Zamyšlení Tečnosti, Tedy Skutečnost Novou; a Vytváří Ji Hněv Vladimíra Novotného (Lidové Noviny Svou Metodou Alchymie Slovní

OBSAH:

Jiří Staněk k Divišově skonu

„Potřebujeme vyhrát, cítíme šanci,“ řekl Vladimír Novotný, Rozhovor mluvčí Litvínova,Mladá jenž fronta ztrácí Dnes, na Vítkovice a Pardubiceznačka dva pes body. + čtk s P. Härtlingem Dragan Velikić Inventář odchodu 9 Světový den 1999 divadla

P. P. Selver LITERÁRNÍ OBTÝDENÍK Čítanka Václava Kahudy 29. dubna 20 Kč O kádrování pisným opisem skutečnosti. Básník stává se nevlídném i vlídném, svéprávným tvůrcem a vynálezcem: neopi- suje skutečnost, vytváří rovnomocninu sku- které provádí Petr Borkovec v článku Svatý Zamyšlení tečnosti, tedy skutečnost novou; a vytváří ji hněv Vladimíra Novotného (Lidové noviny svou metodou alchymie slovní. Vynalézání z 8. 4. 1999). nad poezií, nového básnického jazyka, jenž by se obra- cel ke smyslům a sděloval se jim, je vlastní Nevlídné kádrování se týká nejen jedné odkaz dnešním básníkům. Zde je opravdo- kritiky od Vladimíra Novotného, ale hlavně prokletými básníky vé absolutno básnické - ač má-li toto slovo Tvaru, v němž také Novotný publikuje; ne- míti vůbec smysl v snažení lidském - i ces- boť jeho redaktorům prý je „tradičně šuma- a jinými věcmi ta, jak je uskutečňovati.“ O druhém verlai- fuk, co a jak ve svém bezedném časopise novci Stéphanu Mallarméovi (Lumír, 1899) tisknou“. Za to je třeba Tvar potrestat. Pro- praví toto: „Vystupoval stále víc z tohoto to Borkovec denuncuje, že Tvar dostal na Zdeněk Lorenc média společnosti, stoupal stále výš do řid- svou existenci velikou finanční podporu, šího vzduchu, do velehor Absolutna a ryzí- a to snad také díky „pseudokritikovi“ Vla- ho Symbolu pro Symbol. Všechna relativi- dimíru Novotnému, který je členem rady, Francouzsky maudit, česky prokletý. lečností. Předvídá společnost zbavenou roz- ta, vztah a účel pro něho zmizely, chtěl po- jež finanční podpory uděluje. Podle Robertova Slovníku jazyka francouz- porů, v níž bude fungovat poezie, kterou dávat básnické absolutno vysloveno abso- Týká-li se velmi nevlídné kádrování ského prokletý je ten, koho odvrhl Bůh ne- podle Lautréamonta budou dělat všichni, lutnem obrazů, svět Ideje vyhnat v hrot hlavně časopisu Tvar, pak velmi vlídné bo odsoudila a vyhnala společnost. Jako a to jako výraz života či jeho ztotožnění a spojit v jediném bodě se světem Obrazu kádrování se týká večerů o současných čes- příklad se uvádí esej Paula Verlaina Prokle- s ní. Nelze tu však necitovat pasáž z Teigo- a dojít tak k absolutní, hermetické, řekl kých literárních časopisech (večery pořáda- tí básníci (Poètes maudits, 1884) a citát vy studie o Baudelairovi, která provází bych, syntézii!... Nebude působit tím, čím la Společnost F. X. Šaldy na pražské filozo- z básníka Gérarda de Nervala: „Prokleta Baudelairovu novelu Fanfarlo. (V překladu myslil a chtěl, ale tou tajemnou a neurčitou fické fakultě). Borkovec zdůraznil „pozor- budiž naděje! Prokleta víra a prokleta, pře- J. Nevařilové vydal Jan Fromek, Odeon, pečetí, jakou vtiskne na čelo každého z nás ně připravenou reflexi“, kterou na večeru devším, trpělivost!“ 1927.) „K řadě postupných vymožeností hlavní a nejpodstatnější Spolutvůrce a Spo- o Tvaru pronesla Libuše Heczková. Dílko Paula Verlaina Prokletí básníci emancipace poezie počaté romantiky nepři- luviník všeho, jemuž se tak uhýbal, ale ne- Také jsem se zúčastnil 23. února disku- vyšlo česky u Girgala až roku 1946. Přelo- čiňují Musset ani Byron, tím méně Viktor uhnul: Život.“ ze o Tvaru. Po referátu Heczkové - jejž na- žil a k tisku připravil Adolf Kroupa. (Pře- Hugo, téměř ničeho. Byť se jejich jména O francouzských literárních proklatcích máhavě luštila z poznámek - jsem vyslovil kladatelé: Ivan Slavík, Karel Čapek, Jind- skvěla slávou v každé literárněhistorické je i francouzská kniha, která má název Rim- několik námitek k řečenému (vedle Hecz- řich Hořejší, Hanuš Jelínek, Vítězslav Ne- příručce s veškerou majestátností a zbožně- baud, Cros, Corbière, Lautréamont (Laf- kové o Tvaru referoval i Jiří Zizler). Řekl zval, J. M. Tomeš, Zdenka Pavlousková, ním, nebudou vyslovena tam, kde jde o to, font, 1980). Obsahuje básnické dílo uvede- jsem, že jsem čekal rozbor současné du- Otto F. Babler, Bohuslav Reynek a Adolf nakreslit postup osvobození, očisty a rene- ných autorů a jeho prezentaci. Rimbauda chovní situace a to, jak na ni Tvar dobře či Kroupa.) Na čelním místě je tu studie F. X. sance poezie: vlastní tvořivá práce na vývo- uvádí A. Blottière, Charlese Crose Pascal nedobře reaguje a odráží najmě básnickou Šaldy Několik „Prokletých básníků“ čili ji děla se ostatně vždycky neoficiálně a ne- Pia, Tristana Corbièra M. Dansel, Lautréa- situaci současné postižené generace, a od- příspěvek k tématu básník a společnost. akademicky spíše ve skrytu než před audi- monta J. Bancilhome. Předmluva odborní- mítl jsem některé nekritické postupy Libuše ka na postparnasistickou dobu, jímž je Hu- Heczkové. V literárním dění žiji víc než še- Knížku uzavírá studie Karla Teiga K české- toriem a pod patronací, zvláště v neutěše- bert Juin, je zasvěcená a explikativní. Cituj- desát let, a jsem tedy svědek a pamětník, mu překladu Prokletých básníků. Obsahuje ném měšťanském XIX. století. A tak repre- me něco. odmítl jsem tudíž např. kritiku obsažné sta- obrazové přílohy a kresby, mezi nimi od zentanty a nositeli živého vývoje básnictí „Rimbaud, Cros, Lautréamont, Corbi- ti Michala Bauera o tom, co se dělo v roce Toyen a od M. Pospíšilové. Paul Verlaine v nejvlastnějším smyslu budou pro nás ère, prokletí básníci? Nelze o tom pochybo- 1946 a jak se to dělo. tu určuje jako „prokleté básníky“ Tristana vždy spíše oni »prokletí básníci« než veliči- vat. Paul Verlaine vůbec neznal Isidora Du- Vidím proto v Borkovcově nerozumném Corbièra, J. A. Rimbauda, Stéphana Malar- ny obecenstvem aklamované a akademiemi casse, comta de Lautréamont, když právě a stylisticky špatném článku nechvalný střet méa, Marcelinu Desbordes-Valmorovou, uznávané. Budou to především oba z pr- skládal svou galerii »prokletých básníků« zájmů: někoho vychválit a druhého či třetí- Vilierse de l’Isle Adama a sama sebe, Pauv- vých romantiků, básníci světem zapomína- a vyhnal z ní Charlese Crose s gestem ne- ho zatratit, a to pomocí jakéhokoliv postupu. re Léliana, což je anagram jména Paul Ver- ní a nepoznaní: šílený a dobrodružný Gé- vole, což bylo gesto nespravedlivé. Poprav- Nepamatuji se na žádný pokus na svobodné laine. Ovšem v prvém, tedy původním vy- rard de Nerval, básník Loreley a Chimér, dě, co překvapuje a co tyto čtyři básníky české literární scéně zničit nějaký časopis dání Les Poètes maudits, k němuž došlo a vzácná a nešťastná osobnost, syn prokleté spojuje, je to, že psali v opuštěnosti. Pro- mocensky neliterárním, pavlačovým způso- v Paříži u Léona Vaniera roku 1884, jsou krve, buřič a královský orel, tulácký, vzdor- kletí je tady: nepřítomnost čtenářů. Jsou to bem, který zdůrazní, že onen časopis dostá- pouze básníci tři: Tristan Corbière, Artur ný a revolucionářský básník Petrus Borel. tak odvážní novátoři, že se změní v samotá- vá na svou činnost finanční podporu - když Rimbaud a Stéphane Mallarmé. (Přetisk to- Borel žíznící po svobodě, nuzačící rebel do- ře - a jsou solidární s člověkem, který ne- je to přitom vyvrhel, protože tiskne jakéhosi hoto vydání vyšel u Sladkine, Ženeva by, ovládané hloupými bankéři a zločinným existuje a kterého oni objevují. Literatura se kritika, a když je to zmetek podle jakéhosi 1979.) V roce 1888 Verlaine vydal nové králem, anarchický a excentrický duch, pra- nikdy nesetkala s takovou pohromou: je to referátu. Cíl kádrování: potrestat Tvar tak, Les Poètes maudits, kde zpracoval šest au- vý předobraz prokletých básníků, opojený konec romantismu.“ ...„Co odlišuje záměr- že se mu podpora odebere či citelně zmenší torů, jak vidíme v českém vydání. Verlai- dobýváním bastil, lycantrophe, vlkodlak ně pokoutní produkci těchto autorů od běž- a zabrání se, aby existoval. novu jasnozřivost odhaluje pak to, že uvedl nezávislosti, básník rapsodie, jež těžce a ne- né produkce v této epoše, v jejich epoše, je Překvapuje mě, že redaktoři Lidových tento citát z Mallarméa: „...zda není pravda, snadno se shodují s metrickými předpisy, nedočkavost. Cítíme rozechvění, že mají novin takový článek otiskli. Nebo tu jde že dnes, vždy a na věky upřímný básník vi- jsou plny zvláštních obratů a neologismů, vyslovit něco, co jim vyslovit nejde. Cítí- rovněž o střet zájmů? Anebo kdekdo je po- dí, cítí a ví, že je prokletý každým režimem, prolamují duté formule zděděných poetik.“ me, že jsou na obrovité hraně, kde se hraje škozen minulými i současnými násilnostmi ó Stello?“ Karel Teige ve svém literárně F. X. Šalda - in J. A. Rimbaud, božský roš- o všechno. Nikdo nechce tisknout Rimbau- natolik, že odpravování fyzické i duchovní ideovém až ideologickém výkladu vysvět- ťák - říká: „Rimbaudem končí definitivně dovy texty. Parnasisti odmítají Crose. Naše se stalo normou? luje roztržku poezie a jejích tvůrců se spo- období staré poezie, která je rétoricko-po- (Pokračování na straně 4) ZDENĚK LORENC 2

1999 9 veřejné čtení Lawrence Ferlinghettiho, neklesl míra Merty Adam a Eva - staré moravské bala- Kdo nás reprezentoval počet diváků pod dvacet, zatímco v letošním roce dy, zároveň vystavuje v prostorách Strahovského byli občas v publiku pouze účinkující, kteří čeka- kláštera Nejkrásnější knihy roku. - duben li, až budou číst sami. To se stávalo hlavně v po- • PEN zve 4. 5. na čtení švýcarského autora ledních a nočních hodinách. Jak řekl Karel Srp, (něm.) Paula Nizona - s překladem. 6. 5. na uve- Berlín: Výstava Grand Prix Obce architek- předseda Jazzové sekce Artforum, bylo to způso- dení knížek Jany Štroblové Hlasy odnikud a Vla- tů, Swingové kvarteto Praha, Václav Havel: Vy- beno tím, že loni přišel sám autor, zatímco letos dimíra Křivánka Testamenty. 13. 5. čte Lenka rozumění (divadelní skupina Leipziger Spielge- Solženicyn nemohl ze zdravotních a pracovních Procházková ze svých fejetonů Tentokrát aktuál- meinde). Bratislava: Na konci světa - výstava důvodů přijet. Navzdory tak malé účasti nebylo ně. Vždy v 17.00. Jindřicha Štreita. Buddhismus na Bajkale - před- Ivan Vyskočil se 27. dubna dožil sedmdesátin. veřejné čtení přerušeno, pořadatelé byli i na tuto • Studio Paměť uvede 28. 4. literární večer náška Luboše Bělky. Prezentace filmového časo- Na snímku Dany Mojžíšové si připíjí v PEN možnost připraveni: náhradním programem by se Josefa Floriana Sedící kameny (Jos. Mlejnek), pisu Biograf. Literární kvarteto: Jos. Chuchma, klubu s Václavem Daňkem (vlevo). Veřejných stala videoprojekce záznamu loňského. 30. 4. koncert Radúza má koncert. Vždy v 19. 30. Jana Juráňová, Jiří Olič. Fórum mladého filmu. oslav bylo však více, např. studenti a poslu- Škoda že čteným textům nebylo dobře rozu- • Slezské muzeum v Opavě, Ústav pro čes. Tanec v souvislostech - Nina Vangeli. Brusel: chači DAMU vystoupili na jeho počest mět - v rozlehlé kostelní budově se zvuk příliš lit. AV ČR, Ústav bohemistiky a knihovnictví Cyklus 10x Česko. Budapešť: Liszt a Praha. v Centru Franze Kafky. V obojím případě tříštil. Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské České dny - výstavy fotografií Attily Vargy hudbou a slovem doprovázel Přemysl Rut. MARTINA ROSOVÁ univerzity v Opavě ve spolupráci s Ústavom a Jindřicha Štreita. V Szegedině: diskuse časopi- Cosi uspořádali i herci v Divadle Na zábra- OLGA MAŠKOVÁ slovenskej lit. SAV v Bratislave chystají na dny sů Souvislosti a Pannonhalmi Szemle, Respekt dlí, a oslavy na území bydliště byly už vůbec 14. - 15. 9. 42. Bezručovu Opavu. Předběžné při- a Magyar Narancs. Filmy J. Papouška a J. zcela nepřehledné. Alespoň pro TVAR - který hlášky na literárněvědnou konferenci Návraty Švankmajera. Setkání s Petrem Šabachem - vy- se tímto připojuje s blahopřáním. k velkým do konce dubna na telefonu O653 - dání jeho knihy v maďarštině. Bukurešť: Ženy 625024, Alena Chudárková. a jejich obraz v životě a filmu (Chytilová, Pa- Poznámka u • Tomáš Hokův ohlašuje vznik Společnosti vlásková). Sedmdesát let Milana Kundery - Jire- pro soudobou dokumentaci jako prvního ná- šův film Žert. Kafkův týden v Bukurešti - filmy. Namlouvání v Třeboni stupce Dokumentačního střediska a knihovny při Koncert kytaristy V. Bláhy. Haag: výstava Blíz- UJS. Společnost zatím nemá sídlo, žádá proto ká setkání: Kadlec, Kintera, Svoboda, Malina. Menší města, známá zájmem o literaturu, Televizní Události mívaly s kulturou občas o zasíláni pošty na adresu SSD, P.O.BOX 84, Výstava Extra Art. Boni Pueri - J. S. Bach: Ma- u nás bohužel nejsou běžným zjevem. Patří problémy. Teď se nám jí zde prezentuje podstat- 111 21 Praha 1, tel. 82 19 376 (dop. a večer). toušovy Pašije. Fotografie Dany Kindrové. Ženy k nim však v každém případě Třeboň, kde se ně méně, což by nemuselo být vždycky na ško- • Nakladatelství Arbor vitae uvítalo knížku kolem Franze Kafky - literárně - hudební pořad. v tomto smyslu stal už dávno hybným motorem du, kvalita je samozřejmě důležitější. Na rozho- ve Francii žijícího výtvarníka Miloslava Mouchy Kyjev: Výstava: osobnosti české grafiky. Lon- tamější básník, nakladatel a knihkupec v jedné vor s manažerem skupiny Tvrdohlaví v Jedena- Životaběh v galerii Bayer a Bayer, brněnské na- dýn: Galerie MXM - David, Císařovský, Matou- osobě, Miroslav Hule. Původně zemědělský in- dvacítce v pátek 16. 4. se Daniela Drtinová dob- kladatelství Petrov knížky Petra Koťátka Úvod šek, Kadlec, Bromová, Černický. Život s českou ženýr s aprobací pro chov ryb vede dnes nakla- ře připravila a pozornost diváků na výstavu ve do zoologie, Simony Monyové Krotitelka snů, hudbou - seminář Sira Charlese Mackerrase. Ar- datelství Carpio a jeho prodejnu i s antikvariá- Valdštejnské jízdárně určitě upoutala. Proč ale Mariana Pally S chloupkem na jazyku, Národní chitektura - seminář Evy Jiřičné, čes. architektky tem. Čile spolupracuje s místními školami, a vů- měla zapotřebí onu „světaznalou“ formulaci divadlo publikaci ND - historie a současnost bu- žijící v Londýně. Móda bez hranic - čeští a brit- bec kolem své činnosti dokáže soustředit všech- v otázce: „Chybí vám taky nepřítel, jako spiso- dovy. ští návrháři. Moskva: Fotografie Jaroslava Pro- ny, komu knihy něco říkají. vatelům?“ Proč se, zcela nadbytečně, zmiňuje • Filozofická fakulta Ostravské univerzity kopa. Divadelní seminář o experimentálním di- To bylo zřejmé hned při vstupu do přeplněné- o literatuře, o jejichž problémech zjevně nic ne- pořádá 10. -11. 11. Mezinárodní vědeckou kon- vadle. New York: Galerie MXM. Karikatury ho sálu v třeboňské věži, kam 20. 4. pozval nejen ví? Proč ze svého místa, o němž nezastíráme, že ferenci k 60. výročí úmrtí S. Freuda pod názvem Adolfa Hoffmeistera. Aleš Květoň - výstava ko- své přátele a zákazníky, ale i kolegy z PEN klubu Sigmund Freud - poselství a inspirace, která na- vových plastik. James Ragan (básník českoslo- je pro veřejné mínění významné, suverénně utru- (mimo jiné je členem jeho výboru), aby s ním uví- šuje jako obecně známou a prokázanou věc něco, vazuje na psychoanalytický ostravský seminář venského původu) - čtení z poezie. Erotikon - tali jeho novou básnickou knížku Namlouvání. z roku 1996 a je přípravou na mezinárodní sym- film Gustava Machatého z r. 1929. Paříž: Jože co kdysi kdesi mimochodem zaslechla jako něčí V důvěrném domácím ovzduší četli spisovatelé názor? Kterým spisovatelům by měl dnes chybět pozium r. 2006 (150. výročí narození S. Freuda). Plečnik - slovinský architekt na Pražském hradě. (V. Křivánek, Zd. Schmid, D. Fischerová, J. Vystoupí významní domácí i zahraniční odborní- Tradice českých velikonočních svátků. Přednáš- nepřítel? Nemyslela spíš některé písničkáře? Stránský, J. Červenková, M. Jungmann, I. Klíma, Chyběl snad nepřítel Bohumilu Hrabalovi? Chy- ci z oblasti psychologie, filozofie, historie, vý- ka Dr. Prelovšeka o Jože Plečnikovi. Prezentace Z. Bratršovská, F. Hrdlička) nejprve z knížky hos- tvarného umění a literární vědy. (Přihláška a dal- CD-ROMU Květy Pacovské Půlnoční hra. Kon- bí Daniele Hodrové? Karlu Milotovi? A zůstaň- titelových básní a potom z knížek či rukopisů me u těch veřejně oceněných: Karlu Šiktancovi, ší informace na adrese: Děkanát FF OU, pí. Eva cert Hany Hegerové. Sochy Vladimíra Škody. vlastních. Je potřeba složit hold publiku, které už Mikešová, Reální 5, 701 03 Ostrava 1). Sofie: Výstava bulharských absolventů českých Zbyňku Hejdovi, Jáchymu či Josefu Topolovi, si na takové besedy zvyklo chodit, ví, co od nich Pavlu Šrutovi? Magorovi nebo Kriseové? Klí- • Univerzita v Amsterodamu nám pro- uměleckých škol. Sofia music a Film Fest 99. očekávat, a dovede klást inspirující otázky. střednictvím bohemistky M. van Duijkeren- Filmy J. Menzela. Bolek Polívka - herec vesmí- movi, Wieveghovi? Jandourkovi, Matouškovi, Dělat něco pro literaturu se tu začíná v ten Kabešovi, Stránskému, Kantůrkové, Rotreklovi? Hrabové oznamuje, že u nás chvalně známý pře- ru. Přednáška Dity Havlínové o školském systé- pravý čas, jak ukázaly besedy ve školách, a to ne- kladatel z holandštiny Kees Mercks je navržen za mu v ČR pro studenty gymnázia. Vašek Havel, Chyběl snad Ivanu Divišovi... Moderátorka má jen na gymnáziu. Ani tam nebyli spisovatelé prv- samozřejmě právo nevidět do současné literatury Nizozemsko na cenu Aristeion za překlad Hra- neboli gag převrácených pojetí - přednáška ně, o čemž svědčí školní kronika. Zájem mladých balových Proluk. Mercks překládal i Vaculíka, o malém českém divadle. Stockholm: Hlučná - pokud se k ní veřejně nevyjadřuje. lidí se pozná pouhým okem, ať je to zájem o poe- JANA ČERVENKOVÁ Grušu, Klímu, Havla, Křižana, Weila. samota - výstava k výročí B. Hrabala. Lyžaři - zii, přes niž se lze dostat na vztah k Bohu a neko- • Polský institut a Maďarské kulturní výstava M. Velíška. Restaurace „U Švejka“ - za- nečnu, zájem o vyprávění, že někde ve světě jsou středisko zorganizovaly společnou panelovou hájení tradičního festivalu českého piva. Ivo Ka- lidé vězněni za svobodně projevený názor, ale diskusi Jak žít v Evropské Unii? za účasti Piotra hánek - mladý český pianista. Filmy Věry Chyti- i zájem o to, jak může dvojice autorů vytvořit spo- Pacewicze, Petra Příhody a László Kériho. lové. Varšava: Velikonoce v českých zemích. lečné dílo. Samozřejmě i my jsme dostávali ba- Radost ze psaní • Rakouské velvyslanectví a Rakouský Setkání s hudbou (Martinů, Janáček, Elgar). Ki- nální otázky, které se táhnou takovými besedami kulturní institut pořádaly ve Viole setkání no šedesátých let (Chytilová, Passer, Menzel). snad od starověku. Ale spisovatel je proto spiso- Psát o psaní nebývá lehké. Jen málo autorům s Wolfgangem Georgem Fischerem, prezidentem České a slovenské lidové kroje - výstava. Vídeň: vatelem, že i na ně dokáže najít novou odpověď. tohoto žánru se to podařilo jako třeba Karlu Čap- Rakouského PEN klubu, spojené se čtením z je- Moravská galerie v Brně. Fotografie P. Barana. Součástí zájezdu bylo samozřejmě i přijetí kovi nebo Václavu Lacinovi. Zůstávali v pozadí, ho knihy Wohnungen - s doprovodem českého Výstava českých knih pod záštitou velvyslance na radnici, exkurze v pivovaru Regent, návštěva nepřetěžovali fakty, a byli dokonce i zábavní. překladu Hany Žantovské. ČR (čtení E. Kantůrkové a M. Viewegha). Lite- třeboňských lázní a nákup kaprů. V poslední době se mi dostala do ruky kniha auto- • Časopis Místní kultura 5 uvažuje mj. rární dopoledne pro žáky Komenského školy va (červ) ra, kterého bych k nim bez rozpaků přiřadil. Ač se o Domech kultury, o místních rozpočtech na kul- Vídni. Literárně-divadelní večer: prezentace kni- objevil svého času jako zářivá hvězda na literár- turu, o dětech a mládeži, o malých knihovnách. hy G. Zand Totaler Realismus und Peinliche Po- ním nebi, stojí tato jeho knížka nezaslouženě stra- Vrací se k Bohumilu Hrabalovi a jeho Nymbur- esie. Tschechische Untergrund-Literatur 1948- nou čtenářského i literárněvědného zájmu. Jde ku, zajímá se taky o Rožďalovice a Rokycany. 1953. Divadlo Orfeus - Radim Vašinka. Český o devět brilantních esejů a osm básní Raye Brad- • Black Point vydává na CD a MC písničky kulturní týden v Innsbrucku pod záštitou velvy- Televizní cena knize buryho, které nabídlo letos pod titulem „Zen Chadimovy a Faitovy na texty Wernischovy, slance Jiřího Gruši. o umění psát“ ve zdařilém překladu Aleny Kotto- Další televizí, která se knihám nejen nevyhý- vé pražské nakladatelství Pragma. Název si zvolil bá, ale naopak s nimi účinně spolupracuje, je autor, jak sám říká, pro jeho „provokativní“ po- frankofonní televize TV5, která má v současnos- vahu. Svým způsobem módní praxe zenového ti ve světě téměř 500 milionů diváků. Každý tý- buddhismu je mu pro zajištění lepší čtenářské po- Kde dostanete Blahopřání u den věnuje ve svém vysílání 6 hodin literatuře. zornosti stejným prostředkem, jakým byl kdysi pro Na knižním veletrhu v Ženevě udělila letos 15. pouliční medicemany flašinet, bubínek a indián PRAHA FRÝDEK-MÍSTEK f Tvar už ve čtvrtek ! F dubna Cenu TV5 Libris, a to spisovatelce Josette Černonožec. Nechává stranou technickou stránku Wembley tabák, Pratte, autorce románu Ctihodní. Je to vlastně ce- Academia, Národní 7 Růžový pahorek 508 psaní, nesklouzává nikde na úroveň metodické Academia, na knihkupců, její nositelka byla vybrána mezi HODONÍN K Ceně Egona Hostovského blahopřejeme příručky, a hlavně ani chvíli nenudí. „Žádná ob- Václavské nám. 34 Knihkupectví, Evě Kantůrkové. Zároveň patří naše gratulace šesti kandidáty, jejichž dílo se vztahuje ke Qué- last, kterou bez výhrad milujeme,“ říká, „nemůže Fišer, Kaprova 10 Národní tř. 21 Christě Rothmeierové, která obdržela Cenu becu tématicky i autorsky, porotou partnerských být pro spisovatele špatná. Pouze přílišné vědomí Fortuna, Ostrovní JIHLAVA PREMIA BOHEMICA. knihkupectví ze světové sítě, sdružující nyní více vlastního já může v každé oblasti nadělat hodně Jan Kanzelsberger, Knihkupectví Otava, než stovku členů ve čtyřiceti zemích. Jejím pro- škody“. Učí nás, „jak vyšplhat na strom života... Národní 11 Komenského 33 střednictvím se frankofonní televize snaží rozví- a slézt dolů, aniž bychom si polámali kosti nebo Knihkupectví na FFUK, LITOMYŠL jet vztah mezi knihou a televizí, ať už pomocí li- ducha“. Zpovídá se z radosti, kterou mu spisova- nám. J. Palacha 2 Paseka, Smetanovo nám. Knihkupectví na Můstku, terárních pořadů (mezi nejslavnější patří napří- telské povolání přináší. Své eseje psal víc než tři- NÁCHOD klad Kulturní bujon uváděný Bernardem Pivo- Na Příkopě 390/3 Knihkupectví Milena Co chystá cet let při svých ostatních knihách, práci divadel- Prospektrum Hašová, Palackého 26 tem), nebo tématicky zaměřenými soutěžemi, ního ředitele, scénáristy, poradce pařížského Dis- Na Poříčí 7 které probíhají zhruba každé tři měsíce. V květnu OLOMOUC Obec spisovatelů neylandu a všech ostatních řemesel, jimiž v životě Maťa - Aurora, Studentcentrum, a červnu budou vítězové oceněni knihami o umě- prošel. Svým esejům dává často neobvykle dlouhé Opletalova 8 Křížkovského 14 ní - doufejme, že se už budou moci zúčastnit i di- názvy, za všechny alespoň jeden: „Niklákové in- Paseka, Ibsenova 3 OSTRAVA 20. - 21. 4. uspořádala Obec spisovatelů Set- váci čeští, protože k síti TV5 Libris se má v nej- Samsa, Pasáž u Nováků kání s knihovníky, 26. 4. Konferenci o pohád- vestice: 451 stupňů Fahrenheita“. Připomíná mi Fiducia, Mlýnská ul. bližší době připojit i pražské Knihkupectví F za- tak některé tituly našich obrozenců. Srovnání ne- V Jámě 3 Knihkupectví Artforum, kách - za aktivní účasti P. Piťhy, R. Honzáka, H. měřené na frankofonní literaturu. ŠČ Seidl, Štěpánská 26 Puchmajerova 8 Šmahelové, K. Šiktance, F. Pavlíčka, Zd. Trošky ní nijak nepřípadné. Základy americké společnos- ti kladli totiž stejní nadšenci jako oni, a přes Svoboda, Na Florenci 3 PLZEŇ (s KLM). 28. 4. byla udělena Cena Egona Ho- Tabák (Česrea), Knihkupectví Fraus, stovského a Premia Bohemica (s Litfondem). všechny peripetie to v ní zůstává dodnes a občas Kaprova (u FF UK) Goethova 8 13. - 16. 5. se uskuteční Poděbradské dny po- se to znovu spontánně projeví. U knihomola, PRACHATICE ezie a založení Klubu mladých autorů (SZS Pl- Solženicyn v Praze Bradburyho eseje vyšly v originále v roce Mánesova 79 Knihkupectví Nahoře, zeň). 21. 5. - Literární workshop na veletrhu Svět 1989, kdy jsme se rozloučili s totalitou. Škoda že Volvox globator, Křišťanova 11 knihy 99 aneb Jak se státi spisovatelem. Literární V neděli 18. 4. začalo veřejné čtení z tvorby jsme si je nemohli přečíst hned tenkrát a že ne- Opatovická 26 SEDLEC - PRČICE, Zvon, Jindřišská 23 čtení studentů Gymnázia Jos. Škvoreckého, Kon- Alexandra Solženicyna pořádané Jazzovou sekcí jsou ani dnes na místě, které jim po zásluze nále- VOTICE, SEDLČANY ží. Pro pochopení americké literatury a jejích Redakce Tvaru, Knihkupectví A. Podzimek zervatoře Jaroslava Ježka, Institutu pro vzdělání Artfora v evangelickém kostele U Salvátora. Ce- Na Florenci 3 (6. patro) TŘEBOŇ (13. 30). Setkání ve Slavkově, Cena E. E. Kische lá akce byla zahájena klavírními variacemi na tvůrců, které někdy stejně nekriticky glorifikuje- me jako odmítáme, jsou totiž nadmíru poučné. BRNO Carpio, nám. T. G. M. 93 (KALF). 27. - 29. 5. - Seminář o literatuře 18. sto- staroruské melodie v podání Jiřího Pazoura. Po- Český spisovatel, VSETÍN letí (Rychnov n. Kněžnou). 5. 6. Dětská Drnpará- dle pořadatelů nešlo o to, přečíst jednu knihu ce- ZDENĚK JANÍK Kapucínské nám. 11 Malina, Dolní nám. 347 da (Varnsdorf. Milan Hrabal). 10. 6. - Loď literá- lou, ale vytvořit atmosféru Solženicynovy tvorby. Barvič-Novotný, Česká 13 ŽĎÁR NAD SÁZAVOU rů (Brno). 15, 6. - Havran 98, Cena Jiřího Marka Jako první četl Jan Kasl Solženicynův projev při Knihkupectví P a Š, Buček, vlakové nádraží (AIEP). 22. - 23. 6. Jak mluvíme, jak píšeme přebírání Nobelovy ceny. Palackého 66 (OMS Brno). 28. - 30. 6. Mezinárodní setkání Letos nevystoupily jen známé osobnosti, ale Ženíšek, Květinářská 1 ...a na novinových stáncích spisovatelů v Luhačovicích (OMS, PEN). 14. - byli vítáni všichni, kteří měli zájem veřejně pře- Oznámili u ČESKÉ BUDĚJOVICE PNS, Mediaprint-Kapa Omikron, nám. Přemysla a ostatních distributorů 15. 9. Bezručova Opava (OMS). číst svou oblíbenou kapitolu z kterékoliv autoro- Otakara II. č. 25 Obec spisovatelů rozšířila spolupráci s kni- vy knihy. Někdo zašel jen ze zvědavosti, aby vi- FRANT. LÁZNĚ Tvar distribuují firmy hovnami, bude se zabývat i knihovnami pro děti, děl, jak taková akce vypadá, jiné přivedl zájem s. f. »od Františka«, A.L.L. Production, Transpress, Mediaprint-Kapa, RAM, PNS a redakce. handicapované občany a seniory, spolupracuje o autora a jeho dílo. Pořadatelé byli lehce zkla- • Památník národního písemnictví pořádá Národní 13 Objednávky do zahraničí přijímá redakce. s Nadací Klíček pro dětskou literaturu. máni malou účastí. Minulý rok, když se pořádalo 13. 5. v 17. 00 křest CD Jany Levitové a Vladi- 3

1999 9 Meyrinkovy a Vokolkovy pod názvem Transpa- rent People - Průhlední lidé. Čumim, čumim, • Divadlo Pod Palmovkou hostilo filmový pořad Lenky Cingrošové Zemřel mlád 24 let - čumim na bednu Václav Hrabě. • Martin Reiner a Petr Odillo Stradický ze Strdic uspořádali v hospodě v Řepicích u Stra- konic Poetický víkend v Řepici. Jeden z posledních dílů dlouhého cyklu os- • Uměleckoprůmyslové muzeum dalo pro- travského televizního studia Ta naše povaha stor debatě na téma Budou lidé v 21. století cho- česká nebyl snad ani dílem typickým, leč leccos dit do muzea? - v rámci debatního programu na místní pobočku velkého bratra prozradil. Karla Poppera. Jmenoval se Proč nám vadí svědkové Jehovovi • Na základě grantového programu Open So- a celý byl vlastně v režii tohoto specifického ciety Fund uspořádalo Středočeské muzeum náboženského společenství. Nebýt úvodní zněl- v Roztokách setkání Sejdeme se na nádvoří - vy- ky a závěrečných titulků, jeden by si mohl robíme pravý šperk, s keramickou dílnou pro dě- i myslet, že jde o placenou inzerci (docela by ti i dospělé. mě zajímalo, kolik by stál celistvý dvacetimi- • Nakladatelství Mladá fronta a Magistrát nutový reklamní šot). Co jsme se vlastně dově- Hl. M. Prahy měly Poslední pořad sezóny Salon děli: že svědkové nejsou ničím jiným než ne- neznámých v klubu Bludička. Vystoupili Anděla škodnou, dobrosrdečnou partou, která chce Obláčková a literární skupina Mamut. dobro a pravdu a lásku pro všechny ostatní, nic • Vyšlo první číslo Universitas - revue Ma- jim nevnucuje, chová se pokorně, a že my ostat- sarykovy univerzity v Brně, které chce zau- ní, kteří je od dveří vyhazujeme i jednou týdně, jmout články Jiřího Zlatušky Informační společ- patříme spíše k těm černým národním ovcím, nost a Česká republika, Jiřího Vítka Postmoder- 10. května tomu bude 10 roků, co zemřel významný slovenský spisovatel Dominik Tatarka. U nás je typickým xenofobním čecháčkům, kteří nejsou nismus a pojetí demokracie, Ivo Cetla Genetika znám především knihami Démon súhlasu, Písačky a Navrávačky. Na fotografii Viktora Stoilova schopni tolerovat jinakost ve svém okolí. Ani v současné evoluční syntéze. Přináší i rozhovor jsou jeho čeští přátelé, kteří plní Tatarkovu závěť, určenou jim v Písačkách: sejít se někde na kop- slovo nepadlo o majetkové expanzi, o mocen- s prof. A. Lassem o vysokoškolské výuce u nás ci - byl to Vyšehrad - vzít oblázek, na který všichni plivnou, a pod Železničním mostem jej hodí do ských ambicích, o netoleranci, která nerespek- a v USA. Vltavy. Oblázek drží Milan Jungmann, plive Václav Havel, zády k nim stojí Tatarkova přítelkyně tuje soukromí ostatních a v okamžiku, kdy není • Porota polské Mezinárodní soutěže Hle- Eva Štolbová, která se významně zasloužila o vznik Navrávaček. Byli tam tenkrát ještě i Olga Hav- jejich netolerance respektována, požadují tole- dáme nové talenty oznamuje, že druhou cenu lová, Jan Lopatka a jiní. „Režisér“ Tatarka musel předvídat, že v téhle komické pozici budou na ně- ranci sami pro sebe. Považuji ostravský příspě- v poezii na téma „Nejdražší rodinné zhnízdo“ ho přátelé vzpomínat s úsměvem. vek za tendenční, zkreslující, připravený bez dostala Lucie Przeczková - Vašková v Českého hlubší znalosti věcí samých i souvisejících, a te- Těšína a jedním z osmi čestných uznání byl poc- dy v důsledku škodlivý. Navíc mu chybělo ono • Vajíčko v kleci nám jako „příspěvek do re- těn rovněž Čech - Libor Martínek z Krnova. Gra- klekánicovité kouzlo nechtěného moderátora, dakčních rychlošípáckých análů z ryze katolické tulujeme. takže nebyla divákovi nabídnuta možnost rela- • Pražské komorní divadlo ohlašuje dvě Moravy“ zaslala redakce časopisu ALUZE - ča- Nová telefonní čísla u sopis pro literaturu, filozofii a jiné. xace. Napadá mě rčení o jakýchsi ševcích, je- premiéry: OSTROSTŘELCI I. - minidramata jich kopytech a neobutých kobylách. Davida Jařaba, J. A. Pitínského, D. D. Pařízka, V souvislosti s přestěhováním redakce 333 - a teď čeho - křepelek, stříkaček, slov V. Morávka aj. 10. 5. V Divadle Na zábradlí. z 6. patra do patra 3. byla změněna tele- o literatuře? Tři sta třiatřicet se tedy jmenuje Karla Steigerwalda SOUSEDÉ 18. a 23. 5. v Či- fonní čísla. Tvar má tedy nyní tato čísla: nová literární revue ČT 2 (22. 3. ve 20.00). Bu- noherním klubu. de vycházet v měsíční periodicitě a chystají ji • Muzeum B. Němcové a Textilní muzeum Poděkování u „ypsilonkář“ Jan Schmid a literární kritik Jan v České Skalici opět zahájily turistickou sezónu. Lukeš. Oba pánové si jistě hned při natáčení • Media Alert vyhlásil výsledky literární (02) 228 28 399 prvního dílu uvědomili, jak obtížné je dostávat Soutěže s Parkerem. Lubor Kasal, Božena Správcová literaturu na obrazovku. Jejich rozpaky jsem cí- • Místní úřad v Příboru 28. 4. slavnostně Díky moderním metodám public relations otevřel Rodný dům Sigmunda Freuda. til především v proporcích mezi okamžiky, kdy a neúnavnému úsilí týmu expertů z okruhu se skutečně mluvilo o knihách, a těmi chvílemi, • Nakladatelství Bachant chce se skupinou Sdružení na podporu vydávání časopisů je zatím (02) 228 28 398 studentů vydat autorský sborník (náklad asi 800 Věra Pašková, které vše měly nějak odlehčovat, ve scénách velice úspěšná benefiční mediální kampaň (jejíž hraných, stylizovaných. Proti nim ani to nej- kusů) za účasti Čechů i Slováků, kteří dosud ne- součástí byla např. série článků na téma kolik si tajemnice Blanka Davidová menší. Sám cosi podobného docela rád provo- našli odvahu či nemají kde publikovat. Kdo píše kdo zaslouží peněz, uveřejněná v Lidových no- básně nebo povídky, ať zašle na adresu Bachant, vinách pod jmény „Adam Drda“ a „Petr Bor- zuji ve „svých“ Salonech českých. Jde mi pře- Banskobystrická 36, 621 00 Brno, kovec“, ale i mnohé další akce). Náklad Tvaru devším o ty proporce: příspěvek věnovaný pro- (02) 228 28 397 blémům kolem Slovníku českých spisovatelů [email protected]. utěšeně stoupá, čísla 8 si naši distributoři objed- fax • Divadlo v Dlouhé pořádá 12. 5. derniéru nali o 350 výtisků více než čísla předcházející- po r. 1945 sestával z krátkých odpovědí hlavní- ho redaktora Pavla Janouška a nejviditelnější hry Josefa Topola Konec masopustu. V témže ho! Omlouváme se všem přátelům Tvaru, kteří kritičky slovníku Zuzany Dětákové, zbytek ča- divadle lze od 16. do 20. 5. vidět představení fes- Jen tak dál, soudruzi-kulturní pracovníci! se nemohli do redakce dovolat po 14. dubnu. tivalu Dítě v Dlouhé - hraje se 4x denně. Děkujeme za podporu vydávání časopisu Tvar! su se moderátoři procházejí po nádvoří „ústav- ních“ kasáren, kde dílo vznikalo, jdou po schodech a zkoumají vyřazené psací stroje. Nebo: vítání, příchod a usazování Lubomíra Dorůžky jako hosta trvá déle než odpověď na jednu otáz- SLOVENSKÉ DROBNICE (48) ku. A protože opravdu vím, jak těžko se „lite- rární“ příspěvky převádějí do vizuální podoby, K Veľkonočnému týždňu patričnú at- Aj v Prahe môže vzniknúť zaujímavá (1910-1993), Metoda (1914), Jozefa (1916- řeknu už jenom poslední výhradu. V celém ho- mosféru prináša aj sakrálna hudba. Dvořá- publikácia k slovenským regionálnym deji- 1997) a Jaroslava (1920) Vančových. Pred- dinovém pořadu o literatuře se nemluvilo o lite- kovo oratórium Stabat mater patrí k najob- nám. Potvrdzuje to vlastným nákladom vyda- stavuje ich práce v oblasti fotografickej tech- ratuře, ale o něčem, co příhodně Lubor Kasal ľúbenejším skladbám svojho druhu. Text je ná štúdia Zničenie Kovavy od Pavla Haluku, niky. Dr. Bohumil Vančo koncom štyridsia- nazval nepravou literaturou - slovníky, memoá- pripisovaný talianskemu právnikovi a ne- ktorá vyšla tento rok. Malohontská obec Ko- tych rokov odišiel do Brazílie. Pracoval vo ry, rozhovory. Jen Jiří Lábus při výčtu toho, co skoršiemu františkánskemu mníchovi Jaco- kava nad Rimavicou podľahla 3. augusta firme Alvorado v Sao Paule. Na vystavených právě čte, mluvil o beletrii. Že by se naše vní- bovi de Benedictis. Dvořákovu skladbu te- 1911 zničujúcemu požiaru. Túto udalosť au- fotografiách sú reprodukcie certifikátov nie- mání literatury skutečně tak proměnilo a my za ni začínali považovat vše, co vychází v tištěné raz naštudoval s FOK a Českým filharmo- tor zachytil v dobových spomienkach a dopl- koľkých patentov z optiky a fotografickej podobě a kolem čeho se mediálně křepčí? nickým zborom Brno Leoš Svárovský. Ako nil bohatým ilustračným materiálom. V štúdii techniky, ktoré tam podal. V roku 1964 sa A jestlipak ono 333 k tomu taky trochu nepři- sólistov si pozval slovenských interprétov: je tiež zoznam evanjelíckych a katolíckych presťahoval do USA, kde vypočítal a skonšt- spělo? Henriettu Lednárovú, Martu Beňačkovú, farárov, správcov evanjelickej školy. Okrem ruoval mnohé prístroje a priezory. Bol to Nad jinou souvislostí by se mi chtělo přímo Gustáva Beláčka a Miroslava Dvorského. požiaru opisuje aj obnovu obce. Štúdia je do- práve Bohumil Vančo, ktorý spolu s Karlom nabídnout titulek případného filmového zpraco- Bol to veľmi zdarilý večer. Všetci štyria plnená históriou kostola a fary. Kuriózne je Plickom stáli pri zrode pražskej FAMU. Je- vání: Zachraňte Bruce Willise I. Ludvík Vaculík umelci sa v rôznej frekvencii objavujú na zobrazenie asi 15 pečiatok cirkevných úra- ho brat Jaroslav zase sprevádzal Plicku v 30. podal trestní oznámení na Českou televizi za vy- pražských pódiách. Marta Beňačková, kto- dov, z ktorých najstaršia je z roku 1830. Zau- rokoch ako asistent pri Plickových cestách sílání filmu Poslední skaut s Brucem Willisem. rá patrí k najlepším slovenským interprét- jímavé aj pre človeka, ktorý nikdy nenavští- po Slovensku. (Lidové noviny, 23. 2. 1999) Film obsahuje podle autorových slov násilné scény, které nemají kam svojej generácie, naspievala tento part vil túto obec, sú zábery z obce pred požiarom Tvorba Karla Plicku je do značnej mie- umělecké poslání a dle litery par. 205 Trestního aj na supraphonskú nahrávku s Jiřím Bělo- a po jej obnovení pri využití dobového foto- ry spojená so Slovenskom. V rokoch 1924- zákona vytvářejí skutkovou podstatu trestného hlávkom. Basovú úlohu v tej nahrávke spi- grafického materiálu. Šesťdesiatstránkovú 1939 pôsobil v Matici slovenskej ako etno- činu. Taková diskuze už tady, nemýlím-li se, by- eval Peter Mikoláš. Gusto Beláček patrí publikáciu autor dedikoval pamiatke utrpenia graf. Na výstavnom paneli je chyba, uvádza la a zapojily se do ní i různé občanské iniciativy. k najmladšej generácii slovenských basi- a životaschopnej sily obyvateľov Kokavy. sa tam, že na Slovensko išiel Plicka na od- Každá další, a tedy i tato aktivita nutně narazí na stov. V Prahe sme ho tento rok počuli v Be- V Národnom technickom múzeu v Prahe porúčania Leoša Janáčka a Vítězslava Ne- základní problém: Kdo bude určovat, které fil- ethovenovej Misse solemnis pod taktovkou je výstava Vančovci a Karel Plicka s fotoa- zvala. Asi ten, kto prepisoval texty, si to po- my, knihy, obrazy, zvukové nosiče jsou tak plné Sira Charlesa Mackerrasa. Jeho príjemný parátom na cestách, ktorú pripravili Sloven- plietol a mal napísať Vítězslava Nováka. Po- násilí, tak ohrožují mravnost a mají tak silný na- bádavý účinek, aby po jejich konzumaci došlo bas a dobrá postava ho priam predurčujú ské technické múzeum Košice a Etnografic- čas tých pätnástich rokov nakrútil Plicka et- k novému násilnému činu, že je nutno s okamži- k operným kreáciám. V lete by sme ho ma- ké múzeum v Martine. Autori výstavy to ne- nografické filmy Za slovenským ľudom, Po tou platností danému dílu vstup na veřejné koli opäť vidieť v Stavovskom divadle ako Le- mali ľahké, pretože spojili do jednej výstavy horách, po dolách a slávnu Zem spieva. Sce- munikační okruhy zakázat? Kdo rozhodne, zda porella v Donovi Giovannim. Je ale škoda, tri navonok nesúvisiace témy. Históriu foto- náristicky a odborne sa podieľal aj na Fričo- čtyři mrtví a jako řešeto děraví padouši jsou už že ho nepozývajú hosťovať častejšie, veď grafie a fotografickej techniky spolu s príbe- vom Jánošíkovi. Pedagogicky pôsobil na příliš či snad, že ještě jeden (mrtvý a jako řešeto má naštudovaných asi 25 operných baso- hom bratov Vančových a k tomu profil Kar- Škole umeleckých remesiel v Bratislave. děravý) by se snesl? Nad tím ať špekuluje někdo vých postáv. Keď už spomínam Missu so- la Plicku. Ale musím povedať, že výstava ná- Plicka je aj autorom prvej fotografickej pub- jiný, třeba Ludvík Vaculík už zakládá Společ- lemnis, nie je vo verejnosti tak známe, že vštevníka zaujme. K histórii fotografie je vy- likácie o Slovensku - Slovensko, ktorá dote- nost na obranu veřejné mravnosti (dále jen jej prvé kompletné prevedenie bolo na na- stavených viacero trojrozmerných exponá- raz vyšla aspoň pätnásťkrát. Na výstave sú SOVM) a shání pro ni budovu. Rozhodl jsem se pro opačný krok a vyhlašuji tímto vznik Klubu šom území vo Varnsdorfe v roku 1830. tov, rôzne typy fotoaparátov, dobové propa- Plickove fotografie nielen zo Slovenska. přátel thrillerů (čti trajlerů) a souběžně s ním Svedectvom o tom je aj pamätná tabuľa na gačné materiály... Na fotografiách sú profily Plicka je pochovaný na Národnom cintoríne Fanklub Bruce Willise (čti Bruka Vajlise). Pod- varnsdorfskom dekanskom kostole. Mira priekopníkov fotografie. Tiež nie je všeobec- v Martine, kde má aj veľký, podľa mňa ne- mínky členství jsou jednoduché - alespoň jed- Dvorského mám možnosť na pražských pó- ne známe, že to bol Jozef Maximilián Petz- zdarený pomník. Údajne má zobrazovať šo- nou za 14 dnů zhlédnout jeden thriller (trajler) diách sledovať už viac než desať rokov. Je- val (1807-1891), rodák zo Spišskej Belej, šovku, ale príliš veľa kameňa ako keby stlá- a druhý den o něm vášnivě diskutovat s dalšími ho krásny zvučný hlas s emotívne pôsobi- neskôr profesor matematiky na viedenskej čalo hrob. Na Slovensku si patrične aj Plic- členy klubu (nutno znát alespoň dvě citace klí- vou interpretáciou ho radí k popredným te- univerzite, ktorý v roku 1840 prepočítal ako ku ocenili za všetko, čo pre Slovensko uro- čových výroků a ovládat alespoň jeden grif - ta- noristom súčasnosti. Škoda, že prevažne je prvý na svete objektív portrétny a krajinár- bil. Preto mu aj v roku 1988 v Blatnici zria- sení zbraně, simulace pádu po zasažení protivní- kem, zvuková nápodoba úderů, vzdechů a střel- pozývaný len ku koncertantným vystúpeni- sky a stanovil zakrivenie plôch šošoviek. dili múzeum, ktoré je venované jeho tvorbe. by). V případě fanklubu je pak nezbytnou pod- am. Spomínam na jeho zdarilé hosťovanie Petzval určil tiež metódu výpočtov a tým po- Výstava v Národnom technickom múzeu mínkou detailní znalost trilogie Smrtonosná past Princa v Rusalke v Národnom divadle - to ložil základy konštrukcie objektívov. Výsta- v Prahe nie je veľká, ale obsahove bohatá 1 - 3. Písemné přihlášky zasílejte na adresu re- už je dobrých pár rokov. Pričom dobrých va približuje život a tvorbu madunických ro- a inšpiratívna. dakce listu - heslo „Trajler“. a spoľahlivých tenoristov nikdy nie je dosť. dákov bratov Bohumila (1907-1993), Cyrila VOJTECH ČELKO MIROSLAV BRUCE ZELINSKÝ 4

1999 9 okolí, změnit a upravit to, co kolem něj zo- rou možno imputovat. Změnit člověka, po- brazuje život... a to je procitnutí na úsvitu, rušit jeho přirozenost, rozložit v něm síly, když se zajícen po potopě probouzí se svět. odvést ho od jeho naturelu a pokřivit jeho Zamyšlení Čistý a nový! Pro tohle je třeba zabít jazyk, soudy, otrávit ho až do dřeně, aby se v něm toho fénixe, který se bez konce obrozuje ze rozpadla všechna vůle kvůli zisku přelud- nad poezií, svých holocaustů. Pravý život? Je tady, ných vesmírů, neslýchaných disonancí, roz- v dosahu slov, ale slova mu nasazují masku. čtvrcujících nesouvislostí, drtivých záchva- Je tady na dosah hlasu, ale hlas jej oklešťu- tů, podněcovat v něm trvalé planutí, druhý prokletými básníky je. Rimbaud, to je povstání!... Hle, tady se stav, jejž pokládá za vyšší, jehož dým mu ukazuje společný bod, který spojuje naše zakrývá život, »pravý život je jinde«, jaká a jinými věcmi čtyři hrdiny, Lautréamonta, Crose, Rimbau- strašnost! - působit na jeho slabost, což je da, Corbièra - jakýsi skřípot, dlouho poklá- tak snadné, krunýř je tak křehký, žádná za- daný za neslyšitelný a odstrkávaný do za- slepenost, žádná zbabělost nesahají hlouběji Zdeněk Lorenc pomnění. Důležité je uchopit je spolu, po- pod tuto úroveň.“... „Rimbaud nebo ne, hromadě a chtít uvidět to, co je liší od těch, Lautréamont nebo ne, říkám, že se překroči- kteří je předcházeli, a od těch, kteří je ná- lo rozvržení. Šlo o to, pokročit po srázné (Pokračování ze strany 1) muž je nutí samo jejich postavení nerevo- sledují: katastrofa slova!“ cestě a nezřítit se. Nabídnout jiné oblasti znalost toho, co vytvořil Ducasse, řečený lučních spisovatelů: slovo. Pro ně projev, to a nebýt stržen, stažen do hloubi trhlin. Třeš- Lautréamont, visí na vlásku. Corbière dluží je nejdřív znásilnění projevu. Více pravidel. Vyhraněného titulu prokletý básník se tění, destrukce, kolektivní sebevraždy, to se druhému Corbièrovi, svému otci, peníze za Asimilace toho, co již bylo vyřčeno (odtud dostalo i dalším tvůrcům. Knížku Prokletí nutně musí zrodit z těchto omylů.“... „Otví- vydání, jež on platil. Cítíme, že chtějí vy- koláže, opakování, napodobování), aby to, básníci dneška, 1946 - 1970 (Poètes mau- rat dveře snů, nalézat slovníkové kaleido- skočit jinde. Chtějí rozbít pohovor o řádu ve co bylo řečeno, se rozpustilo. Továrna? Ne, dits d’aujourd’ hui, 1946 - 1970, vyd. Se- skopy a teleskopáže, odvrhnout - plně jej prospěch nikoliv neuspořádanosti, ale no- mešita. V hloubi vod jsou záblesky. Zábles- ghers, 1972) dal dohromady čelný pařížský prováděje - ten »omamný obraz«, aby ne- vosti: pravý život, jenž je nepřítomen, ale ky dosahující k jejich obrazům, útočí, porá- nakladatel poezie, sám básník, Pierre Se- zbyla než revolta, vědění a touha po lepší jenž je rovněž pravým výrazem. Kritika žejí, matou pohled, vnášejí nové postupy: ghers. Shromáždil dvanáct výrazných auto- společnosti nebyly skokem do prázdna. Ale pronesla s větším či menším úspěchem, že vítězství! Lautréamont zná strašlivé boje, rů, literárně cenných, jejichž životní a lite- ústupem. Vědět, až jak daleko člověk může každý z nich hledal Boha, čekal na Boha, které zpustošily Střední Ameriku. Rimbaud rární portréty sepsali významní kritici: AN- postoupit do »nikdy neviděného« k rubu vě- prahnul po Bohu. Ten rozporuplný názor vstoupil do Paříže v r. 1871. Charles Cros TONIN ARTAUD, Alain Virmaux; GIL- cí, zahrnovalo kontrolu jednání, přístup, kte- podpíraly stejný zápal a stejná zaujatost... sloužil - bázlivě, ano! ale přesto! - za Ko- BERTE H. DALLASOVÁ, Anne Glancie- rý nevedl, když ho opustil, do asylů, k sebe- Neboť se zrodili ve chvíli, kdy končilo sto- muny. Tristan Corbière měl zlomené srdce rová; JEAN-PIERRE DUPREY, Bernard vraždě a k smrti.“... „Když se člověk cítí »na letí, a s tímto stoletím hodnoty tohoto stole- a nemocné tělo. Nejedná se již o idealis- Noël; ANDRÉ FRÉDÉRIQUE, Hubert Ju- druhé straně«, oddělen sám od sebe (kdyby tí, jeho estetika, jeho komfort, jeho tiky (po- mus. Alespoň zde již nejde o ideologii. Ti- in; ROGER MILLIOT, Félix Castan; GÉ- byl »posedlý«, kdyby procházel zmatky, du- slechněte, co praví Lautréamont!), jeho to básníci oznamují a předznamenávají RALD NEVEU, Jean Malrieu; JACQUES ševními distorzemi, pomateností, kdyby vlažnost -, ale také to, že nové století, jež se v oblasti přednesu nový svět. A Rimbaud PREVEL, Jean Rousselot; ANDRÉ DE RI- uzavíral dveře svého života opouštěje mělo zrodit, podle výpočtů iniciátora Carle- tady půjde nejdál. Napíše skutečně, že by CHAUD, Pierre Seghers; ROGER-AR- všechny naděje, kdyby slyšel neznámé hla- se Fouriera, neumělo vyjít z hlušiny, nebylo třeba dospět k »rozrušování všech NOULD RIVIéRE, Raymond Busquet; sy, které by se navracely očarovávající, sil- umělo se s a m o stvořit. Jsou prokle- smyslů«. Chápeme »smysl« ve »smyslu« ARMAND ROBIN, Bernard Delvaille; nější než všechna vůle je umlčet, kdyby se tými básníky, protože jsou sevření, zajatí, těla, doteku, jazyka, pohlaví, chuti... ano, JEAN-PHILIPPE SALABREUIL, Alain poddal trpělivostem donekonečna opakova- netrpěliví netrpělivostí, kterou řeč nedove- ale »smysl« znamená rovněž »smysl«, to Bosqut; ILARIE VORONCA, Michal Gi- ným a popleteným, skládankám slov a ble- de vyjádřit, kterou samy události nedokáží jest význam. Co chce říci Rimbaud, potvr- raud. - A zde podstatná pasáž z literárně so- ším přeskokům v nově tvořených slovní- vymezit, kterou epocha odsuzuje (protože zuje to, co řekl Lautréamont: že všechny ciologického úvodu Pierra Segherse. cích, kdyby se viděl jako kořist svých obse- sama je odsouzena). Romantici by o nich smysly se dají přičíst k jednomu textu. Čili: „Dvanáct básníků, dvanáct spisovatelů sí, zajatcem svých ozvěn, kdyby byl dušen řekli, že byli zklamanými anděly. Omyl! že text odvolává množství, pluralitu, neko- je tu. Sedm z nich spáchalo ve čtyřiadvaceti v kropence hříchu jako ve vaně muk, kdyby Zmocnili se řeči, jako Prométheus uchvátil nečno »možných smyslů«.“...„Rimbaud, letech sebevraždu. Ostatních pět smrt oče- arcibiskupství jej nezprostilo čárů, ono, jež oheň - ale kolik Prométheus, zloděj ohně, geniální dítě, spatří světlo dne r. 1854, ze- kávalo a nepochybně ji přivodilo následkem se speciálně zabývá zatracenci, uhranutci, přispěl k industrializaci Druhého císařství, mře 1891 ve věku sedmatřiceti let. Je mu fyziologické bídy, která byla jejich jen ne- těmi, »na něž dopadl osud«, kdyby prošel tolik tito zde, zloději slov, přispěli ke ztrátě optimismu průmyslové společnosti, která měla v tomto období krásné dny. A nadto! Jsou to muži trhliny a zlomu.“... „Co na pr- vém místě zpochybňují, to je samo vyprá- vění: nedá jim žádnou práci změnit pravdi- vé v anekdotické. Vyprávět, to znamená souhlasit. A Lautréamont to poznal prvý: Zpěvy Maldororovy demytizují a demysti- fikují, opírajíce se o romantické mašinerie. Isidore Ducasse v té samotě, jež mu byla nezbytná, radikálně zpochybnil techniku vyprávění. Proč? Vyprávění je opak vstu- pování: nevyznačuje nikdy než uzavřený svět. Jeho Rocambol, kořist neustálých me- tafor, dohání vyprávění k jeho posledním útočištím: nutí je k doznáním. Doznat co? Svou nezpůsobilost. Romanopisec, jejž při- jala společnost tohoto času, byl všemocným bohem a soudcem. Dovršoval text, vyhra- zoval jeho místo, ovládal ho, řídil ho, diktoval ho. Neurčitý záměr tohoto ší- leného a (zdánlivě) bezuzdného textu, zpě- vů Maldororových, odporuje obecně plat- Eva Sendlerová, „Říční ryba“, suchá jehla, 1991 nému vyprávění, tomu panovačnému zámě- ru, tomu diktátu. Jistí badatelé ukázali, že šestnáct let, když se rozhodne promluvit povedeným sebevražedným činem. Jediné kadidly a modlitbami, zpověďmi a litaniemi, Lautréamont při psaní Zpěvů Maldororo- a když se rozhodne odmlčet se. Zářivý mla- známé jméno: Antonin Artaud. Z ostatních tíhou štóly a krucifixu, anebo kdyby prošel vých použil texty, jež vzal z encyklopedií, dík stane se hnilobou, navrátivší se z tep- jedenácti autorů sotva jeden či dva jsou elektrošoky, údery vodních salv, popruhy, a použil je tak, jak byly: to je to, čemu říká- lých krajin a hynoucí v nemocnici v Marse- v paměti několika odborníků. Čtenáři je zce- pouty, otupělostmi z bromidů, šíleným svě- me koláž (v malířství). Ale čtěme pozorně ille. Je to ovšem on, kdo vyslovil vše, dítě la opustili. Tito básníci zemřeli osamoceni. tem šílených katů v jeho šílených očích) -, Rimbauda! Nezachytíme u něho známky té- Arthur, když odpoví matce Rimbaudové, Dá se i říci, zavržení a priori a principiálně. takže když člověk už není víc než děravý hož provedení? Vůle schválit? Nikoliv! Vy- která vyslovila podiv nad Sezonou v pekle, Jejich odlišnost je pohltila, jejich bludiště údaj, díra ve hře testovacích karet, a když jej užít? Ještě méně! Je to třeba zcela jasně při- že tomu se musí rozumět takto, jim bylo osudné.“ ... „Tragickým osudem, vše napadá, opouští, zablokované zástrčky znat: podvracení! Podvracení jazyka.“ ... l i t e r á r n ě... Takto se tento »zloděj jis- prokletím nepochybně je odhalit sebe jako v rozviklaném automatickém čtenáři, vše- „Co je podstatné, je roztržka. To zřetelně ker« stane prvým ve francouzské poezii, rozděleného, odlišného. Jako člověka, který chen život se zastavil. Vše je ztraceno.“ vidíme na dráze básníka Rimbauda: v krát- když vysloví pohrdání literární slávou, kte- není již celý, v němž se všechno splétá, z ně- Obraz jednoho z nich Seghers podává ké době pěti let rozhodne se čtyřikrát zničit rá posedla jeho starší druhy. S Rimbaudem hož všechno uniká. Jako kdyby se nějaká takto: „Milliot? Četl jednu z nejzoufalejších to, co napsal; zřekne se podvakrát svých zaniká statut spisovatele a jeho sochy. Pod- osudovost věšela na váš stín. Pak je nutno básní našeho času, »Epitaf« od André Fré- veršovaných básní, pak odvrhne Sezonu statným není již to, jakým se zdá, ale sa- vydržet existenci prorytou nesrovnatelnost- nauda: v pekle, pak se vzdá Iluminací. Bez Verlai- motné bytí. Není třeba být vidoucím pro mi, zjizvenou úchylkami, mířící k normální- Když vrátí svou tabulku Nicotě na a bez některých dalších bychom nevědě- druhé, ale pro sebe. Odtehdy začíná hledání mu hlasu, běžnému, shodnému s hlasy dru- jednoho z těch příštích dnů li nic o něm ani o jeho textech... Oni odmí- identity. Jedinec vstupuje do historie, z níž hých, hlasu, který je zoufale volán stejně ja- neušklíbne se mi do tváře tají slávu, nezaplétají se s oficiální mocí, ho zmatené století chtělo vyhnat! Ideologii ko zatracován. »Příběh jednoho z mých ší- můj výpočet není chybný chápou Baudelaira a právo na spor, odhalu- a její zhoubné následky odhaluje tímto roz- lenství« napsal Rimbaud o Sezoně v pekle. dělá čistou nulu jí (aniž to vědí) základní úmysl Nodierův: hodným tvůrčím postojem. Můžeme číst Slovo »šílenství« nelze zde brát na lehkou Přivezl si z Indočíny, kde byl zraněn, že každé OSOBĚ je svobodno objevit své Rimbauda deseti způsoby a z mnohých hle- váhu. Vyskytlo se příliš mnoho mladých li- nějakou pomatenost, neurózu?... V Paříži JÁ. Zamýšlejí hovořit jen za sebe, což jim disek, pravda! Nic však nekazí Rimbauda, dí, i takových, kteří měli výjimečné nadání, mezi poslaneckou sněmovnou a náměstím umožňuje hovořit za všechny. Invertují. tuto jarní tvář, ani pověsti stejně jako mrav- aby sledovali a aby předběhli slavné »Jsem Concorde skočí do Seiny. Skončí ve dvaa- Ztotožnují se s utopií. Odkrývají ctnosti snu nostní předpisy, ani komentáře, jakož i ne- někdo druhý« a aby došli až do rozkladu se- čtyřiceti.“ na přesném místě, kde snílci odkrývají říši stydatosti. Rozumíme Paulu Claudelovi, leč be samých přes »trvalé, obrovské a rozmyš- a útlaky reálna. Rozhodují se, navzdory lá- méně jeho katolicismu: protože Rimbaudo- lené rozrušování všech smyslů«.“ ... „Nabá- Zbývají čeští prokletí básníci. Jde o an- kadlům, k nucené a základní vzpouře, k če- vi poezie je »fakt«, bytostná snaha nakazit dání k nerovnováze je nejhorší nákaza, kte- tologii autorů pod názvem Čeští prokletí 5

1999 9 básníci (Host, 1998), kterou za spolupráce několika literárních historiků sestavil z děl čtyřiačtyřiceti českých básníků, mnohdy Jiří Staněk běžně patřících do české literatury, jindy zapomentých a vpravdě známých jen od- borníkům, básník Ivan Slavík. Její časový rozsah je obrovský. Na sto padesát let. Ver- lainovi prokletí básníci a jejich předchůdci Zemřel básník jsou z pěti šesti desítek let minulého století. Seghersovi dokonce jen ze tří desítek, ovšem našeho století. U nich pak jde o mo- Nejmilejší Jirko. melodie, ba i popěvky. (...) Dnešní genera- derní hodnotnou poezii, vydanou povětšině Chápu rovněž, že můj poslední dopis ce - mezi 20-29 - nezpívá. Rockem to zača- knižně, byť to byli zoufalci, hubící se samo- Tobě vyzníval poněkud dutě, asi jako nalo. Hudba byla rozemleta a pak doslova vražedným životem či přímo sebevraždou. prasklý gong, příčina i důvod tkvěly v mém utlučena řevem a bitím do nicoty. (...) Nevíš Verlainovi prokletí básníci a jejich druhové zdravotním stavu. Musíš mít na mysli, že (?) a vědět nemůžeš, že jsem byl před půl- představují celému světu vzbouření v oblas- 23. září 1999 budu v Čechách zpět rokem na záletech v Čechách. Byl jsem ti slovního výrazu a významu, obnažujíce teprve dva roky a za ty dva roky byl v Českém Dubu, pak na oběd v krásné hos- niterné záchvěvy způsobem neparnasov- už čtyř- anebo pětkrát hospitalizován. podě, hostinský jak hora, co nevidím, má ským, neakademickým a nescholastickým. Všude skvělí lékaři, taky ovšem respek- mou TEORII vzadu v komodě. TEORIE Ztotožnili poezii s mnoha podobami života. tovali všude moje jméno, propuštěn a zcela v téhle díře? Radoval se jak dítě a já byl to Nevím, jak by reagoval Jiří Orten, kdy- náhle přepaden palčivými bolestmi v koneč- druhé dítě. Z uctivé vzdálenosti jsem viděl by zjistil, že mu byl po bok na téže tvůrčí níku neznámé etiologie, takže to opisovali spoušť Krušnohoří a Rudohoří, dorazili úrovni zařazen Jakub Deml, animátor proti- „vnitřními hemeroidy“ atd. Šest neděl trýz- jsme pod Ještěd, kus ho obešli a já se zado- židovství na svých cestách misijních i poli- něn touto návštěvou, 25. III. t. r., když jsem stiučiněním pod sebou jak hrací karty viděl tických, bystrý ideolog a pobuřující jedova- jel k dr. Baudišovi na kontrolu, jako když celý Liberec, kde mně bylo v životě snad tec, který však v údajné a pochybné funkci u t n e, tj. byla tam malá trhlinka a sám or- nejhůř, vzali jsme i Jablonec (desolátní prokletého básníka naši poezii nepostrčil ganismus ji zajizvil. Zítra tomu bude pátý stav), všechno bývalá secese postavená dopředu ani o píď. Ortenova poezie je ne- den, co jsem onoho trápení prost - pocit ovšem za dřinu sklářských dělňasů... Čtvrtek večer, 8. dubna. Zprávy na Čes- ideologická, duchovní, patří všem milostem vděčnosti přírodě atd. Jak žiješ, neklidný duchu? You restless ké televizi, člověk ještě taktak vydýchaný lásky, humanitě nikoliv posmrtné, očistec- spirit!? Co dělá poesie? Řine se, anebo je- z práce, přehled hlavních událostí, začíná se ké či rájové, najmě ne kaditelnicově pekel- Jaký byl? Jak jej představit těm, již ne- nom prdí do slamníku? Je pramenem trysk- Kosovem, desetitisíce uprchlíků se valí ja- né. Ani Hanuš Bonn, ani Richard Weiner měli tu možnost potkat jej osobně, třeba na lým ze skalní stěny, anebo jen močůvkou? ko při stěhování národů, roztrhaných, utr- by neprojevili úsměv nad tímto soused- Bítově? A kteří se snaží vyčíst ZA zpovědí Je třeba umět čekat. Čekat je velké umění. mácených, hladových a zoufalých, vzápětí stvím, a pořadatel knížky to jistě ví, neboť a výpovědí ve sbírce básní i něco víc z au- Umět čekat, velké umění. startují z letadlových lodí výkřiky nejmo- prožil jako já tentýž čas ideových či ideolo- torova života? Poznat jej bezprostředně. dernější válečné techniky NATO. Mihnou gických špatností na té či oné straně. Zde O čem přemýšlel, postát mu za zády, na- Ironik, sarkastický glosátor ve zkratce, i u dalších autorů jde o pia fraus, zbožný se tváře domácích i cizozemských politiků hlédnout aspoň špehýrkou. jenž se dokáže vyznat z dojetí, z rozechvě- podvod, to jest nepravý čin, který však není a na sám závěr přehledu moderátor hlásí ní, lásky. Přesně vnímající sociální rozdíl- zcela nemravný, neboť je zbožným přáním zprávu o včerejším tragickém skonu vý- nost. Tradicionalista, konzervativec. obohatit českou literaturu o autory, na něž znamného českého básníka Ivana Diviše. by byl možný pohled podobný pohledu A jak už člověk přivykl těm vyháněným Mnichov, 13. XI. 95 Verlainovu. Domnívám se, že my, literáti masám, paradoxně při tomto jediném jméně (...) Poesie je věc života a smrti, jak to dvacátého století, žijeme z francouzských v něm zatrne, sevře se hrdlo a pocítí ztrátu. správně opakuje 26 století po nich Jirka prokletých básníků, jsou našimi otci a my Jistě: ne každý, pro většinu Čechů to bude Kolář v Prométheových játrech. Je to také jsme jejich rodáky, ať nás lze zahrnout do jen jméno, někteří se snad upamatují, že co- můj nezviklatelný ideál. Poesie, dále, musí kteréhokoliv směru či hnutí. My: i Šebek si četli... Ale ten, kdo nějakým způsobem být zpívána, předzpěvována, v horším pří- i Blatný. Nežijeme z českých, údajně „pro- s poezií obcuje (nebo ona s ním, vždyť je to padě recitována - coram publico. My dnes? kletých“ básníků, uvedených v dané antolo- koneckonců jedno), to zatrnutí a lítost V dobré vůli napíšem knížku, nějaká kunda gii. Navíc pak vedle Blatného a Šebka by a chvíli ticha uvnitř prožije srovnatelně v Respektu to zrecensuje a vzápětí nepochybně sem patřil málo známý Otta s pocity při ztrátě příbuzných. Sounáležitost se naše dílo propadá do nevymanitelného Mizera, básník a malíř, který po způsobu k témuž cechu či bratrství odsouvá ještě dál Kokytu, oněmělo, a kdybychom napsali ješ- mnohých surrealistů spáchal po válce v Pa- na Balkán ty desetitisíce, netrpělivě čeká, tě padesát blbých knih, čeká je stejný osud co zprávy řeknou víc, není to zvědavost, ale říži sebevraždu. Byl to rozervanec, nespo- Divišův rukopis, báseň ze sbírky Sursum v konfuzním šumu „světa“. Jsou to písmena kojený se světem i sám se sebou. Omylně trýzeň zvědět... na papíře. To je mé zoufalství, svůj život nespokojený. Se zklamáním se nevyrovnal. A je to pád dolů, je to pád, to vzhůru by- Mnichov, 2. 9. 96 jsem věnoval - a obětoval - marné iluzi a se Knížka Čeští prokletí básníci představu- lo nakonec dolů, milovník andských veliká- (...) před chvílí (13.30 hod.) jsem si za mnou všichni, kdo se o to ještě pokoušejí. je báječný nápad. Po drobných úpravách - nů, horolezec snů, po celý život Na laně prdelí pustil rádio. Což dělám cca 3x do ro- Do Kokytu! Nezavazuj, my chcem Bogana popřípadě rozšířena - by mohla mít iniciač- bez jištění. A nezbývá, než se k tomu za- ka. Hudba a štěstí. Dlouhé pasáže Hrabala, aspoň bude sranda! ní název Osudoví tvůrci, Zapomínaní tvůr- paspartovanému rukopisu, visícímu na Tannhäusera a Lohengrina, pak Puccini, Jenže v člověku existuje cosi n e - ci, Hledači poezie či jinak. Neboť tito, příliš schodišti, na chvíli odebrat a číst si v něm mnou osobně milovaný, a jako by to všech- zničitelného, stále nanovo různorodí a různocenní, nemají u nás funk- a přikyvovat a myslet si v duchu, že to snad no nestačilo, nakonec Richarda Strausse rostou žampiony a mladé děvy i junové poci, význam, vliv a hodnotu Verlainových byla smrt symbolická, jako básník je nositel Veselá vdova. Teď se dostavila naprosto koušejí se o totéž. Není to jen divné, je to Prokletých básníků. symbolů, že byla rychlá a že i to je třeba neuvěřitelná - u mne - chvíle štěstí důkaz nezničitelnosti principu, oné touhy, k dosažení štěstí pro Ivana, jenž si přeje mít a dojetí. Dojetí proč? Protože trans. Jaroslav Vrchlický na náhrobku epitaf. Nemožnost dosáhnout jsem si na tu ženskou árii z Veselé vdovy Při zprávě o úmrtí Paula Verlaina štěstí. Ale jak už to se vším bývá, nevěřit vzpomněl po šedesáti létech, kdy A to je asi největší Divišova víra, vzkaz ani tomu vykoupení, přemýšlet o poslední si ji v Praze pozpěvovali a popiskovali mo- do mladého ropotajícího žabince. Vzkaz Ty duše zmítaná a zneuznaná, knížce Češi pod Huascaránem, v níž Starý ji ubozí rodiče. Okamžitě jsem oba prizma- tento: ty duše raněná a věčně štvaná, muž své verše jazykově zase proměnil, pa- tem hudby spatřil živé bez sebemenšího po- teď máš svůj klid! teticky zlidověl, že mi připadal jako básník nětí, co na ně padne (zejména na otce) za Piš a na shledanou! Zříš do noci, či v pravý úsvit rána? čtoucí v montérkách v hospodě chlapům po sedm osm let. Mně už bylo celých osm! Mo- Kdo můž’ zde pravým interpretem být, šichtě, oni tomu nerozumějí, ale přikyvují zek uchová, neboj. Mozek pracuje za tebe, zda myšlénka, zda cit? a cítí, že nějak tak to ASI může být. Pře- a ty o té práci nemáš sebemenší tušení. A tu mýšlet o tom, na kolik ještě takových kní- ajta! Je tu život, pravda zašlý, ale život. Zda u tvé hlavy po života boji žek jsme mohli čekat a těšit se. Ptát se sám Když usínám (a já usínám těžko, jak víš Pozn. red.: V příštím čísle se k Divišově osob- na jedné straně starý Satan stojí, sebe, proč zrovna teď, když 30. 3. 1999: a rozumíš), dlouho usnutí brání nejrůznější nosti ještě vrátíme vzpomínkami Jiřího Kuběny na druhé Anděl snad? Zda splynul’s jako krůpěj ve prazdroji? Zda ztišil’s po pravdě svůj velký hlad? O marno zde se ptát!

Dnes hudba duše tvé, ta sladce chorá, zní přes tvou mrtvolu jak z dálky, shora andělských křídel šum, dí srdci: Ama, labora et ora! a věčný pohár nevyzpytných dum ku zmdleným sklání rtům.

Ty duše, celá bojem rozjízvená, co ran ti daly: krása, sláva, žena, jak vše to málo jest za píseň Smrti, kterou vykoupena se nese duše z bludů lidských cest ku záři věčných hvězd?

Zlatá Praha, č. 147 ročník XIII, 1896 foto: archiv Tvaru 6

1999 9 je naproti tomu ztělesněním umělce, posta- Hesse přeje zánik dnešnímu Evropanu, vy určované smysly, pudy a fantazií. Němci, tak jak mu ho přál i Nietzsche. „Ně- A tak i hrdina románu Stepní vlk, vznik- mec ...,“ píše Hesse v jednom dopise na po- lého mezi zmíněnými díly Lázeňský host čátku 30. let, „se dále utápí v politických a Narcis a Goldmund, cítí, že jeho osobnost dobrodružstvích a sentimentalitách, žije dál je určována dvěma protikladnými póly. svůj prolhaný ...život. Shledávám ho odpor- Harry Haller je „géniem strádání, který si ným a přeji mu zánik, tomu lidskému typu, v sobě, tak jak to mnohokrát řekl Nietzsche, k němuž dnešní průměrný Němec náleží.“ vypěstoval svrchovanou, neomezenou, Tato slova připomínají Nietzschovu zdrcu- strašlivou schopnost utrpení“ a který se cí- jící kritiku Němců podanou v Ecce homo tí rozdvojen ve vlka a člověka. „Člověk, to o více než 40 let dříve. Troufám si tvrdit, že Stepní jest svět myšlenek, citů, kultury, zkrocené Hesse žil z podobných důvodů jako Nietzs- a sublimované přírody.“ Vlk, „to jest tem- che mimo Německo, ve Švýcarsku. (Jistý ný svět pudů, dravosti, krutosti, přírody ne- čas - stejně jako filozof - rovněž v Basileji, sublimované, drsné“. Vlčí část Harryho kde byl i dokončen rukopis Stepního vlka). osobnosti je úzce spřízněna s Nietzschovým Ale vraťme se zpět přímo k románu. básníkem, bláznem z výše zmíněné Písně Goethe prý jednou řekl, že ho napsání jeho zádumčivého stesku, se „lstným zvířetem, Utrpení mladého Werthera uchránilo před loupežným, plíživým (...) touhou chtivým sebevraždou. Také autor Stepního vlka (jak a chorým - aby v pralesích mezi šelmami vyplývá z Hesseho korespondence té doby) pestře pruhovanými v hříšném zdraví běhal a rovněž i jeho románový hrdina pomýšleli a pestře a krásně, s chvějícím se chřípím na sebevraždu, s níž jako se „silným útěš- vlk (...) pekelně blažen a krvežíznivě blažen“. ným prostředkem“ i Nietzsche „překlenul (Zarathustra) Jeho touhy jsou „levhartovi- leckterou zlou noc“. (Mimo dobro a zlo) té“ jako touhy básníka, uvádí Anni Carlsso- Pro Hesseho bylo napsání tohoto díla způ- nová ve své studii o románu, tvrdíc, že sobem překonání osobní krize stejně jako Nietzsche je předchůdcem stepního vlka. kdysi pro Goetha jeho Werther. A také Hes- Lidská část hrdiny pak byla vychovává- seho hlavní protagonista se v průběhu ro- na „ke zlomení vůle“, v duchu Nietzschova mánu začíná uzdravovat z nenávisti k sobě Vliv přesvědčení, že cílem výchovy v dnešní samému a ze sebevražedných „útěšných“ společnosti je „učinit z člověka sublimní myšlenek. filozofie nedochůdče“ se „ztrátou smyslovosti, ne- Nejprve se Harry dozvídá, že v něm duživého a průměrného Evropana“. Vý- „nepřebývá pouze dvé duší“, nýbrž že nosí Friedricha Nietzscheho chova však u Harryho - díky síle jeho osob- ve své hrudi spoustu duší dalších jako ne- nosti - nedosáhla svého cíle a „místo změnit sčíslných potenciálních možností realizace Friedrichajeho osobnost se podařilo pouze naučitNietzsc ho svého já. na literární dílo Hermanna Hesseho nenávisti k sobě samému“ (Stepní vlk), což Ačkoli zde Hesse vycházel především po první světové válce je ovšem stav, jejž Nietzschův Zarathustra z východní filozofie a psychoanalýzy, i tu je vášnivě odmítá se slovy: „Naučte se milo- možno hledat paralelu k dílu Nietzscheho. vat sami sebe.“ Tak například v Mimo dobro a zlo filozof HermannaHarryho osobní krize je však zároveň uvádí, že „naše tělo je společenstvím mno- krizí intelektuála uprostřed konzumní ev- ha duší“, a na jiném místě knihy píše: „Ně- ropské civilizace mezi dvěma válkami. mec, který by se chtěl opovážit tvrzení, že Harry je „stárnoucí Emil Sinclair“, který dvě duše dlí, ach v mé hrudi, by ošklivě mi- už ví, že (první světová) válka sice přinesla nul pravdu, či lépe, zůstal by za pravdou definitivní zhroucení starých hodnot, avšak o mnoho duší nazpět.“ Hessehopoválečný svět dosadil na uprázdněný boží Harrymu je dále objasněno, podobně ja- trůn - na místo obrozeného člověka usilují- ko Sinclairovi z románu Demian, „že člo- Jiří Sirůček cího - v duchu Nietzscheho - o poznání se- věk není nic už stvořeného, nýbrž požada- be sama a o svou vlastní jedinečnou cestu - vek ducha, vzdálená (...) možnost, k níž vždy pouhou zvýšenou výrobu a spotřebu a po- jen po kouscích a za strašných utrpení vrchní zábavu. Každá hlubší bytost, jako je a v extázích putují (...) vzácní jedinci“. Harry, se musí zákonitě cítit takovému svě- (Stepní vlk) „Člověk přece není žádný pev- tu odcizena: „Ach, jak je těžké najít tu boží ný útvar,“ píše Hesse, „je spíše pokusem stopu uprostřed života, který vedeme, upro- a přechodem, nic jiného než úzký nebezpeč- střed této tak spokojené, tak velmi měšťác- ný most mezi přírodou a duchem.“ V po- ké, tak velmi bezduché doby (...) uprostřed slední větě Hesse přímo používá slova ze světa, z jehož cílů nesdílím ani jediný, z je- Zarathustrova slovníku, z jeho slavného „Naučte se tedy smát se smíchem, jenž Nietzscheho lze spatřovat například ve for- hož radostí ke mně žádná nepromlouvá.“ prvního kázání na tržišti s provazolezcem: se přežene přes vás samy!“ mulacích typu „náboženství průměrnosti (Stepní vlk) „Člověk je provaz natažený mezi zvířetem Friedrich Nietzsche: naší doby“, jež vystihují celkovou atmosfé- Harry Haller (a s ním stejné iniciály a nadčlověkem - provaz nad propastí. Ne- Tak pravil Zarathustra ru této knihy - hluboké zklamání ze součas- i pocity sdílející autor) tvrdí, že „taková po- bezpečný přechod, nebezpečná chůze, ne- nosti, z povrchnosti moderního člověka. vaha jako Nietzsche musela protrpět dnešní bezpečný pohled zpátky (...) Co je velkého Nietzsche byl bezesporu jedním z inspi- Podstatné je, že v této próze je objasněna te- bídu o celou generaci dřív - co musil zaku- na člověku, jest, že je mostem (...) Co lze račních zdrojů Hesseho tvorby let dvacá- orie neurotika - tj. již výše zmíněný pro- sit osamocen a nepochopen on sám, to dnes milovati na člověku, jest, že je přecho- tých. Ve stejném roce jako Demian vychází blém rozpolcenosti, rozdvojenosti indivi- zakoušejí tisíce“. A bezpochyby je to tak! dem...“ ještě - jako další doklad spisovatelova zvý- dua. Lázeňský host Hesse přiznává, že tato Vždyť dva roky před svým zhroucením Nie- O tom, že člověk je pokus přírody a že šeného zájmu o Zarathustrova tvůrce - esej jeho teorie spočívá na Hamsunovi a Nietz- tzsche v jednom dopise píše: „Kdybych Ti smyslem jeho pouti by měla být snaha Zarathustrův návrat (1919). O rok později schem. alespoň mohl vylíčit svůj pocit samoty! Me- dobrat se vyšší úrovně svého lidství, již by- pak povídka o malíři - umělci - Klingsoro- O jakou bipolaritu se u Nietzscheho jed- zi živými ani mezi mrtvými nemám nikoho, lo pojednáno v předchozí kapitole o Demi- vo poslední léto (1920). Titulní postava této ná? Překladatel jeho Zarathustry do české- s kým bych se cítil spřízněn. Nepopsatelná anovi (viz Tvar č. 6/1999). Rovněž i o tom, prózy je líčena opět v protikladu k fádnímu ho jazyka Otokar Fischer tvrdí, že se Nie- hrůza...“ Nietzsche si uvědomoval osamě- že tato nepohodlná cesta vede do nitra nás měšťáckému životu, který jak Hesse, tak tzsche cítil rozpolcen na umělce, jemuž je lost a jedinečnost svého utrpení. Ještě roku samých. To vše v sobě Harry již dávno tu- i Nietzsche po celý život odsuzovali a proti vlastní důraz na instinkty a pudy, nezkrot- 1888 v Ecce homo tvrdí filozof, že on šil. Avšak sám nemá ani odvahu, ani dost němuž se vymezovali. Hesseho Klingsor je nost temperamentu a vášnivé zaujetí, a na a Wagner „trpěli hlouběji, než kdy lidé to- sil vydat se důsledně do hlubin sebe sama. ztělesněním Nietzschova vášnivého přita- filozofa, od něhož je vyžadována objektiv- hoto století dokázali trpět...“ Na druhé stra- K tomu mu mají dopomoci jeho průvodci - kání životu, pudům a smyslům, avšak záro- nost, střízlivost, „pravdivost“. Svědectví ně je však třeba říci, že mu jeho filozofie kurtizána Hermína a barový saxofonista Pa- veň si je vědom neodvratnosti svého konce o tom Nietzsche podává ve verších Písně byla útěchou. Její vizionářský ráz nenechá- blo - postavy Hessem vybrané záměrně a je popisován rovněž jako „unavený člo- zádumčivého stesku: vá nikoho na pochybách, jak pevně Nietz- z prostředí polosvěta - jako protikladu věk naší pozdní doby“, „jako umírající sche věřil v příchod nadčlověka a v budou- k měšťáctví, proti němuž revoltují. a umírání chtivý Evropan, který chce své- Ty? Ženich Pravdy? - tak tě tupily. cí vládu „vznešených“, která nastane po Znechucení dobou, životem i sebou sa- mu zániku“. Jako by si v duchu Nietzscho- Ne! Pouze básník! nutných „strašlivých otřesech“. mým má jako hlavní příčinu příliš jedno- va pojetí byl vědom, že je pouhým „mos- Lstné zvíře, loupežné, plíživé, Situace Harryho Hallera a jemu podob- stranně upřednostňované a vysoce rozvinu- tem“, „přechodem“, „provazem nataženým jež musí lhát, ných, situace jeho generace, je stejně tra- té duchovno na úkor potlačování smyslů, mezi zvířetem a nadčlověkem“. již vědomě, vidomě musí lhát gická, ne-li svým způsobem ještě tragičtější instinktů a potřeb těla - čili stránek Nietz- V témže roce vydaná povídka Klein a bezvýchodnější. Vždyť „strašlivý otřes“ schem naopak požadovaných a vyzdviho- a Wagner (1920) také vykazuje vliv Nietz- ...vyhoštěn již přišel. Lidským druhem, majícím v po- vaných. Stárnoucí samotář Harry se musí scheho filozofie. My se však krátce zastaví- pryč od vší pravdy, válečném světě drtivou převahu, je však znovu vrátit k nejprostším a nejpřirozeněj- me až u Hesseho textu z roku 1925, který jen blázen! stále měšťák - „stvoření s chabou životní ším věcem života, popřípadě si je osvojit. již bezprostředně předjímá román Stepní vlk jen básník! hybnou silou“, „usazené mezi extrémy“, „U tebe se (...) všechno duchovní vysoce vy- (1927). Jedná se o autobiografickou prózu „stvoření úzkostlivé“ a „snadno ovladatel- vinulo, za to jsi však tolik zaostal v mnoha Lázeňský host, kde Hesse použil jako motto Tento typ rozdvojenosti se stává nosnou né“ (Stepní vlk) - a ne „vyšší lidský druh“, drobných životních uměních. Mysliteli Har- k celé knize Nietzscheho citát: „Zahálka je osou Hesseho románu Narcis a Goldmund o němž s nadějí snil o generaci dříve rymu je sto let, tanečníkovi však sotva půl počátkem každé psychologie“. z roku 1930. Román odehrávající se na pů- Nietzsche. Dovolme si tedy malý dovětek dne,“ vysvětluje Hermína. Tanec je první Lázeňský host je typická ukázka autoro- dě středověku líčí přátelství dvou protiklad- k Hesseho větě o Nietzschově osamělém fází Harryho ozdravné kúry prováděné Her- vy hořké osobní zpovědi. Hesse tu popisuje ných, a tak se nutně navzájem doplňujících utrpení: Taková povaha jako Nietzsche by mínou. Tento prostředek na cestě k jeho především své vnitřní pocity a stavy během postav. Narcis tu zastupuje typ myslitele, v dnešní bídě trpěla ještě daleko hlouběji uzdravení má mnoho společného s pojetím pobytu v lázních Baden. Přímé odkazy na askety se sebekázní, jeho přítel Goldmund než o generaci dříve. tance u Nietzschova Zarathustry - jako zna- 7

1999 9 mením radosti ze života. U Nietzscheho je Harry se musí naučit smát - a to smí- dosti a síly« a prchnou před ním, ví Zara- tanec atributem vyšších lidí. V rovině sym- chem nesmrtelných (v románu zastoupe- thustra, že dosud nedozráli pro jeho učení. Soft (50) bolické je mu pak prostředkem k překoná- ných Goethem a především Mozartem). Ještě se nenaučili smát. K novým publikacím z brněnského na- vání sebe sama: „Vyšší vy lidé, vaše nejhor- A tento nesmrtelný smích se blíží Nietz- Ani Harry Haller se tomu ještě nenaučil. kladatelství Vetus Via nedávno přibyl malý ší zlo jest, že se nikdo z vás nenaučil tančit, schově představě božího smíchu, neboť i je- Akt jeho žárlivosti vůči Hermíně na konci sešitek či sborníček, který má název Potul- jak se tančit má - tančit přes sebe samého.“ mu - vášnivému milovníku života - byl románu je důkazem, že se zatím stále bere ný dělník a navazuje na (bohužel již zanik- Schopnost tančit je prvním znamením, smích jedním z nejvyšších statků, stojících příliš vážně, než aby z jeho úst mohl zaznít lý) periodický sborník Bítov. Krédo těchto že se Harry uzdravuje. Také Nietzschemu v protikladu ke křesťanskému pojetí pozem- smích nesmrtelných. Ale tak jako Zara- drobných jihomoravských nakladatelských je tanec známkou zdraví. Konkrétně na pří- ského světa jako slzavého údolí, dále k ev- thustrovi učedníci byl už na cestě, z které „Šlépějí“, dohromady ani ne čtyřicetistrán- kladu věštce - jednoho z představitelů vyš- ropské dekadenci a konečně i k Schopen- ten, kdo se jednou na ni odváží vstoupit, již kových, zřejmě redigovaných a sestavova- ších lidí - původně zastánce schopenhaue- hauerově filozofii, jíž byl i on sám původně nemůže zpět. Cíl mu byl příslibem a uzdra- ných básníkem a nakladatelem Jaroslavem rovského pesimismu. Ten se poté, co spolu ovlivněn. voval se. Erikem Fričem, najdeme na s. 14: mají slo- s ostatními v Zarathustrově horské sluji „Dovolil bych si dokonce vytvořit hie- • • • vy tlumočit přirozený vzdor proti době, kdy shromážděnými vyššími lidmi přijal nejdů- rarchii filozofů podle úrovně jejich smí- Jedním z ústředních témat německé lite- se už toliko „vyřizují záležitosti“, které ležitější článek Zarathustrovy nauky (víru chu,“ píše filozof v Mimo dobro a zlo, „- až ratury, počínaje Goethovým Wertherem k tomu na člověka nalétávají jako vosy ve věčný návrat), dá do tance: „Jedni se docela vzhůru k těm, kdo jsou schopni »zla- a hnutím „Sturm und Drang“, je problém v srpnu. Časopis (daleko spíše minisborník) smáli, druzí plakali. Starý věštec však tančil tého smíchu«. A pokud i bohové filozofují, měšťácké pokrytecké morálky, mstící se na Potulný dělník má vycházet čili se vydávat radostí.“ Tanec je symbolem návratu k „ze- k čemuž mě dovedl nejeden závěr, pak ne- všem, co se jí jakkoli snaží vymykat. Hes- na cestu třikráte do roka; toto první číslo mi“ („Zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, pochybuji, že se přitom umějí nadlidským seho tvorba je úzce spojena s tímto kontex- má dataci „září-listopad 1998“. kdož vám mluví o nadpozemských nadě- a novým způsobem smát - na úkor všech tem. Ale zatímco němečtí literární hrdinové Jsou v něm mj. ukázky z knih vydaných jích.“), k vlastnímu tělu („Nejdu já vaší vážných věcí! Bohové rádi žertují: zdá se, již od konce 18. století (protagonisty Hesse- nebo připravovaných v nakladatelství Vetus cestou, vy povrhovatelé tělem! Vy mi nejste že se ani při posvátném konání nemohou ho děl do I. světové války nevyjímaje) Via, aktuální zamyšlení i postarší texty: tře- mosty k nadčlověku.“) a dále symbolem zdržet smíchu.“ v konfrontaci s měšťáctvím hynou nebo ba Zdeněk Gába ve své někdejší samizdato- lehkosti. Vždyť „kdo lehkým chce se stát A také Zarathustra, jenž „vidí budoucí v lepším případě rezignují, hledá Hesse vé obhajobě moravské kultury a moravan- a kdo ptákem chce se stát, nechť miluje sám pravdu a smích má pro všechnu pravdu“, (přinejmenším ve zde analyzovaných pová- ství ironicky poznamenává, že je věru ab- sebe“ (Zarathustra), což je mimochodem nabádá své „tanečníky“, aby při tanci neza- lečných románech) - navzdory vší kritič- surdní představa, aby Vladimír Holan cho- nejvlastnější cíl Harryho léčby. pomínali na „dobrý smích“ a naučili se nosti vůči průměrnosti doby - jejich cestu dil v koženkách a hrál s baráčníky na heli- Lehkost je předstupněm létání, a proto smát „smíchem, jenž se přežene přes ně sa- k uzdravení. („Přirozeně nemohu a nechci kon. J. E. Frič nikoli nevýstižně píše o čes- je Zarathustra popsán jako „tanečník (...) mé“. „Žert je známkou zdraví“ a vše, co se čtenářům předepisovat, jak mají mé knize kém dnešku jako o době „nájezdů novodo- lehký, jenž kyne perutěmi, připraven k letu, nedokáže smát samo sobě, je nepřátelské rozumět (...) Přesto by mě však potěšilo, bých barbarů“ a pod dojmem zážitků (...) připraven a hotov“. Vždyť těm, „kdo životu. Proto i Harryho zasvěcování do ta- kdyby většina zaznamenala, že příběh step- z Chorvatska (kde prý národ ještě dokáže mají těžké nohy a neumějí tančit, jak by těm jů smíchu začíná před zrcadlem odrážejí- ního vlka sice líčí nemoc a krizi, avšak ne bojovat i zpívat) soudí, že u nás už není mu- byla země lehká“! Tanec je tedy pokládán cím jeho podobu. „Stačí, abyste tento ob- takovou, která vede k smrti, že líčí nikoli zá- žů, chlapů: buď to prý jsou jakési „střední za nutnou dovednost každého vyššího člo- raz, až vám to nálada dovolí, pozoroval hubu, nýbrž opak: uzdravení,“ píše Herman rody“ nebo neurotičtí neurvalci. A resumu- věka, za známku vzestupné tendence živo- s upřímným smíchem. Jste tu ve škole hu- Hesse v autorském dovětku k románu Step- je, že vstupujeme do Evropy s „fundamen- chehota. Schopnost tančit je však u Harryho prů- moru, máte se naučit smát. A veškerý vyšší ní vlk.) tální neschopností cokoli nabídnout, proto- pravou a podmínkou pro úkol daleko obtíž- humor začíná tím, že už svou vlastní osobu Také Nietzscheho filozofie má jedno- že bez identity, bez síly, bez charakteru“. nější, a sice - naučit se smát. nebereme vážně,“ radí Harrymu Pablo. Ni- značně protiměšťácký akcent a není sporu Čtěme dále: Viníky tohoto rmutného stavu Jeho „učitelka tance“ Hermína se pro tu- etzsche tento úkol nevztahuje pouze na je- o tom, že filozofova kritika „stádního Evro- jsou i „ti, kteří drží řeč“, tj. ti (je jich tak to úlohu spojuje se saxofonistou Pablem, dince, nýbrž i na stát a náboženství, a pro- pana“ hluboce ovlivnila Hesseho postoj dvě až tři sta osob), kdo dnes píší, publiku- jenž vystupuje jako Harryho hlavní průvod- to pokládá i Nový zákon za vyvrácený, ne- k měšťáctví. jí a svévolně si přisvojují právo reprezento- ce „magickým divadlem“, které je vlastně boť se v něm nevyskytuje žádný žert. (Pa- Avšak nejen to. Jak již bylo zmíněno, vat končící devadesátá léta místo „drtivé jakýmsi nekonečným labyrintem nitra hlav- vel Kouba: Nietzsche. Filosofická interpre- jsou Hesseho romány Demian a Stepní vlk mlčící většiny“, navíc za peníze, nejlépe za ního hrdiny. Labyrintem skládajícím se tace. ČS 1995) A tak si jeho Zarathustra - svým vyzněním díly nerezignujícími, díly státní, získané z utrpení, bídy a utahování z Harryho zasutých a potlačených snů, v kontrastu ke Kristově trnové koruně - na- s otevřeným koncem, ponechávajícími na- opasků nás všech. Takto polemicky zde tedy vzpomínek a myšlenek a nekonečné spousty sazuje korunu toho, kdo se směje: „Já sám ději a přitakávajícími tak životu. drží řeč Zdeněk Gába. možností realizace vlastní osobnosti. Přede- jsem si vstavil tu korunu na hlavu, já sám I zde si troufám hledat vliv Nietzscheho Jenže knižnímu domu Vetus Via takový vším je však magické divadlo „školou hu- jsem za svatý vyhlásil svůj smích. Nikoho „filozofie života“, která překonala jinak pro nakladatelský sborníček opravdu sluší: vy- moru“, vždyť humor, ten „(snad nejvlastněj- jiného jsem nenašel dnes k tomu silným ni velmi podnětný Schopenhauerův pesi- cházejí tu znamenité tituly! V edici Díla ší a nejgeniálnější lidský výtvor) uskutečňu- dost.“ mismus a na místo jeho etické cesty vykou- a Lidé se nyní objevily soubory studií histo- je nemožné, obepíná a sjednocuje paprsky Smích je tedy Zarathustrovi známkou pení rezignací na vůli vůli, instinkt a cit vy- rika filozofie Pavla Flosse, mj. se zastávají- svých prizmat všechny oblasti lidského bytí. síly a základní vlastností budoucího vyššího zdvihla jeho nejvyšší lidské statky a získala cího leckde pranýřované postmoderny (Od Všechny (...) požadavky vyšší životní člověka, jeho největší zbraní: „Kdo chce tak svůj optimistický (až heroický) charak- počátků novověku ke konci milénia), a Al- moudrosti je schopen splnit pouze humor.“ nejdůkladněj zabíti, ten se směje. Nikoli ter. berta Vyskočila (Kritikova cesta) v uspořá- Humor je nejvyšším stupněm na cestě k har- hněvem, leč smíchem se zabíjí.“ Proto Za- Rovněž Hesse překonal období svých dání Roberta Krumphanzla. Své texty tu vy- monii Harryho osobnosti, k definitivnímu rathustra hovoří o vyšších lidech jako romanticky rezignujících románů a tím, že dal i J. E. Frič pod názvem Houpací kůň še- překonání rozpolcenosti hrdinovy lidské o „smějících se lvech“. A když se v samém se více přiblížil pravdě požadavkem „nej- ra a jiné básně. Sbírka si zaslouží samostat- a vlčí stránky, k jeho smíření se světem, závěru knihy učedníci uleknou jeho nově se vyšší možné míry upřímnosti“, se i přiblížil nou recenzi; zahrnuje verše z let 1993 až k jeho přitakání světu i své vlastní osobě. objevivšího zvířete - lva, jako syntézy »ra- životu. 1995, takže autor s uveřejněním své hořko- trpké, vzdorné i vzpurné poezie, napsané jakoby „v brouzdališti magmatických stavů“, Tož to mi ale řekněte, co to v tej Praze jit. Tak tomu rozumím já. Však jak jinak nikterak nekvaltoval, což je dnes počin děláte za hlúposti, co z toho máte, že po tři přitáhnút lidi k literatuře než na nějaký ten vskutku chvályhodný. Zejména ctitelům De- dny furt dokola čtete nějakého spisovatele? humbuk? Jak jinak přilákat noviny a televí- mlova díla je určen svazeček jeho prvně Tomu já nerozumím, já čtu nejradši sama zu? A kdo by dneska přišel na nějaké to čte- knižně publikovaných Posledních veršů, a v klidu a když mám náladu. K čemu je to ní, kdyby neměl jistotu, že to bude něco po- edičně připravených Jiřím Kuběnou, k nimž ale dobré takto po údernicku? Kdo to vydr- řádně dlúhé, tak dlúhé, aby to ukázali aj na je připojena i sugestivní vzpomínka Miloše Aloise ží poslúchat? A co kdo z toho má? No, aj Nově? Jen nevím, co budete robit příště, až Dvořáka Smrt Jakuba Demla. Jsou tu pře- my jsme něco takového za totality dělali. si všichni novináři na ty tři dny zvyknú a už devším duchovní básně z roku 1960, tj. To Franta Foralů přišel s tím, že súdruzi na nepřijdú, to bude asi třeba to nonstop čtení z posledního údobí umělcova života, ale okrese si přejú, abychom v rámci civilní prodlúžit: nejprve na čtyři, pět, šest, sedm i jeho tehdejší jízlivé epigramy („Čtu Rudé

Ze čtenářského deníku Ze čtenářského Burdy právo / víc než je zdrávo“). Vetus Via hod- Vážení, obrany tak nějak propagovali to plavání, ja- dní, později snad aj na měsíc, aby si všich- lá vydat taktéž mj. Demlovo legendární zase Vám píšu, že starý, jako Burda, ko že aby se ukázalo kraji, že jsme zdravé ni všimli, že ta literatura je užitečná. Nebo Česno, připravuje však kupříkladu i sou- Vám zase nic nepošle. Ne, že by nechtěl. město a potřebujeme větší rozpočet na stav- by možná bylo možné udělat takovú sútěž, borné vydání esejů, glos a recenzí Karla Sama jsem mu poručila, aby psal o té nové bu nového bazéna, a že bysme tedy mohli třeba mezi příznivci literárních časopisů, na jako udělat závod se Zlínem, tenkrát se jme- rychlost čtení, jako že kdo za ty tři dny pře- Křepelky. Vskutku: jen tak dál! knize Viktora Fischla, Zátiší s houpacím VLADIMÍR NOVOTNÝ koněm se to jmenuje. A mně se to moc líbí, noval ještě Gottwaldov, ale my mu vždycky čte více kilometrů knih určitého autora. Ne- jak je to pěkně napsané vyprávění o těch říkali Zlín, jako že které město uplave za tři bo by mohla sútěžit aj města. Jako že, které Židech, co žijú v tom Jeruzalémě, tak nějak dny víc kilometrů. Taková nonstop štafeta. je vzdělanější a umí se víc zapojit do kultú- harmonicky, a všici sú po generace na sebe A tak jsme všichni museli do bazéna, pla- ry. hodní, jen občas některý z nich někoho vali jsme ve dne v noci, též děcka a mládež- S pozdravem omylem zastřelí, nebo ju nějaký Němec při- níci, sportovci, fotbalisti ze Starého Města, RŮŽENA BURDOVÁ vede do jiného stavu a pak uteče s jinú. Ale učitelé a úřednici. Já jsem byla v porotě ten jejich dědeček je takový múdrý a všemu a ten Zlín jsme porazili o pět kilometrů! P. S. Burda se vrátil z Prahy, byl celý rozumí, a vypráví si s tím húpacím koňom, A když už to bylo jasné a přijela televíze, zchudlý a utahaný, prý to poslúchal celé tři co je taky múdrý, a celé je to takové poma- skočil do vody aj předseda národního výbo- dny a ani jednú neusnul. A též říkal, že se lé a klidné a moc dobře se to čte, když má ru, ale zachránili ho. Ptala jsem se Franty, mu moc líbilo, jak ho nechali číst kúsek člověk dost času. Jenže Burda místo aby který pravidelně chodil na různá ta školení, o nějakém Gulagu, bylo to druhý den o půl o tom psal, jak sem mu řekla, tak radši uté- a proto se vyznal v politice a též v moderní čtvrté ráno, a že prý četl tak výrazně, že kl do Prahy, že prý musí tři dny číst nějaké- filozofii, k čemu je to dobré, a on mi řekl, všichni dojetím nad tím, co četl, plakali. ho Solženicyna, či co. Že prý minule nebyl že to je typický příklad toho, jak kvantita Tak mě mrzí, že jsem přece jenom nejela na tom Férlidžetim, tož že včil musí. Zprvu přerůstá v kvalitu, a jako že takto demon- s ním a neslyšela ho. Jen Burdovi vadilo, že sem chtěla jet s ním, neboť jsem si myslela, strujeme, že se všichni umíme zapojit a pla- tam nepřišel pan profesor Klaus, ale poslal že jede za nějakú babú, ale pak o tom říkali vat společně. Proto si myslím, že aj s tým za sebe tú Benešovú, co ho všude zastupu- aj v televízi, jaká je to dobrá akce a kdo se nonstop Solženicynem je to to samé pře- je, aj v senátě. A taky tam prý byli všelijací toho všechno zúčastní, že prý aj Klaus, tož růstání kvantity v kvalitu, při kterém všich- důležití lidé, různí umělci a ministři a nejlé- jsem ho pustila, ať si jede sám, když ho to ni, a též mnozí papaláši, mohou dokázat, ja- pe četl ten Kynžvart, co nám chce zrušit baví. cí sú vzdělaní a sečtělí a tak nějak sa zapo- Temelín. Eva Sendlerová, „Tichý kout VI“, suchá jehla, 1999 8

1999 9 Setkal jste s Thomasem Bernhar- dem? Dost brzy, v roce 1963, když vydal svůj první román Mráz. Pak jsme se celkem čas- to setkávali. Vždycky jsme se bavili jen o hudbě. Tehdy v roce 1963 byl ještě velmi Olomouc tichý, málomluvný. Později však už jednal vždy velmi agresivně.

S jakými současnými německými spisovateli se setkáváte? S Petrem Bischlem, Christou Wolfo- je ve mně vou, několik let jsem se přátelil s Günthe- rem Grassem, ale od té doby, co jsme ze- stárli, se už nevídáme.

A s Petrem Handkem? Ten žil také Rozhovor v Německu. Ne, s Petrem Handkem ne. Nemáme se s německým rádi (smích). K jeho raným dílům mám vel- ký vztah až po dílo Nechtěné neštěstí, ta po- spisovatelem zdní čtu s velkou námahou, zkrátka nechá- Peterem Härtlingem pu jeho politická díla. foto: Goethe-Institut O vašich dílech je napsáno už několik statí. Čtete je a jak na ně reagujete? Na základě pozvání Goethe-Institutu mžiky pražského jara 1968. Zmiňujete se plamínek, s kterým rozfoukávám svoji fan- Když je literární analýza mých knih v Praze navštívil německý spisovatel, také o historických osobnostech té doby, tazii, z níž pak vznikne oheň. dobrá, znamená pro mě pokračování svého básník a kritik Peter Härtling (1933) 10. např. o Smrkovském, Janu Palachovi, monologu, avšak již veřejně. Je-li jakousi března 1999 Filozofickou fakultu Uni- Dubčekovi aj. Co pro vás znamenaly tyto Pro některá vaše díla se stal leitmoti- odpovědí, považuji to za správné. Samo- verzity Palackého. V dalších dnech rov- dějiny? vem citát S. Kierkegaarda. Filozof v něm zřejmě že jsou literární studie, které mě vel- něž města Brno a Plzeň. Jeho kniha Tyto dějiny byly a zůstaly mým téma- mluví o momentu opakování. Ten je také mi nudí a které nejsou vůbec dobré. Občas Herzwand (česky Srdeční stěna) v těch tem; souvisejí úzce s mými českými příbuz- mimo jiné známý u T. Bernharda. Co mě navštěvují také studenti, kteří píší dnech právě vyšla v nakladatelství Voto- nými. V roce 1946 odešla moje teta po smr- znamená tohle opakování? o mých dílech diplomové nebo dizertační bia. ti svého manžela do Německa a postupně Je to pohyb vzpomínky, pohyb vzpomí- práce. Některé jsou výborné, s těmi studen- Peter Härtling žil s rodiči v Olomouci odešli z Československa i další moji pří- nání. Tím, že opakuji, si zpětně promítám v letech 1942-1945. Jeho otec, rodák buzní, většinou do Rakouska. Od nich jsem prožitou skutečnost a pak se k ní neustále ty pak zůstávám v kontaktu. z Brna, musel s rodinou kvůli nacistické- pak neustále slyšel vyprávět o poválečném právě tím opakováním vracím, je to neko- mu režimu odejít z německého města Československu a právě i o některých osob- nečný pohyb. Je to samozřejmě i můj styl. Čtete kritiky na svá díla? Dotýkají se Chemnitz. Po příchodu ruské armády nostech té doby. Kontakty s příbuznými vás stále ještě? do Olomouce zemřel na útěku do Ra- v Československu se udržovaly, dokud to Dětství považujete za neoddělitelnou Nepatřím k těm, kteří říkají, že kritiky kouska v ruském zajateckém táboře v ro- šlo a dokud žili, jako např. s babičkou, s te- součást své životní zkušenosti. Autobio- na svá díla vůbec nečtou. Kritiky se mě stá- ce 1945. Tato skutečnost a toto město se tou Čenkou a s tetou Manjou. A pražské ja- grafie jako část tvorby pro vás tedy asi le dotýkají až do dneška, zvláště zlé kritiky, staly pro Petra Härtlinga neoddělitelnou ro znamenalo pro nás všechny otřes, i když není žádnou módní záležitostí sedmdesá- které zároveň atakují celou mou tvorbu. součástí jeho života a jeho tvorby. Města už nikdo z našich příbuzných v Českoslo- tých let. Nebo jste byl touto vlnou ale- Stále jsem si na ně ještě nezvykl a ani si na Olomouc a Brno najdeme v románu vensku nežil. spoň inspirován? ně nezvyknu. Občas to vskutku bolí. Opožděná láska (1980), v novele Božena Vůbec ne. Dětství bylo pro mne jako tři- (1994) a v básni Olomouc 1942-1945 Ještě k dílu Božena. V této novele ci- náctiletého velmi dramatické, protože ze- Vy sám jste kritik. Považujete kritiku (1962). V roce 1987 Härtlingovi vyšel tujete básně Jana Skácela, Jaroslava Sei- mřel můj otec, a zároveň tvoří základnu součást literatury? u nás překlad románu Opožděná láska. ferta a Vítězslava Nezvala. Máte k nim mojí tvorby. Rozděluji je na dvě části: dět- Ano. Ono je to totiž tak: současná kriti- Děj této knihy se odehrává ve městech nějaký bližší vztah? ství pod ochranou svých rodičů a dětství ka se od literatury oddaluje. To je způsobe- Chemnitz, Brně a Olomouci. V těchto Od té doby, co byly do němčiny přelo- úplné svobody, což byla děsivá svoboda, no tím, že kritikové si berou literaturu nebo městech, jež jsou spjatá s jeho dětstvím, ženy básně Jana Skácela, je velmi obdivuji. svoboda bez ochrany. Od této zkušenosti se knihy často jako záminku k tomu, aby moh- se odvíjí příběh jeho rodiny, který končí Jsou to básně, které mi připomínají dětství. už nemohu odpoutat. li vyjádřit svůj, opakuji svůj vlastní názor. brzkou smrtí otce. Peter Härtling se od Seifert psal velmi suverénní formou a Ne- A to si myslím, že je trochu málo. Pro mě je roku 1989 už po několikáté navrací do zval - to je také velká osobnost. Tato lyrika Jako kluk jste ztratil oba rodiče. Poté kritika nepřetržitým a dokonalým rozhovo- Olomouce, např v roce 1995 navštívil je pro mne stejně tak významná jako napří- jste žil se svými příbuznými. Vzájemné rem mezi kritickým čtenářem a knihou. Olomouc se štábem německé televize, klad lyrika George Trakla. Překlady jsou už soužití s nimi bylo právě tou druhou pe- Kritika musí tento rozhovor ve všech jeho aby zde natočil dokumentární film. odjakživa součástí mého já. riodou vašeho dětství, kterou jste označil vrstvách a vnitřních složitostech reproduko- za mlčenlivou, mlčel jste a se svými pří- vat. Pak se jedná o dobrou kritiku, která Co pro vás znamená Olomouc dnes? Setkal jste se s některými českými buznými jste se bavil jen o tom nejdůle- může být i součástí literatury. Takovým vý- Olomouc jsem neviděl několik desetile- spisovateli nebo s českými emigranty - žitějším. V této době jste začal psát bás- borným příkladem jsou kritiky například od tí. Poté, co jsem ji po tolika letech znovu spisovateli? ně. Byly pro vás básně tehdy osobní tera- Schlegla nebo Tucholského, ale i jiné. Dob- navštívil, připadala mi taková, jaká zůstala Ano, s některými. Když jsem byl takří- pií, popřípadě jakousi záchranou? rá a významná kritika v sobě nese ještě dal- v mé paměti, když jsem byl ještě dítě. Ku- kajíc nakladatelem, postaral jsem se o Otu Samozřejmě že básně, které jsem jako ší možnosti, které lze do knihy přenést. podivu mi připadala nezměněná, byl to vel- Filipa a pomohl jsem mu, aby mohl odejít patnáctiletý, šestnáctiletý a ještě trochu Kniha je něco podstatného, k čemu kritika ký zážitek, ale i šok. Tento šok jsem dlouho z této země, potom jsem se setkal s Jiřím starší psal, byly pro mne jedinou možností ještě cosi přidává, nějaké pozadí nebo ja- překonával. Teď je pro mne současná Olo- Grušou. výrazu, který jsem nacházel. Psal jsem kousi plnost. A to je výborné. mouc nejen ve vzpomínkách podstatnou o mlčení, o složitých vztazích a zároveň součástí mého dětství, ale i do jisté míry Setkal jste se i se spisovatelkou Libu- jsem objevoval a učil jsem se. Díky nim U nás je nejznámějším německým ztrátou mého dětství. Olomouc je tedy ve ší Moníkovou? jsem také našel přátele. Ano, máte pravdu, kritikem Reich Ranicky. Jak vidíte toho- mně. Tu jsem znal velmi dobře. Ale ona je zpočátku bylo psaní jakousi terapií, ale pak to kritika vy? považována za německou autorku, protože už šlo spíše o sdělování. Když se Reichu Ranickému dílo líbí Kdy jste poprvé navštívil Moravu, psala jen německy (smích). Poznali jsme se a zná ho velmi dobře, jako například dílo popř. Čechy, a která města jste jako dítě ještě více, když byla před smrtí zvolena do Předčítal jste někomu své básně? Heinricha Heineho, Thomase Manna nebo tady navštívil? berlínské Akademie umění a já jsem byl ře- Nejdříve jsem své básně předčítal své Thomase Bernharda, dovede napsat dobrou Brno znám od roku 1937. Jedna ze ses- ditelem tamního oddělení pro literaturu. přítelkyni, která se později stala mou ženou kritiku. Pokud se mu ale kniha nelíbí, jsou ter mého otce si vzala Čecha a jeho mamin- a je jí dodneška. I nyní je první ona, komu pak jeho kritiky většinou velmi povrchní. ka byla tou Babičkou, o které jsem pak psal Vaším mottem je „najít a vymyslit“. dávám číst svá nová díla. Pak jsem měl pří- v románě Opožděná láska. Byla to skvělá Můžete to blíže vysvětlit? tele, malíře, který tehdy znal všechny mé Jaké chovají němečtí spisovatelé žena. Navštěvovali jsme je asi tak jednou Ve Frankfurtu na univerzitě jsem jako básně a byl ke mně vždy velmi kritický. Za vztahy mezi sebou? do roka. Olomouc jsem viděl poprvé, až tzv. docent poetiky měl na toto téma „najít to jsem mu až dodneška vděčný. Jako mla- Odpovím, jak to vidím já. Vztahy naší když jsem se sem nastěhoval s rodiči. Teh- a vymyslit“ přednášky. Z toho pak vznikla dý autor můžete totiž dělat pouze dvě věci: a asi o deset let mladší generace jsou velmi dy jsme jezdili i do Prostějova, Mikulova kniha Španělský voják neboli objevit a vy- číst, zároveň hledat vzory a psát. K tomu kolegiální a přátelské. Jsme velmi zvědaví, a Ostravy. A v Praze jsme byli také několi- myslet. Znamená to pro mě vnitřní napětí, ale nutně potřebujete i tzv. třetí instanci, co ten druhý dělá, a díla si i navzájem čte- krát. Dříve byla cesta vlakem o něco složi- něco nalézám. Nalézám téma, vyprávění, která má cit pro obojí. I když byl můj přítel me. Pak je tu však jistý zlom mezi naší tější, a tak pokaždé, když jsme jeli z Brna vzpomínky člověka, materiály, dokumenty malíř, mnoho četl a ten cit měl také. Jemu a mladou generací a tyto vztahy jsou kom- domů, museli jsme v Praze přenocovat. Ty - to všechno se může najít. Když se však jsem opravdu důvěřoval. plikované. Myslím, že můj názor nesouvisí pražské uličky, Hradčany byly pro mě zá- spokojím jenom s dokumenty, pak už nedo- s tím, že jsem už starší, ale důvodem je je- hadné, pohádkové, přitažlivé, ale i úzkostli- kážu vytvořit z dokumentů něco životného. Pociťujete určitou blízkost k autobio- jich jednání, které je pro mne i trochu bo- vé, ostatně takové mi připadaly později V historiografii jde také o objevování a při- grafickým dílům Thomase Bernharda, ja- lestné. Jedinci se velmi individualizují i některé části Olomouce, například čtvrť mýšlení, i když tento fakt historikové popí- ko jsou například Příčina, Sklep, Dítě aj.? a jsou příliš egoističtí. K takovému sesku- okolo biskupství. rají. Psaní vždy souvisí s představivostí Všechna jsou mi velmi blízká. Musím pení, jakým byla Skupina 47, by dnes už a s fantazií a pro mě je to zcela samozřejmé. k tomu ale dodat, že já nepotřebuji psát s ta- nemohlo ani dojít. Samozřejmě že znám Ve vaší novele Božena se na pozadí Ta nalezená věc je v podstatě jen malinkou kovou zuřivostí a s takovým zoufalstvím ja- nové mladé autory a jsem velmi zvědavý, příběhu jedné ženy, „kolaborantky“ Bo- částí díla - jako například začátek novely ko Bernhard. Myslím si, že tyto znaky jsou co napíší, neboť čtu jejich díla, která mně ženy, tzv. paní Špačkové, skutečné sekre- Božena. V tomto úseku je tou nalezenou vě- motorem jeho tvorby. U mě jsou to spíše posílají, ale je bohužel mnoho autorů, kteří tářky vašeho otce advokáta, odvíjejí ději- cí paní Špačková, která opravdu žila, a to smutek, melancholie, nemám v sobě ten ne- psát neumí. ny poválečného Československa a oka- ostatní je domýšlení. Ta nalezená věc je ustálý vztek, i když to chápu. Připravila MILENA ŠULCOVÁ 9

1999 9 jsou umělci, kteří vytvářejí složité role a jejich prostřednictvím interpretují svět, ve Světový kterém žijí. Divadlo a celá mezinárodní aréna potře- den bují péči a starostlivost, potřebují však i opti- mismus. Žádné divadlo nemůže přežít bez Žena optimismu podávaného s notnou dávkou realismu. Divadlo jako mikrokosmos naší spo- lečnosti odráží a někdy znovu dotváří to, co divadla se děje ve světě venku. V divadle se do sy- – 27. březen 1999 tosti předvádějí lidské konflikty a zápasy, touhy a sny. Celý svět je jeviště, jak to kdy- hodná si vyjádřil jeden poměrně známý anlický dramatik, a na tomto jevišti se herec stává symbolem člověka se všemi jeho chybami Mezinárodní poselství Vigdís Finnbo- slouženého uznání. Dostat lidi do divadla a slabostmi, se všemi nadějemi a ideály. gadóttirové, prezidentky Islandu v letech nebylo nikdy lehké. Mnohé divadelní spo- Jestliže komedie poukazuje na námi při- 1980 - 1996 a divadelní režisérky v letech lečnosti řeší tuto situaci tím, že se snaží jímané slabosti a chyby jiných, pak tragédie obdivu 1972 - 1980 publiku podbízet a nabízejí to, o čem si nám umožňuje podívat se na sebe samé myslí, že diváci chtějí vidět, místo toho, co a pokusit se věci změnit (snad, doufejme!). Proč tak úporně lpíme na divadle v doby samy rády hrály. Obě tyto formy nás učí cosi o způsobu pře- bě, kdy technický pokrok nám dává mož- Proč jsme se tedy, navzdory všem těm- žití - v komedii se učíme dělat kompromisy, nost mít všechno doma? to nesnázím, se kterými se divadla musejí v tragédii jsme svědky toho, co se stane, Anebo jinak - je opravdu nutné provo- potýkat, nikdy divadla nezřekli? Nemohlo když ke kompromisu není prostor. zovat divadla v době televize, videa a CD? by vysvětlení spočívat v tom, že my - lidské Pochopitelně, že se divadlo musí umět a následovania bytosti - máme instinktivní potřebu hrát ro- vypořádat s konkurencí. Ale kdo dnes ne- O krizi divadla se hovoří stále a to nale a sledovat druhé, jak tyto role hrají? Ně- musí? Může tedy divadlo sehrávat nějakou vzdory tomu, že existuje pokladnice nád- které věci se člověk učí na základě vlast- úlohu ve společnosti, kde film, televize herných, jak klasických, tak moderních her, ních zkušeností, jiné na základě příkladů. a počítače se těší tak obrovské popularitě? a kam se podíváme, vidíme nadané herce A divadlo je tím báječným uměním, které Odpověď zní ANO - ať už totiž tato média i režiséry. Tato krize je dvojího druhu: na nám umožňuje poučit se z příkladů tím, že mohou poskytnout cokoliv, jedno nám po- I keď sme len kvapkou v mori, nech jedné straně je to otázka peněz nebo spíše se díváme na to, jak druzí prožívají věci, skytnout nemohou. Film, jak každý ví, je sfarbí oceán! Existovala a vo svojom diele jejich nedostatku, na straně druhé pak otáz- a tím nám odhalují pravdu o nás samých. větší než život. To patří k funkci a přitažli- stále existuje osobnosť, ktorá to more svo- ka samotné užitečnosti nebo spíše neužiteč- Divadlo nabízí miliony různých vidění vosti filmové tvorby. Na druhé straně, tele- jím životom nielen sfarbila, ale aj rozčerila. nosti divadla. Když se tyto dvě věci spojí, světa - všechna však mají jedno společné: vize a počítače jsou většinou menží než ži- Možno sa o nej dočítať v knihe Lucin- lidé začnou být nervózní a úloha a místo di- divák se usadí v křesle a nechá se vtáhnout vot - veškeré zkušenosti a zážitky se musí dy Vardeyovej Matka Terézia - jednodu- vadla v moderní společnosti jsou zpochyb- do děje z jakéhosi „intimního odstupu“. Jen vtěsnat na malou obrazovku. Ale divadlo je chá cesta, ktorá sa na Slovensko dostala ňovány. málo uměleckých forem nám, na takto hlu- velké právě tak jako život - ani větší, ani v preklade z angličtiny zásluhou Vydava- V takovéto situaci si můžeme položit boké úrovni, umožňuje prolínání subjektiv- menší. Témata a problémy mohou přerůst teľstva Alfa konti. Životná púť Matky Teré- dvě otázky - za prvé, existovala vůbec ně- ního s objektivním, intelektuálního s emo- dané rozměry, ale samotná forma je v ži- zie bola a v jej následovníkoch i naďalej je kdy doba, kdy divadlo nebylo v krizi? A za cionálním. votní velikosti a tak je také přijímána. Vzru- nezištná pomoc blížnym z lásky k Bohu, te- druhé, pokud divadlo v krizi skutečně je Nejedná se přitom jen o formu, jedná se šení a potěšení, které nám divadlo přináší, da láska v činoch, nie v slovách. Obsah tej- a vždycky bylo, proč jsme tuto uměleckou o umělce, kteří vytvářejí tuto formu, se liší od vzrušení a potěšení, které nám dá- to útlej knižočky je autentický, narozpráva- formu už dávno nezavrhli? Je naprosto zřej- o umělce obdařené mimořádnou energií. vá film, televize a počítač, a pocit sounále- la ho sama Matka Terézia. V jej živote do- mé, že finanční a jiné problémy pronásledu- Někteří říkají, že to dělají pro potlesk. žitosti je zásadně lidštější a intimnější. minovalo šesť základných krokov: ticho, jí divadlo po staletí. Řada významných dra- Všichni jsme pochopitelně rádi, když se do- Popřejme tedy společně divadlu dlouhý motlitba, viera, láska, služba a pokoj. Ob- matiků měla sice to štěstí, že mohla praco- čkáme ocenění za to, co děláme dobře, ale a bohatý život a buďme vděčni pokaždé, zvlášť ticho sa v modernom živote podce- vat pro velice úspěšná a prosperující diva- herci, těm navíc nezbývá než hrát. Mají to- když se kdekoliv na světě zvedne opona ňuje, prevládá hluk a chaos. dla, na straně druhé se však mnozí museli tiž vrozenou potřebu a touhu - a také odva- a začne představení, ať už se jedná o premi- Mnoho mladých ľudí nepremýšľa, koná a musí snažit prorazit, aniž by se dočkali fi- hu - stát se, byť jen na letmý okamžik - ně- éru či reprízu. iba inštinktívne. Prázdnotu, ktorú ľudia po- nanční odměny a někdy se nedočkají ani za- kým jiným. Dramatikové, režiséři, herci VIGDÍS FINNBOGADÓTTIROVÁ ciťujú, chcú zaplniť; jedlom, rádiom, televí- ziou, obohacovaním sa a ustavičnými von- kajšími aktivitami. Kým sami neprídu na to, že pôvodcom prázdnoty je nedostatok du- Podceňují Vás? chovných hodnôt, nepodarí sa im to. Nie je Bezdůvodně na Vás útočí? to však ľahké vo spoločnosti, ktorá ponúka Zapomínají na Vás? litera toľko rozptýlenia. Misionárky lásky - následovníčky Mat- Nikdo o Vás správně nepíše? ky Terézie majú svoje domovy vo vyše sto Postavte se chaosu!!! krajinách. Vo veľkých usedlostiach trpia ľu- S Literou proti zášti a náhodám! dia viac duchovnou biedou. V knihe sú pôsobivé výpovede mladých ľudí z radov Misionárok lásky, ktorí zasväcujú životy núdznym, chudobným a osamelým. Tým sa Využijte našich služeb a dostane se Vám rebríček ich hodnôt úplne pozmenil. Istý Peter priznáva: „Myslím, že napokon som dospel k tomu, že čím menej človek má, spravedlivého místa v české literatuře!!! tým je šťastnejší. Veľmi na mňa vplýva jed- noduchosť života sestier. Verím, najjedno- duchšia cesta je tou najľahšou cestou k Bo- hu.“ Iný hovorí o sebe: „Som oveľa pokoj- Vážení čtenáři-spisovatelé! nejší a vyrovnanejší odvtedy, čo pracujem Dovolte, abych Vás seznámil s novou službou, kterou od letošního jara nabízíme a která Vám ulehčí Vaši těžkou prá- pre druhých.“ Alebo: „Odvtedy, čo mám ci při zvyšování kulturní úrovně našeho národa. príležitosť pracovať s Misionárkami lásky, Jsme si vědomi, že situace českého spisovatele je za současných podmínek existenčně i společensky nelehká. Li- stal som sa plnohodnotnou ľudskou bytos- dé, kteří veškerý svůj volný čas, zdraví, rodinný život a především svůj talent a intelekt obětují rozkvětu společnosti, se ťou. Čím viac človek dáva, tým viac dostá- va.“ Posolstvo Matky Terézie obsahujú zá- musejí na literárním trhu potýkat nejen s hmotným strádáním, závistí, záští a nevděkem lidí, kteří by sami nikdy nic ne- verečné slová knihy: dokázali napsat, ale i s organizovanými mafiemi tzv. kritiků, proti nimž doposud prakticky nebylo obrany. Pravidelně jsme Ale aj tak! svědky toho, jak literárně-umělecké dílo, které vznikalo týdny, měsíce, ba i roky, je pošpiněno a zadupáno do země jed- Ľudia sú nerozumní, nelogickí a sebec- ním škrtem nedoukova pera. kí, ale aj tak ich miluj! Ako robíš dobre, ľu- A právě v této těžké chvíli přichází Váš spojenec: Litera, první česká literární vzájemná pojišťovna, spol. s r. o. dia ťa obvinia zo sebeckých, postranných Jak Vám může Litera pomoci? V případě, že se stanete klientem našeho pojišťovacího systému Fénix, nebudete již pohnútok, ale aj tak rob dobre! odkázáni na náhodu či zvůli kritiků a budete moci kritický ohlas na svou knihu sami řídit a programovat. Nevěříte? Ak si úspešný, získaš si falošných pria- teľov a skutečných nepriateľov, ale aj tak Za nepatrný měsíční poplatek (podle kategorie pojištění 100 - 10 000 Kč) budete mít v okamžiku vydání Vašeho lite- buď úspešný! rárního díla dokonalý klid a jistotu. Pojištění Vám zaručí minimálně 5 - 17 (podle výše pojistky) naprosto objektivních Na dobro, ktoré konáš, sa zajtra zabud- kladných ohlasů (recenzí, studií, esejí, hlasů v anketách apod.), a to v periodikách, která si sami vyberete; ve vyšších ne, ale aj tak rob dobro! kategoriích pojištění si budete moci vybrat i z našeho rejstříku renomovaných literárních kritiků. V havarijních přípa- Čestnosť a úprimnosť ťa urobia zrani- dech, tj. tehdy, kdy by i navzdory našemu systému na veřejnost pronikly „recenze“ negativní, zajistíme automaticky, oka- teľným, ale aj tak buď čestný a úprimný. mžitě a bezplatně jejich kompenzaci dvěma až pěti (podle stupně napadení) recenzemi kladnými, a to v témže periodi- Čo si po celé roky budoval, sa môže za ku. Ručíme tedy za to, že případný negativní odsudek bude z myslí čtenářů zcela vymazán a nahrazen hodnocením zce- jednu noc zrútiť, ale aj tak buduj! Ľudia naozaj potrebujú pomoc, ale la objektivním. možno ťa napadnú, ak im pomôžeš, ale aj tak pomáhaj ľuďom! Pro náš systém Fénix již pracují všechna významná česká literární periodika, všichni významní literární odborníci! Daj svetu to najlepšie, čo máš, udrú ťa Staňte se naším klientem a budou sloužit i Vám! do tváre, ale aj tak daj svetu to najlepšie, čo Richard Zákupa • odd. public relations • Litera • Gutova 42 • 100 00 Praha 10 máš! inzerce LÝDIA GALBIČKOVÁ 10

1999 9 Ráno po rozhovoru s otcem odejde Pa- Ondřej Horák vel do světa, kde se ho ujmou dělníci a kde Vážený pane Horáku, potom ořezává tužky, „ježto poznali, že se ačkoliv se neznáme, rozhodla jsem se pře- na nic jiného nehodí“. konat svůj stud a obrátit se na vás v reakci Pavel se vrátí domů na vesnici, protože na vaši popisku Hosta 1 a 2/99 uveřejněnou večer souložila sekretářka ředitele s garáž- v sedmém čísle Tvaru (str. 23, ročník 1999). mistrem („To nebylo nic pro Pavla.“), Ne proto, že bych s Hostem byla spojena, a vypráví, co viděl ve světě. ale že jste mi tu věnoval dokonce celý jeden Nadejdou žně. Je po žních a Pavel vidí, odstaveček, ne nad hloubkou a délkou mých že „třepetavé nožičky se zběsile pokřižova- vět, ale spíše nad měrami a váhami mého li- Několik poznámek ly na staré zahradě s třešněmi u Pánků“. bého těla, které mi do Hosta laskavě vyfoti- Nakonec ječí nějaká ženská u potoka: „Po- la Markéta Baňková. móc!“ Mrzí mne, že z fotografií nejsou patrné; ke Kalhotovému pahýlu věčná škoda, že snímky tak zmenšili, neb jsou poměrně vyvedené a na ploše rozklá- Jazyk dací dvoustrany by se rozhodně vyjímaly lé- pe. Takhle zmenšené už to prostě není ono, (Petr Hrbáč: Kalhotový pahýl, Petrov, Brno 1997) 1. V Hrbáčových textech se to hemží zvláště když vám připadá, že mám zavřená botanickými i medicínskými výrazy. „Na- ústa. Pravda ovšem je, že nevystrkuji jazyk, stavil šel do hospody dlouho, přičemž v po- což by mě ovšem vzrušilo jen za předpokla- lích byl nucen pozorovat šejdravé kmíny du, že byste měl pořádně velký kvocient in- a na příkopech i bedrníky.“ (Cokoliv) „Ješ- teligence a já bych se vás v ústech jazykem tě než Semily navždy opustil, šel jednou dr. směla takhle zespodu toho chytrého mozku Kopáč těmi stráněmi pod Nouzovem a našel dotýkat. akorát vrbovku a pak na zídce už pod se- Jaké máte IQ, si však nedovoluji od- milským kostelem šíleně pokroucený jest- hadnout, abych nechybila, protože to se řábník, takže mu dodnes není jasné, co zů- člověku může stát, když jen tak střílí od bo- stalo v jeho vzpomínkách podivnější, zda ku, a ještě ke všemu je zaujatý, a to já teď onen kostel, jestřábník, nebo ulička, do kte- jsem, poněvadž mám z té vaší recenze hod- ré jej zavolali o službě k hrobníkovi, podiv- ně špatný dojem. Asi se vám Host nelíbí nému, asi postiženému človíčkovi, který byl a asi se vám nelíbily ani ty mé fotografie Jména „A Pečák ten den umřel. Ale Fridufrajle se mrtvý, protože jej zahubila rakovina koneč- (takže se vám asi nelíbí ani Markéta Baň- to nedozvěděla, protože se o to nezajímala. níku.“ (Spadalo to) ková a kdo ví, jak se vám vlastně líbí její 1. Výraznou roli ve většině povídek to- Teď - kdo byl hlavní postavou povídky?“ otec, maminka atd. atd.) - alespoň takhle si hoto souboru hrají jména postav. Čikatil, 2. Neobvyklé charakterizování lidí, vě- to dovoluji odhadnout z vašeho tónu (asi Fridufrajle, Keksovič či Hulala nejsou jmé- 2. Zvláště zajímavá je v tomto směru cí, jevů: „V chatě proudilo několik proudů. jste zaujatý?). Nikoliv však z vašich argu- na, která se ve skutečném světě běžně vy- povídka Vařič, která je dialogem, jenž je Nejtenčí byl pavučinkový, zároveň pracho- mentů, ty tam totiž chybí, ačkoliv zrovna skytují. To je možno brát jako znak fiktiv- prost uvozovacích vět, takže dlouho není vý a dosti zčernalý. Dále tam proudil muš- argumenty by mě tak zajímaly!; a kdyby ního světa, ovšem jsou zde i jména postav, jasné, kdo vypráví. Až na páté straně po- kátový, ostře čpavý proud. Prokázat se také byly chytré, tak by mě třeba i vzrušily, co která běžná jsou (Vrána, Nováček, Volek), vídky se promluvou vypravěče vyjasní. dal větrně hřbitovní, velmi slabý, možná vy víte. Ale o to jste se moc nepokusil, spíš i jména, která ke skutečnosti vysloveně od- spíše norní. Ale nechyběl ani proud slovní- jsou to svévolně seřazená tvrzení s emocio- kazují (Konrád Henlein, Eman Fiala, Fe- 3. Bylo by, myslím, zkreslením, kdyby kový, který bychom - buďme upřímní - ne- nálním nábojem, vesměs negativním („Tak- renc Futurista, Baťa, Sokrates, Marx). byla tato dialogičnost vysvětlena pouze ja- čekali.“ (Udatný práskač) „Některé pozem- hle dělat na mladý dlouhý krky! V telegra- ko souboj, ujišťování či přesvědčování nebo ky byly upravené a jiné zpustlé, v každém fických recenzích už si na žebříček ne- 2. Prvně zmíněná jména, na která je pouze jako cokoliv jiného. případě na všechny svítilo slunce jako troufnete, co?“), o svévolně vybraných tex- v některých povídkách kladen na začátku Eman Fiala nebo přinejmenším Ferenc Fu- tech-charakteristikách-rubrikách Hosta, důraz, jsou zdrojem komična, jež se ve turista.“ (Rumpál) „Při té příležitosti si prokládaná nicneříkajícími popiskami ob- zbytku povídky vytrácí. Osamělí mužští uvědomil, že vojska byla vždy kotníková. sahu („Následuje článek Jana Suka vztahu- „Karel Ječný se zachechtal slovům své »Kotníková vojska. Kotníková vojska,« hu- jící se k antologii Ivana Slavíka [...] a feje- obtloustlé družky, matky Martina Speklého, Ve výše zmíněných dvojicích hlavních čel si Nastavil do kroku a kotníkově zářil. ton V. Vokolka České Běsno.“ nebo „Po a bez varování padl mrtev na písečnou zem, postav převažují postavy mužské, a to osa- Kotníkově se září tak, že to lze jen těžko za- rozhovoru se Soňou Záchovou a po několi- usmrcen na místě rozsáhlým infarktem mělé či osaměle působící, až vykořeněné. chytit přístroji a kostní baba přitom přichá- ka jejích básních se opět [myslím již po- myokardu. Bylo mu dvaapadesát let. Vyko- Alois Vrána nemá sice manželku, ale má zí o spodní čelist, ve které se jí tvoří veliko- čtvrté] objevuje anketa...“). palová i její sestra Dupalová, která vyhlíže- aspoň sestru. (Kašna) Udatný práskač má noční zlomenina duhově broskvového pro- Proč přesně je debata Josek-Snížek je- la u branky, až přijede druh Dupalové Mu- manželku, která „mezitím doma něco vaři- sáknutí jako pozdrav z prostoru s již zamře- nom „na oko“? Co přesně dělá z recenze hammad Al Barka s pivy, propadly panice. la, ale jen pro sebe a pro děti“. (Udatný lými prvňáčky.“ (Cokoliv) na Labyrint reklamní materiál? Přesně z ja- Lítaly po zahradě a ječely a několikrát má- práskač) Za dr. Kopáčem přijel přítel, ale kého důvodu nová obálka odrazuje? Podle lem porazily Martina Speklého, toho času „když přítel odjel do Brna, kam se Kopáč 3. Posledním citátem jsem se vlastně již kterých kritérií nemá komiks v závěru „od- desetiletého, blonďatého a bronzově pati- rovněž chtěl tajně vrátit, nezbylo než jít zno- dostal k dalšímu: vysvětlování, co určitý povídající“ výtvarnou úroveň? novaného.“ (Rumpál) vu k nemocnici“. (Spadalo to) výraz znamená. Chtěla jsem vás poprosit, zda byste, až „Jindy ovšem Fulát honil Zouna po láz- „Klouda si nebyl jist, zda některá z těch „Koncert spočívá v tom, že chlapi s fa- si příště budete brát nějaký časopis včetně ních, byly to přiměřeně veliké lázně s tako- ženských je jeho manželka, a tak šel raději goty a s hornami vylezou na takové ty bal- jeho playmate do úst, nenapsal něco kon- vými bachratými, rozlehlými budovami, ve na pivo.“ (Kalhotový pahýl) „Právě se roz- kóny a troubí na sebe jak pitomí (tomu se krétného, něco, co by věcem prospělo, z če- kterých minulost hrála na umělecké střečky, vedl. Nevěděl si s tím ještě rady, a už cesto- říká ČAJKA), přitom občas některý spadne ho by se kritizovaní mohli poučit a dělat vě- velmi pomalé; je známo, že běžní střečci val. (...) Úředník se zaradoval. »Taky jede- do hlediště, k čemuž obecenstvo zahučí úža- ci lépe, k větší radosti a vzrušení všech. jsou naopak mimořádně rychlí.“ (Lázně) te pryč?« Dáma přikývla: »Jedu pryč, už sem, ale nikdo nepošle pro sanitku, nechají Ze závěru vašeho textu odhaduji, že má- jsem to nemohla doma vydržet, ten můj ho tam ležet a on heká a dodělává, což se od te raději jasno v tom, zda je něco míněno 3. V povídkách se objevuje také množ- chlap je nesnesitelnej.«“ (V kupé) něj právě čeká, a zatím ti ostatní fagotisté dobře nebo špatně, proto uzavřu zjednodu- ství místních názvů (hlavně v povídce Spa- a hornisté dále bučí a mečí na své nástroje šujícím sumářem: o zmiňovaných číslech dalo to). Ty naopak odkazují ke skutečnos- - nezapírám, že jednak stakatově a jednak Hosta si nemyslím jen věci dobré nebo jen ti ve valné většině případů. „Podezřelá“ je Pavel Osika čili študáci v pěkně falešných triolách -, načež pozor věci špatné, jen vám v dobré víře sděluji z tohoto pohledu pouze věta: „Všude kolem přichází trubka! svůj názor na to, že je špatné psát nedobré zeleň bujně střežila hmyz, který jí prolézal, Text tohoto názvu má výjimečnou pozici. Trubka zatroubí zlatě, platinově, vodo- (rozuměj nekvalitní) recenze. a posmutnělý potůček s podezřelými po- vodně-větrně a šulácky, že spadnou i zbylí Vyzývavě (rozuměj ke kvalitním kriti- mněnkami se plazil na dně tohoto údolí 1. Hlavní postava Pavel Osika totiž žije hráči a ten blbec s těmi tympány v orchest- kám) a možná se jmenoval Vošmenda nebo to byl s otcem i s matkou. Když jde na vojnu, na- řišti jenom jednou bouchne a už je taky v pi- VĚRA CHASE její přítok.“ a rybník Malé Žrádlo z povíd- razí na člověka, o kterém se pak dozví, že je vě, všichni jsou hnědě a skleněně v pivě ky Cisterny - ale třeba je podezřívám ne- to jeho strýc, zmínka je i o jeho sestrách. a opatrně na ně nasypeme kmín, je to tiché právem. sypání.“ (Do divadla!) „Jakmile přišel domů, 2. Nejedná se také o povídku, ale spíš začal rozkládat se svou manželkou, což zna- 4. „Jména“ je název také jedné z poví- o vývojový román. Pavel se narodí, otec se menalo, že současně hovořil a současně tak- dek, která začíná: „Vysvětloval jsem insta- rozhodne, že ho dá na školu hudby, ale po- hle dělal rukama, což stručně označujeme za latérovi, takovému šedě ocelovému, že rád zději se ukazuje, že Pavel má „dřevěný rozkládání, i když je to složitější.“ (Cisterny) vymýšlím jména od té doby, co si vymýšlím sluch“, tak otci kostelník poradí, ať ho pošle soutěže, a že od té doby, co na počítači hra- na vojnu. 4. A také upozorňování na ony výrazy: ji hry, ve kterých jde o pořadí fiktivních Na cestě narazí na zmíněného člověka, „Částečně se nemýlila, bluma, do všeho ale hráčů, nabyla tato má činnost - vymýšlení který je jeho strýcem, a ten ho přemlouvá zasáhl vlčák s jedním okem, který nečekaně jmen totiž - ještě vyšší intenzity. Instalatéra na plašení sov, ale Pavel řekne, že si to ješ- vyběhl z ulice pod kostelem, jedné z těch, to prakticky nezajímalo, ale ze zdvořilosti tě musí rozmyslet, a vrátí se domů, za což jež ústily na kašnové náměstí. (...) Vrána se pokyvoval hlavou.“ ho otec seřeže. Pak ale usoudí, že se Pavel, divil, poněvadž kašna mu ještě nikdy nepro- když tam ani nedošel, na vojnu nehodí. vedla, aby při občasném navštěvování na- Matka otci ještě připomene, že Pavla poslal stala taková nepatřičnost čili kdoule. (Při- Dva hlasy, dvě postavy na vojnu, a přitom ještě nebyl ve škole. Tak tom si povšimněme: napřed bluma a potom jde Pavel do školy. kdoule!)“ (Kašna) „V ubytovně měli také 1. Nejméně polovina povídek je vlastně Odpoledne po škole pošle otec Pavla chodby. Z těch se dalo jít na záchod a z těch dialogem dvou postav (Rybářská stolička, k potoku. Tam vyslechne rozhovor chlapů, zase do chodby, na které svítil četnický ba- Na vratech, Vařič...) nebo mají dvě hlavní kteří se radí o tom, jestli bude válka. Po ces- ník. To je od slova »báňat«.“ (Pavel Osika postavy (Bartholdyho symfonie, Pečák...). tě zpět potká Pavel Václava Raise. čili Študáci) Eva Sendlerová, „Tichý kout I“, suchá jehla, 1999 11

1999 9 Celá léta jsem budoval možnost jiného, vetkal do románu Most přes Drinu. Teď ne- možnost mluvit a myslet jinak. A nyní po mám možnost na okamžik si zalistovat útoku NATO na Jugoslávii byl ten jiný zni- v tomto románě a citovat alespoň jednu An- čen, s prvními bombami byli umlčeni drićovu větu oslavující most. Vím však, že všichni, kteří mysleli jinak. Ti odlišní, oni s každým zbořeným mostem zaniká mož- Inventář jsou, zdá se, nepotřebným přebytkem jak na nost onoho rozdílného, s každým zbořeným Miloševićově účtu, tak i na účtu Západu. Ti mostem - a dnes je jich hodně zbořených -, odlišní kazí strategii obou stran, a proto se se zužuje prostor pro existenci čehokoli di- stanou prvními oběťmi ve dnech, měsících, sonantního a rozumného. S každým zboře- dokonce i v letech, které jsou před námi. ným mostem svět čím dál víc začíná být ob- odchodu Ostatně v Srbsku již dávno byly sestaveny ludné Jedno, to idiotské jedno a to samé, seznamy Jiných. Možnost jejich zmizení a tak to půjde dál až do chvíle, kdy na kaž- z povrchu zemského je velmi pravděpodob- dé znesvářené straně budou stát jedni a ti ná, protože je žádná ze znepřátelených stran samí a kdy se jejich ničivé objetí stane jedi- nechce. Jsou překážkou vášnivého objetí ným mostem nad propastí, před níž se v té- znepřátelených stran, objetí, které zapaluje to chvíli nachází má zem, Balkán a Evropa. Dragan Velikić tatáž vášeň. Zatímco celé noci sedím před televizní Již desátý den sedím v jednom bytě obrazovkou, schvácen absolutní nespavostí, v Budapešti a sleduji programy desítek tele- vybavuji si tituly knih seřazených na poli- V nejlepším koutku duše cítíme lítost prožil několik možností vlastního života, vizních světových stanic informujících cích v mém bělehradském bytě. Je tam hod- k věcem, kterým jsme nevdechli život. které se v tomto okamžiku začaly rýsovat. o tom, co se děje s uprchlíky z Kosova, je- ně knih spisovatelů, kteří se v jednom oka- Vladimir Nabokov Můj přítel, filozof a spisovatel, jako v něja- jichž tragické osudy nyní ruší klidný spánek mžiku svého života ocitli tváří v tvář „in- ké šachové partii jistě táhl figurkami a tlačil světových mocností, nebo s městy na celém ventarizaci odchodu“: Witold Gombrowicz, Jediný citát, který v tomto okamžiku mě do matové pozice v případě rozhodnutí území Srbska, která se hodinu za hodinou Miloš Crnjanski, Eden von Horvath, Nina s jistotou mohu použít, je výše uvedený v Bělehradě zůstat. Po večeři jsem ještě stá- ničí, a přitom v nich žijí lidé, kteří nemají Berberová, Danilo Kiš, Bora Ćosić, Dub- z románu DAR Vladimira Nabokova. Je to le nevěděl, co přesně udělám. Odvezl jsem žádnou možnost opustit vlast. Vidím v jed- ravka Ugrešičová... V knize, kterou jsem ze jediná kniha, kterou jsem za rozbřesku 24. svého přítele domů, zaparkoval jsem svou nom okamžiku bělehradský most, na kte- svého bytu s sebou vzal a která je nyní mým března při odchodu ze svého bytu strčil do starou renaultku na dvoře jednoho příbuz- rém se mladí Bělehraďané drží za ruce. Jsou jediným DAREM, do něhož vkládám své tašky. Bylo nutné myslet na podezřívavý ného, vrátil se do bytu, vybral jsem si tašku, to stejné chytré tváře, které jsem vídal tři naděje, ukryl Vladimir Nabokov ještě jednu pohled celníků, kteří o několik hodin po- ani velkou, ani malou, a otevřel jsem ji. Pře- měsíce na demonstracích v Bělehradě svou větu: „Německý pedagog Kampe, když zději budou v Subotici držet v ruce můj pas de mnou se objevila tma, do níž jsem rovnal a v celém Srbsku v zimě 1996-97, kdy ve si položil ruce na břicho, říkával, že je uži- a potom možná prohledávat obsah mého za- věci, jejichž inventář by v tomto okamžiku dne v noci protestovali proti Miloševićovu tečnější uplést libru vlny než sepsat svazek vazadla. Kdyby v něm objevili více než jed- představoval triumf banality. Samozřejmě režimu. Nyní tito lidé svými těly brání je- veršů.“ nu knihu, mohlo by to znamenat, že plánuji jsem se ke knihám ani nepřibližoval, neboť den most, nyní vystavují svá těla bombám Přeložila ANA ADAMOVIČOVÁ zdržet se mimo vlast delší dobu. Okamžik by mě tento krok postavil před nepřekona- vojsk NATO. A již slyším desítky komen- odchodu, který jsem si v uplynulých letech telné dilema... tářů různých zpravodajů, kteří pokrytecky Dragan Velikić (1953) často představoval, okamžik, na nějž jsem Teď přerušuji větu, jelikož z nějakého mění kontext a buď zamlčují, nebo možná Jugoslávský spisovatel, šéfredaktor vy- se z dlouhé chvíle připravoval a přitom ni- neznámého prostoru, z perspektivy některé- nechápou, že tito mladí lidé chrání jeden davatelství B-92, které je odnoží stejno- kdy vážně nevěřil, že se někdy doopravdy ho z čtenářů tohoto textu, již slyším komen- most a své město, a místo toho říkají, že há- jmenné rozhlasové stanice, umlčené v den uskuteční, se najednou začal naplňovat tář, kterým obléhá mé zavazadlo a vlak, jí stávající režim. Dveře nekonečna jsou pro zahájení náletů. Je autorem řady románů, v noci z 23. na 24. března. kterým cestuji, a můj svět lemovaný třídami hloupost otevřeny dokořán. povídek a esejů. Od začátku jugoslávské Jen o pár hodin dříve jsem večeřel knih: a co ti, kteří utíkají před kulkami bez Jediný vlak, který v současné době spo- krize pravidelně přispíval do opozičního v jedné bělehradské restauraci a na odchod kufru a pěšky k hranicím? Odpovídám, že juje Bělehrad s Budapeští, nese název Ivo tisku, přičemž žádný zvrácený jev v jugo- jsem vůbec nepomýšlel. A pak jsem během jsem vyrazil jen o pár dní dříve díky onomu Andrić. Jugoslávský nositel Nobelovy ceny slávské a srbské společnosti a politice ne- večeře s pánem, jehož považuji za jednoho tušení nebo jistému vnímání situace, což Ivo Andrić, jak všichni víme, vybudoval nechal bez povšimnutí. Jeho román Astra- z nejmoudřejších lidí v mé zemi a jehož mému hlasu mezi hlasy ozývajícími se v mé svůj literární svět na metafoře mostu. Roz- chán vydalo v loňském roce pražské nakla- jméno z pochopitelných důvodů zamlčuji, vlasti dodávalo poněkud disonantní ladění. víjel ji v řadě svých povídek a grandiózně ji datelství Triáda.

diskriminaci“. Pravda je ovšem jinde. Změ- na by především oslabila jejich politickou A TLANTIC-LETTER (3) váhu, neboť, jak známo, v množství je síla. Popíráním existence míšenců si prozatím přisvojují roli mluvčích kohokoliv byť jen s miniaturní dávkou nebělošské krve. Čer- nošská reprezentace v politických rolích, jak na federální úrovni, tak v jednotlivých státech, je značně početnější než jiných menšin. Dosud jsem se nesetkal s občany Jsme různí a rádi se škatulkujeme. Jan Postulát doby vyžaduje politicky korekt- kem zavedení kategorie multiracial, však ta- asijského původu, kteří by si takovou repre- Masaryk se za jedné své plavby do Ameriky ní zpřesnění těchto kategorií. Z indiánů se kové jsou jejich skutečné kořeny. zentaci pochvalovali. Černoši (12 % obyva- dostal do potíží při vyplňování úředního do- stali Native Americans, což tedy doslova Záležitost se dostala na první stránky tel země) se též těší dvojnásobnému zvýhod- tazníku. V rubrice Rasa totiž napsal lidská znamená, že Američan s evropskými kořeny novin v souvislosti s velikánským vítězstvím nění (cca 25 %) zaměstnanosti v pohodlné, (human). není vlastně native (tam rozený), i kdyby je- mladíka jménem Tiger Woods v hlavním nepříliš náročné federální službě. V roce 1790, tedy v době, kdy USA byly ho předkové byli původní poutníci, doraziv- golfovém turnaji. Nový šampion snědé ple- Známý americký sociolog Amitai Etzio- ještě velmi mladou republikou, se uskutečni- ší na lodi Mayflower. Z černochů se stali ti, ve všech médiích označovaný jako Afri- ni vyjádřil naději, že probíhající rasové rozlo první sčítání obyvatelstva. Cenzus rozlišo- African-Americans, kdežto běloši nejsou can-American, se totiž v televizním inter- mělňování je ta nejlepší naděje pro budouc- val jen tři kategorie: 1. běloši, svobodní ob- European-Americans. Jsme nadále jen kav- view charakterizoval jako „Cablinasian“ - nost společenské harmonie v USA. Dochází čané; 2. bělošky, svobodné občanky; 3. otro- kazští (Caucasian). Na tom z nevědomosti jím vymyšlený akronym (1/8 Caucasian, 1/4 k tzv. hnědnutí (browning) země. V polovině ci. Teď při sčítání obyvatelstva - a též při vydělala jedna česká emigrantka, která při Black, 1/8 American Indian, 1/4 Thai, 1/4 příštího století bude většina amerického mnoha jiných příležitostech (žádost o za- žádosti o stipendium na kalifornské univer- Chinese). A oheň byl na střeše. Řada čer- obyvatelstva neevropského původu. Přistě- městnání, přijetí na univerzitu atd.) - máme zitě nevěděla, že se má pokládat za kavkaz- nošských politických předáků (tzv. černo- hovalci z Asie to z nynějších 3,5 % dotáh- kategorií pět: 1. běloši; 2. černoši; 3. Asia- skou osobu, a tedy v dobré víře uvedla, že je chů z povolání) to prohlásila za zradu (sell nou na 8,2 %. Zdaleka nejpočetnější skupi- té/pacifičtí ostrované; 4. Američtí jiná (other). Tvrzení nikdo nekontroloval, out - „výprodej“), z idolu se přes noc stal nou budou oni katoličtí, hodně se rozmnožu- indiáni/domorodci z Aleut; 5. jiní (others). stipendium dostala a jeho pomocí šla stu- Jidáš. jící Hispanics, legální i ilegální přistěhoval- Menšiny zvýhodňující Affirmative Action též dovat a úspěšně to dotáhla až k doktorátu. Zastánci takových názorů de facto ar- ci z Latinské Ameriky. Tato nynější jedna uvádí kategorii Hispanics, kde určující cha- Podobně jako v Jižní Africe za aparthei- gumentují jako někdejší bělošští rasisté desetina obyvatelstva se rozroste na celou rakteristikou není barva pokožky, ale mateř- du, v šestnácti státech těchto USA až do ne- v Louisianě: ač tenhle Woods je černoch čtvrtinu čili dvojnásobek černochů, jejichž ská španělská řeč - pokud se dotyčný dosta- dávna platily tzv. misgenation laws, před- jen z jedné čtvrtiny, jeden takový dědeček počet - zejména zásluhou vraždění ve vlast- vil z Latinské Ameriky a nikoliv z Evropy. potopní zákony proti prznění rasy. O jejich jim postačí, aby prapotomka pokládali za ních řadách - zůstane konstantní. Hispanics Protože zásluhou Affirmative Action lze existenci jsem vůbec nic nevěděl, když jsem černocha stoprocentního. Na televizních připraví o první místo dosud dominantní získat různé výhody, máme případy, že bě- těmi končinami projížděl a nějakou dobu obrazovkách a leckde jinde - na příklad černošskou reprezentaci. Změna se projeví loch Joe Smith se domáhá přednostního po- v nich trávil se svou jen z poloviny běloš- v politických rolích a na univerzitách - se nejen v posílení politického vlivu, ale i váhy výšení v zaměstnání na základě tvrzení, že je skou manželkou. V Louisianě stát za černo- potkáváme s osobami s převážně bělošský- španělštiny - již nyní druhého a místy už zce- příslušník privilegované menšiny - z jedné cha pokládal kohokoliv se stopou (trace) mi rysy a světlou pokožkou, jak zdůrazňují la prvního jazyka země. šestnáctinky americký indián, neboť jeden černošské krve. V roce 1970 se zmodernizo- svůj údajně afro-americký původ, zdroj O požadavku obohatit příští cenzus ka- jeho prapředek pocházel z kmene Cherokee. vali přijetím zákona, že černochem/černoš- dnešních všelijakých výhod. tegorií multiracial se již ve Washingtonu (I prezident Clinton, jehož pravdomluvnost kou je kdokoliv s aspoň 1/32 podílem tako- Proti oficiálnímu uznání kategorie mul- jednalo či snad dosud jedná. Spor spěje i do je ovšem nulová, o sobě občas dává vědět, vé krve. Zákon vydržel až do roku 1983. tiracial se také postavila část federální by- soudních síní, s perspektivou klání na dlou- že je vlastně několikaprocentní rudokožec.) Naše dítě je česko-německo-švýcarsko- rokracie, jíž by novota narušila zaběhlou hé lokte. Obyvatelé havajských ostrovů (rasově čínský Američan. Tedy v dotaznících zaškr- rutinu - čili druh nebezpečí, působené ja- Při příští návštěvě rodné země zamířím Polynésané) se domáhají překlasifikování tává, že je doopravdy other. Čímž se dostá- koukoliv změnou. Něčemu takovému se pře- na statistický úřad přeptat se, zda Česká re- z Asian/Pacific Islanders, jimiž věru jsou, váme k záležitosti se značně explozivním ce zuby nehty brání byrokraté kdekoliv na publika míní zavést či zda už dokonce neza- na americké indiány. To by jim totiž vyneslo potenciálem. Míšenců totiž přibývá, během světě. vedla kategorii míšenců, jichž v národě, na nárok na indiánské výhody - mít rezervace, poslední generace se jejich počet zečtyřná- Nejvíc povyku ale přichází z řad čer- rasu dosud znatelně háklivém, přece jen bu- kde se neplatí daně, ale zato se pobírají sobil, už jsou jich přes dva miliony a brzy nošských politiků a jejich podpůrců. V Kon- de přibývat. mnohé sociální požitky, a vznikl by tam jich budou tři miliony. Dotyční, jakož i je- gresu argumentují, že změna by prý „osla- OTA ULČ i nárok na provoz velmi výnosných kasin. jich rodičové se začínají ozývat s požadav- bila zákony, jejichž účelem je bojovat proti Binghamton, USA 12

1999 9 ny otázky ideové, hospodářské a organizač- ní, rozhodování o delegacích, vypracování Přeměna rozpočtu, rozhodování o odvolání proti při- jetí nebo vyloučení člena. Kompetence předsednictva byly stejné: mělo řešit všech- Syndikátu českých spisovatelů ny tyto záležitosti v obdobích mezi jednot- livými zasedáními ústředního výboru. Kro- mě toho bylo rozhodnuto, že budou existo- ve Svaz československých spisovatelů vat důvěrníci pro určité kraje, sekretariáty při ÚV, při národních sekcích i pobočkách (v čele ústředního sekretariátu měl stát ge- nerální tajemník, jmenovaný ústředním vý- borem), smírčí a rozhodčí soudy a revizní orgán pro kontrolu hospodaření Svazu. Michal Bauer Srovnáme-li organizační strukturu Svazu československých spisovatelů se strukturou Syndikátu českých spisovatelů, je patrné, že došlo ke zjednodušení, ke snížení počtu od- borů, pododborů, komisí a dalších orgánů (z vrcholových orgánů se např. počítalo se zrušením akčního výboru). Počet komisí byl výrazně omezen a bylo stanoveno vy- tvořit pouze čtyři stálé komise: tvůrčí, za- Od února 1948 procházel život spisova- probíhala pod dohledem ÚAV NF. Odtud vány, neboť patrně příliš mechanicky kopí- hraniční, kulturně propagační a hospodář- telské organizace, Syndikátu českých spiso- přišel např. dne 6. 12. 1948 dopis vyzývají- rovaly sovětské stanovy. skou. Tvůrčí komise se měla zabývat otáz- vatelů, velkými proměnami, které vyvrcho- cí SČS k reorganizaci. Už o dva dny pozdě- Potřebu inspirovat se stanovami Svazu kami tvorby, péčí o kandidáty Svazu, sledo- lily před padesáti lety (v březnu 1949): ji se dopisem zabýval AV SČS na své schů- sovětských spisovatelů dokládají např. ná- vat mladé spisovatele, hledat nové autory, v přeměně Syndikátu českých spisovatelů zi, na níž souhlasili všichni členové akčního sledující věty ze zasedání přípravné komi- organizovat tzv. komandýrky apod. Zahra- ve Svaz československých spisovatelů. výboru se stanoviskem ÚAV NF. Po diskuse: „V odst. 5. odstavec první zůstává beze niční komise měla na starost styk se zahra- Hned 26. 2. 1948 - toho dne se konala zi přijali účastníci schůze návrh Jana Drdy, změny jen s tím, že jde o Svaz českosloven- ničím, vysílání spisovatelů do zahraničí schůze akčního výboru Syndikátu (AV aby „členy nové spisovatelské organisace ských spisovatelů a že o vyloučení rozhodu- a přijímání hostů, překládání českých děl SČS) - začala intenzivně probíhat tzv. očis- byli beletristé, dramatici, literární vědci, je národní sekce Svazu. Písmena a. zůstává do cizích jazyků a cizích děl do češtiny. ta našeho života, která podle Drdy „přišla slavisté a překladatelé z těchto oborů. - beze změny, písmena b. zůstává jen s tou Kulturně propagační komise měla organi- organicky a (...) je pouze pokračováním oné Z rozpravy vyplynulo, že dramatiky jest ro- změnou, že slova »Svaz atd.« se nahrazují zovat školení spisovatelů, patronáty, starat prvé revoluce z roku 1945“.1 Tuto očistu zumět dramatiky divadelní, rozhlasové a fil- slovy: »Svaz československých spisovate- se o záležitosti tiskové (časopisy, naklada- v Syndikátu měl provádět právě akční výbor mové libretisty (nikoli scenaristy), literární- lů«. Písmena c. zůstává, jenom slovo: »so- SČS. Označení svaz se objevilo již na schů- mi vědci jest rozumět kritiky a literární his- větské« se nahrazuje slovy »lidově demo- telství) po stránce ideové, o propagaci Sva- zu, pořádat přednášky, diskuze, výstavy zi AV SČS dne 2. 4. 1948: činnost AV SČS toriky.“6 Kromě toho bylo usneseno, aby kratické«. Písmenu d. usneseno vyškrtnout, byla závislá na ÚAV NF, kterému bylo sdě- byla provedena probírka členstva, jak znělo písmena e. zůstává beze změny, písmenu f. apod. Hospodářská komise měla na starost leno, že AV SČS chce „vytvořiti svaz pra- dobové označení, z hlediska kvalitativního usneseno škrtnout.“8 O podstatě stanov věci hospodářské, dále úkoly zrušené komi- covníků opravdu hodných názvu »spisovate- a kulturně politického. svědčí např. usnesení, že „členy mohou být se sociálně politické (tedy stipendia na le« a zabezpečit tím mravní úroveň budoucí- Na doporučení Karla Scheinpfluga a se spisovatelé (beletristé, dramatici, kritikové, Dobříši, sociální záležitosti spisovatelů, jeho spisovatelského svazu. Probírku jest pro- souhlasem Václava Řezáče a Jana Drdy se literární vědci a překladatelé), kteří se ak- jich právní ochranu apod.) a připravit hos- vést co nejcitlivěji a škrtnutým členům jest akční výbor SČS usnesl na těchto závěrech: tivně účastní socialistického budování v li- podářské splynutí Syndikátu českých spiso- sdělit, že se mohou přihlásit znovu, vydají-li zastavit s okamžitou platností činnost dově demokratickém státním zřízení, zabý- vatelů a Spolku slovenských spisovateľov. dílo, o němž mají za to, že by je kvalitativně ústředního výboru, odborů a komisí Syndi- vají se literární prací a jejich umělecká či Za předsedy jednotlivých komisí byli urče- opravňovalo ke členství ve Svazu.“2 kátu, přeměnu Syndikátu na Svaz českoslo- kritická díla byla publikována a mají samo- ni členové ústředního výboru. Vznik a ná- V záležitosti literatury se koncem roku venských spisovatelů provede akční výbor statný umělecký nebo vědecký (kritické prá- plň činnosti tvůrčí, kulturně propagační 1948 velmi angažoval ministr školství, věd z pověření ÚAV NF, v běžné agendě budou ce) význam“.9 - Stanovy Svazu českoslo- a zahraničně politické komise byly deklaro- a umění Zdeněk Nejedlý, jehož záměry sekretariátu udílet direktivy Řezáč ve vě- venských spisovatelů jsou otištěny ve sbor- vány na sjezdu spisovatelů v březnu 1949 přednesl na schůzi AV SČS 15. 11. 1948 cech ideových a Sekera ve věcech hospo- níku Od slov k činům.10 (a rovněž existence komise hospodářské). Václav Pekárek. Nejedlý prý cítil odpověd- dářských. Dále byla zvolena komise pro Kromě toho byla určena organizační Takže zde uvedené představy o struktuře nost za stav české literatury: „Má zájem na přípravu „přestavby ve Svaz“ ve složení O. struktura Svazu. Odbočka byla nejnižším Svazu byly realizovány od vzniku Svazu tom, aby spisovatelé byli aktivováni a aby Audy, P. Bojar, J. Drda, M. Kouřil, F. Ne- organizačním stupněm a měly ji tvořit ná- československých spisovatelů. se zapojili do nových poměrů a v jejich čásek, V. Pekárek, J. V. Pleva, V. Řezáč; rodní sekce; odbočka měla mít svůj výbor. Kromě toho bylo už na zasedání pří- smyslu také tvořili.“3 Chtěl, aby se Syndikát Slováci měli zvolit čtyři své zástupce (zase- Dále to byly národní sekce, tedy česká pravné komise pro reorganizaci Syndikátu „zbavil všech složek, které ho činí těžko- dání přípravné komise pro reorganizaci se a slovenská, které měly mít na starost sprá- 10. a 11. 1. 1949 rozhodnuto o předsedovi pádným“ (především tzv. spisovatelů vě- zúčastnili M. Chorváth, J. Poničan a C. Štít- vu ideologických, hospodářských a správ- Svazu spisovatelů: hovořilo se o „predesti- deckých, ti měli být organizováni v Národ- nický). Podle Drdy totiž Slováci souhlasili ních věcí. Bylo určeno, že národní sekce novaném předsedovi Svazu“ - a byl jím Jan ní badatelské radě), a „spisovatelů horších se Svazem československých spisovatelů budou konat každoročně valné shromáždě- Drda. kvalit“. Konečná Nejedlého představa byla: (nikoli Svazem českých a slovenských spi- ní. Do čela národní sekce měl být volen Za přítomnosti ministra Nejedlého na té- „Takto zmenšené členstvo vytvořilo by Svaz sovatelů), který bude mít dvě sekce: v Pra- předseda, který byl současně místopředse- to schůzi se dále jednalo o uspořádání sjez- spisovatelů, který byl by společný Čechům ze a v Bratislavě. Jednáním se Slováky byli dou Svazu. Sekce měly mít také výbory du. Ten se měl konat v lednu 1949, ale ter- a Slovákům.“ Nejedlý slíbil podporovat pověřeni Drda, Kouřil, Nečásek, Pekárek a předsednictva, dále měly podněcovat mín byl změněn. Bylo stanoveno, že sjezd vznik časopisu, přál si užší spojení Lido- a Řezáč a datum bylo stanoveno na 20. 12. tvorbu, hledat nové autory, svolávat konfe- bude trvat dva dny, v sobotu a v neděli vých novin s ministerstvem školství, pova- 1948. - Na vysvětlenou k pravomocím akč- rence, vydávat časopisy. Za nejvyšší orgán (sjezd začal už v pátek 4. 3., trval tak tři žoval za nutné zřídit v Praze dům spisova- ního výboru Syndikátu je třeba říci, že AV Svazu byl vyhlášen sjezd, který se měl ko- dny). Bylo určeno, že v sobotu bude na Hrad telů, v němž by byl klub spisovatelů, kde by SČS byl politicky zodpovědný za řízení nat každé tři roky (což se nestalo ani jed- vyslána delegace k prezidentu republiky; se scházeli autoři; na chod domu bylo mi- Syndikátu českých spisovatelů. nou, byť byl v souhlase s tímto usnesením kromě Gottwaldova projevu měli další dva nisterstvo ochotno platit. Nejedlý pokládal Přípravná komise pro reorganizaci SČS II. sjezd SČSS připravován v roce 1952). připojit ministr Z. Nejedlý a povereník L. za potřebné založit literární muzeum, roz- se sešla na dvoudenním zasedání na Dobří- Sjezd měl stanovit tzv. generální linii tvůr- Novomeský. Program sjezdu byl stanoven hodl se založit vědecký ústav pro českou li- ši 10. a 11. 1. 1949. Zúčastnili se ho, kromě čích spisovatelských úkolů; tyto úkoly mě- takto: referáty o socialistickém realismu mě- teraturu, s ministerstvem měla být také uza- omluvených Drdy a Nečáska, všichni zmí- ly konkretizovat výbory národních sekcí, li přednést L. Štoll a J. Poničan, referáty na vřena smlouva, podle níž bylo provozování nění členové komise pro přestavbu Syndi- resp. výbory poboček. Mezi sjezdy měl být téma Úkoly literatury v socialistické výstav- Dobříše přeneseno na Syndikát. kátu ve Svaz, včetně tří Slováků, a nadto za nejvyšším orgánem ústřední výbor, v němž bě J. Drda a A. Sirácky, referáty na téma Po diskuzi bylo na této schůzi akčního kancelář SČS K. Scheinpflug a E. Kolár. měl být předseda Svazu, předsedové národ- Úkoly socialistické kritiky V. Pekárek a M. výboru SČS přijato následující usnesení: Zasedání předsedal 10. 1. Řezáč (část dne ních sekcí (byli zároveň místopředsedy vý- Chorváth. Po přednáškách měla následovat „Akční výbor přijímá s povděkem podněty i Chorváth) a 11. 1. Drda, který se tohoto boru), generální tajemník a dalších devět diskuze k jednotlivým tématům. Na sjezdu a usnesení ministerstva a oznamuje ústřední- dne již dostavil. členů. Předsednictvo ústředního výboru nebyla ovšem tato představa přesně naplně- mu výboru, že po provedené diskusi doporu- Michal Chorváth přednesl za slovenské mělo být pětičlenné a mělo se skládat na: delegace opravdu prezidenta Gottwalda čuje vytvořit svaz, v němž by byli organisová- spisovatele stanovisko, že sloučení českých z předsedy a místopředsedů Svazu, generál- navštívila (v sobotu 5. 3.), ten poslal sjezdu ni spisovatelé jak čeští, tak slovenští, a dopo- a slovenských spisovatelů v jedné organiza- ního tajemníka a jednoho člena ústředního dopis; pozdravné projevy na sjezdu přečetli ručuje za tímto účelem vytvořit přípravný vý- ci je možné, protože je údajně nutné, „aby výboru. Ústřední výbor Svazu se měl schá- předseda Národního shromáždění Oldřich bor, který vypracuje podrobný návrh na ce- spisovatelé zbavili se onoho přehnaného zet přibližně jednou za čtvrt roku, presidi- John a předseda vlády Antonín Zápotocký, lou reorganisaci, zejména jakým způsobem nacionalismu, který dělil Čechy a Slováky. um jednou za měsíc. Ve skutečnosti se referáty přednesli ministr školství, věd bude svaz utvořen, připraví jeho stanovy, Základ je nutno hledat v socialismu, který schůze konaly dost nepravidelně: bylo-li a umění Zdeněk Nejedlý (O úkolech české rozhodne o zásadách přijímání členů a o roz- vylučuje také jakoukoli další nedůvěru.“7 třeba řešit záležitosti považované za akutní literatury), ministr informací a osvěty Vác- sahu pojmu »krásná literatura«, při čemž bu- Hlavním bodem jednání bylo ovšem vy- či podstatné, sešel se ústřední výbor už po lav Kopecký (přečetl tzv. politický referát), de dbát toho, aby byly možné i výjimky. Při tvoření stanov Svazu spisovatelů. Za základ měsíci (např. v roce 1952 při přípravě II. povereník školstva, vied a umení Laco No- všech těchto úkolech bude přihlížet k účelu byly přijaty stanovy Svazu sovětských spi- sjezdu SČSS); schůze předsednictva české vomeský (O úlohách slovenskej literatúry), svazu oživit literární činnost. Rozhodne dále sovatelů včetně politické preambule, ačkoli sekce se konaly s odstupem čtyř dní až čtyř předseda SČSS Jan Drda a místopředseda o event. likvidaci Syndikátu.“4 Po doplňují- byly k dispozici Stanovy Syndikátu čes- měsíců (v letech 1949-51), výbor české SČSS Michal Chorváth. cím návrhu Bohuslava Havránka bylo připo- kých spisovatelů z roku 1947, případně Sta- sekce se scházel po jednom týdnu až pěti Druhý den zasedání přípravné komise jeno, že „členové pro svaz mají být vybíráni novy Spolku „Syndikát českých spisovatelů měsících (opět v letech 1949-51) - není zde pro reorganizaci Syndikátu, 11. 1. 1949, se kvalitativně, že ústřední výbor má řešit otáz- a hudebních skladatelů“ z roku 1941. So- zahrnuto období mezi schůzemi před prázd- hovořilo o úkolech Svazu, které bude nutné ku, zda členy mají být také překladatelé, a ko- větské stanovy byly převzaty a pouze sty- ninami a po prázdninách, protože v červen- stanovit už na ustavujícím sjezdu Svazu: nečně rozřešit otázku kandidátů“.5 listicky upraveny (kupř. vypracováním, ci a srpnu se schůze nekonaly. svolat do konce května 1949 „tvůrčí konfe- Tzv. rekonstrukce Syndikátu byla zále- resp. úpravou preambule byl pověřen Dr- Bylo určeno, aby ÚV Svazu měl na sta- renci dramatiků, kde by byly probrány žitostí politickou, o čemž svědčí i to, že da). Později však byly stanovy přepracová- rosti veškeré vedení Svazu, zejména všech- všechny nové hry a zaujato k nim stanovis- 13

1999 9 ko. Obdobně (...) by se to udělalo s beletri- Nový, I. Olbracht, J. Pilař, J. V. Pleva, M. I. Skála, V. Školaudy, L. Štoll, J. Taufer sty a s kritiky, kde by bylo podrobeno kriti- Pujmanová, J. Rybák, V. Řezáč, J. Seifert, J. a F. Trávníček).19 O den později, 5. 3. 1949, ce stanovisko jednotlivých kritiků.“ Dále Sekera, F. Směja, V. Školaudy, A. M. Tils- se konala ustavující schůze ústředního vý- existovala představa, „že by byly svolány chová, A. Trýb, J. Weiss, V. Závada, J. Do- boru, na níž byla jednomyslně schválena konference na různých místech republiky lanský, B. Havránek, B. Mathesius, J. Muka- kandidátní listina předsednictva Svazu: a že by k nim byli přizváni lidé ze závodů, řovský, L. Štoll, F. Trávníček, M. Marčano- z české sekce Bojar, Majerová, Nečásek čímž bylo by možno podporovat vývoj no- vá, V. Procházka, E. A. Saudek, J. Hostáň, a Řezáč, ze slovenské sekce Horov, Chor- Co vých talentů a zjistit souhlas s lidovými B. Sílová, F. Tenčík, F. Götz, J. Hájek, J. váth, Chrobák a Tatarka, do předsednictva vrstvami“.11 Tyto představy a návrhy M. Kopecký, S. Lom a A. M. Píša. Přípravný náležel z funkce předsedy Svazu Drda.20 Kouřila ukazují na kontrolní, direktivní výbor byl svolán na 4. 2. 1949 do zasedací I nyní podotýkám, že rovněž hodnocení patří funkci Svazu, kterou skutečně plnil. síně Lidových novin a měl zajistit, jak to vy- průběhu sjezdu spisovatelů v březnu 1949 Na schůzi byl 11. 1. 1949 přijat název slovil Drda, že „do budoucího Svazu budou je nad rámec tohoto příspěvku. organizace - Svaz československých spiso- přijati všichni kvalitní spisovatelé, kteří stojí Na tomto sjezdu byla dokončena pře- vatelů, resp. Zväz československých spiso- na půdě lidově demokratické ideologie“.14 měna Syndikátu českých spisovatelů ve do vateľov - a shrnuta její struktura. Tiskovými Tato členská probírka byla prezentována ja- Svaz československých spisovatelů a Svaz ? orgány Svazu se staly Lidové noviny a No- ko kvantitativní i kvalitativní. Počet členů zde byl vyhlášen oficiálně. Podle Jana Pila- vý život, orgánem české sekce Kulturní po- Syndikátu českých spisovatelů např. k 30. 6. ře „posláním a úkolem Svazu čs. spisovate- litika a orgánem sekce slovenské Kultúrny 1948 byl 1614; od valné hromady sekretari- lů bylo především odstranit všechny překáž- bibliografie život. Tiskovými a nakladatelskými podni- átu Syndikátu 20. 4. 1947 do 30. 6. 1948 ky, které brzdily pokrokový vývoj naší lite- ky Svazu byly Lidová tiskárna v Brně, na- stoupl o 238; zemřelo 17 členů, 5 členů vy- ratury, podněcovat tvůrčí aktivitu spisova- kladatelské podniky Topič a Borový včetně stoupilo a vyloučeno bylo 37 členů.15 Takže telů, připravit pro ni podmínky, t. j. vyzbro- knihkupectví, salonu a periodik. Členům počet členů Syndikátu ještě v průběhu roku jit spisovatele utužením jeho kontaktu s li- Svazu byl k dispozici dobříšský zámek 1948 rostl. Ovšem onou probírkou kvalita- dem ideovými diskusemi a školením, tak a park (Syndikát měl ještě národní správu tivní bylo především chápáno vylučování aby se stali způsobilými vytvářet nová díla, nad bývalou Kramářovou vilou ve Vyso- z důvodů ideových - to je výše zmíněná pro- pravdivě a věrně zobrazující skutečnost Je jedno, zda to bylo v rozhlase, televi- kém nad Jizerou, ta mu však byla v květnu bírka z hlediska kulturně politického. Podle v jejím revolučním vývoji. Za druhé vyhle- zi nebo v novinách, uslyšel jsem nebo jsem 1947 odňata, a od PEN klubu převzal Syn- zprávy o činnosti české sekce Svazu spiso- dávat a vychovávat nové spisovatele z děl- si přečetl zmínku o Maximu Gorkém (po- dikát na jaře 1948 tehdy nedokončenou vatelů, kterou vypracoval Jan Pilař, tajemník níků, zemědělců a ostatních pracujících chopitelně negativní, ale o to mi v tuto chví- ozdravovnu v Budislavi). české sekce, a kterou přednesl na II. řádném vrstev a za třetí uplatňovat tvůrčí spoluprá- li nejde), kde se pravilo, že v roce 1908 by- O zasedání přípravné komise 10. a 11. valném shromáždění české sekce SČSS 22. ci s písemnictvím slovenským a navazovat la u nás přeložena Gorkého Matka nezná- 1. 1949 informoval na schůzi akčního vý- 10. 1950, nebyla přeměna spisovatelské or- pracovní styky se spisovateli lidových de- mým překladatelem. Pozastavil jsem se ni- boru Syndikátu 17. 1. 1949 Václav Řezáč. ganizace lehká, už jenom z důvodů kvantita- mokracií a zvláště vyzvedat slavný příklad koliv nad absolutním odsudkem Matky Připojil, že valné shromáždění národních tivních, protože „někdejší Syndikát měl na mohutné literatury sovětské a osvojovat si (proč také) jako nad konstatováním „nezná- sekcí se má konat už ve sjezdových dnech 1300 organisovaných beletristických spiso- její tvůrčí principy.“21 mým překladatelem“. a že sjezd má být doplněn tzv. referátem po- vatelů v českých zemích“16 a stav Svazu v říj- Přeměnu Syndikátu ve Svaz musel po Padesát let po vydání Matky česky, tedy litickým (byl to již zmíněný referát Václava nu 1950 byl 220 členů a 49 kandidátů v čes- sjezdu schválit akční výbor. Na poslední v roce 1958, jsem se otázkou zabýval a vý- Kopeckého; skutečností ovšem je, že politi- ké sekci. Z uvedených čísel je vidět, že pro- schůzi AV 30. 5. 1949, jíž byla činnost AV sledek jsem uveřejnil v roce 1959 v Bulleti- ka prolínala všemi referáty a stala se sou- bírka byla opravdu značná. Musím však upo- ukončena, vyslovil Drda podstatu přeměny nu Vysoké školy ruského jazyka a literatu- částí literárního života té doby). Řezáč rov- zornit, že tzv. očista spisovatelské organiza- SČS v SČSS, když „konstatuje, že přeměna ry. Podařilo se mi po půl století zjistit zcela něž doporučil „rozšířit příprav. výbor ještě ce je nad rámec tohoto příspěvku a že vyža- SČS jako odborové organisace ve Svaz jako jednoznačně, že překladatelem byl F. V. o přípravnou komisi asi 30-člennou, která duje samostatné zpracování. organisaci ideovou vyplývá z nové politické Krejčí - a překládal z němčiny. Jat podezře- má též rozhodnout, kdo má být pozván na Akční výbor Syndikátu na schůzi 1. 2. základny našeho života, a navrhuje proto, ním, že překladatel je nadále tajen, podíval Sjezd, a která vytvoří základní jádro Sva- 1949 souhlasil s návrhem přípravné komise aby AV v souhlase s obecným polit. vývojem jsem se do katalogů UK a zjistil jsem, že u vydání z roku 1908 je všude „překladatel zu“.12 (Řezáč nebo zapisovatel Kolár se mu- o provedení okamžité členské probírky od února 1948 souhlasil s přeměnou SČS neznámý“. S odvoláním na svou stať jsem seli dopustit omylu: zde by mělo být, že je a s tím, aby na sjezd „byli pozváni pouze jako organisace převážně stavovsky odbo- žádal opravu, resp. doplnění. Byl jsem však třeba rozšířit přípravnou komisi o přípravný členové, kteří při probírce obstáli“.17 AV rové ve Svaz čs. spisovatelů jako organisa- odmítnut s tím, že bibliograficky nelze sku- výbor. Dále se už hovoří správně o příprav- SČS rovněž souhlasil se změnami ve slože- ci ideovou, tak jak byl ustaven na sjezdu čs. 22 tečnost měnit, mé zjištění je nález literárně- ném výboru.) AV SČS schválil usnesení ní přípravného výboru. Nezval, Feldstein, spisovatelů ve dnech 4. - 6. III. t. r.“ Jmě- vědný, měl by být připojen k F. V. Krejčí- přípravné komise z 10. a 11. 1. 1949 a zvo- Pekárek a Řezáč sice diskutovali o Ladisla- ní SČS přešlo na Svaz. O usnesení byla po- mu, ale fakticita české Matky z r. 1908 zů- lil přípravný výbor Svazu v tomto složení: vu Fikarovi a Jiřím Kolářovi, ale nakonec dána zpráva kulturní komisi ÚAV NF a by- stává, že překladatel je neznámý. K. J. Beneš, K. Biebl, L. Čivrný, J. Dolan- byl návrh přijat beze změny. Bylo také rozlo vyžádáno její schválení. Usnesení o pře- Nesouhlasil jsem s tímto názorem a ne- ský, H. Dvořáková, L. Fikar, J. Glazarová, hodnuto, že počet členů ústředního výboru měně Syndikátu ve Svaz bylo na poslední dohodli jsme se. Poukázal jsem na to, že F. Götz, F. Halas, B. Havránek, V. Holan, Svazu bude zvýšen z 12 na 24, kromě před- schůzi AV schváleno jednomyslně, čímž ten, kdo se bude obírat Gorkým, socialistic- F. Hrubín, J. Kolář, K. Konrád, M. Krato- sedy, a schváleno, že ministerstvo informa- byla tato přeměna ukončena. kým realismem, teorií překladu a zvláště chvíl, V. Lacina, M. Majerová, J. Mařánek, cí a osvěty zve na sjezd asi 18 hostů z cizi- Poznámky: pak překladem prostřednictvím třetího jazy- B. Mathesius, V. Mixa, J. Mukařovský, J. ny - ze SSSR, Polska, Bulharska, Maďar- 1 Protokol o schůzi akčního výboru Syndikátu ka, bude listovat Gorkým, ne však F. V. Noha, I. Olbracht, J. Pilař, M. Pujmanová, ska, Rumunska, Albánie, východní zóny českých spisovatelů konané 26. II. 1948 v místnos- Krejčím. Navíc mnou zjištěný fakt není za- J. Rybák, E. A. Saudek, J. Seifert, F. Smě- Německa, Francie, Anglie a USA. Řešily se tech SČS, s. 1. LA / 40 / 70 / 00124. 2 znamenán ani u Krejčího. Dnešní mladý ba- ja, J. Toman, F. Trávníček, A. Vaněček, J. i jednotlivosti: např. přání vystoupit na Zápis o schůzi akčního výboru SČS dne 2. dubna 1948 v 17 hod., s. 3-4. (Označení LA chybí.) datel stejně odmítne studovat při enormním Weiss, V. Závada a Č. Jeřábek. Nakonec sjezdu vyjádřil Vítězslav Nezval: „Pan Ne- 3 Zápis schůze akčního výboru SČS dne 15. li- množství studií o Gorkém zcela jistě nejen bylo přijato, že „usnesení o reorganisaci zval se hlásí jako přednašeč na spisovatel- stopadu 1948 v 15 hod. v SČS, s. 1. LA / 40 / 70 / studii ze „sucharských“ let, ale nejspíše SČS ve Svaz zatím nebude publikováno“.13 ském sjezdu. Schůze jeho přihlášku bere na 00184. 4 Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a li- Definitivní datum konání sjezdu bylo vědomí, pan Pekárek žádá, aby se o své Tamtéž, s. 3. 5 teratury a limine. 18 Tamtéž. stanoveno na schůzi přípravného výboru, přednášce ještě dohovořil s KSČ.“ 6 Zápis o schůzi akčního výboru dne 8. XII. Prostě se domnívám, že tento můj objev který nesl označení přípravný výbor pro or- Založení Svazu československých spi- 1948 v 15 hod. v SČS, s. 1. LA / 40 / 70 / 00193. 7 je z některých hledisek - zcela nepolitic- ganizaci Svazu (na schůzích AV SČS se sovatelů bylo tedy deklarováno na sjezdu Zápis zasedání přípravné komise pro reorgani- kých - zajímavý dodnes a že vlastně nebyl ovšem užívalo označení přípravná komise), českých spisovatelů, který se konal 4. až 6. saci SČS na Dobříši ve dnech 10. a 11. ledna 1949. 10. ledna - dopoledne, s. 1. vzat na vědomí. dne 24. 1. 1949. Zde byl schválen termín 4. 3. 1949 v budově Národního shromáždění 8 Tamtéž, s. 3-4. Předpokládám, že stanovisko bibliogra- až 6. 3. 1949 pro pořádání sjezdu. Na návrh v Praze. Stanovy Svazu byly schváleny 4. 3. 9 Tamtéž, s. 3. fického oddělení UK je obecným pravidlem 10 Václava Řezáče bylo rozhodnuto, že pří- a téhož dne proběhly i volby. Předsedou Od slov k činům. Sjezd československých bibliografickým, a sem směřuje má po- pravná komise se sejde 4. až 6. 2. 1949 Svazu byl zvolen - jak již bylo řečeno, spisovatelů 4. - 6. III. 1949. Redigovali Oldřich Kryštofek a Jan Noha. Praha, Orbis 1949, s. 172- známka. Nebylo by dobré takovouto směr- v Lidových novinách a jejím úkolem bude o tomto postu bylo předem jasno - Jan Dr- 174. nici změnit? Neměly by se tyto údaje, byť provést tzv. členskou probírku, aby na sjezd da, místopředsedou Michal Chorváth, 11 Zápis zasedání přípravné komise pro reorga- dodatečně, zanášet, a ovšemže odlišně, tře- byli svoláni jen touto probírkou prošlí čle- ústředním tajemníkem (zde došlo ke změně nisaci SČS na Dobříši ve dnech 10. a 11. ledna ba v závorce, a je možno zvolit závorku do- nové. (Kromě toho se opět hovořilo o nut- označení, místo generální tajemník) Pavel 1949. 11. ledna - dopoledne, s. 1. 12 Zápis schůze akčního výboru SČS dne 17. sud neobsazenou, např. {}? Obávám se to- nosti odluky vědeckých spisovatelů a byla Bojar. Pak bylo zvoleno 23 členů ústřední- ledna 1949 v 15 hod. v SČS, s. 1. (Označení LA tiž, že takto přijde, možná už přišlo mnoho svolána schůze k této záležitosti na 31. 1. ho výboru: O. Audy, L. Čivrný, P. Horov, chybí.) odborné práce nazmar. 1949 za předsednictví Jana Drdy a účasti M. Chorváth, D. Chrobák, J. Kostra, M. 13 Tamtéž. K tomu poznámku: dr. Karel Strass na- vědeckých pracovníků V. Haškovce, F. Majerová, F. Nečásek, V. Nezval, V. Peká- 14 Zpráva o schůzi přípravného výboru pro organisaci Svazu, která se konala v pondělí dne 24. psal knihu Pohádky z celé Afriky pod pseu- Herčíka, O. Hněvkovského, A. Hobzy, V. rek, J. Pilař, J. V. Pleva, J. Poničan, M. Po- ledna 1949 o 15 hod. v SČS, s. 2. donymem Jan Alexander. Na konci války Husy, J. Charváta, O. Chlupa, L. Riegra, L. važan, M. Pujmanová, K. Rosenbaum, V. 15 Zpráva o činnosti Syndikátu českých spisova- jako žid zahynul v Osvětimi. Při vydání Svobody, V. Vaněčka a V. Pekárka z MŠ- Řezáč, E. A. Saudek, J. Sekera, L. Štoll, D. telů a jeho sekretariátu od valné hromady 1947 (20. knihy - za pomoci Jaromíra Johna - jej kryl VU a M. Barvíka z ÚAV NF.) Tatarka, J. Taufer a F. Trávníček. Do čest- IV. 1947) do 30. VI. 1948, s. 5. 16 Stenografický zápis II. řádného valného shro- přítel dr. Jindřich Verich. Například v líst- Přípravný výbor, který byl schválen na ného předsednictva Svazu byli zvoleni P. máždění české sekce Svazu československých spi- kovém katalogu UK je ještě zaznamenán schůzi AV SČS 17. 1. 1949, byl nyní po- Bezruč, F. Halas, J. Kopta, I. Krasko, F. sovatelů konaného dne 22. října 1950 v Obecním Jan Alexander, pseudonym, viz Jindřich změněn. Usnesení schůze AV bylo revido- Kráľ, J. Š. Kubín, F. Langer, J. Mukařov- domě hlavního města Prahy. Verich. V generálním už bylo opraveno, že 17 váno a byl zvolen nový přípravný výbor re- ský, Z. Nejedlý, K. Nový, I. Olbracht, A. Zápis schůze akčního výboru SČS dne 1. úno- Jan Alexander je Karel Strass. Uvědomuji ra 1949 v 15 hod. v SČS, s. 1. LA / 40 / 70 / 00209. organizační, který měl připravit reorganizaci Pražák, Ľ. Podjavorinská, F. Šrámek, A. M. 18 Tamtéž, s. 4. K tomu srv. Od slov k činům, c. si, že tady zase poněkud nespravedlivě vy- Syndikátu ve Svaz a byl také pověřen vypra- Tilschová a Timrava. d., s. 127-129. padlo jméno „pokrývače“ Vericha, který cováním změny stanov. Jeho složení bylo: Ustavující schůze české a slovenské 19 Od slov k činům, c. d., s. 178-180. ovšem figuruje ve starších bibliografiích, O. Audy, K. J. Beneš, K. Biebl, P. Bojar, F. sekce se konaly 4. 3. odpoledne. Byli zde 20 Zápis schůze ústředního výboru Svazu čs. takže po půl století případný badatel bude spisovatelů 5. III. 1949 v 9 hod. v budově parla- Branislav, L. Čivrný, J. Drda, H. Dvořáková, zvoleni předsedové sekcí (Majerová v čes- mentu. 2. schůze ÚV SČSS se měla konat již 7. 3., opět poněkud zmaten. Jenže s tím lze asi M. Fábera, J. Glazarová, F. Halas, M. Hanuš, ké a Poničan ve slovenské sekci) a výbory ale sešla se až 30. 5. 1949. těžko co dělat. V. Holan, F. Hrubín, Č. Jeřábek, J. John, K. těchto sekcí (do výboru české sekce byli 21 Stenografický zápis..., c. d. Chci jen upozornit na to, že při této lo- Konrád, J. Kopta, M. Kratochvíl, F. Kubka, zvoleni O. Audy, L. Čivrný, M. Kouřil, B. 22 Zápis schůze akčního výboru SČS dne 30. V. gice by muselo stejně tak zůstat Alexander V. Lacina, F. Langer, M. Majerová, J. Ma- Mathesius, F. Nečásek, V. Nezval, V. Peká- 1949 v 8.30 hod. v kavárně Slavia v Praze II., s. 4. Citace pocházejí z archivního materiálu ulože- rovná se Verich, když nadále má platit ano- rek, V. Martínek, J. Mařánek, O. Mikulášek, rek, J. Pilař, J. V. Pleva, M. Pujmanová, J. ného v LA PNP, fond Syndikát českých spisovatelů nym zůstává anonymem. V. Mixa, V. Neff, V. Nezval, J. Noha, K. Rybák, V. Řezáč, E. A. Saudek, J. Sekera, a fond Svaz československých spisovatelů. JIŘÍ FRANĚK 14

1999 9 vývěru překladatelské akribie a invence vzešla Modern Czech Poetry, vydaná v Londýně 1920 a dedikovaná osobám, které byly Selverovými zasvětiteli: Josefu Karáskovi a Otakaru Theerovi. Kniha je

archivu Paul Percy Selver, bilingvická se zrcadlovým českým i ang- lickým textem básní, a skýtá tedy vodítko současník maximálního rozkvětu případným studentům češtiny. The Cze- choslovak Republik je příležitostným tis- kem, vydaným anglicky v Praze brzy po

Z literárního The broad hammer I smite upon the pit: At Salmovec I dig, 28. říjnu 1918. Zde se P. Selver podílel se PNP At Rychvald I dig, and at Petřvald I dig. dvěma českými autory, Jaroslavem Císa- řem a Františkem Pokorným, na opubli- Hard by Godula my wife freezes kování základních ekonomických, prů- and whimpers, myslových a kulturních dat o novém stá- Famishing children weep at her bosom: tě. Otokar Březina, A Study in Czech Li- I dig, under the earth I dig. terature vyšla v Oxfordu 1921, avšak by- Sparks flash from the pit, la tištěna F. Obzinou ve Vyškově. Lite- Důvod, proč některé literární postavy sparks flash from my eyes: rární zahleděnost do Březiny u anglické- zapadají za obzor času, bývá politický At Dombrová I dig, at Orlová I dig, ho interpreta předznamenává Pynsento- i estetický. Někdy je to nerovnoměrnost At Poremba I dig and beneath Lazy I dig. vu Path of Decadence. Zajisté již tento díla samotného. Publikuje-li například Above my overhead rings the clatter Pynsentův předchůdce chápal, že symbo- překladatel a estetik také vlastní verše of hoofs, listní a dekadentní tóny v české poezii a prózy v mateřském jazyce, může být The count is riding through the hamlet, jsou motivovány úsilím o zlomení pocitu doma kritiky a estetiky odsouván do po- the countess méněcennosti a o politické osamostatně- zadí, zatímco jeho jméno ctí a vřazují do with dainty hand ní. encyklopedií ti, ze kterých překládal Urges on the horses and her rosebud face Selver se dotkl slovanské otázky a které zviditelnil. is smiling. v moderním světě v románu One, two, Paul Percy Selver se narodil 22. břez- three věnovaném Karlovi Čapkovi. Vyšel na 1888 v Londýně. Bylo mu dvacet čtyři Tak zní úryvek Bezručovy básně v Londýně roku 1926 a odehrává se let, když si jako mladý talentovaný ne- Kovkop v anglickém překladu Paula Sel- v prostředí kritiků a novinářů. Ocituje- šťastník zoufal nad osudem, který jej vera (citováno z antologie A Century of me pasáž, okolo které se rozvíjí děj: umístil do země košaté literární tradice. Czech and Slovak Poetry, v Londýně JEDNA, DVĚ, TŘI K takové bylo již sotva lze něco význam- a v Praze 1946). cizí hra polabského dramatika ného přidat. Příspěvky v avantgardním • • • (od našeho zvláštního dopisovatele) časopisu New Age mohly být pro tuny Životopis překladatelův lze dnes re- ostatního potištěného papíru nejspíše konstruovat jen z výstřižků. Heslo Paul Selver byl především překladatelem Značný zájem vzbudilo v celém Polab- přehlédnuty. Snad jej napadla i deka- Selver zůstává mimo slovníky a encyklo- a literárním znalcem, teprve za druhé sku drama s názvem Jedna, dvě, tři. První dentní myšlenka, že by se mohl proslavit, pedie. Hlavním zdrojem informací mo- novinářem, za třetí spisovatelem. Vcelku představení, které se konalo v Národním di- kdyby požádal o ruku bohatou starší dá- hou tedy být dva články od Eugena Kna- je případem tvůrce, jenž se oddá mra- vadle hlavního města Polabska, se vyznačo- mu. (Odvažujeme se této licence u nezra- pa Šedesát let Paula Selvera z Národní- venčí práci a pro ni rezignuje na věhlas valo mimořádně provokativními scénami nitelného muže, jenž byl ze zásady ironi- ho osvobození (23. března 1948) a Osm- a publicitu. a končilo konfliktem mezi předáky dvou kem a jemným humoristou.) desát let Paula Selvera z Literárních lis- Poté, kdy prožil svůj slavistický křest čelných politických stran, Starobalty, je- Jednoho dne si koupil u knihkupce tů (9/1968) a některé menší výstřižky prostřednictvím J. Karáska, postupoval jichž klerikální a nacionalistická ideologie Slavische Literaturgeschichte od Josefa a bibliografické seznamy za titulní stra- již jako nadaný samouk. Českého zasvě- byla napadena podvratnými tendencemi Karáska, vídeňského slavisty, knihu, kte- nou jeho vlastních děl. Přitom se jedná cení se mu dostalo četbou veršů O. Březi- hry, a Mladobalty, kteří provolávali slávu rá vyšla v roce 1906. Dostal náhle odvahu o autora, jehož dílo je jedním z opěrných ny. Kromě stránek New Age je kritické Kazimírovi Niekasovi, autorovi a mluvčí- mu napsat a J. Karásek opatřil vážnému, sloupů zahraniční bohemistiky, o jedno- a literárněvědné dílo Selverovo rozptýle- mu nové epochy v dějinách Polabie. Pět poněkud ostýchavému mladíkovi kontakt ho z nepřehlédnutelných anglických sla- no v týdeníku Left Wing, v berlínském Starobaltů a tři Mladobalti utrpěli lehčí na F. S. Procházku, redaktora dvou uži- vistů. Bibliografie z roku 1946 uvádí ty- Das Literarische Echo, v Prager Presse, i vážnější zranění, a všeobecně se přiznává, tečných knih: Česká lyra (1910) a Česká to jeho překlady z češtiny: E. Beneš, v plzeňském Pramenu. Pro vštěpení čes- že veřejné mínění v Polabsku je na straně epika (1912). Z nich začal Selver překlá- War Memoirs; K. Čapek, R. U. R., The ké literatury do povědomí Západu měl Kazimíra Niekase. dat verše psané vzácným jazykem - česky. Macropulos Secret, The Mother, Letters největší význam týdeník The Times Lite- Výstřední titul dramatu se vysvětluje Tak se seznámil s ženou, bohatou sice tra- from England, Letters from Spain, Let- rary Supplement, kde byl P. Selver re- vůdčí myšlenkou, že náboženství, vlastene- dicí, leč momentálně chudou - Bohemií. ters from Holland, Tales from Two Poc- daktorem české a slovanské literární kri- ctví a láska jsou třemi překážkami lidského Její jméno popularizoval v londýnském kets; J. Čapek, The Land of Many Na- tiky. pokroku, neboť nepodléhají logickým pro- tisku až do roku 1918, kdy se z Bohemie mes; K. a J. Čapek, The Insect Play; E. Zúčastnil se aktivně českého boje za cesům, které zpravidla usměrňuje posloup- stala Czechoslovakia. Při tomto svém Konrád, The Wizard of Menlo; J. Ha- samostatnost ode dne, kdy vkročil do nost příčiny a následku v existenci člověka. prvním seznámení s českou literaturou šek, The Good Soldier Švejk; J. S. Ma- kanceláře československého odboje Z toho důvodu je u dramatika tato „triáda Paul Selver pochopil, že jejími opěrnými char, The Jail. Z bohemistických titulů v Londýně. Odtud vedla krátká cesta na pověrčivých přežitků opičí mentality“, jak sloupy jsou dva esteticky a eticky proti- lze uvést: The Czechoslovak Republik, československé velvyslanectví, jakmile je nazývá, drasticky postavena na pranýř. chůdní duchové: Otokar Březina a Petr Czech Self Taught, Masaryk, Czechoslo- vznikl nový stát. V meziválečném období Například v prvním jednání - Bezruč. Věštec skutečnosti, jaká by směla vak Literature, Anthology of Czechoslo- udržoval živý kontakt s českým prostře- Kazimír Niekas, jenž je původcem to- být, až... - a vykladač skutečnosti, jaká je. vak Literature, A Century of Czech and dím a prosazoval naši moderní literaturu hoto drzého a opovážlivého útoku na mo- Z ostrovního odstupu se cítil povolán Slovak Poetry (u obou posledních titulů v konkurenci literatur západních. Inten- derní společnost, byl až doposud neznám, k tomu, aby konstatoval, který úsek české převládají vlastní překlady z české poe- zivně překládal. Zabýval se širokým dokonce i bez nejnepatrnějšího publika, poezie snese světová měřítka. zie od J. Kollára po J. Wolkera). Ze sla- spektrem moderní české produkce od které by mohlo naslouchat polabskému au- Je pravděpodobné, že znal záhy také vistických titulů: Modern Russian Poet- mystiky až po detektivku. Z korespon- torovi. Nicméně vím, že je přibližně třicet antologii Illového Československá poezie ry; A. P. Čechov, The Chameleon; An dence jsou patrny spoje, kterými převá- let stár, a pochází z rolnické rodiny. Jeho sociální (1925), která shrnovala v celé ší- Anthology of Modern Slavonic Literatu- děl českou tvorbu za oceán - pro bohe- výchova byla nanejvýš rudimentárního rá- ři a u autorů všech směrů jedno z nejak- re. Z původní tvorby: The Art of trans- mistiku získal vydavatele časopisu Book- zu, což všechno prospívá hře, která v pře- tuálnějších témat přelomu století - otáz- lating Poetry, Schooling (román), One, man v New Yorku. kvapivé originalitě námětu a pojetí předsta- ku sociální. Největší autoři se vyjadřova- Two, Three (román), Private Life (de- Občasně navštěvoval Českosloven- vuje obdivuhodný nedostatek kontaminace li k tomuto problému, jako by alibi bylo tektivní román), Personalities (básnická sko, během své čtvrté cesty v roce 1930 obvyklými literárními vlivy. mlčet o něm. Byl objeven člověk, oběť ci- sbírka), Monologues and Invectives byl přizván k poradám Malé dohody. (zkráceno) vilizace, člověk, oběť zkřiveného paračlo- (básnická sbírka), A Baker’s dozen of Druhá světová válka jej zastihla na čes- věka, člověk, oběť systémové mašinerie, Tin Trumpets. koslovenském odbojovém velvyslanectví, Jedním z témat této polygonální pró- člověk, otrok, člověk otrokáře. Rolland, Ve sbírkách literárního archivu Pa- kde zůstal ve stavu zaměstnanců i po ro- zy je zkreslování informace o jinojazyč- Kafka, Hašek, Bezruč, několik jmen, kte- mátníku národního písemnictví není Sel- ce 1945. V roce 1954 oznamuje dopisem ných zemích v novinářství a v publicisti- rá charakterizují období, jehož střed tvo- ver nikterak neznámou a okrajovou Eugenu Knapovi, že byl ke svým pětaše- ce a etika těchto odvětví psaní vůbec ří první světová válka. osobností, jeho korespondence je rozptý- desátinám propuštěn. Podle anglického a posléze chorobnost civilizace, která lena v několika pozůstalostech, tvoří zákona nedosáhl ještě penzijního věku. svůj názor zakládá na zkresleném obra- však úctyhodnou sbírku: 20 dopisů u F. Důvodem propuštění bylo prý opožděné zu reality, nikoliv na realitě samotné. The Pitman. S. Procházky, 18 dopisů u J. Karáska, uzavření smlouvy mezi ČSR a Velkou • • • dopisy a překlady u J. Vrchlického, 31 Británií o pojištění zaměstnanců velvy- Jedním z nejnáročnějších Selvero- I dig, under the earth I dig: dopisů u A. Klášterského, 16 dopisů u A. slanectví. Poté odešel ještě do redakce vých děl je Anthology of Czechoslovak Boulders glittering like serpent-scales I dig Nováka, 8 dopisů u E. Vachka, 4 dopisy The Poetry Review a zabezpečen byl de- Literature, vydaná v Londýně 1929. Zde Beneath Polská Ostrava I dig. u K. Čapka. Litujeme pouze, že z tohoto finitivně Královskou akademií. jsou ukázky z Husa, Chelčického, Ko- četného materiálu ještě nevznikl samo- • • • menského, Kollára, Erbena, Havlíčka My lamp is quenched, upon my brow statný fond Paula Percyho Selvera. Periody slavistické a bohemistické Borovského, Hurbana-Vajanského, Or- has fallen Vždyť vedle nepatrného fragmentu, kte- činnosti Selverovy jsou rytmizovány po- szága Hviezdoslava, odtud dospívá My hair, matted and clammy with sweat: rý reprezentuje politicky viditelnějšího litickým vývojem XX. století. Období k Vrchlickému, Sovovi, Macharovi, Ku- My eyes are shot with bitterness and gall: R. W. Setona-Watsona (viz minulé číslo před první světovou válkou je dobou kučínovi, Klášterskému, Čapkovi-Cho- My veins and my skull are clouded Tvaru), je dokumentace mnohonásobná. mladistvé informační hladovosti, P. Sel- dovi, Březinovi, Karáskovi ze Lvovic, with vapour: Dodejme, že Selver psal své listy českým ver začínal výborem Modern Russian Neumannovi, Šrámkovi, Tomanovi From beneath my nails gushes adresátům namnoze vzornou vytříbenou Poetry (1917), na který navázal monu- a končí Rázusem, Jirkem, Langrem, De- forth crimson blood: češtinou. mentálním dílem Anthology of Modern mlem, Fischerem, Křičkou, Kraskem, Beneath Polská Ostrava I dig. • • • Slavonic Literature (1919). Ze stejného Medkem, Horou, Wolkrem. 15

1999 9 Pozdní aktivita již vyhraněného bo- Z přebohaté dochované korespon- z nichž žádná nepřesahuje okolo 10 až 12 from Paul Selver, London September hemisty Selvera čerpala z potřeb válečné dence P. Selvera s českými literáty uveď- stran tisku. Již jsem buď přeložil, anebo vy- 25th 1936.“) spolupráce s novým československým me jedinou ukázku. List z Londýna s tiš- bral pro překlad rozličné detaily z Nerudy, odbojem v Londýně. Czechoslovak Lite- těnou hlavičkou a textem v angličtině, Čecha, Machara a Vrchlického. Pokud bys- rature z roku 1942 je nástinem informa- adresovaný Arne Novákovi. te mohl navrhnout vhodný materiál k tomu Periferní krajina. tivního charakteru. Zcela praktický účelu, byl bych Vám mimořádně zavázán. Slovníček anglického slangu/Glossary of Czechoslovak Press Bureau Rád bych, aby byla antologie kompletizo- Bezkrevná vedrem, s metalickým nebem, English Slang, jenž vyšel rovněž v Lon- 9, Grosvenor Place, S.W.1 vána díly tohoto druhu Nerudou počínajíc vrásčitá kolejemi, ušlá, fádní, dýně 1942, měl sloužit novým českým Londýn, 23. února 1920 do dnešních dnů. dráhy vdov lokomotiv měří na dni exulantům k rychlé orientaci v jinojazyč- Drahý dr. Nováku, S přáním všeho nejlepšího zůstávám u hald, u garáží, za vlnobitím plechu. ném prostředí. Opačný význam - podpo- mnoho díků za to, že jste mně laskavě Váš zcela upřímný řit výuku češtiny v anglickém jazykovém zaslal pozoruhodný a uspokojivý výtah Paul Selver Zrcadlí řachavého kamionu hranol prostředí - měla Selverova čeština pro sa- z Venkova a také za „Faethonta“ Otakara sepie kanálu, schne želez žvanec, mouky. Theera, který se mně velice líbí. Doufám ta- Paul Percy Selver, autor několika plynojem v dálce černá, samozvanec, K publikaci, která provázela váleč- ké, že jste dostal výtisk mých „Personali- próz, z nichž nejznámější se stala detek- spí dřevo prámů, kov kadlubů úpí. nou výstavu v Londýně, Hollar A Czech ties“, který jsem Vám zaslal před nějakým tivka z literárního prostředí, Private life, Emigre in England (1942) s textem J. časem. věnoval zbytek své aktivity poezii. Cituj- Tma. Lampy ohnuté s odkvětem zvadlých Urzidila, se P. Selver naskytl jako nejpo- Angličtí vydavatelé přijali mou novou me Personalities a Monologues and In- lodyh volanější překladatel. Spulupracoval sa- antologii s názvem „Moderní česká poezie“ vectives. Ze sbírky A Baker’s Dozen of stříbrná nesou jablka. Dá signál mozřejmě též s časopisem Čechoslovák, a rukopis je touto dobou doufám v rukou Tin Trumpets (Tucet pekařových cíno- z nefritu kamej či žhne v hutích odpich? který vycházel jako nezávislý týdeník pé- firmy dr. E. Grégr v Praze, kde se zrovna vých polnic) pochází následující báseň. čí tamějšího ministerstva zahraničí ČSR tiskne. Možná by Vás zajímalo, že polovina (Mimochodem ve svazku, který patří do Vtom hudba! Vteřiny tep vlaku těsně stínal v letech 1939 až 1945 a je dostupný v kni- vydání mé „Slovanské literatury“ byla za- knihovního fondu Památníku národního stakkato, hvizd a krátit pauzy trend- hovním fondu Památníku národního pí- koupena pány Dittonovými, nakladateli písemnictví, je perem vepsáno věnování: Taktovkou mávl jeřáb dirigent. semnictví i Národní knihovny. v New Yorku. Dychtivě nyní pracuji na vý- „To the poet Antonín Klášterský with • • • boru českých povídek a drobných próz, friendly greetings on his 70th birthday Připravila HELENA MIKULOVÁ Z VERNISÁŽNÍKU PATRIKA ŠIMONA

Galerie Václava Špály na Národní ve s vědomostmi získanými studiem umění nejvýznamnějších aukčních firem v Ně- publikoval. Pozoruhodný je jeho široký svých horních prostorách představuje vý- využil už jako obchodník se starožitnostmi mecku, kterou také reprezentoval dlouhá sběratelský zájem, jehož těžiště tkví přede- stavu s názvem PERPLEX. Osmnáct ne- nejprve v Čechách a posléze v emigraci léta v USA. vším ve sbírce anatolských koberců, která sourodých umělců předvádí jakýsi volný v Německu. Počátkem šedesátých let se Kreissl měl ideální možnost každý den v současnosti obsahuje na 1225 exemplářů mix na téma umělého světa, který nemusí stal ředitelem aukčního domu Weinmüller přicházet do styku s bohatým a různorodým a je největší soukromou sbírkou svého dru- být (dle autorů) zas tak vzdálený a cizoro- - Neumeister v Mnichově, tedy jedné ze tří uměleckým materiálem a své poznatky také hu na světě. Jádro této sbírky koberců bylo dý, jak se o něm obvykle uvažuje. dvakrát vystaveno na Pražském hradě a pa- Představená díla jsou především příliš nem Kreisslem věnováno Praze, „nejkrás- umělá sama o sobě - umělá v tom nejhorším nějšímu městu na světě, Praze, kam také slova smyslu. Snaha nalepit kelímky na právem patří krásné věci“. Po daru směřují- strop, otáčející se gramodeska s nějakou cím do Náprstkova muzea přišel další, ne- rozbitou hračkou, vedle stojící panák slože- méně překvapivý dar, totiž kompletní sbír- ný z odpadků dětských pokojů, to všechno ka uměleckých předmětů z Asie, především je už vyčpělý a znaveně působící efekt, na Číny a Japonska - je věnována Sbírce asij- který už nemůžeme být ani naštváni, ani jím ského umění na Zbraslavi, kde jen ve stálé být překvapeni, natož povzneseni. Na to, že expozici můžeme vidět padesát pět předmě- umělci typu Kovandy, Skrepla či P. Lysáč- tů z Kreisslovy sbírky. V současné době ka nemají potřebnou invenci, aby z roz- probíhá předávání dalších více než 120 bředlé materie učinili přesvědčivý artefakt, uměleckých děl, která se rovněž stanou jsem si už zvykl, víc mne mrzí, že i Ján součástí mimořádné zbraslavské expozice. Mančuška, který kdysi maloval poněkud Mezi Kreisslovy odborné zájmy patří abstraktní obrazy, dospěl k barbínovské se- porcelán, sklo, nábytek, věnuje se antické- lance barviček a serepetiček. mu umění, umění Dálného východu, Afriky Umění mohou dělat všichni a odpověd- a předkolumbovské Ameriky i umělecké nost za tyto „všechny“, bohužel, neberou už tvorbě Předního východu a islámských ze- ani galeristé, ani kritici. Ale to, že umění mí. Pan Kreissl však dobře ví, že za ob- mohou dělat všichni, ještě zdaleka nezna- chodním úspěchem, díky němuž může dnes mená, že výsledkem bude vždycky umění. své poklady tak velkoryse rozdávat, je mra- Lunapark nehorázností, banality a vyprázd- venčí každodenní disciplína, jejímž hlav- něných pokusů o gesto vyhlíží v nenápadité ním rysem je schopnost rozpoznat kvalitní instalaci jako nějaký studentský vtip pubes- věc díky vzdělání a odborné erudici. Pan centního ražení. Kreissl je přesně typem žoviálního a spole- • • • čensky agilního muže, který se v době Národní galerie v Praze, Sbírka starého svých úspěchů upřímně raduje z možnosti umění, připravila v rámci malých výstav předat výsledky své dlouholeté vášně a vý- nevšední překvapení. Získala darem od vý- zkumné práce. znamného mecenáše českých státních sbí- Na tiskové konferenci vytáhl z kapsy rek pana Rainera Kreissla, žijícího v Mni- bílý kapesník, z něhož vyňal na stůl minia- chově, barokní řezbu svatého Jana Nepo- turní sošku se stříbrem a emailovými prvky. muckého v životní velikosti od Ignáce „Tak tohle je, dámy a pánové, práce dráž- Františka Platzera. Největší světec baroka ďanského sochaře Pitzingera, kterou jsem je jako jeden z českých zemských patronů včera odpoledne koupil u vás v Praze. Ne- tradičním příkladem bohaté svatojánské dalo mi to a z procházky po Ledeburských ikonografie. Vít Vlnas o kultu tohoto mu- zahradách jsem se vrátil dolů a nechal si ce- čedníka napsal obsáhlou monografii a pří- lý rozdychtěný vyndat z vitríny tuhle sošku. tomná výstava poznovu upozorňuje na kon- Kolik jsem za ni dal, vám neřeknu, ale jistě text obdobných plastik z českých státních uvážíte, že to v těch starožitnostech pravdě- a církevních sbírek. podobně nevěděli. Byl to pro ně spíš turis- Datum vernisáže, 13. dubna, nebylo tický kýč. Kdybych to dal do Christie’s, tak zvoleno náhodně. Mecenáš Národní galerie by to mělo cenu asi tří nových mercedesů. slaví své pětasedmdesáté narozeniny a ze Jedná se totiž o figurku z celého divadelní- svých přebohatých sbírek štědře obdarová- ho souboru, který si nechal na objednávku vá naše chudá a státem a sponzory opomí- pořídit saský kurfiřt August II. Silný. jená muzea. Dobře ví, jak je těžké v demo- Ovšem paní Koenigsmarková z Umělecko- kracii a tržním světě budovat dobré kolek- průmyslového muzea ještě neví, že jí tuhle ce. Sám se narodil v Čechách a z jeho pou- maličkost věnuji.“ tavého vypravování vychází najevo mnoho Takový je Rainer Kreissl. Vždy pohoto- pozoruhodných zkušeností. Již jako dítě, vý, vždy připravený nezkazit dobrou nála- v časech, kdy ministrantoval, pozoroval du. Za svou odbornou činnost v oboru umě- v kostele barokní vznosnost výzdoby a za- ní a za své sběratelské zásluhy o uchování čínal tušit, že se umění stane jeho osudem. kulturního dědictví pro budoucí generace V době naprostého marasmu čtyřicátých let byla panu Kreisslovi udělena v roce 1990 viděl zničené kláštery, rozbité plastiky zlatá medaile města Frankfurtu nad Moha- a neurvalé zacházení s cenným zámeckým nem, v roce 1994 zlatá medaile a v roce mobiliářem. Vystudoval obchodní akade- 1995 čestný doktorát Univerzity Karlovy mii a svého obchodního vzdělání spolu I. F. Platzer, „Sv. Jan Nepomucký“, Národní galerie, foto: Jan Diviš v Praze. 16

1999 9 křivdy. Principál jednal podle svých pravi- prázdné noční tramvaji. Vraceli se zřejmě del, ohlásil se rovnou u ministra Kahudy ze služby, jednoho z nich jsem od vidění a byl přijat, nevím ostatně o žádném minis- dobře znal, stával totiž často u Národního Jaroslav Dewetter trovi, který by ho kdy nepřijal. „Zeptal jsem divadla v takové kukani, jaké si tehdy do- se, zda je pan ministr informován o zákazu praváci nechali postavit na křižovatkách. a že prosím o vysvětlení. Kahuda chvíli Každý si ho musil zapamatovat, na policaj- uvažoval a pokyvoval hlavou, pak řekl, že ta byl totiž nápadně malého vzrůstu. by to sice neměl dělat, ale že to udělá, šel ke A tenhle uniformovaný služebník si kole- stolu a podal mi kus papíru, bude asi lepší, govi a druhu ve zbrani stěžoval na těžkou když si to přečtu sám, že bych mu nejspíš službu, kterou mu soustavně ztrpčuje ten nevěřil. Z papíru jsem vyčetl, že naše diva- zatracenej Werich. On totiž, jak jezdil ko- dlo se mnou v čele je spolek politicky ne- lem, z Kampy se tehdy ještě jezdilo přes spolehlivejch živlů, kterej by v Paříži nadě- Karlův most, vždycky před tou jeho kuka- lal spoustu ostudy, pošpinil by pověst re- ní přibrzdil, vystrčil hlavu z auta a vlídně publiky a tak dále. Podepsán Emil František mu oznámil: Jste malej! Pointy Burian. Tak jsem ten papír vzal takhle do Nějaký čas to policajtík snášel, ale pak dvou prstů a povídám, pane ministře, vem- se naštval a stěžoval si náčelníkovi. A tak, te si to honem zpátky, abych vám tady ne- úředně pozván, dostavil se Werich na do- řezaný, grošovaný, stříbrem a zrcátky vy- poblil koberec.“ Ministr prof. RNDr. pravní inspektorát a vyslechl si dlouhé ká- Pointa štafírovaný kůň, který přežil císaře a jiné PaeDr. František Kahuda, CSc., s Janem zání o odpovědné službě příslušníků a o ri- pro malé policajty pány, dvě světové války a bruselskou výsta- Werichem pak setrvali v přátelském rozho- zicích, kterým jsou spoluobčané vystaveni, vu, zmizel v neznámu. voru, snad o Paříži, to přesně nevím. Mož- když někdo takhle soustavně příslušníky znervózňuje, rozčiluje a zlobí. Což Werich Werichův životní styl se asi nedá ozna- Zbyla tu legenda, k tomu pár filmů, kní- ná o mentionové teorii, ale než na E. F. B. pokorně uznal a slíbil, že se polepší. „Ale je čit za příkladný, nicméně byl to člověk vel- žek a jiných „nosičů“ a samozřejmě pár ne- zapomněli, měli oba určitě neobvyklou au- to stejně prevít, ještě ve dveřích se otočil mi konzervativní. Jeho osobnost byla nena- postradatelných „bidelníkových bydelní- ru člověka, který se zlobí (F. Kahuda: a přede všemi na mne ukázal prstem: Vidí- rušitelná a jeho osobitost nenapodobitelná. ků“. Nevím, zda právě u nich dnes dojde Fundamentální záření hmot, str. 65, obr. te, pořád je malej!“ Darek Vostřel si mně na něj jednou postě- správného ocenění Werichův smysl pro 10). Když jsem si tuto historku u Wericha žoval: Vzkázal, když už ho napodobuju i tě- konzervativní hodnoty a jeho odvaha pro- S Werichovými výjezdy si užilo své ověřoval, spokojeně se uchechtával: „Ale to ma fousama, rád mi k nim pošle pár svých hlásit v tisku padesátých let: Byl jsem i služebnictvo na pasovce či jak se to jme- byl opravdu nejmenší policajt, jakýho jsem košil. Napodobovat ho opravdu nešlo a ne- vždycky pro socialismus a vždycky proti novalo. S výjezdy na ryby, na festivaly, za kdy namích, asi takhle“ - a ukázal s bídou jde. Všiml jsem si, že ani mezi dnes tak ob- diktatuře. Nebo: Nevystoupil jsem z kato- Voskovcem nebo jen tak. Z důvěryhodného sobě do pasu. Takže tahle pointa míří vlast- líbenými imitátory není jednoho, který by si lické církve proto, abych do jiné církve pramene, od kamaráda, který se náhodou ně pod pás. Ale už jsem ji nadepsal jinak. troufal na Wericha. Falstafa prostě nelze vstupoval. Byl strašně konzervativní a tvrdá ocitl s Werichem ve stejnou chvíli na stej- zahrát s vatony na hubeném pupku. česká palice. Jak to vůbec bylo možné, kdo ném úřadě a ve stejné místnosti, pochází Díky svému konzervativismu žil stále si něco takového mohl tehdy dovolit? Jiří vylíčení následující scénky. Werich při- v jedné zemi, v jednom domě s toutéž rodi- Suchý v době, kdy se snažil etablovat do stoupil k okénku a slečně za ním sdělil, že nou a s týmiž přáteli. U týchž musgrávek oficiálnější polohy, byl přesvědčen a pře- potřebuje ihned vyjet. Ta vyskočila a běže- s prskajícím koksem a v témže třípokojo- svědčoval i mne, že je to u Wericha všech- la se poradit. Pak žadatele poučila, že si vém bytě s neměnnou dispozicí. Také stylo- no založeno na konexích. Kopecký ho vy- musí podat písemnou žádost a vyčkat jejího vé zařízení se neměnilo s výjimkou křesel táhne z každýho průšvihu, já se k němu za- vyřízení. Žadatel přikývl a poprosil zdvoři- kolem stolku z růžového dřeva. Ta se měni- tím nedostal. le o kousek papírečku. Když ho dostal, mi- la někdy ze dne na den, ale vždy po jednom, Něco na tom jistě bylo, ale zdaleka to le se usmál: „A tužtička by nebyla?“ Pak na jak a kde se mu které namanulo a zalíbilo, nevysvětluje charakter těch konexí; vždy se ten papíreček napsal jedinou větu a pode- což platilo také o sklenkách a šálcích, které opíraly o jeho vlastní autoritu. Jedno vy- psal se. „Tak to by bylo, slečno, já si teď nikdy neměly na stole dvojníka. Nakupoval světlení mohu nabídnout: Narodil se krá- s dovolením počkám na vyřízení.“ Dívčina je po jednom kuse i v Kotcích. Pohyb věcí lem. Proto nedolézal, nepochleboval diktá- zalapala po dechu, pokusila se něco vysvět- v bytě byl tichý a nenápadný, velmi konzer- torům ani nežadonil u ministrů, jednal jako lovat, ale Werich zahrál nedoslýchavého, vativní. V předsíni čekal návštěvníka stále svrchovaný, svobodný člověk a vyváděl tím tedy přehnal svou docela skromnou nedo- stejný konzervativní dřevěný kůň z koloto- z míry všechno státní služebnictvo. Zeptej- slýchavost a bezradné dívčí stvoření se opět če, na jehož hřbet se odkládaly kabáty. te se někdejších cenzorů, proč se mu neod- rozběhlo za šéfem, který nezaváhal, vletěl A život tam konzervativně dodržoval určité važovali vyškrtnout ani slovíčko a jen k to- do dveří k nadšéfovi, ale stejně rychle jimi rituály. Tak Vánoce začínaly dlouho před mu naváděli redaktory. Služebník může vyletěl ven. A za ním se neslo nepřiměřeně Štědrým dnem cestou do Vídně za nákupem králi nasypat do vína utrejch a otrávit ho, hlasité: „Copak ho neznáš? Dejte mu to, ni- dárků a zpáteční cestou přes Oravu, spoje- ale nemůže se mu postavit. kdy od něho nebude pokoj, leda by tam už nou vždy s velkým rybářským svátkem, ri- Že to s ním neměli lehké, napoví přího- zůstal, já se snad za to začnu modlit!“ tuálním chytáním hlavatek. Na Štědrý den da, kterou mi zčásti vyprávěl a zčásti pře- „Amen,“ polohlasem dodal Werich a po- dopoledne se pak léta u Werichů scházela hrál, jak už to měl ve zvyku. Týkalo se to čkal si na vyřízení. společnost „fajn lidí“, s díky jsem odmítal plánovaného výjezdu „jeho“ tehdejšího Do třetice přidám historku na vlastní pozvání, zaneprázdněn vlastními vánoční- souboru do Paříže na Divadlo národů, sa- uši ověřenou, která staví konzervativce mi rituály, a pak toho litoval. Ale to už je mozřejmě s Baladou z hadrů. Krátce před Wericha do příznivějšího světla werichov- všechno pryč, Werich sám, rodina, její do- odjezdem přišel zákaz bez udání důvodů - ského dada. Vyslechl jsem ji jako nahodilý mov, většina těch „fajn lidí“, i ten ze dřeva zklamání, zlost, ztracená příležitost, pocit svědek rozhovoru dvou policajtů v jinak Eva Sendlerová, „Tichý kout II“, suchá jehla, 1999

vislost s křesťanstvím, zčásti pro zdánli- jovala). Zdá se, že jméno tohoto božstva vou archaickou „odbytost“, takže dětem zní i ve slově Krampus, což je označení Biologicko-společenské v Peci pod Sněžkou i jinde nebylo násilím pro „čerta“ doprovázejícího sv. Mikuláše vštěpováno, že „není“. Název Krakonoš v jižním Německu, Rakousku a Maďar- je, jak známo, obrozenecký, původní sku (Krampusz) - je to postava sice roha- jméno znělo Rübezahl (v různých per- tá, divoká a ambivalentní, ale rozhodně mutacích německých historických pra- ne ďábelská, také se „der Teufel“ nikdy POKLESKY vopisů) či český Rýbrcoul (popř. latinsky nenazývá (i severoněmečtí či holandští Spectrum Montis Gigantaei). Etymologie doprovázitelé Mikuláše - Knecht Rup- původního pojmenování je zcela nejasná, recht, het swarte Piet - nejsou postavy Stanislav Komárek někdy bývá odvozována od počítání řepy ďábelské). Možná Kernunovo jméno ně- (v jedné ze starých historek daruje kněž- jak zaznívá i v nejstarším označení Kr- ně Emmě několik řep či mrkví, které se konoš (u Ptolemaia - Korkontoi). později promění ve služebníky a psy), Zpočátku byl Rýbrcoul zjevením vel- Religionistické mavě občas v minulosti pozorovaný „Di- jindy je v tom viděn produkt lidových mi polymorfním (kromě lidských i zvíře- voký lovec“, v zásadě Wotan, je obecně magických operací s obrácením jména cích podob často i abiotické podoby - ml- praktikum vázán spíše na lesní komplexy a germán- Luciper (= REPICUL). ha, pařez atd.) a lidi často děsícím, ale ské prostředí a po odsunu Němců vymi- Krakonoš prodělal typické metamor- třeba B. Balbín, který se jím ve svých Religionistika má četné styčné body zel). Krkonoše jsou ostatně i výskytištěm fózy původně zoomorfních božstev v an- Miscellaneích na několika stránkách za- s popisně terénní biologií včetně paleon- mnoha rostlinných a živočišných ende- tropomorfní a vposledku v cosi jako bývá jako hotovou věcí, zdůrazňuje, že se tologie - můžeme sledovat vznik, vývoj, mitů, takže fenomén sám nepřekvapí. „nadhajného“ (podobou i činy). Jedna ze nejedná o zjevení ďábelské, protože je geografické rozšíření, migrace a posléze Těžko říci, zda kult něčeho již zanikl, starých map Slezska ze 16. století přináší „spravedlivé“ a neohrožuje na životě i transformace a vymírání nejrůznějších je-li to stále hojně zobrazováno, zmiňo- i první Rýbrcoulovo vyobrazení (byť vel- a většinou ani na zdraví. Nicméně už bohů a démonů, jejich reliktní výskyty, váno, ventilováno v toponymech, trado- mi drobné) - je na něm stojící postava v osmnáctém století převládají vyobraze- křížení, adaptivní radiace, násilné hube- váno v písemnictví i komerčně využíváno s jeleními parohy na hlavě a zřejmě su- ní antropomorfní (s koňskou nohou; čili ní a výsledky i plody státních snah (kdyby cizí religionista srovnal řekněme dokopytnýma nohama. Nejen v rámci přece jen snad rohatý?) a další vývoj o ochranu a zachování. Srdce terénního Lurdy a Vrchlabí, zarazila by jej kromě nyní módní keltománie se zde maně vy- v pasážování romantiků a „dětské“ lite- religionisty pookřeje, vidí-li dnes v rámci shodné velikosti a podhorské polohy noří představa keltského boha Kernuna ratury je už obecně znám. Krkonoš a jejich těsného okolí živý a ne- obou městeček nápadná celková paraleli- (Cernunnos - ve významu asi „ten s ro- Fascinuje mne životnost tohoto ar- problematický kult tamního lokálního ta, byť ve Vrchlabí chybí zjevné kultoviš- hy“), „Pána zvěře“, zobrazovaného rov- chaického a nestandardního přízraku, démona - Krakonoše (démoni hor a po- tě s nějakou tou jeskyní a počet poutníků něž jako lidská postava s parohy (proti který se, podobně jako severské lomika- hoří nejsou v celosvětovém měřítku zje- je zde nižší). Krakonoš navíc ušel vše- jeho kultu v dříve keltských oblastech, meny v Kotelních jámách, propletl všemi vem řídkým, ale na území Čech je Kra- obecnému mýcení numinózna za minulé- spojenému s přestrojováním za jelena - nástrahami, křesťanskými misiemi počí- konoš v zásadě jediným takovým; na Šu- ho režimu, zčásti pro jeho zjevnou nesou- cervulo facere - církev dlouho marně bo- naje a osvícenskou skepsí konče. 17

1999 9 minované myšlenky. Zahnuli jsme doleva, a oddělení číslo osm, nové oddělení beze stromů a s málo náhrobky, leželo ploché a hladové před námi. Z jednotvárnosti ještě Čítanka nepěstěných, protože příliš čerstvých hrobů zřetelně vystupovaly poslední čtyři pohřby: Václava Kahudy hnijící kopce hnědých věnců se stuhami rozpitými deštěm. Číslo sedmdesát devět jsme našli rychle hned na začátku čtvrté řady, těsně vedle od- dělení sedm, kde bylo vidět několik mla- dých, rychle rostoucích stromků a které by- Říjnový, šikmý déšť padá na kašub- jsem po konečném přečtení tohoto textu byl řovatelek. Mezi nimi jedna, kterou jsem lo poměrně pravidelně zarostlé metrovými ská brambořiště. Dým z ohýnku se plazí náhražkově, to jest příjemně šťasten a děko- znal, sestra Gertruda. Zamával jsem, ona náhrobními kameny, většinou slezský mra- nad oranicí a zůstává viset v uschlé trávě val jsem za to ustavičně onomu Josefu Es- zamávala. Štěstí, říkal jsem si zase už nebo mor. Najeli jsme k devětasedmdesátce zad- na mezích. Hansovní město Gdaňsk. Pol- serovi, zemřelému ve věku jedenašedesáti ještě, měl bych ji jednou pozvat, i když ji kem, složili jsme nářadí, cement, štěrk, pí- sko ještě neumřelo, už umřelo, ještě ne- let, i zelenému diabasovému obláčku pod teď už nevidím, protože jedeme směrem sek, sokl a tu travertinovou desku, která se umřelo. Poválečné Německo. Čury, čury, mým drobným písmovým dlátkem, obdařiv k Rýnu, někam na něco pozvat, směr Kap- mírně špekovitě leskla. Tříkolka poskočila, ...Černá kuchta. Vanilková vůně. Přísná obzvláštní péčí všech těch devět o v Esse- pes-Hamm, třeba do kina nebo divadla po- když jsme ten balvan sesunuli z ložné plo- vůně hub. Mařinkový šumák... Bohatě rově náhrobním nápisu; a tak se stalo, že dívat se na Gründgense, tamhle už kyne ta chy na prkna s kulatinami. Korneff vytáhl zvrásněné sémantické pole. Inventář ži- písmeno o, jež Oskar obzvlášť miloval, se stavba ze žlutých cihel, pozvat někam, ne- z hlav hrobu provizorní kříž, na jehož ra- vota. Je to, jako by ses prudce ohlédl. mi sice dařilo ve své pravidelnosti a neko- musí to být ani divadlo, co kouře vypouští Možná ho koutkem oka zahlédneš, ten to krematorium na poloprázdné stromy, co- menech stálo H. Webknecht a E. Webkne- nečnosti, ale vždycky vyšlo trochu velké. chtová, dal si ode mne podat rýč a začal střípek mizejícího, ostře barevného svě- Koncem května začala má éra kamenic- pak byste tomu řekla, sestro Gertrudo, změ- ta. Přítomnost tuhnoucí do obrazů minu- nit jednou tapety? Jiný hřbitov, jiné obcho- hloubit obě díry - podle hřbitovních předpi- kého praktikanta, začátkem října se Kornef- sů metr šedesát hluboké - pro betonové pi- losti. Pokus se ho zachytit, ten těkavý zá- fovi udělaly dva nové nežity a my museli dy s pomníky: čestné kolo pro sestru Gert- blesk skutečnosti, uchop ho svou myslí, rudu před hlavním portálem: Beutz Kra- líře, zatímco já jsem došel pro vodu, pak osadit na Jižním hřbitově travertinovou des- zadělal na beton, aby byl hotov, až on při ...a on bude navždy pulzovat, přistižen ve ku pro Hermanna Webknechta a Elsu nich, Pottgiesserovy přírodní kameny, chvíli, kdy bezbranný přebíhal mezi kru- Böhm - malování hrobů, Hřbitovní zahrad- metru padesáti řekne hotovo a já budu mo- Webknechtovou, roz. Freytagovou. Až do ci začít zdusávat obě díry, zatímco Korneff nýřem toho, co se stane, a ulitou toho, co onoho dne mě kameník, stále ještě nedůvě- nictví Gockeln, kontrola v bráně, není to tak už bylo. Nenech svůj život uplynout, zmi- jednoduché dostat se na hřbitov, hřbitovní s funěním seděl na travertinové stěně, sáhl řující mým silám, nikdy nechtěl vzít s se- si dozadu a ohmatával své nežity. „Už to zet v promodralých plamenech, jež hoří bou na hřbitov. Většinou mu při osazování čepice od hřbitovní správy: travertin pro ve tmě zavřených očí. dvoumístný hrob číslo sedmdesát devět, pá- bude. Já pro to mám přesně cit, kdy sou zra- pomáhal takřka sice hluchý, ale jinak po- lý a chtěj ven.“ Dusal jsem a málo jsem si V. K. užitelný pomocný dělník firmy Julius té oddělení, Webknecht Hermann, ruka ke štítku hřbitovní čepice, kastroly k ohřátí toho při tom myslel. Směrem od sedmého Wöbel. Za to Korneff občas zaskakoval, oddělení se vlekl protestantský pohřeb přes když náhodou u Wöbela, jenž zaměstnával odevzdat u krematoria; a před márnicí stojí Schugger Leo. oddělení číslo osm k oddělení devět. Když Günter Grass: osm lidí, byla nouze o ruce. Vždy znovu na- nás ve vzdálenosti tří řad míjeli, vstal Kor- darmo jsem nabízel svou pomoc při hřbi- Řekl jsem Korneffovi: „Není to jistý Schugger Leo, ten s bílými rukavicemi?“ neff z travertinové desky a oba jsme podle Plechový bubínek tovních pracích; přece jen mě to tam táhlo, hřbitovních předpisů smekli, od pastora až i když tou dobou nebyla pádná rozhodnutí Korneff ohmatávaje si nežity: „To je (překlad Vladimír Kafka) Slintavej Vilda a ne Schugger Leo, je tady po nejbližší pozůstalé. Za rakví šla docela na obzoru. Začátkem října začala naštěstí sama maličká černá paní, celá pokřivená. u Wöbela velká konjunktura, před začát- vocaď!“ Nejšťastnější ruku jsem ukázal při tesá- Jak jsem se mohl spokojit s touto odpo- Za ní byli všichni mnohem větší a statnější. ní písma. I Korneffa jsem nechal za sebou, kem mrazů nemohl vůbec nikoho postrádat; „Nedá se nic dělat,“ sténal Korneff ve- Korneff byl odkázán na mne. vědí? Koneckonců existoval jsem dříve převzal jsem ornamentální část sochařské v Gdaňsku a teď existuji v Düsseldorfu, dle mne. „Já mám dojem, že chtěj ven, eště práce: akantové listy, zlomené růžičky pro Ve dvou jsme nadzvedli travertinovou než tu stěnu postavíme.“ stěnu za tříkolkou, uložili jsme ji na kulatiny a pořád ještě se jmenuji Oskar: „U nás byl dětské náhrobky, palmové haluze, křesťan- na hřbitovech jeden, ten vypadal zrovna tak Mezitím došel pohřeb do devátého od- ské symboly pro PX či INRI, oblinky, ka- z tvrdého dřeva, po nich jsme ji vyvalili na dělení, shlukl se dohromady a vydal ze se- nákladní plochu, sokl jsme zasunuli vedle ní, a jmenoval se Schugger Leo, býval v kněž- nelury, zákruty, drážky a dvojdrážky. Vše- ském semináři.“ be stoupavý a klesavý hlas farářův. Teď hrany jsme obalili prázdnými papírovými mi myslitelnými ozdobami obšťastňoval Korneff, levou ruku na furunklech, pra- jsme už mohli položit sokl na základ, jeli- pytli, k tomu jsme naložili nářadí, cement, Oskar náhrobky všech cenových skupin. vou otáčeje tříkolku před krematoriem: „To kož beton ztuhl. Avšak Korneff si lehl na písek, škváru, dřevo a bednění na spouštění A když jsem celých osm hodin stál před na- může bejt všecko pravda. Takovejch já břicho přes travertinovou desku, posunul si nákladu, já jsem upevňoval postranici, Kor- leštěnou diabasovou deskou, již pořád zno- znám, který takhle vypadaj, nejdřív študo- čepici mezi čelo a kámen, stáhl si límec od neff už seděl za volantem a zapnul motor, tu vu oslepoval můj dech, a vrýval do ní nápis vali na kněze, teďka žijou na hřbitově a me- košile a kazajky a uvolnil krk, zatímco z de- vystrčil hlavu i se svou furunkulózní šíjí jako třeba: Zde v Pánu odpočívá můj milý nujou se jinak. Tadydle to je Slintavej Vil- vátého oddělení k nám na osmé doléhaly z postranního okénka a křikl: „Tak dělej, manžel - nový řádek - Náš dobrý otec, bra- da!“ jednotlivosti ze života zesnulého. Musel tr a strýc - nový řádek - Josef Esser - nar. 3. mladej, seber si kastról a nastupuj!“ Projeli jsme kolem Slintavého Vildy. jsem vylézt nejen nahoru na travertinovou 4. 1885, zemř. 22. 6. 1946 - nový řádek - Pomalá jízda kolem Městské nemocni- Pozdravil bílou rukavicí a já jsem se cítil na desku, ale sednout si ještě zezadu na Kor- Smrt jest brána do života pravého -, pak ce. Před hlavním vchodem bílé mraky ošet- Jižním hřbitově jako doma. neffa, načež jsem spatřil celé to nadělení: Říjen, hřbitovní alej, světu vypadávají byly dva vedle sebe. Jeden opozdilec s veli- vlasy a zuby, chci říci shora dolů se usta- kým věncem chvátal k devátému oddělení vičně kolébají žluté listy. Ticho, vrabci, li- a pomalu končícímu kázání. Když jsem je- dé na procházce, motor tříkolky směrem diným trhnutím odstranil náplast, setřel k pátému oddělení, které je ještě velmi da- jsem bukovým listem ichtyolovou mast leko. Mezi tím staré ženy s konvičkami a spatřil obě skoro stejně veliké, z térové a vnoučaty, slunce na černé švédské žule, hnědi do žluta přecházející zatvrdliny. obelisky, symbolicky puklé sloupy anebo „Modleme se,“ zaválo k nám z devátého pravé stopy války, nazelenalý anděl za bu- oddělení. Vzal jsem to jako znamení, odtáhl xusem čili buxusu podobnou zelení. Žena jsem hlavu stranou, s bukovými listy mezi s mramorovou dlaní před očima, oslněna palci jsem zatlačil a zatáhl. „Otče náš...“ vlastním mramorem. Kristus v kamenných Korneff zaskřípěl: „Musíš táhnout, né mač- sandálech žehná jilmům a jiný Kristus ve kat.“ Táhl jsem. „...jméno tvé.“ Korneffovi čtvrtém oddělení žehnající jedné bříze. se podařilo modlit se s nimi: „...přijď krá- Krásné myšlenky v aleji mezi odděleními lovství tvé.“ Vtom jsem přece jen zmáčkl, čtyři a pět: řekněme moře. A to moře mezi protože tahání nepomáhalo. „Buď vůle tvá, jiným vyvrhne na pobřeží mrtvolu. Z pří- jako, tak, i.“ Že to nebouchlo, byl div. A na- mořské promenády v Sopotech houslová novo: „dej nám dnes.“ Teď už Korneff zase hudba a nesmělý začátek ohňostroje na držel krok s textem: „našim viníkům, a ne- podporu válečných slepců. Nakláním se co- uveď nás v pokušení...“ To bylo víc, než by Oskar a tříletý nad tím, co moře vyvrh- bych si byl pomyslel. „Ale zbav nás od zlé- lo, doufám, že je to Maria, nebo snad sestra ho.“ Vytáhl jsem pestrobarevný zbytek. Gertruda, kterou bych měl konečně někam „Na věky, amen“, zatímco já ještě jednou pozvat. Ale je to krásná Lucie, bledá Lucie, zatáhl, Korneff znovu: „Amen“ a ještě jed- oznamuje a potvrzuje mi pomalu vrcholící no zatlačení: „Amen“ a zatímco ti na devít- ohňostroj. Také má na sobě, jako vždy, ce už začali kondolovat, Korneff pořád ješ- když má zlé úmysly, svou pletenou berch- tě: „Amen“ ležel natažený a vykoupený na tesgadenskou vestu. Promočená je ta vlna, travertinu, sténal: „Amen“ a na to: „Máš co z ní svlékám. Stejně promočená je jupka, tam eště beton pod sokl?“ Měl jsem a on: kterou má pod vestou. A znovu se mi obje- „Amen.“ vuje berchtesgadenská vestička. A docela Posledními lopatami jsem spojil oba pi- nakonec, když už i ohňostroj se vydal z po- líře. Tu se Korneff sesunul z naleštěné plo- sledního a už jenom housle, nacházím pod chy s písmem a nechal si od Oskara ukázat vlnou na vlně ve vlně do košile Svazu ně- podzimní pestré bukové listy s podobně meckých dívek zabalené její srdce, Luciino pestrým obsahem furunklů. Narovnali jsme srdce, maličký studený náhrobní kámen, si čepice, chopili jsme se kamene a vztyčili stojí na něm: Zde odpočívá Oskar - Zde od- jsme náhrobní pomník pro Hermanna počívá Oskar - Zde odpočívá Oskar... Webknechta a Elsu Webknechtovou, roz. „Nespi, mladej!“ přetrhl Korneff mé Freytagovou, zatímco pohřeb v devátém Eva Sendlerová, „Tichý kout III“, suchá jehla, 1999 krásné, mořem vyplavené, ohňostrojem ilu- oddělení se rozptýlil. 18

1999 9 Ryšavý jirchář s vodou místo obličeje Nohy na stole Dožaduje se vstupu do dormináře Pavel Řezníček Nikdy jsem neznal žádného šakala Husquarna Natož pěnu z mýdla hustou jako topinka Tolik jater Chlorofyl je guma Vztyčit pomník kbelíku Nádherné rudé vlasy které spadaly až na ramena tomu V popelníku dodýchává prejt a portýr Bounty uhlíři S brigadýrkou orámovanou zlatou šňůrou a nápisem: Připomněly mi elektrárnu v Londýně Vejcovod Proti hlíně auta Kde Pink Floyd Postavit vosk tváří Jablkem obtěžkali plerézu Noční stolek Lipový květ S hasičem místo bible Protéza Boha Tak jako je zubní protéza Štěrk hlídače Nebo oční protéza Chci si nasadit Boha Čepic a Čepice jako velbloud Hmyz z chleba Dva hrby na čepici Prsty z hlíny auta Hrom do čepice Maličký potápěč v levém ušním boltci Jednooký A blesk do dlaně Mění se v Kroupy a jáhly Kozu mečící zoufale Maršál nebyl nikdy kolibříkem Divně stažený krk Protože cítí nůž řezníka A kolibřík nikdy maršálem Kdo se půjde koupat se psem Školník to není Ale je to vzbouřenec z lodi Bounty Jednooký si natrhal jeřabin Na četnické stanici četníci za čepice ukrývají vaštroky Narostlo mu druhé oko A ze zdřevěnělého jazyka dělají loučky na podpal Nikdy bych se nemohl stát kamnářem Mladé osoby v módních salonech Ságo Ale chtěl bych být Sisa Sklovská Pletou si vagony s jehlicemi Deky z mýdla ruměnce kopřiv Proud světla dopadá na kulečník a deštníky z hnoje Tágo a ságo jako závodníci Maršál by si nikdy ovšem V tunelech rostou stromy V těsném závěsu za sebou Takový deštník nevzal Dohánějí faraona Raději by roztrhnul kolibříka Sbírali to co mohli Fakan kouří nedopalek A našel by v něm třetí oko Každodenní výrazy v japonštině Vlkodlak má hlavu jako špalek Pro hluchoněmého Kimono převlečené za hůl uprostřed oceánu Když jsme založili časopis LYKANTROP A ucho pro oheň který neslyší Dech noci na přídi starce namontovaného na zadní kolo Proud světla ze závodní kuchyně motocyklu Nám potřísnil nohavice V tunelech rostou stromy Ten den zahynula čápice Kristýna Husquarna Upanišády jsou vděčné lidské kůži ve výloze A voda ve vodovodu našeho domu Jsem chodec Zmrzla tak že na saních jsme museli odvážet své drahé V oblacích zrcadla A veškeré stromy v tunelech dám vykácet zesnulé A dole písmena Abych tam dal instalovat pumpičky chirurgů a pitbully Do kadeřnických salonů Napuštěná elektřinou převlečené za kazy na zubech Aby byli vůbec schopni udání na gestapu Klepání na dveře Teta Kazi Libuše

děti to baví napořád zítra tě očekávám Petr Motýl jako hru na hlad a otlučenou žulu na písek

Ša-la-la zítra se ozveš zavoláš a postavíš ostrov plný peří olíznout si rty krve a ještě jednou si olíznout rty doktor Nikdo na patách Jamajku pichlavé věci a kokošku pastuší tobolku a hřbet hada ďábla teplý a dokonale hladký pamatuju si a hned zapomenu plavá rozenkruciánská frakce a tmavé vlasy do očí Mořský slabikář ukradená rukavice rukavičku myším na schodech tři černé pruhy v mlze zapomenutí kovoví sloni pořád na tebe myslím skřípnutý smích k výčepu se lísá kapesní vypelichaný pes zeď na tři facky

jo přimontuj si tam barovou stoličku V ředitelně a zkoušej strašlivou poznati jistotu

dej se do rámečku Eva Sendlerová, „Tichý kout IV“, suchá jehla, 1999 kruhy v bramborách prošívej a třetí práce půjč si Avii plnou papírových krabic guma se odlepuje ze zadního schodiště propíchaných špendlíky šípky sklad vodovodních trubek Anglicky utop se na dvoře nepoškozuj kohout se nadme nad trávníkem a prokřičí se igelitem času kovboj lije vodku a pivo jízdní řád přilípnutý k noci ve stánku u mostu špalíčky kůže pod koly zabořenými v petroleji a věří že punk-rock není mrtvý

U klavíru přehrabuje se ve střechách Prasklý kýbl jako ve fotografických albech spoustou starostí vyhrál metr dřeva a strojní pilu na uhlí copánek nevynechá jediný večírek co s tím když důl nebyl po ruce a rty v dešti kde by mohl skočit pro víno ukradnout desky srdce mé je příběh lásky ztratit se zas do vsi umyté ředkvičky s tklivou kytarou a spálená představa významu snu špičaté oči kožená bunda fotbal a nákupy úsměv zalepený cementovým prachem v závěru průvodu pochodují novináři hračky z plastu s pentlemi ach s pentlemi čumíš tam jako blbec než se domotáš k důchodu Tovaryš očičko a smaragdový vlk červená hazuka a znova chytit revmatismem ztuhlými prsty zazvoní zhrublou látku se jménem naděje a na mši nikdo nepřijde obraz Krista se rozplyne v pozlacených astrách Počítadlo hloupej Němec odprýsklý střípek světla Očička v kabátě s milionem trčících bílých nití červená hazuka před Smíchovským nádražím Lenko? vidět z dálky (Z rukopisné sbírky Hálec, 1997) a dalekohledem převráceným naopak 19

1999 9 Pavel Rajchman • • • On a ona házejí si s míčem. Je to ve hvězdách Kola mne srážejí k zemi. 9. ochranná dávka historického optimismu Muž s dalekohledem Tak blízko si jsou, Všechno je život, Noc řinčí míč drží nad mrtvolou vědění bez konce, hvězdnými činely! pouhými rty. bez konce touha být a znát a vládnout A otázka zní: vším, co roste, co skrývá moře, zem i nebe, Jak je tam Thanatos co hluboko v srdci jen pípne, co nervem zachvěje. a co za svitem? Pozdravme dnešek, Smrt o mně mluví je hoden nás, dělníků, co v dlani drží svět Vykřičník otázku napichuje slyšíš ten vítr? tykají životu, opřeni o nekonečný zítřek, pálí hořící loukou Náhrobek do hory aby snad nezešílel. (nikdo nesní vyleptává déšť Aby šel tempem, kterému dnes budeme stačit snad jen zvěř v podzemí) s láskou i odvahou. O rozkladu žertuji Ne! nezmění tázání smích zapíjím alkoholem Dávno je včera, ani když otazník usínám na silnici synové otců, žárem narovná se v šíp... i ve spánku bdím pod nimiž se chvěla zem a hlad vodil ...proletí milenci od nebýti k nemíti. Smrt přijíždí Už dnešek je zítra a slunce s nimi věří, A odrazí se horu osvětlují reflektory: růže věří a voda věří, od hřbitovní zdi tvář-mech oči-kaluže v nás věří, zpět do hlavy bytí... -lest? jako strom, že každé jaro dosyta zazelená. kde... opět se zkroutí Duše (Z básně Donáta Šajnera Dávno je včera) A otázka zní: na sousta roztrhaná Jak je tam dosedá na krev a co za svitem? jemněji než sníh Pach rybiček Odvěká otázka (nikdo netuší vybuchuje z bublin svinutá jako had snad jen pohřbení) kyslík ze dna akvária se vymrští: Noc se zesnulým rozdýchává oči Proč žít? • • • Paprsky z lampy Tma ve skříni Zvuk nevyloudím leptají nábytek vsakuje do ručníků proto had netančí Na střeše automobilu syn. chlemtají vlhko ráno... jedním znovu a bez poznání Z hlavy mi vyrůstá dívka. tápají v otiscích bezduchého otřou nechávám se uštknout...

Starostlivost Emil Bok Po půlnoci se ženy Ivan Diviš obracejí na břicho. Komorník jim ze zásuvky 18. 9. 1924 - 7. 4. 1999 sype na prostěradlo proděravělé listí.

NÁVRAT DO VLASTI PO NEPŘÍTOMNOSTI TAK DLOUHÉ Na slepé koleji pln svízelů byl. V boku mne napadlo zákeřné onemocnění Na podlaze Oslněný měl jsem neúspěch v milování, ale to není hlavní: prázdného uhelného vagonu hlavní byl nezvyk, gulášovitá řeč nových obyvatel, Ženy sáček lupínků pravím nových, protože moji pamětníci vesměs zemřeli. ze světélkující skříně: po milenkách: každý večer je do zahrady Upadl jsem v ruce lékařů, kteří smutek zkomponovali napřed duši, pak tělo. Prokázalo se, vypouští ředěný šikmým deštěm. krajkou obroubený muž. že jsem trestuhodně zdráv. Jak ryba proplouvám dne krajem i pohádkovým městem. Vynořují se i milenky zvané, nezvané. Assisi Dámská hračka Poesii přestávám tvořit jako princip téměř směšný, ale hlavně vysilující. Jsem rozhodnut V klášterní zahradě Žena s kapající pistolí kochat se výhledem na sytou zeleň trčí z hlíny uprostřed střelnice jako záclona kryjící výhled pravého okenního křídla, lesklé rýče františkánů. bez terčů, až do osmdesáti, když sebestud Z kapucí jim do krajiny bez mužů běžících mně povelí odebrat se ke svým předkům. vyhlížejí pořád někam jinam, zbožné dívenky. A poslední, co si na smrtelné posteli přeji - než míří hlaveň. abych byl kouřen mezi nohama dvacetiletou špulkou mírně ale ne bezostyšně odulými rtíky kouřen a kouřen a moje vědomí Zbytky Za jízdy bude se vytrácet do vesmíru. Slečna otevírá Z piknikového koše hrací skříňku: vyskakuje otcovy doutníky, valčík. paní Valérie. Tato dosud nepublikovaná báseň je součástí souboru poezie Ivana Diviše z majetku Po chladné vodě Černý fiakr jede dál nakladatelství Patrik Šimon - Eminent, s jehož laskavým svolením ji zde přetiskujeme. tanečním krokem odplouvají s postřikovačem, útržky přednášek. s věznitelkou.

Tak zase slavně zvítězila hmota nad chodili ve čtyřstupech a přistupovali po Ejhle duchem! Město Světlá nad Sázavou se šesti...? Bylo by však pošetilé myslet si, že stalo držitelem vzorného titulu „Město - při nástupu do rychlíku Praha - Brno bude respirátor“. Obyvatelé hrdinně ubránili z nádražního tlampače slyšet: ... zastavuje člověk! svoje pelíšky před „prachem a špínou“ v zastávkách Praha-Libeň, Kolín, Kutná absurdního konce 20. století - před kosov- Hora, Čáslav, „tmavá výjimka“ nad skými běženci. Uprchlíci totiž přinášejí Sázavou, Havlíčkův Brod atd. Ono tako- kriminalitu, infekční choroby a snížení vých tmavých „světlých“ skvrn by tady cestovního ruchu. Uprchlický tábor u nás u nás bylo nepočítaně, kdyby na to došlo. nebude, protože máme na jedné straně dost Protože co se děje za humnama, tak na to svých zločinců a běhavek, na druhé straně se stačí podívat v televizi. A na mou duši, plné náměstí cizích autobusů s baťůžkáři, je to strašná tragédie! Strašná! Opravdu tvrdí borci ze Světlé. To první jim věřím, strašná! o tom druhém bych pochyboval. Že by si Ejhle člověk! Za 887 680 minut začíná turisti v tomhle městě šlapali po hlavách, 21. století.

Eva Sendlerová, „Tichý kout V“, suchá jehla, 1999 20

1999 9 plyn, jen naznačit... To, co je svěží a neo- na Satinského a rodinného Pavla Nedostála, silně zideologizované výpovědi o lidské při- Knihy třelé na začátku celého svazku, například kteří se znali z doby studií. rozenosti ve srovnání se zážitkem z přímého tatínkův kousek s kufry v kratičké a o to A ono vědomí dvojí existence „dnes“ kontaktu s lidmi, popř. jinými živými bytost- účinnější povídce Skáčeme!, už přestává a „kdysi“ je vlastně to, co ze sbírky povídek mi. Člověk pro takovéto usuzování nemusí být vtipné na konci, a tak jako osvěžení pů- činí cosi, co se málem podobá až románo- být právě antropologem, etnografem či zoo- sobí několik povídek, které vybočují ze ste- vým postupům Daniely Hodrové. Vždyť to logem - nějaké lidi a většinou i domácí zví- Jak prožívali reotypu - za všechny například nebývale minulé je reflektováno z hlediska součas- řata má ve své blízkosti, přímo v rodině, té- pro dnešní české poměry aktuální Vážení nosti hrdinů: v jedné povídce má dokonce měř každý.“ rodinná léta pánové, což je vlastně vtipně napsaný fik- Pavel chuť pokračovat v mystickém hovoru, Na toto konstatování by koneckonců který kdysi vedl s Ivanem a na který si Už několik týdnů či měsíců před svými tivní dopis vlezlým reklamním agenturám. Stanislav Komárek mohl zredukovat veš- vzpomněl po milování se ženou. Řada poví- šedesátinami (narozen 1. 3. 1939 v Praze) Pokud čteme o Ivanu Krausovi nějaké keré své bádání nad vývojem názorů o Lid- dek se vrací k onomu zašlému času, kdy ži- se Ivan Kraus dočkal souborného vydání kritické reflexe (není jich bohužel mnoho), ské přirozenosti. Ve své nejnovější knize votní příběh Ivana, Pavla, Jeny a Taťány byl svých cyklů „short story“, z nichž tři pů- bývá spojován s typem humoru Jaroslava vydané jako obvykle v nakladatelství Ves- do jisté míry společný, zatímco „dnes“ je vodně vyšly v minulých dvou desetiletích Haška, Karla Poláčka, ale i se jmény jako mír v edici Medusa lidskou přirozenost oddělený. („Kde je konec Ivanovi, ve které v curyšském nakladatelství Konfrontace Jerome Klapka Jerome či S. Leacok (řada předkládá v názorech významných biologů a v devadesátých letech také znovu postup- povídek má blízko k fejetonům a sloup- škarpě nebo manželské posteli teď spí ten 19. a 20. století i svých. Nechybí Darwin, ně v pražských nakladatelstvích (Rozmluvy kům). „Mohutná“ postava otce i některé ná- vyslanec vyšší inteligence?“) Hledání sak- ale neodarwinisty autor téměř nezmiňuje, a zejména Marsyas, kde se stal na jistou do- zvy jako Jak jsme slavili první máj upozor- rálního, které hrdiny provází již v letech, ač právě jejich „papeži“ Dawkinsovi lze bu Kraus přímo kmenovým autorem). Aca- ňují na možné souvislosti s tvorbou Oty kdy „seděli u stolu (...) a nadávali na komu- stěží upřít mimořádný pozorovací talent. demia velkoryse vydala téměř čtyřsetstrán- Pavla - koneckonců jsou to generační vrs- nisty“ a „měli své vytahané svetry a knihy A to potřebuje biolog, jak přiznává sám Ko- kový vázaný svazek s novými ilustracemi tevníci -, a to už by Krausovu tvorbu po- z antikvariátu a ideje, na kterých jim tehdy márek, snad ze všeho nejvíc. V útlé knížce Adolfa Borna pod názvem Má rodina a ji- zdvihlo na velmi zajímavou úroveň. Obá- nějak záleželo...“, neboť již jako studenti tak najdeme 6 kapitol věnovaných šesti bio- ná zemětřesení, k němuž je ještě připojen vám se však, že tak kvalitních a nezapome- diskutují o Bohu, případně válčí s ním, se logům, z nichž jen mravencolog E. O. Wil- podtitul Povídky. Otištěna je poměrně po- nutelných povídek je ale v celém souboru později obměňuje a nositeli mystického je son je diskutován vyloženě oponentně drobná bibliografie Krausova zejména za- jen opravdu poskrovnu. Možná nejpřiléha- již šílený Štěpán či Satinského tetička Natá- a Komárek nezakrývá, že i proto, že před- hraničního díla (po roce 1968 žil v několika vější je přiřadit značnou část Krausovy lie, po setkání s níž se Ivan Satinský mění stavuje „emfatickou obhajobu fundamen- evropských státech a jeden čas i na Baha- tvorby k „dílně“ autorské dvojice Šimek + ve dva doktory: „jeden, ten rozumný a od- tálního scientismu“ tak typickou pro někte- mách) včetně účasti ve sbornících a kaba- Grossmann, zejména práce s výchozími povědný“ dle rady tetičky „odbočil dolů ré rysy Spojených států odvozované ještě retních i dalších textech. Stěžoval-li si v ro- motivy a jejich logické rozvinutí a vrstvení k rybníku, druhý, ten zoufalý a odhodlaný, z 18. století, co se týče jakoby osvícenské- ce 1992 v Tvaru Andrej Halada při příleži- mi připadají obdobné včetně širších důsled- vykročil nebojácně k lesu vstříc číhajícím ho přístupu a nadšení. tosti domácího vydání povídek Prosím tě, ků (opakování schémat, figurkaření, chtěný hlavním“, o jejichž existenci byla tetička „Závěr“ představuje potom esej, ze kte- neblázni na množství chyb a mizivou re- humor, místy upovídanost apod.). Není to přesvědčena. Pavel Nedostál vypráví dětem ré pochází úvodní citát této recenze. Nemá- dakční přípravu, dnes je po této stránce tedy žádná vysoká literatura, spíše odpočin- „mýtus“ o Highlanderovi, což je postava lo místa je zde věnováno oblíbené Komár- prakticky vše v pořádku, nicméně stále chy- kový typ prózy, který se často trefuje do z amerického akčního filmu, jež je obdaře- kově problematice tzv. eklesiomorfních bí ediční poznámka, z níž bychom měli vy- černého a vskutku vzbudí bujaré asociace na nesmrtelností, a onen pseudo-mýtus Pa- struktur. Autor nepopírá kontinuitu evolu- rozumět, proč se například oproti ještě cu- (my Češi máme koneckonců rádi, když je vel vykládá rovněž jako cosi sakrálního. ce, netvrdí, že nepatříme do nejtěsnějšího ryšskému vydání jmenuje v úvodní povídce někdo ještě nešikovnější a popletenější než Když se syn optá, jak se nesmrtelný pozná, příbuzenství s primáty, zdůrazňuje ovšem knihy Číslo do nebe pan Rusek nyní Fusek my sami) a místy svérázně připomene i do- přizná Pavel, že jím může být kdokoli, ba nepostradatelný vliv výchovy na formování a proč závěrečná povídka z téhož svazku je bu a prostředí reálného stalinismu a socia- i opile spící Štěpán. Samotný příběh o Ště- zralého lidského jedince. Rozvádí to: „Zce- nyní rozdělena na dvě. Stejně tak neodpoví- lismu a vůbec běh času onoho bláznivého pánovi je líčen také podobným způsobem la zavádějící je představa, že pro formování dá skutečnosti tvrzení na přebalu, že sou- dvacátého století. jako legendy o světcích a je vlastně nazna- lidského vztahování se ke světu má podstat- borné vydání rodinné tetralogie je sice prv- VLADIMÍR PÍŠA čeno, že mohl učinit i zázrak. (Strčil kočku ný význam škola - rodinné zázemí a další ní, ale jednotlivé knihy vycházejí česky po- do komína, aniž zanechal stopy na zasněže- vlivy (masmédia) mají nesrovnatelně vý- čtvrté - to platí právě jen o Číslu do nebe. né střeše?) Onen pokles sakrálních hodnot, znamnější vliv.“ Domnívá se, že „perma- Sporné a možná až čtenářsky nevděčné je tedy i to, že je představuje akční figura či nentní juvenilita většiny populace vede také řazení zmiňovaných čtyř souborů dů- Beznadějné pohledy opilec a jehovista, je důležitým obrazem k stále užší závislosti na státu, který přijímá sledně podle stáří prvního vydání. Podle bezvýchodnosti. (Vždyť s motivy sektářství úkol pečovatele i autority“. A přirovnává posloupnosti vyprávění by bylo účelnější na ještě beznadějnější a falešných proroků se setkáme nejen tento stav k umělé slepičí líhni. začít Číslem do nebe - doba, kdy se teprve u Hodrové, ale třeba i u Topolova Anděla.) Vcelku je přesvědčivější - jako vždy - autorovi rodiče seznamovali, později se prázdno S životním pocitem již zmíněných akté- ve svých komentářích nežli tam, kde se po- protloukali už s malým Ivanem válkou a po rů povídek korespondují i soukromé životy kouší o nějakou původní myšlenku. Není ní sháněli byt, aby pak naplno prožívali nej- Pocity bezvýchodnosti a podzemnosti jiných hrdinů, například Karla a jeho ženy, sám. Na příkladě oněch eklesiomorfních křiklavější padesátá léta -, pokračovat sou- člověka nejsou zajisté v literatuře nic nové- jejichž vztah ničí Karlův erotický nezájem, struktur ukazuje, že jakákoliv snaha pod borem To na tobě doschne, v němž autor vi- ho, ale dnes mají bezprostřední vliv na čet- nespavostí trpícího Daniela Nedostála, otce kuratelou takové struktury se vyplácí a ve- dí své rodiče převážně puberťáckýma očima nost těchto pocitů literární modely under- Pavla Nedostála, zřejmě svobodné matky de k jejímu posílení do té doby, nežli se vy- (kupodivu však právě tomuto souboru chy- groundové „ideologie“. Je vlastně paradox- Dany, která se cítí „prázdná jako břicho po noří nové, dostatečně klastické paradigma. bí jakékoli dobové zakotvení), a končit ní, že se z onoho undergroundového „pod- potratu“ atd. Pak i takový dinosaurus, jako je eklesio- (spolu s Rodinným sjezdem) povídkami zemnictví pro podzemnictví“ stal jeden Ona bezvýchodnost hrdinů má své ko- morfní struktura, musí pohnout kostrou, ne- Prosím tě, neblázni - to je totiž věta, kterou z hlavních směrů současné mladší literatu- řeny v jakési vnitřní nemohoucnosti dělat znamená to však nutně její zánik. autorovi už v emigrantské současnosti říká ry. Je to již taková hra na „underground“, cokoliv. A v souvislosti s postavou Karla je Ze tří dosud vyšlých Komárkových s gustem jeho manželka nebo také s ještě kterou při četbě knihy hrají i čtenáři docela možné vzpomenout i na to, že nemohouc- knih tohoto typu je tato nejbližší filozofo- větším oprávněním on jí. rádi, a proto jsou undergroundoví autoři re- nost duchovní transcendence má v současné vání a občas ve mně vyvolala i touhu do- Každopádně tak či onak stále se sezna- lativně oblíbenými. I autoři-intelektuálové české literatuře již dosti stereotypní podobu zvědět se o autorových názorech něco víc. mujeme minimálně se třemi generacemi (vlastně zdánliví protichůdci antiintelektu- nemohoucnosti erotické, stačí jen vzpome- Leč někdy to vypadá, jako by Komárek Krausovy rodiny. Suma sumarum v ní prav- álnímu undergroundu) se do jisté míry zto- nout Hejdovu báseň „Je to nanic, / vstává před obavou z nařčení, že vytváří paradig- děpodobně nikdo není jaksi normální, snad tožňují s onou undergroundovou bezvý- těžce, / a co navíc, / žádná mě nechce“, či ma nebo dokonce eklesiomorfní strukturu, až na dvě nebo tři výjimky jsou základem chodností, přestože samozřejmě s underg- na řadu básní J. H. Krchovského. Často ustoupil k dalším a dalším, spíše jen ducha- sice běžné až banální životní situace, které roundem jako takovým neměli nikdy mno- však se jedná i o rezignování na smyslupl- plným či všelijak elegantně formulovaným však otec, matka a posléze Krausova žena ho co do činění. nost vztahů, což se ostatně netýká pouze li- komentářům. Rozhodně se neuchyluje dokáží za horlivé asistence dětí, příbuz- Podobným pohledem do chřtánu bezna- teratury. k dogmatické přímočarosti Dawkinsů či ných, sousedů a náhodných „nevinných“ ři- děje - a je třeba říci, že velmi zdařilým - je V Balabánově knize však má nemo- Heylighenů. Ovšem představa, že geny ma- dičů, číšníků nebo třeba učitelů pro- i kniha Jana Balabána Prázdniny, kterou houcnost duchovní mnohem složitější, snad jí svá analoga v mémech, na které je zalo- měnit v dramata netušených rozměrů. Neu- vydalo nakladatelství Host s krátkou před- i skutečnější rozměr. Dobře to charakterizu- ženo bádání o kulturní evoluci z neodarwi- stále tu někdo ze zmiňované trojice něco mluvou na záložce od Petra Hrušky. Hruš- je i postava náboženského horlivce Timo- nistického pohledu, mi připadá dosti zápal- šmodrchá, plete, komplikuje a vyhrocuje, ka má vlastně pravdu, když píše, že je v Ba- tea, hrdiny povídky Vyznavač, jenž poté, co ná, škoda, že Komárek neokomentoval i ji. ale zároveň také naráží na odpor svého pro- labánových povídkách „naděje přítomna je po svých modlitbách jakoby božím zá- Mémy jsou jistě virtuálnější nežli geny, tihráče, takže každá taková epizodní ka- jen v jakémsi nulovém stupni, ve vyprázd- zrakem vyléčen ze smrtelné nemoci, opět a možná proto prý i mnohem úspěšnější tastrofa je doprovázena slovním soubojem - nění z bezcitných zbytečností. V té únavě vážně onemocní. a agresivnější a nezávislé na tak limitujícím povedenější jsou ty mezi otcem a matkou zpřetrhaných spánků, použitých věcí a od- Jako by již to, že posledním slovem kni- faktoru, jako je doba potřebná k dosažení než mezi autorem a jeho ženou, případně mlčených lidí, hluboko v povídce, se vždy hy je „TELECOM“ („Než strčí kartu do pří- stadia, v němž je lidský jedinec schopen re- mezi nimi a jejich dcerou. Kombinace situ- něco pohne. Od zbytečného k marnému. stroje, podívá se na ni. Je na ní lední med- produkce. Taková myšlenka se dobře hodí ační a slovní komiky vystačí právě tak na V tom druhém se dá poněkud žít.“ věd, který se dívá na sněhem zapadanou do dnešního světa, v němž i prudký roz- dvě či tři stránky rozvinuté zápletky, takto Aktéry tohoto pohybu od „zbytečného“ budku s nápisem TELECOM.“) naznačova- mach digitální techniky jako by potvrzoval pohromadě však ještě více vysvítají základ- k „marnému“ (trochu to připomíná krko- lo, že příčina lidské bezvýchodnosti a sa- agresivitu jiných analogů genů, totiž in- ní schémata, ve kterých se Ivan Kraus po- lomnou Kierkegaardovu dialektiku) jsou moty, o níž kniha pojednává, je asi i v po- strukcí v softwaru. Nicméně o mémech hybuje. Je totiž předem jasné, že půjde-li zejména Pavel Nedostál, který - ač žije spo- ruše komunikace mezi lidmi. („Dana chodí uvažujeme (a tím i právo na existenci jim rodina s otcem do divadla, skončí to mini- kojeným rodinným životem otce a manžela vztekle bytem sem a tam a Pavel ví, že by si poskytujeme) dosti krátce. Kdo ví, jaký mo- málně zrušením představení, že chystá-li se - připadá si jako „ta kavka. Spíš jako to po- měli něco vážného říct. Neřeknou.“) Často del, jaká metafora časem nahradí představu jedna či druhá generace na dovolenou, bude línko s hřebíkem v hlavě. Chtěl by k tomu člověk komunikuje pouze se svým prosto- kulturní evoluce skrze mémy. Komárek si to horor na hranici života a smrti, po kterém něco říct, ale bohužel, ještě ho nikdo ne- rem, tedy s tím, co tento prostor činí a prio- je vědom zaměnitelnosti a nahraditelnosti si budou muset všichni dát dalších pár týd- naučil mluvit.“ Dále pak Jeny, doktor Ivan ri jeho prostorem: „V potrhaných nocích modelů v oblasti natolik sémanticky pohyb- nů naprostého odpočinku, a jde-li se do res- Satinský, jenž „musí odjet, ale netuší kam“, bloudí po bytě, jí sušenky, pije vodu z vo- livé, jako je uvažování nad lidskou společ- taurace nebo nakupovat, zvítězí jen ti nej- a „jenž nastartoval, zařadil rychlost a rozjel dovodu nebo mléko z ledničky, zbytečně ností prizmaty biologických objevů. Ve své silnější. Sice logicky, ale přece jen nápadně se za svými přízraky“, Taťána - jeho bývalá usedá na desku záchodu a pak znovu zalézá poslední knize ukazuje, že mu spíše záleží často pak slovní souboje mezi manžely milenka, která, přestože se už dávno roze- do postele a vrací se k započatému snu.“ na tom, aby se naše pozornost více obrace- končívají variacemi na téma „kam jsem šli, má pocit, že „mu včera s tim mužským ONDŘEJ MACURA la do oněch dob, kdy lidé ještě nevěděli, že dal/dala rozum při svatbě?“ Je to až zvlášt- byla vlastně nevěrná“, a ač snad jen ve dvou modely jsou modely, a patrně by je ani ne- ní druh rodinného sebemrskačství, kterým povídkách se vyskytující, docela důležitý napadlo vnímat svět jako skládanku. Do Kraus zahrnuje stále čtenáře, takže ironie se Štěpán Jeřáb - podivná směsice opilce těch dob, kdy proces řízené iniciace ještě mění v sarkasmus a ten v absurditu dovede- a proroka, jenž po svém nástupu k jehovis- Lidská přirozenost znamenal významnou součást dozrávání nou do nejmenších detailů. Možná by ně- tům očekává armagedon. A samozřejmě li- lidského jedince. Snad by se tam tedy ta na- kde stačilo místo doslovného a pitvajícího dé, kteří se vyskytují či vyskytovali v okolí „Je vždy znovu a znovu překvapivé, jak še pozornost a paměť měly obracet ne kvůli popisu situace a dialogů tak trochu ubrat právě ahasverovsky prchajícího někam Iva- silnou okouzlující schopnost mají namnoze poučení a bezduchému napodobování, které 21

1999 9 je tak typické pro model světa genových či i prosté až naivní mluvy. Citovaná báseň je v paměti národa. A teprve z přítomného tá, / byť s kosmetickou vadou. / Ti, kteří mémových replikátorů s jejich imperativem jistě narážkou na metody marxistické vědy, svazku můžeme toto krylovské znamení kradli po léta, / dnes dvojnásobně kradou, / maximální výkonnosti a úspěšnosti, ale pro snad se tu též ještě ozývá záležitost tzv. či- doby plně vychutnat. Malá inventura: textů ti, kdo nás po léta týrali, / nás vyhazují jistou inspiraci. hošťského zázraku. je uveřejněno v časové posloupnosti kolem z práce - / a z těch, kdo pravdu zpívali, / PETR HRBÁČ Tematiku těchto básní doplňují verše, 170. Od juvenilních rozběhů z roku 1960 dnes nadělali zrádce /...“ (Demokracie, v nichž Deml stále znovu nalézá východis- až 1962 (Krylovi bylo 18) do časového 1993) ko a útěchu ve víře v Boha; ostatně jsou to předpolí velkého dění v roce 1968 je to ví- Ediční, textologický i historický po- básně nikoli rezignující, nýbrž smířlivé, bo- ce než půl stovky písniček. Následné dvou- známkový aparát, připojený k tomuto svaz- Demlovy poslední verše hužel je toto smíření prosyceno hořkostí, letí, kryjící se s albem Bratříčku, zavírej ku, je nezvykle obšírný (130 stran) a obsa- v 50. letech jistě pochopitelnou, avšak záro- vrátka, zahrnuje kolem dvaceti položek huje všechny dostupné zvukové a obrazové Nakladatelství Vetus Via vydává pro- veň se objevuje březinovsky znějící část a končí Krylovým vstupem do vln emi- podoby písní, jakož i textové varianty jed- gramově tvorbu jednoho z našich největších v posledním verši: „Ať není žádného // kdo gračního moře. Ty vydaly pak v dlouhém notlivých čísel. Skrývá se pod tím jistě ne- básníků - Jakuba Demla. Z Demlovy po- by Ti neděkoval za Tebe samého, / ó Zrnko dvacetiletí téměř 80 dalších čísel repertoá- malé úsilí editorů poskytnout vlastně už kri- zůstalosti sestavil Jiří Kuběna svazek na- hořčičné, zmařené v zemi, / aby z ní jako ru, aby v závěrečné fázi tvorby stvořily ře- ticky pojednaný textový artefakt, i když je zvaný Poslední verše, který vyšel v nakla- strom tisíci haluzemi / zakrylo hnízda ptá- těz vesměs hořce satirických ozvěn pohnu- zřejmé, že záměrem nakladatelů bylo na- datelství Vetus Via poprvé oficiálně na ků. / Neodmítej, ó Pane, ani těch bouřlivá- té doby porevolučně sametové, jehož ob- bídnout Kryla co nejširší čtenářské veřej- konci roku 1998; předtím v roce 1987 v sa- ků! // V Tvém srdci, ó Ježíši, není možno se jem čítá 20 posledních písní. nosti. Pět let jsme vzdáleni od chvíle, od níž mizdatových strojopisných Arších, které bát, / s Tebou sladko je žít i umírat!“ Jinde Jaký byl vývoj této úctyhodné tvůrčí už žádný nový písňový text ani báseň ne- vydával Jaroslav Erik Frič ve Vranově nad je obsažena definitivní pointa: „s Křížem cesty a má vůbec smysl zabývat se pouhou přibude. Nic to však nemění na faktu, že Dyjí. V tomto souboru jsou obsaženy verše jdete k vítězství!“ polovinou artefaktu, jakým je zveřejněný Kryl zůstává naším současníkem, glosáto- z konce básníkova života (ve Slovu vyda- Některé verše připomenou pasáže z kni- text bez nápěvu? Po stránce formální struk- rem všednodennosti naší demokracie, neboť vatele a zde přetištěném doslovu k samiz- hy Moji přátelé, třeba: „Kde jsou ta léta, si- turace rozhodně ano: od poměrně rozvazbe- - a v tom je krylovské poselství věštecké - datovému vydání z roku 1987 vysvětluje lenko, co se dospělí pásli na rozpacích ma- ných myšlenkových impresí prvních Krylo- zdaleka není dobojována ani jeho pře Kuběna výběr a uspořádání básní). Jsou tu lých děvčátek, když jim říkali chlapčí pou- vých textů jsme svědky směřování k čím o čisté svědomí, právo a nastolení řádu: texty, které vznikly v rozmezí let 1955 až ček?“ Nebo: „Ploníku // Lože lesních Pa- dál hutněji vyjevované zkratce sdělení na- „Demokracie dozrává / do žaludečních vře- 1961, především v září 1960. nen. V hlubokých / jeskyních míhající se venek viditelně symbolizované zejména dů: / bez poctivosti, bez práva - / a hlavně Kuběna zařadil do souboru také dva kahánky / skřítků. Terčovko! Ty nejdrob- použitím rýmu jako sémantického nervu bez ohledů. / A je to mýlka soukromá - / texty, které nejsou básněmi: Souhrn o ne- nější / hvězdy došeptaly poslední ukolébav- nebo dokonce páteře jednotlivých písní. snad z optického klamu, / že místo srdce - moci (opis Jakuba Demla ze zprávy lékař- ku.“ Vede to místy až k rýmové obžernosti a hře břicho má / a místo duše - tlamu...“ V tom ky) a krátký Demlův vzkaz neteři Martě Jiné verše zase navazují na tu část De- pro rým samý, dokladů lze snést bezpočet je Kryl nejen přítomný, ale stále budoucí. o naložení se zbylými rukopisy. Editor tím mlovy tvorby, v nichž bylo využito zázna- hlavně v emigrační fázi díla, ale i zde nutno MIREK KOVÁŘÍK patrně chtěl nabídnout pojetí Demlova ži- mů snů a různých vizí či zjevení. V těchto vytknout před tuto závorku výtek Krylovu vota jako básně. Takové pojetí lze jistě re- básních je výše zmíněná záměrná naivita sebekázeň uměleckou, spojenou s jevištním spektovat, zvláště tehdy, uvědomí-li si čte- vystřídána mrazivými obrazy, značně ex- provedením těchto položek repertoáru. Ať nář, že v knize se nacházejí verše z doby, presivními, jimiž jsou ukázány tvůrcova se totiž dotýkáme jeho písňových textů Fyziologie kdy Deml byl již dosti nemocen. Striktně samota a představy smrti: „Hvězda se od- z nejrůznějších stran, nutno k nim vždy při- vzato by ovšem tyto dva texty měly být spí- loupla, nevím jak / sletěla s nebe do oblak mýšlet i onu druhou půli, podobu hudební. v temné komoře še součástí interpretační studie či literárně- / a zkřehlá mrazem / padla na zem. // Klet- A také - v řadě neposlední - možnost vkom- historické práce. ba přestala odvěká, / ihned se změnila ponování těchto „lehčích“ songů do často Nakladatelství Host v loňském roce ja- Součástí knihy Poslední verše je vzpo- v člověka / a zavřenými dveřmi vešla, / ji- až dvouhodinových recitálů, v nichž odde- ko třicátý šestý svazek edice Poesie Host mínka Miloše Dvořáka nazvaná Smrt Jaku- nam nešla. // Pod jedinou střechu / jako pro chový čas pro divákovu a posluchačovu po- vydalo Temnou komoru Bohdana Chlíb- ba Demla. Zde Dvořák zachytil své posled- útěchu / vlaštovka se vrátí, / roky se tratí. zornost byl vyhrazen produkci právě této ce. ní setkání s Jakubem Demlem těsně před (...) Vzdychla si řeka, hnuly se ledy, / snad písničkové sféry nebo přednesu stejně ladě- Oproti svým kolegyním je to knížka ne- básníkovým úmrtím. naposledy / někdo se za mne pomodlil. né poezie. vázaná, bez přebalu, také útlá. Znám zdob- V těchto posledních Demlových ver- Kdo to byl? (...) Obličej jeho kamení, / je- Krylovo rýmové mistrovství je obdivu- nější Hosty. Přesto cítím - zdá se mi to - ra- ších je opět přítomna ironie, z níž vznikla nom rty dávají znamení, / a řekl to víc me- hodné - do české čítankové poetiky jistě dost Bohdana Chlíbce, když ji poprvé spat- např. báseň Pochodová píseň starých robot- zi zuby - / ať to zhubí, / řekl to, jak měl, / přibudou ukázky jeho rýmů exotických, řil a držel v dlani, protože přesně takovou si níků, v které je narážka na známý text a zas se odmlčel. // Byl to večer, vlastně už kalambúrních, lámaných i svérázné jejich ji přál: skromnou. Aby odrážela skromnost Františka Halase: „Lehnem si do trávy, / ráno, / řekl ANO - / v plameni.“ Deml do- členění vzdálené nějakému schématu nebo a pokoru svého tvůrce. Téměř se nechce vě- vyhrnem si rukávy, / v paruce pán / ať mlá- kázal i v této půlnoční vizi v září 1960 pro- manýře. Je rovněž zajímavé uvažovat řit medailonku na záložce, že pětatřicátník tí sám.“ (Kuběna zmiňuje souvislost s bu- pojit hrůzné představy, expresivní motivy o propojení tvorby básnické a písničkové, má na svém kontě tak minimální publikač- dovatelskou písní My se práce nebojíme.) s (pro Demla typickými) čistými, něžnými neboť poezie co do četnosti tvoří stejně ob- ní činnost, pouhé dva tituly (Básně, 1989 Podobný výsměch lze číst v básni Monolit, obrazy, které se rodily především z motivi- sažný protipól. Zůstává otázkou, do jaké a Zasněžený popel, 1992). Ale i tato data la- monolit o žulovém obelisku u Svatovítské ky přírodní. Tento princip zůstal konstant- míry Kryl zamýšlel psát Amoresky nebo dí s Chlíbcovou skromností. Ještě je možno katedrály: „a před svatým Vítem / promnu- ní pro poetiku Jakuba Demla i v jeho po- Básně na zrcadlo jako pouhé verše. Kryl- se na záložce dočíst, že texty sbírky pochá- li ho sítem, / udělali to tak, / není to ryba sledních textech. básník si tu s Krylem-písničkářem podáva- zejí z let 1996 až 1998. Což je možná pod- ani rak / jak ten státní znak. / Jářku ten stát- Konstantou bylo i zapisování snů. Po- jí ruce v tom nejtěsnějším spojení, jaké si statné, kvůli kontextu, zasadit psané do ča- ní, / aby ho vrátní, / kteří tam zbyli, / hned slední Demlův básnický text, Stenografický lze představit. I to bude muset vzít v potaz sového rámce, pokud to autoři nečiní datací ze dveří nevystrčili. // Práci čest a ruky záznam nočního snu z 31. 12. 1960, je zna- budoucí hodnotitel celého několikavrstev- pod jednotlivými básněmi svých knih. stisk, / je to jenom obelisk.“ Objevují se mením Demlovy připravenosti na odchod ného autorova odkazu, z něhož ještě úplně Temná komora je tedy čerstvá a současná. i ironické narážky na udělení titulu zaslou- z tohoto světa. Je to příběh tří panen, jimž neznáme část prozaickou, epistolární i uti- Shrnuje údobí přítomnosti a je skutečně žilý umělec Františku Hrubínovi, který bý- vypravěč sděluje: „Najednou, nevím vůbec litárně satirickou. Písničkářství jako umě- sbírkou, nikoliv sběrem a výběrem. val katolíkem, ale nyní „v jiných vodách jak, přišlo mi vnuknutí a já jim řekl: ‚Víte, lecký fenomén vyrůstá z politické a kultur- Po rozevření však překvapí: na svou pluje“. že jedna z Vás se musí obětovat. A protože ní situace normalizačního dvacetiletí, takže útlost a štíhlobokost zevní ukrývá čtyřicet Jsou zde verše, které by za normálních maminka Vás má všechny stejně ráda, ať to Krylovu tvorbu můžeme vřadit i po stránce šest básní a je texty až milostivě obtěžkána. okolností mohly zlidovět; vyjadřují básní- rozhodne los!‘ A já jsem udělal tři losy. Na formálního vývoje k produkci těch folko- Vůbec je to kniha vším veskrze evokující kův vztah k socialistické společnosti a jejím první a druhou los nepadl. Té třetí už jsem vých osobností, které používaly podob- ženu či ženství jako princip. Svým názvem: obhájcům: „Čtu Rudé právo // víc než je ho nepodal. Věděla, že musí umřít. Za chví- ných literárních prostředků ve svých pís- Temná komora, TA. Svou dedikací: Věno- zdrávo / brávo, brávo, / naruby / všecko teli, na popravišti. Ale usmívala se dál. Ani se ních, zejména rýmu. Je tu Karel Plíhal váno Michaele Ch. Ale ono je to nejen vě- če z potrubí...“ Nebo jinde: „Láma i Mon- s námi nerozloučila. Odešla, jak padá se s podtextem dadaistické inspirace, nejblíž nováno, ono je to i zasvěceno Michaele Ch. goli, / všecinko povolí, / z čínské zdi leží tu stromu lupen. Věděla, že to musí je Vůle - však Krylovi sekundují v rýmové sdělnosti a zasvěceno Michaelou Ch. Bez ženy by ni- zbytky, / rostou na nich kytky / a odevšad neviditelná, vševědoucí, všemohoucí, ne- i strukturaci Jaromír Nohavica a překvapi- kdy nemohla být napsána, i když ne všude zdola / čísi hlas volá, / je to sám Manitú: / ovlivnitelná, naprosto dobrá.“ vě i Ivo Jahelka, jehož čisté rýmy sahají je v básních žena oslovena, oslavena, ko- dítky už jste tu? // Na tuto otázku / jako by Podle vzpomínky Miloše Dvořáka po- leckde až do klenotnice lidových balad. munikuje a je s ní komunikováno. Milostná šli na procházku / proletáři všech zemí / važoval Deml za nezbytné dát na úmrtním Ani Kryl tento inspirační zdroj nemíjí: lyrika? Ne: lyrika milosti. Vyjádření díku táhnou ulicemi. // Moskevská Pravda, naše loži pokyny ohledně svých posledních ru- „V nedělním oblečení / nastoupíš před ko- za dar, že žena JE. A prostupuje text za tex- Rudé Právo / víc než je zdrávo / zaplavují kopisů. Až do posledních minut se staral misi. / Studené vysvědčení / vezme, co bytem, přítomna tu více, zřetelněji, hmatatel- fakulty, školy, kravíny, / město i dědiny. // o záležitosti svých spisů, svého díla. Zemřel lo kdysi. // V portmonce umístěnka, / slav- něji, aby jinde jen ozářila jiskřičkou mihnu- A co více, jako šibenice / nad hlavami se ty- ve spánku, jen na pár chvil z něho vytržen nostní učitelé / a lež - co první směnka / tí. Stále stejná žena, ale jednou žena-dcera, čí / standarty, až to z nich syčí a fičí: / ko- návštěvou Miloše Dvořáka, naposledy se na úvěru pro dospělé /...“ (Zkouška dospělos- jednou žena-matka, jednou žena-přítelkyně, nec je cen a cenin, / Engels, Marx, Lenin.“ okamžik navrátiv do světa pozemského. ti, 1985). Písničkářství zastupovalo svou jednou žena-protivník. Toto demlovsky lakonické vyjádření s iro- Odešel, jako padá ze stromu lupen. přímočarou sdělností, na domácí scéně Temná komora: temná komora samo- nickým despektem odmítá marxismus, stej- MICHAL BAUER skrytou často do jinotajů, to, co oficiálně zřejmě může být jakoukoliv místností, již ně jako nepřijímá představitele v té době publikovaná poezie postrádala: potřebu ly- nazýváme po staru. existující a propagované socialistické spo- rického hrdiny onoho úmorně nastavova- Přesněji však v sobě v modernější době lečnosti: Antonína Novotného (báseň Svatý ného bezčasí 70. a 80. let. Kdo jím byl? skrývá dva významy. První znají mnohem Otec žehná) či Wilhelma Piecka (báseň Kryl minulý, Člověk oloupený o svobodu, o statky du- spíše ti, součástí jejichž bytu komora je, ja- Zemřel Wilhelm Pieck). chovní s ní spojené, ubíjený režimní kaž- ko místnost bez oken, sloužící za úložiště K těmto básním mají blízko verše rea- přítomný, budoucí dodenní žvanivostí, jíž dávali nahlédnout předmětů odkládaných a užívaných spíše gující na tehdejší socialistickou společnost, do svých partajních předpokojů nepraví sezonně. Nejvíce však v představách se po- která se zřekla Boha, která pro sebe Boha Je potěšitelné, že v nedlouhém časo- správci věcí veřejných. Kryl si tu nemusel jí temná komora s pracovištěm fotografa, zrušila: „Kam stoupne naše noha, není vém závěsu za souborně vydaným komple- nic vymýšlet: sám patřil k těm, kdož byli v němž za pomoci chemismu roztoků vývo- Boha, // jedním dechnutím jsme sfoukli tem díla básnického vychází - rozsahem té- takto znamenáni. Rozchvat rodinného ma- jek a ustalovačů se vyvolávají a fixují obra- všechny voskovice, / oltářů a Boha není ví- měř totožná - kolekce písničkových textů jetku v 50. letech, to bylo první osudové zy již proběhlých dějů. Myslím, že Bohdan ce. / Ba i chemicky jsme prozkoumali v předvečer prvního smutného půlkulatého stigma pro další Krylovo směřování. Po- Chlíbec měl na mysli svým titulem právě všechny kostely a svatyně / a nenašli jsme jubilea odchodu autorova (Karel Kryl, sedlost vypořádat se s tímto bezprávím takovéto místo a jeho básně jsou vzniklé Boha ani v purpuru a v platině. / Píšem pro- Spisy I - texty písní, nakladatelství a jeho vykonavateli, to byl motor jeho na- obdobným postupem. Pracuje s negativním to Boha - ač i to je mnoho - s malým pís- TORST, stran 525). Kryla ve verších má- děje, že k tomu jednou dojde. Takto lze při- filmovým pásem, chce se říci černobílým menem, / jíme, pijem, spíme a ptáme se me tedy úplného. Sami pořadatelé Spisů stoupit i k slavné bratříčkovské písničkové bez třpytu koloru, jen v základní bipolaritě Zem?“ Deml dokáže ve svých - někdy pró- akcentují Kryla-textaře prvním místem plejádě, neboť i zde šlo o stejný druh pod- černé a bílé, aby vytěžil větší kontrast a os- zou psaných - básních vyslovit, s pomocí v řadě souborného vydávání pětisvazkové- vodu, lsti, loupeže a ziskuchtivé zrady. třejší kontury. Prosvětluje jednotlivá políč- ironie, negativní vztah k této společnosti. ho kompendia, ostatně písničkami nezapo- A do třetice tento hněvný patos vyvěrá ka nekonečně se odvíjející a utvářející exi- Nezdráhá se použít až banálních rýmů menutelný bard s kytarou natrvalo zakotvil i z posledních písní: „Demokracie rozkvé- stenci sebe sama. Pečlivě počítá a váží čas 22

1999 9 osvitu, pak proud světla vypíná. A znovu zován soubor hudebních vjemů převodem žitý a zažitý z jeho víry. Existuje také Pasov nicí s nejnovějšími trendy v oblasti sloves- počítá při vypírání: dvakrát. Výsledný efekt do jazykové roviny (Bratrstvo, Malé kon- studentský, Pasov lodníků, Pasov jako mís- nosti je i fakt, že pokud čtenář neprošel kla- - a to ještě ne na denním světle - může spat- certy ve velkoměstech...). Osobitý je Jirá- to srazů německých pravicových radikálů sickým gynmnáziem ve francouzštině, ne- řit až po oné mravenčí práci. Tak nějak si sek zvláště tam, kde se mu podaří vyhmát- i ten Pasov orientovaný na turisty. Ale to už má šanci pochopit všechny drobné a pře- představuji vznik jedné básně. Než se posu- nout trvalost okamžiku, a to zpravidla ve by byla jiná atmosféra a jiná sbírka... hlédnutelné narážky, kterými se texty jen ne políčko filmu dopředu, aby vznikl další spojení pocitu vzpomínky a prostředí. Evo- VÁCLAV MAIDL hemží. Tím pádem se ocitá ve stejné situa- pozitiv. kování atmosféry koncertu, jenž se v mysli ci, je-li postaven před text, který vrhá svou Jde mnohem spíše o pracovní proces spojuje s citovým prožitkem, s pavlačový- vlastní mytologii do reálného světa. Může než o metaforizaci jeho výsledku, neboť mi byty předměstských dělníků, jako v bás- si vybrat co chce. Chlíbcovy básně nepředstavují ani zdaleka ni K vidění to bylo v TV..., nebo s pokojem Večery pod letlampou Nakladatelství H+H se s paperbackem pouhou statickou momentku, snad až na v domě na Starém Brně (stejnojmenná bá- Borelovy knížky vytáhlo. Nejen že je tiště- pranepatrné výjimky jsou hutně dějové seň) je právě tím, co dodává Jiráskovým bá- Pétrus Borel (1809 - 1859) je zřejmě ná na jakoby zašlém, narůžovělém papíře, a obsahují příběh. Dramatický příběh, vzru- sním ono erbovní a myslím i prvotně br- postavou francouzské literatury, která má ale je doprovázena jak původními rytinami, šený, akcentovaný, z rodu antických prazá- něnské směřování ke kamenitému dnu bez v literatuře české právo objevovat se jen tak i fotografiemi vražedných nástrojů. Do- kladních a instinktivních tragédií. Vypjatý konce. Z tohoto pohledu je ze sbírky nejbo- jednou za století. V minulém to byl román vedeme-li si vůbec představit, co to byl tzv. oblouk, jehož křivka jen někdy je záměrně hatší úvodní oddíl Nesmích, s časově nej- Paní Putifarka a v tomto může Borel hrdin- černý román (nebo váchalovsky „krvavý tlumena posýpáním popele, aby se skryla staršími texty a s mnoha brněnskými odka- ně vystoupit se svou sbírkou povídek román“), můžeme radostně vykřiknout, že hloub a nebyla očividná na první pohled zy. Je to základ, z něhož se vychází a k ně- Champavert. Nemorální povídky, když takové knihy ještě existují, a myslím, že a bylo nutno se k ní prokutat. muž se autor v závěru sbírky zase vrací ji- se jako ochutnávka objevila povídka Dina, tento svazek nebude stát vzadu. Oznamte Ofélii, že hladina stoupá. / Ať ným druhem pocitově hudební reflexe, krásná židovka už roku 1910. Nakladatel- Stejně jako čtení pro ženy mají i nemo- ztají dech, vstoupí-li v podzemí... v níž vzpomínka a sen splynou jako něžný ství H+H asi dalo konečně na radu několika rální povídky poučení, jehož by se měly Oba imperativy veršů postrádají vykřič- déšť. franštinářů, kteří se dílem Borelovým a je- dívky a paní držet, aby se neztratily upro- ník, jako by byly opravdu jen sdělením Pavel Jirásek je autorem, který nepo- ho souputníků - tzv. frenetiků - zabývají. střed tolik odporného světa, který se sice a konstatováním. chybně zná hodnotu slova, obrazu i zvuku, Jsou to Jaroslav Fryčer a Zdeněk Hrbata, mění v detailech, ale jinak zůstává stále Hladina stoupá: Hladina vod? Hladina a to nejen v jejich muzikální syntéze. Zná kteří Champaverta přeložili a již před tím stejný. Jedno z nich použiji na závěr, aby se času? Hladina trpělivosti? Hladina poznání také nebezpečí jejich devalvace v mediální navnadili čtenáře Světové literatury v roce poučili i ti, kterým jméno Pétrus Borel a nazírání? Hladina čehokoliv a všeho. Au- sféře. Snad tedy jeho Nesmích nezapadne 1992. i přes toto agitování zůstává nadále spojeno tor varuje. Je poctivý, předem hovoří o pod- jako pouhý dodatek k jiným uměleckým Lykantrop - vlkodlak - Borel, jak je s něčím ohavným, o čem už prababička ří- zemí, nesnaží se je klamně nazvat jinak. a kulturním aktivitám a dostane se mu po- zmiňován v různých dobách a knihách, byl kala, že se to nesmí číst: A podzemí je všechno fyziologično. Bio- zornosti, jež mu právem náleží. dlouhou dobu považován za oplzlého, zrůd- „Vy, které dospíváte, i vy, které jste už chemické procesy, spalování cukru v Kreb- PETR CEKOTA ného a vůbec nezdravého literáta, jaký se dospěly, zde je poučení, které si z tohoto sově cyklu, oxidace hemoglobinu, vyplavo- vůbec nemá dávat číst dámám a jejich ka- příběhu můžete odnést: pokud je to možné, vání adrenalinu v cévní řečiště, enzymatic- valírům. A opravdu: po jeho eskapádách se neberte si za manžela doktora z fakulty, čle- ká štěpení, přenosy neurotransmiterů. z literatury pro paní a dámy stávají večery na Akademie věd historických a archeolo- V Temné komoře se hromadí kosti, žeb- Pasov jako pod letlampou. Ono devatenácté století - gických a navíc Nesmrtelného z Akademie ra, jazyky, útroby, hleny, žaludek, moč, srd- století páry - k Borelovi nebylo příliš laska- o čtyřiceti křeslech, která sepisuje nesmysl- ce, žlázy, rty, krev, plodová voda, hema- básnická inspirace vé. Vezmeme-li však Borelovu knihu do ný slovník, a to i kdybyste k tomu muži plá- tom, Mícha, vlasy, gordický uzel střev, důsledků, je to několik příběhů týkajících ly kdovíjakou vášní.“ žluč, mozkomíšní mok, a to jsem nepřidal! Mám - nemám? Takto jsem jakožto se vztahu muže a ženy, čili ona shoda s čer- MICHAL JAREŠ Sledování člověčí anatomie však není pro- bezvěrec uvažoval, zda se zmínit o sbírce venou knihovnou jasná. Jenže po ní jde kaž- váděno ani s gustem, ani s touhou vědce Ondřeje Fibicha Pasovské elegie (Passau- dý svou vlastní pěšinou a je chyba někdej- dobrat se poznání či patologovou snahou er Elegie, Praha 1998, Nakladatelství Fran- ších čtenářek sladkobolného Samuela Ri- určit příčinu konců. Obému je Chlíbec neze Kafky, překlad Harald Grill), neboť mi chardsona, že při četbě Borela omdlévaly, Řeznickej kluk konečně vzdálen a jako věřící ví, že jde jen bylo jasné, že ve verších autora katolicky neboť se z jeho knih linul krom zatuchlého o danost, a tak i v básních se neshledáváme založeného mi asi mnohé proteče mezi prs- pudru i pach hniloby. Dává-li v povídce Patricka McCabea s krutostí, ale s trpkou krásou pravdy. Tak ty, mnohé zůstane pro mě v nedostupném Passereau, žák. Paříž návrh na výstavbu to- fungujeme. náznaku. Jak dilema dopadlo, právě čtete. váren pro sebevrahy, které by státní poklad- a úskalí překladu Pravdivě číst štěstí, / jako harmonogram Domnívám se totiž, že Fibichovy verše mů- ně přinášely nemalý zisk, není divu, že byl rozkladu / nad již rozevřenou tkání, / mod- že se ziskem (fuj, ošklivé ekonomické slo- vrstvou měšťanů vyobcován z knihovniček. Většina z nás má brněnské nakladatel- ře ochrnutou od přeražené Míchy, / s níž vo!) číst i neznaboh. Protože: jakou asocia- Pravda, Jonathan Swift byl ve svém Skrom- ství Host v povědomí coby vydavatele kva- srůstal. / „Svět se obléká do ran, / aby byl ci ve většině z nás vyvolá jméno Pasov ném návrhu ještě důslednější, když nabízel litní české prózy. Možná proto někoho pře- v barvách krásný.“ / Hematom napájený krom „vpádu Pasovských do Prahy“? hladovějícím pojídat svá nemluvňata, navíc kvapí jeho nejnovější nakladatelský počin - přímo z tepny / patří k jeho zázrakům. (No- Fibich postupuje opačným směrem - tuto radu podával dobré století před Bore- v českém překladu tu totiž vychází kniha ir- voroční zázrak, str. 33) přes Šumavu do Pasova. Už úvodní Prolog lem, ale Anglie není Francie. ského spisovatele Patricka McCabea Řez- Funguje-li člověk se schopností psát syntetizuje významy, které jsme pro Šuma- V Champavertovi se tedy Borel věnuje nickej kluk (překlad Sylva Ficová). Ale to Novoroční zázrak, je to dobré fungování. vu objevili teď v 90. letech: Kromě obligát- převážně ženám, které jsou ale během krát- zdaleka není jediné překvapení. To druhé, A krásné. Bože, požehnej. ního poutníka Stifterova je tu i poutník star- kých a úsečných vět seznámeny s tím, že to horší na čtenáře čeká v průběhu četby. JIŘÍ STANĚK ší - poustevník Vintíř. Je tu krajina drsná budou „znásilněny tak snadno, jako vy hra- Kniha se totiž moc nedá číst - překlad není a studená, ale také krajina obtížně, tvrdě jete na spinet“. To, že se to stane během vě- až na výjimky nic moc, místy je přímo mi- kultivovaná a posléze opět lehkomyslně ty následující nikoliv však v popisnosti zerný (některé věty připomínají češtinu jen zdevastovaná. A je tu také krajina opětovně markýze de Sade, ale s převzatým slovní- hodně vzdáleně) a o nějakém redakčním Návraty bez konce sjednocená, už bez záseků a drátů, organic- kem ze sentimentálních románků, je Bore- zpracování nemůže být ani řeč. Host se tak ký celek jako na počátku (alfa) a viděný lovou zbraní. Nadchne s tímto přístupem směle postavil po bok dalšího moravského Napadá mne, že jsem si vlastně vypůjčil v ždané perspektivě, aby tomu tak bylo i na- leckoho, zejména pak André Bretona, toho „barbara překladové literatury“, olomoucké název recenze napsané původně na jinou potomně (omega). muže s obří hlavou, který neváhal zařadit Votobie. knihu. Mají ovšem společné místo zdroje, A pak už přichází vlastní město tří řek: Borela do své Antologie černého humoru. Je to škoda nejenom kvůli reputaci na- k němuž je tento název vztažen, Brno. dóm, radnice, přístaviště, jednotlivé pasov- Pro feministky to asi není čtení radostné, kladatelství, ale také kvůli McCabeovi. Ne- K městu kamenných erbů a melancholic- ské mosty, a když mosty, tak i socha Jana ale pokud miluje feministka E. A. Poea, myslím si sice, že by Řeznickej kluk byl kých procházek se s generačním odstupem Nepomuckého atd. Zveršovaný průvodce myslíc si třeba, že to byla E. A. Poeová, Bo- „jedním z nejvýznamnějších irských romá- od starších brněnských básníků vrací ve své městem? Určitě ne, vedle těchto básní, spja- rela slupne na posezení. I když k Poeovi má nů tohoto století“, jak uvádí citát z recenze nové sbírce Nesmích (Host, Brno 1999) ta- tých (aspoň svým východiskem) s konkrét- Borel nejblíž jen v povídce Don Andrea Ve- na přebalu knihy, to zní přece jen trochu ké Pavel Jirásek. ními městskými stavbami a institucemi, se salius, anatom. Madrid, ve které tohoto ús- nadneseně, ale rozhodně to je román více Mezi švarnými mládenci Hosta působí najdou i básně odpoutané od konkrétních pěšného anatoma podvádí jeho mladá man- než dobrý, což ostatně dokládá i jeho nomi- tento autor, ne už nejmladší, narozený jevů jako např. Daleká píseň nebo Noc pří- želka. Lékař však její zálety vítá, uspává je- nace na prestižní Booker Price. Je to však 1963, poněkud větroplaše. Vlastně k okru- běhů. Přesto si nicméně kladu otázku, do ja- jí milence a vykuchává je se slovy: „Vidíte, také román ošidný - jeho skutečná síla vy- hu Hosta ani nepatří, známe ho spíše jako ké míry osloví Fibichovy verše čtenáře ne- věda vám je nesmírně vděčná.“ chází najevo při byť jen letmém nahlédnutí hudebníka, člena skupiny Bratrstvo, a také znalého Pasova, do jaké míry je pro ně nut- Ostatní povídky, jež se dějí v různých do textu anglického originálu. Spočívá jako moderátora brněnského televizního ná konkrétní vizuální představa? Je nutná? časech a místech, jsou zobrazením Borelo- v minuciózní práci s jazykem, kdy se v prů- Salonu; vydání jeho sbírky v hostovské edi- Anebo je pouze výhodou i nevýhodou záro- va cynického pošklebku a šokující „nemo- běhu celého textu prolíná několik jazyko- ci Poesie je patrně jen shoda okolností. Kni- veň? Výhodou pro doslovnou konkretizaci, rálnost“ je mnohdy realistický příběh ze vých rovin a jemné odstíny jazyka odrážejí ha ovšem zaujme na první pohled stylizo- nevýhodou při rozletu vlastní fantazie? Asi společnosti na začátku devatenáctého stole- hnutí a nálady choré mysli hlavního hrdiny. vanou fotografií autora na obálce, stejně ja- mnohem důležitější než představa konkrét- tí ve Francii. Od nesnášenlivého antisemi- V této knize není určující děj. Fabule ostat- ko celkovou citlivě volenou grafickou a ty- ního pasovského svatoštěpánského dómu či tismu (Dina, krásná židovka. Lyon a Jacqu- ně není nikterak bohatá a spíše slouží jako pografickou úpravou v malém formátu radnice je navození nálady, která je - jak už ez Barraou, tesař. Havana) přes znásilnění nosník pro McCabeův básnický jazyk. Prá- a pevné vazbě. prozrazuje název - převážně elegická. chudé dívky chlípným advokátem, který ji vě jazyk sám je hlavním hrdinou a také veš- Kompozice sbírky i stavba jednotlivých Ovšem není to elegie bezbřehá, hodně Fibi- po čase odsoudí k popravě, že hodila do ka- kerým podstatným děním tohoto románu. básní nasvědčuje výraznému hudebnímu chových básní končí výzvou, zvoláním, nálu novorozence, jemuž byl otcem (Pan de Tento aspekt knihy, alespoň mám ten vnímání, citu pro rytmizaci textu, pro zdů- apostrofou, obracením se k svatým, vyjá- l’Argentiére, žalobce), až po již zmiňovaný dojem, v českém překladu chybí. Překlada- raznění pointy, zaujetí tempem, opaková- dřením víry. Musím přiznat, že mi ta pro- úchvatný příběh o studentovi Passereauovi. telka se nepochybně snažila, seč mohla, ním refrénu. Poezie má ovšem nadto svá klamativnost vadí (že by následky vlastních V něm Borel naprosto překračuje hranice nicméně bez valného výsledku. Mám-li být vlastní pravidla a autor si je toho vědom - bacilů prodělaných v dřívějších letech?), že realismu a vyhrocuje svůj nevšední slovník upřímný, obdivuji ji, že se do tak obtížného místy možná až příliš. Snaha po obrazové dávám přednost ukončení „do vytracena“, až na ostří břitvy. Setká-li se například stu- textu vůbec pustila, protože s autorovým barvitosti jazyka na některých místech vede které ponechává širší prostor pro vyznění dent Passereau se svým sokem, plukovní- osobitým rukopisem by nepochybně zápolil k tomu, že se básník dostává do vleku me- jako např. v básni Lukas-Kern-Kinderheim, kem Vogtlandem, je jejich rozhovor v tom- každý, i sebezkušenější překladatel. Odva- tafor či rozvinutých básnických přirovnání 1753: to duchu: „Čekáte na ženu, nemám prav- ha prostě není vše. Postavíme-li vedle sebe a jiných tropů příliš chtěných (Čas v džíno- Zamyšlen dům du?“ „Ne, pane, na hermafrodita.“ (s. 334) anglický a český text, dostaneme dvě úplně vé bundě, kašpárek Slunce a podobně). na břehu Innu Není pak divu, že sám Borel v předmluvě rozdílné knihy. Ano, líčený děj se shoduje, Básni pak leckde neschází intenzita, ale řád. věrně tu hlídá vydává sám sebe za mrtvého a přiznává se ale jak jsem již uvedl, to není na knize to Hudební zkušenost je čitelná i v séman- stádečko bot k tomu, že jeho jméno nebylo Pétrus Borel, podstatné. Tím naopak je skutečnost, že tické vrstvě. Už názvy básní, zejména v po- A ještě jedna věc mne napadá: Fibicho- ale Champavert, který tyto povídky sepsal. v českém překladu je McCabeova jazyková slední části sbírky, odkazují k hudební sfé- vy verše vytvářejí svou vlastní atmosféru. Umělecká mystifikace spojená se sžíravou brilance ta tam. Namísto toho je český text ře (Tóny, Playback, Píseň Ironima Coola Jeho Pasov rozhodně není žádná turistická slinou a chutí psát dává dvacátému století nivelizován na jednu rovinu. Ale asi není a jiné). V básních je potom mnohdy temati- dojmologie, je prožitý a zažitý. Avšak pro- lekci v tom, jak se tvoří zdařilá fikce. Spoj- možné vše svalovat na překladatelku, nako- 23

1999 9 nec některé pasáže v knize znějí velice dob- hy, kde je možné nalézt i soupis použitých a hudby ve Vídni a v Praze. Tento záběr na je zde Freudovu písemnou zmínku o této ře, bohužel je jich však pomálu. Svůj díl vi- archivních pramenů. V této souvislosti by náš středoevropský prostor, rozkrývání schůzce, končící slovy: „Bylo to, jako by ny nepochybně nese i odpovědný redaktor. bylo vhodné připojit i rejstřík, a to i přesto, vztahů a souvislostí z tohoto zorného úhlu člověk razil hlubokou šachtu záhadnou Jak jinak si totiž vysvětlit, že do výsledné že autoři v předmluvě encyklopedie na jeho - se samozřejmou znalostí jednotlivých stavbou.“ Kurt Blaukopf si zřejmě při svém podoby textu prošly věty typu: „Jakmile absenci sami upozorňují. Pro zájemce, kte- místních a dobových specifik - prostupuje objevování Mahlera připadal obdobně. Sle- jsem vyšel z domovních dveří, začal jsem rý nehledá konkrétní informaci, pouze se celý jeho mahlerovský výklad. Kniha je tak dovat ho krok za krokem je však nádherné prostě jít“ (str. 35). A to je jen nejextrém- chce dozvědět o Českých Budějovicích ně- objevná po mnoha stránkách. Blaukopfův dobrodružství. nější případ, jinak text oplývá anglicismy, co nového, by orientace podle rejstříku by- hutný text, smysl pro zkratku a vtip, vý- JANA VAŠATOVÁ doslova převádí některá frazeologická spo- la jednodušší. stižné formulace bez zbytečných rozkladů jení, krátce řečeno najdou se zde nešvary, Dostáváme se k tomu, co je vlastním současně čtenáře popohání v četbě kupře- jakými se několik posledních let vyznačují obsahem encyklopedie. Bez zmíněného du, ale zároveň ho nutí k soustředěnému překlady z angličtiny. rejstříku je těžké postihnout přesnou struk- vnímání napsaného. Přiznávám, že jsem A jak se to má s vlastním McCabeovým turu hesel a odhadnout jejich vyváženost. mnohé odstavce četla dvakrát, abych si vy- Časopis románem? Ten vlastně v češtině nemáme, Nicméně prolistování knihy i připojený se- chutnala výstižné formulace a „usadila si protože to, co je na autorově knize důležité, znam více než stovky autorů - specialistů v hlavě“ množství informací. Je tu totiž zůstává (z valné části) českému čtenáři skry- v různých oborech - napoví, že 1200 hesel mnoho nového nejen o Gustavu Mahlerovi to. Jistě to také není román typu Huckleber- a 1500 ilustrací a doprovodného materiálu samotném - kniha snad představuje první Živel č. 11 ryho Finna, jak se snaží vsugerovat bonmot vytváří skutečně pestrý celek, kde si snad u nás dostupnou ucelenou biografii sklada- na přebalu - je to kniha, povšechně řečeno, každý přijde na své. Kromě vlastních dějin tele, ale zároveň je čtenáři dopřáno sezná- Za jedenáct čísel své existence se Živel jež v pohybech jazyka prozkoumává temné Českých Budějovic a okolních obcí je zde mit se důvěrně s prostředím, ve kterém se stal dostatečně známým fenoménem na na- kontury šílenství, a to šílenství absolutního, možné nalézt informace o architektonic- Mahler pohyboval, a s lidmi, se kterými se ší časopisecké scéně. Zvláštní pozornost si vedoucího až k brutální vraždě, ale to bych kém vývoji, o nejrůznějších památkách, stýkal. Autor navíc proniká i do politic- pak zaslouží poslední čísla s monotematic- prozradil příliš... významných rodácích, ale i o kulturních, kých, společenských, národnostních a kul- kým zaměřením. A tak po architektuře LADISLAV NAGY vědeckých, hospodářských a politických turních poměrů, do kterých se Mahler v ro- a pornografii se nám do ruky dostává Lon- institucích, spolcích, sportovních klubech, ce 1860 v Kalištích narodil, v Jihlavě a ve dýn, tedy číslo věnované anglické metropo- časopisech a novinách, které jsou spjaty Vídni vyrůstal a jako „Evropan“ později li. Zcela v intencích zájmů redaktorů Živlu s touto jihočeskou metropolí. Právě široký působil a žil. Ať už to bylo v Lublani, Olo- se časopis věnuje klubovému životu, hu- Encyklopedie záběr encyklopedie je jejím dalším příno- mouci, Kasselu, Praze, Lipsku, Budapešti, dební scéně, životu ulice a elektronicko-hu- sem, neboť díky této formě je možné oslo- Hamburku, Vídni nebo v New Yorku. debnímu undergroundu vůbec. Tedy témata jihočeské metropole vit daleko více čtenářů, než by zaujaly sa- Kurt Blaukopf pracuje s některými má- již obvyklá, nyní pouze z Čech přenesená motné dějiny města. Vždyť kdo by si ne- lo známými dokumenty a osvětluje tak do londýnského prostředí. Převážná část Encyklopedie se staly nezbytným do- chtěl přečíst něco o „své“ ulici, ve které z nových úhlů klíčové momenty v životě těchto článků je reportážního charakteru, plňkem knihoven všech institucí i jednotliv- bydlí, či o „svém“ podniku, ve kterém pra- Gustava Mahlera - například okolnosti, pro- ale co taky očekávat jiného od krátké ná- ců. V moderní době, kdy se na nás ze všech cuje? Spektrum informací, které encyklo- vázející Mahlerův odjezd na studia na ví- vštěvy? A tak nezbývá než se spokojit se stran valí stále více a více informací, není pedie obsahuje, však může být zajímavé deňskou konzervatoř, kde rodině v rozho- stručným průvodcem po londýnském klu- dost dobře možné spoléhat se výhradně na nejenom pro obyvatele daného regionu. dování pomohl a mladému Mahlerovi vý- bovém a hudebním životě. Krátce je zazna- vlastní vědomosti a paměť. Encyklopedie Ukazuje totiž, jak je možné spojit obecné razně přispěl jistý pan Schwarz z Moravan. menán i život časopisecký. jsou nám pak poměrně spolehlivým pomoc- pojmy s konkrétními událostmi - na rozdíl Ovšem už v tomto momentu si čtenář uvě- Zcela jiného zaměření jsou dva články níkem, který v krátké době zprostředkuje od všeobecné encyklopedie, kde k hledané- domí, že Gustav Mahler nebyl žádný živo- Šárky Halaštové, které jsou věnovány mo- odpověď na nejrůznější otázky. V poslední mu pojmu nalezneme pouze obecnou defi- tem smýkaný rozevlátý romantický umělec, dernímu pohanství, hnutí Wicca, čaroděj- době zažívají encyklopedie svůj nový nici, můžeme na takto zaměřené encyklo- že od samého počátku dobře věděl, čeho nictví a kultu přírody a které jsou doplněny boom. Není se čemu divit, vždyť příručky pedii vidět, co daný pojem znamenal chce dosáhnout, věděl, i jak toho lze dosáh- i soupisem anglických a českých knih na minulých desetiletí jsou nechvalně známé v místním prostředí. nout, a také toho dosáhl. Bez vědomí sou- dané téma. Pohanské vyznání Šárky Halaš- svou selektivní a zkreslující metodou, je- Dobrý dojem z vydavatelského počinu vislostí, které předkládá Blaukopf, by se ta- tové obsahuje sice spoustu důvodů, proč by jímž cílem bylo vymazat nepohodlné udá- agentury Nebe umocní i skutečně výpravné kový obraz těžko formoval. Právě toto vě- se člověk měl nebo mohl stát pohanem, ale losti a osobnosti z našeho povědomí. Sesta- zpracování téměř šestisetstránkové encyk- domí souvislostí a společenského zakotvení vesměs jsou to důvody a fakta, které je sly- vit skutečně reprezentativní encyklopedii lopedie. Použitím lesklého křídového papí- Mahlera hudebníka a Mahlera člověka je šet i odjinud. Pro někoho mohou být pře- však není jednoduché, práce na ní se může ru, šité vazby i pevných desek vznikla pro autora-sociologa tak typické a pro čte- svědčivé, pro jiného asi stěží. S tématem protáhnout i na několik let či desetiletí, jak opravdu důstojná publikace, která může své náře obohacující. úzce souvisí i příspěvek Ivana Adamoviče můžeme vidět na projektu přípravy moder- město hrdě reprezentovat. Z tohoto hlediska Dovídáme se o situaci ve středoevrop- z návštěvy okultního londýnského (jak ji- ní všeobecné encyklopedie. Poněkud snazší pak nelze ani cenu považovat za přemrště- ských koncertních síních a operních diva- nak) knihkupectví Atlantis. Celkově je té- je vydávat příručky specializované. Čtenáři nou - ostatně se na vydání podílela i celá řa- dlech, o způsobech tehdejší práce těchto in- ma pohanství zpracováno spíše informativ- již měli možnost zakoupit si nejrůznější da sponzorů. Lze jen doufat, že českobudě- stitucí, o tenkých nitkách vlivu známostí ně a fakta zde uváděná jsou víceméně zná- slovníky typu Kdo byl (je) kdo, publikace, jovická agentura Nebe bude v podobných a konkurence, o tehdejší dirigentské praxi má. se kterou nyní přišla na trh českobudějovic- projektech pokračovat a že se jejím činem a práci, o úrovni operních ansámblů i publi- Jsou však i oblasti, ve kterých je Živel ká agentura Nebe, s. r. o., je stylem svého budou inspirovat i další vydavatelství ka. dosud nedostižný a novátorský. zpracování v této oblasti novinkou. Jedná i města. Domnívám se, že vzhledem k autorovu Jako jediný z českých časopisů se v nese o Encyklopedii Českých Budějovic, te- ALICE KLÁŠTERSKÁ sociologickému zaměření je zcela přiroze- obvyklé míře soustavně věnuje mapování dy o dílo, které se nevymezuje ani tak te- né, že je tu pro nás možná překvapivě vě- kulturního a společenského dění v kyber- maticky jako teritoriálně. nována pozornost stejnou, ne-li větší měrou prostoru a kyberpunku. Nové číslo přináší Podle slov členů redakčního týmu je Mahleru-dirigentovi jako Mahleru-sklada- rozhovor s Douglasem Rushkoffem, z jehož hlavním cílem encyklopedie sjednotit infor- Gustav Mahler teli. Současníci ovšem dlouho vnímali pou- knihy Kyberie, kterou Živel chystá k vydá- mace o dějinách Českých Budějovic, které ze Mahlera-dirigenta a on sám si na svou ní, již byly v jednom z předchozích číslech dosud byly roztříštěné v dílčích studiích - současník budoucnosti kompoziční práci rezervoval vždy jen otištěny ukázky. Rushkoff nabízí poněkud a článcích, v jeden kompaktní celek. Může- prázdniny - zbytek roku patřil plně divadel- skeptický pohled na historii a úpadek ky- me se ptát, proč autoři nezvolili klasickou Nebývalo v Čechách příliš zvykem vy- nímu a opernímu provozu. Ovšem na poza- berkultury a její zneužití byznysem. Odstup formu zpracování dějin města. Zřejmě by dávat vědecká nebo vědecko-populární díla dí této divadelní scény se postupně rýsuje od konzumního života, který je manipulo- jim umožnila ponořit se hlouběji do minu- „západních“ autorů. Snad proto se k nám Mahler-skladatel, vědomý si svého poslání ván médii a v němž televize pomocí pro- losti a celistvěji představit vývoj města a je- kniha významného rakouského hudebního a tvůrčích schopností. Blaukopf také boří gramů „programuje“ své diváky. Pokud by ho částí. Na druhou stranu by čtenáři „kla- sociologa Kurta Blaukopfa, věnovaná některé mýty: například onen o vyhnání vám Rushkoffova analýza současnosti ne- sických dějin“ města přišli o řadu informa- skladateli Gustavu Mahlerovi, dostává až Mahlera z většiny jeho divadelních angaž- stačila, potom lze doporučit elektronický cí, které encyklopedické zpracování nabízí. nyní - přestože byla poprvé vydána roku má, o Mahlerovi jako dirigentu-samoukovi, časopis CTHEORY (www.ctheory.com) Spousta tabulek, grafů a přehledů by se do 1969 a vzápětí přeložena do šesti jazyků. o jeho nespolečenském a netaktickém cho- Arthura a Marilouise Krokerových. běžného knižního zpracování asi nevešla, Už tato první verze knihy znamenala pro vání, o nešťastném období stráveném K dalším článkům z této oblasti patří nehledě na to, že u jakýchkoli dějin bývá Blaukopfa podle jeho vlastních slov třicet v New Yorku... Vysvětluje srozumitelně koláž poznámek o kyberfeminismu Girls kladen důraz na politické události. Ostatní let příprav a práce. Každé další vydání pak Mahlerovy úzké svazky s jihlavskou rodi- needs modems. Jako zástupce opačného po- kapitoly věnované kultuře, hospodářství či doplňoval a případně upravoval podle po- nou, konkrétně s oběma mladšími sestrami. hlaví necítím potřebu vyjadřovat se k tomu- správě pak mnohdy působí dojmem jakého- stupujícího vývoje mahlerovského bádání. Citlivě uvádí na pravou míru legendy to tématu, a tak pouze jednu poněkud pře- si nekonzistentního přídavku, s jehož za- Učinil tak i pro českou podobu díla, kte- o Mahlerově vztahu se zpěvačkou Annou kvapující ukázku „Ženy a jiní mimozemšťa- komponováním do politického vývoje si rou z německého vydání z roku 1989 nakla- Mildenburgovou v Hamburku i vztahy k ji- né představují neuvěřitelně disproporční autoři často nevědí rady. Tento problém datelství Bärenreiter přeložily Jitka Ludvo- ným ženám, pro které měl Mahler zřejmě ji- množství schizofreniků udržovaných uklid- u encyklopedie přirozeně odpadá. Její vá (sama významná mahlerovská badatelka stou slabost i osobní kouzlo, pozdější man- ňujícími pilulkami a léky proti schizofre- „fragmentovitost“ je naopak předností, pro- a autorka publikace „Gustav Mahler a Pra- želka Alma nebyla výjimkou - což je opět nii.“ Sadie Plantová (str. 74). tože čtenáře bez dlouhého hledání dovede ha“) a Eva Pátková. možná překvapivé zjištění pro toho, kdo se Z hlediska literatury se sluší připome- k cíli. Navíc jednotlivá hesla jsou i zde pro- Není důvod se domnívat, že originál s Mistrem setká až v jeho pozdějších letech. nout, že Živel přináší i překlady dvou brit- vázána - autoři zvolili vhodný systém odka- Kurta Blaukopfa je méně znamenitý než Vykládá tu i zdánlivě nepochopitelný roz- ských autorů, Irwinga Welshe a Johna Kin- zů, který čtenáře přímo nabádá pátrat po česká podoba knihy, jež nese časem čím por skladatele Mahlera, nenávidějícího di- ga. První je znám především jako autor kni- dalších souvislostech. Snad jen jediný ne- dál tím výstižnější titul Gustav Mahler - vadelní provoz nebo spíš divadelní šlendri- hy Trainspotting, která posloužila jako dostatek lze zpracování hesel vytknout. Re- současník budoucnosti. Knihu vydalo na- án a přitom světově uznávaného dirigenta předloha stejnojmennému a do jisté míry daktoři v předmluvě vysvětlují, že v přípa- kladatelství H&H v roce 1998, má nové, moderní generace, zaměřeného nejen kultovnímu filmu uváděnému i v českých dech, kdy neznali datum úmrtí určité osoby, 240 stran, 4 listy obrazových příloh, které na perfektní - pro současníky až příliš per- kinech. Druhá ukázka je z prostředí anglic- uvádějí pouze datum narození. Tak ovšem se váží především k Mahlerovu rodišti fektní - hudební nastudování díla, ale na kých fotbalových fanoušků. postupují i tehdy, pokud daná osoba ještě v Kalištích u Humpolce a skladatelovým operu jako celek včetně scénického ztvár- Jedenácté číslo sice nepřináší tak kon- nezemřela. U osob z dávné minulosti si čte- pozdějším pražským pobytům, dále kopie nění v zmodernizovaném duchu jeho milo- troverzní téma jako předchozí, věnované nář pravý stav věcí domyslí, těžko ho však dobových dokumentů v textu, rejstřík Mah- vaného Wagnera. pornografii, ale i ono si pro čtenáře zacho- odhadne u lidí narozených počátkem tohoto lerova díla a jmenný a věcný rejstřík. To Ovšem není mým úkolem ani úmyslem valo atraktivní obsah a tradičně výraznou století. Zde by stačilo pro nejisté datum však zdaleka není to nejpodstatnější. Pod- převyprávět tu obsah knihy o Gustavu Mah- grafiku. Doufejme, že tento trend nedozná úmrtí použít otazník. Naopak velkým kla- statný je způsob, jakým se Kurt Blaukopf lerovi, o lidsky i umělecky tak složité osob- změny. Na závěr tohoto krátkého zastavení dem zpracování je stručný bibliografický zmocňuje tématu, zdánlivě bezbřehého. nosti. Myslím, že ne náhodou věnoval Kurt jenom poznámka, že by bylo podivné, aby záznam na konci každého hesla, který na- Blaukopf není muzikolog. Je hudební soci- Blaukopf úvodní kapitolu své knihy „pra- časopis žijící v symbióze s moderními tech- směruje zájemce o hlubší problematiku olog, a jak se píše na předsádce knihy, za- covnímu“ setkání psychoanalytika Sigmun- nologiemi neměl své vlastní internetové k dalším informacím. Jednotlivé bibliogra- bývá se v současné době zejména studiem da Freuda s padesátiletým Mahlerem v srp- stránky. Zde je jejich adresa: www.zivel.cz fické odkazy jsou pak shrnuty na konci kni- empirických tradic v historiografii umění nu roku 1910 v holandském Leidenu a citu- PAVEL KOTRLA úředního protokolu guberniálního komisaře Pamětín, vynálezce Haina byly Patrčkovy ukázky přijaty s obdi- vem, „neboť v nich dokonale prokázal mimo- a – eskamotér řádnou sílu své paměti“. Přesto přiznalo gu- bernium Patrčkově mnemonice „význam Po propuštění nešel daleko - jen do Jaro- pouze artistický“; dalo však Patrčkovi aspoň měře, kde už na něho čekala jeho milá Anna povolení k šestiměsíčnímu turné po Čechách. z Zeillenthalu. To byl zřejmě další, a snad nej- Patrčka pak vystupoval se svým uměním v řa- závažnější důvod Patrčkovy zoufalé snahy dě východočeských měst, mj. i v Solnici zbavit se bílého kabátu, důvod, o kterém ve a v Rychnově nad Kněžnou. O jeho předsta- sazeny nejcitelnější rány tam a tehdy, kdy by neúspěch. V roce 1832 obdržel úřední vyrozu- svých prosebných listech pomlčel. Anna vení v Rychnově referovala nadšeně M. D. to nejméně očekával. mění, že se všechny jeho vojenské vynálezy z Zeillenthalu byla ve skutečnosti Anna Kon- Rettigová v Čechoslavu. Podobné cesty po Podepsaný považuje za svou nejsvětější zamítají. Vrchní ředitel továrny na zbraně ge- vičková, nemanželské dítě Cecilie Konvičko- českých městech podnikl Patrčka také v le- povinnost nabídnout svůj vynález v nejhlubší nerálmajor von Berwaldo ve svém vyjádření vé a poručíka barona Josefa z Zeillenthalu. Na tech 1826 a 1828. úctě Vašemu Veličenstvu ku prospěchu státu k protokolu vojenské komise uvedl, že Patrč- svém (nelegitimním) šlechtickém původu si Avšak současně s mnemonikou zabýval se a prosí co nejponíženěji, aby mu bylo umož- kovy vynálezy nejsou nové a že jsou příliš ne- zakládala tolik, že to nakonec proniklo i do Patrčka od počátku své civilní existence inten- něno dokázat jeho tvrzení impozantními expe- bezpečné. Pražská univerzita se vyslovila zá- matrik a jiných úředních spisů. Její matka Ce- zivně též přírodními vědami - astronomií, fy- rimenty před komisí ustanovenou k tomu porně k Patrčkově žádosti o zavedení jeho cilie se později provdala za truhláře Františka z nejvyššího rozkazu. mnemonického systému do škol. Dvorním de- Šermerta, v jehož jaroměřském domku našel zikou, chemií - a technikou. Ještě z dob vojny Dále se podepsanému podařilo jako učite- kretem byla také odmítnuta Patrčkova žádost nyní i Patrčka svůj nový domov. Brzy přišly se datuje jeho spolupráce se setníkem 18. pluku baronem Vilémem von Biela, který v r. li ve vychovávacím ústavu 21. pluku Alberta o povolení mnemonických produkcí v hlav- děti: 1824 Evženie, 1825 Bibiana, 1829 Adé- ním městě monarchie Vídni. V roce 1834 ho la a 1832 Viktorin. Patrčka se k dětem hlásil, 1826 v Josefově objevil při svých pozorová- hraběte Gyulaie v Josefově navrhnout systém, ních periodickou vlasatici, jež byla nazvána podle něhož lze lidskou paměť v krátké době vyhnala z Jaroměře povodeň, která zaplavila ale sňatek odkládal, patrně proto, že se ne- Šermertův domek a dílnu. Vydal se znovu na mohl vykázat zajištěnou existencí. O tu šlo jeho jménem. Biela byl za svůj objev, při rozvinout k neuvěřitelné dokonalosti, jak němž mu asistoval Patrčka, jmenován členem o tom sám na sobě podal dostatečný důkaz na cesty po českém venkově, aby si veřejnými především. Nejvíce nadějí Patrčka skládal ve vystoupeními vydělal aspoň na nuzné živoby- své učitelské jméno. Rozhodující doporučení tí. Tak je spisovatel a vynálezce M. S. Patrčka svých didaktických schopností však viděl ve stále více stlačován do role potulného kome- svém zvláštním mnemonickém systému, kte- dianta, eskamotéra a demonstrátora technic- rého pravděpodobně užíval již za svého půso- kých kuriozit. Jeho program nám prozrazuje bení ve vojenském „štiftu“. Mnemonika (též žádost o povolení představení, kterou ode- mnemotechnika neboli „pamětiuma“) je pra- Michal Silorad Patrčka vzdal guberniu v červenci 1834: V první části stará nauka, jak zmnohonásobit kapacitu lid- předváděl své mnemonické umění; ve 2. části ské paměti a operativně ji využívat. Často by- lidový buditel, voják a vynálezce zpíval vlastenecké a humoristické písně (čes- la rozvíjena jako tajné umění různými šarlatá- ky i německy), které sám napsal i zhudebnil, ny; pěstovali ji ale také velcí filozofové a věd- za doprovodu jím sestrojené „Eufonharfy“. ci jako Raimundus Lullus, G. W. Leibniz ne- Ve 3. části deklamoval své vlastní české a ně- bo náš J. A. Komenský. Rozvoj věd a prů- Jaromír Loužil mecké básně, ve 4. části předváděl různá myslu na přelomu 18. století oživil pokusy kouzla z „přirozené magie“ (napr. továrna na o vypracování metody, která by umožnila li- vejce, loterní věštec, nevěsta ve skříni, ženich dem osvojit si prudce rostoucí množství teore- v láhvi atd.). V 5. části konečně ukazoval růz- tických i praktických poznatků - bez jejich né vlastní vynálezy, celkem na osmdesát před- vážného studia. Byla vymyšlena řada vícemé- Královské české společnosti nauk. Patrčka po- pražské universitě. Prosí proto, aby směl také mětů (např. zařízení zabraňující utonutí; vo- ně originálních postupů a praktik, které vedly dal o jeho objevu zprávu do „Dopisovatele v sídelním městě Vídni předvést a dokázat své zidlo, které se nemůže ve vodě ani převrátit, ke skutečně neuvěřitelným, a proto velmi pro Čechy a Moravany“. umění, jímž by bylo možno zvýšit píli studují- ani potopit; vrhací stroj; zařízení umožňující efektním výsledkům, i když jejich praktická O Patrčkových mechanických, chemic- cích a čelit rozmáhajícímu se povrchnímu pobyt pod vodou bez potápěčského zvonu; vr- použitelnost byla sporná, neboť podstatou kých a pyrotechnických vynálezech, při je- a planému vědění. hací kotva; korespondenční šíp; stroj na za- těchto metod bylo nahrazování logických sou- jichž zhotovení mu pomáhal jeho tchán Šer- Podepsaný je však od dětství uvržen ve vír chraňování osob z vyšších poschodí hořících vislostí souvislostmi odjinud převzatými nebo mert, nám poskytuje jakousi představu jejich nejrozmanitějších poměrů, plných nejnepříz- domů; šplhací kleště; zmenšení tření na osách uměle konstruovanými. soupis, který připojil v roce 1828 k žádosti nivějších okolností a těžkých neštěstí, a není kol; zatloukač kůlů; trhání skal na venkově O Patrčkově vlastním mnemonickém o finanční podporu na jejich dokončení, adre- proto s to využít v tak těžkém postavení svých bez nebezpečí; zařízení umožňující sestoupení systému mnoho nevíme; je to důsledek taj- sovanou příteli-vlastenci J. L. Zieglerovi: vědomostí, které získal pouze namáhavým se- do sklepů naplněných dusivým plynem). Stojí nůstkářství, jímž si chtěl - jako mnozí jiní - „Vynálezy, jež do jara hotové budu mít bevzděláním, ve prospěch státu; s důvěrou za povšimnutí, že kromě všelijakých hříček zajistit monopol na svůj „vynález“. Líčení je- k ukázání: 1. Plavno, stroj, v němž se lehce spěchal z Čech 50 mil pěšky, aby se Vašemu a kuriozit obsahuje tento seznam i vynálezy ho veřejných vystoupení jeho současníky přes vodu plaviti lze a každé potopení nemož- Veličenstvu vrhl k nohám a aby prosil o nej- praktického rázu, v nichž se odrážejí zájmy však prozrazuje, že užíval známých postupů, né. 2. Hasič, stroj, jímž se voda do ohně ne vyšší nejmilostivější ochranu a předběžnou a potřeby průmyslu. které snad upravil nebo zdokonalil. Pro ilus- pramenem, nýbrž hromadou házeti může. 3. podporu. Odvažuje se toho s pevným vědomím Poslední léta Patrčkova života jsou vypl- traci uveďme metodu „mnemonických míst“. Hubice, stroj ku potírání vojsk nepřátelských a nejhlubším přesvědčením, že vše alespoň něna již jen zoufalým pokusem o uhájení holé Mnemonická místa nám mají dát jistotu pořa- a vyhubení měst, bez prachu. 4. K tomu pu- zčásti nahradí neúnavnou prací a nejvrouc- existence. Ještě třikrát požádal o povolení ve- dí představ, slov, čísel apod., jež samy o sobě kavky, jež toliko v okamžení dopadnutí puknou nější oddaností vlasti, pílí a neotřesitelnou řejných produkcí (1835, 1836, 1837), ale pro navzájem nijak nesouvisejí. Mnemonika do- a zapálí, bez prachu. 5. Podobné, jenž se toli- věrností. nemoc, zřejmě tuberkulózu, jich mohl využít sahuje jistoty pořadí takových předmětů tím, Michal Patrčka, jen zčásti. Zjara roku 1835 se v souvislosti že je přiřadí k řadě předmětů apod., jejichž re- ko do vody uvržené zapálí a hubí. 6. Dělo, stu- deným železem k vypálení, bez prachu. 7. pamětín a spisovatel.“ s epidemií cholery Patrčkův zdravotní stav álná posloupnost je pevná a zcela jasná. Nej- Dvorská válečná rada, které císař Patrč- zhoršil natolik, že musel počítat se smrtí. Teh- vhodnější (a již antického původu) jsou „mís- Stroj, jenž pouhým měchem těžké stroje pohá- ní. 8. Ochechule, stroj nový hudební, přelibý. kův dopis předal k vyřízení, vzala sdělení vla- dy se teprve rozhodl k sňatku se svou celoži- ta“, která nám poskytuje běžná obytná míst- steneckého samouka kupodivu vážně; v listo- votní družkou Annou Konvičkovou. 28. dub- nost. Na každou stěnu lze fixovat 5 „míst“, na 9. Melodion, stroj nový hudební, velmi mistr- ný.“ padu 1831 si dala šestičlenná komise v pev- na 1835 se konala bez ohlášek svatba „in arti- strop též; celkem máme tedy v jednom poko- nosti Josefově předvést Patrčkovy přístroje. culo mortis“. Koncem roku 1837 vyhořel ji 25 mnemonických míst. Začínáme vlevo Jako většině vynálezců chyběly Patrčkovi k realizaci jeho plánů peníze. A z čeho měl O zkouškách se zachoval podrobný protokol; k dovršení neštěstí Šermertův domek; přitom u vchodu a postupujeme doprava kolem míst- vzala za své většina modelů Patrčkových vy- být živ on sám a jeho rodina? Dočasně literár- soud komise vyzněl příznivě. Patrčka se v zá- nosti; „místa“ na stropě přijdou až nakonec. nálezů. Šermert sám upadl do dluhů, jeho ma- ně nádeničil u vlasteneckého vydavatele a tis- věru protokolu zavázal, že své vynálezy ještě Tento způsob umožňuje např. takový efektní jetek byl prodán v dražbě (za 291 zl.!) a nový kaře J. H. Pospíšila v Hradci Králové, bez ús- zdokonalí, a připojil žádost, aby byl přijat do kousek, jako je jmenování každého pátého státní služby (nejlépe na nějakou polytechnic- majitel Václav Martínek vyhnal pohořelé oby- pěchů se ucházel o učitelské místo v Kutné (sedmého, patnáctého) z řady předmětů, je- kou školu), která by mu umožnila pokračovat vatele na ulici. Sedmdesátiletý Šermert a An- Hoře, pak vyučoval soukromě a znovu a zno- jichž pořadí bylo dříve stanoveno a mnemo- ve vynálezecké práci. na Patrčková se čtyřmi dětmi a těžce nemoc- vu prosil své přátele, zejména V. Hanku, aby nikovi nadiktováno. Mnemonické „místnosti“ V dubnu roku 1832 předvedl Patrčka zno- ným mužem se v zoufalství uchýlili do opuš- lze samozřejmě dále kombinovat v mnemo- mu pomohli najít nějaké zaměstnání, které by vu svůj mnemonický systém „v síni Klemen- těného polozbořeného „Čejkova domu“ čp. 3 nické „domy“, ty opět v mnemonická „měs- mu umožnilo pokračovat v jeho pokusech. tinských“ pražské univerzity. Zkouška vzbu- u kostela sv. Mikuláše. M. S. Patrčka tam mu- ta“ atd. Tak kupř. při memorování dějepisu Když bylo nejhůř, rozběhl se do Vídně, aby dila značnou pozornost, ale ozvaly se i výhra- sel být odvezen - na trakaři. Zemřel krátce na- obdrží každé století jeden mnemonický nabídl své objevy a vynálezy vojenského vý- dy; bližší podrobnosti nejsou bohužel známy. to, 25. dubna 1838. Kde byl pochován, není „dům“, každá epocha jednu mnemonickou znamu přímo státu. Patrčkova suplika císaři V každém případě ještě za svého pobytu známo. „čtvrť“, takže dějiny určitého národa jsou vrhá zajímavé světlo na jeho povahu i činnost: v Praze ohlásil Patrčka guberniu nový „umělý „Ztratili jsme Čecha věrného...“, psal ve umístěny v jednom mnemonickém „městě“. „Vaše Veličenstvo! stroj zvaný Mechanikon“ a požádal o povole- svých Květech v květnu 1838 Josef Kajetán Patrčka zřejmě také používal metody nume- Podepsanému se podařilo učinit po dlou- ní veřejně ho předvádět. O Patrčkových expe- Tyl, „již opět z polabských strání truchlivé rických slov, číselných tabulek a mnemonic- holetém bádání v oblasti mechaniky a fyziky rimentech a vynálezech se dochovaly i zprávy zvěsty o bídném konci života pilného a vtipné- kých obrazů. Těmto postupům ovšem bylo objev, který může přivodit ve válečnictví vlas- současníků. Šermertův tovaryš František ho M. S. Patrčky k nám zaznívají! Muž tento třeba se naučit a hlavně nabýt obratnosti v je- ti mimořádné výsledky nejdůležitějších ná- Holzpach např. vyprávěl, že Patrčka sestrojil zkušený a zběhlý ve všech téměř obyčejných jich používání; bez práce by mnemonika sa- sledků. Uvedený objev spočívá ve vysoce jed- se Šermertem „dřevěného koně, na němž sedě vědomostech, podivuhodnou pamětí obdaře- ma nevedla k ničemu. Při své od přírody dob- noduchém, avšak neomylně působícím fyzikál- jel až do České Skalice“ (tj. 12 km); „točil kli- ný, schopný zvláště v mechanickém umění, ale ré paměti a při své houževnatosti dosahoval ně mechanickém rozněcovacím zařízení bez kou a mašina sama pádila kupředu“. Byl to nedosti stálý v předsevzetích svých, zemřel to- Patrčka za pomoci mnemonických prostředků soukolí a per, kterého může být použito trojím snad onen záhadný mechanikon uvedený v žá- hoto měsíce v Jaroměři u veliké nuznosti.“ fascinujících výsledků. Protože byl přesvěd- způsobem, totiž: 1. Způsob. K zanícení dojde dosti ke guberniu? Nebo prý sestrojil hudební Výtka nestálosti se však nezdá být spra- čen o všeobecné použitelnosti svého systému okamžitě, jakmile nepřítel pohne předmětem nástroj podobný malým varhánkám; „stroj ten vedlivá. Málokdo z Patrčkových vrstevníků a o jeho prospěšnosti při studiu a ve vědě, do- k tomu určeným. 2. Způsob. K zanícení dojde měl klapky, klávesy, podnůžky, na něž když se projevil tolik vytrvalosti a houževnatosti při máhal se úředního přezkoušení svých schop- týmž způsobem, nenásleduje však okamžitě, šlapalo, šly měchy a smyčce na struny hrály“. sledování svých cílů jako on. Možná že Tylo- ností a povolení veřejně své mnemonické nýbrž teprve po uplynutí několika hodin nebo Byla to snad ona v dopise Zieglerovi zmiňo- vi vadila přílišná šíře Patrčkových zájmů, že umění předvádět. V červenci 1824 mu guber- dnů, podle toho, jak bylo předem uznáno za vaná Ochechule či Melodion? Také prý před- by si byl přál, aby se věnoval pouze vlastene- nium povolilo na zkoušku veřejnou produkci vhodné. 3. Způsob. K zanícení dojde pouze váděl v Jaroměři „na louži u Chmelíkových na cké literatuře. Ve svém stručném oznámení „U Doušů“ v Praze na Koňském trhu. De- působením mechanismu bez dalšího zásahu Obci“ lodičky poháněné rozsvíceným svět- Patrčkovy smrti Tyl slíbil, že o jeho smutném monstrace Patrčkova mnemonického umění kohokoliv v době několika hodin nebo i více lem. O tom, že Patrčka měl tehdy již určité konci přinese ještě bližší podrobnosti, ale k to- dopadla nadobyčej dobře. J. K. Tyl vzpomí- týdnů. jméno jako mechanik a vynálezce, svědčí sku- mu již nedošlo. Po letech (1841) Tyl ještě jednal po letech, jak M. S. Patrčka „před ostrými Každého z těchto zařízení může být použi- tečnost, že s ním Fr. Palacký počítal v r. 1829 nou připomněl Patrčkovu památku a vyzval soudci veřejných důkazův o zvláštní paměti to nejrůznějším způsobem, může být položeno jako s autorem příslušných hesel ve svém pro- k vydání výboru z jeho prací; ale jeho výzva své dal“. „I taneť mi ještě na mysli,“ pokračo- dlouhou dobu napřed a v nutném případě opět jektu české encyklopedie, jehož realizaci zapadla bez odezvy. M. S. Patrčka upadl po- val, „jak jsme se, tehdejší mladíkové, radova- také beze škody i nebezpečí vyzvednuto. Tak ovšem rakouské úřady znemožnily. stupně v zapomenutí - až mu dal ve svém díle li, vidouce, jak jeden z vlastenců pěknými lze nepříteli nejen přivodit na každém kroku Avšak štěstí Patrčkovi nepřálo; po kaž- (F. L. Věk, U nás) ještě jednou ožít Alois Ji- schopnostmi před světem se leskne.“ I podle jeho postupu zkázu, nýbrž mohou mu být za- dém malém úspěchu následoval vzápětí velký rásek. (konec)

Ročník X. Vydává Klub přátel Tvaru. Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky. Šéfredaktor Lubor Kasal. Redaktoři: Jana Červenková, Věra Pašková, Božena Správcová, Jakub Šofar. Tajemnice Blanka Davidová. Korektorka Hana Růžičková. Předseda Klubu přátel Tvaru Pavel Janoušek. Správní výbor Klubu přátel Tvaru: Michal Bauer, Daniela Hodrová, Jaroslava Janáčková, Lubor Kasal, Mirek Kovářík, Zdeněk Lorenc, Zdeněk Mathauser, Alena Sobotková, Jiří Trávníček, Aleš Zach. Revizní komise Klubu přátel Tvaru: Vladimír Novotný, Božena Správcová, Miroslav Zelinský. Adresa redakce: 112 86 Praha 1, Na Florenci 3, telefon 228 28 399, 228 28 398, fax 228 28 397. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Grafická úprava Jakub Tayari. Tiskne Česká typografie, a. s., Praha. Rozšiřuje A.L.L. production spol. s r. o., PNS, RAM, Mediaprint-Kapa a redakce. Předplatné ČR: A.L.L. production spol. s r. o., P.O.Box 732, 111 21 Praha 1, tel.: (02) 24 00 92 07, fax: (02) 24 23 10 03, e-mail: allpro @ mbox.vol.cz; http: www.allpro.cz; 9 redakce Tvaru, tel.: 02 282 34 35 a PNS. Předplatné SR: L.K. Permanent s. r. o., P.P. č. 4, 834 14 Bratislava, tel./fax.: (07) 5253709, (07) 5253710, (07) 5253711, (07) 5253712. Objednávky do zahraničí: A.L.L. production spol. s r. o., PNS, Hvožďanská 3-5, Praha 4 a redakce. Předplatné může být hrazeno ve valutách. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p. odštěpný závod Přeprava čj. 3728/96 ze dne 4. 11. 1999 1996., OZSeČ Ústí nad Labem, dne 21. 1. 1998, j. zn. P-326/98. •ISSN 0862-657 X •F5151 46771 •20,- Kč •29. dubna 1999