J. S.). Sonda popřela názor deskriptivně které se rodí v době plné variantnosti a jinakosti – ten slovenský, který už dva díly uvažujících bohemistů typu V. Cvrčka, že spisovná čeština není jazykem, který si má, i ten český (střední), jehož podoba se začala připravovat. Nevadí, že nebudou příslušníci českého národa osvojují v přirozené komunikaci, ale že je jim vnuco- preskriptivněkodifikační, hlavně když budou existovat. vána až působením školy a formálním vzděláváním na její půdě. Jak tedy dál v jazykové situace prostoupenou pohyby v reálné normě, proměn- Poznámky livostí a variantností? Školení lingvisté mají umět „poodhrnout oponu“ a ústrojně 1 V. Schmiedtová v emotivně laděném příspěvku (1995, s. 85) striktně vychází ne ze značkového pojmenování u termínů, ale z původního popisného označení: „Čeština nám svým označením kodifi- propojit vědecký pohled na jazyk s tím, co sdělují široké veřejnosti coby nositelům kované podoby jazyka jako „jazyka spisovného“ hodně napovídá: ten „správný“ jazyk je jazyk psaný. jazyka. Mají poskytovat odpovědi týkající se kodifikace/standardizace8 a jejího Pro většinu z nás (obyvatel České země) je mateřštinou obecná čeština, někdy s menšími nebo většími dodržování se širším objasněním toho, jak se komunikační i jazykové normy pro- vlivy dialektu nebo zbytků dialektu. Maminky s námi mluví obecně česky, nespisovně. Tuto podobu měňují. Nelze odpovídat jen ano – ne, musíte – nesmíte, ale je nezbytné objasnit, jazyka máme pro mluvený projev zásadně zažitou, a proto ty časté rozpaky mnohých, mají-li mluvit jinak než obecně česky.“ co se vyskytuje častěji a co méně často, co je přiměřené, co je na postupu, kam 2 Jako jinojazyčný mluvčí Ch. E. Townsend v příspěvku Vztah cizince-češtináře k nespisovné češ- se ubírá vývoj. Zdaleka už není cílem dovést tazatele za každou cenu ke spisov- tině (1995, s. 338) popisuje své seznamování se s češtinou při půlročním studijním pobytu v Praze, nosti, nebo dokonce až ke knižnosti. Do jazykové praxe se stále častěji dostávají kde byl s celou rodinou. Narážel na to, že Češi v jeho okolí na něho nebrali ohled a že jim v mluvené jevy pomezní, aktualizované, odlišné, nové, nevyhraněné. Dochází k rozostřování komunikaci často vůbec nerozuměl. Shrnuje: „Cizinec-češtinář by mohl vyjmenovat celou řadu hovo- rových prvků z obecné češtiny, jejichž přijetí, uznání, ba i kodifikace by nejvíce pomohla cizincům.“ a prostupnosti hranic mezi komunikáty (spíše) spisovnými a (spíše) nespisovnými, Přeje si ve shodě s americkým lingvistou a racionalistou Bernardem Blochem, aby jazyk byl nikoli což je ovšem třeba veřejnosti trpělivě vysvětlovat v kontextu a zvykat tazatele předepsán, ale popsán: „A language should be described, not prescribed.“ na to, že „jazykověrozumové“ jistoty nemusí platit a ani neplatí nastálo. Tato mo- 3 Do citovaného Cvrčkova textu zde byla doplněna náležitá interpunkční čárka k oddělení vedlejší derní stanoviska najdeme i v Akademické gramatice spisovné češtiny od F. Štíchy věty jako má úzus od předcházející věty na vyšší mluvnické úrovni. a kolektivu z roku 2013. 4 N. Bermel vybral substantiva les, sýr, rybník, týl, dvorek, pokojík a průchod. 5 H. Gladkova zde používá označení standardní jazyk synonymně s označením spisovný jazyk. Kodifikace se vymezuje v nejnovější Akademické příručce českého jazyka 6 Srov. J. Svobodová a kol.: Fenomén spisovnosti v současné české jazykové situaci (2011); zjištěný z roku 2014 (dále APČJ)9 na s. 499 takto: „Kodifikací se rozumí zachycení sou- postoj většiny uživatelů češtiny ke spisovnému jazyku by v celku i v detailech přibližně odpovídal boru spisovných jazykových prostředků, tj. těch, které dané jazykové společenství školní známce 2: nehodnotí ji nekriticky obdivně, ale plně si uvědomují její význam, roli a potřebnost. považuje za ustálené, závazné a národně reprezentativní, ve slovnících a jazyko- 7 Věty v testu zněly: Von by si rači sed do toho novýho křesla.; Kerej ty seš?; Kamaráděj s holkama.; Co furt řveš? vých příručkách. Takové příručky se pak stávají společensky závazným předpisem 8 Tradiční termín kodifikace je vytěsňován z odborného užití, místo něho se ujímá termín standardi- podoby spisovného jazyka.“ Současně se autoři odvolávají na podrobnější komen- zace, v bohemistice v tom zatím není jednota; proto zde užíváme dvojtermín s lomítkem: kodifikace/ tář, který se blíže zabývá kodifikací i závazností jazykových příruček. Z něho vy- standardizace. plývá, že kodifikace má dvojí význam: jednak jde o písemné zachycení jazykové 9 APČJ vyšla v roce 2014 v nakladatelství Academia a je knižní podobou výkladové části Interne- tové jazykové příručky, která vznikala v letech 2004 až 2008, plně funguje od roku 2009 včetně při- normy v jazykových příručkách, jednak o činnost lingvistů, která k tomuto zachy- dané části slovníkové, získala velkou oblibu u české veřejnosti a byla oceněna i medailí Ministerstva cení směřuje (sběr a analýza dat pro tvorbu příruček). Vlastní kodifikační příručky školství, mládeže a tělovýchovy ČR za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech se zde dělí na preskriptivněkodifikační a deskriptivněkodifikační. Takové dělení stupních škol. znamená novum a potvrzuje, že úzké chápání kodifikace jako „přísného předpisu“ se přežilo. Poslední preskriptivní kodifikační příručkou zůstávají nyní Pravidla LITERATURA českého pravopisu (dále PČP), ale i jejich preskriptivněkodifikační povaha, daná BERMEL, Neil: Pilotní studie o vztahu mezi korpusovými daty a soudy o přijatelnosti dosavadní tradicí, platí pouze pro školu, protože PČP mají doložku Ministerstva konkurujících si tvarů. In: Integrace v jazycích – jazyky v integraci. Eds. M. Krč- školství, mládeže a tělovýchovy a jsou závaznou příručkou pro výuku českého mová a kol. Praha: NLN 2010. jazyka na základních školách. Jinde je jejich užití dobrovolné, takže mají charak- CVRČEK, Václav: Regulace jazyka a Koncept minimální intervence. Praha: NLN ter deskriptivněkodifikační, což souvisí s tím, že Česká republika nemá jazykový a Ústav Českého národního korpusu 2008. zákon. PČP si tedy ve vztahu k veřejnosti nekladou za cíl vést ji k dodržování toho, ČERMÁK, František – SGALL, Petr – VYBÍRAL, Petr: Od školské spisovnosti ke co je v nich obsaženo – pouze doporučují, ale nepředepisují. Možná je paradox, že standardní češtině: výzva k diskusi. In: Slovo a slovesnost, 2005, roč. 66, č. 2, s. 103 česká škola tedy nevzdělává pro život: aspoň pravopisná pravidla platí závazně jen – 115. v jejích zdech. DANEŠ, František: Jazyková terapie a verbální hygiena. In: Oratio et ratio. Sborník 64 65 k životnímu jubileu Jiřího Krause. Eds. S. Čmejrková – I. Svobodová. Praha: Ústav ZÁDRAPA, Lukáš: Koncept minimální intervence – biologizující jazykověda místo pro jazyk český AV ČR 2005, s. 87 – 98. jazykové politiky. In: Britské listy, 10. 2. 2009. Dostupné na: http://www.blisty.cz/ DOLNÍK, Juraj: Teória spisovného jazyka so zreteľom na spisovnú slovenčinu. Brati- art/45270.html slava: Veda 2010. GLADKOVA, Hana: Vzestup a krize symbolických funkcí slovanských standardních RÉSUMÉ jazyků. In: Slovenski književni jezik – aktualna vprašanja in zgodovinske izkušnje. An Interpretation of Otherness in the Czech Language Environment Ed. A. Vidović-Muha. Ljubljana: Univerza v Ljubljani 2003, s. 227 – 252. HYMES, Dell: Lingvistické teorie a promluvové funkce. Prel. F. Daneš. In: Slovo The paper deals with a current definition and interpretation of variability in the Czech language as an a slovesnost, 1970, roč. 31, č. 1, s. 7 – 32. act of speech otherness – it monitors how the aspects of variability are comprehended by institutional linguistics and how they are conceived by those who claim that assessment and classification of al- JAROŠOVÁ, Alexandra: Bohemizmy a kodifikačné „kyvadlo“. In: Jazykoveda v po- ternative means of language lead to unwanted prescriptivism and language engineering. The author hybe. Ed. A. Bohunická. Bratislava: Univerzita Komenského 2012, s. 255 – 263. reflects on the fact whether the possible solution may be to limit to more or less only description of KOŘENSKÝ, Jan: Jaké gramatiky češtiny dnes a zítra? In: Naše řeč, 2007, roč. 90, language the material obtained from a corpus of sources. She believes that the variability is necessary č. 4, s. 169 – 174. to be understood in a way that the existing corpus data are compared with other sources that can offer more varied range and multiple language documents (internet, various other databases and files), ONDREJOVIČ, Slavomír: Jazyk, veda o jazyku, societa. Bratislava: Veda 2008. so that the real language standard is captured as well as possible. PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana (eds.): Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia 2014. Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. (s dodatkem MŠMT). Praha: Academia 2005. SCHMIEDTOVÁ, Věra: Postavení spisovného českého jazyka v současném kultur- ním klimatu. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. Eds. J. Jančáková – M. Komárek. – O. Uličný. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1995, s. 84 – 88. Slovník súčasného slovenského jazyka. A – G. 1. vyd. Red. K. Buzássyová – A. Jaro- šová. Bratislava: Veda 2006. Slovník súčasného slovenského jazyka. H – L. 1. vyd. Red. K. Buzássyová – A. Jaro- šová. Bratislava: Veda 2011. SVOBODOVÁ, Jana: Čeština na rozcestí. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě 2014. SVOBODOVÁ, Jana a kol.: Fenomén spisovnosti v současné české jazykové situaci. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě 2011. ŠLOSAR, Dušan: Jaké hlavy, takový jazyk. Rozhovor o češtině a o životě vedli Jiří Trávníček a Jiří Voráč. Brno: Host 2008. ŠTÍCHA, František a kol.: Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia 2013. ŠTÍCHA, František – CHALUPOVÁ, Pavla: Je spisovná čeština umělým jazykem? Malá sonda do aktivních znalostí spisovné češtiny žáků 2. třídy ZŠ. In: Oratio et ratio. Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Eds. S. Čmejrková – I. Svobodo- vá. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR 2005, s. 325 – 330. TOWNSEND, Charles E.: Vztah cizince-češtináře k nespisovné češtině. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. Eds. J. Jančáková – M. Komárek – O. Uličný. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1995, s. 336 – 338.

66 67 Prestíž ako motivačný faktor pri preberaní matickej rôznorodosti týchto jednotiek v slovnej zásobe staršej slovenčiny. Opísaný stav je dôsledkom spoločenských a politických okolností v rôznych cudzích jednotiek a špecifiká nárečovej etapách historického vývoja a vzhľadom na rozsah nemeckých historických pre- adaptácie (na príklade historických vzatí v slovenskej lexike tu môžeme hovoriť o intenzívnom či nadmernom prebe- raní nemeckých prvkov v istých historických obdobiach. germanizmov) Intenzívne/nadmerné preberanie cudzích prvkov z nejakého jazyka predpokla- dá okrem dlhotrvajúcich a/alebo intenzívnych etnických a jazykových kontaktov Gabriela Múcsková (ktoré v prípade nemčiny siahajú až do obdobia príchodu Slovanov na naše územie (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) a v rôznych formách pretrvávajú až do prvej polovice 20. storočia) aj existenciu istej miery spoločenského bilingvizmu. Rozsiahly slovensko-nemecký spoločenský 1. Miesto germanizmov v skupine prevzatých jednotiek v slovnej zásobe bilingvizmus sa na našom území vyvinul v období nemeckých kolonizácií v 12. slovenčiny – 14. storočí, a to najmä v oblastiach najviac osídľovaných nemeckými „hostes“ (najmä Bratislava a okolie, Hauerland a Spiš; v menšej miere v ďalších diaspórach reberanie cudzích jednotiek do jazyka je jedným z dôležitých zdrojov rozví- a mestách – porov. Pöss, 2002, s. 17) a pretrval až do medzivojnového obdobia. Pjania a obohacovania slovnej zásoby a intenzita preberania jednotiek z kon- V historickom stratifikačnom kontexte navyše koexistovali obidva jazyky vo svo- krétneho cudzieho jazyka, najmä ak ide o spontánne a neregulované preberanie, jich nárečových a kultúrnych/spisovných formách, čiže v istom type diglosie spo- závisí od celého súboru mimojazykových faktorov, ktoré charakterizujú jazykový lu s ďalšími varietami a jazykmi tvoriacimi vtedajšiu jazykovú situáciu (porov. kontakt (stupeň etnických kontaktov, politický, hospodársky či kultúrny status et- Múcsková, 2000). ník v kontakte, ich vzájomné postoje, ako aj vyspelosť a status ich jazykov a pod.). V jazykovo-kontaktových dejinách slovenčiny má výnimočné postavenie nemec- Historický vývin spoločenského bilingvizmu v jazykovej situácii na území ký jazyk. V prácach, ktoré sa zaoberajú historickými jazykovými vplyvmi, resp. dnešného Slovenska ktoré konkrétne spracúvajú prevzatú slovnú zásobu nemeckého pôvodu, sa často konštatuje, že germanizmy tvoria najpočetnejšiu vrstvu prevzatej lexiky v his- od 12. do slovenské nárečia nemecké nárečia torickom vývine slovenčiny (Doruľa, 1977, s. 76; Krajčovič, 1988, s. 168; Ha- začiatku úradný jazyk miest bovštiak, 1988, s. 142) a bohatstvo historickej slovnej zásoby nemeckého pôvodu predspisovné kultúrne variety slovenčiny 19. stor. v niektorých regiónoch dokumentujú aj diachrónne zamerané slovníkové diela – Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch (Newerkla, 2011), Historický slovník slovenského ja- slovenské nárečia nemecké nárečia koniec 18. zyka (1991 – 2008 – ďalej HSSJ) a Slovník slovenských nárečí I a II (1994, 2006 kodifikovaná slovenčina (1787, 1843, spisovná nemčina – a začiatok – ďalej SSN). 1852) – prevažne ako literárny jazyk ako oficiálny úradný 19. stor. Analýza cudzích výpožičiek v slovnej zásobe staršej slovenskej lexiky zachy- vzdelancov jazyk od r. 1784 tených v HSSJ ukázala, že germanizmy tvoria druhú najväčšiu skupinu prevzatých slovenské nárečia nemecké nárečia slov v predspisovnom období (podľa Staršia slovenská lexika v medzijazykových 1. polovica spisovná slovenčina – ako oficiálny spisovná nemčina – ako vzťahoch, 2011, s. 17) po latinizmoch, avšak latinizmy sa nepresadili v takom ši- 20. stor. rokom spektre komunikačných sfér ako germanizmy, ktoré prenikli do všetkých úradný jazyk menšinový jazyk oblastí spoločenského i súkromného života. Nachádzame ich v oblasti remesel- ústup a postupný zánik nej a cechovej výroby, baníctva, priemyslu, domácej výroby, politiky, administra- slovenské nárečia historických nemeckých tívy, práva a súdnictva, mestskej správy, obchodu, armády, v okruhu vzdelávania po 2. svet. nárečí a vedy, cirkvi a náboženstva, ako aj vo sférach každodenného života – v lexike vojne spisovná nemčina – viažucej sa na bývanie, stravovanie, odievanie a na tradičnú kultúru, vrátane jed- spisovná slovenčina – ako oficiálny ako jazyk ustupujúcej notiek v oblasti frazeológie, propriálnej a expresívnej slovnej zásoby. Z hľadiska úradný jazyk ich uplatnenia v každodennej komunikácii boli germanizmy bezpochyby frekven- menšiny tovanejšie ako latinizmy, čo bolo zároveň výsledkom i prameňom spomínanej te-

68 69 2. Faktory intenzifikácie preberania 3. Špecifiká nárečovej adaptácie Okrem dlhodobého etnického kontaktu a spoločenského bilingvizmu vplýva- Tradičné regionálne nárečie nie je – na rozdiel od spisovného jazyka – vysta- li na intenzitu preberania nemeckých prvkov do slovenčiny aj ďalšie – sociálne, vené žiadnej regulácii ani vonkajšej vedomej reflexívnej systemizácii založenej pragmatické a kultúrne – faktory. Pre postavenie nemeckého etnika boli charakte- na lingvistických znalostiach konkrétneho jazykového systému (porov. Dolník, ristické: 2010, s. 43 – 50). Spontánny vývin je ďalej umocnený aj neprítomnosťou písanej podoby (v minulosti aj neovládaním písma ako takého), ktorá by spätne do po- -- príslušnosť prevažne k meštianskej sociálnej vrstve, vedomia nositeľov jazyka vnášala istú mieru regulácie a stability, a rozširovaním -- privilégiá a slobody udeľované uhorskými panovníkmi, a ustaľovaním prevzatej jednotky prostredníctvom ústneho podania. Pri reprodu- -- lepšie ekonomické postavenie, kovaní prevzatého slova v nebilingválnom prostredí tu absentuje aj znalosť cudzej -- hospodársky a politický vplyv, účasť na správe miest, formy a jej lexikálno-sémantických súvislostí (význam, slovotvorná motivácia, -- vysoká úroveň a prestíž nemeckých meštianskych škôl, sémantická derivácia a pod.) vo východiskovom jazyku. Preto tu najvýznamnejšiu -- vypracovaná a funkčná kultúrna varieta jazyka, ktorý sa – aj napriek tomu, že úlohu zohráva imitácia zvukovej formy a tzv. ľudová etymológia: „Takové slovo bol jazykom menšinového obyvateľstva – používal v úradnom styku a v ad- je v řeči cizorodým elementem, který se lidověetymologický instinkt snaží včle- ministratívno-právnej spisbe. nit do jazykového systému, asimilovat ho a připodobnit slovům domácím [...]. Naproti tomu väčšinové slovenské etnikum tvorilo najmä vidiecke a nižšie Svou roli hraje i fakt, že u cizích slov často není mluvčímu zcela jasný denotát, že a stredné mestské obyvateľstvo, ktoré sa zaoberalo prevažne poľnohospodárskou má často jen mlhavou představu o tom, co slovo znamená, což podporuje různé výrobou a malo nižšie spoločenské postavenie. Do začiatku 20. storočia mal slo- „vysvětlující“ asociace“ (Rejzek, 2009, s. 31). Proces adaptácie, ktorý prebieha venský jazyk v rámci jazykovej situácie v dôsledku germanizačných a neskôr mana základe analógie, je často ovplyvnený spontánnym používaním jazyka v ko- ďarizačných tlakov, ako aj absencie ustálenej a funkčnej spisovnej variety nižší munikácii. Pri cudzích neologizmoch sa v prirodzenom jazyku môže uplatniť via- status. cero možných analógií, možných modelov, takže významnú úlohu v adaptačnom Tieto okolnosti prispeli k tomu, že nemecké obyvateľstvo a kultúra, ktorú procese zohráva individuálny výber niektorého modelu a individuálny jazykový prinášalo, získali v spoločnosti, a teda aj v radoch nižších vrstiev, vysokú prestíž: cit. Preto nemôžeme očakávať, že podobné prvky alebo slovotvorné formanty rôz- „Karpatskí Nemci boli jedným z médií, prostredníctvom ktorého prúdila na Slo- nych nemeckých prevzatí budú adaptované „systémovo“ a tiež že tie isté prevzatia vensko západoeurópska kultúra, veda a technika“ (Pöss, 2002, s. 18). Nemecká adaptované v rôznych dialektoch budú formálnou podobou odrážať do istej miery kultúra mala vplyv na životný štýl vyšších a stredných vrstiev meštianstva, čo sa pravidelnú diferencovanosť nárečí, ktorú nachádzame v pôvodných jednotkách prejavovalo v preberaní, osvojovaní a napodobňovaní jednak postupov domácej a ktorá vyplýva z historických fonologických a gramatických zmien. Spontánne- a remeselnej výroby, ktoré boli novšie, efektívnejšie a viedli k rozvoju cechovej mu vývinu môže byť vystavená aj sémantická stránka jednotky, ktorej polysémic- a neskôr manufaktúrnej výroby, obchodu a k skvalitneniu života, ako aj v pre- ká štruktúra sa – najmä po determinologizácii a postupnom zastretí pôvodného beraní kultúrnych reálií, akými boli architektúra domácich a hospodárskych sta- denotátu – vytvára spontánnou sémantickou deriváciou. vieb, zariadenie domácností, odievanie, stravovanie, zvyky a tradície. To všetko Z geografického hľadiska je rozsah jednotlivých germanizmov na území sa odrazilo na zmenách v jazykovom správaní. V bilingválnom – najmä mestskom Slovenska rozmanitý. Mnohé boli prevzaté vo všetkých oblastiach slovenských – prostredí dochádzalo k spontánnemu zapájaniu nemeckých prvkov do bežných nárečí, niektoré len v časti územia, príp. v jednom regióne (podrobnejšie pozri slovenských komunikátov a prejavom prestíže bol aj fakt, že sa nepreberali len Habovštiak, 1988, s. 142 a n.). Mnohé celoúzemné prevzatia majú jednotnú podo- nové jednotky označujúce nové reálie, ale dochádzalo aj k nahrádzaniu domácich bu, no vyššie spomínané špecifiká môžu spôsobiť aj rôznu mieru diferencovanosti jednotiek nemeckými, čo malo často pragmatickú motiváciu – identifikovať sa a variantnosti (niekedy umocnenú aj pôvodnou nemeckou nárečovou variantnos- s prestížnou kultúrou. ťou), ktorá často nekorešponduje s pôvodnou historickou diferencovanosťou náre- Prestíž napokon zohrala významnú úlohu aj pri rozšírení týchto nových prv- čí, a preto sa takéto jednotky obchádzajú pri výskume historického vývinu jazyka kov a pri ich prenikaní do prejavov nižších vrstiev mestského obyvateľstva a do a opise historických zmien. Zároveň predstavujú tieto jednotky problém pri ich dedinského prostredia, to znamená do prostredia nebilingválneho, kde sa postupne lexikografickom spracovaní v celonárodnom nárečovom slovníku (SSN). adaptovali do konkrétneho regionálneho dialektu. V nasledujúcich častiach budeme spomínané špecifiká variantnosti celoúzem- ných prevzatí demonštrovať na niekoľkých konkrétnych príkladoch spracovaných

70 71 alebo práve sa spracúvajúcich v projekte SSN, v ktorých možno sledovať vyššie tenké kovové súčasti na predmetoch dennej potreby (voz, váhy, pluh, pec, dvere, spomínané špecifické javy ľudovej nárečovej adaptácie. odev, obuv...)‘ až po význam ‚látková spevňujúca stuha na spodnom okraji sukne‘ (doložený v prípade stredoslovenských a západoslovenských foriem pľech, 3.1 Blëh = ‚tenký kovový plát, plech‘ plech, ako aj v českých kyjovských a rosických nárečiach – porov. Machek,1997, s. 457), ktorý nie je v etymologických prameňoch jednotne interpretovaný. V. Ma- Nemecké slovo blëh bolo prevzaté na celom území slovenských nárečí a vyz chek (op. cit.) predpokladá pôvod slova plech s významami ‚lemovanie na sukni‘, načuje sa značnou regionálnou hláskovou i gramatickou variantnosťou: na území ‚podšívka na spodku sukne‘ alebo ‚kožuch‘ v nemeckom Belege, ako však uvádza západoslovenských nárečí a v časti stredoslovenských nárečí sa prevzatie adap- S. M. Newerkla (2011, s. 203), už strhn. blëh malo tento význam, a preto môže ísť tovalo so zmenou b > p na začiatku slova, v niektorých stredoslovenských a vo o spoločný zdroj. východoslovenských nárečiach s prehláskou e > ä ( > a) (porov. Newerkla, 2011, s. 49). V koreni slova sú doložené ešte ďalšie, menej rozšírené varianty -í-, -é-, 3.2 Rain(Þ) – dem. raindl/rein – dem. reinel/reindl = ‚nízka nádoba -ia- , -ie-. Niektoré nárečové podoby korešpondujú s domácou nárečovou diferen- covanosťou v slabikách -ľa- a -ľe- v dialektoch s palatálnym ľ v ich konsonan- na varenie, rajnica‘ tickom systéme; forma bľaha odráža neprítomnosť spoluhlásky ch v niektorých Značná nárečová diferencovanosť koreňa vo výrazoch rajňica, rajnica, raj- spišských nárečiach: ňic, rajnic, rajník, raňica, räňica, ra̋ nic, ra̋ nica, rahňica, rahaňica, randel, lander, rondeľ, rendel, rändel, randlík, rendľik, landrik, rajndlica, randlica, ralica, ran- glica, randrica, landrica (nárečová kartotéka JÚĽŠ SAV),

Nárečová variantnosť tohto prevzatia je doložená už v historických dokumentoch: plech 1597, 1737, plach 1606, blach 1610, 1758, blacha 1666, blech 1695 (podľa HSSJ, 1994, s. 545) a v dokladoch z nárečovej kartotéky Jazykovedného doložená aj v historických dokumentoch rainica 1679, rajndlik 1683, reynica 1684, ústavu Ľ. Štúra SAV: pľech, plecha, plícha, pliach, plach, pľach, pľiecha, ploch, ragnica 17. st., ranicza 1721, ragnycz 18. st., randlik 1730, randlík 1795 (porov. HSSJ, bľach, blach, blech, bľacha, blacha, bľaha, ktorú zachytáva aj Slovník sloven- 2000, s. 17, 21, 22), pochádza z diferencovaných foriem v nemeckých regionál- ských nárečí v heslách „bľach i bľacha“ (SSN I, 1994, s. 124), „plech i plecha“ nych varietách i v historických podobách, ktoré boli základom prevzatia – bavor. (SSN II, 2006, s. 825 – 826). O produktívnosti prevzatia svedčí aj polysémia, ktorá rainÞ, južnonem. rak. Rein, nhn. Rain, sthn. rīna (porov. Newerkla, 2011, s. 329; sčasti vychádza už z polysémie strhn. blëh – pôvodné bleh znamenalo ‚niečo, čo Machek, s. 1997, s. 512; Brückner, 1985, s. 472), prípadne z foriem sprostredku- sa leskne‘ a súvisí so strhn. blicken (porov. Rejzek, 2001, s. 474; Brückner, 1985, júceho jazyka (čes. rendlík, poľ. nárečové rondel – porov. Machek, 1997, s. 512; s. 28). Od významu ‚kovový materiál v tvare tenkého plátu‘ sú ďalej odvodené Brückner, 1985, s. 472) – a z ich deminutívnych foriem raindl, reinel, reindl. Ďal- významy ako: ‚plytká nádoba na pečenie‘, ‚pekáč‘, ‚platňa na sporáku‘, ‚rôzne ším zdrojom diferenciácie bola slovotvorná adaptácia, keď sa nemecký deminu-

72 73 tívny formant -(e)l zachoval (-el, s obmenou -er), alebo sa nahradil slovenskou deminutívnou príponou (-ík, -ik), prípadne bol nahradený derivačnými príponami s významom ‚nástroj, prostriedok‘ (-ica, -ic), kde dochádza následne aj ku gramatickej diferenciácii podľa kategórie rodu. V slovenských nárečiach existujú ďalšie tautonymá pomenúvajúce danú re- áliu, ktoré však už majú odlišný (nemecký, francúzsky alebo maďarský) pôvod: panvica, kastról, šerpeň, palacinkár atď.

V ďalších príkladoch pôjde o prevzatia z pôvodných nemeckých kompo- zít, ktoré sa – po prieniku do nebilingválneho prostredia a po adaptačných zme- nách – vyznačujú vysokou mierou variantnosti foriem a slovotvornej štruktúry v slovenských nárečiach. V procese adaptácie a rozšírenia prevzatia (často spolu so samotnou reáliou) sa spravidla druhý člen kompozita 1) stáva súčasťou kore- ňa, takže slovo stráca charakter kompozita, čo v nebilingválnom prostredí súvisí s absenciou výrazovej priezračnosti zloženého slova; 2) identifikuje sa s niektorou z domácich derivačných morfém; 3) identifikuje sa s niektorou z tvarotvorných O rozšírení a ustálenosti tohto názvu v slovenských nárečiach svedčí aj bo- koncoviek nom. sg. s príslušnou hláskovou podobou zodpovedajúcou danému dia- hatá slovotvorná paradigma, v ktorej sú kompozitá prevzaté z nemčiny: piglbret lektu, čím sa gramaticky zaraďuje do systému prijímajúceho nárečia. Všetky tieto – ‚doska na žehlenie‘ (< bügel + brett), piglfecňa, pigltuch – ‚látka, cez ktorú procesy súvisia s fonetickým zjednodušením pôvodnej formy, ktoré je v procesoch sa žehlia jemné tkaniny‘ (< bügeln + fetzen/tuch), piglpárňa – ‚látkové vrecúško spontánnej reprodukcie ústnym podaním značne variantné. Variantnosť môžeme na podloženie pri žehlení‘ (môže ísť o spojenie < bügeln + bahre s významom často sledovať aj vo vývine významovej polysémickej štruktúry takejto jednotky. ‚niečo, čo slúži na nosenie‘, prenesene i ‚na podloženie‘; avšak zatiaľ neovere- né1), piglmašina – ‚stroj na vyrovnávanie kože‘(< bügel + maschine) atď., a tvary s pôvodným nemeckým koreňom a domácimi derivačnými jednotkami: pigľ-ovať, 3.3 Bügeleisen = ‚nástroj na žehlenie, žehlička‘ pigľ-ovací (-á mašina, deska, handra...), pigl-erka – ‚žena, ktorá si žehlením zará- Dokladom spomínaných procesov je nárečové pomenovanie nástroja ba‘, pigľoš, pigľoša – ‚skladaná sukňa, na ktorej sa zažehľujú záhyby‘. na žehlenie. Jeho pôvodným východiskom je nemecké kompozitum Bügeleisen (bügeln – ‚žehliť’ + eisen – ‚železo’). Príklady z historických dokumentov pigľaj- 3.4 Brustfleck – ‚krátka dekoratívna vesta bez rukávov, brusliak‘ zeň, pigľajzel 18. st. (HSSJ, 1994, s. 521) a nárečí piglajz, pigľäjz, pigľäis, bigľäjz, bigľäis, biglajsc, pigľajsk, bigľajz, biglajz, boglajz, pigľajzňa, pigľajzeň, pigľaj- Fonologický a slovotvorný vývin prevzatia Brustfleck (< Brust – ‚prsia‘ + seň, pigľajňa, pigluvacá mašina (ASJ IV, 1984; SSN II, 2006, s. 788, 789) ukazujú fleck – v tomto kompozite vo význame ‚kus látky, odevu‘) dokumentuje proces na redukciu komponentu eisen > ajs a v niektorých podobách na jeho reanalýzu identifikácie druhého komponentu fleck s domácimi derivačnými morfémami -ak, na pigľajz + sufix -eň, -ňa, ktorý zaraďuje slovo do rozličných deklinácií. Okrem -iak, -ek, -ík a následnú petrifikáciu výrazu, pri ktorej dochádza k strate povedo- slovotvornej variantnosti zaznamenávame aj istú mieru hláskovej variantnosti. mia jeho komponentovej štruktúry a k chápaniu jednotky ako jednoduchej lexé- Uvedené varianty sú rozšírené a prevládajú na celom území slovenských ná- my. Z historických dokladov brusflek 1739 a prustfleck 18. st. je zrejmé, že tu ešte rečí, zatiaľ čo ich súčasný spisovný ekvivalent žehlička (prevzatý pravdepodobne pretrváva povedomie o zloženej štruktúre slova, zatiaľ čo ďalšie doklady z 18. z češtiny, kde slovo vzniklo podľa hornolužického žehlić a je odvodené zo základu storočia pruslak, pruslek, pruclek (HSSJ, 1995, s. 553) a nárečové doklady prucel, *žeg-ťi – porov. Machek, 1997, s. 724; Rejzek, 2001, s. 747) je v nárečiach zazna- pruclak, prucľak, pruclek, pruclík, pruclik, prunclík, pruncľík, prusľiak, pruslak, menaný len ojedinele. prusľak, pruslek, prusľek, pruslík, prpusľík, prušľek, prucľak, prušlek, bruslek, bruclík, brušľik, brusla̋ k, brusľiak, brusľek, bruśľak, bruśľik odrážajú fonologickú redukciu (-st- > -c- a vypadnutie f) a slovotvornú adaptáciu.

74 75 9. vyšliapaná úzka cestička, priechod, 10. križovatka ciest. rajčuľka – voľný priestor pred úľom rajčúľňa i rajčúrňa – ohradená plocha pri chlieve pre ošípané V najrozšírenejšom význame doloženom v nárečiach – ‚ohradená plocha pri maštaliach al. chlievoch‘ a v jeho ďalších odvodeninách (význ. 4, 5) sa ge- neralizuje komponent ‚určené pre kone a iné domáce, najmä hospodárske zvie- ratá‘ a vo významoch 6 – 10 sa v sémantickej derivácii aktualizuje komponent ‚miesto, priestor‘, ktorý je vyšliapaný častým chodením. Takýto vývoj odráža fakt, že pri prenikaní jednotky cez jazyk nižších mestských vrstiev do dedinského prostredia nešlo o prienik samotnej reálie, ale o pomenovanie nových reálií, ktoré majú s pôvodným významom nejaké spoločné komponenty.

4. Interpretačné perspektívy Príčinu fonologickej redukcie a veľkej miery hláskovej variantnosti v sloven- ských nárečiach možno vidieť v kultúrnych a spoločenských okolnostiach – tento 4.1 Značná variantnosť a nepravidelnosť formálnych prvkov v prevzatých typ odevu prenikol do dedinského odevu z mestského – bilingválneho – prostredia slovách je dôvodom, prečo sa tieto jednotky obchádzajú pri výskume historického osemnásteho storočia (porov. Encyklopédia ľudovej kultúry Slovenska I., 1995, vývinu jazyka. Aj z hľadiska historickej lingvistiky sa chápu ako cudzorodý pr- s. 221; II., 1995, s. 298). vok, ktorý by mohol narušiť verný obraz vývinu a „čistoty“ nárečového systému. V procese asimilácie – čiže postupného zastierania cudzosti – sú to však práve cudzie jednotky, ktoré posilňujú funkčnosť produktívnych systémových – najmä 3.5 Reitschule – ‚jazdecká škola‘ gramatických a slovotvorných – jednotiek, ako aj vnútornú sémantickú a inter- V prípade tohto prevzatia sa ľudová adaptácia neodráža na bohatej variantnos- pretačnú produktívnosť prijímajúceho jazyka. Nie sú preto len obohatením, roz- ti formy udomácneného prevzatia – so zastretím významovej štruktúry kompozita šírením slovnej zásoby jazyka, ale prispievajú aj k posilneniu jeho produktívnych tu dochádza len k fonologickej redukcii tš > č a tvarotvornej adaptácii, na základe gramatických a slovotvorných prvkov. ktorej sa jednotka zaraďuje gramaticky k feminínam (analogicky k ekvivalentom 4.2 O aktívnej slovnej zásobe súčasného jazyka by sme už ťažko mohli tvr- schule : škola) –, ale prejavuje sa na ďalšom vývine jeho polysémickej štruktúry, diť, že germanizmy tvoria najpočetnejšiu a v komunikácii najfrekventovanejšiu ktorú na nárečovom materiáli zachytáva SSN v heslách rajčuľa i rajčura a rajčúľ- skupinu cudzích prevzatí v slovenčine, pretože väčšina historických germaniz- ňa i rajčúrňa (zv. III, rkp.): mov zanikla v procese historizácie a niektoré germanizmy boli oslabením vplyvu (a prestíže) nemeckého etnika a nemčiny nahradené domácimi ekvivalentmi. Tie rajčuľa i rajčura2: slová, ktoré sa udržali v súčasnom jazyku, sú natoľko adaptované, že ich cudzí 1. priestor určený na výcvik jazdcov i koní, jazdiareň, pôvod si bežný používateľ neuvedomuje. V tejto súvislosti sa veľmi často prí- 2. ohradené miesto pre (obyč. mladé) kone, klad historického „nadmerného preberania“ z nemčiny využíva ako argument proti 3. ohradená plocha pri maštaliach al. chlievoch, prípadne samostatne na dvo- tvrdeniam o ohrození slovenčiny anglicizmami v súčasnom období. Medzi his- roch a pasienkoch, kde sa môžu voľne pohybovať domáce zvieratá (dobytok torickou skúsenosťou s kontaktom s nemeckým jazykom a súčasne prežívaným i hydina), výbeh, kontaktom s angličtinou je možné nájsť viacero spoločných javov, a to aj takých, 4. stavba, prístrešie na ustajnenie hovädzieho dobytka na pasienku, ktoré súvisia s prestížou, a preto sa na túto historickú skúsenosť často poukazuje 5. ohradené miesto na jarmoku určené na predávanie a kupovanie dobytka, a niekedy sa z nej vyvodzujú aj možné prognózy o schopnosti jazyka zvládnuť 6. dedinské námestie, priestranstvo pred kostolom, intenzívny cudzojazyčný vplyv. 7. vyšliapaný kruh (od konského záprahu) okolo gepľa, Perspektívu v interpretácii usúvzťažňovania historických a súčasných javov 8. posad v podobe kruhu zo snopov, ktoré šliapal dobytok pri mlátení, môžeme však vidieť aj v opačnom nasmerovaní – zo skúsenosti s jazykovou dyna-

76 77 mikou a zmenami, ktoré prežívame, môžeme aspoň čiastočne odkrývať v historic- LITERATÚRA kom vývine jazyka to, čo aj po najdetailnejších opisoch a rekonštrukciách ostáva BRÜCKNER, Alexander: Słownik etymologiczny języka polskiego. Warszawa: Wie- neznáme, a to reálne fungovanie historických podôb jazyka v bežnej komunikácii, dza Powszechna 1985. čiže jazykové správanie komunikantov – ako mohlo vyzerať spontánne či prag- DOLNÍK, Juraj: Teória spisovného jazyka so zreteľom na spisovnú slovenčinu. Brati- matické zapájanie cudzích slov do prejavov, kedy dochádzalo k prepínaniu kódov, slava: Veda 2010. interferencii, ako sa vyrovnávala variantnosť počas procesu asimilácie atď. DORUĽA, Ján: Slováci v dejinách jazykových vzťahov. Bratislava: Veda 1977. Samozrejme, neplatí to len o medzijazykovej interferencii a preberaní cu- Encyklopédia ľudovej kultúry Slovenska I – II. Red. J. Botík – P. Slavkovský. Brati- dzích slov. Zo súčasne prežívanej dynamiky jazyka v komunikácii sa môžeme slava: Veda 1995. inšpirovať aj pri skúmaní iných historických zmien v jazyku a najmä ich priebehu, HABOVŠTIAK, Anton: Slová nemeckého pôvodu v slovenských nárečiach. In: Stu- pravdaže, bez preceňovania paralel a podobností. dia Academica Slovaca 17. Red. J. Mistrík. Bratislava: Alfa 1988, s. 141 – 156. HABOVŠTIAK, Anton: Jazykový zemepis a germanizmy v slovenských nárečiach. Poznámky In: Človek a jeho jazyk 1. Jazyk ako fenomén kultúry. Ed. K. Buzássyová. Bratisla- 1 Za upozornenie na toto možné, aj keď zatiaľ neoverené, východisko ďakujem PhDr. Ľ. Králikovi, CSc. va: Veda 2000, s. 458 – 464. 2 Jednotlivé významy tu uvádzame bez geografických kvalifikátorov. KOPECKÁ, Martina a kol.: Staršia slovenská lexika v medzijazykových vzťahoch. Bratislava: Veda 2011. KRAJČOVIČ, Rudolf: Vývin slovenského jazyka a dialektológia. Bratislava: SPN SKRATKY 1988. bavor. – bavorské MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Foto-reprint 3. vyd. – 1971. čes. – české Praha: NLN 1997. hn. – hornonemecké MÚCSKOVÁ, Gabriela: Mesto Gelnica a jeho jazyk. (Poznámka k bilingválnej južnonem. – južnonemecké diglosnej jazykovej situácii starého baníckeho mesta). In: Sociolinguistica Slovaca nhn. – nové hornonemecké 5. Mesto a jeho jazyk. Ed. S. Ondrejovič. Bratislava: Veda 2000, s 184 – 193. poľ. – poľské NEWERKLA, Stefan Michael: Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch: rak. – rakúske Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: histo- sthn. – staré hornonemecké rische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen. 2. doplnené a aktu- strhn. – stredné hornonemecké alizované vyd. Frankfurt am Main: Peter Lang 2011. PÖSS, Ondrej: Karpatskí Nemci. In: História: Revue o dejinách spoločnosti, 2002, PRAMENE roč. 2, č. 6, s. 17 – 19. Archív nárečového oddelenia Jazykovedného ústavu Ľudovíta štúra SAV. REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda 2004. ASJ – Atlas slovenského jazyka, zv. IV. Lexika. Red. A. Habovštiak. Bratislava: Veda REJZEK, Jiří: Lidová etymologie v češtine. Praha: Karolinum 2009. 1984. TÓTH, Sándor János: Z funkčno-pragmatických aspektov kontaktovej a areálovej ling HSSJ – Historický slovník slovenského jazyka zv. I. – VII. Red. M. Majtán. Bratislava: vistiky. Ružomberok: Verbum 2013. Veda 1991 – 2008. SSN – Slovník slovenských nárečí, zv. I., II. Red. I. Ripka. Bratislava: Veda 1994, Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu APVV-0689-12 Slovenčina v kontexte 2006. viacjazyčných spoločenstiev na Slovensku a projektu VEGA 2/0105/14 (2014 – 2017) Slovník slovenských nárečí.

78 79 RÉSUMÉ Specifika různojazyčné lexikální synonymie Prestige As a Motivating Factor in Lexical Borrowings and Specificities of Dialect Adaptation (on the Example of Historical Germanisms in Slovak Dialects) Diana Svobodová (Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě) The paper is focused on historical processes of German borrowings into the lexicon of traditional Slo- vak dialects and the adaptation of these words to the structural (linguistic) and cultural (social) norms. Germanisms represent the largest group of borrowings in traditional regional dialect lexicon due to nternacionalizace lexika hrála ve vývoji českého lexika po celou dobu jeho vý- many communication and pragmatic factors – in addition to need there was also prestige and long and intensive contact and a high degree of bilingualism in the population. The adaptation processes in di- Ivoje velmi významnou roli. V posledním čtvrtstoletí zaznamenáváme její ne- alects have several specificities. To some extent these items followed the phonological and grammati- bývalý rozsah související s celkovým rozvojem společnosti a změnami, které v ní cal norms of the dialect but in many cases the substitution or accommodation of borrowed words was probíhají. Nově přejímané lexémy poutají pozornost nejen lingvistů, ale i běžných not uniform and today the forms of formerly borrowed words do not correspond with the results of uživatelů jazyka po stránce jak sémantické, tak i jazykově formální, neboť je s je- original historical changes in the development of a particular dialect. These irregularities could reveal the functioning of other factors (different from the intra-linguistic ones) in adaptation processes as jich existencí v systému jazyka spojeno uplatňování adaptačních mechanismů, well as generally in processes of language change – e. g. motivation of the individual innovations and jež jsou korigovány jen do určité míry a vycházejí víceméně z jazykového úzu. their social and spatial diffusion, individual and spontaneous systematization of speakers, historical Zdaleka ne u všech lexikálních jednotek, které takřka denně přibývají do české cultural conditions and other extra-linguistic factors. Historical experience with the Slovak-German slovní zásoby, můžeme hodnotit jejich postavení v jazykovém systému, neboť se language contact is often used in discussions about today’s intensive borrowing from English but also present experience with the dynamics of language might help to understand better the course of většinou nacházejí ve fázi interference a aktuálně probíhající adaptace a jen obtíž- historical language changes. ně lze predikovat jejich budoucí existenci a míru integrace. Zaměříme-li se však na přejímky starší, tj. převzaté v první polovině 20. sto- letí a dříve, můžeme si mimo jiné povšimnout specifického jevu koexistence synonym, tedy slov s významem téměř shodným nebo velmi podobným, z nichž jedno je přejaté a další je nebo jsou domácího původu. Tento fenomén je skutečně poměrně častý, a to nehledě na obecně přijímané přesvědčení, že cizí slovo je pře- jímáno jen tehdy, pokud naplňuje onomaziologické potřeby jazyka, resp. pokud neexistuje vhodný výraz domácí. Takto formulovaný přístup vychází z jazykové- ho purismu, snažícího se o ideální model „čistého“ jazyka eliminováním prvků, které tomuto modelu neodpovídají, a ve vyhraněné podobě má své opodstatnění jen v situacích ohrožení jazyka, neboť v přehnané míře škodí, resp. ochuzuje slov- ník. Nicméně v již zmíněných procesech hraje velmi důležitou roli kompatibilita cizorodých prvků s potřebou zachování identity cílového jazyka a optimální míra přejímání, neboť jazykový systém neakceptuje vnější zásahy, které by byly v rozporu s jeho vnitřními potřebami. Pokud jde o významovou shodu či podobnost těchto dvojic, případně skupin slov, vycházíme u polysémních přejímek z jejich hlavního, základního lexikálního významu užívaného v českém jazyce, ovšem zkoumáme i to, zda se jedná o synonymii na úrovni celého lexému, nebo jen daného konkrétního významu a také jakou roli hraje užití těchto lexémů v kontextu. Při vymezování jejich vnitrojazy- kové lexikální synonymie s domácími lexémy posuzujeme ve shodě s obvyklými lingvistickými přístupy tři základní faktory: 1. shodu ve významu (intenzi), a to ve složce pojmové (denotační, kognitivní) i nepojmové (konotační, pragmatické, kam bývají řazeny příznakové rysy ex- presivní, volní, postojové, hodnotící, intenzifikační a asociativní), 2. shodu v distribuci, tj. typech textů, v nichž se synonyma jako vzájemně za- 80 81 měnitelná mohou vyskytovat a kde hrají roli stylové rysy v širokém smyslu namu v důsledku své odlišnosti od lexikálních prostředků ostatních a navazuje (formálnost, odbornost, spisovnost, regionálnost, frekvence, diachronní cha- na jazykové zvyklosti uživatelů daného jazyka, neboť faktory ovlivňující procesy, rakteristika apod.), jimiž užívání cizojazyčných přejímek prochází, mohou souviset s lidskou percepcí 3. shodu v rozsahu významů (extenzi, třídě pokrývaných denotátů), jež se podílí a být tedy kulturně podmíněné, ale mohou vyplývat i ze struktury daného jazyka na kolokabilitě, tzn. kombinovatelnosti zkoumaných lexémů s jinými výrazy. nebo otevřenosti cizím vlivům. Uvažujeme samozřejmě také o oblasti gramaticko-lexikální, resp. o mluvnic- U synonymie lexémů domácích a přejatých hraje významnou roli faktor pří- kých rysech synonym a u všech předpokládáme slovnědruhovou shodu. znakovosti: výrazy nabývají různé funkčně stylové a pragmatické hodnoty, sy- Na základě uvedených parametrů se obecně vymezují různé stupně synony- nonymie pak umožňuje přesnost, přiléhavost vyjádření dle kontextu a příslušné mie: první je úplná neboli absolutní synonymie, jejíž existenci někteří autoři po- stylové oblasti. Příznakovost jednotlivých členů synonymických řad se v rámci pírají jako neekonomickou a různě ji definují, např. podle J. Lyonse (1995, s. 61) daných opozic odvíjí od toho, jak na ně nahlížíme a který člen považujeme za zá- absolutní synonymie mezi výrazy musí splňovat tři na sobě nezávislé podmínky: kladní, resp. který se od základního liší nějakým atributem – slova cizího původu identitu ve všech jejich významech, identitu ve všech dimenzích každého z vý- jsou například neutrální součástí odborných názvosloví, protože nejsou zatížena znamů a identitu ve všech kontextech. Pokud některá z těchto podmínek není vedlejšími významy nebo stylistickými a citovými příznaky jako synonymní slova splněna, jedná se o nižší stupeň synonymie, neúplnou neboli částečnou synonymii domácí (často polysémantická a frekventovanější v různých komunikačních a sty- (referenční), kdy se překrývají nocionální (racionální) složky významu, avšak lových sférách), ale v běžném užívání naopak stylovou příznakovost získávají. v konotacích, tj. pragmatických rysech významu (jakými jsou např. expresivita Jejich konotace však nemusí spočívat pouze v jejich cizojazyčném původu, nebo evaluativnost), jsou rozdíly, stejně jako v distribuční složce významu. Tato terminologickém charakteru nebo nižší frekvenci. Může se jednat i o ikonicitu, částečná synonyma nelze zaměňovat vždy v jakémkoli kontextu a situaci, liší se expresivitu či jiné asociace, které jsou s nimi spojeny. Podle J. Filipce (1961, s. 89) obvykle z hlediska frekvenčního, stylového, dobového, intenzifikačního nebo je expresivita, tj. souhrn všech neintelektuálních prostředků, činitelem prvotně vý- emocionálního. znamovým a teprve druhotně stylovým a tvoří specifickou kvalitu na jiné úrovni Další stupeň tvoří tzv. přibližná synonymie tvořená výrazy částečně rozdílný- než významová složka pojmová. Takto se například adjektivum absurdní jeví jako mi (neidentickými) v denotační složce, zatímco jejich distribuce může být podob- významově silnější a sugestivnější než jeho domácí ekvivalent nesmyslný, exploze ná. Mezi nimi bývají rozlišována ještě tzv. nepravá synonyma, tj. slova významem jako větší a ničivější než výbuch, sloveso devastovat vykazuje výraznější expresi- více či méně podobná, mezi nimiž však může být vztah významové nadřazenosti vitu a naznačuje katastrofálnější následky než ničit, agresor je nebezpečnější, hro- a podřazenosti a jejichž případná záměna může přinášet nové prvky a modifikovat zivější než útočník a komfort poskytuje zdánlivě větší luxus než pohodlí. Podobně lexikální význam. se ovšem i neexpresivní označení lukrativní jeví být silnější než výnosný nebo vý- Synonyma můžeme posuzovat jednak v konkrétním užití (v textech, resp. hodný, adjektivum unikátní naznačuje větší výjimečnost než jedinečný a banální v promluvách), jednak v celku slovní zásoby z hlediska stylistiky a lexikologie naopak vyšší míru bezvýznamnosti, všednosti než obyčejný apod. Nicméně proto- ve vztahu k dílčím systémům pojmenovacích jednotek, chápeme-li je jako systé- že domácí členy nemusejí být samy o sobě výrazy neutrálními a prostými, jakékoli mové jednotky v systémových vztazích. V rámci našich výzkumů u každé dvojice konotace a zmíněná vlastnost je v nich (i když v menší míře) přítomna také, lze či skupiny synonym sledujeme jejich základní lexikální význam, relevantní ex- mluvit o jistém typu graduální opozice, podle aktuální situace v daném jazyce tralingvistické informace, způsoby užití, vedlejší významy, etymologii, strukturu, a vyhodnocení jejich synonymie jako dvoučlenné nebo vícečlenné. historii, deriváty, výslovnost, mluvnické informace, frekvenci a nejvýznamnější Některé z uvedených dvojic či skupin slov by ovšem z jiného úhlu pohledu kolokace. mohly naplňovat podmínku úplné synonymie, neboť se v základním významu jed- Základním aspektem posuzování náležitosti existence námi sledovaných ná například o odborné názvy – a u terminologických pojmenování se předpoklá- synonym je především jejich funkčnost a účelnost, spočívající v potenciálu vý- dá shodný denotativní význam a možnost zaměnitelnosti bez ohledu na kontext. razových variací. Jsme si vědomi toho, že se hodnocení funkčnosti může lišit Takto se například výrazy exploze (latinského původu, z předpony ex- a základu po stránce sociální, protože sémantická a pragmatická interpretace může být u růz- slovesa plodere „tlouci“) a výbuch užívají oba jako odborné názvy zejména v tech- ných uživatelů odlišná, může být jiná u odborníků a laiků a lišit se také z hlediska nických oborech, v chemii a ve fyzice a také ve fonetice („závěrečná fáze artikula- komunikačního či motivačního na základě jejich zkušenosti, na níž je založena ce okluziv“), oba také mají stejný obecný vedlejší význam „prudký vzestup nebo jejich schopnost porozumění danému výrazu v celém jeho významovém spektru. náhlý vznik něčeho“, ovšem v kolokabilitě se zde liší, např. populační exploze, Vycházíme z toho, že každý lexikální prostředek je nositelem specifického výz- informační exploze, (tele)komunikační exploze, exploze cen, exploze slev (někte- 82 83 ré z nich s atraktivizační funkcí) se užívají jen s přejímkou. Kolokace vztahující mi lexikálními prostředky je plněna sdělovací potřeba, nebo také sémaziologicky, se k psychickým stavům, jako např. exploze citů a výbuch vzteku jsou obdobné, tj. zjišťovat, jakou sdělovací potřebu mohou lexikální prostředky plnit. Zde je pak ovšem jen s domácím výrazem se pojí expresivní význam „průšvih, propadák“. možno uplatnit poznatky z oblasti tvůrčího využívání jazyka, kde je jazyk zák- Poměr procentuální četnosti výskytu v korpusu SYN je 28 : 72 a je to dáno také ladním materiálem sloužícím k proměnám a variacím, v němž může hrát roli také tím, že výraz exploze je v současné češtině chápán jako odborný název a zejmé- vědomé nebo intuitivní experimentování. na prefix ex- zvýrazňuje jeho stylovou příznakovost ve smyslu „cizosti“. Naopak I když vycházíme ze strukturalistického pojetí arbitrárnosti znaků, je otázkou, domácí slovo výbuch je užíváno ve všech významech častěji. Přestože se také zda u některých přejímek není možno uvažovat o relativní zvukové motivovanosti, jedná o odborný název, je jeho terminologická platnost vnímána méně výrazně která by mohla být uživateli pociťována a přispívat k ikonicitě, kdy slovo může a interjekční původ může lépe vystihovat expresivní složky významu tohoto lexé- mít specifickou konotaci, pokud je rozpoznatelně jiné od všech dalších slov v jamu. zyce. Důležité je zde hledání faktorů podmiňujících jejich recepci a adaptaci, jež Podobně například při srovnání frekvence synonymních adjektiv terapeutický jsou přítomny v samotné formě převzatých slov (zvukové a grafické). Vycházíme (ze středolatinského therapia a to z řeckého therapeia „ošetřování, služba, péče“) z hypotézy, že forma slova není pro jeho fungování v jazyce neutrální – cizí forma a léčebný je zjevné, že slovo domácího původu je užíváno častěji, jeho výskyt je vyvolává jiné asociace než forma domácí. téměř čtyřnásobný (SYN 21 : 79). Důvodem je zřetelná vazba přejímky k medi- Psychologické studie (Song – Schwartz, 2009, s. 137) ukázaly, že slova, která cínskému názvosloví (ať už je vztahováno k základovému slovu terapie nebo te- mají strukturu typickou pro daný jazyk, jsou přijímána a vnímána jinak než slova, rapeut) chápanému tradičně; léčba a adjektivum léčebný v sobě mohou zahrnovat která stavbou prozrazují svůj cizí původ (lze to vyjádřit tak, že designáty cizích jak užití lékařské (a zde jsou kolokace obou adjektiv podobné, např. terapeutický/ slov jsou přijímány např. jako obtížné a spojené s větším rizikem). Takto se může- léčebný účinek, viz i koordinační spojení diagnostický a terapeutický/léčebný, teme zamýšlet nad recepcí přejímek v porovnání s domácími slovy a zjišťovat, zda rapeutický/léčebný a rehabilitační), tak i léčitelské, resp. neprofesní. Svou roli zde právě hláskové složení ovlivňuje specifika jejich integrace. Například ve zmíněné může sehrávat i hlásková skladba cizojazyčného výrazu, v textech starších a od- dvojici absurdní – nesmyslný (poměr SYN 52 : 48) je první člen (z lat. absurdus borných lékařských pak samozřejmě i původní latinský pravopis th-. „nesmyslný“, původně vlastně „neharmonický, sluchu nepříjemný“, z ab- a surdus Jiným příkladem je ovšem dvojice infekce a nákaza, u nichž je zajímavé srov- „hluchý, tupě znějící“) v češtině chápán jako příznakový a právě hlásková skladba nání jejich frekvence, jež je v korpusu SYN téměř vyrovnaná (52 : 48), ovšem zdůrazňuje jeho cizost. I když jeho ekvivalent nesmyslný bývá často chápán jako distribuce jejich užití je do jisté míry odlišná, a to jak ve významu základním, tak negativně expresivní, slovo absurdní je v tomto smyslu mnohem silnější. Možná ve významech přenesených. Původně latinský lexém infekce (z īnfectiō od slovesa stojí za zmínku, že v češtině začalo být výrazně častěji užíváno po r. 1989 mimo īnficere s příč. trp. īnfectus „nakazit, napustit, vpravit co kam“) je výrazně častěji jiné i s rozšířením díla Václava Havla, jehož dramata1 se stávala symbolem kritiky užíván v medicínské terminologii. Poměrně frekventovaně se s ním setkáváme totalitního režimu. i mimo ni, nicméně např. ustálená spojení virová infekce, infekce horních cest Podobně ve dvojici agresor – útočník se přejaté slovo (z latinského aggressiō dýchacích apod. jsou v běžné řeči spíše nahrazována názvy viróza, kašel, obojí od aggredī „napadat“ z a- „k, při“ a gradī „kráčet, postupovat, stoupat“; parti- většinou nesprávně jako chřipka apod. Z hlediska užití derivátů jsou sloveso in- cipium aggressus) ve srovnání se svým domácím ekvivalentem jeví významově fikovat a deverbativní adjektivum infikovaný vázána téměř výlučně na lékařskou mnohem silnější, vyvolává pocit větší nebezpečnosti, násilí. Po sémantické stránce oblast, v běžné řeči se užívají domácí ekvivalenty nakazit a nakažený. Ve smyslu je také jednoznačnější – zatímco slovo agresor nese jakékoli další neexpresivní potenciální možnosti přenosu infekce/nákazy se užívají jak adjektiva infekční, tak významy spíše jen implicitně, lexém útočník jich má explicitně celou řadu (zejm. nakažlivý (ve všech kontextech). Pokud jde o přenesené významy, je zajímavé, že ve sportu) a nemusí mít zdaleka vždy negativní konotaci. Český ekvivalent je např. v počítačové oblasti se domácí ekvivalent nákaza nevyskytuje v podstatě také výrazně častější (1 : 99), jeho frekvence je však dána právě častým výskytem vůbec, vždy jde jen o infekci. Naopak při porušení materiálu typu nákaza dřeva se v textech týkajících se sportu a také při jiných útocích, v nichž nejde o agresi. užívá jen výraz domácí (s vedlejším významem „pokaženosti“). Podobně je tomu Jako další příklad uvedeme adjektivum drastický (z řeckého drastikós i ve významu narušení mravního, kde jde také více o „zkaženost“ – v tomto smys- „účinný“), které srovnáváme s českými ekvivalenty bezohledný, krutý a hrubý. lu má domácí základ -kaz- silnější význam než přejímka. A podobně je tomu i ve Všechna tato adjektiva mají ve sledovaném významu obvykle různě silnou nega- významu základním, kdy slovo infekce je spíše jen odborným názvem, ale nejeví tivní konotaci. Výraz krutý ji má často skutečně velmi výraznou, a to i ve význa- se významově silnější, výraznější než nákaza, mnohdy je tomu naopak. mech dalších, např. ve srovnání syntagmat tuhá zima a krutá zima druhé implicitně Při posuzování synonym se je možno zaměřit buď onomaziologicky, tj. jaký- naznačuje „poškozující, příp. smrtící důsledky“. Adjektivum hrubý má negativní 84 85 konotaci jako synonymum ostatních zde uvedených, ve svých dalších významech ník, které je v podstatě vždy chápáno v neutrálním smyslu, zatímco lexém expert je neutrální (např. hrubá omítka, hrubý odlitek). Lexém bezohledný se jeví zřejmě naproti tomu bývá málokdy chápán zcela neutrálně, je významově silnější než oba jako nejméně konotovaný, v určitých kontextech může mít dokonce slabě eufemi- české ekvivalenty, obvykle má pozitivní konotaci a lze u něj zaznamenat určité zující funkci, srov. např. bezohledný diktátor – krutý diktátor. Jako nepochybně prvky exkluzivity, resp. dle oboru také např. exaktnosti a přesnosti přístupu. Právě nejsilnější se jeví adjektivum drastický, naznačující vždy devastující účinky, kru- to však může být také důvodem jeho užívání v běžné řeči s negativní konotací tost, škodlivost apod. Je to dáno jak kontexty a spojeními, v nichž se vyskytuje, tak v ironizujícím nebo pejorativním smyslu. i hláskovou skladbou (kombinací dvou konsonantických skupin v základu slova). Dalším problematickým jevem jsou přejímky, jejichž pravopis nebo výslov- Jako další příklad můžeme použít dvojici autonomní – nezávislý, v níž první nost vzbuzují u uživatelů nejistotu. Zde zmíníme příklad synonymní dvojice koo- komponent auto- u převzatého adjektiva (z řeckého autonomía, složeného z auto- perace a spolupráce, jejichž frekvence je nesrovnatelná (poměr výskytu v korpusu „sám, vlastní“ a nomos „zákon, zvyk“) vyvolává asociaci s jinými přejímkami jím SYN je téměř 1 : 99). Substantivum kooperace je užíváno zejména v odborných tvořenými a v kolokacích typu autonomní nervstvo, autonomní oblast, autonom- textech, naopak slovo spolupráce je zcela běžné. Intervokalický přechod ve slově ní etika apod. je velmi silně patrný příznak výlučnosti, specifik užití a vázanosti kooperace může působit potíže (zejména výslovnost s rázem, legátová je častější), na kontext. Frekvence užívání je u obou výrazů poměrně vysoká (poměr v SYN navíc prefix koje zjevně cizorodý a ve vědomí uživatelů spojený s výrazy typu 17 : 83), často se vyskytují v textech zabývajících se politikou a správou, růz- koprodukce, koalice, koexistence apod. nými hnutími apod. – z tohoto pohledu zejména výraz nezávislý může získávat Jistě není překvapující, že s větší preferencí přejímek na místě domácích vý- v některých kontextech charakter výrazu do jisté míry módního (viz také dále). razů se setkáváme v překladech cizojazyčných textů. Situaci asi nelze jen zjed- Adjektivum banální (z francouzského banal „vrchností dávaný k obecnému nodušovat a poukazovat na to, že se zde projevuje jen „lenost“ nebo „neochota“ používání“) můžeme srovnávat s domácími ekvivalenty všední, obyčejný a bezvý- překladatelů a tlumočníků, kteří raději užívají přejaté slovo, s nímž se setkávají znamný, jež mají kromě zkoumaného také své významy další, a z kolokací typu častěji, místo toho, aby hledali nějaké slovo domácí. A pokud by tomu tak bylo, banální záležitost, konstatování, infekce apod. vyplývá jeho specifikum dané dle je zjevné, že tato „lenost“ je u některých slov větší a u jiných není vůbec. Kdy- našeho názoru také jeho hláskovou skladbou a případnými asociacemi s výpůjčka- bychom na tuto hypotézu přistoupili, museli bychom také uvažovat, v čem tato mi podobného charakteru, podobně jako adjektivum devótní (z latinského dēvōtus „lenost“ spočívá a jaké jsou její psychologické mechanismy. Jazyková praxe uka- „zaslíbený /bohu/, věrně oddaný“), které lze srovnávat s ekvivalenty podlézavý zuje, že často je přejímka preferována automaticky, aniž by se v úzu projevila a ponížený. Hláska i grafém ó jsou ve spisovné češtině vždy znakem cizosti slova, její větší frekvence. V těchto případech se často jedná o projev tzv. mezijazykové podobně je tomu i u adjektiva kuriózní (z latinského cūriōsus „pečlivý, horlivý, synonymie, tj. ekvivalence slov v různých jazycích. Je nepopiratelné, že jak syno- zvědavý“) nebo famózní (z latinského fāmōsus od fāma „pověst, povídání, sláva“), nymum, tak cizojazyčný ekvivalent lze definovat jako „slovo stejného významu“. u nichž se tento jev kombinuje ještě s problematickou výslovností a pravopisem Někteří autoři, např. J. Filipec (1961, s. 9), to nepovažují za terminologicky vhod- s/z (viz dříve kuriosní a famosní) a která jsou vnímána jinak než jejich ekvivalenty né z důvodu obsahového přetížení termínu synonymum, ovšem pokud jsou dvě neobvyklý, podivný, zvláštní v prvním a vynikající, skvělý, velkolepý ve druhém entity ekvivalentní, znamená to, že jsou rovnocenné, totožné, a takto je s nimi také případě, kde jsou navíc všechny ekvivalenty výrazně pozitivně expresivní také. zacházeno. U adjektiva famózní je navíc symptomem cizosti ve spisovné češtině i grafém f, Jako příklad tohoto typu synonymie bychom mohli uvést dvojici puls/pulz podobně jako u adjektiva fenomenální, jehož konotace jedinečnosti a výlučnosti (z latinského pulsus „tlukot, tep, náraz“) a tep, které mají téměř totožnou frekven- je výraznější než u ekvivalentů neobyčejný, vynikající nebo výborný. Stejně tak ci, oba se užívají jako medicínské odborné názvy, ale jsou součástí i běžně užíva- grafém g je v češtině přítomen pouze v přejímkách a například při srovnání kvan- ného lexika, oba se přenášejí do abstraktních významů (tep doby, tep velkoměsta tifikačních adjektivgigantický (z řeckého Gígās „s bohy spřízněný rod obrovitých vs. puls/pulz života ve městě), vzhledem ke své hláskové stavbě a krátkosti působí lidí v řecké mytologii“) a obrovský jednoznačně předurčuje konotaci přejímky ve oba onomatopoickým dojmem a také kolokace a oblasti výskytu jsou ve sledova- smyslu většího rozsahu, rozměru apod. ném významu velmi podobné. Jak už bylo zmíněno výše, kombinace grafémů/fonémů ex- je také vnímána Dalším významným aspektem, který může při zkoumání synonym přejímek jako nečeská, jako další příklad můžeme zmínit substantivum expert (z latinského a domácích výrazů hrát roli, je módnost přejatých výrazů (v tom smyslu, že jsou participia expertus „zkušený“) ve srovnání s ekvivalenty odborník a znalec. Při „v módě“) a účelem jejich užití bývá nejčastěji výrazová aktualizace, snaha dodat srovnání jejich frekvence (poměr výskytu 23 : 65 : 12), způsobů užití a základních komunikátu působivost apod. Takto může být módnost funkční sama o sobě a ně- i vedlejších významů docházíme k závěru, že nejčastější je domácí slovo odbor- kteří uživatelé jazyka zde uplatňují své vlastní (individuální) přirozené interpretač- 86 87 ní vzorce, v rámci kterých mohou být cizojazyčné neologismy preferovány pouze LITERATURA s cílem uspokojování prestižních funkcí nebo zvýšení pozitivní sebeprezentace CRUSE, Alan: Lexical Semantics. Cambridge: Cambridge University Press 1986. apod. ČECHOVÁ, Marie a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN 2011. U dvojice charitativní (z latinského cāritās „láska, úcta“, podle řeckého cha- Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Do- ris „křesťanská láska, milosrdenství“) a dobročinný je zjevné, že slovo cizího pů- stupný na: http://www.korpus.cz vodu je užíváno častěji, jeho výskyt je přibližně dvojnásobný (67 : 33). Důvodem DANEŠ, František: Xenizmy v dnešní češtině. In: Čeština – univerzália a specifika 4. může být jeho internacionální charakter, jeví se také jako současnější, modernější, Eds. Z. Hladká – P. Karlík. Praha: NLN 2002, s. 29 – 35. v mnohých kontextech také stylově vyšší. Naopak výraz domácí se jeví pro ně- FILIPEC, Josef: Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha: Naklada- které uživatele jazyka jako „příliš explicitní“ a do jisté míry vzhledem ke svému telství ČSAV 1961. složení (zahrnujícímu základ slovesa „činit“) jako vyvolávající dojem knižnosti, HOLUB, Josef – LYER, Stanislav: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Pra- příp. až zastaralosti (přestože kompozitum samo zastaralé ani zastarávající není). ha: SPN 1967. Vedlejší významy s více či méně výraznou negativní konotací (např. k základo- KLÉGR, Aleš: Vnitrojazyková a mezijazyková synonymie. In: Philologica.net, 2004. vému substantivu charita ve smyslu „špatně placená práce“ nebo „něco levného, Dostupné na: http://philologica.net/studia/20040113000002.htm nekvalitního, opotřebovaného“, příp. „nechtěný dar“) se vyskytují jen u přejímky, LYONS, John: Linguistic Semantics. An Introduction. Cambridge: Cambridge Univer- u adjektiva dobročinný je neregistrujeme. sity Press 1995. Srovnáme-li další příkladovou dvojici konzultant (z latinského cōnsultāre RĄCZASZEK-LEONARDI, Joanna: Studying the Semantics of Loanwords which „radit se“) – poradce, je český ekvivalent téměř 9 krát častější než přejímka. Ko- Have near Synonyms in the Host Language: Psycholinguistic and Multidimensional lokace obou výrazů jsou na první pohled velmi podobné, nicméně v některých Corpus Representation Methods. Warszawa: UW 2013. Dostupné na: http://www. významech je ustálenější poradce (např. poradce prezidenta). Rozdíl bývá také ve approval.uw.edu.pl/cs/publikacje vnímání dlouhodobosti a stálosti dané pozice nebo funkce, kdy je poradce chápán REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Voznice: LEDA 2001. jako člověk působící delší dobu a více vázaný na jednu osobu, firmu, společnost SONG, Hyunjin – SCHWARZ, Norbert: If it’s difficult to pronounce, it must be risky: atd. vyhledávající rady než konzultant, který je naopak chápán spíše jako odborník Fluency, familiarity and risk perception. In: Psychological Science, 2009, roč. 20, udílející rady příležitostně. Toto je ovšem popis tradičního chápání, které je v po- č. 2, s. 135 – 138. sledních dvou desetiletích do jisté míry „narušováno“ pojmenováním zaměstna- SVOBODOVÁ, Diana: Aspekty hodnocení cizojazyčných přejímek: mezi módností necké pozice counsellor, které se převádí na více zdomácnělé konzultant, jež tak a standardem. Ostrava: Ostravská univerzita 2009. nabývá módnosti a může se také případně významově odlišovat. THOMAS, George: Linguistic Purism. London – New York: Longman 1991. U poslední námi zde uváděné synonymní dvojice senior (z latinského kom- VACHEK, Jan: K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému. In: parativu senior „starší“) – důchodce se jako jednoznačná jeví eufemizující funkce Slavica Pragensia IV.: věnované akademiku Bohuslavu Havránkovi k sedmdesátým přejímky, která je také méně jednoznačná ve smyslu věku, aktuální situace dané narozeninám. Praha: Univerzita Karlova 1962, s. 35 – 46. osoby (a to i vzhledem k polysémii, jež toto slovo má např. v angličtině, z níž přecházejí do češtiny i označení profesních pozic typu senior manager apod.). Tento příspěvek byl zpracován v rámci polsko-českého projektu „Adaptation, Jak ukazují uvedené příklady, je třeba přistupovat k synonymům přejatých perception and reception of verbal loans in Polish and Czech – linguistic, a domácích slov individuálně a zohledňovat různorodé aspekty, neboť zde žádná psychological and historic-cultural factors“, grantu NSC DEC-2011/03/B/ jednoznačná pravidla, byť pomyslná, neexistují a je nezbytné vycházet z existují- HS2/02279. Cílem tohoto projektu s pracovním názvem APPROVAL je výzkum cího úzu různých typů komunikačních prostředí s ohledem na faktory lingvistické, faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizích slov v polském a českém jazyce sociální a psychologické, neboť se jedná o oblast, v níž dochází k mísení mnoha a jazykovými, psychologickými a historicko-kulturními podmínkami těchto vlivů. procesů. Bližší informace viz http://www.approval.uw.edu.pl.

Poznámky 1 Zejména v dramatu Zahradní slavnost (1963).

88 89 RÉSUMÉ Prejavy dominancie v genderovom diskurze Specific Features of Lexical Synonymy in Differing Languages Kristína Piatková The text concentrates on the comparison of synonymic pairs or groups of borrowings and their native (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) equivalents which coexist in the language and vary in their connotations. This phenomenon proves that the forms of words are not neutral from the point of the language functions, as the foreign forms often evocate different associations than the native or the considerably adapted forms, and their vari- ríspevok sa zaoberá otázkami súvisiacimi s prejavmi dominancie v gendero- ations influence different semantic development of the lexical borrowings in comparison with their native equivalents. Pvom diskurze, konkrétne tým, ako je vnímaný pojem jazykovej dominancie. Kladieme si základnú otázku, aký je vzťah medzi jazykovou dominanciou a spo- ločenskou nadradenosťou a ako sú tieto fenomény interpretované v rámci gende- rového diskurzu. Slovenská lingvistika doposiaľ neposkytuje vyčerpávajúce teoretické výcho- diská a reprezentatívne výskumné vzorky z oblasti genderového diskurzu. Cha- rakteristické črty v reči mužov a žien skúmala O. Škvareninová (1996, 2004), pričom pozornosť sústredila na používané jazykové prostriedky, štylizáciu textu, neverbálne prejavy a spôsob vyjadrovania. Kriticko-analytický pohľad na postavenie žien v jazyku poskytuje česká genderová lingvistika (Valdrová, 2004, 2006; Čmejrková, 1997). Záujem českej feministickej lingvistiky je orientovaný na súvislosť medzi jazykovými zmenami a zmenami v sociálnom správaní spoloč- nosti, konkrétne na zrovnoprávnenie žien a mužov v jazyku. K popularizačným prácam mapujúcim párovú komunikáciu patrí rozsiahla tvorba M. Plzáka (1975, 1986, 2001), ktorej ústredným bodom je rovnoprávna párová diskusia. M. Plzák (1986) zdôrazňuje dôležitosť postupu v komunikácii, ktorý vyplýva z rovnopráv- neho postavenia partnerov, pričom sa snaží nájsť určité formálne pravidlá riadenia rozhovoru tak, aby partneri predchádzali sporom. Vo výskume vychádza z predpokladu, že v dialógu by mal znieť vždy len jeden hlas. Takéto zistenia sú determi- nované prílišnou usporiadanosťou rozhovoru, ktorá sa vylučuje so spontánnosťou neformálnych prehovorov mužov a žien. Spojivom medzi uvedenými prácami je asymetrická pozícia mužov a žien v jazyku, vyplývajúca z ich nerovnoprávneho postavenia v spoločnosti, a teda že muži majú dominantné postavenie voči ženám vystupujúcim v podriadenej pozícii. Otázky jazykovej diskrepancie sú rozpra- cované v zahraničnej literatúre (prevažne americkej) – D. Tannen (1991, 1992), E. Aries (1996), C. West – D. Zimmerman (1975), J. Gray (1996), G. W. Wood (2006). Štúdie zamerané na maskulinitu a vývoj mužskej roly detailne poskytuje publikácia E. Badinterovej: XY. Identita muža (1999). Neustále sa opakujúci proces, v ktorom sa znova a znova objektívne i subjektívne vytvárajú štruktúry muž- skej nadvlády, zachytáva publikácia P. Bourdieua: Nadvláda mužů (2000, s. 76). Načrtnutá literatúra skúmajúca komunikáciu partnerov je zaťažená binár- nosťou muža a ženy, ktorá je dokladovaná pohlavnou, mentálnou, spoločenskou inakosťou. J. Gray vo svojom výskume poukazuje na to, „[...] ako sa muži a ženy odlišujú vo všetkých oblastiach života. Muži a ženy nemajú len rozdielny spôsob komunikácie,1 ale rozmýšľajú, cítia, vnímajú, reagujú a milujú úplne odlišne, majú 90 91 iné potreby a hodnoty“ (1996, s. 11). Takéto vymedzenie ovplyvňuje výchovu je- tégie si vyžaduje nahliadnuť do súkromia partnerov a pozorovať mimojazykovú dinca a jeho zaradenie do spoločnosti, v ktorej sú mužom a ženám prisudzova- skutočnosť, ktorá ich motivuje k reakcii. Snahou partnerov v interakcii je nájsť ur- né typické vlastnosti, na základe ktorých je následne spoločnosťou hodnotený. čitú rovnováhu, vyhýbať sa konfliktom a súčasne „si zachovať tvár“ a harmonický H. Karsten (2006, s. 24) uvádza škálu stereotypne sa opakujúcich vlastností – vzťah. Partneri tak v komunikácii objavujú svoje skryté limity, stránky osobnosti, „typicky ženských a typicky mužských“. Spoločným menovateľom mužskosti je ktorými dosahujú vzájomnú zhodu. „Človek registruje svoju individualitu v kon- dominancia (nadradenosť, autoritatívnosť) a ženskosti podriadenosť (závislosť, frontácii s inými a v tejto konfrontácii spoznáva, že elementárnym determinantom pasivita), ktoré sa ako charakteristické povahové črty premietajú do správania, vy- sociálnych vzťahov je, k akým reakciám stimuluje jeho individualita iných (a na- stupovania a komunikovania. Aj americká lingvistka D. Tannenová (1991) vo svo- opak)“ (Dolník, 2012, s. 301). jej publikácii You Just Don´t Understand (Women and Men Conversation) hovorí Aktérmi rozhovorov sú ženy a muži vo veku od 30 do 60 rokov, ktorí žijú o odlišnom vnímaní úlohy komunikácie, presnejšie, čo od rozhovoru očakávajú v partnerskom alebo manželskom zväzku po dobu dlhšiu ako jeden rok a zdieľajú ženy a čo muži. Autorka hlavný rozdiel v komunikačných štýloch žien a mužov spoločnú domácnosť. Materiál sme získavali zaznamenávaním rozhovorov na dik- zachytáva pojmami intimita a nezávislosť. Ženy sú emotívnejšie,2 ústretovejšie, tafón (aktéri boli spätne informovaní o nahrávaní a súhlasili s použitím nahrávok rozhovormi sa zbližujú s druhými, dávajú najavo svoj záujem a často je ich štýl na vedecké účely, niektorí aktéri sa podieľali na zbieraní materiálu, pričom nebola komunikácie označovaný v zahraničnej literatúre ako friendly talk (priateľský). narušená autentickosť a spontánnosť nahrávok, komunikanti v krátkom čase za- Muži si naopak udržiavajú väčší odstup, v záujme zachovania si nezávislosti, ria- budli na skutočnosť, že sa ich rozhovory nahrávajú, a ich reakcie boli prirodze- dia sa racionálnym prístupom pred emocionálnym, sú priami, ostrí, agresívnej- né), formou pozorovania súkromných rozhovorov a aj súkromných rozhovorov šie argumentujú (v zmysle väčšej razancie, ktorá je pozorovateľná v hlase, ale aj odohrávajúcich sa na verejnosti (v obchodoch, prostriedkoch verejnej dopravy, v gestikulácii) a radi vtipkujú (často aj na adresu svojho komunikačného partnera). reštaurácii, kaviarni, nemocnici, na zastávke a pod.). Prínosná pre náš výskum Oklieštením, že ženy sú emotívnejšie a muži sú racionálnejší, sa posilňujú mužské bola aj komunikácia prostredníctvom sms správ a emailu. Pracovali sme aj s na- a ženské stereotypy, vyplývajúce z mužských a ženských rolí,3 ktoré pomáhajú hrávkami rozhovorov, ktoré vznikli ako parciálna úloha k predmetu lingvistická šíriť médiá práve tým, že mužov a ženy prezentujú cez pomyselný vzorec racio- pragmatika, ktorý absolvovali študenti na Katedre slovenského jazyka Filozofic- nality a emocionality (mužskosti a ženskosti). Stereotypné poňatie mužskej a žen- kej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave v roku 2013. Neuvádzame mená skej roly sa premieta do všetkých sfér života (do výchovno-vzdelávacích procesov, komunikantov ani iné osobné údaje v záujme zachovania úplnej anonymity. profesijnej oblasti, športových a voľnočasových aktivít, oblasti odievania a módy Krátky slovník slovenského jazyka (KSSJ) uvádza pri výraze dominovať a i.). „Již malým dětem se podvědomě i otevřeně vštěpuje, že (mužský) rozum je synonymá panovať, vládnuť, mať prevahu. Vychádzajúc z týchto pojmov, pred- více než (ženský) cit; (mužská) aktivita je více než (ženská) pasivita; že (mužská) pokladáme, že v rozhovore by mal mať prevahu jeden z komunikantov (napr. ve- dravost se cení více než (ženská) vstřícnost. Že (mužská) práce mimo dům je vyso- domosťami, znalosťami o rozoberanej téme, schopnosťami argumentovať a riadiť ce finančně ceněna, kdežto (ženská) domácí práce a péče o dítě je přirozenou sfé- rozhovor, bohatosťou slovnej zásoby a i.). Tematické spektrum mužsko-ženských rou ženské seberealizace a odměnou sama o sobě“ (Valdrová, 2006, s. 21). Napriek rozhovorov je rôznorodé a na základe výskumného materiálu ho môžeme rozdeliť tomu, že sa objavujú stále výraznejšie snahy zmeniť tento model zobrazujúci ženu do niekoľkých rozsiahlych kategórií: a) rodina, príbuzní, priatelia; b) domácnosť, v subordinatívnej pozícii, pretrváva v spoločnosti obraz muža a ženy založený povinnosti – práca, aktivity okolo rodiny; c) peniaze a hospodárenie; d) zábava na hierarchii silnejšieho a slabšieho pohlavia. a intímne záležitosti. Na účely našej parciálnej štúdie z výskumnej vzorky vyberá- Náš výskum je zameraný na diskurz4 manželov, konkrétne na interpretáciu me a interpretujeme tie rozhovory, ktoré sa týkajú chodu domácnosti ako „domény reálnych komunikátov z každodenného života a na to, ako sa do nich premie- ženy“ a problematiky okolo šoférovania auta ako „domény muža“. Zameriavame ta načrtnutá diskrepancia. Dialóg partnerských a manželských dvojíc má svoje sa na priebeh rozhovoru, ako sa daná téma vyvíja, a na záver dialógu, v ktorom sa osobitosti (špecifickú štruktúru), zasahujú doň psychické, emocionálne, sociálne odzrkadľuje miera úspešnosti kooperácie. faktory a sebaprojekcie komunikantov. Pojem sebaprojekcia zahŕňa interakčné Prvá ukážka zachytáva rozhovor pri domácich prácach (vysávaní a umývaní skúsenosti, znalosti, ako aj vlastné interpretácie sveta, ktoré jednotlivec stvárňuje dlážky). Muž mal povysávať obývačku, kým žena zatiaľ umývala dlážku v chod- pomocou jazykových a mimojazykových prostriedkov, a realizuje sa tak v danom be. Muž pracuje ako informačný technik a žena v oblasti marketingu. V súčasnosti diskurze (Dolník, 2010, s. 74). Pozornosť preto neupriamujeme iba na jazykovú je bežné, že žena pracuje 8 aj viac hodín denne, a tak prichádza z práce rovnako stránku, všímame si mimojazykové okolnosti, vzťahové relácie, naladenie aktérov unavená ako muž, a zatiaľ čo v týždni stíha malé domáce práce (poukladať rozhá- a celkovú klímu rozhovorov. Charakterizovať mužské a ženské konverzačné stra- dzané veci, navariť, umyť riad a pod.), povinnosti, ktoré zaberú viac času, zostá- 92 93 vajú na voľné dni (resp. víkend) a partneri sa na nich podieľajú spoločne. Ž: a nie sú všetky rovnaké? M: TO TEDA NIE SÚ. Ž: otvor, prosím, okno, nech to vyschne. Ž: dobre, tak talianske cestoviny a [čo ešte]? M: teraz nemôžem ísť do kuchyne? M: [parmezán] už tiež nemáme. Ž: za chvílu. Ž: nič nemáme. M: som smedný. M: dokúpime. Ž: vydrž, potom budú všade stopy a môžem to vytierať znova. M: odložím už vysávač či treba ešte niečo? Druhý záznam rozhovoru sa odohráva v kuchyni, kde komunikanti prechá- Ž: hm. dzajú svoje potravinové zásoby pred odchodom do obchodu. Iniciátorom je muž, (zapnutie vysávača) ktorý sa pýta, čo treba kúpiť. Žena nevystupuje v pozícii tej, ktorá ma celý pre- M: čo som niečo zle prešiel? hľad o stave ich kuchyne – neviem –, ale len orientačne vymenuje pár položiek. Ž: niečo tam zostalo. Muž nečaká na povely od ženy, ktorá by mu nadiktovala, čo treba. Sám zisťuje, M: ten kúsok som asi vynechal ((smiech)) Ž: aj tento? ktoré potraviny im chýbajú, a z jeho výpovede je zjavné, že sa zvykne pohybovať M: je to možné. daj, prejdem to ešte. v kuchyni aj ako kuchár – aj cibulu som už minul. Varenie už nie je výsadnou Ž: ja to len vylepšujem. povinnosťou žien. Muži obzvlášť obľubujú prípravu mäsa – populárne grilova- (vypnutie vysávača) nie či kotlíkový guláš. Médiá (domáce aj zahraničné) tiež ponúkajú rôzne relácie M: dnes je zlé svetlo, to bude tým. a programy, v ktorých varia muži (Kluci v akci, Šéfkuchár bez čapice, Teleráno Ž: hej, už som skončila. na Markíze, Nebíčko v papuľke) a snažia sa sprostredkovať nadšenie a fantáziu M: aj ja, na mesiac máme upratané. pri príprave pokrmov. Lukratívnosť týchto programov sa nemusí zhodovať s kaž- Ž: myslel si týždeň. dodenným varením v bežných domácnostiach, ale pre mnohých mužov sú relácie M: ((smiech)) o varení zdrojom inšpirácie. K tomuto tvrdeniu dospievame na základe pozorova- Vysávanie patrí k nutným povinnostiam, ako môžeme vidieť z úryvku, v kto- nia reálnych partnerských komunikátov. rom žena vystupuje ako organizátorka, ale nie je direktívna. Mužovi nevyčíta Druhú oblasť nášho záujmu tvoria rozhovory spojené so šoférovaním. Už sa- nedôslednosť, ani otvorene nevyslovuje svoju nespokojnosť, keď na jeho priamu motné zaužívané spojenie „ženská za volantom“ je predpokladom toho, že v tejto otázku: čo som niečo zle prešiel? reaguje neutrálne, že niečo prehliadol. Ide o ru- sfére stále panuje hierarchizácia na základe pohlavia. Nasledujúca ukážka sa odo- tinnú činnosť, ktorú obaja berú s nadhľadom. Muž neinterpretuje opätovné zap- hráva v aute, keď manželia smerujú do obchodného centra. Manželmi sú už dvad- nutie vysávača ako snahu o dominanciu od svojej partnerky, v čom nás utvrdzuje sať rokov a hlavným šoférom je manžel, ktorý roky pracoval ako profesionálny ich celková komunikačná súhra. Cieľom oboch partnerov je mať upratané, aj keď vodič. Manželka má vodičský preukaz, ale už roky nešoféruje. ženina zanietenosť je intenzívnejšia, k výsledku sa dopracovali spoločne. Upra- Ž: tu by mali nadpájať električkovú trať? tovanie už nie je výhradnou záležitosťou žien, manželia sa vo väčšej (či menšej) M: áno, teraz využijú výkopy spred tridsiatich rokov. miere zapájajú do chodu domácnosti. Vidieť to môžeme aj pri nakupovaní (naj- Ž: hlavne, aby to dokončili. mä základných potravín). Klasické malé súkromné (rodinné) obchody v blízkosti M: tie plány boli už dávno. domov pomaly zanikajú a väčšina obyvateľov žijúcich vo veľkých mestách musí Ž: nemali by sme odbočiť? nakupovať v supermarketoch, ktoré sa často nachádzajú v okrajových častiach M: čo nekričíš skôr. zabávaš ma a potom sa nesústredím na cestu. mesta. Spoločné nákupy, na ktoré sa vydávajú autom, sa tak stávajú súčasťou ro- Ž: a ja mám vedieť, kadial chceš ísť? dinného programu. M: inak sa tam nedostaneme. Ž: ty šoféruješ. M: čo treba kúpiť? M: ty si dobrá. Ž: neviem (.) všetko. Ž: teraz si ten pajko v tom padžere ((mienené Pajero)) bude myslieť, že si sviatočný M: to bude účet. vodič ((smiech)). Ž: tak nič normálne nemáme, chlieb, maslo, syr, zeleninu a čo ja viem. M: no. M: aj cibulu som už minul a ani olivy už nemáme. Ž: radšej [to spíšem]. Krátky úryvok zachytáva situáciu, v ktorej skúsený vodič urobí chybu z vlast- M: [ani cesnak] a tie dobré cestoviny (.) talianske. nej nepozornosti. Zarozprávaný muž zabudne, kam majú namierené, a neskoro sa

94 95 rozhodne odbočiť. Zareaguje až na ženinu pripomienku, ktorá registruje, že idú vždy prišli do cieľa (a priebeh cesty nie je podľa jeho hodnotenia taký dôležitý ako zle – nemali by sme odbočiť? –, za čo ju obviní, že ho rozptyľuje. Ona na obvine- jej záver). Po dlhšej odmlke muž zneistie, keď dorazia k nečakanej obchádzke, nie pohotovo reaguje a presmeruje povinnosť sledovať cestu na neho ako šoféra. pričom žena si zachová rozvahu a usmerní muža, kadiaľ má ísť. Črtá sa konflikt, Zároveň si ho dovolí nepriamo označiť za „sviatočného vodiča“, čo sa zvykne keď muž nedá na radu manželky, ale zariadi sa podľa GPS. Manželka zdanlivo používať na označenie ľudí, ktorí sadnú za volant len párkrát do roka a sú hrozbou dominantné postavenie muža – ako toho, čo drží volant – využije a začne si svojho pre okolie. Manžel napriek tomu, že je profesionálnym vodičom (a teda v domi- partnera doberať – M: asi sa musím otočiť. Ž: môžeš aj zaparkovať – a zdôrazní nantnej pozícii), toto podradné označenie prijíma, keďže sa dopustil chyby. Dvoji- svoju neomylnosť v situácii, kde zlyhal on aj GPS. ce, ktoré sa už roky poznajú (a niečo prežili), si dokážu vytknúť prešľapy bez toho, Rozdelenie spoločenských a záujmových sfér na mužské a ženské, v ktorých aby vznikol medzi nimi konflikt. Môžeme hovoriť aj o partnerských komunikač- jeden z partnerov musí byť v dominantnej pozícii, nemožno uplatňovať paušál- ných hrách, keď sa partneri navzájom doberajú za svoje „nedostatky“. ne. Vychádzajúc z reálnych komunikátov partnerských dvojíc sa nám ukazuje, že asymetrické postavenie nebýva zaručene zdrojom konfliktov a nezodpovedá spo- M: podľa džípíes ((mienené GPS)) by sme tam mali byť za tri hodiny. Ž: si zapol džípíes ((mienené GPS))? mám mapu. ločenskej hierarchizácii podľa mužských a ženských rolí. Špecifickosť gendero- M: radšej. vého diskurzu je v tom, že v spoločnosti panuje určitý model, ktorý má slúžiť ako Ž: takže nemusím sledovať cestu? návod na partnerský život, ale nahliadnutím do súkromia dvojíc vidíme, že životní M: si navigátor, to je len pre istotu. partneri sa riadia podľa svojich osobitých pravidiel, rešpektujúc jedinečnosť toho Ž: °aha°. druhého. Nesprávajú sa v duchu zovšeobecnených tvrdení o mužskej nadradenosti M: môžem ju vypnúť. a ženskej podriadenosti. Ich komunikácii dominuje súhra a silná miera kooperácie, Ž: nie nie, aspoň to nebude na mňa, ak zablúdime. ktorú dosahujú filtrovaním kľúčových momentov, partnerskými komunikačnými M: MY A ZABLÚDIŤ? hrami a v neposlednom rade tým, že poznajú svoje silné a slabé stránky. Ž: už to tu párkrát bolo. M: vždy sme došli do ciela. Poznámky (rozhovor okolo GPS sa preruší, v pozadí hrá hudba) 1 G. Chapman kategorizuje partnerskú komunikáciu do piatich odlišných jazykov, založených na ci- M: obchádzka, pará:da. tovom prežívaní, ktoré ovplyvňuje kooperáciu partnerov v knihe Pět jazyků lásky (2002). Ž: tam je značenie. 2 Voči tvrdeniu, že ženy sú emotívnejšie, sa vyhraňuje M. Plzák (1975, s. 138), ktorý zdôrazňuje, že M: nie sú tam kilometre, aká dlhá bude tá obchádzka. (3.0) kam teraz? dolava? citovosť ženy je iná ako citovosť mužov, a je potrebné rozlišovať medzi vnútornými emóciami, ktoré Ž: choď rovno. vyplývajú z povahy jedinca, a medzi emóciami, ktoré vznikajú v dôsledku nejakej činnosti a nútia M: navigácia ukazuje dolava. jedinca k reakcii. Ž: ale to vedie na parkovisko. 3 „Ženskou a mužskou roli tudíž vlastně diktuje společnost. Pak přestávají hrát roli biologické fak- M: no neviem. tory a mnohem více se uplatňuje sociální pohlaví – gender. Každé pohlaví ví, co se od něj „tradičně“ Ž: tak sa vrátiš, (.) hm. očekává, a reaguje na požadavky tím, že je buď přijímá, nebo odmítá – pak riskuje podezření ze zženštilosti (jde-li o muže) nebo ztráty ženství (jde-li o ženu)“ (Valdrová, 2004, s. 10). M: asi sa musím otočiť. 4 Pojem diskurz chápeme v súlade s definíciou: „Diskurz je súčasne jazykový (verbálny, gramatic- Ž: môžeš aj zaparkovať. ký) objekt (zmysluplných sekvencií slov či viet), je rečovým aktom (napríklad tvrdením či výstrahou), M: dobre, mala si pravdu, ale uznaj, že je to blbo značené, aj tá džípieska ((mienené formou sociálnej interakcie (ako je konverzácia), sociálnou praktikou (napríklad čítaním), mentálnou GPS)) zblbla. reprezentáciou (významom, mentálnym modelom, názorom, poznatkami), interakčnou alebo komu- Ž: ja by som šla dobre. nikačnou udalosťou či aktivitou (ako je parlamentná diskusia), kultúrnym produktom (ako je teleno- vela), ale aj ekonomickou komoditou, ktorá bola predaná alebo kúpená (napríklad román)“ (van Dijk, Podobná situácia, keď šoféruje muž, ale aj žena je vodička, pričom teraz za- 2009, s. 67, cit. podľa Orgoňovej – Dolníka, 2010, s. 63). ujíma pozíciu navigátorky. Manželka vyjadruje prekvapenie, keď zistí, že muž zapol aj elektronickú navigáciu, ale berie to s rezervou, že ak sa (opäť) stratia, LITERATÚRA nebude to jej chyba. Muž uznáva potrebu ženy ako navigátorky na ich dlhšej trase ARIES, Elizabeth: Men and Women in Interaction. New York: Oxford Universi- a svoju partnerku má „prečítanú“, keď vycíti, že sa jej zapnutá GPS nepozdáva ty Press 1996. Dostupné na: http://books.google.sk/books?id=HJtwlSWVVK- – M: si navigátor, to je len pre istotu. Ž: °aha°. M: môžem ju vypnúť. Navrhne sC&pg=PR13&hl=sk&source=gbs_selected_pages&cad=2#v=onepage&q&f=fal- žene, že navigáciu môže aj vypnúť, čo ona odmieta a berie ju ako kontrolu, aby se nezablúdili. Poznámku o eventuálnom blúdení muž považuje za absurdnú, keďže BADINTER, Elisabeth: XY. Identita muža. Bratislava: Aspekt 1999.

96 97 BOURDIEU, Pierre: Nadvláda mužů. Praha: Karolinum 2000. RÉSUMÉ ČMEJRKOVÁ, Světla: Jazyk pro druhé pohlaví. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Issues of Dominance in Gender Discourse Praha: Academia 1997, s. 146 – 156. DOLNÍK, Juraj: Jazyk, človek, kultúra. Bratislava: Kalligram 2010. The present paper focuses on the interpretation of dominance in gender discourse. We analyzed every- DOLNÍK, Juraj: Sila jazyka. Bratislava: Kalligram 2012. day conversation between men and women and its effects on the relationship and on the interconnection of the commonly used stereotypes. This article offers a wider view in the specific context of the GRAY, John: Muži sú z Marsu, ženy z Venuše. Praktická príručka na zlepšenie partner- informal conversational strategies and motivations used in gender discourse. ských vzťahov. Bratislava: Ikar 1996. CHAPMAN, Gary: Pět jazyků lásky. Praha: Návrat domů 2002. KARSTEN, Hartmut: Ženy – muži. Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál 2006. Krátky slovník slovenského jazyka. 4. doplnené a upravené vydanie. Red. J. Kačala – M. Pisárčiková – M. Považaj. Bratislava: Veda 2003. ORGOŇOVÁ, Oľga – DOLNÍK, Juraj: Používanie jazyka. Bratislava: Univerzita Ko- menského 2010. PLZÁK, Miroslav: Klíč k výběru partnera pro manželství. Praha: Avicenum 1975. PLZÁK, Miroslav: Gordické uzly rovnoprávného párového dorozumívání. Praha: Mla- dá fronta 1986. PLZÁK, Miroslav: Žena a muž: teorie a praxe manželského dorozumívání. Praha: MOTTO 2001. ŠKVARENINOVÁ, Oľga: Špecifiká v reči mužov a žien. In: Sociolinguistica Slova- ca 2. Sociolingvistika a areálová lingvistika. Zost. S. Ondrejovič. Bratislava: Veda 1996, s. 40 – 44. ŠKVARENINOVÁ, Oľga: Rečová komunikácia. 2. vyd. (1. vyd. 1995) Bratislava: SPN 2004. TANNEN, Deborah: You Just Donʼt Understand. Women and Men in Conversation. London: Virago Press 1991. TANNEN, Deborah: Thatʼs Not What I Meant! How Conversational Style Makes or Breaks your Relations. London: Virago Press 1992. VALDROVÁ, Jana: Ženská a mužská role v jazyce. In: ABC feminismu. Sest. L. For- mánková – K. Rytířová. Brno: Nesehnutí 2004, s. 9 – 16. VALDROVÁ, Jana: Gender a společnost: Vysokoškolská učebnice pro nesociologické směry magisterských a bakalářských studií. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Pur- kyně 2006, s. 6 – 112. WOOD, W. Gary: Sex, lži a stereotypy. Praha: Ottovo nakladatelstvi, s. r. o. 2006. ZIMMERMAN, H. Don – WEST, Candise: Sex roles, Interruptions and Silences in Conversation. Language and Sex: Difference and Dominance. Eds. B. Thorne – N. Henley. Stanford, CA: Stanford University Press 1975, s. 105 – 129.

98 99 Diskurz ohrozovanej rodiny zo stránky Aliancie za rodinu (ďalej AzR) na sociálnej sieti Facebook. Obidve vlákna sa týkajú odovzdávania petície za vyhlásenie referenda o ochrane rodiny, (Postoje k cudzosti v neverejnom diskurze) ktorá by podľa tejto iniciatívy mala spočívať „v zákaze registrovaných partnerstiev, „manželstiev“ homosexuálov a adopcie detí homosexuálnymi partnermi“. Cieľom Alena Faragulová iniciatívy je aj zabrániť „trestom za vyslovenie svojho názoru“, čiže trestom za (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) propagáciu myšlienok, ktoré diskriminujú túto menšinu. Napriek tomu, že sledovaný výsek diskurzu nie je úplne neverejný, klasifi- predkladanom príspevku sa pokúsime zrekonštruovať výsek súčasného xe- kujeme ho tak, keďže nejde o diskurz „mocných“, ktorí ovládajú mienku verej- Vnodiskurzu na Slovensku, pričom sa sústredíme predovšetkým na jeho innosti z poslaneckých či ministerských kresiel, médií alebo rôznych inštitúcií. Ide terpretáciu a následnú prezentáciu neodbornou verejnosťou a pomocou kritickej tu o diskurz laický, ktorý napriek tomu, že sa neodohráva iba v kruhu známych, diskurznej analýzy poukážeme na jeho hlavné znaky. je limitovaný tým, že jeho aktéri nemajú rovnaký priestor na prezentáciu ako Xenodiskurz je v centre záujmu xenológie – vedy o cudzosti. Xenoveda sa predstavitelia inštitucionalizovanej moci. Tento výsek diskurzu je interpretáciou orientuje na človeka ako na príslušníka spoločnosti, ktorý je hodnotený ako cu- oficiálnej agendy AzR, ktorá predstavuje autoritu. Mocenský diskurz sa v tom- dzí na základe odlišnosti vyplývajúcej z jazykových, etnických, náboženských, to prípade neprejavuje snahou argumentovať či odpovedať na otázky a obhajo- názorových a iných rozdielov. Podľa J. Dolníka sa výraz cudzosť chápe „v spätosti vať svoje názory. Predstavitelia AzR svoju aktivitu na sociálnej sieti väčšinou s interpretáciou, asimiláciou a integráciou. Čo biologický alebo mentálny orga- obmedzujú na zverejňovanie statusov, ktorými propagujú svoju činnosť, a uve- nizmus interpretuje tak, že je neasimilovateľné, čiže nemôže (alebo nechce) in- rejňovanie článkov prezentujúcich či podporujúcich ich myšlienky. Do diskusie tegrovať do svojho poriadku, je mu cudzie“ (Dolník, 2014, s. 179). Je zrejmé, že sa zapájajú iba sporadicky, a to zväčša varovaním opozičných diskutérov, aby cudzosť úzko súvisí s normou či normalitou. Teda to, čo nie je „normálne“, na čo sa správali slušne. Stratégia predstaviteľov AzR nie je obhajovať či vysvetľovať nie som zvyknutá, čo nepoznám, interpretujem ako cudzie. Interpret okolitej reali- svoju agendu z pozície moci, spoliehajú sa vo veľkej miere na svojich sympa- ty môže k cudziemu zaujať rôzny postoj, nás ale zaujíma predovšetkým cudzosť, tizantov a na ich interpretácie. Argumenty, ako vyššie uvedené ohrozuje rodinu, pri ktorej sa u interpreta aktualizuje negatívne hodnotenie (nezápadno-nekresťan- sú zverejnené na ich oficiálnej stránke, avšak žiaden z týchto argumentov jej opo- skej) cudzosti. Na základe tohto stereotypného záporného hodnotenia môže hro- nentom nestačí. Totiž podľa nich uvedené dôvody ohrozenia neponúkajú reálne ziť vylúčenie cudzieho človeka či skupiny z okruhu človečenstva, a tým podľa vysvetlenie, respektíve z nich nevyplýva ohrozenie rodiny (uveďme medzi inými K. Schröterovej (1997, s. 22) narušenie jeho integrity. To sa v praxi prejavuje odo- argumenty ako nahradenie otca a mamy v dokumentoch pojmami rodič 1 a rodič pieraním jeho ľudských práv, kriminalizáciou, odsudzovaním, vysúvaním na okraj 2; zakazovanie obrázku s mamou, otcom a deťmi, pretože je to diskriminačné (?!); spoločnosti a pod. Práve preto budeme koncipovať tento príspevok aj ako pokus miliónové demonštrácie vo Francúzsku po násilnom natlačení homo(sexuálnych, o vytvorenie obrazu slovenskej spoločnosti s dôrazom na toleranciu. doplnila. A. F.) manželstiev a adopcií; zjednodušovanie rozvodov namiesto pomoci Vzhľadom na to, že existuje množstvo kritérií interpretácie cudzosti, v tomto manželom; slabá alebo žiadna predmanželská príprava; rôznorodo vysvetľovaná príspevku sa zameriame iba na jeden konkrétny výsek xenodiskurzu. Vybrali sme a aplikovaná rodová rovnosť; znižovanie výnimočnosti manželstva registrovanými si do veľkej miery tabuizovaný diskurz LGBTI (lesieb, gayov, bisexuálov, trans partnerstvami s rovnakými či podobnými právami, ako má manželstvo – pre homo- sexuálov a intersexuálov) a priblížime problematiku registrovaných partnerstiev sexuálne aj heterosexuálne cítiacich). So zreteľom na podporovateľov dáva AzR z pohľadu podporovateľov občianskej iniciatívy Aliancia za rodinu, ktorá vznikla najavo svoje mocenské postavenie vyjadreniami o tom, že oni (podporovatelia) v decembri roku 2013 „na podporu hodnôt manželstva a rodiny“ (porov. http:// ako tradičná rodina sú najlepšou alternatívou. Toto stanovisko obhajuje s odvolá- 2 www.alianciazarodinu.sk/o-nas/) ako reakcia na aktivity LGBTI aktivistov. vaním sa na tradičné hodnoty, čomu pomáhajú hlboko zakorenené stereotypy . Nejde o iniciatívu, ktorá sa navonok prejavuje diskriminačne, naopak, pre- Príspevky sú od obhajcov ideológie AzR aj od ich oponentov, ktorí väčšinou zentuje sa ako dobročinná organizácia, ktorá chce pomáhať – chrániť rodinu. My neúspešne vyzývajú predstaviteľov AzR, aby objasnili, ako pomáhajú rodinám však poukážeme na to, akým spôsobom sa predstavitelia tejto iniciatívy snažia a ako registrované partnerstvá ohrozujú rodinu. My sa zameriame predovšetkým využiť citlivú tému ochrany rodiny na dosiahnutie moci, ktorá je spojená s diskri- na spôsob, akým obhajcovia AzR interpretujú agendu iniciatívy, a na stratégie, mináciou minoritných skupín. ktoré používajú pri ich reprodukovaní. Väčšinou ide o rôzne tvrdenia, ktoré zdô- Tento diskurz budeme interpretovať na pozadí dvoch komunikačných vláken1 vodňujú rôznymi diskriminačnými vedeckými výskumami a spoliehajú sa na to, že ľudia nemajú prístup k iným informáciám. A práve informácie sú kľúčové, lebo 100 101 ľudia interpretujú svet okolo seba na základe dostupných informácií. Ak im auto- sexuálom chýba niečo dôležité, čo ich oprávňuje viesť partnerský život. V ďalšej rity podsunú informáciu, ktorá vyzerá vedecky pravdivá, vierohodná, je v nej po- ukážke autorka argumentuje promiskuitou homosexuálov: „inak homosexuáli sú užitý „inteligentný jazyk“ atď., prijmú túto informáciu a budú ju šíriť ďalej. Často zväčša promiskuitní, moji rodičia robili celý život v oblasti vážnej hudby, takže to sa v rámci argumentácie vyskytujú články publikované napr. na stránke www.ho- musím potvrdiť a akosi netúžia tvoriť rodiny. Je to skôr taká neregulovaná sexua- mosexualita.eu, v ktorých autori dávajú homosexualitu do súvislosti s pedofíliou, lita utrhnutá z reťaze“ (30. 8. 2014, 7:58). Použitím slov neregulovaná sexualita zoofíliou, kriminalitou či AIDS. Zároveň o homosexualite píšu ako o chorobe či utrhnutá z reťaze dokonca autorka spochybňuje schopnosť homosexuálov ovládať poruche napriek tomu, že Americká psychiatrická asociácia prestala klasifikovať svoje pudy, čím ich ako ľudí degraduje. Spochybňovanie schopností či vlastností homosexualitu ako mentálnu poruchu (1973) a aj Svetová zdravotnícka organizá- homosexuálov nachádzame aj v ďalšej časti príspevku: „žiadne výhovorky, že je to cia odstránila homosexualitu z medzinárodnej klasifikácie chorôb (1990)3. neliečiteľné, lebo sa mi nechce na sebe pracovať, neprijímam :)))“ (30. 8. 2014, Výsek diskurzu je charakterizovaný typickými stratégiami využívanými 7:58), v ktorom autorka naznačuje, že „homosexuálne správanie“ je výsledkom ne- v diskriminačných diskurzoch (pozri napr. van Dijk, 1987), avšak má aj svoje dostatku silnej vôle či úsilia, čím sugeruje, že homosexualita je liečiteľná, a preto špecifiká a od ostatných výsekov xenodiskurzu sa viac či menej líši. Všeobecne homosexuáli nemajú nárok na legalizovanie zväzku, ktorý im zaručuje rovnosť hlavnou stratégiou je vytvorenie protikladu MY sme tí dobrí a ONI sú tí zlí. Opo- pred zákonom s heterosexuálmi. Autorka dodáva svojmu príspevku vierohodnosť, nenti registrovaných partnerstiev poukazujú na to, že chcú chrániť rodinu aj sa- keď sa odvoláva na vlastnú skúsenosť, a tiež, keď používa emotikon, ktorý na- motných homosexuálov, že oni nediskriminujú, chcú, aby boli aplikované zásady značuje, že ho nevyslovuje s nenávisťou. Takéto narábanie s touto tematikou je demokracie, a snažia sa bojovať proti diskriminácii väčšiny menšinou. Na druhej väčšinou spojené aj s výrokmi typu „mám homosexuálov rada, celkom úprimne“, strane poukazujú na negatíva tých druhých, ktorí sú nebezpeční, problémoví a ne- ktorý je tiež súčasťou predošlého príspevku. Takýmto spôsobom autorka vytvára demokratickí, keďže manipulujú aj štátnu moc. Ako je teda interpretovaná LGBTI o sebe obraz tolerantného človeka a tým ešte väčšmi zdôrazňuje nediskriminačný cudzosť? charakter svojho príspevku. Diskutujúci väčšinou marginalizujú problematiku homosexuálnej orientácie Zvyčajné je aj narábanie s výrazmi ako nebezpečenstvo, hrozba, pohroma na pohlavný styk, napríklad vo vyjadreniach o tom, že si doma môžu robiť čo chcú, či záhuba, ako to vidíme napríklad v nasledujúcom príspevku: „Pán Boh stvoril len nech sa neprezentujú na verejnosti, čo odôvodňujú ich túžbou po pozornosti. muža a ženu, aby sa rozmnožovalo ľudstvo. Keď budú žiť dvaja muži, alebo 2 ženy, Homosexualitu často hodnotia aj ako deviáciu, napr. keď píšu o homosexuálnom ako sa bude ľudstvo rozmnožovať? Spelo by to k záhube ľudstva. Netreba vidieť správaní, alebo ju usúvzťažňujú s pedofíliou, zoofíliou a pod., napr.: „To, že existu- všetko len v materiálnych hodnotách, ale aj v morálke a budúcnosti a ďalšom ľud- jú homosexuáli, ešte nie je argument, aby boli uznaní zákonom. Aj pedofili existujú skom pokolení“ (28. 8. 2014, 18:49). V tomto prípade sledujeme redukciu úlohy a (zatiaľ) ich nikto nejde legalizovať“ (2. 9. 2014, 18.05).4 Častým argumentom rodiny na rozmnožovanie, pričom autorka argumentuje tým, že zlegalizovaním proti je totiž hrozba, že ak sa „zlegalizuje“ homosexualita, bude nasledovať „lega- registrovaných partnerstiev vymrie ľudstvo. Zjednodušovanie problematiky tým, lizácia“ rôznych deviácií, ktoré ohrozujú spoločnosť, v prípade pedofílie dokon- že sa diskutujúci zameria na jeden jej aspekt, je často sprevádzané hyperbolizáciou ca deti, čiže rodinu. Neprijateľnosť či absurdnosť požiadavky LGBTI aktivistov záporných dôsledkov: „Teraz rodiny este nie su pod hrozbou ale pokial nebudu a reálnosť z nej vyplývajúcej hrozby autor väčšmi zdôraznil použitím slova zatiaľ vykonane opatrenia, tak je velmi pravdepodobne, ze sa stane skutocna pohroma… v zátvorke. Akceptabilita tohto argumentu je podporená aj pretrvávajúcimi stere- deti v skole ucene masturbacii a vedene k voleniu si pohlavia… referendum je otypnými názormi z minulosti, že homosexualita je jedna z deviácií. Tieto názory za zachovanie sucastneho stavu… ziaden slameny panak ale nenapadne mon- pretrvávajú napriek tomu, že boli už vedou vyvrátené. strum… uz existuje niekolko odstrasujucich prikladov v roznych krajinach…“ (29. V súvislosti s pohlavným stykom (znovu nie so sexuálnou orientáciou) disku- 8. 2014, 22:47). V obidvoch príspevkoch je argumentácia založená na navodzova- tujúci problematizujú aj povahu homosexuálov, a to napríklad stereotypným sto- ní katastrofických scenárov, ktoré sú zdôraznené expresívnosťou použitej lexiky. tožňovaním homosexuality s promiskuitou, neschopnosťou milovať alebo vytvoriť S hrozbou je nevyhnutne spojená potreba ochrany, na ktorej je založená celá harmonický zväzok. Stratégiu diskreditácie sledujeme napr. v príspevku: „Homose- kampaň. Väčšina je ohrozená požiadavkami menšiny, z tohto pohľadu nejde o dis- xuáli sú postihnutí neschopnosťou vytvoriť harmonický zväzok, nieto ešte rodinu!!! krimináciu menšiny, ale o diskrimináciu väčšiny, ktorá sa chce chrániť: „Nejde tu Dôkaz? Tu je: Je to fyziologická nekompatibilita pohlavných ústrojov!!!!“ (31. 8. o nenavist… ide tu i lasku… lasku, ktora potrebuje chranit… chranit rodiny, deti 2014, 22:19). Autor sa výberom odbornej lexiky snaží zvýšiť vierohodnosť svojho a nas narod… ako by mohli registrovane partnerstva pomoct?… nevytvoria deti argumentu, čo akcentuje aj použitím výrazu dôkaz, ktorý evokuje, že ide o doká- a ani ich dobre nevychovaju… ako moze dieta, ktore vidi chory vztah od malicka zanú pravdu. Využíva aj výraz postihnutí, ktorým chce poukázať na to, že homo- budovat heterosexualny vztah, ktory jediny prinasa do spolocnosti pevny zaklad 102 103 – rodinu… referendum je za zachovanie sucastneho stavu!… ludia, ktory nevedia diskriminácie menšiny spoločnosťou v zmysle, že diskriminovaná je „väčšina“. zit v heterosexualnom vztahu sa mozu spolu stretavat… ale nie vychovavat deti!!!! Ako sme v úvode uviedli, xenológia sa orientuje na (cudzieho) človeka a na Ved je to hnusne zdevastovanie deti!! To nemozme pripustit!… ked zavriem bes- jeho tolerovanie v spoločnosti. Naším cieľom nie je prezentovať názor na prob- neho psa do klietky, tak nie z nenavisti ale zo strachu!!!! Ja sa bojim, ze moje deti lematiku registrovaných partnerstiev či manželských zväzkov homosexuálnych budu vyucovane o tom, ako maju masturbovat a ako si maju vyberat pohlavie… dvojíc, ale poukázať na toleranciu či netoleranciu cudzosti, ktorá sa v tomto prípa- NIE… toto nechceme!!!…ochrana, to je cielom referenda!“ (30. 8. 2014, 16:61). de týka odopierania ľudských práv neheterosexuálne orientovanej menšine, čo je Autor znovu redukuje rodinu iba na jej reprodukčnú funkciu a v príspevku apeluje vylúčenie tejto skupiny zo spoločnosti. Snažili sme sa poukázať na stratégie, ktoré na národné cítenie Slovákov. Práve národné cítenie by malo byť každému (Slová- sú typické práve v diskurze o tejto problematike a súvisia so snahou dosiahnuť kovi) vlastné, a preto by mal mať záujem chrániť národ pred vymretím. Operuje moc nad menšinou, ale aj nad svojimi podporovateľmi tým, že formujú ich názory, s viacerými protikladmi, pomocou ktorých vykresľuje majoritu v dobrom svetle pričom sa skrývajú za citlivú tému pomoc rodine. Prečo hodnotíme tieto príspevky a menšinu v zlom svetle. Prvým protikladom je nenávisť a láska, pričom lásku ako nástroj moci Aliancie za rodinu? Napriek tomu, že ide o príspevky jednotliv- prisudzuje vlastnej skupine, nenávisť preberá z predošlého príspevku, na ktorý cov, interpretujú ideológiu tejto iniciatívy, ktorá sama nediskutuje a neodpovedá reaguje, v ktorom oponent hovorí o nenávisti AzR a jej podporovateľov. Ďalším na otázky, ale podporuje stereotypné vnímanie homosexuálnej menšiny, čím sa protikladom je chorý homosexuálny vzťah a heterosexuálny vzťah, ktorý jediný v istej časti spoločnosti prezentuje ako organizácia, ktorá ochraňuje rodinu. Výs prináša do spoločnosti pevný základ, čím sa stavia väčšina na vyššiu úroveň, ho- ledkami pozitívnej prezentácie by mohlo byť odvrátenie pozornosti od skutočných mosexualita sa znovu spája s chorobnosťou a zároveň sa hodnotí ako neschopnosť problémov a ich riešení týkajúcich sa tejto problematiky, ale aj zviditeľnenie ini- žiť v heterosexuálnom vzťahu. Autor si vyberá odstrašujúce, s problematikou ne- ciatívy a jej predstaviteľov. súvisiace a hyperbolizované scenáre, ktorými chce zdôrazniť hrozbu pre budúc- Na záver považujeme za potrebné uviesť, že tento diskurz nie je iba negatív- nosť detí. ny, čo okrem mnohých diskusných príspevkov v analyzovaných diskusiách doka- Vyššie sme uviedli, že jednou z typických stratégií je narábanie s pojmami zujú aj rôzne iniciatívy (napr. kampane Iniciatívy Inakosť, ktorá organizuje pochod demokracia a diskriminácia. V tomto prípade, keďže ide o referendum, sa s nimi Dúhový Pride v Bratislave). Zároveň si myslíme, že v dobe stále rýchlejšie sa narába tiež. A to v takom zmysle, že nedodržiavanie princípov demokracie, teda globalizujúceho sveta čoraz pravidelnejšie osobné stretnutia s cudzosťou alebo byť proti referendu, ktoré je „najvyssia forma demokracie“ (31. 8. 2014, 21:58), príspevky, ktoré upozorňujú na problémy diskriminácie, môžu pomôcť k priblí- je diskriminácia tých, ktorí sú proti registrovaným partnerstvám. Čiže menšina ženiu sa k adekvátnemu xenodiskurzu. Podľa nás práve vlastná skúsenosť s roz- diskriminuje väčšinu: „totalita je ked mala skupina ludi (LGBTI) diktuje vacsine manitosťou spolunažívajúcej society bez deštruktívnych následkov a vzdelávanie co mozu a co nemozu a zakazuje im referendum“ (31. 8. 2014, 22:35). V príspevku verejnosti k samostatnej analýze diskriminačných a iných mocenských diskurzov autor vyhlasuje, že väčšina je znevýhodňovaná, zameriava sa iba na jeden z prin- pomôže lepšiemu pochopeniu reálnych dôvodov negatívneho hodnotenia cudzosti cípov demokracie a ignoruje fakt, že diskriminovaná je práve homosexuálna men- a k uvedomenej tolerancii akýchkoľvek foriem sociálnej inakosti. šina tým, že nemôže užívať rovnaké práva ako heterosexuálna väčšina. Posledná z typických stratégií (predovšetkým pre západnú spoločnosť), kto- Poznámky rú spomenieme, je diskreditácia istej skupiny tým, že oponenti jej členom dajú 1 Reakcie na status na stránke Aliancie za rodinu na sociálnej sieti Facebook uverejneného 1. 9. 2014 o 17:11, ktorého predmetom je blog hovorcu Aliancie za rodinu dostupný na: http://chromik. nálepky ako marxisti, socialisti či komunisti. Už samotné výrazy (vo veľkej časti blog.sme.sk/c/364045/cital-ficov-poradca-otazky.html a diskusia k fotografiám, ktoré uverejnila v spoločnosti vnímané negatívne) predstavujú častý a „nepriestrelný“ argument, Aliancia za rodinu 28. 8. 2014 o 8:31, dostupná na: https://www.facebook.com/alianciazarodinu/ znevažujúci názory nejakej skupiny. Tak je tomu aj v nasledujúcom príspevku: posts/686604901429276. „Legitimizácia homosexuality škodí homosexuálom a tradičnej rodine, škodí všet- 2 Stereotypy „sú štandardným a opakovaným hodnotením druhých ľudí na základe rôznych znakov“ (Mistrík, 2008, s. 23). kým a okrem neomarxistov, resp. kultúrnych marxistov nepomáha nikomu“ (1. 9. 3 Dokument The ICD-10 Classification of Mental and Behavioural Disorders, podľa ktorého homo- 2014, 18:52). Autorov zámer je poukázať na manipuláciu zo strany neomarxistov sexualita nepatrí medzi duševné poruchy a poruchy správania, vydaný Svetovou zdravotníckou orga- či kultúrnych marxistov, čo by malo samo o sebe poukazovať na negatívny charak- nizáciou (WHO) je dostupný na: http://www.who.int/classifications/icd/en/GRNBOOK.pdf?ua=1. ter skupiny. Zároveň za obete tejto skupiny neoznačuje iba tradičnú rodinu, ale aj 4 Všetky ukážky citované v tomto texte zo stránky AzR na sociálnej sieti sú pôvodné, bez jazykovej korektúry. samotných homosexuálov, čím sa prezentuje ako tolerantný človek. Uvedené argumenty sa, ako vidíme, väčšinou netýkajú hlavnej tézy AzR, teda ochrany rodiny, ale sú skôr odsudzovaním samotnej homosexuality a obhajovaním 104 105 LITERATÚRA Sociologické a kultúrne špecifiká interkultúrnej DIJK, Teun A. van: Stories and Racism. In: Narrative and Social Control. Ed. D. Mum- by. Newbury Park, CA: Sage 1993, s. 121 – 142. komunikácie DIJK, Teun A. van: Communicating Racism: Ethnic Prejudices in Thought and Talk. London: Sage Publications 1987. Jana Lauková DOLNÍK, Juraj: Cudzosť v slovenskom prostredí. In: Studia Academica Slovaca 43. (Filozofická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici) Eds. J. Pekarovičová – M. Vojtech. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratisla- ve 2014, s. 179 – 195. Úvod MISTRÍK, Erich: Multikultúrna výchova v škole. Ako reagovať na kultúrnu rôznorodosť. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti 2008. émou predloženého príspevku je interkultúrna komunikácia ako jeden zo zá- SCHRÖTER, Katrin: Xenologie. Zur Theorie des Fremden bei Munasu Duala-M’Be- Tkladných „fenoménov“ dnešnej doby. Cieľom príspevku je poukázať na so- dy. In: Den Fremden gibt es nicht. Xenologie und Erkenntnis. Eds. Ch. Bremshey ciologické a kultúrne špecifiká tohto fenoménu v rámci synchrónnej perspektívy, – H. Hoffmann – Y. May – M. Ortu. Münster: LIT-Verlag 2004, s. 19 – 39. na jazykové (interkultúrne) kompetencie v interkultúrnej komunikácii a na kul- The ICD-10 Classification of Mental and Behavioural Disorders. Dostupné na: http:// túrnu identitu. V tejto súvislosti budú spomenuté aj aspekty, ktoré môžu prípadne www.who.int/classifications/icd/en/GRNBOOK.pdf?ua=1. viesť až k vzniku tzv. etnofaulizmov a výrazne ovplyvniť priebeh ďalšej vzájomnej komunikácie medzi používateľmi rôznych jazykov. Príspevok vznikol v rámci riešenia grantového projektu VEGA 2/0085/12 Cudzosť v slovenskom jazykovo-kultúrnom prostredí. K pojmom interkulturalita a interkultúrna komunikácia Interkultúrna komunikácia je multidisciplinárny fenomén. Realizuje sa kaž- RÉSUMÉ dodenne v nespočetnom množstve obchodných, politických, diplomatických, vzdelávacích či turistických kontaktov. Na jednej strane je to pozitívny fenomén, Discourse of Threat to the Family (Attitudes Towards Foreignness in Non-Public Discourse) ktorý má užitočný efekt – jeho prostredníctvom sa dorozumievajú a navzájom spolupracujú ľudia v rôznych krajinách a kultúrnych spoločenstvách. Na strane The aim of the paper is to present part of a xenolinguistic research into the perception of foreignness, its evaluation and the presentation of attitudes towards it in Slovakia. We interpret the view on the druhej je to ale aj fenomén problematický – dôsledky nesprávne vedenej a inter- foreignness of LGBTI by the initiative Aliancia za rodinu – “Alliance for Family” (which is against pretovanej interkultúrnej komunikácie môžu viesť k prípadným nedorozumeniam the civil partnerships and marriages of homosexuals) and, above all, by its supporters. We are partic- a konfliktom (Průcha, 2010, s. 9). ularly concerned with the way in which language is used to talk about this form of foreignness by its Pojem interkultúrna komunikácia (medzikultúrna komunikácia) je známy už opponents. We also make an attempt to reveal the reasons of the existence of the current state of the described discourse, and we explain the discourse as an instrument of power. od druhej polovice 20. storočia. Avšak najmä v posledných rokoch sa tento pojem výrazne dostáva do popredia hlbšieho záujmu a je súčasťou množstva štúdií odborníkov (najmä v oblasti translatológie). Neodmysliteľným aspektom inter- kultúrnej komunikácie je poznanie „cudzej“ kultúry a jej vlastná (individuálna) interpretácia. V súčasnosti však „cudzia“ kultúra zosobňuje tzv. kultúrny transfer, t. j. implikovanie cudzích elementov do tej-ktorej kultúry a ich prípadnú asimilá- ciu. Otázka kultúr je vnímaná z rôznych uhlov pohľadu. Ak my považujeme za kul- túru špecifický systém zdieľania hodnôt, spoločenských noriem, ideí, skúseností, tradícií, zvyklostí, komunikačných rituálov a pod., tak z pohľadu interkultúrnej psychológie sú to produkty minulého správania ľudí, ktoré vedú a usmerňujú bu- dúce správanie ľudí (Pecníková, 2013). Kultúra zahŕňa konvencie, tradície, normy, hodnotovú škálu, spôsob usudzovania, ale aj emócie a konanie (Bohušová, 2009, s. 69). Každá kultúra tvorí komplexné a jedinečné univerzum plné vlastných vý- znamov, ktoré sú kreatívnou a osobitou adaptáciou chápania ľudskej existencie.

106 107 Cez svoju kultúru myslíme a zároveň aj chápeme zmysel života. sebrink, 2005). Všetky tieto pojmy označujú rôzne formy miešania kultúr, najmä Pojem kultúra sa často kladie do protikladu s prírodou a spája sa s pojmom ale v estetickej oblasti. Okrem týchto pojmov sa pracuje aj s pojmami transkul- civilizácia. Etnológovia, antropológovia, ale aj iní odborníci viažu pojem kultú- turalita a multikulturalita. Transkulturalita označuje stav, keď sú jednotlivé kultúry ra na zvyklosti, tradície, konvencie istej komunity (Dolník, 2009, s. 112). Podľa navzájom prepojené, o multikulturalite sa hovorí vtedy, keď vedľa seba koexis- K. P. Hansena (2000, s. 39) sú kultúry štandardizácie platné v istých kolektívoch tujú rôzne kultúry v jednej spoločnosti. Koncept interkulturality hľadá spôsob a pozostávajú aj zo znakov. Štandardizácie sú už vlastne znaky a väčšina znakov koexistencie odlišných kultúr a spôsob komunikácie medzi nimi. Vychádza pritom je štandardizovaná (ako napríklad jazyk) a inštitucionalizovaná. Štandardizáciu z predpokladu, že čím intenzívnejšie sú interkultúrne kontakty, tým je precíznejšie chápe K. P. Hansen ako analogické správanie členov daného kolektívu, rozširu- vzájomné poznanie a pravdepodobnejšia možnosť eliminácie najrôznejších je sa a stabilizuje komunikáciou, socializáciou a tradíciou (Hansen, 2000, s. 39, konfliktov. cit. podľa Dolníka, 2009, s. 112). Kultúrne štandardy sú spôsoby vnímania, mys- Pokiaľ sa o interkultúrnej komunikácii píše, resp. hovorí, môže ísť o jeden lenia, hodnotenia a konania, ktoré väčšina príslušníkov jednej kultúry považuje z troch významov korešpondujúcich s daným pojmom (Průcha, 2010, s. 13): za obvyklé, normálne, typické a spoločensky záväzné (Průcha, 2010, s. 151). Tieto -- interkultúrna komunikácia ako proces verbálneho a neverbálneho zdieľania kultúrne štandardy regulujú správanie ľudí, vrátane správania sa v komunikácii prebiehajúceho v rôznych sociálnych situáciách, s inými ľuďmi. Sú podrobne identifikované pre rôzne prostredia, v ktorých do- -- interkultúrna komunikácia ako vedecká teória a výskum zaoberajúci sa reál- chádza ku komunikácii, napr. medzi Slovákmi a nemecky hovoriacimi nositeľmi nymi procesmi interkultúrnej komunikácie, príslušnej kultúry, čo bude spomenuté na inom mieste v tomto príspevku. -- interkultúrna komunikácia ako edukačné a podporné aktivity zamerané S pojmom kultúra veľmi úzko súvisí aj pojem kultúrna identita. Chápanie na prax a vychádzajúce z poznatkov príslušnej vedeckej teórie a výskumu. kultúrnej identity z aspektu metodológie psychologických vied jej napríklad prisudzuje emocionálny rozmer prežívania skutočnosti jedincom. Iné je chápanie Vo všeobecnosti by sa však dalo povedať, že pojmom interkultúrna komuni- pojmu kultúrna identita vychádzajúce zo sociológie, ktoré si všíma najmä mecha- kácia označujeme samotnú komunikáciu medzi príslušníkmi rozdielnych kultúr, nizmy a dôsledky uplatňovania noriem, hodnôt, rituálov, zvyklostí atď., platných keď si uvedomujeme kultúrne odlišnosti partnerov za predpokladu dokonalého v danom spoločenskom celku (Habiňáková, 2013, s. 11). Kulturologický pohľad poznania seba samého. V procese interkultúrnej komunikácie sa vytvára nová kul- na kultúrnu identitu, vychádzajúci z interdisciplinárnych prístupov, zdôrazňuje jej túrna štruktúra, ktorá minimalizuje neistotu, a preto je potrebné vychovávať ľudí kontext v rámci kreovania a pôsobenia jednotlivých prvkov kultúry a vníma ju ako k rozvíjaniu schopnosti komunikovať s príslušníkmi iných kultúr, a tým rozvíjať súhrn konkrétnych hodnôt, noriem, zvykov, presvedčení a postojov, ktoré enkul- ich interkultúrne spôsobilosti. V našom priestore sa používa výraz interkultúrna turalizovaní jednotlivci a zároveň členovia istého spoločenského celku preferujú, komunikácia, ako aj medzikultúrna komunikácia. Pri každom označení je zrejmé, ktorými sa riadia a ktoré vplývajú na ich postoje, myslenie a konanie. že tento pojem je zadefinovaný ako proces, ktorý neustále prebieha (Pecníková, Pojem interkulturalita vychádza podľa koncepcie W. Welscha (1995) z tra- 2013). Pokiaľ si partneri v interkultúrnej komunikácii nerozumejú, tak to často nie dičnej predstavy, že kultúry sú akési ostrovy, striktne limitované a oddelené entity, je v dôsledku odlišného jazyka, ale práve kvôli kultúrnym odlišnostiam. Tým vzni- ktoré sa môžu navzájom ignorovať, podceňovať, bojovať proti sebe alebo naopak ká prostredie pre tvorbu kultúrnych stereotypov a prehlbovanie sociálnej vzdiale- snažiť sa porozumieť si, vymieňať si vzájomné hodnoty, modely, spôsoby konania nosti. Nezvládnutá interkultúrna komunikácia prehlbuje etnocentrizmus (pôvodne a žitia (Jaklová, 2007, s. 295 – 301). skupinový egoistický názor o vyspelosti a kultúrnosti určitého národa alebo et- Vymedzenie základných pojmov v oblasti interkulturality nie je jednoduché. nickej skupiny nad inými alebo dokonca všetkými ostatnými, v modernej dobe Ide o problematiku, ktorá zasahuje do mnohých vedných odborov, z ktorých kaž- najmä smery a názory obhajujúce vedúcu úlohu napr. európskych národov vo sve- dý ju interpretuje podľa svojich potrieb. Vo svetovej literatúre sa objavuje mnoho te, tzv. europocentrizmus a pod.), či už prebieha vo verejnom alebo súkromnom definícií, ktoré sa rôznia jednak podľa disciplín zaoberajúcich sa interkulturalitou, priestore. Základom myšlienky interkultúrnej komunikácie by mala byť existencia jednak podľa kultúrnych oblastí. Bolo by efektívne pokúsiť sa uchopiť existujúce kultúr a nositeľov kultúr – kultúrnych identít. Kultúrnu identitu môžeme označiť poznatky, zjednotiť ich a vytvoriť tak akúsi teoretickú bázu, o ktorú by sa mohli ako stotožnenie sa jedinca so sociálnymi a morálnymi normami a konvenciami, opierať vlastné praktické analýzy. Východiskom by sa mali stať pojmy kultúra, zdieľanými určitou etnickou či inou skupinou (Průcha a kol., 2003, s. 109), je to komunikácia a interkulturalita. komplexná predstava o vlastných kultúrnych zvláštnostiach a o svojom zaradení V rovnakom význame ako pojem interkulturalita sú v najnovších výskumoch do určitého kultúrneho spoločenstva (Mistrík, 2000, s. 63). Keď príslušníci istej uvádzané aj pojmy hybridita, hybridizácia alebo kultúrny synkretizmus (Lü- kultúry komunikujú, tak reprezentujú to, ako táto kultúra komunikuje. 108 109 Interkultúrne osobitosti spoločenského styku v jednotlivých štátoch alebo ko-kultúrnym kontextom a v niektorých prípadoch sa za etnofaulizmus považovať v skupinách štátov vyplývajú predovšetkým z rozdielnosti ich sociálneho, ekono- nemusí a pod. mického, politického, kultúrneho a náboženského prostredia. Ako príklad uvediem K tvorbe prvých etnofaulizmov a zosmiešňovaniu iných národov začína do- osobitosti týkajúce sa napr. spôsobu rokovania nemeckých obchodných partnerov. chádzať už v dobe antického Grécka, keď si už vtedajší Gréci uvedomujú svoju Väčšina cudzincov ho považuje za striktný a v niektorých prípadoch aj za nejasný, kultúrnu odlišnosť od iných etník a cudzincov považujú za barbarov, pretože ho- keďže okrem samotných rokujúcich subjektov rozhodujú o prijatí, resp. zamietnutí voria pre nich nezrozumiteľným jazykom. obchodného kontraktu často aj členovia tzv. tieňovej komisie. Nemci sú známi Existujú ale aj prípady, keď etnofaulizmy nie sú urážlivým pomenovaním prí- najmä svojou znalosťou a dodržiavaním etiky rokovania, ako i svojou racionál- slušníkov iných národov a pod., ale môžu mať druhotný význam v určitej celej vý- nosťou, cieľavedomosťou, perfektnou prípravou na obchodné rokovanie, jasnou povedi. Průcha (2010, s. 67) uvádza ako príklad známy slogan českých politikov a zrozumiteľnou argumentáciou a presným dodržiavaním dohody, aj keď nie je po- z roku 2008 (išlo o mediálne rozšírený slogan pred zahájením predsedníctva ČR tvrdená písomne. Usilujú sa o presnosť a dochvíľnosť, ktorú vo väčšine prípadov v Európskej únii z roku 2008) Európe to osladíme. Prvotný a doslovný význam vyžadujú aj od svojich obchodných partnerov. Súčasťou obchodného rokovania tejto výpovede je „osladiť, pocukrovať“. Ale druhotný význam tejto výpovede je bývajú i pracovné obedy, pričom obchodné témy sa prerokúvajú len pred obedom „skrytá škodoradosť – niekomu niečo znemožniť, strpčiť, skomplikovať“. O aktu- a po ňom, ale nikdy nie na ňom. Často používajú aj medzinárodné jazyky, ako sú álny príklad sa postaral najnovšie aj nezávislý denník Nový čas (Nový čas z 30. 8. napr. anglický a francúzsky jazyk, preferujú dlhodobú tradíciu, podnikovú kultúru 2014, s. 2), v ktorom sa píše o nútenom pristátí lietadla ruského ministra obrany a seriózne obchodné kontakty. K svojim obchodným partnerom pristupujú indivi- S. Šojgua v Bratislave, v podtitulku sa píše: Poriadne mu to osladili (v kontex- duálne s cieľom získať pre firmu maximálny prospech, preferujú konzervatívne te poľsko-ruských vzťahov). V danom „škandalóznom“ kontexte osláv SNP má oblečenie a pri odchode sa s prítomnými hosťami lúčia podaním ruky (Sedliaková, výraz „osladiť“ takisto skôr negatívne konotácie v zmysle „znemožniť, strpčiť, 2013, s. 372 – 373). znepríjemniť niekomu niečo“. Podobný výraz je v slovenskom jazyku „okoreniť Pri neznalosti kultúr často dochádza ku kultúrnej idealizácii, resp. nedoro- niekomu niečo“. zumeniam či konfliktom. V každom etnickom či národnom spoločenstve existujú Etnické a národné stereotypy a etnofaulizmy sa vyskytujú vo všetkých kultú- určité stereotypy vzťahujúce sa na príslušníkov iných etník, národov, rasových rach a jazykoch. V mnohých prípadoch sa vyskytujú práve vo vzťahu k nežiaducim alebo náboženských skupín. V literatúre z oblasti interkultúrnej psychológie sú skupinám imigrantov či etnickým menšinám. V interkultúrnej komunikácii hrajú vymedzované tzv. etnické stereotypy (ethnic stereotypes) ako postoje príslušníkov dôležitú úlohu napr. v situáciách, keď sa politici či diplomati vyjadrujú o iných jednej etnickej skupiny voči inej alebo iným etnickým skupinám, pričom tieto po- krajinách a národoch. Preto je práve rešpekt a tolerancia základom nadviazania stoje môžu obsahovať negatívne hodnotenia alebo aj diskriminačné prvky (Průcha, interkultúrnej komunikácie (Průcha, 2010, s. 15). 2010, s. 64). Majú povahu predsudkov a sú relatívne trvalé, prenášajú sa z gene- Zhrňujúco možno dodať, že jedným z hlavných cieľov interkultúrnej komu- rácie na generáciu a vyvíjajú sa často už u detí v ranom veku. Prejavom etnických nikácie je schopnosť naučiť sa myslieť po novom a nadobudnúť interkultúrnu a národných stereotypov sú zvláštne jazykové výrazy – etnofaulizmy (ethno a komunikatívnu schopnosť, ktorá nám umožní stať sa sprostredkovateľom medzi phaulisms), ktoré sa pri interkultúrnej komunikácii často dostávajú do popredia dvomi kultúrami (Delgadová, [online]). Súčasne je nutné naučiť sa „metakomu- a tvoria bariéry pri nadviazaní kontaktu. Etnofaulizmy sú etnickými i národnými nikovať“, t. j. byť schopný povedať to, čo zamýšľame, keď niečo hovoríme, aby stereotypmi, sú to neoficiálne označenia, ktoré zosmiešňujú príslušníkov iného sme sa vyhli prípadným nedorozumeniam a aby sme komunikovali efektívne. Me- národa a vyvolávajú negatívny a nepriateľský postoj. Môžu sa vzťahovať nielen takomunikovať znamená hovoriť o zmysloch našich výpovedí, avšak nielen o ich na samotných obyvateľov, ale aj na ich jazyk, mentalitu, zvyky a tradície a pod. významoch, ale aj o účinkoch, ktoré by mali tieto spôsobiť (porov. Delgadová, op. Môžu mať humorný, ľahko zosmiešňujúci charakter – napr. označenie Čechov cit.). „Pepíci“, Nemcov „Nemčúri“, Američanov „Amíci“ a pod. V mnohých prípadoch však etnofaulizmy vyjadrujú negatívny, ba dokonca až nepriateľský postoj (po- Interkultúrna kompetencia rov. Průcha, 2010, s. 65). Príkladom je v slovenčine označenie černochov „negri“, Interkultúrna komunikácia je termín, ktorý sa vzťahuje na komunikáciu označenie Rómov, príp. iných kočovných skupín (národov) v Európe „Cigáni“ so všetkými aspektmi medzi ľuďmi z rôznych kultúrnych pozadí a vyžaduje si (príp. aj pomenovania z pohľadu samotných Rómov „degeši“, „gadžovia“), aj keď isté „interkultúrne kompetencie“, najmä však jazykovú vybavenosť, ako aj rešpekt v tejto súvislosti je výraz „Cigáni“ polemický, keďže je to podmienené historic- voči komunikačným partnerom a ich špecifikám.

110 111 Výraz kompetencia sa používa v odbornom i bežnom jazyku a jeho význam zručností rozumieme nielen deskripciu vecných informácií o kultúre konkrétnej v mnohých prípadoch nie je celkom jednoznačný (Harajová, 2010, s. 22). Ako sy- cieľovej krajiny. Je oveľa potrebnejšie rozvíjať tzv. procedurálne vedomosti, ktoré nonymá sú uzualizované termíny schopnosť, zručnosť, spôsobilosť, efektívnosť, umožnia percipientom vnímať odlišné kultúrne správanie a náležite naň reagovať kapacita, požadovaná kvalita a iné. Za kompetentného v určitej oblasti sa zvykne (Harajová, 2010, s. 98). považovať taký jedinec, ktorý má schopnosti, motiváciu, vedomosti, zručnosti atď. Pri interkultúrnej komunikácii je takisto dôležité byť pripravený na neočaká- robiť kvalitne to, čo sa v príslušnej oblasti vyžaduje. Kompetenciu teda môžeme vané a neobvyklé reakcie, nejasné neverbálne prejavy, prílišnú otvorenosť, resp. v tomto kontexte vnímať ako súbor schopností získaných na zvládnutie určitého uzavretosť, oslovovanie s použitím alebo bez použitia titulov, tykanie či vyka- problému v určitom kontexte, jej rozvoj u jednotlivcov sa líši a je ovplyvnený ich nie, špecifické komunikačné rituály a etiketu (podanie rúk, úsmev, prejav emócií) skúsenostným komplexom, príležitosťami a motiváciou pre ďalší rozvoj. (Pecníková, 2013). Interkultúrna kompetencia je rozšírením a elaboráciou tzv. komunikatívnej kompetencie (Stern, 1992, s. 93, cit. podľa Habiňákovej, 2013, s. 32). Komunika- Záver tívna kompetencia je zvyčajne rozdelená do štyroch aspektov – zahrňujúc kompe- Skutočnosť, že jazyk a kultúra sú dve časti jedného celku, dva od seba neod- tenciu gramatickú, sociolingvistickú, strategickú a kompetenciu diskurzu. Avšak deliteľné fenomény, nie je novým tvrdením, ale známym faktom. Jazyk ako spolo- tento zoznam môže byť rozšírený pridaním piatej, interkultúrnej kompetencie čenský fenomén určitej komunity, ktorá sa daným jazykom dorozumieva, odráža (Byram, 1997, s. 26, cit. podľa Habiňákovej, 2013, s. 32). vo svojej celistvosti kultúru tejto komunity a platí to aj recipročne (Habiňáková, V učení sa cudzích jazykov je interkultúrna kompetencia popísaná ako „schop- 2013, s. 5). Kultúra spoločenstva nachádza svoje vyjadrenie i v jej jazyku a nielen nosť jednotlivca správať sa adekvátne, flexibilne v situáciách, keď je konfrontova- v ňom. Osvojovanie jazyka prebieha paralelne s procesom socializácie jednotlivca ný s činmi, postojmi a očakávaniami predstaviteľov cudzích kultúr“ (Cortazzi-Jin, a jeho integrácie do spoločenstva. Jazyk je kultúrny výtvor a má v sebe možnosť 1999, s. 198, cit. podľa Habiňákovej, 2013, s. 32). Podľa A. E. Fantiniho (2000, kultivovať ľudskú osobnosť (op. cit., s. 6). s. 28) napomáhajú úspešnej interkultúrnej komunikácii nasledovné komponenty: Ukazuje sa, že interkultúrna komunikácia v medzinárodnom kontexte vyža- -- uvedomenie, duje komplexné vedomosti, stratégie rozhodovania a správania. Je nevyhnutná -- postoje, dôkladná príprava, pretože interkultúrna komunikácia má vybudovať most -- zručnosti, porozumenia, viesť k pochopeniu cudzích noriem správania, umožniť orientáciu -- vedomosti, v cudzom prostredí tým, že o ňom informuje a objasňuje neznáme spôsoby reak- -- jazykové schopnosti. cií a vzorov správania a myslenia predstaviteľov rozličných kultúr. Interkultúrna Interkultúrne zručnosti odkazujú na štyri základné schopnosti (porov. Delga- komunikácia tak môže otvárať neznáme horizonty a objasňovať neznáme kultúry dová, [online]): (Helmová – Janíčková, 2009, s. 1 – 3). Jedným z hlavných cieľov je nadobudnúť interkultúrnu a komunikatívnu schopnosť, ktorá nám umožní stať sa sprostredko- -- schopnosť stanoviť reláciu medzi vlastnou a cudzou kultúrou, vateľom medzi kultúrami a používať cudzí jazyk ako kontaktný jazyk. -- kultúrnu „senzibilitu“ a schopnosť využiť rozličné stratégie na nadviazanie kontaktu s nositeľmi/príslušníkmi iných kultúr, LITERATÚRA -- schopnosť vykonávať úlohu (inter-)kultúrneho sprostredkovateľa medzi BOHUŠOVÁ, Zuzana: Neutralizácie ako kognitívna stratégia v transkultúrnej komu- vlastnou a cudzou kultúrou a riešiť konfliktné situácie a kultúrne nedorozu- nikácii. Lingvistické analógie. Banská Bystrica: DALI-BB 2009. menia, DELGADOVÁ, Elena: Interkultúrne aspekty v medzinárodných vzťahoch. Dostupné -- schopnosť prekonať stereotypy. na: http://www.academia.edu/2530878/Interkulturne_aspekty_v_medzinarodnych_ vztahoch. Dôležitým prvkom interkultúrnej kompetencie, ako už bolo spomenuté, je DOLNÍK, Juraj: Všeobecná jazykoveda. Opis a vysvetľovanie jazyka. Bratislava: Veda jazyk ako kultúrny jav, kultúrny fenomén (Dolník, 2009, s. 118 – 119). Je potreb- 2009. né si uvedomiť, že tak ako proces osvojovania si cieľového jazyka je procesom DOLNÍK, Juraj: Jazyk – človek – kultúra. Bratislava: Kalligram 2010. zrenia, podobne i proces rozvoja interkultúrnej kompetencie si vyžaduje svoj čas. Východiskom k celej koncepcii rozvoja interkultúrnej kompetencie by malo byť FANTINI, Alvino E.: A Central Concern: Developing Intercultural Competence. Do- stupné na: http://www.brandeis.edu/globalbrandeis/documents/centralconcern.pdf uvedomenie si, že pod plnohodnotným a efektívnym rozvojom interkultúrnych

112 113 HABIŇÁKOVÁ, Eva: Kultúrne obsahy v kontexte interkultúrnej komunikácie. Trna- va: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave 2013. HARAJOVÁ, Alica: Interkultúrna komunikácia a krajinoveda vo výučbe nemeckého jazyka. Sládkovičovo: Vysoká škola v Sládkovičove 2010. HELMOVÁ, Milena – JANIČKOVÁ, Eva: Aspekty interkultúrnej komunikácie v glo- bálnom hospodárskom prostredí. In: Quo vadis cvičná firma– nové trendy v cvičnej firme. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. [elektronický zdroj]. Bratisla- va: Katedra pedagogiky NHF EU 2009, s. 1 – 3. JAKLOVÁ, Alena: K základním pojmům interkulturní komunikace. In: Jazyk a ko- munikácia v súvislostiach II. Ed. O. Orgoňová. Bratislava: Univerzita Komenského 2007, s. 295 – 301. LÜSEBRINK, Hans-Jürgen: Interkulturelle Kommunikation. Stuttgart – Weimar: J. B. Metzler 2005. MISTRÍK, Erich: Multikultúrna výchova v príprave učiteľov. Bratislava: Iris 2000. PECNÍKOVÁ, Jana: Sociologické a kultúrne aspekty interkultúrnej komunikácie v kontexte francúzskej kultúrnej identity na základe vybraných literárnych diel. In: Jazyk a kultúra, 2013, roč. 4, č. 16. Dostupné na: http://www.ff.unipo.sk/jak/ III. INTERPRETÁCIA cislo16.html PRŮCHA, Jan – WALTEROVÁ, Eliška – MAREŠ, Jiří: Pedagogický slovník. Praha: A METODOLÓGIA Portál 2003. PRŮCHA, Jan: Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing 2010. SEDLIAKOVÁ, Ingrida: Podstata a význam interkultúrnej komunikácie a etiky v ob- chodných rokovaniach. In: Management Challenges in the 21st Century. Bratislava: Vysoká škola manažmentu 2013, s. 370 – 375. WELSCH, Wolfgang: Transkulturalität. Zur veränderten Verfasstheit in heutigen Kul- turen. In: Zeitschrift für Kulturaustausch, 1995, roč. 45, č. 1, s. 40 – 48. SEKUNDÁRNE ZDROJE denník Nový čas, 30. 8. 2014, s. 2 Tento príspevok je súčasťou výstupov projektu – operačného programu Vzdelávanie: Inovatívne kroky pre potreby vysokoškolského vzdelávania v 21. storočí; Tvorba a inovácia študijných programov v študijnom odbore učiteľstvo akademických predmetov v anglickom a nemeckom jazyku, ITMS 26110230109; Moderné vzdelávanie pre vedomostnú spoločnosť/Projekt je spolufinancovaný zo zdrojov EÚ.

RÉSUMÉ

Sociological and Cultural Specific Features of Intercultural Communication

This article deals with the topic of intercultural communication in general as one of the basic “phenomena” at the present time. The main objective of the article is to focus on sociological and cultural specifications of this phenomenon from a synchronic perspective, on language competences (intercultural competences) in the intercultural communication and the cultural identity. In this context also some cultural differences (dissimilarities) are mentioned which can lead to the creation of the so- called ethnophaulisms. The ethnophaulisms can significantly influence the process of the subsequent mutual communication between the users of other languages. 114 Gramatika (posuvnej) hranice

Miroslav Dudok (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave)

ez ohľadu na to, či hranicu vnímame z aspektu priestorového, spoločenské- Bho, kultúrneho, morálneho, jazykového, vnímame ju ako niečo, čo ešte je, alebo už nie je. V slovenskej jazykovej re/prezentácii to môže byť pevná alebo pomyselná čiara, bod či pásmo. Hranica má teda škálový charakter a v tom pra- mení i metafora posuvnej hranice. Vyplýva z vnútrojazykovej a mimojazykovej podstaty hranice. V slovenčine dominujú tri základné významy hranice – čiara, rozhranie a krajné vymedzenie niečoho: 1. čiara oddeľujúca isté administratívne celky, úze- mia: štátna hranica, hranice kraja, odísť za hranice vo význame vysťahovať sa do cudziny (KSSJ, 2003, s. 197), SSSJ uvádza i metaforu hranice: zelená hranica – štátna hranica prechádzajúca prírodným neobývaným prostredím mimo ofi ciálneho hraničného priechodu (SSSJ, 2011, s. 168) a 2. rozhranie medzi javmi, oblasťami, predel: národnostná, veková hranica, hranica medzi životom a smrťou (KSSJ, 2003, s. 197). V SSSJ sa rozlišuje aj tretí, adlatívny význam slova hranica (krajné vymedzenie niečoho): horná veková h.; dolná h. trestu; maximál- na h. poplatku; prirodzená h. zaťaženia organizmu; h. únosnosti; h. viditeľnosti; zákonom, normou povolená h. množstva škodlivín v ovzduší; zvuk nad hranicou počuteľnosti; jazda na hranici šmyku; prečerpať medznú hranicu úveru; ocitnúť sa pod hranicou životného minima; to je za hranicou môjho chápania; dosiah- nuť hranicu dospelosti; zvýšiť, posunúť vekovú hranicu pri odchode do dôchodku; rozšíriť hranice poznania; odhadnúť hranice technických možností (SSSJ, 2011, s. 167 – 168). Ďalší význam, ktorý uvádzajú KSSJ, SSSJ zo stanoviska vývinu jazyka a súčasného používania jazyka, patrí do domény posuvnej/posunutej hranice jazyka, do domény homonymie, teda hranica vo význame naukladaná hromada dreva na zapálenie, vatra: zapáliť hranicu; upáliť niekoho na hranici (KSSJ, 2003, s. 197; SSSJ, 2011, s. 168). Sémantický potenciál výrazu hranica v slovenčine umocňujú paremiologické, frazeologické a metaforické možnosti tohto výrazu: keď chceme povedať, že niečo vybočuje z normy, môžeme použiť výraz prekročiť hranice niečoho, alebo keď chceme vyjadriť, že je niečo veľké, môžeme povedať, že niečo nemá, nepozná hranice, hraníc. Slovenčina je pomerne bohatá na fraze- ologizmy s komponentom hranica, napr. fraz. byť na hranici ľudských možností (dospieť na pokraj fyzických al. psychických síl), ísť za hranice ľudských možností (dokázať urobiť niečo, čo nie je za normálnych okolností možné), nemať/nepoznať hranice/hraníc (nedodržiavať záväzné pravidlá), poznať svoje hranice (vedieť, čo človek dokáže, čoho je schopný) atď. Potenciál výrazu hranica v značnej miere rozširujú synonymá rozhranie, rozmedzie, pomedzie, línia, čiara, medzník, míľnik, 117 predel, prah atď. (SSS, 1995, s. 156), ako i metaforizácia a metonymizácia tohto čiernohorčiny (porov. Čirgić, 2011), pripomenieme iba fakt, že uvedené hlásky výrazu, napríklad v špeciálnych registroch: lingv. hranica slova, slabiky, morfé- štandardne vyslovujú bežní i filologicky vzdelaní Čiernohorci, zástancovia i promy (miesto, kde sa stretávajú dve slová, dve slabiky, dve morfémy); astron. dátu- tivníci kodifikácie čiernohorčiny, nie však Chorváti, Srbi, Bosniaci. mová hranica (myslená čiara prechádzajúca v blízkosti 180° zemepisnej dĺžky, Na začiatku sme načrtli lexikálny koncept hranice v slovenčine bez nároku pri jej prekročení východným al. západným smerom sa k dátumu pripočítava al. na vyčerpávajúci deskriptívny a explanačný prístup. V rámci vnútrojazykových sa od neho odpočítava jeden deň); mat. hranica množiny (množina jej hraničných hraníc slovenčiny je prítomný široký vejár otázok a kritérií, ktoré nedovoľujú gra- bodov) (SSSJ, 2011). matiku hranice v sémantickom i diskurzívnom zmysle vnímať ako statickú kategó- Keď ide o lingvistický diskurz hranice, spomenieme na tomto mieste koncept riu, ale iba vo vzájomne prepojenom komplexe dynamických procesov, do ktorých centra a periférie, ktorý vyložil v súvislosti s vývinom spoluhláskového subsysté- vstupujú aj vonkajšie vektory hranice (napr. kontakty slovenčiny s inými jazykmi, mu J. Sabol (1989), a mohli by sme uvádzať mnoho ďalších prípadov a možností. slovenské jazykové enklávy a diaspóry), na čo poukážeme v ďalšej časti našej Spolu s F. Danešom a mnohými ďalšími jazykovedcami môžeme ešte na úvod úvahy. Teraz, samozrejme, iba stručne načrtneme časť priestoru, v ktorom sa rea- konštatovať, že jazyk nie je „ideálnym“ systémom symetricky usporiadaných jed- lizuje gramatika hranice v slovenčine. V zmysle typológie hranice možno naprí- notiek, ale je to skôr systém, v ktorom určité elementy tvoria kompaktné cen- klad hovoriť o hranici ako o začiatočnom, východiskovom bode – odísť od okna, trum a iné tvoria rozptýlené okrajové pásmo okolo tohto centra, teda periférnu pracovať od rána, smiať sa od šťastia, poštípaný od včiel, báseň od Kraska, byť oblasť (Daneš, 1965,1966; Čejka – Lotko,1974, cit. podľa J. Sabola, 1989, s. 97). vyšší od Jana a podobné príklady, pre ktoré je z formálnej stránky spoločná pred- V príspevku sa nebudeme podrobne zaoberať konceptualizáciou lexémy hrani- ložka od v genitívnej konštrukcii a z významovej stránky spoločný všeobecný ca v slovenčine, ale chceme iba poukázať na to, že tak, ako sa vyvíja jazyk, tak ablatívny význam s početnými konkrétnymi a špeciálnymi, užšími kategoriálnymi sa mení i sám jazykový obraz hranice – a mení sa a posúva i význam hranice významami, v našom prípade spaciálnym, temporálnym, kauzálnym, agentálnym, v jazykovom používaní, interpretovaní a vysvetľovaní. Hneď na začiatku však komparatívnym. Východisko, začiatočný bod, tvoriaci podstatu ablatívnosti, je podotýkame, že posúvanie hranice v jazyku nevnímame ako deviantnú situáciu, v skutočnosti synonymom hraničného bodu, od ktorého začína akési priestoro- ale ako prirodzený proces regulovaný používateľmi jazyka, keď sa centrum môže vé, časové atď. nazeranie na mimojazykovú realitu. Nazeranie na realitu, ktorá sa ocitnúť na okraji a periféria v centre. po tento bod prejavovala v inakšom priestorovom, časovom atď. statuse a teraz sa Keď ide o koncept hranice, sme však toho názoru, že si nevystačíme iba so sé- vníma a interpretuje v ablatívnom význame (porov. Piper, 2008, s. 309). Ďalej je mantickým aspektom, hoci je to v prístupe k vysvetľovaniu gramatiky a metafo- to hranica ako konečný bod pracovať do večera, teda s významom adlatívnosti, riky hranice (a vôbec lingvistiky priestoru) osvedčená cesta (porov. napr. Piper, ale napr. i vo význame lokalizátora cestovať do Bratislavy, vojsť do bytu, resp. 1997, 2008). Jazykový, sémantický a kognitívny potenciál hranice je široký. Je hranica ako konečný bod vo význame superlatívnosti, vyjadrenom nielen morfo- zároveň aj kľúčovou otázkou mnohých ďalších oblastí, napr. kultúrnej lingvistiky, logicky superlatívom, ale aj inými prostriedkami úlohu splnil najlepšie, je najnižší ekológie jazyka, prežívania jazyka, vplyvu jazykového areálu na význam, prag- v triede, zjedol menej ako všetci naokolo. Blízke tomu je i vyjadrovanie hranice matický a emergentný status hranice atď. To nás viedlo k uvažovaniu o vonkajších lexikálnymi kvantifikátormi či prostriedkami univerzálnej kvantifikácie. a vnútorných hraniciach jazyka (po prvýkrát v prednáške Vnútorné a vonkajšie Výrazné zastúpenie jazykového obrazu hranice je v kategórii vidu a v jej blíz- hranice slovenského jazyka 27. 9. 2010 v Sappore i v publikovanej verzii Dudok, kej kategórii, ktorá je pomerne málo v slovenčine preskúmaná, v kategórii taxic- 2014). kosti. V rámci spaciálneho rozmeru hranice je hranica transparentnejšie vyjadrená, Odhaľovanie a poznanie princípov vzájomného komplexného pôsobenia vnú- pričom jazykový a mimojazykový, reálny, diskurz hranice sú pomerne symetrické. torných a vonkajších vektorov vývinu jazyka nám natíska myšlienku posuvnej Kategória taxickosti, ktorá reprezentuje časové vnímanie a vyjadrovanie mimoja- gramatiky hranice i posuvnej hranice jazyka zároveň, nie destabilizáciu jazyka. zykovej skutočnosti, predstavuje neostrý koncept hranice. Obsah a rozsah hranice v každom jazyku je špecifický, má etnosignifikantný Kategória lokalizovania a usporiadania slovesného deja v prehovore, v niek- charakter, spoločným znakom pre všetky jazyky je, že sa gramatika hranice preja- torých teóriách terminologizovaná ako taxis (R. Jakobson, A. V. Bondarko, vuje vo všetkých jazykových rovinách. Napríklad v čiernohorčine sa hlásky ś, ź, ć, V. S. Chrakovskij), nemá v slovenskej gramatickej tradícii svoje pevné termino- đ kodifikovali ako štandardné čiernohorské hlásky vďaka tomu, že sa stali hranič- logické miesto. Vecne je čiastočne obsiahnutá v rámci deskripcie časových viet nými hláskami v kontexte srbskej ekavice, chorvátskej jekavice a čiernohorčiny. (Oravec – Bajzíková, 1986; Ferenčíková, 1986; Žigo, 1997 a i.) a v slovenskom Pre potreby našej štúdie nebudeme analyzovať zložitosť tejto hláskoslovnej si- lingvistickom terminologickom priestore by jej mohol zodpovedať termín taxická tuácie v rámci týchto južnoslovanských jazykov a peripetií okolo kodifikácie konštrukcia. Pre potreby zmapovania, deskripcie a vysvetlenia samotnej kate- 118 119 górie taxických konštrukcií v modernej slovenčine sú koncepčne blízke poznat- Keď otec nasadzoval bombičku do sódovej fľaše, tváril sa pritom zamyslene ky P. Žiga. P. Žigo (1997) v monografii o kategórii času v slovenskom jazyku a dôležito. (J. Johanides) sústreďuje pozornosť predovšetkým na postihnutie významových zložiek jed- • neúplná súčasnosť (P sa lokalizuje v rámci časového horizontu zasahujúceho notlivých časových stupňov zo všeobecného hľadiska a konfrontuje jazykový 2 situáciu P ) čas v staroslovienčine, predspisovnej slovenčine a v spisovnej slovenčine, kde 1 poskytuje veľa materiálu pre chápanie nášho konceptu (posuvnej) vnútrojazyko Keď volal do nemocnice, sestrička mu povedala, že pán Salmon je so svojou vej hranice. Taxická konštrukcia1 je taká formálno-sémantická kategória, ktorá sa rodinou. (SNK) realizuje v bipredikatívnych (širšie i polypredikatívnych) konštrukciách, kde sa • neúplná súčasnosť (P sa lokalizuje v rámci časového horizontu zasahujúceho rôznymi gramatickými a/alebo lexikálnymi prostriedkami vyjadruje časová loka- 1 P2) lizácia (súčasnosť/nesúčasnosť : predčasnosť, následnosť) situácie P1 s ohľadom na druhú situáciu P2, pričom je časový lokalizátor charakterizovaný momentom Keď vošiel do spálne, ležala už pod prikrývkou. (SNK) prehovoru, t. j. nezávisle od nejakej inej situácie Pn (porov. Chrakovskij, 2003). C. Následnosť V jazykovom diskurze štandardnej slovenčiny sa na základe kvalitatívneho (minulosť – prítomnosť – budúcnosť) a kvantitatívneho prístupu vyčleňujú tri zá- • prerývaná následnosť (P1 nasleduje bezprostredne po P2 a prerušuje ju) kladné typy taxických konštrukcií podľa toho, ako sa realizuje jazykový čas: sú- Ukrýval som ho, kým neprišla fronta. (SNK) časnosť priebehu deja, následnosť priebehu deja a predčasnosť priebehu deja. • kontaktná následnosť (P bezprostredne nasleduje za P po jej reálnom ukon- Na toto základné členenie kategórie taxických konštrukcií a v nadväznos- 1 2 ti na lexikálno-sémantický potenciál slovenských slovies možno aplikovať ešte čení) všeobecnejšie, a pritom podrobnejšie, kritérium taxickej (časoslednej) usporia Prv než vyšiel z domu, vsunul si pod nepremokavý plášť kapitánov palubný danosti v slovenskej jazykovej situácii. V štandardnej slovenčine sa totiž použí- denník. (SNK) va všetkých deväť univerzálnych taxických významov sémanticky premostených • dištantná následnosť (P prebieha po situácii P v nejakom intervale po sku na nasledujúcej prezumpčnej škále, ktorú vygeneroval V. S. Chrakovskij (Chra- 1 2 točnom ukončení deja) kovskij, 2003): Dva dni predtým mnísi správcov obkľúčili, zbili ich a dvoch z nich zranili. Dištant. Kontakt. Preruš. Neúplná Úplná Neúplná Preruš. Kontakt. Dištant. (SNK) Predčasnosť Súčasnosť Následnosť Tieto a iné gramatické a sémantické významy hranice necharakterizujú iba Uvedieme systém taxických konštrukcií s dokladmi v slovenčine: kategoriálne rozdrobovanie, ktoré je veľmi často metalingvistického charakteru, ale aj kategoriálne sceľovanie do vyšších rádov. P. Piper napr. v rámci lokalizáto- A. Predčasnosť rov ako možných konceptov gramatiky hranice hovorí o princípe nadkategoriál- nej lokalizovanosti, ktorý riadi fungovanie väčšieho počtu sémantických kategórií • dištantná predčasnosť (P2 nasleduje po P1 po istom časovom intervale po jej ukončení) s rôznym stupňom gramatikalizácie (Piper, 2008, s. 310). Nestabilita hranice v jazyku je v značnej miere aj výsledkom vývinových Dve hodiny potom, čo nás opustila volavka, sme dopili zvyšok piva. (SNK) procesov v jazyku. Bežný používateľ jazyka si posuvnú hranicu tohto typu naj častejšie ani nevšíma, ale dejiny jazyka na to poskytujú veľmi veľa dokladov. • kontaktná predčasnosť (P2 nasleduje tesne po ukončení P1) V rámci dynamiky vývinu jazykovej hranice obyčajne dochádza k jej nivelizácii, Len čo vyšiel Matušík, prišiel Šóky Tibor. (D. Dušek) k rozširovaniu významu. Napríklad v predspisovnom vývine slovenčiny sa roz lišovali tieto diferenčné znaky v nerovnorodnom prostredí (nomina afinitatis): • prerušovaná predčasnosť (situácia P2 nasleduje po situácii P1 a prerušuje ju) dever „manželov brat“, „brat zaťa“, „prvý družba“ (HSSJ, 1991, s. 248); šur (v psl. Kráčajúc slnkom zaliatou krajinou, začul som osudovú hudbu. (SNK – prekl.) *šurь) vo význame „manželkin brat“ sa zachovalo iba v Žilinskej knihe z r. 1477 B. Súčasnosť (Žigo, 2011, s. 316); svojak, v kontrahovanej podobe svák, sváko, sváčik, sváčko vo význame „manžel otcovej alebo matkinej sestry“, „akýkoľvek starší príbuzný“, • úplná súčasnosť (P1 prebieha zároveň s P2) 120 121 sestrin manžel sa pomenúval výrazom zať. V tejto súvislosti P. Žigo konštatuje, že používajú aj mnohé nomádske jazyky. „pôvodná praslovanská sústava príbuzenských pomenovaní sa na území dnešného Do zorného poľa vnútorných hraníc slovenčiny možno zaradiť zložitú spleť Slovenska pod vplyvom kontaktov s inojazyčným etnikom oslabila, vnútorné vývinových jazykových javov vrátane adstrátového a substrátového spektra. vzťahy sa prehodnotili a adaptovali sa v pomenovacej sústave nemčiny. Doka- Dnešná slovenčina je vďaka tomu veľmi diverzifikovaným jazykom s dômyselne zuje to vývin, v dôsledku ktorého sa germanizmy švagor ustálili na pomenovanie vybudovanou jazykovosystémovou a komunikačnou infraštruktúrou. Tento pro- 1. manželovho brata (pôvodne *děverь vo význame „manželov brat“, aj „prvý ces nie je uzavretý, ale vnútorné členenie slovenčiny intenzívne prebieha aj dnes, družba“), 2. manželkinho brata (pôv. *šurь aj vo význame kolektívu, t. j. „vlast- pričom je umocnený pestrou sociálnou sieťou a zložitými interakčnými vzťah- ní bratia mojej manželky“), 3. manžela manželkinej sestry (*svojьakъ = patriaci mi medzi jej nositeľmi. Keď ide o riešenie vnútorných otázok hraníc slovenčiny do našej rodiny, vlastný príbuzný), 4. sestrinho manžela“ (Žigo, 2011, s. 317 – v súčasnosti, systémovolingvistická infraštruktúra sa radikalizuje a argumentuje 318). na osi áno – nie. Jazykovému spoločenstvu na prelome tisícročí je bližší škálový Hranice v slovenčine predstavujú aj významný etnosignifikantný prvok. A to koncept slovenčiny pri jej používaní na verejnosti. V takejto situácii sa potom lo jednak pri sebaidentifikácii, jednak pri identifikácii toho druhého. Napríklad Slo- gicky rodí aj nová pragmatickolingvistická koncepcia spisovnej slovenčiny. Sys- vák seba identifikuje podľa svojho jazyka (slovenčiny), krajiny a podobne, ale aj tematicky je tento model prezentovaný v publikácii J. Dolníka Teória spisovného jeho prejav dialogickí partneri Neslováci identifikujú podľa vonkajších faktorov jazyka, ktorá vychádza z pozícií „komunikujúcich nositeľov tohto jazykového út- ako slovenský. Keď ide o otázku hraníc slovenského jazyka, treba si pripomenúť varu” (Dolník, 2010, s. 117). aj ďalšie dve veci: 1. jazykové hranice slovenčiny prekračujú zemepisné hrani- Vonkajšie hranice slovenčiny sa týkajú vývinu slovenčiny v zahraničných ce Slovenska, 2. hranice slovenčiny v rámci administratívno-právnych a štátnych podmienkach, resp. vo vývinových podmienkach jazykovej enklávy a diaspóry. hraníc nie sú presne vyhranené. V nedávno publikovanej knihe o týchto otázkach sme evidovali okolo tridsať K prvému bodu možno povedať, že je slovenský jazyk ako národný jazyk krajín, kde sa vyskytujú uvedené existenčné podoby slovenčiny (Dudok, 2008). v najrozmanitejších funkciách najplnšie zastúpený prirodzene v materskej kra- Hranica slovenskej jazykovej diaspóry sa za posledné roky značne rozšírila a v sú- jine, na Slovensku. Sociálno-historickou bázou národného jazyka je národné časnosti ju v rôznych podobách možno vystopovať asi v sedemdesiatich krajinách. spoločenstvo. Pred vznikom spisovnej slovenčiny v slovenskom národnom ja- Slovenské jazykové prejavy v tom-ktorom prostredí sú všade špecifické a závisia zyku prevládali divergentné tendencie. Po uzákonení spisovnej slovenčiny v 19. od okolitých kontaktových jazykov, kultúrneho diskurzu a intenzity a kvality pul- storočí sa začali prejavovať výrazné konvergentno-integračné tendencie. V rámci začných komunikačných vektorov. V prvom rade však závisia od potrieb jazyko- Slovenska je to vnútorne zložito diferencovaný jazyk v rámci komunikačných ty- vého spoločenstva špecificky sa jazykovo správať v rozličných komunikačných pov a sfér. Ale okrem toho sa slovenčina používa aj v pohraničných oblastiach situáciách a sférach. Spoločným menovateľom pre všetky zahraničné slovenské v rámci prirodzeného bilingvizmu pohraničného typu, ďalej ako enklávový jazyk jazykové spoločenstvá je však tendencia k diasporizácii. Aj tradičné slovenské v pomerne dobrej jazykovej kondícii vo Vojvodine (v dnešnom Srbsku), v Ru- jazykové ostrovy, akými sú slovenčina vo Vojvodine, v Rumunsku či v Maďarsku, munsku a v Chorvátsku, kde sú početné slovenské ostrovy ešte od 18. storočia, sa viditeľne urbanizujú a smerujú k jazykovej diaspóre (podrobnejšie o tom Du- a ako diaspórny jazyk (veľký počet hovoriacich po slovensky žije aj v Amerike, dok, 2008, 2014). Kanade, Austrálii, v európskych krajinách atď.). Podľa Sprievodcu slovenským Hranice slovenského jazyka určujú viaceré aspekty – genetický, typologický, zahraničím (Bartalská, 2001; tiež www.uszz.sk) sa odhaduje, že dnes za hranicami areálový a pod., čím nadobúdajú charakter dynamickej, posuvnej hranice, ktorá sa Slovenska žije 2,6 miliónov ľudí, ktorí sú pôvodom Slováci, čo je polovica z počtu mení vo vývinovom aj komunikačnom priestore. Takže slovenčinu ako samostat- Slovákov na Slovensku. ný jazyk určujú jednak vnútorné jazykové hranice, na základe ktorých je sloven- K druhému bodu môžeme uviesť, že slovenčina na Slovensku je štátnym ja- čina vnútorne členená, jednak vonkajšie hranice, na základe ktorých sa slovenčina zykom. To znamená, že v oficiálnom styku ju denne používa okolo 5,3 milióna začleňuje do širšieho jazykového areálu. občanov Slovenskej republiky, z čoho asi 15 % populácie tvoria národnostné men- šiny. Prevažná väčšina príslušníkov národnostných menšín sú symetrickí biling- Poznámky visti. Etnická štruktúra na Slovensku je nasledujúca: 85 % Slovákov, okolo 10 % 1 Termín taxická konštrukcia sme pre potreby vyjadrovania v slovenskom jazyku utvorili na základe pojmového aparátu L. Bloomfielda, resp. R. Jakobsona (1957) – taxis a v zmysle výkladu A. V. Bon Maďarov, 4,6 % Rómov, 0,2 % Rusínov. Medzi tradičné národnostné menšiny darka (1987), najmä v neskoršom podrobnom rozpracovaní V. S. Chrakovského (2003 a i.), ktorí patria Česi, Poliaci, Nemci, Bulhari, Chorváti, Srbi. Po osamostatnení Slovenska systematicky používajú termín taxis (таксис). tu evidujeme aj okolo 15-tisíc dlhodobo žijúcich cudzincov. Na Slovensku sa tiež 122 123 LITERATÚRA RÉSUMÉ BONDARKO, Alexander Vladimirovich (red.): Teorija funkcionaľnoj grammatiki. Grammar of the (Movable) Boundary Vvedenije. Aspektuaľnosť. Vremennaja lokalizovanosť. Taksis. Leningrad: Nauka 1987. The linguistic, semantic and cognitive potential of the Slovak word “hranica”, basically correspond- ČIRGIĆ, Adnan: Crnogorski jezik u prošlosti i sadašnjosti. Podgorica: Institut ing to English “boundary”, is rather wide. In Slovak three basic meanings of the word “hranica” za crnogorski jazik i književnost 2011. dominate – a line, a division and a delimitation of the margin of something, as well as a metaphorical meaning – a bonfire, i.e. a pile of wood to be lit. The concept of the grammar of the boundary at the DOLNÍK, Juraj: Teória spisovného jazyka so zreteľom na spisovnú slovenčinu. Brati- same time also represents the key question of many other areas like e.g. of cultural linguistics, of slava: Veda 2010. ecology of language, of experiencing language, of the influence of the linguistic area upon meaning, DUDOK, Miroslav: Zachránený jazyk. State o enklávnej a diasporálnej slovenčine. including the pragmatic and the emergent status of the border, etc. This has led us in our work to Nadlak: Vydavateľstvo Ivan Krasko 2008. considering the inner boundaries (in a wider sense also within the linguistic picture of the space), and of the outer boundaries of the language (e.g. the contacts of Slovak with other languages, the Slovak DUDOK, Miroslav: Internal and External Borders of the Slovak Language. In: The linguistic enclaves and diasporas, etc.). Multilingual Society Vojvodina. Sapporo: Slavistic research center Hokkaido university 2014, s. 75 – 93. FERENČÍKOVÁ, Adriana: Časové podraďovacie súvetie v slovenských nárečiach. Bratislava: Veda 1986. Historický slovník slovenského jazyka. A – J. (HSSJ) 1. vyd. Red. M. Majtán a kol. Bratislava: Veda 1991. CHRAKOVSKIJ, Viktor S.: Kategorija tasisa. In: Voprosy jazykoznanija, 2003, č. 2, s. 32 – 54. Krátky slovník slovenského jazyka. (KSSJ) 4. vyd. Red. J. Kačala – M. Pisárčiková – M. Považaj. Bratislava: Veda 2003. ORAVEC, Ján – BAJZÍKOVÁ, Eugénia: Súčasný slovenský spisovný jazyk: Syntax. Bratislava: SPN 1986. PIPER, Predrag: Jezik i prostor. Beograd: Biblioteka XX vek 1997. PIPER, Predrag: Gramatika granice. In: Južnoslovenski filolog, 2008, roč. 64, s. 307 – 322. RUŽIČKA, Jozef: Časové podraďovacie súvetie. In: Slovenská reč, 1974, roč. 39, č. 5, s. 268 – 278. SABOL, Ján: Centrum a periféria slovenského spoluhláskového podsystému. In: Slo- venská reč, 1989, roč. 58, č. 2, s. 97 – 104. Slovenský národný korpus. (SNK). Bratislava: Jazykovedný ústav Ľ. Štúra SAV 2013. Dostupné na: http://korpus.juls.savba.sk Slovník súčasného slovenského jazyka. H – L. (SSSJ) Red. A. Jarošová – K. Buzássy ová. Bratislava: Veda 2011. Sprievodca slovenským zahraničím. Zost. Ľ. Bartalská. Bratislava: Dom zahraničných Slovákov 2001. Synonymický slovník slovenčiny. (SSS). Hl. red. M. Pisárčíková. Bratislava: Veda 1995. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí. Dostupné na: www.uszz.sk ŽIGO, Pavol: Kategória času v slovenskom jazyku. Bratislava: Univerzita Komenské- ho 1997. ŽIGO, Pavol: Historická a areálová lingvistika. Studia selecta. Bratislava: Univerzita Komenského 2011. 124 125 Celostnost jako metodologický princip poznání systémových a/nebo funkčních aspektů; tyto velmi obecné termíny však podle našeho názoru nejsou dostatečně popisné, aby akcentovaly příslušnou míru lingvistické analýzy spjatosti všech vztahů mezi jednotkami v jazykových subsystémech a mezi sub- systémy, jakož i nevyčerpatelnost všech různých jazykových funkcí a funkcí Oldřich Uličný těchto funkcí, mluvních aktů i postojů mluvčích, vztahů mezi mluvčími a mnoha (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Technická uni- jiných, jak je soudobé i hraniční discipliny chápou a popisují. Pokusme se tedy verzita v Liberci) znovu zavést termín pro dokonalost poznání jazyka a jazykové komunikace spí- še pomocí výrazu, který dostatečně popisně zachycuje všechny zmíněné aspekty Stať J. Čermáka (2010) o metodologii nejstaršího z druhé generace Pražského relativní dokonalosti poznání: je to už zmíněný a podle našeho mínění poněkud 1.lingvistického kroužku, tedy už přesněji představitele pražské, či ještě přes- upozaděný a opuštěný strukturalistický termín celostnost, vycházející, jak známo, něji československé lingvistické školy, pojednává mj. o pojmu celostnost, který z filozofického holismu. se už dnes v metodologických souvislostech jazykovědných téměř neužívá; byl 3. Pod celostností si ovšem i při vší dobré vůli lze představovat různé pří- nahrazen výrazem systémovost. Nechejme zatím stranou, že nejde o čistá syno- stupy a výsledky lingvistické analýzy, protože každý badatel je obvykle více či nyma, a věnujme se dalšímu výrazu, který v souvislosti s P. Trostem autor použí- méně „zaujat pro svůj přístup“, jak praví básník. Pro všechny přístupy ovšem platí vá; je to obrat útěcha z filologie. Nepochybná intertextovost tohoto výrazu, aluze jako metodologická premisa především požadavek úplnosti a reprezentativnosti na Boëthiovu i dalších autorů útěchu z filozofie, vede k úvaze o řadě metodolo- zkoumaného materiálu. V této souvislosti se nabízí nový doklad o ne vždy vhod- gických aspektů lingvistiky, např. o aplikaci původních strukturalistických metod ném a příhodném materiálu z korpusů, tohoto přeceňovaného zdroje jazykového a termínů v současné etapě české jazykovědy, o samé povaze lingvistické termino- bohatství. Tak jeden z autorů tezí o nové, korpusové etapě lingvistiky F. Štícha se logie a v posledku o smyslu a významu naší práce pro nás samotné. v nejnovější Akademické gramatice spisovné češtiny (Štícha, 2013) nakonec ve 2. K úvaze o smyslu (vědecké) práce je metafora útěcha z filologie příhodnou výrazné většině dokladů uchyluje nikoli ke korpusu, nýbrž k internetovým vyhle- motivací. Víme, že příslušným filozofům včetně našeho E. Rádla je filozofie utě- dávačům; vnucuje se myšlenka, zda by pro takovéto praktické účely popisu jazyka šitelkou ve smyslu poukazování na skutečné hodnoty života, na potřebu směřo- v příručkách, kdy nemůžeme v korpusu najít doklad, který právě potřebujeme, vání k transcendenci a na pomíjivost světských hodnot. K čemu ale poukazuje nebylo nakonec vhodné vytvořit software specializovaný pro lingvistické účely jazykověda? Pokud filozofie utěšitelka ukazuje zkoušenému člověku cestu k Bohu a posilující tak vyhledávací programové vybavení existujících vyhledávačů. jako k nejvyšší dokonalosti, k čemu ukazuje „filologie utěšitelka“? Jestliže je Bůh Další problematickou oblastí je lingvistická terminologie, její nejednotnost, nejvyšší dobro, pak jazyk je „jenseits von Gut und Böse“ a jako útěchu z bádání polysémie a synonymie nejen u různých autorů, ale i u téhož autora. Lingvistika se nad sebou samým může člověku nabídnout tu radost a útěchu estetického charak- tak řadí spíše k vědám nazývaným humanistické, byť některá její odvětví pracují teru, tu zase útěchu z odlišnosti od jiných, „méně dokonalých“ jazyků a vést tak na základě algebraicky, geometricky nebo statisticky formalizovaných metod. Jis- případně k nacionalismu či jazykovědnému purismu, který také jistou útěchou být té je, že ve vědách technických nebo přírodních by takováto terminologická a tím může. V situaci neutrálního, nepodjatého badatele však může poskytnout hlavně pojmová libovůle neobstála. útěchu a radost z intelektuální práce; starší psychologie tu mluvila o intelektuál- Poslední z mnoha metodologických problémů, který považujeme za zásad- ních citech, o radosti z poznání, která se ovšem týká nejen veškerého poznání vě- ní, je opuštění saussurovského pojmu hodnota, valeur. Je běžné srovnávat různé deckého, předvědeckého, ale zřejmě i nevědeckého, plynoucího tedy obecně vzato existenční verze národního jazyka a konstatovat jen diference bez důrazu na systé- z obyčejné lidské zvídavosti. Vědecké poznávání však, jak známo, nikdy nekončí; mový, tedy celostní charakter každého útvaru. Tak odlišnost obecné češtiny nebo plyne to nejen z povahy vztahů mezi složitostí zkoumané skutečnosti a stupňo- moravského dialektu nebo interdialektu od češtiny spisovné nespočívá v minimál- vitým charakterem lidského poznání. Oním „útěšným“ okamžikem v poznávání ní odlišnosti jednotlivých lexémů nebo tvarů, nýbrž v celkové odlišnosti systémů pak může být pocit dokonalosti jazykové struktury, její úplnosti a překvapující a subsystémů, v mluveném jazyce pak také a zejména v odlišnosti zvukové, která schopnosti vyjádřit poznávané a předávat je v komunikaci neméně dokonalým se např. ze strany revolucionářů prosazujících obecnou češtinu (nebo tzv. stan- způsobem. Tyto pocity může však zkalit poznatek, že dokonalosti našeho po- dard) místo češtiny spisovné z jejich argumentace zcela vytratila. Srov. znání něco schází, že není tak dokonalá, jak ji sami popisujeme nebo jak si ji mor. nářečí: su -si -je -zme -ste -sú představuje někdo z našich kolegů. Můžeme tu mluvit o nedostatcích z hlediska spis. čeština: sem -si -je -sme -ste -sou,

126 127 kde polovina neshodných rysů nemůže sloužit jako konstatování, že příslušné sub- 1) [ ˈ o: de: ˈ ˈ es I je ˈ stranou ˈ ˈ podňikatelu:] systémy, resp. celé útvary je možné hodnotit jako rozdílné pouze v oblasti těchto 2) [ ˈ o: de: es ˈ na praze ˈ ˈ sto I je ˈ stranou ˈ ˈ kmotru:] diferencí. Obdobně to platí o hodnotách výrazů v komunikaci: V některých případech však, jako v příkl. 2), se přízvuk ocitá na slabice první. moravská komunikace: Pěkný víkend přeju! Podle našeho názoru řešení spočívá ve vztahu povrchové a hloubkové struktury. komunikace v Čechách: Hezký víkend přeju! V příkl. 1) představuje celá spellovaná zkratka mluvní úsek – znázorněno úsekovým předělem a intonačním centrem, tj. přízvukem, na poslední slabice. Domníváme V obou češtinách, východní i západní, adjektiva pěkný a hezký existují, různá dis- se, že zde původní nezkrácené znění promluvového úseku, tedy [opčanska : demo- tribuce jim však určuje jinou roli, a tedy jinou hodnotu, v analogii se saussurov- kraticka : strana], se z hloubkové struktury reprezentuje do struktury povrchové skou šachovou hrou. a uděluje tak své intonační centrum na hloubkovém slově strana své hláskované 4. Opakem holistického přístupu ve vědě je vědecký redukcionismus. Ten je zkratce es. Tak je tomu pravidelně u zkratek dvou- až n-písmenných. Pokud však v našich vědách dán nejen vývojem zkoumaných objektů, jakými jsou společnost, se zkratka stane jen součástí promluvového úseku, srov. příkl. 2), stává se jedním člověk a jeho psychika nebo jazyk (srov. Boyd, 2006: „Redukcionismus“ evoluční z přízvukových taktů bez vztahu ke své nezkrácené podobě a dostává se jí přízvu- vědy je ryze taktický. Děláme, co umíme, tváří v tvář děsivé rozmanitosti a složi- ku na první slabice jako každému jinému přízvukovému taktu. tosti.), ale i záměrnou redukcí vyplývající z technických podmínek nebo lidských 5. Je nepochybné, že požadavek celostního popisu jazyka je meta, ke které se pohnutek badatele. K těm druhým patří především nedostatek objektivního přístu- naše věda postupně přibližuje. Vyvstávají a budou vyvstávat další metody a smě- pu a osobního odstupu od materiálu na základě solipsistního pocitu Jak mluvím já, ry, které budou jazykovědu posouvat vpřed. Mohou a budou svým předchůdcům tak mluví všichni. Technické podmínky a metodologické postoje redukují jazyko- vytýkat redukcionismus a samy se budou prohlašovat za holistické. Dokud se ov- vý materiál často tam, kde jde o deduktivní systémy (např. jen pět participantů/ak- šem nezrodí další, nový směr, který se prohlásí za celostnější. Srov. „Holistický tantů v popisu české syntaxe v počítačovém projektu Pražský závislostní korpus, prístup odmieta existenciu autonómneho jazykového modulu. Nositeľom jazyko- Mikulová a kol., 2005). Ale i v koncepcích založených induktivisticko-dedukti- vej kompetencie je celý kognitívny systém. Predstavitelia holistickej koncepcie visticky nacházíme četné reduktivistické tendence. Např. využitelnost valenční vyčítajú modulárnym vysvetľovaniam prílišnú mieru idealizácie a formalizácie teorie, která má modelový charakter (a jejíž kritéria ostatně jsou velmi vágní, viz jazykových schopností, ktoré vedú k postulovaniu jazyka ako uzavretého systému Karlík, 2000), nespočívá v povrchové struktuře věty, kde se v novějších gramati- a neumožňujú vysvetliť kognitívnu účelnosť jazyka“ (Bednáriková, 2013, s. 42). kách nepřesvědčivě kombinuje s teorií větněčlenskou, nýbrž podle našeho názoru v popisu pádové struktury (Uličný, 2013). Na druhé straně se pádová gramatika opomíjí a redukuje na pouhé distinktivní rysy větných vzorců (Mluvnice češtiny LITERATURA 3, 1987) nebo na morfologickou reprezentaci větných aktantů (Mikulová a kol., BEDNÁRIKOVÁ, Mária: Úvod do kognitívnej lingvistiky. Trnava: Filozofická fakulta 2005). Kombinací valenční a větněčlenské koncepce vzniká hybrid vnitřně rozpor- Trnavskej univerzity v Trnave 2013. ný, neboť informační podstata větněčlenské koncepce není slučitelná s hloubko- BOËTHIUS: Filosofie utěšitelka. Olomouc: Votobia 2005. vým charakterem valenčního přístupu, což se projeví zvl. v neúspěšných snahách ČERMÁK, Jan: Pavel Trost a jeho celostní filologie. In:Časopis pro moderní filologii, smířit podstatu tzv. levé valence s jejím podmětovým charakterem (srov. k těmto 2010, roč. 92, č. 1 – 2, s. 5 – 9. otázkám Uličný, 2007). I v případě stále diskutovaného členu zvaného doplněk DANEŠ, František – HLAVSA, Zdeněk – GREPL, Miroslav: Mluvnice češtiny 3. byla definice o jeho tzv. dvojí závislosti dokladem redukce dokladů na centrum či Skladba. Praha: Academia 1987. převahu případů; avšak závislost na slovese či přísudku lze ve značné, byť menší KARLÍK, Petr: Od Tesniera k ... In: SPFFBU, roč. 49, č. A 48. Brno: Masarykova části dokladů stěží prokázat: odtrhli se užaslí, zoufalí, zmatení; první dopomohl Univerzita 2000, s. 31 – 39. naší republice k uznání; ruce jsem tenkrát viděl čisté (Uličný, 1969). MIKULOVÁ, Marie a kol.: Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostní- Jako příklad na opomíjený vztah mezi strukturou povrchovou a hloubkovou ho korpusu. Svazek I, II. Praha: Matematicko-fyzikální fakulta UK 2005. uvádíme diskusi kolem hodnocení přízvuku v českých hláskovaných graficko-fo- RICHERSON, Peter James – BOYD, Robert: Not By Genes Alone: How Culture nických zkratkách typu ODS, ČTK, ČSSD aj. Přízvuk v hláskovaných lexémech Transformed Human Evolution. Chicago: Chicago University Press 2006. typu ódées, čétéká, čéesesdé je v těchto výrazech, na rozdíl od slov nezkracova- SAUSSURE, Ferdinad de: Kurs obecné lingvistiky. Praha: Odeon 1989. ných s přízvukem na první slabice, převážně na slabice poslední – příkl. 1): ŠTÍCHA, František a kol.: Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Acade- mia 2013.

128 129 TROST, Pavel: Studie o jazycích a literatuře. Ed. J. Povejšil. Praha: Torst 1995. Z novších interpretácií hraníc frazeológie ULIČNÝ, Oldřich: K syntagmatické a transformační charakteristice doplňku. In: Slo- vo a slovesnost, 1969, roč. 30, č. 1, s. 11 – 22. Jozef Mlacek ULIČNÝ, Oldřich: Valenční, intenční a větněčlenská koncepce syntaxe. In: Jazyk (Filozofická fakulta Katolíckej univerzity v Ružomberku) a komunikácia v súvislostiach II. Ed. O. Orgoňová. Bratislava: Univerzita Komen- ského 2007, s. 25 – 29. ULIČNÝ, Oldřich: K příznakovým grafickým a výslovnostním rysům současné rátko predtým, ako som začal pracovať na tomto príspevku, som si uvedomil, češtiny. In: K české fonetice a pravopisu. Studie k moderní mluvnici češtiny 5. Kap. Kže otázkami súvisiacimi s jeho témou som sa sústavnejšie zaoberal – aj keď IX. Eds. O. Uličný – M. Prošek. Olomouc: Univerzita Palackého 2013, s. 144 – 157. nezarátam príslušné pasáže svojich učebnicových textov, v ktorých má naznačená problematika celkom prirodzene vždy nejaké zastúpenie – už vo viacerých roz- RÉSUMÉ siahlejších aj menších, aj doma aj v zahraničí uverejnených príspevkoch v časo- Holism As a Methodological Principle of Linguistic Analysis vom rozpätí takmer štyridsať rokov (napr. Mlacek, 1974, 1983 – 2010). Motivácia týchto návratov je prostá: Nebol ňou nedostatok iných tém na skúmanie, boli ňou By applying the principal advantages of the traditional structural term, the author demonstrates the najmä mnohoraké posuny v rozvoji frazeologických bádaní, ktoré mávali za ná- holistic principle. He also deals with some examples of linguistic methodological reductionism. sledok, že sme síce všetci, čo sa pohybujeme okolo výskumu tejto časti jazyka, hovorili o frazeológii alebo o frazémach, ale každý z nás vymedzoval aj jeden, aj druhý pojem, resp. isté, príznakovejšie alebo akoby okrajovejšie časti ich náplne aspoň trochu (a niekedy aj celkom) odlišne. A práve tento niekedy až priveľký rozptyl v postojoch aj k elementárnym otázkam určovania samej frazeológie – a teda aj jej hraníc – bol oným spúšťačom ďalších a ďalších úvah o naznačenej téme. A keďže sa pritom dalo zaznamenať, že tieto návraty neboli len niečím, čo by sa mohlo charakterizovať známou a sem-tam opakovanou pejorativizujúcou floskulou o tzv. recyklácii poznatkov, ale že v nadväznosti na mnohoraké podnety z rozličných prúdov frazeologického výskumu odkrývali zakaždým aj niektoré celkom nové dimenzie danej problematiky a že teda aj o nich platí/môže platiť Rúfusova myšlienka, podľa ktorej Tú istú tému náruživo skúšať – to neznamená stáť, javí sa mi aj tento ďalší návrat k otázke hraníc frazémy a frazeológie ako dostatočne odôvodnený a hádam aj celkom užitočný. V kontexte tejto publikácie užitočný aj so zreteľom na jedno z kľúčových slov, totiž na pojem interpretácia, pretože už niektoré predchádzajúce materiály (porov. napr. Chlebda, 2005; Mla- cek, 2010) nesú v sebe myšlienku, že sledovanie hraníc frazémy aj frazeológie je predovšetkým vecou interpretácie, že je to oveľa častejšie záležitosť gnozeologic- ká ako ontologická. Začnime však pohľadom na tie prípady premien frazeológie aj jej hraníc, ktoré súvisia práve s jazykovou ontológiou. Nie iba samotné hranice, lež celý obraz, celá náplň frazeológie sa v dnešnej dobe mení so zreteľom na spoločenské premeny. Ak ešte nie tak dávno u nás F. Miko hovoril o celkovej, hádam až absolútnej prevahe frazém odrážajúcich dominantné postavenie tzv. roľníckeho a pastierskeho archetypu v členení našej spoločnosti, pod vplyvom novších diferenciačných tendencií celého spoločenské- ho života dochádza k prelínaniu pomenovaní z jednotlivých sfér, k mnohorakým transformáciám, a teda aj k vzniku celkom nových frazém. To sú tie prípady, o ktorých hovorí W. Chlebda ako o síce menej zastúpených, predsa však výraz- 130 131 ných posunoch frazeológie, jej fondu, spôsobovaných jazykovou ontológiou. Ide kom istý a aspoň trošku zapochybuje), tie novšie výskumy tu venujú oveľa via- tu teda o celkom nové jednotky označujúce najmä nové skutočnosti v rozličných cej pozornosti rozhraničovaniu frazeológie a viacerých typov ustálených spojení oblastiach spoločenského života alebo nové označenia skutočností, ktoré sa dote- nefrazeologickej povahy. Konkrétne môže ísť o určovanie hranice s netermino- raz frazeologicky nepomenúvali. Aj napriek tomu, že sa tento pól pohybov chápe logickými spojeniami, s viacslovnými termínmi, s lexikalizovanými spojeniami ako vo frazeológii menej výrazný aj menej zastúpený, nie je to zasa nijaká zaned a v širších reláciách aj o vymedzovanie vzťahu pojmov kolokácia a frazéma. Prob- bateľná množina, naopak, ide aj o dosť bohatú a zároveň aj dosť diferencovanú lémom je tu najmä fakt, že jedny aj druhé spojenia sa vyznačujú istou, často cel- skupinu jednotiek, takže napr. M. Jankovičová (2010) tu dokáže rozlišovať až štyri kom rovnakou mierou ustálenosti, že niektoré z nich majú s frazeológiou blízku typy takýchto frazém a aj isté okrajové prípady. Len na ilustráciu tu spomeňme aj obraznosť, že pri niektorých z nich je nejako prítomná aj expresívnosť. Preto aspoň niečo z jej príkladov: únik mozgov, čierna diera, stará štruktúra – vymývať neprekvapuje, že týmto otázkam sa v našej teórii (frazeologickej, ale aj lexikolo- niekomu mozog, nevedieť, kde je sever, urobiť za niečím hrubú čiaru; tu aj sub- gickej alebo lexikografickej) venovala veľká pozornosť. Sledovali ich predovšet- štandardné mať bufet, veget, byť v kýbli, v keli – vypustiť pokusný balónik, plakať kým J. Kačala (1993, 1997), M. Jankovičová (2005) a najmä A. Jarošová (2005, na nesprávnom hrobe, zresetovať si hlavu, byť za vodou – byť čistý, dostať padáka, 2007). Predovšetkým závery naposledy menovanej autorky, ktoré súvisia s konku ktorým pridáva aj niekoľko príkladov na nové varianty spojené tiež s uvedený- cepčnými prácami na rozbehnutom Slovníku súčasného slovenského jazyka i s jej mi okolnosťami, napr. pri frazéme nemať (ani) groša, haliera, korunky máme už aj bohatými skúsenosťami vo sfére korpusovej lingvistiky, poskytujú celú sústavu variant nemať (ani) centa, centíka (op. cit., s. 195). Ako vidieť, sú to prípady, ktoré fundovaných poznatkov o rozlišovaní spomenutých typov slovných spojení a sú novšie teoretické práce zahrnujú pod názov frazeologická neologika (porov. napr. nateraz najaktuálnejším a zároveň pragmaticky aj teoreticky zaiste najsústavnej- Chlebda, 2005; Jankovičová, 2010) alebo neofrazémika (napr. Alefirenko, 2008). šie overovaným prístupom k interpretácii hraníc medzi uvedenými druhmi. Túto Pri sledovaní tohto celkového obrazu frazeológie pritom nemožno zabúdať ani koncepciu akceptuje a v niektorých svojich novších prácach i primerane aplikuje na „náprotivok“ týchto nových jednotiek, teda na prípady ústupu istých frazém, aj autor tohto textu, a tak sa pri tomto bode nebude ďalej pristavovať. prípadne až ich úplného vypadnutia z celého živého fondu týchto prostriedkov. Aj druhý okruh sledovaných otázok súvisí nejako s tematikou slovného spoje- Priame posuny v určovaní hraníc frazeológie sú však od začiatkov späté nia. Ide o to, že podľa niektorých novších koncepcií (najmä Čermák, 1985 a mno- s chápaním samej podstaty frazémy a jej vymedzovacích znakov. Pripomeňme ho jeho nasledujúcich prác) sa hovorí aj o tzv. lexikálnej frazéme (v Čermákovej si: Keď sa za jej podstatný znak pokladala ekvivalentnosť so slovom, vypadávali terminológii o frazéme a idióme), ak sa komponenty (lexikálne v zloženom alebo z frazeológie všetky jednotky s výpovednou platnosťou, keď sa takáto úloha pri- odvodenom slove, lexikálne a gramatické zasa v nepravidelnom tvare) vyznaču- pisovala medzijazykovej idiomatickosti chápanej ako doslovná nepreložiteľnosť, jú anomálnosťou spojenia naznačených komponentov. Sám F. Čermák pokladá zužovali sa hranice frazeológie ešte viac a keď sa v podobnom duchu absolutizo- za reálnu dolnú hranicu svojej frazémy a idiómu anomálne utvorené zložené slovo. vala ustálenosť až do podoby petrifikovanosti spojenia, zostalo z jej náplne len Jeho pokračovatelia už zovšeobecňujúco píšu, že „hranice frazeologie se posou- akési torzo. Ako vidieť, rozhodujúci tu bol zakaždým gnozeologický rozmer prí- vají“ (Klötzerová, 1998), alebo sa aspoň pýtajú, či sa „hýbu hranice frazeológie“ stupu k určovaniu hraníc a tento poznatok platí až do súčasnosti: aj všetky novšie (Fedosov, 2002, 2007). Pristaviť sa však treba aj pri niektorých pojmoch z nášho interpretácie hraníc frazémy priamo či nepriamo, ale vždy zreteľne nadväzujú pre- domáceho prístupu k tejto otázke: Ako je to s hranicami frazémy a frazeológie dovšetkým na to, ako sa v teórii chápe sama frazeológia a jej jednotky, ako aj ich pri vyčleňovaní tej tzv. minimálnej frazémy či dokonca aj tzv. subfrazémy alebo určujúce vlastnosti. A pretože týchto podmieňujúcich faktov či skôr faktorov je tzv. jednoslovných frazém? Ako vidieť, zakaždým tu ide o problematiku prototy- viacej, neprekvapuje, že v okruhu určovania hraníc frazeológie aj frazémy sa nie- povej povahy frazémy ako slovného spojenia. Ak domýšľame takýto prístup k da- kedy rozlišujú tzv. vonkajšie a vnútorné hranice daných pojmov (porov. Chlebda, nej otázke, vyznieva to tak, akoby sme istým spôsobom nadraďovali práve tento 2005). Venujme teda pozornosť aspoň niektorým spomedzi týchto novších pohľa- rozmer frazémy nad jej ostatné a možno ešte bežnejšie spomínané určovacie vlast- dov na sledovanú otázku. nosti. Ale pýtajme sa: Je naozaj táto nadslovnosť (v ruštine sverchslovnosť) či viac Prvým z okruhov danej problematiky je určovanie hranice frazeológie oproti slovnosť vlastnosťou, ktorá je vždy alebo vôbec závažnejšia, resp. podstatnejšia ostatným typom slovných spojení – prototypovou formou frazémy je azda podľa ako niektoré ďalšie vlastnosti, ktorými sa frazéma bežne vymedzuje? Je závažnej- všetkých koncepcií tvar slovného spojenia. Kým v starších etapách frazeologic- šia ako napr. jej sémantická transponovanosť (obraznosť), expresívnosť, dispozič- kého výskumu sa tu riešila najmä otázka hranice s voľnými slovnými spojeniami nosť? Dobrým návodom na prehĺbené riešenie týchto otázok môže byť postup, aký (tento problém je tu napokon v rozličných nových podobách aktuálny stále, vždy uplatňujú spoluautori kolektívneho celosvetového frazeologického kompendia sa totiž nájdu isté konkrétne prípady, kde si ani skúsený bádateľ nemôže byť cel- z r. 2007 (Burger a kol., 2007). Tí predovšetkým v súvislosti s výkladom ekviva- 132 133 lentnosti frazém poukazujú na odstupňovanosť, odstupňovanú platnosť, škálova- akuzatívnej aj inštrumentálovej pozície – akuzatívna môže byť obsadená len ne- nosť jej prejavov (keď pri tom rozlišujú napr. absolútnu ekvivalentnosť, čiastkovú životným menom, inštrumentálová zasa len životným. Na okraj všetkých týchto ekvivalentnosť aj nulovú ekvivalentnosť) a zároveň niečo podobné naznačujú, resp. typov treba ešte poznamenať, že ako sa teraz javí ako nový posun hranice naznače- aspoň predpokladajú aj pri ostatných uvedených vlastnostiach frazém. Ak teda bu- né akceptovanie anomálne zložených slov, podobným posunom bolo pred časom deme počítať s takouto odstupňovanosťou napr. pri obraznosti, resp. sémantickej práve aj vyčleňovanie minimálnej frazémy, o niečo neskôr aj subfrazémy, aj tej transponovanosti (a nie je dôvod, prečo s ňou nepočítať, veď ona je už vo vinogra- tzv. jednoslovnej frazémy. Takže na okraj týchto druhov možno v súlade s uvede- dovovskom rozlišovaní troch druhov frazém; rovnako však netreba zabúdať ani nými autormi konštatovať, že hranice frazeológie sa skutočne posúvajú, a k tomu na ďalšie rozdiely v jej chápaní – F. Miko (1989) práve v nej vidí „raison d‘être“ ešte doplňujúco doložiť, že sa ony posúvajú takmer permanentne, resp. aspoň tak, samej existencie frazeológie, niektorí ju zasa chápu len ako fakultatívnu vlastnosť; ako sa rozvíja a posúva teoretické poznanie samej frazeológie. v našom výklade sa jej pripisuje prototypová povaha), ale rovnako aj pri expre- Ku kompletizovaniu obrazu o vývine interpretácií hraníc frazeológie patrí sívnosti (zasa tu môžeme rozlišovať aj silno expresívne jednotky – predovšetkým ešte jeden dôležitý rozmer, a to vymedzovanie týchto hraníc so zreteľom na stvár- v zreteľnej súvislosti s nimi spomenutý F. Miko hovorí až o ich frapantnosti –, ale nenosť samej frazémy v texte, teda so zreteľom na to, čo sme už dávnejšie cha- aj jednotky s tlmenou expresívnosťou), aj pri dispozičnosti (ktorá tesnejšie súvisí rakterizovali ako tváre frazém. Ide konkrétne predovšetkým o určovanie miesta práve so spomínanou ustálenosťou; ruský anglista A. V. Kunin (1970) tu rozlišuje tzv. aktualizácií frazém, o ich zahrnutie či nezahrnutie, zahrnovanie či nezahrno- až päť stupňov jej platnosti, pričom krajnými prípadmi sú podľa neho frazémy vanie do frazeológie. Aj pri ňom samom zaznamenala nielen naša, ale aj všeobec- s petrifikovanou povahou a na druhej strane zasa jednotky, ktorým tento autor ná frazeologická teória výrazné premeny, posuny. Pripomeňme tu aspoň niektoré pripisuje tzv. dolný prah ustálenosti), ak teda chceme rátať s takouto odstupňova- spomedzi tých starších, ale zasa najmä niečo z tých najnovších a sledujme ich nosťou pri všetkých uvedených znakoch, analogicky – ba so zreteľom na jazykovú súvislosti s problematikou určenia hraníc frazémy a frazeológie. Pripomeňme zá- typológiu ešte vo zvýšenej miere – s ňou treba či možno rátať aj pri spomínanej roveň, že pokiaľ pri predchádzajúcich prípadoch išlo o určovanie hranice medzi nadslovnosti alebo viacslovnosti. Pokračujme však v takomto uvažovaní smerom frazeológiou, resp. frazémami a nejakými (rozličnými) inými jazykovými jednot- k spomenutej konkrétnej spornej otázke zaraďovania idiomatických zložených kami, teda o to, čo citovaný W. Chlebda (2005) označuje ako vonkajšie hranice slov medzi frazémy: Ak nebudeme trvať na formálnej samostatnosti komponentov frazeológie, v tomto prípade sa budeme dotýkať určovania oných hraníc akoby spojenia (ktorá je často naozaj len vecou konvencie), ale prijmeme naznačené od- zvnútra (ide o Chlebdove vnútorné hranice frazeológie), teda určenia, aké, ktoré stupňované chápanie onej nadslovnosti, môžeme takéto zložené slovo interpreto- podoby frazém patria svojím stvárnením bezproblémovo medzi frazémy a pri kto- vať ako osobitný a špecifický prípad „spojenia slov“ (resp. aspoň ich základných rých, akých sú v otázke ich zaradenia do frazeológie nejaké problémy. lexikálnych morfém), a teda aj ako evidentnú súčasť frazeológie, ako frazému. Jeden z prvých všeobecnejšie rozšírených prístupov k problematike neuzu- Pravdaže, na pozadí spomenutého prototypového chápania sledovanej vlastnosti álnych podôb frazém vychádzal z predpokladu, že takéto aktualizované využitie pôjde o príznakovú podobu, o príznakovú tvár frazémy. Pri pohľade na tieto prí- vždy vedie k resémantizácii pôvodného významu slov, ktoré boli komponentmi pady akoby z inej strany sa nám ukazuje, že tieto idiomatické zložené slová majú frazémy. Komponenty frazémy sa podľa toho stávali opäť slovami v úplnom vlastne k jadru, k prototypom frazeológie bližšie než niektoré iné sporné prípady zmysle a z hľadiska tu sledovanej problematiky takáto zmena vždy viedla k zá- (v našej štúdii z r. 2010 sa v daných súvislostiach spomínajú vyššie už uvedené po- niku frazémy, aktualizácie sa teda interpretovali ako niečo stojace za hranicami doby, ako sú minimálna frazéma alebo subfrazéma, prípadne aj tá tzv. jednoslovná frazeológie, ako čosi, čo sa opäť stalo voľným spojením slov. Je evidentné, že tu frazéma, teda spojenie typu mať niečo s niekým, začať si niečo s niekým). Pred- išlo o počiatočné zjednodušené, sploštené videnie celej problematiky existencie chádzajúce formulácie, pochopiteľne, nijako neznamenajú spochybnenie frazeo- a následne aj využívania takýchto neuzuálnych podôb frazém. V centre pozornos- logickej platnosti uvedených príznakových typov, každý z nich vykazuje viacero ti vtedajších výskumov bolo popri inom hľadanie najreprezentatívnejšej podoby argumentov v prospech svojej zaradenosti do frazeológie: pri tzv. minimálnych frazémy na jej zachytenie v slovníku. Takáto podoba tvarovo premenlivých jed- frazémach je oporou ich „frazeologickosti“ najmä fakt, že mnohé z nich sú akoby notiek sa aj terminologicky označovala a dosť dlho sa nazývala frazeologickým kratšími variantmi jednotiek s fakultatívnymi zložkami (do posledného haliera nominatívom. Pri veľkom zastúpení slovesných spojení nebolo takéto označenie – do haliera, do poslednej litery – do litery), pri subfrazémach je takouto oporou najšťastnejšie, hľadali sa iné možnosti, na konci 90. rokov 20. storočia G. Grécia- ich expresívna výpovedná platnosť a pri tzv. jednoslovných frazémach popri inom nová, vtedajšia predsedníčka združenia EUROPHRAS, navrhovala názov rele- predovšetkým presné vymedzenie ich alternantných zložiek: v jednotke začať si vantná frazeologická forma (Gréciano, 1998). Ako vidieť, všetko toto súviselo niečo s niekým sú tými vymedzovacími znakmi najmä jednoznačné obsadenia onej s lexikografickým, resp. frazeografickým zachytávaním frazém v slovníkoch, len 134 135 sprostredkovane to vypovedalo aj o samých hraniciach frazémy aj frazeológie. princípu neurčitosti pokladá za súčasť frazeológie aj tzv. virtuálne frazémy. Aj keď Medzitým však ďalší výskum neuzuálneho využívania frazém v texte zreteľne prijmeme celkové smerovanie jeho výkladu a akceptujeme jeho tendenciu chápať pokročil, ukázalo sa, že takéto ich uplatňovanie zďaleka nemusí vždy smerovať frazeológiu v naznačených širších rámcoch, pestrá škála premenlivosti tvarových k jednoduchej resémantizácii slovných komponentov, že veľmi často – ba takmer aj významových a pragmatických dimenzií frazém ponúka niektoré ďalšie, rov- zvyčajne – vedie k rozličným novým významom alebo ich odtienkom, ktoré stoja nako otvorené otázky. Takými sa nám aj po celom predchádzajúcom uvažovaní voľakde medzi doslovnou platnosťou spojenia a jeho ustáleným vlastným frazeo- a zvažovaní javia najmä tieto prípady: (a) Diskusiu zaiste bude dlhšie vyvolávať logickým významom a ktoré pomerne často prinášajú nové vyjadrovacie možnos- spomínaný pojem virtuálnej frazeológie. Ak ho budeme posudzovať vo vzťahu ti. V takejto situácii sa aktualizované podoby už nemohli pokladať za niečo, čo sa so známou Čermákovou treťou frazeologickou univerzáliou „frazém je rezultátem nachádza mimo samej frazeológie. Registrovala sa síce ich tvarová aj významová náhodného, nemodelového tvoření“ a ešte viac s jej rozvedením vo formulácii špecifickosť, ale o tom, že tu ide o celkom osobitné realizácie skutočnej fraze- „nikdo nedokáže frazém utvořit a la these [...]“ (1993, s. 47), javí sa on ako vnú- ológie, sa už nepochybovalo. Aj takéto prehodnocovanie postoja k naznačeným torne protirečivý. Ním by sa otvárala otázka hraníc frazeológie z ďalšej, a to dote- zložkám frazeológie však nastoľovalo viacero ďalších otázok, resp. sa uberalo raz nesledovanej stránky. (b) Diskutovať sa zaiste aj ďalej bude o takých krajných viacerými smermi. Tu sa pristavíme aspoň pri dvoch spomedzi takýchto postu- typoch aktualizovania frazém, ako sú celková deštrukcia frazémy až do polohy, že pov, a to pri takých, v rámci ktorých sa problematika zahrnovania aktualizovaných sa tu dá hovoriť len o zvyšku frazémy (ako znie už pomerne dávno prijatý termi- podôb frazém do vlastnej frazeológie formulovala azda najnaliehavejšie aj najzre- nologický názov pre takéto jej stvárnenie) alebo iba o frazeologickej alúzii, teda teľnejšie. o vyjadrení, ktoré samo už naozaj nemusí byť súčasťou frazeológie, ale iba nejakú Obidve naznačené koncepcie vychádzajú z predpokladu, že neuzuálne ob- frazému niečím pripomína. mieňanie frazém – paradoxne – je najzreteľnejším potvrdením ich osobitosti: ak- Naša interpretácia niekoľkých závažnejších teoretických interpretácií určova- tualizuje sa najmä to, čo je už v jazyku pevne zafixované. Prvou z nich je teória nia hranice či skôr hraníc frazeológie potvrdila, že aj pri existencii viacerých cel- tzv. textotvorných potencií frazém. Vecne je dosť blízka staršej teórii o variantoch kom nových frazém alebo aspoň nových variantov (jazyková ontológia) je v tomto a aktualizovaní frazém, k celej danej problematike však pristupuje akoby z druhej, smere závažnejšia gnozeologická alebo kognitívna (či kognitívno-pragmatická; opačnej strany, teda nie od samej frazémy, od analýzy spôsobov jej obmieňania porov. Alefirenko, 2007) dimenzia skúmania danej otázky. Práve v takomto duchu (pri ktorej sa vydeľovali napr. morfologické, syntaktické, lexikálne a niektoré nad- náš prehľadový prístup ukázal niekoľko najcitlivejších miest pri určovaní skúma- väzujúce typy aktualizovania frazémy), ale od textu, v ktorom sa takéto neuzuál- nej hranice a tým zároveň naznačil otvorenosť jej ďalších riešení. ne podoby frazém uplatňujú. Práve text podľa tejto koncepcie rozhoduje (porov. Ďurčo, 1989, 2008), či sa vo frazéme robia modifikačné premeny (korešpondu- LITERATÚRA jú s lexikálnymi aktualizáciami) alebo premeny kombinačné (tie korešpondujú ALEFIRENKO, Nikolaj F.: Kognitivno-pragmatičeskaja frazeologija kak lingvističes- so syntaktickým aktualizovaním), resp. transformácie s celkovou prestavbou vý- kaja problema. In: Slavenska frazeologija i pragmatika. Eds. Ž. Fink Arsovski – A. chodiskovej frazémy. Uzuálne podoby (varianty) aj neuzuálne tvary (aktualizácie) Hrnjak. Zagreb: Knjigra 2007, s. 219 – 225. istej frazémy sa sledujú popri sebe, nerobí sa medzi nimi nijaký zásadný rozdiel, ALEFIRENKO, Nikolaj F.: Neofrazemika v kognitivno-onomasiologičeskom aspek- jedny aj druhé sa teda chápu ako súčasť frazeológie. V samej premenlivosti sa te. In: Komparacja współczesnych języków słowiańskich. 3. Frazeologia. Eds. W. podľa danej koncepcie vidí záruka živosti konkrétnych frazém aj celej frazeológie. Mokienko – H. Walter. Opole: Universität Greifswald – Uniwersytet Opolski 2008, So zreteľom na otázky, ktoré sledujeme týmto textom, možno uvedenú koncepciu s. 249 – 261. chápať ako výrazný krok smerom k úplnému zahrnutiu aktualizovaných, neuzuál- BURGER, Harald a kol. (ed.): Phraseologie/Phraseology. An International Handbook nych podôb frazémy do základného rámca frazeológie. Podporným argumentom of Contemporary Research. č. 1, 2. Berlín – New York: Walter de Gruyter 2007. v prospech takéhoto postupu je predovšetkým analogickosť spomínaných typov ČERMÁK, František: Frazeologie a idiomatika. In: Česká lexikologie. Praha: Aca- premenlivosti pri uzuálnych aj neuzuálnych obmenách. demia 1985, s. 166 – 236. Ešte pragmatickejšiu interpretáciu problematiky neuzuálnych podôb frazém ČERMÁK, František: Povaha univerzálního ve frazeologii a idiomatice. In: Frazeo- nachádzame u citovaného W. Chlebdu (2005). Ten formuluje svoj postoj k sledo- lógia vo vzdelávaní, vede a kultúre. Red. E. Krošláková. Nitra: Vysoká škola peda- vanej otázke takmer ako priamy pokyn, aby sa hranice frazeológie nestotožňovali gogická v Nitre 1993, s. 45 – 52. s tým, čo je zachytené v slovníkoch. Do frazeológie rovnako patria mnohé a mno- ĎURČO, Peter: Princípy inovácií propozičných frazém. In: Komparacja współcze- horaké, v slovníkoch nikde nezachytené, tvary, ba on sám na pozadí všeobecného snych języków słowiańskich 3. Frazeologia. Eds. W. Mokienko – H. Walter. Opole: 136 137 Universität Greifswald – Uniwersytet Opolski 2008, s. 339 – 350. MLACEK, Jozef: Zur Frage der Verständnisses der Grenzen der Phraseologie. In: ĎURČO, Peter: Textotvorné využitie frazeologických jednotiek. In: Textika a štylisti- Phraseologie und ihre Aufgaben. Ed. J. Matešić. Heidelberg: Julius Groos Verlag ka. Red. J. Mistrík. Bratislava: Univerzita Komenského 1989, s. 101 – 104. 1983, s. 133 – 146. FEDOSOV, Oleg: Ješčo raz o granicach frazeologii. In: Frazeologické štúdie V. Princípy lingvistickej analýzy vo frazeológii. Eds. D. Baláková – P. Ďurčo. Ružomberok: Ka- RÉSUMÉ tolícka univerzita v Ružomberku 2007, s. 94 – 104. On Recent Interpretations of the Borders of Phraseology FEDOSOV, Oleg: Peredvigajutsia li granicy frazeologii? In: Słowo. Tekst. Czas. 6. Ed. M. Aleksiejenko a kol. Szczecin – Greifswald 2002, s. 545 – 559. The author indicates how, as a result of the development of phraseological theories, also the per- GRÉCIANO, Gertrud: Europaphraseologie im Vergleich. In: EUROPHRAS´95. Ed. ception of the very borders of phraseology are shifting. The author documents this statement by the analysis of several concrete points within determining these borders. W. Eismann. Bochum: Universitätsverlag Dr. N. Brockmeyer 1998, s. 247 – 262. CHLEBDA, Wojciech: Frazeologičeskije issledovanija i lingvističeskij princip neo- predeľonnosti. In: Grani slova. Red. M. Aleksieenko a kol. Moskva: Izdateľstvo ELPIS 2005, s. 152 – 165. JANKOVIČOVÁ, Milada: Medzijazyková idiomatickosť právnického jazyka. In: Frazeologické štúdie IV. Eds. M. Jankovičová – J. Mlacek – J. Skladaná. Bratislava: Veda 2005, s. 114 – 130. JANKOVIČOVÁ, Milada: Nové frazémy ako prejav dynamiky slovenskej frazeoló- gie. In: Phraseologische Studien. Dynamische Tendenzen in der slawischen Phrase- ologie. Eds. D. Baláková – H. Walter. Greifswald: Ernst Moritz Arndt Universität Greifswald 2010, s. 184 – 197. JAROŠOVÁ, Alexandra: Obrazná terminológia alebo odborná frazeológia? Ako riešime túto a podobné otázky v pripravovanom Slovníku súčasného slovenského jazyka. In: Frazeologické štúdie IV. Eds. M. Jankovičová – J. Mlacek – J. Skladaná. Bratislava: Veda 2005, s. 131 – 145. JAROŠOVÁ, Alexandra: Problém vymedzenia kolokácií. In: Jazykovedný časopis, 2007, roč. 58, č. 2, s. 81 – 102. KAČALA, Ján: Kategoriálne slová v slovných spojeniach. Príspevok k teórii jazyko- vého významu. In: Jazykovedný časopis, 1993, roč. 44, č. 1, s. 14 – 24. KAČALA, Ján: Lexikalizované spojenia a frazeologické jednotky. In: Frazeologické štúdie II. Red. P. Ďurčo. Bratislava: ESPRIMA 1997, s. 95 – 102. KLÖTZEROVÁ, Petra: Hranice frazeologie se posouvají. In: Slovo a slovesnost, 1998, roč. 59, č. 4, s. 277 – 280. KUNIN, Aleksandr V.: Anglijskaja frazeologija (teoretičeskij kurs). Moskva: Vysšaja škola 1970. MIKO, František: Miesto frazeológie vo vyučovaní slovenského jazyka z hľadiska jazykovej kultúry. In: Frazeológia v škole. Bratislava: SPN 1989, s. 10 – 64. MLACEK, Jozef: Frazeologická jednotka a jej hranice. In: Studia Academica Slovaca 3. Red. J. Mistrík. Bratislava: Ústav školských informácií 1974, s. 201 – 217. MLACEK, Jozef: Pokiaľ siaha frazeológia? (Čo ešte vnímame ako frazeológiu?) In: Phraseologische Studien. Dynamische Tendenzen in der slawischen Phraseolo- gie. Eds. D. Baláková – H. Walter. Greifswald: Ernst Moritz Arndt Universität Greifswald 2010, s. 239 – 251.

138 139 O některých základních problémech jazykové vatele, na něž lze uspokojivě převést výrazové a komunikační prostředky, lišící se od jazyka k jazyku“ (Mathesius, 1936, s. 95). Ve struktuře jazyka těmto funkcím struktury odpovídají na jedné straně již zmíněné binární znaky v úloze pojmenovacích jednotek, na druhé straně pak větné vzorce, které umožňují tvořit či generovat srozu- Ivo Vasiljev mitelné a kontextualizované výpovědi. (Pražský lingvistický kroužek) I v případě větných vzorců se můžeme pohybovat na dvou různých úrovních abstrakce. Na vyšší úrovni abstrakce se opíráme o základní poznání, že veškerou ermín jazyk tu používám pro přirozený jazyk v nejobecnějším slova smyslu, to komunikaci lze organizovat v rámci sémantického větného vzorce (Daneš, 2002, Tznamená každý přirozený jazyk bez ohledu na typ jeho struktury. Zajímají mě s. 118) opírajícího se o centrální postavení predikátu, který implikuje jistý počet tu tedy nejprve pouze takové jevy, které jsou nad jakoukoli pochybnost společné sémantických pozic spjatých s určitou syntaktickosémantickou funkcí. Toto posta- všem přirozeným jazykům. K takovým jevům patří jistě binární jazykové znaky, vení predikátu vyplývá zřejmě ze základní kognitivní analýzy postavení individua charakterizované arbitrárností a konvenčností. Nebyl nalezen žádný jazyk, který v okolním světě a v komunikační situaci: někdo – něco – dělá, somebody – does by se na takových znacích nezakládal a je velmi pravděpodobné, že žádný takový – something. Proto se domnívám, že sémantický větný vzorec na této úrovni je přirozený jazyk neexistuje. Mluvím-li o jazykovém znaku jako univerzálním jevu, univerzální, ležící v základu každého přirozeného jazyka. znamená to, že se vyjadřuji na vyšší úrovni abstrakce; na nižší úrovni abstrakce Ze skutečnosti, že nepochybně existuje pojem „jazykový znak (S) obecně“ není žádný jazykový znak univerzální, nýbrž je součástí jazykového systému kon- a „větný vzorec (P) obecně“, však nevyvozuji, že existuje vrozená univerzální gra- krétního přirozeného jazyka. Jde tu o podobný vztah jako mezi úrovněmi abstrak- matika ve smyslu učení N. Chomského, daná pro všechny jazyky. Stále jsme totiž ce, na nichž se pohybují aritmetika a algebra: zatímco jednotlivá přirozená čísla ještě na úrovni základních kognitivních funkcí: a) schopnosti abstrakce, jež je zák- označují konkrétní počty, algebraický zápis platí pro jakákoli přirozená čísla: tak ladem schopnosti vytvářet pojmy; b) schopnosti asociační, jež je základem asocia- na příklad známý komutativní zákon, který platí obecně, zapíšeme jako m + n = n ce označujícího a označovaného, a to v jakékoli formě (tedy včetně gest a jiných + m, což můžeme ilustrovat nekonečným počtem konkrétních příkladů, počínaje vizuálních signálů), kdy zvukový jazyk je jen formou nejvhodnější k tomu, aby třeba 1 + 2 = 2 + 1. se prosadila jako forma univerzální, a c) schopnosti identifikace základních prvků Soustředím se zde jen na jednu vybranou obecnou vlastnost přirozeného ja- existenciální situace člověka: někdo něco (něčím, pro někoho, někde, v nějakém zyka jako komunikačního prostředku. Vyjdu z konstitutivních rysů přirozeného čase, nějak) činí. Není to málo a pro odlišení intelektuálních možností člověka jazyka, jak je u nás vymezil F. Čermák, jenž se inspiroval podobným souborem od šimpanze to určitě stačí. Též se nedomnívám, že by k odlišení intelektuálních Harrisovým (Čermák, 2011, s. 81). Tyto rysy představují soubor vlastností, jež jsou možností a příslušné neuronové základny homo sapiens od šimpanze došlo ně- na jedné straně nutným atributem každého přirozeného jazyka a na druhé straně jakým jednorázovým skokem. Základ této ve svém výsledku radikální proměny přirozený jazyk odlišují od všech ostatních komunikačních systémů, ať vlastních intelektuálních schopností vidím v zásadní změně životního stylu hominidů. Ob- jiným živočichům, anebo člověkem uměle vytvořených. Jedním z těchto rysů je razně řečeno, díky svým novým variabilním životním podmínkám daným novým „neomezenost rozsahu: volné vyjádření nového skrze nové signály“ (op. cit.). Jak typem obživy, přestali se podobat žábě na dně studně, která světlou tečku nad se- zdůrazňoval V. Skalička, přirozené jazyky, včetně jazyků, jimiž mluví nejméně bou považuje za celé nebe (vietnamská lidová metafora popisující zkušenostní rozvinuté společnosti, jsou jazyky „úplnými“ „v tom smyslu, že jsou schopny vy- a myšlenkovou omezenost). jádřit všechno, co příslušný kolektiv vyjádřit potřebuje“ (2004, s. 687). Protože, Nyní můžeme sestoupit na nižší úroveň abstrakce, kterou představují jednot- jak víme, vyjadřovací potřeby všech společenství se neustále vyvíjejí, někdy po- livé přirozené jazyky, tvořící množinu prvků, charakterizovaných existencí jazy- maleji, jindy rychleji, podle toho, jak se mění jejich životní podmínky, musí mít kových znaků a predikace. Tato množina je dána tím, že svůj přirozený jazyk si jazyk prostředky, kterými svou „úplnost“ nebo „neomezenost rozsahu“ neustále v průběhu dlouhých dějin lidstva, možná už od raného paleolitu, vytvořilo každé zajišťuje. Tyto prostředky jsou ovšem dobře známé, chci se na ně prostě podívat dostatečně stabilní lidské společenství, které se v průběhu dějinných procesů dále v netradičních souvislostech. Jednou z těchto souvislostí je vztah těchto prostřed- postupně diferencovalo či splývalo s jinými společenstvími. Žádný přirozený ja- ků k oběma základním funkcím přirozeného jazyka, které V. Mathesius nazval zyk, jak nám ukazuje empirie, však nemůže existovat nejen bez pojmenovacích funkcí pojmenovávací a funkcí usouvztažňovací. Tyto funkce jazyka V. Mathesius jazykových znaků, ale ani bez určitého systému pravidel o jejich spojování v ko- měl za universální, jak vyplývá z toho, že je označil za „jediné společné jmeno- munikáty, tedy bez gramatiky. Pokusím se nyní ukázat, že některá pravidla se týkají podstaty jazyka jako 140 141 sdělovacího systému, kdežto jiná pravidla jsou z tohoto hlediska pomocná, ale při- V gramatické struktuře jazyka jsou tedy zastoupeny prvky odkazující k něče- tom nezbytná, protože právě jimi si jednotlivé přirozené jazyky neustále zajišťují mu, co je mimo jazyk, a realizující tak funkci pojmenovávací a valnou část funkce svou „úplnost“ a „neomezenost rozsahu“. usouvztažňovací, plníce tak hlavní poslání jazyka, a prvky sloužící čistě stavbě Gramatické kategorie a jazykové jednotky se tedy pokusím rozdělit na tako- jazyka. Gramatika konkrétního přirozeného jazyka tvoří komplex všech těchto vé, které mají přímý vztah buď k pojmům, nebo k propozicím, a bezprostředně prvků. Protože víme, že každý jazyk je systém, v němž jednotlivé prvky navzájem tak slouží základním funkcím jazyka: identifikaci pojmů a organizaci myšlenek, souvisejí a navzájem se doplňují, je v každém jazyce poměr prvků plnících úlohy respektive komunikátů. K pojmům se vztahují slova a víceslovná pojmenování, sémantické a prvků plnících úlohy konstrukční odlišný, což je jedním ze zdrojů k propozicím různé větné vzorce. rozdílů mezi jazyky. Jak svého času konstatoval V. Skalička (2006, s. 937), nejpa- Zde bych chtěl poznamenat, že na rozdíl od jazykových znaků nejsou syn- trnější jsou tyto rozdíly v morfologii a vyvodil z toho, že morfologie není v jazyce taktické konstrukce založené na větných vzorcích arbitrární. Ve výstavbě jazyka nutná. Doplním, že je to do značné míry tím, že morfologie především plní úkoly ostatně arbitrárnost není jakousi fixní vlastností. Tak slova, která představují ar- konstrukční, jež bývají v jazycích značně odlišné, neboť závisí na typu jazyka bitrární znaky, v momentu svého užití přestávají být arbitrárními. Ani slova (až a jsou dány i historickým vývojem jazyka. Jako většina protikladů v jazyce, je na kontexty tvůrčí, zejména básnické), ani syntaktické konstrukce založené na vět- i protiklad mezi prvky významotvornými a prvky konstrukčními neostrý a jistě by ných vzorcích platných v konkrétním jazyce ovšem nepřestávají být konvenčními. bylo možno se přít o tom, zda některý prvek je takový či onaký, případně obojaký. Nejprve se podívám na větné vzorce. Pro tvorbu soudů i komunikátů jsou I v oblasti slovní zásoby se v hojné míře setkáváme s prostředky sloužícími podstatné tzv. levostranné i pravostranné argumenty predikátu: na jedné straně k výstavbě jazyka, což jsou různé prostředky tvoření slov, respektive pojmeno- aktanty, případně pasivní příjemci děje, na druhé straně objekty děje. Jestliže vání. Zatímco v gramatice mají konstrukční prvky stabilní ráz a mnoho se nemění, tedy v určitém jazyce vznikne zřetelný formální rozdíl mezi substantivem a slo- což je pro jejich konstrukční účel důležité, v oblasti slovní zásoby se jako kon- vesem, má to velmi úzkou návaznost na konstruování jednoduchého sdělení či strukční prvky uplatňují modely, odvozené z existující slovní zásoby, jež jsou uži- větného vzorce pro takové sdělení. Můžeme tedy říci, že formálně zřetelně vy- vatelům jazyka potenciálně k dispozici, pokud jsou produktivní, aby jich využili, mezené základní slovní druhy (podstatná jména, slovesa), s jakými se setkáváme kdykoli se vyskytne potřeba doplnění existujícího slovníku. Mnohé z nich mají ve slovanských jazycích, patří k takovým gramatickým kategoriím. Také pádové víceméně jasný kategoriální obsah jako např. činitelský sufix -tel u deverbálních koncovky substantiv, především nominativu a akuzativu, jistě mají těsnou souvis- substantiv: učitel, školitel, zakladatel atd., jiné jsou v tomto směru méně zřetel- lost s touto základní funkcí jazyka. Nechci tím říci, že tyto formální prostředky né: hasič, nosič, řidič, drtič, škrtič, chladič atd. Podobně u sloves se setkáváme jsou v konkrétním jazyce nutné. Souvisejí s typem jazyka. V jazycích izolačního s produktivními modifikátory významu, s předponami. Můžeme si libovolně něco a polysyntetického typu se vztahy v našich flexivních nebo aglutinačních jazycích dělat, dodělávat, předělávat, přidělávat, obdělávat, případně vydělávat, přičemž vyjadřované pádovými koncovkami či sufixy vyjadřují nejčastěji pozicí slova ve modifikujeme lexikální význam a zároveň vid. O tom, že všechny tyto odvozova- větě nebo pomocnými slovy. Avšak bez ohledu na to, jakým způsobem jsou tyto cí prostředky jsou nástrojem obohacování a doplňování jazyka, jistě nikdo z nás vztahy vyjádřeny, společným rysem těchto prostředků je to, že se přímo týkají nemá pochyby. Všechny se podřizují určitým více nebo méně jasným pravidlům oblasti pojmů a vztahů, které nějakým způsobem odkazují k objektům a vztahům a můžeme je tedy považovat za prostředky systémové a gramatické. v mimojazykové skutečnosti. Protože jazyk je systémem sloužícím komunikaci, Charakteristické pro ně je to, že uživatel jazyka má možnost volby různých kde někdo někomu něco sděluje, mají v této mimojazykové realitě svůj základ slovních základů i odvozovacích prostředků pro řešení stejného úkolu (Vasiljev, i osobní zájmena. Podobně ukazovací zájmena odkazují na blízkost či vzdálenost 2009): tak například v češtině máme termíny páteř (slovensky chrbtica) a obratel v místě nebo čase. (slovensky stavec). Velký živočišný řád nazýváme česky obratlovci a obdobně ve Vedle toho však známe gramatické kategorie, které sice do jisté míry bývají slovenštině stavovci. V maďarštině však tomu je jinak: název obratlovců není od- odvozeny z nějaké reálné, respektive pojmové kategorie, ale jejich úloha v jazy- vozen od slova obratel (csigoya), nýbrž od slova páteř (gerinc), tedy gerincesek ce je čistě jazykotvorná, ať už ve smyslu rozmnožování bohatství výrazových („páteřnatci“). Sémanticky je toto slovo ovšem ekvivalentní slovu stavovci/obrat- prostředků nebo ve smyslu podpory jejich uspořádanosti, usouvztažnění. Příkla- lovci. Zde se již pohybujeme na pomezí systémovosti a jednotlivosti, synchronie dem takové kategorie jsou rody nebo třídy substantiv, jejichž hlavním posláním ve a diachronie, neboť pojmenování ve smyslu přisouzení jména, názvu je událostí, slovanských jazycích je napomáhat identifikaci syntaktických vazeb. Tomuto úče- což je pojem diachronický. lu pak cele slouží kongruence: číslo, rody a pády adjektiv a obdobně i vztažných Vedle toho jazyk k svému obohacování využívá prostředky, které jsou pře- zájmen, dále osoba, číslo a do jisté míry i čas verba finita. vážně nesystémové par excellence a jsou v jednotlivých případech až na výjim- 142 143 ky nepředvídatelné, třebaže jim systémy, v nichž k nim dochází, vytyčují jisté komunikační konvence prostředí, v kterém vstupujeme do života. Univerzální meze. Přesto jsou nesmírně rozšířené, protože jazyk svou kontextovou diferenco- gramatika, kterou můžeme vybudovat na vyšší úrovni abstrakce, podobně jako na- vaností jejich existenci umožňuje, aniž způsobují nějaké komunikační potíže, a na příklad algebru, k níž se vědci propracovali po několika tisíciletích užívání kupec- druhé straně jsou velmi jednoduché a konstrukčně nenáročné. Nejvýstižnějším kých počtů, a jež je ovšem pro naše vědecké poznání velmi důležitá, se v procesu souhrnným pojmenováním pro ně je nejspíše polysémie, laicky často označovaná osvojování a užívání jazyka, jehož jsme každodenními svědky, jako kognitivní jako přenášení významu. Ve skutečnosti jde o přenášení pojmenování z jednoho nástroj bezprostředně neuplatňuje. pojmu na jiný. Mechanismus, který takové přenesení vnější formy, metaforu, me- tonymii či synekdochu umožňuje, je ovšem určitý významový vztah mezi přísluš- LITERATURA nými označovanými. Tento funkční nebo prostorový vztah může být univerzální, ČERMÁK, František: Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky. 4. vyd. Praha: Karoli- ale do konstrukce jazyka se nemusí promítnout. Tak např. jazyk, langue a nyelv num 2011. znamenají jak tělesný orgán, tak dorozumívací prostředek, ale v mnoha jiných DANEŠ, František: Dvourovinná valenční syntax. In: Encyklopedický slovník češti- jazycích se s touto metaforou nesetkáváme. ny. Eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: NLN 2002, s. 118 – 120. Jiným hojně využívaným nesystémovým prostředkem je fixace volné kolo- MATHESIUS, Vilém: On some problems of the systematic analysis of grammar. In: kace jako frazeologismu: Nemaluj čerta na zeď! V jazyce sloužícím jiné kultuře Travaux du Cercle linguistique de Prague 6. Praha: Cercle linguistique de Prague takový frazeologismus můžeme vyjádřit jen vysvětlující větou (nemluv o takové 1936, s. 95 – 107. zlé možnosti!), anebo frazeologismem tvořeným nějak odlišně. Na tomto příkladě SKALIČKA, Vladimír: O tzv. jazycích primitivních. In: Vladimír Skalička: Souborné vidíme, že jazyk tak odlišný od našich jazyků jako maďarština přesto používá stej- dílo II. Eds. F. Čermák – J. Čermák – P. Čermák – C. Poeta. Praha: Karolinum 2004, nou metaforu (Ne fesd az ördököt a falra!), neboť maďarská kultura je nám blízká. s. 685 – 690. Zde se dostáváme k problému vztahu jazyka a kultury, respektive jazyka SKALIČKA, Vladimír: Typologie a konfrontační lingvistika. In: Vladimír Skalička: a životního prostředí. Tak zatímco my Češi považujeme za zbytečné nosit dříví Souborné dílo III. Eds. F. Čermák – J. Čermák – P. Čermák – C. Poeta. Praha: Ka- do lesa, Maďaři tutéž myšlenku vyjádří metaforou o nošení vody do Dunaje. Ně- rolinum 2006, s. 935 – 939. kdy se uplatní faktory rytmické, řekl bych estetické. Jak jinak si vysvětlit, že Češi VASILJEV, Ivo: Jazyková různost jako konstitutivní rys jazyka. In: Slovo a slovesnost, užívají rčení jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, kdežto Maďaři říka- 2009, roč. 70, č. 1, s. 3 – 22. jí Egyik tizenkilenc, másik egy híján húsz (doslovně: jeden za devatenáct, druhý bez jedné za dvacet). RÉSUMÉ Vedle toho se uplatňuje, zvláště v řeči hovorové, v běžných komunikačních situacích, ještě jeden důležitý faktor, a to úzus. Úzus nepovažuji za totéž jako kon- On Some Fundamental Problems of Language Structure venčnost, jež vyjadřuje uznání jazykového znaku, který může být dílem individua The author argues that besides the basic functions of language, defined by Vilém Mathesius as the (např. robot bratří Čapků) za součást jazyka. Úzus bych definoval jako uznání kon- ways and means of calling the selected elements of reality by names and the ways and means of or- venčního znaku za vhodný pro určitou situaci, případně určitou situaci za vhodnou ganizing these names in specific situations into sentences, a separate basic function should be consid- pro užití nějakého znaku. Uzuální je v našich krajích přání dobré chuti, ale třeba ered – that of permanent addition of new ways to express and cover the changing and rising needs of their respective society. The resulting complex structure of each language, largely differing from any i tykání nebo vykání v různých situacích, které mohou být proměnlivé. other fellow natural language, can only be acquired through social contact. The Chomskian „universal Všechno, co jsem výše uvedl, směřuje k závěru, že faktorů, které způsobují, grammar“, if accepted as a general concept on a high level of abstraction, can rather be identified with že přirozené jazyky se navzájem tolik liší, je celá řada. A to jsme ještě nemluvili the basic prelinguistic cognitive capacities of the human mind. o různých formách vzájemného ovlivňování jazyků. Všechny tyto faktory se promítají do jazyka, který si jako drobní tvorečko- vé osvojujeme coby jazyk první, jazyk mateřský. A naše matky nás nijak nešetří. Zahrnují nás nejen láskou, ale i konvencemi. Osvojit si konvencemi posvěcený správný jazykový projev nám dalo pořádně zabrat, i když si na to nevzpomínáme. Jazyk si tedy podle mne osvojujeme na základě přirozené inteligence a spo- lečenské konvence. Přirozená inteligence se nám přitom rozvíjí nabýváním zku- šeností, což zároveň stimuluje naši potřebu dorozumívací, díky níž si osvojujeme 144 145 Ako niečo robiť slovami... a zarobiť (poznámky platnosťou výpovede a jej jazykovým stvárnením) atď. Nový impulz do skúmania jazykového dizajnu vniesol pojem diskurz, definične ukotvený v téze, že spôso- k lingvistickému inštrumentalizmu) bom hovorenia sa vytvára istá reprezentácia skutočnosti (jedna z možných) a ustá- lením tohto spôsobu hovorenia (prostredníctvom siete lexikálnych ekvivalencií Alena Bohunická a opozícií, intertextových odkazov, fráz, axiologických prostriedkov, komplexu (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) presupozícií) sa reprodukuje a fixuje aj spôsob myslenia o výseku skutočnosti, ktorý následne vplýva na naše konanie v rámci sociálneho života. adpis tejto state je zjavným odkazom na knihu prednášok Johna L. Austina NIEČO ROBIŤ – Pri zachytení rozsahu tohto komponentu s ohľadom na ja- NAko niečo robiť slovami (prvé vydanie 1962, slovenský preklad 2004), ktorá zyk sa môžeme odraziť od klasického výroku J. L. Austina: „povedať niečo zna- patrí zároveň medzi základné práce v oblasti činnostného výkladu jazyka. Vari- mená v plnom, normálnom rozsahu niečo urobiť“ (Austin, 2004, s. 94). V druhom ácia sentencie v podobe „ako niečo robiť slovami... a zarobiť“ nám poslúži ako kroku bude potrebné konkretizovať, čo znamená „niečo robiť“ vo vzťahu k jazyku metaforické vyjadrenie interpretačného rámca, v ktorom sa môžeme pohybovať (avšak už mimo oblasti, ktorú preskúmali teoretici rečových aktov). pri analýze metaforiky činnostného aspektu jazyka, a len s ohľadom na lingvis- Zo semiotického hľadiska môžeme nazerať na jazyk ako na súbor znakov, tický inštrumentalizmus, pre ktorý je tento rámec príznačný (Austinova práca ho ktoré slúžia na označovanie javov vonkajšieho sveta. Z hľadiska vzťahu znaku do istej miery reprezentuje) a ktorému sa tu venujeme, možno vnímať súvislosť a mimojazykovej reality vystupuje do popredia pomenovacia funkcia – jazyk našej štúdie s Austinovou prácou. slúži na pomenovanie. Je samotné pomenovanie jazykovou činnosťou v „plnom Teraz už bez ohľadu na obsah Austinových prednášok môžeme metaforickú rozsahu“? Na začiatok uveďme jednu z téz L. Wittgensteina (vzápätí ju však bude sentenciu „ako niečo robiť slovami... a zarobiť“ rozbaliť nasledovne: treba doplniť): „Pomenovanie ešte nie je ťahom v jazykovej hre – ako nie je ťahom AKO – Celé dejiny uvažovania o problematike rečnenia/hovorenia, od sta- postaviť šachovú figúrku v šachovej hre. Môžeme povedať: pomenovaním sa ešte rovekej rétoriky po novodobé vedy o jazyku, charakterizuje vnímanie jazyka ako nič neurobilo“ (Wittgenstein, 1979, s. 47; kurzíva v pôvodnom texte). L. Wittgen- inštrumentu, ktorému prislúcha nejaký spôsob používania. V súvislosti s tým je steinovi slúži metafora šachovnice na objasnenie dištinkcie medzi bytím a pou- aktuálna a nevyčerpateľná jednak otázka výberu prostriedkov, formálneho stvár- žitím znaku, medzi jeho akontextovou existenciou a zapojením do hry. Samotné nenia a jazykovej prezentácie myšlienok, súhrnne môžeme povedať otázka jazyko- pomenovanie bez kontextovo určeného použitia predstavuje postavenie mimo hry. vého dizajnu, a jednak pravidiel, ktoré jazykový výkon riadia. Otázka jazykového Zavedením pojmu jazyková hra L. Wittgenstein zdôrazňuje, že hovorenie jazy- dizajnu odjakživa zahŕňala súčasne dizajn/ovanie samotného nástroja, ako i povr- ka predstavuje časť istej činnosti. Hovorenie samotné teda nie je tou činnosťou chové stvárnenie myšlienok prostredníctvom nástroja. V novodobej etape pouka- v „plnom rozsahu“, hovorenie je len jazykový aspekt činností ako: rozkazovať, zuje na bádateľskú aktuálnosť týchto okruhov niekoľko nových pojmov (taxatívne počítať príklad, žartovať, hádať hádanku, vysloviť hypotézu a overiť ju a pod. na ilustráciu uveďme aspoň niekoľko z nich): nástrojové vnímanie jazyka podnie- (Wittgenstein, 1979, s. 32 – 33) a tieto činnosti, v ktorých sa používa jazyk a ktoré tilo v prvom rade preskúmanie rozčlenenosti jazyka na útvary odlišne uspôsobené sú vykonávané prostredníctvom neho, sa nazývajú jazykové hry. Ak sa vrátime v závislosti od úloh, ktoré v rôznych komunikačných sférach a situáciách napĺňa- k pomenovaniu: môžeme vysloviť slovo muchotrávka a ukázať na muchotrávku, jú. V rámci takéhoto myšlienkového zamerania sa zrodila koncepcia funkčných čo by mohlo vyzerať tak, že činnosť predstavuje samotné pomenovanie veci. jazykov (Havránek, 1932), neskoršie rozpracovaná v slovenskom kontexte jednak Pomenovanie veci je však v takom prípade súčasťou inej činnosti, vec môže byť v podobe funkčných štýlov (reprezentuje ju hlavne práca J. Mistríka, 1997; táto napríklad len prostriedkom zobrazenia slova muchotrávka v jazykovej hre zobra- línia sa zdá byť vyčerpaná z hľadiska ďalšieho výskumu) a jednak v podobe stra- zovania (podobne môže byť toto pomenovanie súčasťou iných jazykových hier: tifikačného modelovania národného jazyka (reprezentované prácou J. Horeckého, učenie sa cudzieho jazyka, upozornenie a pod.). 1979; neskôr Slančová – Sokolová, 1994; táto línia sa oživuje hlavne vďaka so- „Objav“ činnostnej stránky jazyka sa spája hlavne s teóriou rečových aktov ciolingvistickej a kultúrnolingvistickej orientácii, porov. Popovičová Sedláčková, a jej klasikmi J. L. Austinom a J. R. Searlom. V rozvinutí ich myšlienok sa do- 2014). Aditívne môžeme do tejto línie zaradiť pojmy aktuálne členenie výpovede kazovalo, že v istom zmysle je každá výpoveď performatívom, teda jazykovým (ako dedičstvo funkčného štrukturalizmu); Griceove maximy zexplicitňujúce pred- konaním v plnom rozsahu, ktoré možno považovať za druh konania všeobecne. stavu o zásadách zmysluplnej (kooperatívnej) jazykovej interakcie a nadväzova- Postavenie znamienka rovnosti medzi hovorenie a iné druhy činností, začlene- nia replík (Grice, 1975); nepriame rečové akty (skúmanie vzťahu medzi ilokučnou nie teórie jazyka do teórie konania a uznanie rečového aktu za najmenšiu jednotku jazykovej komunikácie (v protiklade ku znaku, Searle, 2007) znamená jeden 146 147 z najzásadnejších zlomov vo vedeckej zameranosti a v interpretácii jazyka, ktorý (porovnajme termín jazyková diskriminácia) a ďalšie. Tu však nemáme na mysli podnietil výskumy zamerané na identifikáciu a typologizovanie činností, ktoré sa činnosti, ktoré vykonávame hovorením priamo a ktoré predstavujú rečové akty hovorením vykonávajú: hovorením (lokučným aktom v podobe vyslovenia slov vo vlastnom slova zmysle, pričom druh vykonávanej činnosti reprezentuje ilokuč s určitým významom a referenciou a ich usúvzťažnením v súlade s gramatikou ná zložka (či už priamych alebo nepriamych rečových aktov), ako je to v prípa- konkrétneho jazyka) zároveň prikazujeme, ohovárame, ďakujeme, ospravedlňu- doch: „odíď“, „neberieme ťa do partie“, „nie si nás hoden“, „páčiš sa mi“ a pod. jeme sa, protestujeme a pod. (teda vykonávame ilokučný akt v terminológii kla- Pri týchto je jazyk vo funkcii nástroja. Okrem toho však „niečo robiť“ jazykom sickej lingvistickej pragmatiky), pričom v popredí vedeckého záujmu v rámci zahŕňa aj druh činností so sociálnym dosahom, ktoré sa vykonávajú jazykom koncepcií vychádzajúcich z teórie rečových aktov je 1) zámernosť jazykovej čin- sprostredkovane, teda nepriamo, napríklad pod vplyvom axiologických príznakov nosti (jazyková činnosť je napĺňaním zámeru hovoriaceho) a 2) zameranosť týchto spätých s jazykom a jazykovými ideológiami. Na ilustráciu uveďme niekoľko prí- aktivít na príjemcu. Lingvistická pragmatika rozpracovala referenčný okruh jazy- kladov: kových činností viazaných na zámer hovoriaceho (v tom sa prelína s inštrumenta- -- zbližovanie, odcudzovanie v komunikácii – zo sociolingvistických výsku lizmom funkčného štrukturalizmu). mov je známa skutočnosť, že použitie istých jazykových foriem vedie Ak zdvihneme kotvu z prístavu teórie rečových aktov, dovidíme jasnejšie k zvýrazňovaniu odstupu, naopak, tzv. „nižšie“ formy jazyka so skrytou na inú referenčnú oblasť činností vykonávaných jazykom. Veľa naznačí vymedze- prestížou (medzi iným napr. dialekty) sa v istých situáciách preferujú, lebo sa nie jazyka, ktoré podáva V. Krupa vo svojej práci Jazyk – neznámy nástroj (1991): vnímajú ako autentické a sú vyjadrením solidarity, priateľstva, empatie a pod. „Jazyk je nástroj nástrojov, lebo nám umožňuje zmocňovať sa sveta, v ktorom žijeme, poskytuje nám možnosť orientovať sa v ňom, zhromažďovať poznatky, -- sociálna inklúzia a exklúzia (a marginalizácia) – niektoré jazykové prostried- odovzdávať skúsenosti druhým...“ (Krupa, 1991, s. 5). Inštrumentálne uchopenie ky či jazykové formy segregujú príslušníkov spoločenstva na vlastných a cu- jazyka sa tu zreteľnejšie črtá nielen na osi hovoriaceho a príjemcu, ale i v smere dzích, resp. lepších a horších. Slangové výrazy používajú mladí práve preto, človeka a sveta. Robiť niečo slovami znamená aj zobrazovať skutočnosť prostred- aby vyjadrili svoju príslušnosť ku skupine, začlenili sa do nej („zapadli“). Po- níctvom jazyka, rozumieť svetu prostredníctvom poriadku, ktorý doň vnáša jazyk dobne v celospoločenskom rámci: príslušníci národnostných menšín si osvo- a ktorý svet vnáša do jazyka. Metafora znázorňovania/podávania obrazu sveta jujú slovenčinu ako dominantný jazyk (legislatívne i numericky) práve preto, prostredníctvom jazyka má viacero (aj protichodných) variantov. Na jednej strane aby sa integrovali do spoločenstva a nezostávali na okraji, aby mali výhody sa vytvoril logickosémantický variant (reprezentovaný napr. prácou L. Wittgen- spojené so školským a pracovným trhom, aby neboli terčom sociálnej diskre- steina Tractatus logico-philosophicus, 2007), v súlade s ktorým sa jazyk vníma ditácie a pod. Používať istý jazyk (a používať ho dobre) znamená začleniť sa ako nástroj na opis skutočnosti. Zobrazenie/znázornenie sveta vetnými znakmi do spoločnosti, v ktorej je tento diskurzne postulovaný ako preferovaný. spočíva v kopírovaní predlohy a tento jazykový obraz „je jako pravítko přilože- Tieto sociálne konzekvencie používania jazyka sú možné len preto, lebo né ke skutečnosti“ (Wittgenstein, 2007, s. 15, §2.1512). Na druhej strane stojí do činnostného diapazónu jazyka patrí aj tvorba a reprodukcia diskurzu (aj o ja- etnolingvistický variant (v súčasnosti reprezentovaný hlavne školami pracujúcimi zyku ako jednom z prípadov). To, že istý jazyk či jazyková forma môže fungovať s pojmom jazykový obraz sveta), podľa ktorého, nadväzujúc na teóriu jazykovej re- ako prostriedok exklúzie či marginalizácie, je len dôsledok existencie istého pre- lativity E. Sapira a B. L. Whorfa, je jazyk prostriedkom vytvárania/konštruovania vládajúceho diskurzu tvoreného axiologicky príznakovými spôsobmi hovorenia, či dokonca portrétovania skutočnosti, pričom sa počíta s interpretačným zásahom ktoré stabilizuje isté spôsoby zmýšľania ako prirodzené (o naturalizovaných ideo- kolektívneho tvorcu jazyka do jazykového znázornenia sveta. Opozíciu tých- lógiách ako tacitnej ideovej infraštruktúre diskurzu porov. Fairclough, 2010). Táto to variantov zobrazovania by sme mohli vidieť synteticky vystihnutú aj v oveľa oblasť jazykovej činnosti (tvorba a reprodukcia diskurzu) je aktuálne v popredí. staršom, často citovanom výroku W. von Humboldta: „Jazyk nie je produkt (Er- Jazyk sa tu vníma nielen ako nástroj komunikácie (a dosahovania komunikačných gon), ale činnosť (Energeia)“ (Humboldt, 2000, s. 65), kde sa činnostná stránka zámerov), ale i ako prostriedok konštituovania štruktúry spoločnosti v sociálnej jazyka vyvodzuje z jeho východiska – človeka – a spočíva práve v interpretačnej interakcii. dispozícii, ktorá nepretržite zasahuje stav jazyka, a jazykový svet ako výtvor práce SLOVAMI – Slová synekdochicky zastupujú v našej sentencii samotný jazyk kolektívneho ducha je spätne aktívny vo vzťahu k jazykovému spoločenstvu. a jazyk je zastúpený inštrument(ál)om. Zdá sa, že definovať, čo je jazyk, nie je Napokon možno vyčleniť ďalšiu referenčnú oblasť činností, ktoré prostred- zložité, nezdarné je však hľadanie konsenzuálneho vymedzenia jazyka. Hoci ling- níctvom jazyka vykonávame. Ide o sociálne relevantné činnosti ako zbližovanie visti vypovedajú o spoločnom objekte a každý z nich sa snaží vypovedať pravdivo, a odcudzovanie, začleňovanie do kolektívu či vylučovanie z neho, diskriminácia 148 149 nie je akceptovaná univerzálna definícia jazyka. Namiesto toho sledujeme, ako zavádza pojem jazykový kapitál (Bourdieu, 1986). v rôznych vymedzeniach jazyka stojí na mieste nadradeného pojmu metafora: raz Zároveň, prihliadnuc na teóriu rečových aktov, možno tento komponent našej orgán, inokedy činnosť, potom zase nástroj, umenie, organizmus, systém... a za- metaforickej sentencie vztiahnuť aj na aspekt rečového aktu nazývaný perloku- každým sa tak vystihuje a odkrýva iná pravda o jazyku. Mnohé z týchto metafor sú čný akt ako prehovorom dosiahnutý účinok na pocity, myšlienky alebo konanie konceptuálnym základom teórií jazyka, pričom len ťažko povedať, ktorá je bližšie príjemcu (Austin, 2004, s. 100), lebo práve tento účinok nie je hodnotovo neutrál- ku skutočnosti – jazyku ako originálu, ktorý je predlohou týchto teórií. Existencia ny, ale je vnímaný ako/znamená zisk alebo stratu pre hovoriaceho (perlokučný týchto alternatív je prirodzeným dôsledkom základnej dispozície človeka – inter- akt však tvorí len torzo možných jazykových výnosov/strát, pretože sa viaže len pretovať, teda tvoriť takú predstavu o objektívnom svete, ktorá z ľudského (aj ve- na úspešnosť/neúspešnosť rečového aktu viazanú na zámer). deckého) hľadiska dáva zmysel. V tejto práci neposudzujeme inštrumentalistické Pojmovo sa dá metaforická sentencia uvedená v nadpise vyjadriť nasledovne: poňatie jazyka vo vzťahu k tomu, čo jazyk „naozaj“ je, nezávisle od uchopenia Jazykový agens (A) vykonáva istým spôsobom (S) prostredníctvom jazyka (J) istý (často metaforickým) metajazykom jazykovedných teórií. Akceptujeme ho ako druh činnosti (Akt) s istým hodnotovo príznakovým výsledkom (KA) ako dôsled- vedecky legitímne prispôsobenie metajazyka jednej z možných (konkurenčných) kom apercepcie príjemcu (P). Túto štruktúru možno považovať za interpretačný predstáv o skúmanom objekte, ktorá sa stáva metodologickým východiskom. Na- rámec činnostného chápania jazyka ako nástroja/prostriedku. Termín jazykový vyše, poňatie jazyka ako inštrumentu predstavuje najvplyvnejšiu metaforu jazyka, agens uprednostňujeme pred termínom hovoriaci či emitent z toho dôvodu, že ktorá presakuje laickú i odbornú gnozeológiu. Odpoveď na to, prečo je nástrojo- jazyk ako nástroj nespájame len s aktuálnou komunikačnou udalosťou a tvorbou vé chápanie jazyka natoľko vplyvné, možno nájsť v tom, ako človek chápe seba prehovoru, ale i tvorbou podmienok používania jazyka. Ako jazykový agens po- samého. Človek sa vníma ako bytosť aktívna a interpretuje okolitý svet cez atri- tom môže vystupovať akýkoľvek činiteľ využívajúci jazyk ako nástroj na vyko- búty a rekvizity činností, ktoré vyvíja (prostriedky, ktoré pri činnosti využíva, či návanie činností s komunikačným či spoločenským dosahom. Na druhej strane smerovanie tejto činnosti v podobe výsledkov). V tomto nastavení objekty bežne pod príjemcom rozumieme jednak individuálneho, jednak kolektívneho príjemcu. interpretuje cez základné orientačné otázky: Na čo mi to slúži? Ako to môžem vy- Pre jednotlivé teórie jazyka založené na predstave jazyka ako inštrumentu užiť pri svojej aktivite? Prostredníctvom akých prostriedkov môžem čo najlepšie nemá každá z týchto zložiek rovnakú výskumnú dôležitosť, teda nestoja rovno- zefektívniť svoju aktivitu? Inštrumentálna reflexia sveta sa rozpína a vzťahuje aj cenne v centre pozornosti. Zatiaľ čo sa funkčný štrukturalizmus orientoval hlavne na interpretáciu zmyslu jazyka v živote človeka, ktorý sa vníma cez to, na čo slúži, na (S) v súlade so zámermi, teória rečových aktov hlavne na (Akt), P. Bourdieu ako vyzerá a akým spôsobom sa používa. Možno zhrnúť, že všeobecne inštru- vo svojej teórii jazykového trhu na (KA). mentalizmus je jeden zo základných spôsobov sebainterpretácie človeka a jazy- Na záver sa pristavme pri samotnom pojme inštrumentalizmus v kontexte kov(edn)ý inštrumentalizmus je jednou z jeho špecifikácií. súčasnej jazykovedy. Inštrumentalizmom tu predbežne označujeme také uvažo- ... A ZAROBIŤ – Tento komponent metaforicky odkazuje na symbolické (ale vanie o jazyku, ktoré sa buduje na predstave jazyka ako inštrumentu – nástroja v konečnom dôsledku v niektorých prípadoch i materiálne) benefity/straty, ktoré či prostriedku, s ktorým sú späté vybrané druhy komunikačných, kognitívnych či použitie jazyka sprevádza: či už je to v podobe upevnenia autority, získania pre- sociálnych činností. J. Kořenský v súvislosti s metaforou jazyka ako inštrumentu ferencií, priazne, pomoci, pracovnej pozície (a takisto ich straty). Idea sa opiera hovorí o antropomorfickom inštrumentalizme, ktorým je poznačené tradičné mys- o jednoduchý poznatok, že jazykom môžeme získať niečo alebo si získať niekoho lenie o jazyku ako súbore viac-menej konštantných diskrétnych jednotiek s po- (resp. stratiť). Vychádzame z predpokladu, že apercepcia každej výpovede zahŕňa tenciálnou referenciou, pričom atribút antropomorfický signalizuje, že operovanie aj axiologickú zložku, na základe ktorej sa aktivizujú postoje ako hodnotiace reak- s týmto inštrumentom sa vyvodzuje zo vzťahu k človeku – používateľovi, ktorý cie a každé porozumenie je tak zároveň oceňovaním výpovede. Toto oceňovanie sa ním disponuje, jednotky vyberá, kombinuje ich podľa konštrukčných pravidiel nedeje v plnej miere ad hoc, ale i v istom spoločenskopolitickom rámci, v ktorom a v súlade s potenciálnou referenciou (Kořenský, 1998). Jazyk podľa tradičnej koexistujú jazyky a jazykové formy nerovnocenné s ohľadom na status, ktorý predstavy v duchu antropomorfického inštrumentalizmu potom možno definovať zastávajú (či už je tento status prirodzený alebo prisudzovaný napr. legislatívne, takto: „Jazyk je instrument s potenciálně definovanými funkcemi, uživatel stojí podmienený jazykovou ideológiou dominujúcou v danom spoločenstve). Niektoré před objektem (tzv. vnější skutečností), vůči nemuž instrumentu užívá“ (Kořen- jazykové formy zaisťujú vyššiu spoločenskú prestíž a lepšie honorované pozície, ský, 1998, s. 87). Pojmom inštrumentalizmus sa tradične odkazuje na lingvistickú iné formy či spôsoby použitia jazyka spôsobujú vo verejnom priestore diskreditáciu, tradíciu spätú s chápaním jazyka ako nástroja komunikácie, a teda na účely späté sú sankcionovateľné spoločensky (či dokonca finančne). Symbolickej výnosnosti s komunikačnou situáciou (napr. Vaňková, 2001, s. 21). V česko-slovenskom ling- jazyka sa vo svojom uvažovaní venoval napr. sociológ P. Bourdieu (2001), ktorý vistickom kontexte sa s termínom inštrument(alizmus) dnes operuje hlavne v tex- 150 151 toch, ktoré predstavujú metodologické retrospektívy, pričom je charakteristické, HUMBOLDT, Wilhelm von: O rozmanitosti stavby ľudských jazykov a jej vplyve že použitie termínu inštrumentalizmus sa spája s postojovým vyjadrením odstupu na duchovný rozvoj ľudského rodu. Bratislava: Veda 2000. Prel. S. Ondrejovič z ne- – či už je to v dôsledku presadzovania nového prístupu k jazyku v konfrontácii meckého originálu Über die Verschiedenheit des menschlichen Sprachbaues und s tým tradičným (takto napr. Vaňková, 2001, s. 21), alebo ako výsledok čisto meto- ihren Einfluß auf die geistige Entwickelung des Menschengeschlechts, F. Dümm- dologickej komparácie tradičného (v procese archaizácie) s alternatívnym (Kořen- lers Verlag 1968. ský, 1998), tu s nádychom dekonštrukcie. Jazykovedný inštrumentalizmus sa však KOŘENSKÝ, Jan: Dvě poznámky k problému metafory v jazyce vědy. In: Proměny nevzťahuje len na prekonané prístupy, keďže metafora jazyka ako inštrumentu sa myšlení o řeči. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1998, s. 87 – 91. oživuje v novších kontextoch, a to hlavne v súvislosti so skúmaním diskurznotvor- KRUPA, Viktor: Jazyk – neznámy nástroj. Bratislava: Slovenský spisovateľ 1991. nej funkcie jazyka. V zhode s vyššie vydelenými oblasťami činností vykonáva- KUBOTA, Ryuko: Questioning linguistic instrumentalism: English, neoliberalism and ných jazykom by sme mohli lingvistický inštrumentalizmus vymedziť ako spôsob language tests in Japan. In: Linguistics and Education, 2011, roč. 22, č. 3, s. 248 – uvažovania o jazyku, ktorý vychádza z predstavy jazyka ako inštrumentu s funk- 260. ciami vyplývajúcimi zo vzťahu človeka so svetom, človeka s človekom a člove- MISTRÍK, Jozef: Štylistika. 3. upravené vydanie. Bratislava: Media Trade – SPN 1997. ka so spoločnosťou. Na okraj možno ešte dodať, že v špecifickom význame sa ORGOŇOVÁ, Oľga – DOLNÍK, Juraj: Používanie jazyka. Bratislava: Univerzita Ko- v oblasti jazykového plánovania terminologizovalo spojenie jazykový inštrumen- menského 2010. talizmus v súvislosti so skúmaním ekonomickej hodnoty jazykov. Pojem je spätý POPOVIČOVÁ SEDLÁČKOVÁ, Zuzana: Interpretačná perspektíva sociolektov s teóriou ľudského kapitálu (Becker, 1964): jazyk sa v súlade s touto orientáciou v rámci stratifikácie národného jazyka. In: Jazyk a jazykoveda v interpretácii. Eds. chápe ako prostriedok na dosiahnutie ekonomického zisku a osobného úspechu O. Orgoňová – K. Muziková –– Z. Popovičová Sedláčková. Bratislava: Univerzita (Wee, 2003; Kubota 2011). Komenského v Bratislave 2014, s. 161 – 170. SEARLE, John Rogers: Rečové akty. Bratislava: Kalligram 2007. Prel. D. Kamhal LITERATÚRA z anglického originálu Speech Acts. An Essay in the Philosophy of Language, Cam- bridge NY 1969. AUSTIN, John Langshaw: Ako niečo robiť slovami. Bratislava: Kalligram 2004. Prel. D. Kamhal z druhého vydania anglického originálu How To Do Things with Words, SLANČOVÁ, Dana – SOKOLOVÁ, Miloslava: Variety hovorenej podoby sloven- vydané v Oxford University Press 1976. činy. In: Studia Academica Slovaca 23. Red. J. Mlacek. Bratislava: Stimul 1994, s. 225 – 240. BECKER, Gary Stanley: Human Capital. A Theoretical and Empirical Analysis, with Special Reference to Education. Chicago: University of Chicago Press 1964 (3. VAŇKOVÁ, Irena: Obraz světa v mateřském jazyce. In: Obraz světa v jazyce. Ed. vyd. 1994). I. Vaňková. Praha: Univerzita Karlova v Praze 2001, s. 19 – 28. BOURDIEU, Pierre: The Forms of Capital. In: Handbook of Theory and Research WEE, Lionel: Linguistic instrumentalism in Singapore. In: Journal of Multilingual for the Sociology of Education. Ed. J. G. Richardson. New York: Greenwood Press and Multicultural Development, 2003, roč. 24, č. 3, s. 211 – 224. 1986, s. 241 – 258. WHORF, Benjamin Lee: Language, Thought and Reality. Selected Writings of Benja- BOURDIEU, Pierre: Langage et pouvoir symbolique. Paris: Éditions du Seuil 2001. min Lee Whorf. Ed. John B. Carroll. Cambridge: The MIT PRESS 1956. DOLNÍK, Juraj: Marginalizačná inštrumentalizácia jazyka. In: Paměť – historické WITTGENSTEIN, Ludwig: Filozofické skúmania. Bratislava: Pravda 1979. Prel. vědomí – marginalizace – identita. rukopis F. Novosad z nemeckého originálu Philosophische Untersuchungen (Philosophical Investigations), Oxford 1958. FAIRCLOUGH, Norman: Critical Discourse Analysis. The Critical Study of Langua- ge. 2. vyd. Harlow: Pearson Education Limited 2010. WITTGENSTEIN, Ludwig: Tractatus logico-philosophicus. Praha: OIKOYMENH 2007. Prel. P. Gombíček z anglického originálu Tractatus logico-philosophicus, GRICE, Herbert Paul: Logic and conversation. In: Syntax and Semantics, roč. 3. Eds. Routledge 1997. P. Cole – J. L. Morgan. New York: Academic Press 1975, s. 41 – 58. HAVRÁNEK, Bohuslav: Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: Spisovná češti- Príspevok vznikol v rámci riešenia grantového projektu VEGA 2/0085/12 Cudzosť na a jazyková kultura. Red. B. Havránek – M. Weingart. Praha: Melantrich 1932, s. 32 – 84. v slovenskom jazykovo-kultúrnom prostredí. HORECKÝ, Ján: Vymedzenie štandardnej formy slovenčiny. In: Slovenská reč, 1979, roč. 44, č. 4, s. 221 – 227.

152 153 RÉSUMÉ Jazyk ako inštitúcia How to Do Things with Words… and Make Money (Notes on Linguistic Instrumentalism) Marek Mikušiak The metaphorical sentence „how to do things with words… and make money” serves the author to (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) express the interpretational framework within which we can operate while analyzing the metaphorical features of the action-related aspect of the language, basing the analysis on the principal idea of language as an instrument. The article presents an outline of the extent of both the older and the more ingvisticko-filozofický problém interpretácie spočívajúci v hľadaní adek- recent research questions connected with linguistic instrumentalism. Lvátneho kľúča k vysvetleniu možnosti komunikačného porozumenia je kon- ceptuálne prepojený s jazykom ako fundamentálnym pojmom, ktorého teoretická kryštalizácia rozhodujúcim spôsobom vstupuje do spôsobu explikácie významov komunikovaných použitím určitých jazykových prostriedkov. Už na predteoretic- kej úrovni dokážeme bez väčších problémov rozpoznať pravdivosť tvrdenia, pod- ľa ktorého je práve jazyk tým, čo nám umožňuje vzájomne si porozumieť, resp. interpretovať rozličné prehovory a rozpoznávať presvedčenia druhých. Na pred- teoretickej úrovni je pravdivosť uvedeného tvrdenia podporená našou tendenciou odvolávať sa v prípade defektnej komunikácie buď na nedokonalé rozpoznanie, alebo na neadekvátne ovládanie jazykových prostriedkov, ktoré použil náš ko- munikačný partner. Na teoretickej úrovni sa však celá situácia do značnej miery komplikuje, pretože všetko, čo bolo doposiaľ povedané, možno teoreticky rozvíjať diametrálne odlišnými spôsobmi. V tomto príspevku sa vydám cestou, ktorú v lingvistike svojho času doslova kliesnil F. de Saussure s tézou: „jazyk je sociální instituce“ (1996, s. 52). Hoci ide o známu a v lingvistických či filozofických kruhoch mnohokrát pertrak- tovanú tézu, dôvody jej schvaľovania či odmietania sú dodnes predmetom živých diskusií. Na úvod by som rád poznamenal, že jedným z dôvodov naznačených teoretic- kých divergencií je nasledovná dialektika jazyka: už na intuitívnej úrovni je nám zrejmé, že jazyk v netriviálnom zmysle súvisí s kogníciou, vieme totiž, že naprí- klad určité poškodenia mozgu majú priamy vplyv na naše komunikačné schopnosti; na druhej strane však jazyk našu kogníciu podľa všetkého presahuje, a to v tom zmysle, ako nás presahuje každý kultúrny fenomén, o ktorom by sme povedali, že nevzniká v hlavách jednotlivcov, ale je produktom spoločnosti. Ak bližšie upriamime pozornosť na stanovisko, ktoré zdôrazňuje nad-individuálnu povahu jazyka ako komunikačného média, môžeme sa, prirodzene, pýtať, či nie je reč o „produk- toch spoločnosti“ až príliš metaforická a v dôsledku toho teoreticky zavádzajúca. Berme túto otázku ako podnet na detailnejšie skúmanie inštitucionálnej povahy jazyka. Vzhľadom na pomerne neprehľadné používanie výrazu „inštitúcia“ v rámci našich každodenných komunikačných aktivít potrebujeme takpovediac konceptu- álne preosiať tie prípady, ktoré sú z nášho pohľadu relevantné. Začnime všeobec-

154 155 ným vymedzením fínskeho teoretika R. Tuomelu, podľa ktorého Azda aj vzhľadom na to, že „vzorové“ inštitúcie (napr. armáda) delegujúce na svojich členov určité práva a povinnosti majú v konečnom dôsledku povahu „inštitúcie sú fundamentálne spojené s praktikami (rekurentnými aktivitami) a so so- ciálnymi kolektívmi alebo skupinami“ (2003, s. 137). b)-inštitúcií, R. Tuomela b)-inštitúcie pokladá za štandardné inštitúcie, zatiaľ čo a)-inštitúcie označuje ako minimálne sociálne inštitúcie. Podstatné na tomto vy- Už týmto vymedzením dokážeme podčiarknuť napríklad rozdiel medzi tým, medzení je to, že štandardné inštitúcie predpokladajú tzv. my-modus, ktorý zahŕňa keď povieme „Navštívil štátnu inštitúciu.“, a tým, keď skonštatujeme „Vstúpil kolektívne prijatie/akceptovanie určitých záväzkov spojených s používaním inšti- do štátnej budovy.“, a to aj v tom prípade, ak oboma vetami vypovedáme o tej tucionálne zavedených pojmov v rámci patričných deskripcií a inferencií. Pod ko- istej udalosti. Budovu (fyzický objekt) možno totiž pokladať za inštitúciu iba lektívnym akceptovaním deskripcie s chápe R. Tuomela akceptovanie s každým vo vzťahu k určitej societe. Odvolávanie sa na sociálne praktiky ako rekurentné členom skupiny, presvedčenie, že aj ostatní členovia skupiny akceptujú s, a pre- aktivity nám však pomáha len potiaľ, pokiaľ je rekurencia výsledkom normatívnej svedčenie o tom, že aj ostatní sú o sebe navzájom presvedčení, že každý z nich regulácie. O normativite tu hovoríme v najširšom slova zmysle, keď sú sociálne akceptuje s (pozri Tuomela, 2003, s. 126). Podmienka reflexívnosti je splnená praktiky vysvetľované ako spôsoby konania koordinované príslušnými normami v prípade, ak je ten-ktorý inštitucionálny pojem súčasťou obsahu presvedčení čle- či pravidlami, t. j. vedomím alebo povedomím o tom, čo je a čo nie je správne. nov kolektívu v rámci patričného my-modu. Tuomelove a)-inštitúcie my-modus Pravdaže, uviesť na scénu normy či pravidlá neznamená „odanalyzovať“ predchá- nepredpokladajú. dzajúce odvolávanie sa na rekurentné aktivity, pretože, ako ešte uvidíme, reku- Hoci som Tuomelovu koncepciu predstavil len veľmi stručne a náznakovito, rentné aktivity sú konceptuálnym komplementom nevyhnutným v rámci možnosti už na základe toho, čo bolo povedané, vyvstáva jeden zásadný problém, ktorý adekvátnej explikácie samotného pojmu pravidla. bude zaujímať predovšetkým tých, ktorí dôsledne rešpektujú tzv. filozofický obrat Fakt, že inštitúcie máme hľadať tam, kde nachádzame normy či pravidlá, je k jazyku. Tuomelov robustne realistický model b)-inštitúcií je takpovediac osade- v istom zmysle triviálny, avšak ak chceme predísť možným nedorozumeniam či ný na jazykovom základe, pretože sa opiera o pojem pojmu, propozičného obsahu konfúziám, nesmieme zabúdať na jedno podstatné konceptuálne rozlíšenie. Ako a presvedčenia (belief), a centrom záujmu sú tu „normy vyžadujúce konceptuali- upozornil G. H. von Wright, záciu“ (op. cit., s.147), avšak nie samotná konceptualizácia. To znamená, že sme „je dôležité rozlišovať medzi normami, ktoré regulujú (prikazujú, dovoľujú či zaka- ešte stále nezostúpili na najspodnejšie explanačné podlažie. Jedným zo spôsobov, zujú) správanie, a pravidlami, ktoré definujú rozličné sociálne praktiky a inštitúcie. ako sa s touto námietkou môžeme vyrovnať (hoci o námietku ide iba za predpokla- Oboje nazývame „normy“ alebo „pravidlá“. Dôvod, prečo sú poľahky zameniteľné, du konvergentných teoretických záujmov), je uvedenie dôsledne psychologickej spočíva v tom, že sú zároveň charakteristicky rozdielne aj komplikovane prepojené“ explikácie pojmov, ktorá bude plne v súlade s metodologickým individualizmom (1971, s. 151). N. Chomského. Druhou alternatívou na zváženie je sociálno-normatívna expliká- H. von Wright v tomto prípade síce nepredložil ostré rozlíšenie, pointou jeho cia pojmov. (Navrhnuté alternatívy v zásade korešpondujú s vyššie spomínanou úvahy je však upozornenie na existenciu pravidiel bez tzv. normatívneho tlaku. dialektikou jazyka.) Hoci sociálne inštitúcie spravidla ustanovujú rozličné normy typu „Konaj tak Ak pripustíme psychologickú explikáciu pojmov identifikovaných s obsahmi a tak!“, podľa predchádzajúcej úvahy nesmieme zabúdať na pravidlá, ktoré naše mysle, tak dospejeme k pomerne priamočiaremu a intuitívne akceptovateľnému konanie „definujú“ (ak má toto konanie vo vytýčenom normatívnom rámci svoje riešeniu: mienenie je psychologický akt, ktorým vytvárame všetky bežné, ale aj miesto). Von Wright sa tu dotýka priamo otázky interpretácie, pretože v súlade všetky inštitucionálne pojmy (inštitucionálne pojmy v zmysle Tuomelovej teó- s jeho koncepciou inštitucionalizácia sociálnych praktík je fundamentálnym pred- rie). V tejto súvislosti je však potrebné upozorniť na dôvody, ktoré vedú filozofov pokladom možnosti porozumieť ľudskému konaniu (interpretovať ho). k tomu, aby toto riešenie odmietli a priklonili sa na stranu proponentov sociál- Z hľadiska nášho skúmania je okrem von Wrightovho rozlíšenia zaujímavé aj no-normatívnej explikácie pojmov. upozornenie R. Tuomelu, podľa ktorého musíme zohľadňovať prinajmenšom dva Kľúčový argument vychádza z predpokladu úspešnej komunikácie, a preto ho typy inštitúcií vzájomne sa odlišujúcich podľa toho, či spĺňajú alebo nespĺňajú tzv. môžeme nazvať transcendentálnym argumentom. Ide o argument, ktorý je založe- podmienku reflexívnosti. R. Tuomela načrtáva demarkačnú čiaru medzi ný na úvahe o podmienkach možnosti skutočného porozumenia – pričom táto úva- a) inštitúciami ako pravidlami riadenými sociálnymi praktikami a b) inštitúciami, ha znie nasledovne: ak mi môj komunikačný partner rozumel, tak na základe toho, ktoré uvádzajú do života nejaký nový, kolektívne akceptovaný pojem ako nadstav- čo som (úprimne) tvrdil, vie, o čom som presvedčený. V tejto súvislosti musíme bu nad ne-normatívnu skutočnosť. brať do úvahy konceptuálnu väzbu, o ktorú sa mnohí filozofi opierajú: pojmovo artikulované presvedčenie je to isté ako tvrdenie, ktoré pokladáme za pravdivé 156 157 (pozri napr. Davidson, 2001, s. 170). Avšak pokiaľ sa pohybujeme v priestore vy- kov sa upevňuje v každodennej jazykovej praxi, ktorá ho ako ovládanie techniky medzenom pravdou a nepravdou, tak propozičné obsahy našich viet musia byť (ako činnosť riadenú pravidlami) zakladá.1 verejné, t. j. naše vety musia byť objektívne ohodnotiteľné (interpretovateľné) – Dopracovali sme sa tak k vyššie predznamenanému spojeniu rekurentných nemôžu byť teda „iba v hlave“; nemôžu byť ustanovené individuálnym psycholo- aktivít s činnosťou riadenou implicitnými pravidlami. L. Wittgenstein totiž ne- gickým aktom. hovorí o zábradlí, ktorého sa pridŕžame, keď komunikujeme, hovorí o jazykovej Alebo inak a jednoduchšie, ak môžeme s tvrdeniami druhých súhlasiť alebo praxi, o ktorej oprávnene tvrdíme, že je činnosťou riadenou pravidlami. Tieto pra- nesúhlasiť, tak musí byť zabezpečená komunikačná uniformita, vďaka ktorej je vidlá vznikajú ruka v ruke s ich aplikáciou a podľa L. Wittgensteina predpokladajú principiálne možné súhlasiť alebo nesúhlasiť práve s tým, čo bolo mienené. rekurenciu aktivít, ako aj multiplicitu používateľov. Ustanoviť tieto pravidlá ne- Uvedenú perspektívu vymedzuje W. V. O. Quine slovami: možno súkromným psychologickým aktom, ale len samotnou jazykovou praxou, „Uniformita, ktorá nás zjednocuje v komunikácii a v presvedčeniach, je uniformitou na ktorej sa ako indivíduá účastníme. výsledných vzorcov, ktoré prekrývajú chaotickú subjektívnu diverzitu spojení medzi Preto L. Wittgenstein píše: slovami a skúsenosťou. [...] Nazerať hlboko do hlavy subjektu by nebolo vhodné, ak „Hra, jazyk, pravidlo sú inštitúcie“ (1984, s. 334). by to aj bolo uskutočniteľné, pretože sa chceme vyhnúť jeho idiosynkratickým neurál- nym prepojeniam či súkromnej histórii utvárania zvyku. Zaujíma nás jeho sociálne „Aby sme opísali fenomén jazyka, musíme opísať prax, a nie jednorazovú udalosť, vštepený jazykový úzus, teda jeho reakcie na podmienky, ktoré normálne podliehajú nech už je akákoľvek“ (op. cit., s. 335). spoločenskému posudzovaniu“ (2013, s. 7; 27). „Preto ,postupovať podľa pravidlaʼ je istá prax. A domnievať sa, že postupujem podľa pravidla, nie je to isté ako postupovať podľa pravidla. Preto sa nedá postupovať podľa Pravdaže, ak je reč o spoločenskom posudzovaní, tak je zrejme zároveň reč pravidla ,súkromneʼ; lebo inak by bolo domnievať sa, že postupujem podľa pravidla, o pravidlách, na základe ktorých rozlišujeme správne od nesprávneho. Tu treba to isté ako postupovať podľa pravidla“ (1979, s. 112). povedať, že W. V. O. Quine sa sám do normatívnej koncepcie jazyka príliš nepúš- ťal, ako upozornil J. F. Rosenberg (2012, s. 439), Quineov svet je svet de facto, je Ako vidíme, prax riadená pravidlami podľa L. Wittgensteina v netriviálnom to svet bez pravidiel, vymedzený čisto deskriptívne. Napriek tomu sa však zdá byť zmysle presahuje jednotlivca. Z hľadiska filozofickej analýzy jazyka je podstatné, opodstatnené, ak budeme quineovskú uniformitu v komunikácii a v presvedče- že pojem mienenia má v dôsledku toho neredukovateľný sociálny rozmer, ktorý niach nahliadať ako dôsledok pravidlami koordinovaného používania jazykových mentalistická paradigma nedokáže postihnúť. Používanie jazykových prostried- prostriedkov. Ide o perspektívu, ktorá sa dnes do určitej miery pripisuje L. Witt- kov je totiž taktiež predovšetkým prax riadená určitými pravidlami. Ostáva však gensteinovi s jeho poňatím jazykových hier. otázne, či máme tieto závery pokladať za základ svojbytnej teórie jazyka, v rámci Ako je známe, podľa L. Wittgensteina jazykové prostriedky nadobúdajú vý- ktorej by sme mohli hľadať, povedzme, kritériá na identifikáciu činností riadených znam predovšetkým vtedy, keď ich dokážme použiť na dosahovanie patričných pravidlami. Pravdaže, činnosti riadené pravidlami by mohli degenerovať na pod- komunikačných cieľov a keď toto použitie nie je náhodné, ale je riadené určitými mienený reflex, na mechanické konanie bez teleologickej motivácie, avšak, ako pravidlami. Keďže diskutujeme o pravidlách, aby sme vysvetlili povahu jazyka nás upozorňuje G. H. von Wright, v tom prípade „by reakcia stratila povahu kona- ako komunikačného prostriedku, je zrejmé, že v tomto prípade nemôže ísť o ex- nia“ (1971, s. 150). A to nie je uzatvorenie argumentačného kruhu, ale poukázanie plicitné (v jazyku vyjadrené) pravidlá, pretože by šlo o vysvetľovanie pomocou na dôležité konceptuálne väzby (resp. na relevantné spôsoby používania určitých vysvetľovaného. Okrem toho máme každodennú skúsenosť s používaním jazy- výrazov), ktoré nám má byť nápomocné pri zorientovaní sa v určitých typoch fi- kových prostriedkov, hoci pravidlá ich používania v mnohých prípadoch nie sme lozofických problémov. Domnievam sa, že mnohí súčasní autori, ktorí nachádzajú schopní ani len dodatočne sformulovať. To znamená, že ak sa nechceme vzdať podstatu jazyka práve v pravidlách, niekedy nebadane prechádzajú od konceptu- normatívnej koncepcie jazyka, musíme pripustiť existenciu implicitných pravidiel, álnej roviny skúmania k rovine faktuálnej a zabúdajú na terapeutický rozmer Witt ktorými sa implicitne riadime, keď komunikujeme. Aby sme sa vyhli ontologic- gensteinových postrehov.2 Dopúšťajú sa teda podobnej chyby ako lingvisti, ktorí kým problémom, mali by sme dodať, že implicitné pravidlá sú dané normatívnymi ontologizovali Saussureovu metodológiu. Aj preto by sme mali s poňatím jazyka postojmi „pokladám za správne“/„nepokladám za správne“, pričom tieto postoje ako inštitúcie pracovať nanajvýš opatrne. zaujímame akoby naslepo, t. j. na základe toho, že sme si osvojili náležitú techni- ku používania jazyka. A tu sa dostávame takpovediac na dno vysvetlenia, ktoré je svojou povahou dialektické: ovládanie techniky používania jazykových prostried-

158 159 Interpretačná perspektíva sociolektov v rámci Poznámky 1 Porov. s výkladom D. Bloora (1997), ktorý v tejto súvislosti hovorí o „autoreferenčnom“ (self- stratifikácie národného jazyka ‑reffering) modeli inštitúcie, čo je však z môjho pohľadu značne zavádzajúca terminológia. 2 K terapeutickému rozmeru Wittgensteinových filozofických poznámok pozri R. Maco (2006). Zuzana Popovičová Sedláčková (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) LITERATÚRA BLOOR, David: Wittgenstein, Rules and Institutions. London – New York: Routledge 1997. epretržité sociokultúrne zmeny ovplyvňujúce ľudské vnímanie reality či DAVIDSON, Donald: Thought and Talk. In: Inquiries into Truth and Interpretation. Nakéhosi „ducha doby“ vo všeobecnosti sa zreteľne prejavujú aj v jazykovom Oxford: Clarendon Press 2001. správaní členov spoločnosti. V súčasnosti je tento vplyv znásobený axiológiou MACO, Róbert: Doslov. In: L. Wittgenstein: O istote. Bratislava: Kalligram 2006, postmodernej kultúry, ktorá dynamizuje mnohé oblasti ľudského života vrátane s. 161 – 182. jeho komunikačných potrieb. Skúmanie jazyka si preto prirodzene vyžaduje ne- QUINE, Willard van: Word and Object. Cambridge, Mass. – London: MIT Press 2013. ustálu konfrontáciu lingvistických výskumov a ich teoreticko-metodologických ROSENBERG, Jay: Sellars a Quine, srovnání a rozlišení. In: Syntetické apriori. Eds. opôr s aktuálnou spoločenskou klímou. V dôsledku toho môžeme v rámci lingvis- H. Janoušek – V. Kolman. Praha: Filosofia 2012, s. 420 – 440. tického bádania postrehnúť zvýšený výskumný záujem o tie oblasti synchrónne- SAUSSURE, Ferdinand de: Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia 1996. ho jazyka, ktorým sa doteraz venovala iba parciálna (alebo aj žiadna) pozornosť, TUOMELA, Raimo: Collective Acceptance, Social Institutions and Social Reality. In: prípadne sa pozornosť orientuje na tie sféry, ktoré sa ukazujú pod vplyvom socio- American Journal of Economics and Sociology, 2003, roč. 62, č. 1, s. 123 – 165. kultúrnych zmien a nových vedeckých prístupov v inej perspektíve. Na domácom 1 WITTGENSTEIN, Ludwig: Bemerkungen über die Grundlagen der Mathematik. pracovisku sa už dlhšie obdobie venujeme systematickému skúmaniu sociolek- 2 Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag 1984. tov – osobitne najmä profesionálnej reči a slangu, v menšej miere argotu (porov. WITTGENSTEIN, Ludwig: Filozofické skúmania. Bratislava: Pravda 1979. napr. Orgoňová, 2012; Popovičová Sedláčková, 2013). Počas niekoľkých rokov WRIGHT, Georg Henrik von: Explanation and Understanding. London: Routledge & sa nám podarilo získať solídny korpus autentických výrazov z rozmanitých zá- Kegan Paul 1971. ujmových a profesijných oblastí, a to vrátane tých, ktoré doteraz stáli mimo do- sahu lingvistických výskumov (bohatý korpus výrazov máme napríklad zo sféry informačných technológií, elektrotechniky, divadelníctva, zdravotníctva, armády, Táto práca vyšla s podporou grantu Univerzity Komenského č. UK/216/2014 kozmetického priemyslu, športových odvetví, hudobných a výtvarných disciplín, „Jazyk a porozumenie“. rôznych alternatívnych i záujmových skupín a mnohých iných). Postupné odkrý- vanie lingválnych a extralingválnych osobitostí sociolektov nás nie raz priviedlo RÉSUMÉ k otázke o ich mieste a postavení v rámci stratifikácie národného jazyka. S pojmom stratifikácia jazyka (t. j. odrazom jeho aktuálneho stavu v určitom Language As Institution jazykovom spoločenstve a v danom časopriestore) sa v sociolingvisticky a komu- The aim of this paper is to clarify one famous philosophical statement according to which language is nikačne orientovanej lingvistike pracuje od druhej polovice 60. rokov 20. storočia an institution. It is important for our study to begin with a critical analysis of a general concept of insti- (Bosák, 1997, s. 45). V slovenskej lingvistike sa stratifikácia spája hlavne s mode- tution. For this purpose we have chosen the concept as it is presented by R. Tuomela. Tuomela draws lom J. Horeckého (1979), ktorý vyčlenil päť samostatných foriem (tzv. variet) slo- a demarcation line between the institutions that impose a new concept in the social practices and those venčiny – spisovnú, štandardnú, subštandardnú, nárečová a nadnárečovú, pričom which exist without any conceptualization – and on the background of this theory the fundamental problem of an explication of concepts is pointed out. Although one might say that we may analyse osobitne postavil umeleckú literatúru. Horeckého stratifikačný model neskôr aktu- concepts in psychological terms, there is a relevant objection called the transcendental argument, alizovali lingvistky D. Slančová a M. Sokolová (1994). Podľa tohto modelu (op. which emphasises the possibility to hold some sentences of other people true without seeing into the cit., s. 226) sú jednotlivé variety (spisovná, štandardná, subštandardná, nárečová) heads of these people. Anti-psychological explanation of concepts is based on the socially-normative a na ne sa navrstvujúce semivariety (slang, profesionálna reč, argot) národného conception of language and handles the fundamental concept of implicit rules. It can also be viewed as a theoretical basis of some explanations of standard institutions described by Tuomela. In this paper jazyka graficky znázornené pomocou množín, pričom priestupnosť jednotlivých the concept of implicit rules is discussed with regard to the philosophical notions of L. Wittgenstein. variet (semivariet) odzrkadľuje prelínanie sa týchto schém (Obrázok 1).

160 161 Dôvodom takéhoto riešenia však nie je iba výsostne „vizuálna“ stránka modelu. Inovovaným grafickým znázornením sa na jednej strane snažíme zdôraz- niť stále častejšie rozplývanie „hraníc“ jednotlivých variet v dôsledku prelínania verejných i súkromných komunikátov a paralelného miešania neformálneho a spontánneho spôsobu komunikácie so serióznymi a pripravenými komunikátmi. Na druhej strane je táto realizácia opodstatnená vzhľadom na jedinečnosť a boha- tosť nami získaného jazykového materiálu a jeho suprasémantiku. Suprasémantika odráža nadstavbové hodnoty pripájajúce sa k jadru lexikálneho významu pome- novaní, ako napr. okolnosti výskytu lexikálnych jednotiek a ich komunikačné uplatňovanie v konkrétnych komunikačných situáciách (Orgoňová, 2012, s. 140; Orgoňová – Bohunická, 2011, s. 139 – 227). Profesionalizmy totiž nevnímame len ako „sterilné“ výrazové prostriedky uplatňované profesijne vymedzenou skupinou ľudí v medziach ich súkromnej a polooficiálnej komunikácie, ale zároveň si všímame, do akej miery sú tieto jazykové jednotky v reči expertov funkčné, ako súvisí výrazový aparát odborníkov s modernizáciou jednotlivých profesií, na akej úrovni a či vôbec sa pracovné odbory prispôsobujú (jazykovo aj mimojazykovo) globalizačným vplyvom a ako sa v dôsledku popularizácie poznatkov niektorých Obrázok 1. Stratifikácia slovenského národného jazyka (Slančová – Sokolová, 1994) odvetví dostávajú profesijné výrazy za hranice užšie vymedzenej pracovnej sféry. Podobne aj výrazové prostriedky slangu sledujeme v kontexte kultúrno-spoločen- Napriek tomu, že sa samotné autorky k tomuto stratifikačnému modelu ských zmien, keďže pružne odzrkadľujú celé spektrum momentálne i dlhodobejšie vo svojich novších prácach vrátili a opätovne ho interpretovali vzhľadom na ich „módnych“ záujmových oblastí, reflektujú preferované aspekty životného štýlu ďalšie bádania (napr. Slančová – Sokolová, 2011, s. 341 – 357), predmetný model i hodnotové rámce sociálnych skupín. sa nám v nadväznosti na naše výskumy tematizujúce problematiku sociolektov Profesionálnu reč, slang a argot teda vnímame ako vnútorne odstupňované začína ukazovať aj v inej perspektíve. V pôvodnom stratifikačnom modeli M. So- semivariety, ktoré sa do veľkej miery navrstvujú na niektorú základnú varietu kolovej a D. Slančovej (1994, s. 226) sú množiny znázorňujúce konkrétne variety (niektoré základné variety) a ďalšiu semivarietu (ďalšie semivariety) národného (semivariety) zoradené skôr reťazovo, kým v našom aktualizovanom modeli3 (Ob- jazyka, a to vrátane tých, s ktorými sa v pôvodnom stratifikačnom modeli (t. j. rázok 2) navrhujeme jeho reťazovo-radiálne usporiadanie. Slančová – Sokolová, 1994, s. 226) nespájali. Otázkami profesionálnych výrazov a ich graduálneho škálovania aj v nadväz- nosti na stratifikáciu slovenského jazyka sa podrobnejšie zaoberala O. Orgoňová SPISOVNÁ (2012). Na tomto mieste len stručne pripomenieme tie momenty, ktoré sú dôležité VARIETA vzhľadom na predkladaný model. Profesionálnu reč vnímame ako vnútorne od- stupňovanú, hoci jej situovanosť na osi spisovnosť – nespisovnosť je premenlivá.

Túto skutočnosť naznačuje aj predkladaný stratifikačný model, ktorý profesionál- Profesionálna reč nu reč lokalizuje nielen v presahoch so spisovnou a štandardnou varietou, ale zá- ŠTANDARDNÁ roveň aj so subštandardnou varietou. So spisovnou lexikou je možné usúvzťažniť VARIETA Argot tie profesionalizmy, ktoré využívajú v prvom rade najmä odborníci danej profe- Slang sijnej sféry v ústnej a neoficiálnej komunikácii a zväčša majú podobu významovo

SUBŠTANDARDNÁ transparentnejších náprotivkov termínov (resp. niektorých nocionálnych multiver- VARIETA bizovaných pomenovaní). Všimnime si napríklad príklady zo zdravotníctva: slepé črevo – oproti apendix, pálenie záhy – oproti pyróza; z farmácie: biela skalica

Obrázok 2. Stratifikačný model slovenského národného jazyka – oproti heptahydrát síranu zinočnatého; zo stavebníctva: erdéčka – oproti reali- začná dokumentácia (zo skr. RD), oceľovka – oproti oceľový nosný konštrukčný 162 163 systém. Dôvodom distribúcie profesionalizmov v komunikácii odborníkov býva prostredí charakteristickými profesionálnou výlučnosťou, sú špecializované sku- nezriedka aj ich ekonomický aspekt (spravidla majú sklon k stručnosti výrazu, piny odborníkov – na jednej strane aktívni hráči počítačových hier (tzv. e-špor- ako to ilustračne dokladajú uvedené príklady oceľovka a erdéčka), pričom sa na- tovci), na druhej strane pracovníci, ktorí hry po ich navrhnutí testujú a hodnotia. vyše vyznačujú nocionálnosťou a nedeformovanou štruktúrou zodpovedajúcou Charakter jazykových prostriedkov sa postupne mení pod vplyvom rastúcej popu- nepríznakovým slovotvorným postupom (Bosák, 2005, s. 25). Opakom sú tie pro- larity elektronického športu a v paralelnom prehodnocovaní disciplíny zo záujmo- fesionalizmy, ktoré sú charakteristické rôznou mierou expresívnosti, obraznosti vej na pracovnú. Tento druh „športu“ totiž začína byť sponzorovaný najväčšími a výrazovej hravosti, čím sa blížia k slangizmom a z hľadiska spisovnosti k sub- nadnárodnými spoločnosťami pôsobiacimi v oblasti informačných technológií, čo štandardnej variete slovenského jazyka (Orgoňová – Bohunická, 2011, s. 145). Prí- formuje stabilitu a profesijnú vážnosť vývojových tímov a profesionálnych e-špor- slušnosť podaktorých výrazov k subštandardu je explicitnejšia osobitne v takých tovcov. Na ilustráciu prikladáme aspoň torzo zo získaného korpusu výrazov: alpha prípadoch, keď je ich výrazová nápadnosť prejavom gestačnosti a eventuálne aj (skúšobná verzia hry, ktorá je sprístupnená len vybraným ľuďom testujúcim jej hodnotiaceho vzťahu hovoriaceho k danej entite. Porovnajme napríklad výrazy parametre), arkáda (druh počítačovej hry, ktorý kladie dôraz na reflexy a logické z oblasti zdravotníctva: gynda (gynekologická ambulancia), ibáč/ibáčik (liek s ná- myslenie hráča), deck (zostava kariet, ktorými hráč disponuje v kartových počíta- zvom Ibuprofen), kardiak/kardoš (pacient s kardiovaskulárnymi problémami), ale čových hrách), ganker (hrdina, ktorý sa špecializuje na zabíjanie nepriateľov v hre tiež riťolezka (teplomer vkladajúci sa do análneho otvoru), grcimiska (tzv. emit- DotA), goldy (peniaze v hre DotA, s ktorými hráč vstupuje do hry). ná miska slúžiaca na odloženie čistých alebo použitých zdravotníckych pomôcok Nóvum v predkladanom modeli predstavuje grafické prepojenie argotu a pro- a obväzov, prípadne tiež na zachytenie vývratkov a slín), pričom posledné dva fesionálnej reči. Argot sa tradične spája s potrebou hovoriaceho úmyselne šifrovať príklady inklinujú k narúšaniu spoločenskej normy a nie sú príliš vhodné na bežné informácie pred komunikantmi stojacimi mimo society. Spomedzi sociolektov je používanie na verejnosti. utajovacia funkcia argotu najmarkantnejšia (porov. aj Slovník nespisovné češtiny, V dôsledku popularizácie vedy alebo vzhľadom na iné mimojazykové vply- 2009, s. 12; tiež Odaloš, 1999, [online]), a preto sa zvyčajne spája s komuniká- vy4 sa môže pôvodné skupinové ohraničenie profesionalizmov oslabiť a násled- ciou deklasovaných či marginálnych sociálnych skupín, ktoré sa napríklad snažia ne „sprístupniť“ širšej verejnosti. Vo všeobecnosti tak môžeme konštatovať, že utajiť svoje kriminálne alebo protispoločenské aktivity. Pochopiteľne, cielené kó- čím pružnejšie sa konkrétna profesijná sféra otvára širšej verejnosti a používanie dovanie informácie pred nezainteresovanými účastníkmi komunikácie sa nemusí profesionalizmov sa presúva od skupín expertov k celospoločensky známej lexi- nevyhnutne spájať iba so suterénnymi skupinami a eventuálne s ich protispoločen- ke, tým viac sa profilujú ako spisovné jednotky (Orgoňová – Bohunická, 2011, skými alebo kriminálnymi činnosťami. Podnetov na uplatnenie kryptosémickej s. 145). reči totiž môže byť viac. Ako ukázal už P. Ondrus (1978, s. 56 – 58) vo svojej práci Prečnievanie množiny znázorňujúcej profesionálnu reč mimo základných o vandrovných remeselníkoch, nutnosť zachovať profesijné tajomstvo a utajiť vý- variet nie je v modeli náhodné. Motiváciou k tomuto kroku bolo zachytenie ta- robné či remeselné postupy môže taktiež stimulovať k úmyselnému zahmlievaniu kých profesionalizmov, ktorými experti pomenovávajú špecifické entity, pre ktoré informácie. Vzhľadom na získaný jazykový materiál môžeme potvrdiť, že určité aktuálne neexistuje variantné terminologické a ani iné adekvátne pomenovanie profesionalizmy neslúžia iba expertom z istého odboru pri ich internej komuniká- v rámci ostatných útvarov jazyka. Domnievame sa, že tento trend podmieňujú cii, ale zároveň je pre odborníkov žiaduce, aby ostali tieto výrazy pre „externých“ najmä globalizačné tendencie súčasnej postmodernej kultúry, ktoré prinášajú nové členov spoločnosti nezrozumiteľné a neprenikali (napr. v dôsledku popularizácie pracovné odbory a aktivity. O. Orgoňová (2012) sa v nadväznosti na fenomén an- odboru alebo činnosti médií) za hranice profesie. Túto tendenciu osobitne potvrdil ticipácie profesionálnych výrazov pred terminológiou zamýšľa, či je vôbec mož- výskum medzi pracovníkmi ozbrojených síl, ktorých ku kryptosémickej reči moti- né predpokladať následnú vedeckú reflexiu a formovanie terminológie v takejto vuje zachovanie štátnej bezpečnosti, vyšetrovacích postupov alebo protiteroristic- oblasti, najmä ak zoberieme do úvahy, že dané pracovné odvetvie môže byť iba kých opatrení (porov. aj Šmajdová, 2013, s. 16 – 17, 28 – 30). dočasnou „módnou vlnou“. Zrejme je možné očakávať, že takéto autonómne pro- Distribúcia profesionalizmov v komunikácii odborníkov môže byť diverzifi- fesionálne pomenovania sa budú dať identifikovať predovšetkým v tých odbo- kovaná aj vzhľadom na regionálnu situovanosť hovoriaceho, čo počas výskumu roch, ktoré zatiaľ nezískali (a možno v budúcnosti ani nezískajú) trvalý vedecký, potvrdila jednak zvuková variantnosť výrazov poznačená vplyvom regionálnych technický, umelecký alebo remeselný charakter a momentálne sa vyskytujú iba nárečí: španovať aj šponovať kábel (z elektrotechniky: naťahovať kábel), černota, v jedinečnom a premenlivom pracovnom prostredí. Na druhej strane však môžeme čarnota aj čiernota (z elektrotechniky: nelegálny odber elektrickej energie), jed- sledovať aj opačný trend, ktorý v našom výskume potvrdila sféra tzv. elektronic- nak morfologická variantnosť prejavujúca sa pri zaraďovaní výrazov do deklinač- kého športu.5 Nositeľmi osobitých výrazových prostriedkov, nateraz v slovenskom ných a konjugačných paradigiem. Výnimkou neboli ani lexikálne variantnosti, 164 165 keďže v niektorých regiónoch Slovenska oslovení respondenti preferovali odlišné Predmetom zámerného zatajovania mladých sú zvyčajne tie činnosti, ktoré majú (hoci nie výlučne profesionálne) pomenovanie tej istej entity, čo dokladajú na- zo strany rodičov alebo učiteľov zakázané (napr. alkoholové seansy, fajčenie, uží- príklad výrazy z lekárskeho prostredia: klystír – nálev – klyzma (tekutina určená vanie drog a sex). Značný počet pomenovaní sa preto vzťahuje na označenie mari- na výplach čriev), kanyla – píšťala – trubica (ihla pripevnená na dutú hadičku, huany a tzv. párty drog, akými sú zelenin(k)a, gras (marihuana), perník (pervitín), pričom hrúbka ihly a hadičky sa líši podľa miesta na tele, do ktorého je zavádzaná) éčko a koleso/koliesko (extáza) a následne aj na spôsoby ich užitia, napríklad jazda alebo z prostredia informatikov: procák – cépeúčko (z angl. skr. central processing na zelenú (fajčenie marihuany), špenátový koláč (koláč upečený zo sušenej ko- unit, t. j. centrálna procesorová jednotka), sajtka – sajt – webovka (webová strán- nopy). Mnohí tínedžeri teda majú aj napriek antipatii a zákazu rodičov vlastné ka; motivantom je angl. lexéma web – sieť alebo site – strana). skúsenosti s tým, aké to je, keď sú na tripe (nafetovali sa, nadrogovali sa). Slang, podobne ako profesionalizmy, hodnotíme v graduálnej škále, kto- Aj v prípade slangu opäť platí, že jeho prelínanie s inými varietami (semivarie- rá odzrkadľuje jeho temporálnu i obsahovú dynamickosť a zároveň aj špecifiká tami) jazyka podmieňuje najmä prehodnocovanie skupinovej jedinečnosti slangiz- neoficiálnej komunikácie členov záujmovej skupiny, ktorá je v interakcii s kul- mov. Čím viac je komplex znakov napomáhajúci sebaurčeniu society obmedzený túrno-spoločenskými parametrami. Ako sme už spomenuli vyššie a tiež na iných iba na jej reprezentantov, tým viac sú reálie a ich pomenovania „uzavretejšie“ miestach (Popovičová Sedláčková, 2013, s. 11 – 21), rozptyl slangu vidíme v prie- a pre nezainteresovaných ľudí nezrozumiteľnejšie. Oproti slangovým výrazom niku s profesijnou rečou (ktorá je bližšie k spisovnosti) až po nespisovný sub- uplatňovaným v relatívne koncíznych spoločenstvách stoja tie jazykové jednotky, štandard a argot. V aktuálnom stratifikačnom modeli zohľadňujeme aj regionálnu pri ktorých sa pôvodná náležitosť ku konkrétnej záujmovej skupine oslabila alebo povahu slangu, ktorú sme počas doterajšieho výskumu identifikovali na zvukovej úplne zotrela. Takéto výrazy získali buď interslangovú podobu: číňany (plátenné i morfologickej rovine. Mnohé odlišnosti boli aj na lexikálnej rovine, keďže v ur- tenisky s bielou gumenou špicou, pôv. typická obuv prívržencov subkultúry pank, čitom regióne respondenti preferujú iný (zvyčajne slangový) variant vzťahujúci sa v súčasnosti obľúbená športová obuv vo všeobecnosti), bandana (šatka chrániaca na tú istú entitu: sejmuc (niekoho) dole aj dať (niekoho) dole (1. niekoho uraziť; nos a ústa pred vdýchnutím prachu a nečistôt, pôv. nosená najmä motorkármi, 2. fyzicky niekoho zhodiť), se ségru aj so segrou/ségrou (so sestrou), trigovica v súčasnosti obľúbená aj medzi jazdcami na snowborde, akrobatickými jazdcami aj mikša (športový sveter, obyčajne s dlhým rukávom a prípadne aj s kapucňou, na bicykloch a skejtbordoch); alebo sa stali všeobecne rozšírenou a známou jed- „mikina“), čorknúť aj lopknúť (ukradnúť), bajk, kolo aj bicák (bicykel). notkou s presahom do subštandardnej variety: zimák (zimný štadión), absenčka Kontakty slangu a argotu podmieňuje zotieranie kryptosémickosti niekto- (absencia), profák (profesor). rých argotizmov, ktoré v dôsledku uvoľňovania etických a morálnych zábran Inovovaný model stratifikácie slovenčiny môže azda vzbudiť zdanie, že sa a paralelného odtabuizovania určitých (aj kriminalizovaných) reálií a ich pome- všetky variety a semivariety „zlievajú“ do jedného celku, pričom hľadanie presnej- novaní rozšírili svoje komunikatívne funkcie. Argotizmy tak môžu preniknúť ších kontúr môže byť subjektívne ovplyvnené. Podotýkame však, že inšpiráciou zo semivariety argotu do semivariety slangu (resp. potom aj ďalej smerom k štan- boli lingvistické výskumy (primárne hovorenej) neoficiálnej alebo polooficiálnej dardnej variete a stať sa celonárodne zrozumiteľnou jednotkou využívanou pre- komunikácie reálnych, profesijne a záujmovo vyhranených používateľov jazyka važne v ústnej komunikácii). Príkladmi takejto tendencie sú hlavne výrazy, ktoré bez regionálneho obmedzenia. Okrem novodobých profesijných a záujmových sa pôvodne spájali s praktikami narkomanov. Všimnime si napríklad výraz haluz sfér sme si všímali aj tie, ktoré sú v slovenskom prostredí dlhodobo prítomné, (pôv. halucinácia v dôsledku požitia drogy, event. drogové opojenie ako také), kto- avšak výskum komunikátov z týchto oblastí doteraz buď absentoval, alebo nebol rý sa stal polysémickou jednotkou. Jednotlivé významy lexémy sa hodnotovo a su- podrobený aktuálnejšej lingvistickej reflexii. Upriamenie pozornosti na sociolekty prasémanticky líšia a na základe konkrétnych kontextov môžeme registrovať aj a ich suprasémantické hodnoty postavilo problematiku stratifikácie slovenského jej antonymické hodnotenia, keďže lexéma haluz sa súčasne vzťahuje na označe- jazyka do inej perspektívy, ktorá zreteľne ukazuje, že spolu s ostatnými varietami nie niečoho zábavného, vtipného, zaujímavého („pozitívneho“), zatiaľ čo v iných neustále „varírujú“ nielen na osi spisovnosť – štandardnosť – subštandardnosť až kontextoch odkazuje na niečo hlúpe, bizarné („negatívne“). Podobný jav sa ukazu- regionálnosť, ale aj v rámci ich sociálnej ohraničenosti. S uvedenými aspektmi je je aj v prípade lexémy fičať (pravidelne užívať psychotropnú látku), ktorá už fun- úzko prepojená realita jazykovej praxe, a preto snáď model adekvátnejšie odráža guje aj mimo komunikačného registra narkomanov, a to ako sloveso s ustálenou variabilitu komunikačných situácií, rolí a sociálnych interakcií používateľov jazy- lokálovou konštrukciou fičať na niečom: fičať na hamburgeroch (konzumovať ich ka. nadmieru), počas večera fičať na mochite (počas večera piť tento druh miešaného nápoja). Prieniky argotu a slangu sme zachytili najmä v nadväznosti na výskum slangu mladých Slovákov, preto ďalšie príklady ilustrujeme na tomto podklade. 166 167 fogalmáról. Eds. T. Kis – A. Fenyvesi – J. S. Várnai. Debrecen: Kossuth Poznámky Egyetemi Kiádó 1999. Dostupné na: http://mnytud.arts.unideb.hu/szleng/szl_kut/ 1 Katedra slovenského jazyka Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave. 03miaszl/tartal.htm 2 V rámci tradičných prístupov v slovenskej lingvistike sa pojem sociolekt (t. j. výrazové prostriedky, ktoré sa formujú v ohraničených sociálnych skupinách) vzťahuje na spoločné označenie troch fo- ONDRUS, Pavol: Argot slovenských vandrovných remeselníkov. In: Sborník před- riem národného jazyka – profesionálnej reči, slangu a argotu (Bosák, 1996, 2005; tiež Odaloš, 1999). nášek z konference o slangu a argotu v Plzni v září 1977. Red. L. Klimeš. Plzeň: Hoci sa v našich prácach tejto tradície tiež pridržiavame (Sedláčková, 2012; Popovičová Sedláčková, Pedagogická fakulta Západočeskej univerzity v Plzni 1978, s. 56 – 58. 2013), zároveň berieme na vedomie špecifickosť sociálnej podmienenosti jednotlivých sociolektov. ORGOŇOVÁ, Oľga – BOHUNICKÁ, Alena: Lexikológia slovenčiny. Učebné texty Na túto skutočnosť upozornil aj M. Vondráček (2005, s. 17 – 18), ktorý navrhuje ponímať profesi- onálnu reč osobitne, teda nie ako sociolekt. Na rozdiel od profesionalizmov je totiž v prípade slan- a cvičenia. Bratislava: Stimul 2011, s. 137 – 227. gizmov a argotizmov ich príslušnosť ku konkrétnemu kolektívu zvýrazňovaná samotnými nositeľmi. ORGOŇOVÁ, Oľga: Profesionalizmy teoreticky aj prakticky. In: Slovo v slovníku: as- Zvyčajne tieto jazykové jednotky vnímajú ako verbálny „reprezentatívny znak“, ktorým naznačujú pekty lexikálnej sémantiky, gramatika, štylistika (pragmatika). Na počesť Alexandry súdržnosť s danou societou, prípadne sú potvrdením ich životného štýlu. Naopak, profesionáli v istom Jarošovej. Eds. K. Buzássyová – B. Chocholová – N. Janočková. Bratislava: Veda odbore zvyčajne nemajú identické sociálne zaradenie a profesionalizmy nenapomáhajú ich sebaurče- 2012, s. 140 – 148. niu a v komunikácii majú predovšetkým praktický význam. 3 Predkladaný stratifikačný model je v značnej miere inšpirovaný prácou M. Juríkovej (2014, s. 23 POPOVIČOVÁ SEDLÁČKOVÁ, Zuzana: Slang v mládežníckom diskurze. Bratisla- – 25). va: Univerzita Komenského 2013. 4 Napríklad M. Jurčíková (2014) na základe výskumu profesionalizmov z oblasti fitness zdôraz- SEDLÁČKOVÁ, Zuzana: Lingvokultúrne východiská k interpretácii súčasného ňuje, že mnohé výrazy z pôvodne koncízneho prostredia aktívnych športovcov a trénerov prenikajú slangu slovenskej mládeže. In: Slovenská reč, 2012, roč. 77, č. 1 – 2, s. 12 – 30. v dôsledku silnejúceho „kultu tela a zdravia“ založeného na formovaní súmernej postavy a zdravého životného štýlu za jeho hranice a do povedomia širšej verejnosti. SLANČOVÁ, Dana – SOKOLOVÁ, Miloslava: Variety hovorenej podoby sloven- 5 Elektronický šport (tiež e-sport, professional gaming, progaming alebo cybersport) je v súčasnosti činy. In: Studia Academica Slovaca 23. Red. J. Mlacek. Bratislava: Stimul 1994, v mnohých krajinách sveta (napr. Južná Kórea, USA, Nemecko a Švédsko) klasifikovaný ako vrcho- s. 225 – 240. lový profesionálny šport, ktorý je založený na súťažnom hraní počítačových hier. Elektronický šport SLANČOVÁ, Dana – SOKOLOVÁ, Miloslava: Návrat k varietám hovorenej podoby sa delí podľa typov počítačových hier na strategické, rolové a športové hry. Počas výskumu sa nám podarilo získať výrazy hráčov inklinujúcich k hre Defense of the Ancients (DotA) a súčasne zamest- slovenčiny na východnom Slovensku po pätnástich rokoch. In: Vidy jazyka a jazy- nancov medzinárodnej IT spoločnosti, ktorí počítačové hry testujú a následne zavádzajú na slovenské kovedy. Na počesť Miloslavy Sokolovej. Eds. M. Ološtiak – M. Ivanová – D. Slančo- internetové portály alebo elektronické nosiče. vá. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity 2011, s. 341 – 357. Dostupné na: http://www.pulib.sk/elpub2/FF/Olostiak2/index.html LITERATÚRA ŠMAJDOVÁ, Františka: Profesionalizmy zo sféry ozbrojených síl a ich lexikografické DOLNÍK, Juraj: Lexikológia. Bratislava: Univerzita Komenského 2003. spracovanie. Nepublikovaná bakalárska práca. Bratislava: Filozofická fakulta Uni- BOSÁK, Ján: Dialekty a sociolekty. In: Studia Academica Slovaca 25. Ed. J. Mlacek. verzity Komenského 2013. Bratislava: Stimul 1996, s. 25 – 30. VONDRÁČEK, Miloslav: Funkční diferenciace slangu a profesní mluvy. In: Sborník BOSÁK, Ján: Prestratifikovaná slovenčina alebo hľadanie hraníc spisovnosti. In: So- přednášek z VII. konference o slangu a argotu v Plzni 24. – 25. září 2003. Plzeň: ciolinguistica Slovaca 3. Slovenčina na konci 20. storočia, jej normy a perspektívy. Pedagogická fakulta Západočeskej univerzity 2005, s. 17 – 19. Zost. S. Ondrejovič. Bratislava: Veda 1997, s. 45 – 52. BOSÁK, Ján: Dynamika subštandardov. In: Studia Academica Slovaca 34. Eds. SEKUNDÁRNE ZDROJE J. Mlacek – M. Vojtech. Bratislava: Stimul 2005, s. 21 – 28. ELEKTRONICKÝ ŠPORT. [online]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Elek- HORECKÝ, Ján: Vymedzenie štandardnej formy slovenčiny. In: Slovenská reč, 1979, tronick%C3%BD_%C5%A1port roč. 44, č. 4, s. 221 – 227. RÉSUMÉ JURČÍKOVÁ, Michaela: Profesionalizmy v komunikácii z oblasti bodybuildingu. Ne- publikovaná bakalárska práca. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komen- The Interpretative Perspective of Sociolects Within the Framework of National Language Stra- ského 2014. tification JURÍKOVÁ, Magdaléna: Profesionalizmy z oblasti elektrotechniky a ich osobitosti. The study presents a new concept of the stratification of the Slovak language, based on a several-years Nepublikovaná bakalárska práca. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Ko- lasting research on spoken language within various communication situations and sociolects (espe- menského 2014. cially professional speech, slang, to a lesser extent argot). The study summarizes the new concept of ODALOŠ, Pavol: Čo je sociolekt a čo je slang. In: Mi a szleng? Tanulmányok a szleng the stratification of the Slovak language based on the stratification theory proposed by D. Slančová 168 169 and M. Sokolová in the 1990s, which has four main varieties (codified variety, common standard variety, substandard variety, and dialectal variety) and, in addition, also socially determined semivarieties Archaizmus či „kváziarchaizmus“? (professional speech, slang, and argot). The interconnection and the overlapping of the varieties and (Na margo archaizmov v slovenských nárečiach) the semivarieties in the topicalized stratification model are characterized and their linguistic, social and pragmatic context is explained. Viera Kováčová (Filozofická fakulta Katolíckej univerzity v Ružomberku)

1. Z problematiky chápania archaizmov ermín archaizmus je súčasťou terminologickej sústavy viacerých lingvis- Ttických disciplín, keďže generalizujúco vyhovuje potrebám vzťahujúcim sa na problematiku časovej špecifickosti jazykových javov, a to i prostredníctvom orientačnej formálnej signalizácie jeho obsahovej zložky motivačne spočívajúcej v gréckom archa-. Relevantnosť tohto termínu vystupuje do popredia osobitne v prácach historickolingvistického a dialektologického charakteru, integrovaných spoločným východiskom záujmu, nárečiami, a aj preto sa – na základe v odbornej literatúre registrovanej nejednotnosti – v 60. a 70. rokoch 20. storočia širšie roztvorila otázka definičného určenia, resp. ustálenosti definičného určenia či poj- movej premenlivosti termínu archaizmus (pozri napr. príspevok A. Lamprechta, 1962, s. 384). Diferencované chápanie termínu sumujúco v diele Aspekty dialektu predstavil J. Chloupek (1971, s. 27), poukazujúc na to, že v prácach venovaných nárečovej problematike sa k archaizmom pristupuje trojako, a tak sa termín môže vzťahovať na: (1) jazykový jav pretrvávajúci z obdobia skoršieho jazykového spo- ločenstva (napr. praslovanského), (2) nárečový jav reflektujúci starší stav vývoja národného jazyka, (3) nárečový jav v súčasnosti ustupujúci. Ako z porovnania vyplýva, pojmová premenlivosť termínu spočíva predo- všetkým v aktualizácii komponentov starobylosť jazykového javu a diachrónna rezultatívnosť (1., 2. chápanie) alebo zastaranosť jazykového javu a synchrónna procesuálnosť (3. chápanie). Kým aspekt starobylosti a diachrónnej rezultatívnosti sa uplatňuje v historickolingvistických prácach, aspekt zastaranosti a synchrón- nej procesuálnosti nachádza svoje uplatnenie v prácach postihujúcich synchrónnu dynamiku v nárečiach. Okrem diferencií, ktoré plynú z medzisystémovej úrovne diachrónie a synchrónie, v diachrónnom prístupe sa prejavuje aj konceptuálna va- riantnosť1, v ktorej dominuje v prvom prípade (1. chápanie) reziduálnosť, v druhom prípade (2. chápanie) reliktnosť. Kým v aspekte reziduálnosti sa zvýrazňuje predovšetkým neprerušená jazyková súvislosť s (praslovanským) východiskovým stavom, aspekt reliktnosti implikuje svedectvo o jazykovej zmene uskutočnenej v rámci historického vývoja národného jazyka, ako to reflektuje medzisystémové nárečové porovnanie (pretrvanie javu odrážajúceho starší stav vývoja národného jazyka ako súčasť konkrétnej nárečovej štruktúry na jednej strane a jeho transfor- mácia v istom vývinovom období v inej nárečovej štruktúre na druhej strane).2 V našom príspevku pristupujeme k archaizmom z hľadiska vývinu národného

170 171 jazyka (+ diachrónna rezultatívnosť, + starobylosť, + reliktnosť), t. j. archaizmus svedčí o reštituovaní staršieho stavu (-m, -u → m → -m, -u), a to ako dôsledok chápeme ako nárečový jav zachytávajúci starší stav vývoja slovenského jazyka. migračných pohybov, ktoré túto oblasť zasiahli. Na reštituovaní staršieho stavu Svoju pozornosť selektívne upriamujeme jednak na vybrané interpretačné aspekty participovala kolonizačná vlna obyvateľstva prichádzajúceho do západného Abo- udržania slovesnej prípony -u v 1. os. sg. v morfologickej štruktúre časti výcho- va z východného Zemplína5, čiže z oblasti, v ktorej starší stav unifikačnej jazyko- doslovenských nárečových systémov (časť 2), jednak na okruh otázok plynúcich vej zmene nepodľahol. z uplatnenia prípony -m vo funkcii 1. os. pl. vo východoslovenskom nárečovom Z tohto uhla pohľadu územné rozšírenie prípony -u a jej ukotvenie v mor- systéme so zachovanou príponou -u vo funkcii 1. os. sg.: ako vykladať plurálovú fologickej štruktúre nárečí príslušných oblastí tak vlastne reprezentuje dvojaký príponu -m – ako archaizmus či výsledok jazykovej zmeny (časť 3)? typ petrifikácie staršieho vývinového stavu slovenského jazyka ako súčasti kon- krétnych nárečových štruktúr: (a) petrifikáciu kontinuálnu – archaizmus ako kon- 2. Archaizmus v nárečovom systéme: substrátový i adstrátový jav tinuitná, substrátová súčasť nárečovej štruktúry daného územia (sotácke, užské, stredozemplínske, severošarišské nárečia), (b) petrifikáciu reštituovanú – archaiz- Ako je z kartografického zobrazenia nárečových javov známe (Atlas sloven- mus ako adstrátový, novší jav v nárečovej štruktúre daného územia (západoabov- ského jazyka 2, ďalej ASJ 2, 1981, s. 225, 228 – 233), izoglosné zóny prípony ské nárečia).6 -u v 1. os. sg. sa tiahnu okrajovými časťami slovenského jazykového územia. V makroareáli východoslovenských nárečí sa s ňou3 stretávame na jeho severnom 3. Archaizmus alebo „kváziarchaizmus“ (výsledok jazykovej zmeny)? a východnom okraji, v priestore, v ktorom sa slovenské nárečia dostávajú do bez- prostredného kontaktu s karpatskými rusínskymi nárečiami. A práve okrajovou Zachovanie prípony -u v 1. os. sg. v morfologickej štruktúre časti slovenských polohou, ktorá podporuje zachovávanie staršieho stavu (archaické okraje vs. vý- nárečí asociuje otázku, či existencia tohto archaizmu v nich neprispela k petrifi- vojové jadrá, inovačné ohniská – napr. Chloupek, 1971, s. 27; Bělič, 1972, s. 320), kácii staršieho stavu v širšom rozsahu, t. j. či zachovanie prípony -u neprispelo a špecifickými podmienkami jazykového pomedzia, ktoré vytvárajú vhodnú bázu v ich morfologickej štruktúre k udržaniu ďalšieho archaizmu, prípony -m ako prí- na udržiavanie paralelných jazykových javov, sa pre túto časť slovenského jazy- pony 1. os. pl. V porovnávacích medzijazykových súvislostiach môžeme spome- kového územia vysvetľuje zachovanie daného archaizmu, odrážajúceho starší stav núť napr. situáciu v českých nárečiach, v ktorých sa na väčšine územia uplatňujú príznačný pre historickú vývinovú líniu slovenského jazyka4: stav, v ktorom vedľa dvojtvary typu neseme i nesem, bereme i berem, kupujeme i kupujem, ale napr. len seba paralelne existovali dve prípony 1. os. sg. (-u, -m) so štruktúrnou pozíciou prosíme, čiže s výnimkou tých slovesných tried, v ktorých sa prípona -m uplatňuje a funkčným uplatnením v diferencovaných slovesných paradigmách. Zemepisná ako prípona 1. os. sg., sa pri slovesách s príponou -u, príp. -i v 1. os. sg. prípona -m rozšírenosť prípony -u súčasne vypovedá o tom, že príponou -u v morfologic- v 1. os. pl. zachováva (Bělič, 1972, s. 189; Komárek, 2012, s. 203).7 kej štruktúre disponujú viaceré východoslovenské nárečové systémy: na sever- Prvotná odpoveď na otázku, či sa na slovenskom jazykovom území v plurálo- nom okraji východoslovenského nárečového územia je súčasťou morfologickej vej subparadigme stretávame s príponou -m, je záporná. Tak pohľad na kartogra- štruktúry severošarišských nárečí a na východnom okraji integruje hneď niekoľko fické spracovanie tvarov 1. os. pl., ako aj komentár k formám v Atlase slovenského nárečových celkov: sotácke, užské a stredozemplínske nárečia. Prostredníctvom jazyka (ASJ 2, 1981, s. 226; 1978, s. 133) potvrdzuje, že takmer celé územie cha- jej zachovania v týchto okrajových nárečiach sa na danom území udržiava starší rakterizuje jednotná prípona -me8 (v nárečovom priestore so zachovanou konso- stav v jeho neprerušenej kontinuite (-m, -u → -m, -u). Na druhej strane, poznanie nantickou mäkkostnou koreláciou aj s jej fonetickým variantom -m'ä), na časti územného rozšírenia archaizmu v synchrónnych reláciách nemusí nutne odrážať územia sa využíva prípona -ma9 a v juhovýchodnej časti stredného Slovenska sa zachovanie staršieho stavu v jeho neprerušenej kontinuite, ako o tom svedčí zóna ako rezíduum z obdobia vývinu psl. základu slovenčiny zachovala prípona -mo. prípony -u na území abovských nárečí, v ich západnej časti. V tejto časti sloven- Na druhej strane, pohľad do nárečových prejavov obyvateľov severovýchodné- ského priestoru sa prípona -u zachovala primárne nie ako výsledok kontinuálnej ho Zemplína prináša – popri tvaroch s príponou -m'ä/-me – aj registráciu tvarov petrifikácie staršieho stavu, ale ako výsledok jazykových inovácií, ktoré zasiah- s príponou -m, napr. Priᴣ ľam do nas, bo my śe ľam ryxtujim xovac., Ňexcim'ä iz li nárečovú štruktúru tejto oblasti: v západoabovskej oblasti, tak ako na väčšine evakovac, ľam śe xovaᴣ buᴣim, ta i ty priᴣ gu nam., A kec, hvari, my dva ostaňim, územia slovenského jazyka, starší stav reprezentovaný dvoma príponami neostal ta uš trepoćä calu noc. Ňeś tag žyjim, jeg m'ä i žyľi, kedy drustvo ňebylo., Ta vi zachovaný, ale podľahol unifikačnej jazykovej zmene (-m, -u → m). To, že napriek prišľi opatrec, źe jag beśedujim, hej?, No ta, hvari, iᴣime do Boru Taxova. Aľe uskutočnenému substitučnému procesu (substitúcia pozícií prípony -u príponou priᴣim na staňicu... -m) sú pre jazykovú stavbu západoabovských nárečí charakteristické dve prípony, Registrácia tvarov 1. os. pl. s príponou -m tak pôvodne univerzálnu zápornú

172 173 odpoveď koriguje pre východný okraj slovenského územia, kde má v severový- Tabuľka 1: Slovesá konjugačného typu s príponou -u v 1. os. sg. neuplatňujúce chodnej časti Zemplína svoje územné rozšírenie celok sotáckych nárečí: súčas- v 1. os. pl. príponu -m ťou sotáckej subparadigmy slovesných plurálových prípon je totiž okrem prípony -m'ä/-me i prípona -m. Tým, že tieto nárečia majú zreteľne archaický charakter 1. os. sg. 1. os. pl. (petrifikácia širšieho súboru archaických javov, ktoré vývinovým transformáciám prípona -u prípona -m'ä prípona -m nepodľahli, vrátane koexistencie dvoch prípon 1. os. sg.: konjugačný typ s prípo- nou -u, konjugačný typ s príponou -m), sa v nadväznosti na genetické východisko vynára otázka adekvátnej interpretácie plurálovej prípony -m. Ako hodnotiť túto robic rob'u robim'ä - príponu: ako jeden z archaizmov zachovaných v štruktúre sotáckych nárečí (prí- viᴣec viᴣ'u viᴣim'ä - pona -m v 1. os. pl. ako kontinuant psl. -mъ; archaizmus v iných nárečových oblastiach nezachovaný), ktorého udržanie bolo štruktúrne podmienené zachovaním Tabuľka 2: Slovesá konjugačného typu s príponou -u v 1. os. sg. uplatňujúce prípony -u v 1. os. sg., alebo ako výsledok jazykovej inovácie, svojou formou v 1. os. pl. príponu -m východiskový stav pripomínajúci či formálne rekonštituujúci? Ďalší okruh otázok, ktorý prípona -m evokuje, súvisí s poznaním synchrón- 1. os. sg. 1. os. pl. nych vývinových tendencií v slovenských nárečiach a ich aktuálnymi prejavmi prípona -u prípona -m'ä prípona -m v sotáckom celku. Keďže tendencia k nivelizácii zasahuje práve špecifiká sotác- kych nárečí, v podloží ktorých je tendencia k petrifikácii, postupne sa aj v tej- kopac kop'u kopim'ä kopim to okrajovej časti slovenského územia smeruje k stavu dlhodobo príznačnému banovac banuju banujim'ä banujim pre majoritnú časť územia s unifikovanou príponou -m v 1. os. sg. Prebiehajúca kradnuc kradnu kradňim'ä kradňim deaktualizácia systémovej opozície -u, -m sa v komunikácii prejavuje existujúcou ňẹsc ňeśu ňeśim'ä ňeśim variantnosťou (ja rob'u – ja robim, hvaŕu – hvarim) a progresívnosťou prípony byc budu buᴣim'ä buᴣim -m. Uvedené preto smeruje k otázke, či v tvarovom okruhu slovies s homonymnou príponou -m vo funkcii 1. os. sg. a 1. os. pl. (najmä pri posilňovaní pozície prípony -m v 1. os. sg. preberaním štruktúrnej pozície prípony -u) nenastáva napätie. Syn- Už tabuľkový prehľad diferenciácie slovies konjugačného typu s príponou -u chrónne sa zintenzívňujúca polyfunkčnosť homonymnej prípony -m má totiž svoje v 1. os. sg. na slovesá, pri ktorých sa prípona -m ako plurálová prípona neuplatňuje vyznenie aj na úrovni gramatickej kategórie čísla, a to indispozíciou rozlišovať a uplatňuje, a z toho plynúca vnútorná dvojakosť konjugačného typu naznačuje, členy tejto kategórie (1. os. sg. -m vs. 1. os. pl. -m). Napriek dištinktívnej indispo- že v tvarovom okruhu s príponou -m vo funkcii 1. os. pl. ide nie o jej petrifiká- zícii singulárovej a plurálovej kategoriálnej formy však výskum v sotáckej oblasti ciu v nadväznosti na praslovanské východisko (-mъ > -m), ale o jej ustálenie ako prináša poznanie komunikačnej živosti prípony -m tak vo funkcii 1. os. sg., ako aj výsledku jazykovej inovácie. Status „kváziarchaizmu“, prvku vznikajúceho ako 1. os. pl.: tým sa aktualizuje otázka, ako sa nárečový systém vyrovnáva s homo- výsledok jazykovej zmeny, ktorý však starší stav v súbore prípon formálne pripo- nymiou prípony a čo podmieňuje jej súbežnú komunikačnú živosť v tvaroch 1. os. mína, resp. v nárečovej štruktúre, pre ktorú je charakteristické zachovávanie pra- sg. i 1. os. pl. vých archaizmov, svojou formou čiastočne rekonštituuje, vystupuje do popredia, V nadväznosti na vymedzené okruhy otázok sa v nasledujúcej časti príspevku ak sa na jeho štruktúrne uplatnenie budeme dívať nielen cez prizmu zachovania zameriame na interpretačné aspekty genézy prípony -m ako prípony 1. os. pl., jej prípony -u v 1. os. sg., ale ak zohľadníme charakter vývinových procesov prebie- polyfunkčnosti a homonymie v sotáckych nárečiach. hajúcich v danej nárečovej oblasti, ich výsledky a dôsledky pre konkrétnu nárečo- Pri výklade genézy prípony -m v plurálovej subparadigme sotáckych nárečí vú štruktúru. sa ako vhodné javí začať registráciou rozsahu jej uplatňovania v konjugačnom Vo východoslovenskom makroareáli všeobecne a v jeho okrajových nárečiach type s príponou -u v 1. os. sg. Ako signifikantná sa ukazuje skutočnosť, že sféra aj s vyššou intenzitou môžeme registrovať výsledky procesov formálne sa preja- prípony -u vo funkcii 1. os. sg. a sféra prípony -m vo funkcii 1. os. pl. sú vo vzťahu vujúcich ako skracovanie, fonetická redukcia, apokopa, čiže ako strata segmentu. inklúzie. Plurálová prípona -m sa neuplatňuje v celom konjugačnom type, sféra jej Formálna strata koncových segmentov sa vysvetľuje zohľadnením viacerých sku- uplatnenia istú množinu slovies nezasahuje (porov. tabuľku 1 a 2):10 točností. Napr. zánik koncového -l v l-ovom príčastí maskulín (typ umar, spad...) sa vysvetľuje ako dôsledok odstraňovania napätia konsonant + sonóra vznikajú-

174 175 com po zániku jerov v koncových pozíciách (odstraňovanie slabičného modelu → kop-i:m'ä – kopim...). Medziparadigmatické analogické vyrovnanie plurálo- „rybka“ a uplatnenie modelu „oko“ v štruktúre slova vylučujúcej kombinácie fo- vých tvarov totiž pre množinu tých slovies, ktoré svoje plurálové tvary vyrovnali, ném sonanta + šumová spoluhláska + sonóra na konci posledných slabík slov; prinieslo zároveň aj vnútornú diferenciáciu paradigmy ich singulárových (tematic- Pauliny, 1963, s. 129 – 134; Sabol, 1994, s. 222). Vznik tzv. bezpríponovej formy ké submorfémy -e(ä)-/-0-) a plurálových (tematické submorfémy -i-/-0-) tvarov, vokatívu (typ gazdiň, Veron; v sotáckych nárečiach aj pri dvojslabičných rodných čo pri uplatnení homonymnej prípony -m bráni vzniku komunikačne nežiaducej menách a životných apelatívach: Jusk, ᴣẹǔč; pozri i Kováčová, 2010, s. 107 – 108) homonymii tvarov, a tým aj indispozícii rozlišovať členy gramatickej kategórie sa dáva do súvisu s prenesením prízvuku pri oslovení, v dôsledku čoho odpadáva čísla. To súčasne vysvetľuje, prečo prípona -m, napriek jej intenzívnejšiemu prie- koncový vokál (Pauliny, 1990, s. 62 – 63). Vytvorenie syntetických tvarov 1. a 2. niku do pozícií prípony -u v 1. os. sg. (ja kop'-0:u // ja kop-e:m) a súbežnému os. préterita z analytických tvarov (typ robila mi → robilam, robila śi → robilaś) uplatňovaniu v tvaroch 1. os. pl., nepredstavuje v sotáckych nárečiach zdroj na- sa vysvetľuje v nadväznosti na proces gramatikalizácie, pričom fonetická redukcia pätia v sústave singulárových a plurálových tvarov. Potenciálne napätie v tvaroch sa hodnotí ako dôsledok tendencie syntetickosti (Múcsková, 2009, s. 135, 143). s homonymnou príponou je eliminované v ich tvarotvornej zložke práve na úrovni V podmienkach redukovaných tvarov, v ktorých redukcia zasahuje i konco- singulárovej a plurálovej tematickej submorfémy rozširujúcej homonymnú jadro- vé vokalické segmenty na úrovni gramatických morfém (mamo → mam, muśala vú gramatickú morfému -m (ja kop-e:m – my kop-i:m, ja ňeś-e:m – my ňeś-i:m), mi → muśalam), tak slovesné tvary typu kopim, hodujim, kradňim, ňeśim, buᴣim porov. tabuľku 3: s príponou -m v 1. os. pl. hodnotíme nie ako v sústave prípon zachovaný starší Tabuľka 315 stav (-m ≠ -mъ), ale ako výsledok fonetickej redukcie, skracovania prípony -m'ä → m: kopim'ä → kopim, hodujim'ä → hodujim, kradňim'ä → kradňim, ňeśim'ä 1. os. sg. 1. os. pl. → ňeśim, buᴣim'ä → buᴣim. V plurálovej subparadigme o tom širšie svedčí aj starší tvar: novší tvar: prípona -m prípona -mä analogický proces uplatňujúci sa v tvaroch 2. os. pl. (-ćä → -c): kopićä → kopic, prípona -u prípona -m hodujićä → hodujic. kop'-0:u kop-e:m kop-i:m  Ustálenie prípony -m ako výsledku jazykovej inovácie vnútri konjugačného typu s príponou -u (skracovanie prípony -m'ä → m nenastáva pri slovesách vzorov banuj-0:u banuj-e:m banuj-i:m  robic a viᴣec) roztvára otázku predpokladov, ktoré túto zmenu umožnili, otázku, kradn-0:u kradň-e:m kradň-i:m  prečo skracovanie prípony v istých prípadoch nastáva (napr. kupijim'ä → kupujim, ňeś-0:u ňeś-e:m ňeś-i:m  śedňim'ä → śedňim), no v iných prípadoch nenastáva (śeᴣim'ä → *śeᴣim, ľubim'ä bud-0:u buᴣ-e:m buᴣ-i:m  → *ľubim). Čo teda v konjugačnom type s príponou -u v 1. os. sg. podmieňuje (ne)skracovanie prípony -m'ä? Ukazuje sa, že podmienky pre fonetickú redukciu v rámci konjugačného typu vznikli uskutočnením medziparadigmatického rob'-0:u rob-i:m X rob-i:m'ä 11 analogického vyrovnania plurálových tvarov, ich tvarotvornej zložky (1. os. pl. viᴣ'-0:u viᴣ-i:m X viᴣ-i:m'ä -i:m'ä, 2. os. pl. -i:ćä). Konjugačný typ12 tak okrem prípony -u ako determina- tívnej morfémy s maximálnou jednoznačnosťou13 spája v plurálových tvaroch aj Tým, že homonymia prípony -m sa nepremieta do homonymie tvarotvornej unifikácia prézentných tematických submorfém (-i-/-i-/-0-). Východisko unifiká- zložky, a tým ani do homonymie tvarov 1. os. sg. a 1. os. pl., živosť plurálových cie, identifikačný prototyp14 predstavuje plurálová subparadigma slovesnej trie- tvarov s príponou -m nie je podmienená, a teda ani obmedzená živosťou prípony -u dy s prézentnou tematickou submorfémou -i-/-0- (vzory robic, viᴣec): rob-i:m'ä v 1. os. sg. Tam, kde by tvarotvorná zložka (tematická submorféma + gramatická – rob‑i:ćä – (rob'-0:ä), viᴣ-i:m'ä – viᴣ-i:ćä – (viᴣ'-0:ä), podľa ktorej svoje plurálové morféma) nebola schopná komunikačne nevýhodnú homonymiu tvarov (robim, tvary vyrovnali slovesá patriace k triede s prézentnou tematickou submorfémou viᴣim ako tvary 1. os. sg. i pl.) eliminovať, skracovanie prípony -m'ä → m v 1. os. -e(ä)-/-0-. Porov. ňeś-e:m'ä, ňeś-e:ćä → ňeś-i:m'ä, ňeś-i:ćä; kop-e:m'ä, kop-e:ćä pl. nenastáva (ja robim, viᴣim – my robim'ä, viᴣim'ä). → kop-i:m'ä, kop-i:ćä. V reláciách výsledkov unifikačnej tendencie možno práve na príklade tej množiny slovies, v ktorej medziparadigmatické analogické vyrovnanie plurálo- vých tvarov 1. a 2. os., ich tvarotvornej zložky, nastalo, registrovať sféru uplatnenia prípony -m ako plurálovej prípony (ňeś-e:m'ä → ňeś-i:m'ä – ňeśim, kop-e:m'ä 176 177 4. Záver menáva v hornokysuckej oblasti v okrese Čadca (ASJ 2, 1978, s. 133). 10 Slovesá v tabuľkách reprezentujú množiny slovies s rovnakým časovaním (slovesné vzory). Ne- V súvislosti s javmi uchovávanými ako súčasti nárečových štruktúr v okra- pravidelne sa časujúce sloveso byc súborom prézentných tematických submorfém vykazuje prísluš- jových častiach slovenského jazykového územia sa priam ponúka využiť „ar- nosť k triede s prézentnou tematickou submorfémou -e(ä)-/-0- v singulárovej subparadigme. cheologický“ pohľad Ľ. Kralčáka (2009, s. 12) na silu informácií obsiahnutých 11 Pri chápaní tvarotvornej zložky vychádzame z koncepcie uplatnenej v Morfematickom slovníku slovenčiny (1999, s. 20, 48): za jej súčasť považujeme aj tematické submorfémy ako infixy rozširujúce v štruktúre istých jazykových prvkov, ktorá môže nadobudnúť hodnotu cennej jadrovú gramatickú morfému. „archeologickej vykopávky“, či „detektívny“ pohľad J. Chloupka (1986, s. 13) 12 V konjugačnom systéme sotáckych nárečí na základe prípon -u a -m môžeme vymedziť dva zá- na dialektológiu pátrajúcu po najstaršom zachovanom stave, aby sa z neho mohla kladné konjugačné typy: typ s príponou -m (pôv. atematické slovesá a slovesná trieda s prézentnou odvinúť dynamická inovácia. A práve archaizmy, v podstate ktorých sa kompa- tematickou submorfémou -a-/-a-: vzor volac) a typ s príponou -u [slovesná trieda s prézentnou tematickou submorfémou -i-/-0- (vzory robic, viᴣec), slovesná trieda s prézentnou tematickou submorfé- račne snúbi príznak nerealizovanej (petrifikácia archaizmu ako súčasť konkrétnej mou -e(ä)-/-0- v singulárovej subparadigme (vzory ňẹsc, kradnuc, kopac, banovac; do tejto triedy nárečovej štruktúry) i realizovanej (reflex za archaický jav v inej nárečovej štruk- sa súborom prézentných tematických submorfém pridružujú aj nepravidelne sa časujúce slovesá túre) zmeny, poskytujú aj v súčasnosti množstvo bádateľských podnetov. Týmto ako napr. byc, porov. ja ňeś-0:u, ty ňeś-e:š/ňeś-ä:š, vun ňeś-e:0/ňeś-ä:0, bud-0:u, buᴣ-e:š/buᴣ'-ä:š, príspevkom aspoň parciálne, na príklade prípony -u v 1. os. sg. a súboru otázok buᴣ-e:0/buᴣ'ä...)]. Dôvod, prečo pri tejto triede zdôrazňujeme prézentné tematické submorfémy v sin- gulárových tvaroch, spočíva v medziparadigmatickom analogickom vyrovnaní plurálových tvarov z jej zachovania rezultujúcich, na niektoré z nich reflektujeme. slovies tejto triedy (ich tvarotvornej zložky) podľa triedy s prézentnou tematickou submorfémou -i- /-0-. Poznámky 13 Porov. chápanie determinujúcich morfém podľa J. Sabola (1968, s. 44 – 45). 1 Termínom konceptuálny variant J. Dolník (2007, s. 177) zohľadňuje fungovanie termínu v roz- 14 K identifikačnému prototypu ako východisku vývinových procesov vyvolávajúcich analogické ličných koncepciách toho istého odboru, a teda uchopovanie istého výseku skutočnosti variantnými zmeny bližšie Žigo, 2003, s. 86 – 87. pojmami v závislosti od zvolenej koncepcie. 15 Pri morfematickej segmentácii ostávame na úrovni vyčlenenia tematickej submorfémy a gramatic- 2 Slovenská dialektologická teória pri charakteristike jazykovej štruktúry slovenských dialektov kej morfémy. s javmi vzťahujúcimi sa k prvému a druhému definičnému uchopeniu archaizmov pracuje ako s javmi patriacimi pri rekonštrukcii vývinu slovenského jazyka do sústavy reziduálnych a reliktných javov (rezíduá vývinu psl. základu slovenčiny, relikty historického vývinu slovenčiny) – územie ich výskytu LITERATÚRA je pri kartografickom zobrazovaní ohraničované reziduálnymi a reliktnými izoglosami: „Reziduálny- BARTKO, Ladislav: K charakteristike abovských nárečí. In: Nové obzory 25. Red. mi nazývame izoglosy (izofóny, izomorfy atď.), ktoré ohraničujú v nárečiach dodnes zachované stopy I. Michnovič. Košice: Východoslovenské vydavateľstvo 1983, s. 253 – 266. (rezíduá) z obdobia prehistorického vývinu nárečí, presnejšie z obdobia vývinu ich psl. základu. [...] Reliktné izoglosy ohraničujú v nárečiach dodnes zachované zvyšky (relikty) historickej jazykovej stav- BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: SPN 1972. by nárečí, ktoré pretrvali popri novších modifikáciách javu“ (Krajčovič, 1988, s. 197). ČIŽMÁROVÁ, Mária: Odraz niektorých fonetických a morfologických jazykových 3 Doplňujúco uvádzame, že v západoslovenskom makroareáli sa so zónou prípony -u stretávame javov v ukrajinských rusínskych nárečiach na východnom Slovensku z aspektu ich na jeho západnom okraji (skalický rajón záhorského nárečia – Krajčovič, 1988, s. 212). zemepisného rozšírenia a jazykových kontaktov. In: Slavistika v premenách času. 4 V súvislosti so zachovaním prípony v jej formálno-funkčnej kontinuite (zachovanie archaizmu Red. J. Dudášová. Prešov: Prešovská univerzita 2009, s. 69 – 78. v pôvodnej funkcii, resp. s pôvodným významom: -u ako nositeľ významu 1. os. sg.) možno poukázať na zachovávanie staršieho stavu v užšom (javovom) i širšom (systemizačnom) chápaní. Kým v užšom DOLNÍK, Juraj: Lexikológia. Bratislava: Univerzita Komenského 2007. chápaní do popredia vystupuje zachovanie formy, prípony -u, a to v kontexte jej zániku na väčšine DUDÁŠOVÁ-KRIŠŠÁKOVÁ, Júlia: Kapitoly zo slavistiky. Prešov: Prešovská uni- územia, v širšom (systemizačnom) chápaní ide o zachovanie stavu, v ktorom vedľa seba koexistujú verzita 2001. dve prípony 1. os. sg. (-u, -m) s tou istou funkciou a gramatickým významom, uplatňujúce sa v rámci diferencovaných paradigiem (tvarový okruh s príponou -u, tvarový okruh s príponou -m). CHLOUPEK, Jan: Aspekty dialektu. Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1971. 5 Už v 30. rokoch 20. storočia v rámci výskumu abovských nárečí poľský dialektológ Z. Stieber CHLOUPEK, Jan: Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Brno: Univerzita J. E. Pur- upozornil na isté javové odlišnosti charakterizujúce nárečia západného Abova, ktoré nie sú súčasťou kyně 1986. štruktúry vlastných abovských nárečí a ktoré západoabovské nárečia zbližujú s nárečiami východného KOMÁREK, Miroslav: Dějiny českého jazyka. Brno: Host 2012. Zemplína (sotáckymi nárečiami) (bližšie Bartko, 1983, s. 257; pozri i Stieber, 1935, s. 63). 6 Podrobnejšie v príspevku K vývinovým archaizmom v slovenských nárečiach (v tlači). KOVÁČOVÁ, Viera: Sotácke nárečia severovýchodného Zemplína z aspektu petrifi- 7 V karpatských rusínskych nárečiach východného Slovenska sa uplatňuje jednotná prípona -me, kácie a nivelizácie. Ružomberok: Filozofická fakulty Katolíckej univerzity 2010. ktorú odborná literatúra spravidla hodnotí ako slovakizmus (Čižmárová, 2009, s. 75; Dudášová-Kriš- KOVÁČOVÁ, Viera: K vývinovým archaizmom v slovenských nárečiach. In: Dialek- šáková, 2001, s. 81). tologie a geolingvistika v současné střední Evropě. 2. Opava, v tlači. 8 R. Krajčovič (1988, s. 95) vznik prípony vysvetľuje analógiou podľa pôvodnej prípony -te v 2. os. pl. KRAJČOVIČ, Rudolf: Vývin slovenského jazyka a dialektológia. Bratislava: SPN 9 ASJ jej územný výskyt na východnom Slovensku konkretizuje severným Šarišom a skupinou obcí 1988. na Spiši severovýchodne od Levoče a v okrese Stará Ľubovňa. Ďalej ju na slovenskom území zazna- KRALČÁK, Ľubomír: Dynamika súčasnej slovenčiny. Sociolingvistické aspekty dyna- 178 179 miky jazyka. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa 2009. Využití prozodické transkripce v interpretaci LAMPRECHT, Arnošt: K problematice nářeční syntaxe. In: Otázky slovanské syntaxe. Red. J. Bauer. Praha: SPN 1962, s. 383 – 384. prozodické roviny komunikace ze MÚCSKOVÁ, Gabriela: Prípady gramatikalizácie vo vývine slovenského jazyka. In: sociolingvistického hlediska Jazykovedný časopis, 2009, roč. 60, č. 2, s. 131 – 144. PAULINY, Eugen: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava: Vydavateľstvo SAV Zuzana Pospěchová 1963. (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) PAULINY, Eugen: Vývin slovenskej deklinácie. Bratislava: Veda 1990. SABOL, Ján: Formálne vymedzenie sklonovacieho typu. In: Acta Facultatis Phi- losophicae Universitatis Šafarikanae Prešoviensis. Jazykovedný zborník venovaný Úvod VI. slavistickému kongresu. Red. J. Dzurenda. Bratislava: SPN 1968, s. 43 – 53. ento příspěvek se zabývá představením a jednoduchým popisem zákonitostí SABOL, Ján: Slovenská slabika. In: Studia Academica Slovaca 23. Red. J. Mlacek. Ta metodologie prozodické transkripce, která je využívána k transkripci stan- Bratislava: Stimul 1994, s. 214 – 224. dardní čínštiny. Díky existenci této transkripce jsme schopni zachytit „plasticitu“ SOKOLOVÁ, Miroslava – MOŠKO, Gustáv – ŠIMON, František – BENKO, Vladi- prozodické roviny mluveného textu. To je neocenitelnou pomocí především pro mír: Morfematický slovník slovenčiny. Prešov: Náuka 1999. začátečníky se studiem čínštiny, pokud se tito naučí pracovat s transkribovaným STIEBER, Zdisłav: Przyczynek do dialektologii Zemplina. In: Sborník Matice sloven- textem, jsou velmi brzy schopni prozodicky správně reprodukovat věty a osvojit skej, 1935, roč. 13, s. 60 – 63. si základní mluvní vzorce. ŠTOLC, Jozef: Atlas slovenského jazyka. 2. Flexia. Časť druhá. Úvod – komentáre – Předmětem autorčina dlouhodobého bádání je aplikace prozodické transkrip- materiály. Bratislava: Veda 1978. ce na jazykovou komunikaci, konkrétně především na dialog dvou mluvčích, kde ŠTOLC, Jozef: Atlas slovenského jazyka. 2. Flexia. Časť prvá. Mapy. Bratislava: Veda je důraz kladen také na význam sociolingvistické stránky. Ve výzkumu jsou zo- 1981. hledněny dvě sociolingvistické kategorie, a to věk a pohlaví mluvčích. S pomocí ŽIGO, Pavol: Vývinový aspekt. In: J. Dolník – J. Mlacek – P. Žigo: Princípy jazyka. těchto kategorií se poté snaží interpretovat prozodicky transkribovaný text dialo- Bratislava: Stimul 2003, s. 83 – 123. gů, najít shodné nebo rozdílné rysy a jazykové tendence, které se v textu objevují, a zjistit, jaký vliv na prozodickou realizaci řeči má právě věk a pohlaví mluvčích. RÉSUMÉ V tomto příspěvku bude mimo jiné předvedena ilustrativní analýza vzorku textů Archaism or „Quasi-Archaism”? (On Archaisms in Slovak Dialects) dialogů, samozřejmě s vědomím toho, že se jedná pouze o analýzu, na které je ukázána metoda, a nikoliv o analýzu, ze které by bylo možno vyvozovat obecně The introductory part of the paper introduces the concept of archaisms applied in historical-linguistic platné závěry. and dialectological works. This concept integrates a common platform of interest: dialects. Subse- quently, on the example of the verbal suffix -u in the 1st Pers. Sg., the paper focuses on the question of the factors which in the East-Slovak dialectal area have determined the preservation of this develop- Prozodická transkripce čínštiny mental archaism petrifying the older state of development in the East-Slovak dialectal space. Another Prozodická transkripce čínštiny byla jedním z objektů celoživotního bádání issue the article concentrates on is the question whether preserving these developmental archaisms enables or does not enable the retaining of another developmental archaism (the suffix -m in 1st Pers. českého sinologa a fonetika profesora O. Švarného (1920 – 2011). Tuto svou tran- Pl.) in the morphological structure in the Sotak dialects of North-Eastern Zemplín (i.e. whether this skripci vyvíjel a neustále zdokonaloval více než třicet let a její současná podoba suffix can be evaluated as a developmental archaism or as a result of linguistic innovation). je tedy jakýmsi jeho mistrovským dílem (Třísková, 2011a, s. 45). Změny, kterých doznala v současném bádání, jsou způsobeny pouze technickou stránkou věci, tedy přechodem od transkripce psané ručně a na psacím stroji k transkripci psané na počítači. Švarného prozodická transkripce se snaží o co nejpřesnější zachycení pro- zodických jevů mluvené čínštiny. Jedná se především o přízvukovou (tónovou) prominenci a členění řeči na úseky. Přízvuk se přitom vztahuje ke stupni důrazu (prominence) na konkrétní slabice (Salzmann, 2007, s. 219). Přízvuková promi-

180 181 nence je pro čínštinu jedním z nejdůležitějších faktorů, protože v proudu řeči se dnes v době digitalizace již nemohou být značky do textu ručně připisovány. Zápis tóny nevyskytují v původní nijak nezměněné podobě, ale při realizaci dochází transkripce tak doznal následujících změn v grafické úpravě: Hranice kól značíme k jejich četným modifikacím – tóny jsou oslabovány či naopak zdůrazňovány. ve všech případech běžnou interpunkcí, slabiky náležející k jednomu segmentu Z akustického hlediska se přízvuková prominence projevuje výškou slabik, délkou spojujeme spojovníkem, zdůrazněně tónické slabiky značíme tučným zvýrazně- slabik nebo kombinací výšky i délky slabik (Duběda, 2005, s. 124; Švarný, 1998, ním a červenou barvou písma a oslabeně tónické neiktové slabiky značíme číslem s. 55 – 56). Úseky řeči jsou myšleny kóla (mezi kóly je pauza trvající přibližně v dolním indexu. ¾ vteřiny) a segmenty neboli přízvukové takty. Kóla, která jsou delší než jedna Prozodická transkripce není ale, jak by se na první pohled mohlo zdát, založe- slabika, se rozpadají právě na segmenty, což jsou v čínštině sestupné nebo vzestup- na pouze na poslechové metodě. O. Švarný použil i strojové zpracování nahrávek né sledy dvou a více slabik s iktem, nebo jednotlivé samostatné iktové slabiky. řeči, které pořídil pomocí metod experimentální fonetiky ve fonetické laboratoři Tyto segmenty stojí buď samostatně, nebo se spojují do složitějších sledů (Švarný, Univerzity v Berkeley a pomocí kterého potvrdil její adekvátnost. 1998, s. 23 – 24). Základem prozodické transkripce je čínská fonetická abeceda psaná latinkou Stavba vzorku – pinyin, práce s transkribovaným textem je tím značně usnadněna. K základnímu zápisu vět v pinyinu jsou pak dále přidávány speciální značky, které zachycují oba Jak je již zmíněno výše, hlavním předmětem bádání jsou změny v prozodic- sledované jevy – přízvukovou prominenci a lineární členění textu. Pro určování kých realizacích vět v současné hovorové čínštině (tyto změny se mohou týkat míry přízvukové prominence O. Švarný (1998, s. 25) na základě analýzy nahrávek např. délky kól/segmentů, prominence slabik). Nástrojem pro analýzu je výše po- ustanovil systém tzv. sedmi stupňů prominence: psaná prozodická transkripce, která je aplikována na přepis dialogu mezi dvěma mluvčími. Toto pojetí je zcela nové, neboť O. Švarný ve svém zkoumání používal 1. zdůrazněně tónické slabiky (vždy iktové) – tečka pod hlavním vokálem sla- výhradně monology. Pokud se jednalo o dialog, byl to dialog realizovaný pouze biky, jedním mluvčím. Hypotézou je, že v prozodických ztvárněních vět dochází k jazy- 2. plně tónické iktové slabiky – tónová značka nad hlavním vokálem slabiky, kovým změnám, které jsou závislé na sociolingvistických faktorech věku a pohlaví 3. plně tónické neiktové slabiky – tónová značka nad hlavním vokálem slabiky, mluvčích. 4. oslabeně tónické iktové slabiky – číselné indexy 1,2,3,4, 1,2,3,4 Jelikož je moderní hovorová čínština v plánu výslovnosti založena 5. oslabeně tónické neiktové slabiky – číselné indexy v kroužku, na pekingském dialektu (Duanmu, 2007, s. 4), je při jejím výzkumu nutné, aby 6. atónické neutralizované slabiky (mohou být vysloveny tónicky, ale v dané všichni respondenti pocházeli z Pekingu a jejich řeč tak nebyla ovlivněna jiným větě je jejich tón neutralizován) – bez označení, dialektem. Pokud by byli použiti mluvčí z jiných oblastí, došlo by ke znehodno- 7. atónické atónové slabiky (jsou vždy bez tónu) – bez označení. cení výsledků výzkumu, protože by se objevovaly např. rozdíly ve výslovnosti, Slabiky, které nejsou nijak označeny a stojí na začátku segmentu, O. Švarný v míře používání erizace či především ztráty tónu původně tónických slabik, která automaticky považuje za slabiky oslabeně tónické neiktové a v těchto případech je pro pekingštinu společně s erizací typická (Chen, 1999, s. 37 – 46; Třísková, od značení číselnými indexy v kroužku upouští. 2012, s. 21 – 23). Z těchto důvodů jsou pro výzkum vhodní pouze ti respondenti, Pro sledy dvou, tří a čtyř slabik, jež jsou sice rytmicky rozlišeny, ale ne do té kteří se v Pekingu narodili a dlouhodobě tam žijí. Jelikož komunikace v rodině míry, aby mohly být označeny rozdílným stupněm prominence, stanovuje tzv. má na člověka a jeho řeč velký vliv, ideální stav tedy nastane, pokud se i partneři akronymické pravidlo. Díky tomuto pravidlu se O. Švarný zbavuje nutnosti dal- respondentů (popř. jejich rodiče) narodili a žijí v Pekingu. Najít respondenty tako- šího grafického rozlišení těchto slabik. Dle něj je v dvojslabičných segmentech vých kritérií je ale velmi obtížné. Například od kritéria vzdělání mluvčích (původ- iktová slabika vždy slabika druhá, v troj- a čtyřslabičných segmentech slabiky ně požadované vysokoškolské vzdělání nebo alespoň započaté studium na vysoké poslední a první, přičemž nejslabší je slabika druhá (Švarný, 1998, s. 26 – 27). škole) muselo být upuštěno úplně, protože nebylo prakticky možné najít vysoko- V grafickém značení lineárního členění řeči se ve značení hranic kól O. Švarný školsky vzdělané respondenty zejména vyššího věku (zde se projevil i neblahý v případech, kde se dle pravopisných pravidel píše čárka, přidržuje běžné inter- vliv historických událostí). punkce a v případech, kde běžně čárku nepíšeme, používá značení svislou kol- Věk je sociální proměnná, která umožňuje poměrně jednoduchou klasifikaci mičkou (Švarný, 1998, s. 24 – 25). Slabiky patřící k jednomu segmentu označuje mluvčích (Milroy – Gordon, 2012, s. 49), a proto jsou respondenti rozděleni do ka- obloučkem mezi těmito slabikami. tegorií právě podle věku, přičemž se jedná o kategorie založené na generačním Právě v tomto ohledu tedy muselo dojít k jistým grafickým úpravám, protože vývoji – každá kategorie představuje jednu generaci. Největší rozdíly v realizaci 182 183 se pravděpodobně objeví ob generaci. generace + žena mladší generace, muž střední generace + muž starší generace, muž Jsou stanoveny tyto věkové kategorie: mladší generace + žena starší generace atd.). Každá z kombinací bude zastoupena třikrát, korpus bude tedy obsahovat minimálně 63 dialogických nahrávek (v sou- 1. 20 – 40 let – mladší generace, časné době ještě korpus není úplný, chybí doplnit několik posledních dialogických 2. 41 – 60 let – střední generace, nahrávek). Korpus monologů je více než dostačující, čítá již 110 monologů, proto 3. 61 – 80 let – starší generace. je zde opět možnost nepřirozené nahrávky vyřadit. Korpus tedy zatím obsahuje Další kategorizace probíhá podle pohlaví na respondenty mužského a ženské- 3,5 hodiny dialogů a 2 hodiny monologů, což je značný objem dat náročný také ho pohlaví. W. Foley (1997, s. 293) uvádí, že mnoho studií, které se týkají výz- na prozodickou transkripci, neboť transkripce 1 minuty nahrávky trvá zhruba 1 kumu dialogu různých pohlaví v americké angličtině, přikládá dominantnější roli hodinu. v rozhovoru muži. Nicméně v případě čínštiny předpokládáme, že toto zde nemusí platit a dominantnější roli v dialogu naopak může mít žena. Uplatněn je kvótní výběr, čili podle zadaných kritérií jsou vybíráni vhodní Ilustrativní analýza mluvčí na základě jejich příslušnosti k jednotlivým kategoriím. Předpokladem je, Za účelem prezentace výzkumné metody zde bude provedena ilustrativní ana- že při dostatečném množství respondentů bude možné najít shodné rysy jednot- lýza dialogického vzorku textu. Pro tuto analýzu je použita část materiálu výše livých kategorií a především popsat a poté interpretovat to, o shody (a rozdíly) uvedeného korpusu, jedná se o šest dialogů o celkové délce 4 minuty. Byly vy- jakého charakteru se jedná. Přitom vzorek v sociolingvistickém výzkumu nemusí brány nahrávky dvou krajních generací – generace mladší (20 – 40 let) a starší být nezbytně tak velký, jako v jiných výzkumech. L. Milroy a M. Gordon (2012, (61 – 80 let). Byla zde tedy vypuštěna střední generace (41 – 60 let), a to pouze s. 40 – 41) uvádějí, že čtyři mluvčí každé kategorie (a kombinace mezi kategorie- z toho důvodu, že případné nejmarkantnější rozdíly se dají očekávat právě mezi mi) poskytnou až nadměrný objem dat a časově náročnou analýzu. dvěma krajními generacemi. V analýze respondenty rozlišujeme jednak podle po- hlaví a jednak podle příslušnosti k věkové kategorii, celkem analyzujeme řeč 12 respondentů, struktura dialogů vypadá takto: Korpus nahrávek textů Korpus nahrávek potřebných k bádání byl získán převážně při čtyřměsíčním ŽENY MUŽI výzkumném pobytu v ČLR v Pekingu v letošním roce 2014. Kvůli požadavku při- (dále Ž1, resp. Ž3 v závislosti na věku): (dále M1, resp. M3 v závislosti na věku): rozenosti a autentičnosti projevu byly nahrávky pořízeny v přirozeném prostředí Ž1 (20 – 40 let) + Ž1 (20 – 40 let) M1 (20 – 40 let) + M1 (20 – 40 let) respondentů, např. doma či v parku. Někteří respondenti byli náhodně osloveni Ž3 (61 – 80 let) + Ž3 (61 – 80 let) M3 (61 – 80 let) + M3 (61 – 80 let) (většinou mluvčí starší generace), větší část respondentů byla získána na základě Ž1 (20 – 40 let) + Ž3 (61 – 80 let) M1 (20 – 40 let) + M3 (61 – 80 let) metody sněhové koule. Každý mluvčí nahrál samostatný monolog a v kombinaci s jiným mluvčím Prozodickou realizaci dialogů budeme zkoumat v souladu se Švarného me- sedm dialogů, celkem tedy každý mluvčí nahrál zhruba 1 minutu monologické todou (Švarný, 1998, s. 23 – 61) a zároveň pro srovnání připojíme také výsledky nahrávky a 4 minuty dialogické nahrávky. Co se týká obsahu nahrávaných textů, jeho analýzy (zde je respondentkou žena starší generace Ž3, nahrávky jsou poří- jedná se o text předem připravený (obdobně připravený korpus textů např. Shen, zené na přelomu 80. a 90. let minulého století). V analýze jde především o nale- 1990). U monologu je použit text známé bajky, u dialogů se jedná o krátké si- zení jazykových tendencí, shodných či rozdílných rysů v prozodické realizaci řeči tuační dialogy z denního života (např. u lékaře, cestování, nákup), tyto dialogy v souvislosti s věkem a pohlavím mluvčích, a snahu o jejich interpretaci. Bude- jsou přebrány z dosud nepublikované Učebnice čínské konverzace 2. Respondenti me se soustředit na tyto zásadní aspekty: průměrnou délku kól a segmentů (obojí výzkumu byli s textem předem obeznámeni, aby se předešlo případné neznalosti počítáno na slabiky), stupně prominence, množství jedno-, dvoj- a víceiktových znaků nebo slov. I přesto ale bude část nahrávek preventivně z analýzy vyřaze- segmentů a frekvenci jejich rytmu. na (zejména části ze začátku a konce nahrávání) a budou použity pouze úseky z prostřední části, a to aby se v co největší míře předešlo ne úplně přirozenému projevu mluvčích. V korpusu nahrávek dialogů jsou zkombinovány různé věkové kategorie a pohlaví mluvčích, přičemž vzniklo 21 možných kombinací (např. žena mladší 184 185 1. Průměrná délka kól a segmentů Ve stejnogeneračním dialogu vidíme u Ž1 tendenci používat více oslabeně tó- nických neiktových slabik než u Ž3 (o 3,5 %), oproti tomu Ž3 zase používají více Kombinace Průměrná délka kól Průměrná délka segmentů oslabeně tónických iktových slabik (o 4,6 %) a slabik atónických neutralizova- v dialogu (ve slabikách) (ve slabikách) ných (o 14,3 %) než Ž1. V dialogu generačně kombinovaném se nám tyto hodnoty Ž1 + Ž1 4,1 2,4 zcela převracejí: Ž3 používá více oslabeně tónických neiktových slabik než Ž1, Ž3 + Ž3 6 2,4 i když tento rozdíl není nijak markantní (pouze o 2,2 %), a Ž1 používá více osla- beně tónických iktových slabik (o 4,6 %) a slabik atónických neutralizovaných Ž1 + Ž3: (o 4,9 %). Co tuto změnu způsobuje, je otázkou, možnou interpretací je vzájemná Ž1 7,1 2,6 snaha o přiblížení se řeči partnerky v dialogu či vzájemné ovlivňování se, nicméně Ž3 4,5 2,7 podložená interpretace bude možná až po analýze většího množství dat. Srovnání s výsledky Švarného analýzy řeči respondentky Ž3: Ž3 používá zdůrazněně tónických slabik 12,34 %, plně tónických slabik celkem 38,91 %, M1 + M1 5,9 2,8 oslabeně tónických slabik celkem 14,53 % a atónických slabik celkem je 34,22 %. M3 + M3 7,6 2,8 Z toho plyne, že Švarného respondentka Ž3 používá více zdůrazněně tónických M1 + M3: slabik (o 10,5 %) a plně tónických slabik (o 5,6 %) než současné respondentky M1 7,4 2,6 Ž3, a naopak současné respondentky Ž3 používají více oslabeně tónických slabik (o 13,8 %) a atónických slabik (o 2,5 %). Je tedy zřejmé, že Švarného Ž3 pou- M3 6,3 3,2 žívá větší množství slabik silnější prominence. Pokud zde přihlédneme k tomu, Co se týká délky kól, v uvedené tabulce lze vidět, že Ž1 i M1 v generačně že Švarného nahrávka respondentky Ž3 byla pořízena před více než dvaceti lety, kombinovaném dialogu oproti stejnogeneračnímu dialogu délku kól prodlužují (u je v souladu s hypotézou dobového zakotvení možné se domnívat, že zde dochází Ž1 z 4,1 slabik na 7,1 slabik; u M1 z 5,9 slabik na 7,4 slabik). Naproti tomu Ž3 k jazykové změně, k posunu v prozodické realizaci řeči, konkrétně k postupnému i M3 zase oproti stejnogeneračnímu dialogu v generačně kombinovaném dialogu oslabování používání tónových prominencí. délku kól zkracují (u Ž3 z 6 slabik na 4,5 slabik; u M3 ze 7,6 slabik na 6,3 slabik). Švarného průměrná délka kól Ž3 je 6,2 slabiky, u současné Ž3 je to obdobné. Z vý- M1 + M3: sledků celkově vyplývá, že muži vytvářejí delší kóla než ženy. Stupeň prominence M1 + M1 M3 + M3 M1 M3 Co se týká délky segmentů, zde se podstatnější rozdíly a změny neobjevují. Ve stejnogeneračním dialogu je délka segmentů u žen 2,4 slabiky a u mužů 2,8 Zdůrazněně tónické s. 0 % 5,40 % 0 % 0% slabiky. Průměrná délka segmentů Ž3 ve Švarného analýze je 3 slabiky, délka Plně tónické iktové s. 18,60 % 37,60 % 22 % 19,30 % segmentů u současných Ž3 je tak pouze o něco málo kratší (o 0,6 slabiky). Plně tónické neiktové s. 6,70 % 13,20 % 0 % 3,50 % 2. Stupně prominence Oslabeně tónické iktové s. 24,80 % 6,70 % 23,70 % 19,30 % Ž1 + Ž3: Oslabeně tónické neiktové s. 13,80 % 5,40 % 23,70 % 19,30 % Stupeň prominence Ž1 + Ž1 Ž3 + Ž3 Ž1 Ž3 Atónické neutralizované s. 21,70 % 20,40 % 23,70 % 22,80 % Zdůrazněně tónické s. 1,80 % 1,80 % 0 % 3,70 % Atónické atónové s. 14,60 % 11,50 % 6,90 % 15,80 % Plně tónické iktové s. 30,50 % 29,50 % 30 % 37,10 % Plně tónické neiktové s. 4,80 % 3,80 % 12 % 11,10 % Ve stejnogeneračním dialogu se u M1 projevuje tendence používání více oslabeně tónických iktových (o 18,8 %) a oslabeně tónických neiktových slabik Oslabeně tónické iktové s. 12,20 % 18,80 % 12 % 7,40 % (o 8,4 %) než M3, naproti tomu M3 používají více zdůrazněně tónických slabik Oslabeně tónické neiktové s. 13 % 9,50 % 20 % 22,20 % (o 5,4 %), plně tónických iktových slabik (o 19 %) a plně tónických neiktových Atónické neutralizované s. 12,50 % 26,80 % 16 % 11,10 % slabik (o 6,5 %). Jasně se tak ukazuje, že zde respondenti starší generace použí- Atónické atónové s. 10,40 % 9,90 % 10 % 7,40 % vají častěji více prominentnější slabiky než respondenti generace mladší. Pokud

186 187 by se toto prokázalo i v dalších analýzách, potvrzovalo by to opět hypotézu, že Kombinace Jednoiktové Dvojiktové Víceiktové v průběhu času dochází v používání tónových prominencí k posunu, tedy k jejich v dialogu segmenty segmenty segmenty postupnému oslabování. V generačně kombinačním dialogu je stejně jako u žen jistá změna v použití prominencí, zdá se, že také mají tendenci přibližovat svou řeč Ž1 + Ž1 81 % 19 % 0 % řeči partnera v dialogu či se vzájemně (popř. jeden druhého?) ovlivňovat. Ž3 + Ž3 78,50 % 21,60 % 0 % Ž1 + Ž3: 3. Rytmus řeči a počet iktů v segmentu Ž1 89,50 % 10,50 % 0 % Kombinace v dialogu Ascendence Descendence Akronymie Ž3 70 % 30 % 0 % Ž1 + Ž1 32 % 54,40 % 13,50 % Ž3 + Ž3 22 % 56 % 22 % M1 + M1 77,10 % 21,70 % 1,30 % Ž1 + Ž3: M3 + M3 57,70 % 42,30 % 0 % Ž1 44,40 % 55,60 % 0 % M1 + M3: Ž3 55,60 % 22,20 % 22,20 % M1 65 % 35 % 0 % M3 70,60 % 29,40 % 0 % M1 + M1 29 % 56 % 14,60 % M3 + M3 25 % 32,80 % 42,30 % V ohledu počtu iktů v segmentu u všech respondentů (v dialozích stejno- generačních i dialozích kombinačních) výrazně převládají jednoiktové segmenty. M1 + M3: U Švarného Ž3 je 70,14 % segmentů jednoiktových, 27,01 % segmentů dvojikto- M1 33,30 % 33,30 % 33,30 % vých a 2,84 % segmentů víceiktových, počty jsou takřka srovnatelné s výsledky M3 22,20 % 61,10 % 16,70 % současné ilustrativní analýzy, pouze u Švarného se vyskytuje vyšší procento ví- ceiktových segmentů. Rytmus řeči v čínštině je proměnlivý, přičemž záleží na tempu řeči, zdůraz- Jednotlivé rozdíly mohou být způsobeny rozdílnou rychlostí řeči, neboť nění některého z větných členů či na délce věty. Co se týká rytmu řeči u žen, ve O. Švarný (1998, s. 24) uvádí, že v pomalejší řeči převažují segmenty s jedním většině případů převládá descendentní rytmus, pouze v generačně kombinačním iktem nad segmenty s více ikty. U respondentů kategorie Ž3 a zejména M3 by se dialogu u Ž3 převládá ascendentní rytmus a u Ž1 chybí rytmus akronymický. Ve dala předpokládat nižší rychlost řeči, tudíž větší frekvence jednoiktových segmen- stejnogeneračním dialogu u M1 převládá descendentní rytmus, u M3 akronymický tů, nicméně z této analýzy vyplývá spíše opak: U žen mají vždy vyšší frekvenci rytmus, v generačně kombinačním dialogu se u M1 výskyt všech typů rytmů vy- jednoiktových segmentů respondentky kategorie Ž1 a nikoliv kategorie Ž3. Res rovnává, u M3 přechází z akronymického typu rytmu u stejnogeneračního dialogu pondenti M1 ve stejnogeneračním dialogu mají také vyšší počet jednoiktových na typ descendentní. O. Švarný se explicitně nezaměřuje na zkoumání rytmů a je- segmentů než respondenti kategorie M3 (o 20 %), v dialogu mezigeneračním se jich výskytů, ale na zkoumání a popis jejich stavby a pozice v kólech. tento rozdíl snižuje a vyšší procento jednoiktových segmentů mají respondenti Pro pokus o interpretaci situace v používání rytmů je zřejmě zapotřebí obsá- M3 (o 5,6 %). Zůstává otázkou, co může být příčinou tohoto jevu a jak situaci hlejší korpus textů nahrávek se zařazením respondentů střední generace (Ž2, M2), interpretovat. Více vodítek snad poskytne analýza obsáhlejšího vzorku, která bude ze zde použitého vzorku zatím není jasné, zda dochází k nějakým systémovým obsahovat i respondenty střední generace (Ž2, M2). posunům či tendencím. Závěr Příspěvek si vytyčil cíl představit zákonitosti prozodické transkripce čínštiny a její využití v sociolingvisticky orientovaném výzkumu dialogické komunikace. V tomto výzkumu je důraz kladen především na zkoumání toho, zda věk a pohla- ví mluvčích ovlivňuje prozodickou realizaci jejich řeči. Konkrétně se zaměřuje

188 189 na jazykové změny, tedy na to, zda k jazykovým změnám motivovaným věkem či RÉSUMÉ pohlavím mluvčích dochází, jakého charakteru jsou tyto změny a také na to, zda Using Prosodic Transcription in Interpreting the Prosodic Level of Communication from the má na prozodickou realizaci vliv to, že se jedná o dialog (čili zda se prozodicky liší Sociolinguistic View dialogy mluvčích různého věku a pohlaví). Součástí příspěvku byla ilustrativní analýza vzorku textů dialogů různých This paper aims at the analysis of texts of audio recordings of contemporary colloquial Chinese, espe- věkových skupin a pohlaví o celkové délce čtyři minuty, jejímž cílem bylo ná- cially paying attention to the prosodic features of the language. To this kind of research a sociolinguistic point of view is added, and particularly the age and the gender of native speakers is accented. As zorně ukázat metodu analýzy prozodicky transkribovaného textu. Na základě vý- a tool for this research the prosodic transcription established by Prof. Švarný is used. The description sledků analýzy se autorka pokusila shrnout shodné a rozdílné rysy a interpretovat and clarification of this transcription forms the first part of this paper. The second part of the paper příčiny objevivších se jazykových změn v prozodické rovině. Tato interpretace ale pays attention to a presentation of the research base and the structure of the research participants. Then vzhledem k malému rozsahu vzorku textů nemůže být považována za konečnou a trial analysis of sample dialogues is demonstrated. Special attention is paid to the average length of colas and segments, the differentiation of relative syllable prominences, and the setting of ictuses či obecně platnou, protože byla zkoumána řeč omezeného počtu dvanácti respon- and rhythms. The results of the trial analysis are subjected to preliminary analysis and will be used as dentů v pouhých šesti dialozích. Jedná se o předběžný „testovací“ výzkum, na kte- a stepping stone for future research of a number of texts. rý navazuje analýza celého korpusu nahrávek šedesáti tří dialogů, realizovaných zhruba stovkou respondentů. Zde popsané a interpretované jazykové změny v pro- zodické rovině tak budou konfrontovány s dalšími výsledky, přičemž ale předpo- kládáme, že alespoň část z nich se ukáže jako obecně platná.

LITERATURA DUANMU, San: The Phonology of Standard Chinese. Oxford: University Press 2007. DUBĚDA, Tomáš: Jazyky a jejich zvuky: univerzálie a typologie ve fonetice a fonolo- gii. Praha: Karolinum 2005. FOLEY, William A.: Anthropological Linguistics. An Introduction. Oxford: Blackwell Publishing 1997. CHEN, Ping: Modern Chinese. Cambridge: Cambridge University Press 1999. MILROY, Lesley – GORDON, Matthew J.: Sociolingvistika: metody a interpretace. Praha: Karolinum 2012. SALZMANN, Zdeněk: Language, Culture, and Society. An Introduction to Linguistic Anthropology. Fourth Edition. Oxford: Westview Press 2007. SHEN, Xiao-nan Susan: The Prosody of Mandarin Chinese. Berkeley: University of California Press 1990. ŠVARNÝ, Oldřich a kol.: Hovorová čínština v příkladech 3. Olomouc: Univerzita Palackého 1998. ŠVARNÝ, Oldřich – UHER, David: Hovorová čínština. Úvod do studia hovorové čínštiny. Olomouc: Univerzita Palackého 2001. TŘÍSKOVÁ, Hana: Prozodická transkripce čínštiny O. Švarného: čtyři historické verze. In: Nový Orient, 2011a, roč. 66, č. 4, s. 45 – 50. TŘÍSKOVÁ, Hana: Za Oldřichem Švarným a jeho prozodickou transkripcí čínštiny. In: Nový Orient, 2011b, roč. 66, č. 3, s. 40 – 43. TŘÍSKOVÁ, Hana: Segmentální struktura čínské slabiky. Praha: Karolinum 2012. UHER, David: Učebnice čínské konverzace 2. Dosud nepublikovaný prototyp.

190 191 IV. INTERPRETÁCIA A POUŽÍVATELIA JAZYKA Interpretace indexikálních výrazů v českém dialogu

Jana Hoffmannová (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)

tomto příspěvku se zaměřím na dvě hlavní otázky: (1) jak jsou indexikální V(především deiktické) výrazy typu ten, takovej, takovej ten, ňákej ten, takovej ňákej, takovej jako, tamten, takovýdle, tudle, támdle, teďka apod. interpretovány, vykládány, zařazovány v české lingvistice a jak k nim přistupují představitelé ně- kterých blízkých oborů; (2) jak jsou tyto výrazy interpretovány účastníky běžných, nepřipravených mluvených dialogů, kde jsou mimořádně frekventované. Stranou ponechám slovnědruhové zařazení sledovaných výrazů: jde o zájmena (ev. zá- jmenná příslovce) ukazovací, „pseudoukazovací“, vymezovací, neurčitá, nebo snad o částice? Zabývám se tedy výrazy, které jakožto jazykové znaky mají především in- dexový charakter a obvykle se u nich uvádí, že jejich interpretace (reference, identifikace jejich významu) je zcela závislá na kontextu. V novějších českých mluvnicích (Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 81 – 104; Karlík – Nekula – Rusínová, 1995, s. 291 – 293; Cvrček a kol., 2010, s. 218, 274; Štícha a kol., 2013, s. 397 – 402) se celkem shodně u „slov zájmenného typu“, „deiktických slov“ rozlišuje funkce ukazovací (deixe vnější, situační, exofora, realizovaná často spolu s ukazo- váním gestickým) a odkazovací (deixe vnitřní, kontextová, endofora), členěná dále podle směru odkazování na anaforickou a kataforickou čili preparativní. Ostatně podobně je základní ukazovací/odkazovací funkce zájmen pojata už např. v Mor- fológii slovenského jazyka (1966, s. 256 – 277), kde se ještě nehovoří o deixi či deiktických výrazech. Kromě toho gramatiky většinou u výrazů ten, to, takový uvádějí i významy expresivní, emocionální (Ty její krásné oči!; Co si to vymýšlí?; Takový nečas!). Kromě těchto základních shod je však terminologie u jednotlivých předsta- vitelů české lingvistiky značně rozrůzněná; diferencované je i pojetí „kontextu“, resp. vztahu mezi situací, textem a kontextem; a k hlavním funkcím a významům přibývají další. M. Komárek (1978a; 1978b, s. 7 – 65) při výkladu zájmenných deiktických výrazů rozlišuje identifikátory neurčité (indefinita), k nimž počí- tá kromě zájmen neurčitých i tázací, a určité (definita), tj. hlavně demonstrati- va. Zakladatel Pražského lingvistického kroužku V. Mathesius (1947) v článku o přívlastkovém ten, ta, to konstatoval, že deixe vnější se týká situační reference k objektům a plní hlavně funkci rozlišovací (ten obraz u dveří). Za zvláštní pozornost stojí, že u deixe vnitřní uvádí funkci připomínací (poukaz k něčemu, co už je známo mluvčímu, případně i posluchači, co je součástí jejich společné zku-

195 šenosti): tím hlídáním se to zdraží; nejde tedy jen o odkazování vnitrotextové, ale tem už někdy mluvil: vydělal si nějakou tu korunu; shodil nějaké to kilo), ale někdy i zkušenostní, „mentální“. K tomu připojuje i význam emocionální (mluvčí má ke i význam neurčitý (když mluvčí předpokládá, že předmět adresátovi není znám, známé věci či osobě citový vztah, kladný nebo záporný: ten náš tatínek stárne; Co ale ani ho nehodlá identifikovat). Ve hře je řada sémantických a pragmatických tu chce ten člověk?). V tomto významu lze přívlastkové ten užít i u jmen vlastních odstínů (příznak přibližnosti, nevelké míry; mluvčí si je vědom nepřesnosti, neúpl- a u jedinečné reference: ten náš Jirka se zbláznil; to sluníčko dnes hřeje… nosti sdělení, nebo mu na přesném určení reference ani nezáleží). Autorka věnuje Ze starších českých prací je nutno uvést ještě slavistickou studii H. Křížko- pozornost i hromadění determinátorů neurčitosti (toto paradoxní spojení označuje vé (1971), která za hranicemi ukazovacích/odkazovacích funkcí vyzdvihla funkci např. výrazy takovej nějakej, ňákej takovej, velmi frekventované v běžných mlu- expresivní, ale také významy přibližnosti a neurčitosti (často v kombinaci s ne- vených projevech) a také jim připisuje význam „toho druhu“ nebo „nevím přesně určitými zájmeny: takový nějaký…) nebo význam příkladový (třeba takovej Fer- jaký“. U těchto kombinovaných výrazů sleduje mj. slovosledná omezení. dinand…). Vedle konkrétní reference zdůraznila referenci druhovou, generickou Postřehy českých lingvistů týkající se indexových výrazů lze však bez prob- (i typ to je taková hračka). Touto studií se později do značné míry inspirovaly lémů usouvztažnit se stěžejními díly některých zahraničních vědců. Už v klasické M. Hirschová a hlavně L. Uhlířová (viz níže). práci souputníka PLK K. Bühlera (1934) je možno najít oporu pro rozlišování Na Mathesiovo téma (přívlastkové ten) navázala E. Schneiderová (1993) přímé reference k situačně přítomným objektům (demonstratio ad oculos) a ne- svým výzkumem zaměřeným na každodenní mluvené projevy v nejrůznějších přímé reference k objektům percepčně nedostupným, k představě či znalosti ob- situacích. Obdobně jako Mathesius uvedla funkci rozlišovací, ukazovací (často jektu, nebo i ke vzpomínkám (Deixis am Phantasma; srov. k tomu Kaderka, 2011, s doprovodem gest: já bych si vzala toho Škvoreckého – zákaznice ukazuje na kni- s. 108). É. Benveniste (1974, s. 64n.) věnoval velkou pozornost deiktickým vý- hu vystavenou na pultě), připomínací (poukaz ke skutečnosti účastníkům rozho- razům, které získávají význam až z promluvy (mluvní situace), a rozlišil za tímto voru známé (tak tu válku prohráli; tak k tomu minulému zápisu), expresivní či účelem „modus zprávy“ a „modus promluvy“. emocionální (význam intenzifikační, zesilující: ty moje záda se mě už natrápily; Z prací zaměřených sociologicky nebo etnometodologicky, jež ale v mnohém ta naše máma se pořád bojí…). Přidává i funkci výplňkovou (hromadění „deik- harmonují s orientací současné pragmatické lingvistiky,1 je nezbytné uvést H. Gar- tických“ slov při nejistotě, hledání výrazu): beru ty prášky na ten žlučník; já bych finkela (1967; Garfinkel – Sacks, 1970). Podle něho udílení smyslu v každodenních chtěla takovou tu trubičku, jak se to zastrkuje do tý láhve šlehačkový… Upozor- životních situacích závisí hlavně na interpretaci indexikálních výrazů; indexikál- ňuje i na vnitřní, kontextovou (či spíše textovou) deixi, kdy se identifikátor – např. nost se ale netýká pouze výrazů deiktických, ale i některých plnovýznamových spolu s elipsou – stává prostředkem koheze… pět černých fix / ale ne ty normální lexémů a celkového smyslu promluvy. Běžné vyjadřování nevyžaduje jednoznač- / ty kuličkový. né formulace; nelze ho „vyčistit“ směrem k jednoznačnosti, zbavit kontextové M. Hirschová (1988) se zabývala speciálním užitím výrazů takovej a tak – závislosti, ani není možno tyto formulace donekonečna upřesňovat, vysvětlovat, v mluvených projevech – v jiných funkcích než funkce deiktická (identifikační). „de-indexikalizovat“. Musíme se spokojit s tím, že naše jazykové jednání samo Případy jako přišel v takovém modrém kabátě; měla takové divné oči interpretuje organizuje příslušný kontext tak, aby naše formulace byly interpretovatelné. J. J. jako pseudoidentifikaci, ev. identifikaci objektu v rámci něho samého nebo v rám- Gumperz (1982) chápe indexikální prvky jako prostředky kontextualizace: patří ci druhu (to je taková krabička). Spojení typu bylo to tak dobré; ty jsi tak protivnej sem volba slov a idiomů, ale i prostředky prozodické a mimojazykové (proxemi- vykládá jako vyjádření intenzity, vysokého stupně příznaku. Upozorňuje i na kom- ka, držení těla, gesta, pohledy…), a rovněž prostředky „deixe sociální“ (oslovení, binace „identifikátorů“ určitých a neurčitých takový nějaký/nějaký takový, tak ně- tykání/vykání). Tyto prostředky nejsou pouze interpretačně závislé na kontextu, jak/nějak tak; a významy spojení typu byl takový nějaký rozrušený označuje jako ale mají naopak i aktivní kontextotvornou úlohu; i tento autor tvrdí, že s obsahem „určitou neurčitost“, relativizaci příznaku, přibližnost. U všech interpretovaných promluvy vlastně současně poskytujeme partnerům rámec, kontext vhodný pro její typů počítá i se subjektivním zaujetím mluvčích; a podobně jako E. Schneiderová interpretaci. Chápe tedy kontextualizaci jako trojmístnou relaci mezi (a) výrazo- zdůrazňuje prolínání jednotlivých významů a funkcí (i s funkcí výplňkovou). vými prostředky (idiomatika, gestika, prozódie aj.), (b) významem (interpretací) L. Uhlířová (1992) se zaměřila hlavně na kombinované výrazy typu ten ně- jazykových jednání a (c) zásobami vědění (frames), které umožňují interpretaci jaký/nějaký ten (také takový ten apod.); používá termín determinátory a odkazuje jakožto její relevantní kontext. na Z. Hlavsu (1975), který užíval pro podobné případy termín delimitátory iden- Všichni naposledy uvedení autoři se tedy shodují na tom, že indexikální tifikační. L. Uhlířová připisuje zkoumaným spojením význam určitý (vyplývající výrazy (v širokém smyslu) interpretujeme, konstruujeme jejich význam na základě z (a) předchozího zmínění v textu, (b) ze situace, (c) ze sumy znalostí sdílených relevantním způsobem organizovaného kontextu; do interpretace vstupují naše mluvčím a adresátem – mluvčí např. odkazuje na to, že o témže předmětu s adresá- znalosti, „univerzum diskurzu“, zkušenosti sdílené s partnery. Na této cestě 196 197 od řečeného k míněnému (srov. Grice, 1975 aj.) se neobejdeme bez implikatur P: A jedničky ty sou největší / kolik? a vyvozování inferencí; tuto interpretační práci nám usnadňuje značná míra kon- Z: pět / a dejte mi eště ty A trojky / taky pět / všechno děkuju vencionalizace kontextualizačních prostředků, fungování určitých interpretačních V racionalizované situaci institucionálního dialogu odpovídá užívání inde- šablon. H. Sacks (1992) tu zdůrazňuje vztah podmíněné relevance mezi replika- xikálních výrazů asymetrickému rozložení rolí. Užívá-li je prodavačka (tyhle, ty- mi v párových sekvencích, který lze postihnout sekvenčními vzorci, a upozorňuje hle malý), identifikuje jimi předměty, které má okolo sebe, ukazuje na ně nebo je na napětí mezi těmito typizacemi jazykového jednání a jejich aktuálním kontexto- předkládá zákazníkovi; jde o vnější, situační deixi, o funkci ukazovací a rozlišo- vým zapojením. vací (1a). Užívá-li je zákazník, poukazuje většinou ke svým zkušenostem (1c), Na podkladě naznačených přístupů si dovolím v závěru první části příspěvku k něčemu, co už zná z minulosti (papíry takový ty střední; čtvrtky takový ty veliký) navrhnout tento přehled funkcí a významů, které mohou být výsledkem naší inter- anebo ke své představě (takovýhle ale o trošku větší), kterou ale prodavačka ne- pretace indexikálních výrazů v mluvených projevech. Pohybujeme-li se převážně může identifikovat s ničím existujícím (větší už není). Vyjádření zákazníka takový v oblasti (1) deiktické sémantiky (identifikace, reference), můžeme rozlišit (1a) to do toho jak se to scvakává / ty drátky působí jako velmi neurčitý identifikátor, vnější, situační deixi (funkce ukazovací, ev. rozlišovací); (1b) textovou deixi (vni- náročný na vyvozování inferencí; identifikace prodavačky je ale (na základě jejích trotextové odkazování – anaforické nebo kataforické); (1c) vnitřní, „mentální“ zkušeností) okamžitá, díky nasazení příslušné interpretační šablony. deixi (funkce připomínací, zkušenostní; poukazujeme ke známým, ale situačně nepřítomným skutečnostem, společným znalostem, i ke skutečnostem neexistu- Dialog, kterým účastníci A, B, C reagují na upoutávku filmu v TV: jícím nebo „existujícím“ např. jen ve vzpomínkách). Pohybujeme-li se převážně (2) v oblasti pragmatické (oblasti emocionality, subjektivního zaujetí, vyjadřování A: Hele, Sestřičky. B: Ty dávají až zejtra. nejistoty apod.), můžeme rozlišit (2a) funkci pseudoidentifikační (včetně významu C: Dopa to byl, ten s tim pytlem? příkladového); (2b) funkci expresivní, emfatickou, intenzifikační (zdůrazňování, A: Jirásková, ne? vyjadřování vysokého stupně příznaku); (2c) „určitou neurčitost“ (vyjadřová- C: Ale ne, ten s tim pytlem, jak tam v tom lese šilhal, koukal. Takový silný brejle. To ní přibližnosti, nepřesnosti, nízké míry příznaku), (2d) funkci výplňkovou. Tyto byl ten Řehoř nebo jak se menoval… ten herec? funkce a významy se mohou v některých případech kombinovat. Do našich in- B: Nevim … a viděli ste včera ve zprávách ty záběry z těch Domažlic? terpretací tedy vstupují a vyvozování inferencí nám umožňují (A) aktuální situa- Identifikační výrazty v první replice účastníka B plní funkci textové deixe, ana- ce, (B) textové okolí („kontext“ ve smyslu „ko-textu“), (C) kontext zkušenostní, forického odkazování (1b), zatímco ten s tim pytlem v první replice C identifikuje univerzum společných znalostí, (D) emoce a hodnotící postoje, (E) interpretační něco, co účastníci právě viděli, jde tedy o deixi situační (1a), stejně jako v případě šablony, typizace, konvencionalizované vzorce. určení tam v tom lese. U charakteristiky takový silný brejle by se dalo uvažovat Ve druhé části příspěvku se pokusím některé z těchto interpretačních možnos- o funkci pseudoidentifikační (2a).Ten herec, ten Řehoř – zde C užívá vnitřní deixi, tí předvést na několika ukázkách mluvených projevů z různých situací.2 odkaz ke společným znalostem účastníků (1c). V poslední replice B ty záběry mají identifikační funkci, připomínají společnou zkušenost – zatímco u těch Domažlic Nákupní dialog v papírnictví (Z = zákazník, P = prodavačka) už nad funkcí připomínací převažuje funkce výplňková (2d). Z: máte papíry do cvakacího bloku? P: tyhle malý Rozhovor muže (M, 50 let) s jeho matkou (S, 75 let) Z: ne takový ty střední P: tak tyhle / a ještě něco? M: tak co teď budem dělat na zahrádce Z: dvoje ty kapesníky papírový S: já už asi nic / dyš tam něco udělám stejně mi to vykopáte / měla sem tam modrý P: prosím a dál? takový hezký kytičky ty podléšky / dva keříčky a jeden se mi úplně ztratil a ten Z: máte takový to do toho jak se to scvakává / ty drátky druhej mi děda tudle vyhodil / a tak sem ho tajdle přesadila no a sou tam tři P: myslíte spinky do sešívačky kvítečky všeho všudy Z: ano dvoje / a pouzdro na průkazku / takovýhle ale o trošku větší M: jak to vypadá? P: větší už není S: takový bleděmodrý hezký teďka to kvete / a víš jak je tam ta čemeřice ta tmavá? Z: tak jedno todle já si vyměnim tudletu tmavou za bílou a ta má krásný takovýdle velikánský květy P: ano a ještě něco? M: mně se líbí na jaře ten žlutej déšť / forzýtyje / my sme jeli tajdle s Olinou a tam Z: čtvrtky takový ty veliký krásně už jim kvetly / ta úplně zářila tam 198 199 S: no na slunečný straně kvete dřív no / tady ta má poupata dyť uvidíš ta kvete ňák jichž přemíra může působit banálně, může být považována za signál neobratnosti pozdějc / no dyť já sem měla krásnej keř to ste vykopali či nezkušenosti mluvčího. Snažila jsem se ukázat, že jejich interpretace není ničím M: no dali sme ho ale támhle ne? tam to bude hezký protože tamten kout samozřejmým a že vyžaduje náročné výkony jak od mluvčích (kteří by měli pro S: tamten ste vyhodili a ta byla krásná veliká bohatá / no víš jak to bylo tajdle partnera vytvořit relevantní interpretační kontext – viz i teorii relevance D. Sper- vepředu bera a D. Wilsonové, 1986), tak od recipientů, kteří musí identifikovat, k čemu se U tohoto rozhovoru je zajímavá specifická kombinace deixe situační (1a) kdy vlastně odkazuje, zapojit své relevantní znalosti, zkušenosti a interpretační a „mentální“ (1c). Oba účastníci totiž hovoří v přízemním pokoji rodinného domu šablony, vnímat evokované emoce i „odfiltrovat“ redundantní výrazy výplňkové. s výhledem na zahradu, takže zčásti odkazují přímo k něčemu, co vidí, i s pomocí Jazykovědce tato problematika zaujala už dávno a tato analytická pozornost se gest (támhle, tamten kout); zčásti pak ke skutečnostem, které z okna nevidí, ale postupně zvyšovala s komunikačně-pragmatickým obratem a rozvojem výzkumu mohou odkazovat ke společné znalosti zahrady, jejímu sdílenému obrazu (víš jak mluvených projevů. A jistě není náhodou, že zaujala i filozofy – od logických sé- je tam ta čemeřice?), který umožňuje fungování inferencí. Užívají i dvojice roz- mantiků až po současný „inferencialismus“, jehož významným českým představi- lišujících identifikátorů (jeden – ten druhej). Ten žlutej déšť v replice muže „M“ telem je J. Peregrin (2008 aj.). znamená nejprve referenci generickou, identifikaci druhu, pak přichází rozlišující identifikace rostliny téhož druhu na zahradě vlastní a cizí (ta tam – tady ta). V re- Poznámky plikách staré paní se vyskytují i výrazy s funkcí emfatickou, intenzifikační (2b): 1 Shrnující informaci o těchto přístupech podává u nás nejnověji překlad knihy P. Auera (2014). 2 Přepisy ukázek pocházejí z různých zdrojů, proto nejsou upraveny podle jednotných pravidel tran- krásný takovýhle velikánský květy. Příznačná je kolokviální podoba deiktických skripce. výrazů (tajdle, tudle, tudletu, takovýdle). LITERATURA Vzpomínkové vyprávění staré paní AUER, Peter: Jazyková interakce. Praha: NLN 2014. My od dětských let sme hodně chodili k vodě, protože ta řeka Malše, to byla krásná BENVENISTE, Émile: Problèmes de linguistique générale 2. Paris: Gallimard 1974. řeka, to bylo nádherný údolí, protože ta řeka dělala krásný oblouky, takový točila BÜHLER, Karl: Sprachtheorie: Die Darstellungsfunktion der Sprache. Jena: Gustav takový, no bylo to krásný, no. To byla krásná řeka, ta byla čistá, na tej nebyla dlouho Fischer 1934. žádná továrna vůbec, tak průsvitná, tam bylo vidět i ty kameny, dyž se šlo kolem. Tam to byl takovej obrovskej kopec, s toho kopce se sešlo k tej řece a tam byl takovej veli- CVRČEK, Václav a kol.: Mluvnice současné češtiny 1. Jak se píše a jak se mluví. kej kamen a tam my sme dycky skákali do tý vody. A pak tam zase byly takový, někdy Praha: Karolinum 2010. se stalo, že přišla ňáká ta bouřka, no a teď do toho kopce bylo dost daleko, to vlastně GARFINKEL, Harold: Studies in Ethnomethodology. New Jersey: Prentice-Hall 1967. už byla ta stráň, už z tý vody dyž sme vyšli na tej trávě, tak tam byly takový kameny GARFINKEL, Harold – SACKS, Harvey: On Formal Structures of Practical Actions. zajímavý, jako střecha, byl ten obrovskej kamen jako střecha, tak sme nezmokli… In: Theoretical Sociology: Perspectives and Developments. Eds. J. C. McKinney – E. A. Tiryakian. New York: Appleton-Century-Crofts 1970, s. 337 – 366. Vzpomínkovým charakterem vyprávění, bohatého na indexikální výrazy, je GRICE, Herbert Paul: Logic and Conversation. In: Syntax and Semantics 3: Speech dáno, že je tu vyloučena deixe situační. Převažuje připomínací vnitřní deixe (1c), Acts. Eds. P. Cole – J. L. Morgan. New York: Academic Press 1975, s. 41 – 58. která umožňuje vypravěčce evokovat obraz krajiny jejího mládí. K ní se přidává GUMPERZ, John Joseph: Discourse Strategies. Cambridge: Cambridge University deixe textová (1b), sloužící kohezi, anaforickému odkazování (ta řeka Malše; to Press 1982. byla krásná řeka, ta byla čistá, na tej nebyla dlouho žádná továrna). Někde lze HIRSCHOVÁ, Milada: Netypické případy užití ukazovacích výrazů takový, tak. In: uvažovat o funkci pseudoidentifikační (2a): takový kameny zajímavý, možná i o Naše řeč, 1988, roč. 71, č. 2, s. 51 – 61. „určité neurčitosti“ (2c): ňáká ta bouřka. Hojná je funkce intenzifikační, emocio- HLAVSA, Zdeněk: Denotace objektu a její prostředky v současné češtině. Praha: Aca- nální (2b): ta řeka dělala krásný oblouky, takový točila takový. Řada výrazů pak demia 1975. plní hlavně funkci výplňkovou (2d) – jsou buď projevem hledání výrazu u staré KADERKA, Petr: Indexovost. In: Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Eds. S. mluvčí (a pak tam zase byly takový…), nebo jsou vyloženě redundantní, nezřídka Čmejrková – J. Hoffmannová. Praha: Academia 2011, s. 103 – 115. zbytečně opakované (s toho kopce se sešlo k tej řece…; už z tý vody dyž sme vyšli KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka: Příruční mluvnice češti- na tej trávě…). ny. Praha: NLN 1995. Běžné nepřipravené mluvené projevy jsou tedy plné nenápadných výrazů, je- KOMÁREK, Miroslav: Sémantická struktura deiktických slov v češtině. In: Slovo

200 201 a slovesnost, 1978a, roč. 39, č. 1, s. 5 – 14. Syntax mluvené češtiny KOMÁREK, Miroslav: Příspěvky k české morfologii. Praha: SPN 1978b. KŘÍŽKOVÁ, Helena: Zájmena typu ten a takový v současných slovanských jazycích. Jiří Zeman In: Slavica Slovaca, 1971, roč. 6, s. 15 – 30. (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové) MATHESIUS, Vilém: Přívlastkové ten, ta, to v hovorové češtině. In: Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich 1947, s. 185 – 189. Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia 1986. Článek je příspěvkem k diskusi o popisu syntaxe českých nepřipravených Morfológia slovenského jazyka. Red. J. Ružička. Bratislava: Vydavateľstvo SAV 1966. 1.mluvených projevů. Potřeba výzkumu této oblasti se zdůrazňuje od poloviny PEREGRIN, Jaroslav: An Inferentialist Approach to Semantics. In: Philosophy Com- 50. let 20. století (přehled viz Machová, 2010). Výsledky, které přinesly výzkumy pass, 2008, roč. 3, č. 6, s. 1208 – 1223. O. Müllerové (1994), M. Šipkové (1993) a dalších, ukázaly, že neexistují syn- SACKS, Harvey: Lectures on Conversation 1, 2. Oxford: Blackwell 1992. taktické prostředky příznačné pouze pro mluvené variety češtiny, zároveň však naznačily omezené možnosti využití dosavadní metodologie, v některých přípa- SCHNEIDEROVÁ, Eva: Užívání zájmena ten (v přívlastkové pozici) v mluvených projevech. In: Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 1, s. 31 – 37. dech nesourodé a nevyhraněné. Monografie a studie, které se v posledních letech zaměřily na výzkum autentických mluvených projevů a rozhovorů (viz Čmejrková SPERBER, Dan – WILSON, Deirdre: Relevance: Communication and Cognition. a kol., 2011), dokázaly, že dozrál čas pro systematický popis specifických vlast- Cambridge: Harvard University Press 1986. ností a konstrukčních typů syntaxe mluvené formy češtiny. ŠTÍCHA, František a kol.: Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia Příspěvek vychází ze spontánních mluvených rozhovorů mládeže. Na tom- 2013. to základě popisuje vybrané syntaktické jevy mluvené češtiny, jejich prozodické UHLÍŘOVÁ, Ludmila: Ten nějaký/nějaký ten a případy podobné. In: Naše řeč, 1992, ztvárnění a upozorňuje na některé metodologické problémy, které obdobný vý roč. 75, č. 5, s. 247 – 254. zkum doprovázejí. 2. Jedním z častých témat neoficiálních rozhovorů je výběr, obliba a hodnoce- Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu č. 406/12/1829 (Stylistika mluvené ní osobních jmen. Zejména dívky tematizují rodná jména jedinců ze sociální mik- a psané češtiny), podporovaného Grantovou agenturou ČR. rosítě (vrstevníci, rodinní příslušníci, příbuzní aj.). Činí tak často formou narativů. Ty bývají chápány jako rozsáhlé repliky, někdy se složitou sekvenční strukturou RÉSUMÉ (srov. Zeman, 2013). Při jejich popisu je užitečné lišit vyprávění od vypravování: vyprávění je založeno na popisném postupu a řadí fakta vedle sebe tak, aby si je The Interpretation of Indexical Expressions in Czech Dialogue příjemce dovedl představit, vypravování je založeno na vyprávěcím postupu (má This contribution is oriented toward two questions: (1) how Czech indexical (above all deictic) expres- výraznou zápletku a její řešení). V centru pozornosti článku budou krátká vyprávě- sions of the type ten, takovej, takovej ňákej, tudle, támdle, teďka... are interpreted by the participants ní s jednoduchou sekvenční strukturou. in an ordinary unprepared dialogue and (2) how these expressions are interpreted and categorized 2.1 V příspěvku se zaměřím na výstavbu rozhovoru dvou dívek, vysokoško- in Czech as well as international linguistics. Attention is devoted to the relevant terminology (the expressions indexical, deictic, identifiers, determiners, delimiters and others) and to the attempt at lačky A (19 let) a středoškolačky B (18 let). Ukázce předcházel rozhovor, v němž connecting two approaches: (a) Czech interpretive tradition (beginning with V. Mathesius), (b) prag- dívky komunikovaly o narození dcery jedné jejich společné kamarádky. Po vyčer- malinguistic approaches inspired mainly by classic authors such as H. P. Grice, H. Garfinkel and J. pání tématu nastala dvacetisekundová pauza. Poté se komunikantka A tematicky J. Gumperz. The contribution emphasizes the dependence of the reference of these expressions to vrací k předcházející sekvenci rozhovoru, a to k části o výběru jména pro dítě. the situation and context, and it attempts to differentiate between their reference to an extra-textual situation, to the shared experiences of the communication partners, and to the intra-textual surround- R1 A: mně se líbí františek\ (2) ings, as well as to their other functions (emotional or as fillers). The anchoring of the reference of these R2 B: můj strejda se menuje VIlém\ (.) a te– teta dycky\ viLÉme\ a von\ JARmilo::\ expressions in context is examined in several different communication situations. R3 A: =muj bratranec má syna huga\ holku evu/ a syna HUga\ ((smích)) R4 B: fakt/ (..) huGÍne\ (.) hugGOUšku::\ (..) to je [dě::s]\ R5 A: [to jo:\]

2.2 Rozhovor, jehož hlavním tématem je hodnocení rodných jmen (RJ), se skládá z tří dílčích témat.

202 203 2.2.1 Replika R1 vrací rozhovor k jeho předcházející části a zavádí opět téma jak jej má komunikační partnerka přijmout. První část repliky uvádí základní údaj hodnocení RJ. V centru pozornosti je František. Výraz má dvojí potenciální re- (můj strejda se menuje Vilém), který je pro pochopení narativu podstatný. Poté ferenci – k osobě jménem František a k RJ František. Ze sekvenčního kontextu narátorka reprodukuje rozhovor příbuzných: napodobuje zvuková specifika mluv- (o jakém tématu se komunikovalo v předchozí části rozhovoru) a pro komunikační čích a imituje jejich intonaci. partnerku B, která mluvčí A dobře zná a údaj František je součástí sdílené infor- Uvození přímé řeči je provedeno redukcí rámcové konstrukce: chybí zde slo- mace, zřejmě i ze situačního kontextu (ví, že komunikantka A nenavazuje citový veso (verbum dicendi) určující kvalitu verbální činnosti, ta je napodobena intonací vztah s chlapcem tohoto RJ) vyplývá druhá možnost. Proto se komunikantka B přímé řeči (pseudocitace). Uvození se omezuje jen na identifikaci osoby, která re- neptá, která z možných interpretací je správná. pliku pronáší, prostřednictvím substantiva (teta) nebo zájmena (von). Funkci sig- Komunikantka A subjektivně hodnotí toto RJ (mně se líbí, tj. působí na ni pří- nalizátoru přímé řeči zde plní výraz dycky, zároveň naznačuje, že jde o stereotypní jemným dojmem), ale svůj názor neodůvodňuje. Z jiných rozhovorů vyplývá, že chování osob (narativ je založen na popisu komunikační situace, která se zřejmě obliba může být ovlivněna faktory jazykovými (zvukomalebnost jména) i sociál opakuje ve stejném složení komunikantů a stejnou verbální činností). ními (oblíbená celebrita, malé dítě, které je mluvčí milé aj.). Narativ představuje minimalizovaný rozhovor, v němž se protagonisté pou- Pro nepřipravené mluvené projevy je charakteristickou vlastností kondenza- ze oslovují. Narátorka komunikační situaci prezentuje jako humornou, zda ji tak ce. Lingvistika jí rozumí zhuštěnost jazykového projevu. Nejčastěji je zmiňována přijímá percipientka, není z rozhovoru patrné. Narativ je opět kondenzován: vyne- v souvislosti s lexikologií (univerbizace) a syntaxí, v jejíž teorii je spojována s no- chává redundantní údaje, adekvátní interpretaci zde zabezpečuje zvuková složka. minalizací (větné schéma je kondenzováno nominálními prostředky). V nepřipra- 2.3 Komunikantka A navazuje v R3 dalším častým tématem – výběrem RJ vených rozhovorech se kondenzace projevuje hlavně elizí relativně redundantního v praxi (pojmenování dětí). Vpadá okamžitě do rozhovoru, nenechá komunikační údaje a redukcí formálních, prozodických a neverbálních prostředků. partnerku pokračovat v replice ani dílčí téma dále rozvést. Informuje o zvláštnos- 2.2.2 Komunikantka A zavedením tématu „oblíbené RJ“ obnovuje komuni- tech RJ svých příbuzných. Z nich vybírá RJ bratrancova syna (Hugo) a neobvyk- kaci a nabízí komunikační partnerce téma, na které může reagovat, rozvíjet je, lost tohoto jména vzápětí dává do kontrastu k jménu bratrancovy dcery (Eva). Toto modifikovat apod., může je však také odmítnout. Protože komunikantka B téma konstatování je doprovázeno smíchem – kombinace jmen je podle ní humorná. přijala, může na R1 navázat širokou škálou dalších dílčích témat vztahujících se Začátek narativu je obdobný jako v R2 – nejprve uvádí základní údaje pro k propriím (např. vlastním hodnocením RJ). Téma osobního jména plní v tomto jeho pochopení (muj bratranec má syna huga\). Nezačíná jménem dcery, ale syna případě funkci iniciace rozhovoru. a v opakování RJ zdůrazní slabiku HU. Děti bratrance jsou zařazeny do odlišných Komunikační partnerka po krátké pauze nepokračuje svým subjektivním hod- registrů: dívka do registru pohlaví (holka), chlapec do registru příbuzenství (syn). nocením RJ. Reaguje jedním z častých způsobů – krátkým kondenzovaným vy- Dívčino RJ Eva je v ČR velmi frekventované: patří v současnosti mezi nej- právěním. Je zaměřeno na téma mimo skupinu, tj. účastníky komunikační události, častější dívčí jména (roku 2010 jich zde žilo přes 158.852) a jeho nositelky žijí o níž se vypráví, nebyly mluvčí ani komunikační partnerka. rovnoměrně po celé republice. Je tedy téměř jisté, že se s ním mluvčí setkala v růz- Z několika strýců a tet, které komunikantka B zřejmě má, si vybírá strýce ných sociálních skupinách (škola, zájmová činnost aj.) a že jej i jeho různé domác- s RJ Vilém. S ním spojuje opakující se komunikační událost, v níž se protagonisté ké podoby sama užila při oslovení osoby nebo při odkazu na ni. rozhovoru oslovují vokativy RJ. Teta v oslovení manžela intonačně zvýrazňuje Chlapcovo RJ je v českém prostředí výjimečné (v roce 2010 jich zde žilo druhou slabiku (viLÉme\): umisťuje ji do extrémně vysoké polohy. Ostatní slabiky 676), s výjimkou Prahy (188) a Brna (80) není v ČR žádná oblast, kde by se toto jsou v neutrální poloze, RJ je vysloveno rychle a v staccatovém rytmu. Oslovení jméno vyskytovalo ve větší míře: i v městech s více než sto tisíci obyvatel je jeho můžeme přiřadit pragmatickou funkci napomínání: teta strýce kárá, manželovo frekvence nízká (Pardubice – 10, České Budějovice – 8, Hradec Králové – 7 aj.). chování se jí nelíbí. Nato strýc oslovuje tetu RJ (JARmilo::\): první slabika je Je tedy pravděpodobné, že se mluvčí s tímto RJ dosud nesetkala a v přímé ani ne- zvýrazněna v neutrální poloze, další jsou v extrémně nízké poloze s prodlouže- přímé komunikaci jej neužila. Jméno Eva je tedy v centru pojmenovávací sousta- nou poslední slabikou, RJ je vysloveno pomalu a legatovým rytmem. Strýc se vy, Hugo na její periferii. omlouvá, smířlivým tónem se snaží oslabit konflikt. Z repliky není zřejmé, zda se Komunikantka B bere R3 jako stimul k pokračování komunikace a rozvíje- teta opravdu jmenuje Jarmila, ale RJ asociují hlavní protagonisty Máchova Máje ní tématu. Vyjadřuje v R4 podiv (fakt) nad touto kombinací. Vzápětí zkouší, jak a závěr čtvrtého zpěvu. Komunikantka komunikační situaci považuje za humor- by chlapce oslovila ve dvou frekventovaných komunikačních situacích. Nejprve nou. zkouší, jakou formu by zvolila, kdyby malého chlapce kárala. Dívce chybí zřej- Narativ je stručný (jednoreplikový). Mluvčí jej nenabízí ani nesignalizuje, mě intertextové užití hypokoristika, a tak je vytváří analogicky k jiným hypoko- 204 205 ristikům. Napodobením formy frekventovaných osobních jmen (Pepíne, Jiříne, tence, tj. znalosti gramatických pravidel a interakční zkušenosti získané v různých Vlastíne) volí formu huGÍne: první slabika je v extrémně nízké poloze, druhá sla- interakčních sférách, sestavuje prvky do vzájemných vztahů a celků (výpovědí). bika – navíc zdůrazněná – v extrémně vysoké poloze a třetí slabika v neutrální Na základě mentální kapacity (sdílené informace komunikantů), sekvenčního a si- poloze, jméno je vysloveno staccato. Zvuková forma huGÍne je obdobná jako v R2 tuačního kontextu, v němž k interakci dochází, pak určuje, které prvky a vztahy u RJ viLÉme. mezi nimi vyjádří explicitně a implicitně a jaké výsledné formy (specifické syntak- Druhá forma RJ je zdrobnělina. Podle frekventovaných osobních jmen se na- tické konstrukce) použije, aby dosáhl komunikačního cíle. bízejí formy Hugánku (Pepánku) nebo Hugínku (Martínku), komunikantka však 3.2 V této souvislosti je potřebné vymezit také předmět výzkumu. Ten se ne- zvolila formu Hugoušku (jako např. Jaroušku, Ivoušku). Zkouší, jak by chlapce může omezovat jen na popis elips, porušování gramatické shody, změny slovo- chlácholila, když by plakal. RJ je vysloveno v hlubším hlasovém rejstříku, poma- sledu a jejich porovnání se systémem spisovné češtiny (viz též Šipková, 2013), lu, poslední slabika je protažena, rytmus je vázaný (legato). ale musí se zaměřit i na oblast mezi syntaxí a interakcí. Nelze ji však ztotožňovat Komunikantka B obě formy hodnotí negativně: nelíbí se jí (to je děs), záporný s termínem nadvětná syntax (hypersyntax), která zkoumá vztahy mezi relativně vztah je vyjádřen prostřednictvím označení hrůzného jevu. Mluvčí A s jejím názo- samostatnými větami. Rovněž je potřebné ujasnit si začlenění prozodických pro- rem souhlasí. středků do popisu syntaxe, jak ukazuje např. M. Havlík (viz Čmejrková a kol., Jméno Hugo je v českém prostředí výjimečné. Rozhovor zároveň dokumen- 2011, s. 232 – 251), popř. funkci neverbálních prostředků. tuje, že dívky exkluzivní RJ u chlapce hodnotí negativně, u dívek pozitivně. 3.2.1 V R3 (muj bratranec má syna huga\ holku evu/ a syna HUga\) komuni- V R2 – R5 jsou prezentována dvě nejčastější témata týkající se RJ. Oba nara- kantka v druhé části repliky vedle sebe klade dva údaje. Vztah mezi nimi, formál- tivy považují komunikantky za humorné. ně vyjádřený spojkou a a semikadencí, která signalizuje neukončenost výpovědi 3. Konstatování, že k charakteristickým znakům mluvených projevů patří (příjemce očekává, že bude připojen ještě další prvek), je možné popsat jako slu- kondenzace, vede k některým obecným problémům. Chceme-li zkoumat syntax čovací koordinaci. Podstatnější však je to, že oba údaje jsou dány do kontrastu mluvené formy češtiny, je potřebné ujasnit některé základní pojmy. vyjádřeného prozodií a neverbálně (smích); navíc je připravován již v první části 3.1 Prvním z nich je termín syntax. Nejčastěji se jí rozumí lingvistická repliky R3 opakováním RJ Hugo. disciplína (oddíl gramatiky) zkoumající stavbu vět a souvětí. Obdobné vymezení 3.2.2 Obdobně jsou v R4 vedle sebe postaveny dva údaje (huGÍne\ (.)hug- vede k tomu, že jsou při popisu syntaxe mluvených projevů užívány pojmy tohoto GOUšku::\). Jde o juxtapozici. I zde jsou oba výrazy v kontrastu. Ten je vyjádřen lingvistického oboru. Základním problémem je, zda v mluvených projevech jsme nejen prozodicky, ale také mimicky: při vyslovení prvního prvku (huGÍne\) dívka schopni větu a souvětí, popř. jejich jednotky a vztahy mezi nimi, vždy vymezit. svraštila obočí, zamračila se, při výslovnosti druhého prvku (hugGOUšku::\) se 3.1.1 Při analýze konverzačních oprav (srov. Zeman, 2013) jsem ukázal, že při usmívala. Charakteristiku odlišných (kontrastních) komunikačních situací, v nichž jejich klasifikaci nevystačíme se syntaktickými vztahy a s pojmy klasické syntaxe. by užila příslušné varianty RJ, vyjádřila prozodicky a mimicky. Syntagmatický Také výše uvedené příklady signalizují, že její metodologie nevede k vymezení vztah – pokud ho potřebujeme k popisu – je vyjádřen implicitně a zabezpečují ho charakteristických znaků syntaxe mluvené formy češtiny (viz též Šipková, 2013). zvukové prostředky a neverbální systémy. Provádět „badatelskou“ transformaci Toto konstatování není popřením výsledků formální a sémantické syntaxe; je jen typu „Když bysem se na něj naštvala, oslovila bysem ho Hugíne.“ a porovnávat otázka, zda lze aplikovat, popř. rozšířit její metodologii na komplexní popis synta- obě formy zřejmě k popisu vztahu obou prvků nepřispěje. xe nepřipravených mluvených projevů. 3.2.3 Juxtapozice je považována za jeden z charakteristických znaků mluve- Mluvnice češtiny 3. (Daneš a kol., 1987) za úkol syntaxe považuje podat sys- né češtiny. Bývá definována jako spojení syntaktických jednotek bez explicitního tematický popis a výklad výrazové, významové a komunikativní struktury jazy- lexikálního spojovacího prostředku vyjadřujícího vztah mezi nimi (ten je vyjádřen kových jednotek či základních textových jednotek – výpovědí. Těmi se rozumí obsahovými souvislostmi). Příklady však naznačují, že jde o lingvistický termín minimální komunikát omezený formálně signály zvukovými, jde-li o mluvený pro jev, který není zatím explicitně popsán a klasifikován, a že pod něj zahrnujeme projev. Výpověď by mohla být jedním z termínů, které by výzkum mluvených řadu zcela nesourodých jevů. Navíc juxtapozicí lze vyjádřit různé interakční vý- projevů mohl využít. znamy. 3.1.2 Komunikační přístup k jazyku vychází ze sémiotického vymezení syn- 3.3 Je nutné vymezit metodologii výzkumu. Té věnovaly pozornost již taxe. Ta zkoumá vztah mezi prvky jazyka/řeči, systém pravidel, který určuje, jak J. Hoffmannová (2012) a M. Šipková (2013). Že je potřebné výzkum začlenit lze ze souboru prvků vytvořit verbální výpověď. Na možnosti tohoto přístupu podo komunikačního rámce a brát při něm zřetel na komunikační situaci (srov. Ka- ukázala S. Machová (2010). Jedinec na základě jazykové a komunikační kompe- derka, 2013), je samozřejmostí. Dosavadní výsledky ukazují, že k popisu neve- 206 207 de zřetel k dichotomii spisovný – nespisovný. Výraz spisovný bývá ztotožňován Francúzske osobné neurčité zámeno ON ako s termínem psaný a systémový a ústí v komparaci příslušných jevů. Jevům, které jsou řazeny k spisovným, jsou pak přisuzovány ukazatele pravidelný, základní, výzva pre interpretačnú kompetenciu recipienta strukturní, správný aj., ostatní jsou nepravidelnosti (větné stavby), odchylky či v rámci jazykovo heterogénnej komunikácie agramatismy. Prezentovaný rozhovor ukazuje, že jev může být sice agramatický, ale pro komunikačního partnera srozumitelný, interpretovatelný. Zuzana Puchovská Při analýze syntaxe je potřebné také lišit přístup syntaktický a pragmatický (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) a nezaměňovat je. 4. Mluvenou syntax je nutné zkoumat v úzké souvislosti s výstavbou rozhovoru. Její popis nelze oddělit od sledování dalších sémiotických systémů, které při ieľom nášho príspevku je zamyslieť sa nad jazykovým potenciálom francúz- interakci působí, zejména prozodie a některých neverbálních systémů (mimika). Cskeho osobného neurčitého zámena ON a nad interpretačnou kompetenciou recipienta, ktorý sa s týmto zámenom stretáva v rámci jazykovo heterogénnej komu- LITERATURA nikácie. Už samotný termín, ktorým by sme mohli vo francúzštine uvedené záme- no označiť (osobné neurčité zámeno1), napovedá, že nebude jednoduché na jednej ČMEJRKOVÁ, Světla a kol.: Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Aca- demia 2011. strane definovať jazykovú povahu tohto zámena a na strane druhej jednoznačne opísať či obsiahnuť celý jeho jazykový potenciál. V prvej časti príspevku sa preto DANEŠ, František a kol.: Mluvnice češtiny 3. Skladba. Praha: Academia 1987. pokúsime jazykový potenciál analyzovať, pokúsime sa uchopiť ho v celej jeho HOFFMANNOVÁ, Jana: Syntaktická stylistika mluvených projevů. In: Čeština šírke, čo nám umožní načrtnúť obraz fungovania zámena ON vo francúzštine. v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Eds. S. Čmejrková – J. Hoffmannová – J. Klímová. Praha: Karolinum 2012, s. 707 – 713. V druhej časti príspevku vsadíme francúzske zámeno ON do jazykovo heterogén- nej komunikačnej situácie, v rámci ktorej vytvoríme schému komunikačnej uda- KADERKA, Petr: Pragmatika situace. In: Slovo a slovesnost, 2013, roč. 74, č. 1, losti a upriamime sa na recipienta a jeho interpretačnú kompetenciu. Všimnime si s. 13 – 40. konštatáciu francúzskej jazykovedkyne C. Blanche-Benvenistovej:2 „Pri skúmaní MACHOVÁ, Svatava: Obecná čeština a její syntax. In: Užívání a prožívání jazyka. najbežnejších použití zámena on v súčasnom francúzskom jazyku musíme žasnúť K 90. narozeninám Františka Daneše. Eds. S. Čmejrková – J. Hoffmannová – E. Havlová. Praha: Karolinum 2010, s. 233 – 237. nad obratnosťou frankofónnych používateľov jazyka, ktorí toto zámeno používajú niekedy až v protichodných významoch a len veľmi zriedka sa v nich zamotajú. MÜLLEROVÁ, Olga: Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia 1994. Dospelý človek, ktorému je francúzština cudzí jazyk, si túto obratnosť len ťažko osvojí3“ (Blanche-Benveniste, In: Hadermann a kol., 2003, s. 43). Z povedaného ŠIPKOVÁ, Milena: Skladba věty v mluvených projevech (Syntax hanáckých nářečí). je zrejmé, že interpretačná kompetencia recipienta bude v tejto situácii, dovolíme Jinočany: H+H 1993. si povedať, v ohrození, resp. francúzske zámeno ON predstavuje pre recipienta ŠIPKOVÁ, Milena: Co je nářeční syntax? In: Slavia, 2013, roč. 82, č. 1 – 2, s. 220 – výzvu pri apercipovaní jazykového potenciálu zámena. Z uvedeného vyplýva, že 224. jazykovo heterogénnu komunikačnú situáciu musíme definovať ako takú, keď ja- ZEMAN, Jiří: Verbální a neverbální prostředky v komunikaci mládeže. Hradec Králo- zykový kód komunikácie nie je pri nej materinským jazykom recipienta. Myš- vé: Gaudeamus 2013. lienka obratnosti v používaní, a my dodávame aj v apercipovaní, francúzskeho RÉSUMÉ zámena ON sa ukazuje ako kľúčová a my sa ju pokúsime ilustrovať na príklade vedeckého textu a na príklade štylisticky príznakového umeleckého textu. V zá- The Syntax of Spoken Czech vere nášho príspevku otvoríme otázku kontextuálneho apercipovania jazykové- ho potenciálu zámena ON, pretože v doterajších výskumoch sa ukazuje (Gjesdal, The article is oriented at the presentation of some specific aspects of Czech spoken syntax. The material, on which the features of the syntactic structures and the manner of dividing the dialogue into 2008), že analýza kontextu zámena ON môže ozrejmiť jeho jednotlivé referenčné, various units are demonstrated, consists of authentic informal conversation. sémanticko-pragmatické a štylistické realizácie: „Interpretácia zámena ON je dy- namické konštruovanie významu na základe interakcie zámena s jeho kontextom“ (op. cit., s. 40).4 Nastolíme teda otázku apercepcie kontextu zámena ON v jazykovo heterogénnej komunikácii.

208 209 1. Francúzske neurčité osobné zámeno ON: zámeno „chameleón“ a exkluzívnym výpovedným štatútom (ide tu o opak inkluzívneho použitia, teda o použitie, ktoré hovoriaceho vyčleňuje),6 Z etymologického a morfologického hľadiska je zaujímavé zdôrazniť, že 4. zámeno ON osciluje medzi použitiami v ústnom neformálnom prejave (naj- zámeno ON nemá nič spoločné s osobnými zámenami. Pochádza z nominatívu mä, ak nahrádza zámeno nous – my 7) a použitiami vo formálnom písanom latinského substantíva homo (človek), pričom z akuzatívu hominem vzniká fran- diskurze (napríklad vo vedeckom diskurze). Je viac než zrejmé, že pre túto cúzske podstatné meno homme (človek) (Rey a kol., 1998, s. 2458). Z etymo- os je charakteristická nesmierna rozmanitosť typov písaných, ako aj ústnych logickej podstaty zámena vyplýva, že odkazuje výlučne na ľudského referenta, diskurzov a francúzske zámeno ON sa veľmi ľahko tejto rozmanitosti prispô- ide tu však o špecifikum, ktoré ostatné osobné zámená nepoznajú, odkazujú sa- sobuje práve vďaka svojej referenčnej plastickosti a sémanticko-pragmatic- mozrejme aj na iných ako ľudských referentov. Aj syntakticky sa zámeno ON kému potenciálu. vyčleňuje zo skupiny osobných zámen, používa sa vždy v pozícii podmetu, v os- tatných vetných pozíciách sa nerealizuje. Znovu môžeme skonštatovať, že takéto V rozmanitosti diskurzov, kde sa zámeno ON môže objaviť, sa aktualizuje tak obmedzenie skupina osobných zámen nepozná. Zo sémantického hľadiska sa mu isto štylistický potenciál zámena, keďže podľa A. M. Gjesdalovej všetky použitia prisudzuje primárne význam neurčitosti: on a sonné (niekto zazvonil) alebo on est zámena ON majú potenciál štylistického a rétorického účinku (Gjesdal, 2008, mortel (človek je smrteľný). M. Riegel označuje zámeno ON ako „vágny podmet“ s. 36). Okrem iného môže hovoriaci týmto zámenom vyjadriť iróniu, pohŕdanie, (Riegel a kol., 1994, s. 197). Avšak práve na sémantickej rovine si začneme uve- nežnosť či eufemizmus, diskrétnosť, skromnosť, opatrnosť alebo zhovievavosť. domovať komplexnosť jazykového potenciálu zámena: „Jeho základný význam Na tomto mieste by sme teda mohli spomenúť výstižnú metaforu, ktorou fran- je naozaj význam neurčitého zámena odkazujúceho na jednu osobu alebo skupinu cúzske zámeno ON opisuje A. Herschberg Pierrotová označujúc ho prívlastkom osôb rôzneho rozsahu, ktoré hovoriaci nemôže alebo nechce presne identifikovať chameleón (Pierrot Herschberg, 2003, s. 27). Výstižnosť metafory vidíme v tom, [...]. Vďaka tejto neurčitosti zámeno môže zastúpiť všetky ostatné osobné záme- že plne zodpovedá jazykovej povahe daného zámena. Jeho jazykový potenciál ná a uvrhnúť ich referentov do anonymity“ (op. cit.).5 V tejto citácii si môžeme (referenčný, sémanticko-pragmatický a štylistický) je taký rozsiahly, že zámeno všimnúť základ jazykového potenciálu francúzskeho zámena ON, ktorým je „re- môže meniť farby – presne tak ako chameleón – v závislosti od komunikačnej situ- ferenčná plastickosť“ (Skibińska, 2012, s. 394), inými slovami mnoho-referenč- ácie, v ktorej ho hovoriaci použije na jednej strane, a v závislosti od jeho kontextu nosť, resp. napriek tomu, že ON je zámeno tretej osoby jednotného čísla, môže na strane druhej. Na záver prvej časti nášho príspevku je potrebné ešte uviesť, že zastupovať všetky osoby v jednotnom aj v množnom čísle (je, tu, il/elle, nous, hranice medzi jednotlivými použitiami zámena ON nie sú vždy evidentné a dochá- vous, ils/elles). Nasledovné dva príklady ilustrujú referenčný potenciál zámena dza k ambivalentnosti či k viacerým možnostiam, ako zámeno interpretovať. Aj ON: 1. Alors, on fait la fête? (Tak čo, zabávaš/te sa?), 2. Je les avais prévenues, z tohto dôvodu je dôležité nastoliť otázku interpretačnej kompetencie recipienta, mais on n’a pas voulu m’écouter. (Upozornil som ich, ale nechceli ma počúvať.). ktorého materinským jazykom nie je francúzština. To bude predmetom druhej čas- Môžeme teda skonštatovať, že zámeno ON má jedinečnú schopnosť plasticky ti nášho príspevku. odkazovať na rôznych referentov v závislosti od komunikačnej situácie. Nestabilný, menlivý a vágny signifié (označované) zámena ON potvrdzuje 2. Francúzske osobné neurčité zámeno ON v rámci jazykovo komplexnosť jeho jazykového potenciálu a spôsobuje, že neprestajne osciluje me- heterogénnej komunikačnej situácie dzi jednotlivými svojimi použitiami. V tomto duchu môžeme hovoriť o sémantic- kej diskontinuite zámena, ktorá sa prejavuje v plnej miere práve prostredníctvom Otázku interpretačnej kompetencie recipienta budeme analyzovať prostredníc- tejto oscilácie, čiže prostredníctvom neprestajného pohybu od jedného použitia tvom dvoch komunikačných udalostí. Prvá komunikačná udalosť sproblematizuje k druhému akoby na štyroch osiach: interpretačnú kompetenciu v rámci apercepcie vedeckého textu a druhá komuni- kačná udalosť sa zameria na interpretačnú kompetenciu v súvislosti s apercepciou 1. zámeno sa pohybuje na osi všeobecné a špecifické (ide o použitie, ktoré vy- umeleckého prozaického textu. V obidvoch typoch textov budeme analyzovať jadrí všeobecninu v zmysle človek a o použitie, ktoré označuje špecifického jazykový potenciál francúzskeho zámena ON a možnosť, resp. nemožnosť jeho referenta v zmysle ja, vy, ľudia), správnej interpretácie zo strany recipienta. Vráťme sa však najskôr k definícii 2. zámeno ON osciluje na osi neurčité zámeno (v zmysle niekto) a osobné zá- jazykovo heterogénnej komunikačnej situácie. Vyššie sme uviedli, že jazykový meno (v zmysle ja, oni), kód tejto situácie nie je materinským jazykom recipienta. Jeho materinským ja- 3. zámeno sa pohybuje medzi svojím inkluzívnym výpovedným štatútom (čiže tu zykom je slovenčina, ktorá v systéme nemá jazykovú jednotku zodpovedajúcu ide o použitie zámena, ktoré zahŕňa okrem hovoriaceho aj iných referentov) 210 211 francúzskemu zámenu ON. V rámci takejto komunikačnej situácie sa sústredí- Najskôr budeme stručne definovať vedecký text. Zjednodušene poveda- me na interpretačnú kompetenciu ako „invariantnú vlastnosť recipienta“ (Dol- né, vedecký text je oficiálny, formálny text tvorený podľa zaužívaných modelov ník – Bajzíková, 1998, s. 107)8 a pokúsime sa ukázať jej ohrozenie v zmysle s možnými variáciami a tvorený prostredníctvom konvencionalizovaných foriem. nesprávneho porozumenia významu francúzskeho zámena ON. Podľa autorov J. Findra začleňuje vedecký text medzi náučné modelové štruktúry, ktoré definuje vyššie citovanej práce „spontánny, automatizovaný interpretačný proces sa narúša, ako najvyhranenejšie, a ďalej uvádza: „Jazykové prejavy vybudované na jej zák- keď príjemca pociťuje nejasnosť, zahmlenosť, problémovosť, čím sa aktivizuje lade sú relatívne uniformované, nediferencujú sa navzájom natoľko ako napríklad jeho pozornosť a do interpretačného procesu vstupuje jeho interpretačná aktivita“ prejavy hovorovej alebo umeleckej modelovej štruktúry“ (Findra, 2004, s. 181). (op. cit., s. 101). Uvedená citácia zlučuje dva druhy interpretácie textu, a to priro- Konštatujeme teda, že na základe týchto zaužívaných, uniformovaných modelov dzenú interpretáciu (neuvedomovaný, nezámerný, automatizovaný interpretačný a foriem sa vedecký text jednak produkuje a jednak apercipuje. Jednou z takýchto proces) a reflexívnu interpretáciu (zámerná, uvedomovaná interpretačná aktivita). foriem, ktoré vo francúzskom vedeckom texte objavíme, je osobné neurčité zá- Myslíme si, že apercepcia jednotlivých významov zámena ON sa bude pohybovať meno ON. Platí teda, že expedient vedeckého textu bude zámeno ON používať na osi prirodzená interpretácia, resp. jej ohrozenie, a reflexívna interpretácia, resp. či už s istou intenciou alebo neuvedomovane, a takisto platí, že recipient bude apercepcia zámena ON ako výzva pre túto interpretáciu. Komplexný jazykový toto zámeno očakávať, a teda aj neuvedomovane apercipovať ako jeho súčasť. potenciál a nestabilný, vágny signifié francúzskeho zámena ON by mali vyvolávať Z uvedeného vyplýva, že recipient vedeckého textu svoju prirodzenú interpretačnú v recipientovi práve spomínanú nejasnosť, zahmlenosť a problémovosť, avšak nie schopnosť aktivizuje primárne, keďže zámeno ON sa tu vyskytuje bežne, nie je je to vždy tak. Inými slovami, recipient si túto nejasnosť, zahmlenosť a problé- teda prvkom prekvapivým, vymykajúcim sa z rámca toho, ako recipient intuitívne movosť nevšimne (napríklad v prípade vedeckého textu) a ak aj túto skutočnosť klasifikuje typ vedeckého textu. Aby sme však lepšie pochopili, v čom spočíva pociťuje, nie vždy sa mu podarí docieliť prostredníctvom interpretačnej aktivity, ohrozenie predpokladanej prirodzenej interpretácie zámena ON, uvedieme niekoľ- aby sa „menej zrozumiteľné stalo zrozumiteľnejším“ (op. cit., s. 101), ako to môže ko poznatkov o jeho fungovaní v rámci vedeckého textu. byť v prípade štylisticky príznakového umeleckého textu. Podľa nórskej lingvistky K. Fløttumovej (Fløttum, 2006) zámeno ON a jeho Dodajme ešte, že jazykovo heterogénna komunikačná situácia bude v našom použitia predstavujú pre francúzsky vedecký text charakteristickú črtu. Zámeno sa prípade unilaterálna, smerujúca od expedienta k recipientovi a pôjde o písanú for- stáva pre autora efektívnym spôsobom, ako v texte obmieňať vyjadrenie vlastnej mu komunikácie. V tomto duchu sa expedient stáva autorom – tvorcom písaného prítomnosti zahmlievanej neurčitosťou a vyjadrenie akejsi neurčitej prítomnosti, textu a recipient sa stáva čitateľom/prekladateľom – interpretom písaného textu. ktorú ozrejmuje idea osobného zámena. V žánri, ktorý sa vníma ako neosobný, Definícia komunikačnej situácie a poznatky o jej zložkách sú dôležité z toho dô- objektívny, no napriek tomu ide o žáner tvorený vedcami – a tí sa v texte musia vodu, že výrazne ovplyvňujú interpretačný proces recipienta. Uvedomujeme si, že prejaviť, dokonca musia zaujať istú pozíciu v rámci vedecky determinovanej obce sme nepodali vyčerpávajúci opis danej komunikačnej situácie, keďže primárnym –, zámeno ON ostáva osobným zámenom, ponechávajúc si zároveň svoju inhe- cieľom nášho príspevku je analýza jazykového potenciálu francúzskeho zámena rentnú vlastnosť neurčitosti, ktorá je viac či menej v texte citeľná. Zámeno ON ON a interpretačnej kompetencie recipienta. Prejdeme teda k jednotlivým konkrét- môže okrem iného vo vedeckom texte: 1. vyjadriť prítomnosť autora, 2. zosobňo- nym komunikačným udalostiam. vať hlasy iných vedcov a 3. byť prostriedkom autorovej argumentačnej stratégie a) Prvá komunikačná udalosť: interpretačná kompetencia v rámci apercepcie pri prezentácii svojho výskumu. Ak porovnáme zámeno ON so zámenami je – ja zámena ON vo vedeckom texte: (toto zámeno vyjadruje najexplicitnejšie autorovu prítomnosť) a nous – my (zá- meno vyjadruje prítomnosť autora menej explicitne, menej jasne), zámeno ON Schéma je často náchylné na ambivalentnosť, resp. jeho interpretácia nie je jednoznačná. Expedient: autor Recipient: čitateľ/prekladateľ Súvisí to aj so šiestimi významami, ktoré sa zámenu ON vo vedeckom texte prisu- Tvorca Unilaterálna komunikácia Interpret dzujú. Ide o tieto významy:9 písaného vedeckého textu písaného vedeckého textu ↑ ↑ Materinský jazyk ← Francúzsky jazyk → Nematerinský jazyk ON 1 → autor (+inkluzívne) = ja/my ↑ ON 2 → autor + čitateľ (+inkluzívne) = ja/my + ty/vy (čitateľ) PRIRODZENÁ ON 3 → autor + limitovaná vedecká obec (+inkluzívne) = ja/my + moji kolegovia INTERPRETÁCIA ON 4 → autor + nelimitovaná obec (+inkluzívne) = ja/my + všetci 212 213 ON 5 → čitateľ (+exkluzívne) = vy (čitateľ) Tým, že recipient (čitateľ/prekladateľ – interpret) vníma francúzske zámeno ON ako zaužívanú formu vedeckého textu, a teda nepôsobí na neho rušivo, aktuali- ON 6 → ostatní (+exkluzívne) = oni/ony (ostatní vedci) zuje sa primárne jeho prirodzená interpretácia. Vidíme však, že jazykový potenciál Je viac než zrejmé, že pri takomto referenčnom a sémanticko-pragmatickom zámena ON vo vedeckom texte je komplexný a ohrozuje prirodzenú interpretáciu potenciáli zámena ON môžeme uvažovať o ohrození prirodzenej interpretácie recipienta v tom zmysle, že je ohrozená správna apercepcia, napríklad autorovej recipienta, resp. práve kvôli automatizovanému interpretačnému procesu si argumentačnej stratégie, ktorej hlavným hýbateľom je často zámeno ON. Príklady čitateľ/prekladateľ nemusí všimnúť referenčné, sémantické a pragmatické nuansy, takisto naznačujú otázku apercepcie kontextu použitia zámena ON, ktorý zohráva ktoré zámeno ON do textu prináša a ktoré môžu byť argumentačnou stratégiou kľúčovú úlohu pri správnom porozumení použitia zámena ON. expedienta. Uveďme tri príklady10 použitia zámena ON vo francúzskom vedec- b) Druhá komunikačná udalosť: interpretačná kompetencia v rámci apercepcie kom texte: zámena ON v umeleckom texte: 1. Si le langage est, comme on dit, instrument de communication, à quoi doit-il cette Schéma propriété? Expedient: autor Recipient: čitateľ/prekladateľ (Ak je jazyk, ako sa hovorí, nástrojom komunikácie, čomu vďačí za túto vlastnosť?) Tvorca Unilaterálna komunikácia Interpret písaného umeleckého textu písaného umeleckého textu 2. On pourrait aussi penser à répondre que le langage présente telles dispositions qui le rendent apte à servir d’instrument … ↑ ↑ (Takisto by sme mohli odpovedať, že jazyk sa vyznačuje takými možnosťami, ktoré Materinský jazyk ← Francúzsky jazyk → Nematerinský jazyk mu dovoľujú slúžiť ako nástroj ...) ↑ REFLEXÍVNA 3. Quelque remarques finales.On voudrait tout d’abord noter qu’après tout il y a une INTERPRETÁCIA relative légitimité de la notion de langue. Umelecký text v porovnaní s vedeckým textom môžeme stručne definovať (Niekoľko záverečných poznámok. Chceli by sme najskôr poznamenať, že v koneč- ako text neoficiálny, tvorený podľa nezaužívaných modelov a existujúci vo veľ- nom dôsledku existuje relatívna legitimita pojmu jazyk.) kom množstve variácií.11 Francúzske zámeno ON nebude teda bežnou súčasťou Môžeme si všimnúť, že každý z uvedených príkladov zodpovedá inému refe- umeleckého textu tak, ako to bolo v prípade vedeckého textu. Jeho výskyt v ume- renčnému a sémanticko-pragmatickému použitiu zámena ON. V príklade 1 záme- leckom texte je viac-menej kvantitatívne a kvalitatívne rozsiahly a môžeme teda no odkazuje na iných vedcov, sám autor sa z tohto referenčného poľa vyčleňuje, konštatovať, že bude porozumenie textu skôr narúšať. Dodajme, že autori – spi- čím jemne ukazuje svoj opačný postoj k danej problematike. Toto použitie zámena sovatelia – často s týmto zámenom narábajú intenčne a využívajú jeho jazykový zodpovedá významu ON 6. V príklade 2 ide o použitie zámena, ktoré odkazuje potenciál s individuálnym prístupom a s ohľadom na žiadaný štylistický účinok na autora a limitovanú vedeckú obec, v tomto konkrétnom prípade ide o lingvis- v texte. Myšlienku potvrdzuje aj E. Skibińska: „Spisovatelia často používajú tov, pravdepodobne tých, ktorí nepovažujú jazyk za nástroj komunikácie. Zaují- zámeno ON pre jeho referenčnú « plastickosť »; aby dosiahli žiadaný účinok, mavé je tu použitie kondicionálu, ktorým autor konštruuje hypotetickú odpoveď využívajú schopnosť tohto zámena zosobňovať hru medzi určitým a neurčitým, na položenú otázku, rozmýšľa, uvažuje teda nad možnou odpoveďou, resp. dôvod- kolektívnym a jednotlivým a medzi všeobecným a špecifickým“ (Skibińska, mi, prečo sa jazyk považuje za nástroj komunikácie. Prítomnosť autora je v tomto 2012, s. 394).12 Môžeme sa napríklad stretnúť s prívlastkami ako delermovské ON prípade zjavná, avšak zahmlieva ju práve použitie zámena ON a to, že sa autor (Cavallero, 2005) alebo celinovské ON (Fromilhague – Chateau-Sancier, 2000), začleňuje do istej skupiny vedcov a hovorí akoby v ich mene. Nachádzame sa tu samozrejme, takéto prívlastky sa dajú použiť aj pri iných spisovateľoch, ktorí po- vo význame zámena ON 3. Príklad 3 je na prvý pohľad identický s príkladom 2: užívajú zámeno ON svojským spôsobom. D. Maingueneau (Maingueneau – Gil- v obidvoch prípadoch máme zámeno ON v spojení s modálnym slovesom (môcť, les, 2007) uvažuje napríklad o zámene ON v rámci La Fontainových bájok alebo chcieť) v kondicionáli. Avšak tieto použitia identické nie sú. V príklade 3 zámeno v rámci realistického francúzskeho románu. V románe Nana od E. Zolu si môžeme ON odkazuje iba na autora textu, čiže ide o význam ON 1. Kontext nám napovie, napríklad všimnúť, že zámeno ON je prostriedkom stratégie rozprávača vyčleniť že autor dospel k záveru svojho príspevku, a teda bude štruktúrovane rekapitulo- sa zo sveta postáv, pričom sa však rozprávač stáva zároveň mediátorom medzi vať hlavné myšlienky textu (všimnime si prídavné meno záverečný a príslovku čitateľom a týmto svetom. Takáto apercepcia zámena ON nie je pre recipienta najskôr). jednoznačná a vyžaduje si uvedomovanú interpretačnú aktivitu, teda sa tu bude 214 215 primárne aktivizovať reflexívna interpretačná schopnosť recipienta. Do akej miery jednoznačná, keďže musíme pri správnom apercipovaní zámena brať do úvahy však môže recipient správne interpretovať jazykový (a pri umeleckom texte naj- niekoľko kontextových úrovní: bezprostredný kontext (veta), blízky kontext (od- mä štylistický potenciál zámena ON), sa nedá jednoznačne určiť. Danú komplex- sek), širší kontext (text, žáner), ale aj kontext v zmysle lingvistických systémov, nosť zámena ON vnímame teda ako výzvu pre reflexívnu interpretáciu recipienta. ktoré ovplyvňujú používanie jazyka (dialekt, sociolekt, idiolekt). Do popredia sa Uveďme príklad13 použitia zámena v prozaickom umeleckom texte: teda znovu dostáva myšlienka výzvy interpretačnej kompetencie recipienta, ktorý Et à l’instant je leur tendis les bras. Ses compagnes s’en saisirent. On m’arracha mon vstupuje do jazykovo heterogénnej komunikácie a je konfrontovaný nielen s kom- voile ;on me dépouilla sans pudeur. On trouva sur mon sein un petit portrait de mon plexnou jazykovou jednotkou, ale aj s komplexnosťou jej interakcie s kontextom, ancienne supérieure ; on s’en saisit ; je suppliai qu’on me permît de le baiser encore v ktorom sa realizuje. une fois : on me refusa. On me jeta une chemise, on m’ôta mes bas, l’on me couvrit d’un sac, et l’on me conduisit, la tête et les pieds nus, à travers les corridors. Poznámky 1 Musíme tu spresniť, že rôzne gramatiky a lingvistické práce nepoužívajú uvedený termín automa- A vystrela som k nim ruky. Jej spoločníčky ma chytili. Strhli mi závoj; nehanebne všet- ticky, nemôžeme ho teda vnímať ako oficiálne označenie francúzskeho zámena ON. Vo francúzskych gramatikách sa vo všeobecnosti toto zámeno označuje buď ako osobné zámeno, resp. gramatici ho ko zo mňa stiahli. Na hrudi mi našli medailónik s podobizňou bývalej predstavenej, zaraďujú medzi osobné zámená (Riegel a kol., 1994, s. 196), alebo ho klasifikujú ako neurčité záme- vzali mi ho, úpenlivo som ich prosila, aby mi dovolili ešte raz ho pobozkať, odmietli. no, a teda ho aj takto označujú (Grevisse – Goosse, 2007, s. 964 – 966). Ide najmä o problém grama- Hodili mi košeľu, vzali pančuchy, zakryli ma vrecom a s obnaženou hlavou a bosú tickej klasifikácie tohto zámena. Pre potreby nášho príspevku sme však zvolili oxymorické označenie viedli ma po chodbách. zámena ON, ktoré zlučuje obidve tieto tendencie, a to z toho dôvodu, že komplexnosť jazykového potenciálu zámena ON je do značnej miery ovplyvnená práve touto nejednoznačnosťou, či napätím: Vidíme, že v uvedenom krátkom úryvku sa zámeno ON vyskytuje 10-krát. ide o osobné zámeno alebo o neurčité zámeno? Dodajme ešte, že J. Taraba označuje zámeno ON ako Kontextuálne je jasné, že zámeno anaforicky odkazuje na ses compagnes, teda substantívne neurčité zámeno (Taraba, 1995, s. 83). na spoločníčky hlavnej postavy mníšky Zuzany, ktorá je zároveň rozprávačkou 2 „À examiner les emplois de on dans les usages les plus courants de la langue française contempo- príbehu. Avšak spisovateľ mohol v tomto prípade použiť zámeno tretej osoby raine, il y a lieu de s’étonner de l’agilité des francophones, qui utilisent ce pronom dans des significa- tions parfois opposées, en s’y embrouillant très rarement. Agilité qu’il n’est pas commode d’acquérir množného čísla elles – ony, ktoré by nijako nenarúšalo apercepciu textu. Namiesto pour un adulte étranger à la langue.“ toho spisovateľ zvolil zámeno ON, ktoré narúša referenčné vnímanie zámena, resp. 3 Uvedenú vetu zvýrazňujeme my. zahmlieva, znejasňuje porozumenie textu. Kto sa teda skrýva za zámenom ON? 4 „[...] l’interprétation de ON est une construction dynamique de sens à partir de l’interaction de ON A. Gjesdalová uvádza, že zámeno ON stiera dichotómiu ženský rod/mužský rod, et de son contexte.“ 5 „Sa valeur de base est, en effet, celle d’un pronom indéfini renvoyant à une personne ou à un en- ktorá je implikovaná zámenami on/ona (Gjesdal, 2008, s. 142). Navyše tu cítime semble de personnes d’extension variable, que le locuteur ne peut ou ne veut pas identifier de façon aj význam neurčitosti, akoby sa na hlavnú postavu deja vrhla neidentifikovateľná, plus précise [...]. Cette indétermination le rend apte à fonctionner comme substitut de tous les autres neurčitá masa, proti ktorej je jednotlivec bezmocný. Dovolíme si tvrdiť, že záme- pronoms personnels en rejetant leur référent dans l’anonymat.“ no ON neodkazuje iba na spoločníčky hlavnej postavy, ale odkazuje aj na cirkev, 6 Termíny inkluzívny a exkluzívny sú doslovným prekladom francúzskych pojmov inclusif a exclusif. proti ktorej bol román Mníška namierený. Zámeno ON predstavuje systém, voči Doslovnosť prekladu sme zachovali najmä preto, lebo jasne odzrkadľuje protichodnosť použi- tia francúzskeho zámena ON, odzrkadľuje teda dva extrémy, medzi ktorými sa zámeno pohybuje. ktorému je jednotlivec bezbranný tak, ako v prípade mníšky Zuzany, ktorú drža- A. M. Gjesdalová poukazuje na to, že práve možnosťou inkluzívneho a exkluzívneho použitia zámena li v kláštore proti jej vôli. Môže recipient (čitateľ/prekladateľ – interpret) takéto ON sa toto zámeno stáva jedinečným v rámci ostatných francúzskych zámen a nadobúda komplexný významové nuansy uchopiť? Nepreložil by prekladateľ úryvok identicky, aj keby sémanticko-pragmatický potenciál (Gjesdal, 2006). sa namiesto zámeno ON všade vyskytovalo zámeno elles – ony? Nestráca sa v pre- 7 Výskumy ukazujú, že zámeno ON nahrádza až príliš často zámeno nous (my), čo spôsobuje, že jednak ohrozuje samotnú existenciu zámena nous, a jednak že sa postupne vytráca použitie zámena klade jazykový potenciál zámeny ON? To sú otázky, ktoré jednoznačne ukazujú, ON ako neurčitého zámena (Rey-Debove, cit. podľa Gjesdal, 2006). do akej miery bude apercepcia zámena ON výzvou pre reflexívnu interpretačnú 8 Autori definujú pojem interpretačná kompetencia ako „schopnosť používateľa jazyka usúvzťažniť kompetenciu recipienta. štruktúru jazykových výrazov tvoriacich text so štruktúrou jeho znalostí relevantných pre porozume- Na záver sa teda núka konštatácia, že apercepcia jazykového potenciálu fran- nie textu“ (Dolník – Bajzíková, 1998, s. 107). 9 Jednotlivé významy sú bližšie definované a rozpracované v prácach Fløttumovej (2006) cúzskeho zámena ON, a teda jeho správna interpretácia a porozumenie, nie je a Gjesdalovej (2006, 2008). možná bez zváženia kontextu, v ktorom sa zámeno realizuje. Kontext bude zohrá- 10 Príklady 1 a 2 pochádzajú zo štúdie E. Benvenista (1966, s. 258). Príklad 3 sme si vypožičali vať fundamentálnu úlohu v rámci interpretačnej kompetencie recipienta. Myslíme od Gjesdalovej (2006). Chceli by sme na tomto mieste uviesť zaujímavú skutočnosť, že v príkladoch, si, že viac ako na samotné zámeno ON by sa interpretačná kompetencia recipienta ktoré sme čerpali z článku od E. Benvenista, alternuje zámeno ON so zámenom nous – my, ktoré sa objavuje veľmi systematicky, keď autor odkazuje na seba, keď chce zdôrazniť, dať do popredia svoj mala zameriavať na kontext, v ktorom sa vyskytuje. Otázka kontextu nie je však názor či postoj v rámci danej tematiky. Neurčité osobné zámeno ON sa vyskytuje na miestach, kde 216 217 autor odkazuje na seba spolu s istou vedeckou obcou, alebo v situáciách, keď sa úplne vyčleňuje Robert 1998. z referenčného poľa zámena. SKIBIŃSKA, Elżbieta: On dans la traduction polonaise des écrits de recherche sur 11 Opierame sa tu o opis a problematizáciu typológie textov v práci Dolníka – Bajzíkovej (1998). 12 „Grâce à sa « plasticité » référentielle, le pronom on est souvent utilisé par les écrivains : pour l’exemple de la traduction des Catégories du récit littéraire de Tzvetan Todorov. obtenir les effets voulus, ils exploitent son aptitude à introduire un jeu entre le défini et l’indéfini, entre In: Romanica Cracoviensia. Krakov 2012. Dostupné na: www.wuj.pl/UserFiles/ le collectif et le particulier, entre le général et le spécifique.“ File/.../47-Skibinska-RC-2011.pdf 13 Diderot, Denis: La religieuse. Paríž: Gallimard 1972, s. 102 – 103. TARABA, Ján: Francúzska gramatika. Bratislava: SPN 1995. Diderot, Denis: Mníška. Bratislava: Pravda 1987 (preklad Ondrej Žiška), s. 52. RÉSUMÉ LITERATÚRA BENVENISTE, Emil: Prolème de linguistique générale 1. Paríž: Gallimard 1966. The French Personal Pronoun „on“ As a Challenge for the Interpretative Competence of the Recipient Within Linguistically Heterogeneous Communication BLANCHE-BENVENISTE, Claire: Le double jeu du pronom on. In: La syntaxe rai- sonnée. Mélanges de linguistique générale offerts à Annie Boone à l’occasion de son The article examines the interpretative competence of a participant in a heterogeneous communication e 60 anniversaire. Ed. P. Hadermann. Louvain-La-Neuve: de Boeck Duculot 2003, in relation to the apperception of the language potential of the French indefinite personal pronoun s. 43 – 56. Dostupné na: http://www. books.google.fr/books?isbn=2801113204 „on“. The first part of the article contains a description of the language potential of this pronoun, CAVALLERO, Claude: Les florilèges du quotidien de Philippe Delerm. In: Etudes focusing on its referential, stylistic, and, lastly, its pragmatic potential. The second part of the ar- littéraires, 2005, roč. 37, č. 1, s. 145 – 156. Dostupné na: http://id.erudit.org/ideru- ticle contains an analysis of the interpretative competence of a recipient whose native language is not French. Both the natural and the reflective interpretative competences are analyzed. The natural dit/012831ar interpretation of a text, i.e. an automatic, unconscious, and involuntary process, weakens and endan- DIDEROT, Denis: La religieuse. Paríž: Gallimard 1972. gers this competence. The reflective interpretation, i.e. deliberate and conscious linguistic activity, DIDEROT, Denis: Mníška. Prel. O. Žiška Bratislava: Pravda 1987. is a challenge, in other words, the possibility or impossibility to apperceive a given linguistic unit in its full linguistic potential. The theory is illustrated by using examples with commentary that exhibit DOLNÍK, Juraj – BAJZÍKOVÁ, Eugénia: Textová lingvistika. Bratislava: Stimul either the possibility or the impossibility of translating the functions of the pronoun „on“. 1998. FINDRA, Ján: Štylistika slovenčiny. Martin: Osveta 2004. FLØTTUM, Kjersti: Les « personnes » dans le discours scientifique: le cas du pronom ON. In: Phénomènes linguistiques et genre discursifs. Ed. K. Fløttum. XVIe Congrès des Romanistes Scandinaves 2006. Dostupné na: http://rudar.ruc.dk/han- dle/1800/8139 FROMILHAGUE, Catherine – CHATEAU-SANCIER, Anne: Analyse stylistique. Formes et genres. Paríž: Nathan 2000. GJESDAL, Anje Müller: Le pronom ON dans une perspective de la Sémantique Inter- prétative. In: Phénomènes linguistiques et genres discursifs. Ed. K. Fløttum. XVIe Congrès des Romanistes Scandinaves 2006. Dostupné na: http://rudar.ruc.dk/han- dle/1800/8139 GJESDAL, Anje Müller: Etude sémantique du pronom ON dans une perspective tex- tuelle et contextuelle. Dizertačná práca. 2008. Dostupné na: http://tel.archives-ou- vertes.fr/docs/00/33/53/06/PDF/VersionFinaleAllkopi.pdf GREVISSE, Maurice – GOOSSE, André: Le Bon Usage. Louvain-La-Neuve: de Boeck Duculot 2007. HERSCHBERG PIERROT, Anne: Stylistique de la prose. Paríž: Belin 1993. MAINGUENEAU, Dominique – GILLES, Philippe: Exercices de linguistique pour le texte littéraire. Paríž: Armand Colin 2007. RIEGEL, Martin a kol.: Grammaire méthodique du français. Paríž: PUF 1994. REY, Alain a kol.: Dictionnaire historique de la langue française, Tome 2. Paríž: Le

218 219 V. INTERPRETÁCIA A JAZYKOVÝ SYSTÉM Aspektuálno-temporálno-modálne korelácie

Pavol Žigo (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave)

ramatické kategórie budeme v našom príspevku chápať z hľadiska interpre- Gtačnej perspektívy v takom duchu, aby sme všetky relevantné prvky dyna- mického príznaku vnímali ako celistvý súhrn sém, prítomných vo vedomí v takej podobe, že mnohé z nich vnímame implicitne, niektoré z nich sa z hľadiska komu- nikačného zámeru dostávajú do subjektivizovanej dominantnej pozície. Podstatou nášho príspevku je vnímanie dynamického príznaku predmetu prostredníctvom významového komplexu časových, modálnych a rezultatívnych sém v rámci ko- munikácie. Motiváciou takéhoto prístupu k interpretácii kategoriálnych významov je potenciálny súhrn možností, ktoré sa z gramatického aj významového hľadiska dopĺňajú, alebo sa vylučujú. Týmto pohľadom na kategórie sa „akoby“ odhaľoval nový fenomén slovesa, kategória vyššej kvality, ktorú B. Tošović (Tošović, 1998, s. 32) nazval slovesný kategoriál. Jeho obsahom je vlastne hyperparadigma, súbor všetkých potenciálnych možných slovesných tvarov a ich významov (hrubšími čiarami sa v schéme vylučujú sémantické väzby).

Obrázok 1 Slovesný kategoriál podľa B. Tošovića (1998, s. 119).

223 Z množstva predstavených vzťahov slovesného kategoriálu chceme ťažis- topologických vlastnostiach času vnímali ako nekonečnosť (Žigo, 2010, s. 170), kovo upriamiť pozornosť na teoretický postulát, ktorý sformuloval L. Smolin t. j. určenie doby deja vo vzťahu k dobe komunikácie. Aspektuálna ohraničenosť do myšlienky, že celý systém vzťahov tvoriacich čas a priestor – s naším dopl- vyjadruje zavŕšenie/nezavŕšenie deja, dosiahnutie jeho konečnej fázy bez ohľadu nením o problematiku modusu – treba interpretovať ako jednu dynamickú entitu na dobu komunikácie, t. j. jeho dokonavosť/nedokonavosť. Implicitne sa touto (Smolin, 2003, s. 174). Tento americký teoretický fyzik vyslovil poznatky, ktoré vlastnosťou vylučuje stotožňovanie prítomného času a dokonavého vidu. Rezulta- boli jazykovedcom blízke či známe aj predtým, a to najmä z teórie komunikačných tívnosť je takou vlastnosťou deja, ktorú v jazyku podľa tradičného whorfovského aktov, ktorej oporou nie je klasicky ponímaná doba výpovede, ale doba komuniká- ponímania možno označiť za „skrytú“ kategóriu, ktorá sa v spojitosti s kategó- cie ako obsažná, hutná celostná a koncízna časová syntéza, obsahujúca minulosť riou času nevyjadruje explicitne a v súvislosti s kategóriou vidu ju vnímame ako a nachádzajúca sa na priesečníku od uskutočneného k uskutočňovanému. Inými implicitný prvok. Ním sa už nevyjadruje dynamický príznak, ale jeho výsledok, slovami tento postulát sformuloval v rozsahom neveľkej, významom vysoko hod- t. j. stav. Dištinktívnosť rezultatívnosti sa prejavuje nielen na pozadí potenciálnej notnej štúdii ešte E. Pauliny (Pauliny, 1948, s. 345). hyperparadigmy slovesa, ale v komplexných významových reláciách slovesa, naj- Snaha o prienik do podstaty väzby aspekt – tempus – modus v rámci slovesné- mä na pozadí valencie. Dokazujú to vety typu Dieťatko sa narodí v januári./Ročne ho kategoriálu nás privádza k potrebe rozvinúť základné konštatovanie z klasickej sa v osade narodí asi 250 detí.; prvá veta v dobe komunikácie nemá rezultatívny slovakistickej lingvistickej práce, v ktorej sa aspekt stavia do vzťahu s intenciou. význam, druhá veta ho má (ide o výpoveď na základe uskutočnených dejov; pozri Na uchopenie podstaty kategoriálnych väzieb aspekt – tempus – modus zavádzame tabuľku nižšie). Takýto pohľad na kategórie času, vidu aj spôsobu dokazuje, že pojem topológia deja, ktorým pomenúvame súhrn aktuálnych časových, modál- slovesný kategoriálny systém treba vnímať ako celistvý súhrn vzťahov, a to nielen nych a rezultatívnych sém v konkrétnom slovesnom tvare. Podstata tohto pojmu v klasickom ponímaní vyjadrovania dynamického príznaku, ale najmä s dôrazom spočíva vo vzájomnej korelácii jednotlivých kategórií (dokonavý vid v konflikte na skutočnosť, že oporou spomenutých vzťahov nie je len vzťah doby komuniká- s vyjadrením skutočného a reálneho deja, prítomným dejom a prítomným časom cie a doby deja, ktorý je jej predmetom, ale že sa ňou stáva komplexná situácia, (present tense/present time) a modusom). Konkrétny slovesný tvar sa v rámci toh- zahrnujúca plynulosť prechodu od minulosti cez prítomnosť do budúcnosti, najmä to prístupu javí ako súhrn aktuálnych sém, ako superpozícia výberu zo všetkých s perspektívou priebehu deja, jeho zavŕšenia a poznaného či nepoznaného výsled- potenciálnych možností, ktoré slovesná hyperparadigma z hľadiska kategoriál- ku. nych významov poskytuje. K takejto potrebe interpretovať významový komplex časových, modálnych Klasická slovakistická práca – Morfológia slovenského jazyka (1966, s. 412) a rezultatívnych sém sme dospeli postupným spracúvaním temporálnych a aspek- – o kategórii aspektu uvádza: „V porovnaní s lexikálno-gramatickou kategóriou tuálnych problémov v spolupráci s M. Sokolovou (Sokolová – Žigo, 2014, s. 47 slovesnej intencie vid sa týka len samotného deja, je jeho pravidelným vybavením – 51). M. Sokolová (op. cit.) vypracovala základnú klasifikáciu slovies podľa as- (rámcovaním), no nezasahujúcim veci, na ktoré je dej viazaný (nositeľ a predmet) pektuálnych významov a túto klasifikáciu sme doplnili vyjadrením jednotlivých – naproti tomu intencia sa týka i zviazanosti deja s vecami, ktoré majú na ňom vlastností v konkrétnych skupinách slovies. Súhrn tejto topológie jednotlivých účasť.“ Štruktúra vyjadrovania jednotlivých vlastností topológie deja z nášho po- významových skupín slovies uvádzame v tabuľke, v ktorej každý riadok vystihuje hľadu indikuje v nadväznosti na poznatky o rámcovaní deja potrebu vnímať aspekt kombinačný reťazec konkrétnej významovej skupiny slovies.1 ako súhrn sém, ktoré sa pri každom slovese – bez ohľadu na to, či patrí do triedy imperfektív tantum, perfektív tantum alebo slovies tvoriacich vidové dvojice – prejavujú ich prítomnosťou/neprítomnosťou rovnako, ako sa z iného pohľadu jednotlivým významom slovies pripisuje valenčná hodnota. Dokazujú to príklady typu Ľudské telo sa skladá z buniek., Práve sem idú. (prézent imperfektív) s od- lišnou sémou rezultatívnosti, ale zároveň aj prvkom, spájajúcim túto kategóriu so sémantikou slovesa a jeho valenčným potenciálom. Z nich sa ako dištinktív- ne prvky topológie deja prejavujú tieto jeho vlastnosti: usporiadanosť, spojitosť, temporálna ohraničenosť, aspektuálna ohraničenosť a rezultatívnosť. Z významo- vého hľadiska v súvislosti s kategóriou aspektu a jej väzbou na kategóriu času rozlišujeme temporálnu ohraničenosť a aspektuálnu ohraničenosť. Temporálnou ohraničenosťou (neohraničenosťou) sa vyjadruje vzťah, ktorý sme pri klasických 224 225 IT U2 S Ot Oa R kondicionál préterita + ― + ― ― Keby som bol frekventatív brával dobré kone porazených súperov... neaktuálny prézent auxiliárnych ≡ ≡ ≡ ― ≡ Dokladom verb starostlivosti aktuálny prézent procesuálnych ― + ― ― + Cnie sa mi o zdravie je rozšírenie IT po tebe.**** nemocnice. préteritum procesuálnych IT + + + ― ― Cnelo sa mu préteritum auxiliárnych verb ≡ ≡ ≡ ― ≡ Bolo vidno, že za domovom. problematike sa futúrum procesuálnych IT + + (+ ― ― Bude pršať, snežiť. rozumie. futúrum auxiliárnych verb ≡ ≡ ≡ ― ≡ Bude môcť pojať kondicionál prézenta + + (+ ― ― Čo by sa dialo, keby pacientov. procesuálnych IT deti rástli. kondicionál prézenta ≡ ≡ ≡ ― ≡ Ty by si nemusela kondicionál préterita + + +) ― ― Nepamätá si, že auxiliárnych verb robiť. procesuálnych IT by niekedy bola kondicionál préterita ≡ ≡ ≡ ― ≡ Japonci by boli bývali rástla mesiac auxiliárnych verb nadšení = neboli po odštartovaní. nadšení. aktuálny prézent pohybových IT ― + ― ― ― Práve sem idú. neaktuálny prézent statických ― + ― ― + Ľudské telo sa skladá verb z buniek. préteritum pohybových IT + + +) ― ― Išla som na kurt. préteritum statických verb + + +)3 ― ― Dlhé roky spolu susedili.** futúrum indeterminatívnych IT + ― (+ ― ― Prikážu behať futúrum statických verb + + (+ ― ― Bude patriť medzi po hore, budem behať. elitu. analytické futúrum + + (+ ― ― Rozhodnutie, či bude kondicionál prézenta statických + + (+ ― ― Radi by sme sa determinatívnych lietadlo letieť, je verb nachádzali na iných výlučne na kapitánovi. priečkach. syntetické futúrum + + (+ ― ― Poletím v sobotu ráno kondicionál préterita statických + + (+) ― ― „Nie“ by bolo determinatívnych o deviatej. verb obsahovalo uvedenie kondicionál prézenta + + (+ ― ― Rozkázal, aby šiel obrazu do iných pohybových IT s Adamom. súvislostí. neaktuálny prézent frekventatív ― ― ― ― + Celý deň sedáva. *** kondicionál préterita + + (+) ― ― Boli by ste išli proti pohybových IT nám.

préteritum frekventatív + ― + ― ― Jedával so mnou. aktuálny prézent akčných IT ― + ― ― + Počujem ho, ako chrápe.

futúrum frekventatív + ― + ― ― Budete po ňu neaktuálny prézent akčných IT ― + ― ― + Chlapec ráčkuje. chodievať každé ráno. kondicionál prézenta + ― + ― ― Rada by som častejšie préteritum akčných IT + + +) ― ― Pes ho sledoval. *dej frekventatív chodievala na plesy. je kvázispojitý futúrum akčných + + (+ ― ― Piaty bude rybárčiť.

226 227 kondicionál prézenta akčných + + (+) ― ― Iba by politikárčili. kondicionál prézenta + + (+ + ― Poviem chlapcom, aby ho (auto) trochu preleštili. kondicionál préterita akčných + + +) ― ― Poprel, že by bol s prezidentom hovoril. + + (+ + ― Tá moja neopustí, nezaváha, neuhasí oheň na ohnisku, hoci by ma sklamalo a zradilo všetko, čomu som dôveroval. t a PT U S O O R kondicionál préterita + + (+) + ― Akoby sa bol znovu narodil! perfektum absolútne + + + + + Pred 14 rokmi narodil + + +) + ― Keby sme boli podišli sa im syn Štefan. k plotu, mohli sme perfektum relatívne + + + + + Keď dozneli, sudca ho celkom zreteľne dočítal, zvinul vidieť. papier, z ktorého čítal rezultatívum + + + + + Odvčera je rozsudok vojenského odcestovaný. súdu, a poodstúpil od popraviska. + + +) + + Keď som prišiel zo školy, jedlo som pluskvamperfektum + + + + + Ale bol sa narodil mal nachystané z katolíckych rodičov, v stajni (= jedlo mi už vo svojom mužskom boli nachystali). veku prestúpil na evanjelickú vieru a teraz pod účinkom reči a nahovárania Pázmánovho sa zasa klonil ku katolicizmu. VD U S Ot Oa R pluskvamperfektum + + + + + Keď už takto všetko bol popratal, tu sa aktuálny prézent IF ― + ― ― ― Viete, čo práve teraz poobzeral, či ešte robia vaše deti? dakde dačo z tej krvi neostalo. aktuálny prézent IF s relatívnym + ― (+) Počujem, ako sa významom mi v tejto chvíli futúrum + + (+ + ― Dieťatko sa narodí prihovára slovami: v januári. Neboj sa! futúrum omnitemporálne ― + (+) + +* Ročne sa v osade narodí asi 250 detí, neaktuálny prézent IF (+) + ― ― + Slovo robí chlapa. možno viac. (omnitemporálny význam) imperatív + + (+ + ― Pozbierajme jantár préteritum IF + + +) ― ― Čo si tam robil? a zmiznime odtiaľto.

228 229 antepréteritum IF + + +) ― ― Naposledy pred kondicionál prézenta PF + + + + ― Osly a poníky sa však dvoma rokmi som mali u nej ani prasce sa stretol s pani v žite, ako že je Boh kráľovnou, ako som nado mnou, hoci by bol spomínal, vtedy, urobila dobrý skutok, keď nás odmenila tým keby ich dala utratiť. zlatým prasiatkom. kondicionál préterita PF + + +) + ― Keby bol chcel, bol by analytické futúrum IF + + (+ ― ― Kedy a ako sa bude to priviezol. robiť sanácia budovy fabriky? * Predpokladá sa, že ďalej nepôjdu. kondicionál prézenta IF + + (+ ― ― ... hoci by nerobili ** Ak nie je dej limitovaný lexikálne (okrem, mimo...); lexikálne podporovaná vždy, zakaždým, ne- celkom nič, bulvár si ustále, ročne. niečo nájde. *** Pri frekventatívach a iteratívach sa zriekame temporálnej usporiadanosti, pretože ide o jej osci- láciu. kondicionál IF préterita + + +) ― ― Neviem, čo by som **** Rezultatívnosť vnímame ako dôsledok neprítomnosti osoby, po ktorej sa cnie. bol robil, keby som ťa nebol spoznal. Z metodologického hľadiska považujeme takýto postup za užitočný naj- imperatív IF + + (+ ― ― Nerob to! mä preto, že umožňuje presvedčivejšie nazeranie na kategórie špeciálnych vied a otvára cestu k zovšeobecňovaniu ich poznatkov, cestu od mikrosveta k ma- krosvetu. Z takéhoto pohľadu potom aj doba komunikácie ako obsažná, hutná rezultatívum PF + + +) + + Ide tu, ako už bolo povedané, o faktory celostná a koncízna časová syntéza v pozícii od uskutočneného k uskutočňova- ovplyvňujúce rozsah nému dokazuje, že vyjadrovanie deja, jeho doby a výsledku môže v konkrétnych vnútorného dopytu. podmienkach meniť svoju podstatu. Týmito konkrétnymi podmienkami môže byť rezultatívum PF so sponou + + + ― + Guláš je už uvarený. komunikačný zámer, aktualizácia predmetu komunikácie, metrika pretrvávania v prézente uskutočneného a jej prienik do metriky uskutočňovaného (napr. omnitemporálne vety), predpokladaného, uskutočneného či očakávaného (pozri Krupa, 1980, s. 82 rezultatívum PF + + (+ + + Obchod zostane a n.). Meniaca sa povaha topológie deja potvrdzuje jeho deiktickú či metaforickú zatvorený (do konca mesiaca). podstatu času, jeho relatívnu povahu a poukazuje na možnosť vyjadriť komuniká- ciou obsah, napr. dobu deja, ktorý je predmetom komunikácie a ktorého iluzórna perfektum PF + + +) + + Zobudil som sa podstata vyplýva zo superpozície. Jej podstatou sa stáva skutočnosť, že konkrétny o šiestej. stav je zložený zo všetkých informácií potrebných na úplný opis systému v danom pluskvamperfektum PF + + +) + + Ako som už bol čase, t. j. aj z takých informácií a skúseností, ktoré tomuto času predchádzali, spomenul, prevaha resp. ktoré perspektívne predvídame. Uplatnenie princípu superpozície v jazyko- Ameriky bude vednom bádaní, pri charakteristike vzťahu tempus – aspekt – modus, nie je pro- pokračovať, no v skutočnosti sa tirečivé už preto, že nielen jednotlivé jazykové roviny, ale aj jednotlivé kategórie pravdepodobne navzájom korelujú (zmeny v hláskosloví sa prejavia nielen na úrovni fonológie rozšíri. a morfonológie, ale v tvarotvorných, odvodzovacích, tematických morfémach; do- syntetické futúrum PF + + (+ + ― Sľubujem, že spravím konavý vid sa napr. dostáva do konfliktu s vyjadrením skutočného a reálneho deja, všetko, aby som si t. j. deja v prítomnom čase). O hyperparadigme slovies súčasnej slovenčiny možno získal ich dôveru. konštatovať, že sa vyznačuje vysokým stupňom transparentnosti. Je prirodzené, že nie všetky prvky tejto hyperparadigmy patria do aktívnej zložky jazyka a veľká imperatív PF + + (+ + ― Napíš to! časť z nich sa vyjadruje buď gramaticky synonymnými prostriedkami, alebo sa nahrádza metaforickými prostriedkami.

230 231 Interpretácia súhrnu jednotlivých sém slovesného tvaru ako časti slovesného tion” and “your action”, “my time” and “your time”, namely depending on the relation between the kategoriálu či hyperparadigmy umožňuje posunúť vnímanie vzťahu medzi dobou real time of action and the speech act. Characterizing the relation aspect – tempus – mode he uses the term superposition, the nature of which lies in the fact that individual categories correlate with each deja a dobou komunikačného aktu až na hranice vedeckej metafory a k presved- other (the final aspect is in conflict with expressing the real action, the present action and the present čeniu o tom, že vedecká metafora nie je opakom racionálneho zmocňovania sa tense). Perception of categories aspect – tempus – mode P. Žigo shifts into the level of scientific met- reality (pozri Krupa, 1990, s. 30 a n.). Vnímaním súhrnu sém v slovesných tva- aphor, releases them from the classic cyclic perception of time and prefers the communicative point roch cez prizmu slovesného kategoriálu sa uvedomujú tie zložky deja, ktoré sú of view of their interpretation. dominantou informácie prenášanej komunikantmi. Inými slovami – možno trocha na úrovni vedeckej metafory – dominuje topológia deja, ktorý je v komunikačnej superpozícii a ktorý sa vníma ako hutná celostná a koncízna časová syntéza, ob- sahujúca minulú skúsenosť a nachádzajúca sa na priesečníku od uskutočneného k uskutočňovanému.

Poznámky 1 IT = imperfektíva tantum, PT = perfektíva tantum, VD = vidové dvojice 2 U = usporiadanosť, S = spojitosť, Ot temporálna ohraničenosť , Oa = aspektuálna ohraničenosť, R = rezultatívnosť 3 Zátvorky v tabuľke vyjadrujú obmedzenosť konkrétnej vlastnosti; ľavá zátvorka vyjadruje obmedzenie vlastnosti v minulosti, pravá zátvorka obmedzenie v perspektíve, t. j. v budúcnosti. Znakom totožnosti sa v triede auxiliárnych slovies vyjadruje skutočnosť, že konkrétna vlastnosť závisí od povahy plnovýznamového slovesa.

LITERATÚRA DUBNIČKA, Ján: Čas a kauzalita. Bratislava: Veda 1986. KRUPA, Viktor: Jednota a variabilita jazyka. Bratislava: Veda 1980. KRUPA, Viktor: Metafora na rozhraní vedeckých disciplín. Bratislava: Tatran 1990. Morfológia slovenského jazyka. Red. J. Ružička. Bratislava: Vydavateľstvo SAV 1966. PAULINY, Eugen: Slovesný čas v slovenčine. In: Pocta F. Trávníčkovi a F. Woll mannovi. Praha: Academia 1948, s. 343 – 349. SMOLIN, Lee: Tri cesty ku kvantovej teórii gravitácie. Úvod do súčasných koncepcií priestoru a času. Bratislava: Kalligram 2003. SOKOLOVÁ, Miloslava – ŽIGO, Pavol: Verbálne kategórie aspekt a tempus v sloven- čine. Bratislava: Veda 2014. TOŠOVIĆ, Branko: Glagoľnyj kategorial. Das verbale Kategorial. Opole – Graz: Uniwersitet Opolski – Universität Graz 1998. ŽIGO, Pavol: Kategória času. In: Morfologické aspekty súčasnej slovenčiny. Bratisla- va: Veda 2010, s. 167 – 217.

RÉSUMÉ

The Aspect-Temporal-Modal Correlation

The paper is an attempt at perceiving the dynamic feature of an object through the prism of the topol- ogy of action i.e. a summary of several categories that make up the semantic complex of the temporal, modal and resultative semes. The author’s view is based on the basic temporal relationship “my ac-

232 233 Substantiva tvořená sekundární kompozicí dvoučlenným) slovotvorným základem vykazoval – jak je z uvedených příkladů patrno – komponent spolu-. Všechny výše uvedené složeniny z Jungmannova a jejich status ve slovotvorném systému češtiny slovníku jsou již zastaralé. Jak uvádí I. Bozděchová (1995, s. 22), lze rozlišit tři základní typy substantivních sekundárních kompozit: Patrik Mitter (Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí 1. Nejčastější typ představují substantiva se složenou onomaziologickou bází nad Labem) (tvoří je složený, resp. komplexní slovotvorný základ) a s jednoduchým ono- maziologickým příznakem, např. velkopivovar, polodrahokam. 2. Další typ představují substantiva se složeným onomaziologickým příznakem, a tvoření slov sekundárních kompozicí (neboli tzv. rekompozicí) se obvykle který vytváří spojení počátečních slovotvorných základů kompozita, přičemž považuje opakovaný proces skládání, při kterém se členem výsledné složeni- Z onomaziologická báze je jednoduchá a je vyjádřena buď koncovým kompo- ny stává již slovo složené, např. pivovar → velký pivovar → velk- + -o- + -pivovar nentem (u složenin vzniklých čistou kompozicí), nebo na ni odkazuje buď → velkopivovar; kmitočet → měřit kmitočet → kmitoč/e/t- + -o- + -měr → kmi- slovotvorný sufix (u složenin vzniklých komplexním způsobem kompozič- točtoměr, přičemž takto tvořené složeniny sestávají nejméně ze tří plnovýznamo- ně-derivačním), nebo nulový tvarotvorný sufix (u složenin vzniklých kom- vých základů (viz Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 372). Pro tento proces plexním způsobem kompozičně-konverzním). se také používá pojmenování sekundární kompozice, stejně tak i pro složeniny, které sestávají z více než tří slovotvorných základů. Toto tvoření složenin z více 3. Typ se třemi jednoduchými onomaziologickými bázemi. Ztotožňujeme slovotvorných základů bývá v češtině považováno za málo produktivní, neboť pro se s názorem I. Bozděchové, která tento typ substantivních sekundárních češtinu není typické tvoření dlouhých syntetických pojmenování. kompozit považuje za potenciální (v našem materiálu je zastoupen pouze Sekundární kompozicí se více zaobírá ve svém popisu skládání slov v češtině ojedinělými výrazy). Kromě nevýhodné délky takto tvořených substantiv I. Bozděchová (1995, s. 22, 101 – 104). Upozorňuje na existenci tohoto procesu uvádíme i důvody další pro uvedené tvrzení I. Bozděchové (viz dále v textu). zvláště na materiálu složených adjektiv. Substantiv tvořených sekundární kom- pozicí uvádí pouze několik, neboť v kontextu slovotvorného způsobu skládání Typy 1) a 2) jsou strukturovány do různých podtypů, o nichž pojednáme v ná- jde o jeho jeden typ, v češtině navíc málo produktivní. Domníváme se ovšem, že sledující části textu. Materiál kompozit jsme získali excerpcí mluvnických popisů i sekundární kompozice substantiv je slovotvorným způsobem vykazujícím jistou současné češtiny, monografií, specializovaných studií a lexikografických popisů míru produktivity. Ta je ovšem v porovnání se sekundární kompozicí adjektiv zře- češtiny, jejich přehled uvádíme na konci příspěvku v oddílu Literatura. telně nižší, protože zvláště tvoření koordinačně vázaných adjektiv je v zásadě ome- Nejfrekventovaněji je v našem materiálu zastoupen typ kompozit 1) i se zené jen pojmenovacími potřebami, nikoli vlastnostmi slovotvorných prostředků svými podtypy. Způsob utváření těchto kompozit je nejjednodušší, tvoří se vý- (příp. celých lexémů) – srov. poměrně široké spektrum adjektivních kompozit typu hradně čistou kompozicí. V rámci tohoto typu kompozit můžeme rozlišit jeho dva spotřebitelsko-dodavatelsko-odběratelský, zvuko-mimicko-gestikulační, česko-ci- základní podtypy: a) kompozita s jednoduchým slovotvorným základem vyjad- zojazyčný, celospolečensko-ekonomický. řujícím onomaziologický příznak a s komplexním slovotvorným základem vy- V této stati podáme popis tvoření substantiv sekundární kompozicí. Adjek- jadřujícím onomaziologickou bázi, přičemž tento komplexní slovotvorný základ tivům tvořeným tímto slovotvorným procesem se podrobněji věnovala ve své vznikl komplexním kompozičním způsobem (buď kompozičně-derivačním, nebo monografii I. Bozděchová (viz výše). Pojmenování z kategorie ostatních slovních kompozičně-konverzním); b) kompozita s jednoduchým slovotvorným základem druhů se až na ojedinělé výjimky tímto slovotvorným procesem netvoří. Pro tento vyjadřujícím onomaziologický příznak a komplexním slovotvorným základem popis je důležitá onomaziologická struktura takto vzniklých kompozit, resp. slo- vyjadřujícím onomaziologickou bázi, přičemž tento komplexní slovotvorný zá- votvorných základů vstupujících do tohoto procesu. klad vznikl čistou kompozicí. Všechna kompozita typu 1) jsou z hlediska séman- Skládání složenin z více slovotvorných základů není novum současné češtiny, ticko-syntaktického atributivní determinativa. Probereme teď jednotlivé podtypy ale je doloženo – i když v mnohem menší míře – i v češtině staré. Tuto skuteč- kompozit v rámci typu 1). nost dokládají některé složeniny zaznamenané v Jungmannově slovníku (1989), Typ a): Tento podtyp tvoří společně s podtypem b) jádro substantivních se- např. vysokoblahorodí, trojlunoolowitan, spolucechmistr, spolunocležník, spolu- kundárních kompozit. Ve srovnání s podtypem b) je však více vnitřně strukturován noclehář apod. Určitou produktivitu a tendenci spojovat se s komplexním (tedy již a je i početněji zastoupen, pokud jde o realizovaná pojmenování. Mezi kompo- zity tohoto podtypu převládají v našem materiálu ta, která mají komplexní kon- 234 235 cový slovotvorný základ (jakožto onomaziologickou bázi) tvořený komplexním Typ b): Hojné zastoupení mají také sekundární kompozita s koncovým kom- způsobem kompozičně-konverzním. Příčinou produktivity právě tohoto druhu plexním slovotvorným základem vzniklým čistou kompozicí. Takto se tvoří slo- koncových komplexních slovotvorných základů je patrně skutečnost, že takovéto ženiny pro potřeby odborné terminologie, neboť takové složeniny dobře vyhovují základy se tvoří jak pro potřeby specializované komunikace (např. odborné ter- požadavku explicitního a pojmově přesného, výstižného, systemizovaného pojme- minologie), tak pro potřeby běžné mluvy a publicistického stylu a jejich spojení nování. s předním slovotvorným základem atributivního charakteru vytváří významově Takové pojmenování v sobě nese několik informací, aniž by bylo nějak nee- relativně velmi přesné a explicitní pojmenování, např. mal- + -o- + -pivovar → konomické a nějaký jeho prvek by byl redundantní. Časté jsou takto tvořené slo- malopivovar. Schematicky si můžeme způsob utváření složenin tohoto typu zná- ženiny v oblasti chemického názvosloví, srov. např. amin- + -o- + -thiomočovina zornit takto: → aminothiomočovina, podobně i aminoazobarvivo, monoazobarvivo, diazolátka, diazoskupina, diazosloučenina. Ojediněle se tvoří i v názvosloví jiných oborů, vařit malý např. pseudorovnováha (odb.), polosamohláska (jaz.). Náš materiál dokládá ↓ ↓ i existenci několika výrazů z oblasti běžné mluvy, např. pornovideopůjčovna, pít → pivo → pivovar → malopivovar supervelmoc, supervelkoměsto, supermegastroj, superzloduch, autoradiopřehrá- Složenina malopivovar je z hlediska svých komponentů motivantem různých vač, ekoveletrh. Z hlediska sémanticko-syntaktického představují takto tvořená stupňů, konkrétně z hlediska komponentů malo- je motivátem 1. stupně, z hlediska substantivní sekundární kompozita atributivní determinaci, srov. močovina → komponentu -var motivátem 2. stupně a z hlediska komponentu pivo- motivátem thiomočovina → aminothiomočovina. Schematicky si můžeme způsob utváření 3. stupně. Z hlediska složeného komponentu -pivovar motivátem 1. stupně. složenin tohoto typu znázornit takto: Frekventované je tvoření takovýchto kompozit pro potřeby odborné termi- thio- amin nologie, v níž jsou pojmenování přístrojů a různých zařízení utvořená právě kom- ↓ ↓ plexním způsobem kompozičně-konverzním, srov. např. dalekohled, tvrdoměr, moč → močový → močovina → thiomočovina → aminothiomočovina sekundoměr, teploměr, výškoměr. Náš materiál obsahuje specializované výrazy Složenina aminothiomočovina je z hlediska svého koncového komponentu (termíny) – radiovýškoměr (let.), mikrotvrdoměr (odb.), milisekundoměr (hod.), -močovina motivátem 4. stupně, z hlediska komponentů amino- a thio- motivátem infradalekohled (odb.), fotodalekohled (geod.), radiodálnopis (sděl. tech.), rekta- 1. stupně a z hlediska složeného komponentu -thiomočovina je rovněž motivátem rubopis (práv., peněž.), dále výrazy polodrahokam, mikroteploměr. 1. stupně. V oblasti běžné mluvy tvoří velmi specifickou skupinu pojmenování určitých Zatím málo frekventované je také tvoření sekundárních kompozit s konco- delších časových úseků, srov. čtvrtstoletí, půlstoletí, čtvrttisíciletí, půltisíciletí. vým komplexním slovotvorným základem vzniklým juxtapozicí. Náš materiál V publicistickém stylu se uplatňují frekventovaně koncové komplexní slovotvorné dokládá výrazy mikrookamžik, minizemětřesení (příl.). Produktivitu tohoto typu základy -zloděj, -zločin, srov. výrazy narkozločin, kyberzločin, velkozločin, vel- sekundárních kompozit rovněž nelze v budoucnosti vyloučit. kozloděj, kyberzloděj, motozloděj apod. Uvedené výrazy uplatňující se v publicis- Kromě výše uvedených komponentů mini-, mikro-, malo-, velko-, super-, tickém stylu mají převážně příležitostný charakter. Některé se však dostávají i do mega-, které slouží k vyjadřování intenzity kvantifikovatelné míry nějaké vlastnos- běžné mluvy – např. velkopivovar, pornočasopis, superpivovar, supermrakodrap. ti toho, co je v rámci složeniny vyjádřeno následujícím slovotvorným základem, Oproti předchozímu typu koncových komplexních slovotvorných základů resp. následujícími slovotvornými základy, lze určitou produktivitu předpokládat mají koncové komplexní slovotvorné základy vzniklé komplexním způsobem také u komponentů sloužících k vyjadřování neúplné, nedostatečné míry nějaké kompozičně-derivačním mnohem menší zastoupení. V našem materiálu jsou dolo- vlastnosti (z hlediska její kvality). Jedná se o komponenty taky-/také-, jakoby-, ženy výrazy malozemědělec, kovozemědělec, minitělocvična, minikoloběžka, po- rádoby-, pseudo-, kvazi- (např. -zpravodaj) apod. Míra spojovatelnosti takovýchto locizopasník (zool., bot.). V převážné míře jde o výrazy užívané v běžné mluvě, komponentů s jinými (a třeba i komplexními) slovotvornými základy je relativně příp. i v obchodní oblasti (minitělocvična, minikoloběžka). Přesto lze předpokládat vysoká. nárůst tohoto typu pojmenování, zvláště budou-li se nové výrazy tvořit za účasti Typ kompozit 2) se složeným onomaziologickým příznakem a jednoduchou intenzifikačních komponentůmini- , malo-, velko- apod. onomaziologickou bází. Celkově lze konstatovat, že substantivní sekundární kompozita tvořená čistou Typ a) Mnohem méně početně zastoupené je utváření vícečlenných složenin kompozicí a mající koncový komplexní slovotvorný základ tvořený komplexním komplexními kompozičními způsoby. Takový způsob utváření pojmenování se kompozičním postupem představují produktivní typ tohoto druhu kompozit. 236 237 uplatňuje v menší míře i v odborné terminologii, srov. rovnoběžn- + -o- + -stěn- → hydro- rovnoběžnostěn, kmitoč/e/t- + -o- + -měr- → kmitočtoměr, podobně petrolejoměr, ↓ petrolejovod, příležitostný a expresivní výraz živočichopis. Všechny uvedené hydroxid ← oxid výrazy byly utvořeny komplexním způsobem kompozičně-konverzním. Onoma- ↓ ziologická báze se v případě těchto složenin nachází mimo složeninu, odkazuje kysat → kyselý → kyselina → hydroxykyselina na ni nulová koncovka, srov. kmitočtoměr (to – přístroj, co měří počet kmitočtů). Složenina hydroxykyselina je z hlediska komponentů hydro- a oxy- motivá- Schematicky si můžeme způsob utváření složenin tohoto typu znázornit takto: tem 2. stupně, přičemž z hlediska komponentu hydroxy- je motivátem 1. stupně. čítat měřit Dále je složenina hydroxykyselina z hlediska svého koncového komponentu -ky- ↓ ↓ selina motivátem 3. stupně. Sekundární kompozita typu 2b) představují z hlediska kmitat → kmit → kmitočet → kmitočtoměr sémanticko-syntaktického atributivní determinaci. Některé takto vzniklé složeniny mohou sloužit jakožto onomaziologická báze Složenina kmitočtoměr je motivátem 3. stupně, z hlediska komponentu -čet pro tvoření dalších, více než tříčlenných kompozit, např. poly- + -hydroxykyseli- motivátem 2. stupně, z hlediska komponentu -měr motivátem 1. stupně a z hle- na → polyhydroxykyselina. Zvláště v oblasti chemického názvosloví lze počítat diska složeného komponentu kmitočto- rovněž motivátem 1. stupně. Sekundár- s touto tzv. „polysekundární“ kompozicí. Z uvedených příkladů je zřejmé, že tento ní kompozita typu 2a) představují z hlediska sémanticko-syntaktického mutační podtyp kompozit tvořených čistou kompozicí spoluutvářejí zvláště komplexní slo- determinaci. votvorné základy sestávající ze slovotvorných prostředků cizího původu. Vícečlennou složeninu s jednoduchou onomaziologickou bází tvořenou kom- Produktivitu tohoto způsobu utváření kompozit zajišťuje i existence produk- plexním způsobem kompozičně-derivačním v našem materiálu zastoupenu nemá- tivních koncových komponentů, jako např. -filie/-fil, -fobie/-fob, -holie/-holik, me. -logie/-log, -manie/-mánie/-man, u nichž lze předpokládat, že se mohou spojovat Typ b) Spojování komplexních slovotvorných základů pojmenovávajících i s již komplexními slovotvornými základy, často z důvodu utváření příležitost- složený onomaziologický příznak a jednočlenných slovotvorných základů pojme- ných pojmenování. novávajících onomaziologickou bázi je stejně jako předchozí slovotvorný proces Typ 3) Souběžné spojení tří substantivních slovotvorných základů (jakožto rovněž méně frekventovaný způsob utváření pojmenování. Tento typ představuje i onomaziologických bází) máme v našem materiálu doloženo pouze ojedinělými spojení složeného onomaziologického příznaku (tedy komplexního slovotvorného výrazy, např. vepřoknedlozelo. Je zjevné, že pojmenování substancí se takovémuto základu) s jednoduchou onomaziologickou bází, kterou tvoří koncový komponent způsobu svého utváření brání, neboť takto vzniklá pojmenování by neodpovídala příslušné složeniny. Jde tedy o proces tvoření složenin čistou kompozicí. Tento potřebám ekonomie systému ani vyjadřování. V češtině se tvoří zpravidla dvoj- typ substantivních kompozit I. Bozděchová ve své monografii explicitně neuvádí. členné koordinační složeniny (např. lidoop, Baltoslovan), což je rozdíl oproti koor- Domníváme se, že jde o jednu z variant typu 2). Takto tvořené výrazy se objevují dinativním složeným adjektivům, která – jak již bylo výše naznačeno – mohou být především v oblasti chemického názvosloví, srov. např. hydroxy- + -kyselina → i vícečlenná. Domníváme se, že důvodem pro tento rozdíl (kromě ekonomických hydroxykyselina, podobně hydroxysloučenina, azoxysloučenina, methoxyskupina, tendencí v jazykovém systému i vyjadřování) je především skutečnost, že složená také v oblasti sportovního názvosloví – např. složeniny jedenačtvrtobrat, jede- adjektiva vyjadřují koordinační vztah jednotlivých složek explicitně a prostřednic- napůlobrat, třičtvrtěobrat. Ojediněle se takovéto složeniny uplatňují v obchodní tvím spojovníku velmi průzračně, např. u vícečlenných substantivních koordinač- oblasti a následně i v běžné mluvě, např. hifivěž, hifisouprava (komponent hifi- je ních složenin by měli uživatelé jazyka tendenci považovat jednotlivé nekoncové vlastně zkrácený s následnou kompozicí, vznikl v angličtině na základě spojení členy kompozita za subordinačně vázané – buď jeden člen vůči druhému a ten high fidelity komplexním způsobem abreviačně-kompozičním). Doloženy jsou zase vůči členu třetímu, anebo všechny členy společně vůči členu koncovému. i příležitostné výrazy televizežrout (expr.), živočichoznalec (expr.). Schematicky Takové pojmenování by pak z hlediska sémanticko-syntaktického bylo v rozporu si můžeme způsob utváření složenin tohoto typu znázornit takto: se svou formou a vytvářelo by komunikační bariéry. Způsob utváření složenin tohoto typu je možné schematicky připodobnit k utváření adjektivních složenin typu červenomodrobílý:

238 239 mohlo být do češtiny už přejaté. Postupným hromaděním slovotvorných základů modrý ve složenině dochází ke zpřesňování a k větší míře explicitnosti jejího významu. ↓ Obdobně mohou vznikat i složeniny z pěti a více slovotvorných základů. Takový červený → červenomodrobílý druh kompozice by se mohl označovat jako tzv. kvartární kompozice apod., ovšem ↑ vznikla-li takováto složenina postupnou kompozicí jednotlivých slovotvorných bílý základů. Tzv. terciární, příp. kvartární kompozice není v češtině produktivním slo- Složenina červenomodrobílý je z hlediska každého svého komponentu mo- votvorným způsobem, zvýšení produktivity tohoto slovotvorného způsobu nelze tivátem 1. stupně. Z hlediska sémanticko-syntaktického představují sekundární zatím předpokládat. Takto vzniklé složeniny jsou v převážné míře přejaté z cizích kompozita typu 3) koordinaci. jazyků, byť nelze vyloučit ani jejich možné utváření v češtině. Sestávají zpravidla Na základě předchozích výkladů uvádíme nyní zásadní terminologickou z cizích (většinou řeckých nebo latinských) slovotvorných základů. Domníváme poznámku: Složeniny typu vepřoknedlozelo vznikají (i když v omezené míře) se proto, že není zatím účelné zavádět výše uvedené termíny terciární, příp. kvar- souběžným spojením všech slovotvorných základů, které obsahují. Kompoziční tární kompozice do popisu slovotvorného systému češtiny a že lze zatím v uvede- proces je zde vícečetný, nikoli však vícestupňovitý. Kompozita tohoto typu vzni- ných případech kompozice vystačit s termínem sekundární kompozice. kají synchronním spojením několika slovotvorných základů, a to čistou kompozicí. Cílem našeho příspěvku bylo ukázat, že tvoření vícečlenných substantiv- Termín sekundární kompozice doporučujeme užívat po označení vícestupňovité- ních kompozit – které bývá často ponecháno stranou při popisu slovotvorného ho kompozičního procesu, neboť tento termín z hlediska sémantického odpovídá způsobu kompozice v češtině – není procesem zcela neproduktivním. Dokon- právě takovému vícestupňovitému procesu. Jedná se tedy o spojení jednočlenného ce můžeme konstatovat, že počet takto tvořených pojmenování v současné češ- slovotvorného základu s již komplexním (dvoučlenným) slovotvorným základem tině narůstá, a to zjevně pod vlivem cizích jazyků. Vícečlenné složeniny jsou (typ minitělocvična, velkopivovar, ekoveletrh, mikrookamžik), resp. naopak (typ v souladu s typologickým charakterem češtiny považovány za pojmenování hydroxysloučenina, rovnoběžnostěn, typ kompozita s koncovým jednočlenným netypická, nevhodná pro češtinu, odporující jejímu systému. S tímto postulátem slovotvorným základem souběžně derivovaným nemáme v našem materiálu zase samozřejmě ztotožňujeme, avšak současně konstatujeme, že terminologizační stoupen – ten by do této kategorie patřil také). Z uvedeného je patrné, že termínem a globalizační pojmenovací procesy a potřeby si existenci a užívání takovýchto sekundární kompozice máme na mysli proces vícestupňovitý, opakovaný, kterému pojmenování – byť třeba jen ve specializovaných komunikačních oblastech – vy- přesně vyhovují uvedené případy. Pro kompozita utvářená souběžným spojením nutí a prosadí. Kompozita sestávající z více slovotvorných základů vyjadřují obsah všech svých slovotvorných základů doporučujeme užívat termíny uplatňované při pojmenování explicitněji, relativně velmi přesně, srozumitelně, často systemizo- popisu kompozičního procesu dvoučlenných kompozit – tj. čistá kompozita (pro vaně (v případě termínů), mnohdy oproti víceslovným pojmenováním vyjadřují kompozita utvořená čistou kompozicí), juxtapozita (pro kompozita utvořená jux- tentýž obsah hutněji, kondenzovaněji a ekonomičtěji a jsou v rámci větné struktury tapozicí) apod. oproti nim flexibilnější. V této souvislosti je třeba ještě upozornit na kompozita, která vznikla více než dvojstupňovým procesem kompozice. Jde o případy kompozit sestávajících LITERATURA minimálně ze čtyř slovotvorných základů, přičemž výsledná složenina se BOZDĚCHOVÁ, Ivana: Tvoření slov skládáním. Praha: ISV 1995. zformovala postupně, zpravidla v každém stupni kompozičního procesu čistou ČECHOVÁ, Marie a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 1., 2. a 3. přeprac. vyd. Praha: ISV kompozicí, např. složenina zoopaleontologie se zformovala těmito postupnými 1995, 2000, 2011. procesy: 1. onto- + -logie → ontologie; 2. paleo- + -ontologie → paleontologie; ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva: Současná stylistika. 3. zoo- + -paleontologie → zoopaleontologie. Tento proces je tedy trojstupňo- Praha: NLN 2008. vý. Z praktických důvodů se označuje rovněž jako sekundární kompozice, ačkoli Česko-německý slovník Josefa Jungmanna (pětidílný) z let 1835 – 1839. Praha: Aca- přesnějším pojmenováním tohoto procesu by bylo sousloví terciární kompozice. demia 1989. Tímto druhem kompozice se tvoří výrazy se specializovaným významem, poj- DOKULIL, Miloš: Tvoření slov v češtině 1. Praha: Academia 1962. mově přesné a výrazově explicitní – tedy zpravidla termíny. Pro češtinu není tento Encyklopedický slovník češtiny. Eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: druh kompozice příznačný, čeština se mu z hlediska svého typologického profilu NLN 2002. brání (podobně jako sekundární kompozici). Z tohoto důvodu jsme uvedli příklad FILIPEC, Josef – ČERMÁK, František: Česká lexikologie. Praha: Academia 1985. kompozita sestávajícího jen z cizích slovotvorných základů, které v této podobě 240 241 HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice. 5. vyd. Praha: SPN es. Multi-composites are considered, in view of the typological nature of Czech, as untypical and in 1981. general they are not in compliance with its system. On the other hand, they express the content of this type of names explicitly, relatively quite accurately, understandably, and they often correspond HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN 1980. with the system (the case of terms). Compared with multi-word names they express the same content, HUBÁČEK, Jaroslav a kol.: Čeština pro učitele. 1. vyd. Opava: Optys 1996; 3. dopl. often more concisely and more economically. In addition, multi-composites are more flexible within a upr. vyd. VADE MECUM BOHEMIAE, s. r. o. 2002. the sentence structure, in comparison with the multi-word names. Therefore, in many cases, these JEDLIČKA, Alois: Stručná mluvnice česká. 25. vyd. Praha: SPN 1996. composites in Czech are suitable and useful. MARTINCOVÁ, Olga – SAVICKÝ, Nikolaj: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. In: Slovo a slovesnost, 1987, roč. 48, č. 2, s. 124 – 139. MARTINCOVÁ, Olga: Problematika neologismů v současné češtině. Praha: Vydava- telství Univerzity Karlovy 1983. MITTER, Patrik: Složená hybridní substantiva s prvním komponentem cizího původu v současné češtině. In: Acta Universitatis Purkynianae 95. Ústí nad Labem: Uni- verzita J. E. Purkyně 2003. MITTER, Patrik: Kompozice v kontextu současné češtiny. In: Acta Universitatis Pur- kynianae 127. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně 2006. MITTER, Patrik: Hybridní složeniny s prvním komponentem domácího původu v sou časné češtině. In: Acta Universitatis Purkynianae 144. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně 2008. Mluvnice češtiny 1. Fonetika, fonologie, morfonologie a morfemika, tvoření slov. Pra- ha: Academia 1986. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2005. Příruční mluvnice češtiny (brněnská). Praha: NLN 1995. Příruční slovník jazyka českého. Praha: SPN 1935 – 1957. Slovník spisovné češtiny (pro školu a veřejnost). 1., 2. a 3. vyd. Praha: Academia 1978, 1994 a 2003. Slovník spisovného jazyka českého. 1. a 2., dopl. vyd. Praha: Academia 1960 – 1971, 1989. ŠMILAUER, Vladimír: Novočeské tvoření slov. Praha: SPN 1971. TRÁVNÍČEK, František: Mluvnice spisovné češtiny I. a II. 3. opr. a dopl. vydání. Praha: Slovanské nakladatelství 1951. Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Eds. M. Dokulil – F. Daneš – J. Kuchař. Praha: Academia 1967. VÁŠA, Pavel – TRÁVNÍČEK, František: Slovník jazyka českého. 1. a 4. přeprac. vyd. Praha: 1937, 1952.

RÉSUMÉ

Nouns Formed by Secondary Composition and Their Status in Czech Word-Formation

The aim of this paper is to show that the formation of multicomponent noun composites, which is often not considered when describing the word-formational treatment of the composition in Czech, is not a completely unproductive process. We can even say that the number of nouns formed in this way is increasing in the Modern Czech language, apparently due to the influence of foreign languag-

242 243 Sémantika a pragmatika gramatického čísla; 1. Současné gramatické příručky a Český národní korpus aspekt slovotvorný Současné mluvnice se shodují v chápání singuláru jako bezpříznakového čle- nu kategorie čísla. Plurál jako člen příznakový odkazuje k členu bezpříznakovému Miloslav Vondráček (z jednosti mnohost neplyne, z mnohosti však jednost ano). V korpusu SYN činí (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.) poměr singuláru a plurálu podle morfologických značek 2,64 : 1, pro substantiva tento poměr stoupá na 3,04 : 1.

ystém jazyka je v této práci vnímán jako fylogeneticky utvářený rastr, ovliv 1.1 Počitatelnost substancí ňující v ontogenetické perspektivě obraz světa. Jazykový obraz světa bývá S Podle MČ2 je počitatelnost vlastností třídy objektů existujících primárně jed- pojímán jako téma lexikologické. Pomineme-li umělost hranice mezi gramatikou notlivě a třídy objektů vyskytujících se primárně v množství se zřetelnou mož- a lexikem, sémantická složka prostředků roviny morfosyntaktické je zmiňována ností vydělení jednotlivých prvků. Absence tohoto rysu (tzv. nepočitatelnost) je desítky let. Významy vyjadřované na úrovni těchto rovin jsou ovšem výrazně ab- společnou vlastností třídy objektů složených, neohraničených a třídy objektů je- straktnější. Množstevní sémantika je ale signalizována i prostředky slovotvorný- dinečných, kompaktních nebo souhrnných (MČ2, 1986, s. 31). Nepočitatelnost je mi. Formální vyjádření chybí, nejsou-li pro ně vytvořeny podmínky (neohebné spojována s pluralii a singularii tantum oproštěnými od jmen hromadných (MČ2, výrazy v substantivní roli). 1986, s. 46). MČ2 zmiňuje zavádějící termín jména nepočitatelná, byť zpochybně- Jevy jsou myšleny a konceptualizovány jako singularity nebo plurality. Jed- ný partikulí „tzv.“ (MČ2, 1986, s. 45). nost a objektovost jako kognitivní kategorie nijak samozřejmě nespočívají ve Příruční mluvnice češtiny hovoří o nepočitatelnosti substancí v souvislosti vnějším světě: Toto AAAA má vždy stejný poměr čar. Tato AAAA mají vždy stejný se jmény látkovými, abstrakty a uniky. Případné plurálové tvary mají vyjadřovat poměr čar. Tak se každé výpovědně užité syntaktické substantivum jeví jako no- různost druhů, míru, intenzitu nebo opakování. Současně se konstatuje, že substan- sitel gramatického čísla, byť slovotvorně nesignalizovaného a morfémově nevy- tivum realizuje svůj numerický význam až v konkrétním kontextu, s čímž souvisí jádřeného, nebo vyjádřeného mimo ně. např. generický význam singuláru a možnost plurálu vlastních jmen (Rusínová, Autoři Češtiny – řeč a jazyk (dále jen ČŘJ) vycházejí z teorie odrazu. Nume- 1995, s. 230). rus má patřit mezi kategorie „více odrazové“ proti jiným, „více klasifikačním“ ESČ operuje nejen termínem (ne)počitatelnost, ale opět i spojením substanti- (Čechová, M. a kol., 1996, s. 133 –134). Pokud by se gramatické číslo uplatňovalo vum nepočitatelné. Jím se označují třídy substancí chápané na základě sémantic- vůči skutečnosti, nikoli vůči jejímu mentálnímu obrazu, chybí vysvětlení pro fik- kého rysu kvantity nerozčleněně: třída objektů složených (neohraničených) a třída tivní světy. Mimojazykovou skutečností zde tedy myslím skutečnost mentální, jež jevů jedinečných (kompaktních nebo souhrnných); disponuje téměř výhradně tva- se může, ale i nemusí vztahovat ke světu fyzickému. Podobný přístup je naznačen ry singulárovými, případné tvary plurálové jsou vždy příznakové (Osolsobě, 2002, v Mluvnici češtiny 2 (dále jen MČ2) spojením gramatického čísla s významem s. 467). Z definice není zřejmé, jaká jsou kritéria složenosti či vydělitelnosti prvků. substantiv a povahou mimojazykových faktů. Hovoří se také o (ne)výskytu jevů v množství (MČ2, 1986, s. 45 – 46, 48), podobně jako v Encyklopedickém slovníku češtiny (dále jen ESČ) o četnostních vlastnostech denotátů, resp. o kvantitativních, 1.2 Generické užití gramatického čísla četnostních poměrech v popisované skutečnosti (ESČ, 2002, s. 94 – 95). MČ2 konstatuje neutralizaci protikladu gramatického čísla při neaktuálním, Všechny současné gramatiky se shodují, že opozici singulár : plurál nelze resp. oslabeném aktuálním užití substantiv; preferenci jednoho z čísel nezmiňuje redukovat na značně relativní opozici jednost : mnohost ve smyslu „jeden (kus)“ (MČ2, 1986, s. 44). PMČ spojuje generickou platnost se singulárem (viz výše). : „více než jeden (kus)“. Podobně relativní je i kritérium počitatelnosti : nepoči- Předpoklad výhradního nebo preferenčního užití singuláru v generické plat- tatelnosti předmětů (Příruční mluvnice češtiny (dále PMČ), 1995, s. 230) a od nosti relativizují četné korpusově doložené výčty, jež potvrzují spíše stanovisko něj odvozená formálně-sémantická kategorizace jmen hromadných, látkových MČ2: jsou to zejména: řepa, bob, mák, vikve, brambor, špenát, tykve, jiřiny, fazol, a pomnožných. MČ2 považuje protiklad jednosti : nejednosti, (kvantitativní) ur- hrušeň, réva vinná, z divoce rostoucích např. merlíky, lebedy, kopřivy, pcháče, čenosti : neurčenosti za zásadní definiční rys substantiv označujících jevy jako kokoška pastuší, tobolka, brsleny… samostatná, zřetelně vydělená, vyhraněná fakta (MČ2, 1986, s. 31).

244 245 2. Pluralia tantum (substantiva pomnožná) substantiva bedra (1.145 : 1 – mířil tak, aby zasáhl bedro; historicky i ,svah‘), ale i brýle (15.556 : 1 – sundal si brýli z vidoucího oka). Výjimečné je slovo v plurále MČ2 konstatuje, že plurálové tvary jmen pomnožných o množství nic nevy- dvířka, jehož singulárové tvary na svých oficiálních stránkách účelně využívají povídají; složenost a neohraničenost není variantou množstevní sémantiky. Vedle zejm. výrobci kuchyní (méně opodstatněně i výrobci sporáků a praček): při ob- pluralií tantum se podrobně zmiňují jména s převahou tvarů plurálových. Ojedině- jednání výplně společně s dvířkem se tato výplň ke dvířku přikládá samostatně; lé singulárové tvary pluralií jsou hodnoceny jako slangové (MČ2, 1986, s. 50). pračka s efektním skleněným dvířkem ze strany; odnímatelné dvířko trouby. Ačkoli PMČ definuje pomnožná jména výlučnou plurálovou formou, motivova- se jedná o oborově úzce vymezenou komunikaci, nelze užité prostředky obecně nou složeností reality z více částí. Přes výlučnost plurálu je zmíněna i existence hodnotit jako profesní mluvu. Případnému akceptování napomáhá jejich komu- tvarů singulárových, spojovaných s profesní mluvou. Pluralia nenesou informaci nikační potřeba. Další příklady: data – Pak se snaží přečíst to samé dato, dokud o množství, počet jevů je vyjadřován druhovými (?) číslovkami ve funkci č. zák- jej skutečně nepřečte – obvykle se to, že chci přečíst to samé dato, dělá tím, že se ladních (Rusínová, 1995, s. 231). čte dato ještě o něco dřívější; kusadla – kousek čehosi, buď noha nebo kusadlo Podle ESČ se singulárové tvary pluralií objevují exkluzivně, např. v profesní tam zůstalo; dějiny – Dějiny [...] – singulár dějina, obrozenci znali též deminutiv mluvě (ESČ, 2002, s. 95). Podle jiného hesla mají pluralia označovat substance dějinka. Jindy je aktualizační funkce singulárových tvarů pluralií zřejmá: záda – charakteristické rysem složenosti a nepřesné ohraničenosti, zvl. části těla, oděvy, nový módní trend: tričko-netričko styl „holé zádo“; ústa – raději držet své mandalí nemoci, nástroje, svátky a slavnosti, místa, hry, potraviny, produkty a zbytky, pí- ústo. semnosti aj. Autorka zmiňuje přechodnou oblast jmen s převahou plurálových Přestože lze v komunikaci zaznamenat četné výjimky z rysů pluralií, v dosa- tvarů pro objekty zpravidla se vyskytující v množství, zhruba korespondující žitelných zdrojích nenalézám singulárové tvary pluralií typu mluvidla (,část těla‘), s okruhem pluralií (Osolsobě, 2002, s. 316).1 osypky, zarděnky, spalničky, kurděje (,nemoc‘), tepláky, bermudy, legíny, mon- térky, šortky, trenky, slipy, plavky, opalovačky, dupačky (,oděv‘), nůžky, kleště, 2.1 Substantiva s převahou plurálových tvarů v korpusu SYN a v dalších housle, varhany, vrata, vidle, kamna, štafle(,nástroj/zařízení‘), křtiny, narozeniny, zdrojích jmeniny (,událost‘). Poměr, jímž jsou v korpusu zastoupeny singulárové a plurálové tvary pluralií Naopak, řada substantiv se běžně mezi pomnožná jména neřadí, ačkoli u nich tantum, je výrazně nevyrovnaný; mění se od řádu jednotek do řádu tisíců i v rámci plurálové tvary z různých důvodů a v různé míře převládají. Paradoxně k nim patří jednoho sémantického pole. Nulový výskyt singulárových tvarů v korpusu byl např. jména látková s komponentem -an typu uhlovodan a obecně jména jevů ověřován (a často korigován) dalšími elektronickými zdroji prostřednictvím vy- druhově variabilních. Tak se některá látková jména, jež by měla náležet k singula- hledávače Google. riím, projevují opačně – převahou tvarů plurálových (siřičitan 2 : 1, dusičnan 7 : S převahou plurálu do poměru 10 : 1 lze nalézt např. singulárové tvary ab- 1, uhlovodan 22 : 1). Plurálové tvary vypovídají zejm. o druhové pestrosti. Z toho strakta orgie (5,4 : 1 – zahájila čajovou orgii) a ojedinělého reprezentanta séman- důvodu jsou spojitelné s číslovkami základními. Obdobně se chovají i substanti- tického pole ,potraviny‘ – droby (6,5 : 1 – maso na jitrnice a drob). va bez typických slovotvorných znaků, která se však často užívají v generickém S převahou plurálu do poměru 100 : 1 lze jako příklad uvést zástupce séman- plurálu (a generickém maskulinu), např. učitel (2 : 1), voják (5 : 1). tických polí ,část těla‘ – krvinky (11,3 : 1 – je menší než červená krvinka), plíce (8,1 : 1), prsa (67,1 : 1 – má jedno prso větší), ,místo‘ – humna (36,4 : 1 – chalupa 2.2 Slovotvorný aspekt pluralií s humnem), ,potravina‘ – prsíčka (44,9 : 1 – marinované kachní prsíčko). Pluralia netvoří vyhraněné slovotvorné typy, přesto lze u nich některé séman- S převahou plurálu do poměru 1.000 : 1 jsou zastoupena substantiva náležejí- ticko-formální charakteristiky sledovat; jako formanty jsou leckdy ověřitelné jen cí k sémantickým polím ,oděv‘ – kalhoty (307 : 1 – zaplete se kalhota do řetězu), etymologicky. U toponym jsou to formanty/řetězce -ice (Vítkovice, Teplice, Lib- ,nemoc‘ – neštovice (377 : 1 – přenesení hnisu z neštovice do škrábnutí), ,část těla‘ lice, Kostěnice, Hranice, ale sg. Sušice, Lukavice, Bystřice, popř. číselné charak- – játra (396 : 1 – přinesli jedno játro jako prémii), vnitřnosti (502 : 1 – odklápěl teristiky kolísají – Hostivice, Kytlice, Prčice), -ičky (Hodkovičky, Verušičky), -ce jsem vnitřnost za vnitřností). (Tatce, Blatce), -any (Moravany, Hradčany, Ostřešany, ale zcela jinak sémanticky Pro další pluralia donedávna singulárové tvary v korpusu chyběly, na síti uplatněný sg. Otavan, Pařížan), -ovy (Klatovy, Milovy, Žinkovy, ale významově se však nacházely, ne jen jako idiolektismy. S rozšiřováním korpusu se situace odlišné sg. příkrov, venkov), -ovky (Velichovky, slovotvorná obdoba sg. Grébov- mění – aniž by vždy šlo o doklady kolokviální, nevážné, neoficiální. Mimo kor- ka), -ůvky (Popůvky), -ánky (Dolánky, Lažánky, ale neposesivní Polanka), -átky pus nejsou tyto tvary vzácností. Poměr 1.000 : 1 i vícenásobně přesahují např. 246 247 (Vrbátky, ale neposesivní deminutivum kolovrátek), -iny (Lipiny vedle sémanticky s. 466 – 467). Substantiva látková označují hmotu jevící se jako amorfní, homo- obdobného sg. lipina), -inky (Březinky vedle sg. březinka). Pomnožná topony- genní, nerozčleněný celek (pojmenování nápojů, potravin, tekutin, plodin, hmot, ma jsou obvykle odvozována od (antroponymních) posesiv. Další toponyma se přírodních jevů, chemických prvků). Pro druhy látek a jejich ustálená množství či vyznačují pouze restrikcí paradigmatu (Dřísy, Hradce, Slapy, Hamry, Lány, Za- zdůraznění intenzity přírodních jevů tvoří i tvary plurálové. hrádky, Čihadla, Napajedla, Koryta, Chyše), nebo je původ vysvětlitelný nanejvýš etymologicky (Hustopeče, Mcely, Hukvaldy, Kšely, Pyšely, Odry, Kyje, Pečky). 3.1 Substantiva s převahou singulárových tvarů v korpusu SYN Slovotvorná struktura některých pomnožných toponym je průhledná jen částečně. Poměr singulárových a plurálových tvarů tzv. singularií tantum je výrazně Patří sem některá jména s formanty/řetězci -ínky, -ýnky, -iny, -ky, -ečky (Sovínky, nevyrovnaný; mění se obdobně jako u pluralií od řádu jednotek či desítek do řádu Cerhýnky, Prusiny, Losiny, Troubky, Mísečky). tisíců i v rámci jednoho sémantického pole. Případný nízký či nulový výskyt U apelativ se projevuje podobná mnohoznačnost, polyfunkčnost formantů: plurálových tvarů v korpusu byl ověřován (a často korigován) prostřednictvím -ice (pl. příušnice, neštovice, ale sg. v témže sémantickém poli příjice, úplavice), vyhledávače Google. adaptační -any (pl. varhany ← organ, ve zcela jiné platnosti sg. vesničan, síran, S převahou singulárových tvarů do poměru 10 : 1 lze v korpusu nalézt např. vřešťan), -ny (pl. hajany ← hajat). některá jména látková ze sémantického pole ,plodina‘ – slunečnice (4 : 1 – utrhla Teoretickou otázkou je, zda řetězce typu -an/-any považovat za morfologické si slunečnice – zde pojmenování rostliny, nikoli plodiny či plodů), ,potravina‘ – varianty téhož sufixu, nebo za relativně samostatné formanty/komplexní sufixy. salám (5 : 1 – tučné druhy masa a salámů), označení množství vázaného na pros- Pro potřeby slovníku afixů volíme řešení ad hoc, podle míry sémanticko-funkč- tor – tratoliště (7 : 1 – v tratolištích zbytečně prolité krve, zde pl. ve významu ních souvislostí řetězců. V rejstříku afixů budou uvedeny samostatně. Obdobnou výlučného množství). otázkou je, zda za slovotvorný prostředek považovat omezení/doplnění paradig- S převahou singulárových tvarů do poměru 100 : 1 jsou v korpusu doložena matu – s tímto přístupem se zatím ve zmíněném slovníku nepočítá, není však vy- rovněž jen substantiva látková, a to zástupci sémantických polí ,nerost‘ – písek loučen. (14 : 1 – kategorizace slévárenských písků; práce na kanalizaci v tekutých píscích za školou – platnost druhová a platnost velkého množství, masy), žula (17 : 1, 3. Singularia tantum (onyma, substantiva abstraktní, hromadná téměř výhradně ve významu druhovém – z bohaté nabídky žul uveďme požárskou, a látková) blatenskou, mrákotínskou, hlineckou, výjimečně ve významu obvyklého množ- MČ2 odvozuje omezený výskyt plurálových tvarů některých substantiv ství – zde náhrobku: žádné pompézní žuly a kamenné monumenty), hlína (96 : od povahy označované mimojazykové skutečnosti. Kategorie singularií je tvořena 1 – na štěrcích z doby ledové spočívá mladá vrstva povodňových hlín), pojme- vlastními jmény (apelativizovatelnými a posléze nabývajícími obvyklého číselné- nování tekutin – benzín/benzin (27 : 1 – smíchání dvou či více druhů benzinů, pl. ho protikladu), abstrakty, jmény látkovými a hromadnými. Rovněž u tří posledních jen v druhové platnosti), označení přírodních materiálů – dřevo (44 : 1 – názvy typů se uvádějí okolnosti porušení číselné exkluzivity, postulát nulového výskytu podle vzácných dřev jako palisandr, mahagon, pinie), ,plodina‘ – tráva (15 : 1 – plurálových tvarů je tedy korigován. Výklad je výstižný, dostatečně dokumentuje seděl uprostřed trav; i trsy trav byly rukám jejich oporou; okrasné trávy a příbuzné neudržitelnost zavedeného termínu (MČ2, 1986, s. 42 – 51). druhy – zde v platnosti neobvyklého množství, obvyklého množství a ve význa- PMČ spojuje termín singulare tantum s hromadnými substantivy, jež označují mu druhovém), ječmen (23 : 1 – sklízejí se řepky, ozimé ječmeny a někde vjeli už soubory počitatelných (?) jednotlivin (individuí), vyjadřujíce tuto skutečnost slo- i do ozimé pšenice; prolínají se významy druhové a významy obvyklého/velkého votvornými prostředky nebo pojmovým obsahem (Rusínová, 1995, s. 231). množství; zřetelná je nepravidelnost v distribuci gramatického čísla v rámci sé- ESČ tento termín zpochybňuje částicí „tzv.“. Tato skupina substantiv má být mantického pole ,obilnina‘), hrách (37 : 1 – ze sušených hrachů je nejchutnější typově nevyhraněná, plurálové tvary se u nich nezřídka objevují, často se séman- modrý hrách – doložena je výhradně druhová platnost, ve frazému i význam ob- tickým posunem; okolnosti těchto jevů jsou zevrubně a nepředpojatě zachyceny vyklého množství – slzy jako hrachy), česnek (83 : 1 – další druhy česneků; jakmi- (Osolsobě, 2002, s. 389). Substantiva hromadná podle autorky označují singulá- le česneky odkvetou, zavládne v hájku opět zelená barva; já našla jen jogurt a tři rovým tvarem soubor (souhrn) jednotlivin téhož druhu (lidské a zvířecí skupiny, česneky – významy druhové a platnost obvyklého množství – rostlina, zásobní rostlinné porosty, soubory přírodnin a věcí ap.), pojem souborného množství je orgán), ,tekutina‘ – petrolej (33 : 1 – pohonné hmoty s výjimkou leteckých petrolejů součástí jejich lexikálního významu, vyjádřeného příp. slovotvorně; ne všechna – význam druhový), ,potravina‘ – šunka (86 : 1 – třicet vestfálských a deset praž- substantiva s rysem hromadnosti se chovají jako substantiva hromadná (op. cit, ských šunek – význam druhový a význam ustáleného množství, singulativ kýta,

248 249 plátek), mouka (99 : 1 – zakázané mouky se nahrazují sojovou moukou, výhradně hmyzů; miliarda miliard hmyzů – význam druhový, význam velkého množství druhový význam plurálových tvarů). i počítaných jednotlivin), dobytek; ptactvo (13642 : 1 – Mikulov za vodami a ptac- Početná je skupina substantiv s převahou singulárových tvarů v poměru vyš- tvy), četně vojsko, mužstvo. ším než 100 : 1 a nižším než 1000 : 1. Téměř výhradně se jedná o jména lát- Lexémy, pro něž se nepodařilo plurálové tvary doložit, jsou výjimkou, se ková. Jméno hromadné a abstraktum je výjimkou. Doloženy jsou znovu lexémy zvětšováním korpusů prakticky mizí: donedávna nepotvrzené plurálové tvary sub- sémantických polí ,kulturní plodina a její produkt‘ – žito (120 : 1 – žita a řepka stantiv rebarbora, reveň, špenát nyní nalézt lze (pouštní rebarbory dosahují mise zelenaly, výhradně význam obvyklého/velkého množství porostu, vždy mimo mořádných rozměrů; jsou zpravidla menšího vzrůstu než reveně s řapíky zelenými; odborný styl), kukuřice (183 : 1 – kukuřice byly po všech polích kolem; nachystá- špenáty určené pro letní pěstování – jako je například odrůda Carambole F1 nebo me si polosyrové šustí z kukuřic, ostře nevymezený význam porostu, rostliny a její San Marco F1). části), seno (127 : 1 – bydleli jsme na senách nebo ve stanu; o senách vždycky Abstrakta s doloženými plurálovými tvary jsou méně četná, ale nikoli vzác- před obědem vypil skleničku vodky, význam velkého množství a časového období, ná: optika (582 : 1– střet optik města a venkova; čtení Masaryka dvěma komple- distributivní užití), sláma (512 : 1 – až bude těch slam sto tisíc, budu mít štrozok, mentárními optikami), pravda – kdyby byli schopni uznat tyto pravdy; svoboda platnost obvyklého množství, stéblo; jen v uměleckém stylu), ,potravina‘ – maso – každá z těchto svobod má svůj vlastní charakter. Podobně ve významu událostí, (224 : 1 – červené víno k tmavým masům; pečení s možností zlatavého probarvení stavů ap.: starosti, bolesti a smutky bližních; všechny lidské zvyklosti, naděje, sny, mas; převažuje význam druhový, doložen též význam obvyklého množství, por- smutky, neduhy a trable; všechny úzkosti a stesky ap. Ostatní doklady svědčí spíše ce), ,materiál‘ – kulatina (147 : 1 – skládám objekty z jednotlivých kulatin; srubové o konkretizaci – v rozvinutých demokraciích; během jediného století se všechny domy z kulatin – počítané jednotliviny, ale snad i význam druhový – v druhém tyto demokracie zhroutily. Jako u jmen látkových, i u abstrakt si lze všimnout případě se používá dřevo jasanu, olše, osiky ap.), vápno (148 : 1 – vyrábí se lastu- nahodilosti v distribuci gramatického čísla: možná bych to všechno moje trápení rová vápna jako suchá průmyslová směs), popel (264 : 1 – nevhodné zásypy jsou a radosti popsal; chtíče, radosti a blahobyt tohoto světa, od nichž jsem si tehdy popely s obsahem nedopalu, význam druhový, výhradně v textech odborných), sliboval mnohá potěšení. sádra (566 : 1 – po fixaci abdukčními sádrami bude následovat doléčení), ,chemic- ký prvek, sloučeni‘ – fosfor (389 : 1 – koncentrace dusičnanů a fosforů; povrch je 3.2 Slovotvorný aspekt singularií pokryt barevnými fosfory), zlato, stříbro (580 : 1 – přispěli do americké pokladnice Singularia na rozdíl od pluralií tvoří i svébytné slovotvorné typy, ačkoli řada třemi zlaty; po dvou stříbrech ze Soulu a bronzu na MS v Římě se konečně dočkal – formantů je opět polyfunkčních/polysémních – i vlivem toho, že systémová výluč- význam ustáleného množství, medaile, vázáno na publicistické texty), vápník (695 nost singularií je značně relativní. Mezi více či méně výrazné formanty patří: -a : 1 – dostatek mléčných vápníků; různé tabletové vápníky; v poměru 3 vápníky ku 1 (obdoba, pokora, obloha), -an (síran, uhlovodan), -anda (šuškanda, propaganda), fosforu – významy druhové a významy obvyklého množství – tableta, molekula), -át (majestát, chlorát), -atika (tematika), -ativ (vokativ, fixativ), -áž (špionáž, dre- ,tekutina‘– nafta (696 : 1 – motorové nafty – význam druhový), ,přírodnina‘ – blá- náž), -ce (legrace), -dlo (prádlo, žrádlo), -e (příze, chůze, píle, výše), -ec (svinec), to (932 : 1 – bůžkové dnes ctěni, zítra po blátech smýkáni). -el (krevel, ortel), -ela (formela), -ej (výprodej), -ek (vánek), -en/-én (polystyren, S převahou singulárových tvarů nad poměr 1000 : 1 je možno v korpusu na- etylén), -eň (povodeň, sklizeň), -ená (zmýlená, honěná), -ence (valence), -enství lézt další kolektivum – dobytek (1353 : 1, všecka hovada jejich, i všecky dobyt- (člověčenství), -enstvo (veličenstvo, veškerenstvo), -ení (kouření, topení, bedně- ky jejich, a všecka zboží jejich prodali – zde patrně v původním významu, dnes ní), -erie (drogerie, mašinerie, pedanterie), -eť (perleť), -etí (objetí), -ež (mládež, nezákladním) a zástupce substantiv látkových, a to reprezentanty sémantických krádež), -est (svěžest), -ch (čich, úspěch), -í (listí, úsilí, vědomí, zdraví, nesení), polí ,přírodniny‘ – vzduch (12518 : 1 – na využití „umělých vzduchů“ a plynů -ice (pravice, oranice, polednice), -ictví (účetnictví, písemnictví, vlastnictví), -ička v lékařské péči; při roztápění jsou oba vzduchy otevřené, po roztopení se zavře (honička), -id (sacharid), -ie (tyranie, rebelie), -ilínek (kousilínek), -ikum (narko- primární; akreditovaná laboratoř – vody, zeminy, vzduchy, kaly – významy dru- tikum), -ina (dřina, psina, myšina), -ink/-ing (trénink, strečing), -ín (vltavín, bl- hové, ale i metonymický význam jednotliviny – bublina: mám tam buňky a mezi bín), -ina (vzteklina, vysočina, družina), -inec (holubinec), -it (manganit, bauxit), tím ty vzduchy), ,plodina‘– pepř (1937 : 1, šest celých pepřů – synekdochický vý- -ita (absurdita, generalita), -ismus (fašismus), -istika (teraristika), -ium (studium, znam plodu, též četné významy druhové: oba pepře lze nahradit směsí barevných kompendium), -j (údaj), -ka (řezanka, debrecínka, probírka), -ko (opáčko, cvíčko), pepřů). -ná (pamětná), -nek (spánek, vánek), -ní (spaní, ležení), -nda (legranda), -o (dus- Hromadných jmen s plurálovými tvary je ve srovnání s látkovými jmény vý- no, dobro), -oba (chudoba, běloba), -ost (zbabělost, přímost), -ot (hřmot), -ota (la- razně méně, působí proto jako příznakové: hmyz (280 : 1 – skupiny starokřídlých 250 251 kota, slepota), -otina (prkotina), -ovec (vřesovec), -oví (lanoví, stromoví), -ovina KOŘENSKÝ, Jan: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha: Academia 1984. (mlhovina), -ovec (kůrovec), -ovnictví (mincovnictví), -ovství (klukovství), -ovice LJAŠEVSKAJA, Olga Nikolajevna: Semantika russkogo čisla. Moskva: Jazyky slav- (slivovice), -ství (bratrství, blbství), -stvo (členstvo, obyvatelstvo), -tí (setí), -tek janskoj kul‘tury 2004. (přírůstek), -tr (vítr), -tva (pastva), -tvo (úřednictvo), -uňk (verbuňk), -ura/-úra MIKO, František: Rod, číslo a pád podstatných mien. Bratislava: Vydavateľstvo SAV (apretura, inventura, drezúra), -us (konsensus), -v (stav), -va (lichva), -vo (pivo). 1962. Některé z těchto formantů jsou na hranici synchronní rozeznatelnosti. Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia 1986. OSOLSOBĚ, Klára: Substantivum nepočitatelné. In: Encyklopedický slovník češtiny. Závěr Eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: NLN 2002, s. 316, 467. Rozložení tvarů substantiv v systému jazyka odpovídá Gaussově křivce, RUSÍNOVÁ, Zdenka: Morfologie. In: Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN 1995. schopné vyjádřit výskyt anomálií v systémech různého typu. Pluralia a singularia nejsou periferním jevem, hranice mezi nimi a substantivy s běžnou opozicí čísel- Tento text vznikl v rámci grantu Slovník afixů užívaných v češtině (GAČR, reg. ného paradigmatu není ostrá. Atribut tantum je relativní. č. 13-07138S). Substantiva s výrazným nepoměrem mezi frekvencí tvarů sg. a pl. a jejich případná neslučitelnost s číslovkami základními spočívá v tom, že složkou svého RÉSUMÉ nocionálního významu vylučují možnost referovat k četnosti objektů třídy, kterou denotují jako nečleněnou nebo členěnou nějak nezákladně. Semantics and Pragmatics of Grammatical Number – The Word-Formation Aspect Singulárové tvary mohou vyjadřovat vedle početní jednosti singularitu ja- Singular forms of Nouns (Substantives) can express singularity as simplexity, non-structurality, ho- kožto simplexnost, nestrukturovanost, homogenitu, kvantovou neurčenost, popř. mogeneity, quantum indefinity and synthetic meaning (in case of singular mass nouns); plural forms syntetičnost (u jmen hromadných); plurál vedle mnohosti vyjadřuje komplexnost, then, besides plurality, also express complexity, structurality, and heterogeneity, signalling quantity strukturovanost, heterogenitu projevující se jako kvantovost, popř. analytičnost and analytical meaning (in case of invariable plural nouns). Hypothetical semantic signs, changeable (u jmen pomnožných). Jde o hypotetické sémantické znaky, jež lze podle komu- in connection with the communicative situation, are concerned. In connection with Invariable Singu- lar Nouns and Invariable Plural Nouns it seems more suitable to speak about nouns with more or less nikační potřeby přehodnotit. Namísto (ne)počitatelnosti substancí je vhodné uva- distinctly prevailing singular or plural forms. Due to the considerable polysemy of the majority of lex- žovat o (ne)počítanosti, jen do jisté míry uzuální a o substantivech s různě velkou emes, a different proportion between singular and plural forms of individual lexical units is recorded, převahou tvarů sg./pl. Při značné polysémii většiny lexémů (a slovotvorných for- as well as changeability from the diachronic perspective. The crucial argument for a choice between mantů) zaznamenáváme odlišný poměr tvarů singulárových a plurálových pro jed- expressing a phenomenon in a simplex or a complex way is the communicative need. notlivé lexie – a nakonec i proměnlivosti v diachronní perspektivě. Vyváženost či asymetrie poměru zástupců obou částí paradigmatu je dána po- zicí sémů typu ,hromadnost/souhrnnost‘, ,látkovost/beztvarost/homogenita‘ nebo ,složenost‘ v dynamicky (re)hierarchizované struktuře sémému (obvykle vnímané v důsledku jako metaforický nebo metonymický významový posun provázející a podmiňující vymanění z číselné exkluzivity singularií a pluralií).

Poznámky 1 Srov. singulár hromadný, singulár jednotkový, singulár nevymezený, metonymické užití kolektiv (Miko, 1962, s. 67 – 87).

LITERATURA ČECHOVÁ, Marie a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV 1996. Český národní korpus – SYN2010, SYN. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný na: . Encyklopedický slovník češtiny. Eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: NLN 2002. 252 253 Nominalizacje w języku i w tekście – si oddýchol i imiesłów nieodmienny siedział trzymając kota na kolanach / siedział i trzymał kota na kolanach // sedel držiac mačku na kolenách / sedel a držal mač- konfrontacja polsko-słowacka. Zarys ku na kolenách. Część badaczy takie kondensacje uważa także za nominalizacje, problematyki część ogranicza się tylko do procesów przekształcających konstrukcje zdaniowe w konstrukcje z substantywizowanym wykładnikiem predykatu, które E. Jędrzejko Maryla Papierz nazywa nominalizacjami właściwymi przyjechać > przyjazd // prísť > príchod (Wydział Filologiczny Uniwersytetu Jagiellońskiego w Krakowie) i proponuje odróżniać od nominalizacji adjektywnych, realizowanych w postaci grupy imiennej z przydawką przymiotną martwe zwierzę / zwierzę jest martwe // mŕtve zviera / zviera je mŕtve. onfrontacja języka słowackiego i polskiego w zakresie zjawisk nominaliza- Semantyczny model zdania jest pewnego rodzaju idealizacją. Między nim Kcyjnych wymaga ustalenia trzech podstawowych problemów badawczych. a wypowiedziami w poszczególnych językach naturalnych istnieje stosunek Po pierwsze – należy określić, jakie konkretnie zjawiska będą przedmiotem ana- asymetrii. Ekonomia języka i potrzeba niezakłóconej komunikacji językowej lizy, czyli co będzie przedmiotem interpretacji, bowiem nominalizacja w różnych powoduje, że asymetria ta realizowana jest w postaci pewnych kondensacji, sku- ujęciach obejmuje różny zakres konstrukcji składniowych. Po drugie – by mówić mulowania wielu znaczeń elementarnych w jednostki językowe (wyrazy, wy- o nominalizacji w języku, tj. o uwarunkowaniach systemowych, należy opisać powiedzi). Tekst pozbawiony elementów kondensacji (kondensatorów), „[…] mechanizmy nominalizacji porównując je w obu językach. I wreszcie po trzecie tekst maksymalnie przejrzysty semantycznie to tekst, w którym segmentacja – mówiąc o nominalizacji w tekście należy porównać realizacje tekstowe w obu na wypowiedzenia zgadza się z segmentacją predykatowo-argumentowe zdania językach, dopuszczalność nominalizacji w różnych stylach funkcjonalnych obu z jednej strony i z segmentacją na struktury predykatowo-argumentowe z drugiej” języków, co uwarunkowane jest także ich odmiennym rozwojem historycznym. (Topolińska, 1977, s. 176). Składnia tradycyjna traktowała jako oddzielne zdania: pol. Ewa cieszy się Istnieje kilka typów kondensacji. Niektóre oparte są na formalnej derywacji z przyjazdu siostry. / Ewa cieszy się, że siostra przyjechała. // słow. Eva sa teší syntaktycznej lub morfologicznej. Efekt nominalizacji morfologicznej (tak jak ją 1 na sestrin príchod. / Eva sa teší, že sestra príde. pierwsze opisując jako zdanie pojmuje Z. Topolińska) pokrywa się z tym, co M. Jelínek nazywa kondensatorami pojedyncze, drugie jako złożone a nominalizacje pol. przyjechać > przyjazd // syntaktycznymi. Kondensatory te dzieli według przyporządkowania do poszcze- słow. prísť > príchod rozpatrywano na poziomie morfologicznym. E. Jędrzejko gólnych części mowy na imienno-czasownikowe (imiesłów przymiotnikowy, w swojej monografii Nominalizacje w systemie i w tekstach współczesnej polsz bezokolicznik), rzeczownikowe, przymiotnikowe i przysłówkowe (Jelínek, 1968, czyzny (Jędrzejko, 1993, s. 11) referuje stanowisko wobec nominalizacji w obrębie s. 392). Z. Topolińska wspomina o jeszcze jednym typie kondesacji – leksykalnej, takich kierunków jak strukturalizm, gramatyka generatywna, czy wreszcie grama- która zachodzi wtedy, gdy poszczególne wyrazy reprezentują całe struktury predy- tyka z bazą semantyczną: katowo-argumentowe (Topolińska, 1977, s.179). „Nowa koncepcja gramatyki z bazą semantyczną umożliwiła rewizję poglądów Do kondensatorów rzeczownikowych, ale niederywowanych morfologicznie na sposób przedstawiania i interpretację związków między poszczególnymi składni- należą zdania typu Jan mówi o Marii. // Ján hovorí o Márii., które należy trak- kami powierzchniowymi różnych typów wypowiedzeń, którym można przypisać tę tować jako konstrukcje, gdzie argument propozycjonalny został zastąpiony przez samą strukturę treściową. Równocześnie zwrócono uwagę na konieczność uwzględ- argument rzeczowy, czyli część argumentową predykatu w funkcji argumentu pro- niania głębokich relacji między predykatem a jego argumentami, jako istotnego czyn- pozycjonalnego. Konstrukcja wyjściowa może więc mieć postać Jan mówi, że Ma- nika warunkującego synonimię wyrażeń o odmiennej postaci. W tym ujęciu różne ria jest ładna. / Jan mówi, że Maria wróciła. // Ján hovorí, že Mária je pekná. / Ján typy nominalizacji (wyrażeń i konstrukcji znominalizowanych) będą traktowane jako hovorí, že Mária sa vrátila. itp. Jest to dość częsty przypadek realizacji argumentu możliwe w danym języku realizacje jednej struktury głębokiej, które na poziomie for- malno-składniowym wiąże relacja transformacji syntaktycznej“ (Jędrzejko, 1993, s. propozycjonalnego z wyzerowanym predykatem – częścią tego argumentu. 19). Kondensacje mogą być mniej lub bardziej przypadkowe lub mogą mieć charakter standardowy, systemowy. Te pierwsze są uwarunkowane kontekstowo (gdy Kolejny problem to kwestia definicji nominalizacji uznanej za jeden ze spo- pewne informacje są redundantne), lub są wynikiem decyzji nadawcy, sobów kondensacji treści wypowiedzenia. Kondensacja to zatem pojęcie szersze, bo obejmuje takie kondensaty werbalne jak bezokolicznik wyjechał odpocząć / „[…] kiedy zależy mu na tym, aby odbiorca komunikatu nie został poinformowany dokładnie, kiedy chce podkreślić nieistotność (lub drugorzędność) pewnych skład- wyjechał, żeby odpocząć // po słowacku zawsze z formą finitywnąodcestoval, aby ników treści w przeciwieństwie do innych, uważanych za bardziej istotne w danym 254 255 komunikacie i wreszcie kiedy zależy mu na niestawieniu wszystkich kropek na i.” językach to trudniejsze wyzwanie, zwłaszcza w zakresie konkretnych realizacji (Karolak, 1972, s. 170). tekstowych. Wzorcowym opracowaniem kontrastywnym analizującym nominalizacje To od autora zależy, czy wyrazi, bądź nie wyrazi informacji, które może polskie i bułgarskie jest monografia M. Korytkowskiej i W. Małdżiewej Od zda- zawierać tylko struktura zdaniowa (czas, tryb, aspekt), czy „ukryje“ je za wyraże- nia złożonego do zdania pojedynczego (nominalizacja argumentu propozycjonal- niem nominalnym pozbawionym tych kategorii. nego w języku polskim i bułgarskim) (Korytkowska – Małdżiewa, 2002). Autorki W oparciu o badania nad strukturą polskiej frazy imiennej, gdzie wykorzysta- omówiły szczegółowo semantyczne i gramatyczne uwarunkowania nominalizacji no model składni semantycznej (głównie w pracach S. Karolaka i Z. Topolińskiej) w ramach struktury zdaniowej oraz uwarunkowania tekstowe nominalizacji ar- pojawia się następująca definicja: gumentu propozycjonalnego a także zróżnicowania stylistyczne tekstów a nomi- „Przez nominalizację rozumie się żywy należący do gramatyki danego języka proces nalizacje czyli stopień nasycenia różnych pod względem stylistycznym tekstów imiennej formalizacji danej (scharakteryzowanej) struktury predykatowo-argumen- transformami nominalnymi. Na postawie tych analiz sformułowały wniosek ogól- towej, traktowanej jako hipotetyczny model zdania na płaszczyźnie semantycznej. ny – dopuszczalność nominalizacji argumentu propozycjonalnego wykazuje w Rezultatem tego procesu jest taki typ grupy imiennej, która na płaszczyźnie skład- obu językach wiele podobieństw, ale występuje też szereg różnic dystrybucyjnych niowej (formalnej) jest w określony sposób skorelowana ze zdaniem, czyli werbalną realizacją tego samego modelu propozycjonalnego” (Topolińska, 1984, s. 355). między językiem polskim i bułgarskim. Podobnie jest w przypadku języka polskiego i słowackiego, bliskich sobie ge- Ale – jak pisze E. Jędrzejko nawiązując do tego, co Z. Topolińska nazwała netycznie i typologicznie, jednak odmienne drogi rozwoju i odmian skodyfikowa- nominalizacją leksykalną – z semantycznego punktu widzenia zbyt wąskie byłoby nych w różnych stylach funkcjonalnych, które mogą być podstawą porównania, więc ograniczanie opisu nominalizacji do faktów z zakresu leksykalno-słowotwór- były odmienne, co do dziś można obserwować. czych relacji transpozycyjnych nazwy czynności od czasownika oraz nazwy cech Literacki język słowacki zostal skodyfikowany w połowie XIX wieku a skład- od przymiotnika typu przyjechać → przyjazd, dobry → dobroć // prísť → príchod, nia słowacka kształtowała się w oparciu o żywą mowę ludu, język mówiony w opo- dobrý → dobrota, czyli takich rzeczowników odczasownikowych i takich przy- zycji do sztywnej, schematycznej składni niemieckiej i łacińskiej. Te wzory były miotników odrzeczownikowych, których treściowa tożsamość z czasownikiem mocniej zakorzenione w języku polskim, dlatego konstrukcje znominalizowane przymiotnikiem jest potwierdzona morfologicznie (Jędrzejko, 1993, s. 46). oparte na imiesłowach i rzeczownikach odczasownikowych częściej występują w E. Jędrzejko proponuje szersze rozumienie nominalizacji w tym sensie, że języku polskim niż słowackim, który preferuje zdania podrzędne i konstrukcje in- włącza do niej – na zasadzie tożsamości semantycznej – także takie wyrażenia, finitywne. Stąd polszczyzna daje wrażenie języka raczej statycznego niż bardziej które formalnie nie są motywowane, ale funkcjonują na zasadzie tożsamości trans- dynamiczny słowacki. Proces intelektualizacji składni słowackiej w XX wieku, pozycyjnej i relacji supletywizmu: miłość – kochać, uroda – ładny, klęska – poko- wprowadzanie konstrukcji hipotaktycznych i werbo-nominalnych trochę te różni- nać // láska – milovať, krása – pekný, prehra – prekonať. ce zniwelował (Papierz, 2000). Nominalizację – rozumianą jako proces i powstały w jego wyniku typ syntak- Próbę konfrontacji polsko-słowackiej w zakresie różnic w użyciu kondensa- tyczny realizujący się w określonym zbiorze wypowiedzeń – uważa za zjawisko torów podjęły autorki opracowania obejmującego cały system gramatyczny obu systemowe. jezyków: Slovenčina a poľština. Synchrónne porovnanie s cvičeniami. Bazowały „Systemowość nominalizacji rozumiemy jako oferowaną przez język (langue) moż- na języku ogólnym nie precyzując, o jakie rejestry stylistyczne chodzi. Stwier- liwość wyboru syntaktycznej organizacji wypowiedzi oraz wzajemną przekształcal- dzają, że „verbálne substantívum ako kondenzát sa v obmedzenej miere vyskytuje ność konstrukcji z różnych pól syntaktycznych – zgodnie z pewnymi określonymi v slovenčine: Fajčenie je tu zakázané, Nebaví ma písanie pohľadníc [...] Podstatne regułami leksykalno-gramatycznymi – przy spełnieniu całkowitej (lub częściowej ale viac sa však využíva v poľštine“ (Sokolová a kol., 2012, s. 247). Tu autorki przy- odtwarzalnej) ekwiwalencji semantyczno-funkcjonalnej” (Jędrzejko, 1993, s. 51). taczają kilkanaście polskich form tego kondensatora (np. zachowanie, oddalanie Takie są systemowe właściwości langue – zatem można je odnieść zarów- sie, występowanie) już bez kontekstu zdaniowego. Podają także przykłady innych no do języka polskiego jak i słowackiego. Nominalizacje w języku słowackim struktur syntaktycznych w języku słowackim, które cześciej odpowiadają polskie- były już przedmiotem moich badań (Papierz, 1982), inne języki, w tym polski mu nomen deverbale: doczekały się mniej lub bardziej szczegółowych opracowań, jak przywoływana tu 1. formy verbum finitum: Z tej wysokości byłoby to nie do zauważenia. // Z tej- już monografia E. Jędrzejko, natomiast porównanie tych zjawisk w dwu lub kilku to výšky by to človek nezbadal., Nie posądzałem go o zainteresowania ar- tystyczne. // Nečakal som, že ho zaujíma umenie. 256 257 2. formy infinitywu:Twierdził, że ma do zakomunikowania coś ważnego. // Tvr- LITERATURA dil, že chce oznámiť niečo dôležité., Mam możliwość uzyskania dodatkowych JELÍNEK, Milan: Funkce a vývoj syntaktických kondenzátorů v slovanských jazycích. porcji. // Mám možnosť získať dodatočné porcie. I przekład w odwrotnym kie- In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1968, s. 389 – 395. runku: Ja ho odučím chodiť po krčmách. // Ja go oduczę chodzić/chodzenia JĘDRZEJKO, Ewa: Nominalizacje w systemie i w tekstach współczesnej polszczyzny. po knajpach., Chystal sa odísť. // Zbierał się do wyjścia. Katowice: Wyd. UŚ 1993. „[...] Infinitív býva v slovenčine subjektom aj v dvojčlenných vetách, v kto- KAROLAK, Stanisław: Zarys składni ogólnej. Warszawa: PWN 1972. rých predikát vyjadruje hodnotenie istého deja. Tento význam majú napríklad KORYTKOWSKA, Małgorzata – MAŁDŻIEWA, Wiara: Od zdania złożonego verbá imponovať, podariť sa, tešiť sa, páčiť sa, protiviť sa, priečiť sa, bridiť sa. do zdania pojedynczego (nominalizacja argumentu propozycjonalnego w języku Poľština tu má ako subjekt častejšie substantívum, napr. Nepáči sa mi chodiť tam. polskim i bułgarskim). Toruń: Wyd. UMK 2002. // Nie podoba mi się chodzenie tam” (Sokolová a kol., 2012, s. 247). PAPIERZ, Maria: Nominalizacje we współczesnym języku słowackim. Kraków: Wyd. Opis ten może być przykładem określenia różnic systemowych między ję- UJ 1982. zykiem polskim i słowackim, wymaga jednak sformułowania precyzyjniejszych PAPIERZ, Maryla: Intelektualizacja w języku słowackim. In: Słowacy w obliczu Euro- zasad, które by określały istotę tych różnic. py. Ed. H. Janaszek-Ivaníčková. Katowice: Wyd. UŚ 2000, s. 135 – 145. Takie konstatacje jak powyżej należy bowiem oprzeć na solidnych pod- SOKOLOVÁ, Miloslava – VOJTEKOVÁ, Marta – MIROSŁAWSKA, Wirginia – stawach materiałowych. Materiał po pierwsze: da możliwość sformułowania za- KYSEĽOVÁ, Miroslava: Slovenčina a poľština. Synchrónne porovnanie s cviče- sad, zgodnie z którymi systemy każdego z języków przewidują użycie jednego niami. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity 2012. z dwóch zasadniczych sposobów syntaktycznej organizacji wypowiedzenia: albo TOPOLIŃSKA, Zuzanna: Mechanizmy nominalizacji w języku polskim. In: Studia w postaci zdania – z ośrodkiem werbalnym, albo w postaci grupy imiennej orga- gramatyczne I. Ed. Z. Topolińska. Wrocław: Ossolineum 1977, s. 175 – 212. nizowanej i reprezentowanej przez nomen. (Topolińska, 1977, s. 175). Po drugie: TOPOLIŃSKA Zuzanna: Składnia grupy imiennej. In: Gramatyka współczesnego ję- pozwoli na ustalenie, które ze stylów funkcjonalnych preferują konstrukcje zno- zyka polskiego. Składnia. Ed. Z. Topolińska. Warszawa: PWN 1984, s. 301 – 384. minalizowane a które – zdaniowe. Z istniejący już opracowań wiadomo najogól- RÉSUMÉ niej, że styl naukowy i administracyjny w obu językach częściej niż inne style stosuje konstrukcje nominalne. Ale należy to udokumentować materiałowo. Nominalizations in the Language and in the Text – Polish-Slovak Comparison. Fundamental Możliwości uzyskania takiej bazy materiałowej są dwie, obie sprawdzone w questions. różnych opracowaniach. Pierwsza metoda, zastosowana przez wspomniane autor- Nominalization is the process and the result of this process by means of which a sentence structure ki konfrontacji polsko-bułgarskiej M. Korytkowską i W. Małdżiewą, jako punkt is placed in a different sentence structure in the position reserved for a nominal construction. In the wyjścia przyjmuje określoną liczbę najczęściej występujących w obu językach process of nominalization the componential sentence changes into the attributive determinative syn- predykatów i predykatorów i bazuje na strukturach predykatowo-argumentowych tagm. The initiative role in this syntagm is played by the substantive verbal, actional, abstract. The przez nie fundowanych oraz ich użyciach tekstowych. Druga polega na zestawia- aim of this paper is to present three aspects of the nominalization: 1. Which phenomena will be the subject of analysis, i.e. what is the subject of interpretation, because nominalization is interpreted niu materiału pochodzącego z tych samych tekstów, będących przekładami na in- in various ways. 2. It must characterize the mechanism of nominalization in Polish and Slovak as teresujące nas języki np. Biblii i znanych tekstów literackich. a systems phenomenon. 3. Nominalization in texts in the languages needs to compare acceptability Osobiście skłaniam się ku metodzie pierwszej, gdzie bazuje się jednak na tek- of nominalization in various functional styles which is related to different historical development of stach oryginalnych. W przekładzie zawsze musimy się liczyć z błędami, choć Polish and Slovak. oczywiście system pewne konstrukcje blokuje. Takie porównanie, oparte na ek- scerpcji z korpusu języka polskiego i słowackiego będzie przedmiotem moich dalszych badań.

Przypisy 1 Przykłady będą zawsze podawane w kolejności – najpierw polski, potem po znaku // słowacki.

258 259 Variantnosť a kodifikácia (na príklade usmerňuje ďalší vývin spisovného jazyka, mala by teda podporovať a upevňovať základné vývinové tendencie v jazyku. Úlohou kodifikácie je podľa J. Dolníka Czambelovej kodifikácie) (2010, s. 165) podporovanie optimálnej stability normy a zároveň jej pružnosti. Inštrumentálny charakter kodifikácie a jej úlohu pri stabilizácii normy zdôraznil Katarína Muziková aj F. Daneš (1979, s. 80), podľa ktorého zmyslom kodifikácie je „být efektivním (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) instrumentem plánovitého, perspektivního ovlivňování spisovného jazyka; má ráz prostředku institucionálního, kontrolujícího dynamickou rovnováhu spisovné- odstatou jazykovej dynamiky je realizácia postupných zmien jazykových pro- ho jazyka a zajišťuje jeho relativně hladké fungování podle aktuálních komuni- Pstriedkov z hľadiska ich foriem i funkcií a zároveň zmien vzťahov medzi jed- kačních potřeb společnosti“. Z hľadiska kodifikácie sa vo vzťahu k synchrónnej notlivými jazykovými prostriedkami. Dynamika sa prejavuje v jazyku v podobe dynamike v jazyku ako kľúčová javí otázka, ktoré zmeny v jazykovej norme sú variantnosti vo všetkých jazykových rovinách. V odbornej literatúre sa tradične prijateľné z hľadiska kultivovania spisovného jazyka, ktoré zmeny zachytiť v ko- rozlišuje diachrónna a synchrónna dynamika, v pozadí tohto rozlišovania je opozí- difikačných príručkách. Riešenie tejto problematiky závisí od chápania kodifikácie cia rezultatívnosť – procesuálnosť (Kralčák, 2009, s. 16). Z diachrónneho hľadiska (či má deskriptívny alebo preskriptívny charakter), jej vzťahu k norme, od stano- je pri skúmaní dynamiky v centre pozornosti rezultatívnosť, sledovanie výsled- vených kodifikačných kritérií a od existujúcej jazykovej situácie. Vo vzťahu k sú- kov jednotlivých vývinových zmien, zatiaľ čo procesuálnosť, neukončenosť, sa časnej spisovnej slovenčine sa tejto problematike venuje pozornosť vo viacerých vzťahuje primárne na synchróniu (avšak aj z diachrónneho hľadiska sa niektoré prácach zaoberajúcich sa problematikou spisovného jazyka (napr. Dolník, 2010; javy, resp. procesy javia ako zatiaľ neukončené, nezavŕšené, ako dlhotrvajúce ten- Bosák, 2010; Kralčák, 2009). dencie). Podľa V. Barneta (1981, s. 124) si pri skúmaní diachrónnej variantnosti V tomto príspevku poukážeme na to, ako sa vzťah variantnosti jazykovej nor- „všímame vystřídaní jednoho jazykového jevu druhým. Synchronní variantnost my a kodifikácie riešil v minulosti v odlišnej jazykovej situácii, ako sa synchrónna se promítá do konkurence koexistujících jazykových jevů. Konkurence může být dynamika v slovenčine na konci 19. storočia reflektovala v Czambelovej kodifi- definována v termínech strukturních nebo funkčních.“ kácii a aký bol jeho postoj ku kodifikácii variantných jazykových prostriedkov. Problematika synchrónnej dynamiky vystupuje do popredia v súvislosti Budeme vychádzať z Czambelovej kodifikačnej príručky Rukoväť spisovnej reči s kultivovaním jazyka, najmä s jeho regulovaním v podobe kodifikácie. Static- slovenskej (1. vyd. 1902, 2. vyd. 1915, 3. vyd. 1919) a na získanie komplexnej- ký charakter kodifikácie je v opozícii k dynamickosti jazykovej normy, ktorá šieho obrazu o jeho postoji k synchrónnej dynamike a variantnosti využijeme aj sa neustále vyvíja. Statickosť kodifikácie možno prekonať tak, že sa rešpektuje prácu Príspevky k dejinám jazyka slovenského (1887), v ktorej publikoval analýzu a predvída pohyb v norme uvádzaním variantov. Synchrónna dynamika (nielen dobovej normy spisovnej slovenčiny nielen v dielach V. Paulinyho-Tótha, a sériu v súčasnosti, ale aj v niektorom z minulých vývinových období v dobovom, syn- článkov O spisovnej reči slovenskej (1901), v ktorej predstavil svoju koncepciu chrónnom priereze) je výsledkom prebiehania vývinových procesov, resp. pôso- spisovnej slovenčiny. benia vývinových tendencií, často i protichodných, zároveň je však východiskom Skôr ako uvedieme, kde a ako sa v Rukoväti spisovnej reči slovenskej uplat- i predpokladom ďalšieho vývinu jazyka. Neprejavuje sa len vo forme štruktúrnej nili, resp. neuplatnili variantné jazykové prostriedky, stručne charakterizujeme a funkčnej konkurencie variantných jazykových prostriedkov, ale, ako konštatuje faktory, ktoré podmienili a ovplyvnili Czambelov prístup k reflexii synchrónnej A. Jedlička (1981, s. 109), aj v samotnej jazykovej situácii, a to v existencii a vzá- dynamiky a kodifikovanie variantných jazykových prostriedkov v jeho kodifikač- jomnom pôsobení variet národného jazyka v závislosti od sociálnych faktorov a so ných príručkách. Kľúčovými faktormi boli dobová jazyková situácia, koncepcia zreteľom na ich fungovanie v jednotlivých komunikačných sférach a v rôznych kodifikácie a kodifikačné kritériá. situačných podmienkach. Podobne aj V. Barnet (1981, s. 125) v súvislosti so syn- Jazyková situácia je dynamický jav, ktorý ovplyvňuje aktuálna historic- chrónnou dynamikou spisovného jazyka hovorí o dynamike na dvoch úrovniach, ko-spoločenská a kultúrna situácia. V martinskom období (1875 – 1918) sa na úrovni jazykových prostriedkov a na úrovni komunikatívnych útvarov (konku- na území Slovenska používali viaceré jazykové útvary (variety), popri spisovnej rencia spisovného jazyka a nespisovných útvarov). Uvedené dve stránky synchrón- slovenčine fungovali v neoficiálnej komunikácii aj teritoriálne dialekty. Spisov- nej dynamiky sa rôznym spôsobom reflektujú v kodifikácii. Kodifikácia zachytáva ná slovenčina bola v priamom či nepriamom kontakte s maďarčinou, nemčinou, jazykové zmeny po etapách, funguje ako stabilizátor normy vyznačujúcej sa dyna- pretrvali aj tradičné kontakty s češtinou a zintenzívneli kontakty s ruštinou. Ko- mickosťou, na jednej strane je teda výsledkom ustaľovania normy, na druhej strane existencia, resp. konkurencia uvedených variet, resp. jazykov v jednotlivých ko- munikačných sférach a ich vzájomné pôsobenie sa odrazili aj v jazykovej norme 260 261 a úze, najvýraznejšie v lexike, v menšej miere v hláskosloví a tvarosloví, ale aj kodifikačnú činnosť. Oporu pri kultivovaní spisovného jazyka hľadal v živom úze. v pravopise a boli jedným z faktorov, ktorý prispel k vzniku variantnosti, ako kon- Pravidlá uvedené v Rukoväti sú podľa S. Czambela (1901, s. 719) „súhrnom toho, štatoval aj S. Czambel (1899, s. 426): „V každom jazyku jest veľa mnohotvarov, čo sa v obore spisovnej reči slovenskej za veľa a veľa rokov pod tiahou okolností a v slovenskom zvlášte, už i následkom toho, že české slová a formy sú bežné samo sebou vyvinulo. Ony sú [...] odvodené z bežného spisovného jazyka, nie sú na základe historickosti, ale zvlášte následkom toho, že slovenčina je dialekticky tedy z doterajších mluvníc prejaté, ani ľubovôľou a osobnými názory pôvodcu príliš rozčlenená.“ Pokiaľ ide o používateľov spisovného jazyka, spisovná sloven- utvorené.“ V dôsledku toho sa do jeho kodifikácie dostali viaceré varianty, ktoré čina mala úzku sociálnu bázu, tvorila ju prevažne inteligencia, z nej sa aktívne fungovali v úze. Problémové javy, medzi nimi aj kodifikáciu variantných tvarov, podieľali na kultivovaní a rozvíjaní spisovnej slovenčiny predovšetkým spisova- chcel vyriešiť po dôkladnom preskúmaní živého jazyka a spoznaní jeho základ- telia, redaktori, novinári, príp. kňazi, učitelia. V tomto období ešte nepokročila ných vývinových tendencií, porov. „Nám treba v konci koncov určiť, ktorá forma demokratizácia spisovného jazyka do takej miery, že by sa spisovná slovenčina je z viactvarov dobrá, lepšia, alebo jedine oprávnená [...] Ale k tomu neznáme stala celonárodným jazykom. Postupne sa rozširoval počet komunikačných sfér, dosiaľ dostatočne – našich nárečí“ (op. cit., s. 305). Kritériá spisovnosti, o ktoré sa v ktorých fungovala spisovná slovenčina (boli to predovšetkým sféry umelec- opieral, boli systémovosť, ustálenosť (vo vzťahu k domácemu zaužívanému úzu, kej literatúry, publicistiky, vedy a popularizácie vedy, bežnej konverzačnej reči), k ľudovej reči) a funkčnosť. sprievodným javom tohto procesu bolo rozkolísavanie úzu. Širšiemu uplatneniu Ako sme už uviedli, úlohou kodifikácie je podporiť optimálnu mieru stability spisovnej slovenčiny bránila existujúca spoločenská a politická situácia (územie a súčasne pružnosti normy. Predpokladá to dobré poznanie synchrónnej dynamiky Slovenska bolo súčasťou Uhorska, úradným jazykom bola maďarčina), ktorá za- na úrovni jazykových prostriedkov, ale aj v rámci jazykovej situácie, v rámci koe- príčinila, že spisovná slovenčina sa len obmedzene používala v ďalších verejných xistencie variet národného jazyka, a identifikovanie progresívnych variantov. Syn- komunikačných sférach, ktoré sú pre spisovný jazyk dôležité – v administratíve, chrónna dynamika sa v slovenčine na konci 19. storočia prejavovala v jazykovej školstve. norme a úze početnými variantmi, ktoré boli odrazom prirodzeného vývinu jazy- Zmenená jazyková situácia v poslednej štvrtine 19. storočia a napätie medzi ka, spontánnych zmien, ale aj odrazom kontaktov spisovnej variety s nespisovný- kodifikáciou a jazykovou praxou (porov. konštatovanie S. Czambela (1890, s. III) mi varietami slovenčiny či kontaktov slovenčiny s inými jazykmi. Na variantnosť v úvode Slovenského pravopisu: „Inak učia mluvnice, inak píšu spisovatelia; a ešte v jazykovej praxi mali vplyv aj kodifikačné príručky Ľ. Štúra, ale najmä M. Hat- aj medzi sebou rozchodia sa i mluvnice i spisovatelia.“), ktoré pociťovali používa- talu, v ktorých boli kodifikované mnohé varianty, progresívne i neprogresívne telia spisovného jazyka ako nežiaduce, viedli k modifikácii hodžovsko-hattalov- (porov. Muziková, 2010). Czambelovo rozhodnutie opierať sa o stav v živom ja- skej kodifikácie, ktorú uskutočnil S. Czambel. Cieľom Czambelových intervencií zyku pri kodifikácii sa premietlo do jeho kodifikačných príručiek okrem iného do spisovnej slovenčiny bolo predovšetkým stabilizovať jazykovú normu rozko- uvádzaním viacerých hláskoslovných a flektívnych, sčasti aj slovotvorných lísanú pod vplyvom historizujúcej hodžovsko-hattalovskej kodifikácie a reálnej variantov uplatňujúcich sa v jazykovej praxi, ktoré vyhovovali stanoveným kri- živej jazykovej praxe a odstrániť nedôslednosti vo vtedajšej kodifikácii. Neustá- tériám spisovnosti. Rešpektoval tak pohyb v norme a čiastočne aj predvídal, ako lenosť a rozkolísanosť jazykovej normy sa týkala nielen formálnej stránky dosa bude ďalej vyvíjať, ako ukázali neskoršie kodifikačné úpravy v 20. storočí. bovej spisovnej slovenčiny, ako uviedol S. Czambel (1901, s. 304) – v pravopise V Czambelových príručkách sa reflektovali vybrané javy synchrónnej dynamiky, „obieha zvlášte veľa dvojtvarov a viactvarov“ –, ale aj hláskoslovia, tvaroslovia, v jazykovej praxi bol pestrejší stav a variantnosť sa vyskytovala aj v ďalších prí- slovotvorby či terminológie. padoch (napr. uliciach/ulicách, strelba/streľba, ich/jich atď.). V ďalšej časti uve- O uplatnení či neuplatnení variantných jazykových prostriedkov koexistujú- dieme, ktoré variantné jazykové prostriedky S. Czambel hodnotil ako spisovné. cich, resp. konkurujúcich si v jazykovej norme a úze v kodifikačných príručkách Početné varianty sa v Rukoväti spisovnej reči slovenskej uvádzajú v hlásko- rozhodovala Czambelova koncepcia kultivovania spisovnej slovenčiny, v ktorej sloví. Neustálenosť kvantity v dobovej spisovnej slovenčine sa odrazila aj v ko- reagoval na existujúcu jazykovú a historicko-spoločenskú situáciu, na potreby po- difikácii pripúšťaním viacerých variantov, napr. súsed/sused, ísť/isť, odchýlka/ užívateľov jazyka, pričom vychádzal aj zo zhodnotenia retrospektívy, t. j. pred- odchylka, slúžka/služka, Bôh/Boh, mŕtvy/mrtvý, slávny/slavný atď. (Czambel, chádzajúcich kodifikácií (Štúrovej i Hattalovej) z hľadiska ich perspektívnosti. 1902, s. 16 – 17). Táto variantnosť odráža koexistenciu tvarov z areálových variet Zo svojich výskumov dobre poznal tak prirodzenú, nárečovú, podobu slovenči- slovenčiny (západoslovenských vs. stredoslovenských nárečí) v úze, resp. kon- ny, ako aj spisovnú podobu (najmä úzus spisovateľov, porov. jeho analýzy jazy- takt slovenčiny s češtinou, ktoré sa v dôsledku rozdielneho hláskoslovného vývinu ka S. Chalupku, resp. V. Paulinyho-Tótha; Czambel, 1885; 1887, s. 33 a n.) a na vyznačujú rozdielnou distribúciou kvantity. S. Czambel v tomto prípade rešpek- tomto základe konfrontovanom s vlastným jazykovým povedomím založil svoju toval prax, kvantita nebola ustálená v mnohých prípadoch (porov. Czambel, 1887, 262 263 s. 49 a n.). Ďalšie kodifikované variantné podoby svedčia tiež o tom, že pri ko- ručke Rukoväť spisovnej reči slovenskej uplatnila v tvaroch pronomín a numerá- difikácii prihliadal na teritoriálnu diferencovanosť slovenčiny a akceptoval va- lií. Kodifikované flektívne varianty nemajú jednotnú povahu, možno ich rozdeliť rianty podmienené odlišným hláskoslovným vývinom v jednotlivých nárečových do viacerých skupín. areáloch (v porovnaní so stavom v stredoslovenskom jazykovom areáli, ktorý je Do prvej skupiny možno zaradiť tvary, v ktorých koexistovali, príp. si základom kodifikovanej podoby slovenčiny). Ide o rozdielne striednice za psl. konkurovali synonymné tvarotvorné prípony v rámci jedného deklinačného typu, skupiny ort-, olt- pod cirkumflexovou intonáciou (lakeť/lokeť, rakyta/rokyta), roz- resp. tematické submorfémy pri verbách, pričom oba tvary boli živé v úze, ako dielne striednice za jery (doska/daska, mach/moch), podoby reflektujúce neskorší o tom svedčia Czambelove poznámky uvedené vo výklade. Pri substantívach vývin jerových striednic (jedon/jeden), dispalatalizované podoby (jaseň, boľasť, išlo o tieto prípady: D sg. životných maskulín (človekovi/človeku, čertovi/čertu, sňah a i.) oproti tým, v ktorých sa dispalatalizácia nevykonala (jeseň, bolesť, sneh pánovi/pánu; Czambel, 1902, s. 42); N pl. životných maskulín (súsedi/súsedia, a i.) (Czambel, 1902, s. 318, 342, 305, 320, 88, 313, 300, 351). Ojedinele boli hosti/hostia, učni/učnia, muži/mužia a i.; Czambel, 1902, s. 44); G sg. neživot- s ohľadom na tradíciu aj jazykovú prax kodifikované mäkkostné varianty typu ných maskulín (boka/boku, pondelka/pondelku, dobytka/dobytku, potoka/potoku, kmeň/kmen, tabula/tabuľa (Czambel, 1902, s. 315, 357), z rovnakých dôvodov balóna/balónu a i.; Czambel, 1902, s. 41, 299, 304, 338); G pl. feminín typu ulica ako spisovné hodnotil S. Czambel popri tvaroch typu ak, akokoľvek, akosi, aký aj (husieľ/huslí, košieľ/košelí, sádz/sadzí, kôž/koží a i.; Czambel, 1902, s. 56); I pl. varianty jak, jakokoľvek, jakosi, jaký (t. j. s protetickým j; Czambel, 1902, s. 297, feminín typov dlaň a kosť (dlaňami/dlaňmi, kosťami/kosťmi, nocami/nocmi a i.; 313). Okrem uvedených variantov sa ako kodifikované varianty ojedinele vysky- Czambel, 1902, s. 57); tvary plurálu typu dievča (dievčatá/dievčence, dievčat/ tujú aj paralelné (nesystémové) podoby typu auktor/autor, ihra/hra, lyhať/luhať/ dievčeniec, dievčaty/dievčatami/dievčencami; Czambel, 1902, s. 61). Dôkazom, lhať, môcť/môzť, vplyv/vliv (Czambel, 1902, s. 298, 312, 319, 323, 366). Tieto že variantnosť týchto tvarov bola S. Czambelovi známa zo živého jazyka, sú vý- varianty sú svedectvom nestabilnej normy, obsahujúcej živé domáce podoby, ale sledky neskoršieho systematického výskumu slovenských nárečí (pozri Atlas slo- aj podoby s prvkami nedomácej kultúrnej jazykovej tradície (latinčiny: auctor > venského jazyka, zv. 2 (ďalej ASJ II), 1981, s. 28, 61, 62, 97, 141). Variantné auktor/autor, češtiny: vplyv/vliv). Niektoré variantné paralely boli funkčne irele- koncovky v deklinácii substantív vznikli ako výsledok prehodnocovania prísluš- vantné, napr. lyhať/luhať/lhať (z etymologického hľadiska vývinovo mladšie po- nosti substantív k jednotlivým deklinačným typom na základe gramatického rodu doby luhať/lhať v porovnaní s archaickou východiskovou podobou lyhať; Machek, po zániku kmeňového skloňovania, čím sa do jedného deklinačného typu dostali 1957, s. 266); inú povahu majú výsledky nepravidelných analogických vývino- substantíva patriace pôvodne k rôznym kmeňom, a teda i s rôznymi tvarotvornými vých zmien (môcť/môzť). príponami, resp. ako výsledok vnútroparadigmatickej a medziparadigmatickej Podobné hláskoslovné varianty, aké kodifikoval S. Czambel, boli frekvento- analógie. Ďalej môžeme do tejto skupiny zaradiť N pl. neživotných maskulín, fe- vané v úze aj v štúrovskom období (porov. Kondrašov, 1974, s. 115 a n.). Vo väč- minín a neutier ukazovacieho pronomina té/tie (Czambel, 1902, s. 85). Tvary té šine prípadov sa už v ďalšej kodifikačnej príručke, v Pravidlách slovenského a tie vznikli pri formovaní kongruentného skloňovania analogickým vyrovnaním pravopisu z r. 1931, ustálil jeden z uvedených variantov. Časť variantných tvarov ukazovacích pronomín s adjektívami typu pekný, pričom sa v nich odrazil odlišný z Czambelovej kodifikácie v tejto kodifikačnej príručke pretrvala, boli to väčšinou hláskoslovný vývin v jednotlivých stredoslovenských nárečiach (té – turčianske dvojtvary, v ktorých bol jeden z tvarov totožný s tvarom v češtine, napr. ako/jako, a hornonitrianske nárečia, tie – väčšina ostatných stredoslovenských nárečí, porov. lakeť/lokeť, rakyta/rokyta, mrtvý/mŕtvy, prejavil sa tu vplyv teórie čechoslovakiz- ASJ II, 1981, s. 191). Koexistujúce variantné tvary boli kodifikované aj v tva- mu. Tieto dvojtvary boli odstránené v ďalších vydaniach Pravidiel slovenského roch prézenta pri verbách typu brať (berem/beriem, perem/periem, ženem/ženiem, pravopisu. orem/oriem; Czambel, 1902, s. 115), resp. pri l-ovom particípiu v tvaroch préte- V porovnaní s hláskoslovím sa vyššou mierou variantnosti v Rukoväti spisov- rita a kondicionálu verb typu padnúť (siahol/siahnul, trhol/trhnul a i.; Czambel, nej reči slovenskej vyznačovala flexia. Väčšinou išlo o jazykové jednotky, kde sa 1902, s. 126).V prípade tvarov prézenta je variantnosť spôsobená odlišným hlás- variantnosť vyskytovala v tvarotvornom formante. Popri týchto dvojtvaroch boli koslovným vývinom v teritoriálnych varietach slovenčiny – zachovanie krátkej kodifikované aj niektoré varianty, kde sa dynamika prejavila v tvarotvornom zá tematickej morfémy -e- v psl. slovesných tvaroch typu bereš v západoslovenskej klade. V martinskom období bol v úze spomedzi slovných druhov najväčší pohyb a východoslovenskej oblasti vs. vznik novoakútu na tematickej morféme -e-, v deklinácii substantív, svedčí o tom nielen Czambelova kodifikácia zachytávajúca ktorý sa neskôr pri prehodnocovaní psl. prozodických vlastností zmenil na dĺž- viac-menej presne dobovú prax, túto skutočnosť potvrdili aj čiastkové výskumy ku v stredoslovenskej oblasti (porov. ASJ II, 1981, s. 230). Dvojtvary pri tvaroch jazykovej praxe v tomto období (pozri Sabol, 1975a, b).Viaceré dvojtvary zachytil l-ového particípia verb typu padnúť S. Czambel (1902, s. 126) odôvodňuje dvomi S. Czambel aj v prípade verb. V menšej miere sa variantnosť v kodifikačnej prí- podobami infinitívneho kmeňapad - a padnu-, na ktoré sa viaže prípona -l, pričom 264 265 konštatuje, že „v strednej slovenčine obľúbenejšie sú podoby od prostého kmeňa diferenciácii. (krotol, hrdol).“ Dokazuje to stav v nespisovných útvaroch (pozri ASJ II, 1981, S. Czambel zaznamenal variantnosť aj pri používaní slovotvorných prípon. s. 289). Tieto varianty boli rozšírené aj v štúrovskej slovenčine (Kondrašov, 1974, Pri výklade používania mäkkých konsonantov uviedol nasledujúce deriváty, kde sa s. 180) a pretrvali v spisovnej slovenčine aj v druhej polovici 19. storočia, pričom variantnosť prejavila v slovotvornej prípone: -ňa/-eň (stajňa/stajeň), -ovňa/-oveň sa v súčasnej odbornej literatúre (Morfológia slovenského jazyka, 1966, s. 476) (knihovňa/knihoveň), -árňa/-iarňa/-áreň/-iareň (pekárňa/pekáreň, kaviarňa/ka- konštatuje, že zväčša sa vtedy zachovával širší kmeň. viareň), -izňa/-izeň (ustanovizňa/ustanovizeň, dedovizňa/dedovizeň) (Czambel, Druhú skupinu kodifikovaných variantov tvoria dvojtvary, kde išlo o osci- 1902, s. 19, 291). Tieto variantné slovotvorné prípony sa vyskytovali už v štúrov- láciu tvarov medzi jednotlivými deklinačnými, resp. konjugačnými typmi, va- skej slovenčine, ako uvádza A. N. Kondrašov (1974, s. 258 – 259) konštatujúc, že riantné tvary sú prejavom medziparadigmatickej analógie. V martinskom období spomedzi nich boli v praxi frekventovanejšie prípony -oveň/-ovňa. V uvedených k takýmto tvarom patrili niektoré feminína s nulovou koncovkou a tvarotvorným slovotvorných variantoch sa odráža dlhodobý kontakt slovenčiny s češtinou. základom zakončeným na spoluhlásku, ktoré tvorili tvary podľa typu kosť i dlaň Tieto dvojtvary sa hodnotili ako spisovné aj v Pravidlách slovenského pravopi- (napr. v N a A pl. plti/plte, štvrti/štvrte; Czambel, 1902, s. 54); ďalej N pl. neživot- su z r. 1931 s ohľadom na uplatnenie koncepcie čechoslovakizmu. V neskorších ných maskulín, feminín numerálie jeden, jedna (jedny/jedné; Czambel, 1902, s. 87) vydaniach Pravidiel slovenského pravopisu, resp. aj v ďalších kodifikačných prí- a viaceré verbá, ktoré dokumentujú pohyb v tvaroch prézenta medzi konjugačný- ručkách, sa ustálili súčasné tvary. mi typmi česať a chytať (napr. štebocem/štebotám, repcem/reptám, vládzem/vlá- Uvedené príklady na kodifikované varianty, ale aj poznámky pri výklade dam, chápem/chápam, driemem/driemam a i.; Czambel, 1902, s. 113 – 114), resp. jednotlivých pravidiel zreteľne odhaľujú Czambelov postoj k zachyteniu va- medzi verbami typu rozumieť a žuť (napr. chudobniem/chudobnejem, šediviem/ riantnosti v kodifikačných príručkách. S. Czambel pri kodifikácii rešpektoval šedivejem, spiem/spejem, zniem/znejem a i.; Czambel, 1902, s. 119). V tomto prí- normu vo vývinovom pohybe – koexistenciu, resp. konkurenciu jazykových pro- pade S. Czambel reflektoval vývinové tendencie, ktoré zachytil už Ľ. Štúr (Štúr, striedkov: „Vývoj totiž ešte trvá, čo videť z toho, že množstvo slov užíva sa i so 2006, s. 65, 144 – 145, porov. aj Kondrašov, 1974, s. 165, 179), pričom časť z nich starou ešte i s novou príponou [...] a preto je dovolené, aby v nespomenutých tu ešte nie je ukončená a pretrváva až do súčasnosti. a v neuvedených v Abecednom ukazovateli prípadoch každý skloňoval tak ako sa Ďalšiu skupinu tvoria varianty, pri ktorých sa v kodifikácii uplatnili novší v jeho nárečí skloňuje“ (Czambel, 1902, s. 41), pričom bral ohľad na stredosloven- a starší (neperspektívny) tvar, pričom starší tvar bol na ústupe zo spisovného jazy- ský základ spisovnej slovenčiny, sčasti však prihliadal aj na iné nárečia: „[...] kde ka, ako o tom svedčia aj poznámky samotného S. Czambela: „[...] kratšie, tak reče- živý jazyk dľa jednotlivých podrečí strednoslovenských dopúšťa formu dvojakú no na vymieraní [...]“ (1902, s. 47), „[...] sú oprávnené aj pôvodnejšie, ale v živote [...] tam sú obidve formy dovolené, až pokiaľ časom daktoré strednoslovenské menej obvyklé formy [...]“ (1902, s. 84), „Ony sú pozostatkami z českých mluvníc podrečie, svojou väčšou vážnosťou nad ostatnými podrečiami, vrch nenadobudne“ a v spisovnej reči slovenskej obiehajú na základe historického práva [...]“ (1902, (Czambel, 1902, s. 48). V rámci synchrónnej dynamiky reflektoval v kodifikácii s. 89). Išlo o tvary I pl. maskulín a neutier (žiakmi/žiaci, mužmi/muži, dvorami/ aj opozíciu progresívne (nové) – neprogresívne (ustupujúce) a hoci hodnotil ako dvormi/dvory, dely/delami/delmi, pleci/plecami; Czambel, 1902, s. 47, 64); G a D spisovné aj viaceré staršie tvary ustupujúce zo spisovného jazyka „[...] sú oprávne- sg. posesívnych pronomín (môjho/mojeho; Czambel, 1902, s. 84); G a D sg. nume- né aj pôvodnejšie, ale v živote menej obvyklé formy [...]“ (Czambel, 1902, s. 84), rálie jeden (jedného/jednoho, jednému/jednomu; Czambel, 1902, s. 87).V uvede- ako prvý v poradí uvádzal novší tvar frekventovaný v martinskom úze, a predurčil ných prípadoch S. Czambel kládol na prvé miesto v súlade s jazykovou praxou tak ďalší vývin spisovnej normy. Jeho predikcia sa potvrdila v kodifikačných prí- a vývinovými tendenciami novší tvar, ktorý sa v nasledujúcich kodifikačných prí- ručkách v 20. storočí. Pri dvojtvaroch poukázal aj na možnosti ich štylistického ručkách ustálil ako jediný záväzný. Pri zachovaní starších, zo spisovného jazyka využitia (pozri Czambel, 1902, s. 291). ustupujúcich tvarov v kodifikácii S. Czambela sa zrejme prejavil ohľad na pred- Príspevok predstavuje len náčrt uvedenej problematiky, len čiastkový pohľad chádzajúcu historizujúcu hodžovsko-hattalovskú kodifikáciu a na stav v nespisov- na vzťah variantnosti a kodifikácie v martinskom období. Na získanie komplexnej- ných varietach (pozri ASJ II, 1981, s. 131, 132, 162). šieho pohľadu na problematiku variantnosti v staršej podobe spisovnej slovenčiny Vo flexii zachytil S. Czambel jednak doznievanie niektorých vývinových pro- je potrebné konfrontovať kodifikačné príručky s jazykovou praxou a preskúmať cesov, jednak kolísanie medzi pôvodným a novším prvkom v procese jazykovej fungovanie variantných jednotiek v dobovej komunikácii. Pri riešení otázky, aký zmeny, ktorý môže trvať rozlične dlho. Vo väčšine uvedených prípadov sa v ďal- má byť vzájomný vzťah variantných tvarov a kodifikácie, t. j. do akej miery sa má ších kodifikačných príručkách ustálil progresívnejší tvar, resp. v prípade zacho- v súčasných kodifikačných príručkách zachytiť/nezachytiť variantnosť prejavujú- vania dvojtvarov zväčša došlo k ich sémantickej, syntaktickej alebo štylistickej ca sa v norme a úze, môže pomôcť aj poučenie z minulosti, t. j. ako k rovnakým 266 267 alebo podobným problémom pristupovali predchádzajúce kodifikácie. Slovenská reč, 1975b, roč. 40, č. 2, s. 85 – 91. ŠTOLC, Jozef: Atlas slovenského jazyka. 2. Flexia. Časť prvá: Mapy. Bratislava: Veda LITERATÚRA 1981. BARNET, Vladimír: Synchronní dynamika spisovného jazyka. In: Jazykovedný časo- ŠTÚR, Ludevít: Nauka reči slovenskej I. Faksimile pôvodného vydania. Pripr. pis, 1981, roč. 32, č. 2, s. 123 – 130. Ľ. Ďurovič – S. Ondrejovič. Bratislava: Veda 2006. BOSÁK, Ján: Kodifikácie verzus varianty. In: Slovo – Tvorba – Dynamickosť. Ed. M. Šimková. Bratislava: Veda 2010, s. 172 – 179. Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu Jazyková zmena v historickom vývine CZAMBEL, Samuel: O spisovnom jazyku Sama Chalupku. In: Almanach mládeže jazyka a v procese formovania jeho spisovnej variety (1/0848/13) podporovaného slovenskej. Usporiadal a vydal Slovenský akademický spolok Tatran vo Viedni. grantovou agentúrou VEGA. Turčiansky Svätý Martin 1885, s. 160 – 178. CZAMBEL, Samuel: Príspevky k dejinám jazyka slovenského. V Budapešti: nákladom RÉSUMÉ vlastným 1887. CZAMBEL, Samuel: Slovenský pravopis. Historicko-kritický nákres. V Budapešti: Variation and Codification (on the Example of Czambel’s Codification) tlačou V. Hornyánszkeho 1890. The paper deals with the synchronic dynamics of Standard Slovak at the end of the 19th century and its CZAMBEL, Samuel: Čo je slovenčina? In: Slovenské pohľady, 1899, roč. 19, s. 420 reflection in the codification work of S. CzambelRukoväť spisovnej reči slovenskej (Handbook of the – 428. Standard Slovak Speech). It presents brief characteristics of the factors (like linguistic situation and CZAMBEL, Samuel: O spisovnej reči slovenskej. In: Slovenské pohľady, 1901, roč. codification conception) which had conditioned and influenced Czambel’s approach to the codifica- 21, s. 300 – 310, 345 – 348, 439 – 450, 503 – 515, 584 – 591, 652 – 658, 716 – 725. tion of variant linguistic items. S. Czambel respected dynamism in the language norm and he codified numerous phonetic, inflective and word-formation variants which were a reflection of the natural CZAMBEL, Samuel: Rukoväť spisovnej reči slovenskej. 1. vyd. Turčiansky Svätý development of the language, of spontaneous changes, as well as of contacts of the standard variety Martin: Kníhkupecko-nakladateľský spolok 1902. with non-standard varieties of Slovak or of contacts of Slovak with some other languages. DANEŠ, František: Postoje a hodnotící kritéria při kodifikaci. In: Aktuální otázky ja- zykové kultury v socialistické společnosti. Red. J. Chloupek. Praha: Academia 1979, s. 79 – 91. DOLNÍK, Juraj: Teória spisovného jazyka so zreteľom na spisovnú slovenčinu. Brati- slava: Veda 2010. JEDLIČKA, Alois: Vývojové procesy a synchronní dynamika jazyka v konfrontačním osvětlení. In: Jazykovedný časopis, 1981, roč. 32, č. 2, s. 107 – 116. KONDRAŠOV, Nikolaj Andrejevič: Vznik a začiatky spisovnej slovenčiny. Z rukopisu preložila M. Masárová. Bratislava: Veda 1974. KRALČÁK, Ľubomír: Dynamika súčasnej slovenčiny: sociolingvistické aspekty dynamiky jazyka. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa 2009. MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha: Čes- koslovenská akademie věd 1957. Morfológia slovenského jazyka. Red. J. Ružička. Bratislava: Vydavateľstvo SAV 1966. MUZIKOVÁ, Katarína: Variantnosť v starších kodifikáciách. In: Varia XIX. Eds. J. Hladký – Ľ. Rendár. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave 2010, s. 245 – 255. Pravidlá slovenského pravopisu s abecedným pravopisným slovníkom. Turčiansky Svätý Martin: Matica slovenská 1931. SABOL, Ján: Dvojtvary v skloňovaní maskulín v literatúre 80. a 90. rokov 19. storo- čia. In: Slovenská reč, 1975a, roč. 40, č. 1, s. 10 – 20. SABOL, Ján: Dvojtvary feminín a neutier v literatúre 80. a 90. rokov 19. storočia. In:

268 269 Interpretace deminuce v češtině z hlediska diachronního funkci jedinou“ (Štícha, 1978, s. 3 ‒ 4). Podobně M. Šulc (2010, s. 96, 106 – 107) rozlišuje deminutiva modifikační (strýčánek, věcička, měs- Jana Bílková tečko) a mutační (branka, vozík, kolečko), ačkoli zároveň upozorňuje na možné (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové) překryvy a leckdy nejasné hranice mezi oběma typy. Derivát s deminutivní formou, kterým se pojmenovává jiná třída denotátů, než je ta, ke které se referuje základovým slovem nedeminutivní formy (demi- ubstantivní deminutiva se obvykle vymezují na základě rysů formálních i vý- nutivní sufix nezužuje rozsah pojmu, nýbrž odpovídá pojmu zcela jinému), se Sznamových, případně funkčních. Definují se zpravidla jako substantiva od- v lingvistické literatuře zpravidla jako deminutivum kvalifikuje, a to deminutivum vozená ze substantiv slovotvorným sufixem s modifikační funkcí zdrobňovací lexikalizované nebo deminutivum formální, a to i přesto, že z onomaziologického nebo z ní odvozenou funkcí expresivní (emotivizační). Deminutivní formou tedy hlediska deminutivem není. Sémantický rys menšího rozměru bývá i u něj zacho- mluvčí buď pojmenovává předmět menší, než je předmět obvykle označovaný ván, nicméně rozhodující pro zařazení či nezařazení substantiva mezi deminutiva základovým substantivem, nebo ho hodnotí, vyjadřuje svůj emoční vztah k němu. jsou faktory nikoli sémantické, ale strukturní, především přítomnost deminutivní- Základní podmínkou toho, aby byl substantivu přiznán status deminutiva, je při- ho sufixu. tom substantivní fundace, tedy existence základového substantiva nedeminutiv- 2. Vedle lexikalizovaných deminutiv existují v češtině i případy opačné, tj. ního. Při deminuci přitom zůstávají pravidelně zachovány všechny gramatické deriváty, které jistý významový deminutivní příznak mají (ať už kvantitativní, charakteristiky základu, tj. deminutivum zachovává nejen slovní druh základo- nebo emocionální), které však nejsou z formálního hlediska výsledkem demi- vého slova nedeminutivního, ale i kategorii jmenného rodu. Beze změny zůstává nutivní modifikace základových (nedeminutivních) substantiv, nýbrž výsledkem také kategorie čísla v případě deminutivní modifikace jmen pomnožných: nůžky mutační derivace z nesubstantivních (adjektivních nebo verbálních) základů. De- → nůžtičky, housle → housličky, záda → zádíčka, játra → jatýrka. Vyloučit lze minutivní příznak takových derivátů (pseudodeminutiv) bývá důsledkem sufixál- i potenciální změnu životnosti u deminutivních maskulin. Botanické termíny typu ní homonymie. Sufixy, kterými se derivují pseudodeminutiva, se běžně užívají naháček jsou odvozeny od nesubstantivních základů. Názvy naháč (nahý člověk – k odvozování pravých deminutiv, např.: substantivum nechtěňátko je odvozeno mask. anim.) a naháček (lid. název pro ocún – mask. inanim.) jsou tedy utvářeny od adjektiva nechtěný sufixem -átko, podobně jako zvířátko je odvozeno sufixem paralelně (nahý → naháč; nahý → naháček). Proprializace deminutivních ape- -átko od základového substantiva zvíře. Zatímco substantivum zvířátko podmínku lativ, při níž ke změně rodu dochází, stojí již mimo slovotvorný proces deminu- substantivní fundace splňuje, u substantiva nechtěňátko základové substantivum ce: studna (fem.) → studnička (fem.) → Studnička – mužské příjmení (mask.). chybí, a nelze tedy mluvit o deminutivu; podobně např. synáček ← syn (subst.), ale V následujícím textu upozorníme na tři typy substantiv, která splňují jen některé miláček ← milý (adj.). z výše uvedených podmínek deminutivnosti, a jejichž deminutivní platnost je tedy Významnou roli při interpretaci takových derivátů hraje také paralelní deriva- sporná. ce. Jejich deminutivní příznak vzniká na pozadí paralelně utvářených substantiv, 1. Řada substantiv s deminutivní formou má v současné češtině význam lexi- u nichž se deminutivnost nepociťuje. Oba aspekty se přitom vzájemně doplňu- kalizovaný, značně vzdálený významu základového substantiva, což problematizu- jí; např. deminutivní příznak substantiva rozcuchánek je vnímán na pozadí de- je jejich synchronní hodnocení jako derivátů čistě modifikačních: např. maskulina rivátu rozcuchanec, paralelně utvořeného ze základového adjektiva rozcuchaný, kolíček (svorka k připevnění prádla na šňůru), žebříček (stupnice podle hodnoty, a to právě díky koncovému řetězci -ánek, který se formálně shoduje s běžným výkonu apod.); feminina hubička (polibek), kůrka (vypečená vrstva na povrchu sekundárním deminutivním sufixem (nos – nos-ánek). Od verbálních adjektiv pečiva), branka (gól); neutrum ramínko (pomůcka k zavěšení oděvu nebo úzký na -ný nebo pasivních participií sloves jsou takto utvořeny názvy jako uplakánek pásek látky držící na ramenou zpravidla dámské prádlo). Jejich primární funk- (←uplakaný), otesánek (← otesán/otesaný), ušmudlánek, ufňukánek, pokakánek, cí je funkce pojmenovací, nikoli modifikační. Řečeno slovy Z. Rusínové (1995, otloukánek, mazánek. Sufixem -ek se tvoří substantiva s deminutivním příznakem s. 187), „souvislost s nezdrobnělým slovem bývá průhledná, avšak modifikační akt také od minulých slovesných participií. Výsledné deriváty jsou opět názvy osob, je neaktuální.“ Specifickou skupinou takových derivátů jsou názvy terminologické a to podle charakteristické činnosti: čmuchálek, chlubílek, fňukálek, pisálek, poví- povahy. F. Štícha (1978) zdůrazňuje nutnost důsledně odlišit deminutiva jako slo- dálek, snílek, vzdychálek, spěchálek, šetřílek, žvanílek. Některé z těchto derivátů votvornou kategorii modifikační od lexikální kategorie deminutiv s pojmenovací mají v češtině i protějšky bez sufixu -ek, které se formálně shodují s tvarem mi- funkcí. Deminutivní formy modifikační a formy s platností pojmenovací jednotky nulého participia, utvořené konverzí beze změny formy jen změnou slovního dru- považuje synchronně za „dvě komunikativní funkce jazykové formy, která měla hu a zařazením k deklinačnímu typu pán (šetřílek i šetřil, čmuchálek i čmuchal), 270 271 alternativně je tedy možné chápat je jako jejich deminutivní modifikáty; některé také příznak deminutivnosti: malůvka (drobná malba), bojůvka (drobný spor, ro- z derivátů však takové protějšky nemají (např. pisálek, snílek, povídálek). Jména zepře). smíšek (kdo se často a rád směje) a vtipálek (kdo dělá vtipy) jsou odvozena od sub- K adjektivnímu základu se může připínat také složený sufix -ička. Např. ad- stantiv (← smích, ← vtip), v druhém případě je však substantivní kmen rozšířen jektivem soudní je fundováno substantivum soudnička (krátký literární útvar ins- analogicky právě k deverbativním názvům typu šetřílek, čímž se pojmenování pirovaný soudním přelíčením), adjektivum krevní je základem jména krevnička osoby odliší od pravého deminutivního modifikátuvtípek . (krevní parazit). Dalším sufixem, který se připíná k adjektivním základům a který výsledným Pseudodeminutivní charakter mají některá jména prostředků se sufixem -tko: substantivním derivátům dodává deminutivní příznak, je sufix -ásek: bělásek (← mávátko, lízátko, párátko, šidítko. Přípona -tko má sice deminutivní původ (his- bílý), modrásek (← modrý), žluťásek, hnědásek, červeňásek, čerňásek, drobňásek toricky je výsledkem spojení přípony -dlo a deminutivní přípony -ko), původní (vedle obvyklejšího drobásek), hodňásek (← hodný), oblásek/oblázek (← oblý), deminutivní podoba se zakončením -dlko (zrcadlko) se však hláskovými změnami vzorňásek, levňásek, volňásek. Ojedinělá substantiva jako volňas, levňas, vzorňas přetvořila na -tko (zrcátko), formálně se osamostatnila a začala se uplatňovat i ne- vznikla pravděpodobně zpětnou resufixací volný( → volňásek → volňas). závisle na jménech se sufixem -dlo. Jde tedy o dnes již samostatný slovotvorný K adjektivním základům se připojuje také sufix-oušek . Deriváty jako svatou- typ, výsledné deriváty považujeme za deverbativa. Přesto je však u slov s forman- šek, slaďoušek, zlatoušek vztahujeme přímo k adjektivním základům (svatoušek tem -tko jistý rys deminutivnosti zachován. Deminutivní význam vzniká právě ← svatý) vzhledem k nedoloženosti nedeminutivních substantivních základů (na na pozadí jmen s formantem -dlo: stínítko – stínidlo, držátko – držadlo, škrabátko -ouš, resp. -och, -ouch, -oš). Sufix -oušek je k dispozici jako komplexní formant, – škrabadlo. Analogicky je pak deminutivní příznak jmen na -tko pociťován i u ta- kterým lze tvořit substantivní názvy s deminutivním, a to emocionálním významo- kových jmen, kde je podoba s formantem -dlo jen potenciální, neuzuální (neužívá vým příznakem bez požadavku existence základového nedeminutivního substanti- se nebo se užívá jen velmi omezeně): fidlátko, holítko, hejbátko, kapátko, krmítko, va. Synchronně se jako pseudodeminutiva jeví i jména drahoušek, staroušek, která lehátko, mávátko, párátko, pisátko, pítko, šidítko, těžítko, trsátko, tvořítko, udělát- lze vztáhnout jak k odvozeným nedeminutivním substantivům (← drahouš, ← ko, ukazovátko. Deriváty se sufixy -dlo a -tko však nejsou vždy ve významovém starouš), tak (vzhledem k nízké frekvenci a vyšší míře expresivity jmen na -ouš) vztahu deminuce. Velmi často mají lexikalizované specializované významy, de- přímo k adjektivům (← drahý, ← starý). rivát se sufixem -tko v takových případech deminutivní příznak nemá: chodidlo Nepočetnou skupinu tvoří deadjektiva se sufixem -áček: miláček (← milý), (část nohy, na kterou se našlapuje) – chodítko (zařízení, s jehož pomocí člověk živáček (← živý), jedináček (← jediný), prosťáček (← prostý). Od adjektiv jsou chodí/učí se chodit); pravidlo (závazné ustanovení) – pravítko (pomůcka k rýso- tímto sufixem odvozeny také názvy botanické, zejména názvy drobných květin vání) apod. jako bradáček, hlaváček, naháček, a názvy zoologické, zejména názvy drobných Složeným (sekundárním) deminutivním sufixem-átko se tvoří pravidelně de- ptáků jako ledňáček, lesňáček, zelenáček. minutiva prvního stupně od jmen mláďat nebo obecně nedospělých jedinců (dítě Deminutivní příznak nesou některé názvy prostředků odvozené sufixem-áček – děťátko; poupě – poupátko). Analogicky se pak tvoří jména nositelů vlastnosti od slovesných základů: připínáček, napínáček, rýsováček, česáček, louskáček, ca- středního rodu formantem -átko také přímo od adjektiv, aniž by existovalo zákla- páček. Pseudodeminutivní charakter má také několik významově specifických de- dové (nedeminutivní) substantivum: nechtěn-ý → nechtěň-átko (nechtěné dítě), verbativních názvů objektů: umíráček (malý kostelní zvonek oznamující úmrtí), podobně malátko (← malý; malé dítě), ubožátko, nedělňátko (← nedělní; dítě na- stojáček (nízký vyztužený límec), pršáček (malý nos se špičkou nahoru), utíkáček rozené v neděli), půlnočňátko (← půlnoční; dítě narozené o půlnoci), vzorňát- (lehký krátký plášť), a několik deverbativních názvů osob, jako např. posměváček ko. Ze synchronního hlediska se jako deadjektiva jeví i substantiva neviňátko, (kdo se posmívá) nebo plaváček (kdo plave). nekřtěňátko, kojeňátko, chuďátko, nebožátko, jejichž základová nedeminutivní Složeným sufixem -inka jsou od adjektiv utvořena ženská jména krasotinka substantiva (nevině, nekřtěně, kojeně) z úzu vymizela (PSJČ je uvádí, nemají však (← krásný; krásná, zpravidla drobná, útlá žena), křehotinka (← křehký; křehká, ani jeden výskyt v korpusu SYN). choulostivá dívka). Adjektivní základ je rozšířen analogicky k deadjektivním sub- 3. Při deminuci v češtině zůstávají zachovány gramatické kategorie a syntak- stantivům typu nahota, prázdnota. Alternativně lze však vyčlenit také složený su- tické charakteristiky základového slova, důležité je zejména zachování inherentní fix -otinka. kategorie rodu. Tato rodová neměnnost je rysem, který deminuci odlišuje od ostat- Na pozadí dvojic typu podkova – podkůvka nabývá deminutivního příznaku ních derivačních postupů v češtině, a to i od ostatních postupů modifikačních, jako složený sufix -ůvka. Deverbativům utvořeným tímto sufixem připisujeme proto jsou přechylování, tvoření názvů mláďat nebo augmentace, a, naopak, sbližuje je s flexí. Podobné mísení derivačních a deklinačních rysů vykazuje také např. stup- 272 273 ňování adjektiv, tradičně pokládané za kategorii morfologickou a až od konce mi- sice deminutivní maskulina netvoří, takže jedinou zdrobňovací formou je neutrum nulého století řazenou spíše, ale nikoli výhradně, k postupům derivačním. Tímto princátko, v korpusu SYN je ale doloženo potenciální nedeminutivní základové přechodným charakterem deminuce se vysvětluje i schopnost deminutiv přechod- neutrum, ačkoli pouze v plurálové formě princata. Základová substantiva hrabě ně, tj. v raném, předmorfologickém stadiu nabývání jazyka u dětí, nahrazovat stup- a kníže jsou v singuláru synchronně maskulina. Rodová změna hrabě → hrabátko ňování (malá, menší, nejmenší/malá, malinká, malilinká) (srov. např. Pačesová, je však zcela logická vzhledem k tomu, že je deminutivní sufix-átko , chápaný jako 1979, s. 106 − 108). Ačkoli je zachování rodu rysem pro české zdrobňování velmi poziční varianta primárního deminutivního sufixu-ko , z diachronního hlediska vý- příznačným, není na rozdíl od neměnnosti slovního druhu vyžadován jako bezvý sledkem spojení deminutivního sufixu -ko a kmenotvorné přípony -at-, rozšiřující jimečné pravidlo; jednotliví autoři ojedinělé výjimky zpravidla připouštějí. Niko- kmen v plurálových tvarech substantiv deklinačního typu kuře, tedy i substantiv li ovšem všichni; např. P. Hauser konstatuje, že „deminutiva jsou vždy stejného hrabě, kníže. A stejně nepřesvědčivá jsou transrodová deminutiva Šmilauerova rodu jako jejich základová substantiva“ (Hauser, 1986, s. 300). Z. Rusínová (2001, (Šmilauer, 1971, s. 83) chochol – chocholka, ještěr – ještěrka, prám – pramice. s. 142) výjimky v systému českých deminutiv připouští, když píše: „Deminutiva Mohli bychom zmínit i další aspekty ztěžující interpretaci deminuce, znovu v češtině povahu základu v podstatě nemění. Můžeme jen pozorovat, že za účelem otevřít otázku existence analytických deminutiv (malá zahrada, pidizahrada), při- expresivního zesílení některých významů hodnotících (pozitivního nebo negativ- pomenout již zaniklé deminutivní formanty (-ec, -ice), existenci deminutivních ního, bagatelizace či ironizace) může být někdy změněn rod, například mamoušek, forem utvořených od cizích základů (sáček – dem. forma k německému Sack, tj. baboušek, teťátko, učitelátko […]. Běžněji se mění rod u zdrobnělých křestních pytel), případy nejednoznačné fundace, případy zpětného tvoření, resufixace či jmen ženských: Maroušek, Anoušek, Hanousek.“ Jako výjimky z pravidla, tedy desufixace (např. subst. vak zpětně přitvořeno k subst. váček, přejatému ve stč. jako deminutiva, při kterých dochází ke změně rodu, jsou v lingvistické literatuře ze středohornoněm. wātsac a vnímanému jako deminutivum) apod. Striktní odli- prezentovány i další případy. Takové transrodové výjimky připouští např. L. Do- šení deminutiv a nedeminutiv je velmi komplikované. Obtíže spojené s vymeze- ležel (1967, s. 495): „Pro deminutiva je právě příznačná ta okolnost, že základo- ním substantivních deminutiv a s interpretací deminuce vůbec jsme se zde pokusili vé a odvozené slovo jsou téhož rodu, čili tvoření zůstává v rámci jednoho rodu. ilustrovat alespoň na třech specifických typech substantiv, která vykazují jisté rysy Z tohoto pravidla jsou jen velmi řídké výjimky u deminutiv středního rodu, např. deminutivnosti, jejichž deminutivní interpretace je však nejednoznačná, sporná či květ – kvítko (vedle kvítek); myš – myšátko.“ Týž příklad uvádí také D. Šlosar komplikovaná. (1995, s. 125): „Deminutivní sufixy se modifikují významy substantiv všech rodů, a proto mají sufixy pravidelně tři rodové podoby, které respektují gramatický rod LITERATURA základového substantiva; výjimky jsou ojedinělé (květ − kvítko).“ BAKARDIŽEVA, Ginka: O pastech a pastičkách deminutiv. In: Bohemystika 7, 2007, Deminutivní platnost substantiva kvítko je však sporná. V češtině jsou k dis- č. 3, s. 207 ‒ 219. pozici deriváty s deminutivním příznakem, které mužský rod základového sub- BAUER, Laurie: Evaluative Morphology: In Search of Universals. In: Studies in stantiva zachovávají a jejichž deminutivní platnost se nezpochybňuje: kvítek/ Language 21, 1997, s. 533 – 575. kvíteček. Výrazové dvojici květ – kvítko jsou podobné např. dvojice cukr – cukrát- BÍLKOVÁ, Jana: Pseudodeminutiva v češtině. In: Gramatika a Korpus 2012. Ed. F. ko nebo švec – švícko. SSJČ chápe jako deminutivní modifikát substantiva švec Štícha. Hradec Králové: Gaudeamus 2013, nestránkováno, 7 s. pouze jméno ševčík. Výraz švícko hodnotí jako obecné a expresivní. Substantivum DOKULIL, Miloš: Tvoření slov v češtině 1: Teorie odvozování slov. Praha: Naklada- myšátko je sice deminutivum, je však třeba chápat ho nikoli jako modifikát zákla- telství ČSAV 1962. dového feminina myš, nýbrž jako modifikát neutra myše. Podmínka rodové shody DOLEŽEL, Lubomír: Jména zdrobnělá (kvantitativní rozbor). In: Tvoření slov v češ- je tedy i zde splněna (za deminutivní modifikáty feminina myš lze považovat opět tině 2: Odvozování podstatných jmen. Eds. F. Daneš – M. Dokulil – F. Kuchař. pouze feminina myška, myšička). Stejně tak lze jako deminutiva hodnotit i oka- Praha: Academia 1967, s. 494 – 530. zionální názvy zvířecích mláďat typu giboňátko, žabátko, želvátko, a to za před- HAUSER, Přemysl: Názvy zdrobnělé. In: Mluvnice češtiny 1. Fonetika. Fonologie. pokladu potenciální, i když třeba nedoložené existence nedeminutivních názvů Morfonologie a morfemika. Tvoření slov. Eds. M. Dokulil – K. Horálek – J. Hůrko- mláďat středního rodu na -e/-ě (např. giboně, giboňata). Uvažovat bychom mohli vá – M. Knappová. Praha: Academia 1986, s. 300 ‒ 303. též o výjimečné deminutivní změně rodu u substantiv princátko, mužátko, hrabát- KÁŇA, Tomáš: Česká substantivní deminutiva ve světle korpusových dat. In: Grama- ko, knížátko. Ve všech případech je však sporné, zda se jedná o modifikaci skuteč- tika a Korpus 2012. Ed. F. Štícha. Hradec Králové: Gaudeamus 2013, nestránko- ně deminutivní, nebo o modifikaci jiného druhu. Maskulinum muž se pravidelně váno, 14 s. deminuje maskulinními sufixy -ík/-íček (mužík, mužíček); od substantiva princ se NEKULA, Marek: Deminutiva a augmentativa v češtině z typologického pohledu. In: 274 275 Karlík a továrna na lingvistiku. Eds. A. Bičan a kol. Brno: Host 2010, s. 304 ‒ 315. Podstatné mená pomenúvajúce osobu ženského PAČESOVÁ, Jaroslava: Řeč v raném dětství. Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1979. Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství 1935 – 1957. pohlavia vzhľadom na vek v slovenčine REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Voznice: Leda 2001. a srbčine RUSÍNOVÁ, Zdeňka: Deminutivní modifikace z hlediska pragmalingvistického. In: Pocta Dušanu Šlosarovi. Eds. P. Karlík – J. Pleskalová – Z. Rusínová. Boskovice: Stefana Paunović Rodić Albert 1995, s. 187 ‒ 193. (Filologická fakulta Univerzity v Belehrade) RUSÍNOVÁ, Zdeňka: Deminutiva jako jazykové univerzálie. In: Sborník Filozofické fakulty brněnské univerzity – Linguistica Brunensia 50, č. A 49. Ed. I. Pospíšil. Brno: Masarykova univerzita 2001, s. 137 − 145. redmetom nášho výskumu sú podstatné mená pomenúvajúce osobu ženského RUSÍNOVÁ, Zdeňka: Názvy zdrobnělé. In: Encyklopedický slovník češtiny. Eds. P. Ppohlavia (rozličného veku, od detstva po starobu) v slovenčine a srbčine, ktoré Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: NLN 2002, s. 283. sledujeme v kontexte širšieho výskumu o stereotype ženy (ako gendrovom stereo- Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia 1989. type)1 v slovenskom a srbskom jazykovom obraze sveta. ŠLOSAR, Dušan: Slovotvorba. In: Příruční mluvnice češtiny. Eds. P. Karlík – M. Ne- Pod stereotypom podľa Lj. Popovićovej (2008, s. 59 – 71) rozumieme aso- kula – Z. Rusínová. Praha: NLN 1995, s. 109 – 225. ciačný prototyp, t. j. cudzie skúsenosti v súvislosti s určitým fragmentom mimoja- ŠMILAUER, Vladimír: Novočeské tvoření slov. Praha: SPN 1971. zykovej skutočnosti, ktorého prevzatím hovoriaci získava fragment kolektívneho ŠTÍCHA, František: Substantiva deminutivní formy s lexikalizovaným významem. In: konvencionálneho obrazu sveta. Stereotyp nie je vymedzený na jeden koncept, ale Naše řeč, 1978, roč. 61, č. 3, s. 113 ‒ 127. predstavuje sémantické pole, ktoré obsahuje rozličné koncepty a má svoje cen- ŠTÍCHA, František a kol.: Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia trum (jadro) a perifériu. V jadre stereotypu je hodnotne neutrálny koncept (alebo 2013. neutrálne koncepty), kým ďalšie koncepty sú umiestnené na pozitívnej alebo ne- ŠULC, Michal: Tvoření slov. In: Cvrček, Václav a kol.: Mluvnice současné češtiny 1. gatívnej strane topologickej schémy. Takto chápaný stereotyp je základnou jednot- Jak se píše a jak se mluví. Praha: Karolinum 2010, s. 81 ‒ 124. kou kognitívnolingvistického výskumu. TRÁVNÍČEK, František: Mluvnice spisovné češtiny. Část I. Hláskosloví – Tvoření Rekonštrukcia jazykového obrazu sveta sa zakladá, okrem iných dát, aj slov – Tvarosloví. Praha: Melantrich 1949. na lexikografických a hovorových definíciách slov, na etymologickom výskume (vnútornej formy) slov, na rozbore hyperoným, hyponým, antoným, synoným, Tento text vznikl v rámci grantu Slovník afixů užívaných v češtině (GAČR, reg. derivátov, na frazémach a kolokáciách (Bartminjski, 2011, s. 344, 430) a v na- č. 13-07138S). šom výskume vychádzame práve z takéhoto materiálu. Opierali sme sa prevažne o slovníkový materiál, ale podľa potreby sme používali aj slovníky slovenského a srbského jazyka a príklady zo spisovného a hovorového jazyka, a to najmä v prí- RÉSUMÉ padoch, keď kolidoval rozsah slovníkového materiálu.2 Vzhľadom na obmedzený Interpretation of Diminutivization in Czech rozsah práce uvádzame len niektoré príklady. Cieľom našej analýzy je poukázať na podobnosti a odlišnosti pri pomenovaní The text deals with linguistic difficulties related to the interpretation of a diminutive word-formative ženy a tým aj pri konceptualizácii ženy v jej rozličných životných obdobiach v slo- modification. It discusses both the formal and the semantic criteria for diminutive assessment and venčine a srbčine. points out the substantives, which can meet only some of the linguistic criteria of diminutive status. Special attention is paid to (a) formal diminutives: večer (evening) → večírek (party); huba (mouth) → hubička (kiss); (b) debatable isolated diminutives with the gender change: květ (flower) → kvítko 1. Podstatné mená pomenúvajúce ženu vzhľadom na životné obdobia (little flower); princ (prince) → princátko (little prince) and (c) pseudodiminutives ‒ substantives of diminutive meaning derived from adjectival or verbal bases: mazánek (mollycoddle) ← mazat se Výskum sme začali vyhľadávaním lexém v slovenčine a srbčine, ktoré svo- (coddle); živáček (living soul) ← živý (live); lízátko (lollipop) ← lízat (lick). jím prvým významom (ak to bolo možné, tak v prvom rade nocionálnym, bez žánrových či štýlových obmedzení) pomenúvajú osobu ženského pohlavia vzhľa- dom na vek. V definíciách sme hľadali adjektívamladá , nedospelá, dospievajúca, stará a pod. žena (ako hyperonymum; alebo opisne: osoba ženského pohlavia). 276 277 V slovenčine sú to lexémy: dievča – nedospelá al. dospievajúca osoba ženské- etymológia slova baba (srb. баба – baba). Slovo baba ako aj mama, tata a pod. ho pohlavia (Slovník súčasného slovenského jazyka, ďalej SSSJ), žena – dospelá vzniklo v ranej fáze vývinu jazyka reduplikáciou slabiky a predstavuje interna- osoba ženského pohlavia (obyč. vydatá) (Slovník slovenského jazyka, ďalej SSJ) cionálne detské slovo (Skok 1, 1971, s. 82 – 83; Machek, 1968, s. 39; Rejzek, a starena – stará žena (SSJ); a v srbčine: девојчица (devojčica), девојка (devojka) 2001, s. 65; Žigo, 20125). Slovo baba motivovalo vznik mnohých významov a na – dospelá osoba ženského pohlavia, ktorá nie je vydatá (Rečnik srpskohrvatskoga kontinuitu v kontakte s deťmi v oboch skúmaných jazykoch nadväzujú deriváty književnog jezika, ďalej RMS 1, s. 643), жена (žena) – dospelá osoba ženského vo význame „pôrodná asistentka“ a v srbčine aj „tá, ktorá sa stará o deti: babi- pohlavia (RMS 2, 1.b, s. 26) a старица (starica) – stará žena (RMS 5, s. 1001). ca“ – pôrodná asistentka (SSJ; RMS 1, s. 117), slov. babiť i babčiť a srb. бабити Lexéma девојчица (devojčica) je (formálne) deminutívum od девојка (devojka) (babiti), бабичити (babičiti) – byť babou, pôrodnou asistentkou (SSJ; RMS 1, vytvorené sufixom -ица (-ica) (porov. Ćorić, 1979). V RMS sa девојчица (de- s. 118) a iné: slov. babičstvo, babiny, babicuľa, babenica (SSJ) a srb. бабичовати vojčica) definuje ako 1. dem. od девојка (devojka), 2. dieťa ženského pohlavia (babičovati), бабљење (babljenje), бабичлук (babičluk), бабињача (babinjača), a 3. mladé dievča (RMS 1, s. 644), čo svedčí o rozširovaní lexikálnej štruktúry бабињара (babinjara), бабине/бабиње (babine/babinje) (RMS 1, s. 117 – 118; danej lexémy. G. Štasni (2011) navrhuje reorganizáciu primárneho a sekundár- Skok 1, 1971, s. 82 – 83). Na základe etymologických poznatkov môžeme konšta- neho významu v rámci sémantickej štruktúry lexémy девојчица (devojčica) tak, tovať, že životné obdobia ženy súvisia s jej pohlavnou dospelosťou a reprodukčnou aby sa vymenilo poradie primárneho a sekundárneho významu. Na prvom mieste aktivitou: srb. девојчица (devojčica) – detstvo, obdobie pohlavnej nedospelosti, by sa tak vyskytol význam „dieťa ženského pohlavia“, kým deminutívny výz- slov. dievča – detstvo a čas pred vydajom, obdobie pohlavného dospievania a do- nam by klesol na druhé miesto. V Rečniku srpskoga jezika (ďalej RSJ) je lexéma spelosti bez reprodukčnej aktivity (nevydatá), srb. девојка (devojka) – pohlavne девојчица (devojčica) opísaná bez deminutívneho významu ako a) dieťa ženského dospelá, ale ešte nie reprodukčne aktívna, slov. a srb. žena/жена (žena) – vydatá, pohlavia v období detstva a b) celkom mladé dievča (RSJ, s. 257). reprodukčne aktívna (matka) a slov. starena a srb. старица (starica), ale aj slov. Na základe tu uvedených lexém a ich významov si už všímame aj prvé roz- a srb. baba/баба (baba) – obdobie po reprodukčnej aktivite, skúsená a stará, stará diely medzi slovenčinou a srbčinou v kontexte nášho výskumu: srbčina je citlivá sa o deti. na pohlavnú dospelosť (девојчица – девојка; devojčica – devojka), kým v slo- venčine čas pred pohlavnou (reprodukčnou) aktivitou ženy sa vníma ako celok 3. Posúvanie hraníc (dievčatko, -a, -tiek str. zdrob. expr.: malé, útle dievča – SSJ), čo sa ešte zvýrazňuje aj gramatickým stredným rodom.3 Hoci sme už určili, ktorou lexémou pomenúvame ženu v rôznom veku, nemô- žeme sa na to vždy spoľahnúť. Napriek tomu, že sa tým nebudeme hlbšie zaoberať, aspoň v krátkosti ponúkneme prehľad prelínania sa jednotlivých významov. Srb- 2. Podľa akých kritérií sa obmedzujú životné obdobia ženy? ským slovom devojčica možeme osloviť aj pohlavne dospelé dievča: девојчица Odpoveď na túto kľúčovú otázku nájdeme v etymológii vybraných lexém. – млада девојка (devojčica – mlada devojka) (RMS 1, s. 644; Rečnik srpskohrvat- Etymológia slov dievča/девојка, девојчица (devojka, devojčica) nie je celkom skog književnog i narodnog jezika, ďalej RSANU 4, s. 143). V slovenčine sa slová jasná a u rozličných autorov sa stretáme s inými interpretáciami. Obyčajne sa vy- dievča a v srb. девојка (devojka) používajú na označenie osôb ženského pohlavia chádza zo všesl. a psl. děva, ktoré sa spojuje s ie. kmeňom *dhěi- vo význame oproti osobám mužského pohlavia (slov. chlapci a dievčatá; srb. момци и девојке „dojčiť, pridájať, nadájať“ (porov. Skok 1, 1971, s. 416; Rejzek, 2001, s. 130), ale – momci i devojke) a v srbčine aj na oslovenie (vydatej) ženy, najmä v súčasnom keďže ide o mladú, nevydatú ženu, V. Machek predpokladá, že riešenie je v sta- hovorovom jazyku. V slovenčine, osobitne v jej hovorovej, resp. aj slangovej po- ročeskom děvojná z pôvodného adjektíva *dě[to]-vojьna vo význame „po deťoch dobe, sa môže lexéma baba uplatniť aj vo význame „dievča“ (porov. Krátky slov- túžiaca“, teda pohlavne dospelá (Machek, 1968, s. 116). Etymológia slova žena ník slovenského jazyka, ďalej KSSJ; Synonymický slovník slovenského jazyka, je jasná – pochádza z ie. *guenā, čo znamená „rodiť“, teda tá, ktorej funkciou je ďalej SynSSJ), a to obyčajne ako pekné a mladé dievča (Sedláčková, 2012, s. 21), rodiť, schopná rodiť4 (Skok 3, 1973, s. 677; Machek, 1968, s. 725; Rejzek, 2001, čo je asi výsledkom sémantického kontrastu. V slovenčine sa výrazmi baba, star- s. 747). Slov. starena a srb. старица (starica) sú jednými z mnohých derivátov ká a pod. oslovuje aj (mladšia) žena v rodinných vzťahoch, obyčajne manželka adjektíva starý, ktorý pochádza z psl. *starъ od ie. *stā „stáť“ a z toho „stály, (SSSJ, SynSSJ), kým v srbčine je to menej výrazné (Ćosić, 2008, s. 181). Z uve- pevne stojaci“ (Skok 3, 1973, s. 328; Machek, 1968, s. 574; Rejzek, 2001, s. 599). deného je zrejmé, že hranice nie sú celkom presné a ich posúvanie je skôr späté Slov. starena a srb. старица (starica) nepredstavujú jasnú kontinuitu k slov. diev- s prevzatím vlastností charakteristických pre iný vek. ča a žena a srb. девојка (devojka) а жена (žena). Logickú kontinuitu skôr odráža

278 279 4. Jasné medzníky terična) (RMS 2, s. 736). A nakoniec sa stáva starenou, babou, babkou, starkou, staruchou, babičkou, babiskom, babizňou, starigou, starigaňou (SynSSJ), srb. Vyššie určené obdobia nie sú definované presným vekom, ale súvisia s fyzio- баба, бакица, старица, нана, старамајка, баја, старка (baba, bakica, starica, logicko-spoločenskými a tabuizovanými medzníkmi: menštruáciou, panenstvom nana, staramajka, baja, starka) (Ćosić, 2008, s. 32, 586) a pod. a materstvom (Beňová, 2010, s. 161 – 168) a manželstvom v kontexte kresťanskej 4.5 Obdobie vyhasínajúcej pohlavnej činnosti žien, teda tzv. prechod i klimak- tradície a etiky (Zuković, 2002, s. 665 – 676). térium (SSJ), sa preukazuje rôznymi symptómami, ktoré sú detailne spracované 4.1 Hoci sa v srbčine lexémou девојчица (devojčica) označuje pohlavie aj aj v odbornej literatúre: a) vazomotorické stavy: návaly, nočné potenie, palpitácia v detskom veku, synonymá svedčia o tom, že ide o „neutrálne obdobie“. Synony- a b) psychické symptómy: nespavosť, plačlivosť, zhoršenie pamäti, popudlivosť, mami sa len zvýrazňuje nedospelosť alebo sa spresňuje vek (menej než päť rokov, úzkosť, zhoršenie schopnosti rozhodovať, zhoršenie schopnosti koncentrácie, päť až sedem rokov, desať až dvanásť rokov, desať až pätnásť rokov): бaлавица strata libida, zmeny nálad a strata sebavedomia (Šimeková, 2009, s. 14). Popísa- (balavica) (RMS 1, s. 131), клинка (klinka) (RMS 2, s. 738), макиња (makinja) né symptómy zrejme motivujú viaceré pejoratívne významy slovenských lexém: (pokr. RMS 3, s. 280), малица (malica) (RMS 3, s. 284), малишанка (mališan- baba, starena atď., pejor. nepríjemná, zlá, protivná žena; klebetná, zlostná baba, ka) (RMS 3, s. 284), машута (mašuta) (RMS 3, s. 324), пикола (pikola) (RMS pejor. zbabelec, bojazlivec, slaboch – nebuď baba! (KSSJ); nepríjemná, protivná 4, s. 421), подраслица (podraslica) (RMS 4, s. 573), полетарица (poletarica) baba, klebetná, zlostná baba, je to nemožná baba, plače/fňuká ako baba; ruky sa (RMS 4, s. 674), седмакиња (sedmakinja) (RMS 5, s. 717), упишаница (upiša- mu trasú ako starej babe (SSSJ), v srbčine pejoratívny význam nedominuje, ale sú nica) (RMS 6, s. 544), фркуница (frkunica) (RMS 6, s. 691), чора (čora) (RMS podobné príklady babaveštica, babuskera. Podobne sa hormonálne výkyvy ženy 6, s. 895), швигарица (švigarica) (RMS 6, s. 937), шипарица (šiparica) (RMS a s tým súvisiace pocity a správanie usúvzťažňujú aj v srbčine – kolokácie бити у 6, s. 959), шмркавица (šmrkavica) (RMS 6, s. 987). Je to asi podmienené tým, že пмс-у (biti u pms-u) (PMS – predmenštruačný syndróm), мора да је у климаксу, biologická dospelosť (prvá menštruácia) neprinášala žiadne zmeny v živote diev- климактерична је (mora da je u klimaksu, klimakterična je) a pod. Uvedené ko- čaťa (Beňová, 2010, s. 161 – 168). lokácie sa neraz stávajú častým odôvodnením výrazných emócií alebo afektívneho 4.2 Výrazným medzníkom je deflorácia a tá bola podmienená vydajom: slov. správania žien. dievča – mladá nevydatá žena (SSSJ), slečna – dospievajúce dievča al. slobod- ná žena (SynSSJ), syn. panenka, panna (SynSSJ) a srb. госпођица (gospođica) (RMS 1, s. 541; RSJ, s. 215), syn. девица (devica) (Ćosić, 2008, s. 139). Ak sa Záver dievča dlho alebo vôbec nevydá, stáva sa slov. starou dievkou (SSJ), starou pan- Na záver ešte podčiarkneme prázdne miesta v substantívnom pomenovaní nou (KSSJ), srb. бабадевојка (babadevojka) (RMS 1, s. 116), уседелица (usede- ženy vzhľadom na životné obdobia. V slovenčine sa opisne pomenúva obdobie te- lica) (RMS 6, s. 574). hotenstva, rovnako ako prípady vzťahujúce sa na sterilnú ženu. V oboch jazykoch 4.3 Po pohlavnom styku sa očakávalo tehotenstvo ženy, teda aby bola tehot- sa stále nájdu prázdne miesta, ktoré by pomenovali tabuizované obdobia men- ná, ťarchavá, samodruhá, v druhom stave, v inom stave, v požehnanom stave, lek. štruácie a klimaktéria. Zistenia prezentované v tejto štúdii predstavujú len úvod gravidná, expr. obťažkaná, nár. hrubá, ťaršená (SynSSJ), srb. трудница, трудна k ďalšiemu výskumu o pomenovaní ženy v slovenskom a srbskom jazyku. (trudnica, trudna) (RMS 6, s. 315), бременита (bremenita) (RMS 1, s. 270), у другом стању (u drugom stanju), у благословеном стању (u blagoslovenom Poznámky stanju) (RSJ, s. 1266), ale stáva sa, že žena je aj neplodná, sterilná, srb. неплодна, 1 Hoci sa v literatúre ustálil termín rodový stereotyp (rodové štúdiá a pod.), rozhodli sme sa pre ter- стерилна, јаловица, нероткиња (neplodna, sterilna, jalovica, nerotkinja) (RSJ, mín gendrový, lebo rod sa už v ligvistike používa na označovanie gramatickej kategórie (Popović, 2008, s. 123). s. 500), неродуша, неротка (neroduša, nerotka) (RMS 3, s. 757). 2 Ide konkrétne o to, že v slovníkoch srbského jazyka sa аko príklady používania lexémy uvádzajú 4.4 Potom rodička, srb. породиља (porodilja) porodí dieťa a stane sa slov. zväčša frazeologické a paremiologické jednotky, následkom čoho je počet kolokácií menší (v porov- matkou: matka, mať, mater, mama, hypok.: mamka, mamička, maminka, mamuľa, naní so slovníkmi slovenského jazyka). Takýto stav nie je dôsledkom jazykových dát, ale spôsobu mamuľka, mamulienka, mamušenka, mamušinka, mamuška, mamičenka, mami spracovania lexikografickej jednotky. 3 Porov.: osemročné dievča (KSSJ) a sedemnásťročné dievča (SSJ); hovor. osemročné dievčatko (obyč. v oslovení), hovor. mati, mamina (SynSSJ), srb. мамјка, мамица, мајчица, a sedemnásťročné dievčatko; rus. девочка – девушка; čes. dívka – holka atď. мајчурина (majka, mamica, majčica alebo majčurina) (RMS 3, s. 278). A takto to 4 Porov. muž zо všslov. a psl. mǫžь z ie. *men- „myslieť“ (Skok 2, 1972, s. 492 – 493; Rejzek, 2001, býva obyčajne viackrát, kým žena nie je slov. v prechode, v klimaktériu (SynSSJ), s. 397; Machek, 1968, s. 384). srb. климакс, климактеријум, климактерична (klimaks, klimakterijum, klimak- 5 P. Žigo upozorňuje, že je zaujímavé „sledovať ustaľovanie významu slov s reduplikovaným zákla- dom vo vzťahu k jednotlivým jazykovým rodinám“ a uvádza príklad slova mama, ktoré v indoeuróp- 280 281 skych jazykoch „označuje dospelú osobu ženského pohlavia, ktorá má potomstvo, kým v kartvelskej kovom Srpskom rječniku (1818). In: Naučni sastanak slavista u Vukove dane 40/1. jazykovej rodine, do ktorej patrí gruzínčina, sa slovom mama pomenúva dospelý predok mužského Dva veka savremenog srpskog književnog jezika. Ed. D. Mršević-Radović. Beo- pohlavia, t. j. otec“, na druhej strane slovo deda znamená matka a jediným predpokladom na možné grad: MSC 2011, s. 289 – 301. vysvetlenie je spoločenské usporiadanie (Žigo, 2012, s. 5). ZUKOVIĆ, Slađana: Vrednosti braka, porodice i vaspitanja sa aspekta hrišćanske reli- gije. In: Pedagoška stvarnost, 2002, roč. 48, č. 9 – 10, s. 665 – 676. LITERATÚRA ŽIGO, Pavol: Pomenovania príslušníkov rodiny a rodinných vzťahov v predspisovnej BARTMINJSKI, Ježi: Jezik – slika – svet. Beograd: SlovoSlavia 2011. slovenčine. In: Forum Historiae, 2012, roč. 6, č. 1. Dostupné na: http://www.fo- BEŇOVÁ, Kamila: Žena v tradičnej kultúre Slovenska: menštruácia, panenstvo, ma- rumhistoriae.sk/documents/10180/29296/zigo.pdf terstvo (so zameraním na nečistotu a tabu). In: Antropowebzin, 2010, č. 3, s. 161 – 168. Dostupné na: http://antropologie.zcu.cz/zena-v-tradicnej-kulture-sloven- RÉSUMÉ ska-menstruacia-panenstvo-materstvo-so-zameranim-na-necistotu-a-tabu ĆORIĆ, Božo: Tvorba naziva za ženska bića u južnoslovenskim jezicima. In: Književ- Nouns That Denote Female Individuals (with Regard to Age) in Slovak and in Serbian ni jezik, 1979, roč. 8, č. 3, s. 31 – 41. The subject of this paper are the nouns that denote female individuals (with regard to age) in their ĆOSIĆ, Pavle: Rečnik sinonima. Beograd: Kornet 2008. primary neutral meaning in Slovak and in Serbian. The key question is: what are the criteria that define Krátky slovník slovenského jazyka. Red. J. Kačala – M. Pisárčiková – M. Považaj. the life cycles of a woman? The aim of the analysis is to point at the similarities and the differences in Bratislava: Veda 2003. Dostupné na: http://slovniky.korpus.sk/ [KSSJ] the conceptualisation of a woman due to her age in Serbian and in Slovak, within the wider context of research at the stereotype of a woman in the Slovak and the Serbian linguistic image of the world. The MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia 1968. notion of stereotype is taken as a semantic field which includes various concepts, arranged by positive POPOVIĆ, Ljudmila: Jezička slika stvarnosti: kognitivni aspekt kontrastivne analize. or negative domains of typological schemata. The examples were taken from descriptive dictionaries Beograd: Filološki fakultet 2008. of Slovak and Serbian. Rečnik srpskoga jezika. Red. M. Nikolić. Novi Sad: Matica srpska 2007. [RSJ] Rečnik srpskohrvatskog književnog i narodnog jezika. Beograd: Institut za srpski jezik, Srpska akademija nauka i umetnosti 1958. [RSANU 1 – 18] Rečnik srpskohrvatskoga književnog jezika 1 – 6. Red. M. Stevanović – S. Marković – S. Matić – M. Pešikan. Novi Sad: Matica srpska (Ljubljana: Mladinska knjiga) 1990. [RMS 1 – 6] REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Voznice: Leda 2001. SEDLÁČKOVÁ, Zuzana: Lingvokultúrne východiská k interpretácii súčasného slangu slovenskej mládeže. In: Slovenská reč, 2012, roč. 77, č. 1 – 2, s. 12 – 30. SKOK, Petar: Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Zagreb: Jugoslo- venska akademija znanosti i umjetnosti 1971 – 1973. [Skok 1 – 3] Slovník slovenského jazyka. Red. Š. Peciar. Bratislava: Vydavateľstvo SAV 1959 – 1968. Dostupné na: http://slovniky.korpus.sk/ [SSJ] Slovník súčasného slovenského jazyka A – G. 1. vyd. Red. K. Buzássyová – A. Jarošo- vá. Bratislava: Veda 2006. Dostupné na: http://slovniky.korpus.sk/ [SSSJ] Synonymický slovník slovenčiny. 3. vyd. Red. M. Pisárčiková. Bratislava: Veda 2004. Dostupné na: http://slovniky.korpus.sk/ [SynSSJ] ŠIMEKOVÁ, Júlia: Analýza štruktúry významov skúseností žien v klimaktériu pomocou metódy Meaning Constitution Analysis. Nepublikovaná diplomová práca. Brno: Filozofická fakulta, Psychologický ústav 2009. Dostupné na: http://is.muni. cz/th/109324/ff_m/Diplomova_praca___analyza_struktury_vyznamov_skusenos- ti_zien_v_klimakteriu_MCA.pdf ŠTASNI, Gordana: Deminutivni supstantivi sa diferencijalnom semom čovek u Vu-

282 283 Slovenské predložkové konštrukcie ky“, lebo fungujú ako vyjadrenie vzťahu medzi dvoma predmetmi. Toto Paulinyho konštatovanie obsahuje dôležitý kognitívny aspekt predložiek tým, že poukazuje s adverbiálnym významom vo vyučovaní na podstatu valenčnej hodnoty slovesa, s ktorým sú späté adverbiálne významy, cudzincov vyjadrené práve predložkovými spojeniami. Z predchádzajúceho vychodí, že in- variantnosť predložiek závisí od toho, aký majú význam samy osebe, t. j. prv, než Ľudmila Žigová by vstúpili do vzťahu so substantívom, resp. do konštrukcie sloveso + predložka (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) + meno, t. j. z nového pohľadu – aký majú význam z hľadiska komunikačného prístupu k ich interpretácii. Podstatu tohto problému naznačila akademická Mor- fológia slovenského jazyka konštatovaním, že význam predložky sa „modifikuje odstatou nášho príspevku je konštatovanie, že problematika predložiek by si v závislosti od vecného významu pripojeného mena; mení sa v závislosti od vec- Pz hľadiska ich vnímania ako neplnovýznamového slovného druhu vo vyučova- ného významu slovesa nadradeného celej predložkovej väzbe“ (Morfológia, 1966, ní slovenského jazyka ako materinského aj cudzieho zasluhovala nielen osobitný s. 619). Z tohto konštatovania vyplýva, že modifikátorom významu predložky sa prístup, ale aj aktualizáciu niektorých poznatkov dnes už klasickej slovakistiky. stáva až kontext. S odstupom času a s rešpektovaním súčasného komunikačne Idea tejto aktualizácie sa opiera o konštatovanie J. Kořenského (1994, s. 82), ktorý orientovaného prístupu na funkčnom základe vystupuje predložka v spojení slo- porovnal klasický štruktúrny prístup chápania kategórií s komunikačne orientova- veso + predložka + meno ako závislý atribút v rámci hutnej, celostnej a koncíznej ným prístupom na funkčnom základe. Morfologická kategória sa v tomto prístupe syntézy príznakov dynamického príznaku, obsahujúceho minulosť a nachádzajú- chápe na jednej strane ako samostatná trieda javov a na druhej strane ako závis- ceho sa na priesečníku od uskutočneného k uskutočňovanému. lý atribút, príznak rešpektujúci jeho funkcie a súčasne aj diferenciáciu, ktorá má K ústupu od klasického klasifikačno-absolutizujúceho prístupu k predložkám štruktúrotvornú, poznávaciu aj komunikačnú funkciu. Toto východisko nás privá- k štruktúrno-sémantickému a komunikačnému prístupu nás privádza dvojaký po- dza k potrebe postupnej modifikácie metodických prístupov a nazerania na proble- hľad na problematiku predložkových spojení: pohľad zvnútra, z pozície výskumu matiku predložiek aj preto, že adverbiálne významy predložkových spojení tvoria materinského jazyka, a pohľad zvonka, s ohľadom na osvojovanie si významov samostatný problémový okruh vo vyučovaní slovenského jazyka ako cudzieho predložkových spojení cudzincami, t. j. s ohľadom na hľadanie ekvivalentných jazyka. V tejto oblasti nemožno vždy, jednoznačne a priamočiaro postupovať sém v ich materinskom jazyku a v slovenčine. Opodstatnenosť venovať zvýšenú na základe klasického triedenia predložiek podľa Morfológie slovenského jazyka pozornosť predložkám a predložkovým spojeniam (nielen) pri vyučovaní sloven- (1966, s. 621 a n.) ani podľa školskej príručky J. Oravca (1968), či základných ského jazyka ovplyvňuje aj ich vysoká frekvencia v reči, keďže patria medzi 100 lexikografických opisov (Slovník slovenského jazyka, Krátky slovník slovenského najfrekventovanejších slov: „Ich vysoká frekvencia v reči (predložiek, pozn. Ľ. Ž.) jazyka, Slovník súčasného slovenského jazyka). Ďalšie konštatovanie J. Oravca, že spolu s vysokou variabilitou spájateľnosti s pádmi pri flektívnych jazykoch vytvá- problematika predložiek v slovenčine je definitívne vyriešená, že „predložky ako ra priaznivé podmienky a predpoklady pre rečovú interferenciu pri vzájomnom slovný druh sú v slovenčine dobre spracované“ (Oravec, 1974, s. 291) a že opis osvojovaní si jazykov. Platí to najmä pri geneticky príbuzných jazykoch, v ktorých tohto slovného druhu ten istý autor hodnotí ako úplný (op. cit.), sa ukazuje ako je príznačný protiklad medzi vysokou formálnou, tvarovou zhodou predložiek podnet na ďalší návrat k problematike a na uplatnenie novšieho prístupu pri jej a ich značne nízkou zhodou pri ich významoch“ (Horák, 1989, s. 167). interpretácii. V ďalšej časti nášho príspevku sa pre rozsah problematiky budeme venovať V diskusii o podstate predložiek vyslovil E. Horák potrebu skúmať tento slov- vybranému kontextovému významu spojení prvotných predložiek, a to v priesto- ný druh zo štruktúrno-systémového hľadiska najmä v nadväznosti na pripomienky rovom význame: z hľadiska vyjadrovania dynamiky (smeru) deja a jeho výsled- k spracovaniu predložiek v Morfológii slovenského jazyka (1966) a v súvislosti ku – statiky (miesto). Tento význam sme si zvolili z hľadiska pozícií významov so svojimi štúdiami o predložkovom systéme slovenčiny (Horák, 1972, s. 341 – v rámci lexikografického spracovania predložkových významov (uvádzajú sa 354; 1976, s. 87). Na potrebu štruktúrno-systémového prístupu pri interpretácii zväčša na 1. mieste), ale aj s ohľadom na jazykové vedomie: ide tu väčšinou predložiek upozornil ešte F. Miko (1969) a jeho myšlienku rozvinul E. Horák s od- o význam, ktorý príde používateľovi jazyka na um pri každej predložke ako prvý porúčaním spracovať predložky v konštrukcii sloveso + predložka + meno v pá- (pozri Vojteková, 2008, s. 71). Na základe týchto poznatkov sa aj pri vyučovaní dovom tvare (Horák, 1973, s. 148; svoj návrh ilustroval príkladmi významov smer slovenčiny ako cudzieho jazyka zaraďujú predložkové spojenia s adverbiálnym – miesto). E. Horák pokračuje v interpretácii predložiek podľa klasickej štúdie významom medzi jedny z prvých, ktoré tvoria základ učiva zo slovenského jazy- E. Paulinyho (1958, s. 23), ktorý tvrdí, že neexistujú „pred-ložky“, ale „medzi-lož- ka. „Na konštituovaní priestorového významu sa podieľa v prvom rade pádový 284 285 význam slov, ktoré nasledujú po predložke. Tieto slová predstavujú v prevažnej ných prípadoch však prepozícii do konkuruje v spojeniach s týmto významom väčšine substantíva, menej ich ekvivalenty (zámená, číslovky). Jednotlivé statické uvedená konštrukcia na + akuzatív (na stanicu, na fakultu, na ambasádu, na Slo- (miestne) významy vyjadrujú predložky v spojení so statickými pádmi (lokálom vensko, na Oravu, na Liptov...). Pri analýze týchto predložkových spojení vychá- a inštrumentálom), dynamické (smerové) významy vyjadrujú predložky v spoje- dzame z lexikografického spracovania, resp. odporúčania, v akých významoch ní s dynamickými pádmi (akuzatívom, genitívom a datívom)“ (Vojteková, 2008, použiť na vyjadrenie smeru konštrukciu predložky na + akuzatív, ktoré sa zauží- s. 71 – 72). Sémantiku adverbiálneho významu predložkových spojení možno valo v didaktike slovenčiny ako cudzieho jazyka: po doplnení predchádzajúcich poznatkov rozšíriť o valenciu pohybových slovies 1. smerovanie na povrch niečoho: dať niečo na stôl, na skriňu, na stenu, na stre- a aplikovať ju na schéme E. Horáka (1972, s. 344): chu, na kopec..., 2. smerovanie do otvoreného priestranstva: ísť na Kvetnú ulicu, na Hlavné ná- Štruktúra kontaktových prepozícií mestie, na dunajské nábrežie, na náš dvor, na súkromné parkovisko, na bra- vnútro objektu povrch objektu tislavské letisko, na vidiek, na autobusovú zastávku, na Trenčiansky hrad, uskutočňovanie kontaktu do na na tretie poschodie, na vianočný trh/na vianočné trhy, na futbalový štadión, ‌│ │ na most..., kontakt v —— po na —— po 3. smerovanie, orientáciu s ohľadom na svetové strany: na východ, západ, juh, │ │ sever, juhovýchod..., rušenie kontaktu z z 4. smerovanie, orientáciu s ohľadom na známe zemepisné útvary – ostro- │ │ vy a polostrovy: na Island, Floridu, Cyprus, Sicíliu, Kubu, Ibizu, Malorku, cez o Rhodos, niektoré regióny Slovenska: na Oravu, Spiš, Zemplín, Kysuce, resp. do niektorých štátov: na Slovensko, na Ukrajinu. Porovnaj: ísť do lesa – sedieť v lese – vychádzať z lesa; prechádzať cez les, chodiť po lese. Predložkové spojenie na + akuzatív v spojení s pohybovým slovesom však položiť na stôl – ležať na stole – vziať zo stola; vyjadruje aj účel, cieľ deja, ktorý zahrňuje nevyjadrený zámer, očakávaný vý- sledok účasti na kultúrnom, pracovnom, vzdelávacom, športovom podujatí: ísť udierať o stôl, posúvať po stole. na školenie, na prednášku, na seminár, na konferenciu, na sympózium, na ro- Štruktúra pozičných prepozícií kovanie, na poradu, na jazykový kurz, na služobnú cestu, na koncert, na operu, blízkosť objektu na ples, na výstavu, na piknik, na futbal, na hokej, na dovolenku, na prázdniny, zaujímanie pozície po na obed, na dobrú večeru, na kávu... K tejto významovej skupine možno priradiť │ aj substantíva označujúce pracoviská, inštitúcie, úrady, školy: ísť na konzulát, na pozícia pri —— popri veľvyslanectvo, na poštu, na stanicu, na sekretariát, na recepciu, na pracovisko, │ na univerzitu, na fakultu, na katedru, na gymnázium, na lýceum, na vysokú/strednú rušenie pozície od základnú školu, na oddelenie, na vrátnicu... Tieto spojenia inkorporujú v sebe for- málny význam očakávaného deja, jeho zmyslu, ktorý sa koná na určitom mieste: Porovnaj: prísť po les – sedieť pri lese – odchádzať od lesa; získanie nových poznatkov na univerzite, fakulte, katedre, gymnáziu/lýceu/vyso- prechádzať sa popri lese. kej/strednej/základnej škole, na školení, prednáške, seminári, kurze; prezentácia vlastných poznatkov na konferencii, sympóziu; riešenie problémov na rokovaní, Ťažisko nášho doterajšieho uvažovania o podstate významov predložkových porade, služobnej ceste; umelecký zážitok, duševné uspokojenie účasťou na kon- spojení s adverbiálnym významom je z pohľadu vyučovania slovenčiny ako cu- certe, opere, výstave; športový zážitok na hokejovom, futbalovom zápase; vyba- dzieho jazyka skryté vo variantnom vyjadrovaní smerového významu predložkou venie víz na konzuláte, veľvyslanectve; vybavenie zásielky na pošte; cestovanie, „do + genitív“ verzus „na + akuzatív“ typu do Slovinska – na Slovensko. Z mor- resp. privítanie hostí na stanici... V týchto spojeniach ide o vyjadrenie zámeru, fosyntaktického pohľadu sa smerovanie deja (odpoveď na otázku kam?) vyjadruje ktorý sa dosiahne tým, že sa dej uskutoční na mieste vyjadrenom predložkovou konštrukciou do + genitív (do banky, do obchodu, do školy, do domu, do bytu, konštrukciou s tou istou predložkou (na) + tvarom lokálu: na univerzitu – na uni- do kuchyne, do skrine, do Prahy, do Ríma, do Nemecka, do Fínska), vo variant- verzite, na sekretariát – na sekretariáte, na prednášku – na prednáške, na služob- 286 287 nú cestu – na služobnej ceste. Klasická jazyková kultúra v minulosti hodnotila nie je teraz na programe. Väčšina spojení do Slovenska sa netýka slovies pohybu spojenia typu na internáte, na škole s významom miesta ako nespisovné. Súčas- (ide o príklady typu investovať do Slovenska). Opačná situácia je napr. pri pomere né elektronické prostriedky a „technológie“ výskumu jazyka nám dovoľujú zistiť spojení do hradu/na hrad, do vrátnice/na vrátnicu, kde nad účelovým významom frekvenciu, resp. výskyt jednotlivých konštrukcií v konkrétnom význame v súčas- na hrad (t. j. na jeho prehliadku, na uskutočnenie vlády) frekvenčne prevažuje nom slovenskom jazyku. Výskyt jednotlivých predložkových spojení vybraných spojenie do hradu, do vrátnice s vyjadrením priestorového významu. Spojenia substantív v spojení na + akuzatív / do + genitív v konštrukcii s pohybovým slove- typu do univerzity, do pošty, do ministerstva, do Kuby sa vyskytujú v spojení som je v Slovenskom národnom korpuse (prim-6.0-public-all) nasledovný: s účelovým významom, a to napr. v spojení napr. so slovesom investovať. Ojedi- nelý je výskyt spojení typu cestovanie rodinných príslušníkov do Kuby; krajina na + A do + G -a/-u* vyviezla do Kuby 1,5 milióna ton ropy; vybrali sa po Che Guevarových stopách pohybové sloveso do Kuby, ktoré sa dajú kvalifikovať ako okazionálne prípady žurnalistov na pozadí „hyperkorektnej“ analógie podľa typu do Slovinska. rektorát 33 0 S návratom k spojeniam s významom smerovania, orientácie na známe ze- štadión 4427 89/3 mepisné útvary typu na Island, Floridu, Cyprus, Sicíliu, Kubu, Ibizu, Malorku, univerzita 1517 22 Rhodos, ale najmä na domáce reálie – regióny Slovenska typu na Slovensko, pošta 1356 56 na Oravu, na Spiš, na Zemplín, na Kysuce, na Ukrajinu treba pripomenúť re- fakulta 423 0 levantné vnímanie významov kontakt – vnútro – povrch (Horák, 1972, s. 342; príklad na Ukrajinu je historicky podmienený tým, že západná časť dnešnej Ukra- Slovensko 360 105 35 215 jiny v minulosti administratívne patrila do Rakúsko-Uhorska, resp. ČSR). V pred- vrátnica 180 22 ložkových spojeniach na Island, Floridu, Cyprus, Sicíliu, Kubu, Ibizu, Malorku, ministerstvo 41 45 Rhodos dominuje pri slovesách pohybu – s ohľadom na efektivitu leteckej dopravy konzulát 62 0/3 – súčasne vnímanie smeru aj povrchu cieľa („smerom na“ ostrovy, kontinenty). Od tohto vnímania treba odlíšiť tradičné vnímanie priestorovej orientácie, sme- hrad 411 0/2497 ru s ohľadom na kontakt, pohyb vnútri priestoru. Toto vnímanie je podmienené trh 21397 0/271 historickým administratívnym členením nášho územia na stolice, ktoré podmie- námestie 2386 271 nilo vnímať spojenia na Slovensko, na Oravu, na Spiš, na Zemplín, na Kysuce, most 936 3/41 na Ukrajinu ako smerovanie, orientáciu v priestore, ktorého súčasťou je hovoriaci ulica 6368 983 a pohybuje sa v ňom podobne, ako je to pri orientácii podľa svetových strán, t. j. na východ, na západ, na juh, na sever, na juhovýchod... (od hovoriaceho). V súvis- juh 8604 0/21 losti s týmto typom adverbiálnych spojení sa v Slovenskom národnom korpuse vy- Orava 1073 47 skytujú aj prípady typu do Oravy (pomer spojení na Oravu : do Oravy = 1073 : 47; Kuba 1149 9 pozri vyššie ilustračnú tabuľku podľa Slovenského národného korpusu). V spojení * varianty so slovesami pohybu tu ide buď o neproduktívne „hyperkorektné“ vyjadrenie pohybu v klasických a historizujúcich dielach: neprídem viac do Oravy, čo by ma kto volal – M. Kukučín; bolo to vtedy, keď do Oravy prišla Kráľovná; z Likavy vybralo Údaje v stĺpci do + genitív (typu do Slovenska) tvoria 9,78 %, len malá časť sa do Oravy posolstvo; tak odkázalo do Oravy: radi sme, že máme takú dedinu; z nich má penetratívny význam, t. j. význam vnútrajšku, smerovania dovnútra (po- ojedinelé prípady sú kontextovo podmienené (nasledujúcou syntagmou): skala, čo zri Horák, 1972, s. 342) a konkuruje spojeniu na + akuzatív: V rámci prehliadky sa jednou stranou skláňa do Oravy, druhou do Liptovskej stolice. (citované podľa Bratislava – brána do Slovenska; prekročili štátnu hranicu do Slovenska mimo Slovenského národného korpusu, prim-6.0-public-all). Na ilustráciu používania hraničného priechodu; dostali sme sa ďalej do Slovenska a dostali možnosť učiť sa typu predložkových spojení s adverbiálnym významom typu na Slovensko možno na vlastných chybách; do Slovenska a Česka letel po šesť bodov; na ceste do Slo- uviesť aj vysvetlenie M. Považaja (1995, s. 55): „Predložka na sa v spojení s ná- venska sa zastavte v Prahe; do Slovenska takmer nič nelieta; relácia Okná do Slo- zvom Slovensko ustálila historickým vývinom a nie je dôvod na tom dačo meniť. venska pozostáva z osemminútového predstavenia; presun väzňov do Slovenska Možno povedať, že je tu podobný stav, ako je to pri názvoch typu Spiš, Orava, Ky- 288 289 suce, Liptov, Zemplín, Šariš, ktorými sa označujú bývalé stolice, kde takisto nepo- HORÁK, Emil: Východiská pre konfrontáciu predložkového systému slovenčiny užívame rovnaké predložky. Raz je to predložka do, resp. v, napr. idem do Liptova, s inými jazykmi. In: Studia Academica Slovaca 18. Red. J. Mistrík. Bratislava: Alfa do Šariša, do Zemplína, bol som v Liptove, v Šariši, v Zemplíne, inokedy predložka 1989, s. 167 – 183. na, napr. idem na Oravu, na Spiš, na Kysuce, bol som na Orave, na Spiši, na Kysu- HORÁK, Emil: Zložené predložky v spisovnej slovenčine a ich ekvivalenty v slovan- ciach. Napokon aj s názvom Morava alebo s jednoslovným názvom štátu Ukrajina ských jazykoch. In: Studia Academica Slovaca 20. Red. J. Mistrík. Bratislava: Alfa sa spája predložka na ako s názvom Slovensko (idem na Moravu, na Ukrajinu, bol 1991, s. 83 – 101. som na Morave, na Ukrajine).“ KOŘENSKÝ, Jan: Morfologické kategorie a procesuálně-komunikační přístup k řeči Súčasnou terminológiou by sme tak spojenia smerového významu typu a jazyku. In: Slovo a slovesnost, 1994, roč. 55, č. 2, s. 81 – 89. na Slovensko, na Oravu, na Spiš, na Zemplín, na Kysuce, na Ukrajinu, na Mo- Krátky slovník slovenského jazyka. Red. J. Kačala. 4. doplnené a upravené vydanie. ravu mohli kvalifikovať ako výsledok konceptualizácie historického priestoru Bratislava: Veda 2003. a vyjadrovania orientácie v ňom. Ide teda o tradičný lingvokultúrny prvok, ktorý MIKO, František: Povaha predložkového systému v slovenčine. In: Jazykovedný zbor- má svoje jazykové stvárnenie v gramatickom systéme a poukazuje na prirodze- ník venovaný prof. PhDr. Štefanovi Tóbikovi, CSc., k šesťdesiatym narodeninám. nú flexibilitu jazyka. Potvrdzuje sa ním aj potreba hodnotiť predložkové spojenia Red. P. Bunganič a kol. Bratislava: SPN 1969, s. 151 – 169. s adverbiálnym významom ako súčasť konštrukcie sloveso + predložka + meno, Morfológia slovenského jazyka. Red. J. Ružička. Bratislava: Vydavateľstvo SAV 1966. pretože sémantika slovesa a jeho valenčná hodnota dotvára význam komunikátu ORAVEC, Ján: Slovenské predložky v praxi. 1. vyd. Bratislava: SPN 1968. zo súčasného aj historického hľadiska. Všetky relevantné kontextové prvky tohto ORAVEC, Ján: Systém prvotných predložiek v slovanských jazykoch. In: prejavu sú v čase komunikácie prítomné vo vedomí, niektoré z nich sa vnímajú Československé přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě. Lingvis- implicitne, niektoré sa z hľadiska komunikačného zámeru dostávajú do subjektivi- tika. Red. B. Havránek. Praha: Academia 1973, s. 189 – 193. zovanej dominantnej pozície. Z pozície vyučovania slovenčiny ako cudzieho jazy- ORAVEC, Ján: Predpoklady systemizovania predložiek v spisovnej slovenčine. In: ka a aplikovania lingvoreálií a kulturém v didaktike je dôležité uvedomiť si všetky Slovenská reč, 1974, roč. 39, č. 5, s. 291 – 303. špecifické súčasné aj historické významové a gramatické sémy a aplikovať ich PAULINY, Eugen: Systém v jazyku. In: O vědeckém poznání soudobých jazyků. Red. adekvátne mentálnemu potenciálu frekventantov jednotlivých kurzov. Podrobným A. Dostál. Praha: Nakladatelství ČSAV 1958, s. 18 – 28. poznaním týchto typických znakov, štruktúry jazyka a jeho fungovania ako mate- POVAŽAJ, Matej: Na Slovensko, na Slovensku či do Slovenska, v Slovensku? In: rinského jazyka je podmienená nielen didaktika materinského či cudzieho jazyka, Kultúra slova, 1995, roč. 29, č. 1, s. 55. ale aj majstrovstvo vedúcich jednotlivých kurzov. Miera ovládnutia čiastkových Slovenský národný korpus. Prim-6.0-public-all. Dostupné na: http://korpus.sk problémov zahraničnými frekventantmi kurzov pôsobí ako vzácna spätná väzba Slovník slovenského jazyka. Zv. 1. – 6. Red. Š. Peciar. Bratislava: Vydavateľstvo SAV a poukazuje na potreby znova skúmať konkrétny materinský jazyk a ďalšie nové 1959 – 1968. poznatky tohto výskumu aplikovať aj v didaktike cudzích jazykov. Významový Slovník súčasného slovenského jazyka A – G. Red. K. Buzássyová – A. Jarošová. Bra- rozsah predložkových spojení v kontexte sloveso + predložka + meno vytvára tislava: Veda 2006. na to tie najvďačnejšie podmienky. Slovník súčasného slovenského jazyka H – L. Red. K. Buzássyová – A. Jarošová. Bra- tislava: Veda 2011. LITERATÚRA VOJTEKOVÁ, Marta: Predložky v spisovnej slovenčine a poľštine. Acta Facultatis HORÁK, Emil: Predložkový systém spisovnej slovenčiny. Prof. E. Paulinymu k šesť- Philosophicae Universitatis Prešoviensis. Monografia 93. Prešov: Filozofická fa- desiatke. In: Slovenská reč, 1972, roč. 37, č. 6, s. 341 – 354. kulta PU 2008. HORÁK, Emil: Významový protiklad smer – miesto v predložkovom systéme sloven- činy. In: Jazykovedný časopis,1973, roč. 24, č. 2, s. 142 – 152. RÉSUMÉ HORÁK, Emil: Ešte raz o významovom protiklade smer – miesto v predložkovom Slovak Prepositional Constructions of Adverbial Meaning in Teaching Foreigners systéme slovenčiny. In: Jazykovedný časopis, 1974, roč. 25, č. 2, s. 150 – 157. HORÁK, Emil: Metodologické a teoretické východiská opisu sémantiky slovanských The adverbial meanings of prepositional constructions present a specific set of problems in teaching predložiek. In: Slovenská reč, 1976, roč. 41, č. 2, s. 85 – 97. Slovak as a foreign language. This study deals with the selected contextual meanings of the constructions of primary prepositions with spatial meaning from the point of view of expressing the dynamics HORÁK, Emil: Metodologické východisko opisu sémantickej štruktúry slovanského (direction) of action and its result – the statics (location). It is important to be aware of all the specific predložkového systému. In: Slavica Slovaca, 1978, roč. 13, č. 1, s. 8 – 18. 290 291 current and historical semantic grammatical semes in didactics when teaching Slovak as a foreign language and involving language realia and cultural rhemes, and applying them appropriately to the mental potential of the students in the particular courses.

VI. INTERPRETÁCIA A TEXT

292 Muka obraznosti – hra se slovy, jejich formou i významem jako prostředek atrakce cílové skupiny

Hana Srpová (Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě)

éma obrazného vyjadřování studujeme ve vzájemné souvislosti diskursů žur- Tnalistického a reklamního. Oba jsou nerozlučně spojeny reciproční závislostí: bez masových médií by reklamní komunikáty ztratily možnost oslovit najednou široké skupiny potenciálních konzumentů a naopak existence většiny médií (pře- devším soukromých) závisí na financích získaných z reklamy, a to do té míry, že vzbuzují oprávněné podezření, že řada časopisů existuje především jako nosič reklam (viz např. časopisy Moje lékárna, magazíny deníku Mladá fronta DNES – ONA DNES, DOMA DNES, Zdraví apod.). V lifestylových časopisech žurnalis- tické komunikáty, jež nemají znaky skryté reklamy, tvoří jen malou část (interview se známou osobností je doplněno fotografiemi, jejichž popisky informují, kde a za kolik lze koupit její/jeho oděv, jakou kosmetiku používá). Kromě toho jsme svědky vzájemného kreativního ovlivňování: autoři obou stylových oblastí se inspirují úspěšnými prostředky, které zvyšují atraktivitu druhého typu komunikátů. Pro oba diskursy dále platí, že vzhledem k vysoké finanční náročnosti prezentace obou typů sdělení je potřeba, aby jejich komunikáty co nejefektivněji ovliv nily tzv. target group1 a podpořily kýžený cíl, jímž je prodej služby, produktu (vč. novin, časopisů, rozhlasového a televizního vysílání) nebo ideje. Jsou proto nuceny využít prostředky nejlépe sloužící persvazi, jíž rozumíme „proces změny nebo posílení postojů, představ nebo chování”2 (Mills, 2000, s. 2). Podle H. Millse cílová skupina na persvazivní působení reaguje buď přemýšli- vě (thoughtfully), tedy racionálně a pozorně, nebo bezmyšlenkovitě (mindlessly), tedy především emocionálně a povrchně. Pro autory persvazivního (reklamního a masmediálního) sdělení není první reakce příliš žádoucí, protože percipienti zva- žují jeho klady i zápory, jeho pravdivost, smysl, kvality i potřebnost, aktivně se nad sdělením zamýšlejí, zapojují logické myšlení. Bezmyšlenkovitá reakce naopak způsobuje, že percipienti komunikáty reklamní či masmediální (především bulvární) přijímají bez výhrad, posuzují je emocionálně, mění se v kompulzivní zákazníky nebo čtenáře, posluchače a diváky. Nehledají v komunikátech polo- pravdy, nepřesnosti, lži, klam.3 Protože přemýšlivý konzument masových a především reklamních sdělení se brání mechanismem zvaným reklamní radarový štít (advertising radar shield – viz Bond – Kirshenbaum, 1998) – a platí to i pro adresáty sdělení masmediálních – je

295 nutno působit co nejvíce na jeho emoce, protože „se techniky nátlaku natolik roz- Podle H. Millse (2000, s. 107) mají emoce ve srovnání s logikou pět výhod: vinuly, že dnes už nežijeme ve světě, kde zvítězí ten nejlepší. V dnešním světě ví- 1. Argumenty vzbuzující emoce způsobují, že opustíme svou přirozenou obra- tězí člověk, který nás přesvědčí, že je ten nejlepší vítěz. Reklamní tvůrci se vzdali nu, a odvádějí naši pozornost od manipulativního záměru mluvčího. myšlenky propagovat výrobek na základě jeho vlastností a zdůrazňují jeho image“ 2. Emoce vyžadují méně námahy než logika. Zvažovat pro a proti logické pre- (Rushkoff, 2002, s. 22). zentace vyžaduje mnohem více kognitivního úsilí než postoj emocionální. Na efektivitu emocioálního působení upozornil již Aristoteles ve své Réto- 3. Emocionální prezentace jsou obvykle zajímavější. Například příběhy mají zá- rice. Analyzoval tři druhy persvazivních prostředků: „buď totiž tkví v řečníkově pletky, postavy a inherentní drama. povaze, nebo ve způsobu, do jakého rozpoložení uvede posluchače, anebo koneč- 4. Argumenty založené na emocích, zvláště ty, které používají obrázky a hudbu, ně v řeči samé, která působí tím, že je buď dokazuje, nebo se zdá, že je dokazuje“ si snadněji připomeneme než tvrzení založená na faktech. (Aristoteles, 1999, s. 31). 5. Zdá se, že emoce vedou rychleji ke změně chování než logika. Působení prostřednictvím stylově zabarvených, příznakových vyjadřovacích prostředků (verbálních, suprasegmentálních i non-verbálních) Aristoteles nazval Na základě opakované zkušenosti nám rozum říká, že bychom neměli věřit logos (v současnosti je spojováno s postojem kognitivním), persvazi zaměřenou slibům politiků, přesto je znovu volíme, láska k silným terénním autům vede ke na konkrétní skupinu adresátů a na vyvolání jejich prediktabilní (především emo- koupi i obyvatele velkoměst, kteří nikdy nevyjíždějí do horského terénu (většinou cionální) reakce nazval pathos (blíží se modernímu termínu postoj afektivní).4 je to stejně zakázáno), rozum nám říká, že kromě diety a sportovní aktivity není Nicméně až na počátku 20. století experimentální psycholog W. Scott zveřej- účinného prostředku k hubnutí, ale srdce (a pohodlnost) nás přiměje ke koupi dal- nil v publikacích The Theory and Practice of Advertising (1903) a The Psychology šího „zázračného léku“. of Advertising (1902 – 1903) výsledky studia mentálních (především emocionál- Z prostředků a strategií, jejichž cílem je působení na emoce, budeme ana- ních) procesů spojených s reklamou, v nichž konstatoval, že konzument je nera- lyzovat pouze ty, které se vyznačují obrazností, neboli nejoblíbenější prostředky cionální, ovlivnitelná bytost pod hypnotickým vlivem tvůrce reklamy. A tak si nepřímé nominace. Pro potřeby této stati jsme se zaměřili pouze na reklamní a žur- zadavatelé i tvůrci reklam uvědomili, jak je spolupráce s výzkumem důležitá pro nalistické komunikáty tištěné. 5 úspěšné působení na cílovou skupinu konzumentů, a tedy pro účelné vynaložení Klasické pojetí rozlišuje figury sémantické (tropy) a gramatické (figury v už- nemalých finančních prostředků. ším smyslu, tedy figury slovní): Současný výzkum potvrzuje, že emoce je pro motivaci vnímatele masmedi- Tropy posilují atrakční funkci textu tím, že jevy pojmenovávají slovy, souslo- álního a marketingového působení velmi důležitá (konečně, slovo emoce pochází vím, ba i větnými celky na základě podobnosti nebo souvislosti. Svou estetickou z latinského emovere, tj. pohnout, přemístit). „Emoce jsou jedinečnou, nejmoc- funkcí dodávají zvláštní emfázi celé výpovědi nebo promluvě, naznačují možnost nější silou persvaze […] Jako racionální lidské bytosti si rádi myslíme, že logi- různých konotací. Percipient je tedy neočekává, jsou pro něj méně obvyklé až ka určuje většinu našich rozhodnutí. Ale faktem je, že ve většině persvazivních nezvyklé. Psycholingvistka S. Elgin (1993, s. 162) tvrdí, že „metafory jsou nej- situací lidé rozhodují na základě emocí a ospravedlňují to fakty. […] Lidé mohou mocnější nástroj, který je schopen změnit postoje lidí rychle, efektivně a trvale.“ být přesvědčeni rozumem, ale jsou pohnuti emocí“ (Mills, 2000, s. 106). Podle „Tradičně takové výrazové prostředky dělíme na dvě skupiny: J. Vysekalové (2014, s. 35) „Emoce mají motivační aspekt již ve svém obsahu. a) metafora a její deriváty pojmenovávají jiné pojmy na základě podobnosti, Vztah emocí a motivace je velmi těsný, souvisí i s funkcí motivace jako uspoko- b) metonymie, synekdocha a jejich deriváty pojmenovávají jiné pojmy na zák- jování potřeb […] Jedinec po zkušenosti s používáním nějakého produktu spo- ladě souvislosti časové, příčinné, místní nebo části a celku. jené s pozitivními emocemi bude stimulován k opakovanému nákupu takového produktu. […] Člověk vyhledává silné prožitky nejenom v zájmu uspokojování Kromě nich je zde ještě přirovnání – srovnává neznámé (comparandum) se svých potřeb, ale pro ně samotné.“ V této souvislosti se dokonce používá termín známým (comparatum), aby bylo dosaženo vyššího stupně názornosti. Někdy je emoční marketing (op. cit., 2014, s. 54). Emoce si stejně tak získávají percipienty řazeno do stejné skupiny spolu s metaforou; jindy je chápáno jako samostatný masmediálních komunikátů. Explicitně to dokazují pravidelně zveřejňované pře- prostředek, nikoli obrazný, protože pojmenovává skutečnost na základě přímé, hledy sledovanosti elektronických médií nebo čtenosti médií tištěných (např. v ča- jednoznačné souvislosti (chudý jako kostelní myš nenechává nikoho na pochy- sopisech Strategie, Marketing α Media), kde vítězí média bulvární, v nichž je útok bách, že jsou srovnávány majetkové poměry obou živočichů)“ (Srpová, 2008, na emoce primární (ať už výběrem témat nebo jazykem a stylem komunikátů). s. 156). Přirovnání v obou diskursech převážně vycházejí z české idiomatiky, tedy

296 297 lexikálních jednotek ustálených, petrifikovaných (díky těmto diskursům se ales nově tvořená, okazionální. Nejlépe se to daří u metafor a jejich derivátů, jako jsou poň zachovávají pro současnou i budoucí komunikační praxi). Mohou sloužit epiteta, synekdochy, paronomázie aj. k názornému vysvětlení abstraktního nebo málo známého významu, k intenzifi- Tradičně metafory a metonymie zaplňovaly a zaplňují žurnalistické komunikaci významu, častěji ale slouží jako pouhé dekorace textu: Proč Fialová žije jako káty se sportovními tématy. Důvod je nasnadě – píšou je odborníci, pro něž se stal poustevník? // Ženy lhaly, jako když tiskne. // Cosmopolitan mění životy… a ten příslušný sport koníčkem. Cílovou skupinou jsou fanoušci, autoři textů se proto efekt se šíří jako lavina. // Práce má jako na kostele, ale daří se to. // I vy můžete neobtěžují vysvětlováním termínů ani slangismů obrazného charakteru. A tak je mít špičkové sportovní vybavení jako největší hvězdy světového sportu Adidas. na čtenáři, posluchači nebo divákovi, aby dešifroval význam slov sešívaní, klo- Vyskytují se sice také přirovnání s funkcí emocionální (kladnou nebo zápor- kani, bílý balet z Madridu, letňáci, narážečka, vápno. Láska ke sportu inspiruje nou), je jich však méně (a hůře se hledají). Mají svou nezvyklostí přitáhnout po- „sporťáky“ k řadě nezvyklých, atraktivních metafor. Ve článku o drogách v cyk- zornost percipientů: Kritika minulých pětadvaceti let z úst řady z nich zní jako listických závodech čteme pod titulkem Démoni se vracejí, že číhají dopingové destruktivní buben – „bum, vše špatně, bum, vše rozkradené“. // Frontman skupiny přízraky na cyklisty na každém rohu? Podlehnou jejich vábení a svému vlastnímu Katapult mluví zemitě jako pravý chlap u piva. // Fiat Multipla, který vypadá jako pokušení, nebo je oni sami vyhledávají a obcují s ďáblem dobrovolně? velký hmyz. // Cee‘d – Tahle šance zmizí tak rychle jako první sníh v dlaních. Nebo ještě lépe v článku o Čechy milovaném fotbalu: Vidím jak hráč, kterému Na rozdíl od textů uměleckých však žurnalistické a reklamní přirovnání či se náhodou podařilo dopravit míč či puk do soupeřovy sítě, se mění v podivuhod- tropy pozorného a pravidelného čtenáře, posluchače a diváka příliš nepřekvapí. ného běsa. Řítí se pak obrácen tváří v tvář do hlediště, kolem lajny skáče jako jan- Jsou uzuální, automatizované, pravidelnému čtenáři nebo divákovi svým opako- kovitá kobyla, metá kotrmelce, přemety a salta, spíná ruce k nebi nebo poklekne váním mohou zevšednět. Charakter práce žurnalisty, tj. potřeba neustále vyhledá- a vzývá Alláha či co. Jeho spoluhráči jako roj splašených vos mu skáčí rovnýma vat zajímavé události a pak stylizovat zpravodajské a publicistické komunikáty nohama div ne až za krk. totiž nedává dostatek času na aktualizovaná vyjádření (nemluvě o tom, že ne kaž- Dnes však autorské, nezvyklé metafory zaplňují také texty na témata politická dý autor těchto textů je nutně nadaným, talentovaným stylistou). Proto si fotbalistu (a především žánry publicistické, méně často zpravodajské), protože, jak říká je- Sparta za ty velký miliony pořídila, aby sázel góly jako na běžícím pásu // reklamní den z redaktorů: profese politika získává bezmála punc zemského škůdce. Dokonce kampaň startuje // divadelníci lákají na novou sezonu // mediální horečka (ro- i ze zdánlivě nevinného projednávání služebního zákona […] může člověk získat zuměj kupování masových médií), která v uplynulých měsících zachvátila přední pocit, že co od politiky jest, od ďábla musí být. tuzemské finančníky a podnikatele, se rozšířila na další místní investiční dravce. Jedním ze znaků bulvarizace, tj. pronikání prostředků bulvárních do médií Nikoho neokouzlí ustálené metonymie či synekdochy Liberec se blýskl cen- seriózních, je personalizace politiky, ekonomie, sportu. Více než závažné prob- nou remízou // Brusel chce po Česku další informace // Slovensko se Česku vzda- lémy a události percipienty totiž zajímají excesy, skandály, osobní život politiků, luje. sportovců, hvězd a hvězdiček masové kultury. Jsme proto svědky nejen senzač- S obdobným problémem se potýkají tvůrci reklamních textů – mají omeze- ních témat v těchto sekcích, ale s tím související narůstající expresivity jazyka ný čas pro tvorbu (zboží se musí dostat co nejdříve na trh, je třeba zvýšit zájem prostřednictvím slov a tvarů nespisovných, které získávají v tomto kontextu obraz- o ležáky nebo nové zboží v supermarketech, čas dovolených nebo voleb se blíží), ný charakter: Až už nebudete vědět roupama coby […] Rakušáci odtržení Valticka měli by dodržovat zásadu jazykové ekonomie (lidé neradi čtou dlouhé informa- dodnes považují za účelovou čórku […] Bobři jsou holt svině […] natruc vztyčil tivní texty, delší text vyžaduje větší prostor a čas, což reklamní akci prodražuje). islámskou stavbu […] Benešovi nejbohatší šlechtický rod ležel v žaludku. […] Hu- A tak je Únor ve znamení Hyundai // schyluje se k prodejní akci // ať si oblékneš musoidní křoví, stromy, rákosí a bažiny spojené smrdutou stojatou vodou v barvě cokoliv, vše splyne s každým pohybem tvého těla jako nejjemnější satén. Nedosta- mléčné kávy, kam normální člověk bez záliby ve slizké žouželi nepáchne. tek atraktivity takových textů musí být vyvažován alespoň barevnou fotografií, Jen výjimečně jsou slova či tvary nespisovné využity v komunikátech reklam- známým hercem, sportovcem, zpěvákem atp. Spíš výjimečně mají reklamní při- ních, a to jen v těch, které jsou určeny mladé cílové skupině a snaží se napodobit rovnání nebo tropy estetickou hodnotu (Halls center jsou jako něžný vánek a šťáva její řeč (Cool hra pro hustý týpky // je s nima legrace // je to suprovní nářez). uvnitř jako ovocný polibek.). Lexikum české je obohacováno obraznými slovy autorskými (metaforami Vysoká konkurence v oblasti masových médií i marketingové komunikace nebo metonymiemi), zabarvení expresivního: Zadarmožrouti využívají interne- a potřeba přitáhnout co nejvíce percipientů atraktivním textem nutí žurnalisty a re- tové nabídky software zdarma a doplácejí na to // Chlapoměr měří sex-appeal klamní kreativce, aby svá obrazná vyjádření aktualizovali, a tak kromě petrifi- slavných mužů // politici, kteří se znectili skandály, korupcí nebo neschopností, kovaných obrazů čas od času nacházíme tropy nezvyklé, autorské, pojmenování a přece znovu kandidují v komunálních volbách 2014, jsou recykláti // členové 298 299 strany ANO jsou anonisté // dochází k fotbalizaci politiky – tj. k hrozbě, že Rusko kem čekání ale bylo – stejně jako ve hře irského dramatika Becketta – zklamání. přijde o mistrovství světa i Ligu mistrů // Hrdinové z gauče pálí ostrými. Hlava Další naděje svitla lidem, kteří chtějí tuzemský oligopolní trh rozhýbat, dnes […] nehlava (v diskusi na internetu na konto zabitých českých vojáků) jsou kvazihrdi- To, jestli ale přivede nového operátora, není jisté. Hra Čekání na Godota končí nové a gaučáci. otázkou: „A co když přijde?“ A odpovědí: „Budeme spaseni.“ Ani to ale není Vulgarismy v roli tropů už nepronikají do médií pouze prostřednictvím citátů v případě českého mobilního trhu, kde své zájmy chtějí prosadit velké investiční známých politiků (M. Zeman: „Nikomu nevnucuji své mínění, byť podložené dlou- skupiny, jisté. A tak nezbývá než čekat. hodobými zkušenostmi, že nejpitomějším tvorem na zeměkouli je současný český Kladivo na cyklisty – postavte jej na hranici, pevně přivažte ke kůlu, obložte novinář. Skutečný politik, ať muž či žena, nepotřebuje politické novinářské pros- suchým chrastím a jeden po druhém přiložte zapálenou louči. Jeho popel poté titutky.“). V současných mediálních komunikátech hrají svou roli i v pásmu řeči vhoďte do Seiny a jednou pro vždy zapomeňte. Zapomeňte na Lance Armstronga samotných žurnalistů: Obrana proti svinstvu je občas třeba a kolem Palacha se i jeho skutky. Nikdo jménem Lance Armstrong neexistoval. V procesech s čaroděj- často kupí hnoje až příliš. // Papaláši z ODS tento týden dokázali, v čem je jejich nicemi celkem zahynulo šestapadesát lidí. Vždy se však oběti přiznaly až po krutém největší slabina. Když se ze svých koryt nacpávají pomejemi, nehorázně mlaskají. mučení. […] Tolik Václav Kaplický a jeho Kladivo na čarodějnice. V dopingových // Proč by se sakra měli „čeští muži“ snažit, aby přitahovali nějaké ženy? Údajně procesech lidé neumírají, jen se hroutí kariéry. „Oběti“ se nepřiznávají při krutém inteligentní žena zde ze sebe tímto výrokem dělá stereotypní blondýnu, ne-li na- mučení, ale ve chvíli, kdy se na stůl položí odznak FBI a začne se s nimi regulér- dutou blbku. Je snad láska mezi ženou a mužem nějaký položidovský kšeft? Ne, ně zacházet jako se zločinci […] Armstrongovi kolegové začínají zpívat… Lance veškeré sympatie k ní nás už přešly. A přitom má tak pěkný kozy. // Objekt nasra- zahnaly do kouta výpovědi jeho bývalých kolegů […] Lance Armstrong „vyrobil“ nosti: Zamilovaná hovada (o visacích zámcích na Karlově mostu) Kreténi! Kýča- z profesionální cyklistiky prodejný „produkt“ […] dnes volají po jeho vyzmizíko- ři! Hovada! Je to asi podobně primitivně magický nesmysl, jako kdybych jim hodil vání z historie… Děsí mě míra pokrytectví celého systému a náhlá ztráta respektu do schránky použitou prcgumu s vírou, že mi to zajistí doživotní šuk. Dlužno dodat, k člověku, který do toho systému dokázal napumpovat peníze. že poslední dva citáty pocházejí z časopisu pro muže Maxim. Jak je z ukázek zřejmé, autoři vycházejí z uměleckých textů a z pragmatické Vulgarismy v žurnalistických komunikátech se vyznačují obrazností, přede- presupozice, že percipienti prototext mohou znát, nespoléhají však na to a průběž- vším však publikum baví, podporují tendenci médií k infotainmentu, tj. sdělování ně pramen upřesňují. událostí formou zábavnou. Jsou důkazem moderního globálního diskursivního V reklamách kromě metafor ustálených, původu idiomatického (Teď tu máme trendu konverzacionalizace, jak jej specifikovali J. Lemke (1995) a N. Fairclough jednu bombu. Totální výprodej cédéček, počítačových her a kalendářů // Objevte (1993), a zároveň Faircloughovy syntetické personalizace. novou paletu módních barev), atraktivitu jen zřídka posilují tropy autorské, ne- S tím souvisí tendence neupravovat repliky z interview známých osob (bývají ustálené (Parfém Calvin Klein Euphoria se vyznačuje smyslnou, svěží a výraz- vypuštěny pouze hezitační zvuky, odstraněna nemotivovaná opakování, tedy for- nou vůní orientu, která Vás rozčaruje. Výrazná orientální vůně probouzí vášeň, mulační neobratnosti): Některý lidi mě tu strašlivě srali. […] Přišly mi hrůzostraš- energii a dodává sebejistotu. Sebejistotu podloženou smetanovým akordem, jan- ný nabídky na seriály jako Muž na radnici a já věděl, že si buď musím pomazat tarem a vůní mahagonového dřeva. Okouzlující a nezaměnitelný tvar flakonu se ksicht sračkami […] nebo musím pryč. pojí s vůní. Je navržen podle orchideje v rozkvětu.), nebo dokonce jejich alternace Některé komunikáty jsou tzv. taženou metaforou,6 což znamená, že jejímu vý- (Lepší volant v hrsti, než auto na střeše. Kooperativa // Jak u pumpy naberu, tak znamu je podřízen celý text: za titulkem Zase Kocourkov. Budou vládnout politici, z mobilu volám). Není toho třeba, protože je žádoucí, aby byl text a jeho cíl srozu- nebo nezávislé úřednictvo? následuje text Nová vládní koalice nezačala šťastně. mitelný průměrně vzdělanému konzumentovi. S obvyklou českou politickou tupostí před námi zase láduje světlo do pytlů, aby nás Jejich alternace je jednodušší než vymýšlení obrazných prostředků autor- v našich bytech bez oken osvítila […] To vidíme i my, Kocourkovští […] To všech- ských. Alternace, modifikace tropů (především všeobecně známých, ustálených, no je přesně ten právní i lidský zmatek, kouřová clona, nejapný dým, pro který se charakteru idiomatického) jsou příkladem aktualizace textu 2. stupně (za 1. stupeň lid už politiků štítí. Ale pro koalici je u nás v Kocourkově potřebné tu koalici slepit považujeme použití tropů automatizovaných). Také autoři žurnalistických komu- […] Na konci této hole na úředníky je chaotická a nekvalifikovaná státní správa nikátů se jich s oblibou „dopouštějí“: Návrh daní byl testovací balonek, co všechno […] se zabetonovanými nezávislými úředníky. Unie svobody snese. (místo pokusný balonek) // České lázně jsou dnes jen rodinné Přijde Godot? – Kdo je Godot? […] Imaginární postava, která nikdy nepři- stříbříčko. jde, ztělesňuje pro každého něco jiného, pro miliony Čechů byl ale dosud takovým Figury jsou gramatické prostředky, jejichž podstatou je opakování slov, slov- Godotem čtvrtý mobilní operátor. Na toho totiž čekají už několik let. […] Výsled- ních spojení i vět, jejich specifické uspořádání nebo vynechání některé části textu 300 301 (elipsy). V reklamě jsou využívány pravidelně v duchu zásady, že produkt má být tila na kontinent.” Tato metafora nejprve pronikla mezi tzv. publicismy, čímž vešla potenciálnímu konzumentovi co nejvíce na očích nebo v uších: To je harmonie! To ve všeobecnou známost, posléze se dokonce stala termínem. je země! To je život! Řecko // BeInspired – BeRewarded – BeYourself – BeKraft. V komunikátech žurnalistických jsou frekventované především elipsy, a to Poznámky v titulcích (Hvězdou díky zmrzlině? // Cizí element v čele pelotonu), i když stále 1 Terminologické sousloví target group znamená cílovou skupinu, jíž jsou masmediální nebo mar- ketingové komunikáty určeny. častěji čteme titulky, které porušují klasické zásady stručnosti (aby nebylo nutno 2 Citace z cizojazyčné sekundární literatury jsou přeloženy autorkou článku. zmenšovat velikost jejich písma). Např. v hlavním sešitu Mladé fronty DNES (4. 9. 3 Viz také Elaboration Likelihood Model, pomocí něhož psychologové R. E. Petty a J. T. Cacioppo 2014) ze čtyřiceti osmi titulků má sice patnáct podobu věty jednoduché dvojčlen- popisují efektivitu persvazivního ovlivňování: centrální ovlivňování (central route) odpovídá Mill- né, ale třináct titulků se skládá z několika vět nebo souvětí, za jejichž koncovou sově přemýšlivému, pozornému vnímání a periferní ovlivňování (peripheral route) naopak bezmyš- lenkovitému. interpunkcí následuje další větný celek (Na Ukrajině padl „fajn chlap, který měl 4 Nutno poznamenat, že Platon s Aristotelem nesouhlasil – podle něj by se měl řečník emočnímu smůlu“. Byl na straně rebelů // Cohen album natočil, U2 stále jen slibují. Do zimy apelu vyhnout, protože odvádí od pravdy. Aristoteles oponoval, že emocionálně zabarvený argument bude rušno // Rezavý skalpel, unavený přístroj. Lékaři je recyklují). Domníváme je neetický jen tehdy, když není podložen důkazy, když slouží manipulaci adresátem. V tom se shodu- se, že je to další důsledek bulvarizace, kdy se rozsah textových částí i takovým je se současnou teorií i praxí rétoriky. 5 Příklady jednotlivých reklamních nebo žurnalistických vyjádření jsou vybrány z deníků Mladá způsobem zmenšuje, aby uvolnil místo obrazové prezentaci a reklamám. fronta DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Sport, Prostějovský Večerník, z časopisů Opakování (anaforu, epiforu, epizeuxis atp.) najdeme v slavnostních pro- Cosmopolitan, Glanc, Moje šťastná hvězda, Překvapení, Maxim, Časopis silniční cyklistiky 53x11, jevech politiků, ale tyto komunikáty patří do stylové oblasti rétorické, využité Peloton, a to z období leden 2012 – září 2014. prostředky se řídí zásadami rétoriky a jejich autoři nepatří mezi žurnalisty. Proto 6 Tažená metafora je Chloupkovým termínem, Mistrík používá termín rozvitá metafora, Pavelka jim nevěnujeme pro účely tohoto článku pozornost. V ostatních textech jsou výji- sousloví metaforický blok. mečné a mají funkci zdůrazňovací: Komise se scházely (jako vždy), bohulibé plány zůstaly na papíře a v magistrátních šuplatech (jako vždy) a politici teď mají jiné LITERATURA priority (jako vždy). Blíží se komunální volby a na pražské divadelníky se bude ARISTOTELES: Rétorika. Poetika. Praha: Rezek 1999. i nadále brát dvojí metr. Což je o to horší, že Praha jako hlavní město jaksi posky- BOND, Jonathan – KIRSHENBAUM, Richard: Under the Radar: Talking to Today’s tuje mustr celé republice. Cynical Consumer. New York: John Wiley & Sons 1998. Ještě je třeba zmínit figuru kontaktovou, která je hojně využívána v bulvár- ELGIN, Suzette Haden: Genderspeak. New York: John Wiley and Sons 1993. ních médiích. Aby se redakce vyhnula soudním procesům, používá titulky ve for- FAIRCLOUGH, Norman: Critical Discourse Analysis and the Marketization of Public mě řečnických otázek. Kdo je může žalovat, když se jen ptají: Kterou ženu Mel Discourse: The Universities. In: Discourse and Society, 1993, roč. 4, č. 2, s. 133 – (Gibbson) svedl? // Rozchod kvůli jiné ženě? Kdo jí dělá ze života peklo? // Gottovi 168. už docházejí síly? // Brožová konečně stráví dovolenou s novým mužem? // Fialová LEMKE, Jay L.: Textual Politics: Discourse and Social Dynamics. London: Taylor je na dně? // Šinkorová je odepsaná? and Francis 1995. Reklamám naopak slouží otázky k navození zdání dialogu, odpovědí na otáz- MILLS, Harry: Artful Persuasion. The New Psychology of Influence. How to Command ky konzumentů (Není božské, že je tu někdo pořád pro Vás? Originální díly a servis Attention, Change Minds, and Influence People. New York – Atlanta – Chicago: Škoda Auto. // Hudba budoucnosti? Můžete ji slyšet už dnes. Řada HP Vectra.). Amacom 2000. Obrazné prostředky jsou významným nástrojem aktualizace žurnalistických PETTY, Richard E. – CACIOPPO, John T.: The Elaboration Likelihood Model of i reklamních komunikátů, slouží k jejich oživení, ke zvýšení atraktivity textu. Persuasion. In: Advanced in Experimental Social Psychology. Academic Press, Inc., V našem článku jsme se zaměřili především na metafory, okrajově jsme zmínili 1986, č. 19, s.123 – 205. frekventované figury. V době vysoké konkurence v masmediální i komerční sféře RUSHKOFF, Douglas: Manipulativní nátlak. Proč tak snadno uposlechneme druhé? hrají důležitou roli. Pronikají do médií seriózních i bulvárních, do reklam všeho Hradec Králové: Konfrontace 2002. druhu a jsou důsledkem globálního trendu konverzacionalizace, jak jej specifiko- SCOTT, Walter D.: The Psychology of Advertising. Boston: Small, Maynard & Com- vali J. Lemke a N. Fairclough, a zároveň Faircloughovy syntetické personalizace. pany Publishers 1902 – 1903. Dostupné na: http://www.archive.org/stream/adver- Žurnalistické komunikáty někdy dokonce přispívají k registru idiomů. Jistě leckdo tpshycho00scotrich/advertpshycho00scotrich_djvu.txt. zná Churchillovu metaforu, která charakterizuje studenou válku. Pronesl ji v roce SCOTT, Walter D.: The Theory and Practice of Advertising. Boston: Small, Maynard 1946 v Salemu v Illinois: „Od Štětína po Terst v Adriatiku se železná opona spus- & Company Publishers 1903. Dostupné na: http://www.forgottenbooks.com/read- 302 303 book/The_Theory_and_Practice_of_Advertising_1000157967. Diskurzné stratégie a kolektívna pamäť SRPOVÁ, Hana: Knížka o reklamě. Ostrava: Repronis 2008. TELLIS, Gerard J.: Reklama a podpora prodeje. Praha: Grada Publishing 2000. v politickom a masmediálnom diskurze VYSEKALOVÁ, Jitka a kol.: Emoce v marketingu. Jak oslovit srdce zákazníka. Pra- o súčasnom konflikte na Ukrajine ha: Grada Publishing 2014. Zdenko Dobrík RÉSUMÉ (Filozofická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici) The Agony of Figurativeness – Playing with the Words, Their Forms and Meanings As Means of Attracting the Target Group ingvisticko-antropologická analýza politického a masmediálneho diskurzu Stylization of journalistic and advertising texts is governed by a number of principles that are moti- Lo pretrvávajúcom konflikte na Ukrajine rezonujúcom v súčasnosti na celom vated by a shared goal – to strengthen the texts’ attraction, thus to increase the number of potential svete je z časového hľadiska náročnou činnosťou. Keďže publikačný priestor, percipients and to overcome the competitive mass media and/or advertisements. The paper focuses ktorý máme k dispozícii, neumožňuje uchopiť opisne a interpretačne tento diskurz on some of them – the exploitation of means of indirect nomination by both stylistic areas, their deliberate alternation, and modification. Attention will also be paid to a specific group of these means of vo všetkých podstatných súvislostiach, zameriame sa v jeho jadre na: a) rámcovú expression, namely to vulgarisms, which testify that private discourse penetrates the public discourse. charakteristiku diskurzných stratégií, ktoré doposiaľ používali ruskí a západní They are the result of the modern global discursive trend of conversationalization, as Lemke and (euroúnioví a severoamerickí) politici a žurnalisti, b) problematiku kolektívnej Fairclough specified, and of Fairclough’s synthetic personalization. pamäte a s ňou súvisiaceho spomínania začleneného do „ruských“ a „západných“ textov. Jadru príspevku bude predchádzať niekoľko podstatných prehľadových informácií o diskurze a metodologických prístupoch, ktoré sa najčastejšie aplikujú v rámci analýzy textov. V súčasnosti existujú dva relatívne nezávisle, vedľa seba stojace diskurzné pojmy, ktoré sa odvolávajú na rôzne tradície v oblasti výskumu – anglo-americká a francúzska tradícia. Anglo-americkú tradíciu diskurzu, orientujúcu sa prevažne na konverzačnú analýzu a dialógovú komunikáciu, nechávame ďalej nepovšim- nutú, pretože tento príspevok je tematicky naviazaný predovšetkým na francúz- sku postmodernistickú tradíciu, ktorá sa zameriava na jazyk v politike. Zároveň je však náležité povedať, že príspevok sa orientuje na veľké formy politiky (národnú a medzinárodnú), zatiaľ čo francúzska postmodernistická tradícia sa zameriava na malé formy politiky (sociálnu, školskú atď.). Hlavným reprezentantom viackrát spomenutej tradície bol M. Foucault. Foucaultovsky zameraná diskurzná interakcia prebieha na spoločenskej rovine. Orientuje sa najmä na procesy tvorenia kolek- tívnych vzorov myslenia, cítenia a konania. Vo vzťahu k jadru textu je podstatné mať na zreteli, že diskurz „je integrovaný celok textu a kontextu“ (Hoffmanová, 1997, cit. podľa Orgoňovej – Dolníka, 2010, s. 64). Z tejto definície diskurzu sa odvodzujú aj prístupy používané pri analýze textov. Prvý z nich vychádza z ori- entácie na interné vzťahy v texte, druhý z orientácie na včlenenie textov do širších mimotextových súvislostí. Obidva prístupy sú v komplementárnom vzťahu a obvykle sa realizujú prostredníctvom použitia osvedčeného osemprvkového modelu S-P-E-A-K-I-N-G, ktorého autorom je lingvistický antropológ D. Hymes. Prínos jeho modelu spočíva v tom, že umožňuje skúmať používanie jazyka v príslušnom kultúrnom kontexte. D. Hymes kladie dôraz na výskum funkcie reči pred jazykovou štruktúrou a akcent analýzy vidieť predovšetkým v kontexte, nie

304 305 v odovzdanej správe. Súčasne prízvukuje, že tak, ako sa kontext podieľa na tvor- vlastnému obrazu sveta, zároveň sa u nich prejavuje aj snaha prispôsobiť sa (ako- be diskurzu, rovnako aj diskurz sa podieľa na vytváraní nového kontextu. Keďže modovať) partnerovmu obrazu sveta. Táto stratégia suverénne dominovala nielen sa kontext neustále mení, konštituujú sa nepretržite aj nové originálne diskurzy v samotnej dohode medzi ukrajinskou vládou a opozíciou, ktorú sprostredkova- (Soukup, 2011, s. 169). li ministri zahraničných vecí Francúzska, Nemecka a Poľska, ale následne aj Predpokladom pre porozumenie diskurzných stratégií skupín je uvedomenie v rečových prehovoroch a textoch západných aj ruských politikov. Z množstva si toho, že skupiny (vrátane politických), sa navzájom vymedzujú prostredníctvom príkladov uvedieme aspoň jeden: identity, cieľov, aktivít a prostriedkov. Podľa holandského lingvistu T. A. van Ruský minister zahraničných vecí S. Lavrov sa stretol s americkým rezort- Dijka možno porozumieť správaniu a konaniu členov skupiny len vtedy, keď ným partnerom J. Kerrym v Paríži. „Súhlasili sme s tým, že Ukrajinci potrebujú poznáme ich ideológiu. Na Slovensku a v ďalších krajinách postsovietskeho bloku pomoc pri implementácii dohody z 21. februára,“ citovala S. Lavrova agentúra vyvoláva pojem ideológia u používateľov jazyka spravidla negatívne asociácie. RIA Novosti.1 (Pod číslom horného indexu uvádzame internetové zdroje z tlače, Používajú ho väčšinou vo význame „nesprávne, falošné myšlienky“. Najčastejšie numericky sú zoradené v zozname poznámok.) spájajú ideológiu s názvami jednotlivých totalitných režimov a politických strán V základe druhej diskurznej stratégie dominuje vzájomná snaha každej (ideológia fašizmu, ideológia Hlinkovej slovenskej ľudovej strany atď.). T. A. van zo strán úplne ovládnuť tú druhú. Na obidvoch stranách takmer alebo vôbec ne- Dijk považuje ideológiu za súčasť každého diskurzu. Podľa neho predstavuje existuje akomodačné úsilie. Táto stratégia dominovala v čase fatálnych udalostí ideológia „základné rámce organizujúce sociálnu kogníciu, na ktorej sa zúčastňu- na polostrove Krym a až doteraz pretrváva obojstranný antagonistický postoj jú členovia spoločenských skupín, organizácií alebo inštitúcií“ (van Dijk, 1998, k otázke geopolitického začlenenia Krymu. s. 18). Základné rámce obsahujú mentálne modely a vzory členov rôznych skupín, Ruský prezident opätovne obhajoval postup Moskvy v prípade čiernomorské- ktoré určujú ľudské správanie a konanie. Systém mentálnych modelov a vzorov ho polostrova Krym: „My sme Krym neanektovali, ale ochránili. Inak by to tam vytvára sociálnu kogníciu členov jednotlivých skupín. Z nášho pohľadu sa tak teraz vyzeralo ako na východnej Ukrajine.“2 natíska prirodzená otázka, aké ciele sledujú skupiny ruských a západných poli- „Vyhlásenie nezávislosti polostrova Krym a jeho anexia Ruskom predstavujú tikov vo vzťahu k Ukrajine pri koncipovaní jednotlivých diskurzných stratégií. neprijateľné narušenie územnej celistvosti Ukrajiny. V telefonickom rozhovore sa S veľkou pravdepodobnosťou je to dosiahnutie mieru, pričom sa tento cieľ spá- na tom dnes zhodli nemecká kancelárka Angela Merkelová a prezident USA Ba- ja s enormným úsilím tak ruských, ako aj západných politikov udržať a posilniť rack Obama.“3 ideológiu ich skupiny na tomto území. Inými slovami, každá z oboch strán sa Rovnakú diskurznú stratégiu používali ruskí aj západní politici aj v období pokúša čo v najväčšej miere presadiť na Ukrajine vlastné kolektívne vzory mys- vojenského konfliktu v Donecku a Luhansku. V diskurzných stratégiách zdôraz- lenia, cítenia a konania, a to dokonca aj za cenu obetovania mieru. Kolektívne ňovali prevažne vlastné pozitíva a negatíva partnera. Opäť uvádzame niekoľko vzory myslenia sa vzťahujú okrem iného aj na ekomomickú, politickú, vojenskú príkladov: orientáciu krajiny. Je všeobecne známe, že kríza na Ukrajine sa spája s rôznymi udalosťami. Rusko: „My zdôrazňujeme naše pozitívne vlastnosti.“ Začala sa v novembri 2013 protestmi prívržencov európskej integrácie v Kyjeve po tom, ako bývalý prezident V. Janukovyč odmietol podpísať Asociačnú doho- a) „Prvou a nevyhnutnou podmienkou je zastaviť vojenské akcie a začať obno- du medzi Ukrajinou a Európskou úniou; pokračovala vo februári roku 2014, keď vovať infraštruktúru,“ apeloval Putin. Za ďalšie nevyhnutné kroky označil bola podpísaná dohoda medzi ukrajinskou vládou a opozíciou, ktorú sprostred- doplňovanie zásob, vykonanie opráv a údržby na všetkých zariadeniach a pri- kovali ministri zahraničných vecí Francúzska, Nemecka a Poľska; následne došlo pravenie sa na jeseň a zimu.4 k zosadeniu bývalého prezidenta Ukrajiny V. Janukovyča; za tým sa uskutočnilo b) „Ruská strana je pripravená a bude poskytovať humanitárnu pomoc obyva- podľa jedných pripojenie Krymu k Ruskej federácii, podľa iných anektovanie Kry- teľstvu Donbasu, ktoré trpí v dôsledku humanitárnej katastrofy,“ zdôraznil mu Ruskou federáciou; potom vypukol vojenský konflikt v juhovýchodnej časti Putin.5 Ukrajiny a pred niekoľkými dňami bolo podpísané prímerie medzi predstaviteľmi c) Putin tiež uviedol, že reakcia Ruska na udalosti na Ukrajine bola nevyhnutná. oficiálnej moci v Kyjeve a povstalcami v Doneckej a Luhanskej oblasti. Z analýzy Rusi – nielen politické vedenie, ale aj národ ako taký – sa podľa jeho slov: početných textov publikovaných v slovenských, českých, nemeckých a ruských „[...] nemohli nečinne prizerať, ako na Ukrajine ľudí takmer popravujú.“6 masmédiách vyplýva, že existujú dve diskurzné stratégie. Prvá sa zakladá na tom, že jednotlivé zúčastnené strany sa pokúšajú partnera asimilovať (prispôsobiť) 306 307 Rusko: „My zdôrazňujeme negatívne vlastnosti Západu.“ Novorossija (Novorusko) označovalo územie dnešnej juhovýchodnej časti krajiny. Podľa O. Cariova, jedného z vodcov povstania: „[...] sklady v Mariupole a) Ruský prezident v súvislosti s Ukrajinou kritizoval Západ, ktorý si mal vo- nasýtia obyvateľstvo Novoruska v zime. Perspektívnym cieľom armády Novoruska pred „zrátať dôsledky svojho vplyvu na túto krajinu a premyslieť si aspoň sa môže stať v budúcnosti aj Odesa.“14 jeden krok dopredu“7. Podpora, ktorú Západ poskytuje bojovníkom ukrajinskej armády na východe b) Ruská vláda vyčítala Európskej únii, že zintenzívňuje masívnu podporu ho- Ukrajiny, odporuje podľa ruského prezidenta V. Putina demokratickým hodnotám. mosexuality: „Existujú snahy EÚ vnucovať iným krajinám, vrátane Ukrajiny, V rozhovore s ruskými novinármi sa zmienil o možnosti vytvorenia nového štátu neprimeraný pohľad na homosexualitu a manželstvo ľudí rovnakého pohlavia na juhovýchode Ukrajiny – nazýval by sa Novorusko.15 ako životné normy,“ uvádza sa v správe ministerstva zahraničných vecí.8 Spomínanie na pozadí kolektívnej pamäte sa posilňuje aj tým, že je ukotvené Západ: „My zdôrazňujeme naše pozitívne vlastnosti.“ v kombinácii jazykového znaku (texty obsahujúce historické pomenovanie Novo- a) „Nemecký Bundeswehr prepraví letecky v najbližšom týždni na lekárske ošet- rusko) s nasledujúcimi mimojazykovými znakmi (symbolmi a ikonami): renie do Nemecka do 20 ukrajinských vojakov, ktorí boli zranení v bojoch a) Stuha svätého Juraja, ktorá predstavuje jeden z najváženejších symbolov na východe krajiny. Štyria lekári už odleteli do Kyjeva, aby pripravili všetko vojenskej chrabrosti v modernom Rusku. Vo všeobecnosti sa spája najmä potrebné na prevoz zranených, oznámila sanitná služba Bundeswehru. Zrane- so spomienkovými oslavami na počesť víťazstva v druhej svetovej vojne. Jej ní majú byť prepravení špeciálnym lietadlom a následne ošetrení.“9 pôvod však siaha až do Ruského impéria, keď bola súčasťou Rádu svätého b) „Pripravili sme rozsiahly balík opatrení, aby sa Ukrajina mohla lepšie posta- Juraja, založeného v roku 1769. rať o svoju bezpečnosť,“ oznámil generálny tajomník NATO A. F. Rasmussen b) Čierno-žlto-biela zástava, ktorú navrhli niektorí predstavitelia medzinárodne v Newporte.10 neuznanej tzv. Doneckej republiky a Luhanskej republiky za budúcu zástavu tzv. Novoruska. Táto sa používala ako symbol Ruského impéria od roku 1858 Západ: „My zdôrazňujeme negatívne vlastnosti Ruska.“ do roku 1883. a) Vláda SRN vytkla Rusku po prvýkrát jeho vojenskú intervenciu. Hovorca c) Ikonický znak Juraja Dlhorukého, ktorý sa nachádzal na predných dverách vlády S. Seibert poukázal na to, že pribudli upozornenia vzťahujúce sa na prí- všetkých nákladných áut ruského konvoja. J. Dlhoruký bol suzdaľským tomnosť Rusov a používanie ruských zbraní na Ukrajine: „Tieto skutočnosti kniežaťom a veľkokniežaťom kyjevským. V roku 1149 porazil vojská Izjasla- sú atribútmi vojenskej intervencie.“11 va II. a ovládol Kyjev, avšak v roku 1151 ho prinútili vrátiť sa do Suzdaľu. b) „Rusko uskutočnilo inváziu na Ukrajinu,“ konštatoval B. Komorowski. Podľa V roku 1155 ešte raz ovládol Kyjev. V roku 1157 ho pravdepodobne otrávili neho Európa a západný svet stoja pred otázkou, ako na túto skutočnosť efek- kyjevskí bojari. tívne zareagovať. „Vieme zabrániť prezidentovi Putinovi v tom, aby vytváral nové sféry vplyvu, čo by mohlo znamenať obnovenie ruského impéria?“ pýta Spomínanie je obsiahnuté aj v prehovoroch a textoch niektorých európskych sa B. Komorowski.12 politikov. Je podmienené historickými skúsenosťami príslušnej krajiny, ktoré na- c) Nemecký minister zahraničných vecí F. W. Steinmeier vyzval Rusko, aby dobudla počas spolužitia s Ruskom. Čím viac negatívnych skúseností, tým častej- pri riešení ukrajinského konfliktu hralo s otvorenými kartami.13 šie sa spomínanie objavuje aj v rôznorodých textoch. Napríklad v Poľsku, ktoré malo v dejinách v porovnaní s bývalým Československom podstatne komplikova- Podľa francúzskeho sociológa a filozofa M. Halbwachsa, predstaviteľa so- nejšie vzťahy s Ruskom, sa spomínanie objavuje často, pričom plní v prvom rade ciálne konštruktivistického chápania pamäti, je pamäť sociálne determinovaná. apelatívnu funkciu. Ako reprezentatívny príklad uvádzame vyjadrenie súčasného Individuálna pamäť jedinca sa formuje v procese jeho socializácie. Zatiaľ čo kolek- poľského prezidenta: „Najprv si nárokovali na Krym, dnes už požadujú ďalšie tívna pamäť čerpá trvanlivosť a silu z celej skupiny jedincov, iba jedinci sú tí, ktorí oblasti Ukrajiny a všetci si kladú otázku, kde sa to skončí,“ povedal B. Komorow spomínajú. Spomínanie sa uskutočňuje v interakcii s inými, avšak každý jedinec ski v rozhovore s nemeckým rádiom Kultur und Deutschlandfunk. „Politika ustu- sa s danou spomienkou identifikuje rozdielne. Kontinuitu kolektívne zdieľaného povania vedie k ničomu. Nesmú sa opakovať chyby z tridsiatych rokov minulého vedomia udržiava kultúra, pričom sa dostáva do procesu spomínania iba to, čo má storočia, keď Európe chýbala odvaha zastaviť revizionizmus a použitie sily vzťah k prítomnosti. Spomínanie na pozadí kolektívnej pamäti sa prejavuje tak, zo strany Nemecka.“ Podľa B. Komorowského chce V. Putin opätovne obnoviť že v textoch a rečových prehovoroch sa používajú historické ruské pomenovania, Sovietsky zväz: „Dúfam, že si Nemci veľmi dobre pamätajú na to, čo znamenalo ktorými sa označovali pred 200 rokmi niektoré geografické miesta Ukrajiny, napr. sovietske impérium v Európe. Zánik sovietskeho impéria prinieslo Poľsku slobodu 308 309 a Nemecku znovuzjednotenie.“16 helfen-2135656.html 11 http://www.n-tv.de/politik/OSZE-Kein-Beweis-fuer-russischen-Einmarsch-article13514641.html 12 http://www.n-tv.de/politik/Kein-Appeasement-gegenueber-Russland-Polens-Praesident-Komo- Záver rowski-warnt-vor-Europa-der-Kosaken-article13516996.html Príspevok vnímame ako úvod do širokorozvetvenej diskurznej analýzy o kríze 13 http://www.n-tv.de/politik/OSZE-Kein-Beweis-fuer-russischen-Einmarsch-article13514641.html 14 http://voicesevas.ru/news/yugo-vostok/4214-oleg-carev-sklady-v-mariupole-prokormyat-nasele- na Ukrajine. Na jeho začiatku rekapitulujeme súčasný stav poznania diskurzu, nie-novorossii-zimoy-sleduyuschey-celyu-mozhet-stat-odessa-video.html poukazujeme na overené postupy, ktoré sa aplikujú pri jeho analýze, so zámerom 15 http://hn.hnonline.sk/svet-120/putin-v-televizii-pomyslal-na-odtrhnutie-donecka-hovorca-krem- postupovať podľa nich v budúcnosti v rámci integrálnej analýzy daného diskur- la-to-hned-poprel-628651 zu. Azda najhodnotnejšiu časť príspevku predstavuje praktická analýza fenoménu 16 http://www.n-tv.de/politik/Kein-Appeasement-gegenueber-Russland-Polens-Praesident-Komo- rowski-warnt-vor-Europa-der-Kosaken-article13516996.html spomínanie v kontexte kolektívnej pamäti. Identifikovali sme, že cieľavedomé oživovanie spomínania súvisí s udržiavaním a upevňovaním ideológie jednot- LITERATÚRA livých skupín. Nielenže vytvára či dotvára obraz sveta recipientov textu, ale ich zároveň nabáda, povedané Foucaultovou terminológiou, k nediskurzívnym ASSMANN, Jan: Kultura a paměť. Praha: Prostor 2001. praktikám. Na základe analýzy sme dospeli k poznaniu, že v textoch ruských aj DIJK, Teun A. van: Ideology: A Multidisciplinary Approach. Londýn: SAGE Publica- západných autorov je prítomné smerovanie do minulosti. Na obidvoch stranách tions 1998. – na Západe i v Rusku – sa oživujú kolektívne vzory myslenia, cítenia a konania DOLNÍK, Juraj: Jazyk – človek – kultúra. Bratislava: Kalligram 2010. z obdobia studenej i druhej svetovej vojny, v Rusku aj z obdobia vlády dynastie ORGOŇOVÁ, Oľga – DOLNÍK, Juraj: Používanie jazyka. Bratislava: Univerzita Romanovovcov. V ruských médiách je západný svet predstavovaný ako ten, ktorý Komenského 2010. sa postupne presúva k ruským hraniciam, západné médiá vnímajú rovnakým spôs- SOUKUP, Václav: Antropologie. Teorie člověka a kultury. Praha: Portál 2011. obom ruský svet. V ruských textoch sa však častejšie spája cieľavedomé vnášanie historických kontextov s oživovaním spomínania. Oživovanie kolektívnej pamäti Tento príspevok je súčasťou výstupov operačného programu Vzdelávanie: sa uskutočňuje prostredníctvom špecifickej lexiky s cieľom apelovať na ruských Inovatívne kroky pre potreby vysokoškolského vzdelávania v 21. storočí; Tvorba recipientov, že: a) Ukrajina aj v minulosti patrila do ruského sveta, b) súčasná a inovácia ŠP v študijnom odbore učiteľstvo akademických predmetov, ITMS ruská politika je prirodzená v tom, že sa snaží iba o udržanie tých sfér vplyvu, 26110230109; Moderné vzdelávanie pre vedomostnú spoločnosť. Projekt je ktoré Rusku patrili aj v minulosti. Okrem prehovorov založených na argumentácii spolufinancovaný zo zdrojov EÚ. sa v audiovizuálnych médiách objavuje najmä citovanie priamych svedkov, ktorí boli existenčne zasiahnutí bojovými udalosťami. Silné emotívne prehovory v kom- RÉSUMÉ binácii s vizuálnym obrazom majú na divákov veľmi silný účinok. Contemporary Ukrainian Conflict As Part of Political and Mass-Media Discourse Poznámky 1 http://www.fmg.sk/aktualne/clanky/lavrov-a-kerry-sa-zhodli-na-implementacii-februarovej-do- The author pays attention to selected speech acts (better denoted as utterances) and to the texts of hody-z-kyjeva.html#.VAzLJWflrZ4 some protagonists of contemporary Ukrainian conflict discourse. The texts are important because 2 http://www.n-tv.de/politik/OSZE-Kein-Beweis-fuer-russischen-Einmarsch-article13514641.html they influence the way how the (mass-media listeners, spectators and readers) view the situation. 3 http://www.teraz.sk/zahranicie/merkelova-a-obama-rusko-kriza/77969-clanok.html The author’s aim is to point out that the investigated utterances include collective memory. He also 4 http://www.sme.sk/c/7359729/putin-vyzval-na-rychle-ukoncenie-bojov-na-ukrajine.html#ixzz- researches the discourse strategies of the discourse protagonists from the linguistic and the commu- 3BzAc6ecE nication points of view. 5 http://sgpress.ru/Aktsent/Otkryt-gumanitarnyj-koridor56652.html 6 http://www.sme.sk/c/7359729/putin-vyzval-na-rychle-ukoncenie-bojov-na-ukrajine.html#ixzz- 3BzAc6ecE 7 http://www.sme.sk/c/7359729/putin-vyzval-na-rychle-ukoncenie-bojov-na-ukrajine.html#ixzz- 3BzAc6ecE 8 http://jungefreiheit.de/politik/ausland/2014/russland-kritisiert-eu-fuer-homosexuellen-propaganda/ 9 http://www.n-tv.de/politik/OSZE-Kein-Beweis-fuer-russischen-Einmarsch-article13514641.html 10 http://www.stern.de/politik/ausland/ukraine-krise-nato-will-kiew-bei-modernisierung-der-armee-

310 311 K jazykové interpretaci proměn etnické identity Na pojem etnická identita však existují i jiné, mnohdy značně odlišné názory. Jejich bližší výklad obsahují práce předního českého etnologa L. Šatavy (2005, Alena Jaklová 2009). (Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích) Zvláštní případy etnické identity tvoří supraetnické pojetí „národní“ přísluš- nosti u (částí) populace vícenárodních státních útvarů (např. Belgičané či Švýcaři) nebo současná střešní „americká“ identita obyvatel USA (Šatava, 2009, s. 15). dentita a její proměny jsou nelingvistický jev, projevují se však jak v jazyce Etnickou identitu (etnicitu) je tedy obtížné jednoznačně definovat, jsou však Isamotném, tak jsou i jazykem vyjadřovány. Je tomu tak proto, že jazyk svou s ní spojeny symboly, jichž se často užívá, a to nejen v etnickém, ale i v čistě spo- vazbou na kulturu a společnost hraje důležitou roli v procesu utváření identity lečenském diskurzu. Bývá to hlavně původ, biologické pozadí, sounáležitost, úze- člověka, i proto, že se mnohá jazyková pojmenování stávají symboly životních mí, kultura, jazyk a dějiny. I tyto pojmy jsou však velmi vágní a lze je jen obtížně tradic a světů, s nimiž se lidé prostřednictvím jazyka identifikují. A to se stává sémanticky vymezit. zřejmým zejména v cizím jazykovém prostředí, hlavně v emigraci. Hlavním tématem tohoto příspěvku je návrh lingvistických analýz, které by České vystěhovalectví do USA, čechoamerický periodický tisk umožnily postihnout proměny etnické identity jedince a interpretovat je. Jako médium, na němž hodláme zkoumat vývoj a změny identity člověka, jsme si zvolili česky vydávaný imigrantský periodický tisk ve Spojených státech Identita, etnická identita amerických. Ten v průběhu více než sto padesáti let zaznamenával důležité i méně Problematika identity, ať již osobní, etnické, kulturní nebo sociální, je dnes důležité události během integrace českých imigrantů do americké multietnické aktuální a možno říci i módní téma v řadě vědních oborů. Je zkoumána v etnologii, společnosti a fixoval je pro budoucnost. Různé typy analýz čechoamerického tisku psychologii, lingvistice, sociologii, historiografii, kulturní antropologii, politolo- tak i dnes umožňují sledovat proměnu mateřského jazyka českých imigrantů spolu gii, pedagogice i v mnoha dalších společenskovědních oborech. Ani základní vý- s proměnou jeho funkce, postupnou redukci různých projevů a forem české kultu- znam pojmu identita, který má mnoho významových variant, však nebývá užíván ry a konečně i vývoj a proměnu etnické identity členů české komunity v USA. jednoznačně. Hovořit o identitě člověka v emigraci je velmi obtížné, a to zejména proto, V sociálněpsychologických, etnologických a sociologických odborných pra- že pro sociální identitu člověka je důležitá etnická příslušnost, náboženství a sa- cích je osobní identita vykládána jednak jako shodnost, jednota, harmonie, ne- mozřejmě jazyk. Vývoj osobní identity se ale děje během celého života. Stane-li se zaměnitelnost, konstantnost, nerozpornost a nekontrastnost osobnosti, jednak jako člověk emigrantem/imigrantem, změní se téměř všechny okolnosti, v nichž dosud přijetí motivů, aspirací, hodnot a ideálů od jiných lidí, ztotožnění se s nimi, zto- žil a pracoval. A emigrant/imigrant se musí do nového společenského a jazykové- tožnění se se skupinou, stejnorodost a rovnocenné postavení individuálních by- ho prostoru zařadit a musí začít pracovat. Tato nová životní situace pak zásadně tostí (Nedomová – Kostelecký, 1996, s. 7). Součástí identity každého člověka je ovlivňuje i další vývoj jeho osobní a etnické identity. poznání sebe sama v jiných jedincích a zároveň i poznání odlišnosti jiných skupin Vystěhovalectví do Spojených států amerických je početně nejmohutnější lidí, zejména jiných národů. Pojem identity tak vyjadřuje jak vztah k sobě samé- a nejvýznamnější emigrační proud české historie. Masová emigrace1 z Čech a Mo- mu, tak i vztah k jiným lidem. ravy do USA probíhala zejména v letech 1848 – 1914. Šlo o zcela jedinečný jev, Pokud jde o národní nebo také etnickou identitu (etnicitu), i ta je vymezová- a to jak svou početností, tak i tím, že jeho důsledkem byl vznik a formování nové- na různě. Nejčastěji je založena geograficky, zejména jde-li o tzv. národní státy. ho etnického společenství (Šatava, 1996, s. 155). Etnická identita pak spočívá v jednotném území, kde lidé mluví společnou řečí, Češi odcházeli do USA v několika vlnách v období dlouhém zhruba sto pade- mají společné hospodářské a sociální instituce, vládu, obvykle společnou víru, sát let. Celkový počet Čechů, kteří za tu dobu do USA emigrovali, představuje 450 společný historický původ a relativně shodnou hodnotovou orientaci. Stejně hod- 000 až 500 000 osob. Dnes žije podle sčítání lidu ve Spojených státech amerických notí i události ve společných dějinách. Etnická identita pramení původně z nega- asi 1,5 milionu občanů, kteří se hlásí k českému původu. tivního sebevymezení vůči cizím národům, ať už ve smyslu pouhého konstatování Periodický tisk začali čeští imigranti ve Spojených státech amerických vydá- odlišnosti, nebo ve společném nepřátelství vůči nim. Je to vůle ke kontinuitě gene- vat na samém počátku šedesátých let 19. století. Bylo to zhruba už po deseti letech rací a přenosu tradic, reflexe spolubytí s jinými národy i způsob hledání vlastního od doby, kdy se v USA začali usazovat první čeští přistěhovalci. charakteru (Nedomová – Kostelecký, 1996, s. 8). Stanovit zcela přesný počet čechoamerických novin a časopisů není možné,

312 313 protože čeští imigranti vydávali rovněž tiskoviny různých spolkových orgánů, bul- stejná jako čeština v Čechách. Vývoj českého jazyka v jinonárodní komunikační letiny a kalendáře, z nichž některé existovaly jen velice krátce, existenci jiných situaci ustrnul a kontakt s živým mateřským jazykem se zpřetrhal. Až do začátku je obtížné vůbec zaznamenat. Nejdéle existoval týdeník Slávie (1861 – 1946), je- dvacátých let 20. století byla sice čeština oživována vždy dalšími emigrantskými den z prvních, ale zároveň i nejvlivnějších českých emigrantských listů vůbec. vlnami, avšak i přesto se postupně proměňovala. Hlavním důvodem těchto změn Na druhém místě lze jmenovat Svornost, první český deník v USA, který vycházel byl silný tlak angličtiny, která postupně zasahovala do všech jejích jazykových v letech 1875 – 1957. Celkově, tzn. od šedesátých let 19. století po současnost, rovin. vydali čeští imigranti ve Spojených státech amerických 712 periodických titulů Ovlivňování češtiny angličtinou zesílilo ve dvacátých a následně pak v pa- tištěných česky a 116 periodik tištěných anglicky (Jaklová, 2010, s. 346). desátých letech 20. století. Ve dvacátých letech se v důsledku nových amerických imigrantských zákonů výrazně snížil počet nových přistěhovalců, v padesátých Návrh metodologie jazykových interpretací proměn etnické identity letech došlo k postupnému rozpouštění čechoamerických komunit a k identifikaci českých imigrantů s většinovou americkou kulturou. V tisku českých imigrantů Podívejme se nyní, jakým způsobem se v jazyce reflektuje identita jedince se tento stav projevil tím, že se na rozdíl od dřívější české monojazyčnosti začala a její proměny a jaké metodologické postupy zvolit k postižení těchto nelingvistic- stále silněji prosazovat vícejazyčnost, přecházející v některých listech opět v mo- kých skutečností. nojazyčnost, ovšem již zcela opačného charakteru: vedle textů českých se začaly běžně objevovat texty celoanglické, periodika byla realizována dvěma lingvistic- a) Lingvistické analýzy jazyka, přístup stratifikační a komparativní kými systémy. V současnosti je většina čechoamerických listů tištěna už výlučně Proměnu identity u imigrantů nejnápadněji signalizují změny v jejich ma- anglicky. teřském jazyce. Jazyk také je, zejména v evropském kontextu, považován za hlav- Tento intenzivní vliv angličtiny, hlavně ve druhé polovině 20. století, stej- ní znak etnicity. V lingvistických pracích, které se zabývají zkoumáním identity ně jako nejistota autorů textů v jazykové kompetenci českého jazyka způsobily emigrantů/imigrantů, proto centrálním tématem bývá postupná proměna mateřské- rovněž významné posuny ve struktuře mateřštiny českých imigrantů a napomohly ho jazyka migrantů pod vlivem cizího jazyka, a to ve všech jeho jazykových plá- k vytvoření nové americko-české varianty jazyka.4 nech. Lingvistika v těchto souvislostech studuje také postupné osvojování cizího jazyka a jeho užívání v různých komunikačních situacích. b) Obsahově-sémantické analýzy textů Tento metodologický postup lze samozřejmě aplikovat i v případě naší ma- Etnická identita Čechů v USA není vyjádřena žádnou formální jazykovou teriálové báze, tzn. čechoamerického tisku. Při aplikaci přístupu stratifikačního jednotkou, na niž by se aplikované analýzy a následné interpretace mohly zaměřit. lze na základě analýz jazykového materiálu rekonstruovat systém jazykových Je to něco mnohem subtilnějšího, totiž význam (často implicitně) zachycený prostředků chápaný ve smyslu klasického langue v různých historických fázích v imigrantské žurnalistické produkci. Ten odhalí až obsahově-sémantické ana- existence čechoamerických tiskovin. Takovým způsobem je možno prokázat neje- lýzy textů, které reprezentují významné etapy existence krajanského tisku a tím nom proměny mateřského jazyka imigrantů, v našem případě češtiny, ale zároveň i života Čechů v USA. Tyto analýzy se musí orientovat na postižení sebereflexe spolu s aplikací přístupu komparativního postihnout i stále sílící vlivy angličtiny. imigrantů z hlediska jejich etnicity a vnímání vlastní identity. Zároveň musí být Ovlivňování češtiny americkou angličtinou se u českých imigrantů v USA zasazeny do širokého historického a sociálního kontextu ve vzájemné konfrontaci dělo velice pomalu. Bylo tomu zejména proto, že čeští emigranti odcházeli z do- česko-americké a americko-české, tzn. že musí být aplikován i interdisciplinárně mova v době národního obrození, kdy z jazyka byly vyvozovány základní pojmy založený přístup komunikativní. obrozenské ideologie, především pojmy národa a vlasti.2 Zhruba až do konce 19. Pro postižení změn v identitě Čechů žijících v USA jsme dobu, po kterou čes- století lze proto u českých přistěhovalců v USA pozorovat výraznou snahu po za- ká etnická diaspora v Americe existuje, rozdělili do tří období. Bylo to období še- chování etnické identity. Od samého počátku svého života v jinoetnickém prostře- desátých a sedmdesátých let 19. století, dále období od devadesátých let 19. století dí se však imigranti museli přizpůsobovat i jazykově. Přesto však etnojazyková do konce druhé světové války a období od padesátých let 20. století po současnost. vitalita3 českých imigrantů byla značná. Čeština, jazyk běžné denní komunikace Texty periodik vycházející v těchto časových úsecích jsme následně podrobili ob- mezi přistěhovalci z českých a moravských zemí, stejně jako jazyk jejich periodik, sahově-sémantickým analýzám. tak po dlouhá desetiletí plnila nejen funkci komunikativní, ale také funkci hlavní- V šedesátých a sedmdesátých letech 19. století se Češi v Americe cítili být ho faktoru jejich kulturní a etnické integrace. stále Čechy, zároveň ale věděli, že budou muset přijmout novou etnickou iden- Je samozřejmé, že čeština užívaná imigranty v USA nebyla po celou dobu 314 315 titu a že Amerika je jejich nová vlast. Přesto však obsahovou stránku textů určo- Vyšší frekvenci etnicky adresného oslovení Češi!/Čechové! lze v krajanském vala snaha po zachování etnické identity Čechů v Americe a ideje panslavismu. tisku zaznamenat i v době před vypuknutím první světové války. S tímto oslove- Centrálními tématy proto bylo vlastenectví, nacionalismus a orientace na Slovan- ním se autoři na své čtenáře obraceli především v emocionálně vypjatých ape- stvo, tedy hodnoty odpovídající hlavním idejím národního obrození doma, kdy lech. Nebylo tomu ale nikterak zvlášť často. I v době válek se častěji setkáme za duchovně a morálně nejvyšší společenskou kvalitu byla považována národní s oslovením Krajané! nebo Drazí krajané!. Ještě častěji autoři textů od vokativu společnost. Pojmenování vlast, vlastenectví, národ, národní, Čech/Češi, český, zcela upouštěli a nahrazovali ho inkluzivním plurálem ve slovesu přísudkovém: Slovanstvo, slovanský nebo (mateřský) jazyk patřila v té době v textech čechoame- počkejme!; udělejme!; nebojme se!; podpořme! atd. V době druhé světové války, rických periodik k těm nejfrekventovanějším. tzn. v době završené proměny národní identity českých přistěhovalců, se ani v pla- Posun ve vědomí přistěhovalců, ke kterému začalo v průběhu druhé polovi- menných výzvách, apelujících na podporu trpící vlasti, oslovení Češi!/Čechové! ny 19. století docházet a který byl v americkém prostředí způsoben postupným už neobjevuje. revidováním národněobrozeneckých ideálů a myšlenek slovanství, dokumentují Období po druhé světové válce je významné tím, že je považováno za de- i změny ve výrazech a osloveních, jimiž se čeští imigranti v tisku označovali nebo finitivní konec etnické uzavřenosti a relativní kompaktnosti českých městských kterými oslovovali sami sebe. komunit a tím i uzavřeného etnického života amerických Čechů. Počet žurnalis- V šedesátých a sedmdesátých letech lze v periodikách ještě zaznamenat tato tických titulů už v průběhu padesátých let výrazně klesl a tento pokles pokračoval pojmenování: My Čechoslowané; náš Čechoslovanský národ; Slowane; Vlastenci; i v letech následujících. Zároveň s tím se měnil také obsah jednotlivých listů. Ve Milý Vlastenci!; Krajané; Čechoslovane Chicagští!; Bratři!; Drazí bratři!; Milený druhé polovině 20. století, kdy se imigranti v novém prostředí již plně asimilovali, bratří a přátelé!; Slowané!; Bratři Slowane!; Drahy milowany Narode Slowan- mohl česky tištěný tisk pouze signalizovat jejich původní etnickou identitu, obsa- sky!; Narode slowansky!; My Čechové; Pro nás co Čechy; Občané; Milý Wlassten- hově se však v převážné míře orientoval jen na běžný denní život krajanů. ci!; Čtenářstvo!; Chicagští Češi nebo (méně často) pouze Češi či Čechové. Deník Jednotlivá periodika přinášela stále menší počet rubrik, vytratily se zprávy Svornost má na redakční stránce uvedeno: Svornost. Politický denník pro Čecho- o farmářích a farmách, protože většina Čechoameričanů už v té době žila ve měs- slovany americké. Všechna tato pojmenování reprezentovala ve veřejném žurna- tech, a zmizely i zprávy o českých osadách, poněvadž takové osady přestaly exis- listickém diskurzu v prostředí Ameriky českou komunitu a její etnickou identitu tovat. A protože byly omezeny kontakty mezi USA a ČSSR, objevovaly se méně a zároveň implikovala i její způsob chování. často i zprávy z domova a jen výjimečně dopisy čtenářů z vlasti. Celkově se tedy Konec 19. století je obdobím, které přineslo do života českých přistěhovalců obsah krajanských tiskovin velmi zjednodušil. v Americe mnoho změn, jež se promítly i do obsahu a tematiky jejich tisku. Dokladem měnící se etnické identity českých imigrantů v americkém prostře- Ještě v druhé polovině sedmdesátých let 19. století zůstávala čechoamerická dí je i volba názvů čechoamerických periodik a jejich sémantika v době existence periodika mírně nacionalisticky zabarvena. V textech měla i nadále vysokou frek- českého imigrantského tisku v USA, tzn. od druhé poloviny 19. století po součas- venci témata jako národ, vlast, český jazyk, méně často také Slované a slovanst- nost. Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století tituly periodik sig- ví.5 Opakovaně byly tematizovány také snahy o zachování české národní identity. nalizovaly ideály, s nimiž Češi na americký kontinent přicházeli (Slávie, Slovan, Přestože však přistěhovalci ve svém tisku explicitně zdůrazňovali své češství, bylo Čech; atributy národní, slovanský), ve 20. století to už byly názvy reprezentující zřejmé, že je americký způsob života začíná zvolna ovlivňovat. Četné žurnalistic- novou identitu českých přistěhovalců: Americký občan, Americké hlasy, Americké ké texty z konce 19. století svým obsahem potvrzují, že se už lidé v první přistěho- dělnické listy, Osvěta americká, Amerikán – Národní kalendář, Svět – Američan, valecké generaci cítili být po naturalizaci spíše Američany než Čechy a že si tuto Amerikán, Američan (podrobněji Jaklová, 2014, s. 70 – 72). postupující asimilaci sami uvědomovali (podrobněji Jaklová, 2010, s. 237 – 243). V tisku se v té době začala projevovat snaha po objektivitě sdělení a ta vedla c) Etnometodologická konverzační analýza k tomu, že žurnalistické texty byly verbálně značně neosobní. K tomu přispěla Mediální komunikaci lze chápat jako svébytný druh dialogu, v emigraci pak i skutečnost, že frekvence kontaktových prostředků byla nízká. Platilo to i pro jako dialogu imigrantské intelektuální elity s ostatními přistěhovalci. Třetím me- oslovování příslušníků české komunity. Pokud se tyto vokativy v textu vůbec vy- todologickým postupem sloužícím ke zjišťování proměn etnické identity českých skytovaly, měly nejčastěji podobu výrazů Krajané nebo Čtenářstvo, v dopisech přistěhovalců v USA je proto aplikace etnometodologické konverzační analýzy. čtenářů Ctěná redakce. Pouze v inzerátech a reklamách, které vždy chtěly a chtějí Aparát etnometodologické konverzační analýzy umožňuje postihnout různé typy být v rámci své persvaze adresné, nebo ve výzvách určených celé krajanské komu- sociálních kategorií (Krappmann, 1971; Nekvapil, 1997). Tuto metodu je proto nitě se ještě objevovalo oslovení Čechové! 316 317 možno užít i ke zjišťování, jak, kterými prostředky a v kterých situacích (kontex- Nesmíme zapomenout, že Hospodář byl založen pro americké čtenáře, že zapustil své tech) byl v českém imigrantském tisku aktualizován etnický, etnicko-kulturní či zdravé kořeny v tisících domácnostech starokrajanů, kteří do dnešního dne zůstali etnicko-jazykový aspekt národního uvědomění českých přistěhovalců v USA. Je věrni a jak jsme jisti i zůstanou. samozřejmé, že aplikace těchto lingvistických metod musí respektovat i sociál- (Hospodář, 1968, roč. 88, č. 2, s. 18, s. 1) něpsychologickou a etnologickou bázi spojenou s komunikanty a jejich prostře- Přestože se s jednoduchými etnickými kategoriemi v českém imigrantském dím. tisku z druhé poloviny 20. století již nesetkáme, hrála etnicita v životě Čechoa- Přístupy etnometodologické konverzační analýzy lze například doložit, že meričanů stále důležitou roli. Byla vyjadřována etnicky modifikovanými katego- právě jazykové prostředky signalizující vnímání vlastní etnicity českými imigran- riemi sociálními. Jak dokládá následující příklad, formou těchto kategorií se čeští ty sjednocovaly začátkem druhé poloviny 19. století jednotlivé žurnalistické texty přistěhovalci hlásili k Americe a považovali se za její příslušníky:6 do uceleného diskurzu. V té době je totiž pro tyto texty charakteristický vysoký výskyt výrazů reprezentujících jednoduché etnické kategorie. Jde o časté užívání Před mnoha roky jeden americký státník se vyslovil takto: „My musíme vyvážeti, výrazů typu My Čechoslowané; Slowane (ve významu Češi); Čechoslovane Chi- nebo zahyneme!“ […] Proč musíme vyvážeti výrobky? Nemohli bychom jich použíti my, občané američtí, ku zlepšení našeho životního prostředí? […] cagští!; Bratři Slowane!; Drahy milowany Narode Slowansky!; Narode slovansky!; My Čechové; Pro nás co Čechy; Chicagští Češi nebo – méně často – Čechové. (Krajan, 1987, roč. 2, č. 11 + 12, s. 3) Také adjektivum český je v těchto textech zcela běžné, např. Nová česká osada; V některých případech jsou etnické kategorie a jejich jazykové realizace Nový český podnik; České knihy; Český na život pojišťující spolek v Americe; Ad- v textech periodik podmíněny faktory pragmatickými. Takové výrazy ale označují resář českých spolků; České školy apod. vždy pouze české přistěhovalce a jsou podle našeho názoru užívány hlavně jako Podobnou formu mají také sociální kategorie etnicky modifikované, s nimiž pojmenování tradiční. Je to například výraz osadník (hlavně v textech typu Úmrtí se setkáme nejčastěji v reklamách: českého osadníka), dále krajan nebo našinec. Jako doklad citujeme: Čessky hosspodssky odporučuje česskemu obecensstwu swuj hostinec […]. Krajanské veřejnosti v Americe (Slowan amerikánský, 1861, roč. 2, č. 24, s. 1) Jen s vaší pomocí, milí krajané, mohl jsem uskutečniti zasílání potravin, textilií, obu- vi, léků a cigaret vašim drahým do staré vlasti. Projevem důvěry a svými objednávka- Rovněž komplexní etnické kategorie jsou v jazyce periodik velmi frekven- mi jste mi umožnili oznamovat v našem krajanském tisku a tím jste jej podpořili. […] tované. Jejich funkcí je vyjádřit etnickou příslušnost českých imigrantů. Přitom Rudolf Vorel, 2224 E. 70th Str., New York 21, N. Y. je ale třeba zdůraznit, že etnický původ Čechů v USA není nikdy v tisku pre- zentován jako komunikační nebo sociální problém. Příslušníci české komunity (Amerikán, 1955, roč. 80, č. 105, s. 4) se v textech svých periodik oslovují výrazy Vlastenci!; Milý Wlasstenci!; Kra- Zajímavým zjištěním je dále skutečnost, že v textech periodik nejsou v té jané!; Drazí bratři!; Rodáci!; Čtenářstvo!, o sobě pak píší jako o vystěhovalcích, době prezentovány žádné české etnické stereotypy a že se zde neobjevují ani kom- přistěhovalcích, emigrantech nebo méně často také jako o cizincích. plexní etnické kategorie typu cizinec, přistěhovalec nebo vlastenec. Tento fakt lze Koncem 19. století je z textů zřejmé, že etnický aspekt zastoupený v tisku čes- interpretovat tak, že se Češi v americké společnosti v polovině 20. století již plně kých imigrantů není projevem etnické divergence vůči Američanům, ale že pouze integrovali a že jejich původní etnicita nehrála v jejich životě a jazyce už žádnou signalizuje odlišný etnický původ jejich nové teritoriální a sociální příslušnosti. zásadní roli. Autoři textů zároveň zdůrazňují svou občanskou příslušnost k nové zemi a často Problematika identity a jejích proměn dokládaná výsledky lingvistických uvádějí přednosti života v ní. Nejvyšší hodnoty v USA představovala pro Čechy, analýz je velice složitou záležitostí. Mají-li tyto analýzy přinést relevantní vý- žijící dříve v prostředí rakouské nadvlády, americká demokracie a svoboda. sledky, je nutno vycházet z obsáhlé výchozí materiálové báze a na jejím základě Ve druhé polovině 20. století už nejsou v čechoamerických periodikách užívá- provést značný počet reprezentativních analýz. Přitom všem je nutno respektovat ny jednoduché etnické kategorie typu Čech/Češi pro označení českých přistěho- mnohovrstevnatost české přistěhovalecké společnosti v USA danou početnými valců a Američan/Američané pro obyvatele přijímací země. Naopak. Češi se již přistěhovaleckými proudy a různými generacemi imigrantů a zároveň i bohatou sami ve svém tisku považují za Američany a také se tak označují. Dokládá to diferenciaci a stratifikaci jejich periodického tisku. například tato ukázka:

318 319 Poznámky Krajan, 1987, roč. 2, č. 11 + 12, s. 3. 1 Pojetí a chápání pojmu migrace a jejích částí emigrace a imigrace nebylo v průběhu historického Pokrok, 1877, roč. 10, č. 33, s. 5. vývoje vždy jednotné, proto zde uvádíme významy, s nimiž v tomto textu pracujeme. Pojem migrace užíváme ve smyslu „stěhování“, emigrace „vystěhovalectví“ a imigrace „přistěhovalectví“. Ne zcela Slowan amerikánský, 1861, roč. 2, č. 24, s. 1. jednoznačně je vymezován také pojem exil. Znamená vynucenou emigraci, ale někdy také pouze emi- Svornost, 1876, roč. neuveden, č. 270, s. 2. graci. My pojem exil definujeme jako vynucené, nedobrovolné opuštění vlasti, které se děje většinou z politických, ideologických nebo náboženských důvodů. Exulanti, vyhnanci, psanci a uprchlíci jsou RÉSUMÉ jedinci, kteří musí žít mimo svou vlast, aniž by měli možnost se opět vrátit. 2 Národ a jazyk od počátku vystupovaly v myšlenkové soustavě vrcholného národního obrození Linguistic Interpretation of Ethnic Identity Changes jako pojmy vzájemně těsně propojené. V definicích byl uváděn jazyk jako základní atribut národa. Jazyk také současně splýval i s představou vlasti. Národ, vlast a jazyk, ale i jedinec a národ, to vše The contribution deals with the concept of linguistic analysis which will affect the transformation of mělo nakonec splynout v mytické jednotě (Macura, 1995, s. 156). ethnic identity in the texts of immigrant periodicals and then interprets them. At the beginning of the 3 Etnojazykovou vitalitu definuje L. Šatava (2009, s. 77) jako zájem členů etnické pospolitosti zůstat text the terms of identity and ethnic identity are semantically defined, and afterwards the Czech emi- i nadále svébytným celkem s osobitou kulturou a jazykem. gration to the USA and the Czech-American press are briefly characterized. The methodology of the 4 Podrobněji A. Jaklová (2010), též K. Kučera (1990). language interpretation changes of ethnic identity is represented by: a linguistic analysis of the text, 5 Viz například článek Slovan jest odvěkým bojovníkem za osvětu a práva lidu (Svornost, 1876, roč. specifically the stratification and comparative approach, the content-semantic analysis of texts and the neuveden, č. 270, s. 2) nebo Sláva rodu slovanském (Pokrok, 1877, roč. 10, č. 33, s. 5). ethnomethodological interactive analysis. 6 I výše uvedený příklad typu „Hospodář byl založen pro americké čtenáře“ je de facto sociální kategorií etnicky modifikovanou, a nikoli sociální kategorií etnicky jednoznačnou.

LITERATURA JAKLOVÁ, Alena: Čechoamerická periodika 19. a 20. století. Praha: Academia 2010. JAKLOVÁ, Alena: Proměny etnické a kulturní identity českých přistěhovalců ve Spo- jených státech amerických. Interpretace analýz čechoamerického periodického tisku 19. a 20. století. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2014. KRAPPMANN, Lothar: Soziologische Dimensionen der Identität: Strukturelle Bedin- gungen für die Teilnahme an Interaktionsprozessen. Stuttgart: E. Klett 1971. KUČERA, Karel: Český jazyk v USA. Praha: Univerzita Karlova 1990. MACURA, Vladimír: Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ. Jino- čany: H & H 1995. NEDOMOVÁ, Alena – KOSTELECKÝ, Tomáš: Národní identita. Praha: Sociologic- ký ústav AV ČR 1996. NEKVAPIL, Jiří: Die kommunikative Überwindung der tschechisch-deutschen eth- nischen Polarisation. Deutsche, deutsche Kollegen, Expatriates und andere soziale Kategorie im Automobilwerk Škoda. In: Sprache,Wirtschaft, Kultur. Deutsche und Tschechen in der Interaktion. Eds. S. Höhne – M. Nekula. München: Iudicium 1997. ŠATAVA, Leoš: Vystěhovalectví do USA. In: Češi v cizině 9. Praha: Ústav pro etnogra- fii a folkloristiku AV ČR 1996, s. 155 – 171. ŠATAVA, Leoš: Sprachverhalten und ethnische Identität. Bautzen: Domowina-Verlag 2005. ŠATAVA, Leoš: Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace. Praha: Sociologické nakladatelství Slon 2009. Prameny Amerikán, 1955, roč. 80, č. 105, s. 4. Hospodář, 1968, roč. 88, č. 2, s. 18, s. 1. 320 321 Argumentace a manipulace v novoročních na veřejný prostor a cíleně působí na vědomí recipientů, jejichž názor se snaží zto- tožnit s názorem propagandy. Jazyk je zneužit k účelové manipulaci a k vytváření projevech československých prezidentů souhlasných postojů adresátů zejména akcentací pozitivních vlastností konstruo- vaného, kreovaného světa, který je: „…vždy „dobrý“ (tedy snadněji akceptovatel- Jindřiška Svobodová ný) na rozdíl od „zlého“ světa našeho protivníka“ (Lotko, 1997, s. 111). Udržení (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) si monopolu řízení je v totalitní společnosti velmi úzce spojeno s ovládnutím veškerých komunikačních prostředků a k tomu je také třeba si přizpůsobit jazyk. ýchodiska: Instrumentální pojetí jazyka není v kontextu lingvistiky ani fi- Podstatou argumentace směřující k přesvědčení recipienta se pak často stává pře- Vlozofie jazyka ničím novým, práce, v nichž je realizace verbálního projevu vedení něčeho sporného („quastio“) pomocí něčeho kolektivně přijatého na něco, hodnocena z hlediska úspěšnosti provedeného mluvního aktu, se ostatně objevují co je již platné („argumentatio“), (blíže viz Encyklopedický slovník češtiny, 2002, již v polovině minulého století. Užití jazyka je v nich hodnoceno jako promyšlená s. 45). Pro totalitní propagandu se proto jako zvláště výhodné jeví dosažení ales- činnost zaměřená k dosažení určitého cíle a realizace samotných mluvních aktů poň fiktivní identity mluvčího a adresáta, který přijímá pozitivní vlastnosti ideál- pak má z pragmatického hlediska podobný charakter jako jakákoli jiná předmětná ního, v projevech konstruovaného světa. aktivita: „[…] vyslovit větu (samozřejmě za náležitých okolností) neznamená po- 1. Kreovaný svět, který se vytváří v projevech disponentů politické propagan- pisovat svůj výkon toho, co o mně taková výpověď říká, že dělám, či tvrdit, že to dy, nese celou řadu společných rysů, pro jejichž vyjádření se v jazyce ustálil reperto- dělám: vyslovit větu znamená udělat to“ (Austin, 2000, s. 23). ár typických jazykových prostředků. Výčet pozitivně hodnocených kategoriálních Nástrojový charakter jazyka se velmi výrazně umocňuje v projevech, v nichž rysů ideálního světa propagandy přinesl polský jazykovědec J. Bralczyk (u nás je posilována jejich persvazivní a získávací funkce, tedy v projevech politických. Lotko, 1997, s. 111) a zařadil mezi ně důležitost, obecnost, blízkost, nutnost, ko- V následujícím příspěvku se zaměříme na analýzu jednoho poměrně specifického herentnost, pokrokovost a trvalost, respektive pevnost. V závislosti na tom, jak se typu politických, respektive propagandistických textů, a to novoročních prezident- měnila celková vnitřní i mezinárodní politická situace, nálada obyvatel a jejich ských projevů, které byly proneseny československými prezidenty v letech 1949 – postoj k vládnoucímu režimu, měnil se nejenom význam jednotlivých rysů fik 1989,1 tedy v době, kdy v zemi vládl totalitní režim a kdy se jazyk stal mocenským čního světa propagandy akcentovaných ve sledovaných projevech prezidentů, ale nástrojem zneužívaným k manipulaci recipientů, konstruovaných jako jednotná, pochopitelně také přesvědčovací a argumentační strategie, které byly pro dosažení a tím pádem i snáze ovladatelná masa (blíže viz Váňa, 2013, s. 5). komunikačních cílů užity. Veřejná politická komunikace zde získala paradoxní charakter, neboť nebyl V následující analýze bychom chtěli poukázat na určité aspekty totalitního jasně vymezen ani produktor sdělení, ani jeho příjemce. Mluvčím se stal disponent jazyka, a proto vybrané jazykové projevy nebudeme analyzovat kvantitativně či propagandy,2 který neprezentoval vlastní názor, neboť vystupoval jako mluvčí statisticky, abychom výrazové prostředky užité v komunikaci příznakově jako ty- vládnoucí politické strany, a podobně vágní a neurčitý byl také příjemce, jenž byl pický rys propagandistického jazyka nemuseli vytrhovat z kontextu. Pokusíme se dekonkretizován do podoby „lidu“, „našeho lidu“, „našich pracujících“ apod.3 „Zdá tedy spíše o kvalitativní analýzu, která ovšem bude nutně pouze ilustrativní a v jis- se, jako by si komunistická řeč spolu se svým obrazem světa konstruovala rovněž tých ohledech i subjektivní. adresáty, o nichž předpokládá, že její „svět“ plně sdílejí, že jsou již přesvědčeni, že 2. Klement Gottwald svůj první prezidentský novoroční projev předne- už „vědí“ (srv. oblíbený obrat „náš lid dobře ví, že…“); její jazykové projevy stojí sl v roce 1949 a v analyzovaném textu byla evidentní zejména snaha poukázat vesměs na předpokladu široce sdílené samozřejmosti výpovědí, jejichž subjektem na správnost, nutnost a historické opodstatnění událostí, které proběhly v minulém je jakési neurčené, universální „my“ („je známo, že…“)“ (Fidelius, 1998, s. 12). roce: V politických projevech byly záměrně posilovány jisté stereotypy a předsudky, (1) Chtěl bych při této příležitosti zdůrazniti, že ještě nikdy při vstupu do nového roku jimiž se manipulovalo a ovládalo myšlení většinové společnosti a v nichž byla jsme nestáli před tak nadějnými výsledky do budoucna jako nyní. […] Myslím proto, také zakódována konkrétní ideologie. Představitelé vládnoucího establishmentu si že bude správné, abychom se ohlédli zpět a zhodnotili ty vpravdě historické události, vytvořili vlastní svět, respektive jeho imaginární, ideologický obraz, který adre- na něž byl rok 1948 tak bohatý. Ano, rok 1948 a události, k nimž došlo v únoru a po sátům vnutili jako jediný možný a správný, ačkoli se často diametrálně odlišoval něm, zůstane mezníkem v dějinách našeho státu a našich národů. od empirické skutečnosti (blíže viz Lotko, 1997, s. 111). Bilance roku 1948 naplňuje pocitem radosti a sebevědomí každého Čecha a Slováka. V totalitní společnosti obecně pak řeč vládnoucí strany získává monopol

322 323 Mnohé jsme vykonali, ale ještě větší úkoly nás čekají v nastávajícím roce. nost a zřejmě i podstatu socialistického zřízení, a to na měnovou reformu a politic- Adresát je v projevu opakovaně ujišťován o mimořádném významu pro- ký proces se skupinou kolem R. Slánského. Argumentační strategie proto založil běhlých historických změn, je ale podtrhována také provázanost minulosti na předpokladu, že chceme-li uhájit trvalý mír a pokrok, je třeba přinášet oběti. s budoucností a jsou zmiňovány i překážky, které bylo nutno na společné cestě Recipient je opakovaně a se zesílenou intenzitou ujišťován zejména o trvalosti překonat; spolu s nutností je zdůrazňována také důležitost a význam zmiňovaných a pokrokovosti nastoupené cesty socialismu: událostí. V duchu dobové rétoriky je akcentována negativní role nepřátel nového (4) Mír a klid republiky byl skutečně ohrožován. […] Válka nepřišla a my pevně vě- režimu a jejich kritika je pak v textu obvykle spojována s dalším rysem propagan- říme, že nepřijde. Marně budou o ni naši reakční emigranti spolu s válečnými štvá- distických textů, a to s proklamovanou blízkostí mezi disponentem propagandy či za hranicemi usilovat a po ní toužit. Lidově-demokratické, protiválečné síly rok a recipientem: od roku rostou. Neskládají ruce v klín. Vědí, že po míru není možno jen toužit, za mír není možno jen se modlit, mír je třeba chránit, plány válečných štváčů je potřeba křížit (2) V únorových dnech vystoupil náš pracující lid měst i venkova ve svorné jednotě, a proti jejich úmyslům klid porušit a válku vyvolat je potřebí bojovat. […] jsme od- aby ubránil své revoluční vymoženosti, aby obhájil zajištěnou a nezávislou budouc- hodláni nadále stát na stráži, válku znemožnit, mír ubránit a možnost dalšího rozkvětu nost svého nového státu proti rozvratnickým pokusům vlastizrádné reakce. Náš lid naší československé vlasti i stálé zvyšování životní úrovně jejího lidu v českých zemích rozdrtil tyto pokusy, znemožnil opakování neblahého roku 1920 a restauraci kapitali- a na Slovensku činorodou prací zaručit. smu v naší zemi, a tím zabezpečil nezávislost republiky a její klidný vývoj k socialis- tické budoucnosti. […] Byli to reakčníci, kteří v těžké situaci vyvolané katastrofálním Zvýšit zemědělskou produkci není možno starými metodami. Je nutno učit se nově hos- suchem a neúrodou 1947 zneužívali neštěstí, které postihlo naši zemi, podporovali podařit. Socialistickou průmyslovou výrobu musí doplňovat i socialistické zemědělské hospodářský rozvrat, prováděli sabotáž hospodářských a vládních prací, řídíce se hospodářství. […] Jednotná zemědělská družstva jsou a zůstanou základem nového, zlotřilým heslem: čím hůře pro lid, tím lépe pro ně, pro reakci a její protistátní a pro- produktivnějšího a výnosnějšího hospodaření. […] Nebáli jsme se tyto chyby odhalit, tilidové plány a cíle. pranýřovat, nedáme se však jimi také odradit, abychom upustili pro některé nezdary od jedině správné cesty, postavit pomocí správného družstevního hospodaření země- Jaké vítězství slavil tím náš lid, uvědomíme si pouze tehdy, připomeneme-li si, jaké dělskou výrobu na vyšší technický stupeň. překážky kladli exponenti reakce právě při projednávání ústavy v Ústavodárném ná- rodním shromáždění, kde odhalil svou reakční protilidovou tvář. Neustaneme proto v našem budovatelském úsilí, budeme dále rozvíjet naši výrobu, zvyšovat produktivitu práce a pečovat o neustálý rozvoj a vzestup materiální a kultur- Již ve svém prvním novoročním projevu také K. Gottwald upozorňuje na nut- ní úrovně našeho lidu. né sepětí se Sovětským svazem. Typické pojetí jedině správného kreovaného světa Nastolená cesta je tedy nejenom moderní, pokroková a progresivní, je ale také stavěného do protikladu ke špatnému světu imperialistické ciziny se tak rozrůstá jediná možná a správná a všechny tragické okolnosti, které budování družstev do- o nový rozměr, tedy my a Sovětský svaz proti světu kapitalismu: provázely, jsou v projevu shrnuty do eufemistického spojení některé nezdary. Jako (3) Jestliže jsme zdolali tento úkol úspěšně, děkujeme za to v prvé řadě velkorysé po- účinné se opět ukazuje zesílení účinku vyjádření spojením substantiv s atributy, moci našeho velkého přítele a spojence, Sovětského svazu. i v tomto projevu můžeme najít celou řadu ustálených a pro dobovou rétoriku Vstupujeme do nového roku naplněni vírou v nezdolnou jistotu v úspěch našeho velké- velmi frekventovaných spojení typu díky nezdolné vůli a nadšení ohromné větši- ho díla. Tato víra a jistota má hluboké kořeny. Ona vyvěrá z důvěry v mohutné tvořivé ny pracujícího lidu; dějinné převratné změny; v rozvoji průmyslové výroby jsme nadání a pracovní nadšení pracujícího lidu naší země. Ona též v neposlední řadě vy- dosáhli velikého, nikdy předtím nebývalého rozmachu; mohutný rozvoj našeho růstá z vědomí, že je s námi mocný a nepřemožitelný Sovětský svaz, jenž znovu a zno- průmyslu; prosperující a dobře hospodařící zemědělská družstva. vu dokumentuje svou věrnost a přátelství k nám, k našim národům a k našemu státu. S ohledem na trvalý rozvoj je v tomto projevu obhajováno také opatření, jež V projevu se objevují spojení, která provázela slovník oficiálního politického ve svém důsledku vedlo k ožebračení značné části obyvatel, a to měnová reforma. establishmentu po celá další desetiletí. Političtí oponenti jsou označováni za re- I v tomto případě je ale „skutečný“ viník nasnadě a prezident Zápotocký svou akční živly nebo reakčníky, jejich odpor je zuřivý, ukazují protilidovou tvář, pod- strategii staví na poměrně jednoduchém a univerzálním argumentu, že nové, a tedy porují hospodářský rozvrat, vykonávají sabotáže a při tom se řídí heslem čím hůře dobré, je možno vybudovat pouze tehdy, až se definitivně zbavíme toho starého, pro lid, tím lépe pro nás. Pokud tedy chtějí disponenti propagandy zatočit s baštou tedy špatného: reakce, nezbude jim nic jiného, než si vysoukat rukávy. (5) Tak se to má s měnovou reformou. Nebylo možno provést uvolnění vázaného trhu 3. Antonín Zápotocký svůj první prezidentský projev přednesl v roce 1954, bez odčerpání té přebytečné nákupní síly, která byla ve většině případů pozůstatkem musel v něm tedy reagovat na události, které otřásly důvěrou obyvatel ve správ- starého kapitalistického hospodaření a nebyla výsledkem práce, nýbrž pozůstatkem 324 325 starého vykořisťování a spekulace. Je nutno si uvědomit, co získali například jen (9) Dnes, když se ohlížíme zpět na všechno, co bylo naší prací dosaženo, na všechno, velkoobchodní spekulanti, jejichž zásoby zboží první měnová reforma trojnásobně co bylo uděláno pro mír, můžeme říci, že naše společné úsilí vydalo dobré plody. Uply- zhodnotila, a tím je neoprávněně a bezpracně obohatila. Tyto přebytečné, neprá- nulý rok přinesl především další výrazné posílení věcí socialismu a míru. Socialistic- vem nabyté kapitály ohrožovaly stále naše hospodářství a byly s to vyvolávat paniku ké země, zvláště Sovětský svaz, dosáhly nových velkých pokroků ve výstavbě. Velkou na našem trhu, jak jsme toho byli nesčetněkrát svědky. Měnovou reformou jsme se přehlídkou těchto úspěchů byly oslavy čtyřicátého výročí Velké říjnové socialistické toho nebezpečí zbavili. revoluce. […] K Sovětskému svazu v těchto dnech s radostí vzhlížely další stamiliony lidí na celém světě, kteří v cestě velkého října spatřují i svou šťastnou budoucnost. Budování socialismu je pojímáno jako permanentní boj, a proto nepřátele re- […] V minulém roce dosáhla také sovětská věda a technika světodějných úspěchů. žimu je třeba zlikvidovat: V podobě umělých družic učinilo lidstvo první krok k proniknutí do vesmíru. Všechny (6) Odhalení záškodnické bandy Slánského dalo nám možnost nadále upevňovat tyto úspěchy a nové smělé plány ve výstavbě socialistických zemí nesledují válečné a rozvíjet lidově-demokratický pořádek a socialistickou zákonnost, jež byly namnoze cíle, ale směřují k tomu, učinit člověka bohatším a šťastnějším. záškodníky neodpovědně rozvracovány. Nejnápadněji působí tendence utvrdit recipienta v nezměnitelnosti a kontinuitě Druhým rysem ideálního kreovaného světa se v projevech prvních „socialis- zahájených procesů a obhájit jejich správnost: tických“ prezidentů stala obecnost a blízkost. Podobně jako K. Gottwald i A. Zá- (10) Rozvoj celého národního hospodářství a soustavný vzestup hmotné a kulturní potocký podmiňuje udržitelnost nastoupené cesty sepětím strany a lidu, tato úrovně všeho našeho pracujícího lidu svědčí o přednosti našeho socialistického zří- jednota je posilována jednotou se Sovětským svazem: zení před kapitalistickým a dokazuje, že jdeme správnou cestou. Bude záležet na nás (7) My jsme za udržení míru spolu se světovým táborem míru, v čele s naším nejlepším všech, na dělnících, na rolnících, na pracující inteligenci, aby i příští rok byl rokem přítelem a spojencem Sovětským svazem bojovali. nových úspěchů, aby se našemu lidu žilo spokojeně a stále lépe. Důležitým aspektem, kterého si všímá např. i P. Fidelius (1998), je omezení Provázanost minulosti s budoucností vede k užití jedné z oblíbených persva- a specifikace skupiny recipientů na pracující lid. A. Zápotocký ve svém projevu zivních technik (blíže viz Lotko, 1997, s. 116), a to presupozice. Ve vyjádřeních zdůrazňuje fakt, že lepších zítřků dobudeme pouze usilovnou prací, a není divu, že typu: „V boji za uskutečnění socialistické výstavby se ještě více upevnila jednota ten, kdo soustavné práce schopen není, je ze společnosti vyloučen: našeho lidu, dále se prohloubila bratrská spolupráce našich národů, Čechů a Slo- váků, a ještě více se upevnilo lidově-demokratické zřízení v naší zemi,“ se reci- (8) […] můžeme se odvolávat na to, že jsme nikdy nestavěli vzdušné zámky, nikdy pientovi presuponuje, že již v minulosti docházelo k upevnění jednoty lidu apod. jsme neklamali náš lid nesplnitelnými sliby, bláhovými sny a nadějemi. Vždycky jsme a nyní bude v této aktivitě režim pokračovat se zvýšenou intenzitou. zdůrazňovali, že cesta k blahobytu a radostnému žití je cestou tvrdé, usilovné práce, Jako nový prvek se v projevu objevuje téma dialogu a možnosti komunikace při níž se vyskytují i překážky a obtíže, které nutno vlastní usilovnou prací a někdy mezi podavatelem a recipientem. Jednota mezi disponenty propagandy a pracují- i oběťmi přemáhat. cím lidem je demonstrována explicitně nabízeným návrhem pracujícím vyjádřit se Slib, že pětiletý plán zajistí pro všechny naše občany trvalou práci, byl do důsledku ke stavu společnosti a aktivně přispět k řešení eufemisticky naznačených „nedo- splněn. […] Jestli dnes někdo z republiky odchází, pak je to ten, kdo poctivě pracovat statků a těžkostí“: nechce, anebo mladý dobrodruh, který svého činu později trpce lituje. (11) Strana se otevřeně obrátila k pracujícím, aby se s nimi poradila, jak je vyřešit. 4. Antonín Novotný svůj první prezidentský projev přednesl v roce 1958. V té Tisíce připomínek, které pracující dali, svědčí o poctivém úsilí našeho lidu. Svědčí době již byla komunistická strana u moci deset let, v projevu je tedy nejvýrazněji o tom, že je správné otevřeně se s lidem radit a projednávat s ním životní otázky naší akcentována správnost a trvalost principů vládnoucího systému (Oslavy vítězného výstavby. února se stanou příležitostí ukázat pevnost našeho lidově-demokratického zřízení, 5. Ludvík Svoboda svůj první prezidentský projev přednesl v roce 1969, tedy velikost úspěchů, kterých náš lid pod vedením Komunistické strany za deset let v diametrálně odlišném společensko-historickém kontextu. Změněné situaci od- dosáhl.). V projevu je budovatelské úsilí a nejnovější výdobytky vědy a techniky povídá i odlišná komunikační a argumentační strategie. Lid, u kterého se dosud oslavováno vždy s odkazem na historický vývoj, a tím je argumentačně podložena v politických projevech alespoň proklamativně předpokládala názorová jednota i dějinná nutnost a správnost daného společenského stavu. Autor projevu navíc s vládnoucí stranou, v nedávné době velmi jasně a otevřeně projevil svou vůli. recipientům neustále připomíná, že úspěchy, jichž bylo při budování socialismu V čase všeobecné deziluze a frustrace na počátku roku 1969 musel L. Svoboda dosaženo, byly podmíněny spoluprací se Sovětským svazem: jako hlava státu vyjádřit svůj vlastní postoj ke všemu, co se v minulém roce udá-

326 327 lo, a alespoň v omezené míře se snažil navázat na způsob politické komunikace bí. […] Uskutečnit takový záměr by vyžadovalo nejen všeobecný souhlas, ale také pl- z nedávné doby. V kontextu všech analyzovaných projevů je právě tento nápadný nou podporu a spojené úsilí nás všech. Přispět k tomu by musel každý podnik a závod, největší mírou dialogičnosti: každý okres a vesnice, každý jednotlivec, my všichni, vy i já. (12) […] je mi, jako byste vy všichni, kdo mě posloucháte, byli přede mnou, ve vašich 6. Nastolená tendence opustit obecně ideologická témata a nahradit je prag- očích vidím plno zvídavosti, zájmů a nadějí. […] Chápu vaše pocity. Vždyť nejsem jen matičtějším tématem hospodářského „úspěchu“ je ještě patrnější v prvním pro- s vámi, jsem také jedním z vás. […] Hned na počátku našeho rozhovoru vám chci říct, jevu (1976) posledního socialistického prezidenta Gustáva Husáka. Režim měl že hluboce věřím v lepší zítřek nás všech. v období postupující normalizace zřejmě již jediný cíl, a to udržet se co nejdéle Co letošní rok přinese? Tuto otázku si klademe všichni. Vy i já. u moci, prezident republiky jako disponent propagandy již neusiluje o výraznější myšlenkový či ideový přerod svých recipientů a soustředí se takřka výlučně na ak- Před mluvčím jsou nyní jiné cíle, než tomu bylo dosud; režim již nechce vy- centování hospodářských a ekonomických úspěchů. Nutnou podmínkou úspěchu tvořit „nového člověka“, ale primárně mu jde pouze o udržení moci (blíže viz zůstává i nadále kontinuita režimu a jeho jednota se Sovětským svazem: Váňa, 2013, s. 23). Mluvčí se obrací k recipientovi, u něhož nelze předpokládat sdílení souhlasných postojů, a s užitím vágních, obrazných a výrazně eufemistic- (15) Připomněli jsme si, […] jakou složitou a vítěznou cestou prošel náš lid v uplynu- lých třech desetiletích. Při té příležitosti jsme znovu vyjádřili pevné odhodlání jít vždy kých vyjádření mu sděluje, že principy totalitní moci se v podstatě nemění a s odpo boku Sovětského svazu, našeho věrného přítele a spojence. Československý lid kazem na historický vývoj a dějinnou nutnost jej ujišťuje o jednotě podavatele poučen historickými zkušenostmi dobře ví, že v tom je rozhodující záruka naší národní i adresáta a o kontinuitě a pevnosti společenského systému: svobody, státní nezávislosti a mírového rozkvětu naší socialistické vlasti. (13) Nebyl to lehký rok pro nikoho z vás, nebyl lehký ani pro mne. […] A budoucnost Jako zásadní pro další rozvoj se ale jeví především poctivá práce všech. Oce- bude taková, jakou si ji my sami připravíme. Ano, my všichni společně. Dějinným ňováno je tedy zejména pracovní nasazení, pozitivně je ale také hodnocen např. smyslem uplynulého roku může být jen to, oč usiloval náš lid, naše komunistická strana a celá národní fronta. A to bylo zdravé, obětavé a pokrokové úsilí. Úsilí, aby socia příznivý populační trend. Ve zvolených komunikačních postupech se tak objevuje lismus v naší vlasti byl opravdu hoden svého jména. Tak loňský rok započal. V tomto nová strategie, a to použít jako hlavní argument pro akceptování totalitního režimu znamení i končil právě tak, jako nový rok myšlenkami loňského ledna opět započíná. relativní hospodářskou stabilitu a ekonomickou jistotu: […] zdrcující většina našich občanů správně pochopila, že nový rozkvět naší vlasti (16) Výrazného pokroku jsme dosáhli v oblasti bytové výstavby, na kterou položil čtr- lze založit jedině na důsledném dodržování principů socialismu. […] Aby se naplno náctý sjezd zvláštní důraz. V minulém roce bylo dáno do užívání zhruba sto třicet pět a dokořán otevřely brány všem tvořivým silám lidu v prospěch vlasti, ve prospěch tisíc nových bytů […]. Uskutečnili jsme řadu významných opatření ve prospěch mladé pokroku a míru ve světě. V tom byl základ oné veliké všenárodní aktivity. Navazovala generace, novomanželů, rodin s dětmi. Máme radost, že v důsledku toho pokračoval na nejsvětlejší stránky naší minulosti, na všechny tvůrčí revoluční hodnoty, které jsme v uplynulém roce příznivý populační vývoj […]. Dnešním dnem se zvyšují důchody zdědili ze zápasů jiných generací. Byla pokračováním v díle výstavby socialismu. Vím třem milionům našich důchodců […]. Přejeme našim důchodcům, aby tohoto zlepšení dobře, že každý velký cíl se uskutečňuje s obtížemi. […] A tak i toto úsilí našeho lidu mohli využít ve zdraví a spokojenosti. Výsledky, kterých jsme loni a v uplynulých pěti prošlo svízelnou cestou otřesů i zmatků. Prožili jsme pak všichni těžké, přetěžké zkouš- letech dosáhli, v upevnění politické jednoty všech společenských tříd a vrstev, našich ky. […] Budoucnost své vlasti vidíme v socialismu. Jiné cesty pro nás není. národů a národností, rozvoji hospodářství, […] ve vzdělanosti, vědě a kultuře proka- Až na ojedinělou výjimku již při deklarování principů jednoty není zmiňo- zují, že jdeme správnou cestou. […] Komunistická strana Československa uskutečňuje ván Sovětský svaz a nově je zde nastolen trend, který byl v podstatě příznačný důsledně politiku životních zájmů nejširších vrstev lidu, je těsně spjata s lidem, opírá se o jeho důvěru, o aktivní podporu a spolupráci všech organizací Národní fronty. pro oficiální politiku doby normalizace, a tím je odklon od zájmu o věci veřejné k soukromým zájmům jednotlivce. Jako prioritní úkol je zmiňována „konsolidace“ Závěry státu a života společnosti, s neblahým dědictvím chyb minulých let bude možné se Analýza vybraných politických projevů ukázala, že v totalitní společnosti, vyrovnat pouze poctivou prací všech: kde je jazyk zneužit jako mocenský nástroj při manipulaci a ovládání recipientů, (14) Bude nutno přitom vyřešit řadu složitých problémů. […] Mám na mysli zejména dochází v politickém diskurzu k užití specifických komunikačních strategií, kte- problém bytů, výstavby bytů nových i obnovy starých. Není to jen problém ekonomic- ré jsou modifikovány s ohledem na měnící se politickou a společenskou situaci ký, ale i politický a lidský. […] Hovořili jsme o těchto otázkách také na nedávném v zemi. zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Už tam bylo znovu V projevech prvních socialistických prezidentů je např. evidentní snaha vlád- zdůrazněno, že bytová výstavba má být prvořadým politickým úkolem v dalším obdo- noucí strany vybudovat stát, jehož občanem bude typ „nového člověka“. Argu-

328 329 mentace je proto postavena zejména na historickém opodstatnění společenských RÉSUMÉ změn a je podtrhován nejenom jejich materiální, ale zejména také ideologický Argumentation and Manipulation in New Year´s Addresses by Czechoslovak Presidents přínos. Jako nejsilnější argument se objevuje nutnost uhájit světový mír, pro jehož zachování je nutný permanentní a nesmiřitelný boj s politickými oponenty. In the presented study the author analyzed communication and argumentation strategies used by the Užité argumentační strategie se mění v pozdějších projevech, vzniklých v od- Czechoslovak presidents in the years 1949 – 1976 in only the first address given by each of the presi- lišné společenské politické situaci po roce 1968. Režim již v této době neusiluje dents after their election. All the analyzed addresses show features of propagandistic texts. However, o myšlenkovou obrodu svých obyvatel, ale jeho hlavním záměrem je udržet si within the historical period and with respect to the social and political contexts, there were thorough moc. Součástí manipulace je tedy akcentování dosažených materiálních úspěchů, changes regarding the aspects of an ideally constructed totalitarian world that were emphasized by the individual speakers. In the addresses by the first presidents there is a strong effort on the part of a to zejména v soukromé rovině adresátů, a zdůrazňování trvalosti a neměnnosti the leading political party to create “a new man”, therefore features such as the ideological aspects socialistického zřízení. of the leading regime, the historical legitimacy of the political development, and the close relation of the leading party to the nation and to the Soviet Union were accented. Above all, there was an accent Poznámky on the irreconcilable war against the political opponents. In the course of history, the strategies were 1 Vzhledem k rozsahu analyzovaného materiálu jsme se omezili pouze na první novoroční projev, subject to change, and there was an increase in the effort of the establishment to maintain political který každý z prezidentů ve své funkci přednesl. power. The addresses show an inclination towards economic issues and emphasis was put on the rel- 2 Stranou proto ponecháváme i otázku autorství. Pracujeme s textem jako s výsledkem produkční ative stability and financial security of the recipients. fáze určeným k působení na recipienta. Z hlediska komunikačního efektu je podstatná právě osobnost podavatele, fakt, zda je podavatel totožný s autorem, není podle našeho názoru z hlediska dosaženého komunikačního efektu relevantní. 3 Jako příklad můžeme na tomto místě uvést např. ukončení novoročního projevu prezidenta A. No- votného z roku 1958: „Jménem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády Ná- rodní fronty, jménem svým přeji vám všem pracujícím ve městech i na vesnici, dělníkům, rolníkům, pracující inteligenci, ženám, mládeži i pionýrům, aby se nám naše práce dařila […].“

LITERATURA AUSTIN, John L.: Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia 2000. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Praha: NLN 2002. FIDELIUS, Petr: Řeč komunistické moci. Praha: Triáda 1998. KRAUS, Jiří: Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum 2010. LOTKO, Edvard: Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého 1997. VÁŇA, Tomáš: Jazyk a totalitarismus. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury 2013.

PRAMENY Lidová demokracie: orgán československé strany lidové. Praha: Pragoprint, 1949, roč. 5, č. 2. Lidová demokracie: orgán československé strany lidové. Praha: Pragoprint, 1954, roč. 10, č. 2. Projevy z let 1958, 1969, 1976 z archivu Českého rozhlasu

Zpracování tohoto textu bylo umožněno díky podpoře vnitřního grantu Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci z Fondu pro podporu vědecké činnosti.

330 331 Jazykový obraz smrti Gustáva Husáka a prostor k vysoce subjektivně tvořené reflexi domácí společensko-politické si tuace a jejího vývoje již od konce 19. století. Z kognitivního hlediska nás nejvíce a Václava Havla v českém tisku zajímají rozdíly v konceptualizaci mezi RP a LN v období bezprostředně po smrti prezidenta. Lidové noviny (LN) sice byly de iure nadstranické a apolitické, ve Lukáš Zábranský skutečnosti to ale byla paroloď prezentace a obhajoby politiky T. G. M., jedno- (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové) značně médium podporující aktivity Hradu. Sám Masaryk v LN psal anonymně pod značkou R, bylo to na přelomu let 1928/1929 v devítidílném seriálu Volby Úvod a po volbách (existence pseudonymů má velký význam/dosah, je jednoznačným popřením deklarované reality, jak to dokládají přezdívky agentů a stejně tak to e studii si kladu za cíl prozkoumat jazykový obraz smrti prezidentů Gustá- potvrzuje variabilita blazeovaných jmen prostitutek). Bezprecedentní symbióza Vva Husáka a Václava Havla. V tematicky se vztahujících článcích ke smr- T. G. M. a LN se přenáší i do jeho posmrtného období. Jaký rámec je tu nasazen ti a pohřebním rituálům těchto dvou osobností československé národní politiky T. G. M.? Stereotypně je prezident v LN líčen jako: prezident všech (mladých, sta- budu verifikovat některé metody kognitivní lingvistiky/jazykového obrazu světa. rých, dělníků, chudáků, venkovanů, sedláků, profesorů, boháči bývají příznakově Za nejdůležitější v daném materiálu považuji tyto aspekty: konceptuální metafory, pro jistotu označeni nepřímo, např.: „muži, kteří ovládají velké výrobní složky“: typ rámcování/kategorizace, stereotypy a politickou morálku (tzv. přísného otce LN 45, 20. 9. 1937 (ranní vydání), s. 1), obyčejný člověk (zdůrazňuje se tu jeho versus tzv. pečovatelský model). Aplikací teorie konceptuální metafory jsem se pracovitost, skromnost (pokoj – úmrtní místnost je obrazem skromnosti: dle LN již zabýval ve studiích věnovaných staroslověnským rukopisům1 a moderní české byla vybavena jednoduše a úsporně), komunikativnost s „obyčejným člověkem“; literatuře,2 možnosti a limity takového postupu se ukazují jako velmi různorodé, všechna tato líčení obyčejnosti mají vyvolat dojem ztráty blízkého člověka, výchozí sekundární literaturu a její využitelnost analyzuji v těchto studiích. Kom- nepřímo to dokládají i KM v LN spadající jednoznačně do konzervativní politické plexnost metaforických konceptů vyplývá zejména z komplexnosti lidského vědo- morálky (Strict Father Morality), např. 14. (zvláštní vydání) a 21. 9. (ranní vydání) mí, proto metafora jako taková není jen záležitostí jazykové formulace.3 1937 je T. G. M. líčen jako otec národa, který zanechává osiřelé celé obyvatelstvo (např.: „pláčem žen i vzlyky“ a „osiřeli jsme všichni“), největší autorita (vyniká tu Kontext jazykového obrazu smrti dvou výrazných prezidentů: zejména žádným dalším článkům nepodobná analýza odkazu T. G. M. od K. Čap- demokratického Tomáše G. Masaryka a nedemokratického Klementa ka, ta je politicky progresivní, v článku4 odmítá smutek/sentimentalitu i duchovní Gottwalda přesah („Ani modlit se za něho nebudeme.“)). Dalšími oblíbenými stereotypy lí- čení T. G. M. v LN: Masaryk jako velitel vojska, Masaryk jako pedagog, Masaryk Tomáš Garrigue Masaryk: stereotypy obrazu úmrtí a pohřbu jako věřící člověk. V Rudém právu redaktoři inklinují k těmto stereotypům: Ma- Úřad prezidenta Masaryka zasahuje celým rozsahem do demokratického saryk jako nositel pokroku, Masaryk jako měšťácký politik, Masaryk jako proti- období státního útvaru, proto bude nutné srovnat obraz smrti T. G. Masaryka fašistický bojovník. Mediální reflexe smrti T. G. M. v RP slouží nepřímo k jiným (T. G. M.). zejména s obrazem smrti V. Havla (V. H.). Závěr života prvního čes- cílům (a typům textu): je to politická agitace, definování ideologické pozice (a její koslovenského prezidenta vidíme v těchto zásadních datech: 1. září 1937 jej stihl zřetelné vymezení). Obě média vytváří až na výjimky zkreslený, fabulační JOS těžký záchvat mrtvice při poslechu Schubertovy symfonie C-dur, druhý záchvat prezidenta T. G. M. V LN je zdůrazňována velikost, ale nepíše se o jeho významu, mrtvice jej zasáhl z 11. na 12. září, umírá v úterý 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 převládá líčení žalu, jak se tento žal promítá do ceremonií a rituálu pohřbu, neho- minut ráno. Deskripci článků pojednávajících o událostech spjatých s T. G. M. voří se o tom, proč tomu tak je, to je mimo diskusi. Z hlediska mediální etiky jsou poskytl v nepublikované práci J. Endler (2008). Z jeho výzkumu vyplývá toto: exi- snad obě konstrukce hluboce přijatelné, avšak z hlediska kognitivního se v obou stuje velký rozdíl v přístupu novin mezi obdobím do 14. září (premisa „Masaryk případech jedná o manipulaci čtenáře/občana (v LN o nekritičnost, v RP o cílenou je vážně, možná smrtelně nemocen“) a v době po 14. září (premisa „Masaryk je dezinterpretaci). mrtev“). V dobovém Rudém právu (RP) nacházíme zásadní rozdíl, neboť v prv- ním období se tu nacházejí pouze úsečné a strohé faktografické zprávy, přetiště- né lékařské zprávy MUDr. Maixnera (vydávané ČTK a neumožňující jakoukoliv hlubší reflexi této události či hodnocení osobnosti), zatímco v období po 14. září se jeho úmrtí stává dominantním tématem listu a poskytuje redaktorům příležitost 332 333 Klement Gottwald: parametry naprogramované propagandy v obrazu (článek z 16. března). Rudé právo vzniklo v roce 1920 a bylo přímo propojeno úmrtí a pohřbu s KSČ. Noviny byly příznačné strukturou, ve které se mísily články zasloužilých a oblíbených umělců (v případě článků o smrti K. G. např.: Jana Drdy, Jarmily Deskripci článků pojednávajících o úmrtí K. Gottwalda (K. G.) a pohřebních Glazarové a také „obyčejných“ pracujících). Oproti SSo a MF je prostor věnovaný rituálech poskytla v rámci nepublikované diplomové práce K. Pleskotová (2009), článkům o smrti a pohřbu K. G. v RP větší, nachází se tu též větší počet článků která zkoumala články v novinách v rozmezí 1. 3. 1953 – 1. 4. 1953. Základní s tímto hypertématem. Celkově tu mají projevy soustrasti větší záběr (od jednot- mezníky života K. G. jsou tyto: ve třiadvaceti letech byl zvolen v roce 1929 gene- livců k celým organizacím) a nechybějí ani ty od sovětských pracujících a so- rálním tajemníkem KSČ (a poslancem Národního shromáždění), ke Stalinovi byl větských kulturních a veřejných činitelů. V prvních 6 dnech po smrti K. G. texty pozván na návštěvu až v lednu roku 1945 (po šesti letech exilu), v roce 1946 byl doprovází masivní fotografické zpracování. Rysy společné všem třem novinám, 2. června jmenován předsedou vlády (po vítězství KSČ v parlamentních volbách), např.: lékařské zprávy o zdravotním stavu/úmrtí (převzaté od ČTK), soustrastné hybatelem komunistického převratu v únoru 1948 a 14. června zvolen preziden- projevy, soustrastné telegramy, projevy smutku, zprávy o delegacích (přílet, čin- tem, umírá v dopoledních hodinách v neděli 14. března 1953, praskla mu aorta nost, odlet), poděkování za projevenou soustrast, informace o sejmutí posmrtné (nejspíš již při návratu z pohřbu J. V. Stalina v Moskvě, panovaly totiž tehdy špat- masky, zpráva o pohřbu (čas pohřbu a časy veřejného vystavení rakve). Aritme- né meteorologické podmínky, K. G. žil po ruptuře aorty nejspíš ještě 36 hodin). tický průměr článků provedla K. Pleskotová ve zkoumaném období na: 7 článků Nejpodstatnější nevíme: Kdo, kdy a jak nakazil K. G. syfilidou, a zda tak daná na jedno číslo u SSo, 11 u MF a 15 u RP. Vše svědčí o kalkulu, nikoliv o náhodě. žena učinila z vlastní či cizí vůle, záměrně nebo mimoděčně. UV KSČ zavedlo V daných novinových článcích lze rozeznat velký apel na lidské city, ten zásadním v listopadu roku 1950 funkci dohlížecích redaktorů, od roku 1951 tak byli součástí způsobem podtrhuje fotografické zpracování. Skutečná příčina smrti je zamlčena. redakcí v podstatě cenzoři. Svobodné slovo (SSo; deník akčního výboru Česko- Kult osobnosti stojí stranou, slouží k propagaci ideálů komunistické strany (skrze slovenské strany socialistické) přináší zjevně dobře naprogramovanou struktu- osobu K. Gottwalda). V průběhu dalších dní od smrti prezidenta se apeluje na pl- ru příspěvků, ty jsou zaměřeny na pracující komplexně: nechybí trend udržení nění pracovních objemů: speciální/mimořádné směny, zvýšení průmyslové výroby kultu Gottwaldovy osobnosti – pseudorubrika reakcí obyčejných občanů, sliby atd. věrnosti odkazu prezidenta, vyhlášení dnu smutku zemí Varšavské smlouvy, ale i persvaze z akademického prostředí: dopis soustrasti UK UV KSČ, 20. březen Gustáv Husák: minimalizmus a hypoinformativnost se plně věnuje pohřbu = fotodokumentaci a hypertématem jsou pracující při tryz- ně. Dále soudruzi zapojili do čísla z 21. března i projevy soustrasti tělovýchovné Základní mezníky života Gustáva Husáka (původním křestním jménem Au- oblasti, v pozdějších dnech následují persvaze z dalších prostředí (pracovní sliby gustina) jsou tyto: narozen 10. 1. 1913, člen KSČ 1933 – 1990 (2 x vyloučen: v 50. jako výrazy věrnosti): hutníci věnují nedělení směny, Marta Gottwaldová děkuje letech a v únoru 1990), zatčen 1951, odsouzen 1954 (nikdy nepřiznal vinu), 1960 za projevy soustrasti (tisíce soustrastných telegramů). Z fotodokumentace dní vy- propuštěn, poté pracoval u Pozemních staveb, rehabilitován občansky i právně pichuji titulní stranu z 16. března, kde jedna ze dvou fotografií ukazuje údajný v roce 1963, první tajemník ÚV KSČ (1969 – 1971), generální tajemník ÚV KSČ Gottwaldův pracovní stůl (jasná projekce byrokratické moci). Mladá fronta (MF, (1971 – 1987), prezident Československa od 29. 5. 1975 – 10. 12. 1989, umírá dne deník Československého svazu mládeže), zaměřená z povahy založení na mladé, 18. 11. 1991 v Bratislavě (78 let). vykazuje ve srovnání se SSo a RP jisté odlišnosti, zejména: dojem kosmopolit- Jazykový obraz smrti G. H. zakládám na excerpci tří tisků v listopadových ní soudržnosti socialistické ideologie (kondolence cizinců, např. od vedoucí pra- dnech roku jeho skonání, jsou to: Rudé Právo, Mladá fronta a Lidové noviny. Rudé covnice moskevské oděvní továrny Pařížská komuna, řeckého studenta, ruského právo jsem excerpoval v rozsahu celého měsíce listopadu roku 1991, celkem bylo vysokoškolského tajemníka apod.), podbízivé vyjádření soudržnosti/identifikace vytištěno pouhých pět článků, a to 18. listopadu (Čarnogurský děkuje Husákovi), s mladými (např. 16. března telegram Ústředního výboru Všesvazového lenin- 19. (Zemřel Gustáv Husák), 20. (Půjde Čarnogurský Husákovi na pohřeb?), 22. ského komunistického svazu mládeže Ústřednímu výboru Československého (Pohřeb G. Husáka) a poslední 25. listopadu (J. Čarnogurský o G. Husákovi). svazu mládeže; na mladé se mj. působilo jako na budoucí pracující inteligenci Prostor věnovaný smrti prezidenta G. Husáka na stranách RP je sám o sobě zne- persvazemi starších intelektuálů: 26. března příspěvek děkana právnické fakulty vážením/urážkou jeho osoby. V daných článcích se pak projevuje konzervativní Jana Bartuška, či 27. března příspěvek od člena Akademie věd Jaroslava Průška; politická morálka (např. 18. 11. J. Čarnogurský děkuje prezidentovi za záchranu nechybí ani podpora v „hříších mládí“ – 16. března má vydání MF titulní stranu oltáře Sedmibolestné Panny Marie), jakkoliv ve svých projevech se sám G. Husák s fotografií K. Gottwalda, kterak kouří dýmku), stereotyp: K. G. jako veliký učitel označoval za realizátora progresivní politiky. Zprávy o smrti jsou pojaty nejméně

334 335 útočně ze zkoumaných periodik, postoj vůči osobnosti G. Husáka demonstrovaný tého trestu věznění knězi z rodné Dúbravky. Vyskytují se tu cejchy ve formě slov: ve článcích redaktorů Rudého práva není otevřeně nepřátelský. Bývalý prezident kolaborant, okupačná moc, oportunizmus, zrada. je tu vnímán jako kontroverzní osobnost a články obsahují vyřčené i potenciální Jazykový obraz smrti ve sledovaných periodikách je fragmentární, simplifi- otázky. Polemický charakter je dále umocňován zvýrazňováním pasáží pomocí kovaný, nekorektní, konzervativní s důrazem na katolicismus, polemický až odsu- tlustého písma, 19. listopadu se jedná o pasáže připomínající Husákovu spolu- dečný, hypoinformativní a v RP kontextem urážlivý. V případě článku v den úmrtí práci s KSS v roce 1943, dále jeho uvěznění a činnost v letech 1968 – 69 a ve v LN je dokonce usilováno o vyřazení kritického myšlení pomocí aplikace cejchů. článku reflektujícím jeho pohřeb (22. 11.) jsou tlustě zaznamenána jména účast- níků pohřebního rituálu (např. J. Čarnogurský, F. Mikloško, M. Jakeš, J. Lenárt). Václav Havel: pompéznost a redundance Ve dvou případech je osobnost prezidenta G. Husáka dehonestována prolínáním Základní mezníky života V. Havla jsou tyto: narozen 5. 10. 1936, v době nor- mentálních prostorů. Kontext obrázků na stranách výše zmíněných článků z 19. malizace dvakrát ve vyšetřovací vazbě a jeden nepodmíněný trest na 4 a půl roku, a 25. 11. je skandální. Doprovodná fotografie prezidenta k referenci o jeho úmr- v únoru 1983 výkon trestu ze zdravotních důvodů přerušen, 9. (a zároveň posled- tí je neoficiální, funkcionář má na ní výraz smíšené emoce: ustaraný a částečně ní) prezident Československa (29. 12. 1989 – 20. 7. 1992) a 1. prezident České re- usměvavý, úsměv však působí křečovitě jako zjevná úlitba společenské konvenci, publiky (2. 2. 1993 – 2. 2. 2003). Umírá na Hrádečku 18. 12. 2011. Jazykový obraz nad článkem o G. H. byla umístěna fotografie o sepisování petice na Václavském smrti V. H. jsem zkoumal v denících Lidové noviny, Mladá fronta dnes a Právo náměstí v Praze, v popředí snímku dominuje muž prostředních let s knírem za- (v rozsahu 19. – 25. prosince). Lidové noviny – stejně jako všechny další zkouma- palující si cigaretu. Pod posledním krátkým článkem týkajícím se G. H. na stra- né tisky – se vyznačují masivní přítomností barevných snímků. Redaktoři inklinují nách RP nacházíme informaci o valutovém kurzu koruny a pod ním fotografie k stereotypům: V. H. jako bojovník za svobodu, V. H. jako hlasatel pravdy. Co má vězňů podezřelých z vraždy, kteří utekli z vězení v Leopoldově. Mladá fronta jazykový obraz smrti V. Havla částečně společného v LN s jazykovým obrazem DNES (MF) otiskla pouhé čtyři články týkající se umírání a smrti G. H. (18., 19., smrti T. G. Masaryka, je důraz na sentimentalitu, je tu programově a opakovaně 20. a 23. listopadu, názvy: Ján Čarnogurský děkuje Gustávu Husákovi, Zemřel vytvářen obraz/dojem blízkého člověka (příkladem jsou již názvy článků: Smutek Gustáv Husák, Uctili památku, Rozloučili se), toto periodikum jsem excerpoval za V. H., Slzy a žal dojemné loučení s Havlem, Havel bude v dnešní Evropě chybět, v rozmezí od 18. 11. do 30. 11. 1991. Články jsou svým obsahem velmi podobné Květiny pro Havla plují po řekách). Okrajovými stereotypy jsou: V. H. jako dra- výše zmíněným zprávám z RP. Oproti RP tu ovšem nenacházíme v žádném článku matik, V. H. jako disident a další ojedinělé případy, kdy je zjevné, že schopnosti ani jednu doprovodnou fotografii. V prvním článku J. Čarnogurský děkuje G. H. redaktorů nedostačovaly na vylíčení náročného obrazu do té míry, aby daný stere- za záchranu oltáře (konzervativní politická morálka), ve druhém je bilancována otyp přesvědčivě v krátkém čase fabulačně naplnili: V. H. jako skromný muž, V. H. osobnost G. H. prostřednictvím výroků J. Čarnogurského (zde je G. H. označen jako prezident všech (v obou případech zásadní rozdíl oproti T. G. M.). jako kontroverzní osobnost). Zpráva ze dne 20. listopadu na titulní straně pojed- Mladá fronta DNES otiskuje články a fotografie, v prvních dnech po smrti nává o uctění památky předsednictvem Slovenské národní rady, poté je tlumočen V. H. zabírají prakticky celá vydání (19. – 23. 12.). V takové redundanci může výrok J. Čarnogurského o akceptaci možného přání rodiny ohledně vyloučení vyniknout jen málo článků. Po vánoční pauze (27. 12.) je již úmrtí V. H. perifer- veřejnosti na pohřbu. Krátký článek z 23. 11. pojednává informačním slohovým ní událostí a 29. prosince nalézáme poslední článek na téma související s touto postupem o přítomných na pohřební ceremonii (krátký článek bez pokračování, osobností. Portrétní snímek plnící prakticky celou stranu nalézáme nejen 19. a 23. bez obrazové přílohy). Nejradikálnější postoj vůči osobnosti G. Husáka při pří- prosince, ale i ve speciálních obrazových přílohách (20. 12. Václav Havel v ob- ležitosti úmrtí je demonstrován v rámci Lidových novin. V období od 18. do 30. razech a 21. 12. Loučení s Václavem Havlem). Podobně jako v LN tu evidujeme listopadu 1991 se v LN vyskytly články dva bez obrazové přílohy, a to 18. a 19. důraz na sentimentalitu (např.: Praha slzela pro Václava Havla – článek se sním- listopadu (Arcibiskup Sokol u Gustáva Husáka – Zpověď a smíření, Odišiel muž kem v pražské příloze 19. 12.). Nejčastější stereotypy jsou: V. H. jako bojovník moci). V den smrti je referováno o zpovědi a posledním pomazání citací biskupa za svobodu a demokracii, V. H. jako vítěz a mezinárodně uznávaná autorita, V. H. D. Tótha z trnavské arcidiecéze zahrnující i Bratislavu, zdravotní stav G. Husáka jako manžel, V. H. jako disident, V. H. jako vlastenec (např. zdůrazňování vlajek je popsán jako kritický. V druhém článku referuje na straně dvě o smrti G. Husáka v den pohřbu); další stereotypy pak nacházíme tyto: V. H. jako rétor (např. projev J. Mlynárik, článek je otištěn ve slovenském jazyce. Pod článkem jsou uvedené v kongresu USA, otištění celého projevu z 1. 1. 1990), V. H. jako dramatik (např. výrazné mezníky životopisu. J. Mlynárik vypráví příběh profesní dráhy G. Husáka vzpomínky herců či článek P. Kohouta ve formě dopisu určenému zesnulému), jako výtku z pozice morální autority. Hypertématem je tu moc. Text je prostoupen V. H. jako katolík. Nejčastějším symbolem je schematické srdíčko, svatozář v této citacemi, očekávatelně je citovaný výrok G. H. hostilního „žertu“ o udělení 11 le- 336 337 podobě vyřazuje kritické myšlení a představuje opak cejchu. Zajímavým případem ku, co při všech změnách metafor zůstává v lidstvu neměnné (Metafory paměti, Praha 2003). mísení prostorů je snímek V. H. otištěný přes celou stranu (19. 12.), na kterém 4 Čapek, K.: T. G. Masaryk mrtev. In: Lidové noviny, 14. 9. 1937 (zvláštní vydání), s. 1. kráčí po břehu moře k objektivu zády. Snímek evokuje symbol poutníka jdoucího Zkratky po duchovní cestě, neboť poutníkovi není nikdy vidět do tváře, jeho ego je po- ČTK – Česká tisková kancelář; G. H. – Gustáv Husák; JOS – jazykový obraz smrti; K. G. – Klement tlačeno. Konceptuální metafora života jako cesty, která má cíl, se také vyskytuje Gottwald; KM – konceptuální metafora; LN – Lidové noviny; MF – Mladá fronta (DNES); RP – Rudé na titulní straně vydání z 23. 12., V. H. tu ukazuje symbol V a vlevo je otištěn český právo; SSo – Svobodné slovo; T. G. M. – Tomáš Garrigue Masaryk; ÚV KSČ – Ústřední výbor Ko- překlad I. Fišera americké písně We shall overcome [Jednou budem dál]. munistické strany Československa; V. H. – Václav Havel Právo přináší nejnižší počet článků o smrti V. Havla a jeho jazykový obraz smrti je v něm místy kontroverzní. Některé stereotypy jsou stejné jako v LN a MF: LITERATURA V. H. jako státník formátu T. G. M., V. H. jako mezinárodně uznávaná osobnost, ČAPEK, Karel: T. G. Masaryk mrtev. In: Lidové noviny, 14. 9. 1937 (zvláštní vydání), V. H. jako manžel, V. H. jako běžný občan a V. H. jako disident. Nechybí senti- s. 1. mentalita vytvářející dojem ztráty blízkého člověka (např. snímky: 19. 12. dítě DRAAISMA, Douwe: Metafory paměti. Praha: Mladá fronta 2003. zapaluje svíčku na Hrádečku či 20. 12. opět květiny a svíčky na Hrádečku, 21. ENDLER, Jiří: Úmrtí a pohřeb T. G. Masaryka v českém tisku. Nepublikovaná diplo- 12. svíčky na Václavském náměstí). Vyskytují se tu méně protěžované stereotypy: mová práce. Praha: FSV Univerzity Karlovy 2008. V. H. jako pacient, V. H. jako fanoušek umělců z okraje spektra, V. H. jako ho- EVANS, Vyvyan – GREEN, Melanie: Cognitive Linguistics. An Introduction. Edin- kejový fanoušek, V. H. jako věřící člověk (např. snímek v Právu dne 21. 12., kde burgh: Edinburgh University Press 2006. V. H. zpívá na Karlově mostě 24. 12. 1991). Politická morálka je tu jednoznačně FAUCONNIER, Gilles: Mental Spaces. Cambridge: Cambridge University Press konzervativní (Strict Father Morality). Některé znaky (uspořádání článků a jejich 1994. titulky) vytvářejí pochybnosti o cílené dezinterpretaci (V. H. neznámý a z okraje FAUCONNIER, Gilles – TURNER, Mark: The Way We Think. New York: Basic společnosti), např. na s. 5 vydání z 20. 12. 1991 jsou pod sebou uvedeny články, Books 2003. kde na horním je Havel líčen stereotypně jako běžný občan (zde V. H. líčen jako HIRSCHOVÁ, Milada: Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého 2006. konzument piva, avšak nikdo si na něj „nevzpomíná“, restaurace je nyní vietnam- CHRZ, Vladimír: Metafory v politice. Praha: Akademie věd České republiky, Psycho- ská), na spodním jako disident – vězeň se snímkem cely. Charakterem textu vybo- logický ústav 1999. čuje článek J. Šiklové, která nabádá občany k četbě tvorby V. Havla (19. 12.). LAKOFF, George – JOHNSON, Mark: Metaphors We Live By. Chicago: The Univer- sity of Chicago Press 1980. Závěr LAKOFF, George: Moral Politics: How Liberals and Conservatives Think. Chicago: The University of Chicago Press 2002. Oba dva jazykové obrazy smrti prezidentů G. Husáka a V. Havla jsou ma- PLESKOTOVÁ, Kristýna: Smrt Klementa Gottwalda a její mediální obraz v dobo- nipulativní a povrchní. Titulky článků bývají vzhledem k textu zavádějící. V pří- vých periodikách v roce 1953. Nepublikovaná bakalářská práce. Praha: FSV Uni- padě G. Husáka je JOS zásadně nedostatečný vůči historické politické pozici, verzity Karlovy 2009. simplifikovaný, nekorektní s příznaky cejchů (zejména LN). Jazykový obraz smrti POKORNÝ, Jan: Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. Praha: Grada 2010. V. Havla je zrcadlovitě neúměrně kolosální, nepřesvědčivě pompézní, často iraci- PROCHÁZKOVÁ, Ivana: Hospodin je král. Starozákonní metafora ve světle kognitiv- onální (emocionální) s příznaky svatozáří, které vyřazují kritické myšlení (sym- ní lingvistiky. Praha: Česká biblická společnost 2011. boly srdce). Vše slouží jako nástroj k podpoře a legitimizaci politického systému SOKOL, Jan: Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál 2002. a konkrétních institucí. TURNER, Mark: Literární mysl: o původu myšlení a jazyka. Brno: Host 2005. Poznámky VAŇKOVÁ, Irena – NEBESKÁ, Iva – SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, Lucie – ŠLÉDRO- 1 Viz Zábranský, L.: K metaforám v Mariánském kodexu z hlediska kognitivní lingvistiky. In: Bo- VÁ, Jasňa: Co na srdci, to na jazyku. Praha: Karolinum 2005. hemica Olomucensia 5, 2013, s. 113 – 124. VAŇKOVÁ, Irena: Nádoba plná řeči: člověk, řeč a přirozený svět. Praha: Karolinum 2 Viz Zábranský, L.: K metaforám v Babičce po pitvě z hlediska kognitivní lingvistiky. In: Slavia 2007. Occidentalis, 2013, roč. 70, s. 147 – 166. 3 D. Draaisma analyzuje metafory umělých pamětí a jejich zpětný vliv na naše myšlení: CD, magne- ZÁBRANSKÝ, Lukáš: K metaforám v Mariánském kodexu z hlediska kognitivní tofony, gramofony, video, počítačové paměti, hologramy, fotografii a přesvědčivě odpovídá na otáz- lingvistiky. In: Bohemica Olomucensia 5, 2013, s. 113 – 124.

338 339 ZÁBRANSKÝ, Lukáš: K metaforám v Babičce po pitvě z hlediska kognitivní lingvis- Kognitívna frazeológia a synergetická povaha tiky. In: Slavia Occidentalis, 2013, roč. 70, s. 147 – 166. frazémy ako antropocentrická sféra jazyka PRAMENY Zuzana Kováčová ČTK, Reuters, MF DNES, Rudé právo, Právo, Svobodné slovo, Lidové noviny (Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre) RÉSUMÉ

A Study Attempting to Capture the Linguistic Picture of the Death of the Presidents Gustáv Kognitívne vedy, kognitívna lingvistika a kognitívna frazeológia Husák and Václav Havel ognitívna veda sa zaoberá otázkami myslenia a uchovávania informácií, The first subject of the examination was the media image of Masaryk’s personality during the im- Kotázkami inteligencie a vonkajších reprezentácií, otázkami ľudského po- minent days after his death and the last media image of Havel’s personality during one week after rozumenia, poznania, vzťahu vedomia a jazykového vedomia, ako aj otázkami his death, which gives an opportunity for balancing the interpretation considering the contemporary inteligencie, osobitne umelej inteligencie. Kognitívna veda má interdisciplinárny political and social situation and sociopolitical bias of the particular media. Lidové noviny, as it has turned out, purposefully preferred the description of Masaryk’s and Havel’s greatness (and the great- charakter, zahŕňa filozofiu, psychológiu, umelú inteligenciu, neurovedu, lingvisti- ness of their loss) to showing their importance. They lack articles of a summarizing, synthetical or ku a antropológiu. P. Thagard (2001, s. 11) jej v Úvode do kognitivní vědy pripisuje analytical kind, backed by mater-of-fact argumentation; Rudé právo – in Masaryk’s case – performs status vednej disciplíny od polovice 70. rokov, keď vznikla Spoločnosť pre kogni- summarization, historical description and synthesis; however, it cannot overcome an impenetrable tívnu vedu a bol založený časopis Cognitive Science. ideological barrier. In Havel’s case Rudé právo reported in a very similar way as Lidové noviny, but we couldn’t exclude the possibility of purposeful misinterpretation. The second and the third N. F. Alefirenko (2008b, s. 13) v kognitívnej lingvistike identifikuje znovu linguistic pictures of death were about president Klement Gottwald and president Gustáv Husák. The objavenie mentalingvistiky, ktorá akcentuje jej antropocentrickú podstatu. Ide critical reflexions of Gottwald’s political duties were inconceivable. Gottwald’s personality cult was o typický znak metodologického obratu, „zdvihu“, ako ho citovaný autor nazval, being built with the help of the press even after his death. All the three journals published manifests of ktorý vidí v smerovaní lingvistiky ešte koncom 50. rokov. Odmieta tvrdenie, že condolences by Czechoslovak organizations as well as political parties from abroad, and they widely reported on the arrivals of foreign delegations to the official funeral. The news service about the real kognitívna lingvistika sa sformovala v 70. rokoch 20. storočia. Jej začiatky nachá- cause of the death of Gottwald was almost peripheral and was not outright. The critical reflexions dza v 19. storočí, keď sa objavuje bádateľský záujem o mentálne procesy, resp. of Husák’s political duties were unpopular and unwanted. All the three journals published only few o hľadanie zákonitostí v spojitosti medzi jazykom a myslením. Kognitívna lingvis- articles about the death of Gustáv Husák. The news service reported only the event of the death and tika je podľa V. Dem'jankova (1994) ohraničená intenciami hovoriaceho, vzťahom the funeral of Husák, though lacking articles of summarization and of more profound and not only superficial synthesis. myslenia a reči, skúmaním javov vnútornej mentálnej podstaty človeka, za čisto lingvistického charakteru považuje otázky percepcie, jazykovej činnosti, vzťah jazyka a utvárania predstáv a jazykové vyjadrenie afektov ako emocionálneho pre- žívania človeka. Kognitívnu frazeológiu na súčasnom stupni jej rozvoja N. F. Alefiren- ko (2008b, s. 14 – 15) nepovažuje za úplne novú disciplínu, ale považuje ju za program kognitívne orientovaných výskumov frazeologickej sústavy jazyka s využitím aktuálneho pojmovo-kategoriálneho aparátu. Za jej rozhodujúcu úlohu označuje skúmanie kognitívno-synergetickej podstaty frazémy hromadiacej a har- monizujúcej v sebe energiu lingvokreatívneho myslenia, ktoré formuje jazykové vedomie. V epicentre analýz v intenciách kognitívnej lingvistiky, či v našom prípade kognitívnej frazeológie, je sledovanie procesu smerovania od (vnímanej) séman- tiky jazykových štruktúr k porozumeniu ich kognitívnemu substrátu. Vlastnosti, ktorými sa frazémy vyznačujú, napovedajú, že skúmať frazému znamená rozu- mieť jej významu a v ňom implicitne obsiahnutej pragmatike frazémy. Poznanie sémantiky a pragmatiky frazém znamená pohybovať sa v expresívno-obraznej

340 341 sfére jazykového vedomia. Porozumenie frazéme je získanie informácie, ktorú frazémy a jej vonkajšiu či obraznú podobu antropocentrickej povahy. Podstata ob- dedukujeme zo sémantickej štruktúry frazémy. Získaná informácia je pre použí- raznosti nie je v tom, že prináleží k antropocentrickej sfére jazyka, ale v jej syner- vateľa jazyka poznaním. Porozumenie je tu založené nie na zjavnom explicitnom getike. Obraznosť jazykovej jednotky vzniká ako zlievanie dvoch energií: jedna poznatku, ale na implicitnom poznaní, ktoré má zázemie v diskurzívnej povahe z nich je indikovaná lingvokreatívnymi osobitosťami ľudskej psychiky a druhá frazémy. Význam frazémy nie je to, o čom sama bezprostredne informuje, ale to, mimojazykovými faktormi ľudského poznania. čo sa ňou mieni. Z komunikačného hľadiska je rozhodujúcou pre porozumenie Podľa N. F. Alefirenka (2008b, s. 52) z uvedenej identifikácie obraznosti frazémy jej intenčnosť. Napriek tomu intencionálnosť frazémy nemôže úplne na- frazémy vyplýva, že už obraznosť je vo svojej podstate synergetická, pretože je hradiť či identifikovať ďalšie stránky frazémou sprostredkovaného poznania, napr. ohniskom/epicentrom energie, ktorá plynie z jazykovej, aj kognitívnej sémantiky. hodnotiaci aspekt obsiahnutý vo frazéme či jej štylistickú hodnotu. Porozumenie Identifikuje tzv. synergetické uzly (op. cit., s. 20), ktoré tvoria model frazeologic- frazéme je podmienené odkrytím potrebného/nutného/očakávaného a žiadaného kého obrazu. V ňom vonkajší svet predstavuje predmetný obsah, vnútorný svet zmyslu frazémy. Frazéma sa aktivizuje či ožíva v našej asociatívno-sémantickej osobnostný zmysel, kultúra význam a jazyk frazémy. Synergetické uzly zadáva- sieti relevantného diskurzu aj so svojou expresívnou hodnotou. V kognitívnej fra- jú objem, v ktorom pulzuje živý a mnohorozmerný obraz jazykového vedomia. zeológii N. F. Alefirenko (2008b, s. 19) rozlišuje medzi významom frazémy, ktorý Z nich prvé štyri prirovnáva k magnetickému poľu, v ktorom sa môžu siločiary je vytvorený ako objektívny systém spojení a je rovnaký pre všetkých nositeľov premiestňovať k jednému z pólov a z ich dynamiky vznikne osobitný typ obrazu. jazyka, a zmyslom frazémy, ktorý chápe ako individuálny význam rešpektujúci Jednou zo základných vlastností kognitívnej frazeológie je jej diskurzív- spomenuté spojenia, ale majúci vzťah ku konkrétnej situácii. Frazeologický zmy- no-synergetické smerovanie. Jej metodológia (Alefirenko, 2008b, s. 23) rešpektuje sel je tak výsledkom k frazéme pristupujúcej konotácie alebo konotácií, zodpove- vzájomné vzťahy a kooperáciu frazemiky a kultúry, podriaďuje sa synergetickým dajúcich akceptovaniu označenej situácie. Rozličné typy kontextov a diskurzívna zákonom samoorganizujúcich sa systémov. Nová kognitívna paradigma frazeoló- situácia sú podmienkami odkrytia zmyslu frazémy. gie sa odkrýva v synergetickej koexistencii jazyka a kultúry, ktorú N. F. Alefirenko Z aspektu percipienta je frazeologický význam tak objektom jazykového po- (op. cit.) chápe ako negenetickú pamäť kolektívu, retrospektívnu reprezentáciu znania, ako aj svojím mechanizmom špecifickým spôsobom poznania (a to aj na- obrazu sveta v jazykovej pamäti každého člena etnokultúrneho spoločenstva. Ná- priek tomu, že poznanie založené na metafore je človeku vlastné). rodno-kultúrna špecifickosť frazém sa odkrýva analýzou ich vnútornej formy, et- nojazykovej obraznosti a úrovne idiomatickosti. Obraznosť a synergetickosť frazémy Priestorová orientácia a orientačné metafory Obraznosť frazémy je v jazykovom systéme opísaná ako lexikálno-séman- tická kategória, zovšeobecňujúca štruktúrno-sémantické vlastnosti frazém. Jej G. Lakoff (2006, s. 35) rozoznáva tzv. štruktúrne metafory, keď sa jeden výz- podstata sa odkrýva v dispozícii/schopnosti frazémy odrážať javy mimojazykovej nam použije v inom význame, t. j. keď dochádza k preneseniu významu na zákla- skutočnosti v asociatívnom spojení s inými javmi, ktoré nie sú totožné s ozna- de tvarovej podobnosti, a ďalší typ metafory, keď niet štruktúrneho usporiadania čovaným, ale jej nominatívna funkcia vzniká na základe reálnej či mienenej po- v zmysle použitia jedného významu v zmysle iného významu, ale dochádza dobnosti a realizuje sa prostredníctvom metaforickej jazykovej činnosti. Slová, k organizácii celého systému významov podľa vzoru nejakého iného systému. ktoré do frazémy vstupujú samy osebe, nemajú expresívny náboj. Ako dochádza Takýto typ metafory G. Lakoff (op. cit., s. 14 – 20) nazýva orientačné metafory, k transformácii bezpríznakových nominácií na expresívno – emocionálny celok, pretože väčšina významov je zviazaná s priestorovou orientáciou. Konkrétne ide vyjadril N. F. Alefirenko (2008b, s. 20) takto: „Premena bezpríznakového znaku o protiklady typu: hore – dolu, vnútri – vonku, predná strana – zadná strana, hl- na expresívno-obrazný a stvorenie v procese takej metamorfózy individuálneho boký – plytký, centrálny – periférny. zmyslu frazémy sa uskutočňuje vďaka citovému prežívaniu frazémou predstavo- V kognitívne poňatom prístupe k jazyku má metafora zásadnú úlohu. Metafo- vaného obrazu denotatívnej situácie.“ ry nám umožňujú konštruovať vysoko abstraktné a prepracované pojmy, ktorými Obraznosť ako mentálny jav sa utvára ako súčet schopností jazykových jed- sa dorozumievame s ostatnými. Podľa M. Blacka (1962) je metafora chápaná ako notiek schopných vyvolávať v našom myslení názorné predstavy, t. j. živé obrazy, kognitívna operácia, vďaka ktorej istý predmet poznávame tak, že naň nahliadame na základe ktorých my percipujeme vecno-predmetný a rozumovo-logický obsah cez iný predmet. Odvolávajúc sa na Johnsonovo dielo Telesné základy významu, týchto jednotiek (op. cit., s. 10). Ďalej uvádza, že obraznosť prináleží k antro- predstavivosti a rozumu (1987) vieme, že najelementárnejšie poznanie získava pocentrickej sfére jazyka. Autor príspevku rozoznáva vnútornú jazykovú formu človek zmyslovo, na základe skúsenosti, ktorá je štruktúrovaná ešte pred vznikom

342 343 pojmov a nezávisle od nich. vysoké riziko, vysoká mzda, vysoké poplatky, vysoká pôrodnosť, vysoké záväzky, Metaforická orientácia sa opiera o našu fyzickú a kultúrnu skúsenosť. Stupeň, vysoké pohľadávky, vysoký obrat, vysoká poistka, vysoká odbornosť, vysoký kredit v akom konkrétne orientované metafory ovplyvňujú náš jazyk, ilustruje osobitosti atď. Analogicky v španielčine: alto nivel de desempleo – v. úroveň nezamestna- predstavy sveta v našich kognitívnych typológiách. K najrozšírenejším metafo- nosti; alto riesgo – v. riziko; alto interés – v. úrok; altas demandas – v. nároky, rám sa radia metafory založené na opozícii hore – dolu, ku ktorým pristupujú požiadavky; alta tasa de analfabetismo – v. miera negramotnosti; alta tensión – hodnotenia na úrovni dobré – zlé, napríklad vysoké ciele – nízke pudy, vysoké v. tlak; poner el listón demasiado alto – nastaviť vysoko latku atď. nebo – hlboké peklo, vysoko nad priemer – hlboko pod priemer, ale aj hlboký pod- priemer. Túto opozíciu s implicitnou hodnotovou orientáciou reflektuje aj frazéma Frazéma a geštalt Kto vysoko rúbe, hlboko spadne. Metaforickú povahu zodpovedajúcu uvedenému V súvislosti s identifikáciou geštaltu ako obrazu, ktorým sa pomenováva, sme konceptu má veľká časť postupne popularizovanej terminológie: vysoká nezamest- si zvolili schému RUKY a NOHY ako kľúčových obrazov. V procese relevantné- nanosť, vysoké preferencie, vysoké úroky, vysoká úmrtnosť, vysoký štýl, vysoká ho plnohodnotného prekladu frazémy z jedného jazyka do iného jazyka ide nie sledovanosť. o zhodu frazém na úrovni ich vnútornej formy, ale ide o identifikovanie miery usú- Schopnosť človeka produkovať nové pomenovania na metaforickom základe vzťažnenia mentálneho modelovania v poznaní a porozumení dvoch komuniku- a súčasne im porozumieť svedčí o metaforickom základe nášho myslenia a vyjad- júcich subjektov, z ktorých každý hovorí iným jazykom. Preklad sa neobmedzuje rovania. Metafora má vo svojej podstate zakotvený obrazný charakter. V každej na vnútrojazykovú formu, pretože tá sama osebe nie je jazykovým fenoménom, no metafore sa zachováva tvarová podobnosť s východiskovým, t. j. motivujúcim slo- vzniká ako dôsledok viacerých kooperujúcich javov nejazykovej povahy. vom či pomenovaním. Frekvencia metafor v bežnom spoločenskom diskurze a ich Antropocentrická povaha obraznosti frazém nás vedie k predpokladu, že naj- automatické porozumenie, ktoré je intuitívnej povahy, napovedá, že naše myslenie produktívnejšími obrazmi, ktorými sa pomenováva, teda geštaltom, budú pome- je založené na obrazoch. novania častí ľudského tela (napr. ruka, noha) ako aj tie, ktoré sa v súvislosti s nimi asociujú, napr.: byť niekomu po ruke; dostať sa do područia; kúpiť niečo z druhej Univerzálne schémy v jazykoch ruky/z prvej ruky – v španielčine comprar de segunda mano/de primera mano; pre- V intenciách Lakoffovej teórie sa predpokladá, že základné schémy sú v ja- dávať pod rukou – v španielčine vender bajo mano. S konceptom ruky sa asociujú zykoch univerzálne, t. j. budú mať identické prvky v rôznych jazykoch. Na overe- subkoncepty vychádzajúce z funkcie ruky. Primárne ich chápeme doslovne, ale nie tejto hypotézy sme si zvolili porovnanie frazém a frazeologizovaných spojení analogicky na metaforickom základe ich používame v mentálnom svete: brať nie- v dvoch typologicky rôznych jazykoch, a to v slovenčine a v španielčine. Ako čo do ruky; brať/rozdávať plným priehrštím – v španielčine a manos abiertas (do- jeden z možných príkladov uvádzame opozíciu vysoko – nízko: Slovo nízky ako slova: plnými rukami). Ak niekoho ohovárame, berieme ho do úst – v španielčine druhý člen opozitnej dvojice sa vyskytuje alebo v pôvodnej podobe nízky, alebo andar en lenguas (doslova: chodiť po jazyku – dostať sa do rečí). Môžeme vziať/ v podobe konotácií: hlboko, dolu a na dne: nízke pudy, nízke pohnútky, nízka brať niekoho za slovo – tomar la palabra a una persona. Do ruky môžeme vziať vymožiteľnosť práva, nízke trestné sadzby, nízke právne vedomie, hlboko padnúť, nástroj, ale berieme aj rozum do hrsti/vzal rozum do hrsti či argument do úvahy – ocitnúť sa na dne, dno spoločnosti, hlboká kríza, hlboká recesia, hlboký prepad, v španielčine andar con los cinco sentidos (doslova: chodiť s piatimi zmyslami); hlboké rozdiely, hlboké nedostatky, hlboká neinformovanosť – z toho sa asociujú niečo máme na dosah ruky – v španielčine por poco se toca con la mano (takmer priepastné rozdiely. sa dotkne rukou). Uvedené porovnanie ukazuje, že v španielčine sa v dvoch prípa- Schémy sa navzájom krížia a kooperujú, napr.: kooperácia schém NÁDOBY doch koncept ruky, resp. subkoncept jej funkcie nahrádza subkonceptom funkcie a VERTIKALITY sa prejavuje vo frazeologizovaných spojeniach hlboko padnúť, nohy, konkrétne je substituované sloveso brať – tomar slovesom chodiť – andar. ocitnúť sa na samom dne, byť na dne – andar a las cuelgas – ísť do, siahnuť až Asociujú a vrstvia sa aj ďalšie koncepty: chytiť, uchopiť, dotknúť sa, hodiť, na dno svojich síl, ale aj so srdcom až v hrdle – prežívať strach – con el corazón en ukázať, zdvihnúť, položiť. Napr.: Uchopiť môžeme predmet, ale aj tému či prob- la boca (doslovne: so srdcom v hrdle); vysoké ambície, vysoký post, vysoká funk- lém. Za niekoho by sme dali aj ruku do ohňa, v španielčine poner la mano en el cia, vysoký hodnostári cirkvi, vysokí predstavitelia štátu, vysoká pozícia, vysoké fuego, čo sa v právnej terminológii odvodzovanej z rímskeho práva transformuje preferencie, vysoké čísla, vysoký úver, vysoké úroky/vysoká úroková miera, vyso- ako tzv. inštitút ručiteľa. Naša vôľa býva slobodná, čo dávame najavo rečou, preto ké výnosy, vysoká úroda, vysoké nároky, vysoká kvalita, vysoká rýchlosť, vysoká nás niekto môže brať/chytať za slovo. Ďalšie príklady súvisia s dlaňou: natŕčať mienka, vysoké ocenenie, vysoká životná úroveň, vysoká hypotéka, vysoké skóre, dlaň/ruku – prosiť/žobrať; kúpiť za päť prstov a šiestu dlaň – ukradnúť.

344 345 Ruka a jej časti sú zakomponované do obrazných pomenovaní pôvodne ter- Konceptuálna metafora ako živý princíp v terminológii minologického charakteru, pretože označovali logické exaktné jednotky miery či Ako žije konceptuálna metafora, môžeme demonštrovať napríklad na termi- dĺžky: ukladať hŕstky do snopov (pri žatve), mať desať siah dreva, kúpiť štyri lakte nológii z oblasti finančníctva a bankovníctva ako odboru, ktorý sa prudko vyvíja hodvábu, štipka soli, mať/nemať ani štipky hanby. Ruka je pre človeka nástrojom a musí rýchlo reagovať na meniace sa podmienky: utopené náklady – náklady, kto- na vykonávanie základných činností: niesť, položiť, zdvihnúť, hodiť, zahodiť, vlo- ré neprinesú profit, aktívne/pasívne saldo (Kováčová, 2013, s. 791 – 802); protest žiť. S ich predstavou či obrazom súvisia metafory: niesť ťarchu hriechu, znášať do vetra – protest, ktorý uplatníme v prípade zmenky, po strate kontaktného sub- údery osudu, zniesť niekoho zo sveta, hodiť niečo za hlavu, položiť otázku, vložiť jektu; usadenina – priemerný objem financií, ktorý trvalo zostáva na účte aj vte- svoj osud do jeho rúk. Ruka je aj nástrojom fyzickej sily, v duchovnom svete dy, ak robíme finančné operácie; rybárčenie (phishing, z angl. password fishing, mentálnej či inštitucionálnej moci: zdržiavať niekoho – v španielčine ir a la mano čo v preklade znamená rybolov hesiel, a slova phreaking, čo je slangový výraz (doslova: ísť niekomu po ruke); dostať sa niekomu do rúk – v španielčine caer en pre krádež telefónnej služby); podobne farmárčenie (z angl. pharming) – formy manos de una persona; byť v niečích rukách – estar en (la) mano/las manos de finančných deliktov v elektronickom bankovníctve; kĺzavý rozpočet – nie pevný u.p.; byť v božích rukách – estar dejado de la mano de Dios; zadržať niekoho / rozpočet; kapitálový vankúš – suma, ktorá by sa nemala nikdy minúť; čínsky múr chytiť niekoho – echar la mano encima – položiť na niekoho ruku; padnúť niekomu – v ekonomike je to opatrenie, ktoré bráni vynášaniu informácií; požiarne steny do rúk – caer en manos de u. p. – bránia prelievaniu prostriedkov z oblasti komerčného bankovníctva do oblasti Koncept ruky sa pomerne jasne a jednoznačne zachováva v právnej termino- investičného bankovníctva; obchodní anjeli – súkromné osoby, ktoré poskytujú lógii, ktorá má pôvod v právnych inštitútoch rímskeho práva: ručiť, ručiteľ, poru- vstupný kapitál pre začínajúce firmy. čiteľ, poručník. Ruka je neoddeliteľne spojená/zrastená s telom/trupom človeka.

Toto pevné spojenie – zviazanosť časti a celku – indikuje obraz zväzku, čo moti- Koncepty kultúrnej povahy vuje metaforické spojenia, napr. manželský zväzok – v rímskom práve manucipio, z čoho sa asociuje aj požiadať o ruku. Rovnako vlastníctvo identifikuje rímske Konotácia má v procese porozumenia významu a zmyslu frazémy založenej právo ako držbu. Sloveso držať a obraz ruky dávajú vznik frazéme: mať opraty na konceptuálnej metafore kľúčový význam. Pri identifikácii konotačnej vrstvy vo svojich rukách, resp. pevne držať opraty – chopiť sa vlády, prevziať velenie – významu sa vychádza z faktu, že význam nie je úplne vyčerpaný denotáciou zna- v španielčine empuňar el bastón, ale aj bežnejšie spojenie mať niečo vo vlastných ku: „Znak zastupuje ještě výsledky dřívejších interakcií subjektu se zastupova- rukách. ným jevem; v důsledku toho vstupuje do významu znaku i emocionální zkušenost Koncept nohy prináša vrstvenie nových, relatívne autonómnych či typovo subjektu. Tuto vrstvu významu, která zastupuje emocionální zkušenost subjektu iných konceptov, vyplývajúcich zo základných funkcií nohy a chôdze: vstúpiť mô- s označovaným jevem, nazýváme konotací“ (Sedláková, 2004, s. 17). Ak si všim- žeme nielen do domu, ale aj do diskusie; v kariére robíme najdôležitejšie kroky; neme slovesá spievať a tancovať vo frazeológii, musíme identifikovať významo- niekomu môžeme skákať do reči; ustupujeme pred nebezpečenstvom alebo ustúpi- vý posun. Spravidla spievať znamená hovoriť a tancovať znamená konať, robiť. me protivníkovi; tiež môžeme odstúpiť od zmluvy. Začiatky sú vždy spojené so stá- Ich spoločným invariantom v prípade každej dvojice je hlasový prejav v prvom tím na vlastných nohách; ak sa niekomu nedarí, treba ho opäť postaviť na nohy. prípade a pohybový prejav v druhom prípade. Spev je primárne prejavom vtác- Noha môže byť aj súčasťou obrazu odporu, keď sa staviame na zadné. Charak- tva, presnejšie spevavcov, preto sa vo frazémach objavuje slávik, ale aj vrabec terný človek si obyčajne stojí za slovom – v španielčine seguir en pie (doslova: či vrana, identicky aj pri (metonymickom) vytváraní symbolov v kultúre. Spev pokračovať na nohe/chodidle); ak prešľapujeme na mieste z nohy na nohu, môže- ako prejav vtáka i človeka je invariantom frazeologizovaného metaforického (on) me vystáť aj jamu. Ak si nedáme pozor, môžeme stúpiť vedľa a budeme s niekým je pekný vtáčik, ale aj Vtáka poznáš po perí, človeka po reči. Vztiahnutie spevu na vojnovej nohe – v španielčine analogicky estar en pie de guerra. Frazéma jedna a tanca a ich konotácií (len) na človeka dáva frazémam antropocentrický charak- noha sem a druhá tam zodpovedá španielskemu de un salto (doslova: jedným sko- ter, a to tak v slovenčine, ako aj v španielčine: slovenskému čí chlieb ješ, toho kom), v slovenčine aj jedným šmahom (ruky). pieseň spievaj zodpovedá španielske bailar al son que tocan (čo doslova znamená tancovať na pesničku (zvuk), ktorú hrajú – teda prispôsobiť sa okolnostiam, nech sú akékoľvek). Možné je však v danom význame použiť aj como canta el abad, responde el sacristán (doslovný preklad: ako spieva opát, tak odpovedá kostolník), no figurovanie opáta či kostolníka v uvedenom príklade odkazuje na kultúrnu špe- cifickosť, rovnako ako španielske guardarle el aire a u. p. (doslova: uložiť/strážiť 346 347 niekomu vzduch, čo zodpovedá slovenskému trafiť niekomu nôtu – ulahodiť nieko- mová, je v ďalšom kultúrne významnom prvku, a tým je stavanie budov či orga- mu, povedať, čo si praje počuť). Relevancia spevu a reči je zachovaná v Antes le nizácia obytných blokov a ulíc v pravom uhle, ale v konečnom dôsledku aj schod faltará al ruiseñor qué cantar, que a la mujer qué parlar (doslovný preklad: Skôr či schodisko ako priama, t. j. najkratšia, a preto pravá cesta nahor. Kumulovanie bude slávikovi chýbať čo spievať, ako žene čo rozprávať). pravého uhla v prípade schodiska je súčtom, kooperáciou a kombináciou koncep- Pri odkrývaní znakov mentality národa je zaujímavý koncept pravdy. V kon- tov nohy, výšky a priamej/pravej cesty. texte spracovania lexiky Súdneho zákonníka Veľkej Moravy nás zaujal význam slova pravda. E. Pauliny (1983, s. 26) uvádza, že v posolstve byzantskému cisáro- Záver vi Michalovi III. zachovanom v Živote Metodovom sa píše: „[...] pošli nám takého Za základný vektor lingvokognitívnej analýzy považuje N. F. Alefirenko muža, ktorý nám zavedie všeobecnú spravodlivosť.“ Slovo pravda tu znamená (2008a, s. 13) smerovanie od skúmania sémantiky jazykových štruktúr k poro- spravodlivosť, súdny poriadok, právny poriadok, súdne rozhodnutie. V tomto zumeniu ich kognitívnemu substrátu. Reťazenie pomenovaní tak, ako ich vidíme význame sa pojem pravda u nás udržal až do 18. storočia (Pauliny, op. cit.). Aj v príkladoch, ukazuje, že potenciál jazyka je na úrovni produkčných i recepčných tento výklad svedčí o tom, že pravda, právo a pravý patria k tomu istému kon- aktivít nekonečný. Jazyk sa vie vyrovnať s novými skutočnosťami, vyberá inva- ceptu. Koreňová morféma pravъ – spoločná pre všetky slová – znamená ozajstný, riantnú zložku niektorého už konvencionalizovaného pomenovania, a to tak, že skutočný, a preto spravodlivý. preferuje najčastejšie pociťovanie tvaru či obrazu a aktivizuje konkrétnu schému V. Machek (1971, s. 481) v etymologickom slovníku uvádza, že pravý pôvodne – koncept – uložený v našom podvedomí. Koncepty a schémy sa môžu vrstviť znamenalo rovný, priamy, v etickom význame idúci bez okľúk – iustus, verus. Aj a prelínať, na koncepty, ktorých pôvod je v telesnom pociťovaní, sa môžu vrstviť v slovenčine sa výraz rovný človek spája s človekom, ktorý neklame, neintriguje. koncepty kultúrnej povahy. V schéme je názorne vyjadrený vzťah slova a obrazu Prav- znamená vpredu, dopredu. Pravá ruka je tá ruka, ktorá je skutočná, lebo je v konceptuálnej metafore tak, aby bol viditeľný kvalitatívny posun či nový vý- šikovná, čo sa prejavuje v intuitívnom konaní tak, že ju preferujeme pri práci, prvú razový potenciál, ktorý sa v jazyku identifikuje na úrovni konotácie. Schéma má ju vystierame, aby sme napríklad niečo uchopili (tento fakt je možné interpretovať veľkú výpovednú hodnotu aj vzhľadom na porozumenie metaforickej podstaty s oporou o lokalizáciu našich schopností v mozgovej kôre a s odvolaním sa na fun- nášho vedomia a poznávacieho aparátu. govanie neurónovej siete človeka, ale tomu tu nebudeme venovať pozornosť). Konceptuálna metafora je identifikovateľná vo frazeologickom aparáte jazy- Pravé slovo je to, ktoré je opakom lži, a právo znamená dosiahnutie spravodlivos- ka, funkčne sa uplatňuje v terminológii, v slangu, jej potenciál nie je ohraničený, ti. Viac ako deväť storočí sa teda v našom prostredí stotožňoval význam pojmov čo vyplýva z jej synergetickej povahy. Metafora dáva vznik novým nomináciám, spravodlivosť a právo. Pravdepodobne z toho vyplýva aj veľký rešpekt Slovákov je funkčným princípom živého slova, ktoré sa podobne ako človek „narodí“ vždy nielen k zákonu, ale k písanému slovu vôbec, resp. k slovu, ktoré má charak- do iného diskurzívneho prostredia. Hoci je jedinečnou svojho druhu, je zároveň aj ter inštitucionalizovaného výroku, a to aj napriek tomu, že doba priniesla svojské predpokladanou reflexiou na toto prostredie. Metaforu možno považovať za prin- „prispôsobovanie si pravdy“ najmä médiami či inštitúciami. Praslovanský základ cíp ľudského myslenia a konania, v prípade argumentácie z oblasti prírodných slova pravъ zachovaný v slovinčine a jeho spojitosť s právom v slovinčine, ako aj vied aj za princíp všetkého živého. J. Vančát (2011, [online]) vznik novej kvality súvislosť so slovami správny a pravý vo význame skutočný interpretuje J. Vaňko vyjadril v nasledujúcom modeli vzťahu obrazu a slova. (2012, s. 234 – 236). V španielčine v prísloví la verdad, como el olio, nada en somo (doslova: pravda, ako olej vypláva na povrch), signalizuje iný kultúrno-spoločenský kontext. Metaforický základ je dnes pripisovaný aj konaniu či intenčnej činnosti, kto- rý sa pravdepodobne motivuje priestorovými dispozíciami ľudského tela. Analo- gicky ku konceptu pravej ruky a významu slova pravý by sme mohli dedukovať význam pravého uhla: 90-stupňový uhol predstavuje vždy najkratšiu trajektóriu k cieľu, t. j. v konečnom dôsledku priamu cestu. Pravý uhol zviera ruka človeka v predpažení s trupom, sama je disponovaná pre ohyb v takomto uhle. Pravý uhol vznikne tiež rozdelením kružnice, t. j. 360-stupňového uhla na štvrtiny (kružnicu opíše naše telo pri otáčaní sa okolo vlastnej osi), jeho aplikácia, intuitívna či rozu- 348 349 Model štruktúrnej interakcie: Obraz a slovo – pokus o štrukturáciu metaforického KOVÁČOVÁ, Jana: Reforma MMF pod vplyvom finančnej krízy. In:EDAMBA 2013. myslenia Bratislava: Ekonóm 2013, s. 791 – 802. LAKOFF, George – JOHNSON, Mark: Metafory, kterými žijeme. Prel. M. Čejka.Brno: Host 2002. LAKOFF, George: Ženy, oheň a nebezpečné věci. Co kategorie vypovídají o naší mysli. Prel. D. Lukeš. Praha: Triáda 2006. MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia 1971. PAULINY, Eugen: Dejiny spisovnej slovenčiny od začiatkov po súčasnosť. Bratislava: SPN 1983. SEDLÁKOVÁ, Miluše: Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie. Praha: Grada 2004. STERNBERG, Robert, J.: Kognitivní psychologie. Praha: Portál 2002. ŠABÍKOVÁ, Ingrid: Vplyv legislatívnych a inštitucionálnych zmien na vývoj fi- nančného trhu na Slovensku. In: Derivát, 2009, roč. 65, č. 3, s. 10 – 22. THAGARD, Paul: Úvod do kognitivní vědy. Praha: Portál 2001. TRUP, Ladislav – BAKYTOVÁ, Jana: Španielsko-slovenský frazeologický slovník. 1. vyd. Bratislava: SPN 1996. VANČÁT, Jaroslav: Obraz a slovo – pokus o štrukturáciu metaforického myslenia. [online]. Dostupné na: http://fresh-eye.cz/wp-content/uploads/2011/10/Obraz-a- slovo-pokus-o-strukturaci.pdf VAŇKO, Juraj: Slovenčina medzi slovanským východom a juhom. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa 2012. VAŇKOVÁ, Irena: Jazykový obraz (přirozeného) světa. In: Nádoba plná řeči: Člověk, řeč a přirozený svět. Praha: Karolinum 2007, s. 58 – 64. Velký španělsko-český slovník. 2. vyd. Red. J. Dubský. Praha: Academia 1999. WIERZBICKA, Anna: Jazyk. Poznanije. Kuľtura. Moskva: Russkije slovari 1996. LITERATÚRA Príspevok je publikovaný a podporovaný v súvislosti s riešením projektu VEGA, ALEFIRENKO, Nikolaj Fjodorovič: Frazeologija v svete sovremennych ling č. 1/0754/12 Antropocentrické sémantické kategórie v slovenčine (v porovnaní vističeskich paradigm. Minsk: Elips 2008a. s inými slovanskými jazykmi). ALEFIRENKO, Nikolaj Fjodorovič: Frazeologija i kognitivistika v aspekte ling vističeskogo postmodernizma. Belgorod: BGU 2008b. ALEFIRENKO, Nikolaj Fjodorovič: Lingvokuľturologija. Cennostno-smyslovoje RÉSUMÉ prostranstvo jazyka. Moskva: Izdateľstvo Nauka 2010. Cognitive Phraseology and Synergetic Character of Idioms As the Anthropocentric Area of ALEFIRENKO, Nikolaj Fjodorovič – KORINA, Natália: Problemy kognitivnoj Language lingvistiky. Nitra: Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa 2011. BLACK, Max: Models and Methaphors. Ithaca, NY: Cornell University Press 1962. Cognitive metaphor is supposed to be based in cognitively oriented linguistics. It is based on con- DEM'JANKOV, Valerij: Kognitivnaja lingvistika kak raznovidnosť interpretirujuščego ceptual schemas, while corporeity is a basic imagination scheme. The human conceptual scheme has a metaphoric form. The comparison of Slovak and Spanish demonstrates that some conceptual padhoda. In: Voprosy jazykoznanija, 1994, č. 4, s. 17 – 33. schemes are universal. The intention is important for the comprehension of phrasal idioms. CHOVANCOVÁ, Božena a kol.: Investičné a hypotekárne bankovníctvo I. Bratislava: Iura Edition 2008. JOHNSON, Mark: The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. Chicago: University of Chicago Press 1987. 350 351 Učebnice slovenského jazyka na základných keby či ale?! Dokáže niekto zaručiť, že bude mať každý žiak pravidelný prístup na internet (a to aj v domácom prostredí) tak, aby sa mohol denne pripravovať školách s vyučovacím jazykom maďarským na vyučovanie? Pravdepodobne toto bol jeden z dôvodov, prečo je ešte stále nielen v škole, ale aj doma v rámci domácej prípravy na vyučovanie využívaná stará Ľudmila Benčatová a rokmi overená tlačená verzia učebníc. (Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave) Od školskej reformy, ktorá vstúpila do platnosti v roku 2008, už uplynulo nie- koľko rokov. Celá reforma bola, ako sme už uviedli, orientovaná aj na napísanie émou príspevku je pohľad do učebníc slovenského jazyka pre základné školy a vydanie nových učebníc, v ktorých by bola zohľadnená predovšetkým edukačná Tnárodnostných menšín, konkrétne pre školy s vyučovacím jazykom maďar- požiadavka. Veľakrát však učitelia namiesto chýbajúcich nových učebníc pracujú ským. Počas priebežnej pedagogickej praxe či počas súvislej pedagogickej praxe, aj naďalej s učebnicami starými a argumentujú tým, že ak učiteľ chce žiakov ná- ktoré sme absolvovali spolu so študentmi slovenského jazyka, sme sa často stretli ročné predpísané učivo vyplývajúce zo Štátneho vzdelávacieho programu naučiť, s názorom, že učebnica slovenského jazyka pre ten-ktorý ročník je zlá, nevyho- musí využiť všetky možnosti na dosiahnutie stanoveného cieľa. So starými učeb- vujúca. Na základe analýz učebníc slovenského jazyka pre základné školy s vy- nicami však mnohí učitelia pracujú aj z iného dôvodu. Jednoducho, nové učebnice učovacím jazykom maďarským konštatujeme, že objektívne hodnotenie učebníc im nevyhovujú ani z obsahovej stránky, ani zo stránky formálnej. Namieste je teda pravdepodobne nie je možné. Čo sa páči a vyhovuje jednému učiteľovi, žiakovi, otázka: Existujú vôbec kritériá, na základe ktorých môžeme o učebnici povedať, rodičovi, nemusí vyhovovať a páčiť sa druhému. Pokúsime sa preto nájsť povest- či je dobrá, alebo zlá? V predchádzajúcej časti príspevku sme už uviedli, že čo vy- nú zlatú strednú cestu a pozrieť sa na učebnice z pohľadu osoby, ktorá sa nepo- hovuje jednému, nemusí vyhovovať druhému. A toto rokmi overené protirečenie hybuje priamo v školskom prostredí sledovaného typu škôl. Zaujímať nás bude sa nám potvrdilo. Odvoláme sa totiž na výskum, ktorý sme robili na niekoľkých predovšetkým dodržiavanie základných didaktických zásad v učebnici – hlavne základných školách s vyučovacím jazykom maďarským, ale aj na výskum, kto- zásady primeranosti, náročnosti, postupnosti a názornosti. rý robili študentky, a vyhodnotili ho vo svojich diplomových prácach. Išlo o štu- Zvolená téma príspevku je nám veľmi dobre známa a blízka. Nielen preto, že dentky s materinským jazykom maďarským, ktoré na Filozofickej fakulte UK sa na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave na Katedre sloven- v Bratislave študovali odbor slovenský jazyk a literatúra, prípadne aj v kombinácii ského jazyka venujeme didaktike slovenského jazyka, ale aj preto, lebo už niekoľ- s iným cudzím jazykom. Problematiku vyučovania slovenského jazyka na školách ko rokov pôsobíme ako predsedníčka Ústrednej predmetovej komisie slovenského národnostných menšín, konkrétne na školách s vyučovacím jazykom maďarským, jazyka pre školy s vyučovacím jazykom maďarským. S problematikou hodnotenia teda veľmi dobre poznajú a ako budúce učiteľky slovenského jazyka majú vlastný učebníc sa preto stretávame takmer denne. názor na učebnice slovenského jazyka pre tento typ škôl. Učiť bez učebnice je ako operovať bez skalpela. S touto myšlienkou sa či- Pri analýze učebníc slovenského jazyka pre školy s vyučovacím jazykom tatelia pred časom stretli v istom slovenskom denníku. Myšlienka bola aktuálna maďarským sme sa zamerali predovšetkým na učebnú látku zo základných ja- predovšetkým v súvislosti s tým, že ani pár rokov po tom, ako vstúpila do platnosti zykových rovín: z roviny morfologickej, lexikálnej a syntaktickej. Ak totiž žiak nová školská reforma, s ktorou bolo okrem iného spojené aj vypracovanie a vy- zvládne učivo z týchto troch jazykových rovín, odvážime sa tvrdiť, že mu sloven- danie nových učebníc, sa tieto učebnice z dôvodu ich nevydania do škôl nedostali ský jazyk ako učebný predmet v škole či ako prostriedok na dorozumievanie sa (na začiatku aktuálneho školského roka sme sa však v jednom z mnohých rozho- v bežnej komunikácii nebude robiť problém. vorov v televízii dozvedeli, že školy sú dostatočne vybavené všetkými učebni- V predchádzajúcej časti príspevku sme uviedli, že je len veľmi ťažké o akej- cami). Problém s nedostatkom učebníc slovenského jazyka by preto nemal byť koľvek učebnici povedať, či je dobrá, alebo zlá. Hodnotenie učebnice je teda je- ani na jednom type škôl. Či je však tvrdenie o dostatočnom množstve učebníc den z najväčších problémov, s akým sa stretávame. Nemecká autorka P. Scheller slovenského jazyka pravdivé, budeme môcť posúdiť až neskôr. Mnohí (často aj (2010) vypracovala sústavu kritérií, na základe ktorých hodnotila učebnice fy- nezainteresovaní) si veľmi dobre pamätáme napätie, ktoré ešte donedávna ovláda- ziky. B. Gubóová (2011) ich vo svojej diplomovej práci selektovala a aplikova- lo učiteľskú obec. Učitelia sa totiž sťažovali, že nebudú mať z čoho učiť a žiaci sa la na učebnice slovenského jazyka. Zamerala sa na učebnice slovenského jazyka nebudú mať z čoho pripravovať na vyučovanie. A práve vtedy sa zrodila myšlien- pre 5. a 6. ročník pre školy s vyučovacím jazykom maďarským a ich hodnotenie ka, že by mohli byť chýbajúce tlačené učebnice nahradené elektronickou verziou na základe týchto kritérií je vyhovujúce. Môžeme povedať, že každá učebnica, kto- učebníc. Myšlienka by možno bola akceptovateľná, keby nebolo toho povestného rá je svojím obsahom a formou prispôsobená komunikácii, má vlastnú vnútornú štruktúru. Je potrebné, aby základný text v učebnici korešpondoval s učiteľovým 352 353 výkladom, aby zároveň obsahoval základné pojmy či zovšeobecnenia a žiakom ťažkú látku o gramatickom rode nielen priblížiť, ale im ju aj natrvalo fixovať v pa- tak sprostredkoval rôzne teórie, ktoré si za pomoci učiteľa osvoja a uchovajú v pa- mäti. mäti. Didaktická zásada názornosti je v učebnici prezentovaná aj tým, že nové gra- V nových učebniciach slovenského jazyka pre tento typ škôl sa učivo z tva- matické učivo je zvýraznené pomocou farieb, zelenej a žltej, a je umiestnené do ta- roslovia prezentuje krátkymi základnými ukážkami, v ktorých sú obsiahnuté zod- buliek. Jeho dôležitosť tak prízvukuje aj vizuálna stránka. Všetkým nám je veľmi povedajúce informácie o konkrétnom gramatickom jave. Môžeme povedať aj to, dobre známe tvrdenie, že nielen žiak, ale každý jedinec si oveľa ľahšie a rýchlejšie že v základných textoch či ukážkach je zrozumiteľná lexika, nie je teda potreb- zapamätá to, čo videl, veď vizuálna pamäť je pre človeka veľmi potrebná a pri né vysvetľovať neznáme texty či slovíčka. Podrobnejšej analýze sme v učebnici osvojovaní si nového učiva má svoje opodstatnenie. pre 6. ročník podrobili učivo o podstatných menách. Žiaci sa z neho dozvedeli Konštatujeme, že morfologická rovina, konkrétne učivo o podstatných me- základnú informáciu o podstatných menách, ich rozdelenie, gramatické kategórie nách, je v učebnici slovenského jazyka pre 6. ročník spracované na požadovanej a tiež základné vzory, podľa ktorých sa podstatné mená v slovenčine ohýbajú. Hoci úrovni a je predpoklad, že ho aj za pomoci rôznych ilustrácií, grafov, obrázkov, je nám jasné, že sa žiaci s učivom o podstatných menách v tomto veku nestretávajú fotografií a farebného zvýraznenia zvládne každý žiak. Možno je však namieste aj prvýkrát, myslíme si, že pre žiakov nie je ani v tomto ročníku otravné a ubíjajúce. otázka: Prečo sme v príspevku venovali značný priestor práve rodu podstatných Toto naše tvrdenie vychádza z poznania, že texty v učebnici nie sú dlhé a žia- mien? Je to predovšetkým preto, že slovenčina a maďarčina sú dva typologicky od- kov nezaťažujú rozsiahlymi teoretickými výkladmi. Oceniť treba aj rôzne úlohy lišné jazyky a z toho vyplýva, že rod je pre žiakov maďarskej národnosti pomerne a otázky, ktoré slúžia na diagnostikovanie a následné zistenie nedostatkov, ktoré sa ťažké učivo. Na zasadnutiach predmetovej komisie sme sa stretli tiež s názorom, viažu na konkrétne gramatické učivo. Zároveň sú pre učiteľa akousi spätnou väz- že hlavne v nižších ročníkoch základnej školy by mal byť rod podstatných mien bou, zisťuje totiž, čo žiaci ešte neovládajú na požadovanej úrovni a nedostatočne zvýraznený ukazovacím zámenom za každým článkom, konkrétne v tzv. slovníku, zvládnutému učivu sa môžu opäť venovať. Každému učiteľovi je totiž známe, že čiže napríklad (ten) obraz, (ten) žiak, (tá) stolička, (tá) myš, (to) okno, (to) dieťa ak žiak nepochopí a neovláda jedno učivo, ťažko zvládne učivo nasledujúce. a pod. Na jednej strane je to myšlienka možno dobrá a žiakom by určite pomohla, Na zodpovedajúcej úrovni je formálna stránka učiva o podstatných menách, na strane druhej máme doslova obavu, aby učitelia po prečítaní východiskového konkrétne ide o rôzne ilustrácie, obrázky, fotografie, schémy, tabuľky, prípadne textu neskúšali len slovíčka, v dôsledku čoho by porozumenie a interpretovanie aj využívanie rôznych farieb pri zvýrazňovaní určitých častí jednotlivých textov. textu ostávalo na vedľajšej koľaji. Môžeme tiež povedať, že rôzne ilustrácie nie sú samoúčelné. Slúžia nielen na mo- Lexikálna rovina má na základných školách s vyučovacím jazykom maďar- tiváciu žiakov, ale aj na spestrenie konverzačných tém. Aj keď sa môže na prvý ským najväčšie zastúpenie práve v 6. ročníku. Zaujímalo nás predovšetkým to, či pohľad zdať, že spojitosť s morfologickým učivom, konkrétne s podstatnými me- si žiaci na základe úvodných textov k jednotlivým témam dokážu rozšíriť slovnú nami, je v tomto prípade nepodstatná, opak je pravdou. Ak máme na mysli naprí- zásobu. V učebnici sme si z konverzačnej témy Rodina vybrali Rodokmeň. V Štát- klad konverzačnú tému Čo je v mojej taške či Budova našej školy (na vyučovacích nom vzdelávacom programe pre základné školy s vyučovacím jazykom maďarským hodinách sa s nimi pracuje pravidelne), žiak priamo v praxi pri tvorení textu vyu- sa totiž píše, že žiak by mal vedieť podať základné informácie nielen o sebe, ale žíva učivo o skloňovaní, teda o páde podstatných mien, o rode podstatných mien aj o ostatných členoch rodiny. V učebnici je znázornený rodokmeň, na ktorom sú či o čísle podstatných mien. Cieľom vyučovania gramatiky slovenského jazyka nie vyznačené rodinné vzťahy. Na prvý pohľad sa môže zdať, že ide o učivo, ktorému je totiž iba aplikovanie gramatických pravidiel, ale najmä ovládanie slovenského už v tomto ročníku netreba venovať pozornosť. Veď základné vzťahy a oslovenie jazyka v praxi, v každodennej komunikácii nielen v škole, ale aj na verejnosti či pomenovanie členov rodiny by nemalo robiť nikomu problém. Opak je však pri bežnej komunikácii. pravdou. Hoci všetci žiaci určite poznajú významy slov otec, mama, starý otec, Kladne hodnotíme aj to, že na upevňovanie rodu podstatných mien, ale aj stará mama, brat či sestra, významy slov svokor, svokra, svat či svatka im nemu- prídavných mien zámen či čísloviek, sa využívajú farby – v prípade ženského sia veľa hovoriť. Napokon, načo aj? Nezaťažila ich učebnica zbytočne slovami, rodu ide o červenú farbu, mužský rod je zaznamenávaný modrou farbou a stredný ktoré nepotrebujú v každodennom živote? Je nám jasné, že ak sa žiak učí napríklad rod farbou zelenou. Môžeme povedať, že každý gramatický rod má v učebnici anglický jazyk, krátko po osvojení si prvých lekcií sa dostáva k rodokmeňu. Au- svoju stabilnú farbu a žiak si konkrétny rod spojí vždy s tou istou farbou. Táto torka učebnice slovenského jazyka pre 6. ročník si možno práve preto povedala, farebná spojitosť je v učebnici skutočne dôsledne dodržaná. Možno aj to je jeden prečo žiakom nepriblížiť rodokmeň aj v slovenčine? Na túto problematiku však z malých, ale veľmi osožných prvkov, ako žiakom maďarskej národnosti pomerne máme vlastný názor, a ten je diametrálne odlišný od názoru autorky učebnice. Odpovedzme si úprimne a pravdivo na otázku: Je pre žiakov maďarskej národ- 354 355 nosti motivácia učiť sa slovenský jazyk a anglický jazyk na rovnakej úrovni? Je participovať na výbere vhodnej, no predovšetkým aktuálnej konverzačnej témy. nám jasné aj to, že takúto otázku by sme si nemali nikdy položiť, veď hovoríme Problematika hodnotenia učebníc slovenského jazyka pre školy národnost- o žiakoch, ktorí žijú na území Slovenskej republiky a ovládanie štátneho jazyka by ných menšín, v našom prípade pre školy s vyučovacím jazykom maďarským, je mali mať, ako sa hovorí, „v malíčku“. Realita je však iná. Hoci sa autorka učebnice veľmi ťažká. Treba si totiž uvedomiť, že žiaci maďarskej národnosti žijúci na úze- snažila učivo o rodokmeni žiakom priblížiť čo najviac, v rámci konverzačnej témy mí Slovenskej republiky neovládajú štátny jazyk (jazyk slovenský) na rovnakej Rodina by sme zvolili radšej iný text, ktorý by bol žiakom bližší a zrozumiteľnejší. úrovni. Žiaci žijúci vo veľkých mestách, napríklad v Bratislave, Košiciach či Výber by sme pokojne nechali na rozhodnutie samotných žiakov, veď ústretovosť v Komárne, majú oveľa väčšie možnosti osvojiť si slovenský jazyk ako žiaci žijúci a priateľský prístup by mali byť v škole samozrejmosťou. Rodokmeň so všetkými v malej dedine, kde sa hovorí takmer výlučne po maďarsky. Túto skutočnosť sme vetvami jednotlivých členov rodiny by sme presunuli do vyšších ročníkov, eventu- si overili nielen osobne, keď sme navštívili obce s prevahou maďarského obyva- álne až na školu strednú, keď už budú nad jednotlivými osloveniami členov rodiny teľstva, ale potvrdili ju aj výskumy, ktoré vo svojich diplomových prácach prezen- rozmýšľať možno aj z praktického hľadiska. tovali a zhrnuli študentky slovenského jazyka maďarskej národnosti. Napokon, To, či si žiaci skutočne učivo o rodokmeni osvojili a vedia jednotlivých čle- o tejto problematike hovorí v rozhovore uverejnenom na internete aj K. Misadová, nov vlastnej rodiny aj správne osloviť, sme podrobili výskumu. Na dvoch školách bývalá učiteľka slovenského jazyka na škole s vyučovacím jazykom maďarským. s vyučovacím jazykom maďarským sme žiakom položili tie isté otázky. Išlo o Zá- V úvode príspevku sme uviedli, že nás pri posudzovaní sledovaných učebníc kladnú školu s vyučovacím jazykom maďarským na Dunajskej ulici v Bratislave bude zaujímať predovšetkým dodržiavanie základných didaktických zásad. Kon- a o Základnú školu Gabčíkovo (okres Dunajská Streda). Výsledky boli odlišné. štatujeme, že didaktická zásada primeranosti, náročnosti, postupnosti a názornosti Kým žiaci v Bratislave nemali takmer žiaden problém správne pomenovať jednot- bola dodržaná a predpísané učivo bolo žiakom podávané na požadovanej a veku livých členov rodiny, žiaci z Gabčíkova veľakrát nerozumeli, na čo sa ich vôbec primeranej úrovni. pýtame. Tieto naše slová potvrdil aj výskum a jeho vyhodnotenie, ktorý zhrnula V poslednom období sme posudzovali niekoľko pripravovaných učebníc, no v diplomovej práci E. Csóková (2012). Na základe neho tiež konštatovala, že „ro- hlavne konverzačných príručiek pre základné školy národnostných menšín, kon- dokmeň pokladáme za učivo, ktoré v istom zmysle preťažuje kognitívne schop- krétne pre školy s vyučovacím jazykom maďarským. Môžeme povedať, že veľa- nosti žiakov“ (op. cit., s. 38). krát sme k posudzovanej práci len ťažko zaujímali kladný postoj. Prečo? Autori S osvojovaním si lexikálnej roviny úzko súvisí aj osvojovanie si roviny syn- často zvolili, najmä v konverzačných príručkách, veľmi dlhé texty a podľa nás taktickej. Z vlastných skúseností môžeme povedať, že učitelia slovenského jazyka nimi žiakov veľmi nezaujali. Čo je však ešte závažnejšie, veľakrát išlo o texty na tomto type škôl sa skutočne snažia o to, aby žiaci dodržiavali všetky zásady pre žiakov nezrozumiteľné. Len ťažko sa autori učebníc či konverzačných príru- stavby slovenskej vety. Napokon, žiakov k tomu nabáda aj učivo o syntaxi, ktoré čiek totiž môžu odvolávať na Štátny vzdelávací program, podľa ktorého by naprí- je v učebniciach. Zdôrazňujeme však aj to, že ide o učivo veľmi ťažké a učitelia klad žiaci 6. ročníka mali bez problémov zhotoviť rodokmeň vlastnej rodiny. Ako na vyučovacích hodinách pracujú nielen s učebnicou, ale aj s mnohými príručka- sme uviedli v predchádzajúcej časti príspevku, teória hovorí jedno, ale realita je mi, pracovnými zošitmi či s rôznymi ukážkami, na ktorých stavbu viet vysvetľujú iná. prakticky. Veľmi sa nám páčilo, keď si učitelia vypracovali vlastné nástenné tabu- To, čo teraz vyslovíme, bude pre niekoho možno utópia, ale myslíme si, že le, na ktorých učivo o základných a rozvíjacích vetných členoch či o priraďovacích ideálna učebnica pre základné školy s vyučovacím jazykom maďarským neexis- a podraďovacích súvetiach vysvetľovali a fixovali prakticky na veku primeraných tuje. Určite by bolo prínosné, keby si mohli učitelia vyberať z viacerých alternatív ukážkach. Dovoľujeme si však tvrdiť, že ani tá najlepšie vypracovaná nástenná učebníc. Napokon, aj túto informáciu máme z jednej z besied na začiatku aktu- tabuľa či iná pomôcka ešte nie je zárukou dokonalého ovládania syntaxe v praxi. álneho školského roka. Podľa nej je Slovensko jedna z mála krajín v rámci Eu- Teória je len jedna stránka, ale oveľa podstatnejšia je prax. Práve učivo o syntaxi rópskej únie, v ktorej si učitelia nemôžu vyberať z viacerých učebníc a pracovať patrí k tým, ktoré treba na vyučovacej hodine vysvetľovať na praktických ukáž- s takou, ktorá by im najviac vyhovovala a pomáhala splniť náročné požiadavky kach. Samozrejmosťou je pracovanie s aktuálnymi konverzačnými témami, číta- na predmet slovenský jazyk vyplývajúce zo Štátneho vzdelávacieho programu. nie krátkych textov z časopisov či vhodných ukážok z literárnej čítanky. Pravdaže, Z takých učebníc, ktoré by im vyhovovali a boli prispôsobené prostrediu, v ktorom zostavovanie textov v rámci konverzačných tém či písanie slohových prác je len sa ich škola nachádza. Tým nechceme povedať, že by mal byť pre rôzne oblasti jedna z možností, ako možno teoretické vedomosti a stavbe slovenskej vety využiť Slovenska vypracovaný aj rôzny Štátny vzdelávací program. V žiadnom prípade. v praxi. Práve pri zvládaní syntaktického učiva nabádame využívať na vyučova- Len dosiahnutie rovnakého cieľa by sa dialo inými krokmi, s inými učebnicami, cích hodinách prelínanie jednotlivých jazykových rovín a dať žiakom možnosť ukážkami a pod. Napokon, veľa sa v poslednom čase diskutuje aj o tom, či má 356 357 slovenský jazyk na školách s vyučovacím jazykom maďarským status druhého RÉSUMÉ alebo cudzieho jazyka. Ak má mať slovenčina na školách s vyučovacím jazykom Textbooks of Slovak for Elementary Schools with Hungarian As the Language of Instruction maďarským postavenie cudzieho jazyka, potom tomu treba prispôsobiť aj učebni- ce. On the basis of our own research, of our analyses of the textbooks of Slovak for elementary schools for minorities, in particular for schools with Hungarian as the language of instruction, of our obser- LITERATÚRA vation, as well as on the basis of our discussions with the teachers and the pupils, in the paper we searched for the answer to two questions: 1. Why none of those concerned, i.e. the teachers, the pupils BENČATOVÁ, Ľudmila: Je slovenčina pre žiakov maďarskej národnosti ťažká? In: or the teachers, are satisfied with the textbook? 2. Is the textbook the only and the obligatory teaching Spoločenské javy a zmeny. [CD ROM]. Komárno: Univerzita J. Selyeho 2010, aid with which the teacher has to work to achieve the goals of upbringing and education? We followed s. 619 – 624. both these questions with regard to the selected basic didactic principles (i.e. the principle of adequa- BENČATOVÁ, Ľudmila: Práca na vyučovacej hodine slovenského jazyka na školách cy, the level of demands, of gradualness and of visual representation). s vyučovacím jazykom maďarským. In: Eruditio – educatio, 2011, roč. 6, č. 1, s. 43 – 52. BENČATOVÁ, Ľudmila: Slovenčina na školách s vyučovacím jazykom maďarským. Analýza vyučovacích hodín slovenského jazyka. In: Jazyk a komunikácia v súvis- lostiach III. Ed. O. Orgoňová. Bratislava: Univerzita Komenského 2011, s. 403 – 411. CSÓKOVÁ, Edita: K lexikológii a k syntaxi na vyučovacích hodinách slovenského jazyka na základných školách s vyučovacím jazykom maďarským. Nepublikovaná diplomová práca. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského 2012. DŐMÉNYOVÁ, Andrea a kol.: Slovenský jazyk pre 6. ročník ZŠ a 1. ročník gymnázia s osemročným štúdiom s vyučovacím jazykom maďarským. Bratislava: SPN – Mladé letá 2010. GUBÓOVÁ, Brigita: Morfologická rovina v platných učebných osnovách a učebni- ciach pre základné školy s vyučovacím jazykom maďarským. Nepublikovaná diplo- mová práca. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského 2011. MISADOVÁ, Katarína: Slovenčina na maďarských školách sa vyučuje zle. Dostupné na: http://m.webnoviny.sk/rozhovory/misadova-slovencina-na-madarskych-/347 6 97-clanok.html SCHELLER, Petra: Verständlichkeit im Physikschulbuch: Kriterien und Ergebnisse einer interdisziplinären Analyse. Bad Heilbrunn: Julius Klinkhardt 2010, s. 78 – 83. Štátny vzdelávací program. Slovenský jazyk a literatúra. Vzdelávacia oblasť: Jazyk a komunikácia. Príloha ISCED 2. Bratislava: Štátny pedagogický ústav 2009. Do- stupné na: http://www.statpedu.sk/files/documents/svp/2stzs/isced2/vzdelavacie_ oblasti/slovensky_jazyk_a_literatura_isced2.pdf ZELINA, Miron: Aktivizácia a motivácia žiakov na vyučovaní. Banská Bystrica: Me- todické centrum Banská Bystrica 2002.

358 359 Reklamní komunikát jako předmět interpretace způsobeno tím, že příjemce nesdílí vědění či komunikační normy cílové skupiny. Kamila Mrázková K tomu je třeba ještě dodat, že možnosti reklamy přitáhnout pozornost např. (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.) něčím šokujícím jsou – stejně jako způsoby přesvědčování – omezeny zákonem, profesními kodexy i dalšími, nepsanými normami. Shrnuto: Reklama potřebuje k sobě připoutat pozornost, navázat kontakt s re- ílem komunikace ve sféře komerční reklamy je působit na recipienty tak, aby cipientem, je pro ni ale výhodné odpoutat pozornost od toho, že je komerční re- Csi něco kupovali nebo aby alespoň existenci nějakého výrobku, služby a/nebo klamou; zároveň nesmí překročit meze dané zákonem. Ve svém příspěvku chci jejich poskytovatele vzali na vědomí. Zákony nejen České republiky navíc stano- na příkladech z tištěné reklamy z novin, z billboardů a na příkladech z televizních vují, že reklama musí být zřetelně označena jako reklama, resp. jako placená inzer- spotů ukázat, jak se tyto základní danosti projevují v různých typech (často jen do- ce. Naprostá většina dospělé populace také ví, co je cílem textů označených jako časné) víceznačnosti či nejednoznačnosti reklamy. Situace, kdy reklamní komuni- placená inzerce či televizních spotů vysílaných v reklamním bloku. Kdybychom kát obsahuje pro recipienta překážku v porozumění, a tedy i výzvu k interpretační brali v úvahu jenom tyto tři faktory, asi bychom neočekávali, že reklamní texty aktivitě, může mít v zásadě trojí podobu: budou poskytovat možnost různých interpretací či dokonce, že mnozí recipienti 1. Recipient není schopen rozhodnout, zda je komunikát komerční reklamou. nebudou rozumět nejen jejich sekundárním významům či nezávazným konotacím, ale v některých případech budou mít i potíže spojit obsah reklamního komunikátu 2. Recipient ví, že komunikát je komerční reklamou, ale neví, na jaký druh zboží s propagovaným výrobkem či službou. Je tomu tak proto, že vedle tří výše uvede- nebo služeb to je reklama. V dalším stadiu této situace, např. v závěru televiz- ných ovlivňují podobu komerční reklamy ještě další faktory, a to mj. následující: ního spotu, to zjistí, ale přesto nemůže mezi obsahem komunikátu a propago- vaným zbožím najít žádný smysluplný vztah. 1. Aby reklama mohla informovat a přesvědčovat, musí si nejprve získat pozornost recipienta a teprve pak může něco sdělovat, informace je tedy méně 3. Recipient ví, že jde o komerční reklamu, co je jejím předmětem, a je schopen důležitá. Jak konstatuje S. Čmejrková (2000, s. 29): „Zatímco klasická rekla- stanovit vztah mezi komunikátem a propagovaným zbožím, ale přesto nero- ma měla ve svém půdorysu pevně zabudovanou složku informativní, apeluje zumí v reklamě úplně všemu: proč je na obraze či ve spotu právě toto (např. současná reklama na spotřebitele často způsobem neposkytujícím informaci lama, viz níže), co znamená neznámé slovo nebo i delší text v cizím jazyce, o zboží, nebo alespoň způsobem přehlušujícím informaci o zboží.“ proč je zde právě tato formulace. Nerozpozná aluzi k nějakému jinému textu nebo i vnětextové skutečnosti, nebo naopak pro něj text má konotace, ale 2. Reklamy zpravidla nejsou v centru pozornosti recipientů médií, která reklamu neví, zda jsou relevantní a pokud ano, tak nakolik: jsou zde jen pro upoutání přinášejí, lidé se nedívají na televizi a nekupují si noviny nebo časopisy proto, pozornosti a navázání kontaktu, nebo mají pro pochopení reklamního komu- aby sledovali reklamy, nevyžádanou reklamní poštu, ať fyzickou nebo elektronickou, házejí do koše. (Výjimku tvoří reklamní spoty, které si lidé pouštějí nikátu nějaký hlubší význam? pro pobavení nebo kvůli hudbě např. na YouTube, ty ovšem mají z hlediska 1. Parazitismus reklamy a interdiskurzivní vztahy recipienta jinou funkci než z pohledu zadavatele, obliba zábavné reklamy ne- musí odpovídat komerčnímu úspěchu výrobku nebo firmy.) G. Leech (1966, G. Cook (1992, s. 29, 214) uvádí jako jeden z prototypických rysů reklamních s. 26) odlišuje komerční reklamu od jiných forem persvazivní komunikace, textů to, že často parazitují na situaci, v níž dochází k recepci reklamy, a na jiných např. politické, mj. právě tím, že průměrná reakce na ni je znuděná tolerance. typech textů, na stylech a žánrech jiných komunikačních sfér, v Cookově termi- 1 G. Cook (1992, s. 217) mluví o reklamě jako o diskurzu na periferii pozor- nologii diskurzech. Výraz parazitní přitom neužívá primárně jako hodnotící, ale nosti. Získat pozornost adresáta je tedy poměrně těžký úkol, a reklamní tvůrci jako označení jistého typu mezitextového navazování, které spočívá v nápodobě proto za tímto účelem často volí prostředky – jazykové, obrazové atd., které pravidel utváření ustálených, charakteristických typů textů (žánrů), u jiných auto- nereferují k propagovanému zboží, ani jinak nesignalizují komerční povahu rů (Fairclough, 1996; Čmejrková, 2000) se v této souvislosti mluví o interdiskur- reklamy. zivitě. (Nejde tedy o manifestovanou intertextualitu v podobě citací konkrétních textů, jejich parafrází a jiných aluzí, která je v reklamě také velmi častá.) Mnohé 3. Reklamy na různé zboží jsou zaměřené na různé cílové skupiny spotřebite- reklamní formáty a komunikační vzorce mají sice svůj předobraz v komunikaci lů a v závislosti na tom implikují různé příjemce. Neporozumění může být mimo reklamní sféru, jsou ale – specificky přetvořeny – v reklamě užívány tak 360 361 často, že pravděpodobně nepůsobí nejasnosti ohledně toho, jaký typ komunikátu Perské koberce Mánes – Skalka, vlastní text začíná takto: Musím vás s politová- má recipient před sebou. Mám na mysli různé scénky z rodinného života, ankety, ním informovat, že výhradní majitel společnosti Perské koberce Mánes s.r.o., pan hádanky, vědomostní testy. Ehsanollah Abrar, zemřel. V dalších třech odstavcích je líčen život, sběratelská Pochybnosti o identitě, resp. o komunikačním cíli mohou v recipientovi vy- činnost a pozůstalost pana Abrara, následující předposlední odstavec otvírá nové volávat reklamy napodobující textové žánry, které s reklamou částečně sdílí ko- téma, jeho první věta přitom obsahuje explicitní performativní formuli, která mění munikační situaci recepce: jsou tištěny na stejných stránkách časopisu, vysílány dosavadní pragmatickou funkci promluvy z oznámení na pozvání: ve stejných elektronických médiích mezi dvěma hlavními pořady, objevují se ve Tímto bych Vás rád pozval do pasáže hypermarketu Tesco […], kde si můžete po krát- veřejném prostoru na billboardech nebo v dopravních prostředcích; G. Cook je kou dobu jeho unikátní a rozsáhlou kolekci perských koberců odkoupit za výhodné nazývá accompanying discourses, tj. doprovodné či soumezné. Patří sem tzv. so- ceny, které tady dosud nebyly. Vzhledem k okolnostem je čas na rozprodání celé ciální reklama, politická reklama, ale také žánry běžné v daných médiích, např. kolekce omezen, proto bude otevřeno každý den včetně víkendů od 9:00 do 21:00. novinová nebo televizní zpráva. (tučně podle originálu) Příkladem komerční reklamy imitující reklamu sociální je billboard, který se Vlevo nad rámečkem, v němž je text zasazen, je vytištěn malým písmem objevil v České republice v únoru 2014, zobrazující talíř s roztrhanou žemlí a mla- nápis inzerce, při prvním celkovém pohledu na stránku však text působí jako dou ženu s varovným gestem ruky, doprovázený sloganem „Stop násilí na nevin- smuteční oznámení. Lidové noviny ostatně jednou týdně otiskují rubriku osobní ném pečivu“. Na billboardu nebylo žádné logo firmy, které by recipientovi mohlo inzerce, v níž se objevují také smuteční oznámení v černých rámečcích, sice v jiný posloužit jako klíč k rozpoznání komerční reklamy. Reklama si vypůjčuje téma den a na jiné straně, ale také v dolní části příslušné stránky. K upoutání pozornosti sociální reklamy – násilí, ale spojením s pečivem téma násilí snižuje a naznačuje, tak slouží téma smrti evokované grafickou podobou reklamního textu, k jeho věro- že jde o parodii. Recipient, který už má nějaké zkušenosti s reklamou neziskových hodnosti ale zároveň přispívá imitace žánru, který se v novinách běžně vyskytuje. organizací, ale ví, že i ony se často snaží adresáta šokovat a znejistit (k recepci Reklamní komunikát je tak zároveň nápadný, aby upoutal pozornost, i nenápadný, sociální reklamy srov. Kaderka, 2006). I kdyby ale recipient pochopil billboard aby působil věrohodně. Recipient ovšem rozpozná, že jde o komerční reklamu, jako parodii, komunikační cíl zůstává nejasný: Proč by někdo investoval nemalé poměrně záhy poté, co ho text upoutá, přinejmenším adresa firmy v pravém hor- množství peněz jen proto, aby zesměšnil sociální reklamu? Vysvětlení přinesl až ním rohu je pro to dostatečným poukazem. V okamžiku, kdy recipient text vnímá druhý, totožně rozmístěný billboard, inzerující druh margarínu, jenž se na rozdíl jako komerční reklamu, se ale objevuje jiný interpretační problém: Je text záro- od másla násilí na pečivu nedopouští. Souvislost umožňující chápat druhý bill- veň také skutečným smutečním oznámením? Co v textu je (a podle zákona musí board jako pokračování a vysvětlení je opět dáno časovou a místní soumezností: být) pravdivé? Jisté je, že na uvedeném místě v daném čase prodává firma Mánes druhý billboard se objevil na stejných místech jako první, asi po dvou týdnech, a to perské koberce, ale máme věřit tomu, že pan Abrar zemřel? Žil vůbec? Asi ano, v těsné časové následnosti. a pokud žil, vlastnil uvedenou firmu a zemřel, pak není důvod nevěřit tomu, že „je Uvedené dva billboardy představují zároveň jiný druh mezitextového navazo- čas na rozprodání celé kolekce omezen“, že jde opravdu o „jedinečnou příležitost“, vání: lze je chápat jako dva díly nadřazeného textu, kdy první kataforicky odkazuje a ne o běžný výprodej či „akci“, které jsou pořád a všude inzerovány. k druhému. Katafora v tomto případě spočívá v tom, co nebylo dopovězeno, např. Spojení smutečního oznámení s reklamou je dost neobvyklé na to, aby při- v absenci loga firmy či jména výrobku. To vzbuzuje očekávání, že ještě přijde poutalo pozornost recipientů, kteří se nezajímají ani o reklamu, ani o perské ko- nějaké vysvětlení, srov. i anglický název tohoto druhu reklamy – teaser.2 Billboar- berce. R. Holanová (2012, s. 105) ve své práci o intertextualitě v reklamě označuje dy na sebe verbálně explicitně neodkazují, jejich spojitost je dána pouze obrazově využití textového schématu parte či náhrobního nápisu v reklamě za řídké a uvádí – na obou je stejná modelka, stejná kombinace barev, stejné grafické řešení písma. dva příklady, ani v jednom se však nemluví o smrti člověka, pokaždé je pohřbena Tyto rysy lze chápat i jako prostředky anaforického odkazování druhého billboar- pouze stará technologie a je nahrazena novou. Uvedený příklad tak mj. vyvolává du k prvnímu. Přesto je dost pravděpodobné, že mnozí recipienti, kteří nevěnují otázky o hranicích emocionálního nátlaku a cynismu v reklamě. reklamě přílišnou pozornost, si billboardy vůbec nespojí. Snaha o splynutí s okolními nereklamními texty je dovedena do dokonalosti Jiný příklad napodobení soumezného diskurzu reklamou představuje text, ve specifickém reklamním žánru, kterému se říká advertorial, ve slangu reklam- který se objevil v Lidových novinách dvakrát v rozmezí asi 2 týdnů, pokaždé ních tvůrců zkráceně advert. Ani jeden z těchto výrazů není, pokud se mi podařilo dole vpravo na liché stránce, v obdélníkovém černém rámečku. Přes levý horní zjistit, zachycen v žádném slovníku češtiny a nevyskytuje se ani v korpusu SYN roh jde šikmo černá páska s nápisem „Smutná zpráva pro milovníky ručně váza- 2010. Oxford English Dictionary (2001, s. 21) definuje advertorial jako reklamu ných perských koberců“. V pravém horním rohu je uvedeno jméno a adresa firmy 362 363 „ve stylu úvodníku (angl. editorial, pozn. KM) nebo objektivního novinářského založené na nějaké náhodné souvislosti. článku“, jedna z definic nalezených na internetu říká, že jde o reklamu, která imi- Reklamní technika se tradičně rozlišuje na tzv. „hard sell“ a „soft sell“. „Tvr- tuje redakční text, musí být ovšem ze zákona jako reklama označena. Advertorialy dý prodej“ je založen na explicitní argumentaci užitnými vlastnostmi, nízkou mohou mít formát běžné tiskové reklamy, v českých novinách mají ale často po- cenou atp., zatímco „měkký prodej“ spíše na vyvolávání nálady a prestižnosti, dobu označovanou komerční příloha, která může mít rozsah třeba i osmi tiskových na představě, že vlastnosti vlastníka a vlastněného se v sobě navzájem zrcadlí. stran. Příkladem je komerční příloha magazínu Pátek Lidových novin z 22. 8., se- G. Cook (1992, s. 10) navíc uvádí ještě rozlišení techniky „důvodu“ či „rozumu“ stávající celkem ze tří delších článků, pod všemi je jako autorka uvedena redaktor- (reason) na jedné straně a techniky (příjemného) dráždění či volněji přeloženo ka novin Ludmila Hamplová. Stylem a způsobem výstavby jsou tyto texty téměř „svádění“ (tickle) na straně druhé. Jakkoli se nabízí ztotožnění techniky „hard sell“ nerozeznatelné od článků populárně-naučného nebo poradenského typu na téma s „důvody“ a „soft sell“ se sváděním, G. Cook upozorňuje, že tomu tak nemusí zdraví, výchova dětí, životní styl a nejrůznější otázky praktického života, jaké mé- být vždy: pro kvality výrobku lze argumentovat příběhem bez explicitní argumen- dia běžně otiskují i jako vlastní redakční texty. Typickým společným rysem jsou tace, tj. spojit „soft sell“ s racionálním zdůvodňováním. Většina reklam obsahuje časté citace odborníka – lékaře, výživového poradce, psychologa, pedagoga – jako jak racionální, tak emocionální působení, argumenty i náladu. Vyhraněné směrem vnější autority, která formuluje doporučení a dokládá tvrzení novináře. k pólu náladovosti a „tickling“ jsou reklamy na alkohol, cigarety, luxus a některé V prvním z článků v uvedené příloze, nadepsaném Kolik stojí prvňák, podá- další zboží, u nichž je možnost argumentace prospěšností omezena jednak z pod- vá autorka téma článku nejprve ze své osobní perspektivy: Už jen pár dní a z mé staty věci, jednak – v případě alkoholu a cigaret – zákonem. dcery Aničky bude školačka. Pod mezititulkem Aktovka, nebo batoh přechází V následujícím příkladu, televizní reklamě pojišťovny Direkt, převládá racio k objektivní perspektivě a probírá postupně různé aspekty problému školního nální, explicitně verbalizovaná argumentace, jak ostatně odpovídá i serióznosti batohu, několikrát přitom cituje názory fyzioterapeutky, pak přechází k dalším nabízené služby, pojištění vozidla. K upoutání pozornosti však tato reklama užívá školním pomůckám. V poslední třetině článku, pod mezititulkem Radost z učení, nesourodého a irelevantního motivu, v reklamách přitom velmi oblíbeného – zví- nastoluje autorka nové podtéma: pomůcky, které dítěti zpříjemňují učení a rozvíje- řete – a zároveň tuto nesourodost a irelevanci tematizuje. V asi třicetisekundovém jí fantazii. O dva odstavce dále se dovídáme, že „(h)ravě a zábavně lze přistupovat spotu vidíme nejprve mladého muže v obleku, jak si na parkovišti prohlíží jedno i k výuce cizích jazyků“ a zbývající tři odstavce článku se již věnují konkrétní, z aut, dívá se okýnkem dovnitř, za ním se objeví lama a vzpíná se nohama na auto. jménem uvedené škole, spojující německou školku, školu a gymnázium, která tuto Muž jí nejprve nevěnuje pozornost a spíše pro sebe si říká: „No hele, tohleto je do- zábavnou výuku poskytuje a která má také na téže stránce pod článkem reklamu. cela dobrý.“ Pak náhle otočí tvář do kamery a osloví diváky: „Nepřemýšlej o tom, Podobně jsou ve zvlášť graficky odděleném odstavci doporučována plnicí pera co tady dělá ta lama, a radši se zamysli, proč ztrácíš čas kvůli povinnému ručení značky Pilot, na něž je o stránku dál otištěna běžná reklama. Přestože je každá na pobočce. U Direktu to vyřešíš rychle a pohodlně, po internetu nebo telefonu.“ lichá stránka přílohy označena jako Komerční příloha, mnozí čtenáři asi přečtou Nejde o reklamu, která by mohla způsobit skutečné nedorozumění, protože je nám větší část textu, aniž by věděli, že čtou reklamu. včas vysvětleno, že nesourodý motiv máme pustit z hlavy. V tomto smyslu jde nejen o metareklamu, poukazující k prostředkům a postupům jiných reklam, ale tak trochu i o návod, jak rozumět těm reklamám, v nichž racionální argumentace 2. Rozvolněný vztah mezi obsahem reklamního komunikátu ve prospěch zboží zcela schází. a propagovaným zbožím Příkladem takového rozvolněného vztahu mezi obsahem reklamního komuni- Dalším typem výzvy k interpretační aktivitě jsou reklamy, které recipient sice kátu a propagovaným zbožím je televizní spot na čokoládovou oplatku Fidorka. Je rozpoznává jako komerční reklamu, ale neví, čeho se týkají, nebo nemůže mezi tvořen němou scénkou trvající 35 sekund, vedle veselé hudby v podkresu je slyšet obsahem komunikátu a propagovaným zbožím najít žádný smysluplný vztah. To jen občasný smích protagonistů; mlčení prolomí až závěrečný hlas komentátorky, může platit o komunikátu jako celku, nebo jen o určitých motivech, neporozumě- tzv. voice-over. Scénka zobrazuje skupinu mladých lidí patrně v bytě někoho ní může přetrvat po celou dobu recepce, nebo jen do určitého stadia. K situacím z nich. Jedna z dívek připravuje pohoštění, klade na jeden talířek Fidorky, na dru- tohoto typu dochází proto, že velká část recipientů stále očekává, že reklamní ko- hý suši. Jiná dívka si prohlíží akvárium a dívka připravující pohoštění při pohledu munikát bude nějak argumentovat, proč dát přednost výrobku určité značky před na ni – jak vidíme z její tváře – dostane nápad. Jde do vedlejší místnosti, kde jsou jinými, mnohé současné reklamy ale – částečně, ale nikoliv důsledně v závislosti tři mladí muži, dívka jim něco řekne, spolu se na něčem domlouvají. V dalším zá- na povaze nabízeného zboží – na tuto argumentaci buď rezignují zcela, nebo chválí běru již vidíme protagonisty u stolu, dívka, která si předtím prohlížela akvárium, si a argumentují velmi implicitně, popř. uvádějí nepodstatné, marginální argumenty, dává hůlkami do úst suši, najednou si ale všimne, že akvárium je prázdné. Ustrne, 364 365 dívá se tázavě a zděšeně na ostatní, suši ji upadne, ostatní se začnou pochechtávat. Závěr Pak vytáhnou igelitové pytlíky s vodou a rybičkami, dívka si oddechne a směje Důvodů, proč reklamní komunikát nemusí být recipientem (plně) pochopen se. Následuje střih, vidíme oplatku Fidorka, jak se kutálí na obrazovku, a zároveň a může představovat výzvu k interpretaci, je více, než jsem zde stihla dokumento- s tím čteme i slyšíme slogan pronášený ženským hlasem: Fidorka. Vykutálená vat na příkladech. Jeden z nejdůležitějších faktorů představuje v úvodu zmíněná rošťárna. cílová skupina (srov. např. Srpová, 2007): recipient nerozumí intertextovému od- Přestože se Fidorky objevují v letmém záběru na začátku scénky, spolu se kazu nebo slovům i celým větám v cizím jazyce, protože není zamýšleným adre- suši, a je tak naznačena jistá analogie mezi nimi (oboje jsou kulaté), Fidorky sátem reklamního komunikátu. Reklamy typu televizního spotu na Fidorku cílí nemají v minipříběhu, který se odehraje, žádnou roli, rošťárna, kterou parta své také na určitou cílovou skupinu a zároveň ji i vytváří: skupinu recipientů, kteří se kamarádce vyvede, se týká suši a akvarijních rybiček. Souvislost je dána čistě na reklamu dívají kvůli pobavení, popř. má pro ně funkci estetickou, oceňují na ní formální analogií, rozrůzněním významů slov odvozených z téhož základu, resp. vtip, sympatické herce nebo hudbu. Tento typ reklam se zdá být v posledních le- znovuspojením těchto významů – kulatý a vykutálený. Slogan Vykutálená rošťárna tech v Česku stále častější a stává se součástí firemního stylu či korporátní identity odkazuje jako celek k historce se suši, atribut vykutálený ke kulatosti oplatek. takových značek jako Kofola, Komerční banka, Vodafone či T-mobile. Tyto rekla- Tento televizní spot se v mnohém podobá četným reklamám pracujícím s pomy jsou zpravidla vytvářeny a uváděny do médií přímo jako série spotů; takto – ve lysémií slov, jako je např. slogan a zároveň nadpis delšího reklamního textu Češi vzájemném vztahu – jsou také pochopitelnější. (Platí to i pro výše analyzovanou snídají mazaně, vztahující se k oplatkám Bebe Dobré ráno Mazané, nebo rekla- reklamu na Fidorku, která je součástí série pojmenované „kanadské žertíky“.) Po- mám, které jeden z významů zobrazují či přímo zhmotňují – např. deset kaček pro tvrzují tak existenci trendu spočívajícího v odklonu reklamy od informací o zboží štěstí je v reklamě na loterii Sazky zobrazeno jako deset žlutých kachňat táhnou- k vytváření image značky, jak ho reflektuje i výše uvedený citát z práce S. Čmejr- cích lodičku. U Bebe Dobré ráno Mazané jsou ale oba významy slova mazaný kové (2000, s. 29). využity pro argumentaci ve prospěch výrobku: sušenky jsou mazané a lidé, kteří je snídají, jsou mazaní. U vizualizací jednoho z dalších významů slova – zpravidla Poznámky toho, který je vzhledem k propagovanému zboží irelevantní, ale je vizuálně atrak- 1 Reklamy si podle G. Cooka (1992, s. 34) vypůjčují tolik rysů z jiných diskurzů, že jim hrozí ztráta tivní – je většinou zřejmé, že jde jen o formální, nikoliv významovou analogii. jakékoliv vlastní odlišitelné identity, imitují jiné typy textů až k sebezničení. Jinými slovy, většina reklam využívajících polysémii je bez potíží srozumitelná, 2 V terminologii reklamních tvůrců jde o tzv. teaser či teaser advertisement neboli přípravnou reklamu. Fundující anglické sloveso to tease znamená mj. škádlit, dobírat si, dráždit, znepokojovat. nevyžaduje žádné větší interpretační úsilí, a to bez ohledu na to, zda spíše racionál- ně argumentuje, či působí emocionálně, zda se blíží spíše k technice „hard sell“, nebo „soft sell“. Reklama na Fidorku jde ve své odpoutanosti od předmětu propa- LITERATURA gace ještě dál, a to – domnívám se – proto, že nestaví na polysémii (substantivní- COOK, Guy: The Discourse of Advertising. London, New York: Routledge 1992. ho) pojmenování zboží, ale na slovotvorných vztazích jeho v podstatě náhodného ČMEJRKOVÁ, Světla: Reklama v češtině, čeština v reklamě. Praha: Leda 2000. atributu. Oplatka a rošťárna spolu nemají nic společného ani věcně, ani pokud jde FAIRCLOUGH, Norman: Discourse and Social Change. Cambridge: Polity Press o slovní formu, vztah se vytváří až na základě slovotvorného vztahu mezi přívlast- 1996. ky kulatá a vykutálená, přitom spojení vykutálená rošťárna je téměř pleonastické. HOLANOVÁ, Radka: Intertextualita v reklamě. Praha: Pedagogická fakulta Univer- Kulatost spojuje také Fidorku se suši, ovšem pro smysl scénky není vůbec důležitý zity Karlovy 2012. tvar suši, ale to, že je připravováno z ryb. KADERKA, Petr: Reklama v neziskovém sektoru: analýza recepce nekomerční rekla- Takto popsány se souvislosti mezi Fidorkou a obsahem reklamního spotu jeví my v moderovaných skupinových diskusích. In: Sociologický časopis/Czech Socio- jako velmi sofistikované, recipienti, kteří nějaký vztah očekávají, budou ale asi logical Review, 2006, roč. 42, č. 2, s. 379 – 402. spíše zmateni. Naopak recipienti, kteří vědí, že nemá smysl ptát se „proč“ (poučeni LEECH, Geoffrey: English in Advertising. Study of Advertising in Great Britain. reklamami pojišťovny Direkt nebo jinými obdobně laděnými, viz výše) se mohou London: Longman 1966. dobře bavit a ocenit Fidorku prostě za to, že její reklamní spoty jsou zábavné. Oxford English Dictionary, Thesaurus and Wordpower Guide, 1. vyd. Eds. C. Soanes – M. Waite – S. Hawker. Oxford, New York: Oxford University Press 2001. SRPOVÁ, Hana: Cílová skupina – faktor, který rozhoduje o podobě reklamy. In: Srpová, H. a kol.: Od informace k reklamě. Ostrava: Ostravská univerzita 2007, s. 123 – 159.

366 367 Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu č. 406/12/1829 (Stylistika mluvené a psané češtiny) podporovaného Grantovou agenturou ČR.

RÉSUMÉ

Advertisements As Objects of Interpretation

The paper analyses contemporary Czech commercial advertisements and shows how and why some of these advertising texts could potentially be incomprehensible (or not completely and/or immediately understandable) for some or even many of their recipients. Advertisement reception situations which can present recipients with problems of (mis)understanding are divided into three types (which can also constitute three subsequent stages of a single situation): (1) A recipient is not able to discern whether a text is a commercial advertisement. (2) A recipient identifies a text as a commercial advertisement, but doesn’t know what particular product or service is being advertised. In the next stage of this situation, e.g. in the concluding part of a TV spot, this information may be revealed, nevertheless, the recipient is still not able to find a meaningful relation between the product advertised and the content of the text. (3) A recipient identifies both the function of a text as commercial advertisement and the particular product which is advertised and even understands the relationship between the content of the advertising text and the products advertised, nevertheless, there are still some obscure or am- biguous parts and elements. For instance, the recipient may not know a new word or be sure whether some of its connotations in the text are or are not relevant for the meaning. The author deals in detail with two basic types of potentially obscure or partially incomprehensible advertisements. The first type is connected with the inter-discursive or parasitic nature of advertisement: it imitates or mocks its accompanying discourses, for example, a commercial ad can utilize means or issues of social or political advertisement, a newspaper ad can imitate an ordinary newspaper article. The second type discussed is formed by those advertisements which predominantly seek to captivate the audience with their wit and aesthetic qualities, building the corporate identity of the brand. These advertisements do not argue in favour of the merits and advantages of the products promoted, but rather, merely aim to titillate and entertain.

368