UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra asijských studií

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

Křes ťanství v Čín ě ve 20. století Christianity in China in the 20th century

OLOMOUC 2011 Milada Jiráková

Vedoucí práce: doc. Lucie Olivová, M.A., Ph.D.

Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Akademický rok: 2011/2012

1 ZADÁNÍ BAKALÁ ŘSKÉ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Katedra: Katedra asijských studií

Příjmení, jméno: Jiráková, Milada

Osobní číslo studenta: F06737

Studijní obor: Čínská filologie – Anglická filologie

Zadané téma: K řes ťanství v Čín ě ve 20. století

Název práce v angli čtin ě: Christianity in China in the 20th century

Rozsah práce: 40 stran textu

Zásady pro vypracování: Práce se zabývá osudy k řes ťanství v Čín ě v pr ůběhu dvacátého století. Autorka se pokusí 1) charakterizovat situaci p řed vít ězstvím komunistické vlády a po ní, 2) posoudit d ůvody rostoucího zájmu o k řes ťanství v 80. letech dvacátého století, 3) popsat sou časnou situaci vyznava čů k řes ťanství v Čín ě ve vybraných lokalitách.

2 Seznam odborné literatury:

Bush , Jr., Richard C. Religion in Communist China . Abingdon Press, Nashville and New York, 1970.

Borotová , Lucie. Protestantské misie v Čín ě. Religio III, 1995.2: 155 - 168.

Hinton , William. Shenfan . Random House, New York, 1980.

Papal Documents Related to China, 1937-2005. (Researched and compiled by Elmer Wurth , MM, Edited by Betty Ann Maheu , MM). Holy Spirit Study Centre, Hong Kong, 2008. (436 pp.) ISBN-10: 962-86367-90; ISBN-13: 978-962-86367- 92.

Hlas z Číny. Dopisy p. Jos. Zemana . Upravil Fr. Všete čka. Jednota katolického duchovenstva diocese brn ěnské, R ůže Sušilovy a Jana Zemana, Brno 1932.

Zeman , Josef. Deset let za Čínskou zdí. Ze života a p ůsobení katolického misioná ře. Lidové knihkupectví a nakladatelství v Olomouci, 1937.

Termín zadání práce: kv ěten 2008

Termín odevzdání práce: listopad 2011

Vedoucí diplomové práce, titul (h ůlkovým písmem): doc. Lucie Olivová, M.A., Ph.D.

………………………….…….. ………………………….…………

podpis vedoucího práce podpis vedoucího katedry

…………………………………… ...... podpis d ěkana datum

3

Prohlašuji, že jsem bakalá řskou práci vypracovala samostatn ě a uvedla veškeré použité prameny a literaturu.

Olomouc, 28. listopadu 2011 Milada Jiráková

4

Děkuji tímto paní doc. Lucii Olivové, M.A., Ph.D. za odborné vedení a zájem o mou práci.. Též jí d ěkuji za trp ělivost p ři vedení mé práce.

5 Anotace:

Bakalá řská práce se zabývá situací k řes ťan ů v Čínské lidové republice ve 20. století. Popisuje zp ůsoby pronásledování čínských k řes ťan ů. Práce obsahuje autentické výpov ědi čínských k řes ťan ů o perzekuci b ěhem 20. století. Sou částí je i dotazník, který mapuje pov ědomí oslovených českých respondent ů o možnostech perzekuce. Pro nedostatek odpov ědí ze zahrani čí nebyly dotazníky oslovených cizinc ů do výsledk ů zahrnuty. Odpov ědi v dotazníku jsou zpracovány dle kritérií, které respondenty spojují a dle spole čných odpov ědí.

Klí čová slova:

Církev, Čína, ČLR, deportace, dotazník, hnutí, katolíci, kritérium, k řes ťané, manifest, misioná ř, perzekuce, pronásledování, protestant, v ězení.

6 Synopsis:

This bachelor thesis gives a view on the situation of Christians in The People´s Republic of China in the 20th century. It describes ways of persecution of Chinese Christians. The thesis contains real testimonies about persecution of Chinese Christians during the 20th century. It includes a questionnaire which gives a survey of Czech respondents´ awareness of persecution possibilities. There was a lack of answers from foreigners. That is the reason why foreigners´ answers were not included in the survey. The answers in the questionnaire are elaborated within criteria and answers which the respondents have in common.

Key words:

Catholics, China, Christian, church, criterion, deportation, manifest, missionary, movement, persecution, PRC, prison, Protestant, questionnaire.

7 OBSAH

0. Zpracování použité literatury...... 12

1. Situace křes ťanství v Čín ě ve 20. století...... 14

1.1 Práce církví...... 14

1.2 Obvin ění, uv ězn ění duchovních, deportace...... 15

1.3 Stanoviska vlády...... 20

1.4 Zm ěny v život ě církví...... 23

1.5 Doklady a sv ědectví o perzekuci čínských k řes ťan ů...... 27

2. Obsah dotazníku...... 29

2.1 Cíl dotazníku...... 29

2.2 Dotazník v českém a anglickém jazyce...... 29

2.3 Struktura dotazníku...... 30

2.4 Postup p ři výb ěru kritérií pro zpracování informací...... 30

2.5 Postup p ři výb ěru otázek...... 31

2.6 D ůvody pro výb ěr otázek...... 32

3. Komunikace s respondenty...... 33

3.1 Návratnost dotazník ů...... 33

3.2 Reakce dotazovaných...... 34

4. Zpracování dotazník ů...... 35

8 4.1 Skupina „Nevím“ a skupina „N ěco“...... 35

4.2 Skupina „Nevím“...... 35

4.3 Skupina „N ěco“...... 36

4.4 Pom ěr muž ů a žen...... 37

5. Vyhodnocování informací z dotazník ů...... 38

5.1 Zvolená kritéria...... 38

5.2 Kritérium v ěku ve skupin ě „Nevím“...... 38

5.3 Kritérium nejvyššího dosaženého vzd ělání

ve skupin ě „Nevím“...... 39

5.4 Kritérium rodinný stav a po čet d ětí ve skupin ě „Nevím“...... 39

5.5 Kritérium náboženství/víry/ateizmu ve skupin ě „Nevím“...... 40

5.6 Podskupina A ve skupin ě „N ěco“...... 41

5.7 Podskupina B ve skupin ě „N ěco“...... 41

5.8 Kritérium v ěku ve skupin ě „N ěco“ (podskupina A i B)...... 42

5.9 Kritérium nejvyššího dosaženého vzd ělání ve skupin ě

„N ěco“ (podskupina A i B)...... 42

5.10 Kritérium rodinný stav a po čet d ětí ve skupin ě „N ěco“...... 43

5.11 Kritérium náboženství/víry/ateizmu ve skupin ě „N ěco“...... 44

5.12 Nej čast ější kladné odpov ědi...... 44

9 5.13 Dodatky respondent ů...... 45

6. Informace potvrzující relevanci zvolených otázek v dotazníku a záv ěry ze získaných informací...... 46 7. Záv ěr...... 52

8. Použitá literatura...... 53

9. Poznámky...... 56

10. P řílohy...... 61

10 0. Zpracování použité literatury

Pro zmapování situace ve 20. století jsem použila knihy, kde jsou autory samotní misioná ři a popisují své zkušenosti z Číny. Jiné knihy odkazují na dokumenty, jejichž vydáním byla práva čínských k řes ťan ů zna čně omezena. Zejména jsem se soust ředila na informace o dodržování slibu čínské vlády (p řed i po vzniku ČLR) o svobod ě náboženství. Fakta, uvedená v následujících knihách, se často neshodovala s tímto vládním stanoviskem. Shromaž ďovala jsem informace z těchto zdroj ů: Religion in Communist China (od Richard C. Bushe). Bush zde uvádí události, které se v Čín ě odehrávaly v souvislosti s údajnou „náboženskou svobodou“. Zam ěř uje se i na jiná náboženství, která Číňané vyznávají, ovšem já jsem se soust ředila pouze na kapitoly vyhran ěné k řes ťanství. Dále jsem se zabývala sbírkou dokument ů, které definovaly vztahy mezi Vatikánem a ČLR ( A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sine-Vatican Diplomatic Relations ), a také n ěkolika sborníky, které mapují danou situaci jak z pohledu politického, tak pohledu oby čejného Číňana ( Christentum und Kirche in der Volksrepublik China, Unterdruckte Christen brauchen unsere Stimme ). Použila jsem též n ěkolik knih s autentickými výpov ěď mi o čitých sv ědk ů, misioná řů , kte ří prožili následky údajné „náboženské svobody“. Jeden z misioná řů ve svých dopisech rodin ě ( Deset let za Čínskou zdí ) popisuje období 30. let 20. století, kdy boji mezi komunisty a nacionalisty trpělo zejména místní obyvatelstvo, křes ťany coby p ředstavitele cizí víry nevyjímaje. (V této dob ě ješt ě nevládla komunistická strana a do vyhlášení vzniku ČLR chyb ělo ješt ě více než desetiletí.) Jiný čínský misioná ř se sv ěř uje se svými útrapami z 90. letech 20. století ( Nebeský muž ). P řestože d ělí tyto dv ě výpov ědi zhruba 60 rok ů, spojuje je utrpení, kterými tito k řes ťané prošli. Další kniha ( Fanshen ) ukazuje, jak b ěžní Číňané čelili problém ům ob čanské války ve 40. letech. Autor strávil n ěkolik let v jedné vesnici

11 v Shanxi a popisuje, co se zde b ěhem t ěchto bou řlivých let odehrávalo. Zmi ňuje i postavení misioná řů a čínských k řes ťan ů. Dobrým pr ůvodcem p ři psaní této práce mi byly i internetové zdroje, zejména stránka http://www.wikipedia.org (dále jen Wikipedia), která poskytuje zna čné informace o situaci v daném období. Nicmén ě nespoléhala jsem se na tyto zdroje p říliš, používala jsem je jako dopl ňkové pro podložení již zmín ěných fakt ů. Dále mi Wikipedia pomohla zjistit názvy organizací, dokument ů a událostí v českém jazyce, pokud je mé zdroje uvád ěly pouze v cizím jazyce. Jednotlivé zdroje se nacházejí v seznamu použité literatury. Některé knihy či sborníky byly psány v anglickém, n ěkteré v německém a některé v českém jazyce. V češtin ě jsem našla jen obsahov ě neposta čující informace, proto jsem se rozhodla vyhledávat informace i v angli čtin ě a n ěmčin ě. Nejsnáze se mi pracovalo s články na stránkách Wikipedia, protože použitá angli čtina byla snadno srozumitelná. Naopak autor knihy Religion in Communist China používá odborné výrazy a mén ě užívaná sloví čka, tudíž jsem p ři čtení musela nahlížet do anglicko-českého slovníku. St ěžejní informace o k řes ťanských a anti-křes ťanských hnutích v Čín ě se ve zdrojích prolínaly. Nap říklad hned v několika knihách existují zmínky o Hnutí trojí samostatnosti (Three-Self Patriotic Movement, též TSPM) a Čínské křes ťanské rad ě (China Christian Council, též CCC). Bush, sborníky v německém jazyce, které uvádím na konci práce, i internet uvád ějí informace o odhadovaném po čtu k řes ťan ů v Čín ě, v n ěkterých obdobích se shodují, v n ěkterých rozcházejí. Uvád ějí r ůzné zdroje, ze kterých tyto informace byly čerpány. Liší se v řádech milion ů čí deseti milion ů. Množství Číňan ů, kte ří se hlásí ke k řes ťanství, je neur čité, protože čínská církev funguje často neoficiáln ě v domácích skupinách a mnoho člen ů se ze strachu z perzekuce obává p řiznat ke své ví ře. Níže se vyjád řím k odlišnostem v číslech, které mé zdroje uvád ějí jako odhadovaný po čet k řes ťan ů v Čín ě.

12 1. Situace křes ťanství v Čín ě ve 20. století

1.1 Práce církví

V první polovin ě 20. století se v Čín ě nacházeli jak katoli čtí, tak protestantští misioná ři, sestry a brat ři. Pracovali jako misioná ři, u čitelé ve školách a provozovali sirot čince, ned ělní biblické školy a biblické seminá ře.1 Josef Zeman, český katolický misioná ř tato fakta dokládá osobním sv ědectvím.“Sociální a osv ětová činnost misijní jest kladná, ani naši urputní nep řátelé toto nepopírají. Misioná ř otvírá bezplatn ě školy... četné nemocnice a obvazovny, čímž mírní utrpení t ělesná. Tato ob ětavá a láskyplná činnost otvírající pohan ům o či, hlásá výmluvn ěji k řes ťanství než nejlepší kázání a p řednášky.“ 2 Nejen Bush, autor Religion in Communist China , ale i Josef Zeman potvrzují fakt, že misioná ři se snažili ukázat Číňan ům dobrotu k řes ťanství. Ovšem odplatou jim často bylo špatné zacházení, v ězení a nucená deportace (viz dále). Na druhou stranu ne všichni misijní pracovníci jednali nezištn ě. Autor knihy Fanshen William Hinton poukazuje na majetkové pom ěry církevních p ředstavitel ů. V některých p řípadech církev poskytovala p ůjčky (církevní p ředstavitel svévoln ě nakládal s majetkem), ovšem pokud nebyl dlužník schopen vše řádn ě a v čas splatit, dostal se do ješt ě v ětších finan čních potíží, až skon čil na mizin ě a byl nucen jít žebrat. 3 Po založení ČLR v roce 1949 se situace pro k řes ťany zm ěnila, základní a st řední školy p řešly pod kontrolu vlády státu a nadále nefungovaly jako k řes ťanské školy. 4 Provozování sirot činc ů se pro k řes ťanské bratry a sestry stávalo stále obtížn ějším. V sirot čincích se ší řily nemoci a kapacitn ě sirot čince nesta čily. To úřady ignorovaly. Nap říklad v Kantonu komunisté pochválili jeptiškám jejich schopnost a práci v sirot činci a následn ě nato jeptišky navrhly zastavit p říjem dalších d ětí. Vládní orgány je nutily p řijmout další d ěti a na řídily policii, aby

13 nalezence sebrala z ulic Kantonu a p řivedla je do zmín ěného sirot čince. V roce 1951 dokonce bylo uv ězn ěno 5 kanadských jeptišek proto, že údajn ě zanedbaly pé či o 4000 sirotk ů, kte ří následkem toho zem řeli. 5 Autor knihy Religion in Communist China uvádí poznatky jeptišky Endicott, která často p řijímala d ěti polomrtvé, ale nedotazovala se, zda by je mohli přijmout i jinde. Tento postup ovšem nebyl chápán jako útok proti náboženství ze strany vlády. Obdobné situace se odehrávaly po celé Čín ě. Cílem ú řad ů bylo zavřít sirot čince pro d ěti a mít tak místo pro zestárlé, uvádí Bush. 6

1.2 Obvin ění, uv ězn ění duchovních, deportace

Jak jsem již výše zmínila, k řes ťané provozovali útulky pro d ěti. Podle zdroj ů Richarda C. Bushe byly t ři takové jeptišky deportovány a dv ě uvězn ěny z důvodu zanedbání pé če o sv ěř ence. 7 I další auto ři uvád ějí p říklady, kdy misioná ři či jiní církevní pracovníci byli vsazeni do v ězení či obvin ěni. N ěkterým byla na řízena deportace a museli opustit zemi. Často k obvin ění a následným trest ům docházelo na základ ě udání nev ěř ícími či policií zmanipulovaného procesu. N ěkteré p říklady pocházejí z dob před vznikem ČLR, tedy p řed rokem 1949, jiné z pozd ějších let. Ovšem ve velké většin ě t ěchto událostí se jedná o pronásledování k řes ťan ů ze strany komunistů. Takto to popisují následující zdroje: Josef Zeman zmi ňuje, jak bylo m ěsto Ji´an v provincii Jiangxi napadeno komunisty, katolické misie byly zcela vyplen ěny a čty ři misioná ři a p ět sester bylo komunisty zajato. Byli st řeženi v temných v ězeních a jejich v ěznitelé za n ě požadovali vysoké výkupné. Teprve s příchodem vládního vojska (v dob ě, kterou Zeman popisuje, vládla Čín ě strana Kuomintang) se jim poda řilo osvobodit se. Zeman dále popisuje n ěkolik podobných událostí, kdy byli misioná ři komunisty vězn ěni. 8 Dokumenty dokladující vztahy Vatikánu a ČLR v 2. polovin ě 20. století uvád ějí, že si je Vatikán v ědom perzekuce, která se d ěje na katolících ší řících víru

14 v ČLR. Jsou si v ědomi jejich velkého utrpení. Také dokument poukazuje na fakt, že jejich duchovenstvo je konfrontováno s dilematem, zda se vzdát svého úsilí a přestat pracovat na r ůstu církví a nebo pokra čovat a strp ět následné postihy. Též dokument z roku 1958 uvádí, že n ěkte ří jejich pracovníci byli pro svou činnost uv ězn ěni nebo vypov ězeni ze zem ě.9 V jiném dokumentu téhož zdroje nalezneme informace o tom, že nejen kazatelé, ale též biskupové a arcibiskupové katolické církve žili v té dob ě v Čín ě za t ěch nejt ěžších okolností. Mnozí z nich byly falešn ě obvin ěni z různých zlo čin ů. Nejen cizinci, ale i čínští katolíci byli uv ězn ěni nebo vykázáni ze svého pole působnosti nebo nesm ěli svobodn ě vykonávat pastora ční povinnosti. 10 Belgický duchovní otec Albert Sohier utrp ěl zran ění páte ře, když mu vojáci skákali po zádech, aby se p řiznal. Poté ležel šest m ěsíc ů paralyzován. Soudce v Pekingu p ři jeho propušt ění konstatoval, že ho nenutí popírat fakt, že jeho záda byla zlomena, ale žádají ho, aby situaci nezveli čoval. Jiný ú ředník mu řekl, že pokud bude objektivní, uzná, že už více nebijí v ězn ě a že jejich metody v minulosti byly chybné, ale byly vylepšeny. 11 Další událost je spojena s katolickou jeptiškou Mary, která pracovala v jižní Čín ě. Sestra Mary byla uv ězn ěna ve vazb ě spolu s dalšími sestrami. Když je předvolali, p řikázali jim zvednou kbelík, který byl oto čený dnem vzh ůru. Pod ním nalezli balí ček a po ceremoniálním otev ření nalezli opium. Sestry byly uv ězn ěny. Sestra Mary prošla depresivními zkušenostmi v n ěkolika v ěznicích. Nakonec byla odsouzena k deportaci, protože její pas pozbyl platnosti (byl zabaven policií) a protože použila k placení m ěnu Hongkongu. 12 Jiné sv ědectví pochází od Alberto-Felixe Verwilghena, který popsal své zkušenosti jediného cizince mezi čínskými d ělníky pracujícími v mongolské poušti. Bylo mu p řikázáno vyhloubit p říkop na míst ě, kde se nikdy žádný nenacházel. Proces popisuje jako tyranství. Kombinaci pocit ů, kdy se cht ěl ú častnit života šesti set milion ů lidí a zárove ň na t ěle i duši zažíval jejich ho řkost a odpor, popisuje jako p říšerný život. 13 I dokumenty mapující vztahy Vatikánu s Čínou zmi ňují špatné zacházení

15 s křes ťanskými v ůdci, dokonce se zde mluví o dvou selesianských misioná řích, kte ří byli mu čení v Čín ě roku 1930. 14 O pronásledování ve 30. letech 20. století mluví i Josef Zeman. Popisuje vpád Rudé armády do m ěsta Pengche, kde p ůsobil. „...kdy bylo vše vyplen ěno, asi 20 obyvatel popraveno a mnoho odvedeno do zajetí, mezi nimiž i m ůj zdejší předch ůdce, švýcarský vincencián P. Von Arx, který jest dosud nezv ěstný.“ 15 Dále popisuje vpád komunist ů. Zeman a spolu sním celé m ěsto uprchl z měst a všichni se p řeplavili na druhý b řeh řeky Jang-c-tiang. 15 Katolický církevní hodnostá ř Antonio Riberi, první papežský nuncius v Čín ě, vytrval ve své pozici i p řes p říchod osvobozeneckých vojsk v zá ří 1949. Ovšem byl vládními orgány donucen opustit sv ůj post v roce 1951. Nejprve cestoval ze Šanghaje do Kantonu, pak do Hongkongu. V roce 1952 pak musel navzdory své v ůli odejít od Taipei. 16 Různé zdroje uvád ějí r ůzné po čty k řes ťan ů a k řes ťanských v ůdc ů čínských i zahrani čních, kte ří pracovali na ší ření k řes ťanství v Čín ě. Ovšem jednozna čně si můžeme všimnout, že se rapidn ě snížil po čet k řes ťan ů – cizinc ů. A ť se jednalo o několikaleté období p řed vznikem nebo po vzniku ČLR, sou časn ě s propagací Hnutí trojí samostatnosti 17 (vyžadovalo, aby si čínská církev vládla sama, tedy měla pouze čínské vedoucí, sama se financovala bez pomoci ze zahrani čí a sama se propagovala) se i snižoval po čet zahrani čních k řes ťan ů. Jak dokládají níže uvedené p říklady, tehdejší vláda se snažila všemožn ě t ěmto služebník ům znemožnit jejich práci a cizince p řim ět k odchodu z Číny. Ovšem nejen vládnoucí strana, ale i hnutí odporu zna čně znep říjem ňovalo cizinc ům jejich práci. V ětšinou zdroje uvád ějí, že k řes ťané byli napadeni či k řiv ě obvin ěni komunisty, a to bu ď v dob ě p řed vznikem ČLR, kdy komunistická strana bojovala s Kuomintangem o vládu v celé Čín ě, a nebo po vzniku ČLR, kdy si komunistická vláda nekalými praktikami upev ňovala svoji moc a snažila se zbavit jakýchkoliv odpůrc ů v četn ě církevních p ředstavitel ů, kte ří mohli ohrozit mocenské postavení komunist ů. Některé zdroje uvád ějí pouze informace o po čtu misioná řů – katolík ů, jiné zdroje uvád ějí po čty z řad protestant ů, n ěkteré udávají všechna čísla.

16 Nap říklad Dokumenty o čínsko-vatikánských vztazích vypovídají o po čtu z roku 1945, kdy se v Čín ě nacházely více než t ři miliony katolík ů a asi 100 biskup ů, z nichž asi 40 biskup ů bylo rodilých Číňan ů. Dále dokumenty píší o 5 800 kn ěží, z nichž 2 700 byli rodilí Číňané. Ovšem dále zdroje uvád ějí, že po třiceti letech m ěl Vatikán o t ěchto služebnících jen málo zpráv. 18 Wikipedia udává o katolické církvi v Čín ě podobná čísla. Údajn ě se nacházelo po 2. sv ětové válce v Čín ě okolo čty ř milion ů katolík ů, nikoliv t ří, jak uvádí vatikánské dokumenty. 19 Ovšem vzhledem k celkovému po čtu obyvatel tehdejší Číny není rozdíl jednoho milionu tolik výrazný. 20 Protestantských k řes ťan ů se podle informací Wikipedia v roce 1950 nacházelo 700 00. 21 Tudíž mnohem mén ě než katolík ů v té dob ě. Jiný článek také uvádí zna čný rozdíl mezi množstvím katolík ů a protestant ů. Dopis od katolického biskupa ze Šanghaje zmi ňuje, že v roce 1945 se v Šanghaji nacházelo 100.000 bratr ů a sester – katolík ů. Oproti tomu v roce 1949 bylo v témž m ěst ě pouze 20.000 protestant ů. Dále ovšem autor uvádí, že se tato čísla v pr ůběhu následujících desetiletí zm ěnila a po čet protestant ů zna čně p řevýšil množství katolík ů.22 Podle statistik v roce 1948 bylo v Čín ě 5 496 katolických misioná řů , z toho 3 046 kn ězů, 414 bratr ů a 2 036 sester. Do ledna 1951 byl tento po čet zredukován na 3 222 osob a do ledna 1952 po čet ješt ě klesl na 1 848 katolických pracovník ů. Bush ve své knize uvádí, že podle katolické zpravodajské agentury Fides 1 240 katolických misioná řů opustilo Čínu v roce 1951. Na po čátku roku 1953 z ůstalo jen asi 750 katolík ů, mén ě než 250 po čátkem roku 1954 a mén ě než 90 na za čátku roku 1955. Dále Bush uvádí, že v lednu 1956 z ůstalo jen 16 kn ězů a 11 sester, z toho 13 kn ězů v četn ě jednoho biskupa byli ve v ězení. Je pravd ěpodobné, že většina nebo všechny tyto sestry pracovaly ve škole pro d ěti cizích diplomat ů v Pekingu, z nichž 8 u čilo až do roku 1966. 23 Do roku 1952 v ětšina misioná řů , kte ří opoušt ěli Čínu, nesla známky nátlaku, n ěkte ří byli v zoufalém stavu. Gertrude Cone dorazila do Hongkongu v únoru 1952 na nosítkách a zem řela o dva dny pozd ěji na podvýživu. Léka ři

17 konstatovali její stav jako jeden z nejhorších p řípad ů, který kdy vid ěli. Felix Paulsen ze Schleswig-Holstein luteránské misie dorazil do Hongkongu v zá ří 1952 poté, co byl uv ězn ěn od listopadu 1950 jako jeden z mála evropských protestantských misioná řů . Na ja ře 1953 deset amerických protestantských misioná řů bylo stále v Čín ě, osm z nich ve v ězení. 24 Hlavním d ůvodem pro pronásledování náboženských p ředstavitel ů a příznivc ů bylo to, že používali k řes ťanství jako nástroj k propagaci zájm ů amerického imperialismu. Evangelista Gu Ren´en byl kritizován roku 1951, protože jeho patronem byl americký kaplan a protože rozši řoval antikomunistickou propagandu: Tvrdil, že Kristus byl osvoboditel lidstva, ovšem tato role pat řila Maovi a komunistické stran ě. Údajn ě výrokem, že dobyt če zná svého majitele a osel krmelec svého pána, srovnával p ředsedu Maa s majitelem a pracující masy s dobytkem a osly. 25 Nadále udání p řibývalo, což dokládá p řes t řicet sch ůzí v Changsha v Hunanu. Žaloby tu probíhaly b ěhem prvních šesti m ěsíc ů roku 1951, kdy za čínalo období obvi ňování a prosazování Hnutí trojí samostatnosti. 26 Dále hnutí proti t řem zl ům (proti korupci, plýtvání a byrokracii) a hnutí proti p ěti zl ům (proti úplatká řství, pašování, rozkrádání národního majetku, zanedbávání práce a vyzv ěda čství) p řililo olej do ohn ě. Tato hnutí byla zam ěř ena proti podnikatel ům obecn ě, a tak do nich bylo zahrnuto i n ěkolik k řes ťanských podnikatel ů a ředitelé dvou k řes ťanských nemocnic. 26 Nejen Bushovy materiály píší o významné čínském kazateli a církevním vedoucím Watchmanu Nee ( čínsky Ní Tuòsh ēng 倪 柝 聲 ). Byl vychován v metodistické rodin ě. Založil a řídil sbor s názvem Malé stádo (Little Flock). Byl obvin ěn samotnými členy sboru. 27 Nee nem ěl teologické vzd ělání, ale m ěl velký vliv na r ůst čínské církve v 1. polovin ě 20. století. Též byl autorem mnoha knih a vedl k řes ťanské seminá ře. Po čátkem 50. let byl pro svou víru uv ězn ěn a následujících 20 let strávil ve v ězení až do své smrti v roce 1972. 28 Navzdory pozd ějšímu vývoji, existovali k řes ťané, kte ří v po čátcích vlády komunistické strany p ředpokládali, že „with the change of government has come a

18 new spirit in the life of communities in China“. Jak uvedl misioná ř Reverend Henry D. Jones a dodal, že v následující dob ě o čekává hladkou spolupráci. 29 Reverend Marcus Cheng, konzervativec a prezident seminá ře v Chongqingu šel dokonce ješt ě dál. Uvedl, že je k řes ťan, v ěř í v Krista a v „Ježíš ův program záchrany sv ěta“, ale poté, co shlédl metody nové vlády, byl přesv ědčen, že nová Čína objevila lepší zp ůsob. 29 Několik r ůzných knih či článk ů dokládá fakta o pronásledování k řes ťan ů v Čín ě ve 20. století, tudíž o tom není pochyb. N ěkteré materiály hovo ří pouze o katolické církvi, jiné o protestantské, jiné pouze o pronásledování čínských křes ťan ů. Nicmén ě perzekuce spojuje všechny tyto v ěř ící. Nucená deportace se týká pouze cizinc ů, nikoliv rodilých Číňan ů. Deportace byly spojeny s uplat ňováním Hnutí trojí samostatnosti. 17

1.3 Stanoviska vlády

Ústava Čínské lidové republiky obsahuje též články o svobod ě ob čan ů. Má jim zajiš ťovat svobodu slova, tisku, shromaž ďování jak uvádí článek 35 Ústavy Čínské lidové republiky. 30 Článek 36 je v ěnován svobod ě víry či nevíry. Stát, organizace ani jednotlivec nesmí nikoho nutit v ěř it či nev ěř it n ějakému náboženství a nem ůže ob čany pro jejich víru diskriminovat. Dále článek uvádí, že stát chrání b ěžné náboženské aktivity. Nikdo nesmí zneužít náboženství k rušení ve řejného po řádku, poškozování zdraví ob čan ů či narušování státního systému vzd ělávání. V záv ěru článku je uvedeno, že náboženské organizace nebo záležitosti nepodléhají žádné cizí vlád ě.30 Tato Ústava byla vládou ČLR p řijata v prosinci 1982. 30 Dle článk ů Ústavy by m ěla vláda ČLR ob čan ům zajiš ťovat výše uvedená práva. To je ovšem v rozporu se zkušenostmi misioná řů a církevních vedoucích. V kapitole 6 této práce se zabývám rozpory mezi stanovisky vlády a zkušenostmi čínských k řes ťan ů v sou časnosti.

19 Nyní se ovšem ješt ě zam ěř ím na rozpor mezi stanovisky čínské vlády p řed a po vzniku ČLR. Jednání vlády a zkušenosti čínských k řes ťan ů dle zdroj ů, které uvádím, nekorespondují. Bush ve své knize uvádí, že navzdory článk ům a knihám dokládající komunistický nátlak na náboženství, jasn ě se ukazuje, že čínští komunisté postupovali opatrn ě. Dokládá to i výrok Maa, že komunistická strana p řijímá strategii ochrany náboženství: chrání všechny v ěř ící i nev ěř ící bez ohledu na to, jaké náboženství vyznávají, a respektuje jejich náboženskou víru. Dnes strana přijímá tuto strategii ochrany náboženství a bude tomu tak i nadále. Dále Mao uvádí, že modly byly postaveny rolníky a sami v čas strhnou tyto modly vlastníma rukama, a tak není t řeba, aby to kdokoliv u činil místo nich. Tedy vlastní zni čení pov ěr a jejich praktik bude ponecháno v rukách rolníků.31 Ovšem zdá se pravd ěpodobné, že roku 1966 se t ěmito rolníky staly Rudé gardy, které nakonec modly vlastníma rukama strhly. 32 Jak jsem již uvedla výše, sv ůj podíl na zásahu do náboženských svobod ze strany čínské vlády m ěla i hnutí proti t řem a proti p ěti zl ům. Kampan ě prob ěhly v letech 1951 a 1952. 33 Jedním z dalších stanovisek, která zasáhla do života církví, byla propagace Hnutí trojí samostatnosti. Vláda požadovala, aby si církve vládly samy, aby byly finan čně nezávislé (nezávislé na podpo ře cizinc ů) a samy se propagovaly (misioná řská práce m ěla být provád ěna domorodými k řes ťany, nikoliv cizinci). Stanoviska tohoto hnutí sahají až do první poloviny 19. století, kdy je poprvé formulovali Henry Venn, generální sekretá ř Církevní misioná řské spole čnosti (Church Missionary Society) a Rufus Anderson, zahrani ční sekretá ř Americké rady komisa řů pro zahrani ční misie (American Board of Commissioners for Foreign Missions). Hnutí dostalo svou první podobu koncem 19. století, kdy na konferenci v Šanghaji bylo tém ěř jednohlasn ě p řijato, že budoucnost čínské církve závisí na vytvo ření čínského vedení a v nalezení posta čujících metod čínské bohoslužby. Dixon Edward Hoste, vrchní p ředstavitel Čínské vnitrozemské misie (China Inland Mission), byl známý zavád ěním t ěchto princip ů za ú čelem pomoci

20 Číňan ům založit vlastní domácí církve b ěhem po čátku 20. století. 34 Kindopp a Lee Harmin zmi ňují, že prvním p ředsedou Hnutí byl Číňan Y. T. Wu (Wu Yaozong), který p ůvodn ě pracoval pro YMCA. Dále popisují, že tehdejší čínský komunistická vláda (50. let 20. století) v ětšinou necht ěla podporovat biblické seminá ře, školy a nakladatelství. Ty se bez finan ční podpory se zahrani čí staly závislé na čínské vlád ě. Z toho d ůvodu byly n ěkteré k řes ťanské instituce zav řeny či slou čeny a kontrolovány čínskou vládou. 35 O k řes ťanovi Y. T Wuovi se zmi ňuje i Bush. Inicioval Hnutí trojí samostatnosti, aby byly odstran ěny západní vlivy z čínské církve, která se stala otrokem kapitalismu a imperialismu. 36 Spolu s tímto osamostatn ěním ale p řišla do čínského k řes ťanství i kontrola státem, jak uvádí Jinghao Zhou v knize China´s peaceful rise in a global context . Hnutí trojí samostatnosti se stalo nástrojem čínské komunistické vlády pro ovládání aktivit k řes ťan ů. Zhou popisuje n ěkolik případ ů i ze sou časnosti, kdy každá církev musí být registrována státem a spadat pod vedení Hnutí. Navíc musí každých šest m ěsíc ů každá náboženská skupina podat zvláštní vládní komisi zprávu o své činnosti. 37 Dalším zásahem do života církví byla konference čínských k řes ťanských představitel ů s premiérem Zhou Enlaiem v kv ětnu 1950 v Pekingu. Zde projednávali, jak m ůže církev projevit vlád ě svou loajalitu. Výsledkem t ěchto setkání bylo sepsání a vydání Manifestu napsaného Y. T. Wu a odsouhlaseného premiérem. 38 Více k Manifestu uvádím níže.

21 1.4 Zm ěny v život ě církví

Jak bylo již výše mnohokrát uvedeno, existence čínské církve byla omezována četnými restrikcemi. Ty se poté odrážely v životech jednotlivc ů. V po čátcích komunistického režimu byla tato omezení na denním po řádku. Vládní ú ředník z kancelá ře pro náboženské záležitosti uvedl pravidla, která vystihovala jeho nápl ň práce: 1. Pravideln ě vyšet řovat a studovat náboženské organizace a jejich aktivity. 2. Ovládat všechny druhy náboženských aktivit. 3. Vést jak katolíky, tak protestanty k Hnutí trojí samostatnosti a organizovat buddhisty, taoisty a muslimy k pravidelným vlasteneckým studijním setkáním. 4. D ůsledn ě uplat ňovat náboženskou politiku úst řední vlády. 5. Neustále u čit náboženské v ůdce a všechny v ěř ící státní politice s ohledem na sou časnou situaci tak, aby se zvýšilo jejich politické pov ědomí. 6. P řiblížit církevní v ůdce k vlád ě a tla čit v ěř ící všech náboženství k pozitivnímu spojenectví pro budování socialismu. 7. Zasáhnout proti politicky zatvrzelým reakcioná řů m v církvích a spolupracovat s se strážníky ve řejné bezpe čnosti tak, aby skrytí kontrarevolucioná ři všech náboženství byli utišeni. 8. Hostit zahrani ční náboženské hosty. 39

Již p řečtení tohoto vý čtu pravidel ukazuje, jak se komunistická vláda rozcházela se svým stanoviskem o náboženské svobod ě. Jeden z luteránských misioná řů citoval svého kolegu: „Je zbyte čné z ůstávat. Misijní budovy jsou zabaveny, n ěkteré částe čně, n ěkteré zcela. Nem ůžeme vyjít ven a setkávat se s lidmi. Žádný Číňan k nám nem ůže bezpe čně přijít a mluvit s námi. Tím, že bychom z ůstali, bychom situaci k řes ťan ům stále zhoršovali.“ 40 Těmito slovy lze popsat situaci zahrani čních k řes ťan ů v polovin ě 20. století. Misioná ř Josef Zeman popisuje své zkušenosti ješt ě z 1. poloviny 20. století, kdy „jest p řísn ě zakázáno mluviti o jakémkoliv náboženství i v našich misijních

22 školách, které cht ějí býti uznány státem.“ 41 V ětšina t ěchto jeho zážitk ů je spojena s komunisty, p řestože se tyto události b ěhem Zemanovy služby v Čín ě odehrávaly ješt ě p řed vznikem ČLR. Také dokumenty čínsko-vatikánských vztah ů dokládají, že k řes ťanským bratr ům a sestrám byly kladeny p řekážky, aby režim udusil náboženskou svobodu a aby mladé lidi odtrhl od církve a vložil do nich marxismus, jak dokládá dokument z Vatikánu z roku 1965. 42 Bush uvádí, že osudy katolických misioná řů se lišily od osud ů protestant ů. A to již z d ůvodu, že katolíci s protestanty nesdíleli optimismus existence pod komunistickou vládou. Jejich situace za druhé sv ětové války v oblastech komunistické nadvlády byla zna čně nep říznivá. 43 Optimismus n ěkterých k řes ťanských v ůdc ů vzal za své vydáním křes ťanského Manifestu . Jak již bylo výše uvedeno, sepsal jej Y. T. Wu z organizace YMCA. Tento Manifest byl výsledkem konference s premiérem Zhou Enlaiem o loajalit ě k řes ťanství v ůč i vlád ě. Hlavním tématem dokumentu byl imperialismus, jak na n ěj bylo k řes ťanství navázáno, jak by imperialismus mohl nadále ohrožovat Čínu a jak by se m ěli k řes ťané v Čín ě zbavit imperialistických styk ů a odrážet jeho útoky v budoucnu. K řes ťané m ěli p řijmout za své n ěkolik stanovisek: - skrze sebekritiku odhalit nástrahy imperialismu a mít se p řed nimi na pozoru, postavit se na odpor válce a zastávat mír, rozum ět vládní politice pozemkové reformy a podporovat ji - podporovat ducha vlastenectví a demokracie, vážit si sebe a na sebe se spoléhat, to vše uplat ňováním Hnutí trojí samostatnosti. Těchto cíl ů m ěli konkrétn ě dosáhnout tím, že se p řestanou spoléhat na cizince a jejich finan ční podporu a budou klást d ůraz na hlubší porozum ění podstaty křes ťanství, užší vztahy a jednotu, lepší vedení a reformu k řes ťanské organizace. Stejn ě tak se m ěli zam ěř it na anti-imperialistickou, anti-feudalistickou a anti- byrokraticko-kapitalistickou výchovu. 44 Nicmén ě uplatn ění manifestu nebylo pro Wua zcela jednoduché. Počátkem

23 června 1950 v Šanghaji p ředstavil manifest církevním vedoucím, z nichž n ěkte ří navrhli úpravy a n ěkte ří odmítli myšlenku jako celek. Wu se bránil úpravám, protože tento návrh byl již schválen premiérem. Ovšem vedoucí církví trvali na zm ěnách, a tak byl Wu nucen vrátit se do Pekingu a znovu získat premiér ův souhlas. Když se vrátil do Šanghaje, n ěkte ří další vedoucí, kte ří zmeškali první setkání, m ěli další výhrady. Jeden z biskup ů uvedl, že fakta manifestu by m ěla být prokonzultována s k řes ťany z i z jiných oblastí, ale tento návrh zamítli, protože by si jednání vyžádalo další m ěsíce. A tak Wu souhlas vedoucích pro Manifest získal. Ten byl publikován v červenci téhož roku a byl podpo řen více než 40 podpisy prominentních k řes ťan ů. N ěkte ří p řipojili své dodatky, aby osv ětlili význam interpretace. Manifest získal p řes 1 500 podpis ů toho roku a 400 000 do roku 1952. Po čet podpis ů stále rostl. Wu ozna čil červenec 1950 za po čátek Hnutí trojí samostatnosti. 45 O autorství, vzniku a ší ření manifestu píše i Zhufeng Luo v Religion under Socialism in China . Čínští k řes ťané se m ěli dávat pozor na zám ěr imperialismu a vytvo řit konkrétní plán, jak se v co nejkratší dob ě osamostatnit od cizího vlivu. Manifest otiskl deník Renmin ribao spolu se seznamem podpis ů ze zá ří 1950. 46 V dubnu 1951 prob ěhlo zasedání p řípravné komise církevní organizace Church of Christ in China pro odpor proti americké pomoci Koreji, pro Hnutí trojí samostatnosti a pro pozemkovou reformu. V čele zasedal Y. T. Wu. Na této sch ůzce p řijali šest návrh ů, které byly podepsány patnácti delegáty. Dohodli se, že: 1) Odpor proti americké pomoci Koreji se nyní stává pro církev nejd ůležit ější prácí 2) Všechen imperialistický vliv v církvi musí být odstran ěn a zni čen 3) Všichni, kte ří se p řátelí s imperialisty, musí být vyhledáni 4) Všichni by m ěli podporovat program pozemkové reformy a zvýšit produkci 5) K řes ťané by m ěli rozší řit své politické znalosti. 47

Jednání čínské vlády v ůč i k řes ťan ům v Čín ě vedlo k rozd ělení čínské

24 církve. Čínské církve se musely a nadále musí registrovat a tudíž nechat vládu vm ěšovat se do svých aktivit. Někte ří k řes ťané necht ěli dovolit, aby vláda Číny omezovala jejich činnost, a proto odešli do undergroundu. Neregistrovali se a pokra čovali v činnosti bez vědomí vládních p ředstavitel ů. Pokud ovšem cht ěli žít k řes ťanský život ve řejn ě, byli nuceni registrovat se. 48

Zde uvádím podmínky, které musí registrovaná čínská církev dnes spl ňovat: 1. Církev musí mít místo, kde se schází; 2. V ěř ící se musí pravideln ě ú častnit aktivit církve; 3. Vedoucí osoba kvalifikovaná v náboženství; 4. Stanovený minimální po čet člen ů; 5. Pravidla pro náboženské aktivity; 6. Legální zdroj p říjm ů.

Tyto p ředpisy jsou vlád ě záminkou, aby mohla shromážd ění najít v případ ě, že by narušovala ve řejný po řádek. Jak dále uvádí tento zdroj. 49 Katolický sborník Christenstum und Kirche uvádí výsledky výzkumu křes ťanství v Čín ě z konce 20. století. Výsledky uvád ějí, že po roce 1980 zna čně vzrostl po čet stoupenc ů r ůzných náboženství, ale z křes ťanských kruh ů nejvíce vrostl po čet protestant ů.50 V podkapitole 1.5 píši o pronásledovaných k řes ťanech, kte ří se rozhodli nenechat vládu vm ěšovat se do jejich záležitostí, což bylo a je spojeno s pronásledováním čínských k řes ťan ů ze strany čínské vlády.

25 1.5 Doklady a sv ědectví o perzekuci čínských k řes ťan ů

V kapitole 1 jsem uvedla n ěkolik p říklad ů o pronásledování k řes ťan ů v Čín ě ve 20. století, a to jak v 1. polovin ě, tak ve 2. polovin ě 20. století. Též jsem uvedla, že v ětšina sv ědk ů pronásledování ozna čila za agresory p říslušníky komunistické strany (bu ď p řed nebo i po vzniku ČLR v roce 1949). Také bylo výše uvedeno, že část k řes ťan ů se rozhodla praktikovat svou víru bez registrace, tudíž nezákonn ě. Takové církve dostaly název „undergroundové“. Práv ě tyto církve se často stávají cílem perzekuce. Registrované církve jsou kontrolované vládou, tudíž je jejich činnost již omezena. Neregistrované církve představují pro čínskou vládu hrozbu, a tak se členové undergroundových církví musejí scházet tajn ě. Jako hlavní zdroj pro tato fakta mi sloužila kniha Nebeský muž . Jedná se o biografii bratra Yuna (pravým jménem Liu Renying, jméno ve znacích se mi nepoda řilo dohledat), čínského misioná ře. Bratr Yun, jak mu p řezdívají, pochází z provincie Henan ve st řední Čín ě. Narodil se v zem ědělské vesnici v chudé rodin ě. Stal se k řes ťanským kazatelem a cestoval už jako mladík i za hranice své provincie. Díky jeho práci vzniklo v Čín ě mnoho k řes ťanských sbor ů. Za svou činnost byl ozna čen za kontrarevolucioná ře a stal se psancem. T řikrát byl zat čen a držen ve vězení. Ve své biografii popisuje tvrdé postupy čínské policie p ři výsleších. Také vypovídá o mu čení ve v ěznicích. Sv ědectví v této knize je prokládáno i komentá ři jeho ženy a p řátel. Když byl Yun ve v ězení a čekal na soud, pronásledování zažívala i jeho žena: „Pár dní p řed porodem mi bylo řečeno, abych šla do nemocnice a podstoupila potrat. Vládní ú řad pro rodinné plánování mi sd ělil: „Tv ůj muž se z vězení nikdy nedostane. Proto si celou situaci...nekomplikuj a nedovol tomu dít ěti p řijít na sv ět.” Kdybych se však na kliniku nevrátila, za čali by mne hledat a dít ě by mohli potratit násiln ě...Z ni čeho nic jsem dva m ěsíce p řed termínem porodila, aniž by ú řady dostaly p říležitost provést potrat!“ 51 Yun i jeho p řátelé popisují, jak byli ve vazb ě nebo ve v ězení mu čeni, aby se

26 přiznali a udali své souv ěrce. Yun při zatýkání předstíral, že je blázen. Ve svém sv ědectví popisuje, jak se snažil zdržet policisty, aby jeho p řátelé mohli uniknout a křičel: „Byl jsem zat čen tajnou policií! Nevím, kde se shromážd ění odehrávala, protože jsem nebeský muž. Nepocházím ze zem ě.“ Odtud pochází p řezdívka Nebeský muž. A dále dodává: „Povalili m ě na zem a znovu m ě bili a kopali. Použili také elektrický obušek s úmyslem zabít m ě elektrickým proudem.” 52 Po n ěkolika letech se Yunovi poda řilo z Číny uprchnout do N ěmecka a pozd ěji uprchla i jeho žena a d ěti. Dnes žije v Německu a navšt ěvuje sbory po celém sv ětě. Cestuje po Evrop ě, navštívil New York 53 , cestoval za svou rodinou do Myanmaru (Barmy).54 Osobn ě jsem se zú častnila jednoho shromážd ění s bratrem Yunem v České republice v Olomouci v roce 2010. I v sou časné dob ě, na po čátku 21. století se z médií dozvídáme mnoho informací o pronásledování k řes ťan ů pro jejich víru, mimo jiné i v Čín ě.

27 2. Obsah dotazníku

V této kapitole popisuji zpracování dotazník ů. Jimi jsem cht ěla zjistit, jaké pov ědomí mají lidé v České republice o pronásledování v Čín ě. Zam ěř uji se zde na tvorbu dotazníku, jeho strukturu, výb ěr kritérií, které respondenty spojují, a výb ěr otázek.

2.1 Cíl dotazníku

Cílem dotazníku, který je p řiložen v přílohách, je získat od respondent ů informace, které mi poslouží k vypracování analýzy pov ědomí respondent ů o otázce perzekuce čínských k řes ťan ů v ČLR. Pov ědomí nelze vztahovat na všechny obyvatele dané zem ě, z níž jsem získala informace. Nejedná se o reprezentativní vzorek pro obyvatele dané zem ě. Jednotlivá kritéria rozd ělují respondenty do skupin, dle nichž mohu ur čit, zda n ěkterá z nich mají dopad na informovanost respondenta. Následné otázky zjiš ťují, jaké je pov ědomí respondenta o perzekuci k řes ťan ů v ČLR.

2.2 Dotazník v českém a anglickém jazyce

Rozhodla jsem se požádat o vypln ění dotazníku nejen české respondenty, ale též zahrani ční. Pro komunikaci se zahrani čím jsem použila tytéž dotazníky v anglickém jazyce. Českou verzi jsem p řekládala do angli čtiny sama. O korekturu české i anglické verze jsem požádala kolegyni, která vyu čuje anglický jazyk a také překládá dokumenty z a do angli čtiny. Žádné chyby nalezeny nebyly. P ři odpov ědích by nem ělo dojít k dezinterpretaci jednotlivých otázek. Nesetkala jsem se situací, kdy by dotazník byl pro české či zahrani ční (tudíž anglicky hovo řící) respondenty nesrozumitelný. Úrove ň anglického či

28 českého jazyka by tedy nem ěla být rozhodující pro pravdivost odpov ědí dotazovaných. Nicmén ě návratnost dotazník ů ze zahrani čí byla nízká, nebudu je tedy zahrnovat do celkového hodnocení.

2.3 Struktura dotazníku

Dotazník obsahoval krátký úvod, oslovení čtená ře/respondenta. Zde jsem jej požádala o jeho laskavé vypln ění, dozv ěděl se cíl dotazníku a kam jej poté odeslat (byla uvedena moje emailová adresa pro p řípad emailové komunikace). Následoval seznam kritérií nezbytných pro rozt řízení tázaných do skupin (které mají spole čné odpov ědi). Dále se nacházely dané otázky k vypln ění. Na konci bylo mé pod ěkování a jako malý dárek za trp ělivost jsem p řidala krátký citát. Celý dotazník je k nahlédnutí v P řílohách.

2.4 Postup p ři výb ěru kritérií pro zpracování informací

Aby bylo možné rozt řídit odpov ědi respondent ů do kategorií, zvolila jsem následující kritéria a respondenty jsem upozornila, že z ůstanou v anonymit ě: jméno, pohlaví, m ěsto, stát, národnost, v ěk, nevyšší dosažené vzd ělání, povolání, rodinný stav, po čet d ětí a vyznání. Následuje bližší vysv ětlení pro výb ěr t ěchto kategorií: Jméno mohl respondent použít své nebo jakékoliv smyšlené, šlo pouze o to, aby se snáze s dotazníky pracovalo a nemusela jsem respondenty ozna čovat čísly. Pohlaví jsem zvolila jako rozhodující kritérium, protože je možný rozdíl mezi odpov ěď mi muž ů a žen. Město a s tím spojený i stát , kde respondent bydlí jsem zvolila, protože lokalita též m ůže mít vliv na odpov ědi a pov ědomí dotazovaných. Národnost je též díl čím kritériem. V České republice i v dalších státech dochází k neustálé migraci obyvatelstva. Respondenti bydlící v ČR ( či jiné zemi,

29 ze které jsem získala odpov ědi), kte ří nepochází z této zem ě, mohou být jinak informovaní než stálí obyvatelé dané zem ě. Věk – Cílem dotazníku je zjistit, zda vyšší nebo nižší v ěk má vliv na informovanost tázaného o perzekuci čínských k řes ťan ů v ČLR. Nejvyšší dosažené vzd ělání m ůže ovlivnit, zda se fakta o již zmín ěné problematice dostala k mému vzorku dotazovaných. Povolání , stejn ě jako výše uvedené kritérium o dosaženém vzd ělání, m ůže zna čně ovlivnit výsledek mé práce. Rodinný stav a po čet d ětí spolu úzce souvisí, nicmén ě nep ředpokládám, že výrazn ě ovlivní mé výsledky. Vyznání respondenta zna čně vystihuje mou cílovou skupinu od níž očekávám nejvyšší informovanost dané problematiky.

2.5 Postup p ři výb ěru otázek

Odpov ědi pro otázky jsem ponechala jednozna čné: ANO nebo NE. Všechny otázky jsou formulovány zp ůsobem, zda dotazovaný ví, či neví, zda má, nebo nemá informace o dané situaci a zp ůsobu, jakým jsou čínští k řes ťané pronásledováni a znevýhod ňováni. Otázky jsou zam ěř eny na omezování po fyzické, t ělesné i duchovní stránce. Pokud tázaný odpov ěděl na první otázku (zda n ěkdy slyšel o tom, že čínští křes ťané jsou jakkoliv pronásledováni) záporn ě, p ředpokládá se, že i odpov ědi na další otázky rozvíjející první dotaz budou záporné. Kupodivu n ěkte ří z dotazovaných odpov ěděli na první otázku záporn ě, ovšem na n ěkteré další kladn ě. To mohu p řičítat jejich nepozornosti nebo naopak jiným zp ůsobem zpracovali rozvržení otázek.

30 2.6 D ůvody pro výb ěr otázek

Jak jsem již uvedla, první otázka ihned nasm ěrovala všeobecný p řehled respondenta. Pokud byla první odpov ěď záporná, m ěly by být i další odpov ědi záporné. Takový postup jsem zvolila proto, abych ihned mohla rozt řídit dotazníky na dv ě skupiny: 1 se zcela zápornými odpov ěď mi 2 s kombinací kladných a záporných odpov ědí

Další, specifi čtější dotazy dávaly jednotlivci na výb ěr n ěkolik oblastí (potíže s policií, finan ční zatížení, v ězení, vlastn ění bible...), (viz. P řílohy), z nichž si mohl zvolit a sám si uv ědomit, jaké informace o problematice má. Na konci dotazníku se nacházel volný prostor k využití pro další post řehy.

31 3. Komunikace s respondenty

Zvolila jsem dv ě hlavní metody pro komunikaci s dotazovanými - emailovou a papírovou formu dotazníku. Emailovou verzi jsem zvolila pro její jednoduchost a snadnou návratnost odpov ědí. Pro dopln ění dalšími odpov ěď mi jsem se uchýlila i k běžnému papírovému dotazníku, kdy jsem osobn ě požádala n ěkolik lidí o jejich laskavé vypln ění. Pouze v případ ě nedostatku odpov ědí bych zvolila i metodu osobního rozhovoru nad otázkami, ovšem toho nebylo t řeba, protože emailových odpov ědí byl dostatek.

3.1. Návratnost dotazník ů

Očekávala jsem zna čně nízkou návratnost, proto jsem použila i n ěkolik papírových verzí. V emailu zaslaném „po číta čovým“ respondent ům jsem je požádala, zda by mohli dotazník p řeposlat i dalším lidem, abych si tak zajistila co nejv ětší množství informací. Pro zajímavost jsem rozeslala i n ěkolik dotazník ů v anglickém jazyce do zahrani čí. Ovšem tato návratnost byla nízká. Snad z důvodu, že s touto skupinou lidí neudržuji pevné vztahy, a tak nepovažovali jeho vypln ění za nezbytné. To je ovšem pouze moje domn ěnka. Pro celkový záv ěr je nebudu zahrnovat do hodnocení, protože by zkreslovaly výsledky pov ědomí obyvatel z České republiky. Z celkového po čtu 53 rozeslaných emailových dotazník ů jsem získala 36 odpov ědí (n ěkte ří vyhov ěli mé žádosti, p řeposlali dotazníky i svým známým a požádali je o vypln ění, což mi usnadnilo práci). 22 lidí odpov ědělo na mou výzvu a 14 dalších, pro m ě cizích, lidí mi vypomohlo). Papírové dotazníky jsem rozdala pouze 3 a všechny se mi vypln ěné vrátily. Tedy z celkového po čtu 56 dotazník ů jsem získala 36 emailových a 3 papírové, celkem 39 vzork ů. Procentueln ě lze vypo čítat, že 42% emailových dotazník ů se mi vrátilo (n ěkte ří mi jej poslali

32 vypln ěný na žádost mnou oslovených p řátel). U papírové verze byla návratnost 100%, protože jsem s dotazovanými komunikovala p římo a ihned mi vyhov ěli.

3.2 Reakce dotazovaných

Považuji za d ůležité a zárove ň zajímavé uvést nej čast ější reakce. Sama jsem se obávala, zda dotazovaní, v dobré ví ře, se nebudou snažit odpov ědi přizp ůsobit mým domn ělým pot řebám (odpov ědi, které by mi zdánliv ě byly přínosn ější). I z toho d ůvodu jsem rad ěji ší řila dotazníky mezi mn ě mén ě známé lidi. Nicmén ě nutno p řiznat, že dle odpov ědí usuzuji, že respondenti odpovídali podle svého nejlepšího v ědomí. Nej čast ěji se respondenti obávali, že zklamou mou d ůvěru tím, že budou muset p řiznat, že o dané problematice nemají žádné či mají jen chabé informace. V tomto p řípad ě jsem je ujiš ťovala, že pokud budou jejich odpov ědi p řevážn ě nebo zcela záporné, je pro mne jejich reakce i tak velice p řínosná, protože je mým cílem zjistit, jaké je pov ědomí spole čnosti. Není a nebylo mým p ředpokladem, že zvolená skupina tázaných bude mít n ějaké či dokonce zna čné informace o pronásledování čínských k řes ťan ů. Naopak jsem o čekávala, že jen menší část dotazník ů bude obsahovat kladné odpov ědi. Zárove ň bylo mým cílem seznámit dotazované s danou problematikou, pokud o ní opravdu v ůbec nic nev ěděli, a vzbudit tak v nich zájem nebo je jen upozornit na rozporuplnost stanoviska čínské vlády o náboženské svobod ě a fakt ů dokládaných sv ědectvími misioná řů a čínských k řes ťan ů. Jedna z dalších reakcí, by ť minoritní, mne p řekvapila. Jeden z respondent ů mě požádal o naprostou anonymitu a diskrétnost, protože se obával možného pronásledování zde v České republice kv ůli svému projevu. Dle jeho p řání nebudu nikde uvád ět jeho odpov ědi. Nicmén ě m ě udivila tato reakce, i když byla ojedin ělá.

33 4. Zpracování dotazník ů

Pro zpracování informací jsem rozd ělila dotazníky do n ěkolika kategorií, které se ukázaly jako nejdominantn ější kritéria, respektive, které body skupinu respondent ů spojovaly.

Nejprve jsem všechny rozd ělila na dv ě skupiny. I. Ti, kte ří nem ěli žádné informace o pronásledování II. Ti, kte ří uvedli alespo ň jednou „ANO“.

Dále jsem zkoumala, které atributy spojují skupinu I. a které skupinu II.

4.1 Skupina „Nevím“ a skupina „Něco“

Pro usnadn ění práce s dotazníky jsem dv ě výše uvedené skupiny I a II pojmenovala skupina „Nevím“ (skupina I) a skupina „Něco“ (skupina II). Následná práce s ob ěma skupinami je popsána níže.

4.2 Skupina „Nevím“ (skupina I)

Nejprve jsem se zam ěř ila na skupinu I., která v odpov ědích uvedla pouze „NE“, často s omluvou, že o dané problematice „opravdu nic neví“. Jak jsem již uvedla, mým cílem bylo zjistit, jaké je pov ědomí lidí o daném tématu, nikoliv vyhledat lidi, kte ří již jisté pov ědomí mají. Pro lepší orientaci jsem tuto skupinu nazvala pojmem „Nevím“. Ve skupin ě „Nevím“ se nacházelo 15 z celkového po čtu 39 respondent ů, tedy 38,5% spadá do skupiny „Nevím“. Dále jsem se zam ěř ila na kritéria, která tuto skupinu pojí dohromady. Z hlediska v ěku je vzorek pom ěrn ě široký, nebo ť se zde vyskytlo n ěkolik

34 věkových kategorií: nejmladší tázaný m ěl 19 let, nejstarší 64 let, mezi nimi jsem našla n ěkolik „dvacetiletých“, n ěkolik „třicátník ů“ a jednu ženu ve v ěku 53 let. Tedy v ěk nemohu považovat za rozhodující kritérium, které by pojilo skupinu. Poté jsem zkoumala, zda fakt, že dotazovaný je muž či žena, má vliv na jeho/její za řazení do této skupiny. 20% muž ů a 80% žen odpov ědělo, že o daném tématu nemá žádné informace. Ovšem tém ěř 20% lidí, které jsem požádala o vypln ění ankety (a ť už emailové či papírové), byli muži. Nemohla jsem ovlivnit, zda dotazník bude p řeposlán k vypln ění muži či žen ě, ale již mnou neúmysln ě zvolený pom ěr muž ů a žen (20% ku 80% respondent ů) a náhodná návratnost dotazník ů v r ůzném po čtu od muž ů a žen nazna čuje, že ani genderové rozlišení nelze považovat za relevantní.

4.3 Skupina „Něco“ (skupina II)

Ve skupin ě „Něco“ se nacházelo 24 z 39 odpov ědí, tedy 61,5%. Práce s touto skupinou byla zajímav ější, protože jsem mohla vyhledávat více pojítek, které vážou respondenty dohromady. Zde jsem musela postupovat s v ětší opatrností, protože n ěkte ří odpovídali kladn ě pouze na jednu z otázek, n ěkteří odpov ěděli ANO dokonce až na 6 či 7 podn ětů. Zna čný po čet dotazovaných odpov ěděl kladn ě pouze na jednu z otázek, tudíž jsem je zahrnula do jedné podskupiny, respektive podskupiny A (pouze jedna odpov ěď ANO). Všechny zástupce jsem ješt ě rozlišila na ty, kte ří odpov ěděli ANO pouze na první dotaz (Slyšel/a jsi n ěkdy o tom, že jsou k řes ťané v Čín ě pronásledovaní?) a ty, kte ří odpov ěděli jediné ANO na jiný než první dotaz. Do podskupiny A spadá celkem 8 anket, z toho 3 lid i odpov ěděli jedenkrát ANO, a to na jinou než první otázku, 5 na první (pouze na první) dotaz. A ť již zvolili kteroukoliv odpov ěď , alespo ň n ějaké pov ědomí o dané problematice m ěli, tedy doslechli se o faktu perzekuce v ČLR. Tudíž do podskupiny B (více než jedenkrát ANO) jsem za řadila 16 dotazník ů.

35 4.4 Pom ěr muž ů a žen

Z pom ěru muž ů a žen kterým jsem odeslala dotazníky mohu odvodit, zda je pro výsledky relevantní kritérium genderu. Celkov ě jsem rozeslala anketu 56 lidem, z toho 46 ženám a 10 muž ům. Tento mnou zvolený pom ěr je čist ě náhodný. Tedy zaokrouhlen ě 82% žen a 18% muž ů m ělo možnost ovlivnit celkové výsledky. Z t ěchto 46 mnou oslovených žen se mi navrátilo 19 odpov ědí, ostatní reakce žen jsem získala na základ ě výzvy mých p řátel (p řeposlali dotazníky svým známým). Celkov ě jsem oslovila 10 muž ů, z toho polovina se mi vrátila, tedy zhruba 50% úsp ěšnost v návratnosti u muž ů i žen. Celkov ě jsem obdržela (a ť už mnou rozeslané či od známých získané) 29 ženských a 10 mužských reakcí. Z 29 žen 19 mnou oslovených, z 10 muž ů 7 mnou oslovených. Nemohla jsem nikterak ovlivnit návratnost dotazník ů ani jejich pom ěr, proto ani k tomuto kritériu nep řihlížím jako k rozhodujícímu.

36 5. Vyhodnocování informací z dotazník ů

Pro vyhodnocení získaných informací jsem se zam ěř ila na jednotlivá kritéria, která jednotlivce pojí nebo je naopak odlišují.

5.1 Zvolená kritéria

Již výše jsem uvedla, že kritérium pohlaví nebudu považovat za relevantní, proto jsem vybrala další, která byla v odpov ědích nejpodstatn ější a nejvíce pojila jednotlivé dotazované dohromady. Vzhledem k tomu, že návratnost anketních „lístk ů“ ze zahrani čí byla mizivá, nep řihlížela jsem k jejich výsledk ům a do celkového hodnocení je nebudu zapo čítávat. Jako nejp řínosn ější kritéria pro zpracování se ukázala kritéria: Věku, nejvyššího dosaženého vzd ělání, rodinný stav a po čet d ětí a vyznání. Ostatní kritéria jsem nepoužila pro zpracování odpov ědí. Tém ěř všichni moji respondenti uvedli, že jsou české národnosti, s jedinou výjimkou moravské. Tém ěř všichni žili v České republice, t ři zahrani ční odpov ědi, jak jsem již uvedla, jsem nezahrnula do výsledk ů, aby nezkreslovaly celkové výsledky získané od české populace. Povolání respondent ů se také neukázalo jako pojítko mezi nimi. Spíše jsem se zam ěř ila na jejich nevyšší dosažené vzd ělání.

5.2 Kritérium v ěku ve skupin ě „Nevím“

Původn ě jsem o čekávala, že toto kritérium bude díl čí, tedy, že odhalí spojení mezi odpovídajícími. Nejmladší ú častník mého výzkumu m ěl 19 let, dva nejstarší potom 67 let. Nejvíce zástupc ů m ělo mezi 20 a 40 lety v ěku. Pr ůměrný věk je 38,6 let v ěku, ovšem tento výpo čet m ůže být zna čně zavád ějící, proto ho uvádím jen pro zajímavost, nikoliv z d ůvodu relevance pro výsledky. V porovnání se skupinou „Něco“ pak mohu odvodit, zda v ěk odd ěluje tyto

37 dv ě skupiny od sebe a ovlivnil odpov ědi, respektive pov ědomí mnou dotazovaných. Zatím se neukázalo, že z hlediska v ěku respondenti odpovídali tak, že byli za řazeni do výše uvedené skupiny. V této skupin ě naprosto scházeli zástupci „čty řicátník ů“, ovšem tuto skute čnost p řisuzuji náhodnému výb ěru respondent ů a dle získaných odpov ědí ani neo čekávám, že takoví zástupci by výsledky ovlivnili.

5.3 Kritérium nejvyššího dosaženého vzd ělání ve skupin ě „Nevím“

Od všech dotázaných v této skupin ě mohu o čekávat dobrý všeobecný přehled o d ění ve sv ětě. Všichni dokon čili st řední školu nebo dosáhli vysokoškolského ( či - v jednom p řípad ě -vyššího odborného) vzd ělání. Nezískala jsem v této skupin ě odpov ědi od nikoho s nižším než st ředoškolským vzd ěláním, a tak je nemohu porovnat s odpov ěď mi zástupc ů SŠ a/nebo VŠ. Pom ěr mezi SŠ a VŠ byl 9 zástupc ů s VŠ a 6 se SŠ vzd ěláním, tedy 9 : 6. Níže uvedu porovnání se skupinou, která v anket ě uvedla alespo ň jedno ANO (se skupinou „Něco“).

5.4 Kritérium rodinný stav a po čet d ětí ve skupin ě „Nevím“

Moje p ředpoklady, že skute čnost, zda je respondent ženatý/vdaná a po čet dětí v rodin ě, nebude zasahovat do výsledk ů, se potvrdily. Více ukáže porovnání s druhou skupinou. Nicmén ě, 8 z 15 uvedlo, že nemá d ěti, z toho 6 svobodných. 7 uvedlo, že má jedno nebo dv ě d ěti ,z toho jedna žena byla svobodná. Nevyskytl se žádný odpovídající s více než dv ěma d ětmi v rodin ě. Tedy asi polovina skupiny „Nevím“ nem ěla d ěti a polovina ano. Co se tý če rodinného stavu, 6 lidí uvedlo, že jsou svobodní, z toho jedna svobodná žena m ěla jedno dít ě. 7 respondent ů uvedlo, že jsou ženatí/vdané a 2 uvedli stav rozvedený/á.

38 5.5 Kritérium náboženství/víry/ateizmu ve skupin ě „Nevím“

Z tohoto pohledu jsem o čekávala nevýznamn ější výsledky. P ředpokládala jsem, že alespo ň t řetina ze všech dotázaných (skupina „Nevím“ a skupina „Něco“ dohromady) uvede, že se hlásí k n ějakému náboženství/ví ře a práv ě tito by mohli získat informace a pod ělit se se mnou o své znalosti dané problematiky. Očekávala jsem, že n ěkte ří se budou hlásit ke k řes ťanství a práv ě oni by mohli odpov ědět alespo ň jednou či vícekrát ANO, zasáhnout do výsledk ů a utvo řit tak moje celkové záv ěry. Abych zabránila tomu, že se respondenti nevyjád ří k otázce víry či nevíry z důvodu, že sami neví, kam by se za řadili, zvolila jsem t ři varianty odpov ědí (náboženství/víra, ateizmus a „něco mezi tím“) a ponechala jsem možnost odpov ědět i jinak. Tento m ůj postup se ukázal jako p řínosný, protože v ětšina lidí si vybrala jednu možnost z nabízených t ří. Jen n ěkolik lidí se nikam neza řadilo a ponechalo místo nevypln ěné. Z celkového po čtu 15 se 6 lidí ve skupin ě „Nevím“ za řadilo mezi ateisty, 6 lidí uvedlo, že v ěř í v „něco“, 2 se vyjád řili jako k řes ťané a 1 člov ěk nechal informaci nevypln ěnou. Tito všichni spadají do skupiny „Nevím“ a teprve s porovnáním ve skupin ě „Něco“ mohu u činit záv ěry, která kritéria p řevažovala. Tedy zhruba 13% respondent ů ze skupiny „Nevím“ se ozna čilo jako křes ťané, 87% (ostatní) jako ti, od kterých jsem neo čekávala tém ěř žádné výsledky. Tím se potvrdila moje výše uvedená domn ěnka, že lidé, kte ří se vírou (a ť už jakoukoliv) nezabývají, odpovídají za řazení do skupiny „Nevím“.

39 5.6 Podskupina A ve skupin ě „Něco“

Jak je již výše uvedeno, rozd ělila jsem skupinu „Něco“ na dv ě podskupiny. Podskupina A, která uvedla jedinkrát ANO (a ť již na první či jiný dotaz), čítá 8 osob, podskupina B (více odpov ědí ANO) obsahuje 16 anket. Dále jsem hledala spole čná kritéria v daných podskupinách, které je pojí dohromady. Hlavním pojítkem pro skupinu A (jediné ANO) byl fakt, že v ětšina respondent ů uvedla, že věř í v „něco“. To bylo nejdominantn ější kritérium pro t ěchto 8 dotazovaných. 5 osob uvedlo „něco“, dále 2 uvedli ateizmus a jedna žena k řes ťanství. Ostatní kritéria se neukázala jako dostate čně relevantní. 6 dotázaných z 8 bylo bezd ětných, ovšem u 5 z nich šlo pom ěrn ě o nízký v ěk (25 až 28 let v ěku), což v České republice nebývá obvyklý v ěk pro založení rodiny. Ostatní poznatky (vzd ělání, pohlaví) m ě nevedly k záv ěrům, že n ěkteré z nich jsou pojítkem pro tuto skupinu respondent ů a odd ělují je od podskupiny B.

5.7 Podskupina B ve skupin ě „Něco“

Zatímco v podskupin ě A se v ětšinou vyskytli dotazovaní, kte ří uvedli, že věř í v „něco“ a jako k řes ťan byl uveden pouze jeden člov ěk, v podskupin ě B se objevilo v ětší množství respondent ů s odpov ědí, že v ěř í/vyznávají n ějaké náboženství. 7 lidí se ozna čilo za vyznávající náboženství / v ěř ící, 4 uvedli „něco“ a 5 ateizmus. Tedy p řevládal po čet lidí, od kterých jsem o čekávala zna čné pov ědomí o situaci v ČLR. Tedy jedním z podstatných kritérií pro vyhodnocování bylo rozd ělení na podskupinu A a B, p řičemž v podskupin ě A (uvedli pouze jedno ANO) se nacházeli p ředevším lidé bez vyznání, napsali, že v cosi v ěř í; v podskupin ě B se v ětšinou nacházeli v ěř ící/k řes ťané. Ostatní získané poznatky jako v ěk a vzd ělání neukázaly žádné spojení pro podskupinu B. Co se tý če rodinného stavu a po čtu d ětí, 10 z 16 uvedlo, že d ěti nemají, v ětšin ě z nich to op ětovn ě, jako v podskupin ě A, p řisuzuji nízkému v ěku

40 pro založení rodiny, alespo ň co se tý če situace v České republice.

5.8 Kritérium v ěku ve skupin ě „Něco“ (podskupina A i B)

Nyní bylo mým cílem zam ěř it se na rozdíly mezi ob ěma skupinami („Nevím“ a „Něco“) a nejprve jsem v ěnovala pozornost hledisku v ěku. Dva nejmladší respondenti ze skupiny „Něco“ m ěli 24 let, nejstarší pak 76 let. Pr ůměrný v ěk, který však není p říliš podstatný, je 38 let, op ětovn ě zde uvádím pro zajímavost. Nejvíce dotazovaných se nacházelo v rozmezí 20 až 40 let v ěku. Obojí, pr ůměrný v ěk i rozmezí nej čast ějšího v ěku dotázaných, koresponduje s výsledky skupiny „Nevím“, tudíž se toto kritérium ukázalo jako naprosto irelevantní pro odlišení obou skupin.

5.9 Kritérium nejvyššího dosaženého vzd ělání ve skupin ě „Něco“ (podskupina A i B)

Z celkového po čtu 25 dotázaných napsalo 14 z nich, že mají VŠ vzd ělání, 9 SŠ vzd ělání a 1 člov ěk ponechal místo prázdné. Musela jsem po čítat s tím, že někte ří z respondent ů nebudou chtít či zapomenout uvést n ěkterá kritéria a tudíž nebudu mít úplný vzorek pro vytvo ření náhledu a zpracování všech výsledk ů kompletně. Tedy pom ěr VŠ : SŠ byl 14 : 9 a jeden s otazníkem. P ři porovnání se skupinou „Nevím“, do které pat řilo 9 lidí s VŠ a 6 lidí se SŠ vzd ěláním jsem došla k záv ěru, že se ob ě skupiny („Něco“ a „Nevím“) sob ě podobají. Po čet „st ředoškolák ů“ je o asi t řetinu menší než po čet „vysokoškolák ů“ v obou skupinách. V ěk není rozhodující pro odd ělení obou skupin.

41 5.10 Kritérium rodinný stav a po čet d ětí ve skupin ě „Něco“

Co se tý če rodinného stavu, op ětovn ě jsem nezískala kompletní vzorek, dva lidé neuvedli rodinný stav a jeden z nich neuvedl zda má d ěti. Z po čtu 25 osob bylo 13 svobodných, 8 ženatých/vdaných, 2 vdovy (zahrnula jsem je k ženatým/vdaným) a 2 lidé nic neuvedli. Tedy pom ěr 13 : 10 : 2 (kte ří rodinný stav nenapsali). Žádný neuvedl stav rozvedený/rozvedená. Při porovnání se skupinou „Nevím“, kde 6 osob uvedlo stav svobodný/á a 7 vdaná/ženatý + 2 stav rozvedený/á (7 + 2 = 9) se obě skupiny již tolik nepodobají. Ve skupin ě „Nevím“ p řevládal po čet ženatých/vdaných/rozvedených nad po čtem svobodných (6 : 9), ve skupin ě „Něco“ byli ve v ětším po čtu zastoupeni svobodní (13 : 10 a 2 lidé neuvedli). Ovšem tento rozdíl není nikterak zna čný, abych z n ěj mohla usoudit, že práv ě rodinný stav m ěl vliv na odpov ědi respondent ů, zda se za řadí do skupiny „Nevím“ nebo „Něco“. 16 lidí ze skupiny „Něco“ vyplnilo informaci, že d ěti nemají, 7 osob m ělo děti a 1 člov ěk neuvedl nic, tedy pom ěr 16 : 7 : 1 (neuvedl). V ětšina respondent ů, kte ří uvedli, že d ěti nemají, byli čerství absolventi VŠ škol a jejich nízký v ěk nazna čoval, že to je d ůvod, pro č doposud nejsou rodi či. Jen jediný respondent uvedl, že má 3 d ěti, ostatní m ěli 1 nebo 2 d ěti. V porovnání se skupinou „Nevím“ co do po čtu d ětí se naopak ob ě skupiny mírn ě podobají, p řevládá po čet bezd ětných nad po čtem rodi čů . P ři pozornějším porovnání jsem zjistila, že zatímco ve skupin ě „Nevím“ p řevládal po čet bezd ětných jen nepatrn ě o 1 odpovídajícího, ve skupin ě „Něco“ více než dvakrát po čet bezd ětných p řevyšoval po čet rodi čů . Bylo to pro m ě zajímavé zjišt ění, nicmén ě nevedlo m ě k jednozna čnému odlišení dvou skupin, které by dokazovalo příslušnost ke skupin ě I nebo II.

42 5.11 Kritérium náboženství/víry/ateizmu ve skupin ě „Něco“

Na toto kritérium jsem nejvíce spoléhala, o čekávala jsem nep řínosn ější výsledky p ři porovnání obou skupin. Do skupiny „Něco“ se 7 lidí ozna čilo za ateisty, 9 lidí uvedlo, že v ěř í v něco a 8 lidí napsalo, že vyznávají n ějaké náboženství, n ěkte ří i uvedli p řesn ěji, že se jedná o k řes ťanství. Tedy pom ěr 8 : 9 : 7. V porovnání s po čtem vyznávajících nějaké náboženství ve skupin ě „Nevím“, kde se nacházeli 2 lidé, se po čet lidí, kte ří uvedli n ějaké náboženství / víru, zna čně zvýšil. Procentueln ě je ve skupin ě „Nevím“ 40% ateist ů, 40% v ěř ících v n ěco, 13% v ěř ících /k řes ťan ů a 7% lidí nic neuvedlo. Procentueln ě je ve skupin ě „Něco“ 29% ateist ů, 37,5% v ěř ících v n ěco a 33,5% k řes ťan ů. Všimla jsem si tedy mírného poklesu po čtu ateist ů ve skupin ě na rozdíl od skupiny „Nevím“, po čet vyznávajících víru v „něco“, „cosi“ se p říliš v procentuelním p řepo četu nezm ěnil, ovšem zaznamenala jsem nár ůst (asi o 20%) po čtu v ěř ících / lidí vyznávajících náboženství ve skupin ě „Něco“, což odpovídalo mému p ředpokladu, že lidé zajímající se o náboženství nebo zabývající se vírou budou mít v ětší pov ědomí o perzekuci k řes ťan ů v ČLR. Tudíž se potvrdila moje domn ěnka, že ve skupin ě „Něco“ se bude nacházet více v ěř ících, lidí vyznávajících náboženství, než ve skupin ě „Nevím“.

5.12 Nej čast ější kladné odpov ědi.

Dále jsem se zam ěř ila na nej čast ější kladné odpov ědi, respektive, které dotazy byly nej čast ěji kladn ě zodpov ězeny. V tomto ohledu jsem se mohla opírat pouze o výsledky skupiny „Něco“ (podskupina A a B), protože podskupina „Nevím“ neuvedla v anket ě ani jediné ANO. O podskupin ě A a B a jejich odpov ědích (jediné ANO a více ANO) jsem se zmínila již výše. Zam ěř ím se proto

43 na další nej čast ější odpov ědi v dotaznících. Nej čast ěji lidé odpovídali kladn ě na 5, 6 či 7 dotaz ů, v pr ůměru na 5 až 6 dotaz ů, to se ovšem týká pouze podskupiny B. Nej čast ěji respondenti reagovali na následující fakta: křes ťané byli uv ězn ěni, skrývají se p řed policií, shromážd ění k řes ťan ů bylo rozehnáno policií, v ČLR je problematické sehnat či nebezpe čné vlastnit bibli. Naopak jako mén ě zmi ňovaná fakta se ukázala: odmítnutí ze strany rodiny, finan ční omezení, vyhošt ění ze zem ě a d ěti k řes ťan ů mají problémy ve škole.

5.13 Dodatky respondent ů

Na konci dotazníku jsem ponechala volný prostor pro volné vyjád ření dotazovaných, mohli uvést sv ůj názor či up řesnit jimi zadané informace. Jen n ěkolik málo dotázaných této možnosti využilo, n ěkolik se omlouvalo, že o perzekuci čínských k řes ťan ů opravdu nic nev ědí. Dva respondenti uvedli, že se nehlásí k náboženství, ale up řednost ňují v ědu, z nichž jeden dokonce definoval svou víru takto: „fyzika“. Jeden člov ěk poznamenal, že války nezp ůsobilo náboženství, ale špatní lidé v nich. Jiný člov ěk dokonce uvedl, že by necht ěl žít v Čín ě kv ůli tamnímu režimu a „chování “ lidí. Neudal však žádné d ůvody ani fakta, na nichž se zakládá tento jeho postoj. Ostatní dotázaní možnosti cokoliv dodat nevyužili.

44 6. Informace potvrzující relevanci zvolených otázek v dotazníku a záv ěry ze získaných informací

Při vypracovávání dotazníku jsem se respondent ů dotazovala, zda mají nějaké pov ědomí o dané problematice. Potom jsem dotaz konkretizovala a ptala se, zda si jsou dotazovaní informováni o konkrétních p řípadech perzekuce. V této kapitole uvádím d ůkazy ke konkrétním dotaz ům, bych potvrdila jejich relevanci v dotazníku. Pokud dotázaný uvedl alespo ň jednou souhlas, respektive, byl si v ědom jedné formy pronásledování čínských k řes ťan ů, ve většin ě p řípad ů jej první kladná odpov ěď vedla k dalším kladným. Tedy velká část účastník ů si uv ědomila, že o perzekuci má zna čné pov ědomí. Protože moji respondenti vypl ňovali dotazník v tomto roce, p ředpokládala jsem, že budou informováni o p řípadech ze sou časnosti. Použila jsem tedy v této kapitole často příklady perzekuce z posledních let, abych potvrdila relevanci zvolených dotaz ů. První otázka je zam ěř ena na vylou čení k řes ťana jeho rodinou. Tedy vy člen ění čínského k řes ťana z rodinného kruhu pro jeho víru. Webová stránka www.opendoorsusa.org informuje o pronásledování k řes ťan ů. V jednom ze svých článk ů vybízí souv ěrce, aby se modlili za chlapce, který byl odstr čen vlastní rodinou pro víru v Krista, a aby byl svými bratry a sestrami z církve p řijat jako člen rodiny. Ve stejném odstavci též prosí o modlitby za dívku, která byla odsouzena k práci v pracovním tábo ře, protože si četla Bibli. 55 Poda řilo se mi najít i n ěkolik sv ědectví, kde se v ěř ící pod ělili o to, jak je rodina nep řijala. Jejich rodina se od nich distancovala, protože p řijali novou víru a „nezapadali“ mezi ostatní. Věř ící popisuje, že se odvrátil od drog a zodpov ědn ě za čal chodit do školy. Ale ani tato výrazná zm ěna v chování nového v ěř ícího nep řesv ědčila jeho/její rodinu, aby zaujali pozitivní p řístup ke svému členu. 56 Takový p řípad se nemusí nutn ě vztahovat pouze na ur čitou zemi. Objevila jsem krátké sv ědectví v ěř ícího z Indie. 56 Odmítnutí rodinou se m ůže odehrávat v Indii, Thajsku 57 nebo kdekoliv jinde Z toho jsem usoudila, že podobné, nebo ješt ě obtížn ější situace zažívají

45 křes ťané v Čín ě. Druhá otázka sm ěř ovala na uv ězn ění k řes ťan ů. Zprávy na BBC News uvedly rozhovor s čínským k řes ťanem Peterem Xu Yongze, zakladatelem jednoho z nejv ětších náboženských hnutí v Čín ě. Byl pro svou víru v ězn ěn osm let. 58 Tyto zprávy ohledn ě uv ězn ění k řes ťan ů bývají nej čast ější a jsou dostupné i v českých médiích. 59 Jediná informace, kterou jsem získala ohledn ě finan čních omezení čínských k řes ťan ů, se nachází v biografii Nebeský muž . Ovšem toto sv ědectví pochází z konce 20 století. Deling, žena bratra Yuna uvádí, že: „Vzhledem k tomu, že jsme m ěli dv ě d ěti, nás místní ú řady nenechaly na pokoji a ud ělily nám pokutu.“ 60 Nezjistila jsem žádná fakta o tom, že by v posledních letech čínští křes ťané byli ze strany vlády či n ěkým jiným jakkoliv finan čně omezováni. Tento dotaz v dotazníku se zakládal jen na mé domn ěnce. P ředpokládala jsem možnost, že n ěkdo z respondent ů by mohl v ědět více a pod ělil by se se mnou o informace. Ale nestalo se tak. Na tuto otázku odpov ědělo kladn ě jen velmi málo dotázaných. Nemohu však posoudit, zda se jejich reakce zakládala na skute čných faktech, nebo jen odhadovali možnou situaci. Je nasnad ě, že pokud jsou k řes ťané v Čín ě pronásledováni, pak se ur čit ě musí p řed policií také skrývat. Yun popisuje mnohá shromážd ění, která se konala tajn ě a mnohdy byla rozehnána policií. 61 Též popisuje situaci, kdy se nacházel v Myanmaru (Barm ě) a čínské a n ěmecké ú řady se p řely o to, do které zem ě bude vydán. Yun i zástupci n ěmeckého velvyslanectví si byli v ědomi, že v Čín ě by Yun byl okamžit ě vsazen do v ězení a nejspíš popraven. 62 Podle zdroje biografie Nebeský muž se v dubnu 1988 snažil čínský kazatel Xu setkat se sv ětov ě známým kazatelem Billy Grahamem. Billy Graham m ěl absolvovat sch ůzku pouze s Vlasteneckou církví, která oficiáln ě reprezentuje křes ťanství v Čín ě a m ěla by p ředstavovat náboženskou svobodu Číny. Xu si byl vědom, že navštívit Grahama b ěhem jeho návšt ěvy Pekingu m ůže být zna čně riskantní, ale rozhodl se toto riziko podstoupit a uv ědomit Grahama o skute čnostech svobody vyznání v Čín ě. Ke sch ůzce nedošlo a Xu strávil za sv ůj

46 pokus t ři roky ve v ězení v Henanu, aniž by byl kdy obvin ěn. 63 Tato i další sv ědectví m ě vedla k tomu, abych za řadila do dotazníku otázku, zda si respondent myslí, že se k řes ťané musejí p řed policií skrývat. Již v 1. kapitole jsem se zmínila o tom, že docházelo k deportacím ne čínských k řes ťan ů ze zem ě. D ělo se tak kv ůli prosazování Hnutí trojí samostatnosti. Nevím zda kdy byli n ějací čínští k řes ťané vyhošt ěni ze zem ě. Ovšem je to velmi nepravd ěpodobné. Čínští k řes ťané bývají pro svou víru v ězn ěni. Čínská vláda by si nemohla dovolit, aby za hranice její zem ě proniklo ješt ě více informací o perzekuci. Zda by d ěti z křes ťanských rodin m ěly problémy ve škole kv ůli své ví ře, mi není známo. Tuto neobvyklou otázku jsem za řadila proto, abych se ujistila, že respondenti neodpovídají na všechny otázky automaticky kladn ě či záporn ě, ale aby byli nuceni se nad otázkou zamyslet. Server www.christianpost.com uvádí článek o shromážd ění k řes ťan ů v Pekingu, které bylo zastaveno policií a k řes ťané byli zadrženi. 64 Takovýchto informací lze nalézt mnoho. Server www.youtube.com uvádí stejnou reportáž CNN z Číny. Ned ělní a velikono ční bohoslužba nemohly prob ěhnout. Policie obsadila budovu a mnoho k řes ťan ů bylo zadrženo. Reportér CNN a kameraman byli policií vykázáni. 65 Fakt, že je obtížné v Čín ě sehnat Bibli je spojen s faktem, že mít ji je i nebezpe čné. Podle serveru www.christianitytoday.com je pašování Biblí do Číny zna čně nebezpe čné pro cizince, kte ří je pašují, i pro Číňany, kte ří cht ějí svou vlastní Bibli. D ůvod pro pašování je z řejmý. Biblí je nedostatek. Lze je koupit jen ve státem registrovaných prodejnách. Na druhou stranu koupit jinou náboženskou literaturu (islámu, buddhismu) je snadné. 64 Také jsem zjistila, že Čína se snaží vylepšit svou pov ěst o náboženské nesvobod ě. Objevila jsem i n ěkolik článk ů, které mluví zna čně protikladn ě k mému pátrání po pronásledování čínských k řes ťan ů. V jednom z těchto článk ů je uvedeno, že čínští k řes ťané se již nemusejí skrývat. Stát jim pomohl z řídit vlastní budovu a p řisp ěl církvi zna čným finan čním obnosem. 66 Nepochybn ě se ovšem

47 jedná o registrovanou církev, nikoliv o domácí undergroundové církve, kterých se pronásledování obvykle týká. Mezi zprávami o pronásledování jsem našla jednu, která se vymyká obvyklým zprávám o perzekuci. Mluví se zde o firm ě ze Šanghaje, kde se v ětšina pracujících hlásí ke k řes ťanství a mají bohoslužby v kostele v Šanghaji. I nev ěř ící v rámci školení docházejí na shromážd ění. Jedna ze zam ěstnanky ň popisuje toto neobvyklé školení velmi kladn ě.67 Zprávu o šanghajské spole čnosti jsem za řadila jako anomálii. Je možné dohledat mnoho dalších informací, článk ů a publikací, které dokazují, že bohoslužba nebo Bible jsou v ČLR ožehavým tématem. Nyní uvedu shrnutí a n ěkolik záv ěrů, které jsem na základ ě dotazník ů učinila. Ze zahrani čí jsem dostala zp ět pouze t ři ankety, proto jsem je v ůbec neza řazovala do celkového hodnocení. V českých dotaznících počet muž ů a žen, kte ří anketu vyplnili, nebyl vyvážený, a proto jsem nep řihlížela k tomu, zda odpovídá muž či žena. Bydlišt ě a národnost se neukázaly jako relevantní pro záv ěry mého zkoumání. Pokud bych m ěla pro zkoumání k dispozici zna čně obsáhlejší vzorek respondent ů, mohla bych zjistit, zda v n ěkterých regionech ČR jsou lidé více a v jiných mén ě informovaní o dané problematice. Ovšem k takovému vzorku jsem se nedostala a ani nebylo mým cílem činit tak rozsáhlý výzkum. Věk dotazovaných nebyl rozhodující pro fakt, zda oslovení m ěli či nem ěli jakékoliv informace o pronásledování. Všichni moji respondenti dosáhli st ředoškolského nebo vysokoškolského vzd ělání, což mi usnadnilo práci a od všech jsem mohla o čekávat lepší informovanost. Nemusela jsem se zabývat zkoumáním, zda lidé s nižším a vyšším vzd ěláním mají jiné pov ědomí o faktech z dotazníku. Povolání ú častník ů výzkumu jsem v ůbec nemusela zkoumat a z dotazníku jsem toto kritérium mohla vynechat, protože v ětšina dotázaných pracovala v oboru, který vystudovala, a žádné podrobnosti o povolání, které by respondenty pojily

48 dohromady, se nevyskytly. Již výše jsem k rodinnému stavu uvedla (5.10 Kritérium rodinný stav a po čet d ětí ve skupin ě „Něco“), že toto hledisko nebylo rozhodné pro výsledky. Pouze jsem mohla konstatovat, že ve skupin ě „Nevím“ (skupina „Nevím“ nev ěděla nic o perzekuci v Čín ě) p řevládal po čet bezd ětných nepatrn ě a ve skupin ě „Něco“ (skupina „N ěco“ m ěla pov ědomí o pronásledování) tento po čet více než dvakrát p řevyšoval po čet osob, které d ěti m ěly. Nicmén ě nešlo o rozhodující fakt, podle n ějž bych mohla stanovit kritéria, jež jednozna čně ovlivnila pov ědomí respondent ů. Stanovisko dotazovaných k ví ře / náboženství, jak jsem zjistila, m ělo nejv ětší vliv na to, kam se odpovídající za řadí. Jak jsem již výše zmínila, ve skupin ě „Něco“ jsem zaznamenala asi 20% nár ůst po čtu v ěř ících / lidí vyznávající nějaké náboženství oproti skupin ě „Nevím“. Toto zjišt ění potvrdilo mou domn ěnku. Tato cílová skupina (v ěř ící / lidé vyznávající n ějaké náboženství) m ěla nejsiln ější pov ědomí o situaci čínských k řes ťan ů v ČLR. Ke zpracování dotazník ů jsem použila celkem 39 vypln ěných anket, z nichž 15 (tedy 38,5%) pat řilo do skupiny „Nevím“, nem ěli tušení o pronásledování v Čín ě, a 24 respondent ů (61,5%) se za řadilo do skupiny „N ěco“, o perzekuci m ěli informace. Ti, kte ří alespo ň n ěkterá fakta znali, se d ělili na dv ě skupiny. Skupina A (8 osob) odpov ěděla kladn ě pouze na dotaz, zda k řes ťané v Čín ě trpí, ale další informace neznali. Skupina B (16 osob) dokonce specifikovala jakou formu má pronásledování. Jako nejpodstatn ější kritérium se ukázalo kritérium víry, jak již bylo výše uvedeno.Ve skupin ě „Nevím“ se k náboženství hlásilo pouze 13% dotázaných, ale ani tito v ěř ící ani zbylých 87% nev ěř ících nev ědělo zhola nic. Na druhou stranu ve skupin ě „N ěco“ se objevil vyšší po čet v ěř ících. 33,5% lidí se tu p řihlásilo k náboženství a práv ě tento po čet u činil rozdíl mezi ob ěma skupinami. Tudíž v ětšina v ěř ících se vyjád řila k dotazníku kladn ě, v ědí o pronásledování čínských k řes ťan ů a byla ochotna se pod ělit o své v ědomosti. Především si byli v ědomi toho. Že čínští k řes ťané bývají uv ězn ěni, skrývají se

49 před policií, v ěděli, že shromážd ění k řes ťan ů bylo policií rozehnáno a že je v Čín ě nebezpe čné Bibli vlastnit nebo je obtížné ji sehnat. V ětšina kladných reakcí ale neobsahovala žádné informace o odmítnutí k řes ťana vlastní rodinou, jeho vyhošt ění ze zem ě a o tom, zda mají k řes ťanské d ěti problémy ve škole. Naopak nev ěř ící se obvykle nijak nevyjád řili, o perzekuci k řes ťan ů v Čín ě věděli málo, tedy jejich stanovisko bylo často zamítavé.

50 7. Záv ěr

Během pro čítání materiál ů jsem narazila na mnoho sv ědectví. Z nich jsem uvedla jen malý vzorek tak, abych popsala r ůzné metody pronásledování a uvedla různé zdroje. Tím jsem se vyvarovala možných spekulací, že mé zdroje jsou jednostranné a zaujaté proti čínské vlád ě. Uv ědomila jsem si, že životní podmínky Číňan ů se b ěhem 20. století zna čně zlepšily, ovšem čínští obyvatelé hlásící se ke k řes ťanství stále zažívají útisk po duchovní, duševní i fyzické stránce, jak bylo uvedeno ve sv ědectvích. V tomto případ ě nemohu souhlasit s tím, že vláda Číny dodržuje své stanovisko o náboženské svobod ě. Přestože jsem se b ěhem svého pobytu v Čín ě (v rámci dopln ění mého jazykového vzd ělání) nesetkala s žádnou formou persekuce křes ťan ů, sv ědectví uvedená v této práci vypovídají jednozna čně v rozporu s dodržováním svobody vyznání. Použitím dotazníku (viz P řílohy) jsem zjistila výše uvedené záv ěry. Jsem přesv ědčena, že ú častníci této ankety touto formou získali alespo ň o trochu více informací o pronásledování v Čín ě a v případ ě, že se doslechnou, či se z jakýchkoliv zdroj ů dozví o pronásledování Číňan ů, budou již p ředem informováni prost řednictvím mého dotazníku. Tedy p ři p říští p říležitosti nebudou již vycházet ze zcela nulové znalosti. Ti dotazovaní, kte ří již o situaci v ěděli, se mohli utvrdit v tom, že i n ěkdo další se o problematiku zajímá, a mohli uplatnit své v ědomosti, pop řípad ě si je na základ ě ankety doplnit. Záv ěrem chci podotknout, že dle informací, které jsem získala z literatury ohledn ě pronásledování Číňan ů, jejich situace byla a je velmi obtížná, ale je pozoruhodné, a pro mne velmi vzrušující, že v této zemi, kde je k řes ťanství potla čováno, čínské k řes ťanské hnutí roste velmi rychle.

51 8. Použitá literatura:

A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations . Taipei: Institute of Catholic History, Fu-Jen Catholic University, 2002. 252 s.

BUSH, Richard C., JR. Religion in Communist China . 1. vyd. Tennessee, Nashville: Abingdon Press, 1970. 432 s.

HINTON, William. Fashen: A Documentary of Revolution in a Chinese Village . New York: Vintage Books, 1968. 637 s.

EVERS, Georg et al. Christentum und Kirche in der Volksrepublik China . München: Don Bosco Verlag, 2002. 80 s.

KINDOPP, J., LEE HARMIN, C. God and Caesar in China: policy implications of church-state tensions . Washington D. C.: The Brookings Institution, 2004.

LUO, Zhufeng (ed.). Religion under Socialism in China . New York: M. E. Sharpe, 1991. 254 s.

PELSTER, Berthold (red.). Unterdruckte Christen brauchen unsere stimme. In Kirche in Not/Ostpriesterhilfe . 1. vydání. 2005.

PEVERS, Georg, Malek, Roman, Wolf, Notker. Christentum und Kirche in der Volksrepublik China . München: Don Bosco, 2002.

TSCHANG, Chi-Chu, EINHORN, Bruce. Modlitby za úsp ěch v Šanghaji. Euro, 21. července 2008, č. 30.

52 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005.

ZEMAN, P. Josef. Deset let za Čínskou zdí: Ze života a p ůsobení katolického misioná ře. Olomouc: Lidové knihkupectví a nakladatelství v Olomouci, 1937. 161 s.

ZHOU, Jinghao. China´s peaceful rise in a global context . Plymouth, The United Kingdom, 2010.

53 Literatura z internetových zdroj ů: http://www.bibleleague.org/asia/china/persecuted-christians-bravely-live-their- faith http://www.christiansinchina.com http://www.christianpost.com/news/police-stop-church-service-in-china-detain- christians-49787/ http://en.wikipedia.org/wiki/Catholicism_in_China#Republic_of_China http://en.wikipedia.org/wiki/China_population http://en.wikipedia.org/wiki/Protestant_missions_in_China_1807%E2%80%93195 3#Expansion.2C_setbacks.2C_questioning.2C_and_war_1912.E2.80.931945 http://en.wikipedia.org/wiki/Three-anti_and_Five-anti_Campaigns http://en.wikipedia.org/wiki/Watchman_Nee http://english.peopledaily.com.cn/constitution/constitution.html http://www.facebook.com/note.php?note_id=10150362979558299 http://www.forerunner.com/forerunner/X0072_Billy_Graham.htm http://geography.about.com/od/populationgeography/a/chinapopulation.htm http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/3993857.stm http://www.opendoorsusa.org/about-us/what-we-do/prayer-presence-advocacy-for- the-persecuted-church http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/849521 http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/cinsti-krestane-uz-se- neschovavaji-vlada-je-podporuje_179632.html http://www.youtube.com/watch?v=HwGVz46zYpw&feature=related

54 9. Poznámky:

1BUSH, Richard C., JR. Religion in Communist China . 1. vyd. Tennessee, Nashville: Abingdon Press, 1970, s. 82 a 83. 2ZEMAN, P. Josef. Deset let za Čínskou zdí: Ze života a p ůsobení katolického misioná ře. Olomouc: Lidové knihkupectví a nakladatelství v Olomouci, 1937, s. 22. 3 HINTON, William. Fashen: A Documentary of Revolution in a Chinese Village . New York: Vintage Books, 1968, s. 64 a 65. 4Bush, Religion in Communist China, s. 82. 5Bush, Religion in Communist China, s. 92. 6Bush, Religion in Communist China, s. 92. 7Bush, Religion in Communist China, s. 92. 8Zeman, Deset let za Čínskou zdí , s. 37. 9A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations . Taipei: Institute of Catholic History, Fu-Jen Catholic University, 2002, s. 49. 10 A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations , s. 62. 11 Bush, Religion in Communist China, s. 57. 12 Bush, Religion in Communist China, s. 57. 13 Bush, Religion in Communist China, s. 60. 14 A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations , s. 170. 15 Zeman, Deset let za Čínskou zdí , s. 37 a 38. 16 A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations , s. 209. 17 Three-Self Patriotic Movement [online]. 2011-10-22 [cit. 2011-11-19]. Dostupné na World Wide Web: .

55 18 A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations , s. 123. 19 Roman Catholicism in China [online]. 2011-11-08 [cit. 2011-11-19]. Dostupné na World Wide Web: . 20 Matt Rosenberg , China population [online]. 2010-11-17 [cit. 2011-11-19]. Dostupné na World Wide Web: . 20 Demographics of the People´s Republic of China [online]. 2011-11-07 [cit. 2011-11-19]. Dostupné na World Wide Web: . 21 Protestant missions in China 1807 – 1953 [online]. 2011-11-04 [cit. 2011-11-20]. Dostupné na World Wide Web: . 22 Jin Luxian, Bishop of Shanghai. A Letter from the Bishop of Shanghai [online]. 2011-29-05 [cit. 2011-11-20]. Dostupné na World Wide Web: . 23 Bush, Religion in Communist China, s. 60-61. 24 Bush, Religion in Communist China, s. 48. 25 Bush, Religion in Communist China, s. 190. 26 Bush, Religion in Communist China, s. 201. 27 Bush, Religion in Communist China, s. 200. 28 Watchman Nee [online]. 2011-11-16 [cit. 2011-11-20]. Dostupné na World Wide Web: . 29 Bush, Religion in Communist China, s. 176. 30 Constitution of The People´s Republic of China [online]. 2004-03-22 [cit. 2011- 11-20]. Dostupné na World Wide Web: . 31 Bush, Religion in Communist China, s. 30.

56 32 Bush, Religion in Communist China, s. 31. 33 Three-anti and Five-anti Campaigns [online]. 2011-10-28 [cit. 2011-11-20]. Dostupné na World Wide Web: . 34 Three-Self Patriotic Movement [online]. 2011-10-22 [cit. 2011-11-20]. Dostupné na World Wide Web: < http://en.wikipedia.org/wiki/Three- Self_Patriotic_Movement >. 35KINDOPP, J., LEE HARMIN, C. God and Caesar in China: policy implications of church-state tensions . Washington D. C.: The Brookings Institution, 2004, s. 116. 36 Bush, Religion in Communist China, s. 178. 37 ZHOU, Jinghao. China´s peaceful rise in a global context . Plymouth, The United Kingdom, 2010, s. 173. 38 Bush, Religion in Communist China, s. 178. 39 Bush, Religion in Communist China, s. 31. 40 Bush, Religion in Communist China, s. 48. 41 Zeman, Deset let za Čínskou zdí , s. 33. 42 A Collection of Documents on the History of the 60 Years of Sino-Vatican Diplomatic Relations , s. 100. 43 Bush, Religion in Communist China, s. 49. 44 Bush, Religion in Communist China, s. 177 a 178. 45 Bush, Religion in Communist China, s. 178 a 179. 46 LUO, Zhufeng (ed.). Religion under Socialism in China . New York: M. E. Sharpe, 1991, s. 57. 47 Bush, Religion in Communist China, s. 190. 48 PELSTER, Berthold (red.). Unterdruckte Christen brauchen unsere stimme. In Kirche in Not/Ostpriesterhilfe . 1. vydání, 2005 , s. 55. 49 PEVERS, Georg, Malek, Roman, Wolf, Notker. Christentum und Kirche in der Volksrepublik China. München: Don Bosco, 2002, s. 41. 50 PEVERS, Georg, MALEK, Roman, WOLF, Notker. Christentum und Kirche in

57 der Volksrepublik China. München: Don Bosco, 2002, s. 26. 51 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 108. 52 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 67. 53 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 241. 54 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 242. 55 Prayer, Presence&Advocacy [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 56 Persecuted Christians Bravely Live Their Faith [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 57 NALU, Boonmee. Peace is Restored to a Family in Thailand [online]. 2001-11- 12 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 58 China´s Christians suffer for their faith [online]. 2004-11-09 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 59VA ĎURA, Petr . I p řes pronásledování po čet k řes ťan ů v Čín ě stoupá [online]. 2011-02-13 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 60 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 188. 61 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 47. 62 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život,

58 2005, s. 268. 63 YUN, bratr, HATTAWAY, Paul. Nebeský muž . Albrechtice: K řes ťanský život, 2005, s. 152. 63 Billy Graham´s Visit to China: A Retrospective [online]. Červenec 1988 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 64 Police Stop Church Service in China, Detains Christians [online]. 2011-04-11 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 65 Christians in China Blocked form Worship [online]. 2011-04-24 [cit. 2011-11- 26]. Dostupné na World Wide Web: . 66 Čínští k řes ťané už se neschovávají, vláda je podporuje [online]. 2010-08-27 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na World Wide Web: . 67 TSCHANG, Chi-Chu, EINHORN, Bruce. Modlitby za úsp ěch v Šanghaji. Euro , 21. července 2008, č. 30, s. 88 – 89.

59 10. Přílohy Příloha 1 Dotazník

Milý čtenáři,

Díky, že jsi si našel chvíli na přečtení a zodpovězení mých několika otázek. Pomůžeš mi tím ke zpracování mé bakalářské práce na téma: perzekuce křesťanů v Číně. Pokud o tomto tématu nic nevíš, jsou pro mě Tvé odpovědi velice přínosné. Pokud něco málo víš, uveď to prosím v následujících

řádcích.

V dotazníku prosím uveď lokalitu, ze které pocházíš a další náležitosti.

V otázkách prosím ponech příslušné písmenko, A pro ano, N pro ne, zbylé písmenko prosím smaž. Tvé jméno může být smyšlené. V závěru můžeš doplnit několik vlastních slov. Pak dotazník prosím odešli zpět na adresu [email protected] . Díky.

Jméno:

Pohlaví:

Město (bydliště):

Stát:

Národnost:

Věk:

Nejvyšší dosažené vzdělání + obor:

Povolání:

Rodinný stav:

Počet dětí:

Vyznání (víra): náboženství, ateizmus nebo NĚCO mezi tím?

------

60 A – ano, vím o tom N – ne, o tom nevím

Slyšel/a jsi někdy o tom, že jsou křesťané v Číně pronásledovaní? A/N

Slyšel/a jsi někdy o tom, že jsou křesťané v Číně pronásledovaní některým(i) z těchto způsobů:

Rodina, přátelé a známí se od nich distancují (je odmítnou) A/N

Uvěznění A/N

Finanční omezení A/N

Křesťané se skrývají před policií A/N

Křesťané jsou vyhoštěni ze země (z Číny) A/N

Děti křesťanů mají problémy ve škole A/N

Shromáždění křesťanů bylo rozehnáno policií A/N

V Číně je problematické sehnat Bibli A/N

V Číně je nebezpečné vlastnit Bibli A/N

Chtěl/a bych dodat, že ...

Děkuji Ti za Tvůj čas a pomoc.

Milada

I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem.

čínské přísloví

61 Příloha 2 Dotazník v angli čtin ě

Dear reader,

thank you very much you really want to help me with my paper and you want to answer several questions. You will help me with my bachelor thesis. Its

name is: Christianity in China in the 20th century. If you do not know much or you

know nothing about this topic, your answers are very important for me.

In the questionnaire please write the place you come from and following

information. Please keep the particular letter in questions which means your

answer Y (yes) or N (no) and delete the other. Your name might be fictional. At

the end of this questionnaire you can add your own words if you like. Please send

this to my email: [email protected] . Your answers will not appear in public, I

need it only for the summary of all the answers.

Thank you very much.

Name:

Sex:

Town/City (where you live):

Country:

Nationality:

Age:

Education you have + specialization:

Occupation:

Marital status:

How many children:

Confession of faith:

62 Yes – I know about it No – I do not know about it

Have you ever heard about the fact that Christians in China are persecuted?

Y/N

Have you ever heard about the fact that Christians in China are persecuted in the following ways:

Their family and friends separate from them Y/N

They are imprisoned Y/N

They are financially limited Y/N

Christians hide from the police Y/N

They are expelled from China (their country) Y/N

Christian parents´ children have difficulties at school Y/N

A Christian meeting was interrupted by the police Y/N

It is complicated to get a Bible in China Y/N

It is dangerous to have a Bible in China Y/N

I would like to say that ..... (you can add more information)

Thank you very much for your help

Mili

63

64