D I P L O M O V Á P R Á C E

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKY A ÚPOLŮ

BRNO 2009 PETR SUPARIČ

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Historie Olympijských her v Judo

D I P L O M O V Á P R Á C E

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: Bc. Petr Suparič PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D.

Brno, 2009 2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma :“ Historie Olympijských her v Judo“vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně, dne 17.4.2009 Podpis diplomanta: Bc. Petr Suparič 3

Děkuji PhDr. Bc. Zdenku Reguli, Ph.D. za cenné rady a metodické vedení při řešení diplomového úkolu.

OBSAH

ÚVOD, CÍL PRÁCE, METODIKA A FAKTA ...... 7

1. LITERÁRNÍ PŘEHLED ...... 9 1.1 CHARAKTERISTIKA OLYMPIJSKÝCH HER ...... 9 1.1.1 Historie vzniku olympijských her ...... 9 1.1.2 Historie vzniku českého olympijského výboru ...... 12 1.1.3 Olympijské hry a ženy ...... 13 1.2 CHARAKTERISTIKA A POPIS JUDO ...... 15 1.2.1 Historie judo – jeho vznik a zakladatelé ...... 15 1.2.2 Popis judo, princip sportu ...... 17 1.2.3 Vybavení pro judo ...... 19 1.2.4 Stupně judo ...... 20 1.2.5 Taktika boje ...... 21 1.3 PRAVIDLA JUDO ...... 23 1.3.1 Historie pravidel judo ...... 23 1.3.2 Pravidla judo ...... 26 1.4 JUDO NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH ...... 31

2. VÝSLEDKY A DISKUZE ...... 48 2.1 ZHODNOCENI VŠECH ZEMÍ ...... 48 2.2 ZHODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH OLYMPIJSKÝCH HER ...... 50 2.3 ZHODNOCENÍ ZÁVODNÍKŮ ...... 61 2.4 ZHODNOCENÍ ČESKÝCH (ČESKOSLOVENSKÝCH) ZÁVODNÍKŮ ...... 62

ZÁVĚR ...... 65

3. SEZNAM LITERATURY ...... 66

4. SEZNAM PŘÍLOH ...... 71 5

SEZNAM TABULEK Z TEXTU

Tab. 1.1 Váhové kategorie ...... 30 Tab. 2.1 Zhodnocení všech zemí...... 49 Tab. 2.2 Medailové státy během OH v Tokyu 1964 ...... 50 Tab. 2.3 Medailové státy během OH v Mnichově 1972 ...... 51 Tab. 2.4 Medailové státy během OH v Montrealu 1976 ...... 52 Tab. 2.5 Medailové státy během OH v Moskvě 1980...... 53 Tab. 2.6 Medailové státy během OH v Los Angeles 1984 ...... 54 Tab. 2.7 Medailové státy během OH v Soulu 1988 ...... 55 Tab. 2.8 Medailové státy během OH v Barceloně 1992 ...... 56 Tab. 2.9 Medailové státy během OH v Atlantě 1996 ...... 57 Tab. 2.10 Medailové státy během OH v Sydney 2000 ...... 58 Tab. 2.11 Medailové státy během OH v Athénách 2004 ...... 59 Tab. 2.12 Medailové státy během OH v Pekingu 2008 ...... 60 Tab. 2.13 Zhodnocení českých (československých) závodníků ...... 62

SEZNAM OBRAZOVÉHO MATERIÁLU Z TEXTU

Obr. 1.1 Zakladatel judo – Prof. Jigoro Kano ...... 16 Obr. 1.2 Anton Geesink drží Akio Kaminagu...... 32 Obr. 1.3 Vítězové ve váze nad 95 kg ...... 37

ÚVOD

Olympijské hry, jsou mezinárodní multisportovní událostí, která se koná každé čtyři roky a skládá se z letních a zimních her. Původně se konaly ve starověkém Řecku a byly oživeny francouzským šlechticem, Pierre Frèdy, Baronem Couberténem na konci 19. století.

Dne 6. dubna 1896, byly v Athénách slavnostně zahájeny první olympijské hry, které organizoval Pierr de Coubertin společně s olympijským výborem. Dnes jsou olympijské hry bezesporu jednou z nejvýznamnějších kulturních a sportovních událostí, na které se podílejí, ať již aktivně jako závodníci nebo organizátoři, nebo pasivně jako diváci milióny lidí z celého světa.

Judo bylo zavedeno na olympijskou půdu v roce 1964 a stalo se tomu tak na olympijských hrách v Tokiu. Od té doby je judo pravidelně řazeno mezi letní sportovní disciplíny olympijských her. Původní bojové umění bylo mnohonásobně pozměněno. Při těchto změnách bylo kladeno za cíl vytvořit z bojového umění Judo jinou sportovní disciplinu, měla zachovat jeho základní principy a přizpůsobit je novým situacím sportovního soutěžení. K těmto změnám docházelo nejen ve změnách váhových kategorií, ale především v pravidlech tohoto sportu.

CÍL PRÁCE

Cílem práce je porovnat judo na olympijských hrách tak, jak následovalo po sobě, tj. od prvního zavedení až po současnost. Zaměřit se na nejúspěšnější země i soutěžící. Statisticky zhodnotit jak nejúspěšnější účastnické státy, tak jednotlivé soutěžící včetně českých (československých) závodníků a zamyslet se nad vývojem juda do budoucna.

METODIKA A FAKTA

METODIKA ZÍSKÁVÁNÍ ÚDAJŮ

Veškeré údaje pro vyhodnocování dat byly získávány z ověřených zdrojů, ze zpracovaných materiálů a ze souborů vyhotovených pro kalkulaci výsledků judo. Tato data byla získávána z následujících zdrojů počítačové síťě Internet: Olymic Games Museum, Sports Reference, Wikipedia. Kompletní citace odkazů je uvedena v seznamu literatury. Všechny zpracovávané údaje byly použity z výsledků vyhotovených pro každé konkrétní olympijské hry.

METODIKA PRACOVNÍCH POSTUPŮ POROVNÁVÁNÍ

Všechna získaná fakta byla mezi sebou porovnávána. Předmětem srovnávání bylo judo zastoupené v jednotlivých olympijských hrách, konkrétně země, jejichž účastníci se na olympijských hrách umístili. Vždy bylo hodnocení prováděno od počátku her, kdy do programu bylo judo oficiálně zařazeno, tj. od roku 1964 (Tokio) až do posledních her v Pekingu roku 2008. Srovnávání bylo vyhodnocováno v následujících bodech: • všechny země, které ve všech olympijských hrách získaly alespoň jednu ze tří medailí, • všechny země zastupující judo, které v každé z jednotlivých olympiád získaly minimálně jednu ze tří medailí, • závodníky, kteří získali více než jednu olympijskou medaili, • porovnání českých závodníků, jejich umístění v jednotlivých olympiádách.

METODIKA ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ

Všechny výsledky byly zpracovávány metodou historicky komparativního porovnávání.

1. LITERÁRNÍ PŘEHLED

1.1 CHRAKTERISTIKA OLYMPIJSKÝCH HER

Olympijské hry, největší mezinárodní sportovní soutěžení, při němž nejlepší sportovci světa měří každé čtyři roky síly (Dobrovodský 1980). Olympijské hry, jsou mezinárodní multisportovní událostí, která se koná každé čtyři roky a skládá se z letních a zimních her (Olympic movement).

Letní olympijské hry (první) se konaly každý čtvrtý rok od roku 1896, kromě let 1916, 1940 a 1944 a to kvůli světovým válkám (Olympic movement). Zimní olympijské hry (první) se konaly v roce 1924. První Zimní olympijské hry se původně konaly jako festival neolympijských sportů, ale v roce 1925 byly mezinárodním olympijským výborem vyhlášeny jako oficiální olympijské hry (Olympic movement).

1.1.1 Historie vzniku olympijských her

1.1.1.1 Počátek olympijských her (Starořecká Olympia)

Jejich počátek sahá až kamsi do šeré říše starořeckých bájí a legend a má svůj původ v různých kultovních obřadech (Dobrovodský 1980). Od jednodenního svátku, vyhrazeného převážně kultovním obřadům, jehož jedinou sportovní soutěží býval závod v běhu, se hry měnily a rozšiřovaly v mnohadenní světské sportovní a kulturní slavnosti všech helénských kmenů s mnoha soutěžemi v nejrůznějších sportech a disciplínách (Dobrovodský 1980). Pokud je známo, všechny vyspělé starověké civilizace se věnovaly i sportu, jako záměrné činnosti (Reguli 2005). V popředí byli zejména ty, které zdůrazňovali sílu a moc, tedy i činnosti úpolového charakteru. Umělecké artefakty dokazují existenci zápasu a pěstních soubojů v Mezopotámii, v období kolem 27. – 26. století před našim letopočtem. 10

Podobné důkazy byly nalezeny v Egyptě, Indii i v egejské kultuře (Dobrovodský 1980). Nejvíc záznamů ze starověku je z helénského období. Palé (zápas), pygmé (box) a později i pankration (všeboj, spojení zápasu a boxu) bylo součástí různých, i panhelénských her. Řecké ponímání kalokagathie, jako spojení tělesné a duševní krásy, bylo dodržováno a společensky uznáváno(Dobrovodský 1980). Na starořeckých olympijských hrách byli postupně zavedeny různé úpolové soutěže, a to poměrně brzo v porovnání s jinými disciplínami. To taky ukazuje na oblibu a vysokou vážnost úpolových disciplin. Nejdřív to byl zápas palé (od 18. olympiády v roce 706 př.n.l.), později box pigmé (23. hry, 688 př.n.l.) a nakonec všeboj pankration (na 33. hrách v roce 648 př.n.l.), spojení zápasu a boxu. Zápas byl i součástí pentatlonu – pětiboje (stejně od 18. her). Zde by snadno mohlo dojít ke dvěma chybám. Zápas palé nemá žádnou přímou souvislost s dnešním olympijským sportem zápas. Název pro řeckořímský styl byl na konci 19. století vybrán jenom jako projev úcty k starověkým sportovcům. Stejně tak box pygmé byl svými pravidly i technickými prostředky vzdálen od dnešního boxu. Zápasníci byli vysoko vyzdvihováni i kvůli tomu, že jejich specializace souměrně posilňovala tělo, co se jiným specializacím mohlo vyčítat, například sprinterům příliš silné nohy proti ostatním částem těla. Tělesná výkonnost měla být v rovnováze s duševní. Úpolovým aktivitám se s oblibou věnovali i mnozí řečtí filozofové. Samozřejmě, byly i civilizace, kupříkladu Etruskové, které tak nevyzdvihovaly duševní krásu a vzdělání. Měly zálibu v drastičtějších zápasech, kde nezřídka tekla krev a zřejmě docházelo i k vážnějším poškozením zdraví. Jak je známo, po zlatém věku olympijských her nastal jejich úpadek i úpadek sportu jako takového (Reguli 2005).

1.1.1.2 Novodobé olympijské hry

Už v 17. století se však pokusili obnovit olympijské hry v Anglii a Německu, zmiňuje se o nich francouzský osvícenec Jean Jaques Rousseau (Dobrovodský 1980). Dne 6. dubna 1896, byly v Athénách slavnostně zahájeny první olympijské hry nové doby (Kolektiv autorů 1996). Slavnostní zahájení se konalo v den 75. výročí vzniku řeckého hnutí za nezávislost. Ze zahraničí přijelo jen sedmdesát sportovců. Olympijský vítěz byl dekorován olivovou větvičkou, navíc obdržel diplom a stříbrnou medaili. Hvězdou her se stal Němec Carl Schuhmann, který v zápase a gymnastice získal celkem čtyři prvenství. Čeští sportovci v Athénách nestartovali. Her se zúčastnil jen Jiří GuthJarkovský, který už od roku 1894 byl členem Mezinárodního olympijského výboru. Vrátil se okouzlen olympijskou myšlenkou a okamžitě zahájil intenzivní přípravu na start české delegace na příštích hrách. Her se zúčastnilo 311 mužů ze 13 zemí, soutěžilo se v 9 sportech a 43 disciplínách (Český olympijský výbor). Dnes jsou olympijské hry bezesporu jednou z nejvýznamnějších kulturních a sportovních událostí, na které se podílejí, ať již aktivně jako závodníci nebo organizátoři, nebo pasivně jako diváci milióny lidí z celého světa. Vzniklo moderní olympijské hnutí. Můžeme být hrdi na to, že jsme stáli při jeho vzniku a že jsme se od samého počátku, díky přátelství Pierra de Coubertin, zakladatele moderního olympismu, s Jiřím St. GuthemJarkovským, aktivně podíleli na jeho rozvoji (Kolektiv autorů 1996). Pierre de Coubertin obnovil olympijské hry proto, že chtěl jejich prostřednictvím ovlivnit výchovu mladé generace v duchu antického ideálu kalokagathie, tj. harmonie těla a ducha, všestranné a harmonické výchovy, a ekecheirie, tj. myšlenky olympijského míru. Základní principy olympijského hnutí – princip přátelství a míru mezi národy, zákaz jakékoliv diskriminace ať z důvodů politických, náboženských nebo rasových a zásada fair play – jsou jeho dílem. On je zakotvil do „ústavy“ olympismu, do olympijské charty (Kolektiv autorů 1996). 12

1.1.2 Historie vzniku českého olympijského výboru

Český olympijský výbor byl založen 18. května 1899 z podnětu Jiřího Gutha, člena Mezinárodního olympijského výboru a známého českého sportovního funkcionáře Josefa RössleraOřovského, jako výbor pro zajištění české účasti na II. olympijských hrách 1900 v Paříži. Ale již 7. března 1900 se přeměnil ve stálý orgán českého sportu a patří tedy mezi vůbec nejstarší národní olympijské výbory trvalého charakteru (tehdy většina NOV vznikala a pracovala jen krátce před konáním olympijských her). Dne 18. června 1919 se přeměnil na Československý olympijský výbor. V letech Protektorátu Čechy a Morava se opět nazýval Český olympijský výbor. V červnu 1939 byla na zasedání MOV v Londýně potvrzena jeho samostatnost. Avšak po smrti Jiřího St. Gutha Jarkovského v lednu 1943 se německé protektorátní úřady připravovaly proti ČOV zasáhnout. Aby tomu funkcionáři ČOV předešli (a aby zabránili zabavení majetku) na valné hromadě dne 29. dubna 1943 se tzv. „dobrovolně“ rozešli a majetek předali Českému všesportovnímu výboru (Český olympijský výbor). V květnu 1945 Československý olympijský výbor obnovil svoji činnost a převzal uschovaný majetek. Jako spolek pracoval až do prosince 1951, kdy byl začleněn jako odbor do tzv. jednotné tělovýchovné organizace, do Československé obce sokolské a nadále pro zahraničí existoval jen „pro forma“. Po vzniku Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (podle zákona z prosince 1952) byl jeho součástí. V březnu 1957 se ustavila nová tělovýchovná organizace, Československý svaz tělesné výchovy. ČSOV zůstal i nadále jen jeho odborem, přesto došlo k oživení činnosti. Skutečně začal pracovat bohužel jen nakrátko v době Pražského jara 1968, zvláště když zahájil přípravu pro kandidaturu Prahy na pořádání XX. olympijských her v Praze 1980. Následná normalizace jeho činnost opět omezila, od kandidatury byl nucen odstoupit a XX. OH 1980 uspořádala Moskva. V polovině 70. let došlo k novému oživení činnosti ČSOV, když začaly v rámci ČSOV pracovat od roku 1975 Čs. klub olympioniků a od 1977 Čs. klub fair play. V roce 1987 byla za osobní účasti předsedy Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samaranche založena Čs. olympijská akademie (Český olympijský výbor). 13

V průběhu „sametové revoluce“ v listopadu 1989 se Čs. olympijský výbor osamostatnil a v dubnu 1990 byly přijaty nové stanovy a zvolen nový výbor v čele se sedminásobnou olympijskou vítězkou Věrou Čáslavskou. V souvislosti s přípravami na rozdělení Československa na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku, se dne 21. prosince 1992 sešli čeští členové ČSOV a obnovili činnost Českého olympijského výboru (když již 19. prosince 1992 vznikl Slovenský olympijský výbor) (Český olympijský výbor). Čs. olympijský výbor zorganizoval v Praze VIII. mezinárodní olympijský kongres a 24. zasedání MOV roku 1925 a 79. zasedání MOV v roce 1977. V hlavním městě České republiky, v Praze, se v červenci 2003 konalo 115.zasedání Mezinárodního olympijského výboru, byl zde zvolen pořadatel ZOH 2010 – Vancouver (Český olympijský výbor).

1.1.3 Olympijské hry a ženy

Významným měřítkem postavení žen na půdě sportu je v kontextu posledního století již zmiňovaný absolutní a relativní počet účastnic vrcholné sportovní události – olympijských her. Jsme svědky sílícího boje žen za rovnoprávné postavení jako aktivních sportovkyň, trenérek, rozhodčích či funkcionářek (Sekot, Leška, Oborný 2004). Pokud se budeme zajímat o údaje olympijských her, pak ve starověkém Řecku – vzdor prakticky deklarované možnosti sportování – nebylo ženám pod trestem smrti povoleno účastnit se her ani jako aktivní sportovec, ani jako divák. Účast žen, dětí a starších lidí na sportovních aktivitách byla vyhrazena pouze na lokálně organizovaných slavnostech., byla však vyloučena v případě her na Olympii. Ženy měly jediné slavnosti na počest bohyně Héry, slavností původně zasvěcených obřadním rituálům plodnosti. Aktivní atletická účast žen však byla v očích řecké společnosti zpochybňována obecně sdíleným patriarchálním principem mužské dominance. Úspěchy na poli olympijských soutěží byly odrazem společnosti adorovaných hodnot mužnosti, mládí a bohatství, zatímco byly nedosažitelné pro ženy, starší občany a chudinu (Sekot, Leška, Oborný 2004). 14

I v následujících obdobích renesance, reformace a osvícenství se situace žen v tomto ohledu příliš nezměnila. Zatímco pojem renesanční člověk se i dnes užívá k označení všestranně rozvinutého, kulturního zaměřeného jedince plurality zájmů a dovedností, renesanční žena byla stále ve stínu mužů (Sekot, Leška, Oborný 2004). První dva sporty, ve kterých na olympijských hrách závodily i ženy byly tenis a golf již v roce 1900. Byl to úspěch ve společnosti, která ženám obecně neumožňovala plně se sportovně emancipovat. Z hlediska brannosti je zajímavé, že v roce 1904 byly ženy účastnicemi dalšího sportu – lukostřelby (Sullivan, 1904). I když nejde o úpolový sport, je zde společná historie v bojových dovednostech. Prvním úpolovým sportem, ve kterém závodily na olympijských hrách i ženy, i když ne ve všech disciplínách, byl šerm (fleret) v roce 1924 (VIII. Olympiada, 1924). Poté nastal po mnoha desetiletí útlum, po kterém přišel boom. V roce 1992 jsme v Barceloně viděli ženské soutěže v judo, v roce 2000 v taekwondó (Official 2000) a konečně na poslední olympiádě v Aténách v roce 2004 i ženský zápas (Reguli 2007).

1.2 CHARAKTERISTIKA A POPIS JUDA

1.2.1 Historie judo – jeho vznik a zakladatelé

1.2.1.1 Historie judo

Písemné památky o použitých chvatech pro útok i obranu jsou z Japonska z 8.století v kronikách nihon shoky . V 16.17.století dochází k rozvoji jiujitsu (techniky sebeobrany). Základní poučka: „ Jsili tlačen ustup, jsili tažen postup“ . Školy jiuiitsu nejsou veřejností příliš oblíbeny, protože dovednosti v nich získané jsou často zneužívány (Czech Judo). Japonské bojové umění judo, v překladu „jemná cesta“, vzniklo v druhé polovině devatenáctého století z umění jiuiitsu díky Prof. Jigoro Kanovi. Ten jej pojmenoval Kodokan judo , což je dnes nejoblíbenější a tedy i nejrozšířenější styl. Stejně jako několik dalších bojových umění se judo cvičí nejen jako sebeobrana, ale i jako sport, který je k vidění i na Olympijských hrách (Czech Judo). Techniky obrany jiuiitsu převedeny do technicko – taktického rejstříku boje beze zbraně znamenaly výrazný pokrok, neboť umožňovaly zneškodnit protivníka nikoliv jen větší silou, ale technikou a taktikou. Obránce měl tak možnost zvítězit nad fyzicky silnějším, nebo i ozbrojeným útočníkem (Srdínko 1987).

1.2.1.2 Zakladatelé judo a jeho hlavní představitelé

Zakladatelem juda jako sportovního odvětví byl profesor Jigoro Kano (18591938) (Czech Judo).

Obr. 1.1 Zakladatel judo – Prof. Jigoro Kano

Jigoro Kano se narodil 28. října roku 1860 ve východní Mikage u města Kobe. V posledním období militantní vlády Tokugawa, což byla doba plná nedůvěry a protivládních aktivit (Czech Judo). Motivem ke studiu jiuiitsu byl u Kana jeho vstup na střední školu. Studoval u mistra Hačinosuke Fukuda. Po smrti mistra studoval Kano u Masumota Ita. Když roku 1881 mistr zemřel, zanechal Kanovi, svému žákovi cenné rukopisy. Třetím mistrem v Kanově životě byl představitel školy Kito, mistr Ikuba (Srdínko 1987). V nové éře za vlády Meiji se jeho otec stal vládním úředníkem a díky tomu se Jigoro v jedenácti letech s ním přestěhoval do Tokia. Po přijetí na Tokijskou Teikoku univerzitu, intenzita jeho studia jiuiitsu ještě více zesílila.V roce 1882 založil Kodokan judo a jako mistr pracoval na jeho rozšíření. Považoval judo za velmi efektivní a proto se rozhodl zasvětit svůj život jeho vyučování (Czech Judo).

1.2.1.3 Historie judo v Československu

Prvním pokusy z výcvikem jiuiitsu se v Československu datují v letech 1907 – 1910, pod vedením Dr. Františka Smotlachy. V roce 1919 byl zahájen organizovaný výcvik jiuiitsu při vysokoškolském sportu v Praze. V roce 1933 byl založen pod vedením Ing. Pecáka první samostatný oddíl jiuiitsu. Další oddíl vzniká v Brně pod vedením studenta S.F. Dobó, který výcvik směřuje již více ke sportovní formě. Československý svaz jiuiitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal významný český přírodovědec Prof. Dr. František Smotlacha. V letech 1935 – 1936 navštívil ČSR Prof. Jigoro Kano. V roce 1940 se uskutečnilo první mistrovství Čech a Moravy. Po skončení druhé světové války v roce 1945 dochází k dalším rozšíření činností svazu. V roce 1952 se judo začíná organizovaně provozovat i na Slovensku. V roce 1953 jsme převzali i pravidla EUJ a činnost zahájilo reprezentační družstvo ČSR mužů pod vedením A. A. Lebedy (Letošník 1993). Letošník (1993) uvádí, že Československý svaz judo formálně ukončil svoji činnost dne 3.4.1993, když kongres EUJ v tento den přijal za řádné členy Český svaz judo a Slovenský svaz judo (Czech Judo).

1.2.2 Popis juda, princip sportu

Olympijské vrcholové judo je dynamický, fyzický sport, vyžadující vysokou úroveň fyzické kondice, síly a odolnosti vůči únavě. Mnoho autorů charakterizuje judo jako explozivní, výbušný sport, vyžadující vysoké rezervy anaerobní vytrvalosti a kapacity s dobrou úrovní aerobního systému. Judo je charakteristické krátkou dobou trvání zápasu, vysokou intenzitou, přerušovanou aktivitou s celkovou délkou trvání pět minut pro mužskou i ženskou kategorii (Štěpánek 1999).

V úpolovém sportu, jakým judo je, jde při vlastním sportovním výkonu o překonání soupeře fyzickou, psychickou a taktickou převahou v přímém tělesném kontaktu dvou judistů (Štěpánek 1999). 18

Judo je sportovní boj dvou jednotlivců v postoji a na zemi na žíněnce. Partneři bojují bosí a mají oblečené kimona (Kolektiv autorův 1982).

Zásady judo

Zásada „Ju“ a odhalení principů kuzuši se stalo základem nového způsobu zápasu a zrodil se nový sport – judo. Slovo „judo“ je podobné slovu jiuiitsu. Skládá se ze dvou ideogramů, jejichž složení má co nejvěrněji vyjádřit ducha i zásady tohoto sportu. První část – „Ju“, značí první zásadu juda, vyjadřující jemnost, měkkost, elastičnost a lehkost přizpůsobení se. „Do“ je synonymem slova cesta, způsob a vyjadřuje způsob uplatnění zásady „Ju“. Ve slově „Do“ se v Japonsku skrývají různé druhy umění, od malířství přes poezii až po řemeslné umění. V minulosti slovo „do“ bylo také jistým způsobem vyjádření světských metod výuky zásad taoismu a buddhismu. Ať tak nebo onak je slovo „judo“ složeným výrazem, vycházejícím z dávných tradic (Štěpánek a kol. 1990). „Seiryoku zenyo“ , druhá zásada juda, ve volné interpretaci znamená: „Dosáhnutí maximální efektivity činnosti, při minimální psychické a fyzické námaze“. Tato zásada ekonomizace, zjevná v každé sportovní disciplíně, je realizovaná cestou technické dokonalosti a ne úrovní svalového objemu (Štěpánek a kol. 1990). Třetí zásada „Jita kyoei“ je překládaná jako“ trénování pro vzájemné dobro a prospěch“ je aktuální stále a jako taková nepotřebuje komentář. V judu má ještě i doplňující význam. Pokrok v tréninku je možný jen při vlastním a rozumném zapojení se partnera do tréninku. Partner může ulehčit, ale i ztížit výuku, z čehož vyplývá poznatek nejen pro trenéry, ale i pro závodníky, že vzestup jednoho pomáhá na cestě vzestupu i druhému (Štěpánek a kol. 1990).

Principy judo

Podle Jigoro Kana je judo je kompromisem, uměním i sportem najednou, a tradiční snažení o dokonalost, je nejvyšším cílem, i když bylo dosaženo tréninkem novodobého stylu. Cvičení juda mělo dovést k moci ovládnutí 19

vlastního těla. Dosažení také vnitřního pokoje, jakého dosahují buddhističtí mniši při meditacích. Judista musí získat dovednost reagovat na útoky protivníka způsobem jednoduchým, spontánním a přirozeným, nějak ho „akceptovat, rozumět mu spolusoucítit.“ Základy juda ve filozofii zen, je možné vidět také v rituálu tréninku a zápasu. Celá etiketa této disciplíny je zjednodušená. Zůstala jen „meditace zazen“. Při ukončení tréninku je slyšet povel „mokuso“, klečení na místě „moksha“, o svobození se od všelijakých myšlenek a vlivů a v plné koncentraci na vjemy vynořující se z nitra sportovce. Je to symbol „buddhistického uvolnění“, osvobození se od emocí, cíl i konec cesty – „do“ (Štěpánek a kol. 1990). Dnešní judo řadíme do skupiny rychlostně silových sportů, ve kterém při vlastním sportovním výkonu jde o překonání soupeře fyzickou, technicko a taktickou převahou v přímém tělesném kontaktu, při uplatnění pohybů složité struktury (Štěpánek a kol. 1990). Samostatný zápas probíhá na zápasišti – tatami, které poskytuje dostatečnou ochranu při pádech. Kontakt mezi oběma soupeři nastává úchopem za sportovní úbor – judogi, nebo přímým uchopení končetin či trupu. Při samostatném souboji využívají soupeři množství technik, jejichž vývoj neustále přetrvává. Na vrcholných soutěžích pozorujeme stále nové techniky, které se od původních do značné míry odlišují. Techniky jsou rozděleny pro boj v postoji a boj na zemi. Cílem chvatů bojů v postoji je hodit soupeře rychle a s dostatečnou silou přímo na záda. Kvalita provedení je hodnocena odstupňovaným bodovým ziskem (Štěpánek a kol. 1990).

1.2.3 Vybavení pro judo

Judogi

Na mezinárodních soutěžích sestává judogi z bílé nebo modré bavlněné blůzy a kalhot. Oděv nesmí být silný ani tuhý, aby umožňoval soupeři pevný úchop. Ženy nosí pod svrchním oděvem ještě tričko nebo dres. Bojuje se naboso (Šimčák 2008)

Pás

Je dlouhý 3 m a obtáčí se dvakrát kolem pasu, označuje technický stupeň judisty. Ačkoliv černý pás je metou snad všech zápasníků, je to pouze první krok k dosažení „jemné cesty“ . Každá národní federace má svá vlastní pravidla pro udělování pásů. V Japonsku nejsou mezi černými a bílým pásem žádné mezi stupně, naopak západní země mají barevných pásů celou řadu (Kodokan Judo.CZ).

1.2.4 Stupně judo

Udělují se po splnění kritérií týkajících se praktického ovládání příslušné techniky, ovládání teoretických poznatků (Kolektív autorov 1982).

Rozdělení a označování technických stupňů

Systém technických stupňů (barvení p ásků, páskování atd.) zavedl v japonských bojových uměních Jigoro Kano. Tento systém měl a má svůj vývoj. První Kanovo dělení bylo pouze na dvě skupiny mudansha (studenti bez stupňů) a yudansha (studenty se stupni). Po té rozdělil technické stupně na žákovské stupně kyu a mistrovské stupně dan. Žákovských stupňů je pět od 5. kyu (nejnižší) do 1. kyu (nejvíce pokročilé) a mistrovských stupňů je deset 1. dan (nejnižší) až 10. dan (nejvyšší) (KodokanJudo.CZ).

K rozlišení stupňů na oděvu slouží rozdílná barva pásků. Platí obecné pravilo, že žákovské stupně nosí bílé (případně barevné pásky) a danové stupně nosí černé pásy a ti vyšší pak červenobílé nebo červené pásy. Kolébka judo Kodokan používá pro žákovské stupně pouze bílé pásy a barevné pouze pro děti. Další zvláštností je, že ženy používají na pásku podélný bílý pruh (Kodokan Judo.CZ).

Zkoušky na technické stupně

Přesný seznam technik a dovedností, které musí judista ovládat na konkrétní technický stupeň, je v pravomoci organizace, kde bude zkoušky skládat. Souhrně se dá říci, že v průběhu žákovských stupňů je třeba ovládnout pády, 21

techniky z gokyo a všechna držení, škrcení a páčení. Na danové stupně je pak potřeba ovládat katy a zdokonalovat se v prosazování technik v zápasu (KodokanJudo.CZ).

Význam technických stupňů

Technické stupně je třeba vnímat jako pomůcku a motivaci při našem studiu juda a nikoliv jako cíl kterého máme dosáhnout. Nestavme na odiv svůj technický stupeň, ale pokud máme tu potřebu, stavme na odiv své umění. Je samozřejmé, že před zkouškami trénujeme obzvláště intenzivně. Neměli bychom se však techniky učit jen na zkoušky a kvůli zkouškám, ale proto abychom je opravdu ovládali (KodokanJudo.CZ).

1.2.5 Taktika boje

Taktická příprava se opírá o informace o soupeři, o jeho silných a slabých stránkách (fyzických, technických, psychických i taktických). Každý závodník usiluje o zabezpečení volnosti soupeření, tedy psychicky i fyzicky ovládnout soupeře, vnutit mu svůj způsob boje, vybojovat si právo iniciativy. Jde především o tyto cíle:

• překonat soupeře anticipací jeho záměrů a předejít tak jeho akci. • překonat soupeře rychlejším začátkem akce. • převzít iniciativu i v obraně (bez anticipace soupeřových záměrů), tzn. v okamžiku, kdy soupeř útočí, porušit jeho rovnováhu a použít příslušnou techniku.

Jde o řešení těchto taktických situací:

• otevření boje, spojené s bojem o dosáhnutí optimálního úchopu, což značí získání určité rovnováhy klidné mysli. • využití momentální soupeřové lability po odblokování jeho útoku. • využití protichvatu po technicky chybném vykonání soupeřova útoku. • ovládání taktiky boje v rohu a na kraji zápasiště. 22

• taktika okamžitého výhodného přechodu boje na zemi.

Za nejkomplexnější prostředek nácviku taktických schopností je možné pokládat formu volného cvičení (randori), při kterém oba soupeři útočí v souladu se specifickými pravidly a zásadami (Kolektív autorov 1982).

1.3 PRAVIDLA JUDO

1.3.1 Historie pravidel judo

Vytváření prvních forem pravidel bylo vysloveně výsadou Japonců, kteří si toto právo obhajovali tím, že byli zakladateli juda. Tato skutečnost měla za následek, že vznikající pravidla byla do značné míry ovlivněna starými samurajskými tradicemi. Prohra v boji samurajů znamenala smrt a do sportovního soutěžení v judo se proto zavedl systém na jednu porážku. Tento model se na národních mistrovstvích Japonska zachoval dodnes (Štěpánek 1999).

Pravidla judistických soutěžích se za uplynulých 120 let značně změnily. Nejdříve se na Kodokan judo pohlíželo jako na formu jiuiitsu a zápasy byly pořádány ve stylu starého jiuiitsu (Ohlenkamp 1995/2008). Zápasy mezi různými školami jiuiitsu byly tehdy běžné a Kodokan se účastni v mnoha těchto vyzývacích zápasech. V roce 1886 byl pořádán Tokijskou metropolitní policií známý turnaj mezi relativně novým Kodokan judem a školou Totsuka ha Toshib – ryu jiuiitsu . To byl pro judo bod obratu. V 15 zápasech trvajících více než hodinu ukázalo Kodokan judo svou vedoucí úlohu a zajistil si svou budoucnost (Ohlenkamp 1995/2008). Souboje byly patrně blíže původnímu významu slova shiai, které nyní znamená zápas nebo turnaj. Tehdy označovalo shiniai tedy symbolické setkání se smrtí samotnou. Nepoužívaly se yuko a koka (pul a čtvrt bod). Mohli jste bodovat pouze ippon (plný bod) a to pomocí hodu, škrcení, držení nebo páky paže, které v dané situaci plně ovládaly vašeho protivníka. Časový limit byl na rozhodčím. Obvykle jste bojovali dokud jeden z vás neodpadl na vyčerpání nebo rozhodčí zápas neukončil vyhlášením jasného vítězství. Bylo to opravdové shini ai (Ohlenkamp 1995/2008).

První ročník judistického utkání nazvaného Červeno bílá soutěž se pořádal v roce 1884. Červeno bílý turnaj se pořádá každý rok až do současnosti. Je to nejdéle trvající soutěžní a sportovní akce na světě. Sadu pravidel pro pořádání 24

turnaje vytvořil Jigor Kano, který studoval pravidla zápasu a měl i praktické zkušenosti ze zápasů jiuiitsu (Ohlenkamp 1995/2008). Podle publikace Contest Judo od Roye Inmana (1987) organizace Dai Nippon Butokukai, pod vedením Jigora Kana, zakázala páčení prstů na rukou i na nohou, zápěstí a kotníku na judistických soutěžích v roce 1899. V roce 1916 zakázal Kodokan techniky ashi garami a dojime. Zjevně bylo mnoho vážných zranění jako důsledek použití těchto technik. Páky na klouby byly v roce 1925 omezeny pouze na loket. V průběhu let byly vytvořeny další pravidla pro zajištění bezpečnosti soutěžících. Do sedmdesátých let bylo zvednutí soupeře, který ležel na zádech, do výše vašich ramen (daki age) hodnoceno jako ippon. Toto pravidlo bylo později vynecháno, aby nehrozilo že soutěžící bude z této výšky upuštěn na zem. Další pravidlo přijaté kvůli bezpečnosti zakázalo techniku kani basami poté co Yasuhiro Yamashita měl z této techniky zlomený kotník, který ohrozil jeho účast na Olympijských hrách v roce 1984 v Los Angeles (kde získal zlatou medaili) (Ohlenkamp 1995/2008). Zatímco mnoho moderních pravidel bylo přijato z bezpečnostních důvodů, další byly přijaty na zajištění spravedlnosti v zápasech, podpoření akce, zvýšení divácké zajímavosti a dalších důvodů. Například původní judistické zápasy neměli časový limit. Později v padesátých a šedesátých letech vyžadovaly pravidla maximum 20 minut a v sedmdesátých letech ve finále Světového šampionátu mohl zápas trvat do 15 minut. Nicméně jak se judo stalo více a více populárním, časový limit zápasu byl omezen na současných 5 minut (Ohlenkamp 1995/2008).

V roce 1974 se přidalo další bodování yuko a koka a poprvé se objevila penalizace shido za pasivitu jako prevence proti zdržování. Studie ukázaly, že jen pár soutěžících dokázalo uniknout z držení v posledních několika sekundách. V roce 2000 se pravidla změnila a vítězství se vyhlašuje po úspěšných 25 sekundách držení místo dříve vyžadovaných 30 sekund. Moderní doba přinesla mnoho dalších změn týkajících se úchopů a nebojovnosti ve snaze podpořit vzrušující akci (Ohlenkamp 1995/2008). 25

„Japan Judo Federation“ uznala „The Contest Rules of Kodokan Judo“ (Pravidla soutěže Kodokan judo) vydané Kodokanem a také „International Judo Federation“ (IJF) tato pravidla přijala při svém založení v roce 1951. Organizace IJF a standardní mezinárodní pravidla byly nutné pro přípravu na první Světový šampionát v roce 1956 a účast judo na olympijských hrách v roce 1964. To vedlo ke zvýšení mezinárodního vlivu na pravidla (Ohlenkamp 1995/2008). Závažnou změnou pro judo bylo zavedení váhových kategorií pro olympijské hry v roce 1964. Do té doby byl Světový šampionát otevřen pro všechny váhy v jedné kategorii. Ale od olympiády v Tokiu se zavedly tři váhové kategorie (68 kg, 80 kg, +80 kg) navíc ke kategorii bez rozdílu vah. Na olympiádě 1964 se počet kategorií rozšířil na 6 (včetně kategorie bez rozdílu vah) a na olympiádě 1980 už na 8 kategorií. V roce 1988 byla kategorie bez rozdílu vah zrušena a nyní je tedy na olympiádě 7 váhových kategorií. Světový šampionát však kategorii bez rozdílu vah stále existuje (Ohlenkamp 1995/2008). Ačkoliv formální změnu pravidel musí přijmout kongres IJF, mezi zasedáními kongresu jsou změny často dělány komisí rozhodčích. Na příklad pravidla v roce 2003 byla opravena komisí rozhodčích, tak aby obsahovala penalizaci za kawazu gake, vytvoření zlatého skóre při nastavení času, zjednodušení na pouze dva typy penalizace (shido a hansoku make) místo čtyř typů a nové procedury úklony které byly dopředu zahrnuty v publikaci nových pravidel (Ohlenkamp 1995/2008).

První oficiální pravidla IJF

Základem prvních jednotných pravidel, byla pravidla vydaná Kodokanem v roce 1955. Tato vstoupila v platnost jako oficiální pravidla pro všechny členské státy IJF v roce 1958, kdy byla vysvětlena na 1. kongrese mezinárodních rozhodčích v Saarbruckenu. Měla 36 článků. Z našeho pohledu jsou nejdůležitější články týkající se délky trvání střetnutí, hodnocení technických činností, rozdělení závodníků do hmotnostních kategorií a posuzování pasivity, tedy článků, které měly největší dopad na vývoj, popularitu a tréninkový proces v judu (International Judo Federation). 26

1.3.2 Pravidla Judo

Vybavení

• Judogi

Na mezinárodních soutěžích sestává judogi z bílé nebo modré bavlněné blůzy a kalhot. Oděv nesmí být příliš silný ani tuhý, aby umožňoval soupeři pevný úchop. Ženy nosí pod svrchním oděvem ještě triko nebo dres. Bojuje se naboso (International Judo Federation).

• Pás

Je dlouhý 3 metry a obtáčí se dvakrát kolem pasu: označuje technický stupeň judisty (Šimčák 2008).

Zápasiště

Zápasí proti sobě dva judisté, na čtvercovém zápasišti se speciálním odpruženým povrchem tatami. Zápasová ploch má rozměry 8 x 8 m. Kolem je 1 m varovná zóna. Vně varovné zóny je 3 m bezpečnostní plocha Zápasová plocha pro OH, MS, kontinentální a IJF soutěže musí být maximálních rozměrů (Šimčák 2008).

Před vstupem na tatami se soupeři vzájemně ukloní, pak se postaví na značky odpovídající barvě jejich oděvu a znovu se ukloní.Rozhodčí zahájí souboj povelem „Hajime!“ Před odchodem z tatami se soupeři znovu navzájem ukloní, úklona je znamením úcty a disciplíny, což jsou dva pilíře juda (Šimčák 2008).

Doba trvání zápasu

Pro mistrovství světa a olympijské hry je doba trvání zápasu následující: muži a ženy 5 minut čistého času zápasu, junioři a juniorky 4 minuty čistého času. Mezi zápasy má každý závodník právo na 10 minut odpočinku (Šimčák 2008).

Bodování v judo

V minulých letech prodělala pravidla jisté změny: obranné judo je více penalizováno, důraz se klade hlavně na dynamický styl zápasu. Pokud před vypršením času souboje žádný ze soupeřů nezíská ippon, určí vítěze součet bodů koka, yuko a wazaari. Body koka a yuko nemoho být sčítáním proměněny na wazaari nebo ippon. Ale součet dvou wazaari se rovná ipponu (10 bodů) a ukončuje zápas (Šimčák 2008).

• Ippon

Ippon závodník získává třemi způsoby: když hodí soupeře na záda velkou rychlostí a silou (ale kontrolovan ě), když donutí soupeře škrcením a páčením podrobit se, nebo pokud jej udrží na zemi (osaekomi waza) po dobu 25 sekund (Šimčák 2008).

Vzdáli se závodník tak, že zaklepe dvakrát nebo vícekrát rukou či nohou, případně zvolá „maita“ (vzdávám se) v důsledku účinně nasazené techniky osaekomi waza, shime waza nebo kansetsu waza. Když závodník účinkem technik shime waza nebo kantsetsu waza neschopen pokračovat v zápase.

Rovnocennost – jeli závodník potrestán hansoku make, je jeho soupeř okamžitě vyhlášen soupeřem (Šimčák 2008).

• Wazaari

Za hod na zem, který postrádá jeden ze čtyř nutných prvků pro získání ipponu (hod na záda, rychlost, sílu nebo kontrolu), nebo za osaekomi trvající 20 až 24 sekund (Šimčák 2008).

Rovnocennost – jeli závodník potrestán třemi shido, pak se jeho soupeři okamžitě přiznává ohodnocení wazaari (Šimčák 2008).

• Yuko

Za kontrolovaný hod, který postrádá dva ze tří dalších prvků nezbytných pro získání ipponu, nebo za osaekomi trvající 15 až 19 sekund (Šimčák 2008).

Rovnocennost – jeli závodník potrestán dvěma shido, pak se jeho soupeři okamžitě přiznává ohodnocení yuko (Šimčák 2008).

Časy osaekomiwaza

Ippon 25 sekund

Wazaari 20 a více, ale méně než 25 sekund

Yuko 15 a více, ale méně než 20 sekund

Čas osaekomi kratší 15 sekund se hodnotí stejně jako kinza (Czech Judo).

Porušení pravidel

Když je jeden ze soutěžících potrestán, jeho soupeř získá příslušný počet bodů. Pokud se judista proviní podobným způsobem více než jednou, je potrestán vyšším trestem. Udělením vyššího trestu se předchozí trest ruší a body přidělené soupeři ruší. Trestné body se neodečítají ze skóre. Některá z porušení pravidel jsou například: záměrné opuštění tatami, příliš defenzivní chování, předstírané útoky, udeření soupeře, úmyslný pád na zem či neposlušnost vůči rozhodčímu. Jakékoliv nebezpečné akce zamýšlené poranění protivníka nebo jdoucí proti duchu juda jsou zakázány (Šimčák 2008). Opakovaně udělené tresty shido se na registrační tabuli sčítají a převádí se na kladná technická ohodnocení soupeře takto:

1. Shido Varování bez bonifikace pro soupeře,

2. Shido Yuko pro soupeře,

3. Shido Wazaari pro soupeře,

4. Shido Ipon pro soupeře. 29

Dopustíli se závodník opakovaně lehkého provinění a máli být trestán čtvrtým shido, rozhodčí v zápasišti se poradí s pomezními rozhodčími a udělí závodníkovi trest hansokumake (Šimčák 2008).

To znamená, že trest za čtvrté lehké provinění již není vyhlášen jako shido, ale přímo jako hansokumake a zápas končí (Šimčák 2008).

Zápas „Golden Score“

Doba zápasu „Golden Score“ je 3 minuty. První „volné“ shido nerozhoduje o vítězi zápasu. Uplyneli stanovený čas zápasu, pak rozhodčí v zápasišti vyhlásí sore made a dočasně ukončí zápas. Závodníci se vrací do svých pozic pro zahájení zápasu (Czech Judo).

Registrační tabule i časomíra se vynuluje a rozhodčí v zápasišti okamžitě zahájí zápas zvoláním hajime. Mezi původním zápasem a zápasem „Golden Score“ nesmí být žádná přestávka pro odpočinek. První ohodnocení získané jedním ze závodníků v době zápasu „Golden Score“ rozhodne zápas. Zápas končí okamžitě po získání jakéhokoliv ohodnocení jedním ze závodníků (Šimčák 2008).

V případě, že žádný ze závodníků nezískal v průběhu celého zápasu „Golden Score“ žádné ohodnocení, pak o vítězi rozhodne hantei . Rozhodčí v zápasišti vyhlásí hantei a společně s oběma pomezními rozhodčími zvednou nad hlavu praporek příslušné barvy a tím signalizují, kterého závodníka považují za vítěze zápasu. V tomto případě rozhodčí v zápasišti a oba pomezní rozhodčí berou v úvahu pouze tzv. „kinsa“ (mírná převaha), které závodníci získali svým přístupem, dovedností a činností technik pouze v zápase „Golden Score“. To znamená, že původní zápas se zde již vůbec nezohledňuje. Rozhodčí v zápasišti vyhlásí výsledek v souladu s pravidlem o „rozhodnut většiny“(Šimčák 2008).

Váhové kategorie

Tab. 1.1 Váhové kategorie

Váhové kategorie muži ženy

Superlehká do 60 kg včetně do 48 kg včetně

Pololehká do 66 kg včetně do 52 kg včetně

Lehká do 73 kg včetně do 57 kg včetně

Polostřední do 81 kg včetně do 63 kg včetně

Střední do 90 kg včetně do 70 kg včetně

Polotěžká do 100 kg včetně do 78 kg včetně

Těžká více než 100 kg více než 78 kg

Bez rozdílu vah všechny kategorie do 60 kg včetně

1.4 JUDO NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH

1.4.1 TOKIO 1964

Na zasedání MOV v Římě bylo přijato Judo mezi olympijské sporty a bylo zařazeno na pořad olympijských her v Tokiu 1964. Poprvé se pořadatelství her dočkala Asie a pro Japonsko to byla velká příležitost ukázat světu, že se dokázalo vzpamatovat z válečného utrpení. Symbolicky byl jako poslední člen olympijské štafety vybrán Yoshinori Sakai, který se narodil v Hirošimě přesně v den svržení atomové bomby. Ani tentokrát se hry bohužel neobešly bez bojkotů. Do Tokia nepřicestovala Severní Korea (KLDR) a také Indonésie, která byla potrestána za to, že na Asijské hry 1962 nepustila závodníky z Iz raele a Taiwanu. Zákaz startu postihl vzhledem k rasistické politice apartheidu také závodníky z Jihoafrické republiky (Český olympijský výbor).

Zápasy judo se konaly na tradičním japonském tatami v Nippon Budokan Hall, která byla postavena k tomuto účelu. Úvodní kola zápasů trvala 10 minut, finále bylo na 15 minut. Anton Geesink byl jedním z překvapení OH vyhrál otevřenou kategorii. V roce 1961 však Anton Geesink zničil mýtus o japonské nepřemožitelnosti tím, že se stal prvním nejaponským judistou, který vyhrál světový titul. Mezi lety 1953 a 1967, Geesink vyhrál 13 evropských titulů v otevřené a neomezené třídě. Později se stal členem MOV (Sports Reference).

Olympijských her v judo se účastnilo 72 mužů z 27 zemí. Nejmladším účastníkem byl Park Cheong Sam 17 let 346 dní ( KOR). Nejstarší účastník Orgando Madrigal 43 let, 223 dní (Costa Rica) Nejvíce medailí získal Sovětský svaz a Japonsko (4 medaile) (Sports Reference).

Obr. 1.2 Anton Geesink drží Akio Kaminagu ve finálovém boji v otevřené kategorii v Judo na olympijských hrách 1964 v Tokio

1.4.2 MEXIKO 1968

Po úspěchu na OH 1964 kde se judo stalo událostí, svět očekával, že by mělo pokračovat v olympijském programu, ale v tomto případě se tak nestalo. Tento sport byl přijat do olympijských programu pouze jako ukázkový sport a v roce 1966, kdy byl program pro OH v Mexico City vyhlášen, judo na tomto programu nebylo (Sports Reference).

1.4.3 MNICHOV 1972

Mnichovští organizátoři slibovali celému světu k oslavě jubilejní dvacáté olympiády moderní doby největší a nejkrásnější hry. Největší hry skutečně připravili. Zúčastnilo se jich více než 7000 sportovců. Na programu bylo 23 sportů. Po mexické přestávce bylo znovu do programu zařazeno judo a poprvé od antverpských her v roce 1920 se v objevila znovu lukostřelba (Český olympijský výbor).

Na těchto OH bylo zavedeno několik změn od roku 1964. Tento program byl rozšířen do pěti hmotnostních tříd a jedné otevřené kategorie. Pravidla byla 33

změněna, důraz byl kladen na s větší sankce proti pasivitě. Japonští judisté již nebyli považováni za nepřekonatelné, jako v roce 1964. Konečná, délka trvání zápasů byla zkrácena. Úvodní kola zápasů trvala šest minut, semifinále osm minut, a finále na 10 minut (Sports Reference).

Olympijských her v judo se účastnilo 146 mužů ze 46 zemí. Nejmladším účastníkem byl Juan Chalas (16 let, 60 dní) (DOM). Nejstarší účastník Fernando García (37 let, 145 dní) (PHI). Nejvíce medailí získal Sovětský svaz a Japonsko (4 medaile) (Sports Reference).

Stříbrná medaile ve váze do 63 Kg byla původně udělena Bakaava Buidaa v Mongolska, ale byl vyloučen poté, co měl pozitivní testy na nadměrné množství kofeinu (Sports Reference).

Nejúspěšnější judistou těchto OH byl Will Ruska získal zde dvě zlaté medaile. V těžké a otevřené třídě. Will Ruska byl rovněž mistr světa v roce 1967 a 1971. Byl také sedmkrát evropským vítězem a desetinásobným mistrem Nizozemí (Sports Reference).

Československá republika byla zastoupena jediným judistou Petrem Jáklem (ČÚV ČSTV, 1976)

Ve střední váze do 80 Kg zvítězil v prvním kole nad Hendel em z (GDR) yusei gachi (vítězství převahou), ve druhém kole prohrál s O Seung Ripem z Jižní Korei na ippon , v opravných kolech vyhrál nad Punsonim z Thajska na ipon ve druhém kole opravných bojů prohrál s Lischkou z Rakouska na ippon a obsadil 7 – 8. místo, v otevřené kategorii prohrál s Parisim z Velké Británie yusei gachi a skončil na 11. místě (Sports Reference).

1.4.4 MONTREAL 1976

Perfektní organizace a přísná bezpečnostní opatření byly poznávacími znameními XXI. Letních olympijských her v kanadském Montrealu.Vrcholné výkony sportovců však málem zmařily politické rozpory před zahájením her.Stávky, neobvykle dlouhá zima a nedostatek peněz zkomplikovaly přípravu her (Kolektiv autorů 1996). Politika se nevyhnula ani OH konaným v Montrealu. Julius Nyerere, který byl vládcem a diktátorem Tanzanie, vyzval další africké státy k bojkotu těchto Her. Tento druh protestu měl upozornit na porušování lidských práv v Jihoafrické republice. Záminkou se stalo turné novozélandských ragbistů po této zemi a Nyerere prohlásil, že v žádném případě nebudou sportovci z jeho země startovat na stejných Hrách, jako novozélandská výprava. Nikterak přitom nebral ohled na fakt, že Jihoafrická republika je právě vinou své rasistické politiky na 12 let z účasti na Hrách vyloučena a ani ragby není olympijským sportem. K Tanzanii se přidalo dalších 21 afrických zemí a také Guyana (Český olympijský výbor). Zápasy judo se konaly na cyklistickém velodromu, které nebylo zrovna ideálním místem, protože zde diváci nemohly plně docenit techniky a taktiku judo, vzhledem k velké vzdálenosti od veřejného sezení (Olympic Games Museum). Olympijských her v judo se účastnilo 136 mužů ze 46 zemí. Nejmladším účastníkem byl Kamal Al Athari (17 let, 13 dní) (KUV). Nejstarší účastník Abdoulaye Djiba (38 let, 25 dní) (SEN) Nejvíce medailí získal Sovětský svaz a Japonsko (5 medailí) (Sports Reference).

Olympijský rok přivítal náš svaz v intenzivní přípravě jediného olympionika Vladimíra Nováka, zařazeného do řízené olympijské přípravy. Jeho forma neustále rostla a na ME v Kyjevě získal stříbrnou medaili v absolutní kategorii a páté místo v těžké váze. Poprvé se náš závodník Vladimír Novák a jeho trenér Ludvík Wolf měli možnost zúčastnit přípravy v kolébce juda v Japonsku. Možná, že 9. místo v otevřené kategorii a 13. místo těžké váze bylo trochu zklamáním, ale jeho vystoupení na OH, stejně jako další mezinárodní 35

úspěchy našich reprezentantů, zvláště vítězství Jaroslava Kříže nad mistrem Evropy a držitelem stříbra z MS ve Vídni Reissmanem z NDR dokazují, že naše judo má dobré perspektivy pro úspěšnou reprezentaci ve světě (ČÚV ČSTV, 1976).

Vladimír Novák ve váze nad 93 Kg zvítězil v prvním kole nad Greenwayem z Kanady technikou uchi mata na ippon, ve druhém kole vyhrál nad Wooleyem z USA technikou uchi mata na ippon. Ve třetím kole prohrál s Chochishvilim ze Sovětského Svazu a skončil na 9 – 12. místě. V otevřené kategorii zvítězil v prvním kole nad Airio z Finska technikou uchi mata. Ve druhém kole prohrál s Wallasem z Rakouska technikou ashi garami na ippon a obsadil 13 – 16. místo (Sports Reference).

1.4.5 MOSKVA 1980

Africký bojkot v roce 1976 sice přinesl většinou negativní ohlas, přesto výrazně zapůsobil na amerického prezidenta Jimmyho Cartera. A tak když v prosinci 1979 vstoupila sovětská vojska do Afganistanu, byl součástí balíčku „trestných“ opatření i zákaz zúčastnit se Her XXII.olympiády v Moskvě, který bez výjimky platil pro všechny americké sportovce. V případě neuposlechnutí by jim byl odebrán pas. Pro Cartera se navíc stal tento bojkot součástí předvolebního boje a tak postupně přesvědčil většinu spojenců, aby se k USA přidali. Některé země, jako třeba Velká Británie nebo Austrálie se k bojkotu oficiálně připojily, ale ponechaly na uvážení jednotlivých sportovců, zda do Moskvy odjedou, či nikoliv, jiné start svým občanům zakázaly. Nakonec své přihlášky nevyplnilo 65 států a z nich se odhaduje, že zhruba 50 právě vzhledem k vyhlášenému bojkotu. Nad moskevským olympijským stadiónem tak nakonec viselo pouze 80 vlajek. Přesto a nebo snad právě proto byla organizace Her pompézní a plně v duchu socialistických přehlídek síly a kašírovaného úspěchu. Pět týdnů před zahájením přišla pozvánka také do Zimbabwe. Zimbabwe se mělo poprvé zúčastnit Her, předtím se totiž na něj ještě jako na Rhodésii vztahoval zákaz startů vzhledem k rasové diskriminaci (Český olympijský výbor). 36

Olympijský her v judo se účastnilo 182 mužů ze 42 zemí. Nejmladším účastníkem byl Ronny Sanabria (16 let, 112 dní) (COS). Nejstarší účastník Vitalij Kuznetsov (39 let, 162 dní) (RUS). Nejvíce medailí získal Sovětský svaz a Východní Německo po 5 medailích. Nejúspěšnějším judistou byl Dietmar Lorenz s jednou zlatou medailí v otevřené kategorii a jednou bronzovou medailí v těžké kategorii a Angelo Parisi s jednou zlatou medailí v těžké kategorii a stříbrnou medailí v otevřené kategorii. Angelo Parisi získal rovněž bronzovou medaili na OH v Mnichově v otevřené kategorii a stříbrnou na OH v Los Angeles v těžké kategorii (Sports Reference). Slavný rok československého juda. První olympijskou medaili pro judo získal na OH v Moskvě zasloužilý mistr sportu Vladimír Kocman v hmotnostní kategorii nad 95kg získal bronzovou medaili (ČÚV ČSTV, 1976).

Československá republika byla zastoupena pěti judisty. Pavel Petřikov ve váze do 60 Kg vyhrál v prvním kole nad Camarou z Guinei na ippon ve druhém kole zvítězil nad Burkhardem ze Švýcarska na koka, ve třetím kole prohrál s Reyem z Francie na yuko. V opravných bojích vyhrál nad Fagerlundem z Finska na waazari, v boji o třetí místo prohrál s Yemizhem z Ruska na ippon a obsadil 5 – 6. místo. Vladimír Kříž ve váze do 65 Kg zvítězil v prvním kole nad Sanabriem z Costa Rica na ippon, ve druhém kole prohrál s olympijským vítězem Sodolukinem z Ruska na yuko, v opravných bojích zvítězil nad Rodríguezem z Kuby ve druhém kole opravných bojů prohrál s Nedkovem z Bulharska na wazaari a obsadil 7 8. místo. Vladimír Bárta ve váze do 78 Kg vyhrál v prvním kole nad Sichalwem ze Zambie na ippon ve druhém kole prohrál s Petrovem z Bulharska yusei gachi a skončil na 13 16. místě. Jaroslav Nikodým ve váze do 95 Kg prohrál v prvním kole s Chittendenem z Velké Británie na ippon a skončil na 19. místě. Vladimír Kocman zvítězil v prvním kole nad Adelaarem z Nizozemí sogo gachi ve druhém kole prohrál s olympijským vítězem Parisim z Francie na ippon. V opravných bojích zvítězil nad Reszekem z Polska yusei gachi v boji o třetí místo zvítězil nad Radburnem z Velké Británie na ippon (Sports Reference).

Obr. 1.3 Vítězové ve váze nad 95 kg. Z leva Radomir Kovacevic (YUG, 3. místo ), Vladimír Kocman (TCH, 3. místo ), Angelo Parisi ( FRA, 1. místo) a Dimitr Zaprianov (BUL, 2. místo )

1.4.6 LOS ANGELES 1984

Po americkém bojkotu moskevských her se hned o čtyři roky později naskytla sovětům příležitost k „odplatě“. Andělské město Los Angeles mělo cestu k získání pořadatelství jednoduchou, po teroristickém útoku v Mnichově a finanční katastrofě Montrealu se nikdo jiný do organizování Her nehrnul. Přípravný výbor však dokázal neuvěřitelnou věc. Poprvé od roku 1896 se Hry konaly bez státního finančního příspěvku a přesto skončily ziskem 223 milióny dolarů. Základem k tomuto profitu bylo značné omezení výdajů, většina sportů se konala na již dříve existujících stadiónech a organizátoři také získali štědré sponzory. Ve své době sice sklidili kritiku, ale tento přístup se ukázal být jediným správným modelem na finanční záchranu Her. Přesto olympijská myšlenka prošla nejtěžší krizí moderní éry. Hry v Moskvě a Los Angeles mohly být symbolem končící studené války, ale masové bojkoty téměř způsobily zánik této tradice. Sovětský svaz totiž zorganizoval oplátku za rok 1980 a do Los Angeles se nepřihlásilo 14 států komunistického bloku, včetně Československa. Rozhodnutí padlo v Kremlu a sportovci mnoha zemí se marně připravovali na jeden z vrcholů své kariéry. Početně byl sice tento bojkot menší než před čtyřmi roky, ale socialistický tábor představoval velkou sportovní kvalitu. Ze všech zlatých 38

medailí rozdaných v Montrealu jich téměř 60% vybojovaly země, které se odmítly Her XXIII.olympiády zúčastnit (Český olympijský výbor). Olympijských her v judo se účastnilo 212 mužů z 61 zemí. Nejmladším účastníkem byl Alpaslan Ayan (18 let, 94 dní) (TUR). Nejstarší účastník Arthur Schnabel (35 let, 330 dní) (SRN). Nejvíce medailí získalo Japonsko a Jižní Korea (5 medailí) (Sports Reference). Yasuhiro Yamashita se stal vítězem v otevřené kategorii na OH Los Angeles tento Japonský judista vyhrál 203 zápasů po sobě letech 1977 1985. Stal se 4 násobným mistrem světa a 9 násobným mistrem Japonska, a zařadil se tak mezi nejúspěšnějších závodníky všech dob (Judoinfo). Vyostřená protisocialistická politika USA znemožnila účast většině socialistických zemí včetně ČSSR na této vrcholné sportovní slavnosti lidstva. Proto se v srpnu sjeli olympionici judo ze socialistických zemí do Varšavy na světový turnaj Družba, kde se zúčastnila prakticky světová špička judistů. O to cennější byl úspěch našich reprezentantů, kteří získali 3 medaile a 2 pátá místa.Vladimír Kocman v absolutní kategorii a Karel Purgert do 80 Kg získali stříbrnou medaili, Pavel Petřikov do 60 Kg bronzovou medaili, Jaroslav Kříž do 65 Kg a Vladimír Bárta do 78 Kg páté místo (ČÚV ČSTV, 1976).

1.4.7 SOUL 1998

Poprvé po dvanácti letech se olympijských her opět zúčastnily všechny sportovně vyspělé země (až na Kubu a Etiopii). Bojkot, jenž poznamenal olympiády v Moskvě (1980) a Los Angeles (1984), se tedy nekonal. Podruhé od olympiády v Tokiu se letní olympijské hry konaly v Asii (Kolektiv autorů 1996). Olympijské hry v Soulu měli největší účast v historii olympiád. Hry byli velmi dobře připraveny. Politických sporů na rozdíl od her za posledních 20 letech, bylo relativně málo a byly poměrně malé (Sports Reference). Soutěžilo se v sedmi hmotnostních kategoriích, otevřená kategorie byla zrušena. Ženské judo mělo své první vystoupení na olympijských hrách, jako ukázkový sport (Sports Reference). Olympijských her v judo se účastnilo 243 mužů z 69 zemí. Nejmladším účastníkem byl Kamil Sabali (18 let, 157 dní) (LIB) . Nejstarší účastník Viliame 39

Takayawa (39 let, 220 dní) (Fidži). Nejvíce medailí získal Sovětský svaz (5 meadilí) (Sports Reference). Peter Seisenbacher se stal vítězem na OH Seoulu v judo ve váze do 86 kg. Tento rakouský judista zde získal svou druhou zlatou medaili. První olympijské zlato vyhrál v Los Angeles ve stejné hmotnostní kategorii, toto se zatím jinému člověku nepodařilo a zařadil se tak mezi nejúspěšnější závodníky všech dob (Seisenbacher, Georgie,1997).

Hitoshi Saito se stal vítězem OH Seoulu v judo ve váze +95 Kg. Zlatou medaili získal i na OH v Los Angeles v roce 1984 (Sports Reference).

Československé judo bylo zastoupeno třemi judisty Petr Šedivák ve váze do 60 Kg prohrál v prvním kole s finalistou této váhové kategorie Asanem z USA na koka v opravných bojích vyhrál nad Lee Kanem z Honkongu na ippon.Ve druhém kole opravných bojů prohrál se Sheu Tsay Chvanem z Taipei yusei gachi skončil na 7 – 8. místě. Pavel Petřikov ve váze do 65 Kg vyhrál v prvním kole nad Pradhanem z Nepálu na ippon ve druhém kole vyhrál nad Cardosem z Brazílie na koka ve třetím kole zvítězil nad Jamsrangiinem z Mongolska yusei gachi ve čtvrtém zápase prohrál s Maďarem Bujkó na ippon. Nedostal se do opravných bojů a umístil se na 9 – 12. místě. Jiří Sosna který, ve váze do 95 Kg vyhrál v prvním kole nad Vargou z Maďarska na ippon ve druhém kole zvítězil nad Traineau z Francie yusei gachi, v boji o finále prohrál s olympijským vítězem Aurélio Miguelem z Brazílie na trest chui. O třetí místo se utkal se Stewartem z Velké Británie a prohrál na koka a skončil na 5 – 6. místě (Sports Reference).

1.4.8 BARCELONA 1992

Olympijské hry, které se konaly v rodné zemi předsedy MOV Juana Antonia Samaranche, ve Španělsku, byly prvními LOH od pádu komunismu ve Východní Evropě a po sjednocení Německa v roce 1990. Her se zúčastnil rekordní počet sportovců (10,563) ze 172 zemí, přičemž žádná země hry nebojkotovala. Kuba a Severní Korea se her zúčastnily po 12 letech a Jihoafrická republika byla přizvána zpět po 32 letech izolace v důsledku uplatňování státní 40

politiky apartheidu v zemi. Zatímco Neměcko soutěžilo poprvé od roku 1964 pod jednou vlajkou, 12 republik Sovětského Svazu spojilo své úsilí naposledy v jednotném týmu. V tomto roce MOV poprvé po 96 letech opačného názoru otevřel brány profesionálním sportovcům (Český olympijský výbor). Hry byly otevřeny krásně a dramaticky lukostřelcem Antoniem Rebollem, který zapálil olympijský oheň pomocí luku. Poprvé od roku 1972, se zúčastnili všechny velké národy světa.

Na OH v Barceloně 1992 bylo mezi olympijské sporty zařazeno ženské Judo (Sports Reference).

Olympijský her v judo se účastnilo 270 mužů a 163 žen z 92 zemí. Nejmladší účastník byla Erin Lum (15 let, 178 dní) (GUAM). Nejstarší Mohamed Doukouré (38 let, 254 dní) (GUI). Nejvíce medailí získalo Japonsko (10) (Sports Reference).

Vítězem na OH v Barceloně v judo ve váze do 71 Kg se stal Toshihiko Koga tento japonský judista získal rovněž stříbrnou medaili ve váze do 78 Kg na olympijských hrách v Atlantě 1996. V letech 1989, 1991, 1995 se stal mistrem světa a zařadil se tak mezi legendy světového juda (Real Judo).

Československé Judo bylo zastoupeno pěti reprezentanty,v ženské kategorii Miroslava Janošiková váze do 61 Kg vyhrála v prvním kole nad Makounawodeovou ze Středoafrické republiky na ippon držením kusurekami shiho gatame ve druhém kole vyhrála nad Blumovou z Lichenštejnska na chvat sukui nage na koka, ve třetím kole prohrála s Izraelkou Aradovou technikou tomoe nage na wazaari. V opravných bojích prohrála se Španělkou Gómézovou technikou sukui nage na yuko a umístila se na 9 – 12. místě. Petr Šedivák ve váze do 60 Kg prohrál v prvním kole s Brazilcem Yamasaki Júniorem yusei gachi a skončil na celkovém 23. místě. Pavel Petřikov ve váze do 65 Kg zvítězil v prvním kole nad Coulibalym z Mali na ippon trestem hansoku make. Ve druhém kole nad Kosmyninem ze Společenství nezávislých států yusei gachi ve třetím kole prohrál na yuko s Maďarem Csakem technikou kuchiki taoshi 41

v opravných bojích prohrál na ipon s Belgičanem Laatsem technikou ashi garami a umístil se rovněž na 9 12 místě. Josef Věnsek ve váze do 71 Kg zvítězil v prvním kole nad Mario Gonzálesem z Mexika yosei gachi. Ve druhém kole zvítězil nad Wahid Yudhi Sulistiantem z Indonésie na ippon. Ve třetím kole prohrál s Finem Jorma Korhonenem na wazaari a skončil celkově na 18 místě. Jiří Sosna ve váze do 95 Kg zvítězil v prvním kole nad Doukourém z Guinei na ippon držením kami – shiho gatame ve druhém zápase prohrál s Miguelem z Brazílie na trest keikoku a skončil na 17 místě (Sports Reference).

1.4.9 ATLANTA 1996

Jubilejní olympijské hry sto let po obnovení olympijských soutěží se nekonaly v Athénách, dějišti prvních olympijských her, ale v americké Atlantě (Atlanta Committee for the Olympic Games 1997).

Sídlo výrobce proslulé limonády, koncernu CocaCola, zvítězilo v rozhodující volbě nad řeckým hlavním městem. Finanční síla koncernu CocaCola, hlavního spozora, byla zřejmě rozhodujícím argumentem ve prospěch města v srdci Georgie (Kolektiv autorů 1996).

Olympijské hry v Atlantě byly největší (s rekordním počtem 197 zúčastněných zemí) a logisticky nejkomplikovanější OH před hrami v Sydney a údajně také nejzkomercionalizovanější. Přes všechny organizační problémy, kterým museli organizátoři čelit, od “zhroucení” počítačového systému, přes dopravní problémy, až po pumový atentát, měly tyto hry jedny z nejlepších mediálních příběhů. Začalo to šťastným příběhem o Muhammadu Alim, nejznámější postavě ze světa sportu, který, ač postižen Parkinsonovou chorobou, zapaloval olympijský oheň. Smutnější zpráva, byla zaznamenána jen o osm dní později, a byl jí pumový atentát teroristů, který se odehrál v poklidný pátek v olympijském parku. Během exploze přišla o život jedna žena, 111 lidí bylo zraněno a celý svět si tak připomněl teror a tragédii z Mnichova 1972. Stejně tak jako v roce 1972 Olympijské hry pokračovaly (Český olympijský výbor). 42

Olympijských her v judo se účastnilo 236 mužů a 151 žen z 92 zemí. Nejmladší účastník byla Shu YuChen (16 let, 118 dní) (TPE) . Nejstarší Miklos Szabo (40 let, 213 dní) (AUS). Nejvíce medailí získalo Japonsko a Jižní Korea (8 medailí) (Sports Reference).

Sun Hui Kye olympijská vítězka ve váze do 48 Kg ze Severní Korey. Když získala zlatou medaili v Atlantě v roce 1996 se stala nejmladším zlatým medailistou v judo. Do soutěže vstoupila díky divoké kartě systému a její olympijské zlato bylo jako jeden z největších překvapení v Atlantě. Ve váze do 57 Kg byla stříbrná na OH v Athénách a na OH v Sydney bronzová, v letech 2001, 2003, 2005, 2007 vyhrála mistrovství světa. Těmito úspěchy se zařadila mezi legendy ženského světového juda (Real Judo).

České Judo bylo zastoupeno čtyřmi reprezentanty v ženské kategorii Michaela Vernerová ve váze do 61 Kg prohrála na ippon v prvním kole s Griffithovou z Venezuely na chvat harai – maki komi a skončila na 16. místě. Radka Štusáková ve váze do 66 Kg rovněž prohrála na ippon v prvním kole s Kazumiovou z Japonska držením yoko shiho gatame a skončila na 18. místě. V mužské kategorii Roman Nováček ve váze do 60 Kg prohrál v prvním kole s Meridjaem z Alžírska na chvat taiotoshi a následném držení osae komiwaza na ippon a skončil na 21. místě. Petr Lacina ve váze do 86 Kg prohrál v prvním kole s Merkevičiusem z Litvy chvatem uranage na ippon a umístil se na 21. místě (Sports Reference).

1.4.10 SYDNEY 2000

V Austrálii se olympijské hry konaly podruhé v historii, poprvé po 44 letech od letních olympijských her 1956. Her se zúčastnilo 199 výprav, z členů Mezinárodního olympijského výboru chyběl pouze Afghánistán, poprvé se zúčastnily výpravy Eritreje, Mikronésie a Palau. Celkem se bojovalo o 300 sad medailí ve 28 sportovních odvětvích (Sydney Organising Committee for the Olympic Games 2001) 43

Úvodní slavnostní ceremoniál začal na Olympijském stadionu Australia v 16 hodin místního času v pátek 15. září před 108 000 diváků. První část ceremoniálu začala vystoupením 120 honáků dobytka, v Austrálii zvaných stockmen , po nichž se představovala historie i přírodní bohatství australského kontinentu. Stadion se změnil v hluboký oceán, poušť s představiteli původního obyvatelstva Austrálie – Austrálců, přehlídku místní flóry i osídlení evropskými přistěhovalci (Sports Reference).

Olympijský her v judo se účastnilo 237 mužů a 161 žen z 90 zemí. Nejmladší účastnik byla Mariana Martins (17 let, 218 dní) (TPE). Nejstarší účastník Caroline Curren (37 let, 327 dní) (AUS). Nejvíce medailí získalo Japonsko (8 medailí) (Sports Reference).

David Douillet francouzský judista, dvojnásobný olympijský vítěz v nejtěžší kategorii a čtyřnásobný mistr světa. Poprvé se objevil na mistrovství Evropy v Praze v roce 1991 a znovu v Paříži o rok později, kde Francie testovala své naděje pro olympijské hry 1992 v Barceloně (L'Humanité, 1992 ).

V Barceloně ho v cestě za zlatem zastavil mistr světa z roku 1989 Japonec Naoja Ogawa, Douillet získal bronz. Hned na následujícím mistrovství světa v Hamiltonu v Ontariu vybojoval zlatou medaili, když porazil Gruzínce Davida Chachaleisviliho. Stal se i mistrem Evropy, ale na naprostý vrchol vystoupil až o rok později v japonské Chibě (1995), kde zvítězil jak v kategorii nad 95 kg, tak v turnaji bez rozdílu vah( L'Humanité 1992).

Francouzský list L'Équipe ho následně vyhlásil Mistrem mistrů (Champion des Champions ) za rok 1995 (L´Equipe.fr 2006).

Výsledky z Chiby udělaly z Douilleta velkého favorita olympijských her v Atlantě, ale los mu přisoudil už pro semifinále jeho přemožitele z Barcelony Ogawu. Naopak již před losem vypadl ze hry další nebezpečný soupeř Chachaleišvili, který zmeškal povinné vážení (Atlanta Committee for the Olympic Games 1997). 44

V těsném semifinále, označeném za předčasné finále, Douillet Ogawu porazil a ve finále jasně zdolal Péreze Loba ze Španělska. Zápas ukončil v průběhu třetí minuty na ippon a získal tak první zlatou olympijskou medaili (CNN Sports Ilustrated 2000)

České judo bylo zastoupeno třemi reprezentanty, v ženské kategorii Michaela Vernerová ve váze do 57 Kg prohrála v prvním kole s Italkou Cavazzutiovou a skončila bez umístění. Andrea Pažoutová ve váze do 70 Kg prohrála s Martinovou ze Španělska na chvat uchi mata ve v opravných bojích prohrála s Belgičankou Werbrouckovou na držení kusure kesa gatame a skončila na 13 16 místě. Petr Jákl v mužské kategorii ve váze +100 Kg vyhrál v prvním kole nad Rumunem Muntenau na ippon ve druhém kole prohrál s Hernandesem s Brazilie na chvat o soto gari, do dalších bojů nepostoupil a obsadil 13 16 místo (Sports Reference).

1.4.11 ATHÉNY 2004

V roce 2004 se olympijské hry vrací do země svého vzniku Řecka. Řecké hlavní město Athény bylo vybráno za pořadatele Her na 106. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne v roce 1997. Protikandidáty byla města Buenos Aires, Cape Town, Stockholm a Řím. Především italská meropole byla vážným soupeřem a v závěrečném hlasování vyhrály Atény 66:41. Do města pod Akropolí se novodobé olympijské hry vracejí podruhé. Konaly se zde první novodobé hry v roce 1896. Navíc Athény hostily i takzvané mezihry v roce 1906, ale ty se do oficiálních statistik nepočítají. Po explozi mezinárodního terorismu byly poznamenány rozsáhlými bezpečnostními opatřeními, která si vyžádala obrovské finanční náklady a hry velice „prodražila“. O 301 sad medailí v 28 sportech bojovalo 10,5 tisíce sportovců z rekordních 201 států. Maskoty her byly vybráni Athéna a Phevos bratr a sestra, kteří pocházejí z antického Řecka. Inspirací autorům byly panenky ze 7 stol. před n.l. pocházející z Mykénských nalezišť (Český olympijský výbor).

Olympijský her v judo se účastnilo 384 mužů a 157 žen z 94 zemí. Nejmladší účastník byla Majid Al Ali (16 let, 327 dní) (KUW). Nejstarší účastník Celita Schultz (36 let, 184 dní) (USA). Nejvíce medailí získalo Japonsko (10) (Sports Reference).

Zápasy judo se konaly v Ano Liossia olympijské hale, soutěžilo se o 14 zlatých medailí v sedmi hmotnostních kategoriích mužů i žen. Japonsko dominovalo ziskem 8 zlatých a 2 stříbrných medailí (Wikipedia 2004).

Tadahiro Nomura japonský judista v kategorii do 60 kg, dokázal jako první judista planety vybojovat tři olympijské triumfy, a navíc v řadě za sebou: Atlanta 1996, Sydney 2000, Athény 2004. Jeho tažení za rekordní třetí zlatou medailí na OH v Athénách sledovalo s napětím celé Japonsko a s obdivem celý sportovní svět. Jeho úspěch pak byl zařazen mezi 10 absolutních vrcholů OH 2004. Kromě olympijských vavřínů vybojoval také titul mistra světa v Paříži 1997 a bronz na MS 2003 doma v Osace (Czech Judo).

Dva olympijské tituly má ve svém držení pouze trio judistů. Ve váhové třídě do 86 kilogramů vládl v letech 1984 a 1988 Peter Seisenbacher z Rakouska a ze stejných her si zlato vezl Japonec Hitoši Saito v kategorii +95 Kg. V letech 1996 a 2000 se z olympijských vavřínů v královské kategorii radoval David Douillet, jeden z nejoblíbenějších Francouzů vůbec. Tadahiro Nomura má judo v genech. Jeho dědeček, který vlastní renomovanou judistickou školu, i otec Motocugu byli reprezentanty země a strýček Tojokazu Nomura si z LOH 1972 odvezl zlato ve váze do 73 kilogramů. V roce 1995 byl jako devatenáctiletý mistrem Japonska a na OH v Atlantě odjížděl v roli velkého talentu. Při olympijské premiéře se nijak nerozpakoval, a ani Ital Girolamo Giovinazzo jej ve finále nezastavil. Podlehl na ippon po 4:35 minutách. V Sydney vyhrál Nomura za pouhopouhých dvanáct vteřin, ve finále složil Kyunga (Sports reference).

Ryoko Tani Tamura Na olympijských hrách v Barceloně 1992, měla Tamura, pouze 16 let, a získala stříbrnou medaili ve váze do 48 kg. V dalších letech pokračovala ve vzestupu vyhrála pět mistrovství světa v letech 1993, 46

1995, 1997, 1999, 2001. Na olympijských hrách v Atlantě 1996 prohrála ve finále s šestnáctiletou Korejskou reprezentantkou Kye Sunhui, která byla na svém prvním mezinárodním turnaji. Touto porážkou ukončila 84 nepřerušených vítězství. Na OH v Sydney v roce 2000 a Athénách 2004 získala zlatou medaili. Na OH v Pekingu 2008 byla bronzová (Olympic Movement).

České judo bylo zastoupeno jedinou reprezentantkou, v ženské kategorii Andrea Pažoutová ve váze do 66 Kg vyhrála v prvním kole na ippon nad Dadciovou z Polska technikou seoi otoshi.Ve druhém kole prohrála na ippon s Australankou Arloveovou chvatem o soto gari. V opravných bojích prohrála s Kim RyonMi ze Severní Korei na ippon technikou o uchi gari. Skončila bez umístění (Sports Reference).

1.4.12 PEKING 2008

V roce 2008 se letní olympijské hry konaly v Pekingu, od 8. srpna do 24. srpna 2008. Celkem soutěžilo 10500 sportovců v 302 disciplínách ve 28 sportech. Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón (Beijing 2008).

Hlavním stadiónem her byl Pekingský národní Pejťing kuoťia tchijü čchang, běžně označovaný dle své podoby jako „ Ptačí hnízdo “. Mottem pekingské olympiády je:n „Jeden svět, jeden sen“ (Beijing 2008).

Pekingské olympijské hry měli rekordní počet maskotů, pět postav nesoucích bohatou symboliku, jmenují se „Šťastné děti“ :

Kapr Pejpe j – modrá, prosperita, vznešenost a čistota, vodní sporty,

Panda velká ŤingŤing – černá, radost, čest a naděje, silové a úpolové sporty,

Olympijský oheň Chuanchuan – červená, vášeň, nespoutanost, míčové sporty,

Tibetská antilopa Jingjing – žlutá, zdraví, pohotovost a ohebnost, atletika,

Vlaštovka Nini – zelená, štěstí, nevinnost a živost, gymnastika. 47

Tyto figurky jsou implikovány stykem s mořem, lesem, ohněm, zemí a oblohou, což naráží na harmonii člověka s přírodou a odpovídá myšlence „Zelené olympiády“ . Kromě toho jsou do figurek Fuwa integrovány mnohé prvky čínské kultury. Zajímavé je rovněž to, že jména těchto pěti postaviček sestavená za sebou připomínají čínskou větu „Peking tě vítá˝. Pět olympijských postaviček neposlední řadě barevně reprezentuje pět olympijských kruhů (Beijing 2008).

Olympijský her v judo se účastnilo 386mužů a 156žen z 92 zemí. Nejmladší účastník byl Ali Khousrof 16 let 158 dní (YEM). Nejstarší závodník José Mba Nchama 42 let 300 dní (GEQ). Nevíce medailí získalo Japonsko (Sports Reference).

České judo bylo zastoupeno dvěma reprezentanty. Pavel Petřikov ve váze do 60 Kg vyhrál v prvním kole nad Lourencem z Brazilie. Ve druhém kole prohrál se Sobirovem z Uzbekistánu a skončil na 17 místě. Jaromír Ježek ve váze do 73 Kg prohrál v prvním kole s Muminovem z Uzbekistánu a skončil na 21. místě (Sports Reference).

2. VÝSLEDKY A DISKUZE

Po dlouhém řetězci změn a přizpůsobování se světovým trendům se současné judo podstatně liší od toho původního. Zatím co v minulosti byly hlavně tradice a etika bojového umění základní pilíře juda, dnes je to především rychlost , dynamika a agresivita . Cílem v judo je dosáhnout nejlepšího výkonu a tomuto cíli se podřizuje i sportovní příprava. V důsledku změn pravidel ve sledovaných oblastech se charakter juda, zpočátku stavějící na bázi síly a vytrvalosti, mění na rychlostněsilový. Tato nová pravidla se snaží učinit judo více populární a velkolepé pro televizi a média, ale již nejsou známy úvahy o tom, co dobrého přinesou pro sport jako takový.

2.1. ZHODNOCENÍ VŠECH ZEMÍ

Zhodnocení všech zemí, které ve sportovním odvětví judo získaly alespoň jednu ze tří medailí (tab. 2.1). Dle tabulky celkového srovnání je patrné, že mezi jednoznačně nejúspěšnější země patří Japonsko, za ním Francie a poté Jižní Korea. Japonsko získalo celkem 65 medailí, Francie a Jižní Korea získaly shodně, a to celkem 37 medailí. Bývalé Československo se umístilo v celkovém pořadí se ziskem 1 bronzové medaile na 33. místě.

Tab. 2.1 Zhodnocení všech zemí

Pořadí Země Zlato Střibro Bronz Celkem 1. Japonsko 35 15 15 65 2. Francie 10 8 19 37 3. Jižní Korea 9 14 14 37 4. Čína 8 2 8 18 5. Kuba 5 11 16 32 6. Německo 5 7 20 32 7. Sovětský Svaz 5 8 18 31 8. Nizozemí 4 2 14 20 9. Polsko 3 4 2 9 10. Itálie 3 2 6 11 11. Španělsko 3 1 2 6 12. Brazílie 2 3 10 15 13. Rakousko 2 2 1 5 14. Belgie 2 1 7 10 15. Gruzie 2 1 2 5 16. Unified Team 2 0 2 4 Maďarsko 1 2 4 7 17. Severní Korea 1 2 4 7 18. Mongolsko 1 1 3 5 19. Švýcarsko 1 1 2 4 20. Rumunsko 1 0 3 3 Ázerbájdžán 1 0 1 2 21. Bělorusko 1 0 1 2 Turecko 1 0 1 2 22. Řecko 1 0 0 1 23. Velká Británie 0 6 9 15 24. USA 0 3 7 10 25. Kanada 0 2 2 4 26. Uzbekistán 0 2 1 3 Austrálie 0 1 2 3 27. Bulharsko 0 1 2 3 Izrael 0 1 2 3 28. Ukrajina 0 1 2 3 Alžírsko 0 1 1 2 29. Egypt 0 1 1 2 Kazachstán 0 1 0 1 30. Slovensko 0 1 0 1 31. Estonsko 0 0 3 3 Slovinsko 0 0 2 2 32. Jugoslávie 0 0 2 2 Argentina 0 0 1 1 Československo 0 0 1 1 Island 0 0 1 1 33. Kyrgyzstán 0 0 1 1 Litva 0 0 1 1 Portugalsko 0 0 1 1 Tádžikistán 0 0 1 1 50

2.2 ZHODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH OLYMPIJSKÝCH HER

Principem tohoto hodnocení bylo srovnat všechny země zastupující judo, které v každé z jednotlivých olympiád získaly minimálně jednu ze tří medailí.

Porovnání výsledků jednotlivých zemí je uvedeno v níže uvedených tabulkách 2.2 – 2.11, dále pak grafy 4.1 – 4.11 (viz. přílohy).

2.2.1 Tokyo 1964

Během Olympijských her v Tokyo r. 1964 bylo z hlediska získání zlatých medailí nejúspěšnější Japonsko, které získalo 3 zlaté a jednu stříbrnou medaili. Na druhém místě, s počtem jedné zlaté medaile bylo Holandsko a na třetí pozici Německo s 1 stříbrnou a 1 bronzovou medailí.

Tab. 2.2 Medailové státy během OH v Tokyu 1964

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 3 1 0 4 Holandsko 1 0 0 1 Německo 0 1 1 2 Kanada 0 1 0 1 Švýcarsko 0 1 0 1 Sovětský Svaz 0 0 4 4 Austrálie 0 0 1 1 Jižní Korea 0 0 1 1 USA 0 0 1 1

2.2.2 Mnichov 1972

Během mnichovských Olympijských her bylo na první příčce opět umístěno Japonsko, se ziskem 3 zlatých a 1 bronzové medaile. Druhé, se 2 zlatými medailemi bylo rovněž Holandsko a třetí byl bývalý Sovětský svaz, který získal 1 zlatou, 1 stříbrnou a 2 bronzové medaile.

Tab. 2.3 Medailové státy během OH v Mnichově 1972

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 3 0 1 4 Holandsko 2 0 0 2 Sovětský svaz 1 1 2 4 Velká Británie 0 1 2 3 Záp. Německo 0 1 1 2 Polsko 0 1 0 1 Jižní Korea 0 1 0 1 Francie 0 0 3 3 Brazílie 0 0 1 1 Vých. Německo 0 0 1 1 Severní Korea 0 0 1 1

2.2.3 Montreal 1976

V průběhu těchto Olympijských her se na zlaté příčce umístilo Japonsko, které získalo 3 zlaté, 1 stříbrnou a 1 bronzovou medaili. V počtu získaných medailí byl na druhém místě Sovětský svaz, a to se 2 zlatými, 2 stříbrnými a 1 bronzovou medailí. Třetí příčku obsadila Kuba se ziskem 1 zlaté medaile.

Tab. 2.4 Medailové státy během OH v Montrealu 1976

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 3 1 1 5 Sovětský Svaz 2 2 1 5 Kuba 1 0 0 1 Jižní Korea 0 1 2 3 Velká Británie 0 1 1 2 Záp. Německo 0 1 0 1 Francie 0 0 1 1 Maďarsko 0 0 1 1 Itálie 0 0 1 1 Polsko 0 0 1 1 Švýcarsko 0 0 1 1 USA 0 0 1 1 Jugoslávie 0 0 1 1

2.2.4 Moskva 1980

Na těchto olympijských hrách byl vítězem Sovětský svaz, a to se ziskem 2 zlatých, 1 stříbrné a 2 bronzových medailí. Se 2 zlatými, 1 stříbrnou a 1 bronzovou byla jako druhá Francie a třetí příčku obsadilo bývalé Východní Německo. Získalo 1 zlatou a 4 bronzové medaile. Moskevské Olympijské hry byly jediné v historii tohoto sportu, kdy bývalé Československo získalo jediné ocenění – bronzovou medaili.

Tab. 2.5 Medailové státy během OH v Moskvě 1980

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Sovětský Svaz 2 1 2 5 Francie 2 1 1 4 Vých. Německo 1 0 4 5 Belgie 1 0 0 1 Itálie 1 0 0 1 Švýcarsko 1 0 0 1 Kuba 0 3 0 3 Bulharsko 0 1 1 2 Velká Británie 0 1 1 2 Mongolsko 0 1 1 2 Maďarsko 0 0 2 2 Československo 0 0 1 1 Holandsko 0 0 1 1 Polsko 0 0 1 1 Jugoslávie 0 0 1 1

2.2.5 Los Angeles 1984

Během her v Los Angeles bylo na zlaté příčce umístěno Japonsko, které získalo 4 zlaté a 1 bronzovou medaili. Na stříbrném stupínku se umístila Jižní Korea se ziskem 2 zlatých, 2 stříbrných a 1 bronzové medaile. Třetí, bronzovou pozici zastoupilo bývalé Západní Německo, které získalo 1 zlatou a 2 bronzové medaile.

Tab. 2.6 Medailové státy během OH v Los Angeles 1984

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 4 0 1 5 Jižní Korea 2 2 1 5 Záp. Německo 1 0 2 3 Rakousko 1 0 1 2 Brazílie 0 1 2 3 Francie 0 1 2 3 Velká Británie 0 1 2 3 USA 0 1 1 2 Egypt 0 1 0 1 Itálie 0 1 0 1 Rumunsko 0 0 2 2 Kanada 0 0 1 1 Island 0 0 1 1

2.2.6 Soul 1988

Na těchto Olympijských hrách zvítězila Jižní Korea, které patřily 2 zlaté a 1 bronzová medaile. Na druhém místě se umístilo Polsko se ziskem 1 zlaté a 1 stříbrné medaile. Třetí zemí bylo Japonsko. To obdrželo 1 zlatou a 3 bronzové medaile.

Tab. 2.7 Medailové státy během OH v Soulu 1988

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Jižní Korea 2 0 1 3 Polsko 1 1 0 2 Japonsko 1 0 3 4 Francie 1 0 1 2 Rakousko 1 0 0 1 Brazílie 1 0 0 1 Vých. Německo 0 2 1 3 Záp. Německo 0 2 0 2 Sovětský Svaz 0 1 4 5 USA 0 1 1 2 Belgie 0 0 1 1 Velká Británie 0 0 1 1 Holandsko 0 0 1 1

2.2.7 Barcelona 1992

V Barceloně bylo nejúspěšnější Japonsko, které získalo 2 zlaté, 4 stříbrné a 4 bronzové medaile. Se ziskem 2 zlatých, 1 stříbrné a 4 bronzových medailí se na druhé příčce umístila Francie. Na třetím místě byly republiky bývalého Sovětského Svazu. Získaly 2 zlaté a 2 bronzové medaile.

Tab. 2.8 Medailové státy během OH v Barceloně 1992

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 2 4 4 10 Francie 2 1 4 7 Unified Team (EUN) 2 0 2 4 Španělsko 2 0 0 2 Maďarsko 1 2 1 4 Kuba 1 1 3 5 Jižní Korea 1 1 2 4 Čína 1 0 2 3 Brazílie 1 0 0 1 Polsko 1 0 0 1 Velká Británie 0 2 2 4 Izrael 0 1 1 2 Itálie 0 1 0 1 USA 0 1 0 1 Německo 0 0 2 2 Nizozemí 0 0 2 2 Belgie 0 0 1 1 Kanada 0 0 1 1 Turecko 0 0 1 1

2.2.8 Atlanta 1996

Mezi nejlepší země patřilo opět Japonsko, získalo 3 zlaté, 4 stříbrné a 1 bronzovou medaili. Druhá byla Francie se ziskem 3 zlatých a 3 bronzových medailí. Bronzová byla Jižní Korea, měla 2 zlaté, 4 stříbrné a 2 bronzové medaile.

Tab. 2.9 Medailové státy během OH v Atlantě 1996

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 3 4 1 8 Francie 3 0 3 6 Jižní Korea 2 4 2 8 Kuba 1 1 4 6 Belgie 1 1 2 4 Polsko 1 1 0 2 Německo 1 0 4 5 Čína 1 0 1 2 Sverní Korea 1 0 0 1 Španělsko 0 1 2 3 Itálie 0 1 1 2 Uzbekistán 0 1 0 1 Nizozemí 0 0 3 3 Brazílie 0 0 2 2 Gruzie 0 0 1 1 Mongolsko 0 0 1 1 USA 0 0 1 1

2.2.9 Sydney 2000

V těchto Olympijských hrách opět vítězilo Japonsko, kterému přibily 4 zlaté, 2 stříbrné a 4 bronzové medaile. Francie opět obsadila druhé místo, kdy získala po dvou kusech od každé z medailí. Poslední příčku obsadila Kuba, získala 2 zlaté, 2 stříbrné a 1 bronzovou medaili.

Tab. 2.10 Medailové státy během OH v Sydney 2000

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 4 2 4 8 Francie 2 2 2 6 Kuba 2 2 1 5 Čína 2 1 1 4 Itálie 1 0 3 4 Nizozemí 1 0 0 1 Španělsko 1 0 0 1 Turecko 1 0 0 1 Jižní Korea 0 2 3 5 Brazílie 0 2 0 2 Rusko 0 1 2 3 Canada 0 1 0 1 Velká Británie 0 1 0 1 Belgie 0 0 2 2 Estónsko 0 0 2 2 Austrálie 0 0 1 1 Německo 0 0 1 1 Gruzie 0 0 1 1 Kyrgyzstán 0 0 1 1 Lotyšsko 0 0 1 1 Severní Korea 0 0 1 1 Portugalsko 0 0 1 1 Rumunsko 0 0 1 1 Ukrajina 0 0 1 1 Bělorusko 0 0 1 1

2.2.10 Athény 2004

V Athénách opět skórovalo Japonsko. Získalo neuvěřitelných 8 zlatých a 2 stříbrné medaile. Druhá, s počtem 1 zlaté, 1 stříbrné a 3 bronzových medailí byla Čína. Třetí místo obsadila Jižní Korea. Získala jednu od každé z medailí.

Tab. 2.11 Medailové státy během OH v Athénách 2004

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 8 2 0 10 Čína 1 1 3 5 Jižní Korea 1 1 1 3 Gruzie 1 1 0 2 Německo 1 0 3 4 Bělorusko 1 0 0 1 Řecko 1 0 0 1 Rusko 0 2 3 5 Kuba 0 1 5 6 Nizozemí 0 1 3 4 Rakousko 0 1 0 1 Francie 0 1 0 1 Severní Korea 0 1 0 1 Slovensko 0 1 0 1 Ukrajina 0 1 0 1 Brazilie 0 0 2 2 Belgie 0 0 1 1 Bulharsko 0 0 1 1 Estonsko 0 0 1 1 Izrael 0 0 1 1 Itálie 0 0 1 1 Mongolsko 0 0 1 1 Slovinsko 0 0 1 1 USA 0 0 1 1

2.2.11 Peking 2008

Japonsko vedlo i v Pekingských Olympijských hrách. Získalo 4 zlaté, 1 stříbrnou a 2 bronzové medaile. Druhá, Čína vybojovala 3 zlaté a 1 bronzovou medaili. Třetí místo opět obsadila Jižní Korea, měla 1 zlatou, 2 stříbrné a 1 bronzovou medaili.

Tab. 2.12 Medailové státy během OH v Pekingu 2008

Země Zlato Stříbro Bronz Celkem Japonsko 4 1 2 7 Čína 3 0 1 4 Jižní Korea 1 2 1 4 Ázerbájdžán 1 0 1 2 Gruzie 1 0 0 1 Německo 1 0 0 1 Itálie 1 0 0 1 Mongolsko 1 0 0 1 Rumunsko 1 0 0 1 Kuba 0 3 3 6 Francie 0 2 2 4 Holandsko 0 1 4 5 Korea 0 1 2 3 Alžírsko 0 1 1 2 Uzbekistán 0 1 1 2 Rakousko 0 1 0 1 Kazachstán 0 1 0 1 Brazílie 0 0 3 3 Argentina 0 0 1 1 Egypt 0 0 1 1 Slovinsko 0 0 1 1 Švýcarsko 0 0 1 1 Tádžikistán 0 0 1 1 Ukrajina 0 0 1 1 USA 0 0 1 1

Mezi nejúspěšnější země vůbec patří beze sporu Japonsko. Za ním se pak řadí Čína, Jižní Korea, Kuba, bývalý Sovětský Svaz. Z evropských zemí pak jednoznačně Francie, Holandsko, ale také úspěšné Německo.

2.3 ZHODNOCENÍ ZÁVODNÍKŮ

Principem tohoto hodnocení bylo srovnat všechny zúčastněné závodníky, kteří v průběhu olympijských her v judo získali více než jednu olympijskou medaili.

Důkazem kvality jsou závodníci z Japonska, Francie a Nizozemí. Tito se stále drží na předních příčkách vítězů a jak je dle výsledků vidět, změny pravidel je nijak významně nezasáhly a soutěžící stále podávají vynikající výkony. Faktem také zůstává, že judo má svoji kolébku v Japonsku, proto představitelé této země byly vždy mezi vítězi. Úspěchy asijské školy vychází zejména ze široké základny judistů v těchto zemích a z toho vyplývající velké konkurence mezi domácími závodníky, která vyžaduje neustálé zlepšování jednotlivců. V bližším kontaktu s japonskými judisty jsou diváci a často i soupeři fascinováni jejich velkou vytrvalostí, houževnatostí a velkou frekvencí prováděných technik ve střetnutí. V Japonsku má mnoho olympijských vítězů svoji školu nebo klub, v nichž vyučují tomuto sportu a předávají tak zkušenosti dalším generacím. Jejich jména se pak dostávají do podvědomí lidí a tím je zaručena pokračující kvalita tohoto sportu. Bohužel tyto úspěšné kroky nejsou příliš zastoupeny v evropském judu. Faktem je, že Evropa nehostí takové množství vítězů jako Japonsko.

Přehled všech závodníků, kteří získali alespoň jednu z olympijských medailí je uveden v přílohách, tabulky 4.1 – 4.16. Závodníci, kteří získali více než jednu olympijskou medaili jsou porovnáni v přílohách, tabulky 4.17 – 4.31. Porovnání bylo prováděno dle jednotlivých váhových kategorií. Přehled nejúspěšnějších závodníků, kteří získali nejvíce ocenění (bráno z hlediska všech olympijských her a všech váhových kategorií dohromady), a kteří obsadili v zisku dvou zlatých a více jak tří ostatních medailí první tři místa uvádí přílohy, tabulky 4.32 – 4.33.

2.4 ZHODNOCENÍ ČESKÝCH (ČESKOSLOVENSKÝCH) ZÁVODNÍKŮ

Zhodnocení všech těchto závodníků (muži i ženy dohromady) je uvedeno v následující tabulce 2.13. Z hlediska počtu účasti na olympijských hrách a počtu zápasů patří mezi nejúspěšnější judisty Pavel Petřikov st., který se účastnil tří olympijských her. Dalším úspěšným závodníkem byl Jiří Sosna, bývalé Československo zastupoval na dvou olympijských hrách stejně jako Petr Šedivák. Ženy byly zastoupeny Michaelou Vernerovou a Andreou Pazourovou. Každá z nich měla dvě olympijské účasti.

Tab. 2.13 Zhodnocení českých (československých) závodníků

Olympijské Počet Závodníci Umístění Váha hry zápasů

Petr Jákl Mnichov 1972 78 (80 Kg) 4 Petr Jákl Mnichov 1972 11 otevřená 1 Vladimír Novák Montreal 1976 912 (+93 Kg) 3 Vladimír Novák Montreal 1976 1316 otevřená 2 Pavel Petřikov Moskva 1980 56 (60 Kg) 5 Vladimír Kříž Moskva 1980 78 (65 Kg) 4 Vladimír Bárta Moskva 1980 1316 (78 Kg) 2 Jaroslav Nikodým Moskva 1980 19 (95 Kg) 1 Vladimír Kocman Moskva 1980 3 (+95 Kg) 4 Petr Šedivák Soul 1988 78 (60 Kg) 3 Pavel Petřikov Soul 1988 912 (65 Kg) 4 Jiří Sosna Soul 1988 56 (95 Kg) 4 Miroslava Jánošíková Barcelona 1992 912 (61 Kg) 4 Petr Šedivák Barcelona 1992 23 (60 Kg) 1 Pavel Petřikov Barcelona 1992 912 (65 Kg) 4 Josef Věnsek Barcelona 1992 18 (71 Kg) 3 Jiří Sosna Barcelona 1992 17 (95 Kg) 2 Michaela Vernerová Atlanta 1996 16 (61 Kg) 1 Radka Štusáková Atlanta 1996 18 (66 Kg) 1 Roman Nováček Atlanta 1996 21 (60 Kg) 1 Petr Lacina Atlanta 1996 21 (86 Kg) 1 Michaela Vernerová Sydney 2000 bez umístění (57 Kg) 1 Andrea Pažoutová Sydney 2000 1316 (70 Kg) 2 Petr Jákl ml. Sydney 2000 1316 (100 Kg) 2 Andrea Pažoutová Athény 2004 bez umístění (66 Kg) 3 Pavel Petřikov ml. Peking 2008 17 (60 Kg) 2 Jaromír Ježek Peking 2008 21 (73 Kg) 1

V Čechách speciální školy pro výcvik judo nejsou zatím zavedeny. Nemáme totiž tolik žádané olympijské vítěze. I přes to, že Česká republika je ve srovnání např. s Francií nebo Německem malý stát, české (potažmo československé) úspěchy dosáhly ohlasu daleko za hranicemi vlasti. V dnešní době se, bohužel, české judo potýká s finančními problémy, což pak v důsledku neumožní realizaci tréninkových kempů v zahraničí a snižuje možnost České republiky reprezentovat tento sport na významných sportovních událostech v takovém měřítku, jako např. Francie nebo Německo. Omezené finanční prostředky umožní růst jen omezenému počtu závodníků.

Judo jako olympijská disciplína není až tak populární jako sporty, které měly své fanoušky a pevně stanovenou strukturu soutěží už na začátku minulého století. Tím judo musí o svoji pozici mezi neustále se rozrůstající rodinou sportovních odvětví stále tvrději bojovat. Na OH se totiž prosazují nová, pro diváky atraktivnější bojová umění.

Na kongresu IJF v Paříži v roce 1997 bylo projednáno, že nejdůležitějšími faktory v souvislosti s úpravami pravidel judo jsou diváci a média. Média v poslední době výrazně zasahují do průběhu jednotlivých závodů. Často se tak časový harmonogram jednotlivých závodů musí přizpůsobovat vysílacímu času televize. Na základě těchto faktorů byl na zmiňovaném kongresu přijat statut „JUDO VISION 2000“, tj. jakýsi předpoklad vývoje judo v následujících letech. Tento dokument vychází z podrobného rozboru současné situace a pro budoucnost judo se snaží určit následující:

• zvýšit popularitu a atraktivitu judo pro diváky, média, sponzory a mládež,

• zvýšit počet sponzorů a zlepšit tak finanční situaci,

• zjednodušit pravidla a zpřístupnit judo široké veřejnosti,

• uskutečňovat propagační programy pro mládež a tím rozšiřovat členskou základnu, 64

• zachovávat tradice a duchovní stránku judo jeho vyučováním jako metody tréninku těla a mysli, pozitivně ovlivňující mladou generaci.

Hlavní důraz je kladen na zájem diváků, médií a sponzorů. Druhý bod si klade za úkol zvýšit počet sponzorů, a tím i dosáhnout zlepšení finanční situace.

ZÁVĚR

Od svého vzniku až po současnost prodělalo judo mnoho změn, které se týkají, jak bylo uvedeno dříve, především těch změn, které by judo zatraktivnily pro diváky. Díky nim je pravděpodobné, že k dalším změnám bude i nadále docházet. Změny se pravděpodobně budou odrážet v profilu společnosti. Judo jako úpolový sport by mělo i nadále zůstat v podvědomí lidí a uchovat si svoje základní rysy, které jsou: rychlost – dynamika – perfektní technika – agresivita. Úkolem do budoucna by mělo být neustálé udržení kvality boje a to především tam, kde judu v jeho růstu brání například nedostatečný počet finančních prostředků. Větší pozornost by také měla být směřována k ženskému judu.

Nová pravidla a jejich změny by měli mít za cíl dosažení většího počtu realizovaných technik během zápasu a dá se předpokládat, že právě asijská škola se těmto změnám bude přizpůsobovat nejlépe, protože její styl boje je nejvíce podobný stylu, který se snaží prosadit IJF.

Pokud budou stále existovat dobří a zkušení závodníci, judo zůstane v mysli lidí, bude se prohlubovat a zkvalitňovat. Při všech změnách a inovacích by judo mělo zůstat věrné odkazu J. Kana, zachovat si svoji osobitost a filozofii, respektovat zásady, na kterých bylo vybudováno. Vzhledem k měnícím se pravidlům, které, jak je již zmíněno, se podrobují spíše potřebám diváků, médií a sponzorů, bude velmi těžké tento odkaz do budoucna zachovat. Judo by mělo zůstat dynamickým sportem, mělo by si zachovat svůj charakteristický rys tak, aby mohlo čelit stále nově vznikajícím požadavkům na změny, a to ze stran médií. Pokud se judo plně podrobí výše uvedeným změnám může se stát, že za několik desítek let z něj bude zcela odlišný sport než jaký je dosud znám.

3. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. ATÉNY 2004: Japonec Nomura je novou legendou Juda. [počítačová síť Internet ], www.tiscali.cz/aten/aten_center.html (WWW), adresář: http://www.tiscali.cz/aten/aten_center_040814.766697.html. [28.1.2009]).

2. ATLANTA COMMITTEE FOR THE OLYMPIC GAMES, 1997: The Official Report of the Centennial Olympic Games Atlanta 1996. Peachtree Publisher 1997. 313 stran. ISBN 1561451509.

3. BEIJING 2008: International Olympic Committee . [počítačová síť Internet ], www.en.beijing2008.cn (WWW), adresář: http://en.beijing2008.cn/news/official/preparation/n214496035.shtml. [2.2.2009].

4. ČESKÝ OLYMPIJSKÝ VÝBOR: OH Tokio 1964. [počítačová síť Internet ], www.olympic.cz (WWW), adresář: http://web.olympic.cz/prnt_preview.php?clanek=45&jazyk=cz. [5.8.2008].

5. CNN SPORTS ILUSTRATED, 2000 (25.8.), [cit. 20080424]: Japan's judo giant seeks revenge over French rival. [počítačová síť Internet ], www. sportsillustrated.cnn.com (WWW), adresář: http://sportsillustrated.cnn.com/olympics/newswire/2000/08/25/21923811 3550_afp/. [27.1.2009].

6. ČÚV ČSTV, 1976: 40 let českého svazu judo. Praha, Olympia Praha. 27 stran.

7. CZECH JUDO: Český svaz Judo. [počítačová síť Internet ], www.czechjudo.org (WWW), adresář: http://www.czechjudo.org/W2007.aspx?id=54, www.czechjudo.org/Files/Documents/komise_rozhodcich/Pravidla/2009 0101_zmeny_pravidel_juda.pdf [15.8.2008].

8. DOBROVSKÝ V., 1980: Olympijské hry v obrazech. Praha, Olympia Praha. První vydání, 430 stran.

9. INTERNATIONAL JUDO FEDERATION: Rules. [počítačová síť Internet ], www.ijf.org (WWW), adresář: www.ijf.org. [2.10.2008].

10. JUDOINFO: History. [počítačová síť Internet ] , www.judoinfo.com (WWW), adresář: http://www.judoinfo.com/articles.htm. [14.1.2009].

11. KODOKANJUDO.CZ: Technické stupně. [počítačová síť Internet ], www. kodokanjudo.cz (WWW), adresář: http://www.kodokan judo.cz/strankatechnickestupne201. [20.9.2008].

12. KOLEKTÍV AUTOROV, 1982: Malá encyklopédia tělesnem výchovy a športu. Obzor, n.p., a Šport, slovenské telovýchovné vydavatelstvo, Bratislava 1982. 728 stran.

13. KOLEKTIV AUTORŮ, 1996: Kronika olympijských her. Praha, Fortuna Print, 1996. 312 stran. ISBN 8085873532.

14. L´EQUPIE.FR, 2006: Super Champion des Champions : Palmarés. [počítačová síť Internet ], www.lequpie.fr (WWW), adresář: http://www.lequipe.fr/Fonctions/pages_VotesSportifs2005.html. [27.1.2009]). 68

15. LETOŠNÍK A KOLEKTIV, 1993: Judo, učebnice pro trenéry (1. díl). 1993. 126 stran.

16. L'HUMANITÉ, 1992 (29.4), [cit. 28.4.2008]: Campargue et Douillet retenus. [počítačová síť Internet ], www.humanite.fr (WWW), adresář: http://www.humanite.fr/19920429_Articles_CHAMPIONNATSD EUROPEDEJUDO. [27.1.2009] ).

17. OHLENKAMP N.: The Evolution of Judo Contest Rules, 1995/2008. [počítačová síť Internet ], www.judoinfo.com (WWW), adresář: http://www.judoinfo.com/rules2.htm. [27.9.2008].

18. OLYMPIC GAMES MUSEUM: Virtual Museum of Olympic Summer Games collector pieces,memorabilias, rare items and important facts and Information. [počítačová síť Internet ], www.olympicmuseum.de (WWW), adresář: http://olympicmuseum.de/oreports/report1976.htm. [15.12.2008].

19. OLYMPIC MOVEMENT: Judo. [počítačová síť Internet ], www.olympic.org (WWW), adresář: http://www.olympic.org/uk/sports/programme/index_uk.asp?SportCode=JU . [5.8.2008].

20. REAL JUDO: Legends. [počítačová síť Internet ], www.realjudo.net (WWW), adresář: http://www.realjudo.net/legends.htm. [20.1.2009].

21. REGULI Z., 2005: Úpolové sporty, distanční studijní text . Masarykova univerzita v Brně 2005. 133 stran. ISBN 8021037008.

22. REGULI Z., 2005: Úpolové sporty ve světovém sportovním hnutí. Tělesná výchova, sport a rekreace v procesu současné globalizace (Sborník příspěvků z československopolského sympozia). Olomouc Univerzita Palackého, 2005. 10 stran (strany 250259). ISBN 8024411164.

23. REGULI Z., 2007: Is There a Place for Women in Combat Sports at Olympic Games? In 4th FIEP European Congress Physical Education and Sports. Teachers' Preparation and Their Employability in Europe. (full text on CD ROM). 1. vydání. Bratislava Comenius University, 2007. 4 strany (strany 454457. ISBN 9788096934393.

24. SEISENBACHER P., GEORGIE K.,1997: Moderní Judo: Techniky Východem i západem. Crowood Press (UK, 1997). 192 stran. ISBN10: 1861260202, ISBN13: 978186126020.

25. SEKOT A., LEŠKA D., OBORNÝ J., JŮVA V., 2004: Sociální dimenze sportu. FSpS MU 2004. 246 stran. ISBN 8021035811.

26. SPORTS REFERENCE: Sports statistics. [počítačová síť Internet ], www.sportsreference.com (WWW), adresář: http://www.sports reference.com/olympics/. [11.1.2009].

27. SRDÍNKO R., 1987: Malá škola Juda. Praha, Olympia Praha 1987. První vydání, 189 stran.

28. SYDNEY ORGANISING COMMITTEE FOR THE OLYMPIC GAMES, 2001: OFFICIAL REPORT OF THE XXVII OLYMPIAD SYDNEY 2000, OLYMPIC GAMES, VOLUME TWO CELEBRATING THE GAMES. Paragon Printers Australasia 2001. 322 stran. ISBN 09579616 18. [17.5.2008]. 70

29. ŠIMČÁK M., 2008: Pravidla Judo (platné od 1.1.2008). Překlad anglického originálu „Judo Refereeing rules IJF“. [počítačová síť Internet ], www.czechjudo.org (WWW), adresář: http://www.czechjudo.org/Files/Documents/komise_rozhodcich/Pravidla/1 _Pravidla%20juda_2008.pdf.[20.9.2008].

30. ŠTĚPÁNEK a kol. Judo., 1990: Metodický dopis Tělovýchovná škola , Praha 1990.

31. ŠTĚPÁNEK J., 1999: Pravidla juda. Zpravodaj judo, Praha1999. Č. 3.

Strana. 519.

32. VACHUN M., 1983: Džudo: Základy tréninku. Bratislava: Šport 1987. Druhé vydání. 207 stran.

33. WIKIPEDIA, The free encyclopedia 2004: Summer Olympic Games. [počítačová síť Internet ], www.wilkipedia.com (WWW), adresář: http://en.wikipedia.org/wiki/Summer_Olympic_Games, http://en.wikipedia.org/wiki/Olympic_Games. [28.1.2009].

4. SEZNAM PŘÍLOH

Tabulky Tab. 4.1 Tokio 1964 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.2 Mnichov 1972 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.3 Montreal 1976 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.4 Moskva 1980 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.5 Los Angeles 1984 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.6 Soul 1988 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.7 Barcelona 1992 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.8 Barcelona 1992 – medailové umístění ŽENY Tab. 4.9 Atlanta 1996 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.10 Atlanta 1996 – medailové umístění ŽENY Tab. 4.11 Sydney 2000 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.12 Sydney 2000 – medailové umístění ŽENY Tab. 4.13 Athény 2004 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.14 Athény 2004 – medailové umístění ŽENY Tab. 4.15 Peking 2008 – medailové umístění MUŽI Tab. 4.16 Peking 2008 – medailové umístění ŽENY

Tab. 4.17 Váhová kategorie MUŽI (60 Kg) Tab. 4.18 Váhové kategorie MUŽI (65 Kg, 1980 1992) a (66 Kg, 1996 2004) Tab. 4.19 Váhové kategorie MUŽI (68 Kg, 1964), (63 Kg, 1972 1976), (71 Kg, 1980 1992) a (73 Kg, 1996) Tab. 4.20 Váhové kategorie MUŽI (70 Kg, 1972 1976), (78 Kg, 1980 1992) a (81 Kg, 1996) Tab. 4.21 Váhové kategorie MUŽI (80 Kg, 1964 1976), (86 Kg, 1980 1992) a (90 Kg, 1996) Tab. 4.22 Váhové kategorie MUŽI (93 Kg, 1964 1976), (95 Kg, 1980 1992) a (100 Kg, 1996) Tab. 4.23 Váhové kategorie MUŽI (+80 Kg, 1964 ), (+93 Kg, 1972 1976) a (+95 Kg, 1980 1992) 72

Tab. 4.24 Váhové kategorie MUŽI (Otevřená kategorie, 1964 1984) Tab. 4.25 Váhová kategorie ŽENY (48 Kg) Tab. 4.26 Váhová kategorie ŽENY (52 Kg) Tab. 4.27 Váhové kategorie ŽENY (56 Kg, 1992 1996 ) a (57 Kg, 2000) Tab. 4.28 Váhové kategorie ŽENY (61 Kg, 1992 1996 ) a (63 Kg, 2000) Tab. 4.29 Váhové kategorie ŽENY (66 Kg, 1992 1996 ) a (70 Kg, 2000) Tab. 4.30 Váhové kategorie ŽENY (72 Kg, 1992 1996 ) a (78 Kg, 2000) Tab. 4.31 Váhové kategorie ŽENY (+72 Kg, 1992 1996 ) a (+78 Kg, 2000)

Tab. 4.32 Přehled nejlepších Judo soutěžících MUŽI Tab. 4.33 Přehled nejlepších Judo soutěžících ŽENY

Grafy Graf 4.1 Olympijské hry Tokyo 1964 Graf 4.2 Olympijské hry Mnichov 1972 Graf 4.3 Olympijské hry Montreal 1976 Graf 4.4 Olympijské hry Moskva 1980 Graf 4.5 Olympijské hry Los Angeles 1984 Graf 4.6 Olympijské hry v Soulu 1988 Graf 4.7 Olympijské hry v Barceloně 1992 Graf 4.8 Olympijské hry v Atlantě 1996 Graf 4.9 Olympijské hry v Sydney 2000 Graf 4.10 Olympijské hry v Athénách 2004 Graf 4.11 Olympijské hry v Pekingu 2008

Tab. 4.1 Tokio 1964 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Takehide Aron Bogulubov (URS) Lehká váha Eric Hänni Nakatani (68 Kg) (SUI) Oleg Stepanov (URS) (JPN) Wolfgang James Bregman (USA) Střední váha Isao Okano Hoffmann (80 Kg) (JPN) Kim EuiTae (KOR) (EUA) Isao Parnaoz Tě žká váha Doug Rogers Inokuma Chikviladze (URS) (93 Kg) (CAN) (JPN) Anzor Kiknadze (URS) Anton Theodore Otevřená Akio Kaminaga Geesink Boronovskis (AUS) kategorie (JPN) (NED) Klaus Glahn (EUA)

Tab. 4.2 Mnichov 1972 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Takao Kim YongIk (PRK) (63 Kg) Kawaguchi bez medaile Brian Jacks (GBR) (JPN) Toyokazu Anton Dietmar Hötger (GDR) (70 Kg) Nomura Zajkowski Anatoliy Novikov (URS) (JPN) ( POL) Shinobu Oh SeungLip JeanPaul Coche (FRA) (80 Kg) Sekine (JPN) ( KOR) Brian Jacks (GBR) Shota Paul Barth (FRG) David Starbrook (93 Kg) Chochoshvili (GBR) Chiaki Ishii (BRA) (URS) Willem Klaus Glahn Motoki Nishimura (JPN) (+93 Kg) Ruska (NED) (FRG) Givi Onashvili (URS) Vitaliy JeanClaude Brondani Otevřená Willem Kuznetsov (FRA) kategorie Ruska (NED) (USR) Angelo Parisi (GBR)

Tab. 4.3 Montreal 1976 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Hector Felice Marani (ITA) Chang Eun (63 Kg) Rodríguez Kyung (KOR) Jozsef Tuncsik (HUN) (CUB) Vladimir Marian Talaj (POL) Koji Kuramoto (70 Kg) Nezorov (JPN) Patrick Vial (FRA) (URS) Isamu Slavko Obadov (YUG) Valeriy (80 Kg) Sonoda Dvoinikov (URS) Park YoungChul (KOR) (JPN) Kazuhiro Ramaz Jürg Röthlisberger (SUI) (93 Kg) Ninomiya Harshiladze David Starbrook (GBR) (JPN) (URS) Günther Allen Coage (USA) Sergey (+93 Kg) Neureuther Noviko (URS) Sumio Endo (JPN) (FRG) Haruki Cho JeAki (KOR) Otevřená Keith Remfry Uemura kategorie (GBR) (JPN) Shota Chochoshvili (URS)

Tab. 4.4 Moskva 1980 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Thierry Rey Jose Rodriguez Aramby Emizh (URS) (60 Kg) (FRA) (CUB) Tibor Kincses (HUN) Nikolay Ilian Nedkov (BUL) Tsendying (65 Kg) Solodukhin Damdin (MGL) Janusz Pawlowski (POL) (URS) Ravdan Davaadalai Ezio Gamba Neil Adams (MGL) (71 Kg) (ITA) (GBR) KarlHeinz Lehmann (GDR) Shota Harald Heinke (GDR) Juan Ferrer la (78 Kg) Khabaleri Bernard Tchoullouyan Hera (CUB) (URS) (FRA) Jürg Detlef Ultsch (GDR) Isaac Azcuy (86 Kg) Röthlisberger Aleksandr Yatskevich (CUB) (SUI) (URS) Robert van Dietmar Lorenz (GDR) Tengiz (95 Kg) de Walle Khubuluri (URS) Henk Numan (NED) (BEL) Angelo Parisi Dimitar Radomir Kovacevic (YUG) (+95 Kg) (FRA) Zaprianov (BUL) Vladimir Kocman (TCH) Dietmar Arthur Mapp (GBR) Otevřená Angelo Parisi Lorenz kategorie (FRA) (GDR) András Ozsvar (HUN)

Tab. 4.5 Los Angeles 1984 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Shinji Neil Eckersley (GBR) Kim JaeYup (60Kg) Hosokawa (KOR) Edward Liddie (USA) (JPN) Yoshiyuki Marc Alexandre (FRA) Hwang JungOh (65 Kg) Matsuoka (KOR) Josef Reiter (AUT) (JPN) Ahn Byeong Ezio Gamba Kerrith Brown (GBR) (71 Kg) Keun (KOR) (ITA) Luis Onmura (BRA) Frank Mircea Fratica (ROM) Neil Adams (78 Kg) Wieneke (GBR) Michel Nowak (FRA) (FRG) Peter Walter Carmona (BRA) Robert Berland (86 Kg) Seisenbacher (USA) Seiki Nose (JPN) (AUT) Bjarni Friðriksson (ISL) Ha Hyoung Douglas Vieira (95 Kg) Günther Neureuther Zoo (KOR) (BRA) (FRG) Hitoshi Saito Angelo Parisi Mark Berger (CAN) (+95 Kg) (JPN) (FRA) Cho YongChul (KOR) Yasuhiro Mihai Cioc (ROM) Otevřená Mohammed Yamashita kategorie Rashwan (EGY) (JPN) Arthur Schnabel (FRG)

Tab. 4.6 Soul 1988 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Amiran Kim Jae Kevin Asano Totikashvili (URS) (60 Kg) Yup (KOR) (USA) Shinji Hosokawa (JPN) Yosuke Yamamoto Lee KyungKeun Janusz (JPN) (65 Kg) (KOR) Pawlowski (POL) Bruno Carabetta (FRA) Mike Swain (USA) Marc (71 Kg) Sven Loll (GDR) Georgiy Alexandre (FRA) Tenadze (URS) Torsten Waldemar Legien Frank Brechot (GDR) (78 Kg) (POL) Wieneke (FRG) Bashir Varayev (URS) Akinobu Peter Vladimir (86 Kg) Osako (JPN) Seisenbacher (AUT) Shestakov (URS) Ben Spijkers (NED) Dennis Aurélio Marc Stewart (GBR) (95 Kg) Miguel (BRA) Meiling (FRG) Robert Van De Walle (BEL) Cho Yong Henry Stöhr Chul (KOR) (+95 Kg) Hitoshi Saito (JPN) (GDR) Gregoriy Verichev (URS)

Tab. 4.7 Barcelona 1992 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Nazim Tadanori Koshino (JPN) Yoon Hyun (60 Kg) Guseynov Richard Trautmann (KOR) (EUN) (GER) Rogério Israel Hernández (CUB) Jozsef Csak (65 Kg) Sampaio (HUN) Udo Quellmalz (GER) (BRA) Toshihiko Bertalan Hajtos Chung Hoon (KOR) (71 Kg) Koga (JPN) (HUN) Oren Smadja (ISR) Hidehiko Bertrand Damaisin (FRA) Jason Morris (78 Kg) Yoshida (USA) Kim ByungJoo (KOR) (JPN) Waldemar Pascal Tayot Nicolas Gill (CAN) (86 Kg) Legień (POL) (FRA) Hirotaka Okada (JPN) Antal Theo Meijer (NED) Raymond (95 Kg) Kovács Dmitriy Sergeyev (EUN) Stevens (GBR) (HUN) Unified Team (EUN) David Imre Csosz (HUN) Naoya Ogawa (+95 Kg) Khakaleshvili (JPN) (EUN) David Douillet (FRA)

Tab. 4.8 Barcelona 1992 – medailové umístění ŽENY

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Cécile Ryoko Tamura Amarilis Savón (CUB) (48 Kg) Nowak (FRA) (JPN) Hulya Senyurt (TUR) Almudena Norika Li Zhongyun (CHN) (52 Kg) Muñoz (ESP) Mizogushi (JPN) Sharon Rendle (GBR) Nicola Driulis González (CUB) Miriam (56 Kg) Fairbrother Blasco (ESP) Chiyori Tateno (JPN) (GBR) Cathérine Yelena Petrova (EUN) (61 Kg) Yael Arad (ISR) Fleury (FRA) Zhang Di (CHN) Emanuela Kate Howey (GBR) Odalis Revé (66 Kg) Pierantozzi (CUB) Heidi Rakels (BEL) (ITA) Kim MiJung Yoko Tanabe Irene de Kok (NED) (72 Kg) (KOR) (JPN) Laetitia Meignan (FRA) Zhuang Estela Natalia Lupino (FRA) (+72 kg) Xiaoyan Rodríguez (CHN) (CUB) Yoko Sakaue (JPN)

Tab. 4.9 Atlanta 1996 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Richard Tadahiro Girolamo Trautmann (GER) (60 Kg) Nomura (JPN) Giovinazzo (ITA) Dorjpalam Narmandakh (MGL) Israel Udo Yukimasa Hernández (CUB) (65 Kg) Quellmalz Nakamura (JPN) Henrique (GER) Guimarães (BRA) Kenzo Christophe Kwak Dae (71 Kg) Nakamura Gagliano (FRA) Sung (KOR) (JPN) Jimmy Pedro (USA) Djamel Toshihiko Soso Liparteliani (GEO) (78 Kg) Bouras (FRA) Koga (JPN) Cho InChul (KOR) Jeon Ki Armen Marko Spittka (GER) (86 Kg) Young (KOR) Bagdasarov (UZB) Mark Huizinga (NED) Stéphane Paweł Kim MinSoo Traineau (FRA) (95 Kg) Nastula (POL) (KOR) Miguel Fernandes (BRA) Frank Möller (GER) David Ernesto (+95 Kg) Douillet (FRA) Perez (ESP) Harry Van Barneveld (BEL)

Tab. 4.10 Atlanta 1996 – medailové umístění ŽENY

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Kye SunHi Ryoko Yolanda Soler (ESP) (48 Kg) (PRK) Tamura (JPN) Amarilis Savon (CUB) MarieClaire Hyun Sook Noriko Sugawara (JPN) (52 Kg) Restoux (FRA) Hee (KOR) Legna Verdecia (CUB) Driulis Isabelle Jung Sun (56 Kg) Gonzalez Fernandez (ESP) Yong (KOR) (CUB) Marisbell Lomba (BEL) Gella Jenny Gal (NED) Yuko (61 Kg) Vandecaveye Emoto (JPN) Jung SungSook (KOR) (BEL) Aneta Wang Xianbo (CHN) Cho Min (66 Kg) Szczepańska Sun (KOR) Claudia Zwiers (NED) (POL) Ulla Ylenia Scapin (ITA) Yoko (72 Kg) Werbrouck Tanabe (JPN) Diadenis Luna (CUB) (BEL) Sun Estela Johanna Hagn (GER) (+72 Kg) Fuming (CHN) Rodríguez (CUB) Christine Cicot (FRA)

Tab. 4.11 Sydney 2000 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Tadahiro Jung Bu Manolo Poulot (CUB) (60 Kg) Nomura (JPN) Kyung (KOR) Aidyn Smagulov (KGZ) Girolamo Larbi Huseyin Giovinazzo (ITA) (66 Kg) Benboudaoud Ozkan (TUR) Giorgi (FRA) Vazagashvili (GEO) Giuseppe Anatoly Laryukov (BLR) Tiago (73 Kg) Maddaloni Vsevolods Camilo (BRA) (ITA) Zelonijs (LAT) Makoto Cho In Nuno Delgado (POR) (81 Kg) Takimoto (JPN) Chul (KOR) Aleksei Budõlin (EST) Frédéric Mark Carlos Demontfaucon (FRA) (90 Kg) Huizinga Honorato (BRA) Ruslan (NED) Mashurenko (UKR) Yuri Stepkine (RUS) Kosei Nicolas (100 Kg) Stéphane Inoue (JPN) Gill (CAN) Traineau (FRA) Indrek Pertelson (EST) David Shinichi (+100 Kg) Douillet (FRA) Shinohara (JPN) Tamerlan Tmenov (RUS)

Tab. 4.12 Sydney 2000 – medailové umístění ŽENY

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie AnnaMaria Ryoko Lioubov (48 Kg) Gradante (GER) Tamura (JPN) Brouletova (RUS) Ann Simons (BEL) Legna Verdecia Noriko Kye SunHi (PRK) (52 Kg) (CUB) Narazaki (JPN) Liu Yuxiang (CHN) Isabel Fernández Driulis Kie Kusakabe (JPN) (57 Kg) (ESP) González (CUB) Maria Pekli (AUS) Gella Severine Li Vandecaveye (BEL) (63 Kg) Vandenhende (FRA) Shufang (CHN) Jung Sung Sook (KOR) Sibelis Veranes Kate Cho MinSun (KOR) (70 Kg) (CUB) Howey (GBR) Ylena Scapin (ITA) Simona Marcela Céline Richter (ROM) (78 Kg) Tang Lin (CHN) Lebrun (FRA) Emanuela Pierantozzi (ITA) Kim Seon Daima Young (KOR) (+78 Kg) Yuan Hua (CHN) Beltrán (CUB) Mayumi Yamashita (JPN) 80

Tab. 4.13 Athény 2004 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Khashbaatar Tadahiro Nestor (60 Kg) Tsagaanbaatar (MGL) Nomura (JPN) Khergiani GEO) Choi Minho (KOR) Masato Georgi Georgiew (BUL) Jozef Krnáč (66 Kg) Uchishiba (SVK) (JPN) Yordanis Arencibia (CUB)

Won Heelee Witali Makarow (73 Kg) Leandro Guilheiro (BRA) (KOR) (RUS) Jimmy Pedro (USA)

Ilias Iliadis Roman Gontjuk Dimitri Nossow (RUS) (81 Kg) (GRE) (UKR) Flavio Canto (BRA) Surab Kasanbi Tajow (RUS) Hiroshi Izumi (90 Kg) Swiadauri (JPN) Mark Huizinga (NED) (GEO) Michael Jurack (GER) Ihar Makarau Sung Ho Jang (100 Kg) (RUS) (KOR) Ariel Zeevi (ISR) Dennis van der Geest Keiji Suzuki Tamerlan (+100 Kg) (NED) (JPN) Tmenow (RUS) Indrek Pertelson (EST)

Tab. 4.14 Athény 2004 – medailové umístění ŽENY

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Ryoko Frederique Julia Matijass (GER) (48 Kg) Tamura (JPN) Jossinet (FRA) Gao Feng (CHN) Xian Amarylis Savon (CUB) Yuki Yokosawa (52 Kg) Dongmei (JPN) Ilse Heylen (BEL) (CHN) Yvonne Deborah Gravenstijn Kye SunHui (57 Kg) Bönisch (NED) (PRK) (GER) Yurisleidy Lupetey (CUB) Ayumi Urska Zolnir (SLO) Claudia Heill (63 Kg) Tanimoto (AUT) Dryulis Gonzalez (CUB) (JPN) Masae Ueno Edith Bosch Annett Böhm (GER) (70 Kg) (JPN) (NED) Qin Dongya (CHN) Noriko Anno Lucia Morico (ITA) (78 Kg) Xia Liu (CHN) (JPN) Yurisel Laborde (CUB) Tea Dongusaschwili Maki Tsukada Dayma Beltran (+78 Kg) (RUS) (JPN) (CUB) Fuming Sun (CHN)

Tab. 4.15 Peking 2008 – medailové umístění MUŽI

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Choi MinHo Ludwig Rishod Sobirov (UZB) ( 60 Kg) (KOR) Paischer (AUT) Ruben Houkes (NED) Masato Yordanis Arencibia Benjamin (66 Kg) Uchishiba (CUB) Darbelet (FRA) (JPN) Pak Chol Min (PRK) Elnur Rasul Boqiev (TJK) Wang KiChun (73 Kg) Mammadli (KOR) Leandro Guilheiro (BRA) (AZE) Ole Bischof Kim JaeBum Tiago Camilo (BRA) (81 Kg) (GER) (KOR) Roman Gontiuk (UKR) Irakli Hesham Mesbah (EGY) Amar Benikhlef (90 Kg) Tsirekidze Sergei Aschwanden (ALG) (GEO) (SUI) Naidangiin Movlud Miraliyev (AZE) Askhat (100 Kg) Tüvshinbayar Zhitkeyev (KAZ) Henk Grol (NED) (MGL) Satoshi Ishii Abdullo Teddy Riner (FRA) (+100 Kg) (JPN) Tangriev (UZB) Oscar Braison (CUB)

Tab. 4.16 Peking 2008 – medailové umístění ŽENY

Váhové Zlato Stříbro Bronz kategorie Alina Paula Pareto (ARG) Alexandra Yanet Bermoy (48 Kg) Dumitru (CUB) Ryoko Tani (JPN) (ROU) Xian Soraya Haddad (ALG) An KumAe (52 Kg) Dongmei (PRK) Misato Nakamura (JPN) (CHN) Giulia Deborah Xu Yan (CHN) (57 Kg) Quintavalle Gravenstijn Ketleyn Quadros (BRA) (ITA) (NED) Ayumi Elisabeth Willeboordse Lucie Décosse (63 Kg) Tanimoto (NED) (FRA) (JPN) Won OkIm (PRK) Anaysi Ronda Rousey (USA) Masae Ueno (70 Kg) Hernandez (JPN) Edith Bosch (NED) (CUB) Jeong GyeongMi (KOR) Yang Xiuli Yalennis (78 Kg) Stéphanie Possamaï (CHN) Castillo (CUB) (FRA) Tong Wen Maki Tsukada Idalis Ortiz (CUB) (+78 Kg) (CHN) (JPN) Lucija Polavder (SLO)

Tab. 4.17 Váhová kategorie MUŽI (60 Kg)

Shinji Tadahiro Choi Richard Hosokawa Trautmann (GER) Nomura MinHo (JPN) (JPN) (KOR)

Los Angeles zlato 1984 Seoul 1988 bronz Barcelona bronz 1992 Atlanta bronz zlato 1996 Sydney zlato 2000 Athény 2004 zlato bronz

Peking 2008 zlato

Tab. 4.18 Váhové kategorie MUŽI (65 Kg, 1980 1992) a (66 Kg, 1996 2004)

Janusz Udo Masato Yordanis Pawlowski Quellmalz Uchishiba Arencibia (POL) (GER) (JPN) (CUB)

Moskva bronz 1980 Seoul 1988 bronz Barcelona bronz 1992 Atlanta zlato bronz 1996 Athény 2004 zlato

Peking 2008 zlato bronz

Tab. 4.19 Váhové kategorie MUŽI (68 Kg, 1964), (63 Kg, 1972 1976), (71 Kg, 1980 1992) a (73 Kg, 1996)

Ezio Neil Toshihiko James Gamba Adams Koga Pedro (ITA) (GBR) (JPN) (USA) Moskva zlato stříbro 1980 Los Angeles stříbro 1984 Barcelona zlato 1992 Atlanta bronz 1996 Athény 2004 bronz

Tab. 4.20 Váhové kategorie MUŽI (70 Kg, 1972 1976), (78 Kg, 1980 1992) a (81 Kg, 1996)

Neil Cho Roman Toshihiko Adams InChul Gontyuk Koga (JPN) (GBR) (KOR) (UKR) Los Angeles stříbro 1984 Atlanta stříbro bronz 1996 Sydney stříbro 2000 Athény 2004 stříbro

Peking 2008 bronz

Tab. 4.21 Váhové kategorie MUŽI (80 Kg, 1964 1976), (86 Kg, 1980 1992) a (90 Kg, 1996)

Peter Mark Nicolas Seisenbacher Huizinga Gill (AUT) (NED) (CAN) Los Angeles zlato 1984 Seoul 1988 zlato Barcelona bronz 1992 Atlanta bronz 1996 Sydney zlato stříbro 2000 Athény 2004 bronz

Tab. 4.22 Váhové kategorie MUŽI (93 Kg, 1964 1976), (95 Kg, 1980 1992) a (100 Kg, 1996)

Robert Robert Dietmar Aurelio Van de Van De Stéphan Lorenz Miguel Traineau Walle Walle (GDR) (BRA) (FRA) (BEL) (BEL) Moskva zlato bronz 1980 Seoul 1988 bronz zlato bronz Atlanta bronz bronz 1996 Sydney bronz 2000

Tab. 4.23 Váhové kategorie MUŽI (+80 Kg, 1964 ), (+93 Kg, 1972 1976) a (+95 Kg, 1980 1992)

Angelo Hitoshi Cho Yong David Tamerlan Wim Ruska Parisi Saito Chul Douillet Tmenov (NED) (FRA) (JPN) (KOR) (FRA) (RUS)

Mnichov zlato 1972 Moskva zlato 1980 Los Angeles stříbro zlato bronz 1984 Seoul 1988 zlato bronz Barcelona bronz 1992 Atlanta zlato 1996 Sydney 2000 zlato bronz

Athény 2004 stříbro

Tab. 4.24 Váhové kategorie MUŽI (Otevřená kategorie, 1964 1984)

Wim Angelo Dietmar Ruska Parisi Lorenz (NED) (FRA) (GDR) Mnichov zlato bronz 1972 Moskva stříbro zlato 1980

Tab. 4.25 Váhová kategorie ŽENY (48 Kg)

Ryoko Kye Sun Amarilis Tamura Hui Savón (JPN) (PRK) (CUB) Barcelona stříbro zlato bronz 1992 Atlanta stříbro bronz 1996 Sydney zlato 2000 Athény 2004 zlato

Peking 2008 bronz

Tab. 4.26 Váhová kategorie ŽENY (52 Kg)

Xian Kye Sun Amarilis Dongmei Hui Savón (CHN) (PRK) (CUB) Barcelona

1992 Atlanta

1996 Sydney bronz 2000 Athény 2004 zlato bronz

Peking 2008 zlato

Tab. 4.27 Váhové kategorie ŽENY (56 Kg, 1992 1996 ) a (57 Kg, 2000)

Driulis Kye Sun Isabel González Hui Fernández (CUB) (PRK) (ESP)

Barcelona bronz 1992 Atlanta zlato bronz 1996 Sydney zlato 2000 Athény 2004 stříbro

Tab. 4.28 Váhové kategorie ŽENY (61 Kg, 1992 1996 ) a (63 Kg, 2000)

Jung Driulis Ayumi SungSook González Tanimoto (KOR) (CUB) (JPN)

Atlanta bronz 1996 Sydney bronz 2000 Athény 2004 bronz zlato

Peking 2008 zlato

Tab. 4.29 Váhové kategorie ŽENY (66 Kg, 1992 1996 ) a (70 Kg, 2000)

Cho Min Ylenia Masae Edith Sun Scapin Ueno Bosch (KOR) (ITA) (JPN) (NED)

Atlanta zlato 1996 Sydney bronz bronz 2000 Athény 2004 zlato stříbro

Peking 2008 zlato bronz

Tab. 4.30 Váhové kategorie ŽENY (72 Kg, 1992 1996 ) a (78 Kg, 2000)

Yoko Ylenia Tanabe Scapin (JPN) (ITA) Barcelona stříbro 1992 Atlanta stříbro bronz 1996

Tab. 4.31 Váhové kategorie ŽENY (+72 Kg, 1992 1996 ) a (+78 Kg, 2000)

Sun Estela Maki Dayma Fuming Rodríguez Tsukada Beltran (CHN) (CUB) (JPN) (CUB) Barcelona stříbro 1992 Atlanta zlato stříbro 1996 Sydney stříbro 2000 Athény 2004 bronz zlato stříbro

Peking 2008 stříbro

Tab. 4.32 Přehled nejlepších Judo soutěžících MUŽI

Medaile počet Pořadí Jména MUŽI zlato stříbro bronz celkem Angelo Parisi 1. 1 2 1 4 (FRA) Tadahiro Nomura 3 3 (JPN) David Douillet 2. 2 1 3 (FRA) Mark Huizinga 1 2 3 (NED) Wim Ruska 2 2 (NED) Masato Uchishiba 2 2 (JPN) Hitoshi Saito 3. 2 2 (JPN) Peter Seisenbacher 2 2 (AUT) Hitoshi Saito 2 2 (JPN)

Tab. 4.33 Přehled nejlepších Judo soutěžících ŽENY

Medaile počet Pořadí Jména ŽENY zlato stříbro bronz celkem Ryoko Tamura 1. 2 2 1 5 (JPN) Kye SunHui 1 1 1 3 (PRK) Amarilis Savón 2. 3 3 (CUB) Driulis González 1 2 3 (CUB) Masae Ueno 2 2 (JPN) Ayumi Tanimoto 3. 2 2 (JPN) Xian Dongmei 2 2 (CHN)

Graf 4.1 Olympijské hry Tokyo 1964

Zlato 3

2 Stříbro Medaile

1 Bronz

0 USA Kanada Austrálie Japonsko Německo Švýcarsko Holandsko Jižní Korea Jižní SovětskýSvaz Stát

Graf 4.2 Olympijské hry Mnichov 1972

Zlato 3

Stříbro 2 Medaile

1 Bronz

0 Polsko Francie Brazílie Japonsko Holandsko Jižní Korea Jižní VelkáBritánie Záp.Německo SeverníKorea Sovětskýsvaz Vých. Německo Vých. Stát

Graf 4.3 Olympijské hry Montreal 1976

Zlato 3

2 Stříbro Medaile

1 Bronz

0 USA Kuba Itálie Polsko Francie Japonsko Maďarsko Švýcarsko Jugoslávie Jižní Korea Jižní VelkáBritánie Záp. Německo Záp. SovětskýSvaz Stát

Graf 4.4 Olympijské hry Moskva 1980

4 Zlato

Stříbro

Medaile 2

1 Bronz

0 Itálie Kuba Polsko Belgie Francie Bulharsko Maďarsko Švýcarsko Holandsko Mongolsko Jugoslávie VelkáBritánie SovětskýSvaz Vých.Německo Československo Stát

Graf 4.5 Olympijské hry Los Angeles 1984

4 Zlato

3 Stříbro

Medaile 2

1 Bronz

0 USA Itálie Island Egypt Brazílie Francie Kanada Japonsko Rakousko Rumunsko JižníKorea VelkáBritíánie Záp. Německo Záp. Stát

Graf 4.6 Olympijské hry v Soulu 1988

4 Zlato

3 Stříbro

Medaile 2

Bronz 1

0 USA Belgie Polsko Brazílie Francie Japonsko Rakousko Holandsko JižníKorea VelkáBritánie Záp. Německo Záp. SovětskýSvaz Vých.Německo Stát

Graf 4.7 Olympijské hry v Barceloně 1992

Zlato

2 Stříbro Medaile

1 Bronz

0 Itálie Belgie Brazílie Turecko Německo Japonsko Maďarsko JižníKorea VelkáBritánie Unified(EUN) Team Stát

Graf 4.8 Olympijské hry v Atlantě 1996

Zlato 3

Stříbro Medaile 2

Bronz 1

0 USA Čína Kuba Itálie Belgie Polsko Gruzie Brazílie Francie Nizozemí Německo Japonsko Španělsko Mongolsko Uzbekistán JižníKorea SverníKorea

Stát

Graf 4.9 Olympijské hry v Sydney 2000

3 Zlato

2 Stříbro M e da ile

1 Bronz

0 Č ín a K u b a Itá lie B elgie R usk o G ruzie B razílie F ra ncie C anada Tureck o Uk rajina Nizozemí Lotyšsko A ustrálie Estónsk o Něm ecko Japonsko B ělorusko Španělsko Rum unsko Jižní Korea Kyrgyzstán Portugalsko Velká Británie Severní Korea Stát

Graf 4.10 Olympijské hry v Athénách 2004

5 Zlato

Medaile 4 Stříbro 3

2 Bronz 1

0 Č ín a U S A I tá lie K u b a Izrael B elg ie R u sk o G ru zie Ř ec k o B razilie Fran c ie U krajin a Nizozem í S lo vin sko E sto n sko Jap o nsko Bu lh arsko N ěm ecko Rako u sko Bělo ru sko Slo vensko M ongolsko Jižní Ko rea Severní Korea Stát

RESUMÉ

Cílem této práce bylo porovnat judo na Olympijských hrách, a to od jeho zavedení až po současnost, Peking 2008. Práce byla věnována srovnání jednotlivých zemí a soutěžících, jejich vyhodnocení a zaměření se na vývoj judo do budoucna. Ze získaných statistik vyplývá, že mezi nejlepší země patří bezesporu Japonsko, poté následuje Čína. Z evropských zemí se jedná o Francii, Nizozemí, Německo a bývalý Sovětský Svaz. Mezi jednotlivé nejlepší soutěžící patří Japonci, dále pak Korejci a Francouzi. Nové změny v pravidlech judo nepřinesly významné rozdíly mezi jednotlivými vítězi, a to jak u sportovců, tak u zemí. Nová pravidla a jejich změny by měli mít za cíl dosažení většího počtu realizovaných technik během zápasu. Nejdůležitějšími faktory v souvislosti s úpravami pravidel judo jsou diváci a média. Média v poslední době výrazně zasahují do průběhu jednotlivých závodů. Úkolem do budoucna by mělo být neustálé udržení kvality boje a to především tam, kde judo v jeho růstu brání například nedostatečný počet finančních prostředků. Při všech změnách a inovacích však judo musí zůstat dynamických sportem, zachovat si svoji charakteristiku a především zůstat věrné odkazu věrné odkazu J. Kana.

ANNOTATION

The aim of this thesis was compare Judo running in Olympic games, from it´s first leadin till the last one, in Peking 2008. More widely, target the best sportsmen and countries, did statistical evaluation and focus on future progress. During comparison of separate countries was found, that the best of them were and still are Japan, China and from european states France, The Nederland, Germany and past Soviet Union. From single racers, the winners are mostly Japanises, Koreans and French as well. The evident thing is, that the most successful country at all is Japan without question. New rules and it´s changes didn´t make a big differences between winners and win countries by no way. Their´s changes had for one´s object reaching bigger amount realized practises. New rules insisted on media as well. Judo and it´s fight should have more focusing on lookers. The future Judo aim should be continuous quality fight keeping. This should be realized in places, where sufficient financial support is missing especially. Despote of all changes, Judo should stay dynamic sport, keep it´s characteristic and stay faithful of J. Kano settlement. But, due to it´s nowadays changes, this settlement won´t be kept probable.