Zamyšlení Tečnosti, Tedy Skutečnost Novou; a Vytváří Ji Hněv Vladimíra Novotného (Lidové Noviny Svou Metodou Alchymie Slovní
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
OBSAH: Jiří Staněk k Divišově skonu „Potřebujeme vyhrát, cítíme šanci,“ řekl Vladimír Novotný, Rozhovor mluvčí Litvínova,Mladá jenž fronta ztrácí Dnes, na Vítkovice a Pardubiceznačka dva pes body. + čtk s P. Härtlingem Dragan Velikić Inventář odchodu 9 Světový den 1999 divadla P. P. Selver LITERÁRNÍ OBTÝDENÍK Čítanka Václava Kahudy 29. dubna 20 Kč O kádrování pisným opisem skutečnosti. Básník stává se nevlídném i vlídném, svéprávným tvůrcem a vynálezcem: neopi- suje skutečnost, vytváří rovnomocninu sku- které provádí Petr Borkovec v článku Svatý Zamyšlení tečnosti, tedy skutečnost novou; a vytváří ji hněv Vladimíra Novotného (Lidové noviny svou metodou alchymie slovní. Vynalézání z 8. 4. 1999). nad poezií, nového básnického jazyka, jenž by se obra- cel ke smyslům a sděloval se jim, je vlastní Nevlídné kádrování se týká nejen jedné odkaz dnešním básníkům. Zde je opravdo- kritiky od Vladimíra Novotného, ale hlavně prokletými básníky vé absolutno básnické - ač má-li toto slovo Tvaru, v němž také Novotný publikuje; ne- míti vůbec smysl v snažení lidském - i ces- boť jeho redaktorům prý je „tradičně šuma- a jinými věcmi ta, jak je uskutečňovati.“ O druhém verlai- fuk, co a jak ve svém bezedném časopise novci Stéphanu Mallarméovi (Lumír, 1899) tisknou“. Za to je třeba Tvar potrestat. Pro- praví toto: „Vystupoval stále víc z tohoto to Borkovec denuncuje, že Tvar dostal na Zdeněk Lorenc média společnosti, stoupal stále výš do řid- svou existenci velikou finanční podporu, šího vzduchu, do velehor Absolutna a ryzí- a to snad také díky „pseudokritikovi“ Vla- ho Symbolu pro Symbol. Všechna relativi- dimíru Novotnému, který je členem rady, Francouzsky maudit, česky prokletý. lečností. Předvídá společnost zbavenou roz- ta, vztah a účel pro něho zmizely, chtěl po- jež finanční podpory uděluje. Podle Robertova Slovníku jazyka francouz- porů, v níž bude fungovat poezie, kterou dávat básnické absolutno vysloveno abso- Týká-li se velmi nevlídné kádrování ského prokletý je ten, koho odvrhl Bůh ne- podle Lautréamonta budou dělat všichni, lutnem obrazů, svět Ideje vyhnat v hrot hlavně časopisu Tvar, pak velmi vlídné bo odsoudila a vyhnala společnost. Jako a to jako výraz života či jeho ztotožnění a spojit v jediném bodě se světem Obrazu kádrování se týká večerů o současných čes- příklad se uvádí esej Paula Verlaina Prokle- s ní. Nelze tu však necitovat pasáž z Teigo- a dojít tak k absolutní, hermetické, řekl kých literárních časopisech (večery pořáda- tí básníci (Poètes maudits, 1884) a citát vy studie o Baudelairovi, která provází bych, syntézii!... Nebude působit tím, čím la Společnost F. X. Šaldy na pražské filozo- z básníka Gérarda de Nervala: „Prokleta Baudelairovu novelu Fanfarlo. (V překladu myslil a chtěl, ale tou tajemnou a neurčitou fické fakultě). Borkovec zdůraznil „pozor- budiž naděje! Prokleta víra a prokleta, pře- J. Nevařilové vydal Jan Fromek, Odeon, pečetí, jakou vtiskne na čelo každého z nás ně připravenou reflexi“, kterou na večeru devším, trpělivost!“ 1927.) „K řadě postupných vymožeností hlavní a nejpodstatnější Spolutvůrce a Spo- o Tvaru pronesla Libuše Heczková. Dílko Paula Verlaina Prokletí básníci emancipace poezie počaté romantiky nepři- luviník všeho, jemuž se tak uhýbal, ale ne- Také jsem se zúčastnil 23. února disku- vyšlo česky u Girgala až roku 1946. Přelo- čiňují Musset ani Byron, tím méně Viktor uhnul: Život.“ ze o Tvaru. Po referátu Heczkové - jejž na- žil a k tisku připravil Adolf Kroupa. (Pře- Hugo, téměř ničeho. Byť se jejich jména O francouzských literárních proklatcích máhavě luštila z poznámek - jsem vyslovil kladatelé: Ivan Slavík, Karel Čapek, Jind- skvěla slávou v každé literárněhistorické je i francouzská kniha, která má název Rim- několik námitek k řečenému (vedle Hecz- řich Hořejší, Hanuš Jelínek, Vítězslav Ne- příručce s veškerou majestátností a zbožně- baud, Cros, Corbière, Lautréamont (Laf- kové o Tvaru referoval i Jiří Zizler). Řekl zval, J. M. Tomeš, Zdenka Pavlousková, ním, nebudou vyslovena tam, kde jde o to, font, 1980). Obsahuje básnické dílo uvede- jsem, že jsem čekal rozbor současné du- Otto F. Babler, Bohuslav Reynek a Adolf nakreslit postup osvobození, očisty a rene- ných autorů a jeho prezentaci. Rimbauda chovní situace a to, jak na ni Tvar dobře či Kroupa.) Na čelním místě je tu studie F. X. sance poezie: vlastní tvořivá práce na vývo- uvádí A. Blottière, Charlese Crose Pascal nedobře reaguje a odráží najmě básnickou Šaldy Několik „Prokletých básníků“ čili ji děla se ostatně vždycky neoficiálně a ne- Pia, Tristana Corbièra M. Dansel, Lautréa- situaci současné postižené generace, a od- příspěvek k tématu básník a společnost. akademicky spíše ve skrytu než před audi- monta J. Bancilhome. Předmluva odborní- mítl jsem některé nekritické postupy Libuše ka na postparnasistickou dobu, jímž je Hu- Heczkové. V literárním dění žiji víc než še- Knížku uzavírá studie Karla Teiga K české- toriem a pod patronací, zvláště v neutěše- bert Juin, je zasvěcená a explikativní. Cituj- desát let, a jsem tedy svědek a pamětník, mu překladu Prokletých básníků. Obsahuje ném měšťanském XIX. století. A tak repre- me něco. odmítl jsem tudíž např. kritiku obsažné sta- obrazové přílohy a kresby, mezi nimi od zentanty a nositeli živého vývoje básnictí „Rimbaud, Cros, Lautréamont, Corbi- ti Michala Bauera o tom, co se dělo v roce Toyen a od M. Pospíšilové. Paul Verlaine v nejvlastnějším smyslu budou pro nás ère, prokletí básníci? Nelze o tom pochybo- 1946 a jak se to dělo. tu určuje jako „prokleté básníky“ Tristana vždy spíše oni »prokletí básníci« než veliči- vat. Paul Verlaine vůbec neznal Isidora Du- Vidím proto v Borkovcově nerozumném Corbièra, J. A. Rimbauda, Stéphana Malar- ny obecenstvem aklamované a akademiemi casse, comta de Lautréamont, když právě a stylisticky špatném článku nechvalný střet méa, Marcelinu Desbordes-Valmorovou, uznávané. Budou to především oba z pr- skládal svou galerii »prokletých básníků« zájmů: někoho vychválit a druhého či třetí- Vilierse de l’Isle Adama a sama sebe, Pauv- vých romantiků, básníci světem zapomína- a vyhnal z ní Charlese Crose s gestem ne- ho zatratit, a to pomocí jakéhokoliv postupu. re Léliana, což je anagram jména Paul Ver- ní a nepoznaní: šílený a dobrodružný Gé- vole, což bylo gesto nespravedlivé. Poprav- Nepamatuji se na žádný pokus na svobodné laine. Ovšem v prvém, tedy původním vy- rard de Nerval, básník Loreley a Chimér, dě, co překvapuje a co tyto čtyři básníky české literární scéně zničit nějaký časopis dání Les Poètes maudits, k němuž došlo a vzácná a nešťastná osobnost, syn prokleté spojuje, je to, že psali v opuštěnosti. Pro- mocensky neliterárním, pavlačovým způso- v Paříži u Léona Vaniera roku 1884, jsou krve, buřič a královský orel, tulácký, vzdor- kletí je tady: nepřítomnost čtenářů. Jsou to bem, který zdůrazní, že onen časopis dostá- pouze básníci tři: Tristan Corbière, Artur ný a revolucionářský básník Petrus Borel. tak odvážní novátoři, že se změní v samotá- vá na svou činnost finanční podporu - když Rimbaud a Stéphane Mallarmé. (Přetisk to- Borel žíznící po svobodě, nuzačící rebel do- ře - a jsou solidární s člověkem, který ne- je to přitom vyvrhel, protože tiskne jakéhosi hoto vydání vyšel u Sladkine, Ženeva by, ovládané hloupými bankéři a zločinným existuje a kterého oni objevují. Literatura se kritika, a když je to zmetek podle jakéhosi 1979.) V roce 1888 Verlaine vydal nové králem, anarchický a excentrický duch, pra- nikdy nesetkala s takovou pohromou: je to referátu. Cíl kádrování: potrestat Tvar tak, Les Poètes maudits, kde zpracoval šest au- vý předobraz prokletých básníků, opojený konec romantismu.“ ...„Co odlišuje záměr- že se mu podpora odebere či citelně zmenší torů, jak vidíme v českém vydání. Verlai- dobýváním bastil, lycantrophe, vlkodlak ně pokoutní produkci těchto autorů od běž- a zabrání se, aby existoval. novu jasnozřivost odhaluje pak to, že uvedl nezávislosti, básník rapsodie, jež těžce a ne- né produkce v této epoše, v jejich epoše, je Překvapuje mě, že redaktoři Lidových tento citát z Mallarméa: „...zda není pravda, snadno se shodují s metrickými předpisy, nedočkavost. Cítíme rozechvění, že mají novin takový článek otiskli. Nebo tu jde že dnes, vždy a na věky upřímný básník vi- jsou plny zvláštních obratů a neologismů, vyslovit něco, co jim vyslovit nejde. Cítí- rovněž o střet zájmů? Anebo kdekdo je po- dí, cítí a ví, že je prokletý každým režimem, prolamují duté formule zděděných poetik.“ me, že jsou na obrovité hraně, kde se hraje škozen minulými i současnými násilnostmi ó Stello?“ Karel Teige ve svém literárně F. X. Šalda - in J. A. Rimbaud, božský roš- o všechno. Nikdo nechce tisknout Rimbau- natolik, že odpravování fyzické i duchovní ideovém až ideologickém výkladu vysvět- ťák - říká: „Rimbaudem končí definitivně dovy texty. Parnasisti odmítají Crose. Naše se stalo normou? luje roztržku poezie a jejích tvůrců se spo- období staré poezie, která je rétoricko-po- (Pokračování na straně 4) ZDENĚK LORENC 2 1999 9 veřejné čtení Lawrence Ferlinghettiho, neklesl míra Merty Adam a Eva - staré moravské bala- Kdo nás reprezentoval počet diváků pod dvacet, zatímco v letošním roce dy, zároveň vystavuje v prostorách Strahovského byli občas v publiku pouze účinkující, kteří čeka- kláštera Nejkrásnější knihy roku. - duben li, až budou číst sami. To se stávalo hlavně v po- • PEN zve 4. 5. na čtení švýcarského autora ledních a nočních hodinách. Jak řekl Karel Srp, (něm.) Paula Nizona - s překladem. 6. 5. na uve- Berlín: Výstava Grand Prix Obce architek- předseda Jazzové sekce Artforum, bylo to způso- dení knížek Jany Štroblové Hlasy