MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Obor Bezpečnostní a strategická studia

Profil militantní skupiny

Bakalářská práce

Martin Bašta

UČO: 384010 Vedoucí práce: doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. Imatrikulační ročník: 2010 Brno, 2013

- 2 -

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ansar Dine vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 15. 12. 2013 ......

Martin Bašta

- 3 -

Na tomto místě bych rád poděkoval doc. JUDr. PhDr. Miroslavu Marešovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat svým rodičům za to, že mi umožnili studium.

- 4 -

Anotace

Bakalářská práce se zabývá analýzou militantní islamistické skupiny Ansar Dine působící v . Ansar Dine dosud nebylo v česko-jazyčném prostředí významnějším způsobem popsáno. V teoretické části práce je pro konceptualizaci Ansar Dine použita typologie nestátních aktérů využívajících násilí od autorů S. Maira a P. Williamse s dílčí modifikací M. Janků a P. Zelenky. Tento konceptuální rámec byl zvolen za účelem vyjasnění pojmů, kterými bylo Ansar Dine zmatečně a mnohdy i nesprávně označováno. V druhé části práce je nejprve představen širší rámec vzniku a působení Ansar Dine v podobě kapitol o charakteristikách Mali a vzniku a průběhu malijského ozbrojeného konfliktu v letech 2012 a 2013. Poté jsou analyzovány jednotlivé aspekty skupiny Ansar Dine: organizace a struktura, vedení, taktika a výzbroj, ideologie a vazby Ansar Dine na jiné nestátní aktéry. V závěru práce je zhodnocen použitý konceptuální rámec.

Klíčová slova: Ansar Dine, Mali, nestátní aktér, politické násilí, ozbrojený konflikt, islamismus, povstalectví, insurgency, terorismus, AQIM

Annotation

The aim of this bachelor thesis is to analyse the militant group Ansar Dine which is located in Mali. In Czech language, Ansar Dine has not previously been substantially assessed. In the theoretical part of the work there is introduced a typology of violent non-state actors from authors S. Mair and P. Williams with partial modification proposed by M. Janků and P. Zelenka. This conceptual framework was chosen mainly in pursue of clarification of terms Ansar Dine has been confusingly or mistakenly labelled with. In the second part of the thesis there is firstly introduced and described broader framework influencing creation and activity of Ansar Dine. There are two chapters dedicated to characteristics of Mali and origins and development of Malian armed conflict in 2012 and 2013. Subsequently there are analysed particular aspects of the group Ansar Dine: organization and structure, leadership, tactics and weaponry, ideology and relations of Ansar Dine to other non-state actors. The conceptual framework is evaluated in the conclusion.

Keywords: Ansar Dine, Mali, non-state actor, political violence, armed conflict, Islamism, rebels, insurgency, terrorism, AQIM

- 5 -

Obsah

Úvod ...... - 7 -

1. Metodologie ...... - 9 -

2. Konceptualizace ...... - 10 -

2.1 Mairova typologie ...... - 10 -

2.2 Williamsova typologie ...... - 13 -

2.3 Hraniční typy aktérů ...... - 17 -

3. Charakteristika Mali ...... - 20 -

4. Malijský vnitrostátní ozbrojený konflikt 2012-2013 ...... - 22 -

5. Vznik a vývoj Ansar Dine ...... - 25 -

6. Organizace a struktura ...... - 28 -

7. Vedení ...... - 30 -

8. Taktika a výzbroj Ansar Dine ...... - 32 -

9. Ideologie ...... - 35 -

10. Vazby Ansar Dine na jiné nestátní aktéry ...... - 38 -

11. Aplikace konceptuálního rámce ...... - 41 -

Závěr ...... - 43 -

Seznam použité literatury a pramenů ...... - 44 -

Seznam a překlad použitých zkratek ...... - 53 -

Počet znaků práce: 82 931

- 6 -

Úvod

Předmětem výzkumu této práce je militantní islamistická skupina Ansar Dine. Vznik a působení této skupiny jsou pevně spjaty s vypuknutím vnitrostátního ozbrojeného konfliktu v Mali probíhajícího v letech 2012 až 2013. Ansar Dine, jehož hlavním cílem bylo založení malijského státu na principu islámského práva šaría, hrálo v tomto konfliktu klíčovou úlohu.

Přestože Ansar Dine pravděpodobně v žádném okamžiku své existence nepřesáhlo počet několika set případně několika málo tisíc příslušníků, byla tato skupina poměrně vážnou bezpečnostní hrozbou. Bezpečnostní hrozby a rizika představované touto skupinou vyplývaly především z vytvoření území pod kontrolou Ansar Dine, které se stalo útočištěm pro teroristické džihádistické organizace Al-Qaeda in the Islamic Maghreb (dále jen AQIM) a Movement for Oneness and Jihad in West Africa (dále jen MOJWA) a další.

Ansar Dine ani malijskému konfliktu obecně se s výjimkou zničení svatyň a památek ve městě Timbuktu zapsaných na seznamu UNESCO či excesivních případů vynucování práva šaría nedostalo výraznější mediální pozornosti, což je jedním z důvodů, proč bylo Ansar Dine zvoleno jako téma bakalářské práce. Druhým důvodem je absence českého odborného textu věnujícího se této skupině, což je další motivace, proč o vytvoření takového textu usilovat.

Plný název skupiny v arabském jazyce je „Harakat Ansar al-Dine“ (BBC 2013g), v překladu Hnutí obránců či ochránců víry. Skupina je nicméně uváděna pod řadou drobně se lišících přepisů. Je možné se setkat s těmito: Ansar Eddine, Ansar al-Din, Ansar ul-Din, Ançar Dine, Ansar ed-Din, Ansar al Deen, Ansar al Dine a další. Odborník na islámský radikalismus Tomáš Raděj se vyslovil pro používání českého přepisu „Ansár ad-Dín“. Tento přepis dle jeho názoru správně reflektuje historický kontext vývoje slova Ansár coby „věrných napomahačů Proroka Mohameda“ a slova „ad-Dín„ tedy věrouky (Raděj 2013). Tento názor odborníka použijeme jako vodítko, avšak ve snaze o jazykové sjednocení této práce vynecháme člen „ad“ a budeme uvádět název skupiny v anglickém jazyce, skupinu tedy budeme nazývat Ansar Dine.

Sjednocení přepisů v této práci je do jisté míry komplikovaným úkolem. Přestože se snažíme o maximální možné sjednocení jazyka, v praxi se toto ukazuje jako obtížné a jsme nuceni přistoupit k určitému kompromisu mezi anglickým a českým jazykem. Názvy a termíny, které se dají označit za ustálené v českém jazyce, jsou tak i uváděny. Jedná o některá vlastní jména (např. M. Kaddáfí). Termíny z oblasti islámu či islámské věrouky (např. šaría či džihád) se taktéž snažíme uvádět v českých přepisech stejně jako většinu geografických názvů. V tomto

- 7 - ohledu je velice cennou pomůckou a vodítkem jedna z mála českých monografií o Mali od Petra Zídka. V ostatních případech jsou používány anglické přepisy, a to zejména u názvů osob a organizací.

V práci jsou hojně používány zkratky, což taktéž přináší určité jazykové komplikace. Zkratky, které jsou ustáleny v česko-jazyčném prostředí, jsou také tak uváděny (např. OSN nebo RB OSN). Často jsou v práci používány i zkratky z anglických názvů (např. AQIM, UNESCO či ECOWAS). Zvláštním případem, což vyplývá z faktu, že Mali a další regionální země byly francouzskými koloniemi, jsou zkratky vycházející z francouzských jmen (např. MNLA). Ohledně používání těchto zkratek však panuje v anglicko-jazyčném prostředí jasný úzus a s tímto k nim přistupujeme i v této práci.

Bakalářská práce má dva základní cíle. Prvním cílem je pokus o konceptualizaci skupiny Ansar Dine na základě teorie tzv. nestátních aktérů využívajících násilí. Druhým cílem je vytvoření případové studie Ansar Dine.

Na základě vytyčených cílů jsme zvolili odpovídající strukturu práce. V první teoretické části práce je představen zvolený konceptuální rámec. Ve druhé části práce poté postupujeme od obecného ke specifickému. V prvních kapitolách usilujeme o poskytnutí širšího pohledu na skupinu Ansar Dine. Nejprve je tedy představena stručná charakteristika (severního) Mali a poté shrnutí průběhu a vývoje ozbrojeného konfliktu v Mali v letech 2012 a 2013. Následně je představen vznik a vývoj Ansar Dine a poté jsou popsány jednotlivé aspekty tvořící tuto skupinu. Pozornost je věnována organizaci a struktuře, vedení, taktice a výzbroji, ideologii a vztahům této skupiny s jinými nestátními aktéry. V průběhu celé práce je brán zřetel na teoretický rámec představný v úvodu, přičemž ve „Shrnutí“ je uveden výsledek aplikace teorie nestátních aktérů používajících násilí na získaná data a informace o Ansar Dine.

Způsob citace se řídí pravidly Středoevropských politických studií (SEPS). Poznámkový aparát je umístěn standardně na konec práce a odkazování na citace sleduje klasický anglosaský styl umístění odkazu do závorky v textu.

- 8 -

1. Metodologie

Tato práce je případovou studií Ansar Dine. Případová studie je „detailní analýzou případu, který byl zvolen jako objekt výzkumu. Jejím cílem je poskytnout hluboké porozumění nebo příčinné vysvětlení vybraného případu.“ (Drulák 2008: 34) Drulák dodává, že případová studie by měla zohlednit celkový kontext události či objektu, fenoménu či děje a musí zároveň poskytnout komplexní obraz. Předmět případové studie by zároveň měl být dostatečně ohraničeným aspektem historické epizody či dostatečně ohraničenou historickou epizodou (Drulák 2008: 33-34). S tímto cílem jsme přistoupili k analýze skupiny Ansar Dine. Celkový kontext znamená, že je v práci mimo analýzy jednotlivých aspektů skupiny samotné věnován prostor také širším souvislostem v podobě charakteristiky Mali a popisu malijského ozbrojeného konfliktu. Podmínka dostatečně ohraničeného aspektu historické epizody je naplněna tím, že Ansar Dine sledujeme v období od ledna roku 2012 do konce roku 2013, což se do větší míry překrývá s trváním malijského konfliktu.

Bakalářská práce je zpracována deskriptivní metodou. Popisuje skupinu Ansar Dine na základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů. Hlavní technikou získávání dat a informací o Ansar Dine je rešerše dokumentů. Konkrétně jsou využity úřední dokumenty, archivní data a především výstupy masových médií (Hendl 2005: 204). Publicistické zdroje, ze kterých čerpá tato práce, tvoří především výstupy zahraničních anglicky publikujících mediálních agentur (např. nejvíce zdrojů v této práci pochází od BBC), což by do značné míry mělo vyvrátit možné námitky týkající se kvality získaných dat. Tyto mediální agentury také často spolupracují s odborníky na dané téma, ať pocházejí z akademického prostředí či například vládních agentur. Kromě publicistických zdrojů využíváme i data pocházející z vládních, nevládních a mezinárodních organizací. Jak už bylo řečeno, většina zdrojů je zahraničního původu, přičemž většina byla vytvořena v anglickém jazyce, použity jsou však i některé vybrané zdroje francouzského původu.

Ačkoliv je Ansar Dine poměrně novým fenoménem, existuje již několik zahraničních odborných textů věnujících se této skupině. Ty jsou samozřejmě v této práci využity také. Odborná literatura je však využita primárně v první teoretické části práce popisující použitý teoretický rámec.

- 9 -

2. Konceptualizace

V této práci použijeme typologie nestátních aktérů využívajících násilí od autorů S. Maira a P. Williamse. Typologie těchto autorů na sebe do značné míry navazují a představují jasné a logické vymezení jednotlivých typů aktérů. Tyto typologie jsou vybrány také z toho důvodu, že sledují poměrně dobře pozorovatelné dimenze či charakteristiky jednotlivých aktérů. Pro konceptualizaci Ansar Dine dále použijeme práci M. Janků a P. Zelenky, kteří výše zmíněné typologie doplňují o dílčí modifikaci v podobě „hraničních typů aktérů“.

2.1 Mairova typologie

Jednu z prvních typologií nestátních aktérů užívajících násilí (dále jen VNSA) představil německý politolog S. Mair. Ten ve své práci vymezil čtyři ideální typy nestátních aktérů: Terorismus, povstalectví, warlordismus a organizovaný zločin. Společným rysem těchto čtyř kategorií je používání násilí jako nástroje k dosažení politických cílů. Nicméně cíle, účel, cílová skupina a intenzita násilí jsou sledované dimenze, ve kterých se aktéři liší. Na základě těchto kritérií jsou vymezeny ideální typy VNSA (Janků, Zelenka 2009: 37-38).

Čtyři ideální typy jsou tedy rozděleny na základě těchto kritérií:

Zatímco warlordismus a organizovaný zločin sledují ekonomické cíle, teroristé a povstalci sledují cíle politické (Mair 2003).

Terčem násilí používaného povstalci a organizovaným zločinem jsou nepřátelské orgány využívající násilí, to mohou být buďto oficiální ozbrojené složky jako police či armáda nebo konkurenční povstalecké skupiny a skupiny organizovaného zločinu. Oproti tomu teroristé a warlordé své násilí primárně cílí na neozbrojené civilisty (ibid.).

Násilí používané warlordy a povstalci je obvykle vykonáváno na geograficky vymezeném území a cílem je konsolidace kontroly nad určitým územím. Organizovaný zločin a terorismus operují na globální úrovni, přestože většinou mají omezenou teritoriální základnu (ibid.).

Warlordismus a povstalci se snaží nahradit monopol státu na násilí svým vlastním. Zatímco v případě terorismu a organizovaného zločinu spolu tyto dva aktéři a stát, potažmo jeho monopol na násilí koexistují nebo ho ještě spíše ke své činnosti potřebují (ibid.).

- 10 -

Warlordismus není dle Maira novým fenoménem, naopak je možné se s tímto typem aktéra setkat například ve Třicetileté válce či v jiných historických epizodách. Dlouhotrvající občanské války a upadající schopnost státu adekvátně vykonávat svůj monopol na násilí představují příhodné podmínky pro vznik warlordismu. Tyto podmínky se začaly objevovat v devadesátých letech především v zemích třetího světa. Rovněž zde existují souvislosti s ukončením sponzoringu a rozvojové pomoci ze strany dvou supervelmocí a bývalých koloniálních mocností po ukončení studené války. Cílem warlorda je maximalizace zisku, což je umožněno slabostí státu. Warlordé osobně se jen zřídka stávají podnikateli, spíše čerpají zisk z podnikatelských aktivit svých „poddaných“. Hlavním zdrojem jejich příjmů je „kvazi- zdanění“ extrakce přírodních zdrojů či surovin a obchodu. Warlordům mohou být výměnou za bezpečné útočiště nápomocni teroristé a členové organizovaného zločinu. Násilí v podání warlordů je vázáno na určité území a geograficky limitováno (Mair 2003).

Povstalectví se porovnání s warlordismem, přinejmenším dle názoru Maira, stává méně důležitým fenoménem. Příčina leží především v ukončení studenoválečného konfliktu a v selhání socialistického modelu ve východním bloku. Je ovšem také možné, že snižování významu povstaleckých hnutí je způsobeno tím, že jsou stále obtížněji odlišitelné od ostatních typů nestátních aktérů používajících násilí. Skupiny, které jinak splňují tři hlavní kritéria pro zařazení do povstalectví – sledování politických motivů, selektivní užití násilí a schopnost kontrolovat území – mohou být v závislosti na osobním pohledu pozorovatele označeny i jako warlordismus, terorismus nebo organizovaný zločin. Jako příklad mohou sloužit FARC a LTTE, kdy jsou obě skupiny spojovány s pašováním drog a pácháním teroristických útoků. MLC v Kongu je naopak možno označit jako čistý warlordismus. Mair hlavní příčinu tohoto jevu spatřuje v ukončování státního sponzoringu povstaleckých hnutí. Povstalci mají několik možností, jak se s tímto vývojem vyrovnat. První variantou je uchýlení se k ekonomičtějším způsobům boje, což v praxi většinou znamená páchání teroristických útoků. Druhou možností je zajištění zdrojů a financí kriminálními aktivitami jako je pašování, vydírání či únosy, to posiluje vazby povstalců na organizovaný zločin. Tento vývoj v některých případech vedl k odsunutí politické agendy na vedlejší kolej či dokonce k jejímu faktickému opuštění. Geografický záběr násilí páchaného povstalci je omezen. Povstalci ve většině případů usilují buď o svržení vlády toho státu, na jehož území působí, nebo usilují o secesi od daného státu. Povstalecká hnutí mohou poskytovat útočiště teroristickým organizacím a skupinám organizovaného zločinu (Mair 2003).

- 11 -

Terorismus je charakteristický tím, že násilí cílí primárně na civilisty. Terorismus od konce studené války prošel významnou transformací v zaměření, struktuře a metodách. Beze změny však zůstal fakt, že terorismus je stále nástrojem asymetrického použití násilí, nejefektivnější zbraní nestátních aktérů proti ozbrojeným silám. Od devadesátých let začal být terorismus spojován především s islamismem, jehož cíle jsou na jedné straně abstraktní a na straně druhé absolutní. Změnou prošla rovněž struktura teroristických organizací. Většina transnacionálních teroristických skupin již není organizována hierarchicky, ale jde spíše o sítě relativně autonomních buněk. Ty jsou inspirovány a směrovány, ovšem nikoliv kontrolovány, charismatickým vůdcem. Síťová struktura, jejíž rozvoj je spjat s rozšířením moderních komunikačních prostředků a technologií, se ukázala být mnohem odolnější vůči protiteroristickým prostředkům a opatřením. Teroristické skupiny udržují rozmanité a intenzivní vztahy s VNSA. Organizovaný zločin je důležitý z důvodu zásobování zbraněmi a také financování. Politické motivy některých teroristických skupin naopak vytvářejí vazby na povstalecká hnutí. Mair opět poznamenává, že za teroristické organizace bývají nesprávně či sporně označovány skupiny jako FARC nebo PKK, ačkoliv dle jeho definice by měly být považovány za povstalce (Mair 2003).

Organizovaný zločin prošel podobnou proměnou jako terorismus, kdy došlo ke značnému posunu směrem k síťovému uspořádání. Tento vývoj byl jak reakcí na represivní opatření, tak i reakcí na nové příležitosti. Organizované kriminální skupiny pochopily dříve než jejich protějšky z formální obchodní sféry, že síťová struktura je efektivní a snadno se adaptuje v závislosti na možnostech. Organizovaný zločin se snaží o infiltraci, zkorumpování a ovládnutí vlád národních států, ale neusiluje o změny v národním či mezinárodním společenském a politickém uspořádání. Organizovaný zločin se spíše snaží vlády ovlivnit ve snaze o zabránění efektivní kontroly zločinu. Organizovaný zločin hraje důležitou roli coby zprostředkovatel v exportu zboží pro warlordy a povstalce a dodávání zbraní pro povstalce a teroristy (Mair 2003).

Dimenze Typ Organizovaný Povstalectví Terorismus Warlordismus zločin

Výběr cíle Selektivní x x

Neselektivní x x

- 12 -

Cíle Vláda, úřady x x

Civilisté x x

Motiv Ekonomický x x

Politický x x

Působení Transnacionální x x

Lokální x x

Vztah se Náhrada x x státem monopolu

Pragmatický x x

Pramen: Mair, S. (2003) a Janků, M. – Zelenka, P. (2009: 38).

Aktéři představení Mairem jsou ideálními typy, umělými konstrukty a jen zřídka se v realitě objeví aktér významně se blížící pouze jednomu typu. Řada aktérů má dokonce více identit a v závislosti na osobním postoji, zájmu a motivu určitého pozorovatele je možné je označit za libovolný typ, ať už jde o organizovaný zločin, terorismus, warlordismus nebo povstalectví (Mair 2003). M. Janků a P. Zelenka uvádějí, že ačkoliv je Mairova typologie vhodná pro základní nastínění problematiky, jako vhodnější pro další charakteristiku jednotlivých typů aktérů se jeví klasifikace P. Williamse (Janků, Zelenka 2009: 38). Jelikož Williamsova typologie pracuje s vyšším počtem sledovaných dimenzí a také s vyšším počtem jednotlivých typů aktérů, je pravděpodobně, že do určité míry překoná Mairovy problémy se splýváním jednotlivých typů.

2.2 Williamsova typologie

Williams ve své typologii pracuje s následujícími dimenzemi VNSA:

Motivace a účel. Je důležité vědět, co aktéry pohání a také pochopit jejich cíle a vzít v úvahu způsoby, kterými tito aktéři zamýšlejí těchto cílů dosáhnout (Williams 2008: 8).

Síla a rozsah. Ne všichni nestátní aktéři používající násilí jsou stejní. Někteří jsou relativně malí a operují uvnitř omezeného geografického území, zatímco jiní mají značný transnacionální přesah. Tento rozsah vlivu sahá od lokálního přes národní až po transnacionální (ibid.).

- 13 -

Způsob získávání financí a přístup ke zdrojům. V mnoha případech je financování podřízené vyšším cílům a jedná se pouze o prostředek vedoucí k cíli. V jiných případech je shromažďování bohatství hlavním cílem. Zkoumání financování nestátních aktérů využívajících násilí často vyžaduje zaměřit se na jejich vztah s nelegální ekonomikou na národní, regionální i globální úrovni (ibid.).

Organizační struktura. Neexistuje žádná jednotná struktura nestátních aktérů, někteří jsou hierarchičtí a centralizovaní, zatímco jiní jsou síťoví a rozptýlení. Někteří aktéři představují hybridy hierarchické a síťové struktury. Organizační struktura není statická, ale v průběhu času se může měnit v reakci na změny v prostředí či v reakci na akce protivníků (ibid.).

Role násilí. Přestože je násilí v definici VNSA klíčovým slovem, rozdílné organizace nejen že používají různou míru a formu násilí, ale také užívají násilí pro jiné účely (ibid.).

Vztah mezi VNSA a státem. V mnoha případech je vztah nepřátelský, nicméně v případě některých typů aktérů jsou tyto vztahy komplikovanější. V některých případech se může se jednat i tichý souhlas mezi těmito dvěma aktéry, někdy dochází dokonce ke spolupráci mezi státními strukturami a nestátními aktéry (ibid.).

Funkce, které nestátní aktér používající násilí plní pro své členy a podporovatele. Klíčovým aspektem je, do jaké míry se nestátní aktér stane alternativní formou vlády a plní funkce, které normálně náležejí vládě. To může zahrnovat například udržování bezpečnosti a pořádku. Tento jev může nabýt takových rozměrů, že se dá hovořit o paternalistické formě sociálního zabezpečení. Pro některé typy nestátních aktérů je zaplňování funkčních mezer často důležitější než zaplňování teritoriálních mezer (ibid.).

Na základě těchto dimenzí Williams vymezuje šest typů aktérů. Jedná se o warlordy, milice, paramilitární síly, povstalce (insurgency), teroristické organizace a organizovaný zločin a mládežnické gangy (Williams 2008: 8). Přestože se některé typy aktérů Williamse shodují s těmi, které identifikoval Mair, bude vhodné je uvést všechny. Williams totiž sleduje odlišné vlastnosti aktérů a přichází s novými postřehy.

Warlordismus

- 14 -

Williams uvádí, že jednou z typických vlastností warlordismu je existence osoby charismatického vůdce. Tento warlord je schopný pomocí vojenské síly vykonávat kontrolu nad určitým územím, které je obvykle spjaté s jeho etnikem. V některých případech se dá vztah mezi warlordem a státem označit jako pragmatický, kdy dochází ke koexistenci. Ve většině případů však warlord usiluje především o to, aby stát nezasahoval do jeho území, a to znamená užití násilí. Warlordé se zapojují do globálního ekonomického systému aktivitami nelegálního či pololegálního charakteru. Warlordé na svém území nahrazují funkce státu a přivlastňují si jeho zdroje. Rozšířeným úkazem je přítomnost nátlaku, který je používán k uvalení daní na zákonný i nezákonný obchod na kontrolovaném území. Cílem warlordů je akumulace moci a zdrojů, k tomuto účelu většinou warlordé potřebují politickou moc nad územím, kde se nacházejí přírodní zdroje a suroviny. Může se jednat o pěstování drog, v tomto případě warlordé pro tyto aktivity poskytují nutnou ochranu. Warlordismus většinou využívá hierarchickou formu vedení a řízení (Williams 2008: 9).

Milice

Milice jsou v určitých ohledech velmi podobné warlordismu, v jejich případě však chybí ona postava charismatického vůdce. Milici Williams popisuje jako iregulérní ozbrojenou sílu operující uvnitř území slabého nebo zhrouceného státu. Členové milice často pocházejí z nejnižších sociálních vrstev a tendují k tomu být složeny z mladých mužů. Ty k rozhodnutí pro vstup do milice motivuje získání peněz, zdrojů, moci a bezpečnosti. Vstup do milice je vnímáno jako příležitost či jako povinnost, nicméně rozšířený je i jev, kdy je vstup vynucen. Milice mohou reprezentovat specifické etnické, náboženské, kmenové, klanové nebo jiné skupiny. Členové milice nemají formální vojenský výcvik, nicméně mohou být zdatnými nekonvenčními bojovníky. Milice mají sklon zaplňovat funkční mezery státu a tím dále podkopávat jeho legitimitu. Loajalita je vyjadřována skupině a ne státu. Milice převažují tam, kde určité frakce nebo náboženské skupiny cítí, že nemají adekvátní ochranu ze strany státu (Williams 2008: 10-11).

Paramilitární skupiny

Williams uvádí, že paramilitární skupiny jsou velmi podobné milicím. Rozdíl spatřuje v tom, že paramilitární skupiny jsou, přinejmenším v počátku své existence, jakýmsi prodloužením vládních ozbrojených sil. Jelikož můžeme v případě Ansar Dine s jistotou konstatovat, že tato skupina nemá žádní kontakty na vládní ozbrojené síly, nebudeme se tomuto typu nestátního aktéra dále věnovat (Williams 2008: 11).

- 15 -

Povstání

Povstalectví jako předklad anglického pojmu „insurgency“ je Ministerstvem obrany Spojených států amerických definováno jako organizované hnutí namířené na svržení vlády skrze použití subversivního násilí a ozbrojeného konfliktu (Williams 2008: 12). Ještě přesněji se dá povstalectví popsat jako organizovaný ozbrojený politický boj, jehož cílem je uchopení moci skrze revoluční převrat a nahrazení existující vlády. V některých případech ale mohou být cíle povstání omezenější, povstání může usilovat o odtržení a vytvoření autonomního státu uvnitř tradičních etnických nebo náboženských hranic. Povstání může také pouze zamýšlet získání omezeného ústupku vlády nedosažitelného méně násilnými prostředky (Williams 2008: 12). Povstalci zpravidla operují uvnitř určitého teritoria a usilují o to, zbavit existující vládu legitimity, zatímco sami sebe chtějí ustanovit jako alternativu. Chtějí tedy svrhnout vládu a vytvořit svou vlastní založenou na jejich hodnotách. Povstalci často používají teroristickou taktiku, ale jejich aktivity jsou dál a většinou na území pod jejich kontrolou ustanovují alternativní formu správy či vládnutí. Cíle povstalců jsou vázány na určité území. Pro povstalce je hlavním cílem kontrola státu, ať už skrze secesi státu podle principu sebeurčení nebo vytvoření státu založeného na právu šaría jak učinil Tálibán v Afghánistánu. Kromě používání teroristické taktiky se povstalci mohou uchýlit ke kriminálním aktivitám coby prostředku vedoucího k zajištění zdrojů. Povstalci také mohou navázat vztahy s kriminálními i teroristickými organizacemi. Povstalecké organizace se liší ve struktuře. Některé z nich, převážně ty tradičnější, jsou organizovány kolem velitelského jádra se stupněm hierarchie, i když i tyto skupiny mohu být operačně decentralizované. Některé organizace jsou naopak síťové a rozptýlené (Williams 2008: 12-13).

Teroristické organizace

Zatímco některé typy VNSA používají teror jako taktiku, pro teroristické organizace je neselektivní násilí proti civilistům hlavním bodem jejich strategie a definující charakteristikou. Teroristické organizace usilují o politickou změnu skrze násilí. Ve 21. století jsou za nejnebezpečnější teroristické organizace považovány transnacionální islamistické organizace se síťovou strukturou. Na rozdíl od warlordů, milic a povstalců, kteří působí v rámci národních států, má moderní islamistický terorismus často nadnárodní až globální vliv. V posledních patnácti letech se také odehrála podstatná změna ve financování teroristických organizací, které se začaly uchylovat ke kriminálním aktivitám. Navzdory určitým výjimkám se dá konstatovat, že teroristické organizace představují z hlediska hrozby

- 16 - pro státní integritu a legitimitu nejslabšího nestátního aktéra. V určitých případech existuje pouze velmi tenká hranice mezi terorismem a povstalectvím (Williams 2008: 14-15).

Skupiny organizovaného zločinu a gangy

Ze všech dosud zmíněných typů VNSA jsou skupiny organizovaného zločinu dle Williamse nejrozšířenější. Ačkoliv je v posledních letech společným znakem mnoha organizovaných kriminálních skupin transnacionalizace, jednotlivé skupiny a organizace se velmi liší svou velikostí, rozsahem a portfoliem aktivit. Skupiny organizovaného zločinu jsou veskrze racionálními aktéry a jejich aktivity mohou být popsány parafrází známého Klausewitzova výroku jako pokračování byznysu jinými prostředky. Organizované kriminální skupiny nemají jednotnou strukturu. Některé organizace jsou hierarchické, některé jsou síťové a některé uplatňují mix obou variant. Z toho důvodu se značně liší i závažnost hrozeb a rizik, které jednotlivé skupiny představují. Ačkoliv však mají organizované kriminální skupiny zájem na využívání slabých míst slabých států, nemají zájem o zhroucení těchto států. Ačkoliv je násilí charakteristickým znakem organizovaného zločinu, toto násilí je většinou velmi selektivní povahy (Williams 2008: 15-16).

2.3 Hraniční typy aktérů

Na Mairovu a Williamsovu typologii navazují M. Janků a P. Zelenka. Ti ve své práci představují tzv. hraniční typy aktérů. To jsou takoví aktéři, které „není možné z různých důvodů pojmout v rámci Mairovy nebo Williamsovy typologie, jelikož se buď účelově, krátkodobě anebo dlouhodobě orientují na využívání metod, taktiky nebo cílů typických pro jiné aktéry. Jde zejména o mafii, o kriminální terorismus, o vzbouřenectví, o pouliční gangy a o pirátství.“ (Janků, Zelenka 2009: 39) Jako hraniční typ aktéra je poté ještě označena milice a dále do této kategorie spadá i guerilla a partyzáni (Janků, Zelenka 2009: 43-44). Milice jsou v podání Janků a Zelenky stejným typem aktéra jako v podání Williamse. Dvojice českých autorů k milicím dodává, že jsou blízké institutu domobrany, jejich vztah se státem je spíše pragmatický než a priori nepřátelský, struktura je hierarchická a vedení je záležitostí jednotlivce nebo rady, pokud je vedení kolektivní (Janků, Zelenka 2009: 44). Typ guerilla a partyzáni je pravděpodobně pouze jiným označením toho, co Williams nazývá paramilitárními skupinami. Guerilla a partyzáni jsou stručně popsáni jako fenomén na ústupu na úkor povstalectví a vzbouřenectví. Podstatnou vlastností je telurický charakter guerilly. Jako příklad uvádějí Janků a Zelenka FARC a AUC (Janků, Zelenka 2009: 44). Ostatní

- 17 - hraniční typy aktérů můžeme a priori vyřadit, jelikož je zřejmé, že Ansar Dine nejsou piráti nebo kriminální terorismus. Posledním typem aktéra, který rozvedeme, je vzbouřenectví.

Vzbouřenectví

„Vzbouřenectví se oproti povstalectví, terorismu a gerile liší zejména ve svých strukturálních aspektech a sekundárně i v takticko-operačních principech, díky nimž je možné ho považovat za smíšený typ právě mezi povstalectvím a terorismem.“ (Janků, Zelenka 2009: 43) Pro vzbouřenectví je typická volná struktura, kdy jsou jednotlivé skupiny či buňky spojeny např. náboženstvím nebo jinou ideologií. Rovněž je velmi častá snaha o obsažení více forem boje a používání různých taktik. Vzbouřenectví usiluje o získání legitimity, a z toho důvodu je násilí cíleno primárně na příslušníky ozbrojených složek a snahou je šetřit civilisty násilí (Janků, Zelenka 2009: 43-44). V souvislosti se vzbouřenectvím zde ovšem existuje jeden problém. Termín insurgency je do češtiny překládán jako povstalectví i vzbouřenectví, přičemž v našem specializovaném kontextu je důležité tyto dva termíny odlišovat, jelikož každý z nich představuje jeden typ aktéra s jedinečnými vlastnostmi. Zatímco však ve starší Willamsově typologii, ze které Janků a Zelenka čerpají, je insurgency vhodnější přeložit jako povstalectví, v práci českých autorů je insurgency přeloženo jako vzbouřenectví. Pokud by se v práci objevily nejasnosti ohledně tohoto terminologického zmatku, vždy se pokusíme vztah těchto termínů vysvětlit.

Rovněž bude v práci často používáno slovo povstalec v obecném významu a nikoliv jako specifický typ VNSA. Z kontextu by však mělo být patrné, jak je tento termín zamýšlen.

Následující tabulka obsahuje přehled sledovaných dimenzí a přehled Williamsovo aktérů doplněných o relevantní hraniční typy aktérů:

- 18 -

Typ aktéra Dimenze

Cíl/motiv Struktura Působení Vztah se státem Financování

Politické Ekonomické flexibilní Síťová, hierarchická Pyramidální, Transnacionální Lokální Náhrada Pragmatický Vlastní zdroje Jiné

Organizovaný x x x x x zločin

Terorismus x x x x x

Povstalectví x x x x x (insurgency)

Warlordismus x x x x x x x

Vzbouřenectví x x x x x

Milice x x x x x

Guerilla x x x x x

Pramen: Janků, M – Zelenka, P. (2009: 39)

- 19 -

3. Charakteristika Mali

Mali má rozlohu 1 240 192 km2 (The World Factbook 2013a), přičemž (nejen) z geografického hlediska je země zřetelně rozdělena na jižní a severní část. Severní část je tvořena třemi kraji, které jsou pojmenovány po hlavních městech těchto krajů: Timbuktu, a . Sever Mali z části spadá do pásu Sahelu a z části do Sahary. Na značné části Kidalského kraje se nachází rozlehlá náhorní plošina Adrar des Iforhas charakteristická skalnatým kopcovitým terénem (The World Factbook 2013a). Severní část Mali je velmi nehostinný region, ve kterém je místní populace vystavena vážným environmentálním hrozbám jako je postupují desertifikace, deforestace a nedostatek vody a opakující se potravinové krize (Institute of Development Studies 2012).

Toto rozdělení Mali na severní a jižní část je patrné i v demografických či ekonomických aspektech. Většina malijské populace je tvořena subsaharskými etniky ze skupiny Mandé. Početně významnou skupinou jsou dále Fulbové (17 %), Songhajové (6 %) a Tuaregové a další berberská etnika tvořící přibližně 10 % populace (The World Factbook 2013a). Právě Tuaregové obývající severní Mali představují pro centrální vládu značný problém. P. Zídek uvádí: „Jedním z nejvážnějších problémů, který zdědil nový režim po svém předchůdci, bylo povstání Tuaregů na severu a východě země. Tuaregové patřili od počátku k nejsrdnatějším odpůrcům francouzského koloniálního záboru a později se jen těžko smiřovali s hranicemi, které vytyčila koloniální administrativa a pak je převzaly i nové nezávislé státy. Berberští Tuaregové, obývající pouštní a stepní oblasti Alžírska, Mali, Burkiny Faso, Nigeru a Libye, se nemohli smířit s tím, že se měli stát menšinou ve státech ovládaných většinou černých obyvatel, které donedávna znali jen jako otroky.“ (Zídek 2004: 60-61) Tyto rasové předsudky a stereotypy přetrvávají také mezi Malijci z jihu země, kteří se dívají na Tuaregy jako na zaostalé lidi. Tuaregové jsou označování například jako rasističtí, otrokářští, bojechtiví či líní. Vláda Tuaregy velmi poškodila snahami o jejich usazení v rámci politiky modernizace po získání nezávislosti. Tuaregové jakožto kočovní pastevci nemají potřebné dovednosti a nejsou schopni se zapojit do fungování moderní ekonomiky (Solomon 2013: 13).

Naprostá většina populace Mali vyznává sunnitský islám. Aktuální zdroj odhaduje podíl muslimů v Mali na necelých 95% (The World Factbook 2013a). Další zdroj z roku 2005 dává údaje 90 % muslimů, 9 % animistů a vyznavačů tradičních náboženství a 1 % křesťanů. Islám v Mali je označován jako umírněný, tolerantní a přizpůsobený místním podmínkám. Vztahy mezi náboženskými skupinami jsou popsány jako přátelské a v zemi mohou působit muslimští i nemuslimští misionáři (Library of Congress 2005).

- 20 -

Mali stejně jako další státy regionu čelí ekonomickým problémům, nicméně na severu země je situace ještě nepříznivější. V roce 2004 průměrná míra chudoby v Mali dosahovala 64 %, na severu Mali to však bylo ještě více. V Timbuktu míra chudoby dosáhla 77 %, v Gao 79 % a v Kidalu dokonce 92 %. Zatímco globální průměrné HDP na obyvatele je 10 000 dolarů, v Mali, které je mezi 25 nejchudšími státy světa, je v současnosti HDP na obyvatele 700 dolarů. Pro ilustraci, v Afghánistánu je to 600 dolarů a v Somálsku pouze 100 dolarů (Solomon 2013: 13). Data Dětského fondu Organizace spojených národů (UNICEF) také poukazují na značnou disparitu mezi městským a venkovským obyvatelstvem (UNICEF 2013). Mediánový věk byl v Mali v roce 2011 pouhých 16,3 roku (Arieff 2013: 3) a v roce 2013 rovných 16 roků (The World Factbook 2013b), což Mali řadí mezi státy s nejmladší populací na světě. V kombinaci s nezaměstnaností, nedostatkem vzdělání a obecnou ekonomickou a společenskou deprivací nastávají vhodné podmínky pro vznik povstání.

Předchozí povstání z let 1962–1964, 1990–1995 a 2007–2009 (Al Jazeera 2012a) byla potlačena se značnou brutalitou, což mezi Tuaregy prohloubilo pocit křivdy. Kromě toho nebyly naplněny dohody a ujednání přislíbené v rámci mírových rozhovorů. Vládní úřad, který spravoval finanční prostředky určené na rozvoj severních krajů Mali, tyto prostředky použil k zavázání si místních předáků (Solomon 2013: 14). To poukazuje na další malijský problém, kterým je korupce. Index vnímání korupce Transparency International umístil Mali na 105. místo (pro srovnání Česká republika byla na 54. místě) (Transparency International 2012). Korupce má v Mali dalekosáhlé dopady na nejrůznější aspekty fungování státu a vede k všeobecné zaostalosti. Audit z roku 2009 odhalil, že rekordních 224 milionů dolarů uložených ve vládních fondech určených na rozvoj vodní a potravinové bezpečnosti venkova bylo špatně spravováno či zpronevěřeno. Korupce měla podstatný dopad i na fungování malijské armády, která mimo to trpí také podfinancováním a podstavem (Thornberry, Levy 2011: 6). Korupce v armádě za vlády prezidenta Tourého údajně dosahovala takové míry, že ke vstupu bylo zapotřebí mít příbuzného přinejmenším na úrovni plukovníka či generála. I to přispívá k objasnění průběhu bojů v severním Mali, kdy armáda nebyla schopna klást povstalcům odpor a vojáci místo toho často volili útěk či v lepším případě ústup (Solomon 2013: 14).

- 21 -

4. Malijský vnitrostátní ozbrojený konflikt 2012-2013

Nepříznivé faktory domácí povahy, které měly podíl na vypuknutí ozbrojeného konfliktu v Mali a vzniku Ansar Dine, jsme diskutovali v předešlé kapitole. K těmto interním faktorům se však na přelomu let 2011 a 2012 přidaly také faktory externí povahy. V tomto směru byla klíčovou událostí především občanská válka v Libyi, potažmo její ukončení, které způsobilo jednak návrat zhruba 2 500 Tuaregů zpět do Mali (Aljazeera 2012a) a rovněž proliferaci zbraní v regionu. Druhým fenoménem externí povahy je nárůst vlivu radikálního islámu v regionu spojený s přesunem islamistů do Mali, což byl do té doby nevídaný jev. Právě tyto aspekty, které v předchozích povstáních na severu Mali chyběly, zapříčinily to, že krize na počátku roku 2012 dosáhla zcela jiné úrovně (Flood 2012: 2-3). Tyto dva faktory se také prolnuly v tom, že navrátivší se Tuaregové z Libye získali bojové zkušenosti v ozbrojených silách M. Kaddáfího a to včetně jeho Islámské legie, kde byly vystaveni náboženskému radikalismu (Solomon 2013: 13).

Následný průběh malijského konfliktu je možné rozdělit do několika fází. První fáze probíhala od samotného vypuknutí bojů 16. ledna 2012 do vojenského puče, který proběhl 21. března v hlavním městě Bamako. Následná evakuace všech jednotek malijské armády ze severu země předznamenala druhou fázi konfliktu, ve které se odehrály důležité události uvnitř povstaleckého tábora. Ansar Dine nejprve za pomoci dalších islamistů porazilo MNLA a následně se islamisté věnovali konsolidaci získaného území. Další etapa konfliktu začala v lednu 2013, kdy nenadálý postup islamistů na jih země vyprovokoval urychlenou, nicméně do té doby pouze diskutovanou a pracně připravovanou, zahraniční intervenci vedenou Francií a skončila formálním ukončením konfliktu v červnu 2013. Tato mírová smlouva však byla ujednána pouze s národněosvobozeneckými povstalci, kteří ji již zpochybnili. Islamisté jsou v oblasti aktivní i nadále a aktuální informace naznačují, že nejen z bezpečnostního hlediska je situace stále neuspokojivá.

Oficiálně se počátek konfliktu datuje na 16. leden 2012, kdy tuaregští povstalci zaútočili na vojenské posádky při městech a v Kidalském kraji (Stratfor 2012). V této fázi konfliktu byli dominantním proudem mezi povstalci národněosvobozenečtí tuaregští bojovníci sdruženi především v MNLA. Jejich cílem byla secese severního Mali za účelem vytvoření suverénního státu . Malijská armáda v bojích sice dosáhla především díky vzdušné podpoře určitých dílčích úspěchů, nicméně v obecně rovině byly její aktivity hodnoceny jako velmi neúspěšné. Tato neschopnost malijské armády vypořádat se s povstáním byla zapříčiněna jejím špatným stavem týkajícím se organizace, vybavení či

- 22 - zásobování. Tyto důvody vedly nespokojence v armádě k provedení vojenského puče, který proběhl v Bamaku (Arieff 2012: 5 a7).

Puč, jehož výsledkem bylo svržení prezidenta Touerého, zahájili vojáci 21. března. Ačkoliv povstalci uvedli, že je k tomuto kroku vedla neschopnost vlády vyřešit situaci na severu země, v důsledku zmatku provázející puč umožnil povstalcům další postup (The Huffington Post 2012). Vojenský puč také vyvolal negativní dopady na mezinárodním poli. Puč byl odsouzen mezinárodním společenstvím (Aljazeera 2012c) i regionálními státy (BBC 2012f). Mezinárodní tlak a hrozba sankcí nakonec donutily vojenskou juntu vzdát se moci a do úřadu byl dosazen prozatímní prezident Traoré (The Daily Star 2012). Jak už však bylo řečeno, povstalci tyto události efektivně využili a dosáhli svých cílů, což bylo 6. dubna korunováno vyhlášením nezávislého (a mezinárodně neuznaného) státu Azawad (Aljazeera 2012b).

Po vyhlášení Azawadu došlo k zásadní proměně vztahů mezi MNLA a Ansar Dine podporované ostatními islamisty. V prvních měsících konfliktu byli tito aktéři spojeni existencí společného nepřítele, avšak po evakuaci jednotek malijské armády ze severu a vyhlášení Azawadu se začaly projevovat vzájemné rozpory, které nemohly být zakryty ani krátkým pokusem o jakousi společnou správu. Napjaté vztahy mezi Ansar Dine a MNLA eskalovaly ozbrojeným střetem 8. června 2012 (BBC 2012c). Následně bylo MNLA vyhnáno prakticky ze všech měst severního Mali a islamisté se chopili moci. Právě přítomnost AQIM, MOJWA a dalších džihádistů na území Ansar Dine získala pozornost mezinárodního společenství a vedla i k vyjednávání o zahraniční intervenci na podporu malijské vlády (The Economist 2012). Závěrem tohoto jednání byla rezoluce RB OSN č. 2085 vyzývající ECOWAS k vytvoření African-led International Support Mission in Mali (AFISMA) k intervenčním účelům (United Nations Security Council 2012: 4-5). Realizace praktických kroků však narazila na řadu překážek v připravenosti států a ekonomické náročnosti intervence (Arieff 2013: 12).

Spěšné zahájení vojenské intervence 11. ledna tak nakonec bylo především reakcí na překvapivý postup islamistů na jih Mali ohrožující samotné hlavní město. Rozhodující úlohu v jejím zahájení sehrála Francie (Aljazeera 2013a). K jejímu rozhodnutí také přispělo to, že ofenziva islamistů ohrožovala zhruba 6 000 francouzských občanů žijících v Mali, kteří jsou koncentrováni především v Bamaku (Arieff 2013: 1). Operace Serval byla zahájena francouzskými vzdušnými útoky na pozice islamistů, načež byly nasazeny i pozemní síly a začalo i dopravování vojáků ECOWAS, čímž začala být naplňována rezoluce RB OSN (Aljazeera 2013a). Logistickou podporou, která především umožnila dopravu zahraničních sil

- 23 - do země, přispěli k intervenci i USA a evropští spojenci (Solomon 2013: 17), (Spiegel Online 2013). Ačkoliv byli islamisté francouzskými představiteli označeni jako silnější protivníci, než bylo očekáváno, skončila Operace Serval nepřekvapivě porážkou islamistů (France 24 2013a). Islamisté se v reakci na intervenci vojensky mnohem silnějšího nepřítele stáhli z měst do pohoří Adrar des Iforhas. Francie na tento krok zareagovala anti-guerillovou Operací Panther za pomoci čadských vojáků, kteří mají značné zkušenosti s vedením boje v pouštních podmínkách (Reuters 2013d). Tato operace skončila zničením povstaleckého tábora a zabitím Abdelhamida Abou Zeida (BBC 2013b). V rámci výcvikové mise EU (EUTM Mali) v zemi působilo i 34 českých vojáků (Ministerstvo obrany ČR 2013).

Malijský ozbrojený konflikt byl formálně ukončen 18. června 2013, poté co MNLA v důsledku celkového vývoje přeformulovalo své cíle, stáhlo požadavek na vytvoření suverénního státu a podepsalo mírovou dohodu s vládou (BBC 2013f). Tento konflikt má za následek více než 460 000 uprchlíků (UNHCR 2013). Mírový proces byl však zastaven 26. září, když Tuaregové obvinili malijskou vládu z nedodržování závazků (Thomson Reuters Foundation 2013). Islamisté samozřejmě svou činnost ani po zahájení intervence neukončili, naopak začali provádět útoky guerillového či teroristického charakteru.

Přesný počet obětí konfliktu není znám. Pokud se však zaměříme na počet padlých, určitá čísla jsou dostupná. Uppsala Conflict Data Program (dále jen UCDP) odhaduje počet padlých v roce 2012 na 126 až 309 (Journal of Peace Research 2013: 519). V roce 2013 bylo údajně zabito 600 islamistů, 63 malijských vojáků a 5 francouzských (Moon of the South 2013). Dále padlo 38 čadských vojáků (Agence France-Presse 2013). Tato čísla již atakují např. široce přijímané kritéria pro válku UCDP, které stanovují hranici na 1 000 úmrtí v boji za jeden rok. Přičemž je naplněna i kvalitativní podmínka faktem, že se bojů účastnila malijská armáda (Journal of Peace Research 2013: 520). Nicméně, jak už bylo řečeno, přesná čísla známa nejsou. Z toho důvodu je nejvhodnějším označením malijského konfliktu termín „vnitrostátní ozbrojený konflikt“, který budeme volně používat i na dalších stránkách práce.

- 24 -

5. Vznik a vývoj Ansar Dine

Vznik Ansar Dine je pravděpodobně důsledkem jevů, které jsme diskutovali v předchozích kapitolách. T. S. Thomas představuje teoretický rámec vysvětlující příčiny vzniku nestátních aktérů používajících násilí. Prostředí zralé pro vznik nestátního aktéra využívajícího násilí je tvořeno pěti podmínkami:

nedostatkem zdrojů,

demografickými tlaky,

socioekonomickou deprivací,

organizovaným zločinem a korupcí,

konfliktní linií založenou na identitě (Thomas et al. 2005: 15).

Na základě charakteristik severního Mali je možné konstatovat, že se v tamějších podmínkách vyskytovalo všech pět těchto podmínek. Není překvapivé, že AQIM, blízký spojenec Ansar Dine, údajně v očích deprivované pouštní mládeže představovalo atraktivního zaměstnavatele (Thornberry, Levy 2011: 7). Je pravděpodobné, že podobným způsobem bylo vnímáno i samo Ansar Dine. Tyto faktory byly navíc umocněny již zmíněným nárůstem vlivu islamismu v regionu. Zatímco v případě MNLA tedy hrála rozhodující úlohu konfliktní linie založená na etnické identitě, v případě Ansar Dine toto neplatí. Skupinová identita byla budována především na základě náboženského přesvědčení.

Ačkoliv bylo Ansar Dine údajně založeno již na konci roku 2011(Flood 2012: 3) a první boje vypukly v polovině ledna roku 2012, je velmi obtížné najít jakékoliv informace o aktivitách skupiny v tomto období. Přestože se dají nalézt zprávy informující o zapojení Ansar Dine do jednotlivých střetů a šarvátek, první věrohodná zpráva o skupině pochází až z 22. března 2012, kdy skupina vydala prohlášení oznamující kontrolu nad hranicemi s Alžírskem (WebCite 2012). V souvislosti s touto událostí bylo Ansar Dine obviněno z hromadné popravy 82 malijských vojáků, kteří byli zajati v bitvě o město Aguelhok (WebCite 2012). Tento čin byl označován za akt terorismu. Zajímavé je, že tato událost koinciduje s provedením puče v Bamaku, který byl důsledkem již v podstatě dvou měsíců neúspěšných bojů s povstalci. Po tomto puči a nastalém zmatku v řadách malijské armády se však Ansar Dine již doložitelně podílelo na dobytí či obsazení měst Gao (BBC 2012b), Timbuktu (The Seattle Times 2012) a Kidal (BBC 2012a). J. Keenan zapojení Ansar Dine do přímých bojových operací kritizoval a uvedl, že hlavní tíha bojů s armádou ležela především na

- 25 -

MNLA. Scénář byl údajně ve většině případů takový, že MNLA zaútočila na vojenské pozice a po ukončení bojů Ansar Dine začalo s vynucováním práva šaría na dobytém území (Los Angeles Times 2012). Dobytí těchto tří měst na severu Mali nicméně de facto znamenalo, že se povstalci zmocnili všech tří severních krajů Mali a následně 6. dubna vyhlásili založení státu Azawad (Aljazeera 2012b).

Tato událost poněkud stojí proti cílům Ansar Dino, které usilovalo především o zavedení práva šaría na území Mali. se vyjádřil: „Jsme Malijci a jsme proti rozdělení Mali“. (Flood 2012: 3) Přesto se následně několik týdnů Ansar Dine pokoušelo o jakousi koexistenci s MNLA. Tato aktivita byla korunována vyhlášením Islámského státu Azawad, což ukazuje spojení agend Ansar Dine i MNLA. Nicméně tento pokus o společnou správu byl zanedlouho ukončen (Flood 2012: 3). Jednou z hlavních příčin sváru mezi Ansar Dine a MNLA byla přítomnost členů AQIM v severním Mali. Zatímco pro Ansar Dine AQIM představovalo důležitého spojence, „sekulární“ rebelové uvedli, že přítomnost AQIM tolerovat nebudou (Flood 2012: 4). 8. června napětí vyústilo v ozbrojený střet s několika mrtvými ve městě Kidal (BBC 2012c). Poté Ansar Dine s podporou AQIM, MOJWA a dalších islamistů vytlačilo MNLA prakticky ze všech větších měst severního Mali včetně regionálních center Gao, Kidal a Timbuktu (Flood 2012: 4). Po bitvě o Gao Ansar Dine vydalo 28. června prohlášení, v němž uvedlo, že kontroluje celý sever země (Reuters 2012).

Po vítězství Ansar Dine nad MNLA se následující měsíce začaly množit zprávy informující o excesivních případech uplatňování práva šaría v podání Ansar Dine. Aktivita skupiny však šla mnohem dále, jednalo se opravdu o jakési vytvoření alternativního islámského státu. Skupina za účelem správy území vytvořila i příslušné instituce jako policii či soudy (Aljazeera 2013c), (Foreign Policy 2013). Ansar Dine rovněž na svém území poskytovalo útočiště džihádistickým teroristickým organizacím, což se stalo terčem mezinárodní kritiky. Tato snaha je ilustrována rezolucemi RB OSN č. 2056, 2071 a 2085. Rezoluce 2085 mimo jiné přímo vyzývala Ansar Dine k přerušení vazeb na AQIM a MOJWA (United Nations Security Council 2012). Je velmi pravděpodobné, že tento tlak donutil Ansar Dine k určitým krokům jako bylo například vyslání delegace do Alžírska a Burkiny Faso (The Economist 2012). Přes tato vyjednávání a některé další aktivity však pozdější vývoj ukázal, že Ansar Dine, ať byl důvod jakýkoliv, vazby na AQIM a MOJWA nepřerušilo. Naopak v roce 2013 bylo OSN potvrzeno napojení na AQIM (United Nations 2013) a Ansar Dine bylo americkou administrativou zařazeno na seznam teroristických organizací (U. S. Department of State 2013).

- 26 -

Ansar Dine se účastnilo islamistické ofenzivy na jih země, která stála za zahájením zahraniční intervence. 8. ledna byli ozbrojenci Ansar Dine spatřeni u města Mopti (Al Jazeera 2013b) a 10. ledna Ansar Dine spolu s AQIM a MOJWA dobylo město Konna, což bylo považováno za zvláště závažné, neboť toto město již leží v samotné „jižní“ části Mali (Reuters 2013a). Po zahájení intervence Ansar Dine nemohlo čelit vojensky mnohem silnějšímu protivníkovi, především tedy francouzským ozbrojeným silám. V reakci na to se Ansar Dine spolu s ostatními islamisty uchýlilo do oblasti Adrar des Iforhas v Kidalském kraji. Francie poté za pomoci čadských vojáků naplánovala a provedla vojenskou Operaci Panther, jejímž cílem bylo zničení islamistů ukrytých v horách (The Voice of Russia 2013). Tato operace byla zakončena zabitím jednoho z velitelů AQIM, Abdelhamida Abou Zeida (BBC 2013b).

Po Operaci Panther se počet zpráv informujících o Ansar Dine velice snížil. To naznačuje, že tato vojenská operace mohla zásadním způsobem ochromit činnost Ansar Dine. Ostatní islamistické skupiny v činnosti neustaly a navíc přizpůsobily svou taktiku novým okolnostem. Již 8. února došlo ve městě Gao k prvnímu sebevražednému útoku (BBC 2013a). Mimo to se také objevily útoky pomocí improvizovaných výbušných zařízení (dále jen IED) (The New York Times 2013). Jedním útokem IED byl 29. dubna 2013 zabit francouzský voják (BBC 2013c).

Je však nutné poznamenat, že dle dostupných informací nevyplývá přímé zapojení Ansar Dine do těchto útoků, které jsou v drtivé většině připisované AQIM a MOJWA. Ansar Dine je tak nejčastěji obviňováno z toho, že s těmito skupinami udržovalo či udržuje styk. Na druhou stranu 24. ledna se od Ansar Dine oddělila skupina Islamic Movement for Azawad (IMA), jejíž vůdce Alghabass ag Intalla oznámil, že IMA je připraveno ukončit nepřátelství a zahájit dialog a rovněž odsuzuje terorismus a extremismus Ansar Dine (BBC 2013d). Tento výrok je však datován do doby, kdy ještě nebyly výše zmiňované akce prováděny.

Ačkoliv se na financování skupiny podrobněji zaměříme v další části práce věnující se vazbám Ansar Dine na jiné nestátní aktéry, na tomto místě je vhodné poznamenat, že Ansar Dine bylo údajně ve velké míře financováno z Kataru (AllAfrica 2012b).

- 27 -

6. Organizace a struktura

V počátku existence skupiny měl Ghaly údajně k dispozici pouze několik desítek bojovníků (Marchal 2012: 9). Odhady o velikosti Ansar Dine na vrcholu moci se liší. Čísla se pohybují v řádech stovek případně několika málo tisíc bojovníků. Francouzský odborník P. Boiley v květnu 2012 odhadoval počet bojovníků Ansar Dine na 400 (Marchal 2012: 9). Počet několika set členů nepřímo potvrzuje i odhad americké administrativy, která před začátkem intervence odhadla počet islamistů lehce přes 1000 bojovníků (Reuters 2013b). Jeden francouzský odhad však hovoří i o tisících bojovníků, kteří se přepravovali pomocí 200 terénních automobilů (BBC 2013e). Pravděpodobně „nejodvážnější“ relevantní odhad uvedl A. Bourgeot, který počet členů Ansar Dine stanovil na 5 000 až 10 000, přičemž tvrdé jádro islamistů včetně spojenců AQIM a MOJWA odhadl na 3 000 bojovníků (Francetvinfo 2013).

Většina původních Ansar Dine členů pocházela z tuaregské konfederace Iforhas a z arabského kmene Kunta (Marchal 2012: 9). V průběhu času ovšem z určitých důvodů skupina začala přijímat i členy z jiných etnik (Fox News 2012). Tento trend potvrzuje i zpráva v indických novinách Hindu, která informuje o tom, že Ansar Dine do svých řad přijímalo členy z etnik Bella a Songhaj, což jsou etnika, která tradičně mají s Tuaregy nepřátelské vztahy. Ansar Dine tímto krokem ukázalo, že jeho hlavním zájmem je náboženská agenda a tradiční etnické spory odsunulo do pozadí, čímž se také vymezilo proti MNLA (The Hindu 2013).

Ansar Dine bylo také na základě poměrně jasných důkazů obviněno z rekrutování dětských vojáků (The Washington Times 2012). Mimo to skupina využívala děti i jako informátory, vyzvědače a pomocníky (Human Rights Watch 2012a).

Pokud budeme chtít Ansar Dine zařadit na určitý bod na ose, jejíž jeden pól je představován hierarchickou strukturou a druhý síťovou, jsme nuceni spolehnout se na nepřímé ukazatele, jelikož v otázce organizace a struktury Ansar Dine existuje velmi málo (seriózních) zdrojů. V této kapitole tedy zvláště platí, že následující informace mají podobu spíše domněnek a odhadů.

Na možnost hierarchické struktury poukazuje skutečnost, že Ansar Dine působilo pouze v rámci Mali, nešlo tudíž o aktéra s transnacionálními ambicemi. Taktika skupiny do zahájení zahraniční intervence kombinovala metody guerillového a konvenčního boje, což vyžaduje poměrně vysokou míru organizace a pravděpodobně i hierarchie z důvodu posloupnosti velení. Williams k tomuto poznamenává, že některé povstalecké skupiny, byť hierarchické, mohou být operačně (operativně) decentralizované. Příkladem je FARC, který vedl několik

- 28 - front, z nichž každá měla určitou dávku autonomie, avšak v rámci celkové hierarchické struktury (Williams 2008: 13). Pokud spojíme předchozí tvrzení s faktem, že Ansar Dine provádělo souběžné vojenské akce na geograficky vzdálených místech, zdá se tento „operačně decentralizovaný“ model vhodným. Ačkoliv jednotlivé operace sledovaly širší strategické cíle skupiny, samotné provedení akcí mohlo být svěřeno jednotlivým, poměrně autonomním, jednotkám.

Otázkou zůstává velikost těchto kontingentů a také míra jejich autonomie. Velikost jednotek je možné zjistit z výpovědi svědků, ačkoliv není jistá míra spolehlivosti odhadů a nepřímo také z počtu mrtvých islamistů po francouzských vzdušných úderech. Odhady nejčastěji hovoří o několika desítkách až několika stovkách bojovníků, kteří se zapojili do jednotlivých střetnutí. Údaje o ztrátách rámcově potvrzují výše nastíněné čísla. Například po bitvě o město Konna agentura Reuters informovala o 100 zabitých islamistech a 30 zničených vozidlech (Reuters 2013c). Počet mrtvých potvrzuje další zdroj uvádějící čísla 60 až 100 mrtvých islamistických povstalců (Africa Daily 2013). Nicméně jiné francouzské odhady byly střízlivější a uvádějí zničení pouze 4 vozidel (Aviation Week 2013). Dle těchto čísel je možné na základě charakteristik uvedených A. Merarim označit velikost jednotek Ansar Dine jako střední (čety, roty, prapory), což podporuje zařazení Ansar Dine mezi aktéry využívající guerillový boj (Merari 1993). Je však nutné poznamenat, že typologie A. Merariho není součástí teorie VNSA.

Thornberry a Levy v souvislosti s AQIM, blízkém spojenci Ansar Dine, popisují scénář, kdy úroveň operační svobody přesáhne jistou hranici, což vytvoří prostor pro jednotlivé důstojníky či velitele k utváření svých vlastních organizací (Thornberry, Levy 2011: 8). Tento scénář je v souladu s událostí z ledna 2013, kdy se od Ansar Dine vydělilo IMA.

- 29 -

7. Vedení

Nejužší vedení skupiny Ansar Dine je dle dostupných informací tvořeno třemi osobami, zakladatelem a vůdcem skupiny Iyadem ag Ghalym, jeho bratrancem Hamadou ag Hamou a Omarem Ouldem Hamahou (Institute for the Study of Violent Groups 2013). Je možné také narazit na jméno Cheikha ag Aoussy, který byl označen jako Ghalyho pravá ruka (Vanguard 2012).

Iyad ag Ghaly pochází z tuaregské konfederace Iforhas obývající především Kidalský kraj (Guardian 2012a). Stejně jako mnoho jiných Tuaregů získal bojové zkušenosti v zahraničí (Libanon) během působení v Islámské legii (L’Express 2012a). Po návratu do Mali se stal důležitou postavou tuaregského povstání v 90. letech (Flood 2012: 3). Výraznou roli hrál i v dalším povstání z let 2005 a 2006, kdy vedl s malijskou vládou mírové rozhovory. S malijskými úřady rovněž spolupracoval jako zprostředkovatel během vyjednávání s AQIM týkající se propuštění a předání unesených rukojmích. V tomto období byl Ghaly považován za umírněného muslima. Ghaly se údajně nebránil alkoholu a kouření, zajímal se o ženy a měl rád hudbu. Známé jsou jeho přátelské vztahy se členy populární tuaregské hudební skupiny Tinariwen (Guardian 2012b). Ghaly byl označován jako schopný a inteligentní politický oportunista. Tento obraz potvrzuje i výpověď amerického diplomata v Mali, který Ghalyho v roce 2006 popsal jako mírného a zdrženlivého. Ghaly při této příležitosti údajně popisoval i jeho ozbrojené střety s AQIM (Flood 2012: 3).

V roce 2007 byl Ghaly vyslán jako diplomat na malijský konzulát do města Džidda (Jeddah) v Saudské Arábii (KSA), kde působil do roku 2010. Nicméně i v tomto období byl údajně viděn i na jiných místech včetně Mali, kde stále působil jako vyjednavač s AQIM. V roce 2010 se odehrála důležitá událost. Ghaly byl kvůli jeho údajným stykům s radikálními islamisty v KSA označen za nežádoucí osobu a donucen zemi opustit (BBC 2012d). Ghalyho návrat z KSA byl zasazen do období Libyjské občanské války a následného přílivu Tuaregů a zbraní do Mali. Jak dodává Marchal, bylo by naivní si myslet, že po rolích v předešlých povstáních a po úkolech vykonávaných pro malijskou vládu by se Ghaly v tomto případě spokojil s nějakou okrajovou rolí (Marchal 2012: 9). Tato slova potvrzuje Ghalyho snaha se v roce 2011 ujmout vedení MNLA. Tuaregskými autoritami byl však z určitých důvodů odmítnut, načež se rozhodl pro založení vlastní organizace Ansar Dine (Foreign Policy 2012).

Pokud vynecháme názory tvrdící, že Ghaly pouze účelově využívá náboženství za účelem získání moci (Flood 2012: 4), není zcela jasné, kdy a kde proběhla jeho radikalizace. Prvním

- 30 - možným scénářem Ghaly radikalizace je působení jihoasijských misionářů z deobandského hnutí Tablighi Jamaat, kteří působili v Kidalském kraji během devadesátých let. Tato možnost se ovšem zdá být v rozporu s již zmiňovaným stanoviskem amerického diplomata, který byl s Ghalym ve styku v roce 2007. Navíc je nutno dodat, že ačkoliv Tablighi Jamaat šíří poměrně striktní interpretaci islámu, nejde o násilnou formu islamismu, kterou praktikuje Ansar Dine (Flood 2012: 3). Pravděpodobnější variantou se tedy jeví obrácení Ghalyho na radikální formu islámu během jeho působení v KSA, odkud byl za styky se sunnitskými extrémisty i vyhoštěn. Wahhábističtí misionáři ze zemí Zálivu rovněž působili v samotném Mali, kde se podíleli na výstavbě mešit (Flood 2012: 3), tato zpráva je velmi zajímavá, pokud ji dáme do souvislosti s obviněními, která vznesla Francie vůči Kataru, a to že Katar poskytoval podporu Ansar Dine (France 24 2013b). Poslední možností je radikalizace Ghalyho v době, kdy byl ve styku s AQIM jakožto vyjednavač (Flood 2012: 4), tato varianta by zasluhovala větší pozornost, uvážíme-li vztahy mezi Ansar Dine a AQIM.

Vztahy mezi Ansar Dine a AQIM, potažmo MOJWA jsou symbolizovány další osobou z vedení prvně jmenované skupiny Omarem Hamahou. Tento muž je známý jako „Rudovous“ kvůli obarveným vousům nebo jako Hakka, což je francouzský přepis zkratky AK, který naznačuje Hamahovo zručné zacházení s AK (L’Express 2012b). Hamahovo život byl stejně jako život mnoha dalších tuaregských povstalců ovlivněn účastí v předchozích povstáních a následným exilem. Hamaha se v zahraničí stal členem AQIM, kde údajně sloužil jako důstojník pod velením Mokhtara Belmokhtara (Yahoo! News 2012). Po založení Ansar Dine, kterého se Hamaha stal členem, zastával v této skupině různé funkce. Je možné se setkat s označením velitele vojenského křídla nebo mluvčího. Hamaha je také spojován s MOJWA. Personální propojení Ansar Dine s AQIM a MOJWA je patrné i na případu Hamahy ag Hamy, Ghalyho bratrance, který je údajně rovněž členem AQIM (Vanguard 2012).

- 31 -

8. Taktika a výzbroj Ansar Dine

Ansar Dine v průběhu malijského konfliktu svou taktiku měnilo v závislosti na vnějších okolnostech. Vždy se však jednalo o určitý poměr jednotlivých prvků konvenční, guerillové a teroristické taktiky. Cenným vodítkem a teoretickým východiskem pro popis taktických metod Ansar Dine je práce A. Merariho. Tento autor mimo jiné tvrdí, že je nutno rozlišovat mezi akademickými klasifikacemi a reálnými projevy těchto způsobů vedení boje (Merari 1993: 245), přičemž představuje určitou sadu charakteristik typických pro jednotlivé taktické metody vedení ozbrojeného konfliktu. Tyto charakteristiky využijeme pro popis taktiky Ansar Dine. Jedná se zejména o velikost jednotek, použité zbraně a typ prováděných operací. Tyto tři charakteristiky jsou však jen částí širšího celku charakteristik (více Merari 1993: 227). Jak také Merari poznamenává, ačkoliv se guerilla a konvenční vedení boje liší jako strategie, v taktické oblasti si jsou podobné (Merari 1993: 226). Pokud je naplánovaná určitá operace, takticky ji guerilla i jednotky konvenční armády provedou podobným způsobem (Merari 1993: 222).

Velikost konkrétních jednotek Ansar Dine jsme diskutovali v předchozích oddílech. Z dostupných zdrojů vyplývá, že jednotlivé bojové operace vedené Ansar Dine byly prováděny jednotkami o velikosti několika desítek až několika málo stovek ozbrojenců. Výzbroj skupiny tvořily především lehké palné zbraně, ačkoliv, jak je uvedeno dále, skupina měla v arzenálu i těžké zbraně a kusy vojenské techniky. V první fázi konfliktu Ansar Dine coby součást širší koalice povstalců provádělo vojenské akce mající charakter guerillové subverze jako nájezdy, přepady, rychlé uchvácení cílů, léčky, ostřelování a obtěžování (i skrze mediální nástroje) (Mareš 2012: 46). Povstalci se zaměřili, jak dokládá průběh konfliktu, především na útoky na vojenské posádky a jednotky, přičemž jejich útoky nesly znaky značného stupně mobility a koordinace. To bylo umožněno využíváním navigační technologie a také faktem, že značnou část členů Ansar Dine tvořili Tuaregové, kteří dobře znají poušť a jsou schopni v ní navigovat, což islamistům poskytlo značnou taktickou výhodu (allAfrica 2012a). Povstalci se přepravovali pomocí velkého množství terénních automobilů. Ansar Dine provádělo i obtěžování za pomoci mediálních nástrojů pomocí videí šířených po internetu (CNN 2012) a také údajně skrze telefonické hovory zastrašovalo opozici, když vyhrožovalo smrtí súfistickým duchovním v jižním Mali (Agence France-Presse 2012b).

Ačkoliv, jak jsme již uvedli, byl vojenský přínos Ansar Dine některými autory zpochybňován, následně byla skupina schopna vojensky porazit rivaly z MNLA a vypudit je z měst severního Mali, ve kterých se islamisté následně opevnili. To byl nejen strategický cíl, ale i taktická

- 32 - nutnost. Oblasti, ve kterých se odehrával malijský konflikt, jsou velice rozlehlé a nehostinné, přičemž vzdálenosti mezi jednotlivými orientačními body mohou dosahovat stovek kilometrů. Vzhledem k nedostatku terénních překážek jsou povstalci v těchto oblastech zranitelní vůči průzkumu a útoku ze vzduchu či z vesmíru (Alexander 2009: 35 a 39). Všudypřítomným prvkem vedení boje v poušti je samozřejmě nedostatek vody a potřeba zajištění zdrojů a zásob (Army Study Guide 2013). Ansar Dine se v dobytých městech opevnilo. Jsou zdokumentovány případy, kdy islamisté zasypávali silnice vedoucí do měst a také vytvářely check-pointy. Mimo to islamisté kolem silnic budovali opevněné pozice nevyčnívající nad terén a zároveň umožňující střelbu na projíždějící vozidla. Islamisté rovněž zaminovali okolí města Gao (Agence France-Presse 2012a). V dobytých městech si Ansar Dine zřizovalo dílny, ve kterých byly automobily upravovány takovým způsobem, aby bylo možné na ně připevnit zbraně (Yahoo! News 2012). V severním Mali, u městečka , byla dokonce ve skalách pomocí ukořistěné těžké stavební techniky a výbušnin vybudována velmi sofistikovaná a rozlehlá pevnost ukrývající zásoby paliva, generátory a prostory umožňujícími úschovu vozidel. AQIM vybudovala podobnou pevnost uvnitř pahorku Teghergharte. Tyto pevnosti byly přirovnány k afghánskému Tora Bora (Yahoo! News 2012).

Kontrola Ansar Dine nad územím a městy je mimo jiné ukázkou často zmiňovaného telurického charakteru guerilly. V samém počátku bylo místní obyvatelstvo ozbrojencům Ansar Dine a jiným islamistům poměrně nakloněno. Důvodem byla kázeň a disciplína islamistů, zvláště v porovnání s MNLA (Marchal 2012: 9). Zanedlouho se ovšem situace obrátila a Ansar Dine začalo s velice striktním vynucováním práva šaría. Jak je patrné z nalezených interních dokumentů AQIM, Ansar Dine postupovala v implementaci islámského práva tak nekompromisně, že jejich spojenci z AQIM volali po mírnějším postupu (Associated Press 2013). V tomto případě však opravdu šlo spíše o prosazování ideologických představ Ansar Dine než o taktiku viktimizace civilistů za účelem kontroly obyvatelstva (Merari 1993: 216).

Ani obranná opatření však Ansar Dine po zahájení zahraniční vojenské intervence neuchránila od zdrcujících francouzských vzdušných úderů. V důsledku Francií vedené ofenzivy se islamisté stáhli do odlehlých oblastí v Adrar des Iforhas a také změnili svou taktiku. Následně se začaly vyskytovat útoky, které nesou prvky terorismu.

Tento vývoj dokládá to, co tvrdí Merari, povstalci volí takový způsob boje, který jim umožňují objektivní podmínky (Merari 1993: 247). Pokud se tedy Ansar Dine střetávalo s ve všech ohledech špatnou malijskou armádou o počtu maximálně 7 000 vojáků (The Wall Street

- 33 -

Journal 2012), tak používalo taktiku, která obsahovala charakteristiky především guerillového vedení boje. Následně, když se Ansar Dine setkalo s mnohem silnější intervenční silou, tak na to skupina také odpovídajícím způsobem zareagovala.

Zbraně Ansar Dine získalo několika způsoby. Značný dopad měla proliferace zbraní vyvolaná zhroucením libyjského státního aparátu. Touto cestou se do Mali nedostaly pouze lehké ruční zbraně, nýbrž i těžké zbraně včetně protiletadlových. Skrze Niger byly do Mali údajně vyslány celé konvoje převážející reaktivní granáty (RPG), kulomety a protiletadlové raketové komplety. V jednom případě byl nigerskou armádou zadržen automobil s 634 kilogramy výbušnin a 435 rozbuškami (Thornberry, Levy 2011: 4). Druhým způsobem, kterým si Ansar Dine obstaralo zbraně, bylo využití zásob zbraní, které nebyly odevzdány po předchozích povstáních navzdory mírovým dohodám (Flood 2012: 3). Poslední cestou bylo ukořistění majetku malijské armády. Dalším způsobem, kterým si Ansar Dine opatřilo zbraně, bylo ukořistění majetku malijské armády. Na internetovém serveru Youtube je možné shlédnout videa, která ukazují, že se Ansar Dine zmocnilo i obrněných průzkumných vozidel (Youtube 2012). Úroveň výzbroje Ansar Dine ilustruje několik případů. 11. ledna, na počátku intervence, byl sestřelen francouzský vrtulník (Aviation Week 2013). 15. 6. 2012 Ansar Dine údajně zahájilo palbu na dvě civilní letadla letící nad Timbuktu (Beegeagle’s Blog 2012). Tento příklad ilustruje poměrně často zmiňované výstrahy, jež varují před nebezpečím, které islamisté vyzbrojeni protileteckými zbraněmi představují pro dopravní letadla.

- 34 -

9. Ideologie

Ideologie Ansar Dine je popisována celou řadou termínů označujících radikální či extrémistické proudy islámu. Je možné narazit na označení: islamismus, (islámský) fundamentalismus, salafismus, wahhábismus, džihádismus nebo salafistický džihádismus. Cílem této kapitoly není ani tak vymezení těchto pojmů či vybrání toho nejpřesnějšího ve vztahu k ideologii Ansar Dine, jako spíše deskripce ideologických projevů této skupiny. Teoretický základ těchto jednotlivých proudů islámu je velmi složitým tématem, přičemž shoda nepanuje ani mezi odborníky ani mezi samotnými stoupenci a vyznavači těchto náboženských směrů. To se projevuje například v komplikovaných vztazích mezi islamismem a fundamentalismem (Kramer 2009) či mezi salafismem a wahhábismem (Global Security 2013), (Blanchard 2008: 3), ať už se jedná o vytvořené kategorie nebo reálné projevy. Pro naši práci však nejsou ani tak důležité rozdíly mezi těmito směry, jako naopak jejich společné body a dogmata.

Ať už mluvíme o salafismu, wahhábismu či islamismu, všechny tyto radikální náboženské směry sdílí určitou sadu názorů, která byla vlastní Ansar Dine. Ideologickým základem této skupiny byla snaha o zavedení práva šaría na území Mali. Skupina v tomto ohledu zastávala velice striktní a nekompromisní postoj, jak vyplývá z rozhovoru s Iyadem ag Ghalym, který uvedl, že právo šaría by mělo zasahovat do všech aspektů života (Kavkaz Center 2012). Tento výrok je v souladu s definicí islamismu, který se dá definovat jako přesvědčení, že islám by měl řídit společenský a politický život stejně tak jako život osobní (Berman 2003: 257). V obecné rovině se však striktní a doslovná interpretace islámského práva dá označit i jako (islámský) fundamentalismus, který je definován jako forma náboženství prosazující víru v přísnou a doslovnou interpretaci svaté knihy (Oxford Dictionaries 2013a).

Bez ohledu na již zmíněný nejednoznačný vztah mezi salafismem a wahhábismem je podstatné to, že tyto dva směry radikálního islámu sdílejí stejné názory na několik velmi důležitých aspektů. Wahhábismus je možné definovat jako puristické sunnitské hnutí, které usiluje o očistění islámu od všech inovací a praktik, které se odchylují od původního učení Mohameda a jeho společníků ze 7. století (Blanchard 2008: 1). Salafismus je možné definovat jako směr usilující o návrat k původnímu islámu založeného pouze na Koránu a Sunně (Oxford Dictionaries 2013b). Není proto překvapující, že salafisté tradičně v západní Africe zaujímají nepřátelské postoje k súfismu (The Africa Report 2012), který je v Mali tradiční a rozšířenou verzí islámu (Solomon 2013: 13) a který je zároveň charakteristický neortodoxními náboženskými praktikami a interpretací islámu (Solomon 2013: 17). Z těchto

- 35 - praktik je v případě Mali nejpodstatnější zvyk uctívání světců a jejich hrobek. Tato súfistická praktika však z pohledu Ansar Dine znamená porušení jednoho z hlavních konceptů wahhábismu a salafismu, kterým je „tawhíd“, což je termín přeložitelný jako boží jedinečnost, jednota či obecně monoteismus (Marchal 2012: 2). Na konceptu tawhíd je založeno odsuzování praktik, které jsou označovány jako „širk“, což je v překladu polyteismus. A. Moussalli v této souvislosti přímo zmiňuje, že pro wahhábity širk znamená uctívání svatyň a hrobek svatých (Moussalli 2009: 4).

Uctívání svatyň a mauzoleí je pevně spjato s městem Timbuktu a jeho památkami a svatyněmi, které jsou zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Ansar Dine prakticky ihned po obsazení tohoto města začalo s demolicemi těchto památek. Tento čin vyvolal paralely se zničením Buddhů z Bamjánu, které zničilo hnutí Talibán, a také se zničením před-islámských historických památek wahhábity v SAK (Marchal 2012: 4). Na tento čin Ansar Dine reagoval Mezinárodní trestní soud (dále jen ICC), který naznačil, že poškození Timbuktu může představovat válečný zločin. Omar Hamaha na tento krok reagoval prohlášením: „Jediný soud, který uznáváme, je božský soud šaría.“ (Flood 2012: 4) Další člen Ansar Dine v Timbuktu rozhodnutí o zničení súfistických památek ospravedlnil na základě „teologických“ argumentů: „Co je UNESCO? My se nestaráme o slova nějaké organizace, jelikož Bůh je jediný a bez partnerů. Všechny výzvy UNESCA jsou jen polyteismus (širk). My jsme muslimové a neuctíváme žádné svatyně a idoly.“ (Flood 2012: 4) Tyto výroky jsou zajímavé nejen svým obsahem, ale především použitou velmi radikální a nekompromisní rétorikou.

Ideologie Ansar Dine se však kromě akcí v Timbuktu projevila především zavedením práva šaría na území, které skupina získala pod svou kontrolu. V souladu s Ghalyho slovy se velmi striktní implementace islámského práva v podání Ansar Dine opravdu dotkla téměř všech aspektů života obyvatel severního Mali. Skupina zakázala mimomanželské styky mezi muži a ženami, ženy se musely začít zahalovat. Páteční návštěvy hřbitovů byly postaveny mimo zákon. Bary, hotely a další zařízení spojená s konzumací alkoholu byla vydrancována. Zakázáno bylo hraní a sledování fotbalu (Solomon 2013: 16), (CNN 2012). Ansar Dine zakázalo dokonce i hudbu, televizi či pouhé kouření (Foreign Policy 2012). Perzekuce byla namířena i na místní křesťanskou komunitu. Křesťanské školy, kostely a rádio stanice byly vypleněny, následkem čehož křesťanská populace uprchla (Solomon 2013: 16).

Obyvatele, kteří se provinili proti intepretaci práva v podání Ansar Dine, čekaly v některých případech velmi kruté tresty. Ansar Dine se často uchylovalo k tělesným trestům a popravám

- 36 - vykonávaných na veřejnosti, časté byly případy bičování (Human Rights Watch 2012b). „Provinilci“ byli mrzačeni také amputacemi. BBC informuje o jednom případu, kdy byla muži useknuta ruka za pouhou krádež, přičemž ho od trestu neuchránil ani dav místních obyvatel, kteří se srotili a přimlouvali se za mírnější trest (BBC 2012e). Další z excesivních případů znamenal ukamenování páru, který vychovával potomky, ačkoliv partneři nebyli manželé (The New York Times 2012). Jak už bylo zmíněno, Ansar Dine bylo v uplatňování práva šaría tak tvrdé a nekompromisní, že tím vyvolalo nelibost i svých spojenců z AQIM. AQIM po Ansar Dine žádala mírnější postup, jelikož si islamisté nechtěli znepřátelit místní populaci (Foreign Policy 2013), která právo šaría, jak je patrné, do velké míry odmítala.

Zajímavým vývojem v implementaci práva šaría byla změna postoje Ansar Dine v otázce, kde všude toto právo uplatňovat. Na počátku existence skupiny a malijského konfliktu bylo zavedení práva šaría na území celého Mali. Jak Iyad ag Ghaly stručně vyjádřil: „Nežádáme o mnoho, pouze o implementaci práva šaría v severních a jižních regionech (Mali), jsme Malijci a jsme proti rozdělení Mali.“ (Flood 2012: 3) Nicméně, jak se vyvíjel průběh konfliktu v Mali, Ansar Dine svůj cíl modifikovalo. Na konci prosince 2012 jeden ze členů delegace Ansar Dine v Burkině Faso oznámil, že skupina chce zavést právo šaría pouze v Kidalském kraji (France24 2012). O vnitřních rozhodovacích procesech Ansar Dine samozřejmě nemáme informace, můžeme se však domnívat, že skupina se rozhodla pro tuto změnu v důsledku mezinárodního tlaku a také hrozbě zahraniční intervence.

Zajímavým prvkem ideologie Ansar Dine je také určitý paradox mezi důrazem na implementaci práva šaría na území Mali, což je lokálně omezený a konkrétní cíl, a symbolikou skupiny odkazující na vedení globálního džihádu. Ansar Dine často používalo tzv. černou vlajku džihádu, která je používaná např. Al-Káidou či Jabhat al-Nusrou (The Blaze 2013). Ansar Dine tuto vlajku například vyvěsilo po dobytí města Timbuktu (The Seattle Times 2012) a rovněž umístila cedule s touto symbolikou do města Kidal (Reuters 2012b). Černé vlajky členové skupiny také vozili vyvěšené na terénních automobilech (Institute for the Study of Violent Groups 2013).

- 37 -

10. Vazby Ansar Dine na jiné nestátní aktéry

Vztahy Ansar Dine s jinými nestátními aktéry můžeme rozdělit do tří skupin. První skupinu aktérů tvoří islamisté, druhou skupinou jsou nábožensky umírnění tuaregští národněosvobozenečtí povstalci a do poslední skupiny spadají zbývající nestátní aktéři.

Vztahy Ansar Dine s islamisty tvoří především vztahy s AQIM a MOJWA, nicméně v průběhu konfliktu se v Mali objevily i další skupiny jako „Signed-in-Blood Battalion“ a také členové jiných regionálních, ale i globálních islamistických organizací (BBC 2013g). Vazby Ansar Dine na AQIM, potažmo MOJWA byly většinou odborníků a pozorovatelů hodnoceny jak velmi těsné. Důležitou událostí osvětlující vzájemné vazby těchto aktérů bylo nalezení interních dokumentů AQIM po vypuzení islamistů ve městě Timbuktu (Foreign Policy 2013). V tomto dokumentu AQIM hovoří o nutnosti vytvořit „rámec upravující organizační vztahy a definující vymezení aktivit“ (Associated Press 2013). Je patrné, že si AQIM uvědomovalo určitý nesoulad mezi jejich globálními cíli a snahou Ansar Dine vytvořit islámský stát. Vzájemné vztahy byly navrženy ve dvou variantách. První varianta navrhovala to, že na kontrolovaném území budou členové AQIM podřízení Ansar Dine, zatímco externí záležitosti spojené s globálním džihádem budou pouze aktivitami AQIM. Důvodem byla snaha nevystavovat Ansar Dine nežádoucí mezinárodní pozornosti. Druhá varianta navrhovala rozdělení členů AQIM na dvě části, kdy by jedna přešla pod velení Ansar Dine a druhá část by operovala zcela mimo region pod kontrolou Ansar Dine (Associated Press 2013).

Je patrné, že AQIM chápala důležitost bezpečného útočiště, které této skupině poskytlo Ansar Dine. Ansar Dine naopak z tohoto vztahu těžilo především přístupem k finančním zdrojům jejich spojenců (Flood 2012: 4), je možné, že si tímto způsobem Ansar Dine obstaralo i přístup k sofistikovanému vybavení, které AQIM vlastnilo (Thornberry, Levy 2011: 3). Objevují se i zprávy informující o účasti Ansar Dine na kriminálních aktivitách AQIM. Tyto kriminální aktivity, jimiž si AQIM zajišťuje financování, sestávají především z pašování. Jedná se především o pašování jihoamerického kokainu skrze severozápadní Afriku do Evropy. Ansar Dine se také spolupodílelo na vykrádání bank (Flood 2012: 4). Vazby tří největších islamistických skupin v Mali byly navíc posíleny osobními a příbuzenskými vztahy vysoce postavených členů všech tří skupin. Když například Ansar Dine dobylo město Timbuktu, Iyad ag Ghaly vstoupil do města doprovázen třemi emíry AQIM: Abdehamidem Abou Zeidem, Mokhtarem Belmokhtarem a Yahyou Abu Al-Hammamem (Solomon 2013: 15-16).

- 38 -

Dostačujícím důkazem úzkého napojení Ansar Dine na AQIM je už zmiňované rozhodnutí americké administrativy zařadit Ansar Dine na seznam teroristických organizací, které bylo následováno podobným krokem ze strany OSN.

Ansar Dine poskytovalo útočiště i členům dalších islamistických organizací. Severní Mali bylo označeno jako magnet pro džihádisty z celého světa. Údajně až tisíce džihádistů ze Súdánu, Západní Sahary, Toga, Beninu, Nigeru, Senegalu, Pobřeží Slonoviny, Egypta, Alžírska a Pákistánu přišly do severního Mali (Solomon 2013: 16). Místní obyvatelé ve městě Gao údajně viděli členy nigerijské skupiny Boko Haram, kteří dle jejich tvrzení nemluvili žádným z místních jazyků a pokoušeli se domluvit anglicky (Flood 2012: 2). Vazby Ansar Dine na islamistické a džihádistické organizace představovaly značnou bezpečnostní hrozbu a riziko, a to především díky vytvořenému útočišti v severním Mali. Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle v říjnu 2012 varoval, že pokud severní část Mali padne, budou v tomto regionu vytvořeny teroristické výcvikové tábory, které budou znamenat bezpečnostní hrozbu nejen pro Mali a státy severní Afriky, nýbrž i pro Evropu (Solomon 2013: 16).

Teroristický útok na plynárenský komplex v In Amenas v Alžírsku, který znamenal smrt 69 lidí (39 cizinců) (BBC 2013h), byl dle prohlášení Signed-in-Blood Battalion proveden jako odveta za francouzskou intervenci v severním Mali (Kavkaz Center 2013). BBC přitom uvedla, že tato džihádistické skupina měla silné vazby na Ansar Dine a zavázala se podporovat šíření práva šaría v Mali (BBC 2013g).

Vazby na MNLA se v průběhu konfliktu změnily. V první fázi konfliktu můžeme Ansar Dine a MNLA označit za spojence. MNLA představovala důležitou bojovou sílu a islamisté i MNLA byli spojeni existencí společného nepřítele. Po evakuaci malijské armády, vyhlášení Azawadu a krátkém období spolupráce se vztah Ansar Dine a MNLA změnil v nepřátelský. Krátké období spolupráce ilustruje případ, kdy byl 26. května vyhlášen Islámský stát Azawad, kdy obě skupiny vydaly prohlášení, ve kterém vyjádřily podporu nezávislosti Azawadu a přijali islám jako jeho náboženství. Ansar Dine akt komentovalo výrokem „Alláh zvítězil“ (Flood 2012: 3). Následně se především díky stykům Ansar Dine s AQIM začaly vztahy zhoršovat, načež se objevily vzájemné konflikty, které eskalovaly ozbrojeným střetem a poté sérií konfliktů a bitev. Ansar Dine následně za asistence dalších islamistů MNLA vojensky porazilo a vytlačilo ze všech velkých měst severního Mali. Po zahájení intervence se MNLA Ansar Dine „pomstilo“, když zmírnilo své požadavky a přidalo se na stranu intervenujících sil.

- 39 -

Malijská armáda také v rámci boje proti povstalcům, včetně Ansar Dine, poskytovala podporu milicím založeným na etnických základech (Arieff 2013: 7). Mezi tyto milice můžeme zařadit Ganda Koy a Ganda Iso, což je songhajská milice (Think Africa Press 2012). Z místní arabské komunity poté vzešla milice Arab Movement of Azawad (MAA) (McGregor 2013).

- 40 -

11. Aplikace konceptuálního rámce

Na základě získaných informací můžeme nyní určit, k jakému typu VNSA mělo Ansar Dine nejblíže. Přestože byla skupina spojována s ilegálními aktivitami v severozápadní Africe, je možné konstatovat, že sledovala primárně politické motivy. Tyto kriminální aktivity byly totiž spíše způsobem, jak si zajistit zdroje a finance nežli cíl sám o sobě. Struktura a organizace skupiny je dimenze, ve které zůstává z důvodu nedostatku zdrojů nejvíce nejasností. V tomto ohledu jsme nastínili možnost operačně decentralizovaného modelu. Je však nutné zdůraznit, že jde o domněnku a ne o doložený fakt. Je však poměrně jisté, že Ansar Dine nedosahovalo takové míry decentralizace jako klasické džihádistické teroristické organizace typu Al-Káidy. Z těchto důvodů se přikláníme spíše k možnému modelu pyramidální, hierarchické struktury. Co se týče působení, je velmi dobře zdokumentované, že Ansar Dine bylo lokálně působící aktér, jehož cíle jsou rovněž lokálně orientované. Vztah Ansar Dine s malijskou vládou je možno popsat termínem „náhrada monopolu“. Skupina byla ve svých požadavcích a cílech velice radikální a na dobytých územích skutečně vytvářela něco, co se dá označit jako alternativní správa či vládnutí, a to včetně vytváření vlastních institucí a přisvojování si práva na vykonávání násilí. Přestože skupina měla několik příležitostí zasednout k jednacímu stolu, neučinila tak a po zahraniční intervenci se tak na rozdíl od MNLA stala cílem vojenských operací jako ostatní islamistické skupiny. Financování skupiny bylo nejspíše opět ne zcela jednoznačné. Zdá se však, že finance Ansar Dine získávalo z větší míry skrze příspěvky od AQIM a Kataru, než z vlastních kriminálních aktivit.

Pokud využijeme dvě dodatečné dimenze vycházející z typologie S. Maira, zjistíme, že Ansar Dine bylo ve výběrů cílů spíše selektivní a cílem násilí byla spíše vláda a její představitelé než civilisté. I v těchto dvou dimenzích se vyskytovaly určité události, které jednoznačné zařazení zpochybňují. Nicméně tyto případy jsme vyvrátili s poukazem na to, že téměř ve všech ozbrojených konfliktech se vyskytují případy excesivního násilí či válečného teroru a že násilí spojeno s uplatňováním práva šaría, ačkoliv bylo velmi drastické a vyvolalo vlnu uprchlictví, bylo ve výběru cílů selektivní.

Ansar Dine je tedy možné na základě typologií Maira a Williamse označit jako povstalecké hnutí. Ačkoliv stejné charakteristiky vykazuje i guerilla, jak jsme již uvedli, ta je jakožto typ VNSA ve Williamsově pojetí aktérem, který alespoň v počátku své existence spolupracuje s vládou, a to můžeme v případě Ansar Dine vyloučit. Potvrzuje se však také, že povstalectví jakožto typ VNSA může mít blízko k jiným typům VNSA, zejména k terorismu či warlordismus. Povstalectví také může z určitých důvodů udržovat styky s OKS, což Ansar

- 41 -

Dine potvrzuje. Bude zajímavé sledovat, zda Ansar Dine bude v Mali i nadále aktivně působit a pokud ano, zda dojde k posunu směrem k terorismu či nikoliv.

- 42 -

Závěr

Bakalářská práce měla dva cíle. Tím prvním byla aplikace teorie nestátních aktérů využívajících násilí na militantní skupinu Ansar Dine, druhým cílem bylo vytvoření profilu této skupiny, potažmo případové studie Ansar Dine.

V teoretické části práce byly představeny a popsány typologie autorů S. Maira, P. Williamse s dílčí úpravou v podobě hraničních typů aktérů od M. Janků a P. Zelenky. V druhé části práce jsme nejdříve popsali širší rámec, ve kterém vznikla a působila skupina Ansar Dine. To spočívá především ve stručné charakteristice státu Mali a popisu malijského vnitrostátního ozbrojeného konfliktu z let 2012 až 2013. Následně byly analyzovány vybrané aspekty skupiny vybrané s ohledem na sledované dimenze nestátních aktérů v rámci zvoleného konceptuálního rámce. Jde o organizaci a strukturu, vedení, taktiku a výzbroj, ideologii a vztahy s jinými nestátními aktéry. Následně jsme aplikovali teoretický rámec.

Závěr bakalářské práce je takový, že Ansar Dine dle teorie VNSA vykazuje charakteristiky povstalectví. Je však nutné uznat, že určité aspekty činnosti Ansar Dine nejsou v tomto ohledu zcela jednoznačné. To však není jen problémem naší práce, nýbrž představených typů aktérů jako takových. Jak uvádějí Mair i Williams, ideální typy aktérů se vyskytují jen zřídka a povstalectví má z určitých důvodů sklony prolínat se s jinými typy aktérů.

I přes tvrdé ztráty, které skupina utrpěla při zahraniční vojenské intervenci, následný útlum činnosti a oficiální ukončení malijského konfliktu, skupina svou činnost, přinejmenším formálně neukončila. Bude velmi zajímavé sledovat následující vývoj v Mali, a to zvláště v souvislosti s činností islamistických skupin, které se dle posledních informací neustávají ve svých útocích, a to i na civilní cíle ze západních zemí.

- 43 -

Seznam použité literatury a pramenů

On-line zdroje byly ověřeny ke dni 15. 12. 2013

Odborná literatura

1. Alexander, J. B. (2009): Africa: Irregular Warfare on the Dark Continent, Joint Special Operations University, on-line verze (http://www.globalsecurity.org/military/library/report/2009/0905_jsou-report-09- 5.pdf). 2. Berman, S. (2003): Islamism, Revolution, and Civil Society, Perspectives on Politics, roč. I, č. 2, on-line verze (http://carnegieendowment.org/pdf/files/berman.pdf). 3. Drulák, P. (2008): Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, Praha, Portál. 4. Flood, D. H. (2012): Between Islamization and Secession: The Contest for Northern Mali, CTC Sentinel, roč. V, č. 7, on-line verze (http://www.ctc.usma.edu/wp- content/uploads/2012/07/CTCSentinel-Vol5Iss7.pdf). 5. Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha, Portál. 6. Janků, M. – Zelenka, P. (2009): Hybridní aktér: nový fenomén na poli nestátních aktérů, Mezinárodní vztahy, roč. XLIV, č. 4, on-line verze (http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/347). 7. Kramer, M. (2003): Coming to Terms: Fundamentalists or Islamists?, Middle East Forum, roč. X, č. 2, on-line verze (http://www.meforum.org/541/coming-to-terms- fundamentalists-or-islamists). 8. Mair, S. (2003): The New World of Privatized Violence, Internationale Politik und Gesellschaft, on-line verze (http://www.fes.de/ipg/IPG2_2003/ARTMAIR.HTM). 9. Mareš, M. (2012): Paramilitarismus v České republice, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. 10. Marchal, R. (2012): Is a military intervention in Mali unavoidable?, Norwegian Peacebuilding Resource Centre, on-line verze (http://www.peacebuilding.no/var/ezflow_site/storage/original/application/97321fcedd 23fefcd657530a8d6ccb3a.pdf). 11. McGregor, A. (2013): French cooperation with Tuareg rebels risks Arab rising in Northern Mali, Terrorism Monitor, roč. XI, č. 5, on-line verze (http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=40560&tx_ttne ws[backPid]=13&cHash=70ab81bf0fac0cae01d9a3d7abf4f4b5#.UqW4ReKQNhM).

- 44 -

12. Merari, A. (1993): Terrorism as a Strategy of Insurgency, Terrorism and Political Violence, roč. V, č. 4, s. 213-251. 13. Moussalli, A. (2009): Wahhabism, Salafism and Islamism: Who Is The Enemy?, A Conflicts Forum Monograph, on-line verze (http://conflictsforum.org/briefings/Wahhabism-Salafism-and-Islamism.pdf). 14. Solomon, H. (2013): Mali: West Africa’s Afghanistan, The RUSI Journal, roč. CLVIII, č. 1, on-line verze (http://dx.doi.org/10.1080/03071847.2013.774635). 15. Thomas, T. S., Kiser, S. D., Casebeer, W. D. (2005): Warlords Rising: Confronting Violent Non-State Actors, Oxford, Lexington Books. 16. Thornberry, W. – Levy, J. (2011): Al Qaeda in the Islamic Maghreb, Center for Strategic and International Studies, on-line verze (http://csis.org/files/publication/110901_Thornberry_AQIM_WEB.pdf). 17. Wallensteen, P. – Themnér, L. (2013): Armed Conflicts, 1946-2012, Journal of Peace Research, roč. L, č. 4, on-line verze (http://jpr.sagepub.com/content/50/4/509). 18. Williams, P. (2008): Violent Non-State Actors And National And International Security, International Relations and Security Network, Center for Security Studies, on-line verze (http://www.isn.ethz.ch/Digital-Library/Publications/Detail/?id=93880). 19. Zídek, P. (2004): Mali, Praha, Nakladatelství Libri.

Publicistické zdroje

20. Agence France-Presse (2012a): Mali Islamists smash Timbuktu relics, plant mines, on-line verze (http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5iI0RiR65hRnZ3euUCW6P5 6tzFolg?docId=CNG.6f878c182c6a436ae1afb52697286a56.2b1&hl=en). 21. Agence France-Presse (2012b): Mali Islamists send death threats to Muslim chiefs, on-line verze (http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5jnoGceGB- p9SrbZFLpDq- waw9iIw?docId=CNG.f0bf3f2b72211bb1872d04879fcc1a13.271&hl=en). 22. Agence France-Presse (2013): Mali’s new president thanks Chad for support against Islamists, on-line verze (http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5jKshg5bu1UuY_8KUC0Xe1 mWsnFaw?docId=CNG.d192b451a9876709f1e49265bb153ea2.2c1).

- 45 -

23. Al Arabiya News (2013): Qaeda, Ansar Dine convoy headed for assault on Malian town : sources, on-line verze (http://www.alarabiya.net/articles/2013/01/05/258707.html). !!! 24. Aljazeera (2012a): Mali’s : What next?, on-line verze (http://www.aljazeera.com/indepth/opinion/2012/03/20123208133276463.html). 25. Aljazeera (2012b): Tuaregs claim ‚independence‘ from Mali, on-line verze (http://www.aljazeera.com/news/africa/2012/04/20124644412359539.html). 26. Aljazeera (2012c): International condemnation for Mali coup, on-line verze (http://www.aljazeera.com/news/africa/2012/03/2012322234952301942.html). 27. Aljazeera (2013a): France launches Mali military intervention, on-line verze (http://www.aljazeera.com/news/africa/2013/01/2013111135659836345.html). 28. Aljazeera (2013b): Rebels capture Mali government troops, on-line verze (http://www.aljazeera.com/news/africa/2013/01/2013181147990618.html). 29. Aljazeera (2013c): Making sense of Mali’s armed groups, on-line verze (http://www.aljazeera.com/indepth/features/2013/01/20131139522812326.html). 30. AllAfrica (2012a): North Africa: Holy Wars and Hostages – Aqim in the Maghreb, on-line verze (http://allafrica.com/stories/201203300993.html?page=5). 31. AllAfrica (2012b): Mali: MNLA’s Struggle for Azawad Continues, on-line verze (http://allafrica.com/stories/201207201404.html). 32. Africa Daily (2013): Mali Islamists flee bases, battered by French airstrikes, on-line verze (http://www.africadaily.net/reports/Mali_Islamists_flee_bases_battered_by_French_ai rstrikes_999.html). 33. Associated Press (2013): Mali-Al-Qaida’s Sahara Playbook, on-line verze (http://hosted.ap.org/specials/interactives/_international/_pdfs/al-qaida-manifesto.pdf). 34. BBC (2012a): Mali coup: Rebels seize desert capital Kidal, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-17562066). 35. BBC (2012b): Mali Tuareg rebels control Timbuktu as troops flee, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-17576725). 36. BBC (2012c): Mali rebel groups ‚clash in Kidal‘, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-18377168). 37. BBC (2012d): Iyad Ag Ghaly – Mali’s Islamist leader, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-18814291).

- 46 -

38. BBC (2012e): Mali ‚thief’s‘ hand amputated by Islamists in Ansongo, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-19195985). 39. BBC (2012f): Is Mali’s coup doomed?, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-17573294). 40. BBC (2013a): Mali conflict: ‚First suicide bombing‘ in Gao, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-21381379#TWEET592089). 41. BBC (2013b): Chad President Deby: Al-Qaeda’s Abou Zeid killed in Mali, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-21637829). 42. BBC (2013c): French soldier killed by northern Mali roadside bomb, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/business-22346762). 43. BBC (2013d): Mali’s Ansar Dine Islamists ‚split and want talks‘, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-21180766). 44. BBC (2013e): France: How was it dragged into the Malian conflict?, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-21009958). 45. BBC (2013f): Mali and Tuareg rebels sign peace deal, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-22961519). 46. BBC (2013g): Mali crisis: Key players, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-17582909). 47. BBC (2013h): Algeria hostage crisis: Japan confirms two more deaths, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-21169174). 48. CNN (2012): Who is Ansar Dine?, on-line verze (http://globalpublicsquare.blogs.cnn.com/2012/08/14/who-are-ansar-dine/). 49. Foreign Policy (2012): The Man Who Brought the Black Flag to Timbuktu, on-line verze (http://www.foreignpolicy.com/articles/2012/10/22/the_man_who_brought_the_black _flag_to_timbuktu). 50. Foreign Policy (2013): What do the Mali al Qaeda documents tell us about the group, on-line verze (http://shadow.foreignpolicy.com/posts/2013/02/16/what_do_the_mali_al_qaeda_docu ments_tell_us_about_the_group). 51. Fox New (2012): North Mali Islamist group Ansar Dine brings new members into its fold, on-line verze (http://www.foxnews.com/world/2012/12/20/north-mali-islamist- group-ansar-dine-brings-new-members-into-its-fold/).

- 47 -

52. France 24 (2012): Ansar Dine: ‚We are determined to have peace‘, on-line verze (http://www.france24.com/en/20121114-ansar-dine-%E2%80%98we-are-determined- have-peace%E2%80%99-northern-mali). 53. France 24 (2013a): Mali Islamists ‚better-equipped‘ than expected, on-line verze (http://www.france24.com/en/20130118-french-army-mali-islamists-better-equipped). 54. France 24 (2013b): Is Qatar fuelling the crisis in north Mali?, on-line verze (http://www.france24.com/en/20130121-qatar-mali-france-ansar-dine-mnla-al-qaeda- sunni-islam-doha). 55. Francetv info (2013): Mali. Qui sont les islamistes à qui la France a déclaré la guerre?, on-line verze (http://www.francetvinfo.fr/monde/mali/mali-qui-sont-les-islamistes-a- qui-la-france-a-declare-la-guerre_203247.html). 56. L’Express (2012a): Mali: Iyad ag Ghali, le rebelle touareg devenu djihadiste, on-line verze (http://www.lexpress.fr/actualite/monde/afrique/mali-iyad-ag-ghali-le-rebelle- touareg-devenu-djihadiste_1103497.html). 57. L’Express (2012b): Mali: le djihad du „Barbu rouge“, on-line verze (http://www.lexpress.fr/actualite/monde/afrique/mali-le-djihad-du-barbu- rouge_1170056.html). 58. Los Angeles Times (2012): Gains of Mali’s Tuareg rebels appear permanent, analysts say, on-line verze (http://articles.latimes.com/2012/apr/04/world/la-fg-mali-tuaregs- 20120404). 59. Moon of the South (2013): : 600 Islamists killed, 63 Malian and five French troops dead, on-line verze (http://moonofthesouth.com/mali-war-600-islamists- killed/). 60. Reuters (2012a): Islamists declare full control of Mali’s north, on-line verze (http://www.reuters.com/article/2012/06/28/us-mali-crisis- idUSBRE85R15720120628). 61. Reuters (2012b): Factbox-Ansar Dine – black flag over northern Mali, on-line verze (http://blogs.reuters.com/faithworld/2012/07/03/factbox-ansar-dine-black-flag-over- northern-mali/). 62. Reuters (2013a): Mali Islamists capture strategic town, residents flee, on-line verze (http://www.reuters.com/article/2013/01/10/us-mali-rebels- idUSBRE90912Q20130110).

- 48 -

63. Reuters (2013b): Analysis: Mali’s Islamist groups united by war threat, on-line verze (http://www.reuters.com/article/2013/01/15/us-mali-rebels-analysis- idUSBRE90E0WQ20130115). 64. Reuters (2013c): Over 100 dead in French strikes and fighting in Mali, on-line verze (http://uk.reuters.com/article/2013/01/12/uk-mali-rebels- idUKBRE90B09Y20130112). 65. Reuters (2013d): Chadians advance in Mali troop moves against Islamists, on-line verze (http://www.reuters.com/article/2013/01/22/us-mali- idUSBRE90L0GK20130122). 66. Spiegel Online (2013): ‚Lion of the Desert‘: Ex-Partner of Germany Leads Malian Islamists, on-line verze (http://www.spiegel.de/international/world/leader-of-malian- islamists-once-helped-german-government-a-878724.html). 67. The Africa Report (2012): Sufism and Salafism, Mali’s deep religious divide, on-line verze (http://www.theafricareport.com/News-Analysis/sufism-and-salafism-malis- deep-religious-divide.html). 68. The Blaze (2013): Do you know the history behind the ‚black flags of jihad‘? Theblaze’s Buck Sexton breaks it down, on-line verze (http://www.theblaze.com/stories/2013/09/25/do-you-know-the-history-behind-the- black-flags-of-jihad-theblazes-buck-sexton-breaks-it-down/#). 69. The Daily Star (2012): Mali awaits next step after president, coup leader resign, on- line verze (http://www.dailystar.com.lb/News/International/2012/Apr-10/169703- mali-awaits-next-step-after-president-coup-leader-resign.ashx#axzz1rbYsVRxR). 70. The Economist (2012): Can the jihadists be stopped?, on-line verze (http://www.economist.com/news/middle-east-and-africa/21566011-hectic-diplomacy- and-preparations-un-backed-war-against-branch-al-qaeda). 71. The Guardian (2012a): The man who could determine whether the west is drawn into Mali’s war, on-line verze (http://www.theguardian.com/world/2012/oct/27/mali-one- man-determine-war). 72. The Guardian (2012b): Mali: No rhythm or reason as militants declare war on music, on-line verze (http://www.theguardian.com/world/2012/oct/23/mali-militants-declare- war-music). 73. The Hindu (2013): Battle reveals Islamists riding over ethnic faultlines, on-line verze (http://www.thehindu.com/todays-paper/tp-international/battle-reveals-islamists- riding-over-ethnic-faultlines/article4305856.ece).

- 49 -

74. The Huffington Post (2012): Mali Rebels Assault Gao, Northern Garrison, on-line verze (http://www.huffingtonpost.com/2012/03/31/mali-rebels- assault_n_1393415.html). 75. The New York Times (2013): Mali War Shifts as Rebels Hide in High Sahara, on-line verze (http://www.nytimes.com/2013/02/10/world/africa/new-focus-in-mali-is- finding-militants-who-have-fled-into-mountains.html?pagewanted=1&_r=0). 76. The Voice of Russia (2013): Operation Panther against Islamists in Mali, on-line verze (http://voiceofrussia.com/2013_02_25/Operation-Panther-against-Islamists-in-Mali/). 77. The Seattle Times (2012): Islamist groups plants flag in Mali’s Timbuktu, on-line verze (http://seattletimes.com/html/nationworld/2017885117_apafmalicoup.html). 78. The Wall Street Journal (2012): Europe’s Response to Mali Threat, on-line verze (http://blogs.wsj.com/brussels/2012/10/31/europes-response-to-mali-threat/). 79. The Washington Times (2012): Islamists in Mali paying for child soldiers, on-line verze (http://www.washingtontimes.com/news/2012/oct/10/islamists-in-mali-paying- for-child-soldiers/?page=all). 80. Think Africa Press (2012): Northern Mali: the Politics of Ethnicity and Locality, on- line verze (http://thinkafricapress.com/mali/politics-ethnicity-locality-mali-mujao). 81. Thomson Reuters Foundation (2013): Mali Tuareg separatists suspend participation in peace proces, on-line verze (http://www.trust.org/item/20130927071806- 0qx16/?source=dpagehead). 82. Vanguard (2012): Islamist fighters call for Sharia law in Mali, on-line verze (http://www.vanguardngr.com/2012/03/islamist-fighters-call-for-sharia-law-in-mali/). 83. WebCite (2012): Islamist fighters call for Sharia law in Mali, on-line verze (http://www.webcitation.org/66LEGFjVx). 84. Yahoo! News (2012): AP IMPACT: Al-Qaida carves out own country in Mali, on-line verze (http://news.yahoo.com/ap-impact-al-qaida-carves-own-country-mali- 091304997.html).

Primární zdroje

85. Arieff, A. (2013): Crisis in Mali, Congressional Research Service, on-line verze (http://www.fas.org/sgp/crs/row/R42664.pdf). 86. Army Study Guide (2013): Combat Service Support in Desert Operations, on-line verze

- 50 -

(http://www.armystudyguide.com/content/army_board_study_guide_topics/desert_ope rations/combat-service-support-in.shtml). 87. Aviation Week (2013): Gazelle Downed in French Air Raid, Soldier Killed, on-line verze (http://www.aviationweek.com/Blogs.aspx?plckBlogId=Blog:27ec4a53-dcc8- 42d0-bd3a-01329aef79a7&plckPostId=Blog%3A27ec4a53-dcc8-42d0-bd3a- 01329aef79a7Post%3Afc288939-6cb4-45dc-8edb-c96a58c0dce0). 88. Beegeagle’s Blog (2012): AQIM – Backed Ansar Dine Terrorists Fire On ‚Two Small Aicrafts‘ In Northwest Mali, on-line verze (http://beegeagle.wordpress.com/2012/06/15/aqim-backed-ansar-dine-terrorists-fire- on-two-small-aircraft-in-northwest-mali/). 89. Blachard, C. M. (2008): The Islamic Traditions of Wahhabism and Salafiyya, CRS Report for Congress, on-line verze (http://www.fas.org/sgp/crs/misc/RS21695.pdf). 90. Central Intelligence Agency (2013a): The World Factbook: Africa: Mali, on-line verze (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ml.html). 91. Central Intelligence Agency (2013b): The World Factbook: Median Age, on-line verze (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2177.html). 92. GlobalSecurity.org (2013): Wahhabi, on-line verze (http://www.globalsecurity.org/military/world/gulf/wahhabi.htm). 93. Human Rights Watch (2012a): Mali: Islamist Armed Groups Spread Fear in North, on-line verze (http://www.hrw.org/news/2012/09/25/mali-islamist-armed-groups- spread-fear-north). 94. Human Rights Watch (2012b): Mali: War Crimes by Northern Rebels, on-line verze (http://www.hrw.org/news/2012/04/30/mali-war-crimes-northern-rebels). 95. Institute for the Study of Violent Groups (2013): Ansar al Din, on-line verze (http://vkb.isvg.org/Wiki/Groups/Ansar_al_Din). 96. Institute of Development Studies (2012): Managing Climate Change and Conflict in Mali, on-line verze (http://www.ids.ac.uk/files/dmfile/LHcasestudy13-Mali.pdf). 97. Kavkaz Center (2012): Sahara Media interviews Emir of Malian Mujahideen Iyad Ag Ghaly, on-line verze (http://www.kavkazcenter.com/eng/content/2012/11/13/16990.shtml). 98. Kavkaz Center (2013): Mujahideen Brigade made statement on operation in Algeria, on-line verze (http://www.kavkazcenter.com/eng/content/2013/01/21/17281.shtml). 99. Library of Congress – Federal Research Divison (2005): Country profile: Mali, on-line verze (http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/profiles/Mali.pdf).

- 51 -

100. Ministerstvo obrany ČR (2013): Střídání českých vojáků v Mali ukončeno. Do ČR se vrátili poslední chrudimští vojáci, on-line verze (http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/mali/zprav/stridani-ceskych-vojaku-v-mali- ukonceno--dnes-se-vratili-do-cr-posledni-chrudimsti-vojaci-89103/). 101. Oxford Dictionaries (2013a): Definition of fundamentalism in English, on-line verze (http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/fundamentalism). 102. Oxford Dictionaries (2013b): Definiton of Salafi in English, on-line verze (http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/Salafi). 103. Public Broadcasting Service (2005): Frontline: The Salafist Movement, on-line verze (http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/front/special/sala.html). 104. Raděj, T. (2013): e-mailová korespondence 105. Stratfor Global Intelligence (2012): Mali Besieged by Fighters Fleeing Libya, on-line verze (http://www.stratfor.com/weekly/mali-besieged-fighters-fleeing-libya). 106. Transparency International (2012): Corruption Perceptions Index 2012, on-line verze (http://www.transparency.org/cpi2012/results). 107. UNHCR (2013): 2013 UNHCR country operations profile – Mali situation (Mali, Niger, Burkina Faso), on-line verze (http://www.unhcr.org/pages/49e484e66.html). 108. UNICEF (2013): Mali: Statistics, on-line verze (http://www.unicef.org/infobycountry/mali_statistics.html#0). 109. United Nations (2013): Security Council Committee pursuant to resolutions 1267 (1999) and 1989 (2011) concerning Al-Qaida and associated individuals and entities, on-line verze (http://www.un.org/sc/committees/1267/NSQE13513E.shtml). 110. United Nations Security Council (2012): Resolution 2085 (2012), on-line verze (http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/2085%282012%29). 111. U. S. Department of State (2013): Terrorist Designations of Ansar al-Dine, on- line verze (http://www.state.gov/r/pa/prs/ps/2013/03/206493.htm). 112. Youtube (2012): Mali: La prière macabre de Iyad Ag Ghali pour le massacre de Aguelhok, on-line verze (https://www.youtube.com/watch?v=79NMs98-keI).

- 52 -

Seznam a překlad použitých zkratek

AQIM – Al-Qaeda in the Islamic Maghreb, Al-Káida islámského Maghrebu AUC – Autodefensas Unidas de Colombia, Spojené sebeobranné síly Kolumbie ECOWAS - Economic Community of West African States, Hospodářské společenství západoafrických států EUTM Mali – European Union Training Mission in Mali, Výcviková mise EU v Mali FARC – Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie IED – Improvised explosive device, Improvizované výbušné zařízení IMA – Islamic Movement for Azawad, Islámské hnutí pro Azawad LTTE – Liberation Tigers of Tamil Eelam, Tygři osvobození tamilského Ílamu MAA – Arab Movement of Azawad, Arabské hnutí Azawadu MLC – Movement for the Liberation of the Congo, Hnutí za osvobození Konga MNLA – Mouvement National pour la Libération de l'Azawad, Národní hnutí za osvobození Azawadu MOJWA – Movement for Oneness and Jihad in West Africa, Hnutí pro jednotu a džihád v západní Africe OSN – Organizace spojených národů PKK – Partiya Karkerên Kurdistan, Strana kurdských pracujících RB OSN – Rada bezpečnosti OSN SAK – Saúdskoarabské království SEPS – Středoevropské politické studie UCDP – Uppsala Conflict Data Program UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu UNHCR – Office of the United Nations High Commissioner for Refugees, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNICEF – United Nations Children's Fund, Dětský fond Organizace spojených národů VNSA – Violent Non-State Actor, Nestátní aktér používající násilí

- 53 -